Původní konverze

2 files changed, 12982 insertions, 0 deletions

diff --git a/p_cha_a_p_edsudek_austenov_.epub b/p_cha_a_p_edsudek_austenov_.epub
new file mode 100644
index 0000000..46fac48
--- /dev/null
+++ b/p_cha_a_p_edsudek_austenov_.epub
diff --git a/pycha_a_predsudek.rst b/pycha_a_predsudek.rst
new file mode 100644
index 0000000..01b3eb7
--- /dev/null
+++ b/pycha_a_predsudek.rst
@@ -0,0 +1,12982 @@
+Pýcha a předsudek
+#################
+
+Jane Austenová
+
+Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který
+má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.
+
+A přistěhuje-li se někam takovýto mladík, je tento názor tak
+zakořeněn v myslích sousedních rodin, že jej považují za
+pravoplatné vlastnictví té které dcery ještě dříve, než mají
+možnost se obeznámit s jeho vlastními pocity nebo zásadami
+v tomto ohledu.
+
+„Drahý manželi,“ pravila jednoho dne paní Bennetová onomu pánovi,
+„zdalipak už víte, že netherfieldské panství dostane konečně
+nájemce?“
+
+Pan Bennet odvětil, že nikoli.
+
+„Už je tomu tak,“ pokračovala, „právě se odtamtud vrátila paní
+Longová a všechno mi to vypověděla.“
+
+Pan Bennet na to nic neříkal.
+
+„Cožpak nechcete vědět, kdo tam přijde?“ zvolala jeho choť
+netrpělivě.
+
+„Vidím, že byste mi to ráda sdělila, a jsem hotov vás
+vyslechnout.“ Tato pobídka stačila.
+
+„Jen považte, můj milý, to vás bude zajímat: paní Longová říká,
+že pánem na Netherfieldu se stane velmi zámožný mladík ze severní
+Anglie; v pondělí se tam prý přijel podívat v kočáře se
+čtyřspřežím, a tak se mu to zalíbilo, že se s panem Morrisem
+okamžitě dohodl; má se prý nastěhovat ještě před Svatým Michalem
+a část služebnictva přibude prý už koncem příštího týdne.“
+
+„Jak se jmenuje?“
+
+„Bingley.“
+
+„Je ženatý nebo svobodný?“
+
+„Ach, svobodný! Svobodný je, drahý choti! Svobodný mladík, a jak
+zámožný, má čtyři nebo pět tisíc ročně. To je něco pro naše
+děvčata!“
+
+„Jak to? Co je jim po tom?“
+
+„Že mě můžete tak zlobit, drahý choti,“ odvětila paní Bennetová. „Víte
+dobře, že pomýšlím na to, aby si jednu z nich vzal.“
+
+„Z toho důvodu se sem tedy stěhuje?“
+
+„Z toho důvodu! Jak můžete říci takovou hloupost! Ale není přece vůbec
+vyloučeno, že by se mohl do některé zamilovat, a proto ho okamžitě,
+jakmile přijede, musíte navštívit.“
+
+„To bych ani nepovažoval za nutné. Zajeďte tam s děvčaty sama, anebo je
+pošlete bez doprovodu, což snad bude nejmoudřejší, protože vás žádná
+půvabem nepředčí, a třeba byste se panu Bingleymu nejlépe líbila vy.“
+
+„I vy lichotníku! Kdysi jsem snad nebývala zrovna ošklivá, avšak nyní si
+už na nic nedomýšlím. Nehodí se, aby matka pěti dospělých dcer dbala na
+vlastní krásu.“
+
+„V tom případě měla asi i dřív sotva nač dbát.“
+
+„Nic naplat, drahý manželi, musíte se vypravit a pana Bingleyho po
+sousedsku přivítat, až
+
+sem přibude.“
+
+„Ujišťuji vás, že o to ani za mák nestojím.“
+
+„Nezapomínejte, že máte dcery. Považte, jaká by to byla partie pro jednu
+z nich! Sir William a lady Lucasová za ním chtějí rozhodně zajít, a to
+výhradně z onoho důvodu; víte přece, že jinak nové lidi nenavštěvují.
+Není vyhnutí, musíte to učinit, protože jinak bychom tam nemohly my.“
+
+„Načpak takové cavyky! Jsem si jist, že vás pan Bingley rád uvidí, a já
+vám dám s sebou krátký průvodní dopis, že ochotně svoluji, aby si vzal,
+kterou chce, ačkoli já bych se přimlouval za mou rozmilou Lízinku.“
+
+„Nic takového rozhodně nedovolím. Lízá není o nic lepší než ostatní, a
+já tvrdím, že není
+
+zdaleka tak krásná jako Jane a ani zdaleka tak veselá a příjemná jako
+Lydia. Jenže vyjí
+
+odjakživa nadržujete.“
+
+„Žádná z nich nestojí za fajfku tabáku,“ odpověděl. „Jsou hloupé a
+pošetilé, jako děvčata bývají, ale Lízinkaje přece jen trochu čipernější
+než její sestry.“
+
+„Jak můžete mluvit tak ošklivě o vlastních dětech, choti! Máte radost,
+když mě můžete pozlobit. Neberete vůbec ohled na mé ubohé nervy!“
+
+„Mýlíte se, drahá. Ctím vaše nervy. Jsem s nimi důvěrné spřátelen. Vždyť
+mi je ohleduplně
+
+připomínáte už dobrých dvacet let.“
+
+„Och, vy nevíte, co mě už stály utrpení.“
+
+„Doufám, že to překonáte a že se dožijete toho, jak mladíci s
+čtyřtisícovými důchody zaplavují náš kraj.“
+
+„Co by nám to bylo platné, i kdyby se jich sem nastěhovalo dvacet, když
+je nechcete navštívit.“
+
+„Až jich bude dvacet, navštívím je všechny, na to se spolehněte, milá
+choti.“ Pan Bennet v sobě spojoval pohotový vtip, sarkasmus, uzavřenost
+i rozmary tak zvláštním způsobem, že ho jeho paní ani za třiadvacet let
+společného života neměla ještě prokouknutého.
+
+Proniknout za její duševní obzor nevyžadovalo takové úsilí. Byla to žena
+s malým pochopením pro ostatní, s nepatrným vzděláním a náladové povahy.
+Když jí něco nevyhovovalo, jala se naříkat na pomyslnou neurózu. Jejím
+životním cílem bylo vyvdat dcery a mezitím se utěšovala návštěvami a
+novinkami.
+
+Pan Bennet šel mezi prvními složit poklonu panu Bingleymu. Od
+prvopočátku se s ním hodlal seznámit, ačkoli manželku nepřestával
+ujišťovat, že nikam nepůjde; však se o tom dozvěděla až večer po
+vykonané návštěvě. A pak jí to sdělil takto: Všiml si, že jeho
+druhorozená dcera pilně vylepšuje nějaký klobouk, a zničehonic
+poznamenal:
+
+„Doufám, že se bude panu Bingleymu líbit, Lízinko.“
+
+„Jak můžeme vědět, co se panu Bingleymu líbí nebo nelíbí,“ odvětila
+matka nahněvaně, „když
+
+ho nesmíme navštívit.“
+
+„Zapomínáte, že se s ním setkáme ve společnosti, maminko,“ řekla
+Elizabeth, „a že nám ho paní Longová slíbila představit.“
+
+„Nevěřím, že by to paní Longová doopravdy udělala. Má
+
+přece sama dvě neteře. Je to sobecká, pokrytecká ženská a mně byla
+odjakživa protivná.“
+
+„Mně rovněž,“ pravil pan Bennet. „Rád vidím, že na ni v této věci
+nespoléháte.“ Paní Bennetová se neuráčila odpovědět, ale musela si vylít
+špatnou náladu na jedné dceři.
+
+„Pro rány boží, nekašli pořád, Kitty! Měj trochu soucitu s mými nervy!
+Drásá mi to uši!“
+
+„Kitty se ještě nenaučila kašlat decentně,“ řekl otec, „a vybere si vždy
+nepravou chvíli.“
+
+„Nekašlu přece pro zábavu,“ odpověděla Kitty dotčeně. „Kdy má být příští
+ples, Lízinko?“
+
+„Od zítřka za čtrnáct dní.“
+
+„Ba, pravda,“ zvolala matka Bennetová, „a paní Longová se vrátí až den
+předtím, takže nám pana Bingleyho nebude moci představit, protože ho
+sama ještě nebude znát.“
+
+„Snad tedy, milá manželko, budete mocí trumfnout svou přítelkyni a
+představit jí pana Bingleyho sy“
+
+„Vyloučeno, choti, vyloučeno, vždyť jsem se s ním sama ještě
+neseznámila, jak mě můžete tak škádlit?“
+
+„Vážím si vaší obezřetnosti. Čtrnáct dní skutečně nic neznamená. Cožpak
+lze za čtrnáct dní
+
+poznat, jak se náš nový známý vybarví? Avšak netroufneme-li si my,
+troufne si někdo jiný, neboť paní Longové a jejím neteřím se musí
+koneckonců též dostat příležitosti; a jelikož ío ona bude pokládat za
+laskavost, musím se toho ujmout sám, nemáte-li vy chuť prokázat jí tu
+službu.“
+
+Děvčata vykulila na otce oči. Paní Bennetová řekla jen: „Nesmysl,
+nesmysl!“
+
+„Co znamená to důrazné popření?“ zvolal otec. „Považujete způsob
+představování a význam, jenž se mu přikládá, za nesmysl? V tom bych s
+vámi nemohl zcela souhlasit. Co o tom soudíš
+
+ty, Mary? Jsi dívka filosoficky založená, čteš tlusté knihy a děláš si z
+nich výpisky, pokud je mi známo.“
+
+Mary by byla ráda řekla něco moc chytrého, ale nemohla si na nic
+vzpomenout.
+
+„Zatímco se Mary soustřeďuje,“ pokračoval, „vraťme se k panu Bingleymu.“
+
+„Mám pana Bingleyho až po krk!“ zvolala jeho choť.
+
+„To mě mrzí, ale pročpak jste to neřekla dřív? Kdybych to byl tušil dnes
+ráno, nebyl bych ho šel navštívit. To je smůla, ale když už jsem u něho
+jednou byl, nemůžeme ho dost dobře ignorovat.“
+
+Rodina žasla právě tak, jak si to přál, a nejvíc ze všech snad paní
+Bennetová, ačkoli se jala prohlašovat, hned jak první vlna radosti
+opadla, že od něho celou tu dobu nic jiného nečekala.
+
+„Vy jste zlatý člověk, nejdražší manželi! Však já dobře věděla, že mi
+nakonec vyhovíte. Byla jsem si jista, že máte naše děvčata příliš rád,
+abyste zanedbal takovou možnost. Ach, to jste mi udělal radost! Ale že
+se vám to povedlo: sebral jste se dopoledne a šel, a nezmínil jste se o
+tom ani slovíčkem, až teď.“
+
+„Nu, Kitty, nadále už můžeš kašlat, co srdce ráčí,“ řekl pan Bennet a
+při těchto slovech se zvedl a odcházel, neboť ho unavovaly ženiny
+radostné výlevy.
+
+„Máte skvělého otce, děvčata,“ pravila matka, když za ním zapadly dveře.
+„Nevím, jak se mu kdy odvděčíte za jeho dobrotu, anebo konečně i mně. V
+našem věku to už není nic příjemného, seznamovat se každý den s novými
+lidmi, to vám povídám, ale co bychom neudělali kvůli vám! Lydie, děvenko
+moje, jseš sice nejmladší, ale řekla bych, že si s tebou pan Bingley na
+příštím plese zatančí.“
+
+„Hm, já se ho neleknu,“ prohlásila Lydia rozhodně. „Nejmladší jsem, ale
+zato jsem největší.“ Zbytek večera strávily úvahami, za jak dlouho
+oplatí Bingley panu Bennetovi návštěvu, a dohaďováním, kdy ho budou moci
+pozvat na oběd.
+
+Ať se však paní Bennetová vyptávala jak chtěla - a všech pět dcer ji
+přitom všempžně
+
+podporovalo - nedokázala vy-páčit ze svého chotě dostatečný popis pana
+Bingleyho. Volily rozličnou taktiku - nezastřené dotazování, lstivé
+předpoklady i vzdálené narážky, on však ze všech kliček vyklouzl, a tak
+jim nakonec nezbývalo než se spokojit s informacemi z druhé
+
+ruky, které jim poskytla jejich sousedka lady Luca-sová. Její hlášení
+bylo navýsost uspokojující. Sir William jím byl nadšen. Je prý docela
+mladý, okouzlujícího zevnějšku, nesmírně přívětivý, a nadto se hodlá
+zú-častnit příštího společenského večírku i s řadou přátel. Co mohlo
+znít nadějněji? Záliba v tanci je prvním krůčkem k tomu, aby se tu
+zamiloval; a tak leckterá dívka snila o dobytí jeho srdce.
+
+„Kdybych se dožila toho, že by jedna z našich děvčat byla paní na
+Netherfieldu,“ pravila paní
+
+Bennetová manželovi, „a ostatní se stejně dobře vdaly, tak už bych si
+nic jiného nepřála.“ Za několik dní oplatil pan Bingley panu Bennetovi
+návštěvu a seděl s ním asi deset minut v knihovně. Doufal, že se přitom
+naskytne příležitost k seznámení se slečnami, o jejichž půvabu už toho
+mnoho slyšel, avšak musel se spokojit pouze s otcem. Dámy na tom byly o
+něco lépe, neboť mohly z horního okna aspoň zjistit, že má na sobě modrý
+kabátec a že přijel na černém koni.
+
+Krátce nato mu bylo odesláno pozvání na oběd, a paní Bennetová již
+dumala, které chody by její kuchyni nejvíce sloužily ke cti, když tu
+přišla odpověď, jež vše zhatila. Pana Bingleyho volají neodkladné
+záležitosti nazítří do Londýna, a tak s velkou lítostí sděluje, že není
+s to přijmout prokázanou poctu, atd. Paní Bennetová byla úplně vyvedena
+z míry. Nedovedla si představit, co naléhavého by mohl mít na práci ve
+městě tak krátce poté, co přibyl do Hertfordshiru, a vyjádřila obavy,
+zda snad nepoletuje stále z jednoho místa na druhé a nikdy se v
+Netherfieldu pořádně neusadí. Lady Lucasová ji poněkud upokojila
+domněnkou, že snad odjel do Londýna jen pro tu velkou společnost, co
+hodlá přivést na ples, a brzy přišla zpráva, že s panem Bingleym přijede
+dvanáct dam a sedm pánů. Dívky rmoutil tak velký počet dam, avšak den
+před plesem se trochu utěšily, když zvěděly, že jich s sebou přivezl ne
+dvanáct, ale jen šest - pět sester a jednu sestřenici. Nakonec však do
+tanečního sálu vkročila pouze pětičlenná společnost - pan Bingley, jeho
+dvě sestry, manžel starší z nich a ještě jeden mladý pán.
+
+Pan Bingley měl pohledný a ušlechtilý zjev, příjemnou tvář a přátelské,
+nestrojené vystupování. Jeho sestry byly půvabné a dělaly dojem dam
+velkého světa. Pan Hurst, jeho švagr, vypadal pouze urozeně, avšak jeho
+přítel pan Darcy brzy vzbudil všeobecnou pozornost svou urostlou,
+vysokou postavou, čistými rysy, hrdým držením a zprávou, která šla od
+úst k ústům za pět minut poté, co vstoupil do sálu, že má totiž jmění
+vynášející deset tisíc ročně. Pánové prohlašovali, že je to junák, dámy
+usoudily, že je mnohem větší fešák než pan Bingley, a polovinu večera k
+němu všichni vzhlíželi s vřelým obdivem, až jeho chování
+
+zavdalo příčinu k všeobecnému rozčarování a veškeré nadšení vyprchalo,
+neboť společnost shledala, že je pyšný, že mu nejsou dost vznešení a že
+se tu nebaví, a pak už ho ani rozlehlé
+
+statky v Derbyshiru nezachránily, aby neměl odpudivý, nepříjemný
+zevnějšek a aby svému příteli nedosahoval ani po kotníky.
+
+Pan Bingley. se zakrátko seznámil s kdekým v sále, s chutí a živě se
+bavil, nevynechal ani jeden kousek, byl smutný, že ples už končí, a
+zmínil se o tom, že musí také uspořádat podobný večer v Netherfieldu.
+Taková zlatá povaha mluví sama za sebe. Jaký rozdíl oproti jeho příteli!
+Pan Darcy si zatančil pouze jednou s paní Hurstovou a jednou se slečnou
+Bingleyovou, nepřál si být představen žádné jiné dámě a strávil zbytek
+večera tím, že se procházel po sále a tu a tam prohodil slovíčko s někým
+ze svých přátel. Jeho charakter byl odhalen. Byl to nejpyšnější,
+nejnepříjemnější člověk na světě a nikdo si nepřál, aby se tu ještě
+
+kdy ukázal. Nejvíce proti němu byla zaujata paní Bennetová, která nejen
+neschvalovala jeho celkové vystupování, ale navíc byla pobouřena tím, že
+se opovržlivě vyjádřil o jedné její
+
+dceři.
+
+Jelikož chyběli tanečníci, byla Elizabeth Bennetová nucena dva kousky
+prosedět, a během této doby stanul pan Darcy na chvíli poblíž, takže
+zaslechla rozhovor mezi ním a panem Bingleym, jenž opustil na několik
+minut parket, aby přiměl přítele si zatančit.
+
+„Pojď, Darcy,“ pravil, „musím tě dostat do kola. Nelíbí se mi, že tu tak
+hloupě postáváš. Měl bys tančit.“
+
+„Vyloučeno. Víš dobře, jak je mi to proti mysli, neznám-li dobře svou
+partnerku. V takovéhle společnosti by to bylo nesnesitelné. Tvoje sestry
+jsou zadány a vyzvat kteroukoli jinou by pro mne byl hotový trest.“
+
+„Nedělal bych takové drahoty ani za širý svět!“ zvolal Bingley. „Na mou
+věru, co jsem živ, neseznámil jsem se ještě s tolika příjemnými dívkami
+za jediný večer; několik je jich tu přece velmi hezkých.“
+
+„S jediným hezkým děvčetem v celém sále tančíš ty“ řekl pan Darcy a
+pohlédl na nejstarší
+
+slečnu Bennetovou.
+
+„Ach, to je nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy spatřil! Ale přímo za
+tebou sedí jedna z jejích sester a ta je také velmi půvabná a jistě i
+velmi milá. Dovol, ať ti ji má tanečnice představí.“
+
+„Která to je?“ ohlédl se a na okamžik se zadíval na Elizabeth; když se
+setkal s jejím pohledem, odvrátil se a chladně prohlásil: „Ušla by, ale
+není natolik hezká, aby mne uvedla v pokušení; kromě toho nemám chuť
+vyznamenávat svou pozorností mladé dámy, které jiní
+
+muži pomíjejí. Vrať se raději ke své tanečnici, nech se okouzlovat
+jejími úsměvy a nemař čas se mnou.“
+
+Pan Bingley uposlechl této rady. Darcy poodešel a zanechal tam Elizabeth
+s velmi smíšenými pocity. Vylíčila pak tu příhodu barvitě svým známým,
+neboť měla živou, veselou povahu a každá směšná příhoda ji dokázala
+pobavit.
+
+Večer uběhl příjemně celé rodině. Paní Bennetová byla svědkem toho, že
+její nejstarší dcera vzbudila skutečný obdiv netherfieldského panstva.
+Pan Bingley ji dvakrát vyzval k tanci a jeho sestry jí projevily přízeň.
+Jane to těšilo stejnějako matku, ač to nedávala tak najevo. Elizabeth
+vycítila, že má Jane radost. Mary zaslechla, jak kdosi vykládá slečně
+Bingleyo-vé, že ona je nejvzdělanější dívka široko daleko, a Catherine s
+Lydií měly to štěstí, že ani jeden kousek neproseděly, což jim zatím při
+plesech stačilo k blaženosti. Vracely se tedy do Longbournu, vsi, kde
+žili a kde byli nejváženější rodinou, v růžové náladě. Zjistily, že pan
+Bennet dosud bdí. Nad knihou zapomínal na čas a tentokrát byl velmi
+zvědavý, jak probíhal večer, kterému předcházely tak vzrušené dohady.
+Očekával spíš, že nový soused zklame naděje jeho choti, ale brzy
+zjistil, že tentokrát je mu vyslechnout jiné dojmy.
+
+„Ach, drahý manželi,“ začala, sotva překročila práh, „bavily jsme se
+výborně, byl to nádherný
+
+ples. Jane budila takový obdiv, že si to ani neumíte představit. Každý
+říkal, jak jí to krásně
+
+sluší, a panu Bingleymu se musela moc líbit, protože s ní tančil
+dvakrát. Jen považte, drahý
+
+choti, doopravdy s ní tančil dvakrát! Pro žádnou jinou nepřišel znovu.
+Nejprve požádal o tanec slečnu Lucasovou. Byla jsem zoufalá, když proti
+sobě stanuli, ale zřejmě se mu vůbec nelíbila, komu by se také mohla
+líbit, no ne, a asi ho upoutala Jane, jak šla tančit. Vyptal se tedy,
+kdo to je, dal se představit a o příští tanec požádal ji. Třetí kousek
+tančil se slečnou Kingovou, čtvrtý s Marii Lucasovou, pátý znovu s Jane
+a šestý s Lí-zinkou a s Boulangerovou.“
+
+„Kdyby měl trochu soucitu se mnou“ zvolal její manžel netrpělivě, „nebyl
+by tolik tancoval!
+
+Pro boha živého, přestaňte už vypočítávat jeho tanečnice! Kéž by si byl
+podvrkl kotník hned v prvním kole!“
+
+„Je to okouzlující člověk, můj drahý,“ vedla paní Bennetová svou.
+„Takový krasavec! A jeho sestry jsou dámy, jaké se hned tak neuvidí. Ty
+elegantní toalety! Řekla bych, že jen krajka na sukni paní Hurstové -“
+
+Pan Bennet ji však znovu přerušil a zapřísahal ji, aby mu žádnou parádu
+nepopisovala. Byla tedy nucena stočit řeč na něco jiného a vylíčila mu
+rozhořčeně a trochu nadsazeně otřesnou nevychovanost pana Darcyho.
+
+„Ale ujišťuji vás,“ dodala, „že na tom Lízinka netratí, když jemu
+nepadla do oka, protože je to velmi nepříjemný, odporný člověk a nestojí
+za to, aby se mu vycházelo vstříc. Ta povznesenost a to sebevědomí, no,
+něco nesnesitelného. Přešel sem, přešel tam a představoval si, jak
+všechny převyšuje. Není mu dost hezká, aby si s ní zatančil! Měl jste
+tam být, milý
+
+muži, a zmrazit ho pohledem, jak vy to umíte. Mně je ten člověk
+nesnesitelný.“ Jane se opatrně vyhýbala chvalozpěvům na pana Bingleyho,
+avšak když se octla s Elizabeth mezi čtyřma očima, přiznala, zeji velice
+zaujal.
+
+„Takhle si představuji mladého člověka,“ pravila, „rozumného,
+příjemného, veselého; nepoznala jsem ještě tak šťastnou povahu! Chová se
+nenucené a přitom dokonale uhlazeně!\*'
+
+„A je dokonce i hezký,“ odpověděla Elizabeth, „což by mládenci rovněž
+měli být, pokud to jen trochu jde. Je tedy všestranně bez vady.“
+
+„Velice mi zalichotilo, že mě požádal o tanec podruhé. Nečekala jsem
+takovou poklonu.“
+
+„Ne? Já ji čekala za tebe. V tomhle se od sebe lišíme. Tebe poklona
+vždycky překvapí, mne nikdy. Přirozeně že měl chuť si s tebou ještě
+zatančit. Není slepý, aby si nevšiml, že jsi pětkrát krásnější než
+kterékoli jiné děvče v sále. Na to nemusí být ještě dvorný. Ne, je
+skutečně velice milý a dávám ti svolení, aby se ti líbil. Však už se ti
+líbili mnohem hloupější muži.“
+
+„Ale Lízinko!“
+
+„Je to pravda! Jsi hned hotova myslet si o každém to nejlepší. Nikdy
+nevidíš na nikom ani chybičku. V tvých očích je celý svět dobrotivý a
+laskavý. Ještě jsem nezažila, že bys o někom řekla něco nepříjemného.“
+
+„Nechci nikoho neuváženě odsuzovat, avšak netajím se s tím, co si
+myslím.“
+
+„To vím, a právě tenhle fakt mě uvádí v úžas. Jsi přece dost rozumná, a
+přitom tak slepě
+
+přehlížíš pošetilosti a hlouposti ostatních! Předstíraná upřímnost je
+častý jev - člověk se s ní
+
+setká dnes a denně. Ale soudit takhle upřímně bez předstírání a bez
+postranních úmyslů - vzít si z povahy každého člověka jen ty dobré rysy
+a ještě je vykrášlit a o těch špatných pomlčet - to dokážeš jen ty. Tobě
+se tedy zamlouvají i sestry toho člověka, což? Ty však nemají tak
+šťastnou povahu jako on.“
+
+„Jistěže ne, aspoň ne na první pohled. Ale když si s nimi povídáš, jsou
+velmi milé. Slečna Bingleyová se nastěhuje k bratrovi a povede mu
+domácnost; a musela bych se moc mýlit, kdybychom v ní nezískali
+roztomilou sousedku.“
+
+Elizabeth ji mlčky vyslechla, avšak přesvědčit se nedala; na večírku
+Bingleyovy sestry rozhodně nevyvinuly žádné úsilí, aby byly k někomu
+milé, a jelikož Elizabeth měla víc bystrozraku a méně poddajnosti v
+povaze než její sestra, a nadto její mínění neovlivňoval žádný osobní
+zájem, neviděla, proč by jim měla být nějak obzvlášť nakloněna. Jistěže
+to byly jemné dámy, nechyběl jim vtip, když byly dobře naložené,
+dokázaly se chovat přívětivě, když
+
+jim na tom záleželo, ale byly pyšné a sobecké. Měly jistý půvab,
+vzdělání se jim dostalo v jednom z prvních soukromých londýnských
+penzionátů, každá vlastnila dvacet tisíc liber, zvykly si utrácet víc,
+než si mohly dovolit, a stýkaly se s urozenými lidmi. Měly tedy všechny
+předpoklady k tomu, aby si toho o sobě myslely mnoho a o ostatních
+pramálo. Pocházely z vážené severo-anglické rodiny, kterážto skutečnost
+se jim vtiskla do paměti hlouběji než ta, že za svůj majetek i za
+majetek svého bratra vděčí obchodnímu podnikání. Pan Bingley zdědil
+téměř stotisícové jmění po otci, jenž si za ně hodlal koupit panství,
+ale zemřel dřív, než tak učinil. Pan Bingley chtěl otcův úmysl
+uskutečnit a někdy už se rozhodoval pro to které hrabství, ale jelikož
+měl nyní dobrý dům a právo na šlechtické sídlo, domnívali se jeho
+přátelé, kteří dobře znali jeho bezstarostnou povahu, že asi stráví
+zbytek života na Netherfieldu a koupi panství přenechá další generaci.
+
+Jeho sestry by byly rády viděly, aby se usadil na vlastních statcích; a
+třebaže šije nyní pouze pronajal, nebylo slečně Bingleyové proti mysli
+ujmout se úlohy domácí paní - stejně jako paní
+
+Hurstová, jež se provdala za muže spíše urozeného než zámožného, ochotně
+považovala jeho domov za svůj, kdykoli sejí to hodilo. Pan Bingley byl
+sotva dva roky plnoletý, když ho náhodné doporučení upozornilo na
+Netherfield. Zajel tam a prohlédl si všechno za půl hodiny
+
+- líbila se mu poloha i rozmístění hlavních pokojů, uvěřil, co k chvále
+panství říkal majitel, a na místě si jej pronajal.
+
+S Darcym jej poutalo dlouholeté přátelství, ačkoli se od sebe povahově
+značně lišili. Bingley se Darcymu zamlouval svým nekomplikovaným,
+otevřeným a poddajným založením, přestože žádná letora nemohla být
+vzdálenější jeho vlastní, jež mu zřejmě docela vyhovovala. Bingley věřil
+skálopevně v Darcyho náklonnost a jeho mínění si velmi vážil. Darcy měl
+větší rozhled než jeho druh. Bingley se rozhodně nevyzna-čoval
+zaostalostí, ale Darcy byl chytrý. K tomu byl povýšený, uzavřený a
+vybíravý a jeho vystupování přes svou uhlazenost nevzbuzovalo sympatie.
+V tomto ohledu ho jeho přítel o mnoho předčil. Ať přišel Bingley
+kamkoli, všude ho měli rádi, kdežto Darcy soustavně někoho urážel.
+
+Způsob, jakým hodnotili merytonský večírek, byl dosti příznačný. Bingley
+jakživ ještě
+
+neviděl pohromadě tolik příjemných lidí ani tolik hezkých děvčat, každý
+byl k němu milý a pozorný, všichni se chovali přátelsky a nestrojeně, za
+chvíli se tu cítil jako doma, a pokud šlo o slečnu Bennetovou, ani anděl
+nemohl být podle něho krásnější. Darcy naopak pozoroval sbírku figurek,
+které měly stejně daleko ke kráse jako k představám, co se sluší, nikdo
+ho ani v nejmenším nezaujal, nikdo mu neprokázal žádnou pozornost, nikdo
+ho nepobavil. Uznal, že slečna Bennetová je hezká, ale prý se příliš
+často usmívá.
+
+Paní Hurstová i její sestra s ním v tomhle byly zajedno - přesto však o
+ní hovořily s uznáním a sympatiemi, prohlašovaly, že je roztomilá a že
+by se s ní docela rády spřátelily. Slečna Bennetová byla tedy puncovaná
+na roztomilou a jejich bratr se považoval po tomto uznání za oprávněna
+myslet na ni po libosti.
+
+Kousek od Longbournu bydlela jedna rodina, s níž byli
+
+Bennetovi obzvlášť důvěrně spřáteleni. Sir William Lucas se
+
+původně zabýval obchodováním v městě Merytonu, domohl
+
+se slušného jmění, a v době, kdy tam starostoval, vyslyšel král
+
+jeho žádost a povýšil jej do šlechtického stavu. Tuto čest prožíval snad
+až příliš procítěně. Od té chvíle se mu zprotivilo jak obchodní
+podnikání, tak život v malém tržním městě; dal vale tomu i onomu a
+odstěhoval se s rodinou asi míli za Meryton do jednoho stavení, zvaného
+nyní
+
+Lucasov, kde se mohl dosyta oddávat příjemným úvahám o vlastní
+důležitosti, a netížen obchodnickými okovy, trávil čas výlučně v
+zdvořilůstkách vůči svému okolí. Povýšení co do stavu u něho nepřineslo
+povýšení co do chování, naopak, byl ke každému velmi ohleduplný. Z
+
+tohoto člověka, od přírody nevýbojného, přátelského a ochotného, učinilo
+představení u dvora galantního kavalíra. Lady Lucasová byla po všech
+stránkách výborná paní, jen snad neměla tolik důvtipu, aby mohla být své
+sousedce paní Bennetové skutečnou oporou. Měli několik dětí. Nejstarší z
+nich, rozvážná a moudrá sedmadvacetiletá dívka, byla nejlepší
+Elizabethinou přítelkyní.
+
+Nebylo myslitelné, aby se slečny Lucasovy a slečny Benne-tovy nesešly a
+nezhodnotily ples, a tak se hned nazítří po oné události dostavily mladé
+sousedky do Longbournu, aby slyšely a byly slyšány.
+
+„Ty jsi měla úspěch hned z kraje večera, Charlottko,“ podotkla paní
+Bennetová s podivuhodnou zdvořilostí a sebe-ovládáním. „Tebe vyzval pan
+Bingley k tanci první.“
+
+„Ano, ale zdá se, že se mu druhá tanečnice zamlouvala lépe.“
+
+„To myslíš asi naši Jane, ne, protože s ní tančil dvakrát. Skutečně by
+se podle toho mohlo usuzovat, že se mu zalíbila - i já sama mám tušení,
+že to tak nějak bude - něco se mi doneslo - ale už si přesně nevzpomínám
+- týkalo se to pana Robinsona.“
+
+„Nemyslíte snad to, co jsem zaslechla já, když rozmlouval s panem
+Robinsonem; nevykládala jsem vám to? Pan Robinson se ho ptal, jak se mu
+zamlouvají merytonské společenské večírky, ajestli nemyslí, zeje tu
+spousta půvabných dívek, a která že je podle jeho mínění
+
+nejpůvabnější. A on odpověděl na tu poslední otázku: ,Určitě nejstarší
+slečna Bennetová, o tom nemůže být vůbec sporu.' „
+
+„Neříkej! To se tedy vyslovil velmi určitě - vypadá to,
+
+jako by - přesto však z toho mračna nemusí pršet, to víš.“
+
+„Jájsem aspoň vyslechla něco užitečnějšího než ty, Elizo,“ pravila
+Charlotte. „Pan Darcy se neposlouchá tak příjemně jako jeho přítel, viď?
+- Chudinka Eliza! - Slyšet, že jenom ujde!11
+
+„Jen prosím tě ještě Lízince nenamlouvej, že by se měla pro jeho
+nezpůsoby trápit! Takový
+
+nepříjemný člověk, bylo by hotové neštěstí, kdyby se mu zalíbila. Paní
+Longová mi včera vykládala, že vedle ní seděl dobré půl hodiny a ani
+ústa neotevřel.“
+
+„Víte to jistě, matinko? Není v tom nějaký omyl?“ zeptala se Jane. „Sama
+jsem zahlédla, jak s ní pan Darcy hovoří.“
+
+„I to ano, protože ona se ho zeptala, jak se mu líbí v Nether-fieldu, a
+tu se nemohl dost dobře vyhnout odpovědi, ale paní Longová povídala, jak
+se zdál celý rozhněvaný, že na něj promluvila.“
+
+„Slečna Bingleyová mi vykládala, že nikdy mnoho řečí nenadělá,“ pravila
+Jane, „leda v kruhu důvěrných přátel. K nim je pak neobyčejně srdečný.“
+
+„Tomu nevěřím ani za mák, děvenko. Kdyby byl tak neobyčejně srdečný, byl
+by promluvil na paní Longovou. Ale já vím, co za tím vězí: všichni
+říkají, zeje to velký hrdopýšek, a doslechl se, hádám, že paní Longová
+nemá vlastní kočár a že přijela na bál v drožce.“
+
+„Ze se nebavil s paní Longovou, to by mi tolik nevadilo,“ řekla slečna
+Lucasová, „ale chtěla bych, aby si byl zatančil s Elizou.“
+
+„Na tvém místě bych dala příště košem já jemu, Lízinko,“ radila jí
+matka.
+
+„Mohu vám myslím s určitostí přislíbit, že si s ním v životě
+nezatančím.“
+
+„U něho by mi pýcha tolik nevadila, jako mi obvykle va-dívá,“ uvažovala
+slečna Lucasová.
+
+„V jeho případě se to dá omluvit. Není divu, že tak urostlý mladík, z
+dobré rodiny, bohatý, se všemi možnými přednostmi, si sám sebe vysoko
+cení. Má na to právo, být hrdý, smím-li to tak vyjádřit.“
+
+„Máš úplnou pravdu,“ odvětila Elizabeth, „i já bych mu ochotně prominula
+jeho hrdost, kdyby byl nepokořil mou.“
+
+„Pýchaje velmi častá nectnost, pokud vím,“ ujala se slova Mary, která si
+zakládala na rozšafných názorech. „Jsem si jista, že se s ní zhusta
+setkáme, neboť lidská přirozenost k ní
+
+tíhne, a málokteří z nás neskrývají v srdci pocit sebeuspokojení
+pramenící z té či oné
+
+vlastnosti, ať skutečné, ať smyšlené. Je rozdíl mezi pýchou a hrdostí,
+ač se obě tato slova užívají často promiskue. Hrdý člověk nemusí být
+ještě pyšný. Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha
+toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí.“
+
+„Kdybych měl tolik, co pan Darcy,“ zvolal jeden mladý pán Lucas, který
+doprovázel sestry,
+
+„držel bych nos ještě výš a z nikoho bych si nic nedělal. Choval bych
+smečku loveckých psů a každý den bych vypil celou láhev vína.“
+
+„To bys vypil mnohem víc, než by ti bylo zdrávo,“ řekla paní Bennetová,
+„a kdybych tě při tom přistihla, hned bych ti tu láhev vzala.“
+
+Chlapec se bránil, to že by nesměla, a ona trvala na svém, že by to
+přece jen udělala, a přeli se o to, dokud se návštěva nezvedla.
+
+Longbournské dámy vykonaly zakrátko zdvořilostní návštěvu u dam z
+Netherfieldu. Tato návštěva byla brzy patřičně opětována. Příjemné
+způsoby slečny Bennetové nalezly milost v očích paní Hurstové i slečny
+Bingleyové, a třebaže usoudily, že matka Bennetová je nesnesitelná a
+mladší dcery nestojí za to, aby s nimi člověk slovo ztratil, vyjádřily
+přání sblížit se s oběma staršími. Jane přijímala jejich blahosklonnost
+s velkou radostí; avšak Elizabeth dobře viděla, jak povýšeně se ke
+každému chovají, její sestru téměř nevyjímajíc, a nedokázala se pro ně
+nadchnout, ačkoli jejich přátelská laskavost vůči Jane - pokud se to tak
+dalo nazvat - nebyla bez ceny, neboť byla patťně odezvou obdivu, který k
+ní choval jejich bratr. Kdykoli se setkali, bylo nabíledni, že ho
+skutečně zaujala, a stejně tak viděla, že se v Jane prohlubují
+
+sympatie,
+
+které v ní vzbudil na první pohled, a zeje na nejlepší cestě, aby se do
+něho zamilovala až po uši; s radostí si však uvědomovala, že okolní svět
+to asi hned tak nepostřehne, neboť Jane v sobě spojovala schopnost
+hlubokého citu s vyrovnanou povahou a neměnnou přívětivostí, což
+
+ji mohlo uchránit od dotěrného podezírání. Jednou se o tom zmínila své
+přítelkyni slečně
+
+Lucasové.
+
+„Snad je to příjemné,“ odvětila Charlotte, „když v takovémto případě
+dokáže lidi obalamutit, ale skrývá to v sobě i jisté nebezpečí, bude-li
+se tak velice ovládat. Utají-li žena znamenitě své
+
+city i před tím, komu patří, může se stát, že propase příležitost ho k
+sobě připoutat, a pak jí
+
+bude chabou útěchou, že se o tom lidé nedozvěděli. Myslím si, že každý
+vztah roste i z vděčnosti a polichocené ješitnosti a že není moudré k
+tomu nepřihlédnout. Je přece možné
+
+projevit zájem - přirozeně, že dáváme některým lidem přednost před
+jinými - ale málokdo má
+
+odvahu doopravdy se zamilovat, když mu to druhá strana neusnadní. V
+devíti případech z deseti by žena udělala lépe, kdyby dala najevo víc
+lásky, než skutečně cítí. Tvá sestra se Bingleymu bezesporu líbí, avšak
+může zůstat jen u toho líbení, jestli mu ona trochu nevyjde vstříc.“
+
+„Ale ona mu vychází vstříc, pokud je toho při své povaze schopna. Když
+mné nezůstaly utajeny její city k němu, musel by být dokonalý hlupák,
+aby je nepostřehl.“
+
+„Nezapomeň, Elizo, že nezná Janiny vlastnosti tak jako ty.“
+
+„Má-li však dívka mládence v srdci a nesnaží se to před ním skrývat,
+musí to přece poznat.“
+
+„Snad ano, jsou-li spolu dost často. Bingley a Jane se sice setkávají
+poměrně pravidelně, ale nikdy spolu netráví dlouhé hodiny, vídají se ve
+společnosti mezi mnoha jinými dámami a pány, nemají možnost, aby se
+celou tu dobu bavili jen spolu. Jane by proto měla co nejlépe využít
+každé chvíle, kdy se ji podaří upoutat jeho pozornost. Až ho bude mít
+jistého, pak bude dost času zamilovat se do něho, co srdce ráčí.“
+
+„Tvůj recept má mnoho do sebe,“ odpověděla Elizabeth, „kdyby nešlo o nic
+jiného než o to, dobře se vdát; kdybych byla odhodlána za každou cenu
+ulovit bohatého ženicha, anebo vůbec ženicha, pak bych se jím zajisté
+řídila. Jenže tohle Jane nechce, a nejedná tedy cílevědomě. Přece si
+dosud nemůže být jista ani hloubkou své náklonnosti, ani je-li to
+náklonnost rozumná. Vždyť se seznámili sotva před čtrnácti dny.
+Čtyřikrát s ním tančila v Merytonu, jednou dopoledne ho navštívila v
+jeho sídle, čtyřikrát večeřela ve společnosti, kde byl i on. Za tu dobu
+ještě ani nemohla dobře poznat jeho povahu.“
+
+„Ne tak, jak tomu pojmu rozumíš ty. Kdyby s ním byla pouze večeřela,
+byla by nanejvýš
+
+poznala, má-li chuť k jídlu; nezapomínej však, že spolu také strávili
+čtyři večery - a čtyři večery mohou znamenat mnoho.“
+
+„Ano, během oněch čtyř večerů mohli dospět k poznání, že oba dávají
+přednost whistu před obchodem; ale pokud jde o důležitější vlastnosti,
+sotva byli s to odhalit něco podstatného.“
+
+„Ať tak či tak,“ pravila Charlotte, „přeji Jane z celého srdce to
+nejlepší a myslím si, že by měla stejnou naději být s ním šťastná, kdyby
+se vdávala zítra, jako kdyby zkoumala jeho povahu od jara do zimy.
+Manželství je vždycky sázka do lutrie. Ať obě strany sebelépe poznají
+své založení, ať se sobě povahově sebevíc podobají, jejich spokojenost
+tím zaručena není. Vždycky se po svatbě ukáže tolik růzností, že jim to
+vrchovatě postačí k trápení; raději nechtěj nic vědět o případných
+nedostatcích osoby, po jejímž boku máš strávit život.“
+
+„Rozesmála jsi mě, Charlottko, ale není to správné. Víš dobře, že to
+není správné a že by ses podle toho sama nikdy neřídila.“
+
+Všecka zaujata pozorováním, jak se pan Bingley dvoří její sestře,
+nenapadlo Elizabeth ani ve snu, že oči jeho přítele spočívají s patrným
+zájmem na ní. Zpočátku byl pan Darcy sotva ochoten připustit, zeje
+hezká; na plese si ji jen chladně měřil, a když se příště setkali,
+pozoroval ji jen proto, aby odhalil všechny její nedostatky. Sotva však
+objasnil sobě i svým přátelům, že nemá ve tváři jediný poutavý rys, už
+se mu začalo zdát, zejí výrazné černé oči dodávají neobyčejnou
+oduševnělost. Po tomto objevu následovaly vzápětí jiné, stejně
+zdrcující. Třebaže odkryl kritickým zrakem nejeden prohřešek proti
+symetrii v jejích liniích, přece byl nucen přiznat, že má lehkonohou
+postavičku, příjemnou na pohled; ač tvrdil, že by její způsoby neobstály
+v nejvyšších společenských kruzích, přece ho zaujaly svou nenucenou
+hravostí. O tom o všem ona neměla ani zdání - proti ni to byl člověk,
+který se k nikomu nesnažil být přívětivý a který ji nepokládal za dosti
+přitažlivou, aby si s ní zatančil. Dostal chuť poznat ji blíž a jako
+první krok k rozhovoru s ní sledoval, jak hovoří s jinými. Toho si už
+všimla. Stalo se to na Lucasově, kde se shromáždila početná společnost.
+
+„Jak si to pan Darcy představuje?“ pravila Charlottě. „Poslouchá, co si
+povídám s plukovníkem Forsterem!“ „Na to ti může dát odpověď pouze pan
+Darcy sám.“ „Jestli nepřestane, dám mu najevo, že jsem to postřehla, na
+to ať vezme jed. Jemu není nic svaté, a nebudu-li k němu sama
+prostořeká, dostanu z něho za chvíli strach.“ Vzápětí se k nim blížil,
+ač se nezdálo, že by měl v úmyslu zapříst s nimi rozhovor, a tu slečna
+Lucasová vyzvala přítelkyni, aby to tedy zkusila, čímž popíchla
+Elizabeth natolik, že se k němu obrátila se slovy:
+
+„Že jsem právě promluvila neobyčejně přesvědčivě, viďte, pane Darcy,
+když jsem škádlila plukovníka Forstera, aby pro nás uspořádal v Merytonu
+ples?“
+
+„Hovořila jste s velkou vehemencí, ale na tento námět hovoří všechny
+dámy vehementně.“
+
+„Soudíte nás přísně.“
+
+„Hned budeme mít příležitost poškádlit na oplátku ji,“ řekla slečna
+Lucasová. „Elizo, jdu otevřít fortepiano, a ty víš, co to znamená.“
+
+„Ty jsi ta nejzvláštnější přítelkyně na světě! Vždycky mě vyzveš, abych
+zahrála a zazpívala ze všech nejdřív. Kdyby se má marnivost zakládala na
+hudebním umění, byla bys pro mne nedocenitelná, ale takto bych skutečně
+mnohem raději nevystupovala před lidmi, kteří jsou zvyklí slýchat přední
+umělce.“ Slečna Lucasová však nechtěla slyšet žádné vytáčky, a tak se
+Elizabeth podvolila: „Nu dobrá, když jinak nedáš.“ Pohlédla chmurně na
+pana Darcyho a dodala: „Máme u nás
+
+takové pěkné staré rčení, každý je samozřejmě zná: ,Šetřte dechem, milí
+braši, ať máte čím foukat v kaši!' Zařídím se tedy podle toho, abych
+nemusela lapat po dechu při písničce.“ Poslouchala se příjemně, přestože
+skutečně neměla vynikající hlas. Zazpívala dvě tři písně, a než mohla
+vyhovět několika hostům, žádajícím, aby ještě přidala, už ji s velkou
+chutí
+
+vystřídala její sestra Mary; byla ze všech Bennetových děvčat nejméně
+hezká, a proto si zakládala na svých znalostech a dovednostech a čekala
+vždy netrpělivě na příležitost, aby se s nimi pochlubila před ostatními.
+
+Mary neměla ani talent, ani vybroušený vkus; marnivost v ní sice
+vzbuzovala píli, ale zároveň
+
+i sklon ke karatelství a přehnanému sebevědomí, což by se bylo projevilo
+nepříznivě i na dokonalejším vystoupení, než bylo její. Přirozené a
+neafektované Elizabeth naslouchali posluchači s větším potěšením,
+třebaže nehrála zpola tak dobře, a Mary byla ráda, když na konci
+dlouhého koncertu vzbudila zájem a vděk několika irskými a skotskými
+písničkami, přednesenými na žádost jejích mladších sester, které se s
+chlapci Lucasovými a dvěma třemi důstojníky daly do tance v rohu
+místnosti.
+
+Pan Darcy postával mlčky opodál v hlubokém opovržení nad takovým
+marněním večera, nad nemožností, rozumně si pohovořit, a byl natolik
+zabrán do svých myšlenek, že ani nepostřehl přítomnost sira Williama
+Lucase po svém boku, dokud jej sir William takto neoslovil:
+
+„Tohle je ta pravá zábava pro mládež, pane Darcy! Tanci se přece jen nic
+nevyrovná. Pokládám tanec ve vybrané společnosti za nejrozkošnější
+rozptýlení.“
+
+„Zajisté, sire Williame, a má tu výhodu, zeje oblíben na celém světě, a
+to i v méně vybraných společnostech. Kdejaký divoch umí tančit.“
+
+Sir William se jen usmál. „Váš přítel je pravým mistrem v tomto oboru,“
+dodal, když byl chvíli pozoroval Bingleyho, jenž se připojil k
+tanečníkům, „a vůbec nepochybuji, že i vy v něm vynikáte.“
+
+„Snad jste mě už viděl tančit v Merytonu, pane.“
+
+„Ano, viděl, a byl to pohled nad jiné útěšný. Tančíváte často u dvora?“
+
+„To jsem ještě nikdy neučinil.“
+
+„Nepokládal byste si to za čest, tančit v takovém prostředí?“ „Snažím se
+vždycky této cti vyhnout, ať je to v jakémkoli prostředí.“
+
+„Vydržujete si dům v Londýně, nemýlím-li se?“
+
+Pan Darcy se uklonil.
+
+„I já jsem kdysi uvažoval o tom, mám-li se tam usídlit natrvalo - neboť
+miluji vznešenou společnost - avšak nebyl jsem si jist, zda by lady
+Lucasové dělal městský vzduch dobře.“ Odmlčel se a čekal na odpověď, leč
+jeho společník nebyl v hovorné náladě, a jelikož se k nim právě blížila
+Elizabeth, napadlo ho, že ukáže, jak se chová pravý kavalír, a oslovil
+ji:
+
+„Pročpak netančíte, drahá slečno Elizo? Dovolte mi prosím, pane Darcy,
+abych vám zvolil za partnerku tuto rozkošnou mladou dámu. Vím, že
+neodmítnete tančit, když před vámi stane taková krasavice.“ Vzal ji za
+ruku a byl by ji vložil do dlaně panu Darcymu, jehož to sice velmi
+překvapilo, avšak vůbec by se byl nezdráhal, jenže Elizabeth se už
+vzpamatovala, vyprostila si ruku a trochu zajíkavě pronesla k siru
+Williamovi:
+
+„Nemám vůbec v úmyslu tančit, pane. Nemyslete si, prosím, že chodím po
+sále a hledám si tanečníka.“
+
+Pan Darcy ji s obřadnou vážností požádal, aby mu prokázala tu čest,
+avšak marně. Elizabeth trvala na svém a ani domlouvání sira Williama ji
+nezviklalo v jejím rozhodnutí.
+
+„Tančíte tak dokonale, slečno Elizo, že je od vás kruté, odpírat mi
+potěšení vás pozorovat; a třebaže tento pán nebývá tomuto rozptýlení
+obvykle nakloněn, jistě mu nebude proti mysli, věnovat mu příští
+půlhodinku.“
+
+„Pan Darcy je příliš zdvořilý,“ usmála se Elizabeth.
+
+„To vskutku je, avšak uvážíme-li, jaké má k tomu pohnutky, nemůžeme se
+divit jeho ochotě, vždyť kdo by měl námitky proti takové tanečnici?“
+
+Elizabeth na něj šelmovsky pohlédla a odcházela. Odmítnutí ji v Darcyho
+očích nesnížilo, ba právě o ní uznale přemítal, když ho takto vytrhla
+slečna Bingleyová:
+
+„Že uhádnu, o čem dumáte?“
+
+„O tom si dovolím pochybovat.“
+
+„Říkáte si v duchu, jak nesnesitelné by bylo trávit mnoho večerů tímto
+způsobem - a v takové
+
+společnosti; a jsem vskutku s vámi zajedno. Už dávno jsem se tak
+nenudila! Všude ten nevkus a ta hlučnost - jak jsou tu všichni
+bezvýznamní a na jak důležité si hrají! Velice ráda bych slyšela, jak
+byste je svým břitkým jazykem popsal vy!“
+
+„Ujišťuji vás, že vaše domněnky vůbec neodpovídají skutečnosti. Obíral
+jsem se v duchu daleko příjemnějšími úvahami. Přemítal jsem, jakou
+rozkoš mohou skýtat čarovné oči, zasazené do pěkné dívčí tvářičky.“
+
+Slečna Bingleyová mu ihned pozorně zapátrala ve tváři a přála si zvědět,
+které dámě se zdařilo probudit v něm tyto pocity. Pan Darcy odvětil
+neohroženě:
+
+„Slečně Elizabeth Bennetové.“
+
+„Slečně Elizabeth Bennetové!“ opakovala slečna Bingleyová. „Nestačím
+žasnout! Odkdypak vás takto zaujala? A povězte mi prosím, kdy vám budeme
+smět blahopřát?“
+
+„Přesně to jsem čekal, že řeknete. U dam uhání fantazie mílovými kroky,
+v mžiku dospěje od obdivu k lásce, od lásky ke svatbě. Věděl jsem, že se
+zeptáte na to blahopřání.“
+
+„Ne, ne, myslíte-li to vážně, pokládám to za hotovou věc. Budete mít
+skutečně okouzlující
+
+tchyni a z pemberleyského zámku se vám samozřejmě ani nehne.“
+
+Naslouchal úplně lhostejně, jak se baví na jeho účet, a když ji svým
+klidem přesvědčil, že nebezpečí nehrozí, překypovala vtipem ještě
+dlouho.
+
+Majetek pana Benneta pozůstával téměř výlučně ze statku vynášejícího dva
+tisíce liber ročně; na neštěstí pro jeho dcery měl však podle poslední
+vůle připadnout vzdálenému příbuznému, neboť manželé Bennetovi neměli
+dědice mužského pohlaví; panino věno sice víc než
+
+dostatečně odpovídalo jejímu společenskému nivo, sotva však mohlo
+vyvážit nevýhodné
+
+ustanovení, týkající se vlastnictví manželova. Její otec býval advokátem
+v Merytonu a odkázal jí čtyři tisíce liber.
+
+Měla sestru, a ta se provdala za otcova koncipienta Philipse, který po
+něm převzal kancelář, a bratra, jenž vlastnil váženou obchodní firmu v
+Londýně.
+
+Víska Longbourn ležela asi míli za Merytonem, což bylo pro slečny
+Bennetovy velmi příhodné; třikrát čtyřikrát za týden zatoužily vypravit
+se tam a složit poklonu paní tetince i modistce sídlící přes ulici. Se
+zvláštní horlivostí plnily tuto povinnost obě nejmladší dcery, Lydia a
+Catherine: byly mnohem naivnější než jejich sestry, a když se nic
+lepšího ne-naskytlo, stačila vycházka do Merytonu, aby se dopoledne
+zabavily a večer měly o čem povídat; třebaže venkov neoplýval
+zajímavostmi, u tetinky se vždycky dozvěděly něco nového. V současné
+
+době však měly postaráno jak o novinky, tak o spokojenost, neboť do
+kraje nedávno přitáhl pluk vojenské domobrany, měl se tu zdržet přes
+zimu a v Merytonu se usídlil štáb. Návštěvy u paní Philipsové se nyní
+staly zdrojem vysoce zajímavých zpráv. Denně
+
+obohacovaly slečny své vědomosti o jména i postavení dalších důstojníků.
+Nebylo už
+
+tajemstvím, kde se kdo ubytoval, a zanedlouho se počaly seznamovat s
+důstojníky osobně. Pan Philips je všechny po řadě navštívil a tímto
+činem odkryl svým neteřím pramen dosud nepoznaného štěstí. Nebavily se o
+ničem než o důstojnících, a ožilá-li paní Bennetová
+
+nápadně při sebemenší zmínce o velkém jmění pana Bingleyho, pak v očích
+jejích dcer nestálo za pozornost ve srovnání s nárameníky praporčíků.
+
+Pan Bennet vyslechl jednou odpoledne jejich výlevy na toto téma a pak
+přísně poznamenal:
+
+„Z vašeho breptání jsem pochopil pouze jedno: že jste největší husy
+široko daleko. Měl jsem ten dojem už delší dobu, ale teď se mi
+potvrdil.“
+
+Catherine se zarazila a mlčela, avšak Lydia si z toho vůbec nic
+nedělala, vykládala dál nadšeně o kapitánu Carterovi, a že by ho během
+dneška velice ráda spatřila, neboť odjíždí
+
+zítra ráno do Londýna.
+
+„Udivuje mě, milý choti,“ pravila paní Bennetová, „že dokážete jen tak
+beze všeho prohlásit své děti za husy. Kdybych chtěla nějaké děti
+urážet, zajisté bych si k tomu nezvolila ty své.““Jsou-li mé děti
+hloupé, pak to doufám dokážu po pravdě posoudit.“
+
+„Ano - naše děvčata však jsou náhodou všechna chytrá.“
+
+„Lichotím si, že toto je jediný bod, v němž se naše názory rozcházejí.
+Doufal jsem, že se shodneme ve všem všudy, avšak v této věci s vámi
+nemohu souhlasit, neboť pokládám obě
+
+naše mladší dcery za neobyčejně pošetilé.“
+
+„Nemůžete po takových děvčatech žádat, drahý manželi, aby měla ten rozum
+co jejich otec a matka. Až dospějí do našeho věku, pak, troufám si
+tvrdit, je nebudou důstojníci zajímat o nic víc než nás dva dnes.
+Vzpomínám si na ty časy, kdy se mi červený kabát také líbil - vlastně se
+mi v hloubi duše líbí podnes - a kdyby se nějaký ztepilý mladý plukovník
+s pěti nebo šesti tisíci ročně zajímal o některou mou dceru, neřekla
+bych ne. Však jsem si onehdy večer u sira Williama pomyslela, že
+plukovníku Forsterovi uniforma náramně sluší.“
+
+„Matinko,“ zvolala Lydia, „paní tetinka povídala, že plukovník Forster
+ani kapitán Carter už
+
+nechodívají tak často k slečně Watsonové, jako když sem přijeli, a zeje
+nyní vídá otálet v Clarkově knihovně.“
+
+Paní Bennetová na to chtěla něco odpovědět, ale přerušil ji příchod
+lokaje z Netherfieldu, který přinesl psaníčko pro slečnu Bennetovou a
+čekal na odpověď. Paní Bennetové zasvítily radostně oči, a zatímco dcera
+četla, útočila na ni otázkami:
+
+„Nu tak, Jane, kdopak ti to píše? A o čem? Copak stojí v tom psaníčku?
+Pospěš si, Jane, a pověz nám to, pospěš si, děvenko.“
+
+„Je to od slečny Bingleyové,“ řekla Jane a přečetla dopis nahlas. Drahá
+přítelkyně,
+
+neslitujete-li se nad námi a nepovečeříte-li dnes s Louisou a se mnou,
+vystavíte nás nebezpečí, že se budeme do smrti nenávidít, neboť dvé
+
+ženy nemohou být celý den ponechány samy sobě, aby se nakonec
+nepohádaly. Vydejte se na cestu co možná nejdříve. Bratr a náš host
+večeří s důstojníky mimo domov. Vaše
+
+Caroline Bingleyová
+
+„S důstojníky!“ zvolala Lydia. „To je mi divné, že o tom paní tetinka
+nic neříkala.“
+
+„Večeří mimo domov,“ podotkla paní Bennetová, „to je velká smůla.“
+
+„Smím si vzít kočár?“ zeptala se Jane.
+
+„Ale ne, děvenko, jeď raději na koni; déšť je na spadnutí a pak se budeš
+muset zdržet do rána.“
+
+„Vymyslelajste si to pěkně,“ řekla Elizabeth“ Jen kdybyste měla jistotu,
+že se nenabídnou dovézt ji domů.“
+
+„Och! Vždyť v kočáře pana Bingleyho odjeli pánové do Merytonu a Hurstovi
+nemají k svému kočáru koně.“
+
+„Já bych ale mnohem raději jela v kočáře.“
+
+„Jenže tatínek ti ho nemůže půjčit, děvenko. Koně jsou potřeba na
+statku, viďte, manželi?“
+
+„Jsou potřeba na statku mnohem častěji, než vyje můžete postrádat.“
+
+„Budete-li je však potřebovat dnes, zavděčíte se matince,“ podotkla
+Elizabeth. Otec Bennet se nakonec dal přece jen slyšet, že se dnes bez
+nich neobejde; Jane se musela vydat na cestu koňmo a matka ji
+vyprovázela ke dveřím a radostně při tom předpovídala špatné počasí.
+Její přání bylo vyslyšeno: sotva Jane odjela, začalo hustě pršet. Sestry
+se o Jane strachovaly, ale matka se radovala. Celý večer lilo jako z
+konve a Jane se skutečně nemohla vrátit.
+
+„To jsem měla doopravdy skvělý nápad,“ pochvalovala si paní Bennetová
+nejednou, jako by se bylo rozpršelo její zásluhou. A to do příštího rána
+ani netušila, jaké šťastné následky bude ještě její důvtip mít. Sotva se
+nasnídali, přinesl sluha z Netherfieldu pro Elizabeth tento list: Milá
+Lízinko !
+
+Necítím se dnes ráno nijak ve své kůži - asi v důsledku toho, že jsem
+včera tak hrozné
+
+promokla. Moje laskavé přítekyně nechtějí ani slyšet o tom, že bych se
+vydala na zpáteční
+
+cestu, dokud mi nebude docela dobře. Také trvají na tom, že mi zavolají
+pana Jonese - tak abyste se nepolekali, až uslyšíte, že u mne byl - bolí
+mě hlava a v krku, ale jinak to snad nebude tak zlé.
+
+Tvá atd.
+
+„Vidíte, paní,“ řekl pan Bennet. když Elizabeth přečetla nahlas Janin
+list. „Upadne-li vaše dcera do zlé nemoci - zemře-li - bude vám útěchou
+vědomí, že se jí to stalo při pronásledování
+
+pana Bingleyho a na váš příkaz.“
+
+„I jděte! Malé nachlazení ještě nikoho do hrobu nesklátilo. Budou o ni
+obětavě pečovat. Dokud u nich setrvá, je všechno v nejlepším pořádku.
+Dojela bych se za ní podívat, kdybych si mohla vzít kočár.“
+
+Elizabeth si o Jane dělala skutečně starost a byla odhodlána se do
+Netherfieldu vypravit; jelikož kočár nebyl k maní a na koni ona
+nejezdila, mohla tak učinit jedině pěšky. Seznámila ostatní se svým
+úmyslem.
+
+„Jak tě může taková hloupost napadnout!“ zvolala matka. „Jen považ toho
+bláta! Jak bys vypadala, než bys tam došla ?“
+
+„Jane mě pozná a na ostatním mi nesejde.“
+
+„To mi jemně naznačuješ, že bych měl poslat pro kočár, Lízinko?“ zeptal
+se otec.
+
+„Ne, vůbec ne. Nevadí mi, že se projdu. Co znamená taková vzdálenost,
+mám-li před sebou jistý cíl? Vždyť jsou to jen tři míle. Do večera jsem
+zpátky.“
+
+„Tvou dobrotu provází obdivuhodná činorodost,“ pronesla Mary. „Avšak
+každé citové hnutí
+
+se má podřídit vládě rozumu, a dle mého mínění by vynaložená námaha měla
+vždy být úměrná požadavkům.“
+
+„Doprovodíme tě až do Merytonu,“ nabídly se Catherine s Lydií. V
+Merytonu se rozloučily; mladší sestry se vydaly za některou důstojnickou
+paničkou do bytu a Elizabeth kráčela dál sama: rychlými kroky minula
+jedno pole, druhé, třetí, přelézala plůtky a skákala přes kaluže s
+netrpělivým elánem, až se octla na dohled netherfieldského domu s
+unavenými kotníky, ušpiněnými punčochami a s tvářemi rozpálenými
+namáhavým výkonem. Uvedli ji do ranního salónku, kde právě všichni krom
+Jane dleli a kdejejí příchod vyvolal velké překvapení. Paní Hursto-vá
+ani slečna Bingleyová nemohly uvěřit, že ušla tři míle tak časně, za tak
+nepříznivého počasí a sama samotinká; Elizabeth nabyla dojmu, zejí proto
+hluboce opovrhují. Přestoji přijaly s velkou blahosklonností, zatímco
+uvítání jejich bratra provázelo něco lepšího než blahosklonnost:
+přátelský zájem a laskavost. Pan Darcy prohodil jen pár slov, pan Hurst
+mlčky přihlížel, První pozoroval s obdivem, jak jí po přestálé námaze
+jiskřivě planou tváře, a zároveň pochybovačně uvažoval, zda situace
+skutečně vyžadovala, aby se vydala na tak dlouhou cestu bez doprovodu;
+druhý neměl zájem než o snídani. Na své dotazy po sestřině stavu
+nedostala příznivou odpověď. Slečna Bennetová špatně spala, a třebaže
+neleží, má horkost a necítí se natolik dobře, aby mohla opustit svůj
+pokoj. Elizabeth uvítala s radostí, zeji k ní bez dalších průtahů
+zavedli, a Jane, která jen z obavy, aby je doma nevylekala a zbytečně
+nezatěžovala, nenaznačila ve svém listě, jak velice by jí taková
+
+návštěva přišla vhod, měla velkou radost, že ji vidí. Nebylo jí ale
+příliš do řeči, a když je slečna Bingleyová zanechala o samotě,
+vypravila ze sebe jen pár slov o tom, jak jsou na ni všichni hodní a jak
+je jim zavázaná. Elizabeth ji mlčky ošetřovala. Po snídani se dostavily
+obě hostitelky a Elizabeth si o nich začala tvořit mnohem příznivější
+
+mínění, když viděla, jak jsou vůči Jane milé a starostlivé. Přišel
+apatykář, prohlédl pacientku a řekl, jak se dalo čekat, že se vážně
+nachladila a že bude třeba přikročit k léčení. Doporučil, aby ulehla, a
+slíbil nějakou medicínu. Jeho rady bylo ihned uposlechnuto, neboť Jane
+horečka stoupala a rozbolela ji hlava. Elizabeth ji neopouštěla ani na
+okamžik a také obě dámy proseděly většinu času v jejím pokoji: jelikož
+páni odešli, neměly vlastně nic jiného na práci. Když odbila třetí,
+cítila Elizabeth, že je na čase, aby se rozloučila, a velmi nerada to
+také
+
+řekla. Slečna Bingleyová jí nabídla kočár a nebyla by ji musela dlouho
+přemlouvat, když tu Jane dala najevo takový zármutek, že odchází, až
+byla slečna Bingleyová nucena změnit nabídku kočáru v pozvání, aby zatím
+zůstala v Netherfieldu. Elizabeth vděčně přijala a do Longbournu se
+vypravil sluha, aby seznámil rodinu Bennetových se stavem věcí a přinesl
+nějaké šaty a prádlo.
+
+V pět hodin se obě dámy odešly převléknout a v půl sedmé byla Elizabeth
+pozvána k večeři. Na zdvořilé dotazy, kterými ji všichni zahrnuli a z
+nichž k její radosti vynikaly právě páně
+
+Bingleyovy obzvláštní starostlivostí, nemohla dát příznivou odpověď.
+Janin stav se vůbec nelepšil. Když to obě sestry slyšely, opakovaly
+třikrát či čtyřikrát, jak je to rmoutí, jak je to nepříjemné, takhle se
+nastydnout, a že ony samy mají ke stonání velký oďpor; načež to pustily
+z hlavy. Elizabeth viděla, že je Jane vůbec nezajímá, pokud není
+přítomna, a s chutí se opět poddala svým dřívějším antipatiím.
+
+Z celé společnosti sejí skutečně zamlouval jen jejich bratr. Zjevně měl
+o Jane starost a jí samé
+
+se tak mile věnoval, že se trochu přestala cítit jako vetřelec, za
+jakého ji ostatní podle jejího soudu zjevně považovali. Kromě něho si jí
+sotva kdo povšiml. Slečna Bingleyová byla zcela zaujata panem Dar-cym,
+její sestra neméně a pan Hurst, pojehož boku seděla, byl velice pohodlný
+pán, který se zajímal jen o jídlo, pití a o karty, a jakmile vyzvěděl,
+že dává přednost jednoduché ďomácí stravě před ragú, neměl už, o čem by
+s ní hovořil. Hned po večeři se odebrala k Jane, a sotva za sebou
+zavřela dveře, už ji slečna Bingleyová
+
+začala pomlouvat. Konstatovala, že má přímo hrozné způsoby, něco mezi
+povýšeností a drsností, že neumí promluvit, že není krásná ani
+elegantní, že nemá vkus. Paní Hurstová
+
+sdílela tyto názory a dodala:
+
+„Zkrátka, nic nemluví pro ni, až na to, že má dobré nohy. Do smrti
+nezapomenu, jak se tu dnes ráno objevila. Vypadala doopravdy jako
+divoženka.“
+
+„Máš pravdu, Louiso. Musela jsem vyvinout velké úsilí, abych zachovala
+vážnou tvář. Co je to za nesmysl, vůbec sem chodit! Proč musí ona letět
+přes pole a louky, když se nastydne její
+
+sestra? A jaké měla vlasy, tak rozcuchané a rozevláté!“
+
+„Ano, a ta její spodnička! Doufám, že sis všimla její spodničky, měla ji
+určitě nejméně deset čísel vymáchanou v blátě a stáhla si sukni, aby to
+nebylo vidět, jenže to nebylo nic platné.“
+
+„Snad to popisuješ přesně, Louiso,“ pravil Bingley, „ale já nic takového
+nepostřehl. Připadalo mi, že to slečně Elizabeth Bennetové moc sluší,
+když sem dnes ráno přišla. Jestli měla nebo neměla špinavou spodničku,
+toho jsem si nevšiml.“
+
+„ Vám to ale nemohlo ujít, že, pane Darcy,“ pravila slečna Bingleyová.
+„Domnívám se, že byste si nepřál, aby se vaše sestra takto předvedla.“
+
+„Zajisté že ne.“
+
+„Běžet tři míle nebo čtyři nebo pět, či kolik to vlastně je, po kotníky
+v blátě a sama, dočista sama! Co je to za nápad? Podle mého to svědčí
+jedině o zavrženíhodném pocitu přezíravé
+
+volnosti a o lhostejnosti k společenským formám, s jakou se běžně
+setkáváme na malém městě.“
+
+„Svědčí to o chvályhodné sesterské náklonnosti,“ pravil Bingley.
+
+„Obávám se, pane Darcy,“ podotkla slečna Bingleyová polohlasně, „že toto
+dobrodružství
+
+poněkud ztlumí váš obdiv k jejím krásným očím.“
+
+„Ale vůbec ne,“ odvětil. „Tělesná námaha jim dodala lesku.“ Nato
+zavládlo krátké ticho, až paní Hurstová opět začala:
+
+„Jane Bennetová se mi velmi zamlouvá, je to roztomilé děvče a přála bych
+jí z celého srdce dobrou partii. Ale obávám se, že vzhledem k jejímu
+otci a matce a vzhledem k celému jejímu pochybnému příbuzenstvu o tom
+nemůže být ani řeči.“
+
+„Sama jsi mi přece říkala, pokud se nemýlím, že jejich strýc je v
+Merytonu advokátem.“
+
+„Ano, a mají ještě jednoho strýčinka, ale toho bys musel hledat mezi
+krámy na Cheapside.“
+
+„Penězi k nezaplacení!“ dodala její sestra a obě se srdečně rozesmály.
+
+„Kdyby měly po strýci v každém krámě na Cheapside,“ zvolal Bingley,
+„neubralo by jim to vůbec na osobním kouzlu.“
+
+„Snižuje to však podstatně pravděpodobnost, že by si je vzal muž v
+dobrém postavení,“ odvětil Darcy.
+
+Na tento názor Bingley neodpověděl, leč jeho sestry s ním vřele
+souhlasily a ještě hezkou chvíli se dobře bavily na účet pochybného
+příbuzenstva své drahé přítelkyně. Pak opustily jídelnu a s obnovenou
+něžností se odebraly do pokoje nemocné a seděly u ní, dokud nebylo
+oznámeno, že se podává káva. Janin stav se stále spíš horšil, než
+lepšil, a Elizabeth se od ní nehnula ani na krok až do pozdních hodin,
+kdy k její úlevě pacientka usnula a ona se spíš ze slušnosti než s
+potěšením odhodlala sejít dolů. Když vkročila do salónu, zastihla celou
+společnost u karet; vyzvali ji hned, aby se k nim přidala, ale odmítla,
+neboť
+
+tušila, že se hraje o vysoké částky, vymluvila se na sestru a
+prohlásila, že si tu chvilku, kdy může zůstat v salóně, ukrátí čtením.
+Pan Hurst se na ni překvapivě zahleděl.
+
+„Dáváte knize přednost před kartami?“ zeptal se. „Zvláštní.“
+
+„Slečna Eliza Bennetová,“ pravila slečna Bingleyová, „opovrhuje kartami.
+Je to velká
+
+čtenářka a nic jiného ji netěší.“
+
+„Nazasluhuji si ani vaší chvály, ani vašeho odsouzení,“ bránila se
+Elizabeth. „Nejsem velká
+
+čtenářka a těší mě ještě leccos jiného.“
+
+„Vím, že vás těší, když můžete posloužit sestře,“ pravil Bingley, „a
+potěší vás ještě víc, až se bohdá brzy uzdraví.“
+
+Elizabeth mu upřímně poděkovala a přistoupila ke stolku, na němž leželo
+několik knih. Okamžitě se nabídl, zejí donese další, pokud jeho knihovna
+stačí.
+
+„Škoda že nejsem bohatěji zásoben, měl bych se čím chlubit a vy byste si
+lépe vybrala, ale jsem příliš pohodlný; nemám mnoho knih, a přitom je
+jich pořád víc, než kdy přečtu.“ Elizabeth ho ujistila, že jí úplně
+postačí ty, které jsou v pokoji.
+
+„Udivuje mne, že papá zůstavil tak málo knih,“ pravila slečna
+Bingleyová. „Jakou rozkošnou knihovnu máte u vás v Pemberley, pane
+Darcy!“
+
+„Měla by být dobrá,“ odvětil, „je dílem několika generací.“
+
+„I vy sám o ni máte velkou zásluhu, vždyť stále kupujete nové knihy.“
+
+„Nechápu, jak v dnešní době někdo může zanedbávat rodinnou knihovnu.“
+
+„Zanedbávat! Jsem si jista, že vy nezanedbáváte nic, co přispívá k
+rozkvětu vašeho vznešeného sídla. Kéž by tvůj dům, Charlesi, až si ho
+postavíš, byl zpola tak rozkošný jako Pemberley!“
+
+„Také bych si to přál.“
+
+„Radila bych ti ale vážně, abys koupil něco nedaleko Pemberley a vzal si
+je za vzor. V celé
+
+Anglii není tak krásně jako v Derbyshiru.“
+
+„Ze srdce rád, koupil bych třeba Pemberley, kdyby mi je Darcy prodal.“
+
+„Mluvím o tom, co je ve skutečnosti možné.“
+
+„Na mou věru, Caroline, řekl bych, že ve skutečnosti je spíš možné
+Pemberley koupit než
+
+okopírovat.“
+
+Elizabeth zaujal rozhovor natolik, že se nemohla soustředit na čtení;
+odložila tedy knihu, přikročila ke karetnímu stolku, posadila se mezi
+pana Bingleyho a jeho starší sestru a přihlížela hře.
+
+„Vyrostla slečna Darcyová hodně od jara? Bude už tak veliká jako já?“
+zeptala se slečna Bingleyová.
+
+„Řekl bych, že ano. Bude teď asi jako slečna Bennetová nebo ještě trochu
+větší.“
+
+„Jak ráda bych ji opět spatřila! Neznám druhou dívku, která by si mne
+byla tak podmanila. Taková tvář, takové
+
+chování! A jak je vzdělaná na svůj věk! Na klavír hraje nádherně.“
+
+„Já si jen nedovedu představit, kde slečny berou tolik trpělivosti, aby
+byly všechny tak vzdělané,“ pravil Bingley.
+
+„Že jsou všechny vzdělané? Jak to myslíš, drahý bratře?“
+
+„Ano, podle mého všechny. Každá maluje stolky, vyšívá zástěny, háčkuje
+kabelky. Sotva bych mohl jmenovat dívku, jež by toto vše neovládala, a
+vím určitě, že jsem ještě nezažil, aby mi o některé neřekli hned
+napoprvé, zeje velmi vzdělaná.“
+
+„Charakterizoval jsi až příliš pravdivě, co se obvykle myslí pod pojmem
+,vzdělaná',“ pravil Darcy. „Připojuje se pře-často k jménu ženy, která
+šije nezasloužila ničím než tím, že háčkuje kabelky nebo vyšívá zástěny.
+Avšak nemohu sdílet tvé vysoké mínění o ženách obecně. Mezi všemi svými
+známými bych našel sotva půl tuctu žen, které bych mohl uctít přídomkem
+
+,vzdělaná'.“
+
+„Ani já bych jich více neobjevila, tím jsem si jista,“ pravila slečna
+Bingleyová.
+
+„V tom“ případě,“ poznamenala Elizabeth, „musíte od ženy vyžadovat velmi
+mnoho, než ji uznáte za vzdělanou.“
+
+„Ano, vyžaduji od ní skutečně velmi mnoho.“
+
+„Jakpak by ne!“ zvolalajeho věrná ozvěna. „Za vzdělanou je možno
+považovat jen tu ženu, která ční vysoko nad běžný průměr. Musí umět
+skutečně dobře hrát, zpívat, kreslit a tančit, musí znát cizí řeči, aby
+byla toho označení hodná, a navíc musí mít ještě něco, co se projeví v
+jejím držení i v její chůzi, v zabarvení jejího hlasu i v tónu jejího
+oslovení a volbě výrazů, jinak si toto označení plně nezaslouží.“
+
+„Toto všechno musí mít,“ dodal Darcy, „a navíc ducha zušlechtěného
+hojnou četbou.“
+
+„To už se nedivím, že znáte pouze šest vzdělaných žen. Spíše se divím,
+že znáte vůbec néjakou.“
+
+„Jste tak skeptická vůči příslušnicím vlastního pohlaví, že pochybujete,
+je-li to možné?“
+
+„Já takovou ženu ještě neviděla. Nepoznala jsem bytost, která by v sobě
+spojovala takové
+
+schopnosti, vkus, píli a půvab, jak jste právě vylíčil.“ i Jak paní
+Hurstová, tak slečna Bingleyová se jaly protestovat, že o tom pochybuje
+neoprávněně, a tvrdily, že ony znají řadu žen, které splňují všechny
+tyto předpoklady, ale tu zasáhl pan Hurst a trpce si stěžoval, že
+nesledují, co se děje. Tím tedy výměna názorů skončila a Elizabeth
+zakrátko nato odešla z pokoje.
+
+Sotva se za ní zavřely dveře, prohodila slečna Bingleyová: „Eliza
+Bennetová patří k těm dívkám, které se snaží vzbudit zájem druhého
+pohlaví tím, že snižují své vlastní. Na mnohé
+
+muže to zřejmě platí, ale podle mého je to nicotná metoda a ubohý trik.“
+
+„ Všechny triky, k nimž se slečny občas uchylují, aby na sebe
+upozornily, jsou bezpochyby ubohé,“ konstatoval Darcy, jemuž byla její
+poznámka určena. „Jakékoli jednání s úskoč-nými záměry je
+opovrženíhodné.“
+
+Slečnu Bingleyovou jeho odpověď docela nic neuspokojovala, a tak toto
+téma dále nerozvíjela.
+
+Elizabeth se mezi ně znovu dostavila, ale jenom aby jim sdělila, že se
+sestře přitížilo a že ji nemůže opustit. Bingley chtěl okamžitě poslat
+pro pana Jonese, zatímco jeho sestry, přesvědčeny, že rady venkovského
+apatykáře nebudou mnoho co platné, navrhovaly, aby byl spěšně přivolán z
+Londýna některý věhlasný lékař. O tom nechtěla Elizabeth ani slyšet, ale
+návrh jejich bratra neodmítala; nakonec se dohodli, že časně ráno pošlou
+pro pana Jonese, jestli se stav slečny Benne-tové nějak podstatně
+nezlepší. Bingley byl celý rozčilený, jeho sestry prohlašovaly, že jsou
+zdrcené. Utěšily se však ve svém bolu tím, že zapěly několik duet,
+zatímco on nemohl dát svým citům jiný průchod, než že nařídil hospodyni,
+aby všemožně pečovala o nemocnou dámu i její sestru. .
+
+Elizabeth probděla v sestřině pokoji téměř celou noc a k ránu s úlevou
+seznala, zeje s to dát jakžtakž uklidňující odpověď služce, kterou pan
+Bingley časně vyslal, aby se přeptala, a o něco později dvěma elegantním
+dámám, komorným to jeho sester. Přes tento obrat k lepšímu však
+projevila přání poslat matce do Longbournu list, aby Jane navštívila a
+sama posoudila, co by se mělo stát. Okamžitě byl vypraven posel s
+dopisem a paní Bennetová se podle jeho obsahu bez prodlení zařídila.
+Objevila se v Netherfieldu krátce po snídani v doprovodu obou mladších
+dcer.
+
+Kdyby byla paní Bennetová zvěděla, že Jane hrozí zjevné nebezpečí, byla
+by bývala zoufalá, jakmile ji však uklidnilo zjištění, že nejde o
+smrtelnou nemoc, nemela už zájem na tom, aby se dcera co nejdříve
+vystonala, neboť uzdravením by její pobyt v Netherfieldu patrně skončil.
+Nechtěla proto ani slyšet, když Jane žádala, aby ji dopravili domů, a
+ani apaty-kář, který se tou dobou dostavil, to nedoporučoval. Chvíli
+seděli všichni u Jane, pak se objevila slečna Bingleyová a pozvala je do
+ranního salónku. Paní Bennetová vešla, provázena třemi dcerami. Pan
+Bingley jí spěchal vstříc a vyjádřil naději, že nezastihla slečnu dceru
+v horším stavu, než
+
+očekávala.
+
+„Ach, v mnohem horším, drahý pane,“ zněla její odpověď. „Je jí tak
+špatně, že si ji nemůžeme odvést. Pan Jones říká, že na převoz není ani
+pomyšlení. Budeme nuceni zneužívat ještě na krátký čas vaší laskavosti.“
+
+„Jaký převoz?“ zvolal Bingley. „To nesmí nikoho ani napadnout. Jsem si
+jist, že by to sestra nepřipustila.“
+
+„Ujišťuji vás, madam,“ pronesla slečna Bingleyová s chladnou
+zdvořilostí, „že se slečně
+
+Bennetové u nás dostane všestranné péče.“
+
+Paní Bennetová jim převýmluvně vyjadřovala svou vděčnost.
+
+„Nedovedu si představit,“ dodala, „jak by to s ní skončilo, kdyby
+neupadla do té zlé nemoci u dobrých přátel, vždyť chudinka hrozně
+zakouší, ale ona snáší všechno trpělivě jako ovečka, to je celá ona, s
+tak mírnou povahou jsem se co živa ještě nesetkala, často říkávám našim
+druhým děvčatům, zejí se nemohou rovnat. Máte to tu rozkošně zařízené,
+pane Bingley, a krásný výhled na vyštěrkovanou cestičku u vchodu. Neznám
+pěknější venkovské sídlo než
+
+Netherfield. Nebudete odsud doufám pospíchat, třebaže jste je najal jen
+nakrátko.“
+
+„Já nedělám nikdy nic na dlouhé lokte,“ odvětil, „a kdybych se tudíž
+rozhodl opustit Netherfield, byl bych za pět minut připraven na cestu.
+Zatím však na odjezd vůbec nepomýšlím.“
+
+„Přesně to bych od vás očekávala,“ řekla Elizabeth.
+
+„Začínáte mě tedy chápat, viďte?“ zvolal a obrátil se k ní.
+
+„Ale ano, rozumím vám dokonale.“
+
+„Kéž bych to mohl považovat za kompliment z vaší strany, avšak obávám
+se, zeje spíše politováníhodné, mít povahu tak snadno přístupnou zrakům
+ostatních.“
+
+„To je věcí názoru. Nic nedokazuje, že by hluboká a složitá povaha .byla
+více nebo méně
+
+hodná úcty než taková jako vaše.“
+
+„Pamatuj, kde jsi, Lízinko,“ zvolala její matka, „a nedovoluj si to, co
+si smíš dovolit doma.“
+
+„Netušil jsem,“ nedal se vyrušit Bingley, „že jste tak bystrá
+pozorovatelka lidských duší. Taková pozorování musí být zábavná.“
+
+„Ano, ale nejzábavnější jsou složité povahy. To je bezesporu jejich
+předností.“
+
+„Venkov však obvykle neoplývá vhodnými objekty pro taková pozorování,“
+pravil Darcy.
+
+„Ve venkovském prostředí se pohybujete v úzce omezené a stále stejné
+společnosti.“
+
+„Avšak lidé sami se mění, takže se na nich něco zajímavého najde vždy.“
+
+„To je pravda pravdoucí,“ prohlásila důrazně paní Benne-tová, uražena
+tónem, jakým hovořil o venkovském prostředí. „Ujišťuji vás, že se to
+děje na venkově právě tak často jako ve městě.“
+
+Všichni přítomní se zatvářili překvapeně; Darcy se na ni na okamžik
+zahleděl a pak se mlčky odvrátil. V domnění, že před ní bezpodmínečně
+kapituloval, využívala paní Benne-tová svého triumfu.
+
+„Nedovedu si představit, jaké přednosti by mohl mít Londýn oproti
+venkovu, krom obchodů a veřejných restaurací. Pro mne je venkov mnohem
+přitažlivější, nezdá se vám, pane Bingley?“
+
+„Jsem-li na venkově, nikdy se mi odtamtud nechce,“
+
+odpověděl, „ale ve městě je to také tak. Obojí má své výhody a já bych
+dokázal žít spokojeně
+
+tu i onde.“
+
+„Ráda věřím, vy máte šťastnou povahu. Avšak tomuto pánovi,“ a pohlédla
+na Darcyho,
+
+„venkov zřejmě k srdci nepřirostl.“
+
+„Jistě se mýlíte, matinko,“ řekla Elizabeth, celá rudá z matčiných řečí.
+„Neporozuměla jste dobře panu Darcymu. Vždyť on pouze podotkl, že na
+venkově se člověk nesetká s tolika různými lidmi jako ve městě, a v tom
+se nemýlí, to musíte uznat.“
+
+„Zajisté, děvenko, vždyť nikdo netvrdí opak, ale sotva se najde
+venkovská obec, kde by se jeden setkával s tolika lidmi jako u nás. My
+aspoň navštěvujeme dobré dva tucty rodin.“ Jen z ohledu na Elizabeth
+dokázal Bingley zachovat vážnou tvář. Jeho sestra nebyla tak jemnocitná
+
+a obrátila se na pana Darcyho s výmluvným úsměvem. Elizabeth, aby
+odvedla matčinu pozornost jinam, se honem zeptala, navštívila-li
+Charlotte Lucasová v její nepřítomnosti Longbourn.
+
+„Ano, zastavila se u nás včera se svým otcem. Sir William je velice
+příjemný pán, nezdá se vám, pane Bingley? Nóbl člověk, a přitom tak
+pozorný a přívětivý! Má dobré slovo pro každého. Na tom se podle mého
+mínění pozná pravý gentleman, ale kdo se pokládá za tak důležitého, že
+na člověka ani nepromluví, ten má o vznešenosti mylnou představu.“
+„Zdržela se Charlotte na večeři?“
+
+„Ne, pospíchala domů. Myslím, že musela ještě péci biskupský chlebíček.
+Tedy já za svou osobu si vždy držím takové služebnictvo, které rozumí
+své práci, a své dcery vychovávám jinak, pane Bingley. Ale v tom si
+každý musí poradit sám a Lucasová děvčata jsou hodná a pořádná, to mi
+věřte. Jenomže bohužel krásy nikomu nepobraly. Ne že by mi snad
+Charlotte připadala úplné ošklivá - ale ji máme ovšem nejraději.“
+
+„Zdá se to velmi milá mladá dáma,“ pravil Bingley.
+
+„Ach, to ano, zajisté - avšak musíte přiznat, že půvabná
+
+zrovna není. Sama lady Lucasová to přiznává a často říkává,
+
+že mi závidí Janinu krásu. Nechci se chlubit vlastním dítětem,
+
+to jistě ne, ale Jane - krásnější děvče neuvidíte každý den.
+
+Kdekdo to tvrdí. Nespoléhala bych se jen na vlastní mateřský úsudek.
+Byli jsme jednou u mého bratra Gardinera v Londýně - to bylo Jane sotva
+patnáct - a tam se do ní jeden pán zamiloval až po uši. Švagrová říkala,
+zeji určitě požádá o ruku, než odjedeme. Tedy - nedošlo k tomu, snad si
+myslel, že je příliš mladá. Ale napsal na ni nějaké verše a byly to moc
+krásné
+
+verše.“
+
+„A tím jeho láska dohasla,“ vpadla netrpělivě Elizabeth. „Mám dojem, že
+tímto způsobem zchladl už mnohý žhavý cit. Ráda bych věděla, kdo první
+přišel na to, jak účinně poezie zdusí
+
+milostný žár!“
+
+„Měl jsem vždycky dojem, že poezie lásku podněcuje,“ řekl Darcy.
+
+„Silný, zdravý, opravdový cit snad. Takový roste za všech okolností.
+Jde-li však o povrchní, lehkovážnou náklonnost, může ji jeden dobrý
+sonet dočista vyřídit, o tom jsem přesvědčena.“ Darcy se pouze usmál, a
+v chvilkovém odmlčení, které následovalo, se Elizabeth chvěla, aby se
+matka opět neznemožnila. Byla by ráda sama něco řekla, ale nic ji
+nenapadlo, až paní
+
+Bennetová přerušila ticho a jala se opětovně děkovat panu Bingleymu za
+laskavost, kterou prokazuje Jane, a omlouvala se, že je obtěžuje ještě i
+Lízinka. Pan Bingley jí oplatil upřímně
+
+míněnou zdvořilostí a přiměl i svou mladší sestru, aby pronesla pár
+vhodných slov. Nutila se do role, která jí byla ve skutečnosti proti
+mysli, ale paní Bennetová byla spokojena a krátce nato požádala, aby
+předjel její kočár. To bylo znamením pro mladší dcery, aby se dožadovaly
+pozornosti. Obě děvčata si během celé návštěvy spolu šuškala, a výsledek
+jejich porady byl ten, že nejmladší připomněla panu Bingleymu, jak jim
+sliboval, když se tu usadil, že uspořádá
+
+ples.
+
+Lydia byla statné patnáctileté děvče, vyspělé na svůj věk, s jemnou
+pletí a šibalským pohledem; matka ji měla ze všech dětí nejraději, a
+proto ji uvedla do společnosti velmi mladou. Vyznačovala se až
+živočišným temperamentem a vrozenou sebedůvěrou, což v ní
+
+dvorní důstojníci, zlákaní bohatými tabulemi u jejího strýčka i jejími
+vlastními nestro-jenými půvaby, ještě zvýšili a upevnili. Nechyběla jí
+tedy
+
+odvaha, přednést petici ohledně plesu, bez okolků upamato-vala pana
+Bingleyho na jeho slib a dodala, že by to byla neslýchaná hanebnost,
+kdyby jej nesplnil. Odpověď na tento útok byla rajskou hudbou pro uši
+paní Bennetové:
+
+„Ujišťuji vás, že jsem hotov kdykoli svůj slib dodržet, a až se vaše
+sestřička uzdraví, určíte sama den, bude-li vám libo. Ale jistě byste
+nechtěla tančit, dokud ona stůně.“ Lydia vyjádřila své uspokojení. „Ano,
+ovšem - raději počkáme, až se Jane vyzdraví. Do té
+
+doby se snad i kapitán Carter vrátí do Merytonu. A až vy uspořádáte
+ples,“ dodala, „nedám jim pokoj, dokud oni neuspořádají důstojnický.
+Řeknu plukovníku Forsterovi, že se na nejinak všichni budou dívat skrz
+prsty.“
+
+Paní Bennetová s dcerami odjela, Elizabeth se okamžitě odebrala k Janinu
+lůžku, a poskytla tak oběma dámám a panu Darcymu možnost zhodnotit
+výstup celé rodiny; onoho pána však nebylo možno přimět, aby odsoudil i
+ji, a to přes vtipkování slečny Bingleyové o něčích krásných očích.
+
+Další den uplynul stejně jako předešlý. Paní Hurstová i slečna
+Bingleyová strávily dopoledne pár hodin u lůžka nemocné, jež se pomalu
+začínala zotavovat, a večer se Elizabeth přidružila k společnosti v
+salóně. Karetní stolek však nepřišel na pořad. Pan Darcy psal dopis,
+slečna Bingleyová se mu usadila po boku, aby sledovala, jak mu to jde, a
+neustále ho vyrušovala různými vzkazy pro jeho sestru. Pan Hurst a pan
+Bingley se zabavili piquetem a paní
+
+Hurstová přihlížela hře.
+
+Elizabeth si vzala vyšívání a bavila se dostatečně tím, co se odehrávalo
+mezi Darcym a jeho společnicí. Neustálé vychvalování oné dámy, ať už se
+týkalo jeho rukopisu, rovných řádků
+
+nebo obsažnosti listu, a lhostejnost, s jakou on její uznání přijímal,
+vytvářely zvláštní dialog, který přesně odpovídal jejímu názoru na ně na
+oba.
+
+„Takovým dopisem uděláte jistě slečně Darcyové náramnou radost.“ Tohle
+nechal bez odpovědi:
+
+„Jak neobyčejně rychle píšete!“
+
+„Mýlíte se. Píši spíše pomalu.“
+
+„Jistě napíšete do roka hezkou řádku dopisů. I obchodních dopisů! Ty
+nesnáším.“
+
+„Pak je tedy dobře, zeje musím psát já a ne vy.“
+
+„Prosím vyřiďte sestřičce, zeji toužím znovu spatřit.“
+
+„Už jsem jí to jednou vyřídil, jak jste si přála.“
+
+„Obávám se, že se mi vaše pero nelíbí. Smím vám je při-říznout? Zacházím
+s pery mimořádně
+
+zručně.“
+
+„Děkuji vám, ale já si zásadně vlastní pera upravuji sám.“
+
+„Jak to jen dokážete, psát tak stejnoměrně?“ Mlčel.
+
+„Vyřiďte sestřičce, jakou mám radost, že už tak pěkně hraje na harfu, a
+sdělte jí, prosím, že mě dočista uchvátil její krásný návrh na stolek a
+že jej považuji za mnohem lepší než návrh slečny Grantleyové.“
+
+„Směl bych zahrnout vaši chválu do příštího dopisu? Nezbývá mi tady už
+dost místa, abych se o tom mohl náležitě rozepsat.“
+
+„Ach, to nevadí! Vždyť se v lednu shledáme. A to jí píšete pokaždé
+taková okouzlující dlouhá
+
+psaníčka, pane Darcy?“
+
+„Dlouhá obvykle bývají, a jsou-li okouzlující, to nemohu sám posoudit.“
+
+„Já mám tu zkušenost, že ten, kdo bez obtíží sestaví dlouhý list,
+zpravidla jej také napíše dobře.“
+
+„Tenhle kompliment se na Darcyho nehodí, Caroline,“ zvolal její bratr.
+„Vždyť Darcy vůbec nepíše lehce. Dává si velkou práci s vyhledáváním
+učených slov. Viď, kamaráde?“
+
+„Náš způsob vyjadřování se podstatně liší.“
+
+„Ach, Charles píše tak nedbale, že si to ani představit nelze!“ zvolala
+slečna Bingleyová.
+
+„Polovinu slov nedopíše a ostatní rozmaže.“
+
+„Mně přicházejí myšlenky tak rychle, že nemám čas je pořádně zachytit, a
+tak se stává, že adresát nenajde často v mém dopise vůbec žádné
+myšlenky.“
+
+„Vaše pokora láme hrot všem výtkám, pane Bingleyi,“ pravila Elizabeth.
+
+„Zdánlivá pokora bývá velkeidamná,“ poznamenal Darcy. „Bývá často
+vyvolána lhostejností
+
+k mínění druhých a někdy v sobě tají i skryté vychloubání.“
+
+„A která z těchto dvou eventualit se hodí na můj nynější projev pokory?“
+
+„Skryté vychloubání; jsi totiž ve skutečnosti hrdý na chyby ve svých
+dopisech, neboť podle tvého mínění pramení z rychlého toku myšlenek a
+ledabylého provedení, což pokládáš za věc ne-li chvályhodnou, tedy aspoň
+vysoce zajímavou. Muž činu oceňuje vždy svou rychlost a málokdy
+zauvažuje nad nedostatky svého počínání. Dnes dopoledne jsi prohlásil
+před paní
+
+Bennetovou, že bys byl za pět minut přichystán vyrazit, kdyby ses
+rozhodl opustit Netherfield, a chtěls tím vyvolat její uznání a obdiv,
+avšak co je tak pozoruhodného na zbrklosti, která za sebou zanechává
+řadu nevyřízených věcí a nepřinese žádný užitek nikomu, tebe
+nevyjímajíc?“
+
+„Ne, ne,“ zvolal Bingley, „chceš ode mne příliš mnoho, požaduješ-li,
+abych si ještě večer pamatoval všechny hlouposti, které jsem vypustil z
+úst dopoledne. A přitom tě ujišťuji na svou čest, že jsem vědomě nic
+nepravdivého nepředstíral, ba že to nepředstírám ani v této chvíli.
+Aspoň jsem si tedy nepřisuzoval nepatřičnou zbrklost proto, abych se
+dělal zajímavým před dámami.“
+
+„Rád věřím, žes to myslel upřímně, avšak nejsem si vůbec jist, že bys
+skutečně tak rychle odcestoval. Byl bys závislý na mnoha okolnostech tak
+jako každý druhý; i kdyby ses už
+
+vyšvihl do sedla a nějaký přítel ti řekl: ,Zdrž se ještě do příštího
+týdne, Bingleyi,'
+
+pravděpodobně bys mu vyhověl a neodjel bys - a kdyby ještě něco namítal,
+zůstal bys možná i měsíc.“
+
+„Tím však pouze dokazujete, že pan Bingley nedoceňuje vlastní povahu,“
+zvolala Elizabeth.
+
+„Stavíte ho do příznivějšího světla, než se staví sám.“
+
+„Velice mi lichotíte,“ řekl Bingley, „když chápete slova mého přítele
+jako uznání mé vlídnosti a laskavosti. Obávám se však, že jste si to
+vyložila zcela jinak, než onen pán zamýšlel, neboť on by si mne jistě
+víc vážil, kdybych v takové situaci rázně odmítl a odcválal co
+nejrychleji pryč.“
+
+„Domnívá se snad pan Darcy, že byste neuvážené rozhodnutí napravil,
+kdybyste na něm neústupně setrval?“
+
+„To nemohu posoudit, na mou věru, Darcy musí promluvit za sebe.“
+
+„Očekáváš, že budu hájit názory, jež jsi mi přisoudil, ale k nimž se já
+sám nehlásím. I kdybychom však přijali vaši verzi tohoto případu, slečno
+Bennetová, nesmíte zapomínat, že ten přítel, jenž si přál, aby se vrátil
+do tohoto domu, si to pouze přál, požádal ho o to, aniž
+
+uvedl jediný důvod, proč by mu měl vyhovět.“
+
+„Vám se tedy nezamlouvá, vyhoví-li člověk příteli ochotně, bez
+přemlouvání.“
+
+„Vyhovět a nevědět proč, není lichotivé ani pro jednoho, ani pro
+druhého.“
+
+„Zdá se, že vůbec neberete v úvahu vliv přátelství a náklonnosti, pane
+Darcy. Člověk často vyhoví žadateli z ohleduplnosti ještě dříve, než ho
+pádné důvody přesvědčí o rozumnosti požadavku. A to nemám na mysli jen
+tu předpokládanou příhodu s panem Bingleym. Snad bychom měli vyčkat, až
+nastane, než budeme posuzovat, zda se při tom zachoval moudře. Avšak
+vezměme si nějaký obecný, běžný případ, kdy přítel žádá přítele, aby
+změnil jakési nepříliš důležité rozhodnutí; odsuzoval byste takového
+člověka, že vyhověl prosbě a nečekal na dlouhé přemlouvání?“
+
+„Nebylo by užitečné, kdybychom před dalšími úvahami na toto téma
+stanovili trochu přesněji, jak důležitáje daná žádost a jak důvěrné
+přátelství poutá zúčastněné strany?“
+
+„Vřele souhlasím,“ zvolal Bingley. „Stanovme všechny podrobnosti a
+hlavně nezapomeňte na jejich rozměry, neboť tím nabude výměna názorů na
+závažnosti mnohem víc, než tušíte, slečno Bennetová. Ujišťuji vás, že
+kdyby Darcy nebyl o tolik větší a silnější než já, nectil bych ho ani
+zpola tak, jak ho ctím. A přitom neznám většího bručouna, než je Darcy
+za určitých okolností a na určitých místech, a to zvláště v jeho
+vlastním sídle za nedělních večerů, když nemá co na práci.“ Pan Darcy se
+usmál, ale Elizabeth měla dojem, že se ho to trochu dotklo, a proto se
+nerozesmála. Slečna Bingleyová se procítěně vzbouřila proti takové
+
+urážce a vytkla bratrovi, že plácá nesmysly.
+
+„Prohlédl jsem tvůj záměr, Bingleyi,“ pravil jeho přítel. „Nelíbí se ti,
+když si lidé vyměňují
+
+názory, a chceš nás umlčet.“
+
+„Snad máš pravdu. Výměny názorů se příliš podobají hádkám. Kdybyste se
+slečnou Bennetovou počkali, až odejdu, byl bych vám velmi zavázán, a pak
+si o mně můžete říkat, cokoli chcete.“
+
+„Oč žádáte, není z mé strany žádná oběť,“ pravila Elizabeth, „a pan
+Darcy by snad měl raději dopsat svůj dopis.“
+
+Pak Darcy uposlechl její rady a dopis skutečně dopsal.
+
+Když se s tím vypořádal, poprosil slečnu Bingleyovou a Elizabeth, aby
+dopřály společnosti trochu hudby. Slečna Bingleyová se radostně vrhla ke
+klavíru; ze zdvořilosti požádala Elizabeth, aby koncert zahájila, když
+ta však stejně zdvořile, leč rozhodněji odmítla, usedla za nástroj sama.
+
+Paní Hurstová se připojila ke zpěvu své sestry, a zatímco se takto
+zaměstnávaly, nemohla si Elizabeth, probírajíc se hudebními publikacemi,
+které ležely na desce nástroje, nepovšimnout, že z ní pan Darcy téměř
+oka nespustí. Nedovedla si představit, že by se mohla takové
+
+osobnosti zalíbit, ale že byji pozoroval, jelikožje mu nesympatická, to
+bylo vysvětlení ještě
+
+nepravděpodobnější. Nakonec však nedospěla k jinému vysvětlení, než že
+ho u ní pobuřuje a znechucuje něco, co se neshoduje s jeho představami o
+patřičném a nepatřičném počínání a co se u ní vyskytuje ve větší míře
+než u ostatních přítomných. Tento závěr ji nemrzel. Nezaujal ji natolik,
+aby jí záleželo na jeho dobrém mínění.
+
+Po několika italských písních okouzlila slečna Bingleyová posluchače
+živou skotskou melodií; a tu přistoupil pan Darcy k Elizabeth a pravil
+jí:
+
+„Nepociťujete chuť využít této příležitosti a zatančit si kolo, slečno?“
+Usmála se, ale neodpověděla. Překvapen jejím mlčením opakoval svou
+otázku.
+
+„Ale já vás slyšela,“ řekla, „jen jsem honem nevěděla, co na to
+odpovědět. Vím, že ode mne chcete slyšet přitakání,
+
+abych vám poskytla potěšení vyjádřit se opovržlivě o mých zálibách; já
+se však zpravidla nedovedu zříci toho, abych takovéto záměry nepřekazila
+a nezabránila chystanému výsměchu. Rozhodla jsem se proto sdělit vám, že
+vůbec nemám chuť zatančit si kolo - a nyní se posmívejte, troufáte-li
+si.“ „Věru že si netroufám.“ Elizabeth jeho galantní odpověď překvapila,
+neboť spíš očekávala, že se urazí; měla však ve svých způsobech něco tak
+milého a čtveračivého, že se na ni málokdo vůbec dokázal rozzlobit, a
+Darcyho dosud žádná žena neokouzlila tak jako ona. Říkal si v duchu, že
+nebýt jejího nemožného příbuzenstva, byla by jeho svoboda vážně
+ohrožena. Slečna Bingleyová toho viděla, nebo se domnívala vidět dost,
+aby začala žárlit, a velkou starost o uzdravení její drahé přítelkyně
+Jane nyní znovu oživilo přání zbavit se co nejrychleji Elizabeth.
+
+Snažila se vzbudit v Darcym zaujetí proti svému hostu tím, že hovořila o
+jejich předpokládaném sňatku, a vymýšlela, co by mu přispělo ke štěstí.
+
+„Doufám,“ pravila, když se nazítří procházeli mezi ozdobnými keři na
+zahradě, „že své paní
+
+tchyni, až budete mít to potěšení ji tak nazývat, taktně naznačíte, že v
+jejím případě mlčeti je zlato, a vyhoví-li vám, pak se zaměřte na to,
+aby obě mladší děvčata tak nepronásledovaladůstojníky. A smím-li se
+zmínit o jedné delikátní věci - snažte se vždy zarazit svou dámu včas,
+než překročí snesitelnou míru ješitnosti a im-pertinence, což sejí
+
+občas stává.“
+
+„Víte ještě o něčem, co by přispělo k mému rodinnému štěstí?“
+
+„Ach ano! - Hlavně nesmíte zapomenout umístit portréty pana strýčka a
+tetinky Philipsových do galerie předků na Pemberley. Pověste je vedle
+pana soudce, svého prastrýce. Jsou přece kolegové, víte, ač poněkud
+různého zaměření. Jen svou drahou Elizabeth si nesmíte dát portrétovat,
+neboť který malíř by vystihl ty krásné oči?“
+
+„Nebylo by skutečně snadné zachytit jejich výraz, ale tvar a barvu a ty
+její neobyčejně jemné
+
+řasy by bylo možno zpo-dobnit.“
+
+V tom okamžiku jim z jiné cestičky vyšla vstříc sama Elizabeth v
+doprovodu paní Hurstové.
+
+„Netušila jsem, že máte v úmyslu se projít,“ soukala ze sebe rozpačitě
+slečna Bingleyová v obavách, zeji slyšely.
+
+„Zachovali jste se k nám velice nepěkně,“ odvětila paní Hurstová,
+„utekli jste a nic jste neřekli, že se chystáte ven.“
+
+Nato se zavěsila do pana Darcyho z druhé strany a nechala Elizabeth
+kráčet dál samotnou. Cestička nebyla širší než pro tři. Pan Darcy chtěl
+napravit jejich bezohlednost a okamžitě
+
+prohlásil:
+
+„Tahle pěšinka nás všechny nepojme. Přejděme raději na hlavní cestu.“
+Avšak Elizabeth neměla vůbec v úmyslu setrvat v jejich společnosti,
+proto se zasmála a odvětila:
+
+„Ne, nejen zůstaňte, kdejste. Tvoříte rozkošnou skupinku, moc hezkou na
+pohled, čtvrtá osoba by pokazila malebný obrázek. Na shledanou.“
+
+Odběhla vesele a na své toulce si radostně říkala, že za den za dva bude
+opět doma. Jane už se natolik zotavila, že měla v úmyslu vyjít večer na
+hodinku ze svého pokoje. Jakmile se dámy zvedly od stolu, běžela
+Elizabeth za sestrou, a když se ujistila, že je dobře vyzbrojena proti
+chladu, doprovodila ji do salónu, kde ji její přítelkyně uvítaly
+mnohomluvně
+
+projevovanou radostí; Elizabeth je dosud nikdy neviděla v tak milostivé
+náladě jako během oné hodiny, než se objevili páni. Uměly skutečně
+udržovat rozhovor v proudu. Dokázaly výstižně popsat kdejaké povyražení,
+vykládat anekdoty se smyslem pro humor a duchaplně se posmívat svým
+známým.
+
+Jakmile však vstoupili pánové, přestala být Jane středem jejich
+pozornosti; slečna Bingleyová
+
+upjala okamžitě oči
+
+k Darcymu a měla mu co říci, ještě než stačil přikročit blíž. On sám se
+obrátil k Jane Bennetové a zdvořile jí blahopřál k uzdravení, i pan
+Hurst se uklonil a pravil, že „je tomu velmi rád“, ale až Bingley ji
+uvítal s výmluvnou vřelostí. Překypoval radostí a pozorností. První
+půlhodinu přikládal neustále do krbu, aby jí neuškodila změna prostředí,
+a na jeho naléhání si musela přesednout k ohni z druhé strany, aby byla
+dále od dveří. Potom se k ní
+
+posadil a s ostatními sotva ztratil slovíčko. Elizabeth, skloněná nad
+prací v opačném koutě, je pozorovala s velkou radostí.
+
+Po čaji připomínal pan Hurst své švagrové karetní stolek - leč nadarmo.
+Vyšpehovala potají, že pan Darcy nemá do karet chuť, a tak se pan Hurst
+na přímou výzvu setkal s odmítnutím. Ujistila ho, že nikdo hrát nehodlá,
+a snad i oprávněně, neboť ostatní k tomu mlčeli. Pan Hurst nepřišel na
+nic jiného, co by si mohl počít, než se natáhnout na pohovku a
+podřimovat. Darcy si vzal knížku, slečna Bingleyová učinila totéž a paní
+Hurstová, jež si pro ukráceni dlouhé
+
+chvíle hlavně pohrávala se svými náramky a prsteny, se tu a tam
+připojila k rozhovoru svého bratra s Jane Bennetovou.
+
+Pozornost slečny Bingleyové se soustřeďovala stejnou měrou na četbu pana
+Darcyhojako na svou vlastní, ustavičně se ho na něco dotazovala nebo mu
+koukala do knihy. Nedokázala ho však přimět, aby se rozhovořil,
+stručněji odpovídal a četl dál. Zcela vyčerpána snahou ponořit se do
+knihy, kterou si zvolila jen proto, že ležela vedle jeho, zívla nakonec
+mocně a pravila:
+
+„Jak mile ten večer ubíhá! Není skutečně příjemnější rozptýlení nad
+čtení. Všechno ostatní
+
+znudí člověka dřív než kniha. Nesnesla bych, abych neměla prvotřídní
+knihovnu, až budu bydlet ve vlastním domě.“Nikdo nereagoval. Znovu tedy
+zívla, odhodila knihu a pátrala očima po místnosti, čím by se zabavila;
+tu zaslechla, že její bratr říká cosi o plese, obrátila se prudce k němu
+a pravila:
+
+„Jen tak mimochodem, Charlesi - ty vážně uvažuješ o tom, uspořádat v
+Netherfieldu ples?
+
+Než o tom rozhodneš s konečnou platností, radila bych ti, abys vypátral,
+zda o to přítomné
+
+panstvo stojí; velice bych se podivila, kdybys mezi námi nenašel nikoho,
+pro něhož by ples byl spíše utrpením než zábavou.“
+
+„Myslíš-li Darcyho,“ ohradil se její bratr, „ten si může jít lehnout,
+ještě než tanec začne, budeli si přát, ale jinak je to hotová věc, a
+jakmile Nichollsová navaří dost bešamelu, začnu rozesílat pozvánky.“
+
+„Mně by se plesy lépe zamlouvaly,“ odvětila, „kdyby probíhaly jinak, ale
+obvykle bývá
+
+taková večerní sešlost nevýslovně nezáživná. Bylo by přece mnohem
+rozumnější oddávat se duchaplným rozhovorům než tanci.“
+
+„Snad by to bylo rozumnější, drahá Caroline, to připouštím, jenže by to
+zase nebyl ples.“ Slečna Bingleyová neodpověděla a krátce nato vstala a
+jala se procházet po pokoji. Měla elegantní postavu a pěknou chůzi,
+avšak Darcy, jemuž to bylo určeno, zůstával neochvějně
+
+zabrán do čtení. V zoufalství se odhodlala ještě k jednomu pokusu a
+takto oslovila Elizabeth:
+
+„Slečno Elizo, dovolte, abych vám doporučila následovat mého příkladu a
+projít se po pokoji. Ujišťuji vás, zeje to velmi osvěžující po dlouhém
+prodlévání v jedné pozici.“ Elizabeth to překvapilo, ale souhlasila
+okamžitě. A slečna Bingleyová dosáhla pravého účelu svého zdvořilého
+pozvání: pan Darcy vzhlédl. Uvědomoval si stejně dobře jako Elizabeth,
+že přátelská pozornost z té strany znamená něco mimořádného, a bezděčně
+zaklapl knihu. Byl okamžitě vyzván, aby se k nim přidružil, avšak odmítl
+s podotknutím, že podle jeho mínění
+
+mohou mít jen dva důvody pro společnou procházku po pokoji, a kdyby se k
+nim připojil, v obou případech by jim překážel. Jak to myslí? umírá
+zvědavostí, co tím chce říct - a zeptala se Elizabeth, zda mu rozumí.
+
+„Vůbec ne,“ zněla odpověď, „ale můžete si být jista, že nás hodlá přísně
+soudit a že mu tyto záměry nejjistěji překazíme, když se ho nebudeme na
+nic vyptávat.“ Slečna Bingleyová však nebyla s to mařit panu Darcymu
+nějaké záměry, a tak trvala na svém, aby objasnil, o jaké důvody jde.
+
+„Nemám nic proti tomu, vám je objasnit,“ pravil, jakmile ho pustila ke
+slovu. „Krátíte si takto dlouhou chvíli proto, že
+
+spolu máte nějaké tajnosti a hodláte si o nich důvěrně pohovořit, anebo
+dobře víte, že při chůzi vaše půvabné postavy nejlépe vyniknou - v
+prvním případě bych vám skutečně překážel a v druhém případě vás mohu
+lépe obdivovat ze svého křesla zde u krbu.“
+
+„Vy nezbedníku!“ zvolala slečna Bingleyová. „V životě jsem neslyšela
+takovou ohavnost! Jak ho ztrestáme za jeho slova?“
+
+„Nic lehčího, máte-li do toho chuť,“ řekla Elizabeth. „Kdekdo může
+trýznit a trestat kohokoli. Škádlete ho, vysmívejte se mu. Jste důvěrně
+spřáteleni, jistě znáte jeho slabé stránky.“
+
+„Neznám je, na mou věru. Naše přátelství mi nic takového neodhalilo. Jak
+chcete škádlit člověka tak vyrovnaného a du-chapřítomného? Ne, ne -
+obávám se, že by nás dokázal zahnat do úzkých. A vysmívat se mu? Prosím
+vás, samy bychom se zesměšnily, kdybychom na něho zaútočily bezdůvodně.
+Pan Darcy si může gratulovat.“
+
+„Panu Darcymu se tedy nelze vysmívat!“ zvolala Elizabeth. „To je
+ojedinělá výsada, doufám však, že ojedinělá zůstane, neboť bych to těžce
+nesla, kdybych měla mnoho takových známých. Já moc ráda žertuji.“
+
+„Slečna Bingleyová mi přisoudila výjimečnější postavení, než odpovídá
+skutečnosti,“ pravil.
+
+„Sebemoudřejší a sebe-ušlechtilejší člověk - dokonce i jeho nejmoudřejší
+a nejušlechtilejší
+
+činy - mohou být vystaveny posměškům těch, jimž nic není svaté.“
+
+„Jsou zajisté i takoví šprýmaři,“ odvětila Elizabeth, „k tém se však
+doufám nečítám. Doufám, že se nikdy nevy-smívám tornu, co je moudré a
+ušlechtilé. Avšak pošetilosti a nesmysly, rozmary a vrtkavost mi
+skutečné připadají směšné, to doznávám, a na jejich účet se ráda
+pobavím, kdykoli se k tomu naskytne příležitost obávám se však, že nic z
+toho nelze přičítat vám.“
+
+„Úplně se jich nedokáže vyvarovat snad žádný smrtelník. Ale snažil jsem
+se celý život vyhýbat chybám, které často svádějí k zesměšňování.“
+
+„Jako třeba marnivost nebo pýcha.“
+
+„Ano, marnivost je skutečně zlá vlastnost. Ale pýcha - duševně
+nadprůměrný člověk dokáže přece udržet pýchu na uzdě.“
+
+Elizabeth se odvrátila, aby skryla úsměv.
+
+„Váš výslech pana Darcyho skončil, nemýlím-li se,“ pravila slečna
+Bingleyová. „Seznámila byste nás laskavě se svými závěry?“
+
+„Uznávám bez výhrady, že pan Darcy nemá nejmenší chybičky. Sám se k tomu
+otevřeně
+
+přiznal.“
+
+„Ne,“ pravil Darcy, „nic takového jsem nepředstíral. Jistě mám chyb až
+dost, ale doufám, že mezi nimi není pokrytectví. Nemohl bych se zaručit,
+že zachovám moudrou rozvahu za všech okolností - nedokážu se vždy
+přizpůsobit, aspoň ne natolik, nakolik to okolní svět vyžaduje.
+Nezapomínám na pošetilosti a prohřešky ostatních tak rychle, jak by bylo
+třeba, ani na urážky vůči své osobě. Nedám se zviklat ve svém mínění,
+kdykoliv mi je někdo vyvrací. Snad by to někdo nazval umíněností.
+Ztratím-li o někom dobré mínění, ztratím je navždy.“
+
+„Toje skutečná chyba!“ zvolala Elizabeth. „Neotřesitelná předpojatost je
+povahový kaz. Avšak zvolil jste si svou slabou stránku dobře. S tím
+nejsou žádné žerty. Jste přede mnou bezpečen.“
+
+„Domnívám se, že každá povaha má svou stinnou stránku - nějaký vrozený
+nedostatek, který
+
+se nedá překonat sebelepším vzděláním.“
+
+„A vaším nedostatkem je sklon mít k lidem odpor.“
+
+„A vaším,“ odvětil s úsměvem, „je záměrně zkreslovat, co se řekne.“
+
+„Věnujme se trochu hudbě,“ navrhla slečna Bingleyová, neboť jí
+nevyhovoval rozhovor, jehož
+
+se neúčastnila. „Nebudeš se zlobit, vyrušíme-li pana Hursta, Louiso?“
+Jelikož paní Hurstová nic nenamítala, byl klavír otevřen a Darcy toho po
+krátké úvaze přestal litovat. Začal si uvědomovat, jak je pro něho
+nebezpečné věnovat se Elizabeth. Obě sestry se dohodly, že nazítří ráno
+napíše Elizabeth matce a požádá ji, aby pro ně do večera poslali kočár.
+Paní Bennetová však usoudila, že by její dcery měly pobýt v Netherřieldu
+až do úterka, aby se Janina návštěva zaokrouhlila na celý týden, a
+nemohla se smířit s tím, že by je měla uvítat doma dřív. Odpověděla jim
+tedy, že kočár bude volný nejdříve v úterý, a připojila doušku, že
+bude-li je pan Bingley a jeho sestry zdržovat, ona se bez nich docela
+dobře obejde. Elizabeth však byla pevně rozhodnuta už déle nezůstávat,
+neočekávala ani, že by je k tomu někdo přemlouval, naopak, že by to
+považovali za zbytečné obtěžování, a proto naléhala na Jane, aby si
+půjčily Bingleyův kočár; nakonec se dohodly, že zpraví ostatní
+
+o svém úmyslu rozloučit se téhož odpoledne a požádají zároveň o kočár.
+Jejich přání vyvolalo mnoho zjevné starostlivosti, a naléhání, aby se
+zdržely aspoň až do zítřka, bylo natolik výmluvné, že Jane podlehla a
+jejich odjezd byl tedy odložen do zítřka. Slečna Bingleyová pak
+litovala, že je zdržovala, neboť žárlivost a antipatie, jež v ní
+
+vyvolávala jedna sestra, zdaleka převyšovaly náklonnost k sestře druhé.
+Pán domu vyslechl s nepředstíraným zármutkem, že je chtějí tak brzy
+opustit, a opětovně se snažil přesvědčit slečnu Bennetovou, že by jí to
+mohlo uškodit, že se ještě natolik nezotavila, ale Jane se nedala
+zviklat, když se domnívala, že jedná správně.
+
+Panu Darcymu přišla ta zpráva vhod - Elizabeth už byla v Netherfieldu
+příliš dlouho. Přitahovala ho víc, než mu bylo milo - a slečna
+Bingleyová se k ní nechovala pěkně a jeho škádlila víc než jindy. Umínil
+si moudře, že bude zvlášť pečlivě dbát, aby nyní už nedal najevo
+sebemenší známku obdivu, nic, co by mohlo vyvolat naděje, že má jeho
+srdce ve své
+
+moci; uvědomoval si, že získala-li takový dojem, pak jej musí svým
+chováním za poslední
+
+den velmi názorně potvrdit, anebo vyvrátit. Věren svému předsevzetí s ní
+za celou sobotu promluvil sotva deset slov, a třebaže se jednou ocitli
+na půl 54
+
+hodiny o samotě, věnoval se usilovně své knize a ani na ni nepohlédl. A
+tak v neděli po ranních bohoslužbách došlo k rozloučení, které téměř
+všichni vítali, čím víc se přibližovalo, tím vzrůstala zdvořilost slečny
+Bingleyové vůči Elizabeth i její náklonnost kJane; tu ujiš-ťovala při
+odjezdu, zejí bude vždy potěšením shledat se s ní, ať v Longbournu, ať v
+Netherfieldu, něžněji, objala, a dokonce i její sestře podala ruku.
+Elizabeth se odporoučela z této společnosti s velkou chutí.
+
+Doma je paní matka nepřijala nijak srdečně. Vyjádřila překvapení nad
+jejich příjezdem, vytýkala jim, že neměly dělat panstvu takové těžkosti
+a že se Jane jistě zase nastydla. Zato otec rodiny, ač je uvítal
+stručně, z nich měl ve skutečnosti velkou radost, protože je doma
+postrádal. Večerní povídání v kruhu rodinném postrádalo živost a téměř
+všechen smysl, když
+
+se ho neúčastnily Jane s Elizabeth. Zastaly Mary ponořenou jako obvykle
+do studia teorie harmonie a lidských povah ; musely obdivovat nové
+výpisky a vyposlechnout čerstvá
+
+povrchní mravní ponaučení. Catherine a Lydiajim nachystaly novinky
+docela jiného druhu. Od minulé středy se toho u pluku mnoho zběhlo i
+mnoho napovídalo: několik důstojníků bylo u strýčka na večeři, jeden
+voják byl zmrskán a kolují řeči o tom, že se plukovník Forster bude
+ženit.
+
+„Doufám, že jste na dnešek poručila dobrý oběd, má drahá,“ pravil pan
+Bennet nazítří u snídaně své choti, „neboť se domnívám, že se dnes v
+poledne nesejdeme pouze v úzkém kruhu rodinném.“
+
+„A kdo by tu měl být, manželi? Na mou věru, nevím o žádné návštěvě,
+ledaže by se tu náhodou zastavila Charlotte Lucasová, a pro ni jsou naše
+obědy až dost dobré. Pochybuji, že by měla často takové doma.“
+
+„Návštěva, o níž hovořím, je pán, cizí pán.“
+
+Paní Bennetové zajiskřilo v očích. „Cizí pán! Že on to bude pan Bingley!
+Ale, Jane - ani slůvkem se nezmínit, i ty šel-mičko jedna! Nu, pana
+Bingleyho uvítám jistě nesmírně ráda. Jen kdyby - můj ty bože! to je
+malér! Dnes nebude k dostání ryba. Zazvoň, Lydie, děvenko zlatá, musím
+si okamžitě promluvit s Hillovkou.“
+
+„Není to pan Bingley,“ pravil její manžel, „ale pán, kterého jsem ještě
+v životě neviděl.“ Jeho slova vzbudila všeobecný údiv a způsobila, že
+měl to potěšení být zahrnut zvědavými otázkami své choti a pěti dcer
+najednou.
+
+Chvíli se bavil jejich zvědavostí a pak jim poskytl vysvětlení.
+
+„Asi před měsícem jsem dostal tento list a asi před čtrnácti dny jsem na
+něj odpověděl, neboť
+
+jsem to považoval za záležitost delikátní, jíž bude třeba od počátku
+věnovat pozornost. Pisatelem je pan Collins, můj bratránek, jenž vás po
+mé smrti může vyhnat z tohoto domu, jakmile se mu zlíbí.“
+
+„Ach, drahý manželi,“ zvolala jeho choť, „nedrásejte mi srdce takovými
+slovy! Nemluvte prosím o tom odporném člověku. Je to největší
+nespravedlnost pod sluncem, že vaše panství
+
+nezdědí vaše děti, a já na vašem místě bych se byla už dávno vynasnažila
+něco v té věci učinit.“
+
+Jane s Elizabeth se pokusily objasnit jí znovu ustanovení osudné
+poslední vůle. Nepokoušely se o to poprvé, ale s paní Bennetovou nebyla
+rozumná řeč a nadále hořce lamentovala, jaká je to nespravedlnost
+vydědit pět dcer a připsat jmění člověku, do kterého stejně nikomu nic
+není.
+
+„Je to ovšem hrdelní zločin a pan Collins nikdy neodčiní svou vinu, že
+zdědí Longbourn. Dovolíte-li, přečtu jeho dopis, a snad k němu budete
+milosrdnější, až uslyšíte, jak se vyjádřil.“
+
+„Ne, to jistě nebudu; pokládám to za nehoráznou drzost, že si vám vůbec
+troufá psát, pokrytec jeden. Nemám ráda falešné přátele. Proč s vámi
+nesetrvá ve při jako jeho nebožtík otec?“
+
+„Ba právě, proč; ale synovské svědomí ho kvůli tomu trápí, jak hned
+zvíte.“ Hunsford u Westerhamu, Kent dne 15. října
+
+Vážený pane !
+
+Neshody, které trvaly mezi Vámi a mým ctěným zesnulým otcem, mne vždy
+velice trápily a od té doby, kdy mi k mému žalu odešel, jsem si často
+prával, abych mohl překlenout propast mezi námi, avšak nějaký čas mi v
+tom bránily jisté pochybnosti, neboť jsem se obával, zda by to
+nevypadalo jako neúcta kjeho památce, kdybych se sblížil s někým, s nímž
+on odjakživa ráčil být znepřátelen. - „Slyšíte to, paní choti.“ - Nyní
+jsem se však už v té věci rozhodl, neboť
+
+jsem byl o velikonocích vysvěcen a měl jsem to štěstí a dostalo se mi té
+cti, že mne přijala pod svou ochranu Její Jasnost lady Catherine de
+Bourghová, vdova po siru Lewisi de Bourghovi, jejíž štědrostí mi byla
+udělena prebenda na výnosné faře na jejím panství, a tam nyní budu ze
+všech svých sil a schopností usilovat o to, abych se ve vší úctě a
+pokoře zavděčil Její Jasnosti a ve dne v noci budu hotov vykonávat
+služby a obřady, jaké stanoví anglikánská
+
+církev. Nadto považuji za svou kněžskou povinnost přinášet a rozšiřovat
+mír ve všech rodinách, na které mohu mít vliv, a na základě toho všeho
+si dovoluji předpokládat, že mé
+
+poselství dobré vůle je počin chvályhodný, a že Vy pak laskavě
+přehlédnete skutečnost, že jsem dědicem longbournského panství a
+neodmítnete z onoho důvodu mnou nabízenou olivovou ratolest. Nemohu než
+tíživě pociťovat, že mou vinou jsou neblaze stiženy Vaše milé
+
+dcerušky, pokorně žádám, aby mi bylo odpuštěno, a ujišťuji Vás, že jsem
+hotov jim to vynahradit, seč budu s to - leč o tom později. Kdybyste
+neměl námitek přijmout mne ve svém domě, dovolil bych si navštívit Vás a
+Vaši rodinu v pondělí 18. listopadu před polednem a zneužít Vaší
+pohostinnosti až do příští soboty, neboť lady Catherine nenamítá nic
+proti tomu, abych se občas i v neděli vzdálil, zajistím-li ovšem, aby
+některý jiný kněz převzal toho dne mé povinnosti.
+
+Prosím Vás, vážený pane, abyste vyřídil mé uctivé poručení paní choti a
+dceruškám, a zůstávám s přáním všeho nejlepšího
+
+Vám oddaný William Collins.
+
+„Před polednem tedy můžeme očekávat onoho posla míru,“ pravil pan Bennet
+a složil dopis.
+
+„Zdá se to velice zdvořilý a svědomitý mládenec, na mou věru, a vůbec
+nepochybuji o tom, že z našeho seznámení může vzejít užitek, zvláště
+bude-li lady Catherine tak blahovolná a dovolí
+
+mu, aby nás znovu navštívil.“
+
+„O našich děvčatech to ale píše docela rozumně, a jestli si přeje nějak
+se jim odškodnit, nebudu mu v tom bránit,“ řekla paní Bennetová.
+
+„Je těžké uhádnout, co tím myslí a jak nám chce vynahradit, oč jsme
+podle jeho mínění
+
+ošizeny, nicméně mu takové přání slouží ke cti,“ pravila Jane. Elizabeth
+se zdála nejpozoruhodnější jeho mimořádná uctivost vůči lady Catherine a
+jeho laskavé odhodlání křtít, se-zdávat a pohřbívat své farníky, kdykoli
+k tomu bude povolán.
+
+„To musí být ale divný člověk,“ pravila. „Jak strojeně se vyjadřuje! Já
+se v něm nevyznám. Co tím sleduje, když se omlouvá, že bude dědit? Jistě
+by se dědictví nevzdal, i kdyby mohl. Myslíte, že má v hlavě všechno v
+pořádku, tatíčku?“
+
+„Ne, dcerunko, to si nemyslím. Chovám velké naděje, zeje tomu právě
+naopak. Jeho dopis je směs podlézavosti a naduto-sti, což vypadá slibně.
+Očekávám jeho příjezd s netrpělivostí.“
+
+„Pokud jde o stylizaci,“ pravila Mary, „nevěděla bych, co mu vytknout.
+Narážka na olivovou ratolest není snad zcela původní, ale zní dobře.“
+
+Catherine s Lydií nezajímal ani dopis, ani pisatel. Nebyla sebemenší
+naděje, že by se jejich bratranec objevil v šarlatové uniformě, a je už
+kolik týdnů netěšila společnost mužů jinak oděných.
+
+Pokud šlo o matku Bennetovou, zmírnil dopis podstatně její předpojatost
+a chystala se na návštěvu s vyrovnaností, která jejího manžela i dcery
+udivovala.
+
+Pan Collins se dostavil přesně v určeném čase a byl přijat celou rodinou
+velmi zdvořile. Pan Bennet toho mnoho nenamluvil, ale dámy se s ním
+rozpovídaly dost ochotně a pan Collins nepotřeboval příliš povzbuzovat,
+ani nejevil sklon k zamlklosti. Byl to vysoký, otylý mladý
+
+muž, asi pětadvacetiletý. Tvářil se vážně a důstojně a choval se velmi
+strojeně. Sotva se usadil, už blahopřál paní Bennetové k tak roztomilé
+rodince, pravil, že už mnoho slyšel o půvabu jejích dcerušek, avšak v
+tomto případě že pověst zdaleka nevystihuje skutečnost, a dodal, že
+všechny se časem bezpochyby výhodně provdají. Tyto kavalírské řeči
+nenalezly sice pravou odezvu u všech jeho posluchaček, avšak paní
+Bennetová, jíž nebyl nikdy kompliment proti mysli, odvětila ochotně:
+
+„Jste velmi laskav, na mou věru, a přála bych si z celého srdce, abyste
+měl pravdu, protože jinak se octnou v málo záviděníhodné situaci. Na
+světě je to někdy divně zařízeno.“
+
+„Narážíte snad na poslední vůli, týkající se tohoto panství?“
+
+„Ach, drahý pane, uhádl jste. Je to skutečně smutná věc pro naše ubohá
+děvčata, to musíte uznat. Ne že bych to kladla za vinu vám, vím, že se
+takové věci v životě přiházejí. Kdopak může vědět, jaké ustanovení bude
+obsahovat ta či ona poslední vůle?“
+
+„Jsem si dobře vědom, madam, jak nepříznivé je toto řešení pro mé
+půvabné sestřenky, a mohl bych se o té věci rozhovořit, zdráhám se však,
+abyste to nepokládali za příliš dotěrné a předčasné. Ujišťuji však
+přítomné mladé dámy, že jsem přijel hotov se jim kořit. Víc prozatím
+neřeknu, snad až se lépe poznáme - „
+
+Přerušilo ho oznámení, že se podává oběd, a dívky se na sebe usmály. Pan
+Collins se však nehodlal kořit jen jim. Prohlédl si halu, jídelnu a
+všechny kusy nábytku a pochválil je; jeho uznalá slova by byla pohnula
+osrdím paní Bennetové, nebýt hrozného podezření, že to všechno přehlíží
+jako budoucí majitel. Vychválil do nebe i tabuli, když na ni přišla
+řada, a přál si zvědět, která z jeho půvabných sestřenic tak ovládá
+kuchařské umění. Tu ho však paní
+
+Bennetová rázně vyvedla z omylu a ujistila ho, že jsou s to držet si
+dobrou kuchařku a že její
+
+dcery nemají v kuchyni co pohledávat. Omlouval se, že sejí dotkl.
+Mírnějším tónem ho ujistila, že vůbec ne, avšak on se omlouval dál ještě
+aspoň čtvrt hodiny. Během večeře pan Bennet sotva promluvil, avšak když
+se služebnictvo vzdálilo, pokládal za vhodné zapříst s hostem rozhovor a
+zvolil téma z oblasti, o které předpokládal, že v ní host vynikne, a
+podotkl, že mu byl osud zřejmě přízniv co do mecenášky. Pan Bennet
+nemohl uhodit na šťastnější strunu. Lady Catherine de Bourghová
+vyslechne milostivě každé jeho přání, stará se ohleduplně o jeho
+pohodlí. Pan Collins ji výmluvně velebil. Hovořil-li o ní, vyjadřoval se
+ještě pompézněji než jindy a s navýsost důležitou tváří jim oznámil, že
+dosud nikdy nebyl svědkem toho, aby si vznešená dáma takto počínala rri
+tak vlídně a blahosklonně
+
+- jako vůči němu lady Catherine. Zlíbilo sejí milostivě se vyjádřit o
+obou kázáních, která měl tu čest před ní proslovit. Také už ho dvakrát
+pozvala na večeři do zámku Rosings, však právě
+
+v sobotu večer pro něho poslala, aby doplnil počet hráčů v quadrille.
+Říkává se o ní často, že je pyšná, ale vůči němu byla vždy
+blaho-sklonnost sama. Hovoří s ním jako s kterýmkoli jiným pánem,
+nenamítá nic proti tomu, aby se zúčastnil společenského života ve
+farnosti nebo aby na týden na čtrnáct dní odjel na návštěvu k příbuzným.
+Projevila o něho vlídný zájem do té míry, že mu poradila, aby se co
+nejdříve oženil, do-káže-li si ovšem ženu rozumně vybrat, a jednou
+dokonce navštívila jeho skromné obydlí, schválila bez výhrady všechno,
+co tam zařizoval, ba sama mu laskavě něco poradila - aby si dal udělat
+poličky do jedné skříně v podkroví.
+
+„To je od ní zajisté velmi slušné a ohleduplné,“ řekla paní Bennetová.
+„Bude to nějaká milá
+
+dáma, a to se bohužel o urozených paních zpravidla říci nedá! Máte to do
+zámku daleko, pane Collinsi?“
+
+„Zahrada, v níž stojí mé skromné obydlí, je pouze přes cestu od
+rosingského parku, kde sídlí
+
+Její Jasnost.“
+
+„Neříkaljste, zeje vdova, pane Collinsi? Má nějaké děti?“
+
+„Má jedinou dceru, která zdědí Rosings a velmi značné jmění.“
+
+„Pak je na tom lépe než většina děvčat,“ zvolala paní Bennetová a
+potřásla hlavou.“ A jaká j e ta slečna ? Je krásná ?'
+
+„Je to skutečně okouzlující mladá dáma. Lady Catherine sama říká, že
+slečna de Bourghová
+
+předčí nejpůvabnější dívky pravou krásou, neboť její rysy svědčí o
+urozeném původu. Naneštěstí je dosti stonavá, což jí zabránilo rozvinout
+schopnosti a dosáhnout takového vzdělání, jak by jinak byla jistě
+dokázala, což mi sdělila její domácí učitelka, která u nich dosud dlí.
+Ale není vůbec nepřístupná a často se milostivě projíždí v kočárku s
+poníkem právě
+
+kolem mého skromného obydlí.“
+
+„Byla už představena u dvora? Nevzpomínám si, že bych byla četla její
+jméno mezi dvorními dámami.“
+
+„Její nepevné zdraví jí bohužel nedovolí pobývat ve městě a zapříčiňuje,
+že se královskému dvoru nedostává převzácného klenotu, jakjsem sám
+jednou lady Catherine řekl. Její Jasnosti se to přirovnání zřejmě
+líbilo, a dovedete si představit, zeji rád zahrnuji co nejčastěji
+drobnými taktními lichotkami, které nejsou žádné dámě proti mysli. Již
+častěji jsem poznamenal k lady Catherine, že její okouzlující dceruška
+je rozená vévod-kyně a že ani v nejvznešenějších kruzích by nestála
+skromně stranou, nýbrž zářila nade všemi. - Takové
+
+maličkosti se Její Jasnosti zamlouvají, a já jsem se rozhodl, že budu
+zvlášť pečlivě dbát, abych k ní byl v tom směru vždy pozorný.“
+
+„Odhadl jste situaci dobře,“ pravil pan Bennet. „Ještě štěstí, že máte
+povahu na takovéto taktní
+
+komplimenty. Smím se vás zeptat, zda jsou tyto lichotky výsledkem
+okamžité inspirace nebo zda se jim naučíte předem?“
+
+„Většinou vyplynou z okamžité situace, a třebaže si někdy pro zábavu
+sestavuji zvučné
+
+poklony, které se mohou hodit kdykoli, snažím se vždycky dodat jim zdání
+co možná největší
+
+bezprostřednosti.''
+
+Panu Bennetovi se dokonale splnilo jeho očekávání. Bratránek se ukázal
+tak nebetyčný
+
+hlupák, jak doufal, a proto mu naslouchal s upřímnou rozkoší, ač přitom
+zachovával vážnou tvář, a kromě toho, že občas pohlédl na Elizabeth, své
+potěšení s nikým nesdílel. Ještě než přinesli čaj, měl toho pan Bennet
+však až nad
+
+hlavu a milerád doprovodil hosta zpět do salónu a po čaji ho sám rychle
+vyzval, aby dámám předčítal. Pan Collins ochotně souhlasil, a tak mu
+přinesli knihu. Jakmile ji však spatřil (všechno naznačovalo, že je
+půjčena z veřejné knihovny), ucouvl a s omluvami vysvětloval, že romány
+on nečte. Kitty na něho vyvalila oči, Lydia se hlasitě podivila.
+Přinesli tedy jiné
+
+knihy a po delších úvahách si zvolil Fordyceova Kázání. Lydia zalapala
+po dechu, když
+
+svazek otevřel, a sotva dočetl slavnostním a velmi monotónním hlasem
+třetí stránku, přerušila ho slovy:
+
+„Jestlipak víte, matinko, že pan strýček Philips chce propustit
+Richarda, a jestli to udělá, nastoupí Richard u plukovníka Forstera.
+Paní tetinka mi to sama v sobotu řekla. Zajdu zítra do Merytonu a zeptám
+se, jak to dopadlo, a kdy se vrátí pan Denny z Londýna.“ Obě starší
+sestry napomenuly Lydii, aby držela jazyk za zuby, avšak pan Collins,
+hluboce uražen, odložil knihu a pravil:
+
+„Již častěji jsem postřehl, že kniha vážnějšího zaměření zpravidla mladé
+dámy nezajímá, ač
+
+byla psána jen a jen pro jejich dobro. Přiznávám, že mě to překvapuje -
+neboť nic jim nemůže být tak ku prospěchu jako poučení. Nebudu se však
+již déle milé sestřence vnucovat.“ Nato se obrátil k panu Bennetovi a
+vyzval ho, aby si zahráli v kostky. Pan Bennet souhlasil a poznamenal,
+že činí moudře, když nechá děvčata, aby se zabavila po svém vlastním
+pošetilém způsobu. Paní Bennetová i její dcery se zdvořile omlouvaly, že
+ho Lydia přerušila, slibovaly, že se to už nestane, vrátí-li se ke
+čtení; pan Collins je sice nejprve ujistil, že se na sestřenku nehněvá,
+že její chování nepovažuje za urážku své osoby, ale pak se usadil s
+panem Bennetem u jiného stolku a připravil se ke hře.
+
+Pan Collins neměl rozumu nazbyt a macešství přírody u něho příliš
+nevyvážilo ani vzdělání, ani společenská uhlaze-nost; většinu života
+strávil se svým otcem, negramotným, lakomým uzurpátorem, a třebaže
+studoval na universitě, skládal pouze zkoušky a nezískal tam žádné
+
+užitečné známosti. Otec ho držel zkrátka a vychoval ho tak původně k
+velké pokoře, kterou však nyní už značně zastínilo sebevědomí ducha
+zaostalého a málo používaného a pocity vyplývající z náhlého a
+nečekaného blahobytu. Šťastnou náhodou se nachomýtl lady Catherine de
+Bourghové právě ve chvíli, kdy se uvolnila hunsfordská fara; úcta k
+jejímu vznešenému rodu, zbožný obdiv, s nímž vzhlížel ke své mecenášce,
+spolu s velikým sebevědomím a značnou důvěrou ve své teologické
+vědomosti i schopnosti vládnout farnosti co její duchovní pastýř - to
+vše se v něm spojilo v povahu pyšnou i otrockou, domýšlivou i poddajnou
+zároveň. Jelikož teď získal slušné obydlí a víc než dostatečný příjem,
+chtěl se oženit a s longbournskou rodinou se chtěl smířit hlavně proto,
+že si zamýšlel vybrat za ženujednu z Bennetovic dcer, shledá-li je
+skutečně tak milé a půvabné, jak se o nich všeobecně říkalo. Tímto
+způsobem hodlal děvčata odškodnit - vynahradit jim, že zdědí
+
+panství jejich otce, a považoval to za záměr výborný, chvályhodný a
+bohabojný, i mimořádně
+
+laskavý a nesobecký ze své strany.
+
+Své úmysly nezměnil, když sestřenky spatřil na vlastní oči. Krásná tvář
+Jane Bennetové ho v jeho odhodlání utvrdila a podpořila zásadu o
+přednosti prvorozených; první večer padla volba na ni. Nazítří ráno však
+došlo ke změně, již způsobilo čtvrthodinové téte á téte s paní
+
+Bennetovou před snídaní; řeč se nejprve točila kolem jeho fary, nato
+sejí samozřejmě přiznal, že by pro ni rád v Longbournu našel paní, což
+ona přijala se souhlasným úsměvem a povšechným povzbuzením, avšak
+zároveň vyloučila právě tu Jane, kterou měl na mysli. „Za mladší dcery
+nemůže mluvit - není s to mu s určitostí nic říci - neví o žádných
+závazcích - ale nejstarší dcera - musí se mu o tom koneckonců zmínit -
+cítí, že mu
+
+to musí naznačit - se pravděpodobně co nejdříve zasnoubí.“
+
+Pan Collins tedy nepotřeboval než zaměnit Jane za Elizabeth - což mu
+nezpůsobilo žádné
+
+těžkosti, a paní Bennetová kula železo, dokud bylo žhavé. Elizabeth
+stejně následovala Jane co do pořadí i co do krásy, a tak ji tedy
+nahradila ona.
+
+Paní Bennetová se radostně upjala k jeho záměru, doufala, že bude mít
+vkrátku dvě dcery vdané, a člověk, jemuž ještě včera nemohla přijít na
+jméno, se nyní hřál na výsluní její přízně. Nezapomnělo se na Lydiin
+úmysl vypravit se do Merytonu, všechny sestry krom Mary se chystaly jít
+také a pan Bennet vyzval hosta, aby dívky doprovodil; stál totiž velice
+o to, aby se ho zbavil a mohl se nerušené uchýlit do své pracovny, kam
+ho pan Collins následoval hned po snídani údajně proto, aby se tam
+trvale usadil s jedním z nejtlustších svazků z knihovny, ale ve
+skutečnosti panu Bennetovi neustále vykládal o svém domě a zahradě v
+Hunsfordu. Taková situace vyváděla pana Benneta docela z míry. Byl
+zvyklý mít ve své pracovně klid a pokoj; byl připraven na pošetilosti a
+bláznivé nápady ve všech ostatních místnostech v domě, jak jednou sdělil
+Elizabeth, ale sem jim unikal, a proto s takovou ohleduplností doporučil
+panu Collinsovi, aby se šel projít s jeho dcerami, a pan Collins, jenž
+byl ve skutečnosti jistě
+
+lepší chodec než čtenář, s velkou chutí zaklapl tlustý svazek a vydal se
+ven. Cesta do Merytonu jim uběhla za nabubřelých nicotností z jeho
+strany a zdvořilých odpovědí
+
+jeho sestřenek. Jakmile vkročili do městečka, přestal pro mladší sestry
+existovat. Šmejdily očima na všechny strany, nejdou-li někde důstojníci,
+a z této činnosti je nemohlo vyrušit nic méně důležitého než skutečně
+elegantní klobouk nebo mušelín úplně nového vzorku za výlohou.
+
+Krátce nato se objevil na druhé straně chodníku vznešeně vyhlížející
+pán, který na sebe rázem soustředil zájem všech mladých dam. Jeho ještě
+neznaly, zato důstojník, s nímž korzoval, byl právě onen pan Denny, na
+jehož návrat z Londýna se přišla Lydia pozeptat, a ten sejim uklonil.
+Všechny upoutal zjev neznámého, všechny uvažovaly, kdo by to mohl být, a
+Kitty s Lydií, pevně odhodlány to za každou cenu zjistit,
+
+vykročily v čele ostatních přes ulici pod záminkou, že chtějí vejít do
+obchodu na protější
+
+straně, a šťastnou náhodou vstoupily na chodník v tom okamžiku, kdy oba
+pánové na zpáteční
+
+cestě dospěli právě do stejného bodu. Pan Denny se hned zastavil na kus
+řeči a požádal o dovolení, abyjim směl představit svého přítele pana
+Wickhama, jenž s ním včera přijel z Londýna proto, aby k jeho velké
+radosti rozmnožil řady jejich pluku. Takže bylo všechno v nejlepším
+pořádku, neboť cizímu pánovi chyběly k dokonalosti už jen důstojnické
+
+nárameníky. Jeho zjev mluvil pro něj, byl to člověk po všech stránkách
+neobyčejně přitažlivý, urostlý, s krásnými rysy a uhlazenými způsoby. Po
+představení projevil lichotivou ochotu se bavit - a přitom způsobem
+naprosto korektním a nestrojeným; všichni tu spolu stáli a příjemně
+
+rozmlouvali, dokud je nevy-rušil klapot koň-ských kopyt a nespatřili
+Darcyho s Bingleym na koni. Jakmile rozeznali dámy v hloučku, zamířili
+přímo k nim a zdvořile je pozdravili. Hlavním mluvčím byl Bingley,
+hlavním předmětem pozornosti slečna Bennetová. Pravil, že je právě na
+cestě do Longbournu, aby se pozeptal, jak se jí daří. Pan Darcy to
+úklonou potvrdil, a zrovna si umiňoval, že nesmí mít oči jen pro
+Elizabeth, když tu upoutal jeho pozornost cizí
+
+muž, a Elizabeth, která náhodou v té chvíli k oběma vzhlédla, užasla,
+jak na ně to setkání
+
+zapůsobilo. Oba změnili barvu, jeden zbledl, druhý zrudl. Pan Wickham se
+za několik okamžiků dotkl okraje klobouku - kterýžto pozdrav pan Darcy
+sotva znatelně opětoval. Co to má znamenat? Nedovedla si to vysvětlit,
+nedovedla potlačit svou zvědavost. Po chvíli se pan Bingley, jenž zřejmě
+nepostřehl, co se přihodilo, rozloučil a pokračoval s přítelem v cestě.
+
+Pan Denny s panem Wickhamem doprovodili slečny až k Philipsovým před dům
+a tam se s úklonou rozloučili, třebaže slečna Lydia velice naléhala, aby
+šli dál, a třebaže se paní
+
+Philipsová vyklonila z okna v salóně a hlasitě pozvání opakovala.
+
+Paní Philipsová vždycky neteře ráda viděla a obzvláště vítala obě
+starší, které u ní v poslední
+
+době nebyly; výmluvně jim líčila, jak ji překvapilo, že se tak nečekaně
+vrátily domů, což by byla ani nevěděla, neboť nepřijely Bennetovic
+kočárem, kdyby nebyla náhodou potkala na ulici famula pana Jonese a ten
+jí neřekl, že nemají posílat žádnou medicínu do Netherfieldu, protože
+slečny Bennetovy už odjely; načež věnovala pozornost panu Collinsovi,
+jehož jí Jane představila. Přijala ho s vybranou zdvořilostí, což jí on
+v míře ještě hojnější opětoval, omlouval se, že k ní vtrhl, aniž měl tu
+čest ji znát, osměluje se však doufat, že mu to nebude mít příliš za zlé
+vzhledem k jeho příbuzenským svazkům s mladými dámami, díky nimž má to
+potěšení před ní stanout. Paní Phi-lipsová byla úplně překonána tak
+nebetyčně dokonalými způsoby, avšak zájem o jednoho cizího pána
+vystřídalo brzy vzrušení a dotazy ohledně
+
+druhého; nemohla o něm bohužel sdělit neteřím nic víc než to, co už
+věděly, že ho totiž
+
+přivezl pan Denny z Londýna a že má sloužit u domobraneckého pluku jako
+poručík. Pozoruje ho už dobrou hodinu, pravila, jak se prochází po ulici
+sem a tam, a kdyby se byl pan Wickham znovu objevil na scéně, byly by se
+Kitty s Lydií jistě nadále zaměstnávaly stejně; naneštěstí však prošlo
+pod oknem pouze několik jiných důstojníků, kteří se ve srovnání s novým
+objevem náhle jevili jen jako „nezajímaví hlupáci“. Neteří z nich měli
+přijít k Philipsovým druhý den na večeři a paní tetinka slíbila, že
+vyšle svého manžela, aby se s panem Wickhamem seznámil a rovněž ho
+pozval, dostaví-li se v plném počtu i Longbournští. S tím všichni
+souhlasili a paní Philipsová prohlásila, že se jen trochu pobaví a
+zasmějí nad lotem a pak že jim nachystá něco teplého k večeři. Vyhlídka
+na takový zážitek všechny rozveselila a loučili se tedy v růžové náladě.
+Pan Collins se ještě jednou omluvil, než vykročil z pokoje, a dostalo se
+mu stejně zdvořilého ujištění, že omluv není třeba. Na zpáteční cestě
+vylíčila Elizabeth Jane, čeho byla svědkem při setkání obou pánů. Jane
+by byla brala v ochranu jednoho nebo druhého, případně oba, kdyby se
+bylo zdálo, že se něčeho nechvályhodného dopustili, nedovedla si však
+jejich zvláštní počínání vysvětlit o nic víc než
+
+její sestra.
+
+Doma se pan Collins velmi zavděčil paní Bennetové tím, že velebil
+zdvořilé přijetí a způsoby paní Philipsové. Tvrdil, že krom lady
+Catherine a její dcery se ještě nesetkal s tak společenskou dámou, neboť
+ho nejen přijala nesmírně milostivě, ale nadto ho výslovně
+
+pozvala druhý den na večeři, přestože do té chvíle neměl tu čest ji
+znát. Jistě to lze zčásti přičítat jeho vztahům k rodině Bennetových,
+avšak stejně se k němu ještě v životě nikdo nechoval tak pozorně.
+
+Jelikož nebylo námitek proti tomu, co si omladina domluvila s paní
+tetinkou, a úzkostlivý pan Collins, jenž pro samé ohledy nechtěl nechat
+manžele Bennetovy samotné ani jeden večer během své návštěvy, narazil na
+skálopevný protichůdný názor, dovezl ho kočár s pěti sestřenkami v
+patřičnou dobu do Merytonu; když děvčata vstoupila do salónu,
+vyposlechla s radostí zprávu, že pan Wickham přijal strýčkovo pozvání a
+že se už dostavil. Po tomto sdělení se všichni rozesadili a pan Collins,
+jenž měl možnost se v klidu porozhlédnout a obdivovat, byl natolik
+uchvácen rozlohou bytu a zařízením, že si - podle vlastních slov -
+připadal, jako by se octl v malém ranním salónku na Rosingsu, kde
+panstvo v létě snídává; tímto příměrem se paní Philipsové zprvu příliš
+nezavděčil, avšak když jí náležitě
+
+vysvětlil, co je to rosingský zámek a kdo je to jeho majitelka - když
+vyposlechla popis jednoho z přijímacích salónů lady Catherine a
+dozvěděla se, že pouze komín od krbu přišel na osm set liber - pak
+teprve ocenila, jakou poklonu jí složil, a nebyla by se už bránila ani
+porovnání se zámeckým pokojem pro služku.
+
+Až do chvíle, kdy vstoupili pánové, zaměstnával pan Collins svou
+hostitelku blaženým líčením lady Catherine i jejího sídla v celé jejicH
+velikoleposti, přerušovaným jen občasnou pochvalnou zmínkou o jeho
+vlastním skromném obydlí a o tom, jak šije přestavuje a zařizuje. Paní
+Philipsová mu s velkým zájmem popřávala sluchu, měla o něm čím dál tím
+lepší mínění
+
+a dospívala k pevnému odhodlání, že o tom
+
+při první příležitosti dopodrobna zpraví všechny sousedky. Dívkám, které
+neměly chuť
+
+poslouchat bratrancovy řeči a mohly tedy jen vyjadřovat přání, aby tu
+byl klavír, a prohlížet si nevalné kameninové ozdoby vlastní výroby na
+římse u krbu, připadalo čekání nesnesitelně
+
+dlouhé. Přece však jednou skončilo. Páni se blížili, a když pan Wickham
+vstoupil, uvědomila si Elizabeth, že obdiv“ s nímž na něho při prvním
+setkání hleděla a od té doby na něho myslela, je ve všech směrech zcela
+oprávněný. Důstojníci domobraneckého regimentu byli vůbec mimořádně
+slušní a přijatelní chlapíci, a nejlepší z nich byli právě přítomní,
+avšak pan Wickham je všechny zastiňoval svým zjevem, postavou, způsoby,
+chůzí, právě tak jako oni zastiňovali širokolícího, břichatého strýce
+Philipse, z něhož táhlo portské, jak za nimi vstoupil do pokoje.
+
+Pan Wickham byl ten šťastný, na něhož se upíral snad každý ženský
+pohled, a Elizabeth byla ta šťastná, po jejímž boku nakonec usedl; a
+zapředl rozhovor způsobem tak přátelským - ač se jeho slova týkala jen
+deštivé noci a pravděpodobnosti, zda vlhké období ještě potrvá, že
+Elizabeth pochopila, jak zcela všednímu, nudnému, fádnímu tématu může
+obratný řečník dodat na zajímavosti.
+
+S takovými soky, jako byl pan Wickham a důstojníci, nemohl ovšem pan
+Collins soupeřit o pozornost dam, vedle nich klesl do nicoty a pro
+děvčata přestal vůbec existovat; avšak paní
+
+Philipsová mu tu a tam dobrotivě popřála sluchu a díky její hostitelské
+pozornosti byl ze všech nejhojněji zásobován kávou a bábovkou.
+
+Když přišly na pořad karetní stolky, měl příležitost prokázat jí
+protislužbu tím, že zasedl k partii whistu.
+
+„Nehraji dosud příliš dobře,“ pravil, „avšak rád se pocvičím, neboť to
+při svém postavení - „ Paní Philipsová mu byla velmi zavázána, že
+doplnil počet hráčů, ale neměla čas vyslechnout celé zdů-vodnění až do
+konce.
+
+Pan Wickham whist nehrál a byl dchotně a s radostí uvítán u druhého
+stolu, kde zaujal místo mezi Elizabeth a Lydií. Nejprve se octl v
+nebezpečí, že ho zcela uchvátí Lydia, neboť jejímu jazýčku se málokdy
+našel soupeř, jenže stejně hbitá byla i v lotu a brzy ji oblíbená hra
+zaujala natolik, že dychtivě
+
+sázela a hlásila se o výhry a nikomu nevěnovala zvláštní pozornost. Pan
+Wickham měl tedy možnost bavit se s Elizabeth, pokud jim to hra
+dovolovala, a Elizabeth mu s potěšením naslouchala, ač měla pramálo
+naděje, že se od něho dozví to, co by ji bylo zajímalo nejvíc, totiž
+něco o jeho vztahu k panu Darcymu. Neodvažovala se ani zmínku o něm
+utrousit. Její
+
+zvědavost však byla nečekaně uspokojena. Pan Wickham o tom začal sám.
+Zeptal se, jak daleko je z Merytonu do Netherfieldu, a když mu to
+pověděla, dotázal se váhavě, jak dlouho už tam pan Darcy dlí.
+
+„Snad měsíc,“ pravila Elizabeth, a jelikož nechtěla toto téma ještě
+opustit, dodala: „Slyšela jsem, že má v Derbyshiru značný majetek.“
+
+„Ano,“ pravil Wickham, „má nádherné panství. Vynáší mu ročně čistých
+deset tisíc. Nenašla byste nikoho, kdo by vám o tom mohl poskytnout
+přesnější údaje než já, neboť jsem byl s touto rodinou zvláštním
+způsobem ve styku od útlého dětství.“
+
+Elizabeth nepotlačila výraz údivu.
+
+„Takové tvrzení vás asi překvapuje, slečno Bennetová, neboťjste
+pravděpodobně postřehla, jak chladnějsme se včera pozdravili. Stýkáte se
+s panem Darcym často?“
+
+„častěji, nežje mi milé,“ zvolala Elizabeth procítěně. „Žila jsem s ním
+čtyři dny pod jednou střechou a byl mi velmi nesympatický.“
+
+„Nemohu vám tento názor potvrdit ani vyvracet. Nejsem k tomu oprávněn.
+Znám ho už příliš
+
+dlouho a příliš dobře, abych ho mohl posuzovat spravedlivě. Nedokázal
+bych zůstat nestranný. Domnívám se však, že vaše mínění by většinu lidí
+překvapilo - a snad byste se k němu také jinde nedoznala tak otevřeně.
+Tady jste v kruhu rodinném.“
+
+„Ujišťuji vás, že bych se k svým názorům doznala stejně otevřeně jako
+zde v kterékoli sousední rodině kromě na Netherfieldu. Pan Darcy není v
+Hertfordshiru vůbec oblíben. Pobouřil kdekoho svým povýšeným
+vystupováním. Nikdo vám o něm neřekne nic příznivějšího.“
+
+„Nemohu předstírat, že mě to mrzí,“ řekl Wickham po krátkém odmlčení.
+„Každému, tedy i jemu, se má dostat ocenení podle zásluhy, avšakjemu se
+to, pokud vím, často nestává. Lidé
+
+bývají zaslepeni jeho bohatstvím a urozeností, anebo je zastraší svými
+vznešenými a panovačnými způsoby, takže o něm soudí tak, jak si on sám
+přeje být posuzován.“
+
+„Já ho znám sice jen povrchně, ale považuji ho za člověka s velmi
+nepříjemnou povahou.“ Wickham jen zavrtěl hlavou.
+
+„Rád bych věděl,“ pravil při další příležitosti, „hodlá-li pobývat v
+těchto končinách ještě delší
+
+dobu.“
+
+„To nevím, ale neslyšela jsem v Netherfieldu nic o tom, že by se chystal
+odjet. Doufám, že vaše plány, týkající se zdejšího pluku, nebudou
+ovlivněny jeho pobytem na Netherfieldu.“
+
+„Ach ne, to ne - já před ním utíkat nemusím. Bude-li si přát, aby mě
+neměl na očích, musí
+
+odjet on. Nejsme spolu zadobře, každé setkání s ním je pro mne utrpením,
+ale nemám důvod, proč bych se mu měl vyhýbat, kromě toho, co může zvědět
+celý svět - že se ke mně zachoval velice špatně a že bohuželje takový,
+jaký je. Starý pan Darcy, jeho otec, dej mu pámbůh věčnou slávu, byl
+nejlepší člověk na světě, slečno Bennetová. Nikdo to se mnou nikdy
+nemyslel tak dobře jako on a já nemohu ani pohlédnout na mladého pana
+Darcyho, aby mi tisíce krásných vzpomínek nedrásalo duši. Zachoval se ke
+mně neslýchané, avšak věřím upřímně, že bych mu dokázal odpustit všechno
+jiné spíš než to, že zklamal přání svého otce a znesvětil jeho památku.“
+
+Elizabeth zajímala tato záležitost čím dál tím víc a poslouchala s
+napjatou pozorností, avšak taktně se nevyptávala.
+
+Pan Wickham se rozhovořil o obecnějších věcech, o Mery-tonu a jeho
+okolí, o společenském životě. Zdálo se, že vše, co dosud viděl, na něho
+udělalo nejlepší dojem a zvláště nešetřil decentními, leč nezastřenými
+poklonami na adresu mery-tonské společnosti.
+
+„Těšil jsem se, že budu často pobývat ve společnosti, v dobré
+společnosti, a hlavně z tohoto důvodu jsem vstoupil do domobrany. Věděl
+jsem, že jde o proslulý pluk, kde se příjemně
+
+slouží, a přítel Denny mě zlákal tím, jak mi líčil jeho nynější
+stanoviště a lichotivou pozornost a vynikající známosti, jichž se jim v
+Merytonu dostalo. Přiznám se vám, že se bez společnosti neobejdu. Poznal
+jsem už v životě lecjaká
+
+zklamání a mám povahu, která nesnáší osamělost. Musím se nějak zaměstnat
+a žít mezi lidmi. Nezamýšlel jsem dát se na vojnu, ale vlivem okolností
+jsem si zvolil tuto dráhu. Měl jsem se stát sluhou božím - připravoval
+jsem se na to od dětství - a dnes bych byl usazen na krásné
+
+faře s tučnou prebendou, kdyby se to bylo zlíbilo pánovi, o němž jsme
+právě hovořili.“
+
+„Skutečně?“
+
+„Ano - nebožtík pan Darcy ve své poslední vůli stanovil, že mám dostat
+nejlepší faru na jeho panství, jakmile se uvolní. Byl mi za kmotra a měl
+mě nesmírně rád. Jeho dobrota se ani slovy vylíčit nedá! Chtěl mě dobře
+zaopatřit a jistě se domníval, že tak učinil, ale když se fara uvolnila,
+dostal ji někdo jiný.“
+
+„Dobrý bože!“ zvolala Elizabeth, „jak je to možné? Cožpak to jde, nedbat
+poslední vůle? Proč
+
+jste si nepodal žalobu?“
+
+„Příslušná pasáž byla v poslední vůli formulována trošinku nejasně,
+takže jsem se nemohl dovolávat zákonů, čestný člověk nemohl mít pochyb o
+úmyslech starého pána, leč panu Darcymu se zlíbilo o nich pochybovat -
+nebo šije vykládat jako přání závislé na jistých okolnostech - a tvrdil,
+že jsem pozbyl veškerých nároků pro svou lehkomyslnost a výstřednosti -
+to už se vždycky něco najde. Jisté je, že se fara před dvěma lety
+uvolnila, právě
+
+když jsem dosáhl věku, abych mohl být vysvěcen, a zeji dostal jiný; a
+stejně jisté je, že si nemohu nic vyčítat, a nevím, co bych byl provedl,
+abych si tohle zasloužil. Jsem člověk temperamentní a neopatrný, snad
+jsem mu někdy řekl do oči příliš otevřeně, co si o něm myslím. Ničeho
+horšího si nejsem vědom. Pravda, máme zcela protichůdné povahy a on mě
+
+nenávidí.“
+
+„Neslýchané! Zasloužil by veřejně zostudit.“
+
+„Dříve nebo později tomu jistě neujde - avšak nikoli Z mého popudu.
+Dokud je mi drahá
+
+památka jeho otce, nemohu se mu postavit ani odhalit jeho pravou tvář.“
+Za tato slova si ho Elizabeth vážila, a když je říkal, připadal jí
+krásnější než dřív.
+
+„Ale co ho k tomu vedlo?“ zeptala se po chvíli. „Z jakého důvodu se k
+vám zachoval tak krutě?“
+
+„Cítí ke mně nenávist - nenávist, jejíž původ musím do
+
+jisté míry hledat v žárlivosti. Kdyby si mě nebyl zesnulý pan Darcy
+tolik oblíbil, byl by mě
+
+jeho syn snášel lépe: ale vřelé city, které ke mně pan Darcy starší
+choval, ho popuzovaly a dráždily, pokud vím, již od útlého věku. Neměl
+na to povahu, aby v tomhle snesl soka, - soka, jemuž byla často dána
+přednost.“
+
+„Nepokládala jsem pana Darcyho za tak špatného - ačkoli mi nebyl
+sympatický, nemyslela jsem si o něm nic zlého. Měla jsem jen dojem, že
+pohrdá svými bližními bez rozdílu, avšak nenapadlo mě, že by se dokázal
+snížit k tak zlomyslné pomstě, k takové nespravedlnosti, k takové
+nelidskosti jako vůči vám.“
+
+Na chvíli se zabrala do úvah a pak znovu navázala řeč: „Vzpomínám si
+však, jak se jednoho dne v Netherřieldu honosil nesmiřitelností svého
+hněvu a neschopností odpouštět. Musí mít hroznou povahu.“
+
+„V tomto případě si nechci osobovat právo soudit,“ odvětil Wickham.
+„Sotva bych to dokázal nezaujatě.“
+
+Elizabeth se znovu hluboce zamyslila a pak zauvažovala nahlas: „Že se
+mohl tak zachovat ke kmotřenci, k příteli, k oblíbenci svého otce!“ Byla
+by mohla dodat: „A k mládenci jako vy, který už svým zjevem vzbuzuje
+sympatie na první pohled!“ avšak spokojila se stylizací:
+
+„Vždyť jste spolu vyrůstali od dětských střevíčků, ve stejném prostředí,
+jak jste mi, nemýlímli se, vyprávěl, a všechno vás muselo sbližovat!“
+
+„Narodili jsme se ve stejné farnosti, v jednom zámeckém parku, dětství
+jsme valnou většinou strávili spolu, bydleli jsme pod jednou střechou,
+stejně jsme se zabavovali, rodiče o nás stejně
+
+pečovali. Můj otec zprvu zastával to povolání, jehož je váš pan strýček
+tak vynikajícím představitelem, avšak vzdal se vlastní praxe, aby mohl
+být užitečný panu Darcymu, a věnoval se pak zcela správě darcyovského
+panství. Pan Darcy si ho velice vážil a pokládal ho za svého blízkého,
+důvěrného přítele. Často prohlašoval, zeje mému otci velmi zavázán za
+to, jak pečlivě řídí jeho hospodářství, a když otec ležel na smrtelném
+loži a on mu dobrovolně
+
+sliboval, že se o mne postará, vedla ho k tomu jistě stejně vděčnost k
+němu jako náklonnost ke mně.“
+
+„Neuvěřitelné!“ zvolala Elizabeth. „A neslýchané! Divím se, že ho aspoň
+jeho známá pýcha nepřiměla, aby se s vámi spravedlivě vyrovnal. Že aspoň
+kvůli tomu, když už ne pro nic jiného, není příliš povznesen nad podvod
+- neboť jinak to nazvat nelze.“
+
+„Je to skutečně s podivem, neboť téměř všechno jeho počínání je řízeno
+pýchou - a pýcha mu už často byla dobrým rádcem. Poutá ho k ctnosti úže
+než kterákoli jiná vlastnost. Jenže nikdo z nás nejedná podle stále
+stejné šablony a v mém případě působily ještě mocnější podněty než
+
+pýcha.“
+
+„Cožpak ho taková odsouzeníhodná vlastnost jako pýcha mohla někdy vést k
+dobrému?“ •
+
+„Ale ano. Často se z té příčiny zachoval velkomyslně a štědře -
+neskrblil penězi, stavěl na odiv svou pohostinnost, pomáhal svým
+deputátníkům, ulehčoval chudým. To všechno způsobuje rodinná pýcha,
+synovská pýcha - neboť on je velmi pyšný na to, co jeho nebožtík otec
+dokázal. Mocně ho podněcuje snaha neposkvrnit svéjméno, neztratit oblibu
+mezi lidem, uchovat vliv Pemberley. Je také pyšný na svou sestru, do
+jisté míry ji snad i miluje, a proto se o ni laskavě a pečlivě stará:
+všichni ho chválí jako dobrého a pozorného bratra.“
+
+„Jaká je ta slečna Darcyová?“
+
+Potřásl hlavou. „Rád bych o ní řekl jen to nejlepší. Bolí mě srdce,
+mám-li o někom z Darcyových mluvit jinak než s uznáním. Avšak ona se
+příliš podobá bratrovi, je nadmíru pyšná. Jako malá holčička byla
+rozkošná, přítulná; oblíbila si mě a já ji dlouhé hodiny bavil svými
+kousky. Avšak nyní jsme se odcizili. Je krásná, je jí asi patnáct nebo
+šestnáct, a pokud vím, je všestranně vzdělaná. Od smrti svého otce žije
+v Londýně pod péčí a ochranou soukromé učitelky.“
+
+Dotkli se v rozhovoru ještě mnoha jiných námětů a mnohokrát se odmlčeli,
+až Elizabeth, která
+
+se nemohla nevrátit ještě jednou k počáteční rozmluvě, pravila:
+
+„Udivuje mě, že se tak důvěrně spřátelil s panem Bingleym! Jak se může
+ten dobrosrdečný
+
+pan Bingley, jenž se mi skutečně zdá sympatický, sblížit právě s takovým
+člověkem? Vždyť
+
+se k sobě vů-bec nehodí! - Znáte se s panem Bingleym?“
+
+„Ne, neznám.“
+
+„Je to velice družný, přívětivý, okouzlující člověk. Jistě ani netuší,
+jaký je pan Darcy ve skutečnosti.“
+
+„Snad to netuší - ale pan Darcy umí být příjemný, když mu na tom záleží.
+Schopnosti k tomu má. Nenajdete zábavnějšího společníka, uzná-li vás za
+hodná svého zájmu. Ve společnosti lidí
+
+z jeho společenských kruhů je zcela jiný než mezi méně majetnými. Pýchy
+se nikdy zcela nezbaví, avšak k boháčům je velkomyslný, spravedlivý,
+upřímný, rozumný, čestný a snad i přívětivý - podle té které peněženky a
+osobnosti.“
+
+Partie whistu brzy nato skončila, hráči se shromáždili u druhého stolu a
+pan Colfins zaujal místo mezi sestřenkou Elizabeth a paní Philipsovou.
+Posledně jmenovaná dáma se k němu obrátila s obvyklým dotazem, měl-li ve
+hře štěstí. Ukázalo se, že nikoli, že prohrál všechny partie; když však
+paní Philipsová vyjádřila své politování nad touto skutečností,
+ujišťoval ji s přehnaným důrazem, že mu na tom nezáleží, on že na
+penězích nelpí, a prosil ji, aby tomu nepřikládala význam.
+
+„Vím dobře, drahá madam,“ pravil, „že člověk, jenž usedá ke karetnímu
+stolku, je v jistém smyslu hříčkou náhody - a já zaujímám naštěstí
+takové postavení, že si kvůli pěti šilinkům nemusím dělat těžkou hlavu.
+Každý by to zajisté říci nemohl, avšak díky lady Catherine de Bourghové
+mi není třeba dbát na maličkosti.“
+
+Tato slova upoutala zájem pana Wickhama, i pozoroval chvíli pana
+Collinse a pak se zeptal tiše Elizabeth, je-li její příbuzný přítelem
+rodiny de Bourghových.
+
+„Lady Catherine de Bourghová ho nedávno přijala do svých služeb,“
+odvětila. „Nemám tušení, jak se mu dostalo té cti, ale určitě ji nezná
+dlouho.“
+
+„Víte ovšem, že lady Anně Darcyová byla sestrou lady Catherine de
+Bourghové, a že je tudíž
+
+pan Darcy synovcem lady Catherine.“
+
+„Ne, to jsem nevěděla. Není mi nic známo o příbuzenstvu lady Catherine,
+slyšela jsem. o ní
+
+předevčírem poprvé v životě.“
+
+„Její dcera, slečna de Bourghová, bude bohatá dědička
+
+a všeobecně panuje přesvědčení, že ona a její bratranec obě panství
+spojí.“ Toto sdělení vyvolalo úsměv na Elizabethině tváři při pomyšlení
+na chudinku slečnu Bingleyovou. Marné jsou tedy její úsluhy, marná a
+zbytečná náklonnost k jeho sestře i projevy obdivu k němu samému, je-li
+již předurčen jiné.
+
+„Pan Collins,“ pravila, „velebí lady Catherine i její dceru, kudy chodí,
+avšak podle některých věcí, co o ní vyprávěl, jsem nabyla dojmu, že se
+nechává strhnout svou vděčností a že jeho mecenáška je ve skutečnosti
+arogantní a sobecká osoba.“
+
+„Myslím, že se vůbec nemýlíte,“ odvětil Wickham, „neviděl jsem ji už
+řadu let, ale velmi dobře se pamatuji, že jsem ji nikdy neměl rád a že
+se chovala vždy panovačně a beztaktně. Říkává se o ní, zeje nadmíru
+chytrá a rozumná, avšak já se domnívám, že tuto reputaci získala jednak
+díky svému rodu a bohatství, pak díky svému vladařskému vystupování, a
+konečně
+
+vlivem svého pyšného synovce, jenž předpokládá, že každý z jeho blízkých
+je nadán mimořádnými duševními schopnostmi.“
+
+Elizabeth uznala, že jeho vysvětlení zní velmi pravděpodobně, a bavili
+se spolu dál k oboustranné spokojenosti, dokud večeře neukončila karetní
+partie a nedala příležitost i ostatním dámám podílet se na dvornosti
+pana Wickhama. Při bujarém stolování u Philipsových se sotva dalo
+duchaplně konverzovat, avšak jeho způsoby našly zalíbení v očích všech.
+Cokoli řekl, bylo řečeno dobře, cokoli učinil, učinil s půvabem. Než
+večírek skončil, měla ho Elizabeth plnou hlavu. Celou cestu domů
+nemyslela než na pana Wickhama a na to, co jí vykládal, neměla však
+vůbec možnost se o něm zmínit, neboť Lydia a pan Collins nedokázali být
+ani chvilku zticha. Lydia brebentila stále o lotu, kolikrát vyhrála a
+kolikrát prohrála, a než pan Collins stačil vypovědět, jak si váží
+přátelského přijetí manželů
+
+Philipsových, než znovu kdekoho ujistil, že si ze své prohry v kartách
+vůbec nic nedělá, než
+
+vypočítal všechny chody večeře a několikrát se omluvil, že se sestřenky
+kvůli němu musí
+
+tísnit, stál už kočár dávno před vraty v Longbournu.
+
+Nazítří svěřila Elizabeth Jane, co se odehrálo mezi ní a panem
+Wickhamem. Jane ji vyslechla s údivem a starostlivým zájmem - nemohla se
+smířit s myšlenkou, že by byl pan Darcy tak málo hoden přátelství pana
+Bingleyho; na druhé straně však při své povaze nedokázala pochybovat o
+věrohodnosti na pohled tak sympatického mladého muže, jako byl Wickham.
+Pouhá možnost, že byl skutečně vystaven takovému protivenství, v ní
+vzbuzovala vřelý
+
+soucit, a tak nezbývalo než si zachovat dobré mínění o obou, obhajovat
+každého zvlášť a přičíst na vrub náhodě a omylu to, co se nedalo
+vysvětlit jinak.
+
+„Jsem přesvědčena, že se oba stali obětí nedorozumění,“ pravila. „Jak k
+tomu došlo, to nemůžeme tušit. Snad zasáhl nějaký prostředník tak, že se
+jeden druhému jevili v klamném světle. Nemůžeme si, krátce a dobře,
+domýšlet, jaké příčiny a okolnosti je znesvářily, aniž na toho či onoho
+svalíme odpovědnost.“
+
+„V tom máš tedy pravdu - ale jsem jen zvědavá, jak obhájíš ty
+prostředníky, co do té
+
+záležitosti zasahovali, milá Jane. Je třeba si něco vymyslet, neboť
+jinak budeme muset někoho odsoudit.“
+
+„Vysmívej se mi, jak chceš, já proto od svého neustoupím. Jen považ,
+drahá Lízinko, jaké
+
+podivné světlo by to vrhlo na pana Darcyho, kdyby se ukázalo, že se
+takhle zachoval k oblíbenci svého otce, jehož přislíbil zaopatřit. To je
+vyloučené. Nikdo, komu lidskost není
+
+cizí, kdo má úctu sám před sebou, by toho nebyl schopen. Cožpak by se v
+něm jeho důvěrní
+
+přátele'-mohli tak strašně mýlit? - Ne, to ne!“
+
+„Dovedu si mnohem spíše představit, že bylo zneužito důvěry pana
+Bingleyho, než že by si byl pan Wickham vymyslel takovou historku, jako
+mi včera o sobě vyprávěl; měl pohotově
+
+fakta, všechno. Pan Darcy ji ostatně může vyvrátit, není-li pravdivá.
+Ale říkal to s tak upřímným pohledem!“ „Je to těžká věc - hrozná. Jeden
+neví, co si o tom myslet.“ „Promiň, ale jeden ví přesně, co si o tom
+myslet.“
+
+Jane si však byla jista jen jedním - že se pan Bingley, bylo-li skutečně
+zneužito jeho důvěry - octne v trapné situaci, až se to rozkřikne.
+
+Rozhovor obou dívek, jenž se odehrával v parku, přerušil příjezd právě
+některých zúčastněných osob: pan Bingley se sestrami je přišli osobně
+pozvat na dlouho očekávaný
+
+nether-fieldský ples, který se měl konat příští úterý. Obě dámy vřele
+pozdravily svou drahou přítelkyni, tvrdily, že ji už neviděly dlouhé
+věky, a opětovně se dotazovaly, co dělala od té
+
+doby, kdy se rozloučily. Ostatním členům rodiny nevěnovaly téměř
+pozornost, paní
+
+Bennetovou přehlížely, pokud to jen šlo, s Elizabeth sotva prohodily pár
+slov, na ostatní
+
+vůbec nepromluvily. Zakrátko opět odjely - zvedly se tak rychle, že
+bratra úplně zmátly, a odspěchaly, jako by užuž chtěly být z dosahu
+zdvořilosti matky Bennetové. Netherfieldský bál byl pro všechny ženy v
+rodině představou nadobyčej lákavou. Paní
+
+Bennetová ráčila usoudit, že pan Bingley pořádá ples na počest její
+nejstarší dcery, a zvlášť jí
+
+polichotilo, zeje přišel pozvat osobně, místo aby poslal formální
+pozvánku. Jane si v duchu kreslila, jak krásný večer stráví ve
+společnosti obou svých přítelkyň, zahrnována pozornostmi jejich bratra;
+Elizabeth se těšila, že protančí noc s panem Wickhamem a že jí pan Darcy
+svými pohledy i chováním všechno potvrdí. Pro Catherine a Lydii
+nezáviselo štěstí ani tak na určité
+
+události nebo určité osobě, ačkoli obě, stejně jako Elizabeth, hodlaly
+tančit převážně s panem Wickhamem, nebyl to však jediný partner, jenž je
+mohl uspokojit, a ples je každopádně ples. Dokonce i Mary ujistila
+ostatní, zejí to není proti mysli.
+
+„Pokud mám pro sebe dopoledne, jsem spokojená,“ pravila. „Nepovažuji to
+za oběť, tu a tam si večer vyjít. Každý je společnosti něčím povinován:
+a kromě toho se i já přikláním k názoru, zeje ku prospěchu občas se
+pobavit a rozptýlit.“
+
+Elizabeth se vzhledem k této události zmocnilo takové rozjaření, že se
+dokonce ani nevyhýbala panu Collinsovi, ačkoli na něho jinak příliš
+často nepromluvila, a zeptala se ho, přijme-li pozvání pana Bingleyho, a
+zda bude v kladném případě pokládat za vhodné, aby se sám zúčastnil
+zábavy, dosti ji překvapilo, když zjistila, že proti tomu nemá výhrad,
+že hodlá
+
+tančit a vůbec se neobává nelibosti arcibiskupa ani lady Catherine de
+Bourghové.
+
+„Ujišťuji vás, že takovýto ples, pořádaný úctyhodným mladým pánem pro
+váženou společnost, nepokládám vůbec za nic špatného, jsou mi cizí i
+námitky proti tanci a doufám, že budu mít tu čest odvést do kola během
+večera všechny své půvabné sestřenky, a při této příležitosti bych chtěl
+poprosit vás, slečno Elizabeth, abyste mi zadala první dva kousky -
+věřím, že sestřenka Jane pochopí, proč jsem požádal první vás, a nebude
+si to vykládat jako projev neúcty ke své osobě.“
+
+Elizabeth byla dokonale zaskočena. Rozhodla se už, že zahájí ples s
+panem Wickhamem, a teď se jí uváže na krk pan Collins! Dosud nikdy se jí
+dobrá nálada tak nevyplatila. Nedalo se však nic dělat. Odsunula svou a
+Wickhamovu blaženost na dobu pozdější a přitakala panu Collinsovi, jak
+nejpřívětivěji dokázala. Jeho galantnost ji těšila tím méně, když ji
+napadlo, neskrývá-li se za ní něco víc. Poprvé jí svitlo podezření, že
+snad ona je ta vyvolená mezi sestrami, která se má stát paní na
+hunsfordské faře a zaskakovat do počtu u karetních stolků
+
+na rosingském zámku, nenaskytnou-li se vítanější hosté. A brzy se její
+neblahé tušení utvrdilo v jistotu, když viděla, jak je k ní čím dál
+pozornější, jak se často pokouší složit poklonu jejímu vtipu a
+temperamentu, a třebaže ji takovéto účinky jejího osobního kouzla víc
+překvapovaly, než těšily, matka Bennetová dávala jasně najevo, že jí je
+tento budoucí ženich velmi vítán. Elizabeth její narážky raději
+pomíjela, neboť si byla dobře vědoma, že jakákoli odpověď musí
+
+mít vzápětí vážné různice. Pan Collins ji třeba ani o ruku nepožádá, a
+dokud tak neučiní, je zbytečné mít kvůli němu mrzutosti.
+
+Nenaskytnout se takový důvod k přípravám a námět k rozhovorům, jako byl
+netherfieldský
+
+ples, byly by se mladší slečny Bennetovy octly v strašné situaci, neboť
+ode dne, kdy přišlo pozvání, až do dne, kdy se ples konal, trvaly takové
+lijáky, že se ani jednou nemohly vypravit do Merytonu. Nerozptýlila je
+tedy ani tetinka, ani páni dů-stojníci, ani novinky - vždyť i čajové
+růžičky pro tu událost musel přivézt posel.
+
+Rovněž Elizabethina trpělivost byla krutě zkoušena, když jí počasí zcela
+znemožnilo prohlubovat přátelství s panem Wickhamem, a nic než ples
+příští úterý by nebylo umožnilo Kitty s Lydií přečkat takový pátek,
+sobotu, neděli a pondělí.
+
+Až do chvíle, kdy Elizabeth vstoupila v Netherfieldu do salónu a marně
+se rozhlížela mezi červenokabátníky po panu Wickhamovi, jí ani na mysl
+nepřišlo, že by nemusel být přítomen. Věřila ve shledání s jistotou
+neotřesenou určitými úvahami, které by ji byly mohly docela logicky
+zviklat. Oblékla se pečlivěji než jindy a s velkým elánem se
+připravovala dobýt ty pozice v jeho srdci, které ještě nebyly ztečeny,
+přesvědčena, že jich nezbývá tolik, aby to nestačila během jednoho
+večera. Okamžitě však pojala strašlivé podezření, že ho pan Bingley
+opomněl, když zval důstojníky, aby vyhověl svému příteli, a třebaže se
+ukázalo, že to docela tak nebylo, potvrdil jeho nepřítomnost pan Denny,
+jeho přítel, na něhož se Lydia dychtivě
+
+obrátila, a sdělil jim, že pan Wickham musel včera odjet za obchodními
+záležitostmi do Londýna a že se ještě nevrátil, načež dodal s výmluvným
+úsměvem:
+
+„Nemyslím, že by se ty obchodní záležitosti nebyly daly odložit, kdyby
+se nebyl chtěl vyhnout jistému pánovi zde přítomnému.“
+
+Tento dodatek k jeho sdělení Lydia přeslechla, avšak Elizabeth neušel, a
+jelikož Darcy zavinil Wickhamovu nepřítomnost, viděla v tom nemalý
+důkaz, že se od prvopočátku nemýlila, a její
+
+antipatie k němu se tak vyhrotily právě prožitým zklamáním, že mu sotva
+dokázala jakžtakž
+
+slušně odpovědět na zdvořilé dotazy, s nimiž k ní vzápětí přikročil.
+Bude-li k Darcymu pozorná, vlídná a trpělivá, ublíží tím Wickhamovi.
+Byla odhodlána vůbec se s ním nebavit a odvrátila se od něho tak
+nemilostivě, že to div neodpykal ještě i Bingley, jehož zaslepená
+
+náklonnost ji dráždila.
+
+Avšak Elizabeth neměla v povaze dlouho se mračit, a třebaže pro ni byl
+večer zkažený, nesetrvala v špatné náladě příliš dlouho. Vylila si srdce
+Charlottě Lucasové, již celý týden neviděla, a brzy dokázala přejít v
+rozhovoru na svého podivného bratránka a upozornit ji na něj. První dva
+tance ji však znovu uvrhly do zoufalství, neboť to byly chvíle hrůzy.
+Nešikovný a pompézní pan Collins se omlouval, místo aby dával pozor,
+často vykročil opačným směrem, aniž si to uvědomil, a uvedl ji do
+takových nesnází a trapností, jak to jen dokáže nepříjemný partner, než
+odehrají dva kousky. Zbavit se ho bylo nevýslovné štěstí. Zatančila si
+pak s jedním důstojníkem a osvěžila se povídáním o Wickhamovi a
+zjištěním, že se těší všeobecné oblibě. Když dotančila, vrátila se k
+Charlottě Lucasové; z rozhovoru je nečekaně vyrušil pan Darcy a tak ji
+překvapil svým oslovením, že mu přislíbila příští tanec, ani nevěděla
+jak. Odešel od nich okamžitě, takže si mohla hned začít vyčítat svou
+malou duchapřítomnost. Charlottě seji snažila utěšit. „Uvidíš, že se
+ukáže jako milý společník.“
+
+„Chraň bůh! To by byl hrozný malér! Aby se ukázal jako milý společník
+člověk, jehož jsi odhodlána nenávidět! To mi nesmíš přát.“
+
+Když hudba spustila a Darcy se blížil, abyji odvedl do kola, Charlottě
+ji ještě honem šeptem napomenula, aby nebyla husa a kvůli tomu, že sejí
+líbí Wickham, se nechovala nepříjemně k člověku, který je desetkrát
+důležitější. Elizabeth neodpověděla a zaujala místo v řadě proti němu,
+dosud tonouc v úžasu, jaké cti sejí to dostává, a pohledy sousedů jí
+napovídaly, že není
+
+ve svém úžasu sama. Dlouhou chvíli stáli, aniž promluvili, až Elizabeth
+nabyla dojmu, že mají
+
+oba tance promlčet; nejprve si řekla, že ona mlčení neprolomí, pak ale
+náhle usoudila, že vytrestá svého tanečníka víc, když ho přiměje k
+rozhovoru, a podotkla něco o tanci. Odpověděl jí a znovu se odmlčel. Po
+několika minutách ho oslovila podruhé: „Teď je řada na vás, abyste něco
+řekl, pane Darcy. Já už jsem prohodila pár slov o tanci, a vy byste měl
+tedy něco poznamenat o sále nebo o počtu párů na parketě.“
+
+Usmál se a ujistil ji, že pohovoří, o čemkoli jí libo.
+
+„Výborně. Taková odpověd zatím postačí. Snad vám za chvíli sdělím, že
+soukromé plesy jsou mi mnohem milejší než veřejné. Do té doby však
+můžeme mlčet.“
+
+„Hovoříváte tedy zpravidla při tanci?“
+
+„Někdy ano. Pár slovíčkům se tu a tam nevyhnete, to víte. Vypadalo by to
+podivně, kdyby spolu páry půl hodiny mlčely, avšak kvůli některým lidem
+by měla být stanovena taková
+
+konverzační pravidla, aby jim to dalo co nejmenší námahu.“
+
+„Stojíte o to kvůli sobě, anebo se domníváte, že by to přišlo vhod mně?“
+
+„Tak i tak,“ odvětila Elizabeth a dodala škádlivě: „Postřehla jsem totiž
+už dávno, že jsme si povahově velmi podobní. Jsme stejně nespolečenští,
+odměření, neradi něco řekneme, ledaže se odhodláme pronést nějakou
+moudrost, která všechny přítomné ohromí a přejde na potomstvo s
+gloriolou přísloví.“
+
+„Taková charakteristika se na vás vůbec nehodí, tím jsem sijist,“
+pravil. „Jak dalece vystihuje mne, to si netroufám říci. Vy to
+bezpochyby považujete za věrný portrét.“
+
+„Nemohu posuzovat vlastní dílo.“
+
+Na to jí neodpověděl a mlčeli už, dokud hudba nedohrála. Pak sejí
+zeptal, zda ona a její sestry nechodí často do Mery-tonu. Přitakala, a
+protože nedokázala odolat pokušení, dodala: „Když
+
+jste nás tam onehdy potkal, seznamovaly jsme se právě s jedním pánem.“
+Zapůsobilo to okamžitě. Zatvářil se ještě upjatěji než jindy, avšak
+neřekl ani slovo, a Elizabeth, ačkoli si vyčítala svou zbabělost,
+nedokázala pokračovat. Nakonec se Darcy přece jen odhodlal a úsečně
+prohodil: „Pan Wickham je obdařen tak vemlouvavými způ-soby, že lehce
+navazuje přátelství; je-li stejně schopen šije udržet, tím si nejsem tak
+jist.“
+
+„Měl to neštěstí, že pozbyl vašeho přátelství,“ odvětila Elizabeth
+důrazně, „a následky ponese asi celý život.“
+
+Darcy neodpovídal a bylo na něm vidět, že by rád změnil téma rozhovoru.
+V té chvíli se jim po boku objevil sir William Lucas, jenž hodlal projít
+tanečními páry na druhou stranu místnosti; jakmile však zpozoroval pana
+Darcyho, zastavil se
+
+a s přezdvořilou úklonou mu blahopřál k jeho tanečnímu výkonu i k jeho
+tanečnici.
+
+„Potěšil jste mne, velice jste mne potěšil, drahý pane. Tak dokonalého
+tanečníka člověk často nevidí. Zřejmě jste mistrem tohoto umění. Dovolte
+však, abych zdůraznil, že vaše půvabná
+
+partnerka za vámi nijak nezůstává pozadu, a musím vyjádřit naději, že
+budeme mít to potěšení
+
+vás takto často vídat, až dojde k jistému příjemnému překvapení, viďte,
+slečno Elizo?“(A ukázal očima na její sestru a Bingley-ho.) „Blahopřání
+se jen pohrnou. Obracím se na vás, pane Darcy - nechci vás však déle
+zdržovat, drahý pane. Jistě se vám nezavděčím, když vám překážím v
+zábavě s touto okouzlující mladou dámou, jejíž jasné oči už na mne také
+hledí
+
+vyčítavě.“
+
+Druhou část tohoto projevu pan Darcy sotva vnímal, neboť narážka sira
+Williama na jeho přítele zřejmě silně zapůsobila a pozoroval teď s velmi
+vážnou tváří Bingleyho a Jane, kteří
+
+spolu tančili. Vzpamatoval se však brzy a obrátil se ke své tanečnici se
+slovy: „Nemohu si vzpomenout, o čem jsme to hovořili, než nás sir
+William přerušil.“
+
+„Myslím, že jsme vůbec nehovořili. Sir William nemohl přerušit v tomhle
+sále dvojici, která
+
+by si toho měla méně co říci. Vyzkoušeli jsme už neúspěšně dva nebo tři
+náměty; opravdu nevím, o čem bychom si ještě povídali.“
+
+„Co byste říkala knihám?“ zeptal se s úsměvem.
+
+„Knihám - ale ne! Jsem si jista, že si nevybíráme stejné knihy, ani je
+nečteme se stejnými pocity.“
+
+„Mrzí mě, že si to myslíte, avšak je-li tomu tak, pak je o námět
+postaráno. Můžeme porovnávat své rozdílné názory.“
+
+„Ne - nemohu se bavit o knihách na plese - to mám vždy plnou hlavu
+jiných věcí.“
+
+„Zajímá vás tedy při takovéto příležitosti vždy jen přítomnost?“ zeptal
+se s pochybovačným pohledem.
+
+„Ano, vždy,“ odpověděla bez uvažování, neboť zabloudila v myšlenkách
+daleko, jak brzy ukázala její další slova: „Vzpomínám si, jak jste
+jednou říkal, pane Darcy, že těžko dokážete odpustit, a jste-li proti
+někomu zaujat, nemá naději, že by si
+
+vás usmířil. Předpokládám však, že pečlivě všechno zvážíte, než-si o
+někom takový názor utvoříte.“
+
+„To ano,“ řekl rozhodným hlasem.
+
+„Nedáte se zaslepit předsudky?“
+
+„Doufám, že ne.“
+
+„Ti, kdo nikdy nemění své mínění, by měli zvlášť pečlivě dbát, aby
+soudili spravedlivě.“
+
+„Smím se zeptat, kam těmito otázkami míříte?“
+
+„Tvořím si jen náčrt vaší povahy,“ odvětila tónem, který se snažil
+přejít do lehčí polohy.
+
+„Snažím seji pochopit.“
+
+„A jak se vám to daří?“
+
+Zavrtěla hlavou. „Nepostoupila jsem ani o krůček. Slýchávám o vás tolik
+protichůdností, že z toho vůbec nejsem moudrá.“
+
+„Rád věřím,“ pravil vážně, „že se o mně povídají různé věci; přál bych
+si jen, slečno Bennetová, abyste v této chvíli netvořila můj portrét,
+neboť mám důvod se obávat, že by výsledek nesloužil ke cti vám ani mně.“
+
+„Neučiním-li to však dnes, nebudu k tomu třeba mít už nikdy
+příležitost.“
+
+„Rozhodně vám nechci překážet v rozptýlení,“ odvětil chladně. Na to už
+nic neřekla, dotančili druhý kousek a mlčky se rozešli, oba plni
+trpkosti, ač nikoli ve stejné míře, neboť Darcy k ní
+
+choval ve své hrudi natolik mocný cit, že ji za chvíli dokázal zprostit
+viny a obrátit svůj hněv na jinou adresu.
+
+Zanedlouho po jejich rozchodu ji vyhledala slečna Bin-gleyová a oslovila
+ji s výrazem sotva společensky přijatelného opovržení: „Tak vás prý,
+slečno Elizo, okouzlil George Wickham!
+
+Vaše sestra se mi o něm zmínila a vyptávala se mne na tisíc věcí, a z
+toho seznávám, že ten mladý muž ke ivým četným sdělením zapomněl
+připojit ještě jedno, že je :otiž synem starého Wickhama, bývalého
+správce nebožtíka >ana Darcyho. Dovolte však, abych vám přátelsky
+poradila, ,e všechny jeho řeči nesmíte pokládat za bernou minci,
+na-ííklad je lež jako věž, že se k němu pan Darcy špatně zachoval,
+naopak, jednal s ním vždy s mimořádnou laskavostí a George Wickham mu
+oplatil neslýchané hanebným způsobem. Nevím o tom nic bližšího, ale vím
+velmi dobře, že na tom pan Darcy nenese nejmenší vinu, že nesnáší ani
+zmínku o Georgi Wickhamovi, a třebaže ho můj bratr nemohl dost dobře
+vyloučit, když zval důstojníky, byl velmi rád, když shledal, že se
+odklidil z cesty. Je to od něho velká drzost, že sem na venkov vůbec
+přijel, divím se, kde sebere tu troufalost. Je mi líto, slečno Elizo, že
+před vámi musela být odhalena vina vašeho oblíbence, uváží-li se však, z
+jaké rodiny pochází, sotva se od něho dá čekat něco lepšího.“
+
+„Jeho proviněním je podle vás jeho rodina,“ řekla rozhněvaná Elizabeth,
+„neboťjste ho nenařkla z ničeho horšího, než že jeho otec byl
+hospodářským správcem pana Darcyho, a o této skutečnosti mě, buďte
+ujištěna, zpravil sám.“
+
+„Tak to pardon,“ odpověděla slečna Bingleyová a s úšklebkem se
+odvrátila. „Promiňte, že jsem se do toho vložila, myslela jsem to
+dobře.“
+
+„Nestoudná osobo!“ říkala si Elizabeth v duchu. „Jsi na velkém omylu,
+domníváš-li se, že mě
+
+může zviklat takový nízký útok. Nevidím v tom nic jiného než tvou
+vlastní úmyslnou neinformovanost a Darcyho podlost.“ Vyhledala pak svou
+nejstarší sestru, která slíbila, že se na to vyptá Bingleyho. Janejí
+vykročila vstříc se sladkým a blaženým úsměvem a její šťastně
+
+rozzářený obličej jasně dokazoval, zeji průběh večera uspokojuje.
+Elizabeth ihned pochopila, co cítí, a v tom okamžiku Wickhamova pře,
+odpor k jeho nepřátelům i všechno ostatní
+
+ustoupilo do pozadí naději, že Jane je na nejlepší cestě ke štěstí.
+
+„Chci se tě zeptat,“ pravila s úsměvem o nic méně radostným, než byl
+sestřin, „co ses dozvěděla o panu Wickhamovi. Ale snad ses příliš dobře
+bavila, abys myslela na někoho třetího, a v tom případě ti to ráda
+promíjím.“
+
+„Ne,“ odpověděla Jane, „nezapomněla jsem na něho, avšak nemohu ti sdělit
+nic důležitého. Pan Bingley nezná všechny okolnosti jeho případu, neví,
+čím si vlastně pohněval pana Darcyho, aleje ochoten se zaručit, že se
+jeho přítel zachoval správně, bezúhonně a čestně, a je naprosto
+přesvědčen, že si pan Wickham vůbec nezasloužil takové ohledy, jaké k
+němu pan Darcy měl, a musím bohužel říct, že on ani jeho 84
+
+sestra nelíčí pana Wickhama v dobrém světle. Obávám se, že jednal velmi
+nemoudře a že si ho pan Darcy právem přestal vážit.“
+
+„Pan Bingley však pana Wickhama osobně nezná?“ „Ne, viděl ho poprvé v
+životě onehdy dopoledne v Merytonu.“
+
+„Pak tedy vychází z toho, co mu sdělil pan Darcy. To mi stačí. Co však
+říkal o té faře?“
+
+„Nevzpomíná si přesně na všechny okolnosti, ačkoli mu o tom Darcy
+nejednou vyprávěl, ale domnívá se, že mu byla odkázána jen za určitých
+podmínek.“
+
+„Nepochybuji vůbec o tom, že to pan Bingley myslí upřímně,“ pravila
+Elizabeth procítěně,
+
+„musíš mi však prominout, že mi pouhé ujišťování nestačí. Pan Bingley
+obratně hájí přítele, to přiznávám, avšak nezná všechny okolnosti tohoto
+případu, a co zná, to se dověděl právě od onoho přítele, a proto nemám
+zatím důvod změnit své původní mínění o obou pánech.“ Převedla rozhovor
+na vděčnější pole, kde se nemohly neshodnout. Elizabeth s potěšením
+vyslechla, že se Jane skromně poddává radostné naději, že není Bingleymu
+lhostejná, a dělala, co mohla, aby ji utvrdila v té dobré důvěře. Když
+se k nim pak Bingley sám připojil, odešla Elizabeth vyhledat slečnu
+Lucasovou; najejí dotazy, jak ji tanečník uspokojil, nestačila
+odpovědět, neboť k nim přiběhl pan Collins a vysoce vzrušen jim sdělil,
+že právě měl to štěstí
+
+a učinil důležitý objev.
+
+„Zvláštní náhodou jsem zjistil,“ pravil, „zeje zde v tomto sále přítomen
+blízký příbuzný mé
+
+mecenášky. Zaslechl jsem, jak se sám onen pán zmínil v rozhovoru s
+mladou dámou, která
+
+zde zastupuje paní domu, o své sestřenici slečně de Bourghové a o její
+matce lady Catherine. Není to skvělá shoda okolností? Kdo by si to byl
+pomyslel, že se v této společnosti setkám se synovcem lady Catherine de
+Bourghové! Jsem velmi vděčný, že jsem to objevil zavčas, abych mu mohl
+složit svou uctivou poklonu, což hned teď učiním; doufám, že mi promine,
+že se tak nestalo již dříve. Neměl jsem povědomost o jeho příbuzenských
+svazcích, a to mi budiž
+
+omluvou.“
+
+„Přece neoslovíte pana Darcyho, když jste mu nebyl představen!“
+
+„Ovšemže ano. Omluvím se mu, že jsem tak neučinil dřív. Domnívám se, že
+ten pán je synovcem lady Catherine. Jsem s to mu sdělit, že Její Jasnost
+se vynacházela dobře ještě před šestidny.“
+
+Elizabeth se ho všemožně pokoušela od jeho úmyslu zrazovat, ujišťovala
+ho, že to pan Darcy bude pokládat za nepatřičnou drzost, být osloven
+cizím pánem, a ne za projev úcty ke své tetě, že není vůbec nutné, aby
+si jeden druhého všímali, a kdyby přece, pak že je na panu Darcym
+jakožto bohatším a urozenějším, aby o něho projevil zájem. Na panu
+Collinsovi bylo vidět, že je odhodlán prosadit svou za všech okolností,
+a když domluvila, odpověděl takto: „Drahá
+
+slečno Elizabeth, chovám velikou úctu k vašemu vynikajícímu úsudku o
+všech záležitostech v dosahu vašeho chápání, avšak dovolte mi
+podotknout, že je velký rozdíl mezi stávajícími pravidly, jimiž se řídí
+příslušníci světských stavů, a pravidly, jimiž se řídí duchovní; rád
+bych zdůraznil - s vaším dovolením - že dle mého názoru je duchovní stav
+roven nejvznešenějším stavům našeho království - je-li zároveň provázen
+patřičně skromným vystupováním. Musíte mi tedy laskavě dovolit, abych se
+v tomto případě řídil tím, co mi káže svědomí, a učinil to, co pokládám
+za svou povinnost. Odpusťte mi prosím, že nevyužiji dobrodiní vašich
+rad, jimiž
+
+jsem hotov se provždy řídit v jiných věcech, třebaže v tomto případě
+vzhledem k svému vzdělání a dlouholetému studiu se považuji za
+povolanějšího posoudit, co je správné a co nikoli, než mladá dáma jako
+vy.“ S hlubokou úklonou od ní odešel zaútočit na pana Darcyho. Elizabeth
+se zájmem pozorovala, jak Darcy přijme vyrušení, a viděla, že se značným
+údivem. Její bratranec předeslal své řeči hlubokou poklonu, a třebaže
+nemohla pochytit slova, měla pocit, že je slyší všechna, a podle rtů
+rozeznávala výrazyjako „omlouvám se“, „Hunsford“ a
+
+„lady Catherine de Bourghová“. Zlobilo ji, že se zesměšňuje před takovým
+člověkem. Pan Darcy na něho patřil s nelíčeným úžasem, a když mu konečně
+pan Collins dal možnost odpovědět, řekl mu pár chladně zdvořilých slov.
+To však pana
+
+Collinse neodradilo od dalšího monologu, a opovržení pána Darcyho zřejmě
+podstatně
+
+vzrostlo při tomto druhém výlevu, po němž se lehce uklonil a odešel. Pan
+Collins se pak vrátil k Elizabeth.
+
+„Nemám nejmenší důvod být nespokojen s přijetím, jehož se mi dostalo,“
+pravil. „Pana Darcyho pozornost z mé strany zřetelně potěšila. Odpověděl
+mi velmi zdvořile, a dokonce mi složil poklonu slovy, že zná rozšafnost
+lady Catherine a soudí tudíž, že by si neoblíbila člověka, jenž by toho
+nebyl hoden. To vyjádřil krásně. Udělal na mne skutečně ve všem všudy
+nejlepší dojem.“
+
+Jelikož Elizabeth už nerozptylovaly žádné vlastní zájmy, věnovala nyní
+pozornost výhradně
+
+své sestře a Bingleymu a to, co se zračilo jejím očím, v ní vyvolalo tak
+příjemné úvahy, že byla téměř stejně šťastná jako Jane. Viděla ji v
+duchu jako paní právě tohoto domu, prožívající manželské štěstí, jaké
+přináší jen pravá láska, a měla pocit, že by se za těchto okolností
+mohla dokonce i vynasnažit oblíbit si obě Bingleyho sestry. Seznala, že
+myšlenky její matky se ubírají podobnou cestou, a umiňovala si, že se
+neodváží do její blízkosti, aby toho nevyslechla příliš mnoho.
+Považovala to tedy za nespravedlivou nepřízeň osudu, když
+
+byla při večeři usazena přes jednu osobu od ní, a k svému zděšení
+seznala, že matka hovoří s touto osobou (byla to lady Lucasová)
+mnohomluvně a bez zábran a jen a jen o svých nadějích, že si pan Bingley
+Jane brzy vezme. Vzrušující námět uvolnil stavidla její nevyčerpatelné
+
+výmluvnosti a paní Bennetová neúnavně vypočítávala výhody tohoto sňatku.
+Předně ji blažilo, že je to tak okouzlující mladý muž, tak zámožný a že
+bydlí jen na tři míle od nich; dále ji těšilo vědomí, že si obě jeho
+sestry Jane tak zamilovaly a že jsou jistě tomuto svazku nakloněny
+nejméně tak jako ona. Nadto se tím otvírají slibné vyhlídky jejím
+mladším dcerám, neboť když Jane udělá takovou partii, jistě se tím i jim
+naskytne možnost seznámit se s jinými bohatými mladíky, a konečně jí
+byla příjemná představa, že vdaná dcera bude moci dělat gardedámu svým
+sestrám a ona už nebude nucena chodit do společnosti častěji, než se jí
+
+zachce. Dobrý mrav vyžadoval, aby tato okolnost byla v jejím věku
+pokládána za radostnou, avšak o nikom se nedalo s tak malou
+pravděpodobností předpokládat, že bude ochotně trávit večery doma, jako
+o paní Bennetové, a to bez ohledu na věk. Nakonec popřála lady Lucasové
+
+upřímně a ze srdce, aby i ona dosáhla podobné blaženosti, očividně a
+vítězoslavně
+
+přesvědčena, že na to nemá nejmenší naději.
+
+Nadarmo se Elizabeth pokoušela zastavit vodopád matčiných slov anebo ji
+aspoň přemluvit, aby své štěstí rozhlašovala méně hlaholivě; bylo jí
+nevýslovně trapně při pomyšlení, že téměř
+
+všechno slyší pan Darcy, jenž seděl proti nim. Ale matka ji vyhubovala,
+že plácá hlouposti.
+
+„Co je mi do pana Darcyho, prosím tě, mám se ho snad bát? Pokud vím,
+nejsme mu povinováni žádnými zvláštními ohledy, abychom nesměli říkat,
+co on sám snad nerad slyší.“
+
+„Pro boha živého, ne tak nahlas, paní máti! - Co z toho budete mít, když
+pana Darcyho urazíte? - Tím se jeho příteli nezavděčíte!“
+
+Jako by však hrách na stěnu házela. Matka dávala průchod svým dojmům
+stejně nahlas a zřetelně. Elizabeth polévalo horko hanbou a utrpením.
+Nemohla si pomoci, musela po očku pozorovat pana Darcyho, třebaže jí
+každý pohled potvrzoval to, čeho se obávala; nedíval se sice stále na
+její matku, ale dával na ni dobrý pozor. Výraz jeho tváře přešel od
+hlubokého opovržení k neproniknutelné vážnosti.
+
+Konečně paní Bennetová vypověděla všechno, co měla na srdci, a lady
+Lucasová, která už
+
+hezkou chvíli zívala při vypočítávání rozkoší, jež jí samé nebyly
+souzeny, se mohla v klidu utěšit nad šunkou a kuřetem. Elizabeth začala
+ožívat. Avšak toto pokojné období nemělo dlouhého trvání, neboť hned po
+večeři přišla řeč na zpívání, a ona k svému zděšení viděla, jak se Mary
+po nepatrné pobídce chystá přítomné obla-žit. Četnými výmluvnými pohledy
+a němými prosbami se ji snažila odradit, aby nepodlehla své slabosti,
+ale vše nadarmo; Mary jí
+
+nechtěla rozumět, nemohla si nechat ujít tak vítanou příležitost k
+uplatnění a začala zpívat. Elizabeth na ni upírala zrak, s trýznivými
+pocity absolvovala spolu s ní jednu strofu za druhou a její netrpělivost
+podstoupila další trudnou zkoušku, neboť když Mary od stolu děkovali,
+padla i zmínka
+
+o tom, že snad budou mít ještě to potěšení šiji poslechnout, a ona sotva
+po půlminutové pauze začala znovu. Mary postrádala schopnosti pro
+takovéto vystoupení, měla slabý hlas a strojené
+
+způ-soby. Elizabeth prožívala muka. Obrátila se na Jane, aby viděla, jak
+ta to snáší, ale Jane se docela klidně bavila s Bingleym. Pohlédla na
+jeho sestry a viděla, že si vyměňují výsměšné
+
+pohledy, a na Darcyho, jehož neproniknutelný vážný výraz však nedoznal
+změny. Vyhledala tedy očima otce a němě ho poprosila, aby zasáhl a
+nenechal Mary koncertovat celý večer. Pochopil, a když Mary skončila
+druhou píseň, pravil nahlas: „To by snad už stačilo, děvenko. Potěšila
+jsi nás už dost. Ať mají také ostatní slečny možnost ukázat, co umějí.“
+Mary sice předstírala, že neslyší, avšak přece ji to trochu zarazilo.
+Elizabeth ji litovala, že musela vyslechnout taková slova, a otce, zeje
+musel pronést, a se strachem uvažovala, že svou úzkostlivostí nikomu
+neprospěla. Společnost mezitím vybízela ostatní dámy, aby něco
+předvedly.
+
+„Kdybych já měl to štěstí a uměl zpívat,“ pravil pan Collins, „pak bych
+se s velkou radostí
+
+zavděčil ve společnosti písničkou, neboť pokládám hudbu za nevinnou
+zábavu, zcela vhodnou i pro stav duchovní. Nechci ovšem omlouvat kněze,
+který věnuje hudbě příliš mnoho času, neboť je třeba se starat i o jiné
+věci. Duchovní pastýř má ve farnosti mnoho práce. Především se musí
+dohodnout na takových desátkách, které by jemu přinášely užitek a
+nevadily jeho pánovi. Pak si musí psát vlastní kázání, a to už mu
+nezbude nadmíru času na farníky a na udržování a zlepšování fary, neboť
+je jeho povinností, aby byla co nejlépe vybavena k obývání. Rovněž
+nepovažuji za malicherné dbát, aby se ke každému choval ohleduplně a
+bohabojně, především však k těm, jimž vděčí za své zabezpečení. Ne, této
+povinnosti ho nelze zprostit, a právě tak neobstojí v mých očích ten,
+kdo by opomněl příležitost prokázat svou úctu komukoli, kdoje s onou
+rodinou spřízněn.“ Uklona směrem k panu Darcymu zakončila projev, jenž
+byl pronesen tak hlasitě, že jej vyslechlo půl sálu. Někteří udiveně
+koukali, jiní se usmívali, ale nikdo z něho asi neměl větší legraci než
+sám pan Bennet, zatímco jeho choť
+
+docela vážně
+
+pana Collinse pochválila za jeho rozumná slova a polohlasně poznamenala
+k lady Lucasové, zeje to mimořádně chytrý a solidní mladík.
+
+Elizabeth měla dojem, že kdyby se byli doma předem domluvili, jak se
+během večera co nejvíc znemožnit, nebyli by mohli sehrát své role s
+větší vervou a větším úspěchem; byla jen ráda kvůli Jane, že Bingleyho
+pozornosti ledacos ušlo a že snad není tak jemnocitný, aby příliš trpěl
+pošetilostmi, jichž si nemohl nepovšimnout. Však stačilo, že obě jeho
+sestry a Darcy mají tolik příležitosti tropit si šašky z jejího
+příbuzenstva, a jenom nevěděla, dráždí-li ji více jeho mlčenlivé
+opovržení anebo jejich urážlivé úsměvy.
+
+Zbytek večera jí poskytl málo povyražení. Pan Collins sejí vytrvale
+držel a škádlil ji, a třebaže se mu už nepodařilo přemluvit ji, aby si s
+ním zatančila, zabránil jí, aby tančila s jinými. Marně ho prosila, aby
+se nevěnoval jenom jí, a nabízela mu, že ho představí kterékoli přítomné
+dívce. Ujistil ji, že mu na tanci vůbec nezáleží, že mu leží na srdci
+jen jedno, totiž
+
+zalíbit sejí vybranou dvorností, a že tedy úmyslně setrvá celý večer v
+její společnosti. Tento záměr si nedal nijak vymluvit. Ještě že měla
+oporu ve své přítelkyni slečně Lucasové, která se k nim často přidružila
+a dobromyslně na sebe brala břímě zábavy s panem Collinsem. Také se tím
+zprostila dalších urážlivých pozorností ze strany pana Darcyho, jenž
+často stanul zcela sám v její blízkosti, avšak nikdy se neodhodlal
+navázat s ní rozhovor. Domnívala se, že to zavinily její narážky na pana
+Wickhama, a byla tomu ráda.
+
+Longbournští odjížděli poslední ze všech hostů a díky manévrování paní
+Bennetové museli čekat na kočár ještě čtvrt hodiny po odchodu ostatních,
+čímž měli dost času pozorovat, jak rádi by jim někteří z
+netherfieldského panstva už viděli záda. Paní Hurstová se sestrou sotva
+otevřely ústa, leda aby si postěžovaly na únavu, a dávaly zřetelně
+najevo, že už by chtěly mít svůj dům pro sebe. Mařily každý pokus paní
+Bennetové o rozhovor a svou netečností nakazily celou společnost;
+nepomáhaly ani dlouhé výlevy pana Collinse, jenž skládal poklony panu
+Bingleymu a jeho sestrám, jak vznešenou zábavu uspořádali a jak
+neobyčejně zdvořile a pohostinně přijímají hosty. Darcy mlčel jako
+zařezaný. Pan Bennet rovněž nic neříkal a měl z celého výjevu švandu.
+Pan Bingley s Jane stáli poněkud stranou ostatních a hovořili jenom
+spolu. Elizabeth zachovávala stejně ledové mlčení jako paní Hurstová
+nebo slečna Bingleyová, a dokonce i Lydia byla příliš unavená, aby
+pronesla víc než občas nějaké to
+
+„páni, jak já bych spala!“, provázené pořádným zívnutím.
+
+Když se konečně zvedli k odchodu, vyjádřila paní Benneto-vá přezdvořile
+naději, že snad brzy budou mít to potěšení uvítat celou rodinu v
+Longbournu, a obrátila seještě zvlášť na pana Bingleyho, aby ho
+ujistila, že jim způsobí velkou radost, po-obědvá-li někdy u nich v
+kruhu rodinném, a že nemusí čekat na pozvání. Pan Bingley přijal
+radostně a vděčně a pravil, že toho využije při nejbližší příležitosti a
+přijde jí složit svou poklonu, až se vrátí z Londýna, kam se musí zítra
+nakrátko odebrat.
+
+Tím paní Bennetovou dokonale uspokojil a opouštěla jeho dům v blažené
+jistotě, že zbývá už
+
+jen zařídit některé nezbytnosti jako svatební smlouvu, nový kočár a
+svatební šaty, a do tří
+
+nebo čtyř měsíců uzří svou dceru kralovat na Netherfieldu. Že jí druhou
+dceru odvede pan Collins, s tím počítala se stejnou jistotou a se
+značným,ač ne tak opojným potěšením. K
+
+Elizabeth měla ze všech dětí nejchladnější vztah, a třebaže pan Collins
+byla pro ni partie až
+
+dost dobrá, zastiňoval ho ovšem zcela pan Bingley a Netherfield.
+
+Příští den zcela změnil longbournskou scénu. Pan Collins požádal
+formálně o ruku. Přistoupil k tomu bez průtahů, jelikož musel svou
+návštěvu v sobotu ukončit; vůbec nezapochyboval, zda ho snad nečeká
+nepříjemná chvilka, a proto začal nanejvýš patřičným způsobem, se všemi
+okolky, jež pokládal v tomto případě za nezbytné. Po snídani zastal paní
+Bennetovou ve společnosti Elizabeth a jedné z mladších sester a obrátil
+
+se k ní s těmito slovy: „Směl bych vás poprosit, vážená madam, aby se mi
+dostalo té cti a v zájmu vaší rozkošné dcery Elizabeth jste dovolila,
+promluvit si s ní během dopoledne mezi čtyřma očima?“
+
+Než se Elizabeth vzmohla na něco jiného než překvapením zrudnout,
+odvětila paní Bennetová
+
+čiperně: „I propáníčka - ano - samozřejmě. To je pro Lízinku velké
+štěstí. Jistěže neodmítne. Pojď, Kitty, potřebuji, abys mi s něčím
+pomohla.“ Posbírala vyšívání a už spěchala pryč, když
+
+tu Elizabeth zvolala:
+
+„Neodcházejte, drahá matinko! Prosím vás, nechoďte nikam. Pan Collins mi
+to jistě promine. Nemůže mi chtít nic, co by nemohl kdokoli slyšet. Nebo
+odejdu sama.“
+
+„Ale, Lízo, nebuď hloupá. Jen si tu pěkně zůstaň.“
+
+A jelikož se jí zdálo, že by Elizabeth, zosobněné utrpení a rozpaky,
+mohla uskutečnit své
+
+zaječí úmysly, dodala: „Poroučím ti, Lízo, abys tu zůstala a vyslechla
+pana Collinse.“ Takového příkazu nemohla Elizabeth neuposlechnout - a po
+krátké úvaze si uvědomila, že bude nejmoudřejší, když si to co nejdříve
+a co nejklidněji odbude; znovu tedy usedla a pilně
+
+se zabrala do šití, aby nedala najevo své pocity, které kolísaly mezi
+zoufalstvím a chutí
+
+vyprsknout. Paní Bennetová s Kitty se vzďálily, a jakmile za nimi
+zapadly dveře, spustil pan Collins:
+
+„Věřte mi, drahá slečno Elizabeth, že váš ostych vás nijak nesnižuje, ba
+ještě vám přidává na dokonalosti. Chvilka zdráhání vás v mých očích
+spíše šlechtí než naopak, avšak dovolte, abych vás ujistil, že vaše
+ctěná matinka svoluje, abych k vám směl takto promluvit. Sotva můžete
+být na pochybách, co tím sleduji, jakkoli vám přirozená ostýchavost snad
+zahaluje mé
+
+úmysly tajemným závojem: dvořil jsem se vám příliš ne-zastřeně, abyste
+to nebyla postřehla. Téměř od první chvíle, kdy jsem vstoupil do tohoto
+domu, padla má volba na vás jakožto na budoucí družku mého života. Než
+se dám však unést svými city, bylo by snad vhodné, abych vám vysvětlil,
+proč jsem se rozhodl oženit - a především proč jsem přijel do
+Hertfordshiru s úmyslem najít tu budoucí choť, neboť tak tomu ve
+skutečnosti bylo.“ Představa, jak je pan Collins, ten pompézní panák,
+unášen svými city, přivedla Elizabeth na pokraj výbuchu smíchu; nemohla
+proto využít krátké odmlky k tomu, aby ho přerušila, a on pokračoval:
+
+„Chci se oženit za prvé proto, že dle mého názoru má každý kněz v
+zajištěném postavení
+
+(jako já) jít své farnosti příkladem i v manželském životě; za druhé
+proto, že je to dle mého přesvědčení jistá cesta k blaženosti; a za
+třetí - avšak snad jsem to měl uvést dříve, na radu a doporučení
+převznešené dámy, již mám tu čest zvát svou ochránkyní. Již dvakrát
+milostivě
+
+ráčila věnovat této věci svou pozornost (aniž jsem ji o to žádal!), a
+právě onoho sobotního večera, než jsem odjel z Hunsfordu - mezi dvěma
+partiemi quadrilly, zatímco paní Jenkinsová
+
+upravovala slečně de Bourghové podnožku pod nohama, mi řekla: ,Ožeňte
+se, pane Collinsi. Farářjako vy má být ženatý. Vyberte si rozumně,
+vyberte si ženu ze slušné rodiny, z ohledu ke mně a také kvůli sobě,
+nějakou takovou šikovnou osůbku, aby k něčemu byla, ne zvyklou kdoví na
+co, ale aby dovedla s malým příjmem šetrně hospodařit. To vám radím já.
+Najděte si takovou ženu co nejdřív, přiveďte si ji do Hunsfordu a já ji
+přijdu navštívit.' A mimochodem, drahá sestřenko, dovolte mi poznamenat,
+že nepokládám milostivé přijetí, jehož se vám dostane ze strany lady
+Catherine de Bourghové, za zanedbatelnou výhodu mezi těmi, jež vám mohu
+nabídnout. Shledáte, že její vystupování předčí vše, co jsem s to vám
+vylíčit, a ani v ní
+
+myslím nevzbudí nelibost váš vtip a temperament, zvlášť budou-li
+zmírněny málomluvností a respektem, jímž na vás její vznešenost
+nevyhnutelně zapůsobí. Tolik tedy, pokud jďe o můj kladný vztah k
+manželství obecně; zbývá doďat, proč jsem obrátil svůj zrak k
+Long-bournu a neporozhlédl se u nás doma, kde, to vás ujišťuji, žije
+řada milých dívek. Jak se věci mají, jsem dědicem panství po vašem
+ctěném panu otci (kéž však ještě drahně let mezi námi pobude!), a tak
+jsem se cítil zavázán zvolit si za manželku některou z jeho dcer, aby na
+tom rodina nebyla tak škodná, až nastane ten truchlivý okamžik - k němuž
+však, jak jsem už podotkl, nemusí
+
+ještě kolik let dojít. Tento důvod mě tedy vedl a dovoluji si
+předpokládat, že mě nijak nesníží
+
+ve vašich
+
+očích. A nyní už mi nezbývá než ujistit vás procítěnými slovy o svých
+vášnivých citech k vám. Na věnu mi vůbec nezáleží, a nic takového také
+nebudu po vašem panu otci požadovat, neboť jsem si dobře vědom toho, že
+by mi nemohl vyhovět a že vy sama nemáte nárok na nic jiného než na těch
+tisíc liber, uložených na čtyřprocentní úrok, které máte zdědit po
+matce. O
+
+tomto bodě tedy naprosto pomlčím a můžete být klidná, že vám to nikdy
+ani slůvkem nevyčtu, až budeme svoji.“
+
+Bylo už naprosto nutné ho zarazit.
+
+„Postupujete příliš rychle, vážený pane,“ vpadla mu do řeči Elizabeth.
+„Zapomínáte, že jsem vám ještě nedala odpověď. Dovolte, abych tak
+učinila bez prodlení. Přijměte díky za čest, kterou jste mi prokázal.
+Uvědomuji si dokonale, jak je pro mne vaše nabídka lichotivá, avšak
+nemohu jinak než ji odmítnout.“
+
+„Není to pro mne nic nového,“ pravil pan Collins a bohorovně máchl
+rukou, „že mladé dámy mívají ve zvyku odmítat muže, jehož v hloubi srdce
+hodlají vyslyšet, když jim vyzná lásku poprvé, a že to někdy opakují i
+podruhé a dokonce potřetí. Nebudu se tedy rmoutit nad tím, co jste právě
+řekla, a budu doufat, že si vás zanedlouho povedu k oltáři.“
+
+„Ale, pane,“ zvolala Elizabeth, „jak byste mohl v něco takového doufat
+po tom, co jsem vám řekla? Ujišťuji vás, že nejsem jako ony mladé dámy
+(jsou-li vůbec takové mladé dámy), které
+
+se odváží vsadit své štěstí na to, zeje nápadník požádá o ruku znovu. Já
+myslím své odmítnutí
+
+naprosto vážně. Nemohla bych s vámi být šťastna a jsem si jista, že jsem
+ta poslední osoba na světě, s kterou byste mohl být šťasten vy. Kdyby mě
+znala vaše uctívaná lady Catherine, jistě
+
+by seznala, že jsem všestranně nezpůsobilá k tomu, abych se stala vaší
+životní družkou.“
+
+„Kdyby si to lady Catherine měla skutečně myslet - „ odpověděl pan
+Collins zcela vážně, „ale já si nedovedu představit, co by vám Její
+Jasnost mohla vytknout. Ujišťuji vás, zejí vylíčím v nejpříznivějším
+světle vaši skromnost, hospodárnost a ostatní vaše podmanivé vlastnosti,
+až
+
+budu mít tu čest opět stanout v její přítomnosti.“
+
+„Bude skutečně zcela zbytečné, abyste mě před ní vychvaloval, pane
+Collinsi. Musíte dovolit, abych to sama posoudila, a musíte mě
+respektovat natolik, abyste mi uvěřil. Přeji vám, abyste byl hodně
+šťastný a hodně bohatý, a tím, že odmítnu vaši ruku, učiním pro to vše,
+co je v mých silách. Touhle nabídkou k sňatku jistě upokojíte své
+svědomí ohledně naší rodiny a bez výčitek převezmete longbournské
+panství, až ztratí pána. Můžeme tedy oba považovat tuto záležitost za
+uzavřenou, a to s konečnou platností.“ Přitom vstávala, a byla by se
+vzdálila z místnosti, kdyby ji byl pan Collins nezadržel těmito slovy:
+
+„Až budu mít to potěšení opět s vámi o tom promluvit, dostanu od vás
+doufám příznivější
+
+odpověď, než jste mi právě dala. Jsem dalek toho obviňovat vás z
+krutosti, neboť vím, že krásné pohlaví už z tradičního zvyku odmítá
+první vyznání, a možná že v tom, co jste právě
+
+řekla, bylo tolik povzbuzení, kolik je slučitelné s jemnou ženskou
+duší.“
+
+„No ne, pane Collinsi,“ zvolala Elizabeth teď už procítěně, ,jestli se
+vám moje slova mohou jevit jako povzbuzení, pak na mou duši nevím, jak
+bych vás měla odmítnout, abyste tomu uvěřil.“
+
+„Drahá sestřenko, dovolte, abych byl tak domýšlivý a považoval
+samozřejmě vaši odmítavou odpověď na mé vyznání za pouhá slova. Vedou mě
+k tomu, stručně řečeno, tyto důvody : Nezdá se mi, že bych vás nebyl
+hoden, a partie, která se vám tu nabízí, vám nemůže připadat nelákavá.
+Mé postavení, mé vztahy k rodině de Bourghových, příbuzenské svazky s
+vámi - to všechno jsou okolnosti, které svědčí výmluvně v můj prospěch;
+a nadále byste měla uvážit, že není vůbec jisté, zda vás - přes vaše
+četné půvaby - vůbec ještě někdy někdo požádá o ruku. Máte bohužel tak
+nepatrné věno, že to s největší pravděpodobností převáží nad vaší krásou
+a ostatními přednostmi. Musel jsem proto dospět k závěru, že své
+odmítnutí nemyslíte vážně, a vysvětluji šije tak, že děláte drahoty,
+abyste ve mně roznítila ještě větší lásku, jak to koketivé
+
+dámy mívají ve zvyku.“
+
+„Ale já vás na mou duši ujišťuji, že je mi cizí koketérie, která spočívá
+v trápení slušného člověka. Byla bych mnohem
+
+raději, kdybyste mi prokázal tu laskavost a bral vážně to, co vám říkám.
+Jsem vám hluboce zavázána za čest, kterou jste mi svou nabídkou
+prokázal, avšak je naprosto vyloučeno, abych ji přijala. Nedokázala bych
+se k tomu přimět. Jak jinak vám to mám ještě povědět?
+
+Nepovažujte mě za koketku, která vás chce trápit, ale za rozumnou osobu,
+která vám upřímně
+
+sděluje, co cítí.“
+
+„Jste provždy okouzlující!“ zvolal s neobratnou dvorností. „Až bude moje
+nabídka podložena výslovným souhlasem a autoritou vašich velevážených
+pánů rodičů, jistě nebudete trvat na svém odmítavém stanovisku, o tom
+jsem přesvědčen.“
+
+Na tak nevývratný a scestný sebeklam nenalézala Elizabeth už slov, a
+proto se neprodleně
+
+mlčky vzdálila; umiňovala si, že kdyby měl i nadále považovat opakované
+odmítání za lichotivé povzbuzení, požádá o přispění otce, jehož
+odmítnutí může mít svou povahou větší
+
+váhu a jehož počínání si aspoň nebude moci mylně vykládat jako milostnou
+hravost koketní
+
+dámy.
+
+Pan Collins se nemohl dlouho oddávat úvahám o své šťastné lásce v
+odloučenosti, neboť paní
+
+Bennetová číhala v chodbě na ukončení audience, a jakmile spatřila, že
+Eiizabeth otevřela dveře a utíká po schodech nahoru, vešla do jídelny a
+se srdcem radostí překypujícím blahopřála jemu i sobě k jejich
+nadcházejícímu úzkému svazku. Pan Collins přijímal a opětoval tato
+blahopřání stejně procítěně, načež se jí jal líčit podrobnosti
+rozhovoru: projevil pevnou víru, že má všechny důvody být spokojen,
+neboť sestřenka ho tak vytrvale odmítala jistě jenom z panenského studu
+a vrozeného jemnocitu.
+
+Toto sdělení však paní Bennetovou zarazilo: s radostí bv se byla dala
+přesvědčit, že ho její
+
+dcera odmítá, aby si ho ještě více připoutala, avšak neodvažovala se
+tomu věřit a nedokázala své obavy před ním zatajit.
+
+„Však ona Lízá přijde k rozumu, pane Gollinsi, na to se můžete
+spolehnout,“ dodala.
+
+„Promluvím si s ní hned teď. Vždyť by byla sama proti sobě, holkajedna
+bláznivá, tvrdohlavá, ale já jí to vytmavím.“
+
+„Odpusťte, že vás přerušuji, madam,“ zvolal pan Collins, „je-li však
+skutečně bláznivá a tvrdohlavá, tak to nevím, nevím. Kdoví, jestli by to
+tedy byla ta pravá pro muže v mém postavení, neboť já ovšem toužím po
+šťastném svazku manželském. Trvá-li na tom, že mě
+
+nechce, snad by bylo moudřejší, kdybychom ji do ničeho nenutili, neboť
+vykazuje-li ve své
+
+povaze takové nedostatky, sotva bych s ní mohl být opravdu šťasten.“
+
+„Ale vyjste mi špatně rozuměl, pane Collinsi,“ zvolala paní Bennetová
+poplašeně. „Lízinka je tvrdohlavá jedině v takovýchhle věcech. Jinak je
+to nejmírnější dívenka na světě. Půjdu hned za manželem ajistě se s ní
+brzy domluvíme.“
+
+A dřív než se vzmohl na slovíčko, odspěchala za panem Bennetem, vrazila
+do knihovny a spustila: „Tady jste, choti, musí m s vámi hned mluvit, v
+domě je všechno vzhůru nohama. J.děte a poručte Líze, aby si vzala pana
+Collinse, protože ona ho nechce, a jestli si nepospíšíte, tak si to
+rozmyslí i on a nebude chtítjY.“
+
+„Promiňte, ale já vám nerozumím,“ pravil pan Bennet, když skončila. „Oč
+vlastně jde?“
+
+„O pana Collinse a o Lízu. Lízá prohlašuje, že si pana Collinse nevezme,
+a on už začíná říkat, že si nevezme Lízu.“
+
+„A co mám v té věci učinit já? Zřejmě je to beznadějné.“
+
+„Promluvte s Lížou. Řekněte jí, že si přejete, aby si ho vzala.“
+
+„Pošlete pro ni. Uslyší, co si o tom myslím.“
+
+Paní Bennetová zazvonila a slečna Elizabeth byla vyzvána, aby se
+dostavila do knihovny.
+
+„Pojď dál, děvenko,“ vyzval ji pan Bennet, když stanula na prahu. „Dal
+jsem tě zavolat v důležité věci. Bylo mi řečeno, že tě pan Collins
+požádal o ruku. Je tomu tak?“ Elizabeth přitakala. „No dobrá - a tys
+jeho nabídku odmítla?“
+
+„Ano, tatíčku.“
+
+„Dobrá. Tím se dostáváme kjádru celé věci. Naše maminka trvá na tom, že
+ho musíš vyslyšet. Je to tak, paní manželko?“
+
+„Ano, anebo mi už nesmí na oči.“
+
+„Čeká tě strastiplné rozhodování, Elizabeth. Ode dneška ztratíš jednoho
+z rodičů. Nevezmeš-li si pana Collinse, nesmíš matce na oči, a vezmeš-li
+si ho, nesmíš na oči mné.“ Elizabeth nemohla potlačit úsměv nad takovým
+závěrem po takovém úvodu, avšak paní
+
+Bennetová, která si namlouvala, že se její manžel bude dívat na celou
+věc tak, jak jí to vyhovuje, byla velice zklamaná.
+
+„Jak to, co to má znamenat, pane manželi ? Slíbil jste mi, že jí
+poručíte, aby si ho vzala.“
+
+„Drahá choti,“ odpověděl pan Bennet, „chtěl bych vás požádat o dvě malé
+laskavosti. Předně
+
+mi dovolte, abych v této záležitosti směl užívat vlastního rozumu, a za
+druhé vlastní pracovny. Byl bych vám zavázán, kdybych měl co nejdřív
+knihovnu opět pro sebe.“ Paní Bennetová se však přes zklamání, jež jí
+připravil manžel, ještě nevzdávala. Znovu a znovu útočila na Elizabeth,
+hned ji sladce přemlouvala, hned jí vyhrožovala. Pokoušela se získat na
+svou stranu Jane, leč tajemně a mírně odmítla zasahovat; Elizabeth
+odrážela její
+
+útoky chvíli s vážnou tváří, chvíli se smíchem a žerty. Třebaže volila
+různou taktiku, nezakolísala ani na okamžik ve svém rozhodnutí.
+
+Pan Collins zatím dumal o samotě nad tím, co se přihodilo. Přehnané
+sebevědomí mu zabraňovalo pochopit, proč ho vlastně sestřenka odmítla, a
+stejně tím zranila pouze jeho hrdost. Jeho láska k ní byla zcela
+pomyslná, a když si představil, zejí matka vytýkala ony vlastnosti možná
+oprávněně, nelitoval už vůbec ničeho.
+
+Zatímco v rodině vládl takovýto zmatek, dostavila se Charlotte Lucasová
+s úmyslem strávit u nich celý den. Lydia ji zahlédla v hale, letěla k ní
+a polohlasně jí sdělovala: „To je báječné, že jdeš, u nás ti je dnes
+taková legrace! Co myslíš, že se dopoledne nestalo? Pan Collins požádal
+Lízu o ruku a ona mu dala košem.“
+
+Než na to stačila Charlotte něco říci, přiběhla k nim Kitty a sdělila jí
+touž novinku, a jakmile vstoupily do salónu, kde paní Bennetová seděla o
+samotě, začala i ona rozhovor na toto téma, hledala u slečny Lucasové
+pochopení a žádala ji,
+
+aby svou kamarádku Lízu přesvědčila, že by měla vyhovět přání celé
+rodiny. „Zkuste to, drahá slečno Charlottko,“ dodala smutně. „Nikdo není
+při mně, nikdo se mě nezastane, nikdo nemá pochopení pro mé ubohé
+nervy.“
+
+Charlottu zachránil před odpovědí příchod Jane s Elizabeth. „
+
+„Vidíte, tady ji máte,“ pokračovala paní Bennetová. „Tváří se, jako by
+neuměla do pěti počítat, a nebere na nás větší ohledy, než kdybychom
+žili na druhém konci světa. Hlavně že prosadila svou. Ale já ti něco
+povím, slečinko - jestli budeš takhle rozdávat koše každému ženichovi,
+tak zůstaneš starou pannou - a to bych ráda věděla, kdo se o tebe
+postará, až tatíčka nebude. Já to nedokáži - a varuji tě předem. Ode
+dneška jsem s tebou skoncovala. Řekla jsem ti už v knihovně, že mi
+nesmíš na oči, a to víš, že slovo dodržím. S neposlušnými dětmi se
+nebavím. Když je na tom někdo s nervy tak jako já, bolí ho každé slovo.
+Nikdo netuší, co já
+
+už vytrpěla! Ale tak to na světě chodí. Kdo nenaříká, toho nikdo
+nepolituje.“ Dcery naslouchaly tomuto výlevu mlčky, neboť správně
+usuzovaly, že by ji jenom víc podráždily, kdyby se jí pokoušely něco
+rozmluvit nebo ji chlácholit. Vykládala tedy dál bez přerušení, dokud se
+k nim nepřidružil pan Collins, který veplul do místnosti ještě
+důstojněji než jindy; jakmile ho uzřela, řekla děvčatům: „A tedsi přeji,
+abyste už držely jazyk za zuby, ale všechny, a my si chvilku popovídáme
+s panem Collinsem.“
+
+Elizabeth vyšla mlčky z pokoje, následována Jane a Kitty; Lydia však
+nehodlala vyklidit pozice, aby o něco nepřišla, a Charlottu zdržel
+nejprve pan Collins, jenž sejí přezdvořile a podrobně vyptával, jak se
+daří jí a její rodině, a pak také trochu zvědavost; poodešla tedy k oknu
+a dělala, že neposlouchá. Paní Bennetová zahájila ohlášený rozhovor
+bolestným zvoláním: „Ach, pane Collinsi!“
+
+„Drahá paní Bennetová,“ odvětil, „zahalme tuto záležitost navždy závojem
+mlčení. Nemám vůbec v úmyslu,“ pokračoval hlasem, v němž zřetelně
+zaznívala zlost, „činit výčitky vaší
+
+slečně dceři. Všichni jsme povinni trpělivě snášet nevyhnutelné zlo, a
+zvláště to platí pro muže, který měl to štěstí a dosáhl životního
+úspěchu v tak mladém věku jako já. Věřím, že přijmu svůj los s pokorou,
+hlavně snad i díky určitým pochybám, bylo-li by mi to ku štěstí, kdyby
+mi byla má půvabná sestřenka podala svou ručku; neboť jsem se zhusta
+přesvědčil o tpm, že jsme ochotni podrobit se zlu, když se nám odepřené
+blaho začínájevit v méně lákavém světle. Nebudete to doufám považovat za
+projev neúcty vůči rodině Bennetových, drahá
+
+madam, přestanu-li se ucházet o přízeň slečny dcery, aniž jsem měl tu
+čest požádat vás a pana Benneta, abyste mě v námluvách podpořili svou
+rodičovskou autoritou. Leckdo by mi snad mohl vytýkat, že jsem se
+nezachoval správně, když jsem přijal odmítnutí ze rtů slečny dcery, a
+nikoli ze rtů vašich. Všichni jsme lidé chybující. Měl jsem dobrou snahu
+od začátku až do konce. Hodlal jsem zde nalézt milou životní družku,
+přičemž jsem měl na mysli blaho celé
+
+vaší rodiny, a jestliže by se dalo něco vytknout mému postupu, dovolte,
+abych vás tímto poprosil za prominutí.“
+
+Rozruch kolem vyznání páně Collinsova pomalu utichal a Elizabeth se
+musela už pouze přenášet přes trapné pocity, jímž se člověk v tomto
+případě nevyhne, a občasné roztrpčené
+
+narážky matčiny. Dotyčný pán pak nedával průchod svým citům ani rozpaky,
+ani zoufalstvím, ani tím, že by sejí stranil, leč škrobeným chováním a
+opovržlivým mlčením. Sotva na ni promluvil a přehorlivá dvornost, která
+nejvíce lahodila jemu samému, se od té chvíle soustředila na slečnu
+Lucasovou. Ta mu trpělivě naslouchala k pochopitelné úlevě všech,
+především své přítelkyně.
+
+Nazítří paní Bennetová stále ještě nepolevovala ve svém roztrpčení ani v
+stížnostech na svůj zdravotní stav. I pan Col-lins setrvával v póze
+uražené hrdosti. Elizabeth doufala, že ho hněv přiměje k předčasnému
+odjezdu, on však zřejmě nehodlal pozměnit původní plány. Stanovil, že
+odjede v sobotu, a do soboty se také chystal zůstat.
+
+Po snídani se děvčata vypravila do Merytonu, aby se poptaly, jestli se
+už vrátil pan Wickham, a zabědovaly si, že se nezúčastnil
+netherfieldského plesu. Objevil se, jen vkročily do města, doprovodil je
+k paní tetince a tam do nejmenších podrobností probrali, jak ho to
+mrzelo a jak se trápil, a ony jak si o něho dělaly starost. Elizabeth
+však dobrovolně svěřil, že skutečně
+
+odjel, poněvadž to uznal za nutné.
+
+„Čím víc se ples přibližoval, tím víc jsem se utvrzoval v názoru, že by
+bylo lépe se s panem Darcym nesetkat - že by snad bylo nad mé síly
+prodlévat s ním po tolik hodin v téže místnosti, v téže společnosti, a
+že by mohlo dojít k výjevům, které by nemusely být nepříjemné pouze
+mně.“
+
+Ona velebila jeho takt a oba měli čas si o tom důkladně pohovořit, jakož
+i dát průchod vzájemným mocným sympatiím, neboť Wickham a ještě jeden
+důstojník je doprovázeli zpět do Longbournu a během této cesty se
+věnoval jen a jen jí. Byla jeho doprovodu dvojnásob ráda: za prvé jí to
+lichotilo a za druhé to byla jedinečná příležitost představit ho otci a
+matce. Zakrátko po návratu přinesl posel z Netherfieldu dopis pro slečnu
+Jane Bennetovou a ta jej okamžitě otevřela. Obsahoval malý arch
+elegantního ručního papíru, hustě popsaného úhledným a plynulým dámským
+rukopisem; Elizabeth viděla, že na sestru velmi za-účinkoval a že při
+četbě prodlévá nad některými pasážemi. Jane se však brzy ovládla,
+schovala psaní a snažila se vmísit do rozhovoru a být veselá, jako by se
+nic nestalo; ale Elizabeth to znepokojovalo, takže odpovídala roztržitě
+dokonce i Wickhamovi, a jakmile se oba páni odporoučeli, dala jí Jane
+očima znamení, aby ji následovala nahoru. Když se ocitly ve svém pokoji,
+vytáhla Jane dopis a pravila: „Píše mi Caroline Bingleyová a obsah
+jejího sdělení mě
+
+velmi překvapuje. Panstvo opustilo Netherfield, v této chvíli už jsou na
+cestě do Londýna - a nemají v úmyslu se sem vrátit. Poslyš, co tu
+stojí.“
+
+Přečetla pak nahlas první větu, která oznamovala, že se právě rozhodli
+odjet okamžitě za bratrem do Londýna a že už dnes povečeří v Grosvenor
+Street,'kde má pan Hurst dům. Dále tam bylo doslovně: Nechci předstírat,
+že se s Hertfordshirem loučím nerada; budu postrádat jen jedno, a to
+Vaši milou společnost, drahá přítelkyně, doufejme však, že se někdy v
+budoucnu opět naskytne vítaná příležitost hojně pěstovat příjemné
+vzájemné styky ; do té
+
+doby nechť zmírní bolest z odloučení co nejčastější a nejupřímnější
+dopisy. Vtom na Vás spoléhám! Nedůvěra nedovolila Elizabeth vnímat tyto
+afektované projevy příliš pozorně, a třebaže ji náhlý odjezd překvapil,
+neviděla v tom ještě důvod k žalu; nedalo se předpokládat, že by jejich
+nepřítomnost zabránila panu Bingleymu pobývat na Netherfieldu, a Jane
+přestane pociťovat ztrátu jejich společnosti, až se bude těšit ze
+společnosti jeho, o tom byla přesvědčena.
+
+„To je škoda,“ pravila po krátké odmlce, „že ses nemohla rozloučit se
+svými přítelkyněmi, než
+
+odjely. Neměly bychom však doufat, že ta vítaná příležitost, na niž se
+slečna Bingleyová tak těší, nadejde dřív, než si myslí, a že se příjemné
+vzájemné styky přítelkyň změní v ještě hlubší
+
+vztahy sesterské ? Však ono se jim nepovede Bingleyho v Londýně
+zadržet.“
+
+„Caroline píše zcela jednoznačně, že nikdo z nich se tuto zimu už do
+Hertfordshiru nevrátí. Přečtu ti to:
+
+Bratr odjížděl včera, přesvědčen, že se mu podaří vyřídit záležitosti,
+jež ho odvolaly do Londýna, za tři čtyři dny; my jsme si však jisti, že
+je to nemožné, a kromě toho se domníváme, že Charles nebude mít chuť
+honem Londýn opustit, když už tam jednou bude, a proto jsme usoudili, že
+bude nejmoudřejší rozjet se za ním, aby nebyl nucen trávit volné
+
+chvíle v nepohodlném hotelu. Četní naši známí už přijeli na zimní
+sezónu; byla bych šťastná, kdybych se dozvěděla, že se i Vy přidáte k
+této veselé společnosti, avšak obávám se, že je to zcela vyloučeno. Ze
+srdce doufám, že vánoce v Hertfordshiru budou bohaté na radovánky, jež
+
+toto roční období obvykle přináší, a vaši ctitelé tak početní, že ani
+nepocítíte nepřítomnost oněch tří, o něž vás připravíme.
+
+„Je tedy zřejmé,“ pravila Jane, „že se sem letos v zimě už nevrátí.“
+
+„Zřejmé je jen to, že by to slečna Bingleyová nerada viděla.1'
+
+„Proč myslíš? Rozhoduje o tom on sám. Je přece svým pánem. Ale to ještě
+nevíš všechno. Přečtu ti pasáž, která mě vskutku zabolela. Před tebou
+nechci nic zatajovat. Pan Dany by se rád opět setkal se sestrou, a abych
+se vám přiznala, i my se na ni těšíme stejně
+
+nedočkavě. Jsem přesvědčena, že Georgianě Darcyové se hned tak která
+nevyrovná co do krásy, elegance i vzdělání; a vřelé city, jež v Louise i
+ve mně vyvolala, rozkvetou snad ještě
+
+více vzhledem k jisté zajímavé okolnosti: odvažujeme se doufat, že s ní
+zakrátko budeme spřízněny. Nevím, jestli jsem se Vám někdy zmínila o
+tom, jak pohlížíme na tuto záležitost, avšak nechci odjet, aniž se Vám s
+tím svěřím, a věřím, že nebudete pokládat naše naděje za neoprávněné.
+Bratr ji vždy velice obdivoval a nyní bude mít zhusta příležitost vídat
+ji v intimním přátelském prostředí; její příbuzenstvo si přeje tento
+svazek právě tak jako jeho a věřím, že nejsem zaslepena sesterskými
+city, když se domnívám, že Charles má všechny předpoklady pro to, aby si
+dokázal podmanit ženské srdce. Při tolika příznivých okolnostech a
+žádných zábranách, jak se nemám, drahá Jane, kochat nadějemi, že dojde k
+události, která tak mnohé srdce potěší?
+
+„Co říkáš téhle větě, milá Lízinko?“ zeptala se Jane, jakmile dočetla.
+„Může být něco řečeno jasněji? Neprohlašuje tu Caroline výslovně, že ani
+neočekává, ani si nepřeje, abychom byly jednou švagrové, že nepochybuje
+o bratrově lhostejnosti vůči mně, a jestli uhádla, jaké city chovám já k
+němu, hodlá mě (což je od ní velmi laskavé) varovat včas. Může tomu
+někdo rozumět jinak?“
+
+„To může, neboť já jí rozumím zcela odlišně. Zajímá tě jak?“
+
+„Zajisté.“
+
+„Řeknu ti to krátce a jasně. Slečna Bingleyová vidí, že se její bratr do
+tebe zamiloval, a přitom si přeje, aby si vzal slečnu Darcyovou. Vydá se
+za ním do města, protože doufá, že ho tam udrží, a tobě se pokouší
+namluvit, že o tebe nestojí.“
+
+Jane zavrtěla hlavou.
+
+„Udělala bys dobře, kdybys mi uvěřila, Jane. Kdo vás viděl pospolu, ten
+nemůže pochybovat o jeho citech. A slečna Bingleyová nejméně. Tak hloupá
+zase není. Kdyby o ni pan Darcy projevil jen zpola takový zájem, dala by
+si šít svatební šaty. Ale věci se mají takto: Nejsme pro ně dost bohatí
+ani dost vznešení, a kromě toho by ráda dohodila bratrovi slečnu
+Darcyovou - také proto, že si představuje, jak by jí
+
+jedna svatba v rodině ulehčila dosažení druhé. Nemá to špatně vymyšleno
+a patrně by sejí to podařilo, kdyby jí nestála v cestě slečna de
+Bourghová. Jenom nebuď, drahá Jane, tak bezelstně důvěřivá, a když ti
+slečna Bingleyová vykládá, jak její bratr obdivuje slečnu Darcyovou,
+nesmíš z toho usoudit, že pro tebe hoří méně, než když se s tebou v
+úterý loučil; nedá si přece od sestry nabulíkovat, že nemiluje tebe, ale
+její přítelkyni.“
+
+„Kdybychom měly stejný názor na Caroline Bingleyovou, pak by se mi tvým
+výkladem dost ulevilo,“ odvětila Jane. „Avšak já vím, že jí křivdíš.
+Caroline by nedokázala záměrně někoho klamat, a mně zbývá jediná naděje,
+že se sama mýlí.“
+
+„Správně. Nemohla jsi připadnout na lepší myšlenku, když si to nechceš
+nechat vymluvit po mém. Rozhodně se drž toho, že se mýlí. Splníš tím
+svou povinnost vůči ní a nemusíš už být smutná.“
+
+„Ale, drahá sestřičko, jakpak mohu být veselá? I kdyby to dobře dopadlo,
+cožpak bych mohla podat ruku muži, jehož sestry a všichni přátelé si
+přejí, aby si vzal jinou?“
+
+„To si musíš rozhodnout sama,“ řekla Elizabeth, „a jestli po zralé úvaze
+shledáš, že by tě víc trápilo nevyhovět jeho sestrám, než blažilo být
+jeho ženou, pak ti radím, abys ho rozhodně
+
+odmrštila.“
+
+„Jak můžeš tak mluvit?“ řekla Jane a trošku se pousmála. „Jistě víš, že
+jakkoli by mě jejich nesouhlas mrzel, neváhala bych ani na okamžik.“
+
+„Nepředpokládala jsem, že bys váhala, ale v tom případě tě nemusím
+příliš litovat.“
+
+„Jestli se ale celou zimu nevrátí, nebudu se patrně vůbec muset
+rozhodovat. Za půl roku se může stát tisíc věcí!“
+
+Elizabeth opovržlivě zamítla myšlenku, že by se už nevrátil. Domnívala
+se, že si to pouze přeje předpojatá Caroline, a nepokládala za možné, že
+by její přání, ať jakkoli nezastřeně nebo rafinovaně prosazované, mohlo
+ovlivnit mladíka, jenž není na nikom závislý. Zdůvodnila sestře svůj
+názor, jak nejpádněji uměla, a brzy s radostí viděla, že to na ni
+příznivě
+
+zaúčinkovalo. Jane neměla
+
+sklon k malomyslnosti, a tak pomalu opět nabyla sebedůvěry, ačkoli občas
+ze skromnosti zapochybovala o jeho lásce a vzdávala se naděje, že se
+Bingley vrátí do Netherfieldu a její
+
+vroucí touha dojde splnění.
+
+Smluvily se, že obeznámí paní Bennetovou s odjezdem netherfieldského
+panstva, ale zeji nepoplaší úvahami, jak se zachová pán domu; avšak i
+neúplná zpráva vyvolala velké starosti a lamentace, jaká je to škoda, že
+dámy musely odjet právě teď, když se všichni začali tak slibně
+
+sbližovat. Naříkala hezkou dobu, ale pak se utěšila tím, že pan Bingley
+jistě co nevidět přijede a co nevidět bude v Longbournu obědvat, a
+skončila spokojeným prohlášením, že byl sice pozván jen k rodinné
+tabuli, ale že si na ní dá zvlášť záležet a že budou mít rozhodně dva
+chody.
+
+Bennetovi byli pozváni k Lucasovým a opět byla slečna Charlotte tak
+hodná, že se téměř
+
+celou dobu nechala bavit panem Collinsem. Elizabeth jí za to v příhodné
+chvíli poděkovala.
+
+„Udržuješ ho v dobré náladě,“ pravila, „a já jsem ti za to zavázána víc,
+než můžu vypovědět.“ Charlotte ujistila přítelkyni, zejí s radostí
+prokáže tu službu a zejí to nic neudělá, když mu obětuje trochu času. To
+od ní bylo vskutku milé, avšak Charlotte hodlala zajít ve své
+
+laskavosti dál, než mohla Elizabeth tušit: chránila ji proti případným
+obnoveným galantnostem pana Collinse tím, že se snažila upoutat jeho
+pozornost sama. Takový zájem tedy na tom měla slečna Lu-casová a všechno
+se vyvíjelo tak příznivě, že by si bývala večer při loučení byla téměř
+jista úspěchem, kdyby nebyl muse! odjet z Hertfordshiru tak zakrátko. To
+však podceňovala ohnivost jeho temperamentu a jeho nezávislou
+rozhodnost, neboť se s obdivuhodnou šikovností vyplížil nazítří ráno z
+domu Bennetových a spěchal do Lucasova, aby sejí vrhl k nohám. Vyvinul
+velké úsilí, aby si ho sestřenice nevšimly, neboť byl přesvědčen, že by
+nezapochybovaly o cíli jeho cesty, kdyby ho
+
+spatřily, a on neměl chuť je zasvětit do svých úmyslů, dokud jim nebude
+moci zároveň
+
+oznámit, že uspěl: nepochyboval o tom sice příliš, a právem, neboť
+Charlotte se k němu chovala dost povzbudivě, avšak středeční
+dobrodružství přece jen otřáslo jeho sebedůvěrou. Dostalo se mu však
+velmi lichotivého přijetí. Slečna Lucasová ho spatřila z okna v prvním
+patře kráčet k domu a okamžitě se mu vydala naproti, aby ho jako náhodou
+potkala na pěšince. Sotva se však nadálá, zeji tam čeká tolik lásky a
+tolik řečí. Tak rychle, jak jen to bylo při výřečnosti páně Collinsově
+možné, se dohodli k oboustranné
+
+spokojenosti; a když vcházeli do domu, naléhal na ni se vší vážností,
+aby určila den, jenž ho učiní nejšťastnějším člověkem pod sluncem, a
+třebaže se neslušelo, aby dáma v této chvíli jeho prosbě vyhověla,
+neměla v úmyslu zahrávat si lehkomyslně s jeho štěstím. Jelikož ho
+příroda obdařila nadměrnou dávkou hlouposti, nedalo se předpokládat, že
+by zasnoubení s ním bylo tak čarovné, aby si je nevěsta přála
+protahovat; a Charlotte, jež ho vyslyšela jedině z čisté a nezištné
+touhy po zaopatření, nebylo proti mysli dosáhnout tohoto zaopatření co
+nejdříve.
+
+Pan Collins požádal okamžitě sira Williama a lady Lucaso-vou o ruku
+jejich dcery a byl ochotně a radostně vyslyšen. Měl už nyní takové
+živobytí, že byl pro jejich dceru nanejvýš
+
+žádoucí partií, neboť jí mohli dát jen nepatrné věno, a nadto tu byla
+naděje na budoucí
+
+majetek. Lady Lucasová ihned projevila dříve nevídaný zájem, jak je na
+tom pan Bennet se zdravím, a sir William s rozhodností prohlásil, že
+jakmile pan Collins převezme longbournské
+
+panství, bude se slušet, aby byl i s chotí představen u dvora. Zkrátka a
+dobře, celá rodina se nad touto událostí hluboce zaradovala. Mladší
+dcery se těšily, že budou uvedeny do společnosti o rok o dva dříve, než
+dosud mohly doufat, bratři se zbavili strachu, že Charlotte zůstane
+starou pannou. Charlotte sama byla docela klidná. Dosáhla svého a nyní
+měla čas všechno si rozvážit. A její úvahy ji celkem vzato uspokojovaly.
+Pan Collins samozřejmě nebyl ani rozumný, ani milý člověk, jeho
+společnost jí nebyla dvakrát příjemná a jeho vřelé city k ní
+
+jistě víc než pomyslné. Bude však mít manžela. Charlotte nestála valně
+ani o muže, ani o manželství, ale přesto by se byla ráda vdala: vždyť to
+bylo jediné počestné zaopatření
+
+pro vzdělané mladé dámy s nepatrným jměním; a třebaže jí s ním asi
+nekyne závratné štěstí, přece ji uchrání před nouzí. Tuto záruku nyní
+měla, a jelikož jí už bylo sedmadvacet a krásy nikomu nepobrala,
+považovala to za velké štěstí. Jen ji mrzelo, že svým počinem asi
+překvapí
+
+Elizabeth Bennetovou, neboť si své přítelkyně vážila víc než kohokoli
+jiného. Elizabeth se bude divit, snad jí to vyčte, a třebaže ji v jejím
+rozhodnutí nemůže zviklat, bude ji bolet vědomí, zejí to neschvaluje.
+Rozhodla se, zeji o tom zpraví sama, a proto uložila panu Collinsovi,
+aby se u Benne-tových o ničem ani slůvkem nezmínil, až se vrátí na oběd.
+Slíbil jí
+
+ovšem poslušně, že zachová vše v tajnosti, ale dalo mu to velkou práci,
+neboť jeho dlouhá
+
+nepřítomnost vzbudila zvědavost, vyjádřenou řadou velmi přímočarých
+otázek, z nichž
+
+vykličkoval jen s vynaložením velké obratnosti a usilovného sebezapření,
+neboť hořel touhou rozhlásit zvěst o svém úspěšném milování.
+
+Jelikož se měl ráno vydat na cestu příliš časně, aby se ještě s někým s
+rodiny setkal, odehrálo se obřadné loučení večer, než se dámy odebraly
+na lože. Paní Bennetová ho s velkou zdvořilostí a srdečností ujistila,
+že ho v Longbournu vždy rádi uvítají, jakmile mu ostatní
+
+povinnosti dovolí, aby je znovu navštívil.
+
+„Drahá madam,“ pravil, „přijímám vděčně vaše pozvání. V hloubi srdce
+jsem doufal, že se mi ho dostane, a buďte ujištěna, že ho využiji, jak
+nejdříve budu moci.“ Všichni strnuli údivem a pan Bennet, jenž vůbec
+netoužil po brzkém shledání, rychle pravil:
+
+„Neobáváte se však, drahý pane, že se to lady Catherine nemusí
+zamlouvat? Raději zanedbávejte své příbuzné, než abyste si proti sobě
+popudil svou paní.“
+
+„Jsem vám ze srdce zavázán za vaše přátelské varování, vážený pane,“
+odvětil pan Collins.
+
+„Buďte však ujištěn, že bych nepodnikl nic závažného bez svolení Její
+Jasnosti.“
+
+„člověk ani nemůže být dost opatrný. Obětujte vše, jen abyste v ní
+nevzbudil nelibost, a shledáte-li, že byste se vystavoval takovému
+nebezpečí, kdybyste nás opět navštívil, což
+
+pokládám za velmi pravděpodobné, zůstaňte raději pěkně doma a budte si
+jist, že my se neurazíme.“
+
+„Srdce mi překypuje vděčností nad vaší přátelskou pozorností, velevážený
+pane, a ubezpečuji vás, že ode mne co nejdříve obdržíte děkovný list za
+tento projev ohleduplnosti, jakož i za všechny ostatní, jichž se mi
+dostalo během mého pobytu v Hertfordshiru. Mé krásné
+
+sestřenky, neloučím se s vámi sice na tak dlouho, aby toho bylo
+zapotřebí, přesto však si dovolím popřát vám hodně zdraví a
+spokojenosti, sestřenku Elizabeth nevyjímaje.“ Dámy mu patřičně oplatily
+jeho zdvořilosti a vzdálily se, všechny stejně udiveny nad tím, že je
+hodlá zakrátko opět navštívit. Paní Bennetová by tomu byla ráda rozuměla
+tak, že se chce dvořit některé z mladších děvčat, a uvažovala, zda by se
+Mary dala přemluvit, aby ho vyslyšela. Měla o něm mnohem lepší mínění
+než ostatní, některé jeho monology ji zaujaly svou rozšafností, a
+třebaže sejí nevyrovnal inteligencí, měla dojem, že by se mohl vyvinout
+v příjemného společníka, kdyby byl přidržován k četbě a měl před očima
+její světlý příklad. Avšak nazítří dopoledne všechny takovéto naděje
+padly. Hned po snídani se dostavila slečna Lucasová a mezi čtyřma očima
+sdělila Elizabeth, co se včera přihodilo. Elizabeth v posledních dnech
+už také napadlo, jestli si pan Collins nenamlouvá, že miluje její
+
+přítelkyni, ale že by nalezl u Charlotte pochopení, to sejí zdálo téměř
+stejně vyloučené, jako že by ho vyslyšela sama, a byla proto tak
+ohromena, že v první chvíli zvolala snad trochu netaktně:
+
+„Ty že ses zasnoubila s panem Collinsem? Ale, Charlottko, to přece
+nemyslíš vážně !“ Když se jí slečna Lucasová svěřovala, nutila se do
+klidu, ale takováto nezaobalená výčitka jí
+
+na okamžik přece jen otřásla, ačkoli vlastně něco podobného očekávala.
+Hned se však vzpamatovala a chladně odpověděla:
+
+„Proč tě to tak překvapuje, drahá Elizo? Považuješ za vyloučené, aby
+některá žena měla o panu Collinsovi dobré mínění, jen proto, že se u
+tebe nesetkal s úspěchem?“ Avšak Elizabeth se už ovládla a s vynaložením
+velkého úsilí dokázala jakžtakž věrohodně
+
+ujistit přítelkyni, že se raduje z budoucího příbuzenského svazku a zejí
+přeje, aby byla hodně
+
+šťastná.
+
+„Chápu tvé pocity,“ odvětila Charlotte. „Jistě tě to překvapuje, a hodně
+překvapuje - vždyť
+
+zcela nedávno nabídl pan Collins ruku tobě. Ale až si v klidu všechno
+uvážíš, pak doufám moje jednání pochopíš. Nejsem romantická, jak víš, a
+nikdy jsem nebyla. Nechci nic jiného než slušné zaopatření, a když se
+vezme v úvahu povaha pana Collinse, jeho postavení a styky, pak se
+domnívám, že mám větší naději na spokojený život po jeho boku než valná
+většina lidí
+
+před vstupem do stavu manželského.“
+
+Elizabeth odvětila tichounce „zajisté,“ a po trapné odmlce se vrátily k
+ostatním. Charlotte se dlouho nezdržela a zanechala Elizabeth úvahám o
+tom, co právě zvěděla. Trvalo jí dlouho, než se dokázala aspoň trochu
+smířit s představou tak nesourodého manželství. Že pan Collins během tří
+dnů nabídne ruku dvěma paním svého srdce, to ji neudivovalo ani zdaleka
+tak jako skutečnost, že byl nyní vyslyšen. Uvědomovala si už dávno, že
+Charlotte pohlíží na manželství jinak než ona, avšak nebyla by pokládala
+za možné, že v rozhodující chvíli obětuje všechny ušlechtilé city
+hmotnému prospěchu. Charlotte jako manželka pana Collinse - jaká
+
+ponižující představa! A k bolestnému zklamání, že se její přítelkyně tak
+zaprodala, se přidružila neodbytná obava, že je vyloučené, aby jí
+vyvolený úděl přinesl aspoň jakous takous spokojenost.
+
+Elizabeth seděla v salóně s matkou a sestrami, hlavu plnou toho, co se
+právě dozvěděla, a uvažovala, smí-li to sdělit ostatním, když tu se
+dostavil sám sir William Lucas, aby na přání
+
+své dcery oznámil její zasnoubení Bennetovým. Zahájil četnými
+komplimenty a projevy radosti nad budoucími svazky mezi oběma rodinami,
+a pak sdělil svou novinu poslu-chačstvu nejen užaslému, ale zcela
+nevěřícímu: paní Bennew
+
+tová spíše vytrvale než zdvořile prohlašovala, že se jistě mýlí, a
+Lydia, jako vždy bezohledná
+
+a prostořeká, mu vpadla do řeči:
+
+„Ježíšku na křížku! Copak to plácáte, sire Williame? To nevíte, že si
+pan Collins chce namluvit naši Lízu?“
+
+Nic než trpělivost šlechtice ode dvora by nebylo dokázalo překonat
+takové přijetí bez roztržky, avšak sir William díky dobrému vychování
+všechno vydržel; požádal je sice, aby nepochybovaly o pravdivosti jeho
+zprávy, ale jinak vyslechl jejich netaktnosti s obdivuhodným
+sebeovládáním.
+
+Elizabeth si uvědomila, že je na ní, aby ho vysvobodila z této
+nepříjemné situace; zasáhla tedy, potvrdila jeho slova a dodala, že se
+jí už předtím Charlotte sama svěřila; snažila se zarazit matku a sestru
+v jejich projevech tím, že siru Williamovi se vší vážností blahopřála, v
+čemž ji duchapří-tomně podpořila Jane, a že se rozhovořila o dobrých
+stránkách tohoto sňatku, o tom, jaký je pan Collins hodný člověk, a že
+Hunsford leží tak příhodně blízko Londýna.
+
+Dokud se sir William zdržel, byla paní Bennetová z toho překvapení
+vlastně sotva mocna souvislého slova, avšak jakmile se odporoučel, dala
+svým citům průchod. Předně trvala na tom, že tomu všemu vůbec nevěří, za
+druhé dokazovala, že pan Collins upadl do léčky, za třetí vyjádřila
+přesvědčení, že spolu nebudou šťastni a že - za čtvrté - z toho mračna
+ještě
+
+nemusí pršet. Hlavně však si nedala vymluvit dvě věci: předně, že
+příčinou všech trampot je Elizabeth, a za druhé, že se k ní všichni
+zachovali zcela bezohledně. Tyto dva závěry rozváděla až do večera.
+Nemohli ji nijak upokojit, nijak usmířit. Trvalo týden, než dokázala
+promluvit na Elizabeth, aby ji nehubovala, musel uplynout měsíc, než si
+zas mohla popovídat se sirem Williamem nebo jeho ženou a neurážet je
+přitom, a než trochu odpustila jejich dceři, na to potřebovala těch
+měsíců několik.
+
+Pan Bennet reagoval na tuto událost mnohem klidněji, a pokud v něm
+nějaké pocity vyvolala, pak to byly, jak tvrdil, pocity vysoce příjemné:
+těší ho prý, když vidí, že Charlotte Lucasová, kterou považoval za
+jakžtakž rozumnou ženskou, je stejně hloupá jako jeho choť a hloupější
+
+než jeho dcera!
+
+Jane přiznala, zeji Charlottiny zásnuby trochu překvapují, avšak spíš
+než údiv vyjádřila upřímné přání, aby spolu byli šťastni, a na rozdíl od
+Elizabeth to nepokládala za vyloučené. Kitty s Lydií ani ve snu
+nenapadlo slečně Lucasové závidět, vždyť pan Collins nebyl než
+
+farář; pro ně to byla pouze novinka, kterou mohou vykládat po Merytonu.
+Lady Lucasová nemohla potlačit triumfální pocit, že nyní ona může
+rozvíjet před paní
+
+Bennetovou příjemné úvahy, jakou dcera udělá partii; jezdila do
+Longbournu častěji než dříve sdílet s ní svou radost, třebaže kyselé
+pohledy paní Bennetové a její zlé poznámky by byly komukoli jinému
+zkazily náladu.
+
+Mezi Elizabeth a Charlottou panovala jistá odměřenost, takže spolu o
+sňatku nehovořily; a Elizabeth byla přesvědčena, že už mezi nimi
+nezavládne bývalá důvěra. Zklamána Charlottou, upjala se s větší láskou
+k nejstarší sestře, bezelstné ajemné, o níž byla přesvědčena, zeji
+nemůže zklamat, a o jejíž štěstí si dělala den ze dne větší starosti,
+neboť Bingley už byl týden pryč a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl
+vrátit.
+
+Jane ihned Caroline odepsala a počítala dny, kdy asi může čekat odpověď.
+V úterý přišel na adresu otce rodiny slíbený děkovný dopis od pana
+Collinse; bylo v něm tolik zavázanosti a vděčnosti, že by to bylo
+odpovídalo spíš ročnímu pobytu v jejich domě. A když učinil zadost
+tomuto bodu, sdělil jim dále s převýmluvným nadšením, jaké štěstí ho
+potkalo v podobě
+
+opětované náklonnosti jejich roztomilé sousedky slečny Lucasové, a
+vysvětlil, že z touhy po její milé společnosti ochotně vyhoví laskavému
+pozvání, aby opět zavítal do Longbournu: doufá, zeje všechny znovu
+spatří od pondělka za čtrnáct dní. Lady Catherine mu prý vřele schvaluje
+jeho úmysly a přeje si, aby se svatba konala co nejdříve, kteréžto přání
+zajisté bude pro jeho drahou Charlotte rozkazem, takže brzy určí onen
+den, kdy se stane nejšťastnějším člověkem pod sluncem.
+
+Zprávu o návratu páně Collinsově však paní Bennetová nepřijala
+milostivě. Ba právě naopak, jala se před manželem dlouze lamentovat. Jak
+to prý, že se usadí v Longbournu, a ne na Lucasově? Jí se to nehodí, aby
+se kvůli němu obtěžovala.
+
+Nestojí o návštěvy vzhledem k svému chatrnému zdraví, a zamilovaní
+bývají vůbec nesnesitelní. Takto paní Bennetová tiše hořekovala a
+přestávala jen proto, aby mohla dát průchod zoufalství nad pokračující
+nepřítomností pana Bingleyho.
+
+I Jane s Elizabeth zneklidňoval tento stav věcí. Ubíhal den za dnem a
+stále nic nevěděly, ledaže se po Merytonu jeden čas říkalo, že Bingley
+se už v zimě do Netherfieldu nevrátí, kteréžto zvěsti paní Bennetovou
+velmi pobuřovaly, a neopomněla je nikdy vyvracet jako ohavnou pomluvu.
+
+Dokonce i Elizabeth se počala obávat - nikoli jeho nezájmu - ale toho,
+že se jeho sestrám přece jen povede nepustit ho z Londýna. Jakkoli
+nerada by byla připustila, že Janino štěstí je ohroženo a že se její
+milý ukázal proradný a nestálý, přece se toho podezření nemohla zbavit.
+Obávala se, že společné úsilí jeho necitelných sester a panovačného
+přítele spolu s půvaby slečny Darcyové a londýnskými radovánkami nakonec
+zvítězí nad jeho náklonností. Jane ovšem těmito obavami a napětím trpěla
+hůř než Elizabeth, ať se však trápila sebevíc, snažila se nedat to na
+sobě znát, a proto se mezi sebou o tom ani nezmínily. Takovým jemnocitem
+se však nevyznačovala paní Bennetová a málokdy uběhla hodinka, aby si na
+Bingleyho nevzpomněla, aby nevykládala, jak netrpělivě čeká na jeho
+příjezd, a nedotírala na Jane, zeji tedy pěkně oklamal, jestli se už
+nevrátí. Jen díky své svaté trpělivosti dokázala Jane tyto útoky klidně
+snášet.
+
+Pan Collins se objevil, přesný jako hodiny, od pondělka za čtrnáct dní,
+avšak v Longbournu se mu nedostalo ani zdaleka tak milostivého přijetí,
+jako když přijel poprvé. Ve svém blaženém rozpoložení však nevyžadoval
+příliš pozornosti a naštěstí pro všechny ho láska zaneprazdňovala
+natolik, že příbuzné zanedbával. Ve dne pobýval většinou na Lucasově a
+někdy se vrátil do Longbournu právě včas, aby se omluvil za svou
+nepřítomnost, než se rodina odebrala na lože.
+
+Paní Bennetová se octla skutečně v politováníhodné situaci. Sebemenší
+zmínka o chystané
+
+svatbě ji uvrhala do bezedného zoufalství, a kam se vrtla, tam se o ní
+určitě mluvilo. Hnusil se jí pohled na slečnu Lucasovou. Patřila na ni s
+žárlivostí a odporem jakožto na budoucí paní
+
+svého domu. Kdykoli je
+
+Charlotte přišla navštívit, viděla v tom záměrné odhadování kdy už to tu
+převezme, kdykoli řekla něco po straně panu CoUinsovi, už byla
+přesvědčena, že hovoří o longbournském panství a chystá se, jak ji i s
+dcerami vyžene z domu, jen co pan Bennet zavře oči. Stěžovala si na to
+trpce svému choti.
+
+„Věřte mi, manželi,“ pravila, „nemohu a nemohu se smířit s pomyšlením,
+že Charlotte Lucasová bude jednoho dne paní tohoto domu, iejá budu
+nucena ustoupit jí z cesty, že se dožiji toho, aby taková převzala moje
+místo!“
+
+„Ale, drahá, netrapte se těmito chmurnými myšlenkami. Musíme doufat v
+nejlepší. Snad nám bude dopřáno, že já přežiji vás.“
+
+Tím paní Bennetovou vůbec neutěšil, a tudíž místo odpovědi naříkala dál.
+
+„Nemohu na to ani pomyslet, že celé tohle panství bude jejich. Nebýt té
+poslední vůle, vůbec by mi to nevadilo.“
+
+„Co by vám nevadilo?“
+
+„Nic by mi nevadilo.“
+
+„Buďme tedy rádi, že jste neupadla do takové flegmatičnosti.“
+
+„Jak mám být ráda při takovéhle poslední vůli, pane manželi? Že může mít
+někdo to svědomí
+
+a vydědit vlastní dcery, to nepochopím, a všechno kvůli panu CoUinsovi!
+Proč by to ze všech lidí měl dostat právě on?“
+
+„Odpověď na tuto otázku přenechám vám,“ pravil pan Bennet. Slečna
+Bingleyová odepsala, a tím byl konec všem dohadům. Hned první věta
+obsahovala sdělení, že se všichni usadili na zimu v Londýně, a v závěru
+vyřizovala bratrovu omluvu, že se neměl čas osobně rozloučit s přáteli,
+než opustil Hertfordshire. Naděje tedy nadobro pohasly, a když Jane
+dokázala pokračovat ve čtení, nenalezla v dopise krom ujišťování o
+vřelých
+
+sympatiích pisatelčiných nic, co by ji bylo mohlo potěšit. Hlavním
+obsahem bylo velebení
+
+slečny Darcyové. Caroline opět popsala její přečetné půvaby, radostně se
+chvástala, jak se sblížily, a neváhala předpovědět, že se splní přání, s
+nímž se Jane svěřila v minulém dopise. S
+
+potěšením jí rovněž sdělovala, že se bratr usídlil u pana Darcyho, a
+uchvácena probrala úmysly onoho pána ohledně nového zařízení.
+
+Jane sdělila Elizabeth v hlavních rysech obsah dopisu a ta jej vyslechla
+s tichým rozhořčením. Kolísala ve svém nitru mezi starostí o sestru a
+hněvem vůči ostatním. Nevěřila ani na okamžik Carolininu ujišťování, že
+se její bratr zakoukal do slečny Darcyové. Že má upřímně rád Jane, o tom
+byla přesvědčena stejně jako dříve, ale jakkoli jí býval vždy
+sympatický, musela se na něho hněvat, ba téměř jím opovrhovat pro jeho
+poddajnou povahu, pro nedostatek rozhodnosti, která umožňuje vypočítavým
+přátelům, aby si s ním dělali, co jim libo, a jeho dožene k tomu, že
+obětuje vlastní štěstí jejich rozmarům. Kdyby bylo v sázce jen jeho
+štěstí, mohl by si s ním koneckonců zahrávat, jak by uznal za dobré, ale
+šlo i o její sestru, a toho si přece musel být i on sám vědom. Zkrátka a
+dobře, na toto téma by byla mohla rozvíjet dalekosáhlé úvahy, jenže ty
+by stejně nikam nevedly. Nalámala si s tím hlavu dost a dost, ale ať už
+Bingleyho láska vyprchala nebo ustoupila nátlaku přátel, ať si byl vědom
+Janiných citů
+
+nebo je nepostřehl - mohlo to sice podstatně ovlivnit její mínění o něm,
+avšak sestra na tom byla v tom či onom případě stejně, její klid byl ten
+tam.
+
+Den dva musel uplynout, než Jane sebrala odvahu pohovořit si s Elizabeth
+o svém soužení; až
+
+jednou, když je paní Bennetová opustila po delší tirádě o Netherfieldu a
+jeho pánu než
+
+obvykle, Jane už nemohla mlčet:
+
+„Ach, kéž by se drahá matinka dokázala lépe ovládat! Rozpřádá o něm
+stále dlouhé úvahy a netuší, jak mě tím trápí. Ale nesmím si stěžovat.
+Nemůže to dlouho trvat. Zapomeneme na něho a všechno bude jako dřív.“
+
+Elizabeth se zadívala na sestru pochybovačně a starostlivě, ale neříkala
+nic.
+
+„Nevěříš mi,“ pravila Jane a lehce zrudla, „ale nemáš proč. Budu na něho
+možná vzpomínat, protože to byl nejmilejší muž, s kterým jsem se kdy
+setkala, ale to je vše. Nemám od něho co očekávat, ani se čeho obávat,
+nemám mu co vyčítat. Chválabohu! Aspoň kvůli tomu se nemusím trápit.
+Potřebuji jen trochu času - jistě se budu snažit ze všech sil, abych se
+z toho vymanila.“
+
+Vyrovnanějším hlasem dodala: „Už nyní mi může být útěchou, že jsem si
+pouze něco mylně
+
+namlouvala a že jsem tím neublížila nikomu než sobě.“
+
+„Drahá Jane!“ zvolala Elizabeth. „Ty jsi příliš ušlechtilá. Máš v sobě
+andělskou snášenlivost a nesobeckost, nevím, co ti mám na to říct.
+Připadá mi, že jsem tě nikdy dost nedocenila, ani tě
+
+nemilovala tak, jak by sis byla zasluhovala.“
+
+Jane vehementně popírala, že by jí patřila taková chvála, a sváděla
+všechno na vřelý sesterský
+
+cit.
+
+„Nikoli,“ pravila Elizabeth, „to by nebylo spravedlivé. Ty se snažíš
+připisovat každému nejlepší úmysly a mrzí tě, řeknu-li o někom něco
+nepěkného. A když prohlásím, že jsi jediný
+
+dokonalý člověk, tak se tomu bráníš. Jen se neobávej, že to přeženu, že
+si přisvojím tvou výsadu, obhlížet celý svět růžovými brýlemi. Není toho
+třeba. Mám opravdu ráda jen málo lidí, a ještě méně je těch, o nichž
+smýšlím s úctou, čím víc poznávám svět, tím méně se mi zamlouvá: den ze
+dne se mi znovu potvrzuje, že lidská povaha je nestálá a že se sotva
+mohu spolehnout na zdánlivé hodnoty a moudrost. Nedávno jsem se s tím
+znovu setkala ve dvou případech; o prvním pomlčím a druhým jsou
+Charlottiny vdavky. Je to nepochopitelné! Ať se na to díváš z té či oné
+stránky, je to nepochopitelné.“
+
+„Nesmíš to brát takhle, drahá Lízinko. Vždyť by ses utrápila. Musíš vzít
+v úvahu, že Charlotte má pro to jiné předpoklady i jinou povahu, a to je
+důležité. Považ, jaký je pan Collins čestný
+
+člověk a Charlotte rozvážná, vyrovnaná povaha. Nezapomeň, zeje z početné
+rodiny, zeje to pro ni skutečně výhodná partie, a snaž se doufat - v
+zájmu všech zúčastněných - že k bratranci cítí aspoň trochu úcty a
+oddanosti.“
+
+„Kvůli tobě jsem ochotna vynasnažit se doufat v holé nemožnosti, ale
+nevím, komu taková
+
+víra prospěje. Kdybych si měla myslet, zeje mu Charlotte oddána, získala
+bych jenom horší
+
+mínění o jejím rozumu, než mám teď o jejím charakteru. Přece víš zrovna
+tak dobře jako já, milá Jane, že pan Collins je nafoukaný, škrobený,
+omezený, pošetilý osel, a musíš si myslet stejně jako já, že děvče,
+které si ho dokáže vzít, nejedná bez postranních úmyslů. Neměla bys ji
+hájit, třebaže je to Charlotte Lucasová. Přece nemůžeš kvůli jediné
+osobě změnit pojmy jako zásadovost a poctivost a nezkusíš namluvit'sobě
+nebo mně, že sobectví je rozšafnost a strčit hlavu do písku znamená
+zajištěnou spokojenost.“
+
+„Musím ti vytknout, že užíváš o obou příliš silných výrazů,“
+odvětilajane. „Uznáš to doufám sama, až uvidíš, že jsou spolu šťastni.
+Ale nechme toho. Mělajsi na mysli ještě něco. Zmínila ses přece o dvou
+případech. Nemohu předstírat, že ti nerozumím, ale snažně tě prosím,
+drahá
+
+Lízinko, jenom jemu nic nevyčítej a neříkej, že už o něm dobře
+nesmýšlíš, to by mě hrozně
+
+bolelo. Člověk nesmí vždycky honem předpokládat, že mu druhý ublížil
+úmyslně. Nemůžeme chtít, aby se temperamentní mládenec choval vždy
+obezřetně a zdrženlivě. Často nás mylně
+
+zavádí vlastní domýšlivost. Ženy připisují někdy dvornosti větší význam,
+než ve skutečnosti má.“ „A muži se starají, aby se to tak jevilo.“
+„Klamou-li úmyslně, nelze je ospravedlňovat, avšak mám pocit, že na
+světě ani nemůže být tolik úmyslných nástrah, jak si někteří lidé
+
+představují.“
+
+„Nepředpokládám, že by ti byl Bingley úmyslně kladl nástrahy,“ pravila
+Elizabeth, „avšak i když člověk nezamýšlí nic zlého a nechce nikomu
+ublížit, může dojít k nedorozumění, může z toho vzniknout trápení. Stačí
+k tomu lehkovážnost, málo ohledů na city druhých, nedostatek
+rozhodnosti.“
+
+„A ty mu přičítáš některou tuto vlastnost?“ „Ano, všechny dohromady.
+Kdybych to však měla rozvádět, řekla bych, co si myslím o lidech, které
+ctíš, a ty se na mne rozhněváš. Přeruš mě
+
+proto, dokud je čas.“
+
+„Stále si tedy myslíš, zeje to dílo jeho sester?“ „Ano, sester
+podporovaných přítelem.“
+
+„Nemohu tomu uvěřit. Proč by ho k něčemu nutili? Jistě jim jde jen o
+jeho budoucí štěstí, a má-li rád mě, nemůže být šťasten s jinou.“
+
+„Vycházíš z falešného předpokladu. Může jim jít ještě o mnoho jiných
+věcí než o jeho budoucí štěstí, například o rozmnožení majetku a výhodné
+styky, o to, aby získal nevěstu bohatší, vznešenější a pyšnější, než jsi
+ty.“
+
+„Přejí „i bezpochyby, aby se jeho vyvolenou stala slečna Darcyová,“
+odvětilajane, „ale třeba z lepších pohnutek, než jim připisuješ. Znají
+ji mnohem déle než mne, není tedy divu, že je jim bližší. Ať už by však
+samy chtěly cokoli, není pravděpodobné, že by odporovaly bratrovu přání.
+Která sestra by si něco takového dovolila, pokud by k tomu neměla
+skutečně vážné
+
+důvody? Kdyby se domnívaly, že mě má rád, nesnažily by se nás rozloučit,
+a ani by se jim to v tomto případě nezdařilo. Říkáš, že mě miluje, ale
+pak by se byli všichni zachovali divně a nepěkně, a já bych z toho
+musela být velmi nešťastná. Netrap mě takovým výkladem. Nestydím se, že
+jsem se zmýlila - aspoň mě to zdaleka tak nebolí, jako kdybych si měla
+myslet něco ošklivého o něm a o jeho sestrách. Dovol mi, abych si to
+vyložila způsobem co nejpříznivějším a nejsnáze pochopitelným.“
+
+Elizabeth jí nemohla nevyhovět, a od této chvíle mezi nimi o Bingleym
+téměř nepadla zmínka.
+
+Jen paní Bennetová se stále podivovala a lamentovala nad tím, že se
+nenavrací, a třebaže jí to Elizabeth den co den znovu jasně
+vysvětlovala, nebyla zřejmě naděje, že by si tím přestala lámat hlavu.
+Dcera se ji snažila přesvědčit o tom, Čemu sama nevěřila, totiž že v něm
+Jane vzbudila jen nehlu-boký, přelétavý zájem, a proto se jí dvořil, a
+že mu sešla z mysli, jakmile mu sešla z očí. Paní Bennetová sice pokaždé
+připustila pravděpodobnost takového výkladu, ale stejně jí to Elizabeth
+musela opakovat každý den. Paní Bennetovou utěšovalo jen pomyšlení, že v
+létě musí pan Bingley znovu přijet.
+
+Pan Bennet posuzoval tuto záležitost zcela jinak. „Nu, Lízinko,“ pravil
+jí jednoho dne, „tvá
+
+sestra je nešťastně zamilovaná, jak koukám. Vyřid, zejí blahopřeji.
+Děvčata nic na světě tak netěší - tedy krom vdavek - než se tu a tam
+nešťastně zamilovat. Má aspoň o čem dumat a v očích jejích družek jí to
+dodává na zajímavosti. Kdypak přijdeš na řadu ty? Přece si nenecháš
+dlouho líbit, že tě Jane trumfla. Teďje k tomu výborná příležitost. V
+Merytonu je dost oficírů, aby mohly být nešťastné všechny zdejší slečny.
+Vyber si Wickhama. Je to pohledný chlapík, ten by tě ošálil jaksepatří.“
+
+„Děkuji vám, tatíčku, ale mně postačí menší fešák. Nemůže mít každá
+takové štěstí jako Jane.“
+
+„To je pravda,“ pravil pan Bennet, „než útěchou nám budiž, že máte
+milující matku, která
+
+každé takové příležitosti využije do krajnosti.“
+
+Nejúčinnějším lékem na chmurnou náladu, kterou nedávná protivenství u
+některých členů
+
+rodiny Bennetovy vyvolala, byla přítomnost pana Wickhama. Vídali se s
+ním často a k jeho ostatním přednostem přistoupila nyní i skutečnost, že
+se těšil obecné oblibě. Všechno, co Elizabeth vyprávěl o svých nárocích
+vůči panu Darcymu, o tom, jak mu ublížil, bylo už všude známo a veřejně
+přetřásáno, a sousedé s potěšením vzpomínali, jak jim byl pan Darcy
+odjakživa protivný, ještě dávno předtím, než se tohle dozvěděli.
+
+Jediná nejstarší slečna Bennetová stále ještě předpokládala, že se tu
+mohou vyskytovat nějaké
+
+polehčující okolnosti, jež hertfordshirská společnost nezná, a ve své
+mírnosti a nepředpojatosti vždy prosila o pochopení, zdůrazňovala
+možnost omylu - ale všichni ostatní
+
+odsoudili Darcyhojako nejhoršího vyvrhela.
+
+Po týdenních hodech lásky a blažených plánů do budoucna nadešla sobota a
+vyrvala pana Collinse z náručí jeho líbezné Charlotty. Bolest z
+rozloučení však mohla být aspoň u něho zmírněna pilnými přípravami na
+nevěstin příjezd, neboť měl odůvodněnou naději, že krátce po jeho příští
+návštěvě v Hert-fordshiru nadejde onen den, kdy se stane nejšťastnějším
+člověkem pod sluncem. Se svými příbuznými v Longbournu se rozloučil
+právě tak obřadně
+
+jako předtím, opět popřál svým půvabným sestřenkám hodně zdraví a
+spokojenosti a jejich otci slíbil děkovný dopis.
+
+Příští pondělí měla paní Bennetová to potěšení uvítat svého bratra a
+švagrovou, kteří přijeli jako obvykle do Longbournu na vánoce. Pan
+Gardiner byl rozumný, chytrý a ušlechtilý muž, jenž značně převyšoval
+svou sestru vrozenou inteligencí i vzděláním. Netherfieldské dámy by
+byly sotva svým očím uvěřily, že člověk, který se živí obchodem a bydlí
+na dohled svých skladišť, se umí chovat ve společnosti tak vybraně a být
+tak příjemným společníkem. Paní
+
+Gardinerová, která byla mnohem mladší než paní Bennetová s paní
+Philipsovou, byla milá, bystrá, elegantní dáma a všechny její
+longbournské neteře ji měly moc rády. Zvlášť s oběma staršími ji poutala
+upřímná vzájemná náklonnost. Často už ji v Londýně navštívily. Po svém
+příjezdu se paní Gardinerová především musela věnovat předávání dárků a
+zpráv o poslední módě. Když toto absolvovala, připadla jí méně činorodá
+úloha. Bylo na ní, aby poslouchala. Paní Bennetová jí potřebovala
+vylíčit své trampoty a postěžovat si na četná
+
+bezpráví. Stala se jim všem řada křivd od té doby, co se neviděli. Kolem
+dvou děvčat se už
+
+točili ženiši, ale nakonec z toho nic nebylo.
+
+„Na Jane se nezlobím,“ pokračovala, „Jane by byla pana Bingleyho
+ulovila, kdyby to bylo šlo, ale Lízá! Ach, drahá švegruše, jen si
+představte, že mohla být touhle dobou paní Collinsovou, kdyby nebyla tak
+umíněná. Tu v té místnosti ji požádal o ruku a ona mu dala košem.
+Následkem toho bude mít lady Lucasová dřív vdanou dceru než já, a naše
+děvčata jsou z longbournského panství stejně vyděděna jako předtím.
+Lucasovi kují ohavné pikle. Snaží se urvat, co se dá. Nerada to o nich
+říkám, aleje to tak. Jsem z toho celá pryč, upadla jsem do nemoci,
+protože mi vlastní rodina kazí mé záměry a protože mám takové sousedy,
+že myslí v první řadě na sebe, a ne na druhé. Jsem ale moc ráda, že jste
+nás právě v tomhle čase přijeli navštívit, a udělala jste mi velkou
+radost tím, co jste vykládala o dlouhých rukávech.“ Paní Gardinerová
+byla už s těmito událostmi v hlavních rysech obeznámena z dopisů
+
+vyměňovaných mezi ní a Jane i Elizabeth, a tak švagrové jen něco zběžně
+odpověděla a ze soucitu s neteřemi zavedla rozhovor jinam. Když se pak
+octla s Elizabeth o samotě, vrátila se k tomu znovu. „Zdá se, že by to
+bývala pro Jane dobrá partie,“ pravila. „Škoda, že se to rozešlo. Ale to
+se často stává. Takový mladík, jak Bingleyho líčíte, se zamiluje na pár
+týdnů
+
+do hezkého děvčete, pak je náhoda rozloučí a on na ni zapomene.
+Podobných případů je na tucty.“
+
+„Toje svým způsobem výborná útěcha,“ pravila Elizabeth, „jenže nám bude
+sotva co platná. Naše trápení nezpůsobila náhoda. Nestává se přece
+často, že by předpojatí přátelé dokázali, aby nezávislý mladý muž
+zapomněl na děvče, které ještě před několika dny vášnivě miloval.“
+
+„Jenže výraz jako ,vášnivě miloval' je tak otřepaný, pochybný a
+neurčitý, že si z něho nemohu utvořit jasnou představu. Charakterizujeme
+jím právě tak často sympatie, které vypučí půl hodiny po seznámení, jako
+skutečný, silný cit.. Prosím té, jak vášnivé ji pan Bingley miloval?“
+
+„Neviděla jsem ještě v životě výraznější náklonnost, začal zanedbávat
+ostatní lidi a od ní se nemohl odtrhnout. Pokaždé, když se setkali, to
+bylo nápadnější a zřetelnější. Na plese, který
+
+sám uspořádal, se dvě tři slečny urazily, zeje neprovedl, a já sama jsem
+ho dvakrát oslovila a vůbec mi neodpověděl. Což mohly být nadějnější
+příznaky? Nebývá nezdvořilost projevem mocného milostného zaujetí?“
+
+„Ale ano - takového milostného zaujetí, o jaké v tomto případě asi šlo.
+Chudák Jane! Je mi jí
+
+líto, protože jí při její povaze může chvíli trvat, než se přes to
+přenese. Mělo to raději postihnout tebe, Lízinko, ty bys přitom dokázala
+žertovat, a tak by tě to přebolelo dřív. Myslíš, že by se dala
+přemluvit, aby se s námi rozjela do Londýna? Třeba by jí prospělo, kdyby
+změnila prostředí - snad si právě potřebuje odpočinout od domova.“
+Elizabeth se tento nápad velice zamlouval a byla přesvědčena, že sestra
+ochotně svolí.
+
+„Jen bych nerada,“ dodala paní Gardinerová, „aby s tím spojovala tajné
+naděje ohledně onoho mladého muže. Bydlíme na druhém konci města,
+stýkáme se s docela jinými lidmi, a jak víš, chodíme málokdy do
+společnosti; je tedy velmi nepravděpodobné, že by se setkali, leda by ji
+přímo přišel navštívit.“
+
+„Toje zcela vyloučeno, neboťje pod dozorem svého přítele, a pan Darcy mu
+rozhodně
+
+nedovolí, aby vyhledal Jane na takovéto adrese. Drahá tetinko, jak si to
+vůbec představujete?
+
+Pan Darcy možná někde zaslechl, že existují taková místa jako
+Gracechurch Street, ale jistě
+
+by mu nestačily desítky očistných lázní, aby ze sebe smyl tu pohanu,
+kdyby tam vkročil, a pan Bingley se bez něho nikam nehne.“
+
+„Tím lépe. Doufám, že se už nesetkají. Ale nepíše si Jane s jeho
+sestrou? Ta bude nucena ji navštívit.“
+
+„Uvidíte, že s ní přeruší veškeré styky.“
+
+A třebaže si dávala záležet, aby toto tvrzení vyznělo hodně přesvědčivě,
+právě tak jako její
+
+zajímavá teorie o tom, že se Bingley s Jane nebude smět setkat, ležel jí
+tento případ tolik na srdci, až nakonec po dlouhých úvahách dospěla k
+názoru, že to přece jen není zcela vyloučeno. Bylo by možné - a někdy to
+dokonce považovala za pravděpodobné - že Bingley opět vzplane a že vliv
+jeho přátel úspěšně zastíní mnohem přirozenější vliv Janina půvabu. Jane
+Bennetová přijala tetiččino pozvání s radostí a nemyslela přitom na
+Bingleyovy v jiném smyslu, než že by snad mohla tu a tam strávit
+dopoledne s Carolinou, když s nimi bratr nebydlí pod jednou střechou a
+není tedy nebezpečí, že by se setkali. Gardinerovi pobyli v Longbournu
+týden a Philipsovi, Lucasovi a důstojníci se postarali o to, aby
+neuplynul ani den bez společenských událostí. Paní Bennetová se tak
+obětavě starala bratrovi a švagrové o zábavu, že ani jednou nezasedli v
+klidu k rodinnému obědu. A pokud večer zůstali doma, určitě přišli
+nějací důstojníci - a mezi těmito důstojníky nikdy nechyběl pan Wickham,
+jehož Elizabeth před tetičkou tak vychválila, až jí to bylo podezřelé, a
+při těchto příležitostech oba bedlivě pozorovala. Z toho, co viděla,
+usoudila, že nejde ani u jednoho, ani u druhého o vážný cit, ale že jsou
+si
+
+zřejmě navzájem sympatičtí, a to do té míry, zeji to zneklidnilo, a
+umínila si, že si o tom s Elizabeth pohovoří, než odjede z
+Hertfordshiru, a zejí domluví, aby zanechala tak nevýhodné
+
+známosti.
+
+Wickham si však naklonil paní Gardinerovou ze zcela zvláštního důvodu,
+nezávislého na jeho osobním šarmu. Před deseti nebo dvanácti lety, ještě
+než se vdala, žila delší čas právě v onom derbyshirském kraji, odkud
+pocházel i on. Objevili tudíž mnoho společných známých, a třebaže tam
+Wickham málokdy zavítal za posledních pět let, to jest od smrti starého
+pana Darcyho, přece jí mohl poskytnout čerstvější zprávy o jejích
+bývalých přátelích. Paní Gardinerová viděla Pemberley a znala dobře
+nebožtíka pana Darcyho podle vyprávění. Měli proto nevyčerpatelný zdroj
+rozhovoru. Porovnávala své vzpomínky na Pemberley s detaily, jež jí
+popsal on, a když skládala svůj hold charakteru zesnulého majitele,
+potěšila jeho i své srdce. Když se obeznámila s historkou o tom, jak se
+k němu nynější pan Darcy zachoval, snažila se rozpomenout, co se
+vykládalo o onom pánovi, dokud byl ještě malý, a nakonec sejí
+
+zdálo, že ho určitě slýchávala líčit jako velmi pyšného, nevlídného
+chlapce. Paní Gardinerová promluvila Elizabeth do duše zcela otevřeně a
+laskavě při první vhodné
+
+příležitosti, kdy ji zastala samotnou. Nejprve jí poctivě sdělila, co si
+o tom myslí, a pak takto pokračovala:
+
+„Jsi příliš rozumná, Lízinko, aby ses zamilovala jen z toho dů-vodu, že
+ti k tomu neradím, a proto neváhám mluvit otevřeně. Na tvém místě bych
+si skutečně dala pozor. Nezapleť se a neusiluj zaplést jeho do citového
+vztahu, který by byl v dané situaci - bez finančního zabezpečení - tak
+velice nemoudrý. Nemám proti nému osobné ani to nejmenší - je to
+zajímavý mladý muž, a kdyby měl to jmění, které by mít měl,
+
+nevím, koho bych ti mohla přát lepšího. Takto se však nemůžeš řídit jen
+svými romantickými představami. Máš dost rozumu a všichni věříme, že ho
+budeš umět využít. Vím, že tvůj otec skálopevně spoléhá na tvou rozvahu
+a vzorné chování. Nesmíš ho zklamat.“
+
+„To jsou vážná slova, drahá tetinko.“
+
+„Ano, a doufám, zeje také vážně vezmeš.“
+
+„Nemáte se čeho obávat. Dám na sebe pozor a na pana Wickhama také.
+Nezamiluje se do mne, dokáži-li mu v tom zabránit.“
+
+„Už zase žertuješ, Elizabeth!“
+
+„Odpusťte, řeknu to tedy jinak. Zatím jsem se do pana Wickhama
+nezamilovala, ne, určitě ne. Aleje to beze vší pochyby nejpříjemnější
+muž, jakého jsem kdy poznala, a kdyby se do mne opravdu zakoukal -
+myslím, že bude lépe, když se tak nestane. Vidím, že by to byla
+nerozvážnost. Ach, ten odporný Darcy! Velice si vážím tatíčkova dobrého
+mínění a zdrtilo by mě, kdybych ho měla zklamat. Tatíčkovi se však pan
+Wickham líbí. Krátce a dobře, drahá
+
+tetinko, bylo by mi moc líto, kdybych vám někomu způsobila starosti,
+vidíme však denně, že zamilovaným mladým lidem málokdy zabrání
+nedostatek peněz ve vytváření hlubších vztahů
+
+- jak vám tedy mohu slíbit, že budu moudřejší než moji vrstevníci,
+upadnu-li do pokušení, ajak vůbec mohu vědět, zeje moudré se mu bránit?
+Mohla bych vám slíbit jedině to, že nebudu pospíchat. Neuvěřím překotně,
+že já jsem ta ze všech vyvolená. Až se setkáme, nebudu si nic přát.
+Udělám prostě, co je v mých silách.“
+
+„Snad by bylo dobře, aby sem tak často nechodil. Aspoň mámě
+nepřipomínej, aby ho pozvala.“
+
+„Jako onehdy,“ pravila Elizabeth s provinilým úsměvem. „Ale nemyslete
+si, že sem stále dochází tak často. To kvůli vám byl tento týden
+tolikrát zván. Maminka má utkvělou představu, jak víte, že musí svým
+přátelům neustále předhazovat nějaké návštěvy. Ale vážně - na mou čest
+se zkusím chovat tak, jak to považuji za nejmoudřejší: stačí vám to?“
+Tetička ji ujistila, že ano. Elizabeth poděkovala za dobře míněnou radu
+a s tím se rozešly, vzácný příklad toho, že i v těchto
+
+věcech je možno poradit, aniž to dotyčný rádci zazlívá.
+
+Zakrátko po odjezdu Gardinerových a Jane přibyl do Hertfordshiru opět
+pan Collins, jelikož
+
+se však usadil u Luca-sových, nezpůsobil tím paní Bennetové žádné velké
+těžkosti. Jeho sňatek se rychle blížil a ona se s ním touto dobou už
+smířila natolik, že jej pokládala za nevyhnutelný, ba dokonce několikrát
+nevraživě prohlásila, že by „jim přála, aby spolu dokázali být šťastni“.
+Ve čtvrtek měla být svatba a ve středu se přišla slečna Lucasová
+
+rozloučit; když se zvedla k odchodu, Elizabeth, v trapných rozpacích z
+matčina nevlídného, kyselého blahopřání a sama upřímně dojata, ji
+doprovázela z pokoje. Když spolu sešly dolů, pravila Charlotte:
+
+„Věřím, že mi často napíšeš, Elizo.“
+
+„Na to se můžeš spolehnout.“
+
+„Chtěla bych tě poprosit ještě o něco. Přijela bys mě navštívit?“
+
+„Doufám, že se uvidíme hodně často v Hertfordshiru.“
+
+„Myslím, že si ted pobudu delší čas v Kentu. Slib mi tedy, že přijedeš
+do Hunsfordu.“ Elizabeth nemohla odmítnout, ačkoli ji taková návštěva
+vůbec nelákala.
+
+„Otec a Maria se za mnou mají vypravit v březnu,“ dodala Charlotte.
+„Byla bych ráda, kdyby ses k nim připojila. Víš, Elizo, že mi budeš
+stejně vítaná jako oni.“ I byla svatba: nevěsta se ženichem odjeli hned
+z kostela do Kentu a každý toho mnoho napovídal a vyslechl o oné
+události, jak to tak bývá. Přítelkyně se Elizabeth brzy ozvala a psaly
+si tak často a pravidelně jako jindy: aby však psaly stejně důvěrně, to
+už nebylo možné. Elizabeth se nad dopisy nemohla zbavit pocitu, že je
+veta po věrném přátelství, a třebaže si umínila nezanedbávat písemný
+styk, dělala to spíš kvůli minulým než přítomným vztahům. Zprvu všichni
+dychtivě očekávali Charlottiny dopisy, byli pochopitelně zvědaví, co
+bude psát o novém domově, zda se jí bude zamlouvat lady Catherine,
+odváží-li se tvrdit, že je šťastna; když pak byly její dopisy
+předčítány, měla Elizabeth dojem, že se Charlotte o všem vyjadřuje
+přesně tak, jak se dalo předpokládat. Psala optimisticky, zdálo se, zeje
+obklopěna vším pohodlím, nezmiňovala se o ničem, co by nebyla mohla
+pochválit. Dům, zařízení, okolí, cesty
+
+- všechno jí vyhovovalo a lady Catherine se k ní chovala, velmi
+přátelsky a blahovolně. Byl to páně Collinsův Hunsford a zámek Rosings v
+střízlivějším podání. Elizabeth pochopila, že musí počkat, až se tam
+sama vypraví, chce-li se dozvědět plnou pravdu. Jane už napsala sestře z
+Londýna několik řádků, že šťastně dojeli, a Elizabeth doufala, že příští
+dopis už bude obsahovat nějakou zprávu o Bingleyových.
+
+Netrpělivost, s jakou očekávala další dopis, byla po zásluze odměněna,
+jak už netrpělivost obvykle bývá. Jane strávila ve městě týden a
+Caroline se ještě neohlásila ani osobně, ani písemně. Vysvětlovala si to
+však tím, že se asi poslední dopis přítelkyni z Longbournu nešťastnou
+náhodou ztratil.
+
+Tetinka má zítra cestu nikam poblíž Grosvenor Street, psala dál. Využiji
+tedy té příležitosti a navštívím je.Napsala znovu, když zamýšlenou
+návštěvu vykonala a mluvila se slečnou Bingleyovou. Caroline mi
+připadala trochu nesvá, psala doslova, ale byla ráda, že mě vidí, a
+vyčítala mi, že jsem jí svůj příjezd neoznámila. Měla jsem tedy pravdu:
+můj poslední dopis nedostala. Vyptávala jsem se ovšem, co dělá její
+bratr. Daří se mu dobře, aleje tak zaneprázdněn u pana Darcyho, že ho
+ani příliš často nevidí. Zjistila jsem, že čekají slečnu Darcyovou k
+obědu. Byla bych ji ráda poznala. Nezdrželajsem se dlouho, protože se
+Caroline a paní Hurstová někam chystaly. Jistě se tu brzy zastaví.
+
+Elizabeth nad tím dopisem kroutila hlavou. Utvrdil ji v přesvědčení, že
+přítomnost sestry ve městě by mohl Bingley odhalit jen čirou náhodou.
+
+Uběhly čtyři týdny, a Jane se s ním dosud nesetkala. Snažila se namluvit
+sama sobě, že jí na tom nezáleží, avšak nemohla si už zastírat nezájem
+slečny Bingleyové. čtrnáct dní byla kvůli ní každé dopoledne doma a
+každý večer si pro ni vymyslela novou omluvu; pak se konečně
+
+návštěvnice objevila, ale zdržela se jen krátce a byla vůbec jako
+vyměněná, takže Jane už
+
+nemohla setrvat ve svém sebeklamu. Dopis, který při této příležitosti
+napsala sestře, je dostatečným důkazem jejího rozpoložení.
+
+Má rozmilá Lízinko,
+
+musím se Ti přiznat, že jsem byla hloupá, když jsem véřila v přátelství
+slečny Bingleyové, ale Ty se jisté nebudeš vítézoslavné naparovat svým
+bystrozrakem. Ačkoli Ti tedy události daly za pravdu, nesmíš mé, drahá
+sestřičko, pokládat za nepolepšitelnou, tvrdím-li i nadále, Že její
+
+chování opravňovalo stejné mou důvěru jako tvé podezírání. Nedovedu
+pochopit, proč vlastně
+
+usilovala o to, abychom se sblížily, a kdyby se všechno opakovalo, vím,
+že bych se dala znovu ošálit. Caro-line mi oplatila návštěvu až včera, a
+za celou tu dobu se neozvala ani lístečkem, ani řádečkem. Když se
+konečně objevila, bylo na ní znát, že ji to netěší; omluvila se zběžně,
+jen aby se neřeklo, že nepřišla dřív, nezmínila se ani slůvkem, že by mě
+ráda zase viděla, a byla po všech stránkách tak změněná, že jsem si po
+jejím odchodu umínila ji více nevyhledávat. Je to její vina, ale přesto
+ji lituji. Vyznamenávala mě svou pozorností zřejmě z nedobrého úmyslu;
+mohu právem říci, že jsme se spřátelily z jejího popudu. Lituji ji,
+neboť si musí být vědoma, že se zachovala nepěkně, a jsem přesvědčena,
+že to udělala jen ze starosti o bratra. Nechci se o tom rozepisovat: ty
+i já víme, že si dělá starosti zbytečně, nemůže-li však jinak, pak to
+vysvětluje její chování ke mně; je po zásluze drahý jejímu srdci a
+veškeré její
+
+obavy o něj jsou přirozené a chvályhodné. Přesto mě udivuje, že ji tyto
+obavy dosud neopustily, neboi kdyby o mne aspoň trochu stál, byl by mě
+už dávno a dávno vyhledal. Jistě
+
+ví, že jsem v Londýně, ona mi to mezi řečí naznačila, a přitom, když ji
+poslouchám, mám takový dojem, jako by se snažila sama sebe ubezpečit, že
+je okouzlen slečnou Darcyovou. Nemohu se v tom vyznat. Kdybych se
+neobávala ukvapených závěrů, byla bych téměř v pokušení říct, že to ve
+mně vzbuzuje podezření z nějakého uskoku. Ale pokusím se zapudit všechny
+bolestné úvahy a budu myslet jen na to, z čeho se mohu radovat - z tvé
+příchylnosti a z velké dobroty drahého strýčka a tetičky. Napiš mi brzy.
+Slečna Bingleyová říkala něco o tom, že se už do Netherfieldu nevrátí,
+že dům pustí, ale netvrdila to s určitostí. Snad abychom se o tom raději
+nezmiňovaly. Jsem velmi ráda, že přišly tak dobré zprávy od přátel z
+Hunsfordu. Jen se k nim rozjed se sirem Williamem a s Marií. Jistě se Ti
+tam bude líbit. Líbá Tě atd.
+
+Elizabeth ten dopis zabolel, ale pak sejí vrátila dobrá nálada, když si
+uvědomila, že se Jane už
+
+nedá klamat, aspoň
+
+sestrou ne. Všechny naděje ohledně Bingleyho padly. Ani by si nepřála,
+aby se začal sestře opět dvořit. Čím déle o tom uvažovala, tím horší
+mínění nabývala o jeho charakteru; a za trest mu přála, aby se skutečně
+brzy oženil se sestrou pana Darcyho, protože by to tak bylo i pro Jane
+nejlepší a protože by podle líčení pana Wickhama musel brzy z hloubi
+duše litovat, čeho se vzdal.
+
+Zároveň připomněla i paní Gardinerová Elizabeth její slib ohledně tohoto
+pána a dotazovala se, co je nového, a Elizabeth pro ni měla zprávy,
+které se zamlouvaly spíše tetičce než jí. Jeho zjevný zájem ochladí, už
+sejí nedvořil, točil se kolem jiné. Elizabeth to neušlo, ale pozorovala
+a popisovala to bez velkého utrpení. Hloub do srdce sejí nezapsal a její
+marnivosti stačilo vědomí, že by ona bývala jeho vyvolená, kdyby to byly
+majetkové poměry dovolily. Uplatňoval nyní svůj šarm na mladé dámě, jež
+ho okouzlila především nedávno získanými deseti tisíci librami; avšak
+Elizabeth, v tomto případě snad méně jasnozřivá, než když šlo o
+Charlottu, ho nezatratila kvůli jeho touze po nezávislosti. Ba právě
+naopak, připadalo jí to jako nejpřirozenější věc na světě, a jelikož
+mohla předpokládat, že ho to stálo jisté úsilí, než
+
+sejí dokázal vzdát, byla ochotna uznat, že jednal moudře a v zájmu jich
+obou, a upřímně mu přála, aby došel štěstí.
+
+Všechno také zcela otevřeně sdělila paní Gardinerové a po vylíčení
+okolností připsala do dopisu: Jsem si ted jista, drahá tetinko, že jsem
+ho doopravdy nemilovala, neboť kdybych byla poznala ten čistý a
+povznášející cit, musela bych si nyní hnusit i jeho jméno a přát mu jen
+to nejhorší. Avšak já nejen vzpomínám na něho v dobrém, ale dokonce ani
+nic nevyčítám slečně
+
+Kingové. Vůbec kní necítím nenávist a dokážu uznat, že to může být velmi
+slušné děvče. Láska v tom nehraje roli. Má opatrnost přinesla ovoce, a
+třebaže bych jako zoufalá zhrzená
+
+milenka získala v očích svých známých na zajímavosti, nelituji toho, Že
+na sebe neupozorním. Za proslulost se někdy musí zaplatit příliš vysoká
+cena. Kitty a Lydia si berou jeho zradu mnohem víc k srdci než já. Jsou
+mladé a světa neznalé a neobjevily ještě zdrcující
+
+skutečnost, Žefešáci musí mít právě tak z čeho žít jako obyčejní mužští.
+Bez větších vzrušení, než byla tato, a bez zajímavějších rozptýlení než
+procházky do Merytonu - někdy blátivé, jindy mrazivé - uběhl v
+Longbournu leden a únor. Březen přichystal Elizabeth návštěvu v
+Hunsfordu. Zprvu vlastně ani nechtěla jet, ale shledala, že Charlotte na
+tom nápadu lpí, a postupně se i jí začal jevit lákavější a
+přijatelnější. Odloučení
+
+podnítilo touhu vidět opět Charlottu a zmírnilo její averzi vůči panu
+Collinsovi. Celý záměr měl půvab neotřelosti, nadto doma vzhledem k
+pošetilé matce a málo družným sestrám nebylo všechno ideální, a tak byla
+změna vítána už sama o sobě. Cestou se také bude moci stavit u Jane a
+zkrátka a dobře, když se přiblížila doba odjezdu, byla by jej velmi
+nerada odkládala. Nenaskytly se však žádné překážky a pouť probíhala
+podle původního Charlottina návrhu. Elizabeth se přidružila k siru
+Williamovi a jeho druhé dceři. Cestovní program se zavčas vylepšil
+jedním přenocováním v Londýně, takže mu teď k dokonalosti už nechybělo
+nic. Jedinou stinnou stránkou bylo rozloučení s otcem, který ji bude
+jistě postrádat; vždyť byl nakonec tak smutný, zeji požádal, aby mu
+psala, a dokonce jí téměř slíbil, zejí také odepíše. S
+
+panem Wickhamem se rozloučili jako přátelé - on ještě o poznání vřeleji.
+Jeho nynější
+
+námluvy mu nevymazaly z paměti, že Elizabeth byla první dívka, která ho
+zaujala a vzrušila, která vyslechla jeho příběh a politovala ho, které
+se dvořil; při loučení jí přál šťastnou cestu, připomněl jí, co asi může
+očekávat od lady Catherine de Bourghové, a vyjádřil naději, že se v
+názoru na ni - jakož i v názoru na kohokoli jiného - vždy a všude
+shodnou, a projevoval o ni přitom takovou starostlivost a zájem, že se k
+němu cítila navždy poutána hlubokými sympatiemi a opouštěla ho v
+přesvědčení, že ať svobodný, ať ženatý, vždycky to pro ni bude člověk
+navýsost milý a příjemný.
+
+Nazítří se neocitla ve společnosti, která by ho byla nějak zastínila.
+Sir William Lucas ani jeho dcera Maria, dobro-srdečná, ale po otci
+nepříliš bystrá, nemluvili o ničem, co by stálo za pozornost, a
+Elizabeth jim naslouchala asi s takovým potěšením jako skřípotu
+kočárových per. Milovala komické figurky, ale sira Williama znala už
+příliš dlouho. Nemohl jí sdělit nic o svém povýšení do Šlechtického
+stavu ani o svém přijetí u dvora, co by už nebyla slyšela, a jeho
+galantnosti byly stejně otřepané jako jeho informace. Do Londýna to bylo
+pouhých čtyřiadvacet mil a vyjeli brzy, aby tam byli před polednem. Když
+předjeli před dům Gardi-nerových, stála Jane v salónu u okna a vyhlížela
+je, a jak vkročili do chodby, už je tam vítala. Elizabeth šiji pátravě
+prohlížela a s potěšením viděla, že vypadá stejně zdravě a půvabně jako
+vždy. Nahoře na schodech stál houf chlapečků a holčiček, kteří se tolik
+těšili na sestřenku, že nevydrželi čekat v salóně, ale jelikož ji delší
+
+dobu neviděli, styděli se jí běžet naproti. Všude vládla radost a
+pohoda. Celý den ubíhal velmi příjemně : zprvu v ruchu nákupů, večer v
+divadle.
+
+Tam Elizabeth záměrně zaujala místo vedle tetičky. Nejprve se
+rozhovořily o sestře; zarmoutilo ji, třebas nepřekvapilo, když se při
+podrobném vyptávání dozvěděla, že Jane se sice všemožně snaží být dobré
+mysli, ale přesto občas propadá smutku. Lze však předpokládat, že sejí
+to zanedlouho podaří překonat docela. Paní Gardinerovájí rovněž
+
+podrobně vylíčila návštěvu slečny Bingleyové v Gracechurch Street a
+opakovala jí různé
+
+rozhovory s Jane během té doby, z nichž vysvítalo, že s ní sestra sama
+přerušila styky. Paní Gardinerová si rovněž dobírala Elizabeth pro
+Wickha-movu zradu a blahopřála jí, že to tak srdnatě snáší.
+
+„Ale co je to zač, ta slečna Kingová, milá Elizabeth?“ dodala. „Nerada
+bych si o našem příteli myslela, že je pro-spěchář.“
+
+„Prosím vás, drahá tetinko, jaký je rozdíl mezi prospěchář-stvím a
+obezřetností při vstupu do manželství? Kde končí uvážlivost a kde začíná
+ziskuchtivost? O vánocích jste se obávala, aby si nechtěl vzít mě,
+protože by to nebylo moudré, a teď, když se snaží získat děvče, které má
+
+pouhých deset tisíc, uvažujete, jestli není prospěchář.“
+
+„Jen mi pověz, jaká je ta slečna Kingová, a já už si o tom utvořím svůj
+názor.“
+
+„Je to velmi slušné děvče, pokud vím. Neslyšela jsem o ní nikdy nic
+špatného.“
+
+„Avšak on si jí ani nevšiml, dokud po dědečkově smrti nezdědila peníze.“
+
+„Ne - a proč také? Když nesměl dobýt mého srdce, protože nemám věno, z
+jakého důvodu by se byl ucházel o děvče stejně chudé, které se mu
+nelíbilo?“
+
+„Připadá mi to beztaktní, začít sejí dvořit tak brzy po tom, co to vešlo
+ve známost.“'
+
+„Muž v tíživé situaci nemá čas na všechny obřadnosti, které ostatní
+zachovávají. Když to nevadí jí, proč by to mělo vadit nám?“
+
+„Že to nevadí jí, to jeho neomlouvá. Ukazuje to jen, že sejí něčeho
+nedostává - rozumu nebo citu.“
+
+„Nu dobrá,“ prohlásila Elizabeth, „jak si přejete. On je tedy zištný a
+ona pošetilá.“
+
+„Ne, Lízinko, takhle si to nepřeji. Nerada bych si myslela něco špatného
+o mladíkovi, který žil tak dlouho v Derbyshiru, chápeš.“
+
+„ Ach, je-li tohle jediný důvod, pak se přiznám, že mám moc špatné
+mínění o derbyshirských mladých pánech, a jejich důvěrní přátelé z
+Hertfordshiru nejsou o mnoho lepší. Mám jich až
+
+po krk. Chválabohu, kam zítra přijedu, tam se pán domu nemůže chlubit
+ani jednou dobrou vlastností, neumí se chovat, hlavu má dutou, nic po
+něm není. Vlastnějen hlupáci stojí za to, abychom se s nimi stýkali.“
+
+„Dej si pozor, Lízinko, takové řeči by tě mohly usvědčit ze zklamání.“
+Než se po představení odloučily, zažila radostné překvapení, neboťji
+tetička pozvala, aby strýce a ji doprovázela v létě na cestách, které
+hodlali podniknout pro své potěšení.
+
+„Nejsme ještě zcela rozhodnuti, jak daleko dojedeme, ale snad až ke
+skotským jezerům,“ pravila paní Gardinerová.
+
+Žádným jiným návrhem nemohla padnout Elizabeth více do noty; přijala
+pozvání na místě a vděčně. „Milovaná tetičko,“ zvolala nadšeně, „jak
+jsem blažená a přešťastná! Nalila jste mi novou krev do žil, dodala jste
+mi chuti do života. Sbohem, zklamání a smutku! Co jsou muži ve srovnání
+
+se skalami a horami? Ach, jak dlouho budeme na cestě! A až se konečně
+vrátíme, nepřijedeme jako ostatní cestovatelé, kteří si vůbec nic
+nepamatují. Budeme vědět, kde jsme jezdili, budeme vyprávět, co jsme
+viděli. Jezera, hory a řeky se nám ve vzpomínkách nepopletou, a až
+
+se pokusíme popsat nějakou scenérii, nezačneme tím, že se pohádáme, kde
+to vlastně je. Ať
+
+jsou první výlevy našich dojmů méně nesnesitelné než u většiny
+cestovatelů!“ S čímkoli se druhý den na své pouti setkali, všechno
+připadalo Elizabeth nové a zajímavé; měla výbornou náladu, neboť se
+přesvědčila na vlastní oči, že sestra dobře vypadá, přestala se tedy
+obávat o její zdraví, a zamýšlená cesta na sever jí byla trvalým zdrojem
+radosti. Jakmile zahnuli ze silnice na odbočku k Hunsfordu, vyhlíželi
+faru a očekávali ji za každým zákrutem. Cesta byla z jedné strany
+ohraničena plotem rosingského parku. Elizabeth se usmála, když si
+vzpomněla, co všechno už slyšela o tamním panstvu.
+
+Konečně faru poznali: zahrada svažující se k cestě, v zahradě stavení,
+zelené kůly a živý plot - všechno nasvědčovalo tomu, že budou co nevidět
+na místě. Pan Collins s Charlottou se objevili ve dveřích, povoz
+zastavil před nízkými vrátky, od nichž vedla nedlouhá, štěrkem vysypaná
+cestička k domu. Honem vystoupili z kočáru a octli se na ní za všeobecné
+radosti ze shledání, úsměvů a úklon. Paní Collinsová přítelkyni vřele
+uvítala a Elizabeth byla čím dál tím raději, že se za ní vypravila, když
+viděla, jakou jí její návštěva způsobila radost. Postřehla okamžitě, že
+bratránek nezměnil ani v manželství své způsoby: byl stále tak škrobeně
+
+přezdvořilý a zdržel ji pár minut u vrátek, než sejí vyptal a vyslechl,
+jak se daří její rodině. Pak už je bez dalších okolků - krom upozornění,
+jak je vchod hezky upraven - uvedl do stavení, a jakmile vstoupili do
+salónu, přivítal je s okázalou strojeností
+
+podruhé ve svém skromném obydlí a jako ozvěna opakoval po své ženě
+všechny nabídky občerstvení.
+
+Elizabeth byla připravena, že ho spatří na vrcholku slávy, a když jim
+předváděl rozlehlé
+
+místnosti, zařízení a nábytek, nemohla se zbýt dojmu, že se obrací
+především na ni, jako by si přál, aby pochopila, co ztratila svým
+odmítnutím. Ačkoli to tu všechno vypadalo útulně a pohodlně, přesto se
+mu nemohla zavděčit ani jediným kajícným povzdechem, a spíš hleděla s
+údivem, jak se její přítelkyně může tvářit vesele vedle takového
+partnera. Když pan Collins pronesl nějakou moudrost, která mohla být
+jeho ženě trapná, bezděčně ji vyhledávala pohledem. Tu a tam postřehla
+lehký ruměnec, ale většinou Charlotte moudře dělala, že neslyší. Nejprve
+zůstali sedět v salóně, dokud se dost nenaobdivovali každičkému kusu
+zařízení, od vitríny až po mříž u krbu, načež vylíčili celou cestu a
+všechno, co se zběhlo v Londýně, a pak je pan Collins vyzval, aby se
+prošli po zahradě, velké a pěkně upravené, o jejíž vzhled sám pečoval.
+Zahradničení bylo jednou z jeho nejpřijatelnějších zálib a Elizabeth
+oceňovala Charlottino sebeovládání, když vykládala, že je to činnost
+zdraví prospěšná a že ho v ní všemožně podporuje. Vodil je po cestičkách
+sem i tam, sotva jim dovolil popadnout dech, aby mohli chválit tak, jak
+očekával, a předkládal jim každý pohled s tak podrobnými komentáři, že
+se všechna krása vytratila. Vypočítával pole v různých směrech, věděl,
+kolik je stromů i v nejvzdálenějším hájku. Leč ze všech krás, jimiž se
+mohla chlubit jeho zahrada, ba i širé okolí a celé království, nic se
+nevyrovnalo pohledu na Rosings, který se otvíral mezi stromy na kraji
+parku přímo proti faře. Byla to krásná nová budova, půvabně zasazená do
+svažujícího se terénu.
+
+Pan Collins je hodlal vést ze zahrady kolem svých dvou luk, ale dámy
+neměly střevíčky vhodné do jinovatky, a proto se vrátily, a jeho
+doprovázel dál pouze sir William. Charlotte zatím prováděla sestru a
+přítelkyni po domě a byla asi ráda, že má možnost jim ho ukázat bez
+manželova přispění. Nebyl velký, ale dobře stavěný a pohodlný, všechno
+bylo zařízeno útulně
+
+a příhodně, což Elizabeth považovala výlučně za Charlottinu zásluhu.
+Jakmile se z obrazu vytratil pan Collins,
+
+bylo tu skutečně nadmíru příjemné prostředí a podle toho, s jakým
+neskrývaným potěšením se tu Charlotte pohybovala, vycítila Elizabeth, že
+se vytrácí často.
+
+Byla už zpravena, že lady Catherine dosud dlí na venkově. Přišla na to
+řeč opět u večeře, kdy se k ní pan Collins přitočil se slovy:
+
+„Ano, slečno Elizabeth, budete mít tu čest spatřit lady Catherine tuto
+neděli v kostele, a nemusím ani zdůrazňovat, že si vás zcela podmaní. Je
+vlídnost a blahosklonnost sama a nepochybně po bohoslužbě poctí i vás
+svou pozorností. Snad se nezmýlím, když řeknu, že všechna pozvání, jimiž
+nás poctí během vašeho pobytu u nás, budou zahrnovat i vás a švegruši
+Marii. Vyznamenává drahou Charlottu svou přízní. Večeří-váme v Rosingsu
+dvakrát týdně a nikdy nám nedovolí odebrat se domů pěšky. Pravidelně se
+vracíváme v jejím kočáru, lépe řečeno v jednom z jejích kočárů, neboť
+jich vlastní několik.“
+
+„Lady Catherine je skutečně velmi úctyhodná a rozumná dáma,“ dodala
+Charlotte, „a ke svým sousedům nanejvýš pozorná.“
+
+„Máte svatou pravdu, má drahá, to říkám také. Ona je z těch vzácných
+žen, které člověk ani nemůže dost ctít.“
+
+V průběhu večera hovořili hlavně o tom, co je nového v Hertfordshiru,
+vyprávěli si znovu, co si už sdělili v dopisech, a když se rozešli a
+Elizabeth se octla o samotě ve svém pokoji, obírala se úvahami, do jaké
+míry je Charlotte spokojená, snažila se pochopit, jakými prostředky
+ovlivňuje a kde sebere tu sílu snášet svého manžela, a musela uznat, že
+to všechno dělá
+
+obdivuhodně. Snažila se rovněž odhadnout, jak bude její návštěva
+probíhat, zda bude klidný
+
+průběh všedních dní často přerušován nevítanými zásahy pana Collinse a
+radovánkami s rosingským panstvem. Živá obrazotvornost jí to všechno
+brzy vykreslila. Nazítří se právě ve svém pokoji vypravovala na
+procházku, když tu zničehonic zaslechla randál, jako by v domácnosti
+náhle propuklo zemětřesení; zpozorněla a po chvilce slyšela, že někdo
+letí po schodech a hlasitěji volá. Otevřela dveře a na odpočívadle se
+srazila s Marií, která rozčilením sotva dechu popadajíc ze sebe
+vyrazila:
+
+„Jemináčku, Elizo, proboha tě prosím, utíkej dolů do jídelny, to něco
+uvidíš. Neřeknu ti co. Pospěš si, rychle!“
+
+Marně Elizabeth vyzvídala: Maria jí nechtěla nic prozradit, a tak
+utíkaly do jídelny, odkud vedla okna na zahradu, aby spatřily ten div
+divoucí, a sice faetón před vrátky a dvě dámy v něm.
+
+„A to je všechno?“ zvolala Elizabeth. „Já čekala, že nejmíň vepři vnikli
+do zahrady, a ona je tu jen lady Catherine s dcerou!“
+
+„Kdepak, děvenko!“ zhrozila se Maria jejího omylu, „to není lady
+Catherine. Ta starší je paní
+
+Jenkinsová, co u nich žije, a ta druhá je slečna de Bourghová. Jen se na
+ni podívej! Taková
+
+nepatrná osůbka. Kdo by si to byl pomyslel, že může být tak malá a
+hubená!“
+
+„To je od ní bezohledné, že zdržuje Charlottu v tomhle větru venku.
+Pročpak nejde dál?“
+
+„Ona Charlotte povídala, že se to stane jen málokdy. Když slečna de
+Bourghová zajde dovnitř, je to u ní důkaz zcela mimořádné přízně.“
+
+„Zamlouvá se mi,“ prohlásila Elizabeth, která si na něco vzpomněla.
+„Vypadá stonavá a hádavá. Ano, ta se k němu bude hodit. To bude pro něj
+ta pravá.“ Pan Collins i Charlotte stáli oba u vrátek a bavili se s
+dámami ; sir William trčel v domovních dveřích, zcela překonán
+vznešeností před sebou, ukláněl se, jakmile slečna de Bourghová
+
+ráčila pohlédnout směrem k němu, kterážto scéna Elizabeth náramně
+bavila. Konečně si všechno pověděli, dámy odjely, ostatní se vrátili do
+domu. Jakmile pan Collins zahlédl obě děvčata, hned se jim jal blahopřát
+k jejich šťastnému údělu, což Charlotte vysvětlila oznámením, že jsou
+všichni pozváni nazítří do Rosingsu na oběd. Tímto pozváním byl triumf
+páně Collinsův dovršen. Nic mu nemohlo přijít více vhod než
+
+možnost předvést ohromeným hostům vznešenost své paní a ukázat jim, jak
+si váží jeho i jeho choti; a že mu k tomu dala příležitost nečekaně
+brzy, to pokládal za takový dů-kaz její
+
+blahovůle, že pro to ani nenalézal dost obdivuhodných slov.
+
+„Přiznávám se,“ pravil, „že by mě bylo vůbec nepřekvapilo, kdyby nás
+byla Její Jasnost pozvala v neděli na čaj a kdybychom byli směli strávit
+ten večer na rosingském zámku. Znám její dobrotu a tušil jsem tedy, že k
+něčemu takovému dojde. Avšak kdo by byl čekal takovouto pozornost? Kdo
+by si byl pomyslel, že nás pozve na oběd bezprostředně po vašem příjezdu
+a že to pozvání bude platit celé společnosti!“
+
+„Mne tato okolnost tolik nepřekvapuje,“ odvětil sir William, „neboť jsem
+díky svému postavení měl už v životě možnost mnohokrát poznat mravy
+opravdové šlechty. U dvora nejsou případy takových vybraných způsobů
+nijak neobvyklé.“Nazítří se nehovořilo o ničem jiném - aspoň během
+dopoledne - než o jejich návštěvě na zámku. Pan Collins je pečlivě
+
+poučoval, co je čeká, aby je pohled na nádherné sály, houfy služebnictva
+a vzácné pokrmy nevyvedl docela z míry.
+
+Když se dámy odcházely upravit, pravil Elizabeth: „Nedělejte si starosti
+o svůj zevnějšek, drahá sestřenko, lady Catherine od nás vů-bec
+nevyžaduje, abychom chodili tak elegantně
+
+oblečeni, jak přísluší jí a její dceři. Radil bych vám, abyste si na
+sebe vzala prostě to, co máte nejlepšího - více není třeba. Lady
+Catherine si o vás nepomyslí nic špatného, přijdete-li v prostém úboru.
+Přeje si, aby jistý stavovský odstup zůstával zachován.“ Zatímco se
+strojily, přiběhl dvakrát nebo třikrát k jednotlivým dveřím, vybízel je,
+aby si pospíšily, neboť lady Catherine nerada na někoho s obědem čeká.
+Tak velkolepý obraz Její
+
+Jasnosti a zámeckého života docela vyděsil Marii Lucasovou,
+
+která nebyla zvyklá se pohybovat ve vznešené společnosti, takže
+očekávala svůj výstup na Rosingsu s nemenší trémou než její otec své
+představení u královského dvora. Počasí jim přálo, a tak se jim šlo tu
+půl míli přes park velmi příjemně. Každý park má něco do sebe a vždycky
+je nač se dívat; i Elizabeth se tu leccos líbilo, třebaže nedokázala
+upadnout do takového vytržení, jaké pan Collins nad tímto výjevem
+předpokládal, a sotva na ni příliš
+
+zapůsobilo, když se jal počítat okna v předním traktu a vyčíslil, co dal
+sir Lewis de Bourgh za sklenářské práce.
+
+Jak stoupali po schodech do haly, zmocňovala se Marie čím dál tím větší
+panika a ani sir William nevypadal docela klidně. Elizabeth neztrácela
+odvahu. Neslyšela, že by lady Catherine vynikala tak geniálními
+schopnostmi nebo zázračnými ctnostmi, aby ji to vyvedlo z míry, a pouhé
+vznešenosti, založené na penězích a urozeném původu, se troufala
+postavit bez zachvění.
+
+Ze vstupní haly, kde je pan Collins s uchváceným výrazem upozornil na
+velkolepý prostor a dokončené ornamenty, je sloužící doprovodili
+předpokojem do salónu, kde dlela lady Catherine, její dcera a paní
+Jenkinsová. Její Jasnost ráčila vstát, aby je přivítala, a jelikož se
+paní Collinsová dohodla s manželem, že hosty představí sama, odehrálo se
+to přijatelným způsobem, bez omlouvání a děkování, které by on byl
+pokládal za nezbytné. Sir William pobýval sice už na královském dvoře,
+ale vznešenost, jež ho obklopovala, ho tak dokonale ohromila, že se
+sotva odvážil hluboce uklonit a pak mlčky přijal místo; jeho dcera,
+strachy polomrtvá, usedla na krajíček židle a nevěděla, co s očima.
+Elizabeth zjistila, že ji tento výjev nevyvedl z míry, takže mohla
+klidně pozorovat tři dámy před sebou. Lady Catherine byla vysoká, statná
+paní s výraznými rysy, které kdysi mohly mít svůj půvab. Neoplývala
+přívětivostí, ani neuvítala hosty tak, že by zapomněli na své podřadné
+postavení. Její vznešenost se nevyznačovala ledovým mlčením, ale cokoli
+řekla, to bylo proneseno tak autoritativním tónem a s takovým vědomím
+vlastní důležitosti, že si Elizabeth okamžitě
+
+vzpomněla na pana Wickhama, a z toho, co za ten
+
+den zažila, usoudila, zeje lady Catherine přesně taková, jak on ji
+líčil. Jakmile si prohlédla matku, jejíž tvář jí hned připomněla něco z
+Darcyho, zahleděla se na dceru a užasla téměř stejně jako Maria, zeje
+tak malá a hubená. Ani postavou, ani tváří nebyla po matce. Slečna de
+Bourghová vypadala pobledle a nezdravě, její tvář nebyla ošklivá, ale
+docela bezvýrazná; téměř nemluvila, jen tu a tam něco zašeptala paní
+Jenkinsové, která se nevyznačovala ničím zvláštním a věnovala veškerou
+svou pozornost slečniným slovům a nařizování stínítka, aby jí nešlo
+světlo do očí.
+
+Lady Catherine jim dopřála několik minut posezení, pak je odeslala k
+jednomu oknu, aby se mohli obdivovat výhledu, přičemž je pan Collins v
+roli průvodce zvlášť upozorňoval na všechny krásy a lady Catherine jim
+laskavě sdělila, že až v létě bude ten pohled skutečně stát za to.
+
+Oběd byl opravdu bohatý, podávalo ho tolik sloužících a měl tolik chodů,
+kolik jim pan Collins sliboval, a jak rovněž předpokládal, usadila ho
+Její Jasnost proti sobě na opačném konci stolu a on se tam tvářil, jako
+by mu už život nemohl poskytnout vzácnější dary. Porcoval maso, jedl a
+velebil pohotově a z hloubi duše, každý chod pochválil nejprve on a pak
+sir William, jenž se už vzpamatoval natolik, že dokázal opakovat všechno
+po svém zeťovi, až
+
+se Elizabeth divila, jak to lady Catherine snese. Ale lady Catherine se
+svým bezmezným obdivem zřejmě zavděčili, usmívala se milostivě, a
+zvláště tehdy, když říkali, že některý
+
+pokrm ještě nikdy nejedli. Společnost se příliš neoddávala konverzaci.
+Elizabeth byla hotova se rozhovořit, jakmile by se k tomu naskytla
+příležitost, ale seděla mezi Charlottou a slečnou de Bourghovou - jedna
+byla zaneprázdněna posloucháním lady Catherine a slečna de Bourghová na
+ni za celý oběd ani slůvko nepromluvila. Paní Jenkinsová se hlavně
+
+zaměstnávala pozorováním, jak málo slečna de Bourghová jí, nutila ji
+ochutnat to či ono a vyjadřovala starost, není-li indisponována. Maria
+by se nebyla odvážila špitnout ani za živý
+
+svět a pánové pouze jedli a chválili.
+
+Když se dámy vrátily do salónu, nezbývalo jim nic jiného než naslouchat
+lady Catherine, která se neodmlčela ani na
+
+okamžik, dokud nebyla podávána káva; pronášela své názory způsobem, z
+něhož vysvítalo, že není zvyklá, aby jí kdokoli v čemkoli odporoval.
+Vyptávala se Charlotty nezastřeně a do všech podrobností na její
+domácnost, dávala jí četné rady, jak si počínat a jak má vypadat život
+tak malé rodiny jako její, poučila ji o chovu dobytka i drůbeže.
+Elizabeth shledala, že žádná maličkost není pod úrovní zájmu této dámy
+velkého světa, jen když jí poskytne příležitost poroučet druhým. Během
+rozhovoru s paní Collinsovou se obracela s četnými dotazy i na Marii a
+Elizabeth, ale především na Elizabeth, o jejíž rodině toho věděla
+nejméně
+
+a která jí, jak sdělila paní Col-linsové, připadala jako velmi jemná a
+půvabná dívka. Vyptala se jí v průběhu večera, kolik má sester, jsou-li
+mladší nebo starší, zda jsou všechny hezké, jakého se jim dostalo
+vzdělání, co má její otec za kočár a jak se jmenovala matka za svobodna.
+Elizabeth měla její otázky za velmi netaktní, ale odpovídala s chladným
+klidem. Lady Catherine poté poznamenala:
+
+„Panství vašeho pana otce má zdědit pan Collins, pokud vím. Kvůli vám,“
+obrátila se na Charlottu, „jsem tomu ráda, ale jinak nevidím důvod, proč
+by dcery neměly dědit. V rodině
+
+sira Lewise de Bourgha proti tomu nebyly námitky. Umíte hrát a zpívat,
+slečno Bennetová?“
+
+„Ano,“ trochu.“
+
+„Vskutku? Pak nás jistě oblažíte - tedy, až se to bude hodit. Máme tu
+prvotřídní nástroj, určitě
+
+lepší než - Jednou jej vyzkoušíte. Umějí i vaše sestry hrát a zpívat?“
+
+„Jedna ano.“
+
+„Proč se nenaučily všechny? Měly se tomu naučit. Slečny Webbsovy umějí
+všechny hrát a jejich otec není tak zámožný jako váš. Umíte kreslit?“
+
+„Ne, vůbec ne.“
+
+„Cože, a vaše sestry?“
+
+„Ani jedna.“
+
+„To je zvláštní. Zřejmě jste k tomu neměly příležitost. Paní matka s
+vámi měla jezdit na jaře do Londýna a tam vás nechat učit.“
+
+„Matinka by to byla jistě ráda učinila, ale můj otec Londýn nesnáší.“
+
+„Máte ještě vychovatelku?“
+
+„Nikdy jsme žádnou neměly.“
+
+„Neměly jste vychovatelku! Jak je to možné? Vychovávat doma pět dcer bez
+vychovatelky!
+
+To jsem ještě neslyšela. Paní matka musela dřít jako otrokyně, než vás
+všechny vzdělala.“ Elizabeth sotva dokázala potlačit úsměv, když ji
+ujišťovala, že tomu tak nebylo.
+
+„Kdo vás tedy učil? Kdo se o vás staral? Vaše výchova musela být
+zanedbána, když jste neměly vychovatelku.“
+
+„Snad ano, ve srovnání s jinými rodinami, avšak ty z nás, které měly do
+učení chuť, nepostrádaly možnosti. Byly jsme vedeny k tomu, abychom
+četly, a domácí učitelé nám dávali hodiny, jak bylo třeba. Ty, kterým se
+do učení nechtělo, nemusely dělat nic.“
+
+„Ano, jistě, ale tomu by byla právě vychovatelka zabránila, a kdybych
+byla znala vaši paní
+
+matku, byla bych jí důrazně poradila, aby šiji vzala. Říkávám odjakživa,
+že nikdo nedosáhne vzdělání bez pravidelného a dlouhodobého vyučování, a
+na to je nejlepší vychovatelka. Je obdivuhodné, kolika rodinám jsem já
+už v této věci vypomohla. Těší mě, když mohu některou slečnu dobře
+umístit, čtyři neteře paní Jenkinsové mají mou zásluhou skvělá místa a
+tuhle nedávno jsem zase doporučila jednu slečnu, o níž jsem se doslechla
+pouhou náhodou, a ta rodina je jí nadšena. Říkala jsem vám už, paní
+Collinsová, že mě včera navštívila lady Metcalfová, aby mi poděkovala?
+Slečna Popova prý je poklad. ,Našla jste mi hotový poklad, lady
+Catherine,' povídala. Chodí už vaše mladší sestry do společnosti, slečno
+Bennetová?“
+
+„Ano, lady Catherine, všechny.“
+
+„Všechny! - Jakže, všech pět najednou? To je divné. A vy jste
+druhorozená. - Mladší chodí do společnosti, než se starší vdají! - Vaše
+mladší sestry musí být přece velmi mladičké.“
+
+„Ano, nejmladší není ještě šestnáct. Taje skutečně asi příliš mladá na
+společenský život. Ale já si myslím, že by to bylo vůči mladším sestrám
+nespravedlivé, kdyby jim měly být odepřeny zábavy a radovánky jen proto,
+že starší nemají
+
+možnost nebo chuť honem se vdávat. Ta poslední má přece stejné právo
+užívat mládí jako ta první. A aby se jí v tom zabraňovalo jen z takového
+důvodu! To by sotva prospělo sesterským vztahům a ušlechtilým citům.“
+
+„Poslyšte,“ pravila Její Jasnost, „vy máte ale velmi vyhraněné názory na
+tak mladou dívku. Kolikpak je vám?“
+
+„Vzhledem k tomu, že má tři dospělé mladší sestry, může Vaše Jasnost
+stěží očekávat, že bych se k tomu doznala.“
+
+Na lady Catherine byl znát úžas, že se jí nedostalo přímé odpovědi, a
+Elizabeth měla dojem, zeje první osoba, která se kdy odvážila uchýlit k
+žertu před její urozenou beztaktností.
+
+„Určitě vám není přes dvacet, takže svůj věk nemusíte tajit.“
+
+„Bude mi jedenadvacet.“
+
+Přidružili se k nim opět pánové a po čaji došlo na karetní stolky. Lady
+Catherine, sir William a manželé Collinsovi zasedli k partii quadrilly,
+a jelikož slečna de Bourghová dostala chuť
+
+zahrát si cassino, měly obě dívky tu čest, že pomohly paní Jenkinsové
+doplnit počet hráčů. Byla to zcela absolutně a dokonale nudná partie.
+Sotva padlo slovo, které by se netýkalo hry, ledaže paní Jenkinsová
+vyjádřila obavy, aby slečně de Bourghové nebylo zima nebo horko, aby
+světlo nebylo příliš prudké nebo tlumené. Mnohem více se toho dělo u
+sousedního stolu. Většinou bylo slyšet lady Catherine i-vytýkala svým
+třem partnerům chyby nebojím líčila nějakou veselou příhodu, kterou
+zažila. Pan Collins byl zaneprázdněn přitakáváním ke všemu, co Její
+Jasnost řekla, děkoval za každou dobrou kartu a omlouval se, když se mu
+zdálo, že těch dobrých karet dostal až moc. Sir William toho mnoho
+nenapovídal. Ukládal si do paměti žertovné historky a vznešená jména.
+
+Když si lady Catherine a její dcera po libosti zahrály, zvedli se
+všichni od stolků, paní
+
+Collinsové byl nabídnut kočár, což vděčně přijala, a sluha pro něj
+okamžitě odspěchal. Společnost se shromáždila u krbu, aby vyslechla,
+jaké počasí určila lady Catherine na zítřek. Od tohoto zdroje poučení je
+odehnal příjezd kočáru; za četných projevů díků páně
+
+Collinsových a za neméně četných úklon sira Williama se rozloučili.
+Jakmile se dal kočár do pohybu, už se vyptával bratránek Elizabeth, co
+tedy říká Rosingsu, a kvůli Charlottě se vyslovila o návštěvě
+příznivěji, než odpovídalo pravdě. Avšak její chvála, se sebezapřením
+pronesená, pana Collinse vůbec neuspokojila, a tak se musel ujmout
+velebení
+
+Její Jasnosti sám.
+
+Sir William se zdržel v Hunsfordu pouze týden, ale to stačilo, aby
+odjížděl přesvědčen, že jeho dcera udělala skvělou partii a že takový
+manžel a takoví sousedé se hned tak nenajdou. Dokud tu měl pan Collins
+sira Williama, trávil každé dopoledne s ním, vozil ho na projížďky ve
+dvoukolce, aby ho obeznámil s okolím, ale po jeho odjezdu se život v
+rodině vrátil do všedních kolejí. K Elizabethině úlevě tato změna
+neznamenala, že by dlela častěji v bratránkově společnosti, neboť
+věnoval většinu času od snídaně do večeře práci na zahradě
+
+nebo četbě a psaní ve své pracovně, která měla okna na cestu před domem.
+Dámy vysedávaly v zadní místnosti. Elizabeth zprvu udivovalo, že
+Charlottě nedává přednost velkému salónu, neboť byl prostornější i
+pěkněji zařízený, ale brzy pochopila, že přítelkyně k tomu má moc dobré
+důvody, neboť pan Collins by se byl zdržoval mnohem méně ve svém pokoji,
+kdyby si byly zvolily přitažlivější prostředí, a velebila Char-lottu,
+jak to moudře zařídila. Z tohoto salónku neviděly na cestu a vděčily jen
+panu Collinsovi za zprávy, které povozy projely kolem a hlavně kolikrát
+byl mezi nimi lehký kočárek slečny de Bourghové, což jim nikdy neopomněl
+hlásit, ač se to stávalo téměř denně. Dost často zastavila před farou a
+bavila se pár minut s Char-lottou, třebaže se málokdy dala přemluvit,
+aby šla dál. Sotva kdy uplynul den, aby pan Collins nezaběhl na
+Ro-sings, a zhusta považovala jeho choť
+
+za nutné, aby jej doprovázela; dokud si Elizabeth neuvědomila, že na
+panství lady Catherine by se našla ještě jiná teplá místečka, nechápala,
+
+proč jí obětují tolik času. Občas je i Její Jasnost poctila návštěvou a
+při této příležitosti jí
+
+neušlo ani to nejmenší, co se odehrávalo v místnosti. Prozkoumala, čím
+se zabývají, prohlédla si jejich ruční práce a poradila jim, aby to
+dělaly jinak, pohaněla rozmístění nábytku, nachytala služku, jak
+lelkuje, a přijala-li nějaké občerstvení, pak zřejmě jen proto, aby se
+ujistila, že paní Collinsová kupuje příliš velké kusy masa pro tak málo
+lidí. Elizabeth brzy postřehla, že tato vznešená dáma sice nemá na
+starosti veřejné blaho v celém hrabství, nicméně že suverénně kraluje ve
+své farnosti, kde ji o každé sebenepatrnější těžkosti informuje pan
+Collins: a kdykoli dal některý chalup-nik najevo přílišné kverulantství,
+nespokojenost nebo chudobu, vplula do vesnice, urovnala spory, umlčela
+stížnosti a hubováním je dohnala k spokojenosti a blahobytu.
+
+Radovánky na Rosingsu se opakovaly asi dvakrát týdně, a až na to, že
+nyní postrádali sira Williama a že se tedy karty hrály pouze u jediného
+stolku, probíhaly všechny tyto návštěvy přesně jako první. Jiných
+společenských událostí bylo pramálo, neboť většina sousedních rodin se
+pohybovala ve sféře nad poměry manželů Collinsových. To však Elizabeth
+příliš
+
+nevadilo a celkem trávila čas dost příjemně: těšila se z chvilek, kdy si
+mohla nerušené povídat se Charlottou, a počasí bylo na tuto roční dobu
+nadobyčej pěkné, takže si užila i přírody. Zatímco ostatní odešli na
+audienci k lady Catherine, vydávala se nejraději na procházku do aleje z
+jedné strany ohraničující park; byla tam pěkná chráněná stezka, kterou
+si zřejmě
+
+neoblíbil nikdo kromě jí a kde se cítila v bezpečí před zvídavostí lady
+Catherine. Prvních čtrnáct dní jejího pobytu uběhlo v klidu a míru jako
+voda. Blížily se velikonoce a po Květné neděli očekávali na zámku
+návštěvu, což byla v tak malém rodinném kruhu významná
+
+událost. Elizabeth se doslechla krátce po svém příjezdu, že za pár neděl
+má přibýt pan Darcy, a třebaže by byla dala přednost komukoli jinému z
+okruhu svých známých, přece uvítala, že přibude nová tvář na zámeckých
+večírcích, a hodlala se pobavit tím, že bude pátrat, jsou-li úklady
+slečny Bingleyové skutečně beznadějné, což musí vysvitnout z jeho
+chování k sestřence, kterou mu lady Catherine zřejmě určila, neboť
+hovořila o jeho nastávající
+
+návštěvě s velikým zadostiučiněním, vylíčila jim ho v nejlepším světle a
+dočista ji popudilo, když zvěděla, že se s ním jak Elizabeth, tak slečna
+Lu-casová už mnohokrát setkaly. Na faře byli o jeho příjezdu okamžitě
+zpraveni, neboť pan Collins se procházel celé
+
+dopoledne kolem vrátnice na huns-fordské cestě, aby mu nic neušlo,
+ajakrnile jim vysekl poklonu, když povoz zatáčel do parku, hned
+odspěchal sdělit tuto velezajímavou novinku doma. Nazítří se vydal bez
+prodlení na zámek přivítat návštěvu. A tam musel pozdravit synovce dva,
+neboť pan Darcy s sebou přivezl ještě plukovníka Fitzwilliama, mladšího
+syna svého strýce lorda -, a k údivu celé společnosti ho oba pánové
+doprovodili až domů. Charlotte zahlédla z okna manželovy pracovny, jak
+přecházejí přes cestu, okamžitě letěla do druhé
+
+místnosti, aby oznámila děvčatům, jaká pocta je čeká a dodala:
+
+„Za tuto pozornost mohu poděkovat tobě, Elizo. Mne by pan Darcy tak
+rychle nevyhledal.“ Elizabeth měla sotva čas ji tuto lichotivou domněnku
+vyvrátit, a už oznamoval zvonek jejich příchod a krátce nato vstoupili
+všichni tři pánové do pokoje. Plukovník Fitzwilliam, který
+
+překročil práh první, byl asi třicetiletý muž, žádný krasavec, avšak
+postavou i vystupováním skutečný šlechtic. Pan Darcy byl stejný jako
+předtím v Hertfordshiru - pozdravil rezervovaně
+
+jako vždy paní Collinsovou, a ať už v něm její přítelkyně vyvolávala
+jakékoli pocity, stanul jí
+
+tváří v tvář zřejmě s naprostým klidem. Elizabeth mu beze slova udělala
+pukrlátko. Plukovník Fitzwilliam se okamžitě rozhovořil s ducha-plností
+a lehkostí světáckého kavalíra a bavil příjemně celou společnost; jeho
+bratranec prohodil něco o domě a o zahradě k pani Collinsové a pak seděl
+hezkou chvíli, aniž na někoho promluvil. Teprve pak v něm slušné
+
+způsoby převládly natolik, že se dotázal Elizabeth, jak se daří její
+rodině. Odpověděla mu případným způsobem a po chvilkovém odmlčení
+dodala: „Moje nejstarší sestra je teď už tři měsíce v Londýně. Nepotkal
+jste ji tam náhodou?“
+
+Věděla moc dobře, že ne, ale byla zvědavá, jestli dá najevo, že je mu
+známo, jak se Bingleyovi zachovali k Jane, a měla dojem, že se zatvářil
+trochu rozpačitě, když jí odpovídal, že bohužel neměl to štěstí a se
+slečnou Bennetovou se nesetkal. Víc o tom nehovořili a pánové
+
+se krátce nato rozloučili.
+
+Plukovník Fitzwilliam vzbudil svým vystupováním na faře velký obdiv a
+všechny dámy se domnívaly, že díky jemu budou návštěvy na zámku mnohem
+zábavnější. Uplynulo však několik dní, než jim odtamtud přišlo další
+pozvání, neboť pokud měli na Rosingsu hosty, nikdoje nepotřeboval, a
+teprve na velikonoční neděli, téměř týden po příjezdu obou pánů, se jim
+dostalo té cti, a to je lady Catherine pouze v kostele vyzvala, aby se u
+nich večer ukázali. Celý ten týden ji i její dceru sotva zahlédli.
+Plukovník Fitzwilliam zašel během té doby na faru několikrát, ale pana
+Darcyho viděli jen v kostele.
+
+Pozvání samozřejmě přijali a ve vhodném čase se přidružili k panstvu v
+zámeckém salónu. Její Jasnost je přijala milostivě, ale bylo zřejmé, že
+už jí jejich společnost není tak vítaná, jako když tu nemá nikoho
+jiného; byla skutečně zcela zaujata svými synovci a bavila se s nimi,
+zvláště s Darcym, mnohem víc než s ostatními.
+
+Na plukovníku Fitzwilliamovi bylo vidět, že má z jejich přítomnosti
+upřímnou radost; na Rosingsu mu bylo každé rozptýlení vítané, a krom
+toho se mu velice líbila roztomilá
+
+přítelkyně paní Collinsové. Usadil se vedle ní a vykládal jí tak mile o
+Kentu a Hertfordshiru,-o cestování i o pobytu doma, o nových knihách i o
+hudbě, že se Elizabeth v tomto salónu ještě
+
+nikdy ani zpola tak nepobavila. Hovořili živě a zaujatě, až to vzbudilo
+pozornost lady Catherine i pana Darcyho. Ten na ně zakrátko vrhal časté
+zvědavé pohledy a po chvíli dala i Její Jasnost najevo stejný zájem,
+když bez dlouhých okolků zvolala:
+
+„Co jste to povídal, Fitzwilliame? O čem se to bavíte? Co to vykládáte
+slečně Bennetové?
+
+Řekněte mi to taky.“
+
+„Hovořili jsme o hudbě, drahá tetinko,“ odpověděl, když už nebylo
+vyhnutí.
+
+„O hudbě! Račte tedy mluvit hlasitěji. Hudba je ze všech námětů mému
+srdci nejbližší. Rozhovoru o hudbě se nemohu nezúčastnit. V celé Anglii
+by se myslím našlo málo lidí, kteří
+
+by se dokázali z hudby tak těšit a projevovali větší přirozené nadání
+než já. Kdybych se byla učila, bývala bych v hudbě vynikla. A právě tak
+Anně, kdyby jí křehké zdraví nebránilo mít hodiny. Věřím, že by hrála
+dokonale. Jak pokračuje Georgiana, Darcy?“ Pan Darcy chválil sestřino
+umění s láskyplným zaujetím.
+
+„To ráda slyším, že se tak činí,“ řekla lady Catherine. „Vyřiďte jí ode
+mne prosím, že to rozhodně nikam nepřivede, nebude-li pořádně cvičit.“
+
+„Ujišťuji vás, tetinko, zejí té rady není třeba. Cvičí velmi
+pravidelně.“
+
+„Tím lépe. Přehnat to rozhodně nemůže, a až jí budu příště psát, tak jí
+ještě zvlášť domluvím, aby cvičení na žádný pád nezanedbávala. Říkávám
+často mladým slečnám, že bez pravidelného cvičení to v hudbě nikam
+nedotáhnou. Už kolikrát jsem to říkala i tuhle slečně
+
+Bennetové, že nebude hrát dokonale, dokud nebude víc cvičit; u
+Collinsových sice není
+
+klavír, ale nemám nic proti tomu, a to jsem jí také říkala, aby chodila
+sem a cvičila na klavíru v pokoji paní Jenkinsové. Tam v tom křídle by
+přece nikomu nepřekážela.“ Pan Darcy se zatvářil rozpačitě nad tetinou
+nevychovaností a neodpověděl. Po kávě připomněl plukovník Fitzwilliam
+Elizabeth, že mu slíbila zahrát, a ona bez váhání
+
+zasedla ke klavíru. Přitáhl si k ní židli. Lady Catherine vyslechla
+první píseň do půli a pak se začala opět bavit se svým druhým synovcem,
+ten se však po chvíli zvedl, zamířil rozvážným krokem, jako obvykle, ke
+klavíru a postavil se tak, že hleděl půvabné pianistce přímo do tváře.
+Elizabeth zpozorovala jeho počínání a při první vhodné pauze se k němu
+obrátila se šelmovským úsměvem.
+
+„Hodláte mě polekat, pane Darcy, že jste sem tak slavnostně přišel? Ale
+já se vás nebojím, třebaže vaše sestra hraje tak dokonale. Jsem strašně
+paličatá, a když na mne někdo za-dupe, schválně neuteču. Zkusí-li mě
+někdo vyděsit, dodá mi tím odvahy.“
+
+„Nebudu vyvracet vaši domněnku,“ odpověděl, „protože ve skutečnosti
+jistě nevěříte, že mám v úmyslu vás děsit, a měl jsem to potěšení vás už
+natolik poznat, abych věděl, že občas ráda ze žertu prohlašujete věci,
+které si vůbec nemyslíte.“
+
+Elizabeth se upřímně rozesmála nad tím, jak ji vystihl, a pravila
+plukovníku Fitzwilliamovi:
+
+„Váš bratránek mě představil v pěkném světle a díky jemu mi teď už
+neuvěříte ani slůvko. Mám velkou smůlu, že jsem se tu setkala s někým,
+kdo může tak dokonale odhalit mou pravou tvář, a to právě v prostředí,
+kde jsem doufala se ctí obstát. Je to od vás skutečně velmi
+nekavalírské, pane Darcy, vyzrazovat všechny mé prohřešky z
+Hertfordshiru - a dovolte, abych dodala, že také velmi nemoudré t-neboť
+mě to ponouká k protiútoku a mohou vyjít najevo takové věci, že vaše
+příbuzenstvo bude otřeseno do hloubi duše.“
+
+„Nebojím se vás,“ pravil s úsměvem.
+
+„Jen povězte, pěkně prosím, co má na svědomí,“ zvolal plukovník
+Fitzwilliam, „tak rád bych věděl, jak se chová u cizích lidí.“
+
+„Zvíte to tedy, ale připravte se na něco strašlivého. Musím vám sdělit,
+že jsem ho poprvé
+
+spatřila v Hertfordshiru na plese, a na tomto plese - co byste tomu
+řekl? Odtančil jen čtyři kousky. Přináším nerada špatné zprávy - ale je
+tomu tak. Odtančil jen čtyři kousky, ačkoli byl nedostatek pánů a hodně
+dívek zůstalo sedět, protože neměly partnery. To nemůžete popřít, pane
+Darcy.“
+
+„Neměl jsem tenkrát tu čest znát jiné dámy než Bingleyho sestry.“
+
+„Pravda, a na plese nebyl ještě nikdy nikdo nikomu představen. A copak
+byste chtěl slyšet teď, plukovníku ? Mé prsty očekávají vaše rozkazy.“
+
+„Snad bych byl učinil lépe,“ pravil Darcy, „kdybych se byl vynasnažil s
+někým seznámit, ale nejsem z těch, kdo vzbuzují zájem cizích lidí.“
+
+„Zeptáme se vašeho bratránka, proč tomu tak je?“ obrátila se Elizabeth
+na plukovníka Fitzwilliama. „Zeptáme se ho, proč rozumný a vzdělaný muž,
+který viděl svět, nevzbuzuje zájem cizích lidí?“
+
+„Na to vám dokážu odpovědět sám,“ pravil Fitzwilliam, „a nemusíme se
+ptát jeho. Pravý
+
+důvod je ten, že se mu nechce tak dalece namáhat.“
+
+„Postrádám jistou schopnost, již si leckdo osvojil,“ pravil Darcy,
+„totiž bavit se nenucené s lidmi, které vidím prvně v životě. Přijde mi
+zatěžko zapadnout do jejich nálady a vzbudit v sobě dostatečný zájem o
+jejich starosti, jak to Často vídám.“
+
+„Mé prsty,“ pravila Elizabeth, „se nepohybují po této klávesnici tak
+bravurně, jak to často vídám u jiných žen. Nejsem tak pilná ani tak
+hbitá, nemám tak výrazný úhoz. Jenže jsem odjakživa předpokládala, že
+jsem tím sama vinna, protože se nenamáhám cvičit. Ale nemyslím si, že
+bych měla nešikovnější prsty a že bych nebyla schopna se naučit stejně
+
+krásně hrát jako každá druhá.“
+
+Darcy se usmál a řekl: „Máte úplně pravdu. Využíváte svého času mnohem
+lépe. Kdo měl to potěšení vás slyšet, ten vám nemůže nic vytýkat. Ani
+vy, ani já se nepřetvařujeme před cizími lidmi.“
+
+Tu je vyrušila lady Catherine a přála si vědět, o čem hovoří. Elizabeth
+se okamžitě rozehrála. Lady Catherine přistoupila blíž, pár minut
+naslouchala a pak pravila Darcymu:
+
+„Slečna Bennetová by nehrála špatně, kdyby víc cvičila a kdyby měla
+možnost brát hodiny u některého londýnského profesora. Má docela slušný
+prstoklad, třebaže se nadáním nevyrovná
+
+Anně. Anně by hrála skvěle, kdyby jí byl její zdravotní stav dovolil
+brát hodiny.“ Elizabeth pohlédla na Darcyho, aby viděla, jak vřele se
+připojí k vychvalování své sestřenky, ale ani v této chvíli, ani jindy u
+něho nespatřila žádné příznaky lásky a z jeho chování k slečně
+
+de Bourghové vyvodila tu útěchu pro slečnu Bingleyo-vou, že by si vzal
+právě tak dobře ji, kdyby byla jeho příbuzná.
+
+Lady Catherine se i nadále zaobírala Elizabethinou hrou
+
+a udělovala jí mnohá poučení o pravidelném cvičení a vrozeném nadání.
+Elizabeth to všechno zdvořile snášela a na přání pánů setrvala u klavíru
+až do té chvíle, než pro ně předjel kočár Její Jasnosti, aby je dopravil
+domů.
+
+Nazítří dopoledne odešla paní Collinsová s Marií zařídit cosi do vesnice
+a Elizabeth zůstala sama doma; právě psala Jane, když tuji překvapil
+domovní zvonek, neomylná známka toho, že se blíží návštěva. Jelikož
+neslyšela kočár, nevylučovala možnost, že by to mohla být lady
+Catherine, a tak raději schovala rozepsaný dopis, aby se nemusela obávat
+dotěrného vyptávání; tu se však otevřely dveře a k jejímu úžasu vstoupil
+do pokoje pan Darcy, a to sám. I on byl zřejmě udiven, zeji zastal
+samotnou, a omlouval své nečekané přepadení: prý mu bylo řečeno, že jsou
+všechny dámy doma.
+
+Posadili se, a když zodpověděl její zdvořilostní dotazy po rosingském
+panstvu, hrozilo zřejmé
+
+nebezpečí, že zavládne smrtelné ticho. Bylo naprosto nutné o něčem
+začít, a v této kritické
+
+chvíli si vzpomněla, kdy ho spatřila v Hertfordshiru naposled, a
+zvědavá, co jí poví o jejich spěšném odjezdu, poznamenala:
+
+„Jak nečekaně jste všichni opustili Netherfield loni v listopadu, pane
+Darcy! Pan Bingley musel být velmi příjemně překvapen, že se s vámi tak
+brzy shledal, vždyť pokud si vzpomínám, odjel pouze den před vámi.
+Doufám, že se jemu i jeho sestrám dařilo dobře, když
+
+jste se s ním v Londýně loučil?“
+
+„Ano, mají se výborně, děkuji vám.“
+
+Viděla, že se s touto stručnou odpovědí bude muset spokojit, a tak po
+malé chvíli dodala:
+
+„Zaslechla jsem něco, že pan Bingley nemá velkou chuť se vů-bec ještě
+někdy do Netherfieldu vrátit; je tomu tak?“
+
+„Mně nic takového neříkal, aleje dost pravděpodobné, že tam bude pobývat
+jen zřídkakdy. Má
+
+mnoho přátel a je právě v těch letech, kdy člověk mívá čím dál tím víc
+přátel i různých zájmů.“
+
+„,Hodlá-li trávit na Netherfieldu tak málo času, pak by jeho sousedé
+spíš uvítali, kdyby panství pustil, protože by se tam mohla usadit
+nějaká rodina natrvalo. Jenže pan Bingley se tam jistě nenastěhoval
+kvůli sousedům, ale kvůli sobě, a tak musíme právem očekávat, že si
+Netherfield ponechá nebo pustí ze stejného důvodu.“
+
+„Nepřekvapilo by mě, kdyby se odstěhoval, jakmile se mu naskytne jiná
+příhodná koupě,“ pravil Darcy.
+
+Elizabeth neodpověděla. Neodvažovala se hovořit dál o jeho příteli, a
+protože ji nic jiného nenapadalo, nechala na něm, o čem se budou bavit
+dál.
+
+Pochopil a zakrátko začal: „Tohle je zřejmě velmi příhodný dům. Slyšel
+jsem, že jej lady Catherine dala celý do pořádku, než se pan Collins
+přistěhoval do Hunsfordu.“
+
+„Ano, a jsem si jista, že by jí tento dobrý skutek nikdo neoplatil
+hlubší vděčností.“
+
+„Pan Collins měl při volbě životní družky zřejmě šťastnou ruku.“
+
+„Ano, to máte pravdu; jeho přátelé se mohou radovat, že potkal jednu z
+mála rozumných žen, které by byly ochotné si ho vzít a navíc schopné
+připravit mu spokojený život. Moje přítelkyně má pro něho velké
+pochopení - i když nevím, je-li její sňatek s panem Collinsem to
+nejmoudřejší, co mohla udělat. Zdá se však, že je úplně spokojena, a
+posuzováno z hlediska rozumu, udělala jistě dobrou partii.“
+
+„Musí to být pro ni velmi příjemné, že žije tak blízko svých rodičů a
+přátel.“
+
+„Tomu říkáte blízko? Vždyťje to téměř padesát mil.“
+
+„A co je padesát mil na dobré silnici ? Sotva půldenní výlet. Ano, tomu
+říkám dost blízko.“
+
+„Nikdy mě dosud nenapadlo považovat tuto vzdálenost za jednu z výhod
+jejich sňatku,“ zvolala Elizabeth. „Vůbec by mě nenapadlo tvrdit, že
+paní Collinsová má rodiče blízko.“
+
+„Tím jen dokazujete svůj vřelý vztah k Hertfordshiru. Pak
+
+vám všechno kromě nejbližšího okolí Longbournu musí připadat daleko.“
+Při těchto slovech mu pohrával na rtech zvláštní úsměv a Elizabeth se
+domnívala, že chápe proě: asi předpokládá, že myslí na Jane a
+Netherfield. Zrudla tedy a odpověděla:
+
+„Netvrdím přece, že je nejmoudřejší, usadí-li se mladí manželé blízko
+jejích rodiěů. Velké
+
+nebo malé vzdálenosti jsou relativní a závisí na mnoha okolnostech. V
+zámožné rodině, kde cestovní výlohy nehrají roli, není počet mil na
+překážku. Jenže tohle není ten případ. Collinsovi mají slušné příjmy,
+ale zas ne takové, aby mohli často cestovat - a aby moje přítelkyně měla
+pocit, že její rodiče žijí blízko, musela by se ta vzdálenost scvrknout
+na polovinu, o tom jsem přesvědčena.“
+
+Pan Darcy si přitáhl židli o kousek k ní a řekl: „Vy sama přece nemáte
+důvod k tak vřelým lokálním vztahům. Je vyloučeno, že byste byla celý
+život nevytáhla paty z Longbournu.“ Elizabeth se zatvářila překvapeně.
+Její návštěvník se vzpamatoval, odsedí si, vzal ze stolu noviny, přelétl
+je očima a zeptal se lhostejnějším hlasem:
+
+„Jak se vám líbí v Kentu?“
+
+Rozhovořili se o zdejším okolí, oba v klidných, stručných větách, dokud
+je zakrátko nepřerušil příchod Charlotty a její sestry, které se vrátily
+z procházky. Nečekané téte á téte je překvapilo. Pan Darcyjim sdělil,
+jakým omylem takto přepadl slečnu Bennetovou, zdržel se ještě několik
+minut, ale mnoho toho nikomu nepověděl, a pak se rozloučil.
+
+„Co to má znamenat?“ řekla Charlotte, jakmile za ním zapadly dveře.
+„Musí být do tebe zamilovaný, milá Elizo, jinak by sem nechodil jako
+domů.“
+
+Když jim však Elizabeth vylíčila, s jakou námahou udržovali rozhovor v
+proudu, nezdálo se to Charlotte ani při nejlepší vůli pravděpodobné, a
+po různých úvahách nakonec dospěly k závěru, že přišel, protože nemá nic
+lepšího na práci, což jim připadalo i vzhledem k roční
+
+době jako nejpřijatelnější vysvětlení. Příroda dosud neskýtala mnoho
+možností k povyražení. Na zámku se jim nabízela lady Catherine,
+
+knihy a biliár, ale páni nevydrží sedět stále doma, a protože faru měli
+blízko, vedla k ní
+
+příjemná cesta a snad i kvůli jejím obyvatelům se oběma bratrancům od té
+doby zlíbilo zajít tam téměř denně. Přicházeli v různých dopoledních
+hodinách, někdy každý zvlášť, jindy spolu a tu a tam i v doprovodu paní
+tetinky. Všem bylo zřejmé, zeje plukovník Fitzwilliam navštěvuje,
+protože se u nich cítí dobře, a z tohoto důvodu jim byl samozřejmě ještě
+
+sympatičtější. Elizabeth připomínal jejího dřívějšího ctitele George
+Wickhama tím, že také
+
+ráda dlela v jeho společnosti a že se mu tak nepokrytě líbila; když je
+oba srovnávala, shledávala, že plukovník Fitzwilliam sice nemá tak jemné
+a okouzlující způsoby, ale uznávala, že je pravděpodobně
+inteligentnější.
+
+Proč se tu však tak často objevuje pan Darcy, to bylo obtížnější
+uhádnout. Jistě ne proto, že by toužil po jejich společnosti, vždyť
+často seděl deset minut a ani ústa neotevřel, a když
+
+konečně promluvil, pak zřejmě spíš z nezbytnosti než z vlastní vůle ~
+aby vyhověl požadavkům slušnosti, a ne pro potěšení. Zřídkakdy dělal
+dojem, že se dobře baví. Paní
+
+Collinsová nevěděla, co si o tom myslet. Plukovník Fitzwilliam ho občas
+škádlil, že dělá
+
+hlouposti, a podle toho usoudila, že se obvykle chová jinak, což sama
+nemohla vědět, protože ho tak dobře neznala; byla by si přála, aby se
+tato změna dala vysvětlit milostným vzplanutím a předmětem tohoto
+vzplanutí aby byla její přítelkyně Eliza, a jala se proto usilovně
+pátrat, aby zjednala jasno. Pozorovala ho, kdykoli přišli na zámek nebo
+on zavítal na faru, ale bez valného úspěchu, často se na její přítelkyni
+díval, ale tvářil se přitom nevyzpytatelně. Upíral na ni vážný pohled,
+ale Charlotte zhusta zapochybovala, zda je v něm i zalíbení; spíš se jí
+
+někdy zdálo, že svědčí prostě o roztržitosti.
+
+Několikrát řekla Elizabeth, že se do ní asi zakoukal, ale ta se jí jen
+vysmála a paní Collinsová
+
+nepovažovala za moudré ji v tom utvrzovat, aby v ní nevzbuzovala naděje,
+které by skončily zklamáním, neboť nezapochybovala ani na okamžik, že by
+antipatie její přítelkyně rázem vyprchaly, kdyby mohla předpokládat, že
+ho má v moci.
+
+Ve své starostlivé oddanosti někdy přemítala, jak by dala
+
+Elizabeth dohromady s plukovníkem Fitzwilliamem. Byl to rozhodně
+přitažlivý muž, v zajištěném postavení. Elizabeth se mu zřejmě líbila,
+ale tyto přednosti vyvažovala skutečnost, že pan Darcy měl velký vliv v
+církvi a jeho bratranec vůbec žádný.
+
+Na svých toulkách parkem potkala Elizabeth nejednou zcela neočekávaně
+pana Darcyho. Považovala to za zvláštní smůlu, že se objevuje tam, kam
+málokdo zajde, a hned poprvé mu přímo oznámila, že se právě tudy
+nejraději prochází. Jak se to tedy mohlo opakovat, to nechápala. A přece
+k tomu došlo, ba i potřetí. Jako by ho vedla vyslovená zlomyslnost nebo
+dobrovolné pokání, neboť mu při těchto příležitostech nestačilo, aby se
+po několika zdvořilostních frázích a rozpačitém odmlčení rozloučil,
+nýbrž považoval skutečně za nutné
+
+vrátit se a doprovodit ji. Přitom toho mnoho nenamluvil a ona se také
+příliš nenamáhala, aby ho bavila nebo pozorně naslouchala, avšak při
+třetím setkání si uvědomila, že jí klade občas dost zvláštní, nečekané
+otázky - jak sejí líbí v Hunsfordu, chodí-li ráda sama na procházku a co
+soudí o manželství Collinsových; hovořili o zámku, a tují vysvětloval
+něco, s čím nebyla obeznalá, takovým způsobem, jako by předpokládal, že
+se tam i ona ubytuje, až příště přijede do Kentu. Vyplývalo to z jeho
+slov. Měl snad na mysli plukovníka Fitzwilliama? Elizabeth si to
+nedovedla vysvětlit jinak než jako narážku na zájem z oné strany, jestli
+mu totiž sama dobře porozuměla. Uvádělo ji to do trapných rozpaků a
+vítala s úlevou vrátka v plotě proti faře.
+
+Jednou si na procházce znovu pročítala poslední Janin dopis a přemítala
+nad jedním odstavcem, který dokazoval, že jí při psaní asi nebylo do
+smíchu, když tu místo aby ji překvapil pan Darcy, vzhlédla a spatřila,
+že jí kráčí vstříc plukovník Fitzwilliam. Schovala okamžitě dopis a s
+nuceným úsměvem pravila:
+
+„To jsem nevěděla, že někdy zajdete i sem.“
+
+„Obcházím celý park,“ odpověděl, „dělávám to obyčejně každý rok a hodlal
+jsem skončit na faře. Půjdete ještě daleko?“
+
+„Ne, chtěla jsem se právě vrátit.“
+
+A skutečně se také otočila a vydali se spolu k faře.
+
+„Tak vy už s konečnou platností v sobotu odjíždíte z Kentu?“
+
+„Ano - pakliže to Darcy opět neodloží. Musím se mu podřídit. Rozloučíme
+se, až jemu bude libo.“
+
+„A kdyby mu i na celé věci příliš nezáleželo, udělá mu velkou radost,
+když o ní rozhodne. Neznám nikoho, koho by tak těšilo prosazovat svou,
+jako pana Darcyho.“
+
+„On skutečně rád rozhoduje,“ odvětil plukovník Fitzwilliam, „ale to není
+sám. Má jen k tomu lepší možnosti, neboť je bohatý a ostatní jsou často
+chudí. Říkám to procítěně, neboť
+
+druhorozený syn, jak víte, si musí zvykat na odříkání a ústupky.“
+
+„Podle mého názoru si druhorozený hraběcí syn na nic takového zvykat
+nemusí. Ruku na srdce - kdyjste si musel něco odříci a kolikrát jste
+musel ustoupit? Stalo se vám někdy, že jste neměl dost peněz, abyste si
+mohl zajet, kam jste chtěl, nebo si opatřit, co se vám líbilo?“
+
+„Strefila jste se do černého - nemohu skutečně tvrdit, že bych byl
+zhusta takto strádal. Ale otázka peněz by mohla být rozhodující ve
+vážných záležitostech. Druhorození synové se nemohou oženit, s kým se
+jim zlíbí.“
+
+„Ledaže se jim zalíbí bohaté dcerušky, což se, pokud vím, často stává.“
+
+„Nároky, které jsme si zvykli mít, nám příliš svazují ruce, a málokdo z
+našeho společenského prostředí se může oženit, aniž pomyslí i na věno.“
+
+„To říká na mou adresu?“ pomyslela si Elizabeth a zrudla, hned se však
+vzchopila a škádlivě
+
+se ho zeptala: „A co se tak obvykle platí za druhorozeného hraběcího
+syna, smím-li se ptát?
+
+Asi byste se nespokojil s méně než padesáti tisíci, ledaže by byl starší
+bratr hodně stonavý.“ Odpověděl jí ve stejném duchu a brzy toto téma
+opustili. Aby se mu nezdálo, zeje zaražená z toho, co se stalo, povídala
+okamžitě dál.
+
+„Váš bratranec si vás vzal s sebou zřejmě hlavně proto, aby měl komu
+poroučet; divím se, že se neožení, tím by si zajistil tuto vymoženost
+natrvalo. Možná však, že mu prozatím postačí
+
+jeho sestra; jelikož mu byla svěřena do ochrany, může si s ní počít, co
+se mu zachce.“
+
+„Mýlíte se,“ pravil plukovník Fitzwilliam, „o tuto výhodu se musí
+podělit se mnou. Jsme oba poručníky slečny Dar-cyové.“
+
+„Skutečně? A jakpak se staráte o svou svěřenku? Dá vám hodně práce ?
+Mladé dámy v jejím věku bývají někdy svéhlavé, a má-li v žilách pravou
+darcyovskou krev, pak se asi nerada podřizuje.“
+
+Zpozorovala, že se na ni po těchto slovech vážně zahleděl, a zeptal sejí
+okamžitě, proč se domnívá, že by měli se slečnou Darcyovou starosti, a
+to způsobem, který dával tušit, že tak či onak nebude daleko od pravdy.
+Odvětila rychle:
+
+„Nemějte obav. V životě jsem o ní nic špatného neslyšela, co já vím,
+může to být nejmírnější
+
+stvoření na světě. Jedny moje známé, paní Hurstová a slečna Bingleyová,
+ji vychvalovaly až
+
+do nebe. Zmínil jste se myslím o tom, že je také znáte.“
+
+„Znám je trochu. Jejich bratr je příjemný člověk, skutečný kavalír. S
+Darcym jsou důvěrní
+
+přátelé.“
+
+„Ano, pravda,“ podotkla Elizabeth suše. „Pan Darcy je vůči panu
+Bingleymu laskavost sama a úžasně starostlivě pečuje o jeho blaho.“
+
+„To pečuje! Ano, mám dojem, že o něho skutečně pečuje právě tenkrát, kdy
+je toho nejvíc třeba. Cestou sem mi vykládal cosi, z čeho jsem
+vyrozuměl, že by mu Bingley měl být skutečně dost zavázán. Ale měl bych
+se mu omluvit, neboť vlastně nevím, měl-li na mysli Bingleyho. Jsou to
+všechno pouze dohady.“
+
+„Jak to?“
+
+„Šlo o jistý případ - ale Darcy by si jistě nepřál, aby se to rozkřiklo,
+protože by z toho mohly být nepříjemnosti, kdyby se to doneslo rodině té
+dámy.“
+
+„Můžete se spolehnout, že se nikomu ani slovem nezmíním.“
+
+„Nezapomeňte, že si vlastně vůbec nejsem jist, jde-li o Bingleyho. Řekl
+mi jen toto: že nedávno dokázal zachránit přítele před nepříjemnostmi
+plynoucími z nerozvážného sňatku, nejmenoval však nikoho a neuváděl
+žádné podrobnosti, a mě jen tak napadlo, že to bude Bingley, protože ho
+pokládám za mladíka, který by se mohl do něčeho takového zaplést, a
+kromě toho spolu strávili celé léto, pokud vím.“
+
+„Řekl vám pan Darcy, z jakých důvodů zasáhl?“
+
+„Vyrozuměl jsem, že rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky.“
+
+„A jakým rafinovaným způsobem ho od ní odloučil?“
+
+„Nevylíčil mi žádné své rafinované triky,“ pravil Fitzwilliam s úsměvem.
+„Svěřil mi jen to, cojsem vám právě řekl.“
+
+Elizabeth kráčela mlčky dál a srdce jí překypovalo rozhořčením.
+Fitzwilliam ji chvíli pozoroval a pak sejí zeptal, nad čím se tak
+hluboce zamyslela.
+
+„Uvažuji o tom, co jste mi vyprávěl,“ pravila. „Nemohu schválit počínání
+vašeho bratrance. Jakým právem si tu zahrál na soudce?“
+
+„Vy jste tedy spíše toho názoru, že jeho zákrok nebyl na místě?“
+
+„Nechápu, co ho opravňovalo rozhodovat, zda se přítel zamiloval moudře
+či ne, a jak mohl on určit a stanovit, na čem závisí přítelovo životní
+štěstí.“ Ovládla se však a dodala: „Jelikož ale neznáme všechny
+okolnosti, nebylo by spravedlivé ho odsuzovat. Jistě tu nešlo o žádnou
+velkou lásku.“
+
+„To sice není neoprávněný předpoklad, ale bratránkův slavný čin by se
+tím jevil v mnohem méně lichotivém světle,“ pravil Fitzwilliam.
+
+Žertoval, alejí to připadalo tak typické pro pana Darcyho, že se na to
+ani neodvažovala odpovědět; změnila tedy rázně předmět rozhovoru, a než
+došli na faru, bavili se jen o bezvýznamných věcech. Jakmile se
+návštěvník rozloučil, uchýlila se do samoty svého pokojíku, aby si mohla
+nerušeně promyslet všechno, co vyslechla. Sotva mohla předpokládat, že
+se to týkalo někoho jiného než lidí, k nimž měla vztah. Přece nemohl na
+světě existovat ještě někdo, koho by Darcy tak dokonale ovládal. Nikdy
+nepochybovala, že se zúčastnil tažení
+
+proti
+
+vztahu Bingleyho k Jane, ale vždy pokládala za hlavního inspirátora a
+strůjce všeho slečnu Bingleyovou. Jestli si však z ješitnosti
+nepřisvojuje větší zásluhy, pak je on toho příčinou, jeho pýcha a
+rozmary jsou příčinou všeho, co Jane musela vytrpět a ještě vytrpí.
+Zničil - aspoň dočasně - všechny vyhlídky, že by ta láskyplná, dobrotivá
+duše došla svého štěstí, a nikdo nemohl vědět, na jak dlouho jí tak
+hrozně ublížil.
+
+„Rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky,“ pravil plukovník
+Fitzwilliam, a tyto vážné
+
+námitky spočívaly pravděpodobně na tom, že jeden její strýček je
+venkovský advokát a druhý
+
+obchodník v Londýně.
+
+„Proti Jane samé by přece nikdo nemohl nic mít,“ říkala si, „vždyťje
+roztomilost a dobrota sama! Cituplná, i dost vzdělaná, má dokonalé
+vystupování. A jaké výhrady může mít proti tatínkovi, je sice někdy
+trochu podivín, ale zná věci. které by ani pan Darcy nemusel přehlížet,
+a je obecně\*ctěn a vážen tak, jak on sám patrně jakživ nebude.“ Na
+matku už nemohla pomyslet s takovou sebedůvěrou, ale nevěřila, že by
+námitky proti ní byly rozhodující, neboť
+
+hrdopýškovi Darcymu jistě spíš vadilo majetkové postavení Janiných
+příbuzných než jejich pošetilosti, a nakonec dospěla k skálopevnému
+přesvědčení, že ho k tomu vedla zčásti zlá
+
+pýcha a zčásti přání uchovat si Bingleyho pro sestru.
+
+Rozrušení a slzy, v které tyto úvahy vyústily, způsobily, že ji
+rozbolela hlava; k večeru se to vystupňovalo do té míry, zeji to - spolu
+s nechutí prodlévat ve společnosti pana Darcyho - přivedlo k rozhodnutí
+nezúčastnit se návštěvy na zámku, kam byli všichni pozváni na čaj. Když
+paní Collinsová seznala, že se skutečně necítí dobře, nenutila ji, aby
+šla, a pokoušela se ze všech sil zabránit manželovi, aby ji nutil, avšak
+pan Collins nedokázal potlačit obavy, co tomu řekne lady Catherine.
+
+Jakmile odešli, Elizabeth, jako by chtěla co nejvíc rozjitřit svůj hněv
+proti Darcymu, jala se znovu pročítat všechny dopisy, které jí Jane
+napsala do Kentu. Nestěžovala si v nich na nic, ani se nevracela k
+minulým událostem, ani sejí nesvěřovala, že trpí. Ale každičká řádka
+každého dopisu vytvářela celkový dojem, že pisatelka ztratila veselost a
+přívětivost, jimiž se dříve vyznačovala, onu duševní rovnováhu, plynoucí
+z vlastní spokojenosti i láskyplnosti vůči ostatním, která ji nikdy
+neopouštěla. Elizabeth napovídala každá věta, že Jane není ve své
+
+kůži, a to mnohem výrazněji než při prvním čtení. Po ohavném Darcyho
+vychloubání, jaké zlo dokázal způsobit, vnímala s větším pochopením
+sestřino utrpení. Trochu ji utěšovalo vědomí, že jeho návštěva na
+Rosingsu pozítří skončí, a ještě víc ji uklidňovalo, že za necelých
+čtrnáct dní se s Jane opět shledají a že udělá všechno, co sesterská
+láska zmůže, aby se brzy vzpamatovala.
+
+Nemohla pomyslet na Darcyho odjezd z Kentu, aniž si uvědomila, že se
+bude muset zároveň
+
+rozloučit i s jeho bratrancem, ale plukovník Fitzwilliam jí dal jasně
+najevo, že nechová
+
+vážnější úmysly, a ona se pro něho nehodlala trápit.
+
+Z těchto úvah ji náhle vytrhlo zazvonění u domovních dveří; příjemněji
+vzrušila představa, že by to mohl být sám plukovník Fitzwilliam, neboť
+už jednou se ukázal tak pozdě večer a nyní
+
+sem mohl zajít jen a jen kvůli ní. Tento předpoklad se však nepotvrdil a
+její vzrušení nabylo zcela jiné podoby, když k svému překvapení spatřila
+na prahu pokoje pana Darcyho. Začal se jí překotně poptávat po zdraví,
+jako by přišel jen proto, aby se ujistil, že už je jí lépe. Odpovídala
+mu s chladnou zdvořilostí. Usedl na okamžik, pak vstal a jal se
+přecházet po místnosti. Elizabeth to překvapilo, ale neříkala nic. Po
+několikaminutovém odmlčení k ní
+
+rozčileně přistoupil a takto začal:
+
+„Marně jsem se bránil. Nemám sil. Nemohu přemoci svůj cit. Musíte mi
+dovolit, abych vám vyjevil, jak hluboce vás obdivuji a miluji.“
+
+Elizabeth nebyla úžasem mocna slova. Vykulila na něho oči, zrudla,
+zarazila se a mlčela. To pokládal za dostatečnou pobídku a hned
+následovalo vyznání, co k ní cítí a co už k ní cítil odedávna. Mluvil
+krásně, avšak neprodléval jen u citů, které chová ve svém srdci, a
+hovořil stejně výmluvně o něze jako o hrdosti. Vylíčil jí procítěně, co
+je to pro něho za ponížení, jak se mu ona nemůže rovnat, že zdravým
+rozumem musí uznat námitky jeho rodiny proti jeho lásce, což všechno
+snad mělo své oprávnění vzhledem k závažnosti tohoto kroku, ale sotva mu
+mohlo prospět v jejích očích.
+
+Přes svou hlubokou antipatii k němu si uvědomovala, jak je pro ni
+lichotivé, že si podmanila srdce takového muže, a třebaže ani na okamžik
+nezaváhala, co mu odpoví, bylo jí zprvu líto, že mu způsobí bolest, až v
+ní jeho další slova vyvolala takový hněv, že všechen její soucit
+pominul. Snažila se však obrnit trpělivostí, aby mu dokázala klidně
+odpovědět, až domluví. Na závěr zdůraznil, jak silný musí být cit, který
+se mu přes všechnu snahu nepodařilo přemoci, a vyjádřil naději, že se mu
+nyní za to dostane odměny a ona přijme ruku, kterou jí
+
+nabízí. Viděla na něm jasně při těchto slovech, že ani na okamžik
+nezapochyboval o příznivé
+
+odpovědi. Mluvil sice o úzkosti a pochybnostech, ale jeho tvář
+vyzařovala dokonalou sebejistotu. Tato okolnost ji ještě více
+rozhořčila, a když se odmlčel, odpověděla s planoucími tvářemi:
+
+„Je, pokud vím, ustáleným zvykem, vyjádřit za těchto okolností vděčnost
+za vyznané city, ať
+
+jsou či nejsou opětovány. Vyznání přirozeně zavazuje k vděčnosti, a
+kdybych vděčnost cítila, poděkovala bych vám nyní. Nemohu to však učinit
+- nikdy jsem nestála o vaši náklonnost a vy jste jí podlehl proti své
+vůli. Velmi nerada působím někomu bolest. Stalo se to však naprosto
+neúmyslně, a jsem si jista, že nebude mít dlouhého trvání. Úvahy, které
+vám tak dlouho bránily vyznat se ze svých citů, vám jistě pomohou je po
+tomto rozhovoru překonat.“ Pan Darcy se opíral o římsu u krbu a očima jí
+visel na tváři; zdálo se, že ho její slova stejným dílem překvapila jako
+zdrtila. Pobledl hněvem a duševní rozrušení se mu zračilo v každém rysu.
+Sváděl těžký boj, aby zachoval zdání klidu,
+
+a neotevřel rty, dokud si nebyl jist, že se mu to podaří. Tu chvíli bylo
+Elizabeth strašně. Konečně pravil nucené vyrovnaným hlasem:
+
+„A to je všechno, co budu mít tu čest vyslechnout od vás v odpověď! Snad
+bych mohl chtít zvědět, proč jsem byl s tak nepatrným úsilím o
+ohleduplnost takto odmrštěn. Ale na tom nezáleží.“
+
+„A snad bych se já směla zeptat,“ odpověděla, „proč jste s tak zřejmým
+úmyslem mě pobouřit a urazit mi přišel sdělit, že mě milujete proti své
+vůli, navzdory zdravému rozumu, dokonce v rozporu se svou ctí? Není
+tohle dostatečnou omluvou za bezohlednost, jestliže jsem sejí vůbec
+dopustila? Jsou tu však i jiné důvody. Sám je dobře znáte. I kdyby mi
+city nebránily - kdybyste mi byl lhostejný nebo kdybych vám i byla
+nakloněna - myslíte, že bych za jakýchkoli okolností byla v pokušení
+vyslyšet muže, který svým počínáním zničil - snad navždy - štěstí draze
+milované sestry?“
+
+Když vyslovila tuto větu, pan Darcy zrudl, ale trvalo to jen okamžik a
+naslouchal jí dál, aniž
+
+se pokusil ji přerušit.
+
+„Kdeco mluví proti vám. Žádný záměr nemůže ospravedlnit váš neoprávněný
+a krutý zásah v tomto případě. Neodvážíte se, nemůžete popřít, že hlavně
+vaší nebo jedině vaší vinou byli od sebe odloučeni, že kvůli vám lidé
+jeho odsoudili pro lehkovážnost a ji stíhají posměchem pro zklamané
+naděje a že jste oběma připravil vážné trápení.“
+
+Odmlčela se a pozorovala s nemalým rozhořčením, že jí naslouchá s
+výrazem na hony vzdáleným jakékoli známky kajícnosti. Dokonce se na ni
+usmíval, jako by nevěřil svému sluchu.
+
+„Můžete popřít, že jste to zavinil?“ opakovala.
+
+S předstíraným klidem jí na to odvětil: „Nemám vůbec v úmyslu popírat,
+že jsem učinil všechno, co bylo v mých silách, abych odloučil přítele od
+vaší sestry, a že se raduji ze svého úspěchu. Jemu jsem posloužil lépe
+než sobě.“
+
+Elizabeth pokládala pod svou důstojnost dát najevo, že slyšela tuto
+dvornou úvahu, ale její
+
+smysl jí neunikl a sotva ji mohl naladit smířlivěji.
+
+„Ale nejsem proti vám zaujata jen kvůli téhle záležitosti.
+
+Už dlouho předtím jsem si o vás utvořila nepříznivé mínění. Před mnoha
+měsíci mi odhalil vaši pravou tvář pan Wickham, když mi vylíčil svůj
+případ. Co na to řeknete? Jaký pomyslný
+
+přátelský zájem uvedete zde na svou obhajobu? Nebo jaké omyly hodláte
+předstírat před ostatními?“
+
+„Projevujete zvláštní zájem o osudy onoho pána,“ řekl Darcy celý rudý a
+mnohem méně
+
+klidným tónem.
+
+„Kdo zná jeho neštěstí, tomu nemůže být jeho osud lhostejný.“
+
+„Jeho neštěstí!“ opakoval Darcy pohrdavě. „Ano, skutečně ho potkalo
+velké neštěstí.“
+
+„A vaší vinou!“ zvolala Elizabeth procítěně. „Vy jste ho uvrhl do
+chudoby - do stísněných poměrů. Vy jste ho připravil o to, co mu bylo
+přislíbeno, jakjste věděl. Vaším přispěním přišel v nejlepších letech
+života o nezávislost, jaká mu nejen patřila, ale jakou si i zasloužil.
+To všechno jste způsobil. A přitom reagujete na zmínku o jeho neštěstí
+pohrdáním a ironií!“
+
+„Takové tedy o mně máte mínění!“ zvolal Darcy, který stále přecházel
+rychlými kroky po místnosti. „Natolik si mne tedy ceníte. Děkuji vám, že
+jste mi to tak upřímně vyjevila. Z
+
+vašeho výpočtu mi skutečně vycházejí těžké hříchy. Ale snad,“ dodal,
+přestal přecházet a obrátil se k ní, „byste byla moje prohřešky
+přehlédla, kdybych byl neurazil vaši hrdost tím, že jsem se vám poctivě
+přiznal, jaké výhrady mi dlouho bránily uvažovat o vážné známosti. Byla
+byste potlačila ty hořké výčitky, kdybych vám byl takticky zamlčel, jak
+jsem se pral sám se sebou, a kdybych vám byl polichotil ujišťováním, že
+mě k vyznání vede bezmezná, čirá vášeň
+
+i rozum i rozvaha, zkrátka všechno. Ale já si ošklivím jakoukoli
+přetvářku. A nestydím se za pocity, které jsem vám vyjevil. Jsou
+pochopitelné a oprávněné. Což jste mohla očekávat, že přijmu s radostí
+vaše pochybné prostředí, že mě potěší vyhlídka na příbuzenstvo, které
+žije tak hluboko pod úrovní, na jakou jsem zvyklý já?“
+
+Elizabeth cítila, že její hněv stoupá každým okamžikem, avšak snažila se
+ze všech sil ovládnout, když mu odpovídala :
+
+„Mýlíte se, pane Darcy, když se domníváte, že způsob vašeho vyznání na
+mne zapůsobil jinak, než že mne ušetřil politování, které by bylo
+provázelo mé odmítnutí, kdybyste se byl přitom choval jako pravý
+kavalír.“
+
+Viděla, že sebou trhl, ale neodpovídal, a tak pokračovala:
+
+„Neuvažovala bych o vaší nabídce za žádných okolností.“
+
+Jeho úžas byl opět naprosto nelíčený, pohlížel na ni s výrazem, který
+vyjadřoval jak nedůvěru, tak pokoření. Hovořila dál:
+
+„Od samého začátku - snad od první chvíle, kdy jsem vás poznala, jste mě
+svým chováním utvrdil v přesvědčení, že jste arogantní, samolibý člověk,
+že sobecky přehlížíte city ostatních, a na základě této antipatie
+vyrostl v průběhu dalších událostí nepřekonatelný odpor, takže jsem už
+měsíc nato věděla, že jste poslední člověk na světě, kterého by mně kdy
+mohli vnutit za muže.“
+
+„To postačí, slečno. Pochopil jsem už dokonale vaše pocity a nezbývá mi,
+než se hanbit za to, co jsem k vám cítil já. Promiňte mi, že jsem vás
+připravil o tolik času, a dovolte, abych vám na rozloučenou ze srdce
+popřál zdraví a štěstí.“
+
+S těmito slovy ji spěšně opustil a v příštím okamžiku slyšela Elizabeth,
+jak dole zaklaply domovní dveře a on odchází.
+
+V hlavě jí zavládl bolestný zmatek. Nemohla se udržet na nohou a
+skutečně ze slabosti sklesla na židli a dobrou půlhodinku proplakala.
+Jak uvažovala o tom, co se zběhlo, rostl její úžas každým okamžikem. Pan
+Darcy ji požádal o ruku! Miluje ji už dlouhé měsíce! Tak ji miluje, že
+šiji chce vzít přes všechny výhrady, kvůli kterým zabránil sňatku svého
+přítele s její sestrou a které mu přece musely připadat nejméně stejně
+pádné v jeho vlastním případě. Bylo to téměř neuvěřitelné. Lichotilo jí,
+že bezděčně vyvolala tak mocný cit. Ale ta jeho pýcha, ta jeho ohavná
+pýcha - jeho nestoudné doznání, co učinil v Janině záležitosti - jeho
+neomluvitelná sebejistota, s jakou se k tomu přiznal, třebaže to nemohl
+ospravedlnit, necitelný
+
+způsob, jakým vyslovil Wickhamovo jméno, zatímco se vůbec nepokoušel
+popřít, že se k němu zachoval krutě - to vše zapudilo soucit, který jeho
+náklonnost na okamžik vyvolala. Tonula v rozčilujících úvahách, dokud jí
+hrčení zámeckého kočáru nepřipamatovalo, jak málo je s to čelit
+pátravému Charlottinu zraku, a nepřimělo ji utéci k sobě do pokoje.
+Nazítří se Elizabeth probudila do stejných myšlenek a úvah, jaké jí v
+noci konečně uzavřely víčka. Ještě se nevzpamatovala z překvapujících
+událostí, nemohla myslet na nic jiného, nedokázala se soustředit na
+žádnou práci, a tak se rozhodla dopřát si ihned po snídani vzduchu a
+pohybu. Zamířila přímo ke své oblíbené pěšince, ale odradilo ji
+pomyšlení, že tam chodívá i pan Darcy, a tak místo aby vešla do
+zámeckého parku, zašla k cestě, která odbočovala od mýtnice. Z jedné
+strany ji rovněž ohraničoval plot kolem parku a brzy minula jeden ze
+zámeckých vchodů.
+
+Prošla dvakrát třikrát tím úsekem a pak ji krásné ráno zlákalo, aby se
+zastavila u vrat a zahleděla do parku. Za těch pět týdnů, které už
+strávila v Kentu, prodělala příroda velkou změnu a každým dnem se rané
+stromy víc a víc zelenaly. Právě se chystala pokračovat v cestě, když tu
+zahlédla mužskou postavu mezi keři na pokraji parku; blížil se k ní a
+ona v obavě, že by to mohl být pan Darcy, se dala spěšně na ústup. Ale
+muž se už přiblížil natolik, že ji zahlédl, přidal rázně do kroku a
+zavolal na ni jménem. Poodešla už kousek, ale když
+
+zaslechla, že ji volá, vrátila se opět k vratům, ač hlas prozrazoval,
+zeje to skutečně Darcy. On už k ní mezitím také dospěl, podal jí dopis,
+který od něho bez rozmýšlení přijala, a pravil s povzneseným klidem:
+„Chodím tu už hezkou dobu a doufám, že vás potkám. Prokážete mi tu čest
+a přečtete si tento dopis?“ Nato sejí lehce uklonil, otočil se a brzy jí
+zmizel mezi stromy.Elizabeth otevřela psaní bez radostného očekávání,
+ale s velkou zvědavostí, a podivila se ještě víc, když zjistila, že
+obálka obsahuje dva archy papíru úplně popsané drobným písmem. I obálka
+jich byla plná. Zašla po cestičce kousek dál a začala číst. Dopis byl
+datován toho dne ráno v osm hodin na rosingském zámku a stálo v něm:
+
+Ctěná slečno,
+
+neznepokojujte se nad tímto dopisem a neobávejte se, že se rozhovořím o
+citech a zopakuji nabídku, která Vás včera večer tak rozhořčila. Nechci
+Vás trápit ani sebe pokořovat tím, že bych prodléval u tužeb, které pro
+klid Vaší duše i mé nelze ani příliš brzy zapomenout; nebylo by třeba
+vynaložit úsilí na sestavení tohoto listu ani na obeznámení s jeho
+obsahem, kdyby má
+
+čest nevyžadovala, aby byl napsán i pročten. Musíte mi proto prominout,
+že si činím nároky na Vaši pozornost, vím, Že mi nevyhovíte ráda, avšak
+odvolávám se na Váš smysl pro spravedlnost.
+
+Vznesla jste proti mně včera večer dvě různá obvinění, zdaleka ne
+rovnocenná co do závažnosti. Nejprve jste se zmínila o tom, že bez
+ohledu na city pana Bingleyho a Vaší slečny sestry jsem je od sebe
+odloučil - a za druhé, že jsem neuznal různé nároky pana Wickhama a
+nečestně jsem ho připravil o dobré bydlo a nelidsky mu zničil
+budoucnost. Odmrštit svévolně
+
+a zlomyslně kamaráda z dětství, uznávaného oblíbence mého otce, mladíka,
+který se sotva mohl spoléhat na něco jiného než na ochranu naší rodiny a
+který vyrůstal v očekávání, Že se mu jí dostane, to by byl skutečně
+těžký přečin, s nímž by se odloučení dvou mladých lidí, jejichž vzájemné
+sympatie spočívaly jen na několikátý denní známosti, sotva dalo
+srovnávat. Doufám však, že budu napříště zproštěn přísného odsouzení,
+jehož se mi včera večer v tak hojné míře dostalo, až si přečtete mé
+zdůvodnění, proč jsem se tak zachoval a co mě k tomu vedlo. Budu-li při
+tomto vysvětlení, které pokládám ve svém zájmu za nezbytné, nucen
+vyjevit názory, jež se Vás snad dotknou, pak nemohu než předem se
+omluvit. Není jiné zbytí a další ospravedlňování by bylo pošetilé.
+
+Zakrátko nato, co jsem přibyl do Hertfordshiru, jsem postřehl - a nebyl
+jsem sám - že Bingleyho upoutala Vaše starší sestra víc než kterákoli
+jiná dívka z okolí. Ale teprve ten večer, kdy se v Netherjieldu konal
+ples, se mě zmocnily obavy, že svůj vztah pojímá vážně. Viděl jsem ho už
+častokrát předtím zamilovaného. Na tom plese jsem si při náhodné
+
+poznámce sira Williama Lucase poprvé uvědomil - zatímco jsem měl tu čest
+tančit s Vámi, že Bingley svým zájmem o Vaši
+
+sestru vzbudil obecně mínění, že se budou brát. Sir Lucas o tom hovořil
+s naprostou jistotou, jako by nezbývalo než stanovit datum. Od onoho
+okamžiku jsem si pozorně všímal přítelova počínání a dobře jsem viděl,
+Že jeho náklonnost k slečně B. je daleko hlubší než všechno, čeho jsem
+kdy byl u něho svědkem. I Vaši sestru jsem bedlivě pozoroval. Vypadala a
+chovala se volně, vesele a půvabně jako vždy, ale nepostřehl jsem u ní
+žádné známky zvláštní
+
+náklonnosti, a toto večerní pátrání mě přesvědčilo, že sice ráda přijímá
+jeho dvoření, ale že ho k němu nepodněcuje vlastní citovou spoluúčastí.
+Nezmýlila-li jste se v tom Vy, pak jsem chybně usuzoval já. Znáte svou
+sestru dokonaleji, a proto je ta druhá eventualita pravděpodobnější.
+Je-li tomu tak a já jsem jí pod vlivem mylného dojmu způsobil bolest,
+pak nejsou Vaše výtky nepochopitelné. Ale neváhám prohlásit, že vážná
+tvář Vaší sestry i její
+
+celkové vystupování musí v pečlivém pozorovateli vyvolat dojem, Zeje
+sice milá a přívětivá, avšak jejího srdce se hned tak něco nedotkne, /je
+jsem ochotně uvěřil v její lhostejnost, to nepopírám - ale troufám si
+tvrdit, že se obvykle ve svých pozorováních i závěrech nenechávám
+ovlivnit svými přáními nebo obavami; utvořil jsem si tento názor z
+nestranného přesvědčení, i když mi z rozumových důvodů vyhovoval.
+
+Byl jsem proti tomu sňatku nejen z těch důvodů, které, jak jsem se Vám
+včera doznal, jen vášnivá láska dokázala přemoci v mém vlastním případě;
+postavení Vaší rodiny nemohlo ani tolik vadit mému příteli jako mně. Ale
+jsou tu ještě jiné neblahé okolnosti - okolnosti trvalého rázu, které
+platí stejnou měrou pro oba případy, jež jsem však dokázal pominout,
+protože jsem je neměl přímo před očima. Musím se o nich zmínit, aspoň
+krátce. Proti příbuzenstvu Vaší
+
+paní matky lze sice mít námitky, ale zdaleka ne takové jako proti
+nedůstojnému počínání, které ji tak často, ba téměř vždy charakterizuje,
+právě tak jako Vaše tři mladší sestry a občas i Vašeho pana otce.
+Promiňte. Říkám Vám to s těžkým srdcem. Trápí-li Vás poklesky Vašich
+nejbližších a mrzí tak neradostné jejich vypodobnění, nechť je Vám
+útěchou vědomí, že Vy dvě jste se svým chováním zcela vymkly podobnému
+odsouzení a že jste se svou starší sestrou všeobecně uznávány a
+chváleny. Dodám už jen to, že jsem si v prů-běhu onoho večera potvrdil
+své mínění o všech zúčastněných a uvědomil si závažnost pohnutek, které
+mě už
+
+předtím mohly vést k tomu, abych ochránil přítele před svazkem podle
+mého názoru velmi neblahým.
+
+Nazítří pak Bingley odjel z Netherfieldu do Londýna, jak si zajisté
+vzpomenete, a měl v úmyslu se brzy vrátit.
+
+Nyní Vám chci objasnit své počínání. Jeho sestry byly podobně
+znepokojeny jako já a brzy jsme se o tom dohovořili: všichni jsme si
+uvědomovali, zeje třeba bez prodlení zasáhnout, a tak jsme se rozhodli,
+Že se za Bingleym rozjedeme do Londýna. To jsme také učinili - a já
+
+jsem se okamžitě podjal úkolu objasnit příteli stinné stránky jeho
+volby. Vylíčil jsem mu je co nejdůrazněji a nejzávažněji. Moje námitky
+sice mohly zviklat nebo oddálit jeho rozhodnutí, nedomnívám se však, že
+by 'ho byly nakonec odradily od sňatku, kdybych ho nebyl zároveň
+
+ujišťoval, což jsem neváhal učinit, že k němu Vaše sestra nic necítí.
+Dosud se domníval, že mu jeho náklonnost upřímně oplácí, ač nikoli
+stejně vřele...
+
+Bingley je od přírody velmi skromný a spoléhá spíš na můj než na svůj
+vlastní úsudek. Nebylo tedy příliš obtížné ho přesvědčit, že se zmýlil.
+Přimět ho, aby se už nevracel do Hertfordshiru, když tomu uvěřil, nebylo
+však dílem okamžiku. Nemohu si vyčítat, že jsem to všechno učinil. Jen
+na jednu okolnost si v této věci nevzpomínám se zadostiučiněním, a to,
+že jsem se snížil k přetvářce a zamlčel mu, že Vaše sestra dlí v
+Londýně. Věděl jsem o tom právě
+
+tak jako slečna Bingleyová, její bratr však dodnes nic netuší. Možná že
+by se byli mohli setkat bez nevítaných následků, avšak nezdálo se mi, že
+jeho cit vyhasl natolik, aby ji mohl bez nebezpečí opět spatřit. Snad
+takové tajnůstkářství není důstojné, už se však stalo a stalo se to s
+dobrým úmyslem. - To je vše, co Vám o tom mohu sdělit, a omlouvat se
+nehodlám. Dotkl-li jsem se nešetrně citů Vaší sestry, neučinil jsem to
+úmyslně, a třebaže Vám mé pohnutky mohou připadat nedostačující, nemám
+dosud důvod je zatracovat.
+
+Pokud jde o ono druhé, vážnější obvinění, že jsem ublížil panu
+Wickhamovi, mohu je vyvrátit jen tím, že Vám předestřu jeho vztahy k
+naší rodině v plné šíři. Nemám tušení, z čeho mě
+
+konkrétně obvinil, avšak pravdivost toho, co Vám sdělím, Vám může
+dokázat řada nepochybně hodnověrných svědků.
+
+Pan Wickhamje synem velmi úctyhodného člověka, který po mnoho let
+spravoval celé
+
+pemberleyské panství a vykonával svěřený úkol s takovou svědomitostí, že
+můj otec přirozeně
+
+nešetřil uznáním, a zvlášť laskavě pečoval o George Wickhama, který byl
+jeho kmotřencem. Otec ho vydržoval na školách a později na universitě v
+Cambridgi - což
+
+byla velmi vítaná pomoc, neboi pana Wickhama staršího připravila
+rozmařilá žena o všechno, a nebyl by tedy mohl poskytnout synovi slušné
+vzdělání. Můj otec nejen rád trávil čas ve společnosti tohoto mladíka,
+jenž si svým vystupováním umel odjakživa lidi získávat, ale mél o ném i
+velmi dobré mínění, doufal, že se stane pastorem, a hodlal ho v tom
+podporovat. Já
+
+sám jsem už před mnoha lety na něho začal pohlížet jinak. Jeho nepěkné
+sklony, bezzásadovost, kterou pečlivě skrýval před zraky svého
+dobrodince, nemohly uniknout mladíku přibližně stejně starému, který
+míval příležitost pozorovat ho v nestřežených okamžicích, jakou můj otec
+mít nemohl. 2jde vyvolám opět Vaši nelibost - do jaké míry, to víte
+nejlépe sama. Aiuž však ve Vás pan Wickham vzbudil jakékoli city - i
+kdybych vytušil jejich hloubku, neodvrátilo by mě to od úmyslu odhalit
+Vám jeho pravou povahu, ba spíše by mě to k tomu ještě podnítilo.
+
+Můj předobrý otec zemřel asi před pěti lety a jeho sympatie k panu
+Wickhamovi přetrvaly až
+
+do konce, takže mě ve své poslední vůli Zvlášť nabádal, abych ho
+podporoval tak, jak si to jeho povolání vyžádá - a bude-li vysvěcen, pak
+si přál, aby mu připadla bohatá fara na našem panství, jakmile se
+uvolní. Odkázal mu rovněž tisíc liber na hotovosti. Jeho otec mého
+dlouho nepřežil, a za půl roku po těchto událostech mi pan Wickham
+napsal a oznámil mi, že se s konečnou platností rozhodl nestat se knězem
+a že to snad nebudu pokládat za neskromné, požádá-li o další okamžitou
+finanční podporu namísto odkazu, jehož nebude moci využít. Dodal, že má
+v úmyslu studovat práva, a jistě prý pochopím, že se sotva může
+vydržovat na studiích z úroků tisíci liber. Doufal jsem spíš, než věřil,
+že to myslí vážně, a byl jsem ochoten přistoupit na jeho návrh. Domníval
+jsem se, že se pan Wickham na kněze nehodí, a tak jsme se hladce dohodli
+- on se vzdal nároků na podporu v kněžském povolání, kdyby někdy nastaly
+ty okolnosti a mohl se o ni ucházet, a místo toho přijal částku tří
+tisíc liber. Od té chvíle jsem se s ním už nestýkal. Měl jsem o něm tak
+nevalné mínění, Že jsem ho nezval do Pemberley, ani jsem nevyhledával
+jeho společnost v Londýně. Domnívám se, že žil převážně tam, avšak
+studium práv byla pouhá záminka, a jelikož si nyní nemusel nic odpírat,
+vedl za-hálčivý, rozmařilý život. Po tři léta jsem o něm téměř neměl
+zpráv, ale pak zesnul obročník z fary, která mu byla kdysi přislíbena, a
+on mě o ni dopisem požádal. Ujišťoval mě, a to jsem mu ochotně uvěřil,
+že je v tísnivé finanční situaci. Zjistil prý, že práva jsou příliš
+nevýnosná, a byl skálopevně odhodlán, že se dá vysvětit, přislíbím-li mu
+dotyčnou faru - o čemž, jak se vyjádřil, vůbec nepochybuje, neboť si je
+jist, že nemám závazky k jinému kandidátu a že jsem nezapomněl na přání
+svého ctěného otce. Sotva mi můžete mít za zlé, že jsem odmítl jeho
+žádost a že jsem zamezil, aby se opakovala. Jeho rozhořčení bylo úměrné
+neutěšenosti jeho poměrů - a patrně mě hanobil před lidmi s takovou
+vehemencí., $ jakou dělal výčitky mně. Po této události jsme se vůbec
+přestali znát. ^čeho žil, to nevím. Avšak loni v létě jsem ho musel vzít
+na vědomí <“ velmi trapných okolností.
+
+Musím se nyní zmínit o události, kterou si sám ze srdce přeji zapomenout
+a s níž bych se nikomu nesvěřil z žádných méně závažných důvodů, než mám
+nyní. Říkám to proto, že nepochybuji o Vaší mlčenlivosti. Sestra, která
+je o více než o deset let mladší, byla svěřena do ochrany synovci mé
+matky, plukovníku Fitzwilliamovi, a mně. Asi před rokem jsme ji vzali ze
+školy a usídlili jsme ji v Londýně; loni v létě odjela se svou
+vychovatelkou do Ramsgate a tam se také odebral pan Wickham, bezpochyby
+záměrně, neboť se ukázalo, že se zná z dřívějška s paní Youngeovou, v
+níž jsme se bohužel ošklivě zklamali; s jejím vědomím a pomocí se vetřel
+v přízeň Georgiany, jež si ho ve své bezelstnosti pamatovala jako
+dobrotivého přítele z dětství, až se dala přesvědčit, že se do něho
+zamilovala, a svolila, že s ním uprchne. Bylo jí tehdy sotva patnáct,
+což ji poněkud omlouvá, a když jsem Vám led vyjevil její nemoudré
+počínání, dodávám s radostí, že jsem se o tom dozvěděl od ní samé.
+Přijel jsem za nimi nečekaně den nebo dva před Zamýšleným útěkem a
+Georgiana, která
+
+nemohla snést pomyšlení, že by mě zarmoutila a rozhněvala, neboť ke mně
+vzhlíží téměř s takovou úctou jako k otci, se mi ke všemu přiznala.
+Umíte si jistě představit, jak mi při tom bylo a jak jsem se zachoval. S
+ohledem na sestřinu pověst a její city jsem pana Wickhama nepohnal k
+odpovědnosti veřejně; ale napsal jsem mu, on okamžitě odjel a paní
+Youngeová
+
+byla samozřejmě propuštěna. Pan Wickham usiloval bezesporu hlavně o věno
+mé sestry, které
+
+obnáší třicet tisíc liber, avšak musím předpokládat, že silnou pohnutkou
+byla i touha vyřídit si se mnou účty. Pomsta by to bývala skutečně
+dokonalá.
+
+Vypsal jsem Vám, slečno, po pravdě všechny události, které se nás obou
+týkají, a neodvrhnete-li to jako smyšlenku, doufám, že mě už napříště
+nebudete obviňovat z krutosti vůči panu Wickhamovi. .Nevím, jakým
+způsobem a za jakých okolností Vás obelhal, avšak není se
+
+patrné co divit, že se mu to podařilo, neboi jste nebyla o dotyčných
+událostech informována. Nemela jste možnost odhalit pravdu, podezíravost
+Vám není vlastní.
+
+Snad Vás překvapí, že jsem Vám toto vše neřekl včera večer, avšak nebyl
+jsem svým pánem, nedokázal jsem se rozhodnout, co Vám mohu odhalit a co
+ne. Ovéřte si pravdivost všeho, co jsem Vám sdělil, u plukovníka
+Fitzwilliama, který je mým blízkým příbuzným i důvěrným přítelem a navíc
+jako vykonavatel otcovy poslední vůle je do podrobností obeznámen se
+všemi těmito dohodami. Kdybyste z odporu ke mně nepřikládala mým
+tvrzením víry, nemůže Vám stejná příčina bránit, abyste se nesvěřila
+mému bratranci; vynasnažím se najít způsob, jak Vám tento list odevzdat
+do vlastních rukou během dopoledne, abyste ještě měla možnost se na něho
+obrátit.
+
+Končím přáním, Bůh Vás ochraňuj.
+
+Váš Fitzwilliam Dany
+
+Elizabeth neočekávala, že by Darcy v listě, který jí podal, znovu
+opakoval nabídnutí k sňatku; nedovedla si vůbec představit, co by jí
+mohl sdělovat. Dychtivě pročítala stránky a jejich obsah v ní
+pochopitelně vyvolal řadu protichůdných pocitů. Sotva by je byla
+dokázala definovat slovy. Především žasla, že se vůbec cítí s to své
+počínání něčím omlouvat; neboť
+
+byla pevně přesvědčena, že nemůže uvést na svou omluvu nic, aby se při
+tom nepropadl studem. Předem znechucena vším, co by jí mohl sdělit,
+začala číst jeho výklad netherfieldských událostí. Četla s tak dychtivou
+překotností, že sotva chápala smysl, a z nedočkavosti, co přinese další
+věta, nevěnovala pozornost té, na níž právě spočívala zrakem. Jeho
+mínění o sestřině lhostejnosti okamžitě odsoudila jako lež a jeho líčení
+skutečných, nejzávažnějších výhrad proti onomu sňatku ji tak rozhněvalo,
+že neměla vůbec chuť jeho důvody nestranně posoudit. Nepsal, že by
+litoval svého činu, a to jí stačilo, nevyjadřoval se kajícně, ale
+povýšeně. Vedla ho jen pýcha a nestoudnost.
+
+Jakmile však tento námět vystřídala výpověď o panu Wickhamovi a ona
+sledovala s poněkud soustředěnější pozorností události, které, měla-li
+jim přikláďat víru, musely vyvrátit ochotně
+
+přijaté mínění o jeho charakteru a které se tak nebezpečné blížily
+Wickhamově vlastní verzi jeho životních osuďů - probouzely se v ní ještě
+bolestnější a zmatenější pocity. Zmocnil sejí
+
+úžas, zlé tušení, snaď i hrůza. Byla by to ráda všechno rázně odmítla,
+znovu a znovu si říkala:
+
+„To není pravďa. To ani nemůže být. Určitě lže, jako když tiskne.“ A
+když dočetla ďo konce, složila honem ďopis, ačkoli posleďní stránku nebo
+ďvě vůbec nevnímala, a umiňo-vala si, že jej nebuďe brát vážně, že se na
+něj už ani nepodívá.
+
+V tomto rozrušení, kdy sejí myšlenky divoce honily hlavou, opět
+vykročila; nedokázala však setrvat při svém úmyslu; za pár vteřin už
+měla dopis opět rozložený, a kďyž se ukliďnila a ovláďla, jak nejvíc
+dokázala, jala se opět probírat zdrcující vylíčení událostí okolo
+Wickhama. Snažila se přitom zvážit kažďou větu a její smysl. Jeho vztahy
+k pemberleyskému panstvu se jevily stejně, jak jí je vylíčil on sám, a
+třebaže přeď-tím neměla úplně jasnou přeďstavu o ďobrotivosti nebožtíka
+pana Darcyho, odpovídalo to docela dobře jeho vlastním slovům. Až
+
+potud potvrzovalajedna výpověď ďruhou, jakmile však dospěla k poslední
+vůli, začaly se od sebe náramně lišit. Pamatovala si ještě úplně přesně,
+co jí Wickham vykládal o té faře, a když
+
+si v duchu vybavovala, jak jí to doslova říkal, nemohla si neuvědomit,
+že jeden nebo druhý
+
+hrozitánsky lže, a na chvíli sama sebe uchlácholila, že se věci mají
+tak, jak by si přála. Avšak když si pročetla a znovu se s bedlivou
+pozorností vrátila k podrobnostem týkajícím se toho, jak se Wickham
+vzdal všech nároků na faru a místo toho přijal ďosti poďstatnou sumu tří
+tisíc liber, nemohla nezaváhat. Odložila dopis, zvážila všechny
+okolnosti nestranně, jak se domnívala, a uvažovala o pravděpodobnosti
+obou výpovědí - a nedospěla k ničemu. Stálo tu jedno slovo proti
+druhému. Pročetla list znovu, avšak každá řádka se zdála čím dál tím
+jasněji nasvědčovat tomu, že tento případ, který se zdál až dosud
+vylučovat jakýkoli výklad zprošťující postup pana Darcyho veliké
+hanebnosti, se může jevit i v takovém světle, že by se mu nedalo
+vytknout vůbec nic.
+
+Neváhal obvinit pana Wickhama z výstřednosti a trvalé rozmařilosti, což
+jí hluboce otřáslo, neboť neměla po ruce důkaz, kterým by to vyvrátila.
+Neznala nic z jeho minulosti, než se objevil u domobraneckého regimentu,
+kam ho zlákal jistý mladík, který se s ním setkal náhodou v Londýně a
+tam prohloubil předchozí povrchní přátelství. O tom, jak žil dříve,
+nevěděl nikdo v Hertfordshiru nic než to, co sám o sobě vykládal. Nikdy
+jí ani na mysl nepřišlo informovat se o jeho charakteru, i kdyby byla
+měla tu možnost. Jeho tvář, hlas i způsoby dokazovaly na první pohled
+jeho všemožné přednosti. Snažila se rozpomenout na nějaký jeho dobrý
+skutek, na nějaký přesvědčivý důkaz jeho ušlechtilosti nebo
+dobrosrdečnosti, který by odvrátil útoky pana Darcyho a vzhledem k
+převažujícím ctnostem by nasvědčoval spíš o příležitostných prohřešcích,
+jak se snažila nazývat to, co pan Darcy vylíčil jako nechuť k práci a
+dlouholeté nepravosti. Žádná taková vzpomínka jí však nepřišla na pomoc.
+Měla v živé paměti, jak šararnantně se choval a promlouval, avšak její
+paměť mu nemohla přičíst k dobru nic podstatnějšího, než že se všem
+sousedům zamlouval a že mu jeho společenská uhlazenost získala úctu v
+důstojnické jídelně. U tohoto bodu prodlela dlouho a pak opět
+pokračovala ve čtení. Leč běda: následující pasáž o tom, jaké úklady
+nastrojil slečně
+
+Darcyové, do jisté mír) potvrzovalo to, co se odehrálo mezi ní a
+plukovníkem FitzwiHiamem právě včera dopoledne; a nakonec byla vyzvána,
+aby si všechny, podrobnosti ověřila u samého plukovníka Fitzwilliama,
+který jí předtím sdělil, že je zasvěcen do všech bratrancových
+záležitostí a o jehož věrohodnosti neměla důvod pochybovat. Jednu chvíli
+už
+
+byla téměř rozhodnuta, že se na něho obrátí, avšak zaváhala, když si
+představila, jak by byl takový rozhovor trapný, a nakonec ten nápad
+vůbec zavrhla, když si. uvědomila, že pan Darcy by nikdy neriskoval
+lakový návrh, kdyby si nebyl naprosto jist, že mu bratranec jeho vývody
+potvrdí.
+
+Pamatovala si úplně přesně, o čem hovořila s Wickhamem ten první večer u
+Philipsových. Mnohé výrazy se jí vryly do
+
+paměti doslova. Teprve nyní si uvědomila, že se vůbec neslušelo, aby
+tohle všechno vykládal někomu, koho viděl prvně v životě, a divila se,
+že ji to dříve nenapadlo. Připadalo jí netaktní
+
+upozorňovat na sebe takovým způsobem jako on, a viděla nesoulad jeho
+výroků s jeho činy. Vzpomínala, jak se vychloubal, že se nebojí setkat s
+Darcym - ať si Darcy odjede, ale on že nemá, proč by utíkal; a přitom si
+to hned příští týden zařídil, aby nemusel být na netherfieldském plese.
+Uvědomila si také, že svůj příběh nevykládal nikomu než jí, dokud
+netherfieldské panstvo neodjelo, avšak hned potom se to rozkřiklo, a
+žádné zábrany, žádné
+
+výhrady mu nebránily očernit Darcyho co nejvíce, ačkoli ji předtím
+ujišťoval, že z úcty k otci nemůže nikdy odhalit pravou tvář syna.
+
+Jak jinak sejí nyní jevilo všechno, co se ho týkalo! Dvořil se teď
+slečně Kingovéjen a jen z ohavné zištnosti, a její nikterak závratné
+věno už nyní nedokazovalo skromnost jeho tužeb, ale dychtivost využít
+první příležitosti. Jeho chování vůči sobě nedokázala už uspokojivě
+
+zdůvodnit: buď se mu dostalo mylných informací o jejím věnu, anebo
+vyhovovalo jeho marnivosti podněcovat sympatie, které mu snad neuváženě
+dala najevo. Váhavé pokusy o jeho očistu slábly a slábly, zato pro
+Darcyho mluvilo čím dál tím víc věcí: nemohla popřít, že Bingley Jane na
+její otázky už dávno ujistil, že je v této věci bez viny; že přes jeho
+povýšenost a odpudivé způsoby za celou tu dobu, co ho znala - a v
+posledním čase se s ním shodou okolností stýkala tak často, že se v
+jistém smyslu obeznámila s jeho povahou - nepostřehla, že by byl
+bezzása-dový nebo nespravedlivě zaujatý - že by se oddával volným a
+nevázaným choutkám; mezi svými přáteli byl ctěn a vážen - i Wickham
+hovořil s uznáním o jeho vztahu k sestře a sama ho často slyšela
+vyprávět o ní s takovou vřelostí, jaké by bez-citný člověk nebyl
+schopen; a kdyby byl učinil to, co mu připisoval Wickham, kdyby byl tak
+hrubě pošlapal právo, sotva by to byl dokázal utajit před světem; kromě
+toho bylo nepředstavitelné, aby se člověk toho všeho schopný mohl
+přátelit s dobrosrdečným panem Bingleym. Najednou se sama za sebe
+strašně zastyděla. Nedokázala pomyslet ani na Darcyho, ani na Wickhama
+bez výčitek, že
+
+se chovala zaslepeně, nespravedlivě, předpojatě, nesmyslně.
+
+„Jak ohavně jsem si počínala!“ zvolala. „A přitom si tak zakládám na
+svém bystrozraku! Tak vyzdvihuji své schopnosti! Jak často jsem zavrhla
+Janinu nepředpojatou dobrotivost a řídila se sebevědomě zbytečnou
+nedůvěrou! Je to vskutku pokořující objev! A přitom si to pokoření
+
+zasluhuji. Ani zamilovaný by nebyl tak uboze zaslepený. Mne však zavedla
+na scestí marnivá
+
+pošetilost, nikoli láska. Lichotilo mi, že mě jeden vyznamenává svou
+přízní, urazilo mě, že mě
+
+druhý při prvním seznámení přehlíží, a protojsem ve všem, co se jich
+týkalo, dala přednost předsudkům a hlouposti a zahnala zdravý rozum.
+Vždyť jsem až do této chvíle byla sama proti sobě.“
+
+Bloudila v myšlenkách od sebe k Jane - od Jane k Bin-gleymu, a tu si
+připamatovala, že vysvětlení, jež jí pan Darcy poskytl v tomto případě,
+se jí zdálo velmi nedostatečné: i četla znovu. Tentokrát na ni jeho
+slova zapůsobila velmi odlišným dojmem. Jak také mohla v tomto případě
+odmrštit jeho důvody, když jim v jiném uvěřila? Prohlašoval, že si vůbec
+nebyl vědom Janina citového zaujetí, a ona si nemohla nevzpomenout, jak
+se na to dívala Charlotte. Musela rovněž přiznat, že jeho dojem o Jane
+má své oprávnění. Věděla, že Janina láskaje hluboká, ale zeji málo dává
+znát a že se tváří i chová stále vyrovnaně, což nesvědčívá o hlubokém
+citovém založení.
+
+Když dospěla k onomu odstavci, kde se zmiňoval o svých pokořujících, leč
+oprávněných výhradách vůči její rodině, zaplavil ji hluboký stud.
+Popisoval je příliš výstižně, aby je mohla vyvrátit, a prů-běh
+netherfieldského plesu, jemuž věnoval zvláštní pozornost, neboť tehdy se
+v něm utvrdily jeho předchozí špatné dojmy, měla ona ještě v živější
+paměti než on. Uznání, jehož se dostalo sestře a jí, se neminulo
+účinkem. Zmírnilo, avšak nemohlo vyvážit skutečnost, že se ostatní z
+její rodiny vystavili oprávněnému odsouzení; a když si pomyslela, jaké
+zklamání zažila Jane kvůli svým blízkým, a uvažovala, jak podstatně jim
+oběma takové
+
+nepatřičné chování škodí, pocítila sklíčenost, jakou dosud nepoznala.
+Dvě hodiny chodila onou pěšinkou a oddávala se všemožným úvahám -
+zvažovala opět a opět různé události, odhadovala možnosti a smiřovala
+se, jak nejlépe dovedla, s tak nečekanou a významnou změnou, až si
+uvědomila, jak je unavená a jak dlouho je už pryč, a zamířila zpátky;
+když vcházela do stavení, umiňovala si, že se bude tvářit vesele jako
+jindy a že potlačí
+
+všechny myšlenky, které by jí bránily v hovorech.
+
+Okamžitě jí bylo zvěstováno, že tu během její nepřítomnosti byli oba
+pánové z Rosingsu; pan Darcy se zdržel jen pár minut, aby se rozloučil,
+avšak plukovník Fitzwilliam s nimi poseděl dobrou hodinu a čekal na ni,
+dokonce se už téměř také vydal na procházku, aby ji objevil. Elizabeth
+jen taktak dokázala předstírat lítost, že se minuli, ale ve skutečnosti
+byla ráda. Plukovník Fitzwilliam už ji nezajímal, nemohla myslet na nic
+než na svůj dopis. Oba pánové opustili Rosings nazítří dopoledne a pan
+Col-lins, jenž vyčkával u vrátnice, aby jim mohl na rozloučení složit
+svou poklonu, byl s to odspěchat domů s potěšujícím sdělením, že se oba
+zdáli vynacházet při dobrém zdraví a tak dobré mysli, jak jen lze
+očekávat po smutném výjevu, jehož byli právě účastni na zámku. Tamtéž
+pak odspěchal utěšovat lady Catherine a její dceru a přinesl domů s
+velkým zadostiučiněním poselství od Její Jasnosti, že se nudí a že
+zatoužila, aby všichni přišli a poobědvali s ní.
+
+Elizabeth nemohla popatřit na lady Catherine a neuvědomit si přitom, že
+kdyby byla chtěla, mohla před ni nyní předstoupit jako její budoucí
+neteř, a rovněž si nevesele uvědomovala, jak by to bylo Její Jasnost asi
+pobouřilo. Co by na to byla řekla? Jak by se byla zachovala?
+
+Těmito otázkami si krátila čas.
+
+Nejprve se hovořilo o tom, že se scházejí ve zmenšeném počtu. „Víte, že
+mi to rozdírá srdce?“ pravila lady Catherine.
+
+„Nikdo neprožívá ztrátu přátel tak bolestně jako já. A tyhle mládence
+jsem si zvlášť oblíbila a vím, že i oni mne mají v oblibě. - Byli
+hluboce nešťastni, že už musí odjet. Ale to jsou vždycky. Drahý
+plukovník se ještě jakžtakž držel až do-posledka, avšak Darcy poci-ťoval
+loučení skutečně tíživě, snad ještě tíživěji než loni. Má k Rosingsu čím
+dál tím vřelejší vztah.“ Pan Collins měl ovšem pohotově kompliment i
+narážku, která vyvolala blahosklonný úsměv na matčině i dceřině tváři.
+
+Po večeři poznamenala lady Catherine, že slečna Bennetová se jí dnes zdá
+nějaká zaražená, a okamžitě si to sama vysvětlila předpokladem, že sejí
+asi nechce ještě domů, a dodala:
+
+„Je-li tomu tak, musíte napsat paní matce a poprosit ji, aby vám
+dovolila ještě tu zůstat. Jsem přesvědčená, že paní Collinsová bude vaší
+společnosti ráda.“
+
+„Jsem Vaší Jasnosti velice zavázána za laskavé pozvání,“ odvětila
+Elizabeth, „není však bohužel v mé moci, abych je využila. Tuto sobotu
+musím být v Londýně.“
+
+„Ale vždyť si tu takhle pobudete pouhých šest týdnů. Očekávala jsem, že
+se tu zdržíte dva měsíce. Říkala jsem to přece paní Collinsové, ještě
+než jste přijeli. Co byste tak pospíchala?
+
+Paní Bennetová vás jistě může ještě čtrnáct dní postrádat.“
+
+„Ale otec nemůže. Psal mi minulý týden, abych se co nejdříve vrátila.“
+
+„Jděte! Když vás může matka postrádat, může i otec. Otcům na dcerách
+nikdy moc nezáleží. Kdybyste zůstala ještě celý měsíc, mohla bych jednu
+z vás dovézt až do Londýna, hodlám se tam totiž počátkem června na týden
+vypravit, a jelikož Dawsonovi nevadí zavazadla na kozlíku, bylo by tam
+krásně pro jednu místo - ba, kdyby nastalo chladné počasí, nevadilo by
+mi vzít obě, protože nejste ani jedna tlustá.“
+
+„Jste nanejvýš laskavá, Vaše Jasnosti, avšak obávám se, že musíme
+dodržet předchozí
+
+úmluvu.“
+
+Lady Catherine se zřejmě vzdala. „Musíte s nimi poslat sluhu, paní
+Collinsová. Víte, že vám vždycky řeknu otevřeně, co si myslím, a
+nelíbilo by se mi, kdyby dvě dívky cestovaly poštovním dostavníkem bez
+doprovodu. Odporuje to vší slušnosti. Musíte to zařídit a někoho s nimi
+poslat. Takové
+
+věci mě dokážou rozhořčit na nejvyšší míru. Mladé dívky mají mít vždy
+patřičnou ochranu a doprovod, odpovídající jejich společenskému
+postavení. Když má neteř Georgiana odjížděla loni v létě do Ramsgate,
+vymínila jsem si, že s ní pojedou dva sluhové. Nesluší se, aby se slečna
+Darcyová, dcera pana Darcyho z pemberleyského panství a lady Anně, někde
+objevila jinak. Já kladu na tyhle věci velký důraz. Musíte poslat se
+slečnami Johna, paní Collinsová. Jsem ráda, že jsem na to přivedla řeč,
+protože by vám to nesloužilo ke cti, kdybyste je nechala odjet samotné.“
+
+„Můj strýček pro nás pošle lokaje.“
+
+„Tak? - Váš strýček! Drží si tedy lokaje? Jsem ráda, že máte někoho, kdo
+na tyhle věci myslí. Kde budete měnit koně? - Aha, no ovšem, v Bromley.
+- Řekněte U zvonu mé jméno a ochotně
+
+vás obslouží.“
+
+Lady Catherine měla ještě mnoho otázek v souvislosti s jejich cestou, a
+jelikož na všechny sama neodpověděla, bylo nutné ji sledovat, za což jí
+Elizabeth byla vděčná, neboť by jinak bývala tak zabraná do svých
+myšlenek, že by byla mohla pozapomenout, kde je. Musela odložit úvahy na
+chvíle samoty; jakmile se octla někde nerušena, oddávala se jim s velkou
+úlevou a neminul den, aby se nevydala sama na procházku a nedopřála si
+po libosti trapných vzpomínek.
+
+List pana Darcyho uměla brzy nazpaměť. Dumala nad každou větou a její
+vztahy k pisateli doznávaly každou chvíli podstatných změn. Když si
+vzpomněla, jakým způsobem k ní
+
+hovořil, probouzelo to v ní stále velké pobouření; když však uvážila,
+jak nespravedlivě ho odsuzovala a co mu vytýkala, hněvala se sama na
+sebe a bylo jí líto, že musela zklamat jeho city.
+
+Jeho láska zasluhovala vděčnost, jeho celkový charakter úctu, avšak
+nemohla se ztotožnit s jeho touhami, ani na okamžik nezalitovala, že ho
+odmítla, a vůbec si nepřála, aby se ještě
+
+někdy v životě shledali. Sama se v minulosti zachovala tak, že ji to
+mrzelo a trápilo, a neblahé
+
+přestupky matky a sester byly důvodem ještě hlubšího zármutku. Bylo to
+všechno beznadějné. Otec se jim vysmíval, ale nikdy se natolik
+nenamáhal, aby zkrotil neukázněnost a lehkomyslnost mladších
+
+dcer, a matka, která sama nevěděla, co se patří, neviděla v jejich
+chování nic špatného. Elizabeth s Jane se často spojenými silami
+pokoušely zabránit Catherine a Lydii v nerozvážnostech, avšak jak mohlo
+dojít k nápravě, dokud to matka trpěla a podporovala?
+
+Poddajná a nedůtklivá Catherine, která zcela podléhala Lydiinu vlivu, se
+cítila jejich radami vždy dotčena, kdežto svéhlavá a lehkovážná Lydia je
+pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Byly obě hloupé, líné a marnivé.
+Dokud bude v Merytonu jediný důstojník, nepřestanou flirtovat, a jelikož
+je z Longbournu do Merytonu jen co by kamenem dohodil, nepřestanou tam
+běhat.
+
+Těžce na ni doléhaly i starosti ohledně Jane; vysvětlení pana Darcyho
+sice očistilo Bingleyho od všeho, co mu vyčítala, ale uvědomovala si tím
+výrazněji, co Jane ztratila. Ukázalo se, že ji měl upřímně rád a že se
+nezachoval špatně; leda se mu dala snad vytknout přílišná závislost na
+úsudku přítele. Věru, kruté bylo pomyšlení, že Jane se musela vzdát
+svazku po všech stránkách tak žádoucího, s tolika výhodami, slibujícího
+takové štěstí, a to jen kvůli pošetilému a nedůstojnému počínání vlastní
+rodiny.
+
+Když k těmto úvahám ještě připočteme odhalení Wickha-movy povahy, je
+nabíledni, že dobrá
+
+nálada, která ji dříve málokdy opouštěla, utrpěla vlivem těchto
+okolností natolik, že sotva dokázala zachovat aspoň její zdání.
+
+Za onen poslední týden vykonali tolik návštěv na Rosingsu jako během
+prvního. Strávili tam i poslední večer a Její Jasnost se znovu
+dopodrobna vyptala na všechno ohledně jejich cesty, poučovala je, jak
+nejlépe sbalit zavazadla, a kladla jim na srdce jediný správný způsob,
+jak složit toalety, s takovým důrazem, že Maria považovala za nezbytné
+po návratu bez ohledu na dopolední práci všechny kufry přerovnat.
+
+Při loučení jim lady Catherine velmi blahosklonně popřála šťastnou cestu
+a pozvala je, aby za rok opět zavítaly do Hunsfordu; a slečna de
+Bourghová nelitovala námahy, udělala jim pukrle a oběma podala ruku.
+
+V sobotu ráno se Elizabeth á pan Collins sešli u snídaně několik minut
+před příchodem ostatních a on využil té příležitosti, aby ji na
+rozloučenou zahrnul zdvořilostmi, které pokládal za nutné.
+
+„Není mi známo, slečno Elizabeth,“ pravil, „zda vám již moje choť
+vyjevila, jak velice je vám zavázána, že jste nás ráčila navštívit;
+avšak jsem skálopevně přesvědčen, že neopustíte tento dům, aniž se vám
+za vaši laskavost dostalo díků. Ujišťuji vás, že jsme si velmi vážili
+vaší milé
+
+společnosti. Jsme si vědomi, že náš skromný příbytek může málokoho
+lákat. Žijeme prostě, naše pokoje jsou malé a služebnictvo nepočetné,
+neoddáváme se světským radovánkám, takže mladé dámě, jako jste vy, musí
+Hunsford připadat nudný, avšak věřte mi, že jsme vám vděčni za vaši
+blahovůli a že jsme učinili vše, co bylo v našich silách, abyste svůj
+čas u nás netrávila nepříjemně.“
+
+Elizabeth neváhala vyjádřit své díky a ujistila ho, že sejí tu líbilo.
+Strávila šest týdnů velmi příjemně, byla šťastná, že viděla Charlottu, a
+dostalo se jí tolik laskavé pozornosti, že ona je dlužnicí. Pan Collins
+byl spokojen a se slavnostním úsměvem odvětil:
+
+„To slyším s velkou radostí, že svůj pobyt u nás nepokládáte za
+nepříjemný. My jsme se zajisté vynasnažili, seč jsme, a naštěstí jsme
+byli s to uvést vás do velmi vznešené společnosti a vzhledem k našim
+stykům s rosingským panstvem jsme vám mohli dopřát často příjemnou změnu
+oproti našemu skromnému domácímu prostředí. Smíme tedy doufat, že vám
+návštěva v Hunsfordu nebyla proti mysli. Díky lady Catherine a její
+rodině obnáší naše postavení
+
+takové výhody a přednosti, jakými se může honosit málokdo. Viděla jste,
+jaké jsou naše vztahy. Viděla jste, že jsme na zámek pravidelně zváni.
+Po pravdě řečeno, troufám si prohlásit, že při všech nedostatcích této
+skromné fary žádný její obyvatel nezasluhuje soucit, pokud se může těšit
+z přátelství zámeckého panstva jako my.“
+
+Slova jen nedostatečně vyjadřovala, čím mu srdce přetékalo, musel se
+procházet po pokoji, zatímco Elizabeth se snažila sloučit zdvořilost a
+pravdu do několika stručných vět.
+
+„Jistě o nás budete moci podat příznivé zprávy v Hertford-shiru, drahá
+sestřenko. Aspoň se odvažuji doufat, že tomu nic nestojí v cestě. Denně
+jste byla svědkem, jak lady Catherine zahrnuje paní Collinsovou přízní;
+a neodnášíte si tedy, jak věřím, ten dojem, že vaše přítelkyně
+prohloupila, když -avšak o tom raději pomlčíme. Dovolte jen, abych vás
+ujistil, drahá slečno Elizabeth, že vám ze srdce přeji, abyste byla v
+manželství tak šťastná jako my. Drahá Charlotte a já jsme jedno srdce,
+jedna duše. Panuje mezi námi podivuhodná shoda v povaze i názorech, jako
+bychom si byli předurčeni.“
+
+Elizabeth mohla s klidným svědomím poznamenat, že šťastní jsou ti
+manželé, kteří to o sobě
+
+mohou prohlásit, a stejně upřímně mohla dodat, že je pevně přesvědčena o
+jeho spokojenosti a raduje se z toho. Nelitovala však, že další litanie
+přerušil příchod ženy, jež je inspirovala. Chudinka Charlotte! Bylo to
+truchlivé, zanechat ji v takové společnosti. Avšak zvolila si svůj osud
+s očima otevřenýma, a třebaže se očividně nerada loučila s návštěvou,
+nezdálo se, že by stála o soucit. Domácnost a hospodyňské starosti, její
+drůbež, farnost a všechno, co z toho plynulo, ještě pro ni neztratily
+přitažlivost.
+
+Konečně předjel kočár, kufry byly upevněny nahoře, balíčky umístěny
+vevnitř a vše bylo přichystáno k odjezdu. Přítelkyně se spolu vřele
+rozloučily a pak doprovázel Elizabeth ke kočáru pan Collins; než přešli
+zahradu, pověřil ji, aby vyřídila srdečné pozdravy celé své
+
+rodině, přičemž neopomněl dodat, že jim ještě jednou děkuje za laskavé
+přijetí loni v zimě, a připojit poručení jemu neznámým manželům
+Gardinerovým. Pomohl jí do vozu, pak nastoupila Maria a užuž by byli
+zabouchli dveře, když tu jim celý zděšený připomněl, že dosud nic
+nevzkázaly dámám z Rosingsu.
+
+„Zajisté však,“ dodal, „si přejete, abych jim vyřídil vaše uctivé
+poručení a poděkoval jim za prokázané laskavosti během vašeho pobytu.“
+
+Elizabeth neměla námitek, takže bylo možno dveře přibouchnout, a vůz se
+rozjel.
+
+„Dobrý bože!“ zvolala Maria po chvilkovém mlčení, „připadá mi, jako
+bychom přijeli včera nebo předevčírem - a přitom jsme toho tolik
+zažily!“
+
+„Udalo se opravdu hodně,“ přitakala její družka s povzdechem.
+
+„Devětkrát jsme obědvali na zámku, a kromě toho jsme tam byli dvakrát na
+čaj! To budu mít co vypravovat!“
+
+Elizabeth v duchu dodala: „A kolik toho já budu mít co tajit!“ Jejich
+cesta proběhla bez klábosení i bez nesnází a za čtyři hodiny od té
+chvíle, co opustily Hunsford, zastavil kočár před domem pana Gardinera,
+kde se měly několik dní zdržet. Jane vypadala dobře a Elizabeth neměla
+mnoho příležitostí rozvažovat nad jejím rozpoložením, protože pro ně
+tetinka ve své dobrotě nachystala bohatý program. Ale Jane se s ní měla
+vrátit domů a v Longbournu ji bude moci v klidu pozorovat.
+
+Zatím ji to stálo dost velké sebezapření, aby vyčkala až do Longbournu,
+než poví sestře o Darcyho vyznání. Vědomí, že je s to jí sdělit novinu,
+nad níž Jane užasne a která zároveň tak lichotí těm marnivým představám,
+jež rozum ještě neza-pudil, ji velice nutilo k upřímnosti, takže by ji
+nebylo zadrželo nic než rozpaky, co všechno vlastně může vyzradit, a
+obavy, aby až o tom jednou začne, neopakovala neuváženě něco o Bingleym,
+co by mohlo její sestru ještě
+
+víc zarmoutit.
+
+Druhý týden v máji se tedy všechny tři dívky vypravily z londýnské
+Gracechurch Street do jistého hertfordshirského městečka, a když se
+blížily k hostinci, kde na ně měl čekat kočár pana Benneta, zpozorovaly,
+že díky dochvilnosti kočího už Kitty i Lydia vyhlížejí z jídelny v
+prvním patře. Obě tam strávily asi hodinu, velmi příjemně zaměstnány
+nákupem u modistky přes ulici, pozorováním vojáka na stráži a přípravou
+salátu s okurkami. Nejprve přivítaly sestry a pak je vítězoslavně
+dovedly ke stolu, kde se skvěla studená pečeně, jakou obvykle skýtají
+spíže zájezdních hostinců. „Že je to pěkné? Že jsme vás krásně
+
+překvapily?“ volaly jedna přes druhou.
+
+„Hodlaly jsme vás všechny pohostit,“ dodala Lydia, „ale musíte nám
+půjčit nějaké peníze, protože my jsme utratily, co jsme měly, támhle v
+tom krámě.“ Pak jim předestřela nákupy.
+
+„Podívejte se, vzala jsem si tenhle čepec. Nezdál se mi ani moc hezký,
+ale říkala jsem si, co bych si ho nekoupila. Jakmile se vrátíme domů,
+rozpářu ho a uvidím, jestli bych z toho nedala dohromady něco slušného.“
+
+A když sestry čepec odsoudily, zeje ošklivý, opáčila zcela lhostejně:
+„Hm! Ale ta modistka tam měla ještě dva nebo tři mnohem horší, a až si
+koupím kousek saténu v hezčí barvě a ozdobím ho tím, bude docela
+ucházející. A krom toho na tom nesejde, co budeme nosit v létě, vždyť v
+Merytonu už nebude -ský regiment, za čtrnáct dní odtáhnou.“
+
+„Opravdu?“ zvolala Elizabeth s velkým uspokojením.
+
+„Rozbijí tábor u Brightonu, a já bych tak chtěla, aby nás tam tatínek
+všechny zavezl na letní
+
+byt! Není to báječný nápad? Tvrdím, že by to skoro nic nestálo. Dokonce
+i maminka by ráda jela. Jen považte, jak se tu jinak budeme celé léto
+trápit.“
+
+„Ano,“ pomyslela si Elizabeth, „to by byl báječný nápad, nic jiného
+bychom si v této chvíli nemohli přát. Dobrotivé nebe! Lázeňský život v
+Brightonu a k tomu vojenský tábor, jakpak by ne, až se zbavíme obležení
+jednoho pluku domobrany a merytonských plesů každý měsíc!“
+
+„A teď vám povím novinku,“ prohlásila Lydia, jakmile zasedly k jídlu.
+„To budete koukat. Je to dobrá zpráva, báječná zpráva a týká se jistého
+pána, kterého všechny zbožňujeme.“ Jane a Elizabeth na sebe pohlédly a
+propustily číšníka od stolu. Lydia se zasmála a pravila:
+
+„To jste celé vy, pořád samý takt a ohledy. Nechcete, aby to číšník
+slyšel, jako by mu to nebylo jedno! Hádám, že často vyslechne horší věci
+než to, co vám chci povědět. Ale je tak ošklivý! Jsem ráda, že zmizel. V
+životě jsem neviděla takovou dlouhatánskou bradu. Ale teď
+
+už tu novinu: týká se to drahého Wickhama a bylo by jí škoda pro
+číšnické uši, ne?
+
+Wickhamovi už nehrozí nebezpečí, že ho dostane Mary Ringová! To koukáte!
+Odjela k strýčkovi do Liverpoolu, odjela nadobro. Wickham je zachráněn.“
+
+„A Mary Kingováje zachráněna!“ dodala Elizabeth. „Zachráněna před
+svazkem, který by nebyl zrovna moudrý vzhledem k její finanční situaci.“
+
+„Udělala velkou hloupost, že odjela, jestli ho měla ráda.“ „Doufám, že
+nešlo o vážné city ani z jedné, ani z druhé strany,“ pravila Jane.
+
+„Z jeho určitě ne. Vzala bych na to jed, že o ni nestál, ani co by se za
+nehet vešlo - a kdo by taky stál o takovou hloupou pihovatou protivu?“
+
+Elizabeth se zachvěla při pomyšlení, že by sice nebyla schopna vyjádřit
+to tak hrubými slovy, avšak že Lydiiny hrubé pocity se málo liší od
+těch, jež sama dříve chovala ve svém srdci a pokládala za nepředpojaté!
+
+Jakmile se všechny najedly a starší sestry zaplatily, daly zavolat
+kočího a s vynaložením jistého důvtipu se celá společnost se všemi
+krabicemi, brašnami a balíčky i s nevítaným přívažkem Lydiiných a
+Kittyiných nákupů směstnala v kočáře.
+
+„To jsme tu krásně nacpané,“ jásala Lydia. „Jsem ráda, že jsem si
+koupila ten čepec, když pro nic jiného tak pro tu legraci, že máme ještě
+jednu kulatou krabici! Tak, a teď se hezky pohodlně usadíme a budeme si
+povídat a smát se celou cestu až domů. Nejdřív nám musíte vylíčit, co
+jste všechno zažily za tu dobu, kdy jste byly pryč. Seznámily jste se s
+nějakými fešáky? Koketovaly jste? Tolik jsem se těšila, že aspoň jedna
+ulovíte manžela, než se vrátíte. Jane bude hnedle stará panna, vždyť už
+jí bude pomalu třiadvacet! Páni, to bych se styděla, kdybych se do
+třiadvaceti nevdala. Tetinka Phi-lipsová by si tak přála, abyste se
+vdaly, to nemáte ani ponětí. Říká, že si Lízá měla vzít pana Collinse,
+ale já si myslím, že by s ním nebyla\* žádná švanda. Páni! Já bych se
+tak ráda vdala dřív než vy! Pak bych vám všem mohla dělat gardedámu a
+vodit vás na plesy. Ach bože! Tuhle jsme se u Forstero-vých nasmáli!
+
+Kitty a já jsme k nim byly pozvané na celý den a paní plukovníkova nám
+slíbila, že se večer bude tančit (mimochodem, paní Forsterová a já jsme
+se ohromně skamarádily!), a tak pozvala i obě Harringtonova děvčata, ale
+Harriet byla nemocná, takže Pen musela přijít sama, a hádejte, co jsme
+vymyslely! Ustrojily jsme Chamberlayna do ženských šatů, že se bude jako
+vydávat za dámu - nedovedete si představit, jaká to byla legrace. Živá
+duše o tom nevěděla, jen plukovník Forster, jeho paní, Kitty a já, no a
+ještě tetička, protože jsme si od ní musely vypůjčit šaty; ale
+nedovedete si představit, jak mu to slušelo. Denny, Wickham a Pratt a
+ještě
+
+dva nebo tři důstojníci přišli a vůbec ho nepoznali. Páni! Já se tak
+nasmála! A paní Forsterová
+
+taky. Myslela jsem, že z toho budu mít smrt. Proto také začali mužští
+něco tušit a za chvíli uhádli, co je.“
+
+Takovými historkami a žertovnými kousky ze společenského života
+usilovala Lydia, podporována Kittyinými narážkami a doplňky, bavit své
+společnice cestou do Long-bournu. Elizabeth se snažila ji neposlouchat,
+ale nemohla zabránit, aby každou chvíli nepadlo Wickhamovo jméno.
+
+Doma se jim dostalo velmi milého přijetí. Paní Bennetová se radovala, že
+se Jane vrátila stejně krásná jako dřív, a během večeře prohlásil pan
+Bennet nejednou o své vůli Elizabeth:
+
+„Jsem rád, že už jsi zase doma, Lízinko.“
+
+V jídelně se shromáždila početná společnost, neboť se dostavili téměř
+všichni členové rodiny Lucasovy, aby přivítali Marii a vyslechli její
+zprávy; i byli zaujati velmi mnohostranně : lady Lucasová se přes celý
+stůl vyptávala Marie na zdraví a slepice své nejstarší dcery; paní
+
+Bennetová byla v dvojím ohni, neboť z jedné strany sbírala informace o
+poslední módě od Jane, která seděla o hezký kus dál, a nabyté vědomosti
+předávala na druhou stranu mladším slečnám Lucasovým; a Lydia hlasitěji
+než ostatní dohromady vypočítávala všechny radostné
+
+dopolední zážitky komukoli, kdo byl ochoten jí naslouchat.
+
+„Ach, Mary,“ pravila, „měla jsi jet s námi, to ti byla legrace! Když
+jsme jely tam, stáhly jsme s Kitty všechny záclonky a dělaly jsme, že v
+kočáru nikdo není, a byly bychom to tak nechaly celou cestu, kdyby se
+Kitty nebylo udělalo špatně, a když jsme přijely ke Georgeovi, tak jsme
+se myslím zachovaly velice ušlechtile, protože jsme všechna tři děvčata
+pozvaly na báječnou studenou přesnídávku, a kdybys byla jela, byly
+bychom tě také pozvaly. Na zpáteční cestě
+
+jsme měly takovou legraci! Myslela jsem, že se do toho kočáru v životě
+nenacpeme. Div jsem neumřela smíchy. A celou cestu domů jsme se tak
+bavily! Povídaly jsme si a smály se tak hlučně, že nás určitě bylo
+slyšet na deset mil.''
+
+Na to Mary s vážnou tváří odvětila: „Jsem daleka toho, drahá sestro,
+abych podceňovala takové zábavy. Většina ženských duší v nich nepochybně
+nalézá zalíbení. Přiznám se však, že mne by nezíákaly nekonečně raději
+dám přednost knize.“
+
+Lydia však nevnímala ani slovo z této moudré odpovědi. Málokdy vydržela
+dávat pozor déle než půl minuty a Mary zásadně vůbec neposlouchala.
+
+Odpoledne nutila Lydia ostatní děvčata, aby zašly do Merytonu a poptaly
+se, co je nového, avšak Elizabeth se tomuto nápadu energicky opřela.
+Nechtěla, aby se říkalo, že slečny Bennetovy, sotva přijedou domů, už
+musí pronásledovat důstojníky. Bránila se tomu ještě z jiného důvodu.
+Hrozila se setkání s Wickhamem a hodlala je co nejvíce oddálit. Jakou
+pro ni znamenalo úlevu, že má pluk odtáhnout, to se nedalo slovy
+vyjádřit. Do čtrnácti dnů měli být pryč - a ona doufala, že po jejich
+odchodu už se kvůli němu nebude muset trápit. Nestrávila doma ještě
+mnoho hodin a už seznala, že záměry ohledné Brightonu, o nichž se
+zmínila Lydia v hostinci, jsou častým námětem rozprav mezi rodiči.
+Elizabeth okamžitě
+
+odhadla, že otec vůbec nemíní ustoupit, avšak přitom odpovídal tak
+neurčitě a dvojsmyslně, že matka, ač často sklíčena, se přece ještě
+zcela nevzdala naděje, že by nemohla nakonec uspět.
+
+Elizabeth už to nevydržela, aby neobeznámila Jane s tím, co se
+přihodilo; a když si nejprve umínila, že zamlčí všechny okolnosti, které
+se sestry nějak týkaly, vybídla ji nazítří
+
+dopoledne, aby se přichystala na překvapení, a vylíčila jí v hlavních
+rysech, co se odehrálo mezi ní a panem Darcym.
+
+Slečna Bennetová se brzy vzpamatovala z úžasu, neboť byla ve své upřímné
+sesterské
+
+náklonnosti přesvědčena, že Elizabeth není možno než obdivovat, a její
+překvapení ustoupilo jiným pocitům. Litovala pana Darcyho, že se jí
+vyznal ze svých citů způsobem, který mu sotva mohl získat sympatie; ale
+ještě více ji tížila představa, jak ho asi sestřino odmítnutí
+
+muselo zkrušit.
+
+„Jistě nebylo správné, že si byl tak jist úspěchem,“ pravila, „to by se
+nemělo přiházet, ale považ, oč krutější pak bylo jeho zklamání!“
+
+„Máš pravdu,“ odvětila Elizabeth, „je mi ho upřímně líto; jsou tu však
+ještě jiné citové zdroje, které patrně brzy přehluší jeho vztah ke mně.
+Nevytýkáš mi ale, že jsem mu dala košem?“
+
+„Jak bych mohla! Ach, ne ne.““Ale vytkneš mi, že jsem hovořila tak
+zaníceně o Wickhamovi?“
+
+„Ne, nevidím v tom nic špatného, žes mu to řekla.“
+
+„Ale uvidíš, až se dozvíš, co se stalo hned druhý den.“
+
+Pověděla jí pak o dopise a opakovala jí obsah všeho, co se týkalo George
+Wickhama. To byla velká rána pro chudinku Jane, jež by byla ochotně
+prošla svět křížem krážem v dobré víře, že nenajde v celém lidském rodu
+tolik špatnosti, kolik se jí zde soustředilo v jedné osobě. Darcyho
+očištění ji sice uspokojovalo, avšak nemohlo vyvážit takové poznání.
+Snažila se ze všech sil dokázat, že jde o nedorozumění, aby mohla
+jednoho zprostit viny, aniž by tím přitížila druhému.
+
+„To nepůjde,“ pravila Elizabeth, „rozhodně se ti nepovede nasadit
+svatozář oběma. Vyber si, ale jeden ti musí stačit.
+
+Máš k dispozici jen určité množství šlechetnosti, takže ti vystačí ke
+cti a chvále pouze jednoho, a v poslední době se přiklánělo hned na tu,
+hned na onu stranu. Já za svou osobu hlasuji spíš pro pana Darcyho, ty
+však si čiň, co ti 10.“
+
+Trvalo ale hezkou dobu, než vylákala úsměv na Janině lici.
+
+„Nevzpomínám si, že by mnou bylo kdy něco víc otřáslo,“ pravila. „Že by
+byl Wickham takový darebák! To se ani věřit nechce. Chudák pan Darcy.
+Jen považ, Lízinko, co všechno musel podstoupit! Zažít takové zklamání a
+přitom ještě seznat, že o něm nemáš nejlepší
+
+mínění! A být nucen přiznat takovou věc o vlastní sestře! To je opravdu
+přespříliš kruté. Jistě
+
+to sama cítíš také.“
+
+„I ne, lítost a soucit mě opouštějí, když vidím, jak tobě jimi srdce
+překypuje. Ty to s ním budeš prožívat s tak vřelou účastí, o tom jsem
+přesvědčena, že já budu mít čím dál tím větší
+
+chuť ho pustit z hlavy a už na něho nemyslet. Tvé výlevy mě toho ušetří,
+a budeš-li nad ním ještě déle lamentovat, odvrátím se já od něho s
+lehkým srdcem.“
+
+„Ubohý Wickham! Tváří se vždy tak dobrosrdečně! A má tak upřímné a
+ušlechtilé způsoby!“
+
+„S výchovou těchhle dvou mladíků muselo být rozhodně něco v nepořádku.
+Jeden je v míře vrchovaté nadán ušlechtilostí a druhý budí její zdání.“
+
+„Já jsem si nikdy nemyslela, že by pan Darcy takové zdání nebudil, jako
+předtím ty.“
+
+„A přitom jsem to považovala za projev mimořádného bystrozraku, když
+jsem k němu bezdůvodně pojala tak vyslovenou antipatii. V člověku to
+utvrdí víru ve vlastní genialitu a dá
+
+mu to takovou příležitost rozehrát svůj vtip, pojme-li k někomu odpor.
+Někdo soustavně
+
+hubuje na všechno možné a nedá se to poslouchat, avšak nelze se vytrvale
+někomu vysmívat a nepřijít tu a tam na něco vtipného.“
+
+„Ale když jsi poprvé četla ten list, Lízinko, jistě jsi to nebrala tak
+jako teď.“
+
+„To vskutku ne. Bylo mi z toho dost trapně. A nejen trapně, byla jsem z
+toho nešťastná. Přitom jsem si s nikým nemohla
+
+popovídat o tom, co mě tížilo, žádná Jane mě nechlácholila a neříkala,
+že jsem se přece jen nechovala tak hrozně slabošsky a domýšlivě a
+pošetile, jak vím, že jsem se chovala. Ach! Jak jsi mi chyběla!“
+
+„Škoda, že jsi před panem Darcym mluvila o Wickhamovi tak nezaobaleně.
+Vždyť teď se zdá, že si vůbec žádné výtky nezasloužil.“
+
+„Jistěže ne. Obořila jsem se na něho tak nešťastně právě v dů-sledku
+předsudků, v nichž jsem si libovala. Potřebovala bych se s tebou poradit
+o jedné věci. Co myslíš, mám či nemám odhalit před našimi známými
+VVickhamovu skutečnou povahu?“
+
+Jane Bennetová se zamyslela a pak odvětila: „Nemáme vlastně žádný důvod,
+proč bychom ho musely tak strašné pranýřovat. Jak se na to díváš ty?“
+
+„Že bychom se o to vůbec neměly pokoušet. Pan Darcy mě neoprávnil k
+tomu, abych jeho informace rozhlásila. Naopak dal najevo, že všechno, co
+se týká jeho sestry, je určeno jen pro mne, a kdybych se snažila
+vysvětlovat lidem po pravdě, jak se zachoval v těch ostatních případech,
+kdo by mi uvěřil? O panu Darcym panuje obecně tak předpojaté mínění, že
+by z toho naše dobré merytonské dušičky měly smrt, kdyby o něm měly
+začít smýšlet příznivé. Nedokázala bych je přesvědčit. Wickham
+zanedlouho odjede, a tudíž na tom nemůže nikomu záležet, co je to za
+člověka. Po čase to možná všechno vyjde najevo a pak se jim vysmějeme,
+že byli tak hloupí a ne-prokoukli ho dřív. Ale teď nebudu nikomu nic
+vykládat,'“
+
+„Máš pravdu. Kdyby jeho prohřešky vešly ve známost, mohlo by ho to
+nadobro zničit. Snad už nyní lituje, čeho se dopustil, a snaží se
+napravit svou pověst. Nesmíme ho dohnat k zoufalství.“
+
+Tento rozhovor uklidnit rozbouřenou hladinu Elizabethiny mysli. Zbavila
+se dvou tajemství, která ji už čtrnáct dní tížila, a měla jistotu, že ji
+Jane ochotně vyposlechne, kdykoli bude mít touhu si o jedné či druhé
+věci opět popovídat. Zbývalo ovšem ještě něco, co se jí z ohleduplnosti
+neodvážila vyjevit. Nemohla se odhodlat seznámit sestru s druhou půlkou
+Dai cyho dopisu, ani ji ujistit, jak upřímné city k ní choval jeho
+přítel. Tohle s ní nemohl nikdo sdílet a ona si uvědomovala, že by z ní
+obtížné tajemství
+
+mohlo být sňato jen tehdy, až by se oba mladí lidé domluvili.
+
+„A kdyby tato nepravděpodobná situace nastala, mohla bych jí povědět jen
+to, co jí bude mnohem milejší vyslechnout od Bingleyho samého. Nemám
+právo přinést zprávy, dokud nepozbudou všeho smyslu!“
+
+Když se teď opět usaďila doma, mohla v klidu pozorovat sestřin duševní
+stav. Jane se trápila. Vzpomínala ještě stále něžně a láskyplně na
+Bingleyho. Než ho poznala, nikdy si ani nenamlouvala, zeje zamilovaná;
+měl tedy její cit všechen žár prvního vzplanutí a vzhledem k jejímu věku
+a povaze větší stálost, než jakou se zpravidla vyznačují první lásky;
+tak vřele na něj vzpomínala a o tolik se jí zdál převyšovat ostatní
+muže, že v sobě musela vzburcovat všechnu moudrou rozvahu i ohled na své
+blízké, aby se nepoddávala lítosti, která by byla ohrožovala její zdraví
+i jejich klid.
+
+„Poslyš, Lízinko,“ pravila paní Bennetová jednoho dne, „jakpak se ti
+ted]tví celá ta smutná
+
+Janina záležitost? Já za sebe jsem si umínila, že se o tom už nikomu ani
+slůvkem nezmíním, co živa budu. Tuhle jsem to povídala tetě Philipsové.
+Jen se pořád nemohu dovědět, jestli se s ním Jane v Londýně sešla.
+Každopádně se ukázal jako pěkný ptáček - a zřejmě už není
+
+nejmenší naděje, že by ho Jane ještě dostala. Neproslýchá se nic o tom,
+že by sem na léto zase přijel, a ptala jsem se na to každého, kdo by o
+tom mohl něco vědět.“ „Nevěřím, že se ještě do Netherfieldu nastěhuje.“
+„Hm! Však je to jeho věc. Nikdo tu o něho nestojí, ale nepřestanu
+tvrdit, že se k mé dceři zachoval velice bezohledně, a na jejím místě
+bych mu to byla rozhodně netrpěla. Utěšuje mě jen to, že zlomené srdce
+přivede Jane do hrobu, a pak teprve bude litovat, co způsobil!“
+
+Jelikož se Elizabeth tímto předpokladem utěšit nedokázala, nic jí na to
+neodpověděla.
+
+„Tak co, Lízinko,“ navázala matka krátce poté, „Collinso-vým se to žije,
+viď? Ach, doufám, že jim to vydrží. A jakpak se u nich vaří? Troufám si
+tvrdit, že Charlotte se ukáže jako výborná hospodyně. Jestli je jen
+zpola tak šetrná jako matka
+
+Lucasová, dají si pěknou sumičku stranou. Ta-nevede domácnost rozmařile,
+na to dám krk.“
+
+„Ne, to nevede.“
+
+„Výborná hospodyně, jak povídám. Ano, ano. Takoví si dají pozor, aby se
+nezadlužili. Takoví
+
+se jakživo neocitnou pro peníze v úzkých. No, ať jim to slouží ke
+zdraví! Taky si často asi povídají, jak bude Longbourn jejich, až náš
+tatínek umře, viď? Už se tu cítí jako páni, ne, až k tomu jednou dojde.“
+
+„O této věci se těžko mohli zmínit přede mnou.“
+
+„No, vždyť by to bylo do nebe volající, kdyby se byli zmínili, ale mezi
+sebou o tom často mluví, to vím určitě. Nu, když to přenesou přes srdce,
+žít na panství, které jim zákonitě
+
+nepatří, tím lip. Já bych se styděla, kdyby mi připadlo jen nějakým
+ustanovením v poslední
+
+vůli.“
+
+První týden po jejich příjezdu brzy uplynul. Začal druhý. Regiment se
+chystal odtáhnout z Merytonu a mladé dámy široko daleko propadaly
+zoufalství. Chmurná nálada vládla téměř
+
+všude. Jen starší sestry Bennetovy byly stále ještě s to jíst, pít, spát
+a věnovat se své obvyklé
+
+činnosti. Přenešťastná Lydia a Kittyjim neustále vyčítaly takovou
+nečitelnost, neboť
+
+nedovedly pochopit, jak někdo z rodiny může mít tak tvrdé srdce.
+
+„Bože na nebesích! Co z nás bude ? Co si počneme?“ lamentovaly co chvíli
+ve svém hoři.
+
+„Jak se dokážeš tak usmívat, Lízo?“
+
+Jejich milující matka to živě prožívala s nimi a vzpomínala, co sama
+protrpěla při podobné
+
+příležitosti před pětadvaceti lety.
+
+„Pamatuji se,“ pravila, „jak jsem celé dva dny proplakala, když regiment
+plukovníka Millera odtáhl. Myslela jsem, že mi to zlomí srdce.“
+
+„Mně to zlomí srdce určité,“ řekla Lydia.
+
+„Kéž bychom mohli jet do Brightonu!“ poznamenala paní Bennetová.
+
+„Ach, ano! Kéž bychom mohli jet do Brightonu! Ale tatíček je tak
+zatvrzelý!“
+
+„Slunce a moře by mi nadobro vrátily zdraví!“
+
+„I tetinka Philipsová říká, že by mi to udělalo moc dobře,“ dodávala
+Kitty. Takovéto nářky zaznívaly bezustáni longbournským domem. Elizabeth
+se pokoušela brát to s humorem, ale veškerý smysl pro legraci potlačil
+stud. Znovu si uvědomovala, jak oprávněné
+
+byly Darcyho výhrady.
+
+Avšak Lydiiny chmurné vyhlídky se zakrátko rozjasnily, neboť paní
+plukovníkova Forsterová, choť velitele regimentu, ji pozvala, aby ji
+provázela do Brightonu. Tato nedocenitelná přítelkyně byla sama velmi
+mladá a teprve nedávno se vdávala. S Lydií ji sblížily humor a veselá
+nálada; přátelily se tri měsíce a z toho dva důvěrně. Jak byla Lydia
+unesena, jak vzývala paní Forsterovou, jak to potěšilo paní Bennetovou a
+zdrtilo Kitty, lze sotva slovy vylíčit. Lydia poletovala po stavení v
+divokém vzrušení, nechala si od všech gratulovat a bez ohledu na
+sestřiny pocity se smála a klábosila ještě ztřeštěněji než
+
+jindy, zatímco zhrzená Kitty dál v salóně metala osudu v tvář obvinění
+stejně nelogická jako nerudným tónem pronášená.
+
+„Nedovedu pochopit, proč paní Forsterová nemůže vzít s sebou i mne, když
+už pozvala Lydii,“ naříkala. „Nejsme sice nejlepší přítelkyně, ale mám
+na to stejné právo jako ona, a ještě
+
+větší, protože jsem o dva roky starší.“ i
+
+Marně jí Elizabeth domlouvala, aby byla rozumná, a Jane, aby se s tím
+smířila. V Elizabeth vyvolalo to pozvání pocity zcela odlišné než v její
+matce nebo Lydii: pro ni zvonil umíráček jakékoli naději, že Lydia
+jednou dostane rozum, a třebaže se takovým počinem vystavovala
+nenávisti, kdyby vyšel najevo, považovala za nezbytné potají poprosit
+otce, aby ji nikam nepouštěl. Vylíčila mu všechny nepřístojnosti, jichž
+se Lydia vůbec ve svém chování
+
+dopouští, poukázala na to, jak málo jí může být ku prospěchu přátelství
+s osobou, jako je paní
+
+Forsterová, a oč nerozvážněji si bude počínat po boku
+
+takové společnice v Brightonu, kde na ni číhají nebezpečnější pokušení
+než doma. Vyslechl ji pozorně a pak pravil:
+
+„Lydia nedá pokoj, dokud se tu či onde veřejně neznemožní, a není
+naděje, že by to dokázala laciněji a s menšími obtížemi pro celou rodinu
+než při této příležitosti.“
+
+„Kdybyste jen věděl,“ pravila Elizabeth, „jaké trampoty pro nás pro
+všechny z toho povstanou, až Lydiino neukázněné a nemoudré počínání
+vejde obecně ve známost - ba, jaké
+
+už povstaly, pak byste o tom soudil jinak, o tom jsem přesvědčena.“
+
+„Jaké už povstaly?“ opakoval pan Bennet. „Cože, zapudila ti snad
+některého ctitele?
+
+Chudinko malá! Ale nezoufej. Takový přeúzkostlivý mládeneček, který se
+nedokáže přenést přes trochu pošetilosti ve své přízni, nestojí ani za
+lítostivou slzičku. Pojď, ukaž mi seznam těch ubožáků, které odradila
+Lydiina zbrklost.“
+
+„Nikoli, mýlíte se. Nic takového jí nemohu vyčíst. Nebráním se tomu
+kvůli nějakému určitému případu, ale proto, že nám to obecně neprospívá.
+Lydiina divokost a prchlost, její
+
+sebejistota a neukázněnost, jimiž se vyznačuje její povaha, nemohou
+zůstat bez vlivu na naše postavení, na naši pověst ve společnosti.
+Nehněvejte se na mne - ale musím být upřímná. Nedáte-li si vy, drahý
+tatíčku, tu námahu a nezkro-títe její překypující temperament,
+neudělíte-li jí ponaučení, že jí její nynější zájmy nevystačí na celý
+život, bude brzy na jakoukoli nápravu pozdě. Její povaha už bude
+dotvořena a v šestnácti z ní bude nejlehkomyslnější koketa, jaká kdy
+sebe i svou rodinu zesměšnila - a navíc koketa, která k tomu nemá než ty
+nejnižší a nejprimitivnější předpoklady, která nemá jiné přednosti než
+
+mládí a přijatelný zevnějšek a která ve své hlouposti a povrchnosti ani
+trochu nebude s to čelit obecnému opovržení, jež vyvolá svou zuřivou
+honbou za pánskou pozorností a lichotkami. Toto nebezpečí stejně
+ohrožuje i Kitty. Ta půjde za Lydií třeba do pekla. Takové marnivé,
+pošetilé, líné holky neznají žádné zábrany. A cožpak vy, drahý tatíčku,
+nepokládáte za možné, že se jim nevyhne a neodsoudí je každý, kdo je
+pozná, a že to často nevztáhne i na jejich sestry?“
+
+Pan Bennet viděl, že jí tato věc vskutku leží na srdci, vzal ji
+láskyplně za ruku a pravil:
+
+„Nesmíš si to tak brát, děvečko drahá. Kdo pozná tebe a Jane, bude si
+vás vážit a ctít; a neublíží vám ani to, že máte dvě - nebo bych spíš
+měl říct tři sestry, které za nic nestojí. V
+
+Longbournu nebude klid, jestli Lydia do toho Brightonu nepojede. Ať si
+tedy jede. Plukovník Forster je rozumný člověk a uhlídá ji před
+nejhorším, a naštěstí je natolik chudá, že jí
+
+sotvakdo bude klást nástrahy. V Brightonu se nebude moci svým
+koketováním tak prosazovat jako tady. Důstojníci tam najdou mnohem
+přitažlivější ženy. Doufejme tedy, že ji lázeňský
+
+pobyt poučí o její vlastní bezvýznamnosti. U ní se už na žádný pád nedá
+mnoho zkazit, aniž
+
+bychom byli nuceni dát ji doživotně pod zámek.“
+
+S touto odpovědí se Elizabeth musela spokojit; avšak v jejích názorech
+ji nezviklal a odcházela od něho nespokojená a zklamaná. Neměla však v
+povaze zmnožovat si jakékoli trápení dlouhými úvahami. Byla přesvědčena,
+že svou povinnost splnila, a aby se chmuřila nad nevyhnutelnými
+nepříjemnostmi a zhoršovala všechno předčasnými obavami, to neodpovídalo
+její letoře.
+
+Kdyby byly Lydia s matkou Bennetovou zvěděly obsah jejího rozhovoru s
+otcem, nebyly by dokázaly vyjádřit své pobouření, ani kdyby se byly
+spojily ve své výmluvnosti. Pro Lydiinu dušičku představovala návštěva v
+Brightonu nejvyšší možné pozemské štěstí. Její živá
+
+představivost jí vykreslila, jak po ulicích tohoto bujarého lázeň-ského
+města korzují davy důstojníků. Viděla; jak se kolem ní točí desítky a
+ještě víc dosuď neznámých mužů. Viděla vojenské ležení v celé slávě -
+jak se v krásně jednotných řadách táhnou stany, překypující
+
+mládím a veselím a oslňující rudou barvou, a k dovršení všeho se viděla
+usazená pod stanovým plátnem, jak něžně flirtuje nejméně s šesti
+důstojníky najednou. Kdyby byla tušila, že se jí sestra pokusila
+překazit takovéto vyhlídky a očekávání, jak by se na to byla zatvářila?
+
+Jen matka by ji byla pochopila, jen ta by byla sdílela podobné pocity.
+Lydiin odjezd do Brightonu bylo to jediné, co ji utěšovalo v smutném
+přesvědčení, že se tam s ní manžel v životě nevypraví.
+
+Neměly však ani potuchy o tom, co se přihodilo, a tak se oddávaly svému
+vytržení s krátkými pauzami až do toho dne, kdy Lydia opouštěla domov.
+
+Elizabeth se měla nyní naposled setkat s panem Wickha-mem. Vídala ho
+často od svého návratu, takže ji ta představa už nevzrušovala, a z
+důvodů bývalé náklonnosti už vůbec ne. Dokázala dokonce odhalit právě v
+té jeho jemnosti, jež ji zprvu okouzlovala, stopy afektovanosti a
+stereotypnosti, unavující a znechucující. Nadto se k ní nyní choval tak,
+že jí
+
+zavdal docela novou příčinu k nelibosti, neboť brzy dával najevo, zeje
+hotov sejí dvořit tak jako tenkrát krátce po seznámení, čímž ji -
+vzhledem k tomu, co se mezitím přihodilo - jen popudil. Přestala s ním
+mít jakoukoli účast, když viděla, že si ji vybral k povrchnímu a
+nezávaznému flirtování; soustavně se tomu bránila, a přitom si
+uvědomovala, jak malou úctu jí prokazuje svou domněnkou, zeji smí
+pomíjet jakkoli dlouho a z jakýchkoli důvodů, a přece se zavděčí její
+marnivosti a získá její sympatie, jakmile ji znovu poctí svou přízní.
+Poslední den, který prožíval pluk v Merytonu, večeřel spolu s jinými
+důstojníky v Longbournu; a Elizabeth měla tak málo chuti rozejít se s
+ním v dobrém, že když sejí dotázal, co dělala a jak se měla na návštěvě
+v Hunsfordu, zmínila se i o tom, že plukovník Fitzwilliam a pan Darcy
+strávili tři týdny na Rosingsu, a zeptala se ho, zná-li onoho druhého
+pána. Zdál se nemile překvapen a znepokojen, ale za okamžik se
+vzpamatoval, oplatil jí úsměv a odvětil, že se s ním v dřívějších dobách
+často vídal; pak poznamenal, zeje to noblesní člověk, a zeptal se jí,
+jak sejí zamlouval. Ve své odpovědi nešetřila vřelou chválou. S
+předstíranou lhostejností krátce nato dodal:
+
+„Jak dlouho jste to říkala, že byl na zámku?“
+
+„Necelé tři neděle.“
+
+„A vídali jste se často?“
+
+„Téměř denně.“
+
+„Chová se docela jinak než jeho bratranec.“
+
+„Ano, docela jinak. Avšak pan Darcy působí sympatičtěji při bližším
+seznámení.“
+
+„Skutečně?“ zvolal Wickham a vrhl na ni pohled, který jí nemohl
+uniknout. „A smím se zeptat, pěkně prosím - „ Ale zarazil se a dodal
+žertovně: „Hovoří pak přívětivěji? Ráčí snad přidat trochu na
+zdvořilosti? - neboť se neodvažuji doufat,“ pokračoval tišším a
+vážnějším hlasem, „že by se změnil v podstatě.“
+
+„Ne, to ne!“ pravila Elizabeth. „Myslím, že v podstatě se nemění.“ Při
+jejích slovech se Wickham tvářil, jako by nevěděl, jestli je má přijmout
+s radostí nebo nedůvěřovat skrytému významu. Něco v jejím výraze ho
+přimělo naslouchat s nedůvěrou a úzkostnou pozorností, zatímco
+pokračovala:
+
+„Když jsem řekla, že působí sympatičtěji při bližším seznámení,
+nemyslela jsem to tak, že by se ve svém uvažování nebo chování nějak
+zdokonalil, ale že člověk lépe chápe jeho povahu, když ho blíže pozná.“
+
+Wickhamův neklid se nyní projevil ruměncem a poplašeným pohledem, na
+několik minut sé
+
+odmlčel, ale pak setřásl rozpaky, znovu se k ní obrátil a pravil velice
+laskavým hlasem:
+
+„Vy, jež znáte tak dobře moje vztahy k panu Darcymu, si jistě dokážete
+snadno představit, jak upřímně se musím radovat, že si počíná tak moudře
+a zachovává aspoň zdání slušnosti. V
+
+tomto smyslu může být užitečná jeho pýcha - když ne jemu, tedy mnohým
+ostatním, neboť
+
+mu musí zabránit v takových odsouzeníhodných proradnostech, jakými jsem
+trpěl já. Obávám se jen, že tato obezřelost, o niž tu, jak se domnívám,
+jde, je vyhrazena jen pro návštěvu u paní
+
+tetinky, na jejímž dobrém mínění i názorech mu velmi záleží. Vím, že v
+její přítomnosti na něm vždy bylo patrné, jaký respekt k ní má, a působí
+tu jistě i touha, aby získal ruku slečny de Bourg-hové, což mu ovšem
+zvlášť leží na srdci.“
+
+Elizabeth nedokázala potlačit úsměv, který v ní tato slova vyvolala, ale
+odvětila jen lehkou úklonou. Viděla, zejí chce zase vyprávět tu starou
+historku o svých křivdách, a ona neměla vůbec náladu ho trpělivě
+poslouchat. Po zbytek večera zachovával Wickham zdání obvyklé
+
+bezstarostnosti, ale vůbec se už nepokoušel vyznamenávat Elizabeth svou
+pozorností; rozloučili se s oboustrannou zdvořilostí, avšak snad i s
+oboustranným přáním, aby se už
+
+neshledali.
+
+Když hosté odešli, vrátila se i Lydia s paní Forsterovou do Merytonu,
+odkud se měly nazítří
+
+časně ráno vydat na cestu. Rozžehnala se s rodinou spíš hlučně než
+dojemně. Jen Kitty prolévala slzy, ta však plakala zlostí a závistí.
+Paní Bennetová se rozplývala přáním všeho nejlepšího a zvlášť kladla
+dceři na srdce, ať si nenechá ujít žádnou příležitost, aby se dobře
+pobavila - že této rady do puntíku uposlechne, bylo víc než
+pravděpodobné; Lydia sama se loučila tak hlučně a radostně, že ani
+nezaslechla mírné pozdravy svých sester. Kdyby byla Elizabeth soudila
+jen podle poměrů u nich doma, nebyla by si mohla utvořit příliš
+
+lákavé představy o manželském štěstí a rodinné spokojenosti. Její otec
+se dal podmanit mládím a pů-vabem a zdáním dobrosrdečnosti, jež mládí a
+půvab obvykle vyzařují, a vzal si ženu, jejíž chabá inteligence a
+úzkoprsost v něm brzy po sňatku udusila všechnu lásku, kterou k ní měl.
+Úcta, vážnost i důvěra zmizely nadobro a jeho představy o rodinném
+štěstí přišly vniveč. Pan Bennet však nebyl z těch, kteří zklamáni z
+vlastní nerozvážnosti hledají útěchu v oněch radovánkách, jež jsou až
+příliš často útočištěm lidí nešťastných vinou své vlastní
+
+hlouposti nebo hříchů. Měl rád venkov a knihy a tyto záliby mu byly
+hlavním zdrojem potěšení. Své choti vděčil za pramálo, ledaže ho občas
+svou hloupostí a pošetilostí pobavila. Jistě to není ta blaženost, za
+jakou si muž zpravidla přeje vděčit své ženě, kde se však nedostává
+schopností poskytovat jiné rozptýlení, vezme pravý filosof zavděk tím,
+co je. Elizabeth si byla dobře vědoma toho, že se její otec jako manžel
+nechová zrovna nejlépe. Bolelo ji, když to viděla; vážila si však jeho
+schopností, byla mu vděčná za příchylnost, kterou jí projevoval, a tak
+se snažila nemyslet na to, co nemohla přehlédnout, a neuvažovat o tom,
+jak otec bez ohledu na povinnou úctu k manželce ji nechvályhodným
+způsobem vystavuje posměchu vlastních dětí. A nyní pociťovala naléhavěji
+než jindy, v jak nevýhodném postavení se ocitají děti z tak nerovného
+manželství, a uvědomovala si procítěněji než dřív, jaké zlo pochází ze
+schopností tak neuváženě uplatňovaných; kdyby jich byl moudře používal,
+mohly se aspoň dcery umět patřičně chovat, třebas by byl nedokázal
+přidat ženě na rozumu. Když si Elizabeth odbyla radost z Wickhamova
+odjezdu, marně pátrala, jaké další výhody skýtá život bez regimentu.
+Večírky u známých nebyly tak živé jako dříve a doma měla matku a sestru,
+které svými ustavičnými nářky nad tím, jaká je tu strašná nuda,
+přivolaly skutečně
+
+chmurnou náladu na celou rodinu; u Kitty zůstávala naděje, že sejí časem
+vrátí zdravý rozum v původní vrozené míře, když byla odstraněna příčina,
+která jí popletla hlavu, ale nejmladší
+
+sestra, od níž se vzhledem k její povaze mohli nadít horších věcí, bude
+patrně utvrzena ve svých nerozvážnostech a sebejistotě, neboť se octla v
+dvojnásob nebezpečném prostředí: v lázních a na manévrech. Celkem vzato
+tedy shledala, jak už se to tak stává, že událost, na niž
+
+se netrpělivě těšila, jí potom nepřinesla všechny výhody, které si od ní
+slibovala. Následkem toho bylo nutné, aby si stanovila nějaký další
+mezník jako počátek pravé blaženosti - nějaký
+
+jiný bod, k němuž by se upínaly její tužby a naděje, neboť bude-li se
+moci na něco těšit, překoná zklamání, jež ji právě potkalo, a obrní se
+proti tomu, jež ji čeká. Všechny její světlé
+
+myšlenky se tedy soustředily na prázdninovou cestu k jezerům; to byla
+největší útěcha v těch nepříjemných chvílích, které vinou matčiny a
+Kittyiny rozmr-zelosti nevyhnutelně nastávaly; a kdyby byla mohla
+pojmout do svých plánů i Jane, nebylo by jim chybělo nic na dokonalosti.
+
+„Vlastně je dobře,“ pomyslela si, „že si mám ještě co přát. Kdyby nic
+nechybělo, byla bych jistě zklamána. Tady mě však bude stále provázet
+lítost, že Jane není s sebou, a tak mohu doufat, že se mi s velkou
+pravděpodobností očekávané potěšení splní. Plány po všech stránkách
+dokonalé se neuskutečňují, a nejlepší obrana proti zklamání je nějaký
+malý nemilý
+
+detail.“
+
+Když Lydia odjížděla, slibovala, že často a obšírně napíše matce a
+Kitty, ale dávala si se svými dopisy na čas a všechny byly krátké. Matce
+nesdělovala nic jiného, než že se právě
+
+vrátily z knihovny, kam je doprovázeli ti a ti důstojníci, že viděla k
+zbláznění krásný vzorek, že má novou toaletu nebo nový slunečník, který
+by ráda popsala podrobněji, ale že už musí
+
+letět, neboť ji volá paní Forsterová, aby s ní šla do ležení ; a z
+korespondence se sestrou také
+
+nikdo nic nezvěděl - neboť dopisy Kitty, ač poněkud delší, obsahovaly
+tolik podtr-haných slov, že nebylo možno dát je kolovat.
+
+Za čtrnáct dní nebo za tři neděle od jejího odjezdu se do Longbournu
+začaly pomalu opět vracet zdraví, veselá mysl a spokojenost. Všechno se
+jevilo v příznivějším světle. Přijížděly rodiny, které strávily zimu v
+Londýně, nastal čas letní parády a letních radovánek. Paní
+
+Bennetové se vrátilo její obvyklé hádavé rozpoložení a Kitty se do
+poloviny června zotavila natolik, že dokázala vejít do Merytonu, aniž se
+rozplakala, a vzhledem k tomuto nadějnému obratu se Elizabeth odvážila
+doufat, že by do vánoc mohla být natolik rozumná a snesitelná, aby
+nemluvila o důstojnících častěji než jednou denně, ledaže by nějakým
+krutým a zlomyslným řízením vyslalo ministerstvo války do Merytonu další
+regiment. Stanovený počátek cesty na sever se rychle blížil a k datu
+odjezdu zbývalo jen čtrnáct dní, když tu přišel od paní Gardi-nerové
+dopis, který plánovaný výlet odložil i omezil. Panu Gardinerovi nedovolí
+obchodní záležitosti opustit Londýn až o čtrnáct dní později v červenci
+a do měsíce se musí opět vrátit domů, takže jim zůstává příliš krátká
+doba na to, aby se vydali tak daleko a shlédli toho tolik, jak původně
+zamýšleli, anebo by museli příliš pospíchat a neměli by takové pohodlí,
+jaké chtějí mít; jsou proto nuceni upustit od jezer a nahradit je méně
+náročnou cestou, a nemají tedy nyní v úmyslu zajet dále na sever než do
+Derbyshiru. V
+
+tomto hrabství je toho dost k vidění, aby se ty necelé tři neděle
+zabavili, a paní Gardine-rová k němu má zvlášť vřelé vztahy. Městečko,
+kde strávila několik roků a kde se měli na pár dní
+
+usídlit, ji patrně lákalo
+
+stejně mocně jako vyhlášené krásy Matlocku, Chatsworthu, Dovedalu nebo
+Peaku. Elizabeth byla hluboce zklamaná; tolik se těšila, že uvidí
+proslulá severoanglická jezera, a měla i teď dojem, že by na to bylo
+času dost. Musela se však podřídit a neměla v povaze se trápit, a tak
+zklamání brzy překonala.
+
+Zmínka o Derbyshiru vyvolala řadu úvah. Nebylo možné vidět to slovo
+napsané a nevzpomenout si na pemberleyské panství a jeho majitele.
+„Přece mohu beztrestně navštívit jeho kraj,“ říkala si, „a uloupit tam
+nějakou vápencovou zkamenělinu, aniž mě postřehne.“ čas očekávání se
+tedy zdvojnásobil. Do strýčkova a tetič-čina příjezdu zbývaly ještě
+čtyři neděle. I ty však uplynuly a manželé Gardinerovi se konečně
+objevili v Longbournu i se svými čtyřmi dětmi, šestiletou a osmiletou
+holčičkou a dvěma mladšími chlapci. Děti měly být svěřeny obětavé péči
+sestřenky Jane, kterou svorně milovaly a jejíž klidná rozvaha a laskavá
+povaha ideálně vyhovovala všem jejich potřebám - aby je někdo
+vychovával, hrál si s nimi a měl je rád.
+
+Gardinerovi se zdrželi v Longbournu jen přes noc a nazítří ráno vyjeli s
+Elizabeth za poznáním a radovánkami. Jedno jim zaručovalo příjemnou
+cestu - snášeli se navzájem výborně, čímž se rozumí, že jim zdraví i
+povahové sklony dovolovaly překonávat nepohodlí, že jim dobrá nálada
+zdvojnásobovala každý příjemný zážitek - a že by si ho ve své moudrosti
+a laskavosti dokázali i sami připravit, kdyby je okolní svět zklamal.
+Toto vyprávění si neklade za cíl popsat Derbyshire ani žádné z těch
+pozoruhodných míst, která navštívili: Oxford, Blenheim, Warwick,
+Kenilworth, Birmingham atd. jsou dostatečně známy. Nás zajímá jen kousek
+derbyshirského hrabství.
+
+Když tedy obhlédli všechny hlavní místní pozoruhodnosti, zamířili do
+městečka Lambtonu, kde paní Gardinerová dříve Žila a kde, jak nedávno
+zjistila, ještě bydlí někteří její známí; a Elizabeth se od tetičky
+dozvěděla, že Pemberley leží pět mil od Lambtonu. Neměli to přímo na
+cestě, avšak nebyla to delší zajíždka než míli nebo dvě. Když se večer
+radili, kudy zítra pojedou, vyjádřila paní Gardinerová přání znovu se
+tam
+
+podívat. Pan Gardiner prohlásil, že proti tomu není, i obrátili se na
+Elizabeth, co tomu říká.
+
+„Nechtěla bys vidět ono místo, o němž jsi už tolik slyšela, milunko?“
+pravila tetička. „Místo, které má spojitost s tolika tvými známými?
+Wickham tam prožil mládí však víš.“ Elizabeth byla zoufalá. Cítila, že
+nemá v Pemberley co pohledávat, a byla tedy nucena předstírat, že sejí
+tam nechce. Musí se přiznat, že už ji panská sídla unavují, viděla jich
+už
+
+tolik, že už ji vůbec nevzrušuje pohled na krásné koberce a saténové
+záclony. Paní Gardinerovájí vytýkala, zeje hloupá. „Kdyby to byla jen
+krásná stavba a bohatě
+
+zařízená,“ pravila, „sama bych o to nestála, ale Pemberley má kouzelné
+okolí. Patří k němu jedny z nejkrásnějších lesů v zemi.“ Elizabeth už
+nic neříkala - ale v duchu se s tím nemohla smířit. Okamžitě se jí
+vybavilo, že by ji mohl Darcy přistihnout, jak si prohlíží jeho panství.
+To by nepřežila! Pouhá představa jí vehnala krev do tváří a pomyslela
+si, že se raději otevřeně
+
+dozná tetince, než by to riskovala. Řada okolností však mluvila proti
+tomu, a tak se nakonec rozhodla, že to použije jako posledního
+prostředku, až si potají zjistí, jsou-li Darcyovi právě
+
+přítomni.
+
+Jakmile se večer uchýlila do svého pokoje, hned se jala vyptávat
+pokojské, je-li pemberleyské
+
+panství pěkné, kdo je majitelem, a pak s nemalým rozechvěním, je-li
+panstvo ted v létě doma. Velmi vítaná záporná odpověď na poslední otázku
+ji zbavila obav, a mohla se tedy oddávat zvědavosti, jak to tam vypadá,
+a když na to nazítří znovu přišla řeč a znovu se jí dotázali, měla
+pohotově patřičně lhostejnou odpověd, že tedy dobře, proč ne. I
+vypravili se na Pemberley.
+
+Už cestou vyhlížela Elizabeth s nepopiratelným rozechvěním pemberleyské
+lesy, a když
+
+konečně zahnuli do vrat, zmocnil se jí velký zmatek.
+
+Zámek obklopoval rozsáhlý park, který obsahoval řadu různých pásem.
+Vjeli vchodem na jednom z nejníže poloze-ných míst a hezkou chvíli je
+vedla cesta krásným lesem, který se táhl do velké dálky.
+
+Elizabeth mlčela, neboť ji příliš zaměstnávaly vlastní myšlenky, avšak
+neušlo jí ani jedno pozoruhodné místo, kochala se každou vyhlídkou. Asi
+půl míle cesta pozvolna stoupala a pak se octli na vršku, kde les končil
+a kde okamžitě upoutal návštěvníkovu pozornost pemberleyský zámek na
+protějším svahu údolí, kam se cesta dosti prudce svažovala. Byla to
+rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená
+pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře,
+ale zřejmě bez umělého zásahu. Její břehy nebyly ani regulované, ani
+přehnaně zdobené. Elizabeth byla okouzlena. V
+
+životě neviděla scenérii, kterou by byla příroda obdařila štědřeji a kde
+by byla méně zasáhla necitlivá lidská ruka. I ostatní dali průchod
+vřelému obdivu, a v té chvíli měla pocit, že být paní na Pemberley by
+přece jen nebylo tak docela k zahození.
+
+Sjeli s kopce a přes most se blížili k vchodu, a zatímco si prohlíželi
+zámek zblízka, zmocnily se jí obavy, nesetká-li se tu s majitelem toho
+všeho. Hrozila se možnosti, že se pokojská
+
+zmýlila. Požádali, aby si směli zámek prohlédnout, a byli vpuštěni do
+vstupní síně, a než se dočkali hospodyně, měla Elizabeth dost času na
+úvahy, kde se to vlastně octla. Přišla hospodyně: starší, na pohled
+spořádaná žena, mnohem prostší a mnohem přívětivější, než by byla
+čekala. Následovali ji do jídelny. Byla to velká, příjemně řešená síň,
+skvostně
+
+zařízená. Elizabeth ji letmo přelétla pohledem a přistoupila k oknu, aby
+se potěšila vyhlídkou. Lesy lemovaný kopec, odkud přijeli, získal z
+odstupu na majestátnosti a lahodil oku. Okolní
+
+pozemky skýtaly ve všech směrech vábný pohled a Elizabeth vnímala se
+zalíbením celé
+
+panoráma, říčku, stromy roztroušené podél jejích břehů, údolí táhnoucí
+se, kam jen oko dohlédlo. Jak procházeli ostatními pokoji, měnila se
+přírodní seskupení, ale z každého okna bylo možno spatřit něco krásného.
+Všechny pokoje byly vznosné a působivé, jejich zařízení
+
+odpovídalo zámožnosti majitele, ale Elizabeth obdivovala jeho vkus, zeje
+nedal zařídit přehnaně honosně a vznešeně, takže působily méně
+ohromujícím, ale ve skutečnosti přitažlivějším dojmem než zařízení na
+Rosingsu.
+
+„A tady jsem mohla být paní,“ pomyslela si. „Tyto místnosti by mi byly
+důvěrně známé!
+
+Místo abych šije prohlížela jako cizí návštěvnice, mohla jsem se z nich
+těšit jako ze svého domova a strýčka s tetinkou tu uvítat co své hosty.
+Ale ne, - „ vzpamatovala se - „to by nesmělo být, strýček s tetičkou by
+pro mne byli ztraceni, nesměla bych šije pozvat.“ Dobře, že si to
+uvědomila - zahnala tím něco velmi podobného lítosti. Byla by se moc
+ráda ujistila, je-li pán domu skutečně nepřítomen, ale neměla odvahu se
+na to hospodyně zeptat. Posléze však tu otázku vyslovil strýc; poplašeně
+se odvrátila, když paní Reynoldsová přitakala a dodala: „Čekáme ho však
+zítra a přiveze prý s sebou velkou společnost.“ Jak se Elizabeth
+zaradovala, že se jejich cesta shodou okolností ne-zdržela o ten den!
+
+Tetička ji nyní upozornila na jistý obrázek. Přistoupila blíž a spatřila
+podobiznu pana Wickhama, zavěšenou mezi několika jinými miniaturami nad
+krbovou římsou. Tetička se jí s úsměvem zeptala, jak sejí líbí.
+Hospodyně k nim přikročila a sdělila jim, že je to portrét jednoho
+mladého pána, jehož otec byl správcem panství za nebožtíka pana Darcyho,
+jenž mu dopřál vzdělání. „Dal se pak na vojnu,“ dodala, „ale bojím se,
+že se tam dočista zkazil.“ Paní Gardinerová se na neteř usmála, ale
+Elizabeth jí nedokázala úsměv oplatit.
+
+„A tohle,“ pravila paní Reynoldsová a ukázala na jinou miniaturu, „je
+náš pán - jako živý. Oba portréty jsou ze stejné doby - asi před osmi
+lety.“
+
+„Slyšela jsem už, že váš pán je hezký člověk,“ pravila paní Gardinerová,
+když si prohlédla podobiznu, „má zajímavou tvář. Ale vždyť ty nám můžeš
+povědět, Lízinko, jestli je to věrná
+
+podoba nebo ne.“
+
+Po tomto sdělení Elizabeth zřejmě stoupla v očích paní Reynoldsové.
+
+„Slečna tedy pana Darcyho zná?“
+
+Elizabeth zrudla a pravila: „Ano, trochu.“
+
+„A vám se nezdá, zeje to velký fešák, slečno?“
+
+„Ale ano, jistěže je.“
+
+„Já tedy určitě většího fešáka neznám, ale v galerii nahoře uvidíte
+ještě lepší, větší jeho podobiznu. Nebožtík pán bývával v tomto pokoji
+nejradši a tyhle miniatury tu zůstaly, jako bývaly tenkrát. Měl je moc
+rád.“
+
+Teď Elizabeth pochopila, jak to, zeje mezi nimi i Wickham.
+
+Paní Reynoldsováje upozornila na portrét slečny Darcyové jako osmileté
+holčičky.
+
+„Je slečna Darcyová stejně přitažlivá jako její bratr?“ zeptal se pan
+Gardiner.
+
+„Ach, ano - je to nejroztomilejší dívka na světě, a tak vzdělaná! Celý
+den jen hraje a zpívá. Však na ni vedle v pokoji čeká nové piano - právě
+je přinesli - koupil jí je náš pán - ona s ním zítra přijede.“
+
+Pan Gardiner, který se vždy choval přirozeně a přívětivě, s ní zapředl
+svými otázkami a poznámkami živý rozhovor: paní Reynoldsová buď z
+hrdosti nebo z oddanosti zřejmě ráda povídala o zámeckém pánu a jeho
+sestře.
+
+„Pobývá pan Darcy často na Pemberley během roku?“
+
+„Ne tak často, jak bych si přála, pane, ale řekla bych, že tu bývá
+celkem dobrého půl roku, a slečna Darcyová sem jezďí vžďycky na léto.“ I
+„Ledaže se vypraví do Ramsgate,“ pomyslila si Elizabeth.
+
+„Kdyby se váš pán oženil, měla byste ho tu častěji.“
+
+„Máte pravdu, pane, ale pámbůhví, kdy to bude. Nevím, která by byla pro
+něho dost dobrá.“ Gardinerovi se usmívali. Elizabeth musela poznamenat:
+
+„To mu jistě slouží ke cti, že o něm tak smýšlíte.“
+
+„Říkám jen čistou pravdu a řekne vám ji každý, kdo ho zná,“ odvětila
+průvodkyně. Elizabeth si pomyslela, že to už zachází hezky daleko, a s
+rostoucím úžasem vyposlechla, co ještě
+
+hospodyně ďoďala: „V životě jsem od něho neslyšela křivé slovo, a jsem
+taďy, co mu byly čtyři roky.“
+
+Tato uznalá slova jí připaďala ze všech nejzvláštnější, nejvíc se
+vymykala jejím představám. Dosuď byla pevně přesvědčena, že
+dobromyslnost není jeho silnou stránkou. Zpozorněla a byla by toho
+chtěla slyšet víc; strýček sejí zavděčil, když poznamenal:
+
+„To se dá říct o málokom. Máte štěstí, že sloužíte takovému pánovi.“
+
+„Ano, však já to dobře vím, pane. Kdybych hledala se svíčkou ve dne,
+lepšího bych nenašla. Ale já říkám odjakživa, že z dobrosrdečných dětí
+vyrostou dobrosrdeční lidé, a on býval nejmilejší, nejlaskavější
+chlapeček na světě širém.“
+
+Elizabeth na ni skoro zůstala koukat. „To mluví o panu Darcym?“
+pomyslela si.
+
+„Jeho otec býval zlatý člověk,“ pravila paní Gardinerová.
+
+„Máte pravdu, dámo, to býval a syn bude po něm - právě tak laskavý k
+chudým.“ Elizabeth poslouchala, divila se, zapochybovala a netrpělivě
+čekala, co o něm paní
+
+Reynoldsová ještě napovídá. Ostatní ji nezajímalo. Zbytečně jí hospodyně
+vysvětlovala, co který obraz představuje, jak jsou velké pokoje, co stál
+nábytek. Pana Gardinera bavil její slepý
+
+obdiv k zámeckému panstvu, jímž si vysvětloval nebetyčnou chválu
+nynějšího majitele, a tak na to opět brzy zavedl řeč; a zatímco stoupali
+po hlavním schodišti, vypočítávala ona se zaujetím všechny jeho četné
+přednosti.
+
+„Chová se k nájemcům i ke služebnictvu jako nikdo druhý,“ řekla. „Nějako
+ti dnešní bujní
+
+mladí páni, co nemyslí na nic než na vlastní zábavu. Ani jeden podruh,
+ani jeden sluha vám o něm nepoví nic špatného. Někteří lidé o něm
+říkají, že je pyšný, ale toho jsem si já nikdy nevšimla. Podle mého snad
+někdo může mít ten dojem proto, že on tak zbůhdarma neklá-bosí
+
+jako někteří mladí pánové.“
+
+„Do jakého příznivého světla ho to staví?“ pomyslela si Elizabeth.
+
+„Tahle lichotivá podoba,“ zašeptala jí tetinka, jak kráčeli dál, „je v
+rozporu s jeho chováním vůči našemu ubohému příteli.“
+
+„Snad jsme byly mylně informovány.“
+
+To sotva, náš zdroj byl přece spolehlivý.“
+
+Když dospěli do prostorné haly nahoře, uvedla je hospodyně do
+překrásného salónku, vybaveného s větším půvabem
+
+a lehkostí než dolní síně, a sdělila jim, že pan Darcy právě dal pokoj
+znovuzřídit, aby potěšil sestru, která tu ráda prodlévala, když posledně
+sídlila v Pemberley.
+
+„Je k sestře velmi ohleduplný, to se mu musí přiznat,“ pravila Elizabeth
+a přistoupila k oknu. Paní Reynoldsová si představovala, jak bude slečna
+Darcyo-vá nadšena, až sem vejde.
+
+„A to je celý on,“ dodala. „Jak může sestře udělat radost, neváhá ani na
+okamžik. Udělal by pro ni všechno na světě.“
+
+Zbývalo ještě prohlédnout si umělecké sbírky a dvě tři hlavní ložnice. V
+obrazárně visela řada dobrých obrazů, ale Elizabeth nerozuměla
+výtvarnému umění a po tom, co už shlédla dole, si raději prohlédla
+několik pastelů slečny Darcyo-vé, jejichž náměty jí připadaly
+zajímavější i srozumitelnější. Až ji konečně něco zaujalo - uzřela
+věrnou podobiznu pana Darcyho, s úsměvem na tváři, který jí připomněl,
+jak se na ni někdy díval. Stála několik minut před tímto portrétem ve
+vážném zamyšlení a vrátila se k němu ještě jednou, než opustili galerii.
+Paní
+
+Reynoldsová jim sdělila, že k němu seděl modelem ještě za života starého
+pána. V této chvíli se Elizabeth cítila příznivěji nakloněna modelu
+tohoto portrétu než za celou tu dobu, co se stýkali. Nemohla pominout
+chválu, jíž ho zahrnovala paní Reynoldsová. Jaké
+
+uznání může být cennější než uznání bystré služebné? Uvažovala, kolik
+lidí mu vděčí za svou spokojenost jakožto bratrovi, majiteli panství,
+chlebodárci, kolik radosti nebo utrpení může způsobit! - kolik dobrých
+nebo špatných skutků může vykonat! Všechno, o čem hospodyně
+
+začala, svědčilo příznivě o jeho charakteru, a když teď Elizabeth stála
+před plátnem, na němž
+
+byl vypodoben, a vystavila se jeho pohledu, vzpomínala na jeho
+náklonnost s hlubším pocitem vděčnosti, než v ní kdykoli předtím
+vyvolal, a nepatřičný způsob, jakým ji vyjádřil, jí
+
+připadal méně důležitý.
+
+Když si prohlédli část zámku zpřístupněnou veřejnosti, vrátili se dolů,
+rozloučili se s hospodyní a svěřili se zahradníkovi, který na ně čekal u
+vchodu.
+
+Jak kráčeli přes trávník k řece, obrátila se Elizabeth a znovu se
+zadívala nazpět; i strýček s tetičkou se pozdrželi,
+
+a zatímco dívka uvažovala, z které doby asi zámek pochází, objevil se
+nečekaně sám jeho majitel na cestě, která vzadu zatáčela ke konírně.
+
+Octli se sotva na dvacet yardů od sebe a on se objevil tak náhle, že
+bylo nemožné, aby ji nespatřil. Jejich pohledy se okamžitě setkaly a
+tváře obou zrudly do krve. Zíral na ni strnule a na okamžik se zdálo, že
+překvapením není mocen pohybu, ale zakrátko se vzchopil, přistoupil blíž
+a oslovil Elizabeth, ne-li s dokonalým sebeovládáním, tedy aspoň s
+dokonalou zdvořilostí.
+
+Zprvu se bezděčně odvrátila, ale stanula, když k ní přistoupil, a
+přijala jeho pozdravení s rozpaky, které nedokázala překonat. I kdyby
+byl jeho zjev a podoba s portrétem, jejž si před chvíli prohlíželi,
+zanechaly manžele Gardinerovy na pochybách, koho mají před sebou, pak
+zahradníkovo překvapení nad tím, že vidí svého pána, tyto pochyby
+okamžitě odstranilo. Stáli kousek stranou, dokud hovořil s neteří, která
+ve svém překvapení a zmatku téměř nebyla s to pohlédnout mu do tváře a
+sotva věděla, co mu odpovídá na zdvořilé dotazy, jak se daří
+
+rodičům a sestrám. Nemohla se vzpamatovat z toho, jak se změnilo jeho
+vystupování od té
+
+doby, co se minule rozloučili, každá věta, kterou pronesl, zvyšovala
+její rozpaky, neodbytně ji sužovalo vědomí, jak je to trapné, že ji tu
+zastihl, takže těch pár minut, jež spolu strávili, patřilo k nejhorším,
+jaké kdy prožila. Ani jemu zřejmě nebylo volno, nepromlouval svým
+obvyklým klidným tónem a opakoval své dotazy, kdy opustila domov a jak
+zavítala do Derbyshiru, tak překotně a spěšně, že to jasně nasvědčovalo
+o zmatku v jeho hlavě. Nakonec si už zřejmě nedokázal vůbec nic dalšího
+vymyslet ; několik okamžiků stál mlčky, pak se vzchopil a rozloučil se.
+
+Ostatní se k ní přidali a hovořili s uznáním o jeho zjevu, ale Elizabeth
+z toho ze všeho neslyšela ani slůvko, a zcela zaujata vlastními dojmy je
+mlčky následovala. Stud a zoufalství
+
+ji docela překonaly. Že sem jen chodila, vždyť to bylo to nejhorší a
+nejneuváženější, co mohla udělat! Musí mu to připadat zcela nevhodné, a
+doják nelichotivého světla ji to staví v očích tak sebevědomého člověka!
+Snad usoudí, že se ho úmyslně snaží znovu na sebe upozornit!
+
+Ach, proč se sem jen vydala? A proč on přijel den předtím, než ho
+čekali! Kdyby se byli vypravili jen o deset minut dřív, nebyl by je už
+mohl rozeznat, neboť zřejmě právě v tomto okamžiku přijel - právě
+sestoupil s koně nebo z kočáru. Znovu a znovu sejí vháněla krev do tváří
+při pomyšlení na zlomyslnou náhodu, která je svedla dohromady. A jak se
+choval - dočista jinak než dřív - co to má znamenat? Už to překvapení,
+zeji vůbec vzal na vědomí - a že k ní promlouval tak uctivě, že se jí
+dotazoval na rodiče! Ještě nikdy v životě ho neviděla tak nestrojeného,
+ještě nikdy ji neoslovil tak laskavě jako při tomto nečekaném setkání.
+Jaký
+
+rozdíl proti jejich poslednímu rozhovoru v ro-singském parku, kdy jí
+vložil do rukou onen dopis! Nevěděla, co si o tom má myslet, jak si to
+vysvětlit.
+
+Dospěli právě k půvabné pěšině podél vody a každým krokem se před nimi
+otvíral úchvatnější
+
+pohled a přibližovala pěknější lesní partie, ale trvalo hezkou chvíli,
+než z toho Elizabeth dokázala něco vnímat, a třebaže automaticky
+odpovídala, když se na ni obrátil strýc nebo tetička, a zdánlivě
+spočívala pohledem na věcech, které jí ukazovali, nerozeznávala nic ze
+scenérie před sebou. Dlela v duchu výhradně v oné místnosti
+pemberleyského zámku, ať už to byla kterákoli, kde právě byl pan Darcy.
+Byla by moc ráda věděla, nač asi zrovna myslí, jak se na ni dívá, a
+jestli ji prese všechno stále ještě miluje. Snad k ní byl tak zdvořilý
+jen proto, že mu je všechno lhostejné, ale v jeho hlase se přece ozývalo
+něco, co nesvědčilo právě o lhostejnosti. Nemohla se rozhodnout, jestli
+mu setkání s ní připravilo víc radosti nebo víc utrpení, ale rozhodně
+nezůstal nevzrušen.
+
+Nakonec ji však vytrhly z úvah poznámky ostatních, kde že to duchem
+bloudí, a pak už se snažila zahnat zdání, že není ve své kůži.
+
+Vešli do lesa, na chvíli se rozloučili s řekou a stoupali k vyvý-šenině,
+odkud v průlinách mezi stromy mohl zrak bloudit v četných kouzelných
+vyhlídkách na údolí, na protější vršky, hojně
+
+zalesněné dlouhými pásy stromů, a tu a tam zachytit i záblesky říčky.
+Pan Gardiner vyjádřil přání obejít celý
+
+park, ale zároveň i obavy, že by to nespravila krátká procházka.
+Zahradník jim sdělil s vítězoslavným úsměvem, že obvod parku měří deset
+mil. Tím se to rozhodlo a pokračovali v obvyklém okruhu, který je po
+chvíli opět svedl dolů, a pod převislými větvemi dospěli na břeh říčky,
+v těchto místech nejužší. Přešli ji po jednoduchém můstku, který
+znamenitě odpovídal celkovému rázu tohoto místa; příroda tu byla méně
+přikrášlena než kdekoli jinde, kde dosud byli, údolí se zde tak
+zužovalo, že propouštělo jen vodní proud a úzkou pěšinku mezi přerostlým
+mlázim, kteréjej lemovalo. Elizabeth by bývala měla chuť prozkoumat její
+
+zákruty, avšak když přešli most a odhadli vzdálenost od zámku,
+prohlásila paní Gardinerová, která nebyla právě zdatný chodec, že už
+nemůže, a soustředila se na to, aby se dostala co nejkratší cestou ke
+kočáru. Její neteř se samozřejmě musela přizpůsobit, a tak se vydali
+přímo k zámku na druhé straně řeky; postupovali však jen zvolna, neboť
+pan Gardiner byl vášnivý
+
+rybář, ač se tomuto sportu mohl zřídkakdy oddávat, a natolik ho zaujali
+pstruzi, kteří se občas ve vodě ukázali, a rozhovor s průvodcem na toto
+téma, že se téměř nehýbal z místa. Na této zdlouhavé procházce je znovu
+překvapil - a Eliza-bethin úžas nebyl podruhé o nic menší - pan Darcy,
+jenž se náhle objevil kousek opodál. Elizabeth sice překvapil, ale přece
+jen se mohla víc připravit na rozhovor než předtím, a tak si umiňovala,
+že se bude chovat i rozmlouvat docela klidně, má-li skutečně v úmyslu se
+s nimi střetnout. Na okamžik měla dojem, že asi zabočí na jinou pěšinku.
+Zmizel jim totiž v zákrutu z dohledu, ale když jej prošli, stál přímo
+před nimi. Na první pohled jí bylo zřejmé, že ještě neopustil své nové
+
+přívětivé způsoby, a aby se mu vyrovnala co do zdvořilosti, jala se
+okamžitě, jak se setkali, obdivovat krásu jeho sídla, ale sotva
+vyslovila slova „rozkošné“ a „okouzlující“, vpadly jí do toho jisté
+neblahé vzpomínky a ona si představila, jak by se to dalo zlomyslně
+vyložit, že právě ona chválí Pemberley. Zrudla a víc nic neříkala.
+
+Paní Gardinerová kráčela kousek vzadu, a když Elizabeth stanula, zeptal
+sejí Darcy, zda by mu prokázala tu čest a představila ho svým přátelům.
+Na takovou ohleduplnost nebyla vůbec připravena, a sotva dokázala
+potlačit úsměv nad tím, že se chce seznámit právě s lidmi, proti nimž se
+bouřila jeho pýcha, když jí nabídl ruku. „Ten bude překvapen, až se
+doví, kdo to je,“ pomyslela si. „Zřejmě je pokládá za lidi z nejlepší
+společnosti.“ Seznamovací obřad se konal bez prodlení, a když mu
+objasnila jejich příbuzenské svazky, po očku na něho pohlédla, aby
+zjistila, jak se na to zatváří; očekávala téměř, že se co nejrychleji
+vzdálí z tak nevítané společnosti. Že ho jejich vztahy překvapily, bylo
+zřejmé: přijal to však odevzdaně, a nejenže se nevzdálil, ale naopak se
+s nimi vracel a zapředl rozhovor s panem Gardinerem. Elizabeth se
+nemohla neradovat, nemohla potlačit vítězoslávu. Těšilo ji, že pozná
+jedny její příbuzné, za které se nemusí Červenat. Naslouchala
+pře-pozorně, co se mluví, a jásala nad každým výrazem, nad každou
+strýčkovou větou, která svědčila o jeho moudrosti, o jeho taktu, o jeho
+vybraných způsobech.
+
+V rozhovoru se brzy dostali na rybaření, a ona slyšela, jak ho Darcy
+velmi přívětivě zve, aby si během svého zdejšího pobytu přišel zachytat,
+kdy jen bude mít chuť, nabízí se, že mu obstará udice, a upozorňuje ho,
+kde na řece je úspěch nejjistější. Paní Gardinerová, která se zavěsila
+do Elizabeth, na ni pohlédla s udiveným výrazem. Elizabeth nic neříkala,
+ale vrcholně ji to blažilo; věděla, že tahle poklona platí jen jí.
+Přesto však tonula ve velkém úžasu a znovu a znovu se v duchu ptala:
+„Proč se tak změnil? Co je toho příčina? Jistě to nedělá pro mne - není
+možné, aby si kvůli mní osvojil tak milé způ-soby. Přece by ho moje
+výtky v Hunsfordu nedokázaly tak změnit. Je vyloučeno, aby mě ještě
+miloval.“ Chvíli kráčeli tímto způsobem, obě dámy vpředu, oba páni
+vzadu, ale když sestoupili k říčce, aby si prohlédli nějakou zajímavou
+vodní rostlinu, udala se v seskupení malá změna. Způsobila ji paní
+Gardinerová, která unavena dopolední námahou shledala, zejí Elizabethino
+rámě není dostatečnou oporou, a dala proto přednost manželovu. Pan Darcy
+se tedy přidružil k její neteři a dál kráčeli spolu. Krátké mlčení první
+prolomila dáma. Musela mu sdělit, že se jí dostalo ujištění o jeho
+nepřítomnosti, než se rozhodla sem
+
+zavítat, a proto nejprve poznamenala, že asi přijel zcela nečekaně,
+„neboť vaše hospodyně,“ dodala, „nám sdělila, že vás rozhodně nečeká
+dřív než zítra, a dokonce ještě než jsme odjížděli z Backwellu, nám bylo
+řečeno, že do zdejšího kraje asi hned tak nezavítáte.“ Potvrdil, zeje to
+pravda, a vysvětlil jí, že musel něco vyřídit se správcem, a proto byl
+nucen vydat se na cestu o několik hodin dříve než společnost, která ho
+provází.
+
+„Přibudou sem zítra zrána,“ pokračoval, „a někteří % nich se k vám budou
+hlásit jako staří
+
+známí - pan Bingley se sestrami.“
+
+Elizabeth odpověděla pouze lehkou úklonou. V duchu sejí okamžitě
+vybavila scéna, kdy mezi nimi naposled padlo Bingleyho jméno, a pokud
+mohla soudit podle zbarvení jeho pleti, nedlel ani on myšlenkami jinde.
+
+„Mezi zítřejšími příchozími je ještě někdo, kdo obzvlášť touží seznámit
+se s vámi,“ dodal po krátké odmlce. „Dovolila byste, anebo se osměluji
+žádat přespříliš, abych vám během vašeho zdejšího pobytu směl představit
+svou sestru?“
+
+Tato žádost ji nesmírně překvapila; byla tak lichotivá, že ani nevěděla,
+čím si ji zasloužila. Okamžitě si však uvědomila, že přeje-li si slečna
+Darcyová ji poznat, musí to být dílem jejího bratra, a aniž to dále
+zkoumala, přijala to s uspokojením; blažilo ji vědomí, že přes všechny
+neshody o ní zřejmě nesmýšlí špatně.
+
+Kráčeli dál mlčky, oba hluboce zamyšleni. Elizabeth nebylo volně u
+srdce, to bylo vyloučeno, ale cítila se polichocena a měla radost. Jeho
+přání seznámit ji se sestrou považovala za nejvyšší možnou poklonu. Brzy
+předešli ostatní o hezký kus, a když stanuli u kočáru, byli manželé
+Gardinerovi ještě dobré půl čtvrti míle daleko.
+
+Pozval ji dovnitř - ale ona prohlásila, že není unavena, a zůstali spolu
+stát na trávníku. V
+
+takové chvíli mohlo být řečeno mnohé a mlčení bylo velmi trapné.
+Pokoušela se zapříst rozhovor, ale každý námět jako by narazil na nějaké
+tabu. Konečně si uvědomila, že byla na cestách, a tak se velmi pilně
+rozhovořili o Matlocku a Dovedalu. Leč čas i tetinka se pohybovaly vpřed
+tak pomalu, že jí už docházela trpělivost i nápády, než ono téte-á-těte
+pominulo. Když k nim došel pan Gardiner se svou chotí, dostalo se jim
+pozvání, aby šli dál a přijali nějaké občerstvení, odmítli však a obě
+strany se rozloučily s vybranou zdvořilostí. Pan Darcy pomohl dámám do
+kočáru a Elizabeth se za ním dívala, když odjížděli, jak kráčí zvolna k
+zámku.
+
+Strýc s tetou se nyní jali sdělovat své dojmy a oba se shodli na tom, že
+daleko převyšuje všechno jejich očekávání.“Chová se jako dokonalý
+gentleman, je zdvořilý a přívětivý,“ pravil strýček.
+
+„Je na něm něco trošku majestátního, to ano,“ odvětila tetinka, „ale to
+se týká jen jeho zjevu a docela se to k němu hodí. Potvrdila bych teď
+to, co říkala hospodyně: i když ho někteří lidé
+
+pokládají za pyšného, já jsem to na něm nezpozorovala.“
+
+„Opravdu mě překvapilo, jak se k nám choval. Byl víc než zdvořilý, byl
+skutečně pozorný, a neměl k tomu vlastně důvod. Zná se přece s Elizabeth
+jen povrchně.“
+
+„Řeknu ti tedy, Lízinko,“ pravila tetička, „že snad není takový fešák
+jako Wickham, nebo spíš
+
+nemá tak hezký obličej, protože jinak má docela příjemné rysy. Ale proč
+jsi mi vykládala, zeje tak nepříjemný?“
+
+Elizabeth se vykrucovala, jak jen dovedla, říkala, že se jí zamlouval
+mnohem víc, když se setkali v Kentu, než předtím a že ho ještě nikdy
+neviděla tak přívětivého jako právě dnes.
+
+„Snad je trochu náladový,“ poznamenal strýc. „U vznešených lidí se s tím
+často setkáváme, a proto ho nevezmu za slovo ohledně toho rybaření:
+třeba si to rozmyslí a někdy jindy by mě ze svých pozemků klidně
+vykázal.“
+
+Elizabeth měla pocit, že ho vůbec nepochopili, ale neříkala nic.
+
+„Když jsem ho teď viděla na vlastní oči,“ pokračovala paní Gardinerová,
+„vůbec bych neřekla, že by se dokázal k někomu zachovat tak krutě jako k
+chudákovi Wickhamovi. Nedělá
+
+dojem špatného člověka. Naopak, má něco milého v rysech kolem úst, když
+mluví. A ve tváři se mu zračí důstojnost, která se nezďá svěďčit o
+tvrdém srdci. Ale v očích té dobré ženy, která
+
+nás provázela po zámku, je prostě anděl.
+
+Někdy jsem měla co dělat, abych se nesmála. Nebude asi na služebnictvo
+přísný a to váží u těch lidí víc než všechny ctnosti.“
+
+Elizabeth viděla, zeje nutné, aby nějak ospravedlnila jeho počínání vůči
+Wickhamovi, a tak jim co nejopatrněji naznačila, že podle toho, co se
+doslechla od jeho kentských příbuzných, vypadá celá záležitost podstatně
+jinak, žé se on rozhodně nezachoval tak špatně a Wickham není tak bez
+viny, jak jim to líčil v Hertfordshiru.
+
+Na dotvrzení svých slov jim popsala všechny peněžní transakce, které
+mezi nimi proběhly, a aniž přímo sdělila, odkud pocházejí tyto
+informace, ujistila je, že ze spolehlivého pramene. To všechno sice paní
+Gardinerovou velice zajímalo a udivovalo, ale jelikož se právě blížili k
+místům, kde kdysi prožila tolik radostných chvil, zapudily milé
+vzpomínky všechno ostatní; ukazovala manželovi pozoruhodnosti v okolí a
+zaneprázdněna tím neměla na nic jiného ani pomyšlení. Dopolední
+procházka ji unavila a sotva pojedli, už se zase vypravila, aby
+vyhledala dřívější přátele a strávila krásný večer obnovováním vztahů,
+které byly po mnoho let zanedbávány.
+
+Události onoho dne Elizabeth zaujaly tak cele, že novým známým
+nevěnovala mnoho pozornosti, nemohla myslet na nic než na pocty, které
+jim pan Darcy prokazoval, a hlavně na jeho přání seznámit ji se sestrou,
+a opětovně nad tím žasla.
+
+Elizabeth se dohodla s panem Darcym, zejí přivede sestru hned nazítří po
+jejím příjezdu do Pemberley, a tak se chystala, že se onoho dopoledne z
+hostince nikam nevzdálí. Zmýlila se však ve svém předpokladu, neboť
+návštěva se dostavila hned po příjezdu panstva do Lambtonu. Gardinerovi
+a Elizabeth si vyšli s novými známými na procházku do okolí a právě
+
+se s onou rodinou vrátili do hostince, aby se převlékli k obědu,
+
+když tu je hrčení kočáru přivábilo k oknu, a oni spatřili, že se po
+silnici blíží v dvoukolce pán s dámou. Elizabeth okamžitě poznala jeho
+livrej, uhádla, co to znamená, a netajila před příbuznými, že ji to
+nemálo udivuje, když jim oznamovala, jakou poctu očekává. Strýček s
+tetičkou užasli a z jejích rozpačitých slov spolu s dnešní událostí a
+událostmi předchozího dne se jim celá záležitost začala jevit v novém
+světle. Dosud neměli důvod k takové domněnce, ale nyní jim připadalo, že
+velká pozornost z jeho strany se nedá vysvětlit jinak než něžnými city k
+jejich neteři. Zatímco se v duchu obírali těmito novými úvahami, byla
+Elizabeth zmítána čím dál tím větším rozrušením. Samotnou ji udivovalo,
+že ztrácí klid, ale ke všem ostatním dů-vodům, které k tomu měla, se
+přidružily i obavy, zeji ve svém zaujetí vylíčil sestře přespříliš
+příznivě, a protože jí víc než kdy jindy záleželo na tom, aby se
+zalíbila, měla přirozeně strach, že sejí to nezdaří.
+
+Odstoupila od okna, aby ji nespatřili; přecházela po pokoji sem a tam a
+snažila se nabýt ztracené rovnováhy, ale překvapení a zvědavost, s níž
+ji pozorovali strýc s tetičkou, k tomu nijak nepřispívaly.
+
+Slečna Darcyová se dostavila v bratrově doprovodu a velkolepý obřad
+proběhl. Elizabeth shledala ke svému údivu, že její nová známá je
+přinejmenším stejně na rozpacích jako ona. Co byla v Lambtonu, slyšela
+už kolikrát, že slečna Darcyová je nesmírně pyšná, ale po několika
+minutách v její přítomnosti dospěla k přesvědčení, že je pouze nesmírně
+plachá. Nebyla s to dostat z ní víc než jednoslabičné slůvko.
+
+Slečna Darcyová byla vysoká a statnější než Elizabeth, a třebaže jí bylo
+sotva šestnáct, měla vyvinutou postavu, žensky půvabnou. Nebyla snad tak
+přitažlivá jako její bratr, ale ve tváři se jí zračil jasný rozum a
+přívětivá pohoda a měla nestrojené a jemné způsoby. Elizabeth, jež
+
+očekávala, že se slečna prokáže tak pronikavým a neúhybným bystrozrakem
+jako druhdy pan Darcy, se značně ulevilo, když u ní shledala tak odlišné
+povahové založení. Zakrátko po příchodu jí Darcy sdělil, zeji přijde
+pozdravit i Bingley, a sotva stačila podotknout, že ji to těší, a
+připravit se na nového hosta, už zaslechli Bingleyho hbité kroky na
+schodech a za okamžik stanul v místnosti i on. Elizabeth se na něho už
+dávno nehněvala, ale i kdyby v ní bylo ještě trochu roztrpčení zůstalo,
+sotva mohlo obstát před nenucenou srdečností, s jakou vyjádřil radost
+nad opětovným setkáním. Vyptával sejí přátelsky, ač jen všeobecně, na
+její rodinu a vypadal a rozprávěl stejně upřímně a dobromyslně jako
+dřív. Manžele Gardinerovy zajímal tento pán neméně než ji. Už dlouho si
+ho přáli poznat. Vlastně
+
+celá shromážděná společnost v nich vzbuzovala živou pozornost.
+Podezření, které právě pojali ohledně pana Darcyho a jejich neteře, je
+vedlo k tomu, že oba bedlivě, ač v skrytu pozorovali, a z toho, co
+viděli, brzy usoudili, že aspoň jeden z obou ví, co je to láska. Jejími
+city si jisti nebyli, ale že on překypuje obdivem k ní, bylo nabíledni.
+
+Elizabeth sama byla velice zaneprázdněna. Chtěla proniknout všem hostům
+do duše, sama se ovládat a být ke každému z nich milá; v tom posledním,
+kde se nejvíce obávala nezdaru, měla nyní největší naději na úspěch,
+neboť ti, které chtěla získat, jí byli předem příznivě nakloněni.
+Bingley byl hotov, Georgiana se snažila a Darcy by! odhodlán ji
+obdivovat. Jakmile spatřila Bingleyho, vzpomněla si přirozeně na sestru;
+a ach! jak ráda by byla věděla, zda i jeho myšlenky tam někam
+zabloudily. Občas měla dojem, že je zamlklejší než dříve při podobných
+příležitostech, a jednou nebo dvakrát s potěšením usoudila, že na ni
+hledí, jako by pátral po jisté podobě. V tom se snad mohla mýlit, ale
+rozhodně nezapochybovala o jeho vztahu k slečně Darcyové, která jim byla
+uvedena jako Janina sokyně. Nevyměnili si spolu ani jeden něžný pohled.
+Nepřihodilo se nic, co by opravňovalo naděje jeho sestry. V tom ohledu
+se brzy upokojila, a než se rozloučili, měla ve své dychtivosti dvakrát
+nebo třikrát dojem, že mu nějaká zmínka připamatovala Jane a že na ni
+nevzpomíná bez něžnosti ani bez přání stočit rozhovor tak, aby na ni
+zavedl řeč, kdyby mu nechyběla odvaha. Jednu chvíli, kdy se ostatní
+bavili mezi sebou, k ní poznamenal hlasem, z něhož se zdála zaznívat
+lítost, že „je to už hezky dávno, co se směl naposled těšit z její
+společnosti“, a než mu mohla něco odpovědět, dodal: „Je tomu už přes osm
+měsíců. Setkali jsme se naposled 26. listopadu, kdy jsme všichni tančili
+v Nether-fieldu.“
+
+Elizabeth potěšilo, že si to tak přesně pamatuje; a později si našel
+příležitost zeptat se jí, když
+
+je ostatní nerušili, zda jsou nyní všechny její sestry v Longbournu. Ta
+otázka sama o sobě
+
+mnoho neznamenala, právě tak jako předchozí poznámka, ale byly provázeny
+pohledem a vysloveny způsobem, který jim dával hlubší význam.
+
+Nepodařilo se jí příliš často věnovat pozornost samému Darcymu, ale
+kdykoli se na něj přece jen zadívala, viděla, že se stále ještě tváří
+přívětivě, a všechno, co řekl, bylo tak vzdáleno jakékoli povýšenosti
+nebo opovržení vůči přítomným, že mohla s jistotou pokládat dokonalé
+
+způsoby, jichž byla včera svědkem, za něco aspoň trochu trvalejšího než
+chvilkový rozmar. Když přihlížela k tomu, jak se snaží získat sympatie a
+dobré mínění lidí, s nimiž by byl před několika málo měsíci jakékoli
+styky pokládal za nevhodné - když viděla, jak je pozorný nejen vůči ní,
+ale právě vůči těm příbuzným, jimiž tak otevřeně opovrhoval, a když si
+vzpomněla na jejich poslední bouřlivý výstup na hunsfordské faře - byl
+to tak neuvěřitelný rozdíl a jeho proměna na ni udělala takový dojem, že
+sotva dokázala potlačit viditelný úžas. Nikdy, ani ve společnosti jeho
+drahých přátel v Netherfieldu, ani mezi jeho vznešenými příbuznými na
+Rosingsu, dosud nezažila, že by se tak snažil být milý, že by se tak
+dokázal oprostit od vědomí vlastní důležitosti a od své neochvějné
+přezíravosti jako nyní, kdy mu jeho snaha mohla sotva co důležitého
+přinést a kdy už jen ti noví známí, jimž věnoval takovou pozornost, by
+byli vzbudili úsměšky a odsouzení jak nether-fieldských, tak rosingských
+dam. Návštěva se protáhla přes půl hodiny, a když se zvedli k odchodu,
+aby se rozloučili, vyzval pan Darcy sestru, aby podpořila jeho přání
+uvítat pana Gardinera s chotí a slečnu Bennetovou během jejich zdejšího
+pobytu v Pemberley na obědě. Slečna Darcyová sice s ostychem, který
+
+nasvědčoval, že není ještě příliš zvyklá zvát hosty, ale ochotně
+poslechla. Paní Gardinerová
+
+pohlédla na neteř, aby zvěděla, zda ona,
+
+jíž pozvání platilo především, má chuť je přijmout, ale Elizabeth se
+koukala stranou. Paní
+
+Gardinerová však usoudila, že ten schválně vyhýbavý postoj svědčí spíš o
+okamžitých rozpacích než o odmítavém postoji, a když viděla, že její
+manžel, který miloval společnost, by pozvání ochotně přijal, prohlásila,
+že ráda přijde, a návštěva byla stanovena na pozítří. Bingley vyjádřil
+radost nad tím, že má jistotu se s Elizabeth ještě shledat, neboť jí
+toho má
+
+mnoho co říci a musí sejí zeptat na leccos o společných
+hertfordshirských přátelích. Elizabeth si to všechno vyložila jako
+přání, aby od ní uslyšel něco o sestře, a to ji potěšilo: vzhledem k
+této okolnosti i kvůli některým jiným mohla po odchodu návštěvníků
+usoudit, že minulou půlhodinu nestrávila nejhůř, ač během té doby
+ne-zakoušela zvlášť radostné pocity. Dychtila po samotě a obávala se
+strýcova a tetina vyptávání nebo narážek, a tak se zdržela jen tak
+dlouho, aby vyslechla jejich uznalý úsudek o Bingleym, a pak se
+odspěchala převléci. Neměla však proč se obávat zvědavosti manželů
+Gardine-rových; ti by byli ani nechtěli nutit ji ke zpovědi. Bylo jim
+zřejmé, že se zná s panem Darcym mnohem důvěrněji, a uhádli, že on je do
+ní zamilovaný až po uši. Viděli toho dost, aby si to vyložili po svém,
+ale nic, co by je opravňovalo k vyptávání.
+
+Nyní však měli snahu utvořit si o panu Darcym dobré mínění, a od té
+doby, co se s ním seznámili, se nenaskytlo nic, co by tomu překáželo.
+Nemohli neocenit jeho ohleduplnost; a kdyby byli posuzovali jeho
+charakter jen podle vlastních zážitků a podle řečí jeho hospodyně
+
+a nebrali v úvahu žádné jiné dojmy, byli by Hertfordshirští, kteří ho
+znali, sotva uvěřili svému sluchu. Teď měli zájem na tom, uvěřit
+hospodyni, a brzy si uvědomili, že názory služebné, která ho zná od čtyř
+let a která vůbec dělala dojem slušné paní, není možno lehkovážně
+
+pominout. Ani mezi svými lambtonskými přáteli se nedozvěděli nic, co by
+ho podstatně
+
+znevažovalo.
+
+Nikdo mu nemohl vytknout než pýchu, a snad i oprávněně; ne-li, pak by mu
+ji určitě
+
+přisoudili obyvatelé tržního městečka, kde se jeho rodina s nikým
+nestýkala. Bylo však obecně uznáváno, že je velkomyslný a že hodně
+pomáhá chudým.
+
+Pokud jde o Wickhama, zjistili naši cestovatelé zakrátko, že se velké
+oblibě zrovna netěší, a třebaže nikdo vlastně neznal podstatu jeho
+rozepře se synem jeho mecenáše, věděli moc dobře, že po sobě zanechal
+dluhů jako máku, když odjel z Derbyshiru, a že je pan Darcy později
+zaplatil.
+
+Zatím Elizabeth zalátala v myšlenkách ještě častěji do pemberley než
+včera, a třebaže jí s postupujícím časem večer připadal velmi dlouhý,
+přece nestačil na to, aby si určila své vztahy k jednomu člověku v oné
+rezidenci, a tak ležela s očima otevřenýma ještě dobré dvě hodiny a
+snažila se vyznat sama v sobě. Určitě k němu nechová nenávist. Ne,
+nenávist dávno vyprchala a téměř stejně dlouho se už styděla, že k němu
+pociťovala antipatii, kterou neváhala tak nazvat. Vzbudil v ní úctu,
+když se přesvědčila o jeho ušlechtilých vlastnostech, a ač si to zprvu
+přiznávala neochotně, po čase už jí to nebylo tolik proti mysli; nyní se
+ta úcta vlivem navýsost lichotivé výpovědi a jeho přívětivosti, jaké se
+stala svědkem včera, změnila v něco ještě osobnějšího.
+
+Avšak nad úctou a vážnosti převažoval ještě jeden důvod, který nemohla
+pominout. Byla mu vděčná - vděčná nejen za to, že se do ní kdysi
+zamiloval, ale že je mu podnes natolik drahá, aby jí dokázal odpustit
+nedůtklivý a zbrklý způsob, jakým mu dala košem, i nespravedlivá
+
+obvinění, jimiž své odmítnutí provázela. Ten, o němž předpokládala, že
+se jí bude stranit jako úhlavního nepřítele, ukázal při náhodném
+setkání, že by se s ní velmi rád stýkal dál, a aniž jí
+
+netaktně dával najevo náklonnost nebo se jí nějak vnucoval, usiloval jen
+o to, aby se zavděčil jejím přátelům, a snažil se, aby se seznámila s
+jeho sestrou. Že se tak sebevědomý člověk dokázal takhle změnit, to
+nevzbuzovalo jen úžas, ale i vděk - neboť to musela způsobit láska -
+vřelá láska, a ta sejí zdála spíše hodná podpory než zavržení, třebaže
+by nebyla dokázala své
+
+pocity jasně definovat. Ctila ho, vážila si ho, byla mu vděčná, upřímně
+mu přála všechno nejlepší, a jen by byla ráda věděla, zda sama touží,
+aby to záviselo na ní, a zda by to přineslo štěstí jemu i jí, kdyby
+využila té moci, kterou vycítila, že nad ním ještě má, aby sejí opět
+začal dvořit.
+
+Večer se teta s neteří dohodly, že tak mimořádný přátelský
+
+zájem, jaký projevila slečna Darcyová tím, zeje přišla navštívit hned v
+den svého příjezdu, neboť přicestovala až před polednem, si zaslouží
+uznání, a jakkoli jí nemohou oplatit v plné
+
+míře, měly by i ony projevit snahu; a že by proto bylo vhodné, kdyby
+zašly zítra dopoledne na Pemberley složit jí svou poklonu. Na tom se
+tedy usnesly. - Elizabeth měla radost, avšak když
+
+se sama sebe tázala proč, nevzmohla se na kloudnou odpověď.
+
+Pan Gardiner je opustil krátce po snídani. Včera se opět spřádaly
+rybářské plány a nakonec si napevno smluvil, že se v poledne sejde s
+několika pány z Pemberley. Nyní už byla Elizabeth přesvědčena, že
+žárlivost je pravým dů-vodem, proč ji slečna Bingleyová neměla v lásce;
+správně tušila, že ani její návštěva na Pemberley jí nebude vhod, a
+zvědavě očekávala, jakými roztomilostmi ji ona dáma při opětovném
+setkání zahrne. Když přijely, uvedl je sloužící vstupní síní do salónu,
+jenž byl obrácen na sever a vytvářel v létě příjemné prostředí. Otevřená
+okna vedla do parku a skýtala osvěžující pohled na zalesněné vršky za
+domem a nádherné duby a španělské kaštany, roztroušené na přilehlém
+trávníku.
+
+Zde je uvítala slečna Darcyová, která dlela ve společnosti paní
+Hurstové, slečny Bingleyové a vychovatelky, s níž žila v Londýně.
+Georgiana je přijala velmi příznivě, avšak s roz-pačitostí, jež sice
+pramenila z plachosti a ze strachu, aby se nedopustila něčeho
+nevhodného, avšak snadno mohla vzbudit v lidech, kteří měli pocit
+nižšího společenského postavení, dojem, zeje pyšná a zachovává si
+odstup. Paní Gardinerová s neteří ji však chápaly a litovaly. Paní
+Hurstová a slečna Bingleyová je vzaly na vědomí jen zběžnou úklonou; a
+když se usadily, zavládlo mlčení, trapné, jak taková mlčení nevyhnutelně
+bývají. První je přerušila paní
+
+Annesleyová, jemná, na první pohled příjemná paní, jež svou snahou
+udržet rozhovor jakžtakž
+
+v chodu dokázala, že má lepší vychování než ostatní přítomné; díky jí a
+paní Gardine-rové a za občasného Elizabethina přispění hovor plynul.
+Slečna Darcyová se tvářila, jako by si přála mít tolik kuráže, aby se
+jej zúčastnila, a tu a tam se odvážila prohodit kratičkou větu, když
+
+hrozilo nejméně nebezpečí, zeji někdo uslyší.
+
+Elizabeth brzy seznala, že ji slečna Bingleyová nespouští z očí a že
+nemůže říci slůvko - a zvlášť slečně Darcyové - aby nebyla bedlivě
+sledována. Toto vědomí by jí nebylo zabránilo v pokusech navázat
+rozhovor, jenže byly usazeny nepohodne daleko od sebe; na druhé straně
+jí
+
+však nebylo proti mysli, že na ní nespočívá povinnost udržovat zábavu.
+Byla cele ponořena do vlastních myšlenek. Očekávala, že každou chvíli
+vejde některý, z pánů. Přála si a obávala se, že to bude pán domu, a
+je-li mocnější její obava nebo její přání, sama nevěděla. Seděla takto
+dobré čtvrt hodiny, aniž zaslechla hlas slečny Bingleyové, až ji náhle
+vyrušil chladný dotaz, jak se daří rodičům a sestrám. Odvětila stejně
+lhostejně a krátce a druhá
+
+se už neozvala.
+
+Další rozptýlení se jim na této návštěvě naskytlo, když vstoupili
+sloužící se studenou pečení, zákusky a nejvybranějšími druhy ovoce
+tohoto ročního období, avšak dříve musela paní
+
+Annesleyová vrhnout četné výmluvné pohledy a úsměvy na slečnu Darcyovou,
+aby jí
+
+připomněla její hostitelské povinnosti. Nyní měla společnost
+zaneprázdnění - a třebaže se nedokázaly rozhovořit, jíst mohly všechny a
+krásné pyramidy hroznů, nektarinek a broskví je brzy přilákaly ke stolu.
+
+Zatímco se takto zaměstnávaly, měla Elizabeth příležitost poznat, zda si
+spíš přeje, aby se pan Darcy objevil, anebo se toho obává, neboť vešel
+do pokoje; a třebaže ještě před chvilkou uvěřila, že by jí to spíš bylo
+milé, začala litovat, že se objevil. Strávil právě hezkou chvíli s panem
+Gardinerem, jenž se spolu s dvěma nebo třemi pány ze zámku zabavoval u
+řeky, ale opustil je, jakmile se dověděl, že jeho dámy hodlají to
+dopoledne oplatit Georgianě návštěvu. Jakmile vstoupil, umiňovala si
+Elizabeth moudře, že se bude chovat úplně přirozeně a volně - což bylo
+lehké si umínit, ale těžší dodržet, neboť viděla, že je všichni mají v
+podezření, a nebylo snad páru očí, které by ho při jeho příchodu zvědavě
+
+nesledovaly. Na nikom se však nezračila upřená pozornost tak nezastřeně
+jako na tváři slečny Bingleyové, ač se celá zalévala úsměvy, kdykoli
+promluvila k původci toho všeho, neboť
+
+žárlivost ji ještě nedohnaia na pokraj zoufalství a její boj o pana
+Darcyho zdaleka neskončil. Slečna Darcyová se po bratrově příchodu
+nutila mnohem víc do řeči, a když Elizabeth viděla, jak mu na tom
+záleží, aby se s jeho sestrou sblížily, podporovala všechny konverzační
+pokusy, které k tomu směřovaly. Ani slečně Bingleyové to neušlo, a
+jelikož hněv bývá špatný rádce, prohodila při první příležitosti se
+zdvořilým pohrdáním :
+
+„Poslyšte, slečno Elizo, je to pravda, že -ský pluk odtáhl z Merytonu?
+To musela být pro vaši rodinu krutá ztráta.“
+
+Nebyla by se odvážila v Darcyho přítomnosti vyslovit Wickhamovo jméno,
+avšak Elizabeth okamžitě pochopila, že právě na něho naráží, a různorodé
+vzpomínky ji na okamžik vyvedly z rovnováhy, avšak ovládla se vší mocí,
+aby odrazila podlý útok, a odvětila hned věrohodně
+
+lhostejnými slovy.
+
+Přitom bezděčně pohlédla na Darcyho a zjistila, že zrudl a zeji napjatě
+pozoruje. Jeho sestra byla tak poplašená, že nedokázala zvednout oči ze
+země. Kdyby byla slečna Bingleyová
+
+tušila, jak trýznivou chvíli tím připravila své milované přítelkyni,
+byla by bezpochyby od narážek upustila: chtěla však jen připomenout
+muže, jemuž je podle jejího mínění Elizabeth nakloněna, aby ji uvedla do
+rozpaků nebo aby ji přiměla nějak prozradit svůj cit, a tím jí
+
+uškodila v Darcyho očích, anebo snad chtěla i jeho upamatovat, jak
+pošetile a nejapně se některé členky Bennetovy rodiny chovaly, jakmile
+se octla na dohled uniforma. Nedoneslo se k ní nikdy ani slovo o tom,
+jak se slečna Darcyová zamilovala a hodlala uprchnout. Darcy se s tím
+nesvěřil žádné bytosti, před níž to mohl utajit, s výjimkou Elizabeth, a
+zvlášť mu záleželo na tom, aby se to nedozvěděli Bingleyho příbuzní, a
+to proto, usoudila Elizabeth, že si odedávna přeje, aby se později stali
+sestřinými příbuznými. Jistě už nějaké takové záměry osnoval, a třebaže
+vědomě nepřipustil, že z toho pramenily jeho snahy odloučit přítele od
+Jane, bylo pravděpodobné, že pociťuje starost o Bingleyho blaho tím
+bezprostředněji. Elizabethin klid a sebeovládání však brzy uklidnily
+jeho rozrušení; a jelikož se slečna Bingleyová, mrzutá a zklamaná,
+neodvažovala začít o Wickhamovi otevřeněji, vzpamatovala se po čase i
+Georgiana, třebaže ne natolik, aby se zúčastnila hovoru. Její bratr, na
+něhož se neodvažovala ani pohlédnout, si v té chvíli vůbec neuvědomil,
+co má Elizabeth s tou záležitostí společného, a právě příhoda, která
+měla od ní jeho mysl odvrátit, ho k ní ještě
+
+připoutala a dodala mu dobré mysli.
+
+Návštěva nepřetrvala dlouho svrchu zmíněnou otázku a odpověď, a zatímco
+je pan Darcy doprovázel ke kočáru, dávala slečna Bingleyová průchod svým
+citům tím, že kritizovala Elizabeth, její chování i zevnějšek. Ale
+Georgiana se k ní nepřidala. Bratrovo doporučení
+
+stačilo, aby v ní nalezla zalíbení, on se v nikom nemohl mýlit a o
+Elizabeth mluvil takovým způsobem, že Georgiana nemohla soudit jinak,
+než zeje půvabná a roztomilá. Když se Darcy vrátil do salónu, neovládla
+se slečna Bingleyová, aby mu nezopakovala něco z toho, co právě
+
+říkala jeho sestře.
+
+„Ta Eliza Bennetová vypadala dnes ale hrozně, pane Darcy,“ prohlásila.
+„V životě jsem neviděla, aby se někdo tak změnil jako ona od zimy. Jak
+zhnědla a zhrubla! Luisa a já jsme si právě říkaly, že bychom ji ani
+nepoznaly.“
+
+Jakkoli se panu Darcymu takový projev málo zamlouval, spokojil se s
+chladnou odpovědí, že žádnou změnu nepostřehl, ledaže je trochu opálená
+- což se stává, když se cestuje v létě.
+
+„Musím se přiznat,“ nedala si pokoj, „že já za svou osobu jsem ji tedy
+nikdy za žádnou krásku nepovažovala. V obličeji je moc hubená, pleť má
+matnou a rysy nevýrazné. Její nos je bez osobitosti - profil nijaký.
+Zuby ujdou, ale nic zvláštního to zase není, a pokud jde o její oči, o
+nichž jsem zaslechla jakousi pochvalnou zmínku, já na nich nikdy nic
+mimořádného neviděla. Kouká se ostře a mazaně, a to se mi vůbec
+nezamlouvá, a chování má velice sebevědomé, což
+
+vů-bec není moderní a působí to nesnesitelně.“
+
+Slečna Bingleyová byla skálopevně přesvědčena, že se Dar-cymu Elizabeth
+líbí, a toto tedy nebyl nejlepší způsob, jak se mu zavděčit; avšak v
+zlosti si málokdo počíná moudře, a když na jeho tváři spatřila výraz
+nevole, dosáhla toho, oč usilovala. Mlčel však tvrdošíjně, a slečna
+Bingleyová, odhodlána přimět ho k odpovědi, pokračovala:
+
+„Pamatuji se, jak nás všechny udivilo, když jsme se s ní v Hertfordshiru
+seznámili, zeje všeobecně pokládána za krasavici, a ještě si dobře
+vzpomínám, jak u nás jednou byli v Netherfieldu na obědě a vy jste potom
+řekl: ,Ta že je krásná? To jsem spíš ochoten považovat její matku za
+duchaplnou.' Ale pak si vás nějak získala a jeden čas jste ji zřejmě
+pokládal za docela přitažlivou.“
+
+„Ano,“ odvětil Darcy, jenž se už neovládl, „ale to bylo jen krátce po
+seznámení, a nyní už ji dlouhé měsíce považuji za jednu z nejkrásnějších
+žen, s kterými jsem se kdy setkal.“ Nato odešel, a slečna Bingleyová
+mohla být spokojená, že ho donutila říct něco, co nezabolelo nikoho než
+ji.
+
+Paní Gardinerová a Elizabeth prohovořily po návratu všechno, co se
+zběhlo na návštěvě, až na to, co je obě nejvíc zajímalo. Probraly spolu
+výrazy a chování všech přítomných, až na onu osobu, která nejvíc poutala
+jejich pozornost. Mluvily o jeho sestře, jeho přátelích, jeho domovu,
+jeho ovoci - o všem kromě něho, a přitom Elizabeth toužila zvědět, co si
+o něm paní
+
+Gardinerová myslí, a paní Gardinerovou by bylo navýsost uspokojilo,
+kdyby o něm byla neteř
+
+začala.
+
+Když přijeli do Lambtonu, byla Elizabeth velmi zklamaná, že na ni nečeká
+dopis od Jane, a stejného zklamání se dožila i nazítří; třetí den však
+učinil konec jejím výtkám a ospravedlnil sestru, neboť přišly hned dva
+dopisy najednou. První se někde zatoulal a Elizabeth to ani neudivilo,
+neboť Jane adresu dokonale popletla.
+
+Právě se vypravovali na procházku, když přišla pošta, a strýček s
+tetičkou se vydali ven sami, aby šiji mohla v klidu přečíst. Zatoulané
+psaníčko muselo přijít na řadu první; bylo psáno před pěti dny. Na
+počátku líčila Jane různé jejich návštěvy a večírky a sdělovala jí
+takové
+
+zajímavosti, jaké se na venkově obvykle přiházejí, avšak druhá část,
+datovaná o den později a psaná zjevně v rozrušení, obsahovala závažnější
+zprávy. V listě stálo: Mezitím, co jsem Ti toto napsala, drahá Lízinko,
+se přihodila nečekaná, vážná véc, ale nelekej se - jsme všichni zdrávi.
+Musím Ti však sdélit néco ohledně ubohé Lydie. Včera o půlnoci, když už
+jsme se všichni odebrali na lůžko, přišel spěšný list od plukovníka
+Forstera, v němž
+
+nám sděluje, že Lydia odjela do Skotska s jedním jeho důstojníkem, po
+pravdě řečeno s Wickhamem. Představ si, jak nás to překvapilo. Jen Kitty
+zřejmě něco takového tušila. Mám o ni velkou starost. Tak nemoudrý
+sňatek z jeho i její strany! Doufejme však, že to dobře dopadne a že
+jsme se v něm zmýlily. Ráda věřím, že dokáže provést lehkomyslný a
+neuvážený kousek, avšak tento čin, to nám budiž útěchou, nesvědčí o zlém
+srdci. Aspoň šiji vyvolil nezištně, neboť jistě ví, zejí tatíček nemůže
+nic dát. Ubohá maminka je hluboce zarmoucena. Tatíček to snáší
+statečněji. Jak jsem ráda, že jsme jim neřekly, co jsme se o něm
+doslechly! Musíme na to samy zapomenout. Odjeli asi v sobotu o půlnoci,
+ale začali je postrádat až včera ráno v osm. Pak nám okamžitě poslali
+zprávu. Představ si, Lízinko, že museli projet kolem nás sotva na deset
+mil. Plukovník Forster se domnívá, zeje tu můžeme brzy čekat. Lydia
+nechala krátký dopis jeho choti, kde jí sděluje, co hodlá učinit. Musím
+už
+
+končit, protože nemohu nechat ubohou ma-tinku dlouho samotnou. Bojím se,
+že z toho ze všeho nebudeš moudrá, ale sama sotva vím, co píši.Když
+Elizabeth dočetla, nevěnovala dlouhý čas úvahám, a ještě než si stačila
+uvědomit vlastní pocity, uchopila druhé psaní, s napjatou nedočkavostí
+je roztrhla a hltala jeho řádky: byly psány o den později než závěr
+předchozího dopisu.
+
+Nejdražší sestřičko, touto dobou máš už v ruce můj spěšný list, pokusím
+se nyní psát srozumitelněji a čas na to mi nechybí, avšak mám
+
+v hlavě takový zmatek, ze nemohu zaručit, podaň-li se mi vypovědět Ti
+všechno po pořádku. Nevím ani, jak to mám napsat, milá Lízinko ale
+nepotěším Tě a odkládat se to nedá. Jakkoli nemoudrý se nám zdál sňatek
+pana Wickhama s naší ubohou Lydií, obáváme se nyní, zda k němu skutečně
+došlo, neboť není vůbec jisté, že odjeli do Skotska. Včera k nám přibyl
+plukovník Forster; opustil Brighton předevčírem, několik hodin poté, co
+odeslal onen spěšný
+
+list. Ačkoli Lydia na svém stručném lístku paní F. výslovně říká, ze
+mají namířeno do Gretna Greenu, naznačil Denny něco v tom smyslu, že
+pochybuje, hodlal-li se tam kdy W. odebrat nebo si vůbec Lydii vzít, což
+se doneslo plukovníku Forsterovi, a ten pln obav opustil okamžitě B.,
+aby je vypátral. Vysledoval je bez obtíží až do Claphamu, ale nikoli
+dále, neboť
+
+když tam přijeli, propustili kočár, který je vezl Z Epsomu, a
+přestoupili do nějakého dostavníku. Pak už víme jen to, zeje viděli
+odjíždět směrem na Londýn. Nevím, co si o tom myslet. Plukovník Forster
+se vyptával všude na londýnské silnici a pak se rozjel do Hertfordshiru,
+usilovně po nich pátral u každého mýta a v hostincích v Barnetu a
+Hatfieldu, ale neměl úspěch - nikdo neviděl takové lidi projíždět. Je to
+od něho velmi laskavé a ohleduplné, že přijel do Longbournu a svěřil se
+nám se svými obavami způsobem, který
+
+svědčí o jeho ušlechtilém srdci. Upřímně lituji jeho i paní F., ale
+nikdo jim to nemůže klást za vinu. Drahá Lízinko, jsme úplně zdrceni.
+Tatíček i matinka se obávají nejhoršího, ale já jej nemohu pokládat za
+takového darebáka. Možná zeje pro ně Z mnoha důvodů výhodnější, aby se
+dali tajně oddat ve městě, než aby uskutečnili svůj původní úmysl, a i
+kdyby on pojal nečestné úmysly vůči dívce z takové rodiny jako Lydia,
+což bych mohla předpokládat, že ona Ztratila všechnu soudnost ?
+Vyloučeno ! Plukovník F. však příliš nevěří, Že se vzali, a to mě
+
+rmoutí; zavrtěl hlavou, když jsem vyjádřila naději, a pravil, že se
+obává, že W. nelze důvěřovat. Ubohá matinka je z toho doopravdy nemocná
+a nevychází ze své ložnice. Kdyby se něčím zaměstnala, bylo by to pro ni
+lépe, avšak toho se nemůžeme nadít. Pokud jde o tatíčka, ještě nikdy
+jsem ho neviděla tak rozrušeného. Ubohá Kitty dostala vyhubováno, že nic
+neřekla o jejich známosti, ale byla vázána slibem mlčenlivosti, tak se
+není co divit. Upřímně
+
+se raduji, drahá Li-zinko, že jsi byla těch otřesných výjevů poněkud
+ušetřena, avšak nyní, kdy první rozčilení pominulo, se Ti musím přiznat,
+že velmi toužím po Tvém návratu. Nejsem však tak sobecká, abych to
+vyžadovala, jestli se Ti to nehodí. Žij blaze !
+
+Znovu se chápu pera, abych učinila? co jsem Ti právě řekla, že neučiním,
+avšak vzhledem k okolnostem nevidím vyhnutí než poprosit Vás všechny
+naléhavě, abyste sem co nejrychleji přijeli. Znám drahého strýčka a
+tetinku tak dobře, že se nebojím je o to požádat, a strýčka chci
+poprosit ještě o něco. Tatíček se vydává bez prodlení s plukovníkem
+Forsterem do Londýna, aby seje pokusil vypátrat. Opravdu nevím, jak to
+hodlá učinit, avšak ve svém hlubokém bolu nebude s to jednat
+nejúčinnějším a nejuváženějším způsobem a plukovník Forster se musí
+
+vrátit do Brightonu nejpozději zítra večer. V této těžké situaci by mu
+strýčkova rada a pomoc byly nedocenitelnou oporou ; však jistě porozumí,
+jak mi je, a já spoléhám na jeho dobrotu.
+
+„Ach, kde jen ten strýček může být?“ zvolala Elizabeth a vyskočila z
+křesla, kde četla, aby se za ním okamžitě rozběhla a neztratila ani
+minutku tak drahocenného času; než však dospěla ke dveřím, lokaj je
+otevřel a uvedl pana Darcyho. Ten se lekl její bledosti i prudkého
+pohybu, avšak než se vzpamatoval natolik, aby něco řekl, Elizabeth, jež
+neměla smysl vůbec pro nic, co se netýkalo Lydie, na něho vychrlila:
+„Omluvte mě, prosím, ale nemohu se zdržet. Musím okamžitě najít pana
+Gardinera, velice to spěchá, každá minuta je drahá.“
+
+„Dobrý bože! Co se děje?“ zvolal procítěně, i když snad ne podle všech
+společenských pravidel, a pak se ovládl: „Ne-zdržírn vás ani na okamžik,
+ale dovolte, abych sám - nebo aby lokaj doběhl pro pana Gardinera a jeho
+choť. Asi vám není dobře - nemůžete nikam chodit.“ Elizabeth zaváhala,
+ale cítila, že se pod ní nohy chvějí a že by se zbytečně pokoušela
+strýce dohonit. Přivolala tedy lokaje a přikázala mu tak bezdechým
+hlasem, že jí sotva rozuměl, aby okamžitě pospíchal pro svého pána a
+paní.
+
+Když lokaj odešel, usedla, jelikož se nemohla udržet na nohou; a
+vypadala tak uboze, zeji Darcy nechtěl nechat samotnou a neudržel se,
+aby láskyplně a účastně neřekl: „Dovolte mi, abych vám zavolal komornou.
+Nesměl bych vám něco podat, aby se vám ulevilo? - Což
+
+sklenku vína - mohu ji přinést? - Jste vážně chorá.“
+
+„Není třeba, děkuji vám,“ odvětila a ze všech sil se snažila starosti -
+právě jsem dostala z Longbournu strašné zprávy.“
+
+Jak se o tom zmínila, propukla v pláč a chvíli ze sebe nedokázala
+vypravit ani slovo. Darcy, celý vylekaný, mohl jen něco zakoktat o své
+účasti a mlčky soustrastně přihlížet. Konečně
+
+opět promluvila:
+
+„Právě jsem dostala dopis od Jane a v něm takové strašné zprávy. Nebude
+to možno před lidmi utajit. Moje nejmladší sestra opustila své přátele -
+uprchlá - vydala se všanc - panu Wickhamovi. Odjeli spolu z Brightonu.
+Vy ho dobře znáte, tak si ostatní domyslíte. Ona nemá
+
+peníze ani vlivné příbuzné, nic, co by ho mohlo zlákat - je ztracena
+navždy.“ Darcy strnul úžasem. „Když si pomyslím,“ dodala hlasem plným
+rozčilení, „že já jsem tomu mohla zabránit! Vždyť jsem věděla, jaký je.
+Kdybych byla sdělila něco z toho - aspoň něco z toho, co jsem se
+dověděla - kdybych to byla sdělila našim! Kdyby ho byli prohlédli,
+nebylo by se to mohlo stát. Ale teď už je - teď už je pozdě.“
+
+„Jsem upřímně zdrcen,“ pravil Darcy, „zdrcen - otřesen. Avšak je to
+jisté - naprosto jisté?“
+
+„Bohužel ano. Opustili spolu Brighton v neděli večer a podařilo se
+vysledovat je téměř až do Londýna, tam se však stopy ztrácejí; určitě
+nejeli do Skotska.“
+
+„A co se stalo, jaké krokyjste poďnikli, aby byla nalezena?“
+
+„Otec odjel do Londýna a Jane ve svém dopise prosí, aby mu strýček bez
+odkladu přispěl na pomoc: doufám, že do půl hodiny odcestujeme. Ale co
+se dá udělat - vím dobře, že se nedá
+
+nic dělat. Čím je možné zapůsobit na takového člověka? Jak je vůbec
+najdeme? Nemáme nejmenší naději. Je to strašné, ať se na to dívám tak či
+tak!“ Darcy mlčky přikývl.
+
+„Když se mně otevřely oči, jaký skutečně je - ach! Kéž bych byla
+pochopila, co je mou povinností, kéž bych se toho byla odvážila! Avšak
+já to nevěděla - bála jsem se do něčeho zasahovat. Osudný, osudný omyl!“
+
+Darcy neodpovídal. Zdálo se, že sotva vnímá její slova. Přecházel po
+místnosti zabrán do úvah; čelo svraštělé, chmurný výraz ve tváři.
+Elizabeth to postřehla a okamžitě pochopila. Klesla v jeho očích, a jak
+by také ne, pod vlivem takového prohřešku v rodině, takové
+
+obrovské zaručené ostudy. Nedivila se mu, ani ho neodsuzovala, avšak
+vědomí, že teď
+
+přemůže svůj cit, jí neutišilo rozechvěné nitro, nepovzbudilo ji v jejím
+zoufalství. Na druhou stranu však právě to jí pomohlo vyznat se ve
+vlastním srdci a dosud nikdy si tak upřímně
+
+nepřiznala, že by ho mohla milovat, jako v této chvíli, kdy jakékoli
+city byly odsouzeny k marnosti.
+
+Vlastní záležitosti na ni sice mohly doléhat, avšak nemohly ji cele
+pohltit. Lydia - to ponížení, to neštěstí, které na ně na všechny
+přivolala, potlačily jakýkoli osobní zármutek; Elizabeth zabořila tvář
+do kapesníku a na všechno ostatní zapomněla; až za několik minut si
+uvědomila, kde je a co se děje, když její společník hlasem plným účasti,
+avšak i s náznakem zdrženlivosti řekl: „Obávám se, že už si hezkou
+chvíli přejete, abych vás nerušil svou přítomností, a nemohu uvést na
+svou omluvu nic než upřímný, třebas bezmocný soucit. Kéž by mi nebesa
+dopřála, abych vás mohl slovy nebo činy utěšit ve va-Šem velkém žalu!
+Avšak nebudu vás trápit marným přáním, jež by mohlo vyvolávat zdání, žé
+se ucházím o vaši vděčnost. Tato nešťastná událost bohužel asi způsobí,
+že moje sestra nebude mít to potěšení uvítat vás dnes na Pemberley.“
+
+„Zajisté. Omluvte nás laskavě u slečny Darcyové. Řekněte, že jsme se v
+naléhavé záležitosti museli okamžitě vrátit. Zamlčte neblahou pravdu co
+nejdéle. Vím, že dlouho to být nemůže.“ Ochotněji ujistil, že nic
+neprozradí - opět ji politoval v jejím trápení, vyjádřil naději, že to
+snad dopadne lépe, než se nyní odvažují doufat, vyprosil si poručení u
+jejích příbuzných, rozloučil se s ní vážným pohledem a odešel.
+
+Když ji opustil, uvědomila si Elizabeth, jak je nepravděpodobné, že by
+se ještě někdy mohli stýkat tak přátelsky a srdečně jako při těch
+několika příležitostech v Derbyshiru; ohlédla se v duchu nazpět na tu
+dobu, co se znali, tak bohatou na nedorozumění a různé obraty, a
+povzdychla si nad protichůdnými pocity, které v ní nyní vzbuzovaly
+touhu, aby ho lépe poznala, zatímco dříve by ho byla s radostí navždy
+zavrhla.
+
+Jsou-li vděčnost a úcta spolehlivými základy hlubších citů,
+
+pak se nelze divit změně, která se s Elizabeth stala. Není-li tomu však
+tak - je-li nepřirozené a nelogické, aby láska vy. tryskla z takových
+pramenů, oproti tomu, co se často líčí jako následek prvního pohledu,
+ještě než on a ona spolu prohodí dvě slova - pak nelze uvést na její
+
+obranu nic než to, že onu druhou metodu poněkud vyzkoušela na sympatiích
+k Wickha-movi, a jelikož to špatně dopadlo, měla snad proč se zajímat o
+jiné, méně oslňující vztahy. Každopádně litovala, že odešel, a tento
+první příklad toho, jaké následky musí mít Lydiino provinění, ji uvrhl
+do hlubokého zoufalství, když uvažovala o celé té neblahé záležitosti.
+Od té chvíle, kdy dočetla Janin druhý dopis, byla pevně přesvědčena, že
+Wickham nemá v úmyslu si ji vzít. Nikdo než Jane, pomyslela si, nemůže
+věřit takové optimistické iluzi. Nepřekvapilo ji ani za mák, že se
+situace takto vyvíjí. Dokud znala jen obsah prvního dopisu, nevycházela
+z úžasu - překvapilo ji, že by si Wickham chtěl vzít dívku, s kterou by
+nic nevyženil, a nemohla pochopit, čím ho Lydia dokázala tak upoutat.
+Ale pak se všechno vyvíjelo až příliš logicky. Na takovéhle
+dobrodružství její půvab stačil, a i když
+
+nepředpokládala, že by s ním Lydia utekla s vědomím, že se s ní neožení,
+dovedla si lehko představit, že ani její ctnost, ani její rozum nejsou
+dostatečnou zárukou, že se nedá lehko obloudit.
+
+Dokud byl jeho pluk v Hertfordshiru, nikdy si nepovšimla, že by ho Lydia
+zvlášť
+
+vyznamenávala přízní, ale byla přesvědčena, že stačí projevit o ni zájem
+a zahoří pro kohokoli. Někdy si oblíbila tohoto důstojníka, pak zas
+onoho, podle toho, který ji svou dvorností právě víc zaujal. Byla
+přelétavá ve svých sympatiích, ale někdo se pro ně vždycky naskytl. Co
+škody napáchalo, že na ni doma přísněji nedohlíželi a že ji posuzovali s
+falešnou shovívavostí! Ach, jak pronikavě si to teď uvědomovala!
+
+Hořela nedočkavostí, aby už byla doma - aby všechno viděla a slyšela a
+podělila se s Jane o starosti, které ted musí spočívat jen na ní, když
+je celá rodina vyvedená z míry, otec odjel, matka není schopna nic
+zařídit a ještě vyžaduje soustavné ošetřování. Ač byla přesvědčena, že
+Lydii už nic nepomůže, přece sejí zdálo, že strýček by mohl rozhodujícím
+způsobem zasáhnout, a dokud nevstoupil do pokoje, prožívala ve své
+netrpělivosti muka. Manželé Gardinerovi poplašeně přiběhli, neboť ze
+sluhových slov vyrozuměli, že jejich neteř
+
+náhle onemocněla; - když je v této starosti upokojila, nedočkavě jim
+sdělila příčinu svého vzkazu, přečetla jim oba dopisy a s rozechvěním
+zdůraznila závěr druhého listu, třebaže Lydii neměli nikdy ve zvláštní
+oblibě. I pana Gardinera a jeho choť to hluboce sklíčilo. Nešlo jen o
+Lydii, ale o ně o všechny, a když dali nejprve průchod svému překvapení
+a zděšení, přislíbil pan Gardiner ochotně, že udělá, co bude v jeho
+silách. Třebaže od něho Elizabeth nic jiného neočekávala, děkovala mu se
+slzami v očích, a jelikož se jejich zájmy ztotožňovaly, dohodli se
+rychle o dalším. Hodlali odcestovat co možno nejdříve.
+
+„Ale co panstvo na Pemberley ?“ zvolala paní Gardinerová. „John nám
+pověděl, že tu byl pan Darcy, když jsi ho pro nás poslala - je to
+pravda?“
+
+„Ano, a už jsem mu řekla, že nebudeme moci svou návštěvu uskutečnit. To
+je všechno zařízeno.“
+
+„Co je vlastně zařízeno?“ rozčilovala se v duchu tetička, když
+pospíchala do svého pokoje, aby se přichystala na cestu. „Jsou spolu
+natolik zadobře, že mu mohla všechno po pravdě
+
+vyjevit? Jen kdybych věděla, jak to vlastně je!“
+
+Toto přání zůstalo oslyšeno, měla však aspoň o čem přemýšlet ve spěchu a
+zmatku následující
+
+hodiny. Kdyby byla Elizabeth měla možnost nic nedělat, určitě by bývala
+přesvědčena, že po tom otřesu není schopna se do něčeho pustit; avšak
+měla mnoho věcí na starosti právě tak jako tetička, včetně toho, že
+musely napsat všem svým lambtonským známým a pod nepravdivými záminkami
+omluvit svůj náhlý odjezd. Za hodinu však všechno zvládly, a jelikož pan
+Gardiner zatím zapravil účet v hostinci, nezbývalo už nic než vyjet; a
+tak se Elizabeth po tom strašném dopoledni v době kratší, než by byla
+mohla předpokládat, octla v kočáře směřujícím do Longbournu.
+
+„Stále mi to nejde z hlavy, Elizabeth,“ řekl strýc, když opouštěli
+městečko, „a uváží-li se celá
+
+věc důkladně ze všech stran, mám skoro chuť přidat se k názoru tvé
+starší sestry. Připadá mi velice nepravděpodobné, že by některý mladík
+bezohledně svedl děvče, které přece není bez ochrany ani bez přátel, a
+které dokonce dlí na návštěvě v rodině jeho velitele. Cožpak může
+předpokládat, že její přátelé nezasáhnou? Nebo že by se po takové urážce
+plukovníka Forstera směl beztrestně vrátit k pluku? Pokušení je tu
+neúměrné riziku!“
+
+„Myslíte, že to tak skutečně může být?“ zvolala Elizabeth a na okamžik
+sejí rozjasnila tvář.
+
+„Na mou věru, strýček bude mít pravdu,“ pravila pani Gardinerová. „Byl
+by to příliš velký
+
+přečin proti slušnosti, cti i proti jeho zájmům, aby si to nerozmyslel.
+Takovou špatnost bych přece jen do Wickhama neřekla. Cožpak jsi ho ty
+sama, Lízinko, tak úplně zavrhla, že ho pokládáš za všeho schopna ?“
+
+„Není schopen zanedbat vlastní zájmy, ale všeho ostatního schopenje. Kéž
+by to bylo tak, jak říkáte! Ale já se neodvažuji doufat. Proč by v tom
+případě nebyli odjeli do Skotska?“
+
+„Předně nic nedokazuje,“ odvětil pan Gardiner, „že do Skotska neodjeli.“
+
+„Lze to však předpokládat, když přestoupili z fiakru do dostavníku!
+Kromě toho se nepodařilo zjistit, že by je byl někdo viděl na barnetské
+silnici.“
+
+„No dobrá - předpokládejme tedy, že jsou v Londýně. Zamířili tam třeba
+proto, že se ve velkém městě mohou lépe skrýt. Pravděpodobně nemá ani
+jeden, ani druhý mnoho peněz, a tak je možná napadlo, že to bude
+levnější, třebas ne tak jednoduché jako ve Skotsku, vzít se v Londýně.“
+
+„Proč by se však skrývali? Proč by se obávali odhalení? Nač tajná
+svatba? Ach ne, to nezní
+
+věrohodně. Jeho nejlepší přítel byl přesvědčen, jak Jane píše, že si ji
+nechce vzít. Wickham se rozhodně neožení bez věna. Nemůže si to dovolit.
+A co je Lydia s to mu poskytnout - co je na ní kromě toho, zeje mladá a
+veselá - aby kvůli ní zahodil možnost polepšit si výhodným sňatkem ?
+Jestli by mu v nečestných úmyslech vůči ní zabránily obavy, že upadne v
+nemilost u pluku, to nedovedu Dosoudit, protože nemám nejmenší tušení,
+jaké následky takový čin může mít. Těm ostatním důvodům, které uvádíte,
+nemohu bohužel přikládat takovou závažnost. Lydia bratra, který by
+zasáhl, a on může usoudit - vždyť jtce zná a viděl, s jakou lhostejností
+a nezájmem přijímá všechno, co se v rodině děje - že ten se nerad vyruší
+z klidu,
+
+tudíž v té věci vyvine mnohem menší úsilí než kterýkoli jiný otec pod
+sluncem.“
+
+„Dokázala by sis ale představit, že Lydia natolik ztratila smysl pro
+všechno jiné než pro svou lásku, že by s ním byla ochotna žít jinak než
+v manželství?“
+
+„Vám to připadá a jistě to také je k nevíře,“ odvětila Elizabeth se
+slzami v očích, „že sestra může v takové chvíli pochybovat o její
+slušnosti a počestnosti. Nevím, co na to říct. Snad jí
+
+křivdím. Ale je velmi mladá, nikdo ji nikdy neměl k tomu, aby o něčem
+vážně přemýšlela, a posledního půl roku, ne, už rok, se nestarala o nic
+než o zábavy a malichernosti. Naši jí
+
+dovolili lehkovážně marnit čas a přejímat jakékoli názory, s nimiž
+přišla do styku. Od té doby, co přitáhl do Merytonu -ský pluk, neměla v
+hlavě nic než lásku a koketování a důstojníky. Neuvažovala a nemluvila o
+ničem jiném, takže - jak bych to vyjádřila - v sobě pilně
+
+rozdmýchávala city, kterých při svém temperamentu beztoho neměla
+nedostatek. A všichni víme, že Wickham svým zjevem i chováním dokáže
+ženy okouzlit.“
+
+„Ale vidíš, Jane nepředpokládá, že by se Wickham mohl něčeho takového
+dopustit.“
+
+„O kom Jane kdy předpokládá něco špatného? Není na světě človíčka, ať už
+se předtím zachoval jakkoli, o němž by uvěřila, že by něco takového
+provedl, dokud ji o tom nepřesvědčí
+
+důkazy. Jane však ví, právě jako to vím já, jaký Wickham ve skutečnosti
+je. Obě víme, zeje krajně rozmařilý, že u něho poctivost ani čest nic
+neváží a zeje právě tak falešný a zrádný jako lichometný.“
+
+„A tohle všechno skutečně víte?“ zvolala paní Gardine-rová, hoříc
+zvědavostí, odkud tyto informace pramení.
+
+„Vím to zcela bezpečně,“ odpověděla Elizabeth a zrudla. „Vyprávěla jsem
+vám přece nedávno, jak ohavně se zachoval k panu Darcymu, a když jste
+byla posledně v Longbournu, slyšela jste na vlastní uši, jakým způsobem
+mluví o člověku který se vůči němu ukázal tak shovívavý a velkorysý. A
+jsou tu ještě jiné okolnosti, které nemohu - které nejsou tak důležité,
+ale o celé rodině Darcyových vykládal hrozné lži. Podle toho, jak
+vylíčil slečnu Darcyovou, jsem byla přesvědčena, že se setkám s pyšnou,
+povznesenou, nepříjemnou osobou. Přitom dobře ví, že opak je pravda.
+Musí vědět, že je milá a skromná, jako jsme ji poznali my.“
+
+„A Lydia tohle všechno ani netuší? Jak to, že neví, co tobě a Jane
+nezůstalo utajeno?“
+
+„Ach ano! - To je na tom právě to nejhorší. Než jsem pobývala v Kentu,
+kde jsem se tak často stýkala s pánem Darcym a jeho bratrancem
+plukovníkem Fitzwilliamem, sama jsem o tom neměla ani tušení. A když
+jsem se vrátila domů, měl -ský regiment za týden nebo za čtrnáct dní z
+Merytonu odtáhnout. Za těchto okolností se ani Jane, jíž jsem to všechno
+svěřila, ani mně nezdálo nutné někde něco povídat, neboť nám
+nepřipadalo, že by mohlo někomu prospět, kdyby Wickham náhle pozbyl
+dobré pověsti, jíž se obecně těšil. A když bylo dohodnuto, že Lydia
+pojede s paní Forste-rovou, vůbec mi nenapadlo, že bych ji před ním měla
+varovat. Ani na mysl mi nepřišlo, že bychom ji svým stanoviskem uváděly
+v nebezpečí. Jistě mi uvěříte, jak vzdálena jsem byla sebemenšího
+podezření, že by to mohlo mít takové následky.“
+
+„Neměli jste tedy zřejmě důvod se domnívat, když odjížděla do Brightonu,
+že se do sebe zamilovali?“
+
+„Vůbec ne. Nevzpomínám si na žádný projev náklonnosti ani z jeho, ani z
+její strany; to víte, v rodině, jako je naše, by to jistě neuniklo
+pozornosti. Když přijel k pluku, okouzlil ji, ale nás všechny ostatní
+také. První dva měsíce po něm bláznila všechna děvčata z Merytonu i
+přifařených obcí; ale on ji zvláštní pozorností nevyznamenával, a proto
+zakrátko poté, co pro něho divoce a horoucně vzplála, se jí začali líbit
+zase jiní důstojníci, kteří se jí víc kořili, a těm věnovala svou
+přízeň.“
+
+Ačkoli sotva co nového mohlo zmnožit jejich obavy, naděje a dohady, je
+nabíledni, že po celou cestu se rozhovor točil převážně kolem tohoto
+zajímavého námětu a že se k němu stále vraceli. Elizabeth nesešel z
+mysli ani na okamžik. Nepřipustila to její úzkost a sebeobviňování,
+nenalézala ani chvilkový oddech a zapomnění.
+
+Cestovali co nejspěšněji, přenocovali v zájezdním hostinci, takže
+dospěli do Longbournu druhý den před polednem.
+
+Elizabeth uklidňovalo aspoň vědomí, že se Jane netrápí ještě i dlouhým
+čekáním. Gardinerovic dětičky zpozorovaly kočár a číhaly na schodišti
+před domem, až vjede do travnatého dvora, a když zastavil u domovních
+vrat, rozzářilo jim radostné překvapení
+
+obličejíky a pak se projevilo v celých jejich tělíčkách poskakováním a
+natřásáním, což byla první příjemná skutečnost, která vítala hosty.
+
+Elizabeth seskočila, každému dítěti vlepila rychle pusu a spěchala do
+haly, kde se okamžitě
+
+setkala s Jane, která sbíhala se schodů od matčiny ložnice.
+
+Elizabeth ji láskyplně objala, oči obou se zalily slzami a přitom se bez
+prodlení vyptávala, zda se nedověděli něco o uprchlících.
+
+„Ještě ne,“ odvětila Jane. „Ale snad se všechno obrátí k lepšímu, když
+ted přijel drahý
+
+strýček.“
+
+„Je tatíček v Londýně?“
+
+„Ano, odjel v úterý, jak jsem ti psala.“
+
+„A dostali jste od něho nějaké zprávy?“
+
+„Jen jednou. Poslal mi ve středu pár řádek, že v pořádku dojel a co mám
+dělat, neboť o to jsem ho zvlášť prosila. Dodal ještě, že už nebude
+psát, dokud nám nebude moci sdělit něco závažnějšího.“
+
+„A co maminka - jak se jí daří? Jak se vůbec daří vám všem?“
+
+„Mamince se daří obstojně, aspoň doufám, třebaže je stále ještě velmi
+otřesena. Je nahoře a bude mít velkou radost, až vás všechny uvidí.
+Nevychází ještě ze svého salónku. Mary a Kitty jsou chválabohu zdravé.“
+
+„Ale co ty - co ty?“ zvolala Elizabeth. „Jak jsi přepadlá! Co jsi asi
+musela prožít!“ Sestra ji však ujistila, že se cítí docela dobře; a
+jejich rozhovor, který se odehrával, zatímco se Gardinerovi věnovali
+svému potomstvu, byl nyní přerušen příchodem ostatních. Jane běžela
+uvítat strýčka s tetičkou a děkovala jim s úsměvy i slzami zároveň.
+Jakmile se všichni octli v salóně, padly samozřejmě znovu ty otázky,
+které už položila Elizabeth, a i Gardinerovi brzy zjistili, že jim Jane
+nemůže povědět nic nového. Její laskavé
+
+srdce se však nevzdávalo optimistických nadějí, a stále počítala ještě s
+tím, že všechno dobře skončí, že mohou každý den očekávat dopis buď od
+Lydie nebo od otce, který jim všechno vysvětlí a snad oznámí sňatek.
+
+Po několikaminutovém rozhovoru se odebrali do pokojů paní Bennetové a
+taje přijala přesně
+
+tak, jak se dalo očekávat, se slzami, lamentacemi a nářkem; svolávala
+hromy a blesky na hlavu zlosyna Wickhama, stěžovala si, co vytrpěla a
+čím jí kdo ublížil, a obviňovala všechny krom oné osoby, jejíž neuvážené
+shovívavosti bylo hlavně třeba klást za vinu omyly její
+
+dcery.
+
+„Jen kdybych byla mohla prosadit svou,“ naříkala, „a kdybych byla mohla
+jet do Brightonu s celou rodinou, tak k tomu nemuselo dojít. Ale Lydia,
+chudinka zlatá, tam neměla nikoho, kdo by se o ni staral. Forsterovi ji
+neměli pustit z očí ani na chvilku! Jistě šijí vůbec nevšímali a tak
+podobně, protože Lydia by nic neprovedla, kdyby ji byli pořádně hlídali.
+Vždycky jsem si o nich myslela, že jim ji nemů-žeme svěřit, ale ukřičeli
+mě, jako vždycky. Ubohá děvenka zlatá! A teď odjel i pan Bennet, a já to
+tuším, že vyzve Wickhama na souboj, až ho najde, a ten ho zabije, a co
+si pak počneme? Collinsovi nás odsud vyženou, ještě než jeho tělo v
+hrobě
+
+vychladne, a jestli se nás ty, bratře, dobrotivě neujmeš, pak nevím, kam
+se podějeme.“ Všichni ji chlácholili, aby si to tak nebrala, a pan
+Gardiner, když ji nejprve ujistil o své
+
+náklonnosti k ní a její rodině, jí sdělil, že hodlá odcestovat nazítří
+do Londýna a že bude všemožně nápomocen panu Bennetovi v úsilí vypátrat
+Lydii.
+
+„Nesmíš se zbytečně plašit,“ dodal, „je sice moudré připravit se na
+nejhorší, ale zatím k tomu nemáme důvod. Není to ještě ani týden, co
+opustili Brighton. Za několik dní už se o nich snad něco dozvíme, a
+dokud nemáme jistotu, že si ji nevzal a vzít nehodlá, nesmíme házet
+flintu do žita. Jakmile přibudu do města, zajdu za švagrem, přemluvím
+ho, aby se přestěhoval k nám, a spolu se pak uradíme, co počít.“
+
+„Ach, drahý bratře!“ odvětila na to paní Bennetová, „nic jiného bych si
+ani nemohla přát. Jenom zjisti, jakmile budeš v Londýně, kde mohou být,
+a jestli se ještě nevzali, zařiď, aby to udělali. Na svatební šaty ať
+nečekají, ale řekni Lydii, že na ně dostane tolik peněz, kolik bude
+chtít, a že si je koupí po svatbě. Hlavně ale nesmíš připustit, aby se s
+ním pan Bennet utkal v souboji. Vypověz mu, jak jsem na tom bídně - že
+strachy div o rozum nepřijdu, třesu se a chvěji po celém těle - v boku
+mě píchá a hlava se mi může rozskočit a srdce mi tak tluče, že si
+neodpočinu ve dne ani v noci. A že vzkazuji Lydii, mé děvečce zlaté, aby
+si ty šaty nevybírala, dokud se se mnou neporadí, protože ona neví, ve
+kterém obchodě se nejlépe nakoupí. Ach, bratře, ty máš zlaté srdce! Já
+vím, že to všechno dokážeš.“ Pan Gardiner ji znovu ujistil, že jim bude
+v této situaci nápomocen, seč mu síly stačí, avšak zároveň jí doporučil,
+aby tolik nepodléhala ani růžovým nadějím, ani zoufalství, a tímto
+způsobem u ní strávili čas až do chvíle, kdy se podával oběd; pak ji
+zanechali hospodyni, která o ni pečovala, když se dcery vzdálily, aby
+měla komu vylévat své city. Ač bratr i švagrová měli dojem, že není
+nutné, aby se paní Bennetová odlučovala od ostatních, nepokoušeli se jí
+to vymlouvat, neboť věděli, že nemá dost rozumu, aby držela jazyk za
+zuby před služebnictvem, obsluhujícím u stolu, a pokládali za menší zlo,
+když jen jedna duše, spolehlivější a důvěryhodnější než ostatní
+vyposlechne její obavy a názory o této věci.
+
+V jídelně se k nim zakrátko přidružily i Mary s Kitty, které se dříve
+nemohly objevit, neboť
+
+byly obě příliš zaneprázdněny ve svých pokojích: jedna svou četbou,
+druhá zušlechťováním svého zevnějšku.
+
+Vypadaly však dosti klidně a nebyla na nich znát žádná změna, ledaže
+ztráta nejmilejší sestry nebo hněv, který se na ni v tomto případě
+snesl, zavinily, že Kitty kňourala ještě trochu víc než jindy. Mary se
+ovládala natolik, že dokázala s vážnou tváří zašeptat Elizabeth, jakmile
+zasedly za stůl:
+
+„Jaká to neblahá příhoda! Patrně se to všude rozkřikne, avšak musíme
+zbudovat hráz proti toku záští a zaplavit jedna druhé zraněnou hruď
+balzámem sesterské útěchy.“ Když viděla, že se Elizabeth nemá k tomu,
+aby jí na to něco odpověděla, dodala: „Lydia propadla zkáze, avšak my si
+z toho aspoň můžeme odnést cenné ponaučení: ztratí-li žena ctnost, nic
+už jí nepomůže - jediný chybný krok ji vede k věčnému zatracení - dobrá
+pověst je stejně křehká jako vzácná - nemůžeme ani být dost obezřelé ve
+vztahu k opovr-ženíhodnému druhému pohlaví.“
+
+Elizabeth k ní v úžasu zvedla zrak, avšak byla příliš zdrcená, aby
+odpovídala. Mary toho nedbala a dále se utěšovala morálními dedukcemi ze
+zla, které je potkalo. Odpoledne našly obě starší sestry příležitost být
+půl hodinky samy a Elizabeth toho okamžitě
+
+využila k dalším dotazům, na něž Jane ochotně odpovídala. Nejprve si
+společně zabědovaly nad neblahými důsledky této události, které
+Elizabeth pokládala za téměř nevyhnutelné a Jane nemohla zcela vyloučit,
+a pak pokračovaly v úvahách na stále stejné téma: „A teď mi vypověz
+všechno, úplně dopodrobna, co jsem ještě neslyšela,“ požádala Elizabeth.
+„Co říkal plukovník Forster? Jak to, že Forsterovi předem nic
+nevytušili? Museli je přece spolu často vídat.“
+
+„Plukovník Forster se skutečně přiznal, zeje často podezíral ze
+vzájemných sympatií, hlavně 2
+
+Lydiiny strany, ale nebral to tak vážně, aby se nad tím znepokojoval. Je
+mi ho tak líto! Choval se k nám nesmírně ohleduplně a laskavě. Chtěl
+stejně přijet, aby nás ujistil svou účastí, ještě
+
+než ho vůbec napadlo, že snad nejeli do Skotska, a jakmile se tato obava
+vynořila, vydal se okamžitě na cestu.“
+
+„A Denny je tedy přesvědčen, že šiji Wickham nevezme? Byl předem
+zasvěcen do jejich plánů? Mluvil plukovník Forster přímo sním?“
+
+„Ano, avšak když se ho dotazoval, popřel Denny, že by 0 tom byl předem
+věděl, a nechtěl říci, co si o tom vlastně myslí. Netvrdil už, že si ji
+nevezme - a právě to mě vede k domněnce, že snad předtím jeho slova
+někdo špatně pochopil.“
+
+„Než plukovník Forster přijel, nikdo z vás tedy zřejmě ani
+
+nezapochyboval, že jsou svoji.“
+
+„Jak by nás to bylo mohlo vůbec napadnout? Mně to trochu dělalo starosti
+- zapochybovala jsem tu a tam, zda s ním sestra bude v manželství
+šťastna, protože jsem věděla, že se nechoval vždycky docela pěkně. O
+tomhle tatíček s ma-tinkou nevěděli, těm dělalo těžkou hlavu, zeje to
+tak neuvážený sňatek. Kitty se pak doznala - samozřejmě ji těšilo, zeje
+moudřejší než my - že jí Lydia v posledním dopise něco takového
+naznačovala. Zřejmě věděla už dlouhé týdny, že se mají rádi.“
+
+„Ale ne předtím, než odjeli do Brightonu?“
+
+„Ne, to myslím že ne.“
+
+„A co plukovník Forster, odsuzoval Wickhama? Má představu, co je to ve
+skutečnosti za člověka?““Musím přiznat, že nemluvil o Wickhamovi tak
+pěkně jako kdysi. Považoval ho za nemoudrého a výstředního. Jakmile se
+tato nešťastná událost rozkřikla, začalo se po Merytonu říkat, že tu
+zanechal plno dluhů, ale doufám, že to budou jen pomluvy.“
+
+„Ach, Jane, kéž bychom nebyly dělaly takové tajnosti, kéž bychom byly
+pověděly, co o něm víme! Tohle by se nebylo muselo stát!“
+
+„Snad by to bývalo moudřejší,“ odpověděla sestra, „ale zdálo se mi
+neomluvitelné obvinit někoho z dávných prohřešků, když nevím, zda se od
+té doby nezměnil. Měly jsme nejlepší
+
+úmysly.“
+
+„Zapamatoval si plukovník Forster něco z toho dopisu, který Lydia
+zanechala pro jeho ženu?“
+
+„Přivezl nám jej přečíst.“
+
+Jane jej vyňala z kabelky a podala Elizabeth. Obsahoval toto sdělení:
+Nejdražší Harrieto,
+
+to se nasměješ, až zjistíš, že jsem zmizela, sama se musím smát, když si
+představím, jak budete překvapeni, ai mě zítra ráno začnete postrádat.
+Odjíždím do Gretna Greenu, a jestli neuhádneš s kým, budu Tě muset
+považovat za husičku, protože miluju jen jednoho muže na světě, a ten je
+anděl. Umřela bych bez něho, a tak si myslím, le na tom není nic
+špatného, když odjedeme. Našim nic nepiš, jestli se Ti nechce, protože
+budou tím víc koukat, až ode mne dostanou psaníiko s podpisem „Lydia
+Wickhamová“. To bude povedený žert! Směji se tak, že sotva udržím pero v
+ruce. Prosím, omluv mě u Pratta, že si s ním dnes večer nezatančím, jak
+jsem mu slíbila. Řekni mu, že doufám, že mi to promine, až se všechno
+doví, a řekni mu, že si s ním zatančím s největší radostí, až se příště
+sejdeme někde na plese. Pošlu si pro věci, až se vrátím do Longbournu,
+ale byla bych ráda, kdybys řekla Sally, aby zašila tu velikánskou
+trhlinu na těch vyšívaných mušelínových šatech, než je zabalí. %ij
+blaze. Pozdravuj svého manžela. Doufám, že nám připijete na šťastnou
+cestu. - Tvá upřímná
+
+přítelkyně
+
+Lydia Bennetová
+
+„Taková lehkovážnost, taková lehkovážnost!“ zvolala Elizabeth, když
+dočetla. „Jak může v takové chvíli psát tímhle tónem! Ale aspoň svědčí
+ten dopis o tom, že ona se vydávala na cestu s vážnými úmysly. Ať už ji
+potom přemluvil k čemukoli, ona se vědomě do ničeho špatného nepouštěla.
+Chudák tatíček! Co ten si při tom musel myslet!“
+
+„Neviděla jsem ještě nikoho tak z hloubi duše otřeseného. Dobrých deset
+minut ze sebe nevypravil slova. Mamince se okamžitě udělalo špatně a v
+celém domě zavládl hrozný
+
+zmatek!“
+
+„Prosím tě, Jane,“ zvolala Elizabeth, „a zbyla tu jediná služka, která
+by to všechno byla do večera podrobně nevěděla?“
+
+„Nevím. Snad ano. Aleje moc těžké, dát v takové chvíli na všechno pozor.
+Maminka měla hysterický záchvat, a třebaže jsem se ze všech sil snažila
+jí pomoci, asi jsem neudělala tolik, kolik jsem mohla. Ale popadla mě
+taková hrůza z toho, co se může stát, že jsem nevěděla, kde mi hlava
+stojí.“
+
+„Bylo toho na tebe moc, že jsi ji sama ošetřovala. Nevypadáš vůbec
+dobře. Kéž bych tu byla bývala s tebou! Takhle spočívalo všechno to
+trápení a starosti jen na tobě.“
+
+„Mary i Kitty byly moc milé a byly by se se mnou podělily o všechnu
+námahu, o tom jsem přesvědčena, ale nechtěla jsem to ani po jedné, ani
+po druhé žádat. Kitty je tak štíhlá a křehká
+
+a Mary se tolik učí, že ji nelze vyrušovat, když odpočívá. Tetička
+Philipsová k nám přišla v úterý, když tatíček odjel, a byla tak hodná,
+že se mnou zůstala až do čtvrtka. Byla to pro nás pro všechny velká
+pomoc a útěcha. A lady Lucasová sem zašla ve středu, aby nám projevila
+účast, a nabídla se, že sem ona nebo její dcery zaskočí, budeme-li
+potřebovat, což od ní bylo moc hezké.“
+
+„Měla si tam radši zůstat,“ zvolala Elizabeth. „Snad to myslela dobře,
+ale v takovéhle nešťastné situaci člověk nemůže sousedy ani dost
+zanedbávat. Pomoci nemohou, soucit je nesnesitelný. Ať se na nás
+vítězoslavně naparují na dálku a dají pokoj.“ Pak se vyptávala, jakým
+způsobem hodlá otec postupovat, aby ve městě vypátral svou dceru.
+
+„Chtěl, pokud vím, zajet do Epsomu,“ odvětila Jane, „tam totiž naposled
+přepřahali, a vyptávat se postiliónů, jestli by se od nich něco
+nedozvěděl. Šlo mu jistě hlavně o to, aby zjistil číslo dostavníku,
+který je vezl z CÍaphamu. Podaří-li se nějak vypátrat, před kterým domem
+kočí pasažéry vyložil, hodlal se tam poptávat a doufal, že by se
+dozvěděl stanoviště i číslo dostavníku. Nevím, nač ještě pomýšlel, ale
+on tak spěchal, aby už byl pryč, a byl tak rozrušený, že mi dalo velkou
+práci, aby mi pověděl aspoň tohle.“ Celá rodina doufala, že nazítří
+dojde nějaká zpráva od pana Benneta, avšak listonoš přišel a nepřinesl
+od něho ani řádečku. Znali otce a věděli, že se obvykle jen liknavě a
+nerad odhodlává k psaní, avšak nadali se, že za těchto okolností se
+přece jen donutí. Nezbytně z toho vyplývalo, že pro ně nemá žádné
+
+dobré noviny, avšak i to by byli rádi věděli najisto. Pan Gardi-ner
+čekal jen na poštu a pak se hned vydal na cestu. Když odjel, mohli se v
+Longbournu aspoň spolehnout na to, že je bude stále zpravovat, co je
+nového, a strýček při rozloučení slíbil, že bude naléhat na pana
+Benneta, aby se co nejdříve vrátil domů, čímž velice potěšil svou
+sestru, neboť to pokládala za jedinou záruku, zejí manžel nepadne v
+souboji.
+
+Paní Gardineroyá hodlala setrvat i s dětmi v Hertfordshiru ještě několik
+dní, neboť se domnívala, že svou přítomností neteřím ulehčí. Střídala se
+s nimi v ošetřování paní
+
+Bennetové, a byla jim velkou útěchou ve volných chvílích. I jejich druhá
+teta je často navštěvovala a přicházela vždy, jak prohlašovala, s
+úmyslem je rozptýlit a povzbudit; jelikož
+
+však jim pokaždé vylíčila nějaký nový příklad Wickhamovy rozmařilosti a
+zbrklosti, opouštěla je obvykle v stísněnější náladě než předtím.
+
+Celý Meryton snaživě očerňoval muže, kterého tu ještě před třemi měsíci
+měli za anděla. Šla fáma, že je zadlužen u všech místních obchodníků, a
+jeho pletky, vesměs poctěné označením svedení, se probíraly v každé
+kupecké rodině. Kdekdo o něm prohlašoval, že je to největší
+
+zvrhlík pod sluncem, a kdekdo si najednou uvědomoval, že nikdy
+nedůvěřoval jeho předstírané dobrosrdečnosti. Elizabeth z toho ze všeho
+sice věřila každému pátému slovu, ale stačilo to, aby se ještě utvrdila
+v přesvědčení, zeje sestra ztracena, a dokonce i Jane, která
+
+tomu všemu přikládala ještě méně víry, téměř ztrácela naději, zvláště
+když dny uplývaly, a kdyby byli skutečně odjeli do Skotska, kteroužto
+možnost ještě úplně nezavrhla, museli by o nich už mít s největší
+pravděpodobností nějakou zprávu.
+
+Pan Gardiner odjel z Longbournu v neděli a v úterý od něho jeho choť
+dostala psaní; oznamoval jim, že hned po svém příjezdu vyhledal švagra a
+přemluvil ho, aby se nastěhoval k němu do Gracechurch Street, že pan
+Bennet ještě před jeho příjezdem navštívil Epsom a Clapham, avšak bez
+valného výsledku, a že je nyní odhodlán poptávat se ve všech větších
+hotelích, neboť se mu zdá dost pravděpodobné, že se po příjezdu do
+Londýna zprvu v některém ubytovali, než si našli
+
+byt. Pan Gardiner sám si od tohoto počínání příliš mnoho neslibuje,
+avšak jelikož si to švagr přeje, hodlá mu v tom pomáhat. Dodal, že pan
+Bennet zatím nechce ani slyšet, aby opustil Londýn, a slíbil opět brzy
+psát. Dopis měl takovouto doušku:
+
+Napsal jsem plukovníku Forsterovi a pohádal jsem ho, aby se snažil
+zjistit u pluku od Wickhamových kamarádů, má-li ten člověk nějaké
+příbuzné nebo známé, kteří by mohli vědět, kde se asi v Londýně ukrývá.
+Najde-li se tam někdo, kdo by byl s to nám pomoci, a my bychom získali
+takovéto vodítko, mohlo by to být velmi důležité. Plukovník Forster
+jistě
+
+udělá, co je v jeho silách, aby nám vyhověl. Ted mě však napadá, že by
+snad Lízinka spíš než
+
+kdokoli jiný mohla vědět, má-li ještě nějaké příbuzné.
+
+Elizabeth nezapochybovala ani na chvilku, odkud pramení toto uznání její
+informovanosti, avšak neměla možnost poskytnout údaje natolik
+uspokojující, jak by to byl strýcův kompliment zasluhoval. Neslyšela
+nikdy, že by měl nějaké příbuzenstvo kromě otce a matky, a ti byli oba
+už drahně let mrtví. Bylo však možné, že některý kamarád u pluku bude
+vědět víc, a třebaže nečekala s důvěrou ve valný výsledek, přece to bylo
+něco, nač se mohli upnout. Každý den byl teď v Longbournu naplněn
+úzkostí, a tato úzkost vrcholila vždy ráno před příchodem listonoše. Na
+dopisy čekali všichni s rozechvěním. Všechno dobré i zlé, co je čeká,
+zvědí z dopisů a každý den mohl přinést nějaké důležité zprávy.
+
+Než však se opět ozval pan Gardiner, přišel dopis adresovaný otci z jiné
+končiny, a to od pana Collinse; a jelikož Jane dostala pokyn, aby
+všechnu poštu v otcově nepřítomnosti otevírala, přečetla i tento.
+Elizabeth věděla, jak povedené bývají bratránkovy písemné projevy, a tak
+se jí koukala přes rameno a četla s ní. Stálo tam psáno:
+
+Vážený pane,
+
+pokládám za svou povinnost (vzhledem k našemu příbuzenskému svazku a
+vzhledem k svému postavení v životě) projevit Vám soustrast
+
+v osudové rané, jež na Vás nyní doléhá a o níž nás včera zpravil Ust Z
+Hertfordshiru. Přijměte prosím ujišténí, vážený pane, že moje chot i já
+upřímně cítíme s Vámi i váženou Vaší rodinou ve chvíli nynějšího
+neštěstí, které je tím horší, že v takovémto případě čas nemá moc
+zahladit stopy. Já ze své strany nebudu skrblit slovy, která by Vás
+mohla povzbudit v tak hrozném neštěstí ~ nebo Vás utěšit za okolností,
+jež víc než kterékoli jiné musí skličovat duši rodičovskou. Smrt Vaší
+dcery by byla ve srovnání s tímto hotovým požehnáním. A nanejvýš
+
+politováníhodná je skutečnost, že lze předpokládat, jak mi moje drahá
+Charlotte sdělila, že nevázanost Vaší dcery pramení z nadměrné
+shovívavosti; zároveň však pro Vaši útěchu i útěchu paní Bennetove jsem
+spíše nakloněn věřit tomu, že je jí špatnost vrozená, jinak by se
+nemohla dopustit takové nehoráznosti v tak mladém věku. Atje tomu však
+tak či onak, jste hodni nezměrného politování, v čemž se mnou souhlasí
+nejen moje choť, ale rovněž i lady Catherine a její dcera, jimž jsem
+celý případ vylíčil. Připojily se k mému názoru, že chybný
+
+krok jedné dcery poškodí vyhlídky všech ostatních, neboť jak lady
+Catherine ráčila podotknout, kdo vstoupí ve svazek s takovou rodinou ?
+Pod tímto zorným úhlem vzpomínám s hlubokým zadostiučiněním na jistou
+příhodu z loňského listopadu, nebot'kdyby to bylo dopadlo jinak, byl
+bych ted nutně zapleten do Vašich strastí a hanby. Přijměte laskavě moji
+radu, vážený pane, abyste se utěšil, jak nejlépe dovedete, odvrhl od
+sebe nehodné dítě navždy a nechal ji sklízet plody jejího mrzkého činu.
+Zůstávám, vážený pane, Vám oddaný atd., atd.
+
+Pan Gardiner už nepsal, dokud mu plukovník Forster neodpověděl, a ani
+pak jim nemohl sdělit nic příjemného. Nikdo si nevzpomínal, že by měl
+Wickham jediného příbuzného, s kterým by udržoval styky, a bylo jisté,
+že nikdo z nejbližšího kruhu jeho rodiny už nežije. Dříve míval hodně
+přátel, avšak od té doby, co vstoupil do domobrany, zřejmě s nikým
+zvlášť
+
+důvěrné přátelství neudržoval. Nevědělo se tedy o nikom, kdo by o něm
+mohl podat nějakou zprávu. Ajeho beznadějná finanční situace byla pádným
+důvodem, aby se skrýval - kromě
+
+obavy, aby ho neobjevili Lydiini příbuzní - neboť právě vyšlo najevo, že
+po sobě zanechal karetní dluhy, dosahující značné částky. Plukovník
+Forster se domníval, že kdyby se měly zaplatit všechny jeho výdaje v
+Brightonu, tisíc liber
+
+by to nespravilo. Je dlužen kdekomu ve městě, ale jeho čestné
+
+I dluhy jsou ještě daleko hrozivější. Pan Gardiner se nesnažil utajit
+tyto skutečnosti před příbuznými. Jane naslouchala s rostoucí hrůzou.
+„Hazardní hráč!“ zvolala. „To je zcela neočekávané. O tom jsem neměla
+ani tušení!“ Pan Gardiner dodával, že mohou uvítat otce doma nazítří, to
+jest v sobotu. Zdrcen neúspěchem všeho, co podnikli, podlehl švagrovu
+naléhání, aby se vrátil k rodině a nechal na něm, cokoli se naskytne
+možnost udělat, aby byli uprchlíci odhaleni. Když to sdělili paní
+Bennetove, neprojevila takové uspokojení, jaké její
+
+děti očekávaly vzhledem k tomu, že se předtím tak strachovala o manželův
+život.
+
+„Cože, on se vrací domů, a bez chudinky Lydie?“ zvolala. „Přece nemůže
+odjet z Londýna, dokud je nenajde. Kdo potom vyzve Wickhama na souboj a
+donutí ho, aby šiji vzal, když tam nebude?“
+
+Jelikož paní Gardinerová už hleděla, aby byla doma, domluvily se, že se
+ona s dětmi vydá na cestu, jakmile se vrátí pan Bennet. Kočár, v němž
+překonali první úsek cesty, přivezl tedy pána domu do Longbournu.
+
+Paní Gardinerová neodjížděla o nic moudřejší ohledně Elizabeth a jejího
+přítele z Derbyshiru, než byla předtím. Její neteř před ní sama
+nevyslovila jeho jméno a nestalo se ani to, co paní
+
+Gardinerová zpola očekávala, že totiž bude následovat dopis od něho.
+Elizabeth nedostala žádnou poštu, která by mohla přicházet z Pemberley.
+
+Vzhledem k neblahým událostem, které postihly rodinu, nemusela Elizabeth
+vysvětlovat, proč
+
+je tak smutná, a nikdo Z toho nic nevyvozoval, třebaže ona sama se tou
+dobou už vyznala ve svých citech a dobře si uvědomovala, že kdyby byla o
+žádném Darcym v životě neslyšela, snášela by hrůzu z Lydiiny hanby
+poněkud lépe. „Byla bych si ušetřila pár bezesných nocí,“ říkala si.
+
+Pan Bennet přijel a navenek dělal dojem vyrovnaného filosofa jako vždy.
+Byl málomluvný, jako býval stále, nezmínil se o záležitosti, která jej
+odvolala z domova, a jeho dcery zprvu neměly odvahu o tom začít samy. Až
+když s nimi odpoledne zasedl k čaji, odvážila se Elizabeth zavést na to
+řeč;
+
+politovala ho, co všechno musel zakusit, načež on odpověděl [ „Nemluv o
+tom. Kdo by za to měl pykat spíš než já? Co jsem si nadrobil, to si
+musím sníst.“
+
+„Soudíte se příliš přísně,“ řekla Elizabeth.
+
+„Jen mě před tím varuj. Tohoto prohřešku se lidská povaha často
+dopouští. Ne, Lízinko, ať
+
+jednou v životě také pocítím, co jsem zavinil. Nebojím se, že by to
+vědomí bylo příliš těžkým břemenem. Však brzy pomine.“
+
+„Domníváte se, že jsou v Londýně?“
+
+„Ano; kde jinde by mohli tak beze stopy zmizet?“
+
+„A Lydia si tak přála podívat se do Londýna,“ dodala Kitty.
+
+„Pakje tedy spokojena,“ odvětil otec suše, „a pobude si tam patrně delší
+čas.“ Po krátké odmlce pokračoval:
+
+„Nemám ti za zlé tu květnovou rozmluvu, Lízinko; vzhledem k vývoji
+událostí dokazuje, že máš dar velké prozíravosti.“
+
+Vyrušil je příchod slečny Bennetové, která odnášela matce čaj.
+
+„Takový tyjátr je pastva pro oko!“ zvolal. „Dodá to neštěstí aspoň
+lesku! Musím to někdy také
+
+zkusit. Zavřu se v knihovně, vezmu si šláfrok a noční čepičku a budu vás
+ze všech sil prohánět - nebo s tím snad počkám, až uteče Kitty.“
+
+„Já nikam neuteču, tatíčku,“ řekla Kitty dotčeně. „Kdybych já jela do
+Brightonu, uměla bych se chovat lip než Lydia.“
+
+„Ty a do Brightonu! Kdepak, nepustil bych tě ani do Eastbournu, i kdybys
+mi nabízela padesát liber! Ne, Kitty, vzal jsem si z toho aspoň poučení,
+abych byl opatrnější, a důsledky pocítíš ty. Žádný důstojník mi nesmí
+překročit práh ani projít vsí. Plesy jsou přísně zakázány, ledaže tě
+bude hlídat některá sestra. Nepustím tě ze stavení, dokud nedokážeš
+strávit aspoň
+
+deset minut denně rozumným způ-sobem.“
+
+Kitty, která vzala tyto pohrůžky doslova, se rozplakala.
+
+„No tak, no tak,“ řekl, „netrap se proto. Budeš-li se vzorně chovat
+nejbližších deset let, vezmu tě potom třeba na přehlídku.“
+
+Za dva dny po návratu páně Bennetově se Elizabeth s Jane procházely mezi
+keři za domem; vtom spatřily přicházet hospodyni a v domnění, že pro ně
+posílá matka, vykročily jí vstříc; jakmile se však octly na dosah, řekla
+místo očekávaného vzkazu slečně Bennetové:
+
+„Promiňte, slečny, že ruším, ale myslím si, že snad došla nějaká dobrá
+zpráva z města, a tak jsem si dovolila přijít se vás optat.“
+
+„Co vás vede, Hillovko! Nemáme žádnou zprávu z města.“ „Ale, slečinky,“
+zvolala v údivu paní Hillová, „cožpak nevíte, že náš pán dostal expres
+od pana Gardinera? Už před dobrou půlhodinou přinesl pošťák psaní.“
+
+Obě děvčata se rozběhla a neztrácela čas dlouhými řečmi. Proběhly halou
+do ranního pokoje, odtud do knihovny - ale otec nikde; právě ho chtěly
+hledat nahoře u matky, když tu jim zastoupil cestu lokaj a pravil:
+
+„Jestli chcete mluvit s pánem, slečny, odešel do hájku.“ Po tomto
+sdělení se okamžitě znovu vrátily halou a utíkaly přes trávník za otcem,
+který pomalu kráčel k lesíku, rozkládajícímu se za stájemi.
+
+Jáne, která nebyla tak lehkonohá ani tak zvyklá běhat jako její sestra,
+zůstala brzy pozadu, ale Elizabeth ho rychle doběhla, a sotva dechu
+popadajíc, dychtivě zvolala:
+
+„Tatíčku, tatíčku, co jste se dozvěděl? Prý vám píše strýček.“
+
+„Ano, dostal jsem od něho spěšný list.“
+
+„Nu, a co obsahuje, dobré zprávy - nebo špatné?“
+
+„Jaké dobré zprávy bychom mohli čekat?“ řekl a vytáhl
+
+dopis z kapsy. „Ale snad by sis to ráda přečetla.“
+
+Elizabeth mu nedočkavě vytrhla dopis z ruky. Nyní už doběhla i Jane.
+
+„čti nahlas,“ řekl otec, „stále tomu jaksi nerozumím.“ Drahý švagre,
+Londýn, pondělí 2. srpna
+
+konečně jsem s to podat Vám zprávu o neteři, a celkem vzato nikoli nad
+zprávu nejhorší. Krátce poté, co jste mě v sobotu opustil, se mi
+
+podařilo zjistit, kam se v Londýne uchýlili. Podrobnosti Vám vylíčím, až
+se sejdeme, zatím stačí, ze jsme je objevili. Mluvil jsem s oběma
+
+„Tedy se přece jen stalo to, več jsem vždy doufala,“ zvolala Jane,
+„vzali se!“ Elizabeth četla dál -
+
+Mluvil jsem s oběma. Nevzali se, a pokud jsem mohl posoudit, nic
+nenasvědčovalo tomu, že by to měli v úmyslu, avšak jste-li ochoten
+převzít závazky, které jsem si Vaším jménem dovolil projednat, doufám,
+Že zanedlouho budou svoji. Není k tomu zapotřebí nic jiného, než
+
+abyste své dceři smluvně zajistil příslušnou částku z oněch pěti tisíc
+liber, které po Vás a po sestře zdědí Vaše děti, a abyste se nadto
+zavázal vyplácet jí do konce svého života sto liber ročně. Na tyto
+podmínky jsem vzhledem k okolnostem bez váhání přistoupil Vaším jménem,
+jak jste mne pověřil. Posílám tento list spěšně, abych dostal odpověd
+bez zbytečné ztráty času. Jistě z toho ze všeho vyrozumíte, že poměry
+pana Wickhama nejsou zdaleka tak beznadějné, jak se všeobecně
+předpokládalo. V tomto ohledu jsme se mýlili a já Vám s radostí sděluji,
+že zbude menší částka, až zaplatí všechny své dluhy, kterou bude mít
+připsanou neteř vedle svých vlastních peněz. Dáte-li mi, jak
+předpokládám, plnou moc, abych jednal Vaším jménem až do konce, pověřím
+okamžitě Haggerstona, aby připravil svatební smlouvu. Nevidím vůbec
+důvod, abyste se znovu obtěžoval do Londýna; zůstaňte klidně v
+Long-bournu a spolehněte se, že vše pečlivě a starostliví zařídím.
+Odepište co nejdříve a pošlete mi podrobné pokyny. Pokládám za nejlepší,
+aby se vdávala od nás, a doufáme, že s tím budete souhlasit. Dnes se k
+nám nastěhuje. Napíši Vám znovu, jakmile jednání pokročí.
+
+Vám oddaný Edw. Gardiner
+
+„Je to možné?“ zvolala Elizabeth, když dočetla. „Opravdu šiji tedy
+vezme?“
+
+„Wickham není tak podlý, jak jsme se obávali,“ dodala její sestra.
+„Drahý tatíčku, blahopřeji vám.“
+
+„A odpověděl jste už na ten dopis?“ zeptala se Elizabeth.
+
+„Ne, ale musí se to stát co nejdříve.“
+
+Naléhala na něho vší mocí, aby neztrácel čas.
+
+„Ach, tatíčku milý,“ zvolala, „vraťte se domů a okamžitě odepište.
+Uvažte, že v takovémhle případě je každý okamžik cenný.“
+
+„Dovolte, abych to udělala za vás,“ pravila Jane, „nemá-te-li chuť sám
+se obtěžovat.“
+
+„Nemám do toho vůbec chuť,“ odpověděl, „ale být to musí.“
+
+„A smím se zeptat -“ řekla Elizabeth; „těm podmínkám zřejmě musíte
+vyhovět.“
+
+„Vyhovět! Stydím se jen, že žádá tak málo.“ „A vzít se musí! A přitom je
+to takový člověk!“
+
+„Ano, ano, vzít se musí. Nedá se nic jiného dělat. Jen bych moc rád
+věděl dvě věci: za prvé, kolik peněz na to strýček obětoval, aby to
+dokázal, a za druhé, jak mu to kdy dokážu splatit.“
+
+„Jaké peníze? Že by strýček - ?“ zvolala Jane. „Co tím chcete říct,
+tatíčku?“
+
+„Chci tím říct, že žádný chlap se zdravým rozumem by si nevzal Lydii za
+takový pakatel, jako je stovka ročně během mého života a padesát, až tu
+nebudu.“
+
+„Máte určitě pravdu,“ řekla Elizabeth. „Že mě to dřív nenapadlo. Dluhy
+zaplaceny a ještě něco zůstává! Ano, to je jistě strýčkova zásluha. Ach,
+ten laskavý, dobrotivý strýček! Bojím se, že jsme mu způsobili značné
+nesnáze. To nespravila malá částka.“
+
+„Jistěže ne,“ pravil otec; „Wickham by byl blázen, aby šel pod deset
+tisíc. Nerad bych si to o něm myslel hned z kraje našeho příbuzenství.“
+
+„Deset tisíc liber! Chraň pámbu! Vždyť bychom mu nemohli splatit ani
+polovinu!“ Na to pan Bennet neodpověděl a všichni tři kráčeli mlčky a
+hluboce zamyšleni ke stavení. Otec odešel do knihovny psát, děvčata se
+uchýlila do ranního salónku.
+
+„Přece jen se tedy vezmou,“ zvolala Elizabeth, když za nimi zapadly
+dveře. „Jak je to na světě
+
+divně zařízeno! Za tohle mu máme být vděčni! Máme se radovat, že šiji
+vezme, ačkoli spolu sotva mohou být šťastni a ačkoli je to tak
+bezcharakterní člověk. Ach, Lydie!“
+
+„Utěšuje mě pomyšlení, že by si přece Lydii nevzal, kdyby ji neměl
+upřímně rád,“ pravila Jane. „Možná že mu drahý strýček trochu vypomohl,
+ale nemohu uvěřit, že šlo o deset tisíc liber nebo o nějakou podobnou
+vysokou částku. Gardine-rovi mají přece vlastní děti a snad se jim ještě
+nějaké narodí. Jak by mohl strýček postrádat třeba jen pět tisíc?“
+
+„Jestli se někdy dozvíme, jaké měl Wickham dluhy,“ pravila Elizabeth, „a
+kolik dostala sestra upsáno, budeme si moci přesně spočítat, co pro ně
+udělal strýc Gardiner, protože Wickham nemá ani groš. Takový čin jim ani
+nemůžeme oplatit. Jaká je to od strýčka i od tetičky oběť, že šiji
+vezmou k sobě, zejí poskytnou svou záštitu a morální podporu! Co je
+proti tomu dlouholetá vděčnost! Touhle dobou už je vlastně u nich!
+Nezastydí-li se až do hloubi duše před takovou dobrotou, nezaslouží si
+být šťastná. Že se vůbec dokáže podívat tetičce do očí!“
+
+„Musíme se vynasnažit zapomenout, co všechno tomu předcházelo,“
+řekla.Jane. „Doufám a věřím, že spolu nakonec přece jen budou šťastni.
+Je svolný šiji vzít, a tím podle mého přece jen dokázal, že se umoudřil.
+Vzájemná náklonnost na ně bude mít blahodárný vliv; pevně
+
+doufám, že se v tichosti někde usadí a budou žít tak rozumně, až se po
+čase na jejich pošetilosti z mládí zapomene.“
+
+„Chovali se tak, že na to ani ty, ani já, ani ostatní jakživi
+nezapomenou,“ odpověděla Elizabeth. „Na to není ani pomyšlení.“
+
+Teprve nyní napadlo děvčatům, že jejich matka se vší pravděpodobností
+nemá ani tušení, co se přihodilo. Běžely proto do knihovny zeptat se
+otce, zda si nepřeje, aby ji o tom zpravily. Psal, a aniž pozvedl oči,
+odvětil chladně:
+
+„Jak chcete.“
+
+„Smíme si vzít strýčkův dopis a přečíst jí jej?“
+
+„Vezměte si, co chcete, a zmizte.“
+
+Elizabeth vzala list z psacího stolu a spolu kráčely nahoru. Jak Mary
+tak Kitty seděly u paní
+
+Bennetové, dozví se to tedy všechny najednou. Oznámily matce stručně, že
+přinášejí dobré
+
+zprávy, a pak jí dopis přečetly nahlas. Paní Bennetová z toho byla celá
+pryč. Jakmile Jane dospěla k páně Gardinero-vu sdělení, že snad
+zanedlouho budou svoji, projevila radost, která
+
+se s každou větou bouřlivěji stup-ňovala. Brzy podlehla tak prudkému
+hnutí mysli z nadšení, jak byla předtím rozčiléna ze zármutku a
+starostí. Jí stačilo vědomí, že vdává dceru. Nepřipouštěla si obavy o
+její spokojenost, nezadržovala ji trapná vzpomínka na její přečin.
+
+„Má děvenko zlatá, moje Lydinko!“ volala. „To mám radost! Tak ona se
+bude vdávat! - Znovu se s ní shledám! - V šestnácti už bude paní! - Já
+mám tak dobrého, laskavého bratra!
+
+Vždyť jsem to věděla. - Věděla jsem, že všechno zařídí ! Jak ráda bych
+ji tu měla! A drahého Wickhama ovšem také! Ale co šaty, svatební šaty?
+Musím o tom okamžitě napsat švagrové. Lízinko, běž za tatínkem, děvenko,
+a zeptej se ho, kolik jí na to dá. Ne, počkej, půjdu sama. Zazvoň na
+Hillovku, Kitty. Jsem za minutku notová. Má děvenka zlatá, moje Lydinka
+- to bude radosti, až ji tu budeme zase mít!“
+
+Ve snaze usměrnit poněkud tyto mocné výlevy, vynasnažila se ji nejstarší
+dcera upozornit, že celá rodina je nyní panu Gardinerovi zavázána.
+
+„Neboť jen strýčkovu laskavému přispění vděčíme za to, že to všechno tak
+dobře dopadlo,“ dodala. „Jsme přesvědčeni, že s velkou obětavostí panu
+Wickhamovi finančně vypomohl.“
+
+„Nu, a co na tom?“ odvětila matka, „kdopak by pro ni měl něco udělat,
+ne-li vlastní strýc?
+
+Kdyby neměl rodinu, zdědila bych po něm přece všechno já a moje děti;
+však je to poprvé, kdy jsme ho něco stáli, kromě občasných dárků. Ach,
+já mám takovou radost! Zakrátko budu mít vdanou dceru. Paní Wickhamová!
+- Nezní to roztomile? A to jí bylo v červenci teprve šestnáct. Jane,
+děvenko moje, jsem tak rozrušená, že neudržím pero v ruce; napíšeš za
+mě, já
+
+ti budu diktovat. Domluvím se s tatínkem o penězích až potom, ale různé
+věci je třeba objednat bez otálení.“
+
+I oddala se podrobným úvahám, týkajícím se kartounu, mušelínu a batistu,
+a byla by si toho v dopise naporoučela hezkou spoustu, kdyby ji byla
+Jane s velkou námahou ne-přemluvila, aby raději vyčkala, až bude mít
+možnost poradit se s otcem. Jeden den už nehraje žádnou roli,
+vysvětlovala, a matka ve své radosti neprojevovala takovou tvrdošíjnost
+jako obvykle. Krom toho se jí v hlavě rodily další záměry.
+
+„Zajedu do Merytonu,“ prohlásila, „jen co se obléknu a sdělím tu dobrou,
+šťastnou zprávu sestře Philipsové. A na zpáteční cestě se mohu stavit u
+lady Lucasové a u paní Lon-gové. Kitty, seběhni dolů a zavolej mi kočár.
+Projížďka na čerstvém vzduchu mi určitě prospěje. Nechcete některá něco
+v Merytonu, děvčata? Á, tady máme Hillovku! Slyšela jste už tu novinu,
+milá Hillovko? Slečna Lydia se bude vdávat a vy dostanete mísu punče,
+aby vám bylo na svatbě veselo.“
+
+Paní Hillová se hned dala slyšet, že má velkou radost. Elizabeth
+přijímala s ostatními její
+
+blahopřání, až se jí z té komedie udělalo špatně a musela se uchýlit do
+svého pokoje, aby si to mohla v klidu rozvážit.
+
+Chudák Lydia je na tom v nejlepším případě dost bledě, a to musí být
+ještě ráda, že to nedopadlo hůř. O tom byla přesvědčena, a jakkoli jí
+rozum říkal, že sestra nemá do budoucna naději ani na trvalé štěstí, ani
+na nadbytek světských statků, přece si uvědomovala, že ve srovnání s
+tím, co jí hrozilo ještě před dvěma hodinami, jsou na tom všichni
+podstatně lépe. Pan Bennet si ještě před touto životní komplikací často
+říkával, že by neměl utrácet celý
+
+důchod, ale že by měl dát každoročně něco stranou, aby jednou lépe
+zaopatřil své děti a manželku, pokud ho přežije. Nyní si to uvědomoval
+palčivěji než kdy jindy. Kdyby byl býval natolik prozíravý, nemusela
+Lydia vděčit strýci za problematickou počestnost a dobré jméno, jež sejí
+teď zakoupilo, a uspokojení z toho, že se podařilo dohnat jednoho z
+nejhorších mladých darebáků v celé Anglii k sňatku s ní, se mohli
+oddávat na patřičné adrese. Upřímně ho trápilo, že případ byl doveden k
+neblahému konci pro všechny zúčastněné
+
+výhradně na účet jeho švagra, a umiňoval si pevně, že se vynasnaží
+zjistit, jakou částku do toho vložil, a že ji co nejdříve zapraví.
+
+Když se pan Bennet oženil, pokládal zprvu za zbytečné
+
+šetřit, neboť samozřejmě předpokládal, že budou mít syna. y\\ jakmile
+tento syn dosáhne plnoletosti, stane se dědicem longbournského panství,
+čímž by i vdova a mladší děti byly zaopatřeny. Postupně však místo
+očekávaného dědice spatřilo světlo světa pět dcer; ještě řadu let po
+Lydiině narození byla paní Bennetová přesvědčena, že i on přijde. Když
+se nakonec už
+
+vzdali naděje, bylo pozdě, aby se začali uskrovňovat. Paní Bennetová
+nebyla dobrá
+
+hospodyně a nezadlužili se jen proto, že si její manžel důsledně přál
+nebýt na nikom závislý. Paní Bennetová dostala věnem pět tisíc liber a
+svatební smlouva stanovila, že mají být připsány jí a dětem. Ponechávala
+však rodičům na vůli, jakým způsobem děti podělí. Tuto otázku bylo
+vzhledem k Lydii nyní třeba vyřešit, a pan Bennet souhlasil bez váhání s
+návrhem, který dostal. Slovy stručnými, ale plnými vděku a uznání za
+švagrovu laskavost dotvrdil písemně naprostý souhlas s tím, co zařídil,
+a vyjádřil svou ochotu dostát všem závazkům, které jeho jménem učinil.
+Rozhodně nepředpokládal, že bude možno donutit Wickhama ke svatbě s tak
+nepatrným vynaložením peněz a námahy z jeho strany jako v tomto případě.
+Na té stovce, co jim ročně zaplatí, ať tratí deset liber; vezme-li se v
+úvahu její strava, kapesné a časté peněžní dary, které dostávala
+matčiným prostřednictvím, stála ho Lydia přibližně také tolik.
+
+Rovněž ho velmi příjemně překvapilo, že se může sám tak málo obtěžovat,
+neboť si právě
+
+nepřál nic jiného, než aby měl s celou tou záležitostí co nejméně
+společného. Když se v něm vybil první hněv, který ho dohnal k tomu, že
+ji tak horečně hledal, vrátila se mu přirozeně
+
+jeho dřívější lhostejnost. Dopis okamžitě odeslal: trvávalo mu sice vždy
+dlouho, než se přiměl k vyřízení nějaké obchodní záležitosti, ale pak se
+jí zbavil co nejrychleji. Prosil, aby byl podrobněji zpraven, co dluží
+švagrovi, ale na Lydii byl stále tak rozezlen, zejí nic nevzkázal. Dobrá
+zpráva se zčerstva rozšířila po domě a s přiměřenou rychlostí i po
+okolí. Tam vzbudila přiměřenou reakci. Zajisté by se bylo dalo
+zajímavěji rozprávět o tom, jak slečnu Lydii Bennetovou pohltilo městské
+bahno, anebo v příznivějším případě, jak byla odloučena od světa na
+nějakou venkovskou
+
+samotu. Ale i její svatba byla vděčným tématem a všechny jedovaté staré
+čarodějnice z Merytonu, které jí předtím sladce přály jen to nejlepší,
+mohly i za změněných okolností
+
+vytrvat v stejném duchu, neboť byly přesvědčeny, že se po boku takového
+manžela stejně řítí
+
+do zkázy.
+
+Paní Bennetová čtrnáct dní nevyšla ze svého pokoje, ale v tento šťastný
+den opět zasedla v nebezpečně bujaré náladě do čela rodinné tabule.
+Nepřipustila, aby nějaký pocit studu ochromil její vítězoslávu. Cíl, k
+němž spěla od Janiných šestnáctých narozenin, totiž dceřiny vdavky, se
+jí jevil na dosah, a její myšlenky i slova se soustřeďovaly výhradně na
+ony nezbytné průvodní jevy všech velkolepých svateb, jako jsou jemné
+mušelíny, nové kočáry a služebnictvo. Pilně pročesávala okolí, aby
+objevila vhodné sídlo pro svou dceru, a aniž znala nebo brala v úvahu
+finanční situaci novomanželů, zavrhla četné objekty jako nevyhovující
+pro malou rozlohu nebo nevýstavnost.
+
+„Haye Park by ušel,“ uvažovala nahlas, „kdyby jej Goul-dingovi pustili -
+anebo ten velký dům u Stoku, kdyby měl prostornější salóny; ale Ashworth
+je příliš daleko! Mít ji na deset mil od sebe, to bych nepřipustila, a v
+Pulvisově je zase hrozné podkroví.“ Před služebnictvem ji její
+
+manžel nechal vypovídat bez přerušení. Jakmile však odešli, pravil jí:
+„Než nastěhujete svého zetě s dcerou do některého nebo jedenkaž-dého z
+těchto domů, paní manželko, musí být mezi námi jasno v jedné věci: do
+jednoho zdejšího domu je jim přístup navždy odepřen. Nebudu podporovat
+jejich nezodpovědnost tím, že bych je přijal v Longbournu.“ Toto
+prohlášení mělo vzápětí dlouhou výměnu názorů, ale pan Bennet byl
+neústupný. Brzy se přenesla i na jiné pole a paní Bennetová seznala k
+svému úžasu a zděšení, že její manžel není
+
+ochoten obětovat ani libru na dceřiny toalety. Odmítl projevit jí při
+této příležitosti jakkoli náklonnost. Paní Bennetová to prostě
+nechápala. Že se nechá tak unést hněvem, aby odmítl dceři výsadu, bez
+níž se sňatek sotva dá pokládat za pravoplatný, to by byla ani ve snu
+nepokládala za možné. Prožívala mnohem citelnější hanbu nad tím, že
+dcera nepůjde k oltáři v nové toaletě, než nad skutečností, že
+
+s Wickhamem utekla a žila s ním čtrnáct dní, než před oltář vů-bec
+předstoupila. Elizabeth nyní ze srdce litovala, že se v zoufalé chvíli
+svěřila Darcymu s obavami o sestru; jelikož jejich útěk bude zakrátko
+patřičně zakončen sňatkem, mohli mít naději, že se předcházející trapné
+okolnosti nerozkřiknou mimo okruh přímých účastníků. Neobávala se, že by
+se jeho prostřednictvím někdo něco dozvěděl. Málokomu by byla svěřila
+tajemství v tak pevné důvěře a zároveň by ji bylo u málokoho tak
+pokořovalo vědomí, že je zpraven o sestřině poklesku - i když
+nepředpokládala, že by jí to osobně nějak ublížilo, neboť
+
+každopádně se mezi nimi zřejmě otevřela nepřekonatelná propast. I kdyby
+se byla Lydia provdala zcela počestným způ-sobem, nedalo se očekávat, že
+by se pan Darcy přiženil do rodiny, kde ke všem ostatním výhradám nyní
+ještě přibude velmi úzký příbuzenský svazek s mužem, jímž tak oprávněně
+pohrdá.
+
+Neudivovalo ji, že před tím vším couvne. V Derbyshiru ji svým počínáním
+přesvědčil, že se snaží získat její náklonnost, ale nyní nemohla logicky
+doufat, že by jeho cit přežil takovou ránu. Pokořovalo ji to, rmoutilo,
+kála se, ačkoli jí nebylo jasné z čeho. Žárlila na jeho dobré
+
+mínění, teď když už nesměla doufat, že by pro ni mohlo něco znamenat.
+Chtěla vědět, co dělá, ač neměla nejmenší naději na nějakou zprávu. Byla
+si jista, že s ním mohla šťastně žít, když
+
+už nebylo pravděpodobné, že se ještě někdy shledají. Jak by triumfoval,
+pomyslela si často, kdyby věděl, že ona, která ho před pouhými čtyřmi
+měsíci pyšně odmrštila, by ho nyní ráda a vděčně vyslechla! - Byl
+velkorysý, o tom nepochybovala, nejvelkorysejší z mužů, ale byl jen
+smrtelník, a proto by musel triumfovat.
+
+Pochopila teď, že muž jako on by se k ní povahově i rozumově nejlépe
+hodil. Rozhledem i založením se od ní sice lišil, ale právě proto by
+nezklamal její představy. Její bezprostřednost a temperament by byly
+zmírnily jeho strohost a příznivě ovlivnily jeho způsoby, a jí by byla
+jeho logická mysl, vědomosti a životní zkušenosti přinesly ještě
+důležitější užitek. Nebylo jim však souzeno; aby svým příkladným
+soužitím poučili žasnoucí zástupy, co je to manželské štěstí. Vylučoval
+
+to zcela jinak zaměřený svazek, k němuž mělo zakrátko v jejich rodině
+dojít. Odkud se Wickhamovi a Lydii dostane podpory, která by jim
+zaručovala aspoň jakous takous nezávislost, to si nedovedla představit.
+Jak mizivou naději na trvalou spokojenost má však pár, který svedla
+vášeň silnější než jejich ctnost, to si mohla moc dobře domyslet. Pan
+Gardiner švagrovi brzy opět napsal. Páně Bennetovy projevy vděčnosti
+krátce odbyl, znovu ho ujistil, zeje hotov podat pomocnou ruku komukoli
+z jeho rodiny, a nakonec důrazně
+
+prosil, aby se už o té věci před ním nezmiňoval. Hlavním účelem jeho
+listu bylo sdělení, že se pan Wickham rozhodl vystoupit z domobrany.
+
+Sám jsem o to velice usiloval, psal dále, jakmile došlo k dohodě o
+sňatku. Snad se se mnou ztotožníte v názoru, že bude jednat v zájmu svém
+i v zájmu netefiné, opustí-li onen pluk. Pan Wickham zamýšlí vstoupit do
+pravidelné armády a někteří jeho dřívější přátelé jsou schopni a ochotni
+mu v tom pomoci. Má slíbenou hodnost praporečníka v pluku generála -,
+který byl nyní odvelen na sever, Zdá se mi výhodné, aby byli co nejdále
+odsud. On slibuje hory doly a snad lze doufat, že v neznámém prostředí
+bude oběma víc záležet na uchování dobré pověsti a že si budou počínat
+rozvážněji. Vypsal jsem už plukovníku Forsterovi, na čem jsme se
+dohodli, a požádal ho, aby uchlácholil všechny Wickhamovy věřitele v
+Brightonu i okolí a slíbil jim brzké vyrovnání dluhů, za což jsem se sám
+zaručil. Byl byste tak laskav a obtěžoval se ujistit podobným způsobem
+jeho merytonské věřitele? Přikládám seznam podle jeho vlastního doznání;
+doufám aspoň, že nic neza-mlčel. Haggerston postupuje podle našich
+pokynů a všechno bude do týdne vyřízeno. Potom odjedou k jeho pluku,
+ledaže by se předtím směli zastavit v Longbournu, a neteř se svěřila mé
+choti, že by vás všechny ještě velmi ráda spatřila, než opustí tyto
+kraje. Daň sejí dobře a prosila mě, abych vyřídil uctivé poručení Vám a
+její matce.
+
+S úctou Váš E. Gardiner
+
+Pan Bennet i jeho dcery si uvědomovali stejně jasně jako pan Gardiner
+všechny výhody spojené s Wickhamovým odchodem z domobrany. Nikoli však
+paní Bennetová. Byla hluboce zklamána, že se má Lydia odstěhovat na
+sever, právě když se s ní hodlala tak těšit a pyšnit, neboť neupustila
+od svého záměru usídlit je v Hertfordshiru, a kromě toho pokládala za
+velkou škodu odtrhnout Lydii od pluku, kde každého zná a kde získala
+tolik přátel.
+
+„Mají se s paní Forsterovou tak rády,“ pravila, „že je to hřích, poslat
+ji pryč! A někteří mladíci se jí tam přece také zamlouvali. Možná že v
+pluku generála - nejsou tak milí důstojníci.“ Na dceřinu žádost, neboť
+tak se tomu dalo rozumět, aby se s ní rodina usmířila, než se vydá
+
+na sever, reagoval otec zprvu jednoznačně záporně. Ale Jane s Elizabeth
+se domluvily, že by se sestře ulehčilo a pomohlo by jí napravit
+reputaci, kdyby ji po sňatku rodiče přijali doma, a orodovaly za ni tedy
+tak vytrvale a přitom tak rozvážně a mírně, aby jí dovolil přijet i s
+manželem hned po svatbě do Longbournu, že nakonec uznal jejich vývody a
+vyhověl jim. I bylo matce Bennetové dopřáno, aby hrdě předvedla sousedům
+vdanou dceru, než bude zapuzena na sever. Pan Bennet napsal tedy
+švagrovi, že svoluje, aby přijeli, a bylo dohodnuto, že se hned po
+svatebním obřadu vydají do Longbournu. Elizabeth udivovalo, že Wickham
+souhlasí s tímto plánem; co sejí týkalo, bylo setkání s Wickhamem to
+poslední, co si přála. Nadešel sestřin svatební den a Jane s Elizabeth
+podléhaly patrně daleko většímu rozrušení než
+
+nevěsta sama. Poslali jim naproti kočár do - a očekávali je k večeři.
+Starší sestry Bennetovy se hrozily jejich příjezdu, zvláště Jane, která
+přisuzovala Lydii ty pocity, které by byla prožívala ona, kdyby se byla
+tak provinila, a nyní trpěla při pomyšlení, co sestra asi zakouší.
+Přijeli. Celá rodina se shromáždila v ranním salónku, aby je uvítala.
+Široký úsměv pokrýval tváře paní Bennetové, když
+
+kočár zastavoval před vraty, její manžel zůstával neotřesitelně
+zachmuřen, dcery vylekané, ustarané, rozpačité.
+
+Lydiin hlas zahlaholil v hale, dveře se rozletěly, vběhla do místnosti.
+Matka jí vykročila vstříc, objala ji a celá blažená ji vítala; pro
+Wickhama, který následoval svou choť, měla pohotově stisk ruky i sladký
+úsměv a čile jim blahopřála: zřejmě neměla nejmenší
+
+pochybnosti o jejich budoucím štěstí. Pan Bennet, k němuž pak
+přistoupili, je nepřijal zdaleka tak srdečně. Zatvářil se ještě přísněji
+a sotva pohnul rty. Bezstarostná sebejistota mladých novomanželů jej
+skutečně pobouřila. Elizabeth byla znechucena, dokonce i Jane to
+otřáslo. Lydia se ani za mák nezměnila - zůstávala nespoutaná,
+panovačná, divoká, hlučná a nezastrašena. Pobíhala od sestry k sestře,
+aby jí blahopřály, a když se konečně všichni usadili, rozhlížela se
+dychtivě po pokoji, všimla si nějaké drobné změny a se smíchem
+poznamenala, že už uplynulo hodně vody, co tu byla naposled.
+
+Wickham neprojevoval o nic větší stísněnost než ona, ale uměl být vždy
+tak příjemný, že kdyby se jeho charakteru ani jeho ženitbě nedalo nic
+vytknout, byl by je svými úsměvy a sladkými řečičkami, jimiž se
+přihlašoval do rodiny, dočista okouzlil. Elizabeth předtím přece jen
+nepředpokládala, že by tuto situaci zvládl s takovou bravurou, ale ted
+si sedla a umiňovala si v duchu, že napříště už nebude počítat se žádnou
+hranicí pro drzosti drzého člověka. Ona se červenala a Jane se
+červenala, kdežto tváře těch dvou, kteří zavinili jejich rozpaky,
+nedoznaly změny.
+
+V rozhovoru nedocházelo k trapným odmlkám. Nevěsta i její matka měly
+řečí jako vody a Wickham, který shodou okolností seděl vedle Elizabeth,
+se začal vyptávat na okolní známé s dobrosrdečnou pohodou, kterou ve
+svých odpovědích nedokázala napodobit. Oba měli zřejmě
+
+mimořádně šťastné povahy. Žádná vzpomínka z minulosti je netížila a
+Lydia sama od sebe zaváděla rozhovor na věci, o nichž by se její sestry
+nebyly zmínily ani za živý svět.
+
+„Jen si představte, že jsem tu tři měsíce nebyla!“ zvolala. „Mně to tedy
+připadá sotva jako čtrnáct dní, ale že se za tu dobu stalo věcí! Můj ty
+světe, to by mě bylo ani ve snu nenapadlo, že si s sebou přivedu
+manžela, až se vrátím! Ačkoli isem si myslela, že by to byla velká
+
+legrace.“
+
+Otec pozdvihl zrak, Jane prožívala muka, Elizabeth pohlédla výmluvně na
+Lydii, ale ta nikdy neviděla ani neslyšela nic, co sejí nehodilo do
+krámu, a vesele pokračovala: „Poslyšte, mamičko, jestlipak tady lidé
+vědí, že jsem se dnes vdávala? Měla jsem strach, že snad ne, a když jsme
+míjeli bryčku s Williamem Gouldingem, řekla jsem si, že mu to musím dát
+najevo, a tak jsem spustila okénko, stáhla rukavičku a položila ruku na
+rám, aby viděl prsten, a usmívala jsem se na něho a kynula mu ze všech
+sil.“
+
+Elizabeth už to nemohla vydržet. Vyskočila a vyběhla z místnosti a
+nevrátila se už, dokud neslyšela, že procházejí halou do jídelny.
+Připojila se k nim ještě včas, aby zaslechla, jak Lydia s dramatickou
+okázalostí přistupuje k místu po matčině pravici a říká nejstarší
+sestře:
+
+„Ale, Jane, ted sem musíš pustit mě a posunout se níž, protože já jsem
+vdaná žena!“ Nedalo se předpokládat, že se Lydia časem za své počínání
+zastydí, když si z něho zpočátku nic nedělá. Čím dál tím víc rozvazovala
+a měla lepší náladu. Byla by chtěla navštívit paní
+
+Philipsovou, Lucasovy a ostatní sousedy, a slyšet, jak ji všichni
+titulují „paní Wickhamová“; zatím aspoň odběhla po večeři ukázat
+prstýnek a chlubit se svými vdavkami paní Hillové a oběma služkám.
+
+„Nu, matinko,“ řekla, když se všichni vrátili do ranního salónku,
+„jakpak se vám líbí můj manžel? Není to kouzelný muž? Vím dobře, že mi
+ho všechny sestry závidí. Doufám, že budou mít aspoň zpola takové štěstí
+jako já. Musí jet všechny do Brightonu. Tam nezůstávají
+
+děvčata na ocet. škoda, že jsme se tam nevypravili všichni, mamičko!“
+
+„To je pravda, a kdyby bývalo po mém, tak jsme jeli. Ale, drahá Lydinko,
+víš, co se mi nelíbí
+
+- že se chystáte do takové dálky. Musí to být?“
+
+„Ach božínku, musí, ale to nevadí. Vy i tatíček a všechna děvčata k nám
+přijedete na návštěvu. Celou zimu strávíme v Newcastlu a jistě tam budou
+báječné plesy a já bych se postarala všem o dobré partnery.“
+
+„Přijedu s největší radostí,“ řekla matka.
+
+„Ano, a až odjedete, můžete mi tam jednu nebo dvě děvčata nechat, a já
+jim určitě do jara seženu manžely.“
+
+„Děkuji ti předem za svůj podíl tvého laskavého pozvání ale mně se
+příliš nezamlouvá
+
+způsob, jakým ty sháníš manžely,“ pravila Elizabeth.
+
+Novomanželé se mohli zdržet v Longbournu nanejvýš deset dní. Než
+odjížděli z Londýna, dostal Wickham jmenování a měl se do čtrnácti dnů
+hlásit u pluku.
+
+Nikdo nelitoval, že jejich návštěva tak brzy skončí, krom paní
+Bennetové, a ta využívala každé chvíle a pilně jezdila s dcerou po
+návštěvách a pořádala obden domácí večírky. Tyto večírky vítala celá
+rodina; ani ti její členové, kteří uměli přemýšlet, ani ti, kteří si
+toho nedopřávali, neměli chuť trávit večery jen tak mezi sebou.
+
+Wickhamova láska k Lydii, jak Elizabeth předpokládala, se nevyrovnala
+Lydiině lásce k němu. Nemusela je ani příliš pozorovat, aby se jí
+potvrdilo to, co si logicky domyslela: že spíš
+
+její náklonnost než jeho byla podnětem společného útěku; a byla by se
+divila, proč se s ní
+
+vůbec pouštěl do tohoto dobrodružství, když ji vášnivě nemiloval, kdyby
+nebyla přesvědčena, že neviděl jiné východisko ze své neutěšené finanční
+situace než zmizet, a tu při své povaze neodolal příležitosti mít na
+cestu společnici.
+
+Lydia byla do něho vášnivě zamilovaná. Říkala o něm za každou druhou
+větou „můj drahoušek Wickham“ a nikdo se mu nevyrovnal. On uměl všechno
+na světě nejlépe; byla přesvědčena, že na prvního září zastřelí víc
+ptáků než kdokoli široko daleko. Jednou, krátce po jejich příjezdu,
+seděla s oběma staršími sestrami a tu pravila k Elizabeth:
+
+„Tobé, Lízo, jsem myslím ještě nevyprávěla, jakou jsme měli svatbu.
+Nebyla jsi u toho, když
+
+jsem to líčila matince a ostatním. Nejsi zvědavá, jak všechno
+probíhalo?“
+
+„Ne, to nejsem,“ odpověděla Elizabeth. „Mám pocit, že čím méně se o tom
+bude mluvit, tím lépe.“
+
+„Jú, ty jsi protivná! Ale já ti to stejně povím. Brali jsme se, to už
+víš, u Svatého Klementa, protože Wickham bydlel v té farnosti. Bylo
+domluveno, že se tam všichni sejdeme v jedenáct hodin. Strýc s tetou
+měli přijet se mnou, ostatní na nás měli čekat až tam. No, a tak nadešlo
+ono pondělí ráno a já byla celá bez sebe. Měla jsem strach, aby do toho
+ještě něco nepřišlo a abychom to nemuseli odložit, to bych si byla snad
+zoufala. A celou tu dobu, co jsem se strojila, u mě stála teta a mluvila
+do mě a kázala mi jak pan farář. Já ale slyšela tak každé
+
+desáté slovo, protože jsem pořád myslela, jak jistě uhádneš, na svého
+drahouška Wickhama. Byla bych moc ráda věděla, jestli se bude ženit v
+tom modrém kabátě. Snídaně tedy byla v deset jako obvykle. Myslela jsem,
+že snad nikdy nedojíme. Mimochodem - musím ti ještě
+
+povědět, že se strýc i teta celou tu dobu, co jsem u nich byla, ke mně
+chovali prostě příšerně. Nebudeš tomu věřit, ale já nevytáhla paty ze
+stavení, ačkoliv jsem u nich strávila čtrnáct dní. Ani jeden večírek,
+ani jednou do společnosti, ničehož nic. Je pravda, že v Londýně touhle
+dobou není sezóna, ale aspoň malá scéna hrála. Zkrátka a dobře, kočár
+předjel a v tu chvíli odvolal strýčka ten strašný člověk, nějaký pan
+Stone, v obchodní záležitosti. A to víš, když ti dva dají hlavy
+dohromady, tak to nebere konce. Do mě jako když hrom uhodí, nevěděla
+jsem, co si počnu, protože mě strýček měl vést k oltáři, a kdybychom se
+byli opozdili, nebyli bychom ten den přišli na řadu. Naštěstí se za
+deset minut vrátil a mohli jsme jet. Teprve dodatečně jsem si uvědomila,
+že kdyby se byl přece zdržel, nebyli bychom vlastně museli oddavky
+odkládat, protože za něj mohl zaskočit pan Darcy.“
+
+„Pan Darcy !•“ opakovala Elizabeth nanejvýš udivena.
+
+„Ano - on měl přijít s Wickhamem, víš? Ach, jejej! Já zapomněla! O
+tomhle jsem neměla ani špitnout. Slíbila jsem jim to na svou čest! Co
+tomu Wickham řekne? Nadělali s tím takové
+
+tajnosti!“
+
+„Je-li to tajnost, neříkej o tom už ani slova,“ pravila Jane. >,Můžeš si
+být jista, že o tom nechci nic vědět.“
+
+„Ano, samozřejmě,“ pravila Elizabeth, ačkoli zvědavostí jen hořela,
+„nebudeme se tě vůbec na nic ptát.“
+
+„Děkuji vám,“ pravila Lydia, „protože kdybyste na mně vyzvídaly, určitě
+bych vám všechno vyslepičila, a Wickham by se strašně zlobil.“
+
+Když projevila takovou ochotu nechat se vyzpovídat, mu-sela Elizabeth
+vyloučit využití
+
+nabízené možnosti tím, že utekla. Nemohla však připustit, aby nevěděla,
+jak se věci mají, anebo aspoň nedokázala po tom už nepátrat. Pan Darcy
+přišel sestře na svatbu! Právě tedy do prostředí a mezi lidi, kde měl
+jistě nejméně co pohledávat a kam se mu také vůbec nemohlo chtít. V
+mozku sejí vynořovaly nečekané a za vlasy přitažené domněnky, co za tím
+vězí, ale všechny zavrhla. Ty, které by jí byly nejlépe vyhovovaly,
+jelikož stavěly jeho počínání do nejušlechtilejšího světla, sejí zdály
+nejméně pravděpodobné. Nesnesla takové napětí; popadla spěšně dopisní
+papír a obrátila se na tetičku s krátkou prosbou, aby jí vysvětlila, co
+Lydia nakousla, je-li to možné bez porušení tajemství, které to vše
+obestírá. Jistě si umíte představit, psala, jaká zvědavost mé pojala,
+když jsem zvěděla, ze člověk, který
+
+nemá k naší rodině žádné vztahy, který je nám poměrně cizí, se zúčastnil
+tohoto obřadu. Prosím vás, odepište mi obratem a vysvětlete mi to -
+ledaže to ze závažných důvodů musí
+
+zůstat utajeno, jak se zřejmě domnívá Lydia; v tom případě by mi
+nezbývalo než se spokojit s tím, že nebudu patřit k zasvěceným.
+
+„Já bych se s tím ale stejně nespokojila,'' dodala v duchu, když
+dopsala, „a jestli mi to, drahá
+
+tetinko, nesdělíte počestným způsobem, budu nucena se uchýlit k trikům a
+lsti, abych se do dozvěděla.“
+
+Jane měla tak vyvinutý smysl pro čest, že by se nebyla zmínila před
+Elizabeth o tom, co Lydia prořekla, a Elizabeth tomu byla ráda: dokud
+nesezná, zda její dotaz bude zodpovězen anebo ne, nepotřebovala žádnou
+důvěrnici.
+
+Elizabeth však byla uspokojena: teta odpověděla tak rychle, jak to vůbec
+jen šlo. Jakmile držela její dopis v ruce, odspěchala do malého hájku,
+kde si byla nejspíš jista, že ji nikdo nevyruší, usedla na lavičku a
+chystala se dosáhnout
+
+svého, neboť obálka byla tak objemná, že bylo vyloučeno, aby obsahovala
+jen odmítnutí. Londýn 6. září
+
+Drahá neteři,
+
+právě mi byl doručen Tvůj list a hodlám věnovat celé dopoledne tomu,
+abych Ti jej zodpověděla, neboť co Ti chci sdělit, se nedá vypsat
+několika řádky. •-Musím se přiznat, že mě Tvá prosba překvapila: od Tebe
+bych ji byla očekávala nejméně. Nespatřuj v tom však výtku, chci pouze
+říci, že jsem takový dotaz právě z Tvé strany nepokládala za nutný.
+Nepřeješ-li si mi porozumět, pak mi promiň mou vtíravost. Strýčka Tvé
+psaní překvapilo stejně jako mne, a kdyby byl nepředpokládal, že jsi
+celé věci účastná, nebyl by se zajisté
+
+zachoval tak, jak se zachoval. Avšak nejsi-li skutečně zasvěcena a nic
+nevíš, pak Ti musím vše vysvětlit obšírněji.
+
+Zrovna ten den, kdy jsem se vracela z Longbournu, přišel za strýčkem
+velmi nečekaný host. Byl to pan Darcy a prodlel u něho několik hodin.
+Rozloučil se, než jsem přijela, takže moje zvědavost nepodstou-pila
+takovou zkoušku jako asi Tvá. Přišel sdělit manželovi, že objevil Tvou
+sestru s Wickhamem, že je navštívil a s oběma hovořil - s Wickhamem
+několikrát, s Lydií jednou. Vyrozuměla jsem, že odcestoval z Derbyshiru
+den po nás a že přijel do Londýna jen kvůli tomu, aby je vypátral. Prý
+to pokládal za svou povinnost, neboť si přičítá
+
+za vinu, že málokdo věděl o Wickhamově bezcharakternosti, a jen tak se
+mohlo stát, že se do něho slušné děvče zamilovalo a věnovalo mu svou
+důvěru. Velkoryse přisoudil všechno své
+
+mylně pojaté hrdosti a přiznal se, že pokládá pod svou důstojnost své
+soukromé počiny nějak veřejně zdůvodňovat. Domníval se, že charakter
+mluví sám za sebe. Nyní prý považuje za nevyhnutelné, aby zasáhl a
+pokusil se napravit neštěstí, k němuž sám přispěl. I kdyby ho byly vedly
+nějaké jiné, nepřiznané důvody, jsem si jista, že by mu sloužily ke cti.
+Strávil několik dní ve městě, než se mu podařilo je objevit, ale měl
+nějaké vodítko, o němž jsme my nemohli vědět, a také z tohoto druhého
+důvodu se za námi vypravil.
+
+Existuje nějaká žena, jistá paní Toungeová, která kdysi byla u slečny
+Darcyovéjako vychovatelka a pak byla kvůli něčemu propuštěna, přesné
+důvody neuváděl. Ta se pak usadila ve velkém domě na Edwardově ulici a
+živí se pronajímáním pokojů. Věděl, že tato paní
+
+Toungeová je Wickhamova oddaná přítelkyně, a proto se za ní vypravil,
+jakmile přibyl do města. Uplynuly však dva tři dny, než Z ní dostal, co
+potřebo, val. přejme nechtéla porušit dané slovo bez úplaty nebo tučného
+bakšiše neboť skutečně věděla, kde se její přítel zdržuje. Nakonec však
+od ní náš milý návštěvník získal informace, které potřeboval. Usadili se
+v ulici. Mluvil s Wickhamem a potom trval na tom, že musí promluvit i s
+Lydií. Nejprve měl v úmyslu, jak říkal, přemluvit ji, aby opustila tento
+potupný svazek a vrátila se ke svým přátelům, jakmile by byli ochotni
+sejí ujmout, přičemž jí nabízel všemožnou pomoc, ^jistil však. Že Lydia
+je pevně odhodlána setrvat, kde je. Přátelé ji nezajímali, o jeho pomoc
+nestála, nechtěla ani slyšet, aby opustila Wickhama, byla si jista, že
+šiji dříve nebo později vezme, a kdy to bude, na tom jí příliš
+nezáleželo. Když se tedy věci měly takto, pak nezbývalo, jak usoudil,
+nic jiného než urychlená svatba, což, jak při prvním rozhovoru s
+Wickhamem bez obtíží zjistil, neměl tento pán vůbec v úmyslu. Přiznal
+se, že musel opustit pluk kvůli velmi naléhavým čestným dluhům, a
+neváhal svalovat veškerou odpovědnost za neblahé následky jejich útěku
+jen na její poblázněnost. Nepočítal s návratem k pluku, ale neměl jasnou
+představu, co bude dělat. Le prý musí někam odjet, ale kam, to nevěděl,
+zato věděl, že nemá
+
+být z čeho živ. Pan Darcy se ho zeptal, proč si Tvou sestru bez prodlení
+nevzal. Ačkoli pan Bennet není patrně příliš zámožný, něco by pro ně
+udělat mohl a každopádně by si sňatkem polepšil. L odpovědi na jeho
+otázku však vysvítalo, že Wickham dosud chová naději vyženit mnohem
+podstatnější věno někde v cizině. Vzhledem k okolnostem však nebyl
+nepřístupný
+
+pokušení okamžité pomoci.
+
+Sešli se několikrát, neboť bylo třeba projednat řadu složitých otázek.
+Wickham chtěl samozřejmě víc, než mohl dostat, ale nakonec byl přece
+jakžtakž, přiveden k rozumu. Jakmile pan Darcy tedy všechno dohodl s
+ním, chtěl bezprodleně zasvětit strýčka, a poprvé k nám zašel ten večer,
+než jsem přijela. Ale manžel nebyl pro nikoho doma a pan Darcy nadto
+zjistil, že se věnuje Tvému otci a ten že nazítří odjíždí Z města.
+Usoudil, že by bylo vhodnější jednat se strýčkem než s panem Bennetem, a
+odložil tedy bez dlouhého rozvažování svou návštěvu, až Tvůj otec
+odjede. Sluhovi nesdělil jméno, a tak jsme až do druhého dne pouze
+věděli, že strýčka hledal nějaký pán v obchodní záležitosti. V sobotu se
+dostavil znovu. Tvůj otec byl už pryč, strýčka zastal doma, a jak jsem
+už řekla, měli toho mnoho co projednávat.
+
+Sešli se znovu v neděli, a tu jsem ho viděla i já. Ke konečné dohodě
+dospěli však až v pondělí, a potom byl okamžitě odeslán spěšný dopis do
+]\_,ongbournu. Náš návštěvník však tvrdohlavě
+
+prosazoval svou. Mám dojem, Lízinko, ze má skutečně ve své povaze jeden
+závažný
+
+nedostatek, a to tvrdohlavost. La různých okolností bylo už proti němu
+vzneseno mnoho výtek, ale tato je oprávněná. Nesmělo se podniknout nic,
+co nepodnikl on sám, ačkoli mohu potvrdit (a to neříkám, abych Vás
+zavázala k vděčnosti, proto se o tom nezmiňuj), že strýček byl ochoten
+převzít všechny závazky. Dlouho se o to přeli, což si nezasluhoval ani
+pán, ani dáma, jichž se to týkalo. Nakonec se však strýc musel podrobit,
+a místo aby směl pomoci své
+
+neteři, byl nucen pouze přisvojit si cizí zásluhy, což se mu skutečně
+příčilo, a proto věřím, že mu způsobilo velikou radost, když jsi ve svém
+dopise požádala o vysvětlení, které ho zbaví
+
+cizího peří a odvrátí vděčnost tam, kam právem náleží. Ale, Lí-zinko,
+tohle je určeno jen pro Tebe nebo nanejvýš pro Jane.
+
+Víš už asi dost přesně, co se udělalo pro oba mladé lidi. - Pan Darcy
+zaplatí jeho dluhy, které
+
+značně přesahují tisíc liber, dalších tisíc dá navíc k jejímu věnu
+připsat na ni a koupí mu jeho jmenování. A to všechno prý dělá z
+příčiny, kterou jsem už svrchu uvedla. Prý to Způsobil on
+
+- vinou své přezíravosti a nedostatkem nutných ohledů - Že Wickham
+dokázal lidi tak obalamutit a že si následkem toho zjednal přístup a
+pozvání do tolika vážených rodin. Snad na tom něco je, ačkoli pochybuji,
+že by jeho přezíravost nebo přezíravost koholi jiného mohla zavinit
+takovou věc. Ale ujišťuji Tě, drahá Lízinko, že by všechny jeho krásné
+argumenty byly zůstaly bez odezvy a strýček by byl neustoupil, kdyby se
+nedomníval, že se do toho vložil ještě z jiného důvodu.
+
+Když jsme to všechno zařídili, vrátil se ke svým známým, kteří dleli
+ještě na Pemberley, ale domluvili jsme se, že přijede znova do Londýna
+na svatbu, kdy se měly všechny finanční
+
+dohody pravoplatně uzavřít.
+
+Nyní víš tedy vše. Toto odhalení Tě muselo podle Tvých slov velice
+překvapit, doufám však, že nikoli nemile. Lydia se přestěhovala k nám,
+Wickham měl dveře otevřené. On se choval přesně tak, jak jsem ho znala z
+Hertfordshiru; a nepostěžovala bych si Ti, jak mě rozezlila ona za tu
+dobu, co strávila u nás, kdyby z Janina dopisu z minulé středy
+nevysvítalo, že si při návštěvě doma počínala stejně a že Tě proto svými
+slovy nečekaně nezarmoutím. Často jsem jí promlouvala do duše a
+vysvětlovala jí, jak hanebně se zachovala a jaké trápení vám všem
+Způsobila. Jestli něco z toho zaslechla, bylo to čirou náhodou, protop
+zaručeně vůbec neposlouchala. Někdy mě doopravdy rozhněvala, ale pak
+jsem si vzpomněla na svou milou Elizabeth a Jane a kvůli nim jsem to s
+ní vydržela.
+
+Pan Darcy opět přibyl v určeném čase, a jak Ti Lydia sdělila, zúčastnil
+se oddavků. Druhý den u nás večeřel a hodlal opět opustit město ve
+středu nebo ve čtvrtek. Nebudeš-li se na mne příliš, hněvat, drahá
+Lízin-ko, využiji této příležitosti a svěřím se Ti (dřív jsem si
+netroufala), že se mi moc líbí. Choval se k nám v každém ohledu stejně
+přátelsky, jako když jsme se seznámili v Derbyshiru. Zamlouvá se mi jeho
+rozvaha i jeho názory; potřeboval by jen dívat se na svět trochu
+veseleji, ale to ho může naučit žena, vezme-li si tu pravou. Je to ale
+šibal, sotva kdy se o Tobě zmíní. Ale šibalové jsou ted v módě.
+
+Promiň mi, prosím, jestli jsem ve svých dohadech zašla příliš daleko,
+nebo mě aspoň nezatrat natolik, že bych nesměla přijet do P. Nebudu mít
+pokoj, dokud si neprohlédnu celý park. Nejlépe by se k tomu hodil nízký
+faeton s párkem roztomilých malých poníků. Musím končit, děti mě volají
+už dobré půl hodiny.
+
+Tvá milující teta
+
+J M. Gardinerova
+
+Obsah tohoto listu Elizabeth značně rozrušil a bylo nesnadné určit, zda
+v ní převládají pocity radostné či právě opačné. V nejistotě ji už dříve
+napadala mlhavá a neurčitá podezření, že Darcy nějakým způsobem přispěl
+k sestřinu sňatku, ale sotva seje odvažovala domýšlet, aby se neoddávala
+iluzím příliš krásným na to, aby byly pravdivé, a zároveň z obav před
+trapnými pocity závazků, kdyby se ukázaly oprávněné; a nyní se její
+domněnky v tak nečekaném rozsahu potvrdily ! Odjel úmyslně do města hned
+po nich, podstoupil nesnáze a pokoření, provázející takové pátrání,
+musel se obrátit na ženu, kterou si právem oškliví a již zavrhl, a byl
+nucen se sejít, a to několikrát, s člověkem, s nímž se navždy rozešel ve
+zlém, dohadovat se s ním, přemlouvat ho a nakonec uplatit, když mu bylo
+zatěžko vyslovit pouhé jeho jméno. A to všechno udělal pro děvče, které
+ho nijak nezajímalo a jehož si nemohl vážit. Srdce jí
+
+napovídalo, že to udělal pro ni. Tato naděje však zakrátko pohasla, když
+usoudila, že nemá
+
+tolik sebevědomí, aby si mohla být jista, zeji miluje, ji, která ho
+jednou odmítla, že ji miluje natolik, aby dokázal překonat zcela
+přirozený odpor proti příbuzenskému svazku s Wickhamem. - VVickham, můj
+švagr! - Každičká špetka pýchy se v něm musí
+
+vzbouřit proti takové spojitosti. Udělal mnoho, o tom nebylo sporu -
+bylo jí až stydno při pomyšlení, co všechno pro ně udělal. Ale uvedl
+jisté důvody pro svůj zákrok - a ty důvody nebyly tak nepravděpodobné.
+Docela dobře si mohl myslet, že se dopustil chyby; byl velkorysý a měl
+možnost svou velkorysost projevit, a třebaže odmítala předpoklad, že by
+ona byla hlavní pohnutkou, připouštěla možnost, že snad zbytek
+náklonnosti přispěl k tomu, aby zasáhl v případě, který podstatně
+ohrožoval její duševní klid. Trápilo ji, hluboce ji trápilo vědomí, že
+jsou zavázáni člověku, jemuž nemohou prokázat žádnou protislužbu. Vděčí
+mu za to, že byla Lydia nalezena, její pověst zachráněna, prostě za
+všechno. Ach, jak teď z hloubi duše litovala, že kdy podpořila
+nepříznivé mínění, že utrousila peprnou poznámku, proti němu namířenou.
+Sama ted byla pokořena, ale na něho byla hrdá. Hrdá, že tenkrát, kdy šlo
+o čest a soucit, zvítězilo jeho lepší já. Pročítala tetiččina pochvalná
+slova znovu a znovu. Nepovažovala je za zcela dostačující, ale těšila
+ji, uvědomovala si dokonce, zejí působí radost, ač provázenou i lítostí,
+tetina a strýcova pevná víra, že se s Darcym mají rádi a věří si. Z
+jejího úkrytu i jejích úvah ji vyrušily něčí kroky; než mohla zabočit na
+jinou stezku, octl se pojejím boku Wickham.
+
+„Obávám se, že jsem vás vyrušil na samotářské toulce, drahá švagrová,“
+řekl, když se k ní
+
+přidružil.
+
+„To ano,“ odvětila s úsměvem, „není tím však ještě řečeno, že by takové
+vyrušení muselo přijít nevhod.“
+
+„Bylo by mi moc líto, kdyby tomu tak bylo. Nás přece odjakživa poutalo
+přátelství, a nyní se ještě utužilo.“
+
+„To je pravda. Chystají se i ostatní na procházku?“
+
+„Nevím, paní Bennetová odjela s Lydií kočárem do Mery-tonu. Tak jsem se
+od vašeho strýčka a tetinky dozvěděl, že jste skutečně navštívila
+Pemberley, drahá švagrová.“ Přisvědčila.
+
+„Téměř bych vám to potěšení záviděl, ale mám pocit, že by mne přemohlo
+dojetí, jinak bych se tam mohl zastavit na
+
+cestě do Newcastlu. Provázela vás asi stará hospodyně, ne? Chudinka
+Reynoldsová, ta mě
+
+měla odjakživa moc ráda. Ale jistě se vám o mně nezmínila, že?“
+
+„Ano, zmínila.“
+
+„A co říkala?“
+
+„Že jste se dal na vojnu a že prý jste se tam - zkazil. To víte, na
+takovou dálku se věci někdy jeví ve zvláštním světle.“
+
+„Zajisté,“ odvětil a kousl se do rtů.
+
+Elizabeth doufala, že ho tím umlčela, ale on po chvíli pravil:
+
+„Představte si, koho jsem neviděl minulý měsíc v Londýně - Darcyho.
+Potkali jsme se několikrát. Vrtá mi hlavou, co tam asi dělal.“
+
+„Snad se chystá na svatbu se slečnou de Bourghovou,“ pravila Elizabeth.
+„V této roční době
+
+ho tam musel vylákat nějaký mimořádný důvod.“
+
+„Nepochybně. Setkala jste se s ním během svého pobytu v Lambtonu?
+Vyrozuměl jsem u Gardinerových, že ano.“
+
+„Setkala; seznámil nás se svou sestrou.“
+
+„Líbila se vám?“
+
+„Velice.“
+
+„Slyšel jsem už také, že se za posledních pár let podstatně změnila k
+svému prospěchu. Když
+
+jsem ji viděl naposled, nezdála se mít pro to valné předpoklady. Jsem
+moc rád, že se vám líbila. Doufám, že z ní bude dobrý člověk.“
+
+„To jistě, má už za sebou nejobtížnější léta.“
+
+„Neprojížděli jste jistou vsí zvanou Kympton?“
+
+„Nic mi to jméno neříká.“
+
+„Zmiňuji se o ní, protože to je ta farnost, kterou jsem měl dostat.
+Rozkošné místečko! - A ta krásná fara! Bylo by mi to tam vyhovovalo po
+všech stránkách.“
+
+„Jak by se vám bylo zamlouvalo kázat věřícím?“
+
+„Dělal bych to s velkou chutí. Pokládal bych to za součást svých
+povinností a brzy bych to byl zvládl bez velké námahy. Člověk nemá
+naříkat, tolik bych ale o to býval stál! Takový klid a mír, to je moje
+představa šťastného života. Nebylo mi to však souzeno. Zmínil se vám
+někdy Darcy o této záležitosti, když jste pobývala v Kentu?“
+
+„Doslechla jsem se z pramene stejně věrohodného, že ustanovení poslední
+vůle bylo vázáno jistými podmínkami a že přidělení fary bylo ponecháno
+na vůli nynějšího majitele panství.“
+
+„Skutečně? - Ano, něco pravdy na tom je; snad si vzpomenete, že jsem vám
+to také říkal, když
+
+jsme o tom prvně hovořili.“
+
+„A rovněž jsem se doslechla, že v jisté době se vám kazatelské poslání
+nezdálo1:ak lákavé
+
+jako nyní - že jste sám prohlásil, že farářem nikdy nebudete a že se ta
+záležitost rozhodla podle toho.“
+
+„Skutečně? Ani toto tvrzení není docela nepodložené. Jen si vzpomeňte,
+co jsem vám říkal, když jsme si o tom tenkrát poprvé povídali.“
+
+Byli už téměř na prahu domova, neboť kráčela rychle, aby se ho zbavila,
+a jelikož ho kvůli sestře nechtěla popudit, odpověděla mu s přívětivým
+úsměvem:
+
+„Ale jděte, pane Wickhame, víte přece, že jsme spřízněni, nechme tedy
+rozmíšek o dávno minulých záležitostech. V budoucnu se, doufám, vždy a
+ve všem shodneme.“ Vztáhla k němu ručku, on ji s okázalou galantností
+políbil, ačkoli sotva věděl, kam s očima, a společně vešli dovnitř.
+
+Tento rozhovor panu Wickhamovi tak vrchovatě postačil, že se už
+neobtěžoval ho podrobněji rozvádět, ani k tomu ne-podněcoval svou drahou
+švagrovou Elizabeth: ta ke své radosti zjistila, že mu toho řekla dost,
+aby už mlčel.
+
+Brzy nadešel onen den, kdy se měli s Lydií vydat na cestu, a paní
+Bennetová byla nucena se smířit s odloučením jistě aspoň ročním,
+jelikožjejí choť neschválil zamýšlenou návštěvu celé
+
+rodiny v Newcastlu.
+
+„Ach, Lydinko, má děvenko drahá,“ vzlykala, „kdy já tě zase uvidím?“
+
+„Božínku, to nevím, možná že až za dva nebo za tři roky.“
+
+„Piš mi hodně často, milunko.“
+
+„Jak často budu moct. Ale to víte, vdané ženy nemívají na psaní tolik
+času. Ať píšou sestry mně. Beztak nemají nic jiného na práci.“
+
+Pan Wickham se loučil procítěněji než jeho ženuška. Rozdával úsměvy,
+oslňoval mužnou krásou a pro každého měl pohotově nějakou roztomilost.
+
+„Tak šaramantního pána abys pohledal,“ pravil pan Bennet, jakmile je měl
+z domu. „Culí se a zubí, vrhá cukr-bliky na všechny strany. Vsadím se,
+že ani sir William Lucas nedokáže sehnat tak cenného a vynikajícího
+zetě.“
+
+Do paní Bennetové kolik dní nic nebylo, jak truchlila nad ztrátou dcery.
+
+„často si myslívám,“ podotkla, „že to nejhorší, co nás může potkat, je
+rozloučení s našimi nejbližšími, člověk si potom připadá jako ztracený.“
+
+„To máte z toho, paní máti, že jste vdala dceru,“ pravila Elizabeth.
+„Aspoň si nyní budete více vážit nás svobodných.“
+
+„To není pravda, Lydia mě neopustila, že se vdala, ale jen proto, že
+pluk jejího manžela je v takové dálce. Kdyby sloužil někde blíž,
+nemusela tak brzy odjet.“ Avšak melancholii, do níž ji uvrhla tato
+událost, brzy zapudily a do žil jí vlily nový život řeči, které se v té
+době rozšířily po okolí. Netherfieldská hospodyně dostala příkaz, aby
+všechno připravila, že její pán zakrátko přijede a pobude tu několik
+týdnů na honech. Paní Bennetová začala vyvádět jako rozumu zbavená.
+Koukala po Jane, usmívala se a pak zas vrtěla hlavou.
+
+„I to se podívejme, milá sestro, tak pan Bingley sem zas přijede!“
+(Přišla jí to totiž oznámit paní Philipsová.) „To je dobře. Tedy ne že
+by mi na tom nějak zvlášť záleželo. Pro nás je to cizí člověk, a co mne
+se týká, do smrti ho nechci vidět. Jestli se mu ale líbí v Netherfieldu,
+ať
+
+si poslouží. Kdoví, co se ještě může stát. Ale nám to může být jedno.
+Víš přece, sestro, jak jsme si před časem slíbily, že se o něm už ani
+slůvkem nezmíníme. A je to skutečně jisté, že přijede?“
+
+„Můžeš se na to spolehnout,“ odvětila návštěvnice, „protože paní
+Nicholsová byla včera v Merytonu, já jsem ji zahlédla a zvlášť jsem za
+ní vyběhla, abych se dověděla něco bližšího, a ona tvrdila, zeje to
+zaručená pravda. Přijede nejpozději ve čtvrtek, pravděpodobně už ve
+středu. Šla právě k řezníkovi, aby objednala maso na středu, a povídala,
+že má tři tucty kachen zrovna tak na pekáč.“
+
+Nejstarší slečna Bennetová nedokázala vyslechnout zprávu o jeho příjezdu
+a nezačervenat se přitom.
+
+Už dlouhé měsíce nepadlo mezi ní a Elizabeth jeho jméno; jakmile se však
+nyní octly samy, řeklají: „Všimla jsem si, že po mně pokukuješ, Lízinko,
+když nám tetička sdělovala, co se povídá, a vím, že jsem se tvářila
+rozpačitě, ale nesmíš mě podezírat z žádných pošetilostí. Zrudla jsem,
+protože jsem věděla, že se na mne budete koukat. Ujišťuji tě, že pro mne
+ta zpráva nic neznamená, ani štěstí, ani žal. Jsem jen ráda, že přijíždí
+sám, neboť v tom případě
+
+ho budeme vídat méně často. Nevadilo by mi to kvůli mně, ale děsím se
+poznámek ostatních lidí.“
+
+Elizabeth nevěděla, co si o tom myslet. Kdyby se s ním nebyla setkala v
+Derbyshiru, byla by mohla předpokládat, že sem skutečně může přijet za
+udávaným účelem, ale ona věřila, že si na Jane stále ještě myslí, a
+uvažovala, zda je pravděpodobnější, že sem jede se svolením svého
+přítele, anebo že se mu hrdinně opřel.
+
+„Má to, chudák, těžké,“ pomyslela si občas. „Nemůže přijet na panství,
+které si pravoplatně
+
+najal, aby okolo toho hned nevzniklo plno dohadů. Aspoň ode mne má mít
+svatý pokoj.“ Když sejí sestra svěřovala, s jakými pocity hledí vstříc
+jeho příjezdu, myslela to jistě upřímně, přesto však Elizabeth viděla,
+že není v její moci se s tím tak lehce vyrovnat. Byla neklidná,
+roztěkaná, což u ní bylo dost nezvyklé.
+
+Situace, o níž se její rodiče tak procítěně dohadovali před rokem,
+přišla znovu na přetřes.
+
+„Jakmile se pan Bingley objeví, půjdete ho samozřejmě uvítat, milý
+choti,“ pravila paní
+
+Bennetová.
+
+„To tedy nepůjdu. Vlonijste mě přinutila, abych ho navštívil, a
+slibovala jste, když za ním zajdu, že si vezme některou z našich děvčat.
+Ale nic z toho nebylo, a já tam nepoběžím znovu jak s keserem.“
+
+I jala se paní manželka dokládat, že všichni ostatní pánové budou
+pokládat za svou samozřejmou povinnost projevit mu úctu u příležitosti
+jeho příjezdu.
+
+„Takové móresy se mi z duše protiví,“ pravil. „Zatouží-li po naší
+společnosti, ať se namáhá
+
+sám. Ví, kde bydlíme. Můj čas je mi příliš drahý, abych běhal po
+sousedech, kdykoli si zamanou někam odjet nebo se vrátit.“
+
+„Jak myslíte, ale nevymluvíte mi, zeje to do nebe volající neslušnost ho
+nenavštívit. Já ho každopádně pozvu na oběd a bašta. Stejně už musíme v
+brzké době pohostit paní Longo-vou a Gouldingovy. To by nás bylo
+dohromady třináct, a s ním bychom se právě tak vešli ke stolu.“ Když se
+tedy tímto plánem utěšila, hned se dokázala lépe smířit s manželovou
+neochotou, ačkoli jí připadalo strašné, že se všichni sousedé uvidí s
+panem Bingleym dříve než oni. Den jeho příjezdu se blížil.
+
+„Začínám litovat, že vůbec přijede,“ svěřila se Jane sestře. „Nevadilo
+by mi to, dokázala bych se s ním beze všeho setkat, ale nevím, jak
+vydržím ty věčné řeči kolem toho. Maminka to myslí dobře, ale netuší -
+nikdo si to nemůže představit - jak mě její slova mučí. Budu přešťastná,
+až jeho pobyt v Nether-fieldu skončí!“
+
+„Ráda bych tě nějak utěšila,“ odpověděla Elizabeth, „ale není to v mé
+moci. To víš, nemohu ti kázat o trpělivosti, čímž se obvykle trpící
+utěšují, protože jsi už stejně nadlidsky trpělivá.“ Pan Bingley přijel.
+Paní Bennetová o tom byla za přispění služebnictva okamžitě zpravena,
+takže se mohla rozčilovat a trápit nedočkavostí co nejdéle. Počítala,
+kolik dní musí nechat uplynout, než mu bude moci poslat pozvání -
+neviděla před sebou žádnou možnost, jak se s ním sejít dřív. Avšak
+třetího dne od jeho příjezdu do Hertfordshiru spatřila zrána z okna své
+
+šatny, že vjíždí do dvora a míří ke stavení.
+
+Okamžitě zburcovala dcery, aby se podílely na její radosti. Jane zůstala
+nepohnutě sedět za stolem, ale Elizabeth, aby
+
+vyhověla matce, přistoupila k oknu - vykoukla ven - uviděla po jeho boku
+pana Darcyho a usedla opět vedle sestry. Jede s ním cizí pán, matinko,“
+řekla Kitty. „Kdopak to asi je?“
+
+„Snad nějaký známý, děvenko, copak já vím!“
+
+„Jejdanáčku!“ řekla Kitty, „že on je to ten chlapík, co tu s ním byl
+tenkrát - jakpak se jmenoval - ten nafoukaný dlouhán.“
+
+„Dobrotivé nebe! Pan Darcy! - Je to on, na mou duši. Nu, kterýkoli
+přítel pana Bingleyho je u nás vždy vítán, ale jinak se přiznám bez
+mučení, že je mi tenhle člověk už na pohled protivný.“
+
+Jane se zahleděla na Elizabeth udiveně a starostlivě. Nevěděla toho
+mnoho o jejich setkání v Derbyshiru, a proto cítila se sestrou, které
+první setkání od onoho vysvětlujícího dopisu jistě
+
+nepřijde zalehko. Obě seděly jako na jehlách. Každá prožívala rozpaky té
+druhé a ovšem i své
+
+vlastní, a ani nevnímaly, že matka zatím rozvádí dál, jak je jí protivný
+pan Darcy, a zeje rozhodnuta jednat s ním zdvořile jen proto, že je to
+přítel pana Bingleyho. Elizabeth však prožívala mnohem různorodější
+muka, než si Jane mohla představit, neboť
+
+ještě nenalezla dost odvahy, aby ji seznámila s dopisem paní Gardinerové
+a aby se jí svěřila, jak se změnily její city k němu. Pro Jane to byl
+člověk, kterého sestra odmítla a podceňovala, ale nemohla vědět, zeje mu
+celá rodina zavázána za velké dobrodiní a že ji k němu poutají
+
+city ne-li tak něžné jakoJaniny k Bingleymu, pak jistě stejně mocné a
+pochopitelné. Ze přijel - že přijel do Netherfieldu a do Longbournu, že
+ji z vlastní vůle znovu vyhledává, to ji překvapilo téměř stejně, jako
+když se v Derbyshiru poprvé přesvědčila o jeho změněném chovám.
+
+Barva, která jí vymizela z tváří, se na půl minuty vrátila v sytějším
+odstínu a radostný úsměv jí rozzářil oči, když na ono časové údobí
+uvěřila, že jeho náklonnost a touha nepohasly. Nemohla však v této víře
+vytrvat.
+
+„Uvidím, jak si bude počínat,“ říkala si, „pak bude dost času dělat si
+nějaké naděje.“ Soustředila se usilovně na práci, snažila se uklidnit a
+neodvažovala se ani oči pozvednout, dokud jí je starostlivé účastenství
+neobrátilo k sestřině tváři, když se sluha přiblížil ke dveřím. Jane
+byla trochu bledší než jindy, ale vypadala vyrovnanější, než Elizabeth
+očekávala. Když
+
+se páni objevil^ zrůžověla, uvítala je však docela sebejistě a jejímu
+chování se nedalo nic vytknout, ani stopu výčitky nedala najevo, ani
+snahu se zalíbit.
+
+Elizabeth promluvila, co nejméně jí dobrý mrav dovoloval, a chopila se
+znovu svého vyšívání
+
+se zaujetím, které v ní málokdy probouzelo. Jen jedinkrát se odvážila
+pohlédnout na Darcyho. Vypadal vážně jako vždy a jí připadal spíš
+takový, jako býval v Hertfordshiru, než jak ho znávala v Pemberley. Snad
+mu v přítomnosti její matky nebylo tak volně jako v přítomnosti strýce s
+tetou. Bylo to bolestné, ale nikoli nepravděpodobné.
+
+I na Bingleyho se zadívala a v mžiku postřehla, že se tváří jak
+radostně, tak rozpačitě. Paní
+
+Bennetová ho přivítala tak líbezně, že se za ni obě dcery musely stydět,
+zvlášť když
+
+srovnávaly, s jakým chladem a formální zdvořilostí pozdravila a oslovila
+jeho přítele. Elizabeth především trápilo a mrzelo její nezdvořáctví,
+neboť věděla, zejí zachránil oblíbenou dceru před nevyhnutelnou zkázou a
+že by tedy měl právo na její vděčnost. Darcy se Elizabeth zeptal, jak se
+daří manželům Gardine-rovým - čímž ji uvedl do značných rozpaků - a pak
+už sotva promluvil. Neseděl vedle ní a to snad bylo příčinou jeho
+za-mlklosti, ale v Derbyshiru to vypadalo jinak. Tam se bavil s jejími
+příbuznými, nemohl-li hovořit s ní. Ale nyní ubíhaly dlouhé minuty, aniž
+se ozval, a když tu a tam už nemohla potlačit zvědavost a pozvedla k
+němu oči, zjistila, že stejnou pozornost jako jí věnuje i Jane a zhusta
+hledí do prázdna nebo klopí oči k zemi. Měla dojem, zeje zamyšlenější a
+že už se tak nesnaží zavděčit se jí, jako když se setkali posledně.
+Pocítila zklamání, a hněvala se proto na sebe.
+
+„Co jiného se dalo čekat?“ říkala si. „Ale proč sem jezdil?“ Neměla chuť
+se bavit s nikým jiným než s ním, a aby na něho promluvila, k tomu jí
+chyběla odvaha. Pozeptala se ho na sestru a na víc se nevzmohla.
+
+„Hodně vody uběhlo, co jste u nás nebyl, pane Bingleyi,“ řekla paní
+Bennetová. Uznal to bez zdráhání. „Už jsem měla strach, že se sem vůbec
+nevrátíte. Dočista se povídalo, že na podzim Nether-field pustíte, ale
+doufám, že to není pravda. Leccos se tady v okolí
+
+změnilo, co jste tu byl naposled. Slečna Lucasová se vdala a
+odstěhovala. A naše nejmladší. Snad jste se o tom doslechl nebo jste to
+četl v novinách. Vím, že se to objevilo v Timesech a Courieru, ale
+bohužel nebylo to oznámení pořádně sepsané. Stálo tam jen ,Pan George
+Wickham s chotí Lydií, rozenou Bennetovou, oznamují svůj sňatek', a ani
+slovíčko o tom, kdo je její otec nebo kde bydlí, ničehož nic. Dával to
+tam bratr Gardiner a divím se, jak to mohl tak poplést, četl jste to?“
+
+Bingley přitakal a pogratuloval jí. Elizabeth se neodvažovala pozvednout
+oči. Nevěděla tudíž, jak se na to tváří pan Darcy.
+
+„Každá matka je samozřejmě ráda, když se dcera dobře vdá,“ pokračovala
+paní Bennetová,
+
+„ale přitom je to pro mne velká rána, pane Bingleyi, že ji ztrácím.
+Odstěhovali se do Newcastlu, to je prý až někde daleko na severu, a
+zůstanou tam pánbůhví jak dlouho. On tam slouží u pluku; asi jste už
+slyšel, že odešel z domobrany a je ted v armádě. Má ještě, chválabohu,
+dobré přátele, ač ne tolik, kolik by si jich zasloužil.“ Elizabeth, jež
+věděla, že tohle platí Darcymu, umírala studem a sotva dokázala zůstat
+sedět. Nic jiného by ji však nebylo dokázalo tak účinně přimět, aby se
+sama rozhovořila, a tak se honem zeptala Bingleyho, hodlá-li na venkově
+pobýt delší dobu. Počítá prý s několika týdny.
+
+„Až postřílíte všechny svoje koroptve, pane Bingleyi,“ řekla matka
+Bennetová, „račte přijít sem a střílejte v revíru mého chotě, jak vám
+libo. Jistě vám s radostí vyjde vstříc a přenechá
+
+vám naše nejlepší hejna.“
+
+Taková přehnaná, vemlouvavá ochota jen zvyšovala Eli-zabethino utrpení.
+Kdyby jim opět zasvitla taková růžová naděje, jaké se oddávali před
+rokem, zase by všechno skončilo stejným zklamáním, o tom byla
+přesvědčena. V té chvíli měla
+
+pocit, že ani dlouholetá blaženost by nevyvážila trapné situace, jimž
+ona a Jane musí čelit.
+
+„Přeji si už jen jediné: abych se ani s ním, ani s jeho přítelem už
+nikdy nemusela sejít. Jakou radost by mi museli způsobit svou
+přítomností, aby vyvážila tahle muka! Kéž už je v životě
+
+nespatřím!“
+
+V jejím utrpení, které nemohla vyvážit dlouholetá blaženost, sejí však
+zakrátko podstatně
+
+ulevilo, když postřehla, jak sestřin bývalý ctitel opět podléhá její
+kráse. Když přišel, promluvil s ní sotva pár slov, ale každou minutu
+jako by ho víc a víc přitahovala. Zjišťoval, zeje stejně
+
+líbezná jako vloni - a právě tak milá a upřímná, jen snad zamlklejší.
+Jane se však snažila, aby na ni nepostřehl žádnou změnu, a měla dojem,
+že se jí podařilo rozprávět stejně živě jako dřív. Měla však mnoho o čem
+přemítat, a tak si někdy ani neuvědomila, že se odmlčela. Když se pánové
+zvedli, aby se odporoučeli, neopomněla je paní Bennetová zdvořile
+pozvat, aby jim prokázali tu čest a v brzké budoucnosti u nich v
+Longbournu poobědvali.
+
+„Dlužíte mi ještě návštěvu, pane Bingleyi,“ dodala. „Než jste loni v
+zimě odjížděl, slíbil jste mi, že vás smím pozvat k rodinnému obědu, až
+se vrátíte. Vidíte, že jsem na to nezapomněla, ale stejně jste mě
+zklamal, že jste se už nevrátil a nedodržel, co jste slíbil.“ Na to se
+Bingley zatvářil trochu přihlouple a zamumlal něco v tom smyslu, jak ho
+mrzí, že mu v tom obchodní záležitosti zabránily. Pak odešli.
+
+Paní Bennetová měla velkou chuť je vyzvat, aby se zdrželi na večeři hned
+ten den, ale rozmyslela si to: vařilo se u nich sice vždycky dobře, ale
+pro muže, jemuž kladla tak důležité
+
+nástrahy, a pro zmlsaného hrdopýška s desetitisícovým důchodem pokládala
+dva chody za nezbytné.
+
+Jakmile za nimi zapadly dveře, vyběhla Elizabeth na čerstvý vzduch, aby
+se vzpamatovala - čili aby zahnala chmury úvahami, které je bezpečně
+přivolají. Pan Darcy ji svým počínáním udivil i zklamal.
+
+„Jestli sem přijel jenom mlčet a tvářit se vážně a lhostejně,“ říkala si
+v duchu, „proč sem vůbec jezdil?“
+
+Nedokázala si to vyložit tak, aby ji to potěšilo.
+
+„K strýčkovi a tetičce v Londýně dokázal být stále stejně milý a
+pozorný, proč tedy ne ke mně? Bojí-li se mě, proč sem chodí? Nestojí-li
+už o mě, proč mlčí? Proč mě takhle trápí?
+
+Pustím ho zkrátka z hlavy.“
+
+Své odhodlání na krátký čas nedobrovolně dodržela, protože ji dohonila
+sestra, z jejíhož
+
+radostného výrazu bylo lze soudit, že ji návštěva uspokojila víc než
+Elizabeth.
+
+„První setkání mám za sebou, a ted jsem docela klidná,“ pravila.
+„Dokázala jsem to, a napříště
+
+už mě jeho příchod nemůže uvést do rozpaků. Jsem ráda, že přijde v úterý
+na oběd; aspoň
+
+všichni uvidí, že se s ním běžně stýkám jako s obyčejným známým.“
+
+„Ano, přímo s nadobyčej obyčejným,“ odvětila Elizabeth s úsměvem. „Jane,
+Jane, dej si dobrý
+
+pozor!“
+
+„Ale, Lízinko, přece si nemyslíš, že bych byla ještě tak pošetilá, aby
+mi hrozilo nějaké
+
+nebezpečí.“
+
+„I myslím: hrozí ti velikánské nebezpečí, že se do tebe znovu zamiluje
+až po uši.“ S pány se až do úterka neviděli, a paní Bennetová zatím
+pilně spřádala blažené vidiny, které
+
+Bingley za půl hodiny svou dobrou náladou a slušností znovu probudil k
+životu. V úterý se shromáždila v Longbournu početná společnost a oba
+nejdůležitější hosté dorazili jako praví sportovci v dobrém čase. Když
+se objevili v jídelně, čekala Elizabeth napjatě, zaujme-li Bingley to
+místo, které si při všech dřívějších společenských příležitostech vždy
+vyhradil, totiž po boku její sestry. Její předvídavou matku to rovněž
+napadlo, a proto ho zapomněla uvést ke stolu sama. Sotva překročil práh,
+jako by zaváhal, ale Jane náhodou vzhlédla, náhodou se usmála a to
+stačilo - usedl vedle ní.
+
+Elizabeth se vítězoslavně zadívala na jeho přítele. Ušlechtile to
+přehlédl, což by si byla mohla vykládat tak, že dal Bingleymu své
+požehnání, kdyby byla nepostřehla, že i on vzhlédl k panu Darcymu a
+poplašeně se na něho zašklíbil.
+
+Při večeři se dvořil Jane sice trochu zdrženlivěji než předtím, ale
+Elizabeth usoudila, že kdyby se jim do toho nikdo nemíchal, došli by oba
+brzy svého štěstí.
+
+Neodvažovala se vyvozovat z toho dalekosáhlé závěry, ale přece ji to
+potěšilo. Však to byl také jediný důvod k spokojenosti, protože jinak se
+jí nic nedařilo. Pan Darcy seděl až na druhém konci stolu po boku její
+matky. Věděla, že z toho mají oba pramalou radost a že se jeden druhému
+nezavděčí. Na tu dálku nemohla slyšet, co si povídají, ale viděla, jak
+zřídka něco prohodili, a vždy jen nějakou chladnou zdvořilostní frázi,
+čím byla její matka k němu nemilostivější, tím víc tížilo Elizabeth
+vědomí, co mu dluhují, a znovu a znovu si říkala, že by dala všechno na
+světě, kdyby mu směla říci, že. jeho laskavý skutek nezůstal v rodině
+bez povšimnutí a bez odezvy.
+
+Stále doufala, že se během večera naskytne příležitost, která je svede
+dohromady, že doba návštěvy nemůže uplynout, aniž budou mít možnost
+promluvit víc než těch pár slovná
+
+uvítanou při jeho příchodu. Byla nesvá a náladová a doba, než se páni
+objevili opět v salónu, se jí zdála tak únavná a nudná, že sotva
+dokázala zachovat zdání zdvořilosti. Vzhlížela k jejich návratu jako k
+rozhodujícímu bodu, na němž závisí, zda se večer pro ni vydaří, anebo
+ne.
+
+„Jestli mě ani pak nevyhledá, vzdám se navždy vší naděje,'' říkala si.
+Páni se dostavili a na okamžik to vypadalo, že se její toužebné přání
+vyplní, avšak běda!
+
+Dámy se semkly kolem stolu, kde Jane odebírala šálky s čajem a Elizabeth
+nalévala kávu, v tak sevřeném útvaru, že tam nezbylo kousíček místa, kam
+by se dala vsunout židle. A když se páni blížili, vmáčkla se k ní ještě
+jedna dívka a tišeji pošeptala:
+
+„Až muži přijdou a budou chtít rozptýlit naše šiky, nedejme se! Nechceme
+je tady, viď?“ Darcy odešel na druhý konec místnosti. Sledovala ho
+pohledem, záviděla každému, s kým promluvil, sotva se dokázala přimět,
+aby dolévala hostům kávu, a zuřila na sebe, zeje tak hloupá.
+
+„Muž, který dostal jednou košem! Jak jsem si já blázen mohla namlouvat,
+že mě nepřestane milovat? Cožpak by se vůbec mohlo stát, že by v takovém
+případě některý mužský
+
+nepřekonal svou slabost a stejnou ženu požádal o ruku podruhé? Žádná
+urážka jimi nemůže tak otřást!“
+
+Trochu ji však povzbudilo, že jí sám přišel vrátit šálek od kávy;
+využila té příležitosti a zeptala se ho: „Zdalipak pobývá vaše sestřička
+dosud na Pemberley?“ „Ano, zůstane tam až
+
+do vánoc.“ „A docela sama? Všichni přátelé už ji opustili?“ „Je s ní
+paní Annesleyová. Ostatní
+
+odjeli už před třemi nedělemi do Scarboroughu.“
+
+Nedokázala si vzpomenout na nic, co by mu ještě řekla; snad by se bylo
+jemu dařilo lépe, kdyby se byl chtěl rozpovídat. On však stál u ní a
+hezkou chvíli mlčel, až konečně jedna ze slečen opět Elizabeth něco
+pošeptala, a tu se vrátil.
+
+Když se po čajování začaly roznášet karetní stolky a dámy se zvedly,
+Elizabeth opět zadoufala, že se k ní brzy přidruží, ale všechny její
+naděje zmařila matka Bennetová, která se ho zmocnila, protože
+potřebovala hráče do whistu, a než se nadál, usadila ho ke kartám. Byli
+tedy na zbytek večera uvězněni u rozličných stolků a jí zbyla už jen ta
+útěcha, že jeho oči stále bloudí napříč pokojem za ní, a proto hraje
+stejně mizerně jako ona sama. Paní Bennetová hodlala zdržet ještě oba
+pány z Nether-fieldu na večeři, ale naneštěstí jim předjel kočár dřív
+než ostatním hostům, takže k tomu neměla příležitost.
+
+„Nu, děvčata,“ pravila, jakmile za posledním hostem zapadly dveře,
+„copak tomu říkáte? Já
+
+tvrdím, že se dnešek po všech stránkách vydařil. Vystrojit takovou
+hostinu hned tak někdo nedokáže! Zvěřina byla přece jako dort - všichni
+mi říkali, že tak masitá kýta se nevidí každý
+
+den. Polévka byla
+
+padesátkrát chutnější než ta, co jsme měli minulý týden u Lucasových; i
+pan Darcy uznal, že se koroptvičky jen rozplývají na jazyku, a ten má
+jistě nejméně dva nebo tři francouzské
+
+kuchaře. A tobě jak to dneska slušelo, Janinko, rná děvečko zlatá! I
+paní Longová to přiznala, když jsem ji na to upozornila. A víš, co ještě
+povídala?,Uvidíte, paní Bennetová, že ta ještě
+
+toho Bingleyho užene!' To povídala. Však tvrdím odjakživa, že paní
+Longová je moc hodná
+
+ženská - a její neteře jsou slušná děvčata a žádné krásky: mně se
+ohromně zamlouvají.“ Krátce a dobře, paní Bennetová překypovala dobrou
+náladou. Viděla, jak se má Bingley k Jane, a to ji stačilo utvrdit v
+dobré víře, zejí přece jen neunikne; když šlo o blaho rodiny a události
+se vyvíjely kjejí spokojenosti, dokázala se oddávat tak fantastickým
+představám, že ji velmi zklamalo, když se hned nazítří nedostavil a
+nepožádal o ruku.
+
+„Byl to příjemný večer,“ řekla Jane Elizabeth. „Sešli se lidé, kteří se
+shodli a dobře pobavili. Doufám, že se budem všichni scházet častěji.“
+Elizabeth se usmála.
+
+„Nebuď taková, Lízinko. Nesmíš mě podezírat. Netrap mě! Ujišťuji tě, že
+jsem si z toho ze všeho vzala ponaučení a že si s ním teď ráda povídám,
+protože je to takový milý a rozumný
+
+mládenec, a na nic jiného přitom nemyslím. Přesvědčil mě svým chováním,
+že neměl vůbec v úmyslu vzbudit ve mně nějaké hlubší city. Má prostě tu
+přednost, že umí lépe promluvit a dokáže vystupovat mnohem sympatičtěji
+než ostatní muži.“
+
+„Jsi krutá,“ odvětila jí sestra. „Nechceš mi dovolit, abych se usmála, a
+každým slovem mě k tomu podněcuješ.“
+
+„Někdy je to tak těžké, aby ti lidé uvěřili!“
+
+„Ajindy tak vyloučené!“
+
+„Proč mi chceš namluvit, že cítím víc, než doznávám?“
+
+„Na tuhle otázku ti asi nedokážu odpovědět. Každý ochotně rozdává rady,
+i když jeho ponaučení nestojí za fajfku tabáku. Odpusť mi to, a trváš-li
+na svém tvrzení, nemohu ti už dál dělat důvěrnici.“
+
+Za několik dní po této společenské události se pan Bingley znovu
+objevil, a sám. Přítel prý
+
+odjel zrána do Londýna, ale vrátí se opět asi za deset dní. Seděl u nich
+přibližně hodinu a překypoval dobrou náladou. Paní Bennetová ho zvala,
+aby se zdržel na oběd, avšak on se dlouze omlouval, že už slíbil někam
+přijít.
+
+„Snad budeme mít víc štěstí, až se tu příště zastavíte,“ pravila. Bude
+mu potěšením, kdykoli atd. atd., a jestliže dovolí,
+
+využije její laskavosti velmi brzy.
+
+„Hodilo by se vám to zítra?“
+
+„Ano, zítra mi v tom nic nebrání,“ přijal ochotně pozvání. Dostavil se,
+a tak včas, že ani jedna z Bennetových dam nebyla ještě oblečena. Paní
+
+Bennetová přiběhla k dcerám do pokoje v županu a s rozčesanými vlasy:
+„Pospěš si, Jane, má
+
+děvenko zlatá, a utíkej dolů. Už je tady - pan Bingley je tady. Opravdu
+už přišel. Spěchej, spěchej. Pojď sem, Sarah, a pomoz slečně Jane s
+oblékáním. Slečnu Lízinku dočešeš až
+
+potom.“
+
+„Přijdeme dolů, jakmile se upravíme,“ pravila Jane, „ale řekla bych, že
+nejdřív by mohla být hotova Kitty, protože se už strojí přes půl
+hodiny.“
+
+„Kitty ať jde k šípku! Co ta s tím má co společného? Dělej, dělej !
+Kdepak máš šerpu, děvenko?“
+
+Ale když matka odešla, Jane ho za nic na světě nechtěla jít přivítat,
+dokud ji nedoprovodí
+
+některá sestra.
+
+Matčino úsilí nechat je o samotě nepolevovalo až do večera. Po čaji se
+pan Bennet podle svého zvyku odebral do knihovny a Mary odešla nahoru
+cvičit. Když dvě z pěti překážek takto padly, seděla paní Bennetová a
+mrkala na Elizabeth a Catherine, avšak dlouho bezvýsledně. Elizabeth
+dělala, že nic nevidí, až si toho konečně všimla Kitty a nevinně se
+zeptala: „Co je, matinko? Proč na mě pořád mrkáte? Přejete si něco?“
+
+„Ne, děvečko, nic. Nemrkala jsem na tebe.“
+
+Pět minut seděla klidně, ale pak to už nemohla vydržet, aby promarnila
+tak krásnou příležitost, zničehonic vstala a vyzvala Kitty: „Pojď sem,
+děvenko, musím ti něco říct,“ a vyvedla ji z místnosti. Jane okamžitě
+dala Elizabeth pohledem najevo, jak je jí taková
+
+očividná chytristika nevýslovně trapná, a zapřísahala ji, aby aspoň ona
+vytrvala. Za pár minut pootevřela paní Bennetová dveře a zavolala:
+„Lízinko, děvenko, musím ti něco říct.“ Elizabeth nezbývalo než
+uposlechnout. „Měly bychom je také nechat chvilku o samotě, nemyslíš,“
+řekla matka, jakmile vyšla do haly. „Sedneme si s Kitty u mne v šatně.“
+Elizabeth se nepokoušela matce něco vymlouvat, zůstala v hale, dokud se
+Kitty neodebrala nahoru, a pak se vrátila do salónu.
+
+Úklady paní Bennetové vyzněly toho dne naprázdno. Bingley byl
+okouzlující, až na to, že se nedal přimět k roli oficiálního nápadníka
+její dcery. Svou nenuceností a dobrou náladou příjemně pozvedl večerní
+atmosféru a snášel matčinu nevhodnou podbízivost a poslouchal její
+
+pošetilé řeči tak trpělivě, že mu za to dcera byla upřímně vděčná.
+
+Bez velkého přemlouvání se zdržel na večeři a před odchodem si smluvil -
+hlavně s paní
+
+Bennetovou - že si nazítří po ránu přijde zastřílet s jejím manželem. Od
+té chvíle už Jane nemluvila o obyčejném známém. Nezmínila se o něm
+sestře ani slovem, avšak Elizabeth uléhala s blaženým pocitem, že jejich
+vztah rychle dospěje ke konečnému vyřešení, ledaže by se pan Darcy
+vrátil ve stanovené době. Zároveň však měla silné
+
+podezření, že se to všechno děje s vědomím onoho pána.
+
+Pan Bingley se dochvilně objevil, strávil s panem Bennetem celé
+dopoledne, jak bylo domluveno, a prožil je mnohem příjemněji, než by byl
+očekával. Bingley nebyl ani nabubřelý, ani hloupý, takže nezavdával otci
+příčinu k posměškům či k opovržlivému mlčení, a ten byl na oplátku
+mnohem sdílnější a méně podivínský než obvykle. Přivedl hosta samosebou
+na oběd a odpoledne rozehrála opět paní Bennetová svůj důvtip, aby od
+něho a od své dcery všechny odehnala. Elizabeth
+
+si potřebovala napsat dopis, a tak se hned po čaji odebrala do ranního
+salónku: jelikož se všichni ostatní chystali zasednout ke kartám,
+nepředpokládala, že jí bude třeba, aby mařila matčiny úklady.
+
+Když list dopsala a vrátila se do salónu, zjistila však k svému nemalému
+úžasu, že ji matka patrně přece jen trumfla. Otevřela dveře a spatřila,
+že její sestra a Bingley stojí spolu u krbu zcela zabráni v důležitý
+rozhovor, a i kdyby jí tento samotný fakt nebýval podezřelý, pak jí
+
+všechno muselo být jasné z toho, jak se oba zatvářili, jak se otočili a
+spěšně od sebe odstoupili. Přivedla je do trapné situace, ale svou
+pokládala za ještě horší. Nikdo z nich nepromluvil ani slovíčko a
+Elizabeth se už chtěla obrátit a odejít, když tu Bingley, který se
+předtím stejně jako Jane rychle posadil, zase vyskočil, pošeptal dívce
+několik slov a vyběhl z místnosti.
+
+Jane by byla nepřenesla přes srdce tajit před Elizabeth něco, co jí
+mohlo způsobit radost, a tak ji hned objala a s hlubokým pohnutím
+doznala, že je nejblaženější stvoření na zeměkouli.
+
+„Jsem tak nesmírně šťastná!“ dodala, „až příliš šťastná. Nezaslouženě.
+Proč právě já, a ne ti druzí!“
+
+Elizabeth jí blahopřála s tak upřímnou a vřelou radostí, že ji ani
+nemohla vyjádřit slovy. Každá laskavá věta vzdouvala v Janině srdci nové
+vlny štěstí. Nedopřála si však v této chvíli, aby zůstala se sestrou a
+vypověděla jí aspoň polovinu toho, co musela nezbytně zvědět.
+
+„Půjdu bez prodlení za matinkou,“ zvolala. „Projevovala o mne tolik
+láskyplné péče, zeji nemohu nechávat v nejistotě, a nechci, aby se to
+dozvěděla od někoho jiného než ode mne. On už šel k tatíčkovi. Ach,
+Lízinko, mít to vědomí, že moje zpráva tak potěší celou mou milovanou
+rodinu! To je větší štěstí, než mohu unést!“
+
+Pospíchala za matkou, která předtím úmyslně přerušila karetní partii a
+seděla nahoře s Kitty. Elizabeth osaměla a s úsměvem si říkala, jak
+rychle a lehce se vyřešila záležitost, která je dlouhé měsíce tolik
+trápila a tížila.
+
+„A tím končí úzkostlivé opatrnictví jeho přítele!“ říkala si.
+
+„A falešné uskoky jeho sester! Končí šťastně, rozumně a moudře!“ Po
+krátké chvíli vešel opět Bingley, jehož rozhovor s otcem byl stručný a k
+věci.
+
+„Kde je vaše sestřička?“ chtěl vědět hned, jakmile otevřel dveře.
+
+„Odběhla za maminkou nahoru. Myslím, že tu bude každou chvíli.“ Zavřel
+za sebou, přistoupil k ní a hlásil se o blahopřání a o právo na
+sesterskou přízeň. Elizabeth upřímně a s radostí doznala, jak ji těší
+vyhlídka na jejich budoucí svazek. Stiskli si vřele ruce, a než se Jane
+objevila, musela vyslechnout dlouhé litanie o tom, jak je blažený a jaká
+je její sestra úžasná; a třebaže ji posuzoval zamilovanýma očima, věřila
+Elizabeth pevně, že mají všechny reálné předpoklady pro to, aby jejich
+štěstí bylo trvalé, protože spočívalo na vzácném vzájemném porozumění a
+ještě vzácnějších Janiných povahových vlastnostech, a protože se oba
+citově i názorově výborně shodovali.
+
+Toho večera vládla v celé rodině šťastná pohoda. Blaženství, které Jane
+zaplavovalo duši, jí
+
+rozzářilo tvář něhou, takže se zdála krásnější než kdy jindy. Kitty se
+hihňala a uculovala a doufala, že brzy přijde řada na ni. Paní Bennetová
+měla stále dojem, že ještě dost procítěně
+
+nevyjádřila svůj souhlas a požehnání, ačkoli Bingleymu už půl hodiny nic
+jiného nevykládala, a když se k nim pan Bennet před večeří přidružil,
+bylo mu na hlase i na chování znát, že má
+
+velkou radost.
+
+Nezmínil se o tom ale ani slůvkem, dokud se host nerozloučil ; jakmile
+však odešel, obrátil se k dceři a pravil:
+
+„Gratuluji ti, Jane. Myslím, že s ním budeš mít hezký život.“ Jane se mu
+vrhla kolem krku, políbila ho a děkovala mu za jeho dobrotu.
+
+„Jsi hodné děvče,“ odvětil, „a mě upřímně těší, že se tak dobře vdáš.
+Nepochybuji o tom, že ti s ním bude dobře. Jste si povahově dost blízcí.
+Máte v sobě oba tolik poddajnosti, že jaktěživo nedospějete k žádnému
+rozhodnutí, tolik dobro-myslnosti, že vás každý sluha ošidí, a tolik
+velkorysosti, že budete vždycky hospodařit nad poměry.“
+
+„To snad ne, tatíčku. Nedovedu si představit, že bych se já naučila
+zacházet nešetrně a lehkomyslně s penězi.“
+
+„Hospodařit nad poměry! Co to povídáte, drahý choti?“ zvolala paní
+Bennetová. „Vždyť musí
+
+mít čtyři nebo pět tisíc ročně, a kdoví jestli ne víc.“ Pak se obrátila
+na dceru. „Ach, Jane, má
+
+děvenko zlatá, jediná, já ti mám takovou radost, že určitě celou noc ani
+oka nezamhouřím. Byla jsem přesvědčena, že to tak dopadne. Vždycky jsem
+říkala, že k tomu nakonec dojde. Věděla jsem, že nejsi krásná jen tak
+pro nic za nic. Vzpomínám si, že jsem si v duchu říkala, hned jak jsem
+ho poprvé spatřila, když se loni nastěhoval do Hertford-shiru, že vy dva
+jste pro sebe jako stvořeni. Takový fešák se hned tak nevidí!“
+
+Na Wickhama s Lydií docela zapomněla. Jane jí teď byla ze všech dětí
+zdaleka nejmilejší. O
+
+žádné jiné v této chvíli nedbala. Mladší sestry se u Jane brzy začaly
+hlásit o privileje, které by jim v budoucnu mohla zajistit. Mary si
+zamlouvala právo používat netherfieldskou knihovnu a Kitty žadonila, aby
+se tam každou zimu konalo několik plesů.
+
+Od tohoto dne byl samozřejmě Bingley v Longbournu denním hostem - často
+se objevil už
+
+před snídaní a vždy se zdržel ještě po večeři - ledaže ho nějaký hlupák
+ze sousedství, kterému ani nemohl přijít na jméno, pozval na oběd a on
+nepokládal za možné odříci. Jane teď vůbec neměla čas si se sestrou
+pohovořit; neboť dokud tu byl on, neměla oči pro nikoho jiného; avšak
+Elizabeth zjistila, že může být oběma velmi užitečná ve chvilkách
+odluky, jimž se přece jen někdy nelze vyhnout. Musela-li Jane někam
+odběhnout, pověsil se vždy na paty Elizabeth, aby si o Jane mohl
+popovídat, co srdce ráčí, a jakmile Bingley odešel, vyhledala Jane
+pravidelně stejný pramen útěchy.
+
+„Tolik mě potěšil,“ řeklajednou večer, „když mi vyprávěl, jak letos na
+jaře neměl ani tušení, že jsem v Londýně. Nepovažovala jsem to za
+možné.“
+
+„Já si to myslela,“ odvětila Elizabeth. „Jak ti to ale vysvětlil?“
+
+„Způsobily to všechno jeho sestry. Rozhodně nepřály jeho známosti se
+mnou, čemuž se nelze divit, neboť se mohl oženit
+
+po mnoha stránkách výhodněji. Ale až poznají, jak pevně věřím, že jejich
+bratr je se mnou spokojený, pak se s tím časem smíří a opět se sblížíme,
+třebaže už nikdy nemůžeme být takovými přítelkyněmi jako kdysi.“
+
+„Tohle je nejnemilosrdnější prohlášení, které jsi kdy v mé přítomnosti
+pronesla,“ odpověděla Elizabeth. „Jen tak dál! Mrzelo by mě, kdybych
+viděla, že znovu sedáš na vějiěku slečně
+
+Bingleyové a jejím falešným medovým řečem!“
+
+„Věřila bys tomu, Lízinko, že už mě doopravdy miloval, když loni v
+listopadu odjížděl, a nevrátil se sem jen proto, že nevěřil, že bych ho
+já mohla mít ráda.“
+
+„V tom trošku pochybil, to je jisté, ale svědčí to zase o jeho příkladné
+skromnosti.“ Načež Jane ovšem spustila dlouhé chvalozpěvy na jeho
+ostýchavost a podceňování vlastních předností.
+
+Elizabeth vzala s potěšením na vědomí, že neprozradil, jakou roli tu
+sehrál jeho přítel; dobrosrdečná Jane se sice neuměla na nikoho hněvat,
+ale takováto okolnost by v ní přece jen vyvolala zaujatost proti němu, o
+tom byla přesvědčena.
+
+„Já jsem přece nejšťastnější stvoření pod sluncem,“ vzdychala Jane.
+„Ach, Lízinko, proč to bylo právě mně z celé naší rodiny dopřáno, právě
+mně! Kéž bys i ty poznala takové blaho !
+
+Kéž by vůbec byl druhý takový muž pro tebe!“
+
+„I kdybys mi předhodila čtyřicet takových mužů, nedokázala bych prožívat
+to, co ty. Já
+
+nemám tvou povahu a tvé dobré srdce a nedokážu být tak šťastná. Ne, ne,
+jen se o mne nestarej, snad mi osud bude milostiv a pošle mi do cesty
+ještě jednou nějakého pana Collinse.“
+
+Nezůstalo přirozeně nadlouho tajemstvím, jak se mají věci v Longbournu.
+Paní Bennetová
+
+měla přece právo pošeptat novinku paní Philipsové, a ta se už bez
+dovolení podjala úkolu učinit totéž u všech sousedek v Merytonu.
+
+Veřejné mínění označilo rázem Bennetovy za nejšťastnější lidi na světě,
+ač ještě před několika týdny, když se Lydia spustila s dů-stojníkem,
+bylo nad slunce jasnější, že to u nich špatně skončí.
+
+Uplynul asi týden od Janina zasnoubení s Bingleym; oba mladí lidé seděli
+jednou zrána s její
+
+matkou a sestrami v jídelně, když tu zaslechli pod okny hrčení kol a
+viděli, že u vchodu zastavuje čtyřspřeží.
+
+Na návštěvy bylo ještě příliš časně a kromě toho jim povoz nepřipadal
+povědomý ze sousedství. Táhli jej poštovní koně a nepoznávali ani kočár,
+ani livrej lokajů na kozlíku. Jelikož však bylo zřejmé, že k nim někdo
+jede, vyzval okamžitě Bingley slečnu Bennetovou, aby se vyhnuli
+dotěrnému vetřelci a šli se raději projít do háječku. Jane mu vyhověla a
+zbylé
+
+tři dámy byly vydány napospas své zvědavosti, dokud se dveře neotevřely
+a návštěva nevstoupila. Byla to lady Catherine de Bourghová.
+
+Všechny tři byly ovšem připraveny na nějaké překvapení, avšak v tomto
+případě předčila skutečnost veškerá očekávání - a paní Bennetová s
+Kitty, které ji neznaly, neužasly zdaleka do té míry jako Elizabeth.
+Lady Catherine vplula do místnosti způsobem ještě majestátnějším než
+
+obvykle, odpověděla na Elizabethin pozdrav nepatrným přikývnutím a beze
+slova se usadila. Elizabeth zašeptala matce, kdo to přichází, když se
+Její Jasnost objevila na prahu, avšak dáma neprojevovala přání seznámit
+se s přítomnými.
+
+Paní Bennetová se dosud nevzpamatovala z ohromení, avšak lichotilo jí,
+že má tak vznešenou návštěvu, a proto ji přivítala s vybranou
+zdvořilostí. Dáma chvíli seděla mlčky a pak prohodila velmi přezíravě k
+Elizabeth:
+
+„Doufám, že jste zdráva, slečno Bennetová. Tato dáma je zřejmě vaše
+matka, ne?“ Elizabeth odvětila s nejvyšší možnou stručností, že ano.
+
+„A tohle je asi některá z vašich sester?“
+
+„Ano, Vaše Jasnosti,“ ujala se slova paní Bennetová, přešťastná, že si
+popovídá s lady Catherine. „To je naše předposlední dcerka: nejmladší se
+nedávno vdávala a nejstarší se prochází někde s mládencem, jenž asi brzo
+bude patřit do rodiny.“
+
+„Máte tu velice malý park,“ opáčila lady Catherine p0 krátké odmlce.
+
+„S Rosingsem se jistě ani porovnat nedá, lady Catherine, avšak ujišťuji
+vás, že je mnohem rozlehlejší než park sira Williama Lucase.“
+
+„Tohle je nešikovně položený salón, jak tu můžete v létě odpoledne
+vydržet, vždyť okna vedou přímo na západ!“
+
+Paní Bennetová ji ujistila, že tu po obědě nikdy nesedávají, a dodala:
+
+„Dovolte, Vaše Jasnosti, abych se vás pozeptala, jak se daří panu
+Collinsovi a jeho choti?“
+
+„Dobře, viděla jsem je předevčírem večer.“
+
+Elizabeth předpokládala, že jí nyní předá dopis od Char-lotty, neboť v
+tom viděla jediné
+
+možné vysvětlení její návštěvy. Žádný dopis se však neobjevil, a tak si
+lámala hlavu dál. Paní Bennetová nabízela přezdvořile Její Jasnosti
+občerstvení, avšak lady Catherine s velkou rozhodností a pramalou
+zdvořilostí odmítla cokoli pojíst, vstala a obrátila se na Elizabeth:
+
+„Zdá se, že máte tamhle za trávníkem docela slušné keře, slečno
+Bennetová. Ráda bych se tam podívala, kdybyste byla tak laskavá a
+doprovodila mě.“
+
+„Jenjdi, děvenko, a proveďjejí Jasnost po cestičkách. Snad by sejí
+zamlouvalo v poustevně.“ Elizabeth poslechla, odběhla si do pokoje pro
+slunečník a vedla urozenou návštěvu dolů. Cestou se pozdržely v hale,
+neboť lady Catherine otevřela dveře do jídelny a do salónu, krátce je
+přehlédla, prozkoumala, prohlásila, že dělají docela slušný dojem, a
+kráčela dál. Její kočár stál ještě před vchodem a Elizabeth si všimla,
+že v něm sedí její komorná. Mlčky se ubíraly vyštěrkovanou cestičkou
+směrem k hájku; Elizabeth si umínila, že se nebude namáhat udržovat v
+proudu rozhovor s osobou, která se chová tak nadobyčej urážlivě a
+nepříjemně.
+
+„Jak jsem si kdy mohla myslet, že je jí synovec podobný?“ říkala si,
+když na ni hleděla. Jakmile se octly mezi stromy, ujala se lady
+Catherine slova následujícím způsobem:
+
+„Nejste určitě na pochybách, proč jsem se za vámi rozjela, slečno
+Bennetová. Muselo vám to napovědět vaše srdce, vaše svědomí.“
+
+Elizabeth na ni hleděla v nelíčeném údivu.
+
+„Mýlíte se, Vaše Jasnosti. Marně celou tu dobu uvažuji, čemu máme
+děkovat za čest, kterou jste nám prokázala.“
+
+„Měla byste už vědět, slečno Bennetová,“ opáčila vznešená dáma
+rozzlobeně, „že se mnou si nikdo nezahrává. Chcete-li však být
+neupřímná, já taková nebudu. Byla jsem odjakživa proslulá svou
+upřímností a otevřeností a při projednávání tak důležité záležitosti od
+ní
+
+samozřejmě neupustím. Před dvěma dny se mi donesla nanejvýš pobuřující
+zvěst. Bylo mi řečeno, že nejen vaše sestra udělá velmi výhodnou partii,
+ale že i vy, že slečna Elizabeth Bennetová pravděpodobně zakrátko nato
+stane před oltářem s mým synovcem - s mým vlastním synovcem - s panem
+Darcym. Vím sice, že je to nestydatá pomluva - neurazila bych ho
+natolik, abych začala uvažovat, zda na tom něco není, ale přesto jsem se
+rozhodla sem okamžitě zajet a sdělit vám své stanovisko.“
+
+Elizabeth zrudla překvapením i pobouřením. „Pokládáte-li to za
+vyloučené,“ řekla, „pak se divím, že jste se obtěžovala tak daleko. Co
+tím Vaše Jasnost vlastně sleduje?“
+
+„Trvám na tom, aby takové zvěsti byly veřejně popřeny.“
+
+„Tím, že jste přijela do Longbournu a navštívila mě a mou rodinu,“
+odvětila Elizabeth chladně, „je spíše podnítíte, než vyvrátíte, pokud
+tedy vůbec kolují.“
+
+„Pokud kolují! Vy tedy předstíráte, že o tom nic nevíte? Cožpak to pilně
+nešíříte sami? Nevíte snad, co se o vás povídá?“
+
+„Nikdy jsem nic takového neslyšela.“
+
+„A můžete rovněž prohlásit, že se to nezakládá na pravdé?“
+
+„Nemohu se pochlubit takovou dávkou upřímnosti jako Vaše Jasnost. Může
+se stát, že se mě
+
+zeptáte na něco, nač nebudu mít chuť odpovídat.“
+
+„To je neslýchané! Slečno Bennetová, trvám na tom, abyste mi vyhověla.
+Snad vám - můj synovec - nenabídl ruku?“
+
+„Vaše Jasnost sama prohlásila, že je to vyloučeno.“
+
+„Mělo by to být, musí to být vyloučeno, pokud si zachová
+
+zdravý rozum. Ale vy jste ho mohla lákat a mámit, až v chvil-kovem
+poblouznění zapomněl, čím je povinován sobě a své rodině. Mohla jste ho
+svést.“
+
+„Je-li tomu tak, pak bych byla sama proti sobě, abych se k tomu
+doznala.“
+
+„Slečno Bennetová, víte, koho máte před sebou? Nejsem zvyklá na takový
+tón. Jsem pomalu jeho nejbližší příbuzná na světě a mám právo znát
+všechny jeho záležitosti.“
+
+„Ale nemáte právo znát moje, a takovýmhle způsobem mě rozhodně
+nepřimějete, abych se vám s něčím svěřovala.“
+
+„Aby mezi námi nedošlo k nedorozumění: sňatek, o nějž máte tu drzost
+usilovat, se nikdy neuskuteční. Ne, nikdy. Pan Darcy je zasnouben s mou
+dcerou. A teď jsem zvědavá, co na to řeknete.“
+
+„Jen tolik: v tom případě přece nemáte důvod předpokládat, že nabídne
+ruku mně.“ Lady Catherine na okamžik zaváhala a pak pravila:
+
+„Jsou zasnoubeni trochu zvláštním způsobem. Byli si určeni od dětství.
+Já i jeho matka jsme si to upřímně přály, slibovaly jsme si to, když
+ještě leželi v kolébkách, a nyní, kdy by tužba obou sester měla být
+splněna jejich sňatkem, by to zmařila osoba tak málo urozená jako vy,
+tak bezvýznamná, která nemá k naší rodině žádný vztah! Cožpak neberete v
+úvahu přání jeho blízkých - a samozřejmě předpokládané zasnoubení se
+slečnou de Bourghovou? Cožpak nemáte ani špetku smyslu pro to, co se
+sluší a patří? Neslyšela jste, jak jsem říkala, že mu byla od
+nejútlejšího dětství předurčena jeho sestřenka ?“
+
+„Slyšela, a slyšela jsem to už dřív. Ale co je mi po tom? Nestojí-li
+mému sňatku s vaším synovcem v cestě žádné jiné překážky, pak mě od něho
+zajisté neodradí vědomí, že si jeho matka s tetou kdysi přály, aby si
+vzal slečnu de Bourghovou. Udělaly jste, co bylo ve vašich silách, když
+jste se mezi sebou domluvily, uskutečnění vašeho přání však závisí na
+někom jiném. Nemiluje-li pan Darcy svou sestřenku a nepokládá-li ji za
+svou nevěstu, proč by si nesměl vybrat jinou dívku? A budu-li to já,
+proč bych ho nesměla vyslyšet?“
+
+„Protože by to bylo proti vší cti, slušnosti a rozumu i proti jeho
+zájmům. Ano, slečno Bennetová, i proti jeho vlastním
+
+zájmům: snad si nemyslíte, že se ho rodina a přátelé nezřek-nou,
+jestliže zlolajně zkřížíte jejich plány? Všichni jeho lidé vás budou
+odsuzovat, přehlížet, nenávidět. Váš sňatek bude pokládán za pohanu
+rodu, nikdy nepřejde nikomu přes rty vaŠejméno.“
+
+„To jsou těžké tresty,“ odvětila Elizabeth, „avšak manželství s panem
+Darcym přináší tolik mimořádných lákavých výhod, že by žádná, celkem
+vzato, nemusela litovat.“
+
+„Zarputilé, svéhlavé děvče! Styďte se! To je dík za to, jak jsem vás na
+jaře přijala? Nejste mi ničím povinována? Posaďme se. Je vám snad jasné,
+slečno Bennetová, že jsem k vám přijela pevně odhodlána dosáhnout svého
+a nic mne od toho neodvrátí. Nejsem zvyklá podřizovat se cizím rozmarům.
+Nesnáším, aby se mi nevyhovělo.“
+
+„Vaše Jasnost se tedy octla v politováníhodné situaci, ale já se tím
+necítím nijak vázána.“
+
+„Co si to dovolujete, mne přerušovat! Vyslechněte mne mlčky. Má dcera a
+můj synovec jsou pro sebe jako stvořeni. Pocházejí po matce ze stejného
+vznešeného rodu a po otci z úctyhodných, počestných a starobylých, ač
+nešlechtických rodin. Oba mají značné jmění. Jsou si zaslíbeni, protože
+si to přeje každý příslušník obou rodin, a co tomu brání? Opovážlivá
+
+ctižádost děvčete bez příbuzenstva a bez přátel, bez peněz. To že mám
+strpět? Ne, ne, toho bohdá nebude! Kdybyste věděla, co je pro vás dobré,
+tak byste si nepřála opustit prostředí, v němž jste vyrostla.“
+
+„Nedomnívám se, že bych to prostředí opustila, kdybych se provdala za
+vašeho synovce. On je gentleman stejně jako můj otec: v tom jsme si
+rovni.“
+
+„Ano, váš otec je gentleman, ale kdo byla vaše matka? Kdo jsou vaši
+strýcové a tety?
+
+Nemyslete si, že o nich nic nevím.“
+
+„Ať o nich víte cokoli,“ řekla Elizabeth, „když to nevadí vašemu
+synovci, nevím, proč by to mělo vadit vám.“
+
+„Řekněte mi krátce a jasně: jste zasnoubeni?“
+
+Elizabeth by byla neodpovídala na tuto otázku jen kvůli lady Catherine,
+avšak když si to rozvážila, považovala za svou povinnost doznat: „Ne,
+nejsme.“ Tím lady Catherine zřejmě potěšila.
+
+„A slíbíte mi, že k takovému zasnoubení nikdy nedojde?“
+
+„Nic takového vám neslíbím.“
+
+„Divím se vám, slečno Bennetová, a odsuzuji vás. Počítala jsem, že se
+setkám s rozumnějším děvčetem. Ale nenamlou-vejte si, že já někdy
+ustoupím. Neodjedu, dokud mi neslíbíte, oč
+
+jsem vás žádala.“
+
+„Buďte ujištěna, že vám to neslíbím nikdy. Nenechám se zastrašit a
+dohnat k něčemu tak naprosto neodůvodněnému. Přejete si, aby si pan
+Darcy vzal vaši dceru, ale i kdybych vám dala požadovaný slib, přispěla
+bych tím nějak k uskutečnění jejich sňatku? Má-li mě rád a já
+
+ho odmítnu, myslíte, že si pak spíš zamiluje svou sestřenku? Dovolte,
+abych vám sdělila, lady Catherine, že všechny argumenty, jimiž jste
+podpořila svou neobvyklou žádost, byly právě tak nepatřičné jako ta
+žádost neuvážená. Odhadla jste naprosto nesprávně mou povahu, když
+
+předpokládáte, že na mě platí takovéto prostředky. Jak dalece se
+zavděčíte svému synovci tím, že se mícháte do jeho záležitostí, to
+nemohu posoudit, ale míchat se do mých nemáte právo. Prosila bych vás
+tedy, abych v té věci už nebyla vystavena dalšímu obtěžování.“
+
+„Jen ne tak hr, slečinko. Ještě zdaleka jsem neskončila. Ke všem
+výhradám proti vám, které
+
+jsem už uvedla, musím připojit ještě jednu. Nejsou mi neznámy
+podrobnosti o tom, že vaše sestra nestydatě utekla s důstojníkem. Vím
+všechno, i to, že šiji ten mladík vzal po dlouhém dohadování, až když si
+ho váš otec se strýcem koupili. A takovou má mít můj synovec v rodině? A
+její manžel, jehož otec býval u Darcyových správcem, by mu měl být
+švagrem?
+
+Dobrý bože na nebesích - jak si to představujete? Což je možno tak
+pokálet stíny Pemberley?“
+
+„Ted už nemůžete mít na srdci nic,“ odvětila Elizabeth vzdorně. „Urazila
+jste mne vším myslitelným způsobem. Musím vás požádat, abychom se
+vrátily.“
+
+Povstala, než domluvila. I lady Catherine se zvedla a vykročily zpět.
+Její Jasnost byla na nejvyšší míru pobouřena.
+
+„Nezáleží vám na dobrém jménu a postavení mého synovce? Zlé, sobecké
+stvoření! Cožpak si nejste vědoma toho, že ho svazek s vámi znemožní
+před celým světem?“
+
+„Nemám už, co bych k tomu dodala, lady Catherine. Moje stanovisko
+znáte.“
+
+„Jste tedy odhodlána jít přes mrtvoly?“
+
+„Nic takového jsem neřekla. Jsem pouze odhodlána zachovat se tak, jak mi
+to podle mého mínění nejlépe vyhovuje, a neskládat účty vám ani jiné
+osobě mně tak dokonale cizí.“
+
+„Dobrá. Odmítáte mi tedy vyhovět. Odmítáte ohlížet se na závazky, čest a
+vděčnost. Jste pevně odhodlána zničit ho před jeho přáteli a vystavit ho
+na posměch celému světu.“
+
+„Proti jakým závazkům, cti nebo vděčnosti jsem se v tomto ařípadě
+provinila?“ zeptala se Elizabeth. „Můj sňatek s pa-lem Darcym by
+neporušil zásady spojované s těmito pojmy. pokud jde o to, že bych
+rozhněvala jeho příbuzné nebo ho znemožnila před světem - kdyby jeho
+rodina náš sňatek skutečně tak přijala, netrápila bych se proto ani na
+okamžik - l svět je tak moudrý, že má důležitější starosti než
+podporovat lalicherné roznášky.“
+
+„Takhle se na to tedy díváte! To je tedy vaše konečné roz-íodnutí! Nu
+dobrá. Už je mi jasné, co bude potřeba. Jen si íepředstavujte, slečno
+Bennetová, že vaše ctižádost někdy iojde ukojení. Přijela jsem vás
+vyzkoušet. Doufala jsem, že budete rozumná, ale já prosadím svou, na to
+se můžete spolehnout.“
+
+Takto a podobně promlouvala lady Catherine, dokud nedošly k dvířkům
+kočáru; pak se rychle ještě obrátila a dodala:
+
+„Neloučím se s vámi, slečno Bennetová, nevyřizujte žádné poručení paní
+matce. Nezasluhujete tolik zdvořilosti. Rozhněvala jste mě na nejvyšší
+míru.“ Elizabeth neodpověděla, nepozvala vznešenou dámu dál, ale sama
+odcházela beze slova domů. Zaslechla, jak se kočár rozjíždí, až když
+stoupala po schodišti. Její matka jí vyšla vstříc z šatny a netrpělivě
+se vyptávala, proč se lady Catherine ještě nevrátila a neodpočinula si.
+
+„Neměla chuť jít dál,“ odpověděla dcera, „nechtěla se už zdržovat.“
+
+„To je feš dáma! A jak to bylo od ní milé, že se tu stavěla! Vždyť nám
+vlastně přišla jen říct, že se Collinsovým daří
+
+dobře. Asi někam cestuje, a když projížděla Merytonem, napadlo ji, že by
+za tebou mohla zajet. Nic zvláštního ti přece nechtěla, vid, Lízinko?“
+
+Tu musela Elizabeth trošku zalhat, neboť sdělit matce obsah rozhovoru
+bylo vyloučeno. Elizabeth se jen pomalu vzpamatovávala z deprese, do níž
+ji tato podivná návštěva uvrhla; zprvu nedokázala dlouhé hodiny myslet
+na nic jiného. Lady Catherine zřejmě podstoupila namáhavou cestu z
+Rosingsu jen a jen za tím účelem, aby zrušila její domnělé zasnoubení s
+panem Darcym. Byl to logický počin, to musela přiznat, ale nedovedla si
+představit, odkud sejí to doneslo, až si uvědomila, že on je důvěrný
+přítel Bingleyho a ona Janina sestra, a když
+
+má jedna dvojice před svatbou, hledají se hned další následovníci, a to
+patrně stačilo. Sama si přece v duchu říkala, že se po sestřině svatbě
+budou vídat častěji. A sousedé z Lucasova (neboť usoudila, že díky
+jejich stykům s Collinsovými se o tom mohla dozvědět lady Catherine) jen
+pokládali zajisté a bezprostřední to, o čem ona uvažovala jako o
+možnosti někdy v budoucnu.
+
+Jak tak znovu přemítala o slovech lady Catherine, nemohla se zbavit
+obav, jaké následky to může mít, vytrvá-li ve svém tažení. Elizabeth
+napadlo, zda se snad neobrátí na synovce, když
+
+tak zdůraz-ňovala své odhodlání zabránit jejich sňatku, a jak to na něho
+zapůsobí, až mu předestře všechny tragické následky jeho zaslepenosti,
+to se neodvažovala posoudit. Nevěděla, nakolik má tetu rád a zda mu
+záleží na jejím úsudku, ale dalo se přirozeně
+
+předpokládat, že si váží Její Jasnosti mnohem víc, než byla s to ona, a
+až mu teta vylíčí
+
+všechno utrpení, jež ho čeká po boku takové osoby, a že se přižení do
+rodiny hluboko pod svou úroveň, zasáhne ho patrně na nejcitlivějším
+místě. On přece přikládá zachování
+
+důstojnosti velkou váhu a argumenty, které se Elizabeth zdály směšné
+
+a za vlasy přitažené, jemu mohou připadat v jádře rozumné a řádně
+uvážené. Není-li dosud rozhodnut, jak se někdy domnívala, pak rady a
+zapřísahání tak blízké příbuzné
+
+mohou odstranit nejistotu a utvrdit ho v přesvědčení, že jeho blaženost
+spočívá v neposkvrněné cti. V tom případě se sem už nevrátí. Lady
+Catherine ho může navštívit na zpáteční cestě v Londýně a on nedodrží
+svůj slib Bingleymu, že za ním ještě přijede do Nether-fieldu.
+
+„Dostane-li tedy jeho přítel během několika dní omluvný dopis,“
+uvažovala nakonec, „budu vědět, jak si to vyložit. Pak bude odzvoněno
+očekávání i nadějím, že v lásce vytrvá. Nedokáže-li než mě litovat, když
+by mohl získat mou lásku a ruku, přestanu já brzy všeho litovat vůbec.“
+
+Celá rodina se nelíčené podivila, když se dozvěděli, kdo je to přijel
+navštívit, ale naštěstí
+
+přijali výklad, jenž uspokojil zvědavost paní Bennetové, a nikdo
+Elizabeth kvůli tomu příliš
+
+neškádlil.
+
+Nazítří dopoledne jí vyšel z knihovny vstříc otec s dopisem v ruce,
+právě když scházela ze schodů.
+
+„Zrovna se jdu podívat, kde vězíš, Lízinko,“ řekl. „Pojd ke mně.“
+Následovala ho, stále zvědavější, co jí chce říci, neboť předpokládala,
+že to nějak souvisí s dopisem, který třímal v ruce. Náhle ji napadlo, že
+mu mohla napsat lady Catherine, a s obavami hleděla vstříc
+nevyhnutelnému vysvětlování.
+
+Došla za otcem až ke krbu a oba se posadili. Pak jí sdělil:
+
+„Dnes ráno přišlo psaní, jež mne značně překvapilo. Jelikož se to týká
+hlavně tebe, měla bys znát jeho obsah. Nevěděl jsem, že budu vdávat dvě
+dcery. Dovol, abych ti pogratu-loval k tak skvělé partii.“
+
+Elizabeth zrudla až za uši, neboť ji v tom okamžiku napadlo, že otci asi
+napsal synovec, nikoli teta, a nevěděla, má-li se radovat, že se vůbec
+vyjádřil, anebo urazit, že nenapsal spíše jí; avšak otec už pokračoval:
+
+„Tváříš se provinile. Děvčata se pravidelně v takovýchhle věcech
+nadobyčej bystře vyznají, ale vsadil bych se, že tentokrát ani tvůj
+důvtip nepostačí a že jméno svého ctitele neuhádneš. Píše mi totiž pan
+Collins.“
+
+„Pan Collins? Co ten s tím má co společného?“
+
+„Samozřejmě že opět jednou trefil hřebík přímo na hlavičku. V úvodu mi
+nejprve blahopřeje k nadcházejícímu sňatku mé nejstarší dcery, o němž se
+dověděl od nějaké upovídané dobré duše od Lucasových. Ale nechci tě
+dlouho napínat a tak ti nebudu číst, co k této věci říká. Tebe se týká
+až následující : Když jsem tedy vyjádřil upřímné přání všeho nejlepšího
+jménem své
+
+choti i jménem svým u příležitosti této radostné skutečnosti, dovolte,
+abych se krátce zmínil ještě o jedné věci, o níž jsme informováni ze
+stejného pramene. Předpokládá se, že Vaše dcera Elizabeth si neponechá
+dlouho své dívčí jméno, až se ho její sestra vzdá, a že průvodce
+životem, jehož si vyvolila, jest jednou z nejvýše postavených osobností,
+k níž je možno vzhlížet v této zemi.
+
+Nu tak, jestlipak uhádneš, Lízinko, koho tím pan Collins myslí ? Tomuto
+mladému pánovi se dostalo všeho, čeho si jen lidské srdce může zdát - má
+značný majetek, vznešené příbuzenstvo i vlivné styky. Přes všechna tato
+lákavá pokušení mi dovolte, abych varoval sestřenku Elizabeth i Vás před
+zlými následky, jaké by vzápětí vyvolal neuvážený souhlas s nabídkou
+onoho pána, jíž ovšem budete chtít okamžitě využít.
+
+Víš tedy, Lízinko, o koho jde? Ale ted to vyjde najevo: Píši Vám tato
+varovná slova, neboť
+
+máme důvody se domnívat, že jeho tetinka, lady Catherine de Bourghová,
+tento sňatek neschvaluje.
+
+Tak vidíš, tím ženichem je pan Darcy! Nu, mám dojem, Lízinko, že se mi
+podařilo tě skutečně
+
+překvapit. Pan Collins ani Lucasovi si z celého okruhu tvých známých
+nemohli vybrat člověka, jehož jméno by je spíš usvědčilo ze lži! Pan
+Darcy, jenž se na žádnou ženu ani nepodívá, aby proti ní neměl plno
+výhrad, ajenž si tebe sotva všiml, co se znáte? Je to rozkošné.“
+
+Elizabeth se snažila přizpůsobit otcově žertovné náladě, ale vzmohla se
+jen na jediný nucený
+
+úsměv. Ještě nikdy jí jeho vtipkování nepřišlo tak zatěžko jako ted.
+
+„Tobě to nepřipadá směšné?“
+
+„Ach ano, ale čtěte prosím dál.“
+
+Když jsem se včera večer zmínil o jejich pravděpodobném sňatku
+
+před Její Jasností, okamžitě se k tomu vyjádřila a se svou obvyklou
+blahosklonností dala najevo, že má výhrady proti sestřenčině rodině.
+Odmítá tedy dát souhlas k této, jak se ráčila vyjádřit, neslýchané
+pohaně. Pokládal jsem za svou povinnost, zpravit o tom sestřenku co
+nejdříve, aby ona i její urozený ctitel věděli, čemu jest jim čelit, a
+aby překotně nevstupovali do manželství, nedostalo-li se jim k tomu
+patřičného požehnání. Pan Collins dále dodává: Upřímně se raduji, že se
+Vám podařilo smutný případ sestřenky Lydie tak šikovně ututlat, a jen mi
+dělá starosti, že se tak rozkřiklo,jak spolu žili ještě před svatbou.
+Nemohu však nedbat povinnosti, již mi ukládá můj úřad, a zamlčet Vám,
+jak mne udivilo, že jste hned po svatbě
+
+mladé novomanžele vpustil do Longbournu. Je to podporování neřesti, a
+kdybych já byl longbournským farářem, byl bych se proti tomu rázně
+ohradil. Zajisté jste povinen jako křestan odpouštět, ale měl jste
+přikázat, že Vám nesmí na oči, a nedovolit, aby se před Vámi vyslovila
+jejich jména. Takhle si on tedy představuje křesťanské odpuštění. Pak už
+se jen rozepisuje o požehnaném stavu své drahé Charlotty a o tom, že
+očekávají olivovou ratolístku. Ale, Lízinko, ty se tváříš, jako by tě to
+nepobavilo. Nejsi přece taková netýkavka, aby sis hrála na uraženou pro
+trochu klepů. Proč bychom byli na světě, než abychom poskytovali
+povyražení svým bližním a na oplátku se opět sami na jejich účet
+zasmáli?“
+
+„Ne, ne!“ zvolala Elizabeth. „Mám z toho velkou švandu, aleje to takový
+nesmysl!“
+
+„Ba právě - a. proto je to tak zábavné. Kdyby si byli vybrali nějakého
+jiného muže, nebylo by to ani zdaleka tak podařené; avšak jeho naprostá
+lhostejnost a tvoje výslovné antipatie ukazují
+
+jejich nebetyčnou pošetilost. Ač se mi tak příčí písemnosti, nevzdal
+bych se korespondence s panem Collinsem ani za nic. Ne, když čtu listy
+pana Collinse, musím mu dát přednost i před Wickhamem, jakkoli si cením
+nestydatosti a pokrytectví tohoto svého zetě. A prosím tě, Lízinko, co
+říkala lady Catherine těmto zvěstem? Přijela za tebou, aby ti odepřela
+souhlas?“ Na tuto otázku odpověděla pouze smíchem, a jelikož otec nic
+netušil, netrápil ji dalšími otázkami. Ještě nikdy Elizabeth tak těžko
+nepředstírala, co necítila. Musela se smát, ač by se byla nejraději
+rozplakala. Otec ji krutě zdrtil svými slovy o Darcyho lhostejnosti;
+nezbývalo jí
+
+než uvažovat, jak může být tak slepý, anebo se obávat, zda snad místo
+toho, že on postřehl příliš málo, si ona nedomýšlí příliš mnoho.
+
+Místo aby Bingley dostal omluvný dopis od přítele, jak Elizabeth zpola
+očekávala, byl s to přivést ho s sebou do Long-bournu za několik dní po
+návštěvě lady Catherine. Pánové se dostavili hned zrána, a než měla paní
+Bennetová možnost sdělit Darcymu, že se seznámila s jeho paní tetinkou,
+čehož se Elizabeth neustále strachovala, navrhl Bingley, jenž chtěl mít
+Jane pro sebe, aby se šli projít. Všichni souhlasili. Paní Bennetová na
+procházky nechodila, Mary na to nikdy neměla čas, ale ostatních pět se
+vydalo ven. Bingley a Jane se však brzy dali předběhnout. Opožďovali se
+vzadu a nechali Kitty, Elizabeth a Darcyho, aby se bavili, jak umějí.
+
+Rozhovor vázl: Kitty se v Darcyho přítomnosti cítila zaražená, Elizabeth
+v duchu dospívala k zoufalému odhodlání a on snad také.
+
+Zamířili k Lucasovým, protože si Kitty přála mluvit s Marií, a jelikož
+Elizabeth nepokládala za nutné, aby se toho zúčastnili všichni,
+vykročila s ním srdnatě sama, když je Kitty opustila. Nyní nadešla
+vhodná chvíle, aby svůj úmysl uskutečnila, a než tedy měla čas pozbýt
+odvahy, řekla mu:
+
+„Jsem velmi sobecké stvoření, pane Darcy. Abych se zbavila tíhy, která
+mi leží na srdci, zachovám se bezohledně k vám. Nemohu už déle mlčet a
+nepoděkovat vám za bezpříkladnou laskavost, s níž jste se ujal případu
+mé nešťastné sestry. Od té chvíle, co o tom vím, nemyslím na nic jiného
+než jak vám vyjádřit svou vděčnost. Kdyby to bylo známo i ostatním
+členům naší rodiny, nemluvila bych pouze za sebe.“
+
+„Je mi líto, je mi upřímně líto, že se vám donesla zpráva, která vás při
+mylném výkladu mohla zarmoutit,“ odpověděl
+
+Darcy překvapeně a procítěně. „Netušil jsem, že paní Gardi-nerové lze
+tak málo důvěřovat.“
+
+„Není to tetiččina vina. Lydia se ve své lehkovážnosti pro-řekla, a já
+jsem si samozřejmě
+
+nedala pokoj, dokud jsem nevypátrala všechny podrobnosti. Dovolte, abych
+vám ještě jednou ze srdce poděkovala jménem celé rodiny za vaši
+velkorysost, za to, že jste se podjal tak namáhavého úkolu a podstoupil
+tolik nepříjemností, abyste je našel.“
+
+„Chcete-li mi poděkovat,“ odpověděl, „poděkujte mi jen za sebe.
+Nezapírám, že nejvíce ze všech důvodů mě k tomu vedlo přání, abych vám
+vrátil klid a spokojenost. Ale vaše rodina mi není vůbec zavázána. Vážím
+si jich, ale doznávám, že jsem při tom myslel jen na vás.“ Elizabeth
+tonula v takových rozpacích, že ze sebe nedokázala vypravit ani slova.
+Po krátké odmlce její společník dodal: „Jste příliš velkorysá, abyste si
+se mnou zahrávala. Jestli se váš vztah ke mně od dubna nezměnil, řekněte
+mi to hned teď. Já vás mám pořád stejně rád, ale stačí slůvko a nezmíním
+se už o tom do konce svých dní.“ Elizabeth chápala, jak je mu v takové
+situaci těžko a nedobře, a proto se přemohla a bez otálení, ač ne příliš
+souvisle, promluvila a dala mu najevo, že její city doznaly od zmíněné
+
+doby velké proměny a že dnes přijímá s radostí a vděčností jeho slova.
+Její odpověď v něm vyvolala takový příval štěstí, jaký asi ještě nikdy
+nepocítil, i jal se k ní promlouvat vřele a tak dalece rozumně, jak se
+dá očekávat u muže bezmezně zamilovaného. Kdyby mu byla Elizabeth
+dokázala pohlédnout do očí, byla by viděla, jak se mu tvář rozzářila a
+zkrásněla blahem, takto však mohla jen naslouchat, co jí říká o své
+lásce, a jak bez ní nemůže být, a každým okamžikem jí jeho cit připadal
+cennější.
+
+Kráčeli dál, aniž si všímali kam. Srdce jim překypovala a měli si toho
+tolik co povědět, že nemohli věnovat pozornost ničemu jinému. Brzy se
+dozvěděla, že za to, jak se krásně
+
+domluvili, vděčí vlastně tažení jeho tety, která ho skutečně na zpáteční
+cestě navštívila v Londýně a vypověděla mu, proč se rozjela do
+Longbournu a jak u Elizabeth pořídila: opakovala mu důrazně každý její
+výrok, jenž podle mínění Její Jasnosti zvláště svědčil o Elizabethině
+nestydaté troufalosti, v domnění, že tímto vylíčením dosáhne svého a
+zejí
+
+synovec slíbí to, co ona slíbit odmítla. Naneštěstí pro urozenou dámu to
+však mělo zcela opačný účinek.
+
+„Dala mi naději, jíž jsem se předtím neodvážil oddávat. Znal jsem vaši
+povahu natolik, abych si mohl být jist, že kdybyste bývala ještě stále
+rozhodně a neoblomně zaujata proti mně, byla byste to doznala lady
+Catherine zcela otevřeně a upřímně.“
+
+Elizabeth zrudla a zasmála se: „Ano, víte toho o mé upřímnosti dost,
+abyste mě pokládal za schopnou všeho. Když jsem vás tak hrozně znectila
+přímo do očí, proč bych to neudí lála před vaším příbuzenstvem?“
+
+„Co jste mi řekla, co bych byl nezasluhoval ? Vaše obvinění sice
+postrádala podstaty, protože vznikla z mylných předpokladů, ale zachoval
+jsem se k vám tak, že jsem zasluhoval přísné
+
+výtky. Mé počínání nelze omluvit. Je mi hrozně, když si na to vzpomenu.“
+
+„Nebudeme se přít, kdo se onoho večera víc provinil,“ řekla Elizabeth.
+„Myslím, že by se bylo oběma dalo leccos vytknout. Od té doby jsme však
+doufám oba pokročili v ohleduplnosti.“
+
+„Nemohu se přes to tak lehce přenést. Dodnes mě nevýslovně trápí, když
+si uvědomím, co jsem tenkrát říkal - jak jsem uvažoval, jak jsem si
+počínal, jaké výrazy jsem volil. Nikdy nezapomenu na vaše výstižné
+pokárání: Kdybyste se byl zachoval jako pravý kavalír. Doslova tak jste
+to řekla. Nevíte, nemáte ani tušení, jak mě ta slova mučila - i když
+jsem až po čase dokázal natolik rozumně uvažovat, že jsem uznal jejich
+oprávněnost, to přiznávám.“
+
+„Ani ve snu by mě bylo nenapadlo, že na vás tak zapůsobí. Vů-bec jsem
+nečekala, že si je tak vezmete k srdci.“
+
+„Nepochybujte o tom. Tenkrát jste mě považovala za bez-citného darebáka,
+to vím. Nikdy nezapomenu, jak jste se zatvářila, když jste říkala:
+Neuvažovala bych o vaší nabídce za žádných okolností.“
+
+„Ach, neopakujte mi má tehdejší slova. Zažeňme vzpomínky. Ujišťuji vás,
+že se za to už
+
+dlouho upřímně hanbím.“
+
+Darcy se zmínil o svém dopise. „Začala jste pak už brzy o mně smýšlet
+lépe?“ chtěl vědět.
+
+„Uvěřila jste tomu, co jsem tam psal?“ Vylíčila mu, jak na ni dopis
+zapůsobil a jak se postupně zbavovala dřívější předpojatosti.
+
+„Věděl jsem,“ řekl, „že vás moje slova zabolí, ale nebylo vyhnutí.
+Doufám, že jste ten dopis zničila. Byla tam taková pasáž - hlavně v
+úvodu - za nic na světě bych nechtěl, abyste šiji mohla znovu přečíst.
+Za některé výrazy byste mě mohla právem nenávidět.“
+
+„Dopis samozřejmě spálím, domníváte-li se, že by ohrožoval mou
+náklonnost k vám; můžeme sice oba oprávněně předpokládat, že mé názory
+nejsou zcela neměnné, ale doufám, že je přece jen nestřídám tak rychle,
+jak by se podle toho zdálo.“
+
+„Věřil jsem, když jsem psal ten list,“ odpověděl Darcy, „že už jsem
+dokonale klidný a že se ovládám, avšak nyní jsem přesvědčen, že jsem jej
+psal ve velkém roztrpčení.“
+
+„Snad ze začátku, ale rozhodně ne ke konci. Závěr je nanejvýš milosrdný.
+Ale nemyslete už
+
+na ten dopis. Jak pisatel, tak adresátka byli jiní lidé, takže by měli
+zapomenout na všechny nepříjemné okolnosti, které jej provázely. Musíte
+si přivlastnit něco z mé životní filosofie: Ohlížej se nazpět jen tehdy,
+přináší-li ti to potěšení.“
+
+„Taková filosofie se na vás vůbec nehodí. Vaše vzpomínky musí být tak
+dokonale prosty výčitek, že vás potěší nikoli po filosofických úvahách,
+ale - a to je mnohem lepší - bez uvažování. Jenže u mne je tomu jinak.
+Dotírají na mne bolestné vzpomínky, které nemohu - a ani bych neměl
+zapudit. Celý život jsem byl sobec - ve svém počínání, i když ne ve
+svých zásadách. V dětství mě učili, co je správné, ale neučili mě
+přemáhat své povahové nedostatky. Vštěpovali mi dobré zásady, ale
+dovolili mi, abych je uplatňoval pyšně a sebevědomě. Rodiče bohužel
+neměli jiného syna, dlouhá léta jsem byl vlastně jedináiek, a tak mě
+rozmazlovali, třebaže to byli hodní lidé, zvlášť otec byl nesmírně
+laskavý a dobrosrdečný, a při-mhuřovali obě oči nad mou panovačností a
+sobeckostí, ba dokonce ji ještě podporovali a utvrzovali mě v názoru, že
+na lidech mimo naši rodinu nezáleží, že jsme jim nadřazeni, duševně
+nadřazeni, a proto lepší. Skutečně jsem tomu vířil anebo se aspoň snažil
+uvěřit, od svých osmi do osmadvaceti let a věřil bych tomu dodnes, nebýt
+vás, má krásná, má nejdražší
+
+Elizabeth! Vděčím vám za vše. Dala jste mi lekci, zprvu jistě trudnou,
+ale nadmíru prospěšnou. Vy jste mne patřičně pokořila. Šel jsem za vámi,
+a vůbec jsem nezapochyboval, jak mé vyznání přijmete. Ukázalajste mi, že
+veškerá má důležitost není dost důležitá pro ženu, která za něco stojí.“
+
+„Byl jste tedy přesvědčen, že vás vyslyším?“
+
+„Skálopevně. Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že
+toužíte, abych se vám vyznal.“
+
+„Musela jsem ten dojem svým chováním vyvolat, ale ujišťuji vás, že
+neúmyslně. Nikdy jsem vám nic nepředstírala, ale snad tu a tam ve své
+zbrklosti přeháním. Jak jste mne po onom večeru asi nenáviděl!“
+
+„Vás a nenávidět! Možná že jsem se zprvu na vás hněval, ale ten hněv se
+brzy obrátil na správnou adresu.“
+
+„Bojím se vás téměř zeptat, co jste si o mně pomyslel, když jsme se tak
+střetli v Pemberley. Zlobil jste se, že jsem se tam objevila?“
+
+„Jistěže ne, pouze mě to překvapilo.“
+
+„Nemohlo vás to překvapit víc, než mě překvapilo to, že jste mě vůbec
+vzal na vědomí. Svědomí mi říkalo, že si nezasloužím žádné zvláštní
+ohledy, a přiznám se, že jsem vůbec nečekala tolik mimořádné
+pozornosti.“
+
+„Snažil jsem se tenkrát být k vám co nejpozornější, protože jsem vám
+chtěl naznačit, že mě
+
+minulé události nezatvrdily; doufal jsem, že mi trochu odpustíte a
+zmírníte své antipatie, až
+
+uvidíte, že jsem si vaše výtky vzal k srdci. Jak brzy jsem chtěl ještě
+něco víc, to už nevím, ale řekl bych, že asi za půl hodiny poté, co jsem
+vás spatřil.“
+
+Vyprávěl jí pak, jakou měla Georgiana radost, že se spřátelily, a jak
+byla zklamaná, že musela tak narychlo odjet; tím se přirozeně dostali na
+příčinu onoho odjezdu a ona se dozvěděla, jak se rozhodl hned ještě v
+onom hostinci opustit Derbyshire a pátrat po její sestře a že se tvářil
+tak vážně a zaraženě jen a jen proto, že byl ponořen do úvah o té věci.
+Znovu mu projevila vděčnost, ale bylo to pro oba příliš trapné téma, aby
+při něm setrvali. Ušli pomalým krokem několik mil, příliš zaneprázdněni,
+aby si to uvědomili, až se nakonec podívali na hodinky a zjistili, že už
+měli být doma.
+
+„Kam se jen poděli Bingley s Jane?“ Tato otázka obrátila pozornost k oné
+dvojici. Darcy se radoval z jejich zasnoubení; přítel ho o tom okamžitě
+zpravil.
+
+„Ráda bych věděla, zda vás to překvapilo?“ zeptala se Elizabeth.
+
+„Ani trochu. Když jsem odjížděl, tušil jsem, že k tomu dojde co
+nevidět.“
+
+„To tedy znamená, že jste svolil. Však jsem si to hned myslela.“ A
+třebaže se takovému výkladu bránil, bylo očividné, že hádá dobře.
+
+„Ten večer, než jsem odjížděl do Londýna, jsem udělal to, co jsem měl
+udělat už dávno: vyzpovídal jsem se mu,“ řekl. „Vylíčil jsem mu všechno,
+co se přihodilo, a proč se nyní můj tehdejší zákrok jeví jako naprosto
+neoprávněný a nesmyslný. Velmi ho to překvapilo. Neměl o tom ani tušení.
+Řekl jsem mu také, že jsem se pravděpodobně zmýlil, když jsem tenkrát
+tvrdil, že pro vaši sestru nic neznamená; a jelikož bylo nabíledni, že k
+ní chová stále stejně
+
+vřelé city, nepochyboval jsem o tom, že spolu dojdou štěstí.“
+
+Elizabeth nemohla potlačit pousmání nad tím, jak lehce dokáže přítele
+ovlivnit.
+
+„Řekl jste mu, že ho miluje, na základě vlastního pozorování, anebo jste
+uvěřil tomu, co jsem vám sdělila na jaře?“
+
+„Přesvědčil jsem se o tom sám. Pozoroval jsem ji bedlivě během obou
+posledních návštěv a viděl jsem, že ho má ráda.“
+
+„A on zřejmě plně uvěřil vašemu ujištění.“
+
+„Ano. Bingley je nesmírně skromný a nerafinovaný člověk. Nemá dost
+sebedůvěry, aby se v tak důležité záležitosti spolehl jen na vlastní
+úsudek, ale mně důvěřuje, a proto šlo všechno hladce. Musel jsem se mu
+doznat ještě k jedné věci, která ho na čas, a to právem, rozzlobila.
+Nemohl jsem mu zamlčet, že vaše sestra dlela v zimě tři měsíce v Londýně
+- že jsem o tom věděl a úmyslně mu to zatajil. Hněval se na mne, ale
+myslím si, že jen tak dlouho, dokud se neujistil o citech vaší sestry.
+Teď už mi všechno odpustil.“ Elizabeth by byla ráda poznamenala, že pan
+Bingley je skvělý přítel - nedocenitelný, když se uváží, jak lehce si dá
+poroučet, ale zarazila se včas. Uvědomila si, že ještě neumí přijímat
+škádlení a zeje trochu brzy na to, aby s tím začínala. Hovořil o
+Bingleyho budoucím štěstí, které se nevyrovná jen jeho vlastnímu, dokud
+se opět nevrátili do Longbournu. V hale se rozešli.
+
+„Kampak jste se to ztratili, Lízinko?“ zeptala se Jane, jakmile
+Elizabeth vkročila do místnosti, a ostatní kolem stolu se k ní
+připojili. Elizabeth se nevzmohla na jinou odpověď, než že zašli tak
+daleko, až si spletla cestu. Zrudla při těchto slovech, avšak ani tím,
+ani ničím jiným nevzbudila oprávněné podezření.
+
+Večer klidně ubíhal, nic mimořádného se nedělo. Oficiální milenci se
+smáli a povídali, neoficiální mlčeli. Darcy neměl v povaze projevovat
+své city bouřlivým veselím a Elizabeth ve svém rozrušení a zmatku spíš
+védéla o svém štěstí, než aby je už prožívala; kromě
+
+bezprostředních rozpakují v tom bránily ještě jiné závažné okolnosti.
+Představovala si, co všichni řeknou, až se to dozvědí, uvědomovala si,
+že se krom Jane nikomu nezamlouvá, a obávala se, že u ostatních může jít
+o vyslovený odpor, jímž neotřese ani jeho bohatství a urozenost.
+
+Před spaním si vylila srdce Jane. Té sice byla nedůvěřivost zcela cizí,
+ale tentokrát ji vůbec nechtěla brát vážně.
+
+„Žertuješ, Lízinko, to není možné! - Že ses zasnoubila s panem Darcym! -
+Ne, mě neoklameš. Vím, že to nepřichází v úvahu.“
+
+„To mi to krásně začíná! Tys byla má jediná naděje: kdo
+
+mi uvěří, ne-li ty? Ale já to myslím smrtelně vážně. Je to čistá pravda.
+On mě stále ještě
+
+miluje a zasnoubili jsme se.“
+
+Jane na ni hleděla nedůvěřivě. „Ale, Lízinko, vždyť je to vyloučené.
+Vím, jak je ti protivný.“
+
+„Nic nevíš. Na to na všechno už jsem zapomněla. Snad jsem ho dřív tolik
+nemilovala. Ale v takovýchto případech je dobrá paměť vážným prohřeškem.
+Od této chvíle na to sama navždy zapomenu.“
+
+Slečna Bennetová na ni koukala zkoprnělá úžasem. Elizabeth ji znovu a co
+nejdůrazněji ujišťovala, že je to pravda.
+
+„Bože na nebesích! Je to možné?“ zvolala Jane. „Nu, nezbývá než ti
+uvěřit. Drahá, milá
+
+sestřičko, jak ráda bych ti - a také ti z celého srdce blahopřeji - ale
+jsi jista - nezlob se na mne, že se ptám - jsi docela jista, že s ním
+budeš šťastna?“
+
+„O tom není nejmenší pochyby. Už jsme se dohodli, že z nás bude
+nejšťastnější pár na zeměkouli. Ale máš z toho radost, Jane? Jak se ti
+bude takový švagr zamlouvat?“
+
+„Moc a moc. Bingleyho a mne jsi ani nemohla víc potěšit. Už jsme o tom
+uvažovali, ale vyloučili jsme, že by k tomu mohlo dojít. A máš ho
+opravdu dost ráda? Ach, Lízinko, dělej, co se ti zlíbí, jen se probůh
+nevdávej bez lásky. Jsi docela jista, že k němu cítíš to, co bys měla?“
+
+„Ale ano! Uznáš sama, že k němu cítím víc, než bych měla, až ti všechno
+vypovím.“
+
+„Jakto?“
+
+„Musím se přiznat, že ho mám radši než Bingleyho. Ted se na mne
+rozhněváš, viď?“
+
+„Ale, drahá sestřičko, přestaň už žertovat. Chci si s tebou vážně
+promluvit. Nevytáčej se a řekni mi všechno, co ještě nevím. Prozradíš
+mi, kdy ses do něho zamilovala?“
+
+„Přicházelo to tak poznenáhlu, že vlastně ani nevím, kdy to začalo. Ale
+myslím, že jsem ho milovala od té chvíle, kdy jsem uzřela jeho krásné
+panství v Pemberley.“ Další naléhání, aby mluvila vážně, však nezůstalo
+neosly-šeno, a Jane se brzy upokojila, když
+
+ji sestra slavnostně ujistila o svých citech. Jakmile překonala své
+pochyby, o nic jiného už jí
+
+nešlo.
+
+„Teď už jsem spokojená,“ pravila, „protože budeš stejně
+
+šťastná jako já. Mně se odjakživa zamlouval. Musela bych si ho vážit už
+proto, že tě má rád, ale jako Bingleyho přítel a tvůj manžel má místo v
+mém srdci hned po Bingleym a tobě. Ale stejně jsi, Lízinko, pěkná
+šibalka a tajnůstkářka! Vůbec jsi mi nevyprávěla, co se všechno zběhlo v
+Pemberley a v Lambtonu! Musela jsem se to dovědět z jiného pramene, ne
+od tebe.“ Elizabeth jí vysvětlila, proč o tom nemluvila. Nechtěla se
+zmi-ňovat o Bingleym a její city k jeho příteli byly tak neujasněné, že
+jí přišlo zatěžko o něm hovořit. Ale teď už před ní nechce tajit, jak se
+podílel na Lydiině svatbě. Všechno jí vylíčila a povídaly si pak až
+dlouho do noci.
+
+„Dobrotivý bože!“ zvolala nazítří ráno paní Bennetová, která držela
+stráž u okna. „Že si náš
+
+drahý Bingley vede s sebou zas toho pana Darcyho! Co si myslí, že se
+pořád tak vnucuje? To ho nenapadne, že by mohl jít střílet nebo něco a
+neobtěžovat nás věčně svou společností? Co s ním? Lízinko, budeš ho
+muset zase odvést na procházku, aby Bingleymu nepřekážel.“ Elizabeth
+sotva dokázala zachovat vážnou tvář, jak jí tento příkaz přišel vhod,
+ale přitom ji hluboce ranilo, že se o něm matka vždy takhle vyjadřuje.
+
+Jakmile vstoupili, zahleděl se na ni Bingley tak výmluvně a stiskl jí
+ruku tak vřele, že nepochybovala o jeho zasvěce-nosti. Krátce nato
+poznamenal hlasitě: „Paní Bennetová, nemáte tu někde ještě nějakou
+cestičku, kde by Lízinka mohla dneska zase zabloudit?“
+
+„Radila bych panu Darcymu, Líze a Kitty, aby teď dopoledne vystoupili na
+kopec Oakham. Je to pěkná dlouhá procházka a pan Darcy ještě neviděl,
+jaký je odtamtud krásný rozhled.“
+
+„To se skvěle hodí,“ odpověděl Bingley, „ale jsem si jist, že by to
+Kitty příliš unavilo. Viďte,Kitty?“
+
+Kitty doznala, že by raději zůstala doma, pan Darcy prohlásil, že ho
+vyhlídka z kopce velmi láká, Elizabeth mlčky přitakala. Zatímco se
+nahoře strojila, přišla-za ní paní Bennetová a řekla:
+
+„Je mi tě líto, Lízinko, že si musíš vzít sama na starost toho
+protivného člověka. Ale snad ti to nebude příliš proti mysli: děláš to
+kvůli Jane, to víš, a bavit ho moc nemusíš. Tu a tam na něho promluv a
+víc se nenamáhej.“
+
+Na procházce se domluvili, že požádá večer pana Benneta o její ruku.
+Elizabeth si vyhradila, že matku poprosí o svolení sama. Nemohla
+předvídat, jak to matka přijme, a měla vážné
+
+pochyby, zda všechno jeho bohatství a urozenost vyváží její odpor k
+němu. Ať už se však tomu sňatku bouřlivě vzepře anebo se bouřlivě
+zaraduje, jedno bylo jisté, že její počínání
+
+sotva bude dělat čest jejímu rozumu, a pro Elizabeth bylo stejně
+nesnesitelné, aby Darcy byl svědkem jejích prvních radostných výlevů
+jako prvního hromobití jejího nesouhlasu. Jakmile se večer pan Bennet
+uchýlil do své pracovny, viděla, že Darcy vstává a kráčí tam za ním, a
+tento pohled ji hluboce rozrušil. Neobávala se jeho nesouhlasu, ale
+trápilo ji, že z toho bude nešťastný, že ona, jeho nejmilejší dcera, mu
+svým vyvoleným způsobí starosti, a tak seděla jako na jehlách, dokud se
+pan Darcy opět neobjevil: pohlédla na něho, viděla, že se usmívá, a
+trochu se jí tím ulevilo. Za pár minut přistoupil ke stolku, kde s Kitty
+seděly, a pod záminkou, že obdivuje její ruční práci, jí zašeptal:
+„Jděte za panem otcem, je v knihovně a přeje si s vámi mluvit.“ Okamžitě
+se zvedla.
+
+Otec přecházel po místnosti a tvářil se vážně a ustaraně.
+
+„Co to vyvádíš, Lízinko?“ řekl. „Zbláznila ses, že ses s nim zasnoubila?
+Cožpak ti odjakživa nebyl protivný?“
+
+Jak si teď přála, aby si byla utvářela své názory uváženěji a aby je
+byla vyjadřovala umírněněji! Byla by si mohla ušetřit trapné
+vysvětlování a odůvodňování, leč nebylo vyhnutí, a tak ho zmateně
+ujišťovala o svých citech k panu Darcymu.
+
+„čili jinými slovy, jsi rozhodnuta ho mít. Je bohatý, to je pravda, a
+koupí ti víc skvělých toalet a skvělých kočárů než Bingley Jane. Ale
+stačí ti to ke štěstí?“
+
+„Nic jiného by vám tedy nevadilo než pomyšlení, že ho nemiluji?“ zeptala
+se Elizabeth.
+
+„Vůbec nic. Všichni ho považujeme za povýšeného, nepříjemného člověka,
+ale na tom by vůbec nezáleželo, kdybys ho měla ráda.“
+
+„Ale já ho přece mám ráda,“ odpověděla se slzami v očích, „miluji ho.
+Není ani trochu povýšený. Je dobrý a přívětivý. Vy ho vůbec neznáte, a
+tak mě prosím vás nemučte a nemluvte o něm takhle.“
+
+„Má moje svolení, Lízinko,“ řekl otec. „Člověku, jako je on, bych se
+skutečně neopovážil odepřít nic, oč se mu uráčilo požádat. Dávám nyní
+svolení i tobě, trváš-li na tom, že si ho chceš vzít. Ale dej si poradit
+a ještě si to rozmysli. Znám tvou povahu, Lízinko. Vím, že nebudeš žít
+spokojeně a ani to nedokážeš předstírat, nebudeš-li si svého muže
+upřímně vážit - nebudeš-li k němu s úctou vzhlížet. Tvá temperamentní
+le-tora by tě v neharmonickém svazku uvedla do velkého nebezpečí. Sotva
+bys unikla hanbě a utrpení. Drahé dítě, nedopusť, abych se dožil té
+tragédie, že bys právě ty nemohla svého druha respektovat. Nevíš, co
+děláš.“ Elizabethino dojetí vzrůstalo: odpověděla mu vážně a pohnutě,
+ale trvalo to dlouho a musela ho znovu a znovu ujišťovat, že se Darcymu
+zaslíbila ze svobodné vůle, líčit mu, jak si postupně názor na něho
+opravila, a prohlašovat s naprostou jistotou, že u něho nejde o
+chvilkové vzplanutí, ale že jeho láska podstoupila za dlouhé měsíce řadu
+těžkých zkoušek, a s důrazem vypočítávat všechny jeho přednosti, než
+sejí podařilo, aby otec překonal nedůvěru a smířil se s budoucím zetěm.
+
+„Nu dobře, holčičko,“ prohlásil nakonec. „Už nic neříkám. Je-li tomu
+tak, pak si tě zasluhuje. Nemohl bych se s tebou, se svou drahou
+Lízinkou, rozloučit kvůli někomu, kdo by tě nebyl hoden.“ Aby dokreslila
+příznivý obraz, vyprávěla mu pak, jak se pan Darcy dobrovolně ujal
+Lydie. Vyslechl ji s velkým úžasem.
+
+„Dnes večer se dějí samé zázraky! Je to tedy všechno Darcyho zásluha -
+on na to dal peníze, přiměl Wickhama k ženitbě, zaplatil mu dluhy a
+koupil jmenování! Tím lépe. Ušetřím si tak spoustu nepříjemností i
+výdajů. Kdyby to býval zařídil strýček, byl bych mu to musel zaplatit a
+také bych to byl udělal, ale tihle vášnivě zamilovaní ženiši berou
+všecko na sebe. Zítra mu řeknu, že se s ním vyrovnám, on bude blouznit o
+tobě a vykládat, jak tě miluje, a tím celá ta záležitost skončí.“ Pak si
+vzpomněl, jak ji před několika dny přivedl do rozpaků, když jí
+
+přečetl dopis od pana Collinse, a začal si ji kvůli tomu dobírat;
+nakonec ji propustil a vyprovodil ji ke dveřím se slovy: „Jestli si
+ještě nějaký mládenec přijde říct o Mary nebo Kitty, pošli ho za mnou,
+že mám právě čas.“ Elizabeth spadl těžký kámen ze srdce; uchýlila se na
+půl hodinky do svého pokoje, aby si v klidu všechno rozvážila, a pak už
+se dokázala docela vyrovnaně přidružit k ostatním. Čas bujarého veselí
+ještě nenadešel, ale večer ubíhal pokojně, když se už nemusela ničeho
+závažného obávat, a příjemná nenucenost a důvěrné sblížení
+
+vyžaduje delší dobu.
+
+Když se matka Bennetová večer odebrala do své šatny, zašla za ní a
+oznámila jí důležitou novinu. Ta na ni měla zcela zvláštní účinek: když
+ji paní Bennetová vyslechla, zůstala zprvu sedět jako opařená a
+nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku. Trvalo hezky dlouhou dobu, než
+
+pochopila, co to slyší, ačkoli se jinak nedalo říct, že by neměla bystrý
+postřeh pro cokoli, co přinášelo rodině výhody nebo co mohlo souviset s
+vdavkami některé dcery. Konečně se poněkud vzpamatovala, vstala, zase si
+sedla, spínala ruce a křižovala se.
+
+„Dobrotivá nebesa! Matičko boží! Co to slyším! I propá-níčka! Pan Darcy!
+Kdo by si to byl pomyslil? Lízinko, ty můj miláčku! Jaká budeš bohatá a
+vznešená! Ty peníze na útratu, ty šperky, ty kočáry, co budeš mít '.Jane
+se ti nemůže rovnat - ani v nejmenším. Mám takovou radost - jsem z toho
+celá pryč. Takový šaramantní člověk! - Takový krasavec! Tak urostlý!
+
+Má zlatá Lízinko, jen se na mne nezlob, že mi byl předtím tak protivný.
+Snad mi to promine. Lízinko, děvenko drahá! Dům v Londýně! Všechno to
+nejlepší! Tři dcery vdané! Deset tisíc ročně! Dobrý bože, co si počnu?
+Mně jde z toho hlava kolem!“
+
+Tím byla Elizabeth tedy zbavena nejistoty ohledně souhlasu. Byla ráda,
+že je jediným očitým svědkem těchto výlevů, a brzy se vzdálila. Nebyla
+však ve svém pokoji ještě ani tři minuty a už tam matka vnikla za ní.
+
+„Děvenko zlatá,“ zvolala, „já na to musím pořád myslet! Deset tisíc
+ročně a kdoví, jestli ne víc. To je partie jako nějaký lord. A zvláštní
+povolení! Ty budeš a musíš mít na svatbu zvláštní povolení! Má beruško
+malá, hlavně mi pověz, co pan Darcy nejraději jí, abychom to měli zítra
+k obědu.“
+
+Tohle bylo výstražné znamení, jak si matka bude vůči onomu pánovi
+počínat, a Elizabeth zjistila, že i v případě, kdy je skálopevně jista
+jeho vřelou láskou a ani souhlas rodičů nechybí, má si stále ještě co
+přát. Avšak druhý den proběhlo všechno mnohem lépe, než očekávala, neboť
+v paní Bennetové vzbuzoval její budoucí zeť naštěstí takovou bázeň, že
+si na něho netroufla sama promluvit, ledaže mu mohla prokázat nějakou
+úsluhu nebo projevit souhlas s jeho názory.
+
+Elizabeth s radostí přihlížela, jak se její otec namáhá, aby se
+sblížili, a pan Bennet ji zakrátko ujistil, že si ho čím dál tím více
+váží.
+
+„Obdivuji hluboce všechny své zetě,“ pravil. „Mým oblíbencem zůstane asi
+Wickham, ale domnívám se, že tvého manžela budu mít stejně rád jako
+Janina.“ Elizabeth se brzy vrátila čtveračivá nálada a chtěla po
+Darcym, aby jí vysvětlil, proč se do ní vlastně zamiloval. „Jak vás to vůbec napadlo?“ zeptala se. „Když už jste
+jednou začal, dovedu pochopit, že jste v tom krásně pokračoval, ale co
+to poprvé vyvolalo?“
+
+„Nemohu určit hodinu ani místo ani pohled ani slůvko, které to
+způsobilo. Je to už příliš
+
+dávno. Byl jsem v tom až po uši, než jsem si vůbec uvědomil, že jsem
+začal.“
+
+„Mé kráse jste hned rázně odolal, a pokud jde o mé způsoby - chovala
+jsem se k vám vždycky jen o chloupek lépe než nezdvořácky a promluvila
+jsem na vás obvykle spíš s tím úmyslem, abych vás potrápila, než naopak.
+Ne, buďte upřímný: že se vám líbily mé nezpůsoby?“
+
+„Vaše vtipná vyřídilka se mi skutečně moc líbila.“
+
+„Můžete tomu rovnou říkat nezpůsoby. Dá se to stěží
+
+nazvat jinak. Ale pravda bude, že jste byl znechucen zdvoři-lůstkami,
+obdivem a uctivou pozorností. Znelíbily se vám ženy, které se každým
+slůvkem, každým pohledem, každou myšlenkou snažily jen o to, aby se vám
+zavděčily. Já jsem vás vyburcovala a zaujala, protože jsem si počínala
+právě opačně. Kdybyste nebyl z duše dobrý člověk, byl byste mě za to
+nenáviděl, ale třebaže jste se to snažil všemožně tajit, máte
+ušlechtilou a spravedlivou povahu a v hloubi srdce jste hluboce
+opovrhoval lidmi, kteří se vám tak pilně kořili. Vidíte - ušetřila jsem
+vám námahu se zdůvodňováním, a když se to tak vezme kolem a kolem,
+začínám být přesvědčena, zeje to logické vysvětlení. Vždyť o mně nic
+dobrého nevíte -Ť ale na to se asi nikdo neohlíží, když se zamiluje.“
+
+„Což jste neukázala svou dobrotu, když jste tak láskyplně ošetřovala
+nemocnou Jane v Netherfieldu?“
+
+„Zlatá Jane! Kdo by to byl pro ni neudělal? Ale jen mě každopádně
+vynášejte až do nebes. Vezměte si mé dobré vlastnosti pod ochranná
+křídla a zveličujte je, co můžete, a já na oplátku využiji každé
+příležitosti, abych vás poškádlila a pozlobila; začnu s tím hned a
+zeptám se vás, proč jste se teď nakonec tak těžko odhodlával k činu ?
+Proč jste se mě tak stranil, když jste sem poprvé přišel a pak u nás
+obědval? A hlavně proč jste se při těch návštěvách tvářil, jako by vám
+na mně vůbec nezáleželo?“
+
+„Protože jste byla tak vážná a zamlklá a ani trošku jste mi nepomohla.“
+
+„Ale já jsem se styděla.“
+
+„Já též.“
+
+„Při tom obědě jste si se mnou mohl trochu porozprávět.“
+
+„Muž, kterému by srdce tak nepřekypovalo, by to byl jistě udělal.“
+
+„Ach, to je smůla, že máte na všechno chytrou odpověď a já že jsem
+natolik chytrá, abych ji uznala! Jen bych ráda věděla, jak dlouho byste
+byl váhal, kdyby to bylo záleželo jen na vás!
+
+Ráda bych jen věděla, kdy byste se byl vyslovil, kdybych se vás
+nezeptala! Mé odhodlání
+
+poděkovat vám za laskavost prokázanou Lydii mělo dozajista velký účinek
+- až příliš velký, jak se obávám; neboť kde se to octne morálka, když
+
+naše blaženost závisí na porušení daného slova? Neměla jsem se o tom
+přece vůbec zmiňovat. To je strašné.“
+
+„Nic si nevyčítejte. Morálka není ohrožena. Lady Cathe-rine způsobila
+svým neoprávněným úsilím nás rozloučit, že jsem se zbavil pochyb.
+Nevděčím svému štěstí za to, že jste dychtila projevit mi vděčnost.
+Neměl jsem chuť vyčkávat, až mi vyjdete vstříc. Teta mi svým sdělením
+vrátila naději a byl jsem odhodlán bez prodlení získat jistotu.“
+
+„Lady Catherine nám byla ohromně užitečná, což by ji mělo těšit - neboť
+ona je moc ráda užitečná. Ale povězte mi, proč jste vlastně přijel do
+Netherfieldu ? Jen proto, abyste se chodil do Longbournu stydět? Anebo
+jste měl závažnější úmysly?“
+
+„Pravým důvodem mé cesty bylo přání setkat se s vámi a posoudit, pokud
+to bude možné, mám-li naději, že byste kdy mohla opětovat mou
+náklonnost. Ale zdůvodňoval jsem to - i sám sobě-tak, že se chci
+přesvědčit, má-li vaše sestra Bingleyho ještě ráda, a v tom případě se
+mu doznat k tomu, k čemu jsem se mu mezitím už doznal.“
+
+„Najdete někdy dost odvahy oznámit lady Catherine, co ji čeká?“
+
+„Nedostávalo se mi k tomu zatím spíš času než odvahy, Elizabeth. Ale měl
+bych to udělat, a dáte-li mi dopisní papír, udělám to hned.“
+
+„Kdybych sama nepotřebovala napsat dopis, posadila bych k vám
+a obdivovala bych váš rukopis jako kdysi jistá slečna. Ale mám
+také tetičku a nesmím ji už déle zanedbávat.“ Elizabeth se totiž
+nedokázala přimět k tomu, aby tetičce vysvětlila, že přeceňuje
+její vztahy k panu Darcymu, a proto jí dosud neodpověděla na její
+dlouhý dopis, a když pro ni nyní měla zprávu, o níž věděla, že ji
+velice potěší, téměř se zastyděla, když si uvědomila, že strýček
+s tetičkou už přišli o tři dny štěstí, a hned si sedla a napsala
+toto:
+
+    Nejdražší tetinko,
+
+    byla bych Vám už dávno poděkovala, jak se slušelo a patřilo,
+    za Vaše milé, dlouhé a vyčerpávající vysvětlení všech
+    okolností, ale abych se Vám přiznala, byla jsem příliš mrzutá
+    na psaní.  Předpokládala jste víc, než bylo pravda. Ale nyní
+    si předpokládejte, co se Vám zlíbí, povolte uzdu své
+    obrazotvornosti, ať Vám vykreslí cokoli, co se toho týká,
+    a pokud si nepomyslíte, že už mám po svatbé, nemůžete se
+    příliš splést.  Musíte mi zase brzy napsat a vychválit ho
+    ještě daleko více než posledně. Děkuji Vám z celé duše, že
+    jste nejeli ke skotským jezerům. Jak jsem mohla být tak
+    pošetilá a přát si to! S těmi poníky je to jedinečný nápad.
+    Objedeme park každý den. Jsem nejšťastnější bytost na světě.
+    Možná že už to jiní lidé prohlašovali přede mnou, ale nikdo
+    tak oprávněné. Jsem dokonce i šťastnější než Jane, ta se
+    pouze usmívá, kdežto já se směji.  Pan Darcy na Vás vzpomíná
+    s vřelou láskou, pokud ji právě nemusí věnovat mně. Máte
+    všichni přijet na vánoce do Pemberley.
+
+    Vaše atd.
+
+Pan Darcy stylizoval svůj list lady Catherine poněkud jinak, a ještě
+jinak zněla odpověď pana Benneta na poslední dopis páně Collinsův:
+
+    Vážený pane,
+
+    budete se muset znovu obtěžovat s blahopřáním. Elizabeth se
+    zakrátko provdá za pana Darcyho. Utěšte lady Catherine, jak
+    nejlépe umíte. Ale na Vašem místě bych stranil synovci, kouká
+    z něho víc.
+
+    Vám oddaný atd.
+
+Slečna Bingleyová blahopřála bratrovi k zasnoubení s veškerou
+láskou a neupřímností. Napsala dokonce při té příležitosti
+i Jane, aby vyjádřila svou radost a zopakovala bývalá ujištění
+o své náklonnosti. Jane se už nedala oklamat, ale dojalo ji to,
+a třebaže jí už nevěřila, nedokázala neodpovědět mnohem
+přívětivěji, než věděla, že si zasluhuje. Slečna Darcyová
+projevila při podobné příležitosti stejně upřímnou radost,
+s jakou jí to bratr oznámil, čtyři stránky dopisního papíru
+nestačily pojmout její nadšení i vroucí přání, aby se s Elizabeth
+sblížily jako sestry. Než stačila přijít odpověď od pana Collinse
+nebo blahopřání Elizabeth od jeho choti, dozvěděli se
+u Bennetových, že Collinsovi sami zavítali do Lucasova, a brzy
+pochopili důvod jejich náhlé návštěvy. Lady Catherine se tak
+rozběsnila nad obsahem synovcova dopisu, že Charlotte, která se
+ze zasnoubení srdečně radovala, pokládala za nejmoudřejší
+vyklidit pozice, dokud se bouře nepře-žene. Elizabeth uvítala
+přítelkyni právě nyní s velkým potěšením a radostí, ačkoli si
+někdy při jejich setkání říkala, že je to potěšení draze
+zaplacené, když viděla, jak je Darcy vystavován nezakrytému
+otrockému lísání Charlottina manžela. Snášel to však
+s obdivuhodným klidem. Dokázal i poměrně vyrovnaně vyslechnout
+sira Williama Lucase, když mu blahopřál k získání převzácného
+klenotu, a vyjadřoval naději, že se všichni často setkají
+u královského dvora. Své opovržení dal sice najevo mimovolným
+gestem, ale až potom, co se sir William ztratil z dohledu. Právě
+tak anebo ještě hůř byla jeho trpělivost zkoušena vulgární paní
+Philipsovou, a třebaže v ní vzbuzoval stejnou bázeň jako v její
+sestře, takže s ním neklábosila tak důvěrně jako s dobromyslným
+Bingleym, přesto na něho nedokázala promluvit, aby neřekla něco
+nevhodného. Úcta k němu jí sice svazovala jazyk, ale na
+společenské uhlazenosti jí nepřidala. Elizabeth dělala, co bylo
+v jejích silách, aby ho obou dam co nejvíc uchránila, nejraději
+by ho byla měla stále jen pro sebe nebo k němu pustila jen ty
+členy své rodiny, kteří ho svými řečmi nepohoršovali, a třebaže
+trapné situace, které při tom vyvstávaly, byly stinnou stránkou
+jejich zasnoubení, podněcovaly tím víc budoucí naděje; těšila se
+už nedočkavě, až se zbaví společnosti, která jim oběma tak málo
+vyhovovala, a octnou se v pohodlí a přepychu jejich rodinného
+sídla na Pemberley.
+
+Mateřské srdce paní Bennetové překypovalo blažeností v onen den, kdy se
+zbavila svých dvou nejvyvedenějších dcer. S jakou rozkoší a hrdostí
+potom navštěvovala paní Bingleyo-vou a vykládala o paní Darcyové, lze si
+snadno domyslet. Kéž by se - v zájmu její rodiny - dalo říct, že když se
+splnilo její vroucí přání a tolik jejích děvčat bylo dobře zaopatřeno,
+mělo to na ni ten žádoucí účinek, že se z ní stala nadosmrti
+
+rozumná, laskavá a vzdělaná paní, ale kdopak ví, třeba by si byl její
+manžel nezvykl, kdyby bylo rodinné štěstí na sebe vzalo tak neobvyklou
+podobu, a tak bylo dobře, že i nadále podléhala občas nervozitě a
+pošetilostem napořád.
+
+Panu Bennetovi se po druhé dceři nesmírně stýskalo; náklonnost k ní ho
+vylákala z domova častěji, než by co jiného bylo dokázalo. Rád jezdil do
+Pemberley, a zvlášť tehdy, když ho vůbec nečekali.
+
+Bingley sjane setrvali na Netherfieldu pouze rok. Ukázalo se, že její
+matka a merytonské
+
+příbuzenstvo jsou takto příliš blízko i pro jeho dobromyslnou povahu a
+její laskavé srdce. Splnil pak nejvroucnější přání svých sester: koupil
+si panství v hrabství hned za Derbyshirem, takže Jane a Elizabeth krom
+jiných šťastných okolností ještě sídlily pouhých třicet mil od sebe.
+
+K.itty měla nyní tu velkou výhodu, že pobývala většinou u jedné nebo
+druhé starší sestry. Prostředí, které zdaleka předčilo to, jež dosud
+znala, jí nesmírně prospělo. Nebyla tak nepoddajná jako Lydia, a když se
+vymanila z Lydiina vlivu a sestry se jí věnovaly a dohlížely na ni,
+zbavila se do jisté míry své ufnukanosti, hloupých nápadů a nepěkných
+zvyků. Samozřejmě že byla pečlivě chráněna dalšího neblahého Lydiina
+působení, a třebaže ji paní
+
+Wickhamová často zvala na návštěvu a slibovala jí bály a mládence,
+nepřipustil otec nikdy, aby jela.
+
+Doma už teď zůstala jediná Mary, a ta byla nutně rozptylována ve své
+honbě za vzděláním tím, že paní Bennetová nedokázala být chvilku sama.
+Mary už nemohla tak utíkat před světskými zájmy, ale stále ještě horlila
+o mravnosti po každé návštěvě: jelikož ji však už
+
+netrýznilo srovnávání s půvabem jejích sester, podezíral ji otec, že se
+těm změnám pod-voluje docela ráda.Zato Wickhama s Lydií se svatby jejích
+sester příliš nedotkly. On snášel se stoickým klidem vědomí, že
+Elizabeth musí nyní zvědět o jeho falši a nevděku vše, co jí snad až
+dosud zůstávalo skryto, a prese všechno, co se stalo, neztrácel naději,
+že by se Darcy dal pohnout k tomu, aby mu pomohl udělat kariéru a
+finančně ho zabezpečil. Z blahopřání, které poslala Lydia Elizabeth ke
+svatbě, vysvítalo, že alespoň jeho choť se takové naděje nevzdává. Dopis
+zněl:
+
+    Drahá Lízinko,
+
+    přeji Ti všechno nejlepší. Miluješ-li pana Darcyho aspoň
+    zpola lak jako já svého drahouška Wickhama, musíš být velmi
+    šťastná. Teší mne, že budeš tak bohatá, a až nebudeš mít co
+    na práci, doufám, že si na nás vzpomeneš. Wickham by se
+    určité moc rád dostal ke dvoru, a já mám dojem, že na tom
+    nebudeme finančně tak, abychom se obešli bez výpomoci. Přijal
+    by jakékoli postavení, jen aby vynášelo aspoň tři čtyři
+    stovky roční; ale nezmiňuj se o tom panu Darcymu,je-li Ti to
+    proti mysli.
+
+    Tvá atd.
+
+Shodou okolností to bylo Elizabeth velice proti mysli, a proto
+stylizovala svou odpověď tak, aby se podobné žádosti a nároky už
+neopakovaly. Podporovala je však, pokud mohla, a z toho, co
+ušetřila na svých osobních výdajích, pokud se to dalo tak nazvat,
+jim často něco poslala. Že příjmy, jaké mají ti dva, nevystačí
+při jejich marnotratnosti a bezstarostnosti o budoucnost na
+živobytí, to věděla od prvopočátku, a také kdykoli se stěhovali,
+obrátili se vždy na Jane nebo na ni, aby jim trochu vypomohly
+vyrovnat dluhy. Ani když nadešlo období míru a důstojníci byli
+propuštěni domů, nedokázali se nikde natrvalo usadit. Stále se
+stěhovali z místa na místo a hledali, kde by se dalo lacině žít,
+ale vždy utráceli víc, než měli. Jeho náklonnost k ní se brzy
+změnila v lhostejnost, její přetrvala trochu déle a přes své
+mládí a vychování byla Lydia i nadále práva pověsti, kterou si
+vydobyla svými vdavkami. Třebaže ho Darcy nemohl přijmout na
+Pemberley, přesto mu kvůli Elizabeth i nadále pomáhal v kariéře.
+Lydia je občas navštívila, když si její manžel odjel vyhodit
+z kopýtka do Londýna nebo do Bathu, a u Bingleyových se oba často
+zabydleli na takovou dobu, že to bylo moc i na Bingleyho slunnou
+bezelstnost a časem zauvažoval, jak by se jim mělo naznačit, aby
+se už rozloučili.
+
+Slečnu Bingleyovou Darcy svým sňatkem hluboce ranil, jelikož však
+pokládala za moudré nevzdávat se možnosti být zvána na Pemberley,
+překonala svůj odpor, hořela pro Georgianu ještě víc než dřív,
+obskakovala Darcyho téměř stejně oddaně jako předtím
+a prokazovala Elizabeth veškerou povinnou úctu.
+
+Georgiana měla nyní na Pemberley trvalý domov a s novou švagrovou se
+sžily právě tak, jak si to Darcy přál a představoval. Dokázaly se mít
+navzájem tolik rády, jak se snažily. Georgiana Elizabeth hluboce
+obdivovala, třebaže zpočátku pozorovala s úžasem, ba i se zděšením, jak
+čtveračivě škádlí jejího bratra. V ní vzbuzoval odjakživa takový
+respekt, že to téměř utlumilo její sesterský cit, a nyní viděla, že se s
+ním dá i nepokrytě žertovat. Dostalo Se jí ponaučení, které jí dosud
+nikdo neudělil. Díky Elizabeth počala chápat, že žena si může k svému
+manželovi dovolit věci, které by bratr u sestry téměř o deset let mladší
+vždy nepřipustil.
+
+Lady Catherine synovec svou ženitbou nesmírně pobouřil, popustila
+uzdu své vrozené otevřenosti a v odpovědi na dopis, jímž jí své
+záměry oznámil, použila tak silných výrazů, zvlášť na adresu
+Elizabeth, že veškeré styky na čas ustaly. Ale nakonec ho
+Elizabeth přemluvila, aby její urážky pominul a usmířil se s ní;
+teta ještě chvíli vzdorovala, ale pak svůj odpor překonala, bud
+z lásky k němu, nebo ze zvědavosti, jak si jeho žena vede,
+a milostivě přislíbila, že jim vykoná návštěvu na Pemberley,
+třebaže jeho háje byly pokáleny nejen přítomností takové paní,
+nýbrž i návštěvami jejího londýnského strýce a tety.
+S Gardinerovými se i nadále důvěrně stýkali.  Darcy je měl stejně
+rád jako Elizabeth a oba si vždy s vřelou vděčností uvědomovali,
+jak jsou jim zavázáni za to, že ji přivezli do Derbyshiru a tím
+způsobili, že se našli.
+
+.. vim: set spell spelllang=cs: