Co jest obec? [*]_
==================
V době pobělohorské zřízení obecní v zemích českých utvářelo se
jinak v městech a jinak v obcích vesnických. V městech králských
veřejná správa pozvolna se dostala do rukou purkmistrů
a zkoušených radů magistrátních, dosazených zemskou vládou ve
srozumění se soudem appelačním, ale správa jmění obecního,
i pokud v něm ještě zástupcové měšťanstva měli účastenství, byla
ochromena stálou ingerencí gubernia a úřadu podkomořského. Na
venkově vliv rozhodující na záležitosti obecní měly vrchnosti,
vliv snadno vysvětlitelný svazkem poddanským. Vrchnosti
vykonávajíce samy moc soudní a politickou netoliko že nebyly
podrobeny moci orgánů obecních, nýbrž dosazujíce rychtáře
a konšely obecní spravovaly prostřednictvím těchto osob i vlastní
majetek obecní. V pozdějších letech přidružila se k tomu rozsáhlá
ingerence tehdejších úřadů krajských. Zrušení svazku poddanského
(r. 1781) a spojené s ním zestátnění veškerého konání
spravedlnosti a správy politické způsobilo převrat v dosavadní
organisaci obcí. Podstatný rozdíl mezi městy svobodnými a obcemi
venkovskými, až do tehdejší doby patrný, byl šetřen. Myšlénky
pak, jež se projevily v r. 1848, žádaly vymanění obcí nejen
z područí vrchnostenského, ale i z poručníkování moci státní.
(Pražák J. Rakouské právo ústavní. V Praze, 1895. I. 47-48.) K.
Havlíček v článku níže otištěném hleděl ukázati, co by se z obcí
za stísněných poměrů tehdejších dalo učiniti, kdyby byli v obci
lidé opravdoví, kteří by si byli vědomi účelů obce
„obyčejnějších, všeobecnějších a důležitějších“. [#]_
Kdyby tak člověk jen po naší milé vlasti cestoval a všeliká místa
a místečka navštívil, a pak odpovědíti měl na tuto otázku, musel
by asi říci: „Obec jest místo plotem ohrazené, nad každými dveřmi
jest *numero*, v jednom domě bydlí rychtář, v jednom *servus*,
v jednom slouha a v prostředku je louže.“ Nic víc? — Nic. —
A proč tedy jsou ty domy a chalupy pohromadě? — Nevím věru, leda
snad proto, aby, když jedna chytne, i ostatní lehce shořeti
mohly. — —
To by byl ovšem malý prospěch obce, ale jinak není. Lidé jsou
pohromadě, bydlí jeden vedle druhého, v jedné obci, v jedné
společnosti, ale nepomyslí a nevědí proč a nač. Nespácháme
křivdu, řekneme-li, že snad z tisíce jednomu z našich krajanů
nenapadlo, proč tak asi vedle sebe ve společnosti, v obci žijeme,
proč nesedí každý člověk a každá rodina sama o samotě od
ostatních vzdálena a oddělena. Věru bychom museli pochybovati
o důstojnosti lidské, kdybychom náležitě a přísně vypočítávali
a považovati chtěli, co člověk buď dělá neb s sebou dělati nechá,
nevěda proč a zač.
Pouhé pohromadě bytí, vedle sebe bytí beze všelikého vědomí, bez
vzájemnosti není ještě obec, a nejlepší příklad takové
společnosti vidíme při stádě, které hnáno jsouc kamkoli od
pastýře svého, ačkoli opravdu ve společnosti žije, přece žádných
výhod z toho neužívá, ba naopak ještě škodu trpí, jelikož jedno
druhému jen pastvy užírá a překáží. Nemůže se tedy stádo nazvati
obcí, proto že jeden úd druhému nepomáhá, proto že nemají
společného účele svého. Tak též by se obcí nazývati neměla
vesnice neb městečko, kde lidé pouze vedle sebe bydlí, toliko
sobě překážejíce a škodíce, aneb aspoň žádného šlechetného
vyššího společného účele nemajíce. Proto jest obec, jest
společnost, aby co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly
dokázaly: pásti se ale může každé zvíře samo, k tomu nepotřebí
stáda. Stádo jest jenom pro pohodlí pro zisk pastýře, ale obec má
býti pro pohodlí, pro zisk všech.
Dobré příklady obce vidíme jen při tvorech, které nerozumnými
jmenujeme, bezpochyby proto, že my jim sami nerozumíme: při
mravencích a včelách. Tu nejlépe poznati můžeme užitek pravé
obce, pravé společnosti, když vidíme, jak veliká díla provedou
tak maličcí tvorové společně. Ba ještě více tvorové tito by bez
obecného společenského zřízení ani obstáti nemohli, tak velice
již do jejich přirozenosti vložen jest pud obecenský,
společenský. V tom ohledu tedy i samého člověka převyšují, který
často dokonce osamotněle žije, neznaje ani dobrodiní
společenských svazků. A kde i člověk opravdu zejména v obci žije,
jak častokráte jej vidíme zanedbávati buď úmyslně neb
z netečnosti všeliké povinnosti a výhody občanské, jak často
ještě ostatním spoluobčanům svým na zkázu a na překážku bývá?
----
Na dvou velikých hlavních základech vystaveni jest veškeren
lidský svět, Schiller jej jmenoval: *hlad* a *lásku*, my je
pojmenujeme: *náklonnost* (poněvadž se již u nás láska béře jen ve
smyslu sexuálním) a *užitek*, a stavíme náklonnost jen *honoris
gratia* na první místo, neboť v opravdivém světě skoro vždy na něm
užitek (hlad) stává. Cokoli člověk dělá, činí buď z náklonnosti
neb pro užitek (leda by nic nemyslil a dělal všechno nevěda proč,
mechanicky), a blažený ten, kdo všechno užitečné činiti může
z náklonnosti, a komu všechno, co z náklonnosti učinil, užitečné
jest.
Zde stojíme při základním uzlu člověčí bytosti, při egoismu (pro
užitek) a při mravnosti (z náklonnosti). Co jest vlastně egoismus
(soběctví), přetěžké to určení, a nižádná lidská moc udati nemůže
při jednotlivých činech hranice mezi egoismem a mravností. Člověk
může nejkrásnější činy vykonati z nejšpinavějších,
z nejzištnějších a nejnemravnějších pohnůtek, a naopak dobrý
úmysl může před světem platiti za zlý!
A proto by nebylo dobře snovati základy veřejného zřízení obce na
pouhé náklonnosti, na mravnosti, z té příčiny, že lidský
bystrozrak dobře provedené pokrytectví proniknouti nemůže, a tedy
by od soběckých chytráků, vydávajících se za nezištné obětovavé
muže, přečasto šizen býval. Jenom rodina, tato malá obec, jest
výhradně založena na náklonnosti, poněvadž se v ní, jakožto vždy
pohromadě žijící, pokrytectví mnohem tíž provésti dá, ačkoli i tu
máme mnohé ošklivé příklady.
Každá dobře zřízená obec musí být ale jen založena na *užitku*
a sice na užitku všeobecném. To jest každý jednotlivec musí
z toho užitek míti, že v obci žije, sice jest tato obec špatná.
Každá obec jest jakési obmezení svobody jednotlivců, člověk právě
tím, že do obce vstupuje, k rozličným povinnostem se zavazuje,
které by sic jinak (jako pouhý člověk osamělý aneb v rodině
živoucí) neměl, a k těmto povinnostem zavazuje se dobrovolně jen
proto, že z toho spolku, od té obce za to větší užitek očekává.
(Nebereme zde užitek jen ve smyslu nejhrubším.) V obci platiti
musí zásada: Něco za něco, nic za nic, a čím více se obec drží té
zásady, tím dokonalejší jest.
Aby nám nikdo zle nerozuměl, musíme doložiti, že náklonnost,
obětavost atd. (co se patriotismus zove), nikterak z obce
nevylučujeme, tyto vždy v obci budou a býti musí, ale jenom že
nahodile a tak, aby obec sama na nich založena nebyla, aby
nechtěla obec státi a vzkvétati patriotismem a jinými
*dobrovolnými* skutky občanů. Neboť každý nahlížeti musí, že by
takový základ při známé povaze lidského ducha jen slabý
a nejistý, ba nanejvýš nebezpečný býti musel.
----
Samo sebou se již rozumí, že nemůže býti žádná obec jenom
k prospěchu (pro užitek) jednoho neb několika málo osob, sice by
přestala býti společností. Když se jakákoli společnost
a k jakémukoli oučelu sestoupí, není sice zapotřebí, aby každý
jednotlivý oud té společnosti stejné obtíže nesl, t.j. stejně
k společnému oučelu přispíval: to však nevyhnutelně při každém
spolku býti musí, aby každý oud v tom poměru užíval společných
výhod a užitků, v jakém poměru nese společné obtíže, totiž aby
ten, kdo více přispívá, zase větší podíl bral z vytěženého, sice
jest společnost založena na nespravedlivosti.
Totéž i v obci musí býti, poněvadž i obec jest společnost.
I v obci tedy má ten, kdo více přispívá k obecnímu dobru, buď si
to penězi (daněmi) nebo prací svou, aneb jiným jakýmkoli
způsobem, větší podíl dostávati z výhod obecních. Aneb obráceně
řečeno, kdokoli chce v obci větších výhod užívati, musí i větší
obtíže nésti k obecnému dobru: *Darmo* aneb *zpolodarmo* užívati
všelikých výhod a užitků na cizí útraty a na cizí obtíž jest
nedůstojno čestného člověka, jest buď lupičství aneb nectné
darmochlebství.
Není snad zapotřebí, abychom věci tyto šíře a určitěji
vypisovali, udávajíce rozličné způsoby takových proti pravému
oučelu obce čelících poklesků; soudný a přemýšlející čtenář sám
si je zajisté pomyslí, jelikož ne zřídka se přihazují. Považujeme
však toto zde v krátkosti postavené co dostatečnou odpověď na
všechno, cokoli se o aristokratii, demokratii, monarchii atd.
obyčejně mluvívá. Každé zřízení obce jest dobré, kde se nadřečený
spravedlivý poměr zásluh a výhod každého jednotlivého ouda
shledává, a oud požívající v obci výhod větších, než jsou jeho
zásluhy, jest nehodný oud obce, buď si on v jakémkoli stavu
a v jakékoli důstojnosti: neboť takový oud jest k obtížnosti
ostatním, ne však ku prospěchu jejich. Rozumí se samo, že
nehodnost takového sobeckého ouda a jeho škodlivost tím větší
jest, čím výše v ober samé stojí t.j. čím více a čím větších
výhod užívá od obce, nekonaje za ně obci přiměřené služby.
Mnohem však horší ještě jest takový oud, jenž nenesa přiměřené
obtížnosti obecní, ještě sám buď celé obci aneb jednotlivým oudům
obtížnosti činí, a nepomáhaje dle povinnosti své k dosažení
obecních oučelů ještě jim úmyslně překáží. Takový oud neb takoví
oudové obce jsou mnohem horší než zjevní nepřátelé obce.
Účele obce mohou býti velmi mnohé a rozmanité, a každá obec může
si dle všeobecné vůle oudů svých jiné oučele vytknouti : my zde
jenom o obyčejnějších, všeobecnějších a důležitějších účelech
obce promluvíme.
----
Nebylo by dobře rozkládati a posuzovati zde rozličné oučele obce
bez ohledu na naši skutečnost,, neboť jsme již dávno přesvědčeni,
že se má při každém přemýšlení a rozjímání vyjíti od něčeho
skutečného, ne pak ve větru *ideas honiti*, jak praví náš
Komenský velmi trefně v Labyrintu světa. —
Především zde musíme pozornost na jednu sice nahodilou, ale
předůležitou okolnost obrátiti, a sice na tu, že jsme do obce, ve
které žijeme, dobrovolně a po dobrém rozvážení nevstoupili, nýbrž
se v ní zrodili, a tak nechtíc se oudy obce stali. Když člověk
sám a dobrovolně k obci přistoupí, skoro vždycky celé zřízení
její zná, a právě proto přistupuje, že se mu toto zřízení a tyto
ústavy zalíbily, že souhlasí s jeho smýšlením. Takový pak oud
obce, znaje zákony a účele obce a řídě se dle nich, jest vždy
užitečný. Naopak ale občané nepřistoupivší dobrovolně k obci,
a žijíce v ní jen proto, že se tam narodili, neznají obyčejně
(nemyslíme, že by tak vždy býti muselo) ani oučele obce své, ani
zřízení (zákony) její, a takové občany neměli bychom ani občany
nazývati, nýbrž vlastně *nábytkem* obce. Neboť zrovna tak, jako
almara postavená k pohodlí mému v mém pokoji nemůže býti nazvána
obyvatelem mého pokoje, proto že tam stojí nevědomky, a ne
k svému, nýbrž pouze k mému prospěchu : zrovna tak obyvatel obce,
neznající účele a zřízení její, a nepůsobící vědomě a samovolně
k tomuto účeli nezasluhuje jméno občana, a není také oud, nýbrž
nábytek obce. Toto podobenství dále vysvětlovati nemůžeme: každý
však sám nejlépe to učiniti dovede.
Občan neznající účele a zřízení (zákony) obce své, nevědoucí, co
se v ní děje, jak se řídí, nechápající celé ústrojí její, nemůže
také ani dobře znáti své povinnosti, tak jako ani svých práv
nezná. Taková nevědomost a slepota občanů jest však k.největší
škodě celé obce (ovšem i všech občanů jednotlivých).
Každému z nás budou následky té nevědomosti známy ze zkušenosti.
Jak často vidíme muže jinak v privátním životě svědomité, kteří
by žádným způsobem nikoho ze sousedů svých ani o nejmenší věc
neošidili, proti státu jednati lstivě a velmi ošemetně. Patřme na
veřejné stavby, na silnice, železnice, na pachty, odvody
k veřejným zemským potřebám a vůbec na všechno, co obec na své
útraty koná, jaké se tu často dějí podvody.
Tu pašováním, tu podvodnickým vyhýbáním se dani předepsané, tu
uplácením, tu zas přijímáním úplatků, tu špatnou prací atd. atd.,
nejeden dle svého způsobu šidí obec. Ba tak dalece jest v tom
ohledu cit kleslý, otupělý (neb vlastně neprobuzený), že takové
podvody obce ani ve veřejném mínění hanebné nejsou. Kdož by se
kupř. styděl říci, že kouří pašovaný tabák?
----
*Duch občanský, občanské smýšlení* chybí v takových obcích, ve
kterých občané ve správě obecní žádného podílu a hlasu nemají,
o zřízení a účelech obce nic nevědí, kde se správa veřejně a všem
před očima nekoná. Jaký pak div, že občan nenahlížeje, kterak
i jeho oběti k udržení celku nevyhnutelně zapotřebí, nevida
náležitého spojení mezi obtížemi, které pro obec nese, a užitky,
jaké od ní béře, poněvadž vždy jen obtíže své (daně a služby)
patrně na očích má, prospěch ale ne tak patrně: jaký div pravím,
že se občan takovou obec co nějakou obtíž považovati naučí,
a potvrzen ještě v mínění svém nevlídností a nespravedlivostí
ouřednickou (za niž arci obec vždy nemůže), konečně obec za
zjevného nepřítele svého a škůdce drží, a nepřátelsky proti ní
jedná, nemoha mocí, aspoň lstivě a podvodně?! Tak se tedy
v takových obcích, ve kterých lid úmyslně v nevědomosti obecného
zřízení, obecných výloh a příjmů, obecné správy držán jest,
tentýž lid naučí považovati obecné jmění co jmění ne své, nýbrž
cizé a sice jmění bohaté osoby, které to, jak on ve své
sprostnosti myslí, málo uškodí, bude-li o něco ošizena; platiti
daně jest mu nanejvýš obtížno, poněvadž myslí, že on chudší dává
bohatšímu, jelikož nenahlíží a nahlížeti nemůže, že tyto daně
vlastně dává jen sám sobě, jako z jedné kapsy do druhé. (Tu arci
máme na zřeteli jen spravedlivé zřízení obce, kde každý takové
užitky má, jaké obtíže nese a jaké práce koná, kde nejsou marní
darmochlebové žijící z cizí práce, neboť taková nespravedlivá
obec jest arci škůdnice mnohých občanů.)
Avšak i vzdělanější oudové takové obce, kteří o takovýchto věcech
dobré nahlídnutí mají, přece však zjevně nevidí, jakou cestou
příjmy obecné jdou na vydání, aniž přesvědčeni jsou, že se
všechno dobře, moudře a spravedlivě řídí (poněvadž řízení tajné
jest), i tito vzdělanější občané chovají k obci své vždy
nedůvěru. Taková občanská nesvědomitost a netečnost zmocní se
všech stavů, každý dle postavení svého zkracuje obec a její
jmění, ten nesvědomitým placením dané, onen podvodnickou aneb
aspoň nedbalou službou, jiný zas patrným zlodějstvím. To však
málo kdo pováží, že konečně jen sebe sám a své přátele šidí.
Neboť když jiní příjmy obce zkracují, vyhýbajíce se podskočně
daním, clu atd., jiní zas vydání její zvětšují, konajíce jí
špatnou službu za dobrou mzdu, což z toho konečně ze všeho pojiti
může? Jen špatný stav obce, totiž že nemůže tak mnoho prospěšného
občanům podávati, jako by podávala, kdyby se všechno svědomitě
konalo a odvádělo.
A jak směšné, jak dětinské jest při tom celé toto počínání? Žádný
nepováží, že při všem svém podvodu přece vlastně tolik daně
platí, jako by platil bez něho. Obec vypíše tolik daní, kolik na
vydání svá zapotřebí má. Ošidíš-li ji při jedné dani o několik
zlatých ročně, musí ti zas jinou novou daň uložiti, neboť bez
těch peněz, o kterés ji zkrátil, býti nemůže. A tak tedy pro
nepoctivost sám si daně zvětšuješ. Aneb snad myslíš, že přece ty
dani ujdeš, a jiný poctivější ji za tebe zaplatí, a tak přece
z podskoku svého užitek máš? Ó, nevěř tomu! Tak jako se žádný
člověk držeti nemá za nejdokonalejšího a nejctnostnějšího, tak by
se rovněž (z pouhé skromnosti) nikdo neměl držet za největšího
šibala. Ošidíš-li ty obec ročně o 10 zl., považ že jsou jiní,
jenž ji o 1000 zl. přivedou, a tu pak na tebe přece padne větší
škoda, než jsi vyhrál, neboť ony tisíce také ty nahraditi musíš.
Obci peníze nerostou, a co má, má od tebe a tvých spoluobčanu, co
se jí uzme, uzme se tobě, a co se jí přidá, přidá se tobě.
Kýž by bylo možná, aby obec všechno, oč do roka bud nepoctivostí
neb nedbalostí přivedena bývá, spočítati, a pak co zvláštní daň,
*daň nepoctivosti* na každého občana rozvrhnouti mohla, aby se
tak odcizená suma navrátila. Tak by se bohdá brzy naučili patrně
a pochopitelně škodlivost jednání svého nahlížeti.
Ale nejen tímto obec taková trpí, že občané povinnosti své
nekonají: nýbrž také pro nedůstatek ducha občanského nikdo pro
všeobecnost nic nepodnikne nad svou povinnost. Co neznáme, to
milovati nemůžeme, a co nemilujeme, kterak se budeme pro to
obětovati? Takový nedůstatek ducha občanského zvláště vadí při
úřednictvě. Každý dobře nahlíží, jaký jest rozdíl mezi prací
s horlivostí konanou, a mezi nádenickou, otrockou. Jak lehko se
zanedbá služba nekonaná veřejně? jak lehce se neuchytí při
úředníku převrácené mínění, že svůj úřad ne za povinnost nýbrž za
odměnu svou, za prebendu považuje, a sám sebe místo za služebníka
obce za jejího poručníka!
Tak zůstává obec taková vždy jen v zakrnělosti, a občané nemajíce
v ní důvěry, nejsou jí oddáni, lehce se proti ní popuditi dají,
a nakloněni jsou k vzbouření. Obec sama nikdy vzkvétati nemůže,
a vždy pozadu zůstává za jinými, a k tomu jest vždy v největší
nebezpečnosti.
Zcela jinak stojí obec, ve které občan sám své povinnosti
a práva, zřízení a správu obce zná, kde se všechno přede všemi
a veřejně jedná, a kde každý sám v řízení obce jisté přiměřené má
účastenství. Tam panuje duch občanský. Daně každý rád platí,
nahlížeje potřebnost jich, a jsa přesvědčen o dobrém hospodářství
s nimi, jakož i o tom, že čím víc daní dává, tím větší zas užitek
béře. Každý věda, že co obci náleží, také z části jeho jest, bdí
horlivě dle postavení svého, aby se ani lehkomyslností, 'ani
nepoctivostí, aniž jakým jiným způsobem obci nikde škoda
nečinila, žádný nedá si v ničem ukřivditi, znaje svá práva;
a znaje své povinnosti, nekřivdí jinému, a tak obec sílena ze
všech stran, blahodějně na všechny strany působí, a zas každý
nahlížeje výhody a užitek obce své, naučí se jí si vážiti,
a požívaje v ní mnohonácterého dobra, miluje ji, jest jí s duší
oddán, obětuje se pro ni v čas potřeby, jako se obětuje přítel za
přítele. To jest patriotismus, vlastenectví.
----
Tak jako všechny ostatní věci lidské na světě nemůže být obec
žádná úplně dokonalá, to jest jinými a pěknějšími slovy řečeno:
Člověk jest ustavičného zdokonalování schopen, tak že si vždy,
byť by v jakémkoli stavě byl, jiný dokonalejší a pěknější mysliti
a k němu směřovati může.
Kam ale všeliká obec směřovati má, který jest její účel, na to
odpověď všeobecná jest velmi snadná. Účel obce musí býti
napomáhati, by každý její občan skrze obec účele svého
člověčenského snadněji a co možná nejdokonaleji dosáhnul. Obec
sama, jako obec, nemůže mít žádného vlastního účele, nýbrž jenom
jednotliví oudové její mají každý účel svůj, to jest, obec jest
pro občany, ne pak občané pro obec. Ačkoli toto poslední již
vícekrát tvrzeno, ba v mnohých obcích i skutečně uvedeno bylo
(jako ve Spartě a i nyní ve mnohých absolutních zemích): přece
každý hned lehko viděti může protismyslnost takové zásady. Proč
člověk do obce vstupuje než ku prospěchu svému? sice by mu lépe
bylo o samotě žiti. Když ale obec sama občana pohltí, jeho jen co
prostředku bůhví k jakým účelům užívá, tu jest obec sama vlastně
jeho nepřítel, a on do obce vstoupiv právě tomu za oběť padne,
čemu se vyhnouti chtěl vstupuje do obce, t.j. nežije ve světě,
jak by měl, sám pro sebe, nýbrž co nižší tvorové žije pro jiné.
Má-li se však zevrubněji udati oučel obce, snadno se ve třech
slovech zahrnouti může, kteréž jsou *jistota, pokrok, a svoboda
občanů*; obec totiž má poskytovati občanům svým co možná nejvíce
bezpečnosti proti všelikému jim hrozícímu zlu (*jistota*), má jim
poskytovati co možná nejvíce a nejsnadnějších prostředků ke
všelikému pokroku v dobrém (*pokrok*), neobmezujíc však při tom
bez nevyhnutelné potřeby *svobodu* jejich. Čím více podává obec
občanům svým *jistoty, pokroku a svobody*, tím dokonalejší jest,
žádná však obec, co svět světem bude, nepodá úplnou jistotu,
nejvyšší pokrok a úplnou svobodu.
Zapotřebí však bude o každém z těchto tří účelů dobré obce něco
obšírněji podotknouti.
.. [*] Novinový článek, který v roce 1846 vycházel na pokračování
v Pražských novinách; Borovského článek se ve zmíněných
novinách objevil v tyto dny: 5., 8., 12., 19., 22. listopadu
1846 a 13., 17., 20., 24., 27., 31. prosince 1846
Začátek textu (až po odstavec začínající „Zapotřebí však bude
o každém z těchto tří účelů …“) byl zkopírován ze serveru:
http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-havlicek-borovsky/co-jest-obec.html
Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru
Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu
serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu
provozovatele výslovně zakázáno!
Kontakt na provozovatele:
Ing. Tomáš Souček <webmaster@penkavcivrch.cz>
.. [#] Tento první odstavec není součástí Havlíčkova článku, ale
předmluvou k vydání z něhož čerpal www.cesky-jazyk.cz.
