path: root/cojestobec.rst

.. role:: pg


CO JEST OBEC?
=============

(Pražské Noviny 8. 1'3. [U. 22. listopndu, 13. 17. 20. 24. :? 32.
prosince r. lB-líi, č. Bil už 88. ()(), 91. 07 už 102. T. íiíll. :iíiů.
373. 377.—w':l7ři, —l()1.—n——l-02. 405. -l()ll. 415. 410. .- “lil-l.)

V době pobělohorské zřízení obecní v zemích českých
utvářelo se jinak v městech a jinak v obcích vesnických.
V městech králských veřejná správa pozvolna se dostala
do rukou purkmistrů a zkoušených radů magistrátnlch, dosazených zemskou vládou ve srozumční se soudem appelačním, ale správa jmění obecního,.i pokud v něm ještě
zástupcové měšťanstva měli účastenství, byla ochromena
stálou ingercncf gubernia aůřadu podkomořského. Na venkově vliv rozhodující na záležitosti obecní měly vrchnosti,
vliv snadno vysvětlitelný svazkem poddanským. Vrchnosti
vykonávajíce samy moc soudní & politickou netoliko že
nebyly podrobeny moci orgánů obecních, nýbrž dosazujícc
rychtáře a konšely obecní spravovaly prostřednictvím těchto
osob i vlastní majetek obecni. V pozdějších letech přidružila se k tomu rozsáhlá ingerencc tehdejších úřadů krajských. Zrušení svazku poddanského (r. 1781) a spojené
s ním sestátnění veškerého konání spravedlnosti a správy
politické způsobilo převrat v dosavádní organisaci obcí.
Podstatný rozdíl mezi městy svobodnými a obcemi venkovskými, až do tehdejší doby patrný, byl šetřen. Myšlenky
pak, jež se projevily v r. 1848, žádaly vymanění obcí
nejen z područí vrchnostenského, ale i z poručníkování

:pg:`127`

moci státní. (Pražák ]. Rakouské právo ústavní. V Praze,
1895. I. 47—48.) K. Havlíček v článku níže otištěném
hleděl ukázati, co by se z obcí za stísněných poměrů
tehdejších dalo učiniti; kdyby byli v obci lidé opravdoví,
kteří by si byli vědomi účelů obce :obyčejnějších, všeobecnějšlch a důležitějších.

Kdyby tak člověk jen po naší milé vlasti cestoval
& všeliká místa & místečko. navštívil, a pak odpovědíti
měl na tuto otázku, musel by asi říci: „Obec jest
místo plotem ohražené, nad _každými dveřmi jest
numero, v jednom domě bydlí rychtář, v jednom
servus, v jednom slouha a v prostředku je louže.“
Nic víc? — Nic. — A proč tedy jsou ty domy achalupy pohromadě? — Nevím věru, leda snad proto,
aby, když jedna chytne, i ostatni lehce shořeti mohly.

To by byl ovšem malý prospěch obce, ale jinak
není. Lidé jsou pohromadě, bydlí jeden vedle druhého,
v jedné obci, v jedné společnosti, ale nepomyslí & nevědí proč a nač. Nespácháme křivdu, řekneme-li, že
snad z tisíce jednomu z našich krajanů nenapadlo,
proč tak asi vedle sebe ve společnosti, v obci žijeme,
proč nesedí každý člověk a každá rodina sama o semotě od ostatních vzdálena a oddělena. Věru bychom
museli pochybovati o důstojnosti lidské, kdybychom
náležitě a přísně vypočítávati & považovati chtěli, co
člověk bud dělá. neb s sebou dělati nechá, nevěda
proč & zač.

Pouhé pohromadě bytí, vedle sebe bytí beze všelikého vědomi, bez vzájemnosti není ještě obec, anejlepší příklad takové společnosti vidíme při stádě, které
hnáno jsouc kamkoli od pastýře svého, ačkoli opravdu

:pg:`128`

ve společnosti žije, přece žádných výhod z toho neužívá, ba naopak ještě škodu trpí, jelikož jedno druhému jen pastvy užírá & překáží. Nemůže se tedy
stádo nazvati obcí, proto že jeden úd druhému nepomáhá, proto že nemají společného účcle svého. Tak
též by se obcí nazývatí neměla vesnice neb městečko,
kde lidé pouze vedle sebe bydlí, toliko sobě překážejíce & škodíce, aneb aspoň žádného šlechetneho vyššího společného účele nemajíce. Proto jest obce, jest
společnost, aby co jednotlivý sám dovésti nemůže,
spojené síly dokázaly: pásti se ale může každé zvíře
samo, k tomu nepotřebí stáda. Stádo jest jenom pro
pohodlí pro zisk pastýře, ale obec má býti pro pohodlí, pro zisk všech.

Dobré příklady obce vidíme jen při tvorech, které
nerozumnými jmenujeme, bezpochyby proto, že my
jim sami nerozumíme: při mravencích & včelách. Tu
nejlépe poznatí můžeme užitek pravé obce, pravé společnosti, když vidíme, jak veliká díla provedou tak
maličcí tvorové společně. Ba ještě více tvorové tito by
bez obecného společenského zřízení ani obstáti nemohli, tak velice již do jejich přirozenosti vložen jest
pud obecenský, společenský. V tom ohledu tedy isamého člověka převyšují, který často dokonce osumotněle žije, neznaje ani dobrodiní společenských svazků.
A kde i člověk opravdu zejménav obci žije, jak častokráte jej vidíme znnedbávati bud' úmyslně neb 2 netečnosti všeliké povinnosti a výhody občanské, jak
často ještě ostatním spoluobčanům svým na zkázu &
na překážku bývá?

Na dvou velikých hlavních základech vystavena

:pg:`129`

jest veškeren lidský svět, Schiller 1) jej jmenoval:
hlad a lásku, my je pojmenujeme: náklonnost
(poněvadž se již u nás láska béře jen ve smyslu sexuálním) a užitek, a stavíme náklonnost jen honoris gratia na první místo, neboť v opravdivém
světě skoro vždy na něm užitek (hlad) stává. Cokolí
člověk dělá, činí bud' z náklonnosti neb pro užitek
(leda by nic nemyslil a dělal všechno nevěda proč,
mechanicky), a blažený ten, kdo všechno užitečné
činiti může z náklonnosti, a komu všechno, co z náklonnosti učinil, užitečné jest.

Zde stojíme při Základním uzlu člověčí bytosti,
při egoismu (pro užitek) a při mravnosti (z náklonnosti). Co jest vlastně egoismus (soběctví), přetěžké
to určeni, & nižádná lidská moc udati nemůže při
jednotlivých činech hranice mezi egoismem a mravnoSti. Člověk může nejkrásnější činy vykonati z nejšpinavějších, z nejzištnějších a nejnemravnějších pohnůtek, & naopak dobrý úmysl může před světem
platiti _za zlýl

A proto by nebylo dobře snovati základy veřejného zřízení obce na pouhé náklonnosti, na mravnosti,
z té příčiny, že lidský bystrozrak dobře provedené
pokrytství proniknouti nemůže, a tedy by od soběckých chytráků, vydávajících se za nezištně obětovavé
muže, přečasto šizen býval. Jenom rodina, tato malá
obec, jest výhradně založena na náklonnosti, poněvadž
se v ni, jakožto vždy pohromadě žijící, pokrytectví

1) Schiller, Johnnn Christoph Friedrich, německý básník žil
v l. 1759—1805.

Havlíček: Politické spisy I. 9

:pg:`130`

mnohem tíž provésti dú, nčkoli i tu máme mnohe
ošklivé příklady.

Každá dobře zřízená obec musí být ale jen založena na užitku a sice na užitku všeobecném. To
jest každý jednotlivec musí z toho užitek míti, že
v obci žije, síce jest tato obec špatná. Každá obec
jest jakési obmezení svobody jednotlivců, člověk právě
tím,že do obce vstupuje, k rozličným povinnostem
se zavazuje, které by sic jinak (jako pouhý člověk
osamělý aneb v rodině živoucí) neměl, a k těmto povinnostem zavazuje se dobrovolně jen proto, že ztoho
spolku, od té obce za to větší užitek očekává. (Nebereme zde užitek jen ve smyslu nejhrubšim.) V obci
platiti musí zásada: Něco za něco, nic za nic, & ším
více se obec drží té zásady, tím dokonalejší jest.

Aby nám nikdo zle nerozuměl, musíme dol žití,
že náklonnost, obětavost atd. (co se patriotismus zove),
nikterak z obce nevylučujeme, tyto vždyv obci budou
9. býti musí, ale jenom že nahodile a tak, aby obec
sama na nich založena nebyla, aby nechtěla obec
státi & zkvetati patriotismem a jinými dob rov o ]nými skutky občanů. Neboť každý nnhlížetí musi, že
by takový základ při známé povaze lidského ducha
jen slabý a nejistý, ba nanejvýš nebezpečný býti
musel.

* Samo sebou se již rozumí, že nemůž býti žádná
obec jenom k prospěchu (pro užitek) jednoho neb několika málo osob, sice by přestala býti společností.
Když se jakákoli společnost a k jakémukoli oučelu
sestoupí, není sice zapotřebí, aby každý jednotlivý
oud té společnosti stejné obtíže nesl, t. j. stejně

:pg:`131`

!( společnému oučelu přispíval: to však nevyhnutelně
při každém spolku býti musí, aby každý oud v tom
poměru užíval společných výhod a užítků, vjakém
poměru nese společné obtíže, totiž aby ten, kdo více
přispívá, zase větší podíl bral z vytěženého, sice jest
společnost založena na nespravedlivosti.

Totéž i v obci musí býti, poněvadž i obec jest
společnost. I v obci tedy má ten, kdo více přispívá
k obecnímu dobru, bud' si to penězmi (daněmi) nebo
prací svou, aneb jiným jakýmkoli spůsobem, větší
podíl dostávati z výhod obecních. Aneb obráceně řečeno, kdokoli chce v obci větších výhod užívati, musí
i větší obtíže nésti k obecnému dobrukarmo aneb
zp olo darm o užívati všelikých vý od a užitků na
cizí útraty a na cizí obtíž jest nedůstojno čestného
člověka, jest bud lupičství aneb nectné darmochlebstyi..

Není snad zapotřebí, abychom věci tyto šíře á
určitěji vypisovali, udávajíce rozličné způsoby takových proti pravému oučelu obce čelících poklesků;
soudný a přemýšlející čtenář sám si je zajisté pomyslí, jelikož ne zřídka se přihazují. Považujeme však
toto zde v krátkosti postavené co dostatečnou odpověd na Všechno, cokoli se o aristokratů, demokratii,
monarchii atd. obyčejně mluvívá. \\ Každé zřízení obce
jest dobré, kde se nadřečený spravedlivý poměr zásluh
a výhod každého jednotlivého ouda shledává, & oud
požívající v obci výhod větších, než jsou jeho zásluhy, jest nehodný oud obce, bud si on v jakémkoli
stavu a v jakékoli důstojnosti: nebot takový oud jest
k obtížnosti ostatním, ne však ku prospěchu jejich.
Rozumí se samo, že nehodnost takového soběckého

9!

:pg:`132`

ouda & jeho škodlivost tím větší jest, čím výše v obci
samé stoji t. j. čím více a čím větších výhod užívá
od obce, nekonaje za ně obci přiměřené služby.

Mnohem však horší ještě jest _takový oud, jenž,
nenese. přiměřené obtížnosti obecní, ještě sám bud' celéobci aneb jednotlivým oudům obtížností činí, 11 nepomáhaje dle povinnosti své k dosažení obecních oučelů
ještě jim úmyslně překáží. Takový oucl neb takoví
oudové obce jsou mnohem horší než zjevní nepřáteléobce.

Účele obce mohou býti velmi mnohé & rozmanité,.
& každá obec může si dle všeobecné vůle oudů svých
jiné oučele vytknouti: my zde jenom o obyčejnějších,
všeobecnějších &. důležitějších účelech obce promluvíme.

Nebylo by dobře rozkládati o. posuzovatí zde
rozličné oučele obce bez ohledu na naši skutečnost,
nebot jsme již dávno přesvědčeni, že se má při každém
přemýšlení & rozjímání vyjití od něčeho skutečného,
ne pak ve větru ideas honiti, jak praví náš Komenský') velmi trefně v Labyrintu Světa.

Především zde musíme pozornost na jednu sice
nahodilou, ale předůležitou okolnost obrátiti, a sicena tu, že jsme do obce, ve které žijeme, dobrovolně:
& po dobrém rozvážení nevstoupili, nýbrž se v m'
zrodili, & tak nechtíc se oudy obce stali. Když člověk

1) Jan Amos Komenský žil v l. 1592—1670. Byl jeden zpředníeh členů Jednoty českých bratří & zakladatelem novověkého školství. Zo spisů jeho jest nejznámější: »Lnbyrint světa a ríij srdce,
složený r. 1623 a poprvé vydaný r. 1631. Pěkné (\ stručné poučení
z péra J. V. Nováka o Komenském nalezneš v Ottově Slovníku ND.-*
učněm. XIV. 618 ed.

:pg:`133`

sám a dobrovolně k obci přistoupí, skoro vždycky
celé zřízení její zná, a právě proto přistupuje, že se
mu toto zřízení a tyto ústavy zalíbily, že souhlasí
s jeho smýšlením. Takový pak oud obce, znaje zákony a účele obce a řidě se dle ních, jest vždy užitečný. Naopak ale občané nepřistoupivší dobrovolně
k obci, a žijice v ní jen proto, že se tam narodili,
neznají obyčejně (nemyslíme,' že by tak vždy býti
muselo) ani oučele obce své, ani zřízení (zákony) její,
a takové občany neměli bychom ani občany nazývati,
nýbrž vlastně nábytkem obce. Neboť zrovna tak,
jako almara postavená k pohodlí mému v mém pokoji nemůž býti nazvána obyvatelem mého pokoje,
proto že tam stojí nevědomky, a ne k svému, nýbrž
pouze k mému prospěchu: zrovna tak obyvatel obce,
neznající účele a zřízení její, a nepůsobící vědomě a
samovolně k tomuto účeli nezasluhuje jméno občana,
a není také oud, nýbrž nábytek obce. Toto podobenství dále vysvětlovatí nemůžeme: každý však sám
nejlépe to učiniti dovede.

Občan neznající účele a zřízení (zákony) obce
své, nevědoucí, co se v ní děje, jak se řídí, nechápající
celé ústrojí její, nemůže také ani dobře znáti své povinnosti, tak jako ani svých práv nezná. Taková nevědomost a slepota občanů jest však k.hejvětší škodě
celé obce (ovšem i všech občanů jednotlivých).

Každému z nás budou následky té nevědomosti
známy ze zkušeností. Jak často vidíme muže jinák
v prívatním životě svědomité, kteří by žádným způsobem nikoho ze sousedů svých ani o nejmenší věc
neošidili, proti státu jednati lstivě a velmi ošemetně.

:pg:`134`

Patřme na veřejné stavby, na silnice, železnice, na.
pachty, odvody k veřejným zemským potřebám a.
vůbec na všechno, co obec na své útraty koná, jaké
se tu často dějí podvody.

Tu pašováním, tu podvodnickým vyhýbáním se
dani předepsané, lu uplácením, tu zas přijímáním
úplatků, tu špatnou prací atd. atd., nejeden dle svéhozpůsobu šidí obec. Ba tak dalece jest v tom ohledu
cit kleslý, otupělý (neb vlastně neprobuzcný), že takové podvody obce ani ve veřejném mínění hanebné
nejsou. Kdož by se ku př. styděl říci, že kouří pašovaný tabák?

!gDuch občanský, občanské smýšlení
chybí v takových obcích, ve kterých občané ve správě
obecní žádného podílu a hlasu nemají, o zřízení &
účelech obce nic nevědí, kde se správa veřejně a všem,
před očima nekoná. Jaký pak div, že občan nenahlížeje, kterak i jeho oběti k udržení celku nevyhnutelně zapotřebí, nevlda náležitého spojení mezi obtížemi, které pro obec nese, & užitky, jaké od ní béře,
poněvadž vždy jen obtíže své (daně a služby) patrně
na očích má, prospěch ale ne tak patrně: jaký div
pravím, že se občan takovou obec co nějakou obtíž
považovati naučí, & potvrzen ještě vmínění svém nevlídností a nespravedlivostí ouřednickou (za níž arci
obec vždy nemůže), konečně obec za zjevného nepřítele svého & škůdce drží, & nepřátelsky proti ní
jedná, nemohu mocí, aspoň lstivě & podvodněřl Tak
se tedy v takových obcích, ve kterých lid úmyslně
v nevědomosti obecného zřízení, obecných výloh &
příjmů, obecné správy držím jest, tentýž lid naučípo

:pg:`135`

važovati obecné jmění co jmění ne své, nýbrž cízé &
síce jmění bohaté osoby, které to, jak on ve své
spi—ostnosti myslí, málo uškodí, bude-lí o něco ošizena;
platiti daně jest mu nanejvýš obtížno, poněvadž myslí,
že on chudší dává bohatšímu, jelikož nenahlíží a nahlížeti nemůže, že tyto daně vlastně dává jen sám
sobě, jako z jedné kapsy do druhé, (Tu arci máme
na zřeteli jen spravedlivé zřízení obce, kde každý
takové užitky má, jaké obtíže nese a jaké práce koná,
kde nejsou marní darmochlebové žijící z cizí práce,
nebot taková nespí-zavedlivá obec jest arci škůdnice
mnohých občanů.) _!

Avšak i vzdělanější oudové takové obce, kteří
o takovýchto věcech dobré nahlídnutí mají, přece
však zjevně nevidí, jakou cestou příjmy obecné jdou
na vydání, aniž přesvědčení jsou, že se všechno dobře,
moudře a spravedlivě řídí (poněvadž řízení tajné jest),
i tito vzdělanější občané chovají k obci své vždy nedůvěru. Taková občanská nesvědomitost & netečnost
zmocní se všech stavů, každý dle postavení svého
zkracuje obec njejí jmění, ten nesvědomitým placením
daně, onen podvodnickou aneb aspoň nedbalou službou,
jiný zas patrným zlodějstvím. To však málo kdo pováži, že konečně jen sebe sám a své přátele šidí. Neboť
když jiní příjmy obce zkracují, vyhýbajíce se podskočně
daním, clu atd., jíní zas vydání její zvětšují, konajíce
jí špatnou službu za dobrou mzdu, což z toho konečně ze všeho pojíti může? Jen špatný stav obce,
totiž že nemůže tak mnoho prospěšného občanům podávati, jako by podávala, kdyby se všechno svědomitě
konalo a odvádělo.

:pg:`136`

A jak směšné, jak dětinské jest při tom celé toto
počínání? Žádný nepováží, že při všem svém podvodu
přece vlastně tolik daně platí, jako by platil bez něho.
Obec vypíše tolik daní, kolik na vydání své. zapotřebí
má. Ošidíš—lí ji při jedné dani o několik zlatých ročně,
musí ti zas jinou novou daň uložiti, nebot bez těch
peněz, o kterés ji zkrátil, býti nemůže. Atak tedy pro
nepoctivost sám si daně zvětšuješ. Aneb snad myslíš,
že přece ty dani ujdeš, ajiný poctivější ji za tebe zaplatí, a tak přece z podskoku svého užitek máš?
ó, nevěř tomu! Tak jako se žádný člověk držeti nemá
za nejdokonalejšího & nejenostnějšího, tak by se rovněž
(z pouhé skromnosti) nikdo neměl držet za největšího
šibala. Ošidíš—li ty obec ročně o 10 zl., považ že jsou
jiní, jenž ji o 1000 zl. přivedou, a tu pak na tebe
přece padne větší škoda, než jsi vyhrál, neboť ony tisíce
také ty nahraditi musíš. Obci peníze nerostou, & co
má, má od tebe a tvých spoluobčanů, co se ji uzme,
uzme se tobě, a co se jí přidá, přidá se tobě.

Kýž by bylo možná, aby obec všechno, oč do
roka bud' nepoctivostí neb nedbalosti přivedena bývá,
spočítati, apek co zvláštní daň, daň nepoctivosti
na každého občana rozvrhnouti mohla, aby se tak odcizená suma navrátila. Tak by se bohdá brzy naučili
patrně & pochopitelně škodlivost jednání svého nahlížeti.

Ale nejen tímto obec taková trpí, že občané povinnosti své nekonají: nýbrž také pro nedůstntek ducha
občanského nikdo pro všeobecnost nic nepodnikne nad
svou povinnost. Co neznáme, to milovati nemůžeme,
a co nemilujeme, kterak se budeme pro to obětovati?

:pg:`137`

Takový nedůstatek ducha občanského zvláště vadí při
úřednictvě. Každý dobře nahlíží, jaký jest rozdíl mezi
prací s horlivostí konanou, a mezi nádenickou, otrockou.
Jak lehko se zanedbá služba nekonaná veřejně? jak
lehce se neuchytí pří úředníku převrácené mínění, že
svůj úřad ne za povinnost nýbrž za odměnu svou,
za prebendu považuje, & sám sebe místo za služebníka
obce za jejího poručníka!

Tak zůstává obec taková vždy jen v zakrnělostí,
& občané nemajíce v ní důvěry, nejsou jí oddáni, lehce
se proti ní popuditi dají, a nakloněni jsou kvzbouření.
Obec sama nikdy zkve'tati nemůže, a vždy pozadu
zůstává za jinými, a k tomu jest vždy v největší nebezpečnosti.

“\ Zcela jinák stojí obec, ve které občan sám své
povinnosti a práva, zřízení a správu obce zná, kde se
všechno přede všemi aveřejně jedná, akde každý sám
v řízení obce jisté přiměřené má účastenství. Tam
panuje duch občanský. Daně každý rád platí, nahlížeje
potřebnost jich, ajsa přesvědčen o dobrém hospodářství
s nimi, jakož i o tom, že čím víc daní dává, tím větší
zas užitek béře. Každý věda, že co obci náleží, také
z části jeho jest, bdí horlivě dle postavení svého, aby
se ani lehkomyslností, 'ani nepoctivostí, aniž jakým
jiným spůsobem obci nikde škoda nečinila, žádný
nedá si v ničem ukřivditi, znaje svá práva; & znaje
své povinnosti, nekřivdí jinému, & tak obec sílena ze
všech stran, blahodějně na všechny strany působí, a
zas každý nahlížeje výhody a užitek obce své, naučí
se jí si vážíti, a požívaje v ní mnohonácterého dobra,
miluje ji, jest jí s duší oddán, obětuje se pro ni včas

:pg:`138`

potřeby, jako se obětuje přítel za přítele. To jest patriotismus, vlastenectví.

Tak jako všechny ostatní věci lidské na světě nev
může být obec žádná úplně dokonalá, to jest jinými
& pěknějšími slovy řečeno: Člověk jest ustuvičného
zdokonalování schopen, tak že si vždy, byť by v jekémkoli stavě byl, jiný dokonalejší & pěknější mysliti
& k němu směřovnti může.

Kam ale všeliká obec směřovati má, který jest
její účel, na. to odpověd všeobecná jest velmi snadné..
Účel obce musí býti napomáhati, by každý její občan
skrze obec účele svého člověčenského snadněji & co
možná nejdokonaleji dosáhnul. Obec sama, jako obec,
nemůže mít žádného vlastního účele, nýbrž jenom jednotliví oudové její mají každý účel svůj, tojest, obec
jest pro občany, ne pak občané pro obec. Ačkoli toto
poslední již vícekrát tvrzeno, ha v mnohých obcích
i skutečně uvedeno bylo (jako ve Spartě & i nyní ve
mnohých absolutních zemích): přece každý hned lehko
viděti může protísmyslnost tukové zásady. Proč člověk
do obce vstupuje než ku prospěchu svému? sice by
mu lépe bylo o samotě žíti. Když ale obec sama občana.
pohltí, jeho jen co prostředku bůhví k jakým účelům
užívá, tu jest obec sama vlastně jeho nepřítel, & on
do obce vstoupiv právě tomu za oběť padne, čemu se
vyhnouti chtěl vstupuje do obce, t. j. nežije ve světě,
jak by měl, sám pro sebe, nýbrž co nižší tvorové žije
pro jiné.

Mít—li se však zevrubněji udati oučel obce, snadno
se ve třech slovech zahrnouti může, kteréž jsou jístota, pokrok, a svoboda občanů; obec totiž

:pg:`139`

má poskytovati občanům svým co možná. nejvíce bezpečností proti všelikému jim hrozícímu zlu (jistota),
má jim poskytovali co možná nejvíce a nejsnadnějších
prostředků ke všelikému pokroku v dobrém (p o k ro k),
neobmezujic však při tom bez nevyhnutelné potřeby
svobo'cl u jejich. Čím více podává obec občanům
svým jistoty, pokroku a svobody, tím dokonalejší jest, žádná však obec, co svět světem bude, nepodá úplnou jistotu, nejvyšší pokrok a úplnou svobodu.

Zapotřebí však bude o každém z těchto tří účelů
dobré obce něco obšírněji podotknouti.

Jistota, Jsouť věci na světě škodlivé & užitečné. Slova tato jsou arci každému pochoPitelná
& dodáváme jen tolik, že je zde béřeme v nejširším
smyslu bez ohledu na morálku t. j. mezi škodlivosti
klademe i nemravné & zlé, Skoro všelikému škodlivému na světě můžeme se buď uh nouti, aneb pakli
se uvarovati nelze, aspoň následky jeho co možná nejvice bud' zastaviti, neb umírniti aneb aspoň nahraditi.

Škoditi nám mohou bud' j iní lidé, bud' my sami
sobě, bud' os ud. Jiní lidé nám škodí bud násilím,
bud lstí. My sami sobě škodíme obyčejně 2 nerozumu a nechtíc, někdy však i z dobrého rozvážení & naschvál. Osud nám škodí tak zvanou
náhodou (ku př. kdyby koho nějaké těleso padajíc
porouchala, neb kdyby jmění [peníze] ztratil, práci
nenašel atd.) bud' n ehodou živelní (elementární)
ohněm, vodou, vojnou, zvířaty atd. často více neb méně
s nějakou menší neb větší vinou naší, aneb konečně
n ed ůstatkem přirozeným ku př. mrzáctvím,
nemocí, slabotou, stářím, blbostí atd.

:pg:`140`

Z toho právě řečeného bude nyní vyplývatí všelíký
oučel & všelíká povinnost obce.

Proti všelikým těmto škodám má nám obec co
možná nejvíce jistoty a bezpečnosti podávati: obec
má každou škodlivost bud' nemožnu učiniti a zabrániti, aneb aspoň dle možnosti zastaviti, umírniti aneb
nahraditi. K jistotě v obci tedy náleží, abychom nejen
proti vpádu nepřátelskému odjinud silni byli, nýbrž
aby ani doma vobci nikdo silnější slabšího utiskovati
nemohl & neměl, bud' si to již utiskování jakékoli; a
proto má být v obci dobrý řád, pořádek a dohlídka,
proto jsou v obci úřadové, aby chránili slabšího proti
silnějšímu. Rozumí se tedy, že tím méně ouřadové
sami koho utiskovati mají, neboť jak písmo praví:
»když sůl nebude slaná, čím budeme solitih Rovněž tak má obec i proti lstným a podvodným škůdcům občany své hájiti, podvod bud' již
dobrým zřízením zameziti, aneb aspoň silnými tresty
škůdce takové ve strachu držeti, je pilně vyhledávati,
k náhradě nutiti, & když nahraditi nemohou, aspoň
trest jejich tak zříditi, aby časem svým aspoň nějakou
náhradu bud' obci za výlohy, bud' těm, kterým uškodili, podati mohli. Ku př. jisto jest, že se pracovitý člověk
nejen uživiti, nýbrž i jmění si ušetříti může. Budiž
tedy škůdce tak dlouho k práci držán & k šetrnosti
nucen, až nahradí tolik, kolik škody spůsobil atd.

Opět se tu samo rozumí, že tím méně obec sama
(aneb orgány její, úřednictvo) občany své lstně šiditi,
je buď ve jmění neb v čemkoli jiném zkracovati má,
snad zneužívajíc důchodů zemských k jinému než

:pg:`141`

k čemu určeny jsou aneb všelijakým jiným spůsobem,
jak zde nesnadno jest vypočítávati.

Rovněž proti škodám, které by si kdo sám z nerozumu, z nedostatku příslušných vědomostí atd.
spůsobiti mohl, opatřiti jej má obec, avšak aby se
svoboda bez potřeby neobmczovala, nebot" člověku
jinak za rozumného a dospělého uznanému svobodno
býti musí, pakliže chce i samému sobě uškoditi jakýmkoli spůsobem, jenom když výslovné povinnosti své
tím neruší & jiným zároveň tím proti jejich vůli neškodí

Bezpečnost ta & jistota proti všelikým škodám,
které od jiných lidí v obci násilí neb lstí nám hrozí,
poskytují obyčejně obce nejstarostlivěji, a zvláštní
úřadové ustanoveni bývají veřejné bezpečnosti, ačkoli
tu ještě i v nejlépe zřízených obcích velmi málo prospěchu nalézáme. Již ale obrana proti cizincům, ačkoli
velmi draze přijde občanům (udržování vojska) bývá
obyčejně málo platná, tak že by snad žádný nepřítel
občanům tak neuškodil, jak jim škodí výlohy tak
velikých vojsk. V ostatních ale ohledech obyčejně
velmi málo obce občanům svým prospívají.

Zvláště proti všelikým nehodám osudu nepodávají obce občanům svým pražádné jistoty, & podávají—li
někde nějaké, děje se to vždy jenom mimořádně &
jako výjimkou. Tak ale právě nejkrásnější stránka
občanské vzájemnosti zanedbána jest. Považujeme to,
a snad vším právem, za nejpřednější a nejpěknější
vlastnost člověka, že hoře své a radost, zlé i dobré
s jinými sdíleti, & tak sám sobě i jiným neštěstí uleriti, & štěstí rozmnožiti může. Vždyť i na některých

:pg:`142`

zvířatech vidíme, že slabší od silnějších podporovány
bývají. A člověk, jenž rozumem svým určen jest, osud
svůj (aspoň z části) říditi, neměl by “pojistiti sebe a
jiné na všelijaké rány náhody? Čím méně člověk závisi od náhody (tak zvaného osudu), čím více sám
pánem jest osudu svého: tím skvěleji objevuje se ve
své důstojnosti.)í'Á právě obec, co veliká společnost,
nejvíce schopna jest učiniti člověka neodvislým od
náhody; neboť kde ovšem nepostnčí sily jediného
člověka, důstatečna jest síla mnoha liclí spojených.
Práce, pod kterouž by každý jednotlivý klesl, jest
spojené síle mnohých jenom snadnou hračkou, & škodu,
kteráž by každého jednotlivého zahubila ani neucítí
mnozí, když ji všichni společně ponesoun—„b

Divno jest věru, že právě tato strěĚlčÉt v obci až
posud téměř zcela zanedbána byla. Skoro každý
jednotlivý občan cítí outrpnost při nehodě jiného člověka, béře v ni účastenství, pomáhá mu, ale obec
(všichni dohromady) necítí pražádné útrpnosti, chladně
vidi občany své hynout, v neštěstí padat, aniž jim
ku pomoci přispíválř Jest to věru podivné zablouzení
ducha lidského.

('A-ni o chudé, o mi'záky, nemocné atd. nepečuje
chá—(stát) & cokoli se pro ně v obci děje, nejde od
celé obce, nýbrž jen od jednotlivců neb jiných společnosti v obci. A i tu není péče o takové neštastníky
důstatečná, síly k tomu určené (ovšem také malé)
rozstříkají se na tuze malé částky, tak že všude trochu
a nikde důstatečně nepomáhají. Hospitály (t. j. útočiště pro churavé a mrzáky) domy chudých, sirotčince, ústavy pro slepé, hluché, němé,

:pg:`143`

nemo cnice, blázince atd. jsou obyčejně jen nevdůstatečné, & kromě toho se jen zřídka od obce vydržují. Též o sirotky nepečují obce skoro pranic, a
co se pro ně od obce děje, jest pouhé jméno, aneb
jim často škodí více než prospívá. Nikdo mi nenamítej, že obce pečují 'o sirotky služebníků svých
(ouředníků), poněvadž otcové jejich o obec zásluhu
mají. Zdá se mi, že každý občan, kdo po celý život
znamenité daně platí, ale často málo co neb pranic za
to od obce neužije, větší zásluhy má o obec, než
služebník obce, jenž za svou práci placen jest.

Iza našich osvícených časů vidíme občany (a
to ještě znamenitých obcí, jako ku při Anglicka)
hladem mříti; a což by se horšího než smrt přihoditi
mohlo člověku žijícímu na tomto světě bez obce?
Žebrati též vidíme občany ve všech obcích, jakožto
patrný důkaz, jak málo posavad dávají obce občanům
svým jistoty a podpory. Rovněž tak vidime všude
mrzáky, blby, starce k práci již neschopné aneb jiné
neduživce, aniž se obce (státy) po nich ohlížejí, zanechávajíce je pouze péči svrchovaného Boha aneb
nahodilé pomoci dobrých M$ 
Jmenovitě to také jest v o politování hodná, co
se"děje s ohledu škod nehodami živelními vzniklých.
Tuť vidíme zvláštní kupecké společnosti, které tak
zvané usekurace proti ohni, povodni neb krupobití atd.,
co nějakou dobrou spekulací zavedly a drží, tak své
záležitosti vypočítané majíce, aby jim ze vkladů od
jednotlivých, jmění své pojišťujících, učiněných, po výplatě náhrad ještě přec znamenitý zisk v rukou zůstal. Jest to věc slušná, aby někdo ještě z neštěstí

:pg:`144`

spoluobčana svého zisk míti směl? aby ještě za strach
před živly od spoluobčanů svých jakousi daň pro
sebe vybíral? — Nebylo by mnohem lépe, přirozenějí
a více slušno, aby sama obec převzala všeliké tyto
asekurace & bez užitku je zastávala, & aby nikoho
z občanů nevylučujíc všeliké škody jednotlivcům od
živlů spůsobené co daň na veškerou obec v přiměřeném rozměru rozvrhovala! Tak by se nejlevněji &
zároveň pro všechny nejspravedlivějí a nejplatnčji pojistíti mohli jednotlivci proti všelikýrn náhodným škodám jmění svého. Všechny škody ku př. za rok v celé
zemi spůsobené spočítaly by se, a každý občan by na
tuto sumu dal část v poměru té náhrady, jakou by,
kdyby jeho jmění ke zkáze přišlo, sám od obce žádal.

I mravní jistota občanů, aby ku př., pokud
samí dospělého rozumu nedosáhnou, od lidí zlých n
nemravných zkaženy nebyly atd., aby se nepodávaly
příležitosti lehké k prostopášnostem & daremnostem
atd., náleží mezi povinnosti obce: avšak taková _dohlídka. & péče obce 0 mravní bezpečnost občanů
svých, jakožto věc velmi obtížná a nesnadná nemůže
se od obcí ve přílišné důkladnosti žádati.

Vůbec jest úplná. jistotu občanův ve všelikých
ohledech, věc nad míru těžká & obšírná, tak že by
nižádným způsobem obec všelikému v tom ohledu
možnému přání nikterak úplně vyhověti nemohla,
kdyby i chtěla. Avšak tolik se ani od žádné obce
nežádá: jisto jest jenom, že posavad obce velmi
málo jistoty podávají občanům.

Pokrok. Podavaji 11 ale obce občanům svým
málo jistoty proti zlému, tím méně ještě o pokrok

:pg:`145`

v dobrém pečují. Člověčenstvo celé 3. každý jednotlivec určení má. patrné, aby vždy dále se zvelebovali
ve všelikých ohledech, ve kterých mohou. Izkušenost
dlouhověká, i pouhý rozum nás učí, že lidé jenom
když ve společnosti žijí, větší vzdělanosti docházejí;
a to sice vzdělanosti ducha i srdce.

Co se vzdělanosti v rozličných naukách, uměni,
průmyslu atd., & pokroku ve všelikém takovém dotýče,
tuť předevšim patrno jest, že sám jednotlivý člověk
málo kdy by byl s to, opatřiti si k tomu veliké příležitosti, & že jenom ve spojení s jinými žádoucího poučení nabýti může. Tuť stojíme u hlavní povinnosti
obce, u vzdělávání mládeže t. j. budoucích
občanů. Patrně jest zřízení člověka, aby dle příkladu
jiných tvorů Božích z počátku (z mládí) byl vzděláván, připravován, aby pak v dospělém věku užitek
vzdávati mohl. Tak jest ustrojeno moudré hospodářství veškerenstva, aby každá část užitek brala a užitek
dávala, a nic nebylo nadarmo.

Vzdělání mravné (tak zvaný charakter) musí
každému člověku hlavně podati rodina, příklad a vychování domácí, a jisto jest, že aspoň hlavni základ
celého svého smýšlení mravního béře člověk z dětinství, bud' od rodičů aneb od jiných, kteří u něho místo
rodičů zastávali. Vzdělání však rozumové, vrozličných
naukách, v uměních, průmyslu atd. nemůže jiný podali než obec sama, a nebo vůbec větší společnosti.
Hlavní povinnost obce vtomto ohledu musí tedy býti,
aby především jiným o dobré vzdělání mládeže své
pečovala ustanovením a udržováním velikých potřebných škol, a vůbec jiných příležitostí ke vzdělání

Havlíček: Politické spisy l, 10

:pg:`146`

ducha a pokroku ve všem dobrém. Škol, vzdělání
mládeže a vůbec občanů má a musí dobrá obec považovati co hlavní úkol svůj, a hlavně síly i náklad
svůj na ně obraceti. Pravé vzdělání občanů jest první
& nevyhnutelná výmínka prospěchu a štěstí celé
obce.

Vezmeme-li však důležitost vzdělání občanů s jedné
strany, a s druhé nepatrný náklad, nepatrnou péči, jaké
mu obyčejně věnují obce, považujíce, Bůh ví z jaké
převrácenosti vzdělání lidu za věc mimotní, která se
jen pro uvarování hanby veřejné a jen k vůli jménu
leda bylo odbývá, aneb dokOnce za věc nebezpečnou
& škodnou: již nevyhnutelně nahlídnouti musíme bídný
stav všech takových obcí a nedůstatek občanského
smýšlení. Všimněme si jen velikého ročního vydání
na vojsko (i v čas pokoje), a mnohem nepatrnějšího
na vychování & na školy občanské, a poměr ten nejlépe
nám také vysvětlí všechno, čemu bychom se jinák divili.
Pokavad učitelové považováni zůstanou co nižší úředníci
obce, pokavad budou v obci lépe odměňováni pěstovatelé koní než pěstovatelé dítek, nebude obec kvésti.

Což bychom si však pomysliti měli o takové obci,
která by občanům svým příležitosti k pokroku, k lepšímu vzdělání nepodávajíc, ještě jím, když sami svým
vlastním přičiněním je vyhledávají, rozličné překážky
do cesty kladla a tak je zúmyslně v temnosti a bídě
duševní zdržovati chtěla? Tohot' zajisté žádná obec
neučiní.

Naopak jest svatá povinnost každé obce, státi
vždy na vrcholu vzdělání svého času, žádný pokrok
v jakémkoli odvětví lidských vědomostí a kdekoli

:pg:`147`

učiněný, nemá jí tajný býti, starati se má, aby co
možná nejdříve každé zlepšení jinde uvedené i doma
opakovala. A také opravdu dobré 0 blaho občanů svých
dbajicí obce samy vysílají zkušené občany do cizích
zemi, aby ústavy tamější ohlédli, a pak pokud by
prospěšno bylo i doma uváděli, neobmezujice stýkání
se občanů svých 5 cizozemskem dopouští všelikou zahraniční zkušenost do krajů svých; a čím větší & rozmanitější skok všelikých náhledů a zkušeností, tím
snadnější, jistější alepší pokrok. Vždyť se dobrá obec
nemusí báti zhoubného & škodlivého vplyvu z cizozemska: budto jsou cizozemské ústavy lepší než její,
a tu jistě co dobré. obec je i sama brzy uvede; aneb
jsou horší, a tu moudří a vzdělaní občané její po nich
bažiti nebudou. Nicméně však přece vidíme, kterak
mnohé dost malé obce hledíce si jen pouze diplomatických hraček (jinak zajisté nezasluhuje nazváno býti
všelíké důležité směšno-hrdinské vyjednávání o každou
maličkost,_ když se množství drahých kurýrů často v tak
„nepatrné záležitosti pošle a rozešle, že vjednoduchém
psaní po poště za několik krejcarů od soukromé osoby
k soukromému poslaném důležitější věci stojí), které
zemi velmi draze přijdou nepřinášejíceji kromě trochy
\dýmné slávy pražádného užitku, aneb zas nezkončeného,
věčného, ohromného, domácího úředního dopisování,
popisování, zapisování, rozpisování, opisování (jisto
jest, že se často pro nepatrnou věc zdvihne mezi úřady
tak srdnaté dopisování a psaní, že jen papír a ingoust
na to vypotřebovaný více stojí než celá ta věc, nepočítajic ani drahé služby úředníků u udržování úřadu);
tím však činnost svou bez potřeby rozšířily, že jim
10'

:pg:`148`

již ani mnoho času nezbývá platnějši věci, jako jsou
potřebné dobré školy, knihovny, vzdělávací ústavy
a t. p, opatřiti.

SV 0 b o d a není snad bezuzdná nevázanost, nýbrž,
přirozená duchu lidskému samostatnost, aby se obec
bez potřeby do osobnich záležitostí občanů svých nemíchala překážejic jim ve volném obcování. Sem náleží, aby jednotlivý aneb celé stavy proti jiným v křivdě
nebyly atd., což' všechno vypočítati zde nemůžeme.
Hlavní základ svobody a vůbec dobrého zdaru obce
jest ve všem v e ř ej n 0 st, kterážto všechny jiné dobré
ústavy za sebou brzy přivede. Pravda se světla nebojí.

Nemůžeme se ani s článkem tímto ani s rokem
rozloučiti, nepodotknouce ničeho o m e nši o bci t.j.
obcích vesnických a městských, kteréžto co menší
společnosti tvoří stát, jsouce samy též jako menšími
státy. Velmi mnoho ze všeho toho, co o státu platí,
io těchto obcích rozuměti se může; jmenovitě ale
jest druhá povinnost obce, pokrok, hlavní stránka,
kterou zvlášť na zřeteli miti, a které si také s velikým
prospěchem hleděti mohou. Blízké vedle sebe žití
sousedů & vznikající často potřeby vzájemné pomoci
naučí aneb aspoň naučiti mohou snadně hlavni občanské
cnosti užilosti; zároveň pak užitek společného života, následky dobré spojených sil velmi
často prakticky se objeví. Jak často musí soused pomoci svého souseda užíti, patrné to ponaučení, aby
i svou pomoc v čas potřeby jemu neodepiml.

Ačkoli zřízení a stav obcí v naši vlasti daleko
ještě vzdáleny jsou od nějakého stupně dokonalosti,
přece i tu se naskytá často dosti příležitosti žehnati.

:pg:`149`

prospěch společenského života, aneb aspoň si v ýh o d y
jeho přáti. Tak ku př. patrně vidíme, že z obce,
ve které dobrá škola začáteční jest, jistě mnohem více
mladíků nastupuje do vyšších stavů, a na budoucím
koleně tétéž obce shledá se jistě požehnání dobrého
školního vycvičení. A tak jest v každé i nepatrné obci,
v chudé vísce, dosti příležitosti k ušlechtění života,
jenom když někdo o povzbuzení dbá.

Mnohému snad zdáti se bude podivno, řekneme—lí,
že vlastně více Záleží na dobrém zřízení jednotlivých
obcí, na municípálním zřízení, než na zřízení celého
státu ve vyšších stupních. Neboť se ústavy vyšší v státu
zřídkajen stékají s životem jednotlivých občanů, ovšem
ale ústavy municipální. Více zajisté záležeti musí občanu
jednotlivému, aby se ku př. v jeho obci (městě neb
vesnici) s jměním obecním moudře hospodařilo, než
na tom, jak se ve státu celém hospodaří. Ita okolnost
při tom povážena býti zasluhuje, žejest nesnadno celý
stát a jeho ústavy opravovatí, což jen obyčejně několika málo vyvolencům osudu zůstaveno jest: každý
ale skoro, byť ísebe nepatrný člověk, může vždy
šlechtiti a. zvelebovati jednotlivé obce, bud příkladem
neb poučením svým. I sebe menší o p ravd iv á dobrá
činnost jest prospěšnější, než veliké neuskutečněné a
nemožné záměry. A jak mnoho se tu naskýtá zvlášť
některým stavům dle jejich společenského postavení
příležitostí k ušlechťování obcí jako ku př. kněžím,
učitelům, úředníkům atd., kdyby jenom pustívše sobecké ohledy stavu svého z očí pouze všeobecného
dobra vyhledávali. Blažená obec, kde jest několik osvícených moudrých a. činných lidí pohromadě, a tím



:pg:`150`

blaženější, mají-li tito mužové ještě dle postavení svého
přímý vplyv na záležitosti obecní.

Ovšem bylo by si přátí, aby obce užívaly od státu
větší volnosti v domácí správě své, aby nebyly tak
přísné dohlídce podrobeny, aby svobodněji mohly
ijmění své vynakládati a vůbec se dále vyvlnovati,
aby samy obce obecní své záležitosti říditi mohly bez
cizího vmisování se. Avšak i tak vždy dosti jest příležitosti k dobrému, kdyby jenom vůle dobré nescházelo.
Kdyby v našich městech, městečkách & vesnicích jenom
panoval duch občanský, osvícený, mílovný pokroku,
bylo by ustavičně dosti příležitostí působiti ním k dobrému. Tak na pří. nyní, kdežto vláda projevila dosti
zřejmě svou vůli, aby platy venkovských učitelů zvýšeny byly, nepřekáželo by nic jednotlivým obcím
učiniti to ze svých prostředků, čím by pak, poněvadž
obyčejně samy jsouce patronem, pana učitele si volí,
teprve. nabyly možností opatřiti dětem svým moudrého
a vzdělaného muže za učitele a vychovatele. Ale za
100—300 zl. v. č.') ročních důchodů at“ obec nežádá
učeného učitele.

Rovněž tak by nikdo nepřekážel obcím, kdyby si
ke vzdělání svému knihovny zakládaly společně, kdyby
si (jak ve větších obcích a městech možno) vyšší školy
samy zakládaly společně, nemají-li jich; kdyby se společnou podporou z poddanství vykupovaly (jako to nyní
v Uhřích mnohé obce činí);“) 'kdyby společně v čas

]) 100 zl. stř.=210 kor.
300 zl. stř. = 630 kor.
") Poddanské nevolnictví lidu selského zrušeno bylo patentem
z 1. listopadu 1781. Vykupování z roboty fedroval již před tímto



:pg:`151`

zimy, když práce polní přestala, raději místo lenošení
některé průmyslové práce podnikaly (jako se to ku př.
v Rusích děje, kde v celých velikých obcích společně
pěstují rolníci sami některý průmysl, z čeho oby'čejně veliký zisk mívají), složivše se na potřebnou
k tomu jistinu a dělíce se společně o užitek; kdyby
i místo dosavadních kalužin, jam, dír, kopečků atd.
ve vsi samé raději pořádek spůsobili, čistě si cesty„
po kterých okolo domů svých denně chodí a jezdí„
urovnalí atd. Neníť však k tomu společenského ducha
apravého vzdělání, a vyskytuje-li se kde, bývá to jen
zřídka a jako neobyčejným spůsobem. Tak ale ne aby
naše obce nových výhod a nového dokonalení vyhledávaly, ony ani vůbec o obecní záležitosti své nedbají. Ne zřídka vidíme zvlášť ve městech, že kdyžby
měšťané voliti sobě měli některého úředníka, na kterém
přec jako ku př. na radovi velmi mnoho záleží, ani k volení nepřijdou. Vtomto ohledu vyznati musíme, že ačkoli měšťané naši jinak nad selský stav vysoce sami se

rokem Raaby vrchní ředitel ,všech korunních í bývalých jesuitských
statků v Čechách. Raab navrhoval: »Vrchnost slevi poddaným nevolnictvíaroboty, rozdělí mezi ně poplužní půdu, prodá jim dvorská
stavení i dobytek, slovem promění svoje dosud na vlastní účet vedená hospodářství v malé statky selské, za hlavní podmínkou, aby
se jí dostalo plné náhrady za všecky dříve požívnné důchody.<
V duchu návrhu Raabova působila vláda. Za Leopolda II. (r. 1791)
vláda starala se () vykupování zrobot, ale snaha vlády tehdy jakož
i později rozbíjela se o neochotu šlechty. R. 1846 cirkulářem c. k.
zemské správyvČechách od 30. prosince č.79689 projevil panovník
vůli vykupování z roboty co nejvíce podporovali. Konečné a úplné
vymanění lidu selského stalo se skutkem rl 1848. (Knizl J. Lid
selský, jeho poroba a vymanění v zemích českých. Naše (lnhn ll.)

:pg:`152`

cení, přecevtomto ohledu co se šetření svých záležitostí obecních týče, selský stav ještě pečlivější jest
u nás než městský, ve vsích našichje více jistě komunálního duchu než ve městech.

Avšak se časem svým bohdá! všechno na lepší
stránku promění, s lepším vzděláním vzejde i u nás
opět utuhlý nyní občanský duch, který předkům našim
k tak veliké slávě a mohútnosti dopomohl, a pak nastanou vlasti naší & nám nové blahé časy.

H. B.