752
víme, 6 synů. První z nich Vok (1222—39)
byl praotcem pánů z Benešova, druhý On-
dřej žil 1222—47, třetí Dobeš byl proboštem
kostela pražského a zemřel roku 1261, čtvrtý
Matouš (1233) držel panství při Sázavě, na
němž povstal hrad Dubá a seděli páni z Dubé
(v. t.), pátý Drslav (1226-50) stal se pra-
otcem pánů
2 B ech yně,
šestý Rup-
recht (1243
až 1266) byl
od r. 1243 opa-
tem kláštera
hradištského.
Vok Benešov-
ský měl 5 sy- , )
nů: Beneše,
Milotu, On-
dřeje, Rup-
rechta a Dob—
še. B e n eš
(1245, + 1265)
byl podkomo-
řím olomou-
ckým,komor—
níkem morav-
ským a purkrabím na Znojmě a seděl na
hradě Cvilíně u Krňova. Roku 1265 obvi-
něn jest ze zrady, postaven před soud a
odsouzen hrdla. Bratr jeho Milota z Dě-
dic, odjinud z Benešova (1252—1307),
obviněn jest tehdá také, ale uznán byv za
nevinného puštěn jest na svobodu a užil
úplně milosti krále Přemysla. Byl zemským
hejtmanem ve Štýrsku a potom komorní—
kem moravským. V bitvě na Moravském poli
(1278) dopustil se zrady tím, že jako velitel
zálohy v čas, kdy volán byl, aby vojskem svým
osud bitvy rozhodl, dal se hanebně na útěk.
V Benešově, který tuším po svém bratru Dob-
šovi zdědil, klášter znova vyzdvihl (1306) a
zemřel r. 1307. Tělo jeho jako i těla předků
jeho uložena všechna v kostele téhož kláštera,
z něhož spatřuje se dnes malý, ale malebný
zbytek. Bratří jeho Ondřej (1254—62) a Rup-
_ recht zřídka se připomínají; tím častější řeč
jest o pátém synu Vokově Dobšovi z Bene-
šo va (nikoli z Bechyně, jak se někdy chybně
nazývá), který dědil po otci město Benešov
(vČechách) a řídiv v těžkých dobách jako bi-
skup církev českou, zemřel 1. března 1296.
Synové Beneše Cvilínského byli Be neš z Bra-
nic (1278—93) a Vok (1284), jejichž rozrození
pozdější nelze na jisto postaviti. — Jiná po-
šlost rodu tohoto začíná Drslavem z Kra-
vař (+ 1263), jehožto synové se jmenují Vok
z Kravař (1263—1308) & Zbislav z Kout a
z Bohuslavic, odjinud z Benešova (1281—-
1313). Vokův syn Beneš připomíná se po
roce 1282. Třetí pošlost B-cův pochází od
Drslava, který byl r. 1282 mrtev zůstaviv
syny Beneše ze Štitína (1282), Voka (1280
až 1293, + 1329) a Jaroslava : Kravař (1278
až 1293). Benešův potomek snad byl Vok ze
Šti tí n a (1330 atd.). Synové Voka (syna Drsla-
vova) byli Ješek (1323 atd.), Drslav (1329)
Č. 5115. Znak Benešoviců.
Benešovský.
a Jindřich (1330), tuším pánové Plumlovští,
tak že by se k nim ještě čtvrtý bratr Beneš
(1340) čítati měl. Potomci těchto obou pošlostí,
páni z Kravař, 2 Plumlova, Štraleka (1323 atd.,
Zbyněk) a z Doubravice, prosluli na Moravě
jakožto čačtí a bohatýrští rodové. V Čechách
.jsou i menší výstřelkové B-cův, jejichžto spo-
jení s hlavním štěpem naprosto nelze vyhle-
dati, jakož se spatřuje na př. u Voka z Ko-
pidlna (1340 atd.). Sem patří i slavný náš
Tomáš ze Štítného, též vladyky z Lopře—
tic, z Dašic (1396), Střelové z Výklek
(13 ) a pozdější Hrochově z Mezilesic
(te' druhdy : Pěšic řečení). Páni Sedlničtí
z Choltic. kteří také k tomuto rodu náležejí,
osedlí bývali na Moravě, ale spojitost jejich
s předešlými také nelze vyhledati. Sčk.
Bondovuký: 1) 8. M. Jan, proslulý zvo-
nař v Mor. Třebové (+ 4. srpna 1603); slil
zvon k záduši sv. Petra do městečka Svoja—
nova r. 1597 a r. 1602 veliký a překrásný zvon
do zámeckého kostela sv. Trojice v Rychnově
nad Kněžnou. red.
2) B. Matouš, jinak Philonomus
(* okolo roku 1550 v Benešově —- + .ve vy-
hnanství kdysi po 1590), kterého byl s opat-
ství sesazen dopustiv se rozličných skutků
nekalých. Odkazujíce, pokud se týče příhod
života jeho, k J. Jirečkovi (Rukověť I, 60—64),
zastavíme se jen u jeho působení literárního.
Nejvzácnějším plodem toho jest Grammatika
bohemica, studiosis eius Iinguae utílissíma, !. j.
Grammatika česká milovníkům téhož" jazyka
velmi užitečná (Praha, 1577, v 8“ u Jiříka Da-
čického). Věnována jest cís. a kr. Rudolfovi II.,
jehož přízně domáhá se B. mezi jiným i do-
vozováním toho, že by snažnější péčí o jazyk
český buď on, buď některý z jeho příbuzných
snadno mohl dosíci panování inad ostatními
národy slovanskými, vynikajícími nad jiné ne-
jen počtem, než i přirozenými a nabytými
zvláštnostmi víc anebo méně. Přísným, ale
naskrze spravedlivým rozborem té gramma—
tiky, zanášející se jen skloňováním a časová-
ním, zavděčil se nám už J. Dobrovský (Lehr-
gebžiude der bóhm. Sprache. Praha, 1819,
str. Vla VII). Na konci jejím vyskytuje se
časoměrný překlad několika žalmů, zevrubněji
vylíčený a znovu otištěný od J. Jirečka (Časo-
měrné překlady žalmů Komenského a j. 1861).
Knížka slov českých vyložených. odkud svůj
počátek mají. vyšlá r. 1587 též v 8', hodna
jest poněkud i bedlivější úvahy historiků vzá-
jemnosti slovanské nežli předešlé dílo B-ského,
hledícího v ní objasniti původ českých slov
isrovnáváním jejich s jinoslovanskými vůbec
a ruskými zvláště. Konečně přeložil a vydal
B. i Epištoly sv. Ignatia, o nichž ostatně viz
J. Jungmanna Historii literatury české (1849,
str. 226. č. 1762). H.
3) 8. Václav, rodem zBenešova, kněz
pod obojí. R. 1544 v ltalii byv vysvěcen stal
!se kaplanem u sv. Havla v Praze, r. 1555 dě-
,kanem v Hradci Králové, roku 1562 farářem
; v Lysé, r. 1576 v Uněticich, odkudž dostal se
; na faru v Proseku. R. 1581 ustanoven admini—
strátorem konsistoře pod obojí, načež do Prahy
