1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
|
752
víme, 6 synů. První z nich Vok (1222—39)
byl praotcem pánů z Benešova, druhý On-
dřej žil 1222—47, třetí Dobeš byl proboštem
kostela pražského a zemřel roku 1261, čtvrtý
Matouš (1233) držel panství při Sázavě, na
němž povstal hrad Dubá a seděli páni z Dubé
(v. t.), pátý Drslav (1226-50) stal se pra-
otcem pánů
2 B ech yně,
šestý Rup-
recht (1243
až 1266) byl
od r. 1243 opa-
tem kláštera
hradištského.
Vok Benešov-
ský měl 5 sy- , )
nů: Beneše,
Milotu, On-
dřeje, Rup-
rechta a Dob—
še. B e n eš
(1245, + 1265)
byl podkomo-
řím olomou-
ckým,komor—
níkem morav-
ským a purkrabím na Znojmě a seděl na
hradě Cvilíně u Krňova. Roku 1265 obvi-
něn jest ze zrady, postaven před soud a
odsouzen hrdla. Bratr jeho Milota z Dě-
dic, odjinud z Benešova (1252—1307),
obviněn jest tehdá také, ale uznán byv za
nevinného puštěn jest na svobodu a užil
úplně milosti krále Přemysla. Byl zemským
hejtmanem ve Štýrsku a potom komorní—
kem moravským. V bitvě na Moravském poli
(1278) dopustil se zrady tím, že jako velitel
zálohy v čas, kdy volán byl, aby vojskem svým
osud bitvy rozhodl, dal se hanebně na útěk.
V Benešově, který tuším po svém bratru Dob-
šovi zdědil, klášter znova vyzdvihl (1306) a
zemřel r. 1307. Tělo jeho jako i těla předků
jeho uložena všechna v kostele téhož kláštera,
z něhož spatřuje se dnes malý, ale malebný
zbytek. Bratří jeho Ondřej (1254—62) a Rup-
_ recht zřídka se připomínají; tím častější řeč
jest o pátém synu Vokově Dobšovi z Bene-
šo va (nikoli z Bechyně, jak se někdy chybně
nazývá), který dědil po otci město Benešov
(vČechách) a řídiv v těžkých dobách jako bi-
skup církev českou, zemřel 1. března 1296.
Synové Beneše Cvilínského byli Be neš z Bra-
nic (1278—93) a Vok (1284), jejichž rozrození
pozdější nelze na jisto postaviti. — Jiná po-
šlost rodu tohoto začíná Drslavem z Kra-
vař (+ 1263), jehožto synové se jmenují Vok
z Kravař (1263—1308) & Zbislav z Kout a
z Bohuslavic, odjinud z Benešova (1281—-
1313). Vokův syn Beneš připomíná se po
roce 1282. Třetí pošlost B-cův pochází od
Drslava, který byl r. 1282 mrtev zůstaviv
syny Beneše ze Štitína (1282), Voka (1280
až 1293, + 1329) a Jaroslava : Kravař (1278
až 1293). Benešův potomek snad byl Vok ze
Šti tí n a (1330 atd.). Synové Voka (syna Drsla-
vova) byli Ješek (1323 atd.), Drslav (1329)
Č. 5115. Znak Benešoviců.
Benešovský.
a Jindřich (1330), tuším pánové Plumlovští,
tak že by se k nim ještě čtvrtý bratr Beneš
(1340) čítati měl. Potomci těchto obou pošlostí,
páni z Kravař, 2 Plumlova, Štraleka (1323 atd.,
Zbyněk) a z Doubravice, prosluli na Moravě
jakožto čačtí a bohatýrští rodové. V Čechách
.jsou i menší výstřelkové B-cův, jejichžto spo-
jení s hlavním štěpem naprosto nelze vyhle-
dati, jakož se spatřuje na př. u Voka z Ko-
pidlna (1340 atd.). Sem patří i slavný náš
Tomáš ze Štítného, též vladyky z Lopře—
tic, z Dašic (1396), Střelové z Výklek
(13 ) a pozdější Hrochově z Mezilesic
(te' druhdy : Pěšic řečení). Páni Sedlničtí
z Choltic. kteří také k tomuto rodu náležejí,
osedlí bývali na Moravě, ale spojitost jejich
s předešlými také nelze vyhledati. Sčk.
Bondovuký: 1) 8. M. Jan, proslulý zvo-
nař v Mor. Třebové (+ 4. srpna 1603); slil
zvon k záduši sv. Petra do městečka Svoja—
nova r. 1597 a r. 1602 veliký a překrásný zvon
do zámeckého kostela sv. Trojice v Rychnově
nad Kněžnou. red.
2) B. Matouš, jinak Philonomus
(* okolo roku 1550 v Benešově —- + .ve vy-
hnanství kdysi po 1590), kterého byl s opat-
ství sesazen dopustiv se rozličných skutků
nekalých. Odkazujíce, pokud se týče příhod
života jeho, k J. Jirečkovi (Rukověť I, 60—64),
zastavíme se jen u jeho působení literárního.
Nejvzácnějším plodem toho jest Grammatika
bohemica, studiosis eius Iinguae utílissíma, !. j.
Grammatika česká milovníkům téhož" jazyka
velmi užitečná (Praha, 1577, v 8“ u Jiříka Da-
čického). Věnována jest cís. a kr. Rudolfovi II.,
jehož přízně domáhá se B. mezi jiným i do-
vozováním toho, že by snažnější péčí o jazyk
český buď on, buď některý z jeho příbuzných
snadno mohl dosíci panování inad ostatními
národy slovanskými, vynikajícími nad jiné ne-
jen počtem, než i přirozenými a nabytými
zvláštnostmi víc anebo méně. Přísným, ale
naskrze spravedlivým rozborem té gramma—
tiky, zanášející se jen skloňováním a časová-
ním, zavděčil se nám už J. Dobrovský (Lehr-
gebžiude der bóhm. Sprache. Praha, 1819,
str. Vla VII). Na konci jejím vyskytuje se
časoměrný překlad několika žalmů, zevrubněji
vylíčený a znovu otištěný od J. Jirečka (Časo-
měrné překlady žalmů Komenského a j. 1861).
Knížka slov českých vyložených. odkud svůj
počátek mají. vyšlá r. 1587 též v 8', hodna
jest poněkud i bedlivější úvahy historiků vzá-
jemnosti slovanské nežli předešlé dílo B-ského,
hledícího v ní objasniti původ českých slov
isrovnáváním jejich s jinoslovanskými vůbec
a ruskými zvláště. Konečně přeložil a vydal
B. i Epištoly sv. Ignatia, o nichž ostatně viz
J. Jungmanna Historii literatury české (1849,
str. 226. č. 1762). H.
3) 8. Václav, rodem zBenešova, kněz
pod obojí. R. 1544 v ltalii byv vysvěcen stal
!se kaplanem u sv. Havla v Praze, r. 1555 dě-
,kanem v Hradci Králové, roku 1562 farářem
; v Lysé, r. 1576 v Uněticich, odkudž dostal se
; na faru v Proseku. R. 1581 ustanoven admini—
strátorem konsistoře pod obojí, načež do Prahy
|
