Initial wiki commit

1 files changed, 142 insertions, 0 deletions

diff --git a/ottvslovnknauni33ottogoog-782.txt b/ottvslovnknauni33ottogoog-782.txt
new file mode 100644
index 0000000..b6ae6e7
--- /dev/null
+++ b/ottvslovnknauni33ottogoog-782.txt
@@ -0,0 +1,142 @@
+752
+
+víme, 6 synů. První z nich Vok (1222—39)
+byl praotcem pánů z Benešova, druhý On-
+dřej žil 1222—47, třetí Dobeš byl proboštem
+kostela pražského a zemřel roku 1261, čtvrtý
+Matouš (1233) držel panství při Sázavě, na
+němž povstal hrad Dubá a seděli páni z Dubé
+(v. t.), pátý Drslav (1226-50) stal se pra-
+otcem pánů
+2 B ech yně,
+šestý Rup-
+recht (1243
+až 1266) byl
+od r. 1243 opa-
+tem kláštera
+hradištského.
+Vok Benešov-
+ský měl 5 sy- , )
+nů: Beneše,
+Milotu, On-
+dřeje, Rup-
+rechta a Dob—
+še. B e n eš
+(1245, + 1265)
+byl podkomo-
+řím olomou-
+ckým,komor—
+níkem morav-
+ským a purkrabím na Znojmě a seděl na
+hradě Cvilíně u Krňova. Roku 1265 obvi-
+něn jest ze zrady, postaven před soud a
+odsouzen hrdla. Bratr jeho Milota z Dě-
+dic, odjinud z Benešova (1252—1307),
+obviněn jest tehdá také, ale uznán byv za
+nevinného puštěn jest na svobodu a užil
+úplně milosti krále Přemysla. Byl zemským
+hejtmanem ve Štýrsku a potom komorní—
+kem moravským. V bitvě na Moravském poli
+(1278) dopustil se zrady tím, že jako velitel
+zálohy v čas, kdy volán byl, aby vojskem svým
+osud bitvy rozhodl, dal se hanebně na útěk.
+V Benešově, který tuším po svém bratru Dob-
+šovi zdědil, klášter znova vyzdvihl (1306) a
+zemřel r. 1307. Tělo jeho jako i těla předků
+jeho uložena všechna v kostele téhož kláštera,
+z něhož spatřuje se dnes malý, ale malebný
+zbytek. Bratří jeho Ondřej (1254—62) a Rup-
+_ recht zřídka se připomínají; tím častější řeč
+jest o pátém synu Vokově Dobšovi z Bene-
+šo va (nikoli z Bechyně, jak se někdy chybně
+nazývá), který dědil po otci město Benešov
+(vČechách) a řídiv v těžkých dobách jako bi-
+skup církev českou, zemřel 1. března 1296.
+Synové Beneše Cvilínského byli Be neš z Bra-
+nic (1278—93) a Vok (1284), jejichž rozrození
+pozdější nelze na jisto postaviti. — Jiná po-
+šlost rodu tohoto začíná Drslavem z Kra-
+vař (+ 1263), jehožto synové se jmenují Vok
+z Kravař (1263—1308) & Zbislav z Kout a
+z Bohuslavic, odjinud z Benešova (1281—-
+1313). Vokův syn Beneš připomíná se po
+roce 1282. Třetí pošlost B-cův pochází od
+Drslava, který byl r. 1282 mrtev zůstaviv
+syny Beneše ze Štitína (1282), Voka (1280
+až 1293, + 1329) a Jaroslava : Kravař (1278
+až 1293). Benešův potomek snad byl Vok ze
+Šti tí n a (1330 atd.). Synové Voka (syna Drsla-
+vova) byli Ješek (1323 atd.), Drslav (1329)
+
+Č. 5115. Znak Benešoviců.
+
+Benešovský.
+
+a Jindřich (1330), tuším pánové Plumlovští,
+tak že by se k nim ještě čtvrtý bratr Beneš
+(1340) čítati měl. Potomci těchto obou pošlostí,
+páni z Kravař, 2 Plumlova, Štraleka (1323 atd.,
+Zbyněk) a z Doubravice, prosluli na Moravě
+jakožto čačtí a bohatýrští rodové. V Čechách
+.jsou i menší výstřelkové B-cův, jejichžto spo-
+jení s hlavním štěpem naprosto nelze vyhle-
+dati, jakož se spatřuje na př. u Voka z Ko-
+pidlna (1340 atd.). Sem patří i slavný náš
+Tomáš ze Štítného, též vladyky z Lopře—
+tic, z Dašic (1396), Střelové z Výklek
+(13 ) a pozdější Hrochově z Mezilesic
+(te' druhdy : Pěšic řečení). Páni Sedlničtí
+z Choltic. kteří také k tomuto rodu náležejí,
+osedlí bývali na Moravě, ale spojitost jejich
+s předešlými také nelze vyhledati. Sčk.
+Bondovuký: 1) 8. M. Jan, proslulý zvo-
+nař v Mor. Třebové (+ 4. srpna 1603); slil
+zvon k záduši sv. Petra do městečka Svoja—
+nova r. 1597 a r. 1602 veliký a překrásný zvon
+do zámeckého kostela sv. Trojice v Rychnově
+nad Kněžnou. red.
+2) B. Matouš, jinak Philonomus
+(* okolo roku 1550 v Benešově —- + .ve vy-
+hnanství kdysi po 1590), kterého byl s opat-
+ství sesazen dopustiv se rozličných skutků
+nekalých. Odkazujíce, pokud se týče příhod
+života jeho, k J. Jirečkovi (Rukověť I, 60—64),
+zastavíme se jen u jeho působení literárního.
+Nejvzácnějším plodem toho jest Grammatika
+bohemica, studiosis eius Iinguae utílissíma, !. j.
+Grammatika česká milovníkům téhož" jazyka
+velmi užitečná (Praha, 1577, v 8“ u Jiříka Da-
+čického). Věnována jest cís. a kr. Rudolfovi II.,
+jehož přízně domáhá se B. mezi jiným i do-
+vozováním toho, že by snažnější péčí o jazyk
+český buď on, buď některý z jeho příbuzných
+snadno mohl dosíci panování inad ostatními
+národy slovanskými, vynikajícími nad jiné ne-
+jen počtem, než i přirozenými a nabytými
+zvláštnostmi víc anebo méně. Přísným, ale
+naskrze spravedlivým rozborem té gramma—
+tiky, zanášející se jen skloňováním a časová-
+ním, zavděčil se nám už J. Dobrovský (Lehr-
+gebžiude der bóhm. Sprache. Praha, 1819,
+str. Vla VII). Na konci jejím vyskytuje se
+časoměrný překlad několika žalmů, zevrubněji
+vylíčený a znovu otištěný od J. Jirečka (Časo-
+měrné překlady žalmů Komenského a j. 1861).
+Knížka slov českých vyložených. odkud svůj
+počátek mají. vyšlá r. 1587 též v 8', hodna
+jest poněkud i bedlivější úvahy historiků vzá-
+jemnosti slovanské nežli předešlé dílo B-ského,
+hledícího v ní objasniti původ českých slov
+isrovnáváním jejich s jinoslovanskými vůbec
+a ruskými zvláště. Konečně přeložil a vydal
+B. i Epištoly sv. Ignatia, o nichž ostatně viz
+J. Jungmanna Historii literatury české (1849,
+str. 226. č. 1762). H.
+3) 8. Václav, rodem zBenešova, kněz
+pod obojí. R. 1544 v ltalii byv vysvěcen stal
+!se kaplanem u sv. Havla v Praze, r. 1555 dě-
+,kanem v Hradci Králové, roku 1562 farářem
+; v Lysé, r. 1576 v Uněticich, odkudž dostal se
+; na faru v Proseku. R. 1581 ustanoven admini—
+strátorem konsistoře pod obojí, načež do Prahy
+