.. role:: pg CO JEST OBEC? ============= (Pražské Noviny 8. 1'3. [U. 22. listopndu, 13. 17. 20. 24. :? 32. prosince r. lB-líi, č. Bil už 88. ()(), 91. 07 už 102. T. íiíll. :iíiů. 373. 377.—w':l7ři, —l()1.—n——l-02. 405. -l()ll. 415. 410. .- “lil-l.) V době pobělohorské zřízení obecní v zemích českých utvářelo se jinak v městech a jinak v obcích vesnických. V městech králských veřejná správa pozvolna se dostala do rukou purkmistrů a zkoušených radů magistrátnlch, dosazených zemskou vládou ve srozumční se soudem appelačním, ale správa jmění obecního,.i pokud v něm ještě zástupcové měšťanstva měli účastenství, byla ochromena stálou ingercncf gubernia aůřadu podkomořského. Na venkově vliv rozhodující na záležitosti obecní měly vrchnosti, vliv snadno vysvětlitelný svazkem poddanským. Vrchnosti vykonávajíce samy moc soudní & politickou netoliko že nebyly podrobeny moci orgánů obecních, nýbrž dosazujícc rychtáře a konšely obecní spravovaly prostřednictvím těchto osob i vlastní majetek obecni. V pozdějších letech přidružila se k tomu rozsáhlá ingerencc tehdejších úřadů krajských. Zrušení svazku poddanského (r. 1781) a spojené s ním sestátnění veškerého konání spravedlnosti a správy politické způsobilo převrat v dosavádní organisaci obcí. Podstatný rozdíl mezi městy svobodnými a obcemi venkovskými, až do tehdejší doby patrný, byl šetřen. Myšlenky pak, jež se projevily v r. 1848, žádaly vymanění obcí nejen z područí vrchnostenského, ale i z poručníkování :pg:`127` moci státní. (Pražák ]. Rakouské právo ústavní. V Praze, 1895. I. 47—48.) K. Havlíček v článku níže otištěném hleděl ukázati, co by se z obcí za stísněných poměrů tehdejších dalo učiniti; kdyby byli v obci lidé opravdoví, kteří by si byli vědomi účelů obce :obyčejnějších, všeobecnějšlch a důležitějších. Kdyby tak člověk jen po naší milé vlasti cestoval & všeliká místa & místečko. navštívil, a pak odpovědíti měl na tuto otázku, musel by asi říci: „Obec jest místo plotem ohražené, nad _každými dveřmi jest numero, v jednom domě bydlí rychtář, v jednom servus, v jednom slouha a v prostředku je louže.“ Nic víc? — Nic. — A proč tedy jsou ty domy achalupy pohromadě? — Nevím věru, leda snad proto, aby, když jedna chytne, i ostatni lehce shořeti mohly. To by byl ovšem malý prospěch obce, ale jinak není. Lidé jsou pohromadě, bydlí jeden vedle druhého, v jedné obci, v jedné společnosti, ale nepomyslí & nevědí proč a nač. Nespácháme křivdu, řekneme-li, že snad z tisíce jednomu z našich krajanů nenapadlo, proč tak asi vedle sebe ve společnosti, v obci žijeme, proč nesedí každý člověk a každá rodina sama o semotě od ostatních vzdálena a oddělena. Věru bychom museli pochybovati o důstojnosti lidské, kdybychom náležitě a přísně vypočítávati & považovati chtěli, co člověk bud dělá. neb s sebou dělati nechá, nevěda proč & zač. Pouhé pohromadě bytí, vedle sebe bytí beze všelikého vědomi, bez vzájemnosti není ještě obec, anejlepší příklad takové společnosti vidíme při stádě, které hnáno jsouc kamkoli od pastýře svého, ačkoli opravdu :pg:`128` ve společnosti žije, přece žádných výhod z toho neužívá, ba naopak ještě škodu trpí, jelikož jedno druhému jen pastvy užírá & překáží. Nemůže se tedy stádo nazvati obcí, proto že jeden úd druhému nepomáhá, proto že nemají společného účcle svého. Tak též by se obcí nazývatí neměla vesnice neb městečko, kde lidé pouze vedle sebe bydlí, toliko sobě překážejíce & škodíce, aneb aspoň žádného šlechetneho vyššího společného účele nemajíce. Proto jest obce, jest společnost, aby co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly: pásti se ale může každé zvíře samo, k tomu nepotřebí stáda. Stádo jest jenom pro pohodlí pro zisk pastýře, ale obec má býti pro pohodlí, pro zisk všech. Dobré příklady obce vidíme jen při tvorech, které nerozumnými jmenujeme, bezpochyby proto, že my jim sami nerozumíme: při mravencích & včelách. Tu nejlépe poznatí můžeme užitek pravé obce, pravé společnosti, když vidíme, jak veliká díla provedou tak maličcí tvorové společně. Ba ještě více tvorové tito by bez obecného společenského zřízení ani obstáti nemohli, tak velice již do jejich přirozenosti vložen jest pud obecenský, společenský. V tom ohledu tedy isamého člověka převyšují, který často dokonce osumotněle žije, neznaje ani dobrodiní společenských svazků. A kde i člověk opravdu zejménav obci žije, jak častokráte jej vidíme znnedbávati bud' úmyslně neb 2 netečnosti všeliké povinnosti a výhody občanské, jak často ještě ostatním spoluobčanům svým na zkázu & na překážku bývá? Na dvou velikých hlavních základech vystavena :pg:`129` jest veškeren lidský svět, Schiller 1) jej jmenoval: hlad a lásku, my je pojmenujeme: náklonnost (poněvadž se již u nás láska béře jen ve smyslu sexuálním) a užitek, a stavíme náklonnost jen honoris gratia na první místo, neboť v opravdivém světě skoro vždy na něm užitek (hlad) stává. Cokolí člověk dělá, činí bud' z náklonnosti neb pro užitek (leda by nic nemyslil a dělal všechno nevěda proč, mechanicky), a blažený ten, kdo všechno užitečné činiti může z náklonnosti, a komu všechno, co z náklonnosti učinil, užitečné jest. Zde stojíme při Základním uzlu člověčí bytosti, při egoismu (pro užitek) a při mravnosti (z náklonnosti). Co jest vlastně egoismus (soběctví), přetěžké to určeni, & nižádná lidská moc udati nemůže při jednotlivých činech hranice mezi egoismem a mravnoSti. Člověk může nejkrásnější činy vykonati z nejšpinavějších, z nejzištnějších a nejnemravnějších pohnůtek, & naopak dobrý úmysl může před světem platiti _za zlýl A proto by nebylo dobře snovati základy veřejného zřízení obce na pouhé náklonnosti, na mravnosti, z té příčiny, že lidský bystrozrak dobře provedené pokrytství proniknouti nemůže, a tedy by od soběckých chytráků, vydávajících se za nezištně obětovavé muže, přečasto šizen býval. Jenom rodina, tato malá obec, jest výhradně založena na náklonnosti, poněvadž se v ni, jakožto vždy pohromadě žijící, pokrytectví 1) Schiller, Johnnn Christoph Friedrich, německý básník žil v l. 1759—1805. Havlíček: Politické spisy I. 9 :pg:`130` mnohem tíž provésti dú, nčkoli i tu máme mnohe ošklivé příklady. Každá dobře zřízená obec musí být ale jen založena na užitku a sice na užitku všeobecném. To jest každý jednotlivec musí z toho užitek míti, že v obci žije, síce jest tato obec špatná. Každá obec jest jakési obmezení svobody jednotlivců, člověk právě tím,že do obce vstupuje, k rozličným povinnostem se zavazuje, které by sic jinak (jako pouhý člověk osamělý aneb v rodině živoucí) neměl, a k těmto povinnostem zavazuje se dobrovolně jen proto, že ztoho spolku, od té obce za to větší užitek očekává. (Nebereme zde užitek jen ve smyslu nejhrubšim.) V obci platiti musí zásada: Něco za něco, nic za nic, & ším více se obec drží té zásady, tím dokonalejší jest. Aby nám nikdo zle nerozuměl, musíme dol žití, že náklonnost, obětavost atd. (co se patriotismus zove), nikterak z obce nevylučujeme, tyto vždyv obci budou 9. býti musí, ale jenom že nahodile a tak, aby obec sama na nich založena nebyla, aby nechtěla obec státi & zkvetati patriotismem a jinými dob rov o ]nými skutky občanů. Neboť každý nnhlížetí musi, že by takový základ při známé povaze lidského ducha jen slabý a nejistý, ba nanejvýš nebezpečný býti musel. * Samo sebou se již rozumí, že nemůž býti žádná obec jenom k prospěchu (pro užitek) jednoho neb několika málo osob, sice by přestala býti společností. Když se jakákoli společnost a k jakémukoli oučelu sestoupí, není sice zapotřebí, aby každý jednotlivý oud té společnosti stejné obtíže nesl, t. j. stejně :pg:`131` !( společnému oučelu přispíval: to však nevyhnutelně při každém spolku býti musí, aby každý oud v tom poměru užíval společných výhod a užítků, vjakém poměru nese společné obtíže, totiž aby ten, kdo více přispívá, zase větší podíl bral z vytěženého, sice jest společnost založena na nespravedlivosti. Totéž i v obci musí býti, poněvadž i obec jest společnost. I v obci tedy má ten, kdo více přispívá k obecnímu dobru, bud' si to penězmi (daněmi) nebo prací svou, aneb jiným jakýmkoli spůsobem, větší podíl dostávati z výhod obecních. Aneb obráceně řečeno, kdokoli chce v obci větších výhod užívati, musí i větší obtíže nésti k obecnému dobrukarmo aneb zp olo darm o užívati všelikých vý od a užitků na cizí útraty a na cizí obtíž jest nedůstojno čestného člověka, jest bud lupičství aneb nectné darmochlebstyi.. Není snad zapotřebí, abychom věci tyto šíře á určitěji vypisovali, udávajíce rozličné způsoby takových proti pravému oučelu obce čelících poklesků; soudný a přemýšlející čtenář sám si je zajisté pomyslí, jelikož ne zřídka se přihazují. Považujeme však toto zde v krátkosti postavené co dostatečnou odpověd na Všechno, cokoli se o aristokratů, demokratii, monarchii atd. obyčejně mluvívá. \\ Každé zřízení obce jest dobré, kde se nadřečený spravedlivý poměr zásluh a výhod každého jednotlivého ouda shledává, & oud požívající v obci výhod větších, než jsou jeho zásluhy, jest nehodný oud obce, bud si on v jakémkoli stavu a v jakékoli důstojnosti: nebot takový oud jest k obtížnosti ostatním, ne však ku prospěchu jejich. Rozumí se samo, že nehodnost takového soběckého 9! :pg:`132` ouda & jeho škodlivost tím větší jest, čím výše v obci samé stoji t. j. čím více a čím větších výhod užívá od obce, nekonaje za ně obci přiměřené služby. Mnohem však horší ještě jest _takový oud, jenž, nenese. přiměřené obtížnosti obecní, ještě sám bud' celéobci aneb jednotlivým oudům obtížností činí, 11 nepomáhaje dle povinnosti své k dosažení obecních oučelů ještě jim úmyslně překáží. Takový oucl neb takoví oudové obce jsou mnohem horší než zjevní nepřáteléobce. Účele obce mohou býti velmi mnohé & rozmanité,. & každá obec může si dle všeobecné vůle oudů svých jiné oučele vytknouti: my zde jenom o obyčejnějších, všeobecnějších &. důležitějších účelech obce promluvíme. Nebylo by dobře rozkládati o. posuzovatí zde rozličné oučele obce bez ohledu na naši skutečnost, nebot jsme již dávno přesvědčeni, že se má při každém přemýšlení & rozjímání vyjití od něčeho skutečného, ne pak ve větru ideas honiti, jak praví náš Komenský') velmi trefně v Labyrintu Světa. Především zde musíme pozornost na jednu sice nahodilou, ale předůležitou okolnost obrátiti, a sicena tu, že jsme do obce, ve které žijeme, dobrovolně: & po dobrém rozvážení nevstoupili, nýbrž se v m' zrodili, & tak nechtíc se oudy obce stali. Když člověk 1) Jan Amos Komenský žil v l. 1592—1670. Byl jeden zpředníeh členů Jednoty českých bratří & zakladatelem novověkého školství. Zo spisů jeho jest nejznámější: »Lnbyrint světa a ríij srdce, složený r. 1623 a poprvé vydaný r. 1631. Pěkné (\ stručné poučení z péra J. V. Nováka o Komenském nalezneš v Ottově Slovníku ND.-* učněm. XIV. 618 ed. :pg:`133` sám a dobrovolně k obci přistoupí, skoro vždycky celé zřízení její zná, a právě proto přistupuje, že se mu toto zřízení a tyto ústavy zalíbily, že souhlasí s jeho smýšlením. Takový pak oud obce, znaje zákony a účele obce a řidě se dle ních, jest vždy užitečný. Naopak ale občané nepřistoupivší dobrovolně k obci, a žijice v ní jen proto, že se tam narodili, neznají obyčejně (nemyslíme,' že by tak vždy býti muselo) ani oučele obce své, ani zřízení (zákony) její, a takové občany neměli bychom ani občany nazývati, nýbrž vlastně nábytkem obce. Neboť zrovna tak, jako almara postavená k pohodlí mému v mém pokoji nemůž býti nazvána obyvatelem mého pokoje, proto že tam stojí nevědomky, a ne k svému, nýbrž pouze k mému prospěchu: zrovna tak obyvatel obce, neznající účele a zřízení její, a nepůsobící vědomě a samovolně k tomuto účeli nezasluhuje jméno občana, a není také oud, nýbrž nábytek obce. Toto podobenství dále vysvětlovatí nemůžeme: každý však sám nejlépe to učiniti dovede. Občan neznající účele a zřízení (zákony) obce své, nevědoucí, co se v ní děje, jak se řídí, nechápající celé ústrojí její, nemůže také ani dobře znáti své povinnosti, tak jako ani svých práv nezná. Taková nevědomost a slepota občanů jest však k.hejvětší škodě celé obce (ovšem i všech občanů jednotlivých). Každému z nás budou následky té nevědomosti známy ze zkušeností. Jak často vidíme muže jinák v prívatním životě svědomité, kteří by žádným způsobem nikoho ze sousedů svých ani o nejmenší věc neošidili, proti státu jednati lstivě a velmi ošemetně. :pg:`134` Patřme na veřejné stavby, na silnice, železnice, na. pachty, odvody k veřejným zemským potřebám a. vůbec na všechno, co obec na své útraty koná, jaké se tu často dějí podvody. Tu pašováním, tu podvodnickým vyhýbáním se dani předepsané, lu uplácením, tu zas přijímáním úplatků, tu špatnou prací atd. atd., nejeden dle svéhozpůsobu šidí obec. Ba tak dalece jest v tom ohledu cit kleslý, otupělý (neb vlastně neprobuzcný), že takové podvody obce ani ve veřejném mínění hanebné nejsou. Kdož by se ku př. styděl říci, že kouří pašovaný tabák? !gDuch občanský, občanské smýšlení chybí v takových obcích, ve kterých občané ve správě obecní žádného podílu a hlasu nemají, o zřízení & účelech obce nic nevědí, kde se správa veřejně a všem, před očima nekoná. Jaký pak div, že občan nenahlížeje, kterak i jeho oběti k udržení celku nevyhnutelně zapotřebí, nevlda náležitého spojení mezi obtížemi, které pro obec nese, & užitky, jaké od ní béře, poněvadž vždy jen obtíže své (daně a služby) patrně na očích má, prospěch ale ne tak patrně: jaký div pravím, že se občan takovou obec co nějakou obtíž považovati naučí, & potvrzen ještě vmínění svém nevlídností a nespravedlivostí ouřednickou (za níž arci obec vždy nemůže), konečně obec za zjevného nepřítele svého & škůdce drží, & nepřátelsky proti ní jedná, nemohu mocí, aspoň lstivě & podvodněřl Tak se tedy v takových obcích, ve kterých lid úmyslně v nevědomosti obecného zřízení, obecných výloh & příjmů, obecné správy držím jest, tentýž lid naučípo :pg:`135` važovati obecné jmění co jmění ne své, nýbrž cízé & síce jmění bohaté osoby, které to, jak on ve své spi—ostnosti myslí, málo uškodí, bude-lí o něco ošizena; platiti daně jest mu nanejvýš obtížno, poněvadž myslí, že on chudší dává bohatšímu, jelikož nenahlíží a nahlížeti nemůže, že tyto daně vlastně dává jen sám sobě, jako z jedné kapsy do druhé, (Tu arci máme na zřeteli jen spravedlivé zřízení obce, kde každý takové užitky má, jaké obtíže nese a jaké práce koná, kde nejsou marní darmochlebové žijící z cizí práce, nebot taková nespí-zavedlivá obec jest arci škůdnice mnohých občanů.) _! Avšak i vzdělanější oudové takové obce, kteří o takovýchto věcech dobré nahlídnutí mají, přece však zjevně nevidí, jakou cestou příjmy obecné jdou na vydání, aniž přesvědčení jsou, že se všechno dobře, moudře a spravedlivě řídí (poněvadž řízení tajné jest), i tito vzdělanější občané chovají k obci své vždy nedůvěru. Taková občanská nesvědomitost & netečnost zmocní se všech stavů, každý dle postavení svého zkracuje obec njejí jmění, ten nesvědomitým placením daně, onen podvodnickou aneb aspoň nedbalou službou, jiný zas patrným zlodějstvím. To však málo kdo pováži, že konečně jen sebe sám a své přátele šidí. Neboť když jiní příjmy obce zkracují, vyhýbajíce se podskočně daním, clu atd., jíní zas vydání její zvětšují, konajíce jí špatnou službu za dobrou mzdu, což z toho konečně ze všeho pojíti může? Jen špatný stav obce, totiž že nemůže tak mnoho prospěšného občanům podávati, jako by podávala, kdyby se všechno svědomitě konalo a odvádělo. :pg:`136` A jak směšné, jak dětinské jest při tom celé toto počínání? Žádný nepováží, že při všem svém podvodu přece vlastně tolik daně platí, jako by platil bez něho. Obec vypíše tolik daní, kolik na vydání své. zapotřebí má. Ošidíš—lí ji při jedné dani o několik zlatých ročně, musí ti zas jinou novou daň uložiti, nebot bez těch peněz, o kterés ji zkrátil, býti nemůže. Atak tedy pro nepoctivost sám si daně zvětšuješ. Aneb snad myslíš, že přece ty dani ujdeš, ajiný poctivější ji za tebe zaplatí, a tak přece z podskoku svého užitek máš? ó, nevěř tomu! Tak jako se žádný člověk držeti nemá za nejdokonalejšího & nejenostnějšího, tak by se rovněž (z pouhé skromnosti) nikdo neměl držet za největšího šibala. Ošidíš—li ty obec ročně o 10 zl., považ že jsou jiní, jenž ji o 1000 zl. přivedou, a tu pak na tebe přece padne větší škoda, než jsi vyhrál, neboť ony tisíce také ty nahraditi musíš. Obci peníze nerostou, & co má, má od tebe a tvých spoluobčanů, co se ji uzme, uzme se tobě, a co se jí přidá, přidá se tobě. Kýž by bylo možná, aby obec všechno, oč do roka bud' nepoctivostí neb nedbalosti přivedena bývá, spočítati, apek co zvláštní daň, daň nepoctivosti na každého občana rozvrhnouti mohla, aby se tak odcizená suma navrátila. Tak by se bohdá brzy naučili patrně & pochopitelně škodlivost jednání svého nahlížeti. Ale nejen tímto obec taková trpí, že občané povinnosti své nekonají: nýbrž také pro nedůstntek ducha občanského nikdo pro všeobecnost nic nepodnikne nad svou povinnost. Co neznáme, to milovati nemůžeme, a co nemilujeme, kterak se budeme pro to obětovati? :pg:`137` Takový nedůstatek ducha občanského zvláště vadí při úřednictvě. Každý dobře nahlíží, jaký jest rozdíl mezi prací s horlivostí konanou, a mezi nádenickou, otrockou. Jak lehko se zanedbá služba nekonaná veřejně? jak lehce se neuchytí pří úředníku převrácené mínění, že svůj úřad ne za povinnost nýbrž za odměnu svou, za prebendu považuje, & sám sebe místo za služebníka obce za jejího poručníka! Tak zůstává obec taková vždy jen v zakrnělostí, & občané nemajíce v ní důvěry, nejsou jí oddáni, lehce se proti ní popuditi dají, a nakloněni jsou kvzbouření. Obec sama nikdy zkve'tati nemůže, a vždy pozadu zůstává za jinými, a k tomu jest vždy v největší nebezpečnosti. “\ Zcela jinák stojí obec, ve které občan sám své povinnosti a práva, zřízení a správu obce zná, kde se všechno přede všemi aveřejně jedná, akde každý sám v řízení obce jisté přiměřené má účastenství. Tam panuje duch občanský. Daně každý rád platí, nahlížeje potřebnost jich, ajsa přesvědčen o dobrém hospodářství s nimi, jakož i o tom, že čím víc daní dává, tím větší zas užitek béře. Každý věda, že co obci náleží, také z části jeho jest, bdí horlivě dle postavení svého, aby se ani lehkomyslností, 'ani nepoctivostí, aniž jakým jiným spůsobem obci nikde škoda nečinila, žádný nedá si v ničem ukřivditi, znaje svá práva; & znaje své povinnosti, nekřivdí jinému, & tak obec sílena ze všech stran, blahodějně na všechny strany působí, a zas každý nahlížeje výhody a užitek obce své, naučí se jí si vážíti, a požívaje v ní mnohonácterého dobra, miluje ji, jest jí s duší oddán, obětuje se pro ni včas :pg:`138` potřeby, jako se obětuje přítel za přítele. To jest patriotismus, vlastenectví. Tak jako všechny ostatní věci lidské na světě nev může být obec žádná úplně dokonalá, to jest jinými & pěknějšími slovy řečeno: Člověk jest ustuvičného zdokonalování schopen, tak že si vždy, byť by v jekémkoli stavě byl, jiný dokonalejší & pěknější mysliti & k němu směřovnti může. Kam ale všeliká obec směřovati má, který jest její účel, na. to odpověd všeobecná jest velmi snadné.. Účel obce musí býti napomáhati, by každý její občan skrze obec účele svého člověčenského snadněji & co možná nejdokonaleji dosáhnul. Obec sama, jako obec, nemůže mít žádného vlastního účele, nýbrž jenom jednotliví oudové její mají každý účel svůj, tojest, obec jest pro občany, ne pak občané pro obec. Ačkoli toto poslední již vícekrát tvrzeno, ha v mnohých obcích i skutečně uvedeno bylo (jako ve Spartě & i nyní ve mnohých absolutních zemích): přece každý hned lehko viděti může protísmyslnost tukové zásady. Proč člověk do obce vstupuje než ku prospěchu svému? sice by mu lépe bylo o samotě žíti. Když ale obec sama občana. pohltí, jeho jen co prostředku bůhví k jakým účelům užívá, tu jest obec sama vlastně jeho nepřítel, & on do obce vstoupiv právě tomu za oběť padne, čemu se vyhnouti chtěl vstupuje do obce, t. j. nežije ve světě, jak by měl, sám pro sebe, nýbrž co nižší tvorové žije pro jiné. Mít—li se však zevrubněji udati oučel obce, snadno se ve třech slovech zahrnouti může, kteréž jsou jístota, pokrok, a svoboda občanů; obec totiž :pg:`139` má poskytovati občanům svým co možná. nejvíce bezpečností proti všelikému jim hrozícímu zlu (jistota), má jim poskytovali co možná nejvíce a nejsnadnějších prostředků ke všelikému pokroku v dobrém (p o k ro k), neobmezujic však při tom bez nevyhnutelné potřeby svobo'cl u jejich. Čím více podává obec občanům svým jistoty, pokroku a svobody, tím dokonalejší jest, žádná však obec, co svět světem bude, nepodá úplnou jistotu, nejvyšší pokrok a úplnou svobodu. Zapotřebí však bude o každém z těchto tří účelů dobré obce něco obšírněji podotknouti. Jistota, Jsouť věci na světě škodlivé & užitečné. Slova tato jsou arci každému pochoPitelná & dodáváme jen tolik, že je zde béřeme v nejširším smyslu bez ohledu na morálku t. j. mezi škodlivosti klademe i nemravné & zlé, Skoro všelikému škodlivému na světě můžeme se buď uh nouti, aneb pakli se uvarovati nelze, aspoň následky jeho co možná nejvice bud' zastaviti, neb umírniti aneb aspoň nahraditi. Škoditi nám mohou bud' j iní lidé, bud' my sami sobě, bud' os ud. Jiní lidé nám škodí bud násilím, bud lstí. My sami sobě škodíme obyčejně 2 nerozumu a nechtíc, někdy však i z dobrého rozvážení & naschvál. Osud nám škodí tak zvanou náhodou (ku př. kdyby koho nějaké těleso padajíc porouchala, neb kdyby jmění [peníze] ztratil, práci nenašel atd.) bud' n ehodou živelní (elementární) ohněm, vodou, vojnou, zvířaty atd. často více neb méně s nějakou menší neb větší vinou naší, aneb konečně n ed ůstatkem přirozeným ku př. mrzáctvím, nemocí, slabotou, stářím, blbostí atd. :pg:`140` Z toho právě řečeného bude nyní vyplývatí všelíký oučel & všelíká povinnost obce. Proti všelikým těmto škodám má nám obec co možná nejvíce jistoty a bezpečnosti podávati: obec má každou škodlivost bud' nemožnu učiniti a zabrániti, aneb aspoň dle možnosti zastaviti, umírniti aneb nahraditi. K jistotě v obci tedy náleží, abychom nejen proti vpádu nepřátelskému odjinud silni byli, nýbrž aby ani doma vobci nikdo silnější slabšího utiskovati nemohl & neměl, bud' si to již utiskování jakékoli; a proto má být v obci dobrý řád, pořádek a dohlídka, proto jsou v obci úřadové, aby chránili slabšího proti silnějšímu. Rozumí se tedy, že tím méně ouřadové sami koho utiskovati mají, neboť jak písmo praví: »když sůl nebude slaná, čím budeme solitih Rovněž tak má obec i proti lstným a podvodným škůdcům občany své hájiti, podvod bud' již dobrým zřízením zameziti, aneb aspoň silnými tresty škůdce takové ve strachu držeti, je pilně vyhledávati, k náhradě nutiti, & když nahraditi nemohou, aspoň trest jejich tak zříditi, aby časem svým aspoň nějakou náhradu bud' obci za výlohy, bud' těm, kterým uškodili, podati mohli. Ku př. jisto jest, že se pracovitý člověk nejen uživiti, nýbrž i jmění si ušetříti může. Budiž tedy škůdce tak dlouho k práci držán & k šetrnosti nucen, až nahradí tolik, kolik škody spůsobil atd. Opět se tu samo rozumí, že tím méně obec sama (aneb orgány její, úřednictvo) občany své lstně šiditi, je buď ve jmění neb v čemkoli jiném zkracovati má, snad zneužívajíc důchodů zemských k jinému než :pg:`141` k čemu určeny jsou aneb všelijakým jiným spůsobem, jak zde nesnadno jest vypočítávati. Rovněž proti škodám, které by si kdo sám z nerozumu, z nedostatku příslušných vědomostí atd. spůsobiti mohl, opatřiti jej má obec, avšak aby se svoboda bez potřeby neobmczovala, nebot" člověku jinak za rozumného a dospělého uznanému svobodno býti musí, pakliže chce i samému sobě uškoditi jakýmkoli spůsobem, jenom když výslovné povinnosti své tím neruší & jiným zároveň tím proti jejich vůli neškodí Bezpečnost ta & jistota proti všelikým škodám, které od jiných lidí v obci násilí neb lstí nám hrozí, poskytují obyčejně obce nejstarostlivěji, a zvláštní úřadové ustanoveni bývají veřejné bezpečnosti, ačkoli tu ještě i v nejlépe zřízených obcích velmi málo prospěchu nalézáme. Již ale obrana proti cizincům, ačkoli velmi draze přijde občanům (udržování vojska) bývá obyčejně málo platná, tak že by snad žádný nepřítel občanům tak neuškodil, jak jim škodí výlohy tak velikých vojsk. V ostatních ale ohledech obyčejně velmi málo obce občanům svým prospívají. Zvláště proti všelikým nehodám osudu nepodávají obce občanům svým pražádné jistoty, & podávají—li někde nějaké, děje se to vždy jenom mimořádně & jako výjimkou. Tak ale právě nejkrásnější stránka občanské vzájemnosti zanedbána jest. Považujeme to, a snad vším právem, za nejpřednější a nejpěknější vlastnost člověka, že hoře své a radost, zlé i dobré s jinými sdíleti, & tak sám sobě i jiným neštěstí uleriti, & štěstí rozmnožiti může. Vždyť i na některých :pg:`142` zvířatech vidíme, že slabší od silnějších podporovány bývají. A člověk, jenž rozumem svým určen jest, osud svůj (aspoň z části) říditi, neměl by “pojistiti sebe a jiné na všelijaké rány náhody? Čím méně člověk závisi od náhody (tak zvaného osudu), čím více sám pánem jest osudu svého: tím skvěleji objevuje se ve své důstojnosti.)í'Á právě obec, co veliká společnost, nejvíce schopna jest učiniti člověka neodvislým od náhody; neboť kde ovšem nepostnčí sily jediného člověka, důstatečna jest síla mnoha liclí spojených. Práce, pod kterouž by každý jednotlivý klesl, jest spojené síle mnohých jenom snadnou hračkou, & škodu, kteráž by každého jednotlivého zahubila ani neucítí mnozí, když ji všichni společně ponesoun—„b Divno jest věru, že právě tato strěĚlčÉt v obci až posud téměř zcela zanedbána byla. Skoro každý jednotlivý občan cítí outrpnost při nehodě jiného člověka, béře v ni účastenství, pomáhá mu, ale obec (všichni dohromady) necítí pražádné útrpnosti, chladně vidi občany své hynout, v neštěstí padat, aniž jim ku pomoci přispíválř Jest to věru podivné zablouzení ducha lidského. ('A-ni o chudé, o mi'záky, nemocné atd. nepečuje chá—(stát) & cokoli se pro ně v obci děje, nejde od celé obce, nýbrž jen od jednotlivců neb jiných společnosti v obci. A i tu není péče o takové neštastníky důstatečná, síly k tomu určené (ovšem také malé) rozstříkají se na tuze malé částky, tak že všude trochu a nikde důstatečně nepomáhají. Hospitály (t. j. útočiště pro churavé a mrzáky) domy chudých, sirotčince, ústavy pro slepé, hluché, němé, :pg:`143` nemo cnice, blázince atd. jsou obyčejně jen nevdůstatečné, & kromě toho se jen zřídka od obce vydržují. Též o sirotky nepečují obce skoro pranic, a co se pro ně od obce děje, jest pouhé jméno, aneb jim často škodí více než prospívá. Nikdo mi nenamítej, že obce pečují 'o sirotky služebníků svých (ouředníků), poněvadž otcové jejich o obec zásluhu mají. Zdá se mi, že každý občan, kdo po celý život znamenité daně platí, ale často málo co neb pranic za to od obce neužije, větší zásluhy má o obec, než služebník obce, jenž za svou práci placen jest. Iza našich osvícených časů vidíme občany (a to ještě znamenitých obcí, jako ku při Anglicka) hladem mříti; a což by se horšího než smrt přihoditi mohlo člověku žijícímu na tomto světě bez obce? Žebrati též vidíme občany ve všech obcích, jakožto patrný důkaz, jak málo posavad dávají obce občanům svým jistoty a podpory. Rovněž tak vidime všude mrzáky, blby, starce k práci již neschopné aneb jiné neduživce, aniž se obce (státy) po nich ohlížejí, zanechávajíce je pouze péči svrchovaného Boha aneb nahodilé pomoci dobrých M$ Jmenovitě to také jest v o politování hodná, co se"děje s ohledu škod nehodami živelními vzniklých. Tuť vidíme zvláštní kupecké společnosti, které tak zvané usekurace proti ohni, povodni neb krupobití atd., co nějakou dobrou spekulací zavedly a drží, tak své záležitosti vypočítané majíce, aby jim ze vkladů od jednotlivých, jmění své pojišťujících, učiněných, po výplatě náhrad ještě přec znamenitý zisk v rukou zůstal. Jest to věc slušná, aby někdo ještě z neštěstí :pg:`144` spoluobčana svého zisk míti směl? aby ještě za strach před živly od spoluobčanů svých jakousi daň pro sebe vybíral? — Nebylo by mnohem lépe, přirozenějí a více slušno, aby sama obec převzala všeliké tyto asekurace & bez užitku je zastávala, & aby nikoho z občanů nevylučujíc všeliké škody jednotlivcům od živlů spůsobené co daň na veškerou obec v přiměřeném rozměru rozvrhovala! Tak by se nejlevněji & zároveň pro všechny nejspravedlivějí a nejplatnčji pojistíti mohli jednotlivci proti všelikýrn náhodným škodám jmění svého. Všechny škody ku př. za rok v celé zemi spůsobené spočítaly by se, a každý občan by na tuto sumu dal část v poměru té náhrady, jakou by, kdyby jeho jmění ke zkáze přišlo, sám od obce žádal. I mravní jistota občanů, aby ku př., pokud samí dospělého rozumu nedosáhnou, od lidí zlých n nemravných zkaženy nebyly atd., aby se nepodávaly příležitosti lehké k prostopášnostem & daremnostem atd., náleží mezi povinnosti obce: avšak taková _dohlídka. & péče obce 0 mravní bezpečnost občanů svých, jakožto věc velmi obtížná a nesnadná nemůže se od obcí ve přílišné důkladnosti žádati. Vůbec jest úplná. jistotu občanův ve všelikých ohledech, věc nad míru těžká & obšírná, tak že by nižádným způsobem obec všelikému v tom ohledu možnému přání nikterak úplně vyhověti nemohla, kdyby i chtěla. Avšak tolik se ani od žádné obce nežádá: jisto jest jenom, že posavad obce velmi málo jistoty podávají občanům. Pokrok. Podavaji 11 ale obce občanům svým málo jistoty proti zlému, tím méně ještě o pokrok :pg:`145` v dobrém pečují. Člověčenstvo celé 3. každý jednotlivec určení má. patrné, aby vždy dále se zvelebovali ve všelikých ohledech, ve kterých mohou. Izkušenost dlouhověká, i pouhý rozum nás učí, že lidé jenom když ve společnosti žijí, větší vzdělanosti docházejí; a to sice vzdělanosti ducha i srdce. Co se vzdělanosti v rozličných naukách, uměni, průmyslu atd., & pokroku ve všelikém takovém dotýče, tuť předevšim patrno jest, že sám jednotlivý člověk málo kdy by byl s to, opatřiti si k tomu veliké příležitosti, & že jenom ve spojení s jinými žádoucího poučení nabýti může. Tuť stojíme u hlavní povinnosti obce, u vzdělávání mládeže t. j. budoucích občanů. Patrně jest zřízení člověka, aby dle příkladu jiných tvorů Božích z počátku (z mládí) byl vzděláván, připravován, aby pak v dospělém věku užitek vzdávati mohl. Tak jest ustrojeno moudré hospodářství veškerenstva, aby každá část užitek brala a užitek dávala, a nic nebylo nadarmo. Vzdělání mravné (tak zvaný charakter) musí každému člověku hlavně podati rodina, příklad a vychování domácí, a jisto jest, že aspoň hlavni základ celého svého smýšlení mravního béře člověk z dětinství, bud' od rodičů aneb od jiných, kteří u něho místo rodičů zastávali. Vzdělání však rozumové, vrozličných naukách, v uměních, průmyslu atd. nemůže jiný podali než obec sama, a nebo vůbec větší společnosti. Hlavní povinnost obce vtomto ohledu musí tedy býti, aby především jiným o dobré vzdělání mládeže své pečovala ustanovením a udržováním velikých potřebných škol, a vůbec jiných příležitostí ke vzdělání Havlíček: Politické spisy l, 10 :pg:`146` ducha a pokroku ve všem dobrém. Škol, vzdělání mládeže a vůbec občanů má a musí dobrá obec považovati co hlavní úkol svůj, a hlavně síly i náklad svůj na ně obraceti. Pravé vzdělání občanů jest první & nevyhnutelná výmínka prospěchu a štěstí celé obce. Vezmeme-li však důležitost vzdělání občanů s jedné strany, a s druhé nepatrný náklad, nepatrnou péči, jaké mu obyčejně věnují obce, považujíce, Bůh ví z jaké převrácenosti vzdělání lidu za věc mimotní, která se jen pro uvarování hanby veřejné a jen k vůli jménu leda bylo odbývá, aneb dokOnce za věc nebezpečnou & škodnou: již nevyhnutelně nahlídnouti musíme bídný stav všech takových obcí a nedůstatek občanského smýšlení. Všimněme si jen velikého ročního vydání na vojsko (i v čas pokoje), a mnohem nepatrnějšího na vychování & na školy občanské, a poměr ten nejlépe nám také vysvětlí všechno, čemu bychom se jinák divili. Pokavad učitelové považováni zůstanou co nižší úředníci obce, pokavad budou v obci lépe odměňováni pěstovatelé koní než pěstovatelé dítek, nebude obec kvésti. Což bychom si však pomysliti měli o takové obci, která by občanům svým příležitosti k pokroku, k lepšímu vzdělání nepodávajíc, ještě jím, když sami svým vlastním přičiněním je vyhledávají, rozličné překážky do cesty kladla a tak je zúmyslně v temnosti a bídě duševní zdržovati chtěla? Tohot' zajisté žádná obec neučiní. Naopak jest svatá povinnost každé obce, státi vždy na vrcholu vzdělání svého času, žádný pokrok v jakémkoli odvětví lidských vědomostí a kdekoli :pg:`147` učiněný, nemá jí tajný býti, starati se má, aby co možná nejdříve každé zlepšení jinde uvedené i doma opakovala. A také opravdu dobré 0 blaho občanů svých dbajicí obce samy vysílají zkušené občany do cizích zemi, aby ústavy tamější ohlédli, a pak pokud by prospěšno bylo i doma uváděli, neobmezujice stýkání se občanů svých 5 cizozemskem dopouští všelikou zahraniční zkušenost do krajů svých; a čím větší & rozmanitější skok všelikých náhledů a zkušeností, tím snadnější, jistější alepší pokrok. Vždyť se dobrá obec nemusí báti zhoubného & škodlivého vplyvu z cizozemska: budto jsou cizozemské ústavy lepší než její, a tu jistě co dobré. obec je i sama brzy uvede; aneb jsou horší, a tu moudří a vzdělaní občané její po nich bažiti nebudou. Nicméně však přece vidíme, kterak mnohé dost malé obce hledíce si jen pouze diplomatických hraček (jinak zajisté nezasluhuje nazváno býti všelíké důležité směšno-hrdinské vyjednávání o každou maličkost,_ když se množství drahých kurýrů často v tak „nepatrné záležitosti pošle a rozešle, že vjednoduchém psaní po poště za několik krejcarů od soukromé osoby k soukromému poslaném důležitější věci stojí), které zemi velmi draze přijdou nepřinášejíceji kromě trochy \dýmné slávy pražádného užitku, aneb zas nezkončeného, věčného, ohromného, domácího úředního dopisování, popisování, zapisování, rozpisování, opisování (jisto jest, že se často pro nepatrnou věc zdvihne mezi úřady tak srdnaté dopisování a psaní, že jen papír a ingoust na to vypotřebovaný více stojí než celá ta věc, nepočítajic ani drahé služby úředníků u udržování úřadu); tím však činnost svou bez potřeby rozšířily, že jim 10' :pg:`148` již ani mnoho času nezbývá platnějši věci, jako jsou potřebné dobré školy, knihovny, vzdělávací ústavy a t. p, opatřiti. SV 0 b o d a není snad bezuzdná nevázanost, nýbrž, přirozená duchu lidskému samostatnost, aby se obec bez potřeby do osobnich záležitostí občanů svých nemíchala překážejic jim ve volném obcování. Sem náleží, aby jednotlivý aneb celé stavy proti jiným v křivdě nebyly atd., což' všechno vypočítati zde nemůžeme. Hlavní základ svobody a vůbec dobrého zdaru obce jest ve všem v e ř ej n 0 st, kterážto všechny jiné dobré ústavy za sebou brzy přivede. Pravda se světla nebojí. Nemůžeme se ani s článkem tímto ani s rokem rozloučiti, nepodotknouce ničeho o m e nši o bci t.j. obcích vesnických a městských, kteréžto co menší společnosti tvoří stát, jsouce samy též jako menšími státy. Velmi mnoho ze všeho toho, co o státu platí, io těchto obcích rozuměti se může; jmenovitě ale jest druhá povinnost obce, pokrok, hlavní stránka, kterou zvlášť na zřeteli miti, a které si také s velikým prospěchem hleděti mohou. Blízké vedle sebe žití sousedů & vznikající často potřeby vzájemné pomoci naučí aneb aspoň naučiti mohou snadně hlavni občanské cnosti užilosti; zároveň pak užitek společného života, následky dobré spojených sil velmi často prakticky se objeví. Jak často musí soused pomoci svého souseda užíti, patrné to ponaučení, aby i svou pomoc v čas potřeby jemu neodepiml. Ačkoli zřízení a stav obcí v naši vlasti daleko ještě vzdáleny jsou od nějakého stupně dokonalosti, přece i tu se naskytá často dosti příležitosti žehnati. :pg:`149` prospěch společenského života, aneb aspoň si v ýh o d y jeho přáti. Tak ku př. patrně vidíme, že z obce, ve které dobrá škola začáteční jest, jistě mnohem více mladíků nastupuje do vyšších stavů, a na budoucím koleně tétéž obce shledá se jistě požehnání dobrého školního vycvičení. A tak jest v každé i nepatrné obci, v chudé vísce, dosti příležitosti k ušlechtění života, jenom když někdo o povzbuzení dbá. Mnohému snad zdáti se bude podivno, řekneme—lí, že vlastně více Záleží na dobrém zřízení jednotlivých obcí, na municípálním zřízení, než na zřízení celého státu ve vyšších stupních. Neboť se ústavy vyšší v státu zřídkajen stékají s životem jednotlivých občanů, ovšem ale ústavy municipální. Více zajisté záležeti musí občanu jednotlivému, aby se ku př. v jeho obci (městě neb vesnici) s jměním obecním moudře hospodařilo, než na tom, jak se ve státu celém hospodaří. Ita okolnost při tom povážena býti zasluhuje, žejest nesnadno celý stát a jeho ústavy opravovatí, což jen obyčejně několika málo vyvolencům osudu zůstaveno jest: každý ale skoro, byť ísebe nepatrný člověk, může vždy šlechtiti a. zvelebovati jednotlivé obce, bud příkladem neb poučením svým. I sebe menší o p ravd iv á dobrá činnost jest prospěšnější, než veliké neuskutečněné a nemožné záměry. A jak mnoho se tu naskýtá zvlášť některým stavům dle jejich společenského postavení příležitostí k ušlechťování obcí jako ku př. kněžím, učitelům, úředníkům atd., kdyby jenom pustívše sobecké ohledy stavu svého z očí pouze všeobecného dobra vyhledávali. Blažená obec, kde jest několik osvícených moudrých a. činných lidí pohromadě, a tím :pg:`150` blaženější, mají-li tito mužové ještě dle postavení svého přímý vplyv na záležitosti obecní. Ovšem bylo by si přátí, aby obce užívaly od státu větší volnosti v domácí správě své, aby nebyly tak přísné dohlídce podrobeny, aby svobodněji mohly ijmění své vynakládati a vůbec se dále vyvlnovati, aby samy obce obecní své záležitosti říditi mohly bez cizího vmisování se. Avšak i tak vždy dosti jest příležitosti k dobrému, kdyby jenom vůle dobré nescházelo. Kdyby v našich městech, městečkách & vesnicích jenom panoval duch občanský, osvícený, mílovný pokroku, bylo by ustavičně dosti příležitostí působiti ním k dobrému. Tak na pří. nyní, kdežto vláda projevila dosti zřejmě svou vůli, aby platy venkovských učitelů zvýšeny byly, nepřekáželo by nic jednotlivým obcím učiniti to ze svých prostředků, čím by pak, poněvadž obyčejně samy jsouce patronem, pana učitele si volí, teprve. nabyly možností opatřiti dětem svým moudrého a vzdělaného muže za učitele a vychovatele. Ale za 100—300 zl. v. č.') ročních důchodů at“ obec nežádá učeného učitele. Rovněž tak by nikdo nepřekážel obcím, kdyby si ke vzdělání svému knihovny zakládaly společně, kdyby si (jak ve větších obcích a městech možno) vyšší školy samy zakládaly společně, nemají-li jich; kdyby se společnou podporou z poddanství vykupovaly (jako to nyní v Uhřích mnohé obce činí);“) 'kdyby společně v čas ]) 100 zl. stř.=210 kor. 300 zl. stř. = 630 kor. ") Poddanské nevolnictví lidu selského zrušeno bylo patentem z 1. listopadu 1781. Vykupování z roboty fedroval již před tímto :pg:`151` zimy, když práce polní přestala, raději místo lenošení některé průmyslové práce podnikaly (jako se to ku př. v Rusích děje, kde v celých velikých obcích společně pěstují rolníci sami některý průmysl, z čeho oby'čejně veliký zisk mívají), složivše se na potřebnou k tomu jistinu a dělíce se společně o užitek; kdyby i místo dosavadních kalužin, jam, dír, kopečků atd. ve vsi samé raději pořádek spůsobili, čistě si cesty„ po kterých okolo domů svých denně chodí a jezdí„ urovnalí atd. Neníť však k tomu společenského ducha apravého vzdělání, a vyskytuje-li se kde, bývá to jen zřídka a jako neobyčejným spůsobem. Tak ale ne aby naše obce nových výhod a nového dokonalení vyhledávaly, ony ani vůbec o obecní záležitosti své nedbají. Ne zřídka vidíme zvlášť ve městech, že kdyžby měšťané voliti sobě měli některého úředníka, na kterém přec jako ku př. na radovi velmi mnoho záleží, ani k volení nepřijdou. Vtomto ohledu vyznati musíme, že ačkoli měšťané naši jinak nad selský stav vysoce sami se rokem Raaby vrchní ředitel ,všech korunních í bývalých jesuitských statků v Čechách. Raab navrhoval: »Vrchnost slevi poddaným nevolnictvíaroboty, rozdělí mezi ně poplužní půdu, prodá jim dvorská stavení i dobytek, slovem promění svoje dosud na vlastní účet vedená hospodářství v malé statky selské, za hlavní podmínkou, aby se jí dostalo plné náhrady za všecky dříve požívnné důchody.< V duchu návrhu Raabova působila vláda. Za Leopolda II. (r. 1791) vláda starala se () vykupování zrobot, ale snaha vlády tehdy jakož i později rozbíjela se o neochotu šlechty. R. 1846 cirkulářem c. k. zemské správyvČechách od 30. prosince č.79689 projevil panovník vůli vykupování z roboty co nejvíce podporovali. Konečné a úplné vymanění lidu selského stalo se skutkem rl 1848. (Knizl J. Lid selský, jeho poroba a vymanění v zemích českých. Naše (lnhn ll.) :pg:`152` cení, přecevtomto ohledu co se šetření svých záležitostí obecních týče, selský stav ještě pečlivější jest u nás než městský, ve vsích našichje více jistě komunálního duchu než ve městech. Avšak se časem svým bohdá! všechno na lepší stránku promění, s lepším vzděláním vzejde i u nás opět utuhlý nyní občanský duch, který předkům našim k tak veliké slávě a mohútnosti dopomohl, a pak nastanou vlasti naší & nám nové blahé časy. H. B.