diff options
Diffstat (limited to 'pycha_a_predsudek.rst')
| -rw-r--r-- | pycha_a_predsudek.rst | 11817 |
1 files changed, 5434 insertions, 6383 deletions
diff --git a/pycha_a_predsudek.rst b/pycha_a_predsudek.rst index 01b3eb7..1f71831 100644 --- a/pycha_a_predsudek.rst +++ b/pycha_a_predsudek.rst @@ -1,7 +1,10 @@ Pýcha a předsudek ################# -Jane Austenová +:author: Jane Austenová + +Kapitola 1 +---------- Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky. @@ -48,79 +51,80 @@ děvčata!“ „Jak to? Co je jim po tom?“ -„Že mě můžete tak zlobit, drahý choti,“ odvětila paní Bennetová. „Víte -dobře, že pomýšlím na to, aby si jednu z nich vzal.“ +„Že mě můžete tak zlobit, drahý choti,“ odvětila paní Bennetová. +„Víte dobře, že pomýšlím na to, aby si jednu z nich vzal.“ „Z toho důvodu se sem tedy stěhuje?“ -„Z toho důvodu! Jak můžete říci takovou hloupost! Ale není přece vůbec -vyloučeno, že by se mohl do některé zamilovat, a proto ho okamžitě, -jakmile přijede, musíte navštívit.“ +„Z toho důvodu! Jak můžete říci takovou hloupost! Ale není přece +vůbec vyloučeno, že by se mohl do některé zamilovat, a proto ho +okamžitě, jakmile přijede, musíte navštívit.“ -„To bych ani nepovažoval za nutné. Zajeďte tam s děvčaty sama, anebo je -pošlete bez doprovodu, což snad bude nejmoudřejší, protože vás žádná -půvabem nepředčí, a třeba byste se panu Bingleymu nejlépe líbila vy.“ +„To bych ani nepovažoval za nutné. Zajeďte tam s děvčaty sama, +anebo je pošlete bez doprovodu, což snad bude nejmoudřejší, +protože vás žádná půvabem nepředčí, a třeba byste se panu +Bingleymu nejlépe líbila vy.“ -„I vy lichotníku! Kdysi jsem snad nebývala zrovna ošklivá, avšak nyní si -už na nic nedomýšlím. Nehodí se, aby matka pěti dospělých dcer dbala na -vlastní krásu.“ +„I vy lichotníku! Kdysi jsem snad nebývala zrovna ošklivá, avšak +nyní si už na nic nedomýšlím. Nehodí se, aby matka pěti dospělých +dcer dbala na vlastní krásu.“ „V tom případě měla asi i dřív sotva nač dbát.“ -„Nic naplat, drahý manželi, musíte se vypravit a pana Bingleyho po -sousedsku přivítat, až - -sem přibude.“ +„Nic naplat, drahý manželi, musíte se vypravit a pana Bingleyho +po sousedsku přivítat, až sem přibude.“ „Ujišťuji vás, že o to ani za mák nestojím.“ -„Nezapomínejte, že máte dcery. Považte, jaká by to byla partie pro jednu -z nich! Sir William a lady Lucasová za ním chtějí rozhodně zajít, a to -výhradně z onoho důvodu; víte přece, že jinak nové lidi nenavštěvují. -Není vyhnutí, musíte to učinit, protože jinak bychom tam nemohly my.“ - -„Načpak takové cavyky! Jsem si jist, že vás pan Bingley rád uvidí, a já -vám dám s sebou krátký průvodní dopis, že ochotně svoluji, aby si vzal, -kterou chce, ačkoli já bych se přimlouval za mou rozmilou Lízinku.“ +„Nezapomínejte, že máte dcery. Považte, jaká by to byla partie +pro jednu z nich! Sir William a lady Lucasová za ním chtějí +rozhodně zajít, a to výhradně z onoho důvodu; víte přece, že +jinak nové lidi nenavštěvují. Není vyhnutí, musíte to učinit, +protože jinak bychom tam nemohly my.“ -„Nic takového rozhodně nedovolím. Lízá není o nic lepší než ostatní, a -já tvrdím, že není +„Načpak takové cavyky! Jsem si jist, že vás pan Bingley rád +uvidí, a já vám dám s sebou krátký průvodní dopis, že ochotně +svoluji, aby si vzal, kterou chce, ačkoli já bych se přimlouval +za mou rozmilou Lízinku.“ -zdaleka tak krásná jako Jane a ani zdaleka tak veselá a příjemná jako -Lydia. Jenže vyjí +„Nic takového rozhodně nedovolím. Lízá není o nic lepší než +ostatní, a já tvrdím, že není zdaleka tak krásná jako Jane a ani +zdaleka tak veselá a příjemná jako Lydia. Jenže vy jí odjakživa +nadržujete.“ -odjakživa nadržujete.“ +„Žádná z nich nestojí za fajfku tabáku,“ odpověděl. „Jsou hloupé +a pošetilé, jako děvčata bývají, ale Lízinkaje přece jen trochu +čipernější než její sestry.“ -„Žádná z nich nestojí za fajfku tabáku,“ odpověděl. „Jsou hloupé a -pošetilé, jako děvčata bývají, ale Lízinkaje přece jen trochu čipernější -než její sestry.“ +„Jak můžete mluvit tak ošklivě o vlastních dětech, choti! Máte +radost, když mě můžete pozlobit. Neberete vůbec ohled na mé ubohé +nervy!“ -„Jak můžete mluvit tak ošklivě o vlastních dětech, choti! Máte radost, -když mě můžete pozlobit. Neberete vůbec ohled na mé ubohé nervy!“ - -„Mýlíte se, drahá. Ctím vaše nervy. Jsem s nimi důvěrné spřátelen. Vždyť -mi je ohleduplně - -připomínáte už dobrých dvacet let.“ +„Mýlíte se, drahá. Ctím vaše nervy. Jsem s nimi důvěrné +spřátelen. Vždyť mi je ohleduplně připomínáte už dobrých dvacet +let.“ „Och, vy nevíte, co mě už stály utrpení.“ -„Doufám, že to překonáte a že se dožijete toho, jak mladíci s -čtyřtisícovými důchody zaplavují náš kraj.“ +„Doufám, že to překonáte a že se dožijete toho, jak mladíci +s čtyřtisícovými důchody zaplavují náš kraj.“ + +„Co by nám to bylo platné, i kdyby se jich sem nastěhovalo +dvacet, když je nechcete navštívit.“ -„Co by nám to bylo platné, i kdyby se jich sem nastěhovalo dvacet, když -je nechcete navštívit.“ +„Až jich bude dvacet, navštívím je všechny, na to se spolehněte, +milá choti.“ Pan Bennet v sobě spojoval pohotový vtip, sarkasmus, +uzavřenost i rozmary tak zvláštním způsobem, že ho jeho paní ani +za třiadvacet let společného života neměla ještě prokouknutého. -„Až jich bude dvacet, navštívím je všechny, na to se spolehněte, milá -choti.“ Pan Bennet v sobě spojoval pohotový vtip, sarkasmus, uzavřenost -i rozmary tak zvláštním způsobem, že ho jeho paní ani za třiadvacet let -společného života neměla ještě prokouknutého. +Proniknout za její duševní obzor nevyžadovalo takové úsilí. Byla +to žena s malým pochopením pro ostatní, s nepatrným vzděláním +a náladové povahy. Když jí něco nevyhovovalo, jala se naříkat na +pomyslnou neurózu. Jejím životním cílem bylo vyvdat dcery +a mezitím se utěšovala návštěvami a novinkami. -Proniknout za její duševní obzor nevyžadovalo takové úsilí. Byla to žena -s malým pochopením pro ostatní, s nepatrným vzděláním a náladové povahy. -Když jí něco nevyhovovalo, jala se naříkat na pomyslnou neurózu. Jejím -životním cílem bylo vyvdat dcery a mezitím se utěšovala návštěvami a -novinkami. +Kapitola 2 +---------- Pan Bennet šel mezi prvními složit poklonu panu Bingleymu. Od prvopočátku se s ním hodlal seznámit, ačkoli manželku nepřestával @@ -132,17 +136,14 @@ poznamenal: „Doufám, že se bude panu Bingleymu líbit, Lízinko.“ „Jak můžeme vědět, co se panu Bingleymu líbí nebo nelíbí,“ odvětila -matka nahněvaně, „když - -ho nesmíme navštívit.“ +matka nahněvaně, „když ho nesmíme navštívit.“ „Zapomínáte, že se s ním setkáme ve společnosti, maminko,“ řekla Elizabeth, „a že nám ho paní Longová slíbila představit.“ -„Nevěřím, že by to paní Longová doopravdy udělala. Má - -přece sama dvě neteře. Je to sobecká, pokrytecká ženská a mně byla -odjakživa protivná.“ +„Nevěřím, že by to paní Longová doopravdy udělala. Má přece sama +dvě neteře. Je to sobecká, pokrytecká ženská a mně byla odjakživa +protivná.“ „Mně rovněž,“ pravil pan Bennet. „Rád vidím, že na ni v této věci nespoléháte.“ Paní Bennetová se neuráčila odpovědět, ale musela si vylít @@ -151,438 +152,440 @@ nespoléháte.“ Paní Bennetová se neuráčila odpovědět, ale musela si vyl „Pro rány boží, nekašli pořád, Kitty! Měj trochu soucitu s mými nervy! Drásá mi to uši!“ -„Kitty se ještě nenaučila kašlat decentně,“ řekl otec, „a vybere si vždy -nepravou chvíli.“ +„Kitty se ještě nenaučila kašlat decentně,“ řekl otec, „a vybere +si vždy nepravou chvíli.“ -„Nekašlu přece pro zábavu,“ odpověděla Kitty dotčeně. „Kdy má být příští -ples, Lízinko?“ +„Nekašlu přece pro zábavu,“ odpověděla Kitty dotčeně. „Kdy má být +příští ples, Lízinko?“ „Od zítřka za čtrnáct dní.“ -„Ba, pravda,“ zvolala matka Bennetová, „a paní Longová se vrátí až den -předtím, takže nám pana Bingleyho nebude moci představit, protože ho -sama ještě nebude znát.“ +„Ba, pravda,“ zvolala matka Bennetová, „a paní Longová se vrátí +až den předtím, takže nám pana Bingleyho nebude moci představit, +protože ho sama ještě nebude znát.“ -„Snad tedy, milá manželko, budete mocí trumfnout svou přítelkyni a -představit jí pana Bingleyho sy“ +„Snad tedy, milá manželko, budete mocí trumfnout svou přítelkyni +a představit jí pana Bingleyho sama.“ „Vyloučeno, choti, vyloučeno, vždyť jsem se s ním sama ještě neseznámila, jak mě můžete tak škádlit?“ -„Vážím si vaší obezřetnosti. Čtrnáct dní skutečně nic neznamená. Cožpak -lze za čtrnáct dní - -poznat, jak se náš nový známý vybarví? Avšak netroufneme-li si my, -troufne si někdo jiný, neboť paní Longové a jejím neteřím se musí -koneckonců též dostat příležitosti; a jelikož ío ona bude pokládat za -laskavost, musím se toho ujmout sám, nemáte-li vy chuť prokázat jí tu -službu.“ +„Vážím si vaší obezřetnosti. Čtrnáct dní skutečně nic neznamená. +Cožpak lze za čtrnáct dní poznat, jak se náš nový známý vybarví? +Avšak netroufneme-li si my, troufne si někdo jiný, neboť paní +Longové a jejím neteřím se musí koneckonců též dostat +příležitosti; a jelikož to ona bude pokládat za laskavost, musím +se toho ujmout sám, nemáte-li vy chuť prokázat jí tu službu.“ Děvčata vykulila na otce oči. Paní Bennetová řekla jen: „Nesmysl, nesmysl!“ „Co znamená to důrazné popření?“ zvolal otec. „Považujete způsob -představování a význam, jenž se mu přikládá, za nesmysl? V tom bych s -vámi nemohl zcela souhlasit. Co o tom soudíš - -ty, Mary? Jsi dívka filosoficky založená, čteš tlusté knihy a děláš si z -nich výpisky, pokud je mi známo.“ +představování a význam, jenž se mu přikládá, za nesmysl? V tom +bych s vámi nemohl zcela souhlasit. Co o tom soudíš ty, Mary? Jsi +dívka filosoficky založená, čteš tlusté knihy a děláš si z nich +výpisky, pokud je mi známo.“ Mary by byla ráda řekla něco moc chytrého, ale nemohla si na nic vzpomenout. -„Zatímco se Mary soustřeďuje,“ pokračoval, „vraťme se k panu Bingleymu.“ +„Zatímco se Mary soustřeďuje,“ pokračoval, „vraťme se k panu +Bingleymu.“ „Mám pana Bingleyho až po krk!“ zvolala jeho choť. -„To mě mrzí, ale pročpak jste to neřekla dřív? Kdybych to byl tušil dnes -ráno, nebyl bych ho šel navštívit. To je smůla, ale když už jsem u něho -jednou byl, nemůžeme ho dost dobře ignorovat.“ - -Rodina žasla právě tak, jak si to přál, a nejvíc ze všech snad paní -Bennetová, ačkoli se jala prohlašovat, hned jak první vlna radosti -opadla, že od něho celou tu dobu nic jiného nečekala. - -„Vy jste zlatý člověk, nejdražší manželi! Však já dobře věděla, že mi -nakonec vyhovíte. Byla jsem si jista, že máte naše děvčata příliš rád, -abyste zanedbal takovou možnost. Ach, to jste mi udělal radost! Ale že -se vám to povedlo: sebral jste se dopoledne a šel, a nezmínil jste se o -tom ani slovíčkem, až teď.“ - -„Nu, Kitty, nadále už můžeš kašlat, co srdce ráčí,“ řekl pan Bennet a -při těchto slovech se zvedl a odcházel, neboť ho unavovaly ženiny -radostné výlevy. - -„Máte skvělého otce, děvčata,“ pravila matka, když za ním zapadly dveře. -„Nevím, jak se mu kdy odvděčíte za jeho dobrotu, anebo konečně i mně. V -našem věku to už není nic příjemného, seznamovat se každý den s novými -lidmi, to vám povídám, ale co bychom neudělali kvůli vám! Lydie, děvenko -moje, jseš sice nejmladší, ale řekla bych, že si s tebou pan Bingley na -příštím plese zatančí.“ - -„Hm, já se ho neleknu,“ prohlásila Lydia rozhodně. „Nejmladší jsem, ale -zato jsem největší.“ Zbytek večera strávily úvahami, za jak dlouho -oplatí Bingley panu Bennetovi návštěvu, a dohaďováním, kdy ho budou moci -pozvat na oběd. - -Ať se však paní Bennetová vyptávala jak chtěla - a všech pět dcer ji -přitom všempžně - -podporovalo - nedokázala vy-páčit ze svého chotě dostatečný popis pana -Bingleyho. Volily rozličnou taktiku - nezastřené dotazování, lstivé -předpoklady i vzdálené narážky, on však ze všech kliček vyklouzl, a tak -jim nakonec nezbývalo než se spokojit s informacemi z druhé - -ruky, které jim poskytla jejich sousedka lady Luca-sová. Její hlášení -bylo navýsost uspokojující. Sir William jím byl nadšen. Je prý docela -mladý, okouzlujícího zevnějšku, nesmírně přívětivý, a nadto se hodlá -zú-častnit příštího společenského večírku i s řadou přátel. Co mohlo -znít nadějněji? Záliba v tanci je prvním krůčkem k tomu, aby se tu +„To mě mrzí, ale pročpak jste to neřekla dřív? Kdybych to byl +tušil dnes ráno, nebyl bych ho šel navštívit. To je smůla, ale +když už jsem u něho jednou byl, nemůžeme ho dost dobře +ignorovat.“ + +Rodina žasla právě tak, jak si to přál, a nejvíc ze všech snad +paní Bennetová, ačkoli se jala prohlašovat, hned jak první vlna +radosti opadla, že od něho celou tu dobu nic jiného nečekala. + +„Vy jste zlatý člověk, nejdražší manželi! Však já dobře věděla, +že mi nakonec vyhovíte. Byla jsem si jista, že máte naše děvčata +příliš rád, abyste zanedbal takovou možnost. Ach, to jste mi +udělal radost! Ale že se vám to povedlo: sebral jste se dopoledne +a šel, a nezmínil jste se o tom ani slovíčkem, až teď.“ + +„Nu, Kitty, nadále už můžeš kašlat, co srdce ráčí,“ řekl pan +Bennet a při těchto slovech se zvedl a odcházel, neboť ho +unavovaly ženiny radostné výlevy. + +„Máte skvělého otce, děvčata,“ pravila matka, když za ním zapadly +dveře. „Nevím, jak se mu kdy odvděčíte za jeho dobrotu, anebo +konečně i mně. V našem věku to už není nic příjemného, seznamovat +se každý den s novými lidmi, to vám povídám, ale co bychom +neudělali kvůli vám! Lydie, děvenko moje, jseš sice nejmladší, +ale řekla bych, že si s tebou pan Bingley na příštím plese +zatančí.“ + +„Hm, já se ho neleknu,“ prohlásila Lydia rozhodně. „Nejmladší +jsem, ale zato jsem největší.“ + +Zbytek večera strávily úvahami, za jak dlouho oplatí Bingley panu +Bennetovi návštěvu, a dohaďováním, kdy ho budou moci pozvat na +oběd. + +Kapitola 3 +---------- + +Ať se však paní Bennetová vyptávala jak chtěla — a všech pět dcer +ji přitom všempžně podporovalo — nedokázala vypáčit ze svého +chotě dostatečný popis pana Bingleyho. Volily rozličnou taktiku — +nezastřené dotazování, lstivé předpoklady i vzdálené narážky, on +však ze všech kliček vyklouzl, a tak jim nakonec nezbývalo než se +spokojit s informacemi z druhé ruky, které jim poskytla jejich +sousedka lady Lucasová. Její hlášení bylo navýsost uspokojující. +Sir William jím byl nadšen. Je prý docela mladý, okouzlujícího +zevnějšku, nesmírně přívětivý, a nadto se hodlá zúčastnit +příštího společenského večírku i s řadou přátel. Co mohlo znít +nadějněji? Záliba v tanci je prvním krůčkem k tomu, aby se tu zamiloval; a tak leckterá dívka snila o dobytí jeho srdce. „Kdybych se dožila toho, že by jedna z našich děvčat byla paní na -Netherfieldu,“ pravila paní - -Bennetová manželovi, „a ostatní se stejně dobře vdaly, tak už bych si -nic jiného nepřála.“ Za několik dní oplatil pan Bingley panu Bennetovi -návštěvu a seděl s ním asi deset minut v knihovně. Doufal, že se přitom -naskytne příležitost k seznámení se slečnami, o jejichž půvabu už toho -mnoho slyšel, avšak musel se spokojit pouze s otcem. Dámy na tom byly o -něco lépe, neboť mohly z horního okna aspoň zjistit, že má na sobě modrý -kabátec a že přijel na černém koni. - -Krátce nato mu bylo odesláno pozvání na oběd, a paní Bennetová již -dumala, které chody by její kuchyni nejvíce sloužily ke cti, když tu -přišla odpověď, jež vše zhatila. Pana Bingleyho volají neodkladné -záležitosti nazítří do Londýna, a tak s velkou lítostí sděluje, že není -s to přijmout prokázanou poctu, atd. Paní Bennetová byla úplně vyvedena -z míry. Nedovedla si představit, co naléhavého by mohl mít na práci ve -městě tak krátce poté, co přibyl do Hertfordshiru, a vyjádřila obavy, -zda snad nepoletuje stále z jednoho místa na druhé a nikdy se v -Netherfieldu pořádně neusadí. Lady Lucasová ji poněkud upokojila -domněnkou, že snad odjel do Londýna jen pro tu velkou společnost, co -hodlá přivést na ples, a brzy přišla zpráva, že s panem Bingleym přijede -dvanáct dam a sedm pánů. Dívky rmoutil tak velký počet dam, avšak den -před plesem se trochu utěšily, když zvěděly, že jich s sebou přivezl ne -dvanáct, ale jen šest - pět sester a jednu sestřenici. Nakonec však do -tanečního sálu vkročila pouze pětičlenná společnost - pan Bingley, jeho -dvě sestry, manžel starší z nich a ještě jeden mladý pán. - -Pan Bingley měl pohledný a ušlechtilý zjev, příjemnou tvář a přátelské, -nestrojené vystupování. Jeho sestry byly půvabné a dělaly dojem dam -velkého světa. Pan Hurst, jeho švagr, vypadal pouze urozeně, avšak jeho -přítel pan Darcy brzy vzbudil všeobecnou pozornost svou urostlou, -vysokou postavou, čistými rysy, hrdým držením a zprávou, která šla od -úst k ústům za pět minut poté, co vstoupil do sálu, že má totiž jmění -vynášející deset tisíc ročně. Pánové prohlašovali, že je to junák, dámy -usoudily, že je mnohem větší fešák než pan Bingley, a polovinu večera k -němu všichni vzhlíželi s vřelým obdivem, až jeho chování - -zavdalo příčinu k všeobecnému rozčarování a veškeré nadšení vyprchalo, -neboť společnost shledala, že je pyšný, že mu nejsou dost vznešení a že -se tu nebaví, a pak už ho ani rozlehlé - -statky v Derbyshiru nezachránily, aby neměl odpudivý, nepříjemný +Netherfieldu,“ pravila paní Bennetová manželovi, „a ostatní se +stejně dobře vdaly, tak už bych si nic jiného nepřála.“ Za +několik dní oplatil pan Bingley panu Bennetovi návštěvu a seděl s +ním asi deset minut v knihovně. Doufal, že se přitom naskytne +příležitost k seznámení se slečnami, o jejichž půvabu už toho +mnoho slyšel, avšak musel se spokojit pouze s otcem. Dámy na tom +byly o něco lépe, neboť mohly z horního okna aspoň zjistit, že má +na sobě modrý kabátec a že přijel na černém koni. + +Krátce nato mu bylo odesláno pozvání na oběd, a paní Bennetová +již dumala, které chody by její kuchyni nejvíce sloužily ke cti, +když tu přišla odpověď, jež vše zhatila. Pana Bingleyho volají +neodkladné záležitosti nazítří do Londýna, a tak s velkou lítostí +sděluje, že není s to přijmout prokázanou poctu, atd. Paní +Bennetová byla úplně vyvedena z míry. Nedovedla si představit, co +naléhavého by mohl mít na práci ve městě tak krátce poté, co +přibyl do Hertfordshiru, a vyjádřila obavy, zda snad nepoletuje +stále z jednoho místa na druhé a nikdy se v Netherfieldu pořádně +neusadí. Lady Lucasová ji poněkud upokojila domněnkou, že snad +odjel do Londýna jen pro tu velkou společnost, co hodlá přivést +na ples, a brzy přišla zpráva, že s panem Bingleym přijede +dvanáct dam a sedm pánů. Dívky rmoutil tak velký počet dam, avšak +den před plesem se trochu utěšily, když zvěděly, že jich s sebou +přivezl ne dvanáct, ale jen šest — pět sester a jednu sestřenici. +Nakonec však do tanečního sálu vkročila pouze pětičlenná +společnost — pan Bingley, jeho dvě sestry, manžel starší z nich +a ještě jeden mladý pán. + +Pan Bingley měl pohledný a ušlechtilý zjev, příjemnou tvář +a přátelské, nestrojené vystupování. Jeho sestry byly půvabné +a dělaly dojem dam velkého světa. Pan Hurst, jeho švagr, vypadal +pouze urozeně, avšak jeho přítel pan Darcy brzy vzbudil +všeobecnou pozornost svou urostlou, vysokou postavou, čistými +rysy, hrdým držením a zprávou, která šla od úst k ústům za pět +minut poté, co vstoupil do sálu, že má totiž jmění vynášející +deset tisíc ročně. Pánové prohlašovali, že je to junák, dámy +usoudily, že je mnohem větší fešák než pan Bingley, a polovinu +večera k němu všichni vzhlíželi s vřelým obdivem, až jeho chování +zavdalo příčinu k všeobecnému rozčarování a veškeré nadšení +vyprchalo, neboť společnost shledala, že je pyšný, že mu nejsou +dost vznešení a že se tu nebaví, a pak už ho ani rozlehlé statky +v Derbyshiru nezachránily, aby neměl odpudivý, nepříjemný zevnějšek a aby svému příteli nedosahoval ani po kotníky. -Pan Bingley. se zakrátko seznámil s kdekým v sále, s chutí a živě se -bavil, nevynechal ani jeden kousek, byl smutný, že ples už končí, a -zmínil se o tom, že musí také uspořádat podobný večer v Netherfieldu. -Taková zlatá povaha mluví sama za sebe. Jaký rozdíl oproti jeho příteli! -Pan Darcy si zatančil pouze jednou s paní Hurstovou a jednou se slečnou -Bingleyovou, nepřál si být představen žádné jiné dámě a strávil zbytek -večera tím, že se procházel po sále a tu a tam prohodil slovíčko s někým -ze svých přátel. Jeho charakter byl odhalen. Byl to nejpyšnější, -nejnepříjemnější člověk na světě a nikdo si nepřál, aby se tu ještě - -kdy ukázal. Nejvíce proti němu byla zaujata paní Bennetová, která nejen -neschvalovala jeho celkové vystupování, ale navíc byla pobouřena tím, že -se opovržlivě vyjádřil o jedné její - -dceři. - -Jelikož chyběli tanečníci, byla Elizabeth Bennetová nucena dva kousky -prosedět, a během této doby stanul pan Darcy na chvíli poblíž, takže -zaslechla rozhovor mezi ním a panem Bingleym, jenž opustil na několik -minut parket, aby přiměl přítele si zatančit. - -„Pojď, Darcy,“ pravil, „musím tě dostat do kola. Nelíbí se mi, že tu tak -hloupě postáváš. Měl bys tančit.“ - -„Vyloučeno. Víš dobře, jak je mi to proti mysli, neznám-li dobře svou -partnerku. V takovéhle společnosti by to bylo nesnesitelné. Tvoje sestry -jsou zadány a vyzvat kteroukoli jinou by pro mne byl hotový trest.“ - -„Nedělal bych takové drahoty ani za širý svět!“ zvolal Bingley. „Na mou -věru, co jsem živ, neseznámil jsem se ještě s tolika příjemnými dívkami -za jediný večer; několik je jich tu přece velmi hezkých.“ - -„S jediným hezkým děvčetem v celém sále tančíš ty“ řekl pan Darcy a -pohlédl na nejstarší - -slečnu Bennetovou. - -„Ach, to je nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy spatřil! Ale přímo za -tebou sedí jedna z jejích sester a ta je také velmi půvabná a jistě i -velmi milá. Dovol, ať ti ji má tanečnice představí.“ - -„Která to je?“ ohlédl se a na okamžik se zadíval na Elizabeth; když se -setkal s jejím pohledem, odvrátil se a chladně prohlásil: „Ušla by, ale -není natolik hezká, aby mne uvedla v pokušení; kromě toho nemám chuť -vyznamenávat svou pozorností mladé dámy, které jiní - -muži pomíjejí. Vrať se raději ke své tanečnici, nech se okouzlovat -jejími úsměvy a nemař čas se mnou.“ - -Pan Bingley uposlechl této rady. Darcy poodešel a zanechal tam Elizabeth -s velmi smíšenými pocity. Vylíčila pak tu příhodu barvitě svým známým, -neboť měla živou, veselou povahu a každá směšná příhoda ji dokázala -pobavit. - -Večer uběhl příjemně celé rodině. Paní Bennetová byla svědkem toho, že -její nejstarší dcera vzbudila skutečný obdiv netherfieldského panstva. -Pan Bingley ji dvakrát vyzval k tanci a jeho sestry jí projevily přízeň. -Jane to těšilo stejnějako matku, ač to nedávala tak najevo. Elizabeth -vycítila, že má Jane radost. Mary zaslechla, jak kdosi vykládá slečně -Bingleyo-vé, že ona je nejvzdělanější dívka široko daleko, a Catherine s -Lydií měly to štěstí, že ani jeden kousek neproseděly, což jim zatím při -plesech stačilo k blaženosti. Vracely se tedy do Longbournu, vsi, kde -žili a kde byli nejváženější rodinou, v růžové náladě. Zjistily, že pan -Bennet dosud bdí. Nad knihou zapomínal na čas a tentokrát byl velmi -zvědavý, jak probíhal večer, kterému předcházely tak vzrušené dohady. -Očekával spíš, že nový soused zklame naděje jeho choti, ale brzy -zjistil, že tentokrát je mu vyslechnout jiné dojmy. - -„Ach, drahý manželi,“ začala, sotva překročila práh, „bavily jsme se -výborně, byl to nádherný - -ples. Jane budila takový obdiv, že si to ani neumíte představit. Každý -říkal, jak jí to krásně - -sluší, a panu Bingleymu se musela moc líbit, protože s ní tančil -dvakrát. Jen považte, drahý - -choti, doopravdy s ní tančil dvakrát! Pro žádnou jinou nepřišel znovu. -Nejprve požádal o tanec slečnu Lucasovou. Byla jsem zoufalá, když proti -sobě stanuli, ale zřejmě se mu vůbec nelíbila, komu by se také mohla -líbit, no ne, a asi ho upoutala Jane, jak šla tančit. Vyptal se tedy, -kdo to je, dal se představit a o příští tanec požádal ji. Třetí kousek -tančil se slečnou Kingovou, čtvrtý s Marii Lucasovou, pátý znovu s Jane -a šestý s Lí-zinkou a s Boulangerovou.“ - -„Kdyby měl trochu soucitu se mnou“ zvolal její manžel netrpělivě, „nebyl -by tolik tancoval! - -Pro boha živého, přestaňte už vypočítávat jeho tanečnice! Kéž by si byl -podvrkl kotník hned v prvním kole!“ +Pan Bingley se zakrátko seznámil s kdekým v sále, s chutí a živě +se bavil, nevynechal ani jeden kousek, byl smutný, že ples už +končí, a zmínil se o tom, že musí také uspořádat podobný večer +v Netherfieldu. Taková zlatá povaha mluví sama za sebe. Jaký +rozdíl oproti jeho příteli! Pan Darcy si zatančil pouze jednou +s paní Hurstovou a jednou se slečnou Bingleyovou, nepřál si být +představen žádné jiné dámě a strávil zbytek večera tím, že se +procházel po sále a tu a tam prohodil slovíčko s někým ze svých +přátel. Jeho charakter byl odhalen. Byl to nejpyšnější, +nejnepříjemnější člověk na světě a nikdo si nepřál, aby se tu +ještě kdy ukázal. Nejvíce proti němu byla zaujata paní Bennetová, +která nejen neschvalovala jeho celkové vystupování, ale navíc +byla pobouřena tím, že se opovržlivě vyjádřil o jedné její dceři. + +Jelikož chyběli tanečníci, byla Elizabeth Bennetová nucena dva +kousky prosedět, a během této doby stanul pan Darcy na chvíli +poblíž, takže zaslechla rozhovor mezi ním a panem Bingleym, jenž +opustil na několik minut parket, aby přiměl přítele si zatančit. + +„Pojď, Darcy,“ pravil, „musím tě dostat do kola. Nelíbí se mi, že +tu tak hloupě postáváš. Měl bys tančit.“ + +„Vyloučeno. Víš dobře, jak je mi to proti mysli, neznám-li dobře +svou partnerku. V takovéhle společnosti by to bylo nesnesitelné. +Tvoje sestry jsou zadány a vyzvat kteroukoli jinou by pro mne byl +hotový trest.“ + +„Nedělal bych takové drahoty ani za širý svět!“ zvolal Bingley. +„Na mou věru, co jsem živ, neseznámil jsem se ještě s tolika +příjemnými dívkami za jediný večer; několik je jich tu přece +velmi hezkých.“ + +„S jediným hezkým děvčetem v celém sále tančíš ty“ řekl pan Darcy +a pohlédl na nejstarší slečnu Bennetovou. + +„Ach, to je nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy spatřil! Ale +přímo za tebou sedí jedna z jejích sester a ta je také velmi +půvabná a jistě i velmi milá. Dovol, ať ti ji má tanečnice +představí.“ + +„Která to je?“ ohlédl se a na okamžik se zadíval na Elizabeth; +když se setkal s jejím pohledem, odvrátil se a chladně prohlásil: +„Ušla by, ale není natolik hezká, aby mne uvedla v pokušení; +kromě toho nemám chuť vyznamenávat svou pozorností mladé dámy, +které jiní muži pomíjejí. Vrať se raději ke své tanečnici, nech +se okouzlovat jejími úsměvy a nemař čas se mnou.“ + +Pan Bingley uposlechl této rady. Darcy poodešel a zanechal tam +Elizabeth s velmi smíšenými pocity. Vylíčila pak tu příhodu +barvitě svým známým, neboť měla živou, veselou povahu a každá +směšná příhoda ji dokázala pobavit. + +Večer uběhl příjemně celé rodině. Paní Bennetová byla svědkem +toho, že její nejstarší dcera vzbudila skutečný obdiv +netherfieldského panstva. Pan Bingley ji dvakrát vyzval k tanci +a jeho sestry jí projevily přízeň. Jane to těšilo stejnějako +matku, ač to nedávala tak najevo. Elizabeth vycítila, že má Jane +radost. Mary zaslechla, jak kdosi vykládá slečně Bingleyo-vé, že +ona je nejvzdělanější dívka široko daleko, a Catherine s Lydií +měly to štěstí, že ani jeden kousek neproseděly, což jim zatím +při plesech stačilo k blaženosti. Vracely se tedy do Longbournu, +vsi, kde žili a kde byli nejváženější rodinou, v růžové náladě. +Zjistily, že pan Bennet dosud bdí. Nad knihou zapomínal na čas +a tentokrát byl velmi zvědavý, jak probíhal večer, kterému +předcházely tak vzrušené dohady. Očekával spíš, že nový soused +zklame naděje jeho choti, ale brzy zjistil, že tentokrát je mu +vyslechnout jiné dojmy. + +„Ach, drahý manželi,“ začala, sotva překročila práh, „bavily jsme +se výborně, byl to nádherný ples. Jane budila takový obdiv, že si +to ani neumíte představit. Každý říkal, jak jí to krásně sluší, +a panu Bingleymu se musela moc líbit, protože s ní tančil +dvakrát. Jen považte, drahý choti, doopravdy s ní tančil dvakrát! +Pro žádnou jinou nepřišel znovu. Nejprve požádal o tanec slečnu +Lucasovou. Byla jsem zoufalá, když proti sobě stanuli, ale zřejmě +se mu vůbec nelíbila, komu by se také mohla líbit, no ne, a asi +ho upoutala Jane, jak šla tančit. Vyptal se tedy, kdo to je, dal +se představit a o příští tanec požádal ji. Třetí kousek tančil se +slečnou Kingovou, čtvrtý s Marii Lucasovou, pátý znovu s Jane +a šestý s Lízinkou a s Boulangerovou.“ + +„Kdyby měl trochu soucitu se mnou“ zvolal její manžel netrpělivě, +„nebyl by tolik tancoval! Pro boha živého, přestaňte už +vypočítávat jeho tanečnice! Kéž by si byl podvrkl kotník hned +v prvním kole!“ „Je to okouzlující člověk, můj drahý,“ vedla paní Bennetová svou. -„Takový krasavec! A jeho sestry jsou dámy, jaké se hned tak neuvidí. Ty -elegantní toalety! Řekla bych, že jen krajka na sukni paní Hurstové -“ +„Takový krasavec! A jeho sestry jsou dámy, jaké se hned tak +neuvidí. Ty elegantní toalety! Řekla bych, že jen krajka na sukni +paní Hurstové -“ -Pan Bennet ji však znovu přerušil a zapřísahal ji, aby mu žádnou parádu -nepopisovala. Byla tedy nucena stočit řeč na něco jiného a vylíčila mu -rozhořčeně a trochu nadsazeně otřesnou nevychovanost pana Darcyho. +Pan Bennet ji však znovu přerušil a zapřísahal ji, aby mu žádnou +parádu nepopisovala. Byla tedy nucena stočit řeč na něco jiného +a vylíčila mu rozhořčeně a trochu nadsazeně otřesnou +nevychovanost pana Darcyho. „Ale ujišťuji vás,“ dodala, „že na tom Lízinka netratí, když jemu -nepadla do oka, protože je to velmi nepříjemný, odporný člověk a nestojí -za to, aby se mu vycházelo vstříc. Ta povznesenost a to sebevědomí, no, -něco nesnesitelného. Přešel sem, přešel tam a představoval si, jak -všechny převyšuje. Není mu dost hezká, aby si s ní zatančil! Měl jste -tam být, milý +nepadla do oka, protože je to velmi nepříjemný, odporný člověk +a nestojí za to, aby se mu vycházelo vstříc. Ta povznesenost a to +sebevědomí, no, něco nesnesitelného. Přešel sem, přešel tam +a představoval si, jak všechny převyšuje. Není mu dost hezká, aby +si s ní zatančil! Měl jste tam být, milý muži, a zmrazit ho +pohledem, jak vy to umíte. Mně je ten člověk nesnesitelný.“ + -muži, a zmrazit ho pohledem, jak vy to umíte. Mně je ten člověk -nesnesitelný.“ Jane se opatrně vyhýbala chvalozpěvům na pana Bingleyho, -avšak když se octla s Elizabeth mezi čtyřma očima, přiznala, zeji velice -zaujal. +Kapitola 4 +---------- + +Jane se opatrně vyhýbala chvalozpěvům na pana Bingleyho, avšak +když se octla s Elizabeth mezi čtyřma očima, přiznala, že ji +velice zaujal. „Takhle si představuji mladého člověka,“ pravila, „rozumného, -příjemného, veselého; nepoznala jsem ještě tak šťastnou povahu! Chová se -nenucené a přitom dokonale uhlazeně!\*' +příjemného, veselého; nepoznala jsem ještě tak šťastnou povahu! +Chová se nenucené a přitom dokonale uhlazeně!“ -„A je dokonce i hezký,“ odpověděla Elizabeth, „což by mládenci rovněž -měli být, pokud to jen trochu jde. Je tedy všestranně bez vady.“ +„A je dokonce i hezký,“ odpověděla Elizabeth, „což by mládenci +rovněž měli být, pokud to jen trochu jde. Je tedy všestranně bez +vady.“ -„Velice mi zalichotilo, že mě požádal o tanec podruhé. Nečekala jsem -takovou poklonu.“ +„Velice mi zalichotilo, že mě požádal o tanec podruhé. Nečekala +jsem takovou poklonu.“ -„Ne? Já ji čekala za tebe. V tomhle se od sebe lišíme. Tebe poklona -vždycky překvapí, mne nikdy. Přirozeně že měl chuť si s tebou ještě -zatančit. Není slepý, aby si nevšiml, že jsi pětkrát krásnější než -kterékoli jiné děvče v sále. Na to nemusí být ještě dvorný. Ne, je -skutečně velice milý a dávám ti svolení, aby se ti líbil. Však už se ti -líbili mnohem hloupější muži.“ +„Ne? Já ji čekala za tebe. V tomhle se od sebe lišíme. Tebe +poklona vždycky překvapí, mne nikdy. Přirozeně že měl chuť si +s tebou ještě zatančit. Není slepý, aby si nevšiml, že jsi +pětkrát krásnější než kterékoli jiné děvče v sále. Na to nemusí +být ještě dvorný. Ne, je skutečně velice milý a dávám ti svolení, +aby se ti líbil. Však už se ti líbili mnohem hloupější muži.“ „Ale Lízinko!“ -„Je to pravda! Jsi hned hotova myslet si o každém to nejlepší. Nikdy -nevidíš na nikom ani chybičku. V tvých očích je celý svět dobrotivý a -laskavý. Ještě jsem nezažila, že bys o někom řekla něco nepříjemného.“ +„Je to pravda! Jsi hned hotova myslet si o každém to nejlepší. +Nikdy nevidíš na nikom ani chybičku. V tvých očích je celý svět +dobrotivý a laskavý. Ještě jsem nezažila, že bys o někom řekla +něco nepříjemného.“ „Nechci nikoho neuváženě odsuzovat, avšak netajím se s tím, co si myslím.“ -„To vím, a právě tenhle fakt mě uvádí v úžas. Jsi přece dost rozumná, a -přitom tak slepě - -přehlížíš pošetilosti a hlouposti ostatních! Předstíraná upřímnost je -častý jev - člověk se s ní - -setká dnes a denně. Ale soudit takhle upřímně bez předstírání a bez -postranních úmyslů - vzít si z povahy každého člověka jen ty dobré rysy -a ještě je vykrášlit a o těch špatných pomlčet - to dokážeš jen ty. Tobě -se tedy zamlouvají i sestry toho člověka, což? Ty však nemají tak -šťastnou povahu jako on.“ - -„Jistěže ne, aspoň ne na první pohled. Ale když si s nimi povídáš, jsou -velmi milé. Slečna Bingleyová se nastěhuje k bratrovi a povede mu -domácnost; a musela bych se moc mýlit, kdybychom v ní nezískali -roztomilou sousedku.“ - -Elizabeth ji mlčky vyslechla, avšak přesvědčit se nedala; na večírku -Bingleyovy sestry rozhodně nevyvinuly žádné úsilí, aby byly k někomu -milé, a jelikož Elizabeth měla víc bystrozraku a méně poddajnosti v -povaze než její sestra, a nadto její mínění neovlivňoval žádný osobní -zájem, neviděla, proč by jim měla být nějak obzvlášť nakloněna. Jistěže -to byly jemné dámy, nechyběl jim vtip, když byly dobře naložené, -dokázaly se chovat přívětivě, když - -jim na tom záleželo, ale byly pyšné a sobecké. Měly jistý půvab, -vzdělání se jim dostalo v jednom z prvních soukromých londýnských -penzionátů, každá vlastnila dvacet tisíc liber, zvykly si utrácet víc, -než si mohly dovolit, a stýkaly se s urozenými lidmi. Měly tedy všechny -předpoklady k tomu, aby si toho o sobě myslely mnoho a o ostatních -pramálo. Pocházely z vážené severo-anglické rodiny, kterážto skutečnost -se jim vtiskla do paměti hlouběji než ta, že za svůj majetek i za -majetek svého bratra vděčí obchodnímu podnikání. Pan Bingley zdědil -téměř stotisícové jmění po otci, jenž si za ně hodlal koupit panství, -ale zemřel dřív, než tak učinil. Pan Bingley chtěl otcův úmysl -uskutečnit a někdy už se rozhodoval pro to které hrabství, ale jelikož -měl nyní dobrý dům a právo na šlechtické sídlo, domnívali se jeho -přátelé, kteří dobře znali jeho bezstarostnou povahu, že asi stráví -zbytek života na Netherfieldu a koupi panství přenechá další generaci. - -Jeho sestry by byly rády viděly, aby se usadil na vlastních statcích; a -třebaže šije nyní pouze pronajal, nebylo slečně Bingleyové proti mysli -ujmout se úlohy domácí paní - stejně jako paní - -Hurstová, jež se provdala za muže spíše urozeného než zámožného, ochotně -považovala jeho domov za svůj, kdykoli sejí to hodilo. Pan Bingley byl -sotva dva roky plnoletý, když ho náhodné doporučení upozornilo na -Netherfield. Zajel tam a prohlédl si všechno za půl hodiny - -- líbila se mu poloha i rozmístění hlavních pokojů, uvěřil, co k chvále -panství říkal majitel, a na místě si jej pronajal. - -S Darcym jej poutalo dlouholeté přátelství, ačkoli se od sebe povahově -značně lišili. Bingley se Darcymu zamlouval svým nekomplikovaným, -otevřeným a poddajným založením, přestože žádná letora nemohla být -vzdálenější jeho vlastní, jež mu zřejmě docela vyhovovala. Bingley věřil -skálopevně v Darcyho náklonnost a jeho mínění si velmi vážil. Darcy měl -větší rozhled než jeho druh. Bingley se rozhodně nevyzna-čoval -zaostalostí, ale Darcy byl chytrý. K tomu byl povýšený, uzavřený a -vybíravý a jeho vystupování přes svou uhlazenost nevzbuzovalo sympatie. -V tomto ohledu ho jeho přítel o mnoho předčil. Ať přišel Bingley -kamkoli, všude ho měli rádi, kdežto Darcy soustavně někoho urážel. - -Způsob, jakým hodnotili merytonský večírek, byl dosti příznačný. Bingley -jakživ ještě - -neviděl pohromadě tolik příjemných lidí ani tolik hezkých děvčat, každý -byl k němu milý a pozorný, všichni se chovali přátelsky a nestrojeně, za -chvíli se tu cítil jako doma, a pokud šlo o slečnu Bennetovou, ani anděl -nemohl být podle něho krásnější. Darcy naopak pozoroval sbírku figurek, -které měly stejně daleko ke kráse jako k představám, co se sluší, nikdo -ho ani v nejmenším nezaujal, nikdo mu neprokázal žádnou pozornost, nikdo -ho nepobavil. Uznal, že slečna Bennetová je hezká, ale prý se příliš -často usmívá. - -Paní Hurstová i její sestra s ním v tomhle byly zajedno - přesto však o -ní hovořily s uznáním a sympatiemi, prohlašovaly, že je roztomilá a že -by se s ní docela rády spřátelily. Slečna Bennetová byla tedy puncovaná -na roztomilou a jejich bratr se považoval po tomto uznání za oprávněna -myslet na ni po libosti. - -Kousek od Longbournu bydlela jedna rodina, s níž byli - -Bennetovi obzvlášť důvěrně spřáteleni. Sir William Lucas se - -původně zabýval obchodováním v městě Merytonu, domohl - -se slušného jmění, a v době, kdy tam starostoval, vyslyšel král - -jeho žádost a povýšil jej do šlechtického stavu. Tuto čest prožíval snad -až příliš procítěně. Od té chvíle se mu zprotivilo jak obchodní -podnikání, tak život v malém tržním městě; dal vale tomu i onomu a -odstěhoval se s rodinou asi míli za Meryton do jednoho stavení, zvaného -nyní - -Lucasov, kde se mohl dosyta oddávat příjemným úvahám o vlastní -důležitosti, a netížen obchodnickými okovy, trávil čas výlučně v -zdvořilůstkách vůči svému okolí. Povýšení co do stavu u něho nepřineslo -povýšení co do chování, naopak, byl ke každému velmi ohleduplný. Z - -tohoto člověka, od přírody nevýbojného, přátelského a ochotného, učinilo -představení u dvora galantního kavalíra. Lady Lucasová byla po všech -stránkách výborná paní, jen snad neměla tolik důvtipu, aby mohla být své -sousedce paní Bennetové skutečnou oporou. Měli několik dětí. Nejstarší z -nich, rozvážná a moudrá sedmadvacetiletá dívka, byla nejlepší +„To vím, a právě tenhle fakt mě uvádí v úžas. Jsi přece dost +rozumná, a přitom tak slepě přehlížíš pošetilosti a hlouposti +ostatních! Předstíraná upřímnost je častý jev — člověk se s ní +setká dnes a denně. Ale soudit takhle upřímně bez předstírání +a bez postranních úmyslů — vzít si z povahy každého člověka jen +ty dobré rysy a ještě je vykrášlit a o těch špatných pomlčet — to +dokážeš jen ty. Tobě se tedy zamlouvají i sestry toho člověka, +což? Ty však nemají tak šťastnou povahu jako on.“ + +„Jistěže ne, aspoň ne na první pohled. Ale když si s nimi +povídáš, jsou velmi milé. Slečna Bingleyová se nastěhuje +k bratrovi a povede mu domácnost; a musela bych se moc mýlit, +kdybychom v ní nezískali roztomilou sousedku.“ + +Elizabeth ji mlčky vyslechla, avšak přesvědčit se nedala; na +večírku Bingleyovy sestry rozhodně nevyvinuly žádné úsilí, aby +byly k někomu milé, a jelikož Elizabeth měla víc bystrozraku +a méně poddajnosti v povaze než její sestra, a nadto její mínění +neovlivňoval žádný osobní zájem, neviděla, proč by jim měla být +nějak obzvlášť nakloněna. Jistěže to byly jemné dámy, nechyběl +jim vtip, když byly dobře naložené, dokázaly se chovat přívětivě, +když jim na tom záleželo, ale byly pyšné a sobecké. Měly jistý +půvab, vzdělání se jim dostalo v jednom z prvních soukromých +londýnských penzionátů, každá vlastnila dvacet tisíc liber, +zvykly si utrácet víc, než si mohly dovolit, a stýkaly se +s urozenými lidmi. Měly tedy všechny předpoklady k tomu, aby si +toho o sobě myslely mnoho a o ostatních pramálo. Pocházely +z vážené severo-anglické rodiny, kterážto skutečnost se jim +vtiskla do paměti hlouběji než ta, že za svůj majetek i za +majetek svého bratra vděčí obchodnímu podnikání. Pan Bingley +zdědil téměř stotisícové jmění po otci, jenž si za ně hodlal +koupit panství, ale zemřel dřív, než tak učinil. Pan Bingley +chtěl otcův úmysl uskutečnit a někdy už se rozhodoval pro to +které hrabství, ale jelikož měl nyní dobrý dům a právo na +šlechtické sídlo, domnívali se jeho přátelé, kteří dobře znali +jeho bezstarostnou povahu, že asi stráví zbytek života na +Netherfieldu a koupi panství přenechá další generaci. + +Jeho sestry by byly rády viděly, aby se usadil na vlastních +statcích; a třebaže si je nyní pouze pronajal, nebylo slečně +Bingleyové proti mysli ujmout se úlohy domácí paní — stejně jako +paní Hurstová, jež se provdala za muže spíše urozeného než +zámožného, ochotně považovala jeho domov za svůj, kdykoli se jí to +hodilo. Pan Bingley byl sotva dva roky plnoletý, když ho náhodné +doporučení upozornilo na Netherfield. Zajel tam a prohlédl si +všechno za půl hodiny - líbila se mu poloha i rozmístění hlavních +pokojů, uvěřil, co k chvále panství říkal majitel, a na místě si +jej pronajal. + +S Darcym jej poutalo dlouholeté přátelství, ačkoli se od sebe +povahově značně lišili. Bingley se Darcymu zamlouval svým +nekomplikovaným, otevřeným a poddajným založením, přestože žádná +letora nemohla být vzdálenější jeho vlastní, jež mu zřejmě docela +vyhovovala. Bingley věřil skálopevně v Darcyho náklonnost a jeho +mínění si velmi vážil. Darcy měl větší rozhled než jeho druh. +Bingley se rozhodně nevyzna-čoval zaostalostí, ale Darcy byl +chytrý. K tomu byl povýšený, uzavřený a vybíravý a jeho +vystupování přes svou uhlazenost nevzbuzovalo sympatie. V tomto +ohledu ho jeho přítel o mnoho předčil. Ať přišel Bingley kamkoli, +všude ho měli rádi, kdežto Darcy soustavně někoho urážel. + +Způsob, jakým hodnotili merytonský večírek, byl dosti příznačný. +Bingley jakživ ještě neviděl pohromadě tolik příjemných lidí ani +tolik hezkých děvčat, každý byl k němu milý a pozorný, všichni se +chovali přátelsky a nestrojeně, za chvíli se tu cítil jako doma, +a pokud šlo o slečnu Bennetovou, ani anděl nemohl být podle něho +krásnější. Darcy naopak pozoroval sbírku figurek, které měly +stejně daleko ke kráse jako k představám, co se sluší, nikdo ho +ani v nejmenším nezaujal, nikdo mu neprokázal žádnou pozornost, +nikdo ho nepobavil. Uznal, že slečna Bennetová je hezká, ale prý +se příliš často usmívá. + +Paní Hurstová i její sestra s ním v tomhle byly zajedno — přesto +však o ní hovořily s uznáním a sympatiemi, prohlašovaly, že je +roztomilá a že by se s ní docela rády spřátelily. Slečna +Bennetová byla tedy puncovaná na roztomilou a jejich bratr se +považoval po tomto uznání za oprávněna myslet na ni po libosti. + +Kapitola 5 +---------- + +Kousek od Longbournu bydlela jedna rodina, s níž byli Bennetovi +obzvlášť důvěrně spřáteleni. Sir William Lucas se původně zabýval +obchodováním v městě Merytonu, domohl se slušného jmění, +a v době, kdy tam starostoval, vyslyšel král jeho žádost +a povýšil jej do šlechtického stavu. Tuto čest prožíval snad až +příliš procítěně. Od té chvíle se mu zprotivilo jak obchodní +podnikání, tak život v malém tržním městě; dal vale tomu i onomu +a odstěhoval se s rodinou asi míli za Meryton do jednoho stavení, +zvaného nyní Lucasov, kde se mohl dosyta oddávat příjemným úvahám +o vlastní důležitosti, a netížen obchodnickými okovy, trávil čas +výlučně v zdvořilůstkách vůči svému okolí. Povýšení co do stavu +u něho nepřineslo povýšení co do chování, naopak, byl ke každému +velmi ohleduplný. Z tohoto člověka, od přírody nevýbojného, +přátelského a ochotného, učinilo představení u dvora galantního +kavalíra. Lady Lucasová byla po všech stránkách výborná paní, jen +snad neměla tolik důvtipu, aby mohla být své sousedce paní +Bennetové skutečnou oporou. Měli několik dětí. Nejstarší z nich, +rozvážná a moudrá sedmadvacetiletá dívka, byla nejlepší Elizabethinou přítelkyní. -Nebylo myslitelné, aby se slečny Lucasovy a slečny Benne-tovy nesešly a -nezhodnotily ples, a tak se hned nazítří po oné události dostavily mladé -sousedky do Longbournu, aby slyšely a byly slyšány. +Nebylo myslitelné, aby se slečny Lucasovy a slečny Bennetovy +nesešly a nezhodnotily ples, a tak se hned nazítří po oné +události dostavily mladé sousedky do Longbournu, aby slyšely +a byly slyšeny. -„Ty jsi měla úspěch hned z kraje večera, Charlottko,“ podotkla paní -Bennetová s podivuhodnou zdvořilostí a sebe-ovládáním. „Tebe vyzval pan -Bingley k tanci první.“ +„*Ty* jsi měla úspěch hned z kraje večera, Charlottko,“ podotkla +paní Bennetová s podivuhodnou zdvořilostí a sebe-ovládáním. +„*Tebe* vyzval pan Bingley k tanci první.“ „Ano, ale zdá se, že se mu druhá tanečnice zamlouvala lépe.“ -„To myslíš asi naši Jane, ne, protože s ní tančil dvakrát. Skutečně by -se podle toho mohlo usuzovat, že se mu zalíbila - i já sama mám tušení, -že to tak nějak bude - něco se mi doneslo - ale už si přesně nevzpomínám -- týkalo se to pana Robinsona.“ +„To myslíš asi naši Jane, ne, protože s ní tančil dvakrát. +Skutečně by se podle toho mohlo usuzovat, že se mu zalíbila +— i já sama mám tušení, že to tak nějak bude — něco se mi doneslo +— ale už si přesně nevzpomínám - týkalo se to pana Robinsona.“ „Nemyslíte snad to, co jsem zaslechla já, když rozmlouval s panem -Robinsonem; nevykládala jsem vám to? Pan Robinson se ho ptal, jak se mu -zamlouvají merytonské společenské večírky, ajestli nemyslí, zeje tu -spousta půvabných dívek, a která že je podle jeho mínění - -nejpůvabnější. A on odpověděl na tu poslední otázku: ,Určitě nejstarší -slečna Bennetová, o tom nemůže být vůbec sporu.' „ - -„Neříkej! To se tedy vyslovil velmi určitě - vypadá to, +Robinsonem; nevykládala jsem vám to? Pan Robinson se ho ptal, jak +se mu zamlouvají merytonské společenské večírky, a jestli +nemyslí, že je tu spousta půvabných dívek, a která že je podle +jeho mínění nejpůvabnější. A on odpověděl na tu poslední otázku: +,Určitě nejstarší slečna Bennetová, o tom nemůže být vůbec +sporu.‘ -jako by - přesto však z toho mračna nemusí pršet, to víš.“ +„Neříkej! To se tedy vyslovil velmi určitě — vypadá to, +jako by — přesto však z toho mračna nemusí pršet, to víš.“ -„Jájsem aspoň vyslechla něco užitečnějšího než ty, Elizo,“ pravila -Charlotte. „Pan Darcy se neposlouchá tak příjemně jako jeho přítel, viď? -- Chudinka Eliza! - Slyšet, že jenom ujde!11 +„Já jsem aspoň vyslechla něco užitečnějšího než ty, Elizo,“ +pravila Charlotte. „Pan Darcy se neposlouchá tak příjemně jako +jeho přítel, viď? +— Chudinka Eliza! — Slyšet, že jenom *ujde*.“ „Jen prosím tě ještě Lízince nenamlouvej, že by se měla pro jeho -nezpůsoby trápit! Takový +nezpůsoby trápit! Takový nepříjemný člověk, bylo by hotové +neštěstí, kdyby se mu zalíbila. Paní Longová mi včera vykládala, +že vedle ní seděl dobré půl hodiny a ani ústa neotevřel.“ -nepříjemný člověk, bylo by hotové neštěstí, kdyby se mu zalíbila. Paní -Longová mi včera vykládala, že vedle ní seděl dobré půl hodiny a ani -ústa neotevřel.“ +„Víte to jistě, matinko? Není v tom nějaký omyl?“ zeptala se +Jane. „Sama jsem zahlédla, jak s ní pan Darcy hovoří.“ -„Víte to jistě, matinko? Není v tom nějaký omyl?“ zeptala se Jane. „Sama -jsem zahlédla, jak s ní pan Darcy hovoří.“ +„I to ano, protože ona se ho zeptala, jak se mu líbí +v Netherfieldu, a tu se nemohl dost dobře vyhnout odpovědi, ale +paní Longová povídala, jak se zdál celý rozhněvaný, že na něj +promluvila.“ -„I to ano, protože ona se ho zeptala, jak se mu líbí v Nether-fieldu, a -tu se nemohl dost dobře vyhnout odpovědi, ale paní Longová povídala, jak -se zdál celý rozhněvaný, že na něj promluvila.“ +„Slečna Bingleyová mi vykládala, že nikdy mnoho řečí nenadělá,“ +pravila Jane, „leda v kruhu důvěrných přátel. K nim je pak +neobyčejně srdečný.“ -„Slečna Bingleyová mi vykládala, že nikdy mnoho řečí nenadělá,“ pravila -Jane, „leda v kruhu důvěrných přátel. K nim je pak neobyčejně srdečný.“ +„Tomu nevěřím ani za mák, děvenko. Kdyby byl tak neobyčejně +srdečný, byl by promluvil na paní Longovou. Ale já vím, co za tím +vězí: všichni říkají, že je to velký hrdopýšek, a doslechl se, +hádám, že paní Longová nemá vlastní kočár a že přijela na bál +v drožce.“ -„Tomu nevěřím ani za mák, děvenko. Kdyby byl tak neobyčejně srdečný, byl -by promluvil na paní Longovou. Ale já vím, co za tím vězí: všichni -říkají, zeje to velký hrdopýšek, a doslechl se, hádám, že paní Longová -nemá vlastní kočár a že přijela na bál v drožce.“ - -„Ze se nebavil s paní Longovou, to by mi tolik nevadilo,“ řekla slečna +„Že se nebavil s paní Longovou, to by mi tolik nevadilo,“ řekla slečna Lucasová, „ale chtěla bych, aby si byl zatančil s Elizou.“ „Na tvém místě bych dala příště košem já jemu, Lízinko,“ radila jí @@ -625,803 +628,803 @@ smečku loveckých psů a každý den bych vypil celou láhev vína.“ Chlapec se bránil, to že by nesměla, a ona trvala na svém, že by to přece jen udělala, a přeli se o to, dokud se návštěva nezvedla. -Longbournské dámy vykonaly zakrátko zdvořilostní návštěvu u dam z -Netherfieldu. Tato návštěva byla brzy patřičně opětována. Příjemné -způsoby slečny Bennetové nalezly milost v očích paní Hurstové i slečny -Bingleyové, a třebaže usoudily, že matka Bennetová je nesnesitelná a -mladší dcery nestojí za to, aby s nimi člověk slovo ztratil, vyjádřily -přání sblížit se s oběma staršími. Jane přijímala jejich blahosklonnost -s velkou radostí; avšak Elizabeth dobře viděla, jak povýšeně se ke -každému chovají, její sestru téměř nevyjímajíc, a nedokázala se pro ně -nadchnout, ačkoli jejich přátelská laskavost vůči Jane - pokud se to tak -dalo nazvat - nebyla bez ceny, neboť byla patťně odezvou obdivu, který k -ní choval jejich bratr. Kdykoli se setkali, bylo nabíledni, že ho -skutečně zaujala, a stejně tak viděla, že se v Jane prohlubují - -sympatie, - -které v ní vzbudil na první pohled, a zeje na nejlepší cestě, aby se do -něho zamilovala až po uši; s radostí si však uvědomovala, že okolní svět -to asi hned tak nepostřehne, neboť Jane v sobě spojovala schopnost -hlubokého citu s vyrovnanou povahou a neměnnou přívětivostí, což - -ji mohlo uchránit od dotěrného podezírání. Jednou se o tom zmínila své -přítelkyni slečně - -Lucasové. - -„Snad je to příjemné,“ odvětila Charlotte, „když v takovémto případě -dokáže lidi obalamutit, ale skrývá to v sobě i jisté nebezpečí, bude-li -se tak velice ovládat. Utají-li žena znamenitě své - -city i před tím, komu patří, může se stát, že propase příležitost ho k -sobě připoutat, a pak jí - -bude chabou útěchou, že se o tom lidé nedozvěděli. Myslím si, že každý -vztah roste i z vděčnosti a polichocené ješitnosti a že není moudré k -tomu nepřihlédnout. Je přece možné - -projevit zájem - přirozeně, že dáváme některým lidem přednost před -jinými - ale málokdo má - -odvahu doopravdy se zamilovat, když mu to druhá strana neusnadní. V -devíti případech z deseti by žena udělala lépe, kdyby dala najevo víc -lásky, než skutečně cítí. Tvá sestra se Bingleymu bezesporu líbí, avšak -může zůstat jen u toho líbení, jestli mu ona trochu nevyjde vstříc.“ - -„Ale ona mu vychází vstříc, pokud je toho při své povaze schopna. Když -mné nezůstaly utajeny její city k němu, musel by být dokonalý hlupák, -aby je nepostřehl.“ +Kapitola 6 +---------- + +Longbournské dámy vykonaly zakrátko zdvořilostní návštěvu u dam +z Netherfieldu. Tato návštěva byla brzy patřičně opětována. +Příjemné způsoby slečny Bennetové nalezly milost v očích paní +Hurstové i slečny Bingleyové, a třebaže usoudily, že matka +Bennetová je nesnesitelná a mladší dcery nestojí za to, aby +s nimi člověk slovo ztratil, vyjádřily přání sblížit se s oběma +staršími. Jane přijímala jejich blahosklonnost s velkou radostí; +avšak Elizabeth dobře viděla, jak povýšeně se ke každému chovají, +její sestru téměř nevyjímajíc, a nedokázala se pro ně nadchnout, +ačkoli jejich přátelská laskavost vůči Jane — pokud se to tak +dalo nazvat — nebyla bez ceny, neboť byla patťně odezvou obdivu, +který k ní choval jejich bratr. Kdykoli se setkali, bylo +nabíledni, že ho skutečně zaujala, a stejně tak viděla, že se +v Jane prohlubují sympatie, které v ní vzbudil na první pohled, +a že je na nejlepší cestě, aby se do něho zamilovala až po uši; +s radostí si však uvědomovala, že okolní svět to asi hned tak +nepostřehne, neboť Jane v sobě spojovala schopnost hlubokého citu +s vyrovnanou povahou a neměnnou přívětivostí, což ji mohlo +uchránit od dotěrného podezírání. Jednou se o tom zmínila své +přítelkyni slečně Lucasové. + +„Snad je to příjemné,“ odvětila Charlotte, „když v takovémto +případě dokáže lidi obalamutit, ale skrývá to v sobě i jisté +nebezpečí, bude-li se tak velice ovládat. Utají-li žena znamenitě +své city i před tím, komu patří, může se stát, že propase +příležitost ho k sobě připoutat, a pak jí bude chabou útěchou, že +se o tom lidé nedozvěděli. Myslím si, že každý vztah roste +i z vděčnosti a polichocené ješitnosti a že není moudré k tomu +nepřihlédnout. Je přece možné projevit zájem — přirozeně, že +dáváme některým lidem přednost před jinými — ale málokdo má +odvahu doopravdy se zamilovat, když mu to druhá strana neusnadní. +V devíti případech z deseti by žena udělala lépe, kdyby dala +najevo víc lásky, než skutečně cítí. Tvá sestra se Bingleymu +bezesporu líbí, avšak může zůstat jen u toho líbení, jestli mu +ona trochu nevyjde vstříc.“ + +„Ale ona mu vychází vstříc, pokud je toho při své povaze schopna. +Když mné nezůstaly utajeny její city k němu, musel by být +dokonalý hlupák, aby je nepostřehl.“ „Nezapomeň, Elizo, že nezná Janiny vlastnosti tak jako ty.“ -„Má-li však dívka mládence v srdci a nesnaží se to před ním skrývat, -musí to přece poznat.“ - -„Snad ano, jsou-li spolu dost často. Bingley a Jane se sice setkávají -poměrně pravidelně, ale nikdy spolu netráví dlouhé hodiny, vídají se ve -společnosti mezi mnoha jinými dámami a pány, nemají možnost, aby se -celou tu dobu bavili jen spolu. Jane by proto měla co nejlépe využít -každé chvíle, kdy se ji podaří upoutat jeho pozornost. Až ho bude mít -jistého, pak bude dost času zamilovat se do něho, co srdce ráčí.“ - -„Tvůj recept má mnoho do sebe,“ odpověděla Elizabeth, „kdyby nešlo o nic -jiného než o to, dobře se vdát; kdybych byla odhodlána za každou cenu -ulovit bohatého ženicha, anebo vůbec ženicha, pak bych se jím zajisté -řídila. Jenže tohle Jane nechce, a nejedná tedy cílevědomě. Přece si -dosud nemůže být jista ani hloubkou své náklonnosti, ani je-li to -náklonnost rozumná. Vždyť se seznámili sotva před čtrnácti dny. -Čtyřikrát s ním tančila v Merytonu, jednou dopoledne ho navštívila v -jeho sídle, čtyřikrát večeřela ve společnosti, kde byl i on. Za tu dobu -ještě ani nemohla dobře poznat jeho povahu.“ - -„Ne tak, jak tomu pojmu rozumíš ty. Kdyby s ním byla pouze večeřela, -byla by nanejvýš - -poznala, má-li chuť k jídlu; nezapomínej však, že spolu také strávili -čtyři večery - a čtyři večery mohou znamenat mnoho.“ - -„Ano, během oněch čtyř večerů mohli dospět k poznání, že oba dávají -přednost whistu před obchodem; ale pokud jde o důležitější vlastnosti, -sotva byli s to odhalit něco podstatného.“ +„Má-li však dívka mládence v srdci a nesnaží se to před ním +skrývat, musí to přece poznat.“ + +„Snad ano, jsou-li spolu dost často. Bingley a Jane se sice +setkávají poměrně pravidelně, ale nikdy spolu netráví dlouhé +hodiny, vídají se ve společnosti mezi mnoha jinými dámami a pány, +nemají možnost, aby se celou tu dobu bavili jen spolu. Jane by +proto měla co nejlépe využít každé chvíle, kdy se ji podaří +upoutat jeho pozornost. Až ho bude mít jistého, pak bude dost +času zamilovat se do něho, co srdce ráčí.“ + +„Tvůj recept má mnoho do sebe,“ odpověděla Elizabeth, „kdyby +nešlo o nic jiného než o to, dobře se vdát; kdybych byla +odhodlána za každou cenu ulovit bohatého ženicha, anebo vůbec +ženicha, pak bych se jím zajisté řídila. Jenže tohle Jane nechce, +a nejedná tedy cílevědomě. Přece si dosud nemůže být jista ani +hloubkou své náklonnosti, ani je-li to náklonnost rozumná. Vždyť +se seznámili sotva před čtrnácti dny. Čtyřikrát s ním tančila +v Merytonu, jednou dopoledne ho navštívila v jeho sídle, +čtyřikrát večeřela ve společnosti, kde byl i on. Za tu dobu ještě +ani nemohla dobře poznat jeho povahu.“ + +„Ne tak, jak tomu pojmu rozumíš ty. Kdyby s ním byla pouze +večeřela, byla by nanejvýš poznala, má-li chuť k jídlu; +nezapomínej však, že spolu také strávili čtyři večery — a čtyři +večery mohou znamenat mnoho.“ + +„Ano, během oněch čtyř večerů mohli dospět k poznání, že oba +dávají přednost whistu před obchodem; ale pokud jde o důležitější +vlastnosti, sotva byli s to odhalit něco podstatného.“ „Ať tak či tak,“ pravila Charlotte, „přeji Jane z celého srdce to -nejlepší a myslím si, že by měla stejnou naději být s ním šťastná, kdyby -se vdávala zítra, jako kdyby zkoumala jeho povahu od jara do zimy. -Manželství je vždycky sázka do lutrie. Ať obě strany sebelépe poznají -své založení, ať se sobě povahově sebevíc podobají, jejich spokojenost -tím zaručena není. Vždycky se po svatbě ukáže tolik růzností, že jim to -vrchovatě postačí k trápení; raději nechtěj nic vědět o případných -nedostatcích osoby, po jejímž boku máš strávit život.“ - -„Rozesmála jsi mě, Charlottko, ale není to správné. Víš dobře, že to -není správné a že by ses podle toho sama nikdy neřídila.“ +nejlepší a myslím si, že by měla stejnou naději být s ním +šťastná, kdyby se vdávala zítra, jako kdyby zkoumala jeho povahu +od jara do zimy. Manželství je vždycky sázka do loterie. Ať obě +strany sebelépe poznají své založení, ať se sobě povahově sebevíc +podobají, jejich spokojenost tím zaručena není. Vždycky se po +svatbě ukáže tolik růzností, že jim to vrchovatě postačí +k trápení; raději nechtěj nic vědět o případných nedostatcích +osoby, po jejímž boku máš strávit život.“ + +„Rozesmála jsi mě, Charlottko, ale není to správné. Víš dobře, že +to není správné a že by ses podle toho sama nikdy neřídila.“ Všecka zaujata pozorováním, jak se pan Bingley dvoří její sestře, -nenapadlo Elizabeth ani ve snu, že oči jeho přítele spočívají s patrným -zájmem na ní. Zpočátku byl pan Darcy sotva ochoten připustit, zeje -hezká; na plese si ji jen chladně měřil, a když se příště setkali, -pozoroval ji jen proto, aby odhalil všechny její nedostatky. Sotva však -objasnil sobě i svým přátelům, že nemá ve tváři jediný poutavý rys, už -se mu začalo zdát, zejí výrazné černé oči dodávají neobyčejnou -oduševnělost. Po tomto objevu následovaly vzápětí jiné, stejně -zdrcující. Třebaže odkryl kritickým zrakem nejeden prohřešek proti -symetrii v jejích liniích, přece byl nucen přiznat, že má lehkonohou -postavičku, příjemnou na pohled; ač tvrdil, že by její způsoby neobstály -v nejvyšších společenských kruzích, přece ho zaujaly svou nenucenou -hravostí. O tom o všem ona neměla ani zdání - proti ni to byl člověk, -který se k nikomu nesnažil být přívětivý a který ji nepokládal za dosti -přitažlivou, aby si s ní zatančil. Dostal chuť poznat ji blíž a jako -první krok k rozhovoru s ní sledoval, jak hovoří s jinými. Toho si už -všimla. Stalo se to na Lucasově, kde se shromáždila početná společnost. - -„Jak si to pan Darcy představuje?“ pravila Charlottě. „Poslouchá, co si -povídám s plukovníkem Forsterem!“ „Na to ti může dát odpověď pouze pan -Darcy sám.“ „Jestli nepřestane, dám mu najevo, že jsem to postřehla, na -to ať vezme jed. Jemu není nic svaté, a nebudu-li k němu sama -prostořeká, dostanu z něho za chvíli strach.“ Vzápětí se k nim blížil, -ač se nezdálo, že by měl v úmyslu zapříst s nimi rozhovor, a tu slečna -Lucasová vyzvala přítelkyni, aby to tedy zkusila, čímž popíchla -Elizabeth natolik, že se k němu obrátila se slovy: - -„Že jsem právě promluvila neobyčejně přesvědčivě, viďte, pane Darcy, -když jsem škádlila plukovníka Forstera, aby pro nás uspořádal v Merytonu -ples?“ - -„Hovořila jste s velkou vehemencí, ale na tento námět hovoří všechny -dámy vehementně.“ +nenapadlo Elizabeth ani ve snu, že oči jeho přítele spočívají +s patrným zájmem na ní. Zpočátku byl pan Darcy sotva ochoten +připustit, že je hezká; na plese si ji jen chladně měřil, a když +se příště setkali, pozoroval ji jen proto, aby odhalil všechny +její nedostatky. Sotva však objasnil sobě i svým přátelům, že +nemá ve tváři jediný poutavý rys, už se mu začalo zdát, že jí +výrazné černé oči dodávají neobyčejnou oduševnělost. Po tomto +objevu následovaly vzápětí jiné, stejně zdrcující. Třebaže odkryl +kritickým zrakem nejeden prohřešek proti symetrii v jejích +liniích, přece byl nucen přiznat, že má lehkonohou postavičku, +příjemnou na pohled; ač tvrdil, že by její způsoby neobstály +v nejvyšších společenských kruzích, přece ho zaujaly svou +nenucenou hravostí. O tom o všem ona neměla ani zdání — proti ni +to byl člověk, který se k nikomu nesnažil být přívětivý a který +ji nepokládal za dosti přitažlivou, aby si s ní zatančil. Dostal +chuť poznat ji blíž a jako první krok k rozhovoru s ní sledoval, +jak hovoří s jinými. Toho si už všimla. Stalo se to na Lucasově, +kde se shromáždila početná společnost. + +„Jak si to pan Darcy představuje?“ pravila Charlottě. „Poslouchá, +co si povídám s plukovníkem Forsterem!“ „Na to ti může dát +odpověď pouze pan Darcy sám.“ „Jestli nepřestane, dám mu najevo, +že jsem to postřehla, na to ať vezme jed. Jemu není nic svaté, +a nebudu-li k němu sama prostořeká, dostanu z něho za chvíli +strach.“ Vzápětí se k nim blížil, ač se nezdálo, že by měl +v úmyslu zapříst s nimi rozhovor, a tu slečna Lucasová vyzvala +přítelkyni, aby to tedy zkusila, čímž popíchla Elizabeth natolik, +že se k němu obrátila se slovy: + +„Že jsem právě promluvila neobyčejně přesvědčivě, viďte, pane +Darcy, když jsem škádlila plukovníka Forstera, aby pro nás +uspořádal v Merytonu ples?“ + +„Hovořila jste s velkou vehemencí, ale na tento námět hovoří +všechny dámy vehementně.“ „Soudíte nás přísně.“ -„Hned budeme mít příležitost poškádlit na oplátku ji,“ řekla slečna -Lucasová. „Elizo, jdu otevřít fortepiano, a ty víš, co to znamená.“ - -„Ty jsi ta nejzvláštnější přítelkyně na světě! Vždycky mě vyzveš, abych -zahrála a zazpívala ze všech nejdřív. Kdyby se má marnivost zakládala na -hudebním umění, byla bys pro mne nedocenitelná, ale takto bych skutečně -mnohem raději nevystupovala před lidmi, kteří jsou zvyklí slýchat přední -umělce.“ Slečna Lucasová však nechtěla slyšet žádné vytáčky, a tak se -Elizabeth podvolila: „Nu dobrá, když jinak nedáš.“ Pohlédla chmurně na -pana Darcyho a dodala: „Máme u nás - -takové pěkné staré rčení, každý je samozřejmě zná: ,Šetřte dechem, milí -braši, ať máte čím foukat v kaši!' Zařídím se tedy podle toho, abych -nemusela lapat po dechu při písničce.“ Poslouchala se příjemně, přestože -skutečně neměla vynikající hlas. Zazpívala dvě tři písně, a než mohla -vyhovět několika hostům, žádajícím, aby ještě přidala, už ji s velkou -chutí - -vystřídala její sestra Mary; byla ze všech Bennetových děvčat nejméně -hezká, a proto si zakládala na svých znalostech a dovednostech a čekala -vždy netrpělivě na příležitost, aby se s nimi pochlubila před ostatními. +„Hned budeme mít příležitost poškádlit na oplátku ji,“ řekla +slečna Lucasová. „Elizo, jdu otevřít fortepiano, a ty víš, co to +znamená.“ + +„Ty jsi ta nejzvláštnější přítelkyně na světě! Vždycky mě vyzveš, +abych zahrála a zazpívala ze všech nejdřív. Kdyby se má marnivost +zakládala na hudebním umění, byla bys pro mne nedocenitelná, ale +takto bych skutečně mnohem raději nevystupovala před lidmi, kteří +jsou zvyklí slýchat přední umělce.“ Slečna Lucasová však nechtěla +slyšet žádné vytáčky, a tak se Elizabeth podvolila: „Nu dobrá, +když jinak nedáš.“ Pohlédla chmurně na pana Darcyho a dodala: +„Máme u nás takové pěkné staré rčení, každý je samozřejmě zná: +,Šetřte dechem, milí braši, ať máte čím foukat v kaši!' Zařídím +se tedy podle toho, abych nemusela lapat po dechu při písničce.“ +Poslouchala se příjemně, přestože skutečně neměla vynikající +hlas. Zazpívala dvě tři písně, a než mohla vyhovět několika +hostům, žádajícím, aby ještě přidala, už ji s velkou chutí +vystřídala její sestra Mary; byla ze všech Bennetových děvčat +nejméně hezká, a proto si zakládala na svých znalostech +a dovednostech a čekala vždy netrpělivě na příležitost, aby se +s nimi pochlubila před ostatními. Mary neměla ani talent, ani vybroušený vkus; marnivost v ní sice -vzbuzovala píli, ale zároveň - -i sklon ke karatelství a přehnanému sebevědomí, což by se bylo projevilo -nepříznivě i na dokonalejším vystoupení, než bylo její. Přirozené a -neafektované Elizabeth naslouchali posluchači s větším potěšením, -třebaže nehrála zpola tak dobře, a Mary byla ráda, když na konci -dlouhého koncertu vzbudila zájem a vděk několika irskými a skotskými -písničkami, přednesenými na žádost jejích mladších sester, které se s -chlapci Lucasovými a dvěma třemi důstojníky daly do tance v rohu +vzbuzovala píli, ale zároveň i sklon ke karatelství a přehnanému +sebevědomí, což by se bylo projevilo nepříznivě i na dokonalejším +vystoupení, než bylo její. Přirozené a neafektované Elizabeth +naslouchali posluchači s větším potěšením, třebaže nehrála zpola +tak dobře, a Mary byla ráda, když na konci dlouhého koncertu +vzbudila zájem a vděk několika irskými a skotskými písničkami, +přednesenými na žádost jejích mladších sester, které se s chlapci +Lucasovými a dvěma třemi důstojníky daly do tance v rohu místnosti. Pan Darcy postával mlčky opodál v hlubokém opovržení nad takovým -marněním večera, nad nemožností, rozumně si pohovořit, a byl natolik -zabrán do svých myšlenek, že ani nepostřehl přítomnost sira Williama -Lucase po svém boku, dokud jej sir William takto neoslovil: +marněním večera, nad nemožností, rozumně si pohovořit, a byl +natolik zabrán do svých myšlenek, že ani nepostřehl přítomnost +sira Williama Lucase po svém boku, dokud jej sir William takto +neoslovil: -„Tohle je ta pravá zábava pro mládež, pane Darcy! Tanci se přece jen nic -nevyrovná. Pokládám tanec ve vybrané společnosti za nejrozkošnější -rozptýlení.“ +„Tohle je ta pravá zábava pro mládež, pane Darcy! Tanci se přece +jen nic nevyrovná. Pokládám tanec ve vybrané společnosti za +nejrozkošnější rozptýlení.“ -„Zajisté, sire Williame, a má tu výhodu, zeje oblíben na celém světě, a -to i v méně vybraných společnostech. Kdejaký divoch umí tančit.“ +„Zajisté, sire Williame, a má tu výhodu, že je oblíben na celém +světě, a to i v méně vybraných společnostech. Kdejaký divoch umí +tančit.“ -Sir William se jen usmál. „Váš přítel je pravým mistrem v tomto oboru,“ -dodal, když byl chvíli pozoroval Bingleyho, jenž se připojil k -tanečníkům, „a vůbec nepochybuji, že i vy v něm vynikáte.“ +Sir William se jen usmál. „Váš přítel je pravým mistrem v tomto +oboru,“ dodal, když byl chvíli pozoroval Bingleyho, jenž se +připojil k tanečníkům, „a vůbec nepochybuji, že i vy v něm +vynikáte.“ „Snad jste mě už viděl tančit v Merytonu, pane.“ -„Ano, viděl, a byl to pohled nad jiné útěšný. Tančíváte často u dvora?“ +„Ano, viděl, a byl to pohled nad jiné útěšný. Tančíváte často +u dvora?“ „To jsem ještě nikdy neučinil.“ -„Nepokládal byste si to za čest, tančit v takovém prostředí?“ „Snažím se -vždycky této cti vyhnout, ať je to v jakémkoli prostředí.“ +„Nepokládal byste si to za čest, tančit v takovém prostředí?“ +„Snažím se vždycky této cti vyhnout, ať je to v jakémkoli +prostředí.“ „Vydržujete si dům v Londýně, nemýlím-li se?“ Pan Darcy se uklonil. -„I já jsem kdysi uvažoval o tom, mám-li se tam usídlit natrvalo - neboť -miluji vznešenou společnost - avšak nebyl jsem si jist, zda by lady -Lucasové dělal městský vzduch dobře.“ Odmlčel se a čekal na odpověď, leč -jeho společník nebyl v hovorné náladě, a jelikož se k nim právě blížila -Elizabeth, napadlo ho, že ukáže, jak se chová pravý kavalír, a oslovil -ji: - -„Pročpak netančíte, drahá slečno Elizo? Dovolte mi prosím, pane Darcy, -abych vám zvolil za partnerku tuto rozkošnou mladou dámu. Vím, že -neodmítnete tančit, když před vámi stane taková krasavice.“ Vzal ji za -ruku a byl by ji vložil do dlaně panu Darcymu, jehož to sice velmi -překvapilo, avšak vůbec by se byl nezdráhal, jenže Elizabeth se už -vzpamatovala, vyprostila si ruku a trochu zajíkavě pronesla k siru -Williamovi: - -„Nemám vůbec v úmyslu tančit, pane. Nemyslete si, prosím, že chodím po -sále a hledám si tanečníka.“ - -Pan Darcy ji s obřadnou vážností požádal, aby mu prokázala tu čest, -avšak marně. Elizabeth trvala na svém a ani domlouvání sira Williama ji -nezviklalo v jejím rozhodnutí. - -„Tančíte tak dokonale, slečno Elizo, že je od vás kruté, odpírat mi -potěšení vás pozorovat; a třebaže tento pán nebývá tomuto rozptýlení -obvykle nakloněn, jistě mu nebude proti mysli, věnovat mu příští -půlhodinku.“ +„I já jsem kdysi uvažoval o tom, mám-li se tam usídlit natrvalo +— neboť miluji vznešenou společnost — avšak nebyl jsem si jist, +zda by lady Lucasové dělal městský vzduch dobře.“ Odmlčel se +a čekal na odpověď, leč jeho společník nebyl v hovorné náladě, +a jelikož se k nim právě blížila Elizabeth, napadlo ho, že ukáže, +jak se chová pravý kavalír, a oslovil ji: + +„Pročpak netančíte, drahá slečno Elizo? Dovolte mi prosím, pane +Darcy, abych vám zvolil za partnerku tuto rozkošnou mladou dámu. +Vím, že neodmítnete tančit, když před vámi stane taková +krasavice.“ Vzal ji za ruku a byl by ji vložil do dlaně panu +Darcymu, jehož to sice velmi překvapilo, avšak vůbec by se byl +nezdráhal, jenže Elizabeth se už vzpamatovala, vyprostila si ruku +a trochu zajíkavě pronesla k siru Williamovi: + +„Nemám vůbec v úmyslu tančit, pane. Nemyslete si, prosím, že +chodím po sále a hledám si tanečníka.“ + +Pan Darcy ji s obřadnou vážností požádal, aby mu prokázala tu +čest, avšak marně. Elizabeth trvala na svém a ani domlouvání sira +Williama ji nezviklalo v jejím rozhodnutí. + +„Tančíte tak dokonale, slečno Elizo, že je od vás kruté, odpírat +mi potěšení vás pozorovat; a třebaže tento pán nebývá tomuto +rozptýlení obvykle nakloněn, jistě mu nebude proti mysli, věnovat +mu příští půlhodinku.“ „Pan Darcy je příliš zdvořilý,“ usmála se Elizabeth. -„To vskutku je, avšak uvážíme-li, jaké má k tomu pohnutky, nemůžeme se -divit jeho ochotě, vždyť kdo by měl námitky proti takové tanečnici?“ +„To vskutku je, avšak uvážíme-li, jaké má k tomu pohnutky, +nemůžeme se divit jeho ochotě, vždyť kdo by měl námitky proti +takové tanečnici?“ -Elizabeth na něj šelmovsky pohlédla a odcházela. Odmítnutí ji v Darcyho -očích nesnížilo, ba právě o ní uznale přemítal, když ho takto vytrhla -slečna Bingleyová: +Elizabeth na něj šelmovsky pohlédla a odcházela. Odmítnutí ji +v Darcyho očích nesnížilo, ba právě o ní uznale přemítal, když ho +takto vytrhla slečna Bingleyová: „Že uhádnu, o čem dumáte?“ „O tom si dovolím pochybovat.“ -„Říkáte si v duchu, jak nesnesitelné by bylo trávit mnoho večerů tímto -způsobem - a v takové +„Říkáte si v duchu, jak nesnesitelné by bylo trávit mnoho večerů +tímto způsobem — a v takové společnosti; a jsem vskutku s vámi +zajedno. Už dávno jsem se tak nenudila! Všude ten nevkus a ta +hlučnost — jak jsou tu všichni bezvýznamní a na jak důležité si +hrají! Velice ráda bych slyšela, jak byste je svým břitkým +jazykem popsal vy!“ -společnosti; a jsem vskutku s vámi zajedno. Už dávno jsem se tak -nenudila! Všude ten nevkus a ta hlučnost - jak jsou tu všichni -bezvýznamní a na jak důležité si hrají! Velice ráda bych slyšela, jak -byste je svým břitkým jazykem popsal vy!“ +„Ujišťuji vás, že vaše domněnky vůbec neodpovídají skutečnosti. +Obíral jsem se v duchu daleko příjemnějšími úvahami. Přemítal +jsem, jakou rozkoš mohou skýtat čarovné oči, zasazené do pěkné +dívčí tvářičky.“ -„Ujišťuji vás, že vaše domněnky vůbec neodpovídají skutečnosti. Obíral -jsem se v duchu daleko příjemnějšími úvahami. Přemítal jsem, jakou -rozkoš mohou skýtat čarovné oči, zasazené do pěkné dívčí tvářičky.“ - -Slečna Bingleyová mu ihned pozorně zapátrala ve tváři a přála si zvědět, -které dámě se zdařilo probudit v něm tyto pocity. Pan Darcy odvětil -neohroženě: +Slečna Bingleyová mu ihned pozorně zapátrala ve tváři a přála si +zvědět, které dámě se zdařilo probudit v něm tyto pocity. Pan +Darcy odvětil neohroženě: „Slečně Elizabeth Bennetové.“ -„Slečně Elizabeth Bennetové!“ opakovala slečna Bingleyová. „Nestačím -žasnout! Odkdypak vás takto zaujala? A povězte mi prosím, kdy vám budeme -smět blahopřát?“ - -„Přesně to jsem čekal, že řeknete. U dam uhání fantazie mílovými kroky, -v mžiku dospěje od obdivu k lásce, od lásky ke svatbě. Věděl jsem, že se -zeptáte na to blahopřání.“ +„Slečně Elizabeth Bennetové!“ opakovala slečna Bingleyová. +„Nestačím žasnout! Odkdypak vás takto zaujala? A povězte mi +prosím, kdy vám budeme smět blahopřát?“ -„Ne, ne, myslíte-li to vážně, pokládám to za hotovou věc. Budete mít -skutečně okouzlující +„Přesně to jsem čekal, že řeknete. U dam uhání fantazie mílovými +kroky, v mžiku dospěje od obdivu k lásce, od lásky ke svatbě. +Věděl jsem, že se zeptáte na to blahopřání.“ -tchyni a z pemberleyského zámku se vám samozřejmě ani nehne.“ +„Ne, ne, myslíte-li to vážně, pokládám to za hotovou věc. Budete +mít skutečně okouzlující tchyni a z pemberleyského zámku se vám +samozřejmě ani nehne.“ -Naslouchal úplně lhostejně, jak se baví na jeho účet, a když ji svým -klidem přesvědčil, že nebezpečí nehrozí, překypovala vtipem ještě -dlouho. +Naslouchal úplně lhostejně, jak se baví na jeho účet, a když ji +svým klidem přesvědčil, že nebezpečí nehrozí, překypovala vtipem +ještě dlouho. -Majetek pana Benneta pozůstával téměř výlučně ze statku vynášejícího dva -tisíce liber ročně; na neštěstí pro jeho dcery měl však podle poslední -vůle připadnout vzdálenému příbuznému, neboť manželé Bennetovi neměli -dědice mužského pohlaví; panino věno sice víc než -dostatečně odpovídalo jejímu společenskému nivo, sotva však mohlo -vyvážit nevýhodné +Kapitola 7 +---------- -ustanovení, týkající se vlastnictví manželova. Její otec býval advokátem -v Merytonu a odkázal jí čtyři tisíce liber. +Majetek pana Benneta pozůstával téměř výlučně ze statku +vynášejícího dva tisíce liber ročně; na neštěstí pro jeho dcery +měl však podle poslední vůle připadnout vzdálenému příbuznému, +neboť manželé Bennetovi neměli dědice mužského pohlaví; panino +věno sice víc než dostatečně odpovídalo jejímu společenskému +nivo, sotva však mohlo vyvážit nevýhodné ustanovení, týkající se +vlastnictví manželova. Její otec býval advokátem v Merytonu +a odkázal jí čtyři tisíce liber. -Měla sestru, a ta se provdala za otcova koncipienta Philipse, který po -něm převzal kancelář, a bratra, jenž vlastnil váženou obchodní firmu v -Londýně. +Měla sestru, a ta se provdala za otcova koncipienta Philipse, +který po něm převzal kancelář, a bratra, jenž vlastnil váženou +obchodní firmu v Londýně. Víska Longbourn ležela asi míli za Merytonem, což bylo pro slečny -Bennetovy velmi příhodné; třikrát čtyřikrát za týden zatoužily vypravit -se tam a složit poklonu paní tetince i modistce sídlící přes ulici. Se -zvláštní horlivostí plnily tuto povinnost obě nejmladší dcery, Lydia a -Catherine: byly mnohem naivnější než jejich sestry, a když se nic -lepšího ne-naskytlo, stačila vycházka do Merytonu, aby se dopoledne -zabavily a večer měly o čem povídat; třebaže venkov neoplýval -zajímavostmi, u tetinky se vždycky dozvěděly něco nového. V současné - -době však měly postaráno jak o novinky, tak o spokojenost, neboť do -kraje nedávno přitáhl pluk vojenské domobrany, měl se tu zdržet přes -zimu a v Merytonu se usídlil štáb. Návštěvy u paní Philipsové se nyní -staly zdrojem vysoce zajímavých zpráv. Denně - -obohacovaly slečny své vědomosti o jména i postavení dalších důstojníků. -Nebylo už - -tajemstvím, kde se kdo ubytoval, a zanedlouho se počaly seznamovat s -důstojníky osobně. Pan Philips je všechny po řadě navštívil a tímto -činem odkryl svým neteřím pramen dosud nepoznaného štěstí. Nebavily se o -ničem než o důstojnících, a ožilá-li paní Bennetová - -nápadně při sebemenší zmínce o velkém jmění pana Bingleyho, pak v očích -jejích dcer nestálo za pozornost ve srovnání s nárameníky praporčíků. - -Pan Bennet vyslechl jednou odpoledne jejich výlevy na toto téma a pak -přísně poznamenal: - -„Z vašeho breptání jsem pochopil pouze jedno: že jste největší husy -široko daleko. Měl jsem ten dojem už delší dobu, ale teď se mi -potvrdil.“ +Bennetovy velmi příhodné; třikrát čtyřikrát za týden zatoužily +vypravit se tam a složit poklonu paní tetince i modistce sídlící +přes ulici. Se zvláštní horlivostí plnily tuto povinnost obě +nejmladší dcery, Lydia a Catherine: byly mnohem naivnější než +jejich sestry, a když se nic lepšího ne-naskytlo, stačila +vycházka do Merytonu, aby se dopoledne zabavily a večer měly +o čem povídat; třebaže venkov neoplýval zajímavostmi, u tetinky +se vždycky dozvěděly něco nového. V současné době však měly +postaráno jak o novinky, tak o spokojenost, neboť do kraje +nedávno přitáhl pluk vojenské domobrany, měl se tu zdržet přes +zimu a v Merytonu se usídlil štáb. Návštěvy u paní Philipsové se +nyní staly zdrojem vysoce zajímavých zpráv. Denně obohacovaly +slečny své vědomosti o jména i postavení dalších důstojníků. +Nebylo už tajemstvím, kde se kdo ubytoval, a zanedlouho se počaly +seznamovat s důstojníky osobně. Pan Philips je všechny po řadě +navštívil a tímto činem odkryl svým neteřím pramen dosud +nepoznaného štěstí. Nebavily se o ničem než o důstojnících, +a ožilá-li paní Bennetová nápadně při sebemenší zmínce o velkém +jmění pana Bingleyho, pak v očích jejích dcer nestálo za +pozornost ve srovnání s nárameníky praporčíků. + +Pan Bennet vyslechl jednou odpoledne jejich výlevy na toto téma +a pak přísně poznamenal: + +„Z vašeho breptání jsem pochopil pouze jedno: že jste největší +husy široko daleko. Měl jsem ten dojem už delší dobu, ale teď se +mi potvrdil.“ Catherine se zarazila a mlčela, avšak Lydia si z toho vůbec nic -nedělala, vykládala dál nadšeně o kapitánu Carterovi, a že by ho během -dneška velice ráda spatřila, neboť odjíždí - -zítra ráno do Londýna. - -„Udivuje mě, milý choti,“ pravila paní Bennetová, „že dokážete jen tak -beze všeho prohlásit své děti za husy. Kdybych chtěla nějaké děti -urážet, zajisté bych si k tomu nezvolila ty své.““Jsou-li mé děti -hloupé, pak to doufám dokážu po pravdě posoudit.“ - -„Ano - naše děvčata však jsou náhodou všechna chytrá.“ - -„Lichotím si, že toto je jediný bod, v němž se naše názory rozcházejí. -Doufal jsem, že se shodneme ve všem všudy, avšak v této věci s vámi -nemohu souhlasit, neboť pokládám obě - -naše mladší dcery za neobyčejně pošetilé.“ - -„Nemůžete po takových děvčatech žádat, drahý manželi, aby měla ten rozum -co jejich otec a matka. Až dospějí do našeho věku, pak, troufám si -tvrdit, je nebudou důstojníci zajímat o nic víc než nás dva dnes. -Vzpomínám si na ty časy, kdy se mi červený kabát také líbil - vlastně se -mi v hloubi duše líbí podnes - a kdyby se nějaký ztepilý mladý plukovník -s pěti nebo šesti tisíci ročně zajímal o některou mou dceru, neřekla -bych ne. Však jsem si onehdy večer u sira Williama pomyslela, že -plukovníku Forsterovi uniforma náramně sluší.“ - -„Matinko,“ zvolala Lydia, „paní tetinka povídala, že plukovník Forster -ani kapitán Carter už - -nechodívají tak často k slečně Watsonové, jako když sem přijeli, a zeje -nyní vídá otálet v Clarkově knihovně.“ - -Paní Bennetová na to chtěla něco odpovědět, ale přerušil ji příchod -lokaje z Netherfieldu, který přinesl psaníčko pro slečnu Bennetovou a -čekal na odpověď. Paní Bennetové zasvítily radostně oči, a zatímco dcera -četla, útočila na ni otázkami: - -„Nu tak, Jane, kdopak ti to píše? A o čem? Copak stojí v tom psaníčku? -Pospěš si, Jane, a pověz nám to, pospěš si, děvenko.“ - -„Je to od slečny Bingleyové,“ řekla Jane a přečetla dopis nahlas. Drahá -přítelkyně, - -neslitujete-li se nad námi a nepovečeříte-li dnes s Louisou a se mnou, -vystavíte nás nebezpečí, že se budeme do smrti nenávidít, neboť dvé - -ženy nemohou být celý den ponechány samy sobě, aby se nakonec -nepohádaly. Vydejte se na cestu co možná nejdříve. Bratr a náš host -večeří s důstojníky mimo domov. Vaše - -Caroline Bingleyová - -„S důstojníky!“ zvolala Lydia. „To je mi divné, že o tom paní tetinka -nic neříkala.“ - -„Večeří mimo domov,“ podotkla paní Bennetová, „to je velká smůla.“ +nedělala, vykládala dál nadšeně o kapitánu Carterovi, a že by ho +během dneška velice ráda spatřila, neboť odjíždí zítra ráno do +Londýna. + +„Udivuje mě, milý choti,“ pravila paní Bennetová, „že dokážete +jen tak beze všeho prohlásit své děti za husy. Kdybych chtěla +nějaké děti urážet, zajisté bych si k tomu nezvolila ty +své.““Jsou-li mé děti hloupé, pak to doufám dokážu po pravdě +posoudit.“ + +„Ano — naše děvčata však jsou náhodou všechna chytrá.“ + +„Lichotím si, že toto je jediný bod, v němž se naše názory +rozcházejí. Doufal jsem, že se shodneme ve všem všudy, avšak +v této věci s vámi nemohu souhlasit, neboť pokládám obě naše +mladší dcery za neobyčejně pošetilé.“ + +„Nemůžete po takových děvčatech žádat, drahý manželi, aby měla +ten rozum co jejich otec a matka. Až dospějí do našeho věku, pak, +troufám si tvrdit, je nebudou důstojníci zajímat o nic víc než +nás dva dnes. Vzpomínám si na ty časy, kdy se mi červený kabát +také líbil — vlastně se mi v hloubi duše líbí podnes — a kdyby se +nějaký ztepilý mladý plukovník s pěti nebo šesti tisíci ročně +zajímal o některou mou dceru, neřekla bych ne. Však jsem si +onehdy večer u sira Williama pomyslela, že plukovníku Forsterovi +uniforma náramně sluší.“ + +„Matinko,“ zvolala Lydia, „paní tetinka povídala, že plukovník +Forster ani kapitán Carter už nechodívají tak často k slečně +Watsonové, jako když sem přijeli, a že je nyní vídá otálet +v Clarkově knihovně.“ + +Paní Bennetová na to chtěla něco odpovědět, ale přerušil ji +příchod lokaje z Netherfieldu, který přinesl psaníčko pro slečnu +Bennetovou a čekal na odpověď. Paní Bennetové zasvítily radostně +oči, a zatímco dcera četla, útočila na ni otázkami: + +„Nu tak, Jane, kdopak ti to píše? A o čem? Copak stojí v tom +psaníčku? Pospěš si, Jane, a pověz nám to, pospěš si, děvenko.“ + +„Je to od slečny Bingleyové,“ řekla Jane a přečetla dopis nahlas. + + Drahá přítelkyně, neslitujete-li se nad námi + a nepovečeříte-li dnes s Louisou a se mnou, vystavíte nás + nebezpečí, že se budeme do smrti nenávidít, neboť dvé ženy + nemohou být celý den ponechány samy sobě, aby se nakonec + nepohádaly. Vydejte se na cestu co možná nejdříve. Bratr + a náš host večeří s důstojníky mimo domov. Vaše + + Caroline Bingleyová + +„S důstojníky!“ zvolala Lydia. „To je mi divné, že o tom paní +tetinka nic neříkala.“ + +„Večeří mimo domov,“ podotkla paní Bennetová, „to je velká +smůla.“ „Smím si vzít kočár?“ zeptala se Jane. -„Ale ne, děvenko, jeď raději na koni; déšť je na spadnutí a pak se budeš -muset zdržet do rána.“ +„Ale ne, děvenko, jeď raději na koni; déšť je na spadnutí a pak +se budeš muset zdržet do rána.“ -„Vymyslelajste si to pěkně,“ řekla Elizabeth“ Jen kdybyste měla jistotu, -že se nenabídnou dovézt ji domů.“ +„Vymyslela jste si to pěkně,“ řekla Elizabeth „Jen kdybyste měla +jistotu, že se nenabídnou dovézt ji domů.“ -„Och! Vždyť v kočáře pana Bingleyho odjeli pánové do Merytonu a Hurstovi -nemají k svému kočáru koně.“ +„Och! Vždyť v kočáře pana Bingleyho odjeli pánové do Merytonu +a Hurstovi nemají k svému kočáru koně.“ „Já bych ale mnohem raději jela v kočáře.“ „Jenže tatínek ti ho nemůže půjčit, děvenko. Koně jsou potřeba na statku, viďte, manželi?“ -„Jsou potřeba na statku mnohem častěji, než vyje můžete postrádat.“ - -„Budete-li je však potřebovat dnes, zavděčíte se matince,“ podotkla -Elizabeth. Otec Bennet se nakonec dal přece jen slyšet, že se dnes bez -nich neobejde; Jane se musela vydat na cestu koňmo a matka ji -vyprovázela ke dveřím a radostně při tom předpovídala špatné počasí. -Její přání bylo vyslyšeno: sotva Jane odjela, začalo hustě pršet. Sestry -se o Jane strachovaly, ale matka se radovala. Celý večer lilo jako z -konve a Jane se skutečně nemohla vrátit. - -„To jsem měla doopravdy skvělý nápad,“ pochvalovala si paní Bennetová -nejednou, jako by se bylo rozpršelo její zásluhou. A to do příštího rána -ani netušila, jaké šťastné následky bude ještě její důvtip mít. Sotva se -nasnídali, přinesl sluha z Netherfieldu pro Elizabeth tento list: Milá -Lízinko ! +„Jsou potřeba na statku mnohem častěji, než vyje můžete +postrádat.“ -Necítím se dnes ráno nijak ve své kůži - asi v důsledku toho, že jsem -včera tak hrozné +„Budete-li je však potřebovat dnes, zavděčíte se matince,“ +podotkla Elizabeth. Otec Bennet se nakonec dal přece jen slyšet, +že se dnes bez nich neobejde; Jane se musela vydat na cestu koňmo +a matka ji vyprovázela ke dveřím a radostně při tom předpovídala +špatné počasí. Její přání bylo vyslyšeno: sotva Jane odjela, +začalo hustě pršet. Sestry se o Jane strachovaly, ale matka se +radovala. Celý večer lilo jako z konve a Jane se skutečně nemohla +vrátit. -promokla. Moje laskavé přítekyně nechtějí ani slyšet o tom, že bych se -vydala na zpáteční +„To jsem měla doopravdy skvělý nápad,“ pochvalovala si paní +Bennetová nejednou, jako by se bylo rozpršelo její zásluhou. A to +do příštího rána ani netušila, jaké šťastné následky bude ještě +její důvtip mít. Sotva se nasnídali, přinesl sluha z Netherfieldu +pro Elizabeth tento list: -cestu, dokud mi nebude docela dobře. Také trvají na tom, že mi zavolají -pana Jonese - tak abyste se nepolekali, až uslyšíte, že u mne byl - bolí -mě hlava a v krku, ale jinak to snad nebude tak zlé. + Milá Lízinko! -Tvá atd. + Necítím se dnes ráno nijak ve své kůži — asi v důsledku toho, + že jsem včera tak hrozné promokla. Moje laskavé přítelkyně + nechtějí ani slyšet o tom, že bych se vydala na zpáteční + cestu, dokud mi nebude docela dobře. Také trvají na tom, že + mi zavolají pana Jonese — tak abyste se nepolekali, až + uslyšíte, že u mne byl — bolí mě hlava a v krku, ale jinak to + snad nebude tak zlé. -„Vidíte, paní,“ řekl pan Bennet. když Elizabeth přečetla nahlas Janin -list. „Upadne-li vaše dcera do zlé nemoci - zemře-li - bude vám útěchou -vědomí, že se jí to stalo při pronásledování + Tvá atd. -pana Bingleyho a na váš příkaz.“ +„Vidíte, paní,“ řekl pan Bennet. když Elizabeth přečetla nahlas +Janin list. „Upadne-li vaše dcera do zlé nemoci — zemře-li — bude +vám útěchou vědomí, že se jí to stalo při pronásledování pana +Bingleyho a na váš příkaz.“ -„I jděte! Malé nachlazení ještě nikoho do hrobu nesklátilo. Budou o ni -obětavě pečovat. Dokud u nich setrvá, je všechno v nejlepším pořádku. -Dojela bych se za ní podívat, kdybych si mohla vzít kočár.“ +„I jděte! Malé nachlazení ještě nikoho do hrobu nesklátilo. Budou +o ni obětavě pečovat. Dokud u nich setrvá, je všechno v nejlepším +pořádku. Dojela bych se za ní podívat, kdybych si mohla vzít +kočár.“ -Elizabeth si o Jane dělala skutečně starost a byla odhodlána se do -Netherfieldu vypravit; jelikož kočár nebyl k maní a na koni ona -nejezdila, mohla tak učinit jedině pěšky. Seznámila ostatní se svým -úmyslem. +Elizabeth si o Jane dělala skutečně starost a byla odhodlána se +do Netherfieldu vypravit; jelikož kočár nebyl k mání a na koni +ona nejezdila, mohla tak učinit jedině pěšky. Seznámila ostatní +se svým úmyslem. „Jak tě může taková hloupost napadnout!“ zvolala matka. „Jen považ toho -bláta! Jak bys vypadala, než bys tam došla ?“ +bláta! Jak bys vypadala, než bys tam došla?“ „Jane mě pozná a na ostatním mi nesejde.“ -„To mi jemně naznačuješ, že bych měl poslat pro kočár, Lízinko?“ zeptal -se otec. - -„Ne, vůbec ne. Nevadí mi, že se projdu. Co znamená taková vzdálenost, -mám-li před sebou jistý cíl? Vždyť jsou to jen tři míle. Do večera jsem -zpátky.“ - -„Tvou dobrotu provází obdivuhodná činorodost,“ pronesla Mary. „Avšak -každé citové hnutí - -se má podřídit vládě rozumu, a dle mého mínění by vynaložená námaha měla -vždy být úměrná požadavkům.“ - -„Doprovodíme tě až do Merytonu,“ nabídly se Catherine s Lydií. V -Merytonu se rozloučily; mladší sestry se vydaly za některou důstojnickou -paničkou do bytu a Elizabeth kráčela dál sama: rychlými kroky minula -jedno pole, druhé, třetí, přelézala plůtky a skákala přes kaluže s -netrpělivým elánem, až se octla na dohled netherfieldského domu s -unavenými kotníky, ušpiněnými punčochami a s tvářemi rozpálenými -namáhavým výkonem. Uvedli ji do ranního salónku, kde právě všichni krom -Jane dleli a kdejejí příchod vyvolal velké překvapení. Paní Hursto-vá -ani slečna Bingleyová nemohly uvěřit, že ušla tři míle tak časně, za tak -nepříznivého počasí a sama samotinká; Elizabeth nabyla dojmu, zejí proto -hluboce opovrhují. Přestoji přijaly s velkou blahosklonností, zatímco -uvítání jejich bratra provázelo něco lepšího než blahosklonnost: -přátelský zájem a laskavost. Pan Darcy prohodil jen pár slov, pan Hurst -mlčky přihlížel, První pozoroval s obdivem, jak jí po přestálé námaze -jiskřivě planou tváře, a zároveň pochybovačně uvažoval, zda situace -skutečně vyžadovala, aby se vydala na tak dlouhou cestu bez doprovodu; -druhý neměl zájem než o snídani. Na své dotazy po sestřině stavu -nedostala příznivou odpověď. Slečna Bennetová špatně spala, a třebaže -neleží, má horkost a necítí se natolik dobře, aby mohla opustit svůj -pokoj. Elizabeth uvítala s radostí, zeji k ní bez dalších průtahů -zavedli, a Jane, která jen z obavy, aby je doma nevylekala a zbytečně -nezatěžovala, nenaznačila ve svém listě, jak velice by jí taková - -návštěva přišla vhod, měla velkou radost, že ji vidí. Nebylo jí ale -příliš do řeči, a když je slečna Bingleyová zanechala o samotě, -vypravila ze sebe jen pár slov o tom, jak jsou na ni všichni hodní a jak -je jim zavázaná. Elizabeth ji mlčky ošetřovala. Po snídani se dostavily -obě hostitelky a Elizabeth si o nich začala tvořit mnohem příznivější - -mínění, když viděla, jak jsou vůči Jane milé a starostlivé. Přišel -apatykář, prohlédl pacientku a řekl, jak se dalo čekat, že se vážně -nachladila a že bude třeba přikročit k léčení. Doporučil, aby ulehla, a -slíbil nějakou medicínu. Jeho rady bylo ihned uposlechnuto, neboť Jane -horečka stoupala a rozbolela ji hlava. Elizabeth ji neopouštěla ani na -okamžik a také obě dámy proseděly většinu času v jejím pokoji: jelikož -páni odešli, neměly vlastně nic jiného na práci. Když odbila třetí, -cítila Elizabeth, že je na čase, aby se rozloučila, a velmi nerada to -také - -řekla. Slečna Bingleyová jí nabídla kočár a nebyla by ji musela dlouho -přemlouvat, když tu Jane dala najevo takový zármutek, že odchází, až -byla slečna Bingleyová nucena změnit nabídku kočáru v pozvání, aby zatím -zůstala v Netherfieldu. Elizabeth vděčně přijala a do Longbournu se -vypravil sluha, aby seznámil rodinu Bennetových se stavem věcí a přinesl -nějaké šaty a prádlo. - -V pět hodin se obě dámy odešly převléknout a v půl sedmé byla Elizabeth -pozvána k večeři. Na zdvořilé dotazy, kterými ji všichni zahrnuli a z -nichž k její radosti vynikaly právě páně - -Bingleyovy obzvláštní starostlivostí, nemohla dát příznivou odpověď. -Janin stav se vůbec nelepšil. Když to obě sestry slyšely, opakovaly -třikrát či čtyřikrát, jak je to rmoutí, jak je to nepříjemné, takhle se -nastydnout, a že ony samy mají ke stonání velký oďpor; načež to pustily -z hlavy. Elizabeth viděla, že je Jane vůbec nezajímá, pokud není -přítomna, a s chutí se opět poddala svým dřívějším antipatiím. - -Z celé společnosti sejí skutečně zamlouval jen jejich bratr. Zjevně měl -o Jane starost a jí samé - -se tak mile věnoval, že se trochu přestala cítit jako vetřelec, za -jakého ji ostatní podle jejího soudu zjevně považovali. Kromě něho si jí -sotva kdo povšiml. Slečna Bingleyová byla zcela zaujata panem Dar-cym, -její sestra neméně a pan Hurst, pojehož boku seděla, byl velice pohodlný -pán, který se zajímal jen o jídlo, pití a o karty, a jakmile vyzvěděl, -že dává přednost jednoduché ďomácí stravě před ragú, neměl už, o čem by -s ní hovořil. Hned po večeři se odebrala k Jane, a sotva za sebou -zavřela dveře, už ji slečna Bingleyová - -začala pomlouvat. Konstatovala, že má přímo hrozné způsoby, něco mezi -povýšeností a drsností, že neumí promluvit, že není krásná ani -elegantní, že nemá vkus. Paní Hurstová - -sdílela tyto názory a dodala: - -„Zkrátka, nic nemluví pro ni, až na to, že má dobré nohy. Do smrti -nezapomenu, jak se tu dnes ráno objevila. Vypadala doopravdy jako -divoženka.“ - -„Máš pravdu, Louiso. Musela jsem vyvinout velké úsilí, abych zachovala -vážnou tvář. Co je to za nesmysl, vůbec sem chodit! Proč musí ona letět -přes pole a louky, když se nastydne její - +„To mi jemně naznačuješ, že bych měl poslat pro kočár, Lízinko?“ +zeptal se otec. + +„Ne, vůbec ne. Nevadí mi, že se projdu. Co znamená taková +vzdálenost, mám-li před sebou jistý cíl? Vždyť jsou to jen tři +míle. Do večera jsem zpátky.“ + +„Tvou dobrotu provází obdivuhodná činorodost,“ pronesla Mary. +„Avšak každé citové hnutí se má podřídit vládě rozumu, a dle mého +mínění by vynaložená námaha měla vždy být úměrná požadavkům.“ + +„Doprovodíme tě až do Merytonu,“ nabídly se Catherine s Lydií. +V Merytonu se rozloučily; mladší sestry se vydaly za některou +důstojnickou paničkou do bytu a Elizabeth kráčela dál sama: +rychlými kroky minula jedno pole, druhé, třetí, přelézala plůtky +a skákala přes kaluže s netrpělivým elánem, až se octla na dohled +netherfieldského domu s unavenými kotníky, ušpiněnými punčochami +a s tvářemi rozpálenými namáhavým výkonem. Uvedli ji do ranního +salónku, kde právě všichni krom Jane dleli a kde její příchod +vyvolal velké překvapení. Paní Hurstová ani slečna Bingleyová +nemohly uvěřit, že ušla tři míle tak časně, za tak nepříznivého +počasí a sama samotinká; Elizabeth nabyla dojmu, že jí proto +hluboce opovrhují. Přesto ji přijaly s velkou blahosklonností, +zatímco uvítání jejich bratra provázelo něco lepšího než +blahosklonnost: přátelský zájem a laskavost. Pan Darcy prohodil +jen pár slov, pan Hurst mlčky přihlížel, První pozoroval +s obdivem, jak jí po přestálé námaze jiskřivě planou tváře, +a zároveň pochybovačně uvažoval, zda situace skutečně vyžadovala, +aby se vydala na tak dlouhou cestu bez doprovodu; druhý neměl +zájem než o snídani. Na své dotazy po sestřině stavu nedostala +příznivou odpověď. Slečna Bennetová špatně spala, a třebaže +neleží, má horkost a necítí se natolik dobře, aby mohla opustit +svůj pokoj. Elizabeth uvítala s radostí, že ji k ní bez dalších +průtahů zavedli, a Jane, která jen z obavy, aby je doma +nevylekala a zbytečně nezatěžovala, nenaznačila ve svém listě, +jak velice by jí taková návštěva přišla vhod, měla velkou radost, +že ji vidí. Nebylo jí ale příliš do řeči, a když je slečna +Bingleyová zanechala o samotě, vypravila ze sebe jen pár slov +o tom, jak jsou na ni všichni hodní a jak je jim zavázaná. +Elizabeth ji mlčky ošetřovala. Po snídani se dostavily obě +hostitelky a Elizabeth si o nich začala tvořit mnohem příznivější +mínění, když viděla, jak jsou vůči Jane milé a starostlivé. +Přišel apatykář, prohlédl pacientku a řekl, jak se dalo čekat, že +se vážně nachladila a že bude třeba přikročit k léčení. +Doporučil, aby ulehla, a slíbil nějakou medicínu. Jeho rady bylo +ihned uposlechnuto, neboť Jane horečka stoupala a rozbolela ji +hlava. Elizabeth ji neopouštěla ani na okamžik a také obě dámy +proseděly většinu času v jejím pokoji: jelikož páni odešli, +neměly vlastně nic jiného na práci. Když odbila třetí, cítila +Elizabeth, že je na čase, aby se rozloučila, a velmi nerada to +také řekla. Slečna Bingleyová jí nabídla kočár a nebyla by ji +musela dlouho přemlouvat, když tu Jane dala najevo takový +zármutek, že odchází, až byla slečna Bingleyová nucena změnit +nabídku kočáru v pozvání, aby zatím zůstala v Netherfieldu. +Elizabeth vděčně přijala a do Longbournu se vypravil sluha, aby +seznámil rodinu Bennetových se stavem věcí a přinesl nějaké šaty +a prádlo. + +Kapitola 8 +---------- + +V pět hodin se obě dámy odešly převléknout a v půl sedmé byla +Elizabeth pozvána k večeři. Na zdvořilé dotazy, kterými ji +všichni zahrnuli a z nichž k její radosti vynikaly právě páně +Bingleyovy obzvláštní starostlivostí, nemohla dát příznivou +odpověď. Janin stav se vůbec nelepšil. Když to obě sestry +slyšely, opakovaly třikrát či čtyřikrát, jak je to rmoutí, jak je +to nepříjemné, takhle se nastydnout, a že ony samy mají ke +stonání velký oďpor; načež to pustily z hlavy. Elizabeth viděla, +že je Jane vůbec nezajímá, pokud není přítomna, a s chutí se opět +poddala svým dřívějším antipatiím. + +Z celé společnosti se jí skutečně zamlouval jen jejich bratr. +Zjevně měl o Jane starost a jí samé se tak mile věnoval, že se +trochu přestala cítit jako vetřelec, za jakého ji ostatní podle +jejího soudu zjevně považovali. Kromě něho si jí sotva kdo +povšiml. Slečna Bingleyová byla zcela zaujata panem Dar-cym, její +sestra neméně a pan Hurst, pojehož boku seděla, byl velice +pohodlný pán, který se zajímal jen o jídlo, pití a o karty, +a jakmile vyzvěděl, že dává přednost jednoduché ďomácí stravě +před ragú, neměl už, o čem by s ní hovořil. Hned po večeři se +odebrala k Jane, a sotva za sebou zavřela dveře, už ji slečna +Bingleyová začala pomlouvat. Konstatovala, že má přímo hrozné +způsoby, něco mezi povýšeností a drsností, že neumí promluvit, že +není krásná ani elegantní, že nemá vkus. Paní Hurstová sdílela +tyto názory a dodala: + +„Zkrátka, nic nemluví pro ni, až na to, že má dobré nohy. Do +smrti nezapomenu, jak se tu dnes ráno objevila. Vypadala +doopravdy jako divoženka.“ + +„Máš pravdu, Louiso. Musela jsem vyvinout velké úsilí, abych +zachovala vážnou tvář. Co je to za nesmysl, vůbec sem chodit! +Proč musí ona letět přes pole a louky, když se nastydne její sestra? A jaké měla vlasy, tak rozcuchané a rozevláté!“ -„Ano, a ta její spodnička! Doufám, že sis všimla její spodničky, měla ji -určitě nejméně deset čísel vymáchanou v blátě a stáhla si sukni, aby to -nebylo vidět, jenže to nebylo nic platné.“ +„Ano, a ta její spodnička! Doufám, že sis všimla její spodničky, +měla ji určitě nejméně deset čísel vymáchanou v blátě a stáhla si +sukni, aby to nebylo vidět, jenže to nebylo nic platné.“ -„Snad to popisuješ přesně, Louiso,“ pravil Bingley, „ale já nic takového -nepostřehl. Připadalo mi, že to slečně Elizabeth Bennetové moc sluší, -když sem dnes ráno přišla. Jestli měla nebo neměla špinavou spodničku, -toho jsem si nevšiml.“ +„Snad to popisuješ přesně, Louiso,“ pravil Bingley, „ale já nic +takového nepostřehl. Připadalo mi, že to slečně Elizabeth +Bennetové moc sluší, když sem dnes ráno přišla. Jestli měla nebo +neměla špinavou spodničku, toho jsem si nevšiml.“ -„ Vám to ale nemohlo ujít, že, pane Darcy,“ pravila slečna Bingleyová. -„Domnívám se, že byste si nepřál, aby se vaše sestra takto předvedla.“ +„Vám to ale nemohlo ujít, že, pane Darcy,“ pravila slečna +Bingleyová. „Domnívám se, že byste si nepřál, aby se vaše sestra +takto předvedla.“ „Zajisté že ne.“ -„Běžet tři míle nebo čtyři nebo pět, či kolik to vlastně je, po kotníky -v blátě a sama, dočista sama! Co je to za nápad? Podle mého to svědčí -jedině o zavrženíhodném pocitu přezíravé - -volnosti a o lhostejnosti k společenským formám, s jakou se běžně +„Běžet tři míle nebo čtyři nebo pět, či kolik to vlastně je, po +kotníky v blátě a sama, dočista sama! Co je to za nápad? Podle +mého to svědčí jedině o zavrženíhodném pocitu přezíravé volnosti +a o lhostejnosti k společenským formám, s jakou se běžně setkáváme na malém městě.“ „Svědčí to o chvályhodné sesterské náklonnosti,“ pravil Bingley. -„Obávám se, pane Darcy,“ podotkla slečna Bingleyová polohlasně, „že toto -dobrodružství - -poněkud ztlumí váš obdiv k jejím krásným očím.“ +„Obávám se, pane Darcy,“ podotkla slečna Bingleyová polohlasně, +„že toto dobrodružství poněkud ztlumí váš obdiv k jejím krásným +očím.“ „Ale vůbec ne,“ odvětil. „Tělesná námaha jim dodala lesku.“ Nato zavládlo krátké ticho, až paní Hurstová opět začala: -„Jane Bennetová se mi velmi zamlouvá, je to roztomilé děvče a přála bych -jí z celého srdce dobrou partii. Ale obávám se, že vzhledem k jejímu -otci a matce a vzhledem k celému jejímu pochybnému příbuzenstvu o tom -nemůže být ani řeči.“ +„Jane Bennetová se mi velmi zamlouvá, je to roztomilé děvče +a přála bych jí z celého srdce dobrou partii. Ale obávám se, že +vzhledem k jejímu otci a matce a vzhledem k celému jejímu +pochybnému příbuzenstvu o tom nemůže být ani řeči.“ -„Sama jsi mi přece říkala, pokud se nemýlím, že jejich strýc je v -Merytonu advokátem.“ +„Sama jsi mi přece říkala, pokud se nemýlím, že jejich strýc je +v Merytonu advokátem.“ -„Ano, a mají ještě jednoho strýčinka, ale toho bys musel hledat mezi -krámy na Cheapside.“ +„Ano, a mají ještě jednoho strýčinka, ale toho bys musel hledat +mezi krámy na Cheapside.“ -„Penězi k nezaplacení!“ dodala její sestra a obě se srdečně rozesmály. +„Penězi k nezaplacení!“ dodala její sestra a obě se srdečně +rozesmály. -„Kdyby měly po strýci v každém krámě na Cheapside,“ zvolal Bingley, -„neubralo by jim to vůbec na osobním kouzlu.“ +„Kdyby měly po strýci v každém krámě na Cheapside,“ zvolal +Bingley, „neubralo by jim to vůbec na osobním kouzlu.“ -„Snižuje to však podstatně pravděpodobnost, že by si je vzal muž v -dobrém postavení,“ odvětil Darcy. +„Snižuje to však podstatně pravděpodobnost, že by si je vzal muž +v dobrém postavení,“ odvětil Darcy. Na tento názor Bingley neodpověděl, leč jeho sestry s ním vřele -souhlasily a ještě hezkou chvíli se dobře bavily na účet pochybného -příbuzenstva své drahé přítelkyně. Pak opustily jídelnu a s obnovenou -něžností se odebraly do pokoje nemocné a seděly u ní, dokud nebylo -oznámeno, že se podává káva. Janin stav se stále spíš horšil, než -lepšil, a Elizabeth se od ní nehnula ani na krok až do pozdních hodin, -kdy k její úlevě pacientka usnula a ona se spíš ze slušnosti než s -potěšením odhodlala sejít dolů. Když vkročila do salónu, zastihla celou -společnost u karet; vyzvali ji hned, aby se k nim přidala, ale odmítla, -neboť - -tušila, že se hraje o vysoké částky, vymluvila se na sestru a -prohlásila, že si tu chvilku, kdy může zůstat v salóně, ukrátí čtením. -Pan Hurst se na ni překvapivě zahleděl. +souhlasily a ještě hezkou chvíli se dobře bavily na účet +pochybného příbuzenstva své drahé přítelkyně. Pak opustily +jídelnu a s obnovenou něžností se odebraly do pokoje nemocné +a seděly u ní, dokud nebylo oznámeno, že se podává káva. Janin +stav se stále spíš horšil, než lepšil, a Elizabeth se od ní +nehnula ani na krok až do pozdních hodin, kdy k její úlevě +pacientka usnula a ona se spíš ze slušnosti než s potěšením +odhodlala sejít dolů. Když vkročila do salónu, zastihla celou +společnost u karet; vyzvali ji hned, aby se k nim přidala, ale +odmítla, neboť tušila, že se hraje o vysoké částky, vymluvila se +na sestru a prohlásila, že si tu chvilku, kdy může zůstat +v salonně, ukrátí čtením. Pan Hurst se na ni překvapivě +zahleděl. „Dáváte knize přednost před kartami?“ zeptal se. „Zvláštní.“ -„Slečna Eliza Bennetová,“ pravila slečna Bingleyová, „opovrhuje kartami. -Je to velká - -čtenářka a nic jiného ji netěší.“ - -„Nazasluhuji si ani vaší chvály, ani vašeho odsouzení,“ bránila se -Elizabeth. „Nejsem velká +„Slečna Eliza Bennetová,“ pravila slečna Bingleyová, „opovrhuje +kartami. Je to velká čtenářka a nic jiného ji netěší.“ -čtenářka a těší mě ještě leccos jiného.“ +„Nezasluhuji si ani vaší chvály, ani vašeho odsouzení,“ bránila +se Elizabeth. „Nejsem velká čtenářka a těší mě ještě leccos +jiného.“ -„Vím, že vás těší, když můžete posloužit sestře,“ pravil Bingley, „a -potěší vás ještě víc, až se bohdá brzy uzdraví.“ +„Vím, že vás těší, když můžete posloužit sestře,“ pravil Bingley, +„a potěší vás ještě víc, až se bohdá brzy uzdraví.“ -Elizabeth mu upřímně poděkovala a přistoupila ke stolku, na němž leželo -několik knih. Okamžitě se nabídl, zejí donese další, pokud jeho knihovna -stačí. +Elizabeth mu upřímně poděkovala a přistoupila ke stolku, na němž +leželo několik knih. Okamžitě se nabídl, že jí donese další, pokud +jeho knihovna stačí. -„Škoda že nejsem bohatěji zásoben, měl bych se čím chlubit a vy byste si -lépe vybrala, ale jsem příliš pohodlný; nemám mnoho knih, a přitom je -jich pořád víc, než kdy přečtu.“ Elizabeth ho ujistila, že jí úplně -postačí ty, které jsou v pokoji. +„Škoda že nejsem bohatěji zásoben, měl bych se čím chlubit a vy +byste si lépe vybrala, ale jsem příliš pohodlný; nemám mnoho +knih, a přitom je jich pořád víc, než kdy přečtu.“ Elizabeth ho +ujistila, že jí úplně postačí ty, které jsou v pokoji. „Udivuje mne, že papá zůstavil tak málo knih,“ pravila slečna -Bingleyová. „Jakou rozkošnou knihovnu máte u vás v Pemberley, pane -Darcy!“ +Bingleyová. „Jakou rozkošnou knihovnu máte u vás v Pemberley, +pane Darcy!“ „Měla by být dobrá,“ odvětil, „je dílem několika generací.“ -„I vy sám o ni máte velkou zásluhu, vždyť stále kupujete nové knihy.“ +„I vy sám o ni máte velkou zásluhu, vždyť stále kupujete nové +knihy.“ -„Nechápu, jak v dnešní době někdo může zanedbávat rodinnou knihovnu.“ +„Nechápu, jak v dnešní době někdo může zanedbávat rodinnou +knihovnu.“ -„Zanedbávat! Jsem si jista, že vy nezanedbáváte nic, co přispívá k -rozkvětu vašeho vznešeného sídla. Kéž by tvůj dům, Charlesi, až si ho -postavíš, byl zpola tak rozkošný jako Pemberley!“ +„Zanedbávat! Jsem si jista, že vy nezanedbáváte nic, co přispívá +k rozkvětu vašeho vznešeného sídla. Kéž by tvůj dům, Charlesi, až +si ho postavíš, byl zpola tak rozkošný jako Pemberley!“ „Také bych si to přál.“ -„Radila bych ti ale vážně, abys koupil něco nedaleko Pemberley a vzal si -je za vzor. V celé +„Radila bych ti ale vážně, abys koupil něco nedaleko Pemberley +a vzal si je za vzor. V celé Anglii není tak krásně jako +v Derbyshiru.“ -Anglii není tak krásně jako v Derbyshiru.“ - -„Ze srdce rád, koupil bych třeba Pemberley, kdyby mi je Darcy prodal.“ +„Ze srdce rád, koupil bych třeba Pemberley, kdyby mi je Darcy +prodal.“ „Mluvím o tom, co je ve skutečnosti možné.“ -„Na mou věru, Caroline, řekl bych, že ve skutečnosti je spíš možné -Pemberley koupit než - -okopírovat.“ - -Elizabeth zaujal rozhovor natolik, že se nemohla soustředit na čtení; -odložila tedy knihu, přikročila ke karetnímu stolku, posadila se mezi -pana Bingleyho a jeho starší sestru a přihlížela hře. +„Na mou věru, Caroline, řekl bych, že ve skutečnosti je spíš +možné Pemberley koupit než okopírovat.“ -„Vyrostla slečna Darcyová hodně od jara? Bude už tak veliká jako já?“ -zeptala se slečna Bingleyová. +Elizabeth zaujal rozhovor natolik, že se nemohla soustředit na +čtení; odložila tedy knihu, přikročila ke karetnímu stolku, +posadila se mezi pana Bingleyho a jeho starší sestru a přihlížela +hře. -„Řekl bych, že ano. Bude teď asi jako slečna Bennetová nebo ještě trochu -větší.“ +„Vyrostla slečna Darcyová hodně od jara? Bude už tak veliká jako +já?“ zeptala se slečna Bingleyová. -„Jak ráda bych ji opět spatřila! Neznám druhou dívku, která by si mne -byla tak podmanila. Taková tvář, takové +„Řekl bych, že ano. Bude teď asi jako slečna Bennetová nebo ještě +trochu větší.“ -chování! A jak je vzdělaná na svůj věk! Na klavír hraje nádherně.“ +„Jak ráda bych ji opět spatřila! Neznám druhou dívku, která by si +mne byla tak podmanila. Taková tvář, takové chování! A jak je +vzdělaná na svůj věk! Na klavír hraje nádherně.“ -„Já si jen nedovedu představit, kde slečny berou tolik trpělivosti, aby -byly všechny tak vzdělané,“ pravil Bingley. +„Já si jen nedovedu představit, kde slečny berou tolik +trpělivosti, aby byly všechny tak vzdělané,“ pravil Bingley. „Že jsou všechny vzdělané? Jak to myslíš, drahý bratře?“ -„Ano, podle mého všechny. Každá maluje stolky, vyšívá zástěny, háčkuje -kabelky. Sotva bych mohl jmenovat dívku, jež by toto vše neovládala, a -vím určitě, že jsem ještě nezažil, aby mi o některé neřekli hned -napoprvé, zeje velmi vzdělaná.“ +„Ano, podle mého všechny. Každá maluje stolky, vyšívá zástěny, +háčkuje kabelky. Sotva bych mohl jmenovat dívku, jež by toto vše +neovládala, a vím určitě, že jsem ještě nezažil, aby mi o některé +neřekli hned napoprvé, že je velmi vzdělaná.“ -„Charakterizoval jsi až příliš pravdivě, co se obvykle myslí pod pojmem -,vzdělaná',“ pravil Darcy. „Připojuje se pře-často k jménu ženy, která -šije nezasloužila ničím než tím, že háčkuje kabelky nebo vyšívá zástěny. -Avšak nemohu sdílet tvé vysoké mínění o ženách obecně. Mezi všemi svými -známými bych našel sotva půl tuctu žen, které bych mohl uctít přídomkem +„Charakterizoval jsi až příliš pravdivě, co se obvykle myslí pod +pojmem ,vzdělaná',“ pravil Darcy. „Připojuje se přečasto k jménu +ženy, která šije nezasloužila ničím než tím, že háčkuje kabelky +nebo vyšívá zástěny. Avšak nemohu sdílet tvé vysoké mínění +o ženách obecně. Mezi všemi svými známými bych našel sotva půl +tuctu žen, které bych mohl uctít přídomkem ,vzdělaná'.“ -,vzdělaná'.“ - -„Ani já bych jich více neobjevila, tím jsem si jista,“ pravila slečna -Bingleyová. +„Ani já bych jich více neobjevila, tím jsem si jista,“ pravila +slečna Bingleyová. -„V tom“ případě,“ poznamenala Elizabeth, „musíte od ženy vyžadovat velmi -mnoho, než ji uznáte za vzdělanou.“ +„V tom případě,“ poznamenala Elizabeth, „musíte od ženy vyžadovat +velmi mnoho, než ji uznáte za vzdělanou.“ „Ano, vyžaduji od ní skutečně velmi mnoho.“ -„Jakpak by ne!“ zvolalajeho věrná ozvěna. „Za vzdělanou je možno -považovat jen tu ženu, která ční vysoko nad běžný průměr. Musí umět -skutečně dobře hrát, zpívat, kreslit a tančit, musí znát cizí řeči, aby -byla toho označení hodná, a navíc musí mít ještě něco, co se projeví v -jejím držení i v její chůzi, v zabarvení jejího hlasu i v tónu jejího -oslovení a volbě výrazů, jinak si toto označení plně nezaslouží.“ +„Jakpak by ne!“ zvolala jeho věrná ozvěna. „Za vzdělanou je možno +považovat jen tu ženu, která ční vysoko nad běžný průměr. Musí +umět skutečně dobře hrát, zpívat, kreslit a tančit, musí znát +cizí řeči, aby byla toho označení hodná, a navíc musí mít ještě +něco, co se projeví v jejím držení i v její chůzi, v zabarvení +jejího hlasu i v tónu jejího oslovení a volbě výrazů, jinak si +toto označení plně nezaslouží.“ -„Toto všechno musí mít,“ dodal Darcy, „a navíc ducha zušlechtěného -hojnou četbou.“ +„Toto všechno musí mít,“ dodal Darcy, „a navíc ducha +zušlechtěného hojnou četbou.“ -„To už se nedivím, že znáte pouze šest vzdělaných žen. Spíše se divím, -že znáte vůbec néjakou.“ +„To už se nedivím, že znáte pouze šest vzdělaných žen. Spíše se +divím, že znáte vůbec néjakou.“ -„Jste tak skeptická vůči příslušnicím vlastního pohlaví, že pochybujete, -je-li to možné?“ +„Jste tak skeptická vůči příslušnicím vlastního pohlaví, že +pochybujete, je-li to možné?“ -„Já takovou ženu ještě neviděla. Nepoznala jsem bytost, která by v sobě -spojovala takové - -schopnosti, vkus, píli a půvab, jak jste právě vylíčil.“ i Jak paní -Hurstová, tak slečna Bingleyová se jaly protestovat, že o tom pochybuje -neoprávněně, a tvrdily, že ony znají řadu žen, které splňují všechny -tyto předpoklady, ale tu zasáhl pan Hurst a trpce si stěžoval, že -nesledují, co se děje. Tím tedy výměna názorů skončila a Elizabeth -zakrátko nato odešla z pokoje. +„Já takovou ženu ještě neviděla. Nepoznala jsem bytost, která by +v sobě spojovala takové schopnosti, vkus, píli a půvab, jak jste +právě vylíčil.“ i Jak paní Hurstová, tak slečna Bingleyová se +jaly protestovat, že o tom pochybuje neoprávněně, a tvrdily, že +ony znají řadu žen, které splňují všechny tyto předpoklady, ale +tu zasáhl pan Hurst a trpce si stěžoval, že nesledují, co se +děje. Tím tedy výměna názorů skončila a Elizabeth zakrátko nato +odešla z pokoje. Sotva se za ní zavřely dveře, prohodila slečna Bingleyová: „Eliza -Bennetová patří k těm dívkám, které se snaží vzbudit zájem druhého -pohlaví tím, že snižují své vlastní. Na mnohé - -muže to zřejmě platí, ale podle mého je to nicotná metoda a ubohý trik.“ +Bennetová patří k těm dívkám, které se snaží vzbudit zájem +druhého pohlaví tím, že snižují své vlastní. Na mnohé muže to +zřejmě platí, ale podle mého je to nicotná metoda a ubohý trik.“ -„ Všechny triky, k nimž se slečny občas uchylují, aby na sebe -upozornily, jsou bezpochyby ubohé,“ konstatoval Darcy, jemuž byla její -poznámka určena. „Jakékoli jednání s úskoč-nými záměry je +„Všechny triky, k nimž se slečny občas uchylují, aby na sebe +upozornily, jsou bezpochyby ubohé,“ konstatoval Darcy, jemuž byla +její poznámka určena. „Jakékoli jednání s úskočnými záměry je opovrženíhodné.“ -Slečnu Bingleyovou jeho odpověď docela nic neuspokojovala, a tak toto -téma dále nerozvíjela. - -Elizabeth se mezi ně znovu dostavila, ale jenom aby jim sdělila, že se -sestře přitížilo a že ji nemůže opustit. Bingley chtěl okamžitě poslat -pro pana Jonese, zatímco jeho sestry, přesvědčeny, že rady venkovského -apatykáře nebudou mnoho co platné, navrhovaly, aby byl spěšně přivolán z -Londýna některý věhlasný lékař. O tom nechtěla Elizabeth ani slyšet, ale -návrh jejich bratra neodmítala; nakonec se dohodli, že časně ráno pošlou -pro pana Jonese, jestli se stav slečny Benne-tové nějak podstatně -nezlepší. Bingley byl celý rozčilený, jeho sestry prohlašovaly, že jsou -zdrcené. Utěšily se však ve svém bolu tím, že zapěly několik duet, -zatímco on nemohl dát svým citům jiný průchod, než že nařídil hospodyni, -aby všemožně pečovala o nemocnou dámu i její sestru. . - -Elizabeth probděla v sestřině pokoji téměř celou noc a k ránu s úlevou -seznala, zeje s to dát jakžtakž uklidňující odpověď služce, kterou pan -Bingley časně vyslal, aby se přeptala, a o něco později dvěma elegantním -dámám, komorným to jeho sester. Přes tento obrat k lepšímu však -projevila přání poslat matce do Longbournu list, aby Jane navštívila a -sama posoudila, co by se mělo stát. Okamžitě byl vypraven posel s -dopisem a paní Bennetová se podle jeho obsahu bez prodlení zařídila. -Objevila se v Netherfieldu krátce po snídani v doprovodu obou mladších -dcer. - -Kdyby byla paní Bennetová zvěděla, že Jane hrozí zjevné nebezpečí, byla -by bývala zoufalá, jakmile ji však uklidnilo zjištění, že nejde o -smrtelnou nemoc, nemela už zájem na tom, aby se dcera co nejdříve -vystonala, neboť uzdravením by její pobyt v Netherfieldu patrně skončil. -Nechtěla proto ani slyšet, když Jane žádala, aby ji dopravili domů, a -ani apaty-kář, který se tou dobou dostavil, to nedoporučoval. Chvíli -seděli všichni u Jane, pak se objevila slečna Bingleyová a pozvala je do -ranního salónku. Paní Bennetová vešla, provázena třemi dcerami. Pan -Bingley jí spěchal vstříc a vyjádřil naději, že nezastihla slečnu dceru -v horším stavu, než - -očekávala. - -„Ach, v mnohem horším, drahý pane,“ zněla její odpověď. „Je jí tak -špatně, že si ji nemůžeme odvést. Pan Jones říká, že na převoz není ani -pomyšlení. Budeme nuceni zneužívat ještě na krátký čas vaší laskavosti.“ - -„Jaký převoz?“ zvolal Bingley. „To nesmí nikoho ani napadnout. Jsem si -jist, že by to sestra nepřipustila.“ +Slečnu Bingleyovou jeho odpověď docela nic neuspokojovala, a tak +toto téma dále nerozvíjela. + +Elizabeth se mezi ně znovu dostavila, ale jenom aby jim sdělila, +že se sestře přitížilo a že ji nemůže opustit. Bingley chtěl +okamžitě poslat pro pana Jonese, zatímco jeho sestry, +přesvědčeny, že rady venkovského apatykáře nebudou mnoho co +platné, navrhovaly, aby byl spěšně přivolán z Londýna některý +věhlasný lékař. O tom nechtěla Elizabeth ani slyšet, ale návrh +jejich bratra neodmítala; nakonec se dohodli, že časně ráno +pošlou pro pana Jonese, jestli se stav slečny Benne-tové nějak +podstatně nezlepší. Bingley byl celý rozčilený, jeho sestry +prohlašovaly, že jsou zdrcené. Utěšily se však ve svém bolu tím, +že zapěly několik duet, zatímco on nemohl dát svým citům jiný +průchod, než že nařídil hospodyni, aby všemožně pečovala +o nemocnou dámu i její sestru. + +Kapitola 9 +---------- + +Elizabeth probděla v sestřině pokoji téměř celou noc a k ránu +s úlevou seznala, že je s to dát jakžtakž uklidňující odpověď +služce, kterou pan Bingley časně vyslal, aby se přeptala, +a o něco později dvěma elegantním dámám, komorným to jeho sester. +Přes tento obrat k lepšímu však projevila přání poslat matce do +Longbournu list, aby Jane navštívila a sama posoudila, co by se +mělo stát. Okamžitě byl vypraven posel s dopisem a paní Bennetová +se podle jeho obsahu bez prodlení zařídila. Objevila se +v Netherfieldu krátce po snídani v doprovodu obou mladších dcer. + +Kdyby byla paní Bennetová zvěděla, že Jane hrozí zjevné +nebezpečí, byla by bývala zoufalá, jakmile ji však uklidnilo +zjištění, že nejde o smrtelnou nemoc, nemela už zájem na tom, aby +se dcera co nejdříve vystonala, neboť uzdravením by její pobyt +v Netherfieldu patrně skončil. Nechtěla proto ani slyšet, když +Jane žádala, aby ji dopravili domů, a ani apaty-kář, který se tou +dobou dostavil, to nedoporučoval. Chvíli seděli všichni u Jane, +pak se objevila slečna Bingleyová a pozvala je do ranního +salónku. Paní Bennetová vešla, provázena třemi dcerami. Pan +Bingley jí spěchal vstříc a vyjádřil naději, že nezastihla slečnu +dceru v horším stavu, než očekávala. + +„Ach, v mnohem horším, drahý pane,“ zněla její odpověď. „Je jí +tak špatně, že si ji nemůžeme odvést. Pan Jones říká, že na +převoz není ani pomyšlení. Budeme nuceni zneužívat ještě na +krátký čas vaší laskavosti.“ + +„Jaký převoz?“ zvolal Bingley. „To nesmí nikoho ani napadnout. +Jsem si jist, že by to sestra nepřipustila.“ „Ujišťuji vás, madam,“ pronesla slečna Bingleyová s chladnou -zdvořilostí, „že se slečně - -Bennetové u nás dostane všestranné péče.“ +zdvořilostí, „že se slečně Bennetové u nás dostane všestranné +péče.“ Paní Bennetová jim převýmluvně vyjadřovala svou vděčnost. „Nedovedu si představit,“ dodala, „jak by to s ní skončilo, kdyby neupadla do té zlé nemoci u dobrých přátel, vždyť chudinka hrozně -zakouší, ale ona snáší všechno trpělivě jako ovečka, to je celá ona, s -tak mírnou povahou jsem se co živa ještě nesetkala, často říkávám našim -druhým děvčatům, zejí se nemohou rovnat. Máte to tu rozkošně zařízené, -pane Bingley, a krásný výhled na vyštěrkovanou cestičku u vchodu. Neznám -pěknější venkovské sídlo než - -Netherfield. Nebudete odsud doufám pospíchat, třebaže jste je najal jen -nakrátko.“ - -„Já nedělám nikdy nic na dlouhé lokte,“ odvětil, „a kdybych se tudíž -rozhodl opustit Netherfield, byl bych za pět minut připraven na cestu. -Zatím však na odjezd vůbec nepomýšlím.“ +zakouší, ale ona snáší všechno trpělivě jako ovečka, to je celá +ona, s tak mírnou povahou jsem se co živa ještě nesetkala, často +říkávám našim druhým děvčatům, že jí se nemohou rovnat. Máte to tu +rozkošně zařízené, pane Bingley, a krásný výhled na vyštěrkovanou +cestičku u vchodu. Neznám pěknější venkovské sídlo než +Netherfield. Nebudete odsud doufám pospíchat, třebaže jste je +najal jen nakrátko.“ + +„Já nedělám nikdy nic na dlouhé lokte,“ odvětil, „a kdybych se +tudíž rozhodl opustit Netherfield, byl bych za pět minut +připraven na cestu. Zatím však na odjezd vůbec nepomýšlím.“ „Přesně to bych od vás očekávala,“ řekla Elizabeth. @@ -1429,297 +1432,279 @@ Zatím však na odjezd vůbec nepomýšlím.“ „Ale ano, rozumím vám dokonale.“ -„Kéž bych to mohl považovat za kompliment z vaší strany, avšak obávám -se, zeje spíše politováníhodné, mít povahu tak snadno přístupnou zrakům -ostatních.“ +„Kéž bych to mohl považovat za kompliment z vaší strany, avšak +obávám se, že je spíše politováníhodné, mít povahu tak snadno +přístupnou zrakům ostatních.“ -„To je věcí názoru. Nic nedokazuje, že by hluboká a složitá povaha .byla -více nebo méně +„To je věcí názoru. Nic nedokazuje, že by hluboká a složitá +povaha byla více nebo méně hodná úcty než taková jako vaše.“ -hodná úcty než taková jako vaše.“ - -„Pamatuj, kde jsi, Lízinko,“ zvolala její matka, „a nedovoluj si to, co -si smíš dovolit doma.“ +„Pamatuj, kde jsi, Lízinko,“ zvolala její matka, „a nedovoluj si +to, co si smíš dovolit doma.“ „Netušil jsem,“ nedal se vyrušit Bingley, „že jste tak bystrá pozorovatelka lidských duší. Taková pozorování musí být zábavná.“ -„Ano, ale nejzábavnější jsou složité povahy. To je bezesporu jejich -předností.“ +„Ano, ale nejzábavnější jsou složité povahy. To je bezesporu +jejich předností.“ -„Venkov však obvykle neoplývá vhodnými objekty pro taková pozorování,“ -pravil Darcy. +„Venkov však obvykle neoplývá vhodnými objekty pro taková +pozorování,“ pravil Darcy. -„Ve venkovském prostředí se pohybujete v úzce omezené a stále stejné -společnosti.“ +„Ve venkovském prostředí se pohybujete v úzce omezené a stále +stejné společnosti.“ -„Avšak lidé sami se mění, takže se na nich něco zajímavého najde vždy.“ +„Avšak lidé sami se mění, takže se na nich něco zajímavého najde +vždy.“ -„To je pravda pravdoucí,“ prohlásila důrazně paní Benne-tová, uražena -tónem, jakým hovořil o venkovském prostředí. „Ujišťuji vás, že se to -děje na venkově právě tak často jako ve městě.“ +„To je pravda pravdoucí,“ prohlásila důrazně paní Bennetová, +uražena tónem, jakým hovořil o venkovském prostředí. „Ujišťuji +vás, že se to děje na venkově právě tak často jako ve městě.“ -Všichni přítomní se zatvářili překvapeně; Darcy se na ni na okamžik -zahleděl a pak se mlčky odvrátil. V domnění, že před ní bezpodmínečně -kapituloval, využívala paní Benne-tová svého triumfu. +Všichni přítomní se zatvářili překvapeně; Darcy se na ni na +okamžik zahleděl a pak se mlčky odvrátil. V domnění, že před ní +bezpodmínečně kapituloval, využívala paní Bennetová svého +triumfu. „Nedovedu si představit, jaké přednosti by mohl mít Londýn oproti -venkovu, krom obchodů a veřejných restaurací. Pro mne je venkov mnohem -přitažlivější, nezdá se vám, pane Bingley?“ - -„Jsem-li na venkově, nikdy se mi odtamtud nechce,“ - -odpověděl, „ale ve městě je to také tak. Obojí má své výhody a já bych -dokázal žít spokojeně +venkovu, krom obchodů a veřejných restaurací. Pro mne je venkov +mnohem přitažlivější, nezdá se vám, pane Bingley?“ -tu i onde.“ +„Jsem-li na venkově, nikdy se mi odtamtud nechce,“ odpověděl, +„ale ve městě je to také tak. Obojí má své výhody a já bych +dokázal žít spokojeně tu i onde.“ -„Ráda věřím, vy máte šťastnou povahu. Avšak tomuto pánovi,“ a pohlédla -na Darcyho, +„Ráda věřím, vy máte šťastnou povahu. Avšak tomuto pánovi,“ +a pohlédla na Darcyho, „venkov zřejmě k srdci nepřirostl.“ -„venkov zřejmě k srdci nepřirostl.“ - -„Jistě se mýlíte, matinko,“ řekla Elizabeth, celá rudá z matčiných řečí. -„Neporozuměla jste dobře panu Darcymu. Vždyť on pouze podotkl, že na -venkově se člověk nesetká s tolika různými lidmi jako ve městě, a v tom -se nemýlí, to musíte uznat.“ +„Jistě se mýlíte, matinko,“ řekla Elizabeth, celá rudá +z matčiných řečí. „Neporozuměla jste dobře panu Darcymu. Vždyť +on pouze podotkl, že na venkově se člověk nesetká s tolika +různými lidmi jako ve městě, a v tom se nemýlí, to musíte uznat.“ „Zajisté, děvenko, vždyť nikdo netvrdí opak, ale sotva se najde -venkovská obec, kde by se jeden setkával s tolika lidmi jako u nás. My -aspoň navštěvujeme dobré dva tucty rodin.“ Jen z ohledu na Elizabeth -dokázal Bingley zachovat vážnou tvář. Jeho sestra nebyla tak jemnocitná - -a obrátila se na pana Darcyho s výmluvným úsměvem. Elizabeth, aby -odvedla matčinu pozornost jinam, se honem zeptala, navštívila-li -Charlotte Lucasová v její nepřítomnosti Longbourn. - -„Ano, zastavila se u nás včera se svým otcem. Sir William je velice -příjemný pán, nezdá se vám, pane Bingley? Nóbl člověk, a přitom tak -pozorný a přívětivý! Má dobré slovo pro každého. Na tom se podle mého -mínění pozná pravý gentleman, ale kdo se pokládá za tak důležitého, že -na člověka ani nepromluví, ten má o vznešenosti mylnou představu.“ -„Zdržela se Charlotte na večeři?“ - -„Ne, pospíchala domů. Myslím, že musela ještě péci biskupský chlebíček. -Tedy já za svou osobu si vždy držím takové služebnictvo, které rozumí -své práci, a své dcery vychovávám jinak, pane Bingley. Ale v tom si -každý musí poradit sám a Lucasová děvčata jsou hodná a pořádná, to mi -věřte. Jenomže bohužel krásy nikomu nepobraly. Ne že by mi snad -Charlotte připadala úplné ošklivá - ale ji máme ovšem nejraději.“ +venkovská obec, kde by se jeden setkával s tolika lidmi jako +u nás. My aspoň navštěvujeme dobré dva tucty rodin.“ Jen z ohledu +na Elizabeth dokázal Bingley zachovat vážnou tvář. Jeho sestra +nebyla tak jemnocitná a obrátila se na pana Darcyho s výmluvným +úsměvem. Elizabeth, aby odvedla matčinu pozornost jinam, se honem +zeptala, navštívila-li Charlotte Lucasová v její nepřítomnosti +Longbourn. + +„Ano, zastavila se u nás včera se svým otcem. Sir William je +velice příjemný pán, nezdá se vám, pane Bingley? Nóbl člověk, +a přitom tak pozorný a přívětivý! Má dobré slovo pro každého. Na +tom se podle mého mínění pozná pravý gentleman, ale kdo se +pokládá za tak důležitého, že na člověka ani nepromluví, ten má +o vznešenosti mylnou představu.“ „Zdržela se Charlotte na +večeři?“ + +„Ne, pospíchala domů. Myslím, že musela ještě péci biskupský +chlebíček. Tedy já za svou osobu si vždy držím takové +služebnictvo, které rozumí své práci, a své dcery vychovávám +jinak, pane Bingley. Ale v tom si každý musí poradit sám +a Lucasová děvčata jsou hodná a pořádná, to mi věřte. Jenomže +bohužel krásy nikomu nepobraly. Ne že by mi snad Charlotte +připadala úplné ošklivá — ale ji máme ovšem nejraději.“ „Zdá se to velmi milá mladá dáma,“ pravil Bingley. -„Ach, to ano, zajisté - avšak musíte přiznat, že půvabná - -zrovna není. Sama lady Lucasová to přiznává a často říkává, +„Ach, to ano, zajisté — avšak musíte přiznat, že půvabná zrovna +není. Sama lady Lucasová to přiznává a často říkává, že mi závidí +Janinu krásu. Nechci se chlubit vlastním dítětem, to jistě ne, +ale Jane — krásnější děvče neuvidíte každý den. -že mi závidí Janinu krásu. Nechci se chlubit vlastním dítětem, +Kdekdo to tvrdí. Nespoléhala bych se jen na vlastní mateřský +úsudek. Byli jsme jednou u mého bratra Gardinera v Londýně — to +bylo Jane sotva patnáct — a tam se do ní jeden pán zamiloval až +po uši. Švagrová říkala, že ji určitě požádá o ruku, než +odjedeme. Tedy — nedošlo k tomu, snad si myslel, že je příliš +mladá. Ale napsal na ni nějaké verše a byly to moc krásné verše.“ -to jistě ne, ale Jane - krásnější děvče neuvidíte každý den. - -Kdekdo to tvrdí. Nespoléhala bych se jen na vlastní mateřský úsudek. -Byli jsme jednou u mého bratra Gardinera v Londýně - to bylo Jane sotva -patnáct - a tam se do ní jeden pán zamiloval až po uši. Švagrová říkala, -zeji určitě požádá o ruku, než odjedeme. Tedy - nedošlo k tomu, snad si -myslel, že je příliš mladá. Ale napsal na ni nějaké verše a byly to moc -krásné - -verše.“ - -„A tím jeho láska dohasla,“ vpadla netrpělivě Elizabeth. „Mám dojem, že -tímto způsobem zchladl už mnohý žhavý cit. Ráda bych věděla, kdo první -přišel na to, jak účinně poezie zdusí - -milostný žár!“ +„A tím jeho láska dohasla,“ vpadla netrpělivě Elizabeth. „Mám +dojem, že tímto způsobem zchladl už mnohý žhavý cit. Ráda bych +věděla, kdo první přišel na to, jak účinně poezie zdusí milostný +žár!“ „Měl jsem vždycky dojem, že poezie lásku podněcuje,“ řekl Darcy. -„Silný, zdravý, opravdový cit snad. Takový roste za všech okolností. -Jde-li však o povrchní, lehkovážnou náklonnost, může ji jeden dobrý -sonet dočista vyřídit, o tom jsem přesvědčena.“ Darcy se pouze usmál, a -v chvilkovém odmlčení, které následovalo, se Elizabeth chvěla, aby se -matka opět neznemožnila. Byla by ráda sama něco řekla, ale nic ji -nenapadlo, až paní - -Bennetová přerušila ticho a jala se opětovně děkovat panu Bingleymu za -laskavost, kterou prokazuje Jane, a omlouvala se, že je obtěžuje ještě i -Lízinka. Pan Bingley jí oplatil upřímně - -míněnou zdvořilostí a přiměl i svou mladší sestru, aby pronesla pár -vhodných slov. Nutila se do role, která jí byla ve skutečnosti proti -mysli, ale paní Bennetová byla spokojena a krátce nato požádala, aby -předjel její kočár. To bylo znamením pro mladší dcery, aby se dožadovaly -pozornosti. Obě děvčata si během celé návštěvy spolu šuškala, a výsledek -jejich porady byl ten, že nejmladší připomněla panu Bingleymu, jak jim -sliboval, když se tu usadil, že uspořádá - -ples. - -Lydia byla statné patnáctileté děvče, vyspělé na svůj věk, s jemnou -pletí a šibalským pohledem; matka ji měla ze všech dětí nejraději, a -proto ji uvedla do společnosti velmi mladou. Vyznačovala se až -živočišným temperamentem a vrozenou sebedůvěrou, což v ní - -dvorní důstojníci, zlákaní bohatými tabulemi u jejího strýčka i jejími -vlastními nestro-jenými půvaby, ještě zvýšili a upevnili. Nechyběla jí -tedy - -odvaha, přednést petici ohledně plesu, bez okolků upamato-vala pana -Bingleyho na jeho slib a dodala, že by to byla neslýchaná hanebnost, -kdyby jej nesplnil. Odpověď na tento útok byla rajskou hudbou pro uši -paní Bennetové: - -„Ujišťuji vás, že jsem hotov kdykoli svůj slib dodržet, a až se vaše -sestřička uzdraví, určíte sama den, bude-li vám libo. Ale jistě byste -nechtěla tančit, dokud ona stůně.“ Lydia vyjádřila své uspokojení. „Ano, -ovšem - raději počkáme, až se Jane vyzdraví. Do té - -doby se snad i kapitán Carter vrátí do Merytonu. A až vy uspořádáte -ples,“ dodala, „nedám jim pokoj, dokud oni neuspořádají důstojnický. -Řeknu plukovníku Forsterovi, že se na nejinak všichni budou dívat skrz -prsty.“ - -Paní Bennetová s dcerami odjela, Elizabeth se okamžitě odebrala k Janinu -lůžku, a poskytla tak oběma dámám a panu Darcymu možnost zhodnotit -výstup celé rodiny; onoho pána však nebylo možno přimět, aby odsoudil i -ji, a to přes vtipkování slečny Bingleyové o něčích krásných očích. +„Silný, zdravý, opravdový cit snad. Takový roste za všech +okolností. Jde-li však o povrchní, lehkovážnou náklonnost, může +ji jeden dobrý sonet dočista vyřídit, o tom jsem přesvědčena.“ +Darcy se pouze usmál, a v chvilkovém odmlčení, které následovalo, +se Elizabeth chvěla, aby se matka opět neznemožnila. Byla by ráda +sama něco řekla, ale nic ji nenapadlo, až paní Bennetová +přerušila ticho a jala se opětovně děkovat panu Bingleymu za +laskavost, kterou prokazuje Jane, a omlouvala se, že je obtěžuje +ještě i Lízinka. Pan Bingley jí oplatil upřímně míněnou +zdvořilostí a přiměl i svou mladší sestru, aby pronesla pár +vhodných slov. Nutila se do role, která jí byla ve skutečnosti +proti mysli, ale paní Bennetová byla spokojena a krátce nato +požádala, aby předjel její kočár. To bylo znamením pro mladší +dcery, aby se dožadovaly pozornosti. Obě děvčata si během celé +návštěvy spolu šuškala, a výsledek jejich porady byl ten, že +nejmladší připomněla panu Bingleymu, jak jim sliboval, když se tu +usadil, že uspořádá ples. + +Lydia byla statné patnáctileté děvče, vyspělé na svůj věk, +s jemnou pletí a šibalským pohledem; matka ji měla ze všech dětí +nejraději, a proto ji uvedla do společnosti velmi mladou. +Vyznačovala se až živočišným temperamentem a vrozenou +sebedůvěrou, což v ní dvorní důstojníci, zlákaní bohatými +tabulemi u jejího strýčka i jejími vlastními nestrojenými půvaby, +ještě zvýšili a upevnili. Nechyběla jí tedy odvaha, přednést +petici ohledně plesu, bez okolků upamatovala pana Bingleyho na +jeho slib a dodala, že by to byla neslýchaná hanebnost, kdyby jej +nesplnil. Odpověď na tento útok byla rajskou hudbou pro uši paní +Bennetové: + +„Ujišťuji vás, že jsem hotov kdykoli svůj slib dodržet, a až se +vaše sestřička uzdraví, určíte sama den, bude-li vám libo. Ale +jistě byste nechtěla tančit, dokud ona stůně.“ Lydia vyjádřila +své uspokojení. „Ano, ovšem — raději počkáme, až se Jane +vyzdraví. Do té doby se snad i kapitán Carter vrátí do Merytonu. +A až vy uspořádáte ples,“ dodala, „nedám jim pokoj, dokud oni +neuspořádají důstojnický. Řeknu plukovníku Forsterovi, že se na +nejinak všichni budou dívat skrz prsty.“ + +Paní Bennetová s dcerami odjela, Elizabeth se okamžitě odebrala +k Janinu lůžku, a poskytla tak oběma dámám a panu Darcymu možnost +zhodnotit výstup celé rodiny; onoho pána však nebylo možno +přimět, aby odsoudil i ji, a to přes vtipkování slečny Bingleyové +o něčích krásných očích. + +Kapitola 10 +----------- Další den uplynul stejně jako předešlý. Paní Hurstová i slečna -Bingleyová strávily dopoledne pár hodin u lůžka nemocné, jež se pomalu -začínala zotavovat, a večer se Elizabeth přidružila k společnosti v -salóně. Karetní stolek však nepřišel na pořad. Pan Darcy psal dopis, -slečna Bingleyová se mu usadila po boku, aby sledovala, jak mu to jde, a -neustále ho vyrušovala různými vzkazy pro jeho sestru. Pan Hurst a pan -Bingley se zabavili piquetem a paní - -Hurstová přihlížela hře. - -Elizabeth si vzala vyšívání a bavila se dostatečně tím, co se odehrávalo -mezi Darcym a jeho společnicí. Neustálé vychvalování oné dámy, ať už se -týkalo jeho rukopisu, rovných řádků - -nebo obsažnosti listu, a lhostejnost, s jakou on její uznání přijímal, -vytvářely zvláštní dialog, který přesně odpovídal jejímu názoru na ně na -oba. - -„Takovým dopisem uděláte jistě slečně Darcyové náramnou radost.“ Tohle -nechal bez odpovědi: +Bingleyová strávily dopoledne pár hodin u lůžka nemocné, jež se +pomalu začínala zotavovat, a večer se Elizabeth přidružila +k společnosti v salóně. Karetní stolek však nepřišel na pořad. +Pan Darcy psal dopis, slečna Bingleyová se mu usadila po boku, +aby sledovala, jak mu to jde, a neustále ho vyrušovala různými +vzkazy pro jeho sestru. Pan Hurst a pan Bingley se zabavili +piquetem a paní Hurstová přihlížela hře. + +Elizabeth si vzala vyšívání a bavila se dostatečně tím, co se +odehrávalo mezi Darcym a jeho společnicí. Neustálé vychvalování +oné dámy, ať už se týkalo jeho rukopisu, rovných řádků nebo +obsažnosti listu, a lhostejnost, s jakou on její uznání přijímal, +vytvářely zvláštní dialog, který přesně odpovídal jejímu názoru +na ně na oba. + +„Takovým dopisem uděláte jistě slečně Darcyové náramnou radost.“ +Tohle nechal bez odpovědi: „Jak neobyčejně rychle píšete!“ „Mýlíte se. Píši spíše pomalu.“ -„Jistě napíšete do roka hezkou řádku dopisů. I obchodních dopisů! Ty -nesnáším.“ +„Jistě napíšete do roka hezkou řádku dopisů. I obchodních dopisů! +Ty nesnáším.“ -„Pak je tedy dobře, zeje musím psát já a ne vy.“ +„Pak je tedy dobře, že je musím psát já a ne vy.“ -„Prosím vyřiďte sestřičce, zeji toužím znovu spatřit.“ +„Prosím vyřiďte sestřičce, že ji toužím znovu spatřit.“ „Už jsem jí to jednou vyřídil, jak jste si přála.“ -„Obávám se, že se mi vaše pero nelíbí. Smím vám je při-říznout? Zacházím -s pery mimořádně - -zručně.“ +„Obávám se, že se mi vaše pero nelíbí. Smím vám je přiříznout? +Zacházím s pery mimořádně zručně.“ „Děkuji vám, ale já si zásadně vlastní pera upravuji sám.“ „Jak to jen dokážete, psát tak stejnoměrně?“ Mlčel. -„Vyřiďte sestřičce, jakou mám radost, že už tak pěkně hraje na harfu, a -sdělte jí, prosím, že mě dočista uchvátil její krásný návrh na stolek a -že jej považuji za mnohem lepší než návrh slečny Grantleyové.“ +„Vyřiďte sestřičce, jakou mám radost, že už tak pěkně hraje na +harfu, a sdělte jí, prosím, že mě dočista uchvátil její krásný +návrh na stolek a že jej považuji za mnohem lepší než návrh +slečny Grantleyové.“ -„Směl bych zahrnout vaši chválu do příštího dopisu? Nezbývá mi tady už -dost místa, abych se o tom mohl náležitě rozepsat.“ +„Směl bych zahrnout vaši chválu do příštího dopisu? Nezbývá mi +tady už dost místa, abych se o tom mohl náležitě rozepsat.“ -„Ach, to nevadí! Vždyť se v lednu shledáme. A to jí píšete pokaždé -taková okouzlující dlouhá +„Ach, to nevadí! Vždyť se v lednu shledáme. A to jí píšete +pokaždé taková okouzlující dlouhá psaníčka, pane Darcy?“ -psaníčka, pane Darcy?“ - -„Dlouhá obvykle bývají, a jsou-li okouzlující, to nemohu sám posoudit.“ +„Dlouhá obvykle bývají, a jsou-li okouzlující, to nemohu sám +posoudit.“ „Já mám tu zkušenost, že ten, kdo bez obtíží sestaví dlouhý list, zpravidla jej také napíše dobře.“ -„Tenhle kompliment se na Darcyho nehodí, Caroline,“ zvolal její bratr. -„Vždyť Darcy vůbec nepíše lehce. Dává si velkou práci s vyhledáváním -učených slov. Viď, kamaráde?“ +„Tenhle kompliment se na Darcyho nehodí, Caroline,“ zvolal její +bratr. „Vždyť Darcy vůbec nepíše lehce. Dává si velkou práci +s vyhledáváním učených slov. Viď, kamaráde?“ „Náš způsob vyjadřování se podstatně liší.“ -„Ach, Charles píše tak nedbale, že si to ani představit nelze!“ zvolala -slečna Bingleyová. +„Ach, Charles píše tak nedbale, že si to ani představit nelze!“ +zvolala slečna Bingleyová. „Polovinu slov nedopíše a ostatní rozmaže.“ -„Mně přicházejí myšlenky tak rychle, že nemám čas je pořádně zachytit, a -tak se stává, že adresát nenajde často v mém dopise vůbec žádné -myšlenky.“ +„Mně přicházejí myšlenky tak rychle, že nemám čas je pořádně +zachytit, a tak se stává, že adresát nenajde často v mém dopise +vůbec žádné myšlenky.“ -„Vaše pokora láme hrot všem výtkám, pane Bingleyi,“ pravila Elizabeth. - -„Zdánlivá pokora bývá velkeidamná,“ poznamenal Darcy. „Bývá často -vyvolána lhostejností - -k mínění druhých a někdy v sobě tají i skryté vychloubání.“ - -„A která z těchto dvou eventualit se hodí na můj nynější projev pokory?“ - -„Skryté vychloubání; jsi totiž ve skutečnosti hrdý na chyby ve svých -dopisech, neboť podle tvého mínění pramení z rychlého toku myšlenek a -ledabylého provedení, což pokládáš za věc ne-li chvályhodnou, tedy aspoň -vysoce zajímavou. Muž činu oceňuje vždy svou rychlost a málokdy -zauvažuje nad nedostatky svého počínání. Dnes dopoledne jsi prohlásil -před paní +„Vaše pokora láme hrot všem výtkám, pane Bingleyi,“ pravila +Elizabeth. -Bennetovou, že bys byl za pět minut přichystán vyrazit, kdyby ses -rozhodl opustit Netherfield, a chtěls tím vyvolat její uznání a obdiv, -avšak co je tak pozoruhodného na zbrklosti, která za sebou zanechává -řadu nevyřízených věcí a nepřinese žádný užitek nikomu, tebe +„Zdánlivá pokora bývá velice klamná,“ poznamenal Darcy. „Bývá +často vyvolána lhostejností k mínění druhých a někdy v sobě tají +i skryté vychloubání.“ + +„A která z těchto dvou eventualit se hodí na můj nynější projev +pokory?“ + +„Skryté vychloubání; jsi totiž ve skutečnosti hrdý na chyby ve +svých dopisech, neboť podle tvého mínění pramení z rychlého toku +myšlenek a ledabylého provedení, což pokládáš za věc ne-li +chvályhodnou, tedy aspoň vysoce zajímavou. Muž činu oceňuje vždy +svou rychlost a málokdy zauvažuje nad nedostatky svého počínání. +Dnes dopoledne jsi prohlásil před paní Bennetovou, že bys byl za +pět minut přichystán vyrazit, kdyby ses rozhodl opustit +Netherfield, a chtěls tím vyvolat její uznání a obdiv, avšak co +je tak pozoruhodného na zbrklosti, která za sebou zanechává řadu +nevyřízených věcí a nepřinese žádný užitek nikomu, tebe nevyjímajíc?“ -„Ne, ne,“ zvolal Bingley, „chceš ode mne příliš mnoho, požaduješ-li, -abych si ještě večer pamatoval všechny hlouposti, které jsem vypustil z -úst dopoledne. A přitom tě ujišťuji na svou čest, že jsem vědomě nic -nepravdivého nepředstíral, ba že to nepředstírám ani v této chvíli. -Aspoň jsem si tedy nepřisuzoval nepatřičnou zbrklost proto, abych se -dělal zajímavým před dámami.“ +„Ne, ne,“ zvolal Bingley, „chceš ode mne příliš mnoho, +požaduješ-li, abych si ještě večer pamatoval všechny hlouposti, +které jsem vypustil z úst dopoledne. A přitom tě ujišťuji na svou +čest, že jsem vědomě nic nepravdivého nepředstíral, ba že to +nepředstírám ani v této chvíli. Aspoň jsem si tedy nepřisuzoval +nepatřičnou zbrklost proto, abych se dělal zajímavým před +dámami.“ -„Rád věřím, žes to myslel upřímně, avšak nejsem si vůbec jist, že bys -skutečně tak rychle odcestoval. Byl bys závislý na mnoha okolnostech tak -jako každý druhý; i kdyby ses už +„Rád věřím, žes to myslel upřímně, avšak nejsem si vůbec jist, že +bys skutečně tak rychle odcestoval. Byl bys závislý na mnoha +okolnostech tak jako každý druhý; i kdyby ses už vyšvihl do sedla +a nějaký přítel ti řekl: ,Zdrž se ještě do příštího týdne, +Bingleyi,' pravděpodobně bys mu vyhověl a neodjel bys — a kdyby +ještě něco namítal, zůstal bys možná i měsíc.“ -vyšvihl do sedla a nějaký přítel ti řekl: ,Zdrž se ještě do příštího -týdne, Bingleyi,' - -pravděpodobně bys mu vyhověl a neodjel bys - a kdyby ještě něco namítal, -zůstal bys možná i měsíc.“ - -„Tím však pouze dokazujete, že pan Bingley nedoceňuje vlastní povahu,“ -zvolala Elizabeth. +„Tím však pouze dokazujete, že pan Bingley nedoceňuje vlastní +povahu,“ zvolala Elizabeth. „Stavíte ho do příznivějšího světla, než se staví sám.“ -„Velice mi lichotíte,“ řekl Bingley, „když chápete slova mého přítele -jako uznání mé vlídnosti a laskavosti. Obávám se však, že jste si to -vyložila zcela jinak, než onen pán zamýšlel, neboť on by si mne jistě -víc vážil, kdybych v takové situaci rázně odmítl a odcválal co -nejrychleji pryč.“ +„Velice mi lichotíte,“ řekl Bingley, „když chápete slova mého +přítele jako uznání mé vlídnosti a laskavosti. Obávám se však, že +jste si to vyložila zcela jinak, než onen pán zamýšlel, neboť on +by si mne jistě víc vážil, kdybych v takové situaci rázně odmítl +a odcválal co nejrychleji pryč.“ -„Domnívá se snad pan Darcy, že byste neuvážené rozhodnutí napravil, -kdybyste na něm neústupně setrval?“ +„Domnívá se snad pan Darcy, že byste neuvážené rozhodnutí +napravil, kdybyste na něm neústupně setrval?“ „To nemohu posoudit, na mou věru, Darcy musí promluvit za sebe.“ -„Očekáváš, že budu hájit názory, jež jsi mi přisoudil, ale k nimž se já -sám nehlásím. I kdybychom však přijali vaši verzi tohoto případu, slečno -Bennetová, nesmíte zapomínat, že ten přítel, jenž si přál, aby se vrátil -do tohoto domu, si to pouze přál, požádal ho o to, aniž - -uvedl jediný důvod, proč by mu měl vyhovět.“ +„Očekáváš, že budu hájit názory, jež jsi mi přisoudil, ale k nimž +se já sám nehlásím. I kdybychom však přijali vaši verzi tohoto +případu, slečno Bennetová, nesmíte zapomínat, že ten přítel, jenž +si přál, aby se vrátil do tohoto domu, si to pouze přál, požádal +ho o to, aniž uvedl jediný důvod, proč by mu měl vyhovět.“ „Vám se tedy nezamlouvá, vyhoví-li člověk příteli ochotně, bez přemlouvání.“ @@ -1727,120 +1712,118 @@ přemlouvání.“ „Vyhovět a nevědět proč, není lichotivé ani pro jednoho, ani pro druhého.“ -„Zdá se, že vůbec neberete v úvahu vliv přátelství a náklonnosti, pane -Darcy. Člověk často vyhoví žadateli z ohleduplnosti ještě dříve, než ho -pádné důvody přesvědčí o rozumnosti požadavku. A to nemám na mysli jen -tu předpokládanou příhodu s panem Bingleym. Snad bychom měli vyčkat, až -nastane, než budeme posuzovat, zda se při tom zachoval moudře. Avšak -vezměme si nějaký obecný, běžný případ, kdy přítel žádá přítele, aby -změnil jakési nepříliš důležité rozhodnutí; odsuzoval byste takového -člověka, že vyhověl prosbě a nečekal na dlouhé přemlouvání?“ +„Zdá se, že vůbec neberete v úvahu vliv přátelství a náklonnosti, +pane Darcy. Člověk často vyhoví žadateli z ohleduplnosti ještě +dříve, než ho pádné důvody přesvědčí o rozumnosti požadavku. A to +nemám na mysli jen tu předpokládanou příhodu s panem Bingleym. +Snad bychom měli vyčkat, až nastane, než budeme posuzovat, zda se +při tom zachoval moudře. Avšak vezměme si nějaký obecný, běžný +případ, kdy přítel žádá přítele, aby změnil jakési nepříliš +důležité rozhodnutí; odsuzoval byste takového člověka, že vyhověl +prosbě a nečekal na dlouhé přemlouvání?“ „Nebylo by užitečné, kdybychom před dalšími úvahami na toto téma -stanovili trochu přesněji, jak důležitáje daná žádost a jak důvěrné -přátelství poutá zúčastněné strany?“ - -„Vřele souhlasím,“ zvolal Bingley. „Stanovme všechny podrobnosti a -hlavně nezapomeňte na jejich rozměry, neboť tím nabude výměna názorů na -závažnosti mnohem víc, než tušíte, slečno Bennetová. Ujišťuji vás, že -kdyby Darcy nebyl o tolik větší a silnější než já, nectil bych ho ani -zpola tak, jak ho ctím. A přitom neznám většího bručouna, než je Darcy -za určitých okolností a na určitých místech, a to zvláště v jeho -vlastním sídle za nedělních večerů, když nemá co na práci.“ Pan Darcy se -usmál, ale Elizabeth měla dojem, že se ho to trochu dotklo, a proto se -nerozesmála. Slečna Bingleyová se procítěně vzbouřila proti takové - -urážce a vytkla bratrovi, že plácá nesmysly. - -„Prohlédl jsem tvůj záměr, Bingleyi,“ pravil jeho přítel. „Nelíbí se ti, -když si lidé vyměňují - -názory, a chceš nás umlčet.“ - -„Snad máš pravdu. Výměny názorů se příliš podobají hádkám. Kdybyste se -slečnou Bennetovou počkali, až odejdu, byl bych vám velmi zavázán, a pak -si o mně můžete říkat, cokoli chcete.“ - -„Oč žádáte, není z mé strany žádná oběť,“ pravila Elizabeth, „a pan -Darcy by snad měl raději dopsat svůj dopis.“ +stanovili trochu přesněji, jak důležitáje daná žádost a jak +důvěrné přátelství poutá zúčastněné strany?“ + +„Vřele souhlasím,“ zvolal Bingley. „Stanovme všechny podrobnosti +a hlavně nezapomeňte na jejich rozměry, neboť tím nabude výměna +názorů na závažnosti mnohem víc, než tušíte, slečno Bennetová. +Ujišťuji vás, že kdyby Darcy nebyl o tolik větší a silnější než +já, nectil bych ho ani zpola tak, jak ho ctím. A přitom neznám +většího bručouna, než je Darcy za určitých okolností a na +určitých místech, a to zvláště v jeho vlastním sídle za nedělních +večerů, když nemá co na práci.“ Pan Darcy se usmál, ale Elizabeth +měla dojem, že se ho to trochu dotklo, a proto se nerozesmála. +Slečna Bingleyová se procítěně vzbouřila proti takové urážce +a vytkla bratrovi, že plácá nesmysly. + +„Prohlédl jsem tvůj záměr, Bingleyi,“ pravil jeho přítel. „Nelíbí +se ti, když si lidé vyměňují názory, a chceš nás umlčet.“ + +„Snad máš pravdu. Výměny názorů se příliš podobají hádkám. +Kdybyste se slečnou Bennetovou počkali, až odejdu, byl bych vám +velmi zavázán, a pak si o mně můžete říkat, cokoli chcete.“ + +„Oč žádáte, není z mé strany žádná oběť,“ pravila Elizabeth, „a +pan Darcy by snad měl raději dopsat svůj dopis.“ Pak Darcy uposlechl její rady a dopis skutečně dopsal. -Když se s tím vypořádal, poprosil slečnu Bingleyovou a Elizabeth, aby -dopřály společnosti trochu hudby. Slečna Bingleyová se radostně vrhla ke -klavíru; ze zdvořilosti požádala Elizabeth, aby koncert zahájila, když -ta však stejně zdvořile, leč rozhodněji odmítla, usedla za nástroj sama. - -Paní Hurstová se připojila ke zpěvu své sestry, a zatímco se takto -zaměstnávaly, nemohla si Elizabeth, probírajíc se hudebními publikacemi, -které ležely na desce nástroje, nepovšimnout, že z ní pan Darcy téměř -oka nespustí. Nedovedla si představit, že by se mohla takové - -osobnosti zalíbit, ale že byji pozoroval, jelikožje mu nesympatická, to -bylo vysvětlení ještě - -nepravděpodobnější. Nakonec však nedospěla k jinému vysvětlení, než že -ho u ní pobuřuje a znechucuje něco, co se neshoduje s jeho představami o -patřičném a nepatřičném počínání a co se u ní vyskytuje ve větší míře -než u ostatních přítomných. Tento závěr ji nemrzel. Nezaujal ji natolik, -aby jí záleželo na jeho dobrém mínění. - -Po několika italských písních okouzlila slečna Bingleyová posluchače -živou skotskou melodií; a tu přistoupil pan Darcy k Elizabeth a pravil -jí: - -„Nepociťujete chuť využít této příležitosti a zatančit si kolo, slečno?“ -Usmála se, ale neodpověděla. Překvapen jejím mlčením opakoval svou -otázku. +Když se s tím vypořádal, poprosil slečnu Bingleyovou a Elizabeth, +aby dopřály společnosti trochu hudby. Slečna Bingleyová se +radostně vrhla ke klavíru; ze zdvořilosti požádala Elizabeth, aby +koncert zahájila, když ta však stejně zdvořile, leč rozhodněji +odmítla, usedla za nástroj sama. + +Paní Hurstová se připojila ke zpěvu své sestry, a zatímco se +takto zaměstnávaly, nemohla si Elizabeth, probírajíc se hudebními +publikacemi, které ležely na desce nástroje, nepovšimnout, že +z ní pan Darcy téměř oka nespustí. Nedovedla si představit, že by +se mohla takové osobnosti zalíbit, ale že by ji pozoroval, +jelikož je mu nesympatická, to bylo vysvětlení ještě +nepravděpodobnější. Nakonec však nedospěla k jinému vysvětlení, +než že ho u ní pobuřuje a znechucuje něco, co se neshoduje s jeho +představami o patřičném a nepatřičném počínání a co se u ní +vyskytuje ve větší míře než u ostatních přítomných. Tento závěr +ji nemrzel. Nezaujal ji natolik, aby jí záleželo na jeho dobrém +mínění. + +Po několika italských písních okouzlila slečna Bingleyová +posluchače živou skotskou melodií; a tu přistoupil pan Darcy +k Elizabeth a pravil jí: + +„Nepociťujete chuť využít této příležitosti a zatančit si kolo, +slečno?“ Usmála se, ale neodpověděla. Překvapen jejím mlčením +opakoval svou otázku. „Ale já vás slyšela,“ řekla, „jen jsem honem nevěděla, co na to -odpovědět. Vím, že ode mne chcete slyšet přitakání, - -abych vám poskytla potěšení vyjádřit se opovržlivě o mých zálibách; já -se však zpravidla nedovedu zříci toho, abych takovéto záměry nepřekazila -a nezabránila chystanému výsměchu. Rozhodla jsem se proto sdělit vám, že -vůbec nemám chuť zatančit si kolo - a nyní se posmívejte, troufáte-li -si.“ „Věru že si netroufám.“ Elizabeth jeho galantní odpověď překvapila, -neboť spíš očekávala, že se urazí; měla však ve svých způsobech něco tak -milého a čtveračivého, že se na ni málokdo vůbec dokázal rozzlobit, a -Darcyho dosud žádná žena neokouzlila tak jako ona. Říkal si v duchu, že -nebýt jejího nemožného příbuzenstva, byla by jeho svoboda vážně -ohrožena. Slečna Bingleyová toho viděla, nebo se domnívala vidět dost, -aby začala žárlit, a velkou starost o uzdravení její drahé přítelkyně -Jane nyní znovu oživilo přání zbavit se co nejrychleji Elizabeth. - -Snažila se vzbudit v Darcym zaujetí proti svému hostu tím, že hovořila o -jejich předpokládaném sňatku, a vymýšlela, co by mu přispělo ke štěstí. - -„Doufám,“ pravila, když se nazítří procházeli mezi ozdobnými keři na -zahradě, „že své paní - -tchyni, až budete mít to potěšení ji tak nazývat, taktně naznačíte, že v -jejím případě mlčeti je zlato, a vyhoví-li vám, pak se zaměřte na to, -aby obě mladší děvčata tak nepronásledovaladůstojníky. A smím-li se -zmínit o jedné delikátní věci - snažte se vždy zarazit svou dámu včas, -než překročí snesitelnou míru ješitnosti a im-pertinence, což sejí - +odpovědět. Vím, že ode mne chcete slyšet přitakání, abych vám +poskytla potěšení vyjádřit se opovržlivě o mých zálibách; já se +však zpravidla nedovedu zříci toho, abych takovéto záměry +nepřekazila a nezabránila chystanému výsměchu. Rozhodla jsem se +proto sdělit vám, že vůbec nemám chuť zatančit si kolo — a nyní +se posmívejte, troufáte-li si.“ „Věru že si netroufám.“ Elizabeth +jeho galantní odpověď překvapila, neboť spíš očekávala, že se +urazí; měla však ve svých způsobech něco tak milého +a čtveračivého, že se na ni málokdo vůbec dokázal rozzlobit, +a Darcyho dosud žádná žena neokouzlila tak jako ona. Říkal si +v duchu, že nebýt jejího nemožného příbuzenstva, byla by jeho +svoboda vážně ohrožena. Slečna Bingleyová toho viděla, nebo se +domnívala vidět dost, aby začala žárlit, a velkou starost +o uzdravení její drahé přítelkyně Jane nyní znovu oživilo přání +zbavit se co nejrychleji Elizabeth. + +Snažila se vzbudit v Darcym zaujetí proti svému hostu tím, že +hovořila o jejich předpokládaném sňatku, a vymýšlela, co by mu +přispělo ke štěstí. + +„Doufám,“ pravila, když se nazítří procházeli mezi ozdobnými keři +na zahradě, „že své paní tchyni, až budete mít to potěšení ji tak +nazývat, taktně naznačíte, že v jejím případě mlčeti je zlato, +a vyhoví-li vám, pak se zaměřte na to, aby obě mladší děvčata tak +nepronásledovala důstojníky. A smím-li se zmínit o jedné +delikátní věci — snažte se vždy zarazit svou dámu včas, než +překročí snesitelnou míru ješitnosti a impertinence, což se jí občas stává.“ „Víte ještě o něčem, co by přispělo k mému rodinnému štěstí?“ -„Ach ano! - Hlavně nesmíte zapomenout umístit portréty pana strýčka a -tetinky Philipsových do galerie předků na Pemberley. Pověste je vedle -pana soudce, svého prastrýce. Jsou přece kolegové, víte, ač poněkud -různého zaměření. Jen svou drahou Elizabeth si nesmíte dát portrétovat, -neboť který malíř by vystihl ty krásné oči?“ +„Ach ano! — Hlavně nesmíte zapomenout umístit portréty pana +strýčka a tetinky Philipsových do galerie předků na Pemberley. +Pověste je vedle pana soudce, svého prastrýce. Jsou přece +kolegové, víte, ač poněkud různého zaměření. Jen svou drahou +Elizabeth si nesmíte dát portrétovat, neboť který malíř by +vystihl ty krásné oči?“ -„Nebylo by skutečně snadné zachytit jejich výraz, ale tvar a barvu a ty -její neobyčejně jemné - -řasy by bylo možno zpo-dobnit.“ +„Nebylo by skutečně snadné zachytit jejich výraz, ale tvar +a barvu a ty její neobyčejně jemné řasy by bylo možno zpodobnit.“ V tom okamžiku jim z jiné cestičky vyšla vstříc sama Elizabeth v doprovodu paní Hurstové. „Netušila jsem, že máte v úmyslu se projít,“ soukala ze sebe rozpačitě -slečna Bingleyová v obavách, zeji slyšely. +slečna Bingleyová v obavách, že ji slyšely. „Zachovali jste se k nám velice nepěkně,“ odvětila paní Hurstová, „utekli jste a nic jste neřekli, že se chystáte ven.“ @@ -1848,7 +1831,6 @@ slečna Bingleyová v obavách, zeji slyšely. Nato se zavěsila do pana Darcyho z druhé strany a nechala Elizabeth kráčet dál samotnou. Cestička nebyla širší než pro tři. Pan Darcy chtěl napravit jejich bezohlednost a okamžitě - prohlásil: „Tahle pěšinka nás všechny nepojme. Přejděme raději na hlavní cestu.“ @@ -1858,43 +1840,38 @@ proto se zasmála a odvětila: „Ne, nejen zůstaňte, kdejste. Tvoříte rozkošnou skupinku, moc hezkou na pohled, čtvrtá osoba by pokazila malebný obrázek. Na shledanou.“ -Odběhla vesele a na své toulce si radostně říkala, že za den za dva bude -opět doma. Jane už se natolik zotavila, že měla v úmyslu vyjít večer na -hodinku ze svého pokoje. Jakmile se dámy zvedly od stolu, běžela -Elizabeth za sestrou, a když se ujistila, že je dobře vyzbrojena proti -chladu, doprovodila ji do salónu, kde ji její přítelkyně uvítaly -mnohomluvně - -projevovanou radostí; Elizabeth je dosud nikdy neviděla v tak milostivé -náladě jako během oné hodiny, než se objevili páni. Uměly skutečně -udržovat rozhovor v proudu. Dokázaly výstižně popsat kdejaké povyražení, -vykládat anekdoty se smyslem pro humor a duchaplně se posmívat svým -známým. +Odběhla vesele a na své toulce si radostně říkala, že za den za +dva bude opět doma. Jane už se natolik zotavila, že měla v úmyslu +vyjít večer na hodinku ze svého pokoje. Jakmile se dámy zvedly od +stolu, běžela Elizabeth za sestrou, a když se ujistila, že je +dobře vyzbrojena proti chladu, doprovodila ji do salónu, kde ji +její přítelkyně uvítaly mnohomluvně projevovanou radostí; +Elizabeth je dosud nikdy neviděla v tak milostivé náladě jako +během oné hodiny, než se objevili páni. Uměly skutečně udržovat +rozhovor v proudu. Dokázaly výstižně popsat kdejaké povyražení, +vykládat anekdoty se smyslem pro humor a duchaplně se posmívat +svým známým. Jakmile však vstoupili pánové, přestala být Jane středem jejich -pozornosti; slečna Bingleyová - -upjala okamžitě oči - -k Darcymu a měla mu co říci, ještě než stačil přikročit blíž. On sám se -obrátil k Jane Bennetové a zdvořile jí blahopřál k uzdravení, i pan -Hurst se uklonil a pravil, že „je tomu velmi rád“, ale až Bingley ji -uvítal s výmluvnou vřelostí. Překypoval radostí a pozorností. První -půlhodinu přikládal neustále do krbu, aby jí neuškodila změna prostředí, -a na jeho naléhání si musela přesednout k ohni z druhé strany, aby byla -dále od dveří. Potom se k ní - -posadil a s ostatními sotva ztratil slovíčko. Elizabeth, skloněná nad -prací v opačném koutě, je pozorovala s velkou radostí. - -Po čaji připomínal pan Hurst své švagrové karetní stolek - leč nadarmo. +pozornosti; slečna Bingleyová upjala okamžitě oči k Darcymu +a měla mu co říci, ještě než stačil přikročit blíž. On sám se +obrátil k Jane Bennetové a zdvořile jí blahopřál k uzdravení, +i pan Hurst se uklonil a pravil, že „je tomu velmi rád“, ale až +Bingley ji uvítal s výmluvnou vřelostí. Překypoval radostí +a pozorností. První půlhodinu přikládal neustále do krbu, aby jí +neuškodila změna prostředí, a na jeho naléhání si musela +přesednout k ohni z druhé strany, aby byla dále od dveří. Potom +se k ní posadil a s ostatními sotva ztratil slovíčko. Elizabeth, +skloněná nad prací v opačném koutě, je pozorovala s velkou +radostí. + +Po čaji připomínal pan Hurst své švagrové karetní stolek — leč nadarmo. Vyšpehovala potají, že pan Darcy nemá do karet chuť, a tak se pan Hurst na přímou výzvu setkal s odmítnutím. Ujistila ho, že nikdo hrát nehodlá, a snad i oprávněně, neboť ostatní k tomu mlčeli. Pan Hurst nepřišel na nic jiného, co by si mohl počít, než se natáhnout na pohovku a podřimovat. Darcy si vzal knížku, slečna Bingleyová učinila totéž a paní Hurstová, jež si pro ukráceni dlouhé - chvíle hlavně pohrávala se svými náramky a prsteny, se tu a tam připojila k rozhovoru svého bratra s Jane Bennetovou. @@ -1905,21 +1882,19 @@ stručněji odpovídal a četl dál. Zcela vyčerpána snahou ponořit se do knihy, kterou si zvolila jen proto, že ležela vedle jeho, zívla nakonec mocně a pravila: -„Jak mile ten večer ubíhá! Není skutečně příjemnější rozptýlení nad -čtení. Všechno ostatní - -znudí člověka dřív než kniha. Nesnesla bych, abych neměla prvotřídní -knihovnu, až budu bydlet ve vlastním domě.“Nikdo nereagoval. Znovu tedy -zívla, odhodila knihu a pátrala očima po místnosti, čím by se zabavila; -tu zaslechla, že její bratr říká cosi o plese, obrátila se prudce k němu +„Jak mile ten večer ubíhá! Není skutečně příjemnější rozptýlení +nad čtení. Všechno ostatní znudí člověka dřív než kniha. Nesnesla +bych, abych neměla prvotřídní knihovnu, až budu bydlet ve +vlastním domě.“Nikdo nereagoval. Znovu tedy zívla, odhodila knihu +a pátrala očima po místnosti, čím by se zabavila; tu zaslechla, +že její bratr říká cosi o plese, obrátila se prudce k němu a pravila: -„Jen tak mimochodem, Charlesi - ty vážně uvažuješ o tom, uspořádat v +„Jen tak mimochodem, Charlesi — ty vážně uvažuješ o tom, uspořádat v Netherfieldu ples? Než o tom rozhodneš s konečnou platností, radila bych ti, abys vypátral, zda o to přítomné - panstvo stojí; velice bych se podivila, kdybys mezi námi nenašel nikoho, pro něhož by ples byl spíše utrpením než zábavou.“ @@ -1927,32 +1902,30 @@ pro něhož by ples byl spíše utrpením než zábavou.“ ještě než tanec začne, budeli si přát, ale jinak je to hotová věc, a jakmile Nichollsová navaří dost bešamelu, začnu rozesílat pozvánky.“ -„Mně by se plesy lépe zamlouvaly,“ odvětila, „kdyby probíhaly jinak, ale -obvykle bývá - -taková večerní sešlost nevýslovně nezáživná. Bylo by přece mnohem -rozumnější oddávat se duchaplným rozhovorům než tanci.“ - -„Snad by to bylo rozumnější, drahá Caroline, to připouštím, jenže by to -zase nebyl ples.“ Slečna Bingleyová neodpověděla a krátce nato vstala a -jala se procházet po pokoji. Měla elegantní postavu a pěknou chůzi, -avšak Darcy, jemuž to bylo určeno, zůstával neochvějně - -zabrán do čtení. V zoufalství se odhodlala ještě k jednomu pokusu a -takto oslovila Elizabeth: - -„Slečno Elizo, dovolte, abych vám doporučila následovat mého příkladu a -projít se po pokoji. Ujišťuji vás, zeje to velmi osvěžující po dlouhém -prodlévání v jedné pozici.“ Elizabeth to překvapilo, ale souhlasila -okamžitě. A slečna Bingleyová dosáhla pravého účelu svého zdvořilého -pozvání: pan Darcy vzhlédl. Uvědomoval si stejně dobře jako Elizabeth, -že přátelská pozornost z té strany znamená něco mimořádného, a bezděčně -zaklapl knihu. Byl okamžitě vyzván, aby se k nim přidružil, avšak odmítl -s podotknutím, že podle jeho mínění - -mohou mít jen dva důvody pro společnou procházku po pokoji, a kdyby se k -nim připojil, v obou případech by jim překážel. Jak to myslí? umírá -zvědavostí, co tím chce říct - a zeptala se Elizabeth, zda mu rozumí. +„Mně by se plesy lépe zamlouvaly,“ odvětila, „kdyby probíhaly +jinak, ale obvykle bývá taková večerní sešlost nevýslovně +nezáživná. Bylo by přece mnohem rozumnější oddávat se duchaplným +rozhovorům než tanci.“ + +„Snad by to bylo rozumnější, drahá Caroline, to připouštím, jenže +by to zase nebyl ples.“ Slečna Bingleyová neodpověděla a krátce +nato vstala a jala se procházet po pokoji. Měla elegantní postavu +a pěknou chůzi, avšak Darcy, jemuž to bylo určeno, zůstával +neochvějně zabrán do čtení. V zoufalství se odhodlala ještě +k jednomu pokusu a takto oslovila Elizabeth: + +„Slečno Elizo, dovolte, abych vám doporučila následovat mého +příkladu a projít se po pokoji. Ujišťuji vás, že je to velmi +osvěžující po dlouhém prodlévání v jedné pozici.“ Elizabeth to +překvapilo, ale souhlasila okamžitě. A slečna Bingleyová dosáhla +pravého účelu svého zdvořilého pozvání: pan Darcy vzhlédl. +Uvědomoval si stejně dobře jako Elizabeth, že přátelská pozornost +z té strany znamená něco mimořádného, a bezděčně zaklapl knihu. +Byl okamžitě vyzván, aby se k nim přidružil, avšak odmítl +s podotknutím, že podle jeho mínění mohou mít jen dva důvody pro +společnou procházku po pokoji, a kdyby se k nim připojil, v obou +případech by jim překážel. Jak to myslí? Umírá zvědavostí, co tím +chce říct — a zeptala se Elizabeth, zda mu rozumí. „Vůbec ne,“ zněla odpověď, „ale můžete si být jista, že nás hodlá přísně soudit a že mu tyto záměry nejjistěji překazíme, když se ho nebudeme na @@ -1961,9 +1934,8 @@ nějaké záměry, a tak trvala na svém, aby objasnil, o jaké důvody jde. „Nemám nic proti tomu, vám je objasnit,“ pravil, jakmile ho pustila ke slovu. „Krátíte si takto dlouhou chvíli proto, že - spolu máte nějaké tajnosti a hodláte si o nich důvěrně pohovořit, anebo -dobře víte, že při chůzi vaše půvabné postavy nejlépe vyniknou - v +dobře víte, že při chůzi vaše půvabné postavy nejlépe vyniknou — v prvním případě bych vám skutečně překážel a v druhém případě vás mohu lépe obdivovat ze svého křesla zde u krbu.“ @@ -1987,10 +1959,9 @@ nesla, kdybych měla mnoho takových známých. Já moc ráda žertuji.“ „Slečna Bingleyová mi přisoudila výjimečnější postavení, než odpovídá skutečnosti,“ pravil. -„Sebemoudřejší a sebe-ušlechtilejší člověk - dokonce i jeho nejmoudřejší -a nejušlechtilejší - -činy - mohou být vystaveny posměškům těch, jimž nic není svaté.“ +„Sebemoudřejší a sebe-ušlechtilejší člověk — dokonce i jeho +nejmoudřejší a nejušlechtilejší činy — mohou být vystaveny +posměškům těch, jimž nic není svaté.“ „Jsou zajisté i takoví šprýmaři,“ odvětila Elizabeth, „k tém se však doufám nečítám. Doufám, že se nikdy nevy-smívám tornu, co je moudré a @@ -2004,7 +1975,7 @@ se celý život vyhýbat chybám, které často svádějí k zesměšňování. „Jako třeba marnivost nebo pýcha.“ -„Ano, marnivost je skutečně zlá vlastnost. Ale pýcha - duševně +„Ano, marnivost je skutečně zlá vlastnost. Ale pýcha — duševně nadprůměrný člověk dokáže přece udržet pýchu na uzdě.“ Elizabeth se odvrátila, aby skryla úsměv. @@ -2012,128 +1983,120 @@ Elizabeth se odvrátila, aby skryla úsměv. „Váš výslech pana Darcyho skončil, nemýlím-li se,“ pravila slečna Bingleyová. „Seznámila byste nás laskavě se svými závěry?“ -„Uznávám bez výhrady, že pan Darcy nemá nejmenší chybičky. Sám se k tomu -otevřeně - -přiznal.“ - -„Ne,“ pravil Darcy, „nic takového jsem nepředstíral. Jistě mám chyb až -dost, ale doufám, že mezi nimi není pokrytectví. Nemohl bych se zaručit, -že zachovám moudrou rozvahu za všech okolností - nedokážu se vždy -přizpůsobit, aspoň ne natolik, nakolik to okolní svět vyžaduje. -Nezapomínám na pošetilosti a prohřešky ostatních tak rychle, jak by bylo -třeba, ani na urážky vůči své osobě. Nedám se zviklat ve svém mínění, -kdykoliv mi je někdo vyvrací. Snad by to někdo nazval umíněností. -Ztratím-li o někom dobré mínění, ztratím je navždy.“ +„Uznávám bez výhrady, že pan Darcy nemá nejmenší chybičky. Sám se +k tomu otevřeně přiznal.“ -„Toje skutečná chyba!“ zvolala Elizabeth. „Neotřesitelná předpojatost je -povahový kaz. Avšak zvolil jste si svou slabou stránku dobře. S tím -nejsou žádné žerty. Jste přede mnou bezpečen.“ +„Ne,“ pravil Darcy, „nic takového jsem nepředstíral. Jistě mám +chyb až dost, ale doufám, že mezi nimi není pokrytectví. Nemohl +bych se zaručit, že zachovám moudrou rozvahu za všech okolností +— nedokážu se vždy přizpůsobit, aspoň ne natolik, nakolik to +okolní svět vyžaduje. Nezapomínám na pošetilosti a prohřešky +ostatních tak rychle, jak by bylo třeba, ani na urážky vůči své +osobě. Nedám se zviklat ve svém mínění, kdykoliv mi je někdo +vyvrací. Snad by to někdo nazval umíněností. Ztratím-li o někom +dobré mínění, ztratím je navždy.“ -„Domnívám se, že každá povaha má svou stinnou stránku - nějaký vrozený -nedostatek, který +„To je skutečná chyba!“ zvolala Elizabeth. „Neotřesitelná +předpojatost je povahový kaz. Avšak zvolil jste si svou slabou +stránku dobře. S tím nejsou žádné žerty. Jste přede mnou +bezpečen.“ -se nedá překonat sebelepším vzděláním.“ +„Domnívám se, že každá povaha má svou stinnou stránku — nějaký +vrozený nedostatek, který se nedá překonat sebelepším vzděláním.“ „A vaším nedostatkem je sklon mít k lidem odpor.“ -„A vaším,“ odvětil s úsměvem, „je záměrně zkreslovat, co se řekne.“ +„A vaším,“ odvětil s úsměvem, „je záměrně zkreslovat, co se +řekne.“ „Věnujme se trochu hudbě,“ navrhla slečna Bingleyová, neboť jí -nevyhovoval rozhovor, jehož - -se neúčastnila. „Nebudeš se zlobit, vyrušíme-li pana Hursta, Louiso?“ -Jelikož paní Hurstová nic nenamítala, byl klavír otevřen a Darcy toho po -krátké úvaze přestal litovat. Začal si uvědomovat, jak je pro něho -nebezpečné věnovat se Elizabeth. Obě sestry se dohodly, že nazítří ráno -napíše Elizabeth matce a požádá ji, aby pro ně do večera poslali kočár. -Paní Bennetová však usoudila, že by její dcery měly pobýt v Netherřieldu -až do úterka, aby se Janina návštěva zaokrouhlila na celý týden, a -nemohla se smířit s tím, že by je měla uvítat doma dřív. Odpověděla jim -tedy, že kočár bude volný nejdříve v úterý, a připojila doušku, že -bude-li je pan Bingley a jeho sestry zdržovat, ona se bez nich docela -dobře obejde. Elizabeth však byla pevně rozhodnuta už déle nezůstávat, -neočekávala ani, že by je k tomu někdo přemlouval, naopak, že by to -považovali za zbytečné obtěžování, a proto naléhala na Jane, aby si -půjčily Bingleyův kočár; nakonec se dohodly, že zpraví ostatní - -o svém úmyslu rozloučit se téhož odpoledne a požádají zároveň o kočár. -Jejich přání vyvolalo mnoho zjevné starostlivosti, a naléhání, aby se -zdržely aspoň až do zítřka, bylo natolik výmluvné, že Jane podlehla a -jejich odjezd byl tedy odložen do zítřka. Slečna Bingleyová pak -litovala, že je zdržovala, neboť žárlivost a antipatie, jež v ní - -vyvolávala jedna sestra, zdaleka převyšovaly náklonnost k sestře druhé. -Pán domu vyslechl s nepředstíraným zármutkem, že je chtějí tak brzy -opustit, a opětovně se snažil přesvědčit slečnu Bennetovou, že by jí to +nevyhovoval rozhovor, jehož se neúčastnila. „Nebudeš se zlobit, +vyrušíme-li pana Hursta, Louiso?“ Jelikož paní Hurstová nic +nenamítala, byl klavír otevřen a Darcy toho po krátké úvaze +přestal litovat. Začal si uvědomovat, jak je pro něho nebezpečné +věnovat se Elizabeth. Obě sestry se dohodly, že nazítří ráno +napíše Elizabeth matce a požádá ji, aby pro ně do večera poslali +kočár. Paní Bennetová však usoudila, že by její dcery měly pobýt +v Netherřieldu až do úterka, aby se Janina návštěva zaokrouhlila +na celý týden, a nemohla se smířit s tím, že by je měla uvítat +doma dřív. Odpověděla jim tedy, že kočár bude volný nejdříve +v úterý, a připojila doušku, že bude-li je pan Bingley a jeho +sestry zdržovat, ona se bez nich docela dobře obejde. Elizabeth +však byla pevně rozhodnuta už déle nezůstávat, neočekávala ani, +že by je k tomu někdo přemlouval, naopak, že by to považovali za +zbytečné obtěžování, a proto naléhala na Jane, aby si půjčily +Bingleyův kočár; nakonec se dohodly, že zpraví ostatní o svém +úmyslu rozloučit se téhož odpoledne a požádají zároveň o kočár. +Jejich přání vyvolalo mnoho zjevné starostlivosti, a naléhání, +aby se zdržely aspoň až do zítřka, bylo natolik výmluvné, že Jane +podlehla a jejich odjezd byl tedy odložen do zítřka. Slečna +Bingleyová pak litovala, že je zdržovala, neboť žárlivost +a antipatie, jež v ní vyvolávala jedna sestra, zdaleka +převyšovaly náklonnost k sestře druhé. Pán domu vyslechl +s nepředstíraným zármutkem, že je chtějí tak brzy opustit, +a opětovně se snažil přesvědčit slečnu Bennetovou, že by jí to mohlo uškodit, že se ještě natolik nezotavila, ale Jane se nedala zviklat, když se domnívala, že jedná správně. -Panu Darcymu přišla ta zpráva vhod - Elizabeth už byla v Netherfieldu -příliš dlouho. Přitahovala ho víc, než mu bylo milo - a slečna -Bingleyová se k ní nechovala pěkně a jeho škádlila víc než jindy. Umínil -si moudře, že bude zvlášť pečlivě dbát, aby nyní už nedal najevo -sebemenší známku obdivu, nic, co by mohlo vyvolat naděje, že má jeho -srdce ve své - -moci; uvědomoval si, že získala-li takový dojem, pak jej musí svým -chováním za poslední - -den velmi názorně potvrdit, anebo vyvrátit. Věren svému předsevzetí s ní -za celou sobotu promluvil sotva deset slov, a třebaže se jednou ocitli -na půl 54 - -hodiny o samotě, věnoval se usilovně své knize a ani na ni nepohlédl. A -tak v neděli po ranních bohoslužbách došlo k rozloučení, které téměř -všichni vítali, čím víc se přibližovalo, tím vzrůstala zdvořilost slečny -Bingleyové vůči Elizabeth i její náklonnost kJane; tu ujiš-ťovala při -odjezdu, zejí bude vždy potěšením shledat se s ní, ať v Longbournu, ať v -Netherfieldu, něžněji, objala, a dokonce i její sestře podala ruku. -Elizabeth se odporoučela z této společnosti s velkou chutí. - -Doma je paní matka nepřijala nijak srdečně. Vyjádřila překvapení nad -jejich příjezdem, vytýkala jim, že neměly dělat panstvu takové těžkosti -a že se Jane jistě zase nastydla. Zato otec rodiny, ač je uvítal -stručně, z nich měl ve skutečnosti velkou radost, protože je doma -postrádal. Večerní povídání v kruhu rodinném postrádalo živost a téměř -všechen smysl, když - -se ho neúčastnily Jane s Elizabeth. Zastaly Mary ponořenou jako obvykle -do studia teorie harmonie a lidských povah ; musely obdivovat nové -výpisky a vyposlechnout čerstvá - -povrchní mravní ponaučení. Catherine a Lydiajim nachystaly novinky -docela jiného druhu. Od minulé středy se toho u pluku mnoho zběhlo i -mnoho napovídalo: několik důstojníků bylo u strýčka na večeři, jeden -voják byl zmrskán a kolují řeči o tom, že se plukovník Forster bude -ženit. +Panu Darcymu přišla ta zpráva vhod — Elizabeth už byla +v Netherfieldu příliš dlouho. Přitahovala ho víc, než mu bylo +milo — a slečna Bingleyová se k ní nechovala pěkně a jeho +škádlila víc než jindy. Umínil si moudře, že bude zvlášť pečlivě +dbát, aby nyní už nedal najevo sebemenší známku obdivu, nic, co +by mohlo vyvolat naděje, že má jeho srdce ve své moci; uvědomoval +si, že získala-li takový dojem, pak jej musí svým chováním za +poslední den velmi názorně potvrdit, anebo vyvrátit. Věren svému +předsevzetí s ní za celou sobotu promluvil sotva deset slov, +a třebaže se jednou ocitli na půl 54 hodiny o samotě, věnoval se +usilovně své knize a ani na ni nepohlédl. A tak v neděli po +ranních bohoslužbách došlo k rozloučení, které téměř všichni +vítali, čím víc se přibližovalo, tím vzrůstala zdvořilost slečny +Bingleyové vůči Elizabeth i její náklonnost k Jane; tu ujišťovala +při odjezdu, že jí bude vždy potěšením shledat se s ní, ať +v Longbournu, ať v Netherfieldu, něžněji, objala, a dokonce +i její sestře podala ruku. Elizabeth se odporoučela z této +společnosti s velkou chutí. + +Doma je paní matka nepřijala nijak srdečně. Vyjádřila překvapení +nad jejich příjezdem, vytýkala jim, že neměly dělat panstvu +takové těžkosti a že se Jane jistě zase nastydla. Zato otec +rodiny, ač je uvítal stručně, z nich měl ve skutečnosti velkou +radost, protože je doma postrádal. Večerní povídání v kruhu +rodinném postrádalo živost a téměř všechen smysl, když se ho +neúčastnily Jane s Elizabeth. Zastaly Mary ponořenou jako obvykle +do studia teorie harmonie a lidských povah ; musely obdivovat +nové výpisky a vyposlechnout čerstvá povrchní mravní ponaučení. +Catherine a Lydia jim nachystaly novinky docela jiného druhu. Od +minulé středy se toho u pluku mnoho zběhlo i mnoho napovídalo: +několik důstojníků bylo u strýčka na večeři, jeden voják byl +zmrskán a kolují řeči o tom, že se plukovník Forster bude ženit. „Doufám, že jste na dnešek poručila dobrý oběd, má drahá,“ pravil pan Bennet nazítří u snídaně své choti, „neboť se domnívám, že se dnes v poledne nesejdeme pouze v úzkém kruhu rodinném.“ -„A kdo by tu měl být, manželi? Na mou věru, nevím o žádné návštěvě, -ledaže by se tu náhodou zastavila Charlotte Lucasová, a pro ni jsou naše -obědy až dost dobré. Pochybuji, že by měla často takové doma.“ +„A kdo by tu měl být, manželi? Na mou věru, nevím o žádné +návštěvě, ledaže by se tu náhodou zastavila Charlotte Lucasová, +a pro ni jsou naše obědy až dost dobré. Pochybuji, že by měla +často takové doma.“ „Návštěva, o níž hovořím, je pán, cizí pán.“ -Paní Bennetové zajiskřilo v očích. „Cizí pán! Že on to bude pan Bingley! -Ale, Jane - ani slůvkem se nezmínit, i ty šel-mičko jedna! Nu, pana -Bingleyho uvítám jistě nesmírně ráda. Jen kdyby - můj ty bože! to je -malér! Dnes nebude k dostání ryba. Zazvoň, Lydie, děvenko zlatá, musím -si okamžitě promluvit s Hillovkou.“ +Paní Bennetové zajiskřilo v očích. „Cizí pán! Že on to bude pan +Bingley! Ale, Jane — ani slůvkem se nezmínit, i ty šelmičko +jedna! Nu, pana Bingleyho uvítám jistě nesmírně ráda. Jen kdyby +— můj ty bože! to je malér! Dnes nebude k dostání ryba. Zazvoň, +Lydie, děvenko zlatá, musím si okamžitě promluvit s Hillovkou.“ -„Není to pan Bingley,“ pravil její manžel, „ale pán, kterého jsem ještě -v životě neviděl.“ Jeho slova vzbudila všeobecný údiv a způsobila, že -měl to potěšení být zahrnut zvědavými otázkami své choti a pěti dcer -najednou. +„Není to pan Bingley,“ pravil její manžel, „ale pán, kterého jsem +ještě v životě neviděl.“ Jeho slova vzbudila všeobecný údiv +a způsobila, že měl to potěšení být zahrnut zvědavými otázkami +své choti a pěti dcer najednou. Chvíli se bavil jejich zvědavostí a pak jim poskytl vysvětlení. „Asi před měsícem jsem dostal tento list a asi před čtrnácti dny jsem na něj odpověděl, neboť - jsem to považoval za záležitost delikátní, jíž bude třeba od počátku věnovat pozornost. Pisatelem je pan Collins, můj bratránek, jenž vás po mé smrti může vyhnat z tohoto domu, jakmile se mu zlíbí.“ @@ -2141,7 +2104,6 @@ mé smrti může vyhnat z tohoto domu, jakmile se mu zlíbí.“ „Ach, drahý manželi,“ zvolala jeho choť, „nedrásejte mi srdce takovými slovy! Nemluvte prosím o tom odporném člověku. Je to největší nespravedlnost pod sluncem, že vaše panství - nezdědí vaše děti, a já na vašem místě bych se byla už dávno vynasnažila něco v té věci učinit.“ @@ -2160,74 +2122,78 @@ troufá psát, pokrytec jeden. Nemám ráda falešné přátele. Proč s vámi nesetrvá ve při jako jeho nebožtík otec?“ „Ba právě, proč; ale synovské svědomí ho kvůli tomu trápí, jak hned -zvíte.“ Hunsford u Westerhamu, Kent dne 15. října - -Vážený pane ! - -Neshody, které trvaly mezi Vámi a mým ctěným zesnulým otcem, mne vždy -velice trápily a od té doby, kdy mi k mému žalu odešel, jsem si často -prával, abych mohl překlenout propast mezi námi, avšak nějaký čas mi v -tom bránily jisté pochybnosti, neboť jsem se obával, zda by to -nevypadalo jako neúcta kjeho památce, kdybych se sblížil s někým, s nímž -on odjakživa ráčil být znepřátelen. - „Slyšíte to, paní choti.“ - Nyní -jsem se však už v té věci rozhodl, neboť - -jsem byl o velikonocích vysvěcen a měl jsem to štěstí a dostalo se mi té -cti, že mne přijala pod svou ochranu Její Jasnost lady Catherine de -Bourghová, vdova po siru Lewisi de Bourghovi, jejíž štědrostí mi byla -udělena prebenda na výnosné faře na jejím panství, a tam nyní budu ze -všech svých sil a schopností usilovat o to, abych se ve vší úctě a -pokoře zavděčil Její Jasnosti a ve dne v noci budu hotov vykonávat -služby a obřady, jaké stanoví anglikánská - -církev. Nadto považuji za svou kněžskou povinnost přinášet a rozšiřovat -mír ve všech rodinách, na které mohu mít vliv, a na základě toho všeho -si dovoluji předpokládat, že mé - -poselství dobré vůle je počin chvályhodný, a že Vy pak laskavě -přehlédnete skutečnost, že jsem dědicem longbournského panství a -neodmítnete z onoho důvodu mnou nabízenou olivovou ratolest. Nemohu než -tíživě pociťovat, že mou vinou jsou neblaze stiženy Vaše milé - -dcerušky, pokorně žádám, aby mi bylo odpuštěno, a ujišťuji Vás, že jsem -hotov jim to vynahradit, seč budu s to - leč o tom později. Kdybyste -neměl námitek přijmout mne ve svém domě, dovolil bych si navštívit Vás a -Vaši rodinu v pondělí 18. listopadu před polednem a zneužít Vaší -pohostinnosti až do příští soboty, neboť lady Catherine nenamítá nic -proti tomu, abych se občas i v neděli vzdálil, zajistím-li ovšem, aby -některý jiný kněz převzal toho dne mé povinnosti. - -Prosím Vás, vážený pane, abyste vyřídil mé uctivé poručení paní choti a -dceruškám, a zůstávám s přáním všeho nejlepšího - -Vám oddaný William Collins. - -„Před polednem tedy můžeme očekávat onoho posla míru,“ pravil pan Bennet -a složil dopis. - -„Zdá se to velice zdvořilý a svědomitý mládenec, na mou věru, a vůbec -nepochybuji o tom, že z našeho seznámení může vzejít užitek, zvláště -bude-li lady Catherine tak blahovolná a dovolí - +zvíte.“ + + Hunsford u Westerhamu, Kent dne 15. října + + Vážený pane ! + + Neshody, které trvaly mezi Vámi a mým ctěným zesnulým otcem, + mne vždy velice trápily a od té doby, kdy mi k mému žalu + odešel, jsem si často prával, abych mohl překlenout propast + mezi námi, avšak nějaký čas mi v tom bránily jisté + pochybnosti, neboť jsem se obával, zda by to nevypadalo jako + neúcta k jeho památce, kdybych se sblížil s někým, s nímž on + odjakživa ráčil být znepřátelen. — + +„Slyšíte to, paní choti.“ + + — Nyní jsem se však už v té věci rozhodl, neboť jsem byl + o velikonocích vysvěcen a měl jsem to štěstí a dostalo se mi + té cti, že mne přijala pod svou ochranu Její Jasnost lady + Catherine de Bourghová, vdova po siru Lewisi de Bourghovi, + jejíž štědrostí mi byla udělena prebenda na výnosné faře na + jejím panství, a tam nyní budu ze všech svých sil + a schopností usilovat o to, abych se ve vší úctě a pokoře + zavděčil Její Jasnosti a ve dne v noci budu hotov vykonávat + služby a obřady, jaké stanoví anglikánská církev. Nadto + považuji za svou kněžskou povinnost přinášet a rozšiřovat mír + ve všech rodinách, na které mohu mít vliv, a na základě toho + všeho si dovoluji předpokládat, že mé poselství dobré vůle je + počin chvályhodný, a že Vy pak laskavě přehlédnete + skutečnost, že jsem dědicem longbournského panství + a neodmítnete z onoho důvodu mnou nabízenou olivovou + ratolest. Nemohu než tíživě pociťovat, že mou vinou jsou + neblaze stiženy Vaše milé dcerušky, pokorně žádám, aby mi + bylo odpuštěno, a ujišťuji Vás, že jsem hotov jim to + vynahradit, seč budu s to — leč o tom později. Kdybyste neměl + námitek přijmout mne ve svém domě, dovolil bych si navštívit + Vás a Vaši rodinu v pondělí 18. listopadu před polednem + a zneužít Vaší pohostinnosti až do příští soboty, neboť lady + Catherine nenamítá nic proti tomu, abych se občas i v neděli + vzdálil, zajistím-li ovšem, aby některý jiný kněz převzal + toho dne mé povinnosti. + + Prosím Vás, vážený pane, abyste vyřídil mé uctivé poručení + paní choti a dceruškám, a zůstávám s přáním všeho nejlepšího + + Vám oddaný William Collins + +„Před polednem tedy můžeme očekávat onoho posla míru,“ pravil pan +Bennet a složil dopis. + +„Zdá se to velice zdvořilý a svědomitý mládenec, na mou věru, +a vůbec nepochybuji o tom, že z našeho seznámení může vzejít +užitek, zvláště bude-li lady Catherine tak blahovolná a dovolí mu, aby nás znovu navštívil.“ -„O našich děvčatech to ale píše docela rozumně, a jestli si přeje nějak -se jim odškodnit, nebudu mu v tom bránit,“ řekla paní Bennetová. - -„Je těžké uhádnout, co tím myslí a jak nám chce vynahradit, oč jsme -podle jeho mínění +„O našich děvčatech to ale píše docela rozumně, a jestli si přeje +nějak se jim odškodnit, nebudu mu v tom bránit,“ řekla paní +Bennetová. -ošizeny, nicméně mu takové přání slouží ke cti,“ pravila Jane. Elizabeth -se zdála nejpozoruhodnější jeho mimořádná uctivost vůči lady Catherine a -jeho laskavé odhodlání křtít, se-zdávat a pohřbívat své farníky, kdykoli -k tomu bude povolán. +„Je těžké uhádnout, co tím myslí a jak nám chce vynahradit, oč +jsme podle jeho mínění ošizeny, nicméně mu takové přání slouží ke +cti,“ pravila Jane. Elizabeth se zdála nejpozoruhodnější jeho +mimořádná uctivost vůči lady Catherine a jeho laskavé odhodlání +křtít, se-zdávat a pohřbívat své farníky, kdykoli k tomu bude +povolán. „To musí být ale divný člověk,“ pravila. „Jak strojeně se vyjadřuje! Já se v něm nevyznám. Co tím sleduje, když se omlouvá, že bude dědit? Jistě by se dědictví nevzdal, i kdyby mohl. Myslíte, že má v hlavě všechno v pořádku, tatíčku?“ -„Ne, dcerunko, to si nemyslím. Chovám velké naděje, zeje tomu právě +„Ne, dcerunko, to si nemyslím. Chovám velké naděje, že je tomu právě naopak. Jeho dopis je směs podlézavosti a naduto-sti, což vypadá slibně. Očekávám jeho příjezd s netrpělivostí.“ @@ -2246,7 +2212,6 @@ Pan Collins se dostavil přesně v určeném čase a byl přijat celou rodinou velmi zdvořile. Pan Bennet toho mnoho nenamluvil, ale dámy se s ním rozpovídaly dost ochotně a pan Collins nepotřeboval příliš povzbuzovat, ani nejevil sklon k zamlklosti. Byl to vysoký, otylý mladý - muž, asi pětadvacetiletý. Tvářil se vážně a důstojně a choval se velmi strojeně. Sotva se usadil, už blahopřál paní Bennetové k tak roztomilé rodince, pravil, že už mnoho slyšel o půvabu jejích dcerušek, avšak v @@ -2270,7 +2235,7 @@ obsahovat ta či ona poslední vůle?“ půvabné sestřenky, a mohl bych se o té věci rozhovořit, zdráhám se však, abyste to nepokládali za příliš dotěrné a předčasné. Ujišťuji však přítomné mladé dámy, že jsem přijel hotov se jim kořit. Víc prozatím -neřeknu, snad až se lépe poznáme - „ +neřeknu, snad až se lépe poznáme — „ Přerušilo ho oznámení, že se podává oběd, a dívky se na sebe usmály. Pan Collins se však nehodlal kořit jen jim. Prohlédl si halu, jídelnu a @@ -2280,302 +2245,273 @@ jako budoucí majitel. Vychválil do nebe i tabuli, když na ni přišla řada, a přál si zvědět, která z jeho půvabných sestřenic tak ovládá kuchařské umění. Tu ho však paní -Bennetová rázně vyvedla z omylu a ujistila ho, že jsou s to držet si -dobrou kuchařku a že její - -dcery nemají v kuchyni co pohledávat. Omlouval se, že sejí dotkl. -Mírnějším tónem ho ujistila, že vůbec ne, avšak on se omlouval dál ještě -aspoň čtvrt hodiny. Během večeře pan Bennet sotva promluvil, avšak když -se služebnictvo vzdálilo, pokládal za vhodné zapříst s hostem rozhovor a -zvolil téma z oblasti, o které předpokládal, že v ní host vynikne, a -podotkl, že mu byl osud zřejmě přízniv co do mecenášky. Pan Bennet -nemohl uhodit na šťastnější strunu. Lady Catherine de Bourghová -vyslechne milostivě každé jeho přání, stará se ohleduplně o jeho -pohodlí. Pan Collins ji výmluvně velebil. Hovořil-li o ní, vyjadřoval se -ještě pompézněji než jindy a s navýsost důležitou tváří jim oznámil, že -dosud nikdy nebyl svědkem toho, aby si vznešená dáma takto počínala rri -tak vlídně a blahosklonně - -- jako vůči němu lady Catherine. Zlíbilo sejí milostivě se vyjádřit o -obou kázáních, která měl tu čest před ní proslovit. Také už ho dvakrát -pozvala na večeři do zámku Rosings, však právě - -v sobotu večer pro něho poslala, aby doplnil počet hráčů v quadrille. -Říkává se o ní často, že je pyšná, ale vůči němu byla vždy -blaho-sklonnost sama. Hovoří s ním jako s kterýmkoli jiným pánem, -nenamítá nic proti tomu, aby se zúčastnil společenského života ve -farnosti nebo aby na týden na čtrnáct dní odjel na návštěvu k příbuzným. -Projevila o něho vlídný zájem do té míry, že mu poradila, aby se co -nejdříve oženil, do-káže-li si ovšem ženu rozumně vybrat, a jednou -dokonce navštívila jeho skromné obydlí, schválila bez výhrady všechno, -co tam zařizoval, ba sama mu laskavě něco poradila - aby si dal udělat -poličky do jedné skříně v podkroví. - -„To je od ní zajisté velmi slušné a ohleduplné,“ řekla paní Bennetová. -„Bude to nějaká milá - -dáma, a to se bohužel o urozených paních zpravidla říci nedá! Máte to do -zámku daleko, pane Collinsi?“ +Bennetová rázně vyvedla z omylu a ujistila ho, že jsou s to držet +si dobrou kuchařku a že její dcery nemají v kuchyni co +pohledávat. Omlouval se, že se jí dotkl. Mírnějším tónem ho +ujistila, že vůbec ne, avšak on se omlouval dál ještě aspoň čtvrt +hodiny. Během večeře pan Bennet sotva promluvil, avšak když se +služebnictvo vzdálilo, pokládal za vhodné zapříst s hostem +rozhovor a zvolil téma z oblasti, o které předpokládal, že v ní +host vynikne, a podotkl, že mu byl osud zřejmě přízniv co do +mecenášky. Pan Bennet nemohl uhodit na šťastnější strunu. Lady +Catherine de Bourghová vyslechne milostivě každé jeho přání, +stará se ohleduplně o jeho pohodlí. Pan Collins ji výmluvně +velebil. Hovořil-li o ní, vyjadřoval se ještě pompézněji než +jindy a s navýsost důležitou tváří jim oznámil, že dosud nikdy +nebyl svědkem toho, aby si vznešená dáma takto počínala rri tak +vlídně a blahosklonně — jako vůči němu lady Catherine. Zlíbilo +se jí milostivě se vyjádřit o obou kázáních, která měl tu čest +před ní proslovit. Také už ho dvakrát pozvala na večeři do zámku +Rosings, však právě v sobotu večer pro něho poslala, aby doplnil +počet hráčů v quadrille. Říkává se o ní často, že je pyšná, ale +vůči němu byla vždy blaho-sklonnost sama. Hovoří s ním jako +s kterýmkoli jiným pánem, nenamítá nic proti tomu, aby se +zúčastnil společenského života ve farnosti nebo aby na týden na +čtrnáct dní odjel na návštěvu k příbuzným. Projevila o něho +vlídný zájem do té míry, že mu poradila, aby se co nejdříve +oženil, do-káže-li si ovšem ženu rozumně vybrat, a jednou dokonce +navštívila jeho skromné obydlí, schválila bez výhrady všechno, co +tam zařizoval, ba sama mu laskavě něco poradila — aby si dal +udělat poličky do jedné skříně v podkroví. + +„To je od ní zajisté velmi slušné a ohleduplné,“ řekla paní +Bennetová. „Bude to nějaká milá dáma, a to se bohužel +o urozených paních zpravidla říci nedá! Máte to do zámku daleko, +pane Collinsi?“ „Zahrada, v níž stojí mé skromné obydlí, je pouze přes cestu od rosingského parku, kde sídlí Její Jasnost.“ -„Neříkaljste, zeje vdova, pane Collinsi? Má nějaké děti?“ +„Neříkal jste, že je vdova, pane Collinsi? Má nějaké děti?“ „Má jedinou dceru, která zdědí Rosings a velmi značné jmění.“ „Pak je na tom lépe než většina děvčat,“ zvolala paní Bennetová a -potřásla hlavou.“ A jaká j e ta slečna ? Je krásná ?' - -„Je to skutečně okouzlující mladá dáma. Lady Catherine sama říká, že -slečna de Bourghová +potřásla hlavou.“ A jaká je ta slečna ? Je krásná ?' -předčí nejpůvabnější dívky pravou krásou, neboť její rysy svědčí o -urozeném původu. Naneštěstí je dosti stonavá, což jí zabránilo rozvinout -schopnosti a dosáhnout takového vzdělání, jak by jinak byla jistě -dokázala, což mi sdělila její domácí učitelka, která u nich dosud dlí. -Ale není vůbec nepřístupná a často se milostivě projíždí v kočárku s -poníkem právě - -kolem mého skromného obydlí.“ +„Je to skutečně okouzlující mladá dáma. Lady Catherine sama říká, +že slečna de Bourghová předčí nejpůvabnější dívky pravou krásou, +neboť její rysy svědčí o urozeném původu. Naneštěstí je dosti +stonavá, což jí zabránilo rozvinout schopnosti a dosáhnout +takového vzdělání, jak by jinak byla jistě dokázala, což mi +sdělila její domácí učitelka, která u nich dosud dlí. Ale není +vůbec nepřístupná a často se milostivě projíždí v kočárku +s poníkem právě kolem mého skromného obydlí.“ „Byla už představena u dvora? Nevzpomínám si, že bych byla četla její jméno mezi dvorními dámami.“ -„Její nepevné zdraví jí bohužel nedovolí pobývat ve městě a zapříčiňuje, -že se královskému dvoru nedostává převzácného klenotu, jakjsem sám -jednou lady Catherine řekl. Její Jasnosti se to přirovnání zřejmě -líbilo, a dovedete si představit, zeji rád zahrnuji co nejčastěji -drobnými taktními lichotkami, které nejsou žádné dámě proti mysli. Již -častěji jsem poznamenal k lady Catherine, že její okouzlující dceruška -je rozená vévod-kyně a že ani v nejvznešenějších kruzích by nestála -skromně stranou, nýbrž zářila nade všemi. - Takové - -maličkosti se Její Jasnosti zamlouvají, a já jsem se rozhodl, že budu -zvlášť pečlivě dbát, abych k ní byl v tom směru vždy pozorný.“ +„Její nepevné zdraví jí bohužel nedovolí pobývat ve městě +a zapříčiňuje, že se královskému dvoru nedostává převzácného +klenotu, jak jsem sám jednou lady Catherine řekl. Její Jasnosti +se to přirovnání zřejmě líbilo, a dovedete si představit, že ji +rád zahrnuji co nejčastěji drobnými taktními lichotkami, které +nejsou žádné dámě proti mysli. Již častěji jsem poznamenal k lady +Catherine, že její okouzlující dceruška je rozená vévodkyně a že +ani v nejvznešenějších kruzích by nestála skromně stranou, nýbrž +zářila nade všemi. — Takové maličkosti se Její Jasnosti +zamlouvají, a já jsem se rozhodl, že budu zvlášť pečlivě dbát, +abych k ní byl v tom směru vždy pozorný.“ „Odhadl jste situaci dobře,“ pravil pan Bennet. „Ještě štěstí, že máte povahu na takovéto taktní - komplimenty. Smím se vás zeptat, zda jsou tyto lichotky výsledkem okamžité inspirace nebo zda se jim naučíte předem?“ -„Většinou vyplynou z okamžité situace, a třebaže si někdy pro zábavu -sestavuji zvučné - -poklony, které se mohou hodit kdykoli, snažím se vždycky dodat jim zdání -co možná největší - +„Většinou vyplynou z okamžité situace, a třebaže si někdy pro +zábavu sestavuji zvučné poklony, které se mohou hodit kdykoli, +snažím se vždycky dodat jim zdání co možná největší bezprostřednosti.'' -Panu Bennetovi se dokonale splnilo jeho očekávání. Bratránek se ukázal -tak nebetyčný - -hlupák, jak doufal, a proto mu naslouchal s upřímnou rozkoší, ač přitom -zachovával vážnou tvář, a kromě toho, že občas pohlédl na Elizabeth, své -potěšení s nikým nesdílel. Ještě než přinesli čaj, měl toho pan Bennet -však až nad - -hlavu a milerád doprovodil hosta zpět do salónu a po čaji ho sám rychle -vyzval, aby dámám předčítal. Pan Collins ochotně souhlasil, a tak mu -přinesli knihu. Jakmile ji však spatřil (všechno naznačovalo, že je -půjčena z veřejné knihovny), ucouvl a s omluvami vysvětloval, že romány -on nečte. Kitty na něho vyvalila oči, Lydia se hlasitě podivila. -Přinesli tedy jiné - -knihy a po delších úvahách si zvolil Fordyceova Kázání. Lydia zalapala -po dechu, když - -svazek otevřel, a sotva dočetl slavnostním a velmi monotónním hlasem -třetí stránku, přerušila ho slovy: +Panu Bennetovi se dokonale splnilo jeho očekávání. Bratránek se +ukázal tak nebetyčný hlupák, jak doufal, a proto mu naslouchal +s upřímnou rozkoší, ač přitom zachovával vážnou tvář, a kromě +toho, že občas pohlédl na Elizabeth, své potěšení s nikým +nesdílel. Ještě než přinesli čaj, měl toho pan Bennet však až nad +hlavu a milerád doprovodil hosta zpět do salónu a po čaji ho sám +rychle vyzval, aby dámám předčítal. Pan Collins ochotně +souhlasil, a tak mu přinesli knihu. Jakmile ji však spatřil +(všechno naznačovalo, že je půjčena z veřejné knihovny), ucouvl +a s omluvami vysvětloval, že romány on nečte. Kitty na něho +vyvalila oči, Lydia se hlasitě podivila. Přinesli tedy jiné +knihy a po delších úvahách si zvolil Fordyceova Kázání. Lydia +zalapala po dechu, když svazek otevřel, a sotva dočetl +slavnostním a velmi monotónním hlasem třetí stránku, přerušila ho +slovy: „Jestlipak víte, matinko, že pan strýček Philips chce propustit -Richarda, a jestli to udělá, nastoupí Richard u plukovníka Forstera. -Paní tetinka mi to sama v sobotu řekla. Zajdu zítra do Merytonu a zeptám -se, jak to dopadlo, a kdy se vrátí pan Denny z Londýna.“ Obě starší -sestry napomenuly Lydii, aby držela jazyk za zuby, avšak pan Collins, -hluboce uražen, odložil knihu a pravil: - -„Již častěji jsem postřehl, že kniha vážnějšího zaměření zpravidla mladé -dámy nezajímá, ač - -byla psána jen a jen pro jejich dobro. Přiznávám, že mě to překvapuje - -neboť nic jim nemůže být tak ku prospěchu jako poučení. Nebudu se však -již déle milé sestřence vnucovat.“ Nato se obrátil k panu Bennetovi a -vyzval ho, aby si zahráli v kostky. Pan Bennet souhlasil a poznamenal, -že činí moudře, když nechá děvčata, aby se zabavila po svém vlastním -pošetilém způsobu. Paní Bennetová i její dcery se zdvořile omlouvaly, že -ho Lydia přerušila, slibovaly, že se to už nestane, vrátí-li se ke -čtení; pan Collins je sice nejprve ujistil, že se na sestřenku nehněvá, -že její chování nepovažuje za urážku své osoby, ale pak se usadil s -panem Bennetem u jiného stolku a připravil se ke hře. +Richarda, a jestli to udělá, nastoupí Richard u plukovníka +Forstera. Paní tetinka mi to sama v sobotu řekla. Zajdu zítra do +Merytonu a zeptám se, jak to dopadlo, a kdy se vrátí pan Denny +z Londýna.“ Obě starší sestry napomenuly Lydii, aby držela jazyk +za zuby, avšak pan Collins, hluboce uražen, odložil knihu +a pravil: + +„Již častěji jsem postřehl, že kniha vážnějšího zaměření +zpravidla mladé dámy nezajímá, ač byla psána jen a jen pro jejich +dobro. Přiznávám, že mě to překvapuje - neboť nic jim nemůže být +tak ku prospěchu jako poučení. Nebudu se však již déle milé +sestřence vnucovat.“ Nato se obrátil k panu Bennetovi a vyzval +ho, aby si zahráli v kostky. Pan Bennet souhlasil a poznamenal, +že činí moudře, když nechá děvčata, aby se zabavila po svém +vlastním pošetilém způsobu. Paní Bennetová i její dcery se +zdvořile omlouvaly, že ho Lydia přerušila, slibovaly, že se to už +nestane, vrátí-li se ke čtení; pan Collins je sice nejprve +ujistil, že se na sestřenku nehněvá, že její chování nepovažuje +za urážku své osoby, ale pak se usadil s panem Bennetem u jiného +stolku a připravil se ke hře. Pan Collins neměl rozumu nazbyt a macešství přírody u něho příliš -nevyvážilo ani vzdělání, ani společenská uhlaze-nost; většinu života -strávil se svým otcem, negramotným, lakomým uzurpátorem, a třebaže -studoval na universitě, skládal pouze zkoušky a nezískal tam žádné - -užitečné známosti. Otec ho držel zkrátka a vychoval ho tak původně k -velké pokoře, kterou však nyní už značně zastínilo sebevědomí ducha -zaostalého a málo používaného a pocity vyplývající z náhlého a -nečekaného blahobytu. Šťastnou náhodou se nachomýtl lady Catherine de -Bourghové právě ve chvíli, kdy se uvolnila hunsfordská fara; úcta k -jejímu vznešenému rodu, zbožný obdiv, s nímž vzhlížel ke své mecenášce, -spolu s velikým sebevědomím a značnou důvěrou ve své teologické -vědomosti i schopnosti vládnout farnosti co její duchovní pastýř - to -vše se v něm spojilo v povahu pyšnou i otrockou, domýšlivou i poddajnou -zároveň. Jelikož teď získal slušné obydlí a víc než dostatečný příjem, -chtěl se oženit a s longbournskou rodinou se chtěl smířit hlavně proto, -že si zamýšlel vybrat za ženujednu z Bennetovic dcer, shledá-li je -skutečně tak milé a půvabné, jak se o nich všeobecně říkalo. Tímto -způsobem hodlal děvčata odškodnit - vynahradit jim, že zdědí - -panství jejich otce, a považoval to za záměr výborný, chvályhodný a -bohabojný, i mimořádně - -laskavý a nesobecký ze své strany. - -Své úmysly nezměnil, když sestřenky spatřil na vlastní oči. Krásná tvář -Jane Bennetové ho v jeho odhodlání utvrdila a podpořila zásadu o -přednosti prvorozených; první večer padla volba na ni. Nazítří ráno však -došlo ke změně, již způsobilo čtvrthodinové téte á téte s paní - -Bennetovou před snídaní; řeč se nejprve točila kolem jeho fary, nato -sejí samozřejmě přiznal, že by pro ni rád v Longbournu našel paní, což -ona přijala se souhlasným úsměvem a povšechným povzbuzením, avšak -zároveň vyloučila právě tu Jane, kterou měl na mysli. „Za mladší dcery -nemůže mluvit - není s to mu s určitostí nic říci - neví o žádných -závazcích - ale nejstarší dcera - musí se mu o tom koneckonců zmínit - -cítí, že mu - -to musí naznačit - se pravděpodobně co nejdříve zasnoubí.“ - -Pan Collins tedy nepotřeboval než zaměnit Jane za Elizabeth - což mu -nezpůsobilo žádné - -těžkosti, a paní Bennetová kula železo, dokud bylo žhavé. Elizabeth -stejně následovala Jane co do pořadí i co do krásy, a tak ji tedy -nahradila ona. - -Paní Bennetová se radostně upjala k jeho záměru, doufala, že bude mít -vkrátku dvě dcery vdané, a člověk, jemuž ještě včera nemohla přijít na -jméno, se nyní hřál na výsluní její přízně. Nezapomnělo se na Lydiin -úmysl vypravit se do Merytonu, všechny sestry krom Mary se chystaly jít -také a pan Bennet vyzval hosta, aby dívky doprovodil; stál totiž velice -o to, aby se ho zbavil a mohl se nerušené uchýlit do své pracovny, kam -ho pan Collins následoval hned po snídani údajně proto, aby se tam -trvale usadil s jedním z nejtlustších svazků z knihovny, ale ve -skutečnosti panu Bennetovi neustále vykládal o svém domě a zahradě v -Hunsfordu. Taková situace vyváděla pana Benneta docela z míry. Byl -zvyklý mít ve své pracovně klid a pokoj; byl připraven na pošetilosti a -bláznivé nápady ve všech ostatních místnostech v domě, jak jednou sdělil -Elizabeth, ale sem jim unikal, a proto s takovou ohleduplností doporučil -panu Collinsovi, aby se šel projít s jeho dcerami, a pan Collins, jenž -byl ve skutečnosti jistě - -lepší chodec než čtenář, s velkou chutí zaklapl tlustý svazek a vydal se -ven. Cesta do Merytonu jim uběhla za nabubřelých nicotností z jeho -strany a zdvořilých odpovědí - -jeho sestřenek. Jakmile vkročili do městečka, přestal pro mladší sestry -existovat. Šmejdily očima na všechny strany, nejdou-li někde důstojníci, -a z této činnosti je nemohlo vyrušit nic méně důležitého než skutečně -elegantní klobouk nebo mušelín úplně nového vzorku za výlohou. - -Krátce nato se objevil na druhé straně chodníku vznešeně vyhlížející -pán, který na sebe rázem soustředil zájem všech mladých dam. Jeho ještě -neznaly, zato důstojník, s nímž korzoval, byl právě onen pan Denny, na -jehož návrat z Londýna se přišla Lydia pozeptat, a ten sejim uklonil. -Všechny upoutal zjev neznámého, všechny uvažovaly, kdo by to mohl být, a -Kitty s Lydií, pevně odhodlány to za každou cenu zjistit, - -vykročily v čele ostatních přes ulici pod záminkou, že chtějí vejít do -obchodu na protější - -straně, a šťastnou náhodou vstoupily na chodník v tom okamžiku, kdy oba -pánové na zpáteční - -cestě dospěli právě do stejného bodu. Pan Denny se hned zastavil na kus -řeči a požádal o dovolení, abyjim směl představit svého přítele pana -Wickhama, jenž s ním včera přijel z Londýna proto, aby k jeho velké -radosti rozmnožil řady jejich pluku. Takže bylo všechno v nejlepším -pořádku, neboť cizímu pánovi chyběly k dokonalosti už jen důstojnické - -nárameníky. Jeho zjev mluvil pro něj, byl to člověk po všech stránkách -neobyčejně přitažlivý, urostlý, s krásnými rysy a uhlazenými způsoby. Po -představení projevil lichotivou ochotu se bavit - a přitom způsobem -naprosto korektním a nestrojeným; všichni tu spolu stáli a příjemně - -rozmlouvali, dokud je nevy-rušil klapot koň-ských kopyt a nespatřili -Darcyho s Bingleym na koni. Jakmile rozeznali dámy v hloučku, zamířili -přímo k nim a zdvořile je pozdravili. Hlavním mluvčím byl Bingley, -hlavním předmětem pozornosti slečna Bennetová. Pravil, že je právě na -cestě do Longbournu, aby se pozeptal, jak se jí daří. Pan Darcy to -úklonou potvrdil, a zrovna si umiňoval, že nesmí mít oči jen pro -Elizabeth, když tu upoutal jeho pozornost cizí - -muž, a Elizabeth, která náhodou v té chvíli k oběma vzhlédla, užasla, -jak na ně to setkání - -zapůsobilo. Oba změnili barvu, jeden zbledl, druhý zrudl. Pan Wickham se -za několik okamžiků dotkl okraje klobouku - kterýžto pozdrav pan Darcy -sotva znatelně opětoval. Co to má znamenat? Nedovedla si to vysvětlit, -nedovedla potlačit svou zvědavost. Po chvíli se pan Bingley, jenž zřejmě -nepostřehl, co se přihodilo, rozloučil a pokračoval s přítelem v cestě. - -Pan Denny s panem Wickhamem doprovodili slečny až k Philipsovým před dům -a tam se s úklonou rozloučili, třebaže slečna Lydia velice naléhala, aby -šli dál, a třebaže se paní - -Philipsová vyklonila z okna v salóně a hlasitě pozvání opakovala. +nevyvážilo ani vzdělání, ani společenská uhlazenost; většinu +života strávil se svým otcem, negramotným, lakomým uzurpátorem, +a třebaže studoval na universitě, skládal pouze zkoušky +a nezískal tam žádné užitečné známosti. Otec ho držel zkrátka +a vychoval ho tak původně k velké pokoře, kterou však nyní už +značně zastínilo sebevědomí ducha zaostalého a málo používaného +a pocity vyplývající z náhlého a nečekaného blahobytu. Šťastnou +náhodou se nachomýtl lady Catherine de Bourghové právě ve chvíli, +kdy se uvolnila hunsfordská fara; úcta k jejímu vznešenému rodu, +zbožný obdiv, s nímž vzhlížel ke své mecenášce, spolu s velikým +sebevědomím a značnou důvěrou ve své teologické vědomosti +i schopnosti vládnout farnosti co její duchovní pastýř — to vše +se v něm spojilo v povahu pyšnou i otrockou, domýšlivou +i poddajnou zároveň. Jelikož teď získal slušné obydlí a víc než +dostatečný příjem, chtěl se oženit a s longbournskou rodinou se +chtěl smířit hlavně proto, že si zamýšlel vybrat za ženu jednu +z Bennetovic dcer, shledá-li je skutečně tak milé a půvabné, jak +se o nich všeobecně říkalo. Tímto způsobem hodlal děvčata +odškodnit — vynahradit jim, že zdědí panství jejich otce, +a považoval to za záměr výborný, chvályhodný a bohabojný, +i mimořádně laskavý a nesobecký ze své strany. + +Své úmysly nezměnil, když sestřenky spatřil na vlastní oči. +Krásná tvář Jane Bennetové ho v jeho odhodlání utvrdila +a podpořila zásadu o přednosti prvorozených; první večer padla +volba na ni. Nazítří ráno však došlo ke změně, již způsobilo +čtvrthodinové téte á téte s paní Bennetovou před snídaní; řeč se +nejprve točila kolem jeho fary, nato se jí samozřejmě přiznal, že +by pro ni rád v Longbournu našel paní, což ona přijala se +souhlasným úsměvem a povšechným povzbuzením, avšak zároveň +vyloučila právě tu Jane, kterou měl na mysli. „Za mladší dcery +nemůže mluvit — není s to mu s určitostí nic říci — neví +o žádných závazcích — ale nejstarší dcera — musí se mu o tom +koneckonců zmínit - cítí, že mu to musí naznačit — se +pravděpodobně co nejdříve zasnoubí.“ + +Pan Collins tedy nepotřeboval než zaměnit Jane za Elizabeth — což +mu nezpůsobilo žádné těžkosti, a paní Bennetová kula železo, +dokud bylo žhavé. Elizabeth stejně následovala Jane co do pořadí +i co do krásy, a tak ji tedy nahradila ona. + +Paní Bennetová se radostně upjala k jeho záměru, doufala, že bude +mít vkrátku dvě dcery vdané, a člověk, jemuž ještě včera nemohla +přijít na jméno, se nyní hřál na výsluní její přízně. Nezapomnělo +se na Lydiin úmysl vypravit se do Merytonu, všechny sestry krom +Mary se chystaly jít také a pan Bennet vyzval hosta, aby dívky +doprovodil; stál totiž velice o to, aby se ho zbavil a mohl se +nerušené uchýlit do své pracovny, kam ho pan Collins následoval +hned po snídani údajně proto, aby se tam trvale usadil s jedním +z nejtlustších svazků z knihovny, ale ve skutečnosti panu +Bennetovi neustále vykládal o svém domě a zahradě v Hunsfordu. +Taková situace vyváděla pana Benneta docela z míry. Byl zvyklý +mít ve své pracovně klid a pokoj; byl připraven na pošetilosti +a bláznivé nápady ve všech ostatních místnostech v domě, jak +jednou sdělil Elizabeth, ale sem jim unikal, a proto s takovou +ohleduplností doporučil panu Collinsovi, aby se šel projít s jeho +dcerami, a pan Collins, jenž byl ve skutečnosti jistě lepší +chodec než čtenář, s velkou chutí zaklapl tlustý svazek a vydal +se ven. Cesta do Merytonu jim uběhla za nabubřelých nicotností +z jeho strany a zdvořilých odpovědí jeho sestřenek. Jakmile +vkročili do městečka, přestal pro mladší sestry existovat. +Šmejdily očima na všechny strany, nejdou-li někde důstojníci, +a z této činnosti je nemohlo vyrušit nic méně důležitého než +skutečně elegantní klobouk nebo mušelín úplně nového vzorku za +výlohou. + +Krátce nato se objevil na druhé straně chodníku vznešeně +vyhlížející pán, který na sebe rázem soustředil zájem všech +mladých dam. Jeho ještě neznaly, zato důstojník, s nímž korzoval, +byl právě onen pan Denny, na jehož návrat z Londýna se přišla +Lydia pozeptat, a ten se jim uklonil. Všechny upoutal zjev +neznámého, všechny uvažovaly, kdo by to mohl být, a Kitty +s Lydií, pevně odhodlány to za každou cenu zjistit, vykročily +v čele ostatních přes ulici pod záminkou, že chtějí vejít do +obchodu na protější straně, a šťastnou náhodou vstoupily na +chodník v tom okamžiku, kdy oba pánové na zpáteční cestě dospěli +právě do stejného bodu. Pan Denny se hned zastavil na kus řeči +a požádal o dovolení, aby jim směl představit svého přítele pana +Wickhama, jenž s ním včera přijel z Londýna proto, aby k jeho +velké radosti rozmnožil řady jejich pluku. Takže bylo všechno +v nejlepším pořádku, neboť cizímu pánovi chyběly k dokonalosti už +jen důstojnické nárameníky. Jeho zjev mluvil pro něj, byl to +člověk po všech stránkách neobyčejně přitažlivý, urostlý, +s krásnými rysy a uhlazenými způsoby. Po představení projevil +lichotivou ochotu se bavit — a přitom způsobem naprosto korektním +a nestrojeným; všichni tu spolu stáli a příjemně rozmlouvali, +dokud je nevyrušil klapot koňských kopyt a nespatřili Darcyho +s Bingleym na koni. Jakmile rozeznali dámy v hloučku, zamířili +přímo k nim a zdvořile je pozdravili. Hlavním mluvčím byl +Bingley, hlavním předmětem pozornosti slečna Bennetová. Pravil, +že je právě na cestě do Longbournu, aby se pozeptal, jak se jí +daří. Pan Darcy to úklonou potvrdil, a zrovna si umiňoval, že +nesmí mít oči jen pro Elizabeth, když tu upoutal jeho pozornost +cizí muž, a Elizabeth, která náhodou v té chvíli k oběma +vzhlédla, užasla, jak na ně to setkání zapůsobilo. Oba změnili +barvu, jeden zbledl, druhý zrudl. Pan Wickham se za několik +okamžiků dotkl okraje klobouku — kterýžto pozdrav pan Darcy sotva +znatelně opětoval. Co to má znamenat? Nedovedla si to vysvětlit, +nedovedla potlačit svou zvědavost. Po chvíli se pan Bingley, jenž +zřejmě nepostřehl, co se přihodilo, rozloučil a pokračoval +s přítelem v cestě. + +Pan Denny s panem Wickhamem doprovodili slečny až k Philipsovým +před dům a tam se s úklonou rozloučili, třebaže slečna Lydia +velice naléhala, aby šli dál, a třebaže se paní Philipsová +vyklonila z okna v salóně a hlasitě pozvání opakovala. Paní Philipsová vždycky neteře ráda viděla a obzvláště vítala obě -starší, které u ní v poslední - -době nebyly; výmluvně jim líčila, jak ji překvapilo, že se tak nečekaně -vrátily domů, což by byla ani nevěděla, neboť nepřijely Bennetovic -kočárem, kdyby nebyla náhodou potkala na ulici famula pana Jonese a ten -jí neřekl, že nemají posílat žádnou medicínu do Netherfieldu, protože -slečny Bennetovy už odjely; načež věnovala pozornost panu Collinsovi, -jehož jí Jane představila. Přijala ho s vybranou zdvořilostí, což jí on -v míře ještě hojnější opětoval, omlouval se, že k ní vtrhl, aniž měl tu -čest ji znát, osměluje se však doufat, že mu to nebude mít příliš za zlé -vzhledem k jeho příbuzenským svazkům s mladými dámami, díky nimž má to -potěšení před ní stanout. Paní Phi-lipsová byla úplně překonána tak -nebetyčně dokonalými způsoby, avšak zájem o jednoho cizího pána -vystřídalo brzy vzrušení a dotazy ohledně - -druhého; nemohla o něm bohužel sdělit neteřím nic víc než to, co už -věděly, že ho totiž - -přivezl pan Denny z Londýna a že má sloužit u domobraneckého pluku jako -poručík. Pozoruje ho už dobrou hodinu, pravila, jak se prochází po ulici -sem a tam, a kdyby se byl pan Wickham znovu objevil na scéně, byly by se -Kitty s Lydií jistě nadále zaměstnávaly stejně; naneštěstí však prošlo -pod oknem pouze několik jiných důstojníků, kteří se ve srovnání s novým -objevem náhle jevili jen jako „nezajímaví hlupáci“. Neteří z nich měli -přijít k Philipsovým druhý den na večeři a paní tetinka slíbila, že -vyšle svého manžela, aby se s panem Wickhamem seznámil a rovněž ho -pozval, dostaví-li se v plném počtu i Longbournští. S tím všichni -souhlasili a paní Philipsová prohlásila, že se jen trochu pobaví a -zasmějí nad lotem a pak že jim nachystá něco teplého k večeři. Vyhlídka -na takový zážitek všechny rozveselila a loučili se tedy v růžové náladě. -Pan Collins se ještě jednou omluvil, než vykročil z pokoje, a dostalo se -mu stejně zdvořilého ujištění, že omluv není třeba. Na zpáteční cestě -vylíčila Elizabeth Jane, čeho byla svědkem při setkání obou pánů. Jane -by byla brala v ochranu jednoho nebo druhého, případně oba, kdyby se -bylo zdálo, že se něčeho nechvályhodného dopustili, nedovedla si však -jejich zvláštní počínání vysvětlit o nic víc než - -její sestra. +starší, které u ní v poslední době nebyly; výmluvně jim líčila, +jak ji překvapilo, že se tak nečekaně vrátily domů, což by byla +ani nevěděla, neboť nepřijely Bennetovic kočárem, kdyby nebyla +náhodou potkala na ulici famula pana Jonese a ten jí neřekl, že +nemají posílat žádnou medicínu do Netherfieldu, protože slečny +Bennetovy už odjely; načež věnovala pozornost panu Collinsovi, +jehož jí Jane představila. Přijala ho s vybranou zdvořilostí, což +jí on v míře ještě hojnější opětoval, omlouval se, že k ní vtrhl, +aniž měl tu čest ji znát, osměluje se však doufat, že mu to +nebude mít příliš za zlé vzhledem k jeho příbuzenským svazkům +s mladými dámami, díky nimž má to potěšení před ní stanout. Paní +Phi-lipsová byla úplně překonána tak nebetyčně dokonalými +způsoby, avšak zájem o jednoho cizího pána vystřídalo brzy +vzrušení a dotazy ohledně druhého; nemohla o něm bohužel sdělit +neteřím nic víc než to, co už věděly, že ho totiž přivezl pan +Denny z Londýna a že má sloužit u domobraneckého pluku jako +poručík. Pozoruje ho už dobrou hodinu, pravila, jak se prochází +po ulici sem a tam, a kdyby se byl pan Wickham znovu objevil na +scéně, byly by se Kitty s Lydií jistě nadále zaměstnávaly stejně; +naneštěstí však prošlo pod oknem pouze několik jiných důstojníků, +kteří se ve srovnání s novým objevem náhle jevili jen jako +„nezajímaví hlupáci“. Neteří z nich měli přijít k Philipsovým +druhý den na večeři a paní tetinka slíbila, že vyšle svého +manžela, aby se s panem Wickhamem seznámil a rovněž ho pozval, +dostaví-li se v plném počtu i Longbournští. S tím všichni +souhlasili a paní Philipsová prohlásila, že se jen trochu pobaví +a zasmějí nad lotem a pak že jim nachystá něco teplého k večeři. +Vyhlídka na takový zážitek všechny rozveselila a loučili se tedy +v růžové náladě. Pan Collins se ještě jednou omluvil, než +vykročil z pokoje, a dostalo se mu stejně zdvořilého ujištění, že +omluv není třeba. Na zpáteční cestě vylíčila Elizabeth Jane, čeho +byla svědkem při setkání obou pánů. Jane by byla brala v ochranu +jednoho nebo druhého, případně oba, kdyby se bylo zdálo, že se +něčeho nechvályhodného dopustili, nedovedla si však jejich +zvláštní počínání vysvětlit o nic víc než její sestra. Doma se pan Collins velmi zavděčil paní Bennetové tím, že velebil zdvořilé přijetí a způsoby paní Philipsové. Tvrdil, že krom lady Catherine a její dcery se ještě nesetkal s tak společenskou dámou, neboť ho nejen přijala nesmírně milostivě, ale nadto ho výslovně - pozvala druhý den na večeři, přestože do té chvíle neměl tu čest ji znát. Jistě to lze zčásti přičítat jeho vztahům k rodině Bennetových, avšak stejně se k němu ještě v životě nikdo nechoval tak pozorně. @@ -2588,45 +2524,40 @@ patřičnou dobu do Merytonu; když děvčata vstoupila do salónu, vyposlechla s radostí zprávu, že pan Wickham přijal strýčkovo pozvání a že se už dostavil. Po tomto sdělení se všichni rozesadili a pan Collins, jenž měl možnost se v klidu porozhlédnout a obdivovat, byl natolik -uchvácen rozlohou bytu a zařízením, že si - podle vlastních slov - +uchvácen rozlohou bytu a zařízením, že si — podle vlastních slov - připadal, jako by se octl v malém ranním salónku na Rosingsu, kde panstvo v létě snídává; tímto příměrem se paní Philipsové zprvu příliš nezavděčil, avšak když jí náležitě - -vysvětlil, co je to rosingský zámek a kdo je to jeho majitelka - když +vysvětlil, co je to rosingský zámek a kdo je to jeho majitelka — když vyposlechla popis jednoho z přijímacích salónů lady Catherine a -dozvěděla se, že pouze komín od krbu přišel na osm set liber - pak +dozvěděla se, že pouze komín od krbu přišel na osm set liber — pak teprve ocenila, jakou poklonu jí složil, a nebyla by se už bránila ani porovnání se zámeckým pokojem pro služku. Až do chvíle, kdy vstoupili pánové, zaměstnával pan Collins svou -hostitelku blaženým líčením lady Catherine i jejího sídla v celé jejicH -velikoleposti, přerušovaným jen občasnou pochvalnou zmínkou o jeho -vlastním skromném obydlí a o tom, jak šije přestavuje a zařizuje. Paní -Philipsová mu s velkým zájmem popřávala sluchu, měla o něm čím dál tím -lepší mínění - -a dospívala k pevnému odhodlání, že o tom - -při první příležitosti dopodrobna zpraví všechny sousedky. Dívkám, které -neměly chuť - -poslouchat bratrancovy řeči a mohly tedy jen vyjadřovat přání, aby tu -byl klavír, a prohlížet si nevalné kameninové ozdoby vlastní výroby na -římse u krbu, připadalo čekání nesnesitelně - -dlouhé. Přece však jednou skončilo. Páni se blížili, a když pan Wickham -vstoupil, uvědomila si Elizabeth, že obdiv“ s nímž na něho při prvním -setkání hleděla a od té doby na něho myslela, je ve všech směrech zcela -oprávněný. Důstojníci domobraneckého regimentu byli vůbec mimořádně -slušní a přijatelní chlapíci, a nejlepší z nich byli právě přítomní, -avšak pan Wickham je všechny zastiňoval svým zjevem, postavou, způsoby, -chůzí, právě tak jako oni zastiňovali širokolícího, břichatého strýce -Philipse, z něhož táhlo portské, jak za nimi vstoupil do pokoje. +hostitelku blaženým líčením lady Catherine i jejího sídla v celé +jejich velikoleposti, přerušovaným jen občasnou pochvalnou +zmínkou o jeho vlastním skromném obydlí a o tom, jak šije +přestavuje a zařizuje. Paní Philipsová mu s velkým zájmem +popřávala sluchu, měla o něm čím dál tím lepší mínění a dospívala +k pevnému odhodlání, že o tom při první příležitosti dopodrobna +zpraví všechny sousedky. Dívkám, které neměly chuť poslouchat +bratrancovy řeči a mohly tedy jen vyjadřovat přání, aby tu byl +klavír, a prohlížet si nevalné kameninové ozdoby vlastní výroby +na římse u krbu, připadalo čekání nesnesitelně dlouhé. Přece však +jednou skončilo. Páni se blížili, a když pan Wickham vstoupil, +uvědomila si Elizabeth, že obdiv“ s nímž na něho při prvním +setkání hleděla a od té doby na něho myslela, je ve všech směrech +zcela oprávněný. Důstojníci domobraneckého regimentu byli vůbec +mimořádně slušní a přijatelní chlapíci, a nejlepší z nich byli +právě přítomní, avšak pan Wickham je všechny zastiňoval svým +zjevem, postavou, způsoby, chůzí, právě tak jako oni zastiňovali +širokolícího, břichatého strýce Philipse, z něhož táhlo portské, +jak za nimi vstoupil do pokoje. Pan Wickham byl ten šťastný, na něhož se upíral snad každý ženský pohled, a Elizabeth byla ta šťastná, po jejímž boku nakonec usedl; a -zapředl rozhovor způsobem tak přátelským - ač se jeho slova týkala jen +zapředl rozhovor způsobem tak přátelským — ač se jeho slova týkala jen deštivé noci a pravděpodobnosti, zda vlhké období ještě potrvá, že Elizabeth pochopila, jak zcela všednímu, nudnému, fádnímu tématu může obratný řečník dodat na zajímavosti. @@ -2642,26 +2573,24 @@ Když přišly na pořad karetní stolky, měl příležitost prokázat jí protislužbu tím, že zasedl k partii whistu. „Nehraji dosud příliš dobře,“ pravil, „avšak rád se pocvičím, neboť to -při svém postavení - „ Paní Philipsová mu byla velmi zavázána, že +při svém postavení — „ Paní Philipsová mu byla velmi zavázána, že doplnil počet hráčů, ale neměla čas vyslechnout celé zdů-vodnění až do konce. -Pan Wickham whist nehrál a byl dchotně a s radostí uvítán u druhého -stolu, kde zaujal místo mezi Elizabeth a Lydií. Nejprve se octl v -nebezpečí, že ho zcela uchvátí Lydia, neboť jejímu jazýčku se málokdy -našel soupeř, jenže stejně hbitá byla i v lotu a brzy ji oblíbená hra -zaujala natolik, že dychtivě - -sázela a hlásila se o výhry a nikomu nevěnovala zvláštní pozornost. Pan +Pan Wickham whist nehrál a byl dchotně a s radostí uvítán +u druhého stolu, kde zaujal místo mezi Elizabeth a Lydií. Nejprve +se octl v nebezpečí, že ho zcela uchvátí Lydia, neboť jejímu +jazýčku se málokdy našel soupeř, jenže stejně hbitá byla i v lotu +a brzy ji oblíbená hra zaujala natolik, že dychtivě sázela +a hlásila se o výhry a nikomu nevěnovala zvláštní pozornost. Pan Wickham měl tedy možnost bavit se s Elizabeth, pokud jim to hra -dovolovala, a Elizabeth mu s potěšením naslouchala, ač měla pramálo -naděje, že se od něho dozví to, co by ji bylo zajímalo nejvíc, totiž -něco o jeho vztahu k panu Darcymu. Neodvažovala se ani zmínku o něm -utrousit. Její - -zvědavost však byla nečekaně uspokojena. Pan Wickham o tom začal sám. -Zeptal se, jak daleko je z Merytonu do Netherfieldu, a když mu to -pověděla, dotázal se váhavě, jak dlouho už tam pan Darcy dlí. +dovolovala, a Elizabeth mu s potěšením naslouchala, ač měla +pramálo naděje, že se od něho dozví to, co by ji bylo zajímalo +nejvíc, totiž něco o jeho vztahu k panu Darcymu. Neodvažovala se +ani zmínku o něm utrousit. Její zvědavost však byla nečekaně +uspokojena. Pan Wickham o tom začal sám. Zeptal se, jak daleko +je z Merytonu do Netherfieldu, a když mu to pověděla, dotázal se +váhavě, jak dlouho už tam pan Darcy dlí. „Snad měsíc,“ pravila Elizabeth, a jelikož nechtěla toto téma ještě opustit, dodala: „Slyšela jsem, že má v Derbyshiru značný majetek.“ @@ -2677,114 +2606,102 @@ Elizabeth nepotlačila výraz údivu. pravděpodobně postřehla, jak chladnějsme se včera pozdravili. Stýkáte se s panem Darcym často?“ -„častěji, nežje mi milé,“ zvolala Elizabeth procítěně. „Žila jsem s ním +„Častěji, nežje mi milé,“ zvolala Elizabeth procítěně. „Žila jsem s ním čtyři dny pod jednou střechou a byl mi velmi nesympatický.“ -„Nemohu vám tento názor potvrdit ani vyvracet. Nejsem k tomu oprávněn. -Znám ho už příliš - -dlouho a příliš dobře, abych ho mohl posuzovat spravedlivě. Nedokázal -bych zůstat nestranný. Domnívám se však, že vaše mínění by většinu lidí -překvapilo - a snad byste se k němu také jinde nedoznala tak otevřeně. -Tady jste v kruhu rodinném.“ +„Nemohu vám tento názor potvrdit ani vyvracet. Nejsem k tomu +oprávněn. Znám ho už příliš dlouho a příliš dobře, abych ho mohl +posuzovat spravedlivě. Nedokázal bych zůstat nestranný. Domnívám +se však, že vaše mínění by většinu lidí překvapilo — a snad byste +se k němu také jinde nedoznala tak otevřeně. Tady jste v kruhu +rodinném.“ „Ujišťuji vás, že bych se k svým názorům doznala stejně otevřeně jako zde v kterékoli sousední rodině kromě na Netherfieldu. Pan Darcy není v Hertfordshiru vůbec oblíben. Pobouřil kdekoho svým povýšeným vystupováním. Nikdo vám o něm neřekne nic příznivějšího.“ -„Nemohu předstírat, že mě to mrzí,“ řekl Wickham po krátkém odmlčení. -„Každému, tedy i jemu, se má dostat ocenení podle zásluhy, avšakjemu se -to, pokud vím, často nestává. Lidé - -bývají zaslepeni jeho bohatstvím a urozeností, anebo je zastraší svými -vznešenými a panovačnými způsoby, takže o něm soudí tak, jak si on sám -přeje být posuzován.“ +„Nemohu předstírat, že mě to mrzí,“ řekl Wickham po krátkém +odmlčení. „Každému, tedy i jemu, se má dostat ocenění podle +zásluhy, avšak jemu se to, pokud vím, často nestává. Lidé bývají +zaslepeni jeho bohatstvím a urozeností, anebo je zastraší svými +vznešenými a panovačnými způsoby, takže o něm soudí tak, jak si +on sám přeje být posuzován.“ „Já ho znám sice jen povrchně, ale považuji ho za člověka s velmi nepříjemnou povahou.“ Wickham jen zavrtěl hlavou. -„Rád bych věděl,“ pravil při další příležitosti, „hodlá-li pobývat v -těchto končinách ještě delší - -dobu.“ +„Rád bych věděl,“ pravil při další příležitosti, „hodlá-li +pobývat v těchto končinách ještě delší dobu.“ „To nevím, ale neslyšela jsem v Netherfieldu nic o tom, že by se chystal odjet. Doufám, že vaše plány, týkající se zdejšího pluku, nebudou ovlivněny jeho pobytem na Netherfieldu.“ -„Ach ne, to ne - já před ním utíkat nemusím. Bude-li si přát, aby mě -neměl na očích, musí - -odjet on. Nejsme spolu zadobře, každé setkání s ním je pro mne utrpením, -ale nemám důvod, proč bych se mu měl vyhýbat, kromě toho, co může zvědět -celý svět - že se ke mně zachoval velice špatně a že bohuželje takový, -jaký je. Starý pan Darcy, jeho otec, dej mu pámbůh věčnou slávu, byl -nejlepší člověk na světě, slečno Bennetová. Nikdo to se mnou nikdy -nemyslel tak dobře jako on a já nemohu ani pohlédnout na mladého pana -Darcyho, aby mi tisíce krásných vzpomínek nedrásalo duši. Zachoval se ke -mně neslýchané, avšak věřím upřímně, že bych mu dokázal odpustit všechno -jiné spíš než to, že zklamal přání svého otce a znesvětil jeho památku.“ +„Ach ne, to ne — já před ním utíkat nemusím. Bude-li si přát, aby +mě neměl na očích, musí odjet on. Nejsme spolu zadobře, každé +setkání s ním je pro mne utrpením, ale nemám důvod, proč bych se +mu měl vyhýbat, kromě toho, co může zvědět celý svět — že se ke +mně zachoval velice špatně a že bohužel je takový, jaký je. Starý +pan Darcy, jeho otec, dej mu pámbůh věčnou slávu, byl nejlepší +člověk na světě, slečno Bennetová. Nikdo to se mnou nikdy +nemyslel tak dobře jako on a já nemohu ani pohlédnout na mladého +pana Darcyho, aby mi tisíce krásných vzpomínek nedrásalo duši. +Zachoval se ke mně neslýchané, avšak věřím upřímně, že bych mu +dokázal odpustit všechno jiné spíš než to, že zklamal přání svého +otce a znesvětil jeho památku.“ Elizabeth zajímala tato záležitost čím dál tím víc a poslouchala s napjatou pozorností, avšak taktně se nevyptávala. -Pan Wickham se rozhovořil o obecnějších věcech, o Mery-tonu a jeho -okolí, o společenském životě. Zdálo se, že vše, co dosud viděl, na něho -udělalo nejlepší dojem a zvláště nešetřil decentními, leč nezastřenými -poklonami na adresu mery-tonské společnosti. +Pan Wickham se rozhovořil o obecnějších věcech, o Merytonu a jeho +okolí, o společenském životě. Zdálo se, že vše, co dosud viděl, +na něho udělalo nejlepší dojem a zvláště nešetřil decentními, leč +nezastřenými poklonami na adresu merytonské společnosti. „Těšil jsem se, že budu často pobývat ve společnosti, v dobré -společnosti, a hlavně z tohoto důvodu jsem vstoupil do domobrany. Věděl -jsem, že jde o proslulý pluk, kde se příjemně - -slouží, a přítel Denny mě zlákal tím, jak mi líčil jeho nynější -stanoviště a lichotivou pozornost a vynikající známosti, jichž se jim v -Merytonu dostalo. Přiznám se vám, že se bez společnosti neobejdu. Poznal -jsem už v životě lecjaká - -zklamání a mám povahu, která nesnáší osamělost. Musím se nějak zaměstnat -a žít mezi lidmi. Nezamýšlel jsem dát se na vojnu, ale vlivem okolností -jsem si zvolil tuto dráhu. Měl jsem se stát sluhou božím - připravoval -jsem se na to od dětství - a dnes bych byl usazen na krásné - -faře s tučnou prebendou, kdyby se to bylo zlíbilo pánovi, o němž jsme +společnosti, a hlavně z tohoto důvodu jsem vstoupil do domobrany. +Věděl jsem, že jde o proslulý pluk, kde se příjemně slouží, +a přítel Denny mě zlákal tím, jak mi líčil jeho nynější +stanoviště a lichotivou pozornost a vynikající známosti, jichž se +jim v Merytonu dostalo. Přiznám se vám, že se bez společnosti +neobejdu. Poznal jsem už v životě lecjaká zklamání a mám povahu, +která nesnáší osamělost. Musím se nějak zaměstnat a žít mezi +lidmi. Nezamýšlel jsem dát se na vojnu, ale vlivem okolností jsem +si zvolil tuto dráhu. Měl jsem se stát sluhou božím — připravoval +jsem se na to od dětství — a dnes bych byl usazen na krásné faře +s tučnou prebendou, kdyby se to bylo zlíbilo pánovi, o němž jsme právě hovořili.“ „Skutečně?“ -„Ano - nebožtík pan Darcy ve své poslední vůli stanovil, že mám dostat +„Ano — nebožtík pan Darcy ve své poslední vůli stanovil, že mám dostat nejlepší faru na jeho panství, jakmile se uvolní. Byl mi za kmotra a měl mě nesmírně rád. Jeho dobrota se ani slovy vylíčit nedá! Chtěl mě dobře zaopatřit a jistě se domníval, že tak učinil, ale když se fara uvolnila, dostal ji někdo jiný.“ -„Dobrý bože!“ zvolala Elizabeth, „jak je to možné? Cožpak to jde, nedbat -poslední vůle? Proč - -jste si nepodal žalobu?“ - -„Příslušná pasáž byla v poslední vůli formulována trošinku nejasně, -takže jsem se nemohl dovolávat zákonů, čestný člověk nemohl mít pochyb o -úmyslech starého pána, leč panu Darcymu se zlíbilo o nich pochybovat - -nebo šije vykládat jako přání závislé na jistých okolnostech - a tvrdil, -že jsem pozbyl veškerých nároků pro svou lehkomyslnost a výstřednosti - -to už se vždycky něco najde. Jisté je, že se fara před dvěma lety -uvolnila, právě - -když jsem dosáhl věku, abych mohl být vysvěcen, a zeji dostal jiný; a -stejně jisté je, že si nemohu nic vyčítat, a nevím, co bych byl provedl, -abych si tohle zasloužil. Jsem člověk temperamentní a neopatrný, snad -jsem mu někdy řekl do oči příliš otevřeně, co si o něm myslím. Ničeho -horšího si nejsem vědom. Pravda, máme zcela protichůdné povahy a on mě - -nenávidí.“ +„Dobrý bože!“ zvolala Elizabeth, „jak je to možné? Cožpak to jde, +nedbat poslední vůle? Proč jste si nepodal žalobu?“ + +„Příslušná pasáž byla v poslední vůli formulována trošinku +nejasně, takže jsem se nemohl dovolávat zákonů, čestný člověk +nemohl mít pochyb o úmyslech starého pána, leč panu Darcymu se +zlíbilo o nich pochybovat - nebo šije vykládat jako přání závislé +na jistých okolnostech — a tvrdil, že jsem pozbyl veškerých +nároků pro svou lehkomyslnost a výstřednosti - to už se vždycky +něco najde. Jisté je, že se fara před dvěma lety uvolnila, právě +když jsem dosáhl věku, abych mohl být vysvěcen, a že ji dostal +jiný; a stejně jisté je, že si nemohu nic vyčítat, a nevím, co +bych byl provedl, abych si tohle zasloužil. Jsem člověk +temperamentní a neopatrný, snad jsem mu někdy řekl do oči příliš +otevřeně, co si o něm myslím. Ničeho horšího si nejsem vědom. +Pravda, máme zcela protichůdné povahy a on mě nenávidí.“ „Neslýchané! Zasloužil by veřejně zostudit.“ -„Dříve nebo později tomu jistě neujde - avšak nikoli Z mého popudu. +„Dříve nebo později tomu jistě neujde — avšak nikoli Z mého popudu. Dokud je mi drahá - památka jeho otce, nemohu se mu postavit ani odhalit jeho pravou tvář.“ Za tato slova si ho Elizabeth vážila, a když je říkal, připadal jí krásnější než dřív. @@ -2792,24 +2709,21 @@ krásnější než dřív. „Ale co ho k tomu vedlo?“ zeptala se po chvíli. „Z jakého důvodu se k vám zachoval tak krutě?“ -„Cítí ke mně nenávist - nenávist, jejíž původ musím do +„Cítí ke mně nenávist — nenávist, jejíž původ musím do jisté míry +hledat v žárlivosti. Kdyby si mě nebyl zesnulý pan Darcy tolik +oblíbil, byl by mě jeho syn snášel lépe: ale vřelé city, které ke +mně pan Darcy starší choval, ho popuzovaly a dráždily, pokud vím, +již od útlého věku. Neměl na to povahu, aby v tomhle snesl soka, +— soka, jemuž byla často dána přednost.“ -jisté míry hledat v žárlivosti. Kdyby si mě nebyl zesnulý pan Darcy -tolik oblíbil, byl by mě - -jeho syn snášel lépe: ale vřelé city, které ke mně pan Darcy starší -choval, ho popuzovaly a dráždily, pokud vím, již od útlého věku. Neměl -na to povahu, aby v tomhle snesl soka, - soka, jemuž byla často dána -přednost.“ - -„Nepokládala jsem pana Darcyho za tak špatného - ačkoli mi nebyl +„Nepokládala jsem pana Darcyho za tak špatného — ačkoli mi nebyl sympatický, nemyslela jsem si o něm nic zlého. Měla jsem jen dojem, že pohrdá svými bližními bez rozdílu, avšak nenapadlo mě, že by se dokázal snížit k tak zlomyslné pomstě, k takové nespravedlnosti, k takové nelidskosti jako vůči vám.“ Na chvíli se zabrala do úvah a pak znovu navázala řeč: „Vzpomínám si -však, jak se jednoho dne v Netherřieldu honosil nesmiřitelností svého +však, jak se jednoho dne v Netherfieldu honosil nesmiřitelností svého hněvu a neschopností odpouštět. Musí mít hroznou povahu.“ „V tomto případě si nechci osobovat právo soudit,“ odvětil Wickham. @@ -2823,31 +2737,28 @@ sympatie na první pohled!“ avšak spokojila se stylizací: „Vždyť jste spolu vyrůstali od dětských střevíčků, ve stejném prostředí, jak jste mi, nemýlímli se, vyprávěl, a všechno vás muselo sbližovat!“ -„Narodili jsme se ve stejné farnosti, v jednom zámeckém parku, dětství -jsme valnou většinou strávili spolu, bydleli jsme pod jednou střechou, -stejně jsme se zabavovali, rodiče o nás stejně - -pečovali. Můj otec zprvu zastával to povolání, jehož je váš pan strýček -tak vynikajícím představitelem, avšak vzdal se vlastní praxe, aby mohl -být užitečný panu Darcymu, a věnoval se pak zcela správě darcyovského -panství. Pan Darcy si ho velice vážil a pokládal ho za svého blízkého, -důvěrného přítele. Často prohlašoval, zeje mému otci velmi zavázán za -to, jak pečlivě řídí jeho hospodářství, a když otec ležel na smrtelném -loži a on mu dobrovolně - -sliboval, že se o mne postará, vedla ho k tomu jistě stejně vděčnost k -němu jako náklonnost ke mně.“ +„Narodili jsme se ve stejné farnosti, v jednom zámeckém parku, +dětství jsme valnou většinou strávili spolu, bydleli jsme pod +jednou střechou, stejně jsme se zabavovali, rodiče o nás stejně +pečovali. Můj otec zprvu zastával to povolání, jehož je váš pan +strýček tak vynikajícím představitelem, avšak vzdal se vlastní +praxe, aby mohl být užitečný panu Darcymu, a věnoval se pak zcela +správě darcyovského panství. Pan Darcy si ho velice vážil +a pokládal ho za svého blízkého, důvěrného přítele. Často +prohlašoval, že je mému otci velmi zavázán za to, jak pečlivě +řídí jeho hospodářství, a když otec ležel na smrtelném loži a on +mu dobrovolně sliboval, že se o mne postará, vedla ho k tomu +jistě stejně vděčnost k němu jako náklonnost ke mně.“ „Neuvěřitelné!“ zvolala Elizabeth. „A neslýchané! Divím se, že ho aspoň jeho známá pýcha nepřiměla, aby se s vámi spravedlivě vyrovnal. Že aspoň kvůli tomu, když už ne pro nic jiného, není příliš povznesen nad podvod -- neboť jinak to nazvat nelze.“ +— neboť jinak to nazvat nelze.“ „Je to skutečně s podivem, neboť téměř všechno jeho počínání je řízeno -pýchou - a pýcha mu už často byla dobrým rádcem. Poutá ho k ctnosti úže +pýchou — a pýcha mu už často byla dobrým rádcem. Poutá ho k ctnosti úže než kterákoli jiná vlastnost. Jenže nikdo z nás nejedná podle stále stejné šablony a v mém případě působily ještě mocnější podněty než - pýcha.“ „Cožpak ho taková odsouzeníhodná vlastnost jako pýcha mohla někdy vést k @@ -2856,7 +2767,7 @@ dobrému?“ • „Ale ano. Často se z té příčiny zachoval velkomyslně a štědře - neskrblil penězi, stavěl na odiv svou pohostinnost, pomáhal svým deputátníkům, ulehčoval chudým. To všechno způsobuje rodinná pýcha, -synovská pýcha - neboť on je velmi pyšný na to, co jeho nebožtík otec +synovská pýcha — neboť on je velmi pyšný na to, co jeho nebožtík otec dokázal. Mocně ho podněcuje snaha neposkvrnit svéjméno, neztratit oblibu mezi lidem, uchovat vliv Pemberley. Je také pyšný na svou sestru, do jisté míry ji snad i miluje, a proto se o ni laskavě a pečlivě stará: @@ -2874,29 +2785,25 @@ v Londýně pod péčí a ochranou soukromé učitelky.“ Dotkli se v rozhovoru ještě mnoha jiných námětů a mnohokrát se odmlčeli, až Elizabeth, která - se nemohla nevrátit ještě jednou k počáteční rozmluvě, pravila: -„Udivuje mě, že se tak důvěrně spřátelil s panem Bingleym! Jak se může -ten dobrosrdečný - -pan Bingley, jenž se mi skutečně zdá sympatický, sblížit právě s takovým -člověkem? Vždyť - -se k sobě vů-bec nehodí! - Znáte se s panem Bingleym?“ +„Udivuje mě, že se tak důvěrně spřátelil s panem Bingleym! Jak se +může ten dobrosrdečný pan Bingley, jenž se mi skutečně zdá +sympatický, sblížit právě s takovým člověkem? Vždyť se k sobě +vů-bec nehodí! — Znáte se s panem Bingleym?“ „Ne, neznám.“ „Je to velice družný, přívětivý, okouzlující člověk. Jistě ani netuší, jaký je pan Darcy ve skutečnosti.“ -„Snad to netuší - ale pan Darcy umí být příjemný, když mu na tom záleží. +„Snad to netuší — ale pan Darcy umí být příjemný, když mu na tom záleží. Schopnosti k tomu má. Nenajdete zábavnějšího společníka, uzná-li vás za hodná svého zájmu. Ve společnosti lidí z jeho společenských kruhů je zcela jiný než mezi méně majetnými. Pýchy se nikdy zcela nezbaví, avšak k boháčům je velkomyslný, spravedlivý, -upřímný, rozumný, čestný a snad i přívětivý - podle té které peněženky a +upřímný, rozumný, čestný a snad i přívětivý — podle té které peněženky a osobnosti.“ Partie whistu brzy nato skončila, hráči se shromáždili u druhého stolu a @@ -2908,7 +2815,7 @@ ujišťoval ji s přehnaným důrazem, že mu na tom nezáleží, on že na penězích nelpí, a prosil ji, aby tomu nepřikládala význam. „Vím dobře, drahá madam,“ pravil, „že člověk, jenž usedá ke karetnímu -stolku, je v jistém smyslu hříčkou náhody - a já zaujímám naštěstí +stolku, je v jistém smyslu hříčkou náhody — a já zaujímám naštěstí takové postavení, že si kvůli pěti šilinkům nemusím dělat těžkou hlavu. Každý by to zajisté říci nemohl, avšak díky lady Catherine de Bourghové mi není třeba dbát na maličkosti.“ @@ -2923,16 +2830,13 @@ dlouho.“ „Víte ovšem, že lady Anně Darcyová byla sestrou lady Catherine de Bourghové, a že je tudíž - pan Darcy synovcem lady Catherine.“ „Ne, to jsem nevěděla. Není mi nic známo o příbuzenstvu lady Catherine, slyšela jsem. o ní - předevčírem poprvé v životě.“ „Její dcera, slečna de Bourghová, bude bohatá dědička - a všeobecně panuje přesvědčení, že ona a její bratranec obě panství spojí.“ Toto sdělení vyvolalo úsměv na Elizabethině tváři při pomyšlení na chudinku slečnu Bingleyovou. Marné jsou tedy její úsluhy, marná a @@ -2946,11 +2850,10 @@ arogantní a sobecká osoba.“ „Myslím, že se vůbec nemýlíte,“ odvětil Wickham, „neviděl jsem ji už řadu let, ale velmi dobře se pamatuji, že jsem ji nikdy neměl rád a že -se chovala vždy panovačně a beztaktně. Říkává se o ní, zeje nadmíru +se chovala vždy panovačně a beztaktně. Říkává se o ní, že je nadmíru chytrá a rozumná, avšak já se domnívám, že tuto reputaci získala jednak díky svému rodu a bohatství, pak díky svému vladařskému vystupování, a konečně - vlivem svého pyšného synovce, jenž předpokládá, že každý z jeho blízkých je nadán mimořádnými duševními schopnostmi.“ @@ -2969,20 +2872,17 @@ přátelského přijetí manželů Philipsových, než znovu kdekoho ujistil, že si ze své prohry v kartách vůbec nic nedělá, než - vypočítal všechny chody večeře a několikrát se omluvil, že se sestřenky kvůli němu musí - tísnit, stál už kočár dávno před vraty v Longbournu. Nazítří svěřila Elizabeth Jane, co se odehrálo mezi ní a panem -Wickhamem. Jane ji vyslechla s údivem a starostlivým zájmem - nemohla se +Wickhamem. Jane ji vyslechla s údivem a starostlivým zájmem — nemohla se smířit s myšlenkou, že by byl pan Darcy tak málo hoden přátelství pana Bingleyho; na druhé straně však při své povaze nedokázala pochybovat o věrohodnosti na pohled tak sympatického mladého muže, jako byl Wickham. Pouhá možnost, že byl skutečně vystaven takovému protivenství, v ní vzbuzovala vřelý - soucit, a tak nezbývalo než si zachovat dobré mínění o obou, obhajovat každého zvlášť a přičíst na vrub náhodě a omylu to, co se nedalo vysvětlit jinak. @@ -2993,84 +2893,70 @@ jeden druhému jevili v klamném světle. Nemůžeme si, krátce a dobře, domýšlet, jaké příčiny a okolnosti je znesvářily, aniž na toho či onoho svalíme odpovědnost.“ -„V tom máš tedy pravdu - ale jsem jen zvědavá, jak obhájíš ty -prostředníky, co do té - -záležitosti zasahovali, milá Jane. Je třeba si něco vymyslet, neboť -jinak budeme muset někoho odsoudit.“ +„V tom máš tedy pravdu — ale jsem jen zvědavá, jak obhájíš ty +prostředníky, co do té záležitosti zasahovali, milá Jane. Je +třeba si něco vymyslet, neboť jinak budeme muset někoho +odsoudit.“ -„Vysmívej se mi, jak chceš, já proto od svého neustoupím. Jen považ, -drahá Lízinko, jaké - -podivné světlo by to vrhlo na pana Darcyho, kdyby se ukázalo, že se -takhle zachoval k oblíbenci svého otce, jehož přislíbil zaopatřit. To je -vyloučené. Nikdo, komu lidskost není - -cizí, kdo má úctu sám před sebou, by toho nebyl schopen. Cožpak by se v -něm jeho důvěrní - -přátele'-mohli tak strašně mýlit? - Ne, to ne!“ +„Vysmívej se mi, jak chceš, já proto od svého neustoupím. Jen +považ, drahá Lízinko, jaké podivné světlo by to vrhlo na pana +Darcyho, kdyby se ukázalo, že se takhle zachoval k oblíbenci +svého otce, jehož přislíbil zaopatřit. To je vyloučené. Nikdo, +komu lidskost není cizí, kdo má úctu sám před sebou, by toho +nebyl schopen. Cožpak by se v něm jeho důvěrní přátele'-mohli tak +strašně mýlit? — Ne, to ne!“ „Dovedu si mnohem spíše představit, že bylo zneužito důvěry pana -Bingleyho, než že by si byl pan Wickham vymyslel takovou historku, jako -mi včera o sobě vyprávěl; měl pohotově - -fakta, všechno. Pan Darcy ji ostatně může vyvrátit, není-li pravdivá. -Ale říkal to s tak upřímným pohledem!“ „Je to těžká věc - hrozná. Jeden -neví, co si o tom myslet.“ „Promiň, ale jeden ví přesně, co si o tom -myslet.“ - -Jane si však byla jista jen jedním - že se pan Bingley, bylo-li skutečně -zneužito jeho důvěry - octne v trapné situaci, až se to rozkřikne. - -Rozhovor obou dívek, jenž se odehrával v parku, přerušil příjezd právě -některých zúčastněných osob: pan Bingley se sestrami je přišli osobně -pozvat na dlouho očekávaný - -nether-fieldský ples, který se měl konat příští úterý. Obě dámy vřele -pozdravily svou drahou přítelkyni, tvrdily, že ji už neviděly dlouhé -věky, a opětovně se dotazovaly, co dělala od té - -doby, kdy se rozloučily. Ostatním členům rodiny nevěnovaly téměř -pozornost, paní - -Bennetovou přehlížely, pokud to jen šlo, s Elizabeth sotva prohodily pár -slov, na ostatní - -vůbec nepromluvily. Zakrátko opět odjely - zvedly se tak rychle, že -bratra úplně zmátly, a odspěchaly, jako by užuž chtěly být z dosahu -zdvořilosti matky Bennetové. Netherfieldský bál byl pro všechny ženy v -rodině představou nadobyčej lákavou. Paní - -Bennetová ráčila usoudit, že pan Bingley pořádá ples na počest její -nejstarší dcery, a zvlášť jí - -polichotilo, zeje přišel pozvat osobně, místo aby poslal formální -pozvánku. Jane si v duchu kreslila, jak krásný večer stráví ve -společnosti obou svých přítelkyň, zahrnována pozornostmi jejich bratra; -Elizabeth se těšila, že protančí noc s panem Wickhamem a že jí pan Darcy +Bingleyho, než že by si byl pan Wickham vymyslel takovou +historku, jako mi včera o sobě vyprávěl; měl pohotově fakta, +všechno. Pan Darcy ji ostatně může vyvrátit, není-li pravdivá. +Ale říkal to s tak upřímným pohledem!“ „Je to těžká věc — hrozná. +Jeden neví, co si o tom myslet.“ „Promiň, ale jeden ví přesně, co +si o tom myslet.“ + +Jane si však byla jista jen jedním — že se pan Bingley, bylo-li +skutečně zneužito jeho důvěry — octne v trapné situaci, až se to +rozkřikne. + +Rozhovor obou dívek, jenž se odehrával v parku, přerušil příjezd +právě některých zúčastněných osob: pan Bingley se sestrami je +přišli osobně pozvat na dlouho očekávaný netherfieldský ples, +který se měl konat příští úterý. Obě dámy vřele pozdravily svou +drahou přítelkyni, tvrdily, že ji už neviděly dlouhé věky, +a opětovně se dotazovaly, co dělala od té doby, kdy se +rozloučily. Ostatním členům rodiny nevěnovaly téměř pozornost, +paní Bennetovou přehlížely, pokud to jen šlo, s Elizabeth sotva +prohodily pár slov, na ostatní vůbec nepromluvily. Zakrátko opět +odjely — zvedly se tak rychle, že bratra úplně zmátly, +a odspěchaly, jako by užuž chtěly být z dosahu zdvořilosti matky +Bennetové. Netherfieldský bál byl pro všechny ženy v rodině +představou nadobyčej lákavou. Paní + +Bennetová ráčila usoudit, že pan Bingley pořádá ples na počest +její nejstarší dcery, a zvlášť jí polichotilo, že je přišel +pozvat osobně, místo aby poslal formální pozvánku. Jane si +v duchu kreslila, jak krásný večer stráví ve společnosti obou +svých přítelkyň, zahrnována pozornostmi jejich bratra; Elizabeth +se těšila, že protančí noc s panem Wickhamem a že jí pan Darcy svými pohledy i chováním všechno potvrdí. Pro Catherine a Lydii -nezáviselo štěstí ani tak na určité - -události nebo určité osobě, ačkoli obě, stejně jako Elizabeth, hodlaly -tančit převážně s panem Wickhamem, nebyl to však jediný partner, jenž je -mohl uspokojit, a ples je každopádně ples. Dokonce i Mary ujistila -ostatní, zejí to není proti mysli. +nezáviselo štěstí ani tak na určité události nebo určité osobě, +ačkoli obě, stejně jako Elizabeth, hodlaly tančit převážně +s panem Wickhamem, nebyl to však jediný partner, jenž je mohl +uspokojit, a ples je každopádně ples. Dokonce i Mary ujistila +ostatní, že jí to není proti mysli. „Pokud mám pro sebe dopoledne, jsem spokojená,“ pravila. „Nepovažuji to za oběť, tu a tam si večer vyjít. Každý je společnosti něčím povinován: -a kromě toho se i já přikláním k názoru, zeje ku prospěchu občas se +a kromě toho se i já přikláním k názoru, že je ku prospěchu občas se pobavit a rozptýlit.“ -Elizabeth se vzhledem k této události zmocnilo takové rozjaření, že se -dokonce ani nevyhýbala panu Collinsovi, ačkoli na něho jinak příliš -často nepromluvila, a zeptala se ho, přijme-li pozvání pana Bingleyho, a -zda bude v kladném případě pokládat za vhodné, aby se sám zúčastnil -zábavy, dosti ji překvapilo, když zjistila, že proti tomu nemá výhrad, -že hodlá - -tančit a vůbec se neobává nelibosti arcibiskupa ani lady Catherine de -Bourghové. +Elizabeth se vzhledem k této události zmocnilo takové rozjaření, +že se dokonce ani nevyhýbala panu Collinsovi, ačkoli na něho +jinak příliš často nepromluvila, a zeptala se ho, přijme-li +pozvání pana Bingleyho, a zda bude v kladném případě pokládat za +vhodné, aby se sám zúčastnil zábavy, dosti ji překvapilo, když +zjistila, že proti tomu nemá výhrad, že hodlá tančit a vůbec se +neobává nelibosti arcibiskupa ani lady Catherine de Bourghové. „Ujišťuji vás, že takovýto ples, pořádaný úctyhodným mladým pánem pro váženou společnost, nepokládám vůbec za nic špatného, jsou mi cizí i @@ -3080,72 +2966,67 @@ poprosit vás, slečno Elizabeth, abyste mi zadala první dva kousky - věřím, že sestřenka Jane pochopí, proč jsem požádal první vás, a nebude si to vykládat jako projev neúcty ke své osobě.“ -Elizabeth byla dokonale zaskočena. Rozhodla se už, že zahájí ples s -panem Wickhamem, a teď se jí uváže na krk pan Collins! Dosud nikdy se jí -dobrá nálada tak nevyplatila. Nedalo se však nic dělat. Odsunula svou a -Wickhamovu blaženost na dobu pozdější a přitakala panu Collinsovi, jak -nejpřívětivěji dokázala. Jeho galantnost ji těšila tím méně, když ji -napadlo, neskrývá-li se za ní něco víc. Poprvé jí svitlo podezření, že -snad ona je ta vyvolená mezi sestrami, která se má stát paní na -hunsfordské faře a zaskakovat do počtu u karetních stolků - -na rosingském zámku, nenaskytnou-li se vítanější hosté. A brzy se její -neblahé tušení utvrdilo v jistotu, když viděla, jak je k ní čím dál -pozornější, jak se často pokouší složit poklonu jejímu vtipu a -temperamentu, a třebaže ji takovéto účinky jejího osobního kouzla víc -překvapovaly, než těšily, matka Bennetová dávala jasně najevo, že jí je -tento budoucí ženich velmi vítán. Elizabeth její narážky raději -pomíjela, neboť si byla dobře vědoma, že jakákoli odpověď musí - -mít vzápětí vážné různice. Pan Collins ji třeba ani o ruku nepožádá, a -dokud tak neučiní, je zbytečné mít kvůli němu mrzutosti. - -Nenaskytnout se takový důvod k přípravám a námět k rozhovorům, jako byl -netherfieldský - -ples, byly by se mladší slečny Bennetovy octly v strašné situaci, neboť -ode dne, kdy přišlo pozvání, až do dne, kdy se ples konal, trvaly takové -lijáky, že se ani jednou nemohly vypravit do Merytonu. Nerozptýlila je -tedy ani tetinka, ani páni dů-stojníci, ani novinky - vždyť i čajové -růžičky pro tu událost musel přivézt posel. +Elizabeth byla dokonale zaskočena. Rozhodla se už, že zahájí ples +s panem Wickhamem, a teď se jí uváže na krk pan Collins! Dosud +nikdy se jí dobrá nálada tak nevyplatila. Nedalo se však nic +dělat. Odsunula svou a Wickhamovu blaženost na dobu pozdější +a přitakala panu Collinsovi, jak nejpřívětivěji dokázala. Jeho +galantnost ji těšila tím méně, když ji napadlo, neskrývá-li se za +ní něco víc. Poprvé jí svitlo podezření, že snad ona je ta +vyvolená mezi sestrami, která se má stát paní na hunsfordské faře +a zaskakovat do počtu u karetních stolků na rosingském zámku, +nenaskytnou-li se vítanější hosté. A brzy se její neblahé tušení +utvrdilo v jistotu, když viděla, jak je k ní čím dál pozornější, +jak se často pokouší složit poklonu jejímu vtipu a temperamentu, +a třebaže ji takovéto účinky jejího osobního kouzla víc +překvapovaly, než těšily, matka Bennetová dávala jasně najevo, že +jí je tento budoucí ženich velmi vítán. Elizabeth její narážky +raději pomíjela, neboť si byla dobře vědoma, že jakákoli odpověď +musí mít vzápětí vážné různice. Pan Collins ji třeba ani o ruku +nepožádá, a dokud tak neučiní, je zbytečné mít kvůli němu +mrzutosti. + +Nenaskytnout se takový důvod k přípravám a námět k rozhovorům, +jako byl netherfieldský ples, byly by se mladší slečny Bennetovy +octly v strašné situaci, neboť ode dne, kdy přišlo pozvání, až do +dne, kdy se ples konal, trvaly takové lijáky, že se ani jednou +nemohly vypravit do Merytonu. Nerozptýlila je tedy ani tetinka, +ani páni důstojníci, ani novinky — vždyť i čajové růžičky pro tu +událost musel přivézt posel. Rovněž Elizabethina trpělivost byla krutě zkoušena, když jí počasí zcela znemožnilo prohlubovat přátelství s panem Wickhamem, a nic než ples příští úterý by nebylo umožnilo Kitty s Lydií přečkat takový pátek, sobotu, neděli a pondělí. -Až do chvíle, kdy Elizabeth vstoupila v Netherfieldu do salónu a marně -se rozhlížela mezi červenokabátníky po panu Wickhamovi, jí ani na mysl -nepřišlo, že by nemusel být přítomen. Věřila ve shledání s jistotou -neotřesenou určitými úvahami, které by ji byly mohly docela logicky -zviklat. Oblékla se pečlivěji než jindy a s velkým elánem se -připravovala dobýt ty pozice v jeho srdci, které ještě nebyly ztečeny, -přesvědčena, že jich nezbývá tolik, aby to nestačila během jednoho -večera. Okamžitě však pojala strašlivé podezření, že ho pan Bingley -opomněl, když zval důstojníky, aby vyhověl svému příteli, a třebaže se -ukázalo, že to docela tak nebylo, potvrdil jeho nepřítomnost pan Denny, -jeho přítel, na něhož se Lydia dychtivě - -obrátila, a sdělil jim, že pan Wickham musel včera odjet za obchodními -záležitostmi do Londýna a že se ještě nevrátil, načež dodal s výmluvným -úsměvem: +Až do chvíle, kdy Elizabeth vstoupila v Netherfieldu do salónu +a marně se rozhlížela mezi červenokabátníky po panu Wickhamovi, +jí ani na mysl nepřišlo, že by nemusel být přítomen. Věřila ve +shledání s jistotou neotřesenou určitými úvahami, které by ji +byly mohly docela logicky zviklat. Oblékla se pečlivěji než jindy +a s velkým elánem se připravovala dobýt ty pozice v jeho srdci, +které ještě nebyly ztečeny, přesvědčena, že jich nezbývá tolik, +aby to nestačila během jednoho večera. Okamžitě však pojala +strašlivé podezření, že ho pan Bingley opomněl, když zval +důstojníky, aby vyhověl svému příteli, a třebaže se ukázalo, že +to docela tak nebylo, potvrdil jeho nepřítomnost pan Denny, jeho +přítel, na něhož se Lydia dychtivě obrátila, a sdělil jim, že pan +Wickham musel včera odjet za obchodními záležitostmi do Londýna +a že se ještě nevrátil, načež dodal s výmluvným úsměvem: „Nemyslím, že by se ty obchodní záležitosti nebyly daly odložit, kdyby se nebyl chtěl vyhnout jistému pánovi zde přítomnému.“ -Tento dodatek k jeho sdělení Lydia přeslechla, avšak Elizabeth neušel, a -jelikož Darcy zavinil Wickhamovu nepřítomnost, viděla v tom nemalý -důkaz, že se od prvopočátku nemýlila, a její - -antipatie k němu se tak vyhrotily právě prožitým zklamáním, že mu sotva -dokázala jakžtakž - -slušně odpovědět na zdvořilé dotazy, s nimiž k ní vzápětí přikročil. -Bude-li k Darcymu pozorná, vlídná a trpělivá, ublíží tím Wickhamovi. -Byla odhodlána vůbec se s ním nebavit a odvrátila se od něho tak -nemilostivě, že to div neodpykal ještě i Bingley, jehož zaslepená - -náklonnost ji dráždila. +Tento dodatek k jeho sdělení Lydia přeslechla, avšak Elizabeth +neušel, a jelikož Darcy zavinil Wickhamovu nepřítomnost, viděla +v tom nemalý důkaz, že se od prvopočátku nemýlila, a její +antipatie k němu se tak vyhrotily právě prožitým zklamáním, že mu +sotva dokázala jakžtakž slušně odpovědět na zdvořilé dotazy, +s nimiž k ní vzápětí přikročil. Bude-li k Darcymu pozorná, +vlídná a trpělivá, ublíží tím Wickhamovi. Byla odhodlána vůbec +se s ním nebavit a odvrátila se od něho tak nemilostivě, že to +div neodpykal ještě i Bingley, jehož zaslepená náklonnost ji +dráždila. Avšak Elizabeth neměla v povaze dlouho se mračit, a třebaže pro ni byl večer zkažený, nesetrvala v špatné náladě příliš dlouho. Vylila si srdce @@ -3161,28 +3042,26 @@ zjištěním, že se těší všeobecné oblibě. Když dotančila, vrátila se Charlottě Lucasové; z rozhovoru je nečekaně vyrušil pan Darcy a tak ji překvapil svým oslovením, že mu přislíbila příští tanec, ani nevěděla jak. Odešel od nich okamžitě, takže si mohla hned začít vyčítat svou -malou duchapřítomnost. Charlottě seji snažila utěšit. „Uvidíš, že se +malou duchapřítomnost. Charlottě se ji snažila utěšit. „Uvidíš, že se ukáže jako milý společník.“ „Chraň bůh! To by byl hrozný malér! Aby se ukázal jako milý společník člověk, jehož jsi odhodlána nenávidět! To mi nesmíš přát.“ -Když hudba spustila a Darcy se blížil, abyji odvedl do kola, Charlottě -ji ještě honem šeptem napomenula, aby nebyla husa a kvůli tomu, že sejí -líbí Wickham, se nechovala nepříjemně k člověku, který je desetkrát -důležitější. Elizabeth neodpověděla a zaujala místo v řadě proti němu, -dosud tonouc v úžasu, jaké cti sejí to dostává, a pohledy sousedů jí -napovídaly, že není - -ve svém úžasu sama. Dlouhou chvíli stáli, aniž promluvili, až Elizabeth -nabyla dojmu, že mají - -oba tance promlčet; nejprve si řekla, že ona mlčení neprolomí, pak ale -náhle usoudila, že vytrestá svého tanečníka víc, když ho přiměje k -rozhovoru, a podotkla něco o tanci. Odpověděl jí a znovu se odmlčel. Po -několika minutách ho oslovila podruhé: „Teď je řada na vás, abyste něco -řekl, pane Darcy. Já už jsem prohodila pár slov o tanci, a vy byste měl -tedy něco poznamenat o sále nebo o počtu párů na parketě.“ +Když hudba spustila a Darcy se blížil, abyji odvedl do kola, +Charlottě ji ještě honem šeptem napomenula, aby nebyla husa +a kvůli tomu, že se jí líbí Wickham, se nechovala nepříjemně +k člověku, který je desetkrát důležitější. Elizabeth neodpověděla +a zaujala místo v řadě proti němu, dosud tonouc v úžasu, jaké cti +se jí to dostává, a pohledy sousedů jí napovídaly, že není ve svém +úžasu sama. Dlouhou chvíli stáli, aniž promluvili, až Elizabeth +nabyla dojmu, že mají oba tance promlčet; nejprve si řekla, že +ona mlčení neprolomí, pak ale náhle usoudila, že vytrestá svého +tanečníka víc, když ho přiměje k rozhovoru, a podotkla něco +o tanci. Odpověděl jí a znovu se odmlčel. Po několika minutách ho +oslovila podruhé: „Teď je řada na vás, abyste něco řekl, pane +Darcy. Já už jsem prohodila pár slov o tanci, a vy byste měl tedy +něco poznamenat o sále nebo o počtu párů na parketě.“ Usmál se a ujistil ji, že pohovoří, o čemkoli jí libo. @@ -3192,11 +3071,10 @@ můžeme mlčet.“ „Hovoříváte tedy zpravidla při tanci?“ -„Někdy ano. Pár slovíčkům se tu a tam nevyhnete, to víte. Vypadalo by to -podivně, kdyby spolu páry půl hodiny mlčely, avšak kvůli některým lidem -by měla být stanovena taková - -konverzační pravidla, aby jim to dalo co nejmenší námahu.“ +„Někdy ano. Pár slovíčkům se tu a tam nevyhnete, to víte. +Vypadalo by to podivně, kdyby spolu páry půl hodiny mlčely, avšak +kvůli některým lidem by měla být stanovena taková konverzační +pravidla, aby jim to dalo co nejmenší námahu.“ „Stojíte o to kvůli sobě, anebo se domníváte, že by to přišlo vhod mně?“ @@ -3212,7 +3090,7 @@ bezpochyby považujete za věrný portrét.“ „Nemohu posuzovat vlastní dílo.“ -Na to jí neodpověděl a mlčeli už, dokud hudba nedohrála. Pak sejí +Na to jí neodpověděl a mlčeli už, dokud hudba nedohrála. Pak se jí zeptal, zda ona a její sestry nechodí často do Mery-tonu. Přitakala, a protože nedokázala odolat pokušení, dodala: „Když @@ -3227,53 +3105,46 @@ jist.“ „Měl to neštěstí, že pozbyl vašeho přátelství,“ odvětila Elizabeth důrazně, „a následky ponese asi celý život.“ -Darcy neodpovídal a bylo na něm vidět, že by rád změnil téma rozhovoru. -V té chvíli se jim po boku objevil sir William Lucas, jenž hodlal projít -tanečními páry na druhou stranu místnosti; jakmile však zpozoroval pana -Darcyho, zastavil se - -a s přezdvořilou úklonou mu blahopřál k jeho tanečnímu výkonu i k jeho -tanečnici. - -„Potěšil jste mne, velice jste mne potěšil, drahý pane. Tak dokonalého -tanečníka člověk často nevidí. Zřejmě jste mistrem tohoto umění. Dovolte -však, abych zdůraznil, že vaše půvabná - -partnerka za vámi nijak nezůstává pozadu, a musím vyjádřit naději, že -budeme mít to potěšení - -vás takto často vídat, až dojde k jistému příjemnému překvapení, viďte, -slečno Elizo?“(A ukázal očima na její sestru a Bingley-ho.) „Blahopřání -se jen pohrnou. Obracím se na vás, pane Darcy - nechci vás však déle -zdržovat, drahý pane. Jistě se vám nezavděčím, když vám překážím v -zábavě s touto okouzlující mladou dámou, jejíž jasné oči už na mne také -hledí - -vyčítavě.“ - -Druhou část tohoto projevu pan Darcy sotva vnímal, neboť narážka sira -Williama na jeho přítele zřejmě silně zapůsobila a pozoroval teď s velmi -vážnou tváří Bingleyho a Jane, kteří - -spolu tančili. Vzpamatoval se však brzy a obrátil se ke své tanečnici se -slovy: „Nemohu si vzpomenout, o čem jsme to hovořili, než nás sir +Darcy neodpovídal a bylo na něm vidět, že by rád změnil téma +rozhovoru. V té chvíli se jim po boku objevil sir William Lucas, +jenž hodlal projít tanečními páry na druhou stranu místnosti; +jakmile však zpozoroval pana Darcyho, zastavil se +a s přezdvořilou úklonou mu blahopřál k jeho tanečnímu výkonu +i k jeho tanečnici. + +„Potěšil jste mne, velice jste mne potěšil, drahý pane. Tak +dokonalého tanečníka člověk často nevidí. Zřejmě jste mistrem +tohoto umění. Dovolte však, abych zdůraznil, že vaše půvabná +partnerka za vámi nijak nezůstává pozadu, a musím vyjádřit +naději, že budeme mít to potěšení vás takto často vídat, až dojde +k jistému příjemnému překvapení, viďte, slečno Elizo?“ (A ukázal +očima na její sestru a Bingley-ho.) „Blahopřání se jen pohrnou. +Obracím se na vás, pane Darcy — nechci vás však déle zdržovat, +drahý pane. Jistě se vám nezavděčím, když vám překážím v zábavě +s touto okouzlující mladou dámou, jejíž jasné oči už na mne také +hledí vyčítavě.“ + +Druhou část tohoto projevu pan Darcy sotva vnímal, neboť narážka +sira Williama na jeho přítele zřejmě silně zapůsobila a pozoroval +teď s velmi vážnou tváří Bingleyho a Jane, kteří spolu tančili. +Vzpamatoval se však brzy a obrátil se ke své tanečnici se slovy: +„Nemohu si vzpomenout, o čem jsme to hovořili, než nás sir William přerušil.“ -„Myslím, že jsme vůbec nehovořili. Sir William nemohl přerušit v tomhle -sále dvojici, která - -by si toho měla méně co říci. Vyzkoušeli jsme už neúspěšně dva nebo tři -náměty; opravdu nevím, o čem bychom si ještě povídali.“ +„Myslím, že jsme vůbec nehovořili. Sir William nemohl přerušit +v tomhle sále dvojici, která by si toho měla méně co říci. +Vyzkoušeli jsme už neúspěšně dva nebo tři náměty; opravdu nevím, +o čem bychom si ještě povídali.“ „Co byste říkala knihám?“ zeptal se s úsměvem. -„Knihám - ale ne! Jsem si jista, že si nevybíráme stejné knihy, ani je +„Knihám — ale ne! Jsem si jista, že si nevybíráme stejné knihy, ani je nečteme se stejnými pocity.“ „Mrzí mě, že si to myslíte, avšak je-li tomu tak, pak je o námět postaráno. Můžeme porovnávat své rozdílné názory.“ -„Ne - nemohu se bavit o knihách na plese - to mám vždy plnou hlavu +„Ne — nemohu se bavit o knihách na plese — to mám vždy plnou hlavu jiných věcí.“ „Zajímá vás tedy při takovéto příležitosti vždy jen přítomnost?“ zeptal @@ -3301,7 +3172,7 @@ soudili spravedlivě.“ „Tvořím si jen náčrt vaší povahy,“ odvětila tónem, který se snažil přejít do lehčí polohy. -„Snažím seji pochopit.“ +„Snažím se ji pochopit.“ „A jak se vám to daří?“ @@ -3351,34 +3222,32 @@ ujištěna, zpravil sám.“ odvrátila. „Promiňte, že jsem se do toho vložila, myslela jsem to dobře.“ -„Nestoudná osobo!“ říkala si Elizabeth v duchu. „Jsi na velkém omylu, -domníváš-li se, že mě - -může zviklat takový nízký útok. Nevidím v tom nic jiného než tvou -vlastní úmyslnou neinformovanost a Darcyho podlost.“ Vyhledala pak svou -nejstarší sestru, která slíbila, že se na to vyptá Bingleyho. Janejí +„Nestoudná osobo!“ říkala si Elizabeth v duchu. „Jsi na velkém +omylu, domníváš-li se, že mě může zviklat takový nízký útok. +Nevidím v tom nic jiného než tvou vlastní úmyslnou +neinformovanost a Darcyho podlost.“ Vyhledala pak svou nejstarší +sestru, která slíbila, že se na to vyptá Bingleyho. Janejí vykročila vstříc se sladkým a blaženým úsměvem a její šťastně - -rozzářený obličej jasně dokazoval, zeji průběh večera uspokojuje. -Elizabeth ihned pochopila, co cítí, a v tom okamžiku Wickhamova pře, -odpor k jeho nepřátelům i všechno ostatní - -ustoupilo do pozadí naději, že Jane je na nejlepší cestě ke štěstí. +rozzářený obličej jasně dokazoval, že ji průběh večera +uspokojuje. Elizabeth ihned pochopila, co cítí, a v tom okamžiku +Wickhamova pře, odpor k jeho nepřátelům i všechno ostatní +ustoupilo do pozadí naději, že Jane je na nejlepší cestě ke +štěstí. „Chci se tě zeptat,“ pravila s úsměvem o nic méně radostným, než byl sestřin, „co ses dozvěděla o panu Wickhamovi. Ale snad ses příliš dobře bavila, abys myslela na někoho třetího, a v tom případě ti to ráda promíjím.“ -„Ne,“ odpověděla Jane, „nezapomněla jsem na něho, avšak nemohu ti sdělit -nic důležitého. Pan Bingley nezná všechny okolnosti jeho případu, neví, -čím si vlastně pohněval pana Darcyho, aleje ochoten se zaručit, že se -jeho přítel zachoval správně, bezúhonně a čestně, a je naprosto -přesvědčen, že si pan Wickham vůbec nezasloužil takové ohledy, jaké k -němu pan Darcy měl, a musím bohužel říct, že on ani jeho 84 - -sestra nelíčí pana Wickhama v dobrém světle. Obávám se, že jednal velmi -nemoudře a že si ho pan Darcy právem přestal vážit.“ +„Ne,“ odpověděla Jane, „nezapomněla jsem na něho, avšak nemohu ti +sdělit nic důležitého. Pan Bingley nezná všechny okolnosti jeho +případu, neví, čím si vlastně pohněval pana Darcyho, aleje +ochoten se zaručit, že se jeho přítel zachoval správně, bezúhonně +a čestně, a je naprosto přesvědčen, že si pan Wickham vůbec +nezasloužil takové ohledy, jaké k němu pan Darcy měl, a musím +bohužel říct, že on ani jeho 84 sestra nelíčí pana Wickhama +v dobrém světle. Obávám se, že jednal velmi nemoudře a že si ho +pan Darcy právem přestal vážit.“ „Pan Bingley však pana Wickhama osobně nezná?“ „Ne, viděl ho poprvé v životě onehdy dopoledne v Merytonu.“ @@ -3390,37 +3259,31 @@ nemoudře a že si ho pan Darcy právem přestal vážit.“ nejednou vyprávěl, ale domnívá se, že mu byla odkázána jen za určitých podmínek.“ -„Nepochybuji vůbec o tom, že to pan Bingley myslí upřímně,“ pravila -Elizabeth procítěně, - -„musíš mi však prominout, že mi pouhé ujišťování nestačí. Pan Bingley -obratně hájí přítele, to přiznávám, avšak nezná všechny okolnosti tohoto -případu, a co zná, to se dověděl právě od onoho přítele, a proto nemám -zatím důvod změnit své původní mínění o obou pánech.“ Převedla rozhovor -na vděčnější pole, kde se nemohly neshodnout. Elizabeth s potěšením -vyslechla, že se Jane skromně poddává radostné naději, že není Bingleymu -lhostejná, a dělala, co mohla, aby ji utvrdila v té dobré důvěře. Když -se k nim pak Bingley sám připojil, odešla Elizabeth vyhledat slečnu -Lucasovou; najejí dotazy, jak ji tanečník uspokojil, nestačila -odpovědět, neboť k nim přiběhl pan Collins a vysoce vzrušen jim sdělil, -že právě měl to štěstí - -a učinil důležitý objev. - -„Zvláštní náhodou jsem zjistil,“ pravil, „zeje zde v tomto sále přítomen -blízký příbuzný mé - -mecenášky. Zaslechl jsem, jak se sám onen pán zmínil v rozhovoru s -mladou dámou, která - -zde zastupuje paní domu, o své sestřenici slečně de Bourghové a o její -matce lady Catherine. Není to skvělá shoda okolností? Kdo by si to byl -pomyslel, že se v této společnosti setkám se synovcem lady Catherine de -Bourghové! Jsem velmi vděčný, že jsem to objevil zavčas, abych mu mohl -složit svou uctivou poklonu, což hned teď učiním; doufám, že mi promine, -že se tak nestalo již dříve. Neměl jsem povědomost o jeho příbuzenských -svazcích, a to mi budiž - +„Nepochybuji vůbec o tom, že to pan Bingley myslí upřímně,“ +pravila Elizabeth procítěně, „musíš mi však prominout, že mi +pouhé ujišťování nestačí. Pan Bingley obratně hájí přítele, to +přiznávám, avšak nezná všechny okolnosti tohoto případu, a co +zná, to se dověděl právě od onoho přítele, a proto nemám zatím +důvod změnit své původní mínění o obou pánech.“ Převedla rozhovor +na vděčnější pole, kde se nemohly neshodnout. Elizabeth +s potěšením vyslechla, že se Jane skromně poddává radostné +naději, že není Bingleymu lhostejná, a dělala, co mohla, aby ji +utvrdila v té dobré důvěře. Když se k nim pak Bingley sám +připojil, odešla Elizabeth vyhledat slečnu Lucasovou; najejí +dotazy, jak ji tanečník uspokojil, nestačila odpovědět, neboť +k nim přiběhl pan Collins a vysoce vzrušen jim sdělil, že právě +měl to štěstí a učinil důležitý objev. + +„Zvláštní náhodou jsem zjistil,“ pravil, „že je zde v tomto sále +přítomen blízký příbuzný mé mecenášky. Zaslechl jsem, jak se sám +onen pán zmínil v rozhovoru s mladou dámou, která zde zastupuje +paní domu, o své sestřenici slečně de Bourghové a o její matce +lady Catherine. Není to skvělá shoda okolností? Kdo by si to byl +pomyslel, že se v této společnosti setkám se synovcem lady +Catherine de Bourghové! Jsem velmi vděčný, že jsem to objevil +zavčas, abych mu mohl složit svou uctivou poklonu, což hned teď +učiním; doufám, že mi promine, že se tak nestalo již dříve. Neměl +jsem povědomost o jeho příbuzenských svazcích, a to mi budiž omluvou.“ „Přece neoslovíte pana Darcyho, když jste mu nebyl představen!“ @@ -3429,44 +3292,39 @@ omluvou.“ ten pán je synovcem lady Catherine. Jsem s to mu sdělit, že Její Jasnost se vynacházela dobře ještě před šestidny.“ -Elizabeth se ho všemožně pokoušela od jeho úmyslu zrazovat, ujišťovala -ho, že to pan Darcy bude pokládat za nepatřičnou drzost, být osloven -cizím pánem, a ne za projev úcty ke své tetě, že není vůbec nutné, aby -si jeden druhého všímali, a kdyby přece, pak že je na panu Darcym -jakožto bohatším a urozenějším, aby o něho projevil zájem. Na panu -Collinsovi bylo vidět, že je odhodlán prosadit svou za všech okolností, -a když domluvila, odpověděl takto: „Drahá - -slečno Elizabeth, chovám velikou úctu k vašemu vynikajícímu úsudku o -všech záležitostech v dosahu vašeho chápání, avšak dovolte mi -podotknout, že je velký rozdíl mezi stávajícími pravidly, jimiž se řídí -příslušníci světských stavů, a pravidly, jimiž se řídí duchovní; rád -bych zdůraznil - s vaším dovolením - že dle mého názoru je duchovní stav -roven nejvznešenějším stavům našeho království - je-li zároveň provázen -patřičně skromným vystupováním. Musíte mi tedy laskavě dovolit, abych se -v tomto případě řídil tím, co mi káže svědomí, a učinil to, co pokládám -za svou povinnost. Odpusťte mi prosím, že nevyužiji dobrodiní vašich -rad, jimiž - -jsem hotov se provždy řídit v jiných věcech, třebaže v tomto případě -vzhledem k svému vzdělání a dlouholetému studiu se považuji za -povolanějšího posoudit, co je správné a co nikoli, než mladá dáma jako -vy.“ S hlubokou úklonou od ní odešel zaútočit na pana Darcyho. Elizabeth -se zájmem pozorovala, jak Darcy přijme vyrušení, a viděla, že se značným -údivem. Její bratranec předeslal své řeči hlubokou poklonu, a třebaže -nemohla pochytit slova, měla pocit, že je slyší všechna, a podle rtů -rozeznávala výrazyjako „omlouvám se“, „Hunsford“ a - -„lady Catherine de Bourghová“. Zlobilo ji, že se zesměšňuje před takovým -člověkem. Pan Darcy na něho patřil s nelíčeným úžasem, a když mu konečně -pan Collins dal možnost odpovědět, řekl mu pár chladně zdvořilých slov. -To však pana - -Collinse neodradilo od dalšího monologu, a opovržení pána Darcyho zřejmě -podstatně - -vzrostlo při tomto druhém výlevu, po němž se lehce uklonil a odešel. Pan -Collins se pak vrátil k Elizabeth. +Elizabeth se ho všemožně pokoušela od jeho úmyslu zrazovat, +ujišťovala ho, že to pan Darcy bude pokládat za nepatřičnou +drzost, být osloven cizím pánem, a ne za projev úcty ke své tetě, +že není vůbec nutné, aby si jeden druhého všímali, a kdyby přece, +pak že je na panu Darcym jakožto bohatším a urozenějším, aby +o něho projevil zájem. Na panu Collinsovi bylo vidět, že je +odhodlán prosadit svou za všech okolností, a když domluvila, +odpověděl takto: „Drahá slečno Elizabeth, chovám velikou úctu +k vašemu vynikajícímu úsudku o všech záležitostech v dosahu +vašeho chápání, avšak dovolte mi podotknout, že je velký rozdíl +mezi stávajícími pravidly, jimiž se řídí příslušníci světských +stavů, a pravidly, jimiž se řídí duchovní; rád bych zdůraznil +— s vaším dovolením — že dle mého názoru je duchovní stav roven +nejvznešenějším stavům našeho království — je-li zároveň provázen +patřičně skromným vystupováním. Musíte mi tedy laskavě dovolit, +abych se v tomto případě řídil tím, co mi káže svědomí, a učinil +to, co pokládám za svou povinnost. Odpusťte mi prosím, že +nevyužiji dobrodiní vašich rad, jimiž jsem hotov se provždy řídit +v jiných věcech, třebaže v tomto případě vzhledem k svému +vzdělání a dlouholetému studiu se považuji za povolanějšího +posoudit, co je správné a co nikoli, než mladá dáma jako vy.“ +S hlubokou úklonou od ní odešel zaútočit na pana Darcyho. +Elizabeth se zájmem pozorovala, jak Darcy přijme vyrušení, +a viděla, že se značným údivem. Její bratranec předeslal své řeči +hlubokou poklonu, a třebaže nemohla pochytit slova, měla pocit, +že je slyší všechna, a podle rtů rozeznávala výrazyjako „omlouvám +se“, „Hunsford“ a „lady Catherine de Bourghová“. Zlobilo ji, že +se zesměšňuje před takovým člověkem. Pan Darcy na něho patřil +s nelíčeným úžasem, a když mu konečně pan Collins dal možnost +odpovědět, řekl mu pár chladně zdvořilých slov. To však pana +Collinse neodradilo od dalšího monologu, a opovržení pána Darcyho +zřejmě podstatně vzrostlo při tomto druhém výlevu, po němž se +lehce uklonil a odešel. Pan Collins se pak vrátil k Elizabeth. „Nemám nejmenší důvod být nespokojen s přijetím, jehož se mi dostalo,“ pravil. „Pana Darcyho pozornost z mé strany zřetelně potěšila. Odpověděl @@ -3475,56 +3333,50 @@ lady Catherine a soudí tudíž, že by si neoblíbila člověka, jenž by toho nebyl hoden. To vyjádřil krásně. Udělal na mne skutečně ve všem všudy nejlepší dojem.“ -Jelikož Elizabeth už nerozptylovaly žádné vlastní zájmy, věnovala nyní -pozornost výhradně - -své sestře a Bingleymu a to, co se zračilo jejím očím, v ní vyvolalo tak -příjemné úvahy, že byla téměř stejně šťastná jako Jane. Viděla ji v -duchu jako paní právě tohoto domu, prožívající manželské štěstí, jaké -přináší jen pravá láska, a měla pocit, že by se za těchto okolností -mohla dokonce i vynasnažit oblíbit si obě Bingleyho sestry. Seznala, že -myšlenky její matky se ubírají podobnou cestou, a umiňovala si, že se -neodváží do její blízkosti, aby toho nevyslechla příliš mnoho. -Považovala to tedy za nespravedlivou nepřízeň osudu, když - +Jelikož Elizabeth už nerozptylovaly žádné vlastní zájmy, věnovala +nyní pozornost výhradně své sestře a Bingleymu a to, co se +zračilo jejím očím, v ní vyvolalo tak příjemné úvahy, že byla +téměř stejně šťastná jako Jane. Viděla ji v duchu jako paní právě +tohoto domu, prožívající manželské štěstí, jaké přináší jen pravá +láska, a měla pocit, že by se za těchto okolností mohla dokonce +i vynasnažit oblíbit si obě Bingleyho sestry. Seznala, že +myšlenky její matky se ubírají podobnou cestou, a umiňovala si, +že se neodváží do její blízkosti, aby toho nevyslechla příliš +mnoho. Považovala to tedy za nespravedlivou nepřízeň osudu, když byla při večeři usazena přes jednu osobu od ní, a k svému zděšení seznala, že matka hovoří s touto osobou (byla to lady Lucasová) -mnohomluvně a bez zábran a jen a jen o svých nadějích, že si pan Bingley -Jane brzy vezme. Vzrušující námět uvolnil stavidla její nevyčerpatelné - -výmluvnosti a paní Bennetová neúnavně vypočítávala výhody tohoto sňatku. -Předně ji blažilo, že je to tak okouzlující mladý muž, tak zámožný a že -bydlí jen na tři míle od nich; dále ji těšilo vědomí, že si obě jeho -sestry Jane tak zamilovaly a že jsou jistě tomuto svazku nakloněny -nejméně tak jako ona. Nadto se tím otvírají slibné vyhlídky jejím -mladším dcerám, neboť když Jane udělá takovou partii, jistě se tím i jim -naskytne možnost seznámit se s jinými bohatými mladíky, a konečně jí -byla příjemná představa, že vdaná dcera bude moci dělat gardedámu svým -sestrám a ona už nebude nucena chodit do společnosti častěji, než se jí - -zachce. Dobrý mrav vyžadoval, aby tato okolnost byla v jejím věku -pokládána za radostnou, avšak o nikom se nedalo s tak malou -pravděpodobností předpokládat, že bude ochotně trávit večery doma, jako -o paní Bennetové, a to bez ohledu na věk. Nakonec popřála lady Lucasové - -upřímně a ze srdce, aby i ona dosáhla podobné blaženosti, očividně a -vítězoslavně - +mnohomluvně a bez zábran a jen a jen o svých nadějích, že si pan +Bingley Jane brzy vezme. Vzrušující námět uvolnil stavidla její +nevyčerpatelné výmluvnosti a paní Bennetová neúnavně vypočítávala +výhody tohoto sňatku. Předně ji blažilo, že je to tak +okouzlující mladý muž, tak zámožný a že bydlí jen na tři míle od +nich; dále ji těšilo vědomí, že si obě jeho sestry Jane tak +zamilovaly a že jsou jistě tomuto svazku nakloněny nejméně tak +jako ona. Nadto se tím otvírají slibné vyhlídky jejím mladším +dcerám, neboť když Jane udělá takovou partii, jistě se tím i jim +naskytne možnost seznámit se s jinými bohatými mladíky, a konečně +jí byla příjemná představa, že vdaná dcera bude moci dělat +gardedámu svým sestrám a ona už nebude nucena chodit do +společnosti častěji, než se jí zachce. Dobrý mrav vyžadoval, aby +tato okolnost byla v jejím věku pokládána za radostnou, avšak +o nikom se nedalo s tak malou pravděpodobností předpokládat, že +bude ochotně trávit večery doma, jako o paní Bennetové, a to bez +ohledu na věk. Nakonec popřála lady Lucasové upřímně a ze srdce, +aby i ona dosáhla podobné blaženosti, očividně a vítězoslavně přesvědčena, že na to nemá nejmenší naději. -Nadarmo se Elizabeth pokoušela zastavit vodopád matčiných slov anebo ji -aspoň přemluvit, aby své štěstí rozhlašovala méně hlaholivě; bylo jí -nevýslovně trapně při pomyšlení, že téměř - -všechno slyší pan Darcy, jenž seděl proti nim. Ale matka ji vyhubovala, -že plácá hlouposti. +Nadarmo se Elizabeth pokoušela zastavit vodopád matčiných slov +anebo ji aspoň přemluvit, aby své štěstí rozhlašovala méně +hlaholivě; bylo jí nevýslovně trapně při pomyšlení, že téměř +všechno slyší pan Darcy, jenž seděl proti nim. Ale matka ji +vyhubovala, že plácá hlouposti. „Co je mi do pana Darcyho, prosím tě, mám se ho snad bát? Pokud vím, nejsme mu povinováni žádnými zvláštními ohledy, abychom nesměli říkat, co on sám snad nerad slyší.“ -„Pro boha živého, ne tak nahlas, paní máti! - Co z toho budete mít, když -pana Darcyho urazíte? - Tím se jeho příteli nezavděčíte!“ +„Pro boha živého, ne tak nahlas, paní máti! — Co z toho budete mít, když +pana Darcyho urazíte? — Tím se jeho příteli nezavděčíte!“ Jako by však hrách na stěnu házela. Matka dávala průchod svým dojmům stejně nahlas a zřetelně. Elizabeth polévalo horko hanbou a utrpením. @@ -3533,66 +3385,58 @@ každý pohled potvrzoval to, čeho se obávala; nedíval se sice stále na její matku, ale dával na ni dobrý pozor. Výraz jeho tváře přešel od hlubokého opovržení k neproniknutelné vážnosti. -Konečně paní Bennetová vypověděla všechno, co měla na srdci, a lady -Lucasová, která už - -hezkou chvíli zívala při vypočítávání rozkoší, jež jí samé nebyly -souzeny, se mohla v klidu utěšit nad šunkou a kuřetem. Elizabeth začala -ožívat. Avšak toto pokojné období nemělo dlouhého trvání, neboť hned po -večeři přišla řeč na zpívání, a ona k svému zděšení viděla, jak se Mary -po nepatrné pobídce chystá přítomné obla-žit. Četnými výmluvnými pohledy -a němými prosbami se ji snažila odradit, aby nepodlehla své slabosti, -ale vše nadarmo; Mary jí - -nechtěla rozumět, nemohla si nechat ujít tak vítanou příležitost k -uplatnění a začala zpívat. Elizabeth na ni upírala zrak, s trýznivými -pocity absolvovala spolu s ní jednu strofu za druhou a její netrpělivost -podstoupila další trudnou zkoušku, neboť když Mary od stolu děkovali, -padla i zmínka - -o tom, že snad budou mít ještě to potěšení šiji poslechnout, a ona sotva -po půlminutové pauze začala znovu. Mary postrádala schopnosti pro -takovéto vystoupení, měla slabý hlas a strojené - -způ-soby. Elizabeth prožívala muka. Obrátila se na Jane, aby viděla, jak -ta to snáší, ale Jane se docela klidně bavila s Bingleym. Pohlédla na -jeho sestry a viděla, že si vyměňují výsměšné - -pohledy, a na Darcyho, jehož neproniknutelný vážný výraz však nedoznal -změny. Vyhledala tedy očima otce a němě ho poprosila, aby zasáhl a -nenechal Mary koncertovat celý večer. Pochopil, a když Mary skončila -druhou píseň, pravil nahlas: „To by snad už stačilo, děvenko. Potěšila -jsi nás už dost. Ať mají také ostatní slečny možnost ukázat, co umějí.“ -Mary sice předstírala, že neslyší, avšak přece ji to trochu zarazilo. -Elizabeth ji litovala, že musela vyslechnout taková slova, a otce, zeje -musel pronést, a se strachem uvažovala, že svou úzkostlivostí nikomu -neprospěla. Společnost mezitím vybízela ostatní dámy, aby něco -předvedly. - -„Kdybych já měl to štěstí a uměl zpívat,“ pravil pan Collins, „pak bych -se s velkou radostí - -zavděčil ve společnosti písničkou, neboť pokládám hudbu za nevinnou -zábavu, zcela vhodnou i pro stav duchovní. Nechci ovšem omlouvat kněze, -který věnuje hudbě příliš mnoho času, neboť je třeba se starat i o jiné -věci. Duchovní pastýř má ve farnosti mnoho práce. Především se musí -dohodnout na takových desátkách, které by jemu přinášely užitek a -nevadily jeho pánovi. Pak si musí psát vlastní kázání, a to už mu -nezbude nadmíru času na farníky a na udržování a zlepšování fary, neboť -je jeho povinností, aby byla co nejlépe vybavena k obývání. Rovněž -nepovažuji za malicherné dbát, aby se ke každému choval ohleduplně a -bohabojně, především však k těm, jimž vděčí za své zabezpečení. Ne, této -povinnosti ho nelze zprostit, a právě tak neobstojí v mých očích ten, -kdo by opomněl příležitost prokázat svou úctu komukoli, kdoje s onou -rodinou spřízněn.“ Uklona směrem k panu Darcymu zakončila projev, jenž -byl pronesen tak hlasitě, že jej vyslechlo půl sálu. Někteří udiveně -koukali, jiní se usmívali, ale nikdo z něho asi neměl větší legraci než -sám pan Bennet, zatímco jeho choť - -docela vážně - -pana Collinse pochválila za jeho rozumná slova a polohlasně poznamenala -k lady Lucasové, zeje to mimořádně chytrý a solidní mladík. +Konečně paní Bennetová vypověděla všechno, co měla na srdci, +a lady Lucasová, která už hezkou chvíli zívala při vypočítávání +rozkoší, jež jí samé nebyly souzeny, se mohla v klidu utěšit nad +šunkou a kuřetem. Elizabeth začala ožívat. Avšak toto pokojné +období nemělo dlouhého trvání, neboť hned po večeři přišla řeč na +zpívání, a ona k svému zděšení viděla, jak se Mary po nepatrné +pobídce chystá přítomné obla-žit. Četnými výmluvnými pohledy +a němými prosbami se ji snažila odradit, aby nepodlehla své +slabosti, ale vše nadarmo; Mary jí nechtěla rozumět, nemohla si +nechat ujít tak vítanou příležitost k uplatnění a začala zpívat. +Elizabeth na ni upírala zrak, s trýznivými pocity absolvovala +spolu s ní jednu strofu za druhou a její netrpělivost podstoupila +další trudnou zkoušku, neboť když Mary od stolu děkovali, padla +i zmínka o tom, že snad budou mít ještě to potěšení si ji +poslechnout, a ona sotva po půlminutové pauze začala znovu. Mary +postrádala schopnosti pro takovéto vystoupení, měla slabý hlas +a strojené způsoby. Elizabeth prožívala muka. Obrátila se na +Jane, aby viděla, jak ta to snáší, ale Jane se docela klidně +bavila s Bingleym. Pohlédla na jeho sestry a viděla, že si +vyměňují výsměšné pohledy, a na Darcyho, jehož neproniknutelný +vážný výraz však nedoznal změny. Vyhledala tedy očima otce a němě +ho poprosila, aby zasáhl a nenechal Mary koncertovat celý večer. +Pochopil, a když Mary skončila druhou píseň, pravil nahlas: „To +by snad už stačilo, děvenko. Potěšila jsi nás už dost. Ať mají +také ostatní slečny možnost ukázat, co umějí.“ Mary sice +předstírala, že neslyší, avšak přece ji to trochu zarazilo. +Elizabeth ji litovala, že musela vyslechnout taková slova, +a otce, že je musel pronést, a se strachem uvažovala, že svou +úzkostlivostí nikomu neprospěla. Společnost mezitím vybízela +ostatní dámy, aby něco předvedly. + +„Kdybych já měl to štěstí a uměl zpívat,“ pravil pan Collins, +„pak bych se s velkou radostí zavděčil ve společnosti písničkou, +neboť pokládám hudbu za nevinnou zábavu, zcela vhodnou i pro stav +duchovní. Nechci ovšem omlouvat kněze, který věnuje hudbě příliš +mnoho času, neboť je třeba se starat i o jiné věci. Duchovní +pastýř má ve farnosti mnoho práce. Především se musí dohodnout na +takových desátkách, které by jemu přinášely užitek a nevadily +jeho pánovi. Pak si musí psát vlastní kázání, a to už mu nezbude +nadmíru času na farníky a na udržování a zlepšování fary, neboť +je jeho povinností, aby byla co nejlépe vybavena k obývání. +Rovněž nepovažuji za malicherné dbát, aby se ke každému choval +ohleduplně a bohabojně, především však k těm, jimž vděčí za své +zabezpečení. Ne, této povinnosti ho nelze zprostit, a právě tak +neobstojí v mých očích ten, kdo by opomněl příležitost prokázat +svou úctu komukoli, kdoje s onou rodinou spřízněn.“ Uklona směrem +k panu Darcymu zakončila projev, jenž byl pronesen tak hlasitě, +že jej vyslechlo půl sálu. Někteří udiveně koukali, jiní se +usmívali, ale nikdo z něho asi neměl větší legraci než sám pan +Bennet, zatímco jeho choť docela vážně pana Collinse pochválila +za jeho rozumná slova a polohlasně poznamenala k lady Lucasové, +že je to mimořádně chytrý a solidní mladík. Elizabeth měla dojem, že kdyby se byli doma předem domluvili, jak se během večera co nejvíc znemožnit, nebyli by mohli sehrát své role s @@ -3603,280 +3447,247 @@ sestry a Darcy mají tolik příležitosti tropit si šašky z jejího příbuzenstva, a jenom nevěděla, dráždí-li ji více jeho mlčenlivé opovržení anebo jejich urážlivé úsměvy. -Zbytek večera jí poskytl málo povyražení. Pan Collins sejí vytrvale -držel a škádlil ji, a třebaže se mu už nepodařilo přemluvit ji, aby si s -ním zatančila, zabránil jí, aby tančila s jinými. Marně ho prosila, aby -se nevěnoval jenom jí, a nabízela mu, že ho představí kterékoli přítomné -dívce. Ujistil ji, že mu na tanci vůbec nezáleží, že mu leží na srdci -jen jedno, totiž - -zalíbit sejí vybranou dvorností, a že tedy úmyslně setrvá celý večer v -její společnosti. Tento záměr si nedal nijak vymluvit. Ještě že měla -oporu ve své přítelkyni slečně Lucasové, která se k nim často přidružila -a dobromyslně na sebe brala břímě zábavy s panem Collinsem. Také se tím -zprostila dalších urážlivých pozorností ze strany pana Darcyho, jenž -často stanul zcela sám v její blízkosti, avšak nikdy se neodhodlal -navázat s ní rozhovor. Domnívala se, že to zavinily její narážky na pana +Zbytek večera jí poskytl málo povyražení. Pan Collins se jí +vytrvale držel a škádlil ji, a třebaže se mu už nepodařilo +přemluvit ji, aby si s ním zatančila, zabránil jí, aby tančila +s jinými. Marně ho prosila, aby se nevěnoval jenom jí, a nabízela +mu, že ho představí kterékoli přítomné dívce. Ujistil ji, že mu +na tanci vůbec nezáleží, že mu leží na srdci jen jedno, totiž +zalíbit se jí vybranou dvorností, a že tedy úmyslně setrvá celý +večer v její společnosti. Tento záměr si nedal nijak vymluvit. +Ještě že měla oporu ve své přítelkyni slečně Lucasové, která se +k nim často přidružila a dobromyslně na sebe brala břímě zábavy +s panem Collinsem. Také se tím zprostila dalších urážlivých +pozorností ze strany pana Darcyho, jenž často stanul zcela sám +v její blízkosti, avšak nikdy se neodhodlal navázat s ní +rozhovor. Domnívala se, že to zavinily její narážky na pana Wickhama, a byla tomu ráda. -Longbournští odjížděli poslední ze všech hostů a díky manévrování paní -Bennetové museli čekat na kočár ještě čtvrt hodiny po odchodu ostatních, -čímž měli dost času pozorovat, jak rádi by jim někteří z -netherfieldského panstva už viděli záda. Paní Hurstová se sestrou sotva -otevřely ústa, leda aby si postěžovaly na únavu, a dávaly zřetelně -najevo, že už by chtěly mít svůj dům pro sebe. Mařily každý pokus paní -Bennetové o rozhovor a svou netečností nakazily celou společnost; -nepomáhaly ani dlouhé výlevy pana Collinse, jenž skládal poklony panu -Bingleymu a jeho sestrám, jak vznešenou zábavu uspořádali a jak -neobyčejně zdvořile a pohostinně přijímají hosty. Darcy mlčel jako -zařezaný. Pan Bennet rovněž nic neříkal a měl z celého výjevu švandu. -Pan Bingley s Jane stáli poněkud stranou ostatních a hovořili jenom -spolu. Elizabeth zachovávala stejně ledové mlčení jako paní Hurstová -nebo slečna Bingleyová, a dokonce i Lydia byla příliš unavená, aby -pronesla víc než občas nějaké to - -„páni, jak já bych spala!“, provázené pořádným zívnutím. - -Když se konečně zvedli k odchodu, vyjádřila paní Benneto-vá přezdvořile -naději, že snad brzy budou mít to potěšení uvítat celou rodinu v -Longbournu, a obrátila seještě zvlášť na pana Bingleyho, aby ho -ujistila, že jim způsobí velkou radost, po-obědvá-li někdy u nich v -kruhu rodinném, a že nemusí čekat na pozvání. Pan Bingley přijal -radostně a vděčně a pravil, že toho využije při nejbližší příležitosti a -přijde jí složit svou poklonu, až se vrátí z Londýna, kam se musí zítra -nakrátko odebrat. - -Tím paní Bennetovou dokonale uspokojil a opouštěla jeho dům v blažené -jistotě, že zbývá už - -jen zařídit některé nezbytnosti jako svatební smlouvu, nový kočár a -svatební šaty, a do tří - -nebo čtyř měsíců uzří svou dceru kralovat na Netherfieldu. Že jí druhou -dceru odvede pan Collins, s tím počítala se stejnou jistotou a se -značným,ač ne tak opojným potěšením. K - -Elizabeth měla ze všech dětí nejchladnější vztah, a třebaže pan Collins -byla pro ni partie až - -dost dobrá, zastiňoval ho ovšem zcela pan Bingley a Netherfield. +Longbournští odjížděli poslední ze všech hostů a díky manévrování +paní Bennetové museli čekat na kočár ještě čtvrt hodiny po +odchodu ostatních, čímž měli dost času pozorovat, jak rádi by jim +někteří z netherfieldského panstva už viděli záda. Paní Hurstová +se sestrou sotva otevřely ústa, leda aby si postěžovaly na únavu, +a dávaly zřetelně najevo, že už by chtěly mít svůj dům pro sebe. +Mařily každý pokus paní Bennetové o rozhovor a svou netečností +nakazily celou společnost; nepomáhaly ani dlouhé výlevy pana +Collinse, jenž skládal poklony panu Bingleymu a jeho sestrám, jak +vznešenou zábavu uspořádali a jak neobyčejně zdvořile +a pohostinně přijímají hosty. Darcy mlčel jako zařezaný. Pan +Bennet rovněž nic neříkal a měl z celého výjevu švandu. Pan +Bingley s Jane stáli poněkud stranou ostatních a hovořili jenom +spolu. Elizabeth zachovávala stejně ledové mlčení jako paní +Hurstová nebo slečna Bingleyová, a dokonce i Lydia byla příliš +unavená, aby pronesla víc než občas nějaké to + +„Páni, jak já bych spala!“, provázené pořádným zívnutím. + +Když se konečně zvedli k odchodu, vyjádřila paní Bennetová +přezdvořile naději, že snad brzy budou mít to potěšení uvítat +celou rodinu v Longbournu, a obrátila se ještě zvlášť na pana +Bingleyho, aby ho ujistila, že jim způsobí velkou radost, +po-obědvá-li někdy u nich v kruhu rodinném, a že nemusí čekat na +pozvání. Pan Bingley přijal radostně a vděčně a pravil, že toho +využije při nejbližší příležitosti a přijde jí složit svou +poklonu, až se vrátí z Londýna, kam se musí zítra nakrátko +odebrat. + +Tím paní Bennetovou dokonale uspokojil a opouštěla jeho dům +v blažené jistotě, že zbývá už jen zařídit některé nezbytnosti +jako svatební smlouvu, nový kočár a svatební šaty, a do tří nebo +čtyř měsíců uzří svou dceru kralovat na Netherfieldu. Že jí +druhou dceru odvede pan Collins, s tím počítala se stejnou +jistotou a se značným, ač ne tak opojným potěšením. K Elizabeth +měla ze všech dětí nejchladnější vztah, a třebaže pan Collins +byla pro ni partie až dost dobrá, zastiňoval ho ovšem zcela pan +Bingley a Netherfield. Příští den zcela změnil longbournskou scénu. Pan Collins požádal -formálně o ruku. Přistoupil k tomu bez průtahů, jelikož musel svou -návštěvu v sobotu ukončit; vůbec nezapochyboval, zda ho snad nečeká -nepříjemná chvilka, a proto začal nanejvýš patřičným způsobem, se všemi -okolky, jež pokládal v tomto případě za nezbytné. Po snídani zastal paní -Bennetovou ve společnosti Elizabeth a jedné z mladších sester a obrátil - -se k ní s těmito slovy: „Směl bych vás poprosit, vážená madam, aby se mi -dostalo té cti a v zájmu vaší rozkošné dcery Elizabeth jste dovolila, +formálně o ruku. Přistoupil k tomu bez průtahů, jelikož musel +svou návštěvu v sobotu ukončit; vůbec nezapochyboval, zda ho snad +nečeká nepříjemná chvilka, a proto začal nanejvýš patřičným +způsobem, se všemi okolky, jež pokládal v tomto případě za +nezbytné. Po snídani zastal paní Bennetovou ve společnosti +Elizabeth a jedné z mladších sester a obrátil se k ní s těmito +slovy: „Směl bych vás poprosit, vážená madam, aby se mi dostalo +té cti a v zájmu vaší rozkošné dcery Elizabeth jste dovolila, promluvit si s ní během dopoledne mezi čtyřma očima?“ Než se Elizabeth vzmohla na něco jiného než překvapením zrudnout, -odvětila paní Bennetová - -čiperně: „I propáníčka - ano - samozřejmě. To je pro Lízinku velké -štěstí. Jistěže neodmítne. Pojď, Kitty, potřebuji, abys mi s něčím -pomohla.“ Posbírala vyšívání a už spěchala pryč, když +odvětila paní Bennetová čiperně: „I propáníčka — ano +— samozřejmě. To je pro Lízinku velké štěstí. Jistěže neodmítne. +Pojď, Kitty, potřebuji, abys mi s něčím pomohla.“ Posbírala +vyšívání a už spěchala pryč, když tu Elizabeth zvolala: -tu Elizabeth zvolala: - -„Neodcházejte, drahá matinko! Prosím vás, nechoďte nikam. Pan Collins mi -to jistě promine. Nemůže mi chtít nic, co by nemohl kdokoli slyšet. Nebo -odejdu sama.“ +„Neodcházejte, drahá matinko! Prosím vás, nechoďte nikam. Pan +Collins mi to jistě promine. Nemůže mi chtít nic, co by nemohl +kdokoli slyšet. Nebo odejdu sama.“ „Ale, Lízo, nebuď hloupá. Jen si tu pěkně zůstaň.“ -A jelikož se jí zdálo, že by Elizabeth, zosobněné utrpení a rozpaky, -mohla uskutečnit své - -zaječí úmysly, dodala: „Poroučím ti, Lízo, abys tu zůstala a vyslechla -pana Collinse.“ Takového příkazu nemohla Elizabeth neuposlechnout - a po -krátké úvaze si uvědomila, že bude nejmoudřejší, když si to co nejdříve -a co nejklidněji odbude; znovu tedy usedla a pilně - -se zabrala do šití, aby nedala najevo své pocity, které kolísaly mezi -zoufalstvím a chutí - -vyprsknout. Paní Bennetová s Kitty se vzďálily, a jakmile za nimi -zapadly dveře, spustil pan Collins: - -„Věřte mi, drahá slečno Elizabeth, že váš ostych vás nijak nesnižuje, ba -ještě vám přidává na dokonalosti. Chvilka zdráhání vás v mých očích -spíše šlechtí než naopak, avšak dovolte, abych vás ujistil, že vaše -ctěná matinka svoluje, abych k vám směl takto promluvit. Sotva můžete -být na pochybách, co tím sleduji, jakkoli vám přirozená ostýchavost snad -zahaluje mé - -úmysly tajemným závojem: dvořil jsem se vám příliš ne-zastřeně, abyste -to nebyla postřehla. Téměř od první chvíle, kdy jsem vstoupil do tohoto -domu, padla má volba na vás jakožto na budoucí družku mého života. Než -se dám však unést svými city, bylo by snad vhodné, abych vám vysvětlil, -proč jsem se rozhodl oženit - a především proč jsem přijel do -Hertfordshiru s úmyslem najít tu budoucí choť, neboť tak tomu ve -skutečnosti bylo.“ Představa, jak je pan Collins, ten pompézní panák, -unášen svými city, přivedla Elizabeth na pokraj výbuchu smíchu; nemohla -proto využít krátké odmlky k tomu, aby ho přerušila, a on pokračoval: - -„Chci se oženit za prvé proto, že dle mého názoru má každý kněz v -zajištěném postavení - -(jako já) jít své farnosti příkladem i v manželském životě; za druhé -proto, že je to dle mého přesvědčení jistá cesta k blaženosti; a za -třetí - avšak snad jsem to měl uvést dříve, na radu a doporučení -převznešené dámy, již mám tu čest zvát svou ochránkyní. Již dvakrát -milostivě - -ráčila věnovat této věci svou pozornost (aniž jsem ji o to žádal!), a -právě onoho sobotního večera, než jsem odjel z Hunsfordu - mezi dvěma -partiemi quadrilly, zatímco paní Jenkinsová - -upravovala slečně de Bourghové podnožku pod nohama, mi řekla: ,Ožeňte -se, pane Collinsi. Farářjako vy má být ženatý. Vyberte si rozumně, -vyberte si ženu ze slušné rodiny, z ohledu ke mně a také kvůli sobě, -nějakou takovou šikovnou osůbku, aby k něčemu byla, ne zvyklou kdoví na -co, ale aby dovedla s malým příjmem šetrně hospodařit. To vám radím já. -Najděte si takovou ženu co nejdřív, přiveďte si ji do Hunsfordu a já ji -přijdu navštívit.' A mimochodem, drahá sestřenko, dovolte mi poznamenat, -že nepokládám milostivé přijetí, jehož se vám dostane ze strany lady -Catherine de Bourghové, za zanedbatelnou výhodu mezi těmi, jež vám mohu -nabídnout. Shledáte, že její vystupování předčí vše, co jsem s to vám -vylíčit, a ani v ní - -myslím nevzbudí nelibost váš vtip a temperament, zvlášť budou-li -zmírněny málomluvností a respektem, jímž na vás její vznešenost -nevyhnutelně zapůsobí. Tolik tedy, pokud jďe o můj kladný vztah k -manželství obecně; zbývá doďat, proč jsem obrátil svůj zrak k -Long-bournu a neporozhlédl se u nás doma, kde, to vás ujišťuji, žije -řada milých dívek. Jak se věci mají, jsem dědicem panství po vašem -ctěném panu otci (kéž však ještě drahně let mezi námi pobude!), a tak -jsem se cítil zavázán zvolit si za manželku některou z jeho dcer, aby na -tom rodina nebyla tak škodná, až nastane ten truchlivý okamžik - k němuž -však, jak jsem už podotkl, nemusí - +A jelikož se jí zdálo, že by Elizabeth, zosobněné utrpení +a rozpaky, mohla uskutečnit své zaječí úmysly, dodala: „Poroučím +ti, Lízo, abys tu zůstala a vyslechla pana Collinse.“ Takového +příkazu nemohla Elizabeth neuposlechnout — a po krátké úvaze si +uvědomila, že bude nejmoudřejší, když si to co nejdříve a co +nejklidněji odbude; znovu tedy usedla a pilně se zabrala do šití, +aby nedala najevo své pocity, které kolísaly mezi zoufalstvím +a chutí vyprsknout. Paní Bennetová s Kitty se vzďálily, a jakmile +za nimi zapadly dveře, spustil pan Collins: + +Věřte mi, drahá slečno Elizabeth, že váš ostych vás nijak +nesnižuje, ba ještě vám přidává na dokonalosti. Chvilka zdráhání +vás v mých očích spíše šlechtí než naopak, avšak dovolte, abych +vás ujistil, že vaše ctěná matinka svoluje, abych k vám směl +takto promluvit. Sotva můžete být na pochybách, co tím sleduji, +jakkoli vám přirozená ostýchavost snad zahaluje mé úmysly +tajemným závojem: dvořil jsem se vám příliš ne-zastřeně, abyste +to nebyla postřehla. Téměř od první chvíle, kdy jsem vstoupil do +tohoto domu, padla má volba na vás jakožto na budoucí družku mého +života. Než se dám však unést svými city, bylo by snad vhodné, +abych vám vysvětlil, proč jsem se rozhodl oženit — a především +proč jsem přijel do Hertfordshiru s úmyslem najít tu budoucí +choť, neboť tak tomu ve skutečnosti bylo.“ Představa, jak je pan +Collins, ten pompézní panák, unášen svými city, přivedla +Elizabeth na pokraj výbuchu smíchu; nemohla proto využít krátké +odmlky k tomu, aby ho přerušila, a on pokračoval: + +„Chci se oženit za prvé proto, že dle mého názoru má každý kněz +v zajištěném postavení (jako já) jít své farnosti příkladem +i v manželském životě; za druhé proto, že je to dle mého +přesvědčení jistá cesta k blaženosti; a za třetí — avšak snad +jsem to měl uvést dříve, na radu a doporučení převznešené dámy, +již mám tu čest zvát svou ochránkyní. Již dvakrát milostivě +ráčila věnovat této věci svou pozornost (aniž jsem ji o to +žádal!), a právě onoho sobotního večera, než jsem odjel +z Hunsfordu — mezi dvěma partiemi quadrilly, zatímco paní +Jenkinsová upravovala slečně de Bourghové podnožku pod nohama, mi +řekla: ,Ožeňte se, pane Collinsi. Farář jako vy má být ženatý. +Vyberte si rozumně, vyberte si ženu ze slušné rodiny, z ohledu ke +mně a také kvůli sobě, nějakou takovou šikovnou osůbku, aby +k něčemu byla, ne zvyklou kdoví na co, ale aby dovedla s malým +příjmem šetrně hospodařit. To vám radím já. Najděte si takovou +ženu co nejdřív, přiveďte si ji do Hunsfordu a já ji přijdu +navštívit.' A mimochodem, drahá sestřenko, dovolte mi poznamenat, +že nepokládám milostivé přijetí, jehož se vám dostane ze strany +lady Catherine de Bourghové, za zanedbatelnou výhodu mezi těmi, +jež vám mohu nabídnout. Shledáte, že její vystupování předčí vše, +co jsem s to vám vylíčit, a ani v ní myslím nevzbudí nelibost váš +vtip a temperament, zvlášť budou-li zmírněny málomluvností +a respektem, jímž na vás její vznešenost nevyhnutelně zapůsobí. +Tolik tedy, pokud jďe o můj kladný vztah k manželství obecně; +zbývá doďat, proč jsem obrátil svůj zrak k Long-bournu +a neporozhlédl se u nás doma, kde, to vás ujišťuji, žije řada +milých dívek. Jak se věci mají, jsem dědicem panství po vašem +ctěném panu otci (kéž však ještě drahně let mezi námi pobude!), +a tak jsem se cítil zavázán zvolit si za manželku některou z jeho +dcer, aby na tom rodina nebyla tak škodná, až nastane ten +truchlivý okamžik — k němuž však, jak jsem už podotkl, nemusí ještě kolik let dojít. Tento důvod mě tedy vedl a dovoluji si -předpokládat, že mě nijak nesníží - -ve vašich - -očích. A nyní už mi nezbývá než ujistit vás procítěnými slovy o svých -vášnivých citech k vám. Na věnu mi vůbec nezáleží, a nic takového také -nebudu po vašem panu otci požadovat, neboť jsem si dobře vědom toho, že -by mi nemohl vyhovět a že vy sama nemáte nárok na nic jiného než na těch -tisíc liber, uložených na čtyřprocentní úrok, které máte zdědit po -matce. O - -tomto bodě tedy naprosto pomlčím a můžete být klidná, že vám to nikdy -ani slůvkem nevyčtu, až budeme svoji.“ +předpokládat, že mě nijak nesníží ve vašich očích. A nyní už mi +nezbývá než ujistit vás procítěnými slovy o svých vášnivých +citech k vám. Na věnu mi vůbec nezáleží, a nic takového také +nebudu po vašem panu otci požadovat, neboť jsem si dobře vědom +toho, že by mi nemohl vyhovět a že vy sama nemáte nárok na nic +jiného než na těch tisíc liber, uložených na čtyřprocentní úrok, +které máte zdědit po matce. O tomto bodě tedy naprosto pomlčím +a můžete být klidná, že vám to nikdy ani slůvkem nevyčtu, až +budeme svoji.“ Bylo už naprosto nutné ho zarazit. -„Postupujete příliš rychle, vážený pane,“ vpadla mu do řeči Elizabeth. -„Zapomínáte, že jsem vám ještě nedala odpověď. Dovolte, abych tak -učinila bez prodlení. Přijměte díky za čest, kterou jste mi prokázal. -Uvědomuji si dokonale, jak je pro mne vaše nabídka lichotivá, avšak -nemohu jinak než ji odmítnout.“ - -„Není to pro mne nic nového,“ pravil pan Collins a bohorovně máchl -rukou, „že mladé dámy mívají ve zvyku odmítat muže, jehož v hloubi srdce -hodlají vyslyšet, když jim vyzná lásku poprvé, a že to někdy opakují i -podruhé a dokonce potřetí. Nebudu se tedy rmoutit nad tím, co jste právě -řekla, a budu doufat, že si vás zanedlouho povedu k oltáři.“ - -„Ale, pane,“ zvolala Elizabeth, „jak byste mohl v něco takového doufat -po tom, co jsem vám řekla? Ujišťuji vás, že nejsem jako ony mladé dámy -(jsou-li vůbec takové mladé dámy), které - -se odváží vsadit své štěstí na to, zeje nápadník požádá o ruku znovu. Já -myslím své odmítnutí - -naprosto vážně. Nemohla bych s vámi být šťastna a jsem si jista, že jsem -ta poslední osoba na světě, s kterou byste mohl být šťasten vy. Kdyby mě -znala vaše uctívaná lady Catherine, jistě - -by seznala, že jsem všestranně nezpůsobilá k tomu, abych se stala vaší -životní družkou.“ - -„Kdyby si to lady Catherine měla skutečně myslet - „ odpověděl pan -Collins zcela vážně, „ale já si nedovedu představit, co by vám Její -Jasnost mohla vytknout. Ujišťuji vás, zejí vylíčím v nejpříznivějším -světle vaši skromnost, hospodárnost a ostatní vaše podmanivé vlastnosti, -až - -budu mít tu čest opět stanout v její přítomnosti.“ - -„Bude skutečně zcela zbytečné, abyste mě před ní vychvaloval, pane -Collinsi. Musíte dovolit, abych to sama posoudila, a musíte mě -respektovat natolik, abyste mi uvěřil. Přeji vám, abyste byl hodně -šťastný a hodně bohatý, a tím, že odmítnu vaši ruku, učiním pro to vše, -co je v mých silách. Touhle nabídkou k sňatku jistě upokojíte své -svědomí ohledně naší rodiny a bez výčitek převezmete longbournské -panství, až ztratí pána. Můžeme tedy oba považovat tuto záležitost za -uzavřenou, a to s konečnou platností.“ Přitom vstávala, a byla by se -vzdálila z místnosti, kdyby ji byl pan Collins nezadržel těmito slovy: - -„Až budu mít to potěšení opět s vámi o tom promluvit, dostanu od vás -doufám příznivější - -odpověď, než jste mi právě dala. Jsem dalek toho obviňovat vás z -krutosti, neboť vím, že krásné pohlaví už z tradičního zvyku odmítá -první vyznání, a možná že v tom, co jste právě - -řekla, bylo tolik povzbuzení, kolik je slučitelné s jemnou ženskou -duší.“ - -„No ne, pane Collinsi,“ zvolala Elizabeth teď už procítěně, ,jestli se -vám moje slova mohou jevit jako povzbuzení, pak na mou duši nevím, jak -bych vás měla odmítnout, abyste tomu uvěřil.“ +„Postupujete příliš rychle, vážený pane,“ vpadla mu do řeči +Elizabeth. „Zapomínáte, že jsem vám ještě nedala odpověď. +Dovolte, abych tak učinila bez prodlení. Přijměte díky za čest, +kterou jste mi prokázal. Uvědomuji si dokonale, jak je pro mne +vaše nabídka lichotivá, avšak nemohu jinak než ji odmítnout.“ + +„Není to pro mne nic nového,“ pravil pan Collins a bohorovně +máchl rukou, „že mladé dámy mívají ve zvyku odmítat muže, jehož +v hloubi srdce hodlají vyslyšet, když jim vyzná lásku poprvé, +a že to někdy opakují i podruhé a dokonce potřetí. Nebudu se tedy +rmoutit nad tím, co jste právě řekla, a budu doufat, že si vás +zanedlouho povedu k oltáři.“ + +„Ale, pane,“ zvolala Elizabeth, „jak byste mohl v něco takového +doufat po tom, co jsem vám řekla? Ujišťuji vás, že nejsem jako +ony mladé dámy (jsou-li vůbec takové mladé dámy), které se odváží +vsadit své štěstí na to, že je nápadník požádá o ruku znovu. Já +myslím své odmítnutí naprosto vážně. Nemohla bych s vámi být +šťastna a jsem si jista, že jsem ta poslední osoba na světě, +s kterou byste mohl být šťasten vy. Kdyby mě znala vaše uctívaná +lady Catherine, jistě by seznala, že jsem všestranně nezpůsobilá +k tomu, abych se stala vaší životní družkou.“ + +„Kdyby si to lady Catherine měla skutečně myslet — „ odpověděl +pan Collins zcela vážně, „ale já si nedovedu představit, co by +vám Její Jasnost mohla vytknout. Ujišťuji vás, že jí vylíčím +v nejpříznivějším světle vaši skromnost, hospodárnost a ostatní +vaše podmanivé vlastnosti, až budu mít tu čest opět stanout +v její přítomnosti.“ + +„Bude skutečně zcela zbytečné, abyste mě před ní vychvaloval, +pane Collinsi. Musíte dovolit, abych to sama posoudila, a musíte +mě respektovat natolik, abyste mi uvěřil. Přeji vám, abyste byl +hodně šťastný a hodně bohatý, a tím, že odmítnu vaši ruku, učiním +pro to vše, co je v mých silách. Touhle nabídkou k sňatku jistě +upokojíte své svědomí ohledně naší rodiny a bez výčitek +převezmete longbournské panství, až ztratí pána. Můžeme tedy oba +považovat tuto záležitost za uzavřenou, a to s konečnou +platností.“ Přitom vstávala, a byla by se vzdálila z místnosti, +kdyby ji byl pan Collins nezadržel těmito slovy: + +„Až budu mít to potěšení opět s vámi o tom promluvit, dostanu od +vás doufám příznivější odpověď, než jste mi právě dala. Jsem +dalek toho obviňovat vás z krutosti, neboť vím, že krásné pohlaví +už z tradičního zvyku odmítá první vyznání, a možná že v tom, co +jste právě řekla, bylo tolik povzbuzení, kolik je slučitelné +s jemnou ženskou duší.“ + +„No ne, pane Collinsi,“ zvolala Elizabeth teď už procítěně, +,jestli se vám moje slova mohou jevit jako povzbuzení, pak na mou +duši nevím, jak bych vás měla odmítnout, abyste tomu uvěřil.“ „Drahá sestřenko, dovolte, abych byl tak domýšlivý a považoval -samozřejmě vaši odmítavou odpověď na mé vyznání za pouhá slova. Vedou mě -k tomu, stručně řečeno, tyto důvody : Nezdá se mi, že bych vás nebyl -hoden, a partie, která se vám tu nabízí, vám nemůže připadat nelákavá. -Mé postavení, mé vztahy k rodině de Bourghových, příbuzenské svazky s -vámi - to všechno jsou okolnosti, které svědčí výmluvně v můj prospěch; -a nadále byste měla uvážit, že není vůbec jisté, zda vás - přes vaše -četné půvaby - vůbec ještě někdy někdo požádá o ruku. Máte bohužel tak -nepatrné věno, že to s největší pravděpodobností převáží nad vaší krásou -a ostatními přednostmi. Musel jsem proto dospět k závěru, že své -odmítnutí nemyslíte vážně, a vysvětluji šije tak, že děláte drahoty, -abyste ve mně roznítila ještě větší lásku, jak to koketivé - -dámy mívají ve zvyku.“ - -„Ale já vás na mou duši ujišťuji, že je mi cizí koketérie, která spočívá -v trápení slušného člověka. Byla bych mnohem - -raději, kdybyste mi prokázal tu laskavost a bral vážně to, co vám říkám. +samozřejmě vaši odmítavou odpověď na mé vyznání za pouhá slova. +Vedou mě k tomu, stručně řečeno, tyto důvody : Nezdá se mi, že +bych vás nebyl hoden, a partie, která se vám tu nabízí, vám +nemůže připadat nelákavá. Mé postavení, mé vztahy k rodině de +Bourghových, příbuzenské svazky s vámi — to všechno jsou +okolnosti, které svědčí výmluvně v můj prospěch; a nadále byste +měla uvážit, že není vůbec jisté, zda vás — přes vaše četné +půvaby — vůbec ještě někdy někdo požádá o ruku. Máte bohužel tak +nepatrné věno, že to s největší pravděpodobností převáží nad vaší +krásou a ostatními přednostmi. Musel jsem proto dospět k závěru, +že své odmítnutí nemyslíte vážně, a vysvětluji šije tak, že +děláte drahoty, abyste ve mně roznítila ještě větší lásku, jak to +koketivé dámy mívají ve zvyku.“ + +„Ale já vás na mou duši ujišťuji, že je mi cizí koketérie, která +spočívá v trápení slušného člověka. Byla bych mnohem raději, +kdybyste mi prokázal tu laskavost a bral vážně to, co vám říkám. Jsem vám hluboce zavázána za čest, kterou jste mi svou nabídkou -prokázal, avšak je naprosto vyloučeno, abych ji přijala. Nedokázala bych -se k tomu přimět. Jak jinak vám to mám ještě povědět? +prokázal, avšak je naprosto vyloučeno, abych ji přijala. +Nedokázala bych se k tomu přimět. Jak jinak vám to mám ještě +povědět? -Nepovažujte mě za koketku, která vás chce trápit, ale za rozumnou osobu, -která vám upřímně +Nepovažujte mě za koketku, která vás chce trápit, ale za rozumnou +osobu, která vám upřímně sděluje, co cítí.“ -sděluje, co cítí.“ +„Jste provždy okouzlující!“ zvolal s neobratnou dvorností. „Až +bude moje nabídka podložena výslovným souhlasem a autoritou +vašich velevážených pánů rodičů, jistě nebudete trvat na svém +odmítavém stanovisku, o tom jsem přesvědčen.“ -„Jste provždy okouzlující!“ zvolal s neobratnou dvorností. „Až bude moje -nabídka podložena výslovným souhlasem a autoritou vašich velevážených -pánů rodičů, jistě nebudete trvat na svém odmítavém stanovisku, o tom -jsem přesvědčen.“ - -Na tak nevývratný a scestný sebeklam nenalézala Elizabeth už slov, a -proto se neprodleně - -mlčky vzdálila; umiňovala si, že kdyby měl i nadále považovat opakované -odmítání za lichotivé povzbuzení, požádá o přispění otce, jehož -odmítnutí může mít svou povahou větší - -váhu a jehož počínání si aspoň nebude moci mylně vykládat jako milostnou -hravost koketní - -dámy. +Na tak nevývratný a scestný sebeklam nenalézala Elizabeth už +slov, a proto se neprodleně mlčky vzdálila; umiňovala si, že +kdyby měl i nadále považovat opakované odmítání za lichotivé +povzbuzení, požádá o přispění otce, jehož odmítnutí může mít svou +povahou větší váhu a jehož počínání si aspoň nebude moci mylně +vykládat jako milostnou hravost koketní dámy. Pan Collins se nemohl dlouho oddávat úvahám o své šťastné lásce v odloučenosti, neboť paní - Bennetová číhala v chodbě na ukončení audience, a jakmile spatřila, že Eiizabeth otevřela dveře a utíká po schodech nahoru, vešla do jídelny a se srdcem radostí překypujícím blahopřála jemu i sobě k jejich @@ -3886,11 +3697,10 @@ rozhovoru: projevil pevnou víru, že má všechny důvody být spokojen, neboť sestřenka ho tak vytrvale odmítala jistě jenom z panenského studu a vrozeného jemnocitu. -Toto sdělení však paní Bennetovou zarazilo: s radostí bv se byla dala -přesvědčit, že ho její - -dcera odmítá, aby si ho ještě více připoutala, avšak neodvažovala se -tomu věřit a nedokázala své obavy před ním zatajit. +Toto sdělení však paní Bennetovou zarazilo: s radostí by se byla +dala přesvědčit, že ho její dcera odmítá, aby si ho ještě více +připoutala, avšak neodvažovala se tomu věřit a nedokázala své +obavy před ním zatajit. „Však ona Lízá přijde k rozumu, pane Gollinsi, na to se můžete spolehnout,“ dodala. @@ -3898,126 +3708,121 @@ spolehnout,“ dodala. „Promluvím si s ní hned teď. Vždyť by byla sama proti sobě, holkajedna bláznivá, tvrdohlavá, ale já jí to vytmavím.“ -„Odpusťte, že vás přerušuji, madam,“ zvolal pan Collins, „je-li však -skutečně bláznivá a tvrdohlavá, tak to nevím, nevím. Kdoví, jestli by to -tedy byla ta pravá pro muže v mém postavení, neboť já ovšem toužím po -šťastném svazku manželském. Trvá-li na tom, že mě - -nechce, snad by bylo moudřejší, kdybychom ji do ničeho nenutili, neboť -vykazuje-li ve své - -povaze takové nedostatky, sotva bych s ní mohl být opravdu šťasten.“ +„Odpusťte, že vás přerušuji, madam,“ zvolal pan Collins, „je-li +však skutečně bláznivá a tvrdohlavá, tak to nevím, nevím. Kdoví, +jestli by to tedy byla ta pravá pro muže v mém postavení, neboť +já ovšem toužím po šťastném svazku manželském. Trvá-li na tom, že +mě nechce, snad by bylo moudřejší, kdybychom ji do ničeho +nenutili, neboť vykazuje-li ve své povaze takové nedostatky, +sotva bych s ní mohl být opravdu šťasten.“ -„Ale vyjste mi špatně rozuměl, pane Collinsi,“ zvolala paní Bennetová -poplašeně. „Lízinka je tvrdohlavá jedině v takovýchhle věcech. Jinak je -to nejmírnější dívenka na světě. Půjdu hned za manželem ajistě se s ní -brzy domluvíme.“ +„Ale vy jste mi špatně rozuměl, pane Collinsi,“ zvolala paní +Bennetová poplašeně. „Lízinka je tvrdohlavá jedině v takovýchhle +věcech. Jinak je to nejmírnější dívenka na světě. Půjdu hned za +manželem a jistě se s ní brzy domluvíme.“ -A dřív než se vzmohl na slovíčko, odspěchala za panem Bennetem, vrazila -do knihovny a spustila: „Tady jste, choti, musí m s vámi hned mluvit, v -domě je všechno vzhůru nohama. J.děte a poručte Líze, aby si vzala pana -Collinse, protože ona ho nechce, a jestli si nepospíšíte, tak si to -rozmyslí i on a nebude chtítjY.“ +A dřív než se vzmohl na slovíčko, odspěchala za panem Bennetem, +vrazila do knihovny a spustila: „Tady jste, choti, musím s vámi +hned mluvit, v domě je všechno vzhůru nohama. Jděte a poručte +Líze, aby si vzala pana Collinse, protože ona ho nechce, a jestli +si nepospíšíte, tak si to rozmyslí i on a nebude chtít ji.“ -„Promiňte, ale já vám nerozumím,“ pravil pan Bennet, když skončila. „Oč -vlastně jde?“ +„Promiňte, ale já vám nerozumím,“ pravil pan Bennet, když +skončila. „Oč vlastně jde?“ -„O pana Collinse a o Lízu. Lízá prohlašuje, že si pana Collinse nevezme, -a on už začíná říkat, že si nevezme Lízu.“ +„O pana Collinse a o Lízu. Lízá prohlašuje, že si pana Collinse +nevezme, a on už začíná říkat, že si nevezme Lízu.“ „A co mám v té věci učinit já? Zřejmě je to beznadějné.“ -„Promluvte s Lížou. Řekněte jí, že si přejete, aby si ho vzala.“ +„Promluvte s Lízou. Řekněte jí, že si přejete, aby si ho vzala.“ „Pošlete pro ni. Uslyší, co si o tom myslím.“ Paní Bennetová zazvonila a slečna Elizabeth byla vyzvána, aby se dostavila do knihovny. -„Pojď dál, děvenko,“ vyzval ji pan Bennet, když stanula na prahu. „Dal -jsem tě zavolat v důležité věci. Bylo mi řečeno, že tě pan Collins -požádal o ruku. Je tomu tak?“ Elizabeth přitakala. „No dobrá - a tys -jeho nabídku odmítla?“ +„Pojď dál, děvenko,“ vyzval ji pan Bennet, když stanula na prahu. +„Dal jsem tě zavolat v důležité věci. Bylo mi řečeno, že tě pan +Collins požádal o ruku. Je tomu tak?“ Elizabeth přitakala. „No +dobrá — a tys jeho nabídku odmítla?“ „Ano, tatíčku.“ -„Dobrá. Tím se dostáváme kjádru celé věci. Naše maminka trvá na tom, že -ho musíš vyslyšet. Je to tak, paní manželko?“ +„Dobrá. Tím se dostáváme k jádru celé věci. Naše maminka trvá na +tom, že ho musíš vyslyšet. Je to tak, paní manželko?“ „Ano, anebo mi už nesmí na oči.“ -„Čeká tě strastiplné rozhodování, Elizabeth. Ode dneška ztratíš jednoho -z rodičů. Nevezmeš-li si pana Collinse, nesmíš matce na oči, a vezmeš-li -si ho, nesmíš na oči mné.“ Elizabeth nemohla potlačit úsměv nad takovým -závěrem po takovém úvodu, avšak paní +„Čeká tě strastiplné rozhodování, Elizabeth. Ode dneška ztratíš +jednoho z rodičů. Nevezmeš-li si pana Collinse, nesmíš matce na +oči, a vezmeš-li si ho, nesmíš na oči mné.“ Elizabeth nemohla +potlačit úsměv nad takovým závěrem po takovém úvodu, avšak paní -Bennetová, která si namlouvala, že se její manžel bude dívat na celou -věc tak, jak jí to vyhovuje, byla velice zklamaná. +Bennetová, která si namlouvala, že se její manžel bude dívat na +celou věc tak, jak jí to vyhovuje, byla velice zklamaná. -„Jak to, co to má znamenat, pane manželi ? Slíbil jste mi, že jí +„Jak to, co to má znamenat, pane manželi? Slíbil jste mi, že jí poručíte, aby si ho vzala.“ -„Drahá choti,“ odpověděl pan Bennet, „chtěl bych vás požádat o dvě malé -laskavosti. Předně - -mi dovolte, abych v této záležitosti směl užívat vlastního rozumu, a za -druhé vlastní pracovny. Byl bych vám zavázán, kdybych měl co nejdřív -knihovnu opět pro sebe.“ Paní Bennetová se však přes zklamání, jež jí -připravil manžel, ještě nevzdávala. Znovu a znovu útočila na Elizabeth, -hned ji sladce přemlouvala, hned jí vyhrožovala. Pokoušela se získat na -svou stranu Jane, leč tajemně a mírně odmítla zasahovat; Elizabeth -odrážela její - -útoky chvíli s vážnou tváří, chvíli se smíchem a žerty. Třebaže volila -různou taktiku, nezakolísala ani na okamžik ve svém rozhodnutí. +„Drahá choti,“ odpověděl pan Bennet, „chtěl bych vás požádat +o dvě malé laskavosti. Předně mi dovolte, abych v této +záležitosti směl užívat vlastního rozumu, a za druhé vlastní +pracovny. Byl bych vám zavázán, kdybych měl co nejdřív knihovnu +opět pro sebe.“ Paní Bennetová se však přes zklamání, jež jí +připravil manžel, ještě nevzdávala. Znovu a znovu útočila na +Elizabeth, hned ji sladce přemlouvala, hned jí vyhrožovala. +Pokoušela se získat na svou stranu Jane, leč tajemně a mírně +odmítla zasahovat; Elizabeth odrážela její útoky chvíli s vážnou +tváří, chvíli se smíchem a žerty. Třebaže volila různou taktiku, +nezakolísala ani na okamžik ve svém rozhodnutí. Pan Collins zatím dumal o samotě nad tím, co se přihodilo. Přehnané sebevědomí mu zabraňovalo pochopit, proč ho vlastně sestřenka odmítla, a stejně tím zranila pouze jeho hrdost. Jeho láska k ní byla zcela -pomyslná, a když si představil, zejí matka vytýkala ony vlastnosti možná +pomyslná, a když si představil, že jí matka vytýkala ony vlastnosti možná oprávněně, nelitoval už vůbec ničeho. -Zatímco v rodině vládl takovýto zmatek, dostavila se Charlotte Lucasová -s úmyslem strávit u nich celý den. Lydia ji zahlédla v hale, letěla k ní -a polohlasně jí sdělovala: „To je báječné, že jdeš, u nás ti je dnes -taková legrace! Co myslíš, že se dopoledne nestalo? Pan Collins požádal -Lízu o ruku a ona mu dala košem.“ - -Než na to stačila Charlotte něco říci, přiběhla k nim Kitty a sdělila jí -touž novinku, a jakmile vstoupily do salónu, kde paní Bennetová seděla o -samotě, začala i ona rozhovor na toto téma, hledala u slečny Lucasové -pochopení a žádala ji, - -aby svou kamarádku Lízu přesvědčila, že by měla vyhovět přání celé -rodiny. „Zkuste to, drahá slečno Charlottko,“ dodala smutně. „Nikdo není +Zatímco v rodině vládl takovýto zmatek, dostavila se Charlotte +Lucasová s úmyslem strávit u nich celý den. Lydia ji zahlédla +v hale, letěla k ní a polohlasně jí sdělovala: „To je báječné, že +jdeš, u nás ti je dnes taková legrace! Co myslíš, že se dopoledne +nestalo? Pan Collins požádal Lízu o ruku a ona mu dala košem.“ + +Než na to stačila Charlotte něco říci, přiběhla k nim Kitty +a sdělila jí touž novinku, a jakmile vstoupily do salónu, kde +paní Bennetová seděla o samotě, začala i ona rozhovor na toto +téma, hledala u slečny Lucasové pochopení a žádala ji, aby svou +kamarádku Lízu přesvědčila, že by měla vyhovět přání celé rodiny. +„Zkuste to, drahá slečno Charlottko,“ dodala smutně. „Nikdo není při mně, nikdo se mě nezastane, nikdo nemá pochopení pro mé ubohé nervy.“ Charlottu zachránil před odpovědí příchod Jane s Elizabeth. „ -„Vidíte, tady ji máte,“ pokračovala paní Bennetová. „Tváří se, jako by -neuměla do pěti počítat, a nebere na nás větší ohledy, než kdybychom -žili na druhém konci světa. Hlavně že prosadila svou. Ale já ti něco -povím, slečinko - jestli budeš takhle rozdávat koše každému ženichovi, -tak zůstaneš starou pannou - a to bych ráda věděla, kdo se o tebe -postará, až tatíčka nebude. Já to nedokáži - a varuji tě předem. Ode -dneška jsem s tebou skoncovala. Řekla jsem ti už v knihovně, že mi -nesmíš na oči, a to víš, že slovo dodržím. S neposlušnými dětmi se -nebavím. Když je na tom někdo s nervy tak jako já, bolí ho každé slovo. -Nikdo netuší, co já - -už vytrpěla! Ale tak to na světě chodí. Kdo nenaříká, toho nikdo -nepolituje.“ Dcery naslouchaly tomuto výlevu mlčky, neboť správně -usuzovaly, že by ji jenom víc podráždily, kdyby se jí pokoušely něco -rozmluvit nebo ji chlácholit. Vykládala tedy dál bez přerušení, dokud se -k nim nepřidružil pan Collins, který veplul do místnosti ještě -důstojněji než jindy; jakmile ho uzřela, řekla děvčatům: „A tedsi přeji, -abyste už držely jazyk za zuby, ale všechny, a my si chvilku popovídáme +„Vidíte, tady ji máte,“ pokračovala paní Bennetová. „Tváří se, +jako by neuměla do pěti počítat, a nebere na nás větší ohledy, +než kdybychom žili na druhém konci světa. Hlavně že prosadila +svou. Ale já ti něco povím, slečinko — jestli budeš takhle +rozdávat koše každému ženichovi, tak zůstaneš starou pannou +— a to bych ráda věděla, kdo se o tebe postará, až tatíčka +nebude. Já to nedokáži — a varuji tě předem. Ode dneška jsem +s tebou skoncovala. Řekla jsem ti už v knihovně, že mi nesmíš na +oči, a to víš, že slovo dodržím. S neposlušnými dětmi se nebavím. +Když je na tom někdo s nervy tak jako já, bolí ho každé slovo. +Nikdo netuší, co já už vytrpěla! Ale tak to na světě chodí. Kdo +nenaříká, toho nikdo nepolituje.“ Dcery naslouchaly tomuto výlevu +mlčky, neboť správně usuzovaly, že by ji jenom víc podráždily, +kdyby se jí pokoušely něco rozmluvit nebo ji chlácholit. +Vykládala tedy dál bez přerušení, dokud se k nim nepřidružil pan +Collins, který veplul do místnosti ještě důstojněji než jindy; +jakmile ho uzřela, řekla děvčatům: „A ted si přeji, abyste už +držely jazyk za zuby, ale všechny, a my si chvilku popovídáme s panem Collinsem.“ Elizabeth vyšla mlčky z pokoje, následována Jane a Kitty; Lydia však nehodlala vyklidit pozice, aby o něco nepřišla, a Charlottu zdržel -nejprve pan Collins, jenž sejí přezdvořile a podrobně vyptával, jak se +nejprve pan Collins, jenž se jí přezdvořile a podrobně vyptával, jak se daří jí a její rodině, a pak také trochu zvědavost; poodešla tedy k oknu a dělala, že neposlouchá. Paní Bennetová zahájila ohlášený rozhovor bolestným zvoláním: „Ach, pane Collinsi!“ @@ -4051,7 +3856,7 @@ musela už pouze přenášet přes trapné pocity, jímž se člověk v tomto případě nevyhne, a občasné roztrpčené narážky matčiny. Dotyčný pán pak nedával průchod svým citům ani rozpaky, -ani zoufalstvím, ani tím, že by sejí stranil, leč škrobeným chováním a +ani zoufalstvím, ani tím, že by se jí stranil, leč škrobeným chováním a opovržlivým mlčením. Sotva na ni promluvil a přehorlivá dvornost, která nejvíce lahodila jemu samému, se od té chvíle soustředila na slečnu Lucasovou. Ta mu trpělivě naslouchala k pochopitelné úlevě všech, @@ -4073,7 +3878,7 @@ však dobrovolně svěřil, že skutečně odjel, poněvadž to uznal za nutné. „Čím víc se ples přibližoval, tím víc jsem se utvrzoval v názoru, že by -bylo lépe se s panem Darcym nesetkat - že by snad bylo nad mé síly +bylo lépe se s panem Darcym nesetkat — že by snad bylo nad mé síly prodlévat s ním po tolik hodin v téže místnosti, v téže společnosti, a že by mohlo dojít k výjevům, které by nemusely být nepříjemné pouze mně.“ @@ -4096,7 +3901,7 @@ vytáhla Jane dopis a pravila: „Píše mi Caroline Bingleyová a obsah jejího sdělení mě velmi překvapuje. Panstvo opustilo Netherfield, v této chvíli už jsou na -cestě do Londýna - a nemají v úmyslu se sem vrátit. Poslyš, co tu +cestě do Londýna — a nemají v úmyslu se sem vrátit. Poslyš, co tu stojí.“ Přečetla pak nahlas první větu, která oznamovala, že se právě rozhodli @@ -4190,10 +3995,10 @@ nemůže pochybovat o jeho citech. A slečna Bingleyová nejméně. Tak hloupá zase není. Kdyby o ni pan Darcy projevil jen zpola takový zájem, dala by si šít svatební šaty. Ale věci se mají takto: Nejsme pro ně dost bohatí ani dost vznešení, a kromě toho by ráda dohodila bratrovi slečnu -Darcyovou - také proto, že si představuje, jak by jí +Darcyovou — také proto, že si představuje, jak by jí jedna svatba v rodině ulehčila dosažení druhé. Nemá to špatně vymyšleno -a patrně by sejí to podařilo, kdyby jí nestála v cestě slečna de +a patrně by se jí to podařilo, kdyby jí nestála v cestě slečna de Bourghová. Jenom nebuď, drahá Jane, tak bezelstně důvěřivá, a když ti slečna Bingleyová vykládá, jak její bratr obdivuje slečnu Darcyovou, nesmíš z toho usoudit, že pro tebe hoří méně, než když se s tebou v @@ -4244,7 +4049,7 @@ Bingley vrátí do Netherfieldu a její vroucí touha dojde splnění. Smluvily se, že obeznámí paní Bennetovou s odjezdem netherfieldského -panstva, ale zeji nepoplaší úvahami, jak se zachová pán domu; avšak i +panstva, ale že ji nepoplaší úvahami, jak se zachová pán domu; avšak i neúplná zpráva vyvolala velké starosti a lamentace, jaká je to škoda, že dámy musely odjet právě teď, když se všichni začali tak slibně @@ -4261,8 +4066,8 @@ celou dobu nechala bavit panem Collinsem. Elizabeth jí za to v příhodné chvíli poděkovala. „Udržuješ ho v dobré náladě,“ pravila, „a já jsem ti za to zavázána víc, -než můžu vypovědět.“ Charlotte ujistila přítelkyni, zejí s radostí -prokáže tu službu a zejí to nic neudělá, když mu obětuje trochu času. To +než můžu vypovědět.“ Charlotte ujistila přítelkyni, že jí s radostí +prokáže tu službu a že jí to nic neudělá, když mu obětuje trochu času. To od ní bylo vskutku milé, avšak Charlotte hodlala zajít ve své laskavosti dál, než mohla Elizabeth tušit: chránila ji proti případným @@ -4272,7 +4077,7 @@ se vyvíjelo tak příznivě, že by si bývala večer při loučení byla tém jista úspěchem, kdyby nebyl muse! odjet z Hertfordshiru tak zakrátko. To však podceňovala ohnivost jeho temperamentu a jeho nezávislou rozhodnost, neboť se s obdivuhodnou šikovností vyplížil nazítří ráno z -domu Bennetových a spěchal do Lucasova, aby sejí vrhl k nohám. Vyvinul +domu Bennetových a spěchal do Lucasova, aby se jí vrhl k nohám. Vyvinul velké úsilí, aby si ho sestřenice nevšimly, neboť byl přesvědčen, že by nezapochybovaly o cíli jeho cesty, kdyby ho @@ -4284,7 +4089,7 @@ Charlotte se k němu chovala dost povzbudivě, avšak středeční dobrodružství přece jen otřáslo jeho sebedůvěrou. Dostalo se mu však velmi lichotivého přijetí. Slečna Lucasová ho spatřila z okna v prvním patře kráčet k domu a okamžitě se mu vydala naproti, aby ho jako náhodou -potkala na pěšince. Sotva se však nadálá, zeji tam čeká tolik lásky a +potkala na pěšince. Sotva se však nadálá, že ji tam čeká tolik lásky a tolik řečí. Tak rychle, jak jen to bylo při výřečnosti páně Collinsově možné, se dohodli k oboustranné @@ -4330,8 +4135,8 @@ překvapí Elizabeth Bennetovou, neboť si své přítelkyně vážila víc než kohokoli jiného. Elizabeth se bude divit, snad jí to vyčte, a třebaže ji v jejím -rozhodnutí nemůže zviklat, bude ji bolet vědomí, zejí to neschvaluje. -Rozhodla se, zeji o tom zpraví sama, a proto uložila panu Collinsovi, +rozhodnutí nemůže zviklat, bude ji bolet vědomí, že jí to neschvaluje. +Rozhodla se, že ji o tom zpraví sama, a proto uložila panu Collinsovi, aby se u Benne-tových o ničem ani slůvkem nezmínil, až se vrátí na oběd. Slíbil jí @@ -4386,14 +4191,14 @@ hodlá zakrátko opět navštívit. Paní Bennetová by tomu byla ráda rozuměl tak, že se chce dvořit některé z mladších děvčat, a uvažovala, zda by se Mary dala přemluvit, aby ho vyslyšela. Měla o něm mnohem lepší mínění než ostatní, některé jeho monology ji zaujaly svou rozšafností, a -třebaže sejí nevyrovnal inteligencí, měla dojem, že by se mohl vyvinout +třebaže se jí nevyrovnal inteligencí, měla dojem, že by se mohl vyvinout v příjemného společníka, kdyby byl přidržován k četbě a měl před očima její světlý příklad. Avšak nazítří dopoledne všechny takovéto naděje padly. Hned po snídani se dostavila slečna Lucasová a mezi čtyřma očima sdělila Elizabeth, co se včera přihodilo. Elizabeth v posledních dnech už také napadlo, jestli si pan Collins nenamlouvá, že miluje její -přítelkyni, ale že by nalezl u Charlotte pochopení, to sejí zdálo téměř +přítelkyni, ale že by nalezl u Charlotte pochopení, to se jí zdálo téměř stejně vyloučené, jako že by ho vyslyšela sama, a byla proto tak ohromena, že v první chvíli zvolala snad trochu netaktně: @@ -4409,13 +4214,13 @@ některá žena měla o panu Collinsovi dobré mínění, jen proto, že se u tebe nesetkal s úspěchem?“ Avšak Elizabeth se už ovládla a s vynaložením velkého úsilí dokázala jakžtakž věrohodně -ujistit přítelkyni, že se raduje z budoucího příbuzenského svazku a zejí +ujistit přítelkyni, že se raduje z budoucího příbuzenského svazku a že jí přeje, aby byla hodně šťastná. „Chápu tvé pocity,“ odvětila Charlotte. „Jistě tě to překvapuje, a hodně -překvapuje - vždyť +překvapuje — vždyť zcela nedávno nabídl pan Collins ruku tobě. Ale až si v klidu všechno uvážíš, pak doufám moje jednání pochopíš. Nejsem romantická, jak víš, a @@ -4434,7 +4239,7 @@ dnů nabídne ruku dvěma paním svého srdce, to ji neudivovalo ani zdaleka tak jako skutečnost, že byl nyní vyslyšen. Uvědomovala si už dávno, že Charlotte pohlíží na manželství jinak než ona, avšak nebyla by pokládala za možné, že v rozhodující chvíli obětuje všechny ušlechtilé city -hmotnému prospěchu. Charlotte jako manželka pana Collinse - jaká +hmotnému prospěchu. Charlotte jako manželka pana Collinse — jaká ponižující představa! A k bolestnému zklamání, že se její přítelkyně tak zaprodala, se přidružila neodbytná obava, že je vyloučené, aby jí @@ -4475,7 +4280,7 @@ Dokud se sir William zdržel, byla paní Bennetová z toho překvapení vlastně sotva mocna souvislého slova, avšak jakmile se odporoučel, dala svým citům průchod. Předně trvala na tom, že tomu všemu vůbec nevěří, za druhé dokazovala, že pan Collins upadl do léčky, za třetí vyjádřila -přesvědčení, že spolu nebudou šťastni a že - za čtvrté - z toho mračna +přesvědčení, že spolu nebudou šťastni a že — za čtvrté — z toho mračna ještě nemusí pršet. Hlavně však si nedala vymluvit dvě věci: předně, že @@ -4494,7 +4299,7 @@ jakžtakž rozumnou ženskou, je stejně hloupá jako jeho choť a hloupější než jeho dcera! -Jane přiznala, zeji Charlottiny zásnuby trochu překvapují, avšak spíš +Jane přiznala, že ji Charlottiny zásnuby trochu překvapují, avšak spíš než údiv vyjádřila upřímné přání, aby spolu byli šťastni, a na rozdíl od Elizabeth to nepokládala za vyloučené. Kitty s Lydií ani ve snu nenapadlo slečně Lucasové závidět, vždyť pan Collins nebyl než @@ -4511,7 +4316,7 @@ zkazily náladu. Mezi Elizabeth a Charlottou panovala jistá odměřenost, takže spolu o sňatku nehovořily; a Elizabeth byla přesvědčena, že už mezi nimi nezavládne bývalá důvěra. Zklamána Charlottou, upjala se s větší láskou -k nejstarší sestře, bezelstné ajemné, o níž byla přesvědčena, zeji +k nejstarší sestře, bezelstné ajemné, o níž byla přesvědčena, že ji nemůže zklamat, a o jejíž štěstí si dělala den ze dne větší starosti, neboť Bingley už byl týden pryč a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl vrátit. @@ -4525,7 +4330,7 @@ potkalo v podobě opětované náklonnosti jejich roztomilé sousedky slečny Lucasové, a vysvětlil, že z touhy po její milé společnosti ochotně vyhoví laskavému -pozvání, aby opět zavítal do Longbournu: doufá, zeje všechny znovu +pozvání, aby opět zavítal do Longbournu: doufá, že je všechny znovu spatří od pondělka za čtrnáct dní. Lady Catherine mu prý vřele schvaluje jeho úmysly a přeje si, aby se svatba konala co nejdříve, kteréžto přání zajisté bude pro jeho drahou Charlotte rozkazem, takže brzy určí onen @@ -4546,7 +4351,7 @@ stále nic nevěděly, ledaže se po Merytonu jeden čas říkalo, že Bingley se už v zimě do Netherfieldu nevrátí, kteréžto zvěsti paní Bennetovou velmi pobuřovaly, a neopomněla je nikdy vyvracet jako ohavnou pomluvu. -Dokonce i Elizabeth se počala obávat - nikoli jeho nezájmu - ale toho, +Dokonce i Elizabeth se počala obávat — nikoli jeho nezájmu — ale toho, že se jeho sestrám přece jen povede nepustit ho z Londýna. Jakkoli nerada by byla připustila, že Janino štěstí je ohroženo a že se její milý ukázal proradný a nestálý, přece se toho podezření nemohla zbavit. @@ -4557,7 +4362,7 @@ hůř než Elizabeth, ať se však trápila sebevíc, snažila se nedat to na sobě znát, a proto se mezi sebou o tom ani nezmínily. Takovým jemnocitem se však nevyznačovala paní Bennetová a málokdy uběhla hodinka, aby si na Bingleyho nevzpomněla, aby nevykládala, jak netrpělivě čeká na jeho -příjezd, a nedotírala na Jane, zeji tedy pěkně oklamal, jestli se už +příjezd, a nedotírala na Jane, že ji tedy pěkně oklamal, jestli se už nevrátí. Jen díky své svaté trpělivosti dokázala Jane tyto útoky klidně snášet. @@ -4643,7 +4448,7 @@ by stejně nikam nevedly. Nalámala si s tím hlavu dost a dost, ale ať už Bingleyho láska vyprchala nebo ustoupila nátlaku přátel, ať si byl vědom Janiných citů -nebo je nepostřehl - mohlo to sice podstatně ovlivnit její mínění o něm, +nebo je nepostřehl — mohlo to sice podstatně ovlivnit její mínění o něm, avšak sestra na tom byla v tom či onom případě stejně, její klid byl ten tam. @@ -4666,7 +4471,7 @@ nic. možná vzpomínat, protože to byl nejmilejší muž, s kterým jsem se kdy setkala, ale to je vše. Nemám od něho co očekávat, ani se čeho obávat, nemám mu co vyčítat. Chválabohu! Aspoň kvůli tomu se nemusím trápit. -Potřebuji jen trochu času - jistě se budu snažit ze všech sil, abych se +Potřebuji jen trochu času — jistě se budu snažit ze všech sil, abych se z toho vymanila.“ Vyrovnanějším hlasem dodala: „Už nyní mi může být útěchou, že jsem si @@ -4703,15 +4508,15 @@ stránky, je to nepochopitelné.“ v úvahu, že Charlotte má pro to jiné předpoklady i jinou povahu, a to je důležité. Považ, jaký je pan Collins čestný -člověk a Charlotte rozvážná, vyrovnaná povaha. Nezapomeň, zeje z početné -rodiny, zeje to pro ni skutečně výhodná partie, a snaž se doufat - v -zájmu všech zúčastněných - že k bratranci cítí aspoň trochu úcty a +člověk a Charlotte rozvážná, vyrovnaná povaha. Nezapomeň, že je z početné +rodiny, že je to pro ni skutečně výhodná partie, a snaž se doufat — v +zájmu všech zúčastněných — že k bratranci cítí aspoň trochu úcty a oddanosti.“ „Kvůli tobě jsem ochotna vynasnažit se doufat v holé nemožnosti, ale nevím, komu taková -víra prospěje. Kdybych si měla myslet, zeje mu Charlotte oddána, získala +víra prospěje. Kdybych si měla myslet, že je mu Charlotte oddána, získala bych jenom horší mínění o jejím rozumu, než mám teď o jejím charakteru. Přece víš zrovna @@ -4755,7 +4560,7 @@ ctíš, a ty se na mne rozhněváš. Přeruš mě proto, dokud je čas.“ -„Stále si tedy myslíš, zeje to dílo jeho sester?“ „Ano, sester +„Stále si tedy myslíš, že je to dílo jeho sester?“ „Ano, sester podporovaných přítelem.“ „Nemohu tomu uvěřit. Proč by ho k něčemu nutili? Jistě jim jde jen o @@ -4777,7 +4582,7 @@ důvody? Kdyby se domnívaly, že mě má rád, nesnažily by se nás rozloučit a ani by se jim to v tomto případě nezdařilo. Říkáš, že mě miluje, ale pak by se byli všichni zachovali divně a nepěkně, a já bych z toho musela být velmi nešťastná. Netrap mě takovým výkladem. Nestydím se, že -jsem se zmýlila - aspoň mě to zdaleka tak nebolí, jako kdybych si měla +jsem se zmýlila — aspoň mě to zdaleka tak nebolí, jako kdybych si měla myslet něco ošklivého o něm a o jeho sestrách. Dovol mi, abych si to vyložila způsobem co nejpříznivějším a nejsnáze pochopitelným.“ @@ -4797,8 +4602,8 @@ létě musí pan Bingley znovu přijet. Pan Bennet posuzoval tuto záležitost zcela jinak. „Nu, Lízinko,“ pravil jí jednoho dne, „tvá -sestra je nešťastně zamilovaná, jak koukám. Vyřid, zejí blahopřeji. -Děvčata nic na světě tak netěší - tedy krom vdavek - než se tu a tam +sestra je nešťastně zamilovaná, jak koukám. Vyřid, že jí blahopřeji. +Děvčata nic na světě tak netěší — tedy krom vdavek — než se tu a tam nešťastně zamilovat. Má aspoň o čem dumat a v očích jejích družek jí to dodává na zajímavosti. Kdypak přijdeš na řadu ty? Přece si nenecháš dlouho líbit, že tě Jane trumfla. Teďje k tomu výborná příležitost. V @@ -4828,7 +4633,7 @@ mohou vyskytovat nějaké polehčující okolnosti, jež hertfordshirská společnost nezná, a ve své mírnosti a nepředpojatosti vždy prosila o pochopení, zdůrazňovala -možnost omylu - ale všichni ostatní +možnost omylu — ale všichni ostatní odsoudili Darcyhojako nejhoršího vyvrhela. @@ -4903,18 +4708,18 @@ skutečný, silný cit.. Prosím té, jak vášnivé ji pan Bingley miloval?“ ostatní lidi a od ní se nemohl odtrhnout. Pokaždé, když se setkali, to bylo nápadnější a zřetelnější. Na plese, který -sám uspořádal, se dvě tři slečny urazily, zeje neprovedl, a já sama jsem +sám uspořádal, se dvě tři slečny urazily, že je neprovedl, a já sama jsem ho dvakrát oslovila a vůbec mi neodpověděl. Což mohly být nadějnější příznaky? Nebývá nezdvořilost projevem mocného milostného zaujetí?“ -„Ale ano - takového milostného zaujetí, o jaké v tomto případě asi šlo. +„Ale ano — takového milostného zaujetí, o jaké v tomto případě asi šlo. Chudák Jane! Je mi jí líto, protože jí při její povaze může chvíli trvat, než se přes to přenese. Mělo to raději postihnout tebe, Lízinko, ty bys přitom dokázala žertovat, a tak by tě to přebolelo dřív. Myslíš, že by se dala přemluvit, aby se s námi rozjela do Londýna? Třeba by jí prospělo, kdyby -změnila prostředí - snad si právě potřebuje odpočinout od domova.“ +změnila prostředí — snad si právě potřebuje odpočinout od domova.“ Elizabeth se tento nápad velice zamlouval a byla přesvědčena, že sestra ochotně svolí. @@ -4946,8 +4751,8 @@ právě tak jako její zajímavá teorie o tom, že se Bingley s Jane nebude smět setkat, ležel jí tento případ tolik na srdci, až nakonec po dlouhých úvahách dospěla k -názoru, že to přece jen není zcela vyloučeno. Bylo by možné - a někdy to -dokonce považovala za pravděpodobné - že Bingley opět vzplane a že vliv +názoru, že to přece jen není zcela vyloučeno. Bylo by možné — a někdy to +dokonce považovala za pravděpodobné — že Bingley opět vzplane a že vliv jeho přátel úspěšně zastíní mnohem přirozenější vliv Janina půvabu. Jane Bennetová přijala tetiččino pozvání s radostí a nemyslela přitom na Bingleyovy v jiném smyslu, než že by snad mohla tu a tam strávit @@ -4957,15 +4762,15 @@ týden a Philipsovi, Lucasovi a důstojníci se postarali o to, aby neuplynul ani den bez společenských událostí. Paní Bennetová se tak obětavě starala bratrovi a švagrové o zábavu, že ani jednou nezasedli v klidu k rodinnému obědu. A pokud večer zůstali doma, určitě přišli -nějací důstojníci - a mezi těmito důstojníky nikdy nechyběl pan Wickham, +nějací důstojníci — a mezi těmito důstojníky nikdy nechyběl pan Wickham, jehož Elizabeth před tetičkou tak vychválila, až jí to bylo podezřelé, a při těchto příležitostech oba bedlivě pozorovala. Z toho, co viděla, usoudila, že nejde ani u jednoho, ani u druhého o vážný cit, ale že jsou si -zřejmě navzájem sympatičtí, a to do té míry, zeji to zneklidnilo, a +zřejmě navzájem sympatičtí, a to do té míry, že ji to zneklidnilo, a umínila si, že si o tom s Elizabeth pohovoří, než odjede z -Hertfordshiru, a zejí domluví, aby zanechala tak nevýhodné +Hertfordshiru, a že jí domluví, aby zanechala tak nevýhodné známosti. @@ -4981,7 +4786,7 @@ rozhovoru. Porovnávala své vzpomínky na Pemberley s detaily, jež jí popsal on, a když skládala svůj hold charakteru zesnulého majitele, potěšila jeho i své srdce. Když se obeznámila s historkou o tom, jak se k němu nynější pan Darcy zachoval, snažila se rozpomenout, co se -vykládalo o onom pánovi, dokud byl ještě malý, a nakonec sejí +vykládalo o onom pánovi, dokud byl ještě malý, a nakonec se jí zdálo, že ho určitě slýchávala líčit jako velmi pyšného, nevlídného chlapce. Paní Gardinerová promluvila Elizabeth do duše zcela otevřeně a @@ -4993,8 +4798,8 @@ o tom myslí, a pak takto pokračovala: „Jsi příliš rozumná, Lízinko, aby ses zamilovala jen z toho dů-vodu, že ti k tomu neradím, a proto neváhám mluvit otevřeně. Na tvém místě bych si skutečně dala pozor. Nezapleť se a neusiluj zaplést jeho do citového -vztahu, který by byl v dané situaci - bez finančního zabezpečení - tak -velice nemoudrý. Nemám proti nému osobné ani to nejmenší - je to +vztahu, který by byl v dané situaci — bez finančního zabezpečení — tak +velice nemoudrý. Nemám proti nému osobné ani to nejmenší — je to zajímavý mladý muž, a kdyby měl to jmění, které by mít měl, nevím, koho bych ti mohla přát lepšího. Takto se však nemůžeš řídit jen @@ -5004,7 +4809,7 @@ a vzorné chování. Nesmíš ho zklamat.“ „To jsou vážná slova, drahá tetinko.“ -„Ano, a doufám, zeje také vážně vezmeš.“ +„Ano, a doufám, že je také vážně vezmeš.“ „Nemáte se čeho obávat. Dám na sebe pozor a na pana Wickhama také. Nezamiluje se do mne, dokáži-li mu v tom zabránit.“ @@ -5023,8 +4828,8 @@ tetinko, bylo by mi moc líto, kdybych vám někomu způsobila starosti, vidíme však denně, že zamilovaným mladým lidem málokdy zabrání nedostatek peněz ve vytváření hlubších vztahů -- jak vám tedy mohu slíbit, že budu moudřejší než moji vrstevníci, -upadnu-li do pokušení, ajak vůbec mohu vědět, zeje moudré se mu bránit? +— jak vám tedy mohu slíbit, že budu moudřejší než moji vrstevníci, +upadnu-li do pokušení, ajak vůbec mohu vědět, že je moudré se mu bránit? Mohla bych vám slíbit jedině to, že nebudu pospíchat. Neuvěřím překotně, že já jsem ta ze všech vyvolená. Až se setkáme, nebudu si nic přát. Udělám prostě, co je v mých silách.“ @@ -5035,7 +4840,7 @@ nepřipomínej, aby ho pozvala.“ „Jako onehdy,“ pravila Elizabeth s provinilým úsměvem. „Ale nemyslete si, že sem stále dochází tak často. To kvůli vám byl tento týden tolikrát zván. Maminka má utkvělou představu, jak víte, že musí svým -přátelům neustále předhazovat nějaké návštěvy. Ale vážně - na mou čest +přátelům neustále předhazovat nějaké návštěvy. Ale vážně — na mou čest se zkusím chovat tak, jak to považuji za nejmoudřejší: stačí vám to?“ Tetička ji ujistila, že ano. Elizabeth poděkovala za dobře míněnou radu a s tím se rozešly, vzácný příklad toho, že i v těchto @@ -5080,11 +4885,11 @@ dychtivě očekávali Charlottiny dopisy, byli pochopitelně zvědaví, co bude psát o novém domově, zda se jí bude zamlouvat lady Catherine, odváží-li se tvrdit, že je šťastna; když pak byly její dopisy předčítány, měla Elizabeth dojem, že se Charlotte o všem vyjadřuje -přesně tak, jak se dalo předpokládat. Psala optimisticky, zdálo se, zeje +přesně tak, jak se dalo předpokládat. Psala optimisticky, zdálo se, že je obklopěna vším pohodlím, nezmiňovala se o ničem, co by nebyla mohla pochválit. Dům, zařízení, okolí, cesty -- všechno jí vyhovovalo a lady Catherine se k ní chovala, velmi +— všechno jí vyhovovalo a lady Catherine se k ní chovala, velmi přátelsky a blahovolně. Byl to páně Collinsův Hunsford a zámek Rosings v střízlivějším podání. Elizabeth pochopila, že musí počkat, až se tam sama vypraví, chce-li se dozvědět plnou pravdu. Jane už napsala sestře z @@ -5156,7 +4961,7 @@ poslouchám, mám takový dojem, jako by se snažila sama sebe ubezpečit, že je okouzlen slečnou Darcyovou. Nemohu se v tom vyznat. Kdybych se neobávala ukvapených závěrů, byla bych téměř v pokušení říct, že to ve mně vzbuzuje podezření z nějakého uskoku. Ale pokusím se zapudit všechny -bolestné úvahy a budu myslet jen na to, z čeho se mohu radovat - z tvé +bolestné úvahy a budu myslet jen na to, z čeho se mohu radovat — z tvé příchylnosti a z velké dobroty drahého strýčka a tetičky. Napiš mi brzy. Slečna Bingleyová říkala něco o tom, že se už do Netherfieldu nevrátí, že dům pustí, ale netvrdila to s určitostí. Snad abychom se o tom raději @@ -5164,7 +4969,7 @@ nezmiňovaly. Jsem velmi ráda, že přišly tak dobré zprávy od přátel z Hunsfordu. Jen se k nim rozjed se sirem Williamem a s Marií. Jistě se Ti tam bude líbit. Líbá Tě atd. -Elizabeth ten dopis zabolel, ale pak sejí vrátila dobrá nálada, když si +Elizabeth ten dopis zabolel, ale pak se jí vrátila dobrá nálada, když si uvědomila, že se Jane už nedá klamat, aspoň @@ -5179,8 +4984,8 @@ duše litovat, čeho se vzdal. Zároveň připomněla i paní Gardinerová Elizabeth její slib ohledně tohoto pána a dotazovala se, co je nového, a Elizabeth pro ni měla zprávy, které se zamlouvaly spíše tetičce než jí. Jeho zjevný zájem ochladí, už -sejí nedvořil, točil se kolem jiné. Elizabeth to neušlo, ale pozorovala -a popisovala to bez velkého utrpení. Hloub do srdce sejí nezapsal a její +se jí nedvořil, točil se kolem jiné. Elizabeth to neušlo, ale pozorovala +a popisovala to bez velkého utrpení. Hloub do srdce se jí nezapsal a její marnivosti stačilo vědomí, že by ona bývala jeho vyvolená, kdyby to byly majetkové poměry dovolily. Uplatňoval nyní svůj šarm na mladé dámě, jež ho okouzlila především nedávno získanými deseti tisíci librami; avšak @@ -5189,7 +4994,7 @@ Charlottu, ho nezatratila kvůli jeho touze po nezávislosti. Ba právě naopak, připadalo jí to jako nejpřirozenější věc na světě, a jelikož mohla předpokládat, že ho to stálo jisté úsilí, než -sejí dokázal vzdát, byla ochotna uznat, že jednal moudře a v zájmu jich +se jí dokázal vzdát, byla ochotna uznat, že jednal moudře a v zájmu jich obou, a upřímně mu přála, aby došel štěstí. Všechno také zcela otevřeně sdělila paní Gardinerové a po vylíčení @@ -5210,7 +5015,7 @@ mladé a světa neznalé a neobjevily ještě zdrcující skutečnost, Žefešáci musí mít právě tak z čeho žít jako obyčejní mužští. Bez větších vzrušení, než byla tato, a bez zajímavějších rozptýlení než -procházky do Merytonu - někdy blátivé, jindy mrazivé - uběhl v +procházky do Merytonu — někdy blátivé, jindy mrazivé — uběhl v Longbournu leden a únor. Březen přichystal Elizabeth návštěvu v Hunsfordu. Zprvu vlastně ani nechtěla jet, ale shledala, že Charlotte na tom nápadu lpí, a postupně se i jí začal jevit lákavější a @@ -5226,17 +5031,17 @@ podle původního Charlottina návrhu. Elizabeth se přidružila k siru Williamovi a jeho druhé dceři. Cestovní program se zavčas vylepšil jedním přenocováním v Londýně, takže mu teď k dokonalosti už nechybělo nic. Jedinou stinnou stránkou bylo rozloučení s otcem, který ji bude -jistě postrádat; vždyť byl nakonec tak smutný, zeji požádal, aby mu -psala, a dokonce jí téměř slíbil, zejí také odepíše. S +jistě postrádat; vždyť byl nakonec tak smutný, že ji požádal, aby mu +psala, a dokonce jí téměř slíbil, že jí také odepíše. S -panem Wickhamem se rozloučili jako přátelé - on ještě o poznání vřeleji. +panem Wickhamem se rozloučili jako přátelé — on ještě o poznání vřeleji. Jeho nynější námluvy mu nevymazaly z paměti, že Elizabeth byla první dívka, která ho zaujala a vzrušila, která vyslechla jeho příběh a politovala ho, které se dvořil; při loučení jí přál šťastnou cestu, připomněl jí, co asi může očekávat od lady Catherine de Bourghové, a vyjádřil naději, že se v -názoru na ni - jakož i v názoru na kohokoli jiného - vždy a všude +názoru na ni — jakož i v názoru na kohokoli jiného — vždy a všude shodnou, a projevoval o ni přitom takovou starostlivost a zájem, že se k němu cítila navždy poutána hlubokými sympatiemi a opouštěla ho v přesvědčení, že ať svobodný, ať ženatý, vždycky to pro ni bude člověk @@ -5252,7 +5057,7 @@ stavu ani o svém přijetí u dvora, co by už nebyla slyšela, a jeho galantnosti byly stejně otřepané jako jeho informace. Do Londýna to bylo pouhých čtyřiadvacet mil a vyjeli brzy, aby tam byli před polednem. Když předjeli před dům Gardi-nerových, stála Jane v salónu u okna a vyhlížela -je, a jak vkročili do chodby, už je tam vítala. Elizabeth šiji pátravě +je, a jak vkročili do chodby, už je tam vítala. Elizabeth si ji pátravě prohlížela a s potěšením viděla, že vypadá stejně zdravě a půvabně jako vždy. Nahoře na schodech stál houf chlapečků a holčiček, kteří se tolik těšili na sestřenku, že nevydrželi čekat v salóně, ale jelikož ji delší @@ -5264,7 +5069,7 @@ divadle. Tam Elizabeth záměrně zaujala místo vedle tetičky. Nejprve se rozhovořily o sestře; zarmoutilo ji, třebas nepřekvapilo, když se při podrobném vyptávání dozvěděla, že Jane se sice všemožně snaží být dobré -mysli, ale přesto občas propadá smutku. Lze však předpokládat, že sejí +mysli, ale přesto občas propadá smutku. Lze však předpokládat, že se jí to zanedlouho podaří překonat docela. Paní Gardinerovájí rovněž podrobně vylíčila návštěvu slečny Bingleyové v Gracechurch Street a @@ -5292,18 +5097,18 @@ názor.“ „Avšak on si jí ani nevšiml, dokud po dědečkově smrti nezdědila peníze.“ -„Ne - a proč také? Když nesměl dobýt mého srdce, protože nemám věno, z +„Ne — a proč také? Když nesměl dobýt mého srdce, protože nemám věno, z jakého důvodu by se byl ucházel o děvče stejně chudé, které se mu nelíbilo?“ -„Připadá mi to beztaktní, začít sejí dvořit tak brzy po tom, co to vešlo +„Připadá mi to beztaktní, začít se jí dvořit tak brzy po tom, co to vešlo ve známost.“' „Muž v tíživé situaci nemá čas na všechny obřadnosti, které ostatní zachovávají. Když to nevadí jí, proč by to mělo vadit nám?“ -„Že to nevadí jí, to jeho neomlouvá. Ukazuje to jen, že sejí něčeho -nedostává - rozumu nebo citu.“ +„Že to nevadí jí, to jeho neomlouvá. Ukazuje to jen, že se jí něčeho +nedostává — rozumu nebo citu.“ „Nu dobrá,“ prohlásila Elizabeth, „jak si přejete. On je tedy zištný a ona pošetilá.“ @@ -5351,7 +5156,7 @@ ohraničena plotem rosingského parku. Elizabeth se usmála, když si vzpomněla, co všechno už slyšela o tamním panstvu. Konečně faru poznali: zahrada svažující se k cestě, v zahradě stavení, -zelené kůly a živý plot - všechno nasvědčovalo tomu, že budou co nevidět +zelené kůly a živý plot — všechno nasvědčovalo tomu, že budou co nevidět na místě. Pan Collins s Charlottou se objevili ve dveřích, povoz zastavil před nízkými vrátky, od nichž vedla nedlouhá, štěrkem vysypaná cestička k domu. Honem vystoupili z kočáru a octli se na ní za všeobecné @@ -5360,9 +5165,9 @@ uvítala a Elizabeth byla čím dál tím raději, že se za ní vypravila, kdy viděla, jakou jí její návštěva způsobila radost. Postřehla okamžitě, že bratránek nezměnil ani v manželství své způsoby: byl stále tak škrobeně -přezdvořilý a zdržel ji pár minut u vrátek, než sejí vyptal a vyslechl, -jak se daří její rodině. Pak už je bez dalších okolků - krom upozornění, -jak je vchod hezky upraven - uvedl do stavení, a jakmile vstoupili do +přezdvořilý a zdržel ji pár minut u vrátek, než se jí vyptal a vyslechl, +jak se daří její rodině. Pak už je bez dalších okolků — krom upozornění, +jak je vchod hezky upraven — uvedl do stavení, a jakmile vstoupili do salónu, přivítal je s okázalou strojeností podruhé ve svém skromném obydlí a jako ozvěna opakoval po své ženě @@ -5501,8 +5306,8 @@ a že to pozvání bude platit celé společnosti!“ „Mne tato okolnost tolik nepřekvapuje,“ odvětil sir William, „neboť jsem díky svému postavení měl už v životě možnost mnohokrát poznat mravy opravdové šlechty. U dvora nejsou případy takových vybraných způsobů -nijak neobvyklé.“Nazítří se nehovořilo o ničem jiném - aspoň během -dopoledne - než o jejich návštěvě na zámku. Pan Collins je pečlivě +nijak neobvyklé.“Nazítří se nehovořilo o ničem jiném — aspoň během +dopoledne — než o jejich návštěvě na zámku. Pan Collins je pečlivě poučoval, co je čeká, aby je pohled na nádherné sály, houfy služebnictva a vzácné pokrmy nevyvedl docela z míry. @@ -5512,7 +5317,7 @@ o svůj zevnějšek, drahá sestřenko, lady Catherine od nás vů-bec nevyžaduje, abychom chodili tak elegantně oblečeni, jak přísluší jí a její dceři. Radil bych vám, abyste si na -sebe vzala prostě to, co máte nejlepšího - více není třeba. Lady +sebe vzala prostě to, co máte nejlepšího — více není třeba. Lady Catherine si o vás nepomyslí nic špatného, přijdete-li v prostém úboru. Přeje si, aby jistý stavovský odstup zůstával zachován.“ Zatímco se strojily, přiběhl dvakrát nebo třikrát k jednotlivým dveřím, vybízel je, @@ -5559,9 +5364,9 @@ vlastní důležitosti, že si Elizabeth okamžitě vzpomněla na pana Wickhama, a z toho, co za ten -den zažila, usoudila, zeje lady Catherine přesně taková, jak on ji +den zažila, usoudila, že je lady Catherine přesně taková, jak on ji líčil. Jakmile si prohlédla matku, jejíž tvář jí hned připomněla něco z -Darcyho, zahleděla se na dceru a užasla téměř stejně jako Maria, zeje +Darcyho, zahleděla se na dceru a užasla téměř stejně jako Maria, že je tak malá a hubená. Ani postavou, ani tváří nebyla po matce. Slečna de Bourghová vypadala pobledle a nezdravě, její tvář nebyla ošklivá, ale docela bezvýrazná; téměř nemluvila, jen tu a tam něco zašeptala paní @@ -5588,7 +5393,7 @@ zvláště tehdy, když říkali, že některý pokrm ještě nikdy nejedli. Společnost se příliš neoddávala konverzaci. Elizabeth byla hotova se rozhovořit, jakmile by se k tomu naskytla -příležitost, ale seděla mezi Charlottou a slečnou de Bourghovou - jedna +příležitost, ale seděla mezi Charlottou a slečnou de Bourghovou — jedna byla zaneprázdněna posloucháním lady Catherine a slečna de Bourghová na ni za celý oběd ani slůvko nepromluvila. Paní Jenkinsová se hlavně @@ -5628,10 +5433,10 @@ slečno Bennetová?“ „Ano,“ trochu.“ -„Vskutku? Pak nás jistě oblažíte - tedy, až se to bude hodit. Máme tu +„Vskutku? Pak nás jistě oblažíte — tedy, až se to bude hodit. Máme tu prvotřídní nástroj, určitě -lepší než - Jednou jej vyzkoušíte. Umějí i vaše sestry hrát a zpívat?“ +lepší než — Jednou jej vyzkoušíte. Umějí i vaše sestry hrát a zpívat?“ „Jedna ano.“ @@ -5671,7 +5476,7 @@ do učení nechtělo, nemusely dělat nic.“ „Ano, jistě, ale tomu by byla právě vychovatelka zabránila, a kdybych byla znala vaši paní -matku, byla bych jí důrazně poradila, aby šiji vzala. Říkávám odjakživa, +matku, byla bych jí důrazně poradila, aby si ji vzala. Říkávám odjakživa, že nikdo nedosáhne vzdělání bez pravidelného a dlouhodobého vyučování, a na to je nejlepší vychovatelka. Je obdivuhodné, kolika rodinám jsem já už v této věci vypomohla. Těší mě, když mohu některou slečnu dobře @@ -5685,8 +5490,8 @@ Bennetová?“ „Ano, lady Catherine, všechny.“ -„Všechny! - Jakže, všech pět najednou? To je divné. A vy jste -druhorozená. - Mladší chodí do společnosti, než se starší vdají! - Vaše +„Všechny! — Jakže, všech pět najednou? To je divné. A vy jste +druhorozená. — Mladší chodí do společnosti, než se starší vdají! — Vaše mladší sestry musí být přece velmi mladičké.“ „Ano, nejmladší není ještě šestnáct. Taje skutečně asi příliš mladá na @@ -5705,7 +5510,7 @@ tak mladou dívku. Kolikpak je vám?“ stěží očekávat, že bych se k tomu doznala.“ Na lady Catherine byl znát úžas, že se jí nedostalo přímé odpovědi, a -Elizabeth měla dojem, zeje první osoba, která se kdy odvážila uchýlit k +Elizabeth měla dojem, že je první osoba, která se kdy odvážila uchýlit k žertu před její urozenou beztaktností. „Určitě vám není přes dvacet, takže svůj věk nemusíte tajit.“ @@ -5786,77 +5591,68 @@ Collins: a kdykoli dal některý chalup-nik najevo přílišné kverulantství, nespokojenost nebo chudobu, vplula do vesnice, urovnala spory, umlčela stížnosti a hubováním je dohnala k spokojenosti a blahobytu. -Radovánky na Rosingsu se opakovaly asi dvakrát týdně, a až na to, že -nyní postrádali sira Williama a že se tedy karty hrály pouze u jediného -stolku, probíhaly všechny tyto návštěvy přesně jako první. Jiných -společenských událostí bylo pramálo, neboť většina sousedních rodin se -pohybovala ve sféře nad poměry manželů Collinsových. To však Elizabeth -příliš - -nevadilo a celkem trávila čas dost příjemně: těšila se z chvilek, kdy si -mohla nerušené povídat se Charlottou, a počasí bylo na tuto roční dobu -nadobyčej pěkné, takže si užila i přírody. Zatímco ostatní odešli na -audienci k lady Catherine, vydávala se nejraději na procházku do aleje z -jedné strany ohraničující park; byla tam pěkná chráněná stezka, kterou -si zřejmě - -neoblíbil nikdo kromě jí a kde se cítila v bezpečí před zvídavostí lady -Catherine. Prvních čtrnáct dní jejího pobytu uběhlo v klidu a míru jako -voda. Blížily se velikonoce a po Květné neděli očekávali na zámku -návštěvu, což byla v tak malém rodinném kruhu významná - -událost. Elizabeth se doslechla krátce po svém příjezdu, že za pár neděl -má přibýt pan Darcy, a třebaže by byla dala přednost komukoli jinému z -okruhu svých známých, přece uvítala, že přibude nová tvář na zámeckých -večírcích, a hodlala se pobavit tím, že bude pátrat, jsou-li úklady -slečny Bingleyové skutečně beznadějné, což musí vysvitnout z jeho -chování k sestřence, kterou mu lady Catherine zřejmě určila, neboť -hovořila o jeho nastávající - -návštěvě s velikým zadostiučiněním, vylíčila jim ho v nejlepším světle a -dočista ji popudilo, když zvěděla, že se s ním jak Elizabeth, tak slečna -Lu-casová už mnohokrát setkaly. Na faře byli o jeho příjezdu okamžitě -zpraveni, neboť pan Collins se procházel celé - -dopoledne kolem vrátnice na huns-fordské cestě, aby mu nic neušlo, -ajakrnile jim vysekl poklonu, když povoz zatáčel do parku, hned -odspěchal sdělit tuto velezajímavou novinku doma. Nazítří se vydal bez -prodlení na zámek přivítat návštěvu. A tam musel pozdravit synovce dva, -neboť pan Darcy s sebou přivezl ještě plukovníka Fitzwilliama, mladšího -syna svého strýce lorda -, a k údivu celé společnosti ho oba pánové -doprovodili až domů. Charlotte zahlédla z okna manželovy pracovny, jak -přecházejí přes cestu, okamžitě letěla do druhé - -místnosti, aby oznámila děvčatům, jaká pocta je čeká a dodala: - -„Za tuto pozornost mohu poděkovat tobě, Elizo. Mne by pan Darcy tak -rychle nevyhledal.“ Elizabeth měla sotva čas ji tuto lichotivou domněnku -vyvrátit, a už oznamoval zvonek jejich příchod a krátce nato vstoupili -všichni tři pánové do pokoje. Plukovník Fitzwilliam, který - -překročil práh první, byl asi třicetiletý muž, žádný krasavec, avšak -postavou i vystupováním skutečný šlechtic. Pan Darcy byl stejný jako -předtím v Hertfordshiru - pozdravil rezervovaně - -jako vždy paní Collinsovou, a ať už v něm její přítelkyně vyvolávala -jakékoli pocity, stanul jí - -tváří v tvář zřejmě s naprostým klidem. Elizabeth mu beze slova udělala -pukrlátko. Plukovník Fitzwilliam se okamžitě rozhovořil s ducha-plností -a lehkostí světáckého kavalíra a bavil příjemně celou společnost; jeho -bratranec prohodil něco o domě a o zahradě k pani Collinsové a pak seděl +Radovánky na Rosingsu se opakovaly asi dvakrát týdně, a až na to, +že nyní postrádali sira Williama a že se tedy karty hrály pouze +u jediného stolku, probíhaly všechny tyto návštěvy přesně jako +první. Jiných společenských událostí bylo pramálo, neboť většina +sousedních rodin se pohybovala ve sféře nad poměry manželů +Collinsových. To však Elizabeth příliš nevadilo a celkem trávila +čas dost příjemně: těšila se z chvilek, kdy si mohla nerušené +povídat se Charlottou, a počasí bylo na tuto roční dobu nadobyčej +pěkné, takže si užila i přírody. Zatímco ostatní odešli na +audienci k lady Catherine, vydávala se nejraději na procházku do +aleje z jedné strany ohraničující park; byla tam pěkná chráněná +stezka, kterou si zřejmě neoblíbil nikdo kromě jí a kde se cítila +v bezpečí před zvídavostí lady Catherine. Prvních čtrnáct dní +jejího pobytu uběhlo v klidu a míru jako voda. Blížily se +velikonoce a po Květné neděli očekávali na zámku návštěvu, což +byla v tak malém rodinném kruhu významná událost. Elizabeth se +doslechla krátce po svém příjezdu, že za pár neděl má přibýt pan +Darcy, a třebaže by byla dala přednost komukoli jinému z okruhu +svých známých, přece uvítala, že přibude nová tvář na zámeckých +večírcích, a hodlala se pobavit tím, že bude pátrat, jsou-li +úklady slečny Bingleyové skutečně beznadějné, což musí vysvitnout +z jeho chování k sestřence, kterou mu lady Catherine zřejmě +určila, neboť hovořila o jeho nastávající návštěvě s velikým +zadostiučiněním, vylíčila jim ho v nejlepším světle a dočista ji +popudilo, když zvěděla, že se s ním jak Elizabeth, tak slečna +Lucasová už mnohokrát setkaly. Na faře byli o jeho příjezdu +okamžitě zpraveni, neboť pan Collins se procházel celé dopoledne +kolem vrátnice na hunsfordské cestě, aby mu nic neušlo, a jakmile +jim vysekl poklonu, když povoz zatáčel do parku, hned odspěchal +sdělit tuto velezajímavou novinku doma. Nazítří se vydal bez +prodlení na zámek přivítat návštěvu. A tam musel pozdravit +synovce dva, neboť pan Darcy s sebou přivezl ještě plukovníka +Fitzwilliama, mladšího syna svého strýce lorda -, a k údivu celé +společnosti ho oba pánové doprovodili až domů. Charlotte +zahlédla z okna manželovy pracovny, jak přecházejí přes cestu, +okamžitě letěla do druhé místnosti, aby oznámila děvčatům, jaká +pocta je čeká a dodala: + +„Za tuto pozornost mohu poděkovat tobě, Elizo. Mne by pan Darcy +tak rychle nevyhledal.“ Elizabeth měla sotva čas ji tuto +lichotivou domněnku vyvrátit, a už oznamoval zvonek jejich +příchod a krátce nato vstoupili všichni tři pánové do pokoje. +Plukovník Fitzwilliam, který překročil práh první, byl asi +třicetiletý muž, žádný krasavec, avšak postavou i vystupováním +skutečný šlechtic. Pan Darcy byl stejný jako předtím +v Hertfordshiru — pozdravil rezervovaně jako vždy paní +Collinsovou, a ať už v něm její přítelkyně vyvolávala jakékoli +pocity, stanul jí tváří v tvář zřejmě s naprostým klidem. +Elizabeth mu beze slova udělala pukrlátko. Plukovník Fitzwilliam +se okamžitě rozhovořil s ducha-plností a lehkostí světáckého +kavalíra a bavil příjemně celou společnost; jeho bratranec +prohodil něco o domě a o zahradě k pani Collinsové a pak seděl hezkou chvíli, aniž na někoho promluvil. Teprve pak v něm slušné - -způsoby převládly natolik, že se dotázal Elizabeth, jak se daří její -rodině. Odpověděla mu případným způsobem a po chvilkovém odmlčení -dodala: „Moje nejstarší sestra je teď už tři měsíce v Londýně. Nepotkal -jste ji tam náhodou?“ +způsoby převládly natolik, že se dotázal Elizabeth, jak se daří +její rodině. Odpověděla mu případným způsobem a po chvilkovém +odmlčení dodala: „Moje nejstarší sestra je teď už tři měsíce +v Londýně. Nepotkal jste ji tam náhodou?“ Věděla moc dobře, že ne, ale byla zvědavá, jestli dá najevo, že je mu známo, jak se Bingleyovi zachovali k Jane, a měla dojem, že se zatvářil trochu rozpačitě, když jí odpovídal, že bohužel neměl to štěstí a se slečnou Bennetovou se nesetkal. Víc o tom nehovořili a pánové - se krátce nato rozloučili. Plukovník Fitzwilliam vzbudil svým vystupováním na faře velký obdiv a @@ -5878,11 +5674,9 @@ zvláště s Darcym, mnohem víc než s ostatními. Na plukovníku Fitzwilliamovi bylo vidět, že má z jejich přítomnosti upřímnou radost; na Rosingsu mu bylo každé rozptýlení vítané, a krom toho se mu velice líbila roztomilá - přítelkyně paní Collinsové. Usadil se vedle ní a vykládal jí tak mile o Kentu a Hertfordshiru,-o cestování i o pobytu doma, o nových knihách i o hudbě, že se Elizabeth v tomto salónu ještě - nikdy ani zpola tak nepobavila. Hovořili živě a zaujatě, až to vzbudilo pozornost lady Catherine i pana Darcyho. Ten na ně zakrátko vrhal časté zvědavé pohledy a po chvíli dala i Její Jasnost najevo stejný zájem, @@ -5899,7 +5693,6 @@ vyhnutí. „O hudbě! Račte tedy mluvit hlasitěji. Hudba je ze všech námětů mému srdci nejbližší. Rozhovoru o hudbě se nemohu nezúčastnit. V celé Anglii by se myslím našlo málo lidí, kteří - by se dokázali z hudby tak těšit a projevovali větší přirozené nadání než já. Kdybych se byla učila, bývala bych v hudbě vynikla. A právě tak Anně, kdyby jí křehké zdraví nebránilo mít hodiny. Věřím, že by hrála @@ -5909,26 +5702,14 @@ umění s láskyplným zaujetím. „To ráda slyším, že se tak činí,“ řekla lady Catherine. „Vyřiďte jí ode mne prosím, že to rozhodně nikam nepřivede, nebude-li pořádně cvičit.“ -„Ujišťuji vás, tetinko, zejí té rady není třeba. Cvičí velmi +„Ujišťuji vás, tetinko, že jí té rady není třeba. Cvičí velmi pravidelně.“ „Tím lépe. Přehnat to rozhodně nemůže, a až jí budu příště psát, tak jí ještě zvlášť domluvím, aby cvičení na žádný pád nezanedbávala. Říkávám často mladým slečnám, že bez pravidelného cvičení to v hudbě nikam nedotáhnou. Už kolikrát jsem to říkala i tuhle slečně - -Bennetové, že nebude hrát dokonale, dokud nebude víc cvičit; u -Collinsových sice není - -klavír, ale nemám nic proti tomu, a to jsem jí také říkala, aby chodila -sem a cvičila na klavíru v pokoji paní Jenkinsové. Tam v tom křídle by -přece nikomu nepřekážela.“ Pan Darcy se zatvářil rozpačitě nad tetinou -nevychovaností a neodpověděl. Po kávě připomněl plukovník Fitzwilliam -Elizabeth, že mu slíbila zahrát, a ona bez váhání - -zasedla ke klavíru. Přitáhl si k ní židli. Lady Catherine vyslechla -první píseň do půli a pak se začala opět bavit se svým druhým synovcem, -ten se však po chvíli zvedl, zamířil rozvážným krokem, jako obvykle, ke +Bennetové, že nebude hrát dokonale, dokud nebude víc cvičit; u Collinsových sice není klavír, ale nemám nic proti tomu, a to jsem jí také říkala, aby chodila sem a cvičila na klavíru v pokoji paní Jenkinsové. Tam v tom křídle by přece nikomu nepřekážela.“ Pan Darcy se zatvářil rozpačitě nad tetinou nevychovaností a neodpověděl. Po kávě připomněl plukovník Fitzwilliam Elizabeth, že mu slíbila zahrát, a ona bez váhání zasedla ke klavíru. Přitáhl si k ní židli. Lady Catherine vyslechla první píseň do půli a pak se začala opět bavit se svým druhým synovcem, ten se však po chvíli zvedl, zamířil rozvážným krokem, jako obvykle, ke klavíru a postavil se tak, že hleděl půvabné pianistce přímo do tváře. Elizabeth zpozorovala jeho počínání a při první vhodné pauze se k němu obrátila se šelmovským úsměvem. @@ -5951,7 +5732,7 @@ neuvěříte ani slůvko. Mám velkou smůlu, že jsem se tu setkala s někým, kdo může tak dokonale odhalit mou pravou tvář, a to právě v prostředí, kde jsem doufala se ctí obstát. Je to od vás skutečně velmi nekavalírské, pane Darcy, vyzrazovat všechny mé prohřešky z -Hertfordshiru - a dovolte, abych dodala, že také velmi nemoudré t-neboť +Hertfordshiru — a dovolte, abych dodala, že také velmi nemoudré t-neboť mě to ponouká k protiútoku a mohou vyjít najevo takové věci, že vaše příbuzenstvo bude otřeseno do hloubi duše.“ @@ -5962,9 +5743,8 @@ Fitzwilliam, „tak rád bych věděl, jak se chová u cizích lidí.“ „Zvíte to tedy, ale připravte se na něco strašlivého. Musím vám sdělit, že jsem ho poprvé - -spatřila v Hertfordshiru na plese, a na tomto plese - co byste tomu -řekl? Odtančil jen čtyři kousky. Přináším nerada špatné zprávy - ale je +spatřila v Hertfordshiru na plese, a na tomto plese — co byste tomu +řekl? Odtančil jen čtyři kousky. Přináším nerada špatné zprávy — ale je tomu tak. Odtančil jen čtyři kousky, ačkoli byl nedostatek pánů a hodně dívek zůstalo sedět, protože neměly partnery. To nemůžete popřít, pane Darcy.“ @@ -5983,7 +5763,6 @@ který viděl svět, nevzbuzuje zájem cizích lidí?“ „Na to vám dokážu odpovědět sám,“ pravil Fitzwilliam, „a nemusíme se ptát jeho. Pravý - důvod je ten, že se mu nechce tak dalece namáhat.“ „Postrádám jistou schopnost, již si leckdo osvojil,“ pravil Darcy, @@ -5996,7 +5775,6 @@ bravurně, jak to často vídám u jiných žen. Nejsem tak pilná ani tak hbitá, nemám tak výrazný úhoz. Jenže jsem odjakživa předpokládala, že jsem tím sama vinna, protože se nenamáhám cvičit. Ale nemyslím si, že bych měla nešikovnější prsty a že bych nebyla schopna se naučit stejně - krásně hrát jako každá druhá.“ Darcy se usmál a řekl: „Máte úplně pravdu. Využíváte svého času mnohem @@ -6010,17 +5788,14 @@ naslouchala a pak pravila Darcymu: „Slečna Bennetová by nehrála špatně, kdyby víc cvičila a kdyby měla možnost brát hodiny u některého londýnského profesora. Má docela slušný prstoklad, třebaže se nadáním nevyrovná - Anně. Anně by hrála skvěle, kdyby jí byl její zdravotní stav dovolil brát hodiny.“ Elizabeth pohlédla na Darcyho, aby viděla, jak vřele se připojí k vychvalování své sestřenky, ale ani v této chvíli, ani jindy u něho nespatřila žádné příznaky lásky a z jeho chování k slečně - de Bourghové vyvodila tu útěchu pro slečnu Bingleyo-vou, že by si vzal právě tak dobře ji, kdyby byla jeho příbuzná. Lady Catherine se i nadále zaobírala Elizabethinou hrou - a udělovala jí mnohá poučení o pravidelném cvičení a vrozeném nadání. Elizabeth to všechno zdvořile snášela a na přání pánů setrvala u klavíru až do té chvíle, než pro ně předjel kočár Její Jasnosti, aby je dopravil @@ -6032,16 +5807,14 @@ domovní zvonek, neomylná známka toho, že se blíží návštěva. Jelikož neslyšela kočár, nevylučovala možnost, že by to mohla být lady Catherine, a tak raději schovala rozepsaný dopis, aby se nemusela obávat dotěrného vyptávání; tu se však otevřely dveře a k jejímu úžasu vstoupil -do pokoje pan Darcy, a to sám. I on byl zřejmě udiven, zeji zastal +do pokoje pan Darcy, a to sám. I on byl zřejmě udiven, že ji zastal samotnou, a omlouval své nečekané přepadení: prý mu bylo řečeno, že jsou všechny dámy doma. Posadili se, a když zodpověděl její zdvořilostní dotazy po rosingském panstvu, hrozilo zřejmé - nebezpečí, že zavládne smrtelné ticho. Bylo naprosto nutné o něčem začít, a v této kritické - chvíli si vzpomněla, kdy ho spatřila v Hertfordshiru naposled, a zvědavá, co jí poví o jejich spěšném odjezdu, poznamenala: @@ -6049,7 +5822,6 @@ zvědavá, co jí poví o jejich spěšném odjezdu, poznamenala: Darcy! Pan Bingley musel být velmi příjemně překvapen, že se s vámi tak brzy shledal, vždyť pokud si vzpomínám, odjel pouze den před vámi. Doufám, že se jemu i jeho sestrám dařilo dobře, když - jste se s ním v Londýně loučil?“ „Ano, mají se výborně, děkuji vám.“ @@ -6062,11 +5834,10 @@ někdy do Netherfieldu vrátit; je tomu tak?“ „Mně nic takového neříkal, aleje dost pravděpodobné, že tam bude pobývat jen zřídkakdy. Má - mnoho přátel a je právě v těch letech, kdy člověk mívá čím dál tím víc přátel i různých zájmů.“ -„,Hodlá-li trávit na Netherfieldu tak málo času, pak by jeho sousedé +„Hodlá-li trávit na Netherfieldu tak málo času, pak by jeho sousedé spíš uvítali, kdyby panství pustil, protože by se tam mohla usadit nějaká rodina natrvalo. Jenže pan Bingley se tam jistě nenastěhoval kvůli sousedům, ale kvůli sobě, a tak musíme právem očekávat, že si @@ -6091,7 +5862,7 @@ hlubší vděčností.“ „Ano, to máte pravdu; jeho přátelé se mohou radovat, že potkal jednu z mála rozumných žen, které by byly ochotné si ho vzít a navíc schopné připravit mu spokojený život. Moje přítelkyně má pro něho velké -pochopení - i když nevím, je-li její sňatek s panem Collinsem to +pochopení — i když nevím, je-li její sňatek s panem Collinsem to nejmoudřejší, co mohla udělat. Zdá se však, že je úplně spokojena, a posuzováno z hlediska rozumu, udělala jistě dobrou partii.“ @@ -6108,7 +5879,6 @@ jejich sňatku,“ zvolala Elizabeth. „Vůbec by mě nenapadlo tvrdit, že paní Collinsová má rodiče blízko.“ „Tím jen dokazujete svůj vřelý vztah k Hertfordshiru. Pak - vám všechno kromě nejbližšího okolí Longbournu musí připadat daleko.“ Při těchto slovech mu pohrával na rtech zvláštní úsměv a Elizabeth se domnívala, že chápe proě: asi předpokládá, že myslí na Jane a @@ -6116,11 +5886,10 @@ Netherfield. Zrudla tedy a odpověděla: „Netvrdím přece, že je nejmoudřejší, usadí-li se mladí manželé blízko jejích rodiěů. Velké - nebo malé vzdálenosti jsou relativní a závisí na mnoha okolnostech. V zámožné rodině, kde cestovní výlohy nehrají roli, není počet mil na překážku. Jenže tohle není ten případ. Collinsovi mají slušné příjmy, -ale zas ne takové, aby mohli často cestovat - a aby moje přítelkyně měla +ale zas ne takové, aby mohli často cestovat — a aby moje přítelkyně měla pocit, že její rodiče žijí blízko, musela by se ta vzdálenost scvrknout na polovinu, o tom jsem přesvědčena.“ @@ -6145,61 +5914,13 @@ domů.“ Když jim však Elizabeth vylíčila, s jakou námahou udržovali rozhovor v proudu, nezdálo se to Charlotte ani při nejlepší vůli pravděpodobné, a po různých úvahách nakonec dospěly k závěru, že přišel, protože nemá nic -lepšího na práci, což jim připadalo i vzhledem k roční - -době jako nejpřijatelnější vysvětlení. Příroda dosud neskýtala mnoho -možností k povyražení. Na zámku se jim nabízela lady Catherine, - -knihy a biliár, ale páni nevydrží sedět stále doma, a protože faru měli -blízko, vedla k ní - -příjemná cesta a snad i kvůli jejím obyvatelům se oběma bratrancům od té -doby zlíbilo zajít tam téměř denně. Přicházeli v různých dopoledních -hodinách, někdy každý zvlášť, jindy spolu a tu a tam i v doprovodu paní -tetinky. Všem bylo zřejmé, zeje plukovník Fitzwilliam navštěvuje, -protože se u nich cítí dobře, a z tohoto důvodu jim byl samozřejmě ještě - -sympatičtější. Elizabeth připomínal jejího dřívějšího ctitele George -Wickhama tím, že také - -ráda dlela v jeho společnosti a že se mu tak nepokrytě líbila; když je -oba srovnávala, shledávala, že plukovník Fitzwilliam sice nemá tak jemné -a okouzlující způsoby, ale uznávala, že je pravděpodobně +lepšího na práci, což jim připadalo i vzhledem k roční době jako nejpřijatelnější vysvětlení. Příroda dosud neskýtala mnoho možností k povyražení. Na zámku se jim nabízela lady Catherine, knihy a biliár, ale páni nevydrží sedět stále doma, a protože faru měli blízko, vedla k ní příjemná cesta a snad i kvůli jejím obyvatelům se oběma bratrancům od té doby zlíbilo zajít tam téměř denně. Přicházeli v různých dopoledních hodinách, někdy každý zvlášť, jindy spolu a tu a tam i v doprovodu paní tetinky. Všem bylo zřejmé, že je plukovník Fitzwilliam navštěvuje, protože se u nich cítí dobře, a z tohoto důvodu jim byl samozřejmě ještě sympatičtější. Elizabeth připomínal jejího dřívějšího ctitele George Wickhama tím, že také ráda dlela v jeho společnosti a že se mu tak nepokrytě líbila; když je oba srovnávala, shledávala, že plukovník Fitzwilliam sice nemá tak jemné a okouzlující způsoby, ale uznávala, že je pravděpodobně inteligentnější. Proč se tu však tak často objevuje pan Darcy, to bylo obtížnější -uhádnout. Jistě ne proto, že by toužil po jejich společnosti, vždyť -často seděl deset minut a ani ústa neotevřel, a když - -konečně promluvil, pak zřejmě spíš z nezbytnosti než z vlastní vůle ~ -aby vyhověl požadavkům slušnosti, a ne pro potěšení. Zřídkakdy dělal -dojem, že se dobře baví. Paní - -Collinsová nevěděla, co si o tom myslet. Plukovník Fitzwilliam ho občas -škádlil, že dělá - -hlouposti, a podle toho usoudila, že se obvykle chová jinak, což sama -nemohla vědět, protože ho tak dobře neznala; byla by si přála, aby se -tato změna dala vysvětlit milostným vzplanutím a předmětem tohoto -vzplanutí aby byla její přítelkyně Eliza, a jala se proto usilovně -pátrat, aby zjednala jasno. Pozorovala ho, kdykoli přišli na zámek nebo -on zavítal na faru, ale bez valného úspěchu, často se na její přítelkyni -díval, ale tvářil se přitom nevyzpytatelně. Upíral na ni vážný pohled, -ale Charlotte zhusta zapochybovala, zda je v něm i zalíbení; spíš se jí - -někdy zdálo, že svědčí prostě o roztržitosti. +uhádnout. Jistě ne proto, že by toužil po jejich společnosti, vždyť často seděl deset minut a ani ústa neotevřel, a když konečně promluvil, pak zřejmě spíš z nezbytnosti než z vlastní vůle ~ aby vyhověl požadavkům slušnosti, a ne pro potěšení. Zřídkakdy dělal dojem, že se dobře baví. Paní Collinsová nevěděla, co si o tom myslet. Plukovník Fitzwilliam ho občas škádlil, že dělá hlouposti, a podle toho usoudila, že se obvykle chová jinak, což sama nemohla vědět, protože ho tak dobře neznala; byla by si přála, aby se tato změna dala vysvětlit milostným vzplanutím a předmětem tohoto vzplanutí aby byla její přítelkyně Eliza, a jala se proto usilovně pátrat, aby zjednala jasno. Pozorovala ho, kdykoli přišli na zámek nebo on zavítal na faru, ale bez valného úspěchu, často se na její přítelkyni díval, ale tvářil se přitom nevyzpytatelně. Upíral na ni vážný pohled, ale Charlotte zhusta zapochybovala, zda je v něm i zalíbení; spíš se jí někdy zdálo, že svědčí prostě o roztržitosti. Několikrát řekla Elizabeth, že se do ní asi zakoukal, ale ta se jí jen vysmála a paní Collinsová nepovažovala za moudré ji v tom utvrzovat, aby v ní nevzbuzovala naděje, které by skončily zklamáním, neboť nezapochybovala ani na okamžik, že by antipatie její přítelkyně rázem vyprchaly, kdyby mohla předpokládat, že ho má v moci. -Několikrát řekla Elizabeth, že se do ní asi zakoukal, ale ta se jí jen -vysmála a paní Collinsová - -nepovažovala za moudré ji v tom utvrzovat, aby v ní nevzbuzovala naděje, -které by skončily zklamáním, neboť nezapochybovala ani na okamžik, že by -antipatie její přítelkyně rázem vyprchaly, kdyby mohla předpokládat, že -ho má v moci. - -Ve své starostlivé oddanosti někdy přemítala, jak by dala - -Elizabeth dohromady s plukovníkem Fitzwilliamem. Byl to rozhodně +Ve své starostlivé oddanosti někdy přemítala, jak by dala Elizabeth dohromady s plukovníkem Fitzwilliamem. Byl to rozhodně přitažlivý muž, v zajištěném postavení. Elizabeth se mu zřejmě líbila, ale tyto přednosti vyvažovala skutečnost, že pan Darcy měl velký vliv v církvi a jeho bratranec vůbec žádný. @@ -6212,11 +5933,10 @@ k tomu došlo, ba i potřetí. Jako by ho vedla vyslovená zlomyslnost nebo dobrovolné pokání, neboť mu při těchto příležitostech nestačilo, aby se po několika zdvořilostních frázích a rozpačitém odmlčení rozloučil, nýbrž považoval skutečně za nutné - vrátit se a doprovodit ji. Přitom toho mnoho nenamluvil a ona se také příliš nenamáhala, aby ho bavila nebo pozorně naslouchala, avšak při třetím setkání si uvědomila, že jí klade občas dost zvláštní, nečekané -otázky - jak sejí líbí v Hunsfordu, chodí-li ráda sama na procházku a co +otázky — jak se jí líbí v Hunsfordu, chodí-li ráda sama na procházku a co soudí o manželství Collinsových; hovořili o zámku, a tují vysvětloval něco, s čím nebyla obeznalá, takovým způsobem, jako by předpokládal, že se tam i ona ubytuje, až příště přijede do Kentu. Vyplývalo to z jeho @@ -6242,7 +5962,7 @@ A skutečně se také otočila a vydali se spolu k faře. „Tak vy už s konečnou platností v sobotu odjíždíte z Kentu?“ -„Ano - pakliže to Darcy opět neodloží. Musím se mu podřídit. Rozloučíme +„Ano — pakliže to Darcy opět neodloží. Musím se mu podřídit. Rozloučíme se, až jemu bude libo.“ „A kdyby mu i na celé věci příliš nezáleželo, udělá mu velkou radost, @@ -6252,15 +5972,14 @@ jako pana Darcyho.“ „On skutečně rád rozhoduje,“ odvětil plukovník Fitzwilliam, „ale to není sám. Má jen k tomu lepší možnosti, neboť je bohatý a ostatní jsou často chudí. Říkám to procítěně, neboť - druhorozený syn, jak víte, si musí zvykat na odříkání a ústupky.“ „Podle mého názoru si druhorozený hraběcí syn na nic takového zvykat -nemusí. Ruku na srdce - kdyjste si musel něco odříci a kolikrát jste +nemusí. Ruku na srdce — kdyjste si musel něco odříci a kolikrát jste musel ustoupit? Stalo se vám někdy, že jste neměl dost peněz, abyste si mohl zajet, kam jste chtěl, nebo si opatřit, co se vám líbilo?“ -„Strefila jste se do černého - nemohu skutečně tvrdit, že bych byl +„Strefila jste se do černého — nemohu skutečně tvrdit, že bych byl zhusta takto strádal. Ale otázka peněz by mohla být rozhodující ve vážných záležitostech. Druhorození synové se nemohou oženit, s kým se jim zlíbí.“ @@ -6272,45 +5991,39 @@ našeho společenského prostředí se může oženit, aniž pomyslí i na věno „To říká na mou adresu?“ pomyslela si Elizabeth a zrudla, hned se však vzchopila a škádlivě - se ho zeptala: „A co se tak obvykle platí za druhorozeného hraběcího syna, smím-li se ptát? - Asi byste se nespokojil s méně než padesáti tisíci, ledaže by byl starší bratr hodně stonavý.“ Odpověděl jí ve stejném duchu a brzy toto téma -opustili. Aby se mu nezdálo, zeje zaražená z toho, co se stalo, povídala +opustili. Aby se mu nezdálo, že je zaražená z toho, co se stalo, povídala okamžitě dál. „Váš bratranec si vás vzal s sebou zřejmě hlavně proto, aby měl komu poroučet; divím se, že se neožení, tím by si zajistil tuto vymoženost natrvalo. Možná však, že mu prozatím postačí - jeho sestra; jelikož mu byla svěřena do ochrany, může si s ní počít, co se mu zachce.“ „Mýlíte se,“ pravil plukovník Fitzwilliam, „o tuto výhodu se musí -podělit se mnou. Jsme oba poručníky slečny Dar-cyové.“ +podělit se mnou. Jsme oba poručníky slečny Darcyové.“ -„Skutečně? A jakpak se staráte o svou svěřenku? Dá vám hodně práce ? +„Skutečně? A jakpak se staráte o svou svěřenku? Dá vám hodně práce? Mladé dámy v jejím věku bývají někdy svéhlavé, a má-li v žilách pravou darcyovskou krev, pak se asi nerada podřizuje.“ -Zpozorovala, že se na ni po těchto slovech vážně zahleděl, a zeptal sejí +Zpozorovala, že se na ni po těchto slovech vážně zahleděl, a zeptal se jí okamžitě, proč se domnívá, že by měli se slečnou Darcyovou starosti, a to způsobem, který dával tušit, že tak či onak nebude daleko od pravdy. Odvětila rychle: „Nemějte obav. V životě jsem o ní nic špatného neslyšela, co já vím, může to být nejmírnější - stvoření na světě. Jedny moje známé, paní Hurstová a slečna Bingleyová, ji vychvalovaly až - do nebe. Zmínil jste se myslím o tom, že je také znáte.“ „Znám je trochu. Jejich bratr je příjemný člověk, skutečný kavalír. S Darcym jsou důvěrní - přátelé.“ „Ano, pravda,“ podotkla Elizabeth suše. „Pan Darcy je vůči panu @@ -6324,7 +6037,7 @@ všechno pouze dohady.“ „Jak to?“ -„Šlo o jistý případ - ale Darcy by si jistě nepřál, aby se to rozkřiklo, +„Šlo o jistý případ — ale Darcy by si jistě nepřál, aby se to rozkřiklo, protože by z toho mohly být nepříjemnosti, kdyby se to doneslo rodině té dámy.“ @@ -6347,7 +6060,7 @@ kromě toho spolu strávili celé léto, pokud vím.“ „Svěřil mi jen to, cojsem vám právě řekl.“ Elizabeth kráčela mlčky dál a srdce jí překypovalo rozhořčením. -Fitzwilliam ji chvíli pozoroval a pak sejí zeptal, nad čím se tak +Fitzwilliam ji chvíli pozoroval a pak se jí zeptal, nad čím se tak hluboce zamyslela. „Uvažuji o tom, co jste mi vyprávěl,“ pravila. „Nemohu schválit počínání @@ -6368,46 +6081,22 @@ tím jevil v mnohem méně lichotivém světle,“ pravil Fitzwilliam. ani neodvažovala odpovědět; změnila tedy rázně předmět rozhovoru, a než došli na faru, bavili se jen o bezvýznamných věcech. Jakmile se návštěvník rozloučil, uchýlila se do samoty svého pokojíku, aby si mohla -nerušeně promyslet všechno, co vyslechla. Sotva mohla předpokládat, že -se to týkalo někoho jiného než lidí, k nimž měla vztah. Přece nemohl na -světě existovat ještě někdo, koho by Darcy tak dokonale ovládal. Nikdy -nepochybovala, že se zúčastnil tažení - -proti - -vztahu Bingleyho k Jane, ale vždy pokládala za hlavního inspirátora a -strůjce všeho slečnu Bingleyovou. Jestli si však z ješitnosti -nepřisvojuje větší zásluhy, pak je on toho příčinou, jeho pýcha a -rozmary jsou příčinou všeho, co Jane musela vytrpět a ještě vytrpí. -Zničil - aspoň dočasně - všechny vyhlídky, že by ta láskyplná, dobrotivá +nerušeně promyslet všechno, co vyslechla. Sotva mohla předpokládat, že se to týkalo někoho jiného než lidí, k nimž měla vztah. Přece nemohl na světě existovat ještě někdo, koho by Darcy tak dokonale ovládal. Nikdy nepochybovala, že se zúčastnil tažení proti vztahu Bingleyho k Jane, ale vždy pokládala za hlavního inspirátora a strůjce všeho slečnu Bingleyovou. Jestli si však z ješitnosti nepřisvojuje větší zásluhy, pak je on toho příčinou, jeho pýcha a rozmary jsou příčinou všeho, co Jane musela vytrpět a ještě vytrpí. +Zničil — aspoň dočasně — všechny vyhlídky, že by ta láskyplná, dobrotivá duše došla svého štěstí, a nikdo nemohl vědět, na jak dlouho jí tak hrozně ublížil. -„Rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky,“ pravil plukovník -Fitzwilliam, a tyto vážné - -námitky spočívaly pravděpodobně na tom, že jeden její strýček je -venkovský advokát a druhý - -obchodník v Londýně. +„Rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky,“ pravil plukovník Fitzwilliam, a tyto vážné námitky spočívaly pravděpodobně na tom, že jeden její strýček je venkovský advokát a druhý obchodník v Londýně. „Proti Jane samé by přece nikdo nemohl nic mít,“ říkala si, „vždyťje roztomilost a dobrota sama! Cituplná, i dost vzdělaná, má dokonalé vystupování. A jaké výhrady může mít proti tatínkovi, je sice někdy trochu podivín, ale zná věci. které by ani pan Darcy nemusel přehlížet, -a je obecně\*ctěn a vážen tak, jak on sám patrně jakživ nebude.“ Na -matku už nemohla pomyslet s takovou sebedůvěrou, ale nevěřila, že by -námitky proti ní byly rozhodující, neboť - -hrdopýškovi Darcymu jistě spíš vadilo majetkové postavení Janiných -příbuzných než jejich pošetilosti, a nakonec dospěla k skálopevnému -přesvědčení, že ho k tomu vedla zčásti zlá - -pýcha a zčásti přání uchovat si Bingleyho pro sestru. +a je obecně\*ctěn a vážen tak, jak on sám patrně jakživ nebude.“ Na matku už nemohla pomyslet s takovou sebedůvěrou, ale nevěřila, že by námitky proti ní byly rozhodující, neboť hrdopýškovi Darcymu jistě spíš vadilo majetkové postavení Janiných příbuzných než jejich pošetilosti, a nakonec dospěla k skálopevnému přesvědčení, že ho k tomu vedla zčásti zlá pýcha a zčásti přání uchovat si Bingleyho pro sestru. Rozrušení a slzy, v které tyto úvahy vyústily, způsobily, že ji -rozbolela hlava; k večeru se to vystupňovalo do té míry, zeji to - spolu -s nechutí prodlévat ve společnosti pana Darcyho - přivedlo k rozhodnutí +rozbolela hlava; k večeru se to vystupňovalo do té míry, že ji to — spolu +s nechutí prodlévat ve společnosti pana Darcyho — přivedlo k rozhodnutí nezúčastnit se návštěvy na zámku, kam byli všichni pozváni na čaj. Když paní Collinsová seznala, že se skutečně necítí dobře, nenutila ji, aby šla, a pokoušela se ze všech sil zabránit manželovi, aby ji nutil, avšak @@ -6416,12 +6105,11 @@ pan Collins nedokázal potlačit obavy, co tomu řekne lady Catherine. Jakmile odešli, Elizabeth, jako by chtěla co nejvíc rozjitřit svůj hněv proti Darcymu, jala se znovu pročítat všechny dopisy, které jí Jane napsala do Kentu. Nestěžovala si v nich na nic, ani se nevracela k -minulým událostem, ani sejí nesvěřovala, že trpí. Ale každičká řádka +minulým událostem, ani se jí nesvěřovala, že trpí. Ale každičká řádka každého dopisu vytvářela celkový dojem, že pisatelka ztratila veselost a přívětivost, jimiž se dříve vyznačovala, onu duševní rovnováhu, plynoucí z vlastní spokojenosti i láskyplnosti vůči ostatním, která ji nikdy neopouštěla. Elizabeth napovídala každá věta, že Jane není ve své - kůži, a to mnohem výrazněji než při prvním čtení. Po ohavném Darcyho vychloubání, jaké zlo dokázal způsobit, vnímala s větším pochopením sestřino utrpení. Trochu ji utěšovalo vědomí, že jeho návštěva na @@ -6429,27 +6117,9 @@ Rosingsu pozítří skončí, a ještě víc ji uklidňovalo, že za necelých čtrnáct dní se s Jane opět shledají a že udělá všechno, co sesterská láska zmůže, aby se brzy vzpamatovala. -Nemohla pomyslet na Darcyho odjezd z Kentu, aniž si uvědomila, že se -bude muset zároveň - -rozloučit i s jeho bratrancem, ale plukovník Fitzwilliam jí dal jasně -najevo, že nechová - -vážnější úmysly, a ona se pro něho nehodlala trápit. - -Z těchto úvah ji náhle vytrhlo zazvonění u domovních dveří; příjemněji -vzrušila představa, že by to mohl být sám plukovník Fitzwilliam, neboť -už jednou se ukázal tak pozdě večer a nyní - -sem mohl zajít jen a jen kvůli ní. Tento předpoklad se však nepotvrdil a -její vzrušení nabylo zcela jiné podoby, když k svému překvapení spatřila -na prahu pokoje pana Darcyho. Začal se jí překotně poptávat po zdraví, -jako by přišel jen proto, aby se ujistil, že už je jí lépe. Odpovídala -mu s chladnou zdvořilostí. Usedl na okamžik, pak vstal a jal se -přecházet po místnosti. Elizabeth to překvapilo, ale neříkala nic. Po -několikaminutovém odmlčení k ní +Nemohla pomyslet na Darcyho odjezd z Kentu, aniž si uvědomila, že se bude muset zároveň rozloučit i s jeho bratrancem, ale plukovník Fitzwilliam jí dal jasně najevo, že nechová vážnější úmysly, a ona se pro něho nehodlala trápit. -rozčileně přistoupil a takto začal: +Z těchto úvah ji náhle vytrhlo zazvonění u domovních dveří; příjemněji vzrušila představa, že by to mohl být sám plukovník Fitzwilliam, neboť už jednou se ukázal tak pozdě večer a nyní sem mohl zajít jen a jen kvůli ní. Tento předpoklad se však nepotvrdil a její vzrušení nabylo zcela jiné podoby, když k svému překvapení spatřila na prahu pokoje pana Darcyho. Začal se jí překotně poptávat po zdraví, jako by přišel jen proto, aby se ujistil, že už je jí lépe. Odpovídala mu s chladnou zdvořilostí. Usedl na okamžik, pak vstal a jal se přecházet po místnosti. Elizabeth to překvapilo, ale neříkala nic. Po několikaminutovém odmlčení k ní rozčileně přistoupil a takto začal: „Marně jsem se bránil. Nemám sil. Nemohu přemoci svůj cit. Musíte mi dovolit, abych vám vyjevil, jak hluboce vás obdivuji a miluji.“ @@ -6470,31 +6140,10 @@ nezaváhala, co mu odpoví, bylo jí zprvu líto, že mu způsobí bolest, až v ní jeho další slova vyvolala takový hněv, že všechen její soucit pominul. Snažila se však obrnit trpělivostí, aby mu dokázala klidně odpovědět, až domluví. Na závěr zdůraznil, jak silný musí být cit, který -se mu přes všechnu snahu nepodařilo přemoci, a vyjádřil naději, že se mu -nyní za to dostane odměny a ona přijme ruku, kterou jí - -nabízí. Viděla na něm jasně při těchto slovech, že ani na okamžik -nezapochyboval o příznivé - -odpovědi. Mluvil sice o úzkosti a pochybnostech, ale jeho tvář -vyzařovala dokonalou sebejistotu. Tato okolnost ji ještě více +se mu přes všechnu snahu nepodařilo přemoci, a vyjádřil naději, že se mu nyní za to dostane odměny a ona přijme ruku, kterou jí nabízí. Viděla na něm jasně při těchto slovech, že ani na okamžik nezapochyboval o příznivé odpovědi. Mluvil sice o úzkosti a pochybnostech, ale jeho tvář vyzařovala dokonalou sebejistotu. Tato okolnost ji ještě více rozhořčila, a když se odmlčel, odpověděla s planoucími tvářemi: -„Je, pokud vím, ustáleným zvykem, vyjádřit za těchto okolností vděčnost -za vyznané city, ať - -jsou či nejsou opětovány. Vyznání přirozeně zavazuje k vděčnosti, a -kdybych vděčnost cítila, poděkovala bych vám nyní. Nemohu to však učinit -- nikdy jsem nestála o vaši náklonnost a vy jste jí podlehl proti své -vůli. Velmi nerada působím někomu bolest. Stalo se to však naprosto -neúmyslně, a jsem si jista, že nebude mít dlouhého trvání. Úvahy, které -vám tak dlouho bránily vyznat se ze svých citů, vám jistě pomohou je po -tomto rozhovoru překonat.“ Pan Darcy se opíral o římsu u krbu a očima jí -visel na tváři; zdálo se, že ho její slova stejným dílem překvapila jako -zdrtila. Pobledl hněvem a duševní rozrušení se mu zračilo v každém rysu. -Sváděl těžký boj, aby zachoval zdání klidu, - -a neotevřel rty, dokud si nebyl jist, že se mu to podaří. Tu chvíli bylo +„Je, pokud vím, ustáleným zvykem, vyjádřit za těchto okolností vděčnost za vyznané city, ať jsou či nejsou opětovány. Vyznání přirozeně zavazuje k vděčnosti, a kdybych vděčnost cítila, poděkovala bych vám nyní. Nemohu to však učinit - nikdy jsem nestála o vaši náklonnost a vy jste jí podlehl proti své vůli. Velmi nerada působím někomu bolest. Stalo se to však naprosto neúmyslně, a jsem si jista, že nebude mít dlouhého trvání. Úvahy, které vám tak dlouho bránily vyznat se ze svých citů, vám jistě pomohou je po tomto rozhovoru překonat.“ Pan Darcy se opíral o římsu u krbu a očima jí visel na tváři; zdálo se, že ho její slova stejným dílem překvapila jako zdrtila. Pobledl hněvem a duševní rozrušení se mu zračilo v každém rysu. Sváděl těžký boj, aby zachoval zdání klidu, a neotevřel rty, dokud si nebyl jist, že se mu to podaří. Tu chvíli bylo Elizabeth strašně. Konečně pravil nucené vyrovnaným hlasem: „A to je všechno, co budu mít tu čest vyslechnout od vás v odpověď! Snad @@ -6504,17 +6153,14 @@ ohleduplnost takto odmrštěn. Ale na tom nezáleží.“ „A snad bych se já směla zeptat,“ odpověděla, „proč jste s tak zřejmým úmyslem mě pobouřit a urazit mi přišel sdělit, že mě milujete proti své vůli, navzdory zdravému rozumu, dokonce v rozporu se svou ctí? Není -tohle dostatečnou omluvou za bezohlednost, jestliže jsem sejí vůbec +tohle dostatečnou omluvou za bezohlednost, jestliže jsem se jí vůbec dopustila? Jsou tu však i jiné důvody. Sám je dobře znáte. I kdyby mi -city nebránily - kdybyste mi byl lhostejný nebo kdybych vám i byla -nakloněna - myslíte, že bych za jakýchkoli okolností byla v pokušení -vyslyšet muže, který svým počínáním zničil - snad navždy - štěstí draze +city nebránily — kdybyste mi byl lhostejný nebo kdybych vám i byla +nakloněna — myslíte, že bych za jakýchkoli okolností byla v pokušení +vyslyšet muže, který svým počínáním zničil — snad navždy — štěstí draze milované sestry?“ -Když vyslovila tuto větu, pan Darcy zrudl, ale trvalo to jen okamžik a -naslouchal jí dál, aniž - -se pokusil ji přerušit. +Když vyslovila tuto větu, pan Darcy zrudl, ale trvalo to jen okamžik a naslouchal jí dál, aniž se pokusil ji přerušit. „Kdeco mluví proti vám. Žádný záměr nemůže ospravedlnit váš neoprávněný a krutý zásah v tomto případě. Neodvážíte se, nemůžete popřít, že hlavně @@ -6533,23 +6179,18 @@ S předstíraným klidem jí na to odvětil: „Nemám vůbec v úmyslu popírat vaší sestry, a že se raduji ze svého úspěchu. Jemu jsem posloužil lépe než sobě.“ -Elizabeth pokládala pod svou důstojnost dát najevo, že slyšela tuto -dvornou úvahu, ale její - -smysl jí neunikl a sotva ji mohl naladit smířlivěji. +Elizabeth pokládala pod svou důstojnost dát najevo, že slyšela tuto dvornou úvahu, ale její smysl jí neunikl a sotva ji mohl naladit smířlivěji. „Ale nejsem proti vám zaujata jen kvůli téhle záležitosti. Už dlouho předtím jsem si o vás utvořila nepříznivé mínění. Před mnoha měsíci mi odhalil vaši pravou tvář pan Wickham, když mi vylíčil svůj případ. Co na to řeknete? Jaký pomyslný - přátelský zájem uvedete zde na svou obhajobu? Nebo jaké omyly hodláte předstírat před ostatními?“ „Projevujete zvláštní zájem o osudy onoho pána,“ řekl Darcy celý rudý a mnohem méně - klidným tónem. „Kdo zná jeho neštěstí, tomu nemůže být jeho osud lhostejný.“ @@ -6558,28 +6199,13 @@ klidným tónem. velké neštěstí.“ „A vaší vinou!“ zvolala Elizabeth procítěně. „Vy jste ho uvrhl do -chudoby - do stísněných poměrů. Vy jste ho připravil o to, co mu bylo +chudoby — do stísněných poměrů. Vy jste ho připravil o to, co mu bylo přislíbeno, jakjste věděl. Vaším přispěním přišel v nejlepších letech života o nezávislost, jaká mu nejen patřila, ale jakou si i zasloužil. To všechno jste způsobil. A přitom reagujete na zmínku o jeho neštěstí pohrdáním a ironií!“ -„Takové tedy o mně máte mínění!“ zvolal Darcy, který stále přecházel -rychlými kroky po místnosti. „Natolik si mne tedy ceníte. Děkuji vám, že -jste mi to tak upřímně vyjevila. Z - -vašeho výpočtu mi skutečně vycházejí těžké hříchy. Ale snad,“ dodal, -přestal přecházet a obrátil se k ní, „byste byla moje prohřešky -přehlédla, kdybych byl neurazil vaši hrdost tím, že jsem se vám poctivě -přiznal, jaké výhrady mi dlouho bránily uvažovat o vážné známosti. Byla -byste potlačila ty hořké výčitky, kdybych vám byl takticky zamlčel, jak -jsem se pral sám se sebou, a kdybych vám byl polichotil ujišťováním, že -mě k vyznání vede bezmezná, čirá vášeň - -i rozum i rozvaha, zkrátka všechno. Ale já si ošklivím jakoukoli -přetvářku. A nestydím se za pocity, které jsem vám vyjevil. Jsou -pochopitelné a oprávněné. Což jste mohla očekávat, že přijmu s radostí -vaše pochybné prostředí, že mě potěší vyhlídka na příbuzenstvo, které +„Takové tedy o mně máte mínění!“ zvolal Darcy, který stále přecházel rychlými kroky po místnosti. „Natolik si mne tedy ceníte. Děkuji vám, že jste mi to tak upřímně vyjevila. Z vašeho výpočtu mi skutečně vycházejí těžké hříchy. Ale snad,“ dodal, přestal přecházet a obrátil se k ní, „byste byla moje prohřešky přehlédla, kdybych byl neurazil vaši hrdost tím, že jsem se vám poctivě přiznal, jaké výhrady mi dlouho bránily uvažovat o vážné známosti. Byla byste potlačila ty hořké výčitky, kdybych vám byl takticky zamlčel, jak jsem se pral sám se sebou, a kdybych vám byl polichotil ujišťováním, že mě k vyznání vede bezmezná, čirá vášeň i rozum i rozvaha, zkrátka všechno. Ale já si ošklivím jakoukoli přetvářku. A nestydím se za pocity, které jsem vám vyjevil. Jsou pochopitelné a oprávněné. Což jste mohla očekávat, že přijmu s radostí vaše pochybné prostředí, že mě potěší vyhlídka na příbuzenstvo, které žije tak hluboko pod úrovní, na jakou jsem zvyklý já?“ Elizabeth cítila, že její hněv stoupá každým okamžikem, avšak snažila se @@ -6597,7 +6223,7 @@ Viděla, že sebou trhl, ale neodpovídal, a tak pokračovala: Jeho úžas byl opět naprosto nelíčený, pohlížel na ni s výrazem, který vyjadřoval jak nedůvěru, tak pokoření. Hovořila dál: -„Od samého začátku - snad od první chvíle, kdy jsem vás poznala, jste mě +„Od samého začátku — snad od první chvíle, kdy jsem vás poznala, jste mě svým chováním utvrdil v přesvědčení, že jste arogantní, samolibý člověk, že sobecky přehlížíte city ostatních, a na základě této antipatie vyrostl v průběhu dalších událostí nepřekonatelný odpor, takže jsem už @@ -6616,16 +6242,15 @@ V hlavě jí zavládl bolestný zmatek. Nemohla se udržet na nohou a skutečně ze slabosti sklesla na židli a dobrou půlhodinku proplakala. Jak uvažovala o tom, co se zběhlo, rostl její úžas každým okamžikem. Pan Darcy ji požádal o ruku! Miluje ji už dlouhé měsíce! Tak ji miluje, že -šiji chce vzít přes všechny výhrady, kvůli kterým zabránil sňatku svého +si ji chce vzít přes všechny výhrady, kvůli kterým zabránil sňatku svého přítele s její sestrou a které mu přece musely připadat nejméně stejně pádné v jeho vlastním případě. Bylo to téměř neuvěřitelné. Lichotilo jí, že bezděčně vyvolala tak mocný cit. Ale ta jeho pýcha, ta jeho ohavná -pýcha - jeho nestoudné doznání, co učinil v Janině záležitosti - jeho +pýcha — jeho nestoudné doznání, co učinil v Janině záležitosti — jeho neomluvitelná sebejistota, s jakou se k tomu přiznal, třebaže to nemohl ospravedlnit, necitelný - způsob, jakým vyslovil Wickhamovo jméno, zatímco se vůbec nepokoušel -popřít, že se k němu zachoval krutě - to vše zapudilo soucit, který jeho +popřít, že se k němu zachoval krutě — to vše zapudilo soucit, který jeho náklonnost na okamžik vyvolala. Tonula v rozčilujících úvahách, dokud jí hrčení zámeckého kočáru nepřipamatovalo, jak málo je s to čelit pátravému Charlottinu zraku, a nepřimělo ji utéci k sobě do pokoje. @@ -6647,268 +6272,259 @@ zahlédla mužskou postavu mezi keři na pokraji parku; blížil se k ní a ona v obavě, že by to mohl být pan Darcy, se dala spěšně na ústup. Ale muž se už přiblížil natolik, že ji zahlédl, přidal rázně do kroku a zavolal na ni jménem. Poodešla už kousek, ale když - zaslechla, že ji volá, vrátila se opět k vratům, ač hlas prozrazoval, -zeje to skutečně Darcy. On už k ní mezitím také dospěl, podal jí dopis, +že je to skutečně Darcy. On už k ní mezitím také dospěl, podal jí dopis, který od něho bez rozmýšlení přijala, a pravil s povzneseným klidem: „Chodím tu už hezkou dobu a doufám, že vás potkám. Prokážete mi tu čest -a přečtete si tento dopis?“ Nato sejí lehce uklonil, otočil se a brzy jí +a přečtete si tento dopis?“ Nato se jí lehce uklonil, otočil se a brzy jí zmizel mezi stromy.Elizabeth otevřela psaní bez radostného očekávání, ale s velkou zvědavostí, a podivila se ještě víc, když zjistila, že obálka obsahuje dva archy papíru úplně popsané drobným písmem. I obálka jich byla plná. Zašla po cestičce kousek dál a začala číst. Dopis byl datován toho dne ráno v osm hodin na rosingském zámku a stálo v něm: -Ctěná slečno, - -neznepokojujte se nad tímto dopisem a neobávejte se, že se rozhovořím o -citech a zopakuji nabídku, která Vás včera večer tak rozhořčila. Nechci -Vás trápit ani sebe pokořovat tím, že bych prodléval u tužeb, které pro -klid Vaší duše i mé nelze ani příliš brzy zapomenout; nebylo by třeba -vynaložit úsilí na sestavení tohoto listu ani na obeznámení s jeho -obsahem, kdyby má - -čest nevyžadovala, aby byl napsán i pročten. Musíte mi proto prominout, -že si činím nároky na Vaši pozornost, vím, Že mi nevyhovíte ráda, avšak -odvolávám se na Váš smysl pro spravedlnost. - -Vznesla jste proti mně včera večer dvě různá obvinění, zdaleka ne -rovnocenná co do závažnosti. Nejprve jste se zmínila o tom, že bez -ohledu na city pana Bingleyho a Vaší slečny sestry jsem je od sebe -odloučil - a za druhé, že jsem neuznal různé nároky pana Wickhama a -nečestně jsem ho připravil o dobré bydlo a nelidsky mu zničil -budoucnost. Odmrštit svévolně - -a zlomyslně kamaráda z dětství, uznávaného oblíbence mého otce, mladíka, -který se sotva mohl spoléhat na něco jiného než na ochranu naší rodiny a -který vyrůstal v očekávání, Že se mu jí dostane, to by byl skutečně -těžký přečin, s nímž by se odloučení dvou mladých lidí, jejichž vzájemné -sympatie spočívaly jen na několikátý denní známosti, sotva dalo -srovnávat. Doufám však, že budu napříště zproštěn přísného odsouzení, -jehož se mi včera večer v tak hojné míře dostalo, až si přečtete mé -zdůvodnění, proč jsem se tak zachoval a co mě k tomu vedlo. Budu-li při -tomto vysvětlení, které pokládám ve svém zájmu za nezbytné, nucen -vyjevit názory, jež se Vás snad dotknou, pak nemohu než předem se -omluvit. Není jiné zbytí a další ospravedlňování by bylo pošetilé. - -Zakrátko nato, co jsem přibyl do Hertfordshiru, jsem postřehl - a nebyl -jsem sám - že Bingleyho upoutala Vaše starší sestra víc než kterákoli -jiná dívka z okolí. Ale teprve ten večer, kdy se v Netherjieldu konal -ples, se mě zmocnily obavy, že svůj vztah pojímá vážně. Viděl jsem ho už -častokrát předtím zamilovaného. Na tom plese jsem si při náhodné - -poznámce sira Williama Lucase poprvé uvědomil - zatímco jsem měl tu čest -tančit s Vámi, že Bingley svým zájmem o Vaši - -sestru vzbudil obecně mínění, že se budou brát. Sir Lucas o tom hovořil -s naprostou jistotou, jako by nezbývalo než stanovit datum. Od onoho -okamžiku jsem si pozorně všímal přítelova počínání a dobře jsem viděl, -Že jeho náklonnost k slečně B. je daleko hlubší než všechno, čeho jsem -kdy byl u něho svědkem. I Vaši sestru jsem bedlivě pozoroval. Vypadala a -chovala se volně, vesele a půvabně jako vždy, ale nepostřehl jsem u ní -žádné známky zvláštní - -náklonnosti, a toto večerní pátrání mě přesvědčilo, že sice ráda přijímá -jeho dvoření, ale že ho k němu nepodněcuje vlastní citovou spoluúčastí. -Nezmýlila-li jste se v tom Vy, pak jsem chybně usuzoval já. Znáte svou -sestru dokonaleji, a proto je ta druhá eventualita pravděpodobnější. -Je-li tomu tak a já jsem jí pod vlivem mylného dojmu způsobil bolest, -pak nejsou Vaše výtky nepochopitelné. Ale neváhám prohlásit, že vážná -tvář Vaší sestry i její - -celkové vystupování musí v pečlivém pozorovateli vyvolat dojem, Zeje -sice milá a přívětivá, avšak jejího srdce se hned tak něco nedotkne, /je -jsem ochotně uvěřil v její lhostejnost, to nepopírám - ale troufám si -tvrdit, že se obvykle ve svých pozorováních i závěrech nenechávám -ovlivnit svými přáními nebo obavami; utvořil jsem si tento názor z -nestranného přesvědčení, i když mi z rozumových důvodů vyhovoval. - -Byl jsem proti tomu sňatku nejen z těch důvodů, které, jak jsem se Vám -včera doznal, jen vášnivá láska dokázala přemoci v mém vlastním případě; -postavení Vaší rodiny nemohlo ani tolik vadit mému příteli jako mně. Ale -jsou tu ještě jiné neblahé okolnosti - okolnosti trvalého rázu, které -platí stejnou měrou pro oba případy, jež jsem však dokázal pominout, -protože jsem je neměl přímo před očima. Musím se o nich zmínit, aspoň -krátce. Proti příbuzenstvu Vaší - -paní matky lze sice mít námitky, ale zdaleka ne takové jako proti -nedůstojnému počínání, které ji tak často, ba téměř vždy charakterizuje, -právě tak jako Vaše tři mladší sestry a občas i Vašeho pana otce. -Promiňte. Říkám Vám to s těžkým srdcem. Trápí-li Vás poklesky Vašich -nejbližších a mrzí tak neradostné jejich vypodobnění, nechť je Vám -útěchou vědomí, že Vy dvě jste se svým chováním zcela vymkly podobnému -odsouzení a že jste se svou starší sestrou všeobecně uznávány a -chváleny. Dodám už jen to, že jsem si v prů-běhu onoho večera potvrdil -své mínění o všech zúčastněných a uvědomil si závažnost pohnutek, které -mě už - -předtím mohly vést k tomu, abych ochránil přítele před svazkem podle -mého názoru velmi neblahým. - -Nazítří pak Bingley odjel z Netherfieldu do Londýna, jak si zajisté -vzpomenete, a měl v úmyslu se brzy vrátit. - -Nyní Vám chci objasnit své počínání. Jeho sestry byly podobně -znepokojeny jako já a brzy jsme se o tom dohovořili: všichni jsme si -uvědomovali, zeje třeba bez prodlení zasáhnout, a tak jsme se rozhodli, -Že se za Bingleym rozjedeme do Londýna. To jsme také učinili - a já - -jsem se okamžitě podjal úkolu objasnit příteli stinné stránky jeho -volby. Vylíčil jsem mu je co nejdůrazněji a nejzávažněji. Moje námitky -sice mohly zviklat nebo oddálit jeho rozhodnutí, nedomnívám se však, že -by 'ho byly nakonec odradily od sňatku, kdybych ho nebyl zároveň - -ujišťoval, což jsem neváhal učinit, že k němu Vaše sestra nic necítí. -Dosud se domníval, že mu jeho náklonnost upřímně oplácí, ač nikoli -stejně vřele... - -Bingley je od přírody velmi skromný a spoléhá spíš na můj než na svůj -vlastní úsudek. Nebylo tedy příliš obtížné ho přesvědčit, že se zmýlil. -Přimět ho, aby se už nevracel do Hertfordshiru, když tomu uvěřil, nebylo -však dílem okamžiku. Nemohu si vyčítat, že jsem to všechno učinil. Jen -na jednu okolnost si v této věci nevzpomínám se zadostiučiněním, a to, -že jsem se snížil k přetvářce a zamlčel mu, že Vaše sestra dlí v -Londýně. Věděl jsem o tom právě - -tak jako slečna Bingleyová, její bratr však dodnes nic netuší. Možná že -by se byli mohli setkat bez nevítaných následků, avšak nezdálo se mi, že -jeho cit vyhasl natolik, aby ji mohl bez nebezpečí opět spatřit. Snad -takové tajnůstkářství není důstojné, už se však stalo a stalo se to s -dobrým úmyslem. - To je vše, co Vám o tom mohu sdělit, a omlouvat se -nehodlám. Dotkl-li jsem se nešetrně citů Vaší sestry, neučinil jsem to -úmyslně, a třebaže Vám mé pohnutky mohou připadat nedostačující, nemám -dosud důvod je zatracovat. - -Pokud jde o ono druhé, vážnější obvinění, že jsem ublížil panu -Wickhamovi, mohu je vyvrátit jen tím, že Vám předestřu jeho vztahy k -naší rodině v plné šíři. Nemám tušení, z čeho mě - -konkrétně obvinil, avšak pravdivost toho, co Vám sdělím, Vám může -dokázat řada nepochybně hodnověrných svědků. - -Pan Wickhamje synem velmi úctyhodného člověka, který po mnoho let -spravoval celé - -pemberleyské panství a vykonával svěřený úkol s takovou svědomitostí, že -můj otec přirozeně - -nešetřil uznáním, a zvlášť laskavě pečoval o George Wickhama, který byl -jeho kmotřencem. Otec ho vydržoval na školách a později na universitě v -Cambridgi - což - -byla velmi vítaná pomoc, neboi pana Wickhama staršího připravila -rozmařilá žena o všechno, a nebyl by tedy mohl poskytnout synovi slušné -vzdělání. Můj otec nejen rád trávil čas ve společnosti tohoto mladíka, -jenž si svým vystupováním umel odjakživa lidi získávat, ale mél o ném i -velmi dobré mínění, doufal, že se stane pastorem, a hodlal ho v tom -podporovat. Já - -sám jsem už před mnoha lety na něho začal pohlížet jinak. Jeho nepěkné -sklony, bezzásadovost, kterou pečlivě skrýval před zraky svého -dobrodince, nemohly uniknout mladíku přibližně stejně starému, který -míval příležitost pozorovat ho v nestřežených okamžicích, jakou můj otec -mít nemohl. 2jde vyvolám opět Vaši nelibost - do jaké míry, to víte -nejlépe sama. Aiuž však ve Vás pan Wickham vzbudil jakékoli city - i -kdybych vytušil jejich hloubku, neodvrátilo by mě to od úmyslu odhalit -Vám jeho pravou povahu, ba spíše by mě to k tomu ještě podnítilo. - -Můj předobrý otec zemřel asi před pěti lety a jeho sympatie k panu -Wickhamovi přetrvaly až - -do konce, takže mě ve své poslední vůli Zvlášť nabádal, abych ho -podporoval tak, jak si to jeho povolání vyžádá - a bude-li vysvěcen, pak -si přál, aby mu připadla bohatá fara na našem panství, jakmile se -uvolní. Odkázal mu rovněž tisíc liber na hotovosti. Jeho otec mého -dlouho nepřežil, a za půl roku po těchto událostech mi pan Wickham -napsal a oznámil mi, že se s konečnou platností rozhodl nestat se knězem -a že to snad nebudu pokládat za neskromné, požádá-li o další okamžitou -finanční podporu namísto odkazu, jehož nebude moci využít. Dodal, že má -v úmyslu studovat práva, a jistě prý pochopím, že se sotva může -vydržovat na studiích z úroků tisíci liber. Doufal jsem spíš, než věřil, -že to myslí vážně, a byl jsem ochoten přistoupit na jeho návrh. Domníval -jsem se, že se pan Wickham na kněze nehodí, a tak jsme se hladce dohodli -- on se vzdal nároků na podporu v kněžském povolání, kdyby někdy nastaly -ty okolnosti a mohl se o ni ucházet, a místo toho přijal částku tří -tisíc liber. Od té chvíle jsem se s ním už nestýkal. Měl jsem o něm tak -nevalné mínění, Že jsem ho nezval do Pemberley, ani jsem nevyhledával -jeho společnost v Londýně. Domnívám se, že žil převážně tam, avšak -studium práv byla pouhá záminka, a jelikož si nyní nemusel nic odpírat, -vedl za-hálčivý, rozmařilý život. Po tři léta jsem o něm téměř neměl -zpráv, ale pak zesnul obročník z fary, která mu byla kdysi přislíbena, a -on mě o ni dopisem požádal. Ujišťoval mě, a to jsem mu ochotně uvěřil, -že je v tísnivé finanční situaci. Zjistil prý, že práva jsou příliš -nevýnosná, a byl skálopevně odhodlán, že se dá vysvětit, přislíbím-li mu -dotyčnou faru - o čemž, jak se vyjádřil, vůbec nepochybuje, neboť si je -jist, že nemám závazky k jinému kandidátu a že jsem nezapomněl na přání -svého ctěného otce. Sotva mi můžete mít za zlé, že jsem odmítl jeho -žádost a že jsem zamezil, aby se opakovala. Jeho rozhořčení bylo úměrné -neutěšenosti jeho poměrů - a patrně mě hanobil před lidmi s takovou -vehemencí., $ jakou dělal výčitky mně. Po této události jsme se vůbec -přestali znát. ^čeho žil, to nevím. Avšak loni v létě jsem ho musel vzít -na vědomí <“ velmi trapných okolností. - -Musím se nyní zmínit o události, kterou si sám ze srdce přeji zapomenout -a s níž bych se nikomu nesvěřil z žádných méně závažných důvodů, než mám -nyní. Říkám to proto, že nepochybuji o Vaší mlčenlivosti. Sestra, která -je o více než o deset let mladší, byla svěřena do ochrany synovci mé -matky, plukovníku Fitzwilliamovi, a mně. Asi před rokem jsme ji vzali ze -školy a usídlili jsme ji v Londýně; loni v létě odjela se svou -vychovatelkou do Ramsgate a tam se také odebral pan Wickham, bezpochyby -záměrně, neboť se ukázalo, že se zná z dřívějška s paní Youngeovou, v -níž jsme se bohužel ošklivě zklamali; s jejím vědomím a pomocí se vetřel -v přízeň Georgiany, jež si ho ve své bezelstnosti pamatovala jako -dobrotivého přítele z dětství, až se dala přesvědčit, že se do něho -zamilovala, a svolila, že s ním uprchne. Bylo jí tehdy sotva patnáct, -což ji poněkud omlouvá, a když jsem Vám led vyjevil její nemoudré -počínání, dodávám s radostí, že jsem se o tom dozvěděl od ní samé. -Přijel jsem za nimi nečekaně den nebo dva před Zamýšleným útěkem a -Georgiana, která - -nemohla snést pomyšlení, že by mě zarmoutila a rozhněvala, neboť ke mně -vzhlíží téměř s takovou úctou jako k otci, se mi ke všemu přiznala. -Umíte si jistě představit, jak mi při tom bylo a jak jsem se zachoval. S -ohledem na sestřinu pověst a její city jsem pana Wickhama nepohnal k -odpovědnosti veřejně; ale napsal jsem mu, on okamžitě odjel a paní -Youngeová - -byla samozřejmě propuštěna. Pan Wickham usiloval bezesporu hlavně o věno -mé sestry, které - -obnáší třicet tisíc liber, avšak musím předpokládat, že silnou pohnutkou -byla i touha vyřídit si se mnou účty. Pomsta by to bývala skutečně -dokonalá. - -Vypsal jsem Vám, slečno, po pravdě všechny události, které se nás obou -týkají, a neodvrhnete-li to jako smyšlenku, doufám, že mě už napříště -nebudete obviňovat z krutosti vůči panu Wickhamovi. .Nevím, jakým -způsobem a za jakých okolností Vás obelhal, avšak není se - -patrné co divit, že se mu to podařilo, neboi jste nebyla o dotyčných -událostech informována. Nemela jste možnost odhalit pravdu, podezíravost -Vám není vlastní. - -Snad Vás překvapí, že jsem Vám toto vše neřekl včera večer, avšak nebyl -jsem svým pánem, nedokázal jsem se rozhodnout, co Vám mohu odhalit a co -ne. Ovéřte si pravdivost všeho, co jsem Vám sdělil, u plukovníka -Fitzwilliama, který je mým blízkým příbuzným i důvěrným přítelem a navíc -jako vykonavatel otcovy poslední vůle je do podrobností obeznámen se -všemi těmito dohodami. Kdybyste z odporu ke mně nepřikládala mým -tvrzením víry, nemůže Vám stejná příčina bránit, abyste se nesvěřila -mému bratranci; vynasnažím se najít způsob, jak Vám tento list odevzdat -do vlastních rukou během dopoledne, abyste ještě měla možnost se na něho -obrátit. - -Končím přáním, Bůh Vás ochraňuj. - -Váš Fitzwilliam Dany + Ctěná slečno, + + neznepokojujte se nad tímto dopisem a neobávejte se, že se rozhovořím o + citech a zopakuji nabídku, která Vás včera večer tak rozhořčila. Nechci + Vás trápit ani sebe pokořovat tím, že bych prodléval u tužeb, které pro + klid Vaší duše i mé nelze ani příliš brzy zapomenout; nebylo by třeba + vynaložit úsilí na sestavení tohoto listu ani na obeznámení s jeho + obsahem, kdyby má + čest nevyžadovala, aby byl napsán i pročten. Musíte mi proto prominout, + že si činím nároky na Vaši pozornost, vím, Že mi nevyhovíte ráda, avšak + odvolávám se na Váš smysl pro spravedlnost. + + Vznesla jste proti mně včera večer dvě různá obvinění, zdaleka ne + rovnocenná co do závažnosti. Nejprve jste se zmínila o tom, že bez + ohledu na city pana Bingleyho a Vaší slečny sestry jsem je od sebe + odloučil — a za druhé, že jsem neuznal různé nároky pana Wickhama a + nečestně jsem ho připravil o dobré bydlo a nelidsky mu zničil + budoucnost. Odmrštit svévolně + a zlomyslně kamaráda z dětství, uznávaného oblíbence mého otce, mladíka, + který se sotva mohl spoléhat na něco jiného než na ochranu naší rodiny a + který vyrůstal v očekávání, Že se mu jí dostane, to by byl skutečně + těžký přečin, s nímž by se odloučení dvou mladých lidí, jejichž vzájemné + sympatie spočívaly jen na několikátý denní známosti, sotva dalo + srovnávat. Doufám však, že budu napříště zproštěn přísného odsouzení, + jehož se mi včera večer v tak hojné míře dostalo, až si přečtete mé + zdůvodnění, proč jsem se tak zachoval a co mě k tomu vedlo. Budu-li při + tomto vysvětlení, které pokládám ve svém zájmu za nezbytné, nucen + vyjevit názory, jež se Vás snad dotknou, pak nemohu než předem se + omluvit. Není jiné zbytí a další ospravedlňování by bylo pošetilé. + + Zakrátko nato, co jsem přibyl do Hertfordshiru, jsem postřehl + — a nebyl jsem sám — že Bingleyho upoutala Vaše starší sestra + víc než kterákoli jiná dívka z okolí. Ale teprve ten večer, + kdy se v Netherjieldu konal ples, se mě zmocnily obavy, že + svůj vztah pojímá vážně. Viděl jsem ho už častokrát předtím + zamilovaného. Na tom plese jsem si při náhodné poznámce sira + Williama Lucase poprvé uvědomil — zatímco jsem měl tu čest + tančit s Vámi, že Bingley svým zájmem o Vaši sestru vzbudil + obecně mínění, že se budou brát. Sir Lucas o tom hovořil + s naprostou jistotou, jako by nezbývalo než stanovit datum. + Od onoho okamžiku jsem si pozorně všímal přítelova počínání + a dobře jsem viděl, Že jeho náklonnost k slečně B. je daleko + hlubší než všechno, čeho jsem kdy byl u něho svědkem. I Vaši + sestru jsem bedlivě pozoroval. Vypadala a chovala se volně, + vesele a půvabně jako vždy, ale nepostřehl jsem u ní žádné + známky zvláštní náklonnosti, a toto večerní pátrání mě + přesvědčilo, že sice ráda přijímá jeho dvoření, ale že ho + k němu nepodněcuje vlastní citovou spoluúčastí. Nezmýlila-li + jste se v tom Vy, pak jsem chybně usuzoval já. Znáte svou + sestru dokonaleji, a proto je ta druhá eventualita + pravděpodobnější. Je-li tomu tak a já jsem jí pod vlivem + mylného dojmu způsobil bolest, pak nejsou Vaše výtky + nepochopitelné. Ale neváhám prohlásit, že vážná tvář Vaší + sestry i její celkové vystupování musí v pečlivém + pozorovateli vyvolat dojem, že je sice milá a přívětivá, avšak + jejího srdce se hned tak něco nedotkne, /je jsem ochotně + uvěřil v její lhostejnost, to nepopírám — ale troufám si + tvrdit, že se obvykle ve svých pozorováních i závěrech + nenechávám ovlivnit svými přáními nebo obavami; utvořil jsem + si tento názor z nestranného přesvědčení, i když mi + z rozumových důvodů vyhovoval. + + Byl jsem proti tomu sňatku nejen z těch důvodů, které, jak + jsem se Vám včera doznal, jen vášnivá láska dokázala přemoci + v mém vlastním případě; postavení Vaší rodiny nemohlo ani + tolik vadit mému příteli jako mně. Ale jsou tu ještě jiné + neblahé okolnosti — okolnosti trvalého rázu, které platí + stejnou měrou pro oba případy, jež jsem však dokázal + pominout, protože jsem je neměl přímo před očima. Musím se + o nich zmínit, aspoň krátce. Proti příbuzenstvu Vaší paní + matky lze sice mít námitky, ale zdaleka ne takové jako proti + nedůstojnému počínání, které ji tak často, ba téměř vždy + charakterizuje, právě tak jako Vaše tři mladší sestry a občas + i Vašeho pana otce. Promiňte. Říkám Vám to s těžkým srdcem. + Trápí-li Vás poklesky Vašich nejbližších a mrzí tak + neradostné jejich vypodobnění, nechť je Vám útěchou vědomí, + že Vy dvě jste se svým chováním zcela vymkly podobnému + odsouzení a že jste se svou starší sestrou všeobecně uznávány + a chváleny. Dodám už jen to, že jsem si v průběhu onoho + večera potvrdil své mínění o všech zúčastněných a uvědomil si + závažnost pohnutek, které mě už předtím mohly vést k tomu, + abych ochránil přítele před svazkem podle mého názoru velmi + neblahým. + + Nazítří pak Bingley odjel z Netherfieldu do Londýna, jak si + zajisté vzpomenete, a měl v úmyslu se brzy vrátit. + + Nyní Vám chci objasnit své počínání. Jeho sestry byly podobně + znepokojeny jako já a brzy jsme se o tom dohovořili: všichni jsme si + uvědomovali, že je třeba bez prodlení zasáhnout, a tak jsme se rozhodli, + Že se za Bingleym rozjedeme do Londýna. To jsme také učinili — a já + jsem se okamžitě podjal úkolu objasnit příteli stinné stránky jeho + volby. Vylíčil jsem mu je co nejdůrazněji a nejzávažněji. Moje námitky + sice mohly zviklat nebo oddálit jeho rozhodnutí, nedomnívám se však, že + by 'ho byly nakonec odradily od sňatku, kdybych ho nebyl zároveň + ujišťoval, což jsem neváhal učinit, že k němu Vaše sestra nic necítí. + Dosud se domníval, že mu jeho náklonnost upřímně oplácí, ač nikoli + stejně vřele... + + Bingley je od přírody velmi skromný a spoléhá spíš na můj než na svůj + vlastní úsudek. Nebylo tedy příliš obtížné ho přesvědčit, že se zmýlil. + Přimět ho, aby se už nevracel do Hertfordshiru, když tomu uvěřil, nebylo + však dílem okamžiku. Nemohu si vyčítat, že jsem to všechno učinil. Jen + na jednu okolnost si v této věci nevzpomínám se zadostiučiněním, a to, + že jsem se snížil k přetvářce a zamlčel mu, že Vaše sestra dlí v + Londýně. Věděl jsem o tom právě + tak jako slečna Bingleyová, její bratr však dodnes nic netuší. Možná že + by se byli mohli setkat bez nevítaných následků, avšak nezdálo se mi, že + jeho cit vyhasl natolik, aby ji mohl bez nebezpečí opět spatřit. Snad + takové tajnůstkářství není důstojné, už se však stalo a stalo se to s + dobrým úmyslem. — To je vše, co Vám o tom mohu sdělit, a omlouvat se + nehodlám. Dotkl-li jsem se nešetrně citů Vaší sestry, neučinil jsem to + úmyslně, a třebaže Vám mé pohnutky mohou připadat nedostačující, nemám + dosud důvod je zatracovat. + + Pokud jde o ono druhé, vážnější obvinění, že jsem ublížil panu + Wickhamovi, mohu je vyvrátit jen tím, že Vám předestřu jeho vztahy k + naší rodině v plné šíři. Nemám tušení, z čeho mě + konkrétně obvinil, avšak pravdivost toho, co Vám sdělím, Vám může + dokázat řada nepochybně hodnověrných svědků. + + Pan Wickham je synem velmi úctyhodného člověka, který po + mnoho let spravoval celé pemberleyské panství a vykonával + svěřený úkol s takovou svědomitostí, že můj otec přirozeně + nešetřil uznáním, a zvlášť laskavě pečoval o George Wickhama, + který byl jeho kmotřencem. Otec ho vydržoval na školách + a později na universitě v Cambridgi — což byla velmi vítaná + pomoc, neboť pana Wickhama staršího připravila rozmařilá žena + o všechno, a nebyl by tedy mohl poskytnout synovi slušné + vzdělání. Můj otec nejen rád trávil čas ve společnosti tohoto + mladíka, jenž si svým vystupováním umel odjakživa lidi + získávat, ale mél o ném i velmi dobré mínění, doufal, že se + stane pastorem, a hodlal ho v tom podporovat. Já sám jsem už + před mnoha lety na něho začal pohlížet jinak. Jeho nepěkné + sklony, bezzásadovost, kterou pečlivě skrýval před zraky + svého dobrodince, nemohly uniknout mladíku přibližně stejně + starému, který míval příležitost pozorovat ho v nestřežených + okamžicích, jakou můj otec mít nemohl. 2jde vyvolám opět Vaši + nelibost — do jaké míry, to víte nejlépe sama. Aiuž však ve + Vás pan Wickham vzbudil jakékoli city — i kdybych vytušil + jejich hloubku, neodvrátilo by mě to od úmyslu odhalit Vám + jeho pravou povahu, ba spíše by mě to k tomu ještě podnítilo. + + Můj předobrý otec zemřel asi před pěti lety a jeho sympatie + k panu Wickhamovi přetrvaly až do konce, takže mě ve své + poslední vůli zvlášť nabádal, abych ho podporoval tak, jak si + to jeho povolání vyžádá — a bude-li vysvěcen, pak si přál, + aby mu připadla bohatá fara na našem panství, jakmile se + uvolní. Odkázal mu rovněž tisíc liber na hotovosti. Jeho otec + mého dlouho nepřežil, a za půl roku po těchto událostech mi + pan Wickham napsal a oznámil mi, že se s konečnou platností + rozhodl nestat se knězem a že to snad nebudu pokládat za + neskromné, požádá-li o další okamžitou finanční podporu + namísto odkazu, jehož nebude moci využít. Dodal, že má + v úmyslu studovat práva, a jistě prý pochopím, že se sotva + může vydržovat na studiích z úroků tisíci liber. Doufal jsem + spíš, než věřil, že to myslí vážně, a byl jsem ochoten + přistoupit na jeho návrh. Domníval jsem se, že se pan Wickham + na kněze nehodí, a tak jsme se hladce dohodli — on se vzdal + nároků na podporu v kněžském povolání, kdyby někdy nastaly ty + okolnosti a mohl se o ni ucházet, a místo toho přijal částku + tří tisíc liber. Od té chvíle jsem se s ním už nestýkal. Měl + jsem o něm tak nevalné mínění, Že jsem ho nezval do + Pemberley, ani jsem nevyhledával jeho společnost v Londýně. + Domnívám se, že žil převážně tam, avšak studium práv byla + pouhá záminka, a jelikož si nyní nemusel nic odpírat, vedl + za-hálčivý, rozmařilý život. Po tři léta jsem o něm téměř + neměl zpráv, ale pak zesnul obročník z fary, která mu byla + kdysi přislíbena, a on mě o ni dopisem požádal. Ujišťoval mě, + a to jsem mu ochotně uvěřil, že je v tísnivé finanční + situaci. Zjistil prý, že práva jsou příliš nevýnosná, a byl + skálopevně odhodlán, že se dá vysvětit, přislíbím-li mu + dotyčnou faru — o čemž, jak se vyjádřil, vůbec nepochybuje, + neboť si je jist, že nemám závazky k jinému kandidátu a že + jsem nezapomněl na přání svého ctěného otce. Sotva mi můžete + mít za zlé, že jsem odmítl jeho žádost a že jsem zamezil, aby + se opakovala. Jeho rozhořčení bylo úměrné neutěšenosti jeho + poměrů — a patrně mě hanobil před lidmi s takovou vehemencí., + $ jakou dělal výčitky mně. Po této události jsme se vůbec + přestali znát. ^čeho žil, to nevím. Avšak loni v létě jsem ho + musel vzít na vědomí <“ velmi trapných okolností. + + Musím se nyní zmínit o události, kterou si sám ze srdce přeji + zapomenout a s níž bych se nikomu nesvěřil z žádných méně + závažných důvodů, než mám nyní. Říkám to proto, že + nepochybuji o Vaší mlčenlivosti. Sestra, která je o více než + o deset let mladší, byla svěřena do ochrany synovci mé matky, + plukovníku Fitzwilliamovi, a mně. Asi před rokem jsme ji + vzali ze školy a usídlili jsme ji v Londýně; loni v létě + odjela se svou vychovatelkou do Ramsgate a tam se také + odebral pan Wickham, bezpochyby záměrně, neboť se ukázalo, že + se zná z dřívějška s paní Youngeovou, v níž jsme se bohužel + ošklivě zklamali; s jejím vědomím a pomocí se vetřel v přízeň + Georgiany, jež si ho ve své bezelstnosti pamatovala jako + dobrotivého přítele z dětství, až se dala přesvědčit, že se + do něho zamilovala, a svolila, že s ním uprchne. Bylo jí + tehdy sotva patnáct, což ji poněkud omlouvá, a když jsem Vám + led vyjevil její nemoudré počínání, dodávám s radostí, že + jsem se o tom dozvěděl od ní samé. Přijel jsem za nimi + nečekaně den nebo dva před zamýšleným útěkem a Georgiana, + která nemohla snést pomyšlení, že by mě zarmoutila + a rozhněvala, neboť ke mně vzhlíží téměř s takovou úctou jako + k otci, se mi ke všemu přiznala. Umíte si jistě představit, + jak mi při tom bylo a jak jsem se zachoval. S ohledem na + sestřinu pověst a její city jsem pana Wickhama nepohnal + k odpovědnosti veřejně; ale napsal jsem mu, on okamžitě odjel + a paní Youngeová byla samozřejmě propuštěna. Pan Wickham + usiloval bezesporu hlavně o věno mé sestry, které obnáší + třicet tisíc liber, avšak musím předpokládat, že silnou + pohnutkou byla i touha vyřídit si se mnou účty. Pomsta by to + bývala skutečně dokonalá. + + Vypsal jsem Vám, slečno, po pravdě všechny události, které se + nás obou týkají, a neodvrhnete-li to jako smyšlenku, doufám, + že mě už napříště nebudete obviňovat z krutosti vůči panu + Wickhamovi. .Nevím, jakým způsobem a za jakých okolností Vás + obelhal, avšak není se patrné co divit, že se mu to podařilo, + neboi jste nebyla o dotyčných událostech informována. Nemela + jste možnost odhalit pravdu, podezíravost Vám není vlastní. + + Snad Vás překvapí, že jsem Vám toto vše neřekl včera večer, + avšak nebyl jsem svým pánem, nedokázal jsem se rozhodnout, co + Vám mohu odhalit a co ne. Ovéřte si pravdivost všeho, co jsem + Vám sdělil, u plukovníka Fitzwilliama, který je mým blízkým + příbuzným i důvěrným přítelem a navíc jako vykonavatel otcovy + poslední vůle je do podrobností obeznámen se všemi těmito + dohodami. Kdybyste z odporu ke mně nepřikládala mým tvrzením + víry, nemůže Vám stejná příčina bránit, abyste se nesvěřila + mému bratranci; vynasnažím se najít způsob, jak Vám tento + list odevzdat do vlastních rukou během dopoledne, abyste + ještě měla možnost se na něho obrátit. + + Končím přáním, Bůh Vás ochraňuj. + + Váš Fitzwilliam Dany Elizabeth neočekávala, že by Darcy v listě, který jí podal, znovu -opakoval nabídnutí k sňatku; nedovedla si vůbec představit, co by jí -mohl sdělovat. Dychtivě pročítala stránky a jejich obsah v ní +opakoval nabídnutí k sňatku; nedovedla si vůbec představit, co by +jí mohl sdělovat. Dychtivě pročítala stránky a jejich obsah v ní pochopitelně vyvolal řadu protichůdných pocitů. Sotva by je byla -dokázala definovat slovy. Především žasla, že se vůbec cítí s to své -počínání něčím omlouvat; neboť - +dokázala definovat slovy. Především žasla, že se vůbec cítí s to +své počínání něčím omlouvat; neboť byla pevně přesvědčena, že nemůže uvést na svou omluvu nic, aby se při tom nepropadl studem. Předem znechucena vším, co by jí mohl sdělit, začala číst jeho výklad netherfieldských událostí. Četla s tak dychtivou @@ -6923,172 +6539,161 @@ povýšeně. Vedla ho jen pýcha a nestoudnost. Jakmile však tento námět vystřídala výpověď o panu Wickhamovi a ona sledovala s poněkud soustředěnější pozorností události, které, měla-li jim přikláďat víru, musely vyvrátit ochotně - přijaté mínění o jeho charakteru a které se tak nebezpečné blížily -Wickhamově vlastní verzi jeho životních osuďů - probouzely se v ní ještě -bolestnější a zmatenější pocity. Zmocnil sejí - +Wickhamově vlastní verzi jeho životních osuďů — probouzely se v ní ještě +bolestnější a zmatenější pocity. Zmocnil se jí úžas, zlé tušení, snaď i hrůza. Byla by to ráda všechno rázně odmítla, znovu a znovu si říkala: -„To není pravďa. To ani nemůže být. Určitě lže, jako když tiskne.“ A -když dočetla ďo konce, složila honem ďopis, ačkoli posleďní stránku nebo -ďvě vůbec nevnímala, a umiňo-vala si, že jej nebuďe brát vážně, že se na -něj už ani nepodívá. - -V tomto rozrušení, kdy sejí myšlenky divoce honily hlavou, opět -vykročila; nedokázala však setrvat při svém úmyslu; za pár vteřin už -měla dopis opět rozložený, a kďyž se ukliďnila a ovláďla, jak nejvíc -dokázala, jala se opět probírat zdrcující vylíčení událostí okolo -Wickhama. Snažila se přitom zvážit kažďou větu a její smysl. Jeho vztahy -k pemberleyskému panstvu se jevily stejně, jak jí je vylíčil on sám, a -třebaže přeď-tím neměla úplně jasnou přeďstavu o ďobrotivosti nebožtíka -pana Darcyho, odpovídalo to docela dobře jeho vlastním slovům. Až - -potud potvrzovalajedna výpověď ďruhou, jakmile však dospěla k poslední -vůli, začaly se od sebe náramně lišit. Pamatovala si ještě úplně přesně, -co jí Wickham vykládal o té faře, a když - -si v duchu vybavovala, jak jí to doslova říkal, nemohla si neuvědomit, -že jeden nebo druhý - -hrozitánsky lže, a na chvíli sama sebe uchlácholila, že se věci mají -tak, jak by si přála. Avšak když si pročetla a znovu se s bedlivou -pozorností vrátila k podrobnostem týkajícím se toho, jak se Wickham -vzdal všech nároků na faru a místo toho přijal ďosti poďstatnou sumu tří -tisíc liber, nemohla nezaváhat. Odložila dopis, zvážila všechny -okolnosti nestranně, jak se domnívala, a uvažovala o pravděpodobnosti -obou výpovědí - a nedospěla k ničemu. Stálo tu jedno slovo proti -druhému. Pročetla list znovu, avšak každá řádka se zdála čím dál tím -jasněji nasvědčovat tomu, že tento případ, který se zdál až dosud -vylučovat jakýkoli výklad zprošťující postup pana Darcyho veliké -hanebnosti, se může jevit i v takovém světle, že by se mu nedalo -vytknout vůbec nic. - -Neváhal obvinit pana Wickhama z výstřednosti a trvalé rozmařilosti, což -jí hluboce otřáslo, neboť neměla po ruce důkaz, kterým by to vyvrátila. -Neznala nic z jeho minulosti, než se objevil u domobraneckého regimentu, -kam ho zlákal jistý mladík, který se s ním setkal náhodou v Londýně a -tam prohloubil předchozí povrchní přátelství. O tom, jak žil dříve, -nevěděl nikdo v Hertfordshiru nic než to, co sám o sobě vykládal. Nikdy -jí ani na mysl nepřišlo informovat se o jeho charakteru, i kdyby byla -měla tu možnost. Jeho tvář, hlas i způsoby dokazovaly na první pohled -jeho všemožné přednosti. Snažila se rozpomenout na nějaký jeho dobrý -skutek, na nějaký přesvědčivý důkaz jeho ušlechtilosti nebo -dobrosrdečnosti, který by odvrátil útoky pana Darcyho a vzhledem k -převažujícím ctnostem by nasvědčoval spíš o příležitostných prohřešcích, -jak se snažila nazývat to, co pan Darcy vylíčil jako nechuť k práci a -dlouholeté nepravosti. Žádná taková vzpomínka jí však nepřišla na pomoc. -Měla v živé paměti, jak šararnantně se choval a promlouval, avšak její -paměť mu nemohla přičíst k dobru nic podstatnějšího, než že se všem -sousedům zamlouval a že mu jeho společenská uhlazenost získala úctu v -důstojnické jídelně. U tohoto bodu prodlela dlouho a pak opět -pokračovala ve čtení. Leč běda: následující pasáž o tom, jaké úklady -nastrojil slečně - -Darcyové, do jisté mír) potvrzovalo to, co se odehrálo mezi ní a -plukovníkem FitzwiHiamem právě včera dopoledne; a nakonec byla vyzvána, -aby si všechny, podrobnosti ověřila u samého plukovníka Fitzwilliama, -který jí předtím sdělil, že je zasvěcen do všech bratrancových -záležitostí a o jehož věrohodnosti neměla důvod pochybovat. Jednu chvíli -už - -byla téměř rozhodnuta, že se na něho obrátí, avšak zaváhala, když si -představila, jak by byl takový rozhovor trapný, a nakonec ten nápad -vůbec zavrhla, když si. uvědomila, že pan Darcy by nikdy neriskoval -lakový návrh, kdyby si nebyl naprosto jist, že mu bratranec jeho vývody -potvrdí. - -Pamatovala si úplně přesně, o čem hovořila s Wickhamem ten první večer u -Philipsových. Mnohé výrazy se jí vryly do - -paměti doslova. Teprve nyní si uvědomila, že se vůbec neslušelo, aby -tohle všechno vykládal někomu, koho viděl prvně v životě, a divila se, -že ji to dříve nenapadlo. Připadalo jí netaktní - -upozorňovat na sebe takovým způsobem jako on, a viděla nesoulad jeho -výroků s jeho činy. Vzpomínala, jak se vychloubal, že se nebojí setkat s -Darcym - ať si Darcy odjede, ale on že nemá, proč by utíkal; a přitom si -to hned příští týden zařídil, aby nemusel být na netherfieldském plese. -Uvědomila si také, že svůj příběh nevykládal nikomu než jí, dokud -netherfieldské panstvo neodjelo, avšak hned potom se to rozkřiklo, a -žádné zábrany, žádné - -výhrady mu nebránily očernit Darcyho co nejvíce, ačkoli ji předtím -ujišťoval, že z úcty k otci nemůže nikdy odhalit pravou tvář syna. - -Jak jinak sejí nyní jevilo všechno, co se ho týkalo! Dvořil se teď -slečně Kingovéjen a jen z ohavné zištnosti, a její nikterak závratné -věno už nyní nedokazovalo skromnost jeho tužeb, ale dychtivost využít -první příležitosti. Jeho chování vůči sobě nedokázala už uspokojivě - -zdůvodnit: buď se mu dostalo mylných informací o jejím věnu, anebo -vyhovovalo jeho marnivosti podněcovat sympatie, které mu snad neuváženě -dala najevo. Váhavé pokusy o jeho očistu slábly a slábly, zato pro -Darcyho mluvilo čím dál tím víc věcí: nemohla popřít, že Bingley Jane na -její otázky už dávno ujistil, že je v této věci bez viny; že přes jeho -povýšenost a odpudivé způsoby za celou tu dobu, co ho znala - a v -posledním čase se s ním shodou okolností stýkala tak často, že se v -jistém smyslu obeznámila s jeho povahou - nepostřehla, že by byl -bezzása-dový nebo nespravedlivě zaujatý - že by se oddával volným a -nevázaným choutkám; mezi svými přáteli byl ctěn a vážen - i Wickham -hovořil s uznáním o jeho vztahu k sestře a sama ho často slyšela -vyprávět o ní s takovou vřelostí, jaké by bez-citný člověk nebyl -schopen; a kdyby byl učinil to, co mu připisoval Wickham, kdyby byl tak -hrubě pošlapal právo, sotva by to byl dokázal utajit před světem; kromě -toho bylo nepředstavitelné, aby se člověk toho všeho schopný mohl -přátelit s dobrosrdečným panem Bingleym. Najednou se sama za sebe -strašně zastyděla. Nedokázala pomyslet ani na Darcyho, ani na Wickhama -bez výčitek, že - -se chovala zaslepeně, nespravedlivě, předpojatě, nesmyslně. - -„Jak ohavně jsem si počínala!“ zvolala. „A přitom si tak zakládám na -svém bystrozraku! Tak vyzdvihuji své schopnosti! Jak často jsem zavrhla -Janinu nepředpojatou dobrotivost a řídila se sebevědomě zbytečnou -nedůvěrou! Je to vskutku pokořující objev! A přitom si to pokoření - -zasluhuji. Ani zamilovaný by nebyl tak uboze zaslepený. Mne však zavedla -na scestí marnivá - -pošetilost, nikoli láska. Lichotilo mi, že mě jeden vyznamenává svou -přízní, urazilo mě, že mě - -druhý při prvním seznámení přehlíží, a protojsem ve všem, co se jich -týkalo, dala přednost předsudkům a hlouposti a zahnala zdravý rozum. -Vždyť jsem až do této chvíle byla sama proti sobě.“ - -Bloudila v myšlenkách od sebe k Jane - od Jane k Bin-gleymu, a tu si -připamatovala, že vysvětlení, jež jí pan Darcy poskytl v tomto případě, -se jí zdálo velmi nedostatečné: i četla znovu. Tentokrát na ni jeho -slova zapůsobila velmi odlišným dojmem. Jak také mohla v tomto případě -odmrštit jeho důvody, když jim v jiném uvěřila? Prohlašoval, že si vůbec -nebyl vědom Janina citového zaujetí, a ona si nemohla nevzpomenout, jak -se na to dívala Charlotte. Musela rovněž přiznat, že jeho dojem o Jane -má své oprávnění. Věděla, že Janina láskaje hluboká, ale zeji málo dává -znát a že se tváří i chová stále vyrovnaně, což nesvědčívá o hlubokém +„To není pravda. To ani nemůže být. Určitě lže, jako když +tiskne.“ A když dočetla ďo konce, složila honem ďopis, ačkoli +posleďní stránku nebo ďvě vůbec nevnímala, a umiňovala si, že jej +nebuďe brát vážně, že se na něj už ani nepodívá. + +V tomto rozrušení, kdy se jí myšlenky divoce honily hlavou, opět +vykročila; nedokázala však setrvat při svém úmyslu; za pár vteřin +už měla dopis opět rozložený, a kďyž se ukliďnila a ovláďla, jak +nejvíc dokázala, jala se opět probírat zdrcující vylíčení +událostí okolo Wickhama. Snažila se přitom zvážit kažďou větu +a její smysl. Jeho vztahy k pemberleyskému panstvu se jevily +stejně, jak jí je vylíčil on sám, a třebaže přeď-tím neměla úplně +jasnou přeďstavu o ďobrotivosti nebožtíka pana Darcyho, +odpovídalo to docela dobře jeho vlastním slovům. Až potud +potvrzovala jedna výpověď ďruhou, jakmile však dospěla k poslední +vůli, začaly se od sebe náramně lišit. Pamatovala si ještě úplně +přesně, co jí Wickham vykládal o té faře, a když si v duchu +vybavovala, jak jí to doslova říkal, nemohla si neuvědomit, že +jeden nebo druhý hrozitánsky lže, a na chvíli sama sebe +uchlácholila, že se věci mají tak, jak by si přála. Avšak když si +pročetla a znovu se s bedlivou pozorností vrátila k podrobnostem +týkajícím se toho, jak se Wickham vzdal všech nároků na faru +a místo toho přijal ďosti poďstatnou sumu tří tisíc liber, +nemohla nezaváhat. Odložila dopis, zvážila všechny okolnosti +nestranně, jak se domnívala, a uvažovala o pravděpodobnosti obou +výpovědí — a nedospěla k ničemu. Stálo tu jedno slovo proti +druhému. Pročetla list znovu, avšak každá řádka se zdála čím dál +tím jasněji nasvědčovat tomu, že tento případ, který se zdál až +dosud vylučovat jakýkoli výklad zprošťující postup pana Darcyho +veliké hanebnosti, se může jevit i v takovém světle, že by se mu +nedalo vytknout vůbec nic. + +Neváhal obvinit pana Wickhama z výstřednosti a trvalé +rozmařilosti, což jí hluboce otřáslo, neboť neměla po ruce důkaz, +kterým by to vyvrátila. Neznala nic z jeho minulosti, než se +objevil u domobraneckého regimentu, kam ho zlákal jistý mladík, +který se s ním setkal náhodou v Londýně a tam prohloubil +předchozí povrchní přátelství. O tom, jak žil dříve, nevěděl +nikdo v Hertfordshiru nic než to, co sám o sobě vykládal. Nikdy +jí ani na mysl nepřišlo informovat se o jeho charakteru, i kdyby +byla měla tu možnost. Jeho tvář, hlas i způsoby dokazovaly na +první pohled jeho všemožné přednosti. Snažila se rozpomenout na +nějaký jeho dobrý skutek, na nějaký přesvědčivý důkaz jeho +ušlechtilosti nebo dobrosrdečnosti, který by odvrátil útoky pana +Darcyho a vzhledem k převažujícím ctnostem by nasvědčoval spíš +o příležitostných prohřešcích, jak se snažila nazývat to, co pan +Darcy vylíčil jako nechuť k práci a dlouholeté nepravosti. Žádná +taková vzpomínka jí však nepřišla na pomoc. Měla v živé paměti, +jak šararnantně se choval a promlouval, avšak její paměť mu +nemohla přičíst k dobru nic podstatnějšího, než že se všem +sousedům zamlouval a že mu jeho společenská uhlazenost získala +úctu v důstojnické jídelně. U tohoto bodu prodlela dlouho a pak +opět pokračovala ve čtení. Leč běda: následující pasáž o tom, +jaké úklady nastrojil slečně Darcyové, do jisté mír) potvrzovalo +to, co se odehrálo mezi ní a plukovníkem FitzwiHiamem právě včera +dopoledne; a nakonec byla vyzvána, aby si všechny, podrobnosti +ověřila u samého plukovníka Fitzwilliama, který jí předtím +sdělil, že je zasvěcen do všech bratrancových záležitostí +a o jehož věrohodnosti neměla důvod pochybovat. Jednu chvíli už +byla téměř rozhodnuta, že se na něho obrátí, avšak zaváhala, když +si představila, jak by byl takový rozhovor trapný, a nakonec ten +nápad vůbec zavrhla, když si uvědomila, že pan Darcy by nikdy +neriskoval lakový návrh, kdyby si nebyl naprosto jist, že mu +bratranec jeho vývody potvrdí. + +Pamatovala si úplně přesně, o čem hovořila s Wickhamem ten první +večer u Philipsových. Mnohé výrazy se jí vryly do paměti doslova. +Teprve nyní si uvědomila, že se vůbec neslušelo, aby tohle +všechno vykládal někomu, koho viděl prvně v životě, a divila se, +že ji to dříve nenapadlo. Připadalo jí netaktní upozorňovat na +sebe takovým způsobem jako on, a viděla nesoulad jeho výroků +s jeho činy. Vzpomínala, jak se vychloubal, že se nebojí setkat +s Darcym — ať si Darcy odjede, ale on že nemá, proč by utíkal; +a přitom si to hned příští týden zařídil, aby nemusel být na +netherfieldském plese. Uvědomila si také, že svůj příběh +nevykládal nikomu než jí, dokud netherfieldské panstvo neodjelo, +avšak hned potom se to rozkřiklo, a žádné zábrany, žádné výhrady +mu nebránily očernit Darcyho co nejvíce, ačkoli ji předtím +ujišťoval, že z úcty k otci nemůže nikdy odhalit pravou tvář +syna. + +Jak jinak se jí nyní jevilo všechno, co se ho týkalo! Dvořil se +teď slečně Kingové jen a jen z ohavné zištnosti, a její nikterak +závratné věno už nyní nedokazovalo skromnost jeho tužeb, ale +dychtivost využít první příležitosti. Jeho chování vůči sobě +nedokázala už uspokojivě zdůvodnit: buď se mu dostalo mylných +informací o jejím věnu, anebo vyhovovalo jeho marnivosti +podněcovat sympatie, které mu snad neuváženě dala najevo. Váhavé +pokusy o jeho očistu slábly a slábly, zato pro Darcyho mluvilo +čím dál tím víc věcí: nemohla popřít, že Bingley Jane na její +otázky už dávno ujistil, že je v této věci bez viny; že přes jeho +povýšenost a odpudivé způsoby za celou tu dobu, co ho znala +— a v posledním čase se s ním shodou okolností stýkala tak často, +že se v jistém smyslu obeznámila s jeho povahou — nepostřehla, že +by byl bezzásadový nebo nespravedlivě zaujatý — že by se oddával +volným a nevázaným choutkám; mezi svými přáteli byl ctěn a vážen +— i Wickham hovořil s uznáním o jeho vztahu k sestře a sama ho +často slyšela vyprávět o ní s takovou vřelostí, jaké by bezcitný +člověk nebyl schopen; a kdyby byl učinil to, co mu připisoval +Wickham, kdyby byl tak hrubě pošlapal právo, sotva by to byl +dokázal utajit před světem; kromě toho bylo nepředstavitelné, aby +se člověk toho všeho schopný mohl přátelit s dobrosrdečným panem +Bingleym. Najednou se sama za sebe strašně zastyděla. Nedokázala +pomyslet ani na Darcyho, ani na Wickhama bez výčitek, že se +chovala zaslepeně, nespravedlivě, předpojatě, nesmyslně. + +„Jak ohavně jsem si počínala!“ zvolala. „A přitom si tak zakládám +na svém bystrozraku! Tak vyzdvihuji své schopnosti! Jak často +jsem zavrhla Janinu nepředpojatou dobrotivost a řídila se +sebevědomě zbytečnou nedůvěrou! Je to vskutku pokořující objev! +A přitom si to pokoření zasluhuji. Ani zamilovaný by nebyl tak +uboze zaslepený. Mne však zavedla na scestí marnivá pošetilost, +nikoli láska. Lichotilo mi, že mě jeden vyznamenává svou přízní, +urazilo mě, že mě druhý při prvním seznámení přehlíží, a proto +jsem ve všem, co se jich týkalo, dala přednost předsudkům +a hlouposti a zahnala zdravý rozum. Vždyť jsem až do této chvíle +byla sama proti sobě.“ + +Bloudila v myšlenkách od sebe k Jane — od Jane k Bingleymu, a tu +si připamatovala, že vysvětlení, jež jí pan Darcy poskytl v tomto +případě, se jí zdálo velmi nedostatečné: i četla znovu. Tentokrát +na ni jeho slova zapůsobila velmi odlišným dojmem. Jak také mohla +v tomto případě odmrštit jeho důvody, když jim v jiném uvěřila? +Prohlašoval, že si vůbec nebyl vědom Janina citového zaujetí, +a ona si nemohla nevzpomenout, jak se na to dívala Charlotte. +Musela rovněž přiznat, že jeho dojem o Jane má své oprávnění. +Věděla, že Janina láska je hluboká, ale že ji málo dává znát a že +se tváří i chová stále vyrovnaně, což nesvědčívá o hlubokém citovém založení. -Když dospěla k onomu odstavci, kde se zmiňoval o svých pokořujících, leč -oprávněných výhradách vůči její rodině, zaplavil ji hluboký stud. -Popisoval je příliš výstižně, aby je mohla vyvrátit, a prů-běh -netherfieldského plesu, jemuž věnoval zvláštní pozornost, neboť tehdy se -v něm utvrdily jeho předchozí špatné dojmy, měla ona ještě v živější -paměti než on. Uznání, jehož se dostalo sestře a jí, se neminulo -účinkem. Zmírnilo, avšak nemohlo vyvážit skutečnost, že se ostatní z -její rodiny vystavili oprávněnému odsouzení; a když si pomyslela, jaké -zklamání zažila Jane kvůli svým blízkým, a uvažovala, jak podstatně jim -oběma takové - -nepatřičné chování škodí, pocítila sklíčenost, jakou dosud nepoznala. -Dvě hodiny chodila onou pěšinkou a oddávala se všemožným úvahám - -zvažovala opět a opět různé události, odhadovala možnosti a smiřovala -se, jak nejlépe dovedla, s tak nečekanou a významnou změnou, až si -uvědomila, jak je unavená a jak dlouho je už pryč, a zamířila zpátky; -když vcházela do stavení, umiňovala si, že se bude tvářit vesele jako -jindy a že potlačí - -všechny myšlenky, které by jí bránily v hovorech. +Když dospěla k onomu odstavci, kde se zmiňoval o svých +pokořujících, leč oprávněných výhradách vůči její rodině, +zaplavil ji hluboký stud. Popisoval je příliš výstižně, aby je +mohla vyvrátit, a průběh netherfieldského plesu, jemuž věnoval +zvláštní pozornost, neboť tehdy se v něm utvrdily jeho předchozí +špatné dojmy, měla ona ještě v živější paměti než on. Uznání, +jehož se dostalo sestře a jí, se neminulo účinkem. Zmírnilo, +avšak nemohlo vyvážit skutečnost, že se ostatní z její rodiny +vystavili oprávněnému odsouzení; a když si pomyslela, jaké +zklamání zažila Jane kvůli svým blízkým, a uvažovala, jak +podstatně jim oběma takové nepatřičné chování škodí, pocítila +sklíčenost, jakou dosud nepoznala. Dvě hodiny chodila onou +pěšinkou a oddávala se všemožným úvahám - zvažovala opět a opět +různé události, odhadovala možnosti a smiřovala se, jak nejlépe +dovedla, s tak nečekanou a významnou změnou, až si uvědomila, jak +je unavená a jak dlouho je už pryč, a zamířila zpátky; když +vcházela do stavení, umiňovala si, že se bude tvářit vesele jako +jindy a že potlačí všechny myšlenky, které by jí bránily +v hovorech. Okamžitě jí bylo zvěstováno, že tu během její nepřítomnosti byli oba pánové z Rosingsu; pan Darcy se zdržel jen pár minut, aby se rozloučil, @@ -7116,7 +6721,7 @@ Nejprve se hovořilo o tom, že se scházejí ve zmenšeném počtu. „Víte, mi to rozdírá srdce?“ pravila lady Catherine. „Nikdo neprožívá ztrátu přátel tak bolestně jako já. A tyhle mládence -jsem si zvlášť oblíbila a vím, že i oni mne mají v oblibě. - Byli +jsem si zvlášť oblíbila a vím, že i oni mne mají v oblibě. — Byli hluboce nešťastni, že už musí odjet. Ale to jsou vždycky. Drahý plukovník se ještě jakžtakž držel až do-posledka, avšak Darcy poci-ťoval loučení skutečně tíživě, snad ještě tíživěji než loni. Má k Rosingsu čím @@ -7124,7 +6729,7 @@ dál tím vřelejší vztah.“ Pan Collins měl ovšem pohotově kompliment i narážku, která vyvolala blahosklonný úsměv na matčině i dceřině tváři. Po večeři poznamenala lady Catherine, že slečna Bennetová se jí dnes zdá -nějaká zaražená, a okamžitě si to sama vysvětlila předpokladem, že sejí +nějaká zaražená, a okamžitě si to sama vysvětlila předpokladem, že se jí asi nechce ještě domů, a dodala: „Je-li tomu tak, musíte napsat paní matce a poprosit ji, aby vám @@ -7147,12 +6752,11 @@ Paní Bennetová vás jistě může ještě čtrnáct dní postrádat.“ nikdy moc nezáleží. Kdybyste zůstala ještě celý měsíc, mohla bych jednu z vás dovézt až do Londýna, hodlám se tam totiž počátkem června na týden vypravit, a jelikož Dawsonovi nevadí zavazadla na kozlíku, bylo by tam -krásně pro jednu místo - ba, kdyby nastalo chladné počasí, nevadilo by +krásně pro jednu místo — ba, kdyby nastalo chladné počasí, nevadilo by mi vzít obě, protože nejste ani jedna tlustá.“ „Jste nanejvýš laskavá, Vaše Jasnosti, avšak obávám se, že musíme dodržet předchozí - úmluvu.“ Lady Catherine se zřejmě vzdala. „Musíte s nimi poslat sluhu, paní @@ -7160,7 +6764,6 @@ Collinsová. Víte, že vám vždycky řeknu otevřeně, co si myslím, a nelíbilo by se mi, kdyby dvě dívky cestovaly poštovním dostavníkem bez doprovodu. Odporuje to vší slušnosti. Musíte to zařídit a někoho s nimi poslat. Takové - věci mě dokážou rozhořčit na nejvyšší míru. Mladé dívky mají mít vždy patřičnou ochranu a doprovod, odpovídající jejich společenskému postavení. Když má neteř Georgiana odjížděla loni v létě do Ramsgate, @@ -7172,10 +6775,9 @@ protože by vám to nesloužilo ke cti, kdybyste je nechala odjet samotné.“ „Můj strýček pro nás pošle lokaje.“ -„Tak? - Váš strýček! Drží si tedy lokaje? Jsem ráda, že máte někoho, kdo -na tyhle věci myslí. Kde budete měnit koně? - Aha, no ovšem, v Bromley. -- Řekněte U zvonu mé jméno a ochotně - +„Tak? — Váš strýček! Drží si tedy lokaje? Jsem ráda, že máte někoho, kdo +na tyhle věci myslí. Kde budete měnit koně? — Aha, no ovšem, v Bromley. +— Řekněte U zvonu mé jméno a ochotně vás obslouží.“ Lady Catherine měla ještě mnoho otázek v souvislosti s jejich cestou, a @@ -7189,59 +6791,56 @@ po libosti trapných vzpomínek. List pana Darcyho uměla brzy nazpaměť. Dumala nad každou větou a její vztahy k pisateli doznávaly každou chvíli podstatných změn. Když si vzpomněla, jakým způsobem k ní - hovořil, probouzelo to v ní stále velké pobouření; když však uvážila, jak nespravedlivě ho odsuzovala a co mu vytýkala, hněvala se sama na sebe a bylo jí líto, že musela zklamat jeho city. -Jeho láska zasluhovala vděčnost, jeho celkový charakter úctu, avšak -nemohla se ztotožnit s jeho touhami, ani na okamžik nezalitovala, že ho -odmítla, a vůbec si nepřála, aby se ještě - -někdy v životě shledali. Sama se v minulosti zachovala tak, že ji to -mrzelo a trápilo, a neblahé - -přestupky matky a sester byly důvodem ještě hlubšího zármutku. Bylo to -všechno beznadějné. Otec se jim vysmíval, ale nikdy se natolik -nenamáhal, aby zkrotil neukázněnost a lehkomyslnost mladších - -dcer, a matka, která sama nevěděla, co se patří, neviděla v jejich -chování nic špatného. Elizabeth s Jane se často spojenými silami -pokoušely zabránit Catherine a Lydii v nerozvážnostech, avšak jak mohlo -dojít k nápravě, dokud to matka trpěla a podporovala? - -Poddajná a nedůtklivá Catherine, která zcela podléhala Lydiinu vlivu, se -cítila jejich radami vždy dotčena, kdežto svéhlavá a lehkovážná Lydia je -pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Byly obě hloupé, líné a marnivé. -Dokud bude v Merytonu jediný důstojník, nepřestanou flirtovat, a jelikož -je z Longbournu do Merytonu jen co by kamenem dohodil, nepřestanou tam -běhat. - -Těžce na ni doléhaly i starosti ohledně Jane; vysvětlení pana Darcyho -sice očistilo Bingleyho od všeho, co mu vyčítala, ale uvědomovala si tím -výrazněji, co Jane ztratila. Ukázalo se, že ji měl upřímně rád a že se -nezachoval špatně; leda se mu dala snad vytknout přílišná závislost na -úsudku přítele. Věru, kruté bylo pomyšlení, že Jane se musela vzdát -svazku po všech stránkách tak žádoucího, s tolika výhodami, slibujícího -takové štěstí, a to jen kvůli pošetilému a nedůstojnému počínání vlastní -rodiny. - -Když k těmto úvahám ještě připočteme odhalení Wickha-movy povahy, je -nabíledni, že dobrá - -nálada, která ji dříve málokdy opouštěla, utrpěla vlivem těchto -okolností natolik, že sotva dokázala zachovat aspoň její zdání. - -Za onen poslední týden vykonali tolik návštěv na Rosingsu jako během -prvního. Strávili tam i poslední večer a Její Jasnost se znovu -dopodrobna vyptala na všechno ohledně jejich cesty, poučovala je, jak -nejlépe sbalit zavazadla, a kladla jim na srdce jediný správný způsob, -jak složit toalety, s takovým důrazem, že Maria považovala za nezbytné -po návratu bez ohledu na dopolední práci všechny kufry přerovnat. - -Při loučení jim lady Catherine velmi blahosklonně popřála šťastnou cestu -a pozvala je, aby za rok opět zavítaly do Hunsfordu; a slečna de -Bourghová nelitovala námahy, udělala jim pukrle a oběma podala ruku. +Jeho láska zasluhovala vděčnost, jeho celkový charakter úctu, +avšak nemohla se ztotožnit s jeho touhami, ani na okamžik +nezalitovala, že ho odmítla, a vůbec si nepřála, aby se ještě +někdy v životě shledali. Sama se v minulosti zachovala tak, že ji +to mrzelo a trápilo, a neblahé přestupky matky a sester byly +důvodem ještě hlubšího zármutku. Bylo to všechno beznadějné. Otec +se jim vysmíval, ale nikdy se natolik nenamáhal, aby zkrotil +neukázněnost a lehkomyslnost mladších dcer, a matka, která sama +nevěděla, co se patří, neviděla v jejich chování nic špatného. +Elizabeth s Jane se často spojenými silami pokoušely zabránit +Catherine a Lydii v nerozvážnostech, avšak jak mohlo dojít +k nápravě, dokud to matka trpěla a podporovala? + +Poddajná a nedůtklivá Catherine, která zcela podléhala Lydiinu +vlivu, se cítila jejich radami vždy dotčena, kdežto svéhlavá +a lehkovážná Lydia je pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. +Byly obě hloupé, líné a marnivé. Dokud bude v Merytonu jediný +důstojník, nepřestanou flirtovat, a jelikož je z Longbournu do +Merytonu jen co by kamenem dohodil, nepřestanou tam běhat. + +Těžce na ni doléhaly i starosti ohledně Jane; vysvětlení pana +Darcyho sice očistilo Bingleyho od všeho, co mu vyčítala, ale +uvědomovala si tím výrazněji, co Jane ztratila. Ukázalo se, že ji +měl upřímně rád a že se nezachoval špatně; leda se mu dala snad +vytknout přílišná závislost na úsudku přítele. Věru, kruté bylo +pomyšlení, že Jane se musela vzdát svazku po všech stránkách tak +žádoucího, s tolika výhodami, slibujícího takové štěstí, a to jen +kvůli pošetilému a nedůstojnému počínání vlastní rodiny. + +Když k těmto úvahám ještě připočteme odhalení Wickha-movy povahy, +je nabíledni, že dobrá nálada, která ji dříve málokdy opouštěla, +utrpěla vlivem těchto okolností natolik, že sotva dokázala +zachovat aspoň její zdání. + +Za onen poslední týden vykonali tolik návštěv na Rosingsu jako +během prvního. Strávili tam i poslední večer a Její Jasnost se +znovu dopodrobna vyptala na všechno ohledně jejich cesty, +poučovala je, jak nejlépe sbalit zavazadla, a kladla jim na srdce +jediný správný způsob, jak složit toalety, s takovým důrazem, že +Maria považovala za nezbytné po návratu bez ohledu na dopolední +práci všechny kufry přerovnat. + +Při loučení jim lady Catherine velmi blahosklonně popřála +šťastnou cestu a pozvala je, aby za rok opět zavítaly do +Hunsfordu; a slečna de Bourghová nelitovala námahy, udělala jim +pukrle a oběma podala ruku. V sobotu ráno se Elizabeth á pan Collins sešli u snídaně několik minut před příchodem ostatních a on využil té příležitosti, aby ji na @@ -7252,7 +6851,6 @@ vyjevila, jak velice je vám zavázána, že jste nás ráčila navštívit; avšak jsem skálopevně přesvědčen, že neopustíte tento dům, aniž se vám za vaši laskavost dostalo díků. Ujišťuji vás, že jsme si velmi vážili vaší milé - společnosti. Jsme si vědomi, že náš skromný příbytek může málokoho lákat. Žijeme prostě, naše pokoje jsou malé a služebnictvo nepočetné, neoddáváme se světským radovánkám, takže mladé dámě, jako jste vy, musí @@ -7260,7 +6858,7 @@ Hunsford připadat nudný, avšak věřte mi, že jsme vám vděčni za vaši blahovůli a že jsme učinili vše, co bylo v našich silách, abyste svůj čas u nás netrávila nepříjemně.“ -Elizabeth neváhala vyjádřit své díky a ujistila ho, že sejí tu líbilo. +Elizabeth neváhala vyjádřit své díky a ujistila ho, že se jí tu líbilo. Strávila šest týdnů velmi příjemně, byla šťastná, že viděla Charlottu, a dostalo se jí tolik laskavé pozornosti, že ona je dlužnicí. Pan Collins byl spokojen a se slavnostním úsměvem odvětil: @@ -7272,7 +6870,6 @@ stykům s rosingským panstvem jsme vám mohli dopřát často příjemnou změn oproti našemu skromnému domácímu prostředí. Smíme tedy doufat, že vám návštěva v Hunsfordu nebyla proti mysli. Díky lady Catherine a její rodině obnáší naše postavení - takové výhody a přednosti, jakými se může honosit málokdo. Viděla jste, jaké jsou naše vztahy. Viděla jste, že jsme na zámek pravidelně zváni. Po pravdě řečeno, troufám si prohlásit, že při všech nedostatcích této @@ -7295,7 +6892,6 @@ bychom si byli předurčeni.“ Elizabeth mohla s klidným svědomím poznamenat, že šťastní jsou ti manželé, kteří to o sobě - mohou prohlásit, a stejně upřímně mohla dodat, že je pevně přesvědčena o jeho spokojenosti a raduje se z toho. Nelitovala však, že další litanie přerušil příchod ženy, jež je inspirovala. Chudinka Charlotte! Bylo to @@ -7309,7 +6905,6 @@ Konečně předjel kočár, kufry byly upevněny nahoře, balíčky umístěny vevnitř a vše bylo přichystáno k odjezdu. Přítelkyně se spolu vřele rozloučily a pak doprovázel Elizabeth ke kočáru pan Collins; než přešli zahradu, pověřil ji, aby vyřídila srdečné pozdravy celé své - rodině, přičemž neopomněl dodat, že jim ještě jednou děkuje za laskavé přijetí loni v zimě, a připojit poručení jemu neznámým manželům Gardinerovým. Pomohl jí do vozu, pak nastoupila Maria a užuž by byli @@ -7323,7 +6918,7 @@ Elizabeth neměla námitek, takže bylo možno dveře přibouchnout, a vůz se rozjel. „Dobrý bože!“ zvolala Maria po chvilkovém mlčení, „připadá mi, jako -bychom přijeli včera nebo předevčírem - a přitom jsme toho tolik +bychom přijeli včera nebo předevčírem — a přitom jsme toho tolik zažily!“ „Udalo se opravdu hodně,“ přitakala její družka s povzdechem. @@ -7346,7 +6941,6 @@ jež rozum ještě neza-pudil, ji velice nutilo k upřímnosti, takže by ji nebylo zadrželo nic než rozpaky, co všechno vlastně může vyzradit, a obavy, aby až o tom jednou začne, neopakovala neuváženě něco o Bingleym, co by mohlo její sestru ještě - víc zarmoutit. Druhý týden v máji se tedy všechny tři dívky vypravily z londýnské @@ -7358,7 +6952,6 @@ nákupem u modistky přes ulici, pozorováním vojáka na stráži a přípravou salátu s okurkami. Nejprve přivítaly sestry a pak je vítězoslavně dovedly ke stolu, kde se skvěla studená pečeně, jakou obvykle skýtají spíže zájezdních hostinců. „Že je to pěkné? Že jsme vás krásně - překvapily?“ volaly jedna přes druhou. „Hodlaly jsme vás všechny pohostit,“ dodala Lydia, „ale musíte nám @@ -7369,7 +6962,7 @@ tom krámě.“ Pak jim předestřela nákupy. ale říkala jsem si, co bych si ho nekoupila. Jakmile se vrátíme domů, rozpářu ho a uvidím, jestli bych z toho nedala dohromady něco slušného.“ -A když sestry čepec odsoudily, zeje ošklivý, opáčila zcela lhostejně: +A když sestry čepec odsoudily, že je ošklivý, opáčila zcela lhostejně: „Hm! Ale ta modistka tam měla ještě dva nebo tři mnohem horší, a až si koupím kousek saténu v hezčí barvě a ozdobím ho tím, bude docela ucházející. A krom toho na tom nesejde, co budeme nosit v létě, vždyť v @@ -7379,7 +6972,6 @@ Merytonu už nebude -ský regiment, za čtrnáct dní odtáhnou.“ „Rozbijí tábor u Brightonu, a já bych tak chtěla, aby nás tam tatínek všechny zavezl na letní - byt! Není to báječný nápad? Tvrdím, že by to skoro nic nestálo. Dokonce i maminka by ráda jela. Jen považte, jak se tu jinak budeme celé léto trápit.“ @@ -7398,21 +6990,21 @@ propustily číšníka od stolu. Lydia se zasmála a pravila: slyšel, jako by mu to nebylo jedno! Hádám, že často vyslechne horší věci než to, co vám chci povědět. Ale je tak ošklivý! Jsem ráda, že zmizel. V životě jsem neviděla takovou dlouhatánskou bradu. Ale teď - už tu novinu: týká se to drahého Wickhama a bylo by jí škoda pro číšnické uši, ne? Wickhamovi už nehrozí nebezpečí, že ho dostane Mary Ringová! To koukáte! Odjela k strýčkovi do Liverpoolu, odjela nadobro. Wickham je zachráněn.“ -„A Mary Kingováje zachráněna!“ dodala Elizabeth. „Zachráněna před -svazkem, který by nebyl zrovna moudrý vzhledem k její finanční situaci.“ +„A Mary Kingová je zachráněna!“ dodala Elizabeth. „Zachráněna +před svazkem, který by nebyl zrovna moudrý vzhledem k její +finanční situaci.“ „Udělala velkou hloupost, že odjela, jestli ho měla ráda.“ „Doufám, že nešlo o vážné city ani z jedné, ani z druhé strany,“ pravila Jane. „Z jeho určitě ne. Vzala bych na to jed, že o ni nestál, ani co by se za -nehet vešlo - a kdo by taky stál o takovou hloupou pihovatou protivu?“ +nehet vešlo — a kdo by taky stál o takovou hloupou pihovatou protivu?“ Elizabeth se zachvěla při pomyšlení, že by sice nebyla schopna vyjádřit to tak hrubými slovy, avšak že Lydiiny hrubé pocity se málo liší od @@ -7424,58 +7016,58 @@ krabicemi, brašnami a balíčky i s nevítaným přívažkem Lydiiných a Kittyiných nákupů směstnala v kočáře. „To jsme tu krásně nacpané,“ jásala Lydia. „Jsem ráda, že jsem si -koupila ten čepec, když pro nic jiného tak pro tu legraci, že máme ještě -jednu kulatou krabici! Tak, a teď se hezky pohodlně usadíme a budeme si -povídat a smát se celou cestu až domů. Nejdřív nám musíte vylíčit, co -jste všechno zažily za tu dobu, kdy jste byly pryč. Seznámily jste se s -nějakými fešáky? Koketovaly jste? Tolik jsem se těšila, že aspoň jedna -ulovíte manžela, než se vrátíte. Jane bude hnedle stará panna, vždyť už -jí bude pomalu třiadvacet! Páni, to bych se styděla, kdybych se do -třiadvaceti nevdala. Tetinka Phi-lipsová by si tak přála, abyste se -vdaly, to nemáte ani ponětí. Říká, že si Lízá měla vzít pana Collinse, -ale já si myslím, že by s ním nebyla\* žádná švanda. Páni! Já bych se -tak ráda vdala dřív než vy! Pak bych vám všem mohla dělat gardedámu a -vodit vás na plesy. Ach bože! Tuhle jsme se u Forstero-vých nasmáli! - -Kitty a já jsme k nim byly pozvané na celý den a paní plukovníkova nám -slíbila, že se večer bude tančit (mimochodem, paní Forsterová a já jsme -se ohromně skamarádily!), a tak pozvala i obě Harringtonova děvčata, ale -Harriet byla nemocná, takže Pen musela přijít sama, a hádejte, co jsme -vymyslely! Ustrojily jsme Chamberlayna do ženských šatů, že se bude jako -vydávat za dámu - nedovedete si představit, jaká to byla legrace. Živá -duše o tom nevěděla, jen plukovník Forster, jeho paní, Kitty a já, no a -ještě tetička, protože jsme si od ní musely vypůjčit šaty; ale -nedovedete si představit, jak mu to slušelo. Denny, Wickham a Pratt a -ještě - -dva nebo tři důstojníci přišli a vůbec ho nepoznali. Páni! Já se tak -nasmála! A paní Forsterová - -taky. Myslela jsem, že z toho budu mít smrt. Proto také začali mužští +koupila ten čepec, když pro nic jiného tak pro tu legraci, že +máme ještě jednu kulatou krabici! Tak, a teď se hezky pohodlně +usadíme a budeme si povídat a smát se celou cestu až domů. +Nejdřív nám musíte vylíčit, co jste všechno zažily za tu dobu, +kdy jste byly pryč. Seznámily jste se s nějakými fešáky? +Koketovaly jste? Tolik jsem se těšila, že aspoň jedna ulovíte +manžela, než se vrátíte. Jane bude hnedle stará panna, vždyť už +jí bude pomalu třiadvacet! Páni, to bych se styděla, kdybych se +do třiadvaceti nevdala. Tetinka Philipsová by si tak přála, +abyste se vdaly, to nemáte ani ponětí. Říká, že si Lízá měla vzít +pana Collinse, ale já si myslím, že by s ním nebyla\* žádná +švanda. Páni! Já bych se tak ráda vdala dřív než vy! Pak bych vám +všem mohla dělat gardedámu a vodit vás na plesy. Ach bože! Tuhle +jsme se u Forsterových nasmáli! + +Kitty a já jsme k nim byly pozvané na celý den a paní +plukovníkova nám slíbila, že se večer bude tančit (mimochodem, +paní Forsterová a já jsme se ohromně skamarádily!), a tak pozvala +i obě Harringtonova děvčata, ale Harriet byla nemocná, takže Pen +musela přijít sama, a hádejte, co jsme vymyslely! Ustrojily jsme +Chamberlayna do ženských šatů, že se bude jako vydávat za dámu +— nedovedete si představit, jaká to byla legrace. Živá duše o tom +nevěděla, jen plukovník Forster, jeho paní, Kitty a já, no +a ještě tetička, protože jsme si od ní musely vypůjčit šaty; ale +nedovedete si představit, jak mu to slušelo. Denny, Wickham +a Pratt a ještě dva nebo tři důstojníci přišli a vůbec ho +nepoznali. Páni! Já se tak nasmála! A paní Forsterová taky. +Myslela jsem, že z toho budu mít smrt. Proto také začali mužští něco tušit a za chvíli uhádli, co je.“ Takovými historkami a žertovnými kousky ze společenského života -usilovala Lydia, podporována Kittyinými narážkami a doplňky, bavit své -společnice cestou do Long-bournu. Elizabeth se snažila ji neposlouchat, -ale nemohla zabránit, aby každou chvíli nepadlo Wickhamovo jméno. +usilovala Lydia, podporována Kittyinými narážkami a doplňky, +bavit své společnice cestou do Longbournu. Elizabeth se snažila +ji neposlouchat, ale nemohla zabránit, aby každou chvíli nepadlo +Wickhamovo jméno. -Doma se jim dostalo velmi milého přijetí. Paní Bennetová se radovala, že -se Jane vrátila stejně krásná jako dřív, a během večeře prohlásil pan -Bennet nejednou o své vůli Elizabeth: +Doma se jim dostalo velmi milého přijetí. Paní Bennetová se +radovala, že se Jane vrátila stejně krásná jako dřív, a během +večeře prohlásil pan Bennet nejednou o své vůli Elizabeth: „Jsem rád, že už jsi zase doma, Lízinko.“ -V jídelně se shromáždila početná společnost, neboť se dostavili téměř -všichni členové rodiny Lucasovy, aby přivítali Marii a vyslechli její -zprávy; i byli zaujati velmi mnohostranně : lady Lucasová se přes celý -stůl vyptávala Marie na zdraví a slepice své nejstarší dcery; paní - -Bennetová byla v dvojím ohni, neboť z jedné strany sbírala informace o -poslední módě od Jane, která seděla o hezký kus dál, a nabyté vědomosti -předávala na druhou stranu mladším slečnám Lucasovým; a Lydia hlasitěji -než ostatní dohromady vypočítávala všechny radostné - -dopolední zážitky komukoli, kdo byl ochoten jí naslouchat. +V jídelně se shromáždila početná společnost, neboť se dostavili +téměř všichni členové rodiny Lucasovy, aby přivítali Marii +a vyslechli její zprávy; i byli zaujati velmi mnohostranně : lady +Lucasová se přes celý stůl vyptávala Marie na zdraví a slepice +své nejstarší dcery; paní Bennetová byla v dvojím ohni, neboť +z jedné strany sbírala informace o poslední módě od Jane, která +seděla o hezký kus dál, a nabyté vědomosti předávala na druhou +stranu mladším slečnám Lucasovým; a Lydia hlasitěji než ostatní +dohromady vypočítávala všechny radostné dopolední zážitky +komukoli, kdo byl ochoten jí naslouchat. „Ach, Mary,“ pravila, „měla jsi jet s námi, to ti byla legrace! Když jsme jely tam, stáhly jsme s Kitty všechny záclonky a dělaly jsme, že v @@ -7484,52 +7076,48 @@ Kitty nebylo udělalo špatně, a když jsme přijely ke Georgeovi, tak jsme se myslím zachovaly velice ušlechtile, protože jsme všechna tři děvčata pozvaly na báječnou studenou přesnídávku, a kdybys byla jela, byly bychom tě také pozvaly. Na zpáteční cestě - jsme měly takovou legraci! Myslela jsem, že se do toho kočáru v životě nenacpeme. Div jsem neumřela smíchy. A celou cestu domů jsme se tak bavily! Povídaly jsme si a smály se tak hlučně, že nás určitě bylo -slyšet na deset mil.'' - -Na to Mary s vážnou tváří odvětila: „Jsem daleka toho, drahá sestro, -abych podceňovala takové zábavy. Většina ženských duší v nich nepochybně -nalézá zalíbení. Přiznám se však, že mne by nezíákaly nekonečně raději -dám přednost knize.“ - -Lydia však nevnímala ani slovo z této moudré odpovědi. Málokdy vydržela -dávat pozor déle než půl minuty a Mary zásadně vůbec neposlouchala. - -Odpoledne nutila Lydia ostatní děvčata, aby zašly do Merytonu a poptaly -se, co je nového, avšak Elizabeth se tomuto nápadu energicky opřela. -Nechtěla, aby se říkalo, že slečny Bennetovy, sotva přijedou domů, už -musí pronásledovat důstojníky. Bránila se tomu ještě z jiného důvodu. -Hrozila se setkání s Wickhamem a hodlala je co nejvíce oddálit. Jakou -pro ni znamenalo úlevu, že má pluk odtáhnout, to se nedalo slovy -vyjádřit. Do čtrnácti dnů měli být pryč - a ona doufala, že po jejich -odchodu už se kvůli němu nebude muset trápit. Nestrávila doma ještě -mnoho hodin a už seznala, že záměry ohledné Brightonu, o nichž se -zmínila Lydia v hostinci, jsou častým námětem rozprav mezi rodiči. -Elizabeth okamžitě - -odhadla, že otec vůbec nemíní ustoupit, avšak přitom odpovídal tak -neurčitě a dvojsmyslně, že matka, ač často sklíčena, se přece ještě -zcela nevzdala naděje, že by nemohla nakonec uspět. +slyšet na deset mil.“ + +Na to Mary s vážnou tváří odvětila: „Jsem daleka toho, drahá +sestro, abych podceňovala takové zábavy. Většina ženských duší +v nich nepochybně nalézá zalíbení. Přiznám se však, že mne by +nezlákaly nekonečně raději dám přednost knize.“ + +Lydia však nevnímala ani slovo z této moudré odpovědi. Málokdy +vydržela dávat pozor déle než půl minuty a Mary zásadně vůbec +neposlouchala. + +Odpoledne nutila Lydia ostatní děvčata, aby zašly do Merytonu +a poptaly se, co je nového, avšak Elizabeth se tomuto nápadu +energicky opřela. Nechtěla, aby se říkalo, že slečny Bennetovy, +sotva přijedou domů, už musí pronásledovat důstojníky. Bránila se +tomu ještě z jiného důvodu. Hrozila se setkání s Wickhamem +a hodlala je co nejvíce oddálit. Jakou pro ni znamenalo úlevu, že +má pluk odtáhnout, to se nedalo slovy vyjádřit. Do čtrnácti dnů +měli být pryč — a ona doufala, že po jejich odchodu už se kvůli +němu nebude muset trápit. Nestrávila doma ještě mnoho hodin a už +seznala, že záměry ohledné Brightonu, o nichž se zmínila Lydia +v hostinci, jsou častým námětem rozprav mezi rodiči. Elizabeth +okamžitě odhadla, že otec vůbec nemíní ustoupit, avšak přitom +odpovídal tak neurčitě a dvojsmyslně, že matka, ač často +sklíčena, se přece ještě zcela nevzdala naděje, že by nemohla +nakonec uspět. Elizabeth už to nevydržela, aby neobeznámila Jane s tím, co se -přihodilo; a když si nejprve umínila, že zamlčí všechny okolnosti, které -se sestry nějak týkaly, vybídla ji nazítří - -dopoledne, aby se přichystala na překvapení, a vylíčila jí v hlavních -rysech, co se odehrálo mezi ní a panem Darcym. - -Slečna Bennetová se brzy vzpamatovala z úžasu, neboť byla ve své upřímné -sesterské - -náklonnosti přesvědčena, že Elizabeth není možno než obdivovat, a její -překvapení ustoupilo jiným pocitům. Litovala pana Darcyho, že se jí -vyznal ze svých citů způsobem, který mu sotva mohl získat sympatie; ale -ještě více ji tížila představa, jak ho asi sestřino odmítnutí - -muselo zkrušit. +přihodilo; a když si nejprve umínila, že zamlčí všechny +okolnosti, které se sestry nějak týkaly, vybídla ji nazítří +dopoledne, aby se přichystala na překvapení, a vylíčila jí +v hlavních rysech, co se odehrálo mezi ní a panem Darcym. + +Slečna Bennetová se brzy vzpamatovala z úžasu, neboť byla ve své +upřímné sesterské náklonnosti přesvědčena, že Elizabeth není +možno než obdivovat, a její překvapení ustoupilo jiným pocitům. +Litovala pana Darcyho, že se jí vyznal ze svých citů způsobem, +který mu sotva mohl získat sympatie; ale ještě více ji tížila +představa, jak ho asi sestřino odmítnutí muselo zkrušit. „Jistě nebylo správné, že si byl tak jist úspěchem,“ pravila, „to by se nemělo přiházet, ale považ, oč krutější pak bylo jeho zklamání!“ @@ -7567,16 +7155,13 @@ Trvalo ale hezkou dobu, než vylákala úsměv na Janině lici. byl Wickham takový darebák! To se ani věřit nechce. Chudák pan Darcy. Jen považ, Lízinko, co všechno musel podstoupit! Zažít takové zklamání a přitom ještě seznat, že o něm nemáš nejlepší - mínění! A být nucen přiznat takovou věc o vlastní sestře! To je opravdu přespříliš kruté. Jistě - to sama cítíš také.“ „I ne, lítost a soucit mě opouštějí, když vidím, jak tobě jimi srdce překypuje. Ty to s ním budeš prožívat s tak vřelou účastí, o tom jsem přesvědčena, že já budu mít čím dál tím větší - chuť ho pustit z hlavy a už na něho nemyslet. Tvé výlevy mě toho ušetří, a budeš-li nad ním ještě déle lamentovat, odvrátím se já od něho s lehkým srdcem.“ @@ -7593,10 +7178,8 @@ předtím ty.“ „A přitom jsem to považovala za projev mimořádného bystrozraku, když jsem k němu bezdůvodně pojala tak vyslovenou antipatii. V člověku to utvrdí víru ve vlastní genialitu a dá - mu to takovou příležitost rozehrát svůj vtip, pojme-li k někomu odpor. Někdo soustavně - hubuje na všechno možné a nedá se to poslouchat, avšak nelze se vytrvale někomu vysmívat a nepřijít tu a tam na něco vtipného.“ @@ -7605,7 +7188,6 @@ jako teď.“ „To vskutku ne. Bylo mi z toho dost trapně. A nejen trapně, byla jsem z toho nešťastná. Přitom jsem si s nikým nemohla - popovídat o tom, co mě tížilo, žádná Jane mě nechlácholila a neříkala, že jsem se přece jen nechovala tak hrozně slabošsky a domýšlivě a pošetile, jak vím, že jsem se chovala. Ach! Jak jsi mi chyběla!“ @@ -7613,123 +7195,115 @@ pošetile, jak vím, že jsem se chovala. Ach! Jak jsi mi chyběla!“ „Škoda, že jsi před panem Darcym mluvila o Wickhamovi tak nezaobaleně. Vždyť teď se zdá, že si vůbec žádné výtky nezasloužil.“ -„Jistěže ne. Obořila jsem se na něho tak nešťastně právě v dů-sledku -předsudků, v nichž jsem si libovala. Potřebovala bych se s tebou poradit -o jedné věci. Co myslíš, mám či nemám odhalit před našimi známými -VVickhamovu skutečnou povahu?“ +„Jistěže ne. Obořila jsem se na něho tak nešťastně právě +v důsledku předsudků, v nichž jsem si libovala. Potřebovala bych +se s tebou poradit o jedné věci. Co myslíš, mám či nemám odhalit +před našimi známými Wickhamovu skutečnou povahu?“ Jane Bennetová se zamyslela a pak odvětila: „Nemáme vlastně žádný důvod, proč bychom ho musely tak strašné pranýřovat. Jak se na to díváš ty?“ -„Že bychom se o to vůbec neměly pokoušet. Pan Darcy mě neoprávnil k -tomu, abych jeho informace rozhlásila. Naopak dal najevo, že všechno, co -se týká jeho sestry, je určeno jen pro mne, a kdybych se snažila -vysvětlovat lidem po pravdě, jak se zachoval v těch ostatních případech, -kdo by mi uvěřil? O panu Darcym panuje obecně tak předpojaté mínění, že -by z toho naše dobré merytonské dušičky měly smrt, kdyby o něm měly -začít smýšlet příznivé. Nedokázala bych je přesvědčit. Wickham -zanedlouho odjede, a tudíž na tom nemůže nikomu záležet, co je to za -člověka. Po čase to možná všechno vyjde najevo a pak se jim vysmějeme, -že byli tak hloupí a ne-prokoukli ho dřív. Ale teď nebudu nikomu nic +„Že bychom se o to vůbec neměly pokoušet. Pan Darcy mě neoprávnil +k tomu, abych jeho informace rozhlásila. Naopak dal najevo, že +všechno, co se týká jeho sestry, je určeno jen pro mne, a kdybych +se snažila vysvětlovat lidem po pravdě, jak se zachoval v těch +ostatních případech, kdo by mi uvěřil? O panu Darcym panuje +obecně tak předpojaté mínění, že by z toho naše dobré merytonské +dušičky měly smrt, kdyby o něm měly začít smýšlet příznivé. +Nedokázala bych je přesvědčit. Wickham zanedlouho odjede, a tudíž +na tom nemůže nikomu záležet, co je to za člověka. Po čase to +možná všechno vyjde najevo a pak se jim vysmějeme, že byli tak +hloupí a ne-prokoukli ho dřív. Ale teď nebudu nikomu nic vykládat,'“ -„Máš pravdu. Kdyby jeho prohřešky vešly ve známost, mohlo by ho to -nadobro zničit. Snad už nyní lituje, čeho se dopustil, a snaží se -napravit svou pověst. Nesmíme ho dohnat k zoufalství.“ - -Tento rozhovor uklidnit rozbouřenou hladinu Elizabethiny mysli. Zbavila -se dvou tajemství, která ji už čtrnáct dní tížila, a měla jistotu, že ji -Jane ochotně vyposlechne, kdykoli bude mít touhu si o jedné či druhé -věci opět popovídat. Zbývalo ovšem ještě něco, co se jí z ohleduplnosti -neodvážila vyjevit. Nemohla se odhodlat seznámit sestru s druhou půlkou -Dai cyho dopisu, ani ji ujistit, jak upřímné city k ní choval jeho -přítel. Tohle s ní nemohl nikdo sdílet a ona si uvědomovala, že by z ní -obtížné tajemství - -mohlo být sňato jen tehdy, až by se oba mladí lidé domluvili. - -„A kdyby tato nepravděpodobná situace nastala, mohla bych jí povědět jen -to, co jí bude mnohem milejší vyslechnout od Bingleyho samého. Nemám -právo přinést zprávy, dokud nepozbudou všeho smyslu!“ - -Když se teď opět usaďila doma, mohla v klidu pozorovat sestřin duševní -stav. Jane se trápila. Vzpomínala ještě stále něžně a láskyplně na -Bingleyho. Než ho poznala, nikdy si ani nenamlouvala, zeje zamilovaná; -měl tedy její cit všechen žár prvního vzplanutí a vzhledem k jejímu věku -a povaze větší stálost, než jakou se zpravidla vyznačují první lásky; -tak vřele na něj vzpomínala a o tolik se jí zdál převyšovat ostatní -muže, že v sobě musela vzburcovat všechnu moudrou rozvahu i ohled na své -blízké, aby se nepoddávala lítosti, která by byla ohrožovala její zdraví -i jejich klid. - -„Poslyš, Lízinko,“ pravila paní Bennetová jednoho dne, „jakpak se ti -ted]tví celá ta smutná - -Janina záležitost? Já za sebe jsem si umínila, že se o tom už nikomu ani -slůvkem nezmíním, co živa budu. Tuhle jsem to povídala tetě Philipsové. -Jen se pořád nemohu dovědět, jestli se s ním Jane v Londýně sešla. -Každopádně se ukázal jako pěkný ptáček - a zřejmě už není - -nejmenší naděje, že by ho Jane ještě dostala. Neproslýchá se nic o tom, -že by sem na léto zase přijel, a ptala jsem se na to každého, kdo by o -tom mohl něco vědět.“ „Nevěřím, že se ještě do Netherfieldu nastěhuje.“ -„Hm! Však je to jeho věc. Nikdo tu o něho nestojí, ale nepřestanu -tvrdit, že se k mé dceři zachoval velice bezohledně, a na jejím místě -bych mu to byla rozhodně netrpěla. Utěšuje mě jen to, že zlomené srdce -přivede Jane do hrobu, a pak teprve bude litovat, co způsobil!“ - -Jelikož se Elizabeth tímto předpokladem utěšit nedokázala, nic jí na to -neodpověděla. - -„Tak co, Lízinko,“ navázala matka krátce poté, „Collinso-vým se to žije, -viď? Ach, doufám, že jim to vydrží. A jakpak se u nich vaří? Troufám si -tvrdit, že Charlotte se ukáže jako výborná hospodyně. Jestli je jen -zpola tak šetrná jako matka - -Lucasová, dají si pěknou sumičku stranou. Ta-nevede domácnost rozmařile, -na to dám krk.“ +„Máš pravdu. Kdyby jeho prohřešky vešly ve známost, mohlo by ho +to nadobro zničit. Snad už nyní lituje, čeho se dopustil, a snaží +se napravit svou pověst. Nesmíme ho dohnat k zoufalství.“ + +Tento rozhovor uklidnit rozbouřenou hladinu Elizabethiny mysli. +Zbavila se dvou tajemství, která ji už čtrnáct dní tížila, a měla +jistotu, že ji Jane ochotně vyposlechne, kdykoli bude mít touhu +si o jedné či druhé věci opět popovídat. Zbývalo ovšem ještě +něco, co se jí z ohleduplnosti neodvážila vyjevit. Nemohla se +odhodlat seznámit sestru s druhou půlkou Dai cyho dopisu, ani ji +ujistit, jak upřímné city k ní choval jeho přítel. Tohle s ní +nemohl nikdo sdílet a ona si uvědomovala, že by z ní obtížné +tajemství mohlo být sňato jen tehdy, až by se oba mladí lidé +domluvili. + +„A kdyby tato nepravděpodobná situace nastala, mohla bych jí +povědět jen to, co jí bude mnohem milejší vyslechnout od +Bingleyho samého. Nemám právo přinést zprávy, dokud nepozbudou +všeho smyslu!“ + +Když se teď opět usadila doma, mohla v klidu pozorovat sestřin +duševní stav. Jane se trápila. Vzpomínala ještě stále něžně +a láskyplně na Bingleyho. Než ho poznala, nikdy si ani +nenamlouvala, že je zamilovaná; měl tedy její cit všechen žár +prvního vzplanutí a vzhledem k jejímu věku a povaze větší +stálost, než jakou se zpravidla vyznačují první lásky; tak vřele +na něj vzpomínala a o tolik se jí zdál převyšovat ostatní muže, +že v sobě musela vzburcovat všechnu moudrou rozvahu i ohled na +své blízké, aby se nepoddávala lítosti, která by byla ohrožovala +její zdraví i jejich klid. + +„Poslyš, Lízinko,“ pravila paní Bennetová jednoho dne, „jakpak se +ti teď jeví celá ta smutná Janina záležitost? Já za sebe jsem si +umínila, že se o tom už nikomu ani slůvkem nezmíním, co živa +budu. Tuhle jsem to povídala tetě Philipsové. Jen se pořád +nemohu dovědět, jestli se s ním Jane v Londýně sešla. Každopádně +se ukázal jako pěkný ptáček — a zřejmě už není nejmenší naděje, +že by ho Jane ještě dostala. Neproslýchá se nic o tom, že by sem +na léto zase přijel, a ptala jsem se na to každého, kdo by o tom +mohl něco vědět.“ „Nevěřím, že se ještě do Netherfieldu +nastěhuje.“ „Hm! Však je to jeho věc. Nikdo tu o něho nestojí, +ale nepřestanu tvrdit, že se k mé dceři zachoval velice +bezohledně, a na jejím místě bych mu to byla rozhodně netrpěla. +Utěšuje mě jen to, že zlomené srdce přivede Jane do hrobu, a pak +teprve bude litovat, co způsobil!“ + +Jelikož se Elizabeth tímto předpokladem utěšit nedokázala, nic jí +na to neodpověděla. + +„Tak co, Lízinko,“ navázala matka krátce poté, „Collinsovým se to +žije, viď? Ach, doufám, že jim to vydrží. A jakpak se u nich +vaří? Troufám si tvrdit, že Charlotte se ukáže jako výborná +hospodyně. Jestli je jen zpola tak šetrná jako matka Lucasová, +dají si pěknou sumičku stranou. Ta nevede domácnost rozmařile, na +to dám krk.“ „Ne, to nevede.“ -„Výborná hospodyně, jak povídám. Ano, ano. Takoví si dají pozor, aby se -nezadlužili. Takoví - -se jakživo neocitnou pro peníze v úzkých. No, ať jim to slouží ke -zdraví! Taky si často asi povídají, jak bude Longbourn jejich, až náš -tatínek umře, viď? Už se tu cítí jako páni, ne, až k tomu jednou dojde.“ +„Výborná hospodyně, jak povídám. Ano, ano. Takoví si dají pozor, +aby se nezadlužili. Takoví se jakživo neocitnou pro peníze +v úzkých. No, ať jim to slouží ke zdraví! Taky si často asi +povídají, jak bude Longbourn jejich, až náš tatínek umře, viď? Už +se tu cítí jako páni, ne, až k tomu jednou dojde.“ „O této věci se těžko mohli zmínit přede mnou.“ -„No, vždyť by to bylo do nebe volající, kdyby se byli zmínili, ale mezi -sebou o tom často mluví, to vím určitě. Nu, když to přenesou přes srdce, -žít na panství, které jim zákonitě - +„No, vždyť by to bylo do nebe volající, kdyby se byli zmínili, +ale mezi sebou o tom často mluví, to vím určitě. Nu, když to +přenesou přes srdce, žít na panství, které jim zákonitě nepatří, tím lip. Já bych se styděla, kdyby mi připadlo jen nějakým ustanovením v poslední - vůli.“ -První týden po jejich příjezdu brzy uplynul. Začal druhý. Regiment se -chystal odtáhnout z Merytonu a mladé dámy široko daleko propadaly -zoufalství. Chmurná nálada vládla téměř - -všude. Jen starší sestry Bennetovy byly stále ještě s to jíst, pít, spát -a věnovat se své obvyklé - -činnosti. Přenešťastná Lydia a Kittyjim neustále vyčítaly takovou -nečitelnost, neboť - -nedovedly pochopit, jak někdo z rodiny může mít tak tvrdé srdce. +První týden po jejich příjezdu brzy uplynul. Začal druhý. +Regiment se chystal odtáhnout z Merytonu a mladé dámy široko +daleko propadaly zoufalství. Chmurná nálada vládla téměř všude. +Jen starší sestry Bennetovy byly stále ještě s to jíst, pít, spát +a věnovat se své obvyklé činnosti. Přenešťastná Lydia a Kittyjim +neustále vyčítaly takovou nečitelnost, neboť nedovedly pochopit, +jak někdo z rodiny může mít tak tvrdé srdce. „Bože na nebesích! Co z nás bude ? Co si počneme?“ lamentovaly co chvíli ve svém hoři. „Jak se dokážeš tak usmívat, Lízo?“ -Jejich milující matka to živě prožívala s nimi a vzpomínala, co sama -protrpěla při podobné - -příležitosti před pětadvaceti lety. +Jejich milující matka to živě prožívala s nimi a vzpomínala, co +sama protrpěla při podobné příležitosti před pětadvaceti lety. „Pamatuji se,“ pravila, „jak jsem celé dva dny proplakala, když regiment plukovníka Millera odtáhl. Myslela jsem, že mi to zlomí srdce.“ @@ -7743,12 +7317,11 @@ zatvrzelý!“ „Slunce a moře by mi nadobro vrátily zdraví!“ -„I tetinka Philipsová říká, že by mi to udělalo moc dobře,“ dodávala -Kitty. Takovéto nářky zaznívaly bezustáni longbournským domem. Elizabeth -se pokoušela brát to s humorem, ale veškerý smysl pro legraci potlačil -stud. Znovu si uvědomovala, jak oprávněné - -byly Darcyho výhrady. +„I tetinka Philipsová říká, že by mi to udělalo moc dobře,“ +dodávala Kitty. Takovéto nářky zaznívaly bez ustáni longbournským +domem. Elizabeth se pokoušela brát to s humorem, ale veškerý +smysl pro legraci potlačil stud. Znovu si uvědomovala, jak +oprávněné byly Darcyho výhrady. Avšak Lydiiny chmurné vyhlídky se zakrátko rozjasnily, neboť paní plukovníkova Forsterová, choť velitele regimentu, ji pozvala, aby ji @@ -7759,109 +7332,98 @@ unesena, jak vzývala paní Forsterovou, jak to potěšilo paní Bennetovou a zdrtilo Kitty, lze sotva slovy vylíčit. Lydia poletovala po stavení v divokém vzrušení, nechala si od všech gratulovat a bez ohledu na sestřiny pocity se smála a klábosila ještě ztřeštěněji než - jindy, zatímco zhrzená Kitty dál v salóně metala osudu v tvář obvinění stejně nelogická jako nerudným tónem pronášená. -„Nedovedu pochopit, proč paní Forsterová nemůže vzít s sebou i mne, když -už pozvala Lydii,“ naříkala. „Nejsme sice nejlepší přítelkyně, ale mám -na to stejné právo jako ona, a ještě - -větší, protože jsem o dva roky starší.“ i - -Marně jí Elizabeth domlouvala, aby byla rozumná, a Jane, aby se s tím -smířila. V Elizabeth vyvolalo to pozvání pocity zcela odlišné než v její -matce nebo Lydii: pro ni zvonil umíráček jakékoli naději, že Lydia -jednou dostane rozum, a třebaže se takovým počinem vystavovala -nenávisti, kdyby vyšel najevo, považovala za nezbytné potají poprosit -otce, aby ji nikam nepouštěl. Vylíčila mu všechny nepřístojnosti, jichž -se Lydia vůbec ve svém chování - -dopouští, poukázala na to, jak málo jí může být ku prospěchu přátelství -s osobou, jako je paní - -Forsterová, a oč nerozvážněji si bude počínat po boku - -takové společnice v Brightonu, kde na ni číhají nebezpečnější pokušení -než doma. Vyslechl ji pozorně a pak pravil: +„Nedovedu pochopit, proč paní Forsterová nemůže vzít s sebou +i mne, když už pozvala Lydii,“ naříkala. „Nejsme sice nejlepší +přítelkyně, ale mám na to stejné právo jako ona, a ještě větší, +protože jsem o dva roky starší.“ + +Marně jí Elizabeth domlouvala, aby byla rozumná, a Jane, aby se +s tím smířila. V Elizabeth vyvolalo to pozvání pocity zcela +odlišné než v její matce nebo Lydii: pro ni zvonil umíráček +jakékoli naději, že Lydia jednou dostane rozum, a třebaže se +takovým počinem vystavovala nenávisti, kdyby vyšel najevo, +považovala za nezbytné potají poprosit otce, aby ji nikam +nepouštěl. Vylíčila mu všechny nepřístojnosti, jichž se Lydia +vůbec ve svém chování dopouští, poukázala na to, jak málo jí může +být ku prospěchu přátelství s osobou, jako je paní Forsterová, +a oč nerozvážněji si bude počínat po boku takové společnice +v Brightonu, kde na ni číhají nebezpečnější pokušení než doma. +Vyslechl ji pozorně a pak pravil: „Lydia nedá pokoj, dokud se tu či onde veřejně neznemožní, a není -naděje, že by to dokázala laciněji a s menšími obtížemi pro celou rodinu -než při této příležitosti.“ - -„Kdybyste jen věděl,“ pravila Elizabeth, „jaké trampoty pro nás pro -všechny z toho povstanou, až Lydiino neukázněné a nemoudré počínání -vejde obecně ve známost - ba, jaké +naděje, že by to dokázala laciněji a s menšími obtížemi pro celou +rodinu než při této příležitosti.“ -už povstaly, pak byste o tom soudil jinak, o tom jsem přesvědčena.“ +„Kdybyste jen věděl,“ pravila Elizabeth, „jaké trampoty pro nás +pro všechny z toho povstanou, až Lydiino neukázněné a nemoudré +počínání vejde obecně ve známost — ba, jaké už povstaly, pak +byste o tom soudil jinak, o tom jsem přesvědčena.“ „Jaké už povstaly?“ opakoval pan Bennet. „Cože, zapudila ti snad některého ctitele? -Chudinko malá! Ale nezoufej. Takový přeúzkostlivý mládeneček, který se -nedokáže přenést přes trochu pošetilosti ve své přízni, nestojí ani za -lítostivou slzičku. Pojď, ukaž mi seznam těch ubožáků, které odradila -Lydiina zbrklost.“ - -„Nikoli, mýlíte se. Nic takového jí nemohu vyčíst. Nebráním se tomu -kvůli nějakému určitému případu, ale proto, že nám to obecně neprospívá. -Lydiina divokost a prchlost, její - -sebejistota a neukázněnost, jimiž se vyznačuje její povaha, nemohou -zůstat bez vlivu na naše postavení, na naši pověst ve společnosti. -Nehněvejte se na mne - ale musím být upřímná. Nedáte-li si vy, drahý -tatíčku, tu námahu a nezkro-títe její překypující temperament, -neudělíte-li jí ponaučení, že jí její nynější zájmy nevystačí na celý -život, bude brzy na jakoukoli nápravu pozdě. Její povaha už bude -dotvořena a v šestnácti z ní bude nejlehkomyslnější koketa, jaká kdy -sebe i svou rodinu zesměšnila - a navíc koketa, která k tomu nemá než ty -nejnižší a nejprimitivnější předpoklady, která nemá jiné přednosti než - -mládí a přijatelný zevnějšek a která ve své hlouposti a povrchnosti ani -trochu nebude s to čelit obecnému opovržení, jež vyvolá svou zuřivou -honbou za pánskou pozorností a lichotkami. Toto nebezpečí stejně -ohrožuje i Kitty. Ta půjde za Lydií třeba do pekla. Takové marnivé, -pošetilé, líné holky neznají žádné zábrany. A cožpak vy, drahý tatíčku, -nepokládáte za možné, že se jim nevyhne a neodsoudí je každý, kdo je -pozná, a že to často nevztáhne i na jejich sestry?“ +Chudinko malá! Ale nezoufej. Takový přeúzkostlivý mládeneček, +který se nedokáže přenést přes trochu pošetilosti ve své přízni, +nestojí ani za lítostivou slzičku. Pojď, ukaž mi seznam těch +ubožáků, které odradila Lydiina zbrklost.“ + +„Nikoli, mýlíte se. Nic takového jí nemohu vyčíst. Nebráním se +tomu kvůli nějakému určitému případu, ale proto, že nám to obecně +neprospívá. Lydiina divokost a prchlost, její sebejistota +a neukázněnost, jimiž se vyznačuje její povaha, nemohou zůstat +bez vlivu na naše postavení, na naši pověst ve společnosti. +Nehněvejte se na mne — ale musím být upřímná. Nedáte-li si vy, +drahý tatíčku, tu námahu a nezkrotíte její překypující +temperament, neudělíte-li jí ponaučení, že jí její nynější zájmy +nevystačí na celý život, bude brzy na jakoukoli nápravu pozdě. +Její povaha už bude dotvořena a v šestnácti z ní bude +nejlehkomyslnější koketa, jaká kdy sebe i svou rodinu zesměšnila +— a navíc koketa, která k tomu nemá než ty nejnižší +a nejprimitivnější předpoklady, která nemá jiné přednosti než +mládí a přijatelný zevnějšek a která ve své hlouposti +a povrchnosti ani trochu nebude s to čelit obecnému opovržení, +jež vyvolá svou zuřivou honbou za pánskou pozorností +a lichotkami. Toto nebezpečí stejně ohrožuje i Kitty. Ta půjde za +Lydií třeba do pekla. Takové marnivé, pošetilé, líné holky +neznají žádné zábrany. A cožpak vy, drahý tatíčku, nepokládáte za +možné, že se jim nevyhne a neodsoudí je každý, kdo je pozná, a že +to často nevztáhne i na jejich sestry?“ Pan Bennet viděl, že jí tato věc vskutku leží na srdci, vzal ji láskyplně za ruku a pravil: -„Nesmíš si to tak brát, děvečko drahá. Kdo pozná tebe a Jane, bude si -vás vážit a ctít; a neublíží vám ani to, že máte dvě - nebo bych spíš -měl říct tři sestry, které za nic nestojí. V - -Longbournu nebude klid, jestli Lydia do toho Brightonu nepojede. Ať si -tedy jede. Plukovník Forster je rozumný člověk a uhlídá ji před -nejhorším, a naštěstí je natolik chudá, že jí - +„Nesmíš si to tak brát, děvečko drahá. Kdo pozná tebe a Jane, +bude si vás vážit a ctít; a neublíží vám ani to, že máte dvě +— nebo bych spíš měl říct tři sestry, které za nic nestojí. +V Longbournu nebude klid, jestli Lydia do toho Brightonu +nepojede. Ať si tedy jede. Plukovník Forster je rozumný člověk +a uhlídá ji před nejhorším, a naštěstí je natolik chudá, že jí sotvakdo bude klást nástrahy. V Brightonu se nebude moci svým -koketováním tak prosazovat jako tady. Důstojníci tam najdou mnohem -přitažlivější ženy. Doufejme tedy, že ji lázeňský - -pobyt poučí o její vlastní bezvýznamnosti. U ní se už na žádný pád nedá -mnoho zkazit, aniž - -bychom byli nuceni dát ji doživotně pod zámek.“ - -S touto odpovědí se Elizabeth musela spokojit; avšak v jejích názorech -ji nezviklal a odcházela od něho nespokojená a zklamaná. Neměla však v -povaze zmnožovat si jakékoli trápení dlouhými úvahami. Byla přesvědčena, -že svou povinnost splnila, a aby se chmuřila nad nevyhnutelnými -nepříjemnostmi a zhoršovala všechno předčasnými obavami, to neodpovídalo -její letoře. - -Kdyby byly Lydia s matkou Bennetovou zvěděly obsah jejího rozhovoru s -otcem, nebyly by dokázaly vyjádřit své pobouření, ani kdyby se byly -spojily ve své výmluvnosti. Pro Lydiinu dušičku představovala návštěva v -Brightonu nejvyšší možné pozemské štěstí. Její živá - -představivost jí vykreslila, jak po ulicích tohoto bujarého lázeň-ského +koketováním tak prosazovat jako tady. Důstojníci tam najdou +mnohem přitažlivější ženy. Doufejme tedy, že ji lázeňský pobyt +poučí o její vlastní bezvýznamnosti. U ní se už na žádný pád nedá +mnoho zkazit, aniž bychom byli nuceni dát ji doživotně pod +zámek.“ + +S touto odpovědí se Elizabeth musela spokojit; avšak v jejích +názorech ji nezviklal a odcházela od něho nespokojená a zklamaná. +Neměla však v povaze zmnožovat si jakékoli trápení dlouhými +úvahami. Byla přesvědčena, že svou povinnost splnila, a aby se +chmuřila nad nevyhnutelnými nepříjemnostmi a zhoršovala všechno +předčasnými obavami, to neodpovídalo její letoře. + +Kdyby byly Lydia s matkou Bennetovou zvěděly obsah jejího +rozhovoru s otcem, nebyly by dokázaly vyjádřit své pobouření, ani +kdyby se byly spojily ve své výmluvnosti. Pro Lydiinu dušičku +představovala návštěva v Brightonu nejvyšší možné pozemské +štěstí. Její živá +představivost jí vykreslila, jak po ulicích tohoto bujarého lázeňského města korzují davy důstojníků. Viděla; jak se kolem ní točí desítky a ještě víc dosuď neznámých mužů. Viděla vojenské ležení v celé slávě - jak se v krásně jednotných řadách táhnou stany, překypující - mládím a veselím a oslňující rudou barvou, a k dovršení všeho se viděla usazená pod stanovým plátnem, jak něžně flirtuje nejméně s šesti důstojníky najednou. Kdyby byla tušila, že se jí sestra pokusila @@ -7880,24 +7442,23 @@ důvodů bývalé náklonnosti už vůbec ne. Dokázala dokonce odhalit právě té jeho jemnosti, jež ji zprvu okouzlovala, stopy afektovanosti a stereotypnosti, unavující a znechucující. Nadto se k ní nyní choval tak, že jí - -zavdal docela novou příčinu k nelibosti, neboť brzy dával najevo, zeje -hotov sejí dvořit tak jako tenkrát krátce po seznámení, čímž ji - -vzhledem k tomu, co se mezitím přihodilo - jen popudil. Přestala s ním +zavdal docela novou příčinu k nelibosti, neboť brzy dával najevo, že je +hotov se jí dvořit tak jako tenkrát krátce po seznámení, čímž ji - +vzhledem k tomu, co se mezitím přihodilo — jen popudil. Přestala s ním mít jakoukoli účast, když viděla, že si ji vybral k povrchnímu a nezávaznému flirtování; soustavně se tomu bránila, a přitom si -uvědomovala, jak malou úctu jí prokazuje svou domněnkou, zeji smí +uvědomovala, jak malou úctu jí prokazuje svou domněnkou, že ji smí pomíjet jakkoli dlouho a z jakýchkoli důvodů, a přece se zavděčí její marnivosti a získá její sympatie, jakmile ji znovu poctí svou přízní. Poslední den, který prožíval pluk v Merytonu, večeřel spolu s jinými důstojníky v Longbournu; a Elizabeth měla tak málo chuti rozejít se s -ním v dobrém, že když sejí dotázal, co dělala a jak se měla na návštěvě +ním v dobrém, že když se jí dotázal, co dělala a jak se měla na návštěvě v Hunsfordu, zmínila se i o tom, že plukovník Fitzwilliam a pan Darcy strávili tři týdny na Rosingsu, a zeptala se ho, zná-li onoho druhého pána. Zdál se nemile překvapen a znepokojen, ale za okamžik se vzpamatoval, oplatil jí úsměv a odvětil, že se s ním v dřívějších dobách -často vídal; pak poznamenal, zeje to noblesní člověk, a zeptal se jí, -jak sejí zamlouval. Ve své odpovědi nešetřila vřelou chválou. S +často vídal; pak poznamenal, že je to noblesní člověk, a zeptal se jí, +jak se jí zamlouval. Ve své odpovědi nešetřila vřelou chválou. S předstíranou lhostejností krátce nato dodal: „Jak dlouho jste to říkala, že byl na zámku?“ @@ -7910,121 +7471,101 @@ předstíranou lhostejností krátce nato dodal: „Chová se docela jinak než jeho bratranec.“ -„Ano, docela jinak. Avšak pan Darcy působí sympatičtěji při bližším -seznámení.“ +„Ano, docela jinak. Avšak pan Darcy působí sympatičtěji při +bližším seznámení.“ „Skutečně?“ zvolal Wickham a vrhl na ni pohled, který jí nemohl -uniknout. „A smím se zeptat, pěkně prosím - „ Ale zarazil se a dodal -žertovně: „Hovoří pak přívětivěji? Ráčí snad přidat trochu na -zdvořilosti? - neboť se neodvažuji doufat,“ pokračoval tišším a -vážnějším hlasem, „že by se změnil v podstatě.“ +uniknout. „A smím se zeptat, pěkně prosím — „ Ale zarazil se +a dodal žertovně: „Hovoří pak přívětivěji? Ráčí snad přidat +trochu na zdvořilosti? — neboť se neodvažuji doufat,“ pokračoval +tišším a vážnějším hlasem, „že by se změnil v podstatě.“ -„Ne, to ne!“ pravila Elizabeth. „Myslím, že v podstatě se nemění.“ Při -jejích slovech se Wickham tvářil, jako by nevěděl, jestli je má přijmout -s radostí nebo nedůvěřovat skrytému významu. Něco v jejím výraze ho -přimělo naslouchat s nedůvěrou a úzkostnou pozorností, zatímco -pokračovala: +„Ne, to ne!“ pravila Elizabeth. „Myslím, že v podstatě se +nemění.“ Při jejích slovech se Wickham tvářil, jako by nevěděl, +jestli je má přijmout s radostí nebo nedůvěřovat skrytému +významu. Něco v jejím výraze ho přimělo naslouchat s nedůvěrou +a úzkostnou pozorností, zatímco pokračovala: „Když jsem řekla, že působí sympatičtěji při bližším seznámení, -nemyslela jsem to tak, že by se ve svém uvažování nebo chování nějak -zdokonalil, ale že člověk lépe chápe jeho povahu, když ho blíže pozná.“ +nemyslela jsem to tak, že by se ve svém uvažování nebo chování +nějak zdokonalil, ale že člověk lépe chápe jeho povahu, když ho +blíže pozná.“ Wickhamův neklid se nyní projevil ruměncem a poplašeným pohledem, na několik minut sé - odmlčel, ale pak setřásl rozpaky, znovu se k ní obrátil a pravil velice laskavým hlasem: „Vy, jež znáte tak dobře moje vztahy k panu Darcymu, si jistě dokážete snadno představit, jak upřímně se musím radovat, že si počíná tak moudře a zachovává aspoň zdání slušnosti. V - -tomto smyslu může být užitečná jeho pýcha - když ne jemu, tedy mnohým -ostatním, neboť - -mu musí zabránit v takových odsouzeníhodných proradnostech, jakými jsem -trpěl já. Obávám se jen, že tato obezřelost, o niž tu, jak se domnívám, -jde, je vyhrazena jen pro návštěvu u paní - -tetinky, na jejímž dobrém mínění i názorech mu velmi záleží. Vím, že v -její přítomnosti na něm vždy bylo patrné, jaký respekt k ní má, a působí -tu jistě i touha, aby získal ruku slečny de Bourg-hové, což mu ovšem +tomto smyslu může být užitečná jeho pýcha — když ne jemu, tedy mnohým ostatním, neboť mu musí zabránit v takových odsouzeníhodných proradnostech, jakými jsem trpěl já. Obávám se jen, že tato obezřelost, o niž tu, jak se domnívám, jde, je vyhrazena jen pro návštěvu u paní tetinky, na jejímž dobrém mínění i názorech mu velmi záleží. Vím, že v její přítomnosti na něm vždy bylo patrné, jaký respekt k ní má, a působí +tu jistě i touha, aby získal ruku slečny de Bourghové, což mu ovšem zvlášť leží na srdci.“ Elizabeth nedokázala potlačit úsměv, který v ní tato slova vyvolala, ale -odvětila jen lehkou úklonou. Viděla, zejí chce zase vyprávět tu starou -historku o svých křivdách, a ona neměla vůbec náladu ho trpělivě -poslouchat. Po zbytek večera zachovával Wickham zdání obvyklé - -bezstarostnosti, ale vůbec se už nepokoušel vyznamenávat Elizabeth svou -pozorností; rozloučili se s oboustrannou zdvořilostí, avšak snad i s -oboustranným přáním, aby se už - -neshledali. - -Když hosté odešli, vrátila se i Lydia s paní Forsterovou do Merytonu, -odkud se měly nazítří - -časně ráno vydat na cestu. Rozžehnala se s rodinou spíš hlučně než -dojemně. Jen Kitty prolévala slzy, ta však plakala zlostí a závistí. -Paní Bennetová se rozplývala přáním všeho nejlepšího a zvlášť kladla -dceři na srdce, ať si nenechá ujít žádnou příležitost, aby se dobře -pobavila - že této rady do puntíku uposlechne, bylo víc než -pravděpodobné; Lydia sama se loučila tak hlučně a radostně, že ani -nezaslechla mírné pozdravy svých sester. Kdyby byla Elizabeth soudila -jen podle poměrů u nich doma, nebyla by si mohla utvořit příliš - -lákavé představy o manželském štěstí a rodinné spokojenosti. Její otec -se dal podmanit mládím a pů-vabem a zdáním dobrosrdečnosti, jež mládí a -půvab obvykle vyzařují, a vzal si ženu, jejíž chabá inteligence a -úzkoprsost v něm brzy po sňatku udusila všechnu lásku, kterou k ní měl. -Úcta, vážnost i důvěra zmizely nadobro a jeho představy o rodinném -štěstí přišly vniveč. Pan Bennet však nebyl z těch, kteří zklamáni z -vlastní nerozvážnosti hledají útěchu v oněch radovánkách, jež jsou až -příliš často útočištěm lidí nešťastných vinou své vlastní - -hlouposti nebo hříchů. Měl rád venkov a knihy a tyto záliby mu byly -hlavním zdrojem potěšení. Své choti vděčil za pramálo, ledaže ho občas -svou hloupostí a pošetilostí pobavila. Jistě to není ta blaženost, za -jakou si muž zpravidla přeje vděčit své ženě, kde se však nedostává -schopností poskytovat jiné rozptýlení, vezme pravý filosof zavděk tím, -co je. Elizabeth si byla dobře vědoma toho, že se její otec jako manžel -nechová zrovna nejlépe. Bolelo ji, když to viděla; vážila si však jeho -schopností, byla mu vděčná za příchylnost, kterou jí projevoval, a tak -se snažila nemyslet na to, co nemohla přehlédnout, a neuvažovat o tom, -jak otec bez ohledu na povinnou úctu k manželce ji nechvályhodným -způsobem vystavuje posměchu vlastních dětí. A nyní pociťovala naléhavěji -než jindy, v jak nevýhodném postavení se ocitají děti z tak nerovného -manželství, a uvědomovala si procítěněji než dřív, jaké zlo pochází ze -schopností tak neuváženě uplatňovaných; kdyby jich byl moudře používal, -mohly se aspoň dcery umět patřičně chovat, třebas by byl nedokázal -přidat ženě na rozumu. Když si Elizabeth odbyla radost z Wickhamova -odjezdu, marně pátrala, jaké další výhody skýtá život bez regimentu. -Večírky u známých nebyly tak živé jako dříve a doma měla matku a sestru, -které svými ustavičnými nářky nad tím, jaká je tu strašná nuda, -přivolaly skutečně - -chmurnou náladu na celou rodinu; u Kitty zůstávala naděje, že sejí časem -vrátí zdravý rozum v původní vrozené míře, když byla odstraněna příčina, -která jí popletla hlavu, ale nejmladší - -sestra, od níž se vzhledem k její povaze mohli nadít horších věcí, bude -patrně utvrzena ve svých nerozvážnostech a sebejistotě, neboť se octla v -dvojnásob nebezpečném prostředí: v lázních a na manévrech. Celkem vzato -tedy shledala, jak už se to tak stává, že událost, na niž - -se netrpělivě těšila, jí potom nepřinesla všechny výhody, které si od ní -slibovala. Následkem toho bylo nutné, aby si stanovila nějaký další -mezník jako počátek pravé blaženosti - nějaký - -jiný bod, k němuž by se upínaly její tužby a naděje, neboť bude-li se -moci na něco těšit, překoná zklamání, jež ji právě potkalo, a obrní se -proti tomu, jež ji čeká. Všechny její světlé - -myšlenky se tedy soustředily na prázdninovou cestu k jezerům; to byla -největší útěcha v těch nepříjemných chvílích, které vinou matčiny a -Kittyiny rozmr-zelosti nevyhnutelně nastávaly; a kdyby byla mohla -pojmout do svých plánů i Jane, nebylo by jim chybělo nic na dokonalosti. +odvětila jen lehkou úklonou. Viděla, že jí chce zase vyprávět tu starou +historku o svých křivdách, a ona neměla vůbec náladu ho trpělivě poslouchat. Po zbytek večera zachovával Wickham zdání obvyklé bezstarostnosti, ale vůbec se už nepokoušel vyznamenávat Elizabeth svou pozorností; rozloučili se s oboustrannou zdvořilostí, avšak snad i s oboustranným přáním, aby se už neshledali. + +Když hosté odešli, vrátila se i Lydia s paní Forsterovou do +Merytonu, odkud se měly nazítří časně ráno vydat na cestu. +Rozžehnala se s rodinou spíš hlučně než dojemně. Jen Kitty +prolévala slzy, ta však plakala zlostí a závistí. Paní Bennetová +se rozplývala přáním všeho nejlepšího a zvlášť kladla dceři na +srdce, ať si nenechá ujít žádnou příležitost, aby se dobře +pobavila — že této rady do puntíku uposlechne, bylo víc než +pravděpodobné; Lydia sama se loučila tak hlučně a radostně, že +ani nezaslechla mírné pozdravy svých sester. Kdyby byla Elizabeth +soudila jen podle poměrů u nich doma, nebyla by si mohla utvořit +příliš lákavé představy o manželském štěstí a rodinné +spokojenosti. Její otec se dal podmanit mládím a půvabem +a zdáním dobrosrdečnosti, jež mládí a půvab obvykle vyzařují, +a vzal si ženu, jejíž chabá inteligence a úzkoprsost v něm brzy +po sňatku udusila všechnu lásku, kterou k ní měl. Úcta, vážnost +i důvěra zmizely nadobro a jeho představy o rodinném štěstí +přišly vniveč. Pan Bennet však nebyl z těch, kteří zklamáni +z vlastní nerozvážnosti hledají útěchu v oněch radovánkách, jež +jsou až příliš často útočištěm lidí nešťastných vinou své vlastní +hlouposti nebo hříchů. Měl rád venkov a knihy a tyto záliby mu +byly hlavním zdrojem potěšení. Své choti vděčil za pramálo, +ledaže ho občas svou hloupostí a pošetilostí pobavila. Jistě to +není ta blaženost, za jakou si muž zpravidla přeje vděčit své +ženě, kde se však nedostává schopností poskytovat jiné +rozptýlení, vezme pravý filosof zavděk tím, co je. Elizabeth si +byla dobře vědoma toho, že se její otec jako manžel nechová +zrovna nejlépe. Bolelo ji, když to viděla; vážila si však jeho +schopností, byla mu vděčná za příchylnost, kterou jí projevoval, +a tak se snažila nemyslet na to, co nemohla přehlédnout, +a neuvažovat o tom, jak otec bez ohledu na povinnou úctu +k manželce ji nechvályhodným způsobem vystavuje posměchu +vlastních dětí. A nyní pociťovala naléhavěji než jindy, v jak +nevýhodném postavení se ocitají děti z tak nerovného manželství, +a uvědomovala si procítěněji než dřív, jaké zlo pochází ze +schopností tak neuváženě uplatňovaných; kdyby jich byl moudře +používal, mohly se aspoň dcery umět patřičně chovat, třebas by +byl nedokázal přidat ženě na rozumu. Když si Elizabeth odbyla +radost z Wickhamova odjezdu, marně pátrala, jaké další výhody +skýtá život bez regimentu. Večírky u známých nebyly tak živé +jako dříve a doma měla matku a sestru, které svými ustavičnými +nářky nad tím, jaká je tu strašná nuda, přivolaly skutečně +chmurnou náladu na celou rodinu; u Kitty zůstávala naděje, že +se jí časem vrátí zdravý rozum v původní vrozené míře, když byla +odstraněna příčina, která jí popletla hlavu, ale nejmladší +sestra, od níž se vzhledem k její povaze mohli nadít horších +věcí, bude patrně utvrzena ve svých nerozvážnostech +a sebejistotě, neboť se octla v dvojnásob nebezpečném prostředí: +v lázních a na manévrech. Celkem vzato tedy shledala, jak už se +to tak stává, že událost, na niž se netrpělivě těšila, jí potom +nepřinesla všechny výhody, které si od ní slibovala. Následkem +toho bylo nutné, aby si stanovila nějaký další mezník jako +počátek pravé blaženosti — nějaký jiný bod, k němuž by se upínaly +její tužby a naděje, neboť bude-li se moci na něco těšit, překoná +zklamání, jež ji právě potkalo, a obrní se proti tomu, jež ji +čeká. Všechny její světlé myšlenky se tedy soustředily na +prázdninovou cestu k jezerům; to byla největší útěcha v těch +nepříjemných chvílích, které vinou matčiny a Kittyiny +rozmrzelosti nevyhnutelně nastávaly; a kdyby byla mohla pojmout +do svých plánů i Jane, nebylo by jim chybělo nic na dokonalosti. „Vlastně je dobře,“ pomyslela si, „že si mám ještě co přát. Kdyby nic nechybělo, byla bych jistě zklamána. Tady mě však bude stále provázet @@ -8032,79 +7573,66 @@ lítost, že Jane není s sebou, a tak mohu doufat, že se mi s velkou pravděpodobností očekávané potěšení splní. Plány po všech stránkách dokonalé se neuskutečňují, a nejlepší obrana proti zklamání je nějaký malý nemilý - detail.“ -Když Lydia odjížděla, slibovala, že často a obšírně napíše matce a -Kitty, ale dávala si se svými dopisy na čas a všechny byly krátké. Matce -nesdělovala nic jiného, než že se právě - -vrátily z knihovny, kam je doprovázeli ti a ti důstojníci, že viděla k -zbláznění krásný vzorek, že má novou toaletu nebo nový slunečník, který -by ráda popsala podrobněji, ale že už musí - -letět, neboť ji volá paní Forsterová, aby s ní šla do ležení ; a z -korespondence se sestrou také - -nikdo nic nezvěděl - neboť dopisy Kitty, ač poněkud delší, obsahovaly -tolik podtr-haných slov, že nebylo možno dát je kolovat. - -Za čtrnáct dní nebo za tři neděle od jejího odjezdu se do Longbournu -začaly pomalu opět vracet zdraví, veselá mysl a spokojenost. Všechno se -jevilo v příznivějším světle. Přijížděly rodiny, které strávily zimu v -Londýně, nastal čas letní parády a letních radovánek. Paní - -Bennetové se vrátilo její obvyklé hádavé rozpoložení a Kitty se do -poloviny června zotavila natolik, že dokázala vejít do Merytonu, aniž se -rozplakala, a vzhledem k tomuto nadějnému obratu se Elizabeth odvážila -doufat, že by do vánoc mohla být natolik rozumná a snesitelná, aby -nemluvila o důstojnících častěji než jednou denně, ledaže by nějakým -krutým a zlomyslným řízením vyslalo ministerstvo války do Merytonu další -regiment. Stanovený počátek cesty na sever se rychle blížil a k datu -odjezdu zbývalo jen čtrnáct dní, když tu přišel od paní Gardi-nerové -dopis, který plánovaný výlet odložil i omezil. Panu Gardinerovi nedovolí -obchodní záležitosti opustit Londýn až o čtrnáct dní později v červenci -a do měsíce se musí opět vrátit domů, takže jim zůstává příliš krátká -doba na to, aby se vydali tak daleko a shlédli toho tolik, jak původně -zamýšleli, anebo by museli příliš pospíchat a neměli by takové pohodlí, -jaké chtějí mít; jsou proto nuceni upustit od jezer a nahradit je méně -náročnou cestou, a nemají tedy nyní v úmyslu zajet dále na sever než do -Derbyshiru. V - -tomto hrabství je toho dost k vidění, aby se ty necelé tři neděle -zabavili, a paní Gardine-rová k němu má zvlášť vřelé vztahy. Městečko, -kde strávila několik roků a kde se měli na pár dní - -usídlit, ji patrně lákalo - -stejně mocně jako vyhlášené krásy Matlocku, Chatsworthu, Dovedalu nebo -Peaku. Elizabeth byla hluboce zklamaná; tolik se těšila, že uvidí -proslulá severoanglická jezera, a měla i teď dojem, že by na to bylo -času dost. Musela se však podřídit a neměla v povaze se trápit, a tak -zklamání brzy překonala. - -Zmínka o Derbyshiru vyvolala řadu úvah. Nebylo možné vidět to slovo -napsané a nevzpomenout si na pemberleyské panství a jeho majitele. -„Přece mohu beztrestně navštívit jeho kraj,“ říkala si, „a uloupit tam -nějakou vápencovou zkamenělinu, aniž mě postřehne.“ čas očekávání se -tedy zdvojnásobil. Do strýčkova a tetič-čina příjezdu zbývaly ještě -čtyři neděle. I ty však uplynuly a manželé Gardinerovi se konečně -objevili v Longbournu i se svými čtyřmi dětmi, šestiletou a osmiletou -holčičkou a dvěma mladšími chlapci. Děti měly být svěřeny obětavé péči -sestřenky Jane, kterou svorně milovaly a jejíž klidná rozvaha a laskavá -povaha ideálně vyhovovala všem jejich potřebám - aby je někdo +Když Lydia odjížděla, slibovala, že často a obšírně napíše matce a Kitty, ale dávala si se svými dopisy na čas a všechny byly krátké. Matce nesdělovala nic jiného, než že se právě vrátily z knihovny, kam je doprovázeli ti a ti důstojníci, že viděla k zbláznění krásný vzorek, že má novou toaletu nebo nový slunečník, který by ráda popsala podrobněji, ale že už musí letět, neboť ji volá paní Forsterová, aby s ní šla do ležení ; a z korespondence se sestrou také nikdo nic nezvěděl — neboť dopisy Kitty, ač poněkud delší, obsahovaly +tolik podtrhaných slov, že nebylo možno dát je kolovat. + +Za čtrnáct dní nebo za tři neděle od jejího odjezdu se do +Longbournu začaly pomalu opět vracet zdraví, veselá mysl +a spokojenost. Všechno se jevilo v příznivějším světle. +Přijížděly rodiny, které strávily zimu v Londýně, nastal čas +letní parády a letních radovánek. Paní Bennetové se vrátilo její +obvyklé hádavé rozpoložení a Kitty se do poloviny června zotavila +natolik, že dokázala vejít do Merytonu, aniž se rozplakala, +a vzhledem k tomuto nadějnému obratu se Elizabeth odvážila +doufat, že by do vánoc mohla být natolik rozumná a snesitelná, +aby nemluvila o důstojnících častěji než jednou denně, ledaže by +nějakým krutým a zlomyslným řízením vyslalo ministerstvo války do +Merytonu další regiment. Stanovený počátek cesty na sever se +rychle blížil a k datu odjezdu zbývalo jen čtrnáct dní, když tu +přišel od paní Gardi-nerové dopis, který plánovaný výlet odložil +i omezil. Panu Gardinerovi nedovolí obchodní záležitosti opustit +Londýn až o čtrnáct dní později v červenci a do měsíce se musí +opět vrátit domů, takže jim zůstává příliš krátká doba na to, aby +se vydali tak daleko a shlédli toho tolik, jak původně zamýšleli, +anebo by museli příliš pospíchat a neměli by takové pohodlí, jaké +chtějí mít; jsou proto nuceni upustit od jezer a nahradit je méně +náročnou cestou, a nemají tedy nyní v úmyslu zajet dále na sever +než do Derbyshiru. V tomto hrabství je toho dost k vidění, aby se +ty necelé tři neděle zabavili, a paní Gardine-rová k němu má +zvlášť vřelé vztahy. Městečko, kde strávila několik roků a kde se +měli na pár dní usídlit, ji patrně lákalo stejně mocně jako +vyhlášené krásy Matlocku, Chatsworthu, Dovedalu nebo Peaku. +Elizabeth byla hluboce zklamaná; tolik se těšila, že uvidí +proslulá severoanglická jezera, a měla i teď dojem, že by na to +bylo času dost. Musela se však podřídit a neměla v povaze se +trápit, a tak zklamání brzy překonala. + +Zmínka o Derbyshiru vyvolala řadu úvah. Nebylo možné vidět to +slovo napsané a nevzpomenout si na pemberleyské panství a jeho +majitele. „Přece mohu beztrestně navštívit jeho kraj,“ říkala +si, „a uloupit tam nějakou vápencovou zkamenělinu, aniž mě +postřehne.“ čas očekávání se tedy zdvojnásobil. Do strýčkova +a tetiččina příjezdu zbývaly ještě čtyři neděle. I ty však +uplynuly a manželé Gardinerovi se konečně objevili v Longbournu +i se svými čtyřmi dětmi, šestiletou a osmiletou holčičkou a dvěma +mladšími chlapci. Děti měly být svěřeny obětavé péči sestřenky +Jane, kterou svorně milovaly a jejíž klidná rozvaha a laskavá +povaha ideálně vyhovovala všem jejich potřebám — aby je někdo vychovával, hrál si s nimi a měl je rád. -Gardinerovi se zdrželi v Longbournu jen přes noc a nazítří ráno vyjeli s -Elizabeth za poznáním a radovánkami. Jedno jim zaručovalo příjemnou -cestu - snášeli se navzájem výborně, čímž se rozumí, že jim zdraví i -povahové sklony dovolovaly překonávat nepohodlí, že jim dobrá nálada -zdvojnásobovala každý příjemný zážitek - a že by si ho ve své moudrosti -a laskavosti dokázali i sami připravit, kdyby je okolní svět zklamal. -Toto vyprávění si neklade za cíl popsat Derbyshire ani žádné z těch +Gardinerovi se zdrželi v Longbournu jen přes noc a nazítří ráno +vyjeli s Elizabeth za poznáním a radovánkami. Jedno jim +zaručovalo příjemnou cestu — snášeli se navzájem výborně, čímž se +rozumí, že jim zdraví i povahové sklony dovolovaly překonávat +nepohodlí, že jim dobrá nálada zdvojnásobovala každý příjemný +zážitek — a že by si ho ve své moudrosti a laskavosti dokázali +i sami připravit, kdyby je okolní svět zklamal. Toto vyprávění +si neklade za cíl popsat Derbyshire ani žádné z těch pozoruhodných míst, která navštívili: Oxford, Blenheim, Warwick, -Kenilworth, Birmingham atd. jsou dostatečně známy. Nás zajímá jen kousek -derbyshirského hrabství. +Kenilworth, Birmingham atd. jsou dostatečně známy. Nás zajímá jen +kousek derbyshirského hrabství. Když tedy obhlédli všechny hlavní místní pozoruhodnosti, zamířili do městečka Lambtonu, kde paní Gardinerová dříve Žila a kde, jak nedávno @@ -8113,47 +7641,18 @@ dozvěděla, že Pemberley leží pět mil od Lambtonu. Neměli to přímo na cestě, avšak nebyla to delší zajíždka než míli nebo dvě. Když se večer radili, kudy zítra pojedou, vyjádřila paní Gardinerová přání znovu se tam - podívat. Pan Gardiner prohlásil, že proti tomu není, i obrátili se na Elizabeth, co tomu říká. „Nechtěla bys vidět ono místo, o němž jsi už tolik slyšela, milunko?“ -pravila tetička. „Místo, které má spojitost s tolika tvými známými? -Wickham tam prožil mládí však víš.“ Elizabeth byla zoufalá. Cítila, že -nemá v Pemberley co pohledávat, a byla tedy nucena předstírat, že sejí -tam nechce. Musí se přiznat, že už ji panská sídla unavují, viděla jich -už - -tolik, že už ji vůbec nevzrušuje pohled na krásné koberce a saténové -záclony. Paní Gardinerovájí vytýkala, zeje hloupá. „Kdyby to byla jen -krásná stavba a bohatě - -zařízená,“ pravila, „sama bych o to nestála, ale Pemberley má kouzelné -okolí. Patří k němu jedny z nejkrásnějších lesů v zemi.“ Elizabeth už -nic neříkala - ale v duchu se s tím nemohla smířit. Okamžitě se jí -vybavilo, že by ji mohl Darcy přistihnout, jak si prohlíží jeho panství. -To by nepřežila! Pouhá představa jí vehnala krev do tváří a pomyslela -si, že se raději otevřeně - -dozná tetince, než by to riskovala. Řada okolností však mluvila proti -tomu, a tak se nakonec rozhodla, že to použije jako posledního -prostředku, až si potají zjistí, jsou-li Darcyovi právě - -přítomni. +pravila tetička. „Místo, které má spojitost s tolika tvými známými? Wickham tam prožil mládí však víš.“ Elizabeth byla zoufalá. Cítila, že nemá v Pemberley co pohledávat, a byla tedy nucena předstírat, že se jí tam nechce. Musí se přiznat, že už ji panská sídla unavují, viděla jich už tolik, že už ji vůbec nevzrušuje pohled na krásné koberce a saténové záclony. Paní Gardinerovájí vytýkala, že je hloupá. „Kdyby to byla jen krásná stavba a bohatě zařízená,“ pravila, „sama bych o to nestála, ale Pemberley má kouzelné okolí. Patří k němu jedny z nejkrásnějších lesů v zemi.“ Elizabeth už nic neříkala — ale v duchu se s tím nemohla smířit. Okamžitě se jí vybavilo, že by ji mohl Darcy přistihnout, jak si prohlíží jeho panství. To by nepřežila! Pouhá představa jí vehnala krev do tváří a pomyslela si, že se raději otevřeně dozná tetince, než by to riskovala. Řada okolností však mluvila proti tomu, a tak se nakonec rozhodla, že to použije jako posledního prostředku, až si potají zjistí, jsou-li Darcyovi právě přítomni. Jakmile se večer uchýlila do svého pokoje, hned se jala vyptávat -pokojské, je-li pemberleyské - -panství pěkné, kdo je majitelem, a pak s nemalým rozechvěním, je-li -panstvo ted v létě doma. Velmi vítaná záporná odpověď na poslední otázku -ji zbavila obav, a mohla se tedy oddávat zvědavosti, jak to tam vypadá, -a když na to nazítří znovu přišla řeč a znovu se jí dotázali, měla -pohotově patřičně lhostejnou odpověd, že tedy dobře, proč ne. I +pokojské, je-li pemberleyské panství pěkné, kdo je majitelem, a pak s nemalým rozechvěním, je-li panstvo ted v létě doma. Velmi vítaná záporná odpověď na poslední otázku ji zbavila obav, a mohla se tedy oddávat zvědavosti, jak to tam vypadá, a když na to nazítří znovu přišla řeč a znovu se jí dotázali, měla pohotově patřičně lhostejnou odpověd, že tedy dobře, proč ne. I vypravili se na Pemberley. Už cestou vyhlížela Elizabeth s nepopiratelným rozechvěním pemberleyské lesy, a když - konečně zahnuli do vrat, zmocnil se jí velký zmatek. Zámek obklopoval rozsáhlý park, který obsahoval řadu různých pásem. @@ -8169,71 +7668,66 @@ rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře, ale zřejmě bez umělého zásahu. Její břehy nebyly ani regulované, ani přehnaně zdobené. Elizabeth byla okouzlena. V - životě neviděla scenérii, kterou by byla příroda obdařila štědřeji a kde by byla méně zasáhla necitlivá lidská ruka. I ostatní dali průchod vřelému obdivu, a v té chvíli měla pocit, že být paní na Pemberley by přece jen nebylo tak docela k zahození. -Sjeli s kopce a přes most se blížili k vchodu, a zatímco si prohlíželi -zámek zblízka, zmocnily se jí obavy, nesetká-li se tu s majitelem toho -všeho. Hrozila se možnosti, že se pokojská - -zmýlila. Požádali, aby si směli zámek prohlédnout, a byli vpuštěni do -vstupní síně, a než se dočkali hospodyně, měla Elizabeth dost času na -úvahy, kde se to vlastně octla. Přišla hospodyně: starší, na pohled -spořádaná žena, mnohem prostší a mnohem přívětivější, než by byla -čekala. Následovali ji do jídelny. Byla to velká, příjemně řešená síň, -skvostně - -zařízená. Elizabeth ji letmo přelétla pohledem a přistoupila k oknu, aby -se potěšila vyhlídkou. Lesy lemovaný kopec, odkud přijeli, získal z -odstupu na majestátnosti a lahodil oku. Okolní - -pozemky skýtaly ve všech směrech vábný pohled a Elizabeth vnímala se -zalíbením celé - -panoráma, říčku, stromy roztroušené podél jejích břehů, údolí táhnoucí -se, kam jen oko dohlédlo. Jak procházeli ostatními pokoji, měnila se -přírodní seskupení, ale z každého okna bylo možno spatřit něco krásného. -Všechny pokoje byly vznosné a působivé, jejich zařízení - -odpovídalo zámožnosti majitele, ale Elizabeth obdivovala jeho vkus, zeje -nedal zařídit přehnaně honosně a vznešeně, takže působily méně -ohromujícím, ale ve skutečnosti přitažlivějším dojmem než zařízení na -Rosingsu. +Sjeli s kopce a přes most se blížili k vchodu, a zatímco si +prohlíželi zámek zblízka, zmocnily se jí obavy, nesetká-li se tu +s majitelem toho všeho. Hrozila se možnosti, že se pokojská +zmýlila. Požádali, aby si směli zámek prohlédnout, a byli +vpuštěni do vstupní síně, a než se dočkali hospodyně, měla +Elizabeth dost času na úvahy, kde se to vlastně octla. Přišla +hospodyně: starší, na pohled spořádaná žena, mnohem prostší +a mnohem přívětivější, než by byla čekala. Následovali ji do +jídelny. Byla to velká, příjemně řešená síň, skvostně zařízená. +Elizabeth ji letmo přelétla pohledem a přistoupila k oknu, aby se +potěšila vyhlídkou. Lesy lemovaný kopec, odkud přijeli, získal +z odstupu na majestátnosti a lahodil oku. Okolní pozemky skýtaly +ve všech směrech vábný pohled a Elizabeth vnímala se zalíbením +celé panoráma, říčku, stromy roztroušené podél jejích břehů, +údolí táhnoucí se, kam jen oko dohlédlo. Jak procházeli ostatními +pokoji, měnila se přírodní seskupení, ale z každého okna bylo +možno spatřit něco krásného. Všechny pokoje byly vznosné +a působivé, jejich zařízení odpovídalo zámožnosti majitele, ale +Elizabeth obdivovala jeho vkus, že je nedal zařídit přehnaně +honosně a vznešeně, takže působily méně ohromujícím, ale ve +skutečnosti přitažlivějším dojmem než zařízení na Rosingsu. „A tady jsem mohla být paní,“ pomyslela si. „Tyto místnosti by mi byly důvěrně známé! -Místo abych šije prohlížela jako cizí návštěvnice, mohla jsem se z nich -těšit jako ze svého domova a strýčka s tetinkou tu uvítat co své hosty. -Ale ne, - „ vzpamatovala se - „to by nesmělo být, strýček s tetičkou by -pro mne byli ztraceni, nesměla bych šije pozvat.“ Dobře, že si to -uvědomila - zahnala tím něco velmi podobného lítosti. Byla by se moc -ráda ujistila, je-li pán domu skutečně nepřítomen, ale neměla odvahu se -na to hospodyně zeptat. Posléze však tu otázku vyslovil strýc; poplašeně -se odvrátila, když paní Reynoldsová přitakala a dodala: „Čekáme ho však -zítra a přiveze prý s sebou velkou společnost.“ Jak se Elizabeth -zaradovala, že se jejich cesta shodou okolností ne-zdržela o ten den! - -Tetička ji nyní upozornila na jistý obrázek. Přistoupila blíž a spatřila -podobiznu pana Wickhama, zavěšenou mezi několika jinými miniaturami nad -krbovou římsou. Tetička se jí s úsměvem zeptala, jak sejí líbí. -Hospodyně k nim přikročila a sdělila jim, že je to portrét jednoho -mladého pána, jehož otec byl správcem panství za nebožtíka pana Darcyho, -jenž mu dopřál vzdělání. „Dal se pak na vojnu,“ dodala, „ale bojím se, -že se tam dočista zkazil.“ Paní Gardinerová se na neteř usmála, ale +Místo abych šije prohlížela jako cizí návštěvnice, mohla jsem se +z nich těšit jako ze svého domova a strýčka s tetinkou tu uvítat +co své hosty. Ale ne, — „ vzpamatovala se — „to by nesmělo být, +strýček s tetičkou by pro mne byli ztraceni, nesměla bych šije +pozvat.“ Dobře, že si to uvědomila — zahnala tím něco velmi +podobného lítosti. Byla by se moc ráda ujistila, je-li pán domu +skutečně nepřítomen, ale neměla odvahu se na to hospodyně zeptat. +Posléze však tu otázku vyslovil strýc; poplašeně se odvrátila, +když paní Reynoldsová přitakala a dodala: „Čekáme ho však zítra +a přiveze prý s sebou velkou společnost.“ Jak se Elizabeth +zaradovala, že se jejich cesta shodou okolností nezdržela o ten +den! + +Tetička ji nyní upozornila na jistý obrázek. Přistoupila blíž +a spatřila podobiznu pana Wickhama, zavěšenou mezi několika +jinými miniaturami nad krbovou římsou. Tetička se jí s úsměvem +zeptala, jak se jí líbí. Hospodyně k nim přikročila a sdělila +jim, že je to portrét jednoho mladého pána, jehož otec byl +správcem panství za nebožtíka pana Darcyho, jenž mu dopřál +vzdělání. „Dal se pak na vojnu,“ dodala, „ale bojím se, že se tam +dočista zkazil.“ Paní Gardinerová se na neteř usmála, ale Elizabeth jí nedokázala úsměv oplatit. „A tohle,“ pravila paní Reynoldsová a ukázala na jinou miniaturu, „je -náš pán - jako živý. Oba portréty jsou ze stejné doby - asi před osmi +náš pán — jako živý. Oba portréty jsou ze stejné doby — asi před osmi lety.“ „Slyšela jsem už, že váš pán je hezký člověk,“ pravila paní Gardinerová, když si prohlédla podobiznu, „má zajímavou tvář. Ale vždyť ty nám můžeš povědět, Lízinko, jestli je to věrná - podoba nebo ne.“ Po tomto sdělení Elizabeth zřejmě stoupla v očích paní Reynoldsové. @@ -8242,7 +7736,7 @@ Po tomto sdělení Elizabeth zřejmě stoupla v očích paní Reynoldsové. Elizabeth zrudla a pravila: „Ano, trochu.“ -„A vám se nezdá, zeje to velký fešák, slečno?“ +„A vám se nezdá, že je to velký fešák, slečno?“ „Ale ano, jistěže je.“ @@ -8251,7 +7745,7 @@ ještě lepší, větší jeho podobiznu. Nebožtík pán bývával v tomto poko nejradši a tyhle miniatury tu zůstaly, jako bývaly tenkrát. Měl je moc rád.“ -Teď Elizabeth pochopila, jak to, zeje mezi nimi i Wickham. +Teď Elizabeth pochopila, jak to, že je mezi nimi i Wickham. Paní Reynoldsováje upozornila na portrét slečny Darcyové jako osmileté holčičky. @@ -8259,9 +7753,9 @@ holčičky. „Je slečna Darcyová stejně přitažlivá jako její bratr?“ zeptal se pan Gardiner. -„Ach, ano - je to nejroztomilejší dívka na světě, a tak vzdělaná! Celý -den jen hraje a zpívá. Však na ni vedle v pokoji čeká nové piano - právě -je přinesli - koupil jí je náš pán - ona s ním zítra přijede.“ +„Ach, ano — je to nejroztomilejší dívka na světě, a tak vzdělaná! Celý +den jen hraje a zpívá. Však na ni vedle v pokoji čeká nové piano — právě +je přinesli — koupil jí je náš pán — ona s ním zítra přijede.“ Pan Gardiner, který se vždy choval přirozeně a přívětivě, s ní zapředl svými otázkami a poznámkami živý rozhovor: paní Reynoldsová buď z @@ -8284,14 +7778,13 @@ něho dost dobrá.“ Gardinerovi se usmívali. Elizabeth musela poznamenat: „Říkám jen čistou pravdu a řekne vám ji každý, kdo ho zná,“ odvětila průvodkyně. Elizabeth si pomyslela, že to už zachází hezky daleko, a s rostoucím úžasem vyposlechla, co ještě - hospodyně ďoďala: „V životě jsem od něho neslyšela křivé slovo, a jsem taďy, co mu byly čtyři roky.“ -Tato uznalá slova jí připaďala ze všech nejzvláštnější, nejvíc se +Tato uznalá slova jí připadala ze všech nejzvláštnější, nejvíc se vymykala jejím představám. Dosuď byla pevně přesvědčena, že dobromyslnost není jeho silnou stránkou. Zpozorněla a byla by toho -chtěla slyšet víc; strýček sejí zavděčil, když poznamenal: +chtěla slyšet víc; strýček se jí zavděčil, když poznamenal: „To se dá říct o málokom. Máte štěstí, že sloužíte takovému pánovi.“ @@ -8305,28 +7798,13 @@ pomyslela si. „Jeho otec býval zlatý člověk,“ pravila paní Gardinerová. -„Máte pravdu, dámo, to býval a syn bude po něm - právě tak laskavý k -chudým.“ Elizabeth poslouchala, divila se, zapochybovala a netrpělivě -čekala, co o něm paní - -Reynoldsová ještě napovídá. Ostatní ji nezajímalo. Zbytečně jí hospodyně -vysvětlovala, co který obraz představuje, jak jsou velké pokoje, co stál -nábytek. Pana Gardinera bavil její slepý - -obdiv k zámeckému panstvu, jímž si vysvětloval nebetyčnou chválu +„Máte pravdu, dámo, to býval a syn bude po něm — právě tak laskavý k +chudým.“ Elizabeth poslouchala, divila se, zapochybovala a netrpělivě čekala, co o něm paní Reynoldsová ještě napovídá. Ostatní ji nezajímalo. Zbytečně jí hospodyně vysvětlovala, co který obraz představuje, jak jsou velké pokoje, co stál nábytek. Pana Gardinera bavil její slepý obdiv k zámeckému panstvu, jímž si vysvětloval nebetyčnou chválu nynějšího majitele, a tak na to opět brzy zavedl řeč; a zatímco stoupali po hlavním schodišti, vypočítávala ona se zaujetím všechny jeho četné přednosti. -„Chová se k nájemcům i ke služebnictvu jako nikdo druhý,“ řekla. „Nějako -ti dnešní bujní - -mladí páni, co nemyslí na nic než na vlastní zábavu. Ani jeden podruh, -ani jeden sluha vám o něm nepoví nic špatného. Někteří lidé o něm -říkají, že je pyšný, ale toho jsem si já nikdy nevšimla. Podle mého snad -někdo může mít ten dojem proto, že on tak zbůhdarma neklá-bosí - -jako někteří mladí pánové.“ +„Chová se k nájemcům i ke služebnictvu jako nikdo druhý,“ řekla. „Nějako ti dnešní bujní mladí páni, co nemyslí na nic než na vlastní zábavu. Ani jeden podruh, ani jeden sluha vám o něm nepoví nic špatného. Někteří lidé o něm říkají, že je pyšný, ale toho jsem si já nikdy nevšimla. Podle mého snad někdo může mít ten dojem proto, že on tak zbůhdarma neklábosí jako někteří mladí pánové.“ „Do jakého příznivého světla ho to staví?“ pomyslela si Elizabeth. @@ -8339,14 +7817,13 @@ To sotva, náš zdroj byl přece spolehlivý.“ Když dospěli do prostorné haly nahoře, uvedla je hospodyně do překrásného salónku, vybaveného s větším půvabem - a lehkostí než dolní síně, a sdělila jim, že pan Darcy právě dal pokoj znovuzřídit, aby potěšil sestru, která tu ráda prodlévala, když posledně sídlila v Pemberley. „Je k sestře velmi ohleduplný, to se mu musí přiznat,“ pravila Elizabeth a přistoupila k oknu. Paní Reynoldsová si představovala, jak bude slečna -Darcyo-vá nadšena, až sem vejde. +Darcyová nadšena, až sem vejde. „A to je celý on,“ dodala. „Jak může sestře udělat radost, neváhá ani na okamžik. Udělal by pro ni všechno na světě.“ @@ -8355,30 +7832,11 @@ Zbývalo ještě prohlédnout si umělecké sbírky a dvě tři hlavní ložnice obrazárně visela řada dobrých obrazů, ale Elizabeth nerozuměla výtvarnému umění a po tom, co už shlédla dole, si raději prohlédla několik pastelů slečny Darcyo-vé, jejichž náměty jí připadaly -zajímavější i srozumitelnější. Až ji konečně něco zaujalo - uzřela +zajímavější i srozumitelnější. Až ji konečně něco zaujalo — uzřela věrnou podobiznu pana Darcyho, s úsměvem na tváři, který jí připomněl, jak se na ni někdy díval. Stála několik minut před tímto portrétem ve vážném zamyšlení a vrátila se k němu ještě jednou, než opustili galerii. -Paní - -Reynoldsová jim sdělila, že k němu seděl modelem ještě za života starého -pána. V této chvíli se Elizabeth cítila příznivěji nakloněna modelu -tohoto portrétu než za celou tu dobu, co se stýkali. Nemohla pominout -chválu, jíž ho zahrnovala paní Reynoldsová. Jaké - -uznání může být cennější než uznání bystré služebné? Uvažovala, kolik -lidí mu vděčí za svou spokojenost jakožto bratrovi, majiteli panství, -chlebodárci, kolik radosti nebo utrpení může způsobit! - kolik dobrých -nebo špatných skutků může vykonat! Všechno, o čem hospodyně - -začala, svědčilo příznivě o jeho charakteru, a když teď Elizabeth stála -před plátnem, na němž - -byl vypodoben, a vystavila se jeho pohledu, vzpomínala na jeho -náklonnost s hlubším pocitem vděčnosti, než v ní kdykoli předtím -vyvolal, a nepatřičný způsob, jakým ji vyjádřil, jí - -připadal méně důležitý. +Paní Reynoldsová jim sdělila, že k němu seděl modelem ještě za života starého pána. V této chvíli se Elizabeth cítila příznivěji nakloněna modelu tohoto portrétu než za celou tu dobu, co se stýkali. Nemohla pominout chválu, jíž ho zahrnovala paní Reynoldsová. Jaké uznání může být cennější než uznání bystré služebné? Uvažovala, kolik lidí mu vděčí za svou spokojenost jakožto bratrovi, majiteli panství, chlebodárci, kolik radosti nebo utrpení může způsobit! — kolik dobrých nebo špatných skutků může vykonat! Všechno, o čem hospodyně začala, svědčilo příznivě o jeho charakteru, a když teď Elizabeth stála před plátnem, na němž byl vypodoben, a vystavila se jeho pohledu, vzpomínala na jeho náklonnost s hlubším pocitem vděčnosti, než v ní kdykoli předtím vyvolal, a nepatřičný způsob, jakým ji vyjádřil, jí připadal méně důležitý. Když si prohlédli část zámku zpřístupněnou veřejnosti, vrátili se dolů, rozloučili se s hospodyní a svěřili se zahradníkovi, který na ně čekal u @@ -8386,7 +7844,6 @@ vchodu. Jak kráčeli přes trávník k řece, obrátila se Elizabeth a znovu se zadívala nazpět; i strýček s tetičkou se pozdrželi, - a zatímco dívka uvažovala, z které doby asi zámek pochází, objevil se nečekaně sám jeho majitel na cestě, která vzadu zatáčela ke konírně. @@ -8402,49 +7859,23 @@ přijala jeho pozdravení s rozpaky, které nedokázala překonat. I kdyby byl jeho zjev a podoba s portrétem, jejž si před chvíli prohlíželi, zanechaly manžele Gardinerovy na pochybách, koho mají před sebou, pak zahradníkovo překvapení nad tím, že vidí svého pána, tyto pochyby -okamžitě odstranilo. Stáli kousek stranou, dokud hovořil s neteří, která -ve svém překvapení a zmatku téměř nebyla s to pohlédnout mu do tváře a -sotva věděla, co mu odpovídá na zdvořilé dotazy, jak se daří - -rodičům a sestrám. Nemohla se vzpamatovat z toho, jak se změnilo jeho -vystupování od té - -doby, co se minule rozloučili, každá věta, kterou pronesl, zvyšovala -její rozpaky, neodbytně ji sužovalo vědomí, jak je to trapné, že ji tu -zastihl, takže těch pár minut, jež spolu strávili, patřilo k nejhorším, -jaké kdy prožila. Ani jemu zřejmě nebylo volno, nepromlouval svým -obvyklým klidným tónem a opakoval své dotazy, kdy opustila domov a jak -zavítala do Derbyshiru, tak překotně a spěšně, že to jasně nasvědčovalo -o zmatku v jeho hlavě. Nakonec si už zřejmě nedokázal vůbec nic dalšího +okamžitě odstranilo. Stáli kousek stranou, dokud hovořil s neteří, která ve svém překvapení a zmatku téměř nebyla s to pohlédnout mu do tváře a sotva věděla, co mu odpovídá na zdvořilé dotazy, jak se daří rodičům a sestrám. Nemohla se vzpamatovat z toho, jak se změnilo jeho vystupování od té doby, co se minule rozloučili, každá věta, kterou pronesl, zvyšovala její rozpaky, neodbytně ji sužovalo vědomí, jak je to trapné, že ji tu zastihl, takže těch pár minut, jež spolu strávili, patřilo k nejhorším, jaké kdy prožila. Ani jemu zřejmě nebylo volno, nepromlouval svým obvyklým klidným tónem a opakoval své dotazy, kdy opustila domov a jak zavítala do Derbyshiru, tak překotně a spěšně, že to jasně nasvědčovalo o zmatku v jeho hlavě. Nakonec si už zřejmě nedokázal vůbec nic dalšího vymyslet ; několik okamžiků stál mlčky, pak se vzchopil a rozloučil se. Ostatní se k ní přidali a hovořili s uznáním o jeho zjevu, ale Elizabeth -z toho ze všeho neslyšela ani slůvko, a zcela zaujata vlastními dojmy je -mlčky následovala. Stud a zoufalství - -ji docela překonaly. Že sem jen chodila, vždyť to bylo to nejhorší a -nejneuváženější, co mohla udělat! Musí mu to připadat zcela nevhodné, a -doják nelichotivého světla ji to staví v očích tak sebevědomého člověka! +z toho ze všeho neslyšela ani slůvko, a zcela zaujata vlastními dojmy je mlčky následovala. Stud a zoufalství ji docela překonaly. Že sem jen chodila, vždyť to bylo to nejhorší a nejneuváženější, co mohla udělat! Musí mu to připadat zcela nevhodné, a doják nelichotivého světla ji to staví v očích tak sebevědomého člověka! Snad usoudí, že se ho úmyslně snaží znovu na sebe upozornit! Ach, proč se sem jen vydala? A proč on přijel den předtím, než ho čekali! Kdyby se byli vypravili jen o deset minut dřív, nebyl by je už -mohl rozeznat, neboť zřejmě právě v tomto okamžiku přijel - právě -sestoupil s koně nebo z kočáru. Znovu a znovu sejí vháněla krev do tváří +mohl rozeznat, neboť zřejmě právě v tomto okamžiku přijel — právě +sestoupil s koně nebo z kočáru. Znovu a znovu se jí vháněla krev do tváří při pomyšlení na zlomyslnou náhodu, která je svedla dohromady. A jak se -choval - dočista jinak než dřív - co to má znamenat? Už to překvapení, -zeji vůbec vzal na vědomí - a že k ní promlouval tak uctivě, že se jí -dotazoval na rodiče! Ještě nikdy v životě ho neviděla tak nestrojeného, -ještě nikdy ji neoslovil tak laskavě jako při tomto nečekaném setkání. -Jaký - -rozdíl proti jejich poslednímu rozhovoru v ro-singském parku, kdy jí -vložil do rukou onen dopis! Nevěděla, co si o tom má myslet, jak si to +choval — dočista jinak než dřív — co to má znamenat? Už to překvapení, že ji vůbec vzal na vědomí — a že k ní promlouval tak uctivě, že se jí dotazoval na rodiče! Ještě nikdy v životě ho neviděla tak nestrojeného, ještě nikdy ji neoslovil tak laskavě jako při tomto nečekaném setkání. Jaký rozdíl proti jejich poslednímu rozhovoru v rosingském parku, kdy jí vložil do rukou onen dopis! Nevěděla, co si o tom má myslet, jak si to vysvětlit. Dospěli právě k půvabné pěšině podél vody a každým krokem se před nimi otvíral úchvatnější - pohled a přibližovala pěknější lesní partie, ale trvalo hezkou chvíli, než z toho Elizabeth dokázala něco vnímat, a třebaže automaticky odpovídala, když se na ni obrátil strýc nebo tetička, a zdánlivě @@ -8461,49 +7892,13 @@ nezůstal nevzrušen. Nakonec ji však vytrhly z úvah poznámky ostatních, kde že to duchem bloudí, a pak už se snažila zahnat zdání, že není ve své kůži. -Vešli do lesa, na chvíli se rozloučili s řekou a stoupali k vyvý-šenině, -odkud v průlinách mezi stromy mohl zrak bloudit v četných kouzelných -vyhlídkách na údolí, na protější vršky, hojně - -zalesněné dlouhými pásy stromů, a tu a tam zachytit i záblesky říčky. -Pan Gardiner vyjádřil přání obejít celý - -park, ale zároveň i obavy, že by to nespravila krátká procházka. -Zahradník jim sdělil s vítězoslavným úsměvem, že obvod parku měří deset -mil. Tím se to rozhodlo a pokračovali v obvyklém okruhu, který je po -chvíli opět svedl dolů, a pod převislými větvemi dospěli na břeh říčky, -v těchto místech nejužší. Přešli ji po jednoduchém můstku, který -znamenitě odpovídal celkovému rázu tohoto místa; příroda tu byla méně -přikrášlena než kdekoli jinde, kde dosud byli, údolí se zde tak -zužovalo, že propouštělo jen vodní proud a úzkou pěšinku mezi přerostlým -mlázim, kteréjej lemovalo. Elizabeth by bývala měla chuť prozkoumat její - -zákruty, avšak když přešli most a odhadli vzdálenost od zámku, -prohlásila paní Gardinerová, která nebyla právě zdatný chodec, že už -nemůže, a soustředila se na to, aby se dostala co nejkratší cestou ke -kočáru. Její neteř se samozřejmě musela přizpůsobit, a tak se vydali -přímo k zámku na druhé straně řeky; postupovali však jen zvolna, neboť -pan Gardiner byl vášnivý - -rybář, ač se tomuto sportu mohl zřídkakdy oddávat, a natolik ho zaujali -pstruzi, kteří se občas ve vodě ukázali, a rozhovor s průvodcem na toto -téma, že se téměř nehýbal z místa. Na této zdlouhavé procházce je znovu -překvapil - a Eliza-bethin úžas nebyl podruhé o nic menší - pan Darcy, -jenž se náhle objevil kousek opodál. Elizabeth sice překvapil, ale přece -jen se mohla víc připravit na rozhovor než předtím, a tak si umiňovala, -že se bude chovat i rozmlouvat docela klidně, má-li skutečně v úmyslu se -s nimi střetnout. Na okamžik měla dojem, že asi zabočí na jinou pěšinku. -Zmizel jim totiž v zákrutu z dohledu, ale když jej prošli, stál přímo -před nimi. Na první pohled jí bylo zřejmé, že ještě neopustil své nové - -přívětivé způsoby, a aby se mu vyrovnala co do zdvořilosti, jala se -okamžitě, jak se setkali, obdivovat krásu jeho sídla, ale sotva -vyslovila slova „rozkošné“ a „okouzlující“, vpadly jí do toho jisté +Vešli do lesa, na chvíli se rozloučili s řekou a stoupali k vyvýšenině, +odkud v průlinách mezi stromy mohl zrak bloudit v četných kouzelných vyhlídkách na údolí, na protější vršky, hojně zalesněné dlouhými pásy stromů, a tu a tam zachytit i záblesky říčky. Pan Gardiner vyjádřil přání obejít celý park, ale zároveň i obavy, že by to nespravila krátká procházka. Zahradník jim sdělil s vítězoslavným úsměvem, že obvod parku měří deset mil. Tím se to rozhodlo a pokračovali v obvyklém okruhu, který je po chvíli opět svedl dolů, a pod převislými větvemi dospěli na břeh říčky, v těchto místech nejužší. Přešli ji po jednoduchém můstku, který znamenitě odpovídal celkovému rázu tohoto místa; příroda tu byla méně přikrášlena než kdekoli jinde, kde dosud byli, údolí se zde tak zužovalo, že propouštělo jen vodní proud a úzkou pěšinku mezi přerostlým mlázim, kteréjej lemovalo. Elizabeth by bývala měla chuť prozkoumat její zákruty, avšak když přešli most a odhadli vzdálenost od zámku, prohlásila paní Gardinerová, která nebyla právě zdatný chodec, že už nemůže, a soustředila se na to, aby se dostala co nejkratší cestou ke kočáru. Její neteř se samozřejmě musela přizpůsobit, a tak se vydali přímo k zámku na druhé straně řeky; postupovali však jen zvolna, neboť pan Gardiner byl vášnivý rybář, ač se tomuto sportu mohl zřídkakdy oddávat, a natolik ho zaujali pstruzi, kteří se občas ve vodě ukázali, a rozhovor s průvodcem na toto téma, že se téměř nehýbal z místa. Na této zdlouhavé procházce je znovu překvapil — a Eliza-bethin úžas nebyl podruhé o nic menší — pan Darcy, jenž se náhle objevil kousek opodál. Elizabeth sice překvapil, ale přece jen se mohla víc připravit na rozhovor než předtím, a tak si umiňovala, že se bude chovat i rozmlouvat docela klidně, má-li skutečně v úmyslu se s nimi střetnout. Na okamžik měla dojem, že asi zabočí na jinou pěšinku. Zmizel jim totiž v zákrutu z dohledu, ale když jej prošli, stál přímo před nimi. Na první pohled jí bylo zřejmé, že ještě neopustil své nové přívětivé způsoby, a aby se mu vyrovnala co do zdvořilosti, jala se okamžitě, jak se setkali, obdivovat krásu jeho sídla, ale sotva vyslovila slova „rozkošné“ a „okouzlující“, vpadly jí do toho jisté neblahé vzpomínky a ona si představila, jak by se to dalo zlomyslně vyložit, že právě ona chválí Pemberley. Zrudla a víc nic neříkala. Paní Gardinerová kráčela kousek vzadu, a když Elizabeth stanula, zeptal -sejí Darcy, zda by mu prokázala tu čest a představila ho svým přátelům. +se jí Darcy, zda by mu prokázala tu čest a představila ho svým přátelům. Na takovou ohleduplnost nebyla vůbec připravena, a sotva dokázala potlačit úsměv nad tím, že se chce seznámit právě s lidmi, proti nimž se bouřila jeho pýcha, když jí nabídl ruku. „Ten bude překvapen, až se @@ -8527,32 +7922,30 @@ kde na řece je úspěch nejjistější. Paní Gardinerová, která se zavěsila do Elizabeth, na ni pohlédla s udiveným výrazem. Elizabeth nic neříkala, ale vrcholně ji to blažilo; věděla, že tahle poklona platí jen jí. Přesto však tonula ve velkém úžasu a znovu a znovu se v duchu ptala: -„Proč se tak změnil? Co je toho příčina? Jistě to nedělá pro mne - není +„Proč se tak změnil? Co je toho příčina? Jistě to nedělá pro mne — není možné, aby si kvůli mní osvojil tak milé způ-soby. Přece by ho moje výtky v Hunsfordu nedokázaly tak změnit. Je vyloučeno, aby mě ještě miloval.“ Chvíli kráčeli tímto způsobem, obě dámy vpředu, oba páni vzadu, ale když sestoupili k říčce, aby si prohlédli nějakou zajímavou vodní rostlinu, udala se v seskupení malá změna. Způsobila ji paní -Gardinerová, která unavena dopolední námahou shledala, zejí Elizabethino +Gardinerová, která unavena dopolední námahou shledala, že jí Elizabethino rámě není dostatečnou oporou, a dala proto přednost manželovu. Pan Darcy se tedy přidružil k její neteři a dál kráčeli spolu. Krátké mlčení první prolomila dáma. Musela mu sdělit, že se jí dostalo ujištění o jeho nepřítomnosti, než se rozhodla sem - zavítat, a proto nejprve poznamenala, že asi přijel zcela nečekaně, „neboť vaše hospodyně,“ dodala, „nám sdělila, že vás rozhodně nečeká dřív než zítra, a dokonce ještě než jsme odjížděli z Backwellu, nám bylo -řečeno, že do zdejšího kraje asi hned tak nezavítáte.“ Potvrdil, zeje to +řečeno, že do zdejšího kraje asi hned tak nezavítáte.“ Potvrdil, že je to pravda, a vysvětlil jí, že musel něco vyřídit se správcem, a proto byl nucen vydat se na cestu o několik hodin dříve než společnost, která ho provází. „Přibudou sem zítra zrána,“ pokračoval, „a někteří % nich se k vám budou hlásit jako staří +známí — pan Bingley se sestrami.“ -známí - pan Bingley se sestrami.“ - -Elizabeth odpověděla pouze lehkou úklonou. V duchu sejí okamžitě +Elizabeth odpověděla pouze lehkou úklonou. V duchu se jí okamžitě vybavila scéna, kdy mezi nimi naposled padlo Bingleyho jméno, a pokud mohla soudit podle zbarvení jeho pleti, nedlel ani on myšlenkami jinde. @@ -8573,9 +7966,8 @@ přání seznámit ji se sestrou považovala za nejvyšší možnou poklonu. Brz předešli ostatní o hezký kus, a když stanuli u kočáru, byli manželé Gardinerovi ještě dobré půl čtvrti míle daleko. -Pozval ji dovnitř - ale ona prohlásila, že není unavena, a zůstali spolu +Pozval ji dovnitř — ale ona prohlásila, že není unavena, a zůstali spolu stát na trávníku. V - takové chvíli mohlo být řečeno mnohé a mlčení bylo velmi trapné. Pokoušela se zapříst rozhovor, ale každý námět jako by narazil na nějaké tabu. Konečně si uvědomila, že byla na cestách, a tak se velmi pilně @@ -8594,7 +7986,6 @@ gentleman, je zdvořilý a přívětivý,“ pravil strýček. „Je na něm něco trošku majestátního, to ano,“ odvětila tetinka, „ale to se týká jen jeho zjevu a docela se to k němu hodí. Potvrdila bych teď to, co říkala hospodyně: i když ho někteří lidé - pokládají za pyšného, já jsem to na něm nezpozorovala.“ „Opravdu mě překvapilo, jak se k nám choval. Byl víc než zdvořilý, byl @@ -8603,9 +7994,8 @@ jen povrchně.“ „Řeknu ti tedy, Lízinko,“ pravila tetička, „že snad není takový fešák jako Wickham, nebo spíš - nemá tak hezký obličej, protože jinak má docela příjemné rysy. Ale proč -jsi mi vykládala, zeje tak nepříjemný?“ +jsi mi vykládala, že je tak nepříjemný?“ Elizabeth se vykrucovala, jak jen dovedla, říkala, že se jí zamlouval mnohem víc, když se setkali v Kentu, než předtím a že ho ještě nikdy @@ -8621,17 +8011,15 @@ Elizabeth měla pocit, že ho vůbec nepochopili, ale neříkala nic. „Když jsem ho teď viděla na vlastní oči,“ pokračovala paní Gardinerová, „vůbec bych neřekla, že by se dokázal k někomu zachovat tak krutě jako k chudákovi Wickhamovi. Nedělá - dojem špatného člověka. Naopak, má něco milého v rysech kolem úst, když mluví. A ve tváři se mu zračí důstojnost, která se nezďá svěďčit o tvrdém srdci. Ale v očích té dobré ženy, která - nás provázela po zámku, je prostě anděl. Někdy jsem měla co dělat, abych se nesmála. Nebude asi na služebnictvo přísný a to váží u těch lidí víc než všechny ctnosti.“ -Elizabeth viděla, zeje nutné, aby nějak ospravedlnila jeho počínání vůči +Elizabeth viděla, že je nutné, aby nějak ospravedlnila jeho počínání vůči Wickhamovi, a tak jim co nejopatrněji naznačila, že podle toho, co se doslechla od jeho kentských příbuzných, vypadá celá záležitost podstatně jinak, žé se on rozhodně nezachoval tak špatně a Wickham není tak bez @@ -8653,14 +8041,12 @@ nevěnovala mnoho pozornosti, nemohla myslet na nic než na pocty, které jim pan Darcy prokazoval, a hlavně na jeho přání seznámit ji se sestrou, a opětovně nad tím žasla. -Elizabeth se dohodla s panem Darcym, zejí přivede sestru hned nazítří po +Elizabeth se dohodla s panem Darcym, že jí přivede sestru hned nazítří po jejím příjezdu do Pemberley, a tak se chystala, že se onoho dopoledne z hostince nikam nevzdálí. Zmýlila se však ve svém předpokladu, neboť návštěva se dostavila hned po příjezdu panstva do Lambtonu. Gardinerovi a Elizabeth si vyšli s novými známými na procházku do okolí a právě - se s onou rodinou vrátili do hostince, aby se převlékli k obědu, - když tu je hrčení kočáru přivábilo k oknu, a oni spatřili, že se po silnici blíží v dvoukolce pán s dámou. Elizabeth okamžitě poznala jeho livrej, uhádla, co to znamená, a netajila před příbuznými, že ji to @@ -8671,10 +8057,10 @@ světle. Dosud neměli důvod k takové domněnce, ale nyní jim připadalo, že velká pozornost z jeho strany se nedá vysvětlit jinak než něžnými city k jejich neteři. Zatímco se v duchu obírali těmito novými úvahami, byla Elizabeth zmítána čím dál tím větším rozrušením. Samotnou ji udivovalo, -že ztrácí klid, ale ke všem ostatním dů-vodům, které k tomu měla, se -přidružily i obavy, zeji ve svém zaujetí vylíčil sestře přespříliš +že ztrácí klid, ale ke všem ostatním důvodům, které k tomu měla, se +přidružily i obavy, že ji ve svém zaujetí vylíčil sestře přespříliš příznivě, a protože jí víc než kdy jindy záleželo na tom, aby se -zalíbila, měla přirozeně strach, že sejí to nezdaří. +zalíbila, měla přirozeně strach, že se jí to nezdaří. Odstoupila od okna, aby ji nespatřili; přecházela po pokoji sem a tam a snažila se nabýt ztracené rovnováhy, ale překvapení a zvědavost, s níž @@ -8691,20 +8077,18 @@ Slečna Darcyová byla vysoká a statnější než Elizabeth, a třebaže jí by sotva šestnáct, měla vyvinutou postavu, žensky půvabnou. Nebyla snad tak přitažlivá jako její bratr, ale ve tváři se jí zračil jasný rozum a přívětivá pohoda a měla nestrojené a jemné způsoby. Elizabeth, jež - očekávala, že se slečna prokáže tak pronikavým a neúhybným bystrozrakem jako druhdy pan Darcy, se značně ulevilo, když u ní shledala tak odlišné -povahové založení. Zakrátko po příchodu jí Darcy sdělil, zeji přijde +povahové založení. Zakrátko po příchodu jí Darcy sdělil, že ji přijde pozdravit i Bingley, a sotva stačila podotknout, že ji to těší, a připravit se na nového hosta, už zaslechli Bingleyho hbité kroky na schodech a za okamžik stanul v místnosti i on. Elizabeth se na něho už dávno nehněvala, ale i kdyby v ní bylo ještě trochu roztrpčení zůstalo, sotva mohlo obstát před nenucenou srdečností, s jakou vyjádřil radost -nad opětovným setkáním. Vyptával sejí přátelsky, ač jen všeobecně, na +nad opětovným setkáním. Vyptával se jí přátelsky, ač jen všeobecně, na její rodinu a vypadal a rozprávěl stejně upřímně a dobromyslně jako dřív. Manžele Gardinerovy zajímal tento pán neméně než ji. Už dlouho si ho přáli poznat. Vlastně - celá shromážděná společnost v nich vzbuzovala živou pozornost. Podezření, které právě pojali ohledně pana Darcyho a jejich neteře, je vedlo k tomu, že oba bedlivě, ač v skrytu pozorovali, a z toho, co @@ -8732,59 +8116,12 @@ bavili mezi sebou, k ní poznamenal hlasem, z něhož se zdála zaznívat lítost, že „je to už hezky dávno, co se směl naposled těšit z její společnosti“, a než mu mohla něco odpovědět, dodal: „Je tomu už přes osm měsíců. Setkali jsme se naposled 26. listopadu, kdy jsme všichni tančili -v Nether-fieldu.“ +v Netherfieldu.“ -Elizabeth potěšilo, že si to tak přesně pamatuje; a později si našel -příležitost zeptat se jí, když - -je ostatní nerušili, zda jsou nyní všechny její sestry v Longbournu. Ta -otázka sama o sobě - -mnoho neznamenala, právě tak jako předchozí poznámka, ale byly provázeny +Elizabeth potěšilo, že si to tak přesně pamatuje; a později si našel příležitost zeptat se jí, když je ostatní nerušili, zda jsou nyní všechny její sestry v Longbournu. Ta otázka sama o sobě mnoho neznamenala, právě tak jako předchozí poznámka, ale byly provázeny pohledem a vysloveny způsobem, který jim dával hlubší význam. -Nepodařilo se jí příliš často věnovat pozornost samému Darcymu, ale -kdykoli se na něj přece jen zadívala, viděla, že se stále ještě tváří -přívětivě, a všechno, co řekl, bylo tak vzdáleno jakékoli povýšenosti -nebo opovržení vůči přítomným, že mohla s jistotou pokládat dokonalé - -způsoby, jichž byla včera svědkem, za něco aspoň trochu trvalejšího než -chvilkový rozmar. Když přihlížela k tomu, jak se snaží získat sympatie a -dobré mínění lidí, s nimiž by byl před několika málo měsíci jakékoli -styky pokládal za nevhodné - když viděla, jak je pozorný nejen vůči ní, -ale právě vůči těm příbuzným, jimiž tak otevřeně opovrhoval, a když si -vzpomněla na jejich poslední bouřlivý výstup na hunsfordské faře - byl -to tak neuvěřitelný rozdíl a jeho proměna na ni udělala takový dojem, že -sotva dokázala potlačit viditelný úžas. Nikdy, ani ve společnosti jeho -drahých přátel v Netherfieldu, ani mezi jeho vznešenými příbuznými na -Rosingsu, dosud nezažila, že by se tak snažil být milý, že by se tak -dokázal oprostit od vědomí vlastní důležitosti a od své neochvějné -přezíravosti jako nyní, kdy mu jeho snaha mohla sotva co důležitého -přinést a kdy už jen ti noví známí, jimž věnoval takovou pozornost, by -byli vzbudili úsměšky a odsouzení jak nether-fieldských, tak rosingských -dam. Návštěva se protáhla přes půl hodiny, a když se zvedli k odchodu, -aby se rozloučili, vyzval pan Darcy sestru, aby podpořila jeho přání -uvítat pana Gardinera s chotí a slečnu Bennetovou během jejich zdejšího -pobytu v Pemberley na obědě. Slečna Darcyová sice s ostychem, který - -nasvědčoval, že není ještě příliš zvyklá zvát hosty, ale ochotně -poslechla. Paní Gardinerová - -pohlédla na neteř, aby zvěděla, zda ona, - -jíž pozvání platilo především, má chuť je přijmout, ale Elizabeth se -koukala stranou. Paní - -Gardinerová však usoudila, že ten schválně vyhýbavý postoj svědčí spíš o -okamžitých rozpacích než o odmítavém postoji, a když viděla, že její -manžel, který miloval společnost, by pozvání ochotně přijal, prohlásila, -že ráda přijde, a návštěva byla stanovena na pozítří. Bingley vyjádřil -radost nad tím, že má jistotu se s Elizabeth ještě shledat, neboť jí -toho má - -mnoho co říci a musí sejí zeptat na leccos o společných -hertfordshirských přátelích. Elizabeth si to všechno vyložila jako -přání, aby od ní uslyšel něco o sestře, a to ji potěšilo: vzhledem k +Nepodařilo se jí příliš často věnovat pozornost samému Darcymu, ale kdykoli se na něj přece jen zadívala, viděla, že se stále ještě tváří přívětivě, a všechno, co řekl, bylo tak vzdáleno jakékoli povýšenosti nebo opovržení vůči přítomným, že mohla s jistotou pokládat dokonalé způsoby, jichž byla včera svědkem, za něco aspoň trochu trvalejšího než chvilkový rozmar. Když přihlížela k tomu, jak se snaží získat sympatie a dobré mínění lidí, s nimiž by byl před několika málo měsíci jakékoli styky pokládal za nevhodné — když viděla, jak je pozorný nejen vůči ní, ale právě vůči těm příbuzným, jimiž tak otevřeně opovrhoval, a když si vzpomněla na jejich poslední bouřlivý výstup na hunsfordské faře — byl to tak neuvěřitelný rozdíl a jeho proměna na ni udělala takový dojem, že sotva dokázala potlačit viditelný úžas. Nikdy, ani ve společnosti jeho drahých přátel v Netherfieldu, ani mezi jeho vznešenými příbuznými na Rosingsu, dosud nezažila, že by se tak snažil být milý, že by se tak dokázal oprostit od vědomí vlastní důležitosti a od své neochvějné přezíravosti jako nyní, kdy mu jeho snaha mohla sotva co důležitého přinést a kdy už jen ti noví známí, jimž věnoval takovou pozornost, by byli vzbudili úsměšky a odsouzení jak nether-fieldských, tak rosingských dam. Návštěva se protáhla přes půl hodiny, a když se zvedli k odchodu, aby se rozloučili, vyzval pan Darcy sestru, aby podpořila jeho přání uvítat pana Gardinera s chotí a slečnu Bennetovou během jejich zdejšího pobytu v Pemberley na obědě. Slečna Darcyová sice s ostychem, který nasvědčoval, že není ještě příliš zvyklá zvát hosty, ale ochotně poslechla. Paní Gardinerová pohlédla na neteř, aby zvěděla, zda ona, jíž pozvání platilo především, má chuť je přijmout, ale Elizabeth se koukala stranou. Paní Gardinerová však usoudila, že ten schválně vyhýbavý postoj svědčí spíš o okamžitých rozpacích než o odmítavém postoji, a když viděla, že její manžel, který miloval společnost, by pozvání ochotně přijal, prohlásila, že ráda přijde, a návštěva byla stanovena na pozítří. Bingley vyjádřil radost nad tím, že má jistotu se s Elizabeth ještě shledat, neboť jí toho má mnoho co říci a musí se jí zeptat na leccos o společných hertfordshirských přátelích. Elizabeth si to všechno vyložila jako přání, aby od ní uslyšel něco o sestře, a to ji potěšilo: vzhledem k této okolnosti i kvůli některým jiným mohla po odchodu návštěvníků usoudit, že minulou půlhodinu nestrávila nejhůř, ač během té doby ne-zakoušela zvlášť radostné pocity. Dychtila po samotě a obávala se @@ -8798,22 +8135,10 @@ ale nic, co by je opravňovalo k vyptávání. Nyní však měli snahu utvořit si o panu Darcym dobré mínění, a od té doby, co se s ním seznámili, se nenaskytlo nic, co by tomu překáželo. -Nemohli neocenit jeho ohleduplnost; a kdyby byli posuzovali jeho -charakter jen podle vlastních zážitků a podle řečí jeho hospodyně - -a nebrali v úvahu žádné jiné dojmy, byli by Hertfordshirští, kteří ho -znali, sotva uvěřili svému sluchu. Teď měli zájem na tom, uvěřit -hospodyni, a brzy si uvědomili, že názory služebné, která ho zná od čtyř -let a která vůbec dělala dojem slušné paní, není možno lehkovážně - -pominout. Ani mezi svými lambtonskými přáteli se nedozvěděli nic, co by -ho podstatně - -znevažovalo. +Nemohli neocenit jeho ohleduplnost; a kdyby byli posuzovali jeho charakter jen podle vlastních zážitků a podle řečí jeho hospodyně a nebrali v úvahu žádné jiné dojmy, byli by Hertfordshirští, kteří ho znali, sotva uvěřili svému sluchu. Teď měli zájem na tom, uvěřit hospodyni, a brzy si uvědomili, že názory služebné, která ho zná od čtyř let a která vůbec dělala dojem slušné paní, není možno lehkovážně pominout. Ani mezi svými lambtonskými přáteli se nedozvěděli nic, co by ho podstatně znevažovalo. Nikdo mu nemohl vytknout než pýchu, a snad i oprávněně; ne-li, pak by mu ji určitě - přisoudili obyvatelé tržního městečka, kde se jeho rodina s nikým nestýkala. Bylo však obecně uznáváno, že je velkomyslný a že hodně pomáhá chudým. @@ -8837,41 +8162,17 @@ ta úcta vlivem navýsost lichotivé výpovědi a jeho přívětivosti, jaké se stala svědkem včera, změnila v něco ještě osobnějšího. Avšak nad úctou a vážnosti převažoval ještě jeden důvod, který nemohla -pominout. Byla mu vděčná - vděčná nejen za to, že se do ní kdysi +pominout. Byla mu vděčná — vděčná nejen za to, že se do ní kdysi zamiloval, ale že je mu podnes natolik drahá, aby jí dokázal odpustit -nedůtklivý a zbrklý způsob, jakým mu dala košem, i nespravedlivá - -obvinění, jimiž své odmítnutí provázela. Ten, o němž předpokládala, že -se jí bude stranit jako úhlavního nepřítele, ukázal při náhodném -setkání, že by se s ní velmi rád stýkal dál, a aniž jí - -netaktně dával najevo náklonnost nebo se jí nějak vnucoval, usiloval jen -o to, aby se zavděčil jejím přátelům, a snažil se, aby se seznámila s -jeho sestrou. Že se tak sebevědomý člověk dokázal takhle změnit, to -nevzbuzovalo jen úžas, ale i vděk - neboť to musela způsobit láska - -vřelá láska, a ta sejí zdála spíše hodná podpory než zavržení, třebaže -by nebyla dokázala své - -pocity jasně definovat. Ctila ho, vážila si ho, byla mu vděčná, upřímně -mu přála všechno nejlepší, a jen by byla ráda věděla, zda sama touží, +nedůtklivý a zbrklý způsob, jakým mu dala košem, i nespravedlivá obvinění, jimiž své odmítnutí provázela. Ten, o němž předpokládala, že se jí bude stranit jako úhlavního nepřítele, ukázal při náhodném setkání, že by se s ní velmi rád stýkal dál, a aniž jí netaktně dával najevo náklonnost nebo se jí nějak vnucoval, usiloval jen o to, aby se zavděčil jejím přátelům, a snažil se, aby se seznámila s jeho sestrou. Že se tak sebevědomý člověk dokázal takhle změnit, to nevzbuzovalo jen úžas, ale i vděk — neboť to musela způsobit láska - vřelá láska, a ta se jí zdála spíše hodná podpory než zavržení, třebaže by nebyla dokázala své pocity jasně definovat. Ctila ho, vážila si ho, byla mu vděčná, upřímně mu přála všechno nejlepší, a jen by byla ráda věděla, zda sama touží, aby to záviselo na ní, a zda by to přineslo štěstí jemu i jí, kdyby -využila té moci, kterou vycítila, že nad ním ještě má, aby sejí opět +využila té moci, kterou vycítila, že nad ním ještě má, aby se jí opět začal dvořit. -Večer se teta s neteří dohodly, že tak mimořádný přátelský - -zájem, jaký projevila slečna Darcyová tím, zeje přišla navštívit hned v -den svého příjezdu, neboť přicestovala až před polednem, si zaslouží -uznání, a jakkoli jí nemohou oplatit v plné - -míře, měly by i ony projevit snahu; a že by proto bylo vhodné, kdyby -zašly zítra dopoledne na Pemberley složit jí svou poklonu. Na tom se -tedy usnesly. - Elizabeth měla radost, avšak když - -se sama sebe tázala proč, nevzmohla se na kloudnou odpověď. +Večer se teta s neteří dohodly, že tak mimořádný přátelský zájem, jaký projevila slečna Darcyová tím, že je přišla navštívit hned v den svého příjezdu, neboť přicestovala až před polednem, si zaslouží uznání, a jakkoli jí nemohou oplatit v plné míře, měly by i ony projevit snahu; a že by proto bylo vhodné, kdyby zašly zítra dopoledne na Pemberley složit jí svou poklonu. Na tom se tedy usnesly. — Elizabeth měla radost, avšak když se sama sebe tázala proč, nevzmohla se na kloudnou odpověď. Pan Gardiner je opustil krátce po snídani. Včera se opět spřádaly -rybářské plány a nakonec si napevno smluvil, že se v poledne sejde s +rybářské plány a nakonec si napevno smluvil, že se v poledne se jde s několika pány z Pemberley. Nyní už byla Elizabeth přesvědčena, že žárlivost je pravým dů-vodem, proč ji slečna Bingleyová neměla v lásce; správně tušila, že ani její návštěva na Pemberley jí nebude vhod, a @@ -8887,47 +8188,17 @@ Hurstové, slečny Bingleyové a vychovatelky, s níž žila v Londýně. Georgiana je přijala velmi příznivě, avšak s roz-pačitostí, jež sice pramenila z plachosti a ze strachu, aby se nedopustila něčeho nevhodného, avšak snadno mohla vzbudit v lidech, kteří měli pocit -nižšího společenského postavení, dojem, zeje pyšná a zachovává si -odstup. Paní Gardinerová s neteří ji však chápaly a litovaly. Paní -Hurstová a slečna Bingleyová je vzaly na vědomí jen zběžnou úklonou; a -když se usadily, zavládlo mlčení, trapné, jak taková mlčení nevyhnutelně -bývají. První je přerušila paní - -Annesleyová, jemná, na první pohled příjemná paní, jež svou snahou -udržet rozhovor jakžtakž - -v chodu dokázala, že má lepší vychování než ostatní přítomné; díky jí a -paní Gardine-rové a za občasného Elizabethina přispění hovor plynul. +nižšího společenského postavení, dojem, že je pyšná a zachovává si odstup. Paní Gardinerová s neteří ji však chápaly a litovaly. Paní Hurstová a slečna Bingleyová je vzaly na vědomí jen zběžnou úklonou; a když se usadily, zavládlo mlčení, trapné, jak taková mlčení nevyhnutelně bývají. První je přerušila paní Annesleyová, jemná, na první pohled příjemná paní, jež svou snahou udržet rozhovor jakžtakž v chodu dokázala, že má lepší vychování než ostatní přítomné; díky jí a paní Gardinerové a za občasného Elizabethina přispění hovor plynul. Slečna Darcyová se tvářila, jako by si přála mít tolik kuráže, aby se jej zúčastnila, a tu a tam se odvážila prohodit kratičkou větu, když - -hrozilo nejméně nebezpečí, zeji někdo uslyší. +hrozilo nejméně nebezpečí, že ji někdo uslyší. Elizabeth brzy seznala, že ji slečna Bingleyová nespouští z očí a že -nemůže říci slůvko - a zvlášť slečně Darcyové - aby nebyla bedlivě +nemůže říci slůvko — a zvlášť slečně Darcyové — aby nebyla bedlivě sledována. Toto vědomí by jí nebylo zabránilo v pokusech navázat -rozhovor, jenže byly usazeny nepohodne daleko od sebe; na druhé straně -jí - -však nebylo proti mysli, že na ní nespočívá povinnost udržovat zábavu. -Byla cele ponořena do vlastních myšlenek. Očekávala, že každou chvíli -vejde některý, z pánů. Přála si a obávala se, že to bude pán domu, a -je-li mocnější její obava nebo její přání, sama nevěděla. Seděla takto -dobré čtvrt hodiny, aniž zaslechla hlas slečny Bingleyové, až ji náhle -vyrušil chladný dotaz, jak se daří rodičům a sestrám. Odvětila stejně -lhostejně a krátce a druhá +rozhovor, jenže byly usazeny nepohodne daleko od sebe; na druhé straně jí však nebylo proti mysli, že na ní nespočívá povinnost udržovat zábavu. Byla cele ponořena do vlastních myšlenek. Očekávala, že každou chvíli vejde některý, z pánů. Přála si a obávala se, že to bude pán domu, a je-li mocnější její obava nebo její přání, sama nevěděla. Seděla takto dobré čtvrt hodiny, aniž zaslechla hlas slečny Bingleyové, až ji náhle vyrušil chladný dotaz, jak se daří rodičům a sestrám. Odvětila stejně lhostejně a krátce a druhá se už neozvala. -se už neozvala. - -Další rozptýlení se jim na této návštěvě naskytlo, když vstoupili -sloužící se studenou pečení, zákusky a nejvybranějšími druhy ovoce -tohoto ročního období, avšak dříve musela paní - -Annesleyová vrhnout četné výmluvné pohledy a úsměvy na slečnu Darcyovou, -aby jí - -připomněla její hostitelské povinnosti. Nyní měla společnost -zaneprázdnění - a třebaže se nedokázaly rozhovořit, jíst mohly všechny a +Další rozptýlení se jim na této návštěvě naskytlo, když vstoupili sloužící se studenou pečení, zákusky a nejvybranějšími druhy ovoce tohoto ročního období, avšak dříve musela paní Annesleyová vrhnout četné výmluvné pohledy a úsměvy na slečnu Darcyovou, aby jí připomněla její hostitelské povinnosti. Nyní měla společnost zaneprázdnění — a třebaže se nedokázaly rozhovořit, jíst mohly všechny a krásné pyramidy hroznů, nektarinek a broskví je brzy přilákaly ke stolu. Zatímco se takto zaměstnávaly, měla Elizabeth příležitost poznat, zda si @@ -8937,16 +8208,7 @@ milé, začala litovat, že se objevil. Strávil právě hezkou chvíli s panem Gardinerem, jenž se spolu s dvěma nebo třemi pány ze zámku zabavoval u řeky, ale opustil je, jakmile se dověděl, že jeho dámy hodlají to dopoledne oplatit Georgianě návštěvu. Jakmile vstoupil, umiňovala si -Elizabeth moudře, že se bude chovat úplně přirozeně a volně - což bylo -lehké si umínit, ale těžší dodržet, neboť viděla, že je všichni mají v -podezření, a nebylo snad páru očí, které by ho při jeho příchodu zvědavě - -nesledovaly. Na nikom se však nezračila upřená pozornost tak nezastřeně -jako na tváři slečny Bingleyové, ač se celá zalévala úsměvy, kdykoli -promluvila k původci toho všeho, neboť - -žárlivost ji ještě nedohnaia na pokraj zoufalství a její boj o pana -Darcyho zdaleka neskončil. Slečna Darcyová se po bratrově příchodu +Elizabeth moudře, že se bude chovat úplně přirozeně a volně — což bylo lehké si umínit, ale těžší dodržet, neboť viděla, že je všichni mají v podezření, a nebylo snad páru očí, které by ho při jeho příchodu zvědavě nesledovaly. Na nikom se však nezračila upřená pozornost tak nezastřeně jako na tváři slečny Bingleyové, ač se celá zalévala úsměvy, kdykoli promluvila k původci toho všeho, neboť žárlivost ji ještě nedohnaia na pokraj zoufalství a její boj o pana Darcyho zdaleka neskončil. Slečna Darcyová se po bratrově příchodu nutila mnohem víc do řeči, a když Elizabeth viděla, jak mu na tom záleží, aby se s jeho sestrou sblížily, podporovala všechny konverzační pokusy, které k tomu směřovaly. Ani slečně Bingleyové to neušlo, a @@ -8960,18 +8222,15 @@ Nebyla by se odvážila v Darcyho přítomnosti vyslovit Wickhamovo jméno, avšak Elizabeth okamžitě pochopila, že právě na něho naráží, a různorodé vzpomínky ji na okamžik vyvedly z rovnováhy, avšak ovládla se vší mocí, aby odrazila podlý útok, a odvětila hned věrohodně - lhostejnými slovy. -Přitom bezděčně pohlédla na Darcyho a zjistila, že zrudl a zeji napjatě +Přitom bezděčně pohlédla na Darcyho a zjistila, že zrudl a že ji napjatě pozoruje. Jeho sestra byla tak poplašená, že nedokázala zvednout oči ze země. Kdyby byla slečna Bingleyová - tušila, jak trýznivou chvíli tím připravila své milované přítelkyni, byla by bezpochyby od narážek upustila: chtěla však jen připomenout muže, jemuž je podle jejího mínění Elizabeth nakloněna, aby ji uvedla do rozpaků nebo aby ji přiměla nějak prozradit svůj cit, a tím jí - uškodila v Darcyho očích, anebo snad chtěla i jeho upamatovat, jak pošetile a nejapně se některé členky Bennetovy rodiny chovaly, jakmile se octla na dohled uniforma. Nedoneslo se k ní nikdy ani slovo o tom, @@ -8989,19 +8248,16 @@ Georgiana, třebaže ne natolik, aby se zúčastnila hovoru. Její bratr, na něhož se neodvažovala ani pohlédnout, si v té chvíli vůbec neuvědomil, co má Elizabeth s tou záležitostí společného, a právě příhoda, která měla od ní jeho mysl odvrátit, ho k ní ještě - připoutala a dodala mu dobré mysli. Návštěva nepřetrvala dlouho svrchu zmíněnou otázku a odpověď, a zatímco je pan Darcy doprovázel ke kočáru, dávala slečna Bingleyová průchod svým citům tím, že kritizovala Elizabeth, její chování i zevnějšek. Ale Georgiana se k ní nepřidala. Bratrovo doporučení - stačilo, aby v ní nalezla zalíbení, on se v nikom nemohl mýlit a o Elizabeth mluvil takovým způsobem, že Georgiana nemohla soudit jinak, -než zeje půvabná a roztomilá. Když se Darcy vrátil do salónu, neovládla +než že je půvabná a roztomilá. Když se Darcy vrátil do salónu, neovládla se slečna Bingleyová, aby mu nezopakovala něco z toho, co právě - říkala jeho sestře. „Ta Eliza Bennetová vypadala dnes ale hrozně, pane Darcy,“ prohlásila. @@ -9011,26 +8267,25 @@ nepoznaly.“ Jakkoli se panu Darcymu takový projev málo zamlouval, spokojil se s chladnou odpovědí, že žádnou změnu nepostřehl, ledaže je trochu opálená -- což se stává, když se cestuje v létě. +— což se stává, když se cestuje v létě. „Musím se přiznat,“ nedala si pokoj, „že já za svou osobu jsem ji tedy nikdy za žádnou krásku nepovažovala. V obličeji je moc hubená, pleť má -matnou a rysy nevýrazné. Její nos je bez osobitosti - profil nijaký. +matnou a rysy nevýrazné. Její nos je bez osobitosti — profil nijaký. Zuby ujdou, ale nic zvláštního to zase není, a pokud jde o její oči, o nichž jsem zaslechla jakousi pochvalnou zmínku, já na nich nikdy nic mimořádného neviděla. Kouká se ostře a mazaně, a to se mi vůbec nezamlouvá, a chování má velice sebevědomé, což +vůbec není moderní a působí to nesnesitelně.“ -vů-bec není moderní a působí to nesnesitelně.“ - -Slečna Bingleyová byla skálopevně přesvědčena, že se Dar-cymu Elizabeth +Slečna Bingleyová byla skálopevně přesvědčena, že se Darcymu Elizabeth líbí, a toto tedy nebyl nejlepší způsob, jak se mu zavděčit; avšak v zlosti si málokdo počíná moudře, a když na jeho tváři spatřila výraz nevole, dosáhla toho, oč usilovala. Mlčel však tvrdošíjně, a slečna Bingleyová, odhodlána přimět ho k odpovědi, pokračovala: „Pamatuji se, jak nás všechny udivilo, když jsme se s ní v Hertfordshiru -seznámili, zeje všeobecně pokládána za krasavici, a ještě si dobře +seznámili, že je všeobecně pokládána za krasavici, a ještě si dobře vzpomínám, jak u nás jednou byli v Netherfieldu na obědě a vy jste potom řekl: ,Ta že je krásná? To jsem spíš ochoten považovat její matku za duchaplnou.' Ale pak si vás nějak získala a jeden čas jste ji zřejmě @@ -9046,13 +8301,7 @@ Paní Gardinerová a Elizabeth prohovořily po návratu všechno, co se zběhlo na návštěvě, až na to, co je obě nejvíc zajímalo. Probraly spolu výrazy a chování všech přítomných, až na onu osobu, která nejvíc poutala jejich pozornost. Mluvily o jeho sestře, jeho přátelích, jeho domovu, -jeho ovoci - o všem kromě něho, a přitom Elizabeth toužila zvědět, co si -o něm paní - -Gardinerová myslí, a paní Gardinerovou by bylo navýsost uspokojilo, -kdyby o něm byla neteř - -začala. +jeho ovoci — o všem kromě něho, a přitom Elizabeth toužila zvědět, co si o něm paní Gardinerová myslí, a paní Gardinerovou by bylo navýsost uspokojilo, kdyby o něm byla neteř začala. Když přijeli do Lambtonu, byla Elizabeth velmi zklamaná, že na ni nečeká dopis od Jane, a stejného zklamání se dožila i nazítří; třetí den však @@ -9060,129 +8309,131 @@ učinil konec jejím výtkám a ospravedlnil sestru, neboť přišly hned dva dopisy najednou. První se někde zatoulal a Elizabeth to ani neudivilo, neboť Jane adresu dokonale popletla. -Právě se vypravovali na procházku, když přišla pošta, a strýček s -tetičkou se vydali ven sami, aby šiji mohla v klidu přečíst. Zatoulané -psaníčko muselo přijít na řadu první; bylo psáno před pěti dny. Na -počátku líčila Jane různé jejich návštěvy a večírky a sdělovala jí -takové - -zajímavosti, jaké se na venkově obvykle přiházejí, avšak druhá část, -datovaná o den později a psaná zjevně v rozrušení, obsahovala závažnější -zprávy. V listě stálo: Mezitím, co jsem Ti toto napsala, drahá Lízinko, -se přihodila nečekaná, vážná véc, ale nelekej se - jsme všichni zdrávi. -Musím Ti však sdélit néco ohledně ubohé Lydie. Včera o půlnoci, když už -jsme se všichni odebrali na lůžko, přišel spěšný list od plukovníka -Forstera, v němž - -nám sděluje, že Lydia odjela do Skotska s jedním jeho důstojníkem, po -pravdě řečeno s Wickhamem. Představ si, jak nás to překvapilo. Jen Kitty -zřejmě něco takového tušila. Mám o ni velkou starost. Tak nemoudrý -sňatek z jeho i její strany! Doufejme však, že to dobře dopadne a že -jsme se v něm zmýlily. Ráda věřím, že dokáže provést lehkomyslný a -neuvážený kousek, avšak tento čin, to nám budiž útěchou, nesvědčí o zlém -srdci. Aspoň šiji vyvolil nezištně, neboť jistě ví, zejí tatíček nemůže -nic dát. Ubohá maminka je hluboce zarmoucena. Tatíček to snáší -statečněji. Jak jsem ráda, že jsme jim neřekly, co jsme se o něm -doslechly! Musíme na to samy zapomenout. Odjeli asi v sobotu o půlnoci, -ale začali je postrádat až včera ráno v osm. Pak nám okamžitě poslali -zprávu. Představ si, Lízinko, že museli projet kolem nás sotva na deset -mil. Plukovník Forster se domnívá, zeje tu můžeme brzy čekat. Lydia -nechala krátký dopis jeho choti, kde jí sděluje, co hodlá učinit. Musím -už - -končit, protože nemohu nechat ubohou ma-tinku dlouho samotnou. Bojím se, -že z toho ze všeho nebudeš moudrá, ale sama sotva vím, co píši.Když -Elizabeth dočetla, nevěnovala dlouhý čas úvahám, a ještě než si stačila -uvědomit vlastní pocity, uchopila druhé psaní, s napjatou nedočkavostí -je roztrhla a hltala jeho řádky: byly psány o den později než závěr -předchozího dopisu. - -Nejdražší sestřičko, touto dobou máš už v ruce můj spěšný list, pokusím -se nyní psát srozumitelněji a čas na to mi nechybí, avšak mám - -v hlavě takový zmatek, ze nemohu zaručit, podaň-li se mi vypovědět Ti -všechno po pořádku. Nevím ani, jak to mám napsat, milá Lízinko ale -nepotěším Tě a odkládat se to nedá. Jakkoli nemoudrý se nám zdál sňatek -pana Wickhama s naší ubohou Lydií, obáváme se nyní, zda k němu skutečně -došlo, neboť není vůbec jisté, že odjeli do Skotska. Včera k nám přibyl -plukovník Forster; opustil Brighton předevčírem, několik hodin poté, co -odeslal onen spěšný - -list. Ačkoli Lydia na svém stručném lístku paní F. výslovně říká, ze -mají namířeno do Gretna Greenu, naznačil Denny něco v tom smyslu, že -pochybuje, hodlal-li se tam kdy W. odebrat nebo si vůbec Lydii vzít, což -se doneslo plukovníku Forsterovi, a ten pln obav opustil okamžitě B., -aby je vypátral. Vysledoval je bez obtíží až do Claphamu, ale nikoli -dále, neboť - -když tam přijeli, propustili kočár, který je vezl Z Epsomu, a -přestoupili do nějakého dostavníku. Pak už víme jen to, zeje viděli -odjíždět směrem na Londýn. Nevím, co si o tom myslet. Plukovník Forster -se vyptával všude na londýnské silnici a pak se rozjel do Hertfordshiru, -usilovně po nich pátral u každého mýta a v hostincích v Barnetu a -Hatfieldu, ale neměl úspěch - nikdo neviděl takové lidi projíždět. Je to -od něho velmi laskavé a ohleduplné, že přijel do Longbournu a svěřil se -nám se svými obavami způsobem, který - -svědčí o jeho ušlechtilém srdci. Upřímně lituji jeho i paní F., ale -nikdo jim to nemůže klást za vinu. Drahá Lízinko, jsme úplně zdrceni. -Tatíček i matinka se obávají nejhoršího, ale já jej nemohu pokládat za -takového darebáka. Možná zeje pro ně Z mnoha důvodů výhodnější, aby se -dali tajně oddat ve městě, než aby uskutečnili svůj původní úmysl, a i -kdyby on pojal nečestné úmysly vůči dívce z takové rodiny jako Lydia, -což bych mohla předpokládat, že ona Ztratila všechnu soudnost ? -Vyloučeno ! Plukovník F. však příliš nevěří, Že se vzali, a to mě - -rmoutí; zavrtěl hlavou, když jsem vyjádřila naději, a pravil, že se -obává, že W. nelze důvěřovat. Ubohá matinka je z toho doopravdy nemocná -a nevychází ze své ložnice. Kdyby se něčím zaměstnala, bylo by to pro ni -lépe, avšak toho se nemůžeme nadít. Pokud jde o tatíčka, ještě nikdy -jsem ho neviděla tak rozrušeného. Ubohá Kitty dostala vyhubováno, že nic -neřekla o jejich známosti, ale byla vázána slibem mlčenlivosti, tak se -není co divit. Upřímně - -se raduji, drahá Li-zinko, že jsi byla těch otřesných výjevů poněkud -ušetřena, avšak nyní, kdy první rozčilení pominulo, se Ti musím přiznat, -že velmi toužím po Tvém návratu. Nejsem však tak sobecká, abych to -vyžadovala, jestli se Ti to nehodí. Žij blaze ! - -Znovu se chápu pera, abych učinila? co jsem Ti právě řekla, že neučiním, -avšak vzhledem k okolnostem nevidím vyhnutí než poprosit Vás všechny -naléhavě, abyste sem co nejrychleji přijeli. Znám drahého strýčka a -tetinku tak dobře, že se nebojím je o to požádat, a strýčka chci -poprosit ještě o něco. Tatíček se vydává bez prodlení s plukovníkem -Forsterem do Londýna, aby seje pokusil vypátrat. Opravdu nevím, jak to -hodlá učinit, avšak ve svém hlubokém bolu nebude s to jednat -nejúčinnějším a nejuváženějším způsobem a plukovník Forster se musí - -vrátit do Brightonu nejpozději zítra večer. V této těžké situaci by mu -strýčkova rada a pomoc byly nedocenitelnou oporou ; však jistě porozumí, -jak mi je, a já spoléhám na jeho dobrotu. - -„Ach, kde jen ten strýček může být?“ zvolala Elizabeth a vyskočila z -křesla, kde četla, aby se za ním okamžitě rozběhla a neztratila ani -minutku tak drahocenného času; než však dospěla ke dveřím, lokaj je -otevřel a uvedl pana Darcyho. Ten se lekl její bledosti i prudkého -pohybu, avšak než se vzpamatoval natolik, aby něco řekl, Elizabeth, jež -neměla smysl vůbec pro nic, co se netýkalo Lydie, na něho vychrlila: -„Omluvte mě, prosím, ale nemohu se zdržet. Musím okamžitě najít pana +Právě se vypravovali na procházku, když přišla pošta, a strýček +s tetičkou se vydali ven sami, aby si ji mohla v klidu přečíst. +Zatoulané psaníčko muselo přijít na řadu první; bylo psáno před +pěti dny. Na počátku líčila Jane různé jejich návštěvy a večírky +a sdělovala jí takové zajímavosti, jaké se na venkově obvykle +přiházejí, avšak druhá část, datovaná o den později a psaná +zjevně v rozrušení, obsahovala závažnější zprávy. V listě stálo: + + Mezitím, co jsem Ti toto napsala, drahá Lízinko, se přihodila + nečekaná, vážná véc, ale nelekej se — jsme všichni zdrávi. + Musím Ti však sdélit néco ohledně ubohé Lydie. Včera + o půlnoci, když už jsme se všichni odebrali na lůžko, přišel + spěšný list od plukovníka Forstera, v němž nám sděluje, že + Lydia odjela do Skotska s jedním jeho důstojníkem, po pravdě + řečeno s Wickhamem. Představ si, jak nás to překvapilo. Jen + Kitty zřejmě něco takového tušila. Mám o ni velkou starost. + Tak nemoudrý sňatek z jeho i její strany! Doufejme však, že + to dobře dopadne a že jsme se v něm zmýlily. Ráda věřím, že + dokáže provést lehkomyslný a neuvážený kousek, avšak tento + čin, to nám budiž útěchou, nesvědčí o zlém srdci. Aspoň si ji + vyvolil nezištně, neboť jistě ví, že jí tatíček nemůže nic + dát. Ubohá maminka je hluboce zarmoucena. Tatíček to snáší + statečněji. Jak jsem ráda, že jsme jim neřekly, co jsme se + o něm doslechly! Musíme na to samy zapomenout. Odjeli asi + v sobotu o půlnoci, ale začali je postrádat až včera ráno + v osm. Pak nám okamžitě poslali zprávu. Představ si, + Lízinko, že museli projet kolem nás sotva na deset mil. + Plukovník Forster se domnívá, že je tu můžeme brzy čekat. + Lydia nechala krátký dopis jeho choti, kde jí sděluje, co + hodlá učinit. Musím už končit, protože nemohu nechat ubohou + ma-tinku dlouho samotnou. Bojím se, že z toho ze všeho + nebudeš moudrá, ale sama sotva vím, co píši. + +Když Elizabeth dočetla, nevěnovala dlouhý čas úvahám, a ještě než +si stačila uvědomit vlastní pocity, uchopila druhé psaní, +s napjatou nedočkavostí je roztrhla a hltala jeho řádky: byly +psány o den později než závěr předchozího dopisu. + + Nejdražší sestřičko, touto dobou máš už v ruce můj spěšný + list, pokusím se nyní psát srozumitelněji a čas na to mi + nechybí, avšak mám v hlavě takový zmatek, ze nemohu zaručit, + podaň-li se mi vypovědět Ti všechno po pořádku. Nevím ani, + jak to mám napsat, milá Lízinko ale nepotěším Tě a odkládat + se to nedá. Jakkoli nemoudrý se nám zdál sňatek pana Wickhama + s naší ubohou Lydií, obáváme se nyní, zda k němu skutečně + došlo, neboť není vůbec jisté, že odjeli do Skotska. Včera + k nám přibyl plukovník Forster; opustil Brighton předevčírem, + několik hodin poté, co odeslal onen spěšný list. Ačkoli Lydia + na svém stručném lístku paní F. výslovně říká, ze mají + namířeno do Gretna Greenu, naznačil Denny něco v tom smyslu, + že pochybuje, hodlal-li se tam kdy W. odebrat nebo si vůbec + Lydii vzít, což se doneslo plukovníku Forsterovi, a ten pln + obav opustil okamžitě B., aby je vypátral. Vysledoval je bez + obtíží až do Claphamu, ale nikoli dále, neboť když tam + přijeli, propustili kočár, který je vezl Z Epsomu, + a přestoupili do nějakého dostavníku. Pak už víme jen to, že + je viděli odjíždět směrem na Londýn. Nevím, co si o tom + myslet. Plukovník Forster se vyptával všude na londýnské + silnici a pak se rozjel do Hertfordshiru, usilovně po nich + pátral u každého mýta a v hostincích v Barnetu a Hatfieldu, + ale neměl úspěch — nikdo neviděl takové lidi projíždět. Je to + od něho velmi laskavé a ohleduplné, že přijel do Longbournu + a svěřil se nám se svými obavami způsobem, který svědčí + o jeho ušlechtilém srdci. Upřímně lituji jeho i paní F., ale + nikdo jim to nemůže klást za vinu. Drahá Lízinko, jsme úplně + zdrceni. Tatíček i matinka se obávají nejhoršího, ale já jej + nemohu pokládat za takového darebáka. Možná že je pro ně + Z mnoha důvodů výhodnější, aby se dali tajně oddat ve městě, + než aby uskutečnili svůj původní úmysl, a i kdyby on pojal + nečestné úmysly vůči dívce z takové rodiny jako Lydia, což + bych mohla předpokládat, že ona Ztratila všechnu soudnost + ? Vyloučeno ! Plukovník F. však příliš nevěří, Že se vzali, + a to mě rmoutí; zavrtěl hlavou, když jsem vyjádřila naději, + a pravil, že se obává, že W. nelze důvěřovat. Ubohá matinka + je z toho doopravdy nemocná a nevychází ze své ložnice. Kdyby + se něčím zaměstnala, bylo by to pro ni lépe, avšak toho se + nemůžeme nadít. Pokud jde o tatíčka, ještě nikdy jsem ho + neviděla tak rozrušeného. Ubohá Kitty dostala vyhubováno, že + nic neřekla o jejich známosti, ale byla vázána slibem + mlčenlivosti, tak se není co divit. Upřímně se raduji, drahá + Lizinko, že jsi byla těch otřesných výjevů poněkud ušetřena, + avšak nyní, kdy první rozčilení pominulo, se Ti musím + přiznat, že velmi toužím po Tvém návratu. Nejsem však tak + sobecká, abych to vyžadovala, jestli se Ti to nehodí. + + Žij blaze ! + + Znovu se chápu pera, abych učinila? co jsem Ti právě řekla, + že neučiním, avšak vzhledem k okolnostem nevidím vyhnutí než + poprosit Vás všechny naléhavě, abyste sem co nejrychleji + přijeli. Znám drahého strýčka a tetinku tak dobře, že se + nebojím je o to požádat, a strýčka chci poprosit ještě + o něco. Tatíček se vydává bez prodlení s plukovníkem + Forsterem do Londýna, aby se je pokusil vypátrat. Opravdu + nevím, jak to hodlá učinit, avšak ve svém hlubokém bolu + nebude s to jednat nejúčinnějším a nejuváženějším způsobem + a plukovník Forster se musí vrátit do Brightonu nejpozději + zítra večer. V této těžké situaci by mu strýčkova rada + a pomoc byly nedocenitelnou oporou ; však jistě porozumí, jak + mi je, a já spoléhám na jeho dobrotu. + +„Ach, kde jen ten strýček může být?“ zvolala Elizabeth +a vyskočila z křesla, kde četla, aby se za ním okamžitě rozběhla +a neztratila ani minutku tak drahocenného času; než však dospěla +ke dveřím, lokaj je otevřel a uvedl pana Darcyho. Ten se lekl +její bledosti i prudkého pohybu, avšak než se vzpamatoval +natolik, aby něco řekl, Elizabeth, jež neměla smysl vůbec pro +nic, co se netýkalo Lydie, na něho vychrlila: „Omluvte mě, +prosím, ale nemohu se zdržet. Musím okamžitě najít pana Gardinera, velice to spěchá, každá minuta je drahá.“ -„Dobrý bože! Co se děje?“ zvolal procítěně, i když snad ne podle všech -společenských pravidel, a pak se ovládl: „Ne-zdržírn vás ani na okamžik, -ale dovolte, abych sám - nebo aby lokaj doběhl pro pana Gardinera a jeho -choť. Asi vám není dobře - nemůžete nikam chodit.“ Elizabeth zaváhala, -ale cítila, že se pod ní nohy chvějí a že by se zbytečně pokoušela -strýce dohonit. Přivolala tedy lokaje a přikázala mu tak bezdechým -hlasem, že jí sotva rozuměl, aby okamžitě pospíchal pro svého pána a -paní. +„Dobrý bože! Co se děje?“ zvolal procítěně, i když snad ne podle +všech společenských pravidel, a pak se ovládl: „Nezdržírn vás ani +na okamžik, ale dovolte, abych sám — nebo aby lokaj doběhl pro +pana Gardinera a jeho choť. Asi vám není dobře — nemůžete nikam +chodit.“ Elizabeth zaváhala, ale cítila, že se pod ní nohy chvějí +a že by se zbytečně pokoušela strýce dohonit. Přivolala tedy +lokaje a přikázala mu tak bezdechým hlasem, že jí sotva rozuměl, +aby okamžitě pospíchal pro svého pána a paní. Když lokaj odešel, usedla, jelikož se nemohla udržet na nohou; a -vypadala tak uboze, zeji Darcy nechtěl nechat samotnou a neudržel se, +vypadala tak uboze, že ji Darcy nechtěl nechat samotnou a neudržel se, aby láskyplně a účastně neřekl: „Dovolte mi, abych vám zavolal komornou. -Nesměl bych vám něco podat, aby se vám ulevilo? - Což - -sklenku vína - mohu ji přinést? - Jste vážně chorá.“ +Nesměl bych vám něco podat, aby se vám ulevilo? — Což +sklenku vína — mohu ji přinést? — Jste vážně chorá.“ „Není třeba, děkuji vám,“ odvětila a ze všech sil se snažila starosti - právě jsem dostala z Longbournu strašné zprávy.“ @@ -9190,59 +8441,53 @@ právě jsem dostala z Longbournu strašné zprávy.“ Jak se o tom zmínila, propukla v pláč a chvíli ze sebe nedokázala vypravit ani slovo. Darcy, celý vylekaný, mohl jen něco zakoktat o své účasti a mlčky soustrastně přihlížet. Konečně - opět promluvila: -„Právě jsem dostala dopis od Jane a v něm takové strašné zprávy. Nebude -to možno před lidmi utajit. Moje nejmladší sestra opustila své přátele - -uprchlá - vydala se všanc - panu Wickhamovi. Odjeli spolu z Brightonu. -Vy ho dobře znáte, tak si ostatní domyslíte. Ona nemá - -peníze ani vlivné příbuzné, nic, co by ho mohlo zlákat - je ztracena +„Právě jsem dostala dopis od Jane a v něm takové strašné zprávy. +Nebude to možno před lidmi utajit. Moje nejmladší sestra opustila +své přátele - uprchlá — vydala se všanc — panu Wickhamovi. Odjeli +spolu z Brightonu. Vy ho dobře znáte, tak si ostatní domyslíte. +Ona nemá +peníze ani vlivné příbuzné, nic, co by ho mohlo zlákat — je ztracena navždy.“ Darcy strnul úžasem. „Když si pomyslím,“ dodala hlasem plným rozčilení, „že já jsem tomu mohla zabránit! Vždyť jsem věděla, jaký je. -Kdybych byla sdělila něco z toho - aspoň něco z toho, co jsem se -dověděla - kdybych to byla sdělila našim! Kdyby ho byli prohlédli, -nebylo by se to mohlo stát. Ale teď už je - teď už je pozdě.“ +Kdybych byla sdělila něco z toho — aspoň něco z toho, co jsem se +dověděla — kdybych to byla sdělila našim! Kdyby ho byli prohlédli, +nebylo by se to mohlo stát. Ale teď už je — teď už je pozdě.“ -„Jsem upřímně zdrcen,“ pravil Darcy, „zdrcen - otřesen. Avšak je to -jisté - naprosto jisté?“ +„Jsem upřímně zdrcen,“ pravil Darcy, „zdrcen — otřesen. Avšak je to +jisté — naprosto jisté?“ „Bohužel ano. Opustili spolu Brighton v neděli večer a podařilo se vysledovat je téměř až do Londýna, tam se však stopy ztrácejí; určitě nejeli do Skotska.“ -„A co se stalo, jaké krokyjste poďnikli, aby byla nalezena?“ +„A co se stalo, jaké kroky jste poďnikli, aby byla nalezena?“ „Otec odjel do Londýna a Jane ve svém dopise prosí, aby mu strýček bez odkladu přispěl na pomoc: doufám, že do půl hodiny odcestujeme. Ale co -se dá udělat - vím dobře, že se nedá - +se dá udělat — vím dobře, že se nedá nic dělat. Čím je možné zapůsobit na takového člověka? Jak je vůbec najdeme? Nemáme nejmenší naději. Je to strašné, ať se na to dívám tak či tak!“ Darcy mlčky přikývl. -„Když se mně otevřely oči, jaký skutečně je - ach! Kéž bych byla +„Když se mně otevřely oči, jaký skutečně je — ach! Kéž bych byla pochopila, co je mou povinností, kéž bych se toho byla odvážila! Avšak -já to nevěděla - bála jsem se do něčeho zasahovat. Osudný, osudný omyl!“ - -Darcy neodpovídal. Zdálo se, že sotva vnímá její slova. Přecházel po -místnosti zabrán do úvah; čelo svraštělé, chmurný výraz ve tváři. -Elizabeth to postřehla a okamžitě pochopila. Klesla v jeho očích, a jak -by také ne, pod vlivem takového prohřešku v rodině, takové - -obrovské zaručené ostudy. Nedivila se mu, ani ho neodsuzovala, avšak -vědomí, že teď - -přemůže svůj cit, jí neutišilo rozechvěné nitro, nepovzbudilo ji v jejím -zoufalství. Na druhou stranu však právě to jí pomohlo vyznat se ve -vlastním srdci a dosud nikdy si tak upřímně - -nepřiznala, že by ho mohla milovat, jako v této chvíli, kdy jakékoli -city byly odsouzeny k marnosti. +já to nevěděla — bála jsem se do něčeho zasahovat. Osudný, osudný omyl!“ + +Darcy neodpovídal. Zdálo se, že sotva vnímá její slova. Přecházel +po místnosti zabrán do úvah; čelo svraštělé, chmurný výraz ve +tváři. Elizabeth to postřehla a okamžitě pochopila. Klesla +v jeho očích, a jak by také ne, pod vlivem takového prohřešku +v rodině, takové obrovské zaručené ostudy. Nedivila se mu, ani ho +neodsuzovala, avšak vědomí, že teď přemůže svůj cit, jí neutišilo +rozechvěné nitro, nepovzbudilo ji v jejím zoufalství. Na druhou +stranu však právě to jí pomohlo vyznat se ve vlastním srdci +a dosud nikdy si tak upřímně nepřiznala, že by ho mohla milovat, +jako v této chvíli, kdy jakékoli city byly odsouzeny k marnosti. Vlastní záležitosti na ni sice mohly doléhat, avšak nemohly ji cele -pohltit. Lydia - to ponížení, to neštěstí, které na ně na všechny +pohltit. Lydia — to ponížení, to neštěstí, které na ně na všechny přivolala, potlačily jakýkoli osobní zármutek; Elizabeth zabořila tvář do kapesníku a na všechno ostatní zapomněla; až za několik minut si uvědomila, kde je a co se děje, když její společník hlasem plným účasti, @@ -9257,7 +8502,7 @@ se ucházím o vaši vděčnost. Tato nešťastná událost bohužel asi způsob „Zajisté. Omluvte nás laskavě u slečny Darcyové. Řekněte, že jsme se v naléhavé záležitosti museli okamžitě vrátit. Zamlčte neblahou pravdu co nejdéle. Vím, že dlouho to být nemůže.“ Ochotněji ujistil, že nic -neprozradí - opět ji politoval v jejím trápení, vyjádřil naději, že to +neprozradí — opět ji politoval v jejím trápení, vyjádřil naději, že to snad dopadne lépe, než se nyní odvažují doufat, vyprosil si poručení u jejích příbuzných, rozloučil se s ní vážným pohledem a odešel. @@ -9269,53 +8514,38 @@ povzdychla si nad protichůdnými pocity, které v ní nyní vzbuzovaly touhu, aby ho lépe poznala, zatímco dříve by ho byla s radostí navždy zavrhla. -Jsou-li vděčnost a úcta spolehlivými základy hlubších citů, - -pak se nelze divit změně, která se s Elizabeth stala. Není-li tomu však -tak - je-li nepřirozené a nelogické, aby láska vy. tryskla z takových -pramenů, oproti tomu, co se často líčí jako následek prvního pohledu, -ještě než on a ona spolu prohodí dvě slova - pak nelze uvést na její - -obranu nic než to, že onu druhou metodu poněkud vyzkoušela na sympatiích -k Wickha-movi, a jelikož to špatně dopadlo, měla snad proč se zajímat o -jiné, méně oslňující vztahy. Každopádně litovala, že odešel, a tento -první příklad toho, jaké následky musí mít Lydiino provinění, ji uvrhl -do hlubokého zoufalství, když uvažovala o celé té neblahé záležitosti. -Od té chvíle, kdy dočetla Janin druhý dopis, byla pevně přesvědčena, že -Wickham nemá v úmyslu si ji vzít. Nikdo než Jane, pomyslela si, nemůže -věřit takové optimistické iluzi. Nepřekvapilo ji ani za mák, že se -situace takto vyvíjí. Dokud znala jen obsah prvního dopisu, nevycházela -z úžasu - překvapilo ji, že by si Wickham chtěl vzít dívku, s kterou by -nic nevyženil, a nemohla pochopit, čím ho Lydia dokázala tak upoutat. -Ale pak se všechno vyvíjelo až příliš logicky. Na takovéhle -dobrodružství její půvab stačil, a i když - -nepředpokládala, že by s ním Lydia utekla s vědomím, že se s ní neožení, -dovedla si lehko představit, že ani její ctnost, ani její rozum nejsou -dostatečnou zárukou, že se nedá lehko obloudit. - -Dokud byl jeho pluk v Hertfordshiru, nikdy si nepovšimla, že by ho Lydia -zvlášť - -vyznamenávala přízní, ale byla přesvědčena, že stačí projevit o ni zájem -a zahoří pro kohokoli. Někdy si oblíbila tohoto důstojníka, pak zas -onoho, podle toho, který ji svou dvorností právě víc zaujal. Byla +Jsou-li vděčnost a úcta spolehlivými základy hlubších citů, pak +se nelze divit změně, která se s Elizabeth stala. Není-li tomu +však tak — je-li nepřirozené a nelogické, aby láska vy. tryskla +z takových pramenů, oproti tomu, co se často líčí jako následek +prvního pohledu, ještě než on a ona spolu prohodí dvě slova — pak +nelze uvést na její obranu nic než to, že onu druhou metodu +poněkud vyzkoušela na sympatiích k Wickhamovi, a jelikož to +špatně dopadlo, měla snad proč se zajímat o jiné, méně oslňující +vztahy. Každopádně litovala, že odešel, a tento první příklad +toho, jaké následky musí mít Lydiino provinění, ji uvrhl do +hlubokého zoufalství, když uvažovala o celé té neblahé +záležitosti. Od té chvíle, kdy dočetla Janin druhý dopis, byla +pevně přesvědčena, že Wickham nemá v úmyslu si ji vzít. Nikdo než +Jane, pomyslela si, nemůže věřit takové optimistické iluzi. +Nepřekvapilo ji ani za mák, že se situace takto vyvíjí. Dokud +znala jen obsah prvního dopisu, nevycházela z úžasu — překvapilo +ji, že by si Wickham chtěl vzít dívku, s kterou by nic nevyženil, +a nemohla pochopit, čím ho Lydia dokázala tak upoutat. Ale pak +se všechno vyvíjelo až příliš logicky. Na takovéhle dobrodružství +její půvab stačil, a i když nepředpokládala, že by s ním Lydia +utekla s vědomím, že se s ní neožení, dovedla si lehko +představit, že ani její ctnost, ani její rozum nejsou dostatečnou +zárukou, že se nedá lehko obloudit. + +Dokud byl jeho pluk v Hertfordshiru, nikdy si nepovšimla, že by ho Lydia zvlášť vyznamenávala přízní, ale byla přesvědčena, že stačí projevit o ni zájem a zahoří pro kohokoli. Někdy si oblíbila tohoto důstojníka, pak zas onoho, podle toho, který ji svou dvorností právě víc zaujal. Byla přelétavá ve svých sympatiích, ale někdo se pro ně vždycky naskytl. Co škody napáchalo, že na ni doma přísněji nedohlíželi a že ji posuzovali s falešnou shovívavostí! Ach, jak pronikavě si to teď uvědomovala! -Hořela nedočkavostí, aby už byla doma - aby všechno viděla a slyšela a +Hořela nedočkavostí, aby už byla doma — aby všechno viděla a slyšela a podělila se s Jane o starosti, které ted musí spočívat jen na ní, když -je celá rodina vyvedená z míry, otec odjel, matka není schopna nic -zařídit a ještě vyžaduje soustavné ošetřování. Ač byla přesvědčena, že -Lydii už nic nepomůže, přece sejí zdálo, že strýček by mohl rozhodujícím -způsobem zasáhnout, a dokud nevstoupil do pokoje, prožívala ve své -netrpělivosti muka. Manželé Gardinerovi poplašeně přiběhli, neboť ze -sluhových slov vyrozuměli, že jejich neteř - -náhle onemocněla; - když je v této starosti upokojila, nedočkavě jim -sdělila příčinu svého vzkazu, přečetla jim oba dopisy a s rozechvěním -zdůraznila závěr druhého listu, třebaže Lydii neměli nikdy ve zvláštní +je celá rodina vyvedená z míry, otec odjel, matka není schopna nic zařídit a ještě vyžaduje soustavné ošetřování. Ač byla přesvědčena, že Lydii už nic nepomůže, přece se jí zdálo, že strýček by mohl rozhodujícím způsobem zasáhnout, a dokud nevstoupil do pokoje, prožívala ve své netrpělivosti muka. Manželé Gardinerovi poplašeně přiběhli, neboť ze sluhových slov vyrozuměli, že jejich neteř náhle onemocněla; — když je v této starosti upokojila, nedočkavě jim sdělila příčinu svého vzkazu, přečetla jim oba dopisy a s rozechvěním zdůraznila závěr druhého listu, třebaže Lydii neměli nikdy ve zvláštní oblibě. I pana Gardinera a jeho choť to hluboce sklíčilo. Nešlo jen o Lydii, ale o ně o všechny, a když dali nejprve průchod svému překvapení a zděšení, přislíbil pan Gardiner ochotně, že udělá, co bude v jeho @@ -9324,7 +8554,7 @@ slzami v očích, a jelikož se jejich zájmy ztotožňovaly, dohodli se rychle o dalším. Hodlali odcestovat co možno nejdříve. „Ale co panstvo na Pemberley ?“ zvolala paní Gardinerová. „John nám -pověděl, že tu byl pan Darcy, když jsi ho pro nás poslala - je to +pověděl, že tu byl pan Darcy, když jsi ho pro nás poslala — je to pravda?“ „Ano, a už jsem mu řekla, že nebudeme moci svou návštěvu uskutečnit. To @@ -9333,72 +8563,68 @@ je všechno zařízeno.“ „Co je vlastně zařízeno?“ rozčilovala se v duchu tetička, když pospíchala do svého pokoje, aby se přichystala na cestu. „Jsou spolu natolik zadobře, že mu mohla všechno po pravdě - vyjevit? Jen kdybych věděla, jak to vlastně je!“ -Toto přání zůstalo oslyšeno, měla však aspoň o čem přemýšlet ve spěchu a -zmatku následující - -hodiny. Kdyby byla Elizabeth měla možnost nic nedělat, určitě by bývala -přesvědčena, že po tom otřesu není schopna se do něčeho pustit; avšak -měla mnoho věcí na starosti právě tak jako tetička, včetně toho, že -musely napsat všem svým lambtonským známým a pod nepravdivými záminkami -omluvit svůj náhlý odjezd. Za hodinu však všechno zvládly, a jelikož pan -Gardiner zatím zapravil účet v hostinci, nezbývalo už nic než vyjet; a -tak se Elizabeth po tom strašném dopoledni v době kratší, než by byla -mohla předpokládat, octla v kočáře směřujícím do Longbournu. - -„Stále mi to nejde z hlavy, Elizabeth,“ řekl strýc, když opouštěli -městečko, „a uváží-li se celá - -věc důkladně ze všech stran, mám skoro chuť přidat se k názoru tvé -starší sestry. Připadá mi velice nepravděpodobné, že by některý mladík -bezohledně svedl děvče, které přece není bez ochrany ani bez přátel, a -které dokonce dlí na návštěvě v rodině jeho velitele. Cožpak může -předpokládat, že její přátelé nezasáhnou? Nebo že by se po takové urážce -plukovníka Forstera směl beztrestně vrátit k pluku? Pokušení je tu -neúměrné riziku!“ +Toto přání zůstalo oslyšeno, měla však aspoň o čem přemýšlet ve +spěchu a zmatku následující hodiny. Kdyby byla Elizabeth měla +možnost nic nedělat, určitě by bývala přesvědčena, že po tom +otřesu není schopna se do něčeho pustit; avšak měla mnoho věcí na +starosti právě tak jako tetička, včetně toho, že musely napsat +všem svým lambtonským známým a pod nepravdivými záminkami omluvit +svůj náhlý odjezd. Za hodinu však všechno zvládly, a jelikož pan +Gardiner zatím zapravil účet v hostinci, nezbývalo už nic než +vyjet; a tak se Elizabeth po tom strašném dopoledni v době +kratší, než by byla mohla předpokládat, octla v kočáře směřujícím +do Longbournu. + +„Stále mi to nejde z hlavy, Elizabeth,“ řekl strýc, když +opouštěli městečko, „a uváží-li se celá věc důkladně ze všech +stran, mám skoro chuť přidat se k názoru tvé starší sestry. +Připadá mi velice nepravděpodobné, že by některý mladík +bezohledně svedl děvče, které přece není bez ochrany ani bez +přátel, a které dokonce dlí na návštěvě v rodině jeho velitele. +Cožpak může předpokládat, že její přátelé nezasáhnou? Nebo že by +se po takové urážce plukovníka Forstera směl beztrestně vrátit +k pluku? Pokušení je tu neúměrné riziku!“ „Myslíte, že to tak skutečně může být?“ zvolala Elizabeth a na okamžik -sejí rozjasnila tvář. +se jí rozjasnila tvář. „Na mou věru, strýček bude mít pravdu,“ pravila pani Gardinerová. „Byl by to příliš velký - přečin proti slušnosti, cti i proti jeho zájmům, aby si to nerozmyslel. Takovou špatnost bych přece jen do Wickhama neřekla. Cožpak jsi ho ty sama, Lízinko, tak úplně zavrhla, že ho pokládáš za všeho schopna ?“ -„Není schopen zanedbat vlastní zájmy, ale všeho ostatního schopenje. Kéž -by to bylo tak, jak říkáte! Ale já se neodvažuji doufat. Proč by v tom -případě nebyli odjeli do Skotska?“ +„Není schopen zanedbat vlastní zájmy, ale všeho ostatního schopen +je. Kéž by to bylo tak, jak říkáte! Ale já se neodvažuji doufat. +Proč by v tom případě nebyli odjeli do Skotska?“ -„Předně nic nedokazuje,“ odvětil pan Gardiner, „že do Skotska neodjeli.“ +„Předně nic nedokazuje,“ odvětil pan Gardiner, „že do Skotska +neodjeli.“ -„Lze to však předpokládat, když přestoupili z fiakru do dostavníku! -Kromě toho se nepodařilo zjistit, že by je byl někdo viděl na barnetské -silnici.“ +„Lze to však předpokládat, když přestoupili z fiakru do +dostavníku! Kromě toho se nepodařilo zjistit, že by je byl někdo +viděl na barnetské silnici.“ -„No dobrá - předpokládejme tedy, že jsou v Londýně. Zamířili tam třeba +„No dobrá — předpokládejme tedy, že jsou v Londýně. Zamířili tam třeba proto, že se ve velkém městě mohou lépe skrýt. Pravděpodobně nemá ani jeden, ani druhý mnoho peněz, a tak je možná napadlo, že to bude levnější, třebas ne tak jednoduché jako ve Skotsku, vzít se v Londýně.“ „Proč by se však skrývali? Proč by se obávali odhalení? Nač tajná svatba? Ach ne, to nezní - věrohodně. Jeho nejlepší přítel byl přesvědčen, jak Jane píše, že si ji nechce vzít. Wickham se rozhodně neožení bez věna. Nemůže si to dovolit. -A co je Lydia s to mu poskytnout - co je na ní kromě toho, zeje mladá a -veselá - aby kvůli ní zahodil možnost polepšit si výhodným sňatkem ? +A co je Lydia s to mu poskytnout — co je na ní kromě toho, že je mladá a +veselá — aby kvůli ní zahodil možnost polepšit si výhodným sňatkem ? Jestli by mu v nečestných úmyslech vůči ní zabránily obavy, že upadne v nemilost u pluku, to nedovedu Dosoudit, protože nemám nejmenší tušení, jaké následky takový čin může mít. Těm ostatním důvodům, které uvádíte, nemohu bohužel přikládat takovou závažnost. Lydia bratra, který by -zasáhl, a on může usoudit - vždyť jtce zná a viděl, s jakou lhostejností -a nezájmem přijímá všechno, co se v rodině děje - že ten se nerad vyruší +zasáhl, a on může usoudit — vždyť jtce zná a viděl, s jakou lhostejností +a nezájmem přijímá všechno, co se v rodině děje — že ten se nerad vyruší z klidu, - tudíž v té věci vyvine mnohem menší úsilí než kterýkoli jiný otec pod sluncem.“ @@ -9406,42 +8632,39 @@ sluncem.“ všechno jiné než pro svou lásku, že by s ním byla ochotna žít jinak než v manželství?“ -„Vám to připadá a jistě to také je k nevíře,“ odvětila Elizabeth se -slzami v očích, „že sestra může v takové chvíli pochybovat o její -slušnosti a počestnosti. Nevím, co na to říct. Snad jí - -křivdím. Ale je velmi mladá, nikdo ji nikdy neměl k tomu, aby o něčem -vážně přemýšlela, a posledního půl roku, ne, už rok, se nestarala o nic -než o zábavy a malichernosti. Naši jí - -dovolili lehkovážně marnit čas a přejímat jakékoli názory, s nimiž -přišla do styku. Od té doby, co přitáhl do Merytonu -ský pluk, neměla v -hlavě nic než lásku a koketování a důstojníky. Neuvažovala a nemluvila o -ničem jiném, takže - jak bych to vyjádřila - v sobě pilně - -rozdmýchávala city, kterých při svém temperamentu beztoho neměla -nedostatek. A všichni víme, že Wickham svým zjevem i chováním dokáže -ženy okouzlit.“ - -„Ale vidíš, Jane nepředpokládá, že by se Wickham mohl něčeho takového -dopustit.“ - -„O kom Jane kdy předpokládá něco špatného? Není na světě človíčka, ať už -se předtím zachoval jakkoli, o němž by uvěřila, že by něco takového -provedl, dokud ji o tom nepřesvědčí - -důkazy. Jane však ví, právě jako to vím já, jaký Wickham ve skutečnosti -je. Obě víme, zeje krajně rozmařilý, že u něho poctivost ani čest nic -neváží a zeje právě tak falešný a zrádný jako lichometný.“ - -„A tohle všechno skutečně víte?“ zvolala paní Gardine-rová, hoříc +„Vám to připadá a jistě to také je k nevíře,“ odvětila Elizabeth +se slzami v očích, „že sestra může v takové chvíli pochybovat +o její slušnosti a počestnosti. Nevím, co na to říct. Snad jí +křivdím. Ale je velmi mladá, nikdo ji nikdy neměl k tomu, aby +o něčem vážně přemýšlela, a posledního půl roku, ne, už rok, se +nestarala o nic než o zábavy a malichernosti. Naši jí dovolili +lehkovážně marnit čas a přejímat jakékoli názory, s nimiž přišla +do styku. Od té doby, co přitáhl do Merytonu -ský pluk, neměla +v hlavě nic než lásku a koketování a důstojníky. Neuvažovala +a nemluvila o ničem jiném, takže — jak bych to vyjádřila — v sobě +pilně rozdmýchávala city, kterých při svém temperamentu beztoho +neměla nedostatek. A všichni víme, že Wickham svým zjevem +i chováním dokáže ženy okouzlit.“ + +„Ale vidíš, Jane nepředpokládá, že by se Wickham mohl něčeho +takového dopustit.“ + +„O kom Jane kdy předpokládá něco špatného? Není na světě +človíčka, ať už se předtím zachoval jakkoli, o němž by uvěřila, +že by něco takového provedl, dokud ji o tom nepřesvědčí důkazy. +Jane však ví, právě jako to vím já, jaký Wickham ve skutečnosti +je. Obě víme, že je krajně rozmařilý, že u něho poctivost ani +čest nic neváží a že je právě tak falešný a zrádný jako +lichometný.“ + +„A tohle všechno skutečně víte?“ zvolala paní Gardinerová, hoříc zvědavostí, odkud tyto informace pramení. „Vím to zcela bezpečně,“ odpověděla Elizabeth a zrudla. „Vyprávěla jsem vám přece nedávno, jak ohavně se zachoval k panu Darcymu, a když jste byla posledně v Longbournu, slyšela jste na vlastní uši, jakým způsobem mluví o člověku který se vůči němu ukázal tak shovívavý a velkorysý. A -jsou tu ještě jiné okolnosti, které nemohu - které nejsou tak důležité, +jsou tu ještě jiné okolnosti, které nemohu — které nejsou tak důležité, ale o celé rodině Darcyových vykládal hrozné lži. Podle toho, jak vylíčil slečnu Darcyovou, jsem byla přesvědčena, že se setkám s pyšnou, povznesenou, nepříjemnou osobou. Přitom dobře ví, že opak je pravda. @@ -9450,18 +8673,19 @@ Musí vědět, že je milá a skromná, jako jsme ji poznali my.“ „A Lydia tohle všechno ani netuší? Jak to, že neví, co tobě a Jane nezůstalo utajeno?“ -„Ach ano! - To je na tom právě to nejhorší. Než jsem pobývala v Kentu, -kde jsem se tak často stýkala s pánem Darcym a jeho bratrancem -plukovníkem Fitzwilliamem, sama jsem o tom neměla ani tušení. A když -jsem se vrátila domů, měl -ský regiment za týden nebo za čtrnáct dní z -Merytonu odtáhnout. Za těchto okolností se ani Jane, jíž jsem to všechno -svěřila, ani mně nezdálo nutné někde něco povídat, neboť nám -nepřipadalo, že by mohlo někomu prospět, kdyby Wickham náhle pozbyl -dobré pověsti, jíž se obecně těšil. A když bylo dohodnuto, že Lydia -pojede s paní Forste-rovou, vůbec mi nenapadlo, že bych ji před ním měla -varovat. Ani na mysl mi nepřišlo, že bychom ji svým stanoviskem uváděly -v nebezpečí. Jistě mi uvěříte, jak vzdálena jsem byla sebemenšího -podezření, že by to mohlo mít takové následky.“ +„Ach ano! — To je na tom právě to nejhorší. Než jsem pobývala +v Kentu, kde jsem se tak často stýkala s pánem Darcym a jeho +bratrancem plukovníkem Fitzwilliamem, sama jsem o tom neměla ani +tušení. A když jsem se vrátila domů, měl -ský regiment za týden +nebo za čtrnáct dní z Merytonu odtáhnout. Za těchto okolností se +ani Jane, jíž jsem to všechno svěřila, ani mně nezdálo nutné +někde něco povídat, neboť nám nepřipadalo, že by mohlo někomu +prospět, kdyby Wickham náhle pozbyl dobré pověsti, jíž se obecně +těšil. A když bylo dohodnuto, že Lydia pojede s paní +Forsterovou, vůbec mi nenapadlo, že bych ji před ním měla +varovat. Ani na mysl mi nepřišlo, že bychom ji svým stanoviskem +uváděly v nebezpečí. Jistě mi uvěříte, jak vzdálena jsem byla +sebemenšího podezření, že by to mohlo mít takové následky.“ „Neměli jste tedy zřejmě důvod se domnívat, když odjížděla do Brightonu, že se do sebe zamilovali?“ @@ -9488,13 +8712,11 @@ Elizabeth uklidňovalo aspoň vědomí, že se Jane netrápí ještě i dlouhým čekáním. Gardinerovic dětičky zpozorovaly kočár a číhaly na schodišti před domem, až vjede do travnatého dvora, a když zastavil u domovních vrat, rozzářilo jim radostné překvapení - obličejíky a pak se projevilo v celých jejich tělíčkách poskakováním a natřásáním, což byla první příjemná skutečnost, která vítala hosty. Elizabeth seskočila, každému dítěti vlepila rychle pusu a spěchala do haly, kde se okamžitě - setkala s Jane, která sbíhala se schodů od matčiny ložnice. Elizabeth ji láskyplně objala, oči obou se zalily slzami a přitom se bez @@ -9502,7 +8724,6 @@ prodlení vyptávala, zda se nedověděli něco o uprchlících. „Ještě ne,“ odvětila Jane. „Ale snad se všechno obrátí k lepšímu, když ted přijel drahý - strýček.“ „Je tatíček v Londýně?“ @@ -9515,13 +8736,13 @@ strýček.“ dělat, neboť o to jsem ho zvlášť prosila. Dodal ještě, že už nebude psát, dokud nám nebude moci sdělit něco závažnějšího.“ -„A co maminka - jak se jí daří? Jak se vůbec daří vám všem?“ +„A co maminka — jak se jí daří? Jak se vůbec daří vám všem?“ „Mamince se daří obstojně, aspoň doufám, třebaže je stále ještě velmi otřesena. Je nahoře a bude mít velkou radost, až vás všechny uvidí. Nevychází ještě ze svého salónku. Mary a Kitty jsou chválabohu zdravé.“ -„Ale co ty - co ty?“ zvolala Elizabeth. „Jak jsi přepadlá! Co jsi asi +„Ale co ty — co ty?“ zvolala Elizabeth. „Jak jsi přepadlá! Co jsi asi musela prožít!“ Sestra ji však ujistila, že se cítí docela dobře; a jejich rozhovor, který se odehrával, zatímco se Gardinerovi věnovali svému potomstvu, byl nyní přerušen příchodem ostatních. Jane běžela @@ -9529,39 +8750,34 @@ uvítat strýčka s tetičkou a děkovala jim s úsměvy i slzami zároveň. Jakmile se všichni octli v salóně, padly samozřejmě znovu ty otázky, které už položila Elizabeth, a i Gardinerovi brzy zjistili, že jim Jane nemůže povědět nic nového. Její laskavé - srdce se však nevzdávalo optimistických nadějí, a stále počítala ještě s tím, že všechno dobře skončí, že mohou každý den očekávat dopis buď od Lydie nebo od otce, který jim všechno vysvětlí a snad oznámí sňatek. Po několikaminutovém rozhovoru se odebrali do pokojů paní Bennetové a taje přijala přesně - tak, jak se dalo očekávat, se slzami, lamentacemi a nářkem; svolávala hromy a blesky na hlavu zlosyna Wickhama, stěžovala si, co vytrpěla a čím jí kdo ublížil, a obviňovala všechny krom oné osoby, jejíž neuvážené shovívavosti bylo hlavně třeba klást za vinu omyly její - dcery. -„Jen kdybych byla mohla prosadit svou,“ naříkala, „a kdybych byla mohla -jet do Brightonu s celou rodinou, tak k tomu nemuselo dojít. Ale Lydia, -chudinka zlatá, tam neměla nikoho, kdo by se o ni staral. Forsterovi ji -neměli pustit z očí ani na chvilku! Jistě šijí vůbec nevšímali a tak -podobně, protože Lydia by nic neprovedla, kdyby ji byli pořádně hlídali. -Vždycky jsem si o nich myslela, že jim ji nemů-žeme svěřit, ale ukřičeli -mě, jako vždycky. Ubohá děvenka zlatá! A teď odjel i pan Bennet, a já to -tuším, že vyzve Wickhama na souboj, až ho najde, a ten ho zabije, a co -si pak počneme? Collinsovi nás odsud vyženou, ještě než jeho tělo v -hrobě - -vychladne, a jestli se nás ty, bratře, dobrotivě neujmeš, pak nevím, kam -se podějeme.“ Všichni ji chlácholili, aby si to tak nebrala, a pan -Gardiner, když ji nejprve ujistil o své - -náklonnosti k ní a její rodině, jí sdělil, že hodlá odcestovat nazítří -do Londýna a že bude všemožně nápomocen panu Bennetovi v úsilí vypátrat -Lydii. +„Jen kdybych byla mohla prosadit svou,“ naříkala, „a kdybych byla +mohla jet do Brightonu s celou rodinou, tak k tomu nemuselo +dojít. Ale Lydia, chudinka zlatá, tam neměla nikoho, kdo by se +o ni staral. Forsterovi ji neměli pustit z očí ani na chvilku! +Jistě šijí vůbec nevšímali a tak podobně, protože Lydia by nic +neprovedla, kdyby ji byli pořádně hlídali. Vždycky jsem si +o nich myslela, že jim ji nemůžeme svěřit, ale ukřičeli mě, jako +vždycky. Ubohá děvenka zlatá! A teď odjel i pan Bennet, a já to +tuším, že vyzve Wickhama na souboj, až ho najde, a ten ho zabije, +a co si pak počneme? Collinsovi nás odsud vyženou, ještě než jeho +tělo v hrobě vychladne, a jestli se nás ty, bratře, dobrotivě +neujmeš, pak nevím, kam se podějeme.“ Všichni ji chlácholili, aby +si to tak nebrala, a pan Gardiner, když ji nejprve ujistil o své +náklonnosti k ní a její rodině, jí sdělil, že hodlá odcestovat +nazítří do Londýna a že bude všemožně nápomocen panu Bennetovi +v úsilí vypátrat Lydii. „Nesmíš se zbytečně plašit,“ dodal, „je sice moudré připravit se na nejhorší, ale zatím k tomu nemáme důvod. Není to ještě ani týden, co @@ -9575,8 +8791,8 @@ ani nemohla přát. Jenom zjisti, jakmile budeš v Londýně, kde mohou být, a jestli se ještě nevzali, zařiď, aby to udělali. Na svatební šaty ať nečekají, ale řekni Lydii, že na ně dostane tolik peněz, kolik bude chtít, a že si je koupí po svatbě. Hlavně ale nesmíš připustit, aby se s -ním pan Bennet utkal v souboji. Vypověz mu, jak jsem na tom bídně - že -strachy div o rozum nepřijdu, třesu se a chvěji po celém těle - v boku +ním pan Bennet utkal v souboji. Vypověz mu, jak jsem na tom bídně — že +strachy div o rozum nepřijdu, třesu se a chvěji po celém těle — v boku mě píchá a hlava se mi může rozskočit a srdce mi tak tluče, že si neodpočinu ve dne ani v noci. A že vzkazuji Lydii, mé děvečce zlaté, aby si ty šaty nevybírala, dokud se se mnou neporadí, protože ona neví, ve @@ -9595,7 +8811,6 @@ vyposlechne její obavy a názory o této věci. V jídelně se k nim zakrátko přidružily i Mary s Kitty, které se dříve nemohly objevit, neboť - byly obě příliš zaneprázdněny ve svých pokojích: jedna svou četbou, druhá zušlechťováním svého zevnějšku. @@ -9605,20 +8820,20 @@ snesl, zavinily, že Kitty kňourala ještě trochu víc než jindy. Mary se ovládala natolik, že dokázala s vážnou tváří zašeptat Elizabeth, jakmile zasedly za stůl: -„Jaká to neblahá příhoda! Patrně se to všude rozkřikne, avšak musíme -zbudovat hráz proti toku záští a zaplavit jedna druhé zraněnou hruď -balzámem sesterské útěchy.“ Když viděla, že se Elizabeth nemá k tomu, -aby jí na to něco odpověděla, dodala: „Lydia propadla zkáze, avšak my si -z toho aspoň můžeme odnést cenné ponaučení: ztratí-li žena ctnost, nic -už jí nepomůže - jediný chybný krok ji vede k věčnému zatracení - dobrá -pověst je stejně křehká jako vzácná - nemůžeme ani být dost obezřelé ve -vztahu k opovr-ženíhodnému druhému pohlaví.“ - -Elizabeth k ní v úžasu zvedla zrak, avšak byla příliš zdrcená, aby -odpovídala. Mary toho nedbala a dále se utěšovala morálními dedukcemi ze -zla, které je potkalo. Odpoledne našly obě starší sestry příležitost být -půl hodinky samy a Elizabeth toho okamžitě - +„Jaká to neblahá příhoda! Patrně se to všude rozkřikne, avšak +musíme zbudovat hráz proti toku záští a zaplavit jedna druhé +zraněnou hruď balzámem sesterské útěchy.“ Když viděla, že se +Elizabeth nemá k tomu, aby jí na to něco odpověděla, dodala: +„Lydia propadla zkáze, avšak my si z toho aspoň můžeme odnést +cenné ponaučení: ztratí-li žena ctnost, nic už jí nepomůže +— jediný chybný krok ji vede k věčnému zatracení — dobrá pověst +je stejně křehká jako vzácná — nemůžeme ani být dost obezřelé ve +vztahu k opovrženíhodnému druhému pohlaví.“ + +Elizabeth k ní v úžasu zvedla zrak, avšak byla příliš zdrcená, +aby odpovídala. Mary toho nedbala a dále se utěšovala morálními +dedukcemi ze zla, které je potkalo. Odpoledne našly obě starší +sestry příležitost být půl hodinky samy a Elizabeth toho okamžitě využila k dalším dotazům, na něž Jane ochotně odpovídala. Nejprve si společně zabědovaly nad neblahými důsledky této události, které Elizabeth pokládala za téměř nevyhnutelné a Jane nemohla zcela vyloučit, @@ -9627,34 +8842,31 @@ všechno, úplně dopodrobna, co jsem ještě neslyšela,“ požádala Elizabet „Co říkal plukovník Forster? Jak to, že Forsterovi předem nic nevytušili? Museli je přece spolu často vídat.“ -„Plukovník Forster se skutečně přiznal, zeje často podezíral ze -vzájemných sympatií, hlavně 2 - +„Plukovník Forster se skutečně přiznal, že je často podezíral ze +vzájemných sympatií, hlavně z Lydiiny strany, ale nebral to tak vážně, aby se nad tím znepokojoval. Je mi ho tak líto! Choval se k nám nesmírně ohleduplně a laskavě. Chtěl stejně přijet, aby nás ujistil svou účastí, ještě - než ho vůbec napadlo, že snad nejeli do Skotska, a jakmile se tato obava vynořila, vydal se okamžitě na cestu.“ -„A Denny je tedy přesvědčen, že šiji Wickham nevezme? Byl předem +„A Denny je tedy přesvědčen, že si ji Wickham nevezme? Byl předem zasvěcen do jejich plánů? Mluvil plukovník Forster přímo sním?“ -„Ano, avšak když se ho dotazoval, popřel Denny, že by 0 tom byl předem +„Ano, avšak když se ho dotazoval, popřel Denny, že by o tom byl předem věděl, a nechtěl říci, co si o tom vlastně myslí. Netvrdil už, že si ji -nevezme - a právě to mě vede k domněnce, že snad předtím jeho slova +nevezme — a právě to mě vede k domněnce, že snad předtím jeho slova někdo špatně pochopil.“ „Než plukovník Forster přijel, nikdo z vás tedy zřejmě ani - nezapochyboval, že jsou svoji.“ „Jak by nás to bylo mohlo vůbec napadnout? Mně to trochu dělalo starosti -- zapochybovala jsem tu a tam, zda s ním sestra bude v manželství +— zapochybovala jsem tu a tam, zda s ním sestra bude v manželství šťastna, protože jsem věděla, že se nechoval vždycky docela pěkně. O -tomhle tatíček s ma-tinkou nevěděli, těm dělalo těžkou hlavu, zeje to -tak neuvážený sňatek. Kitty se pak doznala - samozřejmě ji těšilo, zeje -moudřejší než my - že jí Lydia v posledním dopise něco takového +tomhle tatíček s matinkou nevěděli, těm dělalo těžkou hlavu, že je to +tak neuvážený sňatek. Kitty se pak doznala — samozřejmě ji těšilo, že je +moudřejší než my — že jí Lydia v posledním dopise něco takového naznačovala. Zřejmě věděla už dlouhé týdny, že se mají rádi.“ „Ale ne předtím, než odjeli do Brightonu?“ @@ -9673,7 +8885,6 @@ pověděly, co o něm víme! Tohle by se nebylo muselo stát!“ „Snad by to bývalo moudřejší,“ odpověděla sestra, „ale zdálo se mi neomluvitelné obvinit někoho z dávných prohřešků, když nevím, zda se od té doby nezměnil. Měly jsme nejlepší - úmysly.“ „Zapamatoval si plukovník Forster něco z toho dopisu, který Lydia @@ -9682,58 +8893,58 @@ zanechala pro jeho ženu?“ „Přivezl nám jej přečíst.“ Jane jej vyňala z kabelky a podala Elizabeth. Obsahoval toto sdělení: -Nejdražší Harrieto, - -to se nasměješ, až zjistíš, že jsem zmizela, sama se musím smát, když si -představím, jak budete překvapeni, ai mě zítra ráno začnete postrádat. -Odjíždím do Gretna Greenu, a jestli neuhádneš s kým, budu Tě muset -považovat za husičku, protože miluju jen jednoho muže na světě, a ten je -anděl. Umřela bych bez něho, a tak si myslím, le na tom není nic -špatného, když odjedeme. Našim nic nepiš, jestli se Ti nechce, protože -budou tím víc koukat, až ode mne dostanou psaníiko s podpisem „Lydia -Wickhamová“. To bude povedený žert! Směji se tak, že sotva udržím pero v -ruce. Prosím, omluv mě u Pratta, že si s ním dnes večer nezatančím, jak -jsem mu slíbila. Řekni mu, že doufám, že mi to promine, až se všechno -doví, a řekni mu, že si s ním zatančím s největší radostí, až se příště -sejdeme někde na plese. Pošlu si pro věci, až se vrátím do Longbournu, -ale byla bych ráda, kdybys řekla Sally, aby zašila tu velikánskou -trhlinu na těch vyšívaných mušelínových šatech, než je zabalí. %ij -blaze. Pozdravuj svého manžela. Doufám, že nám připijete na šťastnou -cestu. - Tvá upřímná - -přítelkyně - -Lydia Bennetová - -„Taková lehkovážnost, taková lehkovážnost!“ zvolala Elizabeth, když -dočetla. „Jak může v takové chvíli psát tímhle tónem! Ale aspoň svědčí -ten dopis o tom, že ona se vydávala na cestu s vážnými úmysly. Ať už ji -potom přemluvil k čemukoli, ona se vědomě do ničeho špatného nepouštěla. -Chudák tatíček! Co ten si při tom musel myslet!“ - -„Neviděla jsem ještě nikoho tak z hloubi duše otřeseného. Dobrých deset -minut ze sebe nevypravil slova. Mamince se okamžitě udělalo špatně a v -celém domě zavládl hrozný - -zmatek!“ - -„Prosím tě, Jane,“ zvolala Elizabeth, „a zbyla tu jediná služka, která -by to všechno byla do večera podrobně nevěděla?“ - -„Nevím. Snad ano. Aleje moc těžké, dát v takové chvíli na všechno pozor. -Maminka měla hysterický záchvat, a třebaže jsem se ze všech sil snažila -jí pomoci, asi jsem neudělala tolik, kolik jsem mohla. Ale popadla mě -taková hrůza z toho, co se může stát, že jsem nevěděla, kde mi hlava -stojí.“ - -„Bylo toho na tebe moc, že jsi ji sama ošetřovala. Nevypadáš vůbec -dobře. Kéž bych tu byla bývala s tebou! Takhle spočívalo všechno to -trápení a starosti jen na tobě.“ - -„Mary i Kitty byly moc milé a byly by se se mnou podělily o všechnu -námahu, o tom jsem přesvědčena, ale nechtěla jsem to ani po jedné, ani -po druhé žádat. Kitty je tak štíhlá a křehká + Nejdražší Harrieto, + + to se nasměješ, až zjistíš, že jsem zmizela, sama se musím + smát, když si představím, jak budete překvapeni, ai mě zítra + ráno začnete postrádat. Odjíždím do Gretna Greenu, a jestli + neuhádneš s kým, budu Tě muset považovat za husičku, protože + miluju jen jednoho muže na světě, a ten je anděl. Umřela bych + bez něho, a tak si myslím, ale na tom není nic špatného, když + odjedeme. Našim nic nepiš, jestli se Ti nechce, protože budou + tím víc koukat, až ode mne dostanou psaníčko s podpisem + „Lydia Wickhamová“. To bude povedený žert! Směji se tak, že + sotva udržím pero v ruce. Prosím, omluv mě u Pratta, že si + s ním dnes večer nezatančím, jak jsem mu slíbila. Řekni mu, + že doufám, že mi to promine, až se všechno doví, a řekni mu, + že si s ním zatančím s největší radostí, až se příště sejdeme + někde na plese. Pošlu si pro věci, až se vrátím do + Longbournu, ale byla bych ráda, kdybys řekla Sally, aby + zašila tu velikánskou trhlinu na těch vyšívaných mušelínových + šatech, než je zabalí. Žij blaze. Pozdravuj svého manžela. + Doufám, že nám připijete na šťastnou cestu. — Tvá upřímná + přítelkyně + + Lydia Bennetová + +„Taková lehkovážnost, taková lehkovážnost!“ zvolala Elizabeth, +když dočetla. „Jak může v takové chvíli psát tímhle tónem! Ale +aspoň svědčí ten dopis o tom, že ona se vydávala na cestu +s vážnými úmysly. Ať už ji potom přemluvil k čemukoli, ona se +vědomě do ničeho špatného nepouštěla. Chudák tatíček! Co ten si +při tom musel myslet!“ + +„Neviděla jsem ještě nikoho tak z hloubi duše otřeseného. Dobrých +deset minut ze sebe nevypravil slova. Mamince se okamžitě udělalo +špatně a v celém domě zavládl hrozný zmatek!“ + +„Prosím tě, Jane,“ zvolala Elizabeth, „a zbyla tu jediná služka, +která by to všechno byla do večera podrobně nevěděla?“ + +„Nevím. Snad ano. Ale je moc těžké, dát v takové chvíli na +všechno pozor. Maminka měla hysterický záchvat, a třebaže jsem +se ze všech sil snažila jí pomoci, asi jsem neudělala tolik, +kolik jsem mohla. Ale popadla mě taková hrůza z toho, co se může +stát, že jsem nevěděla, kde mi hlava stojí.“ + +„Bylo toho na tebe moc, že jsi ji sama ošetřovala. Nevypadáš +vůbec dobře. Kéž bych tu byla bývala s tebou! Takhle spočívalo +všechno to trápení a starosti jen na tobě.“ + +„Mary i Kitty byly moc milé a byly by se se mnou podělily +o všechnu námahu, o tom jsem přesvědčena, ale nechtěla jsem to +ani po jedné, ani po druhé žádat. Kitty je tak štíhlá a křehká a Mary se tolik učí, že ji nelze vyrušovat, když odpočívá. Tetička Philipsová k nám přišla v úterý, když tatíček odjel, a byla tak hodná, že se mnou zůstala až do čtvrtka. Byla to pro nás pro všechny velká @@ -9759,37 +8970,22 @@ dojde nějaká zpráva od pana Benneta, avšak listonoš přišel a nepřinesl od něho ani řádečku. Znali otce a věděli, že se obvykle jen liknavě a nerad odhodlává k psaní, avšak nadali se, že za těchto okolností se přece jen donutí. Nezbytně z toho vyplývalo, že pro ně nemá žádné - dobré noviny, avšak i to by byli rádi věděli najisto. Pan Gardi-ner čekal jen na poštu a pak se hned vydal na cestu. Když odjel, mohli se v Longbournu aspoň spolehnout na to, že je bude stále zpravovat, co je nového, a strýček při rozloučení slíbil, že bude naléhat na pana Benneta, aby se co nejdříve vrátil domů, čímž velice potěšil svou -sestru, neboť to pokládala za jedinou záruku, zejí manžel nepadne v +sestru, neboť to pokládala za jedinou záruku, že jí manžel nepadne v souboji. Paní Gardineroyá hodlala setrvat i s dětmi v Hertfordshiru ještě několik dní, neboť se domnívala, že svou přítomností neteřím ulehčí. Střídala se -s nimi v ošetřování paní - -Bennetové, a byla jim velkou útěchou ve volných chvílích. I jejich druhá -teta je často navštěvovala a přicházela vždy, jak prohlašovala, s -úmyslem je rozptýlit a povzbudit; jelikož - -však jim pokaždé vylíčila nějaký nový příklad Wickhamovy rozmařilosti a +s nimi v ošetřování paní Bennetové, a byla jim velkou útěchou ve volných chvílích. I jejich druhá teta je často navštěvovala a přicházela vždy, jak prohlašovala, s úmyslem je rozptýlit a povzbudit; jelikož však jim pokaždé vylíčila nějaký nový příklad Wickhamovy rozmařilosti a zbrklosti, opouštěla je obvykle v stísněnější náladě než předtím. Celý Meryton snaživě očerňoval muže, kterého tu ještě před třemi měsíci měli za anděla. Šla fáma, že je zadlužen u všech místních obchodníků, a -jeho pletky, vesměs poctěné označením svedení, se probíraly v každé -kupecké rodině. Kdekdo o něm prohlašoval, že je to největší - -zvrhlík pod sluncem, a kdekdo si najednou uvědomoval, že nikdy -nedůvěřoval jeho předstírané dobrosrdečnosti. Elizabeth z toho ze všeho -sice věřila každému pátému slovu, ale stačilo to, aby se ještě utvrdila -v přesvědčení, zeje sestra ztracena, a dokonce i Jane, která - -tomu všemu přikládala ještě méně víry, téměř ztrácela naději, zvláště +jeho pletky, vesměs poctěné označením svedení, se probíraly v každé kupecké rodině. Kdekdo o něm prohlašoval, že je to největší zvrhlík pod sluncem, a kdekdo si najednou uvědomoval, že nikdy nedůvěřoval jeho předstírané dobrosrdečnosti. Elizabeth z toho ze všeho sice věřila každému pátému slovu, ale stačilo to, aby se ještě utvrdila v přesvědčení, že je sestra ztracena, a dokonce i Jane, která tomu všemu přikládala ještě méně víry, téměř ztrácela naději, zvláště když dny uplývaly, a kdyby byli skutečně odjeli do Skotska, kteroužto možnost ještě úplně nezavrhla, museli by o nich už mít s největší pravděpodobností nějakou zprávu. @@ -9798,26 +8994,19 @@ Pan Gardiner odjel z Longbournu v neděli a v úterý od něho jeho choť dostala psaní; oznamoval jim, že hned po svém příjezdu vyhledal švagra a přemluvil ho, aby se nastěhoval k němu do Gracechurch Street, že pan Bennet ještě před jeho příjezdem navštívil Epsom a Clapham, avšak bez -valného výsledku, a že je nyní odhodlán poptávat se ve všech větších -hotelích, neboť se mu zdá dost pravděpodobné, že se po příjezdu do -Londýna zprvu v některém ubytovali, než si našli - -byt. Pan Gardiner sám si od tohoto počínání příliš mnoho neslibuje, -avšak jelikož si to švagr přeje, hodlá mu v tom pomáhat. Dodal, že pan +valného výsledku, a že je nyní odhodlán poptávat se ve všech větších hotelích, neboť se mu zdá dost pravděpodobné, že se po příjezdu do Londýna zprvu v některém ubytovali, než si našli byt. Pan Gardiner sám si od tohoto počínání příliš mnoho neslibuje, avšak jelikož si to švagr přeje, hodlá mu v tom pomáhat. Dodal, že pan Bennet zatím nechce ani slyšet, aby opustil Londýn, a slíbil opět brzy psát. Dopis měl takovouto doušku: -Napsal jsem plukovníku Forsterovi a pohádal jsem ho, aby se snažil -zjistit u pluku od Wickhamových kamarádů, má-li ten člověk nějaké -příbuzné nebo známé, kteří by mohli vědět, kde se asi v Londýně ukrývá. -Najde-li se tam někdo, kdo by byl s to nám pomoci, a my bychom získali -takovéto vodítko, mohlo by to být velmi důležité. Plukovník Forster -jistě - -udělá, co je v jeho silách, aby nám vyhověl. Ted mě však napadá, že by -snad Lízinka spíš než - -kdokoli jiný mohla vědět, má-li ještě nějaké příbuzné. + Napsal jsem plukovníku Forsterovi a pohádal jsem ho, aby se + snažil zjistit u pluku od Wickhamových kamarádů, má-li ten + člověk nějaké příbuzné nebo známé, kteří by mohli vědět, kde + se asi v Londýně ukrývá. Najde-li se tam někdo, kdo by byl + s to nám pomoci, a my bychom získali takovéto vodítko, mohlo + by to být velmi důležité. Plukovník Forster jistě udělá, co + je v jeho silách, aby nám vyhověl. Ted mě však napadá, že by + snad Lízinka spíš než kdokoli jiný mohla vědět, má-li ještě + nějaké příbuzné. Elizabeth nezapochybovala ani na chvilku, odkud pramení toto uznání její informovanosti, avšak neměla možnost poskytnout údaje natolik @@ -9836,71 +9025,67 @@ všechnu poštu v otcově nepřítomnosti otevírala, přečetla i tento. Elizabeth věděla, jak povedené bývají bratránkovy písemné projevy, a tak se jí koukala přes rameno a četla s ní. Stálo tam psáno: -Vážený pane, - -pokládám za svou povinnost (vzhledem k našemu příbuzenskému svazku a -vzhledem k svému postavení v životě) projevit Vám soustrast - -v osudové rané, jež na Vás nyní doléhá a o níž nás včera zpravil Ust Z -Hertfordshiru. Přijměte prosím ujišténí, vážený pane, že moje chot i já -upřímně cítíme s Vámi i váženou Vaší rodinou ve chvíli nynějšího -neštěstí, které je tím horší, že v takovémto případě čas nemá moc -zahladit stopy. Já ze své strany nebudu skrblit slovy, která by Vás -mohla povzbudit v tak hrozném neštěstí ~ nebo Vás utěšit za okolností, -jež víc než kterékoli jiné musí skličovat duši rodičovskou. Smrt Vaší -dcery by byla ve srovnání s tímto hotovým požehnáním. A nanejvýš - -politováníhodná je skutečnost, že lze předpokládat, jak mi moje drahá -Charlotte sdělila, že nevázanost Vaší dcery pramení z nadměrné -shovívavosti; zároveň však pro Vaši útěchu i útěchu paní Bennetove jsem -spíše nakloněn věřit tomu, že je jí špatnost vrozená, jinak by se -nemohla dopustit takové nehoráznosti v tak mladém věku. Atje tomu však -tak či onak, jste hodni nezměrného politování, v čemž se mnou souhlasí -nejen moje choť, ale rovněž i lady Catherine a její dcera, jimž jsem -celý případ vylíčil. Připojily se k mému názoru, že chybný - -krok jedné dcery poškodí vyhlídky všech ostatních, neboť jak lady -Catherine ráčila podotknout, kdo vstoupí ve svazek s takovou rodinou ? -Pod tímto zorným úhlem vzpomínám s hlubokým zadostiučiněním na jistou -příhodu z loňského listopadu, nebot'kdyby to bylo dopadlo jinak, byl -bych ted nutně zapleten do Vašich strastí a hanby. Přijměte laskavě moji -radu, vážený pane, abyste se utěšil, jak nejlépe dovedete, odvrhl od -sebe nehodné dítě navždy a nechal ji sklízet plody jejího mrzkého činu. -Zůstávám, vážený pane, Vám oddaný atd., atd. - -Pan Gardiner už nepsal, dokud mu plukovník Forster neodpověděl, a ani -pak jim nemohl sdělit nic příjemného. Nikdo si nevzpomínal, že by měl -Wickham jediného příbuzného, s kterým by udržoval styky, a bylo jisté, -že nikdo z nejbližšího kruhu jeho rodiny už nežije. Dříve míval hodně -přátel, avšak od té doby, co vstoupil do domobrany, zřejmě s nikým -zvlášť - -důvěrné přátelství neudržoval. Nevědělo se tedy o nikom, kdo by o něm -mohl podat nějakou zprávu. Ajeho beznadějná finanční situace byla pádným -důvodem, aby se skrýval - kromě - -obavy, aby ho neobjevili Lydiini příbuzní - neboť právě vyšlo najevo, že -po sobě zanechal karetní dluhy, dosahující značné částky. Plukovník -Forster se domníval, že kdyby se měly zaplatit všechny jeho výdaje v -Brightonu, tisíc liber - -by to nespravilo. Je dlužen kdekomu ve městě, ale jeho čestné - -I dluhy jsou ještě daleko hrozivější. Pan Gardiner se nesnažil utajit -tyto skutečnosti před příbuznými. Jane naslouchala s rostoucí hrůzou. -„Hazardní hráč!“ zvolala. „To je zcela neočekávané. O tom jsem neměla -ani tušení!“ Pan Gardiner dodával, že mohou uvítat otce doma nazítří, to -jest v sobotu. Zdrcen neúspěchem všeho, co podnikli, podlehl švagrovu -naléhání, aby se vrátil k rodině a nechal na něm, cokoli se naskytne -možnost udělat, aby byli uprchlíci odhaleni. Když to sdělili paní -Bennetove, neprojevila takové uspokojení, jaké její + Vážený pane, -děti očekávaly vzhledem k tomu, že se předtím tak strachovala o manželův -život. + pokládám za svou povinnost (vzhledem k našemu příbuzenskému + svazku a vzhledem k svému postavení v životě) projevit Vám + soustrast v osudové rané, jež na Vás nyní doléhá a o níž nás + včera zpravil Ust Z Hertfordshiru. Přijměte prosím ujišténí, + vážený pane, že moje chot i já upřímně cítíme s Vámi + i váženou Vaší rodinou ve chvíli nynějšího neštěstí, které je + tím horší, že v takovémto případě čas nemá moc zahladit + stopy. Já ze své strany nebudu skrblit slovy, která by Vás + mohla povzbudit v tak hrozném neštěstí ~ nebo Vás utěšit za + okolností, jež víc než kterékoli jiné musí skličovat duši + rodičovskou. Smrt Vaší dcery by byla ve srovnání s tímto + hotovým požehnáním. A nanejvýš politováníhodná je skutečnost, + že lze předpokládat, jak mi moje drahá Charlotte sdělila, že + nevázanost Vaší dcery pramení z nadměrné shovívavosti; + zároveň však pro Vaši útěchu i útěchu paní Bennetove jsem + spíše nakloněn věřit tomu, že je jí špatnost vrozená, jinak + by se nemohla dopustit takové nehoráznosti v tak mladém věku. + Ať je tomu však tak či onak, jste hodni nezměrného + politování, v čemž se mnou souhlasí nejen moje choť, ale + rovněž i lady Catherine a její dcera, jimž jsem celý případ + vylíčil. Připojily se k mému názoru, že chybný krok jedné + dcery poškodí vyhlídky všech ostatních, neboť jak lady + Catherine ráčila podotknout, kdo vstoupí ve svazek s takovou + rodinou ? Pod tímto zorným úhlem vzpomínám s hlubokým + zadostiučiněním na jistou příhodu z loňského listopadu, neboť + kdyby to bylo dopadlo jinak, byl bych teď nutně zapleten do + Vašich strastí a hanby. Přijměte laskavě moji radu, vážený + pane, abyste se utěšil, jak nejlépe dovedete, odvrhl od sebe + nehodné dítě navždy a nechal ji sklízet plody jejího mrzkého + činu. Zůstávám, vážený pane, Vám oddaný atd., atd. + +Pan Gardiner už nepsal, dokud mu plukovník Forster neodpověděl, +a ani pak jim nemohl sdělit nic příjemného. Nikdo si nevzpomínal, +že by měl Wickham jediného příbuzného, s kterým by udržoval +styky, a bylo jisté, že nikdo z nejbližšího kruhu jeho rodiny už +nežije. Dříve míval hodně přátel, avšak od té doby, co vstoupil +do domobrany, zřejmě s nikým zvlášť důvěrné přátelství +neudržoval. Nevědělo se tedy o nikom, kdo by o něm mohl podat +nějakou zprávu. A jeho beznadějná finanční situace byla pádným +důvodem, aby se skrýval — kromě obavy, aby ho neobjevili Lydiini +příbuzní — neboť právě vyšlo najevo, že po sobě zanechal karetní +dluhy, dosahující značné částky. Plukovník Forster se domníval, +že kdyby se měly zaplatit všechny jeho výdaje v Brightonu, tisíc +liber by to nespravilo. Je dlužen kdekomu ve městě, ale jeho +čestné dluhy jsou ještě daleko hrozivější. Pan Gardiner se +nesnažil utajit tyto skutečnosti před příbuznými. Jane +naslouchala s rostoucí hrůzou. „Hazardní hráč!“ zvolala. „To je +zcela neočekávané. O tom jsem neměla ani tušení!“ Pan Gardiner +dodával, že mohou uvítat otce doma nazítří, to jest v sobotu. +Zdrcen neúspěchem všeho, co podnikli, podlehl švagrovu naléhání, +aby se vrátil k rodině a nechal na něm, cokoli se naskytne +možnost udělat, aby byli uprchlíci odhaleni. Když to sdělili paní +Bennetove, neprojevila takové uspokojení, jaké její děti +očekávaly vzhledem k tomu, že se předtím tak strachovala +o manželův život. „Cože, on se vrací domů, a bez chudinky Lydie?“ zvolala. „Přece nemůže odjet z Londýna, dokud je nenajde. Kdo potom vyzve Wickhama na souboj a -donutí ho, aby šiji vzal, když tam nebude?“ +donutí ho, aby si ji vzal, když tam nebude?“ Jelikož paní Gardinerová už hleděla, aby byla doma, domluvily se, že se ona s dětmi vydá na cestu, jakmile se vrátí pan Bennet. Kočár, v němž @@ -9909,24 +9094,21 @@ překonali první úsek cesty, přivezl tedy pána domu do Longbournu. Paní Gardinerová neodjížděla o nic moudřejší ohledně Elizabeth a jejího přítele z Derbyshiru, než byla předtím. Její neteř před ní sama nevyslovila jeho jméno a nestalo se ani to, co paní - Gardinerová zpola očekávala, že totiž bude následovat dopis od něho. Elizabeth nedostala žádnou poštu, která by mohla přicházet z Pemberley. -Vzhledem k neblahým událostem, které postihly rodinu, nemusela Elizabeth -vysvětlovat, proč - -je tak smutná, a nikdo Z toho nic nevyvozoval, třebaže ona sama se tou -dobou už vyznala ve svých citech a dobře si uvědomovala, že kdyby byla o -žádném Darcym v životě neslyšela, snášela by hrůzu z Lydiiny hanby -poněkud lépe. „Byla bych si ušetřila pár bezesných nocí,“ říkala si. +Vzhledem k neblahým událostem, které postihly rodinu, nemusela +Elizabeth vysvětlovat, proč je tak smutná, a nikdo z toho nic +nevyvozoval, třebaže ona sama se tou dobou už vyznala ve svých +citech a dobře si uvědomovala, že kdyby byla o žádném Darcym +v životě neslyšela, snášela by hrůzu z Lydiiny hanby poněkud +lépe. „Byla bych si ušetřila pár bezesných nocí,“ říkala si. Pan Bennet přijel a navenek dělal dojem vyrovnaného filosofa jako vždy. Byl málomluvný, jako býval stále, nezmínil se o záležitosti, která jej odvolala z domova, a jeho dcery zprvu neměly odvahu o tom začít samy. Až když s nimi odpoledne zasedl k čaji, odvážila se Elizabeth zavést na to řeč; - politovala ho, co všechno musel zakusit, načež on odpověděl [ „Nemluv o tom. Kdo by za to měl pykat spíš než já? Co jsem si nadrobil, to si musím sníst.“ @@ -9934,10 +9116,9 @@ musím sníst.“ „Soudíte se příliš přísně,“ řekla Elizabeth. „Jen mě před tím varuj. Tohoto prohřešku se lidská povaha často -dopouští. Ne, Lízinko, ať - -jednou v životě také pocítím, co jsem zavinil. Nebojím se, že by to -vědomí bylo příliš těžkým břemenem. Však brzy pomine.“ +dopouští. Ne, Lízinko, ať jednou v životě také pocítím, co jsem +zavinil. Nebojím se, že by to vědomí bylo příliš těžkým břemenem. +Však brzy pomine.“ „Domníváte se, že jsou v Londýně?“ @@ -9945,19 +9126,18 @@ vědomí bylo příliš těžkým břemenem. Však brzy pomine.“ „A Lydia si tak přála podívat se do Londýna,“ dodala Kitty. -„Pakje tedy spokojena,“ odvětil otec suše, „a pobude si tam patrně delší -čas.“ Po krátké odmlce pokračoval: +„Pak je tedy spokojena,“ odvětil otec suše, „a pobude si tam +patrně delší čas.“ Po krátké odmlce pokračoval: -„Nemám ti za zlé tu květnovou rozmluvu, Lízinko; vzhledem k vývoji -událostí dokazuje, že máš dar velké prozíravosti.“ +„Nemám ti za zlé tu květnovou rozmluvu, Lízinko; vzhledem +k vývoji událostí dokazuje, že máš dar velké prozíravosti.“ Vyrušil je příchod slečny Bennetové, která odnášela matce čaj. „Takový tyjátr je pastva pro oko!“ zvolal. „Dodá to neštěstí aspoň lesku! Musím to někdy také - zkusit. Zavřu se v knihovně, vezmu si šláfrok a noční čepičku a budu vás -ze všech sil prohánět - nebo s tím snad počkám, až uteče Kitty.“ +ze všech sil prohánět — nebo s tím snad počkám, až uteče Kitty.“ „Já nikam neuteču, tatíčku,“ řekla Kitty dotčeně. „Kdybych já jela do Brightonu, uměla bych se chovat lip než Lydia.“ @@ -9968,8 +9148,7 @@ abych byl opatrnější, a důsledky pocítíš ty. Žádný důstojník mi nesm překročit práh ani projít vsí. Plesy jsou přísně zakázány, ledaže tě bude hlídat některá sestra. Nepustím tě ze stavení, dokud nedokážeš strávit aspoň - -deset minut denně rozumným způ-sobem.“ +deset minut denně rozumným způsobem.“ Kitty, která vzala tyto pohrůžky doslova, se rozplakala. @@ -9989,14 +9168,14 @@ zvolala v údivu paní Hillová, „cožpak nevíte, že náš pán dostal expre od pana Gardinera? Už před dobrou půlhodinou přinesl pošťák psaní.“ Obě děvčata se rozběhla a neztrácela čas dlouhými řečmi. Proběhly halou -do ranního pokoje, odtud do knihovny - ale otec nikde; právě ho chtěly +do ranního pokoje, odtud do knihovny — ale otec nikde; právě ho chtěly hledat nahoře u matky, když tu jim zastoupil cestu lokaj a pravil: „Jestli chcete mluvit s pánem, slečny, odešel do hájku.“ Po tomto sdělení se okamžitě znovu vrátily halou a utíkaly přes trávník za otcem, který pomalu kráčel k lesíku, rozkládajícímu se za stájemi. -Jáne, která nebyla tak lehkonohá ani tak zvyklá běhat jako její sestra, +Jane, která nebyla tak lehkonohá ani tak zvyklá běhat jako její sestra, zůstala brzy pozadu, ale Elizabeth ho rychle doběhla, a sotva dechu popadajíc, dychtivě zvolala: @@ -10004,53 +9183,57 @@ popadajíc, dychtivě zvolala: „Ano, dostal jsem od něho spěšný list.“ -„Nu, a co obsahuje, dobré zprávy - nebo špatné?“ +„Nu, a co obsahuje, dobré zprávy — nebo špatné?“ „Jaké dobré zprávy bychom mohli čekat?“ řekl a vytáhl - dopis z kapsy. „Ale snad by sis to ráda přečetla.“ Elizabeth mu nedočkavě vytrhla dopis z ruky. Nyní už doběhla i Jane. -„čti nahlas,“ řekl otec, „stále tomu jaksi nerozumím.“ Drahý švagre, -Londýn, pondělí 2. srpna +„čti nahlas,“ řekl otec, „stále tomu jaksi nerozumím.“ + + Drahý švagře, -konečně jsem s to podat Vám zprávu o neteři, a celkem vzato nikoli nad -zprávu nejhorší. Krátce poté, co jste mě v sobotu opustil, se mi + Londýn, pondělí 2. srpna -podařilo zjistit, kam se v Londýne uchýlili. Podrobnosti Vám vylíčím, až -se sejdeme, zatím stačí, ze jsme je objevili. Mluvil jsem s oběma + konečně jsem s to podat Vám zprávu o neteři, a celkem vzato + nikoli nad zprávu nejhorší. Krátce poté, co jste mě v sobotu + opustil, se mi podařilo zjistit, kam se v Londýne uchýlili. + Podrobnosti Vám vylíčím, až se sejdeme, zatím stačí, ze jsme + je objevili. Mluvil jsem s oběma „Tedy se přece jen stalo to, več jsem vždy doufala,“ zvolala Jane, „vzali se!“ Elizabeth četla dál - -Mluvil jsem s oběma. Nevzali se, a pokud jsem mohl posoudit, nic -nenasvědčovalo tomu, že by to měli v úmyslu, avšak jste-li ochoten -převzít závazky, které jsem si Vaším jménem dovolil projednat, doufám, -Že zanedlouho budou svoji. Není k tomu zapotřebí nic jiného, než - -abyste své dceři smluvně zajistil příslušnou částku z oněch pěti tisíc -liber, které po Vás a po sestře zdědí Vaše děti, a abyste se nadto -zavázal vyplácet jí do konce svého života sto liber ročně. Na tyto -podmínky jsem vzhledem k okolnostem bez váhání přistoupil Vaším jménem, -jak jste mne pověřil. Posílám tento list spěšně, abych dostal odpověd -bez zbytečné ztráty času. Jistě z toho ze všeho vyrozumíte, že poměry -pana Wickhama nejsou zdaleka tak beznadějné, jak se všeobecně -předpokládalo. V tomto ohledu jsme se mýlili a já Vám s radostí sděluji, -že zbude menší částka, až zaplatí všechny své dluhy, kterou bude mít -připsanou neteř vedle svých vlastních peněz. Dáte-li mi, jak -předpokládám, plnou moc, abych jednal Vaším jménem až do konce, pověřím -okamžitě Haggerstona, aby připravil svatební smlouvu. Nevidím vůbec -důvod, abyste se znovu obtěžoval do Londýna; zůstaňte klidně v -Long-bournu a spolehněte se, že vše pečlivě a starostliví zařídím. -Odepište co nejdříve a pošlete mi podrobné pokyny. Pokládám za nejlepší, -aby se vdávala od nás, a doufáme, že s tím budete souhlasit. Dnes se k -nám nastěhuje. Napíši Vám znovu, jakmile jednání pokročí. - -Vám oddaný Edw. Gardiner - -„Je to možné?“ zvolala Elizabeth, když dočetla. „Opravdu šiji tedy -vezme?“ + Mluvil jsem s oběma. Nevzali se, a pokud jsem mohl posoudit, + nic nenasvědčovalo tomu, že by to měli v úmyslu, avšak + jste-li ochoten převzít závazky, které jsem si Vaším jménem + dovolil projednat, doufám, Že zanedlouho budou svoji. Není + k tomu zapotřebí nic jiného, než abyste své dceři smluvně + zajistil příslušnou částku z oněch pěti tisíc liber, které po + Vás a po sestře zdědí Vaše děti, a abyste se nadto zavázal + vyplácet jí do konce svého života sto liber ročně. Na tyto + podmínky jsem vzhledem k okolnostem bez váhání přistoupil + Vaším jménem, jak jste mne pověřil. Posílám tento list + spěšně, abych dostal odpověd bez zbytečné ztráty času. Jistě + z toho ze všeho vyrozumíte, že poměry pana Wickhama nejsou + zdaleka tak beznadějné, jak se všeobecně předpokládalo. + V tomto ohledu jsme se mýlili a já Vám s radostí sděluji, že + zbude menší částka, až zaplatí všechny své dluhy, kterou bude + mít připsanou neteř vedle svých vlastních peněz. Dáte-li mi, + jak předpokládám, plnou moc, abych jednal Vaším jménem až do + konce, pověřím okamžitě Haggerstona, aby připravil svatební + smlouvu. Nevidím vůbec důvod, abyste se znovu obtěžoval do + Londýna; zůstaňte klidně v Long-bournu a spolehněte se, že + vše pečlivě a starostliví zařídím. Odepište co nejdříve + a pošlete mi podrobné pokyny. Pokládám za nejlepší, aby se + vdávala od nás, a doufáme, že s tím budete souhlasit. Dnes se + k nám nastěhuje. Napíši Vám znovu, jakmile jednání pokročí. + + Vám oddaný Edw. Gardiner + +„Je to možné?“ zvolala Elizabeth, když dočetla. „Opravdu si ji +tedy vezme?“ „Wickham není tak podlý, jak jsme se obávali,“ dodala její sestra. „Drahý tatíčku, blahopřeji vám.“ @@ -10061,10 +9244,11 @@ vezme?“ Naléhala na něho vší mocí, aby neztrácel čas. -„Ach, tatíčku milý,“ zvolala, „vraťte se domů a okamžitě odepište. -Uvažte, že v takovémhle případě je každý okamžik cenný.“ +„Ach, tatíčku milý,“ zvolala, „vraťte se domů a okamžitě +odepište. Uvažte, že v takovémhle případě je každý okamžik +cenný.“ -„Dovolte, abych to udělala za vás,“ pravila Jane, „nemá-te-li chuť sám +„Dovolte, abych to udělala za vás,“ pravila Jane, „nemáte-li chuť sám se obtěžovat.“ „Nemám do toho vůbec chuť,“ odpověděl, „ale být to musí.“ @@ -10072,14 +9256,15 @@ se obtěžovat.“ „A smím se zeptat -“ řekla Elizabeth; „těm podmínkám zřejmě musíte vyhovět.“ -„Vyhovět! Stydím se jen, že žádá tak málo.“ „A vzít se musí! A přitom je -to takový člověk!“ +„Vyhovět! Stydím se jen, že žádá tak málo.“ + +„A vzít se musí! A přitom je to takový člověk!“ „Ano, ano, vzít se musí. Nedá se nic jiného dělat. Jen bych moc rád věděl dvě věci: za prvé, kolik peněz na to strýček obětoval, aby to dokázal, a za druhé, jak mu to kdy dokážu splatit.“ -„Jaké peníze? Že by strýček - ?“ zvolala Jane. „Co tím chcete říct, +„Jaké peníze? Že by strýček — ?“ zvolala Jane. „Co tím chcete říct, tatíčku?“ „Chci tím říct, že žádný chlap se zdravým rozumem by si nevzal Lydii za @@ -10101,8 +9286,7 @@ uchýlila do ranního salónku. „Přece jen se tedy vezmou,“ zvolala Elizabeth, když za nimi zapadly dveře. „Jak je to na světě - -divně zařízeno! Za tohle mu máme být vděčni! Máme se radovat, že šiji +divně zařízeno! Za tohle mu máme být vděčni! Máme se radovat, že si ji vezme, ačkoli spolu sotva mohou být šťastni a ačkoli je to tak bezcharakterní člověk. Ach, Lydie!“ @@ -10115,17 +9299,16 @@ nějaké narodí. Jak by mohl strýček postrádat třeba jen pět tisíc?“ „Jestli se někdy dozvíme, jaké měl Wickham dluhy,“ pravila Elizabeth, „a kolik dostala sestra upsáno, budeme si moci přesně spočítat, co pro ně udělal strýc Gardiner, protože Wickham nemá ani groš. Takový čin jim ani -nemůžeme oplatit. Jaká je to od strýčka i od tetičky oběť, že šiji -vezmou k sobě, zejí poskytnou svou záštitu a morální podporu! Co je +nemůžeme oplatit. Jaká je to od strýčka i od tetičky oběť, že si ji +vezmou k sobě, že jí poskytnou svou záštitu a morální podporu! Co je proti tomu dlouholetá vděčnost! Touhle dobou už je vlastně u nich! Nezastydí-li se až do hloubi duše před takovou dobrotou, nezaslouží si být šťastná. Že se vůbec dokáže podívat tetičce do očí!“ „Musíme se vynasnažit zapomenout, co všechno tomu předcházelo,“ -řekla.Jane. „Doufám a věřím, že spolu nakonec přece jen budou šťastni. -Je svolný šiji vzít, a tím podle mého přece jen dokázal, že se umoudřil. +řekla Jane. „Doufám a věřím, že spolu nakonec přece jen budou šťastni. +Je svolný si ji vzít, a tím podle mého přece jen dokázal, že se umoudřil. Vzájemná náklonnost na ně bude mít blahodárný vliv; pevně - doufám, že se v tichosti někde usadí a budou žít tak rozumně, až se po čase na jejich pošetilosti z mládí zapomene.“ @@ -10145,29 +9328,19 @@ odvětil chladně: Elizabeth vzala list z psacího stolu a spolu kráčely nahoru. Jak Mary tak Kitty seděly u paní - -Bennetové, dozví se to tedy všechny najednou. Oznámily matce stručně, že -přinášejí dobré - -zprávy, a pak jí dopis přečetly nahlas. Paní Bennetová z toho byla celá -pryč. Jakmile Jane dospěla k páně Gardinero-vu sdělení, že snad -zanedlouho budou svoji, projevila radost, která - -se s každou větou bouřlivěji stup-ňovala. Brzy podlehla tak prudkému -hnutí mysli z nadšení, jak byla předtím rozčiléna ze zármutku a -starostí. Jí stačilo vědomí, že vdává dceru. Nepřipouštěla si obavy o +Bennetové, dozví se to tedy všechny najednou. Oznámily matce stručně, že přinášejí dobré zprávy, a pak jí dopis přečetly nahlas. Paní Bennetová z toho byla celá pryč. Jakmile Jane dospěla k páně Gardinero-vu sdělení, že snad zanedlouho budou svoji, projevila radost, která se s každou větou bouřlivěji stup-ňovala. Brzy podlehla tak prudkému hnutí mysli z nadšení, jak byla předtím rozčiléna ze zármutku a starostí. Jí stačilo vědomí, že vdává dceru. Nepřipouštěla si obavy o její spokojenost, nezadržovala ji trapná vzpomínka na její přečin. „Má děvenko zlatá, moje Lydinko!“ volala. „To mám radost! Tak ona se -bude vdávat! - Znovu se s ní shledám! - V šestnácti už bude paní! - Já +bude vdávat! — Znovu se s ní shledám! — V šestnácti už bude paní! — Já mám tak dobrého, laskavého bratra! -Vždyť jsem to věděla. - Věděla jsem, že všechno zařídí ! Jak ráda bych +Vždyť jsem to věděla. — Věděla jsem, že všechno zařídí ! Jak ráda bych ji tu měla! A drahého Wickhama ovšem také! Ale co šaty, svatební šaty? Musím o tom okamžitě napsat švagrové. Lízinko, běž za tatínkem, děvenko, a zeptej se ho, kolik jí na to dá. Ne, počkej, půjdu sama. Zazvoň na Hillovku, Kitty. Jsem za minutku notová. Má děvenka zlatá, moje Lydinka -- to bude radosti, až ji tu budeme zase mít!“ +— to bude radosti, až ji tu budeme zase mít!“ Ve snaze usměrnit poněkud tyto mocné výlevy, vynasnažila se ji nejstarší dcera upozornit, že celá rodina je nyní panu Gardinerovi zavázána. @@ -10181,12 +9354,7 @@ ne-li vlastní strýc? Kdyby neměl rodinu, zdědila bych po něm přece všechno já a moje děti; však je to poprvé, kdy jsme ho něco stáli, kromě občasných dárků. Ach, -já mám takovou radost! Zakrátko budu mít vdanou dceru. Paní Wickhamová! -- Nezní to roztomile? A to jí bylo v červenci teprve šestnáct. Jane, -děvenko moje, jsem tak rozrušená, že neudržím pero v ruce; napíšeš za -mě, já - -ti budu diktovat. Domluvím se s tatínkem o penězích až potom, ale různé +já mám takovou radost! Zakrátko budu mít vdanou dceru. Paní Wickhamová! - Nezní to roztomile? A to jí bylo v červenci teprve šestnáct. Jane, děvenko moje, jsem tak rozrušená, že neudržím pero v ruce; napíšeš za mě, já ti budu diktovat. Domluvím se s tatínkem o penězích až potom, ale různé věci je třeba objednat bez otálení.“ I oddala se podrobným úvahám, týkajícím se kartounu, mušelínu a batistu, @@ -10198,16 +9366,13 @@ jako obvykle. Krom toho se jí v hlavě rodily další záměry. „Zajedu do Merytonu,“ prohlásila, „jen co se obléknu a sdělím tu dobrou, šťastnou zprávu sestře Philipsové. A na zpáteční cestě se mohu stavit u -lady Lucasové a u paní Lon-gové. Kitty, seběhni dolů a zavolej mi kočár. +lady Lucasové a u paní Longové. Kitty, seběhni dolů a zavolej mi kočár. Projížďka na čerstvém vzduchu mi určitě prospěje. Nechcete některá něco v Merytonu, děvčata? Á, tady máme Hillovku! Slyšela jste už tu novinu, milá Hillovko? Slečna Lydia se bude vdávat a vy dostanete mísu punče, aby vám bylo na svatbě veselo.“ -Paní Hillová se hned dala slyšet, že má velkou radost. Elizabeth -přijímala s ostatními její - -blahopřání, až se jí z té komedie udělalo špatně a musela se uchýlit do +Paní Hillová se hned dala slyšet, že má velkou radost. Elizabeth přijímala s ostatními její blahopřání, až se jí z té komedie udělalo špatně a musela se uchýlit do svého pokoje, aby si to mohla v klidu rozvážit. Chudák Lydia je na tom v nejlepším případě dost bledě, a to musí být @@ -10215,134 +9380,112 @@ ještě ráda, že to nedopadlo hůř. O tom byla přesvědčena, a jakkoli jí rozum říkal, že sestra nemá do budoucna naději ani na trvalé štěstí, ani na nadbytek světských statků, přece si uvědomovala, že ve srovnání s tím, co jí hrozilo ještě před dvěma hodinami, jsou na tom všichni -podstatně lépe. Pan Bennet si ještě před touto životní komplikací často -říkával, že by neměl utrácet celý - -důchod, ale že by měl dát každoročně něco stranou, aby jednou lépe -zaopatřil své děti a manželku, pokud ho přežije. Nyní si to uvědomoval -palčivěji než kdy jindy. Kdyby byl býval natolik prozíravý, nemusela -Lydia vděčit strýci za problematickou počestnost a dobré jméno, jež sejí -teď zakoupilo, a uspokojení z toho, že se podařilo dohnat jednoho z -nejhorších mladých darebáků v celé Anglii k sňatku s ní, se mohli -oddávat na patřičné adrese. Upřímně ho trápilo, že případ byl doveden k -neblahému konci pro všechny zúčastněné - -výhradně na účet jeho švagra, a umiňoval si pevně, že se vynasnaží +podstatně lépe. Pan Bennet si ještě před touto životní komplikací často říkával, že by neměl utrácet celý důchod, ale že by měl dát každoročně něco stranou, aby jednou lépe zaopatřil své děti a manželku, pokud ho přežije. Nyní si to uvědomoval palčivěji než kdy jindy. Kdyby byl býval natolik prozíravý, nemusela Lydia vděčit strýci za problematickou počestnost a dobré jméno, jež se jí teď zakoupilo, a uspokojení z toho, že se podařilo dohnat jednoho z nejhorších mladých darebáků v celé Anglii k sňatku s ní, se mohli oddávat na patřičné adrese. Upřímně ho trápilo, že případ byl doveden k neblahému konci pro všechny zúčastněné výhradně na účet jeho švagra, a umiňoval si pevně, že se vynasnaží zjistit, jakou částku do toho vložil, a že ji co nejdříve zapraví. -Když se pan Bennet oženil, pokládal zprvu za zbytečné - -šetřit, neboť samozřejmě předpokládal, že budou mít syna. y\\ jakmile -tento syn dosáhne plnoletosti, stane se dědicem longbournského panství, -čímž by i vdova a mladší děti byly zaopatřeny. Postupně však místo -očekávaného dědice spatřilo světlo světa pět dcer; ještě řadu let po -Lydiině narození byla paní Bennetová přesvědčena, že i on přijde. Když -se nakonec už - -vzdali naděje, bylo pozdě, aby se začali uskrovňovat. Paní Bennetová -nebyla dobrá - -hospodyně a nezadlužili se jen proto, že si její manžel důsledně přál -nebýt na nikom závislý. Paní Bennetová dostala věnem pět tisíc liber a -svatební smlouva stanovila, že mají být připsány jí a dětem. Ponechávala -však rodičům na vůli, jakým způsobem děti podělí. Tuto otázku bylo -vzhledem k Lydii nyní třeba vyřešit, a pan Bennet souhlasil bez váhání s -návrhem, který dostal. Slovy stručnými, ale plnými vděku a uznání za -švagrovu laskavost dotvrdil písemně naprostý souhlas s tím, co zařídil, -a vyjádřil svou ochotu dostát všem závazkům, které jeho jménem učinil. -Rozhodně nepředpokládal, že bude možno donutit Wickhama ke svatbě s tak -nepatrným vynaložením peněz a námahy z jeho strany jako v tomto případě. -Na té stovce, co jim ročně zaplatí, ať tratí deset liber; vezme-li se v -úvahu její strava, kapesné a časté peněžní dary, které dostávala -matčiným prostřednictvím, stála ho Lydia přibližně také tolik. - -Rovněž ho velmi příjemně překvapilo, že se může sám tak málo obtěžovat, -neboť si právě - -nepřál nic jiného, než aby měl s celou tou záležitostí co nejméně -společného. Když se v něm vybil první hněv, který ho dohnal k tomu, že -ji tak horečně hledal, vrátila se mu přirozeně - -jeho dřívější lhostejnost. Dopis okamžitě odeslal: trvávalo mu sice vždy -dlouho, než se přiměl k vyřízení nějaké obchodní záležitosti, ale pak se -jí zbavil co nejrychleji. Prosil, aby byl podrobněji zpraven, co dluží -švagrovi, ale na Lydii byl stále tak rozezlen, zejí nic nevzkázal. Dobrá -zpráva se zčerstva rozšířila po domě a s přiměřenou rychlostí i po +Když se pan Bennet oženil, pokládal zprvu za zbytečné šetřit, +neboť samozřejmě předpokládal, že budou mít syna. y\\ jakmile +tento syn dosáhne plnoletosti, stane se dědicem longbournského +panství, čímž by i vdova a mladší děti byly zaopatřeny. Postupně +však místo očekávaného dědice spatřilo světlo světa pět dcer; +ještě řadu let po Lydiině narození byla paní Bennetová +přesvědčena, že i on přijde. Když se nakonec už vzdali naděje, +bylo pozdě, aby se začali uskrovňovat. Paní Bennetová nebyla +dobrá hospodyně a nezadlužili se jen proto, že si její manžel +důsledně přál nebýt na nikom závislý. Paní Bennetová dostala +věnem pět tisíc liber a svatební smlouva stanovila, že mají být +připsány jí a dětem. Ponechávala však rodičům na vůli, jakým +způsobem děti podělí. Tuto otázku bylo vzhledem k Lydii nyní +třeba vyřešit, a pan Bennet souhlasil bez váhání s návrhem, který +dostal. Slovy stručnými, ale plnými vděku a uznání za švagrovu +laskavost dotvrdil písemně naprostý souhlas s tím, co zařídil, +a vyjádřil svou ochotu dostát všem závazkům, které jeho jménem +učinil. Rozhodně nepředpokládal, že bude možno donutit Wickhama +ke svatbě s tak nepatrným vynaložením peněz a námahy z jeho +strany jako v tomto případě. Na té stovce, co jim ročně zaplatí, +ať tratí deset liber; vezme-li se v úvahu její strava, kapesné +a časté peněžní dary, které dostávala matčiným prostřednictvím, +stála ho Lydia přibližně také tolik. + +Rovněž ho velmi příjemně překvapilo, že se může sám tak málo +obtěžovat, neboť si právě nepřál nic jiného, než aby měl s celou +tou záležitostí co nejméně společného. Když se v něm vybil první +hněv, který ho dohnal k tomu, že ji tak horečně hledal, vrátila +se mu přirozeně jeho dřívější lhostejnost. Dopis okamžitě +odeslal: trvávalo mu sice vždy dlouho, než se přiměl k vyřízení +nějaké obchodní záležitosti, ale pak se jí zbavil co nejrychleji. +Prosil, aby byl podrobněji zpraven, co dluží švagrovi, ale na +Lydii byl stále tak rozezlen, že jí nic nevzkázal. Dobrá zpráva +se zčerstva rozšířila po domě a s přiměřenou rychlostí i po okolí. Tam vzbudila přiměřenou reakci. Zajisté by se bylo dalo -zajímavěji rozprávět o tom, jak slečnu Lydii Bennetovou pohltilo městské -bahno, anebo v příznivějším případě, jak byla odloučena od světa na -nějakou venkovskou - -samotu. Ale i její svatba byla vděčným tématem a všechny jedovaté staré -čarodějnice z Merytonu, které jí předtím sladce přály jen to nejlepší, -mohly i za změněných okolností - -vytrvat v stejném duchu, neboť byly přesvědčeny, že se po boku takového -manžela stejně řítí - -do zkázy. - -Paní Bennetová čtrnáct dní nevyšla ze svého pokoje, ale v tento šťastný -den opět zasedla v nebezpečně bujaré náladě do čela rodinné tabule. -Nepřipustila, aby nějaký pocit studu ochromil její vítězoslávu. Cíl, k -němž spěla od Janiných šestnáctých narozenin, totiž dceřiny vdavky, se -jí jevil na dosah, a její myšlenky i slova se soustřeďovaly výhradně na -ony nezbytné průvodní jevy všech velkolepých svateb, jako jsou jemné -mušelíny, nové kočáry a služebnictvo. Pilně pročesávala okolí, aby -objevila vhodné sídlo pro svou dceru, a aniž znala nebo brala v úvahu -finanční situaci novomanželů, zavrhla četné objekty jako nevyhovující -pro malou rozlohu nebo nevýstavnost. - -„Haye Park by ušel,“ uvažovala nahlas, „kdyby jej Goul-dingovi pustili - -anebo ten velký dům u Stoku, kdyby měl prostornější salóny; ale Ashworth -je příliš daleko! Mít ji na deset mil od sebe, to bych nepřipustila, a v -Pulvisově je zase hrozné podkroví.“ Před služebnictvem ji její - -manžel nechal vypovídat bez přerušení. Jakmile však odešli, pravil jí: -„Než nastěhujete svého zetě s dcerou do některého nebo jedenkaž-dého z -těchto domů, paní manželko, musí být mezi námi jasno v jedné věci: do -jednoho zdejšího domu je jim přístup navždy odepřen. Nebudu podporovat +zajímavěji rozprávět o tom, jak slečnu Lydii Bennetovou pohltilo +městské bahno, anebo v příznivějším případě, jak byla odloučena +od světa na nějakou venkovskou samotu. Ale i její svatba byla +vděčným tématem a všechny jedovaté staré čarodějnice z Merytonu, +které jí předtím sladce přály jen to nejlepší, mohly i za +změněných okolností vytrvat v stejném duchu, neboť byly +přesvědčeny, že se po boku takového manžela stejně řítí do zkázy. + +Paní Bennetová čtrnáct dní nevyšla ze svého pokoje, ale v tento +šťastný den opět zasedla v nebezpečně bujaré náladě do čela +rodinné tabule. Nepřipustila, aby nějaký pocit studu ochromil +její vítězoslávu. Cíl, k němž spěla od Janiných šestnáctých +narozenin, totiž dceřiny vdavky, se jí jevil na dosah, a její +myšlenky i slova se soustřeďovaly výhradně na ony nezbytné +průvodní jevy všech velkolepých svateb, jako jsou jemné mušelíny, +nové kočáry a služebnictvo. Pilně pročesávala okolí, aby objevila +vhodné sídlo pro svou dceru, a aniž znala nebo brala v úvahu +finanční situaci novomanželů, zavrhla četné objekty jako +nevyhovující pro malou rozlohu nebo nevýstavnost. + +„Haye Park by ušel,“ uvažovala nahlas, „kdyby jej Gouldingovi +pustili - anebo ten velký dům u Stoku, kdyby měl prostornější +salóny; ale Ashworth je příliš daleko! Mít ji na deset mil od +sebe, to bych nepřipustila, a v Pulvisově je zase hrozné +podkroví.“ Před služebnictvem ji její manžel nechal vypovídat bez +přerušení. Jakmile však odešli, pravil jí: „Než nastěhujete svého +zetě s dcerou do některého nebo jedenkaždého z těchto domů, paní +manželko, musí být mezi námi jasno v jedné věci: do jednoho +zdejšího domu je jim přístup navždy odepřen. Nebudu podporovat jejich nezodpovědnost tím, že bych je přijal v Longbournu.“ Toto prohlášení mělo vzápětí dlouhou výměnu názorů, ale pan Bennet byl -neústupný. Brzy se přenesla i na jiné pole a paní Bennetová seznala k -svému úžasu a zděšení, že její manžel není - -ochoten obětovat ani libru na dceřiny toalety. Odmítl projevit jí při +neústupný. Brzy se přenesla i na jiné pole a paní Bennetová +seznala k svému úžasu a zděšení, že její manžel není ochoten +obětovat ani libru na dceřiny toalety. Odmítl projevit jí při této příležitosti jakkoli náklonnost. Paní Bennetová to prostě -nechápala. Že se nechá tak unést hněvem, aby odmítl dceři výsadu, bez -níž se sňatek sotva dá pokládat za pravoplatný, to by byla ani ve snu -nepokládala za možné. Prožívala mnohem citelnější hanbu nad tím, že -dcera nepůjde k oltáři v nové toaletě, než nad skutečností, že - -s Wickhamem utekla a žila s ním čtrnáct dní, než před oltář vů-bec -předstoupila. Elizabeth nyní ze srdce litovala, že se v zoufalé chvíli -svěřila Darcymu s obavami o sestru; jelikož jejich útěk bude zakrátko -patřičně zakončen sňatkem, mohli mít naději, že se předcházející trapné -okolnosti nerozkřiknou mimo okruh přímých účastníků. Neobávala se, že by -se jeho prostřednictvím někdo něco dozvěděl. Málokomu by byla svěřila -tajemství v tak pevné důvěře a zároveň by ji bylo u málokoho tak -pokořovalo vědomí, že je zpraven o sestřině poklesku - i když -nepředpokládala, že by jí to osobně nějak ublížilo, neboť - -každopádně se mezi nimi zřejmě otevřela nepřekonatelná propast. I kdyby -se byla Lydia provdala zcela počestným způ-sobem, nedalo se očekávat, že -by se pan Darcy přiženil do rodiny, kde ke všem ostatním výhradám nyní -ještě přibude velmi úzký příbuzenský svazek s mužem, jímž tak oprávněně +nechápala. Že se nechá tak unést hněvem, aby odmítl dceři výsadu, +bez níž se sňatek sotva dá pokládat za pravoplatný, to by byla +ani ve snu nepokládala za možné. Prožívala mnohem citelnější +hanbu nad tím, že dcera nepůjde k oltáři v nové toaletě, než nad +skutečností, že s Wickhamem utekla a žila s ním čtrnáct dní, než +před oltář vů-bec předstoupila. Elizabeth nyní ze srdce litovala, +že se v zoufalé chvíli svěřila Darcymu s obavami o sestru; +jelikož jejich útěk bude zakrátko patřičně zakončen sňatkem, +mohli mít naději, že se předcházející trapné okolnosti +nerozkřiknou mimo okruh přímých účastníků. Neobávala se, že by se +jeho prostřednictvím někdo něco dozvěděl. Málokomu by byla +svěřila tajemství v tak pevné důvěře a zároveň by ji bylo +u málokoho tak pokořovalo vědomí, že je zpraven o sestřině +poklesku — i když nepředpokládala, že by jí to osobně nějak +ublížilo, neboť každopádně se mezi nimi zřejmě otevřela +nepřekonatelná propast. I kdyby se byla Lydia provdala zcela +počestným způ-sobem, nedalo se očekávat, že by se pan Darcy +přiženil do rodiny, kde ke všem ostatním výhradám nyní ještě +přibude velmi úzký příbuzenský svazek s mužem, jímž tak oprávněně pohrdá. -Neudivovalo ji, že před tím vším couvne. V Derbyshiru ji svým počínáním -přesvědčil, že se snaží získat její náklonnost, ale nyní nemohla logicky -doufat, že by jeho cit přežil takovou ránu. Pokořovalo ji to, rmoutilo, -kála se, ačkoli jí nebylo jasné z čeho. Žárlila na jeho dobré - -mínění, teď když už nesměla doufat, že by pro ni mohlo něco znamenat. -Chtěla vědět, co dělá, ač neměla nejmenší naději na nějakou zprávu. Byla -si jista, že s ním mohla šťastně žít, když - -už nebylo pravděpodobné, že se ještě někdy shledají. Jak by triumfoval, -pomyslela si často, kdyby věděl, že ona, která ho před pouhými čtyřmi -měsíci pyšně odmrštila, by ho nyní ráda a vděčně vyslechla! - Byl -velkorysý, o tom nepochybovala, nejvelkorysejší z mužů, ale byl jen +Neudivovalo ji, že před tím vším couvne. V Derbyshiru ji svým +počínáním přesvědčil, že se snaží získat její náklonnost, ale +nyní nemohla logicky doufat, že by jeho cit přežil takovou ránu. +Pokořovalo ji to, rmoutilo, kála se, ačkoli jí nebylo jasné +z čeho. Žárlila na jeho dobré mínění, teď když už nesměla doufat, +že by pro ni mohlo něco znamenat. Chtěla vědět, co dělá, ač +neměla nejmenší naději na nějakou zprávu. Byla si jista, že s ním +mohla šťastně žít, když už nebylo pravděpodobné, že se ještě +někdy shledají. Jak by triumfoval, pomyslela si často, kdyby +věděl, že ona, která ho před pouhými čtyřmi měsíci pyšně +odmrštila, by ho nyní ráda a vděčně vyslechla! — Byl velkorysý, +o tom nepochybovala, nejvelkorysejší z mužů, ale byl jen smrtelník, a proto by musel triumfovat. Pochopila teď, že muž jako on by se k ní povahově i rozumově nejlépe @@ -10352,40 +9495,42 @@ zmírnily jeho strohost a příznivě ovlivnily jeho způsoby, a jí by byla jeho logická mysl, vědomosti a životní zkušenosti přinesly ještě důležitější užitek. Nebylo jim však souzeno; aby svým příkladným soužitím poučili žasnoucí zástupy, co je to manželské štěstí. Vylučoval - to zcela jinak zaměřený svazek, k němuž mělo zakrátko v jejich rodině dojít. Odkud se Wickhamovi a Lydii dostane podpory, která by jim zaručovala aspoň jakous takous nezávislost, to si nedovedla představit. Jak mizivou naději na trvalou spokojenost má však pár, který svedla vášeň silnější než jejich ctnost, to si mohla moc dobře domyslet. Pan Gardiner švagrovi brzy opět napsal. Páně Bennetovy projevy vděčnosti -krátce odbyl, znovu ho ujistil, zeje hotov podat pomocnou ruku komukoli +krátce odbyl, znovu ho ujistil, že je hotov podat pomocnou ruku komukoli z jeho rodiny, a nakonec důrazně - prosil, aby se už o té věci před ním nezmiňoval. Hlavním účelem jeho listu bylo sdělení, že se pan Wickham rozhodl vystoupit z domobrany. -Sám jsem o to velice usiloval, psal dále, jakmile došlo k dohodě o -sňatku. Snad se se mnou ztotožníte v názoru, že bude jednat v zájmu svém -i v zájmu netefiné, opustí-li onen pluk. Pan Wickham zamýšlí vstoupit do -pravidelné armády a někteří jeho dřívější přátelé jsou schopni a ochotni -mu v tom pomoci. Má slíbenou hodnost praporečníka v pluku generála -, -který byl nyní odvelen na sever, Zdá se mi výhodné, aby byli co nejdále -odsud. On slibuje hory doly a snad lze doufat, že v neznámém prostředí -bude oběma víc záležet na uchování dobré pověsti a že si budou počínat -rozvážněji. Vypsal jsem už plukovníku Forsterovi, na čem jsme se -dohodli, a požádal ho, aby uchlácholil všechny Wickhamovy věřitele v -Brightonu i okolí a slíbil jim brzké vyrovnání dluhů, za což jsem se sám -zaručil. Byl byste tak laskav a obtěžoval se ujistit podobným způsobem -jeho merytonské věřitele? Přikládám seznam podle jeho vlastního doznání; -doufám aspoň, že nic neza-mlčel. Haggerston postupuje podle našich -pokynů a všechno bude do týdne vyřízeno. Potom odjedou k jeho pluku, -ledaže by se předtím směli zastavit v Longbournu, a neteř se svěřila mé -choti, že by vás všechny ještě velmi ráda spatřila, než opustí tyto -kraje. Daň sejí dobře a prosila mě, abych vyřídil uctivé poručení Vám a -její matce. - -S úctou Váš E. Gardiner + Sám jsem o to velice usiloval, psal dále, jakmile došlo + k dohodě o sňatku. Snad se se mnou ztotožníte v názoru, že + bude jednat v zájmu svém i v zájmu neteřiné, opustí-li onen + pluk. Pan Wickham zamýšlí vstoupit do pravidelné armády + a někteří jeho dřívější přátelé jsou schopni a ochotni mu + v tom pomoci. Má slíbenou hodnost praporečníka v pluku + generála -, který byl nyní odvelen na sever, Zdá se mi + výhodné, aby byli co nejdále odsud. On slibuje hory doly + a snad lze doufat, že v neznámém prostředí bude oběma víc + záležet na uchování dobré pověsti a že si budou počínat + rozvážněji. Vypsal jsem už plukovníku Forsterovi, na čem jsme + se dohodli, a požádal ho, aby uchlácholil všechny Wickhamovy + věřitele v Brightonu i okolí a slíbil jim brzké vyrovnání + dluhů, za což jsem se sám zaručil. Byl byste tak laskav + a obtěžoval se ujistit podobným způsobem jeho merytonské + věřitele? Přikládám seznam podle jeho vlastního doznání; + doufám aspoň, že nic nezamlčel. Haggerston postupuje podle + našich pokynů a všechno bude do týdne vyřízeno. Potom odjedou + k jeho pluku, ledaže by se předtím směli zastavit + v Longbournu, a neteř se svěřila mé choti, že by vás všechny + ještě velmi ráda spatřila, než opustí tyto kraje. Daň se jí + dobře a prosila mě, abych vyřídil uctivé poručení Vám a její + matce. + + S úctou Váš E. Gardiner Pan Bennet i jeho dcery si uvědomovali stejně jasně jako pan Gardiner všechny výhody spojené s Wickhamovým odchodem z domobrany. Nikoli však @@ -10397,7 +9542,7 @@ tolik přátel. „Mají se s paní Forsterovou tak rády,“ pravila, „že je to hřích, poslat ji pryč! A někteří mladíci se jí tam přece také zamlouvali. Možná že v -pluku generála - nejsou tak milí důstojníci.“ Na dceřinu žádost, neboť +pluku generála — nejsou tak milí důstojníci.“ Na dceřinu žádost, neboť tak se tomu dalo rozumět, aby se s ní rodina usmířila, než se vydá na sever, reagoval otec zprvu jednoznačně záporně. Ale Jane s Elizabeth @@ -10409,17 +9554,15 @@ vyhověl jim. I bylo matce Bennetové dopřáno, aby hrdě předvedla sousedům vdanou dceru, než bude zapuzena na sever. Pan Bennet napsal tedy švagrovi, že svoluje, aby přijeli, a bylo dohodnuto, že se hned po svatebním obřadu vydají do Longbournu. Elizabeth udivovalo, že Wickham -souhlasí s tímto plánem; co sejí týkalo, bylo setkání s Wickhamem to +souhlasí s tímto plánem; co se jí týkalo, bylo setkání s Wickhamem to poslední, co si přála. Nadešel sestřin svatební den a Jane s Elizabeth podléhaly patrně daleko většímu rozrušení než - -nevěsta sama. Poslali jim naproti kočár do - a očekávali je k večeři. +nevěsta sama. Poslali jim naproti kočár do — a očekávali je k večeři. Starší sestry Bennetovy se hrozily jejich příjezdu, zvláště Jane, která přisuzovala Lydii ty pocity, které by byla prožívala ona, kdyby se byla tak provinila, a nyní trpěla při pomyšlení, co sestra asi zakouší. Přijeli. Celá rodina se shromáždila v ranním salónku, aby je uvítala. Široký úsměv pokrýval tváře paní Bennetové, když - kočár zastavoval před vraty, její manžel zůstával neotřesitelně zachmuřen, dcery vylekané, ustarané, rozpačité. @@ -10427,12 +9570,11 @@ Lydiin hlas zahlaholil v hale, dveře se rozletěly, vběhla do místnosti. Matka jí vykročila vstříc, objala ji a celá blažená ji vítala; pro Wickhama, který následoval svou choť, měla pohotově stisk ruky i sladký úsměv a čile jim blahopřála: zřejmě neměla nejmenší - pochybnosti o jejich budoucím štěstí. Pan Bennet, k němuž pak přistoupili, je nepřijal zdaleka tak srdečně. Zatvářil se ještě přísněji a sotva pohnul rty. Bezstarostná sebejistota mladých novomanželů jej skutečně pobouřila. Elizabeth byla znechucena, dokonce i Jane to -otřáslo. Lydia se ani za mák nezměnila - zůstávala nespoutaná, +otřáslo. Lydia se ani za mák nezměnila — zůstávala nespoutaná, panovačná, divoká, hlučná a nezastrašena. Pobíhala od sestry k sestře, aby jí blahopřály, a když se konečně všichni usadili, rozhlížela se dychtivě po pokoji, všimla si nějaké drobné změny a se smíchem @@ -10452,7 +9594,6 @@ V rozhovoru nedocházelo k trapným odmlkám. Nevěsta i její matka měly řečí jako vody a Wickham, který shodou okolností seděl vedle Elizabeth, se začal vyptávat na okolní známé s dobrosrdečnou pohodou, kterou ve svých odpovědích nedokázala napodobit. Oba měli zřejmě - mimořádně šťastné povahy. Žádná vzpomínka z minulosti je netížila a Lydia sama od sebe zaváděla rozhovor na věci, o nichž by se její sestry nebyly zmínily ani za živý svět. @@ -10460,30 +9601,30 @@ nebyly zmínily ani za živý svět. „Jen si představte, že jsem tu tři měsíce nebyla!“ zvolala. „Mně to tedy připadá sotva jako čtrnáct dní, ale že se za tu dobu stalo věcí! Můj ty světe, to by mě bylo ani ve snu nenapadlo, že si s sebou přivedu -manžela, až se vrátím! Ačkoli isem si myslela, že by to byla velká - +manžela, až se vrátím! Ačkoli jsem si myslela, že by to byla velká legrace.“ -Otec pozdvihl zrak, Jane prožívala muka, Elizabeth pohlédla výmluvně na -Lydii, ale ta nikdy neviděla ani neslyšela nic, co sejí nehodilo do -krámu, a vesele pokračovala: „Poslyšte, mamičko, jestlipak tady lidé -vědí, že jsem se dnes vdávala? Měla jsem strach, že snad ne, a když jsme -míjeli bryčku s Williamem Gouldingem, řekla jsem si, že mu to musím dát -najevo, a tak jsem spustila okénko, stáhla rukavičku a položila ruku na -rám, aby viděl prsten, a usmívala jsem se na něho a kynula mu ze všech +Otec pozdvihl zrak, Jane prožívala muka, Elizabeth pohlédla +výmluvně na Lydii, ale ta nikdy neviděla ani neslyšela nic, co +se jí nehodilo do krámu, a vesele pokračovala: „Poslyšte, mamičko, +jestlipak tady lidé vědí, že jsem se dnes vdávala? Měla jsem +strach, že snad ne, a když jsme míjeli bryčku s Williamem +Gouldingem, řekla jsem si, že mu to musím dát najevo, a tak jsem +spustila okénko, stáhla rukavičku a položila ruku na rám, aby +viděl prsten, a usmívala jsem se na něho a kynula mu ze všech sil.“ -Elizabeth už to nemohla vydržet. Vyskočila a vyběhla z místnosti a -nevrátila se už, dokud neslyšela, že procházejí halou do jídelny. -Připojila se k nim ještě včas, aby zaslechla, jak Lydia s dramatickou -okázalostí přistupuje k místu po matčině pravici a říká nejstarší -sestře: - -„Ale, Jane, ted sem musíš pustit mě a posunout se níž, protože já jsem -vdaná žena!“ Nedalo se předpokládat, že se Lydia časem za své počínání -zastydí, když si z něho zpočátku nic nedělá. Čím dál tím víc rozvazovala -a měla lepší náladu. Byla by chtěla navštívit paní - +Elizabeth už to nemohla vydržet. Vyskočila a vyběhla z místnosti +a nevrátila se už, dokud neslyšela, že procházejí halou do +jídelny. Připojila se k nim ještě včas, aby zaslechla, jak Lydia +s dramatickou okázalostí přistupuje k místu po matčině pravici +a říká nejstarší sestře: + +„Ale, Jane, ted sem musíš pustit mě a posunout se níž, protože já +jsem vdaná žena!“ Nedalo se předpokládat, že se Lydia časem za +své počínání zastydí, když si z něho zpočátku nic nedělá. Čím dál +tím víc rozvazovala a měla lepší náladu. Byla by chtěla navštívit +paní Philipsovou, Lucasovy a ostatní sousedy, a slyšet, jak ji všichni titulují „paní Wickhamová“; zatím aspoň odběhla po večeři ukázat prstýnek a chlubit se svými vdavkami paní Hillové a oběma služkám. @@ -10492,13 +9633,10 @@ prstýnek a chlubit se svými vdavkami paní Hillové a oběma služkám. „jakpak se vám líbí můj manžel? Není to kouzelný muž? Vím dobře, že mi ho všechny sestry závidí. Doufám, že budou mít aspoň zpola takové štěstí jako já. Musí jet všechny do Brightonu. Tam nezůstávají - děvčata na ocet. škoda, že jsme se tam nevypravili všichni, mamičko!“ -„To je pravda, a kdyby bývalo po mém, tak jsme jeli. Ale, drahá Lydinko, -víš, co se mi nelíbí - -- že se chystáte do takové dálky. Musí to být?“ +„To je pravda, a kdyby bývalo po mém, tak jsme jeli. Ale, drahá +Lydinko, víš, co se mi nelíbí — že se chystáte do takové dálky. Musí to být?“ „Ach božínku, musí, ale to nevadí. Vy i tatíček a všechna děvčata k nám přijedete na návštěvu. Celou zimu strávíme v Newcastlu a jistě tam budou @@ -10511,7 +9649,6 @@ jim určitě do jara seženu manžely.“ „Děkuji ti předem za svůj podíl tvého laskavého pozvání ale mně se příliš nezamlouvá - způsob, jakým ty sháníš manžely,“ pravila Elizabeth. Novomanželé se mohli zdržet v Longbournu nanejvýš deset dní. Než @@ -10524,17 +9661,15 @@ návštěvách a pořádala obden domácí večírky. Tyto večírky vítala cel rodina; ani ti její členové, kteří uměli přemýšlet, ani ti, kteří si toho nedopřávali, neměli chuť trávit večery jen tak mezi sebou. -Wickhamova láska k Lydii, jak Elizabeth předpokládala, se nevyrovnala -Lydiině lásce k němu. Nemusela je ani příliš pozorovat, aby se jí -potvrdilo to, co si logicky domyslela: že spíš - -její náklonnost než jeho byla podnětem společného útěku; a byla by se -divila, proč se s ní - -vůbec pouštěl do tohoto dobrodružství, když ji vášnivě nemiloval, kdyby -nebyla přesvědčena, že neviděl jiné východisko ze své neutěšené finanční -situace než zmizet, a tu při své povaze neodolal příležitosti mít na -cestu společnici. +Wickhamova láska k Lydii, jak Elizabeth předpokládala, se +nevyrovnala Lydiině lásce k němu. Nemusela je ani příliš +pozorovat, aby se jí potvrdilo to, co si logicky domyslela: že +spíš její náklonnost než jeho byla podnětem společného útěku; +a byla by se divila, proč se s ní vůbec pouštěl do tohoto +dobrodružství, když ji vášnivě nemiloval, kdyby nebyla +přesvědčena, že neviděl jiné východisko ze své neutěšené finanční +situace než zmizet, a tu při své povaze neodolal příležitosti mít +na cestu společnici. Lydia byla do něho vášnivě zamilovaná. Říkala o něm za každou druhou větou „můj drahoušek Wickham“ a nikdo se mu nevyrovnal. On uměl všechno @@ -10544,7 +9679,6 @@ seděla s oběma staršími sestrami a tu pravila k Elizabeth: „Tobé, Lízo, jsem myslím ještě nevyprávěla, jakou jsme měli svatbu. Nebyla jsi u toho, když - jsem to líčila matince a ostatním. Nejsi zvědavá, jak všechno probíhalo?“ @@ -10559,12 +9693,10 @@ ono pondělí ráno a já byla celá bez sebe. Měla jsem strach, aby do toho ještě něco nepřišlo a abychom to nemuseli odložit, to bych si byla snad zoufala. A celou tu dobu, co jsem se strojila, u mě stála teta a mluvila do mě a kázala mi jak pan farář. Já ale slyšela tak každé - desáté slovo, protože jsem pořád myslela, jak jistě uhádneš, na svého drahouška Wickhama. Byla bych moc ráda věděla, jestli se bude ženit v tom modrém kabátě. Snídaně tedy byla v deset jako obvykle. Myslela jsem, -že snad nikdy nedojíme. Mimochodem - musím ti ještě - +že snad nikdy nedojíme. Mimochodem — musím ti ještě povědět, že se strýc i teta celou tu dobu, co jsem u nich byla, ke mně chovali prostě příšerně. Nebudeš tomu věřit, ale já nevytáhla paty ze stavení, ačkoliv jsem u nich strávila čtrnáct dní. Ani jeden večírek, @@ -10579,15 +9711,14 @@ deset minut vrátil a mohli jsme jet. Teprve dodatečně jsem si uvědomila, že kdyby se byl přece zdržel, nebyli bychom vlastně museli oddavky odkládat, protože za něj mohl zaskočit pan Darcy.“ -„Pan Darcy !•“ opakovala Elizabeth nanejvýš udivena. +„Pan Darcy!“ opakovala Elizabeth nanejvýš udivena. -„Ano - on měl přijít s Wickhamem, víš? Ach, jejej! Já zapomněla! O +„Ano — on měl přijít s Wickhamem, víš? Ach, jejej! Já zapomněla! O tomhle jsem neměla ani špitnout. Slíbila jsem jim to na svou čest! Co tomu Wickham řekne? Nadělali s tím takové - tajnosti!“ -„Je-li to tajnost, neříkej o tom už ani slova,“ pravila Jane. >,Můžeš si +„Je-li to tajnost, neříkej o tom už ani slova,“ pravila Jane. „Můžeš si být jista, že o tom nechci nic vědět.“ „Ano, samozřejmě,“ pravila Elizabeth, ačkoli zvědavostí jen hořela, @@ -10596,233 +9727,234 @@ být jista, že o tom nechci nic vědět.“ „Děkuji vám,“ pravila Lydia, „protože kdybyste na mně vyzvídaly, určitě bych vám všechno vyslepičila, a Wickham by se strašně zlobil.“ -Když projevila takovou ochotu nechat se vyzpovídat, mu-sela Elizabeth +Když projevila takovou ochotu nechat se vyzpovídat, musela Elizabeth vyloučit využití - nabízené možnosti tím, že utekla. Nemohla však připustit, aby nevěděla, jak se věci mají, anebo aspoň nedokázala po tom už nepátrat. Pan Darcy přišel sestře na svatbu! Právě tedy do prostředí a mezi lidi, kde měl jistě nejméně co pohledávat a kam se mu také vůbec nemohlo chtít. V -mozku sejí vynořovaly nečekané a za vlasy přitažené domněnky, co za tím +mozku se jí vynořovaly nečekané a za vlasy přitažené domněnky, co za tím vězí, ale všechny zavrhla. Ty, které by jí byly nejlépe vyhovovaly, -jelikož stavěly jeho počínání do nejušlechtilejšího světla, sejí zdály +jelikož stavěly jeho počínání do nejušlechtilejšího světla, se jí zdály nejméně pravděpodobné. Nesnesla takové napětí; popadla spěšně dopisní papír a obrátila se na tetičku s krátkou prosbou, aby jí vysvětlila, co Lydia nakousla, je-li to možné bez porušení tajemství, které to vše -obestírá. Jistě si umíte představit, psala, jaká zvědavost mé pojala, -když jsem zvěděla, ze člověk, který - -nemá k naší rodině žádné vztahy, který je nám poměrně cizí, se zúčastnil -tohoto obřadu. Prosím vás, odepište mi obratem a vysvětlete mi to - -ledaže to ze závažných důvodů musí +obestírá. -zůstat utajeno, jak se zřejmě domnívá Lydia; v tom případě by mi -nezbývalo než se spokojit s tím, že nebudu patřit k zasvěceným. + Jistě si umíte představit, psala, jaká zvědavost mé pojala, + když jsem zvěděla, ze člověk, který nemá k naší rodině žádné + vztahy, který je nám poměrně cizí, se zúčastnil tohoto + obřadu. Prosím vás, odepište mi obratem a vysvětlete mi to + — ledaže to ze závažných důvodů musí zůstat utajeno, jak se + zřejmě domnívá Lydia; v tom případě by mi nezbývalo než se + spokojit s tím, že nebudu patřit k zasvěceným. „Já bych se s tím ale stejně nespokojila,'' dodala v duchu, když -dopsala, „a jestli mi to, drahá - -tetinko, nesdělíte počestným způsobem, budu nucena se uchýlit k trikům a -lsti, abych se do dozvěděla.“ - -Jane měla tak vyvinutý smysl pro čest, že by se nebyla zmínila před -Elizabeth o tom, co Lydia prořekla, a Elizabeth tomu byla ráda: dokud -nesezná, zda její dotaz bude zodpovězen anebo ne, nepotřebovala žádnou -důvěrnici. - -Elizabeth však byla uspokojena: teta odpověděla tak rychle, jak to vůbec -jen šlo. Jakmile držela její dopis v ruce, odspěchala do malého hájku, -kde si byla nejspíš jista, že ji nikdo nevyruší, usedla na lavičku a -chystala se dosáhnout - -svého, neboť obálka byla tak objemná, že bylo vyloučeno, aby obsahovala -jen odmítnutí. Londýn 6. září - -Drahá neteři, - -právě mi byl doručen Tvůj list a hodlám věnovat celé dopoledne tomu, -abych Ti jej zodpověděla, neboť co Ti chci sdělit, se nedá vypsat -několika řádky. •-Musím se přiznat, že mě Tvá prosba překvapila: od Tebe -bych ji byla očekávala nejméně. Nespatřuj v tom však výtku, chci pouze -říci, že jsem takový dotaz právě z Tvé strany nepokládala za nutný. -Nepřeješ-li si mi porozumět, pak mi promiň mou vtíravost. Strýčka Tvé -psaní překvapilo stejně jako mne, a kdyby byl nepředpokládal, že jsi -celé věci účastná, nebyl by se zajisté - -zachoval tak, jak se zachoval. Avšak nejsi-li skutečně zasvěcena a nic -nevíš, pak Ti musím vše vysvětlit obšírněji. - -Zrovna ten den, kdy jsem se vracela z Longbournu, přišel za strýčkem -velmi nečekaný host. Byl to pan Darcy a prodlel u něho několik hodin. -Rozloučil se, než jsem přijela, takže moje zvědavost nepodstou-pila -takovou zkoušku jako asi Tvá. Přišel sdělit manželovi, že objevil Tvou -sestru s Wickhamem, že je navštívil a s oběma hovořil - s Wickhamem -několikrát, s Lydií jednou. Vyrozuměla jsem, že odcestoval z Derbyshiru -den po nás a že přijel do Londýna jen kvůli tomu, aby je vypátral. Prý -to pokládal za svou povinnost, neboť si přičítá - -za vinu, že málokdo věděl o Wickhamově bezcharakternosti, a jen tak se -mohlo stát, že se do něho slušné děvče zamilovalo a věnovalo mu svou -důvěru. Velkoryse přisoudil všechno své - -mylně pojaté hrdosti a přiznal se, že pokládá pod svou důstojnost své -soukromé počiny nějak veřejně zdůvodňovat. Domníval se, že charakter -mluví sám za sebe. Nyní prý považuje za nevyhnutelné, aby zasáhl a -pokusil se napravit neštěstí, k němuž sám přispěl. I kdyby ho byly vedly -nějaké jiné, nepřiznané důvody, jsem si jista, že by mu sloužily ke cti. -Strávil několik dní ve městě, než se mu podařilo je objevit, ale měl -nějaké vodítko, o němž jsme my nemohli vědět, a také z tohoto druhého -důvodu se za námi vypravil. - -Existuje nějaká žena, jistá paní Toungeová, která kdysi byla u slečny -Darcyovéjako vychovatelka a pak byla kvůli něčemu propuštěna, přesné -důvody neuváděl. Ta se pak usadila ve velkém domě na Edwardově ulici a -živí se pronajímáním pokojů. Věděl, že tato paní - -Toungeová je Wickhamova oddaná přítelkyně, a proto se za ní vypravil, -jakmile přibyl do města. Uplynuly však dva tři dny, než Z ní dostal, co -potřebo, val. přejme nechtéla porušit dané slovo bez úplaty nebo tučného -bakšiše neboť skutečně věděla, kde se její přítel zdržuje. Nakonec však -od ní náš milý návštěvník získal informace, které potřeboval. Usadili se -v ulici. Mluvil s Wickhamem a potom trval na tom, že musí promluvit i s -Lydií. Nejprve měl v úmyslu, jak říkal, přemluvit ji, aby opustila tento -potupný svazek a vrátila se ke svým přátelům, jakmile by byli ochotni -sejí ujmout, přičemž jí nabízel všemožnou pomoc, ^jistil však. Že Lydia -je pevně odhodlána setrvat, kde je. Přátelé ji nezajímali, o jeho pomoc -nestála, nechtěla ani slyšet, aby opustila Wickhama, byla si jista, že -šiji dříve nebo později vezme, a kdy to bude, na tom jí příliš -nezáleželo. Když se tedy věci měly takto, pak nezbývalo, jak usoudil, -nic jiného než urychlená svatba, což, jak při prvním rozhovoru s -Wickhamem bez obtíží zjistil, neměl tento pán vůbec v úmyslu. Přiznal -se, že musel opustit pluk kvůli velmi naléhavým čestným dluhům, a -neváhal svalovat veškerou odpovědnost za neblahé následky jejich útěku -jen na její poblázněnost. Nepočítal s návratem k pluku, ale neměl jasnou -představu, co bude dělat. Le prý musí někam odjet, ale kam, to nevěděl, -zato věděl, že nemá - -být z čeho živ. Pan Darcy se ho zeptal, proč si Tvou sestru bez prodlení -nevzal. Ačkoli pan Bennet není patrně příliš zámožný, něco by pro ně -udělat mohl a každopádně by si sňatkem polepšil. L odpovědi na jeho -otázku však vysvítalo, že Wickham dosud chová naději vyženit mnohem -podstatnější věno někde v cizině. Vzhledem k okolnostem však nebyl -nepřístupný - -pokušení okamžité pomoci. - -Sešli se několikrát, neboť bylo třeba projednat řadu složitých otázek. -Wickham chtěl samozřejmě víc, než mohl dostat, ale nakonec byl přece -jakžtakž, přiveden k rozumu. Jakmile pan Darcy tedy všechno dohodl s -ním, chtěl bezprodleně zasvětit strýčka, a poprvé k nám zašel ten večer, -než jsem přijela. Ale manžel nebyl pro nikoho doma a pan Darcy nadto -zjistil, že se věnuje Tvému otci a ten že nazítří odjíždí Z města. -Usoudil, že by bylo vhodnější jednat se strýčkem než s panem Bennetem, a -odložil tedy bez dlouhého rozvažování svou návštěvu, až Tvůj otec -odjede. Sluhovi nesdělil jméno, a tak jsme až do druhého dne pouze -věděli, že strýčka hledal nějaký pán v obchodní záležitosti. V sobotu se -dostavil znovu. Tvůj otec byl už pryč, strýčka zastal doma, a jak jsem -už řekla, měli toho mnoho co projednávat. - -Sešli se znovu v neděli, a tu jsem ho viděla i já. Ke konečné dohodě -dospěli však až v pondělí, a potom byl okamžitě odeslán spěšný dopis do -]\_,ongbournu. Náš návštěvník však tvrdohlavě - -prosazoval svou. Mám dojem, Lízinko, ze má skutečně ve své povaze jeden -závažný - -nedostatek, a to tvrdohlavost. La různých okolností bylo už proti němu -vzneseno mnoho výtek, ale tato je oprávněná. Nesmělo se podniknout nic, -co nepodnikl on sám, ačkoli mohu potvrdit (a to neříkám, abych Vás -zavázala k vděčnosti, proto se o tom nezmiňuj), že strýček byl ochoten -převzít všechny závazky. Dlouho se o to přeli, což si nezasluhoval ani -pán, ani dáma, jichž se to týkalo. Nakonec se však strýc musel podrobit, -a místo aby směl pomoci své - -neteři, byl nucen pouze přisvojit si cizí zásluhy, což se mu skutečně -příčilo, a proto věřím, že mu způsobilo velikou radost, když jsi ve svém -dopise požádala o vysvětlení, které ho zbaví - -cizího peří a odvrátí vděčnost tam, kam právem náleží. Ale, Lí-zinko, -tohle je určeno jen pro Tebe nebo nanejvýš pro Jane. - -Víš už asi dost přesně, co se udělalo pro oba mladé lidi. - Pan Darcy -zaplatí jeho dluhy, které - -značně přesahují tisíc liber, dalších tisíc dá navíc k jejímu věnu -připsat na ni a koupí mu jeho jmenování. A to všechno prý dělá z -příčiny, kterou jsem už svrchu uvedla. Prý to Způsobil on - -- vinou své přezíravosti a nedostatkem nutných ohledů - Že Wickham -dokázal lidi tak obalamutit a že si následkem toho zjednal přístup a -pozvání do tolika vážených rodin. Snad na tom něco je, ačkoli pochybuji, -že by jeho přezíravost nebo přezíravost koholi jiného mohla zavinit -takovou věc. Ale ujišťuji Tě, drahá Lízinko, že by všechny jeho krásné -argumenty byly zůstaly bez odezvy a strýček by byl neustoupil, kdyby se -nedomníval, že se do toho vložil ještě z jiného důvodu. - -Když jsme to všechno zařídili, vrátil se ke svým známým, kteří dleli -ještě na Pemberley, ale domluvili jsme se, že přijede znova do Londýna -na svatbu, kdy se měly všechny finanční - -dohody pravoplatně uzavřít. - -Nyní víš tedy vše. Toto odhalení Tě muselo podle Tvých slov velice -překvapit, doufám však, že nikoli nemile. Lydia se přestěhovala k nám, -Wickham měl dveře otevřené. On se choval přesně tak, jak jsem ho znala z -Hertfordshiru; a nepostěžovala bych si Ti, jak mě rozezlila ona za tu -dobu, co strávila u nás, kdyby z Janina dopisu z minulé středy -nevysvítalo, že si při návštěvě doma počínala stejně a že Tě proto svými -slovy nečekaně nezarmoutím. Často jsem jí promlouvala do duše a -vysvětlovala jí, jak hanebně se zachovala a jaké trápení vám všem -Způsobila. Jestli něco z toho zaslechla, bylo to čirou náhodou, protop -zaručeně vůbec neposlouchala. Někdy mě doopravdy rozhněvala, ale pak -jsem si vzpomněla na svou milou Elizabeth a Jane a kvůli nim jsem to s -ní vydržela. - -Pan Darcy opět přibyl v určeném čase, a jak Ti Lydia sdělila, zúčastnil -se oddavků. Druhý den u nás večeřel a hodlal opět opustit město ve -středu nebo ve čtvrtek. Nebudeš-li se na mne příliš, hněvat, drahá -Lízin-ko, využiji této příležitosti a svěřím se Ti (dřív jsem si -netroufala), že se mi moc líbí. Choval se k nám v každém ohledu stejně -přátelsky, jako když jsme se seznámili v Derbyshiru. Zamlouvá se mi jeho -rozvaha i jeho názory; potřeboval by jen dívat se na svět trochu -veseleji, ale to ho může naučit žena, vezme-li si tu pravou. Je to ale -šibal, sotva kdy se o Tobě zmíní. Ale šibalové jsou ted v módě. - -Promiň mi, prosím, jestli jsem ve svých dohadech zašla příliš daleko, -nebo mě aspoň nezatrat natolik, že bych nesměla přijet do P. Nebudu mít -pokoj, dokud si neprohlédnu celý park. Nejlépe by se k tomu hodil nízký -faeton s párkem roztomilých malých poníků. Musím končit, děti mě volají -už dobré půl hodiny. - -Tvá milující teta - -J M. Gardinerova - -Obsah tohoto listu Elizabeth značně rozrušil a bylo nesnadné určit, zda -v ní převládají pocity radostné či právě opačné. V nejistotě ji už dříve -napadala mlhavá a neurčitá podezření, že Darcy nějakým způsobem přispěl -k sestřinu sňatku, ale sotva seje odvažovala domýšlet, aby se neoddávala -iluzím příliš krásným na to, aby byly pravdivé, a zároveň z obav před -trapnými pocity závazků, kdyby se ukázaly oprávněné; a nyní se její -domněnky v tak nečekaném rozsahu potvrdily ! Odjel úmyslně do města hned -po nich, podstoupil nesnáze a pokoření, provázející takové pátrání, -musel se obrátit na ženu, kterou si právem oškliví a již zavrhl, a byl -nucen se sejít, a to několikrát, s člověkem, s nímž se navždy rozešel ve -zlém, dohadovat se s ním, přemlouvat ho a nakonec uplatit, když mu bylo -zatěžko vyslovit pouhé jeho jméno. A to všechno udělal pro děvče, které -ho nijak nezajímalo a jehož si nemohl vážit. Srdce jí - +dopsala, „a jestli mi to, drahá tetinko, nesdělíte počestným +způsobem, budu nucena se uchýlit k trikům a lsti, abych se do +dozvěděla.“ + +Jane měla tak vyvinutý smysl pro čest, že by se nebyla zmínila +před Elizabeth o tom, co Lydia prořekla, a Elizabeth tomu byla +ráda: dokud nesezná, zda její dotaz bude zodpovězen anebo ne, +nepotřebovala žádnou důvěrnici. + +Elizabeth však byla uspokojena: teta odpověděla tak rychle, jak +to vůbec jen šlo. Jakmile držela její dopis v ruce, odspěchala do +malého hájku, kde si byla nejspíš jista, že ji nikdo nevyruší, +usedla na lavičku a chystala se dosáhnout svého, neboť obálka +byla tak objemná, že bylo vyloučeno, aby obsahovala jen +odmítnutí. + + Londýn 6. září + + Drahá neteři, + + právě mi byl doručen Tvůj list a hodlám věnovat celé + dopoledne tomu, abych Ti jej zodpověděla, neboť co Ti chci + sdělit, se nedá vypsat několika řádky. •-Musím se přiznat, že + mě Tvá prosba překvapila: od Tebe bych ji byla očekávala + nejméně. Nespatřuj v tom však výtku, chci pouze říci, že jsem + takový dotaz právě z Tvé strany nepokládala za nutný. + Nepřeješ-li si mi porozumět, pak mi promiň mou vtíravost. + Strýčka Tvé psaní překvapilo stejně jako mne, a kdyby byl + nepředpokládal, že jsi celé věci účastná, nebyl by se zajisté + zachoval tak, jak se zachoval. Avšak nejsi-li skutečně + zasvěcena a nic nevíš, pak Ti musím vše vysvětlit obšírněji. + + Zrovna ten den, kdy jsem se vracela z Longbournu, přišel za + strýčkem velmi nečekaný host. Byl to pan Darcy a prodlel + u něho několik hodin. Rozloučil se, než jsem přijela, takže + moje zvědavost nepodstoupila takovou zkoušku jako asi Tvá. + Přišel sdělit manželovi, že objevil Tvou sestru s Wickhamem, + že je navštívil a s oběma hovořil — s Wickhamem několikrát, + s Lydií jednou. Vyrozuměla jsem, že odcestoval z Derbyshiru + den po nás a že přijel do Londýna jen kvůli tomu, aby je + vypátral. Prý to pokládal za svou povinnost, neboť si přičítá + za vinu, že málokdo věděl o Wickhamově bezcharakternosti, + a jen tak se mohlo stát, že se do něho slušné děvče + zamilovalo a věnovalo mu svou důvěru. Velkoryse přisoudil + všechno své mylně pojaté hrdosti a přiznal se, že pokládá pod + svou důstojnost své soukromé počiny nějak veřejně + zdůvodňovat. Domníval se, že charakter mluví sám za sebe. + Nyní prý považuje za nevyhnutelné, aby zasáhl a pokusil se + napravit neštěstí, k němuž sám přispěl. I kdyby ho byly vedly + nějaké jiné, nepřiznané důvody, jsem si jista, že by mu + sloužily ke cti. Strávil několik dní ve městě, než se mu + podařilo je objevit, ale měl nějaké vodítko, o němž jsme my + nemohli vědět, a také z tohoto druhého důvodu se za námi + vypravil. + + Existuje nějaká žena, jistá paní Toungeová, která kdysi byla + u slečny Darcyovéjako vychovatelka a pak byla kvůli něčemu + propuštěna, přesné důvody neuváděl. Ta se pak usadila ve + velkém domě na Edwardově ulici a živí se pronajímáním pokojů. + Věděl, že tato paní Toungeová je Wickhamova oddaná + přítelkyně, a proto se za ní vypravil, jakmile přibyl do + města. Uplynuly však dva tři dny, než z ní dostal, co + potřeboval. Zřejmě nechtéla porušit dané slovo bez úplaty + nebo tučného bakšiše neboť skutečně věděla, kde se její + přítel zdržuje. Nakonec však od ní náš milý návštěvník získal + informace, které potřeboval. Usadili se v ulici. Mluvil + s Wickhamem a potom trval na tom, že musí promluvit + i s Lydií. Nejprve měl v úmyslu, jak říkal, přemluvit ji, aby + opustila tento potupný svazek a vrátila se ke svým přátelům, + jakmile by byli ochotni se jí ujmout, přičemž jí nabízel + všemožnou pomoc, ^jistil však. Že Lydia je pevně odhodlána + setrvat, kde je. Přátelé ji nezajímali, o jeho pomoc nestála, + nechtěla ani slyšet, aby opustila Wickhama, byla si jista, že + si ji dříve nebo později vezme, a kdy to bude, na tom jí + příliš nezáleželo. Když se tedy věci měly takto, pak + nezbývalo, jak usoudil, nic jiného než urychlená svatba, což, + jak při prvním rozhovoru s Wickhamem bez obtíží zjistil, + neměl tento pán vůbec v úmyslu. Přiznal se, že musel opustit + pluk kvůli velmi naléhavým čestným dluhům, a neváhal svalovat + veškerou odpovědnost za neblahé následky jejich útěku jen na + její poblázněnost. Nepočítal s návratem k pluku, ale neměl + jasnou představu, co bude dělat. Že prý musí někam odjet, ale + kam, to nevěděl, zato věděl, že nemá být z čeho živ. Pan + Darcy se ho zeptal, proč si Tvou sestru bez prodlení nevzal. + Ačkoli pan Bennet není patrně příliš zámožný, něco by pro ně + udělat mohl a každopádně by si sňatkem polepšil. L odpovědi + na jeho otázku však vysvítalo, že Wickham dosud chová naději + vyženit mnohem podstatnější věno někde v cizině. Vzhledem + k okolnostem však nebyl nepřístupný pokušení okamžité pomoci. + + Sešli se několikrát, neboť bylo třeba projednat řadu + složitých otázek. Wickham chtěl samozřejmě víc, než mohl + dostat, ale nakonec byl přece jakžtakž, přiveden k rozumu. + Jakmile pan Darcy tedy všechno dohodl s ním, chtěl + bezprodleně zasvětit strýčka, a poprvé k nám zašel ten večer, + než jsem přijela. Ale manžel nebyl pro nikoho doma a pan + Darcy nadto zjistil, že se věnuje Tvému otci a ten že nazítří + odjíždí z města. Usoudil, že by bylo vhodnější jednat se + strýčkem než s panem Bennetem, a odložil tedy bez dlouhého + rozvažování svou návštěvu, až Tvůj otec odjede. Sluhovi + nesdělil jméno, a tak jsme až do druhého dne pouze věděli, že + strýčka hledal nějaký pán v obchodní záležitosti. V sobotu se + dostavil znovu. Tvůj otec byl už pryč, strýčka zastal doma, + a jak jsem už řekla, měli toho mnoho co projednávat. + + Sešli se znovu v neděli, a tu jsem ho viděla i já. Ke konečné + dohodě dospěli však až v pondělí, a potom byl okamžitě + odeslán spěšný dopis do Longbournu. Náš návštěvník však + tvrdohlavě prosazoval svou. Mám dojem, Lízinko, ze má + skutečně ve své povaze jeden závažný nedostatek, a to + tvrdohlavost. Za různých okolností bylo už proti němu + vzneseno mnoho výtek, ale tato je oprávněná. Nesmělo se + podniknout nic, co nepodnikl on sám, ačkoli mohu potvrdit (a + to neříkám, abych Vás zavázala k vděčnosti, proto se o tom + nezmiňuj), že strýček byl ochoten převzít všechny závazky. + Dlouho se o to přeli, což si nezasluhoval ani pán, ani dáma, + jichž se to týkalo. Nakonec se však strýc musel podrobit, + a místo aby směl pomoci své neteři, byl nucen pouze přisvojit + si cizí zásluhy, což se mu skutečně příčilo, a proto věřím, + že mu způsobilo velikou radost, když jsi ve svém dopise + požádala o vysvětlení, které ho zbaví cizího peří a odvrátí + vděčnost tam, kam právem náleží. Ale, Lízinko, tohle je + určeno jen pro Tebe nebo nanejvýš pro Jane. + + Víš už asi dost přesně, co se udělalo pro oba mladé lidi. + — Pan Darcy zaplatí jeho dluhy, které značně přesahují tisíc + liber, dalších tisíc dá navíc k jejímu věnu připsat na ni + a koupí mu jeho jmenování. A to všechno prý dělá z příčiny, + kterou jsem už svrchu uvedla. Prý to Způsobil on — vinou své + přezíravosti a nedostatkem nutných ohledů — Že Wickham + dokázal lidi tak obalamutit a že si následkem toho zjednal + přístup a pozvání do tolika vážených rodin. Snad na tom něco + je, ačkoli pochybuji, že by jeho přezíravost nebo přezíravost + kdokoli jiného mohla zavinit takovou věc. Ale ujišťuji Tě, + drahá Lízinko, že by všechny jeho krásné argumenty byly + zůstaly bez odezvy a strýček by byl neustoupil, kdyby se + nedomníval, že se do toho vložil ještě z jiného důvodu. + + Když jsme to všechno zařídili, vrátil se ke svým známým, + kteří dleli ještě na Pemberley, ale domluvili jsme se, že + přijede znova do Londýna na svatbu, kdy se měly všechny + finanční dohody pravoplatně uzavřít. + + Nyní víš tedy vše. Toto odhalení Tě muselo podle Tvých slov + velice překvapit, doufám však, že nikoli nemile. Lydia se + přestěhovala k nám, Wickham měl dveře otevřené. On se choval + přesně tak, jak jsem ho znala z Hertfordshiru; + a nepostěžovala bych si Ti, jak mě rozezlila ona za tu dobu, + co strávila u nás, kdyby z Janina dopisu z minulé středy + nevysvítalo, že si při návštěvě doma počínala stejně a že Tě + proto svými slovy nečekaně nezarmoutím. Často jsem jí + promlouvala do duše a vysvětlovala jí, jak hanebně se + zachovala a jaké trápení vám všem Způsobila. Jestli něco + z toho zaslechla, bylo to čirou náhodou, protop zaručeně + vůbec neposlouchala. Někdy mě doopravdy rozhněvala, ale pak + jsem si vzpomněla na svou milou Elizabeth a Jane a kvůli nim + jsem to s ní vydržela. + + Pan Darcy opět přibyl v určeném čase, a jak Ti Lydia sdělila, + zúčastnil se oddavků. Druhý den u nás večeřel a hodlal opět + opustit město ve středu nebo ve čtvrtek. Nebudeš-li se na mne + příliš, hněvat, drahá Lízin-ko, využiji této příležitosti + a svěřím se Ti (dřív jsem si netroufala), že se mi moc líbí. + Choval se k nám v každém ohledu stejně přátelsky, jako když + jsme se seznámili v Derbyshiru. Zamlouvá se mi jeho rozvaha + i jeho názory; potřeboval by jen dívat se na svět trochu + veseleji, ale to ho může naučit žena, vezme-li si tu pravou. + Je to ale šibal, sotva kdy se o Tobě zmíní. Ale šibalové jsou + ted v módě. + + Promiň mi, prosím, jestli jsem ve svých dohadech zašla příliš + daleko, nebo mě aspoň nezatrať natolik, že bych nesměla + přijet do P. Nebudu mít pokoj, dokud si neprohlédnu celý + park. Nejlépe by se k tomu hodil nízký faeton s párkem + roztomilých malých poníků. Musím končit, děti mě volají už + dobré půl hodiny. + + Tvá milující teta + + J M. Gardinerova + +Obsah tohoto listu Elizabeth značně rozrušil a bylo nesnadné +určit, zda v ní převládají pocity radostné či právě opačné. +V nejistotě ji už dříve napadala mlhavá a neurčitá podezření, že +Darcy nějakým způsobem přispěl k sestřinu sňatku, ale sotva se je +odvažovala domýšlet, aby se neoddávala iluzím příliš krásným na +to, aby byly pravdivé, a zároveň z obav před trapnými pocity +závazků, kdyby se ukázaly oprávněné; a nyní se její domněnky +v tak nečekaném rozsahu potvrdily ! Odjel úmyslně do města hned +po nich, podstoupil nesnáze a pokoření, provázející takové +pátrání, musel se obrátit na ženu, kterou si právem oškliví a již +zavrhl, a byl nucen se sejít, a to několikrát, s člověkem, s nímž +se navždy rozešel ve zlém, dohadovat se s ním, přemlouvat ho +a nakonec uplatit, když mu bylo zatěžko vyslovit pouhé jeho +jméno. A to všechno udělal pro děvče, které ho nijak nezajímalo +a jehož si nemohl vážit. Srdce jí napovídalo, že to udělal pro ni. Tato naděje však zakrátko pohasla, když usoudila, že nemá - -tolik sebevědomí, aby si mohla být jista, zeji miluje, ji, která ho +tolik sebevědomí, aby si mohla být jista, že ji miluje, ji, která ho jednou odmítla, že ji miluje natolik, aby dokázal překonat zcela -přirozený odpor proti příbuzenskému svazku s Wickhamem. - VVickham, můj -švagr! - Každičká špetka pýchy se v něm musí - +přirozený odpor proti příbuzenskému svazku s Wickhamem. — VVickham, můj +švagr! — Každičká špetka pýchy se v něm musí vzbouřit proti takové spojitosti. Udělal mnoho, o tom nebylo sporu - bylo jí až stydno při pomyšlení, co všechno pro ně udělal. Ale uvedl -jisté důvody pro svůj zákrok - a ty důvody nebyly tak nepravděpodobné. +jisté důvody pro svůj zákrok — a ty důvody nebyly tak nepravděpodobné. Docela dobře si mohl myslet, že se dopustil chyby; byl velkorysý a měl možnost svou velkorysost projevit, a třebaže odmítala předpoklad, že by ona byla hlavní pohnutkou, připouštěla možnost, že snad zbytek @@ -10835,15 +9967,13 @@ nepříznivé mínění, že utrousila peprnou poznámku, proti němu namířeno Sama ted byla pokořena, ale na něho byla hrdá. Hrdá, že tenkrát, kdy šlo o čest a soucit, zvítězilo jeho lepší já. Pročítala tetiččina pochvalná slova znovu a znovu. Nepovažovala je za zcela dostačující, ale těšila -ji, uvědomovala si dokonce, zejí působí radost, ač provázenou i lítostí, +ji, uvědomovala si dokonce, že jí působí radost, ač provázenou i lítostí, tetina a strýcova pevná víra, že se s Darcym mají rádi a věří si. Z jejího úkrytu i jejích úvah ji vyrušily něčí kroky; než mohla zabočit na -jinou stezku, octl se pojejím boku Wickham. - -„Obávám se, že jsem vás vyrušil na samotářské toulce, drahá švagrová,“ -řekl, když se k ní +jinou stezku, octl se po jejím boku Wickham. -přidružil. +„Obávám se, že jsem vás vyrušil na samotářské toulce, drahá +švagrová,“ řekl, když se k ní přidružil. „To ano,“ odvětila s úsměvem, „není tím však ještě řečeno, že by takové vyrušení muselo přijít nevhod.“ @@ -10853,36 +9983,33 @@ přátelství, a nyní se ještě utužilo.“ „To je pravda. Chystají se i ostatní na procházku?“ -„Nevím, paní Bennetová odjela s Lydií kočárem do Mery-tonu. Tak jsem se +„Nevím, paní Bennetová odjela s Lydií kočárem do Merytonu. Tak jsem se od vašeho strýčka a tetinky dozvěděl, že jste skutečně navštívila Pemberley, drahá švagrová.“ Přisvědčila. -„Téměř bych vám to potěšení záviděl, ale mám pocit, že by mne přemohlo -dojetí, jinak bych se tam mohl zastavit na - -cestě do Newcastlu. Provázela vás asi stará hospodyně, ne? Chudinka -Reynoldsová, ta mě - -měla odjakživa moc ráda. Ale jistě se vám o mně nezmínila, že?“ +„Téměř bych vám to potěšení záviděl, ale mám pocit, že by mne +přemohlo dojetí, jinak bych se tam mohl zastavit na cestě do +Newcastlu. Provázela vás asi stará hospodyně, ne? Chudinka +Reynoldsová, ta mě měla odjakživa moc ráda. Ale jistě se vám +o mně nezmínila, že?“ „Ano, zmínila.“ „A co říkala?“ -„Že jste se dal na vojnu a že prý jste se tam - zkazil. To víte, na +„Že jste se dal na vojnu a že prý jste se tam — zkazil. To víte, na takovou dálku se věci někdy jeví ve zvláštním světle.“ „Zajisté,“ odvětil a kousl se do rtů. Elizabeth doufala, že ho tím umlčela, ale on po chvíli pravil: -„Představte si, koho jsem neviděl minulý měsíc v Londýně - Darcyho. +„Představte si, koho jsem neviděl minulý měsíc v Londýně — Darcyho. Potkali jsme se několikrát. Vrtá mi hlavou, co tam asi dělal.“ -„Snad se chystá na svatbu se slečnou de Bourghovou,“ pravila Elizabeth. -„V této roční době - -ho tam musel vylákat nějaký mimořádný důvod.“ +„Snad se chystá na svatbu se slečnou de Bourghovou,“ pravila +Elizabeth. „V této roční době ho tam musel vylákat nějaký +mimořádný důvod.“ „Nepochybně. Setkala jste se s ním během svého pobytu v Lambtonu? Vyrozuměl jsem u Gardinerových, že ano.“ @@ -10893,11 +10020,10 @@ Vyrozuměl jsem u Gardinerových, že ano.“ „Velice.“ -„Slyšel jsem už také, že se za posledních pár let podstatně změnila k -svému prospěchu. Když - -jsem ji viděl naposled, nezdála se mít pro to valné předpoklady. Jsem -moc rád, že se vám líbila. Doufám, že z ní bude dobrý člověk.“ +„Slyšel jsem už také, že se za posledních pár let podstatně +změnila k svému prospěchu. Když jsem ji viděl naposled, nezdála +se mít pro to valné předpoklady. Jsem moc rád, že se vám líbila. +Doufám, že z ní bude dobrý člověk.“ „To jistě, má už za sebou nejobtížnější léta.“ @@ -10905,9 +10031,9 @@ moc rád, že se vám líbila. Doufám, že z ní bude dobrý člověk.“ „Nic mi to jméno neříká.“ -„Zmiňuji se o ní, protože to je ta farnost, kterou jsem měl dostat. -Rozkošné místečko! - A ta krásná fara! Bylo by mi to tam vyhovovalo po -všech stránkách.“ +„Zmiňuji se o ní, protože to je ta farnost, kterou jsem měl +dostat. Rozkošné místečko! — A ta krásná fara! Bylo by mi to tam +vyhovovalo po všech stránkách.“ „Jak by se vám bylo zamlouvalo kázat věřícím?“ @@ -10921,16 +10047,14 @@ někdy Darcy o této záležitosti, když jste pobývala v Kentu?“ vůle bylo vázáno jistými podmínkami a že přidělení fary bylo ponecháno na vůli nynějšího majitele panství.“ -„Skutečně? - Ano, něco pravdy na tom je; snad si vzpomenete, že jsem vám +„Skutečně? — Ano, něco pravdy na tom je; snad si vzpomenete, že jsem vám to také říkal, když - jsme o tom prvně hovořili.“ -„A rovněž jsem se doslechla, že v jisté době se vám kazatelské poslání -nezdálo1:ak lákavé - -jako nyní - že jste sám prohlásil, že farářem nikdy nebudete a že se ta -záležitost rozhodla podle toho.“ +„A rovněž jsem se doslechla, že v jisté době se vám kazatelské +poslání nezdálo tak lákavé jako nyní — že jste sám prohlásil, že +farářem nikdy nebudete a že se ta záležitost rozhodla podle +toho.“ „Skutečně? Ani toto tvrzení není docela nepodložené. Jen si vzpomeňte, co jsem vám říkal, když jsme si o tom tenkrát poprvé povídali.“ @@ -10939,10 +10063,11 @@ Byli už téměř na prahu domova, neboť kráčela rychle, aby se ho zbavila, a jelikož ho kvůli sestře nechtěla popudit, odpověděla mu s přívětivým úsměvem: -„Ale jděte, pane Wickhame, víte přece, že jsme spřízněni, nechme tedy -rozmíšek o dávno minulých záležitostech. V budoucnu se, doufám, vždy a -ve všem shodneme.“ Vztáhla k němu ručku, on ji s okázalou galantností -políbil, ačkoli sotva věděl, kam s očima, a společně vešli dovnitř. +„Ale jděte, pane Wickhame, víte přece, že jsme spřízněni, nechme +tedy rozmíšek o dávno minulých záležitostech. V budoucnu se, +doufám, vždy a ve všem shodneme.“ Vztáhla k němu ručku, on ji +s okázalou galantností políbil, ačkoli sotva věděl, kam s očima, +a společně vešli dovnitř. Tento rozhovor panu Wickhamovi tak vrchovatě postačil, že se už neobtěžoval ho podrobněji rozvádět, ani k tomu ne-podněcoval svou drahou @@ -10952,7 +10077,6 @@ aby už mlčel. Brzy nadešel onen den, kdy se měli s Lydií vydat na cestu, a paní Bennetová byla nucena se smířit s odloučením jistě aspoň ročním, jelikožjejí choť neschválil zamýšlenou návštěvu celé - rodiny v Newcastlu. „Ach, Lydinko, má děvenko drahá,“ vzlykala, „kdy já tě zase uvidím?“ @@ -10974,7 +10098,7 @@ zetě.“ Do paní Bennetové kolik dní nic nebylo, jak truchlila nad ztrátou dcery. -„často si myslívám,“ podotkla, „že to nejhorší, co nás může potkat, je +„Často si myslívám,“ podotkla, „že to nejhorší, co nás může potkat, je rozloučení s našimi nejbližšími, člověk si potom připadá jako ztracený.“ „To máte z toho, paní máti, že jste vdala dceru,“ pravila Elizabeth. @@ -10989,49 +10113,47 @@ všechno připravila, že její pán zakrátko přijede a pobude tu několik týdnů na honech. Paní Bennetová začala vyvádět jako rozumu zbavená. Koukala po Jane, usmívala se a pak zas vrtěla hlavou. -„I to se podívejme, milá sestro, tak pan Bingley sem zas přijede!“ -(Přišla jí to totiž oznámit paní Philipsová.) „To je dobře. Tedy ne že -by mi na tom nějak zvlášť záleželo. Pro nás je to cizí člověk, a co mne -se týká, do smrti ho nechci vidět. Jestli se mu ale líbí v Netherfieldu, -ať - -si poslouží. Kdoví, co se ještě může stát. Ale nám to může být jedno. -Víš přece, sestro, jak jsme si před časem slíbily, že se o něm už ani +„I to se podívejme, milá sestro, tak pan Bingley sem zas +přijede!“ (Přišla jí to totiž oznámit paní Philipsová.) „To je +dobře. Tedy ne že by mi na tom nějak zvlášť záleželo. Pro nás je +to cizí člověk, a co mne se týká, do smrti ho nechci vidět. +Jestli se mu ale líbí v Netherfieldu, ať si poslouží. Kdoví, co +se ještě může stát. Ale nám to může být jedno. Víš přece, +sestro, jak jsme si před časem slíbily, že se o něm už ani slůvkem nezmíníme. A je to skutečně jisté, že přijede?“ „Můžeš se na to spolehnout,“ odvětila návštěvnice, „protože paní -Nicholsová byla včera v Merytonu, já jsem ji zahlédla a zvlášť jsem za -ní vyběhla, abych se dověděla něco bližšího, a ona tvrdila, zeje to -zaručená pravda. Přijede nejpozději ve čtvrtek, pravděpodobně už ve -středu. Šla právě k řezníkovi, aby objednala maso na středu, a povídala, -že má tři tucty kachen zrovna tak na pekáč.“ +Nicholsová byla včera v Merytonu, já jsem ji zahlédla a zvlášť +jsem za ní vyběhla, abych se dověděla něco bližšího, a ona +tvrdila, že je to zaručená pravda. Přijede nejpozději ve čtvrtek, +pravděpodobně už ve středu. Šla právě k řezníkovi, aby objednala +maso na středu, a povídala, že má tři tucty kachen zrovna tak na +pekáč.“ Nejstarší slečna Bennetová nedokázala vyslechnout zprávu o jeho příjezdu a nezačervenat se přitom. -Už dlouhé měsíce nepadlo mezi ní a Elizabeth jeho jméno; jakmile se však -nyní octly samy, řeklají: „Všimla jsem si, že po mně pokukuješ, Lízinko, -když nám tetička sdělovala, co se povídá, a vím, že jsem se tvářila -rozpačitě, ale nesmíš mě podezírat z žádných pošetilostí. Zrudla jsem, -protože jsem věděla, že se na mne budete koukat. Ujišťuji tě, že pro mne -ta zpráva nic neznamená, ani štěstí, ani žal. Jsem jen ráda, že přijíždí -sám, neboť v tom případě - -ho budeme vídat méně často. Nevadilo by mi to kvůli mně, ale děsím se -poznámek ostatních lidí.“ - -Elizabeth nevěděla, co si o tom myslet. Kdyby se s ním nebyla setkala v -Derbyshiru, byla by mohla předpokládat, že sem skutečně může přijet za -udávaným účelem, ale ona věřila, že si na Jane stále ještě myslí, a -uvažovala, zda je pravděpodobnější, že sem jede se svolením svého -přítele, anebo že se mu hrdinně opřel. - -„Má to, chudák, těžké,“ pomyslela si občas. „Nemůže přijet na panství, -které si pravoplatně - -najal, aby okolo toho hned nevzniklo plno dohadů. Aspoň ode mne má mít -svatý pokoj.“ Když sejí sestra svěřovala, s jakými pocity hledí vstříc -jeho příjezdu, myslela to jistě upřímně, přesto však Elizabeth viděla, +Už dlouhé měsíce nepadlo mezi ní a Elizabeth jeho jméno; jakmile +se však nyní octly samy, řeklají: „Všimla jsem si, že po mně +pokukuješ, Lízinko, když nám tetička sdělovala, co se povídá, +a vím, že jsem se tvářila rozpačitě, ale nesmíš mě podezírat +z žádných pošetilostí. Zrudla jsem, protože jsem věděla, že se na +mne budete koukat. Ujišťuji tě, že pro mne ta zpráva nic +neznamená, ani štěstí, ani žal. Jsem jen ráda, že přijíždí sám, +neboť v tom případě ho budeme vídat méně často. Nevadilo by mi to +kvůli mně, ale děsím se poznámek ostatních lidí.“ + +Elizabeth nevěděla, co si o tom myslet. Kdyby se s ním nebyla +setkala v Derbyshiru, byla by mohla předpokládat, že sem skutečně +může přijet za udávaným účelem, ale ona věřila, že si na Jane +stále ještě myslí, a uvažovala, zda je pravděpodobnější, že sem +jede se svolením svého přítele, anebo že se mu hrdinně opřel. + +„Má to, chudák, těžké,“ pomyslela si občas. „Nemůže přijet na +panství, které si pravoplatně najal, aby okolo toho hned +nevzniklo plno dohadů. Aspoň ode mne má mít svatý pokoj.“ Když +se jí sestra svěřovala, s jakými pocity hledí vstříc jeho +příjezdu, myslela to jistě upřímně, přesto však Elizabeth viděla, že není v její moci se s tím tak lehce vyrovnat. Byla neklidná, roztěkaná, což u ní bylo dost nezvyklé. @@ -11040,12 +10162,12 @@ přišla znovu na přetřes. „Jakmile se pan Bingley objeví, půjdete ho samozřejmě uvítat, milý choti,“ pravila paní - Bennetová. -„To tedy nepůjdu. Vlonijste mě přinutila, abych ho navštívil, a -slibovala jste, když za ním zajdu, že si vezme některou z našich děvčat. -Ale nic z toho nebylo, a já tam nepoběžím znovu jak s keserem.“ +„To tedy nepůjdu. Vloni jste mě přinutila, abych ho navštívil, +a slibovala jste, když za ním zajdu, že si vezme některou +z našich děvčat. Ale nic z toho nebylo, a já tam nepoběžím znovu +jak s keserem.“ I jala se paní manželka dokládat, že všichni ostatní pánové budou pokládat za svou samozřejmou povinnost projevit mu úctu u příležitosti @@ -11053,13 +10175,12 @@ jeho příjezdu. „Takové móresy se mi z duše protiví,“ pravil. „Zatouží-li po naší společnosti, ať se namáhá - sám. Ví, kde bydlíme. Můj čas je mi příliš drahý, abych běhal po sousedech, kdykoli si zamanou někam odjet nebo se vrátit.“ -„Jak myslíte, ale nevymluvíte mi, zeje to do nebe volající neslušnost ho +„Jak myslíte, ale nevymluvíte mi, že je to do nebe volající neslušnost ho nenavštívit. Já ho každopádně pozvu na oběd a bašta. Stejně už musíme v -brzké době pohostit paní Longo-vou a Gouldingovy. To by nás bylo +brzké době pohostit paní Longovou a Gouldingovy. To by nás bylo dohromady třináct, a s ním bychom se právě tak vešli ke stolu.“ Když se tedy tímto plánem utěšila, hned se dokázala lépe smířit s manželovou neochotou, ačkoli jí připadalo strašné, že se všichni sousedé uvidí s @@ -11068,8 +10189,8 @@ panem Bingleym dříve než oni. Den jeho příjezdu se blížil. „Začínám litovat, že vůbec přijede,“ svěřila se Jane sestře. „Nevadilo by mi to, dokázala bych se s ním beze všeho setkat, ale nevím, jak vydržím ty věčné řeči kolem toho. Maminka to myslí dobře, ale netuší - -nikdo si to nemůže představit - jak mě její slova mučí. Budu přešťastná, -až jeho pobyt v Nether-fieldu skončí!“ +nikdo si to nemůže představit — jak mě její slova mučí. Budu přešťastná, +až jeho pobyt v Netherfieldu skončí!“ „Ráda bych tě nějak utěšila,“ odpověděla Elizabeth, „ale není to v mé moci. To víš, nemohu ti kázat o trpělivosti, čímž se obvykle trpící @@ -11079,46 +10200,41 @@ takže se mohla rozčilovat a trápit nedočkavostí co nejdéle. Počítala, kolik dní musí nechat uplynout, než mu bude moci poslat pozvání - neviděla před sebou žádnou možnost, jak se s ním sejít dřív. Avšak třetího dne od jeho příjezdu do Hertfordshiru spatřila zrána z okna své - šatny, že vjíždí do dvora a míří ke stavení. Okamžitě zburcovala dcery, aby se podílely na její radosti. Jane zůstala nepohnutě sedět za stolem, ale Elizabeth, aby - -vyhověla matce, přistoupila k oknu - vykoukla ven - uviděla po jeho boku +vyhověla matce, přistoupila k oknu — vykoukla ven — uviděla po jeho boku pana Darcyho a usedla opět vedle sestry. Jede s ním cizí pán, matinko,“ řekla Kitty. „Kdopak to asi je?“ „Snad nějaký známý, děvenko, copak já vím!“ „Jejdanáčku!“ řekla Kitty, „že on je to ten chlapík, co tu s ním byl -tenkrát - jakpak se jmenoval - ten nafoukaný dlouhán.“ +tenkrát — jakpak se jmenoval — ten nafoukaný dlouhán.“ -„Dobrotivé nebe! Pan Darcy! - Je to on, na mou duši. Nu, kterýkoli +„Dobrotivé nebe! Pan Darcy! — Je to on, na mou duši. Nu, kterýkoli přítel pana Bingleyho je u nás vždy vítán, ale jinak se přiznám bez mučení, že je mi tenhle člověk už na pohled protivný.“ -Jane se zahleděla na Elizabeth udiveně a starostlivě. Nevěděla toho -mnoho o jejich setkání v Derbyshiru, a proto cítila se sestrou, které -první setkání od onoho vysvětlujícího dopisu jistě - -nepřijde zalehko. Obě seděly jako na jehlách. Každá prožívala rozpaky té -druhé a ovšem i své - -vlastní, a ani nevnímaly, že matka zatím rozvádí dál, jak je jí protivný -pan Darcy, a zeje rozhodnuta jednat s ním zdvořile jen proto, že je to -přítel pana Bingleyho. Elizabeth však prožívala mnohem různorodější -muka, než si Jane mohla představit, neboť - -ještě nenalezla dost odvahy, aby ji seznámila s dopisem paní Gardinerové -a aby se jí svěřila, jak se změnily její city k němu. Pro Jane to byl -člověk, kterého sestra odmítla a podceňovala, ale nemohla vědět, zeje mu -celá rodina zavázána za velké dobrodiní a že ji k němu poutají - -city ne-li tak něžné jakoJaniny k Bingleymu, pak jistě stejně mocné a -pochopitelné. Ze přijel - že přijel do Netherfieldu a do Longbournu, že -ji z vlastní vůle znovu vyhledává, to ji překvapilo téměř stejně, jako -když se v Derbyshiru poprvé přesvědčila o jeho změněném chovám. +Jane se zahleděla na Elizabeth udiveně a starostlivě. Nevěděla +toho mnoho o jejich setkání v Derbyshiru, a proto cítila se +sestrou, které první setkání od onoho vysvětlujícího dopisu jistě +nepřijde zalehko. Obě seděly jako na jehlách. Každá prožívala +rozpaky té druhé a ovšem i své vlastní, a ani nevnímaly, že matka +zatím rozvádí dál, jak je jí protivný pan Darcy, a že je +rozhodnuta jednat s ním zdvořile jen proto, že je to přítel pana +Bingleyho. Elizabeth však prožívala mnohem různorodější muka, než +si Jane mohla představit, neboť ještě nenalezla dost odvahy, aby +ji seznámila s dopisem paní Gardinerové a aby se jí svěřila, jak +se změnily její city k němu. Pro Jane to byl člověk, kterého +sestra odmítla a podceňovala, ale nemohla vědět, že je mu celá +rodina zavázána za velké dobrodiní a že ji k němu poutají city +ne-li tak něžné jako Janiny k Bingleymu, pak jistě stejně mocné +a pochopitelné. Ze přijel — že přijel do Netherfieldu a do +Longbournu, že ji z vlastní vůle znovu vyhledává, to ji +překvapilo téměř stejně, jako když se v Derbyshiru poprvé +přesvědčila o jeho změněném chovám. Barva, která jí vymizela z tváří, se na půl minuty vrátila v sytějším odstínu a radostný úsměv jí rozzářil oči, když na ono časové údobí @@ -11131,14 +10247,12 @@ neodvažovala se ani oči pozvednout, dokud jí je starostlivé účastenství neobrátilo k sestřině tváři, když se sluha přiblížil ke dveřím. Jane byla trochu bledší než jindy, ale vypadala vyrovnanější, než Elizabeth očekávala. Když - se páni objevil^ zrůžověla, uvítala je však docela sebejistě a jejímu chování se nedalo nic vytknout, ani stopu výčitky nedala najevo, ani snahu se zalíbit. Elizabeth promluvila, co nejméně jí dobrý mrav dovoloval, a chopila se znovu svého vyšívání - se zaujetím, které v ní málokdy probouzelo. Jen jedinkrát se odvážila pohlédnout na Darcyho. Vypadal vážně jako vždy a jí připadal spíš takový, jako býval v Hertfordshiru, než jak ho znávala v Pemberley. Snad @@ -11146,24 +10260,23 @@ mu v přítomnosti její matky nebylo tak volně jako v přítomnosti strýce s tetou. Bylo to bolestné, ale nikoli nepravděpodobné. I na Bingleyho se zadívala a v mžiku postřehla, že se tváří jak -radostně, tak rozpačitě. Paní - -Bennetová ho přivítala tak líbezně, že se za ni obě dcery musely stydět, -zvlášť když - -srovnávaly, s jakým chladem a formální zdvořilostí pozdravila a oslovila -jeho přítele. Elizabeth především trápilo a mrzelo její nezdvořáctví, -neboť věděla, zejí zachránil oblíbenou dceru před nevyhnutelnou zkázou a -že by tedy měl právo na její vděčnost. Darcy se Elizabeth zeptal, jak se -daří manželům Gardine-rovým - čímž ji uvedl do značných rozpaků - a pak -už sotva promluvil. Neseděl vedle ní a to snad bylo příčinou jeho -za-mlklosti, ale v Derbyshiru to vypadalo jinak. Tam se bavil s jejími -příbuznými, nemohl-li hovořit s ní. Ale nyní ubíhaly dlouhé minuty, aniž -se ozval, a když tu a tam už nemohla potlačit zvědavost a pozvedla k -němu oči, zjistila, že stejnou pozornost jako jí věnuje i Jane a zhusta -hledí do prázdna nebo klopí oči k zemi. Měla dojem, zeje zamyšlenější a -že už se tak nesnaží zavděčit se jí, jako když se setkali posledně. -Pocítila zklamání, a hněvala se proto na sebe. +radostně, tak rozpačitě. Paní Bennetová ho přivítala tak líbezně, +že se za ni obě dcery musely stydět, zvlášť když srovnávaly, +s jakým chladem a formální zdvořilostí pozdravila a oslovila jeho +přítele. Elizabeth především trápilo a mrzelo její nezdvořáctví, +neboť věděla, že jí zachránil oblíbenou dceru před nevyhnutelnou +zkázou a že by tedy měl právo na její vděčnost. Darcy se +Elizabeth zeptal, jak se daří manželům Gardinerovým — čímž ji +uvedl do značných rozpaků — a pak už sotva promluvil. Neseděl +vedle ní a to snad bylo příčinou jeho zamlklosti, ale +v Derbyshiru to vypadalo jinak. Tam se bavil s jejími příbuznými, +nemohl-li hovořit s ní. Ale nyní ubíhaly dlouhé minuty, aniž se +ozval, a když tu a tam už nemohla potlačit zvědavost a pozvedla +k němu oči, zjistila, že stejnou pozornost jako jí věnuje i Jane +a zhusta hledí do prázdna nebo klopí oči k zemi. Měla dojem, že +je zamyšlenější a že už se tak nesnaží zavděčit se jí, jako když +se setkali posledně. Pocítila zklamání, a hněvala se proto na +sebe. „Co jiného se dalo čekat?“ říkala si. „Ale proč sem jezdil?“ Neměla chuť se bavit s nikým jiným než s ním, a aby na něho promluvila, k tomu jí @@ -11171,9 +10284,8 @@ chyběla odvaha. Pozeptala se ho na sestru a na víc se nevzmohla. „Hodně vody uběhlo, co jste u nás nebyl, pane Bingleyi,“ řekla paní Bennetová. Uznal to bez zdráhání. „Už jsem měla strach, že se sem vůbec -nevrátíte. Dočista se povídalo, že na podzim Nether-field pustíte, ale +nevrátíte. Dočista se povídalo, že na podzim Netherfield pustíte, ale doufám, že to není pravda. Leccos se tady v okolí - změnilo, co jste tu byl naposled. Slečna Lucasová se vdala a odstěhovala. A naše nejmladší. Snad jste se o tom doslechl nebo jste to četl v novinách. Vím, že se to objevilo v Timesech a Courieru, ale @@ -11201,31 +10313,26 @@ pobýt delší dobu. Počítá prý s několika týdny. „Až postřílíte všechny svoje koroptve, pane Bingleyi,“ řekla matka Bennetová, „račte přijít sem a střílejte v revíru mého chotě, jak vám libo. Jistě vám s radostí vyjde vstříc a přenechá - vám naše nejlepší hejna.“ -Taková přehnaná, vemlouvavá ochota jen zvyšovala Eli-zabethino utrpení. +Taková přehnaná, vemlouvavá ochota jen zvyšovala Elizabethino utrpení. Kdyby jim opět zasvitla taková růžová naděje, jaké se oddávali před rokem, zase by všechno skončilo stejným zklamáním, o tom byla přesvědčena. V té chvíli měla - pocit, že ani dlouholetá blaženost by nevyvážila trapné situace, jimž ona a Jane musí čelit. „Přeji si už jen jediné: abych se ani s ním, ani s jeho přítelem už nikdy nemusela sejít. Jakou radost by mi museli způsobit svou přítomností, aby vyvážila tahle muka! Kéž už je v životě - nespatřím!“ -V jejím utrpení, které nemohla vyvážit dlouholetá blaženost, sejí však +V jejím utrpení, které nemohla vyvážit dlouholetá blaženost, se jí však zakrátko podstatně - ulevilo, když postřehla, jak sestřin bývalý ctitel opět podléhá její kráse. Když přišel, promluvil s ní sotva pár slov, ale každou minutu -jako by ho víc a víc přitahovala. Zjišťoval, zeje stejně - -líbezná jako vloni - a právě tak milá a upřímná, jen snad zamlklejší. +jako by ho víc a víc přitahovala. Zjišťoval, že je stejně +líbezná jako vloni — a právě tak milá a upřímná, jen snad zamlklejší. Jane se však snažila, aby na ni nepostřehl žádnou změnu, a měla dojem, že se jí podařilo rozprávět stejně živě jako dřív. Měla však mnoho o čem přemítat, a tak si někdy ani neuvědomila, že se odmlčela. Když se pánové @@ -11243,12 +10350,11 @@ mrzí, že mu v tom obchodní záležitosti zabránily. Pak odešli. Paní Bennetová měla velkou chuť je vyzvat, aby se zdrželi na večeři hned ten den, ale rozmyslela si to: vařilo se u nich sice vždycky dobře, ale pro muže, jemuž kladla tak důležité - nástrahy, a pro zmlsaného hrdopýška s desetitisícovým důchodem pokládala dva chody za nezbytné. Jakmile za nimi zapadly dveře, vyběhla Elizabeth na čerstvý vzduch, aby -se vzpamatovala - čili aby zahnala chmury úvahami, které je bezpečně +se vzpamatovala — čili aby zahnala chmury úvahami, které je bezpečně přivolají. Pan Darcy ji svým počínáním udivil i zklamal. „Jestli sem přijel jenom mlčet a tvářit se vážně a lhostejně,“ říkala si @@ -11264,32 +10370,26 @@ Pustím ho zkrátka z hlavy.“ Své odhodlání na krátký čas nedobrovolně dodržela, protože ji dohonila sestra, z jejíhož - radostného výrazu bylo lze soudit, že ji návštěva uspokojila víc než Elizabeth. „První setkání mám za sebou, a ted jsem docela klidná,“ pravila. „Dokázala jsem to, a napříště - už mě jeho příchod nemůže uvést do rozpaků. Jsem ráda, že přijde v úterý na oběd; aspoň - všichni uvidí, že se s ním běžně stýkám jako s obyčejným známým.“ „Ano, přímo s nadobyčej obyčejným,“ odvětila Elizabeth s úsměvem. „Jane, Jane, dej si dobrý - pozor!“ „Ale, Lízinko, přece si nemyslíš, že bych byla ještě tak pošetilá, aby mi hrozilo nějaké - nebezpečí.“ „I myslím: hrozí ti velikánské nebezpečí, že se do tebe znovu zamiluje až po uši.“ S pány se až do úterka neviděli, a paní Bennetová zatím pilně spřádala blažené vidiny, které - Bingley za půl hodiny svou dobrou náladou a slušností znovu probudil k životu. V úterý se shromáždila v Longbournu početná společnost a oba nejdůležitější hosté dorazili jako praví sportovci v dobrém čase. Když @@ -11298,7 +10398,7 @@ místo, které si při všech dřívějších společenských příležitostech vyhradil, totiž po boku její sestry. Její předvídavou matku to rovněž napadlo, a proto ho zapomněla uvést ke stolu sama. Sotva překročil práh, jako by zaváhal, ale Jane náhodou vzhlédla, náhodou se usmála a to -stačilo - usedl vedle ní. +stačilo — usedl vedle ní. Elizabeth se vítězoslavně zadívala na jeho přítele. Ušlechtile to přehlédl, což by si byla mohla vykládat tak, že dal Bingleymu své @@ -11323,14 +10423,13 @@ bez povšimnutí a bez odezvy. Stále doufala, že se během večera naskytne příležitost, která je svede dohromady, že doba návštěvy nemůže uplynout, aniž budou mít možnost promluvit víc než těch pár slovná - uvítanou při jeho příchodu. Byla nesvá a náladová a doba, než se páni objevili opět v salónu, se jí zdála tak únavná a nudná, že sotva dokázala zachovat zdání zdvořilosti. Vzhlížela k jejich návratu jako k rozhodujícímu bodu, na němž závisí, zda se večer pro ni vydaří, anebo ne. -„Jestli mě ani pak nevyhledá, vzdám se navždy vší naděje,'' říkala si. +„Jestli mě ani pak nevyhledá, vzdám se navždy vší naděje,“ říkala si. Páni se dostavili a na okamžik to vypadalo, že se její toužebné přání vyplní, avšak běda! @@ -11342,22 +10441,19 @@ jedna dívka a tišeji pošeptala: „Až muži přijdou a budou chtít rozptýlit naše šiky, nedejme se! Nechceme je tady, viď?“ Darcy odešel na druhý konec místnosti. Sledovala ho pohledem, záviděla každému, s kým promluvil, sotva se dokázala přimět, -aby dolévala hostům kávu, a zuřila na sebe, zeje tak hloupá. +aby dolévala hostům kávu, a zuřila na sebe, že je tak hloupá. „Muž, který dostal jednou košem! Jak jsem si já blázen mohla namlouvat, že mě nepřestane milovat? Cožpak by se vůbec mohlo stát, že by v takovém případě některý mužský - nepřekonal svou slabost a stejnou ženu požádal o ruku podruhé? Žádná urážka jimi nemůže tak otřást!“ Trochu ji však povzbudilo, že jí sám přišel vrátit šálek od kávy; využila té příležitosti a zeptala se ho: „Zdalipak pobývá vaše sestřička dosud na Pemberley?“ „Ano, zůstane tam až - do vánoc.“ „A docela sama? Všichni přátelé už ji opustili?“ „Je s ní paní Annesleyová. Ostatní - odjeli už před třemi nedělemi do Scarboroughu.“ Nedokázala si vzpomenout na nic, co by mu ještě řekla; snad by se bylo @@ -11372,36 +10468,29 @@ potřebovala hráče do whistu, a než se nadál, usadila ho ke kartám. Byli tedy na zbytek večera uvězněni u rozličných stolků a jí zbyla už jen ta útěcha, že jeho oči stále bloudí napříč pokojem za ní, a proto hraje stejně mizerně jako ona sama. Paní Bennetová hodlala zdržet ještě oba -pány z Nether-fieldu na večeři, ale naneštěstí jim předjel kočár dřív +pány z Netherfieldu na večeři, ale naneštěstí jim předjel kočár dřív než ostatním hostům, takže k tomu neměla příležitost. -„Nu, děvčata,“ pravila, jakmile za posledním hostem zapadly dveře, -„copak tomu říkáte? Já - -tvrdím, že se dnešek po všech stránkách vydařil. Vystrojit takovou -hostinu hned tak někdo nedokáže! Zvěřina byla přece jako dort - všichni -mi říkali, že tak masitá kýta se nevidí každý - -den. Polévka byla - -padesátkrát chutnější než ta, co jsme měli minulý týden u Lucasových; i -pan Darcy uznal, že se koroptvičky jen rozplývají na jazyku, a ten má -jistě nejméně dva nebo tři francouzské - -kuchaře. A tobě jak to dneska slušelo, Janinko, rná děvečko zlatá! I -paní Longová to přiznala, když jsem ji na to upozornila. A víš, co ještě -povídala?,Uvidíte, paní Bennetová, že ta ještě - -toho Bingleyho užene!' To povídala. Však tvrdím odjakživa, že paní -Longová je moc hodná - -ženská - a její neteře jsou slušná děvčata a žádné krásky: mně se -ohromně zamlouvají.“ Krátce a dobře, paní Bennetová překypovala dobrou -náladou. Viděla, jak se má Bingley k Jane, a to ji stačilo utvrdit v -dobré víře, zejí přece jen neunikne; když šlo o blaho rodiny a události -se vyvíjely kjejí spokojenosti, dokázala se oddávat tak fantastickým -představám, že ji velmi zklamalo, když se hned nazítří nedostavil a -nepožádal o ruku. +„Nu, děvčata,“ pravila, jakmile za posledním hostem zapadly +dveře, „copak tomu říkáte? Já tvrdím, že se dnešek po všech +stránkách vydařil. Vystrojit takovou hostinu hned tak někdo +nedokáže! Zvěřina byla přece jako dort — všichni mi říkali, že +tak masitá kýta se nevidí každý den. Polévka byla padesátkrát +chutnější než ta, co jsme měli minulý týden u Lucasových; i pan +Darcy uznal, že se koroptvičky jen rozplývají na jazyku, a ten má +jistě nejméně dva nebo tři francouzské kuchaře. A tobě jak to +dneska slušelo, Janinko, rná děvečko zlatá! I paní Longová to +přiznala, když jsem ji na to upozornila. A víš, co ještě +povídala?,Uvidíte, paní Bennetová, že ta ještě toho Bingleyho +užene!' To povídala. Však tvrdím odjakživa, že paní Longová je +moc hodná ženská — a její neteře jsou slušná děvčata a žádné +krásky: mně se ohromně zamlouvají.“ Krátce a dobře, paní +Bennetová překypovala dobrou náladou. Viděla, jak se má Bingley +k Jane, a to ji stačilo utvrdit v dobré víře, že jí přece jen +neunikne; když šlo o blaho rodiny a události se vyvíjely k její +spokojenosti, dokázala se oddávat tak fantastickým představám, že +ji velmi zklamalo, když se hned nazítří nedostavil a nepožádal +o ruku. „Byl to příjemný večer,“ řekla Jane Elizabeth. „Sešli se lidé, kteří se shodli a dobře pobavili. Doufám, že se budem všichni scházet častěji.“ @@ -11410,7 +10499,6 @@ Elizabeth se usmála. „Nebuď taková, Lízinko. Nesmíš mě podezírat. Netrap mě! Ujišťuji tě, že jsem si z toho ze všeho vzala ponaučení a že si s ním teď ráda povídám, protože je to takový milý a rozumný - mládenec, a na nic jiného přitom nemyslím. Přesvědčil mě svým chováním, že neměl vůbec v úmyslu vzbudit ve mně nějaké hlubší city. Má prostě tu přednost, že umí lépe promluvit a dokáže vystupovat mnohem sympatičtěji @@ -11421,7 +10509,7 @@ každým slovem mě k tomu podněcuješ.“ „Někdy je to tak těžké, aby ti lidé uvěřili!“ -„Ajindy tak vyloučené!“ +„A jindy tak vyloučené!“ „Proč mi chceš namluvit, že cítím víc, než doznávám?“ @@ -11431,7 +10519,6 @@ na svém tvrzení, nemohu ti už dál dělat důvěrnici.“ Za několik dní po této společenské události se pan Bingley znovu objevil, a sám. Přítel prý - odjel zrána do Londýna, ale vrátí se opět asi za deset dní. Seděl u nich přibližně hodinu a překypoval dobrou náladou. Paní Bennetová ho zvala, aby se zdržel na oběd, avšak on se dlouze omlouval, že už slíbil někam @@ -11439,33 +10526,28 @@ přijít. „Snad budeme mít víc štěstí, až se tu příště zastavíte,“ pravila. Bude mu potěšením, kdykoli atd. atd., a jestliže dovolí, - využije její laskavosti velmi brzy. „Hodilo by se vám to zítra?“ „Ano, zítra mi v tom nic nebrání,“ přijal ochotně pozvání. Dostavil se, a tak včas, že ani jedna z Bennetových dam nebyla ještě oblečena. Paní - Bennetová přiběhla k dcerám do pokoje v županu a s rozčesanými vlasy: „Pospěš si, Jane, má - -děvenko zlatá, a utíkej dolů. Už je tady - pan Bingley je tady. Opravdu +děvenko zlatá, a utíkej dolů. Už je tady — pan Bingley je tady. Opravdu už přišel. Spěchej, spěchej. Pojď sem, Sarah, a pomoz slečně Jane s oblékáním. Slečnu Lízinku dočešeš až - potom.“ „Přijdeme dolů, jakmile se upravíme,“ pravila Jane, „ale řekla bych, že nejdřív by mohla být hotova Kitty, protože se už strojí přes půl hodiny.“ -„Kitty ať jde k šípku! Co ta s tím má co společného? Dělej, dělej ! +„Kitty ať jde k šípku! Co ta s tím má co společného? Dělej, dělej! Kdepak máš šerpu, děvenko?“ Ale když matka odešla, Jane ho za nic na světě nechtěla jít přivítat, dokud ji nedoprovodí - některá sestra. Matčino úsilí nechat je o samotě nepolevovalo až do večera. Po čaji se @@ -11477,35 +10559,32 @@ zeptala: „Co je, matinko? Proč na mě pořád mrkáte? Přejete si něco?“ „Ne, děvečko, nic. Nemrkala jsem na tebe.“ -Pět minut seděla klidně, ale pak to už nemohla vydržet, aby promarnila -tak krásnou příležitost, zničehonic vstala a vyzvala Kitty: „Pojď sem, -děvenko, musím ti něco říct,“ a vyvedla ji z místnosti. Jane okamžitě -dala Elizabeth pohledem najevo, jak je jí taková - -očividná chytristika nevýslovně trapná, a zapřísahala ji, aby aspoň ona -vytrvala. Za pár minut pootevřela paní Bennetová dveře a zavolala: -„Lízinko, děvenko, musím ti něco říct.“ Elizabeth nezbývalo než -uposlechnout. „Měly bychom je také nechat chvilku o samotě, nemyslíš,“ -řekla matka, jakmile vyšla do haly. „Sedneme si s Kitty u mne v šatně.“ -Elizabeth se nepokoušela matce něco vymlouvat, zůstala v hale, dokud se -Kitty neodebrala nahoru, a pak se vrátila do salónu. +Pět minut seděla klidně, ale pak to už nemohla vydržet, aby +promarnila tak krásnou příležitost, zničehonic vstala a vyzvala +Kitty: „Pojď sem, děvenko, musím ti něco říct,“ a vyvedla ji +z místnosti. Jane okamžitě dala Elizabeth pohledem najevo, jak je +jí taková očividná chytristika nevýslovně trapná, a zapřísahala +ji, aby aspoň ona vytrvala. Za pár minut pootevřela paní +Bennetová dveře a zavolala: „Lízinko, děvenko, musím ti něco +říct.“ Elizabeth nezbývalo než uposlechnout. „Měly bychom je také +nechat chvilku o samotě, nemyslíš,“ řekla matka, jakmile vyšla do +haly. „Sedneme si s Kitty u mne v šatně.“ Elizabeth se +nepokoušela matce něco vymlouvat, zůstala v hale, dokud se Kitty +neodebrala nahoru, a pak se vrátila do salónu. Úklady paní Bennetové vyzněly toho dne naprázdno. Bingley byl okouzlující, až na to, že se nedal přimět k roli oficiálního nápadníka její dcery. Svou nenuceností a dobrou náladou příjemně pozvedl večerní atmosféru a snášel matčinu nevhodnou podbízivost a poslouchal její - pošetilé řeči tak trpělivě, že mu za to dcera byla upřímně vděčná. Bez velkého přemlouvání se zdržel na večeři a před odchodem si smluvil - hlavně s paní - -Bennetovou - že si nazítří po ránu přijde zastřílet s jejím manželem. Od +Bennetovou — že si nazítří po ránu přijde zastřílet s jejím manželem. Od té chvíle už Jane nemluvila o obyčejném známém. Nezmínila se o něm sestře ani slovem, avšak Elizabeth uléhala s blaženým pocitem, že jejich vztah rychle dospěje ke konečnému vyřešení, ledaže by se pan Darcy vrátil ve stanovené době. Zároveň však měla silné - podezření, že se to všechno děje s vědomím onoho pána. Pan Bingley se dochvilně objevil, strávil s panem Bennetem celé @@ -11515,7 +10594,6 @@ příčinu k posměškům či k opovržlivému mlčení, a ten byl na oplátku mnohem sdílnější a méně podivínský než obvykle. Přivedl hosta samosebou na oběd a odpoledne rozehrála opět paní Bennetová svůj důvtip, aby od něho a od své dcery všechny odehnala. Elizabeth - si potřebovala napsat dopis, a tak se hned po čaji odebrala do ranního salónku: jelikož se všichni ostatní chystali zasednout ke kartám, nepředpokládala, že jí bude třeba, aby mařila matčiny úklady. @@ -11524,7 +10602,6 @@ Když list dopsala a vrátila se do salónu, zjistila však k svému nemalému úžasu, že ji matka patrně přece jen trumfla. Otevřela dveře a spatřila, že její sestra a Bingley stojí spolu u krbu zcela zabráni v důležitý rozhovor, a i kdyby jí tento samotný fakt nebýval podezřelý, pak jí - všechno muselo být jasné z toho, jak se oba zatvářili, jak se otočili a spěšně od sebe odstoupili. Přivedla je do trapné situace, ale svou pokládala za ještě horší. Nikdo z nich nepromluvil ani slovíčko a @@ -11545,7 +10622,7 @@ vlny štěstí. Nedopřála si však v této chvíli, aby zůstala se sestrou a vypověděla jí aspoň polovinu toho, co musela nezbytně zvědět. „Půjdu bez prodlení za matinkou,“ zvolala. „Projevovala o mne tolik -láskyplné péče, zeji nemohu nechávat v nejistotě, a nechci, aby se to +láskyplné péče, že ji nemohu nechávat v nejistotě, a nechci, aby se to dozvěděla od někoho jiného než ode mne. On už šel k tatíčkovi. Ach, Lízinko, mít to vědomí, že moje zpráva tak potěší celou mou milovanou rodinu! To je větší štěstí, než mohu unést!“ @@ -11557,7 +10634,7 @@ trápila a tížila. „A tím končí úzkostlivé opatrnictví jeho přítele!“ říkala si. -„A falešné uskoky jeho sester! Končí šťastně, rozumně a moudře!“ Po +„A falešné úskoky jeho sester! Končí šťastně, rozumně a moudře!“ Po krátké chvíli vešel opět Bingley, jehož rozhovor s otcem byl stručný a k věci. @@ -11574,59 +10651,52 @@ Elizabeth pevně, že mají všechny reálné předpoklady pro to, aby jejich ještě vzácnějších Janiných povahových vlastnostech, a protože se oba citově i názorově výborně shodovali. -Toho večera vládla v celé rodině šťastná pohoda. Blaženství, které Jane -zaplavovalo duši, jí - -rozzářilo tvář něhou, takže se zdála krásnější než kdy jindy. Kitty se -hihňala a uculovala a doufala, že brzy přijde řada na ni. Paní Bennetová -měla stále dojem, že ještě dost procítěně +Toho večera vládla v celé rodině šťastná pohoda. Blaženství, +které Jane zaplavovalo duši, jí rozzářilo tvář něhou, takže se +zdála krásnější než kdy jindy. Kitty se hihňala a uculovala +a doufala, že brzy přijde řada na ni. Paní Bennetová měla stále +dojem, že ještě dost procítěně nevyjádřila svůj souhlas +a požehnání, ačkoli Bingleymu už půl hodiny nic jiného +nevykládala, a když se k nim pan Bennet před večeří přidružil, +bylo mu na hlase i na chování znát, že má velkou radost. -nevyjádřila svůj souhlas a požehnání, ačkoli Bingleymu už půl hodiny nic -jiného nevykládala, a když se k nim pan Bennet před večeří přidružil, -bylo mu na hlase i na chování znát, že má - -velkou radost. - -Nezmínil se o tom ale ani slůvkem, dokud se host nerozloučil ; jakmile -však odešel, obrátil se k dceři a pravil: +Nezmínil se o tom ale ani slůvkem, dokud se host nerozloučil; +jakmile však odešel, obrátil se k dceři a pravil: „Gratuluji ti, Jane. Myslím, že s ním budeš mít hezký život.“ Jane se mu vrhla kolem krku, políbila ho a děkovala mu za jeho dobrotu. -„Jsi hodné děvče,“ odvětil, „a mě upřímně těší, že se tak dobře vdáš. -Nepochybuji o tom, že ti s ním bude dobře. Jste si povahově dost blízcí. -Máte v sobě oba tolik poddajnosti, že jaktěživo nedospějete k žádnému -rozhodnutí, tolik dobro-myslnosti, že vás každý sluha ošidí, a tolik -velkorysosti, že budete vždycky hospodařit nad poměry.“ +„Jsi hodné děvče,“ odvětil, „a mě upřímně těší, že se tak dobře +vdáš. Nepochybuji o tom, že ti s ním bude dobře. Jste si +povahově dost blízcí. Máte v sobě oba tolik poddajnosti, že +jaktěživo nedospějete k žádnému rozhodnutí, tolik +dobromyslnosti, že vás každý sluha ošidí, a tolik velkorysosti, +že budete vždycky hospodařit nad poměry.“ „To snad ne, tatíčku. Nedovedu si představit, že bych se já naučila zacházet nešetrně a lehkomyslně s penězi.“ „Hospodařit nad poměry! Co to povídáte, drahý choti?“ zvolala paní Bennetová. „Vždyť musí - mít čtyři nebo pět tisíc ročně, a kdoví jestli ne víc.“ Pak se obrátila na dceru. „Ach, Jane, má - děvenko zlatá, jediná, já ti mám takovou radost, že určitě celou noc ani oka nezamhouřím. Byla jsem přesvědčena, že to tak dopadne. Vždycky jsem říkala, že k tomu nakonec dojde. Věděla jsem, že nejsi krásná jen tak pro nic za nic. Vzpomínám si, že jsem si v duchu říkala, hned jak jsem -ho poprvé spatřila, když se loni nastěhoval do Hertford-shiru, že vy dva +ho poprvé spatřila, když se loni nastěhoval do Hertfordshiru, že vy dva jste pro sebe jako stvořeni. Takový fešák se hned tak nevidí!“ -Na Wickhama s Lydií docela zapomněla. Jane jí teď byla ze všech dětí -zdaleka nejmilejší. O - -žádné jiné v této chvíli nedbala. Mladší sestry se u Jane brzy začaly -hlásit o privileje, které by jim v budoucnu mohla zajistit. Mary si -zamlouvala právo používat netherfieldskou knihovnu a Kitty žadonila, aby -se tam každou zimu konalo několik plesů. +Na Wickhama s Lydií docela zapomněla. Jane jí teď byla ze všech +dětí zdaleka nejmilejší. O žádné jiné v této chvíli nedbala. +Mladší sestry se u Jane brzy začaly hlásit o privileje, které by +jim v budoucnu mohla zajistit. Mary si zamlouvala právo používat +netherfieldskou knihovnu a Kitty žadonila, aby se tam každou zimu +konalo několik plesů. -Od tohoto dne byl samozřejmě Bingley v Longbournu denním hostem - často +Od tohoto dne byl samozřejmě Bingley v Longbournu denním hostem — často se objevil už - -před snídaní a vždy se zdržel ještě po večeři - ledaže ho nějaký hlupák +před snídaní a vždy se zdržel ještě po večeři — ledaže ho nějaký hlupák ze sousedství, kterému ani nemohl přijít na jméno, pozval na oběd a on nepokládal za možné odříci. Jane teď vůbec neměla čas si se sestrou pohovořit; neboť dokud tu byl on, neměla oči pro nikoho jiného; avšak @@ -11636,15 +10706,14 @@ odběhnout, pověsil se vždy na paty Elizabeth, aby si o Jane mohl popovídat, co srdce ráčí, a jakmile Bingley odešel, vyhledala Jane pravidelně stejný pramen útěchy. -„Tolik mě potěšil,“ řeklajednou večer, „když mi vyprávěl, jak letos na -jaře neměl ani tušení, že jsem v Londýně. Nepovažovala jsem to za -možné.“ +„Tolik mě potěšil,“ řekla jednou večer, „když mi vyprávěl, jak +letos na jaře neměl ani tušení, že jsem v Londýně. Nepovažovala +jsem to za možné.“ „Já si to myslela,“ odvětila Elizabeth. „Jak ti to ale vysvětlil?“ „Způsobily to všechno jeho sestry. Rozhodně nepřály jeho známosti se mnou, čemuž se nelze divit, neboť se mohl oženit - po mnoha stránkách výhodněji. Ale až poznají, jak pevně věřím, že jejich bratr je se mnou spokojený, pak se s tím časem smíří a opět se sblížíme, třebaže už nikdy nemůžeme být takovými přítelkyněmi jako kdysi.“ @@ -11652,7 +10721,6 @@ třebaže už nikdy nemůžeme být takovými přítelkyněmi jako kdysi.“ „Tohle je nejnemilosrdnější prohlášení, které jsi kdy v mé přítomnosti pronesla,“ odpověděla Elizabeth. „Jen tak dál! Mrzelo by mě, kdybych viděla, že znovu sedáš na vějiěku slečně - Bingleyové a jejím falešným medovým řečem!“ „Věřila bys tomu, Lízinko, že už mě doopravdy miloval, když loni v @@ -11676,42 +10744,37 @@ Kéž by vůbec byl druhý takový muž pro tebe!“ „I kdybys mi předhodila čtyřicet takových mužů, nedokázala bych prožívat to, co ty. Já - nemám tvou povahu a tvé dobré srdce a nedokážu být tak šťastná. Ne, ne, jen se o mne nestarej, snad mi osud bude milostiv a pošle mi do cesty ještě jednou nějakého pana Collinse.“ Nezůstalo přirozeně nadlouho tajemstvím, jak se mají věci v Longbournu. Paní Bennetová - měla přece právo pošeptat novinku paní Philipsové, a ta se už bez dovolení podjala úkolu učinit totéž u všech sousedek v Merytonu. Veřejné mínění označilo rázem Bennetovy za nejšťastnější lidi na světě, -ač ještě před několika týdny, když se Lydia spustila s dů-stojníkem, +ač ještě před několika týdny, když se Lydia spustila s důstojníkem, bylo nad slunce jasnější, že to u nich špatně skončí. Uplynul asi týden od Janina zasnoubení s Bingleym; oba mladí lidé seděli jednou zrána s její - matkou a sestrami v jídelně, když tu zaslechli pod okny hrčení kol a viděli, že u vchodu zastavuje čtyřspřeží. -Na návštěvy bylo ještě příliš časně a kromě toho jim povoz nepřipadal -povědomý ze sousedství. Táhli jej poštovní koně a nepoznávali ani kočár, -ani livrej lokajů na kozlíku. Jelikož však bylo zřejmé, že k nim někdo -jede, vyzval okamžitě Bingley slečnu Bennetovou, aby se vyhnuli -dotěrnému vetřelci a šli se raději projít do háječku. Jane mu vyhověla a -zbylé - -tři dámy byly vydány napospas své zvědavosti, dokud se dveře neotevřely +Na návštěvy bylo ještě příliš časně a kromě toho jim povoz +nepřipadal povědomý ze sousedství. Táhli jej poštovní koně +a nepoznávali ani kočár, ani livrej lokajů na kozlíku. Jelikož +však bylo zřejmé, že k nim někdo jede, vyzval okamžitě Bingley +slečnu Bennetovou, aby se vyhnuli dotěrnému vetřelci a šli se +raději projít do háječku. Jane mu vyhověla a zbylé tři dámy byly +vydány napospas své zvědavosti, dokud se dveře neotevřely a návštěva nevstoupila. Byla to lady Catherine de Bourghová. Všechny tři byly ovšem připraveny na nějaké překvapení, avšak v tomto -případě předčila skutečnost veškerá očekávání - a paní Bennetová s +případě předčila skutečnost veškerá očekávání — a paní Bennetová s Kitty, které ji neznaly, neužasly zdaleka do té míry jako Elizabeth. Lady Catherine vplula do místnosti způsobem ještě majestátnějším než - obvykle, odpověděla na Elizabethin pozdrav nepatrným přikývnutím a beze slova se usadila. Elizabeth zašeptala matce, kdo to přichází, když se Její Jasnost objevila na prahu, avšak dáma neprojevovala přání seznámit @@ -11732,7 +10795,7 @@ popovídá s lady Catherine. „To je naše předposlední dcerka: nejmladší s nedávno vdávala a nejstarší se prochází někde s mládencem, jenž asi brzo bude patřit do rodiny.“ -„Máte tu velice malý park,“ opáčila lady Catherine p0 krátké odmlce. +„Máte tu velice malý park,“ opáčila lady Catherine po krátké odmlce. „S Rosingsem se jistě ani porovnat nedá, lady Catherine, avšak ujišťuji vás, že je mnohem rozlehlejší než park sira Williama Lucase.“ @@ -11747,9 +10810,8 @@ Collinsovi a jeho choti?“ „Dobře, viděla jsem je předevčírem večer.“ -Elizabeth předpokládala, že jí nyní předá dopis od Char-lotty, neboť v +Elizabeth předpokládala, že jí nyní předá dopis od Charlotty, neboť v tom viděla jediné - možné vysvětlení její návštěvy. Žádný dopis se však neobjevil, a tak si lámala hlavu dál. Paní Bennetová nabízela přezdvořile Její Jasnosti občerstvení, avšak lady Catherine s velkou rozhodností a pramalou @@ -11759,16 +10821,17 @@ zdvořilostí odmítla cokoli pojíst, vstala a obrátila se na Elizabeth: Bennetová. Ráda bych se tam podívala, kdybyste byla tak laskavá a doprovodila mě.“ -„Jenjdi, děvenko, a proveďjejí Jasnost po cestičkách. Snad by sejí -zamlouvalo v poustevně.“ Elizabeth poslechla, odběhla si do pokoje pro -slunečník a vedla urozenou návštěvu dolů. Cestou se pozdržely v hale, -neboť lady Catherine otevřela dveře do jídelny a do salónu, krátce je -přehlédla, prozkoumala, prohlásila, že dělají docela slušný dojem, a -kráčela dál. Její kočár stál ještě před vchodem a Elizabeth si všimla, -že v něm sedí její komorná. Mlčky se ubíraly vyštěrkovanou cestičkou -směrem k hájku; Elizabeth si umínila, že se nebude namáhat udržovat v -proudu rozhovor s osobou, která se chová tak nadobyčej urážlivě a -nepříjemně. +„Jen jdi, děvenko, a proveď její Jasnost po cestičkách. Snad by +se jí zamlouvalo v poustevně.“ Elizabeth poslechla, odběhla si do +pokoje pro slunečník a vedla urozenou návštěvu dolů. Cestou se +pozdržely v hale, neboť lady Catherine otevřela dveře do jídelny +a do salónu, krátce je přehlédla, prozkoumala, prohlásila, že +dělají docela slušný dojem, a kráčela dál. Její kočár stál ještě +před vchodem a Elizabeth si všimla, že v něm sedí její komorná. +Mlčky se ubíraly vyštěrkovanou cestičkou směrem k hájku; +Elizabeth si umínila, že se nebude namáhat udržovat v proudu +rozhovor s osobou, která se chová tak nadobyčej urážlivě +a nepříjemně. „Jak jsem si kdy mohla myslet, že je jí synovec podobný?“ říkala si, když na ni hleděla. Jakmile se octly mezi stromy, ujala se lady @@ -11785,123 +10848,124 @@ děkovat za čest, kterou jste nám prokázala.“ „Měla byste už vědět, slečno Bennetová,“ opáčila vznešená dáma rozzlobeně, „že se mnou si nikdo nezahrává. Chcete-li však být neupřímná, já taková nebudu. Byla jsem odjakživa proslulá svou -upřímností a otevřeností a při projednávání tak důležité záležitosti od -ní - -samozřejmě neupustím. Před dvěma dny se mi donesla nanejvýš pobuřující -zvěst. Bylo mi řečeno, že nejen vaše sestra udělá velmi výhodnou partii, -ale že i vy, že slečna Elizabeth Bennetová pravděpodobně zakrátko nato -stane před oltářem s mým synovcem - s mým vlastním synovcem - s panem -Darcym. Vím sice, že je to nestydatá pomluva - neurazila bych ho -natolik, abych začala uvažovat, zda na tom něco není, ale přesto jsem se -rozhodla sem okamžitě zajet a sdělit vám své stanovisko.“ +upřímností a otevřeností a při projednávání tak důležité +záležitosti od ní samozřejmě neupustím. Před dvěma dny se mi +donesla nanejvýš pobuřující zvěst. Bylo mi řečeno, že nejen vaše +sestra udělá velmi výhodnou partii, ale že i vy, že slečna +Elizabeth Bennetová pravděpodobně zakrátko nato stane před +oltářem s mým synovcem — s mým vlastním synovcem — s panem +Darcym. Vím sice, že je to nestydatá pomluva — neurazila bych ho +natolik, abych začala uvažovat, zda na tom něco není, ale přesto +jsem se rozhodla sem okamžitě zajet a sdělit vám své stanovisko.“ Elizabeth zrudla překvapením i pobouřením. „Pokládáte-li to za -vyloučené,“ řekla, „pak se divím, že jste se obtěžovala tak daleko. Co -tím Vaše Jasnost vlastně sleduje?“ +vyloučené,“ řekla, „pak se divím, že jste se obtěžovala tak +daleko. Co tím Vaše Jasnost vlastně sleduje?“ „Trvám na tom, aby takové zvěsti byly veřejně popřeny.“ -„Tím, že jste přijela do Longbournu a navštívila mě a mou rodinu,“ -odvětila Elizabeth chladně, „je spíše podnítíte, než vyvrátíte, pokud -tedy vůbec kolují.“ +„Tím, že jste přijela do Longbournu a navštívila mě a mou +rodinu,“ odvětila Elizabeth chladně, „je spíše podnítíte, než +vyvrátíte, pokud tedy vůbec kolují.“ -„Pokud kolují! Vy tedy předstíráte, že o tom nic nevíte? Cožpak to pilně -nešíříte sami? Nevíte snad, co se o vás povídá?“ +„Pokud kolují! Vy tedy předstíráte, že o tom nic nevíte? Cožpak +to pilně nešíříte sami? Nevíte snad, co se o vás povídá?“ „Nikdy jsem nic takového neslyšela.“ -„A můžete rovněž prohlásit, že se to nezakládá na pravdé?“ +„A můžete rovněž prohlásit, že se to nezakládá na pravdě?“ „Nemohu se pochlubit takovou dávkou upřímnosti jako Vaše Jasnost. Může se stát, že se mě - zeptáte na něco, nač nebudu mít chuť odpovídat.“ „To je neslýchané! Slečno Bennetová, trvám na tom, abyste mi vyhověla. -Snad vám - můj synovec - nenabídl ruku?“ +Snad vám — můj synovec — nenabídl ruku?“ „Vaše Jasnost sama prohlásila, že je to vyloučeno.“ -„Mělo by to být, musí to být vyloučeno, pokud si zachová - -zdravý rozum. Ale vy jste ho mohla lákat a mámit, až v chvil-kovem -poblouznění zapomněl, čím je povinován sobě a své rodině. Mohla jste ho -svést.“ +„Mělo by to být, musí to být vyloučeno, pokud si zachová zdravý +rozum. Ale vy jste ho mohla lákat a mámit, až v chvilkovém +poblouznění zapomněl, čím je povinován sobě a své rodině. Mohla +jste ho svést.“ „Je-li tomu tak, pak bych byla sama proti sobě, abych se k tomu doznala.“ -„Slečno Bennetová, víte, koho máte před sebou? Nejsem zvyklá na takový -tón. Jsem pomalu jeho nejbližší příbuzná na světě a mám právo znát -všechny jeho záležitosti.“ +„Slečno Bennetová, víte, koho máte před sebou? Nejsem zvyklá na +takový tón. Jsem pomalu jeho nejbližší příbuzná na světě a mám +právo znát všechny jeho záležitosti.“ „Ale nemáte právo znát moje, a takovýmhle způsobem mě rozhodně nepřimějete, abych se vám s něčím svěřovala.“ -„Aby mezi námi nedošlo k nedorozumění: sňatek, o nějž máte tu drzost -usilovat, se nikdy neuskuteční. Ne, nikdy. Pan Darcy je zasnouben s mou -dcerou. A teď jsem zvědavá, co na to řeknete.“ - -„Jen tolik: v tom případě přece nemáte důvod předpokládat, že nabídne -ruku mně.“ Lady Catherine na okamžik zaváhala a pak pravila: - -„Jsou zasnoubeni trochu zvláštním způsobem. Byli si určeni od dětství. -Já i jeho matka jsme si to upřímně přály, slibovaly jsme si to, když -ještě leželi v kolébkách, a nyní, kdy by tužba obou sester měla být -splněna jejich sňatkem, by to zmařila osoba tak málo urozená jako vy, -tak bezvýznamná, která nemá k naší rodině žádný vztah! Cožpak neberete v -úvahu přání jeho blízkých - a samozřejmě předpokládané zasnoubení se -slečnou de Bourghovou? Cožpak nemáte ani špetku smyslu pro to, co se -sluší a patří? Neslyšela jste, jak jsem říkala, že mu byla od -nejútlejšího dětství předurčena jeho sestřenka ?“ - -„Slyšela, a slyšela jsem to už dřív. Ale co je mi po tom? Nestojí-li -mému sňatku s vaším synovcem v cestě žádné jiné překážky, pak mě od něho -zajisté neodradí vědomí, že si jeho matka s tetou kdysi přály, aby si -vzal slečnu de Bourghovou. Udělaly jste, co bylo ve vašich silách, když -jste se mezi sebou domluvily, uskutečnění vašeho přání však závisí na -někom jiném. Nemiluje-li pan Darcy svou sestřenku a nepokládá-li ji za -svou nevěstu, proč by si nesměl vybrat jinou dívku? A budu-li to já, +„Aby mezi námi nedošlo k nedorozumění: sňatek, o nějž máte tu +drzost usilovat, se nikdy neuskuteční. Ne, nikdy. Pan Darcy je +zasnouben s mou dcerou. A teď jsem zvědavá, co na to řeknete.“ + +„Jen tolik: v tom případě přece nemáte důvod předpokládat, že +nabídne ruku mně.“ Lady Catherine na okamžik zaváhala a pak +pravila: + +„Jsou zasnoubeni trochu zvláštním způsobem. Byli si určeni od +dětství. Já i jeho matka jsme si to upřímně přály, slibovaly +jsme si to, když ještě leželi v kolébkách, a nyní, kdy by tužba +obou sester měla být splněna jejich sňatkem, by to zmařila osoba +tak málo urozená jako vy, tak bezvýznamná, která nemá k naší +rodině žádný vztah! Cožpak neberete v úvahu přání jeho blízkých +— a samozřejmě předpokládané zasnoubení se slečnou de Bourghovou? +Cožpak nemáte ani špetku smyslu pro to, co se sluší a patří? +Neslyšela jste, jak jsem říkala, že mu byla od nejútlejšího +dětství předurčena jeho sestřenka ?“ + +„Slyšela, a slyšela jsem to už dřív. Ale co je mi po tom? +Nestojí-li mému sňatku s vaším synovcem v cestě žádné jiné +překážky, pak mě od něho zajisté neodradí vědomí, že si jeho +matka s tetou kdysi přály, aby si vzal slečnu de Bourghovou. +Udělaly jste, co bylo ve vašich silách, když jste se mezi sebou +domluvily, uskutečnění vašeho přání však závisí na někom jiném. +Nemiluje-li pan Darcy svou sestřenku a nepokládá-li ji za svou +nevěstu, proč by si nesměl vybrat jinou dívku? A budu-li to já, proč bych ho nesměla vyslyšet?“ -„Protože by to bylo proti vší cti, slušnosti a rozumu i proti jeho -zájmům. Ano, slečno Bennetová, i proti jeho vlastním - -zájmům: snad si nemyslíte, že se ho rodina a přátelé nezřek-nou, -jestliže zlolajně zkřížíte jejich plány? Všichni jeho lidé vás budou -odsuzovat, přehlížet, nenávidět. Váš sňatek bude pokládán za pohanu -rodu, nikdy nepřejde nikomu přes rty vaŠejméno.“ - -„To jsou těžké tresty,“ odvětila Elizabeth, „avšak manželství s panem -Darcym přináší tolik mimořádných lákavých výhod, že by žádná, celkem -vzato, nemusela litovat.“ - -„Zarputilé, svéhlavé děvče! Styďte se! To je dík za to, jak jsem vás na -jaře přijala? Nejste mi ničím povinována? Posaďme se. Je vám snad jasné, -slečno Bennetová, že jsem k vám přijela pevně odhodlána dosáhnout svého -a nic mne od toho neodvrátí. Nejsem zvyklá podřizovat se cizím rozmarům. -Nesnáším, aby se mi nevyhovělo.“ - -„Vaše Jasnost se tedy octla v politováníhodné situaci, ale já se tím -necítím nijak vázána.“ - -„Co si to dovolujete, mne přerušovat! Vyslechněte mne mlčky. Má dcera a -můj synovec jsou pro sebe jako stvořeni. Pocházejí po matce ze stejného -vznešeného rodu a po otci z úctyhodných, počestných a starobylých, ač -nešlechtických rodin. Oba mají značné jmění. Jsou si zaslíbeni, protože -si to přeje každý příslušník obou rodin, a co tomu brání? Opovážlivá - -ctižádost děvčete bez příbuzenstva a bez přátel, bez peněz. To že mám -strpět? Ne, ne, toho bohdá nebude! Kdybyste věděla, co je pro vás dobré, -tak byste si nepřála opustit prostředí, v němž jste vyrostla.“ - -„Nedomnívám se, že bych to prostředí opustila, kdybych se provdala za -vašeho synovce. On je gentleman stejně jako můj otec: v tom jsme si -rovni.“ - -„Ano, váš otec je gentleman, ale kdo byla vaše matka? Kdo jsou vaši -strýcové a tety? +„Protože by to bylo proti vší cti, slušnosti a rozumu i proti +jeho zájmům. Ano, slečno Bennetová, i proti jeho vlastním zájmům: +snad si nemyslíte, že se ho rodina a přátelé nezřeknou, jestliže +zlolajně zkřížíte jejich plány? Všichni jeho lidé vás budou +odsuzovat, přehlížet, nenávidět. Váš sňatek bude pokládán za +pohanu rodu, nikdy nepřejde nikomu přes rty vaše jméno.“ + +„To jsou těžké tresty,“ odvětila Elizabeth, „avšak manželství +s panem Darcym přináší tolik mimořádných lákavých výhod, že by +žádná, celkem vzato, nemusela litovat.“ + +„Zarputilé, svéhlavé děvče! Styďte se! To je dík za to, jak jsem +vás na jaře přijala? Nejste mi ničím povinována? Posaďme se. Je +vám snad jasné, slečno Bennetová, že jsem k vám přijela pevně +odhodlána dosáhnout svého a nic mne od toho neodvrátí. Nejsem +zvyklá podřizovat se cizím rozmarům. Nesnáším, aby se mi +nevyhovělo.“ + +„Vaše Jasnost se tedy octla v politováníhodné situaci, ale já se +tím necítím nijak vázána.“ + +„Co si to dovolujete, mne přerušovat! Vyslechněte mne mlčky. Má +dcera a můj synovec jsou pro sebe jako stvořeni. Pocházejí po +matce ze stejného vznešeného rodu a po otci z úctyhodných, +počestných a starobylých, ač nešlechtických rodin. Oba mají +značné jmění. Jsou si zaslíbeni, protože si to přeje každý +příslušník obou rodin, a co tomu brání? Opovážlivá ctižádost +děvčete bez příbuzenstva a bez přátel, bez peněz. To že mám +strpět? Ne, ne, toho bohdá nebude! Kdybyste věděla, co je pro vás +dobré, tak byste si nepřála opustit prostředí, v němž jste +vyrostla.“ + +„Nedomnívám se, že bych to prostředí opustila, kdybych se +provdala za vašeho synovce. On je gentleman stejně jako můj otec: +v tom jsme si rovni.“ + +„Ano, váš otec je gentleman, ale kdo byla vaše matka? Kdo jsou +vaši strýcové a tety? Nemyslete si, že o nich nic nevím.“ @@ -11910,286 +10974,288 @@ synovci, nevím, proč by to mělo vadit vám.“ „Řekněte mi krátce a jasně: jste zasnoubeni?“ -Elizabeth by byla neodpovídala na tuto otázku jen kvůli lady Catherine, -avšak když si to rozvážila, považovala za svou povinnost doznat: „Ne, -nejsme.“ Tím lady Catherine zřejmě potěšila. +Elizabeth by byla neodpovídala na tuto otázku jen kvůli lady +Catherine, avšak když si to rozvážila, považovala za svou +povinnost doznat: „Ne, nejsme.“ Tím lady Catherine zřejmě +potěšila. „A slíbíte mi, že k takovému zasnoubení nikdy nedojde?“ „Nic takového vám neslíbím.“ -„Divím se vám, slečno Bennetová, a odsuzuji vás. Počítala jsem, že se -setkám s rozumnějším děvčetem. Ale nenamlou-vejte si, že já někdy -ustoupím. Neodjedu, dokud mi neslíbíte, oč - -jsem vás žádala.“ - -„Buďte ujištěna, že vám to neslíbím nikdy. Nenechám se zastrašit a -dohnat k něčemu tak naprosto neodůvodněnému. Přejete si, aby si pan -Darcy vzal vaši dceru, ale i kdybych vám dala požadovaný slib, přispěla -bych tím nějak k uskutečnění jejich sňatku? Má-li mě rád a já - -ho odmítnu, myslíte, že si pak spíš zamiluje svou sestřenku? Dovolte, -abych vám sdělila, lady Catherine, že všechny argumenty, jimiž jste -podpořila svou neobvyklou žádost, byly právě tak nepatřičné jako ta -žádost neuvážená. Odhadla jste naprosto nesprávně mou povahu, když - -předpokládáte, že na mě platí takovéto prostředky. Jak dalece se -zavděčíte svému synovci tím, že se mícháte do jeho záležitostí, to -nemohu posoudit, ale míchat se do mých nemáte právo. Prosila bych vás -tedy, abych v té věci už nebyla vystavena dalšímu obtěžování.“ +„Divím se vám, slečno Bennetová, a odsuzuji vás. Počítala jsem, +že se setkám s rozumnějším děvčetem. Ale nenamlouvejte si, že já +někdy ustoupím. Neodjedu, dokud mi neslíbíte, oč jsem vás +žádala.“ + +„Buďte ujištěna, že vám to neslíbím nikdy. Nenechám se zastrašit +a dohnat k něčemu tak naprosto neodůvodněnému. Přejete si, aby si +pan Darcy vzal vaši dceru, ale i kdybych vám dala požadovaný +slib, přispěla bych tím nějak k uskutečnění jejich sňatku? Má-li +mě rád a já ho odmítnu, myslíte, že si pak spíš zamiluje svou +sestřenku? Dovolte, abych vám sdělila, lady Catherine, že všechny +argumenty, jimiž jste podpořila svou neobvyklou žádost, byly +právě tak nepatřičné jako ta žádost neuvážená. Odhadla jste +naprosto nesprávně mou povahu, když předpokládáte, že na mě platí +takovéto prostředky. Jak dalece se zavděčíte svému synovci tím, +že se mícháte do jeho záležitostí, to nemohu posoudit, ale míchat +se do mých nemáte právo. Prosila bych vás tedy, abych v té věci +už nebyla vystavena dalšímu obtěžování.“ „Jen ne tak hr, slečinko. Ještě zdaleka jsem neskončila. Ke všem -výhradám proti vám, které - -jsem už uvedla, musím připojit ještě jednu. Nejsou mi neznámy -podrobnosti o tom, že vaše sestra nestydatě utekla s důstojníkem. Vím -všechno, i to, že šiji ten mladík vzal po dlouhém dohadování, až když si -ho váš otec se strýcem koupili. A takovou má mít můj synovec v rodině? A -její manžel, jehož otec býval u Darcyových správcem, by mu měl být +výhradám proti vám, které jsem už uvedla, musím připojit ještě +jednu. Nejsou mi neznámy podrobnosti o tom, že vaše sestra +nestydatě utekla s důstojníkem. Vím všechno, i to, že si ji ten +mladík vzal po dlouhém dohadování, až když si ho váš otec se +strýcem koupili. A takovou má mít můj synovec v rodině? A její +manžel, jehož otec býval u Darcyových správcem, by mu měl být švagrem? -Dobrý bože na nebesích - jak si to představujete? Což je možno tak +Dobrý bože na nebesích — jak si to představujete? Což je možno tak pokálet stíny Pemberley?“ -„Ted už nemůžete mít na srdci nic,“ odvětila Elizabeth vzdorně. „Urazila -jste mne vším myslitelným způsobem. Musím vás požádat, abychom se -vrátily.“ +„Ted už nemůžete mít na srdci nic,“ odvětila Elizabeth vzdorně. +„Urazila jste mne vším myslitelným způsobem. Musím vás požádat, +abychom se vrátily.“ -Povstala, než domluvila. I lady Catherine se zvedla a vykročily zpět. -Její Jasnost byla na nejvyšší míru pobouřena. +Povstala, než domluvila. I lady Catherine se zvedla a vykročily +zpět. Její Jasnost byla na nejvyšší míru pobouřena. -„Nezáleží vám na dobrém jménu a postavení mého synovce? Zlé, sobecké -stvoření! Cožpak si nejste vědoma toho, že ho svazek s vámi znemožní -před celým světem?“ +„Nezáleží vám na dobrém jménu a postavení mého synovce? Zlé, +sobecké stvoření! Cožpak si nejste vědoma toho, že ho svazek +s vámi znemožní před celým světem?“ „Nemám už, co bych k tomu dodala, lady Catherine. Moje stanovisko znáte.“ „Jste tedy odhodlána jít přes mrtvoly?“ -„Nic takového jsem neřekla. Jsem pouze odhodlána zachovat se tak, jak mi -to podle mého mínění nejlépe vyhovuje, a neskládat účty vám ani jiné -osobě mně tak dokonale cizí.“ - -„Dobrá. Odmítáte mi tedy vyhovět. Odmítáte ohlížet se na závazky, čest a -vděčnost. Jste pevně odhodlána zničit ho před jeho přáteli a vystavit ho -na posměch celému světu.“ - -„Proti jakým závazkům, cti nebo vděčnosti jsem se v tomto ařípadě -provinila?“ zeptala se Elizabeth. „Můj sňatek s pa-lem Darcym by -neporušil zásady spojované s těmito pojmy. pokud jde o to, že bych -rozhněvala jeho příbuzné nebo ho znemožnila před světem - kdyby jeho -rodina náš sňatek skutečně tak přijala, netrápila bych se proto ani na -okamžik - l svět je tak moudrý, že má důležitější starosti než -podporovat lalicherné roznášky.“ - -„Takhle se na to tedy díváte! To je tedy vaše konečné roz-íodnutí! Nu -dobrá. Už je mi jasné, co bude potřeba. Jen si íepředstavujte, slečno -Bennetová, že vaše ctižádost někdy iojde ukojení. Přijela jsem vás -vyzkoušet. Doufala jsem, že budete rozumná, ale já prosadím svou, na to -se můžete spolehnout.“ - -Takto a podobně promlouvala lady Catherine, dokud nedošly k dvířkům -kočáru; pak se rychle ještě obrátila a dodala: - -„Neloučím se s vámi, slečno Bennetová, nevyřizujte žádné poručení paní -matce. Nezasluhujete tolik zdvořilosti. Rozhněvala jste mě na nejvyšší -míru.“ Elizabeth neodpověděla, nepozvala vznešenou dámu dál, ale sama -odcházela beze slova domů. Zaslechla, jak se kočár rozjíždí, až když -stoupala po schodišti. Její matka jí vyšla vstříc z šatny a netrpělivě -se vyptávala, proč se lady Catherine ještě nevrátila a neodpočinula si. - -„Neměla chuť jít dál,“ odpověděla dcera, „nechtěla se už zdržovat.“ - -„To je feš dáma! A jak to bylo od ní milé, že se tu stavěla! Vždyť nám -vlastně přišla jen říct, že se Collinsovým daří - -dobře. Asi někam cestuje, a když projížděla Merytonem, napadlo ji, že by -za tebou mohla zajet. Nic zvláštního ti přece nechtěla, vid, Lízinko?“ - -Tu musela Elizabeth trošku zalhat, neboť sdělit matce obsah rozhovoru -bylo vyloučeno. Elizabeth se jen pomalu vzpamatovávala z deprese, do níž -ji tato podivná návštěva uvrhla; zprvu nedokázala dlouhé hodiny myslet -na nic jiného. Lady Catherine zřejmě podstoupila namáhavou cestu z -Rosingsu jen a jen za tím účelem, aby zrušila její domnělé zasnoubení s -panem Darcym. Byl to logický počin, to musela přiznat, ale nedovedla si -představit, odkud sejí to doneslo, až si uvědomila, že on je důvěrný -přítel Bingleyho a ona Janina sestra, a když - -má jedna dvojice před svatbou, hledají se hned další následovníci, a to -patrně stačilo. Sama si přece v duchu říkala, že se po sestřině svatbě -budou vídat častěji. A sousedé z Lucasova (neboť usoudila, že díky -jejich stykům s Collinsovými se o tom mohla dozvědět lady Catherine) jen -pokládali zajisté a bezprostřední to, o čem ona uvažovala jako o -možnosti někdy v budoucnu. - -Jak tak znovu přemítala o slovech lady Catherine, nemohla se zbavit -obav, jaké následky to může mít, vytrvá-li ve svém tažení. Elizabeth -napadlo, zda se snad neobrátí na synovce, když - -tak zdůraz-ňovala své odhodlání zabránit jejich sňatku, a jak to na něho -zapůsobí, až mu předestře všechny tragické následky jeho zaslepenosti, -to se neodvažovala posoudit. Nevěděla, nakolik má tetu rád a zda mu -záleží na jejím úsudku, ale dalo se přirozeně - -předpokládat, že si váží Její Jasnosti mnohem víc, než byla s to ona, a -až mu teta vylíčí - -všechno utrpení, jež ho čeká po boku takové osoby, a že se přižení do -rodiny hluboko pod svou úroveň, zasáhne ho patrně na nejcitlivějším -místě. On přece přikládá zachování - -důstojnosti velkou váhu a argumenty, které se Elizabeth zdály směšné - -a za vlasy přitažené, jemu mohou připadat v jádře rozumné a řádně -uvážené. Není-li dosud rozhodnut, jak se někdy domnívala, pak rady a -zapřísahání tak blízké příbuzné - -mohou odstranit nejistotu a utvrdit ho v přesvědčení, že jeho blaženost +„Nic takového jsem neřekla. Jsem pouze odhodlána zachovat se tak, +jak mi to podle mého mínění nejlépe vyhovuje, a neskládat účty +vám ani jiné osobě mně tak dokonale cizí.“ + +„Dobrá. Odmítáte mi tedy vyhovět. Odmítáte ohlížet se na závazky, +čest a vděčnost. Jste pevně odhodlána zničit ho před jeho přáteli +a vystavit ho na posměch celému světu.“ + +„Proti jakým závazkům, cti nebo vděčnosti jsem se v tomto případě +provinila?“ zeptala se Elizabeth. „Můj sňatek s panem Darcym by +neporušil zásady spojované s těmito pojmy. Pokud jde o to, že +bych rozhněvala jeho příbuzné nebo ho znemožnila před světem +— kdyby jeho rodina náš sňatek skutečně tak přijala, netrápila +bych se proto ani na okamžik — l svět je tak moudrý, že má +důležitější starosti než podporovat malicherné roznášky.“ + +„Takhle se na to tedy díváte! To je tedy vaše konečné rozhodnutí! +Nu dobrá. Už je mi jasné, co bude potřeba. Jen si nepředstavujte, +slečno Bennetová, že vaše ctižádost někdy dojde ukojení. Přijela +jsem vás vyzkoušet. Doufala jsem, že budete rozumná, ale já +prosadím svou, na to se můžete spolehnout.“ + +Takto a podobně promlouvala lady Catherine, dokud nedošly +k dvířkům kočáru; pak se rychle ještě obrátila a dodala: + +„Neloučím se s vámi, slečno Bennetová, nevyřizujte žádné poručení +paní matce. Nezasluhujete tolik zdvořilosti. Rozhněvala jste mě +na nejvyšší míru.“ Elizabeth neodpověděla, nepozvala vznešenou +dámu dál, ale sama odcházela beze slova domů. Zaslechla, jak se +kočár rozjíždí, až když stoupala po schodišti. Její matka jí +vyšla vstříc z šatny a netrpělivě se vyptávala, proč se lady +Catherine ještě nevrátila a neodpočinula si. + +„Neměla chuť jít dál,“ odpověděla dcera, „nechtěla se už +zdržovat.“ + +„To je feš dáma! A jak to bylo od ní milé, že se tu stavěla! +Vždyť nám vlastně přišla jen říct, že se Collinsovým daří dobře. +Asi někam cestuje, a když projížděla Merytonem, napadlo ji, že by +za tebou mohla zajet. Nic zvláštního ti přece nechtěla, vid, +Lízinko?“ + +Tu musela Elizabeth trošku zalhat, neboť sdělit matce obsah +rozhovoru bylo vyloučeno. Elizabeth se jen pomalu vzpamatovávala +z deprese, do níž ji tato podivná návštěva uvrhla; zprvu +nedokázala dlouhé hodiny myslet na nic jiného. Lady Catherine +zřejmě podstoupila namáhavou cestu z Rosingsu jen a jen za tím +účelem, aby zrušila její domnělé zasnoubení s panem Darcym. Byl +to logický počin, to musela přiznat, ale nedovedla si představit, +odkud se jí to doneslo, až si uvědomila, že on je důvěrný přítel +Bingleyho a ona Janina sestra, a když má jedna dvojice před +svatbou, hledají se hned další následovníci, a to patrně stačilo. +Sama si přece v duchu říkala, že se po sestřině svatbě budou +vídat častěji. A sousedé z Lucasova (neboť usoudila, že díky +jejich stykům s Collinsovými se o tom mohla dozvědět lady +Catherine) jen pokládali zajisté a bezprostřední to, o čem ona +uvažovala jako o možnosti někdy v budoucnu. + +Jak tak znovu přemítala o slovech lady Catherine, nemohla se +zbavit obav, jaké následky to může mít, vytrvá-li ve svém tažení. +Elizabeth napadlo, zda se snad neobrátí na synovce, když tak +zdůrazňovala své odhodlání zabránit jejich sňatku, a jak to na +něho zapůsobí, až mu předestře všechny tragické následky jeho +zaslepenosti, to se neodvažovala posoudit. Nevěděla, nakolik má +tetu rád a zda mu záleží na jejím úsudku, ale dalo se přirozeně +předpokládat, že si váží Její Jasnosti mnohem víc, než byla s to +ona, a až mu teta vylíčí všechno utrpení, jež ho čeká po boku +takové osoby, a že se přižení do rodiny hluboko pod svou úroveň, +zasáhne ho patrně na nejcitlivějším místě. On přece přikládá +zachování důstojnosti velkou váhu a argumenty, které se Elizabeth +zdály směšné a za vlasy přitažené, jemu mohou připadat v jádře +rozumné a řádně uvážené. Není-li dosud rozhodnut, jak se někdy +domnívala, pak rady a zapřísahání tak blízké příbuzné mohou +odstranit nejistotu a utvrdit ho v přesvědčení, že jeho blaženost spočívá v neposkvrněné cti. V tom případě se sem už nevrátí. Lady -Catherine ho může navštívit na zpáteční cestě v Londýně a on nedodrží -svůj slib Bingleymu, že za ním ještě přijede do Nether-fieldu. +Catherine ho může navštívit na zpáteční cestě v Londýně a on +nedodrží svůj slib Bingleymu, že za ním ještě přijede do +Netherfieldu. „Dostane-li tedy jeho přítel během několika dní omluvný dopis,“ -uvažovala nakonec, „budu vědět, jak si to vyložit. Pak bude odzvoněno -očekávání i nadějím, že v lásce vytrvá. Nedokáže-li než mě litovat, když -by mohl získat mou lásku a ruku, přestanu já brzy všeho litovat vůbec.“ - -Celá rodina se nelíčené podivila, když se dozvěděli, kdo je to přijel -navštívit, ale naštěstí - -přijali výklad, jenž uspokojil zvědavost paní Bennetové, a nikdo -Elizabeth kvůli tomu příliš - +uvažovala nakonec, „budu vědět, jak si to vyložit. Pak bude +odzvoněno očekávání i nadějím, že v lásce vytrvá. Nedokáže-li než +mě litovat, když by mohl získat mou lásku a ruku, přestanu já +brzy všeho litovat vůbec.“ + +Celá rodina se nelíčené podivila, když se dozvěděli, kdo je to +přijel navštívit, ale naštěstí přijali výklad, jenž uspokojil +zvědavost paní Bennetové, a nikdo Elizabeth kvůli tomu příliš neškádlil. -Nazítří dopoledne jí vyšel z knihovny vstříc otec s dopisem v ruce, -právě když scházela ze schodů. +Nazítří dopoledne jí vyšel z knihovny vstříc otec s dopisem +v ruce, právě když scházela ze schodů. „Zrovna se jdu podívat, kde vězíš, Lízinko,“ řekl. „Pojd ke mně.“ -Následovala ho, stále zvědavější, co jí chce říci, neboť předpokládala, -že to nějak souvisí s dopisem, který třímal v ruce. Náhle ji napadlo, že -mu mohla napsat lady Catherine, a s obavami hleděla vstříc -nevyhnutelnému vysvětlování. +Následovala ho, stále zvědavější, co jí chce říci, neboť +předpokládala, že to nějak souvisí s dopisem, který třímal +v ruce. Náhle ji napadlo, že mu mohla napsat lady Catherine, +a s obavami hleděla vstříc nevyhnutelnému vysvětlování. Došla za otcem až ke krbu a oba se posadili. Pak jí sdělil: -„Dnes ráno přišlo psaní, jež mne značně překvapilo. Jelikož se to týká -hlavně tebe, měla bys znát jeho obsah. Nevěděl jsem, že budu vdávat dvě -dcery. Dovol, abych ti pogratu-loval k tak skvělé partii.“ +„Dnes ráno přišlo psaní, jež mne značně překvapilo. Jelikož se to +týká hlavně tebe, měla bys znát jeho obsah. Nevěděl jsem, že budu +vdávat dvě dcery. Dovol, abych ti pogratuloval k tak skvělé +partii.“ -Elizabeth zrudla až za uši, neboť ji v tom okamžiku napadlo, že otci asi -napsal synovec, nikoli teta, a nevěděla, má-li se radovat, že se vůbec -vyjádřil, anebo urazit, že nenapsal spíše jí; avšak otec už pokračoval: +Elizabeth zrudla až za uši, neboť ji v tom okamžiku napadlo, že +otci asi napsal synovec, nikoli teta, a nevěděla, má-li se +radovat, že se vůbec vyjádřil, anebo urazit, že nenapsal spíše +jí; avšak otec už pokračoval: „Tváříš se provinile. Děvčata se pravidelně v takovýchhle věcech -nadobyčej bystře vyznají, ale vsadil bych se, že tentokrát ani tvůj -důvtip nepostačí a že jméno svého ctitele neuhádneš. Píše mi totiž pan -Collins.“ +nadobyčej bystře vyznají, ale vsadil bych se, že tentokrát ani +tvůj důvtip nepostačí a že jméno svého ctitele neuhádneš. Píše mi +totiž pan Collins.“ „Pan Collins? Co ten s tím má co společného?“ -„Samozřejmě že opět jednou trefil hřebík přímo na hlavičku. V úvodu mi -nejprve blahopřeje k nadcházejícímu sňatku mé nejstarší dcery, o němž se -dověděl od nějaké upovídané dobré duše od Lucasových. Ale nechci tě -dlouho napínat a tak ti nebudu číst, co k této věci říká. Tebe se týká -až následující : Když jsem tedy vyjádřil upřímné přání všeho nejlepšího -jménem své - -choti i jménem svým u příležitosti této radostné skutečnosti, dovolte, -abych se krátce zmínil ještě o jedné věci, o níž jsme informováni ze -stejného pramene. Předpokládá se, že Vaše dcera Elizabeth si neponechá -dlouho své dívčí jméno, až se ho její sestra vzdá, a že průvodce -životem, jehož si vyvolila, jest jednou z nejvýše postavených osobností, -k níž je možno vzhlížet v této zemi. - -Nu tak, jestlipak uhádneš, Lízinko, koho tím pan Collins myslí ? Tomuto -mladému pánovi se dostalo všeho, čeho si jen lidské srdce může zdát - má -značný majetek, vznešené příbuzenstvo i vlivné styky. Přes všechna tato -lákavá pokušení mi dovolte, abych varoval sestřenku Elizabeth i Vás před -zlými následky, jaké by vzápětí vyvolal neuvážený souhlas s nabídkou -onoho pána, jíž ovšem budete chtít okamžitě využít. - -Víš tedy, Lízinko, o koho jde? Ale ted to vyjde najevo: Píši Vám tato -varovná slova, neboť - -máme důvody se domnívat, že jeho tetinka, lady Catherine de Bourghová, -tento sňatek neschvaluje. +„Samozřejmě že opět jednou trefil hřebík přímo na hlavičku. +V úvodu mi nejprve blahopřeje k nadcházejícímu sňatku mé +nejstarší dcery, o němž se dověděl od nějaké upovídané dobré duše +od Lucasových. Ale nechci tě dlouho napínat a tak ti nebudu číst, +co k této věci říká. Tebe se týká až následující: + + Když jsem tedy vyjádřil upřímné přání všeho nejlepšího jménem + své choti i jménem svým u příležitosti této radostné + skutečnosti, dovolte, abych se krátce zmínil ještě o jedné + věci, o níž jsme informováni ze stejného pramene. Předpokládá + se, že Vaše dcera Elizabeth si neponechá dlouho své dívčí + jméno, až se ho její sestra vzdá, a že průvodce životem, + jehož si vyvolila, jest jednou z nejvýše postavených + osobností, k níž je možno vzhlížet v této zemi. + +Nu tak, jestlipak uhádneš, Lízinko, koho tím pan Collins myslí? + + Tomuto mladému pánovi se dostalo všeho, čeho si jen lidské + srdce může zdát — má značný majetek, vznešené příbuzenstvo + i vlivné styky. Přes všechna tato lákavá pokušení mi dovolte, + abych varoval sestřenku Elizabeth i Vás před zlými následky, + jaké by vzápětí vyvolal neuvážený souhlas s nabídkou onoho + pána, jíž ovšem budete chtít okamžitě využít. + +Víš tedy, Lízinko, o koho jde? Ale ted to vyjde najevo: + + Píši Vám tato varovná slova, neboť máme důvody se domnívat, + že jeho tetinka, lady Catherine de Bourghová, tento sňatek + neschvaluje. Tak vidíš, tím ženichem je pan Darcy! Nu, mám dojem, Lízinko, že se mi podařilo tě skutečně - překvapit. Pan Collins ani Lucasovi si z celého okruhu tvých známých nemohli vybrat člověka, jehož jméno by je spíš usvědčilo ze lži! Pan Darcy, jenž se na žádnou ženu ani nepodívá, aby proti ní neměl plno výhrad, ajenž si tebe sotva všiml, co se znáte? Je to rozkošné.“ -Elizabeth se snažila přizpůsobit otcově žertovné náladě, ale vzmohla se -jen na jediný nucený - -úsměv. Ještě nikdy jí jeho vtipkování nepřišlo tak zatěžko jako ted. +Elizabeth se snažila přizpůsobit otcově žertovné náladě, ale +vzmohla se jen na jediný nucený úsměv. Ještě nikdy jí jeho +vtipkování nepřišlo tak zatěžko jako teď. „Tobě to nepřipadá směšné?“ „Ach ano, ale čtěte prosím dál.“ -Když jsem se včera večer zmínil o jejich pravděpodobném sňatku - -před Její Jasností, okamžitě se k tomu vyjádřila a se svou obvyklou -blahosklonností dala najevo, že má výhrady proti sestřenčině rodině. -Odmítá tedy dát souhlas k této, jak se ráčila vyjádřit, neslýchané -pohaně. Pokládal jsem za svou povinnost, zpravit o tom sestřenku co -nejdříve, aby ona i její urozený ctitel věděli, čemu jest jim čelit, a -aby překotně nevstupovali do manželství, nedostalo-li se jim k tomu -patřičného požehnání. Pan Collins dále dodává: Upřímně se raduji, že se -Vám podařilo smutný případ sestřenky Lydie tak šikovně ututlat, a jen mi -dělá starosti, že se tak rozkřiklo,jak spolu žili ještě před svatbou. -Nemohu však nedbat povinnosti, již mi ukládá můj úřad, a zamlčet Vám, -jak mne udivilo, že jste hned po svatbě - -mladé novomanžele vpustil do Longbournu. Je to podporování neřesti, a -kdybych já byl longbournským farářem, byl bych se proti tomu rázně -ohradil. Zajisté jste povinen jako křestan odpouštět, ale měl jste -přikázat, že Vám nesmí na oči, a nedovolit, aby se před Vámi vyslovila -jejich jména. Takhle si on tedy představuje křesťanské odpuštění. Pak už -se jen rozepisuje o požehnaném stavu své drahé Charlotty a o tom, že -očekávají olivovou ratolístku. Ale, Lízinko, ty se tváříš, jako by tě to -nepobavilo. Nejsi přece taková netýkavka, aby sis hrála na uraženou pro -trochu klepů. Proč bychom byli na světě, než abychom poskytovali -povyražení svým bližním a na oplátku se opět sami na jejich účet -zasmáli?“ - -„Ne, ne!“ zvolala Elizabeth. „Mám z toho velkou švandu, aleje to takový -nesmysl!“ - -„Ba právě - a. proto je to tak zábavné. Kdyby si byli vybrali nějakého -jiného muže, nebylo by to ani zdaleka tak podařené; avšak jeho naprostá -lhostejnost a tvoje výslovné antipatie ukazují - -jejich nebetyčnou pošetilost. Ač se mi tak příčí písemnosti, nevzdal -bych se korespondence s panem Collinsem ani za nic. Ne, když čtu listy -pana Collinse, musím mu dát přednost i před Wickhamem, jakkoli si cením -nestydatosti a pokrytectví tohoto svého zetě. A prosím tě, Lízinko, co -říkala lady Catherine těmto zvěstem? Přijela za tebou, aby ti odepřela -souhlas?“ Na tuto otázku odpověděla pouze smíchem, a jelikož otec nic -netušil, netrápil ji dalšími otázkami. Ještě nikdy Elizabeth tak těžko -nepředstírala, co necítila. Musela se smát, ač by se byla nejraději -rozplakala. Otec ji krutě zdrtil svými slovy o Darcyho lhostejnosti; -nezbývalo jí - -než uvažovat, jak může být tak slepý, anebo se obávat, zda snad místo -toho, že on postřehl příliš málo, si ona nedomýšlí příliš mnoho. - -Místo aby Bingley dostal omluvný dopis od přítele, jak Elizabeth zpola -očekávala, byl s to přivést ho s sebou do Long-bournu za několik dní po -návštěvě lady Catherine. Pánové se dostavili hned zrána, a než měla paní -Bennetová možnost sdělit Darcymu, že se seznámila s jeho paní tetinkou, -čehož se Elizabeth neustále strachovala, navrhl Bingley, jenž chtěl mít -Jane pro sebe, aby se šli projít. Všichni souhlasili. Paní Bennetová na -procházky nechodila, Mary na to nikdy neměla čas, ale ostatních pět se -vydalo ven. Bingley a Jane se však brzy dali předběhnout. Opožďovali se -vzadu a nechali Kitty, Elizabeth a Darcyho, aby se bavili, jak umějí. + Když jsem se včera večer zmínil o jejich pravděpodobném + sňatku před Její Jasností, okamžitě se k tomu vyjádřila a se + svou obvyklou blahosklonností dala najevo, že má výhrady + proti sestřenčině rodině. Odmítá tedy dát souhlas k této, + jak se ráčila vyjádřit, neslýchané pohaně. Pokládal jsem za + svou povinnost, zpravit o tom sestřenku co nejdříve, aby ona + i její urozený ctitel věděli, čemu jest jim čelit, a aby + překotně nevstupovali do manželství, nedostalo-li se jim + k tomu patřičného požehnání. + +Pan Collins dále dodává: + + Upřímně se raduji, že se Vám podařilo smutný případ sestřenky + Lydie tak šikovně ututlat, a jen mi dělá starosti, že se tak + rozkřiklo, jak spolu žili ještě před svatbou. Nemohu však + nedbat povinnosti, již mi ukládá můj úřad, a zamlčet Vám, jak + mne udivilo, že jste hned po svatbě mladé novomanžele vpustil + do Longbournu. Je to podporování neřesti, a kdybych já byl + longbournským farářem, byl bych se proti tomu rázně ohradil. + Zajisté jste povinen jako křestan odpouštět, ale měl jste + přikázat, že Vám nesmí na oči, a nedovolit, aby se před Vámi + vyslovila jejich jména. + +Takhle si on tedy představuje křesťanské odpuštění. Pak už se jen +rozepisuje o požehnaném stavu své drahé Charlotty a o tom, že +očekávají olivovou ratolístku. Ale, Lízinko, ty se tváříš, jako +by tě to nepobavilo. Nejsi přece taková netýkavka, aby sis hrála +na uraženou pro trochu klepů. Proč bychom byli na světě, než +abychom poskytovali povyražení svým bližním a na oplátku se opět +sami na jejich účet zasmáli?“ + +„Ne, ne!“ zvolala Elizabeth. „Mám z toho velkou švandu, ale je to +takový nesmysl!“ + +„Ba právě — a. proto je to tak zábavné. Kdyby si byli vybrali +nějakého jiného muže, nebylo by to ani zdaleka tak podařené; +avšak jeho naprostá lhostejnost a tvoje výslovné antipatie +ukazují jejich nebetyčnou pošetilost. Ač se mi tak příčí +písemnosti, nevzdal bych se korespondence s panem Collinsem ani +za nic. Ne, když čtu listy pana Collinse, musím mu dát přednost +i před Wickhamem, jakkoli si cením nestydatosti a pokrytectví +tohoto svého zetě. A prosím tě, Lízinko, co říkala lady Catherine +těmto zvěstem? Přijela za tebou, aby ti odepřela souhlas?“ + +Na tuto otázku odpověděla pouze smíchem, a jelikož otec nic +netušil, netrápil ji dalšími otázkami. Ještě nikdy Elizabeth tak +těžko nepředstírala, co necítila. Musela se smát, ač by se byla +nejraději rozplakala. Otec ji krutě zdrtil svými slovy o Darcyho +lhostejnosti; nezbývalo jí než uvažovat, jak může být tak slepý, +anebo se obávat, zda snad místo toho, že on postřehl příliš málo, +si ona nedomýšlí příliš mnoho. + +Místo aby Bingley dostal omluvný dopis od přítele, jak Elizabeth +zpola očekávala, byl s to přivést ho s sebou do Longbournu za +několik dní po návštěvě lady Catherine. Pánové se dostavili hned +zrána, a než měla paní Bennetová možnost sdělit Darcymu, že se +seznámila s jeho paní tetinkou, čehož se Elizabeth neustále +strachovala, navrhl Bingley, jenž chtěl mít Jane pro sebe, aby se +šli projít. Všichni souhlasili. Paní Bennetová na procházky +nechodila, Mary na to nikdy neměla čas, ale ostatních pět se +vydalo ven. Bingley a Jane se však brzy dali předběhnout. +Opožďovali se vzadu a nechali Kitty, Elizabeth a Darcyho, aby se +bavili, jak umějí. Rozhovor vázl: Kitty se v Darcyho přítomnosti cítila zaražená, Elizabeth v duchu dospívala k zoufalému odhodlání a on snad také. @@ -12207,19 +11273,17 @@ mé nešťastné sestry. Od té chvíle, co o tom vím, nemyslím na nic jiného než jak vám vyjádřit svou vděčnost. Kdyby to bylo známo i ostatním členům naší rodiny, nemluvila bych pouze za sebe.“ -„Je mi líto, je mi upřímně líto, že se vám donesla zpráva, která vás při -mylném výkladu mohla zarmoutit,“ odpověděl - -Darcy překvapeně a procítěně. „Netušil jsem, že paní Gardi-nerové lze +„Je mi líto, je mi upřímně líto, že se vám donesla zpráva, která +vás při mylném výkladu mohla zarmoutit,“ odpověděl Darcy +překvapeně a procítěně. „Netušil jsem, že paní Gardinerové lze tak málo důvěřovat.“ -„Není to tetiččina vina. Lydia se ve své lehkovážnosti pro-řekla, a já -jsem si samozřejmě - -nedala pokoj, dokud jsem nevypátrala všechny podrobnosti. Dovolte, abych -vám ještě jednou ze srdce poděkovala jménem celé rodiny za vaši -velkorysost, za to, že jste se podjal tak namáhavého úkolu a podstoupil -tolik nepříjemností, abyste je našel.“ +„Není to tetiččina vina. Lydia se ve své lehkovážnosti prořekla, +a já jsem si samozřejmě nedala pokoj, dokud jsem nevypátrala +všechny podrobnosti. Dovolte, abych vám ještě jednou ze srdce +poděkovala jménem celé rodiny za vaši velkorysost, za to, že jste +se podjal tak namáhavého úkolu a podstoupil tolik nepříjemností, +abyste je našel.“ „Chcete-li mi poděkovat,“ odpověděl, „poděkujte mi jen za sebe. Nezapírám, že nejvíce ze všech důvodů mě k tomu vedlo přání, abych vám @@ -12232,7 +11296,6 @@ mi to hned teď. Já vás mám pořád stejně rád, ale stačí slůvko a nezm se už o tom do konce svých dní.“ Elizabeth chápala, jak je mu v takové situaci těžko a nedobře, a proto se přemohla a bez otálení, ač ne příliš souvisle, promluvila a dala mu najevo, že její city doznaly od zmíněné - doby velké proměny a že dnes přijímá s radostí a vděčností jeho slova. Její odpověď v něm vyvolala takový příval štěstí, jaký asi ještě nikdy nepocítil, i jal se k ní promlouvat vřele a tak dalece rozumně, jak se @@ -12242,33 +11305,31 @@ zkrásněla blahem, takto však mohla jen naslouchat, co jí říká o své lásce, a jak bez ní nemůže být, a každým okamžikem jí jeho cit připadal cennější. -Kráčeli dál, aniž si všímali kam. Srdce jim překypovala a měli si toho -tolik co povědět, že nemohli věnovat pozornost ničemu jinému. Brzy se -dozvěděla, že za to, jak se krásně - -domluvili, vděčí vlastně tažení jeho tety, která ho skutečně na zpáteční +Kráčeli dál, aniž si všímali kam. Srdce jim překypovala a měli si +toho tolik co povědět, že nemohli věnovat pozornost ničemu +jinému. Brzy se dozvěděla, že za to, jak se krásně domluvili, +vděčí vlastně tažení jeho tety, která ho skutečně na zpáteční cestě navštívila v Londýně a vypověděla mu, proč se rozjela do -Longbournu a jak u Elizabeth pořídila: opakovala mu důrazně každý její -výrok, jenž podle mínění Její Jasnosti zvláště svědčil o Elizabethině -nestydaté troufalosti, v domnění, že tímto vylíčením dosáhne svého a -zejí - -synovec slíbí to, co ona slíbit odmítla. Naneštěstí pro urozenou dámu to -však mělo zcela opačný účinek. - -„Dala mi naději, jíž jsem se předtím neodvážil oddávat. Znal jsem vaši -povahu natolik, abych si mohl být jist, že kdybyste bývala ještě stále -rozhodně a neoblomně zaujata proti mně, byla byste to doznala lady -Catherine zcela otevřeně a upřímně.“ - -Elizabeth zrudla a zasmála se: „Ano, víte toho o mé upřímnosti dost, -abyste mě pokládal za schopnou všeho. Když jsem vás tak hrozně znectila -přímo do očí, proč bych to neudí lála před vaším příbuzenstvem?“ +Longbournu a jak u Elizabeth pořídila: opakovala mu důrazně každý +její výrok, jenž podle mínění Její Jasnosti zvláště svědčil +o Elizabethině nestydaté troufalosti, v domnění, že tímto +vylíčením dosáhne svého a že jí synovec slíbí to, co ona slíbit +odmítla. Naneštěstí pro urozenou dámu to však mělo zcela opačný +účinek. + +„Dala mi naději, jíž jsem se předtím neodvážil oddávat. Znal jsem +vaši povahu natolik, abych si mohl být jist, že kdybyste bývala +ještě stále rozhodně a neoblomně zaujata proti mně, byla byste to +doznala lady Catherine zcela otevřeně a upřímně.“ + +Elizabeth zrudla a zasmála se: „Ano, víte toho o mé upřímnosti +dost, abyste mě pokládal za schopnou všeho. Když jsem vás tak +hrozně znectila přímo do očí, proč bych to neudí lála před vaším +příbuzenstvem?“ „Co jste mi řekla, co bych byl nezasluhoval ? Vaše obvinění sice postrádala podstaty, protože vznikla z mylných předpokladů, ale zachoval jsem se k vám tak, že jsem zasluhoval přísné - výtky. Mé počínání nelze omluvit. Je mi hrozně, když si na to vzpomenu.“ „Nebudeme se přít, kdo se onoho večera víc provinil,“ řekla Elizabeth. @@ -12276,10 +11337,10 @@ výtky. Mé počínání nelze omluvit. Je mi hrozně, když si na to vzpomenu. doufám oba pokročili v ohleduplnosti.“ „Nemohu se přes to tak lehce přenést. Dodnes mě nevýslovně trápí, když -si uvědomím, co jsem tenkrát říkal - jak jsem uvažoval, jak jsem si +si uvědomím, co jsem tenkrát říkal — jak jsem uvažoval, jak jsem si počínal, jaké výrazy jsem volil. Nikdy nezapomenu na vaše výstižné pokárání: Kdybyste se byl zachoval jako pravý kavalír. Doslova tak jste -to řekla. Nevíte, nemáte ani tušení, jak mě ta slova mučila - i když +to řekla. Nevíte, nemáte ani tušení, jak mě ta slova mučila — i když jsem až po čase dokázal natolik rozumně uvažovat, že jsem uznal jejich oprávněnost, to přiznávám.“ @@ -12292,7 +11353,6 @@ Neuvažovala bych o vaší nabídce za žádných okolností.“ „Ach, neopakujte mi má tehdejší slova. Zažeňme vzpomínky. Ujišťuji vás, že se za to už - dlouho upřímně hanbím.“ Darcy se zmínil o svém dopise. „Začala jste pak už brzy o mně smýšlet @@ -12302,8 +11362,8 @@ lépe?“ chtěl vědět. zapůsobil a jak se postupně zbavovala dřívější předpojatosti. „Věděl jsem,“ řekl, „že vás moje slova zabolí, ale nebylo vyhnutí. -Doufám, že jste ten dopis zničila. Byla tam taková pasáž - hlavně v -úvodu - za nic na světě bych nechtěl, abyste šiji mohla znovu přečíst. +Doufám, že jste ten dopis zničila. Byla tam taková pasáž — hlavně v +úvodu — za nic na světě bych nechtěl, abyste si ji mohla znovu přečíst. Za některé výrazy byste mě mohla právem nenávidět.“ „Dopis samozřejmě spálím, domníváte-li se, že by ohrožoval mou @@ -12317,7 +11377,6 @@ psal ve velkém roztrpčení.“ „Snad ze začátku, ale rozhodně ne ke konci. Závěr je nanejvýš milosrdný. Ale nemyslete už - na ten dopis. Jak pisatel, tak adresátka byli jiní lidé, takže by měli zapomenout na všechny nepříjemné okolnosti, které jej provázely. Musíte si přivlastnit něco z mé životní filosofie: Ohlížej se nazpět jen tehdy, @@ -12325,25 +11384,26 @@ přináší-li ti to potěšení.“ „Taková filosofie se na vás vůbec nehodí. Vaše vzpomínky musí být tak dokonale prosty výčitek, že vás potěší nikoli po filosofických úvahách, -ale - a to je mnohem lepší - bez uvažování. Jenže u mne je tomu jinak. -Dotírají na mne bolestné vzpomínky, které nemohu - a ani bych neměl -zapudit. Celý život jsem byl sobec - ve svém počínání, i když ne ve +ale — a to je mnohem lepší — bez uvažování. Jenže u mne je tomu jinak. +Dotírají na mne bolestné vzpomínky, které nemohu — a ani bych neměl +zapudit. Celý život jsem byl sobec — ve svém počínání, i když ne ve svých zásadách. V dětství mě učili, co je správné, ale neučili mě přemáhat své povahové nedostatky. Vštěpovali mi dobré zásady, ale dovolili mi, abych je uplatňoval pyšně a sebevědomě. Rodiče bohužel -neměli jiného syna, dlouhá léta jsem byl vlastně jedináiek, a tak mě +neměli jiného syna, dlouhá léta jsem byl vlastně jedináček, a tak mě rozmazlovali, třebaže to byli hodní lidé, zvlášť otec byl nesmírně -laskavý a dobrosrdečný, a při-mhuřovali obě oči nad mou panovačností a +laskavý a dobrosrdečný, a přimhuřovali obě oči nad mou panovačností a sobeckostí, ba dokonce ji ještě podporovali a utvrzovali mě v názoru, že na lidech mimo naši rodinu nezáleží, že jsme jim nadřazeni, duševně nadřazeni, a proto lepší. Skutečně jsem tomu vířil anebo se aspoň snažil uvěřit, od svých osmi do osmadvaceti let a věřil bych tomu dodnes, nebýt vás, má krásná, má nejdražší -Elizabeth! Vděčím vám za vše. Dala jste mi lekci, zprvu jistě trudnou, -ale nadmíru prospěšnou. Vy jste mne patřičně pokořila. Šel jsem za vámi, -a vůbec jsem nezapochyboval, jak mé vyznání přijmete. Ukázalajste mi, že -veškerá má důležitost není dost důležitá pro ženu, která za něco stojí.“ +Elizabeth! Vděčím vám za vše. Dala jste mi lekci, zprvu jistě +trudnou, ale nadmíru prospěšnou. Vy jste mne patřičně pokořila. +Šel jsem za vámi, a vůbec jsem nezapochyboval, jak mé vyznání +přijmete. Ukázala jste mi, že veškerá má důležitost není dost +důležitá pro ženu, která za něco stojí.“ „Byl jste tedy přesvědčen, že vás vyslyším?“ @@ -12367,15 +11427,12 @@ vzal na vědomí. Svědomí mi říkalo, že si nezasloužím žádné zvláštn ohledy, a přiznám se, že jsem vůbec nečekala tolik mimořádné pozornosti.“ -„Snažil jsem se tenkrát být k vám co nejpozornější, protože jsem vám -chtěl naznačit, že mě - -minulé události nezatvrdily; doufal jsem, že mi trochu odpustíte a -zmírníte své antipatie, až - -uvidíte, že jsem si vaše výtky vzal k srdci. Jak brzy jsem chtěl ještě -něco víc, to už nevím, ale řekl bych, že asi za půl hodiny poté, co jsem -vás spatřil.“ +„Snažil jsem se tenkrát být k vám co nejpozornější, protože jsem +vám chtěl naznačit, že mě minulé události nezatvrdily; doufal +jsem, že mi trochu odpustíte a zmírníte své antipatie, až +uvidíte, že jsem si vaše výtky vzal k srdci. Jak brzy jsem chtěl +ještě něco víc, to už nevím, ale řekl bych, že asi za půl hodiny +poté, co jsem vás spatřil.“ Vyprávěl jí pak, jakou měla Georgiana radost, že se spřátelily, a jak byla zklamaná, že musela tak narychlo odjet; tím se přirozeně dostali na @@ -12387,9 +11444,9 @@ při něm setrvali. Ušli pomalým krokem několik mil, příliš zaneprázdněn aby si to uvědomili, až se nakonec podívali na hodinky a zjistili, že už měli být doma. -„Kam se jen poděli Bingley s Jane?“ Tato otázka obrátila pozornost k oné -dvojici. Darcy se radoval z jejich zasnoubení; přítel ho o tom okamžitě -zpravil. +„Kam se jen poděli Bingley s Jane?“ Tato otázka obrátila +pozornost k oné dvojici. Darcy se radoval z jejich zasnoubení; +přítel ho o tom okamžitě zpravil. „Ráda bych věděla, zda vás to překvapilo?“ zeptala se Elizabeth. @@ -12399,15 +11456,15 @@ nevidět.“ „To tedy znamená, že jste svolil. Však jsem si to hned myslela.“ A třebaže se takovému výkladu bránil, bylo očividné, že hádá dobře. -„Ten večer, než jsem odjížděl do Londýna, jsem udělal to, co jsem měl -udělat už dávno: vyzpovídal jsem se mu,“ řekl. „Vylíčil jsem mu všechno, -co se přihodilo, a proč se nyní můj tehdejší zákrok jeví jako naprosto -neoprávněný a nesmyslný. Velmi ho to překvapilo. Neměl o tom ani tušení. -Řekl jsem mu také, že jsem se pravděpodobně zmýlil, když jsem tenkrát -tvrdil, že pro vaši sestru nic neznamená; a jelikož bylo nabíledni, že k -ní chová stále stejně - -vřelé city, nepochyboval jsem o tom, že spolu dojdou štěstí.“ +„Ten večer, než jsem odjížděl do Londýna, jsem udělal to, co jsem +měl udělat už dávno: vyzpovídal jsem se mu,“ řekl. „Vylíčil jsem +mu všechno, co se přihodilo, a proč se nyní můj tehdejší zákrok +jeví jako naprosto neoprávněný a nesmyslný. Velmi ho to +překvapilo. Neměl o tom ani tušení. Řekl jsem mu také, že jsem se +pravděpodobně zmýlil, když jsem tenkrát tvrdil, že pro vaši +sestru nic neznamená; a jelikož bylo nabíledni, že k ní chová +stále stejně vřelé city, nepochyboval jsem o tom, že spolu dojdou +štěstí.“ Elizabeth nemohla potlačit pousmání nad tím, jak lehce dokáže přítele ovlivnit. @@ -12425,12 +11482,12 @@ sebedůvěry, aby se v tak důležité záležitosti spolehl jen na vlastní úsudek, ale mně důvěřuje, a proto šlo všechno hladce. Musel jsem se mu doznat ještě k jedné věci, která ho na čas, a to právem, rozzlobila. Nemohl jsem mu zamlčet, že vaše sestra dlela v zimě tři měsíce v Londýně -- že jsem o tom věděl a úmyslně mu to zatajil. Hněval se na mne, ale +— že jsem o tom věděl a úmyslně mu to zatajil. Hněval se na mne, ale myslím si, že jen tak dlouho, dokud se neujistil o citech vaší sestry. Teď už mi všechno odpustil.“ Elizabeth by byla ráda poznamenala, že pan -Bingley je skvělý přítel - nedocenitelný, když se uváží, jak lehce si dá +Bingley je skvělý přítel — nedocenitelný, když se uváží, jak lehce si dá poroučet, ale zarazila se včas. Uvědomila si, že ještě neumí přijímat -škádlení a zeje trochu brzy na to, aby s tím začínala. Hovořil o +škádlení a že je trochu brzy na to, aby s tím začínala. Hovořil o Bingleyho budoucím štěstí, které se nevyrovná jen jeho vlastnímu, dokud se opět nevrátili do Longbournu. V hale se rozešli. @@ -12444,7 +11501,6 @@ Večer klidně ubíhal, nic mimořádného se nedělo. Oficiální milenci se smáli a povídali, neoficiální mlčeli. Darcy neměl v povaze projevovat své city bouřlivým veselím a Elizabeth ve svém rozrušení a zmatku spíš védéla o svém štěstí, než aby je už prožívala; kromě - bezprostředních rozpakují v tom bránily ještě jiné závažné okolnosti. Představovala si, co všichni řeknou, až se to dozvědí, uvědomovala si, že se krom Jane nikomu nezamlouvá, a obávala se, že u ostatních může jít @@ -12453,15 +11509,12 @@ o vyslovený odpor, jímž neotřese ani jeho bohatství a urozenost. Před spaním si vylila srdce Jane. Té sice byla nedůvěřivost zcela cizí, ale tentokrát ji vůbec nechtěla brát vážně. -„Žertuješ, Lízinko, to není možné! - Že ses zasnoubila s panem Darcym! - +„Žertuješ, Lízinko, to není možné! — Že ses zasnoubila s panem Darcym! - Ne, mě neoklameš. Vím, že to nepřichází v úvahu.“ -„To mi to krásně začíná! Tys byla má jediná naděje: kdo - -mi uvěří, ne-li ty? Ale já to myslím smrtelně vážně. Je to čistá pravda. -On mě stále ještě - -miluje a zasnoubili jsme se.“ +„To mi to krásně začíná! Tys byla má jediná naděje: kdo mi uvěří, +ne-li ty? Ale já to myslím smrtelně vážně. Je to čistá pravda. +On mě stále ještě miluje a zasnoubili jsme se.“ Jane na ni hleděla nedůvěřivě. „Ale, Lízinko, vždyť je to vyloučené. Vím, jak je ti protivný.“ @@ -12473,12 +11526,10 @@ Od této chvíle na to sama navždy zapomenu.“ Slečna Bennetová na ni koukala zkoprnělá úžasem. Elizabeth ji znovu a co nejdůrazněji ujišťovala, že je to pravda. -„Bože na nebesích! Je to možné?“ zvolala Jane. „Nu, nezbývá než ti -uvěřit. Drahá, milá - -sestřičko, jak ráda bych ti - a také ti z celého srdce blahopřeji - ale -jsi jista - nezlob se na mne, že se ptám - jsi docela jista, že s ním -budeš šťastna?“ +„Bože na nebesích! Je to možné?“ zvolala Jane. „Nu, nezbývá než +ti uvěřit. Drahá, milá sestřičko, jak ráda bych ti — a také ti +z celého srdce blahopřeji — ale jsi jista — nezlob se na mne, že +se ptám — jsi docela jista, že s ním budeš šťastna?“ „O tom není nejmenší pochyby. Už jsme se dohodli, že z nás bude nejšťastnější pár na zeměkouli. Ale máš z toho radost, Jane? Jak se ti @@ -12494,57 +11545,55 @@ vypovím.“ „Jakto?“ -„Musím se přiznat, že ho mám radši než Bingleyho. Ted se na mne +„Musím se přiznat, že ho mám radši než Bingleyho. Teď se na mne rozhněváš, viď?“ „Ale, drahá sestřičko, přestaň už žertovat. Chci si s tebou vážně promluvit. Nevytáčej se a řekni mi všechno, co ještě nevím. Prozradíš mi, kdy ses do něho zamilovala?“ -„Přicházelo to tak poznenáhlu, že vlastně ani nevím, kdy to začalo. Ale -myslím, že jsem ho milovala od té chvíle, kdy jsem uzřela jeho krásné -panství v Pemberley.“ Další naléhání, aby mluvila vážně, však nezůstalo -neosly-šeno, a Jane se brzy upokojila, když - -ji sestra slavnostně ujistila o svých citech. Jakmile překonala své -pochyby, o nic jiného už jí - -nešlo. - -„Teď už jsem spokojená,“ pravila, „protože budeš stejně - -šťastná jako já. Mně se odjakživa zamlouval. Musela bych si ho vážit už -proto, že tě má rád, ale jako Bingleyho přítel a tvůj manžel má místo v -mém srdci hned po Bingleym a tobě. Ale stejně jsi, Lízinko, pěkná -šibalka a tajnůstkářka! Vůbec jsi mi nevyprávěla, co se všechno zběhlo v -Pemberley a v Lambtonu! Musela jsem se to dovědět z jiného pramene, ne -od tebe.“ Elizabeth jí vysvětlila, proč o tom nemluvila. Nechtěla se -zmi-ňovat o Bingleym a její city k jeho příteli byly tak neujasněné, že -jí přišlo zatěžko o něm hovořit. Ale teď už před ní nechce tajit, jak se -podílel na Lydiině svatbě. Všechno jí vylíčila a povídaly si pak až -dlouho do noci. - -„Dobrotivý bože!“ zvolala nazítří ráno paní Bennetová, která držela -stráž u okna. „Že si náš - -drahý Bingley vede s sebou zas toho pana Darcyho! Co si myslí, že se -pořád tak vnucuje? To ho nenapadne, že by mohl jít střílet nebo něco a -neobtěžovat nás věčně svou společností? Co s ním? Lízinko, budeš ho -muset zase odvést na procházku, aby Bingleymu nepřekážel.“ Elizabeth -sotva dokázala zachovat vážnou tvář, jak jí tento příkaz přišel vhod, -ale přitom ji hluboce ranilo, že se o něm matka vždy takhle vyjadřuje. - -Jakmile vstoupili, zahleděl se na ni Bingley tak výmluvně a stiskl jí -ruku tak vřele, že nepochybovala o jeho zasvěce-nosti. Krátce nato -poznamenal hlasitě: „Paní Bennetová, nemáte tu někde ještě nějakou -cestičku, kde by Lízinka mohla dneska zase zabloudit?“ - -„Radila bych panu Darcymu, Líze a Kitty, aby teď dopoledne vystoupili na -kopec Oakham. Je to pěkná dlouhá procházka a pan Darcy ještě neviděl, -jaký je odtamtud krásný rozhled.“ - -„To se skvěle hodí,“ odpověděl Bingley, „ale jsem si jist, že by to -Kitty příliš unavilo. Viďte,Kitty?“ +„Přicházelo to tak poznenáhlu, že vlastně ani nevím, kdy to +začalo. Ale myslím, že jsem ho milovala od té chvíle, kdy jsem +uzřela jeho krásné panství v Pemberley.“ Další naléhání, aby +mluvila vážně, však nezůstalo neoslyšeno, a Jane se brzy +upokojila, když ji sestra slavnostně ujistila o svých citech. +Jakmile překonala své pochyby, o nic jiného už jí nešlo. + +„Teď už jsem spokojená,“ pravila, „protože budeš stejně šťastná +jako já. Mně se odjakživa zamlouval. Musela bych si ho vážit už +proto, že tě má rád, ale jako Bingleyho přítel a tvůj manžel má +místo v mém srdci hned po Bingleym a tobě. Ale stejně jsi, +Lízinko, pěkná šibalka a tajnůstkářka! Vůbec jsi mi nevyprávěla, +co se všechno zběhlo v Pemberley a v Lambtonu! Musela jsem se to +dovědět z jiného pramene, ne od tebe.“ Elizabeth jí vysvětlila, +proč o tom nemluvila. Nechtěla se zmiňovat o Bingleym a její +city k jeho příteli byly tak neujasněné, že jí přišlo zatěžko +o něm hovořit. Ale teď už před ní nechce tajit, jak se podílel na +Lydiině svatbě. Všechno jí vylíčila a povídaly si pak až dlouho +do noci. + +„Dobrotivý bože!“ zvolala nazítří ráno paní Bennetová, která +držela stráž u okna. „Že si náš drahý Bingley vede s sebou zas +toho pana Darcyho! Co si myslí, že se pořád tak vnucuje? To ho +nenapadne, že by mohl jít střílet nebo něco a neobtěžovat nás +věčně svou společností? Co s ním? Lízinko, budeš ho muset zase +odvést na procházku, aby Bingleymu nepřekážel.“ Elizabeth sotva +dokázala zachovat vážnou tvář, jak jí tento příkaz přišel vhod, +ale přitom ji hluboce ranilo, že se o něm matka vždy takhle +vyjadřuje. + +Jakmile vstoupili, zahleděl se na ni Bingley tak výmluvně +a stiskl jí ruku tak vřele, že nepochybovala o jeho zasvěcenosti. +Krátce nato poznamenal hlasitě: „Paní Bennetová, nemáte tu někde +ještě nějakou cestičku, kde by Lízinka mohla dneska zase +zabloudit?“ + +„Radila bych panu Darcymu, Líze a Kitty, aby teď dopoledne +vystoupili na kopec Oakham. Je to pěkná dlouhá procházka a pan +Darcy ještě neviděl, jaký je odtamtud krásný rozhled.“ + +„To se skvěle hodí,“ odpověděl Bingley, „ale jsem si jist, že by +to Kitty příliš unavilo. Viďte, Kitty?“ Kitty doznala, že by raději zůstala doma, pan Darcy prohlásil, že ho vyhlídka z kopce velmi láká, Elizabeth mlčky přitakala. Zatímco se @@ -12555,170 +11604,172 @@ protivného člověka. Ale snad ti to nebude příliš proti mysli: děláš to kvůli Jane, to víš, a bavit ho moc nemusíš. Tu a tam na něho promluv a víc se nenamáhej.“ -Na procházce se domluvili, že požádá večer pana Benneta o její ruku. -Elizabeth si vyhradila, že matku poprosí o svolení sama. Nemohla -předvídat, jak to matka přijme, a měla vážné - -pochyby, zda všechno jeho bohatství a urozenost vyváží její odpor k -němu. Ať už se však tomu sňatku bouřlivě vzepře anebo se bouřlivě -zaraduje, jedno bylo jisté, že její počínání - -sotva bude dělat čest jejímu rozumu, a pro Elizabeth bylo stejně -nesnesitelné, aby Darcy byl svědkem jejích prvních radostných výlevů -jako prvního hromobití jejího nesouhlasu. Jakmile se večer pan Bennet -uchýlil do své pracovny, viděla, že Darcy vstává a kráčí tam za ním, a -tento pohled ji hluboce rozrušil. Neobávala se jeho nesouhlasu, ale -trápilo ji, že z toho bude nešťastný, že ona, jeho nejmilejší dcera, mu -svým vyvoleným způsobí starosti, a tak seděla jako na jehlách, dokud se -pan Darcy opět neobjevil: pohlédla na něho, viděla, že se usmívá, a -trochu se jí tím ulevilo. Za pár minut přistoupil ke stolku, kde s Kitty -seděly, a pod záminkou, že obdivuje její ruční práci, jí zašeptal: -„Jděte za panem otcem, je v knihovně a přeje si s vámi mluvit.“ Okamžitě -se zvedla. +Na procházce se domluvili, že požádá večer pana Benneta o její +ruku. Elizabeth si vyhradila, že matku poprosí o svolení sama. +Nemohla předvídat, jak to matka přijme, a měla vážné pochyby, zda +všechno jeho bohatství a urozenost vyváží její odpor k němu. Ať +už se však tomu sňatku bouřlivě vzepře anebo se bouřlivě +zaraduje, jedno bylo jisté, že její počínání sotva bude dělat +čest jejímu rozumu, a pro Elizabeth bylo stejně nesnesitelné, aby +Darcy byl svědkem jejích prvních radostných výlevů jako prvního +hromobití jejího nesouhlasu. Jakmile se večer pan Bennet uchýlil +do své pracovny, viděla, že Darcy vstává a kráčí tam za ním, +a tento pohled ji hluboce rozrušil. Neobávala se jeho nesouhlasu, +ale trápilo ji, že z toho bude nešťastný, že ona, jeho nejmilejší +dcera, mu svým vyvoleným způsobí starosti, a tak seděla jako na +jehlách, dokud se pan Darcy opět neobjevil: pohlédla na něho, +viděla, že se usmívá, a trochu se jí tím ulevilo. Za pár minut +přistoupil ke stolku, kde s Kitty seděly, a pod záminkou, že +obdivuje její ruční práci, jí zašeptal: „Jděte za panem otcem, je +v knihovně a přeje si s vámi mluvit.“ Okamžitě se zvedla. Otec přecházel po místnosti a tvářil se vážně a ustaraně. -„Co to vyvádíš, Lízinko?“ řekl. „Zbláznila ses, že ses s nim zasnoubila? -Cožpak ti odjakživa nebyl protivný?“ +„Co to vyvádíš, Lízinko?“ řekl. „Zbláznila ses, že ses s nim +zasnoubila? Cožpak ti odjakživa nebyl protivný?“ -Jak si teď přála, aby si byla utvářela své názory uváženěji a aby je -byla vyjadřovala umírněněji! Byla by si mohla ušetřit trapné +Jak si teď přála, aby si byla utvářela své názory uváženěji a aby +je byla vyjadřovala umírněněji! Byla by si mohla ušetřit trapné vysvětlování a odůvodňování, leč nebylo vyhnutí, a tak ho zmateně ujišťovala o svých citech k panu Darcymu. -„čili jinými slovy, jsi rozhodnuta ho mít. Je bohatý, to je pravda, a -koupí ti víc skvělých toalet a skvělých kočárů než Bingley Jane. Ale -stačí ti to ke štěstí?“ - -„Nic jiného by vám tedy nevadilo než pomyšlení, že ho nemiluji?“ zeptala -se Elizabeth. - -„Vůbec nic. Všichni ho považujeme za povýšeného, nepříjemného člověka, -ale na tom by vůbec nezáleželo, kdybys ho měla ráda.“ - -„Ale já ho přece mám ráda,“ odpověděla se slzami v očích, „miluji ho. -Není ani trochu povýšený. Je dobrý a přívětivý. Vy ho vůbec neznáte, a -tak mě prosím vás nemučte a nemluvte o něm takhle.“ - -„Má moje svolení, Lízinko,“ řekl otec. „Člověku, jako je on, bych se -skutečně neopovážil odepřít nic, oč se mu uráčilo požádat. Dávám nyní -svolení i tobě, trváš-li na tom, že si ho chceš vzít. Ale dej si poradit -a ještě si to rozmysli. Znám tvou povahu, Lízinko. Vím, že nebudeš žít -spokojeně a ani to nedokážeš předstírat, nebudeš-li si svého muže -upřímně vážit - nebudeš-li k němu s úctou vzhlížet. Tvá temperamentní -le-tora by tě v neharmonickém svazku uvedla do velkého nebezpečí. Sotva -bys unikla hanbě a utrpení. Drahé dítě, nedopusť, abych se dožil té -tragédie, že bys právě ty nemohla svého druha respektovat. Nevíš, co -děláš.“ Elizabethino dojetí vzrůstalo: odpověděla mu vážně a pohnutě, -ale trvalo to dlouho a musela ho znovu a znovu ujišťovat, že se Darcymu -zaslíbila ze svobodné vůle, líčit mu, jak si postupně názor na něho -opravila, a prohlašovat s naprostou jistotou, že u něho nejde o -chvilkové vzplanutí, ale že jeho láska podstoupila za dlouhé měsíce řadu -těžkých zkoušek, a s důrazem vypočítávat všechny jeho přednosti, než -sejí podařilo, aby otec překonal nedůvěru a smířil se s budoucím zetěm. - -„Nu dobře, holčičko,“ prohlásil nakonec. „Už nic neříkám. Je-li tomu -tak, pak si tě zasluhuje. Nemohl bych se s tebou, se svou drahou -Lízinkou, rozloučit kvůli někomu, kdo by tě nebyl hoden.“ Aby dokreslila -příznivý obraz, vyprávěla mu pak, jak se pan Darcy dobrovolně ujal -Lydie. Vyslechl ji s velkým úžasem. - -„Dnes večer se dějí samé zázraky! Je to tedy všechno Darcyho zásluha - -on na to dal peníze, přiměl Wickhama k ženitbě, zaplatil mu dluhy a -koupil jmenování! Tím lépe. Ušetřím si tak spoustu nepříjemností i -výdajů. Kdyby to býval zařídil strýček, byl bych mu to musel zaplatit a -také bych to byl udělal, ale tihle vášnivě zamilovaní ženiši berou -všecko na sebe. Zítra mu řeknu, že se s ním vyrovnám, on bude blouznit o -tobě a vykládat, jak tě miluje, a tím celá ta záležitost skončí.“ Pak si -vzpomněl, jak ji před několika dny přivedl do rozpaků, když jí - -přečetl dopis od pana Collinse, a začal si ji kvůli tomu dobírat; -nakonec ji propustil a vyprovodil ji ke dveřím se slovy: „Jestli si -ještě nějaký mládenec přijde říct o Mary nebo Kitty, pošli ho za mnou, -že mám právě čas.“ Elizabeth spadl těžký kámen ze srdce; uchýlila se na -půl hodinky do svého pokoje, aby si v klidu všechno rozvážila, a pak už -se dokázala docela vyrovnaně přidružit k ostatním. Čas bujarého veselí -ještě nenadešel, ale večer ubíhal pokojně, když se už nemusela ničeho -závažného obávat, a příjemná nenucenost a důvěrné sblížení - -vyžaduje delší dobu. - -Když se matka Bennetová večer odebrala do své šatny, zašla za ní a -oznámila jí důležitou novinu. Ta na ni měla zcela zvláštní účinek: když -ji paní Bennetová vyslechla, zůstala zprvu sedět jako opařená a -nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku. Trvalo hezky dlouhou dobu, než - -pochopila, co to slyší, ačkoli se jinak nedalo říct, že by neměla bystrý -postřeh pro cokoli, co přinášelo rodině výhody nebo co mohlo souviset s -vdavkami některé dcery. Konečně se poněkud vzpamatovala, vstala, zase si -sedla, spínala ruce a křižovala se. - -„Dobrotivá nebesa! Matičko boží! Co to slyším! I propá-níčka! Pan Darcy! -Kdo by si to byl pomyslil? Lízinko, ty můj miláčku! Jaká budeš bohatá a -vznešená! Ty peníze na útratu, ty šperky, ty kočáry, co budeš mít '.Jane -se ti nemůže rovnat - ani v nejmenším. Mám takovou radost - jsem z toho -celá pryč. Takový šaramantní člověk! - Takový krasavec! Tak urostlý! - -Má zlatá Lízinko, jen se na mne nezlob, že mi byl předtím tak protivný. -Snad mi to promine. Lízinko, děvenko drahá! Dům v Londýně! Všechno to -nejlepší! Tři dcery vdané! Deset tisíc ročně! Dobrý bože, co si počnu? -Mně jde z toho hlava kolem!“ - -Tím byla Elizabeth tedy zbavena nejistoty ohledně souhlasu. Byla ráda, -že je jediným očitým svědkem těchto výlevů, a brzy se vzdálila. Nebyla -však ve svém pokoji ještě ani tři minuty a už tam matka vnikla za ní. - -„Děvenko zlatá,“ zvolala, „já na to musím pořád myslet! Deset tisíc -ročně a kdoví, jestli ne víc. To je partie jako nějaký lord. A zvláštní -povolení! Ty budeš a musíš mít na svatbu zvláštní povolení! Má beruško -malá, hlavně mi pověz, co pan Darcy nejraději jí, abychom to měli zítra -k obědu.“ +„Čili jinými slovy, jsi rozhodnuta ho mít. Je bohatý, to je +pravda, a koupí ti víc skvělých toalet a skvělých kočárů než +Bingley Jane. Ale stačí ti to ke štěstí?“ + +„Nic jiného by vám tedy nevadilo než pomyšlení, že ho nemiluji?“ +zeptala se Elizabeth. + +„Vůbec nic. Všichni ho považujeme za povýšeného, nepříjemného +člověka, ale na tom by vůbec nezáleželo, kdybys ho měla ráda.“ + +„Ale já ho přece mám ráda,“ odpověděla se slzami v očích, „miluji +ho. Není ani trochu povýšený. Je dobrý a přívětivý. Vy ho vůbec +neznáte, a tak mě prosím vás nemučte a nemluvte o něm takhle.“ + +„Má moje svolení, Lízinko,“ řekl otec. „Člověku, jako je on, bych +se skutečně neopovážil odepřít nic, oč se mu uráčilo požádat. +Dávám nyní svolení i tobě, trváš-li na tom, že si ho chceš vzít. +Ale dej si poradit a ještě si to rozmysli. Znám tvou povahu, +Lízinko. Vím, že nebudeš žít spokojeně a ani to nedokážeš +předstírat, nebudeš-li si svého muže upřímně vážit — nebudeš-li +k němu s úctou vzhlížet. Tvá temperamentní letora by tě +v neharmonickém svazku uvedla do velkého nebezpečí. Sotva bys +unikla hanbě a utrpení. Drahé dítě, nedopusť, abych se dožil té +tragédie, že bys právě ty nemohla svého druha respektovat. Nevíš, +co děláš.“ Elizabethino dojetí vzrůstalo: odpověděla mu vážně +a pohnutě, ale trvalo to dlouho a musela ho znovu a znovu +ujišťovat, že se Darcymu zaslíbila ze svobodné vůle, líčit mu, +jak si postupně názor na něho opravila, a prohlašovat s naprostou +jistotou, že u něho nejde o chvilkové vzplanutí, ale že jeho +láska podstoupila za dlouhé měsíce řadu těžkých zkoušek, +a s důrazem vypočítávat všechny jeho přednosti, než se jí +podařilo, aby otec překonal nedůvěru a smířil se s budoucím +zetěm. + +„Nu dobře, holčičko,“ prohlásil nakonec. „Už nic neříkám. Je-li +tomu tak, pak si tě zasluhuje. Nemohl bych se s tebou, se svou +drahou Lízinkou, rozloučit kvůli někomu, kdo by tě nebyl hoden.“ +Aby dokreslila příznivý obraz, vyprávěla mu pak, jak se pan Darcy +dobrovolně ujal Lydie. Vyslechl ji s velkým úžasem. + +„Dnes večer se dějí samé zázraky! Je to tedy všechno Darcyho +zásluha - on na to dal peníze, přiměl Wickhama k ženitbě, +zaplatil mu dluhy a koupil jmenování! Tím lépe. Ušetřím si tak +spoustu nepříjemností i výdajů. Kdyby to býval zařídil strýček, +byl bych mu to musel zaplatit a také bych to byl udělal, ale +tihle vášnivě zamilovaní ženiši berou všecko na sebe. Zítra mu +řeknu, že se s ním vyrovnám, on bude blouznit o tobě a vykládat, +jak tě miluje, a tím celá ta záležitost skončí.“ Pak si vzpomněl, +jak ji před několika dny přivedl do rozpaků, když jí přečetl +dopis od pana Collinse, a začal si ji kvůli tomu dobírat; nakonec +ji propustil a vyprovodil ji ke dveřím se slovy: „Jestli si ještě +nějaký mládenec přijde říct o Mary nebo Kitty, pošli ho za mnou, +že mám právě čas.“ Elizabeth spadl těžký kámen ze srdce; uchýlila +se na půl hodinky do svého pokoje, aby si v klidu všechno +rozvážila, a pak už se dokázala docela vyrovnaně přidružit +k ostatním. Čas bujarého veselí ještě nenadešel, ale večer ubíhal +pokojně, když se už nemusela ničeho závažného obávat, a příjemná +nenucenost a důvěrné sblížení vyžaduje delší dobu. + +Když se matka Bennetová večer odebrala do své šatny, zašla za ní +a oznámila jí důležitou novinu. Ta na ni měla zcela zvláštní +účinek: když ji paní Bennetová vyslechla, zůstala zprvu sedět +jako opařená a nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku. Trvalo +hezky dlouhou dobu, než pochopila, co to slyší, ačkoli se jinak +nedalo říct, že by neměla bystrý postřeh pro cokoli, co přinášelo +rodině výhody nebo co mohlo souviset s vdavkami některé dcery. +Konečně se poněkud vzpamatovala, vstala, zase si sedla, spínala +ruce a křižovala se. + +„Dobrotivá nebesa! Matičko boží! Co to slyším! I propáníčka! Pan +Darcy! Kdo by si to byl pomyslil? Lízinko, ty můj miláčku! Jaká +budeš bohatá a vznešená! Ty peníze na útratu, ty šperky, ty +kočáry, co budeš mít Jane se ti nemůže rovnat — ani v nejmenším. +Mám takovou radost — jsem z toho celá pryč. Takový šaramantní +člověk! — Takový krasavec! Tak urostlý! + +Má zlatá Lízinko, jen se na mne nezlob, že mi byl předtím tak +protivný. Snad mi to promine. Lízinko, děvenko drahá! Dům +v Londýně! Všechno to nejlepší! Tři dcery vdané! Deset tisíc +ročně! Dobrý bože, co si počnu? Mně jde z toho hlava kolem!“ + +Tím byla Elizabeth tedy zbavena nejistoty ohledně souhlasu. Byla +ráda, že je jediným očitým svědkem těchto výlevů, a brzy se +vzdálila. Nebyla však ve svém pokoji ještě ani tři minuty a už +tam matka vnikla za ní. + +„Děvenko zlatá,“ zvolala, „já na to musím pořád myslet! Deset +tisíc ročně a kdoví, jestli ne víc. To je partie jako nějaký +lord. A zvláštní povolení! Ty budeš a musíš mít na svatbu +zvláštní povolení! Má beruško malá, hlavně mi pověz, co pan Darcy +nejraději jí, abychom to měli zítra k obědu.“ Tohle bylo výstražné znamení, jak si matka bude vůči onomu pánovi -počínat, a Elizabeth zjistila, že i v případě, kdy je skálopevně jista -jeho vřelou láskou a ani souhlas rodičů nechybí, má si stále ještě co -přát. Avšak druhý den proběhlo všechno mnohem lépe, než očekávala, neboť -v paní Bennetové vzbuzoval její budoucí zeť naštěstí takovou bázeň, že -si na něho netroufla sama promluvit, ledaže mu mohla prokázat nějakou -úsluhu nebo projevit souhlas s jeho názory. +počínat, a Elizabeth zjistila, že i v případě, kdy je skálopevně +jista jeho vřelou láskou a ani souhlas rodičů nechybí, má si +stále ještě co přát. Avšak druhý den proběhlo všechno mnohem +lépe, než očekávala, neboť v paní Bennetové vzbuzoval její +budoucí zeť naštěstí takovou bázeň, že si na něho netroufla sama +promluvit, ledaže mu mohla prokázat nějakou úsluhu nebo projevit +souhlas s jeho názory. Elizabeth s radostí přihlížela, jak se její otec namáhá, aby se -sblížili, a pan Bennet ji zakrátko ujistil, že si ho čím dál tím více -váží. +sblížili, a pan Bennet ji zakrátko ujistil, že si ho čím dál tím +více váží. -„Obdivuji hluboce všechny své zetě,“ pravil. „Mým oblíbencem zůstane asi -Wickham, ale domnívám se, že tvého manžela budu mít stejně rád jako -Janina.“ Elizabeth se brzy vrátila čtveračivá nálada a chtěla po -Darcym, aby jí vysvětlil, proč se do ní vlastně zamiloval. „Jak vás to vůbec napadlo?“ zeptala se. „Když už jste -jednou začal, dovedu pochopit, že jste v tom krásně pokračoval, ale co -to poprvé vyvolalo?“ +„Obdivuji hluboce všechny své zetě,“ pravil. „Mým oblíbencem +zůstane asi Wickham, ale domnívám se, že tvého manžela budu mít +stejně rád jako Janina.“ Elizabeth se brzy vrátila čtveračivá +nálada a chtěla po Darcym, aby jí vysvětlil, proč se do ní +vlastně zamiloval. „Jak vás to vůbec napadlo?“ zeptala se. „Když +už jste jednou začal, dovedu pochopit, že jste v tom krásně +pokračoval, ale co to poprvé vyvolalo?“ „Nemohu určit hodinu ani místo ani pohled ani slůvko, které to -způsobilo. Je to už příliš +způsobilo. Je to už příliš dávno. Byl jsem v tom až po uši, než +jsem si vůbec uvědomil, že jsem začal.“ -dávno. Byl jsem v tom až po uši, než jsem si vůbec uvědomil, že jsem -začal.“ - -„Mé kráse jste hned rázně odolal, a pokud jde o mé způsoby - chovala +„Mé kráse jste hned rázně odolal, a pokud jde o mé způsoby — chovala jsem se k vám vždycky jen o chloupek lépe než nezdvořácky a promluvila jsem na vás obvykle spíš s tím úmyslem, abych vás potrápila, než naopak. Ne, buďte upřímný: že se vám líbily mé nezpůsoby?“ „Vaše vtipná vyřídilka se mi skutečně moc líbila.“ -„Můžete tomu rovnou říkat nezpůsoby. Dá se to stěží - -nazvat jinak. Ale pravda bude, že jste byl znechucen zdvoři-lůstkami, -obdivem a uctivou pozorností. Znelíbily se vám ženy, které se každým -slůvkem, každým pohledem, každou myšlenkou snažily jen o to, aby se vám -zavděčily. Já jsem vás vyburcovala a zaujala, protože jsem si počínala -právě opačně. Kdybyste nebyl z duše dobrý člověk, byl byste mě za to -nenáviděl, ale třebaže jste se to snažil všemožně tajit, máte -ušlechtilou a spravedlivou povahu a v hloubi srdce jste hluboce -opovrhoval lidmi, kteří se vám tak pilně kořili. Vidíte - ušetřila jsem -vám námahu se zdůvodňováním, a když se to tak vezme kolem a kolem, -začínám být přesvědčena, zeje to logické vysvětlení. Vždyť o mně nic -dobrého nevíte -Ť ale na to se asi nikdo neohlíží, když se zamiluje.“ +„Můžete tomu rovnou říkat nezpůsoby. Dá se to stěží nazvat jinak. +Ale pravda bude, že jste byl znechucen zdvořilůstkami, obdivem +a uctivou pozorností. Znelíbily se vám ženy, které se každým +slůvkem, každým pohledem, každou myšlenkou snažily jen o to, aby +se vám zavděčily. Já jsem vás vyburcovala a zaujala, protože jsem +si počínala právě opačně. Kdybyste nebyl z duše dobrý člověk, byl +byste mě za to nenáviděl, ale třebaže jste se to snažil všemožně +tajit, máte ušlechtilou a spravedlivou povahu a v hloubi srdce +jste hluboce opovrhoval lidmi, kteří se vám tak pilně kořili. +Vidíte — ušetřila jsem vám námahu se zdůvodňováním, a když se to +tak vezme kolem a kolem, začínám být přesvědčena, že je to +logické vysvětlení. Vždyť o mně nic dobrého nevíte -Ť ale na to +se asi nikdo neohlíží, když se zamiluje.“ „Což jste neukázala svou dobrotu, když jste tak láskyplně ošetřovala nemocnou Jane v Netherfieldu?“ @@ -12747,35 +11798,36 @@ natolik chytrá, abych ji uznala! Jen bych ráda věděla, jak dlouho byste byl váhal, kdyby to bylo záleželo jen na vás! Ráda bych jen věděla, kdy byste se byl vyslovil, kdybych se vás -nezeptala! Mé odhodlání - -poděkovat vám za laskavost prokázanou Lydii mělo dozajista velký účinek -- až příliš velký, jak se obávám; neboť kde se to octne morálka, když - -naše blaženost závisí na porušení daného slova? Neměla jsem se o tom -přece vůbec zmiňovat. To je strašné.“ - -„Nic si nevyčítejte. Morálka není ohrožena. Lady Cathe-rine způsobila -svým neoprávněným úsilím nás rozloučit, že jsem se zbavil pochyb. -Nevděčím svému štěstí za to, že jste dychtila projevit mi vděčnost. -Neměl jsem chuť vyčkávat, až mi vyjdete vstříc. Teta mi svým sdělením -vrátila naději a byl jsem odhodlán bez prodlení získat jistotu.“ - -„Lady Catherine nám byla ohromně užitečná, což by ji mělo těšit - neboť -ona je moc ráda užitečná. Ale povězte mi, proč jste vlastně přijel do -Netherfieldu ? Jen proto, abyste se chodil do Longbournu stydět? Anebo -jste měl závažnější úmysly?“ - -„Pravým důvodem mé cesty bylo přání setkat se s vámi a posoudit, pokud -to bude možné, mám-li naději, že byste kdy mohla opětovat mou -náklonnost. Ale zdůvodňoval jsem to - i sám sobě-tak, že se chci -přesvědčit, má-li vaše sestra Bingleyho ještě ráda, a v tom případě se -mu doznat k tomu, k čemu jsem se mu mezitím už doznal.“ +nezeptala! Mé odhodlání poděkovat vám za laskavost prokázanou +Lydii mělo dozajista velký účinek — až příliš velký, jak se +obávám; neboť kde se to octne morálka, když naše blaženost závisí +na porušení daného slova? Neměla jsem se o tom přece vůbec +zmiňovat. To je strašné.“ + +„Nic si nevyčítejte. Morálka není ohrožena. Lady Catherine +způsobila svým neoprávněným úsilím nás rozloučit, že jsem se +zbavil pochyb. Nevděčím svému štěstí za to, že jste dychtila +projevit mi vděčnost. Neměl jsem chuť vyčkávat, až mi vyjdete +vstříc. Teta mi svým sdělením vrátila naději a byl jsem odhodlán +bez prodlení získat jistotu.“ + +„Lady Catherine nám byla ohromně užitečná, což by ji mělo těšit +— neboť ona je moc ráda užitečná. Ale povězte mi, proč jste +vlastně přijel do Netherfieldu ? Jen proto, abyste se chodil do +Longbournu stydět? Anebo jste měl závažnější úmysly?“ + +„Pravým důvodem mé cesty bylo přání setkat se s vámi a posoudit, +pokud to bude možné, mám-li naději, že byste kdy mohla opětovat +mou náklonnost. Ale zdůvodňoval jsem to — i sám sobě-tak, že se +chci přesvědčit, má-li vaše sestra Bingleyho ještě ráda, a v tom +případě se mu doznat k tomu, k čemu jsem se mu mezitím už +doznal.“ „Najdete někdy dost odvahy oznámit lady Catherine, co ji čeká?“ -„Nedostávalo se mi k tomu zatím spíš času než odvahy, Elizabeth. Ale měl -bych to udělat, a dáte-li mi dopisní papír, udělám to hned.“ +„Nedostávalo se mi k tomu zatím spíš času než odvahy, Elizabeth. +Ale měl bych to udělat, a dáte-li mi dopisní papír, udělám to +hned.“ „Kdybych sama nepotřebovala napsat dopis, posadila bych k vám a obdivovala bych váš rukopis jako kdysi jistá slečna. Ale mám @@ -12792,11 +11844,11 @@ toto: byla bych Vám už dávno poděkovala, jak se slušelo a patřilo, za Vaše milé, dlouhé a vyčerpávající vysvětlení všech okolností, ale abych se Vám přiznala, byla jsem příliš mrzutá - na psaní. Předpokládala jste víc, než bylo pravda. Ale nyní + na psaní. Předpokládala jste víc, než bylo pravda. Ale nyní si předpokládejte, co se Vám zlíbí, povolte uzdu své obrazotvornosti, ať Vám vykreslí cokoli, co se toho týká, a pokud si nepomyslíte, že už mám po svatbé, nemůžete se - příliš splést. Musíte mi zase brzy napsat a vychválit ho + příliš splést. Musíte mi zase brzy napsat a vychválit ho ještě daleko více než posledně. Děkuji Vám z celé duše, že jste nejeli ke skotským jezerům. Jak jsem mohla být tak pošetilá a přát si to! S těmi poníky je to jedinečný nápad. @@ -12861,55 +11913,54 @@ už nedočkavě, až se zbaví společnosti, která jim oběma tak málo vyhovovala, a octnou se v pohodlí a přepychu jejich rodinného sídla na Pemberley. -Mateřské srdce paní Bennetové překypovalo blažeností v onen den, kdy se -zbavila svých dvou nejvyvedenějších dcer. S jakou rozkoší a hrdostí -potom navštěvovala paní Bingleyo-vou a vykládala o paní Darcyové, lze si -snadno domyslet. Kéž by se - v zájmu její rodiny - dalo říct, že když se -splnilo její vroucí přání a tolik jejích děvčat bylo dobře zaopatřeno, -mělo to na ni ten žádoucí účinek, že se z ní stala nadosmrti - -rozumná, laskavá a vzdělaná paní, ale kdopak ví, třeba by si byl její -manžel nezvykl, kdyby bylo rodinné štěstí na sebe vzalo tak neobvyklou -podobu, a tak bylo dobře, že i nadále podléhala občas nervozitě a -pošetilostem napořád. - -Panu Bennetovi se po druhé dceři nesmírně stýskalo; náklonnost k ní ho -vylákala z domova častěji, než by co jiného bylo dokázalo. Rád jezdil do -Pemberley, a zvlášť tehdy, když ho vůbec nečekali. - -Bingley sjane setrvali na Netherfieldu pouze rok. Ukázalo se, že její -matka a merytonské - -příbuzenstvo jsou takto příliš blízko i pro jeho dobromyslnou povahu a -její laskavé srdce. Splnil pak nejvroucnější přání svých sester: koupil -si panství v hrabství hned za Derbyshirem, takže Jane a Elizabeth krom -jiných šťastných okolností ještě sídlily pouhých třicet mil od sebe. - -K.itty měla nyní tu velkou výhodu, že pobývala většinou u jedné nebo -druhé starší sestry. Prostředí, které zdaleka předčilo to, jež dosud -znala, jí nesmírně prospělo. Nebyla tak nepoddajná jako Lydia, a když se -vymanila z Lydiina vlivu a sestry se jí věnovaly a dohlížely na ni, -zbavila se do jisté míry své ufnukanosti, hloupých nápadů a nepěkných -zvyků. Samozřejmě že byla pečlivě chráněna dalšího neblahého Lydiina -působení, a třebaže ji paní - -Wickhamová často zvala na návštěvu a slibovala jí bály a mládence, -nepřipustil otec nikdy, aby jela. - -Doma už teď zůstala jediná Mary, a ta byla nutně rozptylována ve své -honbě za vzděláním tím, že paní Bennetová nedokázala být chvilku sama. -Mary už nemohla tak utíkat před světskými zájmy, ale stále ještě horlila -o mravnosti po každé návštěvě: jelikož ji však už - -netrýznilo srovnávání s půvabem jejích sester, podezíral ji otec, že se -těm změnám pod-voluje docela ráda.Zato Wickhama s Lydií se svatby jejích -sester příliš nedotkly. On snášel se stoickým klidem vědomí, že -Elizabeth musí nyní zvědět o jeho falši a nevděku vše, co jí snad až -dosud zůstávalo skryto, a prese všechno, co se stalo, neztrácel naději, -že by se Darcy dal pohnout k tomu, aby mu pomohl udělat kariéru a -finančně ho zabezpečil. Z blahopřání, které poslala Lydia Elizabeth ke -svatbě, vysvítalo, že alespoň jeho choť se takové naděje nevzdává. Dopis -zněl: +Mateřské srdce paní Bennetové překypovalo blažeností v onen den, +kdy se zbavila svých dvou nejvyvedenějších dcer. S jakou rozkoší +a hrdostí potom navštěvovala paní Bingleyovou a vykládala o paní +Darcyové, lze si snadno domyslet. Kéž by se — v zájmu její rodiny +— dalo říct, že když se splnilo její vroucí přání a tolik jejích +děvčat bylo dobře zaopatřeno, mělo to na ni ten žádoucí účinek, +že se z ní stala nadosmrti rozumná, laskavá a vzdělaná paní, ale +kdopak ví, třeba by si byl její manžel nezvykl, kdyby bylo +rodinné štěstí na sebe vzalo tak neobvyklou podobu, a tak bylo +dobře, že i nadále podléhala občas nervozitě a pošetilostem +napořád. + +Panu Bennetovi se po druhé dceři nesmírně stýskalo; náklonnost +k ní ho vylákala z domova častěji, než by co jiného bylo +dokázalo. Rád jezdil do Pemberley, a zvlášť tehdy, když ho vůbec +nečekali. + +Bingley s Jane setrvali na Netherfieldu pouze rok. Ukázalo se, že +její matka a merytonské příbuzenstvo jsou takto příliš blízko +i pro jeho dobromyslnou povahu a její laskavé srdce. Splnil pak +nejvroucnější přání svých sester: koupil si panství v hrabství +hned za Derbyshirem, takže Jane a Elizabeth krom jiných šťastných +okolností ještě sídlily pouhých třicet mil od sebe. + +Kitty měla nyní tu velkou výhodu, že pobývala většinou u jedné +nebo druhé starší sestry. Prostředí, které zdaleka předčilo to, +jež dosud znala, jí nesmírně prospělo. Nebyla tak nepoddajná jako +Lydia, a když se vymanila z Lydiina vlivu a sestry se jí věnovaly +a dohlížely na ni, zbavila se do jisté míry své ufňukanosti, +hloupých nápadů a nepěkných zvyků. Samozřejmě že byla pečlivě +chráněna dalšího neblahého Lydiina působení, a třebaže ji paní +Wickhamová často zvala na návštěvu a slibovala jí bály +a mládence, nepřipustil otec nikdy, aby jela. + +Doma už teď zůstala jediná Mary, a ta byla nutně rozptylována ve +své honbě za vzděláním tím, že paní Bennetová nedokázala být +chvilku sama. Mary už nemohla tak utíkat před světskými zájmy, +ale stále ještě horlila o mravnosti po každé návštěvě: jelikož ji +však už netrýznilo srovnávání s půvabem jejích sester, podezíral +ji otec, že se těm změnám podvoluje docela ráda. Zato Wickhama +s Lydií se svatby jejích sester příliš nedotkly. On snášel se +stoickým klidem vědomí, že Elizabeth musí nyní zvědět o jeho +falši a nevděku vše, co jí snad až dosud zůstávalo skryto, +a přese všechno, co se stalo, neztrácel naději, že by se Darcy +dal pohnout k tomu, aby mu pomohl udělat kariéru a finančně ho +zabezpečil. Z blahopřání, které poslala Lydia Elizabeth ke +svatbě, vysvítalo, že alespoň jeho choť se takové naděje +nevzdává. Dopis zněl: Drahá Lízinko, @@ -12920,7 +11971,7 @@ zněl: určité moc rád dostal ke dvoru, a já mám dojem, že na tom nebudeme finančně tak, abychom se obešli bez výpomoci. Přijal by jakékoli postavení, jen aby vynášelo aspoň tři čtyři - stovky roční; ale nezmiňuj se o tom panu Darcymu,je-li Ti to + stovky roční; ale nezmiňuj se o tom panu Darcymu, je-li Ti to proti mysli. Tvá atd. |