From 9ab10e7181cf406fdfee3ce7110c8702401dc1f4 Mon Sep 17 00:00:00 2001 From: Matěj Cepl Date: Sat, 3 Jun 2017 22:13:56 +0200 Subject: Původní konverze MIME-Version: 1.0 Content-Type: text/plain; charset=UTF-8 Content-Transfer-Encoding: 8bit --- p_cha_a_p_edsudek_austenov_.epub | Bin 0 -> 528565 bytes pycha_a_predsudek.rst | 12982 +++++++++++++++++++++++++++++++++++++ 2 files changed, 12982 insertions(+) create mode 100644 p_cha_a_p_edsudek_austenov_.epub create mode 100644 pycha_a_predsudek.rst diff --git a/p_cha_a_p_edsudek_austenov_.epub b/p_cha_a_p_edsudek_austenov_.epub new file mode 100644 index 0000000..46fac48 Binary files /dev/null and b/p_cha_a_p_edsudek_austenov_.epub differ diff --git a/pycha_a_predsudek.rst b/pycha_a_predsudek.rst new file mode 100644 index 0000000..01b3eb7 --- /dev/null +++ b/pycha_a_predsudek.rst @@ -0,0 +1,12982 @@ +Pýcha a předsudek +################# + +Jane Austenová + +Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který +má slušné jmění, se neobejde bez ženušky. + +A přistěhuje-li se někam takovýto mladík, je tento názor tak +zakořeněn v myslích sousedních rodin, že jej považují za +pravoplatné vlastnictví té které dcery ještě dříve, než mají +možnost se obeznámit s jeho vlastními pocity nebo zásadami +v tomto ohledu. + +„Drahý manželi,“ pravila jednoho dne paní Bennetová onomu pánovi, +„zdalipak už víte, že netherfieldské panství dostane konečně +nájemce?“ + +Pan Bennet odvětil, že nikoli. + +„Už je tomu tak,“ pokračovala, „právě se odtamtud vrátila paní +Longová a všechno mi to vypověděla.“ + +Pan Bennet na to nic neříkal. + +„Cožpak nechcete vědět, kdo tam přijde?“ zvolala jeho choť +netrpělivě. + +„Vidím, že byste mi to ráda sdělila, a jsem hotov vás +vyslechnout.“ Tato pobídka stačila. + +„Jen považte, můj milý, to vás bude zajímat: paní Longová říká, +že pánem na Netherfieldu se stane velmi zámožný mladík ze severní +Anglie; v pondělí se tam prý přijel podívat v kočáře se +čtyřspřežím, a tak se mu to zalíbilo, že se s panem Morrisem +okamžitě dohodl; má se prý nastěhovat ještě před Svatým Michalem +a část služebnictva přibude prý už koncem příštího týdne.“ + +„Jak se jmenuje?“ + +„Bingley.“ + +„Je ženatý nebo svobodný?“ + +„Ach, svobodný! Svobodný je, drahý choti! Svobodný mladík, a jak +zámožný, má čtyři nebo pět tisíc ročně. To je něco pro naše +děvčata!“ + +„Jak to? Co je jim po tom?“ + +„Že mě můžete tak zlobit, drahý choti,“ odvětila paní Bennetová. „Víte +dobře, že pomýšlím na to, aby si jednu z nich vzal.“ + +„Z toho důvodu se sem tedy stěhuje?“ + +„Z toho důvodu! Jak můžete říci takovou hloupost! Ale není přece vůbec +vyloučeno, že by se mohl do některé zamilovat, a proto ho okamžitě, +jakmile přijede, musíte navštívit.“ + +„To bych ani nepovažoval za nutné. Zajeďte tam s děvčaty sama, anebo je +pošlete bez doprovodu, což snad bude nejmoudřejší, protože vás žádná +půvabem nepředčí, a třeba byste se panu Bingleymu nejlépe líbila vy.“ + +„I vy lichotníku! Kdysi jsem snad nebývala zrovna ošklivá, avšak nyní si +už na nic nedomýšlím. Nehodí se, aby matka pěti dospělých dcer dbala na +vlastní krásu.“ + +„V tom případě měla asi i dřív sotva nač dbát.“ + +„Nic naplat, drahý manželi, musíte se vypravit a pana Bingleyho po +sousedsku přivítat, až + +sem přibude.“ + +„Ujišťuji vás, že o to ani za mák nestojím.“ + +„Nezapomínejte, že máte dcery. Považte, jaká by to byla partie pro jednu +z nich! Sir William a lady Lucasová za ním chtějí rozhodně zajít, a to +výhradně z onoho důvodu; víte přece, že jinak nové lidi nenavštěvují. +Není vyhnutí, musíte to učinit, protože jinak bychom tam nemohly my.“ + +„Načpak takové cavyky! Jsem si jist, že vás pan Bingley rád uvidí, a já +vám dám s sebou krátký průvodní dopis, že ochotně svoluji, aby si vzal, +kterou chce, ačkoli já bych se přimlouval za mou rozmilou Lízinku.“ + +„Nic takového rozhodně nedovolím. Lízá není o nic lepší než ostatní, a +já tvrdím, že není + +zdaleka tak krásná jako Jane a ani zdaleka tak veselá a příjemná jako +Lydia. Jenže vyjí + +odjakživa nadržujete.“ + +„Žádná z nich nestojí za fajfku tabáku,“ odpověděl. „Jsou hloupé a +pošetilé, jako děvčata bývají, ale Lízinkaje přece jen trochu čipernější +než její sestry.“ + +„Jak můžete mluvit tak ošklivě o vlastních dětech, choti! Máte radost, +když mě můžete pozlobit. Neberete vůbec ohled na mé ubohé nervy!“ + +„Mýlíte se, drahá. Ctím vaše nervy. Jsem s nimi důvěrné spřátelen. Vždyť +mi je ohleduplně + +připomínáte už dobrých dvacet let.“ + +„Och, vy nevíte, co mě už stály utrpení.“ + +„Doufám, že to překonáte a že se dožijete toho, jak mladíci s +čtyřtisícovými důchody zaplavují náš kraj.“ + +„Co by nám to bylo platné, i kdyby se jich sem nastěhovalo dvacet, když +je nechcete navštívit.“ + +„Až jich bude dvacet, navštívím je všechny, na to se spolehněte, milá +choti.“ Pan Bennet v sobě spojoval pohotový vtip, sarkasmus, uzavřenost +i rozmary tak zvláštním způsobem, že ho jeho paní ani za třiadvacet let +společného života neměla ještě prokouknutého. + +Proniknout za její duševní obzor nevyžadovalo takové úsilí. Byla to žena +s malým pochopením pro ostatní, s nepatrným vzděláním a náladové povahy. +Když jí něco nevyhovovalo, jala se naříkat na pomyslnou neurózu. Jejím +životním cílem bylo vyvdat dcery a mezitím se utěšovala návštěvami a +novinkami. + +Pan Bennet šel mezi prvními složit poklonu panu Bingleymu. Od +prvopočátku se s ním hodlal seznámit, ačkoli manželku nepřestával +ujišťovat, že nikam nepůjde; však se o tom dozvěděla až večer po +vykonané návštěvě. A pak jí to sdělil takto: Všiml si, že jeho +druhorozená dcera pilně vylepšuje nějaký klobouk, a zničehonic +poznamenal: + +„Doufám, že se bude panu Bingleymu líbit, Lízinko.“ + +„Jak můžeme vědět, co se panu Bingleymu líbí nebo nelíbí,“ odvětila +matka nahněvaně, „když + +ho nesmíme navštívit.“ + +„Zapomínáte, že se s ním setkáme ve společnosti, maminko,“ řekla +Elizabeth, „a že nám ho paní Longová slíbila představit.“ + +„Nevěřím, že by to paní Longová doopravdy udělala. Má + +přece sama dvě neteře. Je to sobecká, pokrytecká ženská a mně byla +odjakživa protivná.“ + +„Mně rovněž,“ pravil pan Bennet. „Rád vidím, že na ni v této věci +nespoléháte.“ Paní Bennetová se neuráčila odpovědět, ale musela si vylít +špatnou náladu na jedné dceři. + +„Pro rány boží, nekašli pořád, Kitty! Měj trochu soucitu s mými nervy! +Drásá mi to uši!“ + +„Kitty se ještě nenaučila kašlat decentně,“ řekl otec, „a vybere si vždy +nepravou chvíli.“ + +„Nekašlu přece pro zábavu,“ odpověděla Kitty dotčeně. „Kdy má být příští +ples, Lízinko?“ + +„Od zítřka za čtrnáct dní.“ + +„Ba, pravda,“ zvolala matka Bennetová, „a paní Longová se vrátí až den +předtím, takže nám pana Bingleyho nebude moci představit, protože ho +sama ještě nebude znát.“ + +„Snad tedy, milá manželko, budete mocí trumfnout svou přítelkyni a +představit jí pana Bingleyho sy“ + +„Vyloučeno, choti, vyloučeno, vždyť jsem se s ním sama ještě +neseznámila, jak mě můžete tak škádlit?“ + +„Vážím si vaší obezřetnosti. Čtrnáct dní skutečně nic neznamená. Cožpak +lze za čtrnáct dní + +poznat, jak se náš nový známý vybarví? Avšak netroufneme-li si my, +troufne si někdo jiný, neboť paní Longové a jejím neteřím se musí +koneckonců též dostat příležitosti; a jelikož ío ona bude pokládat za +laskavost, musím se toho ujmout sám, nemáte-li vy chuť prokázat jí tu +službu.“ + +Děvčata vykulila na otce oči. Paní Bennetová řekla jen: „Nesmysl, +nesmysl!“ + +„Co znamená to důrazné popření?“ zvolal otec. „Považujete způsob +představování a význam, jenž se mu přikládá, za nesmysl? V tom bych s +vámi nemohl zcela souhlasit. Co o tom soudíš + +ty, Mary? Jsi dívka filosoficky založená, čteš tlusté knihy a děláš si z +nich výpisky, pokud je mi známo.“ + +Mary by byla ráda řekla něco moc chytrého, ale nemohla si na nic +vzpomenout. + +„Zatímco se Mary soustřeďuje,“ pokračoval, „vraťme se k panu Bingleymu.“ + +„Mám pana Bingleyho až po krk!“ zvolala jeho choť. + +„To mě mrzí, ale pročpak jste to neřekla dřív? Kdybych to byl tušil dnes +ráno, nebyl bych ho šel navštívit. To je smůla, ale když už jsem u něho +jednou byl, nemůžeme ho dost dobře ignorovat.“ + +Rodina žasla právě tak, jak si to přál, a nejvíc ze všech snad paní +Bennetová, ačkoli se jala prohlašovat, hned jak první vlna radosti +opadla, že od něho celou tu dobu nic jiného nečekala. + +„Vy jste zlatý člověk, nejdražší manželi! Však já dobře věděla, že mi +nakonec vyhovíte. Byla jsem si jista, že máte naše děvčata příliš rád, +abyste zanedbal takovou možnost. Ach, to jste mi udělal radost! Ale že +se vám to povedlo: sebral jste se dopoledne a šel, a nezmínil jste se o +tom ani slovíčkem, až teď.“ + +„Nu, Kitty, nadále už můžeš kašlat, co srdce ráčí,“ řekl pan Bennet a +při těchto slovech se zvedl a odcházel, neboť ho unavovaly ženiny +radostné výlevy. + +„Máte skvělého otce, děvčata,“ pravila matka, když za ním zapadly dveře. +„Nevím, jak se mu kdy odvděčíte za jeho dobrotu, anebo konečně i mně. V +našem věku to už není nic příjemného, seznamovat se každý den s novými +lidmi, to vám povídám, ale co bychom neudělali kvůli vám! Lydie, děvenko +moje, jseš sice nejmladší, ale řekla bych, že si s tebou pan Bingley na +příštím plese zatančí.“ + +„Hm, já se ho neleknu,“ prohlásila Lydia rozhodně. „Nejmladší jsem, ale +zato jsem největší.“ Zbytek večera strávily úvahami, za jak dlouho +oplatí Bingley panu Bennetovi návštěvu, a dohaďováním, kdy ho budou moci +pozvat na oběd. + +Ať se však paní Bennetová vyptávala jak chtěla - a všech pět dcer ji +přitom všempžně + +podporovalo - nedokázala vy-páčit ze svého chotě dostatečný popis pana +Bingleyho. Volily rozličnou taktiku - nezastřené dotazování, lstivé +předpoklady i vzdálené narážky, on však ze všech kliček vyklouzl, a tak +jim nakonec nezbývalo než se spokojit s informacemi z druhé + +ruky, které jim poskytla jejich sousedka lady Luca-sová. Její hlášení +bylo navýsost uspokojující. Sir William jím byl nadšen. Je prý docela +mladý, okouzlujícího zevnějšku, nesmírně přívětivý, a nadto se hodlá +zú-častnit příštího společenského večírku i s řadou přátel. Co mohlo +znít nadějněji? Záliba v tanci je prvním krůčkem k tomu, aby se tu +zamiloval; a tak leckterá dívka snila o dobytí jeho srdce. + +„Kdybych se dožila toho, že by jedna z našich děvčat byla paní na +Netherfieldu,“ pravila paní + +Bennetová manželovi, „a ostatní se stejně dobře vdaly, tak už bych si +nic jiného nepřála.“ Za několik dní oplatil pan Bingley panu Bennetovi +návštěvu a seděl s ním asi deset minut v knihovně. Doufal, že se přitom +naskytne příležitost k seznámení se slečnami, o jejichž půvabu už toho +mnoho slyšel, avšak musel se spokojit pouze s otcem. Dámy na tom byly o +něco lépe, neboť mohly z horního okna aspoň zjistit, že má na sobě modrý +kabátec a že přijel na černém koni. + +Krátce nato mu bylo odesláno pozvání na oběd, a paní Bennetová již +dumala, které chody by její kuchyni nejvíce sloužily ke cti, když tu +přišla odpověď, jež vše zhatila. Pana Bingleyho volají neodkladné +záležitosti nazítří do Londýna, a tak s velkou lítostí sděluje, že není +s to přijmout prokázanou poctu, atd. Paní Bennetová byla úplně vyvedena +z míry. Nedovedla si představit, co naléhavého by mohl mít na práci ve +městě tak krátce poté, co přibyl do Hertfordshiru, a vyjádřila obavy, +zda snad nepoletuje stále z jednoho místa na druhé a nikdy se v +Netherfieldu pořádně neusadí. Lady Lucasová ji poněkud upokojila +domněnkou, že snad odjel do Londýna jen pro tu velkou společnost, co +hodlá přivést na ples, a brzy přišla zpráva, že s panem Bingleym přijede +dvanáct dam a sedm pánů. Dívky rmoutil tak velký počet dam, avšak den +před plesem se trochu utěšily, když zvěděly, že jich s sebou přivezl ne +dvanáct, ale jen šest - pět sester a jednu sestřenici. Nakonec však do +tanečního sálu vkročila pouze pětičlenná společnost - pan Bingley, jeho +dvě sestry, manžel starší z nich a ještě jeden mladý pán. + +Pan Bingley měl pohledný a ušlechtilý zjev, příjemnou tvář a přátelské, +nestrojené vystupování. Jeho sestry byly půvabné a dělaly dojem dam +velkého světa. Pan Hurst, jeho švagr, vypadal pouze urozeně, avšak jeho +přítel pan Darcy brzy vzbudil všeobecnou pozornost svou urostlou, +vysokou postavou, čistými rysy, hrdým držením a zprávou, která šla od +úst k ústům za pět minut poté, co vstoupil do sálu, že má totiž jmění +vynášející deset tisíc ročně. Pánové prohlašovali, že je to junák, dámy +usoudily, že je mnohem větší fešák než pan Bingley, a polovinu večera k +němu všichni vzhlíželi s vřelým obdivem, až jeho chování + +zavdalo příčinu k všeobecnému rozčarování a veškeré nadšení vyprchalo, +neboť společnost shledala, že je pyšný, že mu nejsou dost vznešení a že +se tu nebaví, a pak už ho ani rozlehlé + +statky v Derbyshiru nezachránily, aby neměl odpudivý, nepříjemný +zevnějšek a aby svému příteli nedosahoval ani po kotníky. + +Pan Bingley. se zakrátko seznámil s kdekým v sále, s chutí a živě se +bavil, nevynechal ani jeden kousek, byl smutný, že ples už končí, a +zmínil se o tom, že musí také uspořádat podobný večer v Netherfieldu. +Taková zlatá povaha mluví sama za sebe. Jaký rozdíl oproti jeho příteli! +Pan Darcy si zatančil pouze jednou s paní Hurstovou a jednou se slečnou +Bingleyovou, nepřál si být představen žádné jiné dámě a strávil zbytek +večera tím, že se procházel po sále a tu a tam prohodil slovíčko s někým +ze svých přátel. Jeho charakter byl odhalen. Byl to nejpyšnější, +nejnepříjemnější člověk na světě a nikdo si nepřál, aby se tu ještě + +kdy ukázal. Nejvíce proti němu byla zaujata paní Bennetová, která nejen +neschvalovala jeho celkové vystupování, ale navíc byla pobouřena tím, že +se opovržlivě vyjádřil o jedné její + +dceři. + +Jelikož chyběli tanečníci, byla Elizabeth Bennetová nucena dva kousky +prosedět, a během této doby stanul pan Darcy na chvíli poblíž, takže +zaslechla rozhovor mezi ním a panem Bingleym, jenž opustil na několik +minut parket, aby přiměl přítele si zatančit. + +„Pojď, Darcy,“ pravil, „musím tě dostat do kola. Nelíbí se mi, že tu tak +hloupě postáváš. Měl bys tančit.“ + +„Vyloučeno. Víš dobře, jak je mi to proti mysli, neznám-li dobře svou +partnerku. V takovéhle společnosti by to bylo nesnesitelné. Tvoje sestry +jsou zadány a vyzvat kteroukoli jinou by pro mne byl hotový trest.“ + +„Nedělal bych takové drahoty ani za širý svět!“ zvolal Bingley. „Na mou +věru, co jsem živ, neseznámil jsem se ještě s tolika příjemnými dívkami +za jediný večer; několik je jich tu přece velmi hezkých.“ + +„S jediným hezkým děvčetem v celém sále tančíš ty“ řekl pan Darcy a +pohlédl na nejstarší + +slečnu Bennetovou. + +„Ach, to je nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy spatřil! Ale přímo za +tebou sedí jedna z jejích sester a ta je také velmi půvabná a jistě i +velmi milá. Dovol, ať ti ji má tanečnice představí.“ + +„Která to je?“ ohlédl se a na okamžik se zadíval na Elizabeth; když se +setkal s jejím pohledem, odvrátil se a chladně prohlásil: „Ušla by, ale +není natolik hezká, aby mne uvedla v pokušení; kromě toho nemám chuť +vyznamenávat svou pozorností mladé dámy, které jiní + +muži pomíjejí. Vrať se raději ke své tanečnici, nech se okouzlovat +jejími úsměvy a nemař čas se mnou.“ + +Pan Bingley uposlechl této rady. Darcy poodešel a zanechal tam Elizabeth +s velmi smíšenými pocity. Vylíčila pak tu příhodu barvitě svým známým, +neboť měla živou, veselou povahu a každá směšná příhoda ji dokázala +pobavit. + +Večer uběhl příjemně celé rodině. Paní Bennetová byla svědkem toho, že +její nejstarší dcera vzbudila skutečný obdiv netherfieldského panstva. +Pan Bingley ji dvakrát vyzval k tanci a jeho sestry jí projevily přízeň. +Jane to těšilo stejnějako matku, ač to nedávala tak najevo. Elizabeth +vycítila, že má Jane radost. Mary zaslechla, jak kdosi vykládá slečně +Bingleyo-vé, že ona je nejvzdělanější dívka široko daleko, a Catherine s +Lydií měly to štěstí, že ani jeden kousek neproseděly, což jim zatím při +plesech stačilo k blaženosti. Vracely se tedy do Longbournu, vsi, kde +žili a kde byli nejváženější rodinou, v růžové náladě. Zjistily, že pan +Bennet dosud bdí. Nad knihou zapomínal na čas a tentokrát byl velmi +zvědavý, jak probíhal večer, kterému předcházely tak vzrušené dohady. +Očekával spíš, že nový soused zklame naděje jeho choti, ale brzy +zjistil, že tentokrát je mu vyslechnout jiné dojmy. + +„Ach, drahý manželi,“ začala, sotva překročila práh, „bavily jsme se +výborně, byl to nádherný + +ples. Jane budila takový obdiv, že si to ani neumíte představit. Každý +říkal, jak jí to krásně + +sluší, a panu Bingleymu se musela moc líbit, protože s ní tančil +dvakrát. Jen považte, drahý + +choti, doopravdy s ní tančil dvakrát! Pro žádnou jinou nepřišel znovu. +Nejprve požádal o tanec slečnu Lucasovou. Byla jsem zoufalá, když proti +sobě stanuli, ale zřejmě se mu vůbec nelíbila, komu by se také mohla +líbit, no ne, a asi ho upoutala Jane, jak šla tančit. Vyptal se tedy, +kdo to je, dal se představit a o příští tanec požádal ji. Třetí kousek +tančil se slečnou Kingovou, čtvrtý s Marii Lucasovou, pátý znovu s Jane +a šestý s Lí-zinkou a s Boulangerovou.“ + +„Kdyby měl trochu soucitu se mnou“ zvolal její manžel netrpělivě, „nebyl +by tolik tancoval! + +Pro boha živého, přestaňte už vypočítávat jeho tanečnice! Kéž by si byl +podvrkl kotník hned v prvním kole!“ + +„Je to okouzlující člověk, můj drahý,“ vedla paní Bennetová svou. +„Takový krasavec! A jeho sestry jsou dámy, jaké se hned tak neuvidí. Ty +elegantní toalety! Řekla bych, že jen krajka na sukni paní Hurstové -“ + +Pan Bennet ji však znovu přerušil a zapřísahal ji, aby mu žádnou parádu +nepopisovala. Byla tedy nucena stočit řeč na něco jiného a vylíčila mu +rozhořčeně a trochu nadsazeně otřesnou nevychovanost pana Darcyho. + +„Ale ujišťuji vás,“ dodala, „že na tom Lízinka netratí, když jemu +nepadla do oka, protože je to velmi nepříjemný, odporný člověk a nestojí +za to, aby se mu vycházelo vstříc. Ta povznesenost a to sebevědomí, no, +něco nesnesitelného. Přešel sem, přešel tam a představoval si, jak +všechny převyšuje. Není mu dost hezká, aby si s ní zatančil! Měl jste +tam být, milý + +muži, a zmrazit ho pohledem, jak vy to umíte. Mně je ten člověk +nesnesitelný.“ Jane se opatrně vyhýbala chvalozpěvům na pana Bingleyho, +avšak když se octla s Elizabeth mezi čtyřma očima, přiznala, zeji velice +zaujal. + +„Takhle si představuji mladého člověka,“ pravila, „rozumného, +příjemného, veselého; nepoznala jsem ještě tak šťastnou povahu! Chová se +nenucené a přitom dokonale uhlazeně!\*' + +„A je dokonce i hezký,“ odpověděla Elizabeth, „což by mládenci rovněž +měli být, pokud to jen trochu jde. Je tedy všestranně bez vady.“ + +„Velice mi zalichotilo, že mě požádal o tanec podruhé. Nečekala jsem +takovou poklonu.“ + +„Ne? Já ji čekala za tebe. V tomhle se od sebe lišíme. Tebe poklona +vždycky překvapí, mne nikdy. Přirozeně že měl chuť si s tebou ještě +zatančit. Není slepý, aby si nevšiml, že jsi pětkrát krásnější než +kterékoli jiné děvče v sále. Na to nemusí být ještě dvorný. Ne, je +skutečně velice milý a dávám ti svolení, aby se ti líbil. Však už se ti +líbili mnohem hloupější muži.“ + +„Ale Lízinko!“ + +„Je to pravda! Jsi hned hotova myslet si o každém to nejlepší. Nikdy +nevidíš na nikom ani chybičku. V tvých očích je celý svět dobrotivý a +laskavý. Ještě jsem nezažila, že bys o někom řekla něco nepříjemného.“ + +„Nechci nikoho neuváženě odsuzovat, avšak netajím se s tím, co si +myslím.“ + +„To vím, a právě tenhle fakt mě uvádí v úžas. Jsi přece dost rozumná, a +přitom tak slepě + +přehlížíš pošetilosti a hlouposti ostatních! Předstíraná upřímnost je +častý jev - člověk se s ní + +setká dnes a denně. Ale soudit takhle upřímně bez předstírání a bez +postranních úmyslů - vzít si z povahy každého člověka jen ty dobré rysy +a ještě je vykrášlit a o těch špatných pomlčet - to dokážeš jen ty. Tobě +se tedy zamlouvají i sestry toho člověka, což? Ty však nemají tak +šťastnou povahu jako on.“ + +„Jistěže ne, aspoň ne na první pohled. Ale když si s nimi povídáš, jsou +velmi milé. Slečna Bingleyová se nastěhuje k bratrovi a povede mu +domácnost; a musela bych se moc mýlit, kdybychom v ní nezískali +roztomilou sousedku.“ + +Elizabeth ji mlčky vyslechla, avšak přesvědčit se nedala; na večírku +Bingleyovy sestry rozhodně nevyvinuly žádné úsilí, aby byly k někomu +milé, a jelikož Elizabeth měla víc bystrozraku a méně poddajnosti v +povaze než její sestra, a nadto její mínění neovlivňoval žádný osobní +zájem, neviděla, proč by jim měla být nějak obzvlášť nakloněna. Jistěže +to byly jemné dámy, nechyběl jim vtip, když byly dobře naložené, +dokázaly se chovat přívětivě, když + +jim na tom záleželo, ale byly pyšné a sobecké. Měly jistý půvab, +vzdělání se jim dostalo v jednom z prvních soukromých londýnských +penzionátů, každá vlastnila dvacet tisíc liber, zvykly si utrácet víc, +než si mohly dovolit, a stýkaly se s urozenými lidmi. Měly tedy všechny +předpoklady k tomu, aby si toho o sobě myslely mnoho a o ostatních +pramálo. Pocházely z vážené severo-anglické rodiny, kterážto skutečnost +se jim vtiskla do paměti hlouběji než ta, že za svůj majetek i za +majetek svého bratra vděčí obchodnímu podnikání. Pan Bingley zdědil +téměř stotisícové jmění po otci, jenž si za ně hodlal koupit panství, +ale zemřel dřív, než tak učinil. Pan Bingley chtěl otcův úmysl +uskutečnit a někdy už se rozhodoval pro to které hrabství, ale jelikož +měl nyní dobrý dům a právo na šlechtické sídlo, domnívali se jeho +přátelé, kteří dobře znali jeho bezstarostnou povahu, že asi stráví +zbytek života na Netherfieldu a koupi panství přenechá další generaci. + +Jeho sestry by byly rády viděly, aby se usadil na vlastních statcích; a +třebaže šije nyní pouze pronajal, nebylo slečně Bingleyové proti mysli +ujmout se úlohy domácí paní - stejně jako paní + +Hurstová, jež se provdala za muže spíše urozeného než zámožného, ochotně +považovala jeho domov za svůj, kdykoli sejí to hodilo. Pan Bingley byl +sotva dva roky plnoletý, když ho náhodné doporučení upozornilo na +Netherfield. Zajel tam a prohlédl si všechno za půl hodiny + +- líbila se mu poloha i rozmístění hlavních pokojů, uvěřil, co k chvále +panství říkal majitel, a na místě si jej pronajal. + +S Darcym jej poutalo dlouholeté přátelství, ačkoli se od sebe povahově +značně lišili. Bingley se Darcymu zamlouval svým nekomplikovaným, +otevřeným a poddajným založením, přestože žádná letora nemohla být +vzdálenější jeho vlastní, jež mu zřejmě docela vyhovovala. Bingley věřil +skálopevně v Darcyho náklonnost a jeho mínění si velmi vážil. Darcy měl +větší rozhled než jeho druh. Bingley se rozhodně nevyzna-čoval +zaostalostí, ale Darcy byl chytrý. K tomu byl povýšený, uzavřený a +vybíravý a jeho vystupování přes svou uhlazenost nevzbuzovalo sympatie. +V tomto ohledu ho jeho přítel o mnoho předčil. Ať přišel Bingley +kamkoli, všude ho měli rádi, kdežto Darcy soustavně někoho urážel. + +Způsob, jakým hodnotili merytonský večírek, byl dosti příznačný. Bingley +jakživ ještě + +neviděl pohromadě tolik příjemných lidí ani tolik hezkých děvčat, každý +byl k němu milý a pozorný, všichni se chovali přátelsky a nestrojeně, za +chvíli se tu cítil jako doma, a pokud šlo o slečnu Bennetovou, ani anděl +nemohl být podle něho krásnější. Darcy naopak pozoroval sbírku figurek, +které měly stejně daleko ke kráse jako k představám, co se sluší, nikdo +ho ani v nejmenším nezaujal, nikdo mu neprokázal žádnou pozornost, nikdo +ho nepobavil. Uznal, že slečna Bennetová je hezká, ale prý se příliš +často usmívá. + +Paní Hurstová i její sestra s ním v tomhle byly zajedno - přesto však o +ní hovořily s uznáním a sympatiemi, prohlašovaly, že je roztomilá a že +by se s ní docela rády spřátelily. Slečna Bennetová byla tedy puncovaná +na roztomilou a jejich bratr se považoval po tomto uznání za oprávněna +myslet na ni po libosti. + +Kousek od Longbournu bydlela jedna rodina, s níž byli + +Bennetovi obzvlášť důvěrně spřáteleni. Sir William Lucas se + +původně zabýval obchodováním v městě Merytonu, domohl + +se slušného jmění, a v době, kdy tam starostoval, vyslyšel král + +jeho žádost a povýšil jej do šlechtického stavu. Tuto čest prožíval snad +až příliš procítěně. Od té chvíle se mu zprotivilo jak obchodní +podnikání, tak život v malém tržním městě; dal vale tomu i onomu a +odstěhoval se s rodinou asi míli za Meryton do jednoho stavení, zvaného +nyní + +Lucasov, kde se mohl dosyta oddávat příjemným úvahám o vlastní +důležitosti, a netížen obchodnickými okovy, trávil čas výlučně v +zdvořilůstkách vůči svému okolí. Povýšení co do stavu u něho nepřineslo +povýšení co do chování, naopak, byl ke každému velmi ohleduplný. Z + +tohoto člověka, od přírody nevýbojného, přátelského a ochotného, učinilo +představení u dvora galantního kavalíra. Lady Lucasová byla po všech +stránkách výborná paní, jen snad neměla tolik důvtipu, aby mohla být své +sousedce paní Bennetové skutečnou oporou. Měli několik dětí. Nejstarší z +nich, rozvážná a moudrá sedmadvacetiletá dívka, byla nejlepší +Elizabethinou přítelkyní. + +Nebylo myslitelné, aby se slečny Lucasovy a slečny Benne-tovy nesešly a +nezhodnotily ples, a tak se hned nazítří po oné události dostavily mladé +sousedky do Longbournu, aby slyšely a byly slyšány. + +„Ty jsi měla úspěch hned z kraje večera, Charlottko,“ podotkla paní +Bennetová s podivuhodnou zdvořilostí a sebe-ovládáním. „Tebe vyzval pan +Bingley k tanci první.“ + +„Ano, ale zdá se, že se mu druhá tanečnice zamlouvala lépe.“ + +„To myslíš asi naši Jane, ne, protože s ní tančil dvakrát. Skutečně by +se podle toho mohlo usuzovat, že se mu zalíbila - i já sama mám tušení, +že to tak nějak bude - něco se mi doneslo - ale už si přesně nevzpomínám +- týkalo se to pana Robinsona.“ + +„Nemyslíte snad to, co jsem zaslechla já, když rozmlouval s panem +Robinsonem; nevykládala jsem vám to? Pan Robinson se ho ptal, jak se mu +zamlouvají merytonské společenské večírky, ajestli nemyslí, zeje tu +spousta půvabných dívek, a která že je podle jeho mínění + +nejpůvabnější. A on odpověděl na tu poslední otázku: ,Určitě nejstarší +slečna Bennetová, o tom nemůže být vůbec sporu.' „ + +„Neříkej! To se tedy vyslovil velmi určitě - vypadá to, + +jako by - přesto však z toho mračna nemusí pršet, to víš.“ + +„Jájsem aspoň vyslechla něco užitečnějšího než ty, Elizo,“ pravila +Charlotte. „Pan Darcy se neposlouchá tak příjemně jako jeho přítel, viď? +- Chudinka Eliza! - Slyšet, že jenom ujde!11 + +„Jen prosím tě ještě Lízince nenamlouvej, že by se měla pro jeho +nezpůsoby trápit! Takový + +nepříjemný člověk, bylo by hotové neštěstí, kdyby se mu zalíbila. Paní +Longová mi včera vykládala, že vedle ní seděl dobré půl hodiny a ani +ústa neotevřel.“ + +„Víte to jistě, matinko? Není v tom nějaký omyl?“ zeptala se Jane. „Sama +jsem zahlédla, jak s ní pan Darcy hovoří.“ + +„I to ano, protože ona se ho zeptala, jak se mu líbí v Nether-fieldu, a +tu se nemohl dost dobře vyhnout odpovědi, ale paní Longová povídala, jak +se zdál celý rozhněvaný, že na něj promluvila.“ + +„Slečna Bingleyová mi vykládala, že nikdy mnoho řečí nenadělá,“ pravila +Jane, „leda v kruhu důvěrných přátel. K nim je pak neobyčejně srdečný.“ + +„Tomu nevěřím ani za mák, děvenko. Kdyby byl tak neobyčejně srdečný, byl +by promluvil na paní Longovou. Ale já vím, co za tím vězí: všichni +říkají, zeje to velký hrdopýšek, a doslechl se, hádám, že paní Longová +nemá vlastní kočár a že přijela na bál v drožce.“ + +„Ze se nebavil s paní Longovou, to by mi tolik nevadilo,“ řekla slečna +Lucasová, „ale chtěla bych, aby si byl zatančil s Elizou.“ + +„Na tvém místě bych dala příště košem já jemu, Lízinko,“ radila jí +matka. + +„Mohu vám myslím s určitostí přislíbit, že si s ním v životě +nezatančím.“ + +„U něho by mi pýcha tolik nevadila, jako mi obvykle va-dívá,“ uvažovala +slečna Lucasová. + +„V jeho případě se to dá omluvit. Není divu, že tak urostlý mladík, z +dobré rodiny, bohatý, se všemi možnými přednostmi, si sám sebe vysoko +cení. Má na to právo, být hrdý, smím-li to tak vyjádřit.“ + +„Máš úplnou pravdu,“ odvětila Elizabeth, „i já bych mu ochotně prominula +jeho hrdost, kdyby byl nepokořil mou.“ + +„Pýchaje velmi častá nectnost, pokud vím,“ ujala se slova Mary, která si +zakládala na rozšafných názorech. „Jsem si jista, že se s ní zhusta +setkáme, neboť lidská přirozenost k ní + +tíhne, a málokteří z nás neskrývají v srdci pocit sebeuspokojení +pramenící z té či oné + +vlastnosti, ať skutečné, ať smyšlené. Je rozdíl mezi pýchou a hrdostí, +ač se obě tato slova užívají často promiskue. Hrdý člověk nemusí být +ještě pyšný. Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha +toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí.“ + +„Kdybych měl tolik, co pan Darcy,“ zvolal jeden mladý pán Lucas, který +doprovázel sestry, + +„držel bych nos ještě výš a z nikoho bych si nic nedělal. Choval bych +smečku loveckých psů a každý den bych vypil celou láhev vína.“ + +„To bys vypil mnohem víc, než by ti bylo zdrávo,“ řekla paní Bennetová, +„a kdybych tě při tom přistihla, hned bych ti tu láhev vzala.“ + +Chlapec se bránil, to že by nesměla, a ona trvala na svém, že by to +přece jen udělala, a přeli se o to, dokud se návštěva nezvedla. + +Longbournské dámy vykonaly zakrátko zdvořilostní návštěvu u dam z +Netherfieldu. Tato návštěva byla brzy patřičně opětována. Příjemné +způsoby slečny Bennetové nalezly milost v očích paní Hurstové i slečny +Bingleyové, a třebaže usoudily, že matka Bennetová je nesnesitelná a +mladší dcery nestojí za to, aby s nimi člověk slovo ztratil, vyjádřily +přání sblížit se s oběma staršími. Jane přijímala jejich blahosklonnost +s velkou radostí; avšak Elizabeth dobře viděla, jak povýšeně se ke +každému chovají, její sestru téměř nevyjímajíc, a nedokázala se pro ně +nadchnout, ačkoli jejich přátelská laskavost vůči Jane - pokud se to tak +dalo nazvat - nebyla bez ceny, neboť byla patťně odezvou obdivu, který k +ní choval jejich bratr. Kdykoli se setkali, bylo nabíledni, že ho +skutečně zaujala, a stejně tak viděla, že se v Jane prohlubují + +sympatie, + +které v ní vzbudil na první pohled, a zeje na nejlepší cestě, aby se do +něho zamilovala až po uši; s radostí si však uvědomovala, že okolní svět +to asi hned tak nepostřehne, neboť Jane v sobě spojovala schopnost +hlubokého citu s vyrovnanou povahou a neměnnou přívětivostí, což + +ji mohlo uchránit od dotěrného podezírání. Jednou se o tom zmínila své +přítelkyni slečně + +Lucasové. + +„Snad je to příjemné,“ odvětila Charlotte, „když v takovémto případě +dokáže lidi obalamutit, ale skrývá to v sobě i jisté nebezpečí, bude-li +se tak velice ovládat. Utají-li žena znamenitě své + +city i před tím, komu patří, může se stát, že propase příležitost ho k +sobě připoutat, a pak jí + +bude chabou útěchou, že se o tom lidé nedozvěděli. Myslím si, že každý +vztah roste i z vděčnosti a polichocené ješitnosti a že není moudré k +tomu nepřihlédnout. Je přece možné + +projevit zájem - přirozeně, že dáváme některým lidem přednost před +jinými - ale málokdo má + +odvahu doopravdy se zamilovat, když mu to druhá strana neusnadní. V +devíti případech z deseti by žena udělala lépe, kdyby dala najevo víc +lásky, než skutečně cítí. Tvá sestra se Bingleymu bezesporu líbí, avšak +může zůstat jen u toho líbení, jestli mu ona trochu nevyjde vstříc.“ + +„Ale ona mu vychází vstříc, pokud je toho při své povaze schopna. Když +mné nezůstaly utajeny její city k němu, musel by být dokonalý hlupák, +aby je nepostřehl.“ + +„Nezapomeň, Elizo, že nezná Janiny vlastnosti tak jako ty.“ + +„Má-li však dívka mládence v srdci a nesnaží se to před ním skrývat, +musí to přece poznat.“ + +„Snad ano, jsou-li spolu dost často. Bingley a Jane se sice setkávají +poměrně pravidelně, ale nikdy spolu netráví dlouhé hodiny, vídají se ve +společnosti mezi mnoha jinými dámami a pány, nemají možnost, aby se +celou tu dobu bavili jen spolu. Jane by proto měla co nejlépe využít +každé chvíle, kdy se ji podaří upoutat jeho pozornost. Až ho bude mít +jistého, pak bude dost času zamilovat se do něho, co srdce ráčí.“ + +„Tvůj recept má mnoho do sebe,“ odpověděla Elizabeth, „kdyby nešlo o nic +jiného než o to, dobře se vdát; kdybych byla odhodlána za každou cenu +ulovit bohatého ženicha, anebo vůbec ženicha, pak bych se jím zajisté +řídila. Jenže tohle Jane nechce, a nejedná tedy cílevědomě. Přece si +dosud nemůže být jista ani hloubkou své náklonnosti, ani je-li to +náklonnost rozumná. Vždyť se seznámili sotva před čtrnácti dny. +Čtyřikrát s ním tančila v Merytonu, jednou dopoledne ho navštívila v +jeho sídle, čtyřikrát večeřela ve společnosti, kde byl i on. Za tu dobu +ještě ani nemohla dobře poznat jeho povahu.“ + +„Ne tak, jak tomu pojmu rozumíš ty. Kdyby s ním byla pouze večeřela, +byla by nanejvýš + +poznala, má-li chuť k jídlu; nezapomínej však, že spolu také strávili +čtyři večery - a čtyři večery mohou znamenat mnoho.“ + +„Ano, během oněch čtyř večerů mohli dospět k poznání, že oba dávají +přednost whistu před obchodem; ale pokud jde o důležitější vlastnosti, +sotva byli s to odhalit něco podstatného.“ + +„Ať tak či tak,“ pravila Charlotte, „přeji Jane z celého srdce to +nejlepší a myslím si, že by měla stejnou naději být s ním šťastná, kdyby +se vdávala zítra, jako kdyby zkoumala jeho povahu od jara do zimy. +Manželství je vždycky sázka do lutrie. Ať obě strany sebelépe poznají +své založení, ať se sobě povahově sebevíc podobají, jejich spokojenost +tím zaručena není. Vždycky se po svatbě ukáže tolik růzností, že jim to +vrchovatě postačí k trápení; raději nechtěj nic vědět o případných +nedostatcích osoby, po jejímž boku máš strávit život.“ + +„Rozesmála jsi mě, Charlottko, ale není to správné. Víš dobře, že to +není správné a že by ses podle toho sama nikdy neřídila.“ + +Všecka zaujata pozorováním, jak se pan Bingley dvoří její sestře, +nenapadlo Elizabeth ani ve snu, že oči jeho přítele spočívají s patrným +zájmem na ní. Zpočátku byl pan Darcy sotva ochoten připustit, zeje +hezká; na plese si ji jen chladně měřil, a když se příště setkali, +pozoroval ji jen proto, aby odhalil všechny její nedostatky. Sotva však +objasnil sobě i svým přátelům, že nemá ve tváři jediný poutavý rys, už +se mu začalo zdát, zejí výrazné černé oči dodávají neobyčejnou +oduševnělost. Po tomto objevu následovaly vzápětí jiné, stejně +zdrcující. Třebaže odkryl kritickým zrakem nejeden prohřešek proti +symetrii v jejích liniích, přece byl nucen přiznat, že má lehkonohou +postavičku, příjemnou na pohled; ač tvrdil, že by její způsoby neobstály +v nejvyšších společenských kruzích, přece ho zaujaly svou nenucenou +hravostí. O tom o všem ona neměla ani zdání - proti ni to byl člověk, +který se k nikomu nesnažil být přívětivý a který ji nepokládal za dosti +přitažlivou, aby si s ní zatančil. Dostal chuť poznat ji blíž a jako +první krok k rozhovoru s ní sledoval, jak hovoří s jinými. Toho si už +všimla. Stalo se to na Lucasově, kde se shromáždila početná společnost. + +„Jak si to pan Darcy představuje?“ pravila Charlottě. „Poslouchá, co si +povídám s plukovníkem Forsterem!“ „Na to ti může dát odpověď pouze pan +Darcy sám.“ „Jestli nepřestane, dám mu najevo, že jsem to postřehla, na +to ať vezme jed. Jemu není nic svaté, a nebudu-li k němu sama +prostořeká, dostanu z něho za chvíli strach.“ Vzápětí se k nim blížil, +ač se nezdálo, že by měl v úmyslu zapříst s nimi rozhovor, a tu slečna +Lucasová vyzvala přítelkyni, aby to tedy zkusila, čímž popíchla +Elizabeth natolik, že se k němu obrátila se slovy: + +„Že jsem právě promluvila neobyčejně přesvědčivě, viďte, pane Darcy, +když jsem škádlila plukovníka Forstera, aby pro nás uspořádal v Merytonu +ples?“ + +„Hovořila jste s velkou vehemencí, ale na tento námět hovoří všechny +dámy vehementně.“ + +„Soudíte nás přísně.“ + +„Hned budeme mít příležitost poškádlit na oplátku ji,“ řekla slečna +Lucasová. „Elizo, jdu otevřít fortepiano, a ty víš, co to znamená.“ + +„Ty jsi ta nejzvláštnější přítelkyně na světě! Vždycky mě vyzveš, abych +zahrála a zazpívala ze všech nejdřív. Kdyby se má marnivost zakládala na +hudebním umění, byla bys pro mne nedocenitelná, ale takto bych skutečně +mnohem raději nevystupovala před lidmi, kteří jsou zvyklí slýchat přední +umělce.“ Slečna Lucasová však nechtěla slyšet žádné vytáčky, a tak se +Elizabeth podvolila: „Nu dobrá, když jinak nedáš.“ Pohlédla chmurně na +pana Darcyho a dodala: „Máme u nás + +takové pěkné staré rčení, každý je samozřejmě zná: ,Šetřte dechem, milí +braši, ať máte čím foukat v kaši!' Zařídím se tedy podle toho, abych +nemusela lapat po dechu při písničce.“ Poslouchala se příjemně, přestože +skutečně neměla vynikající hlas. Zazpívala dvě tři písně, a než mohla +vyhovět několika hostům, žádajícím, aby ještě přidala, už ji s velkou +chutí + +vystřídala její sestra Mary; byla ze všech Bennetových děvčat nejméně +hezká, a proto si zakládala na svých znalostech a dovednostech a čekala +vždy netrpělivě na příležitost, aby se s nimi pochlubila před ostatními. + +Mary neměla ani talent, ani vybroušený vkus; marnivost v ní sice +vzbuzovala píli, ale zároveň + +i sklon ke karatelství a přehnanému sebevědomí, což by se bylo projevilo +nepříznivě i na dokonalejším vystoupení, než bylo její. Přirozené a +neafektované Elizabeth naslouchali posluchači s větším potěšením, +třebaže nehrála zpola tak dobře, a Mary byla ráda, když na konci +dlouhého koncertu vzbudila zájem a vděk několika irskými a skotskými +písničkami, přednesenými na žádost jejích mladších sester, které se s +chlapci Lucasovými a dvěma třemi důstojníky daly do tance v rohu +místnosti. + +Pan Darcy postával mlčky opodál v hlubokém opovržení nad takovým +marněním večera, nad nemožností, rozumně si pohovořit, a byl natolik +zabrán do svých myšlenek, že ani nepostřehl přítomnost sira Williama +Lucase po svém boku, dokud jej sir William takto neoslovil: + +„Tohle je ta pravá zábava pro mládež, pane Darcy! Tanci se přece jen nic +nevyrovná. Pokládám tanec ve vybrané společnosti za nejrozkošnější +rozptýlení.“ + +„Zajisté, sire Williame, a má tu výhodu, zeje oblíben na celém světě, a +to i v méně vybraných společnostech. Kdejaký divoch umí tančit.“ + +Sir William se jen usmál. „Váš přítel je pravým mistrem v tomto oboru,“ +dodal, když byl chvíli pozoroval Bingleyho, jenž se připojil k +tanečníkům, „a vůbec nepochybuji, že i vy v něm vynikáte.“ + +„Snad jste mě už viděl tančit v Merytonu, pane.“ + +„Ano, viděl, a byl to pohled nad jiné útěšný. Tančíváte často u dvora?“ + +„To jsem ještě nikdy neučinil.“ + +„Nepokládal byste si to za čest, tančit v takovém prostředí?“ „Snažím se +vždycky této cti vyhnout, ať je to v jakémkoli prostředí.“ + +„Vydržujete si dům v Londýně, nemýlím-li se?“ + +Pan Darcy se uklonil. + +„I já jsem kdysi uvažoval o tom, mám-li se tam usídlit natrvalo - neboť +miluji vznešenou společnost - avšak nebyl jsem si jist, zda by lady +Lucasové dělal městský vzduch dobře.“ Odmlčel se a čekal na odpověď, leč +jeho společník nebyl v hovorné náladě, a jelikož se k nim právě blížila +Elizabeth, napadlo ho, že ukáže, jak se chová pravý kavalír, a oslovil +ji: + +„Pročpak netančíte, drahá slečno Elizo? Dovolte mi prosím, pane Darcy, +abych vám zvolil za partnerku tuto rozkošnou mladou dámu. Vím, že +neodmítnete tančit, když před vámi stane taková krasavice.“ Vzal ji za +ruku a byl by ji vložil do dlaně panu Darcymu, jehož to sice velmi +překvapilo, avšak vůbec by se byl nezdráhal, jenže Elizabeth se už +vzpamatovala, vyprostila si ruku a trochu zajíkavě pronesla k siru +Williamovi: + +„Nemám vůbec v úmyslu tančit, pane. Nemyslete si, prosím, že chodím po +sále a hledám si tanečníka.“ + +Pan Darcy ji s obřadnou vážností požádal, aby mu prokázala tu čest, +avšak marně. Elizabeth trvala na svém a ani domlouvání sira Williama ji +nezviklalo v jejím rozhodnutí. + +„Tančíte tak dokonale, slečno Elizo, že je od vás kruté, odpírat mi +potěšení vás pozorovat; a třebaže tento pán nebývá tomuto rozptýlení +obvykle nakloněn, jistě mu nebude proti mysli, věnovat mu příští +půlhodinku.“ + +„Pan Darcy je příliš zdvořilý,“ usmála se Elizabeth. + +„To vskutku je, avšak uvážíme-li, jaké má k tomu pohnutky, nemůžeme se +divit jeho ochotě, vždyť kdo by měl námitky proti takové tanečnici?“ + +Elizabeth na něj šelmovsky pohlédla a odcházela. Odmítnutí ji v Darcyho +očích nesnížilo, ba právě o ní uznale přemítal, když ho takto vytrhla +slečna Bingleyová: + +„Že uhádnu, o čem dumáte?“ + +„O tom si dovolím pochybovat.“ + +„Říkáte si v duchu, jak nesnesitelné by bylo trávit mnoho večerů tímto +způsobem - a v takové + +společnosti; a jsem vskutku s vámi zajedno. Už dávno jsem se tak +nenudila! Všude ten nevkus a ta hlučnost - jak jsou tu všichni +bezvýznamní a na jak důležité si hrají! Velice ráda bych slyšela, jak +byste je svým břitkým jazykem popsal vy!“ + +„Ujišťuji vás, že vaše domněnky vůbec neodpovídají skutečnosti. Obíral +jsem se v duchu daleko příjemnějšími úvahami. Přemítal jsem, jakou +rozkoš mohou skýtat čarovné oči, zasazené do pěkné dívčí tvářičky.“ + +Slečna Bingleyová mu ihned pozorně zapátrala ve tváři a přála si zvědět, +které dámě se zdařilo probudit v něm tyto pocity. Pan Darcy odvětil +neohroženě: + +„Slečně Elizabeth Bennetové.“ + +„Slečně Elizabeth Bennetové!“ opakovala slečna Bingleyová. „Nestačím +žasnout! Odkdypak vás takto zaujala? A povězte mi prosím, kdy vám budeme +smět blahopřát?“ + +„Přesně to jsem čekal, že řeknete. U dam uhání fantazie mílovými kroky, +v mžiku dospěje od obdivu k lásce, od lásky ke svatbě. Věděl jsem, že se +zeptáte na to blahopřání.“ + +„Ne, ne, myslíte-li to vážně, pokládám to za hotovou věc. Budete mít +skutečně okouzlující + +tchyni a z pemberleyského zámku se vám samozřejmě ani nehne.“ + +Naslouchal úplně lhostejně, jak se baví na jeho účet, a když ji svým +klidem přesvědčil, že nebezpečí nehrozí, překypovala vtipem ještě +dlouho. + +Majetek pana Benneta pozůstával téměř výlučně ze statku vynášejícího dva +tisíce liber ročně; na neštěstí pro jeho dcery měl však podle poslední +vůle připadnout vzdálenému příbuznému, neboť manželé Bennetovi neměli +dědice mužského pohlaví; panino věno sice víc než + +dostatečně odpovídalo jejímu společenskému nivo, sotva však mohlo +vyvážit nevýhodné + +ustanovení, týkající se vlastnictví manželova. Její otec býval advokátem +v Merytonu a odkázal jí čtyři tisíce liber. + +Měla sestru, a ta se provdala za otcova koncipienta Philipse, který po +něm převzal kancelář, a bratra, jenž vlastnil váženou obchodní firmu v +Londýně. + +Víska Longbourn ležela asi míli za Merytonem, což bylo pro slečny +Bennetovy velmi příhodné; třikrát čtyřikrát za týden zatoužily vypravit +se tam a složit poklonu paní tetince i modistce sídlící přes ulici. Se +zvláštní horlivostí plnily tuto povinnost obě nejmladší dcery, Lydia a +Catherine: byly mnohem naivnější než jejich sestry, a když se nic +lepšího ne-naskytlo, stačila vycházka do Merytonu, aby se dopoledne +zabavily a večer měly o čem povídat; třebaže venkov neoplýval +zajímavostmi, u tetinky se vždycky dozvěděly něco nového. V současné + +době však měly postaráno jak o novinky, tak o spokojenost, neboť do +kraje nedávno přitáhl pluk vojenské domobrany, měl se tu zdržet přes +zimu a v Merytonu se usídlil štáb. Návštěvy u paní Philipsové se nyní +staly zdrojem vysoce zajímavých zpráv. Denně + +obohacovaly slečny své vědomosti o jména i postavení dalších důstojníků. +Nebylo už + +tajemstvím, kde se kdo ubytoval, a zanedlouho se počaly seznamovat s +důstojníky osobně. Pan Philips je všechny po řadě navštívil a tímto +činem odkryl svým neteřím pramen dosud nepoznaného štěstí. Nebavily se o +ničem než o důstojnících, a ožilá-li paní Bennetová + +nápadně při sebemenší zmínce o velkém jmění pana Bingleyho, pak v očích +jejích dcer nestálo za pozornost ve srovnání s nárameníky praporčíků. + +Pan Bennet vyslechl jednou odpoledne jejich výlevy na toto téma a pak +přísně poznamenal: + +„Z vašeho breptání jsem pochopil pouze jedno: že jste největší husy +široko daleko. Měl jsem ten dojem už delší dobu, ale teď se mi +potvrdil.“ + +Catherine se zarazila a mlčela, avšak Lydia si z toho vůbec nic +nedělala, vykládala dál nadšeně o kapitánu Carterovi, a že by ho během +dneška velice ráda spatřila, neboť odjíždí + +zítra ráno do Londýna. + +„Udivuje mě, milý choti,“ pravila paní Bennetová, „že dokážete jen tak +beze všeho prohlásit své děti za husy. Kdybych chtěla nějaké děti +urážet, zajisté bych si k tomu nezvolila ty své.““Jsou-li mé děti +hloupé, pak to doufám dokážu po pravdě posoudit.“ + +„Ano - naše děvčata však jsou náhodou všechna chytrá.“ + +„Lichotím si, že toto je jediný bod, v němž se naše názory rozcházejí. +Doufal jsem, že se shodneme ve všem všudy, avšak v této věci s vámi +nemohu souhlasit, neboť pokládám obě + +naše mladší dcery za neobyčejně pošetilé.“ + +„Nemůžete po takových děvčatech žádat, drahý manželi, aby měla ten rozum +co jejich otec a matka. Až dospějí do našeho věku, pak, troufám si +tvrdit, je nebudou důstojníci zajímat o nic víc než nás dva dnes. +Vzpomínám si na ty časy, kdy se mi červený kabát také líbil - vlastně se +mi v hloubi duše líbí podnes - a kdyby se nějaký ztepilý mladý plukovník +s pěti nebo šesti tisíci ročně zajímal o některou mou dceru, neřekla +bych ne. Však jsem si onehdy večer u sira Williama pomyslela, že +plukovníku Forsterovi uniforma náramně sluší.“ + +„Matinko,“ zvolala Lydia, „paní tetinka povídala, že plukovník Forster +ani kapitán Carter už + +nechodívají tak často k slečně Watsonové, jako když sem přijeli, a zeje +nyní vídá otálet v Clarkově knihovně.“ + +Paní Bennetová na to chtěla něco odpovědět, ale přerušil ji příchod +lokaje z Netherfieldu, který přinesl psaníčko pro slečnu Bennetovou a +čekal na odpověď. Paní Bennetové zasvítily radostně oči, a zatímco dcera +četla, útočila na ni otázkami: + +„Nu tak, Jane, kdopak ti to píše? A o čem? Copak stojí v tom psaníčku? +Pospěš si, Jane, a pověz nám to, pospěš si, děvenko.“ + +„Je to od slečny Bingleyové,“ řekla Jane a přečetla dopis nahlas. Drahá +přítelkyně, + +neslitujete-li se nad námi a nepovečeříte-li dnes s Louisou a se mnou, +vystavíte nás nebezpečí, že se budeme do smrti nenávidít, neboť dvé + +ženy nemohou být celý den ponechány samy sobě, aby se nakonec +nepohádaly. Vydejte se na cestu co možná nejdříve. Bratr a náš host +večeří s důstojníky mimo domov. Vaše + +Caroline Bingleyová + +„S důstojníky!“ zvolala Lydia. „To je mi divné, že o tom paní tetinka +nic neříkala.“ + +„Večeří mimo domov,“ podotkla paní Bennetová, „to je velká smůla.“ + +„Smím si vzít kočár?“ zeptala se Jane. + +„Ale ne, děvenko, jeď raději na koni; déšť je na spadnutí a pak se budeš +muset zdržet do rána.“ + +„Vymyslelajste si to pěkně,“ řekla Elizabeth“ Jen kdybyste měla jistotu, +že se nenabídnou dovézt ji domů.“ + +„Och! Vždyť v kočáře pana Bingleyho odjeli pánové do Merytonu a Hurstovi +nemají k svému kočáru koně.“ + +„Já bych ale mnohem raději jela v kočáře.“ + +„Jenže tatínek ti ho nemůže půjčit, děvenko. Koně jsou potřeba na +statku, viďte, manželi?“ + +„Jsou potřeba na statku mnohem častěji, než vyje můžete postrádat.“ + +„Budete-li je však potřebovat dnes, zavděčíte se matince,“ podotkla +Elizabeth. Otec Bennet se nakonec dal přece jen slyšet, že se dnes bez +nich neobejde; Jane se musela vydat na cestu koňmo a matka ji +vyprovázela ke dveřím a radostně při tom předpovídala špatné počasí. +Její přání bylo vyslyšeno: sotva Jane odjela, začalo hustě pršet. Sestry +se o Jane strachovaly, ale matka se radovala. Celý večer lilo jako z +konve a Jane se skutečně nemohla vrátit. + +„To jsem měla doopravdy skvělý nápad,“ pochvalovala si paní Bennetová +nejednou, jako by se bylo rozpršelo její zásluhou. A to do příštího rána +ani netušila, jaké šťastné následky bude ještě její důvtip mít. Sotva se +nasnídali, přinesl sluha z Netherfieldu pro Elizabeth tento list: Milá +Lízinko ! + +Necítím se dnes ráno nijak ve své kůži - asi v důsledku toho, že jsem +včera tak hrozné + +promokla. Moje laskavé přítekyně nechtějí ani slyšet o tom, že bych se +vydala na zpáteční + +cestu, dokud mi nebude docela dobře. Také trvají na tom, že mi zavolají +pana Jonese - tak abyste se nepolekali, až uslyšíte, že u mne byl - bolí +mě hlava a v krku, ale jinak to snad nebude tak zlé. + +Tvá atd. + +„Vidíte, paní,“ řekl pan Bennet. když Elizabeth přečetla nahlas Janin +list. „Upadne-li vaše dcera do zlé nemoci - zemře-li - bude vám útěchou +vědomí, že se jí to stalo při pronásledování + +pana Bingleyho a na váš příkaz.“ + +„I jděte! Malé nachlazení ještě nikoho do hrobu nesklátilo. Budou o ni +obětavě pečovat. Dokud u nich setrvá, je všechno v nejlepším pořádku. +Dojela bych se za ní podívat, kdybych si mohla vzít kočár.“ + +Elizabeth si o Jane dělala skutečně starost a byla odhodlána se do +Netherfieldu vypravit; jelikož kočár nebyl k maní a na koni ona +nejezdila, mohla tak učinit jedině pěšky. Seznámila ostatní se svým +úmyslem. + +„Jak tě může taková hloupost napadnout!“ zvolala matka. „Jen považ toho +bláta! Jak bys vypadala, než bys tam došla ?“ + +„Jane mě pozná a na ostatním mi nesejde.“ + +„To mi jemně naznačuješ, že bych měl poslat pro kočár, Lízinko?“ zeptal +se otec. + +„Ne, vůbec ne. Nevadí mi, že se projdu. Co znamená taková vzdálenost, +mám-li před sebou jistý cíl? Vždyť jsou to jen tři míle. Do večera jsem +zpátky.“ + +„Tvou dobrotu provází obdivuhodná činorodost,“ pronesla Mary. „Avšak +každé citové hnutí + +se má podřídit vládě rozumu, a dle mého mínění by vynaložená námaha měla +vždy být úměrná požadavkům.“ + +„Doprovodíme tě až do Merytonu,“ nabídly se Catherine s Lydií. V +Merytonu se rozloučily; mladší sestry se vydaly za některou důstojnickou +paničkou do bytu a Elizabeth kráčela dál sama: rychlými kroky minula +jedno pole, druhé, třetí, přelézala plůtky a skákala přes kaluže s +netrpělivým elánem, až se octla na dohled netherfieldského domu s +unavenými kotníky, ušpiněnými punčochami a s tvářemi rozpálenými +namáhavým výkonem. Uvedli ji do ranního salónku, kde právě všichni krom +Jane dleli a kdejejí příchod vyvolal velké překvapení. Paní Hursto-vá +ani slečna Bingleyová nemohly uvěřit, že ušla tři míle tak časně, za tak +nepříznivého počasí a sama samotinká; Elizabeth nabyla dojmu, zejí proto +hluboce opovrhují. Přestoji přijaly s velkou blahosklonností, zatímco +uvítání jejich bratra provázelo něco lepšího než blahosklonnost: +přátelský zájem a laskavost. Pan Darcy prohodil jen pár slov, pan Hurst +mlčky přihlížel, První pozoroval s obdivem, jak jí po přestálé námaze +jiskřivě planou tváře, a zároveň pochybovačně uvažoval, zda situace +skutečně vyžadovala, aby se vydala na tak dlouhou cestu bez doprovodu; +druhý neměl zájem než o snídani. Na své dotazy po sestřině stavu +nedostala příznivou odpověď. Slečna Bennetová špatně spala, a třebaže +neleží, má horkost a necítí se natolik dobře, aby mohla opustit svůj +pokoj. Elizabeth uvítala s radostí, zeji k ní bez dalších průtahů +zavedli, a Jane, která jen z obavy, aby je doma nevylekala a zbytečně +nezatěžovala, nenaznačila ve svém listě, jak velice by jí taková + +návštěva přišla vhod, měla velkou radost, že ji vidí. Nebylo jí ale +příliš do řeči, a když je slečna Bingleyová zanechala o samotě, +vypravila ze sebe jen pár slov o tom, jak jsou na ni všichni hodní a jak +je jim zavázaná. Elizabeth ji mlčky ošetřovala. Po snídani se dostavily +obě hostitelky a Elizabeth si o nich začala tvořit mnohem příznivější + +mínění, když viděla, jak jsou vůči Jane milé a starostlivé. Přišel +apatykář, prohlédl pacientku a řekl, jak se dalo čekat, že se vážně +nachladila a že bude třeba přikročit k léčení. Doporučil, aby ulehla, a +slíbil nějakou medicínu. Jeho rady bylo ihned uposlechnuto, neboť Jane +horečka stoupala a rozbolela ji hlava. Elizabeth ji neopouštěla ani na +okamžik a také obě dámy proseděly většinu času v jejím pokoji: jelikož +páni odešli, neměly vlastně nic jiného na práci. Když odbila třetí, +cítila Elizabeth, že je na čase, aby se rozloučila, a velmi nerada to +také + +řekla. Slečna Bingleyová jí nabídla kočár a nebyla by ji musela dlouho +přemlouvat, když tu Jane dala najevo takový zármutek, že odchází, až +byla slečna Bingleyová nucena změnit nabídku kočáru v pozvání, aby zatím +zůstala v Netherfieldu. Elizabeth vděčně přijala a do Longbournu se +vypravil sluha, aby seznámil rodinu Bennetových se stavem věcí a přinesl +nějaké šaty a prádlo. + +V pět hodin se obě dámy odešly převléknout a v půl sedmé byla Elizabeth +pozvána k večeři. Na zdvořilé dotazy, kterými ji všichni zahrnuli a z +nichž k její radosti vynikaly právě páně + +Bingleyovy obzvláštní starostlivostí, nemohla dát příznivou odpověď. +Janin stav se vůbec nelepšil. Když to obě sestry slyšely, opakovaly +třikrát či čtyřikrát, jak je to rmoutí, jak je to nepříjemné, takhle se +nastydnout, a že ony samy mají ke stonání velký oďpor; načež to pustily +z hlavy. Elizabeth viděla, že je Jane vůbec nezajímá, pokud není +přítomna, a s chutí se opět poddala svým dřívějším antipatiím. + +Z celé společnosti sejí skutečně zamlouval jen jejich bratr. Zjevně měl +o Jane starost a jí samé + +se tak mile věnoval, že se trochu přestala cítit jako vetřelec, za +jakého ji ostatní podle jejího soudu zjevně považovali. Kromě něho si jí +sotva kdo povšiml. Slečna Bingleyová byla zcela zaujata panem Dar-cym, +její sestra neméně a pan Hurst, pojehož boku seděla, byl velice pohodlný +pán, který se zajímal jen o jídlo, pití a o karty, a jakmile vyzvěděl, +že dává přednost jednoduché ďomácí stravě před ragú, neměl už, o čem by +s ní hovořil. Hned po večeři se odebrala k Jane, a sotva za sebou +zavřela dveře, už ji slečna Bingleyová + +začala pomlouvat. Konstatovala, že má přímo hrozné způsoby, něco mezi +povýšeností a drsností, že neumí promluvit, že není krásná ani +elegantní, že nemá vkus. Paní Hurstová + +sdílela tyto názory a dodala: + +„Zkrátka, nic nemluví pro ni, až na to, že má dobré nohy. Do smrti +nezapomenu, jak se tu dnes ráno objevila. Vypadala doopravdy jako +divoženka.“ + +„Máš pravdu, Louiso. Musela jsem vyvinout velké úsilí, abych zachovala +vážnou tvář. Co je to za nesmysl, vůbec sem chodit! Proč musí ona letět +přes pole a louky, když se nastydne její + +sestra? A jaké měla vlasy, tak rozcuchané a rozevláté!“ + +„Ano, a ta její spodnička! Doufám, že sis všimla její spodničky, měla ji +určitě nejméně deset čísel vymáchanou v blátě a stáhla si sukni, aby to +nebylo vidět, jenže to nebylo nic platné.“ + +„Snad to popisuješ přesně, Louiso,“ pravil Bingley, „ale já nic takového +nepostřehl. Připadalo mi, že to slečně Elizabeth Bennetové moc sluší, +když sem dnes ráno přišla. Jestli měla nebo neměla špinavou spodničku, +toho jsem si nevšiml.“ + +„ Vám to ale nemohlo ujít, že, pane Darcy,“ pravila slečna Bingleyová. +„Domnívám se, že byste si nepřál, aby se vaše sestra takto předvedla.“ + +„Zajisté že ne.“ + +„Běžet tři míle nebo čtyři nebo pět, či kolik to vlastně je, po kotníky +v blátě a sama, dočista sama! Co je to za nápad? Podle mého to svědčí +jedině o zavrženíhodném pocitu přezíravé + +volnosti a o lhostejnosti k společenským formám, s jakou se běžně +setkáváme na malém městě.“ + +„Svědčí to o chvályhodné sesterské náklonnosti,“ pravil Bingley. + +„Obávám se, pane Darcy,“ podotkla slečna Bingleyová polohlasně, „že toto +dobrodružství + +poněkud ztlumí váš obdiv k jejím krásným očím.“ + +„Ale vůbec ne,“ odvětil. „Tělesná námaha jim dodala lesku.“ Nato +zavládlo krátké ticho, až paní Hurstová opět začala: + +„Jane Bennetová se mi velmi zamlouvá, je to roztomilé děvče a přála bych +jí z celého srdce dobrou partii. Ale obávám se, že vzhledem k jejímu +otci a matce a vzhledem k celému jejímu pochybnému příbuzenstvu o tom +nemůže být ani řeči.“ + +„Sama jsi mi přece říkala, pokud se nemýlím, že jejich strýc je v +Merytonu advokátem.“ + +„Ano, a mají ještě jednoho strýčinka, ale toho bys musel hledat mezi +krámy na Cheapside.“ + +„Penězi k nezaplacení!“ dodala její sestra a obě se srdečně rozesmály. + +„Kdyby měly po strýci v každém krámě na Cheapside,“ zvolal Bingley, +„neubralo by jim to vůbec na osobním kouzlu.“ + +„Snižuje to však podstatně pravděpodobnost, že by si je vzal muž v +dobrém postavení,“ odvětil Darcy. + +Na tento názor Bingley neodpověděl, leč jeho sestry s ním vřele +souhlasily a ještě hezkou chvíli se dobře bavily na účet pochybného +příbuzenstva své drahé přítelkyně. Pak opustily jídelnu a s obnovenou +něžností se odebraly do pokoje nemocné a seděly u ní, dokud nebylo +oznámeno, že se podává káva. Janin stav se stále spíš horšil, než +lepšil, a Elizabeth se od ní nehnula ani na krok až do pozdních hodin, +kdy k její úlevě pacientka usnula a ona se spíš ze slušnosti než s +potěšením odhodlala sejít dolů. Když vkročila do salónu, zastihla celou +společnost u karet; vyzvali ji hned, aby se k nim přidala, ale odmítla, +neboť + +tušila, že se hraje o vysoké částky, vymluvila se na sestru a +prohlásila, že si tu chvilku, kdy může zůstat v salóně, ukrátí čtením. +Pan Hurst se na ni překvapivě zahleděl. + +„Dáváte knize přednost před kartami?“ zeptal se. „Zvláštní.“ + +„Slečna Eliza Bennetová,“ pravila slečna Bingleyová, „opovrhuje kartami. +Je to velká + +čtenářka a nic jiného ji netěší.“ + +„Nazasluhuji si ani vaší chvály, ani vašeho odsouzení,“ bránila se +Elizabeth. „Nejsem velká + +čtenářka a těší mě ještě leccos jiného.“ + +„Vím, že vás těší, když můžete posloužit sestře,“ pravil Bingley, „a +potěší vás ještě víc, až se bohdá brzy uzdraví.“ + +Elizabeth mu upřímně poděkovala a přistoupila ke stolku, na němž leželo +několik knih. Okamžitě se nabídl, zejí donese další, pokud jeho knihovna +stačí. + +„Škoda že nejsem bohatěji zásoben, měl bych se čím chlubit a vy byste si +lépe vybrala, ale jsem příliš pohodlný; nemám mnoho knih, a přitom je +jich pořád víc, než kdy přečtu.“ Elizabeth ho ujistila, že jí úplně +postačí ty, které jsou v pokoji. + +„Udivuje mne, že papá zůstavil tak málo knih,“ pravila slečna +Bingleyová. „Jakou rozkošnou knihovnu máte u vás v Pemberley, pane +Darcy!“ + +„Měla by být dobrá,“ odvětil, „je dílem několika generací.“ + +„I vy sám o ni máte velkou zásluhu, vždyť stále kupujete nové knihy.“ + +„Nechápu, jak v dnešní době někdo může zanedbávat rodinnou knihovnu.“ + +„Zanedbávat! Jsem si jista, že vy nezanedbáváte nic, co přispívá k +rozkvětu vašeho vznešeného sídla. Kéž by tvůj dům, Charlesi, až si ho +postavíš, byl zpola tak rozkošný jako Pemberley!“ + +„Také bych si to přál.“ + +„Radila bych ti ale vážně, abys koupil něco nedaleko Pemberley a vzal si +je za vzor. V celé + +Anglii není tak krásně jako v Derbyshiru.“ + +„Ze srdce rád, koupil bych třeba Pemberley, kdyby mi je Darcy prodal.“ + +„Mluvím o tom, co je ve skutečnosti možné.“ + +„Na mou věru, Caroline, řekl bych, že ve skutečnosti je spíš možné +Pemberley koupit než + +okopírovat.“ + +Elizabeth zaujal rozhovor natolik, že se nemohla soustředit na čtení; +odložila tedy knihu, přikročila ke karetnímu stolku, posadila se mezi +pana Bingleyho a jeho starší sestru a přihlížela hře. + +„Vyrostla slečna Darcyová hodně od jara? Bude už tak veliká jako já?“ +zeptala se slečna Bingleyová. + +„Řekl bych, že ano. Bude teď asi jako slečna Bennetová nebo ještě trochu +větší.“ + +„Jak ráda bych ji opět spatřila! Neznám druhou dívku, která by si mne +byla tak podmanila. Taková tvář, takové + +chování! A jak je vzdělaná na svůj věk! Na klavír hraje nádherně.“ + +„Já si jen nedovedu představit, kde slečny berou tolik trpělivosti, aby +byly všechny tak vzdělané,“ pravil Bingley. + +„Že jsou všechny vzdělané? Jak to myslíš, drahý bratře?“ + +„Ano, podle mého všechny. Každá maluje stolky, vyšívá zástěny, háčkuje +kabelky. Sotva bych mohl jmenovat dívku, jež by toto vše neovládala, a +vím určitě, že jsem ještě nezažil, aby mi o některé neřekli hned +napoprvé, zeje velmi vzdělaná.“ + +„Charakterizoval jsi až příliš pravdivě, co se obvykle myslí pod pojmem +,vzdělaná',“ pravil Darcy. „Připojuje se pře-často k jménu ženy, která +šije nezasloužila ničím než tím, že háčkuje kabelky nebo vyšívá zástěny. +Avšak nemohu sdílet tvé vysoké mínění o ženách obecně. Mezi všemi svými +známými bych našel sotva půl tuctu žen, které bych mohl uctít přídomkem + +,vzdělaná'.“ + +„Ani já bych jich více neobjevila, tím jsem si jista,“ pravila slečna +Bingleyová. + +„V tom“ případě,“ poznamenala Elizabeth, „musíte od ženy vyžadovat velmi +mnoho, než ji uznáte za vzdělanou.“ + +„Ano, vyžaduji od ní skutečně velmi mnoho.“ + +„Jakpak by ne!“ zvolalajeho věrná ozvěna. „Za vzdělanou je možno +považovat jen tu ženu, která ční vysoko nad běžný průměr. Musí umět +skutečně dobře hrát, zpívat, kreslit a tančit, musí znát cizí řeči, aby +byla toho označení hodná, a navíc musí mít ještě něco, co se projeví v +jejím držení i v její chůzi, v zabarvení jejího hlasu i v tónu jejího +oslovení a volbě výrazů, jinak si toto označení plně nezaslouží.“ + +„Toto všechno musí mít,“ dodal Darcy, „a navíc ducha zušlechtěného +hojnou četbou.“ + +„To už se nedivím, že znáte pouze šest vzdělaných žen. Spíše se divím, +že znáte vůbec néjakou.“ + +„Jste tak skeptická vůči příslušnicím vlastního pohlaví, že pochybujete, +je-li to možné?“ + +„Já takovou ženu ještě neviděla. Nepoznala jsem bytost, která by v sobě +spojovala takové + +schopnosti, vkus, píli a půvab, jak jste právě vylíčil.“ i Jak paní +Hurstová, tak slečna Bingleyová se jaly protestovat, že o tom pochybuje +neoprávněně, a tvrdily, že ony znají řadu žen, které splňují všechny +tyto předpoklady, ale tu zasáhl pan Hurst a trpce si stěžoval, že +nesledují, co se děje. Tím tedy výměna názorů skončila a Elizabeth +zakrátko nato odešla z pokoje. + +Sotva se za ní zavřely dveře, prohodila slečna Bingleyová: „Eliza +Bennetová patří k těm dívkám, které se snaží vzbudit zájem druhého +pohlaví tím, že snižují své vlastní. Na mnohé + +muže to zřejmě platí, ale podle mého je to nicotná metoda a ubohý trik.“ + +„ Všechny triky, k nimž se slečny občas uchylují, aby na sebe +upozornily, jsou bezpochyby ubohé,“ konstatoval Darcy, jemuž byla její +poznámka určena. „Jakékoli jednání s úskoč-nými záměry je +opovrženíhodné.“ + +Slečnu Bingleyovou jeho odpověď docela nic neuspokojovala, a tak toto +téma dále nerozvíjela. + +Elizabeth se mezi ně znovu dostavila, ale jenom aby jim sdělila, že se +sestře přitížilo a že ji nemůže opustit. Bingley chtěl okamžitě poslat +pro pana Jonese, zatímco jeho sestry, přesvědčeny, že rady venkovského +apatykáře nebudou mnoho co platné, navrhovaly, aby byl spěšně přivolán z +Londýna některý věhlasný lékař. O tom nechtěla Elizabeth ani slyšet, ale +návrh jejich bratra neodmítala; nakonec se dohodli, že časně ráno pošlou +pro pana Jonese, jestli se stav slečny Benne-tové nějak podstatně +nezlepší. Bingley byl celý rozčilený, jeho sestry prohlašovaly, že jsou +zdrcené. Utěšily se však ve svém bolu tím, že zapěly několik duet, +zatímco on nemohl dát svým citům jiný průchod, než že nařídil hospodyni, +aby všemožně pečovala o nemocnou dámu i její sestru. . + +Elizabeth probděla v sestřině pokoji téměř celou noc a k ránu s úlevou +seznala, zeje s to dát jakžtakž uklidňující odpověď služce, kterou pan +Bingley časně vyslal, aby se přeptala, a o něco později dvěma elegantním +dámám, komorným to jeho sester. Přes tento obrat k lepšímu však +projevila přání poslat matce do Longbournu list, aby Jane navštívila a +sama posoudila, co by se mělo stát. Okamžitě byl vypraven posel s +dopisem a paní Bennetová se podle jeho obsahu bez prodlení zařídila. +Objevila se v Netherfieldu krátce po snídani v doprovodu obou mladších +dcer. + +Kdyby byla paní Bennetová zvěděla, že Jane hrozí zjevné nebezpečí, byla +by bývala zoufalá, jakmile ji však uklidnilo zjištění, že nejde o +smrtelnou nemoc, nemela už zájem na tom, aby se dcera co nejdříve +vystonala, neboť uzdravením by její pobyt v Netherfieldu patrně skončil. +Nechtěla proto ani slyšet, když Jane žádala, aby ji dopravili domů, a +ani apaty-kář, který se tou dobou dostavil, to nedoporučoval. Chvíli +seděli všichni u Jane, pak se objevila slečna Bingleyová a pozvala je do +ranního salónku. Paní Bennetová vešla, provázena třemi dcerami. Pan +Bingley jí spěchal vstříc a vyjádřil naději, že nezastihla slečnu dceru +v horším stavu, než + +očekávala. + +„Ach, v mnohem horším, drahý pane,“ zněla její odpověď. „Je jí tak +špatně, že si ji nemůžeme odvést. Pan Jones říká, že na převoz není ani +pomyšlení. Budeme nuceni zneužívat ještě na krátký čas vaší laskavosti.“ + +„Jaký převoz?“ zvolal Bingley. „To nesmí nikoho ani napadnout. Jsem si +jist, že by to sestra nepřipustila.“ + +„Ujišťuji vás, madam,“ pronesla slečna Bingleyová s chladnou +zdvořilostí, „že se slečně + +Bennetové u nás dostane všestranné péče.“ + +Paní Bennetová jim převýmluvně vyjadřovala svou vděčnost. + +„Nedovedu si představit,“ dodala, „jak by to s ní skončilo, kdyby +neupadla do té zlé nemoci u dobrých přátel, vždyť chudinka hrozně +zakouší, ale ona snáší všechno trpělivě jako ovečka, to je celá ona, s +tak mírnou povahou jsem se co živa ještě nesetkala, často říkávám našim +druhým děvčatům, zejí se nemohou rovnat. Máte to tu rozkošně zařízené, +pane Bingley, a krásný výhled na vyštěrkovanou cestičku u vchodu. Neznám +pěknější venkovské sídlo než + +Netherfield. Nebudete odsud doufám pospíchat, třebaže jste je najal jen +nakrátko.“ + +„Já nedělám nikdy nic na dlouhé lokte,“ odvětil, „a kdybych se tudíž +rozhodl opustit Netherfield, byl bych za pět minut připraven na cestu. +Zatím však na odjezd vůbec nepomýšlím.“ + +„Přesně to bych od vás očekávala,“ řekla Elizabeth. + +„Začínáte mě tedy chápat, viďte?“ zvolal a obrátil se k ní. + +„Ale ano, rozumím vám dokonale.“ + +„Kéž bych to mohl považovat za kompliment z vaší strany, avšak obávám +se, zeje spíše politováníhodné, mít povahu tak snadno přístupnou zrakům +ostatních.“ + +„To je věcí názoru. Nic nedokazuje, že by hluboká a složitá povaha .byla +více nebo méně + +hodná úcty než taková jako vaše.“ + +„Pamatuj, kde jsi, Lízinko,“ zvolala její matka, „a nedovoluj si to, co +si smíš dovolit doma.“ + +„Netušil jsem,“ nedal se vyrušit Bingley, „že jste tak bystrá +pozorovatelka lidských duší. Taková pozorování musí být zábavná.“ + +„Ano, ale nejzábavnější jsou složité povahy. To je bezesporu jejich +předností.“ + +„Venkov však obvykle neoplývá vhodnými objekty pro taková pozorování,“ +pravil Darcy. + +„Ve venkovském prostředí se pohybujete v úzce omezené a stále stejné +společnosti.“ + +„Avšak lidé sami se mění, takže se na nich něco zajímavého najde vždy.“ + +„To je pravda pravdoucí,“ prohlásila důrazně paní Benne-tová, uražena +tónem, jakým hovořil o venkovském prostředí. „Ujišťuji vás, že se to +děje na venkově právě tak často jako ve městě.“ + +Všichni přítomní se zatvářili překvapeně; Darcy se na ni na okamžik +zahleděl a pak se mlčky odvrátil. V domnění, že před ní bezpodmínečně +kapituloval, využívala paní Benne-tová svého triumfu. + +„Nedovedu si představit, jaké přednosti by mohl mít Londýn oproti +venkovu, krom obchodů a veřejných restaurací. Pro mne je venkov mnohem +přitažlivější, nezdá se vám, pane Bingley?“ + +„Jsem-li na venkově, nikdy se mi odtamtud nechce,“ + +odpověděl, „ale ve městě je to také tak. Obojí má své výhody a já bych +dokázal žít spokojeně + +tu i onde.“ + +„Ráda věřím, vy máte šťastnou povahu. Avšak tomuto pánovi,“ a pohlédla +na Darcyho, + +„venkov zřejmě k srdci nepřirostl.“ + +„Jistě se mýlíte, matinko,“ řekla Elizabeth, celá rudá z matčiných řečí. +„Neporozuměla jste dobře panu Darcymu. Vždyť on pouze podotkl, že na +venkově se člověk nesetká s tolika různými lidmi jako ve městě, a v tom +se nemýlí, to musíte uznat.“ + +„Zajisté, děvenko, vždyť nikdo netvrdí opak, ale sotva se najde +venkovská obec, kde by se jeden setkával s tolika lidmi jako u nás. My +aspoň navštěvujeme dobré dva tucty rodin.“ Jen z ohledu na Elizabeth +dokázal Bingley zachovat vážnou tvář. Jeho sestra nebyla tak jemnocitná + +a obrátila se na pana Darcyho s výmluvným úsměvem. Elizabeth, aby +odvedla matčinu pozornost jinam, se honem zeptala, navštívila-li +Charlotte Lucasová v její nepřítomnosti Longbourn. + +„Ano, zastavila se u nás včera se svým otcem. Sir William je velice +příjemný pán, nezdá se vám, pane Bingley? Nóbl člověk, a přitom tak +pozorný a přívětivý! Má dobré slovo pro každého. Na tom se podle mého +mínění pozná pravý gentleman, ale kdo se pokládá za tak důležitého, že +na člověka ani nepromluví, ten má o vznešenosti mylnou představu.“ +„Zdržela se Charlotte na večeři?“ + +„Ne, pospíchala domů. Myslím, že musela ještě péci biskupský chlebíček. +Tedy já za svou osobu si vždy držím takové služebnictvo, které rozumí +své práci, a své dcery vychovávám jinak, pane Bingley. Ale v tom si +každý musí poradit sám a Lucasová děvčata jsou hodná a pořádná, to mi +věřte. Jenomže bohužel krásy nikomu nepobraly. Ne že by mi snad +Charlotte připadala úplné ošklivá - ale ji máme ovšem nejraději.“ + +„Zdá se to velmi milá mladá dáma,“ pravil Bingley. + +„Ach, to ano, zajisté - avšak musíte přiznat, že půvabná + +zrovna není. Sama lady Lucasová to přiznává a často říkává, + +že mi závidí Janinu krásu. Nechci se chlubit vlastním dítětem, + +to jistě ne, ale Jane - krásnější děvče neuvidíte každý den. + +Kdekdo to tvrdí. Nespoléhala bych se jen na vlastní mateřský úsudek. +Byli jsme jednou u mého bratra Gardinera v Londýně - to bylo Jane sotva +patnáct - a tam se do ní jeden pán zamiloval až po uši. Švagrová říkala, +zeji určitě požádá o ruku, než odjedeme. Tedy - nedošlo k tomu, snad si +myslel, že je příliš mladá. Ale napsal na ni nějaké verše a byly to moc +krásné + +verše.“ + +„A tím jeho láska dohasla,“ vpadla netrpělivě Elizabeth. „Mám dojem, že +tímto způsobem zchladl už mnohý žhavý cit. Ráda bych věděla, kdo první +přišel na to, jak účinně poezie zdusí + +milostný žár!“ + +„Měl jsem vždycky dojem, že poezie lásku podněcuje,“ řekl Darcy. + +„Silný, zdravý, opravdový cit snad. Takový roste za všech okolností. +Jde-li však o povrchní, lehkovážnou náklonnost, může ji jeden dobrý +sonet dočista vyřídit, o tom jsem přesvědčena.“ Darcy se pouze usmál, a +v chvilkovém odmlčení, které následovalo, se Elizabeth chvěla, aby se +matka opět neznemožnila. Byla by ráda sama něco řekla, ale nic ji +nenapadlo, až paní + +Bennetová přerušila ticho a jala se opětovně děkovat panu Bingleymu za +laskavost, kterou prokazuje Jane, a omlouvala se, že je obtěžuje ještě i +Lízinka. Pan Bingley jí oplatil upřímně + +míněnou zdvořilostí a přiměl i svou mladší sestru, aby pronesla pár +vhodných slov. Nutila se do role, která jí byla ve skutečnosti proti +mysli, ale paní Bennetová byla spokojena a krátce nato požádala, aby +předjel její kočár. To bylo znamením pro mladší dcery, aby se dožadovaly +pozornosti. Obě děvčata si během celé návštěvy spolu šuškala, a výsledek +jejich porady byl ten, že nejmladší připomněla panu Bingleymu, jak jim +sliboval, když se tu usadil, že uspořádá + +ples. + +Lydia byla statné patnáctileté děvče, vyspělé na svůj věk, s jemnou +pletí a šibalským pohledem; matka ji měla ze všech dětí nejraději, a +proto ji uvedla do společnosti velmi mladou. Vyznačovala se až +živočišným temperamentem a vrozenou sebedůvěrou, což v ní + +dvorní důstojníci, zlákaní bohatými tabulemi u jejího strýčka i jejími +vlastními nestro-jenými půvaby, ještě zvýšili a upevnili. Nechyběla jí +tedy + +odvaha, přednést petici ohledně plesu, bez okolků upamato-vala pana +Bingleyho na jeho slib a dodala, že by to byla neslýchaná hanebnost, +kdyby jej nesplnil. Odpověď na tento útok byla rajskou hudbou pro uši +paní Bennetové: + +„Ujišťuji vás, že jsem hotov kdykoli svůj slib dodržet, a až se vaše +sestřička uzdraví, určíte sama den, bude-li vám libo. Ale jistě byste +nechtěla tančit, dokud ona stůně.“ Lydia vyjádřila své uspokojení. „Ano, +ovšem - raději počkáme, až se Jane vyzdraví. Do té + +doby se snad i kapitán Carter vrátí do Merytonu. A až vy uspořádáte +ples,“ dodala, „nedám jim pokoj, dokud oni neuspořádají důstojnický. +Řeknu plukovníku Forsterovi, že se na nejinak všichni budou dívat skrz +prsty.“ + +Paní Bennetová s dcerami odjela, Elizabeth se okamžitě odebrala k Janinu +lůžku, a poskytla tak oběma dámám a panu Darcymu možnost zhodnotit +výstup celé rodiny; onoho pána však nebylo možno přimět, aby odsoudil i +ji, a to přes vtipkování slečny Bingleyové o něčích krásných očích. + +Další den uplynul stejně jako předešlý. Paní Hurstová i slečna +Bingleyová strávily dopoledne pár hodin u lůžka nemocné, jež se pomalu +začínala zotavovat, a večer se Elizabeth přidružila k společnosti v +salóně. Karetní stolek však nepřišel na pořad. Pan Darcy psal dopis, +slečna Bingleyová se mu usadila po boku, aby sledovala, jak mu to jde, a +neustále ho vyrušovala různými vzkazy pro jeho sestru. Pan Hurst a pan +Bingley se zabavili piquetem a paní + +Hurstová přihlížela hře. + +Elizabeth si vzala vyšívání a bavila se dostatečně tím, co se odehrávalo +mezi Darcym a jeho společnicí. Neustálé vychvalování oné dámy, ať už se +týkalo jeho rukopisu, rovných řádků + +nebo obsažnosti listu, a lhostejnost, s jakou on její uznání přijímal, +vytvářely zvláštní dialog, který přesně odpovídal jejímu názoru na ně na +oba. + +„Takovým dopisem uděláte jistě slečně Darcyové náramnou radost.“ Tohle +nechal bez odpovědi: + +„Jak neobyčejně rychle píšete!“ + +„Mýlíte se. Píši spíše pomalu.“ + +„Jistě napíšete do roka hezkou řádku dopisů. I obchodních dopisů! Ty +nesnáším.“ + +„Pak je tedy dobře, zeje musím psát já a ne vy.“ + +„Prosím vyřiďte sestřičce, zeji toužím znovu spatřit.“ + +„Už jsem jí to jednou vyřídil, jak jste si přála.“ + +„Obávám se, že se mi vaše pero nelíbí. Smím vám je při-říznout? Zacházím +s pery mimořádně + +zručně.“ + +„Děkuji vám, ale já si zásadně vlastní pera upravuji sám.“ + +„Jak to jen dokážete, psát tak stejnoměrně?“ Mlčel. + +„Vyřiďte sestřičce, jakou mám radost, že už tak pěkně hraje na harfu, a +sdělte jí, prosím, že mě dočista uchvátil její krásný návrh na stolek a +že jej považuji za mnohem lepší než návrh slečny Grantleyové.“ + +„Směl bych zahrnout vaši chválu do příštího dopisu? Nezbývá mi tady už +dost místa, abych se o tom mohl náležitě rozepsat.“ + +„Ach, to nevadí! Vždyť se v lednu shledáme. A to jí píšete pokaždé +taková okouzlující dlouhá + +psaníčka, pane Darcy?“ + +„Dlouhá obvykle bývají, a jsou-li okouzlující, to nemohu sám posoudit.“ + +„Já mám tu zkušenost, že ten, kdo bez obtíží sestaví dlouhý list, +zpravidla jej také napíše dobře.“ + +„Tenhle kompliment se na Darcyho nehodí, Caroline,“ zvolal její bratr. +„Vždyť Darcy vůbec nepíše lehce. Dává si velkou práci s vyhledáváním +učených slov. Viď, kamaráde?“ + +„Náš způsob vyjadřování se podstatně liší.“ + +„Ach, Charles píše tak nedbale, že si to ani představit nelze!“ zvolala +slečna Bingleyová. + +„Polovinu slov nedopíše a ostatní rozmaže.“ + +„Mně přicházejí myšlenky tak rychle, že nemám čas je pořádně zachytit, a +tak se stává, že adresát nenajde často v mém dopise vůbec žádné +myšlenky.“ + +„Vaše pokora láme hrot všem výtkám, pane Bingleyi,“ pravila Elizabeth. + +„Zdánlivá pokora bývá velkeidamná,“ poznamenal Darcy. „Bývá často +vyvolána lhostejností + +k mínění druhých a někdy v sobě tají i skryté vychloubání.“ + +„A která z těchto dvou eventualit se hodí na můj nynější projev pokory?“ + +„Skryté vychloubání; jsi totiž ve skutečnosti hrdý na chyby ve svých +dopisech, neboť podle tvého mínění pramení z rychlého toku myšlenek a +ledabylého provedení, což pokládáš za věc ne-li chvályhodnou, tedy aspoň +vysoce zajímavou. Muž činu oceňuje vždy svou rychlost a málokdy +zauvažuje nad nedostatky svého počínání. Dnes dopoledne jsi prohlásil +před paní + +Bennetovou, že bys byl za pět minut přichystán vyrazit, kdyby ses +rozhodl opustit Netherfield, a chtěls tím vyvolat její uznání a obdiv, +avšak co je tak pozoruhodného na zbrklosti, která za sebou zanechává +řadu nevyřízených věcí a nepřinese žádný užitek nikomu, tebe +nevyjímajíc?“ + +„Ne, ne,“ zvolal Bingley, „chceš ode mne příliš mnoho, požaduješ-li, +abych si ještě večer pamatoval všechny hlouposti, které jsem vypustil z +úst dopoledne. A přitom tě ujišťuji na svou čest, že jsem vědomě nic +nepravdivého nepředstíral, ba že to nepředstírám ani v této chvíli. +Aspoň jsem si tedy nepřisuzoval nepatřičnou zbrklost proto, abych se +dělal zajímavým před dámami.“ + +„Rád věřím, žes to myslel upřímně, avšak nejsem si vůbec jist, že bys +skutečně tak rychle odcestoval. Byl bys závislý na mnoha okolnostech tak +jako každý druhý; i kdyby ses už + +vyšvihl do sedla a nějaký přítel ti řekl: ,Zdrž se ještě do příštího +týdne, Bingleyi,' + +pravděpodobně bys mu vyhověl a neodjel bys - a kdyby ještě něco namítal, +zůstal bys možná i měsíc.“ + +„Tím však pouze dokazujete, že pan Bingley nedoceňuje vlastní povahu,“ +zvolala Elizabeth. + +„Stavíte ho do příznivějšího světla, než se staví sám.“ + +„Velice mi lichotíte,“ řekl Bingley, „když chápete slova mého přítele +jako uznání mé vlídnosti a laskavosti. Obávám se však, že jste si to +vyložila zcela jinak, než onen pán zamýšlel, neboť on by si mne jistě +víc vážil, kdybych v takové situaci rázně odmítl a odcválal co +nejrychleji pryč.“ + +„Domnívá se snad pan Darcy, že byste neuvážené rozhodnutí napravil, +kdybyste na něm neústupně setrval?“ + +„To nemohu posoudit, na mou věru, Darcy musí promluvit za sebe.“ + +„Očekáváš, že budu hájit názory, jež jsi mi přisoudil, ale k nimž se já +sám nehlásím. I kdybychom však přijali vaši verzi tohoto případu, slečno +Bennetová, nesmíte zapomínat, že ten přítel, jenž si přál, aby se vrátil +do tohoto domu, si to pouze přál, požádal ho o to, aniž + +uvedl jediný důvod, proč by mu měl vyhovět.“ + +„Vám se tedy nezamlouvá, vyhoví-li člověk příteli ochotně, bez +přemlouvání.“ + +„Vyhovět a nevědět proč, není lichotivé ani pro jednoho, ani pro +druhého.“ + +„Zdá se, že vůbec neberete v úvahu vliv přátelství a náklonnosti, pane +Darcy. Člověk často vyhoví žadateli z ohleduplnosti ještě dříve, než ho +pádné důvody přesvědčí o rozumnosti požadavku. A to nemám na mysli jen +tu předpokládanou příhodu s panem Bingleym. Snad bychom měli vyčkat, až +nastane, než budeme posuzovat, zda se při tom zachoval moudře. Avšak +vezměme si nějaký obecný, běžný případ, kdy přítel žádá přítele, aby +změnil jakési nepříliš důležité rozhodnutí; odsuzoval byste takového +člověka, že vyhověl prosbě a nečekal na dlouhé přemlouvání?“ + +„Nebylo by užitečné, kdybychom před dalšími úvahami na toto téma +stanovili trochu přesněji, jak důležitáje daná žádost a jak důvěrné +přátelství poutá zúčastněné strany?“ + +„Vřele souhlasím,“ zvolal Bingley. „Stanovme všechny podrobnosti a +hlavně nezapomeňte na jejich rozměry, neboť tím nabude výměna názorů na +závažnosti mnohem víc, než tušíte, slečno Bennetová. Ujišťuji vás, že +kdyby Darcy nebyl o tolik větší a silnější než já, nectil bych ho ani +zpola tak, jak ho ctím. A přitom neznám většího bručouna, než je Darcy +za určitých okolností a na určitých místech, a to zvláště v jeho +vlastním sídle za nedělních večerů, když nemá co na práci.“ Pan Darcy se +usmál, ale Elizabeth měla dojem, že se ho to trochu dotklo, a proto se +nerozesmála. Slečna Bingleyová se procítěně vzbouřila proti takové + +urážce a vytkla bratrovi, že plácá nesmysly. + +„Prohlédl jsem tvůj záměr, Bingleyi,“ pravil jeho přítel. „Nelíbí se ti, +když si lidé vyměňují + +názory, a chceš nás umlčet.“ + +„Snad máš pravdu. Výměny názorů se příliš podobají hádkám. Kdybyste se +slečnou Bennetovou počkali, až odejdu, byl bych vám velmi zavázán, a pak +si o mně můžete říkat, cokoli chcete.“ + +„Oč žádáte, není z mé strany žádná oběť,“ pravila Elizabeth, „a pan +Darcy by snad měl raději dopsat svůj dopis.“ + +Pak Darcy uposlechl její rady a dopis skutečně dopsal. + +Když se s tím vypořádal, poprosil slečnu Bingleyovou a Elizabeth, aby +dopřály společnosti trochu hudby. Slečna Bingleyová se radostně vrhla ke +klavíru; ze zdvořilosti požádala Elizabeth, aby koncert zahájila, když +ta však stejně zdvořile, leč rozhodněji odmítla, usedla za nástroj sama. + +Paní Hurstová se připojila ke zpěvu své sestry, a zatímco se takto +zaměstnávaly, nemohla si Elizabeth, probírajíc se hudebními publikacemi, +které ležely na desce nástroje, nepovšimnout, že z ní pan Darcy téměř +oka nespustí. Nedovedla si představit, že by se mohla takové + +osobnosti zalíbit, ale že byji pozoroval, jelikožje mu nesympatická, to +bylo vysvětlení ještě + +nepravděpodobnější. Nakonec však nedospěla k jinému vysvětlení, než že +ho u ní pobuřuje a znechucuje něco, co se neshoduje s jeho představami o +patřičném a nepatřičném počínání a co se u ní vyskytuje ve větší míře +než u ostatních přítomných. Tento závěr ji nemrzel. Nezaujal ji natolik, +aby jí záleželo na jeho dobrém mínění. + +Po několika italských písních okouzlila slečna Bingleyová posluchače +živou skotskou melodií; a tu přistoupil pan Darcy k Elizabeth a pravil +jí: + +„Nepociťujete chuť využít této příležitosti a zatančit si kolo, slečno?“ +Usmála se, ale neodpověděla. Překvapen jejím mlčením opakoval svou +otázku. + +„Ale já vás slyšela,“ řekla, „jen jsem honem nevěděla, co na to +odpovědět. Vím, že ode mne chcete slyšet přitakání, + +abych vám poskytla potěšení vyjádřit se opovržlivě o mých zálibách; já +se však zpravidla nedovedu zříci toho, abych takovéto záměry nepřekazila +a nezabránila chystanému výsměchu. Rozhodla jsem se proto sdělit vám, že +vůbec nemám chuť zatančit si kolo - a nyní se posmívejte, troufáte-li +si.“ „Věru že si netroufám.“ Elizabeth jeho galantní odpověď překvapila, +neboť spíš očekávala, že se urazí; měla však ve svých způsobech něco tak +milého a čtveračivého, že se na ni málokdo vůbec dokázal rozzlobit, a +Darcyho dosud žádná žena neokouzlila tak jako ona. Říkal si v duchu, že +nebýt jejího nemožného příbuzenstva, byla by jeho svoboda vážně +ohrožena. Slečna Bingleyová toho viděla, nebo se domnívala vidět dost, +aby začala žárlit, a velkou starost o uzdravení její drahé přítelkyně +Jane nyní znovu oživilo přání zbavit se co nejrychleji Elizabeth. + +Snažila se vzbudit v Darcym zaujetí proti svému hostu tím, že hovořila o +jejich předpokládaném sňatku, a vymýšlela, co by mu přispělo ke štěstí. + +„Doufám,“ pravila, když se nazítří procházeli mezi ozdobnými keři na +zahradě, „že své paní + +tchyni, až budete mít to potěšení ji tak nazývat, taktně naznačíte, že v +jejím případě mlčeti je zlato, a vyhoví-li vám, pak se zaměřte na to, +aby obě mladší děvčata tak nepronásledovaladůstojníky. A smím-li se +zmínit o jedné delikátní věci - snažte se vždy zarazit svou dámu včas, +než překročí snesitelnou míru ješitnosti a im-pertinence, což sejí + +občas stává.“ + +„Víte ještě o něčem, co by přispělo k mému rodinnému štěstí?“ + +„Ach ano! - Hlavně nesmíte zapomenout umístit portréty pana strýčka a +tetinky Philipsových do galerie předků na Pemberley. Pověste je vedle +pana soudce, svého prastrýce. Jsou přece kolegové, víte, ač poněkud +různého zaměření. Jen svou drahou Elizabeth si nesmíte dát portrétovat, +neboť který malíř by vystihl ty krásné oči?“ + +„Nebylo by skutečně snadné zachytit jejich výraz, ale tvar a barvu a ty +její neobyčejně jemné + +řasy by bylo možno zpo-dobnit.“ + +V tom okamžiku jim z jiné cestičky vyšla vstříc sama Elizabeth v +doprovodu paní Hurstové. + +„Netušila jsem, že máte v úmyslu se projít,“ soukala ze sebe rozpačitě +slečna Bingleyová v obavách, zeji slyšely. + +„Zachovali jste se k nám velice nepěkně,“ odvětila paní Hurstová, +„utekli jste a nic jste neřekli, že se chystáte ven.“ + +Nato se zavěsila do pana Darcyho z druhé strany a nechala Elizabeth +kráčet dál samotnou. Cestička nebyla širší než pro tři. Pan Darcy chtěl +napravit jejich bezohlednost a okamžitě + +prohlásil: + +„Tahle pěšinka nás všechny nepojme. Přejděme raději na hlavní cestu.“ +Avšak Elizabeth neměla vůbec v úmyslu setrvat v jejich společnosti, +proto se zasmála a odvětila: + +„Ne, nejen zůstaňte, kdejste. Tvoříte rozkošnou skupinku, moc hezkou na +pohled, čtvrtá osoba by pokazila malebný obrázek. Na shledanou.“ + +Odběhla vesele a na své toulce si radostně říkala, že za den za dva bude +opět doma. Jane už se natolik zotavila, že měla v úmyslu vyjít večer na +hodinku ze svého pokoje. Jakmile se dámy zvedly od stolu, běžela +Elizabeth za sestrou, a když se ujistila, že je dobře vyzbrojena proti +chladu, doprovodila ji do salónu, kde ji její přítelkyně uvítaly +mnohomluvně + +projevovanou radostí; Elizabeth je dosud nikdy neviděla v tak milostivé +náladě jako během oné hodiny, než se objevili páni. Uměly skutečně +udržovat rozhovor v proudu. Dokázaly výstižně popsat kdejaké povyražení, +vykládat anekdoty se smyslem pro humor a duchaplně se posmívat svým +známým. + +Jakmile však vstoupili pánové, přestala být Jane středem jejich +pozornosti; slečna Bingleyová + +upjala okamžitě oči + +k Darcymu a měla mu co říci, ještě než stačil přikročit blíž. On sám se +obrátil k Jane Bennetové a zdvořile jí blahopřál k uzdravení, i pan +Hurst se uklonil a pravil, že „je tomu velmi rád“, ale až Bingley ji +uvítal s výmluvnou vřelostí. Překypoval radostí a pozorností. První +půlhodinu přikládal neustále do krbu, aby jí neuškodila změna prostředí, +a na jeho naléhání si musela přesednout k ohni z druhé strany, aby byla +dále od dveří. Potom se k ní + +posadil a s ostatními sotva ztratil slovíčko. Elizabeth, skloněná nad +prací v opačném koutě, je pozorovala s velkou radostí. + +Po čaji připomínal pan Hurst své švagrové karetní stolek - leč nadarmo. +Vyšpehovala potají, že pan Darcy nemá do karet chuť, a tak se pan Hurst +na přímou výzvu setkal s odmítnutím. Ujistila ho, že nikdo hrát nehodlá, +a snad i oprávněně, neboť ostatní k tomu mlčeli. Pan Hurst nepřišel na +nic jiného, co by si mohl počít, než se natáhnout na pohovku a +podřimovat. Darcy si vzal knížku, slečna Bingleyová učinila totéž a paní +Hurstová, jež si pro ukráceni dlouhé + +chvíle hlavně pohrávala se svými náramky a prsteny, se tu a tam +připojila k rozhovoru svého bratra s Jane Bennetovou. + +Pozornost slečny Bingleyové se soustřeďovala stejnou měrou na četbu pana +Darcyhojako na svou vlastní, ustavičně se ho na něco dotazovala nebo mu +koukala do knihy. Nedokázala ho však přimět, aby se rozhovořil, +stručněji odpovídal a četl dál. Zcela vyčerpána snahou ponořit se do +knihy, kterou si zvolila jen proto, že ležela vedle jeho, zívla nakonec +mocně a pravila: + +„Jak mile ten večer ubíhá! Není skutečně příjemnější rozptýlení nad +čtení. Všechno ostatní + +znudí člověka dřív než kniha. Nesnesla bych, abych neměla prvotřídní +knihovnu, až budu bydlet ve vlastním domě.“Nikdo nereagoval. Znovu tedy +zívla, odhodila knihu a pátrala očima po místnosti, čím by se zabavila; +tu zaslechla, že její bratr říká cosi o plese, obrátila se prudce k němu +a pravila: + +„Jen tak mimochodem, Charlesi - ty vážně uvažuješ o tom, uspořádat v +Netherfieldu ples? + +Než o tom rozhodneš s konečnou platností, radila bych ti, abys vypátral, +zda o to přítomné + +panstvo stojí; velice bych se podivila, kdybys mezi námi nenašel nikoho, +pro něhož by ples byl spíše utrpením než zábavou.“ + +„Myslíš-li Darcyho,“ ohradil se její bratr, „ten si může jít lehnout, +ještě než tanec začne, budeli si přát, ale jinak je to hotová věc, a +jakmile Nichollsová navaří dost bešamelu, začnu rozesílat pozvánky.“ + +„Mně by se plesy lépe zamlouvaly,“ odvětila, „kdyby probíhaly jinak, ale +obvykle bývá + +taková večerní sešlost nevýslovně nezáživná. Bylo by přece mnohem +rozumnější oddávat se duchaplným rozhovorům než tanci.“ + +„Snad by to bylo rozumnější, drahá Caroline, to připouštím, jenže by to +zase nebyl ples.“ Slečna Bingleyová neodpověděla a krátce nato vstala a +jala se procházet po pokoji. Měla elegantní postavu a pěknou chůzi, +avšak Darcy, jemuž to bylo určeno, zůstával neochvějně + +zabrán do čtení. V zoufalství se odhodlala ještě k jednomu pokusu a +takto oslovila Elizabeth: + +„Slečno Elizo, dovolte, abych vám doporučila následovat mého příkladu a +projít se po pokoji. Ujišťuji vás, zeje to velmi osvěžující po dlouhém +prodlévání v jedné pozici.“ Elizabeth to překvapilo, ale souhlasila +okamžitě. A slečna Bingleyová dosáhla pravého účelu svého zdvořilého +pozvání: pan Darcy vzhlédl. Uvědomoval si stejně dobře jako Elizabeth, +že přátelská pozornost z té strany znamená něco mimořádného, a bezděčně +zaklapl knihu. Byl okamžitě vyzván, aby se k nim přidružil, avšak odmítl +s podotknutím, že podle jeho mínění + +mohou mít jen dva důvody pro společnou procházku po pokoji, a kdyby se k +nim připojil, v obou případech by jim překážel. Jak to myslí? umírá +zvědavostí, co tím chce říct - a zeptala se Elizabeth, zda mu rozumí. + +„Vůbec ne,“ zněla odpověď, „ale můžete si být jista, že nás hodlá přísně +soudit a že mu tyto záměry nejjistěji překazíme, když se ho nebudeme na +nic vyptávat.“ Slečna Bingleyová však nebyla s to mařit panu Darcymu +nějaké záměry, a tak trvala na svém, aby objasnil, o jaké důvody jde. + +„Nemám nic proti tomu, vám je objasnit,“ pravil, jakmile ho pustila ke +slovu. „Krátíte si takto dlouhou chvíli proto, že + +spolu máte nějaké tajnosti a hodláte si o nich důvěrně pohovořit, anebo +dobře víte, že při chůzi vaše půvabné postavy nejlépe vyniknou - v +prvním případě bych vám skutečně překážel a v druhém případě vás mohu +lépe obdivovat ze svého křesla zde u krbu.“ + +„Vy nezbedníku!“ zvolala slečna Bingleyová. „V životě jsem neslyšela +takovou ohavnost! Jak ho ztrestáme za jeho slova?“ + +„Nic lehčího, máte-li do toho chuť,“ řekla Elizabeth. „Kdekdo může +trýznit a trestat kohokoli. Škádlete ho, vysmívejte se mu. Jste důvěrně +spřáteleni, jistě znáte jeho slabé stránky.“ + +„Neznám je, na mou věru. Naše přátelství mi nic takového neodhalilo. Jak +chcete škádlit člověka tak vyrovnaného a du-chapřítomného? Ne, ne - +obávám se, že by nás dokázal zahnat do úzkých. A vysmívat se mu? Prosím +vás, samy bychom se zesměšnily, kdybychom na něho zaútočily bezdůvodně. +Pan Darcy si může gratulovat.“ + +„Panu Darcymu se tedy nelze vysmívat!“ zvolala Elizabeth. „To je +ojedinělá výsada, doufám však, že ojedinělá zůstane, neboť bych to těžce +nesla, kdybych měla mnoho takových známých. Já moc ráda žertuji.“ + +„Slečna Bingleyová mi přisoudila výjimečnější postavení, než odpovídá +skutečnosti,“ pravil. + +„Sebemoudřejší a sebe-ušlechtilejší člověk - dokonce i jeho nejmoudřejší +a nejušlechtilejší + +činy - mohou být vystaveny posměškům těch, jimž nic není svaté.“ + +„Jsou zajisté i takoví šprýmaři,“ odvětila Elizabeth, „k tém se však +doufám nečítám. Doufám, že se nikdy nevy-smívám tornu, co je moudré a +ušlechtilé. Avšak pošetilosti a nesmysly, rozmary a vrtkavost mi +skutečné připadají směšné, to doznávám, a na jejich účet se ráda +pobavím, kdykoli se k tomu naskytne příležitost obávám se však, že nic z +toho nelze přičítat vám.“ + +„Úplně se jich nedokáže vyvarovat snad žádný smrtelník. Ale snažil jsem +se celý život vyhýbat chybám, které často svádějí k zesměšňování.“ + +„Jako třeba marnivost nebo pýcha.“ + +„Ano, marnivost je skutečně zlá vlastnost. Ale pýcha - duševně +nadprůměrný člověk dokáže přece udržet pýchu na uzdě.“ + +Elizabeth se odvrátila, aby skryla úsměv. + +„Váš výslech pana Darcyho skončil, nemýlím-li se,“ pravila slečna +Bingleyová. „Seznámila byste nás laskavě se svými závěry?“ + +„Uznávám bez výhrady, že pan Darcy nemá nejmenší chybičky. Sám se k tomu +otevřeně + +přiznal.“ + +„Ne,“ pravil Darcy, „nic takového jsem nepředstíral. Jistě mám chyb až +dost, ale doufám, že mezi nimi není pokrytectví. Nemohl bych se zaručit, +že zachovám moudrou rozvahu za všech okolností - nedokážu se vždy +přizpůsobit, aspoň ne natolik, nakolik to okolní svět vyžaduje. +Nezapomínám na pošetilosti a prohřešky ostatních tak rychle, jak by bylo +třeba, ani na urážky vůči své osobě. Nedám se zviklat ve svém mínění, +kdykoliv mi je někdo vyvrací. Snad by to někdo nazval umíněností. +Ztratím-li o někom dobré mínění, ztratím je navždy.“ + +„Toje skutečná chyba!“ zvolala Elizabeth. „Neotřesitelná předpojatost je +povahový kaz. Avšak zvolil jste si svou slabou stránku dobře. S tím +nejsou žádné žerty. Jste přede mnou bezpečen.“ + +„Domnívám se, že každá povaha má svou stinnou stránku - nějaký vrozený +nedostatek, který + +se nedá překonat sebelepším vzděláním.“ + +„A vaším nedostatkem je sklon mít k lidem odpor.“ + +„A vaším,“ odvětil s úsměvem, „je záměrně zkreslovat, co se řekne.“ + +„Věnujme se trochu hudbě,“ navrhla slečna Bingleyová, neboť jí +nevyhovoval rozhovor, jehož + +se neúčastnila. „Nebudeš se zlobit, vyrušíme-li pana Hursta, Louiso?“ +Jelikož paní Hurstová nic nenamítala, byl klavír otevřen a Darcy toho po +krátké úvaze přestal litovat. Začal si uvědomovat, jak je pro něho +nebezpečné věnovat se Elizabeth. Obě sestry se dohodly, že nazítří ráno +napíše Elizabeth matce a požádá ji, aby pro ně do večera poslali kočár. +Paní Bennetová však usoudila, že by její dcery měly pobýt v Netherřieldu +až do úterka, aby se Janina návštěva zaokrouhlila na celý týden, a +nemohla se smířit s tím, že by je měla uvítat doma dřív. Odpověděla jim +tedy, že kočár bude volný nejdříve v úterý, a připojila doušku, že +bude-li je pan Bingley a jeho sestry zdržovat, ona se bez nich docela +dobře obejde. Elizabeth však byla pevně rozhodnuta už déle nezůstávat, +neočekávala ani, že by je k tomu někdo přemlouval, naopak, že by to +považovali za zbytečné obtěžování, a proto naléhala na Jane, aby si +půjčily Bingleyův kočár; nakonec se dohodly, že zpraví ostatní + +o svém úmyslu rozloučit se téhož odpoledne a požádají zároveň o kočár. +Jejich přání vyvolalo mnoho zjevné starostlivosti, a naléhání, aby se +zdržely aspoň až do zítřka, bylo natolik výmluvné, že Jane podlehla a +jejich odjezd byl tedy odložen do zítřka. Slečna Bingleyová pak +litovala, že je zdržovala, neboť žárlivost a antipatie, jež v ní + +vyvolávala jedna sestra, zdaleka převyšovaly náklonnost k sestře druhé. +Pán domu vyslechl s nepředstíraným zármutkem, že je chtějí tak brzy +opustit, a opětovně se snažil přesvědčit slečnu Bennetovou, že by jí to +mohlo uškodit, že se ještě natolik nezotavila, ale Jane se nedala +zviklat, když se domnívala, že jedná správně. + +Panu Darcymu přišla ta zpráva vhod - Elizabeth už byla v Netherfieldu +příliš dlouho. Přitahovala ho víc, než mu bylo milo - a slečna +Bingleyová se k ní nechovala pěkně a jeho škádlila víc než jindy. Umínil +si moudře, že bude zvlášť pečlivě dbát, aby nyní už nedal najevo +sebemenší známku obdivu, nic, co by mohlo vyvolat naděje, že má jeho +srdce ve své + +moci; uvědomoval si, že získala-li takový dojem, pak jej musí svým +chováním za poslední + +den velmi názorně potvrdit, anebo vyvrátit. Věren svému předsevzetí s ní +za celou sobotu promluvil sotva deset slov, a třebaže se jednou ocitli +na půl 54 + +hodiny o samotě, věnoval se usilovně své knize a ani na ni nepohlédl. A +tak v neděli po ranních bohoslužbách došlo k rozloučení, které téměř +všichni vítali, čím víc se přibližovalo, tím vzrůstala zdvořilost slečny +Bingleyové vůči Elizabeth i její náklonnost kJane; tu ujiš-ťovala při +odjezdu, zejí bude vždy potěšením shledat se s ní, ať v Longbournu, ať v +Netherfieldu, něžněji, objala, a dokonce i její sestře podala ruku. +Elizabeth se odporoučela z této společnosti s velkou chutí. + +Doma je paní matka nepřijala nijak srdečně. Vyjádřila překvapení nad +jejich příjezdem, vytýkala jim, že neměly dělat panstvu takové těžkosti +a že se Jane jistě zase nastydla. Zato otec rodiny, ač je uvítal +stručně, z nich měl ve skutečnosti velkou radost, protože je doma +postrádal. Večerní povídání v kruhu rodinném postrádalo živost a téměř +všechen smysl, když + +se ho neúčastnily Jane s Elizabeth. Zastaly Mary ponořenou jako obvykle +do studia teorie harmonie a lidských povah ; musely obdivovat nové +výpisky a vyposlechnout čerstvá + +povrchní mravní ponaučení. Catherine a Lydiajim nachystaly novinky +docela jiného druhu. Od minulé středy se toho u pluku mnoho zběhlo i +mnoho napovídalo: několik důstojníků bylo u strýčka na večeři, jeden +voják byl zmrskán a kolují řeči o tom, že se plukovník Forster bude +ženit. + +„Doufám, že jste na dnešek poručila dobrý oběd, má drahá,“ pravil pan +Bennet nazítří u snídaně své choti, „neboť se domnívám, že se dnes v +poledne nesejdeme pouze v úzkém kruhu rodinném.“ + +„A kdo by tu měl být, manželi? Na mou věru, nevím o žádné návštěvě, +ledaže by se tu náhodou zastavila Charlotte Lucasová, a pro ni jsou naše +obědy až dost dobré. Pochybuji, že by měla často takové doma.“ + +„Návštěva, o níž hovořím, je pán, cizí pán.“ + +Paní Bennetové zajiskřilo v očích. „Cizí pán! Že on to bude pan Bingley! +Ale, Jane - ani slůvkem se nezmínit, i ty šel-mičko jedna! Nu, pana +Bingleyho uvítám jistě nesmírně ráda. Jen kdyby - můj ty bože! to je +malér! Dnes nebude k dostání ryba. Zazvoň, Lydie, děvenko zlatá, musím +si okamžitě promluvit s Hillovkou.“ + +„Není to pan Bingley,“ pravil její manžel, „ale pán, kterého jsem ještě +v životě neviděl.“ Jeho slova vzbudila všeobecný údiv a způsobila, že +měl to potěšení být zahrnut zvědavými otázkami své choti a pěti dcer +najednou. + +Chvíli se bavil jejich zvědavostí a pak jim poskytl vysvětlení. + +„Asi před měsícem jsem dostal tento list a asi před čtrnácti dny jsem na +něj odpověděl, neboť + +jsem to považoval za záležitost delikátní, jíž bude třeba od počátku +věnovat pozornost. Pisatelem je pan Collins, můj bratránek, jenž vás po +mé smrti může vyhnat z tohoto domu, jakmile se mu zlíbí.“ + +„Ach, drahý manželi,“ zvolala jeho choť, „nedrásejte mi srdce takovými +slovy! Nemluvte prosím o tom odporném člověku. Je to největší +nespravedlnost pod sluncem, že vaše panství + +nezdědí vaše děti, a já na vašem místě bych se byla už dávno vynasnažila +něco v té věci učinit.“ + +Jane s Elizabeth se pokusily objasnit jí znovu ustanovení osudné +poslední vůle. Nepokoušely se o to poprvé, ale s paní Bennetovou nebyla +rozumná řeč a nadále hořce lamentovala, jaká je to nespravedlnost +vydědit pět dcer a připsat jmění člověku, do kterého stejně nikomu nic +není. + +„Je to ovšem hrdelní zločin a pan Collins nikdy neodčiní svou vinu, že +zdědí Longbourn. Dovolíte-li, přečtu jeho dopis, a snad k němu budete +milosrdnější, až uslyšíte, jak se vyjádřil.“ + +„Ne, to jistě nebudu; pokládám to za nehoráznou drzost, že si vám vůbec +troufá psát, pokrytec jeden. Nemám ráda falešné přátele. Proč s vámi +nesetrvá ve při jako jeho nebožtík otec?“ + +„Ba právě, proč; ale synovské svědomí ho kvůli tomu trápí, jak hned +zvíte.“ Hunsford u Westerhamu, Kent dne 15. října + +Vážený pane ! + +Neshody, které trvaly mezi Vámi a mým ctěným zesnulým otcem, mne vždy +velice trápily a od té doby, kdy mi k mému žalu odešel, jsem si často +prával, abych mohl překlenout propast mezi námi, avšak nějaký čas mi v +tom bránily jisté pochybnosti, neboť jsem se obával, zda by to +nevypadalo jako neúcta kjeho památce, kdybych se sblížil s někým, s nímž +on odjakživa ráčil být znepřátelen. - „Slyšíte to, paní choti.“ - Nyní +jsem se však už v té věci rozhodl, neboť + +jsem byl o velikonocích vysvěcen a měl jsem to štěstí a dostalo se mi té +cti, že mne přijala pod svou ochranu Její Jasnost lady Catherine de +Bourghová, vdova po siru Lewisi de Bourghovi, jejíž štědrostí mi byla +udělena prebenda na výnosné faře na jejím panství, a tam nyní budu ze +všech svých sil a schopností usilovat o to, abych se ve vší úctě a +pokoře zavděčil Její Jasnosti a ve dne v noci budu hotov vykonávat +služby a obřady, jaké stanoví anglikánská + +církev. Nadto považuji za svou kněžskou povinnost přinášet a rozšiřovat +mír ve všech rodinách, na které mohu mít vliv, a na základě toho všeho +si dovoluji předpokládat, že mé + +poselství dobré vůle je počin chvályhodný, a že Vy pak laskavě +přehlédnete skutečnost, že jsem dědicem longbournského panství a +neodmítnete z onoho důvodu mnou nabízenou olivovou ratolest. Nemohu než +tíživě pociťovat, že mou vinou jsou neblaze stiženy Vaše milé + +dcerušky, pokorně žádám, aby mi bylo odpuštěno, a ujišťuji Vás, že jsem +hotov jim to vynahradit, seč budu s to - leč o tom později. Kdybyste +neměl námitek přijmout mne ve svém domě, dovolil bych si navštívit Vás a +Vaši rodinu v pondělí 18. listopadu před polednem a zneužít Vaší +pohostinnosti až do příští soboty, neboť lady Catherine nenamítá nic +proti tomu, abych se občas i v neděli vzdálil, zajistím-li ovšem, aby +některý jiný kněz převzal toho dne mé povinnosti. + +Prosím Vás, vážený pane, abyste vyřídil mé uctivé poručení paní choti a +dceruškám, a zůstávám s přáním všeho nejlepšího + +Vám oddaný William Collins. + +„Před polednem tedy můžeme očekávat onoho posla míru,“ pravil pan Bennet +a složil dopis. + +„Zdá se to velice zdvořilý a svědomitý mládenec, na mou věru, a vůbec +nepochybuji o tom, že z našeho seznámení může vzejít užitek, zvláště +bude-li lady Catherine tak blahovolná a dovolí + +mu, aby nás znovu navštívil.“ + +„O našich děvčatech to ale píše docela rozumně, a jestli si přeje nějak +se jim odškodnit, nebudu mu v tom bránit,“ řekla paní Bennetová. + +„Je těžké uhádnout, co tím myslí a jak nám chce vynahradit, oč jsme +podle jeho mínění + +ošizeny, nicméně mu takové přání slouží ke cti,“ pravila Jane. Elizabeth +se zdála nejpozoruhodnější jeho mimořádná uctivost vůči lady Catherine a +jeho laskavé odhodlání křtít, se-zdávat a pohřbívat své farníky, kdykoli +k tomu bude povolán. + +„To musí být ale divný člověk,“ pravila. „Jak strojeně se vyjadřuje! Já +se v něm nevyznám. Co tím sleduje, když se omlouvá, že bude dědit? Jistě +by se dědictví nevzdal, i kdyby mohl. Myslíte, že má v hlavě všechno v +pořádku, tatíčku?“ + +„Ne, dcerunko, to si nemyslím. Chovám velké naděje, zeje tomu právě +naopak. Jeho dopis je směs podlézavosti a naduto-sti, což vypadá slibně. +Očekávám jeho příjezd s netrpělivostí.“ + +„Pokud jde o stylizaci,“ pravila Mary, „nevěděla bych, co mu vytknout. +Narážka na olivovou ratolest není snad zcela původní, ale zní dobře.“ + +Catherine s Lydií nezajímal ani dopis, ani pisatel. Nebyla sebemenší +naděje, že by se jejich bratranec objevil v šarlatové uniformě, a je už +kolik týdnů netěšila společnost mužů jinak oděných. + +Pokud šlo o matku Bennetovou, zmírnil dopis podstatně její předpojatost +a chystala se na návštěvu s vyrovnaností, která jejího manžela i dcery +udivovala. + +Pan Collins se dostavil přesně v určeném čase a byl přijat celou rodinou +velmi zdvořile. Pan Bennet toho mnoho nenamluvil, ale dámy se s ním +rozpovídaly dost ochotně a pan Collins nepotřeboval příliš povzbuzovat, +ani nejevil sklon k zamlklosti. Byl to vysoký, otylý mladý + +muž, asi pětadvacetiletý. Tvářil se vážně a důstojně a choval se velmi +strojeně. Sotva se usadil, už blahopřál paní Bennetové k tak roztomilé +rodince, pravil, že už mnoho slyšel o půvabu jejích dcerušek, avšak v +tomto případě že pověst zdaleka nevystihuje skutečnost, a dodal, že +všechny se časem bezpochyby výhodně provdají. Tyto kavalírské řeči +nenalezly sice pravou odezvu u všech jeho posluchaček, avšak paní +Bennetová, jíž nebyl nikdy kompliment proti mysli, odvětila ochotně: + +„Jste velmi laskav, na mou věru, a přála bych si z celého srdce, abyste +měl pravdu, protože jinak se octnou v málo záviděníhodné situaci. Na +světě je to někdy divně zařízeno.“ + +„Narážíte snad na poslední vůli, týkající se tohoto panství?“ + +„Ach, drahý pane, uhádl jste. Je to skutečně smutná věc pro naše ubohá +děvčata, to musíte uznat. Ne že bych to kladla za vinu vám, vím, že se +takové věci v životě přiházejí. Kdopak může vědět, jaké ustanovení bude +obsahovat ta či ona poslední vůle?“ + +„Jsem si dobře vědom, madam, jak nepříznivé je toto řešení pro mé +půvabné sestřenky, a mohl bych se o té věci rozhovořit, zdráhám se však, +abyste to nepokládali za příliš dotěrné a předčasné. Ujišťuji však +přítomné mladé dámy, že jsem přijel hotov se jim kořit. Víc prozatím +neřeknu, snad až se lépe poznáme - „ + +Přerušilo ho oznámení, že se podává oběd, a dívky se na sebe usmály. Pan +Collins se však nehodlal kořit jen jim. Prohlédl si halu, jídelnu a +všechny kusy nábytku a pochválil je; jeho uznalá slova by byla pohnula +osrdím paní Bennetové, nebýt hrozného podezření, že to všechno přehlíží +jako budoucí majitel. Vychválil do nebe i tabuli, když na ni přišla +řada, a přál si zvědět, která z jeho půvabných sestřenic tak ovládá +kuchařské umění. Tu ho však paní + +Bennetová rázně vyvedla z omylu a ujistila ho, že jsou s to držet si +dobrou kuchařku a že její + +dcery nemají v kuchyni co pohledávat. Omlouval se, že sejí dotkl. +Mírnějším tónem ho ujistila, že vůbec ne, avšak on se omlouval dál ještě +aspoň čtvrt hodiny. Během večeře pan Bennet sotva promluvil, avšak když +se služebnictvo vzdálilo, pokládal za vhodné zapříst s hostem rozhovor a +zvolil téma z oblasti, o které předpokládal, že v ní host vynikne, a +podotkl, že mu byl osud zřejmě přízniv co do mecenášky. Pan Bennet +nemohl uhodit na šťastnější strunu. Lady Catherine de Bourghová +vyslechne milostivě každé jeho přání, stará se ohleduplně o jeho +pohodlí. Pan Collins ji výmluvně velebil. Hovořil-li o ní, vyjadřoval se +ještě pompézněji než jindy a s navýsost důležitou tváří jim oznámil, že +dosud nikdy nebyl svědkem toho, aby si vznešená dáma takto počínala rri +tak vlídně a blahosklonně + +- jako vůči němu lady Catherine. Zlíbilo sejí milostivě se vyjádřit o +obou kázáních, která měl tu čest před ní proslovit. Také už ho dvakrát +pozvala na večeři do zámku Rosings, však právě + +v sobotu večer pro něho poslala, aby doplnil počet hráčů v quadrille. +Říkává se o ní často, že je pyšná, ale vůči němu byla vždy +blaho-sklonnost sama. Hovoří s ním jako s kterýmkoli jiným pánem, +nenamítá nic proti tomu, aby se zúčastnil společenského života ve +farnosti nebo aby na týden na čtrnáct dní odjel na návštěvu k příbuzným. +Projevila o něho vlídný zájem do té míry, že mu poradila, aby se co +nejdříve oženil, do-káže-li si ovšem ženu rozumně vybrat, a jednou +dokonce navštívila jeho skromné obydlí, schválila bez výhrady všechno, +co tam zařizoval, ba sama mu laskavě něco poradila - aby si dal udělat +poličky do jedné skříně v podkroví. + +„To je od ní zajisté velmi slušné a ohleduplné,“ řekla paní Bennetová. +„Bude to nějaká milá + +dáma, a to se bohužel o urozených paních zpravidla říci nedá! Máte to do +zámku daleko, pane Collinsi?“ + +„Zahrada, v níž stojí mé skromné obydlí, je pouze přes cestu od +rosingského parku, kde sídlí + +Její Jasnost.“ + +„Neříkaljste, zeje vdova, pane Collinsi? Má nějaké děti?“ + +„Má jedinou dceru, která zdědí Rosings a velmi značné jmění.“ + +„Pak je na tom lépe než většina děvčat,“ zvolala paní Bennetová a +potřásla hlavou.“ A jaká j e ta slečna ? Je krásná ?' + +„Je to skutečně okouzlující mladá dáma. Lady Catherine sama říká, že +slečna de Bourghová + +předčí nejpůvabnější dívky pravou krásou, neboť její rysy svědčí o +urozeném původu. Naneštěstí je dosti stonavá, což jí zabránilo rozvinout +schopnosti a dosáhnout takového vzdělání, jak by jinak byla jistě +dokázala, což mi sdělila její domácí učitelka, která u nich dosud dlí. +Ale není vůbec nepřístupná a často se milostivě projíždí v kočárku s +poníkem právě + +kolem mého skromného obydlí.“ + +„Byla už představena u dvora? Nevzpomínám si, že bych byla četla její +jméno mezi dvorními dámami.“ + +„Její nepevné zdraví jí bohužel nedovolí pobývat ve městě a zapříčiňuje, +že se královskému dvoru nedostává převzácného klenotu, jakjsem sám +jednou lady Catherine řekl. Její Jasnosti se to přirovnání zřejmě +líbilo, a dovedete si představit, zeji rád zahrnuji co nejčastěji +drobnými taktními lichotkami, které nejsou žádné dámě proti mysli. Již +častěji jsem poznamenal k lady Catherine, že její okouzlující dceruška +je rozená vévod-kyně a že ani v nejvznešenějších kruzích by nestála +skromně stranou, nýbrž zářila nade všemi. - Takové + +maličkosti se Její Jasnosti zamlouvají, a já jsem se rozhodl, že budu +zvlášť pečlivě dbát, abych k ní byl v tom směru vždy pozorný.“ + +„Odhadl jste situaci dobře,“ pravil pan Bennet. „Ještě štěstí, že máte +povahu na takovéto taktní + +komplimenty. Smím se vás zeptat, zda jsou tyto lichotky výsledkem +okamžité inspirace nebo zda se jim naučíte předem?“ + +„Většinou vyplynou z okamžité situace, a třebaže si někdy pro zábavu +sestavuji zvučné + +poklony, které se mohou hodit kdykoli, snažím se vždycky dodat jim zdání +co možná největší + +bezprostřednosti.'' + +Panu Bennetovi se dokonale splnilo jeho očekávání. Bratránek se ukázal +tak nebetyčný + +hlupák, jak doufal, a proto mu naslouchal s upřímnou rozkoší, ač přitom +zachovával vážnou tvář, a kromě toho, že občas pohlédl na Elizabeth, své +potěšení s nikým nesdílel. Ještě než přinesli čaj, měl toho pan Bennet +však až nad + +hlavu a milerád doprovodil hosta zpět do salónu a po čaji ho sám rychle +vyzval, aby dámám předčítal. Pan Collins ochotně souhlasil, a tak mu +přinesli knihu. Jakmile ji však spatřil (všechno naznačovalo, že je +půjčena z veřejné knihovny), ucouvl a s omluvami vysvětloval, že romány +on nečte. Kitty na něho vyvalila oči, Lydia se hlasitě podivila. +Přinesli tedy jiné + +knihy a po delších úvahách si zvolil Fordyceova Kázání. Lydia zalapala +po dechu, když + +svazek otevřel, a sotva dočetl slavnostním a velmi monotónním hlasem +třetí stránku, přerušila ho slovy: + +„Jestlipak víte, matinko, že pan strýček Philips chce propustit +Richarda, a jestli to udělá, nastoupí Richard u plukovníka Forstera. +Paní tetinka mi to sama v sobotu řekla. Zajdu zítra do Merytonu a zeptám +se, jak to dopadlo, a kdy se vrátí pan Denny z Londýna.“ Obě starší +sestry napomenuly Lydii, aby držela jazyk za zuby, avšak pan Collins, +hluboce uražen, odložil knihu a pravil: + +„Již častěji jsem postřehl, že kniha vážnějšího zaměření zpravidla mladé +dámy nezajímá, ač + +byla psána jen a jen pro jejich dobro. Přiznávám, že mě to překvapuje - +neboť nic jim nemůže být tak ku prospěchu jako poučení. Nebudu se však +již déle milé sestřence vnucovat.“ Nato se obrátil k panu Bennetovi a +vyzval ho, aby si zahráli v kostky. Pan Bennet souhlasil a poznamenal, +že činí moudře, když nechá děvčata, aby se zabavila po svém vlastním +pošetilém způsobu. Paní Bennetová i její dcery se zdvořile omlouvaly, že +ho Lydia přerušila, slibovaly, že se to už nestane, vrátí-li se ke +čtení; pan Collins je sice nejprve ujistil, že se na sestřenku nehněvá, +že její chování nepovažuje za urážku své osoby, ale pak se usadil s +panem Bennetem u jiného stolku a připravil se ke hře. + +Pan Collins neměl rozumu nazbyt a macešství přírody u něho příliš +nevyvážilo ani vzdělání, ani společenská uhlaze-nost; většinu života +strávil se svým otcem, negramotným, lakomým uzurpátorem, a třebaže +studoval na universitě, skládal pouze zkoušky a nezískal tam žádné + +užitečné známosti. Otec ho držel zkrátka a vychoval ho tak původně k +velké pokoře, kterou však nyní už značně zastínilo sebevědomí ducha +zaostalého a málo používaného a pocity vyplývající z náhlého a +nečekaného blahobytu. Šťastnou náhodou se nachomýtl lady Catherine de +Bourghové právě ve chvíli, kdy se uvolnila hunsfordská fara; úcta k +jejímu vznešenému rodu, zbožný obdiv, s nímž vzhlížel ke své mecenášce, +spolu s velikým sebevědomím a značnou důvěrou ve své teologické +vědomosti i schopnosti vládnout farnosti co její duchovní pastýř - to +vše se v něm spojilo v povahu pyšnou i otrockou, domýšlivou i poddajnou +zároveň. Jelikož teď získal slušné obydlí a víc než dostatečný příjem, +chtěl se oženit a s longbournskou rodinou se chtěl smířit hlavně proto, +že si zamýšlel vybrat za ženujednu z Bennetovic dcer, shledá-li je +skutečně tak milé a půvabné, jak se o nich všeobecně říkalo. Tímto +způsobem hodlal děvčata odškodnit - vynahradit jim, že zdědí + +panství jejich otce, a považoval to za záměr výborný, chvályhodný a +bohabojný, i mimořádně + +laskavý a nesobecký ze své strany. + +Své úmysly nezměnil, když sestřenky spatřil na vlastní oči. Krásná tvář +Jane Bennetové ho v jeho odhodlání utvrdila a podpořila zásadu o +přednosti prvorozených; první večer padla volba na ni. Nazítří ráno však +došlo ke změně, již způsobilo čtvrthodinové téte á téte s paní + +Bennetovou před snídaní; řeč se nejprve točila kolem jeho fary, nato +sejí samozřejmě přiznal, že by pro ni rád v Longbournu našel paní, což +ona přijala se souhlasným úsměvem a povšechným povzbuzením, avšak +zároveň vyloučila právě tu Jane, kterou měl na mysli. „Za mladší dcery +nemůže mluvit - není s to mu s určitostí nic říci - neví o žádných +závazcích - ale nejstarší dcera - musí se mu o tom koneckonců zmínit - +cítí, že mu + +to musí naznačit - se pravděpodobně co nejdříve zasnoubí.“ + +Pan Collins tedy nepotřeboval než zaměnit Jane za Elizabeth - což mu +nezpůsobilo žádné + +těžkosti, a paní Bennetová kula železo, dokud bylo žhavé. Elizabeth +stejně následovala Jane co do pořadí i co do krásy, a tak ji tedy +nahradila ona. + +Paní Bennetová se radostně upjala k jeho záměru, doufala, že bude mít +vkrátku dvě dcery vdané, a člověk, jemuž ještě včera nemohla přijít na +jméno, se nyní hřál na výsluní její přízně. Nezapomnělo se na Lydiin +úmysl vypravit se do Merytonu, všechny sestry krom Mary se chystaly jít +také a pan Bennet vyzval hosta, aby dívky doprovodil; stál totiž velice +o to, aby se ho zbavil a mohl se nerušené uchýlit do své pracovny, kam +ho pan Collins následoval hned po snídani údajně proto, aby se tam +trvale usadil s jedním z nejtlustších svazků z knihovny, ale ve +skutečnosti panu Bennetovi neustále vykládal o svém domě a zahradě v +Hunsfordu. Taková situace vyváděla pana Benneta docela z míry. Byl +zvyklý mít ve své pracovně klid a pokoj; byl připraven na pošetilosti a +bláznivé nápady ve všech ostatních místnostech v domě, jak jednou sdělil +Elizabeth, ale sem jim unikal, a proto s takovou ohleduplností doporučil +panu Collinsovi, aby se šel projít s jeho dcerami, a pan Collins, jenž +byl ve skutečnosti jistě + +lepší chodec než čtenář, s velkou chutí zaklapl tlustý svazek a vydal se +ven. Cesta do Merytonu jim uběhla za nabubřelých nicotností z jeho +strany a zdvořilých odpovědí + +jeho sestřenek. Jakmile vkročili do městečka, přestal pro mladší sestry +existovat. Šmejdily očima na všechny strany, nejdou-li někde důstojníci, +a z této činnosti je nemohlo vyrušit nic méně důležitého než skutečně +elegantní klobouk nebo mušelín úplně nového vzorku za výlohou. + +Krátce nato se objevil na druhé straně chodníku vznešeně vyhlížející +pán, který na sebe rázem soustředil zájem všech mladých dam. Jeho ještě +neznaly, zato důstojník, s nímž korzoval, byl právě onen pan Denny, na +jehož návrat z Londýna se přišla Lydia pozeptat, a ten sejim uklonil. +Všechny upoutal zjev neznámého, všechny uvažovaly, kdo by to mohl být, a +Kitty s Lydií, pevně odhodlány to za každou cenu zjistit, + +vykročily v čele ostatních přes ulici pod záminkou, že chtějí vejít do +obchodu na protější + +straně, a šťastnou náhodou vstoupily na chodník v tom okamžiku, kdy oba +pánové na zpáteční + +cestě dospěli právě do stejného bodu. Pan Denny se hned zastavil na kus +řeči a požádal o dovolení, abyjim směl představit svého přítele pana +Wickhama, jenž s ním včera přijel z Londýna proto, aby k jeho velké +radosti rozmnožil řady jejich pluku. Takže bylo všechno v nejlepším +pořádku, neboť cizímu pánovi chyběly k dokonalosti už jen důstojnické + +nárameníky. Jeho zjev mluvil pro něj, byl to člověk po všech stránkách +neobyčejně přitažlivý, urostlý, s krásnými rysy a uhlazenými způsoby. Po +představení projevil lichotivou ochotu se bavit - a přitom způsobem +naprosto korektním a nestrojeným; všichni tu spolu stáli a příjemně + +rozmlouvali, dokud je nevy-rušil klapot koň-ských kopyt a nespatřili +Darcyho s Bingleym na koni. Jakmile rozeznali dámy v hloučku, zamířili +přímo k nim a zdvořile je pozdravili. Hlavním mluvčím byl Bingley, +hlavním předmětem pozornosti slečna Bennetová. Pravil, že je právě na +cestě do Longbournu, aby se pozeptal, jak se jí daří. Pan Darcy to +úklonou potvrdil, a zrovna si umiňoval, že nesmí mít oči jen pro +Elizabeth, když tu upoutal jeho pozornost cizí + +muž, a Elizabeth, která náhodou v té chvíli k oběma vzhlédla, užasla, +jak na ně to setkání + +zapůsobilo. Oba změnili barvu, jeden zbledl, druhý zrudl. Pan Wickham se +za několik okamžiků dotkl okraje klobouku - kterýžto pozdrav pan Darcy +sotva znatelně opětoval. Co to má znamenat? Nedovedla si to vysvětlit, +nedovedla potlačit svou zvědavost. Po chvíli se pan Bingley, jenž zřejmě +nepostřehl, co se přihodilo, rozloučil a pokračoval s přítelem v cestě. + +Pan Denny s panem Wickhamem doprovodili slečny až k Philipsovým před dům +a tam se s úklonou rozloučili, třebaže slečna Lydia velice naléhala, aby +šli dál, a třebaže se paní + +Philipsová vyklonila z okna v salóně a hlasitě pozvání opakovala. + +Paní Philipsová vždycky neteře ráda viděla a obzvláště vítala obě +starší, které u ní v poslední + +době nebyly; výmluvně jim líčila, jak ji překvapilo, že se tak nečekaně +vrátily domů, což by byla ani nevěděla, neboť nepřijely Bennetovic +kočárem, kdyby nebyla náhodou potkala na ulici famula pana Jonese a ten +jí neřekl, že nemají posílat žádnou medicínu do Netherfieldu, protože +slečny Bennetovy už odjely; načež věnovala pozornost panu Collinsovi, +jehož jí Jane představila. Přijala ho s vybranou zdvořilostí, což jí on +v míře ještě hojnější opětoval, omlouval se, že k ní vtrhl, aniž měl tu +čest ji znát, osměluje se však doufat, že mu to nebude mít příliš za zlé +vzhledem k jeho příbuzenským svazkům s mladými dámami, díky nimž má to +potěšení před ní stanout. Paní Phi-lipsová byla úplně překonána tak +nebetyčně dokonalými způsoby, avšak zájem o jednoho cizího pána +vystřídalo brzy vzrušení a dotazy ohledně + +druhého; nemohla o něm bohužel sdělit neteřím nic víc než to, co už +věděly, že ho totiž + +přivezl pan Denny z Londýna a že má sloužit u domobraneckého pluku jako +poručík. Pozoruje ho už dobrou hodinu, pravila, jak se prochází po ulici +sem a tam, a kdyby se byl pan Wickham znovu objevil na scéně, byly by se +Kitty s Lydií jistě nadále zaměstnávaly stejně; naneštěstí však prošlo +pod oknem pouze několik jiných důstojníků, kteří se ve srovnání s novým +objevem náhle jevili jen jako „nezajímaví hlupáci“. Neteří z nich měli +přijít k Philipsovým druhý den na večeři a paní tetinka slíbila, že +vyšle svého manžela, aby se s panem Wickhamem seznámil a rovněž ho +pozval, dostaví-li se v plném počtu i Longbournští. S tím všichni +souhlasili a paní Philipsová prohlásila, že se jen trochu pobaví a +zasmějí nad lotem a pak že jim nachystá něco teplého k večeři. Vyhlídka +na takový zážitek všechny rozveselila a loučili se tedy v růžové náladě. +Pan Collins se ještě jednou omluvil, než vykročil z pokoje, a dostalo se +mu stejně zdvořilého ujištění, že omluv není třeba. Na zpáteční cestě +vylíčila Elizabeth Jane, čeho byla svědkem při setkání obou pánů. Jane +by byla brala v ochranu jednoho nebo druhého, případně oba, kdyby se +bylo zdálo, že se něčeho nechvályhodného dopustili, nedovedla si však +jejich zvláštní počínání vysvětlit o nic víc než + +její sestra. + +Doma se pan Collins velmi zavděčil paní Bennetové tím, že velebil +zdvořilé přijetí a způsoby paní Philipsové. Tvrdil, že krom lady +Catherine a její dcery se ještě nesetkal s tak společenskou dámou, neboť +ho nejen přijala nesmírně milostivě, ale nadto ho výslovně + +pozvala druhý den na večeři, přestože do té chvíle neměl tu čest ji +znát. Jistě to lze zčásti přičítat jeho vztahům k rodině Bennetových, +avšak stejně se k němu ještě v životě nikdo nechoval tak pozorně. + +Jelikož nebylo námitek proti tomu, co si omladina domluvila s paní +tetinkou, a úzkostlivý pan Collins, jenž pro samé ohledy nechtěl nechat +manžele Bennetovy samotné ani jeden večer během své návštěvy, narazil na +skálopevný protichůdný názor, dovezl ho kočár s pěti sestřenkami v +patřičnou dobu do Merytonu; když děvčata vstoupila do salónu, +vyposlechla s radostí zprávu, že pan Wickham přijal strýčkovo pozvání a +že se už dostavil. Po tomto sdělení se všichni rozesadili a pan Collins, +jenž měl možnost se v klidu porozhlédnout a obdivovat, byl natolik +uchvácen rozlohou bytu a zařízením, že si - podle vlastních slov - +připadal, jako by se octl v malém ranním salónku na Rosingsu, kde +panstvo v létě snídává; tímto příměrem se paní Philipsové zprvu příliš +nezavděčil, avšak když jí náležitě + +vysvětlil, co je to rosingský zámek a kdo je to jeho majitelka - když +vyposlechla popis jednoho z přijímacích salónů lady Catherine a +dozvěděla se, že pouze komín od krbu přišel na osm set liber - pak +teprve ocenila, jakou poklonu jí složil, a nebyla by se už bránila ani +porovnání se zámeckým pokojem pro služku. + +Až do chvíle, kdy vstoupili pánové, zaměstnával pan Collins svou +hostitelku blaženým líčením lady Catherine i jejího sídla v celé jejicH +velikoleposti, přerušovaným jen občasnou pochvalnou zmínkou o jeho +vlastním skromném obydlí a o tom, jak šije přestavuje a zařizuje. Paní +Philipsová mu s velkým zájmem popřávala sluchu, měla o něm čím dál tím +lepší mínění + +a dospívala k pevnému odhodlání, že o tom + +při první příležitosti dopodrobna zpraví všechny sousedky. Dívkám, které +neměly chuť + +poslouchat bratrancovy řeči a mohly tedy jen vyjadřovat přání, aby tu +byl klavír, a prohlížet si nevalné kameninové ozdoby vlastní výroby na +římse u krbu, připadalo čekání nesnesitelně + +dlouhé. Přece však jednou skončilo. Páni se blížili, a když pan Wickham +vstoupil, uvědomila si Elizabeth, že obdiv“ s nímž na něho při prvním +setkání hleděla a od té doby na něho myslela, je ve všech směrech zcela +oprávněný. Důstojníci domobraneckého regimentu byli vůbec mimořádně +slušní a přijatelní chlapíci, a nejlepší z nich byli právě přítomní, +avšak pan Wickham je všechny zastiňoval svým zjevem, postavou, způsoby, +chůzí, právě tak jako oni zastiňovali širokolícího, břichatého strýce +Philipse, z něhož táhlo portské, jak za nimi vstoupil do pokoje. + +Pan Wickham byl ten šťastný, na něhož se upíral snad každý ženský +pohled, a Elizabeth byla ta šťastná, po jejímž boku nakonec usedl; a +zapředl rozhovor způsobem tak přátelským - ač se jeho slova týkala jen +deštivé noci a pravděpodobnosti, zda vlhké období ještě potrvá, že +Elizabeth pochopila, jak zcela všednímu, nudnému, fádnímu tématu může +obratný řečník dodat na zajímavosti. + +S takovými soky, jako byl pan Wickham a důstojníci, nemohl ovšem pan +Collins soupeřit o pozornost dam, vedle nich klesl do nicoty a pro +děvčata přestal vůbec existovat; avšak paní + +Philipsová mu tu a tam dobrotivě popřála sluchu a díky její hostitelské +pozornosti byl ze všech nejhojněji zásobován kávou a bábovkou. + +Když přišly na pořad karetní stolky, měl příležitost prokázat jí +protislužbu tím, že zasedl k partii whistu. + +„Nehraji dosud příliš dobře,“ pravil, „avšak rád se pocvičím, neboť to +při svém postavení - „ Paní Philipsová mu byla velmi zavázána, že +doplnil počet hráčů, ale neměla čas vyslechnout celé zdů-vodnění až do +konce. + +Pan Wickham whist nehrál a byl dchotně a s radostí uvítán u druhého +stolu, kde zaujal místo mezi Elizabeth a Lydií. Nejprve se octl v +nebezpečí, že ho zcela uchvátí Lydia, neboť jejímu jazýčku se málokdy +našel soupeř, jenže stejně hbitá byla i v lotu a brzy ji oblíbená hra +zaujala natolik, že dychtivě + +sázela a hlásila se o výhry a nikomu nevěnovala zvláštní pozornost. Pan +Wickham měl tedy možnost bavit se s Elizabeth, pokud jim to hra +dovolovala, a Elizabeth mu s potěšením naslouchala, ač měla pramálo +naděje, že se od něho dozví to, co by ji bylo zajímalo nejvíc, totiž +něco o jeho vztahu k panu Darcymu. Neodvažovala se ani zmínku o něm +utrousit. Její + +zvědavost však byla nečekaně uspokojena. Pan Wickham o tom začal sám. +Zeptal se, jak daleko je z Merytonu do Netherfieldu, a když mu to +pověděla, dotázal se váhavě, jak dlouho už tam pan Darcy dlí. + +„Snad měsíc,“ pravila Elizabeth, a jelikož nechtěla toto téma ještě +opustit, dodala: „Slyšela jsem, že má v Derbyshiru značný majetek.“ + +„Ano,“ pravil Wickham, „má nádherné panství. Vynáší mu ročně čistých +deset tisíc. Nenašla byste nikoho, kdo by vám o tom mohl poskytnout +přesnější údaje než já, neboť jsem byl s touto rodinou zvláštním +způsobem ve styku od útlého dětství.“ + +Elizabeth nepotlačila výraz údivu. + +„Takové tvrzení vás asi překvapuje, slečno Bennetová, neboťjste +pravděpodobně postřehla, jak chladnějsme se včera pozdravili. Stýkáte se +s panem Darcym často?“ + +„častěji, nežje mi milé,“ zvolala Elizabeth procítěně. „Žila jsem s ním +čtyři dny pod jednou střechou a byl mi velmi nesympatický.“ + +„Nemohu vám tento názor potvrdit ani vyvracet. Nejsem k tomu oprávněn. +Znám ho už příliš + +dlouho a příliš dobře, abych ho mohl posuzovat spravedlivě. Nedokázal +bych zůstat nestranný. Domnívám se však, že vaše mínění by většinu lidí +překvapilo - a snad byste se k němu také jinde nedoznala tak otevřeně. +Tady jste v kruhu rodinném.“ + +„Ujišťuji vás, že bych se k svým názorům doznala stejně otevřeně jako +zde v kterékoli sousední rodině kromě na Netherfieldu. Pan Darcy není v +Hertfordshiru vůbec oblíben. Pobouřil kdekoho svým povýšeným +vystupováním. Nikdo vám o něm neřekne nic příznivějšího.“ + +„Nemohu předstírat, že mě to mrzí,“ řekl Wickham po krátkém odmlčení. +„Každému, tedy i jemu, se má dostat ocenení podle zásluhy, avšakjemu se +to, pokud vím, často nestává. Lidé + +bývají zaslepeni jeho bohatstvím a urozeností, anebo je zastraší svými +vznešenými a panovačnými způsoby, takže o něm soudí tak, jak si on sám +přeje být posuzován.“ + +„Já ho znám sice jen povrchně, ale považuji ho za člověka s velmi +nepříjemnou povahou.“ Wickham jen zavrtěl hlavou. + +„Rád bych věděl,“ pravil při další příležitosti, „hodlá-li pobývat v +těchto končinách ještě delší + +dobu.“ + +„To nevím, ale neslyšela jsem v Netherfieldu nic o tom, že by se chystal +odjet. Doufám, že vaše plány, týkající se zdejšího pluku, nebudou +ovlivněny jeho pobytem na Netherfieldu.“ + +„Ach ne, to ne - já před ním utíkat nemusím. Bude-li si přát, aby mě +neměl na očích, musí + +odjet on. Nejsme spolu zadobře, každé setkání s ním je pro mne utrpením, +ale nemám důvod, proč bych se mu měl vyhýbat, kromě toho, co může zvědět +celý svět - že se ke mně zachoval velice špatně a že bohuželje takový, +jaký je. Starý pan Darcy, jeho otec, dej mu pámbůh věčnou slávu, byl +nejlepší člověk na světě, slečno Bennetová. Nikdo to se mnou nikdy +nemyslel tak dobře jako on a já nemohu ani pohlédnout na mladého pana +Darcyho, aby mi tisíce krásných vzpomínek nedrásalo duši. Zachoval se ke +mně neslýchané, avšak věřím upřímně, že bych mu dokázal odpustit všechno +jiné spíš než to, že zklamal přání svého otce a znesvětil jeho památku.“ + +Elizabeth zajímala tato záležitost čím dál tím víc a poslouchala s +napjatou pozorností, avšak taktně se nevyptávala. + +Pan Wickham se rozhovořil o obecnějších věcech, o Mery-tonu a jeho +okolí, o společenském životě. Zdálo se, že vše, co dosud viděl, na něho +udělalo nejlepší dojem a zvláště nešetřil decentními, leč nezastřenými +poklonami na adresu mery-tonské společnosti. + +„Těšil jsem se, že budu často pobývat ve společnosti, v dobré +společnosti, a hlavně z tohoto důvodu jsem vstoupil do domobrany. Věděl +jsem, že jde o proslulý pluk, kde se příjemně + +slouží, a přítel Denny mě zlákal tím, jak mi líčil jeho nynější +stanoviště a lichotivou pozornost a vynikající známosti, jichž se jim v +Merytonu dostalo. Přiznám se vám, že se bez společnosti neobejdu. Poznal +jsem už v životě lecjaká + +zklamání a mám povahu, která nesnáší osamělost. Musím se nějak zaměstnat +a žít mezi lidmi. Nezamýšlel jsem dát se na vojnu, ale vlivem okolností +jsem si zvolil tuto dráhu. Měl jsem se stát sluhou božím - připravoval +jsem se na to od dětství - a dnes bych byl usazen na krásné + +faře s tučnou prebendou, kdyby se to bylo zlíbilo pánovi, o němž jsme +právě hovořili.“ + +„Skutečně?“ + +„Ano - nebožtík pan Darcy ve své poslední vůli stanovil, že mám dostat +nejlepší faru na jeho panství, jakmile se uvolní. Byl mi za kmotra a měl +mě nesmírně rád. Jeho dobrota se ani slovy vylíčit nedá! Chtěl mě dobře +zaopatřit a jistě se domníval, že tak učinil, ale když se fara uvolnila, +dostal ji někdo jiný.“ + +„Dobrý bože!“ zvolala Elizabeth, „jak je to možné? Cožpak to jde, nedbat +poslední vůle? Proč + +jste si nepodal žalobu?“ + +„Příslušná pasáž byla v poslední vůli formulována trošinku nejasně, +takže jsem se nemohl dovolávat zákonů, čestný člověk nemohl mít pochyb o +úmyslech starého pána, leč panu Darcymu se zlíbilo o nich pochybovat - +nebo šije vykládat jako přání závislé na jistých okolnostech - a tvrdil, +že jsem pozbyl veškerých nároků pro svou lehkomyslnost a výstřednosti - +to už se vždycky něco najde. Jisté je, že se fara před dvěma lety +uvolnila, právě + +když jsem dosáhl věku, abych mohl být vysvěcen, a zeji dostal jiný; a +stejně jisté je, že si nemohu nic vyčítat, a nevím, co bych byl provedl, +abych si tohle zasloužil. Jsem člověk temperamentní a neopatrný, snad +jsem mu někdy řekl do oči příliš otevřeně, co si o něm myslím. Ničeho +horšího si nejsem vědom. Pravda, máme zcela protichůdné povahy a on mě + +nenávidí.“ + +„Neslýchané! Zasloužil by veřejně zostudit.“ + +„Dříve nebo později tomu jistě neujde - avšak nikoli Z mého popudu. +Dokud je mi drahá + +památka jeho otce, nemohu se mu postavit ani odhalit jeho pravou tvář.“ +Za tato slova si ho Elizabeth vážila, a když je říkal, připadal jí +krásnější než dřív. + +„Ale co ho k tomu vedlo?“ zeptala se po chvíli. „Z jakého důvodu se k +vám zachoval tak krutě?“ + +„Cítí ke mně nenávist - nenávist, jejíž původ musím do + +jisté míry hledat v žárlivosti. Kdyby si mě nebyl zesnulý pan Darcy +tolik oblíbil, byl by mě + +jeho syn snášel lépe: ale vřelé city, které ke mně pan Darcy starší +choval, ho popuzovaly a dráždily, pokud vím, již od útlého věku. Neměl +na to povahu, aby v tomhle snesl soka, - soka, jemuž byla často dána +přednost.“ + +„Nepokládala jsem pana Darcyho za tak špatného - ačkoli mi nebyl +sympatický, nemyslela jsem si o něm nic zlého. Měla jsem jen dojem, že +pohrdá svými bližními bez rozdílu, avšak nenapadlo mě, že by se dokázal +snížit k tak zlomyslné pomstě, k takové nespravedlnosti, k takové +nelidskosti jako vůči vám.“ + +Na chvíli se zabrala do úvah a pak znovu navázala řeč: „Vzpomínám si +však, jak se jednoho dne v Netherřieldu honosil nesmiřitelností svého +hněvu a neschopností odpouštět. Musí mít hroznou povahu.“ + +„V tomto případě si nechci osobovat právo soudit,“ odvětil Wickham. +„Sotva bych to dokázal nezaujatě.“ + +Elizabeth se znovu hluboce zamyslila a pak zauvažovala nahlas: „Že se +mohl tak zachovat ke kmotřenci, k příteli, k oblíbenci svého otce!“ Byla +by mohla dodat: „A k mládenci jako vy, který už svým zjevem vzbuzuje +sympatie na první pohled!“ avšak spokojila se stylizací: + +„Vždyť jste spolu vyrůstali od dětských střevíčků, ve stejném prostředí, +jak jste mi, nemýlímli se, vyprávěl, a všechno vás muselo sbližovat!“ + +„Narodili jsme se ve stejné farnosti, v jednom zámeckém parku, dětství +jsme valnou většinou strávili spolu, bydleli jsme pod jednou střechou, +stejně jsme se zabavovali, rodiče o nás stejně + +pečovali. Můj otec zprvu zastával to povolání, jehož je váš pan strýček +tak vynikajícím představitelem, avšak vzdal se vlastní praxe, aby mohl +být užitečný panu Darcymu, a věnoval se pak zcela správě darcyovského +panství. Pan Darcy si ho velice vážil a pokládal ho za svého blízkého, +důvěrného přítele. Často prohlašoval, zeje mému otci velmi zavázán za +to, jak pečlivě řídí jeho hospodářství, a když otec ležel na smrtelném +loži a on mu dobrovolně + +sliboval, že se o mne postará, vedla ho k tomu jistě stejně vděčnost k +němu jako náklonnost ke mně.“ + +„Neuvěřitelné!“ zvolala Elizabeth. „A neslýchané! Divím se, že ho aspoň +jeho známá pýcha nepřiměla, aby se s vámi spravedlivě vyrovnal. Že aspoň +kvůli tomu, když už ne pro nic jiného, není příliš povznesen nad podvod +- neboť jinak to nazvat nelze.“ + +„Je to skutečně s podivem, neboť téměř všechno jeho počínání je řízeno +pýchou - a pýcha mu už často byla dobrým rádcem. Poutá ho k ctnosti úže +než kterákoli jiná vlastnost. Jenže nikdo z nás nejedná podle stále +stejné šablony a v mém případě působily ještě mocnější podněty než + +pýcha.“ + +„Cožpak ho taková odsouzeníhodná vlastnost jako pýcha mohla někdy vést k +dobrému?“ • + +„Ale ano. Často se z té příčiny zachoval velkomyslně a štědře - +neskrblil penězi, stavěl na odiv svou pohostinnost, pomáhal svým +deputátníkům, ulehčoval chudým. To všechno způsobuje rodinná pýcha, +synovská pýcha - neboť on je velmi pyšný na to, co jeho nebožtík otec +dokázal. Mocně ho podněcuje snaha neposkvrnit svéjméno, neztratit oblibu +mezi lidem, uchovat vliv Pemberley. Je také pyšný na svou sestru, do +jisté míry ji snad i miluje, a proto se o ni laskavě a pečlivě stará: +všichni ho chválí jako dobrého a pozorného bratra.“ + +„Jaká je ta slečna Darcyová?“ + +Potřásl hlavou. „Rád bych o ní řekl jen to nejlepší. Bolí mě srdce, +mám-li o někom z Darcyových mluvit jinak než s uznáním. Avšak ona se +příliš podobá bratrovi, je nadmíru pyšná. Jako malá holčička byla +rozkošná, přítulná; oblíbila si mě a já ji dlouhé hodiny bavil svými +kousky. Avšak nyní jsme se odcizili. Je krásná, je jí asi patnáct nebo +šestnáct, a pokud vím, je všestranně vzdělaná. Od smrti svého otce žije +v Londýně pod péčí a ochranou soukromé učitelky.“ + +Dotkli se v rozhovoru ještě mnoha jiných námětů a mnohokrát se odmlčeli, +až Elizabeth, která + +se nemohla nevrátit ještě jednou k počáteční rozmluvě, pravila: + +„Udivuje mě, že se tak důvěrně spřátelil s panem Bingleym! Jak se může +ten dobrosrdečný + +pan Bingley, jenž se mi skutečně zdá sympatický, sblížit právě s takovým +člověkem? Vždyť + +se k sobě vů-bec nehodí! - Znáte se s panem Bingleym?“ + +„Ne, neznám.“ + +„Je to velice družný, přívětivý, okouzlující člověk. Jistě ani netuší, +jaký je pan Darcy ve skutečnosti.“ + +„Snad to netuší - ale pan Darcy umí být příjemný, když mu na tom záleží. +Schopnosti k tomu má. Nenajdete zábavnějšího společníka, uzná-li vás za +hodná svého zájmu. Ve společnosti lidí + +z jeho společenských kruhů je zcela jiný než mezi méně majetnými. Pýchy +se nikdy zcela nezbaví, avšak k boháčům je velkomyslný, spravedlivý, +upřímný, rozumný, čestný a snad i přívětivý - podle té které peněženky a +osobnosti.“ + +Partie whistu brzy nato skončila, hráči se shromáždili u druhého stolu a +pan Colfins zaujal místo mezi sestřenkou Elizabeth a paní Philipsovou. +Posledně jmenovaná dáma se k němu obrátila s obvyklým dotazem, měl-li ve +hře štěstí. Ukázalo se, že nikoli, že prohrál všechny partie; když však +paní Philipsová vyjádřila své politování nad touto skutečností, +ujišťoval ji s přehnaným důrazem, že mu na tom nezáleží, on že na +penězích nelpí, a prosil ji, aby tomu nepřikládala význam. + +„Vím dobře, drahá madam,“ pravil, „že člověk, jenž usedá ke karetnímu +stolku, je v jistém smyslu hříčkou náhody - a já zaujímám naštěstí +takové postavení, že si kvůli pěti šilinkům nemusím dělat těžkou hlavu. +Každý by to zajisté říci nemohl, avšak díky lady Catherine de Bourghové +mi není třeba dbát na maličkosti.“ + +Tato slova upoutala zájem pana Wickhama, i pozoroval chvíli pana +Collinse a pak se zeptal tiše Elizabeth, je-li její příbuzný přítelem +rodiny de Bourghových. + +„Lady Catherine de Bourghová ho nedávno přijala do svých služeb,“ +odvětila. „Nemám tušení, jak se mu dostalo té cti, ale určitě ji nezná +dlouho.“ + +„Víte ovšem, že lady Anně Darcyová byla sestrou lady Catherine de +Bourghové, a že je tudíž + +pan Darcy synovcem lady Catherine.“ + +„Ne, to jsem nevěděla. Není mi nic známo o příbuzenstvu lady Catherine, +slyšela jsem. o ní + +předevčírem poprvé v životě.“ + +„Její dcera, slečna de Bourghová, bude bohatá dědička + +a všeobecně panuje přesvědčení, že ona a její bratranec obě panství +spojí.“ Toto sdělení vyvolalo úsměv na Elizabethině tváři při pomyšlení +na chudinku slečnu Bingleyovou. Marné jsou tedy její úsluhy, marná a +zbytečná náklonnost k jeho sestře i projevy obdivu k němu samému, je-li +již předurčen jiné. + +„Pan Collins,“ pravila, „velebí lady Catherine i její dceru, kudy chodí, +avšak podle některých věcí, co o ní vyprávěl, jsem nabyla dojmu, že se +nechává strhnout svou vděčností a že jeho mecenáška je ve skutečnosti +arogantní a sobecká osoba.“ + +„Myslím, že se vůbec nemýlíte,“ odvětil Wickham, „neviděl jsem ji už +řadu let, ale velmi dobře se pamatuji, že jsem ji nikdy neměl rád a že +se chovala vždy panovačně a beztaktně. Říkává se o ní, zeje nadmíru +chytrá a rozumná, avšak já se domnívám, že tuto reputaci získala jednak +díky svému rodu a bohatství, pak díky svému vladařskému vystupování, a +konečně + +vlivem svého pyšného synovce, jenž předpokládá, že každý z jeho blízkých +je nadán mimořádnými duševními schopnostmi.“ + +Elizabeth uznala, že jeho vysvětlení zní velmi pravděpodobně, a bavili +se spolu dál k oboustranné spokojenosti, dokud večeře neukončila karetní +partie a nedala příležitost i ostatním dámám podílet se na dvornosti +pana Wickhama. Při bujarém stolování u Philipsových se sotva dalo +duchaplně konverzovat, avšak jeho způsoby našly zalíbení v očích všech. +Cokoli řekl, bylo řečeno dobře, cokoli učinil, učinil s půvabem. Než +večírek skončil, měla ho Elizabeth plnou hlavu. Celou cestu domů +nemyslela než na pana Wickhama a na to, co jí vykládal, neměla však +vůbec možnost se o něm zmínit, neboť Lydia a pan Collins nedokázali být +ani chvilku zticha. Lydia brebentila stále o lotu, kolikrát vyhrála a +kolikrát prohrála, a než pan Collins stačil vypovědět, jak si váží +přátelského přijetí manželů + +Philipsových, než znovu kdekoho ujistil, že si ze své prohry v kartách +vůbec nic nedělá, než + +vypočítal všechny chody večeře a několikrát se omluvil, že se sestřenky +kvůli němu musí + +tísnit, stál už kočár dávno před vraty v Longbournu. + +Nazítří svěřila Elizabeth Jane, co se odehrálo mezi ní a panem +Wickhamem. Jane ji vyslechla s údivem a starostlivým zájmem - nemohla se +smířit s myšlenkou, že by byl pan Darcy tak málo hoden přátelství pana +Bingleyho; na druhé straně však při své povaze nedokázala pochybovat o +věrohodnosti na pohled tak sympatického mladého muže, jako byl Wickham. +Pouhá možnost, že byl skutečně vystaven takovému protivenství, v ní +vzbuzovala vřelý + +soucit, a tak nezbývalo než si zachovat dobré mínění o obou, obhajovat +každého zvlášť a přičíst na vrub náhodě a omylu to, co se nedalo +vysvětlit jinak. + +„Jsem přesvědčena, že se oba stali obětí nedorozumění,“ pravila. „Jak k +tomu došlo, to nemůžeme tušit. Snad zasáhl nějaký prostředník tak, že se +jeden druhému jevili v klamném světle. Nemůžeme si, krátce a dobře, +domýšlet, jaké příčiny a okolnosti je znesvářily, aniž na toho či onoho +svalíme odpovědnost.“ + +„V tom máš tedy pravdu - ale jsem jen zvědavá, jak obhájíš ty +prostředníky, co do té + +záležitosti zasahovali, milá Jane. Je třeba si něco vymyslet, neboť +jinak budeme muset někoho odsoudit.“ + +„Vysmívej se mi, jak chceš, já proto od svého neustoupím. Jen považ, +drahá Lízinko, jaké + +podivné světlo by to vrhlo na pana Darcyho, kdyby se ukázalo, že se +takhle zachoval k oblíbenci svého otce, jehož přislíbil zaopatřit. To je +vyloučené. Nikdo, komu lidskost není + +cizí, kdo má úctu sám před sebou, by toho nebyl schopen. Cožpak by se v +něm jeho důvěrní + +přátele'-mohli tak strašně mýlit? - Ne, to ne!“ + +„Dovedu si mnohem spíše představit, že bylo zneužito důvěry pana +Bingleyho, než že by si byl pan Wickham vymyslel takovou historku, jako +mi včera o sobě vyprávěl; měl pohotově + +fakta, všechno. Pan Darcy ji ostatně může vyvrátit, není-li pravdivá. +Ale říkal to s tak upřímným pohledem!“ „Je to těžká věc - hrozná. Jeden +neví, co si o tom myslet.“ „Promiň, ale jeden ví přesně, co si o tom +myslet.“ + +Jane si však byla jista jen jedním - že se pan Bingley, bylo-li skutečně +zneužito jeho důvěry - octne v trapné situaci, až se to rozkřikne. + +Rozhovor obou dívek, jenž se odehrával v parku, přerušil příjezd právě +některých zúčastněných osob: pan Bingley se sestrami je přišli osobně +pozvat na dlouho očekávaný + +nether-fieldský ples, který se měl konat příští úterý. Obě dámy vřele +pozdravily svou drahou přítelkyni, tvrdily, že ji už neviděly dlouhé +věky, a opětovně se dotazovaly, co dělala od té + +doby, kdy se rozloučily. Ostatním členům rodiny nevěnovaly téměř +pozornost, paní + +Bennetovou přehlížely, pokud to jen šlo, s Elizabeth sotva prohodily pár +slov, na ostatní + +vůbec nepromluvily. Zakrátko opět odjely - zvedly se tak rychle, že +bratra úplně zmátly, a odspěchaly, jako by užuž chtěly být z dosahu +zdvořilosti matky Bennetové. Netherfieldský bál byl pro všechny ženy v +rodině představou nadobyčej lákavou. Paní + +Bennetová ráčila usoudit, že pan Bingley pořádá ples na počest její +nejstarší dcery, a zvlášť jí + +polichotilo, zeje přišel pozvat osobně, místo aby poslal formální +pozvánku. Jane si v duchu kreslila, jak krásný večer stráví ve +společnosti obou svých přítelkyň, zahrnována pozornostmi jejich bratra; +Elizabeth se těšila, že protančí noc s panem Wickhamem a že jí pan Darcy +svými pohledy i chováním všechno potvrdí. Pro Catherine a Lydii +nezáviselo štěstí ani tak na určité + +události nebo určité osobě, ačkoli obě, stejně jako Elizabeth, hodlaly +tančit převážně s panem Wickhamem, nebyl to však jediný partner, jenž je +mohl uspokojit, a ples je každopádně ples. Dokonce i Mary ujistila +ostatní, zejí to není proti mysli. + +„Pokud mám pro sebe dopoledne, jsem spokojená,“ pravila. „Nepovažuji to +za oběť, tu a tam si večer vyjít. Každý je společnosti něčím povinován: +a kromě toho se i já přikláním k názoru, zeje ku prospěchu občas se +pobavit a rozptýlit.“ + +Elizabeth se vzhledem k této události zmocnilo takové rozjaření, že se +dokonce ani nevyhýbala panu Collinsovi, ačkoli na něho jinak příliš +často nepromluvila, a zeptala se ho, přijme-li pozvání pana Bingleyho, a +zda bude v kladném případě pokládat za vhodné, aby se sám zúčastnil +zábavy, dosti ji překvapilo, když zjistila, že proti tomu nemá výhrad, +že hodlá + +tančit a vůbec se neobává nelibosti arcibiskupa ani lady Catherine de +Bourghové. + +„Ujišťuji vás, že takovýto ples, pořádaný úctyhodným mladým pánem pro +váženou společnost, nepokládám vůbec za nic špatného, jsou mi cizí i +námitky proti tanci a doufám, že budu mít tu čest odvést do kola během +večera všechny své půvabné sestřenky, a při této příležitosti bych chtěl +poprosit vás, slečno Elizabeth, abyste mi zadala první dva kousky - +věřím, že sestřenka Jane pochopí, proč jsem požádal první vás, a nebude +si to vykládat jako projev neúcty ke své osobě.“ + +Elizabeth byla dokonale zaskočena. Rozhodla se už, že zahájí ples s +panem Wickhamem, a teď se jí uváže na krk pan Collins! Dosud nikdy se jí +dobrá nálada tak nevyplatila. Nedalo se však nic dělat. Odsunula svou a +Wickhamovu blaženost na dobu pozdější a přitakala panu Collinsovi, jak +nejpřívětivěji dokázala. Jeho galantnost ji těšila tím méně, když ji +napadlo, neskrývá-li se za ní něco víc. Poprvé jí svitlo podezření, že +snad ona je ta vyvolená mezi sestrami, která se má stát paní na +hunsfordské faře a zaskakovat do počtu u karetních stolků + +na rosingském zámku, nenaskytnou-li se vítanější hosté. A brzy se její +neblahé tušení utvrdilo v jistotu, když viděla, jak je k ní čím dál +pozornější, jak se často pokouší složit poklonu jejímu vtipu a +temperamentu, a třebaže ji takovéto účinky jejího osobního kouzla víc +překvapovaly, než těšily, matka Bennetová dávala jasně najevo, že jí je +tento budoucí ženich velmi vítán. Elizabeth její narážky raději +pomíjela, neboť si byla dobře vědoma, že jakákoli odpověď musí + +mít vzápětí vážné různice. Pan Collins ji třeba ani o ruku nepožádá, a +dokud tak neučiní, je zbytečné mít kvůli němu mrzutosti. + +Nenaskytnout se takový důvod k přípravám a námět k rozhovorům, jako byl +netherfieldský + +ples, byly by se mladší slečny Bennetovy octly v strašné situaci, neboť +ode dne, kdy přišlo pozvání, až do dne, kdy se ples konal, trvaly takové +lijáky, že se ani jednou nemohly vypravit do Merytonu. Nerozptýlila je +tedy ani tetinka, ani páni dů-stojníci, ani novinky - vždyť i čajové +růžičky pro tu událost musel přivézt posel. + +Rovněž Elizabethina trpělivost byla krutě zkoušena, když jí počasí zcela +znemožnilo prohlubovat přátelství s panem Wickhamem, a nic než ples +příští úterý by nebylo umožnilo Kitty s Lydií přečkat takový pátek, +sobotu, neděli a pondělí. + +Až do chvíle, kdy Elizabeth vstoupila v Netherfieldu do salónu a marně +se rozhlížela mezi červenokabátníky po panu Wickhamovi, jí ani na mysl +nepřišlo, že by nemusel být přítomen. Věřila ve shledání s jistotou +neotřesenou určitými úvahami, které by ji byly mohly docela logicky +zviklat. Oblékla se pečlivěji než jindy a s velkým elánem se +připravovala dobýt ty pozice v jeho srdci, které ještě nebyly ztečeny, +přesvědčena, že jich nezbývá tolik, aby to nestačila během jednoho +večera. Okamžitě však pojala strašlivé podezření, že ho pan Bingley +opomněl, když zval důstojníky, aby vyhověl svému příteli, a třebaže se +ukázalo, že to docela tak nebylo, potvrdil jeho nepřítomnost pan Denny, +jeho přítel, na něhož se Lydia dychtivě + +obrátila, a sdělil jim, že pan Wickham musel včera odjet za obchodními +záležitostmi do Londýna a že se ještě nevrátil, načež dodal s výmluvným +úsměvem: + +„Nemyslím, že by se ty obchodní záležitosti nebyly daly odložit, kdyby +se nebyl chtěl vyhnout jistému pánovi zde přítomnému.“ + +Tento dodatek k jeho sdělení Lydia přeslechla, avšak Elizabeth neušel, a +jelikož Darcy zavinil Wickhamovu nepřítomnost, viděla v tom nemalý +důkaz, že se od prvopočátku nemýlila, a její + +antipatie k němu se tak vyhrotily právě prožitým zklamáním, že mu sotva +dokázala jakžtakž + +slušně odpovědět na zdvořilé dotazy, s nimiž k ní vzápětí přikročil. +Bude-li k Darcymu pozorná, vlídná a trpělivá, ublíží tím Wickhamovi. +Byla odhodlána vůbec se s ním nebavit a odvrátila se od něho tak +nemilostivě, že to div neodpykal ještě i Bingley, jehož zaslepená + +náklonnost ji dráždila. + +Avšak Elizabeth neměla v povaze dlouho se mračit, a třebaže pro ni byl +večer zkažený, nesetrvala v špatné náladě příliš dlouho. Vylila si srdce +Charlottě Lucasové, již celý týden neviděla, a brzy dokázala přejít v +rozhovoru na svého podivného bratránka a upozornit ji na něj. První dva +tance ji však znovu uvrhly do zoufalství, neboť to byly chvíle hrůzy. +Nešikovný a pompézní pan Collins se omlouval, místo aby dával pozor, +často vykročil opačným směrem, aniž si to uvědomil, a uvedl ji do +takových nesnází a trapností, jak to jen dokáže nepříjemný partner, než +odehrají dva kousky. Zbavit se ho bylo nevýslovné štěstí. Zatančila si +pak s jedním důstojníkem a osvěžila se povídáním o Wickhamovi a +zjištěním, že se těší všeobecné oblibě. Když dotančila, vrátila se k +Charlottě Lucasové; z rozhovoru je nečekaně vyrušil pan Darcy a tak ji +překvapil svým oslovením, že mu přislíbila příští tanec, ani nevěděla +jak. Odešel od nich okamžitě, takže si mohla hned začít vyčítat svou +malou duchapřítomnost. Charlottě seji snažila utěšit. „Uvidíš, že se +ukáže jako milý společník.“ + +„Chraň bůh! To by byl hrozný malér! Aby se ukázal jako milý společník +člověk, jehož jsi odhodlána nenávidět! To mi nesmíš přát.“ + +Když hudba spustila a Darcy se blížil, abyji odvedl do kola, Charlottě +ji ještě honem šeptem napomenula, aby nebyla husa a kvůli tomu, že sejí +líbí Wickham, se nechovala nepříjemně k člověku, který je desetkrát +důležitější. Elizabeth neodpověděla a zaujala místo v řadě proti němu, +dosud tonouc v úžasu, jaké cti sejí to dostává, a pohledy sousedů jí +napovídaly, že není + +ve svém úžasu sama. Dlouhou chvíli stáli, aniž promluvili, až Elizabeth +nabyla dojmu, že mají + +oba tance promlčet; nejprve si řekla, že ona mlčení neprolomí, pak ale +náhle usoudila, že vytrestá svého tanečníka víc, když ho přiměje k +rozhovoru, a podotkla něco o tanci. Odpověděl jí a znovu se odmlčel. Po +několika minutách ho oslovila podruhé: „Teď je řada na vás, abyste něco +řekl, pane Darcy. Já už jsem prohodila pár slov o tanci, a vy byste měl +tedy něco poznamenat o sále nebo o počtu párů na parketě.“ + +Usmál se a ujistil ji, že pohovoří, o čemkoli jí libo. + +„Výborně. Taková odpověd zatím postačí. Snad vám za chvíli sdělím, že +soukromé plesy jsou mi mnohem milejší než veřejné. Do té doby však +můžeme mlčet.“ + +„Hovoříváte tedy zpravidla při tanci?“ + +„Někdy ano. Pár slovíčkům se tu a tam nevyhnete, to víte. Vypadalo by to +podivně, kdyby spolu páry půl hodiny mlčely, avšak kvůli některým lidem +by měla být stanovena taková + +konverzační pravidla, aby jim to dalo co nejmenší námahu.“ + +„Stojíte o to kvůli sobě, anebo se domníváte, že by to přišlo vhod mně?“ + +„Tak i tak,“ odvětila Elizabeth a dodala škádlivě: „Postřehla jsem totiž +už dávno, že jsme si povahově velmi podobní. Jsme stejně nespolečenští, +odměření, neradi něco řekneme, ledaže se odhodláme pronést nějakou +moudrost, která všechny přítomné ohromí a přejde na potomstvo s +gloriolou přísloví.“ + +„Taková charakteristika se na vás vůbec nehodí, tím jsem sijist,“ +pravil. „Jak dalece vystihuje mne, to si netroufám říci. Vy to +bezpochyby považujete za věrný portrét.“ + +„Nemohu posuzovat vlastní dílo.“ + +Na to jí neodpověděl a mlčeli už, dokud hudba nedohrála. Pak sejí +zeptal, zda ona a její sestry nechodí často do Mery-tonu. Přitakala, a +protože nedokázala odolat pokušení, dodala: „Když + +jste nás tam onehdy potkal, seznamovaly jsme se právě s jedním pánem.“ +Zapůsobilo to okamžitě. Zatvářil se ještě upjatěji než jindy, avšak +neřekl ani slovo, a Elizabeth, ačkoli si vyčítala svou zbabělost, +nedokázala pokračovat. Nakonec se Darcy přece jen odhodlal a úsečně +prohodil: „Pan Wickham je obdařen tak vemlouvavými způ-soby, že lehce +navazuje přátelství; je-li stejně schopen šije udržet, tím si nejsem tak +jist.“ + +„Měl to neštěstí, že pozbyl vašeho přátelství,“ odvětila Elizabeth +důrazně, „a následky ponese asi celý život.“ + +Darcy neodpovídal a bylo na něm vidět, že by rád změnil téma rozhovoru. +V té chvíli se jim po boku objevil sir William Lucas, jenž hodlal projít +tanečními páry na druhou stranu místnosti; jakmile však zpozoroval pana +Darcyho, zastavil se + +a s přezdvořilou úklonou mu blahopřál k jeho tanečnímu výkonu i k jeho +tanečnici. + +„Potěšil jste mne, velice jste mne potěšil, drahý pane. Tak dokonalého +tanečníka člověk často nevidí. Zřejmě jste mistrem tohoto umění. Dovolte +však, abych zdůraznil, že vaše půvabná + +partnerka za vámi nijak nezůstává pozadu, a musím vyjádřit naději, že +budeme mít to potěšení + +vás takto často vídat, až dojde k jistému příjemnému překvapení, viďte, +slečno Elizo?“(A ukázal očima na její sestru a Bingley-ho.) „Blahopřání +se jen pohrnou. Obracím se na vás, pane Darcy - nechci vás však déle +zdržovat, drahý pane. Jistě se vám nezavděčím, když vám překážím v +zábavě s touto okouzlující mladou dámou, jejíž jasné oči už na mne také +hledí + +vyčítavě.“ + +Druhou část tohoto projevu pan Darcy sotva vnímal, neboť narážka sira +Williama na jeho přítele zřejmě silně zapůsobila a pozoroval teď s velmi +vážnou tváří Bingleyho a Jane, kteří + +spolu tančili. Vzpamatoval se však brzy a obrátil se ke své tanečnici se +slovy: „Nemohu si vzpomenout, o čem jsme to hovořili, než nás sir +William přerušil.“ + +„Myslím, že jsme vůbec nehovořili. Sir William nemohl přerušit v tomhle +sále dvojici, která + +by si toho měla méně co říci. Vyzkoušeli jsme už neúspěšně dva nebo tři +náměty; opravdu nevím, o čem bychom si ještě povídali.“ + +„Co byste říkala knihám?“ zeptal se s úsměvem. + +„Knihám - ale ne! Jsem si jista, že si nevybíráme stejné knihy, ani je +nečteme se stejnými pocity.“ + +„Mrzí mě, že si to myslíte, avšak je-li tomu tak, pak je o námět +postaráno. Můžeme porovnávat své rozdílné názory.“ + +„Ne - nemohu se bavit o knihách na plese - to mám vždy plnou hlavu +jiných věcí.“ + +„Zajímá vás tedy při takovéto příležitosti vždy jen přítomnost?“ zeptal +se s pochybovačným pohledem. + +„Ano, vždy,“ odpověděla bez uvažování, neboť zabloudila v myšlenkách +daleko, jak brzy ukázala její další slova: „Vzpomínám si, jak jste +jednou říkal, pane Darcy, že těžko dokážete odpustit, a jste-li proti +někomu zaujat, nemá naději, že by si + +vás usmířil. Předpokládám však, že pečlivě všechno zvážíte, než-si o +někom takový názor utvoříte.“ + +„To ano,“ řekl rozhodným hlasem. + +„Nedáte se zaslepit předsudky?“ + +„Doufám, že ne.“ + +„Ti, kdo nikdy nemění své mínění, by měli zvlášť pečlivě dbát, aby +soudili spravedlivě.“ + +„Smím se zeptat, kam těmito otázkami míříte?“ + +„Tvořím si jen náčrt vaší povahy,“ odvětila tónem, který se snažil +přejít do lehčí polohy. + +„Snažím seji pochopit.“ + +„A jak se vám to daří?“ + +Zavrtěla hlavou. „Nepostoupila jsem ani o krůček. Slýchávám o vás tolik +protichůdností, že z toho vůbec nejsem moudrá.“ + +„Rád věřím,“ pravil vážně, „že se o mně povídají různé věci; přál bych +si jen, slečno Bennetová, abyste v této chvíli netvořila můj portrét, +neboť mám důvod se obávat, že by výsledek nesloužil ke cti vám ani mně.“ + +„Neučiním-li to však dnes, nebudu k tomu třeba mít už nikdy +příležitost.“ + +„Rozhodně vám nechci překážet v rozptýlení,“ odvětil chladně. Na to už +nic neřekla, dotančili druhý kousek a mlčky se rozešli, oba plni +trpkosti, ač nikoli ve stejné míře, neboť Darcy k ní + +choval ve své hrudi natolik mocný cit, že ji za chvíli dokázal zprostit +viny a obrátit svůj hněv na jinou adresu. + +Zanedlouho po jejich rozchodu ji vyhledala slečna Bin-gleyová a oslovila +ji s výrazem sotva společensky přijatelného opovržení: „Tak vás prý, +slečno Elizo, okouzlil George Wickham! + +Vaše sestra se mi o něm zmínila a vyptávala se mne na tisíc věcí, a z +toho seznávám, že ten mladý muž ke ivým četným sdělením zapomněl +připojit ještě jedno, že je :otiž synem starého Wickhama, bývalého +správce nebožtíka >ana Darcyho. Dovolte však, abych vám přátelsky +poradila, ,e všechny jeho řeči nesmíte pokládat za bernou minci, +na-ííklad je lež jako věž, že se k němu pan Darcy špatně zachoval, +naopak, jednal s ním vždy s mimořádnou laskavostí a George Wickham mu +oplatil neslýchané hanebným způsobem. Nevím o tom nic bližšího, ale vím +velmi dobře, že na tom pan Darcy nenese nejmenší vinu, že nesnáší ani +zmínku o Georgi Wickhamovi, a třebaže ho můj bratr nemohl dost dobře +vyloučit, když zval důstojníky, byl velmi rád, když shledal, že se +odklidil z cesty. Je to od něho velká drzost, že sem na venkov vůbec +přijel, divím se, kde sebere tu troufalost. Je mi líto, slečno Elizo, že +před vámi musela být odhalena vina vašeho oblíbence, uváží-li se však, z +jaké rodiny pochází, sotva se od něho dá čekat něco lepšího.“ + +„Jeho proviněním je podle vás jeho rodina,“ řekla rozhněvaná Elizabeth, +„neboťjste ho nenařkla z ničeho horšího, než že jeho otec byl +hospodářským správcem pana Darcyho, a o této skutečnosti mě, buďte +ujištěna, zpravil sám.“ + +„Tak to pardon,“ odpověděla slečna Bingleyová a s úšklebkem se +odvrátila. „Promiňte, že jsem se do toho vložila, myslela jsem to +dobře.“ + +„Nestoudná osobo!“ říkala si Elizabeth v duchu. „Jsi na velkém omylu, +domníváš-li se, že mě + +může zviklat takový nízký útok. Nevidím v tom nic jiného než tvou +vlastní úmyslnou neinformovanost a Darcyho podlost.“ Vyhledala pak svou +nejstarší sestru, která slíbila, že se na to vyptá Bingleyho. Janejí +vykročila vstříc se sladkým a blaženým úsměvem a její šťastně + +rozzářený obličej jasně dokazoval, zeji průběh večera uspokojuje. +Elizabeth ihned pochopila, co cítí, a v tom okamžiku Wickhamova pře, +odpor k jeho nepřátelům i všechno ostatní + +ustoupilo do pozadí naději, že Jane je na nejlepší cestě ke štěstí. + +„Chci se tě zeptat,“ pravila s úsměvem o nic méně radostným, než byl +sestřin, „co ses dozvěděla o panu Wickhamovi. Ale snad ses příliš dobře +bavila, abys myslela na někoho třetího, a v tom případě ti to ráda +promíjím.“ + +„Ne,“ odpověděla Jane, „nezapomněla jsem na něho, avšak nemohu ti sdělit +nic důležitého. Pan Bingley nezná všechny okolnosti jeho případu, neví, +čím si vlastně pohněval pana Darcyho, aleje ochoten se zaručit, že se +jeho přítel zachoval správně, bezúhonně a čestně, a je naprosto +přesvědčen, že si pan Wickham vůbec nezasloužil takové ohledy, jaké k +němu pan Darcy měl, a musím bohužel říct, že on ani jeho 84 + +sestra nelíčí pana Wickhama v dobrém světle. Obávám se, že jednal velmi +nemoudře a že si ho pan Darcy právem přestal vážit.“ + +„Pan Bingley však pana Wickhama osobně nezná?“ „Ne, viděl ho poprvé v +životě onehdy dopoledne v Merytonu.“ + +„Pak tedy vychází z toho, co mu sdělil pan Darcy. To mi stačí. Co však +říkal o té faře?“ + +„Nevzpomíná si přesně na všechny okolnosti, ačkoli mu o tom Darcy +nejednou vyprávěl, ale domnívá se, že mu byla odkázána jen za určitých +podmínek.“ + +„Nepochybuji vůbec o tom, že to pan Bingley myslí upřímně,“ pravila +Elizabeth procítěně, + +„musíš mi však prominout, že mi pouhé ujišťování nestačí. Pan Bingley +obratně hájí přítele, to přiznávám, avšak nezná všechny okolnosti tohoto +případu, a co zná, to se dověděl právě od onoho přítele, a proto nemám +zatím důvod změnit své původní mínění o obou pánech.“ Převedla rozhovor +na vděčnější pole, kde se nemohly neshodnout. Elizabeth s potěšením +vyslechla, že se Jane skromně poddává radostné naději, že není Bingleymu +lhostejná, a dělala, co mohla, aby ji utvrdila v té dobré důvěře. Když +se k nim pak Bingley sám připojil, odešla Elizabeth vyhledat slečnu +Lucasovou; najejí dotazy, jak ji tanečník uspokojil, nestačila +odpovědět, neboť k nim přiběhl pan Collins a vysoce vzrušen jim sdělil, +že právě měl to štěstí + +a učinil důležitý objev. + +„Zvláštní náhodou jsem zjistil,“ pravil, „zeje zde v tomto sále přítomen +blízký příbuzný mé + +mecenášky. Zaslechl jsem, jak se sám onen pán zmínil v rozhovoru s +mladou dámou, která + +zde zastupuje paní domu, o své sestřenici slečně de Bourghové a o její +matce lady Catherine. Není to skvělá shoda okolností? Kdo by si to byl +pomyslel, že se v této společnosti setkám se synovcem lady Catherine de +Bourghové! Jsem velmi vděčný, že jsem to objevil zavčas, abych mu mohl +složit svou uctivou poklonu, což hned teď učiním; doufám, že mi promine, +že se tak nestalo již dříve. Neměl jsem povědomost o jeho příbuzenských +svazcích, a to mi budiž + +omluvou.“ + +„Přece neoslovíte pana Darcyho, když jste mu nebyl představen!“ + +„Ovšemže ano. Omluvím se mu, že jsem tak neučinil dřív. Domnívám se, že +ten pán je synovcem lady Catherine. Jsem s to mu sdělit, že Její Jasnost +se vynacházela dobře ještě před šestidny.“ + +Elizabeth se ho všemožně pokoušela od jeho úmyslu zrazovat, ujišťovala +ho, že to pan Darcy bude pokládat za nepatřičnou drzost, být osloven +cizím pánem, a ne za projev úcty ke své tetě, že není vůbec nutné, aby +si jeden druhého všímali, a kdyby přece, pak že je na panu Darcym +jakožto bohatším a urozenějším, aby o něho projevil zájem. Na panu +Collinsovi bylo vidět, že je odhodlán prosadit svou za všech okolností, +a když domluvila, odpověděl takto: „Drahá + +slečno Elizabeth, chovám velikou úctu k vašemu vynikajícímu úsudku o +všech záležitostech v dosahu vašeho chápání, avšak dovolte mi +podotknout, že je velký rozdíl mezi stávajícími pravidly, jimiž se řídí +příslušníci světských stavů, a pravidly, jimiž se řídí duchovní; rád +bych zdůraznil - s vaším dovolením - že dle mého názoru je duchovní stav +roven nejvznešenějším stavům našeho království - je-li zároveň provázen +patřičně skromným vystupováním. Musíte mi tedy laskavě dovolit, abych se +v tomto případě řídil tím, co mi káže svědomí, a učinil to, co pokládám +za svou povinnost. Odpusťte mi prosím, že nevyužiji dobrodiní vašich +rad, jimiž + +jsem hotov se provždy řídit v jiných věcech, třebaže v tomto případě +vzhledem k svému vzdělání a dlouholetému studiu se považuji za +povolanějšího posoudit, co je správné a co nikoli, než mladá dáma jako +vy.“ S hlubokou úklonou od ní odešel zaútočit na pana Darcyho. Elizabeth +se zájmem pozorovala, jak Darcy přijme vyrušení, a viděla, že se značným +údivem. Její bratranec předeslal své řeči hlubokou poklonu, a třebaže +nemohla pochytit slova, měla pocit, že je slyší všechna, a podle rtů +rozeznávala výrazyjako „omlouvám se“, „Hunsford“ a + +„lady Catherine de Bourghová“. Zlobilo ji, že se zesměšňuje před takovým +člověkem. Pan Darcy na něho patřil s nelíčeným úžasem, a když mu konečně +pan Collins dal možnost odpovědět, řekl mu pár chladně zdvořilých slov. +To však pana + +Collinse neodradilo od dalšího monologu, a opovržení pána Darcyho zřejmě +podstatně + +vzrostlo při tomto druhém výlevu, po němž se lehce uklonil a odešel. Pan +Collins se pak vrátil k Elizabeth. + +„Nemám nejmenší důvod být nespokojen s přijetím, jehož se mi dostalo,“ +pravil. „Pana Darcyho pozornost z mé strany zřetelně potěšila. Odpověděl +mi velmi zdvořile, a dokonce mi složil poklonu slovy, že zná rozšafnost +lady Catherine a soudí tudíž, že by si neoblíbila člověka, jenž by toho +nebyl hoden. To vyjádřil krásně. Udělal na mne skutečně ve všem všudy +nejlepší dojem.“ + +Jelikož Elizabeth už nerozptylovaly žádné vlastní zájmy, věnovala nyní +pozornost výhradně + +své sestře a Bingleymu a to, co se zračilo jejím očím, v ní vyvolalo tak +příjemné úvahy, že byla téměř stejně šťastná jako Jane. Viděla ji v +duchu jako paní právě tohoto domu, prožívající manželské štěstí, jaké +přináší jen pravá láska, a měla pocit, že by se za těchto okolností +mohla dokonce i vynasnažit oblíbit si obě Bingleyho sestry. Seznala, že +myšlenky její matky se ubírají podobnou cestou, a umiňovala si, že se +neodváží do její blízkosti, aby toho nevyslechla příliš mnoho. +Považovala to tedy za nespravedlivou nepřízeň osudu, když + +byla při večeři usazena přes jednu osobu od ní, a k svému zděšení +seznala, že matka hovoří s touto osobou (byla to lady Lucasová) +mnohomluvně a bez zábran a jen a jen o svých nadějích, že si pan Bingley +Jane brzy vezme. Vzrušující námět uvolnil stavidla její nevyčerpatelné + +výmluvnosti a paní Bennetová neúnavně vypočítávala výhody tohoto sňatku. +Předně ji blažilo, že je to tak okouzlující mladý muž, tak zámožný a že +bydlí jen na tři míle od nich; dále ji těšilo vědomí, že si obě jeho +sestry Jane tak zamilovaly a že jsou jistě tomuto svazku nakloněny +nejméně tak jako ona. Nadto se tím otvírají slibné vyhlídky jejím +mladším dcerám, neboť když Jane udělá takovou partii, jistě se tím i jim +naskytne možnost seznámit se s jinými bohatými mladíky, a konečně jí +byla příjemná představa, že vdaná dcera bude moci dělat gardedámu svým +sestrám a ona už nebude nucena chodit do společnosti častěji, než se jí + +zachce. Dobrý mrav vyžadoval, aby tato okolnost byla v jejím věku +pokládána za radostnou, avšak o nikom se nedalo s tak malou +pravděpodobností předpokládat, že bude ochotně trávit večery doma, jako +o paní Bennetové, a to bez ohledu na věk. Nakonec popřála lady Lucasové + +upřímně a ze srdce, aby i ona dosáhla podobné blaženosti, očividně a +vítězoslavně + +přesvědčena, že na to nemá nejmenší naději. + +Nadarmo se Elizabeth pokoušela zastavit vodopád matčiných slov anebo ji +aspoň přemluvit, aby své štěstí rozhlašovala méně hlaholivě; bylo jí +nevýslovně trapně při pomyšlení, že téměř + +všechno slyší pan Darcy, jenž seděl proti nim. Ale matka ji vyhubovala, +že plácá hlouposti. + +„Co je mi do pana Darcyho, prosím tě, mám se ho snad bát? Pokud vím, +nejsme mu povinováni žádnými zvláštními ohledy, abychom nesměli říkat, +co on sám snad nerad slyší.“ + +„Pro boha živého, ne tak nahlas, paní máti! - Co z toho budete mít, když +pana Darcyho urazíte? - Tím se jeho příteli nezavděčíte!“ + +Jako by však hrách na stěnu házela. Matka dávala průchod svým dojmům +stejně nahlas a zřetelně. Elizabeth polévalo horko hanbou a utrpením. +Nemohla si pomoci, musela po očku pozorovat pana Darcyho, třebaže jí +každý pohled potvrzoval to, čeho se obávala; nedíval se sice stále na +její matku, ale dával na ni dobrý pozor. Výraz jeho tváře přešel od +hlubokého opovržení k neproniknutelné vážnosti. + +Konečně paní Bennetová vypověděla všechno, co měla na srdci, a lady +Lucasová, která už + +hezkou chvíli zívala při vypočítávání rozkoší, jež jí samé nebyly +souzeny, se mohla v klidu utěšit nad šunkou a kuřetem. Elizabeth začala +ožívat. Avšak toto pokojné období nemělo dlouhého trvání, neboť hned po +večeři přišla řeč na zpívání, a ona k svému zděšení viděla, jak se Mary +po nepatrné pobídce chystá přítomné obla-žit. Četnými výmluvnými pohledy +a němými prosbami se ji snažila odradit, aby nepodlehla své slabosti, +ale vše nadarmo; Mary jí + +nechtěla rozumět, nemohla si nechat ujít tak vítanou příležitost k +uplatnění a začala zpívat. Elizabeth na ni upírala zrak, s trýznivými +pocity absolvovala spolu s ní jednu strofu za druhou a její netrpělivost +podstoupila další trudnou zkoušku, neboť když Mary od stolu děkovali, +padla i zmínka + +o tom, že snad budou mít ještě to potěšení šiji poslechnout, a ona sotva +po půlminutové pauze začala znovu. Mary postrádala schopnosti pro +takovéto vystoupení, měla slabý hlas a strojené + +způ-soby. Elizabeth prožívala muka. Obrátila se na Jane, aby viděla, jak +ta to snáší, ale Jane se docela klidně bavila s Bingleym. Pohlédla na +jeho sestry a viděla, že si vyměňují výsměšné + +pohledy, a na Darcyho, jehož neproniknutelný vážný výraz však nedoznal +změny. Vyhledala tedy očima otce a němě ho poprosila, aby zasáhl a +nenechal Mary koncertovat celý večer. Pochopil, a když Mary skončila +druhou píseň, pravil nahlas: „To by snad už stačilo, děvenko. Potěšila +jsi nás už dost. Ať mají také ostatní slečny možnost ukázat, co umějí.“ +Mary sice předstírala, že neslyší, avšak přece ji to trochu zarazilo. +Elizabeth ji litovala, že musela vyslechnout taková slova, a otce, zeje +musel pronést, a se strachem uvažovala, že svou úzkostlivostí nikomu +neprospěla. Společnost mezitím vybízela ostatní dámy, aby něco +předvedly. + +„Kdybych já měl to štěstí a uměl zpívat,“ pravil pan Collins, „pak bych +se s velkou radostí + +zavděčil ve společnosti písničkou, neboť pokládám hudbu za nevinnou +zábavu, zcela vhodnou i pro stav duchovní. Nechci ovšem omlouvat kněze, +který věnuje hudbě příliš mnoho času, neboť je třeba se starat i o jiné +věci. Duchovní pastýř má ve farnosti mnoho práce. Především se musí +dohodnout na takových desátkách, které by jemu přinášely užitek a +nevadily jeho pánovi. Pak si musí psát vlastní kázání, a to už mu +nezbude nadmíru času na farníky a na udržování a zlepšování fary, neboť +je jeho povinností, aby byla co nejlépe vybavena k obývání. Rovněž +nepovažuji za malicherné dbát, aby se ke každému choval ohleduplně a +bohabojně, především však k těm, jimž vděčí za své zabezpečení. Ne, této +povinnosti ho nelze zprostit, a právě tak neobstojí v mých očích ten, +kdo by opomněl příležitost prokázat svou úctu komukoli, kdoje s onou +rodinou spřízněn.“ Uklona směrem k panu Darcymu zakončila projev, jenž +byl pronesen tak hlasitě, že jej vyslechlo půl sálu. Někteří udiveně +koukali, jiní se usmívali, ale nikdo z něho asi neměl větší legraci než +sám pan Bennet, zatímco jeho choť + +docela vážně + +pana Collinse pochválila za jeho rozumná slova a polohlasně poznamenala +k lady Lucasové, zeje to mimořádně chytrý a solidní mladík. + +Elizabeth měla dojem, že kdyby se byli doma předem domluvili, jak se +během večera co nejvíc znemožnit, nebyli by mohli sehrát své role s +větší vervou a větším úspěchem; byla jen ráda kvůli Jane, že Bingleyho +pozornosti ledacos ušlo a že snad není tak jemnocitný, aby příliš trpěl +pošetilostmi, jichž si nemohl nepovšimnout. Však stačilo, že obě jeho +sestry a Darcy mají tolik příležitosti tropit si šašky z jejího +příbuzenstva, a jenom nevěděla, dráždí-li ji více jeho mlčenlivé +opovržení anebo jejich urážlivé úsměvy. + +Zbytek večera jí poskytl málo povyražení. Pan Collins sejí vytrvale +držel a škádlil ji, a třebaže se mu už nepodařilo přemluvit ji, aby si s +ním zatančila, zabránil jí, aby tančila s jinými. Marně ho prosila, aby +se nevěnoval jenom jí, a nabízela mu, že ho představí kterékoli přítomné +dívce. Ujistil ji, že mu na tanci vůbec nezáleží, že mu leží na srdci +jen jedno, totiž + +zalíbit sejí vybranou dvorností, a že tedy úmyslně setrvá celý večer v +její společnosti. Tento záměr si nedal nijak vymluvit. Ještě že měla +oporu ve své přítelkyni slečně Lucasové, která se k nim často přidružila +a dobromyslně na sebe brala břímě zábavy s panem Collinsem. Také se tím +zprostila dalších urážlivých pozorností ze strany pana Darcyho, jenž +často stanul zcela sám v její blízkosti, avšak nikdy se neodhodlal +navázat s ní rozhovor. Domnívala se, že to zavinily její narážky na pana +Wickhama, a byla tomu ráda. + +Longbournští odjížděli poslední ze všech hostů a díky manévrování paní +Bennetové museli čekat na kočár ještě čtvrt hodiny po odchodu ostatních, +čímž měli dost času pozorovat, jak rádi by jim někteří z +netherfieldského panstva už viděli záda. Paní Hurstová se sestrou sotva +otevřely ústa, leda aby si postěžovaly na únavu, a dávaly zřetelně +najevo, že už by chtěly mít svůj dům pro sebe. Mařily každý pokus paní +Bennetové o rozhovor a svou netečností nakazily celou společnost; +nepomáhaly ani dlouhé výlevy pana Collinse, jenž skládal poklony panu +Bingleymu a jeho sestrám, jak vznešenou zábavu uspořádali a jak +neobyčejně zdvořile a pohostinně přijímají hosty. Darcy mlčel jako +zařezaný. Pan Bennet rovněž nic neříkal a měl z celého výjevu švandu. +Pan Bingley s Jane stáli poněkud stranou ostatních a hovořili jenom +spolu. Elizabeth zachovávala stejně ledové mlčení jako paní Hurstová +nebo slečna Bingleyová, a dokonce i Lydia byla příliš unavená, aby +pronesla víc než občas nějaké to + +„páni, jak já bych spala!“, provázené pořádným zívnutím. + +Když se konečně zvedli k odchodu, vyjádřila paní Benneto-vá přezdvořile +naději, že snad brzy budou mít to potěšení uvítat celou rodinu v +Longbournu, a obrátila seještě zvlášť na pana Bingleyho, aby ho +ujistila, že jim způsobí velkou radost, po-obědvá-li někdy u nich v +kruhu rodinném, a že nemusí čekat na pozvání. Pan Bingley přijal +radostně a vděčně a pravil, že toho využije při nejbližší příležitosti a +přijde jí složit svou poklonu, až se vrátí z Londýna, kam se musí zítra +nakrátko odebrat. + +Tím paní Bennetovou dokonale uspokojil a opouštěla jeho dům v blažené +jistotě, že zbývá už + +jen zařídit některé nezbytnosti jako svatební smlouvu, nový kočár a +svatební šaty, a do tří + +nebo čtyř měsíců uzří svou dceru kralovat na Netherfieldu. Že jí druhou +dceru odvede pan Collins, s tím počítala se stejnou jistotou a se +značným,ač ne tak opojným potěšením. K + +Elizabeth měla ze všech dětí nejchladnější vztah, a třebaže pan Collins +byla pro ni partie až + +dost dobrá, zastiňoval ho ovšem zcela pan Bingley a Netherfield. + +Příští den zcela změnil longbournskou scénu. Pan Collins požádal +formálně o ruku. Přistoupil k tomu bez průtahů, jelikož musel svou +návštěvu v sobotu ukončit; vůbec nezapochyboval, zda ho snad nečeká +nepříjemná chvilka, a proto začal nanejvýš patřičným způsobem, se všemi +okolky, jež pokládal v tomto případě za nezbytné. Po snídani zastal paní +Bennetovou ve společnosti Elizabeth a jedné z mladších sester a obrátil + +se k ní s těmito slovy: „Směl bych vás poprosit, vážená madam, aby se mi +dostalo té cti a v zájmu vaší rozkošné dcery Elizabeth jste dovolila, +promluvit si s ní během dopoledne mezi čtyřma očima?“ + +Než se Elizabeth vzmohla na něco jiného než překvapením zrudnout, +odvětila paní Bennetová + +čiperně: „I propáníčka - ano - samozřejmě. To je pro Lízinku velké +štěstí. Jistěže neodmítne. Pojď, Kitty, potřebuji, abys mi s něčím +pomohla.“ Posbírala vyšívání a už spěchala pryč, když + +tu Elizabeth zvolala: + +„Neodcházejte, drahá matinko! Prosím vás, nechoďte nikam. Pan Collins mi +to jistě promine. Nemůže mi chtít nic, co by nemohl kdokoli slyšet. Nebo +odejdu sama.“ + +„Ale, Lízo, nebuď hloupá. Jen si tu pěkně zůstaň.“ + +A jelikož se jí zdálo, že by Elizabeth, zosobněné utrpení a rozpaky, +mohla uskutečnit své + +zaječí úmysly, dodala: „Poroučím ti, Lízo, abys tu zůstala a vyslechla +pana Collinse.“ Takového příkazu nemohla Elizabeth neuposlechnout - a po +krátké úvaze si uvědomila, že bude nejmoudřejší, když si to co nejdříve +a co nejklidněji odbude; znovu tedy usedla a pilně + +se zabrala do šití, aby nedala najevo své pocity, které kolísaly mezi +zoufalstvím a chutí + +vyprsknout. Paní Bennetová s Kitty se vzďálily, a jakmile za nimi +zapadly dveře, spustil pan Collins: + +„Věřte mi, drahá slečno Elizabeth, že váš ostych vás nijak nesnižuje, ba +ještě vám přidává na dokonalosti. Chvilka zdráhání vás v mých očích +spíše šlechtí než naopak, avšak dovolte, abych vás ujistil, že vaše +ctěná matinka svoluje, abych k vám směl takto promluvit. Sotva můžete +být na pochybách, co tím sleduji, jakkoli vám přirozená ostýchavost snad +zahaluje mé + +úmysly tajemným závojem: dvořil jsem se vám příliš ne-zastřeně, abyste +to nebyla postřehla. Téměř od první chvíle, kdy jsem vstoupil do tohoto +domu, padla má volba na vás jakožto na budoucí družku mého života. Než +se dám však unést svými city, bylo by snad vhodné, abych vám vysvětlil, +proč jsem se rozhodl oženit - a především proč jsem přijel do +Hertfordshiru s úmyslem najít tu budoucí choť, neboť tak tomu ve +skutečnosti bylo.“ Představa, jak je pan Collins, ten pompézní panák, +unášen svými city, přivedla Elizabeth na pokraj výbuchu smíchu; nemohla +proto využít krátké odmlky k tomu, aby ho přerušila, a on pokračoval: + +„Chci se oženit za prvé proto, že dle mého názoru má každý kněz v +zajištěném postavení + +(jako já) jít své farnosti příkladem i v manželském životě; za druhé +proto, že je to dle mého přesvědčení jistá cesta k blaženosti; a za +třetí - avšak snad jsem to měl uvést dříve, na radu a doporučení +převznešené dámy, již mám tu čest zvát svou ochránkyní. Již dvakrát +milostivě + +ráčila věnovat této věci svou pozornost (aniž jsem ji o to žádal!), a +právě onoho sobotního večera, než jsem odjel z Hunsfordu - mezi dvěma +partiemi quadrilly, zatímco paní Jenkinsová + +upravovala slečně de Bourghové podnožku pod nohama, mi řekla: ,Ožeňte +se, pane Collinsi. Farářjako vy má být ženatý. Vyberte si rozumně, +vyberte si ženu ze slušné rodiny, z ohledu ke mně a také kvůli sobě, +nějakou takovou šikovnou osůbku, aby k něčemu byla, ne zvyklou kdoví na +co, ale aby dovedla s malým příjmem šetrně hospodařit. To vám radím já. +Najděte si takovou ženu co nejdřív, přiveďte si ji do Hunsfordu a já ji +přijdu navštívit.' A mimochodem, drahá sestřenko, dovolte mi poznamenat, +že nepokládám milostivé přijetí, jehož se vám dostane ze strany lady +Catherine de Bourghové, za zanedbatelnou výhodu mezi těmi, jež vám mohu +nabídnout. Shledáte, že její vystupování předčí vše, co jsem s to vám +vylíčit, a ani v ní + +myslím nevzbudí nelibost váš vtip a temperament, zvlášť budou-li +zmírněny málomluvností a respektem, jímž na vás její vznešenost +nevyhnutelně zapůsobí. Tolik tedy, pokud jďe o můj kladný vztah k +manželství obecně; zbývá doďat, proč jsem obrátil svůj zrak k +Long-bournu a neporozhlédl se u nás doma, kde, to vás ujišťuji, žije +řada milých dívek. Jak se věci mají, jsem dědicem panství po vašem +ctěném panu otci (kéž však ještě drahně let mezi námi pobude!), a tak +jsem se cítil zavázán zvolit si za manželku některou z jeho dcer, aby na +tom rodina nebyla tak škodná, až nastane ten truchlivý okamžik - k němuž +však, jak jsem už podotkl, nemusí + +ještě kolik let dojít. Tento důvod mě tedy vedl a dovoluji si +předpokládat, že mě nijak nesníží + +ve vašich + +očích. A nyní už mi nezbývá než ujistit vás procítěnými slovy o svých +vášnivých citech k vám. Na věnu mi vůbec nezáleží, a nic takového také +nebudu po vašem panu otci požadovat, neboť jsem si dobře vědom toho, že +by mi nemohl vyhovět a že vy sama nemáte nárok na nic jiného než na těch +tisíc liber, uložených na čtyřprocentní úrok, které máte zdědit po +matce. O + +tomto bodě tedy naprosto pomlčím a můžete být klidná, že vám to nikdy +ani slůvkem nevyčtu, až budeme svoji.“ + +Bylo už naprosto nutné ho zarazit. + +„Postupujete příliš rychle, vážený pane,“ vpadla mu do řeči Elizabeth. +„Zapomínáte, že jsem vám ještě nedala odpověď. Dovolte, abych tak +učinila bez prodlení. Přijměte díky za čest, kterou jste mi prokázal. +Uvědomuji si dokonale, jak je pro mne vaše nabídka lichotivá, avšak +nemohu jinak než ji odmítnout.“ + +„Není to pro mne nic nového,“ pravil pan Collins a bohorovně máchl +rukou, „že mladé dámy mívají ve zvyku odmítat muže, jehož v hloubi srdce +hodlají vyslyšet, když jim vyzná lásku poprvé, a že to někdy opakují i +podruhé a dokonce potřetí. Nebudu se tedy rmoutit nad tím, co jste právě +řekla, a budu doufat, že si vás zanedlouho povedu k oltáři.“ + +„Ale, pane,“ zvolala Elizabeth, „jak byste mohl v něco takového doufat +po tom, co jsem vám řekla? Ujišťuji vás, že nejsem jako ony mladé dámy +(jsou-li vůbec takové mladé dámy), které + +se odváží vsadit své štěstí na to, zeje nápadník požádá o ruku znovu. Já +myslím své odmítnutí + +naprosto vážně. Nemohla bych s vámi být šťastna a jsem si jista, že jsem +ta poslední osoba na světě, s kterou byste mohl být šťasten vy. Kdyby mě +znala vaše uctívaná lady Catherine, jistě + +by seznala, že jsem všestranně nezpůsobilá k tomu, abych se stala vaší +životní družkou.“ + +„Kdyby si to lady Catherine měla skutečně myslet - „ odpověděl pan +Collins zcela vážně, „ale já si nedovedu představit, co by vám Její +Jasnost mohla vytknout. Ujišťuji vás, zejí vylíčím v nejpříznivějším +světle vaši skromnost, hospodárnost a ostatní vaše podmanivé vlastnosti, +až + +budu mít tu čest opět stanout v její přítomnosti.“ + +„Bude skutečně zcela zbytečné, abyste mě před ní vychvaloval, pane +Collinsi. Musíte dovolit, abych to sama posoudila, a musíte mě +respektovat natolik, abyste mi uvěřil. Přeji vám, abyste byl hodně +šťastný a hodně bohatý, a tím, že odmítnu vaši ruku, učiním pro to vše, +co je v mých silách. Touhle nabídkou k sňatku jistě upokojíte své +svědomí ohledně naší rodiny a bez výčitek převezmete longbournské +panství, až ztratí pána. Můžeme tedy oba považovat tuto záležitost za +uzavřenou, a to s konečnou platností.“ Přitom vstávala, a byla by se +vzdálila z místnosti, kdyby ji byl pan Collins nezadržel těmito slovy: + +„Až budu mít to potěšení opět s vámi o tom promluvit, dostanu od vás +doufám příznivější + +odpověď, než jste mi právě dala. Jsem dalek toho obviňovat vás z +krutosti, neboť vím, že krásné pohlaví už z tradičního zvyku odmítá +první vyznání, a možná že v tom, co jste právě + +řekla, bylo tolik povzbuzení, kolik je slučitelné s jemnou ženskou +duší.“ + +„No ne, pane Collinsi,“ zvolala Elizabeth teď už procítěně, ,jestli se +vám moje slova mohou jevit jako povzbuzení, pak na mou duši nevím, jak +bych vás měla odmítnout, abyste tomu uvěřil.“ + +„Drahá sestřenko, dovolte, abych byl tak domýšlivý a považoval +samozřejmě vaši odmítavou odpověď na mé vyznání za pouhá slova. Vedou mě +k tomu, stručně řečeno, tyto důvody : Nezdá se mi, že bych vás nebyl +hoden, a partie, která se vám tu nabízí, vám nemůže připadat nelákavá. +Mé postavení, mé vztahy k rodině de Bourghových, příbuzenské svazky s +vámi - to všechno jsou okolnosti, které svědčí výmluvně v můj prospěch; +a nadále byste měla uvážit, že není vůbec jisté, zda vás - přes vaše +četné půvaby - vůbec ještě někdy někdo požádá o ruku. Máte bohužel tak +nepatrné věno, že to s největší pravděpodobností převáží nad vaší krásou +a ostatními přednostmi. Musel jsem proto dospět k závěru, že své +odmítnutí nemyslíte vážně, a vysvětluji šije tak, že děláte drahoty, +abyste ve mně roznítila ještě větší lásku, jak to koketivé + +dámy mívají ve zvyku.“ + +„Ale já vás na mou duši ujišťuji, že je mi cizí koketérie, která spočívá +v trápení slušného člověka. Byla bych mnohem + +raději, kdybyste mi prokázal tu laskavost a bral vážně to, co vám říkám. +Jsem vám hluboce zavázána za čest, kterou jste mi svou nabídkou +prokázal, avšak je naprosto vyloučeno, abych ji přijala. Nedokázala bych +se k tomu přimět. Jak jinak vám to mám ještě povědět? + +Nepovažujte mě za koketku, která vás chce trápit, ale za rozumnou osobu, +která vám upřímně + +sděluje, co cítí.“ + +„Jste provždy okouzlující!“ zvolal s neobratnou dvorností. „Až bude moje +nabídka podložena výslovným souhlasem a autoritou vašich velevážených +pánů rodičů, jistě nebudete trvat na svém odmítavém stanovisku, o tom +jsem přesvědčen.“ + +Na tak nevývratný a scestný sebeklam nenalézala Elizabeth už slov, a +proto se neprodleně + +mlčky vzdálila; umiňovala si, že kdyby měl i nadále považovat opakované +odmítání za lichotivé povzbuzení, požádá o přispění otce, jehož +odmítnutí může mít svou povahou větší + +váhu a jehož počínání si aspoň nebude moci mylně vykládat jako milostnou +hravost koketní + +dámy. + +Pan Collins se nemohl dlouho oddávat úvahám o své šťastné lásce v +odloučenosti, neboť paní + +Bennetová číhala v chodbě na ukončení audience, a jakmile spatřila, že +Eiizabeth otevřela dveře a utíká po schodech nahoru, vešla do jídelny a +se srdcem radostí překypujícím blahopřála jemu i sobě k jejich +nadcházejícímu úzkému svazku. Pan Collins přijímal a opětoval tato +blahopřání stejně procítěně, načež se jí jal líčit podrobnosti +rozhovoru: projevil pevnou víru, že má všechny důvody být spokojen, +neboť sestřenka ho tak vytrvale odmítala jistě jenom z panenského studu +a vrozeného jemnocitu. + +Toto sdělení však paní Bennetovou zarazilo: s radostí bv se byla dala +přesvědčit, že ho její + +dcera odmítá, aby si ho ještě více připoutala, avšak neodvažovala se +tomu věřit a nedokázala své obavy před ním zatajit. + +„Však ona Lízá přijde k rozumu, pane Gollinsi, na to se můžete +spolehnout,“ dodala. + +„Promluvím si s ní hned teď. Vždyť by byla sama proti sobě, holkajedna +bláznivá, tvrdohlavá, ale já jí to vytmavím.“ + +„Odpusťte, že vás přerušuji, madam,“ zvolal pan Collins, „je-li však +skutečně bláznivá a tvrdohlavá, tak to nevím, nevím. Kdoví, jestli by to +tedy byla ta pravá pro muže v mém postavení, neboť já ovšem toužím po +šťastném svazku manželském. Trvá-li na tom, že mě + +nechce, snad by bylo moudřejší, kdybychom ji do ničeho nenutili, neboť +vykazuje-li ve své + +povaze takové nedostatky, sotva bych s ní mohl být opravdu šťasten.“ + +„Ale vyjste mi špatně rozuměl, pane Collinsi,“ zvolala paní Bennetová +poplašeně. „Lízinka je tvrdohlavá jedině v takovýchhle věcech. Jinak je +to nejmírnější dívenka na světě. Půjdu hned za manželem ajistě se s ní +brzy domluvíme.“ + +A dřív než se vzmohl na slovíčko, odspěchala za panem Bennetem, vrazila +do knihovny a spustila: „Tady jste, choti, musí m s vámi hned mluvit, v +domě je všechno vzhůru nohama. J.děte a poručte Líze, aby si vzala pana +Collinse, protože ona ho nechce, a jestli si nepospíšíte, tak si to +rozmyslí i on a nebude chtítjY.“ + +„Promiňte, ale já vám nerozumím,“ pravil pan Bennet, když skončila. „Oč +vlastně jde?“ + +„O pana Collinse a o Lízu. Lízá prohlašuje, že si pana Collinse nevezme, +a on už začíná říkat, že si nevezme Lízu.“ + +„A co mám v té věci učinit já? Zřejmě je to beznadějné.“ + +„Promluvte s Lížou. Řekněte jí, že si přejete, aby si ho vzala.“ + +„Pošlete pro ni. Uslyší, co si o tom myslím.“ + +Paní Bennetová zazvonila a slečna Elizabeth byla vyzvána, aby se +dostavila do knihovny. + +„Pojď dál, děvenko,“ vyzval ji pan Bennet, když stanula na prahu. „Dal +jsem tě zavolat v důležité věci. Bylo mi řečeno, že tě pan Collins +požádal o ruku. Je tomu tak?“ Elizabeth přitakala. „No dobrá - a tys +jeho nabídku odmítla?“ + +„Ano, tatíčku.“ + +„Dobrá. Tím se dostáváme kjádru celé věci. Naše maminka trvá na tom, že +ho musíš vyslyšet. Je to tak, paní manželko?“ + +„Ano, anebo mi už nesmí na oči.“ + +„Čeká tě strastiplné rozhodování, Elizabeth. Ode dneška ztratíš jednoho +z rodičů. Nevezmeš-li si pana Collinse, nesmíš matce na oči, a vezmeš-li +si ho, nesmíš na oči mné.“ Elizabeth nemohla potlačit úsměv nad takovým +závěrem po takovém úvodu, avšak paní + +Bennetová, která si namlouvala, že se její manžel bude dívat na celou +věc tak, jak jí to vyhovuje, byla velice zklamaná. + +„Jak to, co to má znamenat, pane manželi ? Slíbil jste mi, že jí +poručíte, aby si ho vzala.“ + +„Drahá choti,“ odpověděl pan Bennet, „chtěl bych vás požádat o dvě malé +laskavosti. Předně + +mi dovolte, abych v této záležitosti směl užívat vlastního rozumu, a za +druhé vlastní pracovny. Byl bych vám zavázán, kdybych měl co nejdřív +knihovnu opět pro sebe.“ Paní Bennetová se však přes zklamání, jež jí +připravil manžel, ještě nevzdávala. Znovu a znovu útočila na Elizabeth, +hned ji sladce přemlouvala, hned jí vyhrožovala. Pokoušela se získat na +svou stranu Jane, leč tajemně a mírně odmítla zasahovat; Elizabeth +odrážela její + +útoky chvíli s vážnou tváří, chvíli se smíchem a žerty. Třebaže volila +různou taktiku, nezakolísala ani na okamžik ve svém rozhodnutí. + +Pan Collins zatím dumal o samotě nad tím, co se přihodilo. Přehnané +sebevědomí mu zabraňovalo pochopit, proč ho vlastně sestřenka odmítla, a +stejně tím zranila pouze jeho hrdost. Jeho láska k ní byla zcela +pomyslná, a když si představil, zejí matka vytýkala ony vlastnosti možná +oprávněně, nelitoval už vůbec ničeho. + +Zatímco v rodině vládl takovýto zmatek, dostavila se Charlotte Lucasová +s úmyslem strávit u nich celý den. Lydia ji zahlédla v hale, letěla k ní +a polohlasně jí sdělovala: „To je báječné, že jdeš, u nás ti je dnes +taková legrace! Co myslíš, že se dopoledne nestalo? Pan Collins požádal +Lízu o ruku a ona mu dala košem.“ + +Než na to stačila Charlotte něco říci, přiběhla k nim Kitty a sdělila jí +touž novinku, a jakmile vstoupily do salónu, kde paní Bennetová seděla o +samotě, začala i ona rozhovor na toto téma, hledala u slečny Lucasové +pochopení a žádala ji, + +aby svou kamarádku Lízu přesvědčila, že by měla vyhovět přání celé +rodiny. „Zkuste to, drahá slečno Charlottko,“ dodala smutně. „Nikdo není +při mně, nikdo se mě nezastane, nikdo nemá pochopení pro mé ubohé +nervy.“ + +Charlottu zachránil před odpovědí příchod Jane s Elizabeth. „ + +„Vidíte, tady ji máte,“ pokračovala paní Bennetová. „Tváří se, jako by +neuměla do pěti počítat, a nebere na nás větší ohledy, než kdybychom +žili na druhém konci světa. Hlavně že prosadila svou. Ale já ti něco +povím, slečinko - jestli budeš takhle rozdávat koše každému ženichovi, +tak zůstaneš starou pannou - a to bych ráda věděla, kdo se o tebe +postará, až tatíčka nebude. Já to nedokáži - a varuji tě předem. Ode +dneška jsem s tebou skoncovala. Řekla jsem ti už v knihovně, že mi +nesmíš na oči, a to víš, že slovo dodržím. S neposlušnými dětmi se +nebavím. Když je na tom někdo s nervy tak jako já, bolí ho každé slovo. +Nikdo netuší, co já + +už vytrpěla! Ale tak to na světě chodí. Kdo nenaříká, toho nikdo +nepolituje.“ Dcery naslouchaly tomuto výlevu mlčky, neboť správně +usuzovaly, že by ji jenom víc podráždily, kdyby se jí pokoušely něco +rozmluvit nebo ji chlácholit. Vykládala tedy dál bez přerušení, dokud se +k nim nepřidružil pan Collins, který veplul do místnosti ještě +důstojněji než jindy; jakmile ho uzřela, řekla děvčatům: „A tedsi přeji, +abyste už držely jazyk za zuby, ale všechny, a my si chvilku popovídáme +s panem Collinsem.“ + +Elizabeth vyšla mlčky z pokoje, následována Jane a Kitty; Lydia však +nehodlala vyklidit pozice, aby o něco nepřišla, a Charlottu zdržel +nejprve pan Collins, jenž sejí přezdvořile a podrobně vyptával, jak se +daří jí a její rodině, a pak také trochu zvědavost; poodešla tedy k oknu +a dělala, že neposlouchá. Paní Bennetová zahájila ohlášený rozhovor +bolestným zvoláním: „Ach, pane Collinsi!“ + +„Drahá paní Bennetová,“ odvětil, „zahalme tuto záležitost navždy závojem +mlčení. Nemám vůbec v úmyslu,“ pokračoval hlasem, v němž zřetelně +zaznívala zlost, „činit výčitky vaší + +slečně dceři. Všichni jsme povinni trpělivě snášet nevyhnutelné zlo, a +zvláště to platí pro muže, který měl to štěstí a dosáhl životního +úspěchu v tak mladém věku jako já. Věřím, že přijmu svůj los s pokorou, +hlavně snad i díky určitým pochybám, bylo-li by mi to ku štěstí, kdyby +mi byla má půvabná sestřenka podala svou ručku; neboť jsem se zhusta +přesvědčil o tpm, že jsme ochotni podrobit se zlu, když se nám odepřené +blaho začínájevit v méně lákavém světle. Nebudete to doufám považovat za +projev neúcty vůči rodině Bennetových, drahá + +madam, přestanu-li se ucházet o přízeň slečny dcery, aniž jsem měl tu +čest požádat vás a pana Benneta, abyste mě v námluvách podpořili svou +rodičovskou autoritou. Leckdo by mi snad mohl vytýkat, že jsem se +nezachoval správně, když jsem přijal odmítnutí ze rtů slečny dcery, a +nikoli ze rtů vašich. Všichni jsme lidé chybující. Měl jsem dobrou snahu +od začátku až do konce. Hodlal jsem zde nalézt milou životní družku, +přičemž jsem měl na mysli blaho celé + +vaší rodiny, a jestliže by se dalo něco vytknout mému postupu, dovolte, +abych vás tímto poprosil za prominutí.“ + +Rozruch kolem vyznání páně Collinsova pomalu utichal a Elizabeth se +musela už pouze přenášet přes trapné pocity, jímž se člověk v tomto +případě nevyhne, a občasné roztrpčené + +narážky matčiny. Dotyčný pán pak nedával průchod svým citům ani rozpaky, +ani zoufalstvím, ani tím, že by sejí stranil, leč škrobeným chováním a +opovržlivým mlčením. Sotva na ni promluvil a přehorlivá dvornost, která +nejvíce lahodila jemu samému, se od té chvíle soustředila na slečnu +Lucasovou. Ta mu trpělivě naslouchala k pochopitelné úlevě všech, +především své přítelkyně. + +Nazítří paní Bennetová stále ještě nepolevovala ve svém roztrpčení ani v +stížnostech na svůj zdravotní stav. I pan Col-lins setrvával v póze +uražené hrdosti. Elizabeth doufala, že ho hněv přiměje k předčasnému +odjezdu, on však zřejmě nehodlal pozměnit původní plány. Stanovil, že +odjede v sobotu, a do soboty se také chystal zůstat. + +Po snídani se děvčata vypravila do Merytonu, aby se poptaly, jestli se +už vrátil pan Wickham, a zabědovaly si, že se nezúčastnil +netherfieldského plesu. Objevil se, jen vkročily do města, doprovodil je +k paní tetince a tam do nejmenších podrobností probrali, jak ho to +mrzelo a jak se trápil, a ony jak si o něho dělaly starost. Elizabeth +však dobrovolně svěřil, že skutečně + +odjel, poněvadž to uznal za nutné. + +„Čím víc se ples přibližoval, tím víc jsem se utvrzoval v názoru, že by +bylo lépe se s panem Darcym nesetkat - že by snad bylo nad mé síly +prodlévat s ním po tolik hodin v téže místnosti, v téže společnosti, a +že by mohlo dojít k výjevům, které by nemusely být nepříjemné pouze +mně.“ + +Ona velebila jeho takt a oba měli čas si o tom důkladně pohovořit, jakož +i dát průchod vzájemným mocným sympatiím, neboť Wickham a ještě jeden +důstojník je doprovázeli zpět do Longbournu a během této cesty se +věnoval jen a jen jí. Byla jeho doprovodu dvojnásob ráda: za prvé jí to +lichotilo a za druhé to byla jedinečná příležitost představit ho otci a +matce. Zakrátko po návratu přinesl posel z Netherfieldu dopis pro slečnu +Jane Bennetovou a ta jej okamžitě otevřela. Obsahoval malý arch +elegantního ručního papíru, hustě popsaného úhledným a plynulým dámským +rukopisem; Elizabeth viděla, že na sestru velmi za-účinkoval a že při +četbě prodlévá nad některými pasážemi. Jane se však brzy ovládla, +schovala psaní a snažila se vmísit do rozhovoru a být veselá, jako by se +nic nestalo; ale Elizabeth to znepokojovalo, takže odpovídala roztržitě +dokonce i Wickhamovi, a jakmile se oba páni odporoučeli, dala jí Jane +očima znamení, aby ji následovala nahoru. Když se ocitly ve svém pokoji, +vytáhla Jane dopis a pravila: „Píše mi Caroline Bingleyová a obsah +jejího sdělení mě + +velmi překvapuje. Panstvo opustilo Netherfield, v této chvíli už jsou na +cestě do Londýna - a nemají v úmyslu se sem vrátit. Poslyš, co tu +stojí.“ + +Přečetla pak nahlas první větu, která oznamovala, že se právě rozhodli +odjet okamžitě za bratrem do Londýna a že už dnes povečeří v Grosvenor +Street,'kde má pan Hurst dům. Dále tam bylo doslovně: Nechci předstírat, +že se s Hertfordshirem loučím nerada; budu postrádat jen jedno, a to +Vaši milou společnost, drahá přítelkyně, doufejme však, že se někdy v +budoucnu opět naskytne vítaná příležitost hojně pěstovat příjemné +vzájemné styky ; do té + +doby nechť zmírní bolest z odloučení co nejčastější a nejupřímnější +dopisy. Vtom na Vás spoléhám! Nedůvěra nedovolila Elizabeth vnímat tyto +afektované projevy příliš pozorně, a třebaže ji náhlý odjezd překvapil, +neviděla v tom ještě důvod k žalu; nedalo se předpokládat, že by jejich +nepřítomnost zabránila panu Bingleymu pobývat na Netherfieldu, a Jane +přestane pociťovat ztrátu jejich společnosti, až se bude těšit ze +společnosti jeho, o tom byla přesvědčena. + +„To je škoda,“ pravila po krátké odmlce, „že ses nemohla rozloučit se +svými přítelkyněmi, než + +odjely. Neměly bychom však doufat, že ta vítaná příležitost, na niž se +slečna Bingleyová tak těší, nadejde dřív, než si myslí, a že se příjemné +vzájemné styky přítelkyň změní v ještě hlubší + +vztahy sesterské ? Však ono se jim nepovede Bingleyho v Londýně +zadržet.“ + +„Caroline píše zcela jednoznačně, že nikdo z nich se tuto zimu už do +Hertfordshiru nevrátí. Přečtu ti to: + +Bratr odjížděl včera, přesvědčen, že se mu podaří vyřídit záležitosti, +jež ho odvolaly do Londýna, za tři čtyři dny; my jsme si však jisti, že +je to nemožné, a kromě toho se domníváme, že Charles nebude mít chuť +honem Londýn opustit, když už tam jednou bude, a proto jsme usoudili, že +bude nejmoudřejší rozjet se za ním, aby nebyl nucen trávit volné + +chvíle v nepohodlném hotelu. Četní naši známí už přijeli na zimní +sezónu; byla bych šťastná, kdybych se dozvěděla, že se i Vy přidáte k +této veselé společnosti, avšak obávám se, že je to zcela vyloučeno. Ze +srdce doufám, že vánoce v Hertfordshiru budou bohaté na radovánky, jež + +toto roční období obvykle přináší, a vaši ctitelé tak početní, že ani +nepocítíte nepřítomnost oněch tří, o něž vás připravíme. + +„Je tedy zřejmé,“ pravila Jane, „že se sem letos v zimě už nevrátí.“ + +„Zřejmé je jen to, že by to slečna Bingleyová nerada viděla.1' + +„Proč myslíš? Rozhoduje o tom on sám. Je přece svým pánem. Ale to ještě +nevíš všechno. Přečtu ti pasáž, která mě vskutku zabolela. Před tebou +nechci nic zatajovat. Pan Dany by se rád opět setkal se sestrou, a abych +se vám přiznala, i my se na ni těšíme stejně + +nedočkavě. Jsem přesvědčena, že Georgianě Darcyové se hned tak která +nevyrovná co do krásy, elegance i vzdělání; a vřelé city, jež v Louise i +ve mně vyvolala, rozkvetou snad ještě + +více vzhledem k jisté zajímavé okolnosti: odvažujeme se doufat, že s ní +zakrátko budeme spřízněny. Nevím, jestli jsem se Vám někdy zmínila o +tom, jak pohlížíme na tuto záležitost, avšak nechci odjet, aniž se Vám s +tím svěřím, a věřím, že nebudete pokládat naše naděje za neoprávněné. +Bratr ji vždy velice obdivoval a nyní bude mít zhusta příležitost vídat +ji v intimním přátelském prostředí; její příbuzenstvo si přeje tento +svazek právě tak jako jeho a věřím, že nejsem zaslepena sesterskými +city, když se domnívám, že Charles má všechny předpoklady pro to, aby si +dokázal podmanit ženské srdce. Při tolika příznivých okolnostech a +žádných zábranách, jak se nemám, drahá Jane, kochat nadějemi, že dojde k +události, která tak mnohé srdce potěší? + +„Co říkáš téhle větě, milá Lízinko?“ zeptala se Jane, jakmile dočetla. +„Může být něco řečeno jasněji? Neprohlašuje tu Caroline výslovně, že ani +neočekává, ani si nepřeje, abychom byly jednou švagrové, že nepochybuje +o bratrově lhostejnosti vůči mně, a jestli uhádla, jaké city chovám já k +němu, hodlá mě (což je od ní velmi laskavé) varovat včas. Může tomu +někdo rozumět jinak?“ + +„To může, neboť já jí rozumím zcela odlišně. Zajímá tě jak?“ + +„Zajisté.“ + +„Řeknu ti to krátce a jasně. Slečna Bingleyová vidí, že se její bratr do +tebe zamiloval, a přitom si přeje, aby si vzal slečnu Darcyovou. Vydá se +za ním do města, protože doufá, že ho tam udrží, a tobě se pokouší +namluvit, že o tebe nestojí.“ + +Jane zavrtěla hlavou. + +„Udělala bys dobře, kdybys mi uvěřila, Jane. Kdo vás viděl pospolu, ten +nemůže pochybovat o jeho citech. A slečna Bingleyová nejméně. Tak hloupá +zase není. Kdyby o ni pan Darcy projevil jen zpola takový zájem, dala by +si šít svatební šaty. Ale věci se mají takto: Nejsme pro ně dost bohatí +ani dost vznešení, a kromě toho by ráda dohodila bratrovi slečnu +Darcyovou - také proto, že si představuje, jak by jí + +jedna svatba v rodině ulehčila dosažení druhé. Nemá to špatně vymyšleno +a patrně by sejí to podařilo, kdyby jí nestála v cestě slečna de +Bourghová. Jenom nebuď, drahá Jane, tak bezelstně důvěřivá, a když ti +slečna Bingleyová vykládá, jak její bratr obdivuje slečnu Darcyovou, +nesmíš z toho usoudit, že pro tebe hoří méně, než když se s tebou v +úterý loučil; nedá si přece od sestry nabulíkovat, že nemiluje tebe, ale +její přítelkyni.“ + +„Kdybychom měly stejný názor na Caroline Bingleyovou, pak by se mi tvým +výkladem dost ulevilo,“ odvětila Jane. „Avšak já vím, že jí křivdíš. +Caroline by nedokázala záměrně někoho klamat, a mně zbývá jediná naděje, +že se sama mýlí.“ + +„Správně. Nemohla jsi připadnout na lepší myšlenku, když si to nechceš +nechat vymluvit po mém. Rozhodně se drž toho, že se mýlí. Splníš tím +svou povinnost vůči ní a nemusíš už být smutná.“ + +„Ale, drahá sestřičko, jakpak mohu být veselá? I kdyby to dobře dopadlo, +cožpak bych mohla podat ruku muži, jehož sestry a všichni přátelé si +přejí, aby si vzal jinou?“ + +„To si musíš rozhodnout sama,“ řekla Elizabeth, „a jestli po zralé úvaze +shledáš, že by tě víc trápilo nevyhovět jeho sestrám, než blažilo být +jeho ženou, pak ti radím, abys ho rozhodně + +odmrštila.“ + +„Jak můžeš tak mluvit?“ řekla Jane a trošku se pousmála. „Jistě víš, že +jakkoli by mě jejich nesouhlas mrzel, neváhala bych ani na okamžik.“ + +„Nepředpokládala jsem, že bys váhala, ale v tom případě tě nemusím +příliš litovat.“ + +„Jestli se ale celou zimu nevrátí, nebudu se patrně vůbec muset +rozhodovat. Za půl roku se může stát tisíc věcí!“ + +Elizabeth opovržlivě zamítla myšlenku, že by se už nevrátil. Domnívala +se, že si to pouze přeje předpojatá Caroline, a nepokládala za možné, že +by její přání, ať jakkoli nezastřeně nebo rafinovaně prosazované, mohlo +ovlivnit mladíka, jenž není na nikom závislý. Zdůvodnila sestře svůj +názor, jak nejpádněji uměla, a brzy s radostí viděla, že to na ni +příznivě + +zaúčinkovalo. Jane neměla + +sklon k malomyslnosti, a tak pomalu opět nabyla sebedůvěry, ačkoli občas +ze skromnosti zapochybovala o jeho lásce a vzdávala se naděje, že se +Bingley vrátí do Netherfieldu a její + +vroucí touha dojde splnění. + +Smluvily se, že obeznámí paní Bennetovou s odjezdem netherfieldského +panstva, ale zeji nepoplaší úvahami, jak se zachová pán domu; avšak i +neúplná zpráva vyvolala velké starosti a lamentace, jaká je to škoda, že +dámy musely odjet právě teď, když se všichni začali tak slibně + +sbližovat. Naříkala hezkou dobu, ale pak se utěšila tím, že pan Bingley +jistě co nevidět přijede a co nevidět bude v Longbournu obědvat, a +skončila spokojeným prohlášením, že byl sice pozván jen k rodinné +tabuli, ale že si na ní dá zvlášť záležet a že budou mít rozhodně dva +chody. + +Bennetovi byli pozváni k Lucasovým a opět byla slečna Charlotte tak +hodná, že se téměř + +celou dobu nechala bavit panem Collinsem. Elizabeth jí za to v příhodné +chvíli poděkovala. + +„Udržuješ ho v dobré náladě,“ pravila, „a já jsem ti za to zavázána víc, +než můžu vypovědět.“ Charlotte ujistila přítelkyni, zejí s radostí +prokáže tu službu a zejí to nic neudělá, když mu obětuje trochu času. To +od ní bylo vskutku milé, avšak Charlotte hodlala zajít ve své + +laskavosti dál, než mohla Elizabeth tušit: chránila ji proti případným +obnoveným galantnostem pana Collinse tím, že se snažila upoutat jeho +pozornost sama. Takový zájem tedy na tom měla slečna Lu-casová a všechno +se vyvíjelo tak příznivě, že by si bývala večer při loučení byla téměř +jista úspěchem, kdyby nebyl muse! odjet z Hertfordshiru tak zakrátko. To +však podceňovala ohnivost jeho temperamentu a jeho nezávislou +rozhodnost, neboť se s obdivuhodnou šikovností vyplížil nazítří ráno z +domu Bennetových a spěchal do Lucasova, aby sejí vrhl k nohám. Vyvinul +velké úsilí, aby si ho sestřenice nevšimly, neboť byl přesvědčen, že by +nezapochybovaly o cíli jeho cesty, kdyby ho + +spatřily, a on neměl chuť je zasvětit do svých úmyslů, dokud jim nebude +moci zároveň + +oznámit, že uspěl: nepochyboval o tom sice příliš, a právem, neboť +Charlotte se k němu chovala dost povzbudivě, avšak středeční +dobrodružství přece jen otřáslo jeho sebedůvěrou. Dostalo se mu však +velmi lichotivého přijetí. Slečna Lucasová ho spatřila z okna v prvním +patře kráčet k domu a okamžitě se mu vydala naproti, aby ho jako náhodou +potkala na pěšince. Sotva se však nadálá, zeji tam čeká tolik lásky a +tolik řečí. Tak rychle, jak jen to bylo při výřečnosti páně Collinsově +možné, se dohodli k oboustranné + +spokojenosti; a když vcházeli do domu, naléhal na ni se vší vážností, +aby určila den, jenž ho učiní nejšťastnějším člověkem pod sluncem, a +třebaže se neslušelo, aby dáma v této chvíli jeho prosbě vyhověla, +neměla v úmyslu zahrávat si lehkomyslně s jeho štěstím. Jelikož ho +příroda obdařila nadměrnou dávkou hlouposti, nedalo se předpokládat, že +by zasnoubení s ním bylo tak čarovné, aby si je nevěsta přála +protahovat; a Charlotte, jež ho vyslyšela jedině z čisté a nezištné +touhy po zaopatření, nebylo proti mysli dosáhnout tohoto zaopatření co +nejdříve. + +Pan Collins požádal okamžitě sira Williama a lady Lucaso-vou o ruku +jejich dcery a byl ochotně a radostně vyslyšen. Měl už nyní takové +živobytí, že byl pro jejich dceru nanejvýš + +žádoucí partií, neboť jí mohli dát jen nepatrné věno, a nadto tu byla +naděje na budoucí + +majetek. Lady Lucasová ihned projevila dříve nevídaný zájem, jak je na +tom pan Bennet se zdravím, a sir William s rozhodností prohlásil, že +jakmile pan Collins převezme longbournské + +panství, bude se slušet, aby byl i s chotí představen u dvora. Zkrátka a +dobře, celá rodina se nad touto událostí hluboce zaradovala. Mladší +dcery se těšily, že budou uvedeny do společnosti o rok o dva dříve, než +dosud mohly doufat, bratři se zbavili strachu, že Charlotte zůstane +starou pannou. Charlotte sama byla docela klidná. Dosáhla svého a nyní +měla čas všechno si rozvážit. A její úvahy ji celkem vzato uspokojovaly. +Pan Collins samozřejmě nebyl ani rozumný, ani milý člověk, jeho +společnost jí nebyla dvakrát příjemná a jeho vřelé city k ní + +jistě víc než pomyslné. Bude však mít manžela. Charlotte nestála valně +ani o muže, ani o manželství, ale přesto by se byla ráda vdala: vždyť to +bylo jediné počestné zaopatření + +pro vzdělané mladé dámy s nepatrným jměním; a třebaže jí s ním asi +nekyne závratné štěstí, přece ji uchrání před nouzí. Tuto záruku nyní +měla, a jelikož jí už bylo sedmadvacet a krásy nikomu nepobrala, +považovala to za velké štěstí. Jen ji mrzelo, že svým počinem asi +překvapí + +Elizabeth Bennetovou, neboť si své přítelkyně vážila víc než kohokoli +jiného. Elizabeth se bude divit, snad jí to vyčte, a třebaže ji v jejím +rozhodnutí nemůže zviklat, bude ji bolet vědomí, zejí to neschvaluje. +Rozhodla se, zeji o tom zpraví sama, a proto uložila panu Collinsovi, +aby se u Benne-tových o ničem ani slůvkem nezmínil, až se vrátí na oběd. +Slíbil jí + +ovšem poslušně, že zachová vše v tajnosti, ale dalo mu to velkou práci, +neboť jeho dlouhá + +nepřítomnost vzbudila zvědavost, vyjádřenou řadou velmi přímočarých +otázek, z nichž + +vykličkoval jen s vynaložením velké obratnosti a usilovného sebezapření, +neboť hořel touhou rozhlásit zvěst o svém úspěšném milování. + +Jelikož se měl ráno vydat na cestu příliš časně, aby se ještě s někým s +rodiny setkal, odehrálo se obřadné loučení večer, než se dámy odebraly +na lože. Paní Bennetová ho s velkou zdvořilostí a srdečností ujistila, +že ho v Longbournu vždy rádi uvítají, jakmile mu ostatní + +povinnosti dovolí, aby je znovu navštívil. + +„Drahá madam,“ pravil, „přijímám vděčně vaše pozvání. V hloubi srdce +jsem doufal, že se mi ho dostane, a buďte ujištěna, že ho využiji, jak +nejdříve budu moci.“ Všichni strnuli údivem a pan Bennet, jenž vůbec +netoužil po brzkém shledání, rychle pravil: + +„Neobáváte se však, drahý pane, že se to lady Catherine nemusí +zamlouvat? Raději zanedbávejte své příbuzné, než abyste si proti sobě +popudil svou paní.“ + +„Jsem vám ze srdce zavázán za vaše přátelské varování, vážený pane,“ +odvětil pan Collins. + +„Buďte však ujištěn, že bych nepodnikl nic závažného bez svolení Její +Jasnosti.“ + +„člověk ani nemůže být dost opatrný. Obětujte vše, jen abyste v ní +nevzbudil nelibost, a shledáte-li, že byste se vystavoval takovému +nebezpečí, kdybyste nás opět navštívil, což + +pokládám za velmi pravděpodobné, zůstaňte raději pěkně doma a budte si +jist, že my se neurazíme.“ + +„Srdce mi překypuje vděčností nad vaší přátelskou pozorností, velevážený +pane, a ubezpečuji vás, že ode mne co nejdříve obdržíte děkovný list za +tento projev ohleduplnosti, jakož i za všechny ostatní, jichž se mi +dostalo během mého pobytu v Hertfordshiru. Mé krásné + +sestřenky, neloučím se s vámi sice na tak dlouho, aby toho bylo +zapotřebí, přesto však si dovolím popřát vám hodně zdraví a +spokojenosti, sestřenku Elizabeth nevyjímaje.“ Dámy mu patřičně oplatily +jeho zdvořilosti a vzdálily se, všechny stejně udiveny nad tím, že je +hodlá zakrátko opět navštívit. Paní Bennetová by tomu byla ráda rozuměla +tak, že se chce dvořit některé z mladších děvčat, a uvažovala, zda by se +Mary dala přemluvit, aby ho vyslyšela. Měla o něm mnohem lepší mínění +než ostatní, některé jeho monology ji zaujaly svou rozšafností, a +třebaže sejí nevyrovnal inteligencí, měla dojem, že by se mohl vyvinout +v příjemného společníka, kdyby byl přidržován k četbě a měl před očima +její světlý příklad. Avšak nazítří dopoledne všechny takovéto naděje +padly. Hned po snídani se dostavila slečna Lucasová a mezi čtyřma očima +sdělila Elizabeth, co se včera přihodilo. Elizabeth v posledních dnech +už také napadlo, jestli si pan Collins nenamlouvá, že miluje její + +přítelkyni, ale že by nalezl u Charlotte pochopení, to sejí zdálo téměř +stejně vyloučené, jako že by ho vyslyšela sama, a byla proto tak +ohromena, že v první chvíli zvolala snad trochu netaktně: + +„Ty že ses zasnoubila s panem Collinsem? Ale, Charlottko, to přece +nemyslíš vážně !“ Když se jí slečna Lucasová svěřovala, nutila se do +klidu, ale takováto nezaobalená výčitka jí + +na okamžik přece jen otřásla, ačkoli vlastně něco podobného očekávala. +Hned se však vzpamatovala a chladně odpověděla: + +„Proč tě to tak překvapuje, drahá Elizo? Považuješ za vyloučené, aby +některá žena měla o panu Collinsovi dobré mínění, jen proto, že se u +tebe nesetkal s úspěchem?“ Avšak Elizabeth se už ovládla a s vynaložením +velkého úsilí dokázala jakžtakž věrohodně + +ujistit přítelkyni, že se raduje z budoucího příbuzenského svazku a zejí +přeje, aby byla hodně + +šťastná. + +„Chápu tvé pocity,“ odvětila Charlotte. „Jistě tě to překvapuje, a hodně +překvapuje - vždyť + +zcela nedávno nabídl pan Collins ruku tobě. Ale až si v klidu všechno +uvážíš, pak doufám moje jednání pochopíš. Nejsem romantická, jak víš, a +nikdy jsem nebyla. Nechci nic jiného než slušné zaopatření, a když se +vezme v úvahu povaha pana Collinse, jeho postavení a styky, pak se +domnívám, že mám větší naději na spokojený život po jeho boku než valná +většina lidí + +před vstupem do stavu manželského.“ + +Elizabeth odvětila tichounce „zajisté,“ a po trapné odmlce se vrátily k +ostatním. Charlotte se dlouho nezdržela a zanechala Elizabeth úvahám o +tom, co právě zvěděla. Trvalo jí dlouho, než se dokázala aspoň trochu +smířit s představou tak nesourodého manželství. Že pan Collins během tří +dnů nabídne ruku dvěma paním svého srdce, to ji neudivovalo ani zdaleka +tak jako skutečnost, že byl nyní vyslyšen. Uvědomovala si už dávno, že +Charlotte pohlíží na manželství jinak než ona, avšak nebyla by pokládala +za možné, že v rozhodující chvíli obětuje všechny ušlechtilé city +hmotnému prospěchu. Charlotte jako manželka pana Collinse - jaká + +ponižující představa! A k bolestnému zklamání, že se její přítelkyně tak +zaprodala, se přidružila neodbytná obava, že je vyloučené, aby jí +vyvolený úděl přinesl aspoň jakous takous spokojenost. + +Elizabeth seděla v salóně s matkou a sestrami, hlavu plnou toho, co se +právě dozvěděla, a uvažovala, smí-li to sdělit ostatním, když tu se +dostavil sám sir William Lucas, aby na přání + +své dcery oznámil její zasnoubení Bennetovým. Zahájil četnými +komplimenty a projevy radosti nad budoucími svazky mezi oběma rodinami, +a pak sdělil svou novinu poslu-chačstvu nejen užaslému, ale zcela +nevěřícímu: paní Bennew + +tová spíše vytrvale než zdvořile prohlašovala, že se jistě mýlí, a +Lydia, jako vždy bezohledná + +a prostořeká, mu vpadla do řeči: + +„Ježíšku na křížku! Copak to plácáte, sire Williame? To nevíte, že si +pan Collins chce namluvit naši Lízu?“ + +Nic než trpělivost šlechtice ode dvora by nebylo dokázalo překonat +takové přijetí bez roztržky, avšak sir William díky dobrému vychování +všechno vydržel; požádal je sice, aby nepochybovaly o pravdivosti jeho +zprávy, ale jinak vyslechl jejich netaktnosti s obdivuhodným +sebeovládáním. + +Elizabeth si uvědomila, že je na ní, aby ho vysvobodila z této +nepříjemné situace; zasáhla tedy, potvrdila jeho slova a dodala, že se +jí už předtím Charlotte sama svěřila; snažila se zarazit matku a sestru +v jejich projevech tím, že siru Williamovi se vší vážností blahopřála, v +čemž ji duchapří-tomně podpořila Jane, a že se rozhovořila o dobrých +stránkách tohoto sňatku, o tom, jaký je pan Collins hodný člověk, a že +Hunsford leží tak příhodně blízko Londýna. + +Dokud se sir William zdržel, byla paní Bennetová z toho překvapení +vlastně sotva mocna souvislého slova, avšak jakmile se odporoučel, dala +svým citům průchod. Předně trvala na tom, že tomu všemu vůbec nevěří, za +druhé dokazovala, že pan Collins upadl do léčky, za třetí vyjádřila +přesvědčení, že spolu nebudou šťastni a že - za čtvrté - z toho mračna +ještě + +nemusí pršet. Hlavně však si nedala vymluvit dvě věci: předně, že +příčinou všech trampot je Elizabeth, a za druhé, že se k ní všichni +zachovali zcela bezohledně. Tyto dva závěry rozváděla až do večera. +Nemohli ji nijak upokojit, nijak usmířit. Trvalo týden, než dokázala +promluvit na Elizabeth, aby ji nehubovala, musel uplynout měsíc, než si +zas mohla popovídat se sirem Williamem nebo jeho ženou a neurážet je +přitom, a než trochu odpustila jejich dceři, na to potřebovala těch +měsíců několik. + +Pan Bennet reagoval na tuto událost mnohem klidněji, a pokud v něm +nějaké pocity vyvolala, pak to byly, jak tvrdil, pocity vysoce příjemné: +těší ho prý, když vidí, že Charlotte Lucasová, kterou považoval za +jakžtakž rozumnou ženskou, je stejně hloupá jako jeho choť a hloupější + +než jeho dcera! + +Jane přiznala, zeji Charlottiny zásnuby trochu překvapují, avšak spíš +než údiv vyjádřila upřímné přání, aby spolu byli šťastni, a na rozdíl od +Elizabeth to nepokládala za vyloučené. Kitty s Lydií ani ve snu +nenapadlo slečně Lucasové závidět, vždyť pan Collins nebyl než + +farář; pro ně to byla pouze novinka, kterou mohou vykládat po Merytonu. +Lady Lucasová nemohla potlačit triumfální pocit, že nyní ona může +rozvíjet před paní + +Bennetovou příjemné úvahy, jakou dcera udělá partii; jezdila do +Longbournu častěji než dříve sdílet s ní svou radost, třebaže kyselé +pohledy paní Bennetové a její zlé poznámky by byly komukoli jinému +zkazily náladu. + +Mezi Elizabeth a Charlottou panovala jistá odměřenost, takže spolu o +sňatku nehovořily; a Elizabeth byla přesvědčena, že už mezi nimi +nezavládne bývalá důvěra. Zklamána Charlottou, upjala se s větší láskou +k nejstarší sestře, bezelstné ajemné, o níž byla přesvědčena, zeji +nemůže zklamat, a o jejíž štěstí si dělala den ze dne větší starosti, +neboť Bingley už byl týden pryč a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl +vrátit. + +Jane ihned Caroline odepsala a počítala dny, kdy asi může čekat odpověď. +V úterý přišel na adresu otce rodiny slíbený děkovný dopis od pana +Collinse; bylo v něm tolik zavázanosti a vděčnosti, že by to bylo +odpovídalo spíš ročnímu pobytu v jejich domě. A když učinil zadost +tomuto bodu, sdělil jim dále s převýmluvným nadšením, jaké štěstí ho +potkalo v podobě + +opětované náklonnosti jejich roztomilé sousedky slečny Lucasové, a +vysvětlil, že z touhy po její milé společnosti ochotně vyhoví laskavému +pozvání, aby opět zavítal do Longbournu: doufá, zeje všechny znovu +spatří od pondělka za čtrnáct dní. Lady Catherine mu prý vřele schvaluje +jeho úmysly a přeje si, aby se svatba konala co nejdříve, kteréžto přání +zajisté bude pro jeho drahou Charlotte rozkazem, takže brzy určí onen +den, kdy se stane nejšťastnějším člověkem pod sluncem. + +Zprávu o návratu páně Collinsově však paní Bennetová nepřijala +milostivě. Ba právě naopak, jala se před manželem dlouze lamentovat. Jak +to prý, že se usadí v Longbournu, a ne na Lucasově? Jí se to nehodí, aby +se kvůli němu obtěžovala. + +Nestojí o návštěvy vzhledem k svému chatrnému zdraví, a zamilovaní +bývají vůbec nesnesitelní. Takto paní Bennetová tiše hořekovala a +přestávala jen proto, aby mohla dát průchod zoufalství nad pokračující +nepřítomností pana Bingleyho. + +I Jane s Elizabeth zneklidňoval tento stav věcí. Ubíhal den za dnem a +stále nic nevěděly, ledaže se po Merytonu jeden čas říkalo, že Bingley +se už v zimě do Netherfieldu nevrátí, kteréžto zvěsti paní Bennetovou +velmi pobuřovaly, a neopomněla je nikdy vyvracet jako ohavnou pomluvu. + +Dokonce i Elizabeth se počala obávat - nikoli jeho nezájmu - ale toho, +že se jeho sestrám přece jen povede nepustit ho z Londýna. Jakkoli +nerada by byla připustila, že Janino štěstí je ohroženo a že se její +milý ukázal proradný a nestálý, přece se toho podezření nemohla zbavit. +Obávala se, že společné úsilí jeho necitelných sester a panovačného +přítele spolu s půvaby slečny Darcyové a londýnskými radovánkami nakonec +zvítězí nad jeho náklonností. Jane ovšem těmito obavami a napětím trpěla +hůř než Elizabeth, ať se však trápila sebevíc, snažila se nedat to na +sobě znát, a proto se mezi sebou o tom ani nezmínily. Takovým jemnocitem +se však nevyznačovala paní Bennetová a málokdy uběhla hodinka, aby si na +Bingleyho nevzpomněla, aby nevykládala, jak netrpělivě čeká na jeho +příjezd, a nedotírala na Jane, zeji tedy pěkně oklamal, jestli se už +nevrátí. Jen díky své svaté trpělivosti dokázala Jane tyto útoky klidně +snášet. + +Pan Collins se objevil, přesný jako hodiny, od pondělka za čtrnáct dní, +avšak v Longbournu se mu nedostalo ani zdaleka tak milostivého přijetí, +jako když přijel poprvé. Ve svém blaženém rozpoložení však nevyžadoval +příliš pozornosti a naštěstí pro všechny ho láska zaneprazdňovala +natolik, že příbuzné zanedbával. Ve dne pobýval většinou na Lucasově a +někdy se vrátil do Longbournu právě včas, aby se omluvil za svou +nepřítomnost, než se rodina odebrala na lože. + +Paní Bennetová se octla skutečně v politováníhodné situaci. Sebemenší +zmínka o chystané + +svatbě ji uvrhala do bezedného zoufalství, a kam se vrtla, tam se o ní +určitě mluvilo. Hnusil se jí pohled na slečnu Lucasovou. Patřila na ni s +žárlivostí a odporem jakožto na budoucí paní + +svého domu. Kdykoli je + +Charlotte přišla navštívit, viděla v tom záměrné odhadování kdy už to tu +převezme, kdykoli řekla něco po straně panu CoUinsovi, už byla +přesvědčena, že hovoří o longbournském panství a chystá se, jak ji i s +dcerami vyžene z domu, jen co pan Bennet zavře oči. Stěžovala si na to +trpce svému choti. + +„Věřte mi, manželi,“ pravila, „nemohu a nemohu se smířit s pomyšlením, +že Charlotte Lucasová bude jednoho dne paní tohoto domu, iejá budu +nucena ustoupit jí z cesty, že se dožiji toho, aby taková převzala moje +místo!“ + +„Ale, drahá, netrapte se těmito chmurnými myšlenkami. Musíme doufat v +nejlepší. Snad nám bude dopřáno, že já přežiji vás.“ + +Tím paní Bennetovou vůbec neutěšil, a tudíž místo odpovědi naříkala dál. + +„Nemohu na to ani pomyslet, že celé tohle panství bude jejich. Nebýt té +poslední vůle, vůbec by mi to nevadilo.“ + +„Co by vám nevadilo?“ + +„Nic by mi nevadilo.“ + +„Buďme tedy rádi, že jste neupadla do takové flegmatičnosti.“ + +„Jak mám být ráda při takovéhle poslední vůli, pane manželi? Že může mít +někdo to svědomí + +a vydědit vlastní dcery, to nepochopím, a všechno kvůli panu CoUinsovi! +Proč by to ze všech lidí měl dostat právě on?“ + +„Odpověď na tuto otázku přenechám vám,“ pravil pan Bennet. Slečna +Bingleyová odepsala, a tím byl konec všem dohadům. Hned první věta +obsahovala sdělení, že se všichni usadili na zimu v Londýně, a v závěru +vyřizovala bratrovu omluvu, že se neměl čas osobně rozloučit s přáteli, +než opustil Hertfordshire. Naděje tedy nadobro pohasly, a když Jane +dokázala pokračovat ve čtení, nenalezla v dopise krom ujišťování o +vřelých + +sympatiích pisatelčiných nic, co by ji bylo mohlo potěšit. Hlavním +obsahem bylo velebení + +slečny Darcyové. Caroline opět popsala její přečetné půvaby, radostně se +chvástala, jak se sblížily, a neváhala předpovědět, že se splní přání, s +nímž se Jane svěřila v minulém dopise. S + +potěšením jí rovněž sdělovala, že se bratr usídlil u pana Darcyho, a +uchvácena probrala úmysly onoho pána ohledně nového zařízení. + +Jane sdělila Elizabeth v hlavních rysech obsah dopisu a ta jej vyslechla +s tichým rozhořčením. Kolísala ve svém nitru mezi starostí o sestru a +hněvem vůči ostatním. Nevěřila ani na okamžik Carolininu ujišťování, že +se její bratr zakoukal do slečny Darcyové. Že má upřímně rád Jane, o tom +byla přesvědčena stejně jako dříve, ale jakkoli jí býval vždy +sympatický, musela se na něho hněvat, ba téměř jím opovrhovat pro jeho +poddajnou povahu, pro nedostatek rozhodnosti, která umožňuje vypočítavým +přátelům, aby si s ním dělali, co jim libo, a jeho dožene k tomu, že +obětuje vlastní štěstí jejich rozmarům. Kdyby bylo v sázce jen jeho +štěstí, mohl by si s ním koneckonců zahrávat, jak by uznal za dobré, ale +šlo i o její sestru, a toho si přece musel být i on sám vědom. Zkrátka a +dobře, na toto téma by byla mohla rozvíjet dalekosáhlé úvahy, jenže ty +by stejně nikam nevedly. Nalámala si s tím hlavu dost a dost, ale ať už +Bingleyho láska vyprchala nebo ustoupila nátlaku přátel, ať si byl vědom +Janiných citů + +nebo je nepostřehl - mohlo to sice podstatně ovlivnit její mínění o něm, +avšak sestra na tom byla v tom či onom případě stejně, její klid byl ten +tam. + +Den dva musel uplynout, než Jane sebrala odvahu pohovořit si s Elizabeth +o svém soužení; až + +jednou, když je paní Bennetová opustila po delší tirádě o Netherfieldu a +jeho pánu než + +obvykle, Jane už nemohla mlčet: + +„Ach, kéž by se drahá matinka dokázala lépe ovládat! Rozpřádá o něm +stále dlouhé úvahy a netuší, jak mě tím trápí. Ale nesmím si stěžovat. +Nemůže to dlouho trvat. Zapomeneme na něho a všechno bude jako dřív.“ + +Elizabeth se zadívala na sestru pochybovačně a starostlivě, ale neříkala +nic. + +„Nevěříš mi,“ pravila Jane a lehce zrudla, „ale nemáš proč. Budu na něho +možná vzpomínat, protože to byl nejmilejší muž, s kterým jsem se kdy +setkala, ale to je vše. Nemám od něho co očekávat, ani se čeho obávat, +nemám mu co vyčítat. Chválabohu! Aspoň kvůli tomu se nemusím trápit. +Potřebuji jen trochu času - jistě se budu snažit ze všech sil, abych se +z toho vymanila.“ + +Vyrovnanějším hlasem dodala: „Už nyní mi může být útěchou, že jsem si +pouze něco mylně + +namlouvala a že jsem tím neublížila nikomu než sobě.“ + +„Drahá Jane!“ zvolala Elizabeth. „Ty jsi příliš ušlechtilá. Máš v sobě +andělskou snášenlivost a nesobeckost, nevím, co ti mám na to říct. +Připadá mi, že jsem tě nikdy dost nedocenila, ani tě + +nemilovala tak, jak by sis byla zasluhovala.“ + +Jane vehementně popírala, že by jí patřila taková chvála, a sváděla +všechno na vřelý sesterský + +cit. + +„Nikoli,“ pravila Elizabeth, „to by nebylo spravedlivé. Ty se snažíš +připisovat každému nejlepší úmysly a mrzí tě, řeknu-li o někom něco +nepěkného. A když prohlásím, že jsi jediný + +dokonalý člověk, tak se tomu bráníš. Jen se neobávej, že to přeženu, že +si přisvojím tvou výsadu, obhlížet celý svět růžovými brýlemi. Není toho +třeba. Mám opravdu ráda jen málo lidí, a ještě méně je těch, o nichž +smýšlím s úctou, čím víc poznávám svět, tím méně se mi zamlouvá: den ze +dne se mi znovu potvrzuje, že lidská povaha je nestálá a že se sotva +mohu spolehnout na zdánlivé hodnoty a moudrost. Nedávno jsem se s tím +znovu setkala ve dvou případech; o prvním pomlčím a druhým jsou +Charlottiny vdavky. Je to nepochopitelné! Ať se na to díváš z té či oné +stránky, je to nepochopitelné.“ + +„Nesmíš to brát takhle, drahá Lízinko. Vždyť by ses utrápila. Musíš vzít +v úvahu, že Charlotte má pro to jiné předpoklady i jinou povahu, a to je +důležité. Považ, jaký je pan Collins čestný + +člověk a Charlotte rozvážná, vyrovnaná povaha. Nezapomeň, zeje z početné +rodiny, zeje to pro ni skutečně výhodná partie, a snaž se doufat - v +zájmu všech zúčastněných - že k bratranci cítí aspoň trochu úcty a +oddanosti.“ + +„Kvůli tobě jsem ochotna vynasnažit se doufat v holé nemožnosti, ale +nevím, komu taková + +víra prospěje. Kdybych si měla myslet, zeje mu Charlotte oddána, získala +bych jenom horší + +mínění o jejím rozumu, než mám teď o jejím charakteru. Přece víš zrovna +tak dobře jako já, milá Jane, že pan Collins je nafoukaný, škrobený, +omezený, pošetilý osel, a musíš si myslet stejně jako já, že děvče, +které si ho dokáže vzít, nejedná bez postranních úmyslů. Neměla bys ji +hájit, třebaže je to Charlotte Lucasová. Přece nemůžeš kvůli jediné +osobě změnit pojmy jako zásadovost a poctivost a nezkusíš namluvit'sobě +nebo mně, že sobectví je rozšafnost a strčit hlavu do písku znamená +zajištěnou spokojenost.“ + +„Musím ti vytknout, že užíváš o obou příliš silných výrazů,“ +odvětilajane. „Uznáš to doufám sama, až uvidíš, že jsou spolu šťastni. +Ale nechme toho. Mělajsi na mysli ještě něco. Zmínila ses přece o dvou +případech. Nemohu předstírat, že ti nerozumím, ale snažně tě prosím, +drahá + +Lízinko, jenom jemu nic nevyčítej a neříkej, že už o něm dobře +nesmýšlíš, to by mě hrozně + +bolelo. Člověk nesmí vždycky honem předpokládat, že mu druhý ublížil +úmyslně. Nemůžeme chtít, aby se temperamentní mládenec choval vždy +obezřetně a zdrženlivě. Často nás mylně + +zavádí vlastní domýšlivost. Ženy připisují někdy dvornosti větší význam, +než ve skutečnosti má.“ „A muži se starají, aby se to tak jevilo.“ +„Klamou-li úmyslně, nelze je ospravedlňovat, avšak mám pocit, že na +světě ani nemůže být tolik úmyslných nástrah, jak si někteří lidé + +představují.“ + +„Nepředpokládám, že by ti byl Bingley úmyslně kladl nástrahy,“ pravila +Elizabeth, „avšak i když člověk nezamýšlí nic zlého a nechce nikomu +ublížit, může dojít k nedorozumění, může z toho vzniknout trápení. Stačí +k tomu lehkovážnost, málo ohledů na city druhých, nedostatek +rozhodnosti.“ + +„A ty mu přičítáš některou tuto vlastnost?“ „Ano, všechny dohromady. +Kdybych to však měla rozvádět, řekla bych, co si myslím o lidech, které +ctíš, a ty se na mne rozhněváš. Přeruš mě + +proto, dokud je čas.“ + +„Stále si tedy myslíš, zeje to dílo jeho sester?“ „Ano, sester +podporovaných přítelem.“ + +„Nemohu tomu uvěřit. Proč by ho k něčemu nutili? Jistě jim jde jen o +jeho budoucí štěstí, a má-li rád mě, nemůže být šťasten s jinou.“ + +„Vycházíš z falešného předpokladu. Může jim jít ještě o mnoho jiných +věcí než o jeho budoucí štěstí, například o rozmnožení majetku a výhodné +styky, o to, aby získal nevěstu bohatší, vznešenější a pyšnější, než jsi +ty.“ + +„Přejí „i bezpochyby, aby se jeho vyvolenou stala slečna Darcyová,“ +odvětilajane, „ale třeba z lepších pohnutek, než jim připisuješ. Znají +ji mnohem déle než mne, není tedy divu, že je jim bližší. Ať už by však +samy chtěly cokoli, není pravděpodobné, že by odporovaly bratrovu přání. +Která sestra by si něco takového dovolila, pokud by k tomu neměla +skutečně vážné + +důvody? Kdyby se domnívaly, že mě má rád, nesnažily by se nás rozloučit, +a ani by se jim to v tomto případě nezdařilo. Říkáš, že mě miluje, ale +pak by se byli všichni zachovali divně a nepěkně, a já bych z toho +musela být velmi nešťastná. Netrap mě takovým výkladem. Nestydím se, že +jsem se zmýlila - aspoň mě to zdaleka tak nebolí, jako kdybych si měla +myslet něco ošklivého o něm a o jeho sestrách. Dovol mi, abych si to +vyložila způsobem co nejpříznivějším a nejsnáze pochopitelným.“ + +Elizabeth jí nemohla nevyhovět, a od této chvíle mezi nimi o Bingleym +téměř nepadla zmínka. + +Jen paní Bennetová se stále podivovala a lamentovala nad tím, že se +nenavrací, a třebaže jí to Elizabeth den co den znovu jasně +vysvětlovala, nebyla zřejmě naděje, že by si tím přestala lámat hlavu. +Dcera se ji snažila přesvědčit o tom, Čemu sama nevěřila, totiž že v něm +Jane vzbudila jen nehlu-boký, přelétavý zájem, a proto se jí dvořil, a +že mu sešla z mysli, jakmile mu sešla z očí. Paní Bennetová sice pokaždé +připustila pravděpodobnost takového výkladu, ale stejně jí to Elizabeth +musela opakovat každý den. Paní Bennetovou utěšovalo jen pomyšlení, že v +létě musí pan Bingley znovu přijet. + +Pan Bennet posuzoval tuto záležitost zcela jinak. „Nu, Lízinko,“ pravil +jí jednoho dne, „tvá + +sestra je nešťastně zamilovaná, jak koukám. Vyřid, zejí blahopřeji. +Děvčata nic na světě tak netěší - tedy krom vdavek - než se tu a tam +nešťastně zamilovat. Má aspoň o čem dumat a v očích jejích družek jí to +dodává na zajímavosti. Kdypak přijdeš na řadu ty? Přece si nenecháš +dlouho líbit, že tě Jane trumfla. Teďje k tomu výborná příležitost. V +Merytonu je dost oficírů, aby mohly být nešťastné všechny zdejší slečny. +Vyber si Wickhama. Je to pohledný chlapík, ten by tě ošálil jaksepatří.“ + +„Děkuji vám, tatíčku, ale mně postačí menší fešák. Nemůže mít každá +takové štěstí jako Jane.“ + +„To je pravda,“ pravil pan Bennet, „než útěchou nám budiž, že máte +milující matku, která + +každé takové příležitosti využije do krajnosti.“ + +Nejúčinnějším lékem na chmurnou náladu, kterou nedávná protivenství u +některých členů + +rodiny Bennetovy vyvolala, byla přítomnost pana Wickhama. Vídali se s +ním často a k jeho ostatním přednostem přistoupila nyní i skutečnost, že +se těšil obecné oblibě. Všechno, co Elizabeth vyprávěl o svých nárocích +vůči panu Darcymu, o tom, jak mu ublížil, bylo už všude známo a veřejně +přetřásáno, a sousedé s potěšením vzpomínali, jak jim byl pan Darcy +odjakživa protivný, ještě dávno předtím, než se tohle dozvěděli. + +Jediná nejstarší slečna Bennetová stále ještě předpokládala, že se tu +mohou vyskytovat nějaké + +polehčující okolnosti, jež hertfordshirská společnost nezná, a ve své +mírnosti a nepředpojatosti vždy prosila o pochopení, zdůrazňovala +možnost omylu - ale všichni ostatní + +odsoudili Darcyhojako nejhoršího vyvrhela. + +Po týdenních hodech lásky a blažených plánů do budoucna nadešla sobota a +vyrvala pana Collinse z náručí jeho líbezné Charlotty. Bolest z +rozloučení však mohla být aspoň u něho zmírněna pilnými přípravami na +nevěstin příjezd, neboť měl odůvodněnou naději, že krátce po jeho příští +návštěvě v Hert-fordshiru nadejde onen den, kdy se stane nejšťastnějším +člověkem pod sluncem. Se svými příbuznými v Longbournu se rozloučil +právě tak obřadně + +jako předtím, opět popřál svým půvabným sestřenkám hodně zdraví a +spokojenosti a jejich otci slíbil děkovný dopis. + +Příští pondělí měla paní Bennetová to potěšení uvítat svého bratra a +švagrovou, kteří přijeli jako obvykle do Longbournu na vánoce. Pan +Gardiner byl rozumný, chytrý a ušlechtilý muž, jenž značně převyšoval +svou sestru vrozenou inteligencí i vzděláním. Netherfieldské dámy by +byly sotva svým očím uvěřily, že člověk, který se živí obchodem a bydlí +na dohled svých skladišť, se umí chovat ve společnosti tak vybraně a být +tak příjemným společníkem. Paní + +Gardinerová, která byla mnohem mladší než paní Bennetová s paní +Philipsovou, byla milá, bystrá, elegantní dáma a všechny její +longbournské neteře ji měly moc rády. Zvlášť s oběma staršími ji poutala +upřímná vzájemná náklonnost. Často už ji v Londýně navštívily. Po svém +příjezdu se paní Gardinerová především musela věnovat předávání dárků a +zpráv o poslední módě. Když toto absolvovala, připadla jí méně činorodá +úloha. Bylo na ní, aby poslouchala. Paní Bennetová jí potřebovala +vylíčit své trampoty a postěžovat si na četná + +bezpráví. Stala se jim všem řada křivd od té doby, co se neviděli. Kolem +dvou děvčat se už + +točili ženiši, ale nakonec z toho nic nebylo. + +„Na Jane se nezlobím,“ pokračovala, „Jane by byla pana Bingleyho +ulovila, kdyby to bylo šlo, ale Lízá! Ach, drahá švegruše, jen si +představte, že mohla být touhle dobou paní Collinsovou, kdyby nebyla tak +umíněná. Tu v té místnosti ji požádal o ruku a ona mu dala košem. +Následkem toho bude mít lady Lucasová dřív vdanou dceru než já, a naše +děvčata jsou z longbournského panství stejně vyděděna jako předtím. +Lucasovi kují ohavné pikle. Snaží se urvat, co se dá. Nerada to o nich +říkám, aleje to tak. Jsem z toho celá pryč, upadla jsem do nemoci, +protože mi vlastní rodina kazí mé záměry a protože mám takové sousedy, +že myslí v první řadě na sebe, a ne na druhé. Jsem ale moc ráda, že jste +nás právě v tomhle čase přijeli navštívit, a udělala jste mi velkou +radost tím, co jste vykládala o dlouhých rukávech.“ Paní Gardinerová +byla už s těmito událostmi v hlavních rysech obeznámena z dopisů + +vyměňovaných mezi ní a Jane i Elizabeth, a tak švagrové jen něco zběžně +odpověděla a ze soucitu s neteřemi zavedla rozhovor jinam. Když se pak +octla s Elizabeth o samotě, vrátila se k tomu znovu. „Zdá se, že by to +bývala pro Jane dobrá partie,“ pravila. „Škoda, že se to rozešlo. Ale to +se často stává. Takový mladík, jak Bingleyho líčíte, se zamiluje na pár +týdnů + +do hezkého děvčete, pak je náhoda rozloučí a on na ni zapomene. +Podobných případů je na tucty.“ + +„Toje svým způsobem výborná útěcha,“ pravila Elizabeth, „jenže nám bude +sotva co platná. Naše trápení nezpůsobila náhoda. Nestává se přece +často, že by předpojatí přátelé dokázali, aby nezávislý mladý muž +zapomněl na děvče, které ještě před několika dny vášnivě miloval.“ + +„Jenže výraz jako ,vášnivě miloval' je tak otřepaný, pochybný a +neurčitý, že si z něho nemohu utvořit jasnou představu. Charakterizujeme +jím právě tak často sympatie, které vypučí půl hodiny po seznámení, jako +skutečný, silný cit.. Prosím té, jak vášnivé ji pan Bingley miloval?“ + +„Neviděla jsem ještě v životě výraznější náklonnost, začal zanedbávat +ostatní lidi a od ní se nemohl odtrhnout. Pokaždé, když se setkali, to +bylo nápadnější a zřetelnější. Na plese, který + +sám uspořádal, se dvě tři slečny urazily, zeje neprovedl, a já sama jsem +ho dvakrát oslovila a vůbec mi neodpověděl. Což mohly být nadějnější +příznaky? Nebývá nezdvořilost projevem mocného milostného zaujetí?“ + +„Ale ano - takového milostného zaujetí, o jaké v tomto případě asi šlo. +Chudák Jane! Je mi jí + +líto, protože jí při její povaze může chvíli trvat, než se přes to +přenese. Mělo to raději postihnout tebe, Lízinko, ty bys přitom dokázala +žertovat, a tak by tě to přebolelo dřív. Myslíš, že by se dala +přemluvit, aby se s námi rozjela do Londýna? Třeba by jí prospělo, kdyby +změnila prostředí - snad si právě potřebuje odpočinout od domova.“ +Elizabeth se tento nápad velice zamlouval a byla přesvědčena, že sestra +ochotně svolí. + +„Jen bych nerada,“ dodala paní Gardinerová, „aby s tím spojovala tajné +naděje ohledně onoho mladého muže. Bydlíme na druhém konci města, +stýkáme se s docela jinými lidmi, a jak víš, chodíme málokdy do +společnosti; je tedy velmi nepravděpodobné, že by se setkali, leda by ji +přímo přišel navštívit.“ + +„Toje zcela vyloučeno, neboťje pod dozorem svého přítele, a pan Darcy mu +rozhodně + +nedovolí, aby vyhledal Jane na takovéto adrese. Drahá tetinko, jak si to +vůbec představujete? + +Pan Darcy možná někde zaslechl, že existují taková místa jako +Gracechurch Street, ale jistě + +by mu nestačily desítky očistných lázní, aby ze sebe smyl tu pohanu, +kdyby tam vkročil, a pan Bingley se bez něho nikam nehne.“ + +„Tím lépe. Doufám, že se už nesetkají. Ale nepíše si Jane s jeho +sestrou? Ta bude nucena ji navštívit.“ + +„Uvidíte, že s ní přeruší veškeré styky.“ + +A třebaže si dávala záležet, aby toto tvrzení vyznělo hodně přesvědčivě, +právě tak jako její + +zajímavá teorie o tom, že se Bingley s Jane nebude smět setkat, ležel jí +tento případ tolik na srdci, až nakonec po dlouhých úvahách dospěla k +názoru, že to přece jen není zcela vyloučeno. Bylo by možné - a někdy to +dokonce považovala za pravděpodobné - že Bingley opět vzplane a že vliv +jeho přátel úspěšně zastíní mnohem přirozenější vliv Janina půvabu. Jane +Bennetová přijala tetiččino pozvání s radostí a nemyslela přitom na +Bingleyovy v jiném smyslu, než že by snad mohla tu a tam strávit +dopoledne s Carolinou, když s nimi bratr nebydlí pod jednou střechou a +není tedy nebezpečí, že by se setkali. Gardinerovi pobyli v Longbournu +týden a Philipsovi, Lucasovi a důstojníci se postarali o to, aby +neuplynul ani den bez společenských událostí. Paní Bennetová se tak +obětavě starala bratrovi a švagrové o zábavu, že ani jednou nezasedli v +klidu k rodinnému obědu. A pokud večer zůstali doma, určitě přišli +nějací důstojníci - a mezi těmito důstojníky nikdy nechyběl pan Wickham, +jehož Elizabeth před tetičkou tak vychválila, až jí to bylo podezřelé, a +při těchto příležitostech oba bedlivě pozorovala. Z toho, co viděla, +usoudila, že nejde ani u jednoho, ani u druhého o vážný cit, ale že jsou +si + +zřejmě navzájem sympatičtí, a to do té míry, zeji to zneklidnilo, a +umínila si, že si o tom s Elizabeth pohovoří, než odjede z +Hertfordshiru, a zejí domluví, aby zanechala tak nevýhodné + +známosti. + +Wickham si však naklonil paní Gardinerovou ze zcela zvláštního důvodu, +nezávislého na jeho osobním šarmu. Před deseti nebo dvanácti lety, ještě +než se vdala, žila delší čas právě v onom derbyshirském kraji, odkud +pocházel i on. Objevili tudíž mnoho společných známých, a třebaže tam +Wickham málokdy zavítal za posledních pět let, to jest od smrti starého +pana Darcyho, přece jí mohl poskytnout čerstvější zprávy o jejích +bývalých přátelích. Paní Gardinerová viděla Pemberley a znala dobře +nebožtíka pana Darcyho podle vyprávění. Měli proto nevyčerpatelný zdroj +rozhovoru. Porovnávala své vzpomínky na Pemberley s detaily, jež jí +popsal on, a když skládala svůj hold charakteru zesnulého majitele, +potěšila jeho i své srdce. Když se obeznámila s historkou o tom, jak se +k němu nynější pan Darcy zachoval, snažila se rozpomenout, co se +vykládalo o onom pánovi, dokud byl ještě malý, a nakonec sejí + +zdálo, že ho určitě slýchávala líčit jako velmi pyšného, nevlídného +chlapce. Paní Gardinerová promluvila Elizabeth do duše zcela otevřeně a +laskavě při první vhodné + +příležitosti, kdy ji zastala samotnou. Nejprve jí poctivě sdělila, co si +o tom myslí, a pak takto pokračovala: + +„Jsi příliš rozumná, Lízinko, aby ses zamilovala jen z toho dů-vodu, že +ti k tomu neradím, a proto neváhám mluvit otevřeně. Na tvém místě bych +si skutečně dala pozor. Nezapleť se a neusiluj zaplést jeho do citového +vztahu, který by byl v dané situaci - bez finančního zabezpečení - tak +velice nemoudrý. Nemám proti nému osobné ani to nejmenší - je to +zajímavý mladý muž, a kdyby měl to jmění, které by mít měl, + +nevím, koho bych ti mohla přát lepšího. Takto se však nemůžeš řídit jen +svými romantickými představami. Máš dost rozumu a všichni věříme, že ho +budeš umět využít. Vím, že tvůj otec skálopevně spoléhá na tvou rozvahu +a vzorné chování. Nesmíš ho zklamat.“ + +„To jsou vážná slova, drahá tetinko.“ + +„Ano, a doufám, zeje také vážně vezmeš.“ + +„Nemáte se čeho obávat. Dám na sebe pozor a na pana Wickhama také. +Nezamiluje se do mne, dokáži-li mu v tom zabránit.“ + +„Už zase žertuješ, Elizabeth!“ + +„Odpusťte, řeknu to tedy jinak. Zatím jsem se do pana Wickhama +nezamilovala, ne, určitě ne. Aleje to beze vší pochyby nejpříjemnější +muž, jakého jsem kdy poznala, a kdyby se do mne opravdu zakoukal - +myslím, že bude lépe, když se tak nestane. Vidím, že by to byla +nerozvážnost. Ach, ten odporný Darcy! Velice si vážím tatíčkova dobrého +mínění a zdrtilo by mě, kdybych ho měla zklamat. Tatíčkovi se však pan +Wickham líbí. Krátce a dobře, drahá + +tetinko, bylo by mi moc líto, kdybych vám někomu způsobila starosti, +vidíme však denně, že zamilovaným mladým lidem málokdy zabrání +nedostatek peněz ve vytváření hlubších vztahů + +- jak vám tedy mohu slíbit, že budu moudřejší než moji vrstevníci, +upadnu-li do pokušení, ajak vůbec mohu vědět, zeje moudré se mu bránit? +Mohla bych vám slíbit jedině to, že nebudu pospíchat. Neuvěřím překotně, +že já jsem ta ze všech vyvolená. Až se setkáme, nebudu si nic přát. +Udělám prostě, co je v mých silách.“ + +„Snad by bylo dobře, aby sem tak často nechodil. Aspoň mámě +nepřipomínej, aby ho pozvala.“ + +„Jako onehdy,“ pravila Elizabeth s provinilým úsměvem. „Ale nemyslete +si, že sem stále dochází tak často. To kvůli vám byl tento týden +tolikrát zván. Maminka má utkvělou představu, jak víte, že musí svým +přátelům neustále předhazovat nějaké návštěvy. Ale vážně - na mou čest +se zkusím chovat tak, jak to považuji za nejmoudřejší: stačí vám to?“ +Tetička ji ujistila, že ano. Elizabeth poděkovala za dobře míněnou radu +a s tím se rozešly, vzácný příklad toho, že i v těchto + +věcech je možno poradit, aniž to dotyčný rádci zazlívá. + +Zakrátko po odjezdu Gardinerových a Jane přibyl do Hertfordshiru opět +pan Collins, jelikož + +se však usadil u Luca-sových, nezpůsobil tím paní Bennetové žádné velké +těžkosti. Jeho sňatek se rychle blížil a ona se s ním touto dobou už +smířila natolik, že jej pokládala za nevyhnutelný, ba dokonce několikrát +nevraživě prohlásila, že by „jim přála, aby spolu dokázali být šťastni“. +Ve čtvrtek měla být svatba a ve středu se přišla slečna Lucasová + +rozloučit; když se zvedla k odchodu, Elizabeth, v trapných rozpacích z +matčina nevlídného, kyselého blahopřání a sama upřímně dojata, ji +doprovázela z pokoje. Když spolu sešly dolů, pravila Charlotte: + +„Věřím, že mi často napíšeš, Elizo.“ + +„Na to se můžeš spolehnout.“ + +„Chtěla bych tě poprosit ještě o něco. Přijela bys mě navštívit?“ + +„Doufám, že se uvidíme hodně často v Hertfordshiru.“ + +„Myslím, že si ted pobudu delší čas v Kentu. Slib mi tedy, že přijedeš +do Hunsfordu.“ Elizabeth nemohla odmítnout, ačkoli ji taková návštěva +vůbec nelákala. + +„Otec a Maria se za mnou mají vypravit v březnu,“ dodala Charlotte. +„Byla bych ráda, kdyby ses k nim připojila. Víš, Elizo, že mi budeš +stejně vítaná jako oni.“ I byla svatba: nevěsta se ženichem odjeli hned +z kostela do Kentu a každý toho mnoho napovídal a vyslechl o oné +události, jak to tak bývá. Přítelkyně se Elizabeth brzy ozvala a psaly +si tak často a pravidelně jako jindy: aby však psaly stejně důvěrně, to +už nebylo možné. Elizabeth se nad dopisy nemohla zbavit pocitu, že je +veta po věrném přátelství, a třebaže si umínila nezanedbávat písemný +styk, dělala to spíš kvůli minulým než přítomným vztahům. Zprvu všichni +dychtivě očekávali Charlottiny dopisy, byli pochopitelně zvědaví, co +bude psát o novém domově, zda se jí bude zamlouvat lady Catherine, +odváží-li se tvrdit, že je šťastna; když pak byly její dopisy +předčítány, měla Elizabeth dojem, že se Charlotte o všem vyjadřuje +přesně tak, jak se dalo předpokládat. Psala optimisticky, zdálo se, zeje +obklopěna vším pohodlím, nezmiňovala se o ničem, co by nebyla mohla +pochválit. Dům, zařízení, okolí, cesty + +- všechno jí vyhovovalo a lady Catherine se k ní chovala, velmi +přátelsky a blahovolně. Byl to páně Collinsův Hunsford a zámek Rosings v +střízlivějším podání. Elizabeth pochopila, že musí počkat, až se tam +sama vypraví, chce-li se dozvědět plnou pravdu. Jane už napsala sestře z +Londýna několik řádků, že šťastně dojeli, a Elizabeth doufala, že příští +dopis už bude obsahovat nějakou zprávu o Bingleyových. + +Netrpělivost, s jakou očekávala další dopis, byla po zásluze odměněna, +jak už netrpělivost obvykle bývá. Jane strávila ve městě týden a +Caroline se ještě neohlásila ani osobně, ani písemně. Vysvětlovala si to +však tím, že se asi poslední dopis přítelkyni z Longbournu nešťastnou +náhodou ztratil. + +Tetinka má zítra cestu nikam poblíž Grosvenor Street, psala dál. Využiji +tedy té příležitosti a navštívím je.Napsala znovu, když zamýšlenou +návštěvu vykonala a mluvila se slečnou Bingleyovou. Caroline mi +připadala trochu nesvá, psala doslova, ale byla ráda, že mě vidí, a +vyčítala mi, že jsem jí svůj příjezd neoznámila. Měla jsem tedy pravdu: +můj poslední dopis nedostala. Vyptávala jsem se ovšem, co dělá její +bratr. Daří se mu dobře, aleje tak zaneprázdněn u pana Darcyho, že ho +ani příliš často nevidí. Zjistila jsem, že čekají slečnu Darcyovou k +obědu. Byla bych ji ráda poznala. Nezdrželajsem se dlouho, protože se +Caroline a paní Hurstová někam chystaly. Jistě se tu brzy zastaví. + +Elizabeth nad tím dopisem kroutila hlavou. Utvrdil ji v přesvědčení, že +přítomnost sestry ve městě by mohl Bingley odhalit jen čirou náhodou. + +Uběhly čtyři týdny, a Jane se s ním dosud nesetkala. Snažila se namluvit +sama sobě, že jí na tom nezáleží, avšak nemohla si už zastírat nezájem +slečny Bingleyové. čtrnáct dní byla kvůli ní každé dopoledne doma a +každý večer si pro ni vymyslela novou omluvu; pak se konečně + +návštěvnice objevila, ale zdržela se jen krátce a byla vůbec jako +vyměněná, takže Jane už + +nemohla setrvat ve svém sebeklamu. Dopis, který při této příležitosti +napsala sestře, je dostatečným důkazem jejího rozpoložení. + +Má rozmilá Lízinko, + +musím se Ti přiznat, že jsem byla hloupá, když jsem véřila v přátelství +slečny Bingleyové, ale Ty se jisté nebudeš vítézoslavné naparovat svým +bystrozrakem. Ačkoli Ti tedy události daly za pravdu, nesmíš mé, drahá +sestřičko, pokládat za nepolepšitelnou, tvrdím-li i nadále, Že její + +chování opravňovalo stejné mou důvěru jako tvé podezírání. Nedovedu +pochopit, proč vlastně + +usilovala o to, abychom se sblížily, a kdyby se všechno opakovalo, vím, +že bych se dala znovu ošálit. Caro-line mi oplatila návštěvu až včera, a +za celou tu dobu se neozvala ani lístečkem, ani řádečkem. Když se +konečně objevila, bylo na ní znát, že ji to netěší; omluvila se zběžně, +jen aby se neřeklo, že nepřišla dřív, nezmínila se ani slůvkem, že by mě +ráda zase viděla, a byla po všech stránkách tak změněná, že jsem si po +jejím odchodu umínila ji více nevyhledávat. Je to její vina, ale přesto +ji lituji. Vyznamenávala mě svou pozorností zřejmě z nedobrého úmyslu; +mohu právem říci, že jsme se spřátelily z jejího popudu. Lituji ji, +neboť si musí být vědoma, že se zachovala nepěkně, a jsem přesvědčena, +že to udělala jen ze starosti o bratra. Nechci se o tom rozepisovat: ty +i já víme, že si dělá starosti zbytečně, nemůže-li však jinak, pak to +vysvětluje její chování ke mně; je po zásluze drahý jejímu srdci a +veškeré její + +obavy o něj jsou přirozené a chvályhodné. Přesto mě udivuje, že ji tyto +obavy dosud neopustily, neboi kdyby o mne aspoň trochu stál, byl by mě +už dávno a dávno vyhledal. Jistě + +ví, že jsem v Londýně, ona mi to mezi řečí naznačila, a přitom, když ji +poslouchám, mám takový dojem, jako by se snažila sama sebe ubezpečit, že +je okouzlen slečnou Darcyovou. Nemohu se v tom vyznat. Kdybych se +neobávala ukvapených závěrů, byla bych téměř v pokušení říct, že to ve +mně vzbuzuje podezření z nějakého uskoku. Ale pokusím se zapudit všechny +bolestné úvahy a budu myslet jen na to, z čeho se mohu radovat - z tvé +příchylnosti a z velké dobroty drahého strýčka a tetičky. Napiš mi brzy. +Slečna Bingleyová říkala něco o tom, že se už do Netherfieldu nevrátí, +že dům pustí, ale netvrdila to s určitostí. Snad abychom se o tom raději +nezmiňovaly. Jsem velmi ráda, že přišly tak dobré zprávy od přátel z +Hunsfordu. Jen se k nim rozjed se sirem Williamem a s Marií. Jistě se Ti +tam bude líbit. Líbá Tě atd. + +Elizabeth ten dopis zabolel, ale pak sejí vrátila dobrá nálada, když si +uvědomila, že se Jane už + +nedá klamat, aspoň + +sestrou ne. Všechny naděje ohledně Bingleyho padly. Ani by si nepřála, +aby se začal sestře opět dvořit. Čím déle o tom uvažovala, tím horší +mínění nabývala o jeho charakteru; a za trest mu přála, aby se skutečně +brzy oženil se sestrou pana Darcyho, protože by to tak bylo i pro Jane +nejlepší a protože by podle líčení pana Wickhama musel brzy z hloubi +duše litovat, čeho se vzdal. + +Zároveň připomněla i paní Gardinerová Elizabeth její slib ohledně tohoto +pána a dotazovala se, co je nového, a Elizabeth pro ni měla zprávy, +které se zamlouvaly spíše tetičce než jí. Jeho zjevný zájem ochladí, už +sejí nedvořil, točil se kolem jiné. Elizabeth to neušlo, ale pozorovala +a popisovala to bez velkého utrpení. Hloub do srdce sejí nezapsal a její +marnivosti stačilo vědomí, že by ona bývala jeho vyvolená, kdyby to byly +majetkové poměry dovolily. Uplatňoval nyní svůj šarm na mladé dámě, jež +ho okouzlila především nedávno získanými deseti tisíci librami; avšak +Elizabeth, v tomto případě snad méně jasnozřivá, než když šlo o +Charlottu, ho nezatratila kvůli jeho touze po nezávislosti. Ba právě +naopak, připadalo jí to jako nejpřirozenější věc na světě, a jelikož +mohla předpokládat, že ho to stálo jisté úsilí, než + +sejí dokázal vzdát, byla ochotna uznat, že jednal moudře a v zájmu jich +obou, a upřímně mu přála, aby došel štěstí. + +Všechno také zcela otevřeně sdělila paní Gardinerové a po vylíčení +okolností připsala do dopisu: Jsem si ted jista, drahá tetinko, že jsem +ho doopravdy nemilovala, neboť kdybych byla poznala ten čistý a +povznášející cit, musela bych si nyní hnusit i jeho jméno a přát mu jen +to nejhorší. Avšak já nejen vzpomínám na něho v dobrém, ale dokonce ani +nic nevyčítám slečně + +Kingové. Vůbec kní necítím nenávist a dokážu uznat, že to může být velmi +slušné děvče. Láska v tom nehraje roli. Má opatrnost přinesla ovoce, a +třebaže bych jako zoufalá zhrzená + +milenka získala v očích svých známých na zajímavosti, nelituji toho, Že +na sebe neupozorním. Za proslulost se někdy musí zaplatit příliš vysoká +cena. Kitty a Lydia si berou jeho zradu mnohem víc k srdci než já. Jsou +mladé a světa neznalé a neobjevily ještě zdrcující + +skutečnost, Žefešáci musí mít právě tak z čeho žít jako obyčejní mužští. +Bez větších vzrušení, než byla tato, a bez zajímavějších rozptýlení než +procházky do Merytonu - někdy blátivé, jindy mrazivé - uběhl v +Longbournu leden a únor. Březen přichystal Elizabeth návštěvu v +Hunsfordu. Zprvu vlastně ani nechtěla jet, ale shledala, že Charlotte na +tom nápadu lpí, a postupně se i jí začal jevit lákavější a +přijatelnější. Odloučení + +podnítilo touhu vidět opět Charlottu a zmírnilo její averzi vůči panu +Collinsovi. Celý záměr měl půvab neotřelosti, nadto doma vzhledem k +pošetilé matce a málo družným sestrám nebylo všechno ideální, a tak byla +změna vítána už sama o sobě. Cestou se také bude moci stavit u Jane a +zkrátka a dobře, když se přiblížila doba odjezdu, byla by jej velmi +nerada odkládala. Nenaskytly se však žádné překážky a pouť probíhala +podle původního Charlottina návrhu. Elizabeth se přidružila k siru +Williamovi a jeho druhé dceři. Cestovní program se zavčas vylepšil +jedním přenocováním v Londýně, takže mu teď k dokonalosti už nechybělo +nic. Jedinou stinnou stránkou bylo rozloučení s otcem, který ji bude +jistě postrádat; vždyť byl nakonec tak smutný, zeji požádal, aby mu +psala, a dokonce jí téměř slíbil, zejí také odepíše. S + +panem Wickhamem se rozloučili jako přátelé - on ještě o poznání vřeleji. +Jeho nynější + +námluvy mu nevymazaly z paměti, že Elizabeth byla první dívka, která ho +zaujala a vzrušila, která vyslechla jeho příběh a politovala ho, které +se dvořil; při loučení jí přál šťastnou cestu, připomněl jí, co asi může +očekávat od lady Catherine de Bourghové, a vyjádřil naději, že se v +názoru na ni - jakož i v názoru na kohokoli jiného - vždy a všude +shodnou, a projevoval o ni přitom takovou starostlivost a zájem, že se k +němu cítila navždy poutána hlubokými sympatiemi a opouštěla ho v +přesvědčení, že ať svobodný, ať ženatý, vždycky to pro ni bude člověk +navýsost milý a příjemný. + +Nazítří se neocitla ve společnosti, která by ho byla nějak zastínila. +Sir William Lucas ani jeho dcera Maria, dobro-srdečná, ale po otci +nepříliš bystrá, nemluvili o ničem, co by stálo za pozornost, a +Elizabeth jim naslouchala asi s takovým potěšením jako skřípotu +kočárových per. Milovala komické figurky, ale sira Williama znala už +příliš dlouho. Nemohl jí sdělit nic o svém povýšení do Šlechtického +stavu ani o svém přijetí u dvora, co by už nebyla slyšela, a jeho +galantnosti byly stejně otřepané jako jeho informace. Do Londýna to bylo +pouhých čtyřiadvacet mil a vyjeli brzy, aby tam byli před polednem. Když +předjeli před dům Gardi-nerových, stála Jane v salónu u okna a vyhlížela +je, a jak vkročili do chodby, už je tam vítala. Elizabeth šiji pátravě +prohlížela a s potěšením viděla, že vypadá stejně zdravě a půvabně jako +vždy. Nahoře na schodech stál houf chlapečků a holčiček, kteří se tolik +těšili na sestřenku, že nevydrželi čekat v salóně, ale jelikož ji delší + +dobu neviděli, styděli se jí běžet naproti. Všude vládla radost a +pohoda. Celý den ubíhal velmi příjemně : zprvu v ruchu nákupů, večer v +divadle. + +Tam Elizabeth záměrně zaujala místo vedle tetičky. Nejprve se +rozhovořily o sestře; zarmoutilo ji, třebas nepřekvapilo, když se při +podrobném vyptávání dozvěděla, že Jane se sice všemožně snaží být dobré +mysli, ale přesto občas propadá smutku. Lze však předpokládat, že sejí +to zanedlouho podaří překonat docela. Paní Gardinerovájí rovněž + +podrobně vylíčila návštěvu slečny Bingleyové v Gracechurch Street a +opakovala jí různé + +rozhovory s Jane během té doby, z nichž vysvítalo, že s ní sestra sama +přerušila styky. Paní Gardinerová si rovněž dobírala Elizabeth pro +Wickha-movu zradu a blahopřála jí, že to tak srdnatě snáší. + +„Ale co je to zač, ta slečna Kingová, milá Elizabeth?“ dodala. „Nerada +bych si o našem příteli myslela, že je pro-spěchář.“ + +„Prosím vás, drahá tetinko, jaký je rozdíl mezi prospěchář-stvím a +obezřetností při vstupu do manželství? Kde končí uvážlivost a kde začíná +ziskuchtivost? O vánocích jste se obávala, aby si nechtěl vzít mě, +protože by to nebylo moudré, a teď, když se snaží získat děvče, které má + +pouhých deset tisíc, uvažujete, jestli není prospěchář.“ + +„Jen mi pověz, jaká je ta slečna Kingová, a já už si o tom utvořím svůj +názor.“ + +„Je to velmi slušné děvče, pokud vím. Neslyšela jsem o ní nikdy nic +špatného.“ + +„Avšak on si jí ani nevšiml, dokud po dědečkově smrti nezdědila peníze.“ + +„Ne - a proč také? Když nesměl dobýt mého srdce, protože nemám věno, z +jakého důvodu by se byl ucházel o děvče stejně chudé, které se mu +nelíbilo?“ + +„Připadá mi to beztaktní, začít sejí dvořit tak brzy po tom, co to vešlo +ve známost.“' + +„Muž v tíživé situaci nemá čas na všechny obřadnosti, které ostatní +zachovávají. Když to nevadí jí, proč by to mělo vadit nám?“ + +„Že to nevadí jí, to jeho neomlouvá. Ukazuje to jen, že sejí něčeho +nedostává - rozumu nebo citu.“ + +„Nu dobrá,“ prohlásila Elizabeth, „jak si přejete. On je tedy zištný a +ona pošetilá.“ + +„Ne, Lízinko, takhle si to nepřeji. Nerada bych si myslela něco špatného +o mladíkovi, který žil tak dlouho v Derbyshiru, chápeš.“ + +„ Ach, je-li tohle jediný důvod, pak se přiznám, že mám moc špatné +mínění o derbyshirských mladých pánech, a jejich důvěrní přátelé z +Hertfordshiru nejsou o mnoho lepší. Mám jich až + +po krk. Chválabohu, kam zítra přijedu, tam se pán domu nemůže chlubit +ani jednou dobrou vlastností, neumí se chovat, hlavu má dutou, nic po +něm není. Vlastnějen hlupáci stojí za to, abychom se s nimi stýkali.“ + +„Dej si pozor, Lízinko, takové řeči by tě mohly usvědčit ze zklamání.“ +Než se po představení odloučily, zažila radostné překvapení, neboťji +tetička pozvala, aby strýce a ji doprovázela v létě na cestách, které +hodlali podniknout pro své potěšení. + +„Nejsme ještě zcela rozhodnuti, jak daleko dojedeme, ale snad až ke +skotským jezerům,“ pravila paní Gardinerová. + +Žádným jiným návrhem nemohla padnout Elizabeth více do noty; přijala +pozvání na místě a vděčně. „Milovaná tetičko,“ zvolala nadšeně, „jak +jsem blažená a přešťastná! Nalila jste mi novou krev do žil, dodala jste +mi chuti do života. Sbohem, zklamání a smutku! Co jsou muži ve srovnání + +se skalami a horami? Ach, jak dlouho budeme na cestě! A až se konečně +vrátíme, nepřijedeme jako ostatní cestovatelé, kteří si vůbec nic +nepamatují. Budeme vědět, kde jsme jezdili, budeme vyprávět, co jsme +viděli. Jezera, hory a řeky se nám ve vzpomínkách nepopletou, a až + +se pokusíme popsat nějakou scenérii, nezačneme tím, že se pohádáme, kde +to vlastně je. Ať + +jsou první výlevy našich dojmů méně nesnesitelné než u většiny +cestovatelů!“ S čímkoli se druhý den na své pouti setkali, všechno +připadalo Elizabeth nové a zajímavé; měla výbornou náladu, neboť se +přesvědčila na vlastní oči, že sestra dobře vypadá, přestala se tedy +obávat o její zdraví, a zamýšlená cesta na sever jí byla trvalým zdrojem +radosti. Jakmile zahnuli ze silnice na odbočku k Hunsfordu, vyhlíželi +faru a očekávali ji za každým zákrutem. Cesta byla z jedné strany +ohraničena plotem rosingského parku. Elizabeth se usmála, když si +vzpomněla, co všechno už slyšela o tamním panstvu. + +Konečně faru poznali: zahrada svažující se k cestě, v zahradě stavení, +zelené kůly a živý plot - všechno nasvědčovalo tomu, že budou co nevidět +na místě. Pan Collins s Charlottou se objevili ve dveřích, povoz +zastavil před nízkými vrátky, od nichž vedla nedlouhá, štěrkem vysypaná +cestička k domu. Honem vystoupili z kočáru a octli se na ní za všeobecné +radosti ze shledání, úsměvů a úklon. Paní Collinsová přítelkyni vřele +uvítala a Elizabeth byla čím dál tím raději, že se za ní vypravila, když +viděla, jakou jí její návštěva způsobila radost. Postřehla okamžitě, že +bratránek nezměnil ani v manželství své způsoby: byl stále tak škrobeně + +přezdvořilý a zdržel ji pár minut u vrátek, než sejí vyptal a vyslechl, +jak se daří její rodině. Pak už je bez dalších okolků - krom upozornění, +jak je vchod hezky upraven - uvedl do stavení, a jakmile vstoupili do +salónu, přivítal je s okázalou strojeností + +podruhé ve svém skromném obydlí a jako ozvěna opakoval po své ženě +všechny nabídky občerstvení. + +Elizabeth byla připravena, že ho spatří na vrcholku slávy, a když jim +předváděl rozlehlé + +místnosti, zařízení a nábytek, nemohla se zbýt dojmu, že se obrací +především na ni, jako by si přál, aby pochopila, co ztratila svým +odmítnutím. Ačkoli to tu všechno vypadalo útulně a pohodlně, přesto se +mu nemohla zavděčit ani jediným kajícným povzdechem, a spíš hleděla s +údivem, jak se její přítelkyně může tvářit vesele vedle takového +partnera. Když pan Collins pronesl nějakou moudrost, která mohla být +jeho ženě trapná, bezděčně ji vyhledávala pohledem. Tu a tam postřehla +lehký ruměnec, ale většinou Charlotte moudře dělala, že neslyší. Nejprve +zůstali sedět v salóně, dokud se dost nenaobdivovali každičkému kusu +zařízení, od vitríny až po mříž u krbu, načež vylíčili celou cestu a +všechno, co se zběhlo v Londýně, a pak je pan Collins vyzval, aby se +prošli po zahradě, velké a pěkně upravené, o jejíž vzhled sám pečoval. +Zahradničení bylo jednou z jeho nejpřijatelnějších zálib a Elizabeth +oceňovala Charlottino sebeovládání, když vykládala, že je to činnost +zdraví prospěšná a že ho v ní všemožně podporuje. Vodil je po cestičkách +sem i tam, sotva jim dovolil popadnout dech, aby mohli chválit tak, jak +očekával, a předkládal jim každý pohled s tak podrobnými komentáři, že +se všechna krása vytratila. Vypočítával pole v různých směrech, věděl, +kolik je stromů i v nejvzdálenějším hájku. Leč ze všech krás, jimiž se +mohla chlubit jeho zahrada, ba i širé okolí a celé království, nic se +nevyrovnalo pohledu na Rosings, který se otvíral mezi stromy na kraji +parku přímo proti faře. Byla to krásná nová budova, půvabně zasazená do +svažujícího se terénu. + +Pan Collins je hodlal vést ze zahrady kolem svých dvou luk, ale dámy +neměly střevíčky vhodné do jinovatky, a proto se vrátily, a jeho +doprovázel dál pouze sir William. Charlotte zatím prováděla sestru a +přítelkyni po domě a byla asi ráda, že má možnost jim ho ukázat bez +manželova přispění. Nebyl velký, ale dobře stavěný a pohodlný, všechno +bylo zařízeno útulně + +a příhodně, což Elizabeth považovala výlučně za Charlottinu zásluhu. +Jakmile se z obrazu vytratil pan Collins, + +bylo tu skutečně nadmíru příjemné prostředí a podle toho, s jakým +neskrývaným potěšením se tu Charlotte pohybovala, vycítila Elizabeth, že +se vytrácí často. + +Byla už zpravena, že lady Catherine dosud dlí na venkově. Přišla na to +řeč opět u večeře, kdy se k ní pan Collins přitočil se slovy: + +„Ano, slečno Elizabeth, budete mít tu čest spatřit lady Catherine tuto +neděli v kostele, a nemusím ani zdůrazňovat, že si vás zcela podmaní. Je +vlídnost a blahosklonnost sama a nepochybně po bohoslužbě poctí i vás +svou pozorností. Snad se nezmýlím, když řeknu, že všechna pozvání, jimiž +nás poctí během vašeho pobytu u nás, budou zahrnovat i vás a švegruši +Marii. Vyznamenává drahou Charlottu svou přízní. Večeří-váme v Rosingsu +dvakrát týdně a nikdy nám nedovolí odebrat se domů pěšky. Pravidelně se +vracíváme v jejím kočáru, lépe řečeno v jednom z jejích kočárů, neboť +jich vlastní několik.“ + +„Lady Catherine je skutečně velmi úctyhodná a rozumná dáma,“ dodala +Charlotte, „a ke svým sousedům nanejvýš pozorná.“ + +„Máte svatou pravdu, má drahá, to říkám také. Ona je z těch vzácných +žen, které člověk ani nemůže dost ctít.“ + +V průběhu večera hovořili hlavně o tom, co je nového v Hertfordshiru, +vyprávěli si znovu, co si už sdělili v dopisech, a když se rozešli a +Elizabeth se octla o samotě ve svém pokoji, obírala se úvahami, do jaké +míry je Charlotte spokojená, snažila se pochopit, jakými prostředky +ovlivňuje a kde sebere tu sílu snášet svého manžela, a musela uznat, že +to všechno dělá + +obdivuhodně. Snažila se rovněž odhadnout, jak bude její návštěva +probíhat, zda bude klidný + +průběh všedních dní často přerušován nevítanými zásahy pana Collinse a +radovánkami s rosingským panstvem. Živá obrazotvornost jí to všechno +brzy vykreslila. Nazítří se právě ve svém pokoji vypravovala na +procházku, když tu zničehonic zaslechla randál, jako by v domácnosti +náhle propuklo zemětřesení; zpozorněla a po chvilce slyšela, že někdo +letí po schodech a hlasitěji volá. Otevřela dveře a na odpočívadle se +srazila s Marií, která rozčilením sotva dechu popadajíc ze sebe +vyrazila: + +„Jemináčku, Elizo, proboha tě prosím, utíkej dolů do jídelny, to něco +uvidíš. Neřeknu ti co. Pospěš si, rychle!“ + +Marně Elizabeth vyzvídala: Maria jí nechtěla nic prozradit, a tak +utíkaly do jídelny, odkud vedla okna na zahradu, aby spatřily ten div +divoucí, a sice faetón před vrátky a dvě dámy v něm. + +„A to je všechno?“ zvolala Elizabeth. „Já čekala, že nejmíň vepři vnikli +do zahrady, a ona je tu jen lady Catherine s dcerou!“ + +„Kdepak, děvenko!“ zhrozila se Maria jejího omylu, „to není lady +Catherine. Ta starší je paní + +Jenkinsová, co u nich žije, a ta druhá je slečna de Bourghová. Jen se na +ni podívej! Taková + +nepatrná osůbka. Kdo by si to byl pomyslel, že může být tak malá a +hubená!“ + +„To je od ní bezohledné, že zdržuje Charlottu v tomhle větru venku. +Pročpak nejde dál?“ + +„Ona Charlotte povídala, že se to stane jen málokdy. Když slečna de +Bourghová zajde dovnitř, je to u ní důkaz zcela mimořádné přízně.“ + +„Zamlouvá se mi,“ prohlásila Elizabeth, která si na něco vzpomněla. +„Vypadá stonavá a hádavá. Ano, ta se k němu bude hodit. To bude pro něj +ta pravá.“ Pan Collins i Charlotte stáli oba u vrátek a bavili se s +dámami ; sir William trčel v domovních dveřích, zcela překonán +vznešeností před sebou, ukláněl se, jakmile slečna de Bourghová + +ráčila pohlédnout směrem k němu, kterážto scéna Elizabeth náramně +bavila. Konečně si všechno pověděli, dámy odjely, ostatní se vrátili do +domu. Jakmile pan Collins zahlédl obě děvčata, hned se jim jal blahopřát +k jejich šťastnému údělu, což Charlotte vysvětlila oznámením, že jsou +všichni pozváni nazítří do Rosingsu na oběd. Tímto pozváním byl triumf +páně Collinsův dovršen. Nic mu nemohlo přijít více vhod než + +možnost předvést ohromeným hostům vznešenost své paní a ukázat jim, jak +si váží jeho i jeho choti; a že mu k tomu dala příležitost nečekaně +brzy, to pokládal za takový dů-kaz její + +blahovůle, že pro to ani nenalézal dost obdivuhodných slov. + +„Přiznávám se,“ pravil, „že by mě bylo vůbec nepřekvapilo, kdyby nás +byla Její Jasnost pozvala v neděli na čaj a kdybychom byli směli strávit +ten večer na rosingském zámku. Znám její dobrotu a tušil jsem tedy, že k +něčemu takovému dojde. Avšak kdo by byl čekal takovouto pozornost? Kdo +by si byl pomyslel, že nás pozve na oběd bezprostředně po vašem příjezdu +a že to pozvání bude platit celé společnosti!“ + +„Mne tato okolnost tolik nepřekvapuje,“ odvětil sir William, „neboť jsem +díky svému postavení měl už v životě možnost mnohokrát poznat mravy +opravdové šlechty. U dvora nejsou případy takových vybraných způsobů +nijak neobvyklé.“Nazítří se nehovořilo o ničem jiném - aspoň během +dopoledne - než o jejich návštěvě na zámku. Pan Collins je pečlivě + +poučoval, co je čeká, aby je pohled na nádherné sály, houfy služebnictva +a vzácné pokrmy nevyvedl docela z míry. + +Když se dámy odcházely upravit, pravil Elizabeth: „Nedělejte si starosti +o svůj zevnějšek, drahá sestřenko, lady Catherine od nás vů-bec +nevyžaduje, abychom chodili tak elegantně + +oblečeni, jak přísluší jí a její dceři. Radil bych vám, abyste si na +sebe vzala prostě to, co máte nejlepšího - více není třeba. Lady +Catherine si o vás nepomyslí nic špatného, přijdete-li v prostém úboru. +Přeje si, aby jistý stavovský odstup zůstával zachován.“ Zatímco se +strojily, přiběhl dvakrát nebo třikrát k jednotlivým dveřím, vybízel je, +aby si pospíšily, neboť lady Catherine nerada na někoho s obědem čeká. +Tak velkolepý obraz Její + +Jasnosti a zámeckého života docela vyděsil Marii Lucasovou, + +která nebyla zvyklá se pohybovat ve vznešené společnosti, takže +očekávala svůj výstup na Rosingsu s nemenší trémou než její otec své +představení u královského dvora. Počasí jim přálo, a tak se jim šlo tu +půl míli přes park velmi příjemně. Každý park má něco do sebe a vždycky +je nač se dívat; i Elizabeth se tu leccos líbilo, třebaže nedokázala +upadnout do takového vytržení, jaké pan Collins nad tímto výjevem +předpokládal, a sotva na ni příliš + +zapůsobilo, když se jal počítat okna v předním traktu a vyčíslil, co dal +sir Lewis de Bourgh za sklenářské práce. + +Jak stoupali po schodech do haly, zmocňovala se Marie čím dál tím větší +panika a ani sir William nevypadal docela klidně. Elizabeth neztrácela +odvahu. Neslyšela, že by lady Catherine vynikala tak geniálními +schopnostmi nebo zázračnými ctnostmi, aby ji to vyvedlo z míry, a pouhé +vznešenosti, založené na penězích a urozeném původu, se troufala +postavit bez zachvění. + +Ze vstupní haly, kde je pan Collins s uchváceným výrazem upozornil na +velkolepý prostor a dokončené ornamenty, je sloužící doprovodili +předpokojem do salónu, kde dlela lady Catherine, její dcera a paní +Jenkinsová. Její Jasnost ráčila vstát, aby je přivítala, a jelikož se +paní Collinsová dohodla s manželem, že hosty představí sama, odehrálo se +to přijatelným způsobem, bez omlouvání a děkování, které by on byl +pokládal za nezbytné. Sir William pobýval sice už na královském dvoře, +ale vznešenost, jež ho obklopovala, ho tak dokonale ohromila, že se +sotva odvážil hluboce uklonit a pak mlčky přijal místo; jeho dcera, +strachy polomrtvá, usedla na krajíček židle a nevěděla, co s očima. +Elizabeth zjistila, že ji tento výjev nevyvedl z míry, takže mohla +klidně pozorovat tři dámy před sebou. Lady Catherine byla vysoká, statná +paní s výraznými rysy, které kdysi mohly mít svůj půvab. Neoplývala +přívětivostí, ani neuvítala hosty tak, že by zapomněli na své podřadné +postavení. Její vznešenost se nevyznačovala ledovým mlčením, ale cokoli +řekla, to bylo proneseno tak autoritativním tónem a s takovým vědomím +vlastní důležitosti, že si Elizabeth okamžitě + +vzpomněla na pana Wickhama, a z toho, co za ten + +den zažila, usoudila, zeje lady Catherine přesně taková, jak on ji +líčil. Jakmile si prohlédla matku, jejíž tvář jí hned připomněla něco z +Darcyho, zahleděla se na dceru a užasla téměř stejně jako Maria, zeje +tak malá a hubená. Ani postavou, ani tváří nebyla po matce. Slečna de +Bourghová vypadala pobledle a nezdravě, její tvář nebyla ošklivá, ale +docela bezvýrazná; téměř nemluvila, jen tu a tam něco zašeptala paní +Jenkinsové, která se nevyznačovala ničím zvláštním a věnovala veškerou +svou pozornost slečniným slovům a nařizování stínítka, aby jí nešlo +světlo do očí. + +Lady Catherine jim dopřála několik minut posezení, pak je odeslala k +jednomu oknu, aby se mohli obdivovat výhledu, přičemž je pan Collins v +roli průvodce zvlášť upozorňoval na všechny krásy a lady Catherine jim +laskavě sdělila, že až v létě bude ten pohled skutečně stát za to. + +Oběd byl opravdu bohatý, podávalo ho tolik sloužících a měl tolik chodů, +kolik jim pan Collins sliboval, a jak rovněž předpokládal, usadila ho +Její Jasnost proti sobě na opačném konci stolu a on se tam tvářil, jako +by mu už život nemohl poskytnout vzácnější dary. Porcoval maso, jedl a +velebil pohotově a z hloubi duše, každý chod pochválil nejprve on a pak +sir William, jenž se už vzpamatoval natolik, že dokázal opakovat všechno +po svém zeťovi, až + +se Elizabeth divila, jak to lady Catherine snese. Ale lady Catherine se +svým bezmezným obdivem zřejmě zavděčili, usmívala se milostivě, a +zvláště tehdy, když říkali, že některý + +pokrm ještě nikdy nejedli. Společnost se příliš neoddávala konverzaci. +Elizabeth byla hotova se rozhovořit, jakmile by se k tomu naskytla +příležitost, ale seděla mezi Charlottou a slečnou de Bourghovou - jedna +byla zaneprázdněna posloucháním lady Catherine a slečna de Bourghová na +ni za celý oběd ani slůvko nepromluvila. Paní Jenkinsová se hlavně + +zaměstnávala pozorováním, jak málo slečna de Bourghová jí, nutila ji +ochutnat to či ono a vyjadřovala starost, není-li indisponována. Maria +by se nebyla odvážila špitnout ani za živý + +svět a pánové pouze jedli a chválili. + +Když se dámy vrátily do salónu, nezbývalo jim nic jiného než naslouchat +lady Catherine, která se neodmlčela ani na + +okamžik, dokud nebyla podávána káva; pronášela své názory způsobem, z +něhož vysvítalo, že není zvyklá, aby jí kdokoli v čemkoli odporoval. +Vyptávala se Charlotty nezastřeně a do všech podrobností na její +domácnost, dávala jí četné rady, jak si počínat a jak má vypadat život +tak malé rodiny jako její, poučila ji o chovu dobytka i drůbeže. +Elizabeth shledala, že žádná maličkost není pod úrovní zájmu této dámy +velkého světa, jen když jí poskytne příležitost poroučet druhým. Během +rozhovoru s paní Collinsovou se obracela s četnými dotazy i na Marii a +Elizabeth, ale především na Elizabeth, o jejíž rodině toho věděla +nejméně + +a která jí, jak sdělila paní Col-linsové, připadala jako velmi jemná a +půvabná dívka. Vyptala se jí v průběhu večera, kolik má sester, jsou-li +mladší nebo starší, zda jsou všechny hezké, jakého se jim dostalo +vzdělání, co má její otec za kočár a jak se jmenovala matka za svobodna. +Elizabeth měla její otázky za velmi netaktní, ale odpovídala s chladným +klidem. Lady Catherine poté poznamenala: + +„Panství vašeho pana otce má zdědit pan Collins, pokud vím. Kvůli vám,“ +obrátila se na Charlottu, „jsem tomu ráda, ale jinak nevidím důvod, proč +by dcery neměly dědit. V rodině + +sira Lewise de Bourgha proti tomu nebyly námitky. Umíte hrát a zpívat, +slečno Bennetová?“ + +„Ano,“ trochu.“ + +„Vskutku? Pak nás jistě oblažíte - tedy, až se to bude hodit. Máme tu +prvotřídní nástroj, určitě + +lepší než - Jednou jej vyzkoušíte. Umějí i vaše sestry hrát a zpívat?“ + +„Jedna ano.“ + +„Proč se nenaučily všechny? Měly se tomu naučit. Slečny Webbsovy umějí +všechny hrát a jejich otec není tak zámožný jako váš. Umíte kreslit?“ + +„Ne, vůbec ne.“ + +„Cože, a vaše sestry?“ + +„Ani jedna.“ + +„To je zvláštní. Zřejmě jste k tomu neměly příležitost. Paní matka s +vámi měla jezdit na jaře do Londýna a tam vás nechat učit.“ + +„Matinka by to byla jistě ráda učinila, ale můj otec Londýn nesnáší.“ + +„Máte ještě vychovatelku?“ + +„Nikdy jsme žádnou neměly.“ + +„Neměly jste vychovatelku! Jak je to možné? Vychovávat doma pět dcer bez +vychovatelky! + +To jsem ještě neslyšela. Paní matka musela dřít jako otrokyně, než vás +všechny vzdělala.“ Elizabeth sotva dokázala potlačit úsměv, když ji +ujišťovala, že tomu tak nebylo. + +„Kdo vás tedy učil? Kdo se o vás staral? Vaše výchova musela být +zanedbána, když jste neměly vychovatelku.“ + +„Snad ano, ve srovnání s jinými rodinami, avšak ty z nás, které měly do +učení chuť, nepostrádaly možnosti. Byly jsme vedeny k tomu, abychom +četly, a domácí učitelé nám dávali hodiny, jak bylo třeba. Ty, kterým se +do učení nechtělo, nemusely dělat nic.“ + +„Ano, jistě, ale tomu by byla právě vychovatelka zabránila, a kdybych +byla znala vaši paní + +matku, byla bych jí důrazně poradila, aby šiji vzala. Říkávám odjakživa, +že nikdo nedosáhne vzdělání bez pravidelného a dlouhodobého vyučování, a +na to je nejlepší vychovatelka. Je obdivuhodné, kolika rodinám jsem já +už v této věci vypomohla. Těší mě, když mohu některou slečnu dobře +umístit, čtyři neteře paní Jenkinsové mají mou zásluhou skvělá místa a +tuhle nedávno jsem zase doporučila jednu slečnu, o níž jsem se doslechla +pouhou náhodou, a ta rodina je jí nadšena. Říkala jsem vám už, paní +Collinsová, že mě včera navštívila lady Metcalfová, aby mi poděkovala? +Slečna Popova prý je poklad. ,Našla jste mi hotový poklad, lady +Catherine,' povídala. Chodí už vaše mladší sestry do společnosti, slečno +Bennetová?“ + +„Ano, lady Catherine, všechny.“ + +„Všechny! - Jakže, všech pět najednou? To je divné. A vy jste +druhorozená. - Mladší chodí do společnosti, než se starší vdají! - Vaše +mladší sestry musí být přece velmi mladičké.“ + +„Ano, nejmladší není ještě šestnáct. Taje skutečně asi příliš mladá na +společenský život. Ale já si myslím, že by to bylo vůči mladším sestrám +nespravedlivé, kdyby jim měly být odepřeny zábavy a radovánky jen proto, +že starší nemají + +možnost nebo chuť honem se vdávat. Ta poslední má přece stejné právo +užívat mládí jako ta první. A aby se jí v tom zabraňovalo jen z takového +důvodu! To by sotva prospělo sesterským vztahům a ušlechtilým citům.“ + +„Poslyšte,“ pravila Její Jasnost, „vy máte ale velmi vyhraněné názory na +tak mladou dívku. Kolikpak je vám?“ + +„Vzhledem k tomu, že má tři dospělé mladší sestry, může Vaše Jasnost +stěží očekávat, že bych se k tomu doznala.“ + +Na lady Catherine byl znát úžas, že se jí nedostalo přímé odpovědi, a +Elizabeth měla dojem, zeje první osoba, která se kdy odvážila uchýlit k +žertu před její urozenou beztaktností. + +„Určitě vám není přes dvacet, takže svůj věk nemusíte tajit.“ + +„Bude mi jedenadvacet.“ + +Přidružili se k nim opět pánové a po čaji došlo na karetní stolky. Lady +Catherine, sir William a manželé Collinsovi zasedli k partii quadrilly, +a jelikož slečna de Bourghová dostala chuť + +zahrát si cassino, měly obě dívky tu čest, že pomohly paní Jenkinsové +doplnit počet hráčů. Byla to zcela absolutně a dokonale nudná partie. +Sotva padlo slovo, které by se netýkalo hry, ledaže paní Jenkinsová +vyjádřila obavy, aby slečně de Bourghové nebylo zima nebo horko, aby +světlo nebylo příliš prudké nebo tlumené. Mnohem více se toho dělo u +sousedního stolu. Většinou bylo slyšet lady Catherine i-vytýkala svým +třem partnerům chyby nebojím líčila nějakou veselou příhodu, kterou +zažila. Pan Collins byl zaneprázdněn přitakáváním ke všemu, co Její +Jasnost řekla, děkoval za každou dobrou kartu a omlouval se, když se mu +zdálo, že těch dobrých karet dostal až moc. Sir William toho mnoho +nenapovídal. Ukládal si do paměti žertovné historky a vznešená jména. + +Když si lady Catherine a její dcera po libosti zahrály, zvedli se +všichni od stolků, paní + +Collinsové byl nabídnut kočár, což vděčně přijala, a sluha pro něj +okamžitě odspěchal. Společnost se shromáždila u krbu, aby vyslechla, +jaké počasí určila lady Catherine na zítřek. Od tohoto zdroje poučení je +odehnal příjezd kočáru; za četných projevů díků páně + +Collinsových a za neméně četných úklon sira Williama se rozloučili. +Jakmile se dal kočár do pohybu, už se vyptával bratránek Elizabeth, co +tedy říká Rosingsu, a kvůli Charlottě se vyslovila o návštěvě +příznivěji, než odpovídalo pravdě. Avšak její chvála, se sebezapřením +pronesená, pana Collinse vůbec neuspokojila, a tak se musel ujmout +velebení + +Její Jasnosti sám. + +Sir William se zdržel v Hunsfordu pouze týden, ale to stačilo, aby +odjížděl přesvědčen, že jeho dcera udělala skvělou partii a že takový +manžel a takoví sousedé se hned tak nenajdou. Dokud tu měl pan Collins +sira Williama, trávil každé dopoledne s ním, vozil ho na projížďky ve +dvoukolce, aby ho obeznámil s okolím, ale po jeho odjezdu se život v +rodině vrátil do všedních kolejí. K Elizabethině úlevě tato změna +neznamenala, že by dlela častěji v bratránkově společnosti, neboť +věnoval většinu času od snídaně do večeře práci na zahradě + +nebo četbě a psaní ve své pracovně, která měla okna na cestu před domem. +Dámy vysedávaly v zadní místnosti. Elizabeth zprvu udivovalo, že +Charlottě nedává přednost velkému salónu, neboť byl prostornější i +pěkněji zařízený, ale brzy pochopila, že přítelkyně k tomu má moc dobré +důvody, neboť pan Collins by se byl zdržoval mnohem méně ve svém pokoji, +kdyby si byly zvolily přitažlivější prostředí, a velebila Char-lottu, +jak to moudře zařídila. Z tohoto salónku neviděly na cestu a vděčily jen +panu Collinsovi za zprávy, které povozy projely kolem a hlavně kolikrát +byl mezi nimi lehký kočárek slečny de Bourghové, což jim nikdy neopomněl +hlásit, ač se to stávalo téměř denně. Dost často zastavila před farou a +bavila se pár minut s Char-lottou, třebaže se málokdy dala přemluvit, +aby šla dál. Sotva kdy uplynul den, aby pan Collins nezaběhl na +Ro-sings, a zhusta považovala jeho choť + +za nutné, aby jej doprovázela; dokud si Elizabeth neuvědomila, že na +panství lady Catherine by se našla ještě jiná teplá místečka, nechápala, + +proč jí obětují tolik času. Občas je i Její Jasnost poctila návštěvou a +při této příležitosti jí + +neušlo ani to nejmenší, co se odehrávalo v místnosti. Prozkoumala, čím +se zabývají, prohlédla si jejich ruční práce a poradila jim, aby to +dělaly jinak, pohaněla rozmístění nábytku, nachytala služku, jak +lelkuje, a přijala-li nějaké občerstvení, pak zřejmě jen proto, aby se +ujistila, že paní Collinsová kupuje příliš velké kusy masa pro tak málo +lidí. Elizabeth brzy postřehla, že tato vznešená dáma sice nemá na +starosti veřejné blaho v celém hrabství, nicméně že suverénně kraluje ve +své farnosti, kde ji o každé sebenepatrnější těžkosti informuje pan +Collins: a kdykoli dal některý chalup-nik najevo přílišné kverulantství, +nespokojenost nebo chudobu, vplula do vesnice, urovnala spory, umlčela +stížnosti a hubováním je dohnala k spokojenosti a blahobytu. + +Radovánky na Rosingsu se opakovaly asi dvakrát týdně, a až na to, že +nyní postrádali sira Williama a že se tedy karty hrály pouze u jediného +stolku, probíhaly všechny tyto návštěvy přesně jako první. Jiných +společenských událostí bylo pramálo, neboť většina sousedních rodin se +pohybovala ve sféře nad poměry manželů Collinsových. To však Elizabeth +příliš + +nevadilo a celkem trávila čas dost příjemně: těšila se z chvilek, kdy si +mohla nerušené povídat se Charlottou, a počasí bylo na tuto roční dobu +nadobyčej pěkné, takže si užila i přírody. Zatímco ostatní odešli na +audienci k lady Catherine, vydávala se nejraději na procházku do aleje z +jedné strany ohraničující park; byla tam pěkná chráněná stezka, kterou +si zřejmě + +neoblíbil nikdo kromě jí a kde se cítila v bezpečí před zvídavostí lady +Catherine. Prvních čtrnáct dní jejího pobytu uběhlo v klidu a míru jako +voda. Blížily se velikonoce a po Květné neděli očekávali na zámku +návštěvu, což byla v tak malém rodinném kruhu významná + +událost. Elizabeth se doslechla krátce po svém příjezdu, že za pár neděl +má přibýt pan Darcy, a třebaže by byla dala přednost komukoli jinému z +okruhu svých známých, přece uvítala, že přibude nová tvář na zámeckých +večírcích, a hodlala se pobavit tím, že bude pátrat, jsou-li úklady +slečny Bingleyové skutečně beznadějné, což musí vysvitnout z jeho +chování k sestřence, kterou mu lady Catherine zřejmě určila, neboť +hovořila o jeho nastávající + +návštěvě s velikým zadostiučiněním, vylíčila jim ho v nejlepším světle a +dočista ji popudilo, když zvěděla, že se s ním jak Elizabeth, tak slečna +Lu-casová už mnohokrát setkaly. Na faře byli o jeho příjezdu okamžitě +zpraveni, neboť pan Collins se procházel celé + +dopoledne kolem vrátnice na huns-fordské cestě, aby mu nic neušlo, +ajakrnile jim vysekl poklonu, když povoz zatáčel do parku, hned +odspěchal sdělit tuto velezajímavou novinku doma. Nazítří se vydal bez +prodlení na zámek přivítat návštěvu. A tam musel pozdravit synovce dva, +neboť pan Darcy s sebou přivezl ještě plukovníka Fitzwilliama, mladšího +syna svého strýce lorda -, a k údivu celé společnosti ho oba pánové +doprovodili až domů. Charlotte zahlédla z okna manželovy pracovny, jak +přecházejí přes cestu, okamžitě letěla do druhé + +místnosti, aby oznámila děvčatům, jaká pocta je čeká a dodala: + +„Za tuto pozornost mohu poděkovat tobě, Elizo. Mne by pan Darcy tak +rychle nevyhledal.“ Elizabeth měla sotva čas ji tuto lichotivou domněnku +vyvrátit, a už oznamoval zvonek jejich příchod a krátce nato vstoupili +všichni tři pánové do pokoje. Plukovník Fitzwilliam, který + +překročil práh první, byl asi třicetiletý muž, žádný krasavec, avšak +postavou i vystupováním skutečný šlechtic. Pan Darcy byl stejný jako +předtím v Hertfordshiru - pozdravil rezervovaně + +jako vždy paní Collinsovou, a ať už v něm její přítelkyně vyvolávala +jakékoli pocity, stanul jí + +tváří v tvář zřejmě s naprostým klidem. Elizabeth mu beze slova udělala +pukrlátko. Plukovník Fitzwilliam se okamžitě rozhovořil s ducha-plností +a lehkostí světáckého kavalíra a bavil příjemně celou společnost; jeho +bratranec prohodil něco o domě a o zahradě k pani Collinsové a pak seděl +hezkou chvíli, aniž na někoho promluvil. Teprve pak v něm slušné + +způsoby převládly natolik, že se dotázal Elizabeth, jak se daří její +rodině. Odpověděla mu případným způsobem a po chvilkovém odmlčení +dodala: „Moje nejstarší sestra je teď už tři měsíce v Londýně. Nepotkal +jste ji tam náhodou?“ + +Věděla moc dobře, že ne, ale byla zvědavá, jestli dá najevo, že je mu +známo, jak se Bingleyovi zachovali k Jane, a měla dojem, že se zatvářil +trochu rozpačitě, když jí odpovídal, že bohužel neměl to štěstí a se +slečnou Bennetovou se nesetkal. Víc o tom nehovořili a pánové + +se krátce nato rozloučili. + +Plukovník Fitzwilliam vzbudil svým vystupováním na faře velký obdiv a +všechny dámy se domnívaly, že díky jemu budou návštěvy na zámku mnohem +zábavnější. Uplynulo však několik dní, než jim odtamtud přišlo další +pozvání, neboť pokud měli na Rosingsu hosty, nikdoje nepotřeboval, a +teprve na velikonoční neděli, téměř týden po příjezdu obou pánů, se jim +dostalo té cti, a to je lady Catherine pouze v kostele vyzvala, aby se u +nich večer ukázali. Celý ten týden ji i její dceru sotva zahlédli. +Plukovník Fitzwilliam zašel během té doby na faru několikrát, ale pana +Darcyho viděli jen v kostele. + +Pozvání samozřejmě přijali a ve vhodném čase se přidružili k panstvu v +zámeckém salónu. Její Jasnost je přijala milostivě, ale bylo zřejmé, že +už jí jejich společnost není tak vítaná, jako když tu nemá nikoho +jiného; byla skutečně zcela zaujata svými synovci a bavila se s nimi, +zvláště s Darcym, mnohem víc než s ostatními. + +Na plukovníku Fitzwilliamovi bylo vidět, že má z jejich přítomnosti +upřímnou radost; na Rosingsu mu bylo každé rozptýlení vítané, a krom +toho se mu velice líbila roztomilá + +přítelkyně paní Collinsové. Usadil se vedle ní a vykládal jí tak mile o +Kentu a Hertfordshiru,-o cestování i o pobytu doma, o nových knihách i o +hudbě, že se Elizabeth v tomto salónu ještě + +nikdy ani zpola tak nepobavila. Hovořili živě a zaujatě, až to vzbudilo +pozornost lady Catherine i pana Darcyho. Ten na ně zakrátko vrhal časté +zvědavé pohledy a po chvíli dala i Její Jasnost najevo stejný zájem, +když bez dlouhých okolků zvolala: + +„Co jste to povídal, Fitzwilliame? O čem se to bavíte? Co to vykládáte +slečně Bennetové? + +Řekněte mi to taky.“ + +„Hovořili jsme o hudbě, drahá tetinko,“ odpověděl, když už nebylo +vyhnutí. + +„O hudbě! Račte tedy mluvit hlasitěji. Hudba je ze všech námětů mému +srdci nejbližší. Rozhovoru o hudbě se nemohu nezúčastnit. V celé Anglii +by se myslím našlo málo lidí, kteří + +by se dokázali z hudby tak těšit a projevovali větší přirozené nadání +než já. Kdybych se byla učila, bývala bych v hudbě vynikla. A právě tak +Anně, kdyby jí křehké zdraví nebránilo mít hodiny. Věřím, že by hrála +dokonale. Jak pokračuje Georgiana, Darcy?“ Pan Darcy chválil sestřino +umění s láskyplným zaujetím. + +„To ráda slyším, že se tak činí,“ řekla lady Catherine. „Vyřiďte jí ode +mne prosím, že to rozhodně nikam nepřivede, nebude-li pořádně cvičit.“ + +„Ujišťuji vás, tetinko, zejí té rady není třeba. Cvičí velmi +pravidelně.“ + +„Tím lépe. Přehnat to rozhodně nemůže, a až jí budu příště psát, tak jí +ještě zvlášť domluvím, aby cvičení na žádný pád nezanedbávala. Říkávám +často mladým slečnám, že bez pravidelného cvičení to v hudbě nikam +nedotáhnou. Už kolikrát jsem to říkala i tuhle slečně + +Bennetové, že nebude hrát dokonale, dokud nebude víc cvičit; u +Collinsových sice není + +klavír, ale nemám nic proti tomu, a to jsem jí také říkala, aby chodila +sem a cvičila na klavíru v pokoji paní Jenkinsové. Tam v tom křídle by +přece nikomu nepřekážela.“ Pan Darcy se zatvářil rozpačitě nad tetinou +nevychovaností a neodpověděl. Po kávě připomněl plukovník Fitzwilliam +Elizabeth, že mu slíbila zahrát, a ona bez váhání + +zasedla ke klavíru. Přitáhl si k ní židli. Lady Catherine vyslechla +první píseň do půli a pak se začala opět bavit se svým druhým synovcem, +ten se však po chvíli zvedl, zamířil rozvážným krokem, jako obvykle, ke +klavíru a postavil se tak, že hleděl půvabné pianistce přímo do tváře. +Elizabeth zpozorovala jeho počínání a při první vhodné pauze se k němu +obrátila se šelmovským úsměvem. + +„Hodláte mě polekat, pane Darcy, že jste sem tak slavnostně přišel? Ale +já se vás nebojím, třebaže vaše sestra hraje tak dokonale. Jsem strašně +paličatá, a když na mne někdo za-dupe, schválně neuteču. Zkusí-li mě +někdo vyděsit, dodá mi tím odvahy.“ + +„Nebudu vyvracet vaši domněnku,“ odpověděl, „protože ve skutečnosti +jistě nevěříte, že mám v úmyslu vás děsit, a měl jsem to potěšení vás už +natolik poznat, abych věděl, že občas ráda ze žertu prohlašujete věci, +které si vůbec nemyslíte.“ + +Elizabeth se upřímně rozesmála nad tím, jak ji vystihl, a pravila +plukovníku Fitzwilliamovi: + +„Váš bratránek mě představil v pěkném světle a díky jemu mi teď už +neuvěříte ani slůvko. Mám velkou smůlu, že jsem se tu setkala s někým, +kdo může tak dokonale odhalit mou pravou tvář, a to právě v prostředí, +kde jsem doufala se ctí obstát. Je to od vás skutečně velmi +nekavalírské, pane Darcy, vyzrazovat všechny mé prohřešky z +Hertfordshiru - a dovolte, abych dodala, že také velmi nemoudré t-neboť +mě to ponouká k protiútoku a mohou vyjít najevo takové věci, že vaše +příbuzenstvo bude otřeseno do hloubi duše.“ + +„Nebojím se vás,“ pravil s úsměvem. + +„Jen povězte, pěkně prosím, co má na svědomí,“ zvolal plukovník +Fitzwilliam, „tak rád bych věděl, jak se chová u cizích lidí.“ + +„Zvíte to tedy, ale připravte se na něco strašlivého. Musím vám sdělit, +že jsem ho poprvé + +spatřila v Hertfordshiru na plese, a na tomto plese - co byste tomu +řekl? Odtančil jen čtyři kousky. Přináším nerada špatné zprávy - ale je +tomu tak. Odtančil jen čtyři kousky, ačkoli byl nedostatek pánů a hodně +dívek zůstalo sedět, protože neměly partnery. To nemůžete popřít, pane +Darcy.“ + +„Neměl jsem tenkrát tu čest znát jiné dámy než Bingleyho sestry.“ + +„Pravda, a na plese nebyl ještě nikdy nikdo nikomu představen. A copak +byste chtěl slyšet teď, plukovníku ? Mé prsty očekávají vaše rozkazy.“ + +„Snad bych byl učinil lépe,“ pravil Darcy, „kdybych se byl vynasnažil s +někým seznámit, ale nejsem z těch, kdo vzbuzují zájem cizích lidí.“ + +„Zeptáme se vašeho bratránka, proč tomu tak je?“ obrátila se Elizabeth +na plukovníka Fitzwilliama. „Zeptáme se ho, proč rozumný a vzdělaný muž, +který viděl svět, nevzbuzuje zájem cizích lidí?“ + +„Na to vám dokážu odpovědět sám,“ pravil Fitzwilliam, „a nemusíme se +ptát jeho. Pravý + +důvod je ten, že se mu nechce tak dalece namáhat.“ + +„Postrádám jistou schopnost, již si leckdo osvojil,“ pravil Darcy, +„totiž bavit se nenucené s lidmi, které vidím prvně v životě. Přijde mi +zatěžko zapadnout do jejich nálady a vzbudit v sobě dostatečný zájem o +jejich starosti, jak to Často vídám.“ + +„Mé prsty,“ pravila Elizabeth, „se nepohybují po této klávesnici tak +bravurně, jak to často vídám u jiných žen. Nejsem tak pilná ani tak +hbitá, nemám tak výrazný úhoz. Jenže jsem odjakživa předpokládala, že +jsem tím sama vinna, protože se nenamáhám cvičit. Ale nemyslím si, že +bych měla nešikovnější prsty a že bych nebyla schopna se naučit stejně + +krásně hrát jako každá druhá.“ + +Darcy se usmál a řekl: „Máte úplně pravdu. Využíváte svého času mnohem +lépe. Kdo měl to potěšení vás slyšet, ten vám nemůže nic vytýkat. Ani +vy, ani já se nepřetvařujeme před cizími lidmi.“ + +Tu je vyrušila lady Catherine a přála si vědět, o čem hovoří. Elizabeth +se okamžitě rozehrála. Lady Catherine přistoupila blíž, pár minut +naslouchala a pak pravila Darcymu: + +„Slečna Bennetová by nehrála špatně, kdyby víc cvičila a kdyby měla +možnost brát hodiny u některého londýnského profesora. Má docela slušný +prstoklad, třebaže se nadáním nevyrovná + +Anně. Anně by hrála skvěle, kdyby jí byl její zdravotní stav dovolil +brát hodiny.“ Elizabeth pohlédla na Darcyho, aby viděla, jak vřele se +připojí k vychvalování své sestřenky, ale ani v této chvíli, ani jindy u +něho nespatřila žádné příznaky lásky a z jeho chování k slečně + +de Bourghové vyvodila tu útěchu pro slečnu Bingleyo-vou, že by si vzal +právě tak dobře ji, kdyby byla jeho příbuzná. + +Lady Catherine se i nadále zaobírala Elizabethinou hrou + +a udělovala jí mnohá poučení o pravidelném cvičení a vrozeném nadání. +Elizabeth to všechno zdvořile snášela a na přání pánů setrvala u klavíru +až do té chvíle, než pro ně předjel kočár Její Jasnosti, aby je dopravil +domů. + +Nazítří dopoledne odešla paní Collinsová s Marií zařídit cosi do vesnice +a Elizabeth zůstala sama doma; právě psala Jane, když tuji překvapil +domovní zvonek, neomylná známka toho, že se blíží návštěva. Jelikož +neslyšela kočár, nevylučovala možnost, že by to mohla být lady +Catherine, a tak raději schovala rozepsaný dopis, aby se nemusela obávat +dotěrného vyptávání; tu se však otevřely dveře a k jejímu úžasu vstoupil +do pokoje pan Darcy, a to sám. I on byl zřejmě udiven, zeji zastal +samotnou, a omlouval své nečekané přepadení: prý mu bylo řečeno, že jsou +všechny dámy doma. + +Posadili se, a když zodpověděl její zdvořilostní dotazy po rosingském +panstvu, hrozilo zřejmé + +nebezpečí, že zavládne smrtelné ticho. Bylo naprosto nutné o něčem +začít, a v této kritické + +chvíli si vzpomněla, kdy ho spatřila v Hertfordshiru naposled, a +zvědavá, co jí poví o jejich spěšném odjezdu, poznamenala: + +„Jak nečekaně jste všichni opustili Netherfield loni v listopadu, pane +Darcy! Pan Bingley musel být velmi příjemně překvapen, že se s vámi tak +brzy shledal, vždyť pokud si vzpomínám, odjel pouze den před vámi. +Doufám, že se jemu i jeho sestrám dařilo dobře, když + +jste se s ním v Londýně loučil?“ + +„Ano, mají se výborně, děkuji vám.“ + +Viděla, že se s touto stručnou odpovědí bude muset spokojit, a tak po +malé chvíli dodala: + +„Zaslechla jsem něco, že pan Bingley nemá velkou chuť se vů-bec ještě +někdy do Netherfieldu vrátit; je tomu tak?“ + +„Mně nic takového neříkal, aleje dost pravděpodobné, že tam bude pobývat +jen zřídkakdy. Má + +mnoho přátel a je právě v těch letech, kdy člověk mívá čím dál tím víc +přátel i různých zájmů.“ + +„,Hodlá-li trávit na Netherfieldu tak málo času, pak by jeho sousedé +spíš uvítali, kdyby panství pustil, protože by se tam mohla usadit +nějaká rodina natrvalo. Jenže pan Bingley se tam jistě nenastěhoval +kvůli sousedům, ale kvůli sobě, a tak musíme právem očekávat, že si +Netherfield ponechá nebo pustí ze stejného důvodu.“ + +„Nepřekvapilo by mě, kdyby se odstěhoval, jakmile se mu naskytne jiná +příhodná koupě,“ pravil Darcy. + +Elizabeth neodpověděla. Neodvažovala se hovořit dál o jeho příteli, a +protože ji nic jiného nenapadalo, nechala na něm, o čem se budou bavit +dál. + +Pochopil a zakrátko začal: „Tohle je zřejmě velmi příhodný dům. Slyšel +jsem, že jej lady Catherine dala celý do pořádku, než se pan Collins +přistěhoval do Hunsfordu.“ + +„Ano, a jsem si jista, že by jí tento dobrý skutek nikdo neoplatil +hlubší vděčností.“ + +„Pan Collins měl při volbě životní družky zřejmě šťastnou ruku.“ + +„Ano, to máte pravdu; jeho přátelé se mohou radovat, že potkal jednu z +mála rozumných žen, které by byly ochotné si ho vzít a navíc schopné +připravit mu spokojený život. Moje přítelkyně má pro něho velké +pochopení - i když nevím, je-li její sňatek s panem Collinsem to +nejmoudřejší, co mohla udělat. Zdá se však, že je úplně spokojena, a +posuzováno z hlediska rozumu, udělala jistě dobrou partii.“ + +„Musí to být pro ni velmi příjemné, že žije tak blízko svých rodičů a +přátel.“ + +„Tomu říkáte blízko? Vždyťje to téměř padesát mil.“ + +„A co je padesát mil na dobré silnici ? Sotva půldenní výlet. Ano, tomu +říkám dost blízko.“ + +„Nikdy mě dosud nenapadlo považovat tuto vzdálenost za jednu z výhod +jejich sňatku,“ zvolala Elizabeth. „Vůbec by mě nenapadlo tvrdit, že +paní Collinsová má rodiče blízko.“ + +„Tím jen dokazujete svůj vřelý vztah k Hertfordshiru. Pak + +vám všechno kromě nejbližšího okolí Longbournu musí připadat daleko.“ +Při těchto slovech mu pohrával na rtech zvláštní úsměv a Elizabeth se +domnívala, že chápe proě: asi předpokládá, že myslí na Jane a +Netherfield. Zrudla tedy a odpověděla: + +„Netvrdím přece, že je nejmoudřejší, usadí-li se mladí manželé blízko +jejích rodiěů. Velké + +nebo malé vzdálenosti jsou relativní a závisí na mnoha okolnostech. V +zámožné rodině, kde cestovní výlohy nehrají roli, není počet mil na +překážku. Jenže tohle není ten případ. Collinsovi mají slušné příjmy, +ale zas ne takové, aby mohli často cestovat - a aby moje přítelkyně měla +pocit, že její rodiče žijí blízko, musela by se ta vzdálenost scvrknout +na polovinu, o tom jsem přesvědčena.“ + +Pan Darcy si přitáhl židli o kousek k ní a řekl: „Vy sama přece nemáte +důvod k tak vřelým lokálním vztahům. Je vyloučeno, že byste byla celý +život nevytáhla paty z Longbournu.“ Elizabeth se zatvářila překvapeně. +Její návštěvník se vzpamatoval, odsedí si, vzal ze stolu noviny, přelétl +je očima a zeptal se lhostejnějším hlasem: + +„Jak se vám líbí v Kentu?“ + +Rozhovořili se o zdejším okolí, oba v klidných, stručných větách, dokud +je zakrátko nepřerušil příchod Charlotty a její sestry, které se vrátily +z procházky. Nečekané téte á téte je překvapilo. Pan Darcyjim sdělil, +jakým omylem takto přepadl slečnu Bennetovou, zdržel se ještě několik +minut, ale mnoho toho nikomu nepověděl, a pak se rozloučil. + +„Co to má znamenat?“ řekla Charlotte, jakmile za ním zapadly dveře. +„Musí být do tebe zamilovaný, milá Elizo, jinak by sem nechodil jako +domů.“ + +Když jim však Elizabeth vylíčila, s jakou námahou udržovali rozhovor v +proudu, nezdálo se to Charlotte ani při nejlepší vůli pravděpodobné, a +po různých úvahách nakonec dospěly k závěru, že přišel, protože nemá nic +lepšího na práci, což jim připadalo i vzhledem k roční + +době jako nejpřijatelnější vysvětlení. Příroda dosud neskýtala mnoho +možností k povyražení. Na zámku se jim nabízela lady Catherine, + +knihy a biliár, ale páni nevydrží sedět stále doma, a protože faru měli +blízko, vedla k ní + +příjemná cesta a snad i kvůli jejím obyvatelům se oběma bratrancům od té +doby zlíbilo zajít tam téměř denně. Přicházeli v různých dopoledních +hodinách, někdy každý zvlášť, jindy spolu a tu a tam i v doprovodu paní +tetinky. Všem bylo zřejmé, zeje plukovník Fitzwilliam navštěvuje, +protože se u nich cítí dobře, a z tohoto důvodu jim byl samozřejmě ještě + +sympatičtější. Elizabeth připomínal jejího dřívějšího ctitele George +Wickhama tím, že také + +ráda dlela v jeho společnosti a že se mu tak nepokrytě líbila; když je +oba srovnávala, shledávala, že plukovník Fitzwilliam sice nemá tak jemné +a okouzlující způsoby, ale uznávala, že je pravděpodobně +inteligentnější. + +Proč se tu však tak často objevuje pan Darcy, to bylo obtížnější +uhádnout. Jistě ne proto, že by toužil po jejich společnosti, vždyť +často seděl deset minut a ani ústa neotevřel, a když + +konečně promluvil, pak zřejmě spíš z nezbytnosti než z vlastní vůle ~ +aby vyhověl požadavkům slušnosti, a ne pro potěšení. Zřídkakdy dělal +dojem, že se dobře baví. Paní + +Collinsová nevěděla, co si o tom myslet. Plukovník Fitzwilliam ho občas +škádlil, že dělá + +hlouposti, a podle toho usoudila, že se obvykle chová jinak, což sama +nemohla vědět, protože ho tak dobře neznala; byla by si přála, aby se +tato změna dala vysvětlit milostným vzplanutím a předmětem tohoto +vzplanutí aby byla její přítelkyně Eliza, a jala se proto usilovně +pátrat, aby zjednala jasno. Pozorovala ho, kdykoli přišli na zámek nebo +on zavítal na faru, ale bez valného úspěchu, často se na její přítelkyni +díval, ale tvářil se přitom nevyzpytatelně. Upíral na ni vážný pohled, +ale Charlotte zhusta zapochybovala, zda je v něm i zalíbení; spíš se jí + +někdy zdálo, že svědčí prostě o roztržitosti. + +Několikrát řekla Elizabeth, že se do ní asi zakoukal, ale ta se jí jen +vysmála a paní Collinsová + +nepovažovala za moudré ji v tom utvrzovat, aby v ní nevzbuzovala naděje, +které by skončily zklamáním, neboť nezapochybovala ani na okamžik, že by +antipatie její přítelkyně rázem vyprchaly, kdyby mohla předpokládat, že +ho má v moci. + +Ve své starostlivé oddanosti někdy přemítala, jak by dala + +Elizabeth dohromady s plukovníkem Fitzwilliamem. Byl to rozhodně +přitažlivý muž, v zajištěném postavení. Elizabeth se mu zřejmě líbila, +ale tyto přednosti vyvažovala skutečnost, že pan Darcy měl velký vliv v +církvi a jeho bratranec vůbec žádný. + +Na svých toulkách parkem potkala Elizabeth nejednou zcela neočekávaně +pana Darcyho. Považovala to za zvláštní smůlu, že se objevuje tam, kam +málokdo zajde, a hned poprvé mu přímo oznámila, že se právě tudy +nejraději prochází. Jak se to tedy mohlo opakovat, to nechápala. A přece +k tomu došlo, ba i potřetí. Jako by ho vedla vyslovená zlomyslnost nebo +dobrovolné pokání, neboť mu při těchto příležitostech nestačilo, aby se +po několika zdvořilostních frázích a rozpačitém odmlčení rozloučil, +nýbrž považoval skutečně za nutné + +vrátit se a doprovodit ji. Přitom toho mnoho nenamluvil a ona se také +příliš nenamáhala, aby ho bavila nebo pozorně naslouchala, avšak při +třetím setkání si uvědomila, že jí klade občas dost zvláštní, nečekané +otázky - jak sejí líbí v Hunsfordu, chodí-li ráda sama na procházku a co +soudí o manželství Collinsových; hovořili o zámku, a tují vysvětloval +něco, s čím nebyla obeznalá, takovým způsobem, jako by předpokládal, že +se tam i ona ubytuje, až příště přijede do Kentu. Vyplývalo to z jeho +slov. Měl snad na mysli plukovníka Fitzwilliama? Elizabeth si to +nedovedla vysvětlit jinak než jako narážku na zájem z oné strany, jestli +mu totiž sama dobře porozuměla. Uvádělo ji to do trapných rozpaků a +vítala s úlevou vrátka v plotě proti faře. + +Jednou si na procházce znovu pročítala poslední Janin dopis a přemítala +nad jedním odstavcem, který dokazoval, že jí při psaní asi nebylo do +smíchu, když tu místo aby ji překvapil pan Darcy, vzhlédla a spatřila, +že jí kráčí vstříc plukovník Fitzwilliam. Schovala okamžitě dopis a s +nuceným úsměvem pravila: + +„To jsem nevěděla, že někdy zajdete i sem.“ + +„Obcházím celý park,“ odpověděl, „dělávám to obyčejně každý rok a hodlal +jsem skončit na faře. Půjdete ještě daleko?“ + +„Ne, chtěla jsem se právě vrátit.“ + +A skutečně se také otočila a vydali se spolu k faře. + +„Tak vy už s konečnou platností v sobotu odjíždíte z Kentu?“ + +„Ano - pakliže to Darcy opět neodloží. Musím se mu podřídit. Rozloučíme +se, až jemu bude libo.“ + +„A kdyby mu i na celé věci příliš nezáleželo, udělá mu velkou radost, +když o ní rozhodne. Neznám nikoho, koho by tak těšilo prosazovat svou, +jako pana Darcyho.“ + +„On skutečně rád rozhoduje,“ odvětil plukovník Fitzwilliam, „ale to není +sám. Má jen k tomu lepší možnosti, neboť je bohatý a ostatní jsou často +chudí. Říkám to procítěně, neboť + +druhorozený syn, jak víte, si musí zvykat na odříkání a ústupky.“ + +„Podle mého názoru si druhorozený hraběcí syn na nic takového zvykat +nemusí. Ruku na srdce - kdyjste si musel něco odříci a kolikrát jste +musel ustoupit? Stalo se vám někdy, že jste neměl dost peněz, abyste si +mohl zajet, kam jste chtěl, nebo si opatřit, co se vám líbilo?“ + +„Strefila jste se do černého - nemohu skutečně tvrdit, že bych byl +zhusta takto strádal. Ale otázka peněz by mohla být rozhodující ve +vážných záležitostech. Druhorození synové se nemohou oženit, s kým se +jim zlíbí.“ + +„Ledaže se jim zalíbí bohaté dcerušky, což se, pokud vím, často stává.“ + +„Nároky, které jsme si zvykli mít, nám příliš svazují ruce, a málokdo z +našeho společenského prostředí se může oženit, aniž pomyslí i na věno.“ + +„To říká na mou adresu?“ pomyslela si Elizabeth a zrudla, hned se však +vzchopila a škádlivě + +se ho zeptala: „A co se tak obvykle platí za druhorozeného hraběcího +syna, smím-li se ptát? + +Asi byste se nespokojil s méně než padesáti tisíci, ledaže by byl starší +bratr hodně stonavý.“ Odpověděl jí ve stejném duchu a brzy toto téma +opustili. Aby se mu nezdálo, zeje zaražená z toho, co se stalo, povídala +okamžitě dál. + +„Váš bratranec si vás vzal s sebou zřejmě hlavně proto, aby měl komu +poroučet; divím se, že se neožení, tím by si zajistil tuto vymoženost +natrvalo. Možná však, že mu prozatím postačí + +jeho sestra; jelikož mu byla svěřena do ochrany, může si s ní počít, co +se mu zachce.“ + +„Mýlíte se,“ pravil plukovník Fitzwilliam, „o tuto výhodu se musí +podělit se mnou. Jsme oba poručníky slečny Dar-cyové.“ + +„Skutečně? A jakpak se staráte o svou svěřenku? Dá vám hodně práce ? +Mladé dámy v jejím věku bývají někdy svéhlavé, a má-li v žilách pravou +darcyovskou krev, pak se asi nerada podřizuje.“ + +Zpozorovala, že se na ni po těchto slovech vážně zahleděl, a zeptal sejí +okamžitě, proč se domnívá, že by měli se slečnou Darcyovou starosti, a +to způsobem, který dával tušit, že tak či onak nebude daleko od pravdy. +Odvětila rychle: + +„Nemějte obav. V životě jsem o ní nic špatného neslyšela, co já vím, +může to být nejmírnější + +stvoření na světě. Jedny moje známé, paní Hurstová a slečna Bingleyová, +ji vychvalovaly až + +do nebe. Zmínil jste se myslím o tom, že je také znáte.“ + +„Znám je trochu. Jejich bratr je příjemný člověk, skutečný kavalír. S +Darcym jsou důvěrní + +přátelé.“ + +„Ano, pravda,“ podotkla Elizabeth suše. „Pan Darcy je vůči panu +Bingleymu laskavost sama a úžasně starostlivě pečuje o jeho blaho.“ + +„To pečuje! Ano, mám dojem, že o něho skutečně pečuje právě tenkrát, kdy +je toho nejvíc třeba. Cestou sem mi vykládal cosi, z čeho jsem +vyrozuměl, že by mu Bingley měl být skutečně dost zavázán. Ale měl bych +se mu omluvit, neboť vlastně nevím, měl-li na mysli Bingleyho. Jsou to +všechno pouze dohady.“ + +„Jak to?“ + +„Šlo o jistý případ - ale Darcy by si jistě nepřál, aby se to rozkřiklo, +protože by z toho mohly být nepříjemnosti, kdyby se to doneslo rodině té +dámy.“ + +„Můžete se spolehnout, že se nikomu ani slovem nezmíním.“ + +„Nezapomeňte, že si vlastně vůbec nejsem jist, jde-li o Bingleyho. Řekl +mi jen toto: že nedávno dokázal zachránit přítele před nepříjemnostmi +plynoucími z nerozvážného sňatku, nejmenoval však nikoho a neuváděl +žádné podrobnosti, a mě jen tak napadlo, že to bude Bingley, protože ho +pokládám za mladíka, který by se mohl do něčeho takového zaplést, a +kromě toho spolu strávili celé léto, pokud vím.“ + +„Řekl vám pan Darcy, z jakých důvodů zasáhl?“ + +„Vyrozuměl jsem, že rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky.“ + +„A jakým rafinovaným způsobem ho od ní odloučil?“ + +„Nevylíčil mi žádné své rafinované triky,“ pravil Fitzwilliam s úsměvem. +„Svěřil mi jen to, cojsem vám právě řekl.“ + +Elizabeth kráčela mlčky dál a srdce jí překypovalo rozhořčením. +Fitzwilliam ji chvíli pozoroval a pak sejí zeptal, nad čím se tak +hluboce zamyslela. + +„Uvažuji o tom, co jste mi vyprávěl,“ pravila. „Nemohu schválit počínání +vašeho bratrance. Jakým právem si tu zahrál na soudce?“ + +„Vy jste tedy spíše toho názoru, že jeho zákrok nebyl na místě?“ + +„Nechápu, co ho opravňovalo rozhodovat, zda se přítel zamiloval moudře +či ne, a jak mohl on určit a stanovit, na čem závisí přítelovo životní +štěstí.“ Ovládla se však a dodala: „Jelikož ale neznáme všechny +okolnosti, nebylo by spravedlivé ho odsuzovat. Jistě tu nešlo o žádnou +velkou lásku.“ + +„To sice není neoprávněný předpoklad, ale bratránkův slavný čin by se +tím jevil v mnohem méně lichotivém světle,“ pravil Fitzwilliam. + +Žertoval, alejí to připadalo tak typické pro pana Darcyho, že se na to +ani neodvažovala odpovědět; změnila tedy rázně předmět rozhovoru, a než +došli na faru, bavili se jen o bezvýznamných věcech. Jakmile se +návštěvník rozloučil, uchýlila se do samoty svého pokojíku, aby si mohla +nerušeně promyslet všechno, co vyslechla. Sotva mohla předpokládat, že +se to týkalo někoho jiného než lidí, k nimž měla vztah. Přece nemohl na +světě existovat ještě někdo, koho by Darcy tak dokonale ovládal. Nikdy +nepochybovala, že se zúčastnil tažení + +proti + +vztahu Bingleyho k Jane, ale vždy pokládala za hlavního inspirátora a +strůjce všeho slečnu Bingleyovou. Jestli si však z ješitnosti +nepřisvojuje větší zásluhy, pak je on toho příčinou, jeho pýcha a +rozmary jsou příčinou všeho, co Jane musela vytrpět a ještě vytrpí. +Zničil - aspoň dočasně - všechny vyhlídky, že by ta láskyplná, dobrotivá +duše došla svého štěstí, a nikdo nemohl vědět, na jak dlouho jí tak +hrozně ublížil. + +„Rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky,“ pravil plukovník +Fitzwilliam, a tyto vážné + +námitky spočívaly pravděpodobně na tom, že jeden její strýček je +venkovský advokát a druhý + +obchodník v Londýně. + +„Proti Jane samé by přece nikdo nemohl nic mít,“ říkala si, „vždyťje +roztomilost a dobrota sama! Cituplná, i dost vzdělaná, má dokonalé +vystupování. A jaké výhrady může mít proti tatínkovi, je sice někdy +trochu podivín, ale zná věci. které by ani pan Darcy nemusel přehlížet, +a je obecně\*ctěn a vážen tak, jak on sám patrně jakživ nebude.“ Na +matku už nemohla pomyslet s takovou sebedůvěrou, ale nevěřila, že by +námitky proti ní byly rozhodující, neboť + +hrdopýškovi Darcymu jistě spíš vadilo majetkové postavení Janiných +příbuzných než jejich pošetilosti, a nakonec dospěla k skálopevnému +přesvědčení, že ho k tomu vedla zčásti zlá + +pýcha a zčásti přání uchovat si Bingleyho pro sestru. + +Rozrušení a slzy, v které tyto úvahy vyústily, způsobily, že ji +rozbolela hlava; k večeru se to vystupňovalo do té míry, zeji to - spolu +s nechutí prodlévat ve společnosti pana Darcyho - přivedlo k rozhodnutí +nezúčastnit se návštěvy na zámku, kam byli všichni pozváni na čaj. Když +paní Collinsová seznala, že se skutečně necítí dobře, nenutila ji, aby +šla, a pokoušela se ze všech sil zabránit manželovi, aby ji nutil, avšak +pan Collins nedokázal potlačit obavy, co tomu řekne lady Catherine. + +Jakmile odešli, Elizabeth, jako by chtěla co nejvíc rozjitřit svůj hněv +proti Darcymu, jala se znovu pročítat všechny dopisy, které jí Jane +napsala do Kentu. Nestěžovala si v nich na nic, ani se nevracela k +minulým událostem, ani sejí nesvěřovala, že trpí. Ale každičká řádka +každého dopisu vytvářela celkový dojem, že pisatelka ztratila veselost a +přívětivost, jimiž se dříve vyznačovala, onu duševní rovnováhu, plynoucí +z vlastní spokojenosti i láskyplnosti vůči ostatním, která ji nikdy +neopouštěla. Elizabeth napovídala každá věta, že Jane není ve své + +kůži, a to mnohem výrazněji než při prvním čtení. Po ohavném Darcyho +vychloubání, jaké zlo dokázal způsobit, vnímala s větším pochopením +sestřino utrpení. Trochu ji utěšovalo vědomí, že jeho návštěva na +Rosingsu pozítří skončí, a ještě víc ji uklidňovalo, že za necelých +čtrnáct dní se s Jane opět shledají a že udělá všechno, co sesterská +láska zmůže, aby se brzy vzpamatovala. + +Nemohla pomyslet na Darcyho odjezd z Kentu, aniž si uvědomila, že se +bude muset zároveň + +rozloučit i s jeho bratrancem, ale plukovník Fitzwilliam jí dal jasně +najevo, že nechová + +vážnější úmysly, a ona se pro něho nehodlala trápit. + +Z těchto úvah ji náhle vytrhlo zazvonění u domovních dveří; příjemněji +vzrušila představa, že by to mohl být sám plukovník Fitzwilliam, neboť +už jednou se ukázal tak pozdě večer a nyní + +sem mohl zajít jen a jen kvůli ní. Tento předpoklad se však nepotvrdil a +její vzrušení nabylo zcela jiné podoby, když k svému překvapení spatřila +na prahu pokoje pana Darcyho. Začal se jí překotně poptávat po zdraví, +jako by přišel jen proto, aby se ujistil, že už je jí lépe. Odpovídala +mu s chladnou zdvořilostí. Usedl na okamžik, pak vstal a jal se +přecházet po místnosti. Elizabeth to překvapilo, ale neříkala nic. Po +několikaminutovém odmlčení k ní + +rozčileně přistoupil a takto začal: + +„Marně jsem se bránil. Nemám sil. Nemohu přemoci svůj cit. Musíte mi +dovolit, abych vám vyjevil, jak hluboce vás obdivuji a miluji.“ + +Elizabeth nebyla úžasem mocna slova. Vykulila na něho oči, zrudla, +zarazila se a mlčela. To pokládal za dostatečnou pobídku a hned +následovalo vyznání, co k ní cítí a co už k ní cítil odedávna. Mluvil +krásně, avšak neprodléval jen u citů, které chová ve svém srdci, a +hovořil stejně výmluvně o něze jako o hrdosti. Vylíčil jí procítěně, co +je to pro něho za ponížení, jak se mu ona nemůže rovnat, že zdravým +rozumem musí uznat námitky jeho rodiny proti jeho lásce, což všechno +snad mělo své oprávnění vzhledem k závažnosti tohoto kroku, ale sotva mu +mohlo prospět v jejích očích. + +Přes svou hlubokou antipatii k němu si uvědomovala, jak je pro ni +lichotivé, že si podmanila srdce takového muže, a třebaže ani na okamžik +nezaváhala, co mu odpoví, bylo jí zprvu líto, že mu způsobí bolest, až v +ní jeho další slova vyvolala takový hněv, že všechen její soucit +pominul. Snažila se však obrnit trpělivostí, aby mu dokázala klidně +odpovědět, až domluví. Na závěr zdůraznil, jak silný musí být cit, který +se mu přes všechnu snahu nepodařilo přemoci, a vyjádřil naději, že se mu +nyní za to dostane odměny a ona přijme ruku, kterou jí + +nabízí. Viděla na něm jasně při těchto slovech, že ani na okamžik +nezapochyboval o příznivé + +odpovědi. Mluvil sice o úzkosti a pochybnostech, ale jeho tvář +vyzařovala dokonalou sebejistotu. Tato okolnost ji ještě více +rozhořčila, a když se odmlčel, odpověděla s planoucími tvářemi: + +„Je, pokud vím, ustáleným zvykem, vyjádřit za těchto okolností vděčnost +za vyznané city, ať + +jsou či nejsou opětovány. Vyznání přirozeně zavazuje k vděčnosti, a +kdybych vděčnost cítila, poděkovala bych vám nyní. Nemohu to však učinit +- nikdy jsem nestála o vaši náklonnost a vy jste jí podlehl proti své +vůli. Velmi nerada působím někomu bolest. Stalo se to však naprosto +neúmyslně, a jsem si jista, že nebude mít dlouhého trvání. Úvahy, které +vám tak dlouho bránily vyznat se ze svých citů, vám jistě pomohou je po +tomto rozhovoru překonat.“ Pan Darcy se opíral o římsu u krbu a očima jí +visel na tváři; zdálo se, že ho její slova stejným dílem překvapila jako +zdrtila. Pobledl hněvem a duševní rozrušení se mu zračilo v každém rysu. +Sváděl těžký boj, aby zachoval zdání klidu, + +a neotevřel rty, dokud si nebyl jist, že se mu to podaří. Tu chvíli bylo +Elizabeth strašně. Konečně pravil nucené vyrovnaným hlasem: + +„A to je všechno, co budu mít tu čest vyslechnout od vás v odpověď! Snad +bych mohl chtít zvědět, proč jsem byl s tak nepatrným úsilím o +ohleduplnost takto odmrštěn. Ale na tom nezáleží.“ + +„A snad bych se já směla zeptat,“ odpověděla, „proč jste s tak zřejmým +úmyslem mě pobouřit a urazit mi přišel sdělit, že mě milujete proti své +vůli, navzdory zdravému rozumu, dokonce v rozporu se svou ctí? Není +tohle dostatečnou omluvou za bezohlednost, jestliže jsem sejí vůbec +dopustila? Jsou tu však i jiné důvody. Sám je dobře znáte. I kdyby mi +city nebránily - kdybyste mi byl lhostejný nebo kdybych vám i byla +nakloněna - myslíte, že bych za jakýchkoli okolností byla v pokušení +vyslyšet muže, který svým počínáním zničil - snad navždy - štěstí draze +milované sestry?“ + +Když vyslovila tuto větu, pan Darcy zrudl, ale trvalo to jen okamžik a +naslouchal jí dál, aniž + +se pokusil ji přerušit. + +„Kdeco mluví proti vám. Žádný záměr nemůže ospravedlnit váš neoprávněný +a krutý zásah v tomto případě. Neodvážíte se, nemůžete popřít, že hlavně +vaší nebo jedině vaší vinou byli od sebe odloučeni, že kvůli vám lidé +jeho odsoudili pro lehkovážnost a ji stíhají posměchem pro zklamané +naděje a že jste oběma připravil vážné trápení.“ + +Odmlčela se a pozorovala s nemalým rozhořčením, že jí naslouchá s +výrazem na hony vzdáleným jakékoli známky kajícnosti. Dokonce se na ni +usmíval, jako by nevěřil svému sluchu. + +„Můžete popřít, že jste to zavinil?“ opakovala. + +S předstíraným klidem jí na to odvětil: „Nemám vůbec v úmyslu popírat, +že jsem učinil všechno, co bylo v mých silách, abych odloučil přítele od +vaší sestry, a že se raduji ze svého úspěchu. Jemu jsem posloužil lépe +než sobě.“ + +Elizabeth pokládala pod svou důstojnost dát najevo, že slyšela tuto +dvornou úvahu, ale její + +smysl jí neunikl a sotva ji mohl naladit smířlivěji. + +„Ale nejsem proti vám zaujata jen kvůli téhle záležitosti. + +Už dlouho předtím jsem si o vás utvořila nepříznivé mínění. Před mnoha +měsíci mi odhalil vaši pravou tvář pan Wickham, když mi vylíčil svůj +případ. Co na to řeknete? Jaký pomyslný + +přátelský zájem uvedete zde na svou obhajobu? Nebo jaké omyly hodláte +předstírat před ostatními?“ + +„Projevujete zvláštní zájem o osudy onoho pána,“ řekl Darcy celý rudý a +mnohem méně + +klidným tónem. + +„Kdo zná jeho neštěstí, tomu nemůže být jeho osud lhostejný.“ + +„Jeho neštěstí!“ opakoval Darcy pohrdavě. „Ano, skutečně ho potkalo +velké neštěstí.“ + +„A vaší vinou!“ zvolala Elizabeth procítěně. „Vy jste ho uvrhl do +chudoby - do stísněných poměrů. Vy jste ho připravil o to, co mu bylo +přislíbeno, jakjste věděl. Vaším přispěním přišel v nejlepších letech +života o nezávislost, jaká mu nejen patřila, ale jakou si i zasloužil. +To všechno jste způsobil. A přitom reagujete na zmínku o jeho neštěstí +pohrdáním a ironií!“ + +„Takové tedy o mně máte mínění!“ zvolal Darcy, který stále přecházel +rychlými kroky po místnosti. „Natolik si mne tedy ceníte. Děkuji vám, že +jste mi to tak upřímně vyjevila. Z + +vašeho výpočtu mi skutečně vycházejí těžké hříchy. Ale snad,“ dodal, +přestal přecházet a obrátil se k ní, „byste byla moje prohřešky +přehlédla, kdybych byl neurazil vaši hrdost tím, že jsem se vám poctivě +přiznal, jaké výhrady mi dlouho bránily uvažovat o vážné známosti. Byla +byste potlačila ty hořké výčitky, kdybych vám byl takticky zamlčel, jak +jsem se pral sám se sebou, a kdybych vám byl polichotil ujišťováním, že +mě k vyznání vede bezmezná, čirá vášeň + +i rozum i rozvaha, zkrátka všechno. Ale já si ošklivím jakoukoli +přetvářku. A nestydím se za pocity, které jsem vám vyjevil. Jsou +pochopitelné a oprávněné. Což jste mohla očekávat, že přijmu s radostí +vaše pochybné prostředí, že mě potěší vyhlídka na příbuzenstvo, které +žije tak hluboko pod úrovní, na jakou jsem zvyklý já?“ + +Elizabeth cítila, že její hněv stoupá každým okamžikem, avšak snažila se +ze všech sil ovládnout, když mu odpovídala : + +„Mýlíte se, pane Darcy, když se domníváte, že způsob vašeho vyznání na +mne zapůsobil jinak, než že mne ušetřil politování, které by bylo +provázelo mé odmítnutí, kdybyste se byl přitom choval jako pravý +kavalír.“ + +Viděla, že sebou trhl, ale neodpovídal, a tak pokračovala: + +„Neuvažovala bych o vaší nabídce za žádných okolností.“ + +Jeho úžas byl opět naprosto nelíčený, pohlížel na ni s výrazem, který +vyjadřoval jak nedůvěru, tak pokoření. Hovořila dál: + +„Od samého začátku - snad od první chvíle, kdy jsem vás poznala, jste mě +svým chováním utvrdil v přesvědčení, že jste arogantní, samolibý člověk, +že sobecky přehlížíte city ostatních, a na základě této antipatie +vyrostl v průběhu dalších událostí nepřekonatelný odpor, takže jsem už +měsíc nato věděla, že jste poslední člověk na světě, kterého by mně kdy +mohli vnutit za muže.“ + +„To postačí, slečno. Pochopil jsem už dokonale vaše pocity a nezbývá mi, +než se hanbit za to, co jsem k vám cítil já. Promiňte mi, že jsem vás +připravil o tolik času, a dovolte, abych vám na rozloučenou ze srdce +popřál zdraví a štěstí.“ + +S těmito slovy ji spěšně opustil a v příštím okamžiku slyšela Elizabeth, +jak dole zaklaply domovní dveře a on odchází. + +V hlavě jí zavládl bolestný zmatek. Nemohla se udržet na nohou a +skutečně ze slabosti sklesla na židli a dobrou půlhodinku proplakala. +Jak uvažovala o tom, co se zběhlo, rostl její úžas každým okamžikem. Pan +Darcy ji požádal o ruku! Miluje ji už dlouhé měsíce! Tak ji miluje, že +šiji chce vzít přes všechny výhrady, kvůli kterým zabránil sňatku svého +přítele s její sestrou a které mu přece musely připadat nejméně stejně +pádné v jeho vlastním případě. Bylo to téměř neuvěřitelné. Lichotilo jí, +že bezděčně vyvolala tak mocný cit. Ale ta jeho pýcha, ta jeho ohavná +pýcha - jeho nestoudné doznání, co učinil v Janině záležitosti - jeho +neomluvitelná sebejistota, s jakou se k tomu přiznal, třebaže to nemohl +ospravedlnit, necitelný + +způsob, jakým vyslovil Wickhamovo jméno, zatímco se vůbec nepokoušel +popřít, že se k němu zachoval krutě - to vše zapudilo soucit, který jeho +náklonnost na okamžik vyvolala. Tonula v rozčilujících úvahách, dokud jí +hrčení zámeckého kočáru nepřipamatovalo, jak málo je s to čelit +pátravému Charlottinu zraku, a nepřimělo ji utéci k sobě do pokoje. +Nazítří se Elizabeth probudila do stejných myšlenek a úvah, jaké jí v +noci konečně uzavřely víčka. Ještě se nevzpamatovala z překvapujících +událostí, nemohla myslet na nic jiného, nedokázala se soustředit na +žádnou práci, a tak se rozhodla dopřát si ihned po snídani vzduchu a +pohybu. Zamířila přímo ke své oblíbené pěšince, ale odradilo ji +pomyšlení, že tam chodívá i pan Darcy, a tak místo aby vešla do +zámeckého parku, zašla k cestě, která odbočovala od mýtnice. Z jedné +strany ji rovněž ohraničoval plot kolem parku a brzy minula jeden ze +zámeckých vchodů. + +Prošla dvakrát třikrát tím úsekem a pak ji krásné ráno zlákalo, aby se +zastavila u vrat a zahleděla do parku. Za těch pět týdnů, které už +strávila v Kentu, prodělala příroda velkou změnu a každým dnem se rané +stromy víc a víc zelenaly. Právě se chystala pokračovat v cestě, když tu +zahlédla mužskou postavu mezi keři na pokraji parku; blížil se k ní a +ona v obavě, že by to mohl být pan Darcy, se dala spěšně na ústup. Ale +muž se už přiblížil natolik, že ji zahlédl, přidal rázně do kroku a +zavolal na ni jménem. Poodešla už kousek, ale když + +zaslechla, že ji volá, vrátila se opět k vratům, ač hlas prozrazoval, +zeje to skutečně Darcy. On už k ní mezitím také dospěl, podal jí dopis, +který od něho bez rozmýšlení přijala, a pravil s povzneseným klidem: +„Chodím tu už hezkou dobu a doufám, že vás potkám. Prokážete mi tu čest +a přečtete si tento dopis?“ Nato sejí lehce uklonil, otočil se a brzy jí +zmizel mezi stromy.Elizabeth otevřela psaní bez radostného očekávání, +ale s velkou zvědavostí, a podivila se ještě víc, když zjistila, že +obálka obsahuje dva archy papíru úplně popsané drobným písmem. I obálka +jich byla plná. Zašla po cestičce kousek dál a začala číst. Dopis byl +datován toho dne ráno v osm hodin na rosingském zámku a stálo v něm: + +Ctěná slečno, + +neznepokojujte se nad tímto dopisem a neobávejte se, že se rozhovořím o +citech a zopakuji nabídku, která Vás včera večer tak rozhořčila. Nechci +Vás trápit ani sebe pokořovat tím, že bych prodléval u tužeb, které pro +klid Vaší duše i mé nelze ani příliš brzy zapomenout; nebylo by třeba +vynaložit úsilí na sestavení tohoto listu ani na obeznámení s jeho +obsahem, kdyby má + +čest nevyžadovala, aby byl napsán i pročten. Musíte mi proto prominout, +že si činím nároky na Vaši pozornost, vím, Že mi nevyhovíte ráda, avšak +odvolávám se na Váš smysl pro spravedlnost. + +Vznesla jste proti mně včera večer dvě různá obvinění, zdaleka ne +rovnocenná co do závažnosti. Nejprve jste se zmínila o tom, že bez +ohledu na city pana Bingleyho a Vaší slečny sestry jsem je od sebe +odloučil - a za druhé, že jsem neuznal různé nároky pana Wickhama a +nečestně jsem ho připravil o dobré bydlo a nelidsky mu zničil +budoucnost. Odmrštit svévolně + +a zlomyslně kamaráda z dětství, uznávaného oblíbence mého otce, mladíka, +který se sotva mohl spoléhat na něco jiného než na ochranu naší rodiny a +který vyrůstal v očekávání, Že se mu jí dostane, to by byl skutečně +těžký přečin, s nímž by se odloučení dvou mladých lidí, jejichž vzájemné +sympatie spočívaly jen na několikátý denní známosti, sotva dalo +srovnávat. Doufám však, že budu napříště zproštěn přísného odsouzení, +jehož se mi včera večer v tak hojné míře dostalo, až si přečtete mé +zdůvodnění, proč jsem se tak zachoval a co mě k tomu vedlo. Budu-li při +tomto vysvětlení, které pokládám ve svém zájmu za nezbytné, nucen +vyjevit názory, jež se Vás snad dotknou, pak nemohu než předem se +omluvit. Není jiné zbytí a další ospravedlňování by bylo pošetilé. + +Zakrátko nato, co jsem přibyl do Hertfordshiru, jsem postřehl - a nebyl +jsem sám - že Bingleyho upoutala Vaše starší sestra víc než kterákoli +jiná dívka z okolí. Ale teprve ten večer, kdy se v Netherjieldu konal +ples, se mě zmocnily obavy, že svůj vztah pojímá vážně. Viděl jsem ho už +častokrát předtím zamilovaného. Na tom plese jsem si při náhodné + +poznámce sira Williama Lucase poprvé uvědomil - zatímco jsem měl tu čest +tančit s Vámi, že Bingley svým zájmem o Vaši + +sestru vzbudil obecně mínění, že se budou brát. Sir Lucas o tom hovořil +s naprostou jistotou, jako by nezbývalo než stanovit datum. Od onoho +okamžiku jsem si pozorně všímal přítelova počínání a dobře jsem viděl, +Že jeho náklonnost k slečně B. je daleko hlubší než všechno, čeho jsem +kdy byl u něho svědkem. I Vaši sestru jsem bedlivě pozoroval. Vypadala a +chovala se volně, vesele a půvabně jako vždy, ale nepostřehl jsem u ní +žádné známky zvláštní + +náklonnosti, a toto večerní pátrání mě přesvědčilo, že sice ráda přijímá +jeho dvoření, ale že ho k němu nepodněcuje vlastní citovou spoluúčastí. +Nezmýlila-li jste se v tom Vy, pak jsem chybně usuzoval já. Znáte svou +sestru dokonaleji, a proto je ta druhá eventualita pravděpodobnější. +Je-li tomu tak a já jsem jí pod vlivem mylného dojmu způsobil bolest, +pak nejsou Vaše výtky nepochopitelné. Ale neváhám prohlásit, že vážná +tvář Vaší sestry i její + +celkové vystupování musí v pečlivém pozorovateli vyvolat dojem, Zeje +sice milá a přívětivá, avšak jejího srdce se hned tak něco nedotkne, /je +jsem ochotně uvěřil v její lhostejnost, to nepopírám - ale troufám si +tvrdit, že se obvykle ve svých pozorováních i závěrech nenechávám +ovlivnit svými přáními nebo obavami; utvořil jsem si tento názor z +nestranného přesvědčení, i když mi z rozumových důvodů vyhovoval. + +Byl jsem proti tomu sňatku nejen z těch důvodů, které, jak jsem se Vám +včera doznal, jen vášnivá láska dokázala přemoci v mém vlastním případě; +postavení Vaší rodiny nemohlo ani tolik vadit mému příteli jako mně. Ale +jsou tu ještě jiné neblahé okolnosti - okolnosti trvalého rázu, které +platí stejnou měrou pro oba případy, jež jsem však dokázal pominout, +protože jsem je neměl přímo před očima. Musím se o nich zmínit, aspoň +krátce. Proti příbuzenstvu Vaší + +paní matky lze sice mít námitky, ale zdaleka ne takové jako proti +nedůstojnému počínání, které ji tak často, ba téměř vždy charakterizuje, +právě tak jako Vaše tři mladší sestry a občas i Vašeho pana otce. +Promiňte. Říkám Vám to s těžkým srdcem. Trápí-li Vás poklesky Vašich +nejbližších a mrzí tak neradostné jejich vypodobnění, nechť je Vám +útěchou vědomí, že Vy dvě jste se svým chováním zcela vymkly podobnému +odsouzení a že jste se svou starší sestrou všeobecně uznávány a +chváleny. Dodám už jen to, že jsem si v prů-běhu onoho večera potvrdil +své mínění o všech zúčastněných a uvědomil si závažnost pohnutek, které +mě už + +předtím mohly vést k tomu, abych ochránil přítele před svazkem podle +mého názoru velmi neblahým. + +Nazítří pak Bingley odjel z Netherfieldu do Londýna, jak si zajisté +vzpomenete, a měl v úmyslu se brzy vrátit. + +Nyní Vám chci objasnit své počínání. Jeho sestry byly podobně +znepokojeny jako já a brzy jsme se o tom dohovořili: všichni jsme si +uvědomovali, zeje třeba bez prodlení zasáhnout, a tak jsme se rozhodli, +Že se za Bingleym rozjedeme do Londýna. To jsme také učinili - a já + +jsem se okamžitě podjal úkolu objasnit příteli stinné stránky jeho +volby. Vylíčil jsem mu je co nejdůrazněji a nejzávažněji. Moje námitky +sice mohly zviklat nebo oddálit jeho rozhodnutí, nedomnívám se však, že +by 'ho byly nakonec odradily od sňatku, kdybych ho nebyl zároveň + +ujišťoval, což jsem neváhal učinit, že k němu Vaše sestra nic necítí. +Dosud se domníval, že mu jeho náklonnost upřímně oplácí, ač nikoli +stejně vřele... + +Bingley je od přírody velmi skromný a spoléhá spíš na můj než na svůj +vlastní úsudek. Nebylo tedy příliš obtížné ho přesvědčit, že se zmýlil. +Přimět ho, aby se už nevracel do Hertfordshiru, když tomu uvěřil, nebylo +však dílem okamžiku. Nemohu si vyčítat, že jsem to všechno učinil. Jen +na jednu okolnost si v této věci nevzpomínám se zadostiučiněním, a to, +že jsem se snížil k přetvářce a zamlčel mu, že Vaše sestra dlí v +Londýně. Věděl jsem o tom právě + +tak jako slečna Bingleyová, její bratr však dodnes nic netuší. Možná že +by se byli mohli setkat bez nevítaných následků, avšak nezdálo se mi, že +jeho cit vyhasl natolik, aby ji mohl bez nebezpečí opět spatřit. Snad +takové tajnůstkářství není důstojné, už se však stalo a stalo se to s +dobrým úmyslem. - To je vše, co Vám o tom mohu sdělit, a omlouvat se +nehodlám. Dotkl-li jsem se nešetrně citů Vaší sestry, neučinil jsem to +úmyslně, a třebaže Vám mé pohnutky mohou připadat nedostačující, nemám +dosud důvod je zatracovat. + +Pokud jde o ono druhé, vážnější obvinění, že jsem ublížil panu +Wickhamovi, mohu je vyvrátit jen tím, že Vám předestřu jeho vztahy k +naší rodině v plné šíři. Nemám tušení, z čeho mě + +konkrétně obvinil, avšak pravdivost toho, co Vám sdělím, Vám může +dokázat řada nepochybně hodnověrných svědků. + +Pan Wickhamje synem velmi úctyhodného člověka, který po mnoho let +spravoval celé + +pemberleyské panství a vykonával svěřený úkol s takovou svědomitostí, že +můj otec přirozeně + +nešetřil uznáním, a zvlášť laskavě pečoval o George Wickhama, který byl +jeho kmotřencem. Otec ho vydržoval na školách a později na universitě v +Cambridgi - což + +byla velmi vítaná pomoc, neboi pana Wickhama staršího připravila +rozmařilá žena o všechno, a nebyl by tedy mohl poskytnout synovi slušné +vzdělání. Můj otec nejen rád trávil čas ve společnosti tohoto mladíka, +jenž si svým vystupováním umel odjakživa lidi získávat, ale mél o ném i +velmi dobré mínění, doufal, že se stane pastorem, a hodlal ho v tom +podporovat. Já + +sám jsem už před mnoha lety na něho začal pohlížet jinak. Jeho nepěkné +sklony, bezzásadovost, kterou pečlivě skrýval před zraky svého +dobrodince, nemohly uniknout mladíku přibližně stejně starému, který +míval příležitost pozorovat ho v nestřežených okamžicích, jakou můj otec +mít nemohl. 2jde vyvolám opět Vaši nelibost - do jaké míry, to víte +nejlépe sama. Aiuž však ve Vás pan Wickham vzbudil jakékoli city - i +kdybych vytušil jejich hloubku, neodvrátilo by mě to od úmyslu odhalit +Vám jeho pravou povahu, ba spíše by mě to k tomu ještě podnítilo. + +Můj předobrý otec zemřel asi před pěti lety a jeho sympatie k panu +Wickhamovi přetrvaly až + +do konce, takže mě ve své poslední vůli Zvlášť nabádal, abych ho +podporoval tak, jak si to jeho povolání vyžádá - a bude-li vysvěcen, pak +si přál, aby mu připadla bohatá fara na našem panství, jakmile se +uvolní. Odkázal mu rovněž tisíc liber na hotovosti. Jeho otec mého +dlouho nepřežil, a za půl roku po těchto událostech mi pan Wickham +napsal a oznámil mi, že se s konečnou platností rozhodl nestat se knězem +a že to snad nebudu pokládat za neskromné, požádá-li o další okamžitou +finanční podporu namísto odkazu, jehož nebude moci využít. Dodal, že má +v úmyslu studovat práva, a jistě prý pochopím, že se sotva může +vydržovat na studiích z úroků tisíci liber. Doufal jsem spíš, než věřil, +že to myslí vážně, a byl jsem ochoten přistoupit na jeho návrh. Domníval +jsem se, že se pan Wickham na kněze nehodí, a tak jsme se hladce dohodli +- on se vzdal nároků na podporu v kněžském povolání, kdyby někdy nastaly +ty okolnosti a mohl se o ni ucházet, a místo toho přijal částku tří +tisíc liber. Od té chvíle jsem se s ním už nestýkal. Měl jsem o něm tak +nevalné mínění, Že jsem ho nezval do Pemberley, ani jsem nevyhledával +jeho společnost v Londýně. Domnívám se, že žil převážně tam, avšak +studium práv byla pouhá záminka, a jelikož si nyní nemusel nic odpírat, +vedl za-hálčivý, rozmařilý život. Po tři léta jsem o něm téměř neměl +zpráv, ale pak zesnul obročník z fary, která mu byla kdysi přislíbena, a +on mě o ni dopisem požádal. Ujišťoval mě, a to jsem mu ochotně uvěřil, +že je v tísnivé finanční situaci. Zjistil prý, že práva jsou příliš +nevýnosná, a byl skálopevně odhodlán, že se dá vysvětit, přislíbím-li mu +dotyčnou faru - o čemž, jak se vyjádřil, vůbec nepochybuje, neboť si je +jist, že nemám závazky k jinému kandidátu a že jsem nezapomněl na přání +svého ctěného otce. Sotva mi můžete mít za zlé, že jsem odmítl jeho +žádost a že jsem zamezil, aby se opakovala. Jeho rozhořčení bylo úměrné +neutěšenosti jeho poměrů - a patrně mě hanobil před lidmi s takovou +vehemencí., $ jakou dělal výčitky mně. Po této události jsme se vůbec +přestali znát. ^čeho žil, to nevím. Avšak loni v létě jsem ho musel vzít +na vědomí <“ velmi trapných okolností. + +Musím se nyní zmínit o události, kterou si sám ze srdce přeji zapomenout +a s níž bych se nikomu nesvěřil z žádných méně závažných důvodů, než mám +nyní. Říkám to proto, že nepochybuji o Vaší mlčenlivosti. Sestra, která +je o více než o deset let mladší, byla svěřena do ochrany synovci mé +matky, plukovníku Fitzwilliamovi, a mně. Asi před rokem jsme ji vzali ze +školy a usídlili jsme ji v Londýně; loni v létě odjela se svou +vychovatelkou do Ramsgate a tam se také odebral pan Wickham, bezpochyby +záměrně, neboť se ukázalo, že se zná z dřívějška s paní Youngeovou, v +níž jsme se bohužel ošklivě zklamali; s jejím vědomím a pomocí se vetřel +v přízeň Georgiany, jež si ho ve své bezelstnosti pamatovala jako +dobrotivého přítele z dětství, až se dala přesvědčit, že se do něho +zamilovala, a svolila, že s ním uprchne. Bylo jí tehdy sotva patnáct, +což ji poněkud omlouvá, a když jsem Vám led vyjevil její nemoudré +počínání, dodávám s radostí, že jsem se o tom dozvěděl od ní samé. +Přijel jsem za nimi nečekaně den nebo dva před Zamýšleným útěkem a +Georgiana, která + +nemohla snést pomyšlení, že by mě zarmoutila a rozhněvala, neboť ke mně +vzhlíží téměř s takovou úctou jako k otci, se mi ke všemu přiznala. +Umíte si jistě představit, jak mi při tom bylo a jak jsem se zachoval. S +ohledem na sestřinu pověst a její city jsem pana Wickhama nepohnal k +odpovědnosti veřejně; ale napsal jsem mu, on okamžitě odjel a paní +Youngeová + +byla samozřejmě propuštěna. Pan Wickham usiloval bezesporu hlavně o věno +mé sestry, které + +obnáší třicet tisíc liber, avšak musím předpokládat, že silnou pohnutkou +byla i touha vyřídit si se mnou účty. Pomsta by to bývala skutečně +dokonalá. + +Vypsal jsem Vám, slečno, po pravdě všechny události, které se nás obou +týkají, a neodvrhnete-li to jako smyšlenku, doufám, že mě už napříště +nebudete obviňovat z krutosti vůči panu Wickhamovi. .Nevím, jakým +způsobem a za jakých okolností Vás obelhal, avšak není se + +patrné co divit, že se mu to podařilo, neboi jste nebyla o dotyčných +událostech informována. Nemela jste možnost odhalit pravdu, podezíravost +Vám není vlastní. + +Snad Vás překvapí, že jsem Vám toto vše neřekl včera večer, avšak nebyl +jsem svým pánem, nedokázal jsem se rozhodnout, co Vám mohu odhalit a co +ne. Ovéřte si pravdivost všeho, co jsem Vám sdělil, u plukovníka +Fitzwilliama, který je mým blízkým příbuzným i důvěrným přítelem a navíc +jako vykonavatel otcovy poslední vůle je do podrobností obeznámen se +všemi těmito dohodami. Kdybyste z odporu ke mně nepřikládala mým +tvrzením víry, nemůže Vám stejná příčina bránit, abyste se nesvěřila +mému bratranci; vynasnažím se najít způsob, jak Vám tento list odevzdat +do vlastních rukou během dopoledne, abyste ještě měla možnost se na něho +obrátit. + +Končím přáním, Bůh Vás ochraňuj. + +Váš Fitzwilliam Dany + +Elizabeth neočekávala, že by Darcy v listě, který jí podal, znovu +opakoval nabídnutí k sňatku; nedovedla si vůbec představit, co by jí +mohl sdělovat. Dychtivě pročítala stránky a jejich obsah v ní +pochopitelně vyvolal řadu protichůdných pocitů. Sotva by je byla +dokázala definovat slovy. Především žasla, že se vůbec cítí s to své +počínání něčím omlouvat; neboť + +byla pevně přesvědčena, že nemůže uvést na svou omluvu nic, aby se při +tom nepropadl studem. Předem znechucena vším, co by jí mohl sdělit, +začala číst jeho výklad netherfieldských událostí. Četla s tak dychtivou +překotností, že sotva chápala smysl, a z nedočkavosti, co přinese další +věta, nevěnovala pozornost té, na níž právě spočívala zrakem. Jeho +mínění o sestřině lhostejnosti okamžitě odsoudila jako lež a jeho líčení +skutečných, nejzávažnějších výhrad proti onomu sňatku ji tak rozhněvalo, +že neměla vůbec chuť jeho důvody nestranně posoudit. Nepsal, že by +litoval svého činu, a to jí stačilo, nevyjadřoval se kajícně, ale +povýšeně. Vedla ho jen pýcha a nestoudnost. + +Jakmile však tento námět vystřídala výpověď o panu Wickhamovi a ona +sledovala s poněkud soustředěnější pozorností události, které, měla-li +jim přikláďat víru, musely vyvrátit ochotně + +přijaté mínění o jeho charakteru a které se tak nebezpečné blížily +Wickhamově vlastní verzi jeho životních osuďů - probouzely se v ní ještě +bolestnější a zmatenější pocity. Zmocnil sejí + +úžas, zlé tušení, snaď i hrůza. Byla by to ráda všechno rázně odmítla, +znovu a znovu si říkala: + +„To není pravďa. To ani nemůže být. Určitě lže, jako když tiskne.“ A +když dočetla ďo konce, složila honem ďopis, ačkoli posleďní stránku nebo +ďvě vůbec nevnímala, a umiňo-vala si, že jej nebuďe brát vážně, že se na +něj už ani nepodívá. + +V tomto rozrušení, kdy sejí myšlenky divoce honily hlavou, opět +vykročila; nedokázala však setrvat při svém úmyslu; za pár vteřin už +měla dopis opět rozložený, a kďyž se ukliďnila a ovláďla, jak nejvíc +dokázala, jala se opět probírat zdrcující vylíčení událostí okolo +Wickhama. Snažila se přitom zvážit kažďou větu a její smysl. Jeho vztahy +k pemberleyskému panstvu se jevily stejně, jak jí je vylíčil on sám, a +třebaže přeď-tím neměla úplně jasnou přeďstavu o ďobrotivosti nebožtíka +pana Darcyho, odpovídalo to docela dobře jeho vlastním slovům. Až + +potud potvrzovalajedna výpověď ďruhou, jakmile však dospěla k poslední +vůli, začaly se od sebe náramně lišit. Pamatovala si ještě úplně přesně, +co jí Wickham vykládal o té faře, a když + +si v duchu vybavovala, jak jí to doslova říkal, nemohla si neuvědomit, +že jeden nebo druhý + +hrozitánsky lže, a na chvíli sama sebe uchlácholila, že se věci mají +tak, jak by si přála. Avšak když si pročetla a znovu se s bedlivou +pozorností vrátila k podrobnostem týkajícím se toho, jak se Wickham +vzdal všech nároků na faru a místo toho přijal ďosti poďstatnou sumu tří +tisíc liber, nemohla nezaváhat. Odložila dopis, zvážila všechny +okolnosti nestranně, jak se domnívala, a uvažovala o pravděpodobnosti +obou výpovědí - a nedospěla k ničemu. Stálo tu jedno slovo proti +druhému. Pročetla list znovu, avšak každá řádka se zdála čím dál tím +jasněji nasvědčovat tomu, že tento případ, který se zdál až dosud +vylučovat jakýkoli výklad zprošťující postup pana Darcyho veliké +hanebnosti, se může jevit i v takovém světle, že by se mu nedalo +vytknout vůbec nic. + +Neváhal obvinit pana Wickhama z výstřednosti a trvalé rozmařilosti, což +jí hluboce otřáslo, neboť neměla po ruce důkaz, kterým by to vyvrátila. +Neznala nic z jeho minulosti, než se objevil u domobraneckého regimentu, +kam ho zlákal jistý mladík, který se s ním setkal náhodou v Londýně a +tam prohloubil předchozí povrchní přátelství. O tom, jak žil dříve, +nevěděl nikdo v Hertfordshiru nic než to, co sám o sobě vykládal. Nikdy +jí ani na mysl nepřišlo informovat se o jeho charakteru, i kdyby byla +měla tu možnost. Jeho tvář, hlas i způsoby dokazovaly na první pohled +jeho všemožné přednosti. Snažila se rozpomenout na nějaký jeho dobrý +skutek, na nějaký přesvědčivý důkaz jeho ušlechtilosti nebo +dobrosrdečnosti, který by odvrátil útoky pana Darcyho a vzhledem k +převažujícím ctnostem by nasvědčoval spíš o příležitostných prohřešcích, +jak se snažila nazývat to, co pan Darcy vylíčil jako nechuť k práci a +dlouholeté nepravosti. Žádná taková vzpomínka jí však nepřišla na pomoc. +Měla v živé paměti, jak šararnantně se choval a promlouval, avšak její +paměť mu nemohla přičíst k dobru nic podstatnějšího, než že se všem +sousedům zamlouval a že mu jeho společenská uhlazenost získala úctu v +důstojnické jídelně. U tohoto bodu prodlela dlouho a pak opět +pokračovala ve čtení. Leč běda: následující pasáž o tom, jaké úklady +nastrojil slečně + +Darcyové, do jisté mír) potvrzovalo to, co se odehrálo mezi ní a +plukovníkem FitzwiHiamem právě včera dopoledne; a nakonec byla vyzvána, +aby si všechny, podrobnosti ověřila u samého plukovníka Fitzwilliama, +který jí předtím sdělil, že je zasvěcen do všech bratrancových +záležitostí a o jehož věrohodnosti neměla důvod pochybovat. Jednu chvíli +už + +byla téměř rozhodnuta, že se na něho obrátí, avšak zaváhala, když si +představila, jak by byl takový rozhovor trapný, a nakonec ten nápad +vůbec zavrhla, když si. uvědomila, že pan Darcy by nikdy neriskoval +lakový návrh, kdyby si nebyl naprosto jist, že mu bratranec jeho vývody +potvrdí. + +Pamatovala si úplně přesně, o čem hovořila s Wickhamem ten první večer u +Philipsových. Mnohé výrazy se jí vryly do + +paměti doslova. Teprve nyní si uvědomila, že se vůbec neslušelo, aby +tohle všechno vykládal někomu, koho viděl prvně v životě, a divila se, +že ji to dříve nenapadlo. Připadalo jí netaktní + +upozorňovat na sebe takovým způsobem jako on, a viděla nesoulad jeho +výroků s jeho činy. Vzpomínala, jak se vychloubal, že se nebojí setkat s +Darcym - ať si Darcy odjede, ale on že nemá, proč by utíkal; a přitom si +to hned příští týden zařídil, aby nemusel být na netherfieldském plese. +Uvědomila si také, že svůj příběh nevykládal nikomu než jí, dokud +netherfieldské panstvo neodjelo, avšak hned potom se to rozkřiklo, a +žádné zábrany, žádné + +výhrady mu nebránily očernit Darcyho co nejvíce, ačkoli ji předtím +ujišťoval, že z úcty k otci nemůže nikdy odhalit pravou tvář syna. + +Jak jinak sejí nyní jevilo všechno, co se ho týkalo! Dvořil se teď +slečně Kingovéjen a jen z ohavné zištnosti, a její nikterak závratné +věno už nyní nedokazovalo skromnost jeho tužeb, ale dychtivost využít +první příležitosti. Jeho chování vůči sobě nedokázala už uspokojivě + +zdůvodnit: buď se mu dostalo mylných informací o jejím věnu, anebo +vyhovovalo jeho marnivosti podněcovat sympatie, které mu snad neuváženě +dala najevo. Váhavé pokusy o jeho očistu slábly a slábly, zato pro +Darcyho mluvilo čím dál tím víc věcí: nemohla popřít, že Bingley Jane na +její otázky už dávno ujistil, že je v této věci bez viny; že přes jeho +povýšenost a odpudivé způsoby za celou tu dobu, co ho znala - a v +posledním čase se s ním shodou okolností stýkala tak často, že se v +jistém smyslu obeznámila s jeho povahou - nepostřehla, že by byl +bezzása-dový nebo nespravedlivě zaujatý - že by se oddával volným a +nevázaným choutkám; mezi svými přáteli byl ctěn a vážen - i Wickham +hovořil s uznáním o jeho vztahu k sestře a sama ho často slyšela +vyprávět o ní s takovou vřelostí, jaké by bez-citný člověk nebyl +schopen; a kdyby byl učinil to, co mu připisoval Wickham, kdyby byl tak +hrubě pošlapal právo, sotva by to byl dokázal utajit před světem; kromě +toho bylo nepředstavitelné, aby se člověk toho všeho schopný mohl +přátelit s dobrosrdečným panem Bingleym. Najednou se sama za sebe +strašně zastyděla. Nedokázala pomyslet ani na Darcyho, ani na Wickhama +bez výčitek, že + +se chovala zaslepeně, nespravedlivě, předpojatě, nesmyslně. + +„Jak ohavně jsem si počínala!“ zvolala. „A přitom si tak zakládám na +svém bystrozraku! Tak vyzdvihuji své schopnosti! Jak často jsem zavrhla +Janinu nepředpojatou dobrotivost a řídila se sebevědomě zbytečnou +nedůvěrou! Je to vskutku pokořující objev! A přitom si to pokoření + +zasluhuji. Ani zamilovaný by nebyl tak uboze zaslepený. Mne však zavedla +na scestí marnivá + +pošetilost, nikoli láska. Lichotilo mi, že mě jeden vyznamenává svou +přízní, urazilo mě, že mě + +druhý při prvním seznámení přehlíží, a protojsem ve všem, co se jich +týkalo, dala přednost předsudkům a hlouposti a zahnala zdravý rozum. +Vždyť jsem až do této chvíle byla sama proti sobě.“ + +Bloudila v myšlenkách od sebe k Jane - od Jane k Bin-gleymu, a tu si +připamatovala, že vysvětlení, jež jí pan Darcy poskytl v tomto případě, +se jí zdálo velmi nedostatečné: i četla znovu. Tentokrát na ni jeho +slova zapůsobila velmi odlišným dojmem. Jak také mohla v tomto případě +odmrštit jeho důvody, když jim v jiném uvěřila? Prohlašoval, že si vůbec +nebyl vědom Janina citového zaujetí, a ona si nemohla nevzpomenout, jak +se na to dívala Charlotte. Musela rovněž přiznat, že jeho dojem o Jane +má své oprávnění. Věděla, že Janina láskaje hluboká, ale zeji málo dává +znát a že se tváří i chová stále vyrovnaně, což nesvědčívá o hlubokém +citovém založení. + +Když dospěla k onomu odstavci, kde se zmiňoval o svých pokořujících, leč +oprávněných výhradách vůči její rodině, zaplavil ji hluboký stud. +Popisoval je příliš výstižně, aby je mohla vyvrátit, a prů-běh +netherfieldského plesu, jemuž věnoval zvláštní pozornost, neboť tehdy se +v něm utvrdily jeho předchozí špatné dojmy, měla ona ještě v živější +paměti než on. Uznání, jehož se dostalo sestře a jí, se neminulo +účinkem. Zmírnilo, avšak nemohlo vyvážit skutečnost, že se ostatní z +její rodiny vystavili oprávněnému odsouzení; a když si pomyslela, jaké +zklamání zažila Jane kvůli svým blízkým, a uvažovala, jak podstatně jim +oběma takové + +nepatřičné chování škodí, pocítila sklíčenost, jakou dosud nepoznala. +Dvě hodiny chodila onou pěšinkou a oddávala se všemožným úvahám - +zvažovala opět a opět různé události, odhadovala možnosti a smiřovala +se, jak nejlépe dovedla, s tak nečekanou a významnou změnou, až si +uvědomila, jak je unavená a jak dlouho je už pryč, a zamířila zpátky; +když vcházela do stavení, umiňovala si, že se bude tvářit vesele jako +jindy a že potlačí + +všechny myšlenky, které by jí bránily v hovorech. + +Okamžitě jí bylo zvěstováno, že tu během její nepřítomnosti byli oba +pánové z Rosingsu; pan Darcy se zdržel jen pár minut, aby se rozloučil, +avšak plukovník Fitzwilliam s nimi poseděl dobrou hodinu a čekal na ni, +dokonce se už téměř také vydal na procházku, aby ji objevil. Elizabeth +jen taktak dokázala předstírat lítost, že se minuli, ale ve skutečnosti +byla ráda. Plukovník Fitzwilliam už ji nezajímal, nemohla myslet na nic +než na svůj dopis. Oba pánové opustili Rosings nazítří dopoledne a pan +Col-lins, jenž vyčkával u vrátnice, aby jim mohl na rozloučení složit +svou poklonu, byl s to odspěchat domů s potěšujícím sdělením, že se oba +zdáli vynacházet při dobrém zdraví a tak dobré mysli, jak jen lze +očekávat po smutném výjevu, jehož byli právě účastni na zámku. Tamtéž +pak odspěchal utěšovat lady Catherine a její dceru a přinesl domů s +velkým zadostiučiněním poselství od Její Jasnosti, že se nudí a že +zatoužila, aby všichni přišli a poobědvali s ní. + +Elizabeth nemohla popatřit na lady Catherine a neuvědomit si přitom, že +kdyby byla chtěla, mohla před ni nyní předstoupit jako její budoucí +neteř, a rovněž si nevesele uvědomovala, jak by to bylo Její Jasnost asi +pobouřilo. Co by na to byla řekla? Jak by se byla zachovala? + +Těmito otázkami si krátila čas. + +Nejprve se hovořilo o tom, že se scházejí ve zmenšeném počtu. „Víte, že +mi to rozdírá srdce?“ pravila lady Catherine. + +„Nikdo neprožívá ztrátu přátel tak bolestně jako já. A tyhle mládence +jsem si zvlášť oblíbila a vím, že i oni mne mají v oblibě. - Byli +hluboce nešťastni, že už musí odjet. Ale to jsou vždycky. Drahý +plukovník se ještě jakžtakž držel až do-posledka, avšak Darcy poci-ťoval +loučení skutečně tíživě, snad ještě tíživěji než loni. Má k Rosingsu čím +dál tím vřelejší vztah.“ Pan Collins měl ovšem pohotově kompliment i +narážku, která vyvolala blahosklonný úsměv na matčině i dceřině tváři. + +Po večeři poznamenala lady Catherine, že slečna Bennetová se jí dnes zdá +nějaká zaražená, a okamžitě si to sama vysvětlila předpokladem, že sejí +asi nechce ještě domů, a dodala: + +„Je-li tomu tak, musíte napsat paní matce a poprosit ji, aby vám +dovolila ještě tu zůstat. Jsem přesvědčená, že paní Collinsová bude vaší +společnosti ráda.“ + +„Jsem Vaší Jasnosti velice zavázána za laskavé pozvání,“ odvětila +Elizabeth, „není však bohužel v mé moci, abych je využila. Tuto sobotu +musím být v Londýně.“ + +„Ale vždyť si tu takhle pobudete pouhých šest týdnů. Očekávala jsem, že +se tu zdržíte dva měsíce. Říkala jsem to přece paní Collinsové, ještě +než jste přijeli. Co byste tak pospíchala? + +Paní Bennetová vás jistě může ještě čtrnáct dní postrádat.“ + +„Ale otec nemůže. Psal mi minulý týden, abych se co nejdříve vrátila.“ + +„Jděte! Když vás může matka postrádat, může i otec. Otcům na dcerách +nikdy moc nezáleží. Kdybyste zůstala ještě celý měsíc, mohla bych jednu +z vás dovézt až do Londýna, hodlám se tam totiž počátkem června na týden +vypravit, a jelikož Dawsonovi nevadí zavazadla na kozlíku, bylo by tam +krásně pro jednu místo - ba, kdyby nastalo chladné počasí, nevadilo by +mi vzít obě, protože nejste ani jedna tlustá.“ + +„Jste nanejvýš laskavá, Vaše Jasnosti, avšak obávám se, že musíme +dodržet předchozí + +úmluvu.“ + +Lady Catherine se zřejmě vzdala. „Musíte s nimi poslat sluhu, paní +Collinsová. Víte, že vám vždycky řeknu otevřeně, co si myslím, a +nelíbilo by se mi, kdyby dvě dívky cestovaly poštovním dostavníkem bez +doprovodu. Odporuje to vší slušnosti. Musíte to zařídit a někoho s nimi +poslat. Takové + +věci mě dokážou rozhořčit na nejvyšší míru. Mladé dívky mají mít vždy +patřičnou ochranu a doprovod, odpovídající jejich společenskému +postavení. Když má neteř Georgiana odjížděla loni v létě do Ramsgate, +vymínila jsem si, že s ní pojedou dva sluhové. Nesluší se, aby se slečna +Darcyová, dcera pana Darcyho z pemberleyského panství a lady Anně, někde +objevila jinak. Já kladu na tyhle věci velký důraz. Musíte poslat se +slečnami Johna, paní Collinsová. Jsem ráda, že jsem na to přivedla řeč, +protože by vám to nesloužilo ke cti, kdybyste je nechala odjet samotné.“ + +„Můj strýček pro nás pošle lokaje.“ + +„Tak? - Váš strýček! Drží si tedy lokaje? Jsem ráda, že máte někoho, kdo +na tyhle věci myslí. Kde budete měnit koně? - Aha, no ovšem, v Bromley. +- Řekněte U zvonu mé jméno a ochotně + +vás obslouží.“ + +Lady Catherine měla ještě mnoho otázek v souvislosti s jejich cestou, a +jelikož na všechny sama neodpověděla, bylo nutné ji sledovat, za což jí +Elizabeth byla vděčná, neboť by jinak bývala tak zabraná do svých +myšlenek, že by byla mohla pozapomenout, kde je. Musela odložit úvahy na +chvíle samoty; jakmile se octla někde nerušena, oddávala se jim s velkou +úlevou a neminul den, aby se nevydala sama na procházku a nedopřála si +po libosti trapných vzpomínek. + +List pana Darcyho uměla brzy nazpaměť. Dumala nad každou větou a její +vztahy k pisateli doznávaly každou chvíli podstatných změn. Když si +vzpomněla, jakým způsobem k ní + +hovořil, probouzelo to v ní stále velké pobouření; když však uvážila, +jak nespravedlivě ho odsuzovala a co mu vytýkala, hněvala se sama na +sebe a bylo jí líto, že musela zklamat jeho city. + +Jeho láska zasluhovala vděčnost, jeho celkový charakter úctu, avšak +nemohla se ztotožnit s jeho touhami, ani na okamžik nezalitovala, že ho +odmítla, a vůbec si nepřála, aby se ještě + +někdy v životě shledali. Sama se v minulosti zachovala tak, že ji to +mrzelo a trápilo, a neblahé + +přestupky matky a sester byly důvodem ještě hlubšího zármutku. Bylo to +všechno beznadějné. Otec se jim vysmíval, ale nikdy se natolik +nenamáhal, aby zkrotil neukázněnost a lehkomyslnost mladších + +dcer, a matka, která sama nevěděla, co se patří, neviděla v jejich +chování nic špatného. Elizabeth s Jane se často spojenými silami +pokoušely zabránit Catherine a Lydii v nerozvážnostech, avšak jak mohlo +dojít k nápravě, dokud to matka trpěla a podporovala? + +Poddajná a nedůtklivá Catherine, která zcela podléhala Lydiinu vlivu, se +cítila jejich radami vždy dotčena, kdežto svéhlavá a lehkovážná Lydia je +pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Byly obě hloupé, líné a marnivé. +Dokud bude v Merytonu jediný důstojník, nepřestanou flirtovat, a jelikož +je z Longbournu do Merytonu jen co by kamenem dohodil, nepřestanou tam +běhat. + +Těžce na ni doléhaly i starosti ohledně Jane; vysvětlení pana Darcyho +sice očistilo Bingleyho od všeho, co mu vyčítala, ale uvědomovala si tím +výrazněji, co Jane ztratila. Ukázalo se, že ji měl upřímně rád a že se +nezachoval špatně; leda se mu dala snad vytknout přílišná závislost na +úsudku přítele. Věru, kruté bylo pomyšlení, že Jane se musela vzdát +svazku po všech stránkách tak žádoucího, s tolika výhodami, slibujícího +takové štěstí, a to jen kvůli pošetilému a nedůstojnému počínání vlastní +rodiny. + +Když k těmto úvahám ještě připočteme odhalení Wickha-movy povahy, je +nabíledni, že dobrá + +nálada, která ji dříve málokdy opouštěla, utrpěla vlivem těchto +okolností natolik, že sotva dokázala zachovat aspoň její zdání. + +Za onen poslední týden vykonali tolik návštěv na Rosingsu jako během +prvního. Strávili tam i poslední večer a Její Jasnost se znovu +dopodrobna vyptala na všechno ohledně jejich cesty, poučovala je, jak +nejlépe sbalit zavazadla, a kladla jim na srdce jediný správný způsob, +jak složit toalety, s takovým důrazem, že Maria považovala za nezbytné +po návratu bez ohledu na dopolední práci všechny kufry přerovnat. + +Při loučení jim lady Catherine velmi blahosklonně popřála šťastnou cestu +a pozvala je, aby za rok opět zavítaly do Hunsfordu; a slečna de +Bourghová nelitovala námahy, udělala jim pukrle a oběma podala ruku. + +V sobotu ráno se Elizabeth á pan Collins sešli u snídaně několik minut +před příchodem ostatních a on využil té příležitosti, aby ji na +rozloučenou zahrnul zdvořilostmi, které pokládal za nutné. + +„Není mi známo, slečno Elizabeth,“ pravil, „zda vám již moje choť +vyjevila, jak velice je vám zavázána, že jste nás ráčila navštívit; +avšak jsem skálopevně přesvědčen, že neopustíte tento dům, aniž se vám +za vaši laskavost dostalo díků. Ujišťuji vás, že jsme si velmi vážili +vaší milé + +společnosti. Jsme si vědomi, že náš skromný příbytek může málokoho +lákat. Žijeme prostě, naše pokoje jsou malé a služebnictvo nepočetné, +neoddáváme se světským radovánkám, takže mladé dámě, jako jste vy, musí +Hunsford připadat nudný, avšak věřte mi, že jsme vám vděčni za vaši +blahovůli a že jsme učinili vše, co bylo v našich silách, abyste svůj +čas u nás netrávila nepříjemně.“ + +Elizabeth neváhala vyjádřit své díky a ujistila ho, že sejí tu líbilo. +Strávila šest týdnů velmi příjemně, byla šťastná, že viděla Charlottu, a +dostalo se jí tolik laskavé pozornosti, že ona je dlužnicí. Pan Collins +byl spokojen a se slavnostním úsměvem odvětil: + +„To slyším s velkou radostí, že svůj pobyt u nás nepokládáte za +nepříjemný. My jsme se zajisté vynasnažili, seč jsme, a naštěstí jsme +byli s to uvést vás do velmi vznešené společnosti a vzhledem k našim +stykům s rosingským panstvem jsme vám mohli dopřát často příjemnou změnu +oproti našemu skromnému domácímu prostředí. Smíme tedy doufat, že vám +návštěva v Hunsfordu nebyla proti mysli. Díky lady Catherine a její +rodině obnáší naše postavení + +takové výhody a přednosti, jakými se může honosit málokdo. Viděla jste, +jaké jsou naše vztahy. Viděla jste, že jsme na zámek pravidelně zváni. +Po pravdě řečeno, troufám si prohlásit, že při všech nedostatcích této +skromné fary žádný její obyvatel nezasluhuje soucit, pokud se může těšit +z přátelství zámeckého panstva jako my.“ + +Slova jen nedostatečně vyjadřovala, čím mu srdce přetékalo, musel se +procházet po pokoji, zatímco Elizabeth se snažila sloučit zdvořilost a +pravdu do několika stručných vět. + +„Jistě o nás budete moci podat příznivé zprávy v Hertford-shiru, drahá +sestřenko. Aspoň se odvažuji doufat, že tomu nic nestojí v cestě. Denně +jste byla svědkem, jak lady Catherine zahrnuje paní Collinsovou přízní; +a neodnášíte si tedy, jak věřím, ten dojem, že vaše přítelkyně +prohloupila, když -avšak o tom raději pomlčíme. Dovolte jen, abych vás +ujistil, drahá slečno Elizabeth, že vám ze srdce přeji, abyste byla v +manželství tak šťastná jako my. Drahá Charlotte a já jsme jedno srdce, +jedna duše. Panuje mezi námi podivuhodná shoda v povaze i názorech, jako +bychom si byli předurčeni.“ + +Elizabeth mohla s klidným svědomím poznamenat, že šťastní jsou ti +manželé, kteří to o sobě + +mohou prohlásit, a stejně upřímně mohla dodat, že je pevně přesvědčena o +jeho spokojenosti a raduje se z toho. Nelitovala však, že další litanie +přerušil příchod ženy, jež je inspirovala. Chudinka Charlotte! Bylo to +truchlivé, zanechat ji v takové společnosti. Avšak zvolila si svůj osud +s očima otevřenýma, a třebaže se očividně nerada loučila s návštěvou, +nezdálo se, že by stála o soucit. Domácnost a hospodyňské starosti, její +drůbež, farnost a všechno, co z toho plynulo, ještě pro ni neztratily +přitažlivost. + +Konečně předjel kočár, kufry byly upevněny nahoře, balíčky umístěny +vevnitř a vše bylo přichystáno k odjezdu. Přítelkyně se spolu vřele +rozloučily a pak doprovázel Elizabeth ke kočáru pan Collins; než přešli +zahradu, pověřil ji, aby vyřídila srdečné pozdravy celé své + +rodině, přičemž neopomněl dodat, že jim ještě jednou děkuje za laskavé +přijetí loni v zimě, a připojit poručení jemu neznámým manželům +Gardinerovým. Pomohl jí do vozu, pak nastoupila Maria a užuž by byli +zabouchli dveře, když tu jim celý zděšený připomněl, že dosud nic +nevzkázaly dámám z Rosingsu. + +„Zajisté však,“ dodal, „si přejete, abych jim vyřídil vaše uctivé +poručení a poděkoval jim za prokázané laskavosti během vašeho pobytu.“ + +Elizabeth neměla námitek, takže bylo možno dveře přibouchnout, a vůz se +rozjel. + +„Dobrý bože!“ zvolala Maria po chvilkovém mlčení, „připadá mi, jako +bychom přijeli včera nebo předevčírem - a přitom jsme toho tolik +zažily!“ + +„Udalo se opravdu hodně,“ přitakala její družka s povzdechem. + +„Devětkrát jsme obědvali na zámku, a kromě toho jsme tam byli dvakrát na +čaj! To budu mít co vypravovat!“ + +Elizabeth v duchu dodala: „A kolik toho já budu mít co tajit!“ Jejich +cesta proběhla bez klábosení i bez nesnází a za čtyři hodiny od té +chvíle, co opustily Hunsford, zastavil kočár před domem pana Gardinera, +kde se měly několik dní zdržet. Jane vypadala dobře a Elizabeth neměla +mnoho příležitostí rozvažovat nad jejím rozpoložením, protože pro ně +tetinka ve své dobrotě nachystala bohatý program. Ale Jane se s ní měla +vrátit domů a v Longbournu ji bude moci v klidu pozorovat. + +Zatím ji to stálo dost velké sebezapření, aby vyčkala až do Longbournu, +než poví sestře o Darcyho vyznání. Vědomí, že je s to jí sdělit novinu, +nad níž Jane užasne a která zároveň tak lichotí těm marnivým představám, +jež rozum ještě neza-pudil, ji velice nutilo k upřímnosti, takže by ji +nebylo zadrželo nic než rozpaky, co všechno vlastně může vyzradit, a +obavy, aby až o tom jednou začne, neopakovala neuváženě něco o Bingleym, +co by mohlo její sestru ještě + +víc zarmoutit. + +Druhý týden v máji se tedy všechny tři dívky vypravily z londýnské +Gracechurch Street do jistého hertfordshirského městečka, a když se +blížily k hostinci, kde na ně měl čekat kočár pana Benneta, zpozorovaly, +že díky dochvilnosti kočího už Kitty i Lydia vyhlížejí z jídelny v +prvním patře. Obě tam strávily asi hodinu, velmi příjemně zaměstnány +nákupem u modistky přes ulici, pozorováním vojáka na stráži a přípravou +salátu s okurkami. Nejprve přivítaly sestry a pak je vítězoslavně +dovedly ke stolu, kde se skvěla studená pečeně, jakou obvykle skýtají +spíže zájezdních hostinců. „Že je to pěkné? Že jsme vás krásně + +překvapily?“ volaly jedna přes druhou. + +„Hodlaly jsme vás všechny pohostit,“ dodala Lydia, „ale musíte nám +půjčit nějaké peníze, protože my jsme utratily, co jsme měly, támhle v +tom krámě.“ Pak jim předestřela nákupy. + +„Podívejte se, vzala jsem si tenhle čepec. Nezdál se mi ani moc hezký, +ale říkala jsem si, co bych si ho nekoupila. Jakmile se vrátíme domů, +rozpářu ho a uvidím, jestli bych z toho nedala dohromady něco slušného.“ + +A když sestry čepec odsoudily, zeje ošklivý, opáčila zcela lhostejně: +„Hm! Ale ta modistka tam měla ještě dva nebo tři mnohem horší, a až si +koupím kousek saténu v hezčí barvě a ozdobím ho tím, bude docela +ucházející. A krom toho na tom nesejde, co budeme nosit v létě, vždyť v +Merytonu už nebude -ský regiment, za čtrnáct dní odtáhnou.“ + +„Opravdu?“ zvolala Elizabeth s velkým uspokojením. + +„Rozbijí tábor u Brightonu, a já bych tak chtěla, aby nás tam tatínek +všechny zavezl na letní + +byt! Není to báječný nápad? Tvrdím, že by to skoro nic nestálo. Dokonce +i maminka by ráda jela. Jen považte, jak se tu jinak budeme celé léto +trápit.“ + +„Ano,“ pomyslela si Elizabeth, „to by byl báječný nápad, nic jiného +bychom si v této chvíli nemohli přát. Dobrotivé nebe! Lázeňský život v +Brightonu a k tomu vojenský tábor, jakpak by ne, až se zbavíme obležení +jednoho pluku domobrany a merytonských plesů každý měsíc!“ + +„A teď vám povím novinku,“ prohlásila Lydia, jakmile zasedly k jídlu. +„To budete koukat. Je to dobrá zpráva, báječná zpráva a týká se jistého +pána, kterého všechny zbožňujeme.“ Jane a Elizabeth na sebe pohlédly a +propustily číšníka od stolu. Lydia se zasmála a pravila: + +„To jste celé vy, pořád samý takt a ohledy. Nechcete, aby to číšník +slyšel, jako by mu to nebylo jedno! Hádám, že často vyslechne horší věci +než to, co vám chci povědět. Ale je tak ošklivý! Jsem ráda, že zmizel. V +životě jsem neviděla takovou dlouhatánskou bradu. Ale teď + +už tu novinu: týká se to drahého Wickhama a bylo by jí škoda pro +číšnické uši, ne? + +Wickhamovi už nehrozí nebezpečí, že ho dostane Mary Ringová! To koukáte! +Odjela k strýčkovi do Liverpoolu, odjela nadobro. Wickham je zachráněn.“ + +„A Mary Kingováje zachráněna!“ dodala Elizabeth. „Zachráněna před +svazkem, který by nebyl zrovna moudrý vzhledem k její finanční situaci.“ + +„Udělala velkou hloupost, že odjela, jestli ho měla ráda.“ „Doufám, že +nešlo o vážné city ani z jedné, ani z druhé strany,“ pravila Jane. + +„Z jeho určitě ne. Vzala bych na to jed, že o ni nestál, ani co by se za +nehet vešlo - a kdo by taky stál o takovou hloupou pihovatou protivu?“ + +Elizabeth se zachvěla při pomyšlení, že by sice nebyla schopna vyjádřit +to tak hrubými slovy, avšak že Lydiiny hrubé pocity se málo liší od +těch, jež sama dříve chovala ve svém srdci a pokládala za nepředpojaté! + +Jakmile se všechny najedly a starší sestry zaplatily, daly zavolat +kočího a s vynaložením jistého důvtipu se celá společnost se všemi +krabicemi, brašnami a balíčky i s nevítaným přívažkem Lydiiných a +Kittyiných nákupů směstnala v kočáře. + +„To jsme tu krásně nacpané,“ jásala Lydia. „Jsem ráda, že jsem si +koupila ten čepec, když pro nic jiného tak pro tu legraci, že máme ještě +jednu kulatou krabici! Tak, a teď se hezky pohodlně usadíme a budeme si +povídat a smát se celou cestu až domů. Nejdřív nám musíte vylíčit, co +jste všechno zažily za tu dobu, kdy jste byly pryč. Seznámily jste se s +nějakými fešáky? Koketovaly jste? Tolik jsem se těšila, že aspoň jedna +ulovíte manžela, než se vrátíte. Jane bude hnedle stará panna, vždyť už +jí bude pomalu třiadvacet! Páni, to bych se styděla, kdybych se do +třiadvaceti nevdala. Tetinka Phi-lipsová by si tak přála, abyste se +vdaly, to nemáte ani ponětí. Říká, že si Lízá měla vzít pana Collinse, +ale já si myslím, že by s ním nebyla\* žádná švanda. Páni! Já bych se +tak ráda vdala dřív než vy! Pak bych vám všem mohla dělat gardedámu a +vodit vás na plesy. Ach bože! Tuhle jsme se u Forstero-vých nasmáli! + +Kitty a já jsme k nim byly pozvané na celý den a paní plukovníkova nám +slíbila, že se večer bude tančit (mimochodem, paní Forsterová a já jsme +se ohromně skamarádily!), a tak pozvala i obě Harringtonova děvčata, ale +Harriet byla nemocná, takže Pen musela přijít sama, a hádejte, co jsme +vymyslely! Ustrojily jsme Chamberlayna do ženských šatů, že se bude jako +vydávat za dámu - nedovedete si představit, jaká to byla legrace. Živá +duše o tom nevěděla, jen plukovník Forster, jeho paní, Kitty a já, no a +ještě tetička, protože jsme si od ní musely vypůjčit šaty; ale +nedovedete si představit, jak mu to slušelo. Denny, Wickham a Pratt a +ještě + +dva nebo tři důstojníci přišli a vůbec ho nepoznali. Páni! Já se tak +nasmála! A paní Forsterová + +taky. Myslela jsem, že z toho budu mít smrt. Proto také začali mužští +něco tušit a za chvíli uhádli, co je.“ + +Takovými historkami a žertovnými kousky ze společenského života +usilovala Lydia, podporována Kittyinými narážkami a doplňky, bavit své +společnice cestou do Long-bournu. Elizabeth se snažila ji neposlouchat, +ale nemohla zabránit, aby každou chvíli nepadlo Wickhamovo jméno. + +Doma se jim dostalo velmi milého přijetí. Paní Bennetová se radovala, že +se Jane vrátila stejně krásná jako dřív, a během večeře prohlásil pan +Bennet nejednou o své vůli Elizabeth: + +„Jsem rád, že už jsi zase doma, Lízinko.“ + +V jídelně se shromáždila početná společnost, neboť se dostavili téměř +všichni členové rodiny Lucasovy, aby přivítali Marii a vyslechli její +zprávy; i byli zaujati velmi mnohostranně : lady Lucasová se přes celý +stůl vyptávala Marie na zdraví a slepice své nejstarší dcery; paní + +Bennetová byla v dvojím ohni, neboť z jedné strany sbírala informace o +poslední módě od Jane, která seděla o hezký kus dál, a nabyté vědomosti +předávala na druhou stranu mladším slečnám Lucasovým; a Lydia hlasitěji +než ostatní dohromady vypočítávala všechny radostné + +dopolední zážitky komukoli, kdo byl ochoten jí naslouchat. + +„Ach, Mary,“ pravila, „měla jsi jet s námi, to ti byla legrace! Když +jsme jely tam, stáhly jsme s Kitty všechny záclonky a dělaly jsme, že v +kočáru nikdo není, a byly bychom to tak nechaly celou cestu, kdyby se +Kitty nebylo udělalo špatně, a když jsme přijely ke Georgeovi, tak jsme +se myslím zachovaly velice ušlechtile, protože jsme všechna tři děvčata +pozvaly na báječnou studenou přesnídávku, a kdybys byla jela, byly +bychom tě také pozvaly. Na zpáteční cestě + +jsme měly takovou legraci! Myslela jsem, že se do toho kočáru v životě +nenacpeme. Div jsem neumřela smíchy. A celou cestu domů jsme se tak +bavily! Povídaly jsme si a smály se tak hlučně, že nás určitě bylo +slyšet na deset mil.'' + +Na to Mary s vážnou tváří odvětila: „Jsem daleka toho, drahá sestro, +abych podceňovala takové zábavy. Většina ženských duší v nich nepochybně +nalézá zalíbení. Přiznám se však, že mne by nezíákaly nekonečně raději +dám přednost knize.“ + +Lydia však nevnímala ani slovo z této moudré odpovědi. Málokdy vydržela +dávat pozor déle než půl minuty a Mary zásadně vůbec neposlouchala. + +Odpoledne nutila Lydia ostatní děvčata, aby zašly do Merytonu a poptaly +se, co je nového, avšak Elizabeth se tomuto nápadu energicky opřela. +Nechtěla, aby se říkalo, že slečny Bennetovy, sotva přijedou domů, už +musí pronásledovat důstojníky. Bránila se tomu ještě z jiného důvodu. +Hrozila se setkání s Wickhamem a hodlala je co nejvíce oddálit. Jakou +pro ni znamenalo úlevu, že má pluk odtáhnout, to se nedalo slovy +vyjádřit. Do čtrnácti dnů měli být pryč - a ona doufala, že po jejich +odchodu už se kvůli němu nebude muset trápit. Nestrávila doma ještě +mnoho hodin a už seznala, že záměry ohledné Brightonu, o nichž se +zmínila Lydia v hostinci, jsou častým námětem rozprav mezi rodiči. +Elizabeth okamžitě + +odhadla, že otec vůbec nemíní ustoupit, avšak přitom odpovídal tak +neurčitě a dvojsmyslně, že matka, ač často sklíčena, se přece ještě +zcela nevzdala naděje, že by nemohla nakonec uspět. + +Elizabeth už to nevydržela, aby neobeznámila Jane s tím, co se +přihodilo; a když si nejprve umínila, že zamlčí všechny okolnosti, které +se sestry nějak týkaly, vybídla ji nazítří + +dopoledne, aby se přichystala na překvapení, a vylíčila jí v hlavních +rysech, co se odehrálo mezi ní a panem Darcym. + +Slečna Bennetová se brzy vzpamatovala z úžasu, neboť byla ve své upřímné +sesterské + +náklonnosti přesvědčena, že Elizabeth není možno než obdivovat, a její +překvapení ustoupilo jiným pocitům. Litovala pana Darcyho, že se jí +vyznal ze svých citů způsobem, který mu sotva mohl získat sympatie; ale +ještě více ji tížila představa, jak ho asi sestřino odmítnutí + +muselo zkrušit. + +„Jistě nebylo správné, že si byl tak jist úspěchem,“ pravila, „to by se +nemělo přiházet, ale považ, oč krutější pak bylo jeho zklamání!“ + +„Máš pravdu,“ odvětila Elizabeth, „je mi ho upřímně líto; jsou tu však +ještě jiné citové zdroje, které patrně brzy přehluší jeho vztah ke mně. +Nevytýkáš mi ale, že jsem mu dala košem?“ + +„Jak bych mohla! Ach, ne ne.““Ale vytkneš mi, že jsem hovořila tak +zaníceně o Wickhamovi?“ + +„Ne, nevidím v tom nic špatného, žes mu to řekla.“ + +„Ale uvidíš, až se dozvíš, co se stalo hned druhý den.“ + +Pověděla jí pak o dopise a opakovala jí obsah všeho, co se týkalo George +Wickhama. To byla velká rána pro chudinku Jane, jež by byla ochotně +prošla svět křížem krážem v dobré víře, že nenajde v celém lidském rodu +tolik špatnosti, kolik se jí zde soustředilo v jedné osobě. Darcyho +očištění ji sice uspokojovalo, avšak nemohlo vyvážit takové poznání. +Snažila se ze všech sil dokázat, že jde o nedorozumění, aby mohla +jednoho zprostit viny, aniž by tím přitížila druhému. + +„To nepůjde,“ pravila Elizabeth, „rozhodně se ti nepovede nasadit +svatozář oběma. Vyber si, ale jeden ti musí stačit. + +Máš k dispozici jen určité množství šlechetnosti, takže ti vystačí ke +cti a chvále pouze jednoho, a v poslední době se přiklánělo hned na tu, +hned na onu stranu. Já za svou osobu hlasuji spíš pro pana Darcyho, ty +však si čiň, co ti 10.“ + +Trvalo ale hezkou dobu, než vylákala úsměv na Janině lici. + +„Nevzpomínám si, že by mnou bylo kdy něco víc otřáslo,“ pravila. „Že by +byl Wickham takový darebák! To se ani věřit nechce. Chudák pan Darcy. +Jen považ, Lízinko, co všechno musel podstoupit! Zažít takové zklamání a +přitom ještě seznat, že o něm nemáš nejlepší + +mínění! A být nucen přiznat takovou věc o vlastní sestře! To je opravdu +přespříliš kruté. Jistě + +to sama cítíš také.“ + +„I ne, lítost a soucit mě opouštějí, když vidím, jak tobě jimi srdce +překypuje. Ty to s ním budeš prožívat s tak vřelou účastí, o tom jsem +přesvědčena, že já budu mít čím dál tím větší + +chuť ho pustit z hlavy a už na něho nemyslet. Tvé výlevy mě toho ušetří, +a budeš-li nad ním ještě déle lamentovat, odvrátím se já od něho s +lehkým srdcem.“ + +„Ubohý Wickham! Tváří se vždy tak dobrosrdečně! A má tak upřímné a +ušlechtilé způsoby!“ + +„S výchovou těchhle dvou mladíků muselo být rozhodně něco v nepořádku. +Jeden je v míře vrchovaté nadán ušlechtilostí a druhý budí její zdání.“ + +„Já jsem si nikdy nemyslela, že by pan Darcy takové zdání nebudil, jako +předtím ty.“ + +„A přitom jsem to považovala za projev mimořádného bystrozraku, když +jsem k němu bezdůvodně pojala tak vyslovenou antipatii. V člověku to +utvrdí víru ve vlastní genialitu a dá + +mu to takovou příležitost rozehrát svůj vtip, pojme-li k někomu odpor. +Někdo soustavně + +hubuje na všechno možné a nedá se to poslouchat, avšak nelze se vytrvale +někomu vysmívat a nepřijít tu a tam na něco vtipného.“ + +„Ale když jsi poprvé četla ten list, Lízinko, jistě jsi to nebrala tak +jako teď.“ + +„To vskutku ne. Bylo mi z toho dost trapně. A nejen trapně, byla jsem z +toho nešťastná. Přitom jsem si s nikým nemohla + +popovídat o tom, co mě tížilo, žádná Jane mě nechlácholila a neříkala, +že jsem se přece jen nechovala tak hrozně slabošsky a domýšlivě a +pošetile, jak vím, že jsem se chovala. Ach! Jak jsi mi chyběla!“ + +„Škoda, že jsi před panem Darcym mluvila o Wickhamovi tak nezaobaleně. +Vždyť teď se zdá, že si vůbec žádné výtky nezasloužil.“ + +„Jistěže ne. Obořila jsem se na něho tak nešťastně právě v dů-sledku +předsudků, v nichž jsem si libovala. Potřebovala bych se s tebou poradit +o jedné věci. Co myslíš, mám či nemám odhalit před našimi známými +VVickhamovu skutečnou povahu?“ + +Jane Bennetová se zamyslela a pak odvětila: „Nemáme vlastně žádný důvod, +proč bychom ho musely tak strašné pranýřovat. Jak se na to díváš ty?“ + +„Že bychom se o to vůbec neměly pokoušet. Pan Darcy mě neoprávnil k +tomu, abych jeho informace rozhlásila. Naopak dal najevo, že všechno, co +se týká jeho sestry, je určeno jen pro mne, a kdybych se snažila +vysvětlovat lidem po pravdě, jak se zachoval v těch ostatních případech, +kdo by mi uvěřil? O panu Darcym panuje obecně tak předpojaté mínění, že +by z toho naše dobré merytonské dušičky měly smrt, kdyby o něm měly +začít smýšlet příznivé. Nedokázala bych je přesvědčit. Wickham +zanedlouho odjede, a tudíž na tom nemůže nikomu záležet, co je to za +člověka. Po čase to možná všechno vyjde najevo a pak se jim vysmějeme, +že byli tak hloupí a ne-prokoukli ho dřív. Ale teď nebudu nikomu nic +vykládat,'“ + +„Máš pravdu. Kdyby jeho prohřešky vešly ve známost, mohlo by ho to +nadobro zničit. Snad už nyní lituje, čeho se dopustil, a snaží se +napravit svou pověst. Nesmíme ho dohnat k zoufalství.“ + +Tento rozhovor uklidnit rozbouřenou hladinu Elizabethiny mysli. Zbavila +se dvou tajemství, která ji už čtrnáct dní tížila, a měla jistotu, že ji +Jane ochotně vyposlechne, kdykoli bude mít touhu si o jedné či druhé +věci opět popovídat. Zbývalo ovšem ještě něco, co se jí z ohleduplnosti +neodvážila vyjevit. Nemohla se odhodlat seznámit sestru s druhou půlkou +Dai cyho dopisu, ani ji ujistit, jak upřímné city k ní choval jeho +přítel. Tohle s ní nemohl nikdo sdílet a ona si uvědomovala, že by z ní +obtížné tajemství + +mohlo být sňato jen tehdy, až by se oba mladí lidé domluvili. + +„A kdyby tato nepravděpodobná situace nastala, mohla bych jí povědět jen +to, co jí bude mnohem milejší vyslechnout od Bingleyho samého. Nemám +právo přinést zprávy, dokud nepozbudou všeho smyslu!“ + +Když se teď opět usaďila doma, mohla v klidu pozorovat sestřin duševní +stav. Jane se trápila. Vzpomínala ještě stále něžně a láskyplně na +Bingleyho. Než ho poznala, nikdy si ani nenamlouvala, zeje zamilovaná; +měl tedy její cit všechen žár prvního vzplanutí a vzhledem k jejímu věku +a povaze větší stálost, než jakou se zpravidla vyznačují první lásky; +tak vřele na něj vzpomínala a o tolik se jí zdál převyšovat ostatní +muže, že v sobě musela vzburcovat všechnu moudrou rozvahu i ohled na své +blízké, aby se nepoddávala lítosti, která by byla ohrožovala její zdraví +i jejich klid. + +„Poslyš, Lízinko,“ pravila paní Bennetová jednoho dne, „jakpak se ti +ted]tví celá ta smutná + +Janina záležitost? Já za sebe jsem si umínila, že se o tom už nikomu ani +slůvkem nezmíním, co živa budu. Tuhle jsem to povídala tetě Philipsové. +Jen se pořád nemohu dovědět, jestli se s ním Jane v Londýně sešla. +Každopádně se ukázal jako pěkný ptáček - a zřejmě už není + +nejmenší naděje, že by ho Jane ještě dostala. Neproslýchá se nic o tom, +že by sem na léto zase přijel, a ptala jsem se na to každého, kdo by o +tom mohl něco vědět.“ „Nevěřím, že se ještě do Netherfieldu nastěhuje.“ +„Hm! Však je to jeho věc. Nikdo tu o něho nestojí, ale nepřestanu +tvrdit, že se k mé dceři zachoval velice bezohledně, a na jejím místě +bych mu to byla rozhodně netrpěla. Utěšuje mě jen to, že zlomené srdce +přivede Jane do hrobu, a pak teprve bude litovat, co způsobil!“ + +Jelikož se Elizabeth tímto předpokladem utěšit nedokázala, nic jí na to +neodpověděla. + +„Tak co, Lízinko,“ navázala matka krátce poté, „Collinso-vým se to žije, +viď? Ach, doufám, že jim to vydrží. A jakpak se u nich vaří? Troufám si +tvrdit, že Charlotte se ukáže jako výborná hospodyně. Jestli je jen +zpola tak šetrná jako matka + +Lucasová, dají si pěknou sumičku stranou. Ta-nevede domácnost rozmařile, +na to dám krk.“ + +„Ne, to nevede.“ + +„Výborná hospodyně, jak povídám. Ano, ano. Takoví si dají pozor, aby se +nezadlužili. Takoví + +se jakživo neocitnou pro peníze v úzkých. No, ať jim to slouží ke +zdraví! Taky si často asi povídají, jak bude Longbourn jejich, až náš +tatínek umře, viď? Už se tu cítí jako páni, ne, až k tomu jednou dojde.“ + +„O této věci se těžko mohli zmínit přede mnou.“ + +„No, vždyť by to bylo do nebe volající, kdyby se byli zmínili, ale mezi +sebou o tom často mluví, to vím určitě. Nu, když to přenesou přes srdce, +žít na panství, které jim zákonitě + +nepatří, tím lip. Já bych se styděla, kdyby mi připadlo jen nějakým +ustanovením v poslední + +vůli.“ + +První týden po jejich příjezdu brzy uplynul. Začal druhý. Regiment se +chystal odtáhnout z Merytonu a mladé dámy široko daleko propadaly +zoufalství. Chmurná nálada vládla téměř + +všude. Jen starší sestry Bennetovy byly stále ještě s to jíst, pít, spát +a věnovat se své obvyklé + +činnosti. Přenešťastná Lydia a Kittyjim neustále vyčítaly takovou +nečitelnost, neboť + +nedovedly pochopit, jak někdo z rodiny může mít tak tvrdé srdce. + +„Bože na nebesích! Co z nás bude ? Co si počneme?“ lamentovaly co chvíli +ve svém hoři. + +„Jak se dokážeš tak usmívat, Lízo?“ + +Jejich milující matka to živě prožívala s nimi a vzpomínala, co sama +protrpěla při podobné + +příležitosti před pětadvaceti lety. + +„Pamatuji se,“ pravila, „jak jsem celé dva dny proplakala, když regiment +plukovníka Millera odtáhl. Myslela jsem, že mi to zlomí srdce.“ + +„Mně to zlomí srdce určité,“ řekla Lydia. + +„Kéž bychom mohli jet do Brightonu!“ poznamenala paní Bennetová. + +„Ach, ano! Kéž bychom mohli jet do Brightonu! Ale tatíček je tak +zatvrzelý!“ + +„Slunce a moře by mi nadobro vrátily zdraví!“ + +„I tetinka Philipsová říká, že by mi to udělalo moc dobře,“ dodávala +Kitty. Takovéto nářky zaznívaly bezustáni longbournským domem. Elizabeth +se pokoušela brát to s humorem, ale veškerý smysl pro legraci potlačil +stud. Znovu si uvědomovala, jak oprávněné + +byly Darcyho výhrady. + +Avšak Lydiiny chmurné vyhlídky se zakrátko rozjasnily, neboť paní +plukovníkova Forsterová, choť velitele regimentu, ji pozvala, aby ji +provázela do Brightonu. Tato nedocenitelná přítelkyně byla sama velmi +mladá a teprve nedávno se vdávala. S Lydií ji sblížily humor a veselá +nálada; přátelily se tri měsíce a z toho dva důvěrně. Jak byla Lydia +unesena, jak vzývala paní Forsterovou, jak to potěšilo paní Bennetovou a +zdrtilo Kitty, lze sotva slovy vylíčit. Lydia poletovala po stavení v +divokém vzrušení, nechala si od všech gratulovat a bez ohledu na +sestřiny pocity se smála a klábosila ještě ztřeštěněji než + +jindy, zatímco zhrzená Kitty dál v salóně metala osudu v tvář obvinění +stejně nelogická jako nerudným tónem pronášená. + +„Nedovedu pochopit, proč paní Forsterová nemůže vzít s sebou i mne, když +už pozvala Lydii,“ naříkala. „Nejsme sice nejlepší přítelkyně, ale mám +na to stejné právo jako ona, a ještě + +větší, protože jsem o dva roky starší.“ i + +Marně jí Elizabeth domlouvala, aby byla rozumná, a Jane, aby se s tím +smířila. V Elizabeth vyvolalo to pozvání pocity zcela odlišné než v její +matce nebo Lydii: pro ni zvonil umíráček jakékoli naději, že Lydia +jednou dostane rozum, a třebaže se takovým počinem vystavovala +nenávisti, kdyby vyšel najevo, považovala za nezbytné potají poprosit +otce, aby ji nikam nepouštěl. Vylíčila mu všechny nepřístojnosti, jichž +se Lydia vůbec ve svém chování + +dopouští, poukázala na to, jak málo jí může být ku prospěchu přátelství +s osobou, jako je paní + +Forsterová, a oč nerozvážněji si bude počínat po boku + +takové společnice v Brightonu, kde na ni číhají nebezpečnější pokušení +než doma. Vyslechl ji pozorně a pak pravil: + +„Lydia nedá pokoj, dokud se tu či onde veřejně neznemožní, a není +naděje, že by to dokázala laciněji a s menšími obtížemi pro celou rodinu +než při této příležitosti.“ + +„Kdybyste jen věděl,“ pravila Elizabeth, „jaké trampoty pro nás pro +všechny z toho povstanou, až Lydiino neukázněné a nemoudré počínání +vejde obecně ve známost - ba, jaké + +už povstaly, pak byste o tom soudil jinak, o tom jsem přesvědčena.“ + +„Jaké už povstaly?“ opakoval pan Bennet. „Cože, zapudila ti snad +některého ctitele? + +Chudinko malá! Ale nezoufej. Takový přeúzkostlivý mládeneček, který se +nedokáže přenést přes trochu pošetilosti ve své přízni, nestojí ani za +lítostivou slzičku. Pojď, ukaž mi seznam těch ubožáků, které odradila +Lydiina zbrklost.“ + +„Nikoli, mýlíte se. Nic takového jí nemohu vyčíst. Nebráním se tomu +kvůli nějakému určitému případu, ale proto, že nám to obecně neprospívá. +Lydiina divokost a prchlost, její + +sebejistota a neukázněnost, jimiž se vyznačuje její povaha, nemohou +zůstat bez vlivu na naše postavení, na naši pověst ve společnosti. +Nehněvejte se na mne - ale musím být upřímná. Nedáte-li si vy, drahý +tatíčku, tu námahu a nezkro-títe její překypující temperament, +neudělíte-li jí ponaučení, že jí její nynější zájmy nevystačí na celý +život, bude brzy na jakoukoli nápravu pozdě. Její povaha už bude +dotvořena a v šestnácti z ní bude nejlehkomyslnější koketa, jaká kdy +sebe i svou rodinu zesměšnila - a navíc koketa, která k tomu nemá než ty +nejnižší a nejprimitivnější předpoklady, která nemá jiné přednosti než + +mládí a přijatelný zevnějšek a která ve své hlouposti a povrchnosti ani +trochu nebude s to čelit obecnému opovržení, jež vyvolá svou zuřivou +honbou za pánskou pozorností a lichotkami. Toto nebezpečí stejně +ohrožuje i Kitty. Ta půjde za Lydií třeba do pekla. Takové marnivé, +pošetilé, líné holky neznají žádné zábrany. A cožpak vy, drahý tatíčku, +nepokládáte za možné, že se jim nevyhne a neodsoudí je každý, kdo je +pozná, a že to často nevztáhne i na jejich sestry?“ + +Pan Bennet viděl, že jí tato věc vskutku leží na srdci, vzal ji +láskyplně za ruku a pravil: + +„Nesmíš si to tak brát, děvečko drahá. Kdo pozná tebe a Jane, bude si +vás vážit a ctít; a neublíží vám ani to, že máte dvě - nebo bych spíš +měl říct tři sestry, které za nic nestojí. V + +Longbournu nebude klid, jestli Lydia do toho Brightonu nepojede. Ať si +tedy jede. Plukovník Forster je rozumný člověk a uhlídá ji před +nejhorším, a naštěstí je natolik chudá, že jí + +sotvakdo bude klást nástrahy. V Brightonu se nebude moci svým +koketováním tak prosazovat jako tady. Důstojníci tam najdou mnohem +přitažlivější ženy. Doufejme tedy, že ji lázeňský + +pobyt poučí o její vlastní bezvýznamnosti. U ní se už na žádný pád nedá +mnoho zkazit, aniž + +bychom byli nuceni dát ji doživotně pod zámek.“ + +S touto odpovědí se Elizabeth musela spokojit; avšak v jejích názorech +ji nezviklal a odcházela od něho nespokojená a zklamaná. Neměla však v +povaze zmnožovat si jakékoli trápení dlouhými úvahami. Byla přesvědčena, +že svou povinnost splnila, a aby se chmuřila nad nevyhnutelnými +nepříjemnostmi a zhoršovala všechno předčasnými obavami, to neodpovídalo +její letoře. + +Kdyby byly Lydia s matkou Bennetovou zvěděly obsah jejího rozhovoru s +otcem, nebyly by dokázaly vyjádřit své pobouření, ani kdyby se byly +spojily ve své výmluvnosti. Pro Lydiinu dušičku představovala návštěva v +Brightonu nejvyšší možné pozemské štěstí. Její živá + +představivost jí vykreslila, jak po ulicích tohoto bujarého lázeň-ského +města korzují davy důstojníků. Viděla; jak se kolem ní točí desítky a +ještě víc dosuď neznámých mužů. Viděla vojenské ležení v celé slávě - +jak se v krásně jednotných řadách táhnou stany, překypující + +mládím a veselím a oslňující rudou barvou, a k dovršení všeho se viděla +usazená pod stanovým plátnem, jak něžně flirtuje nejméně s šesti +důstojníky najednou. Kdyby byla tušila, že se jí sestra pokusila +překazit takovéto vyhlídky a očekávání, jak by se na to byla zatvářila? + +Jen matka by ji byla pochopila, jen ta by byla sdílela podobné pocity. +Lydiin odjezd do Brightonu bylo to jediné, co ji utěšovalo v smutném +přesvědčení, že se tam s ní manžel v životě nevypraví. + +Neměly však ani potuchy o tom, co se přihodilo, a tak se oddávaly svému +vytržení s krátkými pauzami až do toho dne, kdy Lydia opouštěla domov. + +Elizabeth se měla nyní naposled setkat s panem Wickha-mem. Vídala ho +často od svého návratu, takže ji ta představa už nevzrušovala, a z +důvodů bývalé náklonnosti už vůbec ne. Dokázala dokonce odhalit právě v +té jeho jemnosti, jež ji zprvu okouzlovala, stopy afektovanosti a +stereotypnosti, unavující a znechucující. Nadto se k ní nyní choval tak, +že jí + +zavdal docela novou příčinu k nelibosti, neboť brzy dával najevo, zeje +hotov sejí dvořit tak jako tenkrát krátce po seznámení, čímž ji - +vzhledem k tomu, co se mezitím přihodilo - jen popudil. Přestala s ním +mít jakoukoli účast, když viděla, že si ji vybral k povrchnímu a +nezávaznému flirtování; soustavně se tomu bránila, a přitom si +uvědomovala, jak malou úctu jí prokazuje svou domněnkou, zeji smí +pomíjet jakkoli dlouho a z jakýchkoli důvodů, a přece se zavděčí její +marnivosti a získá její sympatie, jakmile ji znovu poctí svou přízní. +Poslední den, který prožíval pluk v Merytonu, večeřel spolu s jinými +důstojníky v Longbournu; a Elizabeth měla tak málo chuti rozejít se s +ním v dobrém, že když sejí dotázal, co dělala a jak se měla na návštěvě +v Hunsfordu, zmínila se i o tom, že plukovník Fitzwilliam a pan Darcy +strávili tři týdny na Rosingsu, a zeptala se ho, zná-li onoho druhého +pána. Zdál se nemile překvapen a znepokojen, ale za okamžik se +vzpamatoval, oplatil jí úsměv a odvětil, že se s ním v dřívějších dobách +často vídal; pak poznamenal, zeje to noblesní člověk, a zeptal se jí, +jak sejí zamlouval. Ve své odpovědi nešetřila vřelou chválou. S +předstíranou lhostejností krátce nato dodal: + +„Jak dlouho jste to říkala, že byl na zámku?“ + +„Necelé tři neděle.“ + +„A vídali jste se často?“ + +„Téměř denně.“ + +„Chová se docela jinak než jeho bratranec.“ + +„Ano, docela jinak. Avšak pan Darcy působí sympatičtěji při bližším +seznámení.“ + +„Skutečně?“ zvolal Wickham a vrhl na ni pohled, který jí nemohl +uniknout. „A smím se zeptat, pěkně prosím - „ Ale zarazil se a dodal +žertovně: „Hovoří pak přívětivěji? Ráčí snad přidat trochu na +zdvořilosti? - neboť se neodvažuji doufat,“ pokračoval tišším a +vážnějším hlasem, „že by se změnil v podstatě.“ + +„Ne, to ne!“ pravila Elizabeth. „Myslím, že v podstatě se nemění.“ Při +jejích slovech se Wickham tvářil, jako by nevěděl, jestli je má přijmout +s radostí nebo nedůvěřovat skrytému významu. Něco v jejím výraze ho +přimělo naslouchat s nedůvěrou a úzkostnou pozorností, zatímco +pokračovala: + +„Když jsem řekla, že působí sympatičtěji při bližším seznámení, +nemyslela jsem to tak, že by se ve svém uvažování nebo chování nějak +zdokonalil, ale že člověk lépe chápe jeho povahu, když ho blíže pozná.“ + +Wickhamův neklid se nyní projevil ruměncem a poplašeným pohledem, na +několik minut sé + +odmlčel, ale pak setřásl rozpaky, znovu se k ní obrátil a pravil velice +laskavým hlasem: + +„Vy, jež znáte tak dobře moje vztahy k panu Darcymu, si jistě dokážete +snadno představit, jak upřímně se musím radovat, že si počíná tak moudře +a zachovává aspoň zdání slušnosti. V + +tomto smyslu může být užitečná jeho pýcha - když ne jemu, tedy mnohým +ostatním, neboť + +mu musí zabránit v takových odsouzeníhodných proradnostech, jakými jsem +trpěl já. Obávám se jen, že tato obezřelost, o niž tu, jak se domnívám, +jde, je vyhrazena jen pro návštěvu u paní + +tetinky, na jejímž dobrém mínění i názorech mu velmi záleží. Vím, že v +její přítomnosti na něm vždy bylo patrné, jaký respekt k ní má, a působí +tu jistě i touha, aby získal ruku slečny de Bourg-hové, což mu ovšem +zvlášť leží na srdci.“ + +Elizabeth nedokázala potlačit úsměv, který v ní tato slova vyvolala, ale +odvětila jen lehkou úklonou. Viděla, zejí chce zase vyprávět tu starou +historku o svých křivdách, a ona neměla vůbec náladu ho trpělivě +poslouchat. Po zbytek večera zachovával Wickham zdání obvyklé + +bezstarostnosti, ale vůbec se už nepokoušel vyznamenávat Elizabeth svou +pozorností; rozloučili se s oboustrannou zdvořilostí, avšak snad i s +oboustranným přáním, aby se už + +neshledali. + +Když hosté odešli, vrátila se i Lydia s paní Forsterovou do Merytonu, +odkud se měly nazítří + +časně ráno vydat na cestu. Rozžehnala se s rodinou spíš hlučně než +dojemně. Jen Kitty prolévala slzy, ta však plakala zlostí a závistí. +Paní Bennetová se rozplývala přáním všeho nejlepšího a zvlášť kladla +dceři na srdce, ať si nenechá ujít žádnou příležitost, aby se dobře +pobavila - že této rady do puntíku uposlechne, bylo víc než +pravděpodobné; Lydia sama se loučila tak hlučně a radostně, že ani +nezaslechla mírné pozdravy svých sester. Kdyby byla Elizabeth soudila +jen podle poměrů u nich doma, nebyla by si mohla utvořit příliš + +lákavé představy o manželském štěstí a rodinné spokojenosti. Její otec +se dal podmanit mládím a pů-vabem a zdáním dobrosrdečnosti, jež mládí a +půvab obvykle vyzařují, a vzal si ženu, jejíž chabá inteligence a +úzkoprsost v něm brzy po sňatku udusila všechnu lásku, kterou k ní měl. +Úcta, vážnost i důvěra zmizely nadobro a jeho představy o rodinném +štěstí přišly vniveč. Pan Bennet však nebyl z těch, kteří zklamáni z +vlastní nerozvážnosti hledají útěchu v oněch radovánkách, jež jsou až +příliš často útočištěm lidí nešťastných vinou své vlastní + +hlouposti nebo hříchů. Měl rád venkov a knihy a tyto záliby mu byly +hlavním zdrojem potěšení. Své choti vděčil za pramálo, ledaže ho občas +svou hloupostí a pošetilostí pobavila. Jistě to není ta blaženost, za +jakou si muž zpravidla přeje vděčit své ženě, kde se však nedostává +schopností poskytovat jiné rozptýlení, vezme pravý filosof zavděk tím, +co je. Elizabeth si byla dobře vědoma toho, že se její otec jako manžel +nechová zrovna nejlépe. Bolelo ji, když to viděla; vážila si však jeho +schopností, byla mu vděčná za příchylnost, kterou jí projevoval, a tak +se snažila nemyslet na to, co nemohla přehlédnout, a neuvažovat o tom, +jak otec bez ohledu na povinnou úctu k manželce ji nechvályhodným +způsobem vystavuje posměchu vlastních dětí. A nyní pociťovala naléhavěji +než jindy, v jak nevýhodném postavení se ocitají děti z tak nerovného +manželství, a uvědomovala si procítěněji než dřív, jaké zlo pochází ze +schopností tak neuváženě uplatňovaných; kdyby jich byl moudře používal, +mohly se aspoň dcery umět patřičně chovat, třebas by byl nedokázal +přidat ženě na rozumu. Když si Elizabeth odbyla radost z Wickhamova +odjezdu, marně pátrala, jaké další výhody skýtá život bez regimentu. +Večírky u známých nebyly tak živé jako dříve a doma měla matku a sestru, +které svými ustavičnými nářky nad tím, jaká je tu strašná nuda, +přivolaly skutečně + +chmurnou náladu na celou rodinu; u Kitty zůstávala naděje, že sejí časem +vrátí zdravý rozum v původní vrozené míře, když byla odstraněna příčina, +která jí popletla hlavu, ale nejmladší + +sestra, od níž se vzhledem k její povaze mohli nadít horších věcí, bude +patrně utvrzena ve svých nerozvážnostech a sebejistotě, neboť se octla v +dvojnásob nebezpečném prostředí: v lázních a na manévrech. Celkem vzato +tedy shledala, jak už se to tak stává, že událost, na niž + +se netrpělivě těšila, jí potom nepřinesla všechny výhody, které si od ní +slibovala. Následkem toho bylo nutné, aby si stanovila nějaký další +mezník jako počátek pravé blaženosti - nějaký + +jiný bod, k němuž by se upínaly její tužby a naděje, neboť bude-li se +moci na něco těšit, překoná zklamání, jež ji právě potkalo, a obrní se +proti tomu, jež ji čeká. Všechny její světlé + +myšlenky se tedy soustředily na prázdninovou cestu k jezerům; to byla +největší útěcha v těch nepříjemných chvílích, které vinou matčiny a +Kittyiny rozmr-zelosti nevyhnutelně nastávaly; a kdyby byla mohla +pojmout do svých plánů i Jane, nebylo by jim chybělo nic na dokonalosti. + +„Vlastně je dobře,“ pomyslela si, „že si mám ještě co přát. Kdyby nic +nechybělo, byla bych jistě zklamána. Tady mě však bude stále provázet +lítost, že Jane není s sebou, a tak mohu doufat, že se mi s velkou +pravděpodobností očekávané potěšení splní. Plány po všech stránkách +dokonalé se neuskutečňují, a nejlepší obrana proti zklamání je nějaký +malý nemilý + +detail.“ + +Když Lydia odjížděla, slibovala, že často a obšírně napíše matce a +Kitty, ale dávala si se svými dopisy na čas a všechny byly krátké. Matce +nesdělovala nic jiného, než že se právě + +vrátily z knihovny, kam je doprovázeli ti a ti důstojníci, že viděla k +zbláznění krásný vzorek, že má novou toaletu nebo nový slunečník, který +by ráda popsala podrobněji, ale že už musí + +letět, neboť ji volá paní Forsterová, aby s ní šla do ležení ; a z +korespondence se sestrou také + +nikdo nic nezvěděl - neboť dopisy Kitty, ač poněkud delší, obsahovaly +tolik podtr-haných slov, že nebylo možno dát je kolovat. + +Za čtrnáct dní nebo za tři neděle od jejího odjezdu se do Longbournu +začaly pomalu opět vracet zdraví, veselá mysl a spokojenost. Všechno se +jevilo v příznivějším světle. Přijížděly rodiny, které strávily zimu v +Londýně, nastal čas letní parády a letních radovánek. Paní + +Bennetové se vrátilo její obvyklé hádavé rozpoložení a Kitty se do +poloviny června zotavila natolik, že dokázala vejít do Merytonu, aniž se +rozplakala, a vzhledem k tomuto nadějnému obratu se Elizabeth odvážila +doufat, že by do vánoc mohla být natolik rozumná a snesitelná, aby +nemluvila o důstojnících častěji než jednou denně, ledaže by nějakým +krutým a zlomyslným řízením vyslalo ministerstvo války do Merytonu další +regiment. Stanovený počátek cesty na sever se rychle blížil a k datu +odjezdu zbývalo jen čtrnáct dní, když tu přišel od paní Gardi-nerové +dopis, který plánovaný výlet odložil i omezil. Panu Gardinerovi nedovolí +obchodní záležitosti opustit Londýn až o čtrnáct dní později v červenci +a do měsíce se musí opět vrátit domů, takže jim zůstává příliš krátká +doba na to, aby se vydali tak daleko a shlédli toho tolik, jak původně +zamýšleli, anebo by museli příliš pospíchat a neměli by takové pohodlí, +jaké chtějí mít; jsou proto nuceni upustit od jezer a nahradit je méně +náročnou cestou, a nemají tedy nyní v úmyslu zajet dále na sever než do +Derbyshiru. V + +tomto hrabství je toho dost k vidění, aby se ty necelé tři neděle +zabavili, a paní Gardine-rová k němu má zvlášť vřelé vztahy. Městečko, +kde strávila několik roků a kde se měli na pár dní + +usídlit, ji patrně lákalo + +stejně mocně jako vyhlášené krásy Matlocku, Chatsworthu, Dovedalu nebo +Peaku. Elizabeth byla hluboce zklamaná; tolik se těšila, že uvidí +proslulá severoanglická jezera, a měla i teď dojem, že by na to bylo +času dost. Musela se však podřídit a neměla v povaze se trápit, a tak +zklamání brzy překonala. + +Zmínka o Derbyshiru vyvolala řadu úvah. Nebylo možné vidět to slovo +napsané a nevzpomenout si na pemberleyské panství a jeho majitele. +„Přece mohu beztrestně navštívit jeho kraj,“ říkala si, „a uloupit tam +nějakou vápencovou zkamenělinu, aniž mě postřehne.“ čas očekávání se +tedy zdvojnásobil. Do strýčkova a tetič-čina příjezdu zbývaly ještě +čtyři neděle. I ty však uplynuly a manželé Gardinerovi se konečně +objevili v Longbournu i se svými čtyřmi dětmi, šestiletou a osmiletou +holčičkou a dvěma mladšími chlapci. Děti měly být svěřeny obětavé péči +sestřenky Jane, kterou svorně milovaly a jejíž klidná rozvaha a laskavá +povaha ideálně vyhovovala všem jejich potřebám - aby je někdo +vychovával, hrál si s nimi a měl je rád. + +Gardinerovi se zdrželi v Longbournu jen přes noc a nazítří ráno vyjeli s +Elizabeth za poznáním a radovánkami. Jedno jim zaručovalo příjemnou +cestu - snášeli se navzájem výborně, čímž se rozumí, že jim zdraví i +povahové sklony dovolovaly překonávat nepohodlí, že jim dobrá nálada +zdvojnásobovala každý příjemný zážitek - a že by si ho ve své moudrosti +a laskavosti dokázali i sami připravit, kdyby je okolní svět zklamal. +Toto vyprávění si neklade za cíl popsat Derbyshire ani žádné z těch +pozoruhodných míst, která navštívili: Oxford, Blenheim, Warwick, +Kenilworth, Birmingham atd. jsou dostatečně známy. Nás zajímá jen kousek +derbyshirského hrabství. + +Když tedy obhlédli všechny hlavní místní pozoruhodnosti, zamířili do +městečka Lambtonu, kde paní Gardinerová dříve Žila a kde, jak nedávno +zjistila, ještě bydlí někteří její známí; a Elizabeth se od tetičky +dozvěděla, že Pemberley leží pět mil od Lambtonu. Neměli to přímo na +cestě, avšak nebyla to delší zajíždka než míli nebo dvě. Když se večer +radili, kudy zítra pojedou, vyjádřila paní Gardinerová přání znovu se +tam + +podívat. Pan Gardiner prohlásil, že proti tomu není, i obrátili se na +Elizabeth, co tomu říká. + +„Nechtěla bys vidět ono místo, o němž jsi už tolik slyšela, milunko?“ +pravila tetička. „Místo, které má spojitost s tolika tvými známými? +Wickham tam prožil mládí však víš.“ Elizabeth byla zoufalá. Cítila, že +nemá v Pemberley co pohledávat, a byla tedy nucena předstírat, že sejí +tam nechce. Musí se přiznat, že už ji panská sídla unavují, viděla jich +už + +tolik, že už ji vůbec nevzrušuje pohled na krásné koberce a saténové +záclony. Paní Gardinerovájí vytýkala, zeje hloupá. „Kdyby to byla jen +krásná stavba a bohatě + +zařízená,“ pravila, „sama bych o to nestála, ale Pemberley má kouzelné +okolí. Patří k němu jedny z nejkrásnějších lesů v zemi.“ Elizabeth už +nic neříkala - ale v duchu se s tím nemohla smířit. Okamžitě se jí +vybavilo, že by ji mohl Darcy přistihnout, jak si prohlíží jeho panství. +To by nepřežila! Pouhá představa jí vehnala krev do tváří a pomyslela +si, že se raději otevřeně + +dozná tetince, než by to riskovala. Řada okolností však mluvila proti +tomu, a tak se nakonec rozhodla, že to použije jako posledního +prostředku, až si potají zjistí, jsou-li Darcyovi právě + +přítomni. + +Jakmile se večer uchýlila do svého pokoje, hned se jala vyptávat +pokojské, je-li pemberleyské + +panství pěkné, kdo je majitelem, a pak s nemalým rozechvěním, je-li +panstvo ted v létě doma. Velmi vítaná záporná odpověď na poslední otázku +ji zbavila obav, a mohla se tedy oddávat zvědavosti, jak to tam vypadá, +a když na to nazítří znovu přišla řeč a znovu se jí dotázali, měla +pohotově patřičně lhostejnou odpověd, že tedy dobře, proč ne. I +vypravili se na Pemberley. + +Už cestou vyhlížela Elizabeth s nepopiratelným rozechvěním pemberleyské +lesy, a když + +konečně zahnuli do vrat, zmocnil se jí velký zmatek. + +Zámek obklopoval rozsáhlý park, který obsahoval řadu různých pásem. +Vjeli vchodem na jednom z nejníže poloze-ných míst a hezkou chvíli je +vedla cesta krásným lesem, který se táhl do velké dálky. + +Elizabeth mlčela, neboť ji příliš zaměstnávaly vlastní myšlenky, avšak +neušlo jí ani jedno pozoruhodné místo, kochala se každou vyhlídkou. Asi +půl míle cesta pozvolna stoupala a pak se octli na vršku, kde les končil +a kde okamžitě upoutal návštěvníkovu pozornost pemberleyský zámek na +protějším svahu údolí, kam se cesta dosti prudce svažovala. Byla to +rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená +pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře, +ale zřejmě bez umělého zásahu. Její břehy nebyly ani regulované, ani +přehnaně zdobené. Elizabeth byla okouzlena. V + +životě neviděla scenérii, kterou by byla příroda obdařila štědřeji a kde +by byla méně zasáhla necitlivá lidská ruka. I ostatní dali průchod +vřelému obdivu, a v té chvíli měla pocit, že být paní na Pemberley by +přece jen nebylo tak docela k zahození. + +Sjeli s kopce a přes most se blížili k vchodu, a zatímco si prohlíželi +zámek zblízka, zmocnily se jí obavy, nesetká-li se tu s majitelem toho +všeho. Hrozila se možnosti, že se pokojská + +zmýlila. Požádali, aby si směli zámek prohlédnout, a byli vpuštěni do +vstupní síně, a než se dočkali hospodyně, měla Elizabeth dost času na +úvahy, kde se to vlastně octla. Přišla hospodyně: starší, na pohled +spořádaná žena, mnohem prostší a mnohem přívětivější, než by byla +čekala. Následovali ji do jídelny. Byla to velká, příjemně řešená síň, +skvostně + +zařízená. Elizabeth ji letmo přelétla pohledem a přistoupila k oknu, aby +se potěšila vyhlídkou. Lesy lemovaný kopec, odkud přijeli, získal z +odstupu na majestátnosti a lahodil oku. Okolní + +pozemky skýtaly ve všech směrech vábný pohled a Elizabeth vnímala se +zalíbením celé + +panoráma, říčku, stromy roztroušené podél jejích břehů, údolí táhnoucí +se, kam jen oko dohlédlo. Jak procházeli ostatními pokoji, měnila se +přírodní seskupení, ale z každého okna bylo možno spatřit něco krásného. +Všechny pokoje byly vznosné a působivé, jejich zařízení + +odpovídalo zámožnosti majitele, ale Elizabeth obdivovala jeho vkus, zeje +nedal zařídit přehnaně honosně a vznešeně, takže působily méně +ohromujícím, ale ve skutečnosti přitažlivějším dojmem než zařízení na +Rosingsu. + +„A tady jsem mohla být paní,“ pomyslela si. „Tyto místnosti by mi byly +důvěrně známé! + +Místo abych šije prohlížela jako cizí návštěvnice, mohla jsem se z nich +těšit jako ze svého domova a strýčka s tetinkou tu uvítat co své hosty. +Ale ne, - „ vzpamatovala se - „to by nesmělo být, strýček s tetičkou by +pro mne byli ztraceni, nesměla bych šije pozvat.“ Dobře, že si to +uvědomila - zahnala tím něco velmi podobného lítosti. Byla by se moc +ráda ujistila, je-li pán domu skutečně nepřítomen, ale neměla odvahu se +na to hospodyně zeptat. Posléze však tu otázku vyslovil strýc; poplašeně +se odvrátila, když paní Reynoldsová přitakala a dodala: „Čekáme ho však +zítra a přiveze prý s sebou velkou společnost.“ Jak se Elizabeth +zaradovala, že se jejich cesta shodou okolností ne-zdržela o ten den! + +Tetička ji nyní upozornila na jistý obrázek. Přistoupila blíž a spatřila +podobiznu pana Wickhama, zavěšenou mezi několika jinými miniaturami nad +krbovou římsou. Tetička se jí s úsměvem zeptala, jak sejí líbí. +Hospodyně k nim přikročila a sdělila jim, že je to portrét jednoho +mladého pána, jehož otec byl správcem panství za nebožtíka pana Darcyho, +jenž mu dopřál vzdělání. „Dal se pak na vojnu,“ dodala, „ale bojím se, +že se tam dočista zkazil.“ Paní Gardinerová se na neteř usmála, ale +Elizabeth jí nedokázala úsměv oplatit. + +„A tohle,“ pravila paní Reynoldsová a ukázala na jinou miniaturu, „je +náš pán - jako živý. Oba portréty jsou ze stejné doby - asi před osmi +lety.“ + +„Slyšela jsem už, že váš pán je hezký člověk,“ pravila paní Gardinerová, +když si prohlédla podobiznu, „má zajímavou tvář. Ale vždyť ty nám můžeš +povědět, Lízinko, jestli je to věrná + +podoba nebo ne.“ + +Po tomto sdělení Elizabeth zřejmě stoupla v očích paní Reynoldsové. + +„Slečna tedy pana Darcyho zná?“ + +Elizabeth zrudla a pravila: „Ano, trochu.“ + +„A vám se nezdá, zeje to velký fešák, slečno?“ + +„Ale ano, jistěže je.“ + +„Já tedy určitě většího fešáka neznám, ale v galerii nahoře uvidíte +ještě lepší, větší jeho podobiznu. Nebožtík pán bývával v tomto pokoji +nejradši a tyhle miniatury tu zůstaly, jako bývaly tenkrát. Měl je moc +rád.“ + +Teď Elizabeth pochopila, jak to, zeje mezi nimi i Wickham. + +Paní Reynoldsováje upozornila na portrét slečny Darcyové jako osmileté +holčičky. + +„Je slečna Darcyová stejně přitažlivá jako její bratr?“ zeptal se pan +Gardiner. + +„Ach, ano - je to nejroztomilejší dívka na světě, a tak vzdělaná! Celý +den jen hraje a zpívá. Však na ni vedle v pokoji čeká nové piano - právě +je přinesli - koupil jí je náš pán - ona s ním zítra přijede.“ + +Pan Gardiner, který se vždy choval přirozeně a přívětivě, s ní zapředl +svými otázkami a poznámkami živý rozhovor: paní Reynoldsová buď z +hrdosti nebo z oddanosti zřejmě ráda povídala o zámeckém pánu a jeho +sestře. + +„Pobývá pan Darcy často na Pemberley během roku?“ + +„Ne tak často, jak bych si přála, pane, ale řekla bych, že tu bývá +celkem dobrého půl roku, a slečna Darcyová sem jezďí vžďycky na léto.“ I +„Ledaže se vypraví do Ramsgate,“ pomyslila si Elizabeth. + +„Kdyby se váš pán oženil, měla byste ho tu častěji.“ + +„Máte pravdu, pane, ale pámbůhví, kdy to bude. Nevím, která by byla pro +něho dost dobrá.“ Gardinerovi se usmívali. Elizabeth musela poznamenat: + +„To mu jistě slouží ke cti, že o něm tak smýšlíte.“ + +„Říkám jen čistou pravdu a řekne vám ji každý, kdo ho zná,“ odvětila +průvodkyně. Elizabeth si pomyslela, že to už zachází hezky daleko, a s +rostoucím úžasem vyposlechla, co ještě + +hospodyně ďoďala: „V životě jsem od něho neslyšela křivé slovo, a jsem +taďy, co mu byly čtyři roky.“ + +Tato uznalá slova jí připaďala ze všech nejzvláštnější, nejvíc se +vymykala jejím představám. Dosuď byla pevně přesvědčena, že +dobromyslnost není jeho silnou stránkou. Zpozorněla a byla by toho +chtěla slyšet víc; strýček sejí zavděčil, když poznamenal: + +„To se dá říct o málokom. Máte štěstí, že sloužíte takovému pánovi.“ + +„Ano, však já to dobře vím, pane. Kdybych hledala se svíčkou ve dne, +lepšího bych nenašla. Ale já říkám odjakživa, že z dobrosrdečných dětí +vyrostou dobrosrdeční lidé, a on býval nejmilejší, nejlaskavější +chlapeček na světě širém.“ + +Elizabeth na ni skoro zůstala koukat. „To mluví o panu Darcym?“ +pomyslela si. + +„Jeho otec býval zlatý člověk,“ pravila paní Gardinerová. + +„Máte pravdu, dámo, to býval a syn bude po něm - právě tak laskavý k +chudým.“ Elizabeth poslouchala, divila se, zapochybovala a netrpělivě +čekala, co o něm paní + +Reynoldsová ještě napovídá. Ostatní ji nezajímalo. Zbytečně jí hospodyně +vysvětlovala, co který obraz představuje, jak jsou velké pokoje, co stál +nábytek. Pana Gardinera bavil její slepý + +obdiv k zámeckému panstvu, jímž si vysvětloval nebetyčnou chválu +nynějšího majitele, a tak na to opět brzy zavedl řeč; a zatímco stoupali +po hlavním schodišti, vypočítávala ona se zaujetím všechny jeho četné +přednosti. + +„Chová se k nájemcům i ke služebnictvu jako nikdo druhý,“ řekla. „Nějako +ti dnešní bujní + +mladí páni, co nemyslí na nic než na vlastní zábavu. Ani jeden podruh, +ani jeden sluha vám o něm nepoví nic špatného. Někteří lidé o něm +říkají, že je pyšný, ale toho jsem si já nikdy nevšimla. Podle mého snad +někdo může mít ten dojem proto, že on tak zbůhdarma neklá-bosí + +jako někteří mladí pánové.“ + +„Do jakého příznivého světla ho to staví?“ pomyslela si Elizabeth. + +„Tahle lichotivá podoba,“ zašeptala jí tetinka, jak kráčeli dál, „je v +rozporu s jeho chováním vůči našemu ubohému příteli.“ + +„Snad jsme byly mylně informovány.“ + +To sotva, náš zdroj byl přece spolehlivý.“ + +Když dospěli do prostorné haly nahoře, uvedla je hospodyně do +překrásného salónku, vybaveného s větším půvabem + +a lehkostí než dolní síně, a sdělila jim, že pan Darcy právě dal pokoj +znovuzřídit, aby potěšil sestru, která tu ráda prodlévala, když posledně +sídlila v Pemberley. + +„Je k sestře velmi ohleduplný, to se mu musí přiznat,“ pravila Elizabeth +a přistoupila k oknu. Paní Reynoldsová si představovala, jak bude slečna +Darcyo-vá nadšena, až sem vejde. + +„A to je celý on,“ dodala. „Jak může sestře udělat radost, neváhá ani na +okamžik. Udělal by pro ni všechno na světě.“ + +Zbývalo ještě prohlédnout si umělecké sbírky a dvě tři hlavní ložnice. V +obrazárně visela řada dobrých obrazů, ale Elizabeth nerozuměla +výtvarnému umění a po tom, co už shlédla dole, si raději prohlédla +několik pastelů slečny Darcyo-vé, jejichž náměty jí připadaly +zajímavější i srozumitelnější. Až ji konečně něco zaujalo - uzřela +věrnou podobiznu pana Darcyho, s úsměvem na tváři, který jí připomněl, +jak se na ni někdy díval. Stála několik minut před tímto portrétem ve +vážném zamyšlení a vrátila se k němu ještě jednou, než opustili galerii. +Paní + +Reynoldsová jim sdělila, že k němu seděl modelem ještě za života starého +pána. V této chvíli se Elizabeth cítila příznivěji nakloněna modelu +tohoto portrétu než za celou tu dobu, co se stýkali. Nemohla pominout +chválu, jíž ho zahrnovala paní Reynoldsová. Jaké + +uznání může být cennější než uznání bystré služebné? Uvažovala, kolik +lidí mu vděčí za svou spokojenost jakožto bratrovi, majiteli panství, +chlebodárci, kolik radosti nebo utrpení může způsobit! - kolik dobrých +nebo špatných skutků může vykonat! Všechno, o čem hospodyně + +začala, svědčilo příznivě o jeho charakteru, a když teď Elizabeth stála +před plátnem, na němž + +byl vypodoben, a vystavila se jeho pohledu, vzpomínala na jeho +náklonnost s hlubším pocitem vděčnosti, než v ní kdykoli předtím +vyvolal, a nepatřičný způsob, jakým ji vyjádřil, jí + +připadal méně důležitý. + +Když si prohlédli část zámku zpřístupněnou veřejnosti, vrátili se dolů, +rozloučili se s hospodyní a svěřili se zahradníkovi, který na ně čekal u +vchodu. + +Jak kráčeli přes trávník k řece, obrátila se Elizabeth a znovu se +zadívala nazpět; i strýček s tetičkou se pozdrželi, + +a zatímco dívka uvažovala, z které doby asi zámek pochází, objevil se +nečekaně sám jeho majitel na cestě, která vzadu zatáčela ke konírně. + +Octli se sotva na dvacet yardů od sebe a on se objevil tak náhle, že +bylo nemožné, aby ji nespatřil. Jejich pohledy se okamžitě setkaly a +tváře obou zrudly do krve. Zíral na ni strnule a na okamžik se zdálo, že +překvapením není mocen pohybu, ale zakrátko se vzchopil, přistoupil blíž +a oslovil Elizabeth, ne-li s dokonalým sebeovládáním, tedy aspoň s +dokonalou zdvořilostí. + +Zprvu se bezděčně odvrátila, ale stanula, když k ní přistoupil, a +přijala jeho pozdravení s rozpaky, které nedokázala překonat. I kdyby +byl jeho zjev a podoba s portrétem, jejž si před chvíli prohlíželi, +zanechaly manžele Gardinerovy na pochybách, koho mají před sebou, pak +zahradníkovo překvapení nad tím, že vidí svého pána, tyto pochyby +okamžitě odstranilo. Stáli kousek stranou, dokud hovořil s neteří, která +ve svém překvapení a zmatku téměř nebyla s to pohlédnout mu do tváře a +sotva věděla, co mu odpovídá na zdvořilé dotazy, jak se daří + +rodičům a sestrám. Nemohla se vzpamatovat z toho, jak se změnilo jeho +vystupování od té + +doby, co se minule rozloučili, každá věta, kterou pronesl, zvyšovala +její rozpaky, neodbytně ji sužovalo vědomí, jak je to trapné, že ji tu +zastihl, takže těch pár minut, jež spolu strávili, patřilo k nejhorším, +jaké kdy prožila. Ani jemu zřejmě nebylo volno, nepromlouval svým +obvyklým klidným tónem a opakoval své dotazy, kdy opustila domov a jak +zavítala do Derbyshiru, tak překotně a spěšně, že to jasně nasvědčovalo +o zmatku v jeho hlavě. Nakonec si už zřejmě nedokázal vůbec nic dalšího +vymyslet ; několik okamžiků stál mlčky, pak se vzchopil a rozloučil se. + +Ostatní se k ní přidali a hovořili s uznáním o jeho zjevu, ale Elizabeth +z toho ze všeho neslyšela ani slůvko, a zcela zaujata vlastními dojmy je +mlčky následovala. Stud a zoufalství + +ji docela překonaly. Že sem jen chodila, vždyť to bylo to nejhorší a +nejneuváženější, co mohla udělat! Musí mu to připadat zcela nevhodné, a +doják nelichotivého světla ji to staví v očích tak sebevědomého člověka! +Snad usoudí, že se ho úmyslně snaží znovu na sebe upozornit! + +Ach, proč se sem jen vydala? A proč on přijel den předtím, než ho +čekali! Kdyby se byli vypravili jen o deset minut dřív, nebyl by je už +mohl rozeznat, neboť zřejmě právě v tomto okamžiku přijel - právě +sestoupil s koně nebo z kočáru. Znovu a znovu sejí vháněla krev do tváří +při pomyšlení na zlomyslnou náhodu, která je svedla dohromady. A jak se +choval - dočista jinak než dřív - co to má znamenat? Už to překvapení, +zeji vůbec vzal na vědomí - a že k ní promlouval tak uctivě, že se jí +dotazoval na rodiče! Ještě nikdy v životě ho neviděla tak nestrojeného, +ještě nikdy ji neoslovil tak laskavě jako při tomto nečekaném setkání. +Jaký + +rozdíl proti jejich poslednímu rozhovoru v ro-singském parku, kdy jí +vložil do rukou onen dopis! Nevěděla, co si o tom má myslet, jak si to +vysvětlit. + +Dospěli právě k půvabné pěšině podél vody a každým krokem se před nimi +otvíral úchvatnější + +pohled a přibližovala pěknější lesní partie, ale trvalo hezkou chvíli, +než z toho Elizabeth dokázala něco vnímat, a třebaže automaticky +odpovídala, když se na ni obrátil strýc nebo tetička, a zdánlivě +spočívala pohledem na věcech, které jí ukazovali, nerozeznávala nic ze +scenérie před sebou. Dlela v duchu výhradně v oné místnosti +pemberleyského zámku, ať už to byla kterákoli, kde právě byl pan Darcy. +Byla by moc ráda věděla, nač asi zrovna myslí, jak se na ni dívá, a +jestli ji prese všechno stále ještě miluje. Snad k ní byl tak zdvořilý +jen proto, že mu je všechno lhostejné, ale v jeho hlase se přece ozývalo +něco, co nesvědčilo právě o lhostejnosti. Nemohla se rozhodnout, jestli +mu setkání s ní připravilo víc radosti nebo víc utrpení, ale rozhodně +nezůstal nevzrušen. + +Nakonec ji však vytrhly z úvah poznámky ostatních, kde že to duchem +bloudí, a pak už se snažila zahnat zdání, že není ve své kůži. + +Vešli do lesa, na chvíli se rozloučili s řekou a stoupali k vyvý-šenině, +odkud v průlinách mezi stromy mohl zrak bloudit v četných kouzelných +vyhlídkách na údolí, na protější vršky, hojně + +zalesněné dlouhými pásy stromů, a tu a tam zachytit i záblesky říčky. +Pan Gardiner vyjádřil přání obejít celý + +park, ale zároveň i obavy, že by to nespravila krátká procházka. +Zahradník jim sdělil s vítězoslavným úsměvem, že obvod parku měří deset +mil. Tím se to rozhodlo a pokračovali v obvyklém okruhu, který je po +chvíli opět svedl dolů, a pod převislými větvemi dospěli na břeh říčky, +v těchto místech nejužší. Přešli ji po jednoduchém můstku, který +znamenitě odpovídal celkovému rázu tohoto místa; příroda tu byla méně +přikrášlena než kdekoli jinde, kde dosud byli, údolí se zde tak +zužovalo, že propouštělo jen vodní proud a úzkou pěšinku mezi přerostlým +mlázim, kteréjej lemovalo. Elizabeth by bývala měla chuť prozkoumat její + +zákruty, avšak když přešli most a odhadli vzdálenost od zámku, +prohlásila paní Gardinerová, která nebyla právě zdatný chodec, že už +nemůže, a soustředila se na to, aby se dostala co nejkratší cestou ke +kočáru. Její neteř se samozřejmě musela přizpůsobit, a tak se vydali +přímo k zámku na druhé straně řeky; postupovali však jen zvolna, neboť +pan Gardiner byl vášnivý + +rybář, ač se tomuto sportu mohl zřídkakdy oddávat, a natolik ho zaujali +pstruzi, kteří se občas ve vodě ukázali, a rozhovor s průvodcem na toto +téma, že se téměř nehýbal z místa. Na této zdlouhavé procházce je znovu +překvapil - a Eliza-bethin úžas nebyl podruhé o nic menší - pan Darcy, +jenž se náhle objevil kousek opodál. Elizabeth sice překvapil, ale přece +jen se mohla víc připravit na rozhovor než předtím, a tak si umiňovala, +že se bude chovat i rozmlouvat docela klidně, má-li skutečně v úmyslu se +s nimi střetnout. Na okamžik měla dojem, že asi zabočí na jinou pěšinku. +Zmizel jim totiž v zákrutu z dohledu, ale když jej prošli, stál přímo +před nimi. Na první pohled jí bylo zřejmé, že ještě neopustil své nové + +přívětivé způsoby, a aby se mu vyrovnala co do zdvořilosti, jala se +okamžitě, jak se setkali, obdivovat krásu jeho sídla, ale sotva +vyslovila slova „rozkošné“ a „okouzlující“, vpadly jí do toho jisté +neblahé vzpomínky a ona si představila, jak by se to dalo zlomyslně +vyložit, že právě ona chválí Pemberley. Zrudla a víc nic neříkala. + +Paní Gardinerová kráčela kousek vzadu, a když Elizabeth stanula, zeptal +sejí Darcy, zda by mu prokázala tu čest a představila ho svým přátelům. +Na takovou ohleduplnost nebyla vůbec připravena, a sotva dokázala +potlačit úsměv nad tím, že se chce seznámit právě s lidmi, proti nimž se +bouřila jeho pýcha, když jí nabídl ruku. „Ten bude překvapen, až se +doví, kdo to je,“ pomyslela si. „Zřejmě je pokládá za lidi z nejlepší +společnosti.“ Seznamovací obřad se konal bez prodlení, a když mu +objasnila jejich příbuzenské svazky, po očku na něho pohlédla, aby +zjistila, jak se na to zatváří; očekávala téměř, že se co nejrychleji +vzdálí z tak nevítané společnosti. Že ho jejich vztahy překvapily, bylo +zřejmé: přijal to však odevzdaně, a nejenže se nevzdálil, ale naopak se +s nimi vracel a zapředl rozhovor s panem Gardinerem. Elizabeth se +nemohla neradovat, nemohla potlačit vítězoslávu. Těšilo ji, že pozná +jedny její příbuzné, za které se nemusí Červenat. Naslouchala +pře-pozorně, co se mluví, a jásala nad každým výrazem, nad každou +strýčkovou větou, která svědčila o jeho moudrosti, o jeho taktu, o jeho +vybraných způsobech. + +V rozhovoru se brzy dostali na rybaření, a ona slyšela, jak ho Darcy +velmi přívětivě zve, aby si během svého zdejšího pobytu přišel zachytat, +kdy jen bude mít chuť, nabízí se, že mu obstará udice, a upozorňuje ho, +kde na řece je úspěch nejjistější. Paní Gardinerová, která se zavěsila +do Elizabeth, na ni pohlédla s udiveným výrazem. Elizabeth nic neříkala, +ale vrcholně ji to blažilo; věděla, že tahle poklona platí jen jí. +Přesto však tonula ve velkém úžasu a znovu a znovu se v duchu ptala: +„Proč se tak změnil? Co je toho příčina? Jistě to nedělá pro mne - není +možné, aby si kvůli mní osvojil tak milé způ-soby. Přece by ho moje +výtky v Hunsfordu nedokázaly tak změnit. Je vyloučeno, aby mě ještě +miloval.“ Chvíli kráčeli tímto způsobem, obě dámy vpředu, oba páni +vzadu, ale když sestoupili k říčce, aby si prohlédli nějakou zajímavou +vodní rostlinu, udala se v seskupení malá změna. Způsobila ji paní +Gardinerová, která unavena dopolední námahou shledala, zejí Elizabethino +rámě není dostatečnou oporou, a dala proto přednost manželovu. Pan Darcy +se tedy přidružil k její neteři a dál kráčeli spolu. Krátké mlčení první +prolomila dáma. Musela mu sdělit, že se jí dostalo ujištění o jeho +nepřítomnosti, než se rozhodla sem + +zavítat, a proto nejprve poznamenala, že asi přijel zcela nečekaně, +„neboť vaše hospodyně,“ dodala, „nám sdělila, že vás rozhodně nečeká +dřív než zítra, a dokonce ještě než jsme odjížděli z Backwellu, nám bylo +řečeno, že do zdejšího kraje asi hned tak nezavítáte.“ Potvrdil, zeje to +pravda, a vysvětlil jí, že musel něco vyřídit se správcem, a proto byl +nucen vydat se na cestu o několik hodin dříve než společnost, která ho +provází. + +„Přibudou sem zítra zrána,“ pokračoval, „a někteří % nich se k vám budou +hlásit jako staří + +známí - pan Bingley se sestrami.“ + +Elizabeth odpověděla pouze lehkou úklonou. V duchu sejí okamžitě +vybavila scéna, kdy mezi nimi naposled padlo Bingleyho jméno, a pokud +mohla soudit podle zbarvení jeho pleti, nedlel ani on myšlenkami jinde. + +„Mezi zítřejšími příchozími je ještě někdo, kdo obzvlášť touží seznámit +se s vámi,“ dodal po krátké odmlce. „Dovolila byste, anebo se osměluji +žádat přespříliš, abych vám během vašeho zdejšího pobytu směl představit +svou sestru?“ + +Tato žádost ji nesmírně překvapila; byla tak lichotivá, že ani nevěděla, +čím si ji zasloužila. Okamžitě si však uvědomila, že přeje-li si slečna +Darcyová ji poznat, musí to být dílem jejího bratra, a aniž to dále +zkoumala, přijala to s uspokojením; blažilo ji vědomí, že přes všechny +neshody o ní zřejmě nesmýšlí špatně. + +Kráčeli dál mlčky, oba hluboce zamyšleni. Elizabeth nebylo volně u +srdce, to bylo vyloučeno, ale cítila se polichocena a měla radost. Jeho +přání seznámit ji se sestrou považovala za nejvyšší možnou poklonu. Brzy +předešli ostatní o hezký kus, a když stanuli u kočáru, byli manželé +Gardinerovi ještě dobré půl čtvrti míle daleko. + +Pozval ji dovnitř - ale ona prohlásila, že není unavena, a zůstali spolu +stát na trávníku. V + +takové chvíli mohlo být řečeno mnohé a mlčení bylo velmi trapné. +Pokoušela se zapříst rozhovor, ale každý námět jako by narazil na nějaké +tabu. Konečně si uvědomila, že byla na cestách, a tak se velmi pilně +rozhovořili o Matlocku a Dovedalu. Leč čas i tetinka se pohybovaly vpřed +tak pomalu, že jí už docházela trpělivost i nápády, než ono téte-á-těte +pominulo. Když k nim došel pan Gardiner se svou chotí, dostalo se jim +pozvání, aby šli dál a přijali nějaké občerstvení, odmítli však a obě +strany se rozloučily s vybranou zdvořilostí. Pan Darcy pomohl dámám do +kočáru a Elizabeth se za ním dívala, když odjížděli, jak kráčí zvolna k +zámku. + +Strýc s tetou se nyní jali sdělovat své dojmy a oba se shodli na tom, že +daleko převyšuje všechno jejich očekávání.“Chová se jako dokonalý +gentleman, je zdvořilý a přívětivý,“ pravil strýček. + +„Je na něm něco trošku majestátního, to ano,“ odvětila tetinka, „ale to +se týká jen jeho zjevu a docela se to k němu hodí. Potvrdila bych teď +to, co říkala hospodyně: i když ho někteří lidé + +pokládají za pyšného, já jsem to na něm nezpozorovala.“ + +„Opravdu mě překvapilo, jak se k nám choval. Byl víc než zdvořilý, byl +skutečně pozorný, a neměl k tomu vlastně důvod. Zná se přece s Elizabeth +jen povrchně.“ + +„Řeknu ti tedy, Lízinko,“ pravila tetička, „že snad není takový fešák +jako Wickham, nebo spíš + +nemá tak hezký obličej, protože jinak má docela příjemné rysy. Ale proč +jsi mi vykládala, zeje tak nepříjemný?“ + +Elizabeth se vykrucovala, jak jen dovedla, říkala, že se jí zamlouval +mnohem víc, když se setkali v Kentu, než předtím a že ho ještě nikdy +neviděla tak přívětivého jako právě dnes. + +„Snad je trochu náladový,“ poznamenal strýc. „U vznešených lidí se s tím +často setkáváme, a proto ho nevezmu za slovo ohledně toho rybaření: +třeba si to rozmyslí a někdy jindy by mě ze svých pozemků klidně +vykázal.“ + +Elizabeth měla pocit, že ho vůbec nepochopili, ale neříkala nic. + +„Když jsem ho teď viděla na vlastní oči,“ pokračovala paní Gardinerová, +„vůbec bych neřekla, že by se dokázal k někomu zachovat tak krutě jako k +chudákovi Wickhamovi. Nedělá + +dojem špatného člověka. Naopak, má něco milého v rysech kolem úst, když +mluví. A ve tváři se mu zračí důstojnost, která se nezďá svěďčit o +tvrdém srdci. Ale v očích té dobré ženy, která + +nás provázela po zámku, je prostě anděl. + +Někdy jsem měla co dělat, abych se nesmála. Nebude asi na služebnictvo +přísný a to váží u těch lidí víc než všechny ctnosti.“ + +Elizabeth viděla, zeje nutné, aby nějak ospravedlnila jeho počínání vůči +Wickhamovi, a tak jim co nejopatrněji naznačila, že podle toho, co se +doslechla od jeho kentských příbuzných, vypadá celá záležitost podstatně +jinak, žé se on rozhodně nezachoval tak špatně a Wickham není tak bez +viny, jak jim to líčil v Hertfordshiru. + +Na dotvrzení svých slov jim popsala všechny peněžní transakce, které +mezi nimi proběhly, a aniž přímo sdělila, odkud pocházejí tyto +informace, ujistila je, že ze spolehlivého pramene. To všechno sice paní +Gardinerovou velice zajímalo a udivovalo, ale jelikož se právě blížili k +místům, kde kdysi prožila tolik radostných chvil, zapudily milé +vzpomínky všechno ostatní; ukazovala manželovi pozoruhodnosti v okolí a +zaneprázdněna tím neměla na nic jiného ani pomyšlení. Dopolední +procházka ji unavila a sotva pojedli, už se zase vypravila, aby +vyhledala dřívější přátele a strávila krásný večer obnovováním vztahů, +které byly po mnoho let zanedbávány. + +Události onoho dne Elizabeth zaujaly tak cele, že novým známým +nevěnovala mnoho pozornosti, nemohla myslet na nic než na pocty, které +jim pan Darcy prokazoval, a hlavně na jeho přání seznámit ji se sestrou, +a opětovně nad tím žasla. + +Elizabeth se dohodla s panem Darcym, zejí přivede sestru hned nazítří po +jejím příjezdu do Pemberley, a tak se chystala, že se onoho dopoledne z +hostince nikam nevzdálí. Zmýlila se však ve svém předpokladu, neboť +návštěva se dostavila hned po příjezdu panstva do Lambtonu. Gardinerovi +a Elizabeth si vyšli s novými známými na procházku do okolí a právě + +se s onou rodinou vrátili do hostince, aby se převlékli k obědu, + +když tu je hrčení kočáru přivábilo k oknu, a oni spatřili, že se po +silnici blíží v dvoukolce pán s dámou. Elizabeth okamžitě poznala jeho +livrej, uhádla, co to znamená, a netajila před příbuznými, že ji to +nemálo udivuje, když jim oznamovala, jakou poctu očekává. Strýček s +tetičkou užasli a z jejích rozpačitých slov spolu s dnešní událostí a +událostmi předchozího dne se jim celá záležitost začala jevit v novém +světle. Dosud neměli důvod k takové domněnce, ale nyní jim připadalo, že +velká pozornost z jeho strany se nedá vysvětlit jinak než něžnými city k +jejich neteři. Zatímco se v duchu obírali těmito novými úvahami, byla +Elizabeth zmítána čím dál tím větším rozrušením. Samotnou ji udivovalo, +že ztrácí klid, ale ke všem ostatním dů-vodům, které k tomu měla, se +přidružily i obavy, zeji ve svém zaujetí vylíčil sestře přespříliš +příznivě, a protože jí víc než kdy jindy záleželo na tom, aby se +zalíbila, měla přirozeně strach, že sejí to nezdaří. + +Odstoupila od okna, aby ji nespatřili; přecházela po pokoji sem a tam a +snažila se nabýt ztracené rovnováhy, ale překvapení a zvědavost, s níž +ji pozorovali strýc s tetičkou, k tomu nijak nepřispívaly. + +Slečna Darcyová se dostavila v bratrově doprovodu a velkolepý obřad +proběhl. Elizabeth shledala ke svému údivu, že její nová známá je +přinejmenším stejně na rozpacích jako ona. Co byla v Lambtonu, slyšela +už kolikrát, že slečna Darcyová je nesmírně pyšná, ale po několika +minutách v její přítomnosti dospěla k přesvědčení, že je pouze nesmírně +plachá. Nebyla s to dostat z ní víc než jednoslabičné slůvko. + +Slečna Darcyová byla vysoká a statnější než Elizabeth, a třebaže jí bylo +sotva šestnáct, měla vyvinutou postavu, žensky půvabnou. Nebyla snad tak +přitažlivá jako její bratr, ale ve tváři se jí zračil jasný rozum a +přívětivá pohoda a měla nestrojené a jemné způsoby. Elizabeth, jež + +očekávala, že se slečna prokáže tak pronikavým a neúhybným bystrozrakem +jako druhdy pan Darcy, se značně ulevilo, když u ní shledala tak odlišné +povahové založení. Zakrátko po příchodu jí Darcy sdělil, zeji přijde +pozdravit i Bingley, a sotva stačila podotknout, že ji to těší, a +připravit se na nového hosta, už zaslechli Bingleyho hbité kroky na +schodech a za okamžik stanul v místnosti i on. Elizabeth se na něho už +dávno nehněvala, ale i kdyby v ní bylo ještě trochu roztrpčení zůstalo, +sotva mohlo obstát před nenucenou srdečností, s jakou vyjádřil radost +nad opětovným setkáním. Vyptával sejí přátelsky, ač jen všeobecně, na +její rodinu a vypadal a rozprávěl stejně upřímně a dobromyslně jako +dřív. Manžele Gardinerovy zajímal tento pán neméně než ji. Už dlouho si +ho přáli poznat. Vlastně + +celá shromážděná společnost v nich vzbuzovala živou pozornost. +Podezření, které právě pojali ohledně pana Darcyho a jejich neteře, je +vedlo k tomu, že oba bedlivě, ač v skrytu pozorovali, a z toho, co +viděli, brzy usoudili, že aspoň jeden z obou ví, co je to láska. Jejími +city si jisti nebyli, ale že on překypuje obdivem k ní, bylo nabíledni. + +Elizabeth sama byla velice zaneprázdněna. Chtěla proniknout všem hostům +do duše, sama se ovládat a být ke každému z nich milá; v tom posledním, +kde se nejvíce obávala nezdaru, měla nyní největší naději na úspěch, +neboť ti, které chtěla získat, jí byli předem příznivě nakloněni. +Bingley byl hotov, Georgiana se snažila a Darcy by! odhodlán ji +obdivovat. Jakmile spatřila Bingleyho, vzpomněla si přirozeně na sestru; +a ach! jak ráda by byla věděla, zda i jeho myšlenky tam někam +zabloudily. Občas měla dojem, že je zamlklejší než dříve při podobných +příležitostech, a jednou nebo dvakrát s potěšením usoudila, že na ni +hledí, jako by pátral po jisté podobě. V tom se snad mohla mýlit, ale +rozhodně nezapochybovala o jeho vztahu k slečně Darcyové, která jim byla +uvedena jako Janina sokyně. Nevyměnili si spolu ani jeden něžný pohled. +Nepřihodilo se nic, co by opravňovalo naděje jeho sestry. V tom ohledu +se brzy upokojila, a než se rozloučili, měla ve své dychtivosti dvakrát +nebo třikrát dojem, že mu nějaká zmínka připamatovala Jane a že na ni +nevzpomíná bez něžnosti ani bez přání stočit rozhovor tak, aby na ni +zavedl řeč, kdyby mu nechyběla odvaha. Jednu chvíli, kdy se ostatní +bavili mezi sebou, k ní poznamenal hlasem, z něhož se zdála zaznívat +lítost, že „je to už hezky dávno, co se směl naposled těšit z její +společnosti“, a než mu mohla něco odpovědět, dodal: „Je tomu už přes osm +měsíců. Setkali jsme se naposled 26. listopadu, kdy jsme všichni tančili +v Nether-fieldu.“ + +Elizabeth potěšilo, že si to tak přesně pamatuje; a později si našel +příležitost zeptat se jí, když + +je ostatní nerušili, zda jsou nyní všechny její sestry v Longbournu. Ta +otázka sama o sobě + +mnoho neznamenala, právě tak jako předchozí poznámka, ale byly provázeny +pohledem a vysloveny způsobem, který jim dával hlubší význam. + +Nepodařilo se jí příliš často věnovat pozornost samému Darcymu, ale +kdykoli se na něj přece jen zadívala, viděla, že se stále ještě tváří +přívětivě, a všechno, co řekl, bylo tak vzdáleno jakékoli povýšenosti +nebo opovržení vůči přítomným, že mohla s jistotou pokládat dokonalé + +způsoby, jichž byla včera svědkem, za něco aspoň trochu trvalejšího než +chvilkový rozmar. Když přihlížela k tomu, jak se snaží získat sympatie a +dobré mínění lidí, s nimiž by byl před několika málo měsíci jakékoli +styky pokládal za nevhodné - když viděla, jak je pozorný nejen vůči ní, +ale právě vůči těm příbuzným, jimiž tak otevřeně opovrhoval, a když si +vzpomněla na jejich poslední bouřlivý výstup na hunsfordské faře - byl +to tak neuvěřitelný rozdíl a jeho proměna na ni udělala takový dojem, že +sotva dokázala potlačit viditelný úžas. Nikdy, ani ve společnosti jeho +drahých přátel v Netherfieldu, ani mezi jeho vznešenými příbuznými na +Rosingsu, dosud nezažila, že by se tak snažil být milý, že by se tak +dokázal oprostit od vědomí vlastní důležitosti a od své neochvějné +přezíravosti jako nyní, kdy mu jeho snaha mohla sotva co důležitého +přinést a kdy už jen ti noví známí, jimž věnoval takovou pozornost, by +byli vzbudili úsměšky a odsouzení jak nether-fieldských, tak rosingských +dam. Návštěva se protáhla přes půl hodiny, a když se zvedli k odchodu, +aby se rozloučili, vyzval pan Darcy sestru, aby podpořila jeho přání +uvítat pana Gardinera s chotí a slečnu Bennetovou během jejich zdejšího +pobytu v Pemberley na obědě. Slečna Darcyová sice s ostychem, který + +nasvědčoval, že není ještě příliš zvyklá zvát hosty, ale ochotně +poslechla. Paní Gardinerová + +pohlédla na neteř, aby zvěděla, zda ona, + +jíž pozvání platilo především, má chuť je přijmout, ale Elizabeth se +koukala stranou. Paní + +Gardinerová však usoudila, že ten schválně vyhýbavý postoj svědčí spíš o +okamžitých rozpacích než o odmítavém postoji, a když viděla, že její +manžel, který miloval společnost, by pozvání ochotně přijal, prohlásila, +že ráda přijde, a návštěva byla stanovena na pozítří. Bingley vyjádřil +radost nad tím, že má jistotu se s Elizabeth ještě shledat, neboť jí +toho má + +mnoho co říci a musí sejí zeptat na leccos o společných +hertfordshirských přátelích. Elizabeth si to všechno vyložila jako +přání, aby od ní uslyšel něco o sestře, a to ji potěšilo: vzhledem k +této okolnosti i kvůli některým jiným mohla po odchodu návštěvníků +usoudit, že minulou půlhodinu nestrávila nejhůř, ač během té doby +ne-zakoušela zvlášť radostné pocity. Dychtila po samotě a obávala se +strýcova a tetina vyptávání nebo narážek, a tak se zdržela jen tak +dlouho, aby vyslechla jejich uznalý úsudek o Bingleym, a pak se +odspěchala převléci. Neměla však proč se obávat zvědavosti manželů +Gardine-rových; ti by byli ani nechtěli nutit ji ke zpovědi. Bylo jim +zřejmé, že se zná s panem Darcym mnohem důvěrněji, a uhádli, že on je do +ní zamilovaný až po uši. Viděli toho dost, aby si to vyložili po svém, +ale nic, co by je opravňovalo k vyptávání. + +Nyní však měli snahu utvořit si o panu Darcym dobré mínění, a od té +doby, co se s ním seznámili, se nenaskytlo nic, co by tomu překáželo. +Nemohli neocenit jeho ohleduplnost; a kdyby byli posuzovali jeho +charakter jen podle vlastních zážitků a podle řečí jeho hospodyně + +a nebrali v úvahu žádné jiné dojmy, byli by Hertfordshirští, kteří ho +znali, sotva uvěřili svému sluchu. Teď měli zájem na tom, uvěřit +hospodyni, a brzy si uvědomili, že názory služebné, která ho zná od čtyř +let a která vůbec dělala dojem slušné paní, není možno lehkovážně + +pominout. Ani mezi svými lambtonskými přáteli se nedozvěděli nic, co by +ho podstatně + +znevažovalo. + +Nikdo mu nemohl vytknout než pýchu, a snad i oprávněně; ne-li, pak by mu +ji určitě + +přisoudili obyvatelé tržního městečka, kde se jeho rodina s nikým +nestýkala. Bylo však obecně uznáváno, že je velkomyslný a že hodně +pomáhá chudým. + +Pokud jde o Wickhama, zjistili naši cestovatelé zakrátko, že se velké +oblibě zrovna netěší, a třebaže nikdo vlastně neznal podstatu jeho +rozepře se synem jeho mecenáše, věděli moc dobře, že po sobě zanechal +dluhů jako máku, když odjel z Derbyshiru, a že je pan Darcy později +zaplatil. + +Zatím Elizabeth zalátala v myšlenkách ještě častěji do pemberley než +včera, a třebaže jí s postupujícím časem večer připadal velmi dlouhý, +přece nestačil na to, aby si určila své vztahy k jednomu člověku v oné +rezidenci, a tak ležela s očima otevřenýma ještě dobré dvě hodiny a +snažila se vyznat sama v sobě. Určitě k němu nechová nenávist. Ne, +nenávist dávno vyprchala a téměř stejně dlouho se už styděla, že k němu +pociťovala antipatii, kterou neváhala tak nazvat. Vzbudil v ní úctu, +když se přesvědčila o jeho ušlechtilých vlastnostech, a ač si to zprvu +přiznávala neochotně, po čase už jí to nebylo tolik proti mysli; nyní se +ta úcta vlivem navýsost lichotivé výpovědi a jeho přívětivosti, jaké se +stala svědkem včera, změnila v něco ještě osobnějšího. + +Avšak nad úctou a vážnosti převažoval ještě jeden důvod, který nemohla +pominout. Byla mu vděčná - vděčná nejen za to, že se do ní kdysi +zamiloval, ale že je mu podnes natolik drahá, aby jí dokázal odpustit +nedůtklivý a zbrklý způsob, jakým mu dala košem, i nespravedlivá + +obvinění, jimiž své odmítnutí provázela. Ten, o němž předpokládala, že +se jí bude stranit jako úhlavního nepřítele, ukázal při náhodném +setkání, že by se s ní velmi rád stýkal dál, a aniž jí + +netaktně dával najevo náklonnost nebo se jí nějak vnucoval, usiloval jen +o to, aby se zavděčil jejím přátelům, a snažil se, aby se seznámila s +jeho sestrou. Že se tak sebevědomý člověk dokázal takhle změnit, to +nevzbuzovalo jen úžas, ale i vděk - neboť to musela způsobit láska - +vřelá láska, a ta sejí zdála spíše hodná podpory než zavržení, třebaže +by nebyla dokázala své + +pocity jasně definovat. Ctila ho, vážila si ho, byla mu vděčná, upřímně +mu přála všechno nejlepší, a jen by byla ráda věděla, zda sama touží, +aby to záviselo na ní, a zda by to přineslo štěstí jemu i jí, kdyby +využila té moci, kterou vycítila, že nad ním ještě má, aby sejí opět +začal dvořit. + +Večer se teta s neteří dohodly, že tak mimořádný přátelský + +zájem, jaký projevila slečna Darcyová tím, zeje přišla navštívit hned v +den svého příjezdu, neboť přicestovala až před polednem, si zaslouží +uznání, a jakkoli jí nemohou oplatit v plné + +míře, měly by i ony projevit snahu; a že by proto bylo vhodné, kdyby +zašly zítra dopoledne na Pemberley složit jí svou poklonu. Na tom se +tedy usnesly. - Elizabeth měla radost, avšak když + +se sama sebe tázala proč, nevzmohla se na kloudnou odpověď. + +Pan Gardiner je opustil krátce po snídani. Včera se opět spřádaly +rybářské plány a nakonec si napevno smluvil, že se v poledne sejde s +několika pány z Pemberley. Nyní už byla Elizabeth přesvědčena, že +žárlivost je pravým dů-vodem, proč ji slečna Bingleyová neměla v lásce; +správně tušila, že ani její návštěva na Pemberley jí nebude vhod, a +zvědavě očekávala, jakými roztomilostmi ji ona dáma při opětovném +setkání zahrne. Když přijely, uvedl je sloužící vstupní síní do salónu, +jenž byl obrácen na sever a vytvářel v létě příjemné prostředí. Otevřená +okna vedla do parku a skýtala osvěžující pohled na zalesněné vršky za +domem a nádherné duby a španělské kaštany, roztroušené na přilehlém +trávníku. + +Zde je uvítala slečna Darcyová, která dlela ve společnosti paní +Hurstové, slečny Bingleyové a vychovatelky, s níž žila v Londýně. +Georgiana je přijala velmi příznivě, avšak s roz-pačitostí, jež sice +pramenila z plachosti a ze strachu, aby se nedopustila něčeho +nevhodného, avšak snadno mohla vzbudit v lidech, kteří měli pocit +nižšího společenského postavení, dojem, zeje pyšná a zachovává si +odstup. Paní Gardinerová s neteří ji však chápaly a litovaly. Paní +Hurstová a slečna Bingleyová je vzaly na vědomí jen zběžnou úklonou; a +když se usadily, zavládlo mlčení, trapné, jak taková mlčení nevyhnutelně +bývají. První je přerušila paní + +Annesleyová, jemná, na první pohled příjemná paní, jež svou snahou +udržet rozhovor jakžtakž + +v chodu dokázala, že má lepší vychování než ostatní přítomné; díky jí a +paní Gardine-rové a za občasného Elizabethina přispění hovor plynul. +Slečna Darcyová se tvářila, jako by si přála mít tolik kuráže, aby se +jej zúčastnila, a tu a tam se odvážila prohodit kratičkou větu, když + +hrozilo nejméně nebezpečí, zeji někdo uslyší. + +Elizabeth brzy seznala, že ji slečna Bingleyová nespouští z očí a že +nemůže říci slůvko - a zvlášť slečně Darcyové - aby nebyla bedlivě +sledována. Toto vědomí by jí nebylo zabránilo v pokusech navázat +rozhovor, jenže byly usazeny nepohodne daleko od sebe; na druhé straně +jí + +však nebylo proti mysli, že na ní nespočívá povinnost udržovat zábavu. +Byla cele ponořena do vlastních myšlenek. Očekávala, že každou chvíli +vejde některý, z pánů. Přála si a obávala se, že to bude pán domu, a +je-li mocnější její obava nebo její přání, sama nevěděla. Seděla takto +dobré čtvrt hodiny, aniž zaslechla hlas slečny Bingleyové, až ji náhle +vyrušil chladný dotaz, jak se daří rodičům a sestrám. Odvětila stejně +lhostejně a krátce a druhá + +se už neozvala. + +Další rozptýlení se jim na této návštěvě naskytlo, když vstoupili +sloužící se studenou pečení, zákusky a nejvybranějšími druhy ovoce +tohoto ročního období, avšak dříve musela paní + +Annesleyová vrhnout četné výmluvné pohledy a úsměvy na slečnu Darcyovou, +aby jí + +připomněla její hostitelské povinnosti. Nyní měla společnost +zaneprázdnění - a třebaže se nedokázaly rozhovořit, jíst mohly všechny a +krásné pyramidy hroznů, nektarinek a broskví je brzy přilákaly ke stolu. + +Zatímco se takto zaměstnávaly, měla Elizabeth příležitost poznat, zda si +spíš přeje, aby se pan Darcy objevil, anebo se toho obává, neboť vešel +do pokoje; a třebaže ještě před chvilkou uvěřila, že by jí to spíš bylo +milé, začala litovat, že se objevil. Strávil právě hezkou chvíli s panem +Gardinerem, jenž se spolu s dvěma nebo třemi pány ze zámku zabavoval u +řeky, ale opustil je, jakmile se dověděl, že jeho dámy hodlají to +dopoledne oplatit Georgianě návštěvu. Jakmile vstoupil, umiňovala si +Elizabeth moudře, že se bude chovat úplně přirozeně a volně - což bylo +lehké si umínit, ale těžší dodržet, neboť viděla, že je všichni mají v +podezření, a nebylo snad páru očí, které by ho při jeho příchodu zvědavě + +nesledovaly. Na nikom se však nezračila upřená pozornost tak nezastřeně +jako na tváři slečny Bingleyové, ač se celá zalévala úsměvy, kdykoli +promluvila k původci toho všeho, neboť + +žárlivost ji ještě nedohnaia na pokraj zoufalství a její boj o pana +Darcyho zdaleka neskončil. Slečna Darcyová se po bratrově příchodu +nutila mnohem víc do řeči, a když Elizabeth viděla, jak mu na tom +záleží, aby se s jeho sestrou sblížily, podporovala všechny konverzační +pokusy, které k tomu směřovaly. Ani slečně Bingleyové to neušlo, a +jelikož hněv bývá špatný rádce, prohodila při první příležitosti se +zdvořilým pohrdáním : + +„Poslyšte, slečno Elizo, je to pravda, že -ský pluk odtáhl z Merytonu? +To musela být pro vaši rodinu krutá ztráta.“ + +Nebyla by se odvážila v Darcyho přítomnosti vyslovit Wickhamovo jméno, +avšak Elizabeth okamžitě pochopila, že právě na něho naráží, a různorodé +vzpomínky ji na okamžik vyvedly z rovnováhy, avšak ovládla se vší mocí, +aby odrazila podlý útok, a odvětila hned věrohodně + +lhostejnými slovy. + +Přitom bezděčně pohlédla na Darcyho a zjistila, že zrudl a zeji napjatě +pozoruje. Jeho sestra byla tak poplašená, že nedokázala zvednout oči ze +země. Kdyby byla slečna Bingleyová + +tušila, jak trýznivou chvíli tím připravila své milované přítelkyni, +byla by bezpochyby od narážek upustila: chtěla však jen připomenout +muže, jemuž je podle jejího mínění Elizabeth nakloněna, aby ji uvedla do +rozpaků nebo aby ji přiměla nějak prozradit svůj cit, a tím jí + +uškodila v Darcyho očích, anebo snad chtěla i jeho upamatovat, jak +pošetile a nejapně se některé členky Bennetovy rodiny chovaly, jakmile +se octla na dohled uniforma. Nedoneslo se k ní nikdy ani slovo o tom, +jak se slečna Darcyová zamilovala a hodlala uprchnout. Darcy se s tím +nesvěřil žádné bytosti, před níž to mohl utajit, s výjimkou Elizabeth, a +zvlášť mu záleželo na tom, aby se to nedozvěděli Bingleyho příbuzní, a +to proto, usoudila Elizabeth, že si odedávna přeje, aby se později stali +sestřinými příbuznými. Jistě už nějaké takové záměry osnoval, a třebaže +vědomě nepřipustil, že z toho pramenily jeho snahy odloučit přítele od +Jane, bylo pravděpodobné, že pociťuje starost o Bingleyho blaho tím +bezprostředněji. Elizabethin klid a sebeovládání však brzy uklidnily +jeho rozrušení; a jelikož se slečna Bingleyová, mrzutá a zklamaná, +neodvažovala začít o Wickhamovi otevřeněji, vzpamatovala se po čase i +Georgiana, třebaže ne natolik, aby se zúčastnila hovoru. Její bratr, na +něhož se neodvažovala ani pohlédnout, si v té chvíli vůbec neuvědomil, +co má Elizabeth s tou záležitostí společného, a právě příhoda, která +měla od ní jeho mysl odvrátit, ho k ní ještě + +připoutala a dodala mu dobré mysli. + +Návštěva nepřetrvala dlouho svrchu zmíněnou otázku a odpověď, a zatímco +je pan Darcy doprovázel ke kočáru, dávala slečna Bingleyová průchod svým +citům tím, že kritizovala Elizabeth, její chování i zevnějšek. Ale +Georgiana se k ní nepřidala. Bratrovo doporučení + +stačilo, aby v ní nalezla zalíbení, on se v nikom nemohl mýlit a o +Elizabeth mluvil takovým způsobem, že Georgiana nemohla soudit jinak, +než zeje půvabná a roztomilá. Když se Darcy vrátil do salónu, neovládla +se slečna Bingleyová, aby mu nezopakovala něco z toho, co právě + +říkala jeho sestře. + +„Ta Eliza Bennetová vypadala dnes ale hrozně, pane Darcy,“ prohlásila. +„V životě jsem neviděla, aby se někdo tak změnil jako ona od zimy. Jak +zhnědla a zhrubla! Luisa a já jsme si právě říkaly, že bychom ji ani +nepoznaly.“ + +Jakkoli se panu Darcymu takový projev málo zamlouval, spokojil se s +chladnou odpovědí, že žádnou změnu nepostřehl, ledaže je trochu opálená +- což se stává, když se cestuje v létě. + +„Musím se přiznat,“ nedala si pokoj, „že já za svou osobu jsem ji tedy +nikdy za žádnou krásku nepovažovala. V obličeji je moc hubená, pleť má +matnou a rysy nevýrazné. Její nos je bez osobitosti - profil nijaký. +Zuby ujdou, ale nic zvláštního to zase není, a pokud jde o její oči, o +nichž jsem zaslechla jakousi pochvalnou zmínku, já na nich nikdy nic +mimořádného neviděla. Kouká se ostře a mazaně, a to se mi vůbec +nezamlouvá, a chování má velice sebevědomé, což + +vů-bec není moderní a působí to nesnesitelně.“ + +Slečna Bingleyová byla skálopevně přesvědčena, že se Dar-cymu Elizabeth +líbí, a toto tedy nebyl nejlepší způsob, jak se mu zavděčit; avšak v +zlosti si málokdo počíná moudře, a když na jeho tváři spatřila výraz +nevole, dosáhla toho, oč usilovala. Mlčel však tvrdošíjně, a slečna +Bingleyová, odhodlána přimět ho k odpovědi, pokračovala: + +„Pamatuji se, jak nás všechny udivilo, když jsme se s ní v Hertfordshiru +seznámili, zeje všeobecně pokládána za krasavici, a ještě si dobře +vzpomínám, jak u nás jednou byli v Netherfieldu na obědě a vy jste potom +řekl: ,Ta že je krásná? To jsem spíš ochoten považovat její matku za +duchaplnou.' Ale pak si vás nějak získala a jeden čas jste ji zřejmě +pokládal za docela přitažlivou.“ + +„Ano,“ odvětil Darcy, jenž se už neovládl, „ale to bylo jen krátce po +seznámení, a nyní už ji dlouhé měsíce považuji za jednu z nejkrásnějších +žen, s kterými jsem se kdy setkal.“ Nato odešel, a slečna Bingleyová +mohla být spokojená, že ho donutila říct něco, co nezabolelo nikoho než +ji. + +Paní Gardinerová a Elizabeth prohovořily po návratu všechno, co se +zběhlo na návštěvě, až na to, co je obě nejvíc zajímalo. Probraly spolu +výrazy a chování všech přítomných, až na onu osobu, která nejvíc poutala +jejich pozornost. Mluvily o jeho sestře, jeho přátelích, jeho domovu, +jeho ovoci - o všem kromě něho, a přitom Elizabeth toužila zvědět, co si +o něm paní + +Gardinerová myslí, a paní Gardinerovou by bylo navýsost uspokojilo, +kdyby o něm byla neteř + +začala. + +Když přijeli do Lambtonu, byla Elizabeth velmi zklamaná, že na ni nečeká +dopis od Jane, a stejného zklamání se dožila i nazítří; třetí den však +učinil konec jejím výtkám a ospravedlnil sestru, neboť přišly hned dva +dopisy najednou. První se někde zatoulal a Elizabeth to ani neudivilo, +neboť Jane adresu dokonale popletla. + +Právě se vypravovali na procházku, když přišla pošta, a strýček s +tetičkou se vydali ven sami, aby šiji mohla v klidu přečíst. Zatoulané +psaníčko muselo přijít na řadu první; bylo psáno před pěti dny. Na +počátku líčila Jane různé jejich návštěvy a večírky a sdělovala jí +takové + +zajímavosti, jaké se na venkově obvykle přiházejí, avšak druhá část, +datovaná o den později a psaná zjevně v rozrušení, obsahovala závažnější +zprávy. V listě stálo: Mezitím, co jsem Ti toto napsala, drahá Lízinko, +se přihodila nečekaná, vážná véc, ale nelekej se - jsme všichni zdrávi. +Musím Ti však sdélit néco ohledně ubohé Lydie. Včera o půlnoci, když už +jsme se všichni odebrali na lůžko, přišel spěšný list od plukovníka +Forstera, v němž + +nám sděluje, že Lydia odjela do Skotska s jedním jeho důstojníkem, po +pravdě řečeno s Wickhamem. Představ si, jak nás to překvapilo. Jen Kitty +zřejmě něco takového tušila. Mám o ni velkou starost. Tak nemoudrý +sňatek z jeho i její strany! Doufejme však, že to dobře dopadne a že +jsme se v něm zmýlily. Ráda věřím, že dokáže provést lehkomyslný a +neuvážený kousek, avšak tento čin, to nám budiž útěchou, nesvědčí o zlém +srdci. Aspoň šiji vyvolil nezištně, neboť jistě ví, zejí tatíček nemůže +nic dát. Ubohá maminka je hluboce zarmoucena. Tatíček to snáší +statečněji. Jak jsem ráda, že jsme jim neřekly, co jsme se o něm +doslechly! Musíme na to samy zapomenout. Odjeli asi v sobotu o půlnoci, +ale začali je postrádat až včera ráno v osm. Pak nám okamžitě poslali +zprávu. Představ si, Lízinko, že museli projet kolem nás sotva na deset +mil. Plukovník Forster se domnívá, zeje tu můžeme brzy čekat. Lydia +nechala krátký dopis jeho choti, kde jí sděluje, co hodlá učinit. Musím +už + +končit, protože nemohu nechat ubohou ma-tinku dlouho samotnou. Bojím se, +že z toho ze všeho nebudeš moudrá, ale sama sotva vím, co píši.Když +Elizabeth dočetla, nevěnovala dlouhý čas úvahám, a ještě než si stačila +uvědomit vlastní pocity, uchopila druhé psaní, s napjatou nedočkavostí +je roztrhla a hltala jeho řádky: byly psány o den později než závěr +předchozího dopisu. + +Nejdražší sestřičko, touto dobou máš už v ruce můj spěšný list, pokusím +se nyní psát srozumitelněji a čas na to mi nechybí, avšak mám + +v hlavě takový zmatek, ze nemohu zaručit, podaň-li se mi vypovědět Ti +všechno po pořádku. Nevím ani, jak to mám napsat, milá Lízinko ale +nepotěším Tě a odkládat se to nedá. Jakkoli nemoudrý se nám zdál sňatek +pana Wickhama s naší ubohou Lydií, obáváme se nyní, zda k němu skutečně +došlo, neboť není vůbec jisté, že odjeli do Skotska. Včera k nám přibyl +plukovník Forster; opustil Brighton předevčírem, několik hodin poté, co +odeslal onen spěšný + +list. Ačkoli Lydia na svém stručném lístku paní F. výslovně říká, ze +mají namířeno do Gretna Greenu, naznačil Denny něco v tom smyslu, že +pochybuje, hodlal-li se tam kdy W. odebrat nebo si vůbec Lydii vzít, což +se doneslo plukovníku Forsterovi, a ten pln obav opustil okamžitě B., +aby je vypátral. Vysledoval je bez obtíží až do Claphamu, ale nikoli +dále, neboť + +když tam přijeli, propustili kočár, který je vezl Z Epsomu, a +přestoupili do nějakého dostavníku. Pak už víme jen to, zeje viděli +odjíždět směrem na Londýn. Nevím, co si o tom myslet. Plukovník Forster +se vyptával všude na londýnské silnici a pak se rozjel do Hertfordshiru, +usilovně po nich pátral u každého mýta a v hostincích v Barnetu a +Hatfieldu, ale neměl úspěch - nikdo neviděl takové lidi projíždět. Je to +od něho velmi laskavé a ohleduplné, že přijel do Longbournu a svěřil se +nám se svými obavami způsobem, který + +svědčí o jeho ušlechtilém srdci. Upřímně lituji jeho i paní F., ale +nikdo jim to nemůže klást za vinu. Drahá Lízinko, jsme úplně zdrceni. +Tatíček i matinka se obávají nejhoršího, ale já jej nemohu pokládat za +takového darebáka. Možná zeje pro ně Z mnoha důvodů výhodnější, aby se +dali tajně oddat ve městě, než aby uskutečnili svůj původní úmysl, a i +kdyby on pojal nečestné úmysly vůči dívce z takové rodiny jako Lydia, +což bych mohla předpokládat, že ona Ztratila všechnu soudnost ? +Vyloučeno ! Plukovník F. však příliš nevěří, Že se vzali, a to mě + +rmoutí; zavrtěl hlavou, když jsem vyjádřila naději, a pravil, že se +obává, že W. nelze důvěřovat. Ubohá matinka je z toho doopravdy nemocná +a nevychází ze své ložnice. Kdyby se něčím zaměstnala, bylo by to pro ni +lépe, avšak toho se nemůžeme nadít. Pokud jde o tatíčka, ještě nikdy +jsem ho neviděla tak rozrušeného. Ubohá Kitty dostala vyhubováno, že nic +neřekla o jejich známosti, ale byla vázána slibem mlčenlivosti, tak se +není co divit. Upřímně + +se raduji, drahá Li-zinko, že jsi byla těch otřesných výjevů poněkud +ušetřena, avšak nyní, kdy první rozčilení pominulo, se Ti musím přiznat, +že velmi toužím po Tvém návratu. Nejsem však tak sobecká, abych to +vyžadovala, jestli se Ti to nehodí. Žij blaze ! + +Znovu se chápu pera, abych učinila? co jsem Ti právě řekla, že neučiním, +avšak vzhledem k okolnostem nevidím vyhnutí než poprosit Vás všechny +naléhavě, abyste sem co nejrychleji přijeli. Znám drahého strýčka a +tetinku tak dobře, že se nebojím je o to požádat, a strýčka chci +poprosit ještě o něco. Tatíček se vydává bez prodlení s plukovníkem +Forsterem do Londýna, aby seje pokusil vypátrat. Opravdu nevím, jak to +hodlá učinit, avšak ve svém hlubokém bolu nebude s to jednat +nejúčinnějším a nejuváženějším způsobem a plukovník Forster se musí + +vrátit do Brightonu nejpozději zítra večer. V této těžké situaci by mu +strýčkova rada a pomoc byly nedocenitelnou oporou ; však jistě porozumí, +jak mi je, a já spoléhám na jeho dobrotu. + +„Ach, kde jen ten strýček může být?“ zvolala Elizabeth a vyskočila z +křesla, kde četla, aby se za ním okamžitě rozběhla a neztratila ani +minutku tak drahocenného času; než však dospěla ke dveřím, lokaj je +otevřel a uvedl pana Darcyho. Ten se lekl její bledosti i prudkého +pohybu, avšak než se vzpamatoval natolik, aby něco řekl, Elizabeth, jež +neměla smysl vůbec pro nic, co se netýkalo Lydie, na něho vychrlila: +„Omluvte mě, prosím, ale nemohu se zdržet. Musím okamžitě najít pana +Gardinera, velice to spěchá, každá minuta je drahá.“ + +„Dobrý bože! Co se děje?“ zvolal procítěně, i když snad ne podle všech +společenských pravidel, a pak se ovládl: „Ne-zdržírn vás ani na okamžik, +ale dovolte, abych sám - nebo aby lokaj doběhl pro pana Gardinera a jeho +choť. Asi vám není dobře - nemůžete nikam chodit.“ Elizabeth zaváhala, +ale cítila, že se pod ní nohy chvějí a že by se zbytečně pokoušela +strýce dohonit. Přivolala tedy lokaje a přikázala mu tak bezdechým +hlasem, že jí sotva rozuměl, aby okamžitě pospíchal pro svého pána a +paní. + +Když lokaj odešel, usedla, jelikož se nemohla udržet na nohou; a +vypadala tak uboze, zeji Darcy nechtěl nechat samotnou a neudržel se, +aby láskyplně a účastně neřekl: „Dovolte mi, abych vám zavolal komornou. +Nesměl bych vám něco podat, aby se vám ulevilo? - Což + +sklenku vína - mohu ji přinést? - Jste vážně chorá.“ + +„Není třeba, děkuji vám,“ odvětila a ze všech sil se snažila starosti - +právě jsem dostala z Longbournu strašné zprávy.“ + +Jak se o tom zmínila, propukla v pláč a chvíli ze sebe nedokázala +vypravit ani slovo. Darcy, celý vylekaný, mohl jen něco zakoktat o své +účasti a mlčky soustrastně přihlížet. Konečně + +opět promluvila: + +„Právě jsem dostala dopis od Jane a v něm takové strašné zprávy. Nebude +to možno před lidmi utajit. Moje nejmladší sestra opustila své přátele - +uprchlá - vydala se všanc - panu Wickhamovi. Odjeli spolu z Brightonu. +Vy ho dobře znáte, tak si ostatní domyslíte. Ona nemá + +peníze ani vlivné příbuzné, nic, co by ho mohlo zlákat - je ztracena +navždy.“ Darcy strnul úžasem. „Když si pomyslím,“ dodala hlasem plným +rozčilení, „že já jsem tomu mohla zabránit! Vždyť jsem věděla, jaký je. +Kdybych byla sdělila něco z toho - aspoň něco z toho, co jsem se +dověděla - kdybych to byla sdělila našim! Kdyby ho byli prohlédli, +nebylo by se to mohlo stát. Ale teď už je - teď už je pozdě.“ + +„Jsem upřímně zdrcen,“ pravil Darcy, „zdrcen - otřesen. Avšak je to +jisté - naprosto jisté?“ + +„Bohužel ano. Opustili spolu Brighton v neděli večer a podařilo se +vysledovat je téměř až do Londýna, tam se však stopy ztrácejí; určitě +nejeli do Skotska.“ + +„A co se stalo, jaké krokyjste poďnikli, aby byla nalezena?“ + +„Otec odjel do Londýna a Jane ve svém dopise prosí, aby mu strýček bez +odkladu přispěl na pomoc: doufám, že do půl hodiny odcestujeme. Ale co +se dá udělat - vím dobře, že se nedá + +nic dělat. Čím je možné zapůsobit na takového člověka? Jak je vůbec +najdeme? Nemáme nejmenší naději. Je to strašné, ať se na to dívám tak či +tak!“ Darcy mlčky přikývl. + +„Když se mně otevřely oči, jaký skutečně je - ach! Kéž bych byla +pochopila, co je mou povinností, kéž bych se toho byla odvážila! Avšak +já to nevěděla - bála jsem se do něčeho zasahovat. Osudný, osudný omyl!“ + +Darcy neodpovídal. Zdálo se, že sotva vnímá její slova. Přecházel po +místnosti zabrán do úvah; čelo svraštělé, chmurný výraz ve tváři. +Elizabeth to postřehla a okamžitě pochopila. Klesla v jeho očích, a jak +by také ne, pod vlivem takového prohřešku v rodině, takové + +obrovské zaručené ostudy. Nedivila se mu, ani ho neodsuzovala, avšak +vědomí, že teď + +přemůže svůj cit, jí neutišilo rozechvěné nitro, nepovzbudilo ji v jejím +zoufalství. Na druhou stranu však právě to jí pomohlo vyznat se ve +vlastním srdci a dosud nikdy si tak upřímně + +nepřiznala, že by ho mohla milovat, jako v této chvíli, kdy jakékoli +city byly odsouzeny k marnosti. + +Vlastní záležitosti na ni sice mohly doléhat, avšak nemohly ji cele +pohltit. Lydia - to ponížení, to neštěstí, které na ně na všechny +přivolala, potlačily jakýkoli osobní zármutek; Elizabeth zabořila tvář +do kapesníku a na všechno ostatní zapomněla; až za několik minut si +uvědomila, kde je a co se děje, když její společník hlasem plným účasti, +avšak i s náznakem zdrženlivosti řekl: „Obávám se, že už si hezkou +chvíli přejete, abych vás nerušil svou přítomností, a nemohu uvést na +svou omluvu nic než upřímný, třebas bezmocný soucit. Kéž by mi nebesa +dopřála, abych vás mohl slovy nebo činy utěšit ve va-Šem velkém žalu! +Avšak nebudu vás trápit marným přáním, jež by mohlo vyvolávat zdání, žé +se ucházím o vaši vděčnost. Tato nešťastná událost bohužel asi způsobí, +že moje sestra nebude mít to potěšení uvítat vás dnes na Pemberley.“ + +„Zajisté. Omluvte nás laskavě u slečny Darcyové. Řekněte, že jsme se v +naléhavé záležitosti museli okamžitě vrátit. Zamlčte neblahou pravdu co +nejdéle. Vím, že dlouho to být nemůže.“ Ochotněji ujistil, že nic +neprozradí - opět ji politoval v jejím trápení, vyjádřil naději, že to +snad dopadne lépe, než se nyní odvažují doufat, vyprosil si poručení u +jejích příbuzných, rozloučil se s ní vážným pohledem a odešel. + +Když ji opustil, uvědomila si Elizabeth, jak je nepravděpodobné, že by +se ještě někdy mohli stýkat tak přátelsky a srdečně jako při těch +několika příležitostech v Derbyshiru; ohlédla se v duchu nazpět na tu +dobu, co se znali, tak bohatou na nedorozumění a různé obraty, a +povzdychla si nad protichůdnými pocity, které v ní nyní vzbuzovaly +touhu, aby ho lépe poznala, zatímco dříve by ho byla s radostí navždy +zavrhla. + +Jsou-li vděčnost a úcta spolehlivými základy hlubších citů, + +pak se nelze divit změně, která se s Elizabeth stala. Není-li tomu však +tak - je-li nepřirozené a nelogické, aby láska vy. tryskla z takových +pramenů, oproti tomu, co se často líčí jako následek prvního pohledu, +ještě než on a ona spolu prohodí dvě slova - pak nelze uvést na její + +obranu nic než to, že onu druhou metodu poněkud vyzkoušela na sympatiích +k Wickha-movi, a jelikož to špatně dopadlo, měla snad proč se zajímat o +jiné, méně oslňující vztahy. Každopádně litovala, že odešel, a tento +první příklad toho, jaké následky musí mít Lydiino provinění, ji uvrhl +do hlubokého zoufalství, když uvažovala o celé té neblahé záležitosti. +Od té chvíle, kdy dočetla Janin druhý dopis, byla pevně přesvědčena, že +Wickham nemá v úmyslu si ji vzít. Nikdo než Jane, pomyslela si, nemůže +věřit takové optimistické iluzi. Nepřekvapilo ji ani za mák, že se +situace takto vyvíjí. Dokud znala jen obsah prvního dopisu, nevycházela +z úžasu - překvapilo ji, že by si Wickham chtěl vzít dívku, s kterou by +nic nevyženil, a nemohla pochopit, čím ho Lydia dokázala tak upoutat. +Ale pak se všechno vyvíjelo až příliš logicky. Na takovéhle +dobrodružství její půvab stačil, a i když + +nepředpokládala, že by s ním Lydia utekla s vědomím, že se s ní neožení, +dovedla si lehko představit, že ani její ctnost, ani její rozum nejsou +dostatečnou zárukou, že se nedá lehko obloudit. + +Dokud byl jeho pluk v Hertfordshiru, nikdy si nepovšimla, že by ho Lydia +zvlášť + +vyznamenávala přízní, ale byla přesvědčena, že stačí projevit o ni zájem +a zahoří pro kohokoli. Někdy si oblíbila tohoto důstojníka, pak zas +onoho, podle toho, který ji svou dvorností právě víc zaujal. Byla +přelétavá ve svých sympatiích, ale někdo se pro ně vždycky naskytl. Co +škody napáchalo, že na ni doma přísněji nedohlíželi a že ji posuzovali s +falešnou shovívavostí! Ach, jak pronikavě si to teď uvědomovala! + +Hořela nedočkavostí, aby už byla doma - aby všechno viděla a slyšela a +podělila se s Jane o starosti, které ted musí spočívat jen na ní, když +je celá rodina vyvedená z míry, otec odjel, matka není schopna nic +zařídit a ještě vyžaduje soustavné ošetřování. Ač byla přesvědčena, že +Lydii už nic nepomůže, přece sejí zdálo, že strýček by mohl rozhodujícím +způsobem zasáhnout, a dokud nevstoupil do pokoje, prožívala ve své +netrpělivosti muka. Manželé Gardinerovi poplašeně přiběhli, neboť ze +sluhových slov vyrozuměli, že jejich neteř + +náhle onemocněla; - když je v této starosti upokojila, nedočkavě jim +sdělila příčinu svého vzkazu, přečetla jim oba dopisy a s rozechvěním +zdůraznila závěr druhého listu, třebaže Lydii neměli nikdy ve zvláštní +oblibě. I pana Gardinera a jeho choť to hluboce sklíčilo. Nešlo jen o +Lydii, ale o ně o všechny, a když dali nejprve průchod svému překvapení +a zděšení, přislíbil pan Gardiner ochotně, že udělá, co bude v jeho +silách. Třebaže od něho Elizabeth nic jiného neočekávala, děkovala mu se +slzami v očích, a jelikož se jejich zájmy ztotožňovaly, dohodli se +rychle o dalším. Hodlali odcestovat co možno nejdříve. + +„Ale co panstvo na Pemberley ?“ zvolala paní Gardinerová. „John nám +pověděl, že tu byl pan Darcy, když jsi ho pro nás poslala - je to +pravda?“ + +„Ano, a už jsem mu řekla, že nebudeme moci svou návštěvu uskutečnit. To +je všechno zařízeno.“ + +„Co je vlastně zařízeno?“ rozčilovala se v duchu tetička, když +pospíchala do svého pokoje, aby se přichystala na cestu. „Jsou spolu +natolik zadobře, že mu mohla všechno po pravdě + +vyjevit? Jen kdybych věděla, jak to vlastně je!“ + +Toto přání zůstalo oslyšeno, měla však aspoň o čem přemýšlet ve spěchu a +zmatku následující + +hodiny. Kdyby byla Elizabeth měla možnost nic nedělat, určitě by bývala +přesvědčena, že po tom otřesu není schopna se do něčeho pustit; avšak +měla mnoho věcí na starosti právě tak jako tetička, včetně toho, že +musely napsat všem svým lambtonským známým a pod nepravdivými záminkami +omluvit svůj náhlý odjezd. Za hodinu však všechno zvládly, a jelikož pan +Gardiner zatím zapravil účet v hostinci, nezbývalo už nic než vyjet; a +tak se Elizabeth po tom strašném dopoledni v době kratší, než by byla +mohla předpokládat, octla v kočáře směřujícím do Longbournu. + +„Stále mi to nejde z hlavy, Elizabeth,“ řekl strýc, když opouštěli +městečko, „a uváží-li se celá + +věc důkladně ze všech stran, mám skoro chuť přidat se k názoru tvé +starší sestry. Připadá mi velice nepravděpodobné, že by některý mladík +bezohledně svedl děvče, které přece není bez ochrany ani bez přátel, a +které dokonce dlí na návštěvě v rodině jeho velitele. Cožpak může +předpokládat, že její přátelé nezasáhnou? Nebo že by se po takové urážce +plukovníka Forstera směl beztrestně vrátit k pluku? Pokušení je tu +neúměrné riziku!“ + +„Myslíte, že to tak skutečně může být?“ zvolala Elizabeth a na okamžik +sejí rozjasnila tvář. + +„Na mou věru, strýček bude mít pravdu,“ pravila pani Gardinerová. „Byl +by to příliš velký + +přečin proti slušnosti, cti i proti jeho zájmům, aby si to nerozmyslel. +Takovou špatnost bych přece jen do Wickhama neřekla. Cožpak jsi ho ty +sama, Lízinko, tak úplně zavrhla, že ho pokládáš za všeho schopna ?“ + +„Není schopen zanedbat vlastní zájmy, ale všeho ostatního schopenje. Kéž +by to bylo tak, jak říkáte! Ale já se neodvažuji doufat. Proč by v tom +případě nebyli odjeli do Skotska?“ + +„Předně nic nedokazuje,“ odvětil pan Gardiner, „že do Skotska neodjeli.“ + +„Lze to však předpokládat, když přestoupili z fiakru do dostavníku! +Kromě toho se nepodařilo zjistit, že by je byl někdo viděl na barnetské +silnici.“ + +„No dobrá - předpokládejme tedy, že jsou v Londýně. Zamířili tam třeba +proto, že se ve velkém městě mohou lépe skrýt. Pravděpodobně nemá ani +jeden, ani druhý mnoho peněz, a tak je možná napadlo, že to bude +levnější, třebas ne tak jednoduché jako ve Skotsku, vzít se v Londýně.“ + +„Proč by se však skrývali? Proč by se obávali odhalení? Nač tajná +svatba? Ach ne, to nezní + +věrohodně. Jeho nejlepší přítel byl přesvědčen, jak Jane píše, že si ji +nechce vzít. Wickham se rozhodně neožení bez věna. Nemůže si to dovolit. +A co je Lydia s to mu poskytnout - co je na ní kromě toho, zeje mladá a +veselá - aby kvůli ní zahodil možnost polepšit si výhodným sňatkem ? +Jestli by mu v nečestných úmyslech vůči ní zabránily obavy, že upadne v +nemilost u pluku, to nedovedu Dosoudit, protože nemám nejmenší tušení, +jaké následky takový čin může mít. Těm ostatním důvodům, které uvádíte, +nemohu bohužel přikládat takovou závažnost. Lydia bratra, který by +zasáhl, a on může usoudit - vždyť jtce zná a viděl, s jakou lhostejností +a nezájmem přijímá všechno, co se v rodině děje - že ten se nerad vyruší +z klidu, + +tudíž v té věci vyvine mnohem menší úsilí než kterýkoli jiný otec pod +sluncem.“ + +„Dokázala by sis ale představit, že Lydia natolik ztratila smysl pro +všechno jiné než pro svou lásku, že by s ním byla ochotna žít jinak než +v manželství?“ + +„Vám to připadá a jistě to také je k nevíře,“ odvětila Elizabeth se +slzami v očích, „že sestra může v takové chvíli pochybovat o její +slušnosti a počestnosti. Nevím, co na to říct. Snad jí + +křivdím. Ale je velmi mladá, nikdo ji nikdy neměl k tomu, aby o něčem +vážně přemýšlela, a posledního půl roku, ne, už rok, se nestarala o nic +než o zábavy a malichernosti. Naši jí + +dovolili lehkovážně marnit čas a přejímat jakékoli názory, s nimiž +přišla do styku. Od té doby, co přitáhl do Merytonu -ský pluk, neměla v +hlavě nic než lásku a koketování a důstojníky. Neuvažovala a nemluvila o +ničem jiném, takže - jak bych to vyjádřila - v sobě pilně + +rozdmýchávala city, kterých při svém temperamentu beztoho neměla +nedostatek. A všichni víme, že Wickham svým zjevem i chováním dokáže +ženy okouzlit.“ + +„Ale vidíš, Jane nepředpokládá, že by se Wickham mohl něčeho takového +dopustit.“ + +„O kom Jane kdy předpokládá něco špatného? Není na světě človíčka, ať už +se předtím zachoval jakkoli, o němž by uvěřila, že by něco takového +provedl, dokud ji o tom nepřesvědčí + +důkazy. Jane však ví, právě jako to vím já, jaký Wickham ve skutečnosti +je. Obě víme, zeje krajně rozmařilý, že u něho poctivost ani čest nic +neváží a zeje právě tak falešný a zrádný jako lichometný.“ + +„A tohle všechno skutečně víte?“ zvolala paní Gardine-rová, hoříc +zvědavostí, odkud tyto informace pramení. + +„Vím to zcela bezpečně,“ odpověděla Elizabeth a zrudla. „Vyprávěla jsem +vám přece nedávno, jak ohavně se zachoval k panu Darcymu, a když jste +byla posledně v Longbournu, slyšela jste na vlastní uši, jakým způsobem +mluví o člověku který se vůči němu ukázal tak shovívavý a velkorysý. A +jsou tu ještě jiné okolnosti, které nemohu - které nejsou tak důležité, +ale o celé rodině Darcyových vykládal hrozné lži. Podle toho, jak +vylíčil slečnu Darcyovou, jsem byla přesvědčena, že se setkám s pyšnou, +povznesenou, nepříjemnou osobou. Přitom dobře ví, že opak je pravda. +Musí vědět, že je milá a skromná, jako jsme ji poznali my.“ + +„A Lydia tohle všechno ani netuší? Jak to, že neví, co tobě a Jane +nezůstalo utajeno?“ + +„Ach ano! - To je na tom právě to nejhorší. Než jsem pobývala v Kentu, +kde jsem se tak často stýkala s pánem Darcym a jeho bratrancem +plukovníkem Fitzwilliamem, sama jsem o tom neměla ani tušení. A když +jsem se vrátila domů, měl -ský regiment za týden nebo za čtrnáct dní z +Merytonu odtáhnout. Za těchto okolností se ani Jane, jíž jsem to všechno +svěřila, ani mně nezdálo nutné někde něco povídat, neboť nám +nepřipadalo, že by mohlo někomu prospět, kdyby Wickham náhle pozbyl +dobré pověsti, jíž se obecně těšil. A když bylo dohodnuto, že Lydia +pojede s paní Forste-rovou, vůbec mi nenapadlo, že bych ji před ním měla +varovat. Ani na mysl mi nepřišlo, že bychom ji svým stanoviskem uváděly +v nebezpečí. Jistě mi uvěříte, jak vzdálena jsem byla sebemenšího +podezření, že by to mohlo mít takové následky.“ + +„Neměli jste tedy zřejmě důvod se domnívat, když odjížděla do Brightonu, +že se do sebe zamilovali?“ + +„Vůbec ne. Nevzpomínám si na žádný projev náklonnosti ani z jeho, ani z +její strany; to víte, v rodině, jako je naše, by to jistě neuniklo +pozornosti. Když přijel k pluku, okouzlil ji, ale nás všechny ostatní +také. První dva měsíce po něm bláznila všechna děvčata z Merytonu i +přifařených obcí; ale on ji zvláštní pozorností nevyznamenával, a proto +zakrátko poté, co pro něho divoce a horoucně vzplála, se jí začali líbit +zase jiní důstojníci, kteří se jí víc kořili, a těm věnovala svou +přízeň.“ + +Ačkoli sotva co nového mohlo zmnožit jejich obavy, naděje a dohady, je +nabíledni, že po celou cestu se rozhovor točil převážně kolem tohoto +zajímavého námětu a že se k němu stále vraceli. Elizabeth nesešel z +mysli ani na okamžik. Nepřipustila to její úzkost a sebeobviňování, +nenalézala ani chvilkový oddech a zapomnění. + +Cestovali co nejspěšněji, přenocovali v zájezdním hostinci, takže +dospěli do Longbournu druhý den před polednem. + +Elizabeth uklidňovalo aspoň vědomí, že se Jane netrápí ještě i dlouhým +čekáním. Gardinerovic dětičky zpozorovaly kočár a číhaly na schodišti +před domem, až vjede do travnatého dvora, a když zastavil u domovních +vrat, rozzářilo jim radostné překvapení + +obličejíky a pak se projevilo v celých jejich tělíčkách poskakováním a +natřásáním, což byla první příjemná skutečnost, která vítala hosty. + +Elizabeth seskočila, každému dítěti vlepila rychle pusu a spěchala do +haly, kde se okamžitě + +setkala s Jane, která sbíhala se schodů od matčiny ložnice. + +Elizabeth ji láskyplně objala, oči obou se zalily slzami a přitom se bez +prodlení vyptávala, zda se nedověděli něco o uprchlících. + +„Ještě ne,“ odvětila Jane. „Ale snad se všechno obrátí k lepšímu, když +ted přijel drahý + +strýček.“ + +„Je tatíček v Londýně?“ + +„Ano, odjel v úterý, jak jsem ti psala.“ + +„A dostali jste od něho nějaké zprávy?“ + +„Jen jednou. Poslal mi ve středu pár řádek, že v pořádku dojel a co mám +dělat, neboť o to jsem ho zvlášť prosila. Dodal ještě, že už nebude +psát, dokud nám nebude moci sdělit něco závažnějšího.“ + +„A co maminka - jak se jí daří? Jak se vůbec daří vám všem?“ + +„Mamince se daří obstojně, aspoň doufám, třebaže je stále ještě velmi +otřesena. Je nahoře a bude mít velkou radost, až vás všechny uvidí. +Nevychází ještě ze svého salónku. Mary a Kitty jsou chválabohu zdravé.“ + +„Ale co ty - co ty?“ zvolala Elizabeth. „Jak jsi přepadlá! Co jsi asi +musela prožít!“ Sestra ji však ujistila, že se cítí docela dobře; a +jejich rozhovor, který se odehrával, zatímco se Gardinerovi věnovali +svému potomstvu, byl nyní přerušen příchodem ostatních. Jane běžela +uvítat strýčka s tetičkou a děkovala jim s úsměvy i slzami zároveň. +Jakmile se všichni octli v salóně, padly samozřejmě znovu ty otázky, +které už položila Elizabeth, a i Gardinerovi brzy zjistili, že jim Jane +nemůže povědět nic nového. Její laskavé + +srdce se však nevzdávalo optimistických nadějí, a stále počítala ještě s +tím, že všechno dobře skončí, že mohou každý den očekávat dopis buď od +Lydie nebo od otce, který jim všechno vysvětlí a snad oznámí sňatek. + +Po několikaminutovém rozhovoru se odebrali do pokojů paní Bennetové a +taje přijala přesně + +tak, jak se dalo očekávat, se slzami, lamentacemi a nářkem; svolávala +hromy a blesky na hlavu zlosyna Wickhama, stěžovala si, co vytrpěla a +čím jí kdo ublížil, a obviňovala všechny krom oné osoby, jejíž neuvážené +shovívavosti bylo hlavně třeba klást za vinu omyly její + +dcery. + +„Jen kdybych byla mohla prosadit svou,“ naříkala, „a kdybych byla mohla +jet do Brightonu s celou rodinou, tak k tomu nemuselo dojít. Ale Lydia, +chudinka zlatá, tam neměla nikoho, kdo by se o ni staral. Forsterovi ji +neměli pustit z očí ani na chvilku! Jistě šijí vůbec nevšímali a tak +podobně, protože Lydia by nic neprovedla, kdyby ji byli pořádně hlídali. +Vždycky jsem si o nich myslela, že jim ji nemů-žeme svěřit, ale ukřičeli +mě, jako vždycky. Ubohá děvenka zlatá! A teď odjel i pan Bennet, a já to +tuším, že vyzve Wickhama na souboj, až ho najde, a ten ho zabije, a co +si pak počneme? Collinsovi nás odsud vyženou, ještě než jeho tělo v +hrobě + +vychladne, a jestli se nás ty, bratře, dobrotivě neujmeš, pak nevím, kam +se podějeme.“ Všichni ji chlácholili, aby si to tak nebrala, a pan +Gardiner, když ji nejprve ujistil o své + +náklonnosti k ní a její rodině, jí sdělil, že hodlá odcestovat nazítří +do Londýna a že bude všemožně nápomocen panu Bennetovi v úsilí vypátrat +Lydii. + +„Nesmíš se zbytečně plašit,“ dodal, „je sice moudré připravit se na +nejhorší, ale zatím k tomu nemáme důvod. Není to ještě ani týden, co +opustili Brighton. Za několik dní už se o nich snad něco dozvíme, a +dokud nemáme jistotu, že si ji nevzal a vzít nehodlá, nesmíme házet +flintu do žita. Jakmile přibudu do města, zajdu za švagrem, přemluvím +ho, aby se přestěhoval k nám, a spolu se pak uradíme, co počít.“ + +„Ach, drahý bratře!“ odvětila na to paní Bennetová, „nic jiného bych si +ani nemohla přát. Jenom zjisti, jakmile budeš v Londýně, kde mohou být, +a jestli se ještě nevzali, zařiď, aby to udělali. Na svatební šaty ať +nečekají, ale řekni Lydii, že na ně dostane tolik peněz, kolik bude +chtít, a že si je koupí po svatbě. Hlavně ale nesmíš připustit, aby se s +ním pan Bennet utkal v souboji. Vypověz mu, jak jsem na tom bídně - že +strachy div o rozum nepřijdu, třesu se a chvěji po celém těle - v boku +mě píchá a hlava se mi může rozskočit a srdce mi tak tluče, že si +neodpočinu ve dne ani v noci. A že vzkazuji Lydii, mé děvečce zlaté, aby +si ty šaty nevybírala, dokud se se mnou neporadí, protože ona neví, ve +kterém obchodě se nejlépe nakoupí. Ach, bratře, ty máš zlaté srdce! Já +vím, že to všechno dokážeš.“ Pan Gardiner ji znovu ujistil, že jim bude +v této situaci nápomocen, seč mu síly stačí, avšak zároveň jí doporučil, +aby tolik nepodléhala ani růžovým nadějím, ani zoufalství, a tímto +způsobem u ní strávili čas až do chvíle, kdy se podával oběd; pak ji +zanechali hospodyni, která o ni pečovala, když se dcery vzdálily, aby +měla komu vylévat své city. Ač bratr i švagrová měli dojem, že není +nutné, aby se paní Bennetová odlučovala od ostatních, nepokoušeli se jí +to vymlouvat, neboť věděli, že nemá dost rozumu, aby držela jazyk za +zuby před služebnictvem, obsluhujícím u stolu, a pokládali za menší zlo, +když jen jedna duše, spolehlivější a důvěryhodnější než ostatní +vyposlechne její obavy a názory o této věci. + +V jídelně se k nim zakrátko přidružily i Mary s Kitty, které se dříve +nemohly objevit, neboť + +byly obě příliš zaneprázdněny ve svých pokojích: jedna svou četbou, +druhá zušlechťováním svého zevnějšku. + +Vypadaly však dosti klidně a nebyla na nich znát žádná změna, ledaže +ztráta nejmilejší sestry nebo hněv, který se na ni v tomto případě +snesl, zavinily, že Kitty kňourala ještě trochu víc než jindy. Mary se +ovládala natolik, že dokázala s vážnou tváří zašeptat Elizabeth, jakmile +zasedly za stůl: + +„Jaká to neblahá příhoda! Patrně se to všude rozkřikne, avšak musíme +zbudovat hráz proti toku záští a zaplavit jedna druhé zraněnou hruď +balzámem sesterské útěchy.“ Když viděla, že se Elizabeth nemá k tomu, +aby jí na to něco odpověděla, dodala: „Lydia propadla zkáze, avšak my si +z toho aspoň můžeme odnést cenné ponaučení: ztratí-li žena ctnost, nic +už jí nepomůže - jediný chybný krok ji vede k věčnému zatracení - dobrá +pověst je stejně křehká jako vzácná - nemůžeme ani být dost obezřelé ve +vztahu k opovr-ženíhodnému druhému pohlaví.“ + +Elizabeth k ní v úžasu zvedla zrak, avšak byla příliš zdrcená, aby +odpovídala. Mary toho nedbala a dále se utěšovala morálními dedukcemi ze +zla, které je potkalo. Odpoledne našly obě starší sestry příležitost být +půl hodinky samy a Elizabeth toho okamžitě + +využila k dalším dotazům, na něž Jane ochotně odpovídala. Nejprve si +společně zabědovaly nad neblahými důsledky této události, které +Elizabeth pokládala za téměř nevyhnutelné a Jane nemohla zcela vyloučit, +a pak pokračovaly v úvahách na stále stejné téma: „A teď mi vypověz +všechno, úplně dopodrobna, co jsem ještě neslyšela,“ požádala Elizabeth. +„Co říkal plukovník Forster? Jak to, že Forsterovi předem nic +nevytušili? Museli je přece spolu často vídat.“ + +„Plukovník Forster se skutečně přiznal, zeje často podezíral ze +vzájemných sympatií, hlavně 2 + +Lydiiny strany, ale nebral to tak vážně, aby se nad tím znepokojoval. Je +mi ho tak líto! Choval se k nám nesmírně ohleduplně a laskavě. Chtěl +stejně přijet, aby nás ujistil svou účastí, ještě + +než ho vůbec napadlo, že snad nejeli do Skotska, a jakmile se tato obava +vynořila, vydal se okamžitě na cestu.“ + +„A Denny je tedy přesvědčen, že šiji Wickham nevezme? Byl předem +zasvěcen do jejich plánů? Mluvil plukovník Forster přímo sním?“ + +„Ano, avšak když se ho dotazoval, popřel Denny, že by 0 tom byl předem +věděl, a nechtěl říci, co si o tom vlastně myslí. Netvrdil už, že si ji +nevezme - a právě to mě vede k domněnce, že snad předtím jeho slova +někdo špatně pochopil.“ + +„Než plukovník Forster přijel, nikdo z vás tedy zřejmě ani + +nezapochyboval, že jsou svoji.“ + +„Jak by nás to bylo mohlo vůbec napadnout? Mně to trochu dělalo starosti +- zapochybovala jsem tu a tam, zda s ním sestra bude v manželství +šťastna, protože jsem věděla, že se nechoval vždycky docela pěkně. O +tomhle tatíček s ma-tinkou nevěděli, těm dělalo těžkou hlavu, zeje to +tak neuvážený sňatek. Kitty se pak doznala - samozřejmě ji těšilo, zeje +moudřejší než my - že jí Lydia v posledním dopise něco takového +naznačovala. Zřejmě věděla už dlouhé týdny, že se mají rádi.“ + +„Ale ne předtím, než odjeli do Brightonu?“ + +„Ne, to myslím že ne.“ + +„A co plukovník Forster, odsuzoval Wickhama? Má představu, co je to ve +skutečnosti za člověka?““Musím přiznat, že nemluvil o Wickhamovi tak +pěkně jako kdysi. Považoval ho za nemoudrého a výstředního. Jakmile se +tato nešťastná událost rozkřikla, začalo se po Merytonu říkat, že tu +zanechal plno dluhů, ale doufám, že to budou jen pomluvy.“ + +„Ach, Jane, kéž bychom nebyly dělaly takové tajnosti, kéž bychom byly +pověděly, co o něm víme! Tohle by se nebylo muselo stát!“ + +„Snad by to bývalo moudřejší,“ odpověděla sestra, „ale zdálo se mi +neomluvitelné obvinit někoho z dávných prohřešků, když nevím, zda se od +té doby nezměnil. Měly jsme nejlepší + +úmysly.“ + +„Zapamatoval si plukovník Forster něco z toho dopisu, který Lydia +zanechala pro jeho ženu?“ + +„Přivezl nám jej přečíst.“ + +Jane jej vyňala z kabelky a podala Elizabeth. Obsahoval toto sdělení: +Nejdražší Harrieto, + +to se nasměješ, až zjistíš, že jsem zmizela, sama se musím smát, když si +představím, jak budete překvapeni, ai mě zítra ráno začnete postrádat. +Odjíždím do Gretna Greenu, a jestli neuhádneš s kým, budu Tě muset +považovat za husičku, protože miluju jen jednoho muže na světě, a ten je +anděl. Umřela bych bez něho, a tak si myslím, le na tom není nic +špatného, když odjedeme. Našim nic nepiš, jestli se Ti nechce, protože +budou tím víc koukat, až ode mne dostanou psaníiko s podpisem „Lydia +Wickhamová“. To bude povedený žert! Směji se tak, že sotva udržím pero v +ruce. Prosím, omluv mě u Pratta, že si s ním dnes večer nezatančím, jak +jsem mu slíbila. Řekni mu, že doufám, že mi to promine, až se všechno +doví, a řekni mu, že si s ním zatančím s největší radostí, až se příště +sejdeme někde na plese. Pošlu si pro věci, až se vrátím do Longbournu, +ale byla bych ráda, kdybys řekla Sally, aby zašila tu velikánskou +trhlinu na těch vyšívaných mušelínových šatech, než je zabalí. %ij +blaze. Pozdravuj svého manžela. Doufám, že nám připijete na šťastnou +cestu. - Tvá upřímná + +přítelkyně + +Lydia Bennetová + +„Taková lehkovážnost, taková lehkovážnost!“ zvolala Elizabeth, když +dočetla. „Jak může v takové chvíli psát tímhle tónem! Ale aspoň svědčí +ten dopis o tom, že ona se vydávala na cestu s vážnými úmysly. Ať už ji +potom přemluvil k čemukoli, ona se vědomě do ničeho špatného nepouštěla. +Chudák tatíček! Co ten si při tom musel myslet!“ + +„Neviděla jsem ještě nikoho tak z hloubi duše otřeseného. Dobrých deset +minut ze sebe nevypravil slova. Mamince se okamžitě udělalo špatně a v +celém domě zavládl hrozný + +zmatek!“ + +„Prosím tě, Jane,“ zvolala Elizabeth, „a zbyla tu jediná služka, která +by to všechno byla do večera podrobně nevěděla?“ + +„Nevím. Snad ano. Aleje moc těžké, dát v takové chvíli na všechno pozor. +Maminka měla hysterický záchvat, a třebaže jsem se ze všech sil snažila +jí pomoci, asi jsem neudělala tolik, kolik jsem mohla. Ale popadla mě +taková hrůza z toho, co se může stát, že jsem nevěděla, kde mi hlava +stojí.“ + +„Bylo toho na tebe moc, že jsi ji sama ošetřovala. Nevypadáš vůbec +dobře. Kéž bych tu byla bývala s tebou! Takhle spočívalo všechno to +trápení a starosti jen na tobě.“ + +„Mary i Kitty byly moc milé a byly by se se mnou podělily o všechnu +námahu, o tom jsem přesvědčena, ale nechtěla jsem to ani po jedné, ani +po druhé žádat. Kitty je tak štíhlá a křehká + +a Mary se tolik učí, že ji nelze vyrušovat, když odpočívá. Tetička +Philipsová k nám přišla v úterý, když tatíček odjel, a byla tak hodná, +že se mnou zůstala až do čtvrtka. Byla to pro nás pro všechny velká +pomoc a útěcha. A lady Lucasová sem zašla ve středu, aby nám projevila +účast, a nabídla se, že sem ona nebo její dcery zaskočí, budeme-li +potřebovat, což od ní bylo moc hezké.“ + +„Měla si tam radši zůstat,“ zvolala Elizabeth. „Snad to myslela dobře, +ale v takovéhle nešťastné situaci člověk nemůže sousedy ani dost +zanedbávat. Pomoci nemohou, soucit je nesnesitelný. Ať se na nás +vítězoslavně naparují na dálku a dají pokoj.“ Pak se vyptávala, jakým +způsobem hodlá otec postupovat, aby ve městě vypátral svou dceru. + +„Chtěl, pokud vím, zajet do Epsomu,“ odvětila Jane, „tam totiž naposled +přepřahali, a vyptávat se postiliónů, jestli by se od nich něco +nedozvěděl. Šlo mu jistě hlavně o to, aby zjistil číslo dostavníku, +který je vezl z CÍaphamu. Podaří-li se nějak vypátrat, před kterým domem +kočí pasažéry vyložil, hodlal se tam poptávat a doufal, že by se +dozvěděl stanoviště i číslo dostavníku. Nevím, nač ještě pomýšlel, ale +on tak spěchal, aby už byl pryč, a byl tak rozrušený, že mi dalo velkou +práci, aby mi pověděl aspoň tohle.“ Celá rodina doufala, že nazítří +dojde nějaká zpráva od pana Benneta, avšak listonoš přišel a nepřinesl +od něho ani řádečku. Znali otce a věděli, že se obvykle jen liknavě a +nerad odhodlává k psaní, avšak nadali se, že za těchto okolností se +přece jen donutí. Nezbytně z toho vyplývalo, že pro ně nemá žádné + +dobré noviny, avšak i to by byli rádi věděli najisto. Pan Gardi-ner +čekal jen na poštu a pak se hned vydal na cestu. Když odjel, mohli se v +Longbournu aspoň spolehnout na to, že je bude stále zpravovat, co je +nového, a strýček při rozloučení slíbil, že bude naléhat na pana +Benneta, aby se co nejdříve vrátil domů, čímž velice potěšil svou +sestru, neboť to pokládala za jedinou záruku, zejí manžel nepadne v +souboji. + +Paní Gardineroyá hodlala setrvat i s dětmi v Hertfordshiru ještě několik +dní, neboť se domnívala, že svou přítomností neteřím ulehčí. Střídala se +s nimi v ošetřování paní + +Bennetové, a byla jim velkou útěchou ve volných chvílích. I jejich druhá +teta je často navštěvovala a přicházela vždy, jak prohlašovala, s +úmyslem je rozptýlit a povzbudit; jelikož + +však jim pokaždé vylíčila nějaký nový příklad Wickhamovy rozmařilosti a +zbrklosti, opouštěla je obvykle v stísněnější náladě než předtím. + +Celý Meryton snaživě očerňoval muže, kterého tu ještě před třemi měsíci +měli za anděla. Šla fáma, že je zadlužen u všech místních obchodníků, a +jeho pletky, vesměs poctěné označením svedení, se probíraly v každé +kupecké rodině. Kdekdo o něm prohlašoval, že je to největší + +zvrhlík pod sluncem, a kdekdo si najednou uvědomoval, že nikdy +nedůvěřoval jeho předstírané dobrosrdečnosti. Elizabeth z toho ze všeho +sice věřila každému pátému slovu, ale stačilo to, aby se ještě utvrdila +v přesvědčení, zeje sestra ztracena, a dokonce i Jane, která + +tomu všemu přikládala ještě méně víry, téměř ztrácela naději, zvláště +když dny uplývaly, a kdyby byli skutečně odjeli do Skotska, kteroužto +možnost ještě úplně nezavrhla, museli by o nich už mít s největší +pravděpodobností nějakou zprávu. + +Pan Gardiner odjel z Longbournu v neděli a v úterý od něho jeho choť +dostala psaní; oznamoval jim, že hned po svém příjezdu vyhledal švagra a +přemluvil ho, aby se nastěhoval k němu do Gracechurch Street, že pan +Bennet ještě před jeho příjezdem navštívil Epsom a Clapham, avšak bez +valného výsledku, a že je nyní odhodlán poptávat se ve všech větších +hotelích, neboť se mu zdá dost pravděpodobné, že se po příjezdu do +Londýna zprvu v některém ubytovali, než si našli + +byt. Pan Gardiner sám si od tohoto počínání příliš mnoho neslibuje, +avšak jelikož si to švagr přeje, hodlá mu v tom pomáhat. Dodal, že pan +Bennet zatím nechce ani slyšet, aby opustil Londýn, a slíbil opět brzy +psát. Dopis měl takovouto doušku: + +Napsal jsem plukovníku Forsterovi a pohádal jsem ho, aby se snažil +zjistit u pluku od Wickhamových kamarádů, má-li ten člověk nějaké +příbuzné nebo známé, kteří by mohli vědět, kde se asi v Londýně ukrývá. +Najde-li se tam někdo, kdo by byl s to nám pomoci, a my bychom získali +takovéto vodítko, mohlo by to být velmi důležité. Plukovník Forster +jistě + +udělá, co je v jeho silách, aby nám vyhověl. Ted mě však napadá, že by +snad Lízinka spíš než + +kdokoli jiný mohla vědět, má-li ještě nějaké příbuzné. + +Elizabeth nezapochybovala ani na chvilku, odkud pramení toto uznání její +informovanosti, avšak neměla možnost poskytnout údaje natolik +uspokojující, jak by to byl strýcův kompliment zasluhoval. Neslyšela +nikdy, že by měl nějaké příbuzenstvo kromě otce a matky, a ti byli oba +už drahně let mrtví. Bylo však možné, že některý kamarád u pluku bude +vědět víc, a třebaže nečekala s důvěrou ve valný výsledek, přece to bylo +něco, nač se mohli upnout. Každý den byl teď v Longbournu naplněn +úzkostí, a tato úzkost vrcholila vždy ráno před příchodem listonoše. Na +dopisy čekali všichni s rozechvěním. Všechno dobré i zlé, co je čeká, +zvědí z dopisů a každý den mohl přinést nějaké důležité zprávy. + +Než však se opět ozval pan Gardiner, přišel dopis adresovaný otci z jiné +končiny, a to od pana Collinse; a jelikož Jane dostala pokyn, aby +všechnu poštu v otcově nepřítomnosti otevírala, přečetla i tento. +Elizabeth věděla, jak povedené bývají bratránkovy písemné projevy, a tak +se jí koukala přes rameno a četla s ní. Stálo tam psáno: + +Vážený pane, + +pokládám za svou povinnost (vzhledem k našemu příbuzenskému svazku a +vzhledem k svému postavení v životě) projevit Vám soustrast + +v osudové rané, jež na Vás nyní doléhá a o níž nás včera zpravil Ust Z +Hertfordshiru. Přijměte prosím ujišténí, vážený pane, že moje chot i já +upřímně cítíme s Vámi i váženou Vaší rodinou ve chvíli nynějšího +neštěstí, které je tím horší, že v takovémto případě čas nemá moc +zahladit stopy. Já ze své strany nebudu skrblit slovy, která by Vás +mohla povzbudit v tak hrozném neštěstí ~ nebo Vás utěšit za okolností, +jež víc než kterékoli jiné musí skličovat duši rodičovskou. Smrt Vaší +dcery by byla ve srovnání s tímto hotovým požehnáním. A nanejvýš + +politováníhodná je skutečnost, že lze předpokládat, jak mi moje drahá +Charlotte sdělila, že nevázanost Vaší dcery pramení z nadměrné +shovívavosti; zároveň však pro Vaši útěchu i útěchu paní Bennetove jsem +spíše nakloněn věřit tomu, že je jí špatnost vrozená, jinak by se +nemohla dopustit takové nehoráznosti v tak mladém věku. Atje tomu však +tak či onak, jste hodni nezměrného politování, v čemž se mnou souhlasí +nejen moje choť, ale rovněž i lady Catherine a její dcera, jimž jsem +celý případ vylíčil. Připojily se k mému názoru, že chybný + +krok jedné dcery poškodí vyhlídky všech ostatních, neboť jak lady +Catherine ráčila podotknout, kdo vstoupí ve svazek s takovou rodinou ? +Pod tímto zorným úhlem vzpomínám s hlubokým zadostiučiněním na jistou +příhodu z loňského listopadu, nebot'kdyby to bylo dopadlo jinak, byl +bych ted nutně zapleten do Vašich strastí a hanby. Přijměte laskavě moji +radu, vážený pane, abyste se utěšil, jak nejlépe dovedete, odvrhl od +sebe nehodné dítě navždy a nechal ji sklízet plody jejího mrzkého činu. +Zůstávám, vážený pane, Vám oddaný atd., atd. + +Pan Gardiner už nepsal, dokud mu plukovník Forster neodpověděl, a ani +pak jim nemohl sdělit nic příjemného. Nikdo si nevzpomínal, že by měl +Wickham jediného příbuzného, s kterým by udržoval styky, a bylo jisté, +že nikdo z nejbližšího kruhu jeho rodiny už nežije. Dříve míval hodně +přátel, avšak od té doby, co vstoupil do domobrany, zřejmě s nikým +zvlášť + +důvěrné přátelství neudržoval. Nevědělo se tedy o nikom, kdo by o něm +mohl podat nějakou zprávu. Ajeho beznadějná finanční situace byla pádným +důvodem, aby se skrýval - kromě + +obavy, aby ho neobjevili Lydiini příbuzní - neboť právě vyšlo najevo, že +po sobě zanechal karetní dluhy, dosahující značné částky. Plukovník +Forster se domníval, že kdyby se měly zaplatit všechny jeho výdaje v +Brightonu, tisíc liber + +by to nespravilo. Je dlužen kdekomu ve městě, ale jeho čestné + +I dluhy jsou ještě daleko hrozivější. Pan Gardiner se nesnažil utajit +tyto skutečnosti před příbuznými. Jane naslouchala s rostoucí hrůzou. +„Hazardní hráč!“ zvolala. „To je zcela neočekávané. O tom jsem neměla +ani tušení!“ Pan Gardiner dodával, že mohou uvítat otce doma nazítří, to +jest v sobotu. Zdrcen neúspěchem všeho, co podnikli, podlehl švagrovu +naléhání, aby se vrátil k rodině a nechal na něm, cokoli se naskytne +možnost udělat, aby byli uprchlíci odhaleni. Když to sdělili paní +Bennetove, neprojevila takové uspokojení, jaké její + +děti očekávaly vzhledem k tomu, že se předtím tak strachovala o manželův +život. + +„Cože, on se vrací domů, a bez chudinky Lydie?“ zvolala. „Přece nemůže +odjet z Londýna, dokud je nenajde. Kdo potom vyzve Wickhama na souboj a +donutí ho, aby šiji vzal, když tam nebude?“ + +Jelikož paní Gardinerová už hleděla, aby byla doma, domluvily se, že se +ona s dětmi vydá na cestu, jakmile se vrátí pan Bennet. Kočár, v němž +překonali první úsek cesty, přivezl tedy pána domu do Longbournu. + +Paní Gardinerová neodjížděla o nic moudřejší ohledně Elizabeth a jejího +přítele z Derbyshiru, než byla předtím. Její neteř před ní sama +nevyslovila jeho jméno a nestalo se ani to, co paní + +Gardinerová zpola očekávala, že totiž bude následovat dopis od něho. +Elizabeth nedostala žádnou poštu, která by mohla přicházet z Pemberley. + +Vzhledem k neblahým událostem, které postihly rodinu, nemusela Elizabeth +vysvětlovat, proč + +je tak smutná, a nikdo Z toho nic nevyvozoval, třebaže ona sama se tou +dobou už vyznala ve svých citech a dobře si uvědomovala, že kdyby byla o +žádném Darcym v životě neslyšela, snášela by hrůzu z Lydiiny hanby +poněkud lépe. „Byla bych si ušetřila pár bezesných nocí,“ říkala si. + +Pan Bennet přijel a navenek dělal dojem vyrovnaného filosofa jako vždy. +Byl málomluvný, jako býval stále, nezmínil se o záležitosti, která jej +odvolala z domova, a jeho dcery zprvu neměly odvahu o tom začít samy. Až +když s nimi odpoledne zasedl k čaji, odvážila se Elizabeth zavést na to +řeč; + +politovala ho, co všechno musel zakusit, načež on odpověděl [ „Nemluv o +tom. Kdo by za to měl pykat spíš než já? Co jsem si nadrobil, to si +musím sníst.“ + +„Soudíte se příliš přísně,“ řekla Elizabeth. + +„Jen mě před tím varuj. Tohoto prohřešku se lidská povaha často +dopouští. Ne, Lízinko, ať + +jednou v životě také pocítím, co jsem zavinil. Nebojím se, že by to +vědomí bylo příliš těžkým břemenem. Však brzy pomine.“ + +„Domníváte se, že jsou v Londýně?“ + +„Ano; kde jinde by mohli tak beze stopy zmizet?“ + +„A Lydia si tak přála podívat se do Londýna,“ dodala Kitty. + +„Pakje tedy spokojena,“ odvětil otec suše, „a pobude si tam patrně delší +čas.“ Po krátké odmlce pokračoval: + +„Nemám ti za zlé tu květnovou rozmluvu, Lízinko; vzhledem k vývoji +událostí dokazuje, že máš dar velké prozíravosti.“ + +Vyrušil je příchod slečny Bennetové, která odnášela matce čaj. + +„Takový tyjátr je pastva pro oko!“ zvolal. „Dodá to neštěstí aspoň +lesku! Musím to někdy také + +zkusit. Zavřu se v knihovně, vezmu si šláfrok a noční čepičku a budu vás +ze všech sil prohánět - nebo s tím snad počkám, až uteče Kitty.“ + +„Já nikam neuteču, tatíčku,“ řekla Kitty dotčeně. „Kdybych já jela do +Brightonu, uměla bych se chovat lip než Lydia.“ + +„Ty a do Brightonu! Kdepak, nepustil bych tě ani do Eastbournu, i kdybys +mi nabízela padesát liber! Ne, Kitty, vzal jsem si z toho aspoň poučení, +abych byl opatrnější, a důsledky pocítíš ty. Žádný důstojník mi nesmí +překročit práh ani projít vsí. Plesy jsou přísně zakázány, ledaže tě +bude hlídat některá sestra. Nepustím tě ze stavení, dokud nedokážeš +strávit aspoň + +deset minut denně rozumným způ-sobem.“ + +Kitty, která vzala tyto pohrůžky doslova, se rozplakala. + +„No tak, no tak,“ řekl, „netrap se proto. Budeš-li se vzorně chovat +nejbližších deset let, vezmu tě potom třeba na přehlídku.“ + +Za dva dny po návratu páně Bennetově se Elizabeth s Jane procházely mezi +keři za domem; vtom spatřily přicházet hospodyni a v domnění, že pro ně +posílá matka, vykročily jí vstříc; jakmile se však octly na dosah, řekla +místo očekávaného vzkazu slečně Bennetové: + +„Promiňte, slečny, že ruším, ale myslím si, že snad došla nějaká dobrá +zpráva z města, a tak jsem si dovolila přijít se vás optat.“ + +„Co vás vede, Hillovko! Nemáme žádnou zprávu z města.“ „Ale, slečinky,“ +zvolala v údivu paní Hillová, „cožpak nevíte, že náš pán dostal expres +od pana Gardinera? Už před dobrou půlhodinou přinesl pošťák psaní.“ + +Obě děvčata se rozběhla a neztrácela čas dlouhými řečmi. Proběhly halou +do ranního pokoje, odtud do knihovny - ale otec nikde; právě ho chtěly +hledat nahoře u matky, když tu jim zastoupil cestu lokaj a pravil: + +„Jestli chcete mluvit s pánem, slečny, odešel do hájku.“ Po tomto +sdělení se okamžitě znovu vrátily halou a utíkaly přes trávník za otcem, +který pomalu kráčel k lesíku, rozkládajícímu se za stájemi. + +Jáne, která nebyla tak lehkonohá ani tak zvyklá běhat jako její sestra, +zůstala brzy pozadu, ale Elizabeth ho rychle doběhla, a sotva dechu +popadajíc, dychtivě zvolala: + +„Tatíčku, tatíčku, co jste se dozvěděl? Prý vám píše strýček.“ + +„Ano, dostal jsem od něho spěšný list.“ + +„Nu, a co obsahuje, dobré zprávy - nebo špatné?“ + +„Jaké dobré zprávy bychom mohli čekat?“ řekl a vytáhl + +dopis z kapsy. „Ale snad by sis to ráda přečetla.“ + +Elizabeth mu nedočkavě vytrhla dopis z ruky. Nyní už doběhla i Jane. + +„čti nahlas,“ řekl otec, „stále tomu jaksi nerozumím.“ Drahý švagre, +Londýn, pondělí 2. srpna + +konečně jsem s to podat Vám zprávu o neteři, a celkem vzato nikoli nad +zprávu nejhorší. Krátce poté, co jste mě v sobotu opustil, se mi + +podařilo zjistit, kam se v Londýne uchýlili. Podrobnosti Vám vylíčím, až +se sejdeme, zatím stačí, ze jsme je objevili. Mluvil jsem s oběma + +„Tedy se přece jen stalo to, več jsem vždy doufala,“ zvolala Jane, +„vzali se!“ Elizabeth četla dál - + +Mluvil jsem s oběma. Nevzali se, a pokud jsem mohl posoudit, nic +nenasvědčovalo tomu, že by to měli v úmyslu, avšak jste-li ochoten +převzít závazky, které jsem si Vaším jménem dovolil projednat, doufám, +Že zanedlouho budou svoji. Není k tomu zapotřebí nic jiného, než + +abyste své dceři smluvně zajistil příslušnou částku z oněch pěti tisíc +liber, které po Vás a po sestře zdědí Vaše děti, a abyste se nadto +zavázal vyplácet jí do konce svého života sto liber ročně. Na tyto +podmínky jsem vzhledem k okolnostem bez váhání přistoupil Vaším jménem, +jak jste mne pověřil. Posílám tento list spěšně, abych dostal odpověd +bez zbytečné ztráty času. Jistě z toho ze všeho vyrozumíte, že poměry +pana Wickhama nejsou zdaleka tak beznadějné, jak se všeobecně +předpokládalo. V tomto ohledu jsme se mýlili a já Vám s radostí sděluji, +že zbude menší částka, až zaplatí všechny své dluhy, kterou bude mít +připsanou neteř vedle svých vlastních peněz. Dáte-li mi, jak +předpokládám, plnou moc, abych jednal Vaším jménem až do konce, pověřím +okamžitě Haggerstona, aby připravil svatební smlouvu. Nevidím vůbec +důvod, abyste se znovu obtěžoval do Londýna; zůstaňte klidně v +Long-bournu a spolehněte se, že vše pečlivě a starostliví zařídím. +Odepište co nejdříve a pošlete mi podrobné pokyny. Pokládám za nejlepší, +aby se vdávala od nás, a doufáme, že s tím budete souhlasit. Dnes se k +nám nastěhuje. Napíši Vám znovu, jakmile jednání pokročí. + +Vám oddaný Edw. Gardiner + +„Je to možné?“ zvolala Elizabeth, když dočetla. „Opravdu šiji tedy +vezme?“ + +„Wickham není tak podlý, jak jsme se obávali,“ dodala její sestra. +„Drahý tatíčku, blahopřeji vám.“ + +„A odpověděl jste už na ten dopis?“ zeptala se Elizabeth. + +„Ne, ale musí se to stát co nejdříve.“ + +Naléhala na něho vší mocí, aby neztrácel čas. + +„Ach, tatíčku milý,“ zvolala, „vraťte se domů a okamžitě odepište. +Uvažte, že v takovémhle případě je každý okamžik cenný.“ + +„Dovolte, abych to udělala za vás,“ pravila Jane, „nemá-te-li chuť sám +se obtěžovat.“ + +„Nemám do toho vůbec chuť,“ odpověděl, „ale být to musí.“ + +„A smím se zeptat -“ řekla Elizabeth; „těm podmínkám zřejmě musíte +vyhovět.“ + +„Vyhovět! Stydím se jen, že žádá tak málo.“ „A vzít se musí! A přitom je +to takový člověk!“ + +„Ano, ano, vzít se musí. Nedá se nic jiného dělat. Jen bych moc rád +věděl dvě věci: za prvé, kolik peněz na to strýček obětoval, aby to +dokázal, a za druhé, jak mu to kdy dokážu splatit.“ + +„Jaké peníze? Že by strýček - ?“ zvolala Jane. „Co tím chcete říct, +tatíčku?“ + +„Chci tím říct, že žádný chlap se zdravým rozumem by si nevzal Lydii za +takový pakatel, jako je stovka ročně během mého života a padesát, až tu +nebudu.“ + +„Máte určitě pravdu,“ řekla Elizabeth. „Že mě to dřív nenapadlo. Dluhy +zaplaceny a ještě něco zůstává! Ano, to je jistě strýčkova zásluha. Ach, +ten laskavý, dobrotivý strýček! Bojím se, že jsme mu způsobili značné +nesnáze. To nespravila malá částka.“ + +„Jistěže ne,“ pravil otec; „Wickham by byl blázen, aby šel pod deset +tisíc. Nerad bych si to o něm myslel hned z kraje našeho příbuzenství.“ + +„Deset tisíc liber! Chraň pámbu! Vždyť bychom mu nemohli splatit ani +polovinu!“ Na to pan Bennet neodpověděl a všichni tři kráčeli mlčky a +hluboce zamyšleni ke stavení. Otec odešel do knihovny psát, děvčata se +uchýlila do ranního salónku. + +„Přece jen se tedy vezmou,“ zvolala Elizabeth, když za nimi zapadly +dveře. „Jak je to na světě + +divně zařízeno! Za tohle mu máme být vděčni! Máme se radovat, že šiji +vezme, ačkoli spolu sotva mohou být šťastni a ačkoli je to tak +bezcharakterní člověk. Ach, Lydie!“ + +„Utěšuje mě pomyšlení, že by si přece Lydii nevzal, kdyby ji neměl +upřímně rád,“ pravila Jane. „Možná že mu drahý strýček trochu vypomohl, +ale nemohu uvěřit, že šlo o deset tisíc liber nebo o nějakou podobnou +vysokou částku. Gardine-rovi mají přece vlastní děti a snad se jim ještě +nějaké narodí. Jak by mohl strýček postrádat třeba jen pět tisíc?“ + +„Jestli se někdy dozvíme, jaké měl Wickham dluhy,“ pravila Elizabeth, „a +kolik dostala sestra upsáno, budeme si moci přesně spočítat, co pro ně +udělal strýc Gardiner, protože Wickham nemá ani groš. Takový čin jim ani +nemůžeme oplatit. Jaká je to od strýčka i od tetičky oběť, že šiji +vezmou k sobě, zejí poskytnou svou záštitu a morální podporu! Co je +proti tomu dlouholetá vděčnost! Touhle dobou už je vlastně u nich! +Nezastydí-li se až do hloubi duše před takovou dobrotou, nezaslouží si +být šťastná. Že se vůbec dokáže podívat tetičce do očí!“ + +„Musíme se vynasnažit zapomenout, co všechno tomu předcházelo,“ +řekla.Jane. „Doufám a věřím, že spolu nakonec přece jen budou šťastni. +Je svolný šiji vzít, a tím podle mého přece jen dokázal, že se umoudřil. +Vzájemná náklonnost na ně bude mít blahodárný vliv; pevně + +doufám, že se v tichosti někde usadí a budou žít tak rozumně, až se po +čase na jejich pošetilosti z mládí zapomene.“ + +„Chovali se tak, že na to ani ty, ani já, ani ostatní jakživi +nezapomenou,“ odpověděla Elizabeth. „Na to není ani pomyšlení.“ + +Teprve nyní napadlo děvčatům, že jejich matka se vší pravděpodobností +nemá ani tušení, co se přihodilo. Běžely proto do knihovny zeptat se +otce, zda si nepřeje, aby ji o tom zpravily. Psal, a aniž pozvedl oči, +odvětil chladně: + +„Jak chcete.“ + +„Smíme si vzít strýčkův dopis a přečíst jí jej?“ + +„Vezměte si, co chcete, a zmizte.“ + +Elizabeth vzala list z psacího stolu a spolu kráčely nahoru. Jak Mary +tak Kitty seděly u paní + +Bennetové, dozví se to tedy všechny najednou. Oznámily matce stručně, že +přinášejí dobré + +zprávy, a pak jí dopis přečetly nahlas. Paní Bennetová z toho byla celá +pryč. Jakmile Jane dospěla k páně Gardinero-vu sdělení, že snad +zanedlouho budou svoji, projevila radost, která + +se s každou větou bouřlivěji stup-ňovala. Brzy podlehla tak prudkému +hnutí mysli z nadšení, jak byla předtím rozčiléna ze zármutku a +starostí. Jí stačilo vědomí, že vdává dceru. Nepřipouštěla si obavy o +její spokojenost, nezadržovala ji trapná vzpomínka na její přečin. + +„Má děvenko zlatá, moje Lydinko!“ volala. „To mám radost! Tak ona se +bude vdávat! - Znovu se s ní shledám! - V šestnácti už bude paní! - Já +mám tak dobrého, laskavého bratra! + +Vždyť jsem to věděla. - Věděla jsem, že všechno zařídí ! Jak ráda bych +ji tu měla! A drahého Wickhama ovšem také! Ale co šaty, svatební šaty? +Musím o tom okamžitě napsat švagrové. Lízinko, běž za tatínkem, děvenko, +a zeptej se ho, kolik jí na to dá. Ne, počkej, půjdu sama. Zazvoň na +Hillovku, Kitty. Jsem za minutku notová. Má děvenka zlatá, moje Lydinka +- to bude radosti, až ji tu budeme zase mít!“ + +Ve snaze usměrnit poněkud tyto mocné výlevy, vynasnažila se ji nejstarší +dcera upozornit, že celá rodina je nyní panu Gardinerovi zavázána. + +„Neboť jen strýčkovu laskavému přispění vděčíme za to, že to všechno tak +dobře dopadlo,“ dodala. „Jsme přesvědčeni, že s velkou obětavostí panu +Wickhamovi finančně vypomohl.“ + +„Nu, a co na tom?“ odvětila matka, „kdopak by pro ni měl něco udělat, +ne-li vlastní strýc? + +Kdyby neměl rodinu, zdědila bych po něm přece všechno já a moje děti; +však je to poprvé, kdy jsme ho něco stáli, kromě občasných dárků. Ach, +já mám takovou radost! Zakrátko budu mít vdanou dceru. Paní Wickhamová! +- Nezní to roztomile? A to jí bylo v červenci teprve šestnáct. Jane, +děvenko moje, jsem tak rozrušená, že neudržím pero v ruce; napíšeš za +mě, já + +ti budu diktovat. Domluvím se s tatínkem o penězích až potom, ale různé +věci je třeba objednat bez otálení.“ + +I oddala se podrobným úvahám, týkajícím se kartounu, mušelínu a batistu, +a byla by si toho v dopise naporoučela hezkou spoustu, kdyby ji byla +Jane s velkou námahou ne-přemluvila, aby raději vyčkala, až bude mít +možnost poradit se s otcem. Jeden den už nehraje žádnou roli, +vysvětlovala, a matka ve své radosti neprojevovala takovou tvrdošíjnost +jako obvykle. Krom toho se jí v hlavě rodily další záměry. + +„Zajedu do Merytonu,“ prohlásila, „jen co se obléknu a sdělím tu dobrou, +šťastnou zprávu sestře Philipsové. A na zpáteční cestě se mohu stavit u +lady Lucasové a u paní Lon-gové. Kitty, seběhni dolů a zavolej mi kočár. +Projížďka na čerstvém vzduchu mi určitě prospěje. Nechcete některá něco +v Merytonu, děvčata? Á, tady máme Hillovku! Slyšela jste už tu novinu, +milá Hillovko? Slečna Lydia se bude vdávat a vy dostanete mísu punče, +aby vám bylo na svatbě veselo.“ + +Paní Hillová se hned dala slyšet, že má velkou radost. Elizabeth +přijímala s ostatními její + +blahopřání, až se jí z té komedie udělalo špatně a musela se uchýlit do +svého pokoje, aby si to mohla v klidu rozvážit. + +Chudák Lydia je na tom v nejlepším případě dost bledě, a to musí být +ještě ráda, že to nedopadlo hůř. O tom byla přesvědčena, a jakkoli jí +rozum říkal, že sestra nemá do budoucna naději ani na trvalé štěstí, ani +na nadbytek světských statků, přece si uvědomovala, že ve srovnání s +tím, co jí hrozilo ještě před dvěma hodinami, jsou na tom všichni +podstatně lépe. Pan Bennet si ještě před touto životní komplikací často +říkával, že by neměl utrácet celý + +důchod, ale že by měl dát každoročně něco stranou, aby jednou lépe +zaopatřil své děti a manželku, pokud ho přežije. Nyní si to uvědomoval +palčivěji než kdy jindy. Kdyby byl býval natolik prozíravý, nemusela +Lydia vděčit strýci za problematickou počestnost a dobré jméno, jež sejí +teď zakoupilo, a uspokojení z toho, že se podařilo dohnat jednoho z +nejhorších mladých darebáků v celé Anglii k sňatku s ní, se mohli +oddávat na patřičné adrese. Upřímně ho trápilo, že případ byl doveden k +neblahému konci pro všechny zúčastněné + +výhradně na účet jeho švagra, a umiňoval si pevně, že se vynasnaží +zjistit, jakou částku do toho vložil, a že ji co nejdříve zapraví. + +Když se pan Bennet oženil, pokládal zprvu za zbytečné + +šetřit, neboť samozřejmě předpokládal, že budou mít syna. y\\ jakmile +tento syn dosáhne plnoletosti, stane se dědicem longbournského panství, +čímž by i vdova a mladší děti byly zaopatřeny. Postupně však místo +očekávaného dědice spatřilo světlo světa pět dcer; ještě řadu let po +Lydiině narození byla paní Bennetová přesvědčena, že i on přijde. Když +se nakonec už + +vzdali naděje, bylo pozdě, aby se začali uskrovňovat. Paní Bennetová +nebyla dobrá + +hospodyně a nezadlužili se jen proto, že si její manžel důsledně přál +nebýt na nikom závislý. Paní Bennetová dostala věnem pět tisíc liber a +svatební smlouva stanovila, že mají být připsány jí a dětem. Ponechávala +však rodičům na vůli, jakým způsobem děti podělí. Tuto otázku bylo +vzhledem k Lydii nyní třeba vyřešit, a pan Bennet souhlasil bez váhání s +návrhem, který dostal. Slovy stručnými, ale plnými vděku a uznání za +švagrovu laskavost dotvrdil písemně naprostý souhlas s tím, co zařídil, +a vyjádřil svou ochotu dostát všem závazkům, které jeho jménem učinil. +Rozhodně nepředpokládal, že bude možno donutit Wickhama ke svatbě s tak +nepatrným vynaložením peněz a námahy z jeho strany jako v tomto případě. +Na té stovce, co jim ročně zaplatí, ať tratí deset liber; vezme-li se v +úvahu její strava, kapesné a časté peněžní dary, které dostávala +matčiným prostřednictvím, stála ho Lydia přibližně také tolik. + +Rovněž ho velmi příjemně překvapilo, že se může sám tak málo obtěžovat, +neboť si právě + +nepřál nic jiného, než aby měl s celou tou záležitostí co nejméně +společného. Když se v něm vybil první hněv, který ho dohnal k tomu, že +ji tak horečně hledal, vrátila se mu přirozeně + +jeho dřívější lhostejnost. Dopis okamžitě odeslal: trvávalo mu sice vždy +dlouho, než se přiměl k vyřízení nějaké obchodní záležitosti, ale pak se +jí zbavil co nejrychleji. Prosil, aby byl podrobněji zpraven, co dluží +švagrovi, ale na Lydii byl stále tak rozezlen, zejí nic nevzkázal. Dobrá +zpráva se zčerstva rozšířila po domě a s přiměřenou rychlostí i po +okolí. Tam vzbudila přiměřenou reakci. Zajisté by se bylo dalo +zajímavěji rozprávět o tom, jak slečnu Lydii Bennetovou pohltilo městské +bahno, anebo v příznivějším případě, jak byla odloučena od světa na +nějakou venkovskou + +samotu. Ale i její svatba byla vděčným tématem a všechny jedovaté staré +čarodějnice z Merytonu, které jí předtím sladce přály jen to nejlepší, +mohly i za změněných okolností + +vytrvat v stejném duchu, neboť byly přesvědčeny, že se po boku takového +manžela stejně řítí + +do zkázy. + +Paní Bennetová čtrnáct dní nevyšla ze svého pokoje, ale v tento šťastný +den opět zasedla v nebezpečně bujaré náladě do čela rodinné tabule. +Nepřipustila, aby nějaký pocit studu ochromil její vítězoslávu. Cíl, k +němž spěla od Janiných šestnáctých narozenin, totiž dceřiny vdavky, se +jí jevil na dosah, a její myšlenky i slova se soustřeďovaly výhradně na +ony nezbytné průvodní jevy všech velkolepých svateb, jako jsou jemné +mušelíny, nové kočáry a služebnictvo. Pilně pročesávala okolí, aby +objevila vhodné sídlo pro svou dceru, a aniž znala nebo brala v úvahu +finanční situaci novomanželů, zavrhla četné objekty jako nevyhovující +pro malou rozlohu nebo nevýstavnost. + +„Haye Park by ušel,“ uvažovala nahlas, „kdyby jej Goul-dingovi pustili - +anebo ten velký dům u Stoku, kdyby měl prostornější salóny; ale Ashworth +je příliš daleko! Mít ji na deset mil od sebe, to bych nepřipustila, a v +Pulvisově je zase hrozné podkroví.“ Před služebnictvem ji její + +manžel nechal vypovídat bez přerušení. Jakmile však odešli, pravil jí: +„Než nastěhujete svého zetě s dcerou do některého nebo jedenkaž-dého z +těchto domů, paní manželko, musí být mezi námi jasno v jedné věci: do +jednoho zdejšího domu je jim přístup navždy odepřen. Nebudu podporovat +jejich nezodpovědnost tím, že bych je přijal v Longbournu.“ Toto +prohlášení mělo vzápětí dlouhou výměnu názorů, ale pan Bennet byl +neústupný. Brzy se přenesla i na jiné pole a paní Bennetová seznala k +svému úžasu a zděšení, že její manžel není + +ochoten obětovat ani libru na dceřiny toalety. Odmítl projevit jí při +této příležitosti jakkoli náklonnost. Paní Bennetová to prostě +nechápala. Že se nechá tak unést hněvem, aby odmítl dceři výsadu, bez +níž se sňatek sotva dá pokládat za pravoplatný, to by byla ani ve snu +nepokládala za možné. Prožívala mnohem citelnější hanbu nad tím, že +dcera nepůjde k oltáři v nové toaletě, než nad skutečností, že + +s Wickhamem utekla a žila s ním čtrnáct dní, než před oltář vů-bec +předstoupila. Elizabeth nyní ze srdce litovala, že se v zoufalé chvíli +svěřila Darcymu s obavami o sestru; jelikož jejich útěk bude zakrátko +patřičně zakončen sňatkem, mohli mít naději, že se předcházející trapné +okolnosti nerozkřiknou mimo okruh přímých účastníků. Neobávala se, že by +se jeho prostřednictvím někdo něco dozvěděl. Málokomu by byla svěřila +tajemství v tak pevné důvěře a zároveň by ji bylo u málokoho tak +pokořovalo vědomí, že je zpraven o sestřině poklesku - i když +nepředpokládala, že by jí to osobně nějak ublížilo, neboť + +každopádně se mezi nimi zřejmě otevřela nepřekonatelná propast. I kdyby +se byla Lydia provdala zcela počestným způ-sobem, nedalo se očekávat, že +by se pan Darcy přiženil do rodiny, kde ke všem ostatním výhradám nyní +ještě přibude velmi úzký příbuzenský svazek s mužem, jímž tak oprávněně +pohrdá. + +Neudivovalo ji, že před tím vším couvne. V Derbyshiru ji svým počínáním +přesvědčil, že se snaží získat její náklonnost, ale nyní nemohla logicky +doufat, že by jeho cit přežil takovou ránu. Pokořovalo ji to, rmoutilo, +kála se, ačkoli jí nebylo jasné z čeho. Žárlila na jeho dobré + +mínění, teď když už nesměla doufat, že by pro ni mohlo něco znamenat. +Chtěla vědět, co dělá, ač neměla nejmenší naději na nějakou zprávu. Byla +si jista, že s ním mohla šťastně žít, když + +už nebylo pravděpodobné, že se ještě někdy shledají. Jak by triumfoval, +pomyslela si často, kdyby věděl, že ona, která ho před pouhými čtyřmi +měsíci pyšně odmrštila, by ho nyní ráda a vděčně vyslechla! - Byl +velkorysý, o tom nepochybovala, nejvelkorysejší z mužů, ale byl jen +smrtelník, a proto by musel triumfovat. + +Pochopila teď, že muž jako on by se k ní povahově i rozumově nejlépe +hodil. Rozhledem i založením se od ní sice lišil, ale právě proto by +nezklamal její představy. Její bezprostřednost a temperament by byly +zmírnily jeho strohost a příznivě ovlivnily jeho způsoby, a jí by byla +jeho logická mysl, vědomosti a životní zkušenosti přinesly ještě +důležitější užitek. Nebylo jim však souzeno; aby svým příkladným +soužitím poučili žasnoucí zástupy, co je to manželské štěstí. Vylučoval + +to zcela jinak zaměřený svazek, k němuž mělo zakrátko v jejich rodině +dojít. Odkud se Wickhamovi a Lydii dostane podpory, která by jim +zaručovala aspoň jakous takous nezávislost, to si nedovedla představit. +Jak mizivou naději na trvalou spokojenost má však pár, který svedla +vášeň silnější než jejich ctnost, to si mohla moc dobře domyslet. Pan +Gardiner švagrovi brzy opět napsal. Páně Bennetovy projevy vděčnosti +krátce odbyl, znovu ho ujistil, zeje hotov podat pomocnou ruku komukoli +z jeho rodiny, a nakonec důrazně + +prosil, aby se už o té věci před ním nezmiňoval. Hlavním účelem jeho +listu bylo sdělení, že se pan Wickham rozhodl vystoupit z domobrany. + +Sám jsem o to velice usiloval, psal dále, jakmile došlo k dohodě o +sňatku. Snad se se mnou ztotožníte v názoru, že bude jednat v zájmu svém +i v zájmu netefiné, opustí-li onen pluk. Pan Wickham zamýšlí vstoupit do +pravidelné armády a někteří jeho dřívější přátelé jsou schopni a ochotni +mu v tom pomoci. Má slíbenou hodnost praporečníka v pluku generála -, +který byl nyní odvelen na sever, Zdá se mi výhodné, aby byli co nejdále +odsud. On slibuje hory doly a snad lze doufat, že v neznámém prostředí +bude oběma víc záležet na uchování dobré pověsti a že si budou počínat +rozvážněji. Vypsal jsem už plukovníku Forsterovi, na čem jsme se +dohodli, a požádal ho, aby uchlácholil všechny Wickhamovy věřitele v +Brightonu i okolí a slíbil jim brzké vyrovnání dluhů, za což jsem se sám +zaručil. Byl byste tak laskav a obtěžoval se ujistit podobným způsobem +jeho merytonské věřitele? Přikládám seznam podle jeho vlastního doznání; +doufám aspoň, že nic neza-mlčel. Haggerston postupuje podle našich +pokynů a všechno bude do týdne vyřízeno. Potom odjedou k jeho pluku, +ledaže by se předtím směli zastavit v Longbournu, a neteř se svěřila mé +choti, že by vás všechny ještě velmi ráda spatřila, než opustí tyto +kraje. Daň sejí dobře a prosila mě, abych vyřídil uctivé poručení Vám a +její matce. + +S úctou Váš E. Gardiner + +Pan Bennet i jeho dcery si uvědomovali stejně jasně jako pan Gardiner +všechny výhody spojené s Wickhamovým odchodem z domobrany. Nikoli však +paní Bennetová. Byla hluboce zklamána, že se má Lydia odstěhovat na +sever, právě když se s ní hodlala tak těšit a pyšnit, neboť neupustila +od svého záměru usídlit je v Hertfordshiru, a kromě toho pokládala za +velkou škodu odtrhnout Lydii od pluku, kde každého zná a kde získala +tolik přátel. + +„Mají se s paní Forsterovou tak rády,“ pravila, „že je to hřích, poslat +ji pryč! A někteří mladíci se jí tam přece také zamlouvali. Možná že v +pluku generála - nejsou tak milí důstojníci.“ Na dceřinu žádost, neboť +tak se tomu dalo rozumět, aby se s ní rodina usmířila, než se vydá + +na sever, reagoval otec zprvu jednoznačně záporně. Ale Jane s Elizabeth +se domluvily, že by se sestře ulehčilo a pomohlo by jí napravit +reputaci, kdyby ji po sňatku rodiče přijali doma, a orodovaly za ni tedy +tak vytrvale a přitom tak rozvážně a mírně, aby jí dovolil přijet i s +manželem hned po svatbě do Longbournu, že nakonec uznal jejich vývody a +vyhověl jim. I bylo matce Bennetové dopřáno, aby hrdě předvedla sousedům +vdanou dceru, než bude zapuzena na sever. Pan Bennet napsal tedy +švagrovi, že svoluje, aby přijeli, a bylo dohodnuto, že se hned po +svatebním obřadu vydají do Longbournu. Elizabeth udivovalo, že Wickham +souhlasí s tímto plánem; co sejí týkalo, bylo setkání s Wickhamem to +poslední, co si přála. Nadešel sestřin svatební den a Jane s Elizabeth +podléhaly patrně daleko většímu rozrušení než + +nevěsta sama. Poslali jim naproti kočár do - a očekávali je k večeři. +Starší sestry Bennetovy se hrozily jejich příjezdu, zvláště Jane, která +přisuzovala Lydii ty pocity, které by byla prožívala ona, kdyby se byla +tak provinila, a nyní trpěla při pomyšlení, co sestra asi zakouší. +Přijeli. Celá rodina se shromáždila v ranním salónku, aby je uvítala. +Široký úsměv pokrýval tváře paní Bennetové, když + +kočár zastavoval před vraty, její manžel zůstával neotřesitelně +zachmuřen, dcery vylekané, ustarané, rozpačité. + +Lydiin hlas zahlaholil v hale, dveře se rozletěly, vběhla do místnosti. +Matka jí vykročila vstříc, objala ji a celá blažená ji vítala; pro +Wickhama, který následoval svou choť, měla pohotově stisk ruky i sladký +úsměv a čile jim blahopřála: zřejmě neměla nejmenší + +pochybnosti o jejich budoucím štěstí. Pan Bennet, k němuž pak +přistoupili, je nepřijal zdaleka tak srdečně. Zatvářil se ještě přísněji +a sotva pohnul rty. Bezstarostná sebejistota mladých novomanželů jej +skutečně pobouřila. Elizabeth byla znechucena, dokonce i Jane to +otřáslo. Lydia se ani za mák nezměnila - zůstávala nespoutaná, +panovačná, divoká, hlučná a nezastrašena. Pobíhala od sestry k sestře, +aby jí blahopřály, a když se konečně všichni usadili, rozhlížela se +dychtivě po pokoji, všimla si nějaké drobné změny a se smíchem +poznamenala, že už uplynulo hodně vody, co tu byla naposled. + +Wickham neprojevoval o nic větší stísněnost než ona, ale uměl být vždy +tak příjemný, že kdyby se jeho charakteru ani jeho ženitbě nedalo nic +vytknout, byl by je svými úsměvy a sladkými řečičkami, jimiž se +přihlašoval do rodiny, dočista okouzlil. Elizabeth předtím přece jen +nepředpokládala, že by tuto situaci zvládl s takovou bravurou, ale ted +si sedla a umiňovala si v duchu, že napříště už nebude počítat se žádnou +hranicí pro drzosti drzého člověka. Ona se červenala a Jane se +červenala, kdežto tváře těch dvou, kteří zavinili jejich rozpaky, +nedoznaly změny. + +V rozhovoru nedocházelo k trapným odmlkám. Nevěsta i její matka měly +řečí jako vody a Wickham, který shodou okolností seděl vedle Elizabeth, +se začal vyptávat na okolní známé s dobrosrdečnou pohodou, kterou ve +svých odpovědích nedokázala napodobit. Oba měli zřejmě + +mimořádně šťastné povahy. Žádná vzpomínka z minulosti je netížila a +Lydia sama od sebe zaváděla rozhovor na věci, o nichž by se její sestry +nebyly zmínily ani za živý svět. + +„Jen si představte, že jsem tu tři měsíce nebyla!“ zvolala. „Mně to tedy +připadá sotva jako čtrnáct dní, ale že se za tu dobu stalo věcí! Můj ty +světe, to by mě bylo ani ve snu nenapadlo, že si s sebou přivedu +manžela, až se vrátím! Ačkoli isem si myslela, že by to byla velká + +legrace.“ + +Otec pozdvihl zrak, Jane prožívala muka, Elizabeth pohlédla výmluvně na +Lydii, ale ta nikdy neviděla ani neslyšela nic, co sejí nehodilo do +krámu, a vesele pokračovala: „Poslyšte, mamičko, jestlipak tady lidé +vědí, že jsem se dnes vdávala? Měla jsem strach, že snad ne, a když jsme +míjeli bryčku s Williamem Gouldingem, řekla jsem si, že mu to musím dát +najevo, a tak jsem spustila okénko, stáhla rukavičku a položila ruku na +rám, aby viděl prsten, a usmívala jsem se na něho a kynula mu ze všech +sil.“ + +Elizabeth už to nemohla vydržet. Vyskočila a vyběhla z místnosti a +nevrátila se už, dokud neslyšela, že procházejí halou do jídelny. +Připojila se k nim ještě včas, aby zaslechla, jak Lydia s dramatickou +okázalostí přistupuje k místu po matčině pravici a říká nejstarší +sestře: + +„Ale, Jane, ted sem musíš pustit mě a posunout se níž, protože já jsem +vdaná žena!“ Nedalo se předpokládat, že se Lydia časem za své počínání +zastydí, když si z něho zpočátku nic nedělá. Čím dál tím víc rozvazovala +a měla lepší náladu. Byla by chtěla navštívit paní + +Philipsovou, Lucasovy a ostatní sousedy, a slyšet, jak ji všichni +titulují „paní Wickhamová“; zatím aspoň odběhla po večeři ukázat +prstýnek a chlubit se svými vdavkami paní Hillové a oběma služkám. + +„Nu, matinko,“ řekla, když se všichni vrátili do ranního salónku, +„jakpak se vám líbí můj manžel? Není to kouzelný muž? Vím dobře, že mi +ho všechny sestry závidí. Doufám, že budou mít aspoň zpola takové štěstí +jako já. Musí jet všechny do Brightonu. Tam nezůstávají + +děvčata na ocet. škoda, že jsme se tam nevypravili všichni, mamičko!“ + +„To je pravda, a kdyby bývalo po mém, tak jsme jeli. Ale, drahá Lydinko, +víš, co se mi nelíbí + +- že se chystáte do takové dálky. Musí to být?“ + +„Ach božínku, musí, ale to nevadí. Vy i tatíček a všechna děvčata k nám +přijedete na návštěvu. Celou zimu strávíme v Newcastlu a jistě tam budou +báječné plesy a já bych se postarala všem o dobré partnery.“ + +„Přijedu s největší radostí,“ řekla matka. + +„Ano, a až odjedete, můžete mi tam jednu nebo dvě děvčata nechat, a já +jim určitě do jara seženu manžely.“ + +„Děkuji ti předem za svůj podíl tvého laskavého pozvání ale mně se +příliš nezamlouvá + +způsob, jakým ty sháníš manžely,“ pravila Elizabeth. + +Novomanželé se mohli zdržet v Longbournu nanejvýš deset dní. Než +odjížděli z Londýna, dostal Wickham jmenování a měl se do čtrnácti dnů +hlásit u pluku. + +Nikdo nelitoval, že jejich návštěva tak brzy skončí, krom paní +Bennetové, a ta využívala každé chvíle a pilně jezdila s dcerou po +návštěvách a pořádala obden domácí večírky. Tyto večírky vítala celá +rodina; ani ti její členové, kteří uměli přemýšlet, ani ti, kteří si +toho nedopřávali, neměli chuť trávit večery jen tak mezi sebou. + +Wickhamova láska k Lydii, jak Elizabeth předpokládala, se nevyrovnala +Lydiině lásce k němu. Nemusela je ani příliš pozorovat, aby se jí +potvrdilo to, co si logicky domyslela: že spíš + +její náklonnost než jeho byla podnětem společného útěku; a byla by se +divila, proč se s ní + +vůbec pouštěl do tohoto dobrodružství, když ji vášnivě nemiloval, kdyby +nebyla přesvědčena, že neviděl jiné východisko ze své neutěšené finanční +situace než zmizet, a tu při své povaze neodolal příležitosti mít na +cestu společnici. + +Lydia byla do něho vášnivě zamilovaná. Říkala o něm za každou druhou +větou „můj drahoušek Wickham“ a nikdo se mu nevyrovnal. On uměl všechno +na světě nejlépe; byla přesvědčena, že na prvního září zastřelí víc +ptáků než kdokoli široko daleko. Jednou, krátce po jejich příjezdu, +seděla s oběma staršími sestrami a tu pravila k Elizabeth: + +„Tobé, Lízo, jsem myslím ještě nevyprávěla, jakou jsme měli svatbu. +Nebyla jsi u toho, když + +jsem to líčila matince a ostatním. Nejsi zvědavá, jak všechno +probíhalo?“ + +„Ne, to nejsem,“ odpověděla Elizabeth. „Mám pocit, že čím méně se o tom +bude mluvit, tím lépe.“ + +„Jú, ty jsi protivná! Ale já ti to stejně povím. Brali jsme se, to už +víš, u Svatého Klementa, protože Wickham bydlel v té farnosti. Bylo +domluveno, že se tam všichni sejdeme v jedenáct hodin. Strýc s tetou +měli přijet se mnou, ostatní na nás měli čekat až tam. No, a tak nadešlo +ono pondělí ráno a já byla celá bez sebe. Měla jsem strach, aby do toho +ještě něco nepřišlo a abychom to nemuseli odložit, to bych si byla snad +zoufala. A celou tu dobu, co jsem se strojila, u mě stála teta a mluvila +do mě a kázala mi jak pan farář. Já ale slyšela tak každé + +desáté slovo, protože jsem pořád myslela, jak jistě uhádneš, na svého +drahouška Wickhama. Byla bych moc ráda věděla, jestli se bude ženit v +tom modrém kabátě. Snídaně tedy byla v deset jako obvykle. Myslela jsem, +že snad nikdy nedojíme. Mimochodem - musím ti ještě + +povědět, že se strýc i teta celou tu dobu, co jsem u nich byla, ke mně +chovali prostě příšerně. Nebudeš tomu věřit, ale já nevytáhla paty ze +stavení, ačkoliv jsem u nich strávila čtrnáct dní. Ani jeden večírek, +ani jednou do společnosti, ničehož nic. Je pravda, že v Londýně touhle +dobou není sezóna, ale aspoň malá scéna hrála. Zkrátka a dobře, kočár +předjel a v tu chvíli odvolal strýčka ten strašný člověk, nějaký pan +Stone, v obchodní záležitosti. A to víš, když ti dva dají hlavy +dohromady, tak to nebere konce. Do mě jako když hrom uhodí, nevěděla +jsem, co si počnu, protože mě strýček měl vést k oltáři, a kdybychom se +byli opozdili, nebyli bychom ten den přišli na řadu. Naštěstí se za +deset minut vrátil a mohli jsme jet. Teprve dodatečně jsem si uvědomila, +že kdyby se byl přece zdržel, nebyli bychom vlastně museli oddavky +odkládat, protože za něj mohl zaskočit pan Darcy.“ + +„Pan Darcy !•“ opakovala Elizabeth nanejvýš udivena. + +„Ano - on měl přijít s Wickhamem, víš? Ach, jejej! Já zapomněla! O +tomhle jsem neměla ani špitnout. Slíbila jsem jim to na svou čest! Co +tomu Wickham řekne? Nadělali s tím takové + +tajnosti!“ + +„Je-li to tajnost, neříkej o tom už ani slova,“ pravila Jane. >,Můžeš si +být jista, že o tom nechci nic vědět.“ + +„Ano, samozřejmě,“ pravila Elizabeth, ačkoli zvědavostí jen hořela, +„nebudeme se tě vůbec na nic ptát.“ + +„Děkuji vám,“ pravila Lydia, „protože kdybyste na mně vyzvídaly, určitě +bych vám všechno vyslepičila, a Wickham by se strašně zlobil.“ + +Když projevila takovou ochotu nechat se vyzpovídat, mu-sela Elizabeth +vyloučit využití + +nabízené možnosti tím, že utekla. Nemohla však připustit, aby nevěděla, +jak se věci mají, anebo aspoň nedokázala po tom už nepátrat. Pan Darcy +přišel sestře na svatbu! Právě tedy do prostředí a mezi lidi, kde měl +jistě nejméně co pohledávat a kam se mu také vůbec nemohlo chtít. V +mozku sejí vynořovaly nečekané a za vlasy přitažené domněnky, co za tím +vězí, ale všechny zavrhla. Ty, které by jí byly nejlépe vyhovovaly, +jelikož stavěly jeho počínání do nejušlechtilejšího světla, sejí zdály +nejméně pravděpodobné. Nesnesla takové napětí; popadla spěšně dopisní +papír a obrátila se na tetičku s krátkou prosbou, aby jí vysvětlila, co +Lydia nakousla, je-li to možné bez porušení tajemství, které to vše +obestírá. Jistě si umíte představit, psala, jaká zvědavost mé pojala, +když jsem zvěděla, ze člověk, který + +nemá k naší rodině žádné vztahy, který je nám poměrně cizí, se zúčastnil +tohoto obřadu. Prosím vás, odepište mi obratem a vysvětlete mi to - +ledaže to ze závažných důvodů musí + +zůstat utajeno, jak se zřejmě domnívá Lydia; v tom případě by mi +nezbývalo než se spokojit s tím, že nebudu patřit k zasvěceným. + +„Já bych se s tím ale stejně nespokojila,'' dodala v duchu, když +dopsala, „a jestli mi to, drahá + +tetinko, nesdělíte počestným způsobem, budu nucena se uchýlit k trikům a +lsti, abych se do dozvěděla.“ + +Jane měla tak vyvinutý smysl pro čest, že by se nebyla zmínila před +Elizabeth o tom, co Lydia prořekla, a Elizabeth tomu byla ráda: dokud +nesezná, zda její dotaz bude zodpovězen anebo ne, nepotřebovala žádnou +důvěrnici. + +Elizabeth však byla uspokojena: teta odpověděla tak rychle, jak to vůbec +jen šlo. Jakmile držela její dopis v ruce, odspěchala do malého hájku, +kde si byla nejspíš jista, že ji nikdo nevyruší, usedla na lavičku a +chystala se dosáhnout + +svého, neboť obálka byla tak objemná, že bylo vyloučeno, aby obsahovala +jen odmítnutí. Londýn 6. září + +Drahá neteři, + +právě mi byl doručen Tvůj list a hodlám věnovat celé dopoledne tomu, +abych Ti jej zodpověděla, neboť co Ti chci sdělit, se nedá vypsat +několika řádky. •-Musím se přiznat, že mě Tvá prosba překvapila: od Tebe +bych ji byla očekávala nejméně. Nespatřuj v tom však výtku, chci pouze +říci, že jsem takový dotaz právě z Tvé strany nepokládala za nutný. +Nepřeješ-li si mi porozumět, pak mi promiň mou vtíravost. Strýčka Tvé +psaní překvapilo stejně jako mne, a kdyby byl nepředpokládal, že jsi +celé věci účastná, nebyl by se zajisté + +zachoval tak, jak se zachoval. Avšak nejsi-li skutečně zasvěcena a nic +nevíš, pak Ti musím vše vysvětlit obšírněji. + +Zrovna ten den, kdy jsem se vracela z Longbournu, přišel za strýčkem +velmi nečekaný host. Byl to pan Darcy a prodlel u něho několik hodin. +Rozloučil se, než jsem přijela, takže moje zvědavost nepodstou-pila +takovou zkoušku jako asi Tvá. Přišel sdělit manželovi, že objevil Tvou +sestru s Wickhamem, že je navštívil a s oběma hovořil - s Wickhamem +několikrát, s Lydií jednou. Vyrozuměla jsem, že odcestoval z Derbyshiru +den po nás a že přijel do Londýna jen kvůli tomu, aby je vypátral. Prý +to pokládal za svou povinnost, neboť si přičítá + +za vinu, že málokdo věděl o Wickhamově bezcharakternosti, a jen tak se +mohlo stát, že se do něho slušné děvče zamilovalo a věnovalo mu svou +důvěru. Velkoryse přisoudil všechno své + +mylně pojaté hrdosti a přiznal se, že pokládá pod svou důstojnost své +soukromé počiny nějak veřejně zdůvodňovat. Domníval se, že charakter +mluví sám za sebe. Nyní prý považuje za nevyhnutelné, aby zasáhl a +pokusil se napravit neštěstí, k němuž sám přispěl. I kdyby ho byly vedly +nějaké jiné, nepřiznané důvody, jsem si jista, že by mu sloužily ke cti. +Strávil několik dní ve městě, než se mu podařilo je objevit, ale měl +nějaké vodítko, o němž jsme my nemohli vědět, a také z tohoto druhého +důvodu se za námi vypravil. + +Existuje nějaká žena, jistá paní Toungeová, která kdysi byla u slečny +Darcyovéjako vychovatelka a pak byla kvůli něčemu propuštěna, přesné +důvody neuváděl. Ta se pak usadila ve velkém domě na Edwardově ulici a +živí se pronajímáním pokojů. Věděl, že tato paní + +Toungeová je Wickhamova oddaná přítelkyně, a proto se za ní vypravil, +jakmile přibyl do města. Uplynuly však dva tři dny, než Z ní dostal, co +potřebo, val. přejme nechtéla porušit dané slovo bez úplaty nebo tučného +bakšiše neboť skutečně věděla, kde se její přítel zdržuje. Nakonec však +od ní náš milý návštěvník získal informace, které potřeboval. Usadili se +v ulici. Mluvil s Wickhamem a potom trval na tom, že musí promluvit i s +Lydií. Nejprve měl v úmyslu, jak říkal, přemluvit ji, aby opustila tento +potupný svazek a vrátila se ke svým přátelům, jakmile by byli ochotni +sejí ujmout, přičemž jí nabízel všemožnou pomoc, ^jistil však. Že Lydia +je pevně odhodlána setrvat, kde je. Přátelé ji nezajímali, o jeho pomoc +nestála, nechtěla ani slyšet, aby opustila Wickhama, byla si jista, že +šiji dříve nebo později vezme, a kdy to bude, na tom jí příliš +nezáleželo. Když se tedy věci měly takto, pak nezbývalo, jak usoudil, +nic jiného než urychlená svatba, což, jak při prvním rozhovoru s +Wickhamem bez obtíží zjistil, neměl tento pán vůbec v úmyslu. Přiznal +se, že musel opustit pluk kvůli velmi naléhavým čestným dluhům, a +neváhal svalovat veškerou odpovědnost za neblahé následky jejich útěku +jen na její poblázněnost. Nepočítal s návratem k pluku, ale neměl jasnou +představu, co bude dělat. Le prý musí někam odjet, ale kam, to nevěděl, +zato věděl, že nemá + +být z čeho živ. Pan Darcy se ho zeptal, proč si Tvou sestru bez prodlení +nevzal. Ačkoli pan Bennet není patrně příliš zámožný, něco by pro ně +udělat mohl a každopádně by si sňatkem polepšil. L odpovědi na jeho +otázku však vysvítalo, že Wickham dosud chová naději vyženit mnohem +podstatnější věno někde v cizině. Vzhledem k okolnostem však nebyl +nepřístupný + +pokušení okamžité pomoci. + +Sešli se několikrát, neboť bylo třeba projednat řadu složitých otázek. +Wickham chtěl samozřejmě víc, než mohl dostat, ale nakonec byl přece +jakžtakž, přiveden k rozumu. Jakmile pan Darcy tedy všechno dohodl s +ním, chtěl bezprodleně zasvětit strýčka, a poprvé k nám zašel ten večer, +než jsem přijela. Ale manžel nebyl pro nikoho doma a pan Darcy nadto +zjistil, že se věnuje Tvému otci a ten že nazítří odjíždí Z města. +Usoudil, že by bylo vhodnější jednat se strýčkem než s panem Bennetem, a +odložil tedy bez dlouhého rozvažování svou návštěvu, až Tvůj otec +odjede. Sluhovi nesdělil jméno, a tak jsme až do druhého dne pouze +věděli, že strýčka hledal nějaký pán v obchodní záležitosti. V sobotu se +dostavil znovu. Tvůj otec byl už pryč, strýčka zastal doma, a jak jsem +už řekla, měli toho mnoho co projednávat. + +Sešli se znovu v neděli, a tu jsem ho viděla i já. Ke konečné dohodě +dospěli však až v pondělí, a potom byl okamžitě odeslán spěšný dopis do +]\_,ongbournu. Náš návštěvník však tvrdohlavě + +prosazoval svou. Mám dojem, Lízinko, ze má skutečně ve své povaze jeden +závažný + +nedostatek, a to tvrdohlavost. La různých okolností bylo už proti němu +vzneseno mnoho výtek, ale tato je oprávněná. Nesmělo se podniknout nic, +co nepodnikl on sám, ačkoli mohu potvrdit (a to neříkám, abych Vás +zavázala k vděčnosti, proto se o tom nezmiňuj), že strýček byl ochoten +převzít všechny závazky. Dlouho se o to přeli, což si nezasluhoval ani +pán, ani dáma, jichž se to týkalo. Nakonec se však strýc musel podrobit, +a místo aby směl pomoci své + +neteři, byl nucen pouze přisvojit si cizí zásluhy, což se mu skutečně +příčilo, a proto věřím, že mu způsobilo velikou radost, když jsi ve svém +dopise požádala o vysvětlení, které ho zbaví + +cizího peří a odvrátí vděčnost tam, kam právem náleží. Ale, Lí-zinko, +tohle je určeno jen pro Tebe nebo nanejvýš pro Jane. + +Víš už asi dost přesně, co se udělalo pro oba mladé lidi. - Pan Darcy +zaplatí jeho dluhy, které + +značně přesahují tisíc liber, dalších tisíc dá navíc k jejímu věnu +připsat na ni a koupí mu jeho jmenování. A to všechno prý dělá z +příčiny, kterou jsem už svrchu uvedla. Prý to Způsobil on + +- vinou své přezíravosti a nedostatkem nutných ohledů - Že Wickham +dokázal lidi tak obalamutit a že si následkem toho zjednal přístup a +pozvání do tolika vážených rodin. Snad na tom něco je, ačkoli pochybuji, +že by jeho přezíravost nebo přezíravost koholi jiného mohla zavinit +takovou věc. Ale ujišťuji Tě, drahá Lízinko, že by všechny jeho krásné +argumenty byly zůstaly bez odezvy a strýček by byl neustoupil, kdyby se +nedomníval, že se do toho vložil ještě z jiného důvodu. + +Když jsme to všechno zařídili, vrátil se ke svým známým, kteří dleli +ještě na Pemberley, ale domluvili jsme se, že přijede znova do Londýna +na svatbu, kdy se měly všechny finanční + +dohody pravoplatně uzavřít. + +Nyní víš tedy vše. Toto odhalení Tě muselo podle Tvých slov velice +překvapit, doufám však, že nikoli nemile. Lydia se přestěhovala k nám, +Wickham měl dveře otevřené. On se choval přesně tak, jak jsem ho znala z +Hertfordshiru; a nepostěžovala bych si Ti, jak mě rozezlila ona za tu +dobu, co strávila u nás, kdyby z Janina dopisu z minulé středy +nevysvítalo, že si při návštěvě doma počínala stejně a že Tě proto svými +slovy nečekaně nezarmoutím. Často jsem jí promlouvala do duše a +vysvětlovala jí, jak hanebně se zachovala a jaké trápení vám všem +Způsobila. Jestli něco z toho zaslechla, bylo to čirou náhodou, protop +zaručeně vůbec neposlouchala. Někdy mě doopravdy rozhněvala, ale pak +jsem si vzpomněla na svou milou Elizabeth a Jane a kvůli nim jsem to s +ní vydržela. + +Pan Darcy opět přibyl v určeném čase, a jak Ti Lydia sdělila, zúčastnil +se oddavků. Druhý den u nás večeřel a hodlal opět opustit město ve +středu nebo ve čtvrtek. Nebudeš-li se na mne příliš, hněvat, drahá +Lízin-ko, využiji této příležitosti a svěřím se Ti (dřív jsem si +netroufala), že se mi moc líbí. Choval se k nám v každém ohledu stejně +přátelsky, jako když jsme se seznámili v Derbyshiru. Zamlouvá se mi jeho +rozvaha i jeho názory; potřeboval by jen dívat se na svět trochu +veseleji, ale to ho může naučit žena, vezme-li si tu pravou. Je to ale +šibal, sotva kdy se o Tobě zmíní. Ale šibalové jsou ted v módě. + +Promiň mi, prosím, jestli jsem ve svých dohadech zašla příliš daleko, +nebo mě aspoň nezatrat natolik, že bych nesměla přijet do P. Nebudu mít +pokoj, dokud si neprohlédnu celý park. Nejlépe by se k tomu hodil nízký +faeton s párkem roztomilých malých poníků. Musím končit, děti mě volají +už dobré půl hodiny. + +Tvá milující teta + +J M. Gardinerova + +Obsah tohoto listu Elizabeth značně rozrušil a bylo nesnadné určit, zda +v ní převládají pocity radostné či právě opačné. V nejistotě ji už dříve +napadala mlhavá a neurčitá podezření, že Darcy nějakým způsobem přispěl +k sestřinu sňatku, ale sotva seje odvažovala domýšlet, aby se neoddávala +iluzím příliš krásným na to, aby byly pravdivé, a zároveň z obav před +trapnými pocity závazků, kdyby se ukázaly oprávněné; a nyní se její +domněnky v tak nečekaném rozsahu potvrdily ! Odjel úmyslně do města hned +po nich, podstoupil nesnáze a pokoření, provázející takové pátrání, +musel se obrátit na ženu, kterou si právem oškliví a již zavrhl, a byl +nucen se sejít, a to několikrát, s člověkem, s nímž se navždy rozešel ve +zlém, dohadovat se s ním, přemlouvat ho a nakonec uplatit, když mu bylo +zatěžko vyslovit pouhé jeho jméno. A to všechno udělal pro děvče, které +ho nijak nezajímalo a jehož si nemohl vážit. Srdce jí + +napovídalo, že to udělal pro ni. Tato naděje však zakrátko pohasla, když +usoudila, že nemá + +tolik sebevědomí, aby si mohla být jista, zeji miluje, ji, která ho +jednou odmítla, že ji miluje natolik, aby dokázal překonat zcela +přirozený odpor proti příbuzenskému svazku s Wickhamem. - VVickham, můj +švagr! - Každičká špetka pýchy se v něm musí + +vzbouřit proti takové spojitosti. Udělal mnoho, o tom nebylo sporu - +bylo jí až stydno při pomyšlení, co všechno pro ně udělal. Ale uvedl +jisté důvody pro svůj zákrok - a ty důvody nebyly tak nepravděpodobné. +Docela dobře si mohl myslet, že se dopustil chyby; byl velkorysý a měl +možnost svou velkorysost projevit, a třebaže odmítala předpoklad, že by +ona byla hlavní pohnutkou, připouštěla možnost, že snad zbytek +náklonnosti přispěl k tomu, aby zasáhl v případě, který podstatně +ohrožoval její duševní klid. Trápilo ji, hluboce ji trápilo vědomí, že +jsou zavázáni člověku, jemuž nemohou prokázat žádnou protislužbu. Vděčí +mu za to, že byla Lydia nalezena, její pověst zachráněna, prostě za +všechno. Ach, jak teď z hloubi duše litovala, že kdy podpořila +nepříznivé mínění, že utrousila peprnou poznámku, proti němu namířenou. +Sama ted byla pokořena, ale na něho byla hrdá. Hrdá, že tenkrát, kdy šlo +o čest a soucit, zvítězilo jeho lepší já. Pročítala tetiččina pochvalná +slova znovu a znovu. Nepovažovala je za zcela dostačující, ale těšila +ji, uvědomovala si dokonce, zejí působí radost, ač provázenou i lítostí, +tetina a strýcova pevná víra, že se s Darcym mají rádi a věří si. Z +jejího úkrytu i jejích úvah ji vyrušily něčí kroky; než mohla zabočit na +jinou stezku, octl se pojejím boku Wickham. + +„Obávám se, že jsem vás vyrušil na samotářské toulce, drahá švagrová,“ +řekl, když se k ní + +přidružil. + +„To ano,“ odvětila s úsměvem, „není tím však ještě řečeno, že by takové +vyrušení muselo přijít nevhod.“ + +„Bylo by mi moc líto, kdyby tomu tak bylo. Nás přece odjakživa poutalo +přátelství, a nyní se ještě utužilo.“ + +„To je pravda. Chystají se i ostatní na procházku?“ + +„Nevím, paní Bennetová odjela s Lydií kočárem do Mery-tonu. Tak jsem se +od vašeho strýčka a tetinky dozvěděl, že jste skutečně navštívila +Pemberley, drahá švagrová.“ Přisvědčila. + +„Téměř bych vám to potěšení záviděl, ale mám pocit, že by mne přemohlo +dojetí, jinak bych se tam mohl zastavit na + +cestě do Newcastlu. Provázela vás asi stará hospodyně, ne? Chudinka +Reynoldsová, ta mě + +měla odjakživa moc ráda. Ale jistě se vám o mně nezmínila, že?“ + +„Ano, zmínila.“ + +„A co říkala?“ + +„Že jste se dal na vojnu a že prý jste se tam - zkazil. To víte, na +takovou dálku se věci někdy jeví ve zvláštním světle.“ + +„Zajisté,“ odvětil a kousl se do rtů. + +Elizabeth doufala, že ho tím umlčela, ale on po chvíli pravil: + +„Představte si, koho jsem neviděl minulý měsíc v Londýně - Darcyho. +Potkali jsme se několikrát. Vrtá mi hlavou, co tam asi dělal.“ + +„Snad se chystá na svatbu se slečnou de Bourghovou,“ pravila Elizabeth. +„V této roční době + +ho tam musel vylákat nějaký mimořádný důvod.“ + +„Nepochybně. Setkala jste se s ním během svého pobytu v Lambtonu? +Vyrozuměl jsem u Gardinerových, že ano.“ + +„Setkala; seznámil nás se svou sestrou.“ + +„Líbila se vám?“ + +„Velice.“ + +„Slyšel jsem už také, že se za posledních pár let podstatně změnila k +svému prospěchu. Když + +jsem ji viděl naposled, nezdála se mít pro to valné předpoklady. Jsem +moc rád, že se vám líbila. Doufám, že z ní bude dobrý člověk.“ + +„To jistě, má už za sebou nejobtížnější léta.“ + +„Neprojížděli jste jistou vsí zvanou Kympton?“ + +„Nic mi to jméno neříká.“ + +„Zmiňuji se o ní, protože to je ta farnost, kterou jsem měl dostat. +Rozkošné místečko! - A ta krásná fara! Bylo by mi to tam vyhovovalo po +všech stránkách.“ + +„Jak by se vám bylo zamlouvalo kázat věřícím?“ + +„Dělal bych to s velkou chutí. Pokládal bych to za součást svých +povinností a brzy bych to byl zvládl bez velké námahy. Člověk nemá +naříkat, tolik bych ale o to býval stál! Takový klid a mír, to je moje +představa šťastného života. Nebylo mi to však souzeno. Zmínil se vám +někdy Darcy o této záležitosti, když jste pobývala v Kentu?“ + +„Doslechla jsem se z pramene stejně věrohodného, že ustanovení poslední +vůle bylo vázáno jistými podmínkami a že přidělení fary bylo ponecháno +na vůli nynějšího majitele panství.“ + +„Skutečně? - Ano, něco pravdy na tom je; snad si vzpomenete, že jsem vám +to také říkal, když + +jsme o tom prvně hovořili.“ + +„A rovněž jsem se doslechla, že v jisté době se vám kazatelské poslání +nezdálo1:ak lákavé + +jako nyní - že jste sám prohlásil, že farářem nikdy nebudete a že se ta +záležitost rozhodla podle toho.“ + +„Skutečně? Ani toto tvrzení není docela nepodložené. Jen si vzpomeňte, +co jsem vám říkal, když jsme si o tom tenkrát poprvé povídali.“ + +Byli už téměř na prahu domova, neboť kráčela rychle, aby se ho zbavila, +a jelikož ho kvůli sestře nechtěla popudit, odpověděla mu s přívětivým +úsměvem: + +„Ale jděte, pane Wickhame, víte přece, že jsme spřízněni, nechme tedy +rozmíšek o dávno minulých záležitostech. V budoucnu se, doufám, vždy a +ve všem shodneme.“ Vztáhla k němu ručku, on ji s okázalou galantností +políbil, ačkoli sotva věděl, kam s očima, a společně vešli dovnitř. + +Tento rozhovor panu Wickhamovi tak vrchovatě postačil, že se už +neobtěžoval ho podrobněji rozvádět, ani k tomu ne-podněcoval svou drahou +švagrovou Elizabeth: ta ke své radosti zjistila, že mu toho řekla dost, +aby už mlčel. + +Brzy nadešel onen den, kdy se měli s Lydií vydat na cestu, a paní +Bennetová byla nucena se smířit s odloučením jistě aspoň ročním, +jelikožjejí choť neschválil zamýšlenou návštěvu celé + +rodiny v Newcastlu. + +„Ach, Lydinko, má děvenko drahá,“ vzlykala, „kdy já tě zase uvidím?“ + +„Božínku, to nevím, možná že až za dva nebo za tři roky.“ + +„Piš mi hodně často, milunko.“ + +„Jak často budu moct. Ale to víte, vdané ženy nemívají na psaní tolik +času. Ať píšou sestry mně. Beztak nemají nic jiného na práci.“ + +Pan Wickham se loučil procítěněji než jeho ženuška. Rozdával úsměvy, +oslňoval mužnou krásou a pro každého měl pohotově nějakou roztomilost. + +„Tak šaramantního pána abys pohledal,“ pravil pan Bennet, jakmile je měl +z domu. „Culí se a zubí, vrhá cukr-bliky na všechny strany. Vsadím se, +že ani sir William Lucas nedokáže sehnat tak cenného a vynikajícího +zetě.“ + +Do paní Bennetové kolik dní nic nebylo, jak truchlila nad ztrátou dcery. + +„často si myslívám,“ podotkla, „že to nejhorší, co nás může potkat, je +rozloučení s našimi nejbližšími, člověk si potom připadá jako ztracený.“ + +„To máte z toho, paní máti, že jste vdala dceru,“ pravila Elizabeth. +„Aspoň si nyní budete více vážit nás svobodných.“ + +„To není pravda, Lydia mě neopustila, že se vdala, ale jen proto, že +pluk jejího manžela je v takové dálce. Kdyby sloužil někde blíž, +nemusela tak brzy odjet.“ Avšak melancholii, do níž ji uvrhla tato +událost, brzy zapudily a do žil jí vlily nový život řeči, které se v té +době rozšířily po okolí. Netherfieldská hospodyně dostala příkaz, aby +všechno připravila, že její pán zakrátko přijede a pobude tu několik +týdnů na honech. Paní Bennetová začala vyvádět jako rozumu zbavená. +Koukala po Jane, usmívala se a pak zas vrtěla hlavou. + +„I to se podívejme, milá sestro, tak pan Bingley sem zas přijede!“ +(Přišla jí to totiž oznámit paní Philipsová.) „To je dobře. Tedy ne že +by mi na tom nějak zvlášť záleželo. Pro nás je to cizí člověk, a co mne +se týká, do smrti ho nechci vidět. Jestli se mu ale líbí v Netherfieldu, +ať + +si poslouží. Kdoví, co se ještě může stát. Ale nám to může být jedno. +Víš přece, sestro, jak jsme si před časem slíbily, že se o něm už ani +slůvkem nezmíníme. A je to skutečně jisté, že přijede?“ + +„Můžeš se na to spolehnout,“ odvětila návštěvnice, „protože paní +Nicholsová byla včera v Merytonu, já jsem ji zahlédla a zvlášť jsem za +ní vyběhla, abych se dověděla něco bližšího, a ona tvrdila, zeje to +zaručená pravda. Přijede nejpozději ve čtvrtek, pravděpodobně už ve +středu. Šla právě k řezníkovi, aby objednala maso na středu, a povídala, +že má tři tucty kachen zrovna tak na pekáč.“ + +Nejstarší slečna Bennetová nedokázala vyslechnout zprávu o jeho příjezdu +a nezačervenat se přitom. + +Už dlouhé měsíce nepadlo mezi ní a Elizabeth jeho jméno; jakmile se však +nyní octly samy, řeklají: „Všimla jsem si, že po mně pokukuješ, Lízinko, +když nám tetička sdělovala, co se povídá, a vím, že jsem se tvářila +rozpačitě, ale nesmíš mě podezírat z žádných pošetilostí. Zrudla jsem, +protože jsem věděla, že se na mne budete koukat. Ujišťuji tě, že pro mne +ta zpráva nic neznamená, ani štěstí, ani žal. Jsem jen ráda, že přijíždí +sám, neboť v tom případě + +ho budeme vídat méně často. Nevadilo by mi to kvůli mně, ale děsím se +poznámek ostatních lidí.“ + +Elizabeth nevěděla, co si o tom myslet. Kdyby se s ním nebyla setkala v +Derbyshiru, byla by mohla předpokládat, že sem skutečně může přijet za +udávaným účelem, ale ona věřila, že si na Jane stále ještě myslí, a +uvažovala, zda je pravděpodobnější, že sem jede se svolením svého +přítele, anebo že se mu hrdinně opřel. + +„Má to, chudák, těžké,“ pomyslela si občas. „Nemůže přijet na panství, +které si pravoplatně + +najal, aby okolo toho hned nevzniklo plno dohadů. Aspoň ode mne má mít +svatý pokoj.“ Když sejí sestra svěřovala, s jakými pocity hledí vstříc +jeho příjezdu, myslela to jistě upřímně, přesto však Elizabeth viděla, +že není v její moci se s tím tak lehce vyrovnat. Byla neklidná, +roztěkaná, což u ní bylo dost nezvyklé. + +Situace, o níž se její rodiče tak procítěně dohadovali před rokem, +přišla znovu na přetřes. + +„Jakmile se pan Bingley objeví, půjdete ho samozřejmě uvítat, milý +choti,“ pravila paní + +Bennetová. + +„To tedy nepůjdu. Vlonijste mě přinutila, abych ho navštívil, a +slibovala jste, když za ním zajdu, že si vezme některou z našich děvčat. +Ale nic z toho nebylo, a já tam nepoběžím znovu jak s keserem.“ + +I jala se paní manželka dokládat, že všichni ostatní pánové budou +pokládat za svou samozřejmou povinnost projevit mu úctu u příležitosti +jeho příjezdu. + +„Takové móresy se mi z duše protiví,“ pravil. „Zatouží-li po naší +společnosti, ať se namáhá + +sám. Ví, kde bydlíme. Můj čas je mi příliš drahý, abych běhal po +sousedech, kdykoli si zamanou někam odjet nebo se vrátit.“ + +„Jak myslíte, ale nevymluvíte mi, zeje to do nebe volající neslušnost ho +nenavštívit. Já ho každopádně pozvu na oběd a bašta. Stejně už musíme v +brzké době pohostit paní Longo-vou a Gouldingovy. To by nás bylo +dohromady třináct, a s ním bychom se právě tak vešli ke stolu.“ Když se +tedy tímto plánem utěšila, hned se dokázala lépe smířit s manželovou +neochotou, ačkoli jí připadalo strašné, že se všichni sousedé uvidí s +panem Bingleym dříve než oni. Den jeho příjezdu se blížil. + +„Začínám litovat, že vůbec přijede,“ svěřila se Jane sestře. „Nevadilo +by mi to, dokázala bych se s ním beze všeho setkat, ale nevím, jak +vydržím ty věčné řeči kolem toho. Maminka to myslí dobře, ale netuší - +nikdo si to nemůže představit - jak mě její slova mučí. Budu přešťastná, +až jeho pobyt v Nether-fieldu skončí!“ + +„Ráda bych tě nějak utěšila,“ odpověděla Elizabeth, „ale není to v mé +moci. To víš, nemohu ti kázat o trpělivosti, čímž se obvykle trpící +utěšují, protože jsi už stejně nadlidsky trpělivá.“ Pan Bingley přijel. +Paní Bennetová o tom byla za přispění služebnictva okamžitě zpravena, +takže se mohla rozčilovat a trápit nedočkavostí co nejdéle. Počítala, +kolik dní musí nechat uplynout, než mu bude moci poslat pozvání - +neviděla před sebou žádnou možnost, jak se s ním sejít dřív. Avšak +třetího dne od jeho příjezdu do Hertfordshiru spatřila zrána z okna své + +šatny, že vjíždí do dvora a míří ke stavení. + +Okamžitě zburcovala dcery, aby se podílely na její radosti. Jane zůstala +nepohnutě sedět za stolem, ale Elizabeth, aby + +vyhověla matce, přistoupila k oknu - vykoukla ven - uviděla po jeho boku +pana Darcyho a usedla opět vedle sestry. Jede s ním cizí pán, matinko,“ +řekla Kitty. „Kdopak to asi je?“ + +„Snad nějaký známý, děvenko, copak já vím!“ + +„Jejdanáčku!“ řekla Kitty, „že on je to ten chlapík, co tu s ním byl +tenkrát - jakpak se jmenoval - ten nafoukaný dlouhán.“ + +„Dobrotivé nebe! Pan Darcy! - Je to on, na mou duši. Nu, kterýkoli +přítel pana Bingleyho je u nás vždy vítán, ale jinak se přiznám bez +mučení, že je mi tenhle člověk už na pohled protivný.“ + +Jane se zahleděla na Elizabeth udiveně a starostlivě. Nevěděla toho +mnoho o jejich setkání v Derbyshiru, a proto cítila se sestrou, které +první setkání od onoho vysvětlujícího dopisu jistě + +nepřijde zalehko. Obě seděly jako na jehlách. Každá prožívala rozpaky té +druhé a ovšem i své + +vlastní, a ani nevnímaly, že matka zatím rozvádí dál, jak je jí protivný +pan Darcy, a zeje rozhodnuta jednat s ním zdvořile jen proto, že je to +přítel pana Bingleyho. Elizabeth však prožívala mnohem různorodější +muka, než si Jane mohla představit, neboť + +ještě nenalezla dost odvahy, aby ji seznámila s dopisem paní Gardinerové +a aby se jí svěřila, jak se změnily její city k němu. Pro Jane to byl +člověk, kterého sestra odmítla a podceňovala, ale nemohla vědět, zeje mu +celá rodina zavázána za velké dobrodiní a že ji k němu poutají + +city ne-li tak něžné jakoJaniny k Bingleymu, pak jistě stejně mocné a +pochopitelné. Ze přijel - že přijel do Netherfieldu a do Longbournu, že +ji z vlastní vůle znovu vyhledává, to ji překvapilo téměř stejně, jako +když se v Derbyshiru poprvé přesvědčila o jeho změněném chovám. + +Barva, která jí vymizela z tváří, se na půl minuty vrátila v sytějším +odstínu a radostný úsměv jí rozzářil oči, když na ono časové údobí +uvěřila, že jeho náklonnost a touha nepohasly. Nemohla však v této víře +vytrvat. + +„Uvidím, jak si bude počínat,“ říkala si, „pak bude dost času dělat si +nějaké naděje.“ Soustředila se usilovně na práci, snažila se uklidnit a +neodvažovala se ani oči pozvednout, dokud jí je starostlivé účastenství +neobrátilo k sestřině tváři, když se sluha přiblížil ke dveřím. Jane +byla trochu bledší než jindy, ale vypadala vyrovnanější, než Elizabeth +očekávala. Když + +se páni objevil^ zrůžověla, uvítala je však docela sebejistě a jejímu +chování se nedalo nic vytknout, ani stopu výčitky nedala najevo, ani +snahu se zalíbit. + +Elizabeth promluvila, co nejméně jí dobrý mrav dovoloval, a chopila se +znovu svého vyšívání + +se zaujetím, které v ní málokdy probouzelo. Jen jedinkrát se odvážila +pohlédnout na Darcyho. Vypadal vážně jako vždy a jí připadal spíš +takový, jako býval v Hertfordshiru, než jak ho znávala v Pemberley. Snad +mu v přítomnosti její matky nebylo tak volně jako v přítomnosti strýce s +tetou. Bylo to bolestné, ale nikoli nepravděpodobné. + +I na Bingleyho se zadívala a v mžiku postřehla, že se tváří jak +radostně, tak rozpačitě. Paní + +Bennetová ho přivítala tak líbezně, že se za ni obě dcery musely stydět, +zvlášť když + +srovnávaly, s jakým chladem a formální zdvořilostí pozdravila a oslovila +jeho přítele. Elizabeth především trápilo a mrzelo její nezdvořáctví, +neboť věděla, zejí zachránil oblíbenou dceru před nevyhnutelnou zkázou a +že by tedy měl právo na její vděčnost. Darcy se Elizabeth zeptal, jak se +daří manželům Gardine-rovým - čímž ji uvedl do značných rozpaků - a pak +už sotva promluvil. Neseděl vedle ní a to snad bylo příčinou jeho +za-mlklosti, ale v Derbyshiru to vypadalo jinak. Tam se bavil s jejími +příbuznými, nemohl-li hovořit s ní. Ale nyní ubíhaly dlouhé minuty, aniž +se ozval, a když tu a tam už nemohla potlačit zvědavost a pozvedla k +němu oči, zjistila, že stejnou pozornost jako jí věnuje i Jane a zhusta +hledí do prázdna nebo klopí oči k zemi. Měla dojem, zeje zamyšlenější a +že už se tak nesnaží zavděčit se jí, jako když se setkali posledně. +Pocítila zklamání, a hněvala se proto na sebe. + +„Co jiného se dalo čekat?“ říkala si. „Ale proč sem jezdil?“ Neměla chuť +se bavit s nikým jiným než s ním, a aby na něho promluvila, k tomu jí +chyběla odvaha. Pozeptala se ho na sestru a na víc se nevzmohla. + +„Hodně vody uběhlo, co jste u nás nebyl, pane Bingleyi,“ řekla paní +Bennetová. Uznal to bez zdráhání. „Už jsem měla strach, že se sem vůbec +nevrátíte. Dočista se povídalo, že na podzim Nether-field pustíte, ale +doufám, že to není pravda. Leccos se tady v okolí + +změnilo, co jste tu byl naposled. Slečna Lucasová se vdala a +odstěhovala. A naše nejmladší. Snad jste se o tom doslechl nebo jste to +četl v novinách. Vím, že se to objevilo v Timesech a Courieru, ale +bohužel nebylo to oznámení pořádně sepsané. Stálo tam jen ,Pan George +Wickham s chotí Lydií, rozenou Bennetovou, oznamují svůj sňatek', a ani +slovíčko o tom, kdo je její otec nebo kde bydlí, ničehož nic. Dával to +tam bratr Gardiner a divím se, jak to mohl tak poplést, četl jste to?“ + +Bingley přitakal a pogratuloval jí. Elizabeth se neodvažovala pozvednout +oči. Nevěděla tudíž, jak se na to tváří pan Darcy. + +„Každá matka je samozřejmě ráda, když se dcera dobře vdá,“ pokračovala +paní Bennetová, + +„ale přitom je to pro mne velká rána, pane Bingleyi, že ji ztrácím. +Odstěhovali se do Newcastlu, to je prý až někde daleko na severu, a +zůstanou tam pánbůhví jak dlouho. On tam slouží u pluku; asi jste už +slyšel, že odešel z domobrany a je ted v armádě. Má ještě, chválabohu, +dobré přátele, ač ne tolik, kolik by si jich zasloužil.“ Elizabeth, jež +věděla, že tohle platí Darcymu, umírala studem a sotva dokázala zůstat +sedět. Nic jiného by ji však nebylo dokázalo tak účinně přimět, aby se +sama rozhovořila, a tak se honem zeptala Bingleyho, hodlá-li na venkově +pobýt delší dobu. Počítá prý s několika týdny. + +„Až postřílíte všechny svoje koroptve, pane Bingleyi,“ řekla matka +Bennetová, „račte přijít sem a střílejte v revíru mého chotě, jak vám +libo. Jistě vám s radostí vyjde vstříc a přenechá + +vám naše nejlepší hejna.“ + +Taková přehnaná, vemlouvavá ochota jen zvyšovala Eli-zabethino utrpení. +Kdyby jim opět zasvitla taková růžová naděje, jaké se oddávali před +rokem, zase by všechno skončilo stejným zklamáním, o tom byla +přesvědčena. V té chvíli měla + +pocit, že ani dlouholetá blaženost by nevyvážila trapné situace, jimž +ona a Jane musí čelit. + +„Přeji si už jen jediné: abych se ani s ním, ani s jeho přítelem už +nikdy nemusela sejít. Jakou radost by mi museli způsobit svou +přítomností, aby vyvážila tahle muka! Kéž už je v životě + +nespatřím!“ + +V jejím utrpení, které nemohla vyvážit dlouholetá blaženost, sejí však +zakrátko podstatně + +ulevilo, když postřehla, jak sestřin bývalý ctitel opět podléhá její +kráse. Když přišel, promluvil s ní sotva pár slov, ale každou minutu +jako by ho víc a víc přitahovala. Zjišťoval, zeje stejně + +líbezná jako vloni - a právě tak milá a upřímná, jen snad zamlklejší. +Jane se však snažila, aby na ni nepostřehl žádnou změnu, a měla dojem, +že se jí podařilo rozprávět stejně živě jako dřív. Měla však mnoho o čem +přemítat, a tak si někdy ani neuvědomila, že se odmlčela. Když se pánové +zvedli, aby se odporoučeli, neopomněla je paní Bennetová zdvořile +pozvat, aby jim prokázali tu čest a v brzké budoucnosti u nich v +Longbournu poobědvali. + +„Dlužíte mi ještě návštěvu, pane Bingleyi,“ dodala. „Než jste loni v +zimě odjížděl, slíbil jste mi, že vás smím pozvat k rodinnému obědu, až +se vrátíte. Vidíte, že jsem na to nezapomněla, ale stejně jste mě +zklamal, že jste se už nevrátil a nedodržel, co jste slíbil.“ Na to se +Bingley zatvářil trochu přihlouple a zamumlal něco v tom smyslu, jak ho +mrzí, že mu v tom obchodní záležitosti zabránily. Pak odešli. + +Paní Bennetová měla velkou chuť je vyzvat, aby se zdrželi na večeři hned +ten den, ale rozmyslela si to: vařilo se u nich sice vždycky dobře, ale +pro muže, jemuž kladla tak důležité + +nástrahy, a pro zmlsaného hrdopýška s desetitisícovým důchodem pokládala +dva chody za nezbytné. + +Jakmile za nimi zapadly dveře, vyběhla Elizabeth na čerstvý vzduch, aby +se vzpamatovala - čili aby zahnala chmury úvahami, které je bezpečně +přivolají. Pan Darcy ji svým počínáním udivil i zklamal. + +„Jestli sem přijel jenom mlčet a tvářit se vážně a lhostejně,“ říkala si +v duchu, „proč sem vůbec jezdil?“ + +Nedokázala si to vyložit tak, aby ji to potěšilo. + +„K strýčkovi a tetičce v Londýně dokázal být stále stejně milý a +pozorný, proč tedy ne ke mně? Bojí-li se mě, proč sem chodí? Nestojí-li +už o mě, proč mlčí? Proč mě takhle trápí? + +Pustím ho zkrátka z hlavy.“ + +Své odhodlání na krátký čas nedobrovolně dodržela, protože ji dohonila +sestra, z jejíhož + +radostného výrazu bylo lze soudit, že ji návštěva uspokojila víc než +Elizabeth. + +„První setkání mám za sebou, a ted jsem docela klidná,“ pravila. +„Dokázala jsem to, a napříště + +už mě jeho příchod nemůže uvést do rozpaků. Jsem ráda, že přijde v úterý +na oběd; aspoň + +všichni uvidí, že se s ním běžně stýkám jako s obyčejným známým.“ + +„Ano, přímo s nadobyčej obyčejným,“ odvětila Elizabeth s úsměvem. „Jane, +Jane, dej si dobrý + +pozor!“ + +„Ale, Lízinko, přece si nemyslíš, že bych byla ještě tak pošetilá, aby +mi hrozilo nějaké + +nebezpečí.“ + +„I myslím: hrozí ti velikánské nebezpečí, že se do tebe znovu zamiluje +až po uši.“ S pány se až do úterka neviděli, a paní Bennetová zatím +pilně spřádala blažené vidiny, které + +Bingley za půl hodiny svou dobrou náladou a slušností znovu probudil k +životu. V úterý se shromáždila v Longbournu početná společnost a oba +nejdůležitější hosté dorazili jako praví sportovci v dobrém čase. Když +se objevili v jídelně, čekala Elizabeth napjatě, zaujme-li Bingley to +místo, které si při všech dřívějších společenských příležitostech vždy +vyhradil, totiž po boku její sestry. Její předvídavou matku to rovněž +napadlo, a proto ho zapomněla uvést ke stolu sama. Sotva překročil práh, +jako by zaváhal, ale Jane náhodou vzhlédla, náhodou se usmála a to +stačilo - usedl vedle ní. + +Elizabeth se vítězoslavně zadívala na jeho přítele. Ušlechtile to +přehlédl, což by si byla mohla vykládat tak, že dal Bingleymu své +požehnání, kdyby byla nepostřehla, že i on vzhlédl k panu Darcymu a +poplašeně se na něho zašklíbil. + +Při večeři se dvořil Jane sice trochu zdrženlivěji než předtím, ale +Elizabeth usoudila, že kdyby se jim do toho nikdo nemíchal, došli by oba +brzy svého štěstí. + +Neodvažovala se vyvozovat z toho dalekosáhlé závěry, ale přece ji to +potěšilo. Však to byl také jediný důvod k spokojenosti, protože jinak se +jí nic nedařilo. Pan Darcy seděl až na druhém konci stolu po boku její +matky. Věděla, že z toho mají oba pramalou radost a že se jeden druhému +nezavděčí. Na tu dálku nemohla slyšet, co si povídají, ale viděla, jak +zřídka něco prohodili, a vždy jen nějakou chladnou zdvořilostní frázi, +čím byla její matka k němu nemilostivější, tím víc tížilo Elizabeth +vědomí, co mu dluhují, a znovu a znovu si říkala, že by dala všechno na +světě, kdyby mu směla říci, že. jeho laskavý skutek nezůstal v rodině +bez povšimnutí a bez odezvy. + +Stále doufala, že se během večera naskytne příležitost, která je svede +dohromady, že doba návštěvy nemůže uplynout, aniž budou mít možnost +promluvit víc než těch pár slovná + +uvítanou při jeho příchodu. Byla nesvá a náladová a doba, než se páni +objevili opět v salónu, se jí zdála tak únavná a nudná, že sotva +dokázala zachovat zdání zdvořilosti. Vzhlížela k jejich návratu jako k +rozhodujícímu bodu, na němž závisí, zda se večer pro ni vydaří, anebo +ne. + +„Jestli mě ani pak nevyhledá, vzdám se navždy vší naděje,'' říkala si. +Páni se dostavili a na okamžik to vypadalo, že se její toužebné přání +vyplní, avšak běda! + +Dámy se semkly kolem stolu, kde Jane odebírala šálky s čajem a Elizabeth +nalévala kávu, v tak sevřeném útvaru, že tam nezbylo kousíček místa, kam +by se dala vsunout židle. A když se páni blížili, vmáčkla se k ní ještě +jedna dívka a tišeji pošeptala: + +„Až muži přijdou a budou chtít rozptýlit naše šiky, nedejme se! Nechceme +je tady, viď?“ Darcy odešel na druhý konec místnosti. Sledovala ho +pohledem, záviděla každému, s kým promluvil, sotva se dokázala přimět, +aby dolévala hostům kávu, a zuřila na sebe, zeje tak hloupá. + +„Muž, který dostal jednou košem! Jak jsem si já blázen mohla namlouvat, +že mě nepřestane milovat? Cožpak by se vůbec mohlo stát, že by v takovém +případě některý mužský + +nepřekonal svou slabost a stejnou ženu požádal o ruku podruhé? Žádná +urážka jimi nemůže tak otřást!“ + +Trochu ji však povzbudilo, že jí sám přišel vrátit šálek od kávy; +využila té příležitosti a zeptala se ho: „Zdalipak pobývá vaše sestřička +dosud na Pemberley?“ „Ano, zůstane tam až + +do vánoc.“ „A docela sama? Všichni přátelé už ji opustili?“ „Je s ní +paní Annesleyová. Ostatní + +odjeli už před třemi nedělemi do Scarboroughu.“ + +Nedokázala si vzpomenout na nic, co by mu ještě řekla; snad by se bylo +jemu dařilo lépe, kdyby se byl chtěl rozpovídat. On však stál u ní a +hezkou chvíli mlčel, až konečně jedna ze slečen opět Elizabeth něco +pošeptala, a tu se vrátil. + +Když se po čajování začaly roznášet karetní stolky a dámy se zvedly, +Elizabeth opět zadoufala, že se k ní brzy přidruží, ale všechny její +naděje zmařila matka Bennetová, která se ho zmocnila, protože +potřebovala hráče do whistu, a než se nadál, usadila ho ke kartám. Byli +tedy na zbytek večera uvězněni u rozličných stolků a jí zbyla už jen ta +útěcha, že jeho oči stále bloudí napříč pokojem za ní, a proto hraje +stejně mizerně jako ona sama. Paní Bennetová hodlala zdržet ještě oba +pány z Nether-fieldu na večeři, ale naneštěstí jim předjel kočár dřív +než ostatním hostům, takže k tomu neměla příležitost. + +„Nu, děvčata,“ pravila, jakmile za posledním hostem zapadly dveře, +„copak tomu říkáte? Já + +tvrdím, že se dnešek po všech stránkách vydařil. Vystrojit takovou +hostinu hned tak někdo nedokáže! Zvěřina byla přece jako dort - všichni +mi říkali, že tak masitá kýta se nevidí každý + +den. Polévka byla + +padesátkrát chutnější než ta, co jsme měli minulý týden u Lucasových; i +pan Darcy uznal, že se koroptvičky jen rozplývají na jazyku, a ten má +jistě nejméně dva nebo tři francouzské + +kuchaře. A tobě jak to dneska slušelo, Janinko, rná děvečko zlatá! I +paní Longová to přiznala, když jsem ji na to upozornila. A víš, co ještě +povídala?,Uvidíte, paní Bennetová, že ta ještě + +toho Bingleyho užene!' To povídala. Však tvrdím odjakživa, že paní +Longová je moc hodná + +ženská - a její neteře jsou slušná děvčata a žádné krásky: mně se +ohromně zamlouvají.“ Krátce a dobře, paní Bennetová překypovala dobrou +náladou. Viděla, jak se má Bingley k Jane, a to ji stačilo utvrdit v +dobré víře, zejí přece jen neunikne; když šlo o blaho rodiny a události +se vyvíjely kjejí spokojenosti, dokázala se oddávat tak fantastickým +představám, že ji velmi zklamalo, když se hned nazítří nedostavil a +nepožádal o ruku. + +„Byl to příjemný večer,“ řekla Jane Elizabeth. „Sešli se lidé, kteří se +shodli a dobře pobavili. Doufám, že se budem všichni scházet častěji.“ +Elizabeth se usmála. + +„Nebuď taková, Lízinko. Nesmíš mě podezírat. Netrap mě! Ujišťuji tě, že +jsem si z toho ze všeho vzala ponaučení a že si s ním teď ráda povídám, +protože je to takový milý a rozumný + +mládenec, a na nic jiného přitom nemyslím. Přesvědčil mě svým chováním, +že neměl vůbec v úmyslu vzbudit ve mně nějaké hlubší city. Má prostě tu +přednost, že umí lépe promluvit a dokáže vystupovat mnohem sympatičtěji +než ostatní muži.“ + +„Jsi krutá,“ odvětila jí sestra. „Nechceš mi dovolit, abych se usmála, a +každým slovem mě k tomu podněcuješ.“ + +„Někdy je to tak těžké, aby ti lidé uvěřili!“ + +„Ajindy tak vyloučené!“ + +„Proč mi chceš namluvit, že cítím víc, než doznávám?“ + +„Na tuhle otázku ti asi nedokážu odpovědět. Každý ochotně rozdává rady, +i když jeho ponaučení nestojí za fajfku tabáku. Odpusť mi to, a trváš-li +na svém tvrzení, nemohu ti už dál dělat důvěrnici.“ + +Za několik dní po této společenské události se pan Bingley znovu +objevil, a sám. Přítel prý + +odjel zrána do Londýna, ale vrátí se opět asi za deset dní. Seděl u nich +přibližně hodinu a překypoval dobrou náladou. Paní Bennetová ho zvala, +aby se zdržel na oběd, avšak on se dlouze omlouval, že už slíbil někam +přijít. + +„Snad budeme mít víc štěstí, až se tu příště zastavíte,“ pravila. Bude +mu potěšením, kdykoli atd. atd., a jestliže dovolí, + +využije její laskavosti velmi brzy. + +„Hodilo by se vám to zítra?“ + +„Ano, zítra mi v tom nic nebrání,“ přijal ochotně pozvání. Dostavil se, +a tak včas, že ani jedna z Bennetových dam nebyla ještě oblečena. Paní + +Bennetová přiběhla k dcerám do pokoje v županu a s rozčesanými vlasy: +„Pospěš si, Jane, má + +děvenko zlatá, a utíkej dolů. Už je tady - pan Bingley je tady. Opravdu +už přišel. Spěchej, spěchej. Pojď sem, Sarah, a pomoz slečně Jane s +oblékáním. Slečnu Lízinku dočešeš až + +potom.“ + +„Přijdeme dolů, jakmile se upravíme,“ pravila Jane, „ale řekla bych, že +nejdřív by mohla být hotova Kitty, protože se už strojí přes půl +hodiny.“ + +„Kitty ať jde k šípku! Co ta s tím má co společného? Dělej, dělej ! +Kdepak máš šerpu, děvenko?“ + +Ale když matka odešla, Jane ho za nic na světě nechtěla jít přivítat, +dokud ji nedoprovodí + +některá sestra. + +Matčino úsilí nechat je o samotě nepolevovalo až do večera. Po čaji se +pan Bennet podle svého zvyku odebral do knihovny a Mary odešla nahoru +cvičit. Když dvě z pěti překážek takto padly, seděla paní Bennetová a +mrkala na Elizabeth a Catherine, avšak dlouho bezvýsledně. Elizabeth +dělala, že nic nevidí, až si toho konečně všimla Kitty a nevinně se +zeptala: „Co je, matinko? Proč na mě pořád mrkáte? Přejete si něco?“ + +„Ne, děvečko, nic. Nemrkala jsem na tebe.“ + +Pět minut seděla klidně, ale pak to už nemohla vydržet, aby promarnila +tak krásnou příležitost, zničehonic vstala a vyzvala Kitty: „Pojď sem, +děvenko, musím ti něco říct,“ a vyvedla ji z místnosti. Jane okamžitě +dala Elizabeth pohledem najevo, jak je jí taková + +očividná chytristika nevýslovně trapná, a zapřísahala ji, aby aspoň ona +vytrvala. Za pár minut pootevřela paní Bennetová dveře a zavolala: +„Lízinko, děvenko, musím ti něco říct.“ Elizabeth nezbývalo než +uposlechnout. „Měly bychom je také nechat chvilku o samotě, nemyslíš,“ +řekla matka, jakmile vyšla do haly. „Sedneme si s Kitty u mne v šatně.“ +Elizabeth se nepokoušela matce něco vymlouvat, zůstala v hale, dokud se +Kitty neodebrala nahoru, a pak se vrátila do salónu. + +Úklady paní Bennetové vyzněly toho dne naprázdno. Bingley byl +okouzlující, až na to, že se nedal přimět k roli oficiálního nápadníka +její dcery. Svou nenuceností a dobrou náladou příjemně pozvedl večerní +atmosféru a snášel matčinu nevhodnou podbízivost a poslouchal její + +pošetilé řeči tak trpělivě, že mu za to dcera byla upřímně vděčná. + +Bez velkého přemlouvání se zdržel na večeři a před odchodem si smluvil - +hlavně s paní + +Bennetovou - že si nazítří po ránu přijde zastřílet s jejím manželem. Od +té chvíle už Jane nemluvila o obyčejném známém. Nezmínila se o něm +sestře ani slovem, avšak Elizabeth uléhala s blaženým pocitem, že jejich +vztah rychle dospěje ke konečnému vyřešení, ledaže by se pan Darcy +vrátil ve stanovené době. Zároveň však měla silné + +podezření, že se to všechno děje s vědomím onoho pána. + +Pan Bingley se dochvilně objevil, strávil s panem Bennetem celé +dopoledne, jak bylo domluveno, a prožil je mnohem příjemněji, než by byl +očekával. Bingley nebyl ani nabubřelý, ani hloupý, takže nezavdával otci +příčinu k posměškům či k opovržlivému mlčení, a ten byl na oplátku +mnohem sdílnější a méně podivínský než obvykle. Přivedl hosta samosebou +na oběd a odpoledne rozehrála opět paní Bennetová svůj důvtip, aby od +něho a od své dcery všechny odehnala. Elizabeth + +si potřebovala napsat dopis, a tak se hned po čaji odebrala do ranního +salónku: jelikož se všichni ostatní chystali zasednout ke kartám, +nepředpokládala, že jí bude třeba, aby mařila matčiny úklady. + +Když list dopsala a vrátila se do salónu, zjistila však k svému nemalému +úžasu, že ji matka patrně přece jen trumfla. Otevřela dveře a spatřila, +že její sestra a Bingley stojí spolu u krbu zcela zabráni v důležitý +rozhovor, a i kdyby jí tento samotný fakt nebýval podezřelý, pak jí + +všechno muselo být jasné z toho, jak se oba zatvářili, jak se otočili a +spěšně od sebe odstoupili. Přivedla je do trapné situace, ale svou +pokládala za ještě horší. Nikdo z nich nepromluvil ani slovíčko a +Elizabeth se už chtěla obrátit a odejít, když tu Bingley, který se +předtím stejně jako Jane rychle posadil, zase vyskočil, pošeptal dívce +několik slov a vyběhl z místnosti. + +Jane by byla nepřenesla přes srdce tajit před Elizabeth něco, co jí +mohlo způsobit radost, a tak ji hned objala a s hlubokým pohnutím +doznala, že je nejblaženější stvoření na zeměkouli. + +„Jsem tak nesmírně šťastná!“ dodala, „až příliš šťastná. Nezaslouženě. +Proč právě já, a ne ti druzí!“ + +Elizabeth jí blahopřála s tak upřímnou a vřelou radostí, že ji ani +nemohla vyjádřit slovy. Každá laskavá věta vzdouvala v Janině srdci nové +vlny štěstí. Nedopřála si však v této chvíli, aby zůstala se sestrou a +vypověděla jí aspoň polovinu toho, co musela nezbytně zvědět. + +„Půjdu bez prodlení za matinkou,“ zvolala. „Projevovala o mne tolik +láskyplné péče, zeji nemohu nechávat v nejistotě, a nechci, aby se to +dozvěděla od někoho jiného než ode mne. On už šel k tatíčkovi. Ach, +Lízinko, mít to vědomí, že moje zpráva tak potěší celou mou milovanou +rodinu! To je větší štěstí, než mohu unést!“ + +Pospíchala za matkou, která předtím úmyslně přerušila karetní partii a +seděla nahoře s Kitty. Elizabeth osaměla a s úsměvem si říkala, jak +rychle a lehce se vyřešila záležitost, která je dlouhé měsíce tolik +trápila a tížila. + +„A tím končí úzkostlivé opatrnictví jeho přítele!“ říkala si. + +„A falešné uskoky jeho sester! Končí šťastně, rozumně a moudře!“ Po +krátké chvíli vešel opět Bingley, jehož rozhovor s otcem byl stručný a k +věci. + +„Kde je vaše sestřička?“ chtěl vědět hned, jakmile otevřel dveře. + +„Odběhla za maminkou nahoru. Myslím, že tu bude každou chvíli.“ Zavřel +za sebou, přistoupil k ní a hlásil se o blahopřání a o právo na +sesterskou přízeň. Elizabeth upřímně a s radostí doznala, jak ji těší +vyhlídka na jejich budoucí svazek. Stiskli si vřele ruce, a než se Jane +objevila, musela vyslechnout dlouhé litanie o tom, jak je blažený a jaká +je její sestra úžasná; a třebaže ji posuzoval zamilovanýma očima, věřila +Elizabeth pevně, že mají všechny reálné předpoklady pro to, aby jejich +štěstí bylo trvalé, protože spočívalo na vzácném vzájemném porozumění a +ještě vzácnějších Janiných povahových vlastnostech, a protože se oba +citově i názorově výborně shodovali. + +Toho večera vládla v celé rodině šťastná pohoda. Blaženství, které Jane +zaplavovalo duši, jí + +rozzářilo tvář něhou, takže se zdála krásnější než kdy jindy. Kitty se +hihňala a uculovala a doufala, že brzy přijde řada na ni. Paní Bennetová +měla stále dojem, že ještě dost procítěně + +nevyjádřila svůj souhlas a požehnání, ačkoli Bingleymu už půl hodiny nic +jiného nevykládala, a když se k nim pan Bennet před večeří přidružil, +bylo mu na hlase i na chování znát, že má + +velkou radost. + +Nezmínil se o tom ale ani slůvkem, dokud se host nerozloučil ; jakmile +však odešel, obrátil se k dceři a pravil: + +„Gratuluji ti, Jane. Myslím, že s ním budeš mít hezký život.“ Jane se mu +vrhla kolem krku, políbila ho a děkovala mu za jeho dobrotu. + +„Jsi hodné děvče,“ odvětil, „a mě upřímně těší, že se tak dobře vdáš. +Nepochybuji o tom, že ti s ním bude dobře. Jste si povahově dost blízcí. +Máte v sobě oba tolik poddajnosti, že jaktěživo nedospějete k žádnému +rozhodnutí, tolik dobro-myslnosti, že vás každý sluha ošidí, a tolik +velkorysosti, že budete vždycky hospodařit nad poměry.“ + +„To snad ne, tatíčku. Nedovedu si představit, že bych se já naučila +zacházet nešetrně a lehkomyslně s penězi.“ + +„Hospodařit nad poměry! Co to povídáte, drahý choti?“ zvolala paní +Bennetová. „Vždyť musí + +mít čtyři nebo pět tisíc ročně, a kdoví jestli ne víc.“ Pak se obrátila +na dceru. „Ach, Jane, má + +děvenko zlatá, jediná, já ti mám takovou radost, že určitě celou noc ani +oka nezamhouřím. Byla jsem přesvědčena, že to tak dopadne. Vždycky jsem +říkala, že k tomu nakonec dojde. Věděla jsem, že nejsi krásná jen tak +pro nic za nic. Vzpomínám si, že jsem si v duchu říkala, hned jak jsem +ho poprvé spatřila, když se loni nastěhoval do Hertford-shiru, že vy dva +jste pro sebe jako stvořeni. Takový fešák se hned tak nevidí!“ + +Na Wickhama s Lydií docela zapomněla. Jane jí teď byla ze všech dětí +zdaleka nejmilejší. O + +žádné jiné v této chvíli nedbala. Mladší sestry se u Jane brzy začaly +hlásit o privileje, které by jim v budoucnu mohla zajistit. Mary si +zamlouvala právo používat netherfieldskou knihovnu a Kitty žadonila, aby +se tam každou zimu konalo několik plesů. + +Od tohoto dne byl samozřejmě Bingley v Longbournu denním hostem - často +se objevil už + +před snídaní a vždy se zdržel ještě po večeři - ledaže ho nějaký hlupák +ze sousedství, kterému ani nemohl přijít na jméno, pozval na oběd a on +nepokládal za možné odříci. Jane teď vůbec neměla čas si se sestrou +pohovořit; neboť dokud tu byl on, neměla oči pro nikoho jiného; avšak +Elizabeth zjistila, že může být oběma velmi užitečná ve chvilkách +odluky, jimž se přece jen někdy nelze vyhnout. Musela-li Jane někam +odběhnout, pověsil se vždy na paty Elizabeth, aby si o Jane mohl +popovídat, co srdce ráčí, a jakmile Bingley odešel, vyhledala Jane +pravidelně stejný pramen útěchy. + +„Tolik mě potěšil,“ řeklajednou večer, „když mi vyprávěl, jak letos na +jaře neměl ani tušení, že jsem v Londýně. Nepovažovala jsem to za +možné.“ + +„Já si to myslela,“ odvětila Elizabeth. „Jak ti to ale vysvětlil?“ + +„Způsobily to všechno jeho sestry. Rozhodně nepřály jeho známosti se +mnou, čemuž se nelze divit, neboť se mohl oženit + +po mnoha stránkách výhodněji. Ale až poznají, jak pevně věřím, že jejich +bratr je se mnou spokojený, pak se s tím časem smíří a opět se sblížíme, +třebaže už nikdy nemůžeme být takovými přítelkyněmi jako kdysi.“ + +„Tohle je nejnemilosrdnější prohlášení, které jsi kdy v mé přítomnosti +pronesla,“ odpověděla Elizabeth. „Jen tak dál! Mrzelo by mě, kdybych +viděla, že znovu sedáš na vějiěku slečně + +Bingleyové a jejím falešným medovým řečem!“ + +„Věřila bys tomu, Lízinko, že už mě doopravdy miloval, když loni v +listopadu odjížděl, a nevrátil se sem jen proto, že nevěřil, že bych ho +já mohla mít ráda.“ + +„V tom trošku pochybil, to je jisté, ale svědčí to zase o jeho příkladné +skromnosti.“ Načež Jane ovšem spustila dlouhé chvalozpěvy na jeho +ostýchavost a podceňování vlastních předností. + +Elizabeth vzala s potěšením na vědomí, že neprozradil, jakou roli tu +sehrál jeho přítel; dobrosrdečná Jane se sice neuměla na nikoho hněvat, +ale takováto okolnost by v ní přece jen vyvolala zaujatost proti němu, o +tom byla přesvědčena. + +„Já jsem přece nejšťastnější stvoření pod sluncem,“ vzdychala Jane. +„Ach, Lízinko, proč to bylo právě mně z celé naší rodiny dopřáno, právě +mně! Kéž bys i ty poznala takové blaho ! + +Kéž by vůbec byl druhý takový muž pro tebe!“ + +„I kdybys mi předhodila čtyřicet takových mužů, nedokázala bych prožívat +to, co ty. Já + +nemám tvou povahu a tvé dobré srdce a nedokážu být tak šťastná. Ne, ne, +jen se o mne nestarej, snad mi osud bude milostiv a pošle mi do cesty +ještě jednou nějakého pana Collinse.“ + +Nezůstalo přirozeně nadlouho tajemstvím, jak se mají věci v Longbournu. +Paní Bennetová + +měla přece právo pošeptat novinku paní Philipsové, a ta se už bez +dovolení podjala úkolu učinit totéž u všech sousedek v Merytonu. + +Veřejné mínění označilo rázem Bennetovy za nejšťastnější lidi na světě, +ač ještě před několika týdny, když se Lydia spustila s dů-stojníkem, +bylo nad slunce jasnější, že to u nich špatně skončí. + +Uplynul asi týden od Janina zasnoubení s Bingleym; oba mladí lidé seděli +jednou zrána s její + +matkou a sestrami v jídelně, když tu zaslechli pod okny hrčení kol a +viděli, že u vchodu zastavuje čtyřspřeží. + +Na návštěvy bylo ještě příliš časně a kromě toho jim povoz nepřipadal +povědomý ze sousedství. Táhli jej poštovní koně a nepoznávali ani kočár, +ani livrej lokajů na kozlíku. Jelikož však bylo zřejmé, že k nim někdo +jede, vyzval okamžitě Bingley slečnu Bennetovou, aby se vyhnuli +dotěrnému vetřelci a šli se raději projít do háječku. Jane mu vyhověla a +zbylé + +tři dámy byly vydány napospas své zvědavosti, dokud se dveře neotevřely +a návštěva nevstoupila. Byla to lady Catherine de Bourghová. + +Všechny tři byly ovšem připraveny na nějaké překvapení, avšak v tomto +případě předčila skutečnost veškerá očekávání - a paní Bennetová s +Kitty, které ji neznaly, neužasly zdaleka do té míry jako Elizabeth. +Lady Catherine vplula do místnosti způsobem ještě majestátnějším než + +obvykle, odpověděla na Elizabethin pozdrav nepatrným přikývnutím a beze +slova se usadila. Elizabeth zašeptala matce, kdo to přichází, když se +Její Jasnost objevila na prahu, avšak dáma neprojevovala přání seznámit +se s přítomnými. + +Paní Bennetová se dosud nevzpamatovala z ohromení, avšak lichotilo jí, +že má tak vznešenou návštěvu, a proto ji přivítala s vybranou +zdvořilostí. Dáma chvíli seděla mlčky a pak prohodila velmi přezíravě k +Elizabeth: + +„Doufám, že jste zdráva, slečno Bennetová. Tato dáma je zřejmě vaše +matka, ne?“ Elizabeth odvětila s nejvyšší možnou stručností, že ano. + +„A tohle je asi některá z vašich sester?“ + +„Ano, Vaše Jasnosti,“ ujala se slova paní Bennetová, přešťastná, že si +popovídá s lady Catherine. „To je naše předposlední dcerka: nejmladší se +nedávno vdávala a nejstarší se prochází někde s mládencem, jenž asi brzo +bude patřit do rodiny.“ + +„Máte tu velice malý park,“ opáčila lady Catherine p0 krátké odmlce. + +„S Rosingsem se jistě ani porovnat nedá, lady Catherine, avšak ujišťuji +vás, že je mnohem rozlehlejší než park sira Williama Lucase.“ + +„Tohle je nešikovně položený salón, jak tu můžete v létě odpoledne +vydržet, vždyť okna vedou přímo na západ!“ + +Paní Bennetová ji ujistila, že tu po obědě nikdy nesedávají, a dodala: + +„Dovolte, Vaše Jasnosti, abych se vás pozeptala, jak se daří panu +Collinsovi a jeho choti?“ + +„Dobře, viděla jsem je předevčírem večer.“ + +Elizabeth předpokládala, že jí nyní předá dopis od Char-lotty, neboť v +tom viděla jediné + +možné vysvětlení její návštěvy. Žádný dopis se však neobjevil, a tak si +lámala hlavu dál. Paní Bennetová nabízela přezdvořile Její Jasnosti +občerstvení, avšak lady Catherine s velkou rozhodností a pramalou +zdvořilostí odmítla cokoli pojíst, vstala a obrátila se na Elizabeth: + +„Zdá se, že máte tamhle za trávníkem docela slušné keře, slečno +Bennetová. Ráda bych se tam podívala, kdybyste byla tak laskavá a +doprovodila mě.“ + +„Jenjdi, děvenko, a proveďjejí Jasnost po cestičkách. Snad by sejí +zamlouvalo v poustevně.“ Elizabeth poslechla, odběhla si do pokoje pro +slunečník a vedla urozenou návštěvu dolů. Cestou se pozdržely v hale, +neboť lady Catherine otevřela dveře do jídelny a do salónu, krátce je +přehlédla, prozkoumala, prohlásila, že dělají docela slušný dojem, a +kráčela dál. Její kočár stál ještě před vchodem a Elizabeth si všimla, +že v něm sedí její komorná. Mlčky se ubíraly vyštěrkovanou cestičkou +směrem k hájku; Elizabeth si umínila, že se nebude namáhat udržovat v +proudu rozhovor s osobou, která se chová tak nadobyčej urážlivě a +nepříjemně. + +„Jak jsem si kdy mohla myslet, že je jí synovec podobný?“ říkala si, +když na ni hleděla. Jakmile se octly mezi stromy, ujala se lady +Catherine slova následujícím způsobem: + +„Nejste určitě na pochybách, proč jsem se za vámi rozjela, slečno +Bennetová. Muselo vám to napovědět vaše srdce, vaše svědomí.“ + +Elizabeth na ni hleděla v nelíčeném údivu. + +„Mýlíte se, Vaše Jasnosti. Marně celou tu dobu uvažuji, čemu máme +děkovat za čest, kterou jste nám prokázala.“ + +„Měla byste už vědět, slečno Bennetová,“ opáčila vznešená dáma +rozzlobeně, „že se mnou si nikdo nezahrává. Chcete-li však být +neupřímná, já taková nebudu. Byla jsem odjakživa proslulá svou +upřímností a otevřeností a při projednávání tak důležité záležitosti od +ní + +samozřejmě neupustím. Před dvěma dny se mi donesla nanejvýš pobuřující +zvěst. Bylo mi řečeno, že nejen vaše sestra udělá velmi výhodnou partii, +ale že i vy, že slečna Elizabeth Bennetová pravděpodobně zakrátko nato +stane před oltářem s mým synovcem - s mým vlastním synovcem - s panem +Darcym. Vím sice, že je to nestydatá pomluva - neurazila bych ho +natolik, abych začala uvažovat, zda na tom něco není, ale přesto jsem se +rozhodla sem okamžitě zajet a sdělit vám své stanovisko.“ + +Elizabeth zrudla překvapením i pobouřením. „Pokládáte-li to za +vyloučené,“ řekla, „pak se divím, že jste se obtěžovala tak daleko. Co +tím Vaše Jasnost vlastně sleduje?“ + +„Trvám na tom, aby takové zvěsti byly veřejně popřeny.“ + +„Tím, že jste přijela do Longbournu a navštívila mě a mou rodinu,“ +odvětila Elizabeth chladně, „je spíše podnítíte, než vyvrátíte, pokud +tedy vůbec kolují.“ + +„Pokud kolují! Vy tedy předstíráte, že o tom nic nevíte? Cožpak to pilně +nešíříte sami? Nevíte snad, co se o vás povídá?“ + +„Nikdy jsem nic takového neslyšela.“ + +„A můžete rovněž prohlásit, že se to nezakládá na pravdé?“ + +„Nemohu se pochlubit takovou dávkou upřímnosti jako Vaše Jasnost. Může +se stát, že se mě + +zeptáte na něco, nač nebudu mít chuť odpovídat.“ + +„To je neslýchané! Slečno Bennetová, trvám na tom, abyste mi vyhověla. +Snad vám - můj synovec - nenabídl ruku?“ + +„Vaše Jasnost sama prohlásila, že je to vyloučeno.“ + +„Mělo by to být, musí to být vyloučeno, pokud si zachová + +zdravý rozum. Ale vy jste ho mohla lákat a mámit, až v chvil-kovem +poblouznění zapomněl, čím je povinován sobě a své rodině. Mohla jste ho +svést.“ + +„Je-li tomu tak, pak bych byla sama proti sobě, abych se k tomu +doznala.“ + +„Slečno Bennetová, víte, koho máte před sebou? Nejsem zvyklá na takový +tón. Jsem pomalu jeho nejbližší příbuzná na světě a mám právo znát +všechny jeho záležitosti.“ + +„Ale nemáte právo znát moje, a takovýmhle způsobem mě rozhodně +nepřimějete, abych se vám s něčím svěřovala.“ + +„Aby mezi námi nedošlo k nedorozumění: sňatek, o nějž máte tu drzost +usilovat, se nikdy neuskuteční. Ne, nikdy. Pan Darcy je zasnouben s mou +dcerou. A teď jsem zvědavá, co na to řeknete.“ + +„Jen tolik: v tom případě přece nemáte důvod předpokládat, že nabídne +ruku mně.“ Lady Catherine na okamžik zaváhala a pak pravila: + +„Jsou zasnoubeni trochu zvláštním způsobem. Byli si určeni od dětství. +Já i jeho matka jsme si to upřímně přály, slibovaly jsme si to, když +ještě leželi v kolébkách, a nyní, kdy by tužba obou sester měla být +splněna jejich sňatkem, by to zmařila osoba tak málo urozená jako vy, +tak bezvýznamná, která nemá k naší rodině žádný vztah! Cožpak neberete v +úvahu přání jeho blízkých - a samozřejmě předpokládané zasnoubení se +slečnou de Bourghovou? Cožpak nemáte ani špetku smyslu pro to, co se +sluší a patří? Neslyšela jste, jak jsem říkala, že mu byla od +nejútlejšího dětství předurčena jeho sestřenka ?“ + +„Slyšela, a slyšela jsem to už dřív. Ale co je mi po tom? Nestojí-li +mému sňatku s vaším synovcem v cestě žádné jiné překážky, pak mě od něho +zajisté neodradí vědomí, že si jeho matka s tetou kdysi přály, aby si +vzal slečnu de Bourghovou. Udělaly jste, co bylo ve vašich silách, když +jste se mezi sebou domluvily, uskutečnění vašeho přání však závisí na +někom jiném. Nemiluje-li pan Darcy svou sestřenku a nepokládá-li ji za +svou nevěstu, proč by si nesměl vybrat jinou dívku? A budu-li to já, +proč bych ho nesměla vyslyšet?“ + +„Protože by to bylo proti vší cti, slušnosti a rozumu i proti jeho +zájmům. Ano, slečno Bennetová, i proti jeho vlastním + +zájmům: snad si nemyslíte, že se ho rodina a přátelé nezřek-nou, +jestliže zlolajně zkřížíte jejich plány? Všichni jeho lidé vás budou +odsuzovat, přehlížet, nenávidět. Váš sňatek bude pokládán za pohanu +rodu, nikdy nepřejde nikomu přes rty vaŠejméno.“ + +„To jsou těžké tresty,“ odvětila Elizabeth, „avšak manželství s panem +Darcym přináší tolik mimořádných lákavých výhod, že by žádná, celkem +vzato, nemusela litovat.“ + +„Zarputilé, svéhlavé děvče! Styďte se! To je dík za to, jak jsem vás na +jaře přijala? Nejste mi ničím povinována? Posaďme se. Je vám snad jasné, +slečno Bennetová, že jsem k vám přijela pevně odhodlána dosáhnout svého +a nic mne od toho neodvrátí. Nejsem zvyklá podřizovat se cizím rozmarům. +Nesnáším, aby se mi nevyhovělo.“ + +„Vaše Jasnost se tedy octla v politováníhodné situaci, ale já se tím +necítím nijak vázána.“ + +„Co si to dovolujete, mne přerušovat! Vyslechněte mne mlčky. Má dcera a +můj synovec jsou pro sebe jako stvořeni. Pocházejí po matce ze stejného +vznešeného rodu a po otci z úctyhodných, počestných a starobylých, ač +nešlechtických rodin. Oba mají značné jmění. Jsou si zaslíbeni, protože +si to přeje každý příslušník obou rodin, a co tomu brání? Opovážlivá + +ctižádost děvčete bez příbuzenstva a bez přátel, bez peněz. To že mám +strpět? Ne, ne, toho bohdá nebude! Kdybyste věděla, co je pro vás dobré, +tak byste si nepřála opustit prostředí, v němž jste vyrostla.“ + +„Nedomnívám se, že bych to prostředí opustila, kdybych se provdala za +vašeho synovce. On je gentleman stejně jako můj otec: v tom jsme si +rovni.“ + +„Ano, váš otec je gentleman, ale kdo byla vaše matka? Kdo jsou vaši +strýcové a tety? + +Nemyslete si, že o nich nic nevím.“ + +„Ať o nich víte cokoli,“ řekla Elizabeth, „když to nevadí vašemu +synovci, nevím, proč by to mělo vadit vám.“ + +„Řekněte mi krátce a jasně: jste zasnoubeni?“ + +Elizabeth by byla neodpovídala na tuto otázku jen kvůli lady Catherine, +avšak když si to rozvážila, považovala za svou povinnost doznat: „Ne, +nejsme.“ Tím lady Catherine zřejmě potěšila. + +„A slíbíte mi, že k takovému zasnoubení nikdy nedojde?“ + +„Nic takového vám neslíbím.“ + +„Divím se vám, slečno Bennetová, a odsuzuji vás. Počítala jsem, že se +setkám s rozumnějším děvčetem. Ale nenamlou-vejte si, že já někdy +ustoupím. Neodjedu, dokud mi neslíbíte, oč + +jsem vás žádala.“ + +„Buďte ujištěna, že vám to neslíbím nikdy. Nenechám se zastrašit a +dohnat k něčemu tak naprosto neodůvodněnému. Přejete si, aby si pan +Darcy vzal vaši dceru, ale i kdybych vám dala požadovaný slib, přispěla +bych tím nějak k uskutečnění jejich sňatku? Má-li mě rád a já + +ho odmítnu, myslíte, že si pak spíš zamiluje svou sestřenku? Dovolte, +abych vám sdělila, lady Catherine, že všechny argumenty, jimiž jste +podpořila svou neobvyklou žádost, byly právě tak nepatřičné jako ta +žádost neuvážená. Odhadla jste naprosto nesprávně mou povahu, když + +předpokládáte, že na mě platí takovéto prostředky. Jak dalece se +zavděčíte svému synovci tím, že se mícháte do jeho záležitostí, to +nemohu posoudit, ale míchat se do mých nemáte právo. Prosila bych vás +tedy, abych v té věci už nebyla vystavena dalšímu obtěžování.“ + +„Jen ne tak hr, slečinko. Ještě zdaleka jsem neskončila. Ke všem +výhradám proti vám, které + +jsem už uvedla, musím připojit ještě jednu. Nejsou mi neznámy +podrobnosti o tom, že vaše sestra nestydatě utekla s důstojníkem. Vím +všechno, i to, že šiji ten mladík vzal po dlouhém dohadování, až když si +ho váš otec se strýcem koupili. A takovou má mít můj synovec v rodině? A +její manžel, jehož otec býval u Darcyových správcem, by mu měl být +švagrem? + +Dobrý bože na nebesích - jak si to představujete? Což je možno tak +pokálet stíny Pemberley?“ + +„Ted už nemůžete mít na srdci nic,“ odvětila Elizabeth vzdorně. „Urazila +jste mne vším myslitelným způsobem. Musím vás požádat, abychom se +vrátily.“ + +Povstala, než domluvila. I lady Catherine se zvedla a vykročily zpět. +Její Jasnost byla na nejvyšší míru pobouřena. + +„Nezáleží vám na dobrém jménu a postavení mého synovce? Zlé, sobecké +stvoření! Cožpak si nejste vědoma toho, že ho svazek s vámi znemožní +před celým světem?“ + +„Nemám už, co bych k tomu dodala, lady Catherine. Moje stanovisko +znáte.“ + +„Jste tedy odhodlána jít přes mrtvoly?“ + +„Nic takového jsem neřekla. Jsem pouze odhodlána zachovat se tak, jak mi +to podle mého mínění nejlépe vyhovuje, a neskládat účty vám ani jiné +osobě mně tak dokonale cizí.“ + +„Dobrá. Odmítáte mi tedy vyhovět. Odmítáte ohlížet se na závazky, čest a +vděčnost. Jste pevně odhodlána zničit ho před jeho přáteli a vystavit ho +na posměch celému světu.“ + +„Proti jakým závazkům, cti nebo vděčnosti jsem se v tomto ařípadě +provinila?“ zeptala se Elizabeth. „Můj sňatek s pa-lem Darcym by +neporušil zásady spojované s těmito pojmy. pokud jde o to, že bych +rozhněvala jeho příbuzné nebo ho znemožnila před světem - kdyby jeho +rodina náš sňatek skutečně tak přijala, netrápila bych se proto ani na +okamžik - l svět je tak moudrý, že má důležitější starosti než +podporovat lalicherné roznášky.“ + +„Takhle se na to tedy díváte! To je tedy vaše konečné roz-íodnutí! Nu +dobrá. Už je mi jasné, co bude potřeba. Jen si íepředstavujte, slečno +Bennetová, že vaše ctižádost někdy iojde ukojení. Přijela jsem vás +vyzkoušet. Doufala jsem, že budete rozumná, ale já prosadím svou, na to +se můžete spolehnout.“ + +Takto a podobně promlouvala lady Catherine, dokud nedošly k dvířkům +kočáru; pak se rychle ještě obrátila a dodala: + +„Neloučím se s vámi, slečno Bennetová, nevyřizujte žádné poručení paní +matce. Nezasluhujete tolik zdvořilosti. Rozhněvala jste mě na nejvyšší +míru.“ Elizabeth neodpověděla, nepozvala vznešenou dámu dál, ale sama +odcházela beze slova domů. Zaslechla, jak se kočár rozjíždí, až když +stoupala po schodišti. Její matka jí vyšla vstříc z šatny a netrpělivě +se vyptávala, proč se lady Catherine ještě nevrátila a neodpočinula si. + +„Neměla chuť jít dál,“ odpověděla dcera, „nechtěla se už zdržovat.“ + +„To je feš dáma! A jak to bylo od ní milé, že se tu stavěla! Vždyť nám +vlastně přišla jen říct, že se Collinsovým daří + +dobře. Asi někam cestuje, a když projížděla Merytonem, napadlo ji, že by +za tebou mohla zajet. Nic zvláštního ti přece nechtěla, vid, Lízinko?“ + +Tu musela Elizabeth trošku zalhat, neboť sdělit matce obsah rozhovoru +bylo vyloučeno. Elizabeth se jen pomalu vzpamatovávala z deprese, do níž +ji tato podivná návštěva uvrhla; zprvu nedokázala dlouhé hodiny myslet +na nic jiného. Lady Catherine zřejmě podstoupila namáhavou cestu z +Rosingsu jen a jen za tím účelem, aby zrušila její domnělé zasnoubení s +panem Darcym. Byl to logický počin, to musela přiznat, ale nedovedla si +představit, odkud sejí to doneslo, až si uvědomila, že on je důvěrný +přítel Bingleyho a ona Janina sestra, a když + +má jedna dvojice před svatbou, hledají se hned další následovníci, a to +patrně stačilo. Sama si přece v duchu říkala, že se po sestřině svatbě +budou vídat častěji. A sousedé z Lucasova (neboť usoudila, že díky +jejich stykům s Collinsovými se o tom mohla dozvědět lady Catherine) jen +pokládali zajisté a bezprostřední to, o čem ona uvažovala jako o +možnosti někdy v budoucnu. + +Jak tak znovu přemítala o slovech lady Catherine, nemohla se zbavit +obav, jaké následky to může mít, vytrvá-li ve svém tažení. Elizabeth +napadlo, zda se snad neobrátí na synovce, když + +tak zdůraz-ňovala své odhodlání zabránit jejich sňatku, a jak to na něho +zapůsobí, až mu předestře všechny tragické následky jeho zaslepenosti, +to se neodvažovala posoudit. Nevěděla, nakolik má tetu rád a zda mu +záleží na jejím úsudku, ale dalo se přirozeně + +předpokládat, že si váží Její Jasnosti mnohem víc, než byla s to ona, a +až mu teta vylíčí + +všechno utrpení, jež ho čeká po boku takové osoby, a že se přižení do +rodiny hluboko pod svou úroveň, zasáhne ho patrně na nejcitlivějším +místě. On přece přikládá zachování + +důstojnosti velkou váhu a argumenty, které se Elizabeth zdály směšné + +a za vlasy přitažené, jemu mohou připadat v jádře rozumné a řádně +uvážené. Není-li dosud rozhodnut, jak se někdy domnívala, pak rady a +zapřísahání tak blízké příbuzné + +mohou odstranit nejistotu a utvrdit ho v přesvědčení, že jeho blaženost +spočívá v neposkvrněné cti. V tom případě se sem už nevrátí. Lady +Catherine ho může navštívit na zpáteční cestě v Londýně a on nedodrží +svůj slib Bingleymu, že za ním ještě přijede do Nether-fieldu. + +„Dostane-li tedy jeho přítel během několika dní omluvný dopis,“ +uvažovala nakonec, „budu vědět, jak si to vyložit. Pak bude odzvoněno +očekávání i nadějím, že v lásce vytrvá. Nedokáže-li než mě litovat, když +by mohl získat mou lásku a ruku, přestanu já brzy všeho litovat vůbec.“ + +Celá rodina se nelíčené podivila, když se dozvěděli, kdo je to přijel +navštívit, ale naštěstí + +přijali výklad, jenž uspokojil zvědavost paní Bennetové, a nikdo +Elizabeth kvůli tomu příliš + +neškádlil. + +Nazítří dopoledne jí vyšel z knihovny vstříc otec s dopisem v ruce, +právě když scházela ze schodů. + +„Zrovna se jdu podívat, kde vězíš, Lízinko,“ řekl. „Pojd ke mně.“ +Následovala ho, stále zvědavější, co jí chce říci, neboť předpokládala, +že to nějak souvisí s dopisem, který třímal v ruce. Náhle ji napadlo, že +mu mohla napsat lady Catherine, a s obavami hleděla vstříc +nevyhnutelnému vysvětlování. + +Došla za otcem až ke krbu a oba se posadili. Pak jí sdělil: + +„Dnes ráno přišlo psaní, jež mne značně překvapilo. Jelikož se to týká +hlavně tebe, měla bys znát jeho obsah. Nevěděl jsem, že budu vdávat dvě +dcery. Dovol, abych ti pogratu-loval k tak skvělé partii.“ + +Elizabeth zrudla až za uši, neboť ji v tom okamžiku napadlo, že otci asi +napsal synovec, nikoli teta, a nevěděla, má-li se radovat, že se vůbec +vyjádřil, anebo urazit, že nenapsal spíše jí; avšak otec už pokračoval: + +„Tváříš se provinile. Děvčata se pravidelně v takovýchhle věcech +nadobyčej bystře vyznají, ale vsadil bych se, že tentokrát ani tvůj +důvtip nepostačí a že jméno svého ctitele neuhádneš. Píše mi totiž pan +Collins.“ + +„Pan Collins? Co ten s tím má co společného?“ + +„Samozřejmě že opět jednou trefil hřebík přímo na hlavičku. V úvodu mi +nejprve blahopřeje k nadcházejícímu sňatku mé nejstarší dcery, o němž se +dověděl od nějaké upovídané dobré duše od Lucasových. Ale nechci tě +dlouho napínat a tak ti nebudu číst, co k této věci říká. Tebe se týká +až následující : Když jsem tedy vyjádřil upřímné přání všeho nejlepšího +jménem své + +choti i jménem svým u příležitosti této radostné skutečnosti, dovolte, +abych se krátce zmínil ještě o jedné věci, o níž jsme informováni ze +stejného pramene. Předpokládá se, že Vaše dcera Elizabeth si neponechá +dlouho své dívčí jméno, až se ho její sestra vzdá, a že průvodce +životem, jehož si vyvolila, jest jednou z nejvýše postavených osobností, +k níž je možno vzhlížet v této zemi. + +Nu tak, jestlipak uhádneš, Lízinko, koho tím pan Collins myslí ? Tomuto +mladému pánovi se dostalo všeho, čeho si jen lidské srdce může zdát - má +značný majetek, vznešené příbuzenstvo i vlivné styky. Přes všechna tato +lákavá pokušení mi dovolte, abych varoval sestřenku Elizabeth i Vás před +zlými následky, jaké by vzápětí vyvolal neuvážený souhlas s nabídkou +onoho pána, jíž ovšem budete chtít okamžitě využít. + +Víš tedy, Lízinko, o koho jde? Ale ted to vyjde najevo: Píši Vám tato +varovná slova, neboť + +máme důvody se domnívat, že jeho tetinka, lady Catherine de Bourghová, +tento sňatek neschvaluje. + +Tak vidíš, tím ženichem je pan Darcy! Nu, mám dojem, Lízinko, že se mi +podařilo tě skutečně + +překvapit. Pan Collins ani Lucasovi si z celého okruhu tvých známých +nemohli vybrat člověka, jehož jméno by je spíš usvědčilo ze lži! Pan +Darcy, jenž se na žádnou ženu ani nepodívá, aby proti ní neměl plno +výhrad, ajenž si tebe sotva všiml, co se znáte? Je to rozkošné.“ + +Elizabeth se snažila přizpůsobit otcově žertovné náladě, ale vzmohla se +jen na jediný nucený + +úsměv. Ještě nikdy jí jeho vtipkování nepřišlo tak zatěžko jako ted. + +„Tobě to nepřipadá směšné?“ + +„Ach ano, ale čtěte prosím dál.“ + +Když jsem se včera večer zmínil o jejich pravděpodobném sňatku + +před Její Jasností, okamžitě se k tomu vyjádřila a se svou obvyklou +blahosklonností dala najevo, že má výhrady proti sestřenčině rodině. +Odmítá tedy dát souhlas k této, jak se ráčila vyjádřit, neslýchané +pohaně. Pokládal jsem za svou povinnost, zpravit o tom sestřenku co +nejdříve, aby ona i její urozený ctitel věděli, čemu jest jim čelit, a +aby překotně nevstupovali do manželství, nedostalo-li se jim k tomu +patřičného požehnání. Pan Collins dále dodává: Upřímně se raduji, že se +Vám podařilo smutný případ sestřenky Lydie tak šikovně ututlat, a jen mi +dělá starosti, že se tak rozkřiklo,jak spolu žili ještě před svatbou. +Nemohu však nedbat povinnosti, již mi ukládá můj úřad, a zamlčet Vám, +jak mne udivilo, že jste hned po svatbě + +mladé novomanžele vpustil do Longbournu. Je to podporování neřesti, a +kdybych já byl longbournským farářem, byl bych se proti tomu rázně +ohradil. Zajisté jste povinen jako křestan odpouštět, ale měl jste +přikázat, že Vám nesmí na oči, a nedovolit, aby se před Vámi vyslovila +jejich jména. Takhle si on tedy představuje křesťanské odpuštění. Pak už +se jen rozepisuje o požehnaném stavu své drahé Charlotty a o tom, že +očekávají olivovou ratolístku. Ale, Lízinko, ty se tváříš, jako by tě to +nepobavilo. Nejsi přece taková netýkavka, aby sis hrála na uraženou pro +trochu klepů. Proč bychom byli na světě, než abychom poskytovali +povyražení svým bližním a na oplátku se opět sami na jejich účet +zasmáli?“ + +„Ne, ne!“ zvolala Elizabeth. „Mám z toho velkou švandu, aleje to takový +nesmysl!“ + +„Ba právě - a. proto je to tak zábavné. Kdyby si byli vybrali nějakého +jiného muže, nebylo by to ani zdaleka tak podařené; avšak jeho naprostá +lhostejnost a tvoje výslovné antipatie ukazují + +jejich nebetyčnou pošetilost. Ač se mi tak příčí písemnosti, nevzdal +bych se korespondence s panem Collinsem ani za nic. Ne, když čtu listy +pana Collinse, musím mu dát přednost i před Wickhamem, jakkoli si cením +nestydatosti a pokrytectví tohoto svého zetě. A prosím tě, Lízinko, co +říkala lady Catherine těmto zvěstem? Přijela za tebou, aby ti odepřela +souhlas?“ Na tuto otázku odpověděla pouze smíchem, a jelikož otec nic +netušil, netrápil ji dalšími otázkami. Ještě nikdy Elizabeth tak těžko +nepředstírala, co necítila. Musela se smát, ač by se byla nejraději +rozplakala. Otec ji krutě zdrtil svými slovy o Darcyho lhostejnosti; +nezbývalo jí + +než uvažovat, jak může být tak slepý, anebo se obávat, zda snad místo +toho, že on postřehl příliš málo, si ona nedomýšlí příliš mnoho. + +Místo aby Bingley dostal omluvný dopis od přítele, jak Elizabeth zpola +očekávala, byl s to přivést ho s sebou do Long-bournu za několik dní po +návštěvě lady Catherine. Pánové se dostavili hned zrána, a než měla paní +Bennetová možnost sdělit Darcymu, že se seznámila s jeho paní tetinkou, +čehož se Elizabeth neustále strachovala, navrhl Bingley, jenž chtěl mít +Jane pro sebe, aby se šli projít. Všichni souhlasili. Paní Bennetová na +procházky nechodila, Mary na to nikdy neměla čas, ale ostatních pět se +vydalo ven. Bingley a Jane se však brzy dali předběhnout. Opožďovali se +vzadu a nechali Kitty, Elizabeth a Darcyho, aby se bavili, jak umějí. + +Rozhovor vázl: Kitty se v Darcyho přítomnosti cítila zaražená, Elizabeth +v duchu dospívala k zoufalému odhodlání a on snad také. + +Zamířili k Lucasovým, protože si Kitty přála mluvit s Marií, a jelikož +Elizabeth nepokládala za nutné, aby se toho zúčastnili všichni, +vykročila s ním srdnatě sama, když je Kitty opustila. Nyní nadešla +vhodná chvíle, aby svůj úmysl uskutečnila, a než tedy měla čas pozbýt +odvahy, řekla mu: + +„Jsem velmi sobecké stvoření, pane Darcy. Abych se zbavila tíhy, která +mi leží na srdci, zachovám se bezohledně k vám. Nemohu už déle mlčet a +nepoděkovat vám za bezpříkladnou laskavost, s níž jste se ujal případu +mé nešťastné sestry. Od té chvíle, co o tom vím, nemyslím na nic jiného +než jak vám vyjádřit svou vděčnost. Kdyby to bylo známo i ostatním +členům naší rodiny, nemluvila bych pouze za sebe.“ + +„Je mi líto, je mi upřímně líto, že se vám donesla zpráva, která vás při +mylném výkladu mohla zarmoutit,“ odpověděl + +Darcy překvapeně a procítěně. „Netušil jsem, že paní Gardi-nerové lze +tak málo důvěřovat.“ + +„Není to tetiččina vina. Lydia se ve své lehkovážnosti pro-řekla, a já +jsem si samozřejmě + +nedala pokoj, dokud jsem nevypátrala všechny podrobnosti. Dovolte, abych +vám ještě jednou ze srdce poděkovala jménem celé rodiny za vaši +velkorysost, za to, že jste se podjal tak namáhavého úkolu a podstoupil +tolik nepříjemností, abyste je našel.“ + +„Chcete-li mi poděkovat,“ odpověděl, „poděkujte mi jen za sebe. +Nezapírám, že nejvíce ze všech důvodů mě k tomu vedlo přání, abych vám +vrátil klid a spokojenost. Ale vaše rodina mi není vůbec zavázána. Vážím +si jich, ale doznávám, že jsem při tom myslel jen na vás.“ Elizabeth +tonula v takových rozpacích, že ze sebe nedokázala vypravit ani slova. +Po krátké odmlce její společník dodal: „Jste příliš velkorysá, abyste si +se mnou zahrávala. Jestli se váš vztah ke mně od dubna nezměnil, řekněte +mi to hned teď. Já vás mám pořád stejně rád, ale stačí slůvko a nezmíním +se už o tom do konce svých dní.“ Elizabeth chápala, jak je mu v takové +situaci těžko a nedobře, a proto se přemohla a bez otálení, ač ne příliš +souvisle, promluvila a dala mu najevo, že její city doznaly od zmíněné + +doby velké proměny a že dnes přijímá s radostí a vděčností jeho slova. +Její odpověď v něm vyvolala takový příval štěstí, jaký asi ještě nikdy +nepocítil, i jal se k ní promlouvat vřele a tak dalece rozumně, jak se +dá očekávat u muže bezmezně zamilovaného. Kdyby mu byla Elizabeth +dokázala pohlédnout do očí, byla by viděla, jak se mu tvář rozzářila a +zkrásněla blahem, takto však mohla jen naslouchat, co jí říká o své +lásce, a jak bez ní nemůže být, a každým okamžikem jí jeho cit připadal +cennější. + +Kráčeli dál, aniž si všímali kam. Srdce jim překypovala a měli si toho +tolik co povědět, že nemohli věnovat pozornost ničemu jinému. Brzy se +dozvěděla, že za to, jak se krásně + +domluvili, vděčí vlastně tažení jeho tety, která ho skutečně na zpáteční +cestě navštívila v Londýně a vypověděla mu, proč se rozjela do +Longbournu a jak u Elizabeth pořídila: opakovala mu důrazně každý její +výrok, jenž podle mínění Její Jasnosti zvláště svědčil o Elizabethině +nestydaté troufalosti, v domnění, že tímto vylíčením dosáhne svého a +zejí + +synovec slíbí to, co ona slíbit odmítla. Naneštěstí pro urozenou dámu to +však mělo zcela opačný účinek. + +„Dala mi naději, jíž jsem se předtím neodvážil oddávat. Znal jsem vaši +povahu natolik, abych si mohl být jist, že kdybyste bývala ještě stále +rozhodně a neoblomně zaujata proti mně, byla byste to doznala lady +Catherine zcela otevřeně a upřímně.“ + +Elizabeth zrudla a zasmála se: „Ano, víte toho o mé upřímnosti dost, +abyste mě pokládal za schopnou všeho. Když jsem vás tak hrozně znectila +přímo do očí, proč bych to neudí lála před vaším příbuzenstvem?“ + +„Co jste mi řekla, co bych byl nezasluhoval ? Vaše obvinění sice +postrádala podstaty, protože vznikla z mylných předpokladů, ale zachoval +jsem se k vám tak, že jsem zasluhoval přísné + +výtky. Mé počínání nelze omluvit. Je mi hrozně, když si na to vzpomenu.“ + +„Nebudeme se přít, kdo se onoho večera víc provinil,“ řekla Elizabeth. +„Myslím, že by se bylo oběma dalo leccos vytknout. Od té doby jsme však +doufám oba pokročili v ohleduplnosti.“ + +„Nemohu se přes to tak lehce přenést. Dodnes mě nevýslovně trápí, když +si uvědomím, co jsem tenkrát říkal - jak jsem uvažoval, jak jsem si +počínal, jaké výrazy jsem volil. Nikdy nezapomenu na vaše výstižné +pokárání: Kdybyste se byl zachoval jako pravý kavalír. Doslova tak jste +to řekla. Nevíte, nemáte ani tušení, jak mě ta slova mučila - i když +jsem až po čase dokázal natolik rozumně uvažovat, že jsem uznal jejich +oprávněnost, to přiznávám.“ + +„Ani ve snu by mě bylo nenapadlo, že na vás tak zapůsobí. Vů-bec jsem +nečekala, že si je tak vezmete k srdci.“ + +„Nepochybujte o tom. Tenkrát jste mě považovala za bez-citného darebáka, +to vím. Nikdy nezapomenu, jak jste se zatvářila, když jste říkala: +Neuvažovala bych o vaší nabídce za žádných okolností.“ + +„Ach, neopakujte mi má tehdejší slova. Zažeňme vzpomínky. Ujišťuji vás, +že se za to už + +dlouho upřímně hanbím.“ + +Darcy se zmínil o svém dopise. „Začala jste pak už brzy o mně smýšlet +lépe?“ chtěl vědět. + +„Uvěřila jste tomu, co jsem tam psal?“ Vylíčila mu, jak na ni dopis +zapůsobil a jak se postupně zbavovala dřívější předpojatosti. + +„Věděl jsem,“ řekl, „že vás moje slova zabolí, ale nebylo vyhnutí. +Doufám, že jste ten dopis zničila. Byla tam taková pasáž - hlavně v +úvodu - za nic na světě bych nechtěl, abyste šiji mohla znovu přečíst. +Za některé výrazy byste mě mohla právem nenávidět.“ + +„Dopis samozřejmě spálím, domníváte-li se, že by ohrožoval mou +náklonnost k vám; můžeme sice oba oprávněně předpokládat, že mé názory +nejsou zcela neměnné, ale doufám, že je přece jen nestřídám tak rychle, +jak by se podle toho zdálo.“ + +„Věřil jsem, když jsem psal ten list,“ odpověděl Darcy, „že už jsem +dokonale klidný a že se ovládám, avšak nyní jsem přesvědčen, že jsem jej +psal ve velkém roztrpčení.“ + +„Snad ze začátku, ale rozhodně ne ke konci. Závěr je nanejvýš milosrdný. +Ale nemyslete už + +na ten dopis. Jak pisatel, tak adresátka byli jiní lidé, takže by měli +zapomenout na všechny nepříjemné okolnosti, které jej provázely. Musíte +si přivlastnit něco z mé životní filosofie: Ohlížej se nazpět jen tehdy, +přináší-li ti to potěšení.“ + +„Taková filosofie se na vás vůbec nehodí. Vaše vzpomínky musí být tak +dokonale prosty výčitek, že vás potěší nikoli po filosofických úvahách, +ale - a to je mnohem lepší - bez uvažování. Jenže u mne je tomu jinak. +Dotírají na mne bolestné vzpomínky, které nemohu - a ani bych neměl +zapudit. Celý život jsem byl sobec - ve svém počínání, i když ne ve +svých zásadách. V dětství mě učili, co je správné, ale neučili mě +přemáhat své povahové nedostatky. Vštěpovali mi dobré zásady, ale +dovolili mi, abych je uplatňoval pyšně a sebevědomě. Rodiče bohužel +neměli jiného syna, dlouhá léta jsem byl vlastně jedináiek, a tak mě +rozmazlovali, třebaže to byli hodní lidé, zvlášť otec byl nesmírně +laskavý a dobrosrdečný, a při-mhuřovali obě oči nad mou panovačností a +sobeckostí, ba dokonce ji ještě podporovali a utvrzovali mě v názoru, že +na lidech mimo naši rodinu nezáleží, že jsme jim nadřazeni, duševně +nadřazeni, a proto lepší. Skutečně jsem tomu vířil anebo se aspoň snažil +uvěřit, od svých osmi do osmadvaceti let a věřil bych tomu dodnes, nebýt +vás, má krásná, má nejdražší + +Elizabeth! Vděčím vám za vše. Dala jste mi lekci, zprvu jistě trudnou, +ale nadmíru prospěšnou. Vy jste mne patřičně pokořila. Šel jsem za vámi, +a vůbec jsem nezapochyboval, jak mé vyznání přijmete. Ukázalajste mi, že +veškerá má důležitost není dost důležitá pro ženu, která za něco stojí.“ + +„Byl jste tedy přesvědčen, že vás vyslyším?“ + +„Skálopevně. Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že +toužíte, abych se vám vyznal.“ + +„Musela jsem ten dojem svým chováním vyvolat, ale ujišťuji vás, že +neúmyslně. Nikdy jsem vám nic nepředstírala, ale snad tu a tam ve své +zbrklosti přeháním. Jak jste mne po onom večeru asi nenáviděl!“ + +„Vás a nenávidět! Možná že jsem se zprvu na vás hněval, ale ten hněv se +brzy obrátil na správnou adresu.“ + +„Bojím se vás téměř zeptat, co jste si o mně pomyslel, když jsme se tak +střetli v Pemberley. Zlobil jste se, že jsem se tam objevila?“ + +„Jistěže ne, pouze mě to překvapilo.“ + +„Nemohlo vás to překvapit víc, než mě překvapilo to, že jste mě vůbec +vzal na vědomí. Svědomí mi říkalo, že si nezasloužím žádné zvláštní +ohledy, a přiznám se, že jsem vůbec nečekala tolik mimořádné +pozornosti.“ + +„Snažil jsem se tenkrát být k vám co nejpozornější, protože jsem vám +chtěl naznačit, že mě + +minulé události nezatvrdily; doufal jsem, že mi trochu odpustíte a +zmírníte své antipatie, až + +uvidíte, že jsem si vaše výtky vzal k srdci. Jak brzy jsem chtěl ještě +něco víc, to už nevím, ale řekl bych, že asi za půl hodiny poté, co jsem +vás spatřil.“ + +Vyprávěl jí pak, jakou měla Georgiana radost, že se spřátelily, a jak +byla zklamaná, že musela tak narychlo odjet; tím se přirozeně dostali na +příčinu onoho odjezdu a ona se dozvěděla, jak se rozhodl hned ještě v +onom hostinci opustit Derbyshire a pátrat po její sestře a že se tvářil +tak vážně a zaraženě jen a jen proto, že byl ponořen do úvah o té věci. +Znovu mu projevila vděčnost, ale bylo to pro oba příliš trapné téma, aby +při něm setrvali. Ušli pomalým krokem několik mil, příliš zaneprázdněni, +aby si to uvědomili, až se nakonec podívali na hodinky a zjistili, že už +měli být doma. + +„Kam se jen poděli Bingley s Jane?“ Tato otázka obrátila pozornost k oné +dvojici. Darcy se radoval z jejich zasnoubení; přítel ho o tom okamžitě +zpravil. + +„Ráda bych věděla, zda vás to překvapilo?“ zeptala se Elizabeth. + +„Ani trochu. Když jsem odjížděl, tušil jsem, že k tomu dojde co +nevidět.“ + +„To tedy znamená, že jste svolil. Však jsem si to hned myslela.“ A +třebaže se takovému výkladu bránil, bylo očividné, že hádá dobře. + +„Ten večer, než jsem odjížděl do Londýna, jsem udělal to, co jsem měl +udělat už dávno: vyzpovídal jsem se mu,“ řekl. „Vylíčil jsem mu všechno, +co se přihodilo, a proč se nyní můj tehdejší zákrok jeví jako naprosto +neoprávněný a nesmyslný. Velmi ho to překvapilo. Neměl o tom ani tušení. +Řekl jsem mu také, že jsem se pravděpodobně zmýlil, když jsem tenkrát +tvrdil, že pro vaši sestru nic neznamená; a jelikož bylo nabíledni, že k +ní chová stále stejně + +vřelé city, nepochyboval jsem o tom, že spolu dojdou štěstí.“ + +Elizabeth nemohla potlačit pousmání nad tím, jak lehce dokáže přítele +ovlivnit. + +„Řekl jste mu, že ho miluje, na základě vlastního pozorování, anebo jste +uvěřil tomu, co jsem vám sdělila na jaře?“ + +„Přesvědčil jsem se o tom sám. Pozoroval jsem ji bedlivě během obou +posledních návštěv a viděl jsem, že ho má ráda.“ + +„A on zřejmě plně uvěřil vašemu ujištění.“ + +„Ano. Bingley je nesmírně skromný a nerafinovaný člověk. Nemá dost +sebedůvěry, aby se v tak důležité záležitosti spolehl jen na vlastní +úsudek, ale mně důvěřuje, a proto šlo všechno hladce. Musel jsem se mu +doznat ještě k jedné věci, která ho na čas, a to právem, rozzlobila. +Nemohl jsem mu zamlčet, že vaše sestra dlela v zimě tři měsíce v Londýně +- že jsem o tom věděl a úmyslně mu to zatajil. Hněval se na mne, ale +myslím si, že jen tak dlouho, dokud se neujistil o citech vaší sestry. +Teď už mi všechno odpustil.“ Elizabeth by byla ráda poznamenala, že pan +Bingley je skvělý přítel - nedocenitelný, když se uváží, jak lehce si dá +poroučet, ale zarazila se včas. Uvědomila si, že ještě neumí přijímat +škádlení a zeje trochu brzy na to, aby s tím začínala. Hovořil o +Bingleyho budoucím štěstí, které se nevyrovná jen jeho vlastnímu, dokud +se opět nevrátili do Longbournu. V hale se rozešli. + +„Kampak jste se to ztratili, Lízinko?“ zeptala se Jane, jakmile +Elizabeth vkročila do místnosti, a ostatní kolem stolu se k ní +připojili. Elizabeth se nevzmohla na jinou odpověď, než že zašli tak +daleko, až si spletla cestu. Zrudla při těchto slovech, avšak ani tím, +ani ničím jiným nevzbudila oprávněné podezření. + +Večer klidně ubíhal, nic mimořádného se nedělo. Oficiální milenci se +smáli a povídali, neoficiální mlčeli. Darcy neměl v povaze projevovat +své city bouřlivým veselím a Elizabeth ve svém rozrušení a zmatku spíš +védéla o svém štěstí, než aby je už prožívala; kromě + +bezprostředních rozpakují v tom bránily ještě jiné závažné okolnosti. +Představovala si, co všichni řeknou, až se to dozvědí, uvědomovala si, +že se krom Jane nikomu nezamlouvá, a obávala se, že u ostatních může jít +o vyslovený odpor, jímž neotřese ani jeho bohatství a urozenost. + +Před spaním si vylila srdce Jane. Té sice byla nedůvěřivost zcela cizí, +ale tentokrát ji vůbec nechtěla brát vážně. + +„Žertuješ, Lízinko, to není možné! - Že ses zasnoubila s panem Darcym! - +Ne, mě neoklameš. Vím, že to nepřichází v úvahu.“ + +„To mi to krásně začíná! Tys byla má jediná naděje: kdo + +mi uvěří, ne-li ty? Ale já to myslím smrtelně vážně. Je to čistá pravda. +On mě stále ještě + +miluje a zasnoubili jsme se.“ + +Jane na ni hleděla nedůvěřivě. „Ale, Lízinko, vždyť je to vyloučené. +Vím, jak je ti protivný.“ + +„Nic nevíš. Na to na všechno už jsem zapomněla. Snad jsem ho dřív tolik +nemilovala. Ale v takovýchto případech je dobrá paměť vážným prohřeškem. +Od této chvíle na to sama navždy zapomenu.“ + +Slečna Bennetová na ni koukala zkoprnělá úžasem. Elizabeth ji znovu a co +nejdůrazněji ujišťovala, že je to pravda. + +„Bože na nebesích! Je to možné?“ zvolala Jane. „Nu, nezbývá než ti +uvěřit. Drahá, milá + +sestřičko, jak ráda bych ti - a také ti z celého srdce blahopřeji - ale +jsi jista - nezlob se na mne, že se ptám - jsi docela jista, že s ním +budeš šťastna?“ + +„O tom není nejmenší pochyby. Už jsme se dohodli, že z nás bude +nejšťastnější pár na zeměkouli. Ale máš z toho radost, Jane? Jak se ti +bude takový švagr zamlouvat?“ + +„Moc a moc. Bingleyho a mne jsi ani nemohla víc potěšit. Už jsme o tom +uvažovali, ale vyloučili jsme, že by k tomu mohlo dojít. A máš ho +opravdu dost ráda? Ach, Lízinko, dělej, co se ti zlíbí, jen se probůh +nevdávej bez lásky. Jsi docela jista, že k němu cítíš to, co bys měla?“ + +„Ale ano! Uznáš sama, že k němu cítím víc, než bych měla, až ti všechno +vypovím.“ + +„Jakto?“ + +„Musím se přiznat, že ho mám radši než Bingleyho. Ted se na mne +rozhněváš, viď?“ + +„Ale, drahá sestřičko, přestaň už žertovat. Chci si s tebou vážně +promluvit. Nevytáčej se a řekni mi všechno, co ještě nevím. Prozradíš +mi, kdy ses do něho zamilovala?“ + +„Přicházelo to tak poznenáhlu, že vlastně ani nevím, kdy to začalo. Ale +myslím, že jsem ho milovala od té chvíle, kdy jsem uzřela jeho krásné +panství v Pemberley.“ Další naléhání, aby mluvila vážně, však nezůstalo +neosly-šeno, a Jane se brzy upokojila, když + +ji sestra slavnostně ujistila o svých citech. Jakmile překonala své +pochyby, o nic jiného už jí + +nešlo. + +„Teď už jsem spokojená,“ pravila, „protože budeš stejně + +šťastná jako já. Mně se odjakživa zamlouval. Musela bych si ho vážit už +proto, že tě má rád, ale jako Bingleyho přítel a tvůj manžel má místo v +mém srdci hned po Bingleym a tobě. Ale stejně jsi, Lízinko, pěkná +šibalka a tajnůstkářka! Vůbec jsi mi nevyprávěla, co se všechno zběhlo v +Pemberley a v Lambtonu! Musela jsem se to dovědět z jiného pramene, ne +od tebe.“ Elizabeth jí vysvětlila, proč o tom nemluvila. Nechtěla se +zmi-ňovat o Bingleym a její city k jeho příteli byly tak neujasněné, že +jí přišlo zatěžko o něm hovořit. Ale teď už před ní nechce tajit, jak se +podílel na Lydiině svatbě. Všechno jí vylíčila a povídaly si pak až +dlouho do noci. + +„Dobrotivý bože!“ zvolala nazítří ráno paní Bennetová, která držela +stráž u okna. „Že si náš + +drahý Bingley vede s sebou zas toho pana Darcyho! Co si myslí, že se +pořád tak vnucuje? To ho nenapadne, že by mohl jít střílet nebo něco a +neobtěžovat nás věčně svou společností? Co s ním? Lízinko, budeš ho +muset zase odvést na procházku, aby Bingleymu nepřekážel.“ Elizabeth +sotva dokázala zachovat vážnou tvář, jak jí tento příkaz přišel vhod, +ale přitom ji hluboce ranilo, že se o něm matka vždy takhle vyjadřuje. + +Jakmile vstoupili, zahleděl se na ni Bingley tak výmluvně a stiskl jí +ruku tak vřele, že nepochybovala o jeho zasvěce-nosti. Krátce nato +poznamenal hlasitě: „Paní Bennetová, nemáte tu někde ještě nějakou +cestičku, kde by Lízinka mohla dneska zase zabloudit?“ + +„Radila bych panu Darcymu, Líze a Kitty, aby teď dopoledne vystoupili na +kopec Oakham. Je to pěkná dlouhá procházka a pan Darcy ještě neviděl, +jaký je odtamtud krásný rozhled.“ + +„To se skvěle hodí,“ odpověděl Bingley, „ale jsem si jist, že by to +Kitty příliš unavilo. Viďte,Kitty?“ + +Kitty doznala, že by raději zůstala doma, pan Darcy prohlásil, že ho +vyhlídka z kopce velmi láká, Elizabeth mlčky přitakala. Zatímco se +nahoře strojila, přišla-za ní paní Bennetová a řekla: + +„Je mi tě líto, Lízinko, že si musíš vzít sama na starost toho +protivného člověka. Ale snad ti to nebude příliš proti mysli: děláš to +kvůli Jane, to víš, a bavit ho moc nemusíš. Tu a tam na něho promluv a +víc se nenamáhej.“ + +Na procházce se domluvili, že požádá večer pana Benneta o její ruku. +Elizabeth si vyhradila, že matku poprosí o svolení sama. Nemohla +předvídat, jak to matka přijme, a měla vážné + +pochyby, zda všechno jeho bohatství a urozenost vyváží její odpor k +němu. Ať už se však tomu sňatku bouřlivě vzepře anebo se bouřlivě +zaraduje, jedno bylo jisté, že její počínání + +sotva bude dělat čest jejímu rozumu, a pro Elizabeth bylo stejně +nesnesitelné, aby Darcy byl svědkem jejích prvních radostných výlevů +jako prvního hromobití jejího nesouhlasu. Jakmile se večer pan Bennet +uchýlil do své pracovny, viděla, že Darcy vstává a kráčí tam za ním, a +tento pohled ji hluboce rozrušil. Neobávala se jeho nesouhlasu, ale +trápilo ji, že z toho bude nešťastný, že ona, jeho nejmilejší dcera, mu +svým vyvoleným způsobí starosti, a tak seděla jako na jehlách, dokud se +pan Darcy opět neobjevil: pohlédla na něho, viděla, že se usmívá, a +trochu se jí tím ulevilo. Za pár minut přistoupil ke stolku, kde s Kitty +seděly, a pod záminkou, že obdivuje její ruční práci, jí zašeptal: +„Jděte za panem otcem, je v knihovně a přeje si s vámi mluvit.“ Okamžitě +se zvedla. + +Otec přecházel po místnosti a tvářil se vážně a ustaraně. + +„Co to vyvádíš, Lízinko?“ řekl. „Zbláznila ses, že ses s nim zasnoubila? +Cožpak ti odjakživa nebyl protivný?“ + +Jak si teď přála, aby si byla utvářela své názory uváženěji a aby je +byla vyjadřovala umírněněji! Byla by si mohla ušetřit trapné +vysvětlování a odůvodňování, leč nebylo vyhnutí, a tak ho zmateně +ujišťovala o svých citech k panu Darcymu. + +„čili jinými slovy, jsi rozhodnuta ho mít. Je bohatý, to je pravda, a +koupí ti víc skvělých toalet a skvělých kočárů než Bingley Jane. Ale +stačí ti to ke štěstí?“ + +„Nic jiného by vám tedy nevadilo než pomyšlení, že ho nemiluji?“ zeptala +se Elizabeth. + +„Vůbec nic. Všichni ho považujeme za povýšeného, nepříjemného člověka, +ale na tom by vůbec nezáleželo, kdybys ho měla ráda.“ + +„Ale já ho přece mám ráda,“ odpověděla se slzami v očích, „miluji ho. +Není ani trochu povýšený. Je dobrý a přívětivý. Vy ho vůbec neznáte, a +tak mě prosím vás nemučte a nemluvte o něm takhle.“ + +„Má moje svolení, Lízinko,“ řekl otec. „Člověku, jako je on, bych se +skutečně neopovážil odepřít nic, oč se mu uráčilo požádat. Dávám nyní +svolení i tobě, trváš-li na tom, že si ho chceš vzít. Ale dej si poradit +a ještě si to rozmysli. Znám tvou povahu, Lízinko. Vím, že nebudeš žít +spokojeně a ani to nedokážeš předstírat, nebudeš-li si svého muže +upřímně vážit - nebudeš-li k němu s úctou vzhlížet. Tvá temperamentní +le-tora by tě v neharmonickém svazku uvedla do velkého nebezpečí. Sotva +bys unikla hanbě a utrpení. Drahé dítě, nedopusť, abych se dožil té +tragédie, že bys právě ty nemohla svého druha respektovat. Nevíš, co +děláš.“ Elizabethino dojetí vzrůstalo: odpověděla mu vážně a pohnutě, +ale trvalo to dlouho a musela ho znovu a znovu ujišťovat, že se Darcymu +zaslíbila ze svobodné vůle, líčit mu, jak si postupně názor na něho +opravila, a prohlašovat s naprostou jistotou, že u něho nejde o +chvilkové vzplanutí, ale že jeho láska podstoupila za dlouhé měsíce řadu +těžkých zkoušek, a s důrazem vypočítávat všechny jeho přednosti, než +sejí podařilo, aby otec překonal nedůvěru a smířil se s budoucím zetěm. + +„Nu dobře, holčičko,“ prohlásil nakonec. „Už nic neříkám. Je-li tomu +tak, pak si tě zasluhuje. Nemohl bych se s tebou, se svou drahou +Lízinkou, rozloučit kvůli někomu, kdo by tě nebyl hoden.“ Aby dokreslila +příznivý obraz, vyprávěla mu pak, jak se pan Darcy dobrovolně ujal +Lydie. Vyslechl ji s velkým úžasem. + +„Dnes večer se dějí samé zázraky! Je to tedy všechno Darcyho zásluha - +on na to dal peníze, přiměl Wickhama k ženitbě, zaplatil mu dluhy a +koupil jmenování! Tím lépe. Ušetřím si tak spoustu nepříjemností i +výdajů. Kdyby to býval zařídil strýček, byl bych mu to musel zaplatit a +také bych to byl udělal, ale tihle vášnivě zamilovaní ženiši berou +všecko na sebe. Zítra mu řeknu, že se s ním vyrovnám, on bude blouznit o +tobě a vykládat, jak tě miluje, a tím celá ta záležitost skončí.“ Pak si +vzpomněl, jak ji před několika dny přivedl do rozpaků, když jí + +přečetl dopis od pana Collinse, a začal si ji kvůli tomu dobírat; +nakonec ji propustil a vyprovodil ji ke dveřím se slovy: „Jestli si +ještě nějaký mládenec přijde říct o Mary nebo Kitty, pošli ho za mnou, +že mám právě čas.“ Elizabeth spadl těžký kámen ze srdce; uchýlila se na +půl hodinky do svého pokoje, aby si v klidu všechno rozvážila, a pak už +se dokázala docela vyrovnaně přidružit k ostatním. Čas bujarého veselí +ještě nenadešel, ale večer ubíhal pokojně, když se už nemusela ničeho +závažného obávat, a příjemná nenucenost a důvěrné sblížení + +vyžaduje delší dobu. + +Když se matka Bennetová večer odebrala do své šatny, zašla za ní a +oznámila jí důležitou novinu. Ta na ni měla zcela zvláštní účinek: když +ji paní Bennetová vyslechla, zůstala zprvu sedět jako opařená a +nedokázala ze sebe vypravit ani hlásku. Trvalo hezky dlouhou dobu, než + +pochopila, co to slyší, ačkoli se jinak nedalo říct, že by neměla bystrý +postřeh pro cokoli, co přinášelo rodině výhody nebo co mohlo souviset s +vdavkami některé dcery. Konečně se poněkud vzpamatovala, vstala, zase si +sedla, spínala ruce a křižovala se. + +„Dobrotivá nebesa! Matičko boží! Co to slyším! I propá-níčka! Pan Darcy! +Kdo by si to byl pomyslil? Lízinko, ty můj miláčku! Jaká budeš bohatá a +vznešená! Ty peníze na útratu, ty šperky, ty kočáry, co budeš mít '.Jane +se ti nemůže rovnat - ani v nejmenším. Mám takovou radost - jsem z toho +celá pryč. Takový šaramantní člověk! - Takový krasavec! Tak urostlý! + +Má zlatá Lízinko, jen se na mne nezlob, že mi byl předtím tak protivný. +Snad mi to promine. Lízinko, děvenko drahá! Dům v Londýně! Všechno to +nejlepší! Tři dcery vdané! Deset tisíc ročně! Dobrý bože, co si počnu? +Mně jde z toho hlava kolem!“ + +Tím byla Elizabeth tedy zbavena nejistoty ohledně souhlasu. Byla ráda, +že je jediným očitým svědkem těchto výlevů, a brzy se vzdálila. Nebyla +však ve svém pokoji ještě ani tři minuty a už tam matka vnikla za ní. + +„Děvenko zlatá,“ zvolala, „já na to musím pořád myslet! Deset tisíc +ročně a kdoví, jestli ne víc. To je partie jako nějaký lord. A zvláštní +povolení! Ty budeš a musíš mít na svatbu zvláštní povolení! Má beruško +malá, hlavně mi pověz, co pan Darcy nejraději jí, abychom to měli zítra +k obědu.“ + +Tohle bylo výstražné znamení, jak si matka bude vůči onomu pánovi +počínat, a Elizabeth zjistila, že i v případě, kdy je skálopevně jista +jeho vřelou láskou a ani souhlas rodičů nechybí, má si stále ještě co +přát. Avšak druhý den proběhlo všechno mnohem lépe, než očekávala, neboť +v paní Bennetové vzbuzoval její budoucí zeť naštěstí takovou bázeň, že +si na něho netroufla sama promluvit, ledaže mu mohla prokázat nějakou +úsluhu nebo projevit souhlas s jeho názory. + +Elizabeth s radostí přihlížela, jak se její otec namáhá, aby se +sblížili, a pan Bennet ji zakrátko ujistil, že si ho čím dál tím více +váží. + +„Obdivuji hluboce všechny své zetě,“ pravil. „Mým oblíbencem zůstane asi +Wickham, ale domnívám se, že tvého manžela budu mít stejně rád jako +Janina.“ Elizabeth se brzy vrátila čtveračivá nálada a chtěla po +Darcym, aby jí vysvětlil, proč se do ní vlastně zamiloval. „Jak vás to vůbec napadlo?“ zeptala se. „Když už jste +jednou začal, dovedu pochopit, že jste v tom krásně pokračoval, ale co +to poprvé vyvolalo?“ + +„Nemohu určit hodinu ani místo ani pohled ani slůvko, které to +způsobilo. Je to už příliš + +dávno. Byl jsem v tom až po uši, než jsem si vůbec uvědomil, že jsem +začal.“ + +„Mé kráse jste hned rázně odolal, a pokud jde o mé způsoby - chovala +jsem se k vám vždycky jen o chloupek lépe než nezdvořácky a promluvila +jsem na vás obvykle spíš s tím úmyslem, abych vás potrápila, než naopak. +Ne, buďte upřímný: že se vám líbily mé nezpůsoby?“ + +„Vaše vtipná vyřídilka se mi skutečně moc líbila.“ + +„Můžete tomu rovnou říkat nezpůsoby. Dá se to stěží + +nazvat jinak. Ale pravda bude, že jste byl znechucen zdvoři-lůstkami, +obdivem a uctivou pozorností. Znelíbily se vám ženy, které se každým +slůvkem, každým pohledem, každou myšlenkou snažily jen o to, aby se vám +zavděčily. Já jsem vás vyburcovala a zaujala, protože jsem si počínala +právě opačně. Kdybyste nebyl z duše dobrý člověk, byl byste mě za to +nenáviděl, ale třebaže jste se to snažil všemožně tajit, máte +ušlechtilou a spravedlivou povahu a v hloubi srdce jste hluboce +opovrhoval lidmi, kteří se vám tak pilně kořili. Vidíte - ušetřila jsem +vám námahu se zdůvodňováním, a když se to tak vezme kolem a kolem, +začínám být přesvědčena, zeje to logické vysvětlení. Vždyť o mně nic +dobrého nevíte -Ť ale na to se asi nikdo neohlíží, když se zamiluje.“ + +„Což jste neukázala svou dobrotu, když jste tak láskyplně ošetřovala +nemocnou Jane v Netherfieldu?“ + +„Zlatá Jane! Kdo by to byl pro ni neudělal? Ale jen mě každopádně +vynášejte až do nebes. Vezměte si mé dobré vlastnosti pod ochranná +křídla a zveličujte je, co můžete, a já na oplátku využiji každé +příležitosti, abych vás poškádlila a pozlobila; začnu s tím hned a +zeptám se vás, proč jste se teď nakonec tak těžko odhodlával k činu ? +Proč jste se mě tak stranil, když jste sem poprvé přišel a pak u nás +obědval? A hlavně proč jste se při těch návštěvách tvářil, jako by vám +na mně vůbec nezáleželo?“ + +„Protože jste byla tak vážná a zamlklá a ani trošku jste mi nepomohla.“ + +„Ale já jsem se styděla.“ + +„Já též.“ + +„Při tom obědě jste si se mnou mohl trochu porozprávět.“ + +„Muž, kterému by srdce tak nepřekypovalo, by to byl jistě udělal.“ + +„Ach, to je smůla, že máte na všechno chytrou odpověď a já že jsem +natolik chytrá, abych ji uznala! Jen bych ráda věděla, jak dlouho byste +byl váhal, kdyby to bylo záleželo jen na vás! + +Ráda bych jen věděla, kdy byste se byl vyslovil, kdybych se vás +nezeptala! Mé odhodlání + +poděkovat vám za laskavost prokázanou Lydii mělo dozajista velký účinek +- až příliš velký, jak se obávám; neboť kde se to octne morálka, když + +naše blaženost závisí na porušení daného slova? Neměla jsem se o tom +přece vůbec zmiňovat. To je strašné.“ + +„Nic si nevyčítejte. Morálka není ohrožena. Lady Cathe-rine způsobila +svým neoprávněným úsilím nás rozloučit, že jsem se zbavil pochyb. +Nevděčím svému štěstí za to, že jste dychtila projevit mi vděčnost. +Neměl jsem chuť vyčkávat, až mi vyjdete vstříc. Teta mi svým sdělením +vrátila naději a byl jsem odhodlán bez prodlení získat jistotu.“ + +„Lady Catherine nám byla ohromně užitečná, což by ji mělo těšit - neboť +ona je moc ráda užitečná. Ale povězte mi, proč jste vlastně přijel do +Netherfieldu ? Jen proto, abyste se chodil do Longbournu stydět? Anebo +jste měl závažnější úmysly?“ + +„Pravým důvodem mé cesty bylo přání setkat se s vámi a posoudit, pokud +to bude možné, mám-li naději, že byste kdy mohla opětovat mou +náklonnost. Ale zdůvodňoval jsem to - i sám sobě-tak, že se chci +přesvědčit, má-li vaše sestra Bingleyho ještě ráda, a v tom případě se +mu doznat k tomu, k čemu jsem se mu mezitím už doznal.“ + +„Najdete někdy dost odvahy oznámit lady Catherine, co ji čeká?“ + +„Nedostávalo se mi k tomu zatím spíš času než odvahy, Elizabeth. Ale měl +bych to udělat, a dáte-li mi dopisní papír, udělám to hned.“ + +„Kdybych sama nepotřebovala napsat dopis, posadila bych k vám +a obdivovala bych váš rukopis jako kdysi jistá slečna. Ale mám +také tetičku a nesmím ji už déle zanedbávat.“ Elizabeth se totiž +nedokázala přimět k tomu, aby tetičce vysvětlila, že přeceňuje +její vztahy k panu Darcymu, a proto jí dosud neodpověděla na její +dlouhý dopis, a když pro ni nyní měla zprávu, o níž věděla, že ji +velice potěší, téměř se zastyděla, když si uvědomila, že strýček +s tetičkou už přišli o tři dny štěstí, a hned si sedla a napsala +toto: + + Nejdražší tetinko, + + byla bych Vám už dávno poděkovala, jak se slušelo a patřilo, + za Vaše milé, dlouhé a vyčerpávající vysvětlení všech + okolností, ale abych se Vám přiznala, byla jsem příliš mrzutá + na psaní. Předpokládala jste víc, než bylo pravda. Ale nyní + si předpokládejte, co se Vám zlíbí, povolte uzdu své + obrazotvornosti, ať Vám vykreslí cokoli, co se toho týká, + a pokud si nepomyslíte, že už mám po svatbé, nemůžete se + příliš splést. Musíte mi zase brzy napsat a vychválit ho + ještě daleko více než posledně. Děkuji Vám z celé duše, že + jste nejeli ke skotským jezerům. Jak jsem mohla být tak + pošetilá a přát si to! S těmi poníky je to jedinečný nápad. + Objedeme park každý den. Jsem nejšťastnější bytost na světě. + Možná že už to jiní lidé prohlašovali přede mnou, ale nikdo + tak oprávněné. Jsem dokonce i šťastnější než Jane, ta se + pouze usmívá, kdežto já se směji. Pan Darcy na Vás vzpomíná + s vřelou láskou, pokud ji právě nemusí věnovat mně. Máte + všichni přijet na vánoce do Pemberley. + + Vaše atd. + +Pan Darcy stylizoval svůj list lady Catherine poněkud jinak, a ještě +jinak zněla odpověď pana Benneta na poslední dopis páně Collinsův: + + Vážený pane, + + budete se muset znovu obtěžovat s blahopřáním. Elizabeth se + zakrátko provdá za pana Darcyho. Utěšte lady Catherine, jak + nejlépe umíte. Ale na Vašem místě bych stranil synovci, kouká + z něho víc. + + Vám oddaný atd. + +Slečna Bingleyová blahopřála bratrovi k zasnoubení s veškerou +láskou a neupřímností. Napsala dokonce při té příležitosti +i Jane, aby vyjádřila svou radost a zopakovala bývalá ujištění +o své náklonnosti. Jane se už nedala oklamat, ale dojalo ji to, +a třebaže jí už nevěřila, nedokázala neodpovědět mnohem +přívětivěji, než věděla, že si zasluhuje. Slečna Darcyová +projevila při podobné příležitosti stejně upřímnou radost, +s jakou jí to bratr oznámil, čtyři stránky dopisního papíru +nestačily pojmout její nadšení i vroucí přání, aby se s Elizabeth +sblížily jako sestry. Než stačila přijít odpověď od pana Collinse +nebo blahopřání Elizabeth od jeho choti, dozvěděli se +u Bennetových, že Collinsovi sami zavítali do Lucasova, a brzy +pochopili důvod jejich náhlé návštěvy. Lady Catherine se tak +rozběsnila nad obsahem synovcova dopisu, že Charlotte, která se +ze zasnoubení srdečně radovala, pokládala za nejmoudřejší +vyklidit pozice, dokud se bouře nepře-žene. Elizabeth uvítala +přítelkyni právě nyní s velkým potěšením a radostí, ačkoli si +někdy při jejich setkání říkala, že je to potěšení draze +zaplacené, když viděla, jak je Darcy vystavován nezakrytému +otrockému lísání Charlottina manžela. Snášel to však +s obdivuhodným klidem. Dokázal i poměrně vyrovnaně vyslechnout +sira Williama Lucase, když mu blahopřál k získání převzácného +klenotu, a vyjadřoval naději, že se všichni často setkají +u královského dvora. Své opovržení dal sice najevo mimovolným +gestem, ale až potom, co se sir William ztratil z dohledu. Právě +tak anebo ještě hůř byla jeho trpělivost zkoušena vulgární paní +Philipsovou, a třebaže v ní vzbuzoval stejnou bázeň jako v její +sestře, takže s ním neklábosila tak důvěrně jako s dobromyslným +Bingleym, přesto na něho nedokázala promluvit, aby neřekla něco +nevhodného. Úcta k němu jí sice svazovala jazyk, ale na +společenské uhlazenosti jí nepřidala. Elizabeth dělala, co bylo +v jejích silách, aby ho obou dam co nejvíc uchránila, nejraději +by ho byla měla stále jen pro sebe nebo k němu pustila jen ty +členy své rodiny, kteří ho svými řečmi nepohoršovali, a třebaže +trapné situace, které při tom vyvstávaly, byly stinnou stránkou +jejich zasnoubení, podněcovaly tím víc budoucí naděje; těšila se +už nedočkavě, až se zbaví společnosti, která jim oběma tak málo +vyhovovala, a octnou se v pohodlí a přepychu jejich rodinného +sídla na Pemberley. + +Mateřské srdce paní Bennetové překypovalo blažeností v onen den, kdy se +zbavila svých dvou nejvyvedenějších dcer. S jakou rozkoší a hrdostí +potom navštěvovala paní Bingleyo-vou a vykládala o paní Darcyové, lze si +snadno domyslet. Kéž by se - v zájmu její rodiny - dalo říct, že když se +splnilo její vroucí přání a tolik jejích děvčat bylo dobře zaopatřeno, +mělo to na ni ten žádoucí účinek, že se z ní stala nadosmrti + +rozumná, laskavá a vzdělaná paní, ale kdopak ví, třeba by si byl její +manžel nezvykl, kdyby bylo rodinné štěstí na sebe vzalo tak neobvyklou +podobu, a tak bylo dobře, že i nadále podléhala občas nervozitě a +pošetilostem napořád. + +Panu Bennetovi se po druhé dceři nesmírně stýskalo; náklonnost k ní ho +vylákala z domova častěji, než by co jiného bylo dokázalo. Rád jezdil do +Pemberley, a zvlášť tehdy, když ho vůbec nečekali. + +Bingley sjane setrvali na Netherfieldu pouze rok. Ukázalo se, že její +matka a merytonské + +příbuzenstvo jsou takto příliš blízko i pro jeho dobromyslnou povahu a +její laskavé srdce. Splnil pak nejvroucnější přání svých sester: koupil +si panství v hrabství hned za Derbyshirem, takže Jane a Elizabeth krom +jiných šťastných okolností ještě sídlily pouhých třicet mil od sebe. + +K.itty měla nyní tu velkou výhodu, že pobývala většinou u jedné nebo +druhé starší sestry. Prostředí, které zdaleka předčilo to, jež dosud +znala, jí nesmírně prospělo. Nebyla tak nepoddajná jako Lydia, a když se +vymanila z Lydiina vlivu a sestry se jí věnovaly a dohlížely na ni, +zbavila se do jisté míry své ufnukanosti, hloupých nápadů a nepěkných +zvyků. Samozřejmě že byla pečlivě chráněna dalšího neblahého Lydiina +působení, a třebaže ji paní + +Wickhamová často zvala na návštěvu a slibovala jí bály a mládence, +nepřipustil otec nikdy, aby jela. + +Doma už teď zůstala jediná Mary, a ta byla nutně rozptylována ve své +honbě za vzděláním tím, že paní Bennetová nedokázala být chvilku sama. +Mary už nemohla tak utíkat před světskými zájmy, ale stále ještě horlila +o mravnosti po každé návštěvě: jelikož ji však už + +netrýznilo srovnávání s půvabem jejích sester, podezíral ji otec, že se +těm změnám pod-voluje docela ráda.Zato Wickhama s Lydií se svatby jejích +sester příliš nedotkly. On snášel se stoickým klidem vědomí, že +Elizabeth musí nyní zvědět o jeho falši a nevděku vše, co jí snad až +dosud zůstávalo skryto, a prese všechno, co se stalo, neztrácel naději, +že by se Darcy dal pohnout k tomu, aby mu pomohl udělat kariéru a +finančně ho zabezpečil. Z blahopřání, které poslala Lydia Elizabeth ke +svatbě, vysvítalo, že alespoň jeho choť se takové naděje nevzdává. Dopis +zněl: + + Drahá Lízinko, + + přeji Ti všechno nejlepší. Miluješ-li pana Darcyho aspoň + zpola lak jako já svého drahouška Wickhama, musíš být velmi + šťastná. Teší mne, že budeš tak bohatá, a až nebudeš mít co + na práci, doufám, že si na nás vzpomeneš. Wickham by se + určité moc rád dostal ke dvoru, a já mám dojem, že na tom + nebudeme finančně tak, abychom se obešli bez výpomoci. Přijal + by jakékoli postavení, jen aby vynášelo aspoň tři čtyři + stovky roční; ale nezmiňuj se o tom panu Darcymu,je-li Ti to + proti mysli. + + Tvá atd. + +Shodou okolností to bylo Elizabeth velice proti mysli, a proto +stylizovala svou odpověď tak, aby se podobné žádosti a nároky už +neopakovaly. Podporovala je však, pokud mohla, a z toho, co +ušetřila na svých osobních výdajích, pokud se to dalo tak nazvat, +jim často něco poslala. Že příjmy, jaké mají ti dva, nevystačí +při jejich marnotratnosti a bezstarostnosti o budoucnost na +živobytí, to věděla od prvopočátku, a také kdykoli se stěhovali, +obrátili se vždy na Jane nebo na ni, aby jim trochu vypomohly +vyrovnat dluhy. Ani když nadešlo období míru a důstojníci byli +propuštěni domů, nedokázali se nikde natrvalo usadit. Stále se +stěhovali z místa na místo a hledali, kde by se dalo lacině žít, +ale vždy utráceli víc, než měli. Jeho náklonnost k ní se brzy +změnila v lhostejnost, její přetrvala trochu déle a přes své +mládí a vychování byla Lydia i nadále práva pověsti, kterou si +vydobyla svými vdavkami. Třebaže ho Darcy nemohl přijmout na +Pemberley, přesto mu kvůli Elizabeth i nadále pomáhal v kariéře. +Lydia je občas navštívila, když si její manžel odjel vyhodit +z kopýtka do Londýna nebo do Bathu, a u Bingleyových se oba často +zabydleli na takovou dobu, že to bylo moc i na Bingleyho slunnou +bezelstnost a časem zauvažoval, jak by se jim mělo naznačit, aby +se už rozloučili. + +Slečnu Bingleyovou Darcy svým sňatkem hluboce ranil, jelikož však +pokládala za moudré nevzdávat se možnosti být zvána na Pemberley, +překonala svůj odpor, hořela pro Georgianu ještě víc než dřív, +obskakovala Darcyho téměř stejně oddaně jako předtím +a prokazovala Elizabeth veškerou povinnou úctu. + +Georgiana měla nyní na Pemberley trvalý domov a s novou švagrovou se +sžily právě tak, jak si to Darcy přál a představoval. Dokázaly se mít +navzájem tolik rády, jak se snažily. Georgiana Elizabeth hluboce +obdivovala, třebaže zpočátku pozorovala s úžasem, ba i se zděšením, jak +čtveračivě škádlí jejího bratra. V ní vzbuzoval odjakživa takový +respekt, že to téměř utlumilo její sesterský cit, a nyní viděla, že se s +ním dá i nepokrytě žertovat. Dostalo Se jí ponaučení, které jí dosud +nikdo neudělil. Díky Elizabeth počala chápat, že žena si může k svému +manželovi dovolit věci, které by bratr u sestry téměř o deset let mladší +vždy nepřipustil. + +Lady Catherine synovec svou ženitbou nesmírně pobouřil, popustila +uzdu své vrozené otevřenosti a v odpovědi na dopis, jímž jí své +záměry oznámil, použila tak silných výrazů, zvlášť na adresu +Elizabeth, že veškeré styky na čas ustaly. Ale nakonec ho +Elizabeth přemluvila, aby její urážky pominul a usmířil se s ní; +teta ještě chvíli vzdorovala, ale pak svůj odpor překonala, bud +z lásky k němu, nebo ze zvědavosti, jak si jeho žena vede, +a milostivě přislíbila, že jim vykoná návštěvu na Pemberley, +třebaže jeho háje byly pokáleny nejen přítomností takové paní, +nýbrž i návštěvami jejího londýnského strýce a tety. +S Gardinerovými se i nadále důvěrně stýkali. Darcy je měl stejně +rád jako Elizabeth a oba si vždy s vřelou vděčností uvědomovali, +jak jsou jim zavázáni za to, že ji přivezli do Derbyshiru a tím +způsobili, že se našli. + +.. vim: set spell spelllang=cs: -- cgit