Rozděleno na kapitoly.

2 files changed, 6465 insertions, 5619 deletions

diff --git a/.gitignore b/.gitignore
new file mode 100644
index 0000000..1d9b94f
--- /dev/null
+++ b/.gitignore
@@ -0,0 +1,2 @@
+*.html
+*.epub
diff --git a/pycha_a_predsudek.rst b/pycha_a_predsudek.rst
index 1f71831..00e15e6 100644
--- a/pycha_a_predsudek.rst
+++ b/pycha_a_predsudek.rst
@@ -1819,38 +1819,43 @@ vystihl ty krásné oči?“
 „Nebylo by skutečně snadné zachytit jejich výraz, ale tvar
 a barvu a ty její neobyčejně jemné řasy by bylo možno zpodobnit.“
 
-V tom okamžiku jim z jiné cestičky vyšla vstříc sama Elizabeth v
-doprovodu paní Hurstové.
+V tom okamžiku jim z jiné cestičky vyšla vstříc sama Elizabeth
+v doprovodu paní Hurstové.
 
-„Netušila jsem, že máte v úmyslu se projít,“ soukala ze sebe rozpačitě
-slečna Bingleyová v obavách, že ji slyšely.
+„Netušila jsem, že máte v úmyslu se projít,“ soukala ze sebe
+rozpačitě slečna Bingleyová v obavách, že ji slyšely.
 
 „Zachovali jste se k nám velice nepěkně,“ odvětila paní Hurstová,
 „utekli jste a nic jste neřekli, že se chystáte ven.“
 
-Nato se zavěsila do pana Darcyho z druhé strany a nechala Elizabeth
-kráčet dál samotnou. Cestička nebyla širší než pro tři. Pan Darcy chtěl
-napravit jejich bezohlednost a okamžitě
+Nato se zavěsila do pana Darcyho z druhé strany a nechala
+Elizabeth kráčet dál samotnou. Cestička nebyla širší než pro tři.
+Pan Darcy chtěl napravit jejich bezohlednost a okamžitě
 prohlásil:
 
-„Tahle pěšinka nás všechny nepojme. Přejděme raději na hlavní cestu.“
-Avšak Elizabeth neměla vůbec v úmyslu setrvat v jejich společnosti,
-proto se zasmála a odvětila:
+„Tahle pěšinka nás všechny nepojme. Přejděme raději na hlavní
+cestu.“ Avšak Elizabeth neměla vůbec v úmyslu setrvat v jejich
+společnosti, proto se zasmála a odvětila:
 
-„Ne, nejen zůstaňte, kdejste. Tvoříte rozkošnou skupinku, moc hezkou na
-pohled, čtvrtá osoba by pokazila malebný obrázek. Na shledanou.“
+„Ne, nejen zůstaňte, kde jste. Tvoříte rozkošnou skupinku, moc
+hezkou na pohled, čtvrtá osoba by pokazila malebný obrázek. Na
+shledanou.“
 
 Odběhla vesele a na své toulce si radostně říkala, že za den za
 dva bude opět doma. Jane už se natolik zotavila, že měla v úmyslu
-vyjít večer na hodinku ze svého pokoje. Jakmile se dámy zvedly od
-stolu, běžela Elizabeth za sestrou, a když se ujistila, že je
-dobře vyzbrojena proti chladu, doprovodila ji do salónu, kde ji
-její přítelkyně uvítaly mnohomluvně projevovanou radostí;
-Elizabeth je dosud nikdy neviděla v tak milostivé náladě jako
-během oné hodiny, než se objevili páni. Uměly skutečně udržovat
-rozhovor v proudu. Dokázaly výstižně popsat kdejaké povyražení,
-vykládat anekdoty se smyslem pro humor a duchaplně se posmívat
-svým známým.
+vyjít večer na hodinku ze svého pokoje.
+
+Kapitola 11
+-----------
+
+Jakmile se dámy zvedly od stolu, běžela Elizabeth za sestrou,
+a když se ujistila, že je dobře vyzbrojena proti chladu,
+doprovodila ji do salónu, kde ji její přítelkyně uvítaly
+mnohomluvně projevovanou radostí; Elizabeth je dosud nikdy
+neviděla v tak milostivé náladě jako během oné hodiny, než se
+objevili páni. Uměly skutečně udržovat rozhovor v proudu.
+Dokázaly výstižně popsat kdejaké povyražení, vykládat anekdoty se
+smyslem pro humor a duchaplně se posmívat svým známým.
 
 Jakmile však vstoupili pánové, přestala být Jane středem jejich
 pozornosti; slečna Bingleyová upjala okamžitě oči k Darcymu
@@ -1865,22 +1870,23 @@ se k ní posadil a s ostatními sotva ztratil slovíčko. Elizabeth,
 skloněná nad prací v opačném koutě, je pozorovala s velkou
 radostí.
 
-Po čaji připomínal pan Hurst své švagrové karetní stolek — leč nadarmo.
-Vyšpehovala potají, že pan Darcy nemá do karet chuť, a tak se pan Hurst
-na přímou výzvu setkal s odmítnutím. Ujistila ho, že nikdo hrát nehodlá,
-a snad i oprávněně, neboť ostatní k tomu mlčeli. Pan Hurst nepřišel na
-nic jiného, co by si mohl počít, než se natáhnout na pohovku a
-podřimovat. Darcy si vzal knížku, slečna Bingleyová učinila totéž a paní
-Hurstová, jež si pro ukráceni dlouhé
-chvíle hlavně pohrávala se svými náramky a prsteny, se tu a tam
-připojila k rozhovoru svého bratra s Jane Bennetovou.
-
-Pozornost slečny Bingleyové se soustřeďovala stejnou měrou na četbu pana
-Darcyhojako na svou vlastní, ustavičně se ho na něco dotazovala nebo mu
-koukala do knihy. Nedokázala ho však přimět, aby se rozhovořil,
-stručněji odpovídal a četl dál. Zcela vyčerpána snahou ponořit se do
-knihy, kterou si zvolila jen proto, že ležela vedle jeho, zívla nakonec
-mocně a pravila:
+Po čaji připomínal pan Hurst své švagrové karetní stolek — leč
+nadarmo.  Vyšpehovala potají, že pan Darcy nemá do karet chuť,
+a tak se pan Hurst na přímou výzvu setkal s odmítnutím. Ujistila
+ho, že nikdo hrát nehodlá, a snad i oprávněně, neboť ostatní
+k tomu mlčeli. Pan Hurst nepřišel na nic jiného, co by si mohl
+počít, než se natáhnout na pohovku a podřimovat. Darcy si vzal
+knížku, slečna Bingleyová učinila totéž a paní Hurstová, jež si
+pro ukráceni dlouhé chvíle hlavně pohrávala se svými náramky
+a prsteny, se tu a tam připojila k rozhovoru svého bratra s Jane
+Bennetovou.
+
+Pozornost slečny Bingleyové se soustřeďovala stejnou měrou na
+četbu pana Darcyhojako na svou vlastní, ustavičně se ho na něco
+dotazovala nebo mu koukala do knihy. Nedokázala ho však přimět,
+aby se rozhovořil, stručněji odpovídal a četl dál. Zcela
+vyčerpána snahou ponořit se do knihy, kterou si zvolila jen
+proto, že ležela vedle jeho, zívla nakonec mocně a pravila:
 
 „Jak mile ten večer ubíhá! Není skutečně příjemnější rozptýlení
 nad čtení. Všechno ostatní znudí člověka dřív než kniha. Nesnesla
@@ -1890,17 +1896,18 @@ a pátrala očima po místnosti, čím by se zabavila; tu zaslechla,
 že její bratr říká cosi o plese, obrátila se prudce k němu
 a pravila:
 
-„Jen tak mimochodem, Charlesi — ty vážně uvažuješ o tom, uspořádat v
-Netherfieldu ples?
+„Jen tak mimochodem, Charlesi — ty vážně uvažuješ o tom,
+uspořádat v Netherfieldu ples?
 
-Než o tom rozhodneš s konečnou platností, radila bych ti, abys vypátral,
-zda o to přítomné
-panstvo stojí; velice bych se podivila, kdybys mezi námi nenašel nikoho,
-pro něhož by ples byl spíše utrpením než zábavou.“
+Než o tom rozhodneš s konečnou platností, radila bych ti, abys
+vypátral, zda o to přítomné panstvo stojí; velice bych se
+podivila, kdybys mezi námi nenašel nikoho, pro něhož by ples byl
+spíše utrpením než zábavou.“
 
-„Myslíš-li Darcyho,“ ohradil se její bratr, „ten si může jít lehnout,
-ještě než tanec začne, budeli si přát, ale jinak je to hotová věc, a
-jakmile Nichollsová navaří dost bešamelu, začnu rozesílat pozvánky.“
+„Myslíš-li Darcyho,“ ohradil se její bratr, „ten si může jít
+lehnout, ještě než tanec začne, bude-li si přát, ale jinak je to
+hotová věc, a jakmile Nichollsová navaří dost bešamelu, začnu
+rozesílat pozvánky.“
 
 „Mně by se plesy lépe zamlouvaly,“ odvětila, „kdyby probíhaly
 jinak, ale obvykle bývá taková večerní sešlost nevýslovně
@@ -1927,51 +1934,55 @@ společnou procházku po pokoji, a kdyby se k nim připojil, v obou
 případech by jim překážel. Jak to myslí? Umírá zvědavostí, co tím
 chce říct — a zeptala se Elizabeth, zda mu rozumí.
 
-„Vůbec ne,“ zněla odpověď, „ale můžete si být jista, že nás hodlá přísně
-soudit a že mu tyto záměry nejjistěji překazíme, když se ho nebudeme na
-nic vyptávat.“ Slečna Bingleyová však nebyla s to mařit panu Darcymu
-nějaké záměry, a tak trvala na svém, aby objasnil, o jaké důvody jde.
-
-„Nemám nic proti tomu, vám je objasnit,“ pravil, jakmile ho pustila ke
-slovu. „Krátíte si takto dlouhou chvíli proto, že
-spolu máte nějaké tajnosti a hodláte si o nich důvěrně pohovořit, anebo
-dobře víte, že při chůzi vaše půvabné postavy nejlépe vyniknou — v
-prvním případě bych vám skutečně překážel a v druhém případě vás mohu
-lépe obdivovat ze svého křesla zde u krbu.“
-
-„Vy nezbedníku!“ zvolala slečna Bingleyová. „V životě jsem neslyšela
-takovou ohavnost! Jak ho ztrestáme za jeho slova?“
-
-„Nic lehčího, máte-li do toho chuť,“ řekla Elizabeth. „Kdekdo může
-trýznit a trestat kohokoli. Škádlete ho, vysmívejte se mu. Jste důvěrně
-spřáteleni, jistě znáte jeho slabé stránky.“
-
-„Neznám je, na mou věru. Naše přátelství mi nic takového neodhalilo. Jak
-chcete škádlit člověka tak vyrovnaného a du-chapřítomného? Ne, ne -
-obávám se, že by nás dokázal zahnat do úzkých. A vysmívat se mu? Prosím
-vás, samy bychom se zesměšnily, kdybychom na něho zaútočily bezdůvodně.
-Pan Darcy si může gratulovat.“
+„Vůbec ne,“ zněla odpověď, „ale můžete si být jista, že nás hodlá
+přísně soudit a že mu tyto záměry nejjistěji překazíme, když se
+ho nebudeme na nic vyptávat.“ Slečna Bingleyová však nebyla s to
+mařit panu Darcymu nějaké záměry, a tak trvala na svém, aby
+objasnil, o jaké důvody jde.
+
+„Nemám nic proti tomu, vám je objasnit,“ pravil, jakmile ho
+pustila ke slovu. „Krátíte si takto dlouhou chvíli proto, že
+spolu máte nějaké tajnosti a hodláte si o nich důvěrně pohovořit,
+anebo dobře víte, že při chůzi vaše půvabné postavy nejlépe
+vyniknou — v prvním případě bych vám skutečně překážel a v druhém
+případě vás mohu lépe obdivovat ze svého křesla zde u krbu.“
+
+„Vy nezbedníku!“ zvolala slečna Bingleyová. „V životě jsem
+neslyšela takovou ohavnost! Jak ho ztrestáme za jeho slova?“
+
+„Nic lehčího, máte-li do toho chuť,“ řekla Elizabeth. „Kdekdo
+může trýznit a trestat kohokoli. Škádlete ho, vysmívejte se mu.
+Jste důvěrně spřáteleni, jistě znáte jeho slabé stránky.“
+
+„Neznám je, na mou věru. Naše přátelství mi nic takového
+neodhalilo. Jak chcete škádlit člověka tak vyrovnaného
+a duchapřítomného? Ne, ne - obávám se, že by nás dokázal zahnat
+do úzkých. A vysmívat se mu? Prosím vás, samy bychom se
+zesměšnily, kdybychom na něho zaútočily bezdůvodně.  Pan Darcy si
+může gratulovat.“
 
 „Panu Darcymu se tedy nelze vysmívat!“ zvolala Elizabeth. „To je
-ojedinělá výsada, doufám však, že ojedinělá zůstane, neboť bych to těžce
-nesla, kdybych měla mnoho takových známých. Já moc ráda žertuji.“
+ojedinělá výsada, doufám však, že ojedinělá zůstane, neboť bych
+to těžce nesla, kdybych měla mnoho takových známých. Já moc ráda
+žertuji.“
 
-„Slečna Bingleyová mi přisoudila výjimečnější postavení, než odpovídá
-skutečnosti,“ pravil.
+„Slečna Bingleyová mi přisoudila výjimečnější postavení, než
+odpovídá skutečnosti,“ pravil.
 
-„Sebemoudřejší a sebe-ušlechtilejší člověk — dokonce i jeho
+„Sebemoudřejší a sebeušlechtilejší člověk — dokonce i jeho
 nejmoudřejší a nejušlechtilejší činy — mohou být vystaveny
 posměškům těch, jimž nic není svaté.“
 
-„Jsou zajisté i takoví šprýmaři,“ odvětila Elizabeth, „k tém se však
-doufám nečítám. Doufám, že se nikdy nevy-smívám tornu, co je moudré a
-ušlechtilé. Avšak pošetilosti a nesmysly, rozmary a vrtkavost mi
-skutečné připadají směšné, to doznávám, a na jejich účet se ráda
-pobavím, kdykoli se k tomu naskytne příležitost obávám se však, že nic z
-toho nelze přičítat vám.“
+„Jsou zajisté i takoví šprýmaři,“ odvětila Elizabeth, „k tém se
+však doufám nečítám. Doufám, že se nikdy nevysmívám tomu, co je
+moudré a ušlechtilé. Avšak pošetilosti a nesmysly, rozmary
+a vrtkavost mi skutečné připadají směšné, to doznávám, a na
+jejich účet se ráda pobavím, kdykoli se k tomu naskytne
+příležitost obávám se však, že nic z toho nelze přičítat vám.“
 
-„Úplně se jich nedokáže vyvarovat snad žádný smrtelník. Ale snažil jsem
-se celý život vyhýbat chybám, které často svádějí k zesměšňování.“
+„Úplně se jich nedokáže vyvarovat snad žádný smrtelník. Ale
+snažil jsem se celý život vyhýbat chybám, které často svádějí
+k zesměšňování.“
 
 „Jako třeba marnivost nebo pýcha.“
 
@@ -2014,16 +2025,21 @@ nevyhovoval rozhovor, jehož se neúčastnila. „Nebudeš se zlobit,
 vyrušíme-li pana Hursta, Louiso?“ Jelikož paní Hurstová nic
 nenamítala, byl klavír otevřen a Darcy toho po krátké úvaze
 přestal litovat. Začal si uvědomovat, jak je pro něho nebezpečné
-věnovat se Elizabeth. Obě sestry se dohodly, že nazítří ráno
-napíše Elizabeth matce a požádá ji, aby pro ně do večera poslali
-kočár. Paní Bennetová však usoudila, že by její dcery měly pobýt
-v Netherřieldu až do úterka, aby se Janina návštěva zaokrouhlila
-na celý týden, a nemohla se smířit s tím, že by je měla uvítat
-doma dřív. Odpověděla jim tedy, že kočár bude volný nejdříve
-v úterý, a připojila doušku, že bude-li je pan Bingley a jeho
-sestry zdržovat, ona se bez nich docela dobře obejde. Elizabeth
-však byla pevně rozhodnuta už déle nezůstávat, neočekávala ani,
-že by je k tomu někdo přemlouval, naopak, že by to považovali za
+věnovat se Elizabeth.
+
+Kapitola 12
+-----------
+
+Obě sestry se dohodly, že nazítří ráno napíše Elizabeth matce
+a požádá ji, aby pro ně do večera poslali kočár. Paní Bennetová
+však usoudila, že by její dcery měly pobýt v Netherřieldu až do
+úterka, aby se Janina návštěva zaokrouhlila na celý týden,
+a nemohla se smířit s tím, že by je měla uvítat doma dřív.
+Odpověděla jim tedy, že kočár bude volný nejdříve v úterý,
+a připojila doušku, že bude-li je pan Bingley a jeho sestry
+zdržovat, ona se bez nich docela dobře obejde. Elizabeth však
+byla pevně rozhodnuta už déle nezůstávat, neočekávala ani, že by
+je k tomu někdo přemlouval, naopak, že by to považovali za
 zbytečné obtěžování, a proto naléhala na Jane, aby si půjčily
 Bingleyův kočár; nakonec se dohodly, že zpraví ostatní o svém
 úmyslu rozloučit se téhož odpoledne a požádají zároveň o kočár.
@@ -2071,9 +2087,12 @@ minulé středy se toho u pluku mnoho zběhlo i mnoho napovídalo:
 několik důstojníků bylo u strýčka na večeři, jeden voják byl
 zmrskán a kolují řeči o tom, že se plukovník Forster bude ženit.
 
-„Doufám, že jste na dnešek poručila dobrý oběd, má drahá,“ pravil pan
-Bennet nazítří u snídaně své choti, „neboť se domnívám, že se dnes v
-poledne nesejdeme pouze v úzkém kruhu rodinném.“
+Kapitola 13
+-----------
+
+„Doufám, že jste na dnešek poručila dobrý oběd, má drahá,“ pravil
+pan Bennet nazítří u snídaně své choti, „neboť se domnívám, že se
+dnes v poledne nesejdeme pouze v úzkém kruhu rodinném.“
 
 „A kdo by tu měl být, manželi? Na mou věru, nevím o žádné
 návštěvě, ledaže by se tu náhodou zastavila Charlotte Lucasová,
@@ -2095,34 +2114,34 @@ své choti a pěti dcer najednou.
 
 Chvíli se bavil jejich zvědavostí a pak jim poskytl vysvětlení.
 
-„Asi před měsícem jsem dostal tento list a asi před čtrnácti dny jsem na
-něj odpověděl, neboť
-jsem to považoval za záležitost delikátní, jíž bude třeba od počátku
-věnovat pozornost. Pisatelem je pan Collins, můj bratránek, jenž vás po
-mé smrti může vyhnat z tohoto domu, jakmile se mu zlíbí.“
+„Asi před měsícem jsem dostal tento list a asi před čtrnácti dny
+jsem na něj odpověděl, neboť jsem to považoval za záležitost
+delikátní, jíž bude třeba od počátku věnovat pozornost. Pisatelem
+je pan Collins, můj bratránek, jenž vás po mé smrti může vyhnat
+z tohoto domu, jakmile se mu zlíbí.“
 
-„Ach, drahý manželi,“ zvolala jeho choť, „nedrásejte mi srdce takovými
-slovy! Nemluvte prosím o tom odporném člověku. Je to největší
-nespravedlnost pod sluncem, že vaše panství
-nezdědí vaše děti, a já na vašem místě bych se byla už dávno vynasnažila
-něco v té věci učinit.“
+„Ach, drahý manželi,“ zvolala jeho choť, „nedrásejte mi srdce
+takovými slovy! Nemluvte prosím o tom odporném člověku. Je to
+největší nespravedlnost pod sluncem, že vaše panství nezdědí vaše
+děti, a já na vašem místě bych se byla už dávno vynasnažila něco
+v té věci učinit.“
 
 Jane s Elizabeth se pokusily objasnit jí znovu ustanovení osudné
-poslední vůle. Nepokoušely se o to poprvé, ale s paní Bennetovou nebyla
-rozumná řeč a nadále hořce lamentovala, jaká je to nespravedlnost
-vydědit pět dcer a připsat jmění člověku, do kterého stejně nikomu nic
-není.
+poslední vůle. Nepokoušely se o to poprvé, ale s paní Bennetovou
+nebyla rozumná řeč a nadále hořce lamentovala, jaká je to
+nespravedlnost vydědit pět dcer a připsat jmění člověku, do
+kterého stejně nikomu nic není.
 
-„Je to ovšem hrdelní zločin a pan Collins nikdy neodčiní svou vinu, že
-zdědí Longbourn. Dovolíte-li, přečtu jeho dopis, a snad k němu budete
-milosrdnější, až uslyšíte, jak se vyjádřil.“
+„Je to ovšem hrdelní zločin a pan Collins nikdy neodčiní svou
+vinu, že zdědí Longbourn. Dovolíte-li, přečtu jeho dopis, a snad
+k němu budete milosrdnější, až uslyšíte, jak se vyjádřil.“
 
-„Ne, to jistě nebudu; pokládám to za nehoráznou drzost, že si vám vůbec
-troufá psát, pokrytec jeden. Nemám ráda falešné přátele. Proč s vámi
-nesetrvá ve při jako jeho nebožtík otec?“
+„Ne, to jistě nebudu; pokládám to za nehoráznou drzost, že si vám
+vůbec troufá psát, pokrytec jeden. Nemám ráda falešné přátele.
+Proč s vámi nesetrvá ve při jako jeho nebožtík otec?“
 
-„Ba právě, proč; ale synovské svědomí ho kvůli tomu trápí, jak hned
-zvíte.“
+„Ba právě, proč; ale synovské svědomí ho kvůli tomu trápí, jak
+hned zvíte.“
 
     Hunsford u Westerhamu, Kent dne 15. října
 
@@ -2188,68 +2207,76 @@ mimořádná uctivost vůči lady Catherine a jeho laskavé odhodlání
 křtít, se-zdávat a pohřbívat své farníky, kdykoli k tomu bude
 povolán.
 
-„To musí být ale divný člověk,“ pravila. „Jak strojeně se vyjadřuje! Já
-se v něm nevyznám. Co tím sleduje, když se omlouvá, že bude dědit? Jistě
-by se dědictví nevzdal, i kdyby mohl. Myslíte, že má v hlavě všechno v
-pořádku, tatíčku?“
-
-„Ne, dcerunko, to si nemyslím. Chovám velké naděje, že je tomu právě
-naopak. Jeho dopis je směs podlézavosti a naduto-sti, což vypadá slibně.
-Očekávám jeho příjezd s netrpělivostí.“
-
-„Pokud jde o stylizaci,“ pravila Mary, „nevěděla bych, co mu vytknout.
-Narážka na olivovou ratolest není snad zcela původní, ale zní dobře.“
-
-Catherine s Lydií nezajímal ani dopis, ani pisatel. Nebyla sebemenší
-naděje, že by se jejich bratranec objevil v šarlatové uniformě, a je už
-kolik týdnů netěšila společnost mužů jinak oděných.
-
-Pokud šlo o matku Bennetovou, zmírnil dopis podstatně její předpojatost
-a chystala se na návštěvu s vyrovnaností, která jejího manžela i dcery
-udivovala.
-
-Pan Collins se dostavil přesně v určeném čase a byl přijat celou rodinou
-velmi zdvořile. Pan Bennet toho mnoho nenamluvil, ale dámy se s ním
-rozpovídaly dost ochotně a pan Collins nepotřeboval příliš povzbuzovat,
-ani nejevil sklon k zamlklosti. Byl to vysoký, otylý mladý
-muž, asi pětadvacetiletý. Tvářil se vážně a důstojně a choval se velmi
-strojeně. Sotva se usadil, už blahopřál paní Bennetové k tak roztomilé
-rodince, pravil, že už mnoho slyšel o půvabu jejích dcerušek, avšak v
-tomto případě že pověst zdaleka nevystihuje skutečnost, a dodal, že
-všechny se časem bezpochyby výhodně provdají. Tyto kavalírské řeči
-nenalezly sice pravou odezvu u všech jeho posluchaček, avšak paní
-Bennetová, jíž nebyl nikdy kompliment proti mysli, odvětila ochotně:
-
-„Jste velmi laskav, na mou věru, a přála bych si z celého srdce, abyste
-měl pravdu, protože jinak se octnou v málo záviděníhodné situaci. Na
-světě je to někdy divně zařízeno.“
+„To musí být ale divný člověk,“ pravila. „Jak strojeně se
+vyjadřuje! Já se v něm nevyznám. Co tím sleduje, když se omlouvá,
+že bude dědit? Jistě by se dědictví nevzdal, i kdyby mohl.
+Myslíte, že má v hlavě všechno v pořádku, tatíčku?“
+
+„Ne, dcerunko, to si nemyslím. Chovám velké naděje, že je tomu
+právě naopak. Jeho dopis je směs podlézavosti a nadutosti, což
+vypadá slibně.  Očekávám jeho příjezd s netrpělivostí.“
+
+„Pokud jde o stylizaci,“ pravila Mary, „nevěděla bych, co mu
+vytknout.  Narážka na olivovou ratolest není snad zcela původní,
+ale zní dobře.“
+
+Catherine s Lydií nezajímal ani dopis, ani pisatel. Nebyla
+sebemenší naděje, že by se jejich bratranec objevil v šarlatové
+uniformě, a je už kolik týdnů netěšila společnost mužů jinak
+oděných.
+
+Pokud šlo o matku Bennetovou, zmírnil dopis podstatně její
+předpojatost a chystala se na návštěvu s vyrovnaností, která
+jejího manžela i dcery udivovala.
+
+Pan Collins se dostavil přesně v určeném čase a byl přijat celou
+rodinou velmi zdvořile. Pan Bennet toho mnoho nenamluvil, ale
+dámy se s ním rozpovídaly dost ochotně a pan Collins nepotřeboval
+příliš povzbuzovat, ani nejevil sklon k zamlklosti. Byl to
+vysoký, otylý mladý muž, asi pětadvacetiletý. Tvářil se vážně
+a důstojně a choval se velmi strojeně. Sotva se usadil, už
+blahopřál paní Bennetové k tak roztomilé rodince, pravil, že už
+mnoho slyšel o půvabu jejích dcerušek, avšak v tomto případě že
+pověst zdaleka nevystihuje skutečnost, a dodal, že všechny se
+časem bezpochyby výhodně provdají. Tyto kavalírské řeči nenalezly
+sice pravou odezvu u všech jeho posluchaček, avšak paní
+Bennetová, jíž nebyl nikdy kompliment proti mysli, odvětila
+ochotně:
+
+„Jste velmi laskav, na mou věru, a přála bych si z celého srdce,
+abyste měl pravdu, protože jinak se octnou v málo záviděníhodné
+situaci. Na světě je to někdy divně zařízeno.“
 
 „Narážíte snad na poslední vůli, týkající se tohoto panství?“
 
-„Ach, drahý pane, uhádl jste. Je to skutečně smutná věc pro naše ubohá
-děvčata, to musíte uznat. Ne že bych to kladla za vinu vám, vím, že se
-takové věci v životě přiházejí. Kdopak může vědět, jaké ustanovení bude
-obsahovat ta či ona poslední vůle?“
+„Ach, drahý pane, uhádl jste. Je to skutečně smutná věc pro naše
+ubohá děvčata, to musíte uznat. Ne že bych to kladla za vinu vám,
+vím, že se takové věci v životě přiházejí. Kdopak může vědět,
+jaké ustanovení bude obsahovat ta či ona poslední vůle?“
 
 „Jsem si dobře vědom, madam, jak nepříznivé je toto řešení pro mé
-půvabné sestřenky, a mohl bych se o té věci rozhovořit, zdráhám se však,
-abyste to nepokládali za příliš dotěrné a předčasné. Ujišťuji však
-přítomné mladé dámy, že jsem přijel hotov se jim kořit. Víc prozatím
-neřeknu, snad až se lépe poznáme — „
-
-Přerušilo ho oznámení, že se podává oběd, a dívky se na sebe usmály. Pan
-Collins se však nehodlal kořit jen jim. Prohlédl si halu, jídelnu a
-všechny kusy nábytku a pochválil je; jeho uznalá slova by byla pohnula
-osrdím paní Bennetové, nebýt hrozného podezření, že to všechno přehlíží
-jako budoucí majitel. Vychválil do nebe i tabuli, když na ni přišla
-řada, a přál si zvědět, která z jeho půvabných sestřenic tak ovládá
-kuchařské umění. Tu ho však paní
-
-Bennetová rázně vyvedla z omylu a ujistila ho, že jsou s to držet
-si dobrou kuchařku a že její dcery nemají v kuchyni co
+půvabné sestřenky, a mohl bych se o té věci rozhovořit, zdráhám
+se však, abyste to nepokládali za příliš dotěrné a předčasné.
+Ujišťuji však přítomné mladé dámy, že jsem přijel hotov se jim
+kořit. Víc prozatím neřeknu, snad až se lépe poznáme — „
+
+Přerušilo ho oznámení, že se podává oběd, a dívky se na sebe
+usmály. Pan Collins se však nehodlal kořit jen jim. Prohlédl si
+halu, jídelnu a všechny kusy nábytku a pochválil je; jeho uznalá
+slova by byla pohnula osrdím paní Bennetové, nebýt hrozného
+podezření, že to všechno přehlíží jako budoucí majitel. Vychválil
+do nebe i tabuli, když na ni přišla řada, a přál si zvědět, která
+z jeho půvabných sestřenic tak ovládá kuchařské umění. Tu ho však
+paní Bennetová rázně vyvedla z omylu a ujistila ho, že jsou s to
+držet si dobrou kuchařku a že její dcery nemají v kuchyni co
 pohledávat. Omlouval se, že se jí dotkl.  Mírnějším tónem ho
 ujistila, že vůbec ne, avšak on se omlouval dál ještě aspoň čtvrt
-hodiny. Během večeře pan Bennet sotva promluvil, avšak když se
+hodiny.
+
+Kapitola 14
+-----------
+
+Během večeře pan Bennet sotva promluvil, avšak když se
 služebnictvo vzdálilo, pokládal za vhodné zapříst s hostem
 rozhovor a zvolil téma z oblasti, o které předpokládal, že v ní
 host vynikne, a podotkl, že mu byl osud zřejmě přízniv co do
@@ -2259,12 +2286,12 @@ stará se ohleduplně o jeho pohodlí. Pan Collins ji výmluvně
 velebil. Hovořil-li o ní, vyjadřoval se ještě pompézněji než
 jindy a s navýsost důležitou tváří jim oznámil, že dosud nikdy
 nebyl svědkem toho, aby si vznešená dáma takto počínala rri tak
-vlídně a blahosklonně — jako vůči němu lady Catherine. Zlíbilo
-se jí milostivě se vyjádřit o obou kázáních, která měl tu čest
-před ní proslovit. Také už ho dvakrát pozvala na večeři do zámku
+vlídně a blahosklonně — jako vůči němu lady Catherine. Zlíbilo se
+jí milostivě se vyjádřit o obou kázáních, která měl tu čest před
+ní proslovit. Také už ho dvakrát pozvala na večeři do zámku
 Rosings, však právě v sobotu večer pro něho poslala, aby doplnil
 počet hráčů v quadrille.  Říkává se o ní často, že je pyšná, ale
-vůči němu byla vždy blaho-sklonnost sama. Hovoří s ním jako
+vůči němu byla vždy blahosklonnost sama. Hovoří s ním jako
 s kterýmkoli jiným pánem, nenamítá nic proti tomu, aby se
 zúčastnil společenského života ve farnosti nebo aby na týden na
 čtrnáct dní odjel na návštěvu k příbuzným.  Projevila o něho
@@ -2280,16 +2307,14 @@ o urozených paních zpravidla říci nedá! Máte to do zámku daleko,
 pane Collinsi?“
 
 „Zahrada, v níž stojí mé skromné obydlí, je pouze přes cestu od
-rosingského parku, kde sídlí
-
-Její Jasnost.“
+rosingského parku, kde sídlí Její Jasnost.“
 
 „Neříkal jste, že je vdova, pane Collinsi? Má nějaké děti?“
 
 „Má jedinou dceru, která zdědí Rosings a velmi značné jmění.“
 
-„Pak je na tom lépe než většina děvčat,“ zvolala paní Bennetová a
-potřásla hlavou.“ A jaká je ta slečna ? Je krásná ?'
+„Pak je na tom lépe než většina děvčat,“ zvolala paní Bennetová
+a potřásla hlavou.“ A jaká je ta slečna? Je krásná ?'
 
 „Je to skutečně okouzlující mladá dáma. Lady Catherine sama říká,
 že slečna de Bourghová předčí nejpůvabnější dívky pravou krásou,
@@ -2300,8 +2325,8 @@ sdělila její domácí učitelka, která u nich dosud dlí.  Ale není
 vůbec nepřístupná a často se milostivě projíždí v kočárku
 s poníkem právě kolem mého skromného obydlí.“
 
-„Byla už představena u dvora? Nevzpomínám si, že bych byla četla její
-jméno mezi dvorními dámami.“
+„Byla už představena u dvora? Nevzpomínám si, že bych byla četla
+její jméno mezi dvorními dámami.“
 
 „Její nepevné zdraví jí bohužel nedovolí pobývat ve městě
 a zapříčiňuje, že se královskému dvoru nedostává převzácného
@@ -2315,15 +2340,15 @@ zářila nade všemi. — Takové maličkosti se Její Jasnosti
 zamlouvají, a já jsem se rozhodl, že budu zvlášť pečlivě dbát,
 abych k ní byl v tom směru vždy pozorný.“
 
-„Odhadl jste situaci dobře,“ pravil pan Bennet. „Ještě štěstí, že máte
-povahu na takovéto taktní
-komplimenty. Smím se vás zeptat, zda jsou tyto lichotky výsledkem
-okamžité inspirace nebo zda se jim naučíte předem?“
+„Odhadl jste situaci dobře,“ pravil pan Bennet. „Ještě štěstí, že
+máte povahu na takovéto taktní komplimenty. Smím se vás zeptat,
+zda jsou tyto lichotky výsledkem okamžité inspirace nebo zda se
+jim naučíte předem?“
 
 „Většinou vyplynou z okamžité situace, a třebaže si někdy pro
 zábavu sestavuji zvučné poklony, které se mohou hodit kdykoli,
 snažím se vždycky dodat jim zdání co možná největší
-bezprostřednosti.''
+bezprostřednosti.“
 
 Panu Bennetovi se dokonale splnilo jeho očekávání. Bratránek se
 ukázal tak nebetyčný hlupák, jak doufal, a proto mu naslouchal
@@ -2363,6 +2388,9 @@ ujistil, že se na sestřenku nehněvá, že její chování nepovažuje
 za urážku své osoby, ale pak se usadil s panem Bennetem u jiného
 stolku a připravil se ke hře.
 
+Kapitola 15
+-----------
+
 Pan Collins neměl rozumu nazbyt a macešství přírody u něho příliš
 nevyvážilo ani vzdělání, ani společenská uhlazenost; většinu
 života strávil se svým otcem, negramotným, lakomým uzurpátorem,
@@ -2510,29 +2538,34 @@ zvláštní počínání vysvětlit o nic víc než její sestra.
 
 Doma se pan Collins velmi zavděčil paní Bennetové tím, že velebil
 zdvořilé přijetí a způsoby paní Philipsové. Tvrdil, že krom lady
-Catherine a její dcery se ještě nesetkal s tak společenskou dámou, neboť
-ho nejen přijala nesmírně milostivě, ale nadto ho výslovně
-pozvala druhý den na večeři, přestože do té chvíle neměl tu čest ji
-znát. Jistě to lze zčásti přičítat jeho vztahům k rodině Bennetových,
-avšak stejně se k němu ještě v životě nikdo nechoval tak pozorně.
-
-Jelikož nebylo námitek proti tomu, co si omladina domluvila s paní
-tetinkou, a úzkostlivý pan Collins, jenž pro samé ohledy nechtěl nechat
-manžele Bennetovy samotné ani jeden večer během své návštěvy, narazil na
-skálopevný protichůdný názor, dovezl ho kočár s pěti sestřenkami v
-patřičnou dobu do Merytonu; když děvčata vstoupila do salónu,
-vyposlechla s radostí zprávu, že pan Wickham přijal strýčkovo pozvání a
-že se už dostavil. Po tomto sdělení se všichni rozesadili a pan Collins,
-jenž měl možnost se v klidu porozhlédnout a obdivovat, byl natolik
-uchvácen rozlohou bytu a zařízením, že si — podle vlastních slov -
-připadal, jako by se octl v malém ranním salónku na Rosingsu, kde
-panstvo v létě snídává; tímto příměrem se paní Philipsové zprvu příliš
-nezavděčil, avšak když jí náležitě
-vysvětlil, co je to rosingský zámek a kdo je to jeho majitelka — když
-vyposlechla popis jednoho z přijímacích salónů lady Catherine a
-dozvěděla se, že pouze komín od krbu přišel na osm set liber — pak
-teprve ocenila, jakou poklonu jí složil, a nebyla by se už bránila ani
-porovnání se zámeckým pokojem pro služku.
+Catherine a její dcery se ještě nesetkal s tak společenskou
+dámou, neboť ho nejen přijala nesmírně milostivě, ale nadto ho
+výslovně pozvala druhý den na večeři, přestože do té chvíle neměl
+tu čest ji znát. Jistě to lze zčásti přičítat jeho vztahům
+k rodině Bennetových, avšak stejně se k němu ještě v životě nikdo
+nechoval tak pozorně.
+
+Kapitola 16
+-----------
+
+Jelikož nebylo námitek proti tomu, co si omladina domluvila
+s paní tetinkou, a úzkostlivý pan Collins, jenž pro samé ohledy
+nechtěl nechat manžele Bennetovy samotné ani jeden večer během
+své návštěvy, narazil na skálopevný protichůdný názor, dovezl ho
+kočár s pěti sestřenkami v patřičnou dobu do Merytonu; když
+děvčata vstoupila do salónu, vyposlechla s radostí zprávu, že pan
+Wickham přijal strýčkovo pozvání a že se už dostavil. Po tomto
+sdělení se všichni rozesadili a pan Collins, jenž měl možnost se
+v klidu porozhlédnout a obdivovat, byl natolik uchvácen rozlohou
+bytu a zařízením, že si — podle vlastních slov - připadal, jako
+by se octl v malém ranním salónku na Rosingsu, kde panstvo v létě
+snídává; tímto příměrem se paní Philipsové zprvu příliš
+nezavděčil, avšak když jí náležitě vysvětlil, co je to rosingský
+zámek a kdo je to jeho majitelka — když vyposlechla popis jednoho
+z přijímacích salónů lady Catherine a dozvěděla se, že pouze
+komín od krbu přišel na osm set liber — pak teprve ocenila, jakou
+poklonu jí složil, a nebyla by se už bránila ani porovnání se
+zámeckým pokojem pro služku.
 
 Až do chvíle, kdy vstoupili pánové, zaměstnával pan Collins svou
 hostitelku blaženým líčením lady Catherine i jejího sídla v celé
@@ -2556,30 +2589,31 @@ zjevem, postavou, způsoby, chůzí, právě tak jako oni zastiňovali
 jak za nimi vstoupil do pokoje.
 
 Pan Wickham byl ten šťastný, na něhož se upíral snad každý ženský
-pohled, a Elizabeth byla ta šťastná, po jejímž boku nakonec usedl; a
-zapředl rozhovor způsobem tak přátelským — ač se jeho slova týkala jen
-deštivé noci a pravděpodobnosti, zda vlhké období ještě potrvá, že
-Elizabeth pochopila, jak zcela všednímu, nudnému, fádnímu tématu může
-obratný řečník dodat na zajímavosti.
+pohled, a Elizabeth byla ta šťastná, po jejímž boku nakonec
+usedl; a zapředl rozhovor způsobem tak přátelským — ač se jeho
+slova týkala jen deštivé noci a pravděpodobnosti, zda vlhké
+období ještě potrvá, že Elizabeth pochopila, jak zcela všednímu,
+nudnému, fádnímu tématu může obratný řečník dodat na zajímavosti.
 
-S takovými soky, jako byl pan Wickham a důstojníci, nemohl ovšem pan
-Collins soupeřit o pozornost dam, vedle nich klesl do nicoty a pro
-děvčata přestal vůbec existovat; avšak paní
+S takovými soky, jako byl pan Wickham a důstojníci, nemohl ovšem
+pan Collins soupeřit o pozornost dam, vedle nich klesl do nicoty
+a pro děvčata přestal vůbec existovat; avšak paní
 
-Philipsová mu tu a tam dobrotivě popřála sluchu a díky její hostitelské
-pozornosti byl ze všech nejhojněji zásobován kávou a bábovkou.
+Philipsová mu tu a tam dobrotivě popřála sluchu a díky její
+hostitelské pozornosti byl ze všech nejhojněji zásobován kávou
+a bábovkou.
 
 Když přišly na pořad karetní stolky, měl příležitost prokázat jí
 protislužbu tím, že zasedl k partii whistu.
 
-„Nehraji dosud příliš dobře,“ pravil, „avšak rád se pocvičím, neboť to
-při svém postavení — „ Paní Philipsová mu byla velmi zavázána, že
-doplnil počet hráčů, ale neměla čas vyslechnout celé zdů-vodnění až do
-konce.
+„Nehraji dosud příliš dobře,“ pravil, „avšak rád se pocvičím,
+neboť to při svém postavení — „ Paní Philipsová mu byla velmi
+zavázána, že doplnil počet hráčů, ale neměla čas vyslechnout celé
+zdůvodnění až do konce.
 
-Pan Wickham whist nehrál a byl dchotně a s radostí uvítán
+Pan Wickham whist nehrál a byl ochotně a s radostí uvítán
 u druhého stolu, kde zaujal místo mezi Elizabeth a Lydií. Nejprve
-se octl v nebezpečí, že ho zcela uchvátí Lydia, neboť jejímu
+se ocitl v nebezpečí, že ho zcela uchvátí Lydia, neboť jejímu
 jazýčku se málokdy našel soupeř, jenže stejně hbitá byla i v lotu
 a brzy ji oblíbená hra zaujala natolik, že dychtivě sázela
 a hlásila se o výhry a nikomu nevěnovala zvláštní pozornost. Pan
@@ -2592,22 +2626,24 @@ uspokojena. Pan Wickham o tom začal sám.  Zeptal se, jak daleko
 je z Merytonu do Netherfieldu, a když mu to pověděla, dotázal se
 váhavě, jak dlouho už tam pan Darcy dlí.
 
-„Snad měsíc,“ pravila Elizabeth, a jelikož nechtěla toto téma ještě
-opustit, dodala: „Slyšela jsem, že má v Derbyshiru značný majetek.“
+„Snad měsíc,“ pravila Elizabeth, a jelikož nechtěla toto téma
+ještě opustit, dodala: „Slyšela jsem, že má v Derbyshiru značný
+majetek.“
 
-„Ano,“ pravil Wickham, „má nádherné panství. Vynáší mu ročně čistých
-deset tisíc. Nenašla byste nikoho, kdo by vám o tom mohl poskytnout
-přesnější údaje než já, neboť jsem byl s touto rodinou zvláštním
-způsobem ve styku od útlého dětství.“
+„Ano,“ pravil Wickham, „má nádherné panství. Vynáší mu ročně
+čistých deset tisíc. Nenašla byste nikoho, kdo by vám o tom mohl
+poskytnout přesnější údaje než já, neboť jsem byl s touto rodinou
+zvláštním způsobem ve styku od útlého dětství.“
 
 Elizabeth nepotlačila výraz údivu.
 
-„Takové tvrzení vás asi překvapuje, slečno Bennetová, neboťjste
-pravděpodobně postřehla, jak chladnějsme se včera pozdravili. Stýkáte se
-s panem Darcym často?“
+„Takové tvrzení vás asi překvapuje, slečno Bennetová, neboť jste
+pravděpodobně postřehla, jak chladně jsme se včera pozdravili.
+Stýkáte se s panem Darcym často?“
 
-„Častěji, nežje mi milé,“ zvolala Elizabeth procítěně. „Žila jsem s ním
-čtyři dny pod jednou střechou a byl mi velmi nesympatický.“
+„Častěji, než je mi milé,“ zvolala Elizabeth procítěně. „Žila
+jsem s ním čtyři dny pod jednou střechou a byl mi velmi
+nesympatický.“
 
 „Nemohu vám tento názor potvrdit ani vyvracet. Nejsem k tomu
 oprávněn.  Znám ho už příliš dlouho a příliš dobře, abych ho mohl
@@ -2616,10 +2652,11 @@ se však, že vaše mínění by většinu lidí překvapilo — a snad byste
 se k němu také jinde nedoznala tak otevřeně.  Tady jste v kruhu
 rodinném.“
 
-„Ujišťuji vás, že bych se k svým názorům doznala stejně otevřeně jako
-zde v kterékoli sousední rodině kromě na Netherfieldu. Pan Darcy není v
-Hertfordshiru vůbec oblíben. Pobouřil kdekoho svým povýšeným
-vystupováním. Nikdo vám o něm neřekne nic příznivějšího.“
+„Ujišťuji vás, že bych se k svým názorům doznala stejně otevřeně
+jako zde v kterékoli sousední rodině kromě na Netherfieldu. Pan
+Darcy není v Hertfordshiru vůbec oblíben. Pobouřil kdekoho svým
+povýšeným vystupováním. Nikdo vám o něm neřekne nic
+příznivějšího.“
 
 „Nemohu předstírat, že mě to mrzí,“ řekl Wickham po krátkém
 odmlčení.  „Každému, tedy i jemu, se má dostat ocenění podle
@@ -2634,9 +2671,9 @@ nepříjemnou povahou.“ Wickham jen zavrtěl hlavou.
 „Rád bych věděl,“ pravil při další příležitosti, „hodlá-li
 pobývat v těchto končinách ještě delší dobu.“
 
-„To nevím, ale neslyšela jsem v Netherfieldu nic o tom, že by se chystal
-odjet. Doufám, že vaše plány, týkající se zdejšího pluku, nebudou
-ovlivněny jeho pobytem na Netherfieldu.“
+„To nevím, ale neslyšela jsem v Netherfieldu nic o tom, že by se
+chystal odjet. Doufám, že vaše plány, týkající se zdejšího pluku,
+nebudou ovlivněny jeho pobytem na Netherfieldu.“
 
 „Ach ne, to ne — já před ním utíkat nemusím. Bude-li si přát, aby
 mě neměl na očích, musí odjet on. Nejsme spolu zadobře, každé
@@ -2651,8 +2688,8 @@ Zachoval se ke mně neslýchané, avšak věřím upřímně, že bych mu
 dokázal odpustit všechno jiné spíš než to, že zklamal přání svého
 otce a znesvětil jeho památku.“
 
-Elizabeth zajímala tato záležitost čím dál tím víc a poslouchala s
-napjatou pozorností, avšak taktně se nevyptávala.
+Elizabeth zajímala tato záležitost čím dál tím víc a poslouchala
+s napjatou pozorností, avšak taktně se nevyptávala.
 
 Pan Wickham se rozhovořil o obecnějších věcech, o Merytonu a jeho
 okolí, o společenském životě. Zdálo se, že vše, co dosud viděl,
@@ -2675,11 +2712,11 @@ právě hovořili.“
 
 „Skutečně?“
 
-„Ano — nebožtík pan Darcy ve své poslední vůli stanovil, že mám dostat
-nejlepší faru na jeho panství, jakmile se uvolní. Byl mi za kmotra a měl
-mě nesmírně rád. Jeho dobrota se ani slovy vylíčit nedá! Chtěl mě dobře
-zaopatřit a jistě se domníval, že tak učinil, ale když se fara uvolnila,
-dostal ji někdo jiný.“
+„Ano — nebožtík pan Darcy ve své poslední vůli stanovil, že mám
+dostat nejlepší faru na jeho panství, jakmile se uvolní. Byl mi
+za kmotra a měl mě nesmírně rád. Jeho dobrota se ani slovy
+vylíčit nedá! Chtěl mě dobře zaopatřit a jistě se domníval, že
+tak učinil, ale když se fara uvolnila, dostal ji někdo jiný.“
 
 „Dobrý bože!“ zvolala Elizabeth, „jak je to možné? Cožpak to jde,
 nedbat poslední vůle? Proč jste si nepodal žalobu?“
@@ -2700,14 +2737,14 @@ Pravda, máme zcela protichůdné povahy a on mě nenávidí.“
 
 „Neslýchané! Zasloužil by veřejně zostudit.“
 
-„Dříve nebo později tomu jistě neujde — avšak nikoli Z mého popudu.
-Dokud je mi drahá
-památka jeho otce, nemohu se mu postavit ani odhalit jeho pravou tvář.“
-Za tato slova si ho Elizabeth vážila, a když je říkal, připadal jí
-krásnější než dřív.
+„Dříve nebo později tomu jistě neujde — avšak nikoli Z mého
+popudu. Dokud je mi drahá památka jeho otce, nemohu se mu
+postavit ani odhalit jeho pravou tvář.“ Za tato slova si ho
+Elizabeth vážila, a když je říkal, připadal jí krásnější než
+dřív.
 
-„Ale co ho k tomu vedlo?“ zeptala se po chvíli. „Z jakého důvodu se k
-vám zachoval tak krutě?“
+„Ale co ho k tomu vedlo?“ zeptala se po chvíli. „Z jakého důvodu
+se k vám zachoval tak krutě?“
 
 „Cítí ke mně nenávist — nenávist, jejíž původ musím do jisté míry
 hledat v žárlivosti. Kdyby si mě nebyl zesnulý pan Darcy tolik
@@ -2717,25 +2754,28 @@ již od útlého věku. Neměl na to povahu, aby v tomhle snesl soka,
 — soka, jemuž byla často dána přednost.“
 
 „Nepokládala jsem pana Darcyho za tak špatného — ačkoli mi nebyl
-sympatický, nemyslela jsem si o něm nic zlého. Měla jsem jen dojem, že
-pohrdá svými bližními bez rozdílu, avšak nenapadlo mě, že by se dokázal
-snížit k tak zlomyslné pomstě, k takové nespravedlnosti, k takové
-nelidskosti jako vůči vám.“
+sympatický, nemyslela jsem si o něm nic zlého. Měla jsem jen
+dojem, že pohrdá svými bližními bez rozdílu, avšak nenapadlo mě,
+že by se dokázal snížit k tak zlomyslné pomstě, k takové
+nespravedlnosti, k takové nelidskosti jako vůči vám.“
 
-Na chvíli se zabrala do úvah a pak znovu navázala řeč: „Vzpomínám si
-však, jak se jednoho dne v Netherfieldu honosil nesmiřitelností svého
-hněvu a neschopností odpouštět. Musí mít hroznou povahu.“
+Na chvíli se zabrala do úvah a pak znovu navázala řeč: „Vzpomínám
+si však, jak se jednoho dne v Netherfieldu honosil
+nesmiřitelností svého hněvu a neschopností odpouštět. Musí mít
+hroznou povahu.“
 
-„V tomto případě si nechci osobovat právo soudit,“ odvětil Wickham.
-„Sotva bych to dokázal nezaujatě.“
+„V tomto případě si nechci osobovat právo soudit,“ odvětil
+Wickham.  „Sotva bych to dokázal nezaujatě.“
 
-Elizabeth se znovu hluboce zamyslila a pak zauvažovala nahlas: „Že se
-mohl tak zachovat ke kmotřenci, k příteli, k oblíbenci svého otce!“ Byla
-by mohla dodat: „A k mládenci jako vy, který už svým zjevem vzbuzuje
-sympatie na první pohled!“ avšak spokojila se stylizací:
+Elizabeth se znovu hluboce zamyslila a pak zauvažovala nahlas:
+„Že se mohl tak zachovat ke kmotřenci, k příteli, k oblíbenci
+svého otce!“ Byla by mohla dodat: „A k mládenci jako vy, který už
+svým zjevem vzbuzuje sympatie na první pohled!“ avšak spokojila
+se stylizací:
 
-„Vždyť jste spolu vyrůstali od dětských střevíčků, ve stejném prostředí,
-jak jste mi, nemýlímli se, vyprávěl, a všechno vás muselo sbližovat!“
+„Vždyť jste spolu vyrůstali od dětských střevíčků, ve stejném
+prostředí, jak jste mi, nemýlím-li se, vyprávěl, a všechno vás
+muselo sbližovat!“
 
 „Narodili jsme se ve stejné farnosti, v jednom zámeckém parku,
 dětství jsme valnou většinou strávili spolu, bydleli jsme pod
@@ -2750,42 +2790,44 @@ prohlašoval, že je mému otci velmi zavázán za to, jak pečlivě
 mu dobrovolně sliboval, že se o mne postará, vedla ho k tomu
 jistě stejně vděčnost k němu jako náklonnost ke mně.“
 
-„Neuvěřitelné!“ zvolala Elizabeth. „A neslýchané! Divím se, že ho aspoň
-jeho známá pýcha nepřiměla, aby se s vámi spravedlivě vyrovnal. Že aspoň
-kvůli tomu, když už ne pro nic jiného, není příliš povznesen nad podvod
-— neboť jinak to nazvat nelze.“
-
-„Je to skutečně s podivem, neboť téměř všechno jeho počínání je řízeno
-pýchou — a pýcha mu už často byla dobrým rádcem. Poutá ho k ctnosti úže
-než kterákoli jiná vlastnost. Jenže nikdo z nás nejedná podle stále
-stejné šablony a v mém případě působily ještě mocnější podněty než
-pýcha.“
-
-„Cožpak ho taková odsouzeníhodná vlastnost jako pýcha mohla někdy vést k
-dobrému?“ •
-
-„Ale ano. Často se z té příčiny zachoval velkomyslně a štědře -
-neskrblil penězi, stavěl na odiv svou pohostinnost, pomáhal svým
-deputátníkům, ulehčoval chudým. To všechno způsobuje rodinná pýcha,
-synovská pýcha — neboť on je velmi pyšný na to, co jeho nebožtík otec
-dokázal. Mocně ho podněcuje snaha neposkvrnit svéjméno, neztratit oblibu
-mezi lidem, uchovat vliv Pemberley. Je také pyšný na svou sestru, do
-jisté míry ji snad i miluje, a proto se o ni laskavě a pečlivě stará:
-všichni ho chválí jako dobrého a pozorného bratra.“
+„Neuvěřitelné!“ zvolala Elizabeth. „A neslýchané! Divím se, že ho
+aspoň jeho známá pýcha nepřiměla, aby se s vámi spravedlivě
+vyrovnal. Že aspoň kvůli tomu, když už ne pro nic jiného, není
+příliš povznesen nad podvod — neboť jinak to nazvat nelze.“
+
+„Je to skutečně s podivem, neboť téměř všechno jeho počínání je
+řízeno pýchou — a pýcha mu už často byla dobrým rádcem. Poutá ho
+k ctnosti úže než kterákoli jiná vlastnost. Jenže nikdo z nás
+nejedná podle stále stejné šablony a v mém případě působily ještě
+mocnější podněty než pýcha.“
+
+„Cožpak ho taková odsouzeníhodná vlastnost jako pýcha mohla někdy
+vést k dobrému?“ •
+
+„Ale ano. Často se z té příčiny zachoval velkomyslně a štědře
+— neskrblil penězi, stavěl na odiv svou pohostinnost, pomáhal
+svým deputátníkům, ulehčoval chudým. To všechno způsobuje rodinná
+pýcha, synovská pýcha — neboť on je velmi pyšný na to, co jeho
+nebožtík otec dokázal. Mocně ho podněcuje snaha neposkvrnit své
+jméno, neztratit oblibu mezi lidem, uchovat vliv Pemberley. Je
+také pyšný na svou sestru, do jisté míry ji snad i miluje,
+a proto se o ni laskavě a pečlivě stará: všichni ho chválí jako
+dobrého a pozorného bratra.“
 
 „Jaká je ta slečna Darcyová?“
 
-Potřásl hlavou. „Rád bych o ní řekl jen to nejlepší. Bolí mě srdce,
-mám-li o někom z Darcyových mluvit jinak než s uznáním. Avšak ona se
-příliš podobá bratrovi, je nadmíru pyšná. Jako malá holčička byla
-rozkošná, přítulná; oblíbila si mě a já ji dlouhé hodiny bavil svými
-kousky. Avšak nyní jsme se odcizili. Je krásná, je jí asi patnáct nebo
-šestnáct, a pokud vím, je všestranně vzdělaná. Od smrti svého otce žije
-v Londýně pod péčí a ochranou soukromé učitelky.“
+Potřásl hlavou. „Rád bych o ní řekl jen to nejlepší. Bolí mě
+srdce, mám-li o někom z Darcyových mluvit jinak než s uznáním.
+Avšak ona se příliš podobá bratrovi, je nadmíru pyšná. Jako malá
+holčička byla rozkošná, přítulná; oblíbila si mě a já ji dlouhé
+hodiny bavil svými kousky. Avšak nyní jsme se odcizili. Je
+krásná, je jí asi patnáct nebo šestnáct, a pokud vím, je
+všestranně vzdělaná. Od smrti svého otce žije v Londýně pod péčí
+a ochranou soukromé učitelky.“
 
-Dotkli se v rozhovoru ještě mnoha jiných námětů a mnohokrát se odmlčeli,
-až Elizabeth, která
-se nemohla nevrátit ještě jednou k počáteční rozmluvě, pravila:
+Dotkli se v rozhovoru ještě mnoha jiných námětů a mnohokrát se
+odmlčeli, až Elizabeth, která se nemohla nevrátit ještě jednou
+k počáteční rozmluvě, pravila:
 
 „Udivuje mě, že se tak důvěrně spřátelil s panem Bingleym! Jak se
 může ten dobrosrdečný pan Bingley, jenž se mi skutečně zdá
@@ -2794,104 +2836,105 @@ vů-bec nehodí! — Znáte se s panem Bingleym?“
 
 „Ne, neznám.“
 
-„Je to velice družný, přívětivý, okouzlující člověk. Jistě ani netuší,
-jaký je pan Darcy ve skutečnosti.“
-
-„Snad to netuší — ale pan Darcy umí být příjemný, když mu na tom záleží.
-Schopnosti k tomu má. Nenajdete zábavnějšího společníka, uzná-li vás za
-hodná svého zájmu. Ve společnosti lidí
-
-z jeho společenských kruhů je zcela jiný než mezi méně majetnými. Pýchy
-se nikdy zcela nezbaví, avšak k boháčům je velkomyslný, spravedlivý,
-upřímný, rozumný, čestný a snad i přívětivý — podle té které peněženky a
-osobnosti.“
-
-Partie whistu brzy nato skončila, hráči se shromáždili u druhého stolu a
-pan Colfins zaujal místo mezi sestřenkou Elizabeth a paní Philipsovou.
-Posledně jmenovaná dáma se k němu obrátila s obvyklým dotazem, měl-li ve
-hře štěstí. Ukázalo se, že nikoli, že prohrál všechny partie; když však
-paní Philipsová vyjádřila své politování nad touto skutečností,
-ujišťoval ji s přehnaným důrazem, že mu na tom nezáleží, on že na
-penězích nelpí, a prosil ji, aby tomu nepřikládala význam.
-
-„Vím dobře, drahá madam,“ pravil, „že člověk, jenž usedá ke karetnímu
-stolku, je v jistém smyslu hříčkou náhody — a já zaujímám naštěstí
-takové postavení, že si kvůli pěti šilinkům nemusím dělat těžkou hlavu.
-Každý by to zajisté říci nemohl, avšak díky lady Catherine de Bourghové
-mi není třeba dbát na maličkosti.“
+„Je to velice družný, přívětivý, okouzlující člověk. Jistě ani
+netuší, jaký je pan Darcy ve skutečnosti.“
+
+„Snad to netuší — ale pan Darcy umí být příjemný, když mu na tom
+záleží.  Schopnosti k tomu má. Nenajdete zábavnějšího společníka,
+uzná-li vás za hodná svého zájmu. Ve společnosti lidí z jeho
+společenských kruhů je zcela jiný než mezi méně majetnými. Pýchy
+se nikdy zcela nezbaví, avšak k boháčům je velkomyslný,
+spravedlivý, upřímný, rozumný, čestný a snad i přívětivý — podle
+té které peněženky a osobnosti.“
+
+Partie whistu brzy nato skončila, hráči se shromáždili u druhého
+stolu a pan Colfins zaujal místo mezi sestřenkou Elizabeth a paní
+Philipsovou.  Posledně jmenovaná dáma se k němu obrátila
+s obvyklým dotazem, měl-li ve hře štěstí. Ukázalo se, že nikoli,
+že prohrál všechny partie; když však paní Philipsová vyjádřila
+své politování nad touto skutečností, ujišťoval ji s přehnaným
+důrazem, že mu na tom nezáleží, on že na penězích nelpí, a prosil
+ji, aby tomu nepřikládala význam.
+
+„Vím dobře, drahá madam,“ pravil, „že člověk, jenž usedá ke
+karetnímu stolku, je v jistém smyslu hříčkou náhody — a já
+zaujímám naštěstí takové postavení, že si kvůli pěti šilinkům
+nemusím dělat těžkou hlavu.  Každý by to zajisté říci nemohl,
+avšak díky lady Catherine de Bourghové mi není třeba dbát na
+maličkosti.“
 
 Tato slova upoutala zájem pana Wickhama, i pozoroval chvíli pana
-Collinse a pak se zeptal tiše Elizabeth, je-li její příbuzný přítelem
-rodiny de Bourghových.
+Collinse a pak se zeptal tiše Elizabeth, je-li její příbuzný
+přítelem rodiny de Bourghových.
 
 „Lady Catherine de Bourghová ho nedávno přijala do svých služeb,“
-odvětila. „Nemám tušení, jak se mu dostalo té cti, ale určitě ji nezná
-dlouho.“
+odvětila. „Nemám tušení, jak se mu dostalo té cti, ale určitě ji
+nezná dlouho.“
 
 „Víte ovšem, že lady Anně Darcyová byla sestrou lady Catherine de
-Bourghové, a že je tudíž
-pan Darcy synovcem lady Catherine.“
-
-„Ne, to jsem nevěděla. Není mi nic známo o příbuzenstvu lady Catherine,
-slyšela jsem. o ní
-předevčírem poprvé v životě.“
-
-„Její dcera, slečna de Bourghová, bude bohatá dědička
-a všeobecně panuje přesvědčení, že ona a její bratranec obě panství
-spojí.“ Toto sdělení vyvolalo úsměv na Elizabethině tváři při pomyšlení
-na chudinku slečnu Bingleyovou. Marné jsou tedy její úsluhy, marná a
-zbytečná náklonnost k jeho sestře i projevy obdivu k němu samému, je-li
-již předurčen jiné.
-
-„Pan Collins,“ pravila, „velebí lady Catherine i její dceru, kudy chodí,
-avšak podle některých věcí, co o ní vyprávěl, jsem nabyla dojmu, že se
-nechává strhnout svou vděčností a že jeho mecenáška je ve skutečnosti
-arogantní a sobecká osoba.“
-
-„Myslím, že se vůbec nemýlíte,“ odvětil Wickham, „neviděl jsem ji už
-řadu let, ale velmi dobře se pamatuji, že jsem ji nikdy neměl rád a že
-se chovala vždy panovačně a beztaktně. Říkává se o ní, že je nadmíru
-chytrá a rozumná, avšak já se domnívám, že tuto reputaci získala jednak
-díky svému rodu a bohatství, pak díky svému vladařskému vystupování, a
-konečně
-vlivem svého pyšného synovce, jenž předpokládá, že každý z jeho blízkých
-je nadán mimořádnými duševními schopnostmi.“
-
-Elizabeth uznala, že jeho vysvětlení zní velmi pravděpodobně, a bavili
-se spolu dál k oboustranné spokojenosti, dokud večeře neukončila karetní
-partie a nedala příležitost i ostatním dámám podílet se na dvornosti
-pana Wickhama. Při bujarém stolování u Philipsových se sotva dalo
-duchaplně konverzovat, avšak jeho způsoby našly zalíbení v očích všech.
-Cokoli řekl, bylo řečeno dobře, cokoli učinil, učinil s půvabem. Než
-večírek skončil, měla ho Elizabeth plnou hlavu. Celou cestu domů
-nemyslela než na pana Wickhama a na to, co jí vykládal, neměla však
-vůbec možnost se o něm zmínit, neboť Lydia a pan Collins nedokázali být
-ani chvilku zticha. Lydia brebentila stále o lotu, kolikrát vyhrála a
-kolikrát prohrála, a než pan Collins stačil vypovědět, jak si váží
-přátelského přijetí manželů
-
-Philipsových, než znovu kdekoho ujistil, že si ze své prohry v kartách
-vůbec nic nedělá, než
-vypočítal všechny chody večeře a několikrát se omluvil, že se sestřenky
-kvůli němu musí
-tísnit, stál už kočár dávno před vraty v Longbournu.
+Bourghové, a že je tudíž pan Darcy synovcem lady Catherine.“
+
+„Ne, to jsem nevěděla. Není mi nic známo o příbuzenstvu lady
+Catherine, slyšela jsem. o ní předevčírem poprvé v životě.“
+
+„Její dcera, slečna de Bourghová, bude bohatá dědička a všeobecně
+panuje přesvědčení, že ona a její bratranec obě panství spojí.“
+Toto sdělení vyvolalo úsměv na Elizabethině tváři při pomyšlení
+na chudinku slečnu Bingleyovou. Marné jsou tedy její úsluhy,
+marná a zbytečná náklonnost k jeho sestře i projevy obdivu k němu
+samému, je-li již předurčen jiné.
+
+„Pan Collins,“ pravila, „velebí lady Catherine i její dceru, kudy
+chodí, avšak podle některých věcí, co o ní vyprávěl, jsem nabyla
+dojmu, že se nechává strhnout svou vděčností a že jeho mecenáška
+je ve skutečnosti arogantní a sobecká osoba.“
+
+„Myslím, že se vůbec nemýlíte,“ odvětil Wickham, „neviděl jsem ji
+už řadu let, ale velmi dobře se pamatuji, že jsem ji nikdy neměl
+rád a že se chovala vždy panovačně a beztaktně. Říkává se o ní,
+že je nadmíru chytrá a rozumná, avšak já se domnívám, že tuto
+reputaci získala jednak díky svému rodu a bohatství, pak díky
+svému vladařskému vystupování, a konečně vlivem svého pyšného
+synovce, jenž předpokládá, že každý z jeho blízkých je nadán
+mimořádnými duševními schopnostmi.“
+
+Elizabeth uznala, že jeho vysvětlení zní velmi pravděpodobně,
+a bavili se spolu dál k oboustranné spokojenosti, dokud večeře
+neukončila karetní partie a nedala příležitost i ostatním dámám
+podílet se na dvornosti pana Wickhama. Při bujarém stolování
+u Philipsových se sotva dalo duchaplně konverzovat, avšak jeho
+způsoby našly zalíbení v očích všech.  Cokoli řekl, bylo řečeno
+dobře, cokoli učinil, učinil s půvabem. Než večírek skončil, měla
+ho Elizabeth plnou hlavu. Celou cestu domů nemyslela než na pana
+Wickhama a na to, co jí vykládal, neměla však vůbec možnost se
+o něm zmínit, neboť Lydia a pan Collins nedokázali být ani
+chvilku zticha. Lydia brebentila stále o lotu, kolikrát vyhrála
+a kolikrát prohrála, a než pan Collins stačil vypovědět, jak si
+váží přátelského přijetí manželů Philipsových, než znovu kdekoho
+ujistil, že si ze své prohry v kartách vůbec nic nedělá, než
+vypočítal všechny chody večeře a několikrát se omluvil, že se
+sestřenky kvůli němu musí tísnit, stál už kočár dávno před vraty
+v Longbournu.
+
+Kapitola 17
+-----------
 
 Nazítří svěřila Elizabeth Jane, co se odehrálo mezi ní a panem
-Wickhamem. Jane ji vyslechla s údivem a starostlivým zájmem — nemohla se
-smířit s myšlenkou, že by byl pan Darcy tak málo hoden přátelství pana
-Bingleyho; na druhé straně však při své povaze nedokázala pochybovat o
-věrohodnosti na pohled tak sympatického mladého muže, jako byl Wickham.
-Pouhá možnost, že byl skutečně vystaven takovému protivenství, v ní
-vzbuzovala vřelý
-soucit, a tak nezbývalo než si zachovat dobré mínění o obou, obhajovat
-každého zvlášť a přičíst na vrub náhodě a omylu to, co se nedalo
-vysvětlit jinak.
-
-„Jsem přesvědčena, že se oba stali obětí nedorozumění,“ pravila. „Jak k
-tomu došlo, to nemůžeme tušit. Snad zasáhl nějaký prostředník tak, že se
-jeden druhému jevili v klamném světle. Nemůžeme si, krátce a dobře,
-domýšlet, jaké příčiny a okolnosti je znesvářily, aniž na toho či onoho
-svalíme odpovědnost.“
+Wickhamem. Jane ji vyslechla s údivem a starostlivým zájmem
+— nemohla se smířit s myšlenkou, že by byl pan Darcy tak málo
+hoden přátelství pana Bingleyho; na druhé straně však při své
+povaze nedokázala pochybovat o věrohodnosti na pohled tak
+sympatického mladého muže, jako byl Wickham.  Pouhá možnost, že
+byl skutečně vystaven takovému protivenství, v ní vzbuzovala
+vřelý soucit, a tak nezbývalo než si zachovat dobré mínění
+o obou, obhajovat každého zvlášť a přičíst na vrub náhodě a omylu
+to, co se nedalo vysvětlit jinak.
+
+„Jsem přesvědčena, že se oba stali obětí nedorozumění,“ pravila.
+„Jak k tomu došlo, to nemůžeme tušit. Snad zasáhl nějaký
+prostředník tak, že se jeden druhému jevili v klamném světle.
+Nemůžeme si, krátce a dobře, domýšlet, jaké příčiny a okolnosti
+je znesvářily, aniž na toho či onoho svalíme odpovědnost.“
 
 „V tom máš tedy pravdu — ale jsem jen zvědavá, jak obhájíš ty
 prostředníky, co do té záležitosti zasahovali, milá Jane. Je
@@ -2945,10 +2988,10 @@ s panem Wickhamem, nebyl to však jediný partner, jenž je mohl
 uspokojit, a ples je každopádně ples. Dokonce i Mary ujistila
 ostatní, že jí to není proti mysli.
 
-„Pokud mám pro sebe dopoledne, jsem spokojená,“ pravila. „Nepovažuji to
-za oběť, tu a tam si večer vyjít. Každý je společnosti něčím povinován:
-a kromě toho se i já přikláním k názoru, že je ku prospěchu občas se
-pobavit a rozptýlit.“
+„Pokud mám pro sebe dopoledne, jsem spokojená,“ pravila.
+„Nepovažuji to za oběť, tu a tam si večer vyjít. Každý je
+společnosti něčím povinován: a kromě toho se i já přikláním
+k názoru, že je ku prospěchu občas se pobavit a rozptýlit.“
 
 Elizabeth se vzhledem k této události zmocnilo takové rozjaření,
 že se dokonce ani nevyhýbala panu Collinsovi, ačkoli na něho
@@ -2958,13 +3001,14 @@ vhodné, aby se sám zúčastnil zábavy, dosti ji překvapilo, když
 zjistila, že proti tomu nemá výhrad, že hodlá tančit a vůbec se
 neobává nelibosti arcibiskupa ani lady Catherine de Bourghové.
 
-„Ujišťuji vás, že takovýto ples, pořádaný úctyhodným mladým pánem pro
-váženou společnost, nepokládám vůbec za nic špatného, jsou mi cizí i
-námitky proti tanci a doufám, že budu mít tu čest odvést do kola během
-večera všechny své půvabné sestřenky, a při této příležitosti bych chtěl
-poprosit vás, slečno Elizabeth, abyste mi zadala první dva kousky -
-věřím, že sestřenka Jane pochopí, proč jsem požádal první vás, a nebude
-si to vykládat jako projev neúcty ke své osobě.“
+„Ujišťuji vás, že takovýto ples, pořádaný úctyhodným mladým pánem
+pro váženou společnost, nepokládám vůbec za nic špatného, jsou mi
+cizí i námitky proti tanci a doufám, že budu mít tu čest odvést
+do kola během večera všechny své půvabné sestřenky, a při této
+příležitosti bych chtěl poprosit vás, slečno Elizabeth, abyste mi
+zadala první dva kousky - věřím, že sestřenka Jane pochopí, proč
+jsem požádal první vás, a nebude si to vykládat jako projev
+neúcty ke své osobě.“
 
 Elizabeth byla dokonale zaskočena. Rozhodla se už, že zahájí ples
 s panem Wickhamem, a teď se jí uváže na krk pan Collins! Dosud
@@ -2994,10 +3038,13 @@ nemohly vypravit do Merytonu. Nerozptýlila je tedy ani tetinka,
 ani páni důstojníci, ani novinky — vždyť i čajové růžičky pro tu
 událost musel přivézt posel.
 
-Rovněž Elizabethina trpělivost byla krutě zkoušena, když jí počasí zcela
-znemožnilo prohlubovat přátelství s panem Wickhamem, a nic než ples
-příští úterý by nebylo umožnilo Kitty s Lydií přečkat takový pátek,
-sobotu, neděli a pondělí.
+Rovněž Elizabethina trpělivost byla krutě zkoušena, když jí
+počasí zcela znemožnilo prohlubovat přátelství s panem Wickhamem,
+a nic než ples příští úterý by nebylo umožnilo Kitty s Lydií
+přečkat takový pátek, sobotu, neděli a pondělí.
+
+Kapitola 18
+-----------
 
 Až do chvíle, kdy Elizabeth vstoupila v Netherfieldu do salónu
 a marně se rozhlížela mezi červenokabátníky po panu Wickhamovi,
@@ -3014,8 +3061,8 @@ přítel, na něhož se Lydia dychtivě obrátila, a sdělil jim, že pan
 Wickham musel včera odjet za obchodními záležitostmi do Londýna
 a že se ještě nevrátil, načež dodal s výmluvným úsměvem:
 
-„Nemyslím, že by se ty obchodní záležitosti nebyly daly odložit, kdyby
-se nebyl chtěl vyhnout jistému pánovi zde přítomnému.“
+„Nemyslím, že by se ty obchodní záležitosti nebyly daly odložit,
+kdyby se nebyl chtěl vyhnout jistému pánovi zde přítomnému.“
 
 Tento dodatek k jeho sdělení Lydia přeslechla, avšak Elizabeth
 neušel, a jelikož Darcy zavinil Wickhamovu nepřítomnost, viděla
@@ -3028,46 +3075,50 @@ se s ním nebavit a odvrátila se od něho tak nemilostivě, že to
 div neodpykal ještě i Bingley, jehož zaslepená náklonnost ji
 dráždila.
 
-Avšak Elizabeth neměla v povaze dlouho se mračit, a třebaže pro ni byl
-večer zkažený, nesetrvala v špatné náladě příliš dlouho. Vylila si srdce
-Charlottě Lucasové, již celý týden neviděla, a brzy dokázala přejít v
-rozhovoru na svého podivného bratránka a upozornit ji na něj. První dva
-tance ji však znovu uvrhly do zoufalství, neboť to byly chvíle hrůzy.
-Nešikovný a pompézní pan Collins se omlouval, místo aby dával pozor,
-často vykročil opačným směrem, aniž si to uvědomil, a uvedl ji do
-takových nesnází a trapností, jak to jen dokáže nepříjemný partner, než
-odehrají dva kousky. Zbavit se ho bylo nevýslovné štěstí. Zatančila si
-pak s jedním důstojníkem a osvěžila se povídáním o Wickhamovi a
-zjištěním, že se těší všeobecné oblibě. Když dotančila, vrátila se k
-Charlottě Lucasové; z rozhovoru je nečekaně vyrušil pan Darcy a tak ji
-překvapil svým oslovením, že mu přislíbila příští tanec, ani nevěděla
-jak. Odešel od nich okamžitě, takže si mohla hned začít vyčítat svou
-malou duchapřítomnost. Charlottě se ji snažila utěšit. „Uvidíš, že se
+Avšak Elizabeth neměla v povaze dlouho se mračit, a třebaže pro
+ni byl večer zkažený, nesetrvala v špatné náladě příliš dlouho.
+Vylila si srdce Charlottě Lucasové, již celý týden neviděla,
+a brzy dokázala přejít v rozhovoru na svého podivného bratránka
+a upozornit ji na něj. První dva tance ji však znovu uvrhly do
+zoufalství, neboť to byly chvíle hrůzy.  Nešikovný a pompézní pan
+Collins se omlouval, místo aby dával pozor, často vykročil
+opačným směrem, aniž si to uvědomil, a uvedl ji do takových
+nesnází a trapností, jak to jen dokáže nepříjemný partner, než
+odehrají dva kousky. Zbavit se ho bylo nevýslovné štěstí.
+Zatančila si pak s jedním důstojníkem a osvěžila se povídáním
+o Wickhamovi a zjištěním, že se těší všeobecné oblibě. Když
+dotančila, vrátila se k Charlottě Lucasové; z rozhovoru je
+nečekaně vyrušil pan Darcy a tak ji překvapil svým oslovením, že
+mu přislíbila příští tanec, ani nevěděla jak. Odešel od nich
+okamžitě, takže si mohla hned začít vyčítat svou malou
+duchapřítomnost. Charlottě se ji snažila utěšit. „Uvidíš, že se
 ukáže jako milý společník.“
 
-„Chraň bůh! To by byl hrozný malér! Aby se ukázal jako milý společník
-člověk, jehož jsi odhodlána nenávidět! To mi nesmíš přát.“
+„Chraň bůh! To by byl hrozný malér! Aby se ukázal jako milý
+společník člověk, jehož jsi odhodlána nenávidět! To mi nesmíš
+přát.“
 
 Když hudba spustila a Darcy se blížil, abyji odvedl do kola,
 Charlottě ji ještě honem šeptem napomenula, aby nebyla husa
 a kvůli tomu, že se jí líbí Wickham, se nechovala nepříjemně
 k člověku, který je desetkrát důležitější. Elizabeth neodpověděla
 a zaujala místo v řadě proti němu, dosud tonouc v úžasu, jaké cti
-se jí to dostává, a pohledy sousedů jí napovídaly, že není ve svém
-úžasu sama. Dlouhou chvíli stáli, aniž promluvili, až Elizabeth
-nabyla dojmu, že mají oba tance promlčet; nejprve si řekla, že
-ona mlčení neprolomí, pak ale náhle usoudila, že vytrestá svého
-tanečníka víc, když ho přiměje k rozhovoru, a podotkla něco
-o tanci. Odpověděl jí a znovu se odmlčel. Po několika minutách ho
-oslovila podruhé: „Teď je řada na vás, abyste něco řekl, pane
-Darcy. Já už jsem prohodila pár slov o tanci, a vy byste měl tedy
-něco poznamenat o sále nebo o počtu párů na parketě.“
+se jí to dostává, a pohledy sousedů jí napovídaly, že není ve
+svém úžasu sama. Dlouhou chvíli stáli, aniž promluvili, až
+Elizabeth nabyla dojmu, že mají oba tance promlčet; nejprve si
+řekla, že ona mlčení neprolomí, pak ale náhle usoudila, že
+vytrestá svého tanečníka víc, když ho přiměje k rozhovoru,
+a podotkla něco o tanci. Odpověděl jí a znovu se odmlčel. Po
+několika minutách ho oslovila podruhé: „Teď je řada na vás,
+abyste něco řekl, pane Darcy. Já už jsem prohodila pár slov
+o tanci, a vy byste měl tedy něco poznamenat o sále nebo o počtu
+párů na parketě.“
 
 Usmál se a ujistil ji, že pohovoří, o čemkoli jí libo.
 
-„Výborně. Taková odpověd zatím postačí. Snad vám za chvíli sdělím, že
-soukromé plesy jsou mi mnohem milejší než veřejné. Do té doby však
-můžeme mlčet.“
+„Výborně. Taková odpověď zatím postačí. Snad vám za chvíli
+sdělím, že soukromé plesy jsou mi mnohem milejší než veřejné. Do
+té doby však můžeme mlčet.“
 
 „Hovoříváte tedy zpravidla při tanci?“
 
@@ -3076,34 +3127,34 @@ Vypadalo by to podivně, kdyby spolu páry půl hodiny mlčely, avšak
 kvůli některým lidem by měla být stanovena taková konverzační
 pravidla, aby jim to dalo co nejmenší námahu.“
 
-„Stojíte o to kvůli sobě, anebo se domníváte, že by to přišlo vhod mně?“
+„Stojíte o to kvůli sobě, anebo se domníváte, že by to přišlo
+vhod mně?“
 
-„Tak i tak,“ odvětila Elizabeth a dodala škádlivě: „Postřehla jsem totiž
-už dávno, že jsme si povahově velmi podobní. Jsme stejně nespolečenští,
-odměření, neradi něco řekneme, ledaže se odhodláme pronést nějakou
-moudrost, která všechny přítomné ohromí a přejde na potomstvo s
-gloriolou přísloví.“
+„Tak i tak,“ odvětila Elizabeth a dodala škádlivě: „Postřehla
+jsem totiž už dávno, že jsme si povahově velmi podobní. Jsme
+stejně nespolečenští, odměření, neradi něco řekneme, ledaže se
+odhodláme pronést nějakou moudrost, která všechny přítomné ohromí
+a přejde na potomstvo s gloriolou přísloví.“
 
-„Taková charakteristika se na vás vůbec nehodí, tím jsem sijist,“
-pravil. „Jak dalece vystihuje mne, to si netroufám říci. Vy to
-bezpochyby považujete za věrný portrét.“
+„Taková charakteristika se na vás vůbec nehodí, tím jsem si
+jist,“ pravil. „Jak dalece vystihuje mne, to si netroufám říci.
+Vy to bezpochyby považujete za věrný portrét.“
 
 „Nemohu posuzovat vlastní dílo.“
 
-Na to jí neodpověděl a mlčeli už, dokud hudba nedohrála. Pak se jí
-zeptal, zda ona a její sestry nechodí často do Mery-tonu. Přitakala, a
-protože nedokázala odolat pokušení, dodala: „Když
+Na to jí neodpověděl a mlčeli už, dokud hudba nedohrála. Pak se
+jí zeptal, zda ona a její sestry nechodí často do Merytonu.
+Přitakala, a protože nedokázala odolat pokušení, dodala: „Když
+jste nás tam onehdy potkal, seznamovaly jsme se právě s jedním
+pánem.“ Zapůsobilo to okamžitě. Zatvářil se ještě upjatěji než
+jindy, avšak neřekl ani slovo, a Elizabeth, ačkoli si vyčítala
+svou zbabělost, nedokázala pokračovat. Nakonec se Darcy přece jen
+odhodlal a úsečně prohodil: „Pan Wickham je obdařen tak
+vemlouvavými způsoby, že lehce navazuje přátelství; je-li stejně
+schopen šije udržet, tím si nejsem tak jist.“
 
-jste nás tam onehdy potkal, seznamovaly jsme se právě s jedním pánem.“
-Zapůsobilo to okamžitě. Zatvářil se ještě upjatěji než jindy, avšak
-neřekl ani slovo, a Elizabeth, ačkoli si vyčítala svou zbabělost,
-nedokázala pokračovat. Nakonec se Darcy přece jen odhodlal a úsečně
-prohodil: „Pan Wickham je obdařen tak vemlouvavými způ-soby, že lehce
-navazuje přátelství; je-li stejně schopen šije udržet, tím si nejsem tak
-jist.“
-
-„Měl to neštěstí, že pozbyl vašeho přátelství,“ odvětila Elizabeth
-důrazně, „a následky ponese asi celý život.“
+„Měl to neštěstí, že pozbyl vašeho přátelství,“ odvětila
+Elizabeth důrazně, „a následky ponese asi celý život.“
 
 Darcy neodpovídal a bylo na něm vidět, že by rád změnil téma
 rozhovoru.  V té chvíli se jim po boku objevil sir William Lucas,
@@ -3118,7 +3169,7 @@ tohoto umění. Dovolte však, abych zdůraznil, že vaše půvabná
 partnerka za vámi nijak nezůstává pozadu, a musím vyjádřit
 naději, že budeme mít to potěšení vás takto často vídat, až dojde
 k jistému příjemnému překvapení, viďte, slečno Elizo?“ (A ukázal
-očima na její sestru a Bingley-ho.) „Blahopřání se jen pohrnou.
+očima na její sestru a Bingleyho.) „Blahopřání se jen pohrnou.
 Obracím se na vás, pane Darcy — nechci vás však déle zdržovat,
 drahý pane. Jistě se vám nezavděčím, když vám překážím v zábavě
 s touto okouzlující mladou dámou, jejíž jasné oči už na mne také
@@ -3138,25 +3189,24 @@ o čem bychom si ještě povídali.“
 
 „Co byste říkala knihám?“ zeptal se s úsměvem.
 
-„Knihám — ale ne! Jsem si jista, že si nevybíráme stejné knihy, ani je
-nečteme se stejnými pocity.“
+„Knihám — ale ne! Jsem si jista, že si nevybíráme stejné knihy,
+ani je nečteme se stejnými pocity.“
 
 „Mrzí mě, že si to myslíte, avšak je-li tomu tak, pak je o námět
 postaráno. Můžeme porovnávat své rozdílné názory.“
 
-„Ne — nemohu se bavit o knihách na plese — to mám vždy plnou hlavu
-jiných věcí.“
-
-„Zajímá vás tedy při takovéto příležitosti vždy jen přítomnost?“ zeptal
-se s pochybovačným pohledem.
+„Ne — nemohu se bavit o knihách na plese — to mám vždy plnou
+hlavu jiných věcí.“
 
-„Ano, vždy,“ odpověděla bez uvažování, neboť zabloudila v myšlenkách
-daleko, jak brzy ukázala její další slova: „Vzpomínám si, jak jste
-jednou říkal, pane Darcy, že těžko dokážete odpustit, a jste-li proti
-někomu zaujat, nemá naději, že by si
+„Zajímá vás tedy při takovéto příležitosti vždy jen přítomnost?“
+zeptal se s pochybovačným pohledem.
 
-vás usmířil. Předpokládám však, že pečlivě všechno zvážíte, než-si o
-někom takový názor utvoříte.“
+„Ano, vždy,“ odpověděla bez uvažování, neboť zabloudila
+v myšlenkách daleko, jak brzy ukázala její další slova:
+„Vzpomínám si, jak jste jednou říkal, pane Darcy, že těžko
+dokážete odpustit, a jste-li proti někomu zaujat, nemá naději, že
+by si vás usmířil. Předpokládám však, že pečlivě všechno zvážíte,
+než-si o někom takový názor utvoříte.“
 
 „To ano,“ řekl rozhodným hlasem.
 
@@ -3164,59 +3214,61 @@ někom takový názor utvoříte.“
 
 „Doufám, že ne.“
 
-„Ti, kdo nikdy nemění své mínění, by měli zvlášť pečlivě dbát, aby
-soudili spravedlivě.“
+„Ti, kdo nikdy nemění své mínění, by měli zvlášť pečlivě dbát,
+aby soudili spravedlivě.“
 
 „Smím se zeptat, kam těmito otázkami míříte?“
 
-„Tvořím si jen náčrt vaší povahy,“ odvětila tónem, který se snažil
-přejít do lehčí polohy.
+„Tvořím si jen náčrt vaší povahy,“ odvětila tónem, který se
+snažil přejít do lehčí polohy.
 
 „Snažím se ji pochopit.“
 
 „A jak se vám to daří?“
 
-Zavrtěla hlavou. „Nepostoupila jsem ani o krůček. Slýchávám o vás tolik
-protichůdností, že z toho vůbec nejsem moudrá.“
+Zavrtěla hlavou. „Nepostoupila jsem ani o krůček. Slýchávám o vás
+tolik protichůdností, že z toho vůbec nejsem moudrá.“
 
-„Rád věřím,“ pravil vážně, „že se o mně povídají různé věci; přál bych
-si jen, slečno Bennetová, abyste v této chvíli netvořila můj portrét,
-neboť mám důvod se obávat, že by výsledek nesloužil ke cti vám ani mně.“
+„Rád věřím,“ pravil vážně, „že se o mně povídají různé věci; přál
+bych si jen, slečno Bennetová, abyste v této chvíli netvořila můj
+portrét, neboť mám důvod se obávat, že by výsledek nesloužil ke
+cti vám ani mně.“
 
 „Neučiním-li to však dnes, nebudu k tomu třeba mít už nikdy
 příležitost.“
 
-„Rozhodně vám nechci překážet v rozptýlení,“ odvětil chladně. Na to už
-nic neřekla, dotančili druhý kousek a mlčky se rozešli, oba plni
-trpkosti, ač nikoli ve stejné míře, neboť Darcy k ní
-
-choval ve své hrudi natolik mocný cit, že ji za chvíli dokázal zprostit
+„Rozhodně vám nechci překážet v rozptýlení,“ odvětil chladně. Na
+to už nic neřekla, dotančili druhý kousek a mlčky se rozešli, oba
+plni trpkosti, ač nikoli ve stejné míře, neboť Darcy k ní choval
+ve své hrudi natolik mocný cit, že ji za chvíli dokázal zprostit
 viny a obrátit svůj hněv na jinou adresu.
 
-Zanedlouho po jejich rozchodu ji vyhledala slečna Bin-gleyová a oslovila
-ji s výrazem sotva společensky přijatelného opovržení: „Tak vás prý,
-slečno Elizo, okouzlil George Wickham!
-
-Vaše sestra se mi o něm zmínila a vyptávala se mne na tisíc věcí, a z
-toho seznávám, že ten mladý muž ke ivým četným sdělením zapomněl
-připojit ještě jedno, že je :otiž synem starého Wickhama, bývalého
-správce nebožtíka >ana Darcyho. Dovolte však, abych vám přátelsky
-poradila, ,e všechny jeho řeči nesmíte pokládat za bernou minci,
-na-ííklad je lež jako věž, že se k němu pan Darcy špatně zachoval,
-naopak, jednal s ním vždy s mimořádnou laskavostí a George Wickham mu
-oplatil neslýchané hanebným způsobem. Nevím o tom nic bližšího, ale vím
-velmi dobře, že na tom pan Darcy nenese nejmenší vinu, že nesnáší ani
-zmínku o Georgi Wickhamovi, a třebaže ho můj bratr nemohl dost dobře
-vyloučit, když zval důstojníky, byl velmi rád, když shledal, že se
-odklidil z cesty. Je to od něho velká drzost, že sem na venkov vůbec
-přijel, divím se, kde sebere tu troufalost. Je mi líto, slečno Elizo, že
-před vámi musela být odhalena vina vašeho oblíbence, uváží-li se však, z
-jaké rodiny pochází, sotva se od něho dá čekat něco lepšího.“
-
-„Jeho proviněním je podle vás jeho rodina,“ řekla rozhněvaná Elizabeth,
-„neboťjste ho nenařkla z ničeho horšího, než že jeho otec byl
-hospodářským správcem pana Darcyho, a o této skutečnosti mě, buďte
-ujištěna, zpravil sám.“
+Zanedlouho po jejich rozchodu ji vyhledala slečna Bingleyová
+a oslovila ji s výrazem sotva společensky přijatelného opovržení:
+„Tak vás prý, slečno Elizo, okouzlil George Wickham!
+
+Vaše sestra se mi o něm zmínila a vyptávala se mne na tisíc věcí,
+a z toho seznávám, že ten mladý muž ke svým četným sdělením
+zapomněl připojit ještě jedno, že je totiž synem starého
+Wickhama, bývalého správce nebožtíka pana Darcyho. Dovolte však,
+abych vám přátelsky poradila, že všechny jeho řeči nesmíte
+pokládat za bernou minci, například je lež jako věž, že se k němu
+pan Darcy špatně zachoval, naopak, jednal s ním vždy s mimořádnou
+laskavostí a George Wickham mu oplatil neslýchané hanebným
+způsobem. Nevím o tom nic bližšího, ale vím velmi dobře, že na
+tom pan Darcy nenese nejmenší vinu, že nesnáší ani zmínku
+o Georgi Wickhamovi, a třebaže ho můj bratr nemohl dost dobře
+vyloučit, když zval důstojníky, byl velmi rád, když shledal, že
+se odklidil z cesty. Je to od něho velká drzost, že sem na venkov
+vůbec přijel, divím se, kde sebere tu troufalost. Je mi líto,
+slečno Elizo, že před vámi musela být odhalena vina vašeho
+oblíbence, uváží-li se však, z jaké rodiny pochází, sotva se od
+něho dá čekat něco lepšího.“
+
+„Jeho proviněním je podle vás jeho rodina,“ řekla rozhněvaná
+Elizabeth, „neboť jste ho nenařkla z ničeho horšího, než že jeho
+otec byl hospodářským správcem pana Darcyho, a o této skutečnosti
+mě, buďte ujištěna, zpravil sám.“
 
 „Tak to pardon,“ odpověděla slečna Bingleyová a s úšklebkem se
 odvrátila. „Promiňte, že jsem se do toho vložila, myslela jsem to
@@ -3226,7 +3278,7 @@ dobře.“
 omylu, domníváš-li se, že mě může zviklat takový nízký útok.
 Nevidím v tom nic jiného než tvou vlastní úmyslnou
 neinformovanost a Darcyho podlost.“ Vyhledala pak svou nejstarší
-sestru, která slíbila, že se na to vyptá Bingleyho. Janejí
+sestru, která slíbila, že se na to vyptá Bingleyho. Jane jí
 vykročila vstříc se sladkým a blaženým úsměvem a její šťastně
 rozzářený obličej jasně dokazoval, že ji průběh večera
 uspokojuje.  Elizabeth ihned pochopila, co cítí, a v tom okamžiku
@@ -3234,10 +3286,10 @@ Wickhamova pře, odpor k jeho nepřátelům i všechno ostatní
 ustoupilo do pozadí naději, že Jane je na nejlepší cestě ke
 štěstí.
 
-„Chci se tě zeptat,“ pravila s úsměvem o nic méně radostným, než byl
-sestřin, „co ses dozvěděla o panu Wickhamovi. Ale snad ses příliš dobře
-bavila, abys myslela na někoho třetího, a v tom případě ti to ráda
-promíjím.“
+„Chci se tě zeptat,“ pravila s úsměvem o nic méně radostným, než
+byl sestřin, „co ses dozvěděla o panu Wickhamovi. Ale snad ses
+příliš dobře bavila, abys myslela na někoho třetího, a v tom
+případě ti to ráda promíjím.“
 
 „Ne,“ odpověděla Jane, „nezapomněla jsem na něho, avšak nemohu ti
 sdělit nic důležitého. Pan Bingley nezná všechny okolnosti jeho
@@ -3245,19 +3297,19 @@ případu, neví, čím si vlastně pohněval pana Darcyho, aleje
 ochoten se zaručit, že se jeho přítel zachoval správně, bezúhonně
 a čestně, a je naprosto přesvědčen, že si pan Wickham vůbec
 nezasloužil takové ohledy, jaké k němu pan Darcy měl, a musím
-bohužel říct, že on ani jeho 84 sestra nelíčí pana Wickhama
-v dobrém světle. Obávám se, že jednal velmi nemoudře a že si ho
-pan Darcy právem přestal vážit.“
+bohužel říct, že on ani jeho sestra nelíčí pana Wickhama v dobrém
+světle. Obávám se, že jednal velmi nemoudře a že si ho pan Darcy
+právem přestal vážit.“
 
-„Pan Bingley však pana Wickhama osobně nezná?“ „Ne, viděl ho poprvé v
-životě onehdy dopoledne v Merytonu.“
+„Pan Bingley však pana Wickhama osobně nezná?“ „Ne, viděl ho
+poprvé v životě onehdy dopoledne v Merytonu.“
 
-„Pak tedy vychází z toho, co mu sdělil pan Darcy. To mi stačí. Co však
-říkal o té faře?“
+„Pak tedy vychází z toho, co mu sdělil pan Darcy. To mi stačí. Co
+však říkal o té faře?“
 
 „Nevzpomíná si přesně na všechny okolnosti, ačkoli mu o tom Darcy
-nejednou vyprávěl, ale domnívá se, že mu byla odkázána jen za určitých
-podmínek.“
+nejednou vyprávěl, ale domnívá se, že mu byla odkázána jen za
+určitých podmínek.“
 
 „Nepochybuji vůbec o tom, že to pan Bingley myslí upřímně,“
 pravila Elizabeth procítěně, „musíš mi však prominout, že mi
@@ -3288,9 +3340,9 @@ omluvou.“
 
 „Přece neoslovíte pana Darcyho, když jste mu nebyl představen!“
 
-„Ovšemže ano. Omluvím se mu, že jsem tak neučinil dřív. Domnívám se, že
-ten pán je synovcem lady Catherine. Jsem s to mu sdělit, že Její Jasnost
-se vynacházela dobře ještě před šestidny.“
+„Ovšemže ano. Omluvím se mu, že jsem tak neučinil dřív. Domnívám
+se, že ten pán je synovcem lady Catherine. Jsem s to mu sdělit,
+že Její Jasnost se vynacházela dobře ještě před šesti dny.“
 
 Elizabeth se ho všemožně pokoušela od jeho úmyslu zrazovat,
 ujišťovala ho, že to pan Darcy bude pokládat za nepatřičnou
@@ -3326,12 +3378,12 @@ Collinse neodradilo od dalšího monologu, a opovržení pána Darcyho
 zřejmě podstatně vzrostlo při tomto druhém výlevu, po němž se
 lehce uklonil a odešel. Pan Collins se pak vrátil k Elizabeth.
 
-„Nemám nejmenší důvod být nespokojen s přijetím, jehož se mi dostalo,“
-pravil. „Pana Darcyho pozornost z mé strany zřetelně potěšila. Odpověděl
-mi velmi zdvořile, a dokonce mi složil poklonu slovy, že zná rozšafnost
-lady Catherine a soudí tudíž, že by si neoblíbila člověka, jenž by toho
-nebyl hoden. To vyjádřil krásně. Udělal na mne skutečně ve všem všudy
-nejlepší dojem.“
+„Nemám nejmenší důvod být nespokojen s přijetím, jehož se mi
+dostalo,“ pravil. „Pana Darcyho pozornost z mé strany zřetelně
+potěšila. Odpověděl mi velmi zdvořile, a dokonce mi složil
+poklonu slovy, že zná rozšafnost lady Catherine a soudí tudíž, že
+by si neoblíbila člověka, jenž by toho nebyl hoden. To vyjádřil
+krásně. Udělal na mne skutečně ve všem všudy nejlepší dojem.“
 
 Jelikož Elizabeth už nerozptylovaly žádné vlastní zájmy, věnovala
 nyní pozornost výhradně své sestře a Bingleymu a to, co se
@@ -3371,19 +3423,21 @@ hlaholivě; bylo jí nevýslovně trapně při pomyšlení, že téměř
 všechno slyší pan Darcy, jenž seděl proti nim. Ale matka ji
 vyhubovala, že plácá hlouposti.
 
-„Co je mi do pana Darcyho, prosím tě, mám se ho snad bát? Pokud vím,
-nejsme mu povinováni žádnými zvláštními ohledy, abychom nesměli říkat,
-co on sám snad nerad slyší.“
+„Co je mi do pana Darcyho, prosím tě, mám se ho snad bát? Pokud
+vím, nejsme mu povinováni žádnými zvláštními ohledy, abychom
+nesměli říkat, co on sám snad nerad slyší.“
 
-„Pro boha živého, ne tak nahlas, paní máti! — Co z toho budete mít, když
-pana Darcyho urazíte? — Tím se jeho příteli nezavděčíte!“
+„Pro boha živého, ne tak nahlas, paní máti! — Co z toho budete
+mít, když pana Darcyho urazíte? — Tím se jeho příteli
+nezavděčíte!“
 
-Jako by však hrách na stěnu házela. Matka dávala průchod svým dojmům
-stejně nahlas a zřetelně. Elizabeth polévalo horko hanbou a utrpením.
-Nemohla si pomoci, musela po očku pozorovat pana Darcyho, třebaže jí
-každý pohled potvrzoval to, čeho se obávala; nedíval se sice stále na
-její matku, ale dával na ni dobrý pozor. Výraz jeho tváře přešel od
-hlubokého opovržení k neproniknutelné vážnosti.
+Jako by však hrách na stěnu házela. Matka dávala průchod svým
+dojmům stejně nahlas a zřetelně. Elizabeth polévalo horko hanbou
+a utrpením.  Nemohla si pomoci, musela po očku pozorovat pana
+Darcyho, třebaže jí každý pohled potvrzoval to, čeho se obávala;
+nedíval se sice stále na její matku, ale dával na ni dobrý pozor.
+Výraz jeho tváře přešel od hlubokého opovržení k neproniknutelné
+vážnosti.
 
 Konečně paní Bennetová vypověděla všechno, co měla na srdci,
 a lady Lucasová, která už hezkou chvíli zívala při vypočítávání
@@ -3438,14 +3492,15 @@ Bennet, zatímco jeho choť docela vážně pana Collinse pochválila
 za jeho rozumná slova a polohlasně poznamenala k lady Lucasové,
 že je to mimořádně chytrý a solidní mladík.
 
-Elizabeth měla dojem, že kdyby se byli doma předem domluvili, jak se
-během večera co nejvíc znemožnit, nebyli by mohli sehrát své role s
-větší vervou a větším úspěchem; byla jen ráda kvůli Jane, že Bingleyho
-pozornosti ledacos ušlo a že snad není tak jemnocitný, aby příliš trpěl
-pošetilostmi, jichž si nemohl nepovšimnout. Však stačilo, že obě jeho
-sestry a Darcy mají tolik příležitosti tropit si šašky z jejího
-příbuzenstva, a jenom nevěděla, dráždí-li ji více jeho mlčenlivé
-opovržení anebo jejich urážlivé úsměvy.
+Elizabeth měla dojem, že kdyby se byli doma předem domluvili, jak
+se během večera co nejvíc znemožnit, nebyli by mohli sehrát své
+role s větší vervou a větším úspěchem; byla jen ráda kvůli Jane,
+že Bingleyho pozornosti ledacos ušlo a že snad není tak
+jemnocitný, aby příliš trpěl pošetilostmi, jichž si nemohl
+nepovšimnout. Však stačilo, že obě jeho sestry a Darcy mají tolik
+příležitosti tropit si šašky z jejího příbuzenstva, a jenom
+nevěděla, dráždí-li ji více jeho mlčenlivé opovržení anebo jejich
+urážlivé úsměvy.
 
 Zbytek večera jí poskytl málo povyražení. Pan Collins se jí
 vytrvale držel a škádlil ji, a třebaže se mu už nepodařilo
@@ -3502,6 +3557,9 @@ měla ze všech dětí nejchladnější vztah, a třebaže pan Collins
 byla pro ni partie až dost dobrá, zastiňoval ho ovšem zcela pan
 Bingley a Netherfield.
 
+Kapitola 19
+-----------
+
 Příští den zcela změnil longbournskou scénu. Pan Collins požádal
 formálně o ruku. Přistoupil k tomu bez průtahů, jelikož musel
 svou návštěvu v sobotu ukončit; vůbec nezapochyboval, zda ho snad
@@ -3527,13 +3585,14 @@ kdokoli slyšet. Nebo odejdu sama.“
 
 A jelikož se jí zdálo, že by Elizabeth, zosobněné utrpení
 a rozpaky, mohla uskutečnit své zaječí úmysly, dodala: „Poroučím
-ti, Lízo, abys tu zůstala a vyslechla pana Collinse.“ Takového
-příkazu nemohla Elizabeth neuposlechnout — a po krátké úvaze si
-uvědomila, že bude nejmoudřejší, když si to co nejdříve a co
-nejklidněji odbude; znovu tedy usedla a pilně se zabrala do šití,
-aby nedala najevo své pocity, které kolísaly mezi zoufalstvím
-a chutí vyprsknout. Paní Bennetová s Kitty se vzďálily, a jakmile
-za nimi zapadly dveře, spustil pan Collins:
+ti, Lízo, abys tu zůstala a vyslechla pana Collinse.“
+
+Takového příkazu nemohla Elizabeth neuposlechnout — a po krátké
+úvaze si uvědomila, že bude nejmoudřejší, když si to co nejdříve
+a co nejklidněji odbude; znovu tedy usedla a pilně se zabrala do
+šití, aby nedala najevo své pocity, které kolísaly mezi
+zoufalstvím a chutí vyprsknout. Paní Bennetová s Kitty se
+vzďálily, a jakmile za nimi zapadly dveře, spustil pan Collins:
 
 Věřte mi, drahá slečno Elizabeth, že váš ostych vás nijak
 nesnižuje, ba ještě vám přidává na dokonalosti. Chvilka zdráhání
@@ -3575,8 +3634,8 @@ jež vám mohu nabídnout. Shledáte, že její vystupování předčí vše,
 co jsem s to vám vylíčit, a ani v ní myslím nevzbudí nelibost váš
 vtip a temperament, zvlášť budou-li zmírněny málomluvností
 a respektem, jímž na vás její vznešenost nevyhnutelně zapůsobí.
-Tolik tedy, pokud jďe o můj kladný vztah k manželství obecně;
-zbývá doďat, proč jsem obrátil svůj zrak k Long-bournu
+Tolik tedy, pokud jde o můj kladný vztah k manželství obecně;
+zbývá dodat, proč jsem obrátil svůj zrak k Longbournu
 a neporozhlédl se u nás doma, kde, to vás ujišťuji, žije řada
 milých dívek. Jak se věci mají, jsem dědicem panství po vašem
 ctěném panu otci (kéž však ještě drahně let mezi námi pobude!),
@@ -3686,15 +3745,18 @@ povzbuzení, požádá o přispění otce, jehož odmítnutí může mít svou
 povahou větší váhu a jehož počínání si aspoň nebude moci mylně
 vykládat jako milostnou hravost koketní dámy.
 
-Pan Collins se nemohl dlouho oddávat úvahám o své šťastné lásce v
-odloučenosti, neboť paní
-Bennetová číhala v chodbě na ukončení audience, a jakmile spatřila, že
-Eiizabeth otevřela dveře a utíká po schodech nahoru, vešla do jídelny a
-se srdcem radostí překypujícím blahopřála jemu i sobě k jejich
-nadcházejícímu úzkému svazku. Pan Collins přijímal a opětoval tato
-blahopřání stejně procítěně, načež se jí jal líčit podrobnosti
-rozhovoru: projevil pevnou víru, že má všechny důvody být spokojen,
-neboť sestřenka ho tak vytrvale odmítala jistě jenom z panenského studu
+Kapitola 20
+-----------
+
+Pan Collins se nemohl dlouho oddávat úvahám o své šťastné lásce
+v odloučenosti, neboť paní Bennetová číhala v chodbě na ukončení
+audience, a jakmile spatřila, že Elizabeth otevřela dveře a utíká
+po schodech nahoru, vešla do jídelny a se srdcem radostí
+překypujícím blahopřála jemu i sobě k jejich nadcházejícímu
+úzkému svazku. Pan Collins přijímal a opětoval tato blahopřání
+stejně procítěně, načež se jí jal líčit podrobnosti rozhovoru:
+projevil pevnou víru, že má všechny důvody být spokojen, neboť
+sestřenka ho tak vytrvale odmítala jistě jenom z panenského studu
 a vrozeného jemnocitu.
 
 Toto sdělení však paní Bennetovou zarazilo: s radostí by se byla
@@ -3702,11 +3764,11 @@ dala přesvědčit, že ho její dcera odmítá, aby si ho ještě více
 připoutala, avšak neodvažovala se tomu věřit a nedokázala své
 obavy před ním zatajit.
 
-„Však ona Lízá přijde k rozumu, pane Gollinsi, na to se můžete
+„Však ona Líza přijde k rozumu, pane Collinsi, na to se můžete
 spolehnout,“ dodala.
 
-„Promluvím si s ní hned teď. Vždyť by byla sama proti sobě, holkajedna
-bláznivá, tvrdohlavá, ale já jí to vytmavím.“
+„Promluvím si s ní hned teď. Vždyť by byla sama proti sobě, holka
+jedna bláznivá, tvrdohlavá, ale já jí to vytmavím.“
 
 „Odpusťte, že vás přerušuji, madam,“ zvolal pan Collins, „je-li
 však skutečně bláznivá a tvrdohlavá, tak to nevím, nevím. Kdoví,
@@ -3777,11 +3839,12 @@ odmítla zasahovat; Elizabeth odrážela její útoky chvíli s vážnou
 tváří, chvíli se smíchem a žerty. Třebaže volila různou taktiku,
 nezakolísala ani na okamžik ve svém rozhodnutí.
 
-Pan Collins zatím dumal o samotě nad tím, co se přihodilo. Přehnané
-sebevědomí mu zabraňovalo pochopit, proč ho vlastně sestřenka odmítla, a
-stejně tím zranila pouze jeho hrdost. Jeho láska k ní byla zcela
-pomyslná, a když si představil, že jí matka vytýkala ony vlastnosti možná
-oprávněně, nelitoval už vůbec ničeho.
+Pan Collins zatím dumal o samotě nad tím, co se přihodilo.
+Přehnané sebevědomí mu zabraňovalo pochopit, proč ho vlastně
+sestřenka odmítla, a stejně tím zranila pouze jeho hrdost. Jeho
+láska k ní byla zcela pomyslná, a když si představil, že jí matka
+vytýkala ony vlastnosti možná oprávněně, nelitoval už vůbec
+ničeho.
 
 Zatímco v rodině vládl takovýto zmatek, dostavila se Charlotte
 Lucasová s úmyslem strávit u nich celý den. Lydia ji zahlédla
@@ -3798,7 +3861,7 @@ kamarádku Lízu přesvědčila, že by měla vyhovět přání celé rodiny.
 při mně, nikdo se mě nezastane, nikdo nemá pochopení pro mé ubohé
 nervy.“
 
-Charlottu zachránil před odpovědí příchod Jane s Elizabeth. „
+Charlottu zachránil před odpovědí příchod Jane s Elizabeth.
 
 „Vidíte, tady ji máte,“ pokračovala paní Bennetová. „Tváří se,
 jako by neuměla do pěti počítat, a nebere na nás větší ohledy,
@@ -3820,587 +3883,560 @@ jakmile ho uzřela, řekla děvčatům: „A ted si přeji, abyste už
 držely jazyk za zuby, ale všechny, a my si chvilku popovídáme
 s panem Collinsem.“
 
-Elizabeth vyšla mlčky z pokoje, následována Jane a Kitty; Lydia však
-nehodlala vyklidit pozice, aby o něco nepřišla, a Charlottu zdržel
-nejprve pan Collins, jenž se jí přezdvořile a podrobně vyptával, jak se
-daří jí a její rodině, a pak také trochu zvědavost; poodešla tedy k oknu
-a dělala, že neposlouchá. Paní Bennetová zahájila ohlášený rozhovor
-bolestným zvoláním: „Ach, pane Collinsi!“
-
-„Drahá paní Bennetová,“ odvětil, „zahalme tuto záležitost navždy závojem
-mlčení. Nemám vůbec v úmyslu,“ pokračoval hlasem, v němž zřetelně
-zaznívala zlost, „činit výčitky vaší
-
-slečně dceři. Všichni jsme povinni trpělivě snášet nevyhnutelné zlo, a
-zvláště to platí pro muže, který měl to štěstí a dosáhl životního
-úspěchu v tak mladém věku jako já. Věřím, že přijmu svůj los s pokorou,
-hlavně snad i díky určitým pochybám, bylo-li by mi to ku štěstí, kdyby
-mi byla má půvabná sestřenka podala svou ručku; neboť jsem se zhusta
-přesvědčil o tpm, že jsme ochotni podrobit se zlu, když se nám odepřené
-blaho začínájevit v méně lákavém světle. Nebudete to doufám považovat za
-projev neúcty vůči rodině Bennetových, drahá
-
-madam, přestanu-li se ucházet o přízeň slečny dcery, aniž jsem měl tu
-čest požádat vás a pana Benneta, abyste mě v námluvách podpořili svou
-rodičovskou autoritou. Leckdo by mi snad mohl vytýkat, že jsem se
-nezachoval správně, když jsem přijal odmítnutí ze rtů slečny dcery, a
-nikoli ze rtů vašich. Všichni jsme lidé chybující. Měl jsem dobrou snahu
-od začátku až do konce. Hodlal jsem zde nalézt milou životní družku,
-přičemž jsem měl na mysli blaho celé
-
-vaší rodiny, a jestliže by se dalo něco vytknout mému postupu, dovolte,
-abych vás tímto poprosil za prominutí.“
-
-Rozruch kolem vyznání páně Collinsova pomalu utichal a Elizabeth se
-musela už pouze přenášet přes trapné pocity, jímž se člověk v tomto
-případě nevyhne, a občasné roztrpčené
-
-narážky matčiny. Dotyčný pán pak nedával průchod svým citům ani rozpaky,
-ani zoufalstvím, ani tím, že by se jí stranil, leč škrobeným chováním a
-opovržlivým mlčením. Sotva na ni promluvil a přehorlivá dvornost, která
-nejvíce lahodila jemu samému, se od té chvíle soustředila na slečnu
-Lucasovou. Ta mu trpělivě naslouchala k pochopitelné úlevě všech,
-především své přítelkyně.
-
-Nazítří paní Bennetová stále ještě nepolevovala ve svém roztrpčení ani v
-stížnostech na svůj zdravotní stav. I pan Col-lins setrvával v póze
-uražené hrdosti. Elizabeth doufala, že ho hněv přiměje k předčasnému
-odjezdu, on však zřejmě nehodlal pozměnit původní plány. Stanovil, že
-odjede v sobotu, a do soboty se také chystal zůstat.
-
-Po snídani se děvčata vypravila do Merytonu, aby se poptaly, jestli se
-už vrátil pan Wickham, a zabědovaly si, že se nezúčastnil
-netherfieldského plesu. Objevil se, jen vkročily do města, doprovodil je
-k paní tetince a tam do nejmenších podrobností probrali, jak ho to
-mrzelo a jak se trápil, a ony jak si o něho dělaly starost. Elizabeth
-však dobrovolně svěřil, že skutečně
-
-odjel, poněvadž to uznal za nutné.
-
-„Čím víc se ples přibližoval, tím víc jsem se utvrzoval v názoru, že by
-bylo lépe se s panem Darcym nesetkat — že by snad bylo nad mé síly
-prodlévat s ním po tolik hodin v téže místnosti, v téže společnosti, a
-že by mohlo dojít k výjevům, které by nemusely být nepříjemné pouze
-mně.“
-
-Ona velebila jeho takt a oba měli čas si o tom důkladně pohovořit, jakož
-i dát průchod vzájemným mocným sympatiím, neboť Wickham a ještě jeden
-důstojník je doprovázeli zpět do Longbournu a během této cesty se
-věnoval jen a jen jí. Byla jeho doprovodu dvojnásob ráda: za prvé jí to
-lichotilo a za druhé to byla jedinečná příležitost představit ho otci a
-matce. Zakrátko po návratu přinesl posel z Netherfieldu dopis pro slečnu
-Jane Bennetovou a ta jej okamžitě otevřela. Obsahoval malý arch
-elegantního ručního papíru, hustě popsaného úhledným a plynulým dámským
-rukopisem; Elizabeth viděla, že na sestru velmi za-účinkoval a že při
-četbě prodlévá nad některými pasážemi. Jane se však brzy ovládla,
-schovala psaní a snažila se vmísit do rozhovoru a být veselá, jako by se
-nic nestalo; ale Elizabeth to znepokojovalo, takže odpovídala roztržitě
-dokonce i Wickhamovi, a jakmile se oba páni odporoučeli, dala jí Jane
-očima znamení, aby ji následovala nahoru. Když se ocitly ve svém pokoji,
-vytáhla Jane dopis a pravila: „Píše mi Caroline Bingleyová a obsah
-jejího sdělení mě
-
-velmi překvapuje. Panstvo opustilo Netherfield, v této chvíli už jsou na
-cestě do Londýna — a nemají v úmyslu se sem vrátit. Poslyš, co tu
-stojí.“
-
-Přečetla pak nahlas první větu, která oznamovala, že se právě rozhodli
-odjet okamžitě za bratrem do Londýna a že už dnes povečeří v Grosvenor
-Street,'kde má pan Hurst dům. Dále tam bylo doslovně: Nechci předstírat,
-že se s Hertfordshirem loučím nerada; budu postrádat jen jedno, a to
-Vaši milou společnost, drahá přítelkyně, doufejme však, že se někdy v
-budoucnu opět naskytne vítaná příležitost hojně pěstovat příjemné
-vzájemné styky ; do té
-
-doby nechť zmírní bolest z odloučení co nejčastější a nejupřímnější
-dopisy. Vtom na Vás spoléhám! Nedůvěra nedovolila Elizabeth vnímat tyto
-afektované projevy příliš pozorně, a třebaže ji náhlý odjezd překvapil,
-neviděla v tom ještě důvod k žalu; nedalo se předpokládat, že by jejich
-nepřítomnost zabránila panu Bingleymu pobývat na Netherfieldu, a Jane
-přestane pociťovat ztrátu jejich společnosti, až se bude těšit ze
+Elizabeth vyšla mlčky z pokoje, následována Jane a Kitty; Lydia
+však nehodlala vyklidit pozice, aby o něco nepřišla, a Charlottu
+zdržel nejprve pan Collins, jenž se jí přezdvořile a podrobně
+vyptával, jak se daří jí a její rodině, a pak také trochu
+zvědavost; poodešla tedy k oknu a dělala, že neposlouchá. Paní
+Bennetová zahájila ohlášený rozhovor bolestným zvoláním: „Ach,
+pane Collinsi!“
+
+„Drahá paní Bennetová,“ odvětil, „zahalme tuto záležitost navždy
+závojem mlčení. Nemám vůbec v úmyslu,“ pokračoval hlasem, v němž
+zřetelně zaznívala zlost, „činit výčitky vaší slečně dceři.
+Všichni jsme povinni trpělivě snášet nevyhnutelné zlo, a zvláště
+to platí pro muže, který měl to štěstí a dosáhl životního úspěchu
+v tak mladém věku jako já. Věřím, že přijmu svůj los s pokorou,
+hlavně snad i díky určitým pochybám, bylo-li by mi to ku štěstí,
+kdyby mi byla má půvabná sestřenka podala svou ručku; neboť jsem
+se zhusta přesvědčil o tpm, že jsme ochotni podrobit se zlu, když
+se nám odepřené blaho začíná jevit v méně lákavém světle.
+Nebudete to doufám považovat za projev neúcty vůči rodině
+Bennetových, drahá madam, přestanu-li se ucházet o přízeň slečny
+dcery, aniž jsem měl tu čest požádat vás a pana Benneta, abyste
+mě v námluvách podpořili svou rodičovskou autoritou. Leckdo by mi
+snad mohl vytýkat, že jsem se nezachoval správně, když jsem
+přijal odmítnutí ze rtů slečny dcery, a nikoli ze rtů vašich.
+Všichni jsme lidé chybující. Měl jsem dobrou snahu od začátku až
+do konce. Hodlal jsem zde nalézt milou životní družku, přičemž
+jsem měl na mysli blaho celé vaší rodiny, a jestliže by se dalo
+něco vytknout mému postupu, dovolte, abych vás tímto poprosil za
+prominutí.“
+
+Kapitola 21
+-----------
+
+Rozruch kolem vyznání páně Collinsova pomalu utichal a Elizabeth
+se musela už pouze přenášet přes trapné pocity, jímž se člověk
+v tomto případě nevyhne, a občasné roztrpčené narážky matčiny.
+Dotyčný pán pak nedával průchod svým citům ani rozpaky, ani
+zoufalstvím, ani tím, že by se jí stranil, leč škrobeným chováním
+a opovržlivým mlčením. Sotva na ni promluvil a přehorlivá
+dvornost, která nejvíce lahodila jemu samému, se od té chvíle
+soustředila na slečnu Lucasovou. Ta mu trpělivě naslouchala
+k pochopitelné úlevě všech, především své přítelkyně.
+
+Nazítří paní Bennetová stále ještě nepolevovala ve svém
+roztrpčení ani v stížnostech na svůj zdravotní stav. I pan
+Collins setrvával v póze uražené hrdosti. Elizabeth doufala, že
+ho hněv přiměje k předčasnému odjezdu, on však zřejmě nehodlal
+pozměnit původní plány. Stanovil, že odjede v sobotu, a do soboty
+se také chystal zůstat.
+
+Po snídani se děvčata vypravila do Merytonu, aby se poptaly,
+jestli se už vrátil pan Wickham, a zabědovaly si, že se
+nezúčastnil netherfieldského plesu. Objevil se, jen vkročily do
+města, doprovodil je k paní tetince a tam do nejmenších
+podrobností probrali, jak ho to mrzelo a jak se trápil, a ony jak
+si o něho dělaly starost. Elizabeth však dobrovolně svěřil, že
+skutečně odjel, poněvadž to uznal za nutné.
+
+„Čím víc se ples přibližoval, tím víc jsem se utvrzoval v názoru,
+že by bylo lépe se s panem Darcym nesetkat — že by snad bylo nad
+mé síly prodlévat s ním po tolik hodin v téže místnosti, v téže
+společnosti, a že by mohlo dojít k výjevům, které by nemusely být
+nepříjemné pouze mně.“
+
+Ona velebila jeho takt a oba měli čas si o tom důkladně
+pohovořit, jakož i dát průchod vzájemným mocným sympatiím, neboť
+Wickham a ještě jeden důstojník je doprovázeli zpět do Longbournu
+a během této cesty se věnoval jen a jen jí. Byla jeho doprovodu
+dvojnásob ráda: za prvé jí to lichotilo a za druhé to byla
+jedinečná příležitost představit ho otci a matce. Zakrátko po
+návratu přinesl posel z Netherfieldu dopis pro slečnu Jane
+Bennetovou a ta jej okamžitě otevřela. Obsahoval malý arch
+elegantního ručního papíru, hustě popsaného úhledným a plynulým
+dámským rukopisem; Elizabeth viděla, že na sestru velmi
+za-účinkoval a že při četbě prodlévá nad některými pasážemi. Jane
+se však brzy ovládla, schovala psaní a snažila se vmísit do
+rozhovoru a být veselá, jako by se nic nestalo; ale Elizabeth to
+znepokojovalo, takže odpovídala roztržitě dokonce i Wickhamovi,
+a jakmile se oba páni odporoučeli, dala jí Jane očima znamení,
+aby ji následovala nahoru. Když se ocitly ve svém pokoji, vytáhla
+Jane dopis a pravila: „Píše mi Caroline Bingleyová a obsah jejího
+sdělení mě velmi překvapuje. Panstvo opustilo Netherfield, v této
+chvíli už jsou na cestě do Londýna — a nemají v úmyslu se sem
+vrátit. Poslyš, co tu stojí.“
+
+Přečetla pak nahlas první větu, která oznamovala, že se právě
+rozhodli odjet okamžitě za bratrem do Londýna a že už dnes po
+večeří v Grosvenor Street,'kde má pan Hurst dům. Dále tam bylo
+doslovně: Nechci předstírat, že se s Hertfordshirem loučím
+nerada; budu postrádat jen jedno, a to Vaši milou společnost,
+drahá přítelkyně, doufejme však, že se někdy v budoucnu opět
+naskytne vítaná příležitost hojně pěstovat příjemné vzájemné
+styky ; do té doby nechť zmírní bolest z odloučení co nejčastější
+a nejupřímnější dopisy. Vtom na Vás spoléhám! Nedůvěra nedovolila
+Elizabeth vnímat tyto afektované projevy příliš pozorně,
+a třebaže ji náhlý odjezd překvapil, neviděla v tom ještě důvod
+k žalu; nedalo se předpokládat, že by jejich nepřítomnost
+zabránila panu Bingleymu pobývat na Netherfieldu, a Jane přestane
+pociťovat ztrátu jejich společnosti, až se bude těšit ze
 společnosti jeho, o tom byla přesvědčena.
 
-„To je škoda,“ pravila po krátké odmlce, „že ses nemohla rozloučit se
-svými přítelkyněmi, než
-
-odjely. Neměly bychom však doufat, že ta vítaná příležitost, na niž se
-slečna Bingleyová tak těší, nadejde dřív, než si myslí, a že se příjemné
-vzájemné styky přítelkyň změní v ještě hlubší
-
-vztahy sesterské ? Však ono se jim nepovede Bingleyho v Londýně
-zadržet.“
-
-„Caroline píše zcela jednoznačně, že nikdo z nich se tuto zimu už do
-Hertfordshiru nevrátí. Přečtu ti to:
-
-Bratr odjížděl včera, přesvědčen, že se mu podaří vyřídit záležitosti,
-jež ho odvolaly do Londýna, za tři čtyři dny; my jsme si však jisti, že
-je to nemožné, a kromě toho se domníváme, že Charles nebude mít chuť
-honem Londýn opustit, když už tam jednou bude, a proto jsme usoudili, že
-bude nejmoudřejší rozjet se za ním, aby nebyl nucen trávit volné
-
-chvíle v nepohodlném hotelu. Četní naši známí už přijeli na zimní
-sezónu; byla bych šťastná, kdybych se dozvěděla, že se i Vy přidáte k
-této veselé společnosti, avšak obávám se, že je to zcela vyloučeno. Ze
-srdce doufám, že vánoce v Hertfordshiru budou bohaté na radovánky, jež
-
-toto roční období obvykle přináší, a vaši ctitelé tak početní, že ani
-nepocítíte nepřítomnost oněch tří, o něž vás připravíme.
-
-„Je tedy zřejmé,“ pravila Jane, „že se sem letos v zimě už nevrátí.“
-
-„Zřejmé je jen to, že by to slečna Bingleyová nerada viděla.1'
-
-„Proč myslíš? Rozhoduje o tom on sám. Je přece svým pánem. Ale to ještě
-nevíš všechno. Přečtu ti pasáž, která mě vskutku zabolela. Před tebou
-nechci nic zatajovat. Pan Dany by se rád opět setkal se sestrou, a abych
-se vám přiznala, i my se na ni těšíme stejně
-
-nedočkavě. Jsem přesvědčena, že Georgianě Darcyové se hned tak která
-nevyrovná co do krásy, elegance i vzdělání; a vřelé city, jež v Louise i
-ve mně vyvolala, rozkvetou snad ještě
-
-více vzhledem k jisté zajímavé okolnosti: odvažujeme se doufat, že s ní
-zakrátko budeme spřízněny. Nevím, jestli jsem se Vám někdy zmínila o
-tom, jak pohlížíme na tuto záležitost, avšak nechci odjet, aniž se Vám s
-tím svěřím, a věřím, že nebudete pokládat naše naděje za neoprávněné.
-Bratr ji vždy velice obdivoval a nyní bude mít zhusta příležitost vídat
-ji v intimním přátelském prostředí; její příbuzenstvo si přeje tento
-svazek právě tak jako jeho a věřím, že nejsem zaslepena sesterskými
-city, když se domnívám, že Charles má všechny předpoklady pro to, aby si
-dokázal podmanit ženské srdce. Při tolika příznivých okolnostech a
-žádných zábranách, jak se nemám, drahá Jane, kochat nadějemi, že dojde k
-události, která tak mnohé srdce potěší?
-
-„Co říkáš téhle větě, milá Lízinko?“ zeptala se Jane, jakmile dočetla.
-„Může být něco řečeno jasněji? Neprohlašuje tu Caroline výslovně, že ani
-neočekává, ani si nepřeje, abychom byly jednou švagrové, že nepochybuje
-o bratrově lhostejnosti vůči mně, a jestli uhádla, jaké city chovám já k
-němu, hodlá mě (což je od ní velmi laskavé) varovat včas. Může tomu
-někdo rozumět jinak?“
+„To je škoda,“ pravila po krátké odmlce, „že ses nemohla
+rozloučit se svými přítelkyněmi, než odjely. Neměly bychom však
+doufat, že ta vítaná příležitost, na niž se slečna Bingleyová tak
+těší, nadejde dřív, než si myslí, a že se příjemné vzájemné styky
+přítelkyň změní v ještě hlubší vztahy sesterské ? Však ono se jim
+nepovede Bingleyho v Londýně zadržet.“
+
+„Caroline píše zcela jednoznačně, že nikdo z nich se tuto zimu už
+do Hertfordshiru nevrátí. Přečtu ti to:
+
+    Bratr odjížděl včera, přesvědčen, že se mu podaří vyřídit
+    záležitosti, jež ho odvolaly do Londýna, za tři čtyři dny; my
+    jsme si však jisti, že je to nemožné, a kromě toho se
+    domníváme, že Charles nebude mít chuť honem Londýn opustit,
+    když už tam jednou bude, a proto jsme usoudili, že bude
+    nejmoudřejší rozjet se za ním, aby nebyl nucen trávit volné
+    chvíle v nepohodlném hotelu. Četní naši známí už přijeli na
+    zimní sezónu; byla bych šťastná, kdybych se dozvěděla, že se
+    i Vy přidáte k této veselé společnosti, avšak obávám se, že
+    je to zcela vyloučeno. Ze srdce doufám, že vánoce
+    v Hertfordshiru budou bohaté na radovánky, jež toto roční
+    období obvykle přináší, a vaši ctitelé tak početní, že ani
+    nepocítíte nepřítomnost oněch tří, o něž vás připravíme.
+
+„Je tedy zřejmé,“ pravila Jane, „že se sem letos v zimě už
+nevrátí.“
+
+„Zřejmé je jen to, že by to slečna Bingleyová nerada viděla.“
+
+„Proč myslíš? Rozhoduje o tom on sám. Je přece svým pánem. Ale to
+ještě nevíš všechno. Přečtu ti pasáž, která mě vskutku zabolela.
+Před tebou nechci nic zatajovat. Pan Dany by se rád opět setkal
+se sestrou, a abych se vám přiznala, i my se na ni těšíme stejně
+nedočkavě. Jsem přesvědčena, že Georgianě Darcyové se hned tak
+která nevyrovná co do krásy, elegance i vzdělání; a vřelé city,
+jež v Louise i ve mně vyvolala, rozkvetou snad ještě více
+vzhledem k jisté zajímavé okolnosti: odvažujeme se doufat, že
+s ní zakrátko budeme spřízněny. Nevím, jestli jsem se Vám někdy
+zmínila o tom, jak pohlížíme na tuto záležitost, avšak nechci
+odjet, aniž se Vám s tím svěřím, a věřím, že nebudete pokládat
+naše naděje za neoprávněné.  Bratr ji vždy velice obdivoval
+a nyní bude mít zhusta příležitost vídat ji v intimním přátelském
+prostředí; její příbuzenstvo si přeje tento svazek právě tak jako
+jeho a věřím, že nejsem zaslepena sesterskými city, když se
+domnívám, že Charles má všechny předpoklady pro to, aby si
+dokázal podmanit ženské srdce. Při tolika příznivých okolnostech
+a žádných zábranách, jak se nemám, drahá Jane, kochat nadějemi,
+že dojde k události, která tak mnohé srdce potěší?
+
+„Co říkáš téhle větě, milá Lízinko?“ zeptala se Jane, jakmile
+dočetla.  „Může být něco řečeno jasněji? Neprohlašuje tu Caroline
+výslovně, že ani neočekává, ani si nepřeje, abychom byly jednou
+švagrové, že nepochybuje o bratrově lhostejnosti vůči mně,
+a jestli uhádla, jaké city chovám já k němu, hodlá mě (což je od
+ní velmi laskavé) varovat včas. Může tomu někdo rozumět jinak?“
 
 „To může, neboť já jí rozumím zcela odlišně. Zajímá tě jak?“
 
 „Zajisté.“
 
-„Řeknu ti to krátce a jasně. Slečna Bingleyová vidí, že se její bratr do
-tebe zamiloval, a přitom si přeje, aby si vzal slečnu Darcyovou. Vydá se
-za ním do města, protože doufá, že ho tam udrží, a tobě se pokouší
-namluvit, že o tebe nestojí.“
+„Řeknu ti to krátce a jasně. Slečna Bingleyová vidí, že se její
+bratr do tebe zamiloval, a přitom si přeje, aby si vzal slečnu
+Darcyovou. Vydá se za ním do města, protože doufá, že ho tam
+udrží, a tobě se pokouší namluvit, že o tebe nestojí.“
 
 Jane zavrtěla hlavou.
 
-„Udělala bys dobře, kdybys mi uvěřila, Jane. Kdo vás viděl pospolu, ten
-nemůže pochybovat o jeho citech. A slečna Bingleyová nejméně. Tak hloupá
-zase není. Kdyby o ni pan Darcy projevil jen zpola takový zájem, dala by
-si šít svatební šaty. Ale věci se mají takto: Nejsme pro ně dost bohatí
-ani dost vznešení, a kromě toho by ráda dohodila bratrovi slečnu
-Darcyovou — také proto, že si představuje, jak by jí
-
-jedna svatba v rodině ulehčila dosažení druhé. Nemá to špatně vymyšleno
-a patrně by se jí to podařilo, kdyby jí nestála v cestě slečna de
-Bourghová. Jenom nebuď, drahá Jane, tak bezelstně důvěřivá, a když ti
-slečna Bingleyová vykládá, jak její bratr obdivuje slečnu Darcyovou,
-nesmíš z toho usoudit, že pro tebe hoří méně, než když se s tebou v
-úterý loučil; nedá si přece od sestry nabulíkovat, že nemiluje tebe, ale
-její přítelkyni.“
-
-„Kdybychom měly stejný názor na Caroline Bingleyovou, pak by se mi tvým
-výkladem dost ulevilo,“ odvětila Jane. „Avšak já vím, že jí křivdíš.
-Caroline by nedokázala záměrně někoho klamat, a mně zbývá jediná naděje,
-že se sama mýlí.“
-
-„Správně. Nemohla jsi připadnout na lepší myšlenku, když si to nechceš
-nechat vymluvit po mém. Rozhodně se drž toho, že se mýlí. Splníš tím
-svou povinnost vůči ní a nemusíš už být smutná.“
-
-„Ale, drahá sestřičko, jakpak mohu být veselá? I kdyby to dobře dopadlo,
-cožpak bych mohla podat ruku muži, jehož sestry a všichni přátelé si
-přejí, aby si vzal jinou?“
-
-„To si musíš rozhodnout sama,“ řekla Elizabeth, „a jestli po zralé úvaze
-shledáš, že by tě víc trápilo nevyhovět jeho sestrám, než blažilo být
-jeho ženou, pak ti radím, abys ho rozhodně
-
+„Udělala bys dobře, kdybys mi uvěřila, Jane. Kdo vás viděl
+pospolu, ten nemůže pochybovat o jeho citech. A slečna Bingleyová
+nejméně. Tak hloupá zase není. Kdyby o ni pan Darcy projevil jen
+zpola takový zájem, dala by si šít svatební šaty. Ale věci se
+mají takto: Nejsme pro ně dost bohatí ani dost vznešení, a kromě
+toho by ráda dohodila bratrovi slečnu Darcyovou — také proto, že
+si představuje, jak by jí jedna svatba v rodině ulehčila dosažení
+druhé. Nemá to špatně vymyšleno a patrně by se jí to podařilo,
+kdyby jí nestála v cestě slečna de Bourghová. Jenom nebuď, drahá
+Jane, tak bezelstně důvěřivá, a když ti slečna Bingleyová
+vykládá, jak její bratr obdivuje slečnu Darcyovou, nesmíš z toho
+usoudit, že pro tebe hoří méně, než když se s tebou v úterý
+loučil; nedá si přece od sestry nabulíkovat, že nemiluje tebe,
+ale její přítelkyni.“
+
+„Kdybychom měly stejný názor na Caroline Bingleyovou, pak by se
+mi tvým výkladem dost ulevilo,“ odvětila Jane. „Avšak já vím, že
+jí křivdíš.  Caroline by nedokázala záměrně někoho klamat, a mně
+zbývá jediná naděje, že se sama mýlí.“
+
+„Správně. Nemohla jsi připadnout na lepší myšlenku, když si to
+nechceš nechat vymluvit po mém. Rozhodně se drž toho, že se mýlí.
+Splníš tím svou povinnost vůči ní a nemusíš už být smutná.“
+
+„Ale, drahá sestřičko, jakpak mohu být veselá? I kdyby to dobře
+dopadlo, cožpak bych mohla podat ruku muži, jehož sestry
+a všichni přátelé si přejí, aby si vzal jinou?“
+
+„To si musíš rozhodnout sama,“ řekla Elizabeth, „a jestli po
+zralé úvaze shledáš, že by tě víc trápilo nevyhovět jeho sestrám,
+než blažilo být jeho ženou, pak ti radím, abys ho rozhodně
 odmrštila.“
 
-„Jak můžeš tak mluvit?“ řekla Jane a trošku se pousmála. „Jistě víš, že
-jakkoli by mě jejich nesouhlas mrzel, neváhala bych ani na okamžik.“
+„Jak můžeš tak mluvit?“ řekla Jane a trošku se pousmála. „Jistě
+víš, že jakkoli by mě jejich nesouhlas mrzel, neváhala bych ani
+na okamžik.“
 
-„Nepředpokládala jsem, že bys váhala, ale v tom případě tě nemusím
-příliš litovat.“
+„Nepředpokládala jsem, že bys váhala, ale v tom případě tě
+nemusím příliš litovat.“
 
 „Jestli se ale celou zimu nevrátí, nebudu se patrně vůbec muset
 rozhodovat. Za půl roku se může stát tisíc věcí!“
 
-Elizabeth opovržlivě zamítla myšlenku, že by se už nevrátil. Domnívala
-se, že si to pouze přeje předpojatá Caroline, a nepokládala za možné, že
-by její přání, ať jakkoli nezastřeně nebo rafinovaně prosazované, mohlo
-ovlivnit mladíka, jenž není na nikom závislý. Zdůvodnila sestře svůj
-názor, jak nejpádněji uměla, a brzy s radostí viděla, že to na ni
-příznivě
-
-zaúčinkovalo. Jane neměla
-
-sklon k malomyslnosti, a tak pomalu opět nabyla sebedůvěry, ačkoli občas
-ze skromnosti zapochybovala o jeho lásce a vzdávala se naděje, že se
-Bingley vrátí do Netherfieldu a její
-
-vroucí touha dojde splnění.
-
-Smluvily se, že obeznámí paní Bennetovou s odjezdem netherfieldského
-panstva, ale že ji nepoplaší úvahami, jak se zachová pán domu; avšak i
-neúplná zpráva vyvolala velké starosti a lamentace, jaká je to škoda, že
-dámy musely odjet právě teď, když se všichni začali tak slibně
-
-sbližovat. Naříkala hezkou dobu, ale pak se utěšila tím, že pan Bingley
-jistě co nevidět přijede a co nevidět bude v Longbournu obědvat, a
-skončila spokojeným prohlášením, že byl sice pozván jen k rodinné
-tabuli, ale že si na ní dá zvlášť záležet a že budou mít rozhodně dva
+Elizabeth opovržlivě zamítla myšlenku, že by se už nevrátil.
+Domnívala se, že si to pouze přeje předpojatá Caroline,
+a nepokládala za možné, že by její přání, ať jakkoli nezastřeně
+nebo rafinovaně prosazované, mohlo ovlivnit mladíka, jenž není na
+nikom závislý.
+
+Zdůvodnila sestře svůj názor, jak nejpádněji uměla, a brzy
+s radostí viděla, že to na ni příznivě zaúčinkovalo. Jane neměla
+sklon k malomyslnosti, a tak pomalu opět nabyla sebedůvěry,
+ačkoli občas ze skromnosti zapochybovala o jeho lásce a vzdávala
+se naděje, že se Bingley vrátí do Netherfieldu a její vroucí
+touha dojde splnění.
+
+Smluvily se, že obeznámí paní Bennetovou s odjezdem
+netherfieldského panstva, ale že ji nepoplaší úvahami, jak se
+zachová pán domu; avšak i neúplná zpráva vyvolala velké starosti
+a lamentace, jaká je to škoda, že dámy musely odjet právě teď,
+když se všichni začali tak slibně sbližovat. Naříkala hezkou
+dobu, ale pak se utěšila tím, že pan Bingley jistě co nevidět
+přijede a co nevidět bude v Longbournu obědvat, a skončila
+spokojeným prohlášením, že byl sice pozván jen k rodinné tabuli,
+ale že si na ní dá zvlášť záležet a že budou mít rozhodně dva
 chody.
 
-Bennetovi byli pozváni k Lucasovým a opět byla slečna Charlotte tak
-hodná, že se téměř
-
-celou dobu nechala bavit panem Collinsem. Elizabeth jí za to v příhodné
-chvíli poděkovala.
-
-„Udržuješ ho v dobré náladě,“ pravila, „a já jsem ti za to zavázána víc,
-než můžu vypovědět.“ Charlotte ujistila přítelkyni, že jí s radostí
-prokáže tu službu a že jí to nic neudělá, když mu obětuje trochu času. To
-od ní bylo vskutku milé, avšak Charlotte hodlala zajít ve své
-
-laskavosti dál, než mohla Elizabeth tušit: chránila ji proti případným
-obnoveným galantnostem pana Collinse tím, že se snažila upoutat jeho
-pozornost sama. Takový zájem tedy na tom měla slečna Lu-casová a všechno
-se vyvíjelo tak příznivě, že by si bývala večer při loučení byla téměř
-jista úspěchem, kdyby nebyl muse! odjet z Hertfordshiru tak zakrátko. To
-však podceňovala ohnivost jeho temperamentu a jeho nezávislou
-rozhodnost, neboť se s obdivuhodnou šikovností vyplížil nazítří ráno z
-domu Bennetových a spěchal do Lucasova, aby se jí vrhl k nohám. Vyvinul
-velké úsilí, aby si ho sestřenice nevšimly, neboť byl přesvědčen, že by
-nezapochybovaly o cíli jeho cesty, kdyby ho
-
-spatřily, a on neměl chuť je zasvětit do svých úmyslů, dokud jim nebude
-moci zároveň
-
-oznámit, že uspěl: nepochyboval o tom sice příliš, a právem, neboť
-Charlotte se k němu chovala dost povzbudivě, avšak středeční
-dobrodružství přece jen otřáslo jeho sebedůvěrou. Dostalo se mu však
-velmi lichotivého přijetí. Slečna Lucasová ho spatřila z okna v prvním
-patře kráčet k domu a okamžitě se mu vydala naproti, aby ho jako náhodou
-potkala na pěšince. Sotva se však nadálá, že ji tam čeká tolik lásky a
-tolik řečí. Tak rychle, jak jen to bylo při výřečnosti páně Collinsově
-možné, se dohodli k oboustranné
-
-spokojenosti; a když vcházeli do domu, naléhal na ni se vší vážností,
-aby určila den, jenž ho učiní nejšťastnějším člověkem pod sluncem, a
-třebaže se neslušelo, aby dáma v této chvíli jeho prosbě vyhověla,
-neměla v úmyslu zahrávat si lehkomyslně s jeho štěstím. Jelikož ho
-příroda obdařila nadměrnou dávkou hlouposti, nedalo se předpokládat, že
-by zasnoubení s ním bylo tak čarovné, aby si je nevěsta přála
-protahovat; a Charlotte, jež ho vyslyšela jedině z čisté a nezištné
-touhy po zaopatření, nebylo proti mysli dosáhnout tohoto zaopatření co
-nejdříve.
-
-Pan Collins požádal okamžitě sira Williama a lady Lucaso-vou o ruku
-jejich dcery a byl ochotně a radostně vyslyšen. Měl už nyní takové
-živobytí, že byl pro jejich dceru nanejvýš
-
-žádoucí partií, neboť jí mohli dát jen nepatrné věno, a nadto tu byla
-naděje na budoucí
-
-majetek. Lady Lucasová ihned projevila dříve nevídaný zájem, jak je na
-tom pan Bennet se zdravím, a sir William s rozhodností prohlásil, že
-jakmile pan Collins převezme longbournské
-
-panství, bude se slušet, aby byl i s chotí představen u dvora. Zkrátka a
-dobře, celá rodina se nad touto událostí hluboce zaradovala. Mladší
-dcery se těšily, že budou uvedeny do společnosti o rok o dva dříve, než
-dosud mohly doufat, bratři se zbavili strachu, že Charlotte zůstane
-starou pannou. Charlotte sama byla docela klidná. Dosáhla svého a nyní
-měla čas všechno si rozvážit. A její úvahy ji celkem vzato uspokojovaly.
+Kapitola 22
+-----------
+
+Bennetovi byli pozváni k Lucasovým a opět byla slečna Charlotte
+tak hodná, že se téměř celou dobu nechala bavit panem Collinsem.
+Elizabeth jí za to v příhodné chvíli poděkovala.  „Udržuješ ho
+v dobré náladě,“ pravila, „a já jsem ti za to zavázána víc, než
+můžu vypovědět.“ Charlotte ujistila přítelkyni, že jí s radostí
+prokáže tu službu a že jí to nic neudělá, když mu obětuje trochu
+času. To od ní bylo vskutku milé, avšak Charlotte hodlala zajít
+ve své laskavosti dál, než mohla Elizabeth tušit: chránila ji
+proti případným obnoveným galantnostem pana Collinse tím, že se
+snažila upoutat jeho pozornost sama. Takový zájem tedy na tom
+měla slečna Lucasová a všechno se vyvíjelo tak příznivě, že by si
+bývala večer při loučení byla téměř jista úspěchem, kdyby nebyl
+musel odjet z Hertfordshiru tak zakrátko. To však podceňovala
+ohnivost jeho temperamentu a jeho nezávislou rozhodnost, neboť se
+s obdivuhodnou šikovností vyplížil nazítří ráno z domu
+Bennetových a spěchal do Lucasova, aby se jí vrhl k nohám.
+Vyvinul velké úsilí, aby si ho sestřenice nevšimly, neboť byl
+přesvědčen, že by nezapochybovaly o cíli jeho cesty, kdyby ho
+spatřily, a on neměl chuť je zasvětit do svých úmyslů, dokud jim
+nebude moci zároveň oznámit, že uspěl: nepochyboval o tom sice
+příliš, a právem, neboť Charlotte se k němu chovala dost
+povzbudivě, avšak středeční dobrodružství přece jen otřáslo jeho
+sebedůvěrou. Dostalo se mu však velmi lichotivého přijetí.
+Slečna Lucasová ho spatřila z okna v prvním patře kráčet k domu
+a okamžitě se mu vydala naproti, aby ho jako náhodou potkala na
+pěšince. Sotva se však nadálá, že ji tam čeká tolik lásky a tolik
+řečí.
+
+Tak rychle, jak jen to bylo při výřečnosti páně Collinsově možné,
+se dohodli k oboustranné spokojenosti; a když vcházeli do domu,
+naléhal na ni se vší vážností, aby určila den, jenž ho učiní
+nejšťastnějším člověkem pod sluncem, a třebaže se neslušelo, aby
+dáma v této chvíli jeho prosbě vyhověla, neměla v úmyslu zahrávat
+si lehkomyslně s jeho štěstím. Jelikož ho příroda obdařila
+nadměrnou dávkou hlouposti, nedalo se předpokládat, že by
+zasnoubení s ním bylo tak čarovné, aby si je nevěsta přála
+protahovat; a Charlotte, jež ho vyslyšela jedině z čisté
+a nezištné touhy po zaopatření, nebylo proti mysli dosáhnout
+tohoto zaopatření co nejdříve.
+
+Pan Collins požádal okamžitě sira Williama a lady Lucasovou
+o ruku jejich dcery a byl ochotně a radostně vyslyšen. Měl už
+nyní takové živobytí, že byl pro jejich dceru nanejvýš žádoucí
+partií, neboť jí mohli dát jen nepatrné věno, a nadto tu byla
+naděje na budoucí majetek. Lady Lucasová ihned projevila dříve
+nevídaný zájem, jak je na tom pan Bennet se zdravím, a sir
+William s rozhodností prohlásil, že jakmile pan Collins převezme
+longbournské panství, bude se slušet, aby byl i s chotí
+představen u dvora. Zkrátka a dobře, celá rodina se nad touto
+událostí hluboce zaradovala. Mladší dcery se těšily, že budou
+uvedeny do společnosti o rok o dva dříve, než dosud mohly doufat,
+bratři se zbavili strachu, že Charlotte zůstane starou pannou.
+Charlotte sama byla docela klidná. Dosáhla svého a nyní měla čas
+všechno si rozvážit. A její úvahy ji celkem vzato uspokojovaly.
 Pan Collins samozřejmě nebyl ani rozumný, ani milý člověk, jeho
 společnost jí nebyla dvakrát příjemná a jeho vřelé city k ní
-
-jistě víc než pomyslné. Bude však mít manžela. Charlotte nestála valně
-ani o muže, ani o manželství, ale přesto by se byla ráda vdala: vždyť to
-bylo jediné počestné zaopatření
-
-pro vzdělané mladé dámy s nepatrným jměním; a třebaže jí s ním asi
-nekyne závratné štěstí, přece ji uchrání před nouzí. Tuto záruku nyní
+jistě víc než pomyslné. Bude však mít manžela. Charlotte nestála
+valně ani o muže, ani o manželství, ale přesto by se byla ráda
+vdala: vždyť to bylo jediné počestné zaopatření pro vzdělané
+mladé dámy s nepatrným jměním; a třebaže jí s ním asi nekyne
+závratné štěstí, přece ji uchrání před nouzí. Tuto záruku nyní
 měla, a jelikož jí už bylo sedmadvacet a krásy nikomu nepobrala,
 považovala to za velké štěstí. Jen ji mrzelo, že svým počinem asi
-překvapí
-
-Elizabeth Bennetovou, neboť si své přítelkyně vážila víc než kohokoli
-jiného. Elizabeth se bude divit, snad jí to vyčte, a třebaže ji v jejím
-rozhodnutí nemůže zviklat, bude ji bolet vědomí, že jí to neschvaluje.
-Rozhodla se, že ji o tom zpraví sama, a proto uložila panu Collinsovi,
-aby se u Benne-tových o ničem ani slůvkem nezmínil, až se vrátí na oběd.
-Slíbil jí
-
-ovšem poslušně, že zachová vše v tajnosti, ale dalo mu to velkou práci,
-neboť jeho dlouhá
-
-nepřítomnost vzbudila zvědavost, vyjádřenou řadou velmi přímočarých
-otázek, z nichž
-
-vykličkoval jen s vynaložením velké obratnosti a usilovného sebezapření,
+překvapí Elizabeth Bennetovou, neboť si své přítelkyně vážila víc
+než kohokoli jiného. Elizabeth se bude divit, snad jí to vyčte,
+a třebaže ji v jejím rozhodnutí nemůže zviklat, bude ji bolet
+vědomí, že jí to neschvaluje.  Rozhodla se, že ji o tom zpraví
+sama, a proto uložila panu Collinsovi, aby se u Bennetových
+o ničem ani slůvkem nezmínil, až se vrátí na oběd.  Slíbil jí
+ovšem poslušně, že zachová vše v tajnosti, ale dalo mu to velkou
+práci, neboť jeho dlouhá nepřítomnost vzbudila zvědavost,
+vyjádřenou řadou velmi přímočarých otázek, z nichž vykličkoval
+jen s vynaložením velké obratnosti a usilovného sebezapření,
 neboť hořel touhou rozhlásit zvěst o svém úspěšném milování.
 
-Jelikož se měl ráno vydat na cestu příliš časně, aby se ještě s někým s
-rodiny setkal, odehrálo se obřadné loučení večer, než se dámy odebraly
-na lože. Paní Bennetová ho s velkou zdvořilostí a srdečností ujistila,
-že ho v Longbournu vždy rádi uvítají, jakmile mu ostatní
+Jelikož se měl ráno vydat na cestu příliš časně, aby se ještě
+s někým s rodiny setkal, odehrálo se obřadné loučení večer, než
+se dámy odebraly na lože. Paní Bennetová ho s velkou zdvořilostí
+a srdečností ujistila, že ho v Longbournu vždy rádi uvítají,
+jakmile mu ostatní povinnosti dovolí, aby je znovu navštívil.
 
-povinnosti dovolí, aby je znovu navštívil.
-
-„Drahá madam,“ pravil, „přijímám vděčně vaše pozvání. V hloubi srdce
-jsem doufal, že se mi ho dostane, a buďte ujištěna, že ho využiji, jak
-nejdříve budu moci.“ Všichni strnuli údivem a pan Bennet, jenž vůbec
-netoužil po brzkém shledání, rychle pravil:
+„Drahá madam,“ pravil, „přijímám vděčně vaše pozvání. V hloubi
+srdce jsem doufal, že se mi ho dostane, a buďte ujištěna, že ho
+využiji, jak nejdříve budu moci.“ Všichni strnuli údivem a pan
+Bennet, jenž vůbec netoužil po brzkém shledání, rychle pravil:
 
 „Neobáváte se však, drahý pane, že se to lady Catherine nemusí
-zamlouvat? Raději zanedbávejte své příbuzné, než abyste si proti sobě
-popudil svou paní.“
-
-„Jsem vám ze srdce zavázán za vaše přátelské varování, vážený pane,“
-odvětil pan Collins.
-
-„Buďte však ujištěn, že bych nepodnikl nic závažného bez svolení Její
-Jasnosti.“
-
-„člověk ani nemůže být dost opatrný. Obětujte vše, jen abyste v ní
-nevzbudil nelibost, a shledáte-li, že byste se vystavoval takovému
-nebezpečí, kdybyste nás opět navštívil, což
-
-pokládám za velmi pravděpodobné, zůstaňte raději pěkně doma a budte si
-jist, že my se neurazíme.“
-
-„Srdce mi překypuje vděčností nad vaší přátelskou pozorností, velevážený
-pane, a ubezpečuji vás, že ode mne co nejdříve obdržíte děkovný list za
-tento projev ohleduplnosti, jakož i za všechny ostatní, jichž se mi
-dostalo během mého pobytu v Hertfordshiru. Mé krásné
-
-sestřenky, neloučím se s vámi sice na tak dlouho, aby toho bylo
-zapotřebí, přesto však si dovolím popřát vám hodně zdraví a
-spokojenosti, sestřenku Elizabeth nevyjímaje.“ Dámy mu patřičně oplatily
-jeho zdvořilosti a vzdálily se, všechny stejně udiveny nad tím, že je
-hodlá zakrátko opět navštívit. Paní Bennetová by tomu byla ráda rozuměla
-tak, že se chce dvořit některé z mladších děvčat, a uvažovala, zda by se
-Mary dala přemluvit, aby ho vyslyšela. Měla o něm mnohem lepší mínění
-než ostatní, některé jeho monology ji zaujaly svou rozšafností, a
-třebaže se jí nevyrovnal inteligencí, měla dojem, že by se mohl vyvinout
-v příjemného společníka, kdyby byl přidržován k četbě a měl před očima
-její světlý příklad. Avšak nazítří dopoledne všechny takovéto naděje
-padly. Hned po snídani se dostavila slečna Lucasová a mezi čtyřma očima
-sdělila Elizabeth, co se včera přihodilo. Elizabeth v posledních dnech
-už také napadlo, jestli si pan Collins nenamlouvá, že miluje její
-
-přítelkyni, ale že by nalezl u Charlotte pochopení, to se jí zdálo téměř
-stejně vyloučené, jako že by ho vyslyšela sama, a byla proto tak
-ohromena, že v první chvíli zvolala snad trochu netaktně:
-
-„Ty že ses zasnoubila s panem Collinsem? Ale, Charlottko, to přece
-nemyslíš vážně !“ Když se jí slečna Lucasová svěřovala, nutila se do
-klidu, ale takováto nezaobalená výčitka jí
-
-na okamžik přece jen otřásla, ačkoli vlastně něco podobného očekávala.
-Hned se však vzpamatovala a chladně odpověděla:
-
-„Proč tě to tak překvapuje, drahá Elizo? Považuješ za vyloučené, aby
-některá žena měla o panu Collinsovi dobré mínění, jen proto, že se u
-tebe nesetkal s úspěchem?“ Avšak Elizabeth se už ovládla a s vynaložením
-velkého úsilí dokázala jakžtakž věrohodně
-
-ujistit přítelkyni, že se raduje z budoucího příbuzenského svazku a že jí
-přeje, aby byla hodně
-
-šťastná.
-
-„Chápu tvé pocity,“ odvětila Charlotte. „Jistě tě to překvapuje, a hodně
-překvapuje — vždyť
-
-zcela nedávno nabídl pan Collins ruku tobě. Ale až si v klidu všechno
-uvážíš, pak doufám moje jednání pochopíš. Nejsem romantická, jak víš, a
-nikdy jsem nebyla. Nechci nic jiného než slušné zaopatření, a když se
-vezme v úvahu povaha pana Collinse, jeho postavení a styky, pak se
-domnívám, že mám větší naději na spokojený život po jeho boku než valná
-většina lidí
-
-před vstupem do stavu manželského.“
-
-Elizabeth odvětila tichounce „zajisté,“ a po trapné odmlce se vrátily k
-ostatním. Charlotte se dlouho nezdržela a zanechala Elizabeth úvahám o
-tom, co právě zvěděla. Trvalo jí dlouho, než se dokázala aspoň trochu
-smířit s představou tak nesourodého manželství. Že pan Collins během tří
-dnů nabídne ruku dvěma paním svého srdce, to ji neudivovalo ani zdaleka
-tak jako skutečnost, že byl nyní vyslyšen. Uvědomovala si už dávno, že
-Charlotte pohlíží na manželství jinak než ona, avšak nebyla by pokládala
-za možné, že v rozhodující chvíli obětuje všechny ušlechtilé city
+zamlouvat? Raději zanedbávejte své příbuzné, než abyste si proti
+sobě popudil svou paní.“
+
+„Jsem vám ze srdce zavázán za vaše přátelské varování, vážený
+pane,“ odvětil pan Collins.
+
+„Buďte však ujištěn, že bych nepodnikl nic závažného bez svolení
+Její Jasnosti.“
+
+„Člověk ani nemůže být dost opatrný. Obětujte vše, jen abyste
+v ní nevzbudil nelibost, a shledáte-li, že byste se vystavoval
+takovému nebezpečí, kdybyste nás opět navštívil, což pokládám za
+velmi pravděpodobné, zůstaňte raději pěkně doma a budte si jist,
+že my se neurazíme.“
+
+„Srdce mi překypuje vděčností nad vaší přátelskou pozorností,
+velevážený pane, a ubezpečuji vás, že ode mne co nejdříve
+obdržíte děkovný list za tento projev ohleduplnosti, jakož i za
+všechny ostatní, jichž se mi dostalo během mého pobytu
+v Hertfordshiru. Mé krásné sestřenky, neloučím se s vámi sice na
+tak dlouho, aby toho bylo zapotřebí, přesto však si dovolím
+popřát vám hodně zdraví a spokojenosti, sestřenku Elizabeth
+nevyjímaje.“ Dámy mu patřičně oplatily jeho zdvořilosti
+a vzdálily se, všechny stejně udiveny nad tím, že je hodlá
+zakrátko opět navštívit. Paní Bennetová by tomu byla ráda
+rozuměla tak, že se chce dvořit některé z mladších děvčat,
+a uvažovala, zda by se Mary dala přemluvit, aby ho vyslyšela.
+Měla o něm mnohem lepší mínění než ostatní, některé jeho monology
+ji zaujaly svou rozšafností, a třebaže se jí nevyrovnal
+inteligencí, měla dojem, že by se mohl vyvinout v příjemného
+společníka, kdyby byl přidržován k četbě a měl před očima její
+světlý příklad. Avšak nazítří dopoledne všechny takovéto naděje
+padly. Hned po snídani se dostavila slečna Lucasová a mezi čtyřma
+očima sdělila Elizabeth, co se včera přihodilo. Elizabeth
+v posledních dnech už také napadlo, jestli si pan Collins
+nenamlouvá, že miluje její přítelkyni, ale že by nalezl
+u Charlotte pochopení, to se jí zdálo téměř stejně vyloučené,
+jako že by ho vyslyšela sama, a byla proto tak ohromena, že
+v první chvíli zvolala snad trochu netaktně:
+
+„Ty že ses zasnoubila s panem Collinsem? Ale, Charlottko, to
+přece nemyslíš vážně!“ Když se jí slečna Lucasová svěřovala,
+nutila se do klidu, ale takováto nezaobalená výčitka jí na
+okamžik přece jen otřásla, ačkoli vlastně něco podobného
+očekávala.  Hned se však vzpamatovala a chladně odpověděla:
+
+„Proč tě to tak překvapuje, drahá Elizo? Považuješ za vyloučené,
+aby některá žena měla o panu Collinsovi dobré mínění, jen proto,
+že se u tebe nesetkal s úspěchem?“ Avšak Elizabeth se už ovládla
+a s vynaložením velkého úsilí dokázala jakžtakž věrohodně ujistit
+přítelkyni, že se raduje z budoucího příbuzenského svazku a že jí
+přeje, aby byla hodně šťastná.
+
+„Chápu tvé pocity,“ odvětila Charlotte. „Jistě tě to překvapuje,
+a hodně překvapuje — vždyť zcela nedávno nabídl pan Collins ruku
+tobě. Ale až si v klidu všechno uvážíš, pak doufám moje jednání
+pochopíš. Nejsem romantická, jak víš, a nikdy jsem nebyla. Nechci
+nic jiného než slušné zaopatření, a když se vezme v úvahu povaha
+pana Collinse, jeho postavení a styky, pak se domnívám, že mám
+větší naději na spokojený život po jeho boku než valná většina
+lidí před vstupem do stavu manželského.“
+
+Elizabeth odvětila tichounce „zajisté,“ a po trapné odmlce se
+vrátily k ostatním. Charlotte se dlouho nezdržela a zanechala
+Elizabeth úvahám o tom, co právě zvěděla. Trvalo jí dlouho, než
+se dokázala aspoň trochu smířit s představou tak nesourodého
+manželství. Že pan Collins během tří dnů nabídne ruku dvěma paním
+svého srdce, to ji neudivovalo ani zdaleka tak jako skutečnost,
+že byl nyní vyslyšen. Uvědomovala si už dávno, že Charlotte
+pohlíží na manželství jinak než ona, avšak nebyla by pokládala za
+možné, že v rozhodující chvíli obětuje všechny ušlechtilé city
 hmotnému prospěchu. Charlotte jako manželka pana Collinse — jaká
+ponižující představa! A k bolestnému zklamání, že se její
+přítelkyně tak zaprodala, se přidružila neodbytná obava, že je
+vyloučené, aby jí vyvolený úděl přinesl aspoň jakous takous
+spokojenost.
 
-ponižující představa! A k bolestnému zklamání, že se její přítelkyně tak
-zaprodala, se přidružila neodbytná obava, že je vyloučené, aby jí
-vyvolený úděl přinesl aspoň jakous takous spokojenost.
-
-Elizabeth seděla v salóně s matkou a sestrami, hlavu plnou toho, co se
-právě dozvěděla, a uvažovala, smí-li to sdělit ostatním, když tu se
-dostavil sám sir William Lucas, aby na přání
-
-své dcery oznámil její zasnoubení Bennetovým. Zahájil četnými
-komplimenty a projevy radosti nad budoucími svazky mezi oběma rodinami,
-a pak sdělil svou novinu poslu-chačstvu nejen užaslému, ale zcela
-nevěřícímu: paní Bennew
-
-tová spíše vytrvale než zdvořile prohlašovala, že se jistě mýlí, a
-Lydia, jako vždy bezohledná
+Kapitola 23
+-----------
 
+Elizabeth seděla v salóně s matkou a sestrami, hlavu plnou toho,
+co se právě dozvěděla, a uvažovala, smí-li to sdělit ostatním,
+když tu se dostavil sám sir William Lucas, aby na přání své dcery
+oznámil její zasnoubení Bennetovým. Zahájil četnými komplimenty
+a projevy radosti nad budoucími svazky mezi oběma rodinami, a pak
+sdělil svou novinu posluchačstvu nejen užaslému, ale zcela
+nevěřícímu: paní Bennetová spíše vytrvale než zdvořile
+prohlašovala, že se jistě mýlí, a Lydia, jako vždy bezohledná
 a prostořeká, mu vpadla do řeči:
 
-„Ježíšku na křížku! Copak to plácáte, sire Williame? To nevíte, že si
-pan Collins chce namluvit naši Lízu?“
+„Ježíšku na křížku! Copak to plácáte, sire Williame? To nevíte,
+že si pan Collins chce namluvit naši Lízu?“
 
-Nic než trpělivost šlechtice ode dvora by nebylo dokázalo překonat
-takové přijetí bez roztržky, avšak sir William díky dobrému vychování
-všechno vydržel; požádal je sice, aby nepochybovaly o pravdivosti jeho
-zprávy, ale jinak vyslechl jejich netaktnosti s obdivuhodným
-sebeovládáním.
+Nic než trpělivost šlechtice ode dvora by nebylo dokázalo
+překonat takové přijetí bez roztržky, avšak sir William díky
+dobrému vychování všechno vydržel; požádal je sice, aby
+nepochybovaly o pravdivosti jeho zprávy, ale jinak vyslechl
+jejich netaktnosti s obdivuhodným sebeovládáním.
 
 Elizabeth si uvědomila, že je na ní, aby ho vysvobodila z této
-nepříjemné situace; zasáhla tedy, potvrdila jeho slova a dodala, že se
-jí už předtím Charlotte sama svěřila; snažila se zarazit matku a sestru
-v jejich projevech tím, že siru Williamovi se vší vážností blahopřála, v
-čemž ji duchapří-tomně podpořila Jane, a že se rozhovořila o dobrých
-stránkách tohoto sňatku, o tom, jaký je pan Collins hodný člověk, a že
-Hunsford leží tak příhodně blízko Londýna.
-
-Dokud se sir William zdržel, byla paní Bennetová z toho překvapení
-vlastně sotva mocna souvislého slova, avšak jakmile se odporoučel, dala
-svým citům průchod. Předně trvala na tom, že tomu všemu vůbec nevěří, za
-druhé dokazovala, že pan Collins upadl do léčky, za třetí vyjádřila
-přesvědčení, že spolu nebudou šťastni a že — za čtvrté — z toho mračna
-ještě
-
-nemusí pršet. Hlavně však si nedala vymluvit dvě věci: předně, že
-příčinou všech trampot je Elizabeth, a za druhé, že se k ní všichni
-zachovali zcela bezohledně. Tyto dva závěry rozváděla až do večera.
-Nemohli ji nijak upokojit, nijak usmířit. Trvalo týden, než dokázala
-promluvit na Elizabeth, aby ji nehubovala, musel uplynout měsíc, než si
-zas mohla popovídat se sirem Williamem nebo jeho ženou a neurážet je
-přitom, a než trochu odpustila jejich dceři, na to potřebovala těch
-měsíců několik.
-
-Pan Bennet reagoval na tuto událost mnohem klidněji, a pokud v něm
-nějaké pocity vyvolala, pak to byly, jak tvrdil, pocity vysoce příjemné:
-těší ho prý, když vidí, že Charlotte Lucasová, kterou považoval za
-jakžtakž rozumnou ženskou, je stejně hloupá jako jeho choť a hloupější
-
-než jeho dcera!
-
-Jane přiznala, že ji Charlottiny zásnuby trochu překvapují, avšak spíš
-než údiv vyjádřila upřímné přání, aby spolu byli šťastni, a na rozdíl od
-Elizabeth to nepokládala za vyloučené. Kitty s Lydií ani ve snu
-nenapadlo slečně Lucasové závidět, vždyť pan Collins nebyl než
-
-farář; pro ně to byla pouze novinka, kterou mohou vykládat po Merytonu.
-Lady Lucasová nemohla potlačit triumfální pocit, že nyní ona může
-rozvíjet před paní
-
-Bennetovou příjemné úvahy, jakou dcera udělá partii; jezdila do
-Longbournu častěji než dříve sdílet s ní svou radost, třebaže kyselé
-pohledy paní Bennetové a její zlé poznámky by byly komukoli jinému
-zkazily náladu.
+nepříjemné situace; zasáhla tedy, potvrdila jeho slova a dodala,
+že se jí už předtím Charlotte sama svěřila; snažila se zarazit
+matku a sestru v jejich projevech tím, že siru Williamovi se vší
+vážností blahopřála, v čemž ji duchapřítomně podpořila Jane, a že
+se rozhovořila o dobrých stránkách tohoto sňatku, o tom, jaký je
+pan Collins hodný člověk, a že Hunsford leží tak příhodně blízko
+Londýna.
 
-Mezi Elizabeth a Charlottou panovala jistá odměřenost, takže spolu o
-sňatku nehovořily; a Elizabeth byla přesvědčena, že už mezi nimi
-nezavládne bývalá důvěra. Zklamána Charlottou, upjala se s větší láskou
-k nejstarší sestře, bezelstné ajemné, o níž byla přesvědčena, že ji
-nemůže zklamat, a o jejíž štěstí si dělala den ze dne větší starosti,
-neboť Bingley už byl týden pryč a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl
-vrátit.
+Dokud se sir William zdržel, byla paní Bennetová z toho
+překvapení vlastně sotva mocna souvislého slova, avšak jakmile se
+odporoučel, dala svým citům průchod. Předně trvala na tom, že
+tomu všemu vůbec nevěří, za druhé dokazovala, že pan Collins
+upadl do léčky, za třetí vyjádřila přesvědčení, že spolu nebudou
+šťastni a že — za čtvrté — z toho mračna ještě nemusí pršet.
+Hlavně však si nedala vymluvit dvě věci: předně, že příčinou
+všech trampot je Elizabeth, a za druhé, že se k ní všichni
+zachovali zcela bezohledně. Tyto dva závěry rozváděla až do
+večera.  Nemohli ji nijak upokojit, nijak usmířit. Trvalo týden,
+než dokázala promluvit na Elizabeth, aby ji nehubovala, musel
+uplynout měsíc, než si zas mohla popovídat se sirem Williamem
+nebo jeho ženou a neurážet je přitom, a než trochu odpustila
+jejich dceři, na to potřebovala těch měsíců několik.
+
+Pan Bennet reagoval na tuto událost mnohem klidněji, a pokud
+v něm nějaké pocity vyvolala, pak to byly, jak tvrdil, pocity
+vysoce příjemné: těší ho prý, když vidí, že Charlotte Lucasová,
+kterou považoval za jakžtakž rozumnou ženskou, je stejně hloupá
+jako jeho choť a hloupější než jeho dcera!
+
+Jane přiznala, že ji Charlottiny zásnuby trochu překvapují, avšak
+spíš než údiv vyjádřila upřímné přání, aby spolu byli šťastni,
+a na rozdíl od Elizabeth to nepokládala za vyloučené. Kitty
+s Lydií ani ve snu nenapadlo slečně Lucasové závidět, vždyť pan
+Collins nebyl než farář; pro ně to byla pouze novinka, kterou
+mohou vykládat po Merytonu.  Lady Lucasová nemohla potlačit
+triumfální pocit, že nyní ona může rozvíjet před paní Bennetovou
+příjemné úvahy, jakou dcera udělá partii; jezdila do Longbournu
+častěji než dříve sdílet s ní svou radost, třebaže kyselé pohledy
+paní Bennetové a její zlé poznámky by byly komukoli jinému
+zkazily náladu.
 
-Jane ihned Caroline odepsala a počítala dny, kdy asi může čekat odpověď.
-V úterý přišel na adresu otce rodiny slíbený děkovný dopis od pana
-Collinse; bylo v něm tolik zavázanosti a vděčnosti, že by to bylo
-odpovídalo spíš ročnímu pobytu v jejich domě. A když učinil zadost
-tomuto bodu, sdělil jim dále s převýmluvným nadšením, jaké štěstí ho
-potkalo v podobě
-
-opětované náklonnosti jejich roztomilé sousedky slečny Lucasové, a
-vysvětlil, že z touhy po její milé společnosti ochotně vyhoví laskavému
-pozvání, aby opět zavítal do Longbournu: doufá, že je všechny znovu
-spatří od pondělka za čtrnáct dní. Lady Catherine mu prý vřele schvaluje
-jeho úmysly a přeje si, aby se svatba konala co nejdříve, kteréžto přání
-zajisté bude pro jeho drahou Charlotte rozkazem, takže brzy určí onen
-den, kdy se stane nejšťastnějším člověkem pod sluncem.
+Mezi Elizabeth a Charlottou panovala jistá odměřenost, takže
+spolu o sňatku nehovořily; a Elizabeth byla přesvědčena, že už
+mezi nimi nezavládne bývalá důvěra. Zklamána Charlottou, upjala
+se s větší láskou k nejstarší sestře, bezelstné ajemné, o níž
+byla přesvědčena, že ji nemůže zklamat, a o jejíž štěstí si
+dělala den ze dne větší starosti, neboť Bingley už byl týden pryč
+a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl vrátit.
+
+Jane ihned Caroline odepsala a počítala dny, kdy asi může čekat
+odpověď.  V úterý přišel na adresu otce rodiny slíbený děkovný
+dopis od pana Collinse; bylo v něm tolik zavázanosti a vděčnosti,
+že by to bylo odpovídalo spíš ročnímu pobytu v jejich domě.
+A když učinil zadost tomuto bodu, sdělil jim dále s převýmluvným
+nadšením, jaké štěstí ho potkalo v podobě opětované náklonnosti
+jejich roztomilé sousedky slečny Lucasové, a vysvětlil, že
+z touhy po její milé společnosti ochotně vyhoví laskavému
+pozvání, aby opět zavítal do Longbournu: doufá, že je všechny
+znovu spatří od pondělka za čtrnáct dní. Lady Catherine mu prý
+vřele schvaluje jeho úmysly a přeje si, aby se svatba konala co
+nejdříve, kteréžto přání zajisté bude pro jeho drahou Charlotte
+rozkazem, takže brzy určí onen den, kdy se stane nejšťastnějším
+člověkem pod sluncem.
 
 Zprávu o návratu páně Collinsově však paní Bennetová nepřijala
-milostivě. Ba právě naopak, jala se před manželem dlouze lamentovat. Jak
-to prý, že se usadí v Longbournu, a ne na Lucasově? Jí se to nehodí, aby
-se kvůli němu obtěžovala.
-
-Nestojí o návštěvy vzhledem k svému chatrnému zdraví, a zamilovaní
-bývají vůbec nesnesitelní. Takto paní Bennetová tiše hořekovala a
-přestávala jen proto, aby mohla dát průchod zoufalství nad pokračující
-nepřítomností pana Bingleyho.
-
-I Jane s Elizabeth zneklidňoval tento stav věcí. Ubíhal den za dnem a
-stále nic nevěděly, ledaže se po Merytonu jeden čas říkalo, že Bingley
-se už v zimě do Netherfieldu nevrátí, kteréžto zvěsti paní Bennetovou
-velmi pobuřovaly, a neopomněla je nikdy vyvracet jako ohavnou pomluvu.
-
-Dokonce i Elizabeth se počala obávat — nikoli jeho nezájmu — ale toho,
-že se jeho sestrám přece jen povede nepustit ho z Londýna. Jakkoli
-nerada by byla připustila, že Janino štěstí je ohroženo a že se její
-milý ukázal proradný a nestálý, přece se toho podezření nemohla zbavit.
-Obávala se, že společné úsilí jeho necitelných sester a panovačného
-přítele spolu s půvaby slečny Darcyové a londýnskými radovánkami nakonec
-zvítězí nad jeho náklonností. Jane ovšem těmito obavami a napětím trpěla
-hůř než Elizabeth, ať se však trápila sebevíc, snažila se nedat to na
-sobě znát, a proto se mezi sebou o tom ani nezmínily. Takovým jemnocitem
-se však nevyznačovala paní Bennetová a málokdy uběhla hodinka, aby si na
-Bingleyho nevzpomněla, aby nevykládala, jak netrpělivě čeká na jeho
-příjezd, a nedotírala na Jane, že ji tedy pěkně oklamal, jestli se už
-nevrátí. Jen díky své svaté trpělivosti dokázala Jane tyto útoky klidně
-snášet.
-
-Pan Collins se objevil, přesný jako hodiny, od pondělka za čtrnáct dní,
-avšak v Longbournu se mu nedostalo ani zdaleka tak milostivého přijetí,
-jako když přijel poprvé. Ve svém blaženém rozpoložení však nevyžadoval
-příliš pozornosti a naštěstí pro všechny ho láska zaneprazdňovala
-natolik, že příbuzné zanedbával. Ve dne pobýval většinou na Lucasově a
-někdy se vrátil do Longbournu právě včas, aby se omluvil za svou
-nepřítomnost, než se rodina odebrala na lože.
-
-Paní Bennetová se octla skutečně v politováníhodné situaci. Sebemenší
-zmínka o chystané
-
-svatbě ji uvrhala do bezedného zoufalství, a kam se vrtla, tam se o ní
-určitě mluvilo. Hnusil se jí pohled na slečnu Lucasovou. Patřila na ni s
-žárlivostí a odporem jakožto na budoucí paní
-
-svého domu. Kdykoli je
-
-Charlotte přišla navštívit, viděla v tom záměrné odhadování kdy už to tu
-převezme, kdykoli řekla něco po straně panu CoUinsovi, už byla
-přesvědčena, že hovoří o longbournském panství a chystá se, jak ji i s
-dcerami vyžene z domu, jen co pan Bennet zavře oči. Stěžovala si na to
-trpce svému choti.
-
-„Věřte mi, manželi,“ pravila, „nemohu a nemohu se smířit s pomyšlením,
-že Charlotte Lucasová bude jednoho dne paní tohoto domu, iejá budu
-nucena ustoupit jí z cesty, že se dožiji toho, aby taková převzala moje
-místo!“
-
-„Ale, drahá, netrapte se těmito chmurnými myšlenkami. Musíme doufat v
-nejlepší. Snad nám bude dopřáno, že já přežiji vás.“
-
-Tím paní Bennetovou vůbec neutěšil, a tudíž místo odpovědi naříkala dál.
-
-„Nemohu na to ani pomyslet, že celé tohle panství bude jejich. Nebýt té
-poslední vůle, vůbec by mi to nevadilo.“
+milostivě. Ba právě naopak, jala se před manželem dlouze
+lamentovat. Jak to prý, že se usadí v Longbournu, a ne na
+Lucasově? Jí se to nehodí, aby se kvůli němu obtěžovala.
+
+Nestojí o návštěvy vzhledem k svému chatrnému zdraví,
+a zamilovaní bývají vůbec nesnesitelní. Takto paní Bennetová tiše
+hořekovala a přestávala jen proto, aby mohla dát průchod
+zoufalství nad pokračující nepřítomností pana Bingleyho.
+
+I Jane s Elizabeth zneklidňoval tento stav věcí. Ubíhal den za
+dnem a stále nic nevěděly, ledaže se po Merytonu jeden čas
+říkalo, že Bingley se už v zimě do Netherfieldu nevrátí, kteréžto
+zvěsti paní Bennetovou velmi pobuřovaly, a neopomněla je nikdy
+vyvracet jako ohavnou pomluvu.
+
+Dokonce i Elizabeth se počala obávat — nikoli jeho nezájmu — ale
+toho, že se jeho sestrám přece jen povede nepustit ho z Londýna.
+Jakkoli nerada by byla připustila, že Janino štěstí je ohroženo
+a že se její milý ukázal proradný a nestálý, přece se toho
+podezření nemohla zbavit.  Obávala se, že společné úsilí jeho
+necitelných sester a panovačného přítele spolu s půvaby slečny
+Darcyové a londýnskými radovánkami nakonec zvítězí nad jeho
+náklonností. Jane ovšem těmito obavami a napětím trpěla hůř než
+Elizabeth, ať se však trápila sebevíc, snažila se nedat to na
+sobě znát, a proto se mezi sebou o tom ani nezmínily. Takovým
+jemnocitem se však nevyznačovala paní Bennetová a málokdy uběhla
+hodinka, aby si na Bingleyho nevzpomněla, aby nevykládala, jak
+netrpělivě čeká na jeho příjezd, a nedotírala na Jane, že ji tedy
+pěkně oklamal, jestli se už nevrátí. Jen díky své svaté
+trpělivosti dokázala Jane tyto útoky klidně snášet.
+
+Pan Collins se objevil, přesný jako hodiny, od pondělka za
+čtrnáct dní, avšak v Longbournu se mu nedostalo ani zdaleka tak
+milostivého přijetí, jako když přijel poprvé. Ve svém blaženém
+rozpoložení však nevyžadoval příliš pozornosti a naštěstí pro
+všechny ho láska zaneprazdňovala natolik, že příbuzné zanedbával.
+Ve dne pobýval většinou na Lucasově a někdy se vrátil do
+Longbournu právě včas, aby se omluvil za svou nepřítomnost, než
+se rodina odebrala na lože.
+
+Paní Bennetová se octla skutečně v politováníhodné situaci.
+Sebemenší zmínka o chystané svatbě ji uvrhala do bezedného
+zoufalství, a kam se vrtla, tam se o ní určitě mluvilo. Hnusil se
+jí pohled na slečnu Lucasovou. Patřila na ni s žárlivostí
+a odporem jakožto na budoucí paní svého domu. Kdykoli je
+Charlotte přišla navštívit, viděla v tom záměrné odhadování kdy
+už to tu převezme, kdykoli řekla něco po straně panu Collinsovi,
+už byla přesvědčena, že hovoří o longbournském panství a chystá
+se, jak ji i s dcerami vyžene z domu, jen co pan Bennet zavře
+oči. Stěžovala si na to trpce svému choti.
+
+„Věřte mi, manželi,“ pravila, „nemohu a nemohu se smířit
+s pomyšlením, že Charlotte Lucasová bude jednoho dne paní tohoto
+domu, je já budu nucena ustoupit jí z cesty, že se dožiji toho,
+aby taková převzala moje místo!“
+
+„Ale, drahá, netrapte se těmito chmurnými myšlenkami. Musíme
+doufat v nejlepší. Snad nám bude dopřáno, že já přežiji vás.“
+
+Tím paní Bennetovou vůbec neutěšil, a tudíž místo odpovědi
+naříkala dál.
+
+„Nemohu na to ani pomyslet, že celé tohle panství bude jejich.
+Nebýt té poslední vůle, vůbec by mi to nevadilo.“
 
 „Co by vám nevadilo?“
 
@@ -4408,457 +4444,437 @@ poslední vůle, vůbec by mi to nevadilo.“
 
 „Buďme tedy rádi, že jste neupadla do takové flegmatičnosti.“
 
-„Jak mám být ráda při takovéhle poslední vůli, pane manželi? Že může mít
-někdo to svědomí
-
-a vydědit vlastní dcery, to nepochopím, a všechno kvůli panu CoUinsovi!
-Proč by to ze všech lidí měl dostat právě on?“
-
-„Odpověď na tuto otázku přenechám vám,“ pravil pan Bennet. Slečna
-Bingleyová odepsala, a tím byl konec všem dohadům. Hned první věta
-obsahovala sdělení, že se všichni usadili na zimu v Londýně, a v závěru
-vyřizovala bratrovu omluvu, že se neměl čas osobně rozloučit s přáteli,
-než opustil Hertfordshire. Naděje tedy nadobro pohasly, a když Jane
-dokázala pokračovat ve čtení, nenalezla v dopise krom ujišťování o
-vřelých
-
-sympatiích pisatelčiných nic, co by ji bylo mohlo potěšit. Hlavním
-obsahem bylo velebení
-
-slečny Darcyové. Caroline opět popsala její přečetné půvaby, radostně se
-chvástala, jak se sblížily, a neváhala předpovědět, že se splní přání, s
-nímž se Jane svěřila v minulém dopise. S
-
-potěšením jí rovněž sdělovala, že se bratr usídlil u pana Darcyho, a
-uchvácena probrala úmysly onoho pána ohledně nového zařízení.
-
-Jane sdělila Elizabeth v hlavních rysech obsah dopisu a ta jej vyslechla
-s tichým rozhořčením. Kolísala ve svém nitru mezi starostí o sestru a
-hněvem vůči ostatním. Nevěřila ani na okamžik Carolininu ujišťování, že
-se její bratr zakoukal do slečny Darcyové. Že má upřímně rád Jane, o tom
-byla přesvědčena stejně jako dříve, ale jakkoli jí býval vždy
-sympatický, musela se na něho hněvat, ba téměř jím opovrhovat pro jeho
-poddajnou povahu, pro nedostatek rozhodnosti, která umožňuje vypočítavým
-přátelům, aby si s ním dělali, co jim libo, a jeho dožene k tomu, že
-obětuje vlastní štěstí jejich rozmarům. Kdyby bylo v sázce jen jeho
-štěstí, mohl by si s ním koneckonců zahrávat, jak by uznal za dobré, ale
-šlo i o její sestru, a toho si přece musel být i on sám vědom. Zkrátka a
-dobře, na toto téma by byla mohla rozvíjet dalekosáhlé úvahy, jenže ty
-by stejně nikam nevedly. Nalámala si s tím hlavu dost a dost, ale ať už
-Bingleyho láska vyprchala nebo ustoupila nátlaku přátel, ať si byl vědom
-Janiných citů
-
-nebo je nepostřehl — mohlo to sice podstatně ovlivnit její mínění o něm,
-avšak sestra na tom byla v tom či onom případě stejně, její klid byl ten
-tam.
-
-Den dva musel uplynout, než Jane sebrala odvahu pohovořit si s Elizabeth
-o svém soužení; až
-
-jednou, když je paní Bennetová opustila po delší tirádě o Netherfieldu a
-jeho pánu než
-
-obvykle, Jane už nemohla mlčet:
-
-„Ach, kéž by se drahá matinka dokázala lépe ovládat! Rozpřádá o něm
-stále dlouhé úvahy a netuší, jak mě tím trápí. Ale nesmím si stěžovat.
-Nemůže to dlouho trvat. Zapomeneme na něho a všechno bude jako dřív.“
-
-Elizabeth se zadívala na sestru pochybovačně a starostlivě, ale neříkala
-nic.
-
-„Nevěříš mi,“ pravila Jane a lehce zrudla, „ale nemáš proč. Budu na něho
-možná vzpomínat, protože to byl nejmilejší muž, s kterým jsem se kdy
-setkala, ale to je vše. Nemám od něho co očekávat, ani se čeho obávat,
-nemám mu co vyčítat. Chválabohu! Aspoň kvůli tomu se nemusím trápit.
-Potřebuji jen trochu času — jistě se budu snažit ze všech sil, abych se
-z toho vymanila.“
-
-Vyrovnanějším hlasem dodala: „Už nyní mi může být útěchou, že jsem si
-pouze něco mylně
-
-namlouvala a že jsem tím neublížila nikomu než sobě.“
-
-„Drahá Jane!“ zvolala Elizabeth. „Ty jsi příliš ušlechtilá. Máš v sobě
-andělskou snášenlivost a nesobeckost, nevím, co ti mám na to říct.
-Připadá mi, že jsem tě nikdy dost nedocenila, ani tě
-
-nemilovala tak, jak by sis byla zasluhovala.“
-
-Jane vehementně popírala, že by jí patřila taková chvála, a sváděla
-všechno na vřelý sesterský
-
-cit.
-
-„Nikoli,“ pravila Elizabeth, „to by nebylo spravedlivé. Ty se snažíš
-připisovat každému nejlepší úmysly a mrzí tě, řeknu-li o někom něco
-nepěkného. A když prohlásím, že jsi jediný
-
-dokonalý člověk, tak se tomu bráníš. Jen se neobávej, že to přeženu, že
-si přisvojím tvou výsadu, obhlížet celý svět růžovými brýlemi. Není toho
-třeba. Mám opravdu ráda jen málo lidí, a ještě méně je těch, o nichž
-smýšlím s úctou, čím víc poznávám svět, tím méně se mi zamlouvá: den ze
-dne se mi znovu potvrzuje, že lidská povaha je nestálá a že se sotva
-mohu spolehnout na zdánlivé hodnoty a moudrost. Nedávno jsem se s tím
-znovu setkala ve dvou případech; o prvním pomlčím a druhým jsou
-Charlottiny vdavky. Je to nepochopitelné! Ať se na to díváš z té či oné
-stránky, je to nepochopitelné.“
-
-„Nesmíš to brát takhle, drahá Lízinko. Vždyť by ses utrápila. Musíš vzít
-v úvahu, že Charlotte má pro to jiné předpoklady i jinou povahu, a to je
-důležité. Považ, jaký je pan Collins čestný
-
-člověk a Charlotte rozvážná, vyrovnaná povaha. Nezapomeň, že je z početné
-rodiny, že je to pro ni skutečně výhodná partie, a snaž se doufat — v
-zájmu všech zúčastněných — že k bratranci cítí aspoň trochu úcty a
-oddanosti.“
-
-„Kvůli tobě jsem ochotna vynasnažit se doufat v holé nemožnosti, ale
-nevím, komu taková
-
-víra prospěje. Kdybych si měla myslet, že je mu Charlotte oddána, získala
-bych jenom horší
-
-mínění o jejím rozumu, než mám teď o jejím charakteru. Přece víš zrovna
-tak dobře jako já, milá Jane, že pan Collins je nafoukaný, škrobený,
-omezený, pošetilý osel, a musíš si myslet stejně jako já, že děvče,
-které si ho dokáže vzít, nejedná bez postranních úmyslů. Neměla bys ji
-hájit, třebaže je to Charlotte Lucasová. Přece nemůžeš kvůli jediné
-osobě změnit pojmy jako zásadovost a poctivost a nezkusíš namluvit'sobě
-nebo mně, že sobectví je rozšafnost a strčit hlavu do písku znamená
-zajištěnou spokojenost.“
+„Jak mám být ráda při takovéhle poslední vůli, pane manželi? Že
+může mít někdo to svědomí a vydědit vlastní dcery, to nepochopím,
+a všechno kvůli panu Collinsovi!  Proč by to ze všech lidí měl
+dostat právě on?“
 
-„Musím ti vytknout, že užíváš o obou příliš silných výrazů,“
-odvětilajane. „Uznáš to doufám sama, až uvidíš, že jsou spolu šťastni.
-Ale nechme toho. Mělajsi na mysli ještě něco. Zmínila ses přece o dvou
-případech. Nemohu předstírat, že ti nerozumím, ale snažně tě prosím,
-drahá
+„Odpověď na tuto otázku přenechám vám,“ pravil pan Bennet.
 
-Lízinko, jenom jemu nic nevyčítej a neříkej, že už o něm dobře
-nesmýšlíš, to by mě hrozně
-
-bolelo. Člověk nesmí vždycky honem předpokládat, že mu druhý ublížil
-úmyslně. Nemůžeme chtít, aby se temperamentní mládenec choval vždy
-obezřetně a zdrženlivě. Často nás mylně
-
-zavádí vlastní domýšlivost. Ženy připisují někdy dvornosti větší význam,
-než ve skutečnosti má.“ „A muži se starají, aby se to tak jevilo.“
-„Klamou-li úmyslně, nelze je ospravedlňovat, avšak mám pocit, že na
-světě ani nemůže být tolik úmyslných nástrah, jak si někteří lidé
-
-představují.“
+Kapitola 24
+-----------
 
-„Nepředpokládám, že by ti byl Bingley úmyslně kladl nástrahy,“ pravila
-Elizabeth, „avšak i když člověk nezamýšlí nic zlého a nechce nikomu
-ublížit, může dojít k nedorozumění, může z toho vzniknout trápení. Stačí
-k tomu lehkovážnost, málo ohledů na city druhých, nedostatek
-rozhodnosti.“
+Slečna Bingleyová odepsala, a tím byl konec všem dohadům. Hned
+první věta obsahovala sdělení, že se všichni usadili na zimu
+v Londýně, a v závěru vyřizovala bratrovu omluvu, že se neměl čas
+osobně rozloučit s přáteli, než opustil Hertfordshire.
+
+Naděje tedy nadobro pohasly, a když Jane dokázala pokračovat ve
+čtení, nenalezla v dopise krom ujišťování o vřelých sympatiích
+pisatelčiných nic, co by ji bylo mohlo potěšit. Hlavním obsahem
+bylo velebení slečny Darcyové. Caroline opět popsala její
+přečetné půvaby, radostně se chvástala, jak se sblížily,
+a neváhala předpovědět, že se splní přání, s nímž se Jane svěřila
+v minulém dopise. S potěšením jí rovněž sdělovala, že se bratr
+usídlil u pana Darcyho, a uchvácena probrala úmysly onoho pána
+ohledně nového zařízení.
+
+Jane sdělila Elizabeth v hlavních rysech obsah dopisu a ta jej
+vyslechla s tichým rozhořčením. Kolísala ve svém nitru mezi
+starostí o sestru a hněvem vůči ostatním. Nevěřila ani na okamžik
+Carolininu ujišťování, že se její bratr zakoukal do slečny
+Darcyové. Že má upřímně rád Jane, o tom byla přesvědčena stejně
+jako dříve, ale jakkoli jí býval vždy sympatický, musela se na
+něho hněvat, ba téměř jím opovrhovat pro jeho poddajnou povahu,
+pro nedostatek rozhodnosti, která umožňuje vypočítavým přátelům,
+aby si s ním dělali, co jim libo, a jeho dožene k tomu, že
+obětuje vlastní štěstí jejich rozmarům. Kdyby bylo v sázce jen
+jeho štěstí, mohl by si s ním koneckonců zahrávat, jak by uznal
+za dobré, ale šlo i o její sestru, a toho si přece musel být i on
+sám vědom. Zkrátka a dobře, na toto téma by byla mohla rozvíjet
+dalekosáhlé úvahy, jenže ty by stejně nikam nevedly. Nalámala si
+s tím hlavu dost a dost, ale ať už Bingleyho láska vyprchala nebo
+ustoupila nátlaku přátel, ať si byl vědom Janiných citů nebo je
+nepostřehl — mohlo to sice podstatně ovlivnit její mínění o něm,
+avšak sestra na tom byla v tom či onom případě stejně, její klid
+byl ten tam.
+
+Den dva musel uplynout, než Jane sebrala odvahu pohovořit si
+s Elizabeth o svém soužení; až jednou, když je paní Bennetová
+opustila po delší tirádě o Netherfieldu a jeho pánu než obvykle,
+Jane už nemohla mlčet:
+
+„Ach, kéž by se drahá matinka dokázala lépe ovládat! Rozpřádá
+o něm stále dlouhé úvahy a netuší, jak mě tím trápí. Ale nesmím
+si stěžovat.  Nemůže to dlouho trvat. Zapomeneme na něho
+a všechno bude jako dřív.“
+
+Elizabeth se zadívala na sestru pochybovačně a starostlivě, ale
+neříkala nic.
+
+„Nevěříš mi,“ pravila Jane a lehce zrudla, „ale nemáš proč. Budu
+na něho možná vzpomínat, protože to byl nejmilejší muž, s kterým
+jsem se kdy setkala, ale to je vše. Nemám od něho co očekávat,
+ani se čeho obávat, nemám mu co vyčítat. Chválabohu! Aspoň kvůli
+tomu se nemusím trápit.  Potřebuji jen trochu času — jistě se
+budu snažit ze všech sil, abych se z toho vymanila.“
+
+Vyrovnanějším hlasem dodala: „Už nyní mi může být útěchou, že
+jsem si pouze něco mylně namlouvala a že jsem tím neublížila
+nikomu než sobě.“
+
+„Drahá Jane!“ zvolala Elizabeth. „Ty jsi příliš ušlechtilá. Máš
+v sobě andělskou snášenlivost a nesobeckost, nevím, co ti mám na
+to říct.  Připadá mi, že jsem tě nikdy dost nedocenila, ani tě
+nemilovala tak, jak by sis byla zasluhovala.“ Jane vehementně
+popírala, že by jí patřila taková chvála, a sváděla všechno na
+vřelý sesterský cit.
+
+„Nikoli,“ pravila Elizabeth, „to by nebylo spravedlivé. Ty se
+snažíš připisovat každému nejlepší úmysly a mrzí tě, řeknu-li
+o někom něco nepěkného. A když prohlásím, že jsi jediný dokonalý
+člověk, tak se tomu bráníš. Jen se neobávej, že to přeženu, že si
+přisvojím tvou výsadu, obhlížet celý svět růžovými brýlemi. Není
+toho třeba. Mám opravdu ráda jen málo lidí, a ještě méně je těch,
+o nichž smýšlím s úctou, čím víc poznávám svět, tím méně se mi
+zamlouvá: den ze dne se mi znovu potvrzuje, že lidská povaha je
+nestálá a že se sotva mohu spolehnout na zdánlivé hodnoty
+a moudrost. Nedávno jsem se s tím znovu setkala ve dvou
+případech; o prvním pomlčím a druhým jsou Charlottiny vdavky. Je
+to nepochopitelné! Ať se na to díváš z té či oné stránky, je to
+nepochopitelné.“
+
+„Nesmíš to brát takhle, drahá Lízinko. Vždyť by ses utrápila.
+Musíš vzít v úvahu, že Charlotte má pro to jiné předpoklady
+i jinou povahu, a to je důležité. Považ, jaký je pan Collins
+čestný člověk a Charlotte rozvážná, vyrovnaná povaha. Nezapomeň,
+že je z početné rodiny, že je to pro ni skutečně výhodná partie,
+a snaž se doufat — v zájmu všech zúčastněných — že k bratranci
+cítí aspoň trochu úcty a oddanosti.“
+
+„Kvůli tobě jsem ochotna vynasnažit se doufat v holé nemožnosti,
+ale nevím, komu taková víra prospěje. Kdybych si měla myslet, že
+je mu Charlotte oddána, získala bych jenom horší mínění o jejím
+rozumu, než mám teď o jejím charakteru. Přece víš zrovna tak
+dobře jako já, milá Jane, že pan Collins je nafoukaný, škrobený,
+omezený, pošetilý osel, a musíš si myslet stejně jako já, že
+děvče, které si ho dokáže vzít, nejedná bez postranních úmyslů.
+Neměla bys ji hájit, třebaže je to Charlotte Lucasová. Přece
+nemůžeš kvůli jediné osobě změnit pojmy jako zásadovost
+a poctivost a nezkusíš namluvit'sobě nebo mně, že sobectví je
+rozšafnost a strčit hlavu do písku znamená zajištěnou
+spokojenost.“
 
-„A ty mu přičítáš některou tuto vlastnost?“ „Ano, všechny dohromady.
-Kdybych to však měla rozvádět, řekla bych, co si myslím o lidech, které
-ctíš, a ty se na mne rozhněváš. Přeruš mě
+„Musím ti vytknout, že užíváš o obou příliš silných výrazů,“
+odvětilajane. „Uznáš to doufám sama, až uvidíš, že jsou spolu
+šťastni.  Ale nechme toho. Mělajsi na mysli ještě něco. Zmínila
+ses přece o dvou případech. Nemohu předstírat, že ti nerozumím,
+ale snažně tě prosím, drahá
 
+Lízinko, jenom jemu nic nevyčítej a neříkej, že už o něm dobře
+nesmýšlíš, to by mě hrozně bolelo. Člověk nesmí vždycky honem
+předpokládat, že mu druhý ublížil úmyslně. Nemůžeme chtít, aby se
+temperamentní mládenec choval vždy obezřetně a zdrženlivě. Často
+nás mylně zavádí vlastní domýšlivost. Ženy připisují někdy
+dvornosti větší význam, než ve skutečnosti má.“ „A muži se
+starají, aby se to tak jevilo.“ „Klamou-li úmyslně, nelze je
+ospravedlňovat, avšak mám pocit, že na světě ani nemůže být tolik
+úmyslných nástrah, jak si někteří lidé představují.“
+
+„Nepředpokládám, že by ti byl Bingley úmyslně kladl nástrahy,“
+pravila Elizabeth, „avšak i když člověk nezamýšlí nic zlého
+a nechce nikomu ublížit, může dojít k nedorozumění, může z toho
+vzniknout trápení. Stačí k tomu lehkovážnost, málo ohledů na city
+druhých, nedostatek rozhodnosti.“
+
+„A ty mu přičítáš některou tuto vlastnost?“ „Ano, všechny
+dohromady.  Kdybych to však měla rozvádět, řekla bych, co si
+myslím o lidech, které ctíš, a ty se na mne rozhněváš. Přeruš mě
 proto, dokud je čas.“
 
 „Stále si tedy myslíš, že je to dílo jeho sester?“ „Ano, sester
 podporovaných přítelem.“
 
-„Nemohu tomu uvěřit. Proč by ho k něčemu nutili? Jistě jim jde jen o
-jeho budoucí štěstí, a má-li rád mě, nemůže být šťasten s jinou.“
-
-„Vycházíš z falešného předpokladu. Může jim jít ještě o mnoho jiných
-věcí než o jeho budoucí štěstí, například o rozmnožení majetku a výhodné
-styky, o to, aby získal nevěstu bohatší, vznešenější a pyšnější, než jsi
-ty.“
-
-„Přejí „i bezpochyby, aby se jeho vyvolenou stala slečna Darcyová,“
-odvětilajane, „ale třeba z lepších pohnutek, než jim připisuješ. Znají
-ji mnohem déle než mne, není tedy divu, že je jim bližší. Ať už by však
-samy chtěly cokoli, není pravděpodobné, že by odporovaly bratrovu přání.
-Která sestra by si něco takového dovolila, pokud by k tomu neměla
-skutečně vážné
-
-důvody? Kdyby se domnívaly, že mě má rád, nesnažily by se nás rozloučit,
-a ani by se jim to v tomto případě nezdařilo. Říkáš, že mě miluje, ale
-pak by se byli všichni zachovali divně a nepěkně, a já bych z toho
-musela být velmi nešťastná. Netrap mě takovým výkladem. Nestydím se, že
-jsem se zmýlila — aspoň mě to zdaleka tak nebolí, jako kdybych si měla
-myslet něco ošklivého o něm a o jeho sestrách. Dovol mi, abych si to
-vyložila způsobem co nejpříznivějším a nejsnáze pochopitelným.“
-
-Elizabeth jí nemohla nevyhovět, a od této chvíle mezi nimi o Bingleym
-téměř nepadla zmínka.
-
-Jen paní Bennetová se stále podivovala a lamentovala nad tím, že se
-nenavrací, a třebaže jí to Elizabeth den co den znovu jasně
-vysvětlovala, nebyla zřejmě naděje, že by si tím přestala lámat hlavu.
-Dcera se ji snažila přesvědčit o tom, Čemu sama nevěřila, totiž že v něm
-Jane vzbudila jen nehlu-boký, přelétavý zájem, a proto se jí dvořil, a
-že mu sešla z mysli, jakmile mu sešla z očí. Paní Bennetová sice pokaždé
-připustila pravděpodobnost takového výkladu, ale stejně jí to Elizabeth
-musela opakovat každý den. Paní Bennetovou utěšovalo jen pomyšlení, že v
-létě musí pan Bingley znovu přijet.
-
-Pan Bennet posuzoval tuto záležitost zcela jinak. „Nu, Lízinko,“ pravil
-jí jednoho dne, „tvá
-
-sestra je nešťastně zamilovaná, jak koukám. Vyřid, že jí blahopřeji.
-Děvčata nic na světě tak netěší — tedy krom vdavek — než se tu a tam
-nešťastně zamilovat. Má aspoň o čem dumat a v očích jejích družek jí to
-dodává na zajímavosti. Kdypak přijdeš na řadu ty? Přece si nenecháš
-dlouho líbit, že tě Jane trumfla. Teďje k tomu výborná příležitost. V
-Merytonu je dost oficírů, aby mohly být nešťastné všechny zdejší slečny.
-Vyber si Wickhama. Je to pohledný chlapík, ten by tě ošálil jaksepatří.“
-
-„Děkuji vám, tatíčku, ale mně postačí menší fešák. Nemůže mít každá
-takové štěstí jako Jane.“
-
-„To je pravda,“ pravil pan Bennet, „než útěchou nám budiž, že máte
-milující matku, která
-
-každé takové příležitosti využije do krajnosti.“
-
-Nejúčinnějším lékem na chmurnou náladu, kterou nedávná protivenství u
-některých členů
-
-rodiny Bennetovy vyvolala, byla přítomnost pana Wickhama. Vídali se s
-ním často a k jeho ostatním přednostem přistoupila nyní i skutečnost, že
-se těšil obecné oblibě. Všechno, co Elizabeth vyprávěl o svých nárocích
-vůči panu Darcymu, o tom, jak mu ublížil, bylo už všude známo a veřejně
-přetřásáno, a sousedé s potěšením vzpomínali, jak jim byl pan Darcy
-odjakživa protivný, ještě dávno předtím, než se tohle dozvěděli.
-
-Jediná nejstarší slečna Bennetová stále ještě předpokládala, že se tu
-mohou vyskytovat nějaké
-
-polehčující okolnosti, jež hertfordshirská společnost nezná, a ve své
-mírnosti a nepředpojatosti vždy prosila o pochopení, zdůrazňovala
-možnost omylu — ale všichni ostatní
-
-odsoudili Darcyhojako nejhoršího vyvrhela.
-
-Po týdenních hodech lásky a blažených plánů do budoucna nadešla sobota a
-vyrvala pana Collinse z náručí jeho líbezné Charlotty. Bolest z
-rozloučení však mohla být aspoň u něho zmírněna pilnými přípravami na
-nevěstin příjezd, neboť měl odůvodněnou naději, že krátce po jeho příští
-návštěvě v Hert-fordshiru nadejde onen den, kdy se stane nejšťastnějším
-člověkem pod sluncem. Se svými příbuznými v Longbournu se rozloučil
-právě tak obřadně
-
-jako předtím, opět popřál svým půvabným sestřenkám hodně zdraví a
-spokojenosti a jejich otci slíbil děkovný dopis.
-
-Příští pondělí měla paní Bennetová to potěšení uvítat svého bratra a
-švagrovou, kteří přijeli jako obvykle do Longbournu na vánoce. Pan
-Gardiner byl rozumný, chytrý a ušlechtilý muž, jenž značně převyšoval
-svou sestru vrozenou inteligencí i vzděláním. Netherfieldské dámy by
-byly sotva svým očím uvěřily, že člověk, který se živí obchodem a bydlí
-na dohled svých skladišť, se umí chovat ve společnosti tak vybraně a být
-tak příjemným společníkem. Paní
-
-Gardinerová, která byla mnohem mladší než paní Bennetová s paní
-Philipsovou, byla milá, bystrá, elegantní dáma a všechny její
-longbournské neteře ji měly moc rády. Zvlášť s oběma staršími ji poutala
-upřímná vzájemná náklonnost. Často už ji v Londýně navštívily. Po svém
-příjezdu se paní Gardinerová především musela věnovat předávání dárků a
-zpráv o poslední módě. Když toto absolvovala, připadla jí méně činorodá
-úloha. Bylo na ní, aby poslouchala. Paní Bennetová jí potřebovala
-vylíčit své trampoty a postěžovat si na četná
-
-bezpráví. Stala se jim všem řada křivd od té doby, co se neviděli. Kolem
-dvou děvčat se už
+„Nemohu tomu uvěřit. Proč by ho k něčemu nutili? Jistě jim jde
+jen o jeho budoucí štěstí, a má-li rád mě, nemůže být šťasten
+s jinou.“
+
+„Vycházíš z falešného předpokladu. Může jim jít ještě o mnoho
+jiných věcí než o jeho budoucí štěstí, například o rozmnožení
+majetku a výhodné styky, o to, aby získal nevěstu bohatší,
+vznešenější a pyšnější, než jsi ty.“
+
+„Přejí i bezpochyby, aby se jeho vyvolenou stala slečna
+Darcyová,“ odvětila Jane, „ale třeba z lepších pohnutek, než jim
+připisuješ. Znají ji mnohem déle než mne, není tedy divu, že je
+jim bližší. Ať už by však samy chtěly cokoli, není pravděpodobné,
+že by odporovaly bratrovu přání.  Která sestra by si něco
+takového dovolila, pokud by k tomu neměla skutečně vážné důvody?
+Kdyby se domnívaly, že mě má rád, nesnažily by se nás rozloučit,
+a ani by se jim to v tomto případě nezdařilo. Říkáš, že mě
+miluje, ale pak by se byli všichni zachovali divně a nepěkně,
+a já bych z toho musela být velmi nešťastná. Netrap mě takovým
+výkladem. Nestydím se, že jsem se zmýlila — aspoň mě to zdaleka
+tak nebolí, jako kdybych si měla myslet něco ošklivého o něm
+a o jeho sestrách. Dovol mi, abych si to vyložila způsobem co
+nejpříznivějším a nejsnáze pochopitelným.“
+
+Elizabeth jí nemohla nevyhovět, a od této chvíle mezi nimi
+o Bingleym téměř nepadla zmínka.
+
+Jen paní Bennetová se stále podivovala a lamentovala nad tím, že
+se nenavrací, a třebaže jí to Elizabeth den co den znovu jasně
+vysvětlovala, nebyla zřejmě naděje, že by si tím přestala lámat
+hlavu.  Dcera se ji snažila přesvědčit o tom, Čemu sama nevěřila,
+totiž že v něm Jane vzbudila jen nehluboký, přelétavý zájem,
+a proto se jí dvořil, a že mu sešla z mysli, jakmile mu sešla
+z očí. Paní Bennetová sice pokaždé připustila pravděpodobnost
+takového výkladu, ale stejně jí to Elizabeth musela opakovat
+každý den. Paní Bennetovou utěšovalo jen pomyšlení, že v létě
+musí pan Bingley znovu přijet.
+
+Pan Bennet posuzoval tuto záležitost zcela jinak. „Nu, Lízinko,“
+pravil jí jednoho dne, „tvá sestra je nešťastně zamilovaná, jak
+koukám. Vyřid, že jí blahopřeji.  Děvčata nic na světě tak netěší
+— tedy krom vdavek — než se tu a tam nešťastně zamilovat. Má
+aspoň o čem dumat a v očích jejích družek jí to dodává na
+zajímavosti. Kdypak přijdeš na řadu ty? Přece si nenecháš dlouho
+líbit, že tě Jane trumfla. Teď je k tomu výborná příležitost.
+V Merytonu je dost oficírů, aby mohly být nešťastné všechny
+zdejší slečny.  Vyber si Wickhama. Je to pohledný chlapík, ten by
+tě ošálil jaksepatří.“
+
+„Děkuji vám, tatíčku, ale mně postačí menší fešák. Nemůže mít
+každá takové štěstí jako Jane.“
+
+„To je pravda,“ pravil pan Bennet, „než útěchou nám budiž, že
+máte milující matku, která každé takové příležitosti využije do
+krajnosti.“
+
+Nejúčinnějším lékem na chmurnou náladu, kterou nedávná
+protivenství u některých členů rodiny Bennetovy vyvolala, byla
+přítomnost pana Wickhama. Vídali se s ním často a k jeho ostatním
+přednostem přistoupila nyní i skutečnost, že se těšil obecné
+oblibě. Všechno, co Elizabeth vyprávěl o svých nárocích vůči panu
+Darcymu, o tom, jak mu ublížil, bylo už všude známo a veřejně
+přetřásáno, a sousedé s potěšením vzpomínali, jak jim byl pan
+Darcy odjakživa protivný, ještě dávno předtím, než se tohle
+dozvěděli.
+
+Jediná nejstarší slečna Bennetová stále ještě předpokládala, že
+se tu mohou vyskytovat nějaké polehčující okolnosti, jež
+hertfordshirská společnost nezná, a ve své mírnosti
+a nepředpojatosti vždy prosila o pochopení, zdůrazňovala možnost
+omylu — ale všichni ostatní odsoudili Darcyho jako nejhoršího
+vyvrhela.
+
+Kapitola 25
+-----------
 
+Po týdenních hodech lásky a blažených plánů do budoucna nadešla
+sobota a vyrvala pana Collinse z náručí jeho líbezné Charlotty.
+Bolest z rozloučení však mohla být aspoň u něho zmírněna pilnými
+přípravami na nevěstin příjezd, neboť měl odůvodněnou naději, že
+krátce po jeho příští návštěvě v Hertfordshiru nadejde onen den,
+kdy se stane nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Se svými
+příbuznými v Longbournu se rozloučil právě tak obřadně jako
+předtím, opět popřál svým půvabným sestřenkám hodně zdraví
+a spokojenosti a jejich otci slíbil děkovný dopis.
+
+Příští pondělí měla paní Bennetová to potěšení uvítat svého
+bratra a švagrovou, kteří přijeli jako obvykle do Longbournu na
+vánoce. Pan Gardiner byl rozumný, chytrý a ušlechtilý muž, jenž
+značně převyšoval svou sestru vrozenou inteligencí i vzděláním.
+Netherfieldské dámy by byly sotva svým očím uvěřily, že člověk,
+který se živí obchodem a bydlí na dohled svých skladišť, se umí
+chovat ve společnosti tak vybraně a být tak příjemným
+společníkem. Paní Gardinerová, která byla mnohem mladší než paní
+Bennetová s paní Philipsovou, byla milá, bystrá, elegantní dáma
+a všechny její longbournské neteře ji měly moc rády. Zvlášť
+s oběma staršími ji poutala upřímná vzájemná náklonnost. Často už
+ji v Londýně navštívily. Po svém příjezdu se paní Gardinerová
+především musela věnovat předávání dárků a zpráv o poslední módě.
+Když toto absolvovala, připadla jí méně činorodá úloha. Bylo na
+ní, aby poslouchala. Paní Bennetová jí potřebovala vylíčit své
+trampoty a postěžovat si na četná bezpráví. Stala se jim všem
+řada křivd od té doby, co se neviděli. Kolem dvou děvčat se už
 točili ženiši, ale nakonec z toho nic nebylo.
 
 „Na Jane se nezlobím,“ pokračovala, „Jane by byla pana Bingleyho
 ulovila, kdyby to bylo šlo, ale Lízá! Ach, drahá švegruše, jen si
-představte, že mohla být touhle dobou paní Collinsovou, kdyby nebyla tak
-umíněná. Tu v té místnosti ji požádal o ruku a ona mu dala košem.
-Následkem toho bude mít lady Lucasová dřív vdanou dceru než já, a naše
-děvčata jsou z longbournského panství stejně vyděděna jako předtím.
-Lucasovi kují ohavné pikle. Snaží se urvat, co se dá. Nerada to o nich
-říkám, aleje to tak. Jsem z toho celá pryč, upadla jsem do nemoci,
-protože mi vlastní rodina kazí mé záměry a protože mám takové sousedy,
-že myslí v první řadě na sebe, a ne na druhé. Jsem ale moc ráda, že jste
-nás právě v tomhle čase přijeli navštívit, a udělala jste mi velkou
-radost tím, co jste vykládala o dlouhých rukávech.“ Paní Gardinerová
-byla už s těmito událostmi v hlavních rysech obeznámena z dopisů
-
-vyměňovaných mezi ní a Jane i Elizabeth, a tak švagrové jen něco zběžně
-odpověděla a ze soucitu s neteřemi zavedla rozhovor jinam. Když se pak
-octla s Elizabeth o samotě, vrátila se k tomu znovu. „Zdá se, že by to
-bývala pro Jane dobrá partie,“ pravila. „Škoda, že se to rozešlo. Ale to
-se často stává. Takový mladík, jak Bingleyho líčíte, se zamiluje na pár
-týdnů
-
-do hezkého děvčete, pak je náhoda rozloučí a on na ni zapomene.
-Podobných případů je na tucty.“
-
-„Toje svým způsobem výborná útěcha,“ pravila Elizabeth, „jenže nám bude
-sotva co platná. Naše trápení nezpůsobila náhoda. Nestává se přece
-často, že by předpojatí přátelé dokázali, aby nezávislý mladý muž
-zapomněl na děvče, které ještě před několika dny vášnivě miloval.“
-
-„Jenže výraz jako ,vášnivě miloval' je tak otřepaný, pochybný a
-neurčitý, že si z něho nemohu utvořit jasnou představu. Charakterizujeme
-jím právě tak často sympatie, které vypučí půl hodiny po seznámení, jako
-skutečný, silný cit.. Prosím té, jak vášnivé ji pan Bingley miloval?“
-
-„Neviděla jsem ještě v životě výraznější náklonnost, začal zanedbávat
-ostatní lidi a od ní se nemohl odtrhnout. Pokaždé, když se setkali, to
-bylo nápadnější a zřetelnější. Na plese, který
-
-sám uspořádal, se dvě tři slečny urazily, že je neprovedl, a já sama jsem
-ho dvakrát oslovila a vůbec mi neodpověděl. Což mohly být nadějnější
-příznaky? Nebývá nezdvořilost projevem mocného milostného zaujetí?“
-
-„Ale ano — takového milostného zaujetí, o jaké v tomto případě asi šlo.
-Chudák Jane! Je mi jí
-
-líto, protože jí při její povaze může chvíli trvat, než se přes to
-přenese. Mělo to raději postihnout tebe, Lízinko, ty bys přitom dokázala
-žertovat, a tak by tě to přebolelo dřív. Myslíš, že by se dala
-přemluvit, aby se s námi rozjela do Londýna? Třeba by jí prospělo, kdyby
-změnila prostředí — snad si právě potřebuje odpočinout od domova.“
-Elizabeth se tento nápad velice zamlouval a byla přesvědčena, že sestra
-ochotně svolí.
-
-„Jen bych nerada,“ dodala paní Gardinerová, „aby s tím spojovala tajné
-naděje ohledně onoho mladého muže. Bydlíme na druhém konci města,
-stýkáme se s docela jinými lidmi, a jak víš, chodíme málokdy do
-společnosti; je tedy velmi nepravděpodobné, že by se setkali, leda by ji
-přímo přišel navštívit.“
-
-„Toje zcela vyloučeno, neboťje pod dozorem svého přítele, a pan Darcy mu
-rozhodně
-
-nedovolí, aby vyhledal Jane na takovéto adrese. Drahá tetinko, jak si to
-vůbec představujete?
+představte, že mohla být touhle dobou paní Collinsovou, kdyby
+nebyla tak umíněná. Tu v té místnosti ji požádal o ruku a ona mu
+dala košem.  Následkem toho bude mít lady Lucasová dřív vdanou
+dceru než já, a naše děvčata jsou z longbournského panství stejně
+vyděděna jako předtím.  Lucasovi kují ohavné pikle. Snaží se
+urvat, co se dá. Nerada to o nich říkám, aleje to tak. Jsem
+z toho celá pryč, upadla jsem do nemoci, protože mi vlastní
+rodina kazí mé záměry a protože mám takové sousedy, že myslí
+v první řadě na sebe, a ne na druhé. Jsem ale moc ráda, že jste
+nás právě v tomhle čase přijeli navštívit, a udělala jste mi
+velkou radost tím, co jste vykládala o dlouhých rukávech.“ Paní
+Gardinerová byla už s těmito událostmi v hlavních rysech
+obeznámena z dopisů vyměňovaných mezi ní a Jane i Elizabeth,
+a tak švagrové jen něco zběžně odpověděla a ze soucitu s neteřemi
+zavedla rozhovor jinam. Když se pak octla s Elizabeth o samotě,
+vrátila se k tomu znovu. „Zdá se, že by to bývala pro Jane dobrá
+partie,“ pravila. „Škoda, že se to rozešlo. Ale to se často
+stává. Takový mladík, jak Bingleyho líčíte, se zamiluje na pár
+týdnů do hezkého děvčete, pak je náhoda rozloučí a on na ni
+zapomene.  Podobných případů je na tucty.“
+
+„To je svým způsobem výborná útěcha,“ pravila Elizabeth, „jenže
+nám bude sotva co platná. Naše trápení nezpůsobila náhoda.
+Nestává se přece často, že by předpojatí přátelé dokázali, aby
+nezávislý mladý muž zapomněl na děvče, které ještě před několika
+dny vášnivě miloval.“
+
+„Jenže výraz jako ,vášnivě miloval' je tak otřepaný, pochybný
+a neurčitý, že si z něho nemohu utvořit jasnou představu.
+Charakterizujeme jím právě tak často sympatie, které vypučí půl
+hodiny po seznámení, jako skutečný, silný cit. Prosím té, jak
+vášnivé ji pan Bingley miloval?“
+
+„Neviděla jsem ještě v životě výraznější náklonnost, začal
+zanedbávat ostatní lidi a od ní se nemohl odtrhnout. Pokaždé,
+když se setkali, to bylo nápadnější a zřetelnější. Na plese,
+který sám uspořádal, se dvě tři slečny urazily, že je neprovedl,
+a já sama jsem ho dvakrát oslovila a vůbec mi neodpověděl. Což
+mohly být nadějnější příznaky? Nebývá nezdvořilost projevem
+mocného milostného zaujetí?“
+
+„Ale ano — takového milostného zaujetí, o jaké v tomto případě
+asi šlo.  Chudák Jane! Je mi jí líto, protože jí při její povaze
+může chvíli trvat, než se přes to přenese. Mělo to raději
+postihnout tebe, Lízinko, ty bys přitom dokázala žertovat, a tak
+by tě to přebolelo dřív. Myslíš, že by se dala přemluvit, aby se
+s námi rozjela do Londýna? Třeba by jí prospělo, kdyby změnila
+prostředí — snad si právě potřebuje odpočinout od domova.“
+Elizabeth se tento nápad velice zamlouval a byla přesvědčena, že
+sestra ochotně svolí.
+
+„Jen bych nerada,“ dodala paní Gardinerová, „aby s tím spojovala
+tajné naděje ohledně onoho mladého muže. Bydlíme na druhém konci
+města, stýkáme se s docela jinými lidmi, a jak víš, chodíme
+málokdy do společnosti; je tedy velmi nepravděpodobné, že by se
+setkali, leda by ji přímo přišel navštívit.“
+
+„To je zcela vyloučeno, neboť je pod dozorem svého přítele, a pan
+Darcy mu rozhodně nedovolí, aby vyhledal Jane na takovéto adrese.
+Drahá tetinko, jak si to vůbec představujete?
 
 Pan Darcy možná někde zaslechl, že existují taková místa jako
-Gracechurch Street, ale jistě
-
-by mu nestačily desítky očistných lázní, aby ze sebe smyl tu pohanu,
-kdyby tam vkročil, a pan Bingley se bez něho nikam nehne.“
+Gracechurch Street, ale jistě by mu nestačily desítky očistných
+lázní, aby ze sebe smyl tu pohanu, kdyby tam vkročil, a pan
+Bingley se bez něho nikam nehne.“
 
 „Tím lépe. Doufám, že se už nesetkají. Ale nepíše si Jane s jeho
 sestrou? Ta bude nucena ji navštívit.“
 
 „Uvidíte, že s ní přeruší veškeré styky.“
 
-A třebaže si dávala záležet, aby toto tvrzení vyznělo hodně přesvědčivě,
-právě tak jako její
-
-zajímavá teorie o tom, že se Bingley s Jane nebude smět setkat, ležel jí
-tento případ tolik na srdci, až nakonec po dlouhých úvahách dospěla k
-názoru, že to přece jen není zcela vyloučeno. Bylo by možné — a někdy to
-dokonce považovala za pravděpodobné — že Bingley opět vzplane a že vliv
-jeho přátel úspěšně zastíní mnohem přirozenější vliv Janina půvabu. Jane
-Bennetová přijala tetiččino pozvání s radostí a nemyslela přitom na
-Bingleyovy v jiném smyslu, než že by snad mohla tu a tam strávit
-dopoledne s Carolinou, když s nimi bratr nebydlí pod jednou střechou a
-není tedy nebezpečí, že by se setkali. Gardinerovi pobyli v Longbournu
-týden a Philipsovi, Lucasovi a důstojníci se postarali o to, aby
-neuplynul ani den bez společenských událostí. Paní Bennetová se tak
-obětavě starala bratrovi a švagrové o zábavu, že ani jednou nezasedli v
-klidu k rodinnému obědu. A pokud večer zůstali doma, určitě přišli
-nějací důstojníci — a mezi těmito důstojníky nikdy nechyběl pan Wickham,
-jehož Elizabeth před tetičkou tak vychválila, až jí to bylo podezřelé, a
-při těchto příležitostech oba bedlivě pozorovala. Z toho, co viděla,
-usoudila, že nejde ani u jednoho, ani u druhého o vážný cit, ale že jsou
-si
-
-zřejmě navzájem sympatičtí, a to do té míry, že ji to zneklidnilo, a
-umínila si, že si o tom s Elizabeth pohovoří, než odjede z
-Hertfordshiru, a že jí domluví, aby zanechala tak nevýhodné
-
-známosti.
-
-Wickham si však naklonil paní Gardinerovou ze zcela zvláštního důvodu,
-nezávislého na jeho osobním šarmu. Před deseti nebo dvanácti lety, ještě
-než se vdala, žila delší čas právě v onom derbyshirském kraji, odkud
-pocházel i on. Objevili tudíž mnoho společných známých, a třebaže tam
-Wickham málokdy zavítal za posledních pět let, to jest od smrti starého
-pana Darcyho, přece jí mohl poskytnout čerstvější zprávy o jejích
-bývalých přátelích. Paní Gardinerová viděla Pemberley a znala dobře
-nebožtíka pana Darcyho podle vyprávění. Měli proto nevyčerpatelný zdroj
-rozhovoru. Porovnávala své vzpomínky na Pemberley s detaily, jež jí
-popsal on, a když skládala svůj hold charakteru zesnulého majitele,
-potěšila jeho i své srdce. Když se obeznámila s historkou o tom, jak se
-k němu nynější pan Darcy zachoval, snažila se rozpomenout, co se
-vykládalo o onom pánovi, dokud byl ještě malý, a nakonec se jí
-
-zdálo, že ho určitě slýchávala líčit jako velmi pyšného, nevlídného
-chlapce. Paní Gardinerová promluvila Elizabeth do duše zcela otevřeně a
-laskavě při první vhodné
-
-příležitosti, kdy ji zastala samotnou. Nejprve jí poctivě sdělila, co si
-o tom myslí, a pak takto pokračovala:
-
-„Jsi příliš rozumná, Lízinko, aby ses zamilovala jen z toho dů-vodu, že
-ti k tomu neradím, a proto neváhám mluvit otevřeně. Na tvém místě bych
-si skutečně dala pozor. Nezapleť se a neusiluj zaplést jeho do citového
-vztahu, který by byl v dané situaci — bez finančního zabezpečení — tak
-velice nemoudrý. Nemám proti nému osobné ani to nejmenší — je to
-zajímavý mladý muž, a kdyby měl to jmění, které by mít měl,
-
-nevím, koho bych ti mohla přát lepšího. Takto se však nemůžeš řídit jen
-svými romantickými představami. Máš dost rozumu a všichni věříme, že ho
-budeš umět využít. Vím, že tvůj otec skálopevně spoléhá na tvou rozvahu
+A třebaže si dávala záležet, aby toto tvrzení vyznělo hodně
+přesvědčivě, právě tak jako její zajímavá teorie o tom, že se
+Bingley s Jane nebude smět setkat, ležel jí tento případ tolik na
+srdci, až nakonec po dlouhých úvahách dospěla k názoru, že to
+přece jen není zcela vyloučeno. Bylo by možné — a někdy to
+dokonce považovala za pravděpodobné — že Bingley opět vzplane
+a že vliv jeho přátel úspěšně zastíní mnohem přirozenější vliv
+Janina půvabu. Jane Bennetová přijala tetiččino pozvání s radostí
+a nemyslela přitom na Bingleyovy v jiném smyslu, než že by snad
+mohla tu a tam strávit dopoledne s Carolinou, když s nimi bratr
+nebydlí pod jednou střechou a není tedy nebezpečí, že by se
+setkali. Gardinerovi pobyli v Longbournu týden a Philipsovi,
+Lucasovi a důstojníci se postarali o to, aby neuplynul ani den
+bez společenských událostí. Paní Bennetová se tak obětavě starala
+bratrovi a švagrové o zábavu, že ani jednou nezasedli v klidu
+k rodinnému obědu. A pokud večer zůstali doma, určitě přišli
+nějací důstojníci — a mezi těmito důstojníky nikdy nechyběl pan
+Wickham, jehož Elizabeth před tetičkou tak vychválila, až jí to
+bylo podezřelé, a při těchto příležitostech oba bedlivě
+pozorovala. Z toho, co viděla, usoudila, že nejde ani u jednoho,
+ani u druhého o vážný cit, ale že jsou si zřejmě navzájem
+sympatičtí, a to do té míry, že ji to zneklidnilo, a umínila si,
+že si o tom s Elizabeth pohovoří, než odjede z Hertfordshiru,
+a že jí domluví, aby zanechala tak nevýhodné známosti.
+
+Wickham si však naklonil paní Gardinerovou ze zcela zvláštního
+důvodu, nezávislého na jeho osobním šarmu. Před deseti nebo
+dvanácti lety, ještě než se vdala, žila delší čas právě v onom
+derbyshirském kraji, odkud pocházel i on. Objevili tudíž mnoho
+společných známých, a třebaže tam Wickham málokdy zavítal za
+posledních pět let, to jest od smrti starého pana Darcyho, přece
+jí mohl poskytnout čerstvější zprávy o jejích bývalých přátelích.
+Paní Gardinerová viděla Pemberley a znala dobře nebožtíka pana
+Darcyho podle vyprávění. Měli proto nevyčerpatelný zdroj
+rozhovoru. Porovnávala své vzpomínky na Pemberley s detaily, jež
+jí popsal on, a když skládala svůj hold charakteru zesnulého
+majitele, potěšila jeho i své srdce. Když se obeznámila
+s historkou o tom, jak se k němu nynější pan Darcy zachoval,
+snažila se rozpomenout, co se vykládalo o onom pánovi, dokud byl
+ještě malý, a nakonec se jí zdálo, že ho určitě slýchávala líčit
+jako velmi pyšného, nevlídného chlapce.
+
+Kapitola 26
+-----------
+
+Paní Gardinerová promluvila Elizabeth do duše zcela otevřeně
+a laskavě při první vhodné příležitosti, kdy ji zastala samotnou.
+Nejprve jí poctivě sdělila, co si o tom myslí, a pak takto
+pokračovala:
+
+„Jsi příliš rozumná, Lízinko, aby ses zamilovala jen z toho
+důvodu, že ti k tomu neradím, a proto neváhám mluvit otevřeně.
+Na tvém místě bych si skutečně dala pozor. Nezapleť se a neusiluj
+zaplést jeho do citového vztahu, který by byl v dané situaci
+— bez finančního zabezpečení — tak velice nemoudrý. Nemám proti
+němu osobně ani to nejmenší — je to zajímavý mladý muž, a kdyby
+měl to jmění, které by mít měl, nevím, koho bych ti mohla přát
+lepšího. Takto se však nemůžeš řídit jen svými romantickými
+představami. Máš dost rozumu a všichni věříme, že ho budeš umět
+využít. Vím, že tvůj otec skálopevně spoléhá na tvou rozvahu
 a vzorné chování. Nesmíš ho zklamat.“
 
 „To jsou vážná slova, drahá tetinko.“
 
 „Ano, a doufám, že je také vážně vezmeš.“
 
-„Nemáte se čeho obávat. Dám na sebe pozor a na pana Wickhama také.
-Nezamiluje se do mne, dokáži-li mu v tom zabránit.“
+„Nemáte se čeho obávat. Dám na sebe pozor a na pana Wickhama
+také.  Nezamiluje se do mne, dokáži-li mu v tom zabránit.“
 
 „Už zase žertuješ, Elizabeth!“
 
 „Odpusťte, řeknu to tedy jinak. Zatím jsem se do pana Wickhama
-nezamilovala, ne, určitě ne. Aleje to beze vší pochyby nejpříjemnější
-muž, jakého jsem kdy poznala, a kdyby se do mne opravdu zakoukal -
-myslím, že bude lépe, když se tak nestane. Vidím, že by to byla
-nerozvážnost. Ach, ten odporný Darcy! Velice si vážím tatíčkova dobrého
-mínění a zdrtilo by mě, kdybych ho měla zklamat. Tatíčkovi se však pan
-Wickham líbí. Krátce a dobře, drahá
-
-tetinko, bylo by mi moc líto, kdybych vám někomu způsobila starosti,
-vidíme však denně, že zamilovaným mladým lidem málokdy zabrání
-nedostatek peněz ve vytváření hlubších vztahů
-
-— jak vám tedy mohu slíbit, že budu moudřejší než moji vrstevníci,
-upadnu-li do pokušení, ajak vůbec mohu vědět, že je moudré se mu bránit?
-Mohla bych vám slíbit jedině to, že nebudu pospíchat. Neuvěřím překotně,
-že já jsem ta ze všech vyvolená. Až se setkáme, nebudu si nic přát.
-Udělám prostě, co je v mých silách.“
+nezamilovala, ne, určitě ne. Aleje to beze vší pochyby
+nejpříjemnější muž, jakého jsem kdy poznala, a kdyby se do mne
+opravdu zakoukal - myslím, že bude lépe, když se tak nestane.
+Vidím, že by to byla nerozvážnost. Ach, ten odporný Darcy! Velice
+si vážím tatíčkova dobrého mínění a zdrtilo by mě, kdybych ho
+měla zklamat. Tatíčkovi se však pan Wickham líbí. Krátce a dobře,
+drahá tetinko, bylo by mi moc líto, kdybych vám někomu způsobila
+starosti, vidíme však denně, že zamilovaným mladým lidem málokdy
+zabrání nedostatek peněz ve vytváření hlubších vztahů — jak vám
+tedy mohu slíbit, že budu moudřejší než moji vrstevníci,
+upadnu-li do pokušení, a jak vůbec mohu vědět, že je moudré se mu
+bránit?  Mohla bych vám slíbit jedině to, že nebudu pospíchat.
+Neuvěřím překotně, že já jsem ta ze všech vyvolená. Až se
+setkáme, nebudu si nic přát.  Udělám prostě, co je v mých
+silách.“
 
 „Snad by bylo dobře, aby sem tak často nechodil. Aspoň mámě
 nepřipomínej, aby ho pozvala.“
 
-„Jako onehdy,“ pravila Elizabeth s provinilým úsměvem. „Ale nemyslete
-si, že sem stále dochází tak často. To kvůli vám byl tento týden
-tolikrát zván. Maminka má utkvělou představu, jak víte, že musí svým
-přátelům neustále předhazovat nějaké návštěvy. Ale vážně — na mou čest
-se zkusím chovat tak, jak to považuji za nejmoudřejší: stačí vám to?“
-Tetička ji ujistila, že ano. Elizabeth poděkovala za dobře míněnou radu
-a s tím se rozešly, vzácný příklad toho, že i v těchto
-
-věcech je možno poradit, aniž to dotyčný rádci zazlívá.
-
-Zakrátko po odjezdu Gardinerových a Jane přibyl do Hertfordshiru opět
-pan Collins, jelikož
-
-se však usadil u Luca-sových, nezpůsobil tím paní Bennetové žádné velké
-těžkosti. Jeho sňatek se rychle blížil a ona se s ním touto dobou už
-smířila natolik, že jej pokládala za nevyhnutelný, ba dokonce několikrát
-nevraživě prohlásila, že by „jim přála, aby spolu dokázali být šťastni“.
+„Jako onehdy,“ pravila Elizabeth s provinilým úsměvem. „Ale
+nemyslete si, že sem stále dochází tak často. To kvůli vám byl
+tento týden tolikrát zván. Maminka má utkvělou představu, jak
+víte, že musí svým přátelům neustále předhazovat nějaké návštěvy.
+Ale vážně — na mou čest se zkusím chovat tak, jak to považuji za
+nejmoudřejší: stačí vám to?“ Tetička ji ujistila, že ano.
+Elizabeth poděkovala za dobře míněnou radu a s tím se rozešly,
+vzácný příklad toho, že i v těchto věcech je možno poradit, aniž
+to dotyčný rádci zazlívá.
+
+Zakrátko po odjezdu Gardinerových a Jane přibyl do Hertfordshiru
+opět pan Collins, jelikož se však usadil u Lucasových, nezpůsobil
+tím paní Bennetové žádné velké těžkosti. Jeho sňatek se rychle
+blížil a ona se s ním touto dobou už smířila natolik, že jej
+pokládala za nevyhnutelný, ba dokonce několikrát nevraživě
+prohlásila, že by „jim přála, aby spolu dokázali být šťastni“.
 Ve čtvrtek měla být svatba a ve středu se přišla slečna Lucasová
-
-rozloučit; když se zvedla k odchodu, Elizabeth, v trapných rozpacích z
-matčina nevlídného, kyselého blahopřání a sama upřímně dojata, ji
-doprovázela z pokoje. Když spolu sešly dolů, pravila Charlotte:
+rozloučit; když se zvedla k odchodu, Elizabeth, v trapných
+rozpacích z matčina nevlídného, kyselého blahopřání a sama
+upřímně dojata, ji doprovázela z pokoje. Když spolu sešly dolů,
+pravila Charlotte:
 
 „Věřím, že mi často napíšeš, Elizo.“
 
@@ -4868,580 +4884,584 @@ doprovázela z pokoje. Když spolu sešly dolů, pravila Charlotte:
 
 „Doufám, že se uvidíme hodně často v Hertfordshiru.“
 
-„Myslím, že si ted pobudu delší čas v Kentu. Slib mi tedy, že přijedeš
-do Hunsfordu.“ Elizabeth nemohla odmítnout, ačkoli ji taková návštěva
-vůbec nelákala.
-
-„Otec a Maria se za mnou mají vypravit v březnu,“ dodala Charlotte.
-„Byla bych ráda, kdyby ses k nim připojila. Víš, Elizo, že mi budeš
-stejně vítaná jako oni.“ I byla svatba: nevěsta se ženichem odjeli hned
-z kostela do Kentu a každý toho mnoho napovídal a vyslechl o oné
-události, jak to tak bývá. Přítelkyně se Elizabeth brzy ozvala a psaly
-si tak často a pravidelně jako jindy: aby však psaly stejně důvěrně, to
-už nebylo možné. Elizabeth se nad dopisy nemohla zbavit pocitu, že je
-veta po věrném přátelství, a třebaže si umínila nezanedbávat písemný
-styk, dělala to spíš kvůli minulým než přítomným vztahům. Zprvu všichni
-dychtivě očekávali Charlottiny dopisy, byli pochopitelně zvědaví, co
-bude psát o novém domově, zda se jí bude zamlouvat lady Catherine,
-odváží-li se tvrdit, že je šťastna; když pak byly její dopisy
-předčítány, měla Elizabeth dojem, že se Charlotte o všem vyjadřuje
-přesně tak, jak se dalo předpokládat. Psala optimisticky, zdálo se, že je
-obklopěna vším pohodlím, nezmiňovala se o ničem, co by nebyla mohla
-pochválit. Dům, zařízení, okolí, cesty
-
-— všechno jí vyhovovalo a lady Catherine se k ní chovala, velmi
-přátelsky a blahovolně. Byl to páně Collinsův Hunsford a zámek Rosings v
-střízlivějším podání. Elizabeth pochopila, že musí počkat, až se tam
-sama vypraví, chce-li se dozvědět plnou pravdu. Jane už napsala sestře z
-Londýna několik řádků, že šťastně dojeli, a Elizabeth doufala, že příští
-dopis už bude obsahovat nějakou zprávu o Bingleyových.
-
-Netrpělivost, s jakou očekávala další dopis, byla po zásluze odměněna,
-jak už netrpělivost obvykle bývá. Jane strávila ve městě týden a
-Caroline se ještě neohlásila ani osobně, ani písemně. Vysvětlovala si to
-však tím, že se asi poslední dopis přítelkyni z Longbournu nešťastnou
-náhodou ztratil.
-
-Tetinka má zítra cestu nikam poblíž Grosvenor Street, psala dál. Využiji
-tedy té příležitosti a navštívím je.Napsala znovu, když zamýšlenou
-návštěvu vykonala a mluvila se slečnou Bingleyovou. Caroline mi
-připadala trochu nesvá, psala doslova, ale byla ráda, že mě vidí, a
-vyčítala mi, že jsem jí svůj příjezd neoznámila. Měla jsem tedy pravdu:
-můj poslední dopis nedostala. Vyptávala jsem se ovšem, co dělá její
-bratr. Daří se mu dobře, aleje tak zaneprázdněn u pana Darcyho, že ho
-ani příliš často nevidí. Zjistila jsem, že čekají slečnu Darcyovou k
-obědu. Byla bych ji ráda poznala. Nezdrželajsem se dlouho, protože se
-Caroline a paní Hurstová někam chystaly. Jistě se tu brzy zastaví.
-
-Elizabeth nad tím dopisem kroutila hlavou. Utvrdil ji v přesvědčení, že
-přítomnost sestry ve městě by mohl Bingley odhalit jen čirou náhodou.
-
-Uběhly čtyři týdny, a Jane se s ním dosud nesetkala. Snažila se namluvit
-sama sobě, že jí na tom nezáleží, avšak nemohla si už zastírat nezájem
-slečny Bingleyové. čtrnáct dní byla kvůli ní každé dopoledne doma a
-každý večer si pro ni vymyslela novou omluvu; pak se konečně
-
-návštěvnice objevila, ale zdržela se jen krátce a byla vůbec jako
-vyměněná, takže Jane už
-
-nemohla setrvat ve svém sebeklamu. Dopis, který při této příležitosti
-napsala sestře, je dostatečným důkazem jejího rozpoložení.
-
-Má rozmilá Lízinko,
-
-musím se Ti přiznat, že jsem byla hloupá, když jsem véřila v přátelství
-slečny Bingleyové, ale Ty se jisté nebudeš vítézoslavné naparovat svým
-bystrozrakem. Ačkoli Ti tedy události daly za pravdu, nesmíš mé, drahá
-sestřičko, pokládat za nepolepšitelnou, tvrdím-li i nadále, Že její
-
-chování opravňovalo stejné mou důvěru jako tvé podezírání. Nedovedu
-pochopit, proč vlastně
-
-usilovala o to, abychom se sblížily, a kdyby se všechno opakovalo, vím,
-že bych se dala znovu ošálit. Caro-line mi oplatila návštěvu až včera, a
-za celou tu dobu se neozvala ani lístečkem, ani řádečkem. Když se
-konečně objevila, bylo na ní znát, že ji to netěší; omluvila se zběžně,
-jen aby se neřeklo, že nepřišla dřív, nezmínila se ani slůvkem, že by mě
-ráda zase viděla, a byla po všech stránkách tak změněná, že jsem si po
-jejím odchodu umínila ji více nevyhledávat. Je to její vina, ale přesto
-ji lituji. Vyznamenávala mě svou pozorností zřejmě z nedobrého úmyslu;
-mohu právem říci, že jsme se spřátelily z jejího popudu. Lituji ji,
-neboť si musí být vědoma, že se zachovala nepěkně, a jsem přesvědčena,
-že to udělala jen ze starosti o bratra. Nechci se o tom rozepisovat: ty
-i já víme, že si dělá starosti zbytečně, nemůže-li však jinak, pak to
-vysvětluje její chování ke mně; je po zásluze drahý jejímu srdci a
-veškeré její
-
-obavy o něj jsou přirozené a chvályhodné. Přesto mě udivuje, že ji tyto
-obavy dosud neopustily, neboi kdyby o mne aspoň trochu stál, byl by mě
-už dávno a dávno vyhledal. Jistě
-
-ví, že jsem v Londýně, ona mi to mezi řečí naznačila, a přitom, když ji
-poslouchám, mám takový dojem, jako by se snažila sama sebe ubezpečit, že
-je okouzlen slečnou Darcyovou. Nemohu se v tom vyznat. Kdybych se
-neobávala ukvapených závěrů, byla bych téměř v pokušení říct, že to ve
-mně vzbuzuje podezření z nějakého uskoku. Ale pokusím se zapudit všechny
-bolestné úvahy a budu myslet jen na to, z čeho se mohu radovat — z tvé
-příchylnosti a z velké dobroty drahého strýčka a tetičky. Napiš mi brzy.
-Slečna Bingleyová říkala něco o tom, že se už do Netherfieldu nevrátí,
-že dům pustí, ale netvrdila to s určitostí. Snad abychom se o tom raději
-nezmiňovaly. Jsem velmi ráda, že přišly tak dobré zprávy od přátel z
-Hunsfordu. Jen se k nim rozjed se sirem Williamem a s Marií. Jistě se Ti
-tam bude líbit. Líbá Tě atd.
-
-Elizabeth ten dopis zabolel, ale pak se jí vrátila dobrá nálada, když si
-uvědomila, že se Jane už
-
-nedá klamat, aspoň
-
-sestrou ne. Všechny naděje ohledně Bingleyho padly. Ani by si nepřála,
-aby se začal sestře opět dvořit. Čím déle o tom uvažovala, tím horší
-mínění nabývala o jeho charakteru; a za trest mu přála, aby se skutečně
-brzy oženil se sestrou pana Darcyho, protože by to tak bylo i pro Jane
-nejlepší a protože by podle líčení pana Wickhama musel brzy z hloubi
-duše litovat, čeho se vzdal.
-
-Zároveň připomněla i paní Gardinerová Elizabeth její slib ohledně tohoto
-pána a dotazovala se, co je nového, a Elizabeth pro ni měla zprávy,
-které se zamlouvaly spíše tetičce než jí. Jeho zjevný zájem ochladí, už
-se jí nedvořil, točil se kolem jiné. Elizabeth to neušlo, ale pozorovala
-a popisovala to bez velkého utrpení. Hloub do srdce se jí nezapsal a její
-marnivosti stačilo vědomí, že by ona bývala jeho vyvolená, kdyby to byly
-majetkové poměry dovolily. Uplatňoval nyní svůj šarm na mladé dámě, jež
-ho okouzlila především nedávno získanými deseti tisíci librami; avšak
-Elizabeth, v tomto případě snad méně jasnozřivá, než když šlo o
-Charlottu, ho nezatratila kvůli jeho touze po nezávislosti. Ba právě
-naopak, připadalo jí to jako nejpřirozenější věc na světě, a jelikož
-mohla předpokládat, že ho to stálo jisté úsilí, než
-
-se jí dokázal vzdát, byla ochotna uznat, že jednal moudře a v zájmu jich
-obou, a upřímně mu přála, aby došel štěstí.
-
-Všechno také zcela otevřeně sdělila paní Gardinerové a po vylíčení
-okolností připsala do dopisu: Jsem si ted jista, drahá tetinko, že jsem
-ho doopravdy nemilovala, neboť kdybych byla poznala ten čistý a
-povznášející cit, musela bych si nyní hnusit i jeho jméno a přát mu jen
-to nejhorší. Avšak já nejen vzpomínám na něho v dobrém, ale dokonce ani
-nic nevyčítám slečně
-
-Kingové. Vůbec kní necítím nenávist a dokážu uznat, že to může být velmi
-slušné děvče. Láska v tom nehraje roli. Má opatrnost přinesla ovoce, a
-třebaže bych jako zoufalá zhrzená
-
-milenka získala v očích svých známých na zajímavosti, nelituji toho, Že
-na sebe neupozorním. Za proslulost se někdy musí zaplatit příliš vysoká
-cena. Kitty a Lydia si berou jeho zradu mnohem víc k srdci než já. Jsou
-mladé a světa neznalé a neobjevily ještě zdrcující
-
-skutečnost, Žefešáci musí mít právě tak z čeho žít jako obyčejní mužští.
-Bez větších vzrušení, než byla tato, a bez zajímavějších rozptýlení než
-procházky do Merytonu — někdy blátivé, jindy mrazivé — uběhl v
-Longbournu leden a únor. Březen přichystal Elizabeth návštěvu v
-Hunsfordu. Zprvu vlastně ani nechtěla jet, ale shledala, že Charlotte na
-tom nápadu lpí, a postupně se i jí začal jevit lákavější a
-přijatelnější. Odloučení
-
-podnítilo touhu vidět opět Charlottu a zmírnilo její averzi vůči panu
-Collinsovi. Celý záměr měl půvab neotřelosti, nadto doma vzhledem k
-pošetilé matce a málo družným sestrám nebylo všechno ideální, a tak byla
-změna vítána už sama o sobě. Cestou se také bude moci stavit u Jane a
-zkrátka a dobře, když se přiblížila doba odjezdu, byla by jej velmi
-nerada odkládala. Nenaskytly se však žádné překážky a pouť probíhala
-podle původního Charlottina návrhu. Elizabeth se přidružila k siru
-Williamovi a jeho druhé dceři. Cestovní program se zavčas vylepšil
-jedním přenocováním v Londýně, takže mu teď k dokonalosti už nechybělo
-nic. Jedinou stinnou stránkou bylo rozloučení s otcem, který ji bude
-jistě postrádat; vždyť byl nakonec tak smutný, že ji požádal, aby mu
-psala, a dokonce jí téměř slíbil, že jí také odepíše. S
-
-panem Wickhamem se rozloučili jako přátelé — on ještě o poznání vřeleji.
-Jeho nynější
-
-námluvy mu nevymazaly z paměti, že Elizabeth byla první dívka, která ho
-zaujala a vzrušila, která vyslechla jeho příběh a politovala ho, které
-se dvořil; při loučení jí přál šťastnou cestu, připomněl jí, co asi může
-očekávat od lady Catherine de Bourghové, a vyjádřil naději, že se v
-názoru na ni — jakož i v názoru na kohokoli jiného — vždy a všude
-shodnou, a projevoval o ni přitom takovou starostlivost a zájem, že se k
-němu cítila navždy poutána hlubokými sympatiemi a opouštěla ho v
-přesvědčení, že ať svobodný, ať ženatý, vždycky to pro ni bude člověk
-navýsost milý a příjemný.
-
-Nazítří se neocitla ve společnosti, která by ho byla nějak zastínila.
-Sir William Lucas ani jeho dcera Maria, dobro-srdečná, ale po otci
-nepříliš bystrá, nemluvili o ničem, co by stálo za pozornost, a
-Elizabeth jim naslouchala asi s takovým potěšením jako skřípotu
-kočárových per. Milovala komické figurky, ale sira Williama znala už
-příliš dlouho. Nemohl jí sdělit nic o svém povýšení do Šlechtického
-stavu ani o svém přijetí u dvora, co by už nebyla slyšela, a jeho
-galantnosti byly stejně otřepané jako jeho informace. Do Londýna to bylo
-pouhých čtyřiadvacet mil a vyjeli brzy, aby tam byli před polednem. Když
-předjeli před dům Gardi-nerových, stála Jane v salónu u okna a vyhlížela
-je, a jak vkročili do chodby, už je tam vítala. Elizabeth si ji pátravě
-prohlížela a s potěšením viděla, že vypadá stejně zdravě a půvabně jako
-vždy. Nahoře na schodech stál houf chlapečků a holčiček, kteří se tolik
-těšili na sestřenku, že nevydrželi čekat v salóně, ale jelikož ji delší
-
-dobu neviděli, styděli se jí běžet naproti. Všude vládla radost a
-pohoda. Celý den ubíhal velmi příjemně : zprvu v ruchu nákupů, večer v
-divadle.
+„Myslím, že si ted pobudu delší čas v Kentu. Slib mi tedy, že
+přijedeš do Hunsfordu.“ Elizabeth nemohla odmítnout, ačkoli ji
+taková návštěva vůbec nelákala.
+
+„Otec a Maria se za mnou mají vypravit v březnu,“ dodala
+Charlotte.  „Byla bych ráda, kdyby ses k nim připojila. Víš,
+Elizo, že mi budeš stejně vítaná jako oni.“ I byla svatba:
+nevěsta se ženichem odjeli hned z kostela do Kentu a každý toho
+mnoho napovídal a vyslechl o oné události, jak to tak bývá.
+Přítelkyně se Elizabeth brzy ozvala a psaly si tak často
+a pravidelně jako jindy: aby však psaly stejně důvěrně, to už
+nebylo možné. Elizabeth se nad dopisy nemohla zbavit pocitu, že
+je veta po věrném přátelství, a třebaže si umínila nezanedbávat
+písemný styk, dělala to spíš kvůli minulým než přítomným vztahům.
+Zprvu všichni dychtivě očekávali Charlottiny dopisy, byli
+pochopitelně zvědaví, co bude psát o novém domově, zda se jí bude
+zamlouvat lady Catherine, odváží-li se tvrdit, že je šťastna;
+když pak byly její dopisy předčítány, měla Elizabeth dojem, že se
+Charlotte o všem vyjadřuje přesně tak, jak se dalo předpokládat.
+Psala optimisticky, zdálo se, že je obklopěna vším pohodlím,
+nezmiňovala se o ničem, co by nebyla mohla pochválit. Dům,
+zařízení, okolí, cesty — všechno jí vyhovovalo a lady Catherine
+se k ní chovala, velmi přátelsky a blahovolně. Byl to páně
+Collinsův Hunsford a zámek Rosings v střízlivějším podání.
+Elizabeth pochopila, že musí počkat, až se tam sama vypraví,
+chce-li se dozvědět plnou pravdu. Jane už napsala sestře
+z Londýna několik řádků, že šťastně dojeli, a Elizabeth doufala,
+že příští dopis už bude obsahovat nějakou zprávu o Bingleyových.
+
+Netrpělivost, s jakou očekávala další dopis, byla po zásluze
+odměněna, jak už netrpělivost obvykle bývá. Jane strávila ve
+městě týden a Caroline se ještě neohlásila ani osobně, ani
+písemně. Vysvětlovala si to však tím, že se asi poslední dopis
+přítelkyni z Longbournu nešťastnou náhodou ztratil.
+
+Tetinka má zítra cestu nikam poblíž Grosvenor Street, psala dál.
+Využiji tedy té příležitosti a navštívím je.Napsala znovu, když
+zamýšlenou návštěvu vykonala a mluvila se slečnou Bingleyovou.
+Caroline mi připadala trochu nesvá, psala doslova, ale byla ráda,
+že mě vidí, a vyčítala mi, že jsem jí svůj příjezd neoznámila.
+Měla jsem tedy pravdu: můj poslední dopis nedostala. Vyptávala
+jsem se ovšem, co dělá její bratr. Daří se mu dobře, aleje tak
+zaneprázdněn u pana Darcyho, že ho ani příliš často nevidí.
+Zjistila jsem, že čekají slečnu Darcyovou k obědu. Byla bych ji
+ráda poznala. Nezdrželajsem se dlouho, protože se Caroline a paní
+Hurstová někam chystaly. Jistě se tu brzy zastaví.
+
+Elizabeth nad tím dopisem kroutila hlavou. Utvrdil ji
+v přesvědčení, že přítomnost sestry ve městě by mohl Bingley
+odhalit jen čirou náhodou.
+
+Uběhly čtyři týdny, a Jane se s ním dosud nesetkala. Snažila se
+namluvit sama sobě, že jí na tom nezáleží, avšak nemohla si už
+zastírat nezájem slečny Bingleyové. čtrnáct dní byla kvůli ní
+každé dopoledne doma a každý večer si pro ni vymyslela novou
+omluvu; pak se konečně návštěvnice objevila, ale zdržela se jen
+krátce a byla vůbec jako vyměněná, takže Jane už nemohla setrvat
+ve svém sebeklamu. Dopis, který při této příležitosti napsala
+sestře, je dostatečným důkazem jejího rozpoložení.
+
+    Má rozmilá Lízinko,
+
+    musím se Ti přiznat, že jsem byla hloupá, když jsem věřila
+    v přátelství slečny Bingleyové, ale Ty se jisté nebudeš
+    vítězoslavné naparovat svým bystrozrakem. Ačkoli Ti tedy
+    události daly za pravdu, nesmíš mé, drahá sestřičko, pokládat
+    za nepolepšitelnou, tvrdím-li i nadále, Že její chování
+    opravňovalo stejné mou důvěru jako tvé podezírání. Nedovedu
+    pochopit, proč vlastně usilovala o to, abychom se sblížily,
+    a kdyby se všechno opakovalo, vím, že bych se dala znovu
+    ošálit. Caroline mi oplatila návštěvu až včera, a za celou tu
+    dobu se neozvala ani lístečkem, ani řádečkem. Když se konečně
+    objevila, bylo na ní znát, že ji to netěší; omluvila se
+    zběžně, jen aby se neřeklo, že nepřišla dřív, nezmínila se
+    ani slůvkem, že by mě ráda zase viděla, a byla po všech
+    stránkách tak změněná, že jsem si po jejím odchodu umínila ji
+    více nevyhledávat. Je to její vina, ale přesto ji lituji.
+    Vyznamenávala mě svou pozorností zřejmě z nedobrého úmyslu;
+    mohu právem říci, že jsme se spřátelily z jejího popudu.
+    Lituji ji, neboť si musí být vědoma, že se zachovala nepěkně,
+    a jsem přesvědčena, že to udělala jen ze starosti o bratra.
+    Nechci se o tom rozepisovat: ty i já víme, že si dělá
+    starosti zbytečně, nemůže-li však jinak, pak to vysvětluje
+    její chování ke mně; je po zásluze drahý jejímu srdci
+    a veškeré její obavy o něj jsou přirozené a chvályhodné.
+    Přesto mě udivuje, že ji tyto obavy dosud neopustily, neboi
+    kdyby o mne aspoň trochu stál, byl by mě už dávno a dávno
+    vyhledal. Jistě ví, že jsem v Londýně, ona mi to mezi řečí
+    naznačila, a přitom, když ji poslouchám, mám takový dojem,
+    jako by se snažila sama sebe ubezpečit, že je okouzlen
+    slečnou Darcyovou. Nemohu se v tom vyznat. Kdybych se
+    neobávala ukvapených závěrů, byla bych téměř v pokušení říct,
+    že to ve mně vzbuzuje podezření z nějakého úskoku. Ale
+    pokusím se zapudit všechny bolestné úvahy a budu myslet jen
+    na to, z čeho se mohu radovat — z tvé příchylnosti a z velké
+    dobroty drahého strýčka a tetičky. Napiš mi brzy. Slečna
+    Bingleyová říkala něco o tom, že se už do Netherfieldu
+    nevrátí, že dům pustí, ale netvrdila to s určitostí. Snad
+    abychom se o tom raději nezmiňovaly. Jsem velmi ráda, že
+    přišly tak dobré zprávy od přátel z Hunsfordu. Jen se k nim
+    rozjeď se sirem Williamem a s Marií. Jistě se Ti tam bude
+    líbit. Líbá Tě atd.
+
+Elizabeth ten dopis zabolel, ale pak se jí vrátila dobrá nálada,
+když si uvědomila, že se Jane už nedá klamat, aspoň sestrou ne.
+Všechny naděje ohledně Bingleyho padly. Ani by si nepřála, aby se
+začal sestře opět dvořit. Čím déle o tom uvažovala, tím horší
+mínění nabývala o jeho charakteru; a za trest mu přála, aby se
+skutečně brzy oženil se sestrou pana Darcyho, protože by to tak
+bylo i pro Jane nejlepší a protože by podle líčení pana Wickhama
+musel brzy z hloubi duše litovat, čeho se vzdal.
+
+Zároveň připomněla i paní Gardinerová Elizabeth její slib ohledně
+tohoto pána a dotazovala se, co je nového, a Elizabeth pro ni
+měla zprávy, které se zamlouvaly spíše tetičce než jí. Jeho
+zjevný zájem ochladí, už se jí nedvořil, točil se kolem jiné.
+Elizabeth to neušlo, ale pozorovala a popisovala to bez velkého
+utrpení. Hloub do srdce se jí nezapsal a její marnivosti stačilo
+vědomí, že by ona bývala jeho vyvolená, kdyby to byly majetkové
+poměry dovolily. Uplatňoval nyní svůj šarm na mladé dámě, jež ho
+okouzlila především nedávno získanými deseti tisíci librami;
+avšak Elizabeth, v tomto případě snad méně jasnozřivá, než když
+šlo o Charlottu, ho nezatratila kvůli jeho touze po nezávislosti.
+Ba právě naopak, připadalo jí to jako nejpřirozenější věc na
+světě, a jelikož mohla předpokládat, že ho to stálo jisté úsilí,
+než se jí dokázal vzdát, byla ochotna uznat, že jednal moudře
+a v zájmu jich obou, a upřímně mu přála, aby došel štěstí.
+
+Všechno také zcela otevřeně sdělila paní Gardinerové a po
+vylíčení okolností připsala do dopisu:
+
+    Jsem si teď jista, drahá tetinko, že jsem ho doopravdy
+    nemilovala, neboť kdybych byla poznala ten čistý
+    a povznášející cit, musela bych si nyní hnusit i jeho jméno
+    a přát mu jen to nejhorší. Avšak já nejen vzpomínám na něho
+    v dobrém, ale dokonce ani nic nevyčítám slečně Kingové.
+    Vůbec k ní necítím nenávist a dokážu uznat, že to může být
+    velmi slušné děvče. Láska v tom nehraje roli. Má opatrnost
+    přinesla ovoce, a třebaže bych jako zoufalá zhrzená milenka
+    získala v očích svých známých na zajímavosti, nelituji toho,
+    Že na sebe neupozorním. Za proslulost se někdy musí zaplatit
+    příliš vysoká cena. Kitty a Lydia si berou jeho zradu mnohem
+    víc k srdci než já. Jsou mladé a světa neznalé a neobjevily
+    ještě zdrcující skutečnost, Že fešáci musí mít právě tak
+    z čeho žít jako obyčejní mužští.
+
+Kapitola 27
+-----------
+
+Bez větších vzrušení, než byla tato, a bez zajímavějších
+rozptýlení než procházky do Merytonu — někdy blátivé, jindy
+mrazivé — uběhl v Longbournu leden a únor.  Březen přichystal
+Elizabeth návštěvu v Hunsfordu. Zprvu vlastně ani nechtěla jet,
+ale shledala, že Charlotte na tom nápadu lpí, a postupně se i jí
+začal jevit lákavější a přijatelnější.  Odloučení podnítilo touhu
+vidět opět Charlottu a zmírnilo její averzi vůči panu Collinsovi.
+Celý záměr měl půvab neotřelosti, nadto doma vzhledem k pošetilé
+matce a málo družným sestrám nebylo všechno ideální, a tak byla
+změna vítána už sama o sobě.  Cestou se také bude moci stavit
+u Jane a zkrátka a dobře, když se přiblížila doba odjezdu, byla
+by jej velmi nerada odkládala.  Nenaskytly se však žádné překážky
+a pouť probíhala podle původního Charlottina návrhu. Elizabeth se
+přidružila k siru Williamovi a jeho druhé dceři. Cestovní program
+se zavčas vylepšil jedním přenocováním v Londýně, takže mu teď
+k dokonalosti už nechybělo nic.
+
+Jedinou stinnou stránkou bylo rozloučení s otcem, který ji bude
+jistě postrádat; vždyť byl nakonec tak smutný, že ji požádal, aby
+mu psala, a dokonce jí téměř slíbil, že jí také odepíše.
+
+S panem Wickhamem se rozloučili jako přátelé — on ještě o poznání
+vřeleji.  Jeho nynější námluvy mu nevymazaly z paměti, že
+Elizabeth byla první dívka, která ho zaujala a vzrušila, která
+vyslechla jeho příběh a politovala ho, které se dvořil; při
+loučení jí přál šťastnou cestu, připomněl jí, co asi může
+očekávat od lady Catherine de Bourghové, a vyjádřil naději, že se
+v názoru na ni — jakož i v názoru na kohokoli jiného — vždy
+a všude shodnou, a projevoval o ni přitom takovou starostlivost
+a zájem, že se k němu cítila navždy poutána hlubokými sympatiemi
+a opouštěla ho v přesvědčení, že ať svobodný, ať ženatý, vždycky
+to pro ni bude člověk navýsost milý a příjemný.
+
+Nazítří se neocitla ve společnosti, která by ho byla nějak
+zastínila.  Sir William Lucas ani jeho dcera Maria,
+dobro-srdečná, ale po otci nepříliš bystrá, nemluvili o ničem, co
+by stálo za pozornost, a Elizabeth jim naslouchala asi s takovým
+potěšením jako skřípotu kočárových per. Milovala komické figurky,
+ale sira Williama znala už příliš dlouho. Nemohl jí sdělit nic
+o svém povýšení do Šlechtického stavu ani o svém přijetí u dvora,
+co by už nebyla slyšela, a jeho galantnosti byly stejně otřepané
+jako jeho informace. Do Londýna to bylo pouhých čtyřiadvacet mil
+a vyjeli brzy, aby tam byli před polednem. Když předjeli před dům
+Gardinerových, stála Jane v salónu u okna a vyhlížela je, a jak
+vkročili do chodby, už je tam vítala. Elizabeth si ji pátravě
+prohlížela a s potěšením viděla, že vypadá stejně zdravě
+a půvabně jako vždy. Nahoře na schodech stál houf chlapečků
+a holčiček, kteří se tolik těšili na sestřenku, že nevydrželi
+čekat v salóně, ale jelikož ji delší dobu neviděli, styděli se jí
+běžet naproti. Všude vládla radost a pohoda. Celý den ubíhal
+velmi příjemně : zprvu v ruchu nákupů, večer v divadle.
 
 Tam Elizabeth záměrně zaujala místo vedle tetičky. Nejprve se
-rozhovořily o sestře; zarmoutilo ji, třebas nepřekvapilo, když se při
-podrobném vyptávání dozvěděla, že Jane se sice všemožně snaží být dobré
-mysli, ale přesto občas propadá smutku. Lze však předpokládat, že se jí
-to zanedlouho podaří překonat docela. Paní Gardinerovájí rovněž
-
-podrobně vylíčila návštěvu slečny Bingleyové v Gracechurch Street a
-opakovala jí různé
-
-rozhovory s Jane během té doby, z nichž vysvítalo, že s ní sestra sama
-přerušila styky. Paní Gardinerová si rovněž dobírala Elizabeth pro
-Wickha-movu zradu a blahopřála jí, že to tak srdnatě snáší.
-
-„Ale co je to zač, ta slečna Kingová, milá Elizabeth?“ dodala. „Nerada
-bych si o našem příteli myslela, že je pro-spěchář.“
-
-„Prosím vás, drahá tetinko, jaký je rozdíl mezi prospěchář-stvím a
-obezřetností při vstupu do manželství? Kde končí uvážlivost a kde začíná
-ziskuchtivost? O vánocích jste se obávala, aby si nechtěl vzít mě,
-protože by to nebylo moudré, a teď, když se snaží získat děvče, které má
-
-pouhých deset tisíc, uvažujete, jestli není prospěchář.“
-
-„Jen mi pověz, jaká je ta slečna Kingová, a já už si o tom utvořím svůj
-názor.“
-
-„Je to velmi slušné děvče, pokud vím. Neslyšela jsem o ní nikdy nic
-špatného.“
-
-„Avšak on si jí ani nevšiml, dokud po dědečkově smrti nezdědila peníze.“
-
-„Ne — a proč také? Když nesměl dobýt mého srdce, protože nemám věno, z
-jakého důvodu by se byl ucházel o děvče stejně chudé, které se mu
-nelíbilo?“
-
-„Připadá mi to beztaktní, začít se jí dvořit tak brzy po tom, co to vešlo
-ve známost.“'
-
-„Muž v tíživé situaci nemá čas na všechny obřadnosti, které ostatní
-zachovávají. Když to nevadí jí, proč by to mělo vadit nám?“
-
-„Že to nevadí jí, to jeho neomlouvá. Ukazuje to jen, že se jí něčeho
-nedostává — rozumu nebo citu.“
-
-„Nu dobrá,“ prohlásila Elizabeth, „jak si přejete. On je tedy zištný a
-ona pošetilá.“
-
-„Ne, Lízinko, takhle si to nepřeji. Nerada bych si myslela něco špatného
-o mladíkovi, který žil tak dlouho v Derbyshiru, chápeš.“
-
-„ Ach, je-li tohle jediný důvod, pak se přiznám, že mám moc špatné
-mínění o derbyshirských mladých pánech, a jejich důvěrní přátelé z
-Hertfordshiru nejsou o mnoho lepší. Mám jich až
-
-po krk. Chválabohu, kam zítra přijedu, tam se pán domu nemůže chlubit
-ani jednou dobrou vlastností, neumí se chovat, hlavu má dutou, nic po
-něm není. Vlastnějen hlupáci stojí za to, abychom se s nimi stýkali.“
-
-„Dej si pozor, Lízinko, takové řeči by tě mohly usvědčit ze zklamání.“
-Než se po představení odloučily, zažila radostné překvapení, neboťji
-tetička pozvala, aby strýce a ji doprovázela v létě na cestách, které
-hodlali podniknout pro své potěšení.
-
-„Nejsme ještě zcela rozhodnuti, jak daleko dojedeme, ale snad až ke
-skotským jezerům,“ pravila paní Gardinerová.
-
-Žádným jiným návrhem nemohla padnout Elizabeth více do noty; přijala
-pozvání na místě a vděčně. „Milovaná tetičko,“ zvolala nadšeně, „jak
-jsem blažená a přešťastná! Nalila jste mi novou krev do žil, dodala jste
-mi chuti do života. Sbohem, zklamání a smutku! Co jsou muži ve srovnání
-
-se skalami a horami? Ach, jak dlouho budeme na cestě! A až se konečně
-vrátíme, nepřijedeme jako ostatní cestovatelé, kteří si vůbec nic
-nepamatují. Budeme vědět, kde jsme jezdili, budeme vyprávět, co jsme
-viděli. Jezera, hory a řeky se nám ve vzpomínkách nepopletou, a až
-
-se pokusíme popsat nějakou scenérii, nezačneme tím, že se pohádáme, kde
-to vlastně je. Ať
-
-jsou první výlevy našich dojmů méně nesnesitelné než u většiny
-cestovatelů!“ S čímkoli se druhý den na své pouti setkali, všechno
-připadalo Elizabeth nové a zajímavé; měla výbornou náladu, neboť se
-přesvědčila na vlastní oči, že sestra dobře vypadá, přestala se tedy
-obávat o její zdraví, a zamýšlená cesta na sever jí byla trvalým zdrojem
-radosti. Jakmile zahnuli ze silnice na odbočku k Hunsfordu, vyhlíželi
-faru a očekávali ji za každým zákrutem. Cesta byla z jedné strany
-ohraničena plotem rosingského parku. Elizabeth se usmála, když si
-vzpomněla, co všechno už slyšela o tamním panstvu.
-
-Konečně faru poznali: zahrada svažující se k cestě, v zahradě stavení,
-zelené kůly a živý plot — všechno nasvědčovalo tomu, že budou co nevidět
-na místě. Pan Collins s Charlottou se objevili ve dveřích, povoz
-zastavil před nízkými vrátky, od nichž vedla nedlouhá, štěrkem vysypaná
-cestička k domu. Honem vystoupili z kočáru a octli se na ní za všeobecné
-radosti ze shledání, úsměvů a úklon. Paní Collinsová přítelkyni vřele
-uvítala a Elizabeth byla čím dál tím raději, že se za ní vypravila, když
-viděla, jakou jí její návštěva způsobila radost. Postřehla okamžitě, že
-bratránek nezměnil ani v manželství své způsoby: byl stále tak škrobeně
-
-přezdvořilý a zdržel ji pár minut u vrátek, než se jí vyptal a vyslechl,
-jak se daří její rodině. Pak už je bez dalších okolků — krom upozornění,
-jak je vchod hezky upraven — uvedl do stavení, a jakmile vstoupili do
-salónu, přivítal je s okázalou strojeností
-
-podruhé ve svém skromném obydlí a jako ozvěna opakoval po své ženě
-všechny nabídky občerstvení.
-
-Elizabeth byla připravena, že ho spatří na vrcholku slávy, a když jim
-předváděl rozlehlé
-
-místnosti, zařízení a nábytek, nemohla se zbýt dojmu, že se obrací
-především na ni, jako by si přál, aby pochopila, co ztratila svým
-odmítnutím. Ačkoli to tu všechno vypadalo útulně a pohodlně, přesto se
-mu nemohla zavděčit ani jediným kajícným povzdechem, a spíš hleděla s
-údivem, jak se její přítelkyně může tvářit vesele vedle takového
-partnera. Když pan Collins pronesl nějakou moudrost, která mohla být
-jeho ženě trapná, bezděčně ji vyhledávala pohledem. Tu a tam postřehla
-lehký ruměnec, ale většinou Charlotte moudře dělala, že neslyší. Nejprve
-zůstali sedět v salóně, dokud se dost nenaobdivovali každičkému kusu
-zařízení, od vitríny až po mříž u krbu, načež vylíčili celou cestu a
-všechno, co se zběhlo v Londýně, a pak je pan Collins vyzval, aby se
-prošli po zahradě, velké a pěkně upravené, o jejíž vzhled sám pečoval.
-Zahradničení bylo jednou z jeho nejpřijatelnějších zálib a Elizabeth
-oceňovala Charlottino sebeovládání, když vykládala, že je to činnost
-zdraví prospěšná a že ho v ní všemožně podporuje. Vodil je po cestičkách
-sem i tam, sotva jim dovolil popadnout dech, aby mohli chválit tak, jak
-očekával, a předkládal jim každý pohled s tak podrobnými komentáři, že
-se všechna krása vytratila. Vypočítával pole v různých směrech, věděl,
-kolik je stromů i v nejvzdálenějším hájku. Leč ze všech krás, jimiž se
-mohla chlubit jeho zahrada, ba i širé okolí a celé království, nic se
-nevyrovnalo pohledu na Rosings, který se otvíral mezi stromy na kraji
-parku přímo proti faře. Byla to krásná nová budova, půvabně zasazená do
-svažujícího se terénu.
-
-Pan Collins je hodlal vést ze zahrady kolem svých dvou luk, ale dámy
-neměly střevíčky vhodné do jinovatky, a proto se vrátily, a jeho
-doprovázel dál pouze sir William. Charlotte zatím prováděla sestru a
-přítelkyni po domě a byla asi ráda, že má možnost jim ho ukázat bez
-manželova přispění. Nebyl velký, ale dobře stavěný a pohodlný, všechno
-bylo zařízeno útulně
-
-a příhodně, což Elizabeth považovala výlučně za Charlottinu zásluhu.
-Jakmile se z obrazu vytratil pan Collins,
-
-bylo tu skutečně nadmíru příjemné prostředí a podle toho, s jakým
-neskrývaným potěšením se tu Charlotte pohybovala, vycítila Elizabeth, že
-se vytrácí často.
-
-Byla už zpravena, že lady Catherine dosud dlí na venkově. Přišla na to
-řeč opět u večeře, kdy se k ní pan Collins přitočil se slovy:
-
-„Ano, slečno Elizabeth, budete mít tu čest spatřit lady Catherine tuto
-neděli v kostele, a nemusím ani zdůrazňovat, že si vás zcela podmaní. Je
-vlídnost a blahosklonnost sama a nepochybně po bohoslužbě poctí i vás
-svou pozorností. Snad se nezmýlím, když řeknu, že všechna pozvání, jimiž
-nás poctí během vašeho pobytu u nás, budou zahrnovat i vás a švegruši
-Marii. Vyznamenává drahou Charlottu svou přízní. Večeří-váme v Rosingsu
-dvakrát týdně a nikdy nám nedovolí odebrat se domů pěšky. Pravidelně se
-vracíváme v jejím kočáru, lépe řečeno v jednom z jejích kočárů, neboť
-jich vlastní několik.“
-
-„Lady Catherine je skutečně velmi úctyhodná a rozumná dáma,“ dodala
-Charlotte, „a ke svým sousedům nanejvýš pozorná.“
-
-„Máte svatou pravdu, má drahá, to říkám také. Ona je z těch vzácných
-žen, které člověk ani nemůže dost ctít.“
-
-V průběhu večera hovořili hlavně o tom, co je nového v Hertfordshiru,
-vyprávěli si znovu, co si už sdělili v dopisech, a když se rozešli a
-Elizabeth se octla o samotě ve svém pokoji, obírala se úvahami, do jaké
-míry je Charlotte spokojená, snažila se pochopit, jakými prostředky
-ovlivňuje a kde sebere tu sílu snášet svého manžela, a musela uznat, že
-to všechno dělá
+rozhovořily o sestře; zarmoutilo ji, třebas nepřekvapilo, když se
+při podrobném vyptávání dozvěděla, že Jane se sice všemožně snaží
+být dobré mysli, ale přesto občas propadá smutku. Lze však
+předpokládat, že se jí to zanedlouho podaří překonat docela. Paní
+Gardinerovájí rovněž podrobně vylíčila návštěvu slečny Bingleyové
+v Gracechurch Street a opakovala jí různé rozhovory s Jane během
+té doby, z nichž vysvítalo, že s ní sestra sama přerušila styky.
+
+Paní Gardinerová si rovněž dobírala Elizabeth pro Wickhamovu
+zradu a blahopřála jí, že to tak srdnatě snáší.
+
+„Ale co je to zač, ta slečna Kingová, milá Elizabeth?“ dodala.
+„Nerada bych si o našem příteli myslela, že je prospěchář.“
+
+„Prosím vás, drahá tetinko, jaký je rozdíl mezi prospěchářstvím
+a obezřetností při vstupu do manželství? Kde končí uvážlivost
+a kde začíná ziskuchtivost? O vánocích jste se obávala, aby si
+nechtěl vzít mě, protože by to nebylo moudré, a teď, když se
+snaží získat děvče, které má pouhých deset tisíc, uvažujete,
+jestli není prospěchář.“
+
+„Jen mi pověz, jaká je ta slečna Kingová, a já už si o tom
+utvořím svůj názor.“
+
+„Je to velmi slušné děvče, pokud vím. Neslyšela jsem o ní nikdy
+nic špatného.“
+
+„Avšak on si jí ani nevšiml, dokud po dědečkově smrti nezdědila
+peníze.“
+
+„Ne — a proč také? Když nesměl dobýt mého srdce, protože nemám
+věno, z jakého důvodu by se byl ucházel o děvče stejně chudé,
+které se mu nelíbilo?“
+
+„Připadá mi to beztaktní, začít se jí dvořit tak brzy po tom, co
+to vešlo ve známost.“'
+
+„Muž v tíživé situaci nemá čas na všechny obřadnosti, které
+ostatní zachovávají. Když to nevadí jí, proč by to mělo vadit
+nám?“
+
+„Že to nevadí jí, to jeho neomlouvá. Ukazuje to jen, že se jí
+něčeho nedostává — rozumu nebo citu.“
+
+„Nu dobrá,“ prohlásila Elizabeth, „jak si přejete. On je tedy
+zištný a ona pošetilá.“
+
+„Ne, Lízinko, takhle si to nepřeji. Nerada bych si myslela něco
+špatného o mladíkovi, který žil tak dlouho v Derbyshiru, chápeš.“
+
+„Ach, je-li tohle jediný důvod, pak se přiznám, že mám moc špatné
+mínění o derbyshirských mladých pánech, a jejich důvěrní přátelé
+z Hertfordshiru nejsou o mnoho lepší. Mám jich až po krk.
+Chválabohu, kam zítra přijedu, tam se pán domu nemůže chlubit ani
+jednou dobrou vlastností, neumí se chovat, hlavu má dutou, nic po
+něm není. Vlastně jen hlupáci stojí za to, abychom se s nimi
+stýkali.“
+
+„Dej si pozor, Lízinko, takové řeči by tě mohly usvědčit ze
+zklamání.“ Než se po představení odloučily, zažila radostné
+překvapení, neboť ji tetička pozvala, aby strýce a ji doprovázela
+v létě na cestách, které hodlali podniknout pro své potěšení.
+
+„Nejsme ještě zcela rozhodnuti, jak daleko dojedeme, ale snad až
+ke skotským jezerům,“ pravila paní Gardinerová.
+
+Žádným jiným návrhem nemohla padnout Elizabeth více do noty;
+přijala pozvání na místě a vděčně. „Milovaná tetičko,“ zvolala
+nadšeně, „jak jsem blažená a přešťastná! Nalila jste mi novou
+krev do žil, dodala jste mi chuti do života. Sbohem, zklamání
+a smutku! Co jsou muži ve srovnání se skalami a horami? Ach, jak
+dlouho budeme na cestě! A až se konečně vrátíme, nepřijedeme jako
+ostatní cestovatelé, kteří si vůbec nic nepamatují. Budeme vědět,
+kde jsme jezdili, budeme vyprávět, co jsme viděli. Jezera, hory
+a řeky se nám ve vzpomínkách nepopletou, a až se pokusíme popsat
+nějakou scenérii, nezačneme tím, že se pohádáme, kde to vlastně
+je. Ať jsou první výlevy našich dojmů méně nesnesitelné než
+u většiny cestovatelů!“
+
+Kapitola 28
+-----------
+
+S čímkoli se druhý den na své pouti setkali, všechno připadalo
+Elizabeth nové a zajímavé; měla výbornou náladu, neboť se
+přesvědčila na vlastní oči, že sestra dobře vypadá, přestala se
+tedy obávat o její zdraví, a zamýšlená cesta na sever jí byla
+trvalým zdrojem radosti.
+
+Jakmile zahnuli ze silnice na odbočku k Hunsfordu, vyhlíželi faru
+a očekávali ji za každým zákrutem.  Cesta byla z jedné strany
+ohraničena plotem rosingského parku.  Elizabeth se usmála, když
+si vzpomněla, co všechno už slyšela o tamním panstvu.
+
+Konečně faru poznali: zahrada svažující se k cestě, v zahradě
+stavení, zelené kůly a živý plot — všechno nasvědčovalo tomu, že
+budou co nevidět na místě. Pan Collins s Charlottou se objevili
+ve dveřích, povoz zastavil před nízkými vrátky, od nichž vedla
+nedlouhá, štěrkem vysypaná cestička k domu. Honem vystoupili
+z kočáru a octli se na ní za všeobecné radosti ze shledání,
+úsměvů a úklon. Paní Collinsová přítelkyni vřele uvítala
+a Elizabeth byla čím dál tím raději, že se za ní vypravila, když
+viděla, jakou jí její návštěva způsobila radost. Postřehla
+okamžitě, že bratránek nezměnil ani v manželství své způsoby: byl
+stále tak škrobeně přezdvořilý a zdržel ji pár minut u vrátek,
+než se jí vyptal a vyslechl, jak se daří její rodině. Pak už je
+bez dalších okolků — krom upozornění, jak je vchod hezky upraven
+— uvedl do stavení, a jakmile vstoupili do salónu, přivítal je
+s okázalou strojeností podruhé ve svém skromném obydlí a jako
+ozvěna opakoval po své ženě všechny nabídky občerstvení.
+
+Elizabeth byla připravena, že ho spatří na vrcholku slávy, a když
+jim předváděl rozlehlé místnosti, zařízení a nábytek, nemohla se
+zbýt dojmu, že se obrací především na ni, jako by si přál, aby
+pochopila, co ztratila svým odmítnutím. Ačkoli to tu všechno
+vypadalo útulně a pohodlně, přesto se mu nemohla zavděčit ani
+jediným kajícným povzdechem, a spíš hleděla s údivem, jak se její
+přítelkyně může tvářit vesele vedle takového partnera. Když pan
+Collins pronesl nějakou moudrost, která mohla být jeho ženě
+trapná, bezděčně ji vyhledávala pohledem. Tu a tam postřehla
+lehký ruměnec, ale většinou Charlotte moudře dělala, že neslyší.
+Nejprve zůstali sedět v salóně, dokud se dost nenaobdivovali
+každičkému kusu zařízení, od vitríny až po mříž u krbu, načež
+vylíčili celou cestu a všechno, co se zběhlo v Londýně, a pak je
+pan Collins vyzval, aby se prošli po zahradě, velké a pěkně
+upravené, o jejíž vzhled sám pečoval.  Zahradničení bylo jednou
+z jeho nejpřijatelnějších zálib a Elizabeth oceňovala Charlottino
+sebeovládání, když vykládala, že je to činnost zdraví prospěšná
+a že ho v ní všemožně podporuje. Vodil je po cestičkách sem
+i tam, sotva jim dovolil popadnout dech, aby mohli chválit tak,
+jak očekával, a předkládal jim každý pohled s tak podrobnými
+komentáři, že se všechna krása vytratila. Vypočítával pole
+v různých směrech, věděl, kolik je stromů i v nejvzdálenějším
+hájku. Leč ze všech krás, jimiž se mohla chlubit jeho zahrada, ba
+i širé okolí a celé království, nic se nevyrovnalo pohledu na
+Rosings, který se otvíral mezi stromy na kraji parku přímo proti
+faře. Byla to krásná nová budova, půvabně zasazená do svažujícího
+se terénu.
+
+Pan Collins je hodlal vést ze zahrady kolem svých dvou luk, ale
+dámy neměly střevíčky vhodné do jinovatky, a proto se vrátily,
+a jeho doprovázel dál pouze sir William. Charlotte zatím
+prováděla sestru a přítelkyni po domě a byla asi ráda, že má
+možnost jim ho ukázat bez manželova přispění. Nebyl velký, ale
+dobře stavěný a pohodlný, všechno bylo zařízeno útulně
+a příhodně, což Elizabeth považovala výlučně za Charlottinu
+zásluhu.  Jakmile se z obrazu vytratil pan Collins, bylo tu
+skutečně nadmíru příjemné prostředí a podle toho, s jakým
+neskrývaným potěšením se tu Charlotte pohybovala, vycítila
+Elizabeth, že se vytrácí často.
+
+Byla už zpravena, že lady Catherine dosud dlí na venkově. Přišla
+na to řeč opět u večeře, kdy se k ní pan Collins přitočil se
+slovy:
 
+„Ano, slečno Elizabeth, budete mít tu čest spatřit lady Catherine
+tuto neděli v kostele, a nemusím ani zdůrazňovat, že si vás zcela
+podmaní. Je vlídnost a blahosklonnost sama a nepochybně po
+bohoslužbě poctí i vás svou pozorností. Snad se nezmýlím, když
+řeknu, že všechna pozvání, jimiž nás poctí během vašeho pobytu
+u nás, budou zahrnovat i vás a švegruši Marii. Vyznamenává drahou
+Charlottu svou přízní. Večeří-váme v Rosingsu dvakrát týdně
+a nikdy nám nedovolí odebrat se domů pěšky. Pravidelně se
+vracíváme v jejím kočáru, lépe řečeno v jednom z jejích kočárů,
+neboť jich vlastní několik.“
+
+„Lady Catherine je skutečně velmi úctyhodná a rozumná dáma,“
+dodala Charlotte, „a ke svým sousedům nanejvýš pozorná.“
+
+„Máte svatou pravdu, má drahá, to říkám také. Ona je z těch
+vzácných žen, které člověk ani nemůže dost ctít.“
+
+V průběhu večera hovořili hlavně o tom, co je nového
+v Hertfordshiru, vyprávěli si znovu, co si už sdělili v dopisech,
+a když se rozešli a Elizabeth se octla o samotě ve svém pokoji,
+obírala se úvahami, do jaké míry je Charlotte spokojená, snažila
+se pochopit, jakými prostředky ovlivňuje a kde sebere tu sílu
+snášet svého manžela, a musela uznat, že to všechno dělá
 obdivuhodně. Snažila se rovněž odhadnout, jak bude její návštěva
-probíhat, zda bude klidný
-
-průběh všedních dní často přerušován nevítanými zásahy pana Collinse a
-radovánkami s rosingským panstvem. Živá obrazotvornost jí to všechno
-brzy vykreslila. Nazítří se právě ve svém pokoji vypravovala na
-procházku, když tu zničehonic zaslechla randál, jako by v domácnosti
-náhle propuklo zemětřesení; zpozorněla a po chvilce slyšela, že někdo
-letí po schodech a hlasitěji volá. Otevřela dveře a na odpočívadle se
+probíhat, zda bude klidný průběh všedních dní často přerušován
+nevítanými zásahy pana Collinse a radovánkami s rosingským
+panstvem. Živá obrazotvornost jí to všechno brzy vykreslila.
+
+Nazítří se právě ve svém pokoji vypravovala na procházku, když tu
+zničehonic zaslechla randál, jako by v domácnosti náhle propuklo
+zemětřesení; zpozorněla a po chvilce slyšela, že někdo letí po
+schodech a hlasitěji volá. Otevřela dveře a na odpočívadle se
 srazila s Marií, která rozčilením sotva dechu popadajíc ze sebe
 vyrazila:
 
-„Jemináčku, Elizo, proboha tě prosím, utíkej dolů do jídelny, to něco
-uvidíš. Neřeknu ti co. Pospěš si, rychle!“
+„Jemináčku, Elizo, proboha tě prosím, utíkej dolů do jídelny, to
+něco uvidíš. Neřeknu ti co. Pospěš si, rychle!“
 
 Marně Elizabeth vyzvídala: Maria jí nechtěla nic prozradit, a tak
-utíkaly do jídelny, odkud vedla okna na zahradu, aby spatřily ten div
-divoucí, a sice faetón před vrátky a dvě dámy v něm.
+utíkaly do jídelny, odkud vedla okna na zahradu, aby spatřily ten
+div divoucí, a sice faetón před vrátky a dvě dámy v něm.
 
-„A to je všechno?“ zvolala Elizabeth. „Já čekala, že nejmíň vepři vnikli
-do zahrady, a ona je tu jen lady Catherine s dcerou!“
+„A to je všechno?“ zvolala Elizabeth. „Já čekala, že nejmíň vepři
+vnikli do zahrady, a ona je tu jen lady Catherine s dcerou!“
 
 „Kdepak, děvenko!“ zhrozila se Maria jejího omylu, „to není lady
-Catherine. Ta starší je paní
-
-Jenkinsová, co u nich žije, a ta druhá je slečna de Bourghová. Jen se na
-ni podívej! Taková
-
-nepatrná osůbka. Kdo by si to byl pomyslel, že může být tak malá a
-hubená!“
-
-„To je od ní bezohledné, že zdržuje Charlottu v tomhle větru venku.
-Pročpak nejde dál?“
-
-„Ona Charlotte povídala, že se to stane jen málokdy. Když slečna de
-Bourghová zajde dovnitř, je to u ní důkaz zcela mimořádné přízně.“
-
-„Zamlouvá se mi,“ prohlásila Elizabeth, která si na něco vzpomněla.
-„Vypadá stonavá a hádavá. Ano, ta se k němu bude hodit. To bude pro něj
-ta pravá.“ Pan Collins i Charlotte stáli oba u vrátek a bavili se s
-dámami ; sir William trčel v domovních dveřích, zcela překonán
-vznešeností před sebou, ukláněl se, jakmile slečna de Bourghová
-
-ráčila pohlédnout směrem k němu, kterážto scéna Elizabeth náramně
-bavila. Konečně si všechno pověděli, dámy odjely, ostatní se vrátili do
-domu. Jakmile pan Collins zahlédl obě děvčata, hned se jim jal blahopřát
-k jejich šťastnému údělu, což Charlotte vysvětlila oznámením, že jsou
-všichni pozváni nazítří do Rosingsu na oběd. Tímto pozváním byl triumf
-páně Collinsův dovršen. Nic mu nemohlo přijít více vhod než
-
-možnost předvést ohromeným hostům vznešenost své paní a ukázat jim, jak
-si váží jeho i jeho choti; a že mu k tomu dala příležitost nečekaně
-brzy, to pokládal za takový dů-kaz její
-
-blahovůle, že pro to ani nenalézal dost obdivuhodných slov.
-
-„Přiznávám se,“ pravil, „že by mě bylo vůbec nepřekvapilo, kdyby nás
-byla Její Jasnost pozvala v neděli na čaj a kdybychom byli směli strávit
-ten večer na rosingském zámku. Znám její dobrotu a tušil jsem tedy, že k
-něčemu takovému dojde. Avšak kdo by byl čekal takovouto pozornost? Kdo
-by si byl pomyslel, že nás pozve na oběd bezprostředně po vašem příjezdu
-a že to pozvání bude platit celé společnosti!“
-
-„Mne tato okolnost tolik nepřekvapuje,“ odvětil sir William, „neboť jsem
-díky svému postavení měl už v životě možnost mnohokrát poznat mravy
-opravdové šlechty. U dvora nejsou případy takových vybraných způsobů
-nijak neobvyklé.“Nazítří se nehovořilo o ničem jiném — aspoň během
-dopoledne — než o jejich návštěvě na zámku. Pan Collins je pečlivě
-
-poučoval, co je čeká, aby je pohled na nádherné sály, houfy služebnictva
-a vzácné pokrmy nevyvedl docela z míry.
-
-Když se dámy odcházely upravit, pravil Elizabeth: „Nedělejte si starosti
-o svůj zevnějšek, drahá sestřenko, lady Catherine od nás vů-bec
-nevyžaduje, abychom chodili tak elegantně
-
-oblečeni, jak přísluší jí a její dceři. Radil bych vám, abyste si na
-sebe vzala prostě to, co máte nejlepšího — více není třeba. Lady
-Catherine si o vás nepomyslí nic špatného, přijdete-li v prostém úboru.
-Přeje si, aby jistý stavovský odstup zůstával zachován.“ Zatímco se
-strojily, přiběhl dvakrát nebo třikrát k jednotlivým dveřím, vybízel je,
-aby si pospíšily, neboť lady Catherine nerada na někoho s obědem čeká.
-Tak velkolepý obraz Její
-
-Jasnosti a zámeckého života docela vyděsil Marii Lucasovou,
-
-která nebyla zvyklá se pohybovat ve vznešené společnosti, takže
-očekávala svůj výstup na Rosingsu s nemenší trémou než její otec své
-představení u královského dvora. Počasí jim přálo, a tak se jim šlo tu
-půl míli přes park velmi příjemně. Každý park má něco do sebe a vždycky
-je nač se dívat; i Elizabeth se tu leccos líbilo, třebaže nedokázala
-upadnout do takového vytržení, jaké pan Collins nad tímto výjevem
-předpokládal, a sotva na ni příliš
-
-zapůsobilo, když se jal počítat okna v předním traktu a vyčíslil, co dal
-sir Lewis de Bourgh za sklenářské práce.
-
-Jak stoupali po schodech do haly, zmocňovala se Marie čím dál tím větší
-panika a ani sir William nevypadal docela klidně. Elizabeth neztrácela
-odvahu. Neslyšela, že by lady Catherine vynikala tak geniálními
-schopnostmi nebo zázračnými ctnostmi, aby ji to vyvedlo z míry, a pouhé
-vznešenosti, založené na penězích a urozeném původu, se troufala
-postavit bez zachvění.
-
-Ze vstupní haly, kde je pan Collins s uchváceným výrazem upozornil na
-velkolepý prostor a dokončené ornamenty, je sloužící doprovodili
-předpokojem do salónu, kde dlela lady Catherine, její dcera a paní
-Jenkinsová. Její Jasnost ráčila vstát, aby je přivítala, a jelikož se
-paní Collinsová dohodla s manželem, že hosty představí sama, odehrálo se
-to přijatelným způsobem, bez omlouvání a děkování, které by on byl
-pokládal za nezbytné. Sir William pobýval sice už na královském dvoře,
-ale vznešenost, jež ho obklopovala, ho tak dokonale ohromila, že se
-sotva odvážil hluboce uklonit a pak mlčky přijal místo; jeho dcera,
-strachy polomrtvá, usedla na krajíček židle a nevěděla, co s očima.
-Elizabeth zjistila, že ji tento výjev nevyvedl z míry, takže mohla
-klidně pozorovat tři dámy před sebou. Lady Catherine byla vysoká, statná
-paní s výraznými rysy, které kdysi mohly mít svůj půvab. Neoplývala
-přívětivostí, ani neuvítala hosty tak, že by zapomněli na své podřadné
-postavení. Její vznešenost se nevyznačovala ledovým mlčením, ale cokoli
-řekla, to bylo proneseno tak autoritativním tónem a s takovým vědomím
-vlastní důležitosti, že si Elizabeth okamžitě
-
-vzpomněla na pana Wickhama, a z toho, co za ten
-
-den zažila, usoudila, že je lady Catherine přesně taková, jak on ji
-líčil. Jakmile si prohlédla matku, jejíž tvář jí hned připomněla něco z
-Darcyho, zahleděla se na dceru a užasla téměř stejně jako Maria, že je
-tak malá a hubená. Ani postavou, ani tváří nebyla po matce. Slečna de
-Bourghová vypadala pobledle a nezdravě, její tvář nebyla ošklivá, ale
-docela bezvýrazná; téměř nemluvila, jen tu a tam něco zašeptala paní
-Jenkinsové, která se nevyznačovala ničím zvláštním a věnovala veškerou
-svou pozornost slečniným slovům a nařizování stínítka, aby jí nešlo
-světlo do očí.
-
-Lady Catherine jim dopřála několik minut posezení, pak je odeslala k
-jednomu oknu, aby se mohli obdivovat výhledu, přičemž je pan Collins v
-roli průvodce zvlášť upozorňoval na všechny krásy a lady Catherine jim
-laskavě sdělila, že až v létě bude ten pohled skutečně stát za to.
-
-Oběd byl opravdu bohatý, podávalo ho tolik sloužících a měl tolik chodů,
-kolik jim pan Collins sliboval, a jak rovněž předpokládal, usadila ho
-Její Jasnost proti sobě na opačném konci stolu a on se tam tvářil, jako
-by mu už život nemohl poskytnout vzácnější dary. Porcoval maso, jedl a
-velebil pohotově a z hloubi duše, každý chod pochválil nejprve on a pak
-sir William, jenž se už vzpamatoval natolik, že dokázal opakovat všechno
-po svém zeťovi, až
-
-se Elizabeth divila, jak to lady Catherine snese. Ale lady Catherine se
-svým bezmezným obdivem zřejmě zavděčili, usmívala se milostivě, a
-zvláště tehdy, když říkali, že některý
-
-pokrm ještě nikdy nejedli. Společnost se příliš neoddávala konverzaci.
-Elizabeth byla hotova se rozhovořit, jakmile by se k tomu naskytla
-příležitost, ale seděla mezi Charlottou a slečnou de Bourghovou — jedna
-byla zaneprázdněna posloucháním lady Catherine a slečna de Bourghová na
-ni za celý oběd ani slůvko nepromluvila. Paní Jenkinsová se hlavně
-
-zaměstnávala pozorováním, jak málo slečna de Bourghová jí, nutila ji
-ochutnat to či ono a vyjadřovala starost, není-li indisponována. Maria
-by se nebyla odvážila špitnout ani za živý
-
-svět a pánové pouze jedli a chválili.
-
-Když se dámy vrátily do salónu, nezbývalo jim nic jiného než naslouchat
-lady Catherine, která se neodmlčela ani na
-
-okamžik, dokud nebyla podávána káva; pronášela své názory způsobem, z
-něhož vysvítalo, že není zvyklá, aby jí kdokoli v čemkoli odporoval.
-Vyptávala se Charlotty nezastřeně a do všech podrobností na její
-domácnost, dávala jí četné rady, jak si počínat a jak má vypadat život
-tak malé rodiny jako její, poučila ji o chovu dobytka i drůbeže.
-Elizabeth shledala, že žádná maličkost není pod úrovní zájmu této dámy
-velkého světa, jen když jí poskytne příležitost poroučet druhým. Během
-rozhovoru s paní Collinsovou se obracela s četnými dotazy i na Marii a
-Elizabeth, ale především na Elizabeth, o jejíž rodině toho věděla
-nejméně
-
-a která jí, jak sdělila paní Col-linsové, připadala jako velmi jemná a
-půvabná dívka. Vyptala se jí v průběhu večera, kolik má sester, jsou-li
-mladší nebo starší, zda jsou všechny hezké, jakého se jim dostalo
-vzdělání, co má její otec za kočár a jak se jmenovala matka za svobodna.
-Elizabeth měla její otázky za velmi netaktní, ale odpovídala s chladným
-klidem. Lady Catherine poté poznamenala:
-
-„Panství vašeho pana otce má zdědit pan Collins, pokud vím. Kvůli vám,“
-obrátila se na Charlottu, „jsem tomu ráda, ale jinak nevidím důvod, proč
-by dcery neměly dědit. V rodině
-
-sira Lewise de Bourgha proti tomu nebyly námitky. Umíte hrát a zpívat,
-slečno Bennetová?“
+Catherine. Ta starší je paní Jenkinsová, co u nich žije, a ta
+druhá je slečna de Bourghová. Jen se na ni podívej! Taková
+nepatrná osůbka. Kdo by si to byl pomyslel, že může být tak malá
+a hubená!“
+
+„To je od ní bezohledné, že zdržuje Charlottu v tomhle větru
+venku.  Pročpak nejde dál?“
+
+„Ona Charlotte povídala, že se to stane jen málokdy. Když slečna
+de Bourghová zajde dovnitř, je to u ní důkaz zcela mimořádné
+přízně.“
+
+„Zamlouvá se mi,“ prohlásila Elizabeth, která si na něco
+vzpomněla.  „Vypadá stonavá a hádavá. Ano, ta se k němu bude
+hodit. To bude pro něj ta pravá.“
+
+Pan Collins i Charlotte stáli oba u vrátek a bavili se s dámami;
+sir William trčel v domovních dveřích, zcela překonán vznešeností
+před sebou, ukláněl se, jakmile slečna de Bourghová ráčila
+pohlédnout směrem k němu, kterážto scéna Elizabeth náramně
+bavila.
+
+Konečně si všechno pověděli, dámy odjely, ostatní se vrátili do
+domu. Jakmile pan Collins zahlédl obě děvčata, hned se jim jal
+blahopřát k jejich šťastnému údělu, což Charlotte vysvětlila
+oznámením, že jsou všichni pozváni nazítří do Rosingsu na oběd.
+
+Kapitola 29
+-----------
 
-„Ano,“ trochu.“
+Tímto pozváním byl triumf páně Collinsův dovršen. Nic mu nemohlo
+přijít více vhod než možnost předvést ohromeným hostům vznešenost
+své paní a ukázat jim, jak si váží jeho i jeho choti; a že mu
+k tomu dala příležitost nečekaně brzy, to pokládal za takový
+důkaz její blahovůle, že pro to ani nenalézal dost obdivuhodných
+slov.
+
+„Přiznávám se,“ pravil, „že by mě bylo vůbec nepřekvapilo, kdyby
+nás byla Její Jasnost pozvala v neděli na čaj a kdybychom byli
+směli strávit ten večer na rosingském zámku. Znám její dobrotu
+a tušil jsem tedy, že k něčemu takovému dojde. Avšak kdo by byl
+čekal takovouto pozornost? Kdo by si byl pomyslel, že nás pozve
+na oběd bezprostředně po vašem příjezdu a že to pozvání bude
+platit celé společnosti!“
+
+„Mne tato okolnost tolik nepřekvapuje,“ odvětil sir William,
+„neboť jsem díky svému postavení měl už v životě možnost
+mnohokrát poznat mravy opravdové šlechty. U dvora nejsou případy
+takových vybraných způsobů nijak neobvyklé.“Nazítří se nehovořilo
+o ničem jiném — aspoň během dopoledne — než o jejich návštěvě na
+zámku. Pan Collins je pečlivě poučoval, co je čeká, aby je pohled
+na nádherné sály, houfy služebnictva a vzácné pokrmy nevyvedl
+docela z míry.
+
+Když se dámy odcházely upravit, pravil Elizabeth: „Nedělejte si
+starosti o svůj zevnějšek, drahá sestřenko, lady Catherine od nás
+vůbec nevyžaduje, abychom chodili tak elegantně oblečeni, jak
+přísluší jí a její dceři. Radil bych vám, abyste si na sebe vzala
+prostě to, co máte nejlepšího — více není třeba. Lady Catherine
+si o vás nepomyslí nic špatného, přijdete-li v prostém úboru.
+Přeje si, aby jistý stavovský odstup zůstával zachován.“ Zatímco
+se strojily, přiběhl dvakrát nebo třikrát k jednotlivým dveřím,
+vybízel je, aby si pospíšily, neboť lady Catherine nerada na
+někoho s obědem čeká.  Tak velkolepý obraz Její Jasnosti
+a zámeckého života docela vyděsil Marii Lucasovou, která nebyla
+zvyklá se pohybovat ve vznešené společnosti, takže očekávala svůj
+výstup na Rosingsu s nemenší trémou než její otec své představení
+u královského dvora. Počasí jim přálo, a tak se jim šlo tu půl
+míli přes park velmi příjemně. Každý park má něco do sebe
+a vždycky je nač se dívat; i Elizabeth se tu leccos líbilo,
+třebaže nedokázala upadnout do takového vytržení, jaké pan
+Collins nad tímto výjevem předpokládal, a sotva na ni příliš
+zapůsobilo, když se jal počítat okna v předním traktu a vyčíslil,
+co dal sir Lewis de Bourgh za sklenářské práce.
+
+Jak stoupali po schodech do haly, zmocňovala se Marie čím dál tím
+větší panika a ani sir William nevypadal docela klidně. Elizabeth
+neztrácela odvahu. Neslyšela, že by lady Catherine vynikala tak
+geniálními schopnostmi nebo zázračnými ctnostmi, aby ji to
+vyvedlo z míry, a pouhé vznešenosti, založené na penězích
+a urozeném původu, se troufala postavit bez zachvění.
+
+Ze vstupní haly, kde je pan Collins s uchváceným výrazem
+upozornil na velkolepý prostor a dokončené ornamenty, je sloužící
+doprovodili předpokojem do salónu, kde dlela lady Catherine, její
+dcera a paní Jenkinsová. Její Jasnost ráčila vstát, aby je
+přivítala, a jelikož se paní Collinsová dohodla s manželem, že
+hosty představí sama, odehrálo se to přijatelným způsobem, bez
+omlouvání a děkování, které by on byl pokládal za nezbytné. Sir
+William pobýval sice už na královském dvoře, ale vznešenost, jež
+ho obklopovala, ho tak dokonale ohromila, že se sotva odvážil
+hluboce uklonit a pak mlčky přijal místo; jeho dcera, strachy
+polomrtvá, usedla na krajíček židle a nevěděla, co s očima.
+Elizabeth zjistila, že ji tento výjev nevyvedl z míry, takže
+mohla klidně pozorovat tři dámy před sebou. Lady Catherine byla
+vysoká, statná paní s výraznými rysy, které kdysi mohly mít svůj
+půvab. Neoplývala přívětivostí, ani neuvítala hosty tak, že by
+zapomněli na své podřadné postavení. Její vznešenost se
+nevyznačovala ledovým mlčením, ale cokoli řekla, to bylo
+proneseno tak autoritativním tónem a s takovým vědomím vlastní
+důležitosti, že si Elizabeth okamžitě vzpomněla na pana Wickhama,
+a z toho, co za ten den zažila, usoudila, že je lady Catherine
+přesně taková, jak on ji líčil. Jakmile si prohlédla matku, jejíž
+tvář jí hned připomněla něco z Darcyho, zahleděla se na dceru
+a užasla téměř stejně jako Maria, že je tak malá a hubená. Ani
+postavou, ani tváří nebyla po matce. Slečna de Bourghová vypadala
+pobledle a nezdravě, její tvář nebyla ošklivá, ale docela
+bezvýrazná; téměř nemluvila, jen tu a tam něco zašeptala paní
+Jenkinsové, která se nevyznačovala ničím zvláštním a věnovala
+veškerou svou pozornost slečniným slovům a nařizování stínítka,
+aby jí nešlo světlo do očí.
+
+Lady Catherine jim dopřála několik minut posezení, pak je
+odeslala k jednomu oknu, aby se mohli obdivovat výhledu, přičemž
+je pan Collins v roli průvodce zvlášť upozorňoval na všechny
+krásy a lady Catherine jim laskavě sdělila, že až v létě bude ten
+pohled skutečně stát za to.
+
+Oběd byl opravdu bohatý, podávalo ho tolik sloužících a měl tolik
+chodů, kolik jim pan Collins sliboval, a jak rovněž předpokládal,
+usadila ho Její Jasnost proti sobě na opačném konci stolu a on se
+tam tvářil, jako by mu už život nemohl poskytnout vzácnější dary.
+Porcoval maso, jedl a velebil pohotově a z hloubi duše, každý
+chod pochválil nejprve on a pak sir William, jenž se už
+vzpamatoval natolik, že dokázal opakovat všechno po svém zeťovi,
+až se Elizabeth divila, jak to lady Catherine snese. Ale lady
+Catherine se svým bezmezným obdivem zřejmě zavděčili, usmívala se
+milostivě, a zvláště tehdy, když říkali, že některý pokrm ještě
+nikdy nejedli. Společnost se příliš neoddávala konverzaci.
+Elizabeth byla hotova se rozhovořit, jakmile by se k tomu
+naskytla příležitost, ale seděla mezi Charlottou a slečnou de
+Bourghovou — jedna byla zaneprázdněna posloucháním lady Catherine
+a slečna de Bourghová na ni za celý oběd ani slůvko nepromluvila.
+Paní Jenkinsová se hlavně zaměstnávala pozorováním, jak málo
+slečna de Bourghová jí, nutila ji ochutnat to či ono
+a vyjadřovala starost, není-li indisponována. Maria by se nebyla
+odvážila špitnout ani za živý svět a pánové pouze jedli
+a chválili.
+
+Když se dámy vrátily do salónu, nezbývalo jim nic jiného než
+naslouchat lady Catherine, která se neodmlčela ani na okamžik,
+dokud nebyla podávána káva; pronášela své názory způsobem,
+z něhož vysvítalo, že není zvyklá, aby jí kdokoli v čemkoli
+odporoval.  Vyptávala se Charlotty nezastřeně a do všech
+podrobností na její domácnost, dávala jí četné rady, jak si
+počínat a jak má vypadat život tak malé rodiny jako její, poučila
+ji o chovu dobytka i drůbeže.  Elizabeth shledala, že žádná
+maličkost není pod úrovní zájmu této dámy velkého světa, jen když
+jí poskytne příležitost poroučet druhým. Během rozhovoru s paní
+Collinsovou se obracela s četnými dotazy i na Marii a Elizabeth,
+ale především na Elizabeth, o jejíž rodině toho věděla nejméně
+a která jí, jak sdělila paní Collinsové, připadala jako velmi
+jemná a půvabná dívka. Vyptala se jí v průběhu večera, kolik má
+sester, jsou-li mladší nebo starší, zda jsou všechny hezké,
+jakého se jim dostalo vzdělání, co má její otec za kočár a jak se
+jmenovala matka za svobodna.  Elizabeth měla její otázky za velmi
+netaktní, ale odpovídala s chladným klidem. Lady Catherine poté
+poznamenala:
+
+„Panství vašeho pana otce má zdědit pan Collins, pokud vím. Kvůli
+vám,“ obrátila se na Charlottu, „jsem tomu ráda, ale jinak
+nevidím důvod, proč by dcery neměly dědit. V rodině sira Lewise
+de Bourgha proti tomu nebyly námitky. Umíte hrát a zpívat, slečno
+Bennetová?“
 
-„Vskutku? Pak nás jistě oblažíte — tedy, až se to bude hodit. Máme tu
-prvotřídní nástroj, určitě
+„Ano,“ trochu.“
 
-lepší než — Jednou jej vyzkoušíte. Umějí i vaše sestry hrát a zpívat?“
+„Vskutku? Pak nás jistě oblažíte — tedy, až se to bude hodit.
+Máme tu prvotřídní nástroj, určitě lepší než — Jednou jej
+vyzkoušíte. Umějí i vaše sestry hrát a zpívat?“
 
 „Jedna ano.“
 
-„Proč se nenaučily všechny? Měly se tomu naučit. Slečny Webbsovy umějí
-všechny hrát a jejich otec není tak zámožný jako váš. Umíte kreslit?“
+„Proč se nenaučily všechny? Měly se tomu naučit. Slečny Webbsovy
+umějí všechny hrát a jejich otec není tak zámožný jako váš. Umíte
+kreslit?“
 
 „Ne, vůbec ne.“
 
@@ -5449,147 +5469,148 @@ všechny hrát a jejich otec není tak zámožný jako váš. Umíte kreslit?“
 
 „Ani jedna.“
 
-„To je zvláštní. Zřejmě jste k tomu neměly příležitost. Paní matka s
-vámi měla jezdit na jaře do Londýna a tam vás nechat učit.“
+„To je zvláštní. Zřejmě jste k tomu neměly příležitost. Paní
+matka s vámi měla jezdit na jaře do Londýna a tam vás nechat
+učit.“
 
-„Matinka by to byla jistě ráda učinila, ale můj otec Londýn nesnáší.“
+„Matinka by to byla jistě ráda učinila, ale můj otec Londýn
+nesnáší.“
 
 „Máte ještě vychovatelku?“
 
 „Nikdy jsme žádnou neměly.“
 
-„Neměly jste vychovatelku! Jak je to možné? Vychovávat doma pět dcer bez
-vychovatelky!
+„Neměly jste vychovatelku! Jak je to možné? Vychovávat doma pět
+dcer bez vychovatelky!
 
-To jsem ještě neslyšela. Paní matka musela dřít jako otrokyně, než vás
-všechny vzdělala.“ Elizabeth sotva dokázala potlačit úsměv, když ji
-ujišťovala, že tomu tak nebylo.
+To jsem ještě neslyšela. Paní matka musela dřít jako otrokyně,
+než vás všechny vzdělala.“ Elizabeth sotva dokázala potlačit
+úsměv, když ji ujišťovala, že tomu tak nebylo.
 
 „Kdo vás tedy učil? Kdo se o vás staral? Vaše výchova musela být
 zanedbána, když jste neměly vychovatelku.“
 
-„Snad ano, ve srovnání s jinými rodinami, avšak ty z nás, které měly do
-učení chuť, nepostrádaly možnosti. Byly jsme vedeny k tomu, abychom
-četly, a domácí učitelé nám dávali hodiny, jak bylo třeba. Ty, kterým se
-do učení nechtělo, nemusely dělat nic.“
-
-„Ano, jistě, ale tomu by byla právě vychovatelka zabránila, a kdybych
-byla znala vaši paní
-
-matku, byla bych jí důrazně poradila, aby si ji vzala. Říkávám odjakživa,
-že nikdo nedosáhne vzdělání bez pravidelného a dlouhodobého vyučování, a
-na to je nejlepší vychovatelka. Je obdivuhodné, kolika rodinám jsem já
-už v této věci vypomohla. Těší mě, když mohu některou slečnu dobře
-umístit, čtyři neteře paní Jenkinsové mají mou zásluhou skvělá místa a
-tuhle nedávno jsem zase doporučila jednu slečnu, o níž jsem se doslechla
-pouhou náhodou, a ta rodina je jí nadšena. Říkala jsem vám už, paní
-Collinsová, že mě včera navštívila lady Metcalfová, aby mi poděkovala?
-Slečna Popova prý je poklad. ,Našla jste mi hotový poklad, lady
-Catherine,' povídala. Chodí už vaše mladší sestry do společnosti, slečno
-Bennetová?“
+„Snad ano, ve srovnání s jinými rodinami, avšak ty z nás, které
+měly do učení chuť, nepostrádaly možnosti. Byly jsme vedeny
+k tomu, abychom četly, a domácí učitelé nám dávali hodiny, jak
+bylo třeba. Ty, kterým se do učení nechtělo, nemusely dělat nic.“
+
+„Ano, jistě, ale tomu by byla právě vychovatelka zabránila,
+a kdybych byla znala vaši paní matku, byla bych jí důrazně
+poradila, aby si ji vzala. Říkávám odjakživa, že nikdo nedosáhne
+vzdělání bez pravidelného a dlouhodobého vyučování, a na to je
+nejlepší vychovatelka. Je obdivuhodné, kolika rodinám jsem já už
+v této věci vypomohla.  Těší mě, když mohu některou slečnu dobře
+umístit, čtyři neteře paní Jenkinsové mají mou zásluhou skvělá
+místa a tuhle nedávno jsem zase doporučila jednu slečnu, o níž
+jsem se doslechla pouhou náhodou, a ta rodina je jí nadšena.
+Říkala jsem vám už, paní Collinsová, že mě včera navštívila lady
+Metcalfová, aby mi poděkovala?  Slečna Popova prý je poklad.
+,Našla jste mi hotový poklad, lady Catherine,' povídala. Chodí už
+vaše mladší sestry do společnosti, slečno Bennetová?“
 
 „Ano, lady Catherine, všechny.“
 
 „Všechny! — Jakže, všech pět najednou? To je divné. A vy jste
-druhorozená. — Mladší chodí do společnosti, než se starší vdají! — Vaše
-mladší sestry musí být přece velmi mladičké.“
+druhorozená. — Mladší chodí do společnosti, než se starší vdají!
+— Vaše mladší sestry musí být přece velmi mladičké.“
 
-„Ano, nejmladší není ještě šestnáct. Taje skutečně asi příliš mladá na
-společenský život. Ale já si myslím, že by to bylo vůči mladším sestrám
-nespravedlivé, kdyby jim měly být odepřeny zábavy a radovánky jen proto,
-že starší nemají
+„Ano, nejmladší není ještě šestnáct. Taje skutečně asi příliš
+mladá na společenský život. Ale já si myslím, že by to bylo vůči
+mladším sestrám nespravedlivé, kdyby jim měly být odepřeny zábavy
+a radovánky jen proto, že starší nemají
 
-možnost nebo chuť honem se vdávat. Ta poslední má přece stejné právo
-užívat mládí jako ta první. A aby se jí v tom zabraňovalo jen z takového
-důvodu! To by sotva prospělo sesterským vztahům a ušlechtilým citům.“
+možnost nebo chuť honem se vdávat. Ta poslední má přece stejné
+právo užívat mládí jako ta první. A aby se jí v tom zabraňovalo
+jen z takového důvodu! To by sotva prospělo sesterským vztahům
+a ušlechtilým citům.“
 
-„Poslyšte,“ pravila Její Jasnost, „vy máte ale velmi vyhraněné názory na
-tak mladou dívku. Kolikpak je vám?“
+„Poslyšte,“ pravila Její Jasnost, „vy máte ale velmi vyhraněné
+názory na tak mladou dívku. Kolikpak je vám?“
 
-„Vzhledem k tomu, že má tři dospělé mladší sestry, může Vaše Jasnost
-stěží očekávat, že bych se k tomu doznala.“
+„Vzhledem k tomu, že má tři dospělé mladší sestry, může Vaše
+Jasnost stěží očekávat, že bych se k tomu doznala.“
 
-Na lady Catherine byl znát úžas, že se jí nedostalo přímé odpovědi, a
-Elizabeth měla dojem, že je první osoba, která se kdy odvážila uchýlit k
-žertu před její urozenou beztaktností.
+Na lady Catherine byl znát úžas, že se jí nedostalo přímé
+odpovědi, a Elizabeth měla dojem, že je první osoba, která se kdy
+odvážila uchýlit k žertu před její urozenou beztaktností.
 
 „Určitě vám není přes dvacet, takže svůj věk nemusíte tajit.“
 
 „Bude mi jedenadvacet.“
 
-Přidružili se k nim opět pánové a po čaji došlo na karetní stolky. Lady
-Catherine, sir William a manželé Collinsovi zasedli k partii quadrilly,
-a jelikož slečna de Bourghová dostala chuť
-
-zahrát si cassino, měly obě dívky tu čest, že pomohly paní Jenkinsové
-doplnit počet hráčů. Byla to zcela absolutně a dokonale nudná partie.
-Sotva padlo slovo, které by se netýkalo hry, ledaže paní Jenkinsová
-vyjádřila obavy, aby slečně de Bourghové nebylo zima nebo horko, aby
-světlo nebylo příliš prudké nebo tlumené. Mnohem více se toho dělo u
-sousedního stolu. Většinou bylo slyšet lady Catherine i-vytýkala svým
-třem partnerům chyby nebojím líčila nějakou veselou příhodu, kterou
-zažila. Pan Collins byl zaneprázdněn přitakáváním ke všemu, co Její
-Jasnost řekla, děkoval za každou dobrou kartu a omlouval se, když se mu
-zdálo, že těch dobrých karet dostal až moc. Sir William toho mnoho
-nenapovídal. Ukládal si do paměti žertovné historky a vznešená jména.
+Přidružili se k nim opět pánové a po čaji došlo na karetní
+stolky. Lady Catherine, sir William a manželé Collinsovi zasedli
+k partii quadrilly, a jelikož slečna de Bourghová dostala chuť
+zahrát si cassino, měly obě dívky tu čest, že pomohly paní
+Jenkinsové doplnit počet hráčů. Byla to zcela absolutně
+a dokonale nudná partie.  Sotva padlo slovo, které by se netýkalo
+hry, ledaže paní Jenkinsová vyjádřila obavy, aby slečně de
+Bourghové nebylo zima nebo horko, aby světlo nebylo příliš prudké
+nebo tlumené. Mnohem více se toho dělo u sousedního stolu.
+Většinou bylo slyšet lady Catherine i-vytýkala svým třem
+partnerům chyby nebojím líčila nějakou veselou příhodu, kterou
+zažila. Pan Collins byl zaneprázdněn přitakáváním ke všemu, co
+Její Jasnost řekla, děkoval za každou dobrou kartu a omlouval se,
+když se mu zdálo, že těch dobrých karet dostal až moc. Sir
+William toho mnoho nenapovídal. Ukládal si do paměti žertovné
+historky a vznešená jména.
 
 Když si lady Catherine a její dcera po libosti zahrály, zvedli se
-všichni od stolků, paní
-
-Collinsové byl nabídnut kočár, což vděčně přijala, a sluha pro něj
-okamžitě odspěchal. Společnost se shromáždila u krbu, aby vyslechla,
-jaké počasí určila lady Catherine na zítřek. Od tohoto zdroje poučení je
-odehnal příjezd kočáru; za četných projevů díků páně
-
-Collinsových a za neméně četných úklon sira Williama se rozloučili.
-Jakmile se dal kočár do pohybu, už se vyptával bratránek Elizabeth, co
-tedy říká Rosingsu, a kvůli Charlottě se vyslovila o návštěvě
-příznivěji, než odpovídalo pravdě. Avšak její chvála, se sebezapřením
-pronesená, pana Collinse vůbec neuspokojila, a tak se musel ujmout
-velebení
-
-Její Jasnosti sám.
-
-Sir William se zdržel v Hunsfordu pouze týden, ale to stačilo, aby
-odjížděl přesvědčen, že jeho dcera udělala skvělou partii a že takový
-manžel a takoví sousedé se hned tak nenajdou. Dokud tu měl pan Collins
-sira Williama, trávil každé dopoledne s ním, vozil ho na projížďky ve
-dvoukolce, aby ho obeznámil s okolím, ale po jeho odjezdu se život v
-rodině vrátil do všedních kolejí. K Elizabethině úlevě tato změna
-neznamenala, že by dlela častěji v bratránkově společnosti, neboť
-věnoval většinu času od snídaně do večeře práci na zahradě
-
-nebo četbě a psaní ve své pracovně, která měla okna na cestu před domem.
-Dámy vysedávaly v zadní místnosti. Elizabeth zprvu udivovalo, že
-Charlottě nedává přednost velkému salónu, neboť byl prostornější i
-pěkněji zařízený, ale brzy pochopila, že přítelkyně k tomu má moc dobré
-důvody, neboť pan Collins by se byl zdržoval mnohem méně ve svém pokoji,
-kdyby si byly zvolily přitažlivější prostředí, a velebila Char-lottu,
-jak to moudře zařídila. Z tohoto salónku neviděly na cestu a vděčily jen
-panu Collinsovi za zprávy, které povozy projely kolem a hlavně kolikrát
-byl mezi nimi lehký kočárek slečny de Bourghové, což jim nikdy neopomněl
-hlásit, ač se to stávalo téměř denně. Dost často zastavila před farou a
-bavila se pár minut s Char-lottou, třebaže se málokdy dala přemluvit,
-aby šla dál. Sotva kdy uplynul den, aby pan Collins nezaběhl na
-Ro-sings, a zhusta považovala jeho choť
-
-za nutné, aby jej doprovázela; dokud si Elizabeth neuvědomila, že na
-panství lady Catherine by se našla ještě jiná teplá místečka, nechápala,
-
-proč jí obětují tolik času. Občas je i Její Jasnost poctila návštěvou a
-při této příležitosti jí
-
-neušlo ani to nejmenší, co se odehrávalo v místnosti. Prozkoumala, čím
-se zabývají, prohlédla si jejich ruční práce a poradila jim, aby to
-dělaly jinak, pohaněla rozmístění nábytku, nachytala služku, jak
-lelkuje, a přijala-li nějaké občerstvení, pak zřejmě jen proto, aby se
-ujistila, že paní Collinsová kupuje příliš velké kusy masa pro tak málo
-lidí. Elizabeth brzy postřehla, že tato vznešená dáma sice nemá na
-starosti veřejné blaho v celém hrabství, nicméně že suverénně kraluje ve
-své farnosti, kde ji o každé sebenepatrnější těžkosti informuje pan
-Collins: a kdykoli dal některý chalup-nik najevo přílišné kverulantství,
-nespokojenost nebo chudobu, vplula do vesnice, urovnala spory, umlčela
-stížnosti a hubováním je dohnala k spokojenosti a blahobytu.
+všichni od stolků, paní Collinsové byl nabídnut kočár, což vděčně
+přijala, a sluha pro něj okamžitě odspěchal. Společnost se
+shromáždila u krbu, aby vyslechla, jaké počasí určila lady
+Catherine na zítřek. Od tohoto zdroje poučení je odehnal příjezd
+kočáru; za četných projevů díků páně Collinsových a za neméně
+četných úklon sira Williama se rozloučili.  Jakmile se dal kočár
+do pohybu, už se vyptával bratránek Elizabeth, co tedy říká
+Rosingsu, a kvůli Charlottě se vyslovila o návštěvě příznivěji,
+než odpovídalo pravdě. Avšak její chvála, se sebezapřením
+pronesená, pana Collinse vůbec neuspokojila, a tak se musel
+ujmout velebení Její Jasnosti sám.
+
+Kapitola 30
+-----------
+
+Sir William se zdržel v Hunsfordu pouze týden, ale to stačilo,
+aby odjížděl přesvědčen, že jeho dcera udělala skvělou partii
+a že takový manžel a takoví sousedé se hned tak nenajdou. Dokud
+tu měl pan Collins sira Williama, trávil každé dopoledne s ním,
+vozil ho na projížďky ve dvoukolce, aby ho obeznámil s okolím,
+ale po jeho odjezdu se život v rodině vrátil do všedních kolejí.
+K Elizabethině úlevě tato změna neznamenala, že by dlela častěji
+v bratránkově společnosti, neboť věnoval většinu času od snídaně
+do večeře práci na zahradě nebo četbě a psaní ve své pracovně,
+která měla okna na cestu před domem.  Dámy vysedávaly v zadní
+místnosti. Elizabeth zprvu udivovalo, že Charlottě nedává
+přednost velkému salónu, neboť byl prostornější i pěkněji
+zařízený, ale brzy pochopila, že přítelkyně k tomu má moc dobré
+důvody, neboť pan Collins by se byl zdržoval mnohem méně ve svém
+pokoji, kdyby si byly zvolily přitažlivější prostředí, a velebila
+Char-lottu, jak to moudře zařídila. Z tohoto salónku neviděly na
+cestu a vděčily jen panu Collinsovi za zprávy, které povozy
+projely kolem a hlavně kolikrát byl mezi nimi lehký kočárek
+slečny de Bourghové, což jim nikdy neopomněl hlásit, ač se to
+stávalo téměř denně. Dost často zastavila před farou a bavila se
+pár minut s Charlottou, třebaže se málokdy dala přemluvit, aby
+šla dál. Sotva kdy uplynul den, aby pan Collins nezaběhl na
+Rosings, a zhusta považovala jeho choť za nutné, aby jej
+doprovázela; dokud si Elizabeth neuvědomila, že na panství lady
+Catherine by se našla ještě jiná teplá místečka, nechápala, proč
+jí obětují tolik času. Občas je i Její Jasnost poctila návštěvou
+a při této příležitosti jí neušlo ani to nejmenší, co se
+odehrávalo v místnosti. Prozkoumala, čím se zabývají, prohlédla
+si jejich ruční práce a poradila jim, aby to dělaly jinak,
+pohaněla rozmístění nábytku, nachytala služku, jak lelkuje,
+a přijala-li nějaké občerstvení, pak zřejmě jen proto, aby se
+ujistila, že paní Collinsová kupuje příliš velké kusy masa pro
+tak málo lidí. Elizabeth brzy postřehla, že tato vznešená dáma
+sice nemá na starosti veřejné blaho v celém hrabství, nicméně že
+suverénně kraluje ve své farnosti, kde ji o každé sebenepatrnější
+těžkosti informuje pan Collins: a kdykoli dal některý chalup-nik
+najevo přílišné kverulantství, nespokojenost nebo chudobu, vplula
+do vesnice, urovnala spory, umlčela stížnosti a hubováním je
+dohnala k spokojenosti a blahobytu.
 
 Radovánky na Rosingsu se opakovaly asi dvakrát týdně, a až na to,
 že nyní postrádali sira Williama a že se tedy karty hrály pouze
@@ -5649,91 +5670,106 @@ její rodině. Odpověděla mu případným způsobem a po chvilkovém
 odmlčení dodala: „Moje nejstarší sestra je teď už tři měsíce
 v Londýně. Nepotkal jste ji tam náhodou?“
 
-Věděla moc dobře, že ne, ale byla zvědavá, jestli dá najevo, že je mu
-známo, jak se Bingleyovi zachovali k Jane, a měla dojem, že se zatvářil
-trochu rozpačitě, když jí odpovídal, že bohužel neměl to štěstí a se
-slečnou Bennetovou se nesetkal. Víc o tom nehovořili a pánové
-se krátce nato rozloučili.
-
-Plukovník Fitzwilliam vzbudil svým vystupováním na faře velký obdiv a
-všechny dámy se domnívaly, že díky jemu budou návštěvy na zámku mnohem
-zábavnější. Uplynulo však několik dní, než jim odtamtud přišlo další
-pozvání, neboť pokud měli na Rosingsu hosty, nikdoje nepotřeboval, a
-teprve na velikonoční neděli, téměř týden po příjezdu obou pánů, se jim
-dostalo té cti, a to je lady Catherine pouze v kostele vyzvala, aby se u
-nich večer ukázali. Celý ten týden ji i její dceru sotva zahlédli.
-Plukovník Fitzwilliam zašel během té doby na faru několikrát, ale pana
-Darcyho viděli jen v kostele.
-
-Pozvání samozřejmě přijali a ve vhodném čase se přidružili k panstvu v
-zámeckém salónu. Její Jasnost je přijala milostivě, ale bylo zřejmé, že
-už jí jejich společnost není tak vítaná, jako když tu nemá nikoho
-jiného; byla skutečně zcela zaujata svými synovci a bavila se s nimi,
-zvláště s Darcym, mnohem víc než s ostatními.
-
-Na plukovníku Fitzwilliamovi bylo vidět, že má z jejich přítomnosti
-upřímnou radost; na Rosingsu mu bylo každé rozptýlení vítané, a krom
-toho se mu velice líbila roztomilá
-přítelkyně paní Collinsové. Usadil se vedle ní a vykládal jí tak mile o
-Kentu a Hertfordshiru,-o cestování i o pobytu doma, o nových knihách i o
-hudbě, že se Elizabeth v tomto salónu ještě
-nikdy ani zpola tak nepobavila. Hovořili živě a zaujatě, až to vzbudilo
-pozornost lady Catherine i pana Darcyho. Ten na ně zakrátko vrhal časté
-zvědavé pohledy a po chvíli dala i Její Jasnost najevo stejný zájem,
-když bez dlouhých okolků zvolala:
-
-„Co jste to povídal, Fitzwilliame? O čem se to bavíte? Co to vykládáte
-slečně Bennetové?
-
-Řekněte mi to taky.“
+Věděla moc dobře, že ne, ale byla zvědavá, jestli dá najevo, že
+je mu známo, jak se Bingleyovi zachovali k Jane, a měla dojem, že
+se zatvářil trochu rozpačitě, když jí odpovídal, že bohužel neměl
+to štěstí a se slečnou Bennetovou se nesetkal. Víc o tom
+nehovořili a pánové se krátce nato rozloučili.
+
+Kapitola 31
+-----------
+
+Plukovník Fitzwilliam vzbudil svým vystupováním na faře velký
+obdiv a všechny dámy se domnívaly, že díky jemu budou návštěvy na
+zámku mnohem zábavnější. Uplynulo však několik dní, než jim
+odtamtud přišlo další pozvání, neboť pokud měli na Rosingsu
+hosty, nikdoje nepotřeboval, a teprve na velikonoční neděli,
+téměř týden po příjezdu obou pánů, se jim dostalo té cti, a to je
+lady Catherine pouze v kostele vyzvala, aby se u nich večer
+ukázali. Celý ten týden ji i její dceru sotva zahlédli.
+Plukovník Fitzwilliam zašel během té doby na faru několikrát, ale
+pana Darcyho viděli jen v kostele.
+
+Pozvání samozřejmě přijali a ve vhodném čase se přidružili
+k panstvu v zámeckém salónu. Její Jasnost je přijala milostivě,
+ale bylo zřejmé, že už jí jejich společnost není tak vítaná, jako
+když tu nemá nikoho jiného; byla skutečně zcela zaujata svými
+synovci a bavila se s nimi, zvláště s Darcym, mnohem víc než
+s ostatními.
+
+Na plukovníku Fitzwilliamovi bylo vidět, že má z jejich
+přítomnosti upřímnou radost; na Rosingsu mu bylo každé rozptýlení
+vítané, a krom toho se mu velice líbila roztomilá přítelkyně paní
+Collinsové. Usadil se vedle ní a vykládal jí tak mile o Kentu
+a Hertfordshiru,-o cestování i o pobytu doma, o nových knihách
+i o hudbě, že se Elizabeth v tomto salónu ještě nikdy ani zpola
+tak nepobavila. Hovořili živě a zaujatě, až to vzbudilo pozornost
+lady Catherine i pana Darcyho. Ten na ně zakrátko vrhal časté
+zvědavé pohledy a po chvíli dala i Její Jasnost najevo stejný
+zájem, když bez dlouhých okolků zvolala:
+
+„Co jste to povídal, Fitzwilliame? O čem se to bavíte? Co to
+vykládáte slečně Bennetové?  Řekněte mi to taky.“
 
 „Hovořili jsme o hudbě, drahá tetinko,“ odpověděl, když už nebylo
 vyhnutí.
 
-„O hudbě! Račte tedy mluvit hlasitěji. Hudba je ze všech námětů mému
-srdci nejbližší. Rozhovoru o hudbě se nemohu nezúčastnit. V celé Anglii
-by se myslím našlo málo lidí, kteří
-by se dokázali z hudby tak těšit a projevovali větší přirozené nadání
-než já. Kdybych se byla učila, bývala bych v hudbě vynikla. A právě tak
-Anně, kdyby jí křehké zdraví nebránilo mít hodiny. Věřím, že by hrála
-dokonale. Jak pokračuje Georgiana, Darcy?“ Pan Darcy chválil sestřino
-umění s láskyplným zaujetím.
+„O hudbě! Račte tedy mluvit hlasitěji. Hudba je ze všech námětů
+mému srdci nejbližší. Rozhovoru o hudbě se nemohu nezúčastnit.
+V celé Anglii by se myslím našlo málo lidí, kteří by se dokázali
+z hudby tak těšit a projevovali větší přirozené nadání než já.
+Kdybych se byla učila, bývala bych v hudbě vynikla. A právě tak
+Anně, kdyby jí křehké zdraví nebránilo mít hodiny. Věřím, že by
+hrála dokonale. Jak pokračuje Georgiana, Darcy?“
+
+Pan Darcy chválil sestřino umění s láskyplným zaujetím.
 
-„To ráda slyším, že se tak činí,“ řekla lady Catherine. „Vyřiďte jí ode
-mne prosím, že to rozhodně nikam nepřivede, nebude-li pořádně cvičit.“
+„To ráda slyším, že se tak činí,“ řekla lady Catherine. „Vyřiďte
+jí ode mne prosím, že to rozhodně nikam nepřivede, nebude-li
+pořádně cvičit.“
 
 „Ujišťuji vás, tetinko, že jí té rady není třeba. Cvičí velmi
 pravidelně.“
 
-„Tím lépe. Přehnat to rozhodně nemůže, a až jí budu příště psát, tak jí
-ještě zvlášť domluvím, aby cvičení na žádný pád nezanedbávala. Říkávám
-často mladým slečnám, že bez pravidelného cvičení to v hudbě nikam
-nedotáhnou. Už kolikrát jsem to říkala i tuhle slečně
-Bennetové, že nebude hrát dokonale, dokud nebude víc cvičit; u Collinsových sice není klavír, ale nemám nic proti tomu, a to jsem jí také říkala, aby chodila sem a cvičila na klavíru v pokoji paní Jenkinsové. Tam v tom křídle by přece nikomu nepřekážela.“ Pan Darcy se zatvářil rozpačitě nad tetinou nevychovaností a neodpověděl. Po kávě připomněl plukovník Fitzwilliam Elizabeth, že mu slíbila zahrát, a ona bez váhání zasedla ke klavíru. Přitáhl si k ní židli. Lady Catherine vyslechla první píseň do půli a pak se začala opět bavit se svým druhým synovcem, ten se však po chvíli zvedl, zamířil rozvážným krokem, jako obvykle, ke
-klavíru a postavil se tak, že hleděl půvabné pianistce přímo do tváře.
-Elizabeth zpozorovala jeho počínání a při první vhodné pauze se k němu
-obrátila se šelmovským úsměvem.
-
-„Hodláte mě polekat, pane Darcy, že jste sem tak slavnostně přišel? Ale
-já se vás nebojím, třebaže vaše sestra hraje tak dokonale. Jsem strašně
-paličatá, a když na mne někdo za-dupe, schválně neuteču. Zkusí-li mě
-někdo vyděsit, dodá mi tím odvahy.“
-
-„Nebudu vyvracet vaši domněnku,“ odpověděl, „protože ve skutečnosti
-jistě nevěříte, že mám v úmyslu vás děsit, a měl jsem to potěšení vás už
-natolik poznat, abych věděl, že občas ráda ze žertu prohlašujete věci,
-které si vůbec nemyslíte.“
+„Tím lépe. Přehnat to rozhodně nemůže, a až jí budu příště psát,
+tak jí ještě zvlášť domluvím, aby cvičení na žádný pád
+nezanedbávala. Říkávám často mladým slečnám, že bez pravidelného
+cvičení to v hudbě nikam nedotáhnou. Už kolikrát jsem to říkala
+i tuhle slečně Bennetové, že nebude hrát dokonale, dokud nebude
+víc cvičit; u Collinsových sice není klavír, ale nemám nic proti
+tomu, a to jsem jí také říkala, aby chodila sem a cvičila na
+klavíru v pokoji paní Jenkinsové. Tam v tom křídle by přece
+nikomu nepřekážela.“
+
+Pan Darcy se zatvářil rozpačitě nad tetinou nevychovaností
+a neodpověděl. Po kávě připomněl plukovník Fitzwilliam Elizabeth,
+že mu slíbila zahrát, a ona bez váhání zasedla ke klavíru.
+Přitáhl si k ní židli. Lady Catherine vyslechla první píseň do
+půli a pak se začala opět bavit se svým druhým synovcem, ten se
+však po chvíli zvedl, zamířil rozvážným krokem, jako obvykle, ke
+klavíru a postavil se tak, že hleděl půvabné pianistce přímo do
+tváře.  Elizabeth zpozorovala jeho počínání a při první vhodné
+pauze se k němu obrátila se šelmovským úsměvem.
+
+„Hodláte mě polekat, pane Darcy, že jste sem tak slavnostně
+přišel? Ale já se vás nebojím, třebaže vaše sestra hraje tak
+dokonale. Jsem strašně paličatá, a když na mne někdo za-dupe,
+schválně neuteču. Zkusí-li mě někdo vyděsit, dodá mi tím odvahy.“
+
+„Nebudu vyvracet vaši domněnku,“ odpověděl, „protože ve
+skutečnosti jistě nevěříte, že mám v úmyslu vás děsit, a měl jsem
+to potěšení vás už natolik poznat, abych věděl, že občas ráda ze
+žertu prohlašujete věci, které si vůbec nemyslíte.“
 
 Elizabeth se upřímně rozesmála nad tím, jak ji vystihl, a pravila
-plukovníku Fitzwilliamovi:
-
-„Váš bratránek mě představil v pěkném světle a díky jemu mi teď už
-neuvěříte ani slůvko. Mám velkou smůlu, že jsem se tu setkala s někým,
-kdo může tak dokonale odhalit mou pravou tvář, a to právě v prostředí,
-kde jsem doufala se ctí obstát. Je to od vás skutečně velmi
-nekavalírské, pane Darcy, vyzrazovat všechny mé prohřešky z
-Hertfordshiru — a dovolte, abych dodala, že také velmi nemoudré t-neboť
-mě to ponouká k protiútoku a mohou vyjít najevo takové věci, že vaše
+plukovníku Fitzwilliamovi: „Váš bratránek mě představil v pěkném
+světle a díky jemu mi teď už neuvěříte ani slůvko. Mám velkou
+smůlu, že jsem se tu setkala s někým, kdo může tak dokonale
+odhalit mou pravou tvář, a to právě v prostředí, kde jsem doufala
+se ctí obstát. Je to od vás skutečně velmi nekavalírské, pane
+Darcy, vyzrazovat všechny mé prohřešky z Hertfordshiru
+— a dovolte, abych dodala, že také velmi nemoudré neboť mě to
+ponouká k protiútoku a mohou vyjít najevo takové věci, že vaše
 příbuzenstvo bude otřeseno do hloubi duše.“
 
 „Nebojím se vás,“ pravil s úsměvem.
@@ -5741,220 +5777,271 @@ příbuzenstvo bude otřeseno do hloubi duše.“
 „Jen povězte, pěkně prosím, co má na svědomí,“ zvolal plukovník
 Fitzwilliam, „tak rád bych věděl, jak se chová u cizích lidí.“
 
-„Zvíte to tedy, ale připravte se na něco strašlivého. Musím vám sdělit,
-že jsem ho poprvé
-spatřila v Hertfordshiru na plese, a na tomto plese — co byste tomu
-řekl? Odtančil jen čtyři kousky. Přináším nerada špatné zprávy — ale je
-tomu tak. Odtančil jen čtyři kousky, ačkoli byl nedostatek pánů a hodně
-dívek zůstalo sedět, protože neměly partnery. To nemůžete popřít, pane
-Darcy.“
+„Zvíte to tedy, ale připravte se na něco strašlivého. Musím vám
+sdělit, že jsem ho poprvé spatřila v Hertfordshiru na plese, a na
+tomto plese — co byste tomu řekl? Odtančil jen čtyři kousky.
+Přináším nerada špatné zprávy — ale je tomu tak. Odtančil jen
+čtyři kousky, ačkoli byl nedostatek pánů a hodně dívek zůstalo
+sedět, protože neměly partnery. To nemůžete popřít, pane Darcy.“
 
 „Neměl jsem tenkrát tu čest znát jiné dámy než Bingleyho sestry.“
 
-„Pravda, a na plese nebyl ještě nikdy nikdo nikomu představen. A copak
-byste chtěl slyšet teď, plukovníku ? Mé prsty očekávají vaše rozkazy.“
-
-„Snad bych byl učinil lépe,“ pravil Darcy, „kdybych se byl vynasnažil s
-někým seznámit, ale nejsem z těch, kdo vzbuzují zájem cizích lidí.“
-
-„Zeptáme se vašeho bratránka, proč tomu tak je?“ obrátila se Elizabeth
-na plukovníka Fitzwilliama. „Zeptáme se ho, proč rozumný a vzdělaný muž,
-který viděl svět, nevzbuzuje zájem cizích lidí?“
-
-„Na to vám dokážu odpovědět sám,“ pravil Fitzwilliam, „a nemusíme se
-ptát jeho. Pravý
-důvod je ten, že se mu nechce tak dalece namáhat.“
-
-„Postrádám jistou schopnost, již si leckdo osvojil,“ pravil Darcy,
-„totiž bavit se nenucené s lidmi, které vidím prvně v životě. Přijde mi
-zatěžko zapadnout do jejich nálady a vzbudit v sobě dostatečný zájem o
-jejich starosti, jak to Často vídám.“
-
-„Mé prsty,“ pravila Elizabeth, „se nepohybují po této klávesnici tak
-bravurně, jak to často vídám u jiných žen. Nejsem tak pilná ani tak
-hbitá, nemám tak výrazný úhoz. Jenže jsem odjakživa předpokládala, že
-jsem tím sama vinna, protože se nenamáhám cvičit. Ale nemyslím si, že
-bych měla nešikovnější prsty a že bych nebyla schopna se naučit stejně
-krásně hrát jako každá druhá.“
-
-Darcy se usmál a řekl: „Máte úplně pravdu. Využíváte svého času mnohem
-lépe. Kdo měl to potěšení vás slyšet, ten vám nemůže nic vytýkat. Ani
-vy, ani já se nepřetvařujeme před cizími lidmi.“
-
-Tu je vyrušila lady Catherine a přála si vědět, o čem hovoří. Elizabeth
-se okamžitě rozehrála. Lady Catherine přistoupila blíž, pár minut
-naslouchala a pak pravila Darcymu:
-
-„Slečna Bennetová by nehrála špatně, kdyby víc cvičila a kdyby měla
-možnost brát hodiny u některého londýnského profesora. Má docela slušný
-prstoklad, třebaže se nadáním nevyrovná
-Anně. Anně by hrála skvěle, kdyby jí byl její zdravotní stav dovolil
-brát hodiny.“ Elizabeth pohlédla na Darcyho, aby viděla, jak vřele se
-připojí k vychvalování své sestřenky, ale ani v této chvíli, ani jindy u
-něho nespatřila žádné příznaky lásky a z jeho chování k slečně
-de Bourghové vyvodila tu útěchu pro slečnu Bingleyo-vou, že by si vzal
-právě tak dobře ji, kdyby byla jeho příbuzná.
+„Pravda, a na plese nebyl ještě nikdy nikdo nikomu představen.
+A copak byste chtěl slyšet teď, plukovníku ? Mé prsty očekávají
+vaše rozkazy.“
+
+„Snad bych byl učinil lépe,“ pravil Darcy, „kdybych se byl
+vynasnažil s někým seznámit, ale nejsem z těch, kdo vzbuzují
+zájem cizích lidí.“
+
+„Zeptáme se vašeho bratránka, proč tomu tak je?“ obrátila se
+Elizabeth na plukovníka Fitzwilliama. „Zeptáme se ho, proč
+rozumný a vzdělaný muž, který viděl svět, nevzbuzuje zájem cizích
+lidí?“
+
+„Na to vám dokážu odpovědět sám,“ pravil Fitzwilliam, „a nemusíme
+se ptát jeho. Pravý důvod je ten, že se mu nechce tak dalece
+namáhat.“
+
+„Postrádám jistou schopnost, již si leckdo osvojil,“ pravil
+Darcy, „totiž bavit se nenucené s lidmi, které vidím prvně
+v životě. Přijde mi zatěžko zapadnout do jejich nálady a vzbudit
+v sobě dostatečný zájem o jejich starosti, jak to Často vídám.“
+
+„Mé prsty,“ pravila Elizabeth, „se nepohybují po této klávesnici
+tak bravurně, jak to často vídám u jiných žen. Nejsem tak pilná
+ani tak hbitá, nemám tak výrazný úhoz. Jenže jsem odjakživa
+předpokládala, že jsem tím sama vinna, protože se nenamáhám
+cvičit. Ale nemyslím si, že bych měla nešikovnější prsty a že
+bych nebyla schopna se naučit stejně krásně hrát jako každá
+druhá.“
+
+Darcy se usmál a řekl: „Máte úplně pravdu. Využíváte svého času
+mnohem lépe. Kdo měl to potěšení vás slyšet, ten vám nemůže nic
+vytýkat. Ani vy, ani já se nepřetvařujeme před cizími lidmi.“
+
+Tu je vyrušila lady Catherine a přála si vědět, o čem hovoří.
+Elizabeth se okamžitě rozehrála. Lady Catherine přistoupila blíž,
+pár minut naslouchala a pak pravila Darcymu:
+
+„Slečna Bennetová by nehrála špatně, kdyby víc cvičila a kdyby
+měla možnost brát hodiny u některého londýnského profesora. Má
+docela slušný prstoklad, třebaže se nadáním nevyrovná Anně. Anně
+by hrála skvěle, kdyby jí byl její zdravotní stav dovolil brát
+hodiny.“ Elizabeth pohlédla na Darcyho, aby viděla, jak vřele se
+připojí k vychvalování své sestřenky, ale ani v této chvíli, ani
+jindy u něho nespatřila žádné příznaky lásky a z jeho chování
+k slečně de Bourghové vyvodila tu útěchu pro slečnu Bingleyo-vou,
+že by si vzal právě tak dobře ji, kdyby byla jeho příbuzná.
 
 Lady Catherine se i nadále zaobírala Elizabethinou hrou
-a udělovala jí mnohá poučení o pravidelném cvičení a vrozeném nadání.
-Elizabeth to všechno zdvořile snášela a na přání pánů setrvala u klavíru
-až do té chvíle, než pro ně předjel kočár Její Jasnosti, aby je dopravil
-domů.
-
-Nazítří dopoledne odešla paní Collinsová s Marií zařídit cosi do vesnice
-a Elizabeth zůstala sama doma; právě psala Jane, když tuji překvapil
-domovní zvonek, neomylná známka toho, že se blíží návštěva. Jelikož
-neslyšela kočár, nevylučovala možnost, že by to mohla být lady
-Catherine, a tak raději schovala rozepsaný dopis, aby se nemusela obávat
-dotěrného vyptávání; tu se však otevřely dveře a k jejímu úžasu vstoupil
-do pokoje pan Darcy, a to sám. I on byl zřejmě udiven, že ji zastal
-samotnou, a omlouval své nečekané přepadení: prý mu bylo řečeno, že jsou
-všechny dámy doma.
-
-Posadili se, a když zodpověděl její zdvořilostní dotazy po rosingském
-panstvu, hrozilo zřejmé
-nebezpečí, že zavládne smrtelné ticho. Bylo naprosto nutné o něčem
-začít, a v této kritické
-chvíli si vzpomněla, kdy ho spatřila v Hertfordshiru naposled, a
-zvědavá, co jí poví o jejich spěšném odjezdu, poznamenala:
-
-„Jak nečekaně jste všichni opustili Netherfield loni v listopadu, pane
-Darcy! Pan Bingley musel být velmi příjemně překvapen, že se s vámi tak
-brzy shledal, vždyť pokud si vzpomínám, odjel pouze den před vámi.
-Doufám, že se jemu i jeho sestrám dařilo dobře, když
-jste se s ním v Londýně loučil?“
+a udělovala jí mnohá poučení o pravidelném cvičení a vrozeném
+nadání.  Elizabeth to všechno zdvořile snášela a na přání pánů
+setrvala u klavíru až do té chvíle, než pro ně předjel kočár Její
+Jasnosti, aby je dopravil domů.
+
+Kapitola 32
+-----------
+
+Nazítří dopoledne odešla paní Collinsová s Marií zařídit cosi do
+vesnice a Elizabeth zůstala sama doma; právě psala Jane, když
+tuji překvapil domovní zvonek, neomylná známka toho, že se blíží
+návštěva. Jelikož neslyšela kočár, nevylučovala možnost, že by to
+mohla být lady Catherine, a tak raději schovala rozepsaný dopis,
+aby se nemusela obávat dotěrného vyptávání; tu se však otevřely
+dveře a k jejímu úžasu vstoupil do pokoje pan Darcy, a to sám.
+I on byl zřejmě udiven, že ji zastal samotnou, a omlouval své
+nečekané přepadení: prý mu bylo řečeno, že jsou všechny dámy
+doma.
+
+Posadili se, a když zodpověděl její zdvořilostní dotazy po
+rosingském panstvu, hrozilo zřejmé nebezpečí, že zavládne
+smrtelné ticho. Bylo naprosto nutné o něčem začít, a v této
+kritické chvíli si vzpomněla, kdy ho spatřila v Hertfordshiru
+naposled, a zvědavá, co jí poví o jejich spěšném odjezdu,
+poznamenala:
+
+„Jak nečekaně jste všichni opustili Netherfield loni v listopadu,
+pane Darcy! Pan Bingley musel být velmi příjemně překvapen, že se
+s vámi tak brzy shledal, vždyť pokud si vzpomínám, odjel pouze
+den před vámi.  Doufám, že se jemu i jeho sestrám dařilo dobře,
+když jste se s ním v Londýně loučil?“
 
 „Ano, mají se výborně, děkuji vám.“
 
-Viděla, že se s touto stručnou odpovědí bude muset spokojit, a tak po
-malé chvíli dodala:
+Viděla, že se s touto stručnou odpovědí bude muset spokojit,
+a tak po malé chvíli dodala:
 
-„Zaslechla jsem něco, že pan Bingley nemá velkou chuť se vů-bec ještě
-někdy do Netherfieldu vrátit; je tomu tak?“
+„Zaslechla jsem něco, že pan Bingley nemá velkou chuť se vůbec
+ještě někdy do Netherfieldu vrátit; je tomu tak?“
 
-„Mně nic takového neříkal, aleje dost pravděpodobné, že tam bude pobývat
-jen zřídkakdy. Má
-mnoho přátel a je právě v těch letech, kdy člověk mívá čím dál tím víc
-přátel i různých zájmů.“
+„Mně nic takového neříkal, ale je dost pravděpodobné, že tam bude
+pobývat jen zřídkakdy. Má mnoho přátel a je právě v těch letech,
+kdy člověk mívá čím dál tím víc přátel i různých zájmů.“
 
-„Hodlá-li trávit na Netherfieldu tak málo času, pak by jeho sousedé
-spíš uvítali, kdyby panství pustil, protože by se tam mohla usadit
-nějaká rodina natrvalo. Jenže pan Bingley se tam jistě nenastěhoval
-kvůli sousedům, ale kvůli sobě, a tak musíme právem očekávat, že si
-Netherfield ponechá nebo pustí ze stejného důvodu.“
+„Hodlá-li trávit na Netherfieldu tak málo času, pak by jeho
+sousedé spíš uvítali, kdyby panství pustil, protože by se tam
+mohla usadit nějaká rodina natrvalo. Jenže pan Bingley se tam
+jistě nenastěhoval kvůli sousedům, ale kvůli sobě, a tak musíme
+právem očekávat, že si Netherfield ponechá nebo pustí ze stejného
+důvodu.“
 
-„Nepřekvapilo by mě, kdyby se odstěhoval, jakmile se mu naskytne jiná
-příhodná koupě,“ pravil Darcy.
+„Nepřekvapilo by mě, kdyby se odstěhoval, jakmile se mu naskytne
+jiná příhodná koupě,“ pravil Darcy.
 
-Elizabeth neodpověděla. Neodvažovala se hovořit dál o jeho příteli, a
-protože ji nic jiného nenapadalo, nechala na něm, o čem se budou bavit
-dál.
+Elizabeth neodpověděla. Neodvažovala se hovořit dál o jeho
+příteli, a protože ji nic jiného nenapadalo, nechala na něm,
+o čem se budou bavit dál.
 
-Pochopil a zakrátko začal: „Tohle je zřejmě velmi příhodný dům. Slyšel
-jsem, že jej lady Catherine dala celý do pořádku, než se pan Collins
-přistěhoval do Hunsfordu.“
+Pochopil a zakrátko začal: „Tohle je zřejmě velmi příhodný dům.
+Slyšel jsem, že jej lady Catherine dala celý do pořádku, než se
+pan Collins přistěhoval do Hunsfordu.“
 
-„Ano, a jsem si jista, že by jí tento dobrý skutek nikdo neoplatil
-hlubší vděčností.“
+„Ano, a jsem si jista, že by jí tento dobrý skutek nikdo
+neoplatil hlubší vděčností.“
 
 „Pan Collins měl při volbě životní družky zřejmě šťastnou ruku.“
 
-„Ano, to máte pravdu; jeho přátelé se mohou radovat, že potkal jednu z
-mála rozumných žen, které by byly ochotné si ho vzít a navíc schopné
-připravit mu spokojený život. Moje přítelkyně má pro něho velké
-pochopení — i když nevím, je-li její sňatek s panem Collinsem to
-nejmoudřejší, co mohla udělat. Zdá se však, že je úplně spokojena, a
-posuzováno z hlediska rozumu, udělala jistě dobrou partii.“
-
-„Musí to být pro ni velmi příjemné, že žije tak blízko svých rodičů a
-přátel.“
-
-„Tomu říkáte blízko? Vždyťje to téměř padesát mil.“
-
-„A co je padesát mil na dobré silnici ? Sotva půldenní výlet. Ano, tomu
-říkám dost blízko.“
-
-„Nikdy mě dosud nenapadlo považovat tuto vzdálenost za jednu z výhod
-jejich sňatku,“ zvolala Elizabeth. „Vůbec by mě nenapadlo tvrdit, že
-paní Collinsová má rodiče blízko.“
-
-„Tím jen dokazujete svůj vřelý vztah k Hertfordshiru. Pak
-vám všechno kromě nejbližšího okolí Longbournu musí připadat daleko.“
-Při těchto slovech mu pohrával na rtech zvláštní úsměv a Elizabeth se
-domnívala, že chápe proě: asi předpokládá, že myslí na Jane a
-Netherfield. Zrudla tedy a odpověděla:
-
-„Netvrdím přece, že je nejmoudřejší, usadí-li se mladí manželé blízko
-jejích rodiěů. Velké
-nebo malé vzdálenosti jsou relativní a závisí na mnoha okolnostech. V
-zámožné rodině, kde cestovní výlohy nehrají roli, není počet mil na
-překážku. Jenže tohle není ten případ. Collinsovi mají slušné příjmy,
-ale zas ne takové, aby mohli často cestovat — a aby moje přítelkyně měla
-pocit, že její rodiče žijí blízko, musela by se ta vzdálenost scvrknout
-na polovinu, o tom jsem přesvědčena.“
-
-Pan Darcy si přitáhl židli o kousek k ní a řekl: „Vy sama přece nemáte
-důvod k tak vřelým lokálním vztahům. Je vyloučeno, že byste byla celý
-život nevytáhla paty z Longbournu.“ Elizabeth se zatvářila překvapeně.
-Její návštěvník se vzpamatoval, odsedí si, vzal ze stolu noviny, přelétl
-je očima a zeptal se lhostejnějším hlasem:
+„Ano, to máte pravdu; jeho přátelé se mohou radovat, že potkal
+jednu z mála rozumných žen, které by byly ochotné si ho vzít
+a navíc schopné připravit mu spokojený život. Moje přítelkyně má
+pro něho velké pochopení — i když nevím, je-li její sňatek
+s panem Collinsem to nejmoudřejší, co mohla udělat. Zdá se však,
+že je úplně spokojena, a posuzováno z hlediska rozumu, udělala
+jistě dobrou partii.“
+
+„Musí to být pro ni velmi příjemné, že žije tak blízko svých
+rodičů a přátel.“
+
+„Tomu říkáte blízko? Vždyť je to téměř padesát mil.“
+
+„A co je padesát mil na dobré silnici? Sotva půldenní výlet. Ano,
+tomu říkám dost blízko.“
+
+„Nikdy mě dosud nenapadlo považovat tuto vzdálenost za jednu
+z výhod jejich sňatku,“ zvolala Elizabeth. „Vůbec by mě nenapadlo
+tvrdit, že paní Collinsová má rodiče blízko.“
+
+„Tím jen dokazujete svůj vřelý vztah k Hertfordshiru. Pak vám
+všechno kromě nejbližšího okolí Longbournu musí připadat daleko.“
+Při těchto slovech mu pohrával na rtech zvláštní úsměv
+a Elizabeth se domnívala, že chápe proč: asi předpokládá, že
+myslí na Jane a Netherfield. Zrudla tedy a odpověděla:
+
+„Netvrdím přece, že je nejmoudřejší, usadí-li se mladí manželé
+blízko jejích rodiěů. Velké nebo malé vzdálenosti jsou relativní
+a závisí na mnoha okolnostech. V zámožné rodině, kde cestovní
+výlohy nehrají roli, není počet mil na překážku. Jenže tohle není
+ten případ. Collinsovi mají slušné příjmy, ale zas ne takové, aby
+mohli často cestovat — a aby moje přítelkyně měla pocit, že její
+rodiče žijí blízko, musela by se ta vzdálenost scvrknout na
+polovinu, o tom jsem přesvědčena.“
+
+Pan Darcy si přitáhl židli o kousek k ní a řekl: „Vy sama přece
+nemáte důvod k tak vřelým lokálním vztahům. Je vyloučeno, že
+byste byla celý život nevytáhla paty z Longbournu.“ Elizabeth se
+zatvářila překvapeně.  Její návštěvník se vzpamatoval, odsedí si,
+vzal ze stolu noviny, přelétl je očima a zeptal se lhostejnějším
+hlasem:
 
 „Jak se vám líbí v Kentu?“
 
-Rozhovořili se o zdejším okolí, oba v klidných, stručných větách, dokud
-je zakrátko nepřerušil příchod Charlotty a její sestry, které se vrátily
-z procházky. Nečekané téte á téte je překvapilo. Pan Darcyjim sdělil,
-jakým omylem takto přepadl slečnu Bennetovou, zdržel se ještě několik
-minut, ale mnoho toho nikomu nepověděl, a pak se rozloučil.
-
-„Co to má znamenat?“ řekla Charlotte, jakmile za ním zapadly dveře.
-„Musí být do tebe zamilovaný, milá Elizo, jinak by sem nechodil jako
-domů.“
-
-Když jim však Elizabeth vylíčila, s jakou námahou udržovali rozhovor v
-proudu, nezdálo se to Charlotte ani při nejlepší vůli pravděpodobné, a
-po různých úvahách nakonec dospěly k závěru, že přišel, protože nemá nic
-lepšího na práci, což jim připadalo i vzhledem k roční době jako nejpřijatelnější vysvětlení. Příroda dosud neskýtala mnoho možností k povyražení. Na zámku se jim nabízela lady Catherine, knihy a biliár, ale páni nevydrží sedět stále doma, a protože faru měli blízko, vedla k ní příjemná cesta a snad i kvůli jejím obyvatelům se oběma bratrancům od té doby zlíbilo zajít tam téměř denně. Přicházeli v různých dopoledních hodinách, někdy každý zvlášť, jindy spolu a tu a tam i v doprovodu paní tetinky. Všem bylo zřejmé, že je plukovník Fitzwilliam navštěvuje, protože se u nich cítí dobře, a z tohoto důvodu jim byl samozřejmě ještě sympatičtější. Elizabeth připomínal jejího dřívějšího ctitele George Wickhama tím, že také ráda dlela v jeho společnosti a že se mu tak nepokrytě líbila; když je oba srovnávala, shledávala, že plukovník Fitzwilliam sice nemá tak jemné a okouzlující způsoby, ale uznávala, že je pravděpodobně
-inteligentnější.
+Rozhovořili se o zdejším okolí, oba v klidných, stručných větách,
+dokud je zakrátko nepřerušil příchod Charlotty a její sestry,
+které se vrátily z procházky. Nečekané téte á téte je překvapilo.
+Pan Darcyjim sdělil, jakým omylem takto přepadl slečnu
+Bennetovou, zdržel se ještě několik minut, ale mnoho toho nikomu
+nepověděl, a pak se rozloučil.
+
+„Co to má znamenat?“ řekla Charlotte, jakmile za ním zapadly
+dveře.  „Musí být do tebe zamilovaný, milá Elizo, jinak by sem
+nechodil jako domů.“
+
+Když jim však Elizabeth vylíčila, s jakou námahou udržovali
+rozhovor v proudu, nezdálo se to Charlotte ani při nejlepší vůli
+pravděpodobné, a po různých úvahách nakonec dospěly k závěru, že
+přišel, protože nemá nic lepšího na práci, což jim připadalo
+i vzhledem k roční době jako nejpřijatelnější vysvětlení. Příroda
+dosud neskýtala mnoho možností k povyražení. Na zámku se jim
+nabízela lady Catherine, knihy a biliár, ale páni nevydrží sedět
+stále doma, a protože faru měli blízko, vedla k ní příjemná cesta
+a snad i kvůli jejím obyvatelům se oběma bratrancům od té doby
+zlíbilo zajít tam téměř denně. Přicházeli v různých dopoledních
+hodinách, někdy každý zvlášť, jindy spolu a tu a tam
+i v doprovodu paní tetinky. Všem bylo zřejmé, že je plukovník
+Fitzwilliam navštěvuje, protože se u nich cítí dobře, a z tohoto
+důvodu jim byl samozřejmě ještě sympatičtější. Elizabeth
+připomínal jejího dřívějšího ctitele George Wickhama tím, že také
+ráda dlela v jeho společnosti a že se mu tak nepokrytě líbila;
+když je oba srovnávala, shledávala, že plukovník Fitzwilliam sice
+nemá tak jemné a okouzlující způsoby, ale uznávala, že je
+pravděpodobně inteligentnější.
 
 Proč se tu však tak často objevuje pan Darcy, to bylo obtížnější
-uhádnout. Jistě ne proto, že by toužil po jejich společnosti, vždyť často seděl deset minut a ani ústa neotevřel, a když konečně promluvil, pak zřejmě spíš z nezbytnosti než z vlastní vůle ~ aby vyhověl požadavkům slušnosti, a ne pro potěšení. Zřídkakdy dělal dojem, že se dobře baví. Paní Collinsová nevěděla, co si o tom myslet. Plukovník Fitzwilliam ho občas škádlil, že dělá hlouposti, a podle toho usoudila, že se obvykle chová jinak, což sama nemohla vědět, protože ho tak dobře neznala; byla by si přála, aby se tato změna dala vysvětlit milostným vzplanutím a předmětem tohoto vzplanutí aby byla její přítelkyně Eliza, a jala se proto usilovně pátrat, aby zjednala jasno. Pozorovala ho, kdykoli přišli na zámek nebo on zavítal na faru, ale bez valného úspěchu, často se na její přítelkyni díval, ale tvářil se přitom nevyzpytatelně. Upíral na ni vážný pohled, ale Charlotte zhusta zapochybovala, zda je v něm i zalíbení; spíš se jí někdy zdálo, že svědčí prostě o roztržitosti.  Několikrát řekla Elizabeth, že se do ní asi zakoukal, ale ta se jí jen vysmála a paní Collinsová nepovažovala za moudré ji v tom utvrzovat, aby v ní nevzbuzovala naděje, které by skončily zklamáním, neboť nezapochybovala ani na okamžik, že by antipatie její přítelkyně rázem vyprchaly, kdyby mohla předpokládat, že ho má v moci.
-
-Ve své starostlivé oddanosti někdy přemítala, jak by dala Elizabeth dohromady s plukovníkem Fitzwilliamem. Byl to rozhodně
-přitažlivý muž, v zajištěném postavení. Elizabeth se mu zřejmě líbila,
-ale tyto přednosti vyvažovala skutečnost, že pan Darcy měl velký vliv v
-církvi a jeho bratranec vůbec žádný.
-
-Na svých toulkách parkem potkala Elizabeth nejednou zcela neočekávaně
-pana Darcyho. Považovala to za zvláštní smůlu, že se objevuje tam, kam
-málokdo zajde, a hned poprvé mu přímo oznámila, že se právě tudy
-nejraději prochází. Jak se to tedy mohlo opakovat, to nechápala. A přece
-k tomu došlo, ba i potřetí. Jako by ho vedla vyslovená zlomyslnost nebo
-dobrovolné pokání, neboť mu při těchto příležitostech nestačilo, aby se
-po několika zdvořilostních frázích a rozpačitém odmlčení rozloučil,
-nýbrž považoval skutečně za nutné
-vrátit se a doprovodit ji. Přitom toho mnoho nenamluvil a ona se také
-příliš nenamáhala, aby ho bavila nebo pozorně naslouchala, avšak při
-třetím setkání si uvědomila, že jí klade občas dost zvláštní, nečekané
-otázky — jak se jí líbí v Hunsfordu, chodí-li ráda sama na procházku a co
-soudí o manželství Collinsových; hovořili o zámku, a tují vysvětloval
-něco, s čím nebyla obeznalá, takovým způsobem, jako by předpokládal, že
-se tam i ona ubytuje, až příště přijede do Kentu. Vyplývalo to z jeho
-slov. Měl snad na mysli plukovníka Fitzwilliama? Elizabeth si to
-nedovedla vysvětlit jinak než jako narážku na zájem z oné strany, jestli
-mu totiž sama dobře porozuměla. Uvádělo ji to do trapných rozpaků a
-vítala s úlevou vrátka v plotě proti faře.
-
-Jednou si na procházce znovu pročítala poslední Janin dopis a přemítala
-nad jedním odstavcem, který dokazoval, že jí při psaní asi nebylo do
-smíchu, když tu místo aby ji překvapil pan Darcy, vzhlédla a spatřila,
-že jí kráčí vstříc plukovník Fitzwilliam. Schovala okamžitě dopis a s
-nuceným úsměvem pravila:
+uhádnout. Jistě ne proto, že by toužil po jejich společnosti,
+vždyť často seděl deset minut a ani ústa neotevřel, a když
+konečně promluvil, pak zřejmě spíš z nezbytnosti než z vlastní
+vůle ~ aby vyhověl požadavkům slušnosti, a ne pro potěšení.
+Zřídkakdy dělal dojem, že se dobře baví. Paní Collinsová
+nevěděla, co si o tom myslet. Plukovník Fitzwilliam ho občas
+škádlil, že dělá hlouposti, a podle toho usoudila, že se obvykle
+chová jinak, což sama nemohla vědět, protože ho tak dobře
+neznala; byla by si přála, aby se tato změna dala vysvětlit
+milostným vzplanutím a předmětem tohoto vzplanutí aby byla její
+přítelkyně Eliza, a jala se proto usilovně pátrat, aby zjednala
+jasno. Pozorovala ho, kdykoli přišli na zámek nebo on zavítal na
+faru, ale bez valného úspěchu, často se na její přítelkyni díval,
+ale tvářil se přitom nevyzpytatelně. Upíral na ni vážný pohled,
+ale Charlotte zhusta zapochybovala, zda je v něm i zalíbení; spíš
+se jí někdy zdálo, že svědčí prostě o roztržitosti.  Několikrát
+řekla Elizabeth, že se do ní asi zakoukal, ale ta se jí jen
+vysmála a paní Collinsová nepovažovala za moudré ji v tom
+utvrzovat, aby v ní nevzbuzovala naděje, které by skončily
+zklamáním, neboť nezapochybovala ani na okamžik, že by antipatie
+její přítelkyně rázem vyprchaly, kdyby mohla předpokládat, že ho
+má v moci.
+
+Ve své starostlivé oddanosti někdy přemítala, jak by dala
+Elizabeth dohromady s plukovníkem Fitzwilliamem. Byl to rozhodně
+přitažlivý muž, v zajištěném postavení. Elizabeth se mu zřejmě
+líbila, ale tyto přednosti vyvažovala skutečnost, že pan Darcy
+měl velký vliv v církvi a jeho bratranec vůbec žádný.
+
+Kapitola 33
+-----------
+
+Na svých toulkách parkem potkala Elizabeth nejednou zcela
+neočekávaně pana Darcyho. Považovala to za zvláštní smůlu, že se
+objevuje tam, kam málokdo zajde, a hned poprvé mu přímo oznámila,
+že se právě tudy nejraději prochází. Jak se to tedy mohlo
+opakovat, to nechápala. A přece k tomu došlo, ba i potřetí. Jako
+by ho vedla vyslovená zlomyslnost nebo dobrovolné pokání, neboť
+mu při těchto příležitostech nestačilo, aby se po několika
+zdvořilostních frázích a rozpačitém odmlčení rozloučil, nýbrž
+považoval skutečně za nutné vrátit se a doprovodit ji. Přitom
+toho mnoho nenamluvil a ona se také příliš nenamáhala, aby ho
+bavila nebo pozorně naslouchala, avšak při třetím setkání si
+uvědomila, že jí klade občas dost zvláštní, nečekané otázky — jak
+se jí líbí v Hunsfordu, chodí-li ráda sama na procházku a co
+soudí o manželství Collinsových; hovořili o zámku, a tují
+vysvětloval něco, s čím nebyla obeznalá, takovým způsobem, jako
+by předpokládal, že se tam i ona ubytuje, až příště přijede do
+Kentu. Vyplývalo to z jeho slov. Měl snad na mysli plukovníka
+Fitzwilliama? Elizabeth si to nedovedla vysvětlit jinak než jako
+narážku na zájem z oné strany, jestli mu totiž sama dobře
+porozuměla. Uvádělo ji to do trapných rozpaků a vítala s úlevou
+vrátka v plotě proti faře.
+
+Jednou si na procházce znovu pročítala poslední Janin dopis
+a přemítala nad jedním odstavcem, který dokazoval, že jí při
+psaní asi nebylo do smíchu, když tu místo aby ji překvapil pan
+Darcy, vzhlédla a spatřila, že jí kráčí vstříc plukovník
+Fitzwilliam. Schovala okamžitě dopis a s nuceným úsměvem pravila:
 
 „To jsem nevěděla, že někdy zajdete i sem.“
 
-„Obcházím celý park,“ odpověděl, „dělávám to obyčejně každý rok a hodlal
-jsem skončit na faře. Půjdete ještě daleko?“
+„Obcházím celý park,“ odpověděl, „dělávám to obyčejně každý rok
+a hodlal jsem skončit na faře. Půjdete ještě daleko?“
 
 „Ne, chtěla jsem se právě vrátit.“
 
@@ -5962,356 +6049,448 @@ A skutečně se také otočila a vydali se spolu k faře.
 
 „Tak vy už s konečnou platností v sobotu odjíždíte z Kentu?“
 
-„Ano — pakliže to Darcy opět neodloží. Musím se mu podřídit. Rozloučíme
-se, až jemu bude libo.“
-
-„A kdyby mu i na celé věci příliš nezáleželo, udělá mu velkou radost,
-když o ní rozhodne. Neznám nikoho, koho by tak těšilo prosazovat svou,
-jako pana Darcyho.“
-
-„On skutečně rád rozhoduje,“ odvětil plukovník Fitzwilliam, „ale to není
-sám. Má jen k tomu lepší možnosti, neboť je bohatý a ostatní jsou často
-chudí. Říkám to procítěně, neboť
-druhorozený syn, jak víte, si musí zvykat na odříkání a ústupky.“
-
-„Podle mého názoru si druhorozený hraběcí syn na nic takového zvykat
-nemusí. Ruku na srdce — kdyjste si musel něco odříci a kolikrát jste
-musel ustoupit? Stalo se vám někdy, že jste neměl dost peněz, abyste si
-mohl zajet, kam jste chtěl, nebo si opatřit, co se vám líbilo?“
-
-„Strefila jste se do černého — nemohu skutečně tvrdit, že bych byl
-zhusta takto strádal. Ale otázka peněz by mohla být rozhodující ve
-vážných záležitostech. Druhorození synové se nemohou oženit, s kým se
-jim zlíbí.“
-
-„Ledaže se jim zalíbí bohaté dcerušky, což se, pokud vím, často stává.“
-
-„Nároky, které jsme si zvykli mít, nám příliš svazují ruce, a málokdo z
-našeho společenského prostředí se může oženit, aniž pomyslí i na věno.“
-
-„To říká na mou adresu?“ pomyslela si Elizabeth a zrudla, hned se však
-vzchopila a škádlivě
-se ho zeptala: „A co se tak obvykle platí za druhorozeného hraběcího
-syna, smím-li se ptát?
-Asi byste se nespokojil s méně než padesáti tisíci, ledaže by byl starší
-bratr hodně stonavý.“ Odpověděl jí ve stejném duchu a brzy toto téma
-opustili. Aby se mu nezdálo, že je zaražená z toho, co se stalo, povídala
-okamžitě dál.
-
-„Váš bratranec si vás vzal s sebou zřejmě hlavně proto, aby měl komu
-poroučet; divím se, že se neožení, tím by si zajistil tuto vymoženost
-natrvalo. Možná však, že mu prozatím postačí
-jeho sestra; jelikož mu byla svěřena do ochrany, může si s ní počít, co
-se mu zachce.“
+„Ano — pakliže to Darcy opět neodloží. Musím se mu podřídit.
+Rozloučíme se, až jemu bude libo.“
+
+„A kdyby mu i na celé věci příliš nezáleželo, udělá mu velkou
+radost, když o ní rozhodne. Neznám nikoho, koho by tak těšilo
+prosazovat svou, jako pana Darcyho.“
+
+„On skutečně rád rozhoduje,“ odvětil plukovník Fitzwilliam, „ale
+to není sám. Má jen k tomu lepší možnosti, neboť je bohatý
+a ostatní jsou často chudí. Říkám to procítěně, neboť druhorozený
+syn, jak víte, si musí zvykat na odříkání a ústupky.“
+
+„Podle mého názoru si druhorozený hraběcí syn na nic takového
+zvykat nemusí. Ruku na srdce — kdy jste si musel něco odříci
+a kolikrát jste musel ustoupit? Stalo se vám někdy, že jste neměl
+dost peněz, abyste si mohl zajet, kam jste chtěl, nebo si
+opatřit, co se vám líbilo?“
+
+„Strefila jste se do černého — nemohu skutečně tvrdit, že bych
+byl zhusta takto strádal. Ale otázka peněz by mohla být
+rozhodující ve vážných záležitostech. Druhorození synové se
+nemohou oženit, s kým se jim zlíbí.“
+
+„Ledaže se jim zalíbí bohaté dcerušky, což se, pokud vím, často
+stává.“
+
+„Nároky, které jsme si zvykli mít, nám příliš svazují ruce,
+a málokdo z našeho společenského prostředí se může oženit, aniž
+pomyslí i na věno.“
+
+„To říká na mou adresu?“ pomyslela si Elizabeth a zrudla, hned se
+však vzchopila a škádlivě se ho zeptala: „A co se tak obvykle
+platí za druhorozeného hraběcího syna, smím-li se ptát?  Asi
+byste se nespokojil s méně než padesáti tisíci, ledaže by byl
+starší bratr hodně stonavý.“ Odpověděl jí ve stejném duchu a brzy
+toto téma opustili. Aby se mu nezdálo, že je zaražená z toho, co
+se stalo, povídala okamžitě dál.
+
+„Váš bratranec si vás vzal s sebou zřejmě hlavně proto, aby měl
+komu poroučet; divím se, že se neožení, tím by si zajistil tuto
+vymoženost natrvalo. Možná však, že mu prozatím postačí jeho
+sestra; jelikož mu byla svěřena do ochrany, může si s ní počít,
+co se mu zachce.“
 
 „Mýlíte se,“ pravil plukovník Fitzwilliam, „o tuto výhodu se musí
 podělit se mnou. Jsme oba poručníky slečny Darcyové.“
 
-„Skutečně? A jakpak se staráte o svou svěřenku? Dá vám hodně práce?
-Mladé dámy v jejím věku bývají někdy svéhlavé, a má-li v žilách pravou
-darcyovskou krev, pak se asi nerada podřizuje.“
+„Skutečně? A jakpak se staráte o svou svěřenku? Dá vám hodně
+práce?  Mladé dámy v jejím věku bývají někdy svéhlavé, a má-li
+v žilách pravou darcyovskou krev, pak se asi nerada podřizuje.“
 
-Zpozorovala, že se na ni po těchto slovech vážně zahleděl, a zeptal se jí
-okamžitě, proč se domnívá, že by měli se slečnou Darcyovou starosti, a
-to způsobem, který dával tušit, že tak či onak nebude daleko od pravdy.
-Odvětila rychle:
+Zpozorovala, že se na ni po těchto slovech vážně zahleděl,
+a zeptal se jí okamžitě, proč se domnívá, že by měli se slečnou
+Darcyovou starosti, a to způsobem, který dával tušit, že tak či
+onak nebude daleko od pravdy.  Odvětila rychle:
 
-„Nemějte obav. V životě jsem o ní nic špatného neslyšela, co já vím,
-může to být nejmírnější
-stvoření na světě. Jedny moje známé, paní Hurstová a slečna Bingleyová,
-ji vychvalovaly až
-do nebe. Zmínil jste se myslím o tom, že je také znáte.“
+„Nemějte obav. V životě jsem o ní nic špatného neslyšela, co já
+vím, může to být nejmírnější stvoření na světě. Jedny moje známé,
+paní Hurstová a slečna Bingleyová, ji vychvalovaly až do nebe.
+Zmínil jste se myslím o tom, že je také znáte.“
 
-„Znám je trochu. Jejich bratr je příjemný člověk, skutečný kavalír. S
-Darcym jsou důvěrní
-přátelé.“
+„Znám je trochu. Jejich bratr je příjemný člověk, skutečný
+kavalír. S Darcym jsou důvěrní přátelé.“
 
 „Ano, pravda,“ podotkla Elizabeth suše. „Pan Darcy je vůči panu
-Bingleymu laskavost sama a úžasně starostlivě pečuje o jeho blaho.“
+Bingleymu laskavost sama a úžasně starostlivě pečuje o jeho
+blaho.“
 
-„To pečuje! Ano, mám dojem, že o něho skutečně pečuje právě tenkrát, kdy
-je toho nejvíc třeba. Cestou sem mi vykládal cosi, z čeho jsem
-vyrozuměl, že by mu Bingley měl být skutečně dost zavázán. Ale měl bych
-se mu omluvit, neboť vlastně nevím, měl-li na mysli Bingleyho. Jsou to
-všechno pouze dohady.“
+„To pečuje! Ano, mám dojem, že o něho skutečně pečuje právě
+tenkrát, kdy je toho nejvíc třeba. Cestou sem mi vykládal cosi,
+z čeho jsem vyrozuměl, že by mu Bingley měl být skutečně dost
+zavázán. Ale měl bych se mu omluvit, neboť vlastně nevím, měl-li
+na mysli Bingleyho. Jsou to všechno pouze dohady.“
 
 „Jak to?“
 
-„Šlo o jistý případ — ale Darcy by si jistě nepřál, aby se to rozkřiklo,
-protože by z toho mohly být nepříjemnosti, kdyby se to doneslo rodině té
-dámy.“
+„Šlo o jistý případ — ale Darcy by si jistě nepřál, aby se to
+rozkřiklo, protože by z toho mohly být nepříjemnosti, kdyby se to
+doneslo rodině té dámy.“
 
 „Můžete se spolehnout, že se nikomu ani slovem nezmíním.“
 
-„Nezapomeňte, že si vlastně vůbec nejsem jist, jde-li o Bingleyho. Řekl
-mi jen toto: že nedávno dokázal zachránit přítele před nepříjemnostmi
-plynoucími z nerozvážného sňatku, nejmenoval však nikoho a neuváděl
-žádné podrobnosti, a mě jen tak napadlo, že to bude Bingley, protože ho
-pokládám za mladíka, který by se mohl do něčeho takového zaplést, a
-kromě toho spolu strávili celé léto, pokud vím.“
+„Nezapomeňte, že si vlastně vůbec nejsem jist, jde-li
+o Bingleyho. Řekl mi jen toto: že nedávno dokázal zachránit
+přítele před nepříjemnostmi plynoucími z nerozvážného sňatku,
+nejmenoval však nikoho a neuváděl žádné podrobnosti, a mě jen tak
+napadlo, že to bude Bingley, protože ho pokládám za mladíka,
+který by se mohl do něčeho takového zaplést, a kromě toho spolu
+strávili celé léto, pokud vím.“
 
 „Řekl vám pan Darcy, z jakých důvodů zasáhl?“
 
-„Vyrozuměl jsem, že rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky.“
+„Vyrozuměl jsem, že rodina měla proti dotyčné slečně vážné
+námitky.“
 
 „A jakým rafinovaným způsobem ho od ní odloučil?“
 
-„Nevylíčil mi žádné své rafinované triky,“ pravil Fitzwilliam s úsměvem.
-„Svěřil mi jen to, cojsem vám právě řekl.“
+„Nevylíčil mi žádné své rafinované triky,“ pravil Fitzwilliam
+s úsměvem.  „Svěřil mi jen to, co jsem vám právě řekl.“
 
 Elizabeth kráčela mlčky dál a srdce jí překypovalo rozhořčením.
-Fitzwilliam ji chvíli pozoroval a pak se jí zeptal, nad čím se tak
-hluboce zamyslela.
+Fitzwilliam ji chvíli pozoroval a pak se jí zeptal, nad čím se
+tak hluboce zamyslela.
 
-„Uvažuji o tom, co jste mi vyprávěl,“ pravila. „Nemohu schválit počínání
-vašeho bratrance. Jakým právem si tu zahrál na soudce?“
+„Uvažuji o tom, co jste mi vyprávěl,“ pravila. „Nemohu schválit
+počínání vašeho bratrance. Jakým právem si tu zahrál na soudce?“
 
 „Vy jste tedy spíše toho názoru, že jeho zákrok nebyl na místě?“
 
-„Nechápu, co ho opravňovalo rozhodovat, zda se přítel zamiloval moudře
-či ne, a jak mohl on určit a stanovit, na čem závisí přítelovo životní
-štěstí.“ Ovládla se však a dodala: „Jelikož ale neznáme všechny
-okolnosti, nebylo by spravedlivé ho odsuzovat. Jistě tu nešlo o žádnou
-velkou lásku.“
-
-„To sice není neoprávněný předpoklad, ale bratránkův slavný čin by se
-tím jevil v mnohem méně lichotivém světle,“ pravil Fitzwilliam.
-
-Žertoval, alejí to připadalo tak typické pro pana Darcyho, že se na to
-ani neodvažovala odpovědět; změnila tedy rázně předmět rozhovoru, a než
-došli na faru, bavili se jen o bezvýznamných věcech. Jakmile se
-návštěvník rozloučil, uchýlila se do samoty svého pokojíku, aby si mohla
-nerušeně promyslet všechno, co vyslechla. Sotva mohla předpokládat, že se to týkalo někoho jiného než lidí, k nimž měla vztah. Přece nemohl na světě existovat ještě někdo, koho by Darcy tak dokonale ovládal. Nikdy nepochybovala, že se zúčastnil tažení proti vztahu Bingleyho k Jane, ale vždy pokládala za hlavního inspirátora a strůjce všeho slečnu Bingleyovou. Jestli si však z ješitnosti nepřisvojuje větší zásluhy, pak je on toho příčinou, jeho pýcha a rozmary jsou příčinou všeho, co Jane musela vytrpět a ještě vytrpí.
-Zničil — aspoň dočasně — všechny vyhlídky, že by ta láskyplná, dobrotivá
-duše došla svého štěstí, a nikdo nemohl vědět, na jak dlouho jí tak
-hrozně ublížil.
-
-„Rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky,“ pravil plukovník Fitzwilliam, a tyto vážné námitky spočívaly pravděpodobně na tom, že jeden její strýček je venkovský advokát a druhý obchodník v Londýně.
-
-„Proti Jane samé by přece nikdo nemohl nic mít,“ říkala si, „vždyťje
-roztomilost a dobrota sama! Cituplná, i dost vzdělaná, má dokonalé
-vystupování. A jaké výhrady může mít proti tatínkovi, je sice někdy
-trochu podivín, ale zná věci. které by ani pan Darcy nemusel přehlížet,
-a je obecně\*ctěn a vážen tak, jak on sám patrně jakživ nebude.“ Na matku už nemohla pomyslet s takovou sebedůvěrou, ale nevěřila, že by námitky proti ní byly rozhodující, neboť hrdopýškovi Darcymu jistě spíš vadilo majetkové postavení Janiných příbuzných než jejich pošetilosti, a nakonec dospěla k skálopevnému přesvědčení, že ho k tomu vedla zčásti zlá pýcha a zčásti přání uchovat si Bingleyho pro sestru.
+„Nechápu, co ho opravňovalo rozhodovat, zda se přítel zamiloval
+moudře či ne, a jak mohl on určit a stanovit, na čem závisí
+přítelovo životní štěstí.“ Ovládla se však a dodala: „Jelikož ale
+neznáme všechny okolnosti, nebylo by spravedlivé ho odsuzovat.
+Jistě tu nešlo o žádnou velkou lásku.“
+
+„To sice není neoprávněný předpoklad, ale bratránkův slavný čin
+by se tím jevil v mnohem méně lichotivém světle,“ pravil
+Fitzwilliam.
+
+Žertoval, alejí to připadalo tak typické pro pana Darcyho, že se
+na to ani neodvažovala odpovědět; změnila tedy rázně předmět
+rozhovoru, a než došli na faru, bavili se jen o bezvýznamných
+věcech. Jakmile se návštěvník rozloučil, uchýlila se do samoty
+svého pokojíku, aby si mohla nerušeně promyslet všechno, co
+vyslechla. Sotva mohla předpokládat, že se to týkalo někoho
+jiného než lidí, k nimž měla vztah. Přece nemohl na světě
+existovat ještě někdo, koho by Darcy tak dokonale ovládal. Nikdy
+nepochybovala, že se zúčastnil tažení proti vztahu Bingleyho
+k Jane, ale vždy pokládala za hlavního inspirátora a strůjce
+všeho slečnu Bingleyovou. Jestli si však z ješitnosti
+nepřisvojuje větší zásluhy, pak je on toho příčinou, jeho pýcha
+a rozmary jsou příčinou všeho, co Jane musela vytrpět a ještě
+vytrpí.  Zničil — aspoň dočasně — všechny vyhlídky, že by ta
+láskyplná, dobrotivá duše došla svého štěstí, a nikdo nemohl
+vědět, na jak dlouho jí tak hrozně ublížil.
+
+„Rodina měla proti dotyčné slečně vážné námitky,“ pravil
+plukovník Fitzwilliam, a tyto vážné námitky spočívaly
+pravděpodobně na tom, že jeden její strýček je venkovský advokát
+a druhý obchodník v Londýně.
+
+„Proti Jane samé by přece nikdo nemohl nic mít,“ říkala si,
+„vždyť je roztomilost a dobrota sama! Cituplná, i dost vzdělaná,
+má dokonalé vystupování. A jaké výhrady může mít proti tatínkovi,
+je sice někdy trochu podivín, ale zná věci. které by ani pan
+Darcy nemusel přehlížet, a je obecně\*ctěn a vážen tak, jak on
+sám patrně jakživ nebude.“ Na matku už nemohla pomyslet s takovou
+sebedůvěrou, ale nevěřila, že by námitky proti ní byly
+rozhodující, neboť hrdopýškovi Darcymu jistě spíš vadilo
+majetkové postavení Janiných příbuzných než jejich pošetilosti,
+a nakonec dospěla k skálopevnému přesvědčení, že ho k tomu vedla
+zčásti zlá pýcha a zčásti přání uchovat si Bingleyho pro sestru.
 
 Rozrušení a slzy, v které tyto úvahy vyústily, způsobily, že ji
-rozbolela hlava; k večeru se to vystupňovalo do té míry, že ji to — spolu
-s nechutí prodlévat ve společnosti pana Darcyho — přivedlo k rozhodnutí
-nezúčastnit se návštěvy na zámku, kam byli všichni pozváni na čaj. Když
-paní Collinsová seznala, že se skutečně necítí dobře, nenutila ji, aby
-šla, a pokoušela se ze všech sil zabránit manželovi, aby ji nutil, avšak
-pan Collins nedokázal potlačit obavy, co tomu řekne lady Catherine.
-
-Jakmile odešli, Elizabeth, jako by chtěla co nejvíc rozjitřit svůj hněv
-proti Darcymu, jala se znovu pročítat všechny dopisy, které jí Jane
-napsala do Kentu. Nestěžovala si v nich na nic, ani se nevracela k
-minulým událostem, ani se jí nesvěřovala, že trpí. Ale každičká řádka
-každého dopisu vytvářela celkový dojem, že pisatelka ztratila veselost a
-přívětivost, jimiž se dříve vyznačovala, onu duševní rovnováhu, plynoucí
-z vlastní spokojenosti i láskyplnosti vůči ostatním, která ji nikdy
+rozbolela hlava; k večeru se to vystupňovalo do té míry, že ji to
+— spolu s nechutí prodlévat ve společnosti pana Darcyho
+— přivedlo k rozhodnutí nezúčastnit se návštěvy na zámku, kam
+byli všichni pozváni na čaj. Když paní Collinsová seznala, že se
+skutečně necítí dobře, nenutila ji, aby šla, a pokoušela se ze
+všech sil zabránit manželovi, aby ji nutil, avšak pan Collins
+nedokázal potlačit obavy, co tomu řekne lady Catherine.
+
+Kapitola 34
+-----------
+
+Jakmile odešli, Elizabeth, jako by chtěla co nejvíc rozjitřit
+svůj hněv proti Darcymu, jala se znovu pročítat všechny dopisy,
+které jí Jane napsala do Kentu. Nestěžovala si v nich na nic, ani
+se nevracela k minulým událostem, ani se jí nesvěřovala, že trpí.
+Ale každičká řádka každého dopisu vytvářela celkový dojem, že
+pisatelka ztratila veselost a přívětivost, jimiž se dříve
+vyznačovala, onu duševní rovnováhu, plynoucí z vlastní
+spokojenosti i láskyplnosti vůči ostatním, která ji nikdy
 neopouštěla. Elizabeth napovídala každá věta, že Jane není ve své
-kůži, a to mnohem výrazněji než při prvním čtení. Po ohavném Darcyho
-vychloubání, jaké zlo dokázal způsobit, vnímala s větším pochopením
-sestřino utrpení. Trochu ji utěšovalo vědomí, že jeho návštěva na
-Rosingsu pozítří skončí, a ještě víc ji uklidňovalo, že za necelých
-čtrnáct dní se s Jane opět shledají a že udělá všechno, co sesterská
-láska zmůže, aby se brzy vzpamatovala.
-
-Nemohla pomyslet na Darcyho odjezd z Kentu, aniž si uvědomila, že se bude muset zároveň rozloučit i s jeho bratrancem, ale plukovník Fitzwilliam jí dal jasně najevo, že nechová vážnější úmysly, a ona se pro něho nehodlala trápit.
-
-Z těchto úvah ji náhle vytrhlo zazvonění u domovních dveří; příjemněji vzrušila představa, že by to mohl být sám plukovník Fitzwilliam, neboť už jednou se ukázal tak pozdě večer a nyní sem mohl zajít jen a jen kvůli ní. Tento předpoklad se však nepotvrdil a její vzrušení nabylo zcela jiné podoby, když k svému překvapení spatřila na prahu pokoje pana Darcyho. Začal se jí překotně poptávat po zdraví, jako by přišel jen proto, aby se ujistil, že už je jí lépe. Odpovídala mu s chladnou zdvořilostí. Usedl na okamžik, pak vstal a jal se přecházet po místnosti. Elizabeth to překvapilo, ale neříkala nic. Po několikaminutovém odmlčení k ní rozčileně přistoupil a takto začal:
-
-„Marně jsem se bránil. Nemám sil. Nemohu přemoci svůj cit. Musíte mi
-dovolit, abych vám vyjevil, jak hluboce vás obdivuji a miluji.“
-
-Elizabeth nebyla úžasem mocna slova. Vykulila na něho oči, zrudla,
-zarazila se a mlčela. To pokládal za dostatečnou pobídku a hned
-následovalo vyznání, co k ní cítí a co už k ní cítil odedávna. Mluvil
-krásně, avšak neprodléval jen u citů, které chová ve svém srdci, a
-hovořil stejně výmluvně o něze jako o hrdosti. Vylíčil jí procítěně, co
-je to pro něho za ponížení, jak se mu ona nemůže rovnat, že zdravým
-rozumem musí uznat námitky jeho rodiny proti jeho lásce, což všechno
-snad mělo své oprávnění vzhledem k závažnosti tohoto kroku, ale sotva mu
-mohlo prospět v jejích očích.
+kůži, a to mnohem výrazněji než při prvním čtení. Po ohavném
+Darcyho vychloubání, jaké zlo dokázal způsobit, vnímala s větším
+pochopením sestřino utrpení. Trochu ji utěšovalo vědomí, že jeho
+návštěva na Rosingsu pozítří skončí, a ještě víc ji uklidňovalo,
+že za necelých čtrnáct dní se s Jane opět shledají a že udělá
+všechno, co sesterská láska zmůže, aby se brzy vzpamatovala.
+
+Nemohla pomyslet na Darcyho odjezd z Kentu, aniž si uvědomila, že
+se bude muset zároveň rozloučit i s jeho bratrancem, ale
+plukovník Fitzwilliam jí dal jasně najevo, že nechová vážnější
+úmysly, a ona se pro něho nehodlala trápit.
+
+Z těchto úvah ji náhle vytrhlo zazvonění u domovních dveří;
+příjemněji vzrušila představa, že by to mohl být sám plukovník
+Fitzwilliam, neboť už jednou se ukázal tak pozdě večer a nyní sem
+mohl zajít jen a jen kvůli ní. Tento předpoklad se však
+nepotvrdil a její vzrušení nabylo zcela jiné podoby, když k svému
+překvapení spatřila na prahu pokoje pana Darcyho. Začal se jí
+překotně poptávat po zdraví, jako by přišel jen proto, aby se
+ujistil, že už je jí lépe. Odpovídala mu s chladnou zdvořilostí.
+Usedl na okamžik, pak vstal a jal se přecházet po místnosti.
+Elizabeth to překvapilo, ale neříkala nic. Po několikaminutovém
+odmlčení k ní rozčileně přistoupil a takto začal:
+
+„Marně jsem se bránil. Nemám sil. Nemohu přemoci svůj cit. Musíte
+mi dovolit, abych vám vyjevil, jak hluboce vás obdivuji
+a miluji.“
+
+Elizabeth nebyla úžasem mocna slova. Vykulila na něho oči,
+zrudla, zarazila se a mlčela. To pokládal za dostatečnou pobídku
+a hned následovalo vyznání, co k ní cítí a co už k ní cítil
+odedávna. Mluvil krásně, avšak neprodléval jen u citů, které
+chová ve svém srdci, a hovořil stejně výmluvně o něze jako
+o hrdosti. Vylíčil jí procítěně, co je to pro něho za ponížení,
+jak se mu ona nemůže rovnat, že zdravým rozumem musí uznat
+námitky jeho rodiny proti jeho lásce, což všechno snad mělo své
+oprávnění vzhledem k závažnosti tohoto kroku, ale sotva mu mohlo
+prospět v jejích očích.
 
 Přes svou hlubokou antipatii k němu si uvědomovala, jak je pro ni
-lichotivé, že si podmanila srdce takového muže, a třebaže ani na okamžik
-nezaváhala, co mu odpoví, bylo jí zprvu líto, že mu způsobí bolest, až v
-ní jeho další slova vyvolala takový hněv, že všechen její soucit
-pominul. Snažila se však obrnit trpělivostí, aby mu dokázala klidně
-odpovědět, až domluví. Na závěr zdůraznil, jak silný musí být cit, který
-se mu přes všechnu snahu nepodařilo přemoci, a vyjádřil naději, že se mu nyní za to dostane odměny a ona přijme ruku, kterou jí nabízí. Viděla na něm jasně při těchto slovech, že ani na okamžik nezapochyboval o příznivé odpovědi. Mluvil sice o úzkosti a pochybnostech, ale jeho tvář vyzařovala dokonalou sebejistotu. Tato okolnost ji ještě více
+lichotivé, že si podmanila srdce takového muže, a třebaže ani na
+okamžik nezaváhala, co mu odpoví, bylo jí zprvu líto, že mu
+způsobí bolest, až v ní jeho další slova vyvolala takový hněv, že
+všechen její soucit pominul. Snažila se však obrnit trpělivostí,
+aby mu dokázala klidně odpovědět, až domluví. Na závěr zdůraznil,
+jak silný musí být cit, který se mu přes všechnu snahu nepodařilo
+přemoci, a vyjádřil naději, že se mu nyní za to dostane odměny
+a ona přijme ruku, kterou jí nabízí. Viděla na něm jasně při
+těchto slovech, že ani na okamžik nezapochyboval o příznivé
+odpovědi. Mluvil sice o úzkosti a pochybnostech, ale jeho tvář
+vyzařovala dokonalou sebejistotu. Tato okolnost ji ještě více
 rozhořčila, a když se odmlčel, odpověděla s planoucími tvářemi:
 
-„Je, pokud vím, ustáleným zvykem, vyjádřit za těchto okolností vděčnost za vyznané city, ať jsou či nejsou opětovány. Vyznání přirozeně zavazuje k vděčnosti, a kdybych vděčnost cítila, poděkovala bych vám nyní. Nemohu to však učinit - nikdy jsem nestála o vaši náklonnost a vy jste jí podlehl proti své vůli. Velmi nerada působím někomu bolest. Stalo se to však naprosto neúmyslně, a jsem si jista, že nebude mít dlouhého trvání. Úvahy, které vám tak dlouho bránily vyznat se ze svých citů, vám jistě pomohou je po tomto rozhovoru překonat.“ Pan Darcy se opíral o římsu u krbu a očima jí visel na tváři; zdálo se, že ho její slova stejným dílem překvapila jako zdrtila. Pobledl hněvem a duševní rozrušení se mu zračilo v každém rysu.  Sváděl těžký boj, aby zachoval zdání klidu, a neotevřel rty, dokud si nebyl jist, že se mu to podaří. Tu chvíli bylo
-Elizabeth strašně. Konečně pravil nucené vyrovnaným hlasem:
-
-„A to je všechno, co budu mít tu čest vyslechnout od vás v odpověď! Snad
-bych mohl chtít zvědět, proč jsem byl s tak nepatrným úsilím o
-ohleduplnost takto odmrštěn. Ale na tom nezáleží.“
-
-„A snad bych se já směla zeptat,“ odpověděla, „proč jste s tak zřejmým
-úmyslem mě pobouřit a urazit mi přišel sdělit, že mě milujete proti své
-vůli, navzdory zdravému rozumu, dokonce v rozporu se svou ctí? Není
-tohle dostatečnou omluvou za bezohlednost, jestliže jsem se jí vůbec
-dopustila? Jsou tu však i jiné důvody. Sám je dobře znáte. I kdyby mi
-city nebránily — kdybyste mi byl lhostejný nebo kdybych vám i byla
-nakloněna — myslíte, že bych za jakýchkoli okolností byla v pokušení
-vyslyšet muže, který svým počínáním zničil — snad navždy — štěstí draze
-milované sestry?“
-
-Když vyslovila tuto větu, pan Darcy zrudl, ale trvalo to jen okamžik a naslouchal jí dál, aniž se pokusil ji přerušit.
-
-„Kdeco mluví proti vám. Žádný záměr nemůže ospravedlnit váš neoprávněný
-a krutý zásah v tomto případě. Neodvážíte se, nemůžete popřít, že hlavně
-vaší nebo jedině vaší vinou byli od sebe odloučeni, že kvůli vám lidé
-jeho odsoudili pro lehkovážnost a ji stíhají posměchem pro zklamané
-naděje a že jste oběma připravil vážné trápení.“
-
-Odmlčela se a pozorovala s nemalým rozhořčením, že jí naslouchá s
-výrazem na hony vzdáleným jakékoli známky kajícnosti. Dokonce se na ni
-usmíval, jako by nevěřil svému sluchu.
+„Je, pokud vím, ustáleným zvykem, vyjádřit za těchto okolností
+vděčnost za vyznané city, ať jsou či nejsou opětovány. Vyznání
+přirozeně zavazuje k vděčnosti, a kdybych vděčnost cítila,
+poděkovala bych vám nyní. Nemohu to však učinit - nikdy jsem
+nestála o vaši náklonnost a vy jste jí podlehl proti své vůli.
+Velmi nerada působím někomu bolest. Stalo se to však naprosto
+neúmyslně, a jsem si jista, že nebude mít dlouhého trvání. Úvahy,
+které vám tak dlouho bránily vyznat se ze svých citů, vám jistě
+pomohou je po tomto rozhovoru překonat.“ Pan Darcy se opíral
+o římsu u krbu a očima jí visel na tváři; zdálo se, že ho její
+slova stejným dílem překvapila jako zdrtila. Pobledl hněvem
+a duševní rozrušení se mu zračilo v každém rysu.  Sváděl těžký
+boj, aby zachoval zdání klidu, a neotevřel rty, dokud si nebyl
+jist, že se mu to podaří. Tu chvíli bylo Elizabeth strašně.
+Konečně pravil nucené vyrovnaným hlasem:
+
+„A to je všechno, co budu mít tu čest vyslechnout od vás
+v odpověď! Snad bych mohl chtít zvědět, proč jsem byl s tak
+nepatrným úsilím o ohleduplnost takto odmrštěn. Ale na tom
+nezáleží.“
+
+„A snad bych se já směla zeptat,“ odpověděla, „proč jste s tak
+zřejmým úmyslem mě pobouřit a urazit mi přišel sdělit, že mě
+milujete proti své vůli, navzdory zdravému rozumu, dokonce
+v rozporu se svou ctí? Není tohle dostatečnou omluvou za
+bezohlednost, jestliže jsem se jí vůbec dopustila? Jsou tu však
+i jiné důvody. Sám je dobře znáte. I kdyby mi city nebránily
+— kdybyste mi byl lhostejný nebo kdybych vám i byla nakloněna
+— myslíte, že bych za jakýchkoli okolností byla v pokušení
+vyslyšet muže, který svým počínáním zničil — snad navždy — štěstí
+draze milované sestry?“
+
+Když vyslovila tuto větu, pan Darcy zrudl, ale trvalo to jen
+okamžik a naslouchal jí dál, aniž se pokusil ji přerušit.
+
+„Kdeco mluví proti vám. Žádný záměr nemůže ospravedlnit váš
+neoprávněný a krutý zásah v tomto případě. Neodvážíte se,
+nemůžete popřít, že hlavně vaší nebo jedině vaší vinou byli od
+sebe odloučeni, že kvůli vám lidé jeho odsoudili pro lehkovážnost
+a ji stíhají posměchem pro zklamané naděje a že jste oběma
+připravil vážné trápení.“
+
+Odmlčela se a pozorovala s nemalým rozhořčením, že jí naslouchá
+s výrazem na hony vzdáleným jakékoli známky kajícnosti. Dokonce
+se na ni usmíval, jako by nevěřil svému sluchu.
 
 „Můžete popřít, že jste to zavinil?“ opakovala.
 
-S předstíraným klidem jí na to odvětil: „Nemám vůbec v úmyslu popírat,
-že jsem učinil všechno, co bylo v mých silách, abych odloučil přítele od
-vaší sestry, a že se raduji ze svého úspěchu. Jemu jsem posloužil lépe
-než sobě.“
+S předstíraným klidem jí na to odvětil: „Nemám vůbec v úmyslu
+popírat, že jsem učinil všechno, co bylo v mých silách, abych
+odloučil přítele od vaší sestry, a že se raduji ze svého úspěchu.
+Jemu jsem posloužil lépe než sobě.“
 
-Elizabeth pokládala pod svou důstojnost dát najevo, že slyšela tuto dvornou úvahu, ale její smysl jí neunikl a sotva ji mohl naladit smířlivěji.
+Elizabeth pokládala pod svou důstojnost dát najevo, že slyšela
+tuto dvornou úvahu, ale její smysl jí neunikl a sotva ji mohl
+naladit smířlivěji.
 
 „Ale nejsem proti vám zaujata jen kvůli téhle záležitosti.
 
-Už dlouho předtím jsem si o vás utvořila nepříznivé mínění. Před mnoha
-měsíci mi odhalil vaši pravou tvář pan Wickham, když mi vylíčil svůj
-případ. Co na to řeknete? Jaký pomyslný
-přátelský zájem uvedete zde na svou obhajobu? Nebo jaké omyly hodláte
+Už dlouho předtím jsem si o vás utvořila nepříznivé mínění. Před
+mnoha měsíci mi odhalil vaši pravou tvář pan Wickham, když mi
+vylíčil svůj případ. Co na to řeknete? Jaký pomyslný přátelský
+zájem uvedete zde na svou obhajobu? Nebo jaké omyly hodláte
 předstírat před ostatními?“
 
-„Projevujete zvláštní zájem o osudy onoho pána,“ řekl Darcy celý rudý a
-mnohem méně
-klidným tónem.
+„Projevujete zvláštní zájem o osudy onoho pána,“ řekl Darcy celý
+rudý a mnohem méně klidným tónem.
 
 „Kdo zná jeho neštěstí, tomu nemůže být jeho osud lhostejný.“
 
-„Jeho neštěstí!“ opakoval Darcy pohrdavě. „Ano, skutečně ho potkalo
-velké neštěstí.“
+„Jeho neštěstí!“ opakoval Darcy pohrdavě. „Ano, skutečně ho
+potkalo velké neštěstí.“
 
 „A vaší vinou!“ zvolala Elizabeth procítěně. „Vy jste ho uvrhl do
-chudoby — do stísněných poměrů. Vy jste ho připravil o to, co mu bylo
-přislíbeno, jakjste věděl. Vaším přispěním přišel v nejlepších letech
-života o nezávislost, jaká mu nejen patřila, ale jakou si i zasloužil.
-To všechno jste způsobil. A přitom reagujete na zmínku o jeho neštěstí
-pohrdáním a ironií!“
-
-„Takové tedy o mně máte mínění!“ zvolal Darcy, který stále přecházel rychlými kroky po místnosti. „Natolik si mne tedy ceníte. Děkuji vám, že jste mi to tak upřímně vyjevila. Z vašeho výpočtu mi skutečně vycházejí těžké hříchy. Ale snad,“ dodal, přestal přecházet a obrátil se k ní, „byste byla moje prohřešky přehlédla, kdybych byl neurazil vaši hrdost tím, že jsem se vám poctivě přiznal, jaké výhrady mi dlouho bránily uvažovat o vážné známosti. Byla byste potlačila ty hořké výčitky, kdybych vám byl takticky zamlčel, jak jsem se pral sám se sebou, a kdybych vám byl polichotil ujišťováním, že mě k vyznání vede bezmezná, čirá vášeň i rozum i rozvaha, zkrátka všechno. Ale já si ošklivím jakoukoli přetvářku. A nestydím se za pocity, které jsem vám vyjevil. Jsou pochopitelné a oprávněné. Což jste mohla očekávat, že přijmu s radostí vaše pochybné prostředí, že mě potěší vyhlídka na příbuzenstvo, které
-žije tak hluboko pod úrovní, na jakou jsem zvyklý já?“
-
-Elizabeth cítila, že její hněv stoupá každým okamžikem, avšak snažila se
-ze všech sil ovládnout, když mu odpovídala :
-
-„Mýlíte se, pane Darcy, když se domníváte, že způsob vašeho vyznání na
-mne zapůsobil jinak, než že mne ušetřil politování, které by bylo
-provázelo mé odmítnutí, kdybyste se byl přitom choval jako pravý
-kavalír.“
+chudoby — do stísněných poměrů. Vy jste ho připravil o to, co mu
+bylo přislíbeno, jakjste věděl. Vaším přispěním přišel
+v nejlepších letech života o nezávislost, jaká mu nejen patřila,
+ale jakou si i zasloužil.  To všechno jste způsobil. A přitom
+reagujete na zmínku o jeho neštěstí pohrdáním a ironií!“
+
+„Takové tedy o mně máte mínění!“ zvolal Darcy, který stále
+přecházel rychlými kroky po místnosti. „Natolik si mne tedy
+ceníte. Děkuji vám, že jste mi to tak upřímně vyjevila. Z vašeho
+výpočtu mi skutečně vycházejí těžké hříchy. Ale snad,“ dodal,
+přestal přecházet a obrátil se k ní, „byste byla moje prohřešky
+přehlédla, kdybych byl neurazil vaši hrdost tím, že jsem se vám
+poctivě přiznal, jaké výhrady mi dlouho bránily uvažovat o vážné
+známosti. Byla byste potlačila ty hořké výčitky, kdybych vám byl
+takticky zamlčel, jak jsem se pral sám se sebou, a kdybych vám
+byl polichotil ujišťováním, že mě k vyznání vede bezmezná, čirá
+vášeň i rozum i rozvaha, zkrátka všechno. Ale já si ošklivím
+jakoukoli přetvářku. A nestydím se za pocity, které jsem vám
+vyjevil. Jsou pochopitelné a oprávněné. Což jste mohla očekávat,
+že přijmu s radostí vaše pochybné prostředí, že mě potěší
+vyhlídka na příbuzenstvo, které žije tak hluboko pod úrovní, na
+jakou jsem zvyklý já?“
+
+Elizabeth cítila, že její hněv stoupá každým okamžikem, avšak
+snažila se ze všech sil ovládnout, když mu odpovídala :
+
+„Mýlíte se, pane Darcy, když se domníváte, že způsob vašeho
+vyznání na mne zapůsobil jinak, než že mne ušetřil politování,
+které by bylo provázelo mé odmítnutí, kdybyste se byl přitom
+choval jako pravý kavalír.“
 
 Viděla, že sebou trhl, ale neodpovídal, a tak pokračovala:
 
 „Neuvažovala bych o vaší nabídce za žádných okolností.“
 
-Jeho úžas byl opět naprosto nelíčený, pohlížel na ni s výrazem, který
-vyjadřoval jak nedůvěru, tak pokoření. Hovořila dál:
-
-„Od samého začátku — snad od první chvíle, kdy jsem vás poznala, jste mě
-svým chováním utvrdil v přesvědčení, že jste arogantní, samolibý člověk,
-že sobecky přehlížíte city ostatních, a na základě této antipatie
-vyrostl v průběhu dalších událostí nepřekonatelný odpor, takže jsem už
-měsíc nato věděla, že jste poslední člověk na světě, kterého by mně kdy
-mohli vnutit za muže.“
-
-„To postačí, slečno. Pochopil jsem už dokonale vaše pocity a nezbývá mi,
-než se hanbit za to, co jsem k vám cítil já. Promiňte mi, že jsem vás
-připravil o tolik času, a dovolte, abych vám na rozloučenou ze srdce
-popřál zdraví a štěstí.“
-
-S těmito slovy ji spěšně opustil a v příštím okamžiku slyšela Elizabeth,
-jak dole zaklaply domovní dveře a on odchází.
-
-V hlavě jí zavládl bolestný zmatek. Nemohla se udržet na nohou a
-skutečně ze slabosti sklesla na židli a dobrou půlhodinku proplakala.
-Jak uvažovala o tom, co se zběhlo, rostl její úžas každým okamžikem. Pan
-Darcy ji požádal o ruku! Miluje ji už dlouhé měsíce! Tak ji miluje, že
-si ji chce vzít přes všechny výhrady, kvůli kterým zabránil sňatku svého
-přítele s její sestrou a které mu přece musely připadat nejméně stejně
-pádné v jeho vlastním případě. Bylo to téměř neuvěřitelné. Lichotilo jí,
-že bezděčně vyvolala tak mocný cit. Ale ta jeho pýcha, ta jeho ohavná
-pýcha — jeho nestoudné doznání, co učinil v Janině záležitosti — jeho
-neomluvitelná sebejistota, s jakou se k tomu přiznal, třebaže to nemohl
-ospravedlnit, necitelný
-způsob, jakým vyslovil Wickhamovo jméno, zatímco se vůbec nepokoušel
-popřít, že se k němu zachoval krutě — to vše zapudilo soucit, který jeho
-náklonnost na okamžik vyvolala. Tonula v rozčilujících úvahách, dokud jí
-hrčení zámeckého kočáru nepřipamatovalo, jak málo je s to čelit
-pátravému Charlottinu zraku, a nepřimělo ji utéci k sobě do pokoje.
-Nazítří se Elizabeth probudila do stejných myšlenek a úvah, jaké jí v
-noci konečně uzavřely víčka. Ještě se nevzpamatovala z překvapujících
-událostí, nemohla myslet na nic jiného, nedokázala se soustředit na
-žádnou práci, a tak se rozhodla dopřát si ihned po snídani vzduchu a
-pohybu. Zamířila přímo ke své oblíbené pěšince, ale odradilo ji
-pomyšlení, že tam chodívá i pan Darcy, a tak místo aby vešla do
-zámeckého parku, zašla k cestě, která odbočovala od mýtnice. Z jedné
-strany ji rovněž ohraničoval plot kolem parku a brzy minula jeden ze
-zámeckých vchodů.
-
-Prošla dvakrát třikrát tím úsekem a pak ji krásné ráno zlákalo, aby se
-zastavila u vrat a zahleděla do parku. Za těch pět týdnů, které už
-strávila v Kentu, prodělala příroda velkou změnu a každým dnem se rané
-stromy víc a víc zelenaly. Právě se chystala pokračovat v cestě, když tu
-zahlédla mužskou postavu mezi keři na pokraji parku; blížil se k ní a
-ona v obavě, že by to mohl být pan Darcy, se dala spěšně na ústup. Ale
-muž se už přiblížil natolik, že ji zahlédl, přidal rázně do kroku a
-zavolal na ni jménem. Poodešla už kousek, ale když
-zaslechla, že ji volá, vrátila se opět k vratům, ač hlas prozrazoval,
-že je to skutečně Darcy. On už k ní mezitím také dospěl, podal jí dopis,
-který od něho bez rozmýšlení přijala, a pravil s povzneseným klidem:
-„Chodím tu už hezkou dobu a doufám, že vás potkám. Prokážete mi tu čest
-a přečtete si tento dopis?“ Nato se jí lehce uklonil, otočil se a brzy jí
-zmizel mezi stromy.Elizabeth otevřela psaní bez radostného očekávání,
-ale s velkou zvědavostí, a podivila se ještě víc, když zjistila, že
-obálka obsahuje dva archy papíru úplně popsané drobným písmem. I obálka
-jich byla plná. Zašla po cestičce kousek dál a začala číst. Dopis byl
-datován toho dne ráno v osm hodin na rosingském zámku a stálo v něm:
+Jeho úžas byl opět naprosto nelíčený, pohlížel na ni s výrazem,
+který vyjadřoval jak nedůvěru, tak pokoření. Hovořila dál:
+
+„Od samého začátku — snad od první chvíle, kdy jsem vás poznala,
+jste mě svým chováním utvrdil v přesvědčení, že jste arogantní,
+samolibý člověk, že sobecky přehlížíte city ostatních, a na
+základě této antipatie vyrostl v průběhu dalších událostí
+nepřekonatelný odpor, takže jsem už měsíc nato věděla, že jste
+poslední člověk na světě, kterého by mně kdy mohli vnutit za
+muže.“
+
+„To postačí, slečno. Pochopil jsem už dokonale vaše pocity
+a nezbývá mi, než se hanbit za to, co jsem k vám cítil já.
+Promiňte mi, že jsem vás připravil o tolik času, a dovolte, abych
+vám na rozloučenou ze srdce popřál zdraví a štěstí.“
+
+S těmito slovy ji spěšně opustil a v příštím okamžiku slyšela
+Elizabeth, jak dole zaklaply domovní dveře a on odchází.
+
+V hlavě jí zavládl bolestný zmatek. Nemohla se udržet na nohou
+a skutečně ze slabosti sklesla na židli a dobrou půlhodinku
+proplakala.  Jak uvažovala o tom, co se zběhlo, rostl její úžas
+každým okamžikem. Pan Darcy ji požádal o ruku! Miluje ji už
+dlouhé měsíce! Tak ji miluje, že si ji chce vzít přes všechny
+výhrady, kvůli kterým zabránil sňatku svého přítele s její
+sestrou a které mu přece musely připadat nejméně stejně pádné
+v jeho vlastním případě. Bylo to téměř neuvěřitelné. Lichotilo
+jí, že bezděčně vyvolala tak mocný cit. Ale ta jeho pýcha, ta
+jeho ohavná pýcha — jeho nestoudné doznání, co učinil v Janině
+záležitosti — jeho neomluvitelná sebejistota, s jakou se k tomu
+přiznal, třebaže to nemohl ospravedlnit, necitelný způsob, jakým
+vyslovil Wickhamovo jméno, zatímco se vůbec nepokoušel popřít, že
+se k němu zachoval krutě — to vše zapudilo soucit, který jeho
+náklonnost na okamžik vyvolala. Tonula v rozčilujících úvahách,
+dokud jí hrčení zámeckého kočáru nepřipamatovalo, jak málo je
+s to čelit pátravému Charlottinu zraku, a nepřimělo ji utéci
+k sobě do pokoje.
+
+Kapitola 35
+-----------
+
+Nazítří se Elizabeth probudila do stejných myšlenek a úvah, jaké
+jí v noci konečně uzavřely víčka. Ještě se nevzpamatovala
+z překvapujících událostí, nemohla myslet na nic jiného,
+nedokázala se soustředit na žádnou práci, a tak se rozhodla
+dopřát si ihned po snídani vzduchu a pohybu. Zamířila přímo ke
+své oblíbené pěšince, ale odradilo ji pomyšlení, že tam chodívá
+i pan Darcy, a tak místo aby vešla do zámeckého parku, zašla
+k cestě, která odbočovala od mýtnice. Z jedné strany ji rovněž
+ohraničoval plot kolem parku a brzy minula jeden ze zámeckých
+vchodů.
+
+Prošla dvakrát třikrát tím úsekem a pak ji krásné ráno zlákalo,
+aby se zastavila u vrat a zahleděla do parku. Za těch pět týdnů,
+které už strávila v Kentu, prodělala příroda velkou změnu
+a každým dnem se rané stromy víc a víc zelenaly. Právě se
+chystala pokračovat v cestě, když tu zahlédla mužskou postavu
+mezi keři na pokraji parku; blížil se k ní a ona v obavě, že by
+to mohl být pan Darcy, se dala spěšně na ústup. Ale muž se už
+přiblížil natolik, že ji zahlédl, přidal rázně do kroku a zavolal
+na ni jménem. Poodešla už kousek, ale když zaslechla, že ji volá,
+vrátila se opět k vratům, ač hlas prozrazoval, že je to skutečně
+Darcy. On už k ní mezitím také dospěl, podal jí dopis, který od
+něho bez rozmýšlení přijala, a pravil s povzneseným klidem:
+„Chodím tu už hezkou dobu a doufám, že vás potkám. Prokážete mi
+tu čest a přečtete si tento dopis?“ Nato se jí lehce uklonil,
+otočil se a brzy jí zmizel mezi stromy.Elizabeth otevřela psaní
+bez radostného očekávání, ale s velkou zvědavostí, a podivila se
+ještě víc, když zjistila, že obálka obsahuje dva archy papíru
+úplně popsané drobným písmem. I obálka jich byla plná. Zašla po
+cestičce kousek dál a začala číst. Dopis byl datován toho dne
+ráno v osm hodin na rosingském zámku a stálo v něm:
 
     Ctěná slečno,
 
-    neznepokojujte se nad tímto dopisem a neobávejte se, že se rozhovořím o
-    citech a zopakuji nabídku, která Vás včera večer tak rozhořčila. Nechci
-    Vás trápit ani sebe pokořovat tím, že bych prodléval u tužeb, které pro
-    klid Vaší duše i mé nelze ani příliš brzy zapomenout; nebylo by třeba
-    vynaložit úsilí na sestavení tohoto listu ani na obeznámení s jeho
-    obsahem, kdyby má
-    čest nevyžadovala, aby byl napsán i pročten. Musíte mi proto prominout,
-    že si činím nároky na Vaši pozornost, vím, Že mi nevyhovíte ráda, avšak
-    odvolávám se na Váš smysl pro spravedlnost.
-
-    Vznesla jste proti mně včera večer dvě různá obvinění, zdaleka ne
-    rovnocenná co do závažnosti. Nejprve jste se zmínila o tom, že bez
-    ohledu na city pana Bingleyho a Vaší slečny sestry jsem je od sebe
-    odloučil — a za druhé, že jsem neuznal různé nároky pana Wickhama a
-    nečestně jsem ho připravil o dobré bydlo a nelidsky mu zničil
-    budoucnost. Odmrštit svévolně
-    a zlomyslně kamaráda z dětství, uznávaného oblíbence mého otce, mladíka,
-    který se sotva mohl spoléhat na něco jiného než na ochranu naší rodiny a
-    který vyrůstal v očekávání, Že se mu jí dostane, to by byl skutečně
-    těžký přečin, s nímž by se odloučení dvou mladých lidí, jejichž vzájemné
-    sympatie spočívaly jen na několikátý denní známosti, sotva dalo
-    srovnávat. Doufám však, že budu napříště zproštěn přísného odsouzení,
-    jehož se mi včera večer v tak hojné míře dostalo, až si přečtete mé
-    zdůvodnění, proč jsem se tak zachoval a co mě k tomu vedlo. Budu-li při
-    tomto vysvětlení, které pokládám ve svém zájmu za nezbytné, nucen
-    vyjevit názory, jež se Vás snad dotknou, pak nemohu než předem se
-    omluvit. Není jiné zbytí a další ospravedlňování by bylo pošetilé.
+    neznepokojujte se nad tímto dopisem a neobávejte se, že se
+    rozhovořím o citech a zopakuji nabídku, která Vás včera večer
+    tak rozhořčila. Nechci Vás trápit ani sebe pokořovat tím, že
+    bych prodléval u tužeb, které pro klid Vaší duše i mé nelze
+    ani příliš brzy zapomenout; nebylo by třeba vynaložit úsilí
+    na sestavení tohoto listu ani na obeznámení s jeho obsahem,
+    kdyby má čest nevyžadovala, aby byl napsán i pročten. Musíte
+    mi proto prominout, že si činím nároky na Vaši pozornost,
+    vím, Že mi nevyhovíte ráda, avšak odvolávám se na Váš smysl
+    pro spravedlnost.
+
+    Vznesla jste proti mně včera večer dvě různá obvinění,
+    zdaleka ne rovnocenná co do závažnosti. Nejprve jste se
+    zmínila o tom, že bez ohledu na city pana Bingleyho a Vaší
+    slečny sestry jsem je od sebe odloučil — a za druhé, že jsem
+    neuznal různé nároky pana Wickhama a nečestně jsem ho
+    připravil o dobré bydlo a nelidsky mu zničil budoucnost.
+    Odmrštit svévolně a zlomyslně kamaráda z dětství, uznávaného
+    oblíbence mého otce, mladíka, který se sotva mohl spoléhat na
+    něco jiného než na ochranu naší rodiny a který vyrůstal
+    v očekávání, Že se mu jí dostane, to by byl skutečně těžký
+    přečin, s nímž by se odloučení dvou mladých lidí, jejichž
+    vzájemné sympatie spočívaly jen na několikátý denní známosti,
+    sotva dalo srovnávat. Doufám však, že budu napříště zproštěn
+    přísného odsouzení, jehož se mi včera večer v tak hojné míře
+    dostalo, až si přečtete mé zdůvodnění, proč jsem se tak
+    zachoval a co mě k tomu vedlo. Budu-li při tomto vysvětlení,
+    které pokládám ve svém zájmu za nezbytné, nucen vyjevit
+    názory, jež se Vás snad dotknou, pak nemohu než předem se
+    omluvit. Není jiné zbytí a další ospravedlňování by bylo
+    pošetilé.
 
     Zakrátko nato, co jsem přibyl do Hertfordshiru, jsem postřehl
     — a nebyl jsem sám — že Bingleyho upoutala Vaše starší sestra
@@ -6337,10 +6516,10 @@ datován toho dne ráno v osm hodin na rosingském zámku a stálo v něm:
     mylného dojmu způsobil bolest, pak nejsou Vaše výtky
     nepochopitelné. Ale neváhám prohlásit, že vážná tvář Vaší
     sestry i její celkové vystupování musí v pečlivém
-    pozorovateli vyvolat dojem, že je sice milá a přívětivá, avšak
-    jejího srdce se hned tak něco nedotkne, /je jsem ochotně
-    uvěřil v její lhostejnost, to nepopírám — ale troufám si
-    tvrdit, že se obvykle ve svých pozorováních i závěrech
+    pozorovateli vyvolat dojem, že je sice milá a přívětivá,
+    avšak jejího srdce se hned tak něco nedotkne, /je jsem
+    ochotně uvěřil v její lhostejnost, to nepopírám — ale troufám
+    si tvrdit, že se obvykle ve svých pozorováních i závěrech
     nenechávám ovlivnit svými přáními nebo obavami; utvořil jsem
     si tento názor z nestranného přesvědčení, i když mi
     z rozumových důvodů vyhovoval.
@@ -6371,38 +6550,41 @@ datován toho dne ráno v osm hodin na rosingském zámku a stálo v něm:
     zajisté vzpomenete, a měl v úmyslu se brzy vrátit.
 
     Nyní Vám chci objasnit své počínání. Jeho sestry byly podobně
-    znepokojeny jako já a brzy jsme se o tom dohovořili: všichni jsme si
-    uvědomovali, že je třeba bez prodlení zasáhnout, a tak jsme se rozhodli,
-    Že se za Bingleym rozjedeme do Londýna. To jsme také učinili — a já
-    jsem se okamžitě podjal úkolu objasnit příteli stinné stránky jeho
-    volby. Vylíčil jsem mu je co nejdůrazněji a nejzávažněji. Moje námitky
-    sice mohly zviklat nebo oddálit jeho rozhodnutí, nedomnívám se však, že
-    by 'ho byly nakonec odradily od sňatku, kdybych ho nebyl zároveň
-    ujišťoval, což jsem neváhal učinit, že k němu Vaše sestra nic necítí.
-    Dosud se domníval, že mu jeho náklonnost upřímně oplácí, ač nikoli
-    stejně vřele...
-
-    Bingley je od přírody velmi skromný a spoléhá spíš na můj než na svůj
-    vlastní úsudek. Nebylo tedy příliš obtížné ho přesvědčit, že se zmýlil.
-    Přimět ho, aby se už nevracel do Hertfordshiru, když tomu uvěřil, nebylo
-    však dílem okamžiku. Nemohu si vyčítat, že jsem to všechno učinil. Jen
-    na jednu okolnost si v této věci nevzpomínám se zadostiučiněním, a to,
-    že jsem se snížil k přetvářce a zamlčel mu, že Vaše sestra dlí v
-    Londýně. Věděl jsem o tom právě
-    tak jako slečna Bingleyová, její bratr však dodnes nic netuší. Možná že
-    by se byli mohli setkat bez nevítaných následků, avšak nezdálo se mi, že
-    jeho cit vyhasl natolik, aby ji mohl bez nebezpečí opět spatřit. Snad
-    takové tajnůstkářství není důstojné, už se však stalo a stalo se to s
-    dobrým úmyslem. — To je vše, co Vám o tom mohu sdělit, a omlouvat se
-    nehodlám. Dotkl-li jsem se nešetrně citů Vaší sestry, neučinil jsem to
-    úmyslně, a třebaže Vám mé pohnutky mohou připadat nedostačující, nemám
+    znepokojeny jako já a brzy jsme se o tom dohovořili: všichni
+    jsme si uvědomovali, že je třeba bez prodlení zasáhnout,
+    a tak jsme se rozhodli, Že se za Bingleym rozjedeme do
+    Londýna. To jsme také učinili — a já jsem se okamžitě podjal
+    úkolu objasnit příteli stinné stránky jeho volby. Vylíčil
+    jsem mu je co nejdůrazněji a nejzávažněji. Moje námitky sice
+    mohly zviklat nebo oddálit jeho rozhodnutí, nedomnívám se
+    však, že by 'ho byly nakonec odradily od sňatku, kdybych ho
+    nebyl zároveň ujišťoval, což jsem neváhal učinit, že k němu
+    Vaše sestra nic necítí.  Dosud se domníval, že mu jeho
+    náklonnost upřímně oplácí, ač nikoli stejně vřele…
+
+    Bingley je od přírody velmi skromný a spoléhá spíš na můj než
+    na svůj vlastní úsudek. Nebylo tedy příliš obtížné ho
+    přesvědčit, že se zmýlil.  Přimět ho, aby se už nevracel do
+    Hertfordshiru, když tomu uvěřil, nebylo však dílem okamžiku.
+    Nemohu si vyčítat, že jsem to všechno učinil. Jen na jednu
+    okolnost si v této věci nevzpomínám se zadostiučiněním, a to,
+    že jsem se snížil k přetvářce a zamlčel mu, že Vaše sestra
+    dlí v Londýně. Věděl jsem o tom právě tak jako slečna
+    Bingleyová, její bratr však dodnes nic netuší. Možná že by se
+    byli mohli setkat bez nevítaných následků, avšak nezdálo se
+    mi, že jeho cit vyhasl natolik, aby ji mohl bez nebezpečí
+    opět spatřit. Snad takové tajnůstkářství není důstojné, už se
+    však stalo a stalo se to s dobrým úmyslem. — To je vše, co
+    Vám o tom mohu sdělit, a omlouvat se nehodlám. Dotkl-li jsem
+    se nešetrně citů Vaší sestry, neučinil jsem to úmyslně,
+    a třebaže Vám mé pohnutky mohou připadat nedostačující, nemám
     dosud důvod je zatracovat.
 
-    Pokud jde o ono druhé, vážnější obvinění, že jsem ublížil panu
-    Wickhamovi, mohu je vyvrátit jen tím, že Vám předestřu jeho vztahy k
-    naší rodině v plné šíři. Nemám tušení, z čeho mě
-    konkrétně obvinil, avšak pravdivost toho, co Vám sdělím, Vám může
-    dokázat řada nepochybně hodnověrných svědků.
+    Pokud jde o ono druhé, vážnější obvinění, že jsem ublížil
+    panu Wickhamovi, mohu je vyvrátit jen tím, že Vám předestřu
+    jeho vztahy k naší rodině v plné šíři. Nemám tušení, z čeho
+    mě konkrétně obvinil, avšak pravdivost toho, co Vám sdělím,
+    Vám může dokázat řada nepochybně hodnověrných svědků.
 
     Pan Wickham je synem velmi úctyhodného člověka, který po
     mnoho let spravoval celé pemberleyské panství a vykonával
@@ -6519,31 +6701,35 @@ datován toho dne ráno v osm hodin na rosingském zámku a stálo v něm:
 
     Váš Fitzwilliam Dany
 
+Kapitola 36
+-----------
+
 Elizabeth neočekávala, že by Darcy v listě, který jí podal, znovu
 opakoval nabídnutí k sňatku; nedovedla si vůbec představit, co by
 jí mohl sdělovat. Dychtivě pročítala stránky a jejich obsah v ní
 pochopitelně vyvolal řadu protichůdných pocitů. Sotva by je byla
 dokázala definovat slovy. Především žasla, že se vůbec cítí s to
-své počínání něčím omlouvat; neboť
-byla pevně přesvědčena, že nemůže uvést na svou omluvu nic, aby se při
-tom nepropadl studem. Předem znechucena vším, co by jí mohl sdělit,
-začala číst jeho výklad netherfieldských událostí. Četla s tak dychtivou
-překotností, že sotva chápala smysl, a z nedočkavosti, co přinese další
-věta, nevěnovala pozornost té, na níž právě spočívala zrakem. Jeho
-mínění o sestřině lhostejnosti okamžitě odsoudila jako lež a jeho líčení
-skutečných, nejzávažnějších výhrad proti onomu sňatku ji tak rozhněvalo,
-že neměla vůbec chuť jeho důvody nestranně posoudit. Nepsal, že by
-litoval svého činu, a to jí stačilo, nevyjadřoval se kajícně, ale
-povýšeně. Vedla ho jen pýcha a nestoudnost.
-
-Jakmile však tento námět vystřídala výpověď o panu Wickhamovi a ona
-sledovala s poněkud soustředěnější pozorností události, které, měla-li
-jim přikláďat víru, musely vyvrátit ochotně
-přijaté mínění o jeho charakteru a které se tak nebezpečné blížily
-Wickhamově vlastní verzi jeho životních osuďů — probouzely se v ní ještě
-bolestnější a zmatenější pocity. Zmocnil se jí
-úžas, zlé tušení, snaď i hrůza. Byla by to ráda všechno rázně odmítla,
-znovu a znovu si říkala:
+své počínání něčím omlouvat; neboť byla pevně přesvědčena, že
+nemůže uvést na svou omluvu nic, aby se při tom nepropadl studem.
+Předem znechucena vším, co by jí mohl sdělit, začala číst jeho
+výklad netherfieldských událostí. Četla s tak dychtivou
+překotností, že sotva chápala smysl, a z nedočkavosti, co přinese
+další věta, nevěnovala pozornost té, na níž právě spočívala
+zrakem. Jeho mínění o sestřině lhostejnosti okamžitě odsoudila
+jako lež a jeho líčení skutečných, nejzávažnějších výhrad proti
+onomu sňatku ji tak rozhněvalo, že neměla vůbec chuť jeho důvody
+nestranně posoudit. Nepsal, že by litoval svého činu, a to jí
+stačilo, nevyjadřoval se kajícně, ale povýšeně. Vedla ho jen
+pýcha a nestoudnost.
+
+Jakmile však tento námět vystřídala výpověď o panu Wickhamovi
+a ona sledovala s poněkud soustředěnější pozorností události,
+které, měla-li jim přikláďat víru, musely vyvrátit ochotně
+přijaté mínění o jeho charakteru a které se tak nebezpečné
+blížily Wickhamově vlastní verzi jeho životních osuďů
+— probouzely se v ní ještě bolestnější a zmatenější pocity.
+Zmocnil se jí úžas, zlé tušení, snaď i hrůza. Byla by to ráda
+všechno rázně odmítla, znovu a znovu si říkala:
 
 „To není pravda. To ani nemůže být. Určitě lže, jako když
 tiskne.“ A když dočetla ďo konce, složila honem ďopis, ačkoli
@@ -6695,125 +6881,132 @@ vcházela do stavení, umiňovala si, že se bude tvářit vesele jako
 jindy a že potlačí všechny myšlenky, které by jí bránily
 v hovorech.
 
-Okamžitě jí bylo zvěstováno, že tu během její nepřítomnosti byli oba
-pánové z Rosingsu; pan Darcy se zdržel jen pár minut, aby se rozloučil,
-avšak plukovník Fitzwilliam s nimi poseděl dobrou hodinu a čekal na ni,
-dokonce se už téměř také vydal na procházku, aby ji objevil. Elizabeth
-jen taktak dokázala předstírat lítost, že se minuli, ale ve skutečnosti
-byla ráda. Plukovník Fitzwilliam už ji nezajímal, nemohla myslet na nic
-než na svůj dopis. Oba pánové opustili Rosings nazítří dopoledne a pan
-Col-lins, jenž vyčkával u vrátnice, aby jim mohl na rozloučení složit
-svou poklonu, byl s to odspěchat domů s potěšujícím sdělením, že se oba
-zdáli vynacházet při dobrém zdraví a tak dobré mysli, jak jen lze
-očekávat po smutném výjevu, jehož byli právě účastni na zámku. Tamtéž
-pak odspěchal utěšovat lady Catherine a její dceru a přinesl domů s
-velkým zadostiučiněním poselství od Její Jasnosti, že se nudí a že
-zatoužila, aby všichni přišli a poobědvali s ní.
-
-Elizabeth nemohla popatřit na lady Catherine a neuvědomit si přitom, že
-kdyby byla chtěla, mohla před ni nyní předstoupit jako její budoucí
-neteř, a rovněž si nevesele uvědomovala, jak by to bylo Její Jasnost asi
-pobouřilo. Co by na to byla řekla? Jak by se byla zachovala?
-
-Těmito otázkami si krátila čas.
-
-Nejprve se hovořilo o tom, že se scházejí ve zmenšeném počtu. „Víte, že
-mi to rozdírá srdce?“ pravila lady Catherine.
-
-„Nikdo neprožívá ztrátu přátel tak bolestně jako já. A tyhle mládence
+Okamžitě jí bylo zvěstováno, že tu během její nepřítomnosti byli
+oba pánové z Rosingsu; pan Darcy se zdržel jen pár minut, aby se
+rozloučil, avšak plukovník Fitzwilliam s nimi poseděl dobrou
+hodinu a čekal na ni, dokonce se už téměř také vydal na
+procházku, aby ji objevil. Elizabeth jen taktak dokázala
+předstírat lítost, že se minuli, ale ve skutečnosti byla ráda.
+Plukovník Fitzwilliam už ji nezajímal, nemohla myslet na nic než
+na svůj dopis.
+
+Kapitola 37
+-----------
+
+Oba pánové opustili Rosings nazítří dopoledne a pan Collins, jenž
+vyčkával u vrátnice, aby jim mohl na rozloučení složit svou
+poklonu, byl s to odspěchat domů s potěšujícím sdělením, že se
+oba zdáli vynacházet při dobrém zdraví a tak dobré mysli, jak jen
+lze očekávat po smutném výjevu, jehož byli právě účastni na
+zámku. Tamtéž pak odspěchal utěšovat lady Catherine a její dceru
+a přinesl domů s velkým zadostiučiněním poselství od Její
+Jasnosti, že se nudí a že zatoužila, aby všichni přišli
+a poobědvali s ní.
+
+Elizabeth nemohla popatřit na lady Catherine a neuvědomit si
+přitom, že kdyby byla chtěla, mohla před ni nyní předstoupit jako
+její budoucí neteř, a rovněž si nevesele uvědomovala, jak by to
+bylo Její Jasnost asi pobouřilo. Co by na to byla řekla? Jak by
+se byla zachovala?  Těmito otázkami si krátila čas.
+
+Nejprve se hovořilo o tom, že se scházejí ve zmenšeném počtu.
+„Víte, že mi to rozdírá srdce?“ pravila lady Catherine.  „Nikdo
+neprožívá ztrátu přátel tak bolestně jako já. A tyhle mládence
 jsem si zvlášť oblíbila a vím, že i oni mne mají v oblibě. — Byli
 hluboce nešťastni, že už musí odjet. Ale to jsou vždycky. Drahý
-plukovník se ještě jakžtakž držel až do-posledka, avšak Darcy poci-ťoval
-loučení skutečně tíživě, snad ještě tíživěji než loni. Má k Rosingsu čím
-dál tím vřelejší vztah.“ Pan Collins měl ovšem pohotově kompliment i
-narážku, která vyvolala blahosklonný úsměv na matčině i dceřině tváři.
+plukovník se ještě jakžtakž držel až do-posledka, avšak Darcy
+pociťoval loučení skutečně tíživě, snad ještě tíživěji než loni.
+Má k Rosingsu čím dál tím vřelejší vztah.“
+
+Pan Collins měl ovšem pohotově kompliment i narážku, která
+vyvolala blahosklonný úsměv na matčině i dceřině tváři.
 
-Po večeři poznamenala lady Catherine, že slečna Bennetová se jí dnes zdá
-nějaká zaražená, a okamžitě si to sama vysvětlila předpokladem, že se jí
-asi nechce ještě domů, a dodala:
+Po večeři poznamenala lady Catherine, že slečna Bennetová se jí
+dnes zdá nějaká zaražená, a okamžitě si to sama vysvětlila
+předpokladem, že se jí asi nechce ještě domů, a dodala:
 
 „Je-li tomu tak, musíte napsat paní matce a poprosit ji, aby vám
-dovolila ještě tu zůstat. Jsem přesvědčená, že paní Collinsová bude vaší
-společnosti ráda.“
+dovolila ještě tu zůstat. Jsem přesvědčená, že paní Collinsová
+bude vaší společnosti ráda.“
 
 „Jsem Vaší Jasnosti velice zavázána za laskavé pozvání,“ odvětila
-Elizabeth, „není však bohužel v mé moci, abych je využila. Tuto sobotu
-musím být v Londýně.“
-
-„Ale vždyť si tu takhle pobudete pouhých šest týdnů. Očekávala jsem, že
-se tu zdržíte dva měsíce. Říkala jsem to přece paní Collinsové, ještě
-než jste přijeli. Co byste tak pospíchala?
+Elizabeth, „není však bohužel v mé moci, abych je využila. Tuto
+sobotu musím být v Londýně.“
 
+„Ale vždyť si tu takhle pobudete pouhých šest týdnů. Očekávala
+jsem, že se tu zdržíte dva měsíce. Říkala jsem to přece paní
+Collinsové, ještě než jste přijeli. Co byste tak pospíchala?
 Paní Bennetová vás jistě může ještě čtrnáct dní postrádat.“
 
-„Ale otec nemůže. Psal mi minulý týden, abych se co nejdříve vrátila.“
+„Ale otec nemůže. Psal mi minulý týden, abych se co nejdříve
+vrátila.“
 
-„Jděte! Když vás může matka postrádat, může i otec. Otcům na dcerách
-nikdy moc nezáleží. Kdybyste zůstala ještě celý měsíc, mohla bych jednu
-z vás dovézt až do Londýna, hodlám se tam totiž počátkem června na týden
-vypravit, a jelikož Dawsonovi nevadí zavazadla na kozlíku, bylo by tam
-krásně pro jednu místo — ba, kdyby nastalo chladné počasí, nevadilo by
-mi vzít obě, protože nejste ani jedna tlustá.“
+„Jděte! Když vás může matka postrádat, může i otec. Otcům na
+dcerách nikdy moc nezáleží. Kdybyste zůstala ještě celý měsíc,
+mohla bych jednu z vás dovézt až do Londýna, hodlám se tam totiž
+počátkem června na týden vypravit, a jelikož Dawsonovi nevadí
+zavazadla na kozlíku, bylo by tam krásně pro jednu místo — ba,
+kdyby nastalo chladné počasí, nevadilo by mi vzít obě, protože
+nejste ani jedna tlustá.“
 
 „Jste nanejvýš laskavá, Vaše Jasnosti, avšak obávám se, že musíme
-dodržet předchozí
-úmluvu.“
-
-Lady Catherine se zřejmě vzdala. „Musíte s nimi poslat sluhu, paní
-Collinsová. Víte, že vám vždycky řeknu otevřeně, co si myslím, a
-nelíbilo by se mi, kdyby dvě dívky cestovaly poštovním dostavníkem bez
-doprovodu. Odporuje to vší slušnosti. Musíte to zařídit a někoho s nimi
-poslat. Takové
-věci mě dokážou rozhořčit na nejvyšší míru. Mladé dívky mají mít vždy
-patřičnou ochranu a doprovod, odpovídající jejich společenskému
-postavení. Když má neteř Georgiana odjížděla loni v létě do Ramsgate,
-vymínila jsem si, že s ní pojedou dva sluhové. Nesluší se, aby se slečna
-Darcyová, dcera pana Darcyho z pemberleyského panství a lady Anně, někde
-objevila jinak. Já kladu na tyhle věci velký důraz. Musíte poslat se
-slečnami Johna, paní Collinsová. Jsem ráda, že jsem na to přivedla řeč,
-protože by vám to nesloužilo ke cti, kdybyste je nechala odjet samotné.“
+dodržet předchozí úmluvu.“
+
+Lady Catherine se zřejmě vzdala. „Musíte s nimi poslat sluhu,
+paní Collinsová. Víte, že vám vždycky řeknu otevřeně, co si
+myslím, a nelíbilo by se mi, kdyby dvě dívky cestovaly poštovním
+dostavníkem bez doprovodu. Odporuje to vší slušnosti. Musíte to
+zařídit a někoho s nimi poslat. Takové věci mě dokážou rozhořčit
+na nejvyšší míru. Mladé dívky mají mít vždy patřičnou ochranu
+a doprovod, odpovídající jejich společenskému postavení. Když má
+neteř Georgiana odjížděla loni v létě do Ramsgate, vymínila jsem
+si, že s ní pojedou dva sluhové. Nesluší se, aby se slečna
+Darcyová, dcera pana Darcyho z pemberleyského panství a lady
+Anně, někde objevila jinak. Já kladu na tyhle věci velký důraz.
+Musíte poslat se slečnami Johna, paní Collinsová. Jsem ráda, že
+jsem na to přivedla řeč, protože by vám to nesloužilo ke cti,
+kdybyste je nechala odjet samotné.“
 
 „Můj strýček pro nás pošle lokaje.“
 
-„Tak? — Váš strýček! Drží si tedy lokaje? Jsem ráda, že máte někoho, kdo
-na tyhle věci myslí. Kde budete měnit koně? — Aha, no ovšem, v Bromley.
-— Řekněte U zvonu mé jméno a ochotně
-vás obslouží.“
-
-Lady Catherine měla ještě mnoho otázek v souvislosti s jejich cestou, a
-jelikož na všechny sama neodpověděla, bylo nutné ji sledovat, za což jí
-Elizabeth byla vděčná, neboť by jinak bývala tak zabraná do svých
-myšlenek, že by byla mohla pozapomenout, kde je. Musela odložit úvahy na
-chvíle samoty; jakmile se octla někde nerušena, oddávala se jim s velkou
-úlevou a neminul den, aby se nevydala sama na procházku a nedopřála si
-po libosti trapných vzpomínek.
-
-List pana Darcyho uměla brzy nazpaměť. Dumala nad každou větou a její
-vztahy k pisateli doznávaly každou chvíli podstatných změn. Když si
-vzpomněla, jakým způsobem k ní
-hovořil, probouzelo to v ní stále velké pobouření; když však uvážila,
-jak nespravedlivě ho odsuzovala a co mu vytýkala, hněvala se sama na
-sebe a bylo jí líto, že musela zklamat jeho city.
-
-Jeho láska zasluhovala vděčnost, jeho celkový charakter úctu,
-avšak nemohla se ztotožnit s jeho touhami, ani na okamžik
-nezalitovala, že ho odmítla, a vůbec si nepřála, aby se ještě
-někdy v životě shledali. Sama se v minulosti zachovala tak, že ji
-to mrzelo a trápilo, a neblahé přestupky matky a sester byly
-důvodem ještě hlubšího zármutku. Bylo to všechno beznadějné. Otec
-se jim vysmíval, ale nikdy se natolik nenamáhal, aby zkrotil
+„Tak? — Váš strýček! Drží si tedy lokaje? Jsem ráda, že máte
+někoho, kdo na tyhle věci myslí. Kde budete měnit koně? — Aha, no
+ovšem, v Bromley.  — Řekněte U zvonu mé jméno a ochotně vás
+obslouží.“
+
+Lady Catherine měla ještě mnoho otázek v souvislosti s jejich
+cestou, a jelikož na všechny sama neodpověděla, bylo nutné ji
+sledovat, za což jí Elizabeth byla vděčná, neboť by jinak bývala
+tak zabraná do svých myšlenek, že by byla mohla pozapomenout, kde
+je. Musela odložit úvahy na chvíle samoty; jakmile se octla někde
+nerušena, oddávala se jim s velkou úlevou a neminul den, aby se
+nevydala sama na procházku a nedopřála si po libosti trapných
+vzpomínek.
+
+List pana Darcyho uměla brzy nazpaměť. Dumala nad každou větou
+a její vztahy k pisateli doznávaly každou chvíli podstatných
+změn. Když si vzpomněla, jakým způsobem k ní hovořil, probouzelo
+to v ní stále velké pobouření; když však uvážila, jak
+nespravedlivě ho odsuzovala a co mu vytýkala, hněvala se sama na
+sebe a bylo jí líto, že musela zklamat jeho city.  Jeho láska
+zasluhovala vděčnost, jeho celkový charakter úctu, avšak nemohla
+se ztotožnit s jeho touhami, ani na okamžik nezalitovala, že ho
+odmítla, a vůbec si nepřála, aby se ještě někdy v životě
+shledali. Sama se v minulosti zachovala tak, že ji to mrzelo
+a trápilo, a neblahé přestupky matky a sester byly důvodem ještě
+hlubšího zármutku. Bylo to všechno beznadějné. Otec se jim
+vysmíval, ale nikdy se natolik nenamáhal, aby zkrotil
 neukázněnost a lehkomyslnost mladších dcer, a matka, která sama
 nevěděla, co se patří, neviděla v jejich chování nic špatného.
 Elizabeth s Jane se často spojenými silami pokoušely zabránit
 Catherine a Lydii v nerozvážnostech, avšak jak mohlo dojít
-k nápravě, dokud to matka trpěla a podporovala?
-
-Poddajná a nedůtklivá Catherine, která zcela podléhala Lydiinu
-vlivu, se cítila jejich radami vždy dotčena, kdežto svéhlavá
-a lehkovážná Lydia je pouštěla jedním uchem tam a druhým ven.
-Byly obě hloupé, líné a marnivé.  Dokud bude v Merytonu jediný
-důstojník, nepřestanou flirtovat, a jelikož je z Longbournu do
-Merytonu jen co by kamenem dohodil, nepřestanou tam běhat.
+k nápravě, dokud to matka trpěla a podporovala?  Poddajná
+a nedůtklivá Catherine, která zcela podléhala Lydiinu vlivu, se
+cítila jejich radami vždy dotčena, kdežto svéhlavá a lehkovážná
+Lydia je pouštěla jedním uchem tam a druhým ven.  Byly obě
+hloupé, líné a marnivé.  Dokud bude v Merytonu jediný důstojník,
+nepřestanou flirtovat, a jelikož je z Longbournu do Merytonu jen
+co by kamenem dohodil, nepřestanou tam běhat.
 
 Těžce na ni doléhaly i starosti ohledně Jane; vysvětlení pana
 Darcyho sice očistilo Bingleyho od všeho, co mu vyčítala, ale
@@ -6824,7 +7017,7 @@ pomyšlení, že Jane se musela vzdát svazku po všech stránkách tak
 žádoucího, s tolika výhodami, slibujícího takové štěstí, a to jen
 kvůli pošetilému a nedůstojnému počínání vlastní rodiny.
 
-Když k těmto úvahám ještě připočteme odhalení Wickha-movy povahy,
+Když k těmto úvahám ještě připočteme odhalení Wickhamovy povahy,
 je nabíledni, že dobrá nálada, která ji dříve málokdy opouštěla,
 utrpěla vlivem těchto okolností natolik, že sotva dokázala
 zachovat aspoň její zdání.
@@ -6842,178 +7035,196 @@ Při loučení jim lady Catherine velmi blahosklonně popřála
 Hunsfordu; a slečna de Bourghová nelitovala námahy, udělala jim
 pukrle a oběma podala ruku.
 
-V sobotu ráno se Elizabeth á pan Collins sešli u snídaně několik minut
-před příchodem ostatních a on využil té příležitosti, aby ji na
-rozloučenou zahrnul zdvořilostmi, které pokládal za nutné.
+Kapitola 38
+-----------
+
+V sobotu ráno se Elizabeth a pan Collins sešli u snídaně několik
+minut před příchodem ostatních a on využil té příležitosti, aby
+ji na rozloučenou zahrnul zdvořilostmi, které pokládal za nutné.
 
 „Není mi známo, slečno Elizabeth,“ pravil, „zda vám již moje choť
-vyjevila, jak velice je vám zavázána, že jste nás ráčila navštívit;
-avšak jsem skálopevně přesvědčen, že neopustíte tento dům, aniž se vám
-za vaši laskavost dostalo díků. Ujišťuji vás, že jsme si velmi vážili
-vaší milé
-společnosti. Jsme si vědomi, že náš skromný příbytek může málokoho
-lákat. Žijeme prostě, naše pokoje jsou malé a služebnictvo nepočetné,
-neoddáváme se světským radovánkám, takže mladé dámě, jako jste vy, musí
-Hunsford připadat nudný, avšak věřte mi, že jsme vám vděčni za vaši
-blahovůli a že jsme učinili vše, co bylo v našich silách, abyste svůj
-čas u nás netrávila nepříjemně.“
-
-Elizabeth neváhala vyjádřit své díky a ujistila ho, že se jí tu líbilo.
-Strávila šest týdnů velmi příjemně, byla šťastná, že viděla Charlottu, a
-dostalo se jí tolik laskavé pozornosti, že ona je dlužnicí. Pan Collins
-byl spokojen a se slavnostním úsměvem odvětil:
+vyjevila, jak velice je vám zavázána, že jste nás ráčila
+navštívit; avšak jsem skálopevně přesvědčen, že neopustíte tento
+dům, aniž se vám za vaši laskavost dostalo díků. Ujišťuji vás, že
+jsme si velmi vážili vaší milé společnosti. Jsme si vědomi, že
+náš skromný příbytek může málokoho lákat. Žijeme prostě, naše
+pokoje jsou malé a služebnictvo nepočetné, neoddáváme se světským
+radovánkám, takže mladé dámě, jako jste vy, musí Hunsford
+připadat nudný, avšak věřte mi, že jsme vám vděčni za vaši
+blahovůli a že jsme učinili vše, co bylo v našich silách, abyste
+svůj čas u nás netrávila nepříjemně.“
+
+Elizabeth neváhala vyjádřit své díky a ujistila ho, že se jí tu
+líbilo.  Strávila šest týdnů velmi příjemně, byla šťastná, že
+viděla Charlottu, a dostalo se jí tolik laskavé pozornosti, že
+ona je dlužnicí. Pan Collins byl spokojen a se slavnostním
+úsměvem odvětil:
 
 „To slyším s velkou radostí, že svůj pobyt u nás nepokládáte za
-nepříjemný. My jsme se zajisté vynasnažili, seč jsme, a naštěstí jsme
-byli s to uvést vás do velmi vznešené společnosti a vzhledem k našim
-stykům s rosingským panstvem jsme vám mohli dopřát často příjemnou změnu
-oproti našemu skromnému domácímu prostředí. Smíme tedy doufat, že vám
-návštěva v Hunsfordu nebyla proti mysli. Díky lady Catherine a její
-rodině obnáší naše postavení
-takové výhody a přednosti, jakými se může honosit málokdo. Viděla jste,
-jaké jsou naše vztahy. Viděla jste, že jsme na zámek pravidelně zváni.
-Po pravdě řečeno, troufám si prohlásit, že při všech nedostatcích této
-skromné fary žádný její obyvatel nezasluhuje soucit, pokud se může těšit
-z přátelství zámeckého panstva jako my.“
-
-Slova jen nedostatečně vyjadřovala, čím mu srdce přetékalo, musel se
-procházet po pokoji, zatímco Elizabeth se snažila sloučit zdvořilost a
-pravdu do několika stručných vět.
-
-„Jistě o nás budete moci podat příznivé zprávy v Hertford-shiru, drahá
-sestřenko. Aspoň se odvažuji doufat, že tomu nic nestojí v cestě. Denně
-jste byla svědkem, jak lady Catherine zahrnuje paní Collinsovou přízní;
-a neodnášíte si tedy, jak věřím, ten dojem, že vaše přítelkyně
-prohloupila, když -avšak o tom raději pomlčíme. Dovolte jen, abych vás
-ujistil, drahá slečno Elizabeth, že vám ze srdce přeji, abyste byla v
-manželství tak šťastná jako my. Drahá Charlotte a já jsme jedno srdce,
-jedna duše. Panuje mezi námi podivuhodná shoda v povaze i názorech, jako
-bychom si byli předurčeni.“
+nepříjemný. My jsme se zajisté vynasnažili, seč jsme, a naštěstí
+jsme byli s to uvést vás do velmi vznešené společnosti a vzhledem
+k našim stykům s rosingským panstvem jsme vám mohli dopřát často
+příjemnou změnu oproti našemu skromnému domácímu prostředí. Smíme
+tedy doufat, že vám návštěva v Hunsfordu nebyla proti mysli. Díky
+lady Catherine a její rodině obnáší naše postavení takové výhody
+a přednosti, jakými se může honosit málokdo. Viděla jste, jaké
+jsou naše vztahy. Viděla jste, že jsme na zámek pravidelně zváni.
+Po pravdě řečeno, troufám si prohlásit, že při všech nedostatcích
+této skromné fary žádný její obyvatel nezasluhuje soucit, pokud
+se může těšit z přátelství zámeckého panstva jako my.“
+
+Slova jen nedostatečně vyjadřovala, čím mu srdce přetékalo, musel
+se procházet po pokoji, zatímco Elizabeth se snažila sloučit
+zdvořilost a pravdu do několika stručných vět.
+
+„Jistě o nás budete moci podat příznivé zprávy v Hertfordshiru,
+drahá sestřenko. Aspoň se odvažuji doufat, že tomu nic nestojí
+v cestě. Denně jste byla svědkem, jak lady Catherine zahrnuje
+paní Collinsovou přízní; a neodnášíte si tedy, jak věřím, ten
+dojem, že vaše přítelkyně prohloupila, když -avšak o tom raději
+pomlčíme. Dovolte jen, abych vás ujistil, drahá slečno Elizabeth,
+že vám ze srdce přeji, abyste byla v manželství tak šťastná jako
+my. Drahá Charlotte a já jsme jedno srdce, jedna duše. Panuje
+mezi námi podivuhodná shoda v povaze i názorech, jako bychom si
+byli předurčeni.“
 
 Elizabeth mohla s klidným svědomím poznamenat, že šťastní jsou ti
-manželé, kteří to o sobě
-mohou prohlásit, a stejně upřímně mohla dodat, že je pevně přesvědčena o
-jeho spokojenosti a raduje se z toho. Nelitovala však, že další litanie
-přerušil příchod ženy, jež je inspirovala. Chudinka Charlotte! Bylo to
-truchlivé, zanechat ji v takové společnosti. Avšak zvolila si svůj osud
-s očima otevřenýma, a třebaže se očividně nerada loučila s návštěvou,
-nezdálo se, že by stála o soucit. Domácnost a hospodyňské starosti, její
-drůbež, farnost a všechno, co z toho plynulo, ještě pro ni neztratily
-přitažlivost.
-
-Konečně předjel kočár, kufry byly upevněny nahoře, balíčky umístěny
-vevnitř a vše bylo přichystáno k odjezdu. Přítelkyně se spolu vřele
-rozloučily a pak doprovázel Elizabeth ke kočáru pan Collins; než přešli
-zahradu, pověřil ji, aby vyřídila srdečné pozdravy celé své
-rodině, přičemž neopomněl dodat, že jim ještě jednou děkuje za laskavé
-přijetí loni v zimě, a připojit poručení jemu neznámým manželům
-Gardinerovým. Pomohl jí do vozu, pak nastoupila Maria a užuž by byli
-zabouchli dveře, když tu jim celý zděšený připomněl, že dosud nic
-nevzkázaly dámám z Rosingsu.
+manželé, kteří to o sobě mohou prohlásit, a stejně upřímně mohla
+dodat, že je pevně přesvědčena o jeho spokojenosti a raduje se
+z toho. Nelitovala však, že další litanie přerušil příchod ženy,
+jež je inspirovala. Chudinka Charlotte! Bylo to truchlivé,
+zanechat ji v takové společnosti. Avšak zvolila si svůj osud
+s očima otevřenýma, a třebaže se očividně nerada loučila
+s návštěvou, nezdálo se, že by stála o soucit. Domácnost
+a hospodyňské starosti, její drůbež, farnost a všechno, co z toho
+plynulo, ještě pro ni neztratily přitažlivost.
+
+Konečně předjel kočár, kufry byly upevněny nahoře, balíčky
+umístěny vevnitř a vše bylo přichystáno k odjezdu. Přítelkyně se
+spolu vřele rozloučily a pak doprovázel Elizabeth ke kočáru pan
+Collins; než přešli zahradu, pověřil ji, aby vyřídila srdečné
+pozdravy celé své rodině, přičemž neopomněl dodat, že jim ještě
+jednou děkuje za laskavé přijetí loni v zimě, a připojit poručení
+jemu neznámým manželům Gardinerovým. Pomohl jí do vozu, pak
+nastoupila Maria a užuž by byli zabouchli dveře, když tu jim celý
+zděšený připomněl, že dosud nic nevzkázaly dámám z Rosingsu.
 
 „Zajisté však,“ dodal, „si přejete, abych jim vyřídil vaše uctivé
-poručení a poděkoval jim za prokázané laskavosti během vašeho pobytu.“
+poručení a poděkoval jim za prokázané laskavosti během vašeho
+pobytu.“
 
-Elizabeth neměla námitek, takže bylo možno dveře přibouchnout, a vůz se
-rozjel.
+Elizabeth neměla námitek, takže bylo možno dveře přibouchnout,
+a vůz se rozjel.
 
-„Dobrý bože!“ zvolala Maria po chvilkovém mlčení, „připadá mi, jako
-bychom přijeli včera nebo předevčírem — a přitom jsme toho tolik
-zažily!“
+„Dobrý bože!“ zvolala Maria po chvilkovém mlčení, „připadá mi,
+jako bychom přijeli včera nebo předevčírem — a přitom jsme toho
+tolik zažily!“
 
 „Udalo se opravdu hodně,“ přitakala její družka s povzdechem.
 
-„Devětkrát jsme obědvali na zámku, a kromě toho jsme tam byli dvakrát na
-čaj! To budu mít co vypravovat!“
-
-Elizabeth v duchu dodala: „A kolik toho já budu mít co tajit!“ Jejich
-cesta proběhla bez klábosení i bez nesnází a za čtyři hodiny od té
-chvíle, co opustily Hunsford, zastavil kočár před domem pana Gardinera,
-kde se měly několik dní zdržet. Jane vypadala dobře a Elizabeth neměla
-mnoho příležitostí rozvažovat nad jejím rozpoložením, protože pro ně
-tetinka ve své dobrotě nachystala bohatý program. Ale Jane se s ní měla
-vrátit domů a v Longbournu ji bude moci v klidu pozorovat.
-
-Zatím ji to stálo dost velké sebezapření, aby vyčkala až do Longbournu,
-než poví sestře o Darcyho vyznání. Vědomí, že je s to jí sdělit novinu,
-nad níž Jane užasne a která zároveň tak lichotí těm marnivým představám,
-jež rozum ještě neza-pudil, ji velice nutilo k upřímnosti, takže by ji
-nebylo zadrželo nic než rozpaky, co všechno vlastně může vyzradit, a
-obavy, aby až o tom jednou začne, neopakovala neuváženě něco o Bingleym,
-co by mohlo její sestru ještě
-víc zarmoutit.
-
-Druhý týden v máji se tedy všechny tři dívky vypravily z londýnské
-Gracechurch Street do jistého hertfordshirského městečka, a když se
-blížily k hostinci, kde na ně měl čekat kočár pana Benneta, zpozorovaly,
-že díky dochvilnosti kočího už Kitty i Lydia vyhlížejí z jídelny v
-prvním patře. Obě tam strávily asi hodinu, velmi příjemně zaměstnány
-nákupem u modistky přes ulici, pozorováním vojáka na stráži a přípravou
-salátu s okurkami. Nejprve přivítaly sestry a pak je vítězoslavně
-dovedly ke stolu, kde se skvěla studená pečeně, jakou obvykle skýtají
-spíže zájezdních hostinců. „Že je to pěkné? Že jsme vás krásně
+„Devětkrát jsme obědvali na zámku, a kromě toho jsme tam byli
+dvakrát na čaj! To budu mít co vypravovat!“
+
+Elizabeth v duchu dodala: „A kolik toho já budu mít co tajit!“
+Jejich cesta proběhla bez klábosení i bez nesnází a za čtyři
+hodiny od té chvíle, co opustily Hunsford, zastavil kočár před
+domem pana Gardinera, kde se měly několik dní zdržet. Jane
+vypadala dobře a Elizabeth neměla mnoho příležitostí rozvažovat
+nad jejím rozpoložením, protože pro ně tetinka ve své dobrotě
+nachystala bohatý program. Ale Jane se s ní měla vrátit domů
+a v Longbournu ji bude moci v klidu pozorovat.
+
+Zatím ji to stálo dost velké sebezapření, aby vyčkala až do
+Longbournu, než poví sestře o Darcyho vyznání. Vědomí, že je s to
+jí sdělit novinu, nad níž Jane užasne a která zároveň tak lichotí
+těm marnivým představám, jež rozum ještě neza-pudil, ji velice
+nutilo k upřímnosti, takže by ji nebylo zadrželo nic než rozpaky,
+co všechno vlastně může vyzradit, a obavy, aby až o tom jednou
+začne, neopakovala neuváženě něco o Bingleym, co by mohlo její
+sestru ještě víc zarmoutit.
+
+Kapitola 39
+-----------
+
+Druhý týden v máji se tedy všechny tři dívky vypravily
+z londýnské Gracechurch Street do jistého hertfordshirského
+městečka, a když se blížily k hostinci, kde na ně měl čekat kočár
+pana Benneta, zpozorovaly, že díky dochvilnosti kočího už Kitty
+i Lydia vyhlížejí z jídelny v prvním patře. Obě tam strávily asi
+hodinu, velmi příjemně zaměstnány nákupem u modistky přes ulici,
+pozorováním vojáka na stráži a přípravou salátu s okurkami.
+Nejprve přivítaly sestry a pak je vítězoslavně dovedly ke stolu,
+kde se skvěla studená pečeně, jakou obvykle skýtají spíže
+zájezdních hostinců. „Že je to pěkné? Že jsme vás krásně
 překvapily?“ volaly jedna přes druhou.
 
-„Hodlaly jsme vás všechny pohostit,“ dodala Lydia, „ale musíte nám
-půjčit nějaké peníze, protože my jsme utratily, co jsme měly, támhle v
-tom krámě.“ Pak jim předestřela nákupy.
+„Hodlaly jsme vás všechny pohostit,“ dodala Lydia, „ale musíte
+nám půjčit nějaké peníze, protože my jsme utratily, co jsme měly,
+támhle v tom krámě.“ Pak jim předestřela nákupy.
 
-„Podívejte se, vzala jsem si tenhle čepec. Nezdál se mi ani moc hezký,
-ale říkala jsem si, co bych si ho nekoupila. Jakmile se vrátíme domů,
-rozpářu ho a uvidím, jestli bych z toho nedala dohromady něco slušného.“
+„Podívejte se, vzala jsem si tenhle čepec. Nezdál se mi ani moc
+hezký, ale říkala jsem si, co bych si ho nekoupila. Jakmile se
+vrátíme domů, rozpářu ho a uvidím, jestli bych z toho nedala
+dohromady něco slušného.“
 
-A když sestry čepec odsoudily, že je ošklivý, opáčila zcela lhostejně:
-„Hm! Ale ta modistka tam měla ještě dva nebo tři mnohem horší, a až si
-koupím kousek saténu v hezčí barvě a ozdobím ho tím, bude docela
-ucházející. A krom toho na tom nesejde, co budeme nosit v létě, vždyť v
-Merytonu už nebude -ský regiment, za čtrnáct dní odtáhnou.“
+A když sestry čepec odsoudily, že je ošklivý, opáčila zcela
+lhostejně: „Hm! Ale ta modistka tam měla ještě dva nebo tři
+mnohem horší, a až si koupím kousek saténu v hezčí barvě
+a ozdobím ho tím, bude docela ucházející. A krom toho na tom
+nesejde, co budeme nosit v létě, vždyť v Merytonu už nebude -ský
+regiment, za čtrnáct dní odtáhnou.“
 
 „Opravdu?“ zvolala Elizabeth s velkým uspokojením.
 
-„Rozbijí tábor u Brightonu, a já bych tak chtěla, aby nás tam tatínek
-všechny zavezl na letní
-byt! Není to báječný nápad? Tvrdím, že by to skoro nic nestálo. Dokonce
-i maminka by ráda jela. Jen považte, jak se tu jinak budeme celé léto
-trápit.“
-
-„Ano,“ pomyslela si Elizabeth, „to by byl báječný nápad, nic jiného
-bychom si v této chvíli nemohli přát. Dobrotivé nebe! Lázeňský život v
-Brightonu a k tomu vojenský tábor, jakpak by ne, až se zbavíme obležení
-jednoho pluku domobrany a merytonských plesů každý měsíc!“
-
-„A teď vám povím novinku,“ prohlásila Lydia, jakmile zasedly k jídlu.
-„To budete koukat. Je to dobrá zpráva, báječná zpráva a týká se jistého
-pána, kterého všechny zbožňujeme.“ Jane a Elizabeth na sebe pohlédly a
-propustily číšníka od stolu. Lydia se zasmála a pravila:
-
-„To jste celé vy, pořád samý takt a ohledy. Nechcete, aby to číšník
-slyšel, jako by mu to nebylo jedno! Hádám, že často vyslechne horší věci
-než to, co vám chci povědět. Ale je tak ošklivý! Jsem ráda, že zmizel. V
-životě jsem neviděla takovou dlouhatánskou bradu. Ale teď
-už tu novinu: týká se to drahého Wickhama a bylo by jí škoda pro
-číšnické uši, ne?
-
-Wickhamovi už nehrozí nebezpečí, že ho dostane Mary Ringová! To koukáte!
-Odjela k strýčkovi do Liverpoolu, odjela nadobro. Wickham je zachráněn.“
+„Rozbijí tábor u Brightonu, a já bych tak chtěla, aby nás tam
+tatínek všechny zavezl na letní byt! Není to báječný nápad?
+Tvrdím, že by to skoro nic nestálo. Dokonce i maminka by ráda
+jela. Jen považte, jak se tu jinak budeme celé léto trápit.“
+
+„Ano,“ pomyslela si Elizabeth, „to by byl báječný nápad, nic
+jiného bychom si v této chvíli nemohli přát. Dobrotivé nebe!
+Lázeňský život v Brightonu a k tomu vojenský tábor, jakpak by ne,
+až se zbavíme obležení jednoho pluku domobrany a merytonských
+plesů každý měsíc!“
+
+„A teď vám povím novinku,“ prohlásila Lydia, jakmile zasedly
+k jídlu.  „To budete koukat. Je to dobrá zpráva, báječná zpráva
+a týká se jistého pána, kterého všechny zbožňujeme.“ Jane
+a Elizabeth na sebe pohlédly a propustily číšníka od stolu. Lydia
+se zasmála a pravila:
+
+„To jste celé vy, pořád samý takt a ohledy. Nechcete, aby to
+číšník slyšel, jako by mu to nebylo jedno! Hádám, že často
+vyslechne horší věci než to, co vám chci povědět. Ale je tak
+ošklivý! Jsem ráda, že zmizel. V životě jsem neviděla takovou
+dlouhatánskou bradu. Ale teď už tu novinu: týká se to drahého
+Wickhama a bylo by jí škoda pro číšnické uši, ne?
+
+Wickhamovi už nehrozí nebezpečí, že ho dostane Mary Ringová! To
+koukáte!  Odjela k strýčkovi do Liverpoolu, odjela nadobro.
+Wickham je zachráněn.“
 
 „A Mary Kingová je zachráněna!“ dodala Elizabeth. „Zachráněna
 před svazkem, který by nebyl zrovna moudrý vzhledem k její
 finanční situaci.“
 
-„Udělala velkou hloupost, že odjela, jestli ho měla ráda.“ „Doufám, že
-nešlo o vážné city ani z jedné, ani z druhé strany,“ pravila Jane.
+„Udělala velkou hloupost, že odjela, jestli ho měla ráda.“
+„Doufám, že nešlo o vážné city ani z jedné, ani z druhé strany,“
+pravila Jane.
 
-„Z jeho určitě ne. Vzala bych na to jed, že o ni nestál, ani co by se za
-nehet vešlo — a kdo by taky stál o takovou hloupou pihovatou protivu?“
+„Z jeho určitě ne. Vzala bych na to jed, že o ni nestál, ani co
+by se za nehet vešlo — a kdo by taky stál o takovou hloupou
+pihovatou protivu?“
 
-Elizabeth se zachvěla při pomyšlení, že by sice nebyla schopna vyjádřit
-to tak hrubými slovy, avšak že Lydiiny hrubé pocity se málo liší od
-těch, jež sama dříve chovala ve svém srdci a pokládala za nepředpojaté!
+Elizabeth se zachvěla při pomyšlení, že by sice nebyla schopna
+vyjádřit to tak hrubými slovy, avšak že Lydiiny hrubé pocity se
+málo liší od těch, jež sama dříve chovala ve svém srdci
+a pokládala za nepředpojaté!
 
-Jakmile se všechny najedly a starší sestry zaplatily, daly zavolat
-kočího a s vynaložením jistého důvtipu se celá společnost se všemi
-krabicemi, brašnami a balíčky i s nevítaným přívažkem Lydiiných a
-Kittyiných nákupů směstnala v kočáře.
+Jakmile se všechny najedly a starší sestry zaplatily, daly
+zavolat kočího a s vynaložením jistého důvtipu se celá společnost
+se všemi krabicemi, brašnami a balíčky i s nevítaným přívažkem
+Lydiiných a Kittyiných nákupů směstnala v kočáře.
 
 „To jsme tu krásně nacpané,“ jásala Lydia. „Jsem ráda, že jsem si
 koupila ten čepec, když pro nic jiného tak pro tu legraci, že
@@ -7069,17 +7280,17 @@ stranu mladším slečnám Lucasovým; a Lydia hlasitěji než ostatní
 dohromady vypočítávala všechny radostné dopolední zážitky
 komukoli, kdo byl ochoten jí naslouchat.
 
-„Ach, Mary,“ pravila, „měla jsi jet s námi, to ti byla legrace! Když
-jsme jely tam, stáhly jsme s Kitty všechny záclonky a dělaly jsme, že v
-kočáru nikdo není, a byly bychom to tak nechaly celou cestu, kdyby se
-Kitty nebylo udělalo špatně, a když jsme přijely ke Georgeovi, tak jsme
-se myslím zachovaly velice ušlechtile, protože jsme všechna tři děvčata
-pozvaly na báječnou studenou přesnídávku, a kdybys byla jela, byly
-bychom tě také pozvaly. Na zpáteční cestě
-jsme měly takovou legraci! Myslela jsem, že se do toho kočáru v životě
-nenacpeme. Div jsem neumřela smíchy. A celou cestu domů jsme se tak
-bavily! Povídaly jsme si a smály se tak hlučně, že nás určitě bylo
-slyšet na deset mil.“
+„Ach, Mary,“ pravila, „měla jsi jet s námi, to ti byla legrace!
+Když jsme jely tam, stáhly jsme s Kitty všechny záclonky a dělaly
+jsme, že v kočáru nikdo není, a byly bychom to tak nechaly celou
+cestu, kdyby se Kitty nebylo udělalo špatně, a když jsme přijely
+ke Georgeovi, tak jsme se myslím zachovaly velice ušlechtile,
+protože jsme všechna tři děvčata pozvaly na báječnou studenou
+přesnídávku, a kdybys byla jela, byly bychom tě také pozvaly. Na
+zpáteční cestě jsme měly takovou legraci! Myslela jsem, že se do
+toho kočáru v životě nenacpeme. Div jsem neumřela smíchy. A celou
+cestu domů jsme se tak bavily! Povídaly jsme si a smály se tak
+hlučně, že nás určitě bylo slyšet na deset mil.“
 
 Na to Mary s vážnou tváří odvětila: „Jsem daleka toho, drahá
 sestro, abych podceňovala takové zábavy. Většina ženských duší
@@ -7106,6 +7317,9 @@ odpovídal tak neurčitě a dvojsmyslně, že matka, ač často
 sklíčena, se přece ještě zcela nevzdala naděje, že by nemohla
 nakonec uspět.
 
+Kapitola 40
+-----------
+
 Elizabeth už to nevydržela, aby neobeznámila Jane s tím, co se
 přihodilo; a když si nejprve umínila, že zamlčí všechny
 okolnosti, které se sestry nějak týkaly, vybídla ji nazítří
@@ -7119,89 +7333,95 @@ Litovala pana Darcyho, že se jí vyznal ze svých citů způsobem,
 který mu sotva mohl získat sympatie; ale ještě více ji tížila
 představa, jak ho asi sestřino odmítnutí muselo zkrušit.
 
-„Jistě nebylo správné, že si byl tak jist úspěchem,“ pravila, „to by se
-nemělo přiházet, ale považ, oč krutější pak bylo jeho zklamání!“
+„Jistě nebylo správné, že si byl tak jist úspěchem,“ pravila, „to
+by se nemělo přiházet, ale považ, oč krutější pak bylo jeho
+zklamání!“
+
+„Máš pravdu,“ odvětila Elizabeth, „je mi ho upřímně líto; jsou tu
+však ještě jiné citové zdroje, které patrně brzy přehluší jeho
+vztah ke mně.  Nevytýkáš mi ale, že jsem mu dala košem?“
 
-„Máš pravdu,“ odvětila Elizabeth, „je mi ho upřímně líto; jsou tu však
-ještě jiné citové zdroje, které patrně brzy přehluší jeho vztah ke mně.
-Nevytýkáš mi ale, že jsem mu dala košem?“
+„Jak bych mohla! Ach, ne ne.“
 
-„Jak bych mohla! Ach, ne ne.““Ale vytkneš mi, že jsem hovořila tak
-zaníceně o Wickhamovi?“
+„Ale vytkneš mi, že jsem hovořila tak zaníceně o Wickhamovi?“
 
 „Ne, nevidím v tom nic špatného, žes mu to řekla.“
 
 „Ale uvidíš, až se dozvíš, co se stalo hned druhý den.“
 
-Pověděla jí pak o dopise a opakovala jí obsah všeho, co se týkalo George
-Wickhama. To byla velká rána pro chudinku Jane, jež by byla ochotně
-prošla svět křížem krážem v dobré víře, že nenajde v celém lidském rodu
-tolik špatnosti, kolik se jí zde soustředilo v jedné osobě. Darcyho
-očištění ji sice uspokojovalo, avšak nemohlo vyvážit takové poznání.
-Snažila se ze všech sil dokázat, že jde o nedorozumění, aby mohla
-jednoho zprostit viny, aniž by tím přitížila druhému.
+Pověděla jí pak o dopise a opakovala jí obsah všeho, co se týkalo
+George Wickhama. To byla velká rána pro chudinku Jane, jež by
+byla ochotně prošla svět křížem krážem v dobré víře, že nenajde
+v celém lidském rodu tolik špatnosti, kolik se jí zde soustředilo
+v jedné osobě. Darcyho očištění ji sice uspokojovalo, avšak
+nemohlo vyvážit takové poznání.  Snažila se ze všech sil dokázat,
+že jde o nedorozumění, aby mohla jednoho zprostit viny, aniž by
+tím přitížila druhému.
 
 „To nepůjde,“ pravila Elizabeth, „rozhodně se ti nepovede nasadit
-svatozář oběma. Vyber si, ale jeden ti musí stačit.
-
-Máš k dispozici jen určité množství šlechetnosti, takže ti vystačí ke
-cti a chvále pouze jednoho, a v poslední době se přiklánělo hned na tu,
-hned na onu stranu. Já za svou osobu hlasuji spíš pro pana Darcyho, ty
-však si čiň, co ti 10.“
+svatozář oběma. Vyber si, ale jeden ti musí stačit.  Máš
+k dispozici jen určité množství šlechetnosti, takže ti vystačí ke
+cti a chvále pouze jednoho, a v poslední době se přiklánělo hned
+na tu, hned na onu stranu. Já za svou osobu hlasuji spíš pro pana
+Darcyho, ty však si čiň, co ti 10.“
 
 Trvalo ale hezkou dobu, než vylákala úsměv na Janině lici.
 
-„Nevzpomínám si, že by mnou bylo kdy něco víc otřáslo,“ pravila. „Že by
-byl Wickham takový darebák! To se ani věřit nechce. Chudák pan Darcy.
-Jen považ, Lízinko, co všechno musel podstoupit! Zažít takové zklamání a
-přitom ještě seznat, že o něm nemáš nejlepší
-mínění! A být nucen přiznat takovou věc o vlastní sestře! To je opravdu
-přespříliš kruté. Jistě
-to sama cítíš také.“
-
-„I ne, lítost a soucit mě opouštějí, když vidím, jak tobě jimi srdce
-překypuje. Ty to s ním budeš prožívat s tak vřelou účastí, o tom jsem
-přesvědčena, že já budu mít čím dál tím větší
-chuť ho pustit z hlavy a už na něho nemyslet. Tvé výlevy mě toho ušetří,
-a budeš-li nad ním ještě déle lamentovat, odvrátím se já od něho s
-lehkým srdcem.“
-
-„Ubohý Wickham! Tváří se vždy tak dobrosrdečně! A má tak upřímné a
-ušlechtilé způsoby!“
-
-„S výchovou těchhle dvou mladíků muselo být rozhodně něco v nepořádku.
-Jeden je v míře vrchovaté nadán ušlechtilostí a druhý budí její zdání.“
-
-„Já jsem si nikdy nemyslela, že by pan Darcy takové zdání nebudil, jako
-předtím ty.“
-
-„A přitom jsem to považovala za projev mimořádného bystrozraku, když
-jsem k němu bezdůvodně pojala tak vyslovenou antipatii. V člověku to
-utvrdí víru ve vlastní genialitu a dá
-mu to takovou příležitost rozehrát svůj vtip, pojme-li k někomu odpor.
-Někdo soustavně
-hubuje na všechno možné a nedá se to poslouchat, avšak nelze se vytrvale
-někomu vysmívat a nepřijít tu a tam na něco vtipného.“
-
-„Ale když jsi poprvé četla ten list, Lízinko, jistě jsi to nebrala tak
-jako teď.“
-
-„To vskutku ne. Bylo mi z toho dost trapně. A nejen trapně, byla jsem z
-toho nešťastná. Přitom jsem si s nikým nemohla
-popovídat o tom, co mě tížilo, žádná Jane mě nechlácholila a neříkala,
-že jsem se přece jen nechovala tak hrozně slabošsky a domýšlivě a
-pošetile, jak vím, že jsem se chovala. Ach! Jak jsi mi chyběla!“
-
-„Škoda, že jsi před panem Darcym mluvila o Wickhamovi tak nezaobaleně.
-Vždyť teď se zdá, že si vůbec žádné výtky nezasloužil.“
+„Nevzpomínám si, že by mnou bylo kdy něco víc otřáslo,“ pravila.
+„Že by byl Wickham takový darebák! To se ani věřit nechce. Chudák
+pan Darcy.  Jen považ, Lízinko, co všechno musel podstoupit!
+Zažít takové zklamání a přitom ještě seznat, že o něm nemáš
+nejlepší mínění! A být nucen přiznat takovou věc o vlastní
+sestře! To je opravdu přespříliš kruté. Jistě to sama cítíš
+také.“
+
+„I ne, lítost a soucit mě opouštějí, když vidím, jak tobě jimi
+srdce překypuje. Ty to s ním budeš prožívat s tak vřelou účastí,
+o tom jsem přesvědčena, že já budu mít čím dál tím větší chuť ho
+pustit z hlavy a už na něho nemyslet. Tvé výlevy mě toho ušetří,
+a budeš-li nad ním ještě déle lamentovat, odvrátím se já od něho
+s lehkým srdcem.“
+
+„Ubohý Wickham! Tváří se vždy tak dobrosrdečně! A má tak upřímné
+a ušlechtilé způsoby!“
+
+„S výchovou těchhle dvou mladíků muselo být rozhodně něco
+v nepořádku.  Jeden je v míře vrchovaté nadán ušlechtilostí
+a druhý budí její zdání.“
+
+„Já jsem si nikdy nemyslela, že by pan Darcy takové zdání
+nebudil, jako předtím ty.“
+
+„A přitom jsem to považovala za projev mimořádného bystrozraku,
+když jsem k němu bezdůvodně pojala tak vyslovenou antipatii.
+V člověku to utvrdí víru ve vlastní genialitu a dá mu to takovou
+příležitost rozehrát svůj vtip, pojme-li k někomu odpor.  Někdo
+soustavně hubuje na všechno možné a nedá se to poslouchat, avšak
+nelze se vytrvale někomu vysmívat a nepřijít tu a tam na něco
+vtipného.“
+
+„Ale když jsi poprvé četla ten list, Lízinko, jistě jsi to
+nebrala tak jako teď.“
+
+„To vskutku ne. Bylo mi z toho dost trapně. A nejen trapně, byla
+jsem z toho nešťastná. Přitom jsem si s nikým nemohla popovídat
+o tom, co mě tížilo, žádná Jane mě nechlácholila a neříkala, že
+jsem se přece jen nechovala tak hrozně slabošsky a domýšlivě
+a pošetile, jak vím, že jsem se chovala. Ach! Jak jsi mi
+chyběla!“
+
+„Škoda, že jsi před panem Darcym mluvila o Wickhamovi tak
+nezaobaleně.  Vždyť teď se zdá, že si vůbec žádné výtky
+nezasloužil.“
 
 „Jistěže ne. Obořila jsem se na něho tak nešťastně právě
 v důsledku předsudků, v nichž jsem si libovala. Potřebovala bych
 se s tebou poradit o jedné věci. Co myslíš, mám či nemám odhalit
 před našimi známými Wickhamovu skutečnou povahu?“
 
-Jane Bennetová se zamyslela a pak odvětila: „Nemáme vlastně žádný důvod,
-proč bychom ho musely tak strašné pranýřovat. Jak se na to díváš ty?“
+Jane Bennetová se zamyslela a pak odvětila: „Nemáme vlastně žádný
+důvod, proč bychom ho musely tak strašné pranýřovat. Jak se na to
+díváš ty?“
 
 „Že bychom se o to vůbec neměly pokoušet. Pan Darcy mě neoprávnil
 k tomu, abych jeho informace rozhlásila. Naopak dal najevo, že
@@ -7284,10 +7504,12 @@ se tu cítí jako páni, ne, až k tomu jednou dojde.“
 
 „No, vždyť by to bylo do nebe volající, kdyby se byli zmínili,
 ale mezi sebou o tom často mluví, to vím určitě. Nu, když to
-přenesou přes srdce, žít na panství, které jim zákonitě
-nepatří, tím lip. Já bych se styděla, kdyby mi připadlo jen nějakým
-ustanovením v poslední
-vůli.“
+přenesou přes srdce, žít na panství, které jim zákonitě nepatří,
+tím lip. Já bych se styděla, kdyby mi připadlo jen nějakým
+ustanovením v poslední vůli.“
+
+Kapitola 41
+-----------
 
 První týden po jejich příjezdu brzy uplynul. Začal druhý.
 Regiment se chystal odtáhnout z Merytonu a mladé dámy široko
@@ -7297,16 +7519,17 @@ a věnovat se své obvyklé činnosti. Přenešťastná Lydia a Kittyjim
 neustále vyčítaly takovou nečitelnost, neboť nedovedly pochopit,
 jak někdo z rodiny může mít tak tvrdé srdce.
 
-„Bože na nebesích! Co z nás bude ? Co si počneme?“ lamentovaly co chvíli
-ve svém hoři.
+„Bože na nebesích! Co z nás bude ? Co si počneme?“ lamentovaly co
+chvíli ve svém hoři.
 
 „Jak se dokážeš tak usmívat, Lízo?“
 
 Jejich milující matka to živě prožívala s nimi a vzpomínala, co
 sama protrpěla při podobné příležitosti před pětadvaceti lety.
 
-„Pamatuji se,“ pravila, „jak jsem celé dva dny proplakala, když regiment
-plukovníka Millera odtáhl. Myslela jsem, že mi to zlomí srdce.“
+„Pamatuji se,“ pravila, „jak jsem celé dva dny proplakala, když
+regiment plukovníka Millera odtáhl. Myslela jsem, že mi to zlomí
+srdce.“
 
 „Mně to zlomí srdce určité,“ řekla Lydia.
 
@@ -7324,16 +7547,17 @@ smysl pro legraci potlačil stud. Znovu si uvědomovala, jak
 oprávněné byly Darcyho výhrady.
 
 Avšak Lydiiny chmurné vyhlídky se zakrátko rozjasnily, neboť paní
-plukovníkova Forsterová, choť velitele regimentu, ji pozvala, aby ji
-provázela do Brightonu. Tato nedocenitelná přítelkyně byla sama velmi
-mladá a teprve nedávno se vdávala. S Lydií ji sblížily humor a veselá
-nálada; přátelily se tri měsíce a z toho dva důvěrně. Jak byla Lydia
-unesena, jak vzývala paní Forsterovou, jak to potěšilo paní Bennetovou a
-zdrtilo Kitty, lze sotva slovy vylíčit. Lydia poletovala po stavení v
-divokém vzrušení, nechala si od všech gratulovat a bez ohledu na
-sestřiny pocity se smála a klábosila ještě ztřeštěněji než
-jindy, zatímco zhrzená Kitty dál v salóně metala osudu v tvář obvinění
-stejně nelogická jako nerudným tónem pronášená.
+plukovníkova Forsterová, choť velitele regimentu, ji pozvala, aby
+ji provázela do Brightonu. Tato nedocenitelná přítelkyně byla
+sama velmi mladá a teprve nedávno se vdávala. S Lydií ji sblížily
+humor a veselá nálada; přátelily se tri měsíce a z toho dva
+důvěrně. Jak byla Lydia unesena, jak vzývala paní Forsterovou,
+jak to potěšilo paní Bennetovou a zdrtilo Kitty, lze sotva slovy
+vylíčit. Lydia poletovala po stavení v divokém vzrušení, nechala
+si od všech gratulovat a bez ohledu na sestřiny pocity se smála
+a klábosila ještě ztřeštěněji než jindy, zatímco zhrzená Kitty
+dál v salóně metala osudu v tvář obvinění stejně nelogická jako
+nerudným tónem pronášená.
 
 „Nedovedu pochopit, proč paní Forsterová nemůže vzít s sebou
 i mne, když už pozvala Lydii,“ naříkala. „Nejsme sice nejlepší
@@ -7419,47 +7643,50 @@ Kdyby byly Lydia s matkou Bennetovou zvěděly obsah jejího
 rozhovoru s otcem, nebyly by dokázaly vyjádřit své pobouření, ani
 kdyby se byly spojily ve své výmluvnosti. Pro Lydiinu dušičku
 představovala návštěva v Brightonu nejvyšší možné pozemské
-štěstí. Její živá
-představivost jí vykreslila, jak po ulicích tohoto bujarého lázeňského
-města korzují davy důstojníků. Viděla; jak se kolem ní točí desítky a
-ještě víc dosuď neznámých mužů. Viděla vojenské ležení v celé slávě -
-jak se v krásně jednotných řadách táhnou stany, překypující
-mládím a veselím a oslňující rudou barvou, a k dovršení všeho se viděla
-usazená pod stanovým plátnem, jak něžně flirtuje nejméně s šesti
-důstojníky najednou. Kdyby byla tušila, že se jí sestra pokusila
-překazit takovéto vyhlídky a očekávání, jak by se na to byla zatvářila?
-
-Jen matka by ji byla pochopila, jen ta by byla sdílela podobné pocity.
-Lydiin odjezd do Brightonu bylo to jediné, co ji utěšovalo v smutném
-přesvědčení, že se tam s ní manžel v životě nevypraví.
-
-Neměly však ani potuchy o tom, co se přihodilo, a tak se oddávaly svému
-vytržení s krátkými pauzami až do toho dne, kdy Lydia opouštěla domov.
-
-Elizabeth se měla nyní naposled setkat s panem Wickha-mem. Vídala ho
-často od svého návratu, takže ji ta představa už nevzrušovala, a z
-důvodů bývalé náklonnosti už vůbec ne. Dokázala dokonce odhalit právě v
-té jeho jemnosti, jež ji zprvu okouzlovala, stopy afektovanosti a
-stereotypnosti, unavující a znechucující. Nadto se k ní nyní choval tak,
-že jí
-zavdal docela novou příčinu k nelibosti, neboť brzy dával najevo, že je
-hotov se jí dvořit tak jako tenkrát krátce po seznámení, čímž ji -
-vzhledem k tomu, co se mezitím přihodilo — jen popudil. Přestala s ním
-mít jakoukoli účast, když viděla, že si ji vybral k povrchnímu a
-nezávaznému flirtování; soustavně se tomu bránila, a přitom si
-uvědomovala, jak malou úctu jí prokazuje svou domněnkou, že ji smí
-pomíjet jakkoli dlouho a z jakýchkoli důvodů, a přece se zavděčí její
-marnivosti a získá její sympatie, jakmile ji znovu poctí svou přízní.
-Poslední den, který prožíval pluk v Merytonu, večeřel spolu s jinými
-důstojníky v Longbournu; a Elizabeth měla tak málo chuti rozejít se s
-ním v dobrém, že když se jí dotázal, co dělala a jak se měla na návštěvě
-v Hunsfordu, zmínila se i o tom, že plukovník Fitzwilliam a pan Darcy
-strávili tři týdny na Rosingsu, a zeptala se ho, zná-li onoho druhého
-pána. Zdál se nemile překvapen a znepokojen, ale za okamžik se
-vzpamatoval, oplatil jí úsměv a odvětil, že se s ním v dřívějších dobách
-často vídal; pak poznamenal, že je to noblesní člověk, a zeptal se jí,
-jak se jí zamlouval. Ve své odpovědi nešetřila vřelou chválou. S
-předstíranou lhostejností krátce nato dodal:
+štěstí. Její živá představivost jí vykreslila, jak po ulicích
+tohoto bujarého lázeňského města korzují davy důstojníků. Viděla;
+jak se kolem ní točí desítky a ještě víc dosuď neznámých mužů.
+Viděla vojenské ležení v celé slávě - jak se v krásně jednotných
+řadách táhnou stany, překypující mládím a veselím a oslňující
+rudou barvou, a k dovršení všeho se viděla usazená pod stanovým
+plátnem, jak něžně flirtuje nejméně s šesti důstojníky najednou.
+Kdyby byla tušila, že se jí sestra pokusila překazit takovéto
+vyhlídky a očekávání, jak by se na to byla zatvářila?
+
+Jen matka by ji byla pochopila, jen ta by byla sdílela podobné
+pocity.  Lydiin odjezd do Brightonu bylo to jediné, co ji
+utěšovalo v smutném přesvědčení, že se tam s ní manžel v životě
+nevypraví.
+
+Neměly však ani potuchy o tom, co se přihodilo, a tak se oddávaly
+svému vytržení s krátkými pauzami až do toho dne, kdy Lydia
+opouštěla domov.
+
+Elizabeth se měla nyní naposled setkat s panem Wickhamem. Vídala
+ho často od svého návratu, takže ji ta představa už nevzrušovala,
+a z důvodů bývalé náklonnosti už vůbec ne. Dokázala dokonce
+odhalit právě v té jeho jemnosti, jež ji zprvu okouzlovala, stopy
+afektovanosti a stereotypnosti, unavující a znechucující. Nadto
+se k ní nyní choval tak, že jí zavdal docela novou příčinu
+k nelibosti, neboť brzy dával najevo, že je hotov se jí dvořit
+tak jako tenkrát krátce po seznámení, čímž ji - vzhledem k tomu,
+co se mezitím přihodilo — jen popudil. Přestala s ním mít
+jakoukoli účast, když viděla, že si ji vybral k povrchnímu
+a nezávaznému flirtování; soustavně se tomu bránila, a přitom si
+uvědomovala, jak malou úctu jí prokazuje svou domněnkou, že ji
+smí pomíjet jakkoli dlouho a z jakýchkoli důvodů, a přece se
+zavděčí její marnivosti a získá její sympatie, jakmile ji znovu
+poctí svou přízní.  Poslední den, který prožíval pluk v Merytonu,
+večeřel spolu s jinými důstojníky v Longbournu; a Elizabeth měla
+tak málo chuti rozejít se s ním v dobrém, že když se jí dotázal,
+co dělala a jak se měla na návštěvě v Hunsfordu, zmínila se
+i o tom, že plukovník Fitzwilliam a pan Darcy strávili tři týdny
+na Rosingsu, a zeptala se ho, zná-li onoho druhého pána. Zdál se
+nemile překvapen a znepokojen, ale za okamžik se vzpamatoval,
+oplatil jí úsměv a odvětil, že se s ním v dřívějších dobách často
+vídal; pak poznamenal, že je to noblesní člověk, a zeptal se jí,
+jak se jí zamlouval. Ve své odpovědi nešetřila vřelou chválou.
+S předstíranou lhostejností krátce nato dodal:
 
 „Jak dlouho jste to říkala, že byl na zámku?“
 
@@ -7491,21 +7718,30 @@ nemyslela jsem to tak, že by se ve svém uvažování nebo chování
 nějak zdokonalil, ale že člověk lépe chápe jeho povahu, když ho
 blíže pozná.“
 
-Wickhamův neklid se nyní projevil ruměncem a poplašeným pohledem, na
-několik minut sé
-odmlčel, ale pak setřásl rozpaky, znovu se k ní obrátil a pravil velice
-laskavým hlasem:
-
-„Vy, jež znáte tak dobře moje vztahy k panu Darcymu, si jistě dokážete
-snadno představit, jak upřímně se musím radovat, že si počíná tak moudře
-a zachovává aspoň zdání slušnosti. V
-tomto smyslu může být užitečná jeho pýcha — když ne jemu, tedy mnohým ostatním, neboť mu musí zabránit v takových odsouzeníhodných proradnostech, jakými jsem trpěl já. Obávám se jen, že tato obezřelost, o niž tu, jak se domnívám, jde, je vyhrazena jen pro návštěvu u paní tetinky, na jejímž dobrém mínění i názorech mu velmi záleží. Vím, že v její přítomnosti na něm vždy bylo patrné, jaký respekt k ní má, a působí
-tu jistě i touha, aby získal ruku slečny de Bourghové, což mu ovšem
-zvlášť leží na srdci.“
-
-Elizabeth nedokázala potlačit úsměv, který v ní tato slova vyvolala, ale
-odvětila jen lehkou úklonou. Viděla, že jí chce zase vyprávět tu starou
-historku o svých křivdách, a ona neměla vůbec náladu ho trpělivě poslouchat. Po zbytek večera zachovával Wickham zdání obvyklé bezstarostnosti, ale vůbec se už nepokoušel vyznamenávat Elizabeth svou pozorností; rozloučili se s oboustrannou zdvořilostí, avšak snad i s oboustranným přáním, aby se už neshledali.
+Wickhamův neklid se nyní projevil ruměncem a poplašeným pohledem,
+na několik minut sé odmlčel, ale pak setřásl rozpaky, znovu se
+k ní obrátil a pravil velice laskavým hlasem:
+
+„Vy, jež znáte tak dobře moje vztahy k panu Darcymu, si jistě
+dokážete snadno představit, jak upřímně se musím radovat, že si
+počíná tak moudře a zachovává aspoň zdání slušnosti. V tomto
+smyslu může být užitečná jeho pýcha — když ne jemu, tedy mnohým
+ostatním, neboť mu musí zabránit v takových odsouzeníhodných
+proradnostech, jakými jsem trpěl já. Obávám se jen, že tato
+obezřelost, o niž tu, jak se domnívám, jde, je vyhrazena jen pro
+návštěvu u paní tetinky, na jejímž dobrém mínění i názorech mu
+velmi záleží. Vím, že v její přítomnosti na něm vždy bylo patrné,
+jaký respekt k ní má, a působí tu jistě i touha, aby získal ruku
+slečny de Bourghové, což mu ovšem zvlášť leží na srdci.“
+
+Elizabeth nedokázala potlačit úsměv, který v ní tato slova
+vyvolala, ale odvětila jen lehkou úklonou. Viděla, že jí chce
+zase vyprávět tu starou historku o svých křivdách, a ona neměla
+vůbec náladu ho trpělivě poslouchat. Po zbytek večera zachovával
+Wickham zdání obvyklé bezstarostnosti, ale vůbec se už nepokoušel
+vyznamenávat Elizabeth svou pozorností; rozloučili se
+s oboustrannou zdvořilostí, avšak snad i s oboustranným přáním,
+aby se už neshledali.
 
 Když hosté odešli, vrátila se i Lydia s paní Forsterovou do
 Merytonu, odkud se měly nazítří časně ráno vydat na cestu.
@@ -7515,68 +7751,83 @@ se rozplývala přáním všeho nejlepšího a zvlášť kladla dceři na
 srdce, ať si nenechá ujít žádnou příležitost, aby se dobře
 pobavila — že této rady do puntíku uposlechne, bylo víc než
 pravděpodobné; Lydia sama se loučila tak hlučně a radostně, že
-ani nezaslechla mírné pozdravy svých sester. Kdyby byla Elizabeth
-soudila jen podle poměrů u nich doma, nebyla by si mohla utvořit
-příliš lákavé představy o manželském štěstí a rodinné
-spokojenosti. Její otec se dal podmanit mládím a půvabem
-a zdáním dobrosrdečnosti, jež mládí a půvab obvykle vyzařují,
-a vzal si ženu, jejíž chabá inteligence a úzkoprsost v něm brzy
-po sňatku udusila všechnu lásku, kterou k ní měl.  Úcta, vážnost
-i důvěra zmizely nadobro a jeho představy o rodinném štěstí
-přišly vniveč. Pan Bennet však nebyl z těch, kteří zklamáni
-z vlastní nerozvážnosti hledají útěchu v oněch radovánkách, jež
-jsou až příliš často útočištěm lidí nešťastných vinou své vlastní
-hlouposti nebo hříchů. Měl rád venkov a knihy a tyto záliby mu
-byly hlavním zdrojem potěšení. Své choti vděčil za pramálo,
-ledaže ho občas svou hloupostí a pošetilostí pobavila. Jistě to
-není ta blaženost, za jakou si muž zpravidla přeje vděčit své
-ženě, kde se však nedostává schopností poskytovat jiné
-rozptýlení, vezme pravý filosof zavděk tím, co je. Elizabeth si
-byla dobře vědoma toho, že se její otec jako manžel nechová
-zrovna nejlépe. Bolelo ji, když to viděla; vážila si však jeho
-schopností, byla mu vděčná za příchylnost, kterou jí projevoval,
-a tak se snažila nemyslet na to, co nemohla přehlédnout,
-a neuvažovat o tom, jak otec bez ohledu na povinnou úctu
-k manželce ji nechvályhodným způsobem vystavuje posměchu
+ani nezaslechla mírné pozdravy svých sester.
+
+Kapitola 42
+-----------
+
+Kdyby byla Elizabeth soudila jen podle poměrů u nich doma, nebyla
+by si mohla utvořit příliš lákavé představy o manželském štěstí
+a rodinné spokojenosti. Její otec se dal podmanit mládím
+a půvabem a zdáním dobrosrdečnosti, jež mládí a půvab obvykle
+vyzařují, a vzal si ženu, jejíž chabá inteligence a úzkoprsost
+v něm brzy po sňatku udusila všechnu lásku, kterou k ní měl.
+Úcta, vážnost i důvěra zmizely nadobro a jeho představy
+o rodinném štěstí přišly vniveč.  Pan Bennet však nebyl z těch,
+kteří zklamáni z vlastní nerozvážnosti hledají útěchu v oněch
+radovánkách, jež jsou až příliš často útočištěm lidí nešťastných
+vinou své vlastní hlouposti nebo hříchů. Měl rád venkov a knihy
+a tyto záliby mu byly hlavním zdrojem potěšení. Své choti vděčil
+za pramálo, ledaže ho občas svou hloupostí a pošetilostí
+pobavila. Jistě to není ta blaženost, za jakou si muž zpravidla
+přeje vděčit své ženě, kde se však nedostává schopností
+poskytovat jiné rozptýlení, vezme pravý filosof zavděk tím, co
+je.
+
+Elizabeth si byla dobře vědoma toho, že se její otec jako manžel
+nechová zrovna nejlépe. Bolelo ji, když to viděla; vážila si však
+jeho schopností, byla mu vděčná za příchylnost, kterou jí
+projevoval, a tak se snažila nemyslet na to, co nemohla
+přehlédnout, a neuvažovat o tom, jak otec bez ohledu na povinnou
+úctu k manželce ji nechvályhodným způsobem vystavuje posměchu
 vlastních dětí. A nyní pociťovala naléhavěji než jindy, v jak
 nevýhodném postavení se ocitají děti z tak nerovného manželství,
 a uvědomovala si procítěněji než dřív, jaké zlo pochází ze
 schopností tak neuváženě uplatňovaných; kdyby jich byl moudře
 používal, mohly se aspoň dcery umět patřičně chovat, třebas by
-byl nedokázal přidat ženě na rozumu. Když si Elizabeth odbyla
-radost z Wickhamova odjezdu, marně pátrala, jaké další výhody
-skýtá život bez regimentu.  Večírky u známých nebyly tak živé
-jako dříve a doma měla matku a sestru, které svými ustavičnými
-nářky nad tím, jaká je tu strašná nuda, přivolaly skutečně
-chmurnou náladu na celou rodinu; u Kitty zůstávala naděje, že
-se jí časem vrátí zdravý rozum v původní vrozené míře, když byla
-odstraněna příčina, která jí popletla hlavu, ale nejmladší
-sestra, od níž se vzhledem k její povaze mohli nadít horších
-věcí, bude patrně utvrzena ve svých nerozvážnostech
-a sebejistotě, neboť se octla v dvojnásob nebezpečném prostředí:
-v lázních a na manévrech. Celkem vzato tedy shledala, jak už se
-to tak stává, že událost, na niž se netrpělivě těšila, jí potom
-nepřinesla všechny výhody, které si od ní slibovala. Následkem
-toho bylo nutné, aby si stanovila nějaký další mezník jako
-počátek pravé blaženosti — nějaký jiný bod, k němuž by se upínaly
-její tužby a naděje, neboť bude-li se moci na něco těšit, překoná
-zklamání, jež ji právě potkalo, a obrní se proti tomu, jež ji
-čeká. Všechny její světlé myšlenky se tedy soustředily na
-prázdninovou cestu k jezerům; to byla největší útěcha v těch
-nepříjemných chvílích, které vinou matčiny a Kittyiny
-rozmrzelosti nevyhnutelně nastávaly; a kdyby byla mohla pojmout
-do svých plánů i Jane, nebylo by jim chybělo nic na dokonalosti.
-
-„Vlastně je dobře,“ pomyslela si, „že si mám ještě co přát. Kdyby nic
-nechybělo, byla bych jistě zklamána. Tady mě však bude stále provázet
-lítost, že Jane není s sebou, a tak mohu doufat, že se mi s velkou
-pravděpodobností očekávané potěšení splní. Plány po všech stránkách
-dokonalé se neuskutečňují, a nejlepší obrana proti zklamání je nějaký
-malý nemilý
-detail.“
-
-Když Lydia odjížděla, slibovala, že často a obšírně napíše matce a Kitty, ale dávala si se svými dopisy na čas a všechny byly krátké. Matce nesdělovala nic jiného, než že se právě vrátily z knihovny, kam je doprovázeli ti a ti důstojníci, že viděla k zbláznění krásný vzorek, že má novou toaletu nebo nový slunečník, který by ráda popsala podrobněji, ale že už musí letět, neboť ji volá paní Forsterová, aby s ní šla do ležení ; a z korespondence se sestrou také nikdo nic nezvěděl — neboť dopisy Kitty, ač poněkud delší, obsahovaly
-tolik podtrhaných slov, že nebylo možno dát je kolovat.
+byl nedokázal přidat ženě na rozumu.
+
+Když si Elizabeth odbyla radost z Wickhamova odjezdu, marně
+pátrala, jaké další výhody skýtá život bez regimentu.  Večírky
+u známých nebyly tak živé jako dříve a doma měla matku a sestru,
+které svými ustavičnými nářky nad tím, jaká je tu strašná nuda,
+přivolaly skutečně chmurnou náladu na celou rodinu; u Kitty
+zůstávala naděje, že se jí časem vrátí zdravý rozum v původní
+vrozené míře, když byla odstraněna příčina, která jí popletla
+hlavu, ale nejmladší sestra, od níž se vzhledem k její povaze
+mohli nadít horších věcí, bude patrně utvrzena ve svých
+nerozvážnostech a sebejistotě, neboť se octla v dvojnásob
+nebezpečném prostředí: v lázních a na manévrech. Celkem vzato
+tedy shledala, jak už se to tak stává, že událost, na niž se
+netrpělivě těšila, jí potom nepřinesla všechny výhody, které si
+od ní slibovala. Následkem toho bylo nutné, aby si stanovila
+nějaký další mezník jako počátek pravé blaženosti — nějaký jiný
+bod, k němuž by se upínaly její tužby a naděje, neboť bude-li se
+moci na něco těšit, překoná zklamání, jež ji právě potkalo,
+a obrní se proti tomu, jež ji čeká. Všechny její světlé myšlenky
+se tedy soustředily na prázdninovou cestu k jezerům; to byla
+největší útěcha v těch nepříjemných chvílích, které vinou matčiny
+a Kittyiny rozmrzelosti nevyhnutelně nastávaly; a kdyby byla
+mohla pojmout do svých plánů i Jane, nebylo by jim chybělo nic na
+dokonalosti.
+
+„Vlastně je dobře,“ pomyslela si, „že si mám ještě co přát. Kdyby
+nic nechybělo, byla bych jistě zklamána. Tady mě však bude stále
+provázet lítost, že Jane není s sebou, a tak mohu doufat, že se
+mi s velkou pravděpodobností očekávané potěšení splní. Plány po
+všech stránkách dokonalé se neuskutečňují, a nejlepší obrana
+proti zklamání je nějaký malý nemilý detail.“
+
+Když Lydia odjížděla, slibovala, že často a obšírně napíše matce
+a Kitty, ale dávala si se svými dopisy na čas a všechny byly
+krátké. Matce nesdělovala nic jiného, než že se právě vrátily
+z knihovny, kam je doprovázeli ti a ti důstojníci, že viděla
+k zbláznění krásný vzorek, že má novou toaletu nebo nový
+slunečník, který by ráda popsala podrobněji, ale že už musí
+letět, neboť ji volá paní Forsterová, aby s ní šla do ležení
+; a z korespondence se sestrou také nikdo nic nezvěděl — neboť
+dopisy Kitty, ač poněkud delší, obsahovaly tolik podtrhaných
+slov, že nebylo možno dát je kolovat.
 
 Za čtrnáct dní nebo za tři neděle od jejího odjezdu se do
 Longbournu začaly pomalu opět vracet zdraví, veselá mysl
@@ -7589,21 +7840,24 @@ a vzhledem k tomuto nadějnému obratu se Elizabeth odvážila
 doufat, že by do vánoc mohla být natolik rozumná a snesitelná,
 aby nemluvila o důstojnících častěji než jednou denně, ledaže by
 nějakým krutým a zlomyslným řízením vyslalo ministerstvo války do
-Merytonu další regiment. Stanovený počátek cesty na sever se
-rychle blížil a k datu odjezdu zbývalo jen čtrnáct dní, když tu
-přišel od paní Gardi-nerové dopis, který plánovaný výlet odložil
-i omezil. Panu Gardinerovi nedovolí obchodní záležitosti opustit
-Londýn až o čtrnáct dní později v červenci a do měsíce se musí
-opět vrátit domů, takže jim zůstává příliš krátká doba na to, aby
-se vydali tak daleko a shlédli toho tolik, jak původně zamýšleli,
-anebo by museli příliš pospíchat a neměli by takové pohodlí, jaké
-chtějí mít; jsou proto nuceni upustit od jezer a nahradit je méně
+Merytonu další regiment.
+
+Stanovený počátek cesty na sever se rychle blížil a k datu
+odjezdu zbývalo jen čtrnáct dní, když tu přišel od paní
+Gardinerové dopis, který plánovaný výlet odložil i omezil. Panu
+Gardinerovi nedovolí obchodní záležitosti opustit Londýn až
+o čtrnáct dní později v červenci a do měsíce se musí opět vrátit
+domů, takže jim zůstává příliš krátká doba na to, aby se vydali
+tak daleko a shlédli toho tolik, jak původně zamýšleli, anebo by
+museli příliš pospíchat a neměli by takové pohodlí, jaké chtějí
+mít; jsou proto nuceni upustit od jezer a nahradit je méně
 náročnou cestou, a nemají tedy nyní v úmyslu zajet dále na sever
 než do Derbyshiru. V tomto hrabství je toho dost k vidění, aby se
 ty necelé tři neděle zabavili, a paní Gardine-rová k němu má
 zvlášť vřelé vztahy. Městečko, kde strávila několik roků a kde se
 měli na pár dní usídlit, ji patrně lákalo stejně mocně jako
 vyhlášené krásy Matlocku, Chatsworthu, Dovedalu nebo Peaku.
+
 Elizabeth byla hluboce zklamaná; tolik se těšila, že uvidí
 proslulá severoanglická jezera, a měla i teď dojem, že by na to
 bylo času dost. Musela se však podřídit a neměla v povaze se
@@ -7613,14 +7867,16 @@ Zmínka o Derbyshiru vyvolala řadu úvah. Nebylo možné vidět to
 slovo napsané a nevzpomenout si na pemberleyské panství a jeho
 majitele.  „Přece mohu beztrestně navštívit jeho kraj,“ říkala
 si, „a uloupit tam nějakou vápencovou zkamenělinu, aniž mě
-postřehne.“ čas očekávání se tedy zdvojnásobil. Do strýčkova
-a tetiččina příjezdu zbývaly ještě čtyři neděle. I ty však
-uplynuly a manželé Gardinerovi se konečně objevili v Longbournu
-i se svými čtyřmi dětmi, šestiletou a osmiletou holčičkou a dvěma
-mladšími chlapci. Děti měly být svěřeny obětavé péči sestřenky
-Jane, kterou svorně milovaly a jejíž klidná rozvaha a laskavá
-povaha ideálně vyhovovala všem jejich potřebám — aby je někdo
-vychovával, hrál si s nimi a měl je rád.
+postřehne.“
+
+Čas očekávání se tedy zdvojnásobil. Do strýčkova a tetiččina
+příjezdu zbývaly ještě čtyři neděle. I ty však uplynuly a manželé
+Gardinerovi se konečně objevili v Longbournu i se svými čtyřmi
+dětmi, šestiletou a osmiletou holčičkou a dvěma mladšími chlapci.
+Děti měly být svěřeny obětavé péči sestřenky Jane, kterou svorně
+milovaly a jejíž klidná rozvaha a laskavá povaha ideálně
+vyhovovala všem jejich potřebám — aby je někdo vychovával, hrál
+si s nimi a měl je rád.
 
 Gardinerovi se zdrželi v Longbournu jen přes noc a nazítří ráno
 vyjeli s Elizabeth za poznáním a radovánkami. Jedno jim
@@ -7628,88 +7884,121 @@ zaručovalo příjemnou cestu — snášeli se navzájem výborně, čímž se
 rozumí, že jim zdraví i povahové sklony dovolovaly překonávat
 nepohodlí, že jim dobrá nálada zdvojnásobovala každý příjemný
 zážitek — a že by si ho ve své moudrosti a laskavosti dokázali
-i sami připravit, kdyby je okolní svět zklamal.  Toto vyprávění
-si neklade za cíl popsat Derbyshire ani žádné z těch
-pozoruhodných míst, která navštívili: Oxford, Blenheim, Warwick,
-Kenilworth, Birmingham atd. jsou dostatečně známy. Nás zajímá jen
-kousek derbyshirského hrabství.
-
-Když tedy obhlédli všechny hlavní místní pozoruhodnosti, zamířili do
-městečka Lambtonu, kde paní Gardinerová dříve Žila a kde, jak nedávno
-zjistila, ještě bydlí někteří její známí; a Elizabeth se od tetičky
-dozvěděla, že Pemberley leží pět mil od Lambtonu. Neměli to přímo na
-cestě, avšak nebyla to delší zajíždka než míli nebo dvě. Když se večer
-radili, kudy zítra pojedou, vyjádřila paní Gardinerová přání znovu se
-tam
-podívat. Pan Gardiner prohlásil, že proti tomu není, i obrátili se na
-Elizabeth, co tomu říká.
-
-„Nechtěla bys vidět ono místo, o němž jsi už tolik slyšela, milunko?“
-pravila tetička. „Místo, které má spojitost s tolika tvými známými?  Wickham tam prožil mládí však víš.“ Elizabeth byla zoufalá. Cítila, že nemá v Pemberley co pohledávat, a byla tedy nucena předstírat, že se jí tam nechce. Musí se přiznat, že už ji panská sídla unavují, viděla jich už tolik, že už ji vůbec nevzrušuje pohled na krásné koberce a saténové záclony. Paní Gardinerovájí vytýkala, že je hloupá. „Kdyby to byla jen krásná stavba a bohatě zařízená,“ pravila, „sama bych o to nestála, ale Pemberley má kouzelné okolí. Patří k němu jedny z nejkrásnějších lesů v zemi.“ Elizabeth už nic neříkala — ale v duchu se s tím nemohla smířit. Okamžitě se jí vybavilo, že by ji mohl Darcy přistihnout, jak si prohlíží jeho panství.  To by nepřežila! Pouhá představa jí vehnala krev do tváří a pomyslela si, že se raději otevřeně dozná tetince, než by to riskovala. Řada okolností však mluvila proti tomu, a tak se nakonec rozhodla, že to použije jako posledního prostředku, až si potají zjistí, jsou-li Darcyovi právě přítomni.
+i sami připravit, kdyby je okolní svět zklamal.
+
+Toto vyprávění si neklade za cíl popsat Derbyshire ani žádné
+z těch pozoruhodných míst, která navštívili: Oxford, Blenheim,
+Warwick, Kenilworth, Birmingham atd. jsou dostatečně známy. Nás
+zajímá jen kousek derbyshirského hrabství.  Když tedy obhlédli
+všechny hlavní místní pozoruhodnosti, zamířili do městečka
+Lambtonu, kde paní Gardinerová dříve Žila a kde, jak nedávno
+zjistila, ještě bydlí někteří její známí; a Elizabeth se od
+tetičky dozvěděla, že Pemberley leží pět mil od Lambtonu.  Neměli
+to přímo na cestě, avšak nebyla to delší zajíždka než míli nebo
+dvě. Když se večer radili, kudy zítra pojedou, vyjádřila paní
+Gardinerová přání znovu se tam podívat. Pan Gardiner prohlásil,
+že proti tomu není, i obrátili se na Elizabeth, co tomu říká.
+
+„Nechtěla bys vidět ono místo, o němž jsi už tolik slyšela,
+milunko?“ pravila tetička. „Místo, které má spojitost s tolika
+tvými známými?  Wickham tam prožil mládí však víš.“
+
+Elizabeth byla zoufalá. Cítila, že nemá v Pemberley co
+pohledávat, a byla tedy nucena předstírat, že se jí tam nechce.
+Musí se přiznat, že už ji panská sídla unavují, viděla jich už
+tolik, že už ji vůbec nevzrušuje pohled na krásné koberce
+a saténové záclony.
+
+Paní Gardinerová jí vytýkala, že je hloupá. „Kdyby to byla jen
+krásná stavba a bohatě zařízená,“ pravila, „sama bych o to
+nestála, ale Pemberley má kouzelné okolí. Patří k němu jedny
+z nejkrásnějších lesů v zemi.“
+
+Elizabeth už nic neříkala — ale v duchu se s tím nemohla smířit.
+Okamžitě se jí vybavilo, že by ji mohl Darcy přistihnout, jak si
+prohlíží jeho panství.  To by nepřežila!  Pouhá představa jí
+vehnala krev do tváří a pomyslela si, že se raději otevřeně dozná
+tetince, než by to riskovala. Řada okolností však mluvila proti
+tomu, a tak se nakonec rozhodla, že to použije jako posledního
+prostředku, až si potají zjistí, jsou-li Darcyovi právě přítomni.
 
 Jakmile se večer uchýlila do svého pokoje, hned se jala vyptávat
-pokojské, je-li pemberleyské panství pěkné, kdo je majitelem, a pak s nemalým rozechvěním, je-li panstvo ted v létě doma. Velmi vítaná záporná odpověď na poslední otázku ji zbavila obav, a mohla se tedy oddávat zvědavosti, jak to tam vypadá, a když na to nazítří znovu přišla řeč a znovu se jí dotázali, měla pohotově patřičně lhostejnou odpověd, že tedy dobře, proč ne. I
-vypravili se na Pemberley.
-
-Už cestou vyhlížela Elizabeth s nepopiratelným rozechvěním pemberleyské
-lesy, a když
-konečně zahnuli do vrat, zmocnil se jí velký zmatek.
-
-Zámek obklopoval rozsáhlý park, který obsahoval řadu různých pásem.
-Vjeli vchodem na jednom z nejníže poloze-ných míst a hezkou chvíli je
-vedla cesta krásným lesem, který se táhl do velké dálky.
-
-Elizabeth mlčela, neboť ji příliš zaměstnávaly vlastní myšlenky, avšak
-neušlo jí ani jedno pozoruhodné místo, kochala se každou vyhlídkou. Asi
-půl míle cesta pozvolna stoupala a pak se octli na vršku, kde les končil
-a kde okamžitě upoutal návštěvníkovu pozornost pemberleyský zámek na
-protějším svahu údolí, kam se cesta dosti prudce svažovala. Byla to
-rozlehlá kamenná rezidence, půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená
-pásmem lesnatých vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře,
-ale zřejmě bez umělého zásahu. Její břehy nebyly ani regulované, ani
-přehnaně zdobené. Elizabeth byla okouzlena. V
-životě neviděla scenérii, kterou by byla příroda obdařila štědřeji a kde
-by byla méně zasáhla necitlivá lidská ruka. I ostatní dali průchod
-vřelému obdivu, a v té chvíli měla pocit, že být paní na Pemberley by
-přece jen nebylo tak docela k zahození.
+pokojské, je-li pemberleyské panství pěkné, kdo je majitelem,
+a pak s nemalým rozechvěním, je-li panstvo ted v létě doma. Velmi
+vítaná záporná odpověď na poslední otázku ji zbavila obav,
+a mohla se tedy oddávat zvědavosti, jak to tam vypadá, a když na
+to nazítří znovu přišla řeč a znovu se jí dotázali, měla pohotově
+patřičně lhostejnou odpověd, že tedy dobře, proč ne. I vypravili
+se na Pemberley.
+
+Kapitola 43
+-----------
+
+Už cestou vyhlížela Elizabeth s nepopiratelným rozechvěním
+pemberleyské lesy, a když konečně zahnuli do vrat, zmocnil se jí
+velký zmatek.
+
+Zámek obklopoval rozsáhlý park, který obsahoval řadu různých
+pásem.  Vjeli vchodem na jednom z nejníže položených míst
+a hezkou chvíli je vedla cesta krásným lesem, který se táhl do
+velké dálky.
+
+Elizabeth mlčela, neboť ji příliš zaměstnávaly vlastní myšlenky,
+avšak neušlo jí ani jedno pozoruhodné místo, kochala se každou
+vyhlídkou. Asi půl míle cesta pozvolna stoupala a pak se octli na
+vršku, kde les končil a kde okamžitě upoutal návštěvníkovu
+pozornost pemberleyský zámek na protějším svahu údolí, kam se
+cesta dosti prudce svažovala. Byla to rozlehlá kamenná rezidence,
+půvabně zasazená do svahu a vzadu ohraničená pásmem lesnatých
+vršků; vpředu se čirá přírodní říčka rozlévala do šíře, ale
+zřejmě bez umělého zásahu. Její břehy nebyly ani regulované, ani
+přehnaně zdobené. Elizabeth byla okouzlena. V životě neviděla
+scenérii, kterou by byla příroda obdařila štědřeji a kde by byla
+méně zasáhla necitlivá lidská ruka. I ostatní dali průchod
+vřelému obdivu, a v té chvíli měla pocit, že být paní na
+Pemberley by přece jen nebylo tak docela k zahození.
 
 Sjeli s kopce a přes most se blížili k vchodu, a zatímco si
 prohlíželi zámek zblízka, zmocnily se jí obavy, nesetká-li se tu
 s majitelem toho všeho. Hrozila se možnosti, že se pokojská
 zmýlila. Požádali, aby si směli zámek prohlédnout, a byli
 vpuštěni do vstupní síně, a než se dočkali hospodyně, měla
-Elizabeth dost času na úvahy, kde se to vlastně octla. Přišla
-hospodyně: starší, na pohled spořádaná žena, mnohem prostší
-a mnohem přívětivější, než by byla čekala. Následovali ji do
-jídelny. Byla to velká, příjemně řešená síň, skvostně zařízená.
-Elizabeth ji letmo přelétla pohledem a přistoupila k oknu, aby se
-potěšila vyhlídkou. Lesy lemovaný kopec, odkud přijeli, získal
-z odstupu na majestátnosti a lahodil oku. Okolní pozemky skýtaly
-ve všech směrech vábný pohled a Elizabeth vnímala se zalíbením
-celé panoráma, říčku, stromy roztroušené podél jejích břehů,
-údolí táhnoucí se, kam jen oko dohlédlo. Jak procházeli ostatními
-pokoji, měnila se přírodní seskupení, ale z každého okna bylo
-možno spatřit něco krásného. Všechny pokoje byly vznosné
-a působivé, jejich zařízení odpovídalo zámožnosti majitele, ale
-Elizabeth obdivovala jeho vkus, že je nedal zařídit přehnaně
-honosně a vznešeně, takže působily méně ohromujícím, ale ve
-skutečnosti přitažlivějším dojmem než zařízení na Rosingsu.
-
-„A tady jsem mohla být paní,“ pomyslela si. „Tyto místnosti by mi byly
-důvěrně známé!
+Elizabeth dost času na úvahy, kde se to vlastně octla.
+
+Přišla hospodyně: starší, na pohled spořádaná žena, mnohem
+prostší a mnohem přívětivější, než by byla čekala. Následovali ji
+do jídelny. Byla to velká, příjemně řešená síň, skvostně
+zařízená.  Elizabeth ji letmo přelétla pohledem a přistoupila
+k oknu, aby se potěšila vyhlídkou. Lesy lemovaný kopec, odkud
+přijeli, získal z odstupu na majestátnosti a lahodil oku. Okolní
+pozemky skýtaly ve všech směrech vábný pohled a Elizabeth vnímala
+se zalíbením celé panoráma, říčku, stromy roztroušené podél
+jejích břehů, údolí táhnoucí se, kam jen oko dohlédlo. Jak
+procházeli ostatními pokoji, měnila se přírodní seskupení, ale
+z každého okna bylo možno spatřit něco krásného. Všechny pokoje
+byly vznosné a působivé, jejich zařízení odpovídalo zámožnosti
+majitele, ale Elizabeth obdivovala jeho vkus, že je nedal zařídit
+přehnaně honosně a vznešeně, takže působily méně ohromujícím, ale
+ve skutečnosti přitažlivějším dojmem než zařízení na Rosingsu.
+
+„A tady jsem mohla být paní,“ pomyslela si. „Tyto místnosti by mi
+byly důvěrně známé!
 
 Místo abych šije prohlížela jako cizí návštěvnice, mohla jsem se
 z nich těšit jako ze svého domova a strýčka s tetinkou tu uvítat
-co své hosty.  Ale ne, — „ vzpamatovala se — „to by nesmělo být,
+co své hosty.  Ale ne, —“ vzpamatovala se — „to by nesmělo být,
 strýček s tetičkou by pro mne byli ztraceni, nesměla bych šije
-pozvat.“ Dobře, že si to uvědomila — zahnala tím něco velmi
-podobného lítosti. Byla by se moc ráda ujistila, je-li pán domu
-skutečně nepřítomen, ale neměla odvahu se na to hospodyně zeptat.
-Posléze však tu otázku vyslovil strýc; poplašeně se odvrátila,
-když paní Reynoldsová přitakala a dodala: „Čekáme ho však zítra
-a přiveze prý s sebou velkou společnost.“ Jak se Elizabeth
-zaradovala, že se jejich cesta shodou okolností nezdržela o ten
-den!
+pozvat.“
+
+Dobře, že si to uvědomila — zahnala tím něco velmi podobného
+lítosti.
+
+Byla by se moc ráda ujistila, je-li pán domu skutečně nepřítomen,
+ale neměla odvahu se na to hospodyně zeptat.  Posléze však tu
+otázku vyslovil strýc; poplašeně se odvrátila, když paní
+Reynoldsová přitakala a dodala: „Čekáme ho však zítra a přiveze
+prý s sebou velkou společnost.“ Jak se Elizabeth zaradovala, že
+se jejich cesta shodou okolností nezdržela o ten den!
 
 Tetička ji nyní upozornila na jistý obrázek. Přistoupila blíž
 a spatřila podobiznu pana Wickhama, zavěšenou mezi několika
@@ -7718,19 +8007,22 @@ zeptala, jak se jí líbí.  Hospodyně k nim přikročila a sdělila
 jim, že je to portrét jednoho mladého pána, jehož otec byl
 správcem panství za nebožtíka pana Darcyho, jenž mu dopřál
 vzdělání. „Dal se pak na vojnu,“ dodala, „ale bojím se, že se tam
-dočista zkazil.“ Paní Gardinerová se na neteř usmála, ale
-Elizabeth jí nedokázala úsměv oplatit.
+dočista zkazil.“
+
+Paní Gardinerová se na neteř usmála, ale Elizabeth jí nedokázala
+úsměv oplatit.
 
-„A tohle,“ pravila paní Reynoldsová a ukázala na jinou miniaturu, „je
-náš pán — jako živý. Oba portréty jsou ze stejné doby — asi před osmi
-lety.“
+„A tohle,“ pravila paní Reynoldsová a ukázala na jinou miniaturu,
+„je náš pán — jako živý. Oba portréty jsou ze stejné doby — asi
+před osmi lety.“
 
-„Slyšela jsem už, že váš pán je hezký člověk,“ pravila paní Gardinerová,
-když si prohlédla podobiznu, „má zajímavou tvář. Ale vždyť ty nám můžeš
-povědět, Lízinko, jestli je to věrná
-podoba nebo ne.“
+„Slyšela jsem už, že váš pán je hezký člověk,“ pravila paní
+Gardinerová, když si prohlédla podobiznu, „má zajímavou tvář. Ale
+vždyť ty nám můžeš povědět, Lízinko, jestli je to věrná podoba
+nebo ne.“
 
-Po tomto sdělení Elizabeth zřejmě stoupla v očích paní Reynoldsové.
+Po tomto sdělení Elizabeth zřejmě stoupla v očích paní
+Reynoldsové.
 
 „Slečna tedy pana Darcyho zná?“
 
@@ -7740,574 +8032,800 @@ Elizabeth zrudla a pravila: „Ano, trochu.“
 
 „Ale ano, jistěže je.“
 
-„Já tedy určitě většího fešáka neznám, ale v galerii nahoře uvidíte
-ještě lepší, větší jeho podobiznu. Nebožtík pán bývával v tomto pokoji
-nejradši a tyhle miniatury tu zůstaly, jako bývaly tenkrát. Měl je moc
-rád.“
+„Já tedy určitě většího fešáka neznám, ale v galerii nahoře
+uvidíte ještě lepší, větší jeho podobiznu. Nebožtík pán bývával
+v tomto pokoji nejradši a tyhle miniatury tu zůstaly, jako bývaly
+tenkrát. Měl je moc rád.“
 
 Teď Elizabeth pochopila, jak to, že je mezi nimi i Wickham.
 
-Paní Reynoldsováje upozornila na portrét slečny Darcyové jako osmileté
-holčičky.
+Paní Reynoldsová je upozornila na portrét slečny Darcyové jako
+osmileté holčičky.
 
-„Je slečna Darcyová stejně přitažlivá jako její bratr?“ zeptal se pan
-Gardiner.
+„Je slečna Darcyová stejně přitažlivá jako její bratr?“ zeptal se
+pan Gardiner.
 
-„Ach, ano — je to nejroztomilejší dívka na světě, a tak vzdělaná! Celý
-den jen hraje a zpívá. Však na ni vedle v pokoji čeká nové piano — právě
-je přinesli — koupil jí je náš pán — ona s ním zítra přijede.“
+„Ach, ano — je to nejroztomilejší dívka na světě, a tak vzdělaná!
+Celý den jen hraje a zpívá. Však na ni vedle v pokoji čeká nové
+piano — právě je přinesli — koupil jí je náš pán — ona s ním
+zítra přijede.“
 
-Pan Gardiner, který se vždy choval přirozeně a přívětivě, s ní zapředl
-svými otázkami a poznámkami živý rozhovor: paní Reynoldsová buď z
-hrdosti nebo z oddanosti zřejmě ráda povídala o zámeckém pánu a jeho
-sestře.
+Pan Gardiner, který se vždy choval přirozeně a přívětivě, s ní
+zapředl svými otázkami a poznámkami živý rozhovor: paní
+Reynoldsová buď z hrdosti nebo z oddanosti zřejmě ráda povídala
+o zámeckém pánu a jeho sestře.
 
 „Pobývá pan Darcy často na Pemberley během roku?“
 
-„Ne tak často, jak bych si přála, pane, ale řekla bych, že tu bývá
-celkem dobrého půl roku, a slečna Darcyová sem jezďí vžďycky na léto.“ I
-„Ledaže se vypraví do Ramsgate,“ pomyslila si Elizabeth.
+„Ne tak často, jak bych si přála, pane, ale řekla bych, že tu
+bývá celkem dobrého půl roku, a slečna Darcyová sem jezďí vžďycky
+na léto.“ I „Ledaže se vypraví do Ramsgate,“ pomyslila si
+Elizabeth.
 
 „Kdyby se váš pán oženil, měla byste ho tu častěji.“
 
-„Máte pravdu, pane, ale pámbůhví, kdy to bude. Nevím, která by byla pro
-něho dost dobrá.“ Gardinerovi se usmívali. Elizabeth musela poznamenat:
+„Máte pravdu, pane, ale pámbůhví, kdy to bude. Nevím, která by
+byla pro něho dost dobrá.“ Gardinerovi se usmívali. Elizabeth
+musela poznamenat:
 
 „To mu jistě slouží ke cti, že o něm tak smýšlíte.“
 
-„Říkám jen čistou pravdu a řekne vám ji každý, kdo ho zná,“ odvětila
-průvodkyně. Elizabeth si pomyslela, že to už zachází hezky daleko, a s
-rostoucím úžasem vyposlechla, co ještě
-hospodyně ďoďala: „V životě jsem od něho neslyšela křivé slovo, a jsem
-taďy, co mu byly čtyři roky.“
+„Říkám jen čistou pravdu a řekne vám ji každý, kdo ho zná,“
+odvětila průvodkyně. Elizabeth si pomyslela, že to už zachází
+hezky daleko, a s rostoucím úžasem vyposlechla, co ještě
+hospodyně dodala: „V životě jsem od něho neslyšela křivé slovo,
+a jsem tady, co mu byly čtyři roky.“
 
 Tato uznalá slova jí připadala ze všech nejzvláštnější, nejvíc se
 vymykala jejím představám. Dosuď byla pevně přesvědčena, že
-dobromyslnost není jeho silnou stránkou. Zpozorněla a byla by toho
-chtěla slyšet víc; strýček se jí zavděčil, když poznamenal:
+dobromyslnost není jeho silnou stránkou. Zpozorněla a byla by
+toho chtěla slyšet víc; strýček se jí zavděčil, když poznamenal:
 
-„To se dá říct o málokom. Máte štěstí, že sloužíte takovému pánovi.“
+„To se dá říct o málokom. Máte štěstí, že sloužíte takovému
+pánovi.“
 
-„Ano, však já to dobře vím, pane. Kdybych hledala se svíčkou ve dne,
-lepšího bych nenašla. Ale já říkám odjakživa, že z dobrosrdečných dětí
-vyrostou dobrosrdeční lidé, a on býval nejmilejší, nejlaskavější
-chlapeček na světě širém.“
+„Ano, však já to dobře vím, pane. Kdybych hledala se svíčkou ve
+dne, lepšího bych nenašla. Ale já říkám odjakživa, že
+z dobrosrdečných dětí vyrostou dobrosrdeční lidé, a on býval
+nejmilejší, nejlaskavější chlapeček na světě širém.“
 
 Elizabeth na ni skoro zůstala koukat. „To mluví o panu Darcym?“
 pomyslela si.
 
 „Jeho otec býval zlatý člověk,“ pravila paní Gardinerová.
 
-„Máte pravdu, dámo, to býval a syn bude po něm — právě tak laskavý k
-chudým.“ Elizabeth poslouchala, divila se, zapochybovala a netrpělivě čekala, co o něm paní Reynoldsová ještě napovídá. Ostatní ji nezajímalo. Zbytečně jí hospodyně vysvětlovala, co který obraz představuje, jak jsou velké pokoje, co stál nábytek. Pana Gardinera bavil její slepý obdiv k zámeckému panstvu, jímž si vysvětloval nebetyčnou chválu
-nynějšího majitele, a tak na to opět brzy zavedl řeč; a zatímco stoupali
-po hlavním schodišti, vypočítávala ona se zaujetím všechny jeho četné
-přednosti.
-
-„Chová se k nájemcům i ke služebnictvu jako nikdo druhý,“ řekla. „Nějako ti dnešní bujní mladí páni, co nemyslí na nic než na vlastní zábavu. Ani jeden podruh, ani jeden sluha vám o něm nepoví nic špatného. Někteří lidé o něm říkají, že je pyšný, ale toho jsem si já nikdy nevšimla. Podle mého snad někdo může mít ten dojem proto, že on tak zbůhdarma neklábosí jako někteří mladí pánové.“
-
-„Do jakého příznivého světla ho to staví?“ pomyslela si Elizabeth.
+„Máte pravdu, dámo, to býval a syn bude po něm — právě tak
+laskavý k chudým.“ Elizabeth poslouchala, divila se,
+zapochybovala a netrpělivě čekala, co o něm paní Reynoldsová
+ještě napovídá. Ostatní ji nezajímalo. Zbytečně jí hospodyně
+vysvětlovala, co který obraz představuje, jak jsou velké pokoje,
+co stál nábytek. Pana Gardinera bavil její slepý obdiv
+k zámeckému panstvu, jímž si vysvětloval nebetyčnou chválu
+nynějšího majitele, a tak na to opět brzy zavedl řeč; a zatímco
+stoupali po hlavním schodišti, vypočítávala ona se zaujetím
+všechny jeho četné přednosti.
+
+„Chová se k nájemcům i ke služebnictvu jako nikdo druhý,“ řekla.
+„Nějako ti dnešní bujní mladí páni, co nemyslí na nic než na
+vlastní zábavu. Ani jeden podruh, ani jeden sluha vám o něm
+nepoví nic špatného. Někteří lidé o něm říkají, že je pyšný, ale
+toho jsem si já nikdy nevšimla. Podle mého snad někdo může mít
+ten dojem proto, že on tak zbůhdarma neklábosí jako někteří mladí
+pánové.“
+
+„Do jakého příznivého světla ho to staví?“ pomyslela si
+Elizabeth.
 
-„Tahle lichotivá podoba,“ zašeptala jí tetinka, jak kráčeli dál, „je v
-rozporu s jeho chováním vůči našemu ubohému příteli.“
+„Tahle lichotivá podoba,“ zašeptala jí tetinka, jak kráčeli dál,
+„je v rozporu s jeho chováním vůči našemu ubohému příteli.“
 
 „Snad jsme byly mylně informovány.“
 
-To sotva, náš zdroj byl přece spolehlivý.“
+„To sotva, náš zdroj byl přece spolehlivý.“
 
 Když dospěli do prostorné haly nahoře, uvedla je hospodyně do
-překrásného salónku, vybaveného s větším půvabem
-a lehkostí než dolní síně, a sdělila jim, že pan Darcy právě dal pokoj
-znovuzřídit, aby potěšil sestru, která tu ráda prodlévala, když posledně
-sídlila v Pemberley.
-
-„Je k sestře velmi ohleduplný, to se mu musí přiznat,“ pravila Elizabeth
-a přistoupila k oknu. Paní Reynoldsová si představovala, jak bude slečna
-Darcyová nadšena, až sem vejde.
-
-„A to je celý on,“ dodala. „Jak může sestře udělat radost, neváhá ani na
-okamžik. Udělal by pro ni všechno na světě.“
-
-Zbývalo ještě prohlédnout si umělecké sbírky a dvě tři hlavní ložnice. V
-obrazárně visela řada dobrých obrazů, ale Elizabeth nerozuměla
-výtvarnému umění a po tom, co už shlédla dole, si raději prohlédla
-několik pastelů slečny Darcyo-vé, jejichž náměty jí připadaly
-zajímavější i srozumitelnější. Až ji konečně něco zaujalo — uzřela
-věrnou podobiznu pana Darcyho, s úsměvem na tváři, který jí připomněl,
-jak se na ni někdy díval. Stála několik minut před tímto portrétem ve
-vážném zamyšlení a vrátila se k němu ještě jednou, než opustili galerii.
-Paní Reynoldsová jim sdělila, že k němu seděl modelem ještě za života starého pána. V této chvíli se Elizabeth cítila příznivěji nakloněna modelu tohoto portrétu než za celou tu dobu, co se stýkali. Nemohla pominout chválu, jíž ho zahrnovala paní Reynoldsová. Jaké uznání může být cennější než uznání bystré služebné? Uvažovala, kolik lidí mu vděčí za svou spokojenost jakožto bratrovi, majiteli panství, chlebodárci, kolik radosti nebo utrpení může způsobit! — kolik dobrých nebo špatných skutků může vykonat! Všechno, o čem hospodyně začala, svědčilo příznivě o jeho charakteru, a když teď Elizabeth stála před plátnem, na němž byl vypodoben, a vystavila se jeho pohledu, vzpomínala na jeho náklonnost s hlubším pocitem vděčnosti, než v ní kdykoli předtím vyvolal, a nepatřičný způsob, jakým ji vyjádřil, jí připadal méně důležitý.
-
-Když si prohlédli část zámku zpřístupněnou veřejnosti, vrátili se dolů,
-rozloučili se s hospodyní a svěřili se zahradníkovi, který na ně čekal u
-vchodu.
+překrásného salónku, vybaveného s větším půvabem a lehkostí než
+dolní síně, a sdělila jim, že pan Darcy právě dal pokoj znovu
+zřídit, aby potěšil sestru, která tu ráda prodlévala, když
+posledně sídlila v Pemberley.
+
+„Je k sestře velmi ohleduplný, to se mu musí přiznat,“ pravila
+Elizabeth a přistoupila k oknu. Paní Reynoldsová si
+představovala, jak bude slečna Darcyová nadšena, až sem vejde.
+
+„A to je celý on,“ dodala. „Jak může sestře udělat radost, neváhá
+ani na okamžik. Udělal by pro ni všechno na světě.“
+
+Zbývalo ještě prohlédnout si umělecké sbírky a dvě tři hlavní
+ložnice. V obrazárně visela řada dobrých obrazů, ale Elizabeth
+nerozuměla výtvarnému umění a po tom, co už shlédla dole, si
+raději prohlédla několik pastelů slečny Darcyové, jejichž náměty
+jí připadaly zajímavější i srozumitelnější.
+
+Až ji konečně něco zaujalo — uzřela věrnou podobiznu pana
+Darcyho, s úsměvem na tváři, který jí připomněl, jak se na ni
+někdy díval. Stála několik minut před tímto portrétem ve vážném
+zamyšlení a vrátila se k němu ještě jednou, než opustili galerii.
+Paní Reynoldsová jim sdělila, že k němu seděl modelem ještě za
+života starého pána.
+
+V této chvíli se Elizabeth cítila příznivěji nakloněna modelu
+tohoto portrétu než za celou tu dobu, co se stýkali.  Nemohla
+pominout chválu, jíž ho zahrnovala paní Reynoldsová. Jaké uznání
+může být cennější než uznání bystré služebné? Uvažovala, kolik
+lidí mu vděčí za svou spokojenost jakožto bratrovi, majiteli
+panství, chlebodárci, kolik radosti nebo utrpení může způsobit!
+— kolik dobrých nebo špatných skutků může vykonat!  Všechno,
+o čem hospodyně začala, svědčilo příznivě o jeho charakteru,
+a když teď Elizabeth stála před plátnem, na němž byl vypodoben,
+a vystavila se jeho pohledu, vzpomínala na jeho náklonnost
+s hlubším pocitem vděčnosti, než v ní kdykoli předtím vyvolal,
+a nepatřičný způsob, jakým ji vyjádřil, jí připadal méně
+důležitý.
+
+Když si prohlédli část zámku zpřístupněnou veřejnosti, vrátili se
+dolů, rozloučili se s hospodyní a svěřili se zahradníkovi, který
+na ně čekal u vchodu.
 
 Jak kráčeli přes trávník k řece, obrátila se Elizabeth a znovu se
-zadívala nazpět; i strýček s tetičkou se pozdrželi,
-a zatímco dívka uvažovala, z které doby asi zámek pochází, objevil se
-nečekaně sám jeho majitel na cestě, která vzadu zatáčela ke konírně.
-
-Octli se sotva na dvacet yardů od sebe a on se objevil tak náhle, že
-bylo nemožné, aby ji nespatřil. Jejich pohledy se okamžitě setkaly a
-tváře obou zrudly do krve. Zíral na ni strnule a na okamžik se zdálo, že
-překvapením není mocen pohybu, ale zakrátko se vzchopil, přistoupil blíž
-a oslovil Elizabeth, ne-li s dokonalým sebeovládáním, tedy aspoň s
-dokonalou zdvořilostí.
-
-Zprvu se bezděčně odvrátila, ale stanula, když k ní přistoupil, a
-přijala jeho pozdravení s rozpaky, které nedokázala překonat. I kdyby
-byl jeho zjev a podoba s portrétem, jejž si před chvíli prohlíželi,
-zanechaly manžele Gardinerovy na pochybách, koho mají před sebou, pak
-zahradníkovo překvapení nad tím, že vidí svého pána, tyto pochyby
-okamžitě odstranilo. Stáli kousek stranou, dokud hovořil s neteří, která ve svém překvapení a zmatku téměř nebyla s to pohlédnout mu do tváře a sotva věděla, co mu odpovídá na zdvořilé dotazy, jak se daří rodičům a sestrám. Nemohla se vzpamatovat z toho, jak se změnilo jeho vystupování od té doby, co se minule rozloučili, každá věta, kterou pronesl, zvyšovala její rozpaky, neodbytně ji sužovalo vědomí, jak je to trapné, že ji tu zastihl, takže těch pár minut, jež spolu strávili, patřilo k nejhorším, jaké kdy prožila. Ani jemu zřejmě nebylo volno, nepromlouval svým obvyklým klidným tónem a opakoval své dotazy, kdy opustila domov a jak zavítala do Derbyshiru, tak překotně a spěšně, že to jasně nasvědčovalo o zmatku v jeho hlavě. Nakonec si už zřejmě nedokázal vůbec nic dalšího
-vymyslet ; několik okamžiků stál mlčky, pak se vzchopil a rozloučil se.
-
-Ostatní se k ní přidali a hovořili s uznáním o jeho zjevu, ale Elizabeth
-z toho ze všeho neslyšela ani slůvko, a zcela zaujata vlastními dojmy je mlčky následovala. Stud a zoufalství ji docela překonaly. Že sem jen chodila, vždyť to bylo to nejhorší a nejneuváženější, co mohla udělat! Musí mu to připadat zcela nevhodné, a doják nelichotivého světla ji to staví v očích tak sebevědomého člověka!
-Snad usoudí, že se ho úmyslně snaží znovu na sebe upozornit!
-
-Ach, proč se sem jen vydala? A proč on přijel den předtím, než ho
-čekali! Kdyby se byli vypravili jen o deset minut dřív, nebyl by je už
-mohl rozeznat, neboť zřejmě právě v tomto okamžiku přijel — právě
-sestoupil s koně nebo z kočáru. Znovu a znovu se jí vháněla krev do tváří
-při pomyšlení na zlomyslnou náhodu, která je svedla dohromady. A jak se
-choval — dočista jinak než dřív — co to má znamenat? Už to překvapení, že ji vůbec vzal na vědomí — a že k ní promlouval tak uctivě, že se jí dotazoval na rodiče! Ještě nikdy v životě ho neviděla tak nestrojeného, ještě nikdy ji neoslovil tak laskavě jako při tomto nečekaném setkání.  Jaký rozdíl proti jejich poslednímu rozhovoru v rosingském parku, kdy jí vložil do rukou onen dopis! Nevěděla, co si o tom má myslet, jak si to
-vysvětlit.
-
-Dospěli právě k půvabné pěšině podél vody a každým krokem se před nimi
-otvíral úchvatnější
-pohled a přibližovala pěknější lesní partie, ale trvalo hezkou chvíli,
-než z toho Elizabeth dokázala něco vnímat, a třebaže automaticky
-odpovídala, když se na ni obrátil strýc nebo tetička, a zdánlivě
-spočívala pohledem na věcech, které jí ukazovali, nerozeznávala nic ze
-scenérie před sebou. Dlela v duchu výhradně v oné místnosti
-pemberleyského zámku, ať už to byla kterákoli, kde právě byl pan Darcy.
-Byla by moc ráda věděla, nač asi zrovna myslí, jak se na ni dívá, a
-jestli ji prese všechno stále ještě miluje. Snad k ní byl tak zdvořilý
-jen proto, že mu je všechno lhostejné, ale v jeho hlase se přece ozývalo
-něco, co nesvědčilo právě o lhostejnosti. Nemohla se rozhodnout, jestli
-mu setkání s ní připravilo víc radosti nebo víc utrpení, ale rozhodně
-nezůstal nevzrušen.
-
-Nakonec ji však vytrhly z úvah poznámky ostatních, kde že to duchem
-bloudí, a pak už se snažila zahnat zdání, že není ve své kůži.
-
-Vešli do lesa, na chvíli se rozloučili s řekou a stoupali k vyvýšenině,
-odkud v průlinách mezi stromy mohl zrak bloudit v četných kouzelných vyhlídkách na údolí, na protější vršky, hojně zalesněné dlouhými pásy stromů, a tu a tam zachytit i záblesky říčky.  Pan Gardiner vyjádřil přání obejít celý park, ale zároveň i obavy, že by to nespravila krátká procházka.  Zahradník jim sdělil s vítězoslavným úsměvem, že obvod parku měří deset mil. Tím se to rozhodlo a pokračovali v obvyklém okruhu, který je po chvíli opět svedl dolů, a pod převislými větvemi dospěli na břeh říčky, v těchto místech nejužší. Přešli ji po jednoduchém můstku, který znamenitě odpovídal celkovému rázu tohoto místa; příroda tu byla méně přikrášlena než kdekoli jinde, kde dosud byli, údolí se zde tak zužovalo, že propouštělo jen vodní proud a úzkou pěšinku mezi přerostlým mlázim, kteréjej lemovalo. Elizabeth by bývala měla chuť prozkoumat její zákruty, avšak když přešli most a odhadli vzdálenost od zámku, prohlásila paní Gardinerová, která nebyla právě zdatný chodec, že už nemůže, a soustředila se na to, aby se dostala co nejkratší cestou ke kočáru. Její neteř se samozřejmě musela přizpůsobit, a tak se vydali přímo k zámku na druhé straně řeky; postupovali však jen zvolna, neboť pan Gardiner byl vášnivý rybář, ač se tomuto sportu mohl zřídkakdy oddávat, a natolik ho zaujali pstruzi, kteří se občas ve vodě ukázali, a rozhovor s průvodcem na toto téma, že se téměř nehýbal z místa. Na této zdlouhavé procházce je znovu překvapil — a Eliza-bethin úžas nebyl podruhé o nic menší — pan Darcy, jenž se náhle objevil kousek opodál. Elizabeth sice překvapil, ale přece jen se mohla víc připravit na rozhovor než předtím, a tak si umiňovala, že se bude chovat i rozmlouvat docela klidně, má-li skutečně v úmyslu se s nimi střetnout. Na okamžik měla dojem, že asi zabočí na jinou pěšinku.  Zmizel jim totiž v zákrutu z dohledu, ale když jej prošli, stál přímo před nimi. Na první pohled jí bylo zřejmé, že ještě neopustil své nové přívětivé způsoby, a aby se mu vyrovnala co do zdvořilosti, jala se okamžitě, jak se setkali, obdivovat krásu jeho sídla, ale sotva vyslovila slova „rozkošné“ a „okouzlující“, vpadly jí do toho jisté
-neblahé vzpomínky a ona si představila, jak by se to dalo zlomyslně
-vyložit, že právě ona chválí Pemberley. Zrudla a víc nic neříkala.
-
-Paní Gardinerová kráčela kousek vzadu, a když Elizabeth stanula, zeptal
-se jí Darcy, zda by mu prokázala tu čest a představila ho svým přátelům.
-Na takovou ohleduplnost nebyla vůbec připravena, a sotva dokázala
-potlačit úsměv nad tím, že se chce seznámit právě s lidmi, proti nimž se
-bouřila jeho pýcha, když jí nabídl ruku. „Ten bude překvapen, až se
-doví, kdo to je,“ pomyslela si. „Zřejmě je pokládá za lidi z nejlepší
-společnosti.“ Seznamovací obřad se konal bez prodlení, a když mu
-objasnila jejich příbuzenské svazky, po očku na něho pohlédla, aby
-zjistila, jak se na to zatváří; očekávala téměř, že se co nejrychleji
-vzdálí z tak nevítané společnosti. Že ho jejich vztahy překvapily, bylo
-zřejmé: přijal to však odevzdaně, a nejenže se nevzdálil, ale naopak se
-s nimi vracel a zapředl rozhovor s panem Gardinerem. Elizabeth se
-nemohla neradovat, nemohla potlačit vítězoslávu. Těšilo ji, že pozná
-jedny její příbuzné, za které se nemusí Červenat. Naslouchala
-pře-pozorně, co se mluví, a jásala nad každým výrazem, nad každou
-strýčkovou větou, která svědčila o jeho moudrosti, o jeho taktu, o jeho
+zadívala nazpět; i strýček s tetičkou se pozdrželi, a zatímco
+dívka uvažovala, z které doby asi zámek pochází, objevil se
+nečekaně sám jeho majitel na cestě, která vzadu zatáčela ke
+konírně.
+
+Octli se sotva na dvacet yardů od sebe a on se objevil tak náhle,
+že bylo nemožné, aby ji nespatřil. Jejich pohledy se okamžitě
+setkaly a tváře obou zrudly do krve. Zíral na ni strnule a na
+okamžik se zdálo, že překvapením není mocen pohybu, ale zakrátko
+se vzchopil, přistoupil blíž a oslovil Elizabeth, ne-li
+s dokonalým sebeovládáním, tedy aspoň s dokonalou zdvořilostí.
+
+Zprvu se bezděčně odvrátila, ale stanula, když k ní přistoupil,
+a přijala jeho pozdravení s rozpaky, které nedokázala překonat.
+I kdyby byl jeho zjev a podoba s portrétem, jejž si před chvíli
+prohlíželi, zanechaly manžele Gardinerovy na pochybách, koho mají
+před sebou, pak zahradníkovo překvapení nad tím, že vidí svého
+pána, tyto pochyby okamžitě odstranilo. Stáli kousek stranou,
+dokud hovořil s neteří, která ve svém překvapení a zmatku téměř
+nebyla s to pohlédnout mu do tváře a sotva věděla, co mu odpovídá
+na zdvořilé dotazy, jak se daří rodičům a sestrám. Nemohla se
+vzpamatovat z toho, jak se změnilo jeho vystupování od té doby,
+co se minule rozloučili, každá věta, kterou pronesl, zvyšovala
+její rozpaky, neodbytně ji sužovalo vědomí, jak je to trapné, že
+ji tu zastihl, takže těch pár minut, jež spolu strávili, patřilo
+k nejhorším, jaké kdy prožila. Ani jemu zřejmě nebylo volno,
+nepromlouval svým obvyklým klidným tónem a opakoval své dotazy,
+kdy opustila domov a jak zavítala do Derbyshiru, tak překotně
+a spěšně, že to jasně nasvědčovalo o zmatku v jeho hlavě.
+
+Nakonec si už zřejmě nedokázal vůbec nic dalšího vymyslet;
+několik okamžiků stál mlčky, pak se vzchopil a rozloučil se.
+
+Ostatní se k ní přidali a hovořili s uznáním o jeho zjevu, ale
+Elizabeth z toho ze všeho neslyšela ani slůvko, a zcela zaujata
+vlastními dojmy je mlčky následovala. Stud a zoufalství ji docela
+překonaly. Že sem jen chodila, vždyť to bylo to nejhorší
+a nejneuváženější, co mohla udělat! Musí mu to připadat zcela
+nevhodné, a doják nelichotivého světla ji to staví v očích tak
+sebevědomého člověka!  Snad usoudí, že se ho úmyslně snaží znovu
+na sebe upozornit!  Ach, proč se sem jen vydala? A proč on přijel
+den předtím, než ho čekali! Kdyby se byli vypravili jen o deset
+minut dřív, nebyl by je už mohl rozeznat, neboť zřejmě právě
+v tomto okamžiku přijel — právě sestoupil s koně nebo z kočáru.
+Znovu a znovu se jí vháněla krev do tváří při pomyšlení na
+zlomyslnou náhodu, která je svedla dohromady. A jak se choval
+— dočista jinak než dřív — co to má znamenat? Už to překvapení,
+že ji vůbec vzal na vědomí — a že k ní promlouval tak uctivě, že
+se jí dotazoval na rodiče! Ještě nikdy v životě ho neviděla tak
+nestrojeného, ještě nikdy ji neoslovil tak laskavě jako při tomto
+nečekaném setkání.  Jaký rozdíl proti jejich poslednímu rozhovoru
+v rosingském parku, kdy jí vložil do rukou onen dopis! Nevěděla,
+co si o tom má myslet, jak si to vysvětlit.
+
+Dospěli právě k půvabné pěšině podél vody a každým krokem se před
+nimi otvíral úchvatnější pohled a přibližovala pěknější lesní
+partie, ale trvalo hezkou chvíli, než z toho Elizabeth dokázala
+něco vnímat, a třebaže automaticky odpovídala, když se na ni
+obrátil strýc nebo tetička, a zdánlivě spočívala pohledem na
+věcech, které jí ukazovali, nerozeznávala nic ze scenérie před
+sebou. Dlela v duchu výhradně v oné místnosti pemberleyského
+zámku, ať už to byla kterákoli, kde právě byl pan Darcy.  Byla by
+moc ráda věděla, nač asi zrovna myslí, jak se na ni dívá,
+a jestli ji prese všechno stále ještě miluje. Snad k ní byl tak
+zdvořilý jen proto, že mu je všechno lhostejné, ale v jeho hlase
+se přece ozývalo něco, co nesvědčilo právě o lhostejnosti.
+Nemohla se rozhodnout, jestli mu setkání s ní připravilo víc
+radosti nebo víc utrpení, ale rozhodně nezůstal nevzrušen.
+
+Nakonec ji však vytrhly z úvah poznámky ostatních, kde že to
+duchem bloudí, a pak už se snažila zahnat zdání, že není ve své
+kůži.
+
+Vešli do lesa, na chvíli se rozloučili s řekou a stoupali
+k vyvýšenině, odkud v průlinách mezi stromy mohl zrak bloudit
+v četných kouzelných vyhlídkách na údolí, na protější vršky,
+hojně zalesněné dlouhými pásy stromů, a tu a tam zachytit
+i záblesky říčky.  Pan Gardiner vyjádřil přání obejít celý park,
+ale zároveň i obavy, že by to nespravila krátká procházka.
+Zahradník jim sdělil s vítězoslavným úsměvem, že obvod parku měří
+deset mil. Tím se to rozhodlo a pokračovali v obvyklém okruhu,
+který je po chvíli opět svedl dolů, a pod převislými větvemi
+dospěli na břeh říčky, v těchto místech nejužší. Přešli ji po
+jednoduchém můstku, který znamenitě odpovídal celkovému rázu
+tohoto místa; příroda tu byla méně přikrášlena než kdekoli jinde,
+kde dosud byli, údolí se zde tak zužovalo, že propouštělo jen
+vodní proud a úzkou pěšinku mezi přerostlým mlázim, kteréjej
+lemovalo. Elizabeth by bývala měla chuť prozkoumat její zákruty,
+avšak když přešli most a odhadli vzdálenost od zámku, prohlásila
+paní Gardinerová, která nebyla právě zdatný chodec, že už nemůže,
+a soustředila se na to, aby se dostala co nejkratší cestou ke
+kočáru. Její neteř se samozřejmě musela přizpůsobit, a tak se
+vydali přímo k zámku na druhé straně řeky; postupovali však jen
+zvolna, neboť pan Gardiner byl vášnivý rybář, ač se tomuto sportu
+mohl zřídkakdy oddávat, a natolik ho zaujali pstruzi, kteří se
+občas ve vodě ukázali, a rozhovor s průvodcem na toto téma, že se
+téměř nehýbal z místa. Na této zdlouhavé procházce je znovu
+překvapil — a Eliza-bethin úžas nebyl podruhé o nic menší — pan
+Darcy, jenž se náhle objevil kousek opodál. Elizabeth sice
+překvapil, ale přece jen se mohla víc připravit na rozhovor než
+předtím, a tak si umiňovala, že se bude chovat i rozmlouvat
+docela klidně, má-li skutečně v úmyslu se s nimi střetnout. Na
+okamžik měla dojem, že asi zabočí na jinou pěšinku.  Zmizel jim
+totiž v zákrutu z dohledu, ale když jej prošli, stál přímo před
+nimi. Na první pohled jí bylo zřejmé, že ještě neopustil své nové
+přívětivé způsoby, a aby se mu vyrovnala co do zdvořilosti, jala
+se okamžitě, jak se setkali, obdivovat krásu jeho sídla, ale
+sotva vyslovila slova „rozkošné“ a „okouzlující“, vpadly jí do
+toho jisté neblahé vzpomínky a ona si představila, jak by se to
+dalo zlomyslně vyložit, že právě ona chválí Pemberley. Zrudla
+a víc nic neříkala.
+
+Paní Gardinerová kráčela kousek vzadu, a když Elizabeth stanula,
+zeptal se jí Darcy, zda by mu prokázala tu čest a představila ho
+svým přátelům.  Na takovou ohleduplnost nebyla vůbec připravena,
+a sotva dokázala potlačit úsměv nad tím, že se chce seznámit
+právě s lidmi, proti nimž se bouřila jeho pýcha, když jí nabídl
+ruku. „Ten bude překvapen, až se doví, kdo to je,“ pomyslela si.
+„Zřejmě je pokládá za lidi z nejlepší společnosti.“
+
+Seznamovací obřad se konal bez prodlení, a když mu objasnila
+jejich příbuzenské svazky, po očku na něho pohlédla, aby
+zjistila, jak se na to zatváří; očekávala téměř, že se co
+nejrychleji vzdálí z tak nevítané společnosti. Že ho jejich
+vztahy překvapily, bylo zřejmé: přijal to však odevzdaně,
+a nejenže se nevzdálil, ale naopak se s nimi vracel a zapředl
+rozhovor s panem Gardinerem. Elizabeth se nemohla neradovat,
+nemohla potlačit vítězoslávu. Těšilo ji, že pozná jedny její
+příbuzné, za které se nemusí červenat. Naslouchala přepozorně, co
+se mluví, a jásala nad každým výrazem, nad každou strýčkovou
+větou, která svědčila o jeho moudrosti, o jeho taktu, o jeho
 vybraných způsobech.
 
-V rozhovoru se brzy dostali na rybaření, a ona slyšela, jak ho Darcy
-velmi přívětivě zve, aby si během svého zdejšího pobytu přišel zachytat,
-kdy jen bude mít chuť, nabízí se, že mu obstará udice, a upozorňuje ho,
-kde na řece je úspěch nejjistější. Paní Gardinerová, která se zavěsila
-do Elizabeth, na ni pohlédla s udiveným výrazem. Elizabeth nic neříkala,
-ale vrcholně ji to blažilo; věděla, že tahle poklona platí jen jí.
-Přesto však tonula ve velkém úžasu a znovu a znovu se v duchu ptala:
-„Proč se tak změnil? Co je toho příčina? Jistě to nedělá pro mne — není
-možné, aby si kvůli mní osvojil tak milé způ-soby. Přece by ho moje
-výtky v Hunsfordu nedokázaly tak změnit. Je vyloučeno, aby mě ještě
-miloval.“ Chvíli kráčeli tímto způsobem, obě dámy vpředu, oba páni
-vzadu, ale když sestoupili k říčce, aby si prohlédli nějakou zajímavou
-vodní rostlinu, udala se v seskupení malá změna. Způsobila ji paní
-Gardinerová, která unavena dopolední námahou shledala, že jí Elizabethino
-rámě není dostatečnou oporou, a dala proto přednost manželovu. Pan Darcy
-se tedy přidružil k její neteři a dál kráčeli spolu. Krátké mlčení první
-prolomila dáma. Musela mu sdělit, že se jí dostalo ujištění o jeho
-nepřítomnosti, než se rozhodla sem
-zavítat, a proto nejprve poznamenala, že asi přijel zcela nečekaně,
-„neboť vaše hospodyně,“ dodala, „nám sdělila, že vás rozhodně nečeká
-dřív než zítra, a dokonce ještě než jsme odjížděli z Backwellu, nám bylo
-řečeno, že do zdejšího kraje asi hned tak nezavítáte.“ Potvrdil, že je to
-pravda, a vysvětlil jí, že musel něco vyřídit se správcem, a proto byl
-nucen vydat se na cestu o několik hodin dříve než společnost, která ho
-provází.
-
-„Přibudou sem zítra zrána,“ pokračoval, „a někteří % nich se k vám budou
-hlásit jako staří
-známí — pan Bingley se sestrami.“
+V rozhovoru se brzy dostali na rybaření, a ona slyšela, jak ho
+Darcy velmi přívětivě zve, aby si během svého zdejšího pobytu
+přišel zachytat, kdy jen bude mít chuť, nabízí se, že mu obstará
+udice, a upozorňuje ho, kde na řece je úspěch nejjistější. Paní
+Gardinerová, která se zavěsila do Elizabeth, na ni pohlédla
+s udiveným výrazem. Elizabeth nic neříkala, ale vrcholně ji to
+blažilo; věděla, že tahle poklona platí jen jí.  Přesto však
+tonula ve velkém úžasu a znovu a znovu se v duchu ptala: „Proč se
+tak změnil? Co je toho příčina? Jistě to nedělá pro mne — není
+možné, aby si kvůli mní osvojil tak milé způsoby. Přece by ho
+moje výtky v Hunsfordu nedokázaly tak změnit. Je vyloučeno, aby
+mě ještě miloval.“
+
+Chvíli kráčeli tímto způsobem, obě dámy vpředu, oba páni vzadu,
+ale když sestoupili k říčce, aby si prohlédli nějakou zajímavou
+vodní rostlinu, udala se v seskupení malá změna. Způsobila ji
+paní Gardinerová, která unavena dopolední námahou shledala, že jí
+Elizabethino rámě není dostatečnou oporou, a dala proto přednost
+manželovu. Pan Darcy se tedy přidružil k její neteři a dál
+kráčeli spolu. Krátké mlčení první prolomila dáma. Musela mu
+sdělit, že se jí dostalo ujištění o jeho nepřítomnosti, než se
+rozhodla sem zavítat, a proto nejprve poznamenala, že asi přijel
+zcela nečekaně, „neboť vaše hospodyně,“ dodala, „nám sdělila, že
+vás rozhodně nečeká dřív než zítra, a dokonce ještě než jsme
+odjížděli z Backwellu, nám bylo řečeno, že do zdejšího kraje asi
+hned tak nezavítáte.“ Potvrdil, že je to pravda, a vysvětlil jí,
+že musel něco vyřídit se správcem, a proto byl nucen vydat se na
+cestu o několik hodin dříve než společnost, která ho provází.
+„Přibudou sem zítra zrána,“ pokračoval, „a někteří z nich se
+k vám budou hlásit jako staří známí — pan Bingley se sestrami.“
 
 Elizabeth odpověděla pouze lehkou úklonou. V duchu se jí okamžitě
-vybavila scéna, kdy mezi nimi naposled padlo Bingleyho jméno, a pokud
-mohla soudit podle zbarvení jeho pleti, nedlel ani on myšlenkami jinde.
-
-„Mezi zítřejšími příchozími je ještě někdo, kdo obzvlášť touží seznámit
-se s vámi,“ dodal po krátké odmlce. „Dovolila byste, anebo se osměluji
-žádat přespříliš, abych vám během vašeho zdejšího pobytu směl představit
-svou sestru?“
-
-Tato žádost ji nesmírně překvapila; byla tak lichotivá, že ani nevěděla,
-čím si ji zasloužila. Okamžitě si však uvědomila, že přeje-li si slečna
-Darcyová ji poznat, musí to být dílem jejího bratra, a aniž to dále
-zkoumala, přijala to s uspokojením; blažilo ji vědomí, že přes všechny
-neshody o ní zřejmě nesmýšlí špatně.
-
-Kráčeli dál mlčky, oba hluboce zamyšleni. Elizabeth nebylo volně u
-srdce, to bylo vyloučeno, ale cítila se polichocena a měla radost. Jeho
-přání seznámit ji se sestrou považovala za nejvyšší možnou poklonu. Brzy
-předešli ostatní o hezký kus, a když stanuli u kočáru, byli manželé
-Gardinerovi ještě dobré půl čtvrti míle daleko.
-
-Pozval ji dovnitř — ale ona prohlásila, že není unavena, a zůstali spolu
-stát na trávníku. V
-takové chvíli mohlo být řečeno mnohé a mlčení bylo velmi trapné.
-Pokoušela se zapříst rozhovor, ale každý námět jako by narazil na nějaké
-tabu. Konečně si uvědomila, že byla na cestách, a tak se velmi pilně
-rozhovořili o Matlocku a Dovedalu. Leč čas i tetinka se pohybovaly vpřed
-tak pomalu, že jí už docházela trpělivost i nápády, než ono téte-á-těte
-pominulo. Když k nim došel pan Gardiner se svou chotí, dostalo se jim
-pozvání, aby šli dál a přijali nějaké občerstvení, odmítli však a obě
-strany se rozloučily s vybranou zdvořilostí. Pan Darcy pomohl dámám do
-kočáru a Elizabeth se za ním dívala, když odjížděli, jak kráčí zvolna k
-zámku.
-
-Strýc s tetou se nyní jali sdělovat své dojmy a oba se shodli na tom, že
-daleko převyšuje všechno jejich očekávání.“Chová se jako dokonalý
-gentleman, je zdvořilý a přívětivý,“ pravil strýček.
-
-„Je na něm něco trošku majestátního, to ano,“ odvětila tetinka, „ale to
-se týká jen jeho zjevu a docela se to k němu hodí. Potvrdila bych teď
-to, co říkala hospodyně: i když ho někteří lidé
-pokládají za pyšného, já jsem to na něm nezpozorovala.“
-
-„Opravdu mě překvapilo, jak se k nám choval. Byl víc než zdvořilý, byl
-skutečně pozorný, a neměl k tomu vlastně důvod. Zná se přece s Elizabeth
-jen povrchně.“
-
-„Řeknu ti tedy, Lízinko,“ pravila tetička, „že snad není takový fešák
-jako Wickham, nebo spíš
-nemá tak hezký obličej, protože jinak má docela příjemné rysy. Ale proč
-jsi mi vykládala, že je tak nepříjemný?“
-
-Elizabeth se vykrucovala, jak jen dovedla, říkala, že se jí zamlouval
-mnohem víc, když se setkali v Kentu, než předtím a že ho ještě nikdy
-neviděla tak přívětivého jako právě dnes.
-
-„Snad je trochu náladový,“ poznamenal strýc. „U vznešených lidí se s tím
-často setkáváme, a proto ho nevezmu za slovo ohledně toho rybaření:
-třeba si to rozmyslí a někdy jindy by mě ze svých pozemků klidně
-vykázal.“
+vybavila scéna, kdy mezi nimi naposled padlo Bingleyho jméno,
+a pokud mohla soudit podle zbarvení jeho pleti, nedlel ani on
+myšlenkami jinde.
+
+„Mezi zítřejšími příchozími je ještě někdo, kdo obzvlášť touží
+seznámit se s vámi,“ dodal po krátké odmlce. „Dovolila byste,
+anebo se osměluji žádat přespříliš, abych vám během vašeho
+zdejšího pobytu směl představit svou sestru?“
+
+Tato žádost ji nesmírně překvapila; byla tak lichotivá, že ani
+nevěděla, čím si ji zasloužila. Okamžitě si však uvědomila, že
+přeje-li si slečna Darcyová ji poznat, musí to být dílem jejího
+bratra, a aniž to dále zkoumala, přijala to s uspokojením;
+blažilo ji vědomí, že přes všechny neshody o ní zřejmě nesmýšlí
+špatně.
+
+Kráčeli dál mlčky, oba hluboce zamyšleni. Elizabeth nebylo volně
+u srdce, to bylo vyloučeno, ale cítila se polichocena a měla
+radost. Jeho přání seznámit ji se sestrou považovala za nejvyšší
+možnou poklonu. Brzy předešli ostatní o hezký kus, a když stanuli
+u kočáru, byli manželé Gardinerovi ještě dobré půl čtvrti míle
+daleko.
+
+Pozval ji dovnitř — ale ona prohlásila, že není unavena,
+a zůstali spolu stát na trávníku. V takové chvíli mohlo být
+řečeno mnohé a mlčení bylo velmi trapné.  Pokoušela se zapříst
+rozhovor, ale každý námět jako by narazil na nějaké tabu. Konečně
+si uvědomila, že byla na cestách, a tak se velmi pilně
+rozhovořili o Matlocku a Dovedalu. Leč čas i tetinka se
+pohybovaly vpřed tak pomalu, že jí už docházela trpělivost
+i nápády, než ono téte-á-těte pominulo. Když k nim došel pan
+Gardiner se svou chotí, dostalo se jim pozvání, aby šli dál
+a přijali nějaké občerstvení, odmítli však a obě strany se
+rozloučily s vybranou zdvořilostí. Pan Darcy pomohl dámám do
+kočáru a Elizabeth se za ním dívala, když odjížděli, jak kráčí
+zvolna k zámku.
+
+Strýc s tetou se nyní jali sdělovat své dojmy a oba se shodli na
+tom, že daleko převyšuje všechno jejich očekávání.“Chová se jako
+dokonalý gentleman, je zdvořilý a přívětivý,“ pravil strýček.
+
+„Je na něm něco trošku majestátního, to ano,“ odvětila tetinka,
+„ale to se týká jen jeho zjevu a docela se to k němu hodí.
+Potvrdila bych teď to, co říkala hospodyně: i když ho někteří
+lidé pokládají za pyšného, já jsem to na něm nezpozorovala.“
+
+„Opravdu mě překvapilo, jak se k nám choval. Byl víc než
+zdvořilý, byl skutečně pozorný, a neměl k tomu vlastně důvod. Zná
+se přece s Elizabeth jen povrchně.“
+
+„Řeknu ti tedy, Lízinko,“ pravila tetička, „že snad není takový
+fešák jako Wickham, nebo spíš nemá tak hezký obličej, protože
+jinak má docela příjemné rysy. Ale proč jsi mi vykládala, že je
+tak nepříjemný?“
+
+Elizabeth se vykrucovala, jak jen dovedla, říkala, že se jí
+zamlouval mnohem víc, když se setkali v Kentu, než předtím a že
+ho ještě nikdy neviděla tak přívětivého jako právě dnes.
+
+„Snad je trochu náladový,“ poznamenal strýc. „U vznešených lidí
+se s tím často setkáváme, a proto ho nevezmu za slovo ohledně
+toho rybaření: třeba si to rozmyslí a někdy jindy by mě ze svých
+pozemků klidně vykázal.“
 
 Elizabeth měla pocit, že ho vůbec nepochopili, ale neříkala nic.
 
-„Když jsem ho teď viděla na vlastní oči,“ pokračovala paní Gardinerová,
-„vůbec bych neřekla, že by se dokázal k někomu zachovat tak krutě jako k
-chudákovi Wickhamovi. Nedělá
-dojem špatného člověka. Naopak, má něco milého v rysech kolem úst, když
-mluví. A ve tváři se mu zračí důstojnost, která se nezďá svěďčit o
-tvrdém srdci. Ale v očích té dobré ženy, která
-nás provázela po zámku, je prostě anděl.
-
-Někdy jsem měla co dělat, abych se nesmála. Nebude asi na služebnictvo
-přísný a to váží u těch lidí víc než všechny ctnosti.“
-
-Elizabeth viděla, že je nutné, aby nějak ospravedlnila jeho počínání vůči
-Wickhamovi, a tak jim co nejopatrněji naznačila, že podle toho, co se
-doslechla od jeho kentských příbuzných, vypadá celá záležitost podstatně
-jinak, žé se on rozhodně nezachoval tak špatně a Wickham není tak bez
-viny, jak jim to líčil v Hertfordshiru.
-
-Na dotvrzení svých slov jim popsala všechny peněžní transakce, které
-mezi nimi proběhly, a aniž přímo sdělila, odkud pocházejí tyto
-informace, ujistila je, že ze spolehlivého pramene. To všechno sice paní
-Gardinerovou velice zajímalo a udivovalo, ale jelikož se právě blížili k
-místům, kde kdysi prožila tolik radostných chvil, zapudily milé
-vzpomínky všechno ostatní; ukazovala manželovi pozoruhodnosti v okolí a
-zaneprázdněna tím neměla na nic jiného ani pomyšlení. Dopolední
-procházka ji unavila a sotva pojedli, už se zase vypravila, aby
-vyhledala dřívější přátele a strávila krásný večer obnovováním vztahů,
+„Když jsem ho teď viděla na vlastní oči,“ pokračovala paní
+Gardinerová, „vůbec bych neřekla, že by se dokázal k někomu
+zachovat tak krutě jako k chudákovi Wickhamovi. Nedělá dojem
+špatného člověka. Naopak, má něco milého v rysech kolem úst, když
+mluví. A ve tváři se mu zračí důstojnost, která se nezďá svěďčit
+o tvrdém srdci. Ale v očích té dobré ženy, která nás provázela po
+zámku, je prostě anděl.  Někdy jsem měla co dělat, abych se
+nesmála. Nebude asi na služebnictvo přísný a to váží u těch lidí
+víc než všechny ctnosti.“
+
+Elizabeth viděla, že je nutné, aby nějak ospravedlnila jeho
+počínání vůči Wickhamovi, a tak jim co nejopatrněji naznačila, že
+podle toho, co se doslechla od jeho kentských příbuzných, vypadá
+celá záležitost podstatně jinak, žé se on rozhodně nezachoval tak
+špatně a Wickham není tak bez viny, jak jim to líčil
+v Hertfordshiru.  Na dotvrzení svých slov jim popsala všechny
+peněžní transakce, které mezi nimi proběhly, a aniž přímo
+sdělila, odkud pocházejí tyto informace, ujistila je, že ze
+spolehlivého pramene.
+
+To všechno sice paní Gardinerovou velice zajímalo a udivovalo,
+ale jelikož se právě blížili k místům, kde kdysi prožila tolik
+radostných chvil, zapudily milé vzpomínky všechno ostatní;
+ukazovala manželovi pozoruhodnosti v okolí a zaneprázdněna tím
+neměla na nic jiného ani pomyšlení. Dopolední procházka ji
+unavila a sotva pojedli, už se zase vypravila, aby vyhledala
+dřívější přátele a strávila krásný večer obnovováním vztahů,
 které byly po mnoho let zanedbávány.
 
 Události onoho dne Elizabeth zaujaly tak cele, že novým známým
-nevěnovala mnoho pozornosti, nemohla myslet na nic než na pocty, které
-jim pan Darcy prokazoval, a hlavně na jeho přání seznámit ji se sestrou,
-a opětovně nad tím žasla.
-
-Elizabeth se dohodla s panem Darcym, že jí přivede sestru hned nazítří po
-jejím příjezdu do Pemberley, a tak se chystala, že se onoho dopoledne z
-hostince nikam nevzdálí. Zmýlila se však ve svém předpokladu, neboť
-návštěva se dostavila hned po příjezdu panstva do Lambtonu. Gardinerovi
-a Elizabeth si vyšli s novými známými na procházku do okolí a právě
-se s onou rodinou vrátili do hostince, aby se převlékli k obědu,
-když tu je hrčení kočáru přivábilo k oknu, a oni spatřili, že se po
-silnici blíží v dvoukolce pán s dámou. Elizabeth okamžitě poznala jeho
-livrej, uhádla, co to znamená, a netajila před příbuznými, že ji to
-nemálo udivuje, když jim oznamovala, jakou poctu očekává. Strýček s
-tetičkou užasli a z jejích rozpačitých slov spolu s dnešní událostí a
-událostmi předchozího dne se jim celá záležitost začala jevit v novém
-světle. Dosud neměli důvod k takové domněnce, ale nyní jim připadalo, že
-velká pozornost z jeho strany se nedá vysvětlit jinak než něžnými city k
-jejich neteři. Zatímco se v duchu obírali těmito novými úvahami, byla
-Elizabeth zmítána čím dál tím větším rozrušením. Samotnou ji udivovalo,
-že ztrácí klid, ale ke všem ostatním důvodům, které k tomu měla, se
-přidružily i obavy, že ji ve svém zaujetí vylíčil sestře přespříliš
-příznivě, a protože jí víc než kdy jindy záleželo na tom, aby se
-zalíbila, měla přirozeně strach, že se jí to nezdaří.
-
-Odstoupila od okna, aby ji nespatřili; přecházela po pokoji sem a tam a
-snažila se nabýt ztracené rovnováhy, ale překvapení a zvědavost, s níž
-ji pozorovali strýc s tetičkou, k tomu nijak nepřispívaly.
-
-Slečna Darcyová se dostavila v bratrově doprovodu a velkolepý obřad
-proběhl. Elizabeth shledala ke svému údivu, že její nová známá je
-přinejmenším stejně na rozpacích jako ona. Co byla v Lambtonu, slyšela
-už kolikrát, že slečna Darcyová je nesmírně pyšná, ale po několika
-minutách v její přítomnosti dospěla k přesvědčení, že je pouze nesmírně
-plachá. Nebyla s to dostat z ní víc než jednoslabičné slůvko.
-
-Slečna Darcyová byla vysoká a statnější než Elizabeth, a třebaže jí bylo
-sotva šestnáct, měla vyvinutou postavu, žensky půvabnou. Nebyla snad tak
-přitažlivá jako její bratr, ale ve tváři se jí zračil jasný rozum a
-přívětivá pohoda a měla nestrojené a jemné způsoby. Elizabeth, jež
-očekávala, že se slečna prokáže tak pronikavým a neúhybným bystrozrakem
-jako druhdy pan Darcy, se značně ulevilo, když u ní shledala tak odlišné
-povahové založení. Zakrátko po příchodu jí Darcy sdělil, že ji přijde
-pozdravit i Bingley, a sotva stačila podotknout, že ji to těší, a
-připravit se na nového hosta, už zaslechli Bingleyho hbité kroky na
-schodech a za okamžik stanul v místnosti i on. Elizabeth se na něho už
-dávno nehněvala, ale i kdyby v ní bylo ještě trochu roztrpčení zůstalo,
-sotva mohlo obstát před nenucenou srdečností, s jakou vyjádřil radost
-nad opětovným setkáním. Vyptával se jí přátelsky, ač jen všeobecně, na
-její rodinu a vypadal a rozprávěl stejně upřímně a dobromyslně jako
-dřív. Manžele Gardinerovy zajímal tento pán neméně než ji. Už dlouho si
-ho přáli poznat. Vlastně
-celá shromážděná společnost v nich vzbuzovala živou pozornost.
-Podezření, které právě pojali ohledně pana Darcyho a jejich neteře, je
-vedlo k tomu, že oba bedlivě, ač v skrytu pozorovali, a z toho, co
-viděli, brzy usoudili, že aspoň jeden z obou ví, co je to láska. Jejími
-city si jisti nebyli, ale že on překypuje obdivem k ní, bylo nabíledni.
-
-Elizabeth sama byla velice zaneprázdněna. Chtěla proniknout všem hostům
-do duše, sama se ovládat a být ke každému z nich milá; v tom posledním,
-kde se nejvíce obávala nezdaru, měla nyní největší naději na úspěch,
-neboť ti, které chtěla získat, jí byli předem příznivě nakloněni.
-Bingley byl hotov, Georgiana se snažila a Darcy by! odhodlán ji
-obdivovat. Jakmile spatřila Bingleyho, vzpomněla si přirozeně na sestru;
-a ach! jak ráda by byla věděla, zda i jeho myšlenky tam někam
-zabloudily. Občas měla dojem, že je zamlklejší než dříve při podobných
-příležitostech, a jednou nebo dvakrát s potěšením usoudila, že na ni
-hledí, jako by pátral po jisté podobě. V tom se snad mohla mýlit, ale
-rozhodně nezapochybovala o jeho vztahu k slečně Darcyové, která jim byla
-uvedena jako Janina sokyně. Nevyměnili si spolu ani jeden něžný pohled.
-Nepřihodilo se nic, co by opravňovalo naděje jeho sestry. V tom ohledu
-se brzy upokojila, a než se rozloučili, měla ve své dychtivosti dvakrát
-nebo třikrát dojem, že mu nějaká zmínka připamatovala Jane a že na ni
-nevzpomíná bez něžnosti ani bez přání stočit rozhovor tak, aby na ni
-zavedl řeč, kdyby mu nechyběla odvaha. Jednu chvíli, kdy se ostatní
-bavili mezi sebou, k ní poznamenal hlasem, z něhož se zdála zaznívat
-lítost, že „je to už hezky dávno, co se směl naposled těšit z její
-společnosti“, a než mu mohla něco odpovědět, dodal: „Je tomu už přes osm
-měsíců. Setkali jsme se naposled 26. listopadu, kdy jsme všichni tančili
-v Netherfieldu.“
-
-Elizabeth potěšilo, že si to tak přesně pamatuje; a později si našel příležitost zeptat se jí, když je ostatní nerušili, zda jsou nyní všechny její sestry v Longbournu. Ta otázka sama o sobě mnoho neznamenala, právě tak jako předchozí poznámka, ale byly provázeny
-pohledem a vysloveny způsobem, který jim dával hlubší význam.
-
-Nepodařilo se jí příliš často věnovat pozornost samému Darcymu, ale kdykoli se na něj přece jen zadívala, viděla, že se stále ještě tváří přívětivě, a všechno, co řekl, bylo tak vzdáleno jakékoli povýšenosti nebo opovržení vůči přítomným, že mohla s jistotou pokládat dokonalé způsoby, jichž byla včera svědkem, za něco aspoň trochu trvalejšího než chvilkový rozmar. Když přihlížela k tomu, jak se snaží získat sympatie a dobré mínění lidí, s nimiž by byl před několika málo měsíci jakékoli styky pokládal za nevhodné — když viděla, jak je pozorný nejen vůči ní, ale právě vůči těm příbuzným, jimiž tak otevřeně opovrhoval, a když si vzpomněla na jejich poslední bouřlivý výstup na hunsfordské faře — byl to tak neuvěřitelný rozdíl a jeho proměna na ni udělala takový dojem, že sotva dokázala potlačit viditelný úžas. Nikdy, ani ve společnosti jeho drahých přátel v Netherfieldu, ani mezi jeho vznešenými příbuznými na Rosingsu, dosud nezažila, že by se tak snažil být milý, že by se tak dokázal oprostit od vědomí vlastní důležitosti a od své neochvějné přezíravosti jako nyní, kdy mu jeho snaha mohla sotva co důležitého přinést a kdy už jen ti noví známí, jimž věnoval takovou pozornost, by byli vzbudili úsměšky a odsouzení jak nether-fieldských, tak rosingských dam. Návštěva se protáhla přes půl hodiny, a když se zvedli k odchodu, aby se rozloučili, vyzval pan Darcy sestru, aby podpořila jeho přání uvítat pana Gardinera s chotí a slečnu Bennetovou během jejich zdejšího pobytu v Pemberley na obědě. Slečna Darcyová sice s ostychem, který nasvědčoval, že není ještě příliš zvyklá zvát hosty, ale ochotně poslechla. Paní Gardinerová pohlédla na neteř, aby zvěděla, zda ona, jíž pozvání platilo především, má chuť je přijmout, ale Elizabeth se koukala stranou. Paní Gardinerová však usoudila, že ten schválně vyhýbavý postoj svědčí spíš o okamžitých rozpacích než o odmítavém postoji, a když viděla, že její manžel, který miloval společnost, by pozvání ochotně přijal, prohlásila, že ráda přijde, a návštěva byla stanovena na pozítří. Bingley vyjádřil radost nad tím, že má jistotu se s Elizabeth ještě shledat, neboť jí toho má mnoho co říci a musí se jí zeptat na leccos o společných hertfordshirských přátelích. Elizabeth si to všechno vyložila jako přání, aby od ní uslyšel něco o sestře, a to ji potěšilo: vzhledem k
-této okolnosti i kvůli některým jiným mohla po odchodu návštěvníků
-usoudit, že minulou půlhodinu nestrávila nejhůř, ač během té doby
-ne-zakoušela zvlášť radostné pocity. Dychtila po samotě a obávala se
-strýcova a tetina vyptávání nebo narážek, a tak se zdržela jen tak
-dlouho, aby vyslechla jejich uznalý úsudek o Bingleym, a pak se
-odspěchala převléci. Neměla však proč se obávat zvědavosti manželů
-Gardine-rových; ti by byli ani nechtěli nutit ji ke zpovědi. Bylo jim
-zřejmé, že se zná s panem Darcym mnohem důvěrněji, a uhádli, že on je do
-ní zamilovaný až po uši. Viděli toho dost, aby si to vyložili po svém,
-ale nic, co by je opravňovalo k vyptávání.
-
-Nyní však měli snahu utvořit si o panu Darcym dobré mínění, a od té
-doby, co se s ním seznámili, se nenaskytlo nic, co by tomu překáželo.
-Nemohli neocenit jeho ohleduplnost; a kdyby byli posuzovali jeho charakter jen podle vlastních zážitků a podle řečí jeho hospodyně a nebrali v úvahu žádné jiné dojmy, byli by Hertfordshirští, kteří ho znali, sotva uvěřili svému sluchu. Teď měli zájem na tom, uvěřit hospodyni, a brzy si uvědomili, že názory služebné, která ho zná od čtyř let a která vůbec dělala dojem slušné paní, není možno lehkovážně pominout. Ani mezi svými lambtonskými přáteli se nedozvěděli nic, co by ho podstatně znevažovalo.
-
-Nikdo mu nemohl vytknout než pýchu, a snad i oprávněně; ne-li, pak by mu
-ji určitě
-přisoudili obyvatelé tržního městečka, kde se jeho rodina s nikým
-nestýkala. Bylo však obecně uznáváno, že je velkomyslný a že hodně
-pomáhá chudým.
-
-Pokud jde o Wickhama, zjistili naši cestovatelé zakrátko, že se velké
-oblibě zrovna netěší, a třebaže nikdo vlastně neznal podstatu jeho
-rozepře se synem jeho mecenáše, věděli moc dobře, že po sobě zanechal
-dluhů jako máku, když odjel z Derbyshiru, a že je pan Darcy později
-zaplatil.
-
-Zatím Elizabeth zalátala v myšlenkách ještě častěji do pemberley než
-včera, a třebaže jí s postupujícím časem večer připadal velmi dlouhý,
-přece nestačil na to, aby si určila své vztahy k jednomu člověku v oné
-rezidenci, a tak ležela s očima otevřenýma ještě dobré dvě hodiny a
-snažila se vyznat sama v sobě. Určitě k němu nechová nenávist. Ne,
-nenávist dávno vyprchala a téměř stejně dlouho se už styděla, že k němu
-pociťovala antipatii, kterou neváhala tak nazvat. Vzbudil v ní úctu,
-když se přesvědčila o jeho ušlechtilých vlastnostech, a ač si to zprvu
-přiznávala neochotně, po čase už jí to nebylo tolik proti mysli; nyní se
-ta úcta vlivem navýsost lichotivé výpovědi a jeho přívětivosti, jaké se
-stala svědkem včera, změnila v něco ještě osobnějšího.
-
-Avšak nad úctou a vážnosti převažoval ještě jeden důvod, který nemohla
-pominout. Byla mu vděčná — vděčná nejen za to, že se do ní kdysi
-zamiloval, ale že je mu podnes natolik drahá, aby jí dokázal odpustit
-nedůtklivý a zbrklý způsob, jakým mu dala košem, i nespravedlivá obvinění, jimiž své odmítnutí provázela. Ten, o němž předpokládala, že se jí bude stranit jako úhlavního nepřítele, ukázal při náhodném setkání, že by se s ní velmi rád stýkal dál, a aniž jí netaktně dával najevo náklonnost nebo se jí nějak vnucoval, usiloval jen o to, aby se zavděčil jejím přátelům, a snažil se, aby se seznámila s jeho sestrou. Že se tak sebevědomý člověk dokázal takhle změnit, to nevzbuzovalo jen úžas, ale i vděk — neboť to musela způsobit láska - vřelá láska, a ta se jí zdála spíše hodná podpory než zavržení, třebaže by nebyla dokázala své pocity jasně definovat. Ctila ho, vážila si ho, byla mu vděčná, upřímně mu přála všechno nejlepší, a jen by byla ráda věděla, zda sama touží,
-aby to záviselo na ní, a zda by to přineslo štěstí jemu i jí, kdyby
-využila té moci, kterou vycítila, že nad ním ještě má, aby se jí opět
-začal dvořit.
-
-Večer se teta s neteří dohodly, že tak mimořádný přátelský zájem, jaký projevila slečna Darcyová tím, že je přišla navštívit hned v den svého příjezdu, neboť přicestovala až před polednem, si zaslouží uznání, a jakkoli jí nemohou oplatit v plné míře, měly by i ony projevit snahu; a že by proto bylo vhodné, kdyby zašly zítra dopoledne na Pemberley složit jí svou poklonu. Na tom se tedy usnesly. — Elizabeth měla radost, avšak když se sama sebe tázala proč, nevzmohla se na kloudnou odpověď.
+nevěnovala mnoho pozornosti, nemohla myslet na nic než na pocty,
+které jim pan Darcy prokazoval, a hlavně na jeho přání seznámit
+ji se sestrou, a opětovně nad tím žasla.
+
+Kapitola 44
+-----------
+
+Elizabeth se dohodla s panem Darcym, že jí přivede sestru hned
+nazítří po jejím příjezdu do Pemberley, a tak se chystala, že se
+onoho dopoledne z hostince nikam nevzdálí. Zmýlila se však ve
+svém předpokladu, neboť návštěva se dostavila hned po příjezdu
+panstva do Lambtonu. Gardinerovi a Elizabeth si vyšli s novými
+známými na procházku do okolí a právě se s onou rodinou vrátili
+do hostince, aby se převlékli k obědu, když tu je hrčení kočáru
+přivábilo k oknu, a oni spatřili, že se po silnici blíží
+v dvoukolce pán s dámou. Elizabeth okamžitě poznala jeho livrej,
+uhádla, co to znamená, a netajila před příbuznými, že ji to
+nemálo udivuje, když jim oznamovala, jakou poctu očekává. Strýček
+s tetičkou užasli a z jejích rozpačitých slov spolu s dnešní
+událostí a událostmi předchozího dne se jim celá záležitost
+začala jevit v novém světle. Dosud neměli důvod k takové
+domněnce, ale nyní jim připadalo, že velká pozornost z jeho
+strany se nedá vysvětlit jinak než něžnými city k jejich neteři.
+Zatímco se v duchu obírali těmito novými úvahami, byla Elizabeth
+zmítána čím dál tím větším rozrušením. Samotnou ji udivovalo, že
+ztrácí klid, ale ke všem ostatním důvodům, které k tomu měla, se
+přidružily i obavy, že ji ve svém zaujetí vylíčil sestře
+přespříliš příznivě, a protože jí víc než kdy jindy záleželo na
+tom, aby se zalíbila, měla přirozeně strach, že se jí to nezdaří.
+
+Odstoupila od okna, aby ji nespatřili; přecházela po pokoji sem
+a tam a snažila se nabýt ztracené rovnováhy, ale překvapení
+a zvědavost, s níž ji pozorovali strýc s tetičkou, k tomu nijak
+nepřispívaly.
+
+Slečna Darcyová se dostavila v bratrově doprovodu a velkolepý
+obřad proběhl. Elizabeth shledala ke svému údivu, že její nová
+známá je přinejmenším stejně na rozpacích jako ona. Co byla
+v Lambtonu, slyšela už kolikrát, že slečna Darcyová je nesmírně
+pyšná, ale po několika minutách v její přítomnosti dospěla
+k přesvědčení, že je pouze nesmírně plachá. Nebyla s to dostat
+z ní víc než jednoslabičné slůvko.
+
+Slečna Darcyová byla vysoká a statnější než Elizabeth, a třebaže
+jí bylo sotva šestnáct, měla vyvinutou postavu, žensky půvabnou.
+Nebyla snad tak přitažlivá jako její bratr, ale ve tváři se jí
+zračil jasný rozum a přívětivá pohoda a měla nestrojené a jemné
+způsoby. Elizabeth, jež očekávala, že se slečna prokáže tak
+pronikavým a neúhybným bystrozrakem jako druhdy pan Darcy, se
+značně ulevilo, když u ní shledala tak odlišné povahové založení.
+Zakrátko po příchodu jí Darcy sdělil, že ji přijde pozdravit
+i Bingley, a sotva stačila podotknout, že ji to těší, a připravit
+se na nového hosta, už zaslechli Bingleyho hbité kroky na
+schodech a za okamžik stanul v místnosti i on. Elizabeth se na
+něho už dávno nehněvala, ale i kdyby v ní bylo ještě trochu
+roztrpčení zůstalo, sotva mohlo obstát před nenucenou srdečností,
+s jakou vyjádřil radost nad opětovným setkáním. Vyptával se jí
+přátelsky, ač jen všeobecně, na její rodinu a vypadal a rozprávěl
+stejně upřímně a dobromyslně jako dřív. Manžele Gardinerovy
+zajímal tento pán neméně než ji. Už dlouho si ho přáli poznat.
+Vlastně celá shromážděná společnost v nich vzbuzovala živou
+pozornost.  Podezření, které právě pojali ohledně pana Darcyho
+a jejich neteře, je vedlo k tomu, že oba bedlivě, ač v skrytu
+pozorovali, a z toho, co viděli, brzy usoudili, že aspoň jeden
+z obou ví, co je to láska. Jejími city si jisti nebyli, ale že on
+překypuje obdivem k ní, bylo nabíledni.
+
+Elizabeth sama byla velice zaneprázdněna. Chtěla proniknout všem
+hostům do duše, sama se ovládat a být ke každému z nich milá;
+v tom posledním, kde se nejvíce obávala nezdaru, měla nyní
+největší naději na úspěch, neboť ti, které chtěla získat, jí byli
+předem příznivě nakloněni.  Bingley byl hotov, Georgiana se
+snažila a Darcy by! odhodlán ji obdivovat. Jakmile spatřila
+Bingleyho, vzpomněla si přirozeně na sestru; a ach! jak ráda by
+byla věděla, zda i jeho myšlenky tam někam zabloudily. Občas měla
+dojem, že je zamlklejší než dříve při podobných příležitostech,
+a jednou nebo dvakrát s potěšením usoudila, že na ni hledí, jako
+by pátral po jisté podobě. V tom se snad mohla mýlit, ale
+rozhodně nezapochybovala o jeho vztahu k slečně Darcyové, která
+jim byla uvedena jako Janina sokyně. Nevyměnili si spolu ani
+jeden něžný pohled.  Nepřihodilo se nic, co by opravňovalo naděje
+jeho sestry. V tom ohledu se brzy upokojila, a než se rozloučili,
+měla ve své dychtivosti dvakrát nebo třikrát dojem, že mu nějaká
+zmínka připamatovala Jane a že na ni nevzpomíná bez něžnosti ani
+bez přání stočit rozhovor tak, aby na ni zavedl řeč, kdyby mu
+nechyběla odvaha. Jednu chvíli, kdy se ostatní bavili mezi sebou,
+k ní poznamenal hlasem, z něhož se zdála zaznívat lítost, že „je
+to už hezky dávno, co se směl naposled těšit z její společnosti“,
+a než mu mohla něco odpovědět, dodal: „Je tomu už přes osm
+měsíců. Setkali jsme se naposled 26. listopadu, kdy jsme všichni
+tančili v Netherfieldu.“
+
+Elizabeth potěšilo, že si to tak přesně pamatuje; a později si
+našel příležitost zeptat se jí, když je ostatní nerušili, zda
+jsou nyní všechny její sestry v Longbournu. Ta otázka sama o sobě
+mnoho neznamenala, právě tak jako předchozí poznámka, ale byly
+provázeny pohledem a vysloveny způsobem, který jim dával hlubší
+význam.
+
+Nepodařilo se jí příliš často věnovat pozornost samému Darcymu,
+ale kdykoli se na něj přece jen zadívala, viděla, že se stále
+ještě tváří přívětivě, a všechno, co řekl, bylo tak vzdáleno
+jakékoli povýšenosti nebo opovržení vůči přítomným, že mohla
+s jistotou pokládat dokonalé způsoby, jichž byla včera svědkem,
+za něco aspoň trochu trvalejšího než chvilkový rozmar. Když
+přihlížela k tomu, jak se snaží získat sympatie a dobré mínění
+lidí, s nimiž by byl před několika málo měsíci jakékoli styky
+pokládal za nevhodné — když viděla, jak je pozorný nejen vůči ní,
+ale právě vůči těm příbuzným, jimiž tak otevřeně opovrhoval,
+a když si vzpomněla na jejich poslední bouřlivý výstup na
+hunsfordské faře — byl to tak neuvěřitelný rozdíl a jeho proměna
+na ni udělala takový dojem, že sotva dokázala potlačit viditelný
+úžas. Nikdy, ani ve společnosti jeho drahých přátel
+v Netherfieldu, ani mezi jeho vznešenými příbuznými na Rosingsu,
+dosud nezažila, že by se tak snažil být milý, že by se tak
+dokázal oprostit od vědomí vlastní důležitosti a od své
+neochvějné přezíravosti jako nyní, kdy mu jeho snaha mohla sotva
+co důležitého přinést a kdy už jen ti noví známí, jimž věnoval
+takovou pozornost, by byli vzbudili úsměšky a odsouzení jak
+nether-fieldských, tak rosingských dam. Návštěva se protáhla přes
+půl hodiny, a když se zvedli k odchodu, aby se rozloučili, vyzval
+pan Darcy sestru, aby podpořila jeho přání uvítat pana Gardinera
+s chotí a slečnu Bennetovou během jejich zdejšího pobytu
+v Pemberley na obědě. Slečna Darcyová sice s ostychem, který
+nasvědčoval, že není ještě příliš zvyklá zvát hosty, ale ochotně
+poslechla. Paní Gardinerová pohlédla na neteř, aby zvěděla, zda
+ona, jíž pozvání platilo především, má chuť je přijmout, ale
+Elizabeth se koukala stranou. Paní Gardinerová však usoudila, že
+ten schválně vyhýbavý postoj svědčí spíš o okamžitých rozpacích
+než o odmítavém postoji, a když viděla, že její manžel, který
+miloval společnost, by pozvání ochotně přijal, prohlásila, že
+ráda přijde, a návštěva byla stanovena na pozítří. Bingley
+vyjádřil radost nad tím, že má jistotu se s Elizabeth ještě
+shledat, neboť jí toho má mnoho co říci a musí se jí zeptat na
+leccos o společných hertfordshirských přátelích. Elizabeth si to
+všechno vyložila jako přání, aby od ní uslyšel něco o sestře,
+a to ji potěšilo: vzhledem k této okolnosti i kvůli některým
+jiným mohla po odchodu návštěvníků usoudit, že minulou půlhodinu
+nestrávila nejhůř, ač během té doby ne-zakoušela zvlášť radostné
+pocity. Dychtila po samotě a obávala se strýcova a tetina
+vyptávání nebo narážek, a tak se zdržela jen tak dlouho, aby
+vyslechla jejich uznalý úsudek o Bingleym, a pak se odspěchala
+převléci. Neměla však proč se obávat zvědavosti manželů
+Gardinerových; ti by byli ani nechtěli nutit ji ke zpovědi. Bylo
+jim zřejmé, že se zná s panem Darcym mnohem důvěrněji, a uhádli,
+že on je do ní zamilovaný až po uši. Viděli toho dost, aby si to
+vyložili po svém, ale nic, co by je opravňovalo k vyptávání.
+
+Nyní však měli snahu utvořit si o panu Darcym dobré mínění, a od
+té doby, co se s ním seznámili, se nenaskytlo nic, co by tomu
+překáželo.  Nemohli neocenit jeho ohleduplnost; a kdyby byli
+posuzovali jeho charakter jen podle vlastních zážitků a podle
+řečí jeho hospodyně a nebrali v úvahu žádné jiné dojmy, byli by
+Hertfordshirští, kteří ho znali, sotva uvěřili svému sluchu. Teď
+měli zájem na tom, uvěřit hospodyni, a brzy si uvědomili, že
+názory služebné, která ho zná od čtyř let a která vůbec dělala
+dojem slušné paní, není možno lehkovážně pominout. Ani mezi svými
+lambtonskými přáteli se nedozvěděli nic, co by ho podstatně
+znevažovalo.
+
+Nikdo mu nemohl vytknout než pýchu, a snad i oprávněně; ne-li,
+pak by mu ji určitě přisoudili obyvatelé tržního městečka, kde se
+jeho rodina s nikým nestýkala. Bylo však obecně uznáváno, že je
+velkomyslný a že hodně pomáhá chudým.
+
+Pokud jde o Wickhama, zjistili naši cestovatelé zakrátko, že se
+velké oblibě zrovna netěší, a třebaže nikdo vlastně neznal
+podstatu jeho rozepře se synem jeho mecenáše, věděli moc dobře,
+že po sobě zanechal dluhů jako máku, když odjel z Derbyshiru,
+a že je pan Darcy později zaplatil.
+
+Zatím Elizabeth zalátala v myšlenkách ještě častěji do pemberley
+než včera, a třebaže jí s postupujícím časem večer připadal velmi
+dlouhý, přece nestačil na to, aby si určila své vztahy k jednomu
+člověku v oné rezidenci, a tak ležela s očima otevřenýma ještě
+dobré dvě hodiny a snažila se vyznat sama v sobě. Určitě k němu
+nechová nenávist. Ne, nenávist dávno vyprchala a téměř stejně
+dlouho se už styděla, že k němu pociťovala antipatii, kterou
+neváhala tak nazvat. Vzbudil v ní úctu, když se přesvědčila
+o jeho ušlechtilých vlastnostech, a ač si to zprvu přiznávala
+neochotně, po čase už jí to nebylo tolik proti mysli; nyní se ta
+úcta vlivem navýsost lichotivé výpovědi a jeho přívětivosti, jaké
+se stala svědkem včera, změnila v něco ještě osobnějšího.
+
+Avšak nad úctou a vážnosti převažoval ještě jeden důvod, který
+nemohla pominout. Byla mu vděčná — vděčná nejen za to, že se do
+ní kdysi zamiloval, ale že je mu podnes natolik drahá, aby jí
+dokázal odpustit nedůtklivý a zbrklý způsob, jakým mu dala košem,
+i nespravedlivá obvinění, jimiž své odmítnutí provázela. Ten,
+o němž předpokládala, že se jí bude stranit jako úhlavního
+nepřítele, ukázal při náhodném setkání, že by se s ní velmi rád
+stýkal dál, a aniž jí netaktně dával najevo náklonnost nebo se jí
+nějak vnucoval, usiloval jen o to, aby se zavděčil jejím
+přátelům, a snažil se, aby se seznámila s jeho sestrou. Že se tak
+sebevědomý člověk dokázal takhle změnit, to nevzbuzovalo jen
+úžas, ale i vděk — neboť to musela způsobit láska - vřelá láska,
+a ta se jí zdála spíše hodná podpory než zavržení, třebaže by
+nebyla dokázala své pocity jasně definovat. Ctila ho, vážila si
+ho, byla mu vděčná, upřímně mu přála všechno nejlepší, a jen by
+byla ráda věděla, zda sama touží, aby to záviselo na ní, a zda by
+to přineslo štěstí jemu i jí, kdyby využila té moci, kterou
+vycítila, že nad ním ještě má, aby se jí opět začal dvořit.
+
+Večer se teta s neteří dohodly, že tak mimořádný přátelský zájem,
+jaký projevila slečna Darcyová tím, že je přišla navštívit hned
+v den svého příjezdu, neboť přicestovala až před polednem, si
+zaslouží uznání, a jakkoli jí nemohou oplatit v plné míře, měly
+by i ony projevit snahu; a že by proto bylo vhodné, kdyby zašly
+zítra dopoledne na Pemberley složit jí svou poklonu. Na tom se
+tedy usnesly. — Elizabeth měla radost, avšak když se sama sebe
+tázala proč, nevzmohla se na kloudnou odpověď.
 
 Pan Gardiner je opustil krátce po snídani. Včera se opět spřádaly
-rybářské plány a nakonec si napevno smluvil, že se v poledne se jde s
-několika pány z Pemberley. Nyní už byla Elizabeth přesvědčena, že
-žárlivost je pravým dů-vodem, proč ji slečna Bingleyová neměla v lásce;
-správně tušila, že ani její návštěva na Pemberley jí nebude vhod, a
-zvědavě očekávala, jakými roztomilostmi ji ona dáma při opětovném
-setkání zahrne. Když přijely, uvedl je sloužící vstupní síní do salónu,
-jenž byl obrácen na sever a vytvářel v létě příjemné prostředí. Otevřená
-okna vedla do parku a skýtala osvěžující pohled na zalesněné vršky za
-domem a nádherné duby a španělské kaštany, roztroušené na přilehlém
-trávníku.
+rybářské plány a nakonec si napevno smluvil, že se v poledne se
+jde s několika pány z Pemberley.
+
+Kapitola 45
+-----------
+
+Nyní už byla Elizabeth přesvědčena, že žárlivost je pravým
+důvodem, proč ji slečna Bingleyová neměla v lásce; správně
+tušila, že ani její návštěva na Pemberley jí nebude vhod,
+a zvědavě očekávala, jakými roztomilostmi ji ona dáma při
+opětovném setkání zahrne. Když přijely, uvedl je sloužící vstupní
+síní do salónu, jenž byl obrácen na sever a vytvářel v létě
+příjemné prostředí. Otevřená okna vedla do parku a skýtala
+osvěžující pohled na zalesněné vršky za domem a nádherné duby
+a španělské kaštany, roztroušené na přilehlém trávníku.
 
 Zde je uvítala slečna Darcyová, která dlela ve společnosti paní
 Hurstové, slečny Bingleyové a vychovatelky, s níž žila v Londýně.
-Georgiana je přijala velmi příznivě, avšak s roz-pačitostí, jež sice
-pramenila z plachosti a ze strachu, aby se nedopustila něčeho
-nevhodného, avšak snadno mohla vzbudit v lidech, kteří měli pocit
-nižšího společenského postavení, dojem, že je pyšná a zachovává si odstup. Paní Gardinerová s neteří ji však chápaly a litovaly. Paní Hurstová a slečna Bingleyová je vzaly na vědomí jen zběžnou úklonou; a když se usadily, zavládlo mlčení, trapné, jak taková mlčení nevyhnutelně bývají. První je přerušila paní Annesleyová, jemná, na první pohled příjemná paní, jež svou snahou udržet rozhovor jakžtakž v chodu dokázala, že má lepší vychování než ostatní přítomné; díky jí a paní Gardinerové a za občasného Elizabethina přispění hovor plynul.
-Slečna Darcyová se tvářila, jako by si přála mít tolik kuráže, aby se
-jej zúčastnila, a tu a tam se odvážila prohodit kratičkou větu, když
+Georgiana je přijala velmi příznivě, avšak s roz-pačitostí, jež
+sice pramenila z plachosti a ze strachu, aby se nedopustila
+něčeho nevhodného, avšak snadno mohla vzbudit v lidech, kteří
+měli pocit nižšího společenského postavení, dojem, že je pyšná
+a zachovává si odstup. Paní Gardinerová s neteří ji však chápaly
+a litovaly. Paní Hurstová a slečna Bingleyová je vzaly na vědomí
+jen zběžnou úklonou; a když se usadily, zavládlo mlčení, trapné,
+jak taková mlčení nevyhnutelně bývají. První je přerušila paní
+Annesleyová, jemná, na první pohled příjemná paní, jež svou
+snahou udržet rozhovor jakžtakž v chodu dokázala, že má lepší
+vychování než ostatní přítomné; díky jí a paní Gardinerové a za
+občasného Elizabethina přispění hovor plynul.  Slečna Darcyová se
+tvářila, jako by si přála mít tolik kuráže, aby se jej
+zúčastnila, a tu a tam se odvážila prohodit kratičkou větu, když
 hrozilo nejméně nebezpečí, že ji někdo uslyší.
 
-Elizabeth brzy seznala, že ji slečna Bingleyová nespouští z očí a že
-nemůže říci slůvko — a zvlášť slečně Darcyové — aby nebyla bedlivě
-sledována. Toto vědomí by jí nebylo zabránilo v pokusech navázat
-rozhovor, jenže byly usazeny nepohodne daleko od sebe; na druhé straně jí však nebylo proti mysli, že na ní nespočívá povinnost udržovat zábavu.  Byla cele ponořena do vlastních myšlenek. Očekávala, že každou chvíli vejde některý, z pánů. Přála si a obávala se, že to bude pán domu, a je-li mocnější její obava nebo její přání, sama nevěděla. Seděla takto dobré čtvrt hodiny, aniž zaslechla hlas slečny Bingleyové, až ji náhle vyrušil chladný dotaz, jak se daří rodičům a sestrám. Odvětila stejně lhostejně a krátce a druhá se už neozvala.
-
-Další rozptýlení se jim na této návštěvě naskytlo, když vstoupili sloužící se studenou pečení, zákusky a nejvybranějšími druhy ovoce tohoto ročního období, avšak dříve musela paní Annesleyová vrhnout četné výmluvné pohledy a úsměvy na slečnu Darcyovou, aby jí připomněla její hostitelské povinnosti. Nyní měla společnost zaneprázdnění — a třebaže se nedokázaly rozhovořit, jíst mohly všechny a
-krásné pyramidy hroznů, nektarinek a broskví je brzy přilákaly ke stolu.
-
-Zatímco se takto zaměstnávaly, měla Elizabeth příležitost poznat, zda si
-spíš přeje, aby se pan Darcy objevil, anebo se toho obává, neboť vešel
-do pokoje; a třebaže ještě před chvilkou uvěřila, že by jí to spíš bylo
-milé, začala litovat, že se objevil. Strávil právě hezkou chvíli s panem
-Gardinerem, jenž se spolu s dvěma nebo třemi pány ze zámku zabavoval u
-řeky, ale opustil je, jakmile se dověděl, že jeho dámy hodlají to
-dopoledne oplatit Georgianě návštěvu. Jakmile vstoupil, umiňovala si
-Elizabeth moudře, že se bude chovat úplně přirozeně a volně — což bylo lehké si umínit, ale těžší dodržet, neboť viděla, že je všichni mají v podezření, a nebylo snad páru očí, které by ho při jeho příchodu zvědavě nesledovaly. Na nikom se však nezračila upřená pozornost tak nezastřeně jako na tváři slečny Bingleyové, ač se celá zalévala úsměvy, kdykoli promluvila k původci toho všeho, neboť žárlivost ji ještě nedohnaia na pokraj zoufalství a její boj o pana Darcyho zdaleka neskončil. Slečna Darcyová se po bratrově příchodu
-nutila mnohem víc do řeči, a když Elizabeth viděla, jak mu na tom
-záleží, aby se s jeho sestrou sblížily, podporovala všechny konverzační
-pokusy, které k tomu směřovaly. Ani slečně Bingleyové to neušlo, a
-jelikož hněv bývá špatný rádce, prohodila při první příležitosti se
-zdvořilým pohrdáním :
-
-„Poslyšte, slečno Elizo, je to pravda, že -ský pluk odtáhl z Merytonu?
-To musela být pro vaši rodinu krutá ztráta.“
-
-Nebyla by se odvážila v Darcyho přítomnosti vyslovit Wickhamovo jméno,
-avšak Elizabeth okamžitě pochopila, že právě na něho naráží, a různorodé
-vzpomínky ji na okamžik vyvedly z rovnováhy, avšak ovládla se vší mocí,
-aby odrazila podlý útok, a odvětila hned věrohodně
-lhostejnými slovy.
-
-Přitom bezděčně pohlédla na Darcyho a zjistila, že zrudl a že ji napjatě
-pozoruje. Jeho sestra byla tak poplašená, že nedokázala zvednout oči ze
-země. Kdyby byla slečna Bingleyová
-tušila, jak trýznivou chvíli tím připravila své milované přítelkyni,
-byla by bezpochyby od narážek upustila: chtěla však jen připomenout
-muže, jemuž je podle jejího mínění Elizabeth nakloněna, aby ji uvedla do
-rozpaků nebo aby ji přiměla nějak prozradit svůj cit, a tím jí
-uškodila v Darcyho očích, anebo snad chtěla i jeho upamatovat, jak
-pošetile a nejapně se některé členky Bennetovy rodiny chovaly, jakmile
-se octla na dohled uniforma. Nedoneslo se k ní nikdy ani slovo o tom,
-jak se slečna Darcyová zamilovala a hodlala uprchnout. Darcy se s tím
-nesvěřil žádné bytosti, před níž to mohl utajit, s výjimkou Elizabeth, a
-zvlášť mu záleželo na tom, aby se to nedozvěděli Bingleyho příbuzní, a
-to proto, usoudila Elizabeth, že si odedávna přeje, aby se později stali
-sestřinými příbuznými. Jistě už nějaké takové záměry osnoval, a třebaže
-vědomě nepřipustil, že z toho pramenily jeho snahy odloučit přítele od
-Jane, bylo pravděpodobné, že pociťuje starost o Bingleyho blaho tím
-bezprostředněji. Elizabethin klid a sebeovládání však brzy uklidnily
-jeho rozrušení; a jelikož se slečna Bingleyová, mrzutá a zklamaná,
-neodvažovala začít o Wickhamovi otevřeněji, vzpamatovala se po čase i
-Georgiana, třebaže ne natolik, aby se zúčastnila hovoru. Její bratr, na
-něhož se neodvažovala ani pohlédnout, si v té chvíli vůbec neuvědomil,
-co má Elizabeth s tou záležitostí společného, a právě příhoda, která
-měla od ní jeho mysl odvrátit, ho k ní ještě
-připoutala a dodala mu dobré mysli.
-
-Návštěva nepřetrvala dlouho svrchu zmíněnou otázku a odpověď, a zatímco
-je pan Darcy doprovázel ke kočáru, dávala slečna Bingleyová průchod svým
-citům tím, že kritizovala Elizabeth, její chování i zevnějšek. Ale
-Georgiana se k ní nepřidala. Bratrovo doporučení
-stačilo, aby v ní nalezla zalíbení, on se v nikom nemohl mýlit a o
-Elizabeth mluvil takovým způsobem, že Georgiana nemohla soudit jinak,
-než že je půvabná a roztomilá. Když se Darcy vrátil do salónu, neovládla
-se slečna Bingleyová, aby mu nezopakovala něco z toho, co právě
-říkala jeho sestře.
-
-„Ta Eliza Bennetová vypadala dnes ale hrozně, pane Darcy,“ prohlásila.
-„V životě jsem neviděla, aby se někdo tak změnil jako ona od zimy. Jak
-zhnědla a zhrubla! Luisa a já jsme si právě říkaly, že bychom ji ani
-nepoznaly.“
-
-Jakkoli se panu Darcymu takový projev málo zamlouval, spokojil se s
-chladnou odpovědí, že žádnou změnu nepostřehl, ledaže je trochu opálená
-— což se stává, když se cestuje v létě.
-
-„Musím se přiznat,“ nedala si pokoj, „že já za svou osobu jsem ji tedy
-nikdy za žádnou krásku nepovažovala. V obličeji je moc hubená, pleť má
-matnou a rysy nevýrazné. Její nos je bez osobitosti — profil nijaký.
-Zuby ujdou, ale nic zvláštního to zase není, a pokud jde o její oči, o
-nichž jsem zaslechla jakousi pochvalnou zmínku, já na nich nikdy nic
-mimořádného neviděla. Kouká se ostře a mazaně, a to se mi vůbec
-nezamlouvá, a chování má velice sebevědomé, což
-vůbec není moderní a působí to nesnesitelně.“
-
-Slečna Bingleyová byla skálopevně přesvědčena, že se Darcymu Elizabeth
-líbí, a toto tedy nebyl nejlepší způsob, jak se mu zavděčit; avšak v
-zlosti si málokdo počíná moudře, a když na jeho tváři spatřila výraz
-nevole, dosáhla toho, oč usilovala. Mlčel však tvrdošíjně, a slečna
-Bingleyová, odhodlána přimět ho k odpovědi, pokračovala:
-
-„Pamatuji se, jak nás všechny udivilo, když jsme se s ní v Hertfordshiru
-seznámili, že je všeobecně pokládána za krasavici, a ještě si dobře
-vzpomínám, jak u nás jednou byli v Netherfieldu na obědě a vy jste potom
-řekl: ,Ta že je krásná? To jsem spíš ochoten považovat její matku za
-duchaplnou.' Ale pak si vás nějak získala a jeden čas jste ji zřejmě
-pokládal za docela přitažlivou.“
-
-„Ano,“ odvětil Darcy, jenž se už neovládl, „ale to bylo jen krátce po
-seznámení, a nyní už ji dlouhé měsíce považuji za jednu z nejkrásnějších
-žen, s kterými jsem se kdy setkal.“ Nato odešel, a slečna Bingleyová
-mohla být spokojená, že ho donutila říct něco, co nezabolelo nikoho než
-ji.
-
-Paní Gardinerová a Elizabeth prohovořily po návratu všechno, co se
-zběhlo na návštěvě, až na to, co je obě nejvíc zajímalo. Probraly spolu
-výrazy a chování všech přítomných, až na onu osobu, která nejvíc poutala
-jejich pozornost. Mluvily o jeho sestře, jeho přátelích, jeho domovu,
-jeho ovoci — o všem kromě něho, a přitom Elizabeth toužila zvědět, co si o něm paní Gardinerová myslí, a paní Gardinerovou by bylo navýsost uspokojilo, kdyby o něm byla neteř začala.
-
-Když přijeli do Lambtonu, byla Elizabeth velmi zklamaná, že na ni nečeká
-dopis od Jane, a stejného zklamání se dožila i nazítří; třetí den však
-učinil konec jejím výtkám a ospravedlnil sestru, neboť přišly hned dva
-dopisy najednou. První se někde zatoulal a Elizabeth to ani neudivilo,
-neboť Jane adresu dokonale popletla.
+Elizabeth brzy seznala, že ji slečna Bingleyová nespouští z očí
+a že nemůže říci slůvko — a zvlášť slečně Darcyové — aby nebyla
+bedlivě sledována. Toto vědomí by jí nebylo zabránilo v pokusech
+navázat rozhovor, jenže byly usazeny nepohodne daleko od sebe; na
+druhé straně jí však nebylo proti mysli, že na ní nespočívá
+povinnost udržovat zábavu.  Byla cele ponořena do vlastních
+myšlenek. Očekávala, že každou chvíli vejde některý, z pánů.
+Přála si a obávala se, že to bude pán domu, a je-li mocnější její
+obava nebo její přání, sama nevěděla. Seděla takto dobré čtvrt
+hodiny, aniž zaslechla hlas slečny Bingleyové, až ji náhle
+vyrušil chladný dotaz, jak se daří rodičům a sestrám. Odvětila
+stejně lhostejně a krátce a druhá se už neozvala.
+
+Další rozptýlení se jim na této návštěvě naskytlo, když vstoupili
+sloužící se studenou pečení, zákusky a nejvybranějšími druhy
+ovoce tohoto ročního období, avšak dříve musela paní Annesleyová
+vrhnout četné výmluvné pohledy a úsměvy na slečnu Darcyovou, aby
+jí připomněla její hostitelské povinnosti. Nyní měla společnost
+zaneprázdnění — a třebaže se nedokázaly rozhovořit, jíst mohly
+všechny a krásné pyramidy hroznů, nektarinek a broskví je brzy
+přilákaly ke stolu.
+
+Zatímco se takto zaměstnávaly, měla Elizabeth příležitost poznat,
+zda si spíš přeje, aby se pan Darcy objevil, anebo se toho obává,
+neboť vešel do pokoje; a třebaže ještě před chvilkou uvěřila, že
+by jí to spíš bylo milé, začala litovat, že se objevil.
+
+Strávil právě hezkou chvíli s panem Gardinerem, jenž se spolu
+s dvěma nebo třemi pány ze zámku zabavoval u řeky, ale opustil
+je, jakmile se dověděl, že jeho dámy hodlají to dopoledne oplatit
+Georgianě návštěvu. Jakmile vstoupil, umiňovala si Elizabeth
+moudře, že se bude chovat úplně přirozeně a volně — což bylo
+lehké si umínit, ale těžší dodržet, neboť viděla, že je všichni
+mají v podezření, a nebylo snad páru očí, které by ho při jeho
+příchodu zvědavě nesledovaly. Na nikom se však nezračila upřená
+pozornost tak nezastřeně jako na tváři slečny Bingleyové, ač se
+celá zalévala úsměvy, kdykoli promluvila k původci toho všeho,
+neboť žárlivost ji ještě nedohnaia na pokraj zoufalství a její
+boj o pana Darcyho zdaleka neskončil. Slečna Darcyová se po
+bratrově příchodu nutila mnohem víc do řeči, a když Elizabeth
+viděla, jak mu na tom záleží, aby se s jeho sestrou sblížily,
+podporovala všechny konverzační pokusy, které k tomu směřovaly.
+Ani slečně Bingleyové to neušlo, a jelikož hněv bývá špatný
+rádce, prohodila při první příležitosti se zdvořilým pohrdáním :
+
+„Poslyšte, slečno Elizo, je to pravda, že -ský pluk odtáhl
+z Merytonu?  To musela být pro vaši rodinu krutá ztráta.“
+
+Nebyla by se odvážila v Darcyho přítomnosti vyslovit Wickhamovo
+jméno, avšak Elizabeth okamžitě pochopila, že právě na něho
+naráží, a různorodé vzpomínky ji na okamžik vyvedly z rovnováhy,
+avšak ovládla se vší mocí, aby odrazila podlý útok, a odvětila
+hned věrohodně lhostejnými slovy.  Přitom bezděčně pohlédla na
+Darcyho a zjistila, že zrudl a že ji napjatě pozoruje. Jeho
+sestra byla tak poplašená, že nedokázala zvednout oči ze země.
+Kdyby byla slečna Bingleyová tušila, jak trýznivou chvíli tím
+připravila své milované přítelkyni, byla by bezpochyby od narážek
+upustila: chtěla však jen připomenout muže, jemuž je podle jejího
+mínění Elizabeth nakloněna, aby ji uvedla do rozpaků nebo aby ji
+přiměla nějak prozradit svůj cit, a tím jí uškodila v Darcyho
+očích, anebo snad chtěla i jeho upamatovat, jak pošetile
+a nejapně se některé členky Bennetovy rodiny chovaly, jakmile se
+octla na dohled uniforma. Nedoneslo se k ní nikdy ani slovo
+o tom, jak se slečna Darcyová zamilovala a hodlala uprchnout.
+Darcy se s tím nesvěřil žádné bytosti, před níž to mohl utajit,
+s výjimkou Elizabeth, a zvlášť mu záleželo na tom, aby se to
+nedozvěděli Bingleyho příbuzní, a to proto, usoudila Elizabeth,
+že si odedávna přeje, aby se později stali sestřinými příbuznými.
+Jistě už nějaké takové záměry osnoval, a třebaže vědomě
+nepřipustil, že z toho pramenily jeho snahy odloučit přítele od
+Jane, bylo pravděpodobné, že pociťuje starost o Bingleyho blaho
+tím bezprostředněji.
+
+Elizabethin klid a sebeovládání však brzy uklidnily jeho
+rozrušení; a jelikož se slečna Bingleyová, mrzutá a zklamaná,
+neodvažovala začít o Wickhamovi otevřeněji, vzpamatovala se po
+čase i Georgiana, třebaže ne natolik, aby se zúčastnila hovoru.
+Její bratr, na něhož se neodvažovala ani pohlédnout, si v té
+chvíli vůbec neuvědomil, co má Elizabeth s tou záležitostí
+společného, a právě příhoda, která měla od ní jeho mysl odvrátit,
+ho k ní ještě připoutala a dodala mu dobré mysli.
+
+Návštěva nepřetrvala dlouho svrchu zmíněnou otázku a odpověď,
+a zatímco je pan Darcy doprovázel ke kočáru, dávala slečna
+Bingleyová průchod svým citům tím, že kritizovala Elizabeth, její
+chování i zevnějšek. Ale Georgiana se k ní nepřidala. Bratrovo
+doporučení stačilo, aby v ní nalezla zalíbení, on se v nikom
+nemohl mýlit a o Elizabeth mluvil takovým způsobem, že Georgiana
+nemohla soudit jinak, než že je půvabná a roztomilá. Když se
+Darcy vrátil do salónu, neovládla se slečna Bingleyová, aby mu
+nezopakovala něco z toho, co právě říkala jeho sestře.
+
+„Ta Eliza Bennetová vypadala dnes ale hrozně, pane Darcy,“
+prohlásila.  „V životě jsem neviděla, aby se někdo tak změnil
+jako ona od zimy. Jak zhnědla a zhrubla! Luisa a já jsme si právě
+říkaly, že bychom ji ani nepoznaly.“
+
+Jakkoli se panu Darcymu takový projev málo zamlouval, spokojil se
+s chladnou odpovědí, že žádnou změnu nepostřehl, ledaže je trochu
+opálená — což se stává, když se cestuje v létě.
+
+„Musím se přiznat,“ nedala si pokoj, „že já za svou osobu jsem ji
+tedy nikdy za žádnou krásku nepovažovala. V obličeji je moc
+hubená, pleť má matnou a rysy nevýrazné. Její nos je bez
+osobitosti — profil nijaký.  Zuby ujdou, ale nic zvláštního to
+zase není, a pokud jde o její oči, o nichž jsem zaslechla jakousi
+pochvalnou zmínku, já na nich nikdy nic mimořádného neviděla.
+Kouká se ostře a mazaně, a to se mi vůbec nezamlouvá, a chování
+má velice sebevědomé, což vůbec není moderní a působí to
+nesnesitelně.“
+
+Slečna Bingleyová byla skálopevně přesvědčena, že se Darcymu
+Elizabeth líbí, a toto tedy nebyl nejlepší způsob, jak se mu
+zavděčit; avšak v zlosti si málokdo počíná moudře, a když na jeho
+tváři spatřila výraz nevole, dosáhla toho, oč usilovala. Mlčel
+však tvrdošíjně, a slečna Bingleyová, odhodlána přimět ho
+k odpovědi, pokračovala:
+
+„Pamatuji se, jak nás všechny udivilo, když jsme se s ní
+v Hertfordshiru seznámili, že je všeobecně pokládána za
+krasavici, a ještě si dobře vzpomínám, jak u nás jednou byli
+v Netherfieldu na obědě a vy jste potom řekl: ,Ta že je krásná?
+To jsem spíš ochoten považovat její matku za duchaplnou.' Ale pak
+si vás nějak získala a jeden čas jste ji zřejmě pokládal za
+docela přitažlivou.“
+
+„Ano,“ odvětil Darcy, jenž se už neovládl, „ale to bylo jen
+krátce po seznámení, a nyní už ji dlouhé měsíce považuji za jednu
+z nejkrásnějších žen, s kterými jsem se kdy setkal.“ Nato odešel,
+a slečna Bingleyová mohla být spokojená, že ho donutila říct
+něco, co nezabolelo nikoho než ji.
+
+Paní Gardinerová a Elizabeth prohovořily po návratu všechno, co
+se zběhlo na návštěvě, až na to, co je obě nejvíc zajímalo.
+Probraly spolu výrazy a chování všech přítomných, až na onu
+osobu, která nejvíc poutala jejich pozornost. Mluvily o jeho
+sestře, jeho přátelích, jeho domovu, jeho ovoci — o všem kromě
+něho, a přitom Elizabeth toužila zvědět, co si o něm paní
+Gardinerová myslí, a paní Gardinerovou by bylo navýsost
+uspokojilo, kdyby o něm byla neteř začala.
+
+Kapitola 46
+-----------
+
+Když přijeli do Lambtonu, byla Elizabeth velmi zklamaná, že na ni
+nečeká dopis od Jane, a stejného zklamání se dožila i nazítří;
+třetí den však učinil konec jejím výtkám a ospravedlnil sestru,
+neboť přišly hned dva dopisy najednou. První se někde zatoulal
+a Elizabeth to ani neudivilo, neboť Jane adresu dokonale
+popletla.
 
 Právě se vypravovali na procházku, když přišla pošta, a strýček
 s tetičkou se vydali ven sami, aby si ji mohla v klidu přečíst.
@@ -8339,8 +8857,8 @@ zjevně v rozrušení, obsahovala závažnější zprávy. V listě stálo:
     Plukovník Forster se domnívá, že je tu můžeme brzy čekat.
     Lydia nechala krátký dopis jeho choti, kde jí sděluje, co
     hodlá učinit. Musím už končit, protože nemohu nechat ubohou
-    ma-tinku dlouho samotnou. Bojím se, že z toho ze všeho
-    nebudeš moudrá, ale sama sotva vím, co píši.
+    matinku dlouho samotnou. Bojím se, že z toho ze všeho nebudeš
+    moudrá, ale sama sotva vím, co píši.
 
 Když Elizabeth dočetla, nevěnovala dlouhý čas úvahám, a ještě než
 si stačila uvědomit vlastní pocity, uchopila druhé psaní,
@@ -8350,7 +8868,7 @@ psány o den později než závěr předchozího dopisu.
     Nejdražší sestřičko, touto dobou máš už v ruce můj spěšný
     list, pokusím se nyní psát srozumitelněji a čas na to mi
     nechybí, avšak mám v hlavě takový zmatek, ze nemohu zaručit,
-    podaň-li se mi vypovědět Ti všechno po pořádku. Nevím ani,
+    podaří-li se mi vypovědět Ti všechno po pořádku. Nevím ani,
     jak to mám napsat, milá Lízinko ale nepotěším Tě a odkládat
     se to nedá. Jakkoli nemoudrý se nám zdál sňatek pana Wickhama
     s naší ubohou Lydií, obáváme se nyní, zda k němu skutečně
@@ -8421,7 +8939,7 @@ prosím, ale nemohu se zdržet. Musím okamžitě najít pana
 Gardinera, velice to spěchá, každá minuta je drahá.“
 
 „Dobrý bože! Co se děje?“ zvolal procítěně, i když snad ne podle
-všech společenských pravidel, a pak se ovládl: „Nezdržírn vás ani
+všech společenských pravidel, a pak se ovládl: „Nezdržím vás ani
 na okamžik, ale dovolte, abych sám — nebo aby lokaj doběhl pro
 pana Gardinera a jeho choť. Asi vám není dobře — nemůžete nikam
 chodit.“ Elizabeth zaváhala, ale cítila, že se pod ní nohy chvějí
@@ -8429,51 +8947,55 @@ a že by se zbytečně pokoušela strýce dohonit. Přivolala tedy
 lokaje a přikázala mu tak bezdechým hlasem, že jí sotva rozuměl,
 aby okamžitě pospíchal pro svého pána a paní.
 
-Když lokaj odešel, usedla, jelikož se nemohla udržet na nohou; a
-vypadala tak uboze, že ji Darcy nechtěl nechat samotnou a neudržel se,
-aby láskyplně a účastně neřekl: „Dovolte mi, abych vám zavolal komornou.
-Nesměl bych vám něco podat, aby se vám ulevilo? — Což
-sklenku vína — mohu ji přinést? — Jste vážně chorá.“
+Když lokaj odešel, usedla, jelikož se nemohla udržet na nohou;
+a vypadala tak uboze, že ji Darcy nechtěl nechat samotnou
+a neudržel se, aby láskyplně a účastně neřekl: „Dovolte mi, abych
+vám zavolal komornou.  Nesměl bych vám něco podat, aby se vám
+ulevilo? — Což sklenku vína — mohu ji přinést? — Jste vážně
+chorá.“
 
-„Není třeba, děkuji vám,“ odvětila a ze všech sil se snažila starosti -
-právě jsem dostala z Longbournu strašné zprávy.“
+„Není třeba, děkuji vám,“ odvětila a ze všech sil se snažila
+starosti - právě jsem dostala z Longbournu strašné zprávy.“
 
 Jak se o tom zmínila, propukla v pláč a chvíli ze sebe nedokázala
-vypravit ani slovo. Darcy, celý vylekaný, mohl jen něco zakoktat o své
-účasti a mlčky soustrastně přihlížet. Konečně
-opět promluvila:
-
-„Právě jsem dostala dopis od Jane a v něm takové strašné zprávy.
-Nebude to možno před lidmi utajit. Moje nejmladší sestra opustila
-své přátele - uprchlá — vydala se všanc — panu Wickhamovi. Odjeli
-spolu z Brightonu.  Vy ho dobře znáte, tak si ostatní domyslíte.
-Ona nemá
-peníze ani vlivné příbuzné, nic, co by ho mohlo zlákat — je ztracena
-navždy.“ Darcy strnul úžasem. „Když si pomyslím,“ dodala hlasem plným
-rozčilení, „že já jsem tomu mohla zabránit! Vždyť jsem věděla, jaký je.
-Kdybych byla sdělila něco z toho — aspoň něco z toho, co jsem se
-dověděla — kdybych to byla sdělila našim! Kdyby ho byli prohlédli,
-nebylo by se to mohlo stát. Ale teď už je — teď už je pozdě.“
-
-„Jsem upřímně zdrcen,“ pravil Darcy, „zdrcen — otřesen. Avšak je to
-jisté — naprosto jisté?“
-
-„Bohužel ano. Opustili spolu Brighton v neděli večer a podařilo se
-vysledovat je téměř až do Londýna, tam se však stopy ztrácejí; určitě
-nejeli do Skotska.“
+vypravit ani slovo. Darcy, celý vylekaný, mohl jen něco zakoktat
+o své účasti a mlčky soustrastně přihlížet. Konečně opět
+promluvila: „Právě jsem dostala dopis od Jane a v něm takové
+strašné zprávy.  Nebude to možno před lidmi utajit. Moje
+nejmladší sestra opustila své přátele - uprchlá — vydala se všanc
+— panu Wickhamovi. Odjeli spolu z Brightonu.  Vy ho dobře znáte,
+tak si ostatní domyslíte.  Ona nemá peníze ani vlivné příbuzné,
+nic, co by ho mohlo zlákat — je ztracena navždy.“
+
+Darcy strnul úžasem. „Když si pomyslím,“ dodala hlasem plným
+rozčilení, „že já jsem tomu mohla zabránit!  Vždyť jsem věděla,
+jaký je.  Kdybych byla sdělila něco z toho — aspoň něco z toho,
+co jsem se dověděla — kdybych to byla sdělila našim! Kdyby ho
+byli prohlédli, nebylo by se to mohlo stát. Ale teď už je — teď
+už je pozdě.“
+
+„Jsem upřímně zdrcen,“ pravil Darcy, „zdrcen — otřesen. Avšak je
+to jisté — naprosto jisté?“
+
+„Bohužel ano. Opustili spolu Brighton v neděli večer a podařilo
+se vysledovat je téměř až do Londýna, tam se však stopy ztrácejí;
+určitě nejeli do Skotska.“
 
 „A co se stalo, jaké kroky jste poďnikli, aby byla nalezena?“
 
-„Otec odjel do Londýna a Jane ve svém dopise prosí, aby mu strýček bez
-odkladu přispěl na pomoc: doufám, že do půl hodiny odcestujeme. Ale co
-se dá udělat — vím dobře, že se nedá
-nic dělat. Čím je možné zapůsobit na takového člověka? Jak je vůbec
-najdeme? Nemáme nejmenší naději. Je to strašné, ať se na to dívám tak či
-tak!“ Darcy mlčky přikývl.
+„Otec odjel do Londýna a Jane ve svém dopise prosí, aby mu
+strýček bez odkladu přispěl na pomoc: doufám, že do půl hodiny
+odcestujeme. Ale co se dá udělat — vím dobře, že se nedá nic
+dělat. Čím je možné zapůsobit na takového člověka? Jak je vůbec
+najdeme? Nemáme nejmenší naději. Je to strašné, ať se na to dívám
+tak či tak!“
+
+Darcy mlčky přikývl.
 
 „Když se mně otevřely oči, jaký skutečně je — ach! Kéž bych byla
-pochopila, co je mou povinností, kéž bych se toho byla odvážila! Avšak
-já to nevěděla — bála jsem se do něčeho zasahovat. Osudný, osudný omyl!“
+pochopila, co je mou povinností, kéž bych se toho byla odvážila!
+Avšak já to nevěděla — bála jsem se do něčeho zasahovat. Osudný,
+osudný omyl!“
 
 Darcy neodpovídal. Zdálo se, že sotva vnímá její slova. Přecházel
 po místnosti zabrán do úvah; čelo svraštělé, chmurný výraz ve
@@ -8486,33 +9008,37 @@ stranu však právě to jí pomohlo vyznat se ve vlastním srdci
 a dosud nikdy si tak upřímně nepřiznala, že by ho mohla milovat,
 jako v této chvíli, kdy jakékoli city byly odsouzeny k marnosti.
 
-Vlastní záležitosti na ni sice mohly doléhat, avšak nemohly ji cele
-pohltit. Lydia — to ponížení, to neštěstí, které na ně na všechny
-přivolala, potlačily jakýkoli osobní zármutek; Elizabeth zabořila tvář
-do kapesníku a na všechno ostatní zapomněla; až za několik minut si
-uvědomila, kde je a co se děje, když její společník hlasem plným účasti,
-avšak i s náznakem zdrženlivosti řekl: „Obávám se, že už si hezkou
-chvíli přejete, abych vás nerušil svou přítomností, a nemohu uvést na
-svou omluvu nic než upřímný, třebas bezmocný soucit. Kéž by mi nebesa
-dopřála, abych vás mohl slovy nebo činy utěšit ve va-Šem velkém žalu!
-Avšak nebudu vás trápit marným přáním, jež by mohlo vyvolávat zdání, žé
-se ucházím o vaši vděčnost. Tato nešťastná událost bohužel asi způsobí,
-že moje sestra nebude mít to potěšení uvítat vás dnes na Pemberley.“
-
-„Zajisté. Omluvte nás laskavě u slečny Darcyové. Řekněte, že jsme se v
-naléhavé záležitosti museli okamžitě vrátit. Zamlčte neblahou pravdu co
-nejdéle. Vím, že dlouho to být nemůže.“ Ochotněji ujistil, že nic
-neprozradí — opět ji politoval v jejím trápení, vyjádřil naději, že to
-snad dopadne lépe, než se nyní odvažují doufat, vyprosil si poručení u
-jejích příbuzných, rozloučil se s ní vážným pohledem a odešel.
-
-Když ji opustil, uvědomila si Elizabeth, jak je nepravděpodobné, že by
-se ještě někdy mohli stýkat tak přátelsky a srdečně jako při těch
-několika příležitostech v Derbyshiru; ohlédla se v duchu nazpět na tu
-dobu, co se znali, tak bohatou na nedorozumění a různé obraty, a
-povzdychla si nad protichůdnými pocity, které v ní nyní vzbuzovaly
-touhu, aby ho lépe poznala, zatímco dříve by ho byla s radostí navždy
-zavrhla.
+Vlastní záležitosti na ni sice mohly doléhat, avšak nemohly ji
+cele pohltit. Lydia — to ponížení, to neštěstí, které na ně na
+všechny přivolala, potlačily jakýkoli osobní zármutek; Elizabeth
+zabořila tvář do kapesníku a na všechno ostatní zapomněla; až za
+několik minut si uvědomila, kde je a co se děje, když její
+společník hlasem plným účasti, avšak i s náznakem zdrženlivosti
+řekl: „Obávám se, že už si hezkou chvíli přejete, abych vás
+nerušil svou přítomností, a nemohu uvést na svou omluvu nic než
+upřímný, třebas bezmocný soucit. Kéž by mi nebesa dopřála, abych
+vás mohl slovy nebo činy utěšit ve vašem velkém žalu! Avšak
+nebudu vás trápit marným přáním, jež by mohlo vyvolávat zdání, že
+se ucházím o vaši vděčnost. Tato nešťastná událost bohužel asi
+způsobí, že moje sestra nebude mít to potěšení uvítat vás dnes na
+Pemberley.“
+
+„Zajisté. Omluvte nás laskavě u slečny Darcyové. Řekněte, že jsme
+se v naléhavé záležitosti museli okamžitě vrátit. Zamlčte
+neblahou pravdu co nejdéle. Vím, že dlouho to být nemůže.“
+
+Ochotněji ujistil, že nic neprozradí — opět ji politoval v jejím
+trápení, vyjádřil naději, že to snad dopadne lépe, než se nyní
+odvažují doufat, vyprosil si poručení u jejích příbuzných,
+rozloučil se s ní vážným pohledem a odešel.
+
+Když ji opustil, uvědomila si Elizabeth, jak je nepravděpodobné,
+že by se ještě někdy mohli stýkat tak přátelsky a srdečně jako
+při těch několika příležitostech v Derbyshiru; ohlédla se v duchu
+nazpět na tu dobu, co se znali, tak bohatou na nedorozumění
+a různé obraty, a povzdychla si nad protichůdnými pocity, které
+v ní nyní vzbuzovaly touhu, aby ho lépe poznala, zatímco dříve by
+ho byla s radostí navždy zavrhla.
 
 Jsou-li vděčnost a úcta spolehlivými základy hlubších citů, pak
 se nelze divit změně, která se s Elizabeth stala. Není-li tomu
@@ -8538,32 +9064,45 @@ utekla s vědomím, že se s ní neožení, dovedla si lehko
 představit, že ani její ctnost, ani její rozum nejsou dostatečnou
 zárukou, že se nedá lehko obloudit.
 
-Dokud byl jeho pluk v Hertfordshiru, nikdy si nepovšimla, že by ho Lydia zvlášť vyznamenávala přízní, ale byla přesvědčena, že stačí projevit o ni zájem a zahoří pro kohokoli. Někdy si oblíbila tohoto důstojníka, pak zas onoho, podle toho, který ji svou dvorností právě víc zaujal. Byla
-přelétavá ve svých sympatiích, ale někdo se pro ně vždycky naskytl. Co
-škody napáchalo, že na ni doma přísněji nedohlíželi a že ji posuzovali s
-falešnou shovívavostí! Ach, jak pronikavě si to teď uvědomovala!
-
-Hořela nedočkavostí, aby už byla doma — aby všechno viděla a slyšela a
-podělila se s Jane o starosti, které ted musí spočívat jen na ní, když
-je celá rodina vyvedená z míry, otec odjel, matka není schopna nic zařídit a ještě vyžaduje soustavné ošetřování. Ač byla přesvědčena, že Lydii už nic nepomůže, přece se jí zdálo, že strýček by mohl rozhodujícím způsobem zasáhnout, a dokud nevstoupil do pokoje, prožívala ve své netrpělivosti muka. Manželé Gardinerovi poplašeně přiběhli, neboť ze sluhových slov vyrozuměli, že jejich neteř náhle onemocněla; — když je v této starosti upokojila, nedočkavě jim sdělila příčinu svého vzkazu, přečetla jim oba dopisy a s rozechvěním zdůraznila závěr druhého listu, třebaže Lydii neměli nikdy ve zvláštní
-oblibě. I pana Gardinera a jeho choť to hluboce sklíčilo. Nešlo jen o
-Lydii, ale o ně o všechny, a když dali nejprve průchod svému překvapení
-a zděšení, přislíbil pan Gardiner ochotně, že udělá, co bude v jeho
-silách. Třebaže od něho Elizabeth nic jiného neočekávala, děkovala mu se
-slzami v očích, a jelikož se jejich zájmy ztotožňovaly, dohodli se
-rychle o dalším. Hodlali odcestovat co možno nejdříve.
-
-„Ale co panstvo na Pemberley ?“ zvolala paní Gardinerová. „John nám
-pověděl, že tu byl pan Darcy, když jsi ho pro nás poslala — je to
-pravda?“
-
-„Ano, a už jsem mu řekla, že nebudeme moci svou návštěvu uskutečnit. To
-je všechno zařízeno.“
+Dokud byl jeho pluk v Hertfordshiru, nikdy si nepovšimla, že by
+ho Lydia zvlášť vyznamenávala přízní, ale byla přesvědčena, že
+stačí projevit o ni zájem a zahoří pro kohokoli. Někdy si
+oblíbila tohoto důstojníka, pak zas onoho, podle toho, který ji
+svou dvorností právě víc zaujal. Byla přelétavá ve svých
+sympatiích, ale někdo se pro ně vždycky naskytl. Co škody
+napáchalo, že na ni doma přísněji nedohlíželi a že ji posuzovali
+s falešnou shovívavostí! Ach, jak pronikavě si to teď
+uvědomovala!
+
+Hořela nedočkavostí, aby už byla doma — aby všechno viděla
+a slyšela a podělila se s Jane o starosti, které ted musí
+spočívat jen na ní, když je celá rodina vyvedená z míry, otec
+odjel, matka není schopna nic zařídit a ještě vyžaduje soustavné
+ošetřování. Ač byla přesvědčena, že Lydii už nic nepomůže, přece
+se jí zdálo, že strýček by mohl rozhodujícím způsobem zasáhnout,
+a dokud nevstoupil do pokoje, prožívala ve své netrpělivosti
+muka. Manželé Gardinerovi poplašeně přiběhli, neboť ze sluhových
+slov vyrozuměli, že jejich neteř náhle onemocněla; — když je
+v této starosti upokojila, nedočkavě jim sdělila příčinu svého
+vzkazu, přečetla jim oba dopisy a s rozechvěním zdůraznila závěr
+druhého listu, třebaže Lydii neměli nikdy ve zvláštní oblibě.
+I pana Gardinera a jeho choť to hluboce sklíčilo. Nešlo jen
+o Lydii, ale o ně o všechny, a když dali nejprve průchod svému
+překvapení a zděšení, přislíbil pan Gardiner ochotně, že udělá,
+co bude v jeho silách. Třebaže od něho Elizabeth nic jiného
+neočekávala, děkovala mu se slzami v očích, a jelikož se jejich
+zájmy ztotožňovaly, dohodli se rychle o dalším. Hodlali
+odcestovat co možno nejdříve.  „Ale co panstvo na Pemberley?“
+zvolala paní Gardinerová. „John nám pověděl, že tu byl pan Darcy,
+když jsi ho pro nás poslala — je to pravda?“
+
+„Ano, a už jsem mu řekla, že nebudeme moci svou návštěvu
+uskutečnit. To je všechno zařízeno.“
 
 „Co je vlastně zařízeno?“ rozčilovala se v duchu tetička, když
-pospíchala do svého pokoje, aby se přichystala na cestu. „Jsou spolu
-natolik zadobře, že mu mohla všechno po pravdě
-vyjevit? Jen kdybych věděla, jak to vlastně je!“
+pospíchala do svého pokoje, aby se přichystala na cestu. „Jsou
+spolu natolik zadobře, že mu mohla všechno po pravdě vyjevit? Jen
+kdybych věděla, jak to vlastně je!“
 
 Toto přání zůstalo oslyšeno, měla však aspoň o čem přemýšlet ve
 spěchu a zmatku následující hodiny. Kdyby byla Elizabeth měla
@@ -8577,6 +9116,9 @@ vyjet; a tak se Elizabeth po tom strašném dopoledni v době
 kratší, než by byla mohla předpokládat, octla v kočáře směřujícím
 do Longbournu.
 
+Kapitola 47
+-----------
+
 „Stále mi to nejde z hlavy, Elizabeth,“ řekl strýc, když
 opouštěli městečko, „a uváží-li se celá věc důkladně ze všech
 stran, mám skoro chuť přidat se k názoru tvé starší sestry.
@@ -8587,14 +9129,14 @@ Cožpak může předpokládat, že její přátelé nezasáhnou? Nebo že by
 se po takové urážce plukovníka Forstera směl beztrestně vrátit
 k pluku? Pokušení je tu neúměrné riziku!“
 
-„Myslíte, že to tak skutečně může být?“ zvolala Elizabeth a na okamžik
-se jí rozjasnila tvář.
+„Myslíte, že to tak skutečně může být?“ zvolala Elizabeth a na
+okamžik se jí rozjasnila tvář.
 
-„Na mou věru, strýček bude mít pravdu,“ pravila pani Gardinerová. „Byl
-by to příliš velký
-přečin proti slušnosti, cti i proti jeho zájmům, aby si to nerozmyslel.
-Takovou špatnost bych přece jen do Wickhama neřekla. Cožpak jsi ho ty
-sama, Lízinko, tak úplně zavrhla, že ho pokládáš za všeho schopna ?“
+„Na mou věru, strýček bude mít pravdu,“ pravila pani Gardinerová.
+„Byl by to příliš velký přečin proti slušnosti, cti i proti jeho
+zájmům, aby si to nerozmyslel.  Takovou špatnost bych přece jen
+do Wickhama neřekla. Cožpak jsi ho ty sama, Lízinko, tak úplně
+zavrhla, že ho pokládáš za všeho schopna ?“
 
 „Není schopen zanedbat vlastní zájmy, ale všeho ostatního schopen
 je. Kéž by to bylo tak, jak říkáte! Ale já se neodvažuji doufat.
@@ -8607,30 +9149,31 @@ neodjeli.“
 dostavníku!  Kromě toho se nepodařilo zjistit, že by je byl někdo
 viděl na barnetské silnici.“
 
-„No dobrá — předpokládejme tedy, že jsou v Londýně. Zamířili tam třeba
-proto, že se ve velkém městě mohou lépe skrýt. Pravděpodobně nemá ani
-jeden, ani druhý mnoho peněz, a tak je možná napadlo, že to bude
-levnější, třebas ne tak jednoduché jako ve Skotsku, vzít se v Londýně.“
+„No dobrá — předpokládejme tedy, že jsou v Londýně. Zamířili tam
+třeba proto, že se ve velkém městě mohou lépe skrýt.
+Pravděpodobně nemá ani jeden, ani druhý mnoho peněz, a tak je
+možná napadlo, že to bude levnější, třebas ne tak jednoduché jako
+ve Skotsku, vzít se v Londýně.“
 
 „Proč by se však skrývali? Proč by se obávali odhalení? Nač tajná
-svatba? Ach ne, to nezní
-věrohodně. Jeho nejlepší přítel byl přesvědčen, jak Jane píše, že si ji
-nechce vzít. Wickham se rozhodně neožení bez věna. Nemůže si to dovolit.
-A co je Lydia s to mu poskytnout — co je na ní kromě toho, že je mladá a
-veselá — aby kvůli ní zahodil možnost polepšit si výhodným sňatkem ?
-Jestli by mu v nečestných úmyslech vůči ní zabránily obavy, že upadne v
-nemilost u pluku, to nedovedu Dosoudit, protože nemám nejmenší tušení,
-jaké následky takový čin může mít. Těm ostatním důvodům, které uvádíte,
-nemohu bohužel přikládat takovou závažnost. Lydia bratra, který by
-zasáhl, a on může usoudit — vždyť jtce zná a viděl, s jakou lhostejností
-a nezájmem přijímá všechno, co se v rodině děje — že ten se nerad vyruší
-z klidu,
-tudíž v té věci vyvine mnohem menší úsilí než kterýkoli jiný otec pod
-sluncem.“
-
-„Dokázala by sis ale představit, že Lydia natolik ztratila smysl pro
-všechno jiné než pro svou lásku, že by s ním byla ochotna žít jinak než
-v manželství?“
+svatba? Ach ne, to nezní věrohodně. Jeho nejlepší přítel byl
+přesvědčen, jak Jane píše, že si ji nechce vzít. Wickham se
+rozhodně neožení bez věna. Nemůže si to dovolit.  A co je Lydia
+s to mu poskytnout — co je na ní kromě toho, že je mladá a veselá
+— aby kvůli ní zahodil možnost polepšit si výhodným sňatkem
+?  Jestli by mu v nečestných úmyslech vůči ní zabránily obavy, že
+upadne v nemilost u pluku, to nedovedu Dosoudit, protože nemám
+nejmenší tušení, jaké následky takový čin může mít. Těm ostatním
+důvodům, které uvádíte, nemohu bohužel přikládat takovou
+závažnost. Lydia bratra, který by zasáhl, a on může usoudit
+— vždyť jtce zná a viděl, s jakou lhostejností a nezájmem přijímá
+všechno, co se v rodině děje — že ten se nerad vyruší z klidu,
+tudíž v té věci vyvine mnohem menší úsilí než kterýkoli jiný otec
+pod sluncem.“
+
+„Dokázala by sis ale představit, že Lydia natolik ztratila smysl
+pro všechno jiné než pro svou lásku, že by s ním byla ochotna žít
+jinak než v manželství?“
 
 „Vám to připadá a jistě to také je k nevíře,“ odvětila Elizabeth
 se slzami v očích, „že sestra může v takové chvíli pochybovat
@@ -8660,18 +9203,20 @@ lichometný.“
 „A tohle všechno skutečně víte?“ zvolala paní Gardinerová, hoříc
 zvědavostí, odkud tyto informace pramení.
 
-„Vím to zcela bezpečně,“ odpověděla Elizabeth a zrudla. „Vyprávěla jsem
-vám přece nedávno, jak ohavně se zachoval k panu Darcymu, a když jste
-byla posledně v Longbournu, slyšela jste na vlastní uši, jakým způsobem
-mluví o člověku který se vůči němu ukázal tak shovívavý a velkorysý. A
-jsou tu ještě jiné okolnosti, které nemohu — které nejsou tak důležité,
-ale o celé rodině Darcyových vykládal hrozné lži. Podle toho, jak
-vylíčil slečnu Darcyovou, jsem byla přesvědčena, že se setkám s pyšnou,
-povznesenou, nepříjemnou osobou. Přitom dobře ví, že opak je pravda.
-Musí vědět, že je milá a skromná, jako jsme ji poznali my.“
-
-„A Lydia tohle všechno ani netuší? Jak to, že neví, co tobě a Jane
-nezůstalo utajeno?“
+„Vím to zcela bezpečně,“ odpověděla Elizabeth a zrudla.
+„Vyprávěla jsem vám přece nedávno, jak ohavně se zachoval k panu
+Darcymu, a když jste byla posledně v Longbournu, slyšela jste na
+vlastní uši, jakým způsobem mluví o člověku který se vůči němu
+ukázal tak shovívavý a velkorysý. A jsou tu ještě jiné okolnosti,
+které nemohu — které nejsou tak důležité, ale o celé rodině
+Darcyových vykládal hrozné lži. Podle toho, jak vylíčil slečnu
+Darcyovou, jsem byla přesvědčena, že se setkám s pyšnou,
+povznesenou, nepříjemnou osobou. Přitom dobře ví, že opak je
+pravda.  Musí vědět, že je milá a skromná, jako jsme ji poznali
+my.“
+
+„A Lydia tohle všechno ani netuší? Jak to, že neví, co tobě
+a Jane nezůstalo utajeno?“
 
 „Ach ano! — To je na tom právě to nejhorší. Než jsem pobývala
 v Kentu, kde jsem se tak často stýkala s pánem Darcym a jeho
@@ -8681,50 +9226,53 @@ nebo za čtrnáct dní z Merytonu odtáhnout. Za těchto okolností se
 ani Jane, jíž jsem to všechno svěřila, ani mně nezdálo nutné
 někde něco povídat, neboť nám nepřipadalo, že by mohlo někomu
 prospět, kdyby Wickham náhle pozbyl dobré pověsti, jíž se obecně
-těšil. A když bylo dohodnuto, že Lydia pojede s paní
-Forsterovou, vůbec mi nenapadlo, že bych ji před ním měla
-varovat. Ani na mysl mi nepřišlo, že bychom ji svým stanoviskem
-uváděly v nebezpečí. Jistě mi uvěříte, jak vzdálena jsem byla
-sebemenšího podezření, že by to mohlo mít takové následky.“
-
-„Neměli jste tedy zřejmě důvod se domnívat, když odjížděla do Brightonu,
-že se do sebe zamilovali?“
-
-„Vůbec ne. Nevzpomínám si na žádný projev náklonnosti ani z jeho, ani z
-její strany; to víte, v rodině, jako je naše, by to jistě neuniklo
-pozornosti. Když přijel k pluku, okouzlil ji, ale nás všechny ostatní
-také. První dva měsíce po něm bláznila všechna děvčata z Merytonu i
-přifařených obcí; ale on ji zvláštní pozorností nevyznamenával, a proto
-zakrátko poté, co pro něho divoce a horoucně vzplála, se jí začali líbit
-zase jiní důstojníci, kteří se jí víc kořili, a těm věnovala svou
-přízeň.“
-
-Ačkoli sotva co nového mohlo zmnožit jejich obavy, naděje a dohady, je
-nabíledni, že po celou cestu se rozhovor točil převážně kolem tohoto
-zajímavého námětu a že se k němu stále vraceli. Elizabeth nesešel z
-mysli ani na okamžik. Nepřipustila to její úzkost a sebeobviňování,
-nenalézala ani chvilkový oddech a zapomnění.
+těšil. A když bylo dohodnuto, že Lydia pojede s paní Forsterovou,
+vůbec mi nenapadlo, že bych ji před ním měla varovat. Ani na mysl
+mi nepřišlo, že bychom ji svým stanoviskem uváděly v nebezpečí.
+Jistě mi uvěříte, jak vzdálena jsem byla sebemenšího podezření,
+že by to mohlo mít takové následky.“
+
+„Neměli jste tedy zřejmě důvod se domnívat, když odjížděla do
+Brightonu, že se do sebe zamilovali?“
+
+„Vůbec ne. Nevzpomínám si na žádný projev náklonnosti ani z jeho,
+ani z její strany; to víte, v rodině, jako je naše, by to jistě
+neuniklo pozornosti. Když přijel k pluku, okouzlil ji, ale nás
+všechny ostatní také. První dva měsíce po něm bláznila všechna
+děvčata z Merytonu i přifařených obcí; ale on ji zvláštní
+pozorností nevyznamenával, a proto zakrátko poté, co pro něho
+divoce a horoucně vzplála, se jí začali líbit zase jiní
+důstojníci, kteří se jí víc kořili, a těm věnovala svou přízeň.“
+
+----
+
+Ačkoli sotva co nového mohlo zmnožit jejich obavy, naděje
+a dohady, je nabíledni, že po celou cestu se rozhovor točil
+převážně kolem tohoto zajímavého námětu a že se k němu stále
+vraceli. Elizabeth nesešel z mysli ani na okamžik. Nepřipustila
+to její úzkost a sebeobviňování, nenalézala ani chvilkový oddech
+a zapomnění.
 
 Cestovali co nejspěšněji, přenocovali v zájezdním hostinci, takže
 dospěli do Longbournu druhý den před polednem.
 
-Elizabeth uklidňovalo aspoň vědomí, že se Jane netrápí ještě i dlouhým
-čekáním. Gardinerovic dětičky zpozorovaly kočár a číhaly na schodišti
-před domem, až vjede do travnatého dvora, a když zastavil u domovních
-vrat, rozzářilo jim radostné překvapení
-obličejíky a pak se projevilo v celých jejich tělíčkách poskakováním a
-natřásáním, což byla první příjemná skutečnost, která vítala hosty.
+Elizabeth uklidňovalo aspoň vědomí, že se Jane netrápí ještě
+i dlouhým čekáním. Gardinerovic dětičky zpozorovaly kočár
+a číhaly na schodišti před domem, až vjede do travnatého dvora,
+a když zastavil u domovních vrat, rozzářilo jim radostné
+překvapení obličejíky a pak se projevilo v celých jejich
+tělíčkách poskakováním a natřásáním, což byla první příjemná
+skutečnost, která vítala hosty.
 
-Elizabeth seskočila, každému dítěti vlepila rychle pusu a spěchala do
-haly, kde se okamžitě
-setkala s Jane, která sbíhala se schodů od matčiny ložnice.
+Elizabeth seskočila, každému dítěti vlepila rychle pusu
+a spěchala do haly, kde se okamžitě setkala s Jane, která sbíhala
+se schodů od matčiny ložnice.
 
-Elizabeth ji láskyplně objala, oči obou se zalily slzami a přitom se bez
-prodlení vyptávala, zda se nedověděli něco o uprchlících.
+Elizabeth ji láskyplně objala, oči obou se zalily slzami a přitom
+se bez prodlení vyptávala, zda se nedověděli něco o uprchlících.
 
-„Ještě ne,“ odvětila Jane. „Ale snad se všechno obrátí k lepšímu, když
-ted přijel drahý
-strýček.“
+„Ještě ne,“ odvětila Jane. „Ale snad se všechno obrátí k lepšímu,
+když ted přijel drahý strýček.“
 
 „Je tatíček v Londýně?“
 
@@ -8732,35 +9280,41 @@ strýček.“
 
 „A dostali jste od něho nějaké zprávy?“
 
-„Jen jednou. Poslal mi ve středu pár řádek, že v pořádku dojel a co mám
-dělat, neboť o to jsem ho zvlášť prosila. Dodal ještě, že už nebude
-psát, dokud nám nebude moci sdělit něco závažnějšího.“
+„Jen jednou. Poslal mi ve středu pár řádek, že v pořádku dojel
+a co mám dělat, neboť o to jsem ho zvlášť prosila. Dodal ještě,
+že už nebude psát, dokud nám nebude moci sdělit něco
+závažnějšího.“
 
 „A co maminka — jak se jí daří? Jak se vůbec daří vám všem?“
 
-„Mamince se daří obstojně, aspoň doufám, třebaže je stále ještě velmi
-otřesena. Je nahoře a bude mít velkou radost, až vás všechny uvidí.
-Nevychází ještě ze svého salónku. Mary a Kitty jsou chválabohu zdravé.“
-
-„Ale co ty — co ty?“ zvolala Elizabeth. „Jak jsi přepadlá! Co jsi asi
-musela prožít!“ Sestra ji však ujistila, že se cítí docela dobře; a
-jejich rozhovor, který se odehrával, zatímco se Gardinerovi věnovali
-svému potomstvu, byl nyní přerušen příchodem ostatních. Jane běžela
-uvítat strýčka s tetičkou a děkovala jim s úsměvy i slzami zároveň.
-Jakmile se všichni octli v salóně, padly samozřejmě znovu ty otázky,
-které už položila Elizabeth, a i Gardinerovi brzy zjistili, že jim Jane
-nemůže povědět nic nového. Její laskavé
-srdce se však nevzdávalo optimistických nadějí, a stále počítala ještě s
-tím, že všechno dobře skončí, že mohou každý den očekávat dopis buď od
-Lydie nebo od otce, který jim všechno vysvětlí a snad oznámí sňatek.
-
-Po několikaminutovém rozhovoru se odebrali do pokojů paní Bennetové a
-taje přijala přesně
-tak, jak se dalo očekávat, se slzami, lamentacemi a nářkem; svolávala
-hromy a blesky na hlavu zlosyna Wickhama, stěžovala si, co vytrpěla a
-čím jí kdo ublížil, a obviňovala všechny krom oné osoby, jejíž neuvážené
-shovívavosti bylo hlavně třeba klást za vinu omyly její
-dcery.
+„Mamince se daří obstojně, aspoň doufám, třebaže je stále ještě
+velmi otřesena. Je nahoře a bude mít velkou radost, až vás
+všechny uvidí.  Nevychází ještě ze svého salónku. Mary a Kitty
+jsou chválabohu zdravé.“
+
+„Ale co ty — co ty?“ zvolala Elizabeth. „Jak jsi přepadlá! Co jsi
+asi musela prožít!“
+
+Sestra ji však ujistila, že se cítí docela dobře; a jejich
+rozhovor, který se odehrával, zatímco se Gardinerovi věnovali
+svému potomstvu, byl nyní přerušen příchodem ostatních. Jane
+běžela uvítat strýčka s tetičkou a děkovala jim s úsměvy i slzami
+zároveň.
+
+Jakmile se všichni octli v salóně, padly samozřejmě znovu ty
+otázky, které už položila Elizabeth, a i Gardinerovi brzy
+zjistili, že jim Jane nemůže povědět nic nového. Její laskavé
+srdce se však nevzdávalo optimistických nadějí, a stále počítala
+ještě s tím, že všechno dobře skončí, že mohou každý den očekávat
+dopis buď od Lydie nebo od otce, který jim všechno vysvětlí
+a snad oznámí sňatek.
+
+Po několikaminutovém rozhovoru se odebrali do pokojů paní
+Bennetové a taje přijala přesně tak, jak se dalo očekávat, se
+slzami, lamentacemi a nářkem; svolávala hromy a blesky na hlavu
+zlosyna Wickhama, stěžovala si, co vytrpěla a čím jí kdo ublížil,
+a obviňovala všechny krom oné osoby, jejíž neuvážené shovívavosti
+bylo hlavně třeba klást za vinu omyly její dcery.
 
 „Jen kdybych byla mohla prosadit svou,“ naříkala, „a kdybych byla
 mohla jet do Brightonu s celou rodinou, tak k tomu nemuselo
@@ -8773,126 +9327,136 @@ vždycky. Ubohá děvenka zlatá! A teď odjel i pan Bennet, a já to
 tuším, že vyzve Wickhama na souboj, až ho najde, a ten ho zabije,
 a co si pak počneme? Collinsovi nás odsud vyženou, ještě než jeho
 tělo v hrobě vychladne, a jestli se nás ty, bratře, dobrotivě
-neujmeš, pak nevím, kam se podějeme.“ Všichni ji chlácholili, aby
-si to tak nebrala, a pan Gardiner, když ji nejprve ujistil o své
-náklonnosti k ní a její rodině, jí sdělil, že hodlá odcestovat
-nazítří do Londýna a že bude všemožně nápomocen panu Bennetovi
-v úsilí vypátrat Lydii.
-
-„Nesmíš se zbytečně plašit,“ dodal, „je sice moudré připravit se na
-nejhorší, ale zatím k tomu nemáme důvod. Není to ještě ani týden, co
-opustili Brighton. Za několik dní už se o nich snad něco dozvíme, a
-dokud nemáme jistotu, že si ji nevzal a vzít nehodlá, nesmíme házet
-flintu do žita. Jakmile přibudu do města, zajdu za švagrem, přemluvím
-ho, aby se přestěhoval k nám, a spolu se pak uradíme, co počít.“
-
-„Ach, drahý bratře!“ odvětila na to paní Bennetová, „nic jiného bych si
-ani nemohla přát. Jenom zjisti, jakmile budeš v Londýně, kde mohou být,
-a jestli se ještě nevzali, zařiď, aby to udělali. Na svatební šaty ať
-nečekají, ale řekni Lydii, že na ně dostane tolik peněz, kolik bude
-chtít, a že si je koupí po svatbě. Hlavně ale nesmíš připustit, aby se s
-ním pan Bennet utkal v souboji. Vypověz mu, jak jsem na tom bídně — že
-strachy div o rozum nepřijdu, třesu se a chvěji po celém těle — v boku
-mě píchá a hlava se mi může rozskočit a srdce mi tak tluče, že si
-neodpočinu ve dne ani v noci. A že vzkazuji Lydii, mé děvečce zlaté, aby
-si ty šaty nevybírala, dokud se se mnou neporadí, protože ona neví, ve
-kterém obchodě se nejlépe nakoupí. Ach, bratře, ty máš zlaté srdce! Já
-vím, že to všechno dokážeš.“ Pan Gardiner ji znovu ujistil, že jim bude
-v této situaci nápomocen, seč mu síly stačí, avšak zároveň jí doporučil,
-aby tolik nepodléhala ani růžovým nadějím, ani zoufalství, a tímto
-způsobem u ní strávili čas až do chvíle, kdy se podával oběd; pak ji
-zanechali hospodyni, která o ni pečovala, když se dcery vzdálily, aby
-měla komu vylévat své city. Ač bratr i švagrová měli dojem, že není
-nutné, aby se paní Bennetová odlučovala od ostatních, nepokoušeli se jí
-to vymlouvat, neboť věděli, že nemá dost rozumu, aby držela jazyk za
-zuby před služebnictvem, obsluhujícím u stolu, a pokládali za menší zlo,
-když jen jedna duše, spolehlivější a důvěryhodnější než ostatní
-vyposlechne její obavy a názory o této věci.
-
-V jídelně se k nim zakrátko přidružily i Mary s Kitty, které se dříve
-nemohly objevit, neboť
-byly obě příliš zaneprázdněny ve svých pokojích: jedna svou četbou,
-druhá zušlechťováním svého zevnějšku.
-
-Vypadaly však dosti klidně a nebyla na nich znát žádná změna, ledaže
-ztráta nejmilejší sestry nebo hněv, který se na ni v tomto případě
-snesl, zavinily, že Kitty kňourala ještě trochu víc než jindy. Mary se
-ovládala natolik, že dokázala s vážnou tváří zašeptat Elizabeth, jakmile
-zasedly za stůl:
+neujmeš, pak nevím, kam se podějeme.“
+
+Všichni ji chlácholili, aby si to tak nebrala, a pan Gardiner,
+když ji nejprve ujistil o své náklonnosti k ní a její rodině, jí
+sdělil, že hodlá odcestovat nazítří do Londýna a že bude všemožně
+nápomocen panu Bennetovi v úsilí vypátrat Lydii.
+
+„Nesmíš se zbytečně plašit,“ dodal, „je sice moudré připravit se
+na nejhorší, ale zatím k tomu nemáme důvod. Není to ještě ani
+týden, co opustili Brighton. Za několik dní už se o nich snad
+něco dozvíme, a dokud nemáme jistotu, že si ji nevzal a vzít
+nehodlá, nesmíme házet flintu do žita. Jakmile přibudu do města,
+zajdu za švagrem, přemluvím ho, aby se přestěhoval k nám, a spolu
+se pak uradíme, co počít.“
+
+„Ach, drahý bratře!“ odvětila na to paní Bennetová, „nic jiného
+bych si ani nemohla přát. Jenom zjisti, jakmile budeš v Londýně,
+kde mohou být, a jestli se ještě nevzali, zařiď, aby to udělali.
+Na svatební šaty ať nečekají, ale řekni Lydii, že na ně dostane
+tolik peněz, kolik bude chtít, a že si je koupí po svatbě. Hlavně
+ale nesmíš připustit, aby se s ním pan Bennet utkal v souboji.
+Vypověz mu, jak jsem na tom bídně — že strachy div o rozum
+nepřijdu, třesu se a chvěji po celém těle — v boku mě píchá
+a hlava se mi může rozskočit a srdce mi tak tluče, že si
+neodpočinu ve dne ani v noci. A že vzkazuji Lydii, mé děvečce
+zlaté, aby si ty šaty nevybírala, dokud se se mnou neporadí,
+protože ona neví, ve kterém obchodě se nejlépe nakoupí. Ach,
+bratře, ty máš zlaté srdce! Já vím, že to všechno dokážeš.“
+
+Pan Gardiner ji znovu ujistil, že jim bude v této situaci
+nápomocen, seč mu síly stačí, avšak zároveň jí doporučil, aby
+tolik nepodléhala ani růžovým nadějím, ani zoufalství, a tímto
+způsobem u ní strávili čas až do chvíle, kdy se podával oběd; pak
+ji zanechali hospodyni, která o ni pečovala, když se dcery
+vzdálily, aby měla komu vylévat své city.
+
+Ač bratr i švagrová měli dojem, že není nutné, aby se paní
+Bennetová odlučovala od ostatních, nepokoušeli se jí to
+vymlouvat, neboť věděli, že nemá dost rozumu, aby držela jazyk za
+zuby před služebnictvem, obsluhujícím u stolu, a pokládali za
+menší zlo, když jen jedna duše, spolehlivější a důvěryhodnější
+než ostatní vyposlechne její obavy a názory o této věci.
+
+V jídelně se k nim zakrátko přidružily i Mary s Kitty, které se
+dříve nemohly objevit, neboť byly obě příliš zaneprázdněny ve
+svých pokojích: jedna svou četbou, druhá zušlechťováním svého
+zevnějšku.  Vypadaly však dosti klidně a nebyla na nich znát
+žádná změna, ledaže ztráta nejmilejší sestry nebo hněv, který se
+na ni v tomto případě snesl, zavinily, že Kitty kňourala ještě
+trochu víc než jindy. Mary se ovládala natolik, že dokázala
+s vážnou tváří zašeptat Elizabeth, jakmile zasedly za stůl:
 
 „Jaká to neblahá příhoda! Patrně se to všude rozkřikne, avšak
 musíme zbudovat hráz proti toku záští a zaplavit jedna druhé
-zraněnou hruď balzámem sesterské útěchy.“ Když viděla, že se
-Elizabeth nemá k tomu, aby jí na to něco odpověděla, dodala:
-„Lydia propadla zkáze, avšak my si z toho aspoň můžeme odnést
-cenné ponaučení: ztratí-li žena ctnost, nic už jí nepomůže
-— jediný chybný krok ji vede k věčnému zatracení — dobrá pověst
-je stejně křehká jako vzácná — nemůžeme ani být dost obezřelé ve
-vztahu k opovrženíhodnému druhému pohlaví.“
+zraněnou hruď balzámem sesterské útěchy.“
+
+Když viděla, že se Elizabeth nemá k tomu, aby jí na to něco
+odpověděla, dodala: „Lydia propadla zkáze, avšak my si z toho
+aspoň můžeme odnést cenné ponaučení: ztratí-li žena ctnost, nic
+už jí nepomůže — jediný chybný krok ji vede k věčnému zatracení
+— dobrá pověst je stejně křehká jako vzácná — nemůžeme ani být
+dost obezřelé ve vztahu k opovrženíhodnému druhému pohlaví.“
 
 Elizabeth k ní v úžasu zvedla zrak, avšak byla příliš zdrcená,
 aby odpovídala. Mary toho nedbala a dále se utěšovala morálními
-dedukcemi ze zla, které je potkalo. Odpoledne našly obě starší
-sestry příležitost být půl hodinky samy a Elizabeth toho okamžitě
-využila k dalším dotazům, na něž Jane ochotně odpovídala. Nejprve si
-společně zabědovaly nad neblahými důsledky této události, které
-Elizabeth pokládala za téměř nevyhnutelné a Jane nemohla zcela vyloučit,
-a pak pokračovaly v úvahách na stále stejné téma: „A teď mi vypověz
-všechno, úplně dopodrobna, co jsem ještě neslyšela,“ požádala Elizabeth.
-„Co říkal plukovník Forster? Jak to, že Forsterovi předem nic
-nevytušili? Museli je přece spolu často vídat.“
+dedukcemi ze zla, které je potkalo.
+
+Odpoledne našly obě starší sestry příležitost být půl hodinky
+samy a Elizabeth toho okamžitě využila k dalším dotazům, na něž
+Jane ochotně odpovídala. Nejprve si společně zabědovaly nad
+neblahými důsledky této události, které Elizabeth pokládala za
+téměř nevyhnutelné a Jane nemohla zcela vyloučit, a pak
+pokračovaly v úvahách na stále stejné téma: „A teď mi vypověz
+všechno, úplně dopodrobna, co jsem ještě neslyšela,“ požádala
+Elizabeth.  „Co říkal plukovník Forster? Jak to, že Forsterovi
+předem nic nevytušili? Museli je přece spolu často vídat.“
 
 „Plukovník Forster se skutečně přiznal, že je často podezíral ze
-vzájemných sympatií, hlavně z
-Lydiiny strany, ale nebral to tak vážně, aby se nad tím znepokojoval. Je
-mi ho tak líto! Choval se k nám nesmírně ohleduplně a laskavě. Chtěl
-stejně přijet, aby nás ujistil svou účastí, ještě
-než ho vůbec napadlo, že snad nejeli do Skotska, a jakmile se tato obava
-vynořila, vydal se okamžitě na cestu.“
+vzájemných sympatií, hlavně z Lydiiny strany, ale nebral to tak
+vážně, aby se nad tím znepokojoval. Je mi ho tak líto! Choval se
+k nám nesmírně ohleduplně a laskavě. Chtěl stejně přijet, aby nás
+ujistil svou účastí, ještě než ho vůbec napadlo, že snad nejeli
+do Skotska, a jakmile se tato obava vynořila, vydal se okamžitě
+na cestu.“
 
 „A Denny je tedy přesvědčen, že si ji Wickham nevezme? Byl předem
 zasvěcen do jejich plánů? Mluvil plukovník Forster přímo sním?“
 
-„Ano, avšak když se ho dotazoval, popřel Denny, že by o tom byl předem
-věděl, a nechtěl říci, co si o tom vlastně myslí. Netvrdil už, že si ji
-nevezme — a právě to mě vede k domněnce, že snad předtím jeho slova
-někdo špatně pochopil.“
+„Ano, avšak když se ho dotazoval, popřel Denny, že by o tom byl
+předem věděl, a nechtěl říci, co si o tom vlastně myslí. Netvrdil
+už, že si ji nevezme — a právě to mě vede k domněnce, že snad
+předtím jeho slova někdo špatně pochopil.“
 
 „Než plukovník Forster přijel, nikdo z vás tedy zřejmě ani
 nezapochyboval, že jsou svoji.“
 
-„Jak by nás to bylo mohlo vůbec napadnout? Mně to trochu dělalo starosti
-— zapochybovala jsem tu a tam, zda s ním sestra bude v manželství
-šťastna, protože jsem věděla, že se nechoval vždycky docela pěkně. O
-tomhle tatíček s matinkou nevěděli, těm dělalo těžkou hlavu, že je to
-tak neuvážený sňatek. Kitty se pak doznala — samozřejmě ji těšilo, že je
-moudřejší než my — že jí Lydia v posledním dopise něco takového
-naznačovala. Zřejmě věděla už dlouhé týdny, že se mají rádi.“
+„Jak by nás to bylo mohlo vůbec napadnout? Mně to trochu dělalo
+starosti — zapochybovala jsem tu a tam, zda s ním sestra bude
+v manželství šťastna, protože jsem věděla, že se nechoval vždycky
+docela pěkně. O tomhle tatíček s matinkou nevěděli, těm dělalo
+těžkou hlavu, že je to tak neuvážený sňatek. Kitty se pak doznala
+— samozřejmě ji těšilo, že je moudřejší než my — že jí Lydia
+v posledním dopise něco takového naznačovala. Zřejmě věděla už
+dlouhé týdny, že se mají rádi.“
 
 „Ale ne předtím, než odjeli do Brightonu?“
 
 „Ne, to myslím že ne.“
 
-„A co plukovník Forster, odsuzoval Wickhama? Má představu, co je to ve
-skutečnosti za člověka?““Musím přiznat, že nemluvil o Wickhamovi tak
-pěkně jako kdysi. Považoval ho za nemoudrého a výstředního. Jakmile se
-tato nešťastná událost rozkřikla, začalo se po Merytonu říkat, že tu
-zanechal plno dluhů, ale doufám, že to budou jen pomluvy.“
+„A co plukovník Forster, odsuzoval Wickhama? Má představu, co je
+to ve skutečnosti za člověka?““Musím přiznat, že nemluvil
+o Wickhamovi tak pěkně jako kdysi. Považoval ho za nemoudrého
+a výstředního. Jakmile se tato nešťastná událost rozkřikla,
+začalo se po Merytonu říkat, že tu zanechal plno dluhů, ale
+doufám, že to budou jen pomluvy.“
 
-„Ach, Jane, kéž bychom nebyly dělaly takové tajnosti, kéž bychom byly
-pověděly, co o něm víme! Tohle by se nebylo muselo stát!“
+„Ach, Jane, kéž bychom nebyly dělaly takové tajnosti, kéž bychom
+byly pověděly, co o něm víme! Tohle by se nebylo muselo stát!“
 
-„Snad by to bývalo moudřejší,“ odpověděla sestra, „ale zdálo se mi
-neomluvitelné obvinit někoho z dávných prohřešků, když nevím, zda se od
-té doby nezměnil. Měly jsme nejlepší
-úmysly.“
+„Snad by to bývalo moudřejší,“ odpověděla sestra, „ale zdálo se
+mi neomluvitelné obvinit někoho z dávných prohřešků, když nevím,
+zda se od té doby nezměnil. Měly jsme nejlepší úmysly.“
 
 „Zapamatoval si plukovník Forster něco z toho dopisu, který Lydia
 zanechala pro jeho ženu?“
 
 „Přivezl nám jej přečíst.“
 
-Jane jej vyňala z kabelky a podala Elizabeth. Obsahoval toto sdělení:
+Jane jej vyňala z kabelky a podala Elizabeth. Obsahoval toto
+sdělení:
 
     Nejdražší Harrieto,
 
@@ -8945,58 +9509,82 @@ všechno to trápení a starosti jen na tobě.“
 „Mary i Kitty byly moc milé a byly by se se mnou podělily
 o všechnu námahu, o tom jsem přesvědčena, ale nechtěla jsem to
 ani po jedné, ani po druhé žádat. Kitty je tak štíhlá a křehká
-a Mary se tolik učí, že ji nelze vyrušovat, když odpočívá. Tetička
-Philipsová k nám přišla v úterý, když tatíček odjel, a byla tak hodná,
-že se mnou zůstala až do čtvrtka. Byla to pro nás pro všechny velká
-pomoc a útěcha. A lady Lucasová sem zašla ve středu, aby nám projevila
-účast, a nabídla se, že sem ona nebo její dcery zaskočí, budeme-li
-potřebovat, což od ní bylo moc hezké.“
-
-„Měla si tam radši zůstat,“ zvolala Elizabeth. „Snad to myslela dobře,
-ale v takovéhle nešťastné situaci člověk nemůže sousedy ani dost
-zanedbávat. Pomoci nemohou, soucit je nesnesitelný. Ať se na nás
-vítězoslavně naparují na dálku a dají pokoj.“ Pak se vyptávala, jakým
-způsobem hodlá otec postupovat, aby ve městě vypátral svou dceru.
-
-„Chtěl, pokud vím, zajet do Epsomu,“ odvětila Jane, „tam totiž naposled
-přepřahali, a vyptávat se postiliónů, jestli by se od nich něco
-nedozvěděl. Šlo mu jistě hlavně o to, aby zjistil číslo dostavníku,
-který je vezl z CÍaphamu. Podaří-li se nějak vypátrat, před kterým domem
-kočí pasažéry vyložil, hodlal se tam poptávat a doufal, že by se
-dozvěděl stanoviště i číslo dostavníku. Nevím, nač ještě pomýšlel, ale
-on tak spěchal, aby už byl pryč, a byl tak rozrušený, že mi dalo velkou
-práci, aby mi pověděl aspoň tohle.“ Celá rodina doufala, že nazítří
-dojde nějaká zpráva od pana Benneta, avšak listonoš přišel a nepřinesl
-od něho ani řádečku. Znali otce a věděli, že se obvykle jen liknavě a
-nerad odhodlává k psaní, avšak nadali se, že za těchto okolností se
-přece jen donutí. Nezbytně z toho vyplývalo, že pro ně nemá žádné
-dobré noviny, avšak i to by byli rádi věděli najisto. Pan Gardi-ner
-čekal jen na poštu a pak se hned vydal na cestu. Když odjel, mohli se v
-Longbournu aspoň spolehnout na to, že je bude stále zpravovat, co je
-nového, a strýček při rozloučení slíbil, že bude naléhat na pana
-Benneta, aby se co nejdříve vrátil domů, čímž velice potěšil svou
-sestru, neboť to pokládala za jedinou záruku, že jí manžel nepadne v
-souboji.
-
-Paní Gardineroyá hodlala setrvat i s dětmi v Hertfordshiru ještě několik
-dní, neboť se domnívala, že svou přítomností neteřím ulehčí. Střídala se
-s nimi v ošetřování paní Bennetové, a byla jim velkou útěchou ve volných chvílích. I jejich druhá teta je často navštěvovala a přicházela vždy, jak prohlašovala, s úmyslem je rozptýlit a povzbudit; jelikož však jim pokaždé vylíčila nějaký nový příklad Wickhamovy rozmařilosti a
-zbrklosti, opouštěla je obvykle v stísněnější náladě než předtím.
-
-Celý Meryton snaživě očerňoval muže, kterého tu ještě před třemi měsíci
-měli za anděla. Šla fáma, že je zadlužen u všech místních obchodníků, a
-jeho pletky, vesměs poctěné označením svedení, se probíraly v každé kupecké rodině. Kdekdo o něm prohlašoval, že je to největší zvrhlík pod sluncem, a kdekdo si najednou uvědomoval, že nikdy nedůvěřoval jeho předstírané dobrosrdečnosti. Elizabeth z toho ze všeho sice věřila každému pátému slovu, ale stačilo to, aby se ještě utvrdila v přesvědčení, že je sestra ztracena, a dokonce i Jane, která tomu všemu přikládala ještě méně víry, téměř ztrácela naději, zvláště
-když dny uplývaly, a kdyby byli skutečně odjeli do Skotska, kteroužto
-možnost ještě úplně nezavrhla, museli by o nich už mít s největší
-pravděpodobností nějakou zprávu.
-
-Pan Gardiner odjel z Longbournu v neděli a v úterý od něho jeho choť
-dostala psaní; oznamoval jim, že hned po svém příjezdu vyhledal švagra a
-přemluvil ho, aby se nastěhoval k němu do Gracechurch Street, že pan
-Bennet ještě před jeho příjezdem navštívil Epsom a Clapham, avšak bez
-valného výsledku, a že je nyní odhodlán poptávat se ve všech větších hotelích, neboť se mu zdá dost pravděpodobné, že se po příjezdu do Londýna zprvu v některém ubytovali, než si našli byt. Pan Gardiner sám si od tohoto počínání příliš mnoho neslibuje, avšak jelikož si to švagr přeje, hodlá mu v tom pomáhat. Dodal, že pan
-Bennet zatím nechce ani slyšet, aby opustil Londýn, a slíbil opět brzy
-psát. Dopis měl takovouto doušku:
+a Mary se tolik učí, že ji nelze vyrušovat, když odpočívá.
+Tetička Philipsová k nám přišla v úterý, když tatíček odjel,
+a byla tak hodná, že se mnou zůstala až do čtvrtka. Byla to pro
+nás pro všechny velká pomoc a útěcha. A lady Lucasová sem zašla
+ve středu, aby nám projevila účast, a nabídla se, že sem ona nebo
+její dcery zaskočí, budeme-li potřebovat, což od ní bylo moc
+hezké.“
+
+„Měla si tam radši zůstat,“ zvolala Elizabeth. „Snad to myslela
+dobře, ale v takovéhle nešťastné situaci člověk nemůže sousedy
+ani dost zanedbávat. Pomoci nemohou, soucit je nesnesitelný. Ať
+se na nás vítězoslavně naparují na dálku a dají pokoj.“ Pak se
+vyptávala, jakým způsobem hodlá otec postupovat, aby ve městě
+vypátral svou dceru.
+
+„Chtěl, pokud vím, zajet do Epsomu,“ odvětila Jane, „tam totiž
+naposled přepřahali, a vyptávat se postiliónů, jestli by se od
+nich něco nedozvěděl. Šlo mu jistě hlavně o to, aby zjistil číslo
+dostavníku, který je vezl z CÍaphamu. Podaří-li se nějak
+vypátrat, před kterým domem kočí pasažéry vyložil, hodlal se tam
+poptávat a doufal, že by se dozvěděl stanoviště i číslo
+dostavníku. Nevím, nač ještě pomýšlel, ale on tak spěchal, aby už
+byl pryč, a byl tak rozrušený, že mi dalo velkou práci, aby mi
+pověděl aspoň tohle.“
+
+Kapitola 48
+-----------
+
+Celá rodina doufala, že nazítří dojde nějaká zpráva od pana
+Benneta, avšak listonoš přišel a nepřinesl od něho ani řádečku.
+Znali otce a věděli, že se obvykle jen liknavě a nerad odhodlává
+k psaní, avšak nadali se, že za těchto okolností se přece jen
+donutí. Nezbytně z toho vyplývalo, že pro ně nemá žádné dobré
+noviny, avšak i to by byli rádi věděli najisto. Pan Gardi-ner
+čekal jen na poštu a pak se hned vydal na cestu. Když odjel,
+mohli se v Longbournu aspoň spolehnout na to, že je bude stále
+zpravovat, co je nového, a strýček při rozloučení slíbil, že bude
+naléhat na pana Benneta, aby se co nejdříve vrátil domů, čímž
+velice potěšil svou sestru, neboť to pokládala za jedinou záruku,
+že jí manžel nepadne v souboji.
+
+Paní Gardineroyá hodlala setrvat i s dětmi v Hertfordshiru ještě
+několik dní, neboť se domnívala, že svou přítomností neteřím
+ulehčí. Střídala se s nimi v ošetřování paní Bennetové, a byla
+jim velkou útěchou ve volných chvílích. I jejich druhá teta je
+často navštěvovala a přicházela vždy, jak prohlašovala, s úmyslem
+je rozptýlit a povzbudit; jelikož však jim pokaždé vylíčila
+nějaký nový příklad Wickhamovy rozmařilosti a zbrklosti,
+opouštěla je obvykle v stísněnější náladě než předtím.
+
+Celý Meryton snaživě očerňoval muže, kterého tu ještě před třemi
+měsíci měli za anděla. Šla fáma, že je zadlužen u všech místních
+obchodníků, a jeho pletky, vesměs poctěné označením svedení, se
+probíraly v každé kupecké rodině. Kdekdo o něm prohlašoval, že je
+to největší zvrhlík pod sluncem, a kdekdo si najednou uvědomoval,
+že nikdy nedůvěřoval jeho předstírané dobrosrdečnosti. Elizabeth
+z toho ze všeho sice věřila každému pátému slovu, ale stačilo to,
+aby se ještě utvrdila v přesvědčení, že je sestra ztracena,
+a dokonce i Jane, která tomu všemu přikládala ještě méně víry,
+téměř ztrácela naději, zvláště když dny uplývaly, a kdyby byli
+skutečně odjeli do Skotska, kteroužto možnost ještě úplně
+nezavrhla, museli by o nich už mít s největší pravděpodobností
+nějakou zprávu.
+
+Pan Gardiner odjel z Longbournu v neděli a v úterý od něho jeho
+choť dostala psaní; oznamoval jim, že hned po svém příjezdu
+vyhledal švagra a přemluvil ho, aby se nastěhoval k němu do
+Gracechurch Street, že pan Bennet ještě před jeho příjezdem
+navštívil Epsom a Clapham, avšak bez valného výsledku, a že je
+nyní odhodlán poptávat se ve všech větších hotelích, neboť se mu
+zdá dost pravděpodobné, že se po příjezdu do Londýna zprvu
+v některém ubytovali, než si našli byt. Pan Gardiner sám si od
+tohoto počínání příliš mnoho neslibuje, avšak jelikož si to švagr
+přeje, hodlá mu v tom pomáhat. Dodal, že pan Bennet zatím nechce
+ani slyšet, aby opustil Londýn, a slíbil opět brzy psát. Dopis
+měl takovouto doušku:
 
     Napsal jsem plukovníku Forsterovi a pohádal jsem ho, aby se
     snažil zjistit u pluku od Wickhamových kamarádů, má-li ten
@@ -9008,22 +9596,24 @@ psát. Dopis měl takovouto doušku:
     snad Lízinka spíš než kdokoli jiný mohla vědět, má-li ještě
     nějaké příbuzné.
 
-Elizabeth nezapochybovala ani na chvilku, odkud pramení toto uznání její
-informovanosti, avšak neměla možnost poskytnout údaje natolik
-uspokojující, jak by to byl strýcův kompliment zasluhoval. Neslyšela
-nikdy, že by měl nějaké příbuzenstvo kromě otce a matky, a ti byli oba
-už drahně let mrtví. Bylo však možné, že některý kamarád u pluku bude
-vědět víc, a třebaže nečekala s důvěrou ve valný výsledek, přece to bylo
-něco, nač se mohli upnout. Každý den byl teď v Longbournu naplněn
-úzkostí, a tato úzkost vrcholila vždy ráno před příchodem listonoše. Na
-dopisy čekali všichni s rozechvěním. Všechno dobré i zlé, co je čeká,
+Elizabeth nezapochybovala ani na chvilku, odkud pramení toto
+uznání její informovanosti, avšak neměla možnost poskytnout údaje
+natolik uspokojující, jak by to byl strýcův kompliment
+zasluhoval. Neslyšela nikdy, že by měl nějaké příbuzenstvo kromě
+otce a matky, a ti byli oba už drahně let mrtví. Bylo však možné,
+že některý kamarád u pluku bude vědět víc, a třebaže nečekala
+s důvěrou ve valný výsledek, přece to bylo něco, nač se mohli
+upnout. Každý den byl teď v Longbournu naplněn úzkostí, a tato
+úzkost vrcholila vždy ráno před příchodem listonoše. Na dopisy
+čekali všichni s rozechvěním. Všechno dobré i zlé, co je čeká,
 zvědí z dopisů a každý den mohl přinést nějaké důležité zprávy.
 
-Než však se opět ozval pan Gardiner, přišel dopis adresovaný otci z jiné
-končiny, a to od pana Collinse; a jelikož Jane dostala pokyn, aby
-všechnu poštu v otcově nepřítomnosti otevírala, přečetla i tento.
-Elizabeth věděla, jak povedené bývají bratránkovy písemné projevy, a tak
-se jí koukala přes rameno a četla s ní. Stálo tam psáno:
+Než však se opět ozval pan Gardiner, přišel dopis adresovaný otci
+z jiné končiny, a to od pana Collinse; a jelikož Jane dostala
+pokyn, aby všechnu poštu v otcově nepřítomnosti otevírala,
+přečetla i tento.  Elizabeth věděla, jak povedené bývají
+bratránkovy písemné projevy, a tak se jí koukala přes rameno
+a četla s ní. Stálo tam psáno:
 
     Vážený pane,
 
@@ -9056,7 +9646,9 @@ se jí koukala přes rameno a četla s ní. Stálo tam psáno:
     Vašich strastí a hanby. Přijměte laskavě moji radu, vážený
     pane, abyste se utěšil, jak nejlépe dovedete, odvrhl od sebe
     nehodné dítě navždy a nechal ji sklízet plody jejího mrzkého
-    činu.  Zůstávám, vážený pane, Vám oddaný atd., atd.
+    činu.
+
+    Zůstávám, vážený pane, Vám oddaný atd., atd.
 
 Pan Gardiner už nepsal, dokud mu plukovník Forster neodpověděl,
 a ani pak jim nemohl sdělit nic příjemného. Nikdo si nevzpomínal,
@@ -9074,28 +9666,31 @@ liber by to nespravilo. Je dlužen kdekomu ve městě, ale jeho
 čestné dluhy jsou ještě daleko hrozivější. Pan Gardiner se
 nesnažil utajit tyto skutečnosti před příbuznými. Jane
 naslouchala s rostoucí hrůzou.  „Hazardní hráč!“ zvolala. „To je
-zcela neočekávané. O tom jsem neměla ani tušení!“ Pan Gardiner
-dodával, že mohou uvítat otce doma nazítří, to jest v sobotu.
-Zdrcen neúspěchem všeho, co podnikli, podlehl švagrovu naléhání,
-aby se vrátil k rodině a nechal na něm, cokoli se naskytne
-možnost udělat, aby byli uprchlíci odhaleni. Když to sdělili paní
-Bennetove, neprojevila takové uspokojení, jaké její děti
-očekávaly vzhledem k tomu, že se předtím tak strachovala
+zcela neočekávané. O tom jsem neměla ani tušení!“
+
+Pan Gardiner dodával, že mohou uvítat otce doma nazítří, to jest
+v sobotu.  Zdrcen neúspěchem všeho, co podnikli, podlehl švagrovu
+naléhání, aby se vrátil k rodině a nechal na něm, cokoli se
+naskytne možnost udělat, aby byli uprchlíci odhaleni. Když to
+sdělili paní Bennetove, neprojevila takové uspokojení, jaké její
+děti očekávaly vzhledem k tomu, že se předtím tak strachovala
 o manželův život.
 
-„Cože, on se vrací domů, a bez chudinky Lydie?“ zvolala. „Přece nemůže
-odjet z Londýna, dokud je nenajde. Kdo potom vyzve Wickhama na souboj a
-donutí ho, aby si ji vzal, když tam nebude?“
+„Cože, on se vrací domů, a bez chudinky Lydie?“ zvolala. „Přece
+nemůže odjet z Londýna, dokud je nenajde. Kdo potom vyzve
+Wickhama na souboj a donutí ho, aby si ji vzal, když tam nebude?“
 
-Jelikož paní Gardinerová už hleděla, aby byla doma, domluvily se, že se
-ona s dětmi vydá na cestu, jakmile se vrátí pan Bennet. Kočár, v němž
-překonali první úsek cesty, přivezl tedy pána domu do Longbournu.
+Jelikož paní Gardinerová už hleděla, aby byla doma, domluvily se,
+že se ona s dětmi vydá na cestu, jakmile se vrátí pan Bennet.
+Kočár, v němž překonali první úsek cesty, přivezl tedy pána domu
+do Longbournu.
 
-Paní Gardinerová neodjížděla o nic moudřejší ohledně Elizabeth a jejího
-přítele z Derbyshiru, než byla předtím. Její neteř před ní sama
-nevyslovila jeho jméno a nestalo se ani to, co paní
-Gardinerová zpola očekávala, že totiž bude následovat dopis od něho.
-Elizabeth nedostala žádnou poštu, která by mohla přicházet z Pemberley.
+Paní Gardinerová neodjížděla o nic moudřejší ohledně Elizabeth
+a jejího přítele z Derbyshiru, než byla předtím. Její neteř před
+ní sama nevyslovila jeho jméno a nestalo se ani to, co paní
+Gardinerová zpola očekávala, že totiž bude následovat dopis od
+něho.  Elizabeth nedostala žádnou poštu, která by mohla přicházet
+z Pemberley.
 
 Vzhledem k neblahým událostem, které postihly rodinu, nemusela
 Elizabeth vysvětlovat, proč je tak smutná, a nikdo z toho nic
@@ -9104,14 +9699,15 @@ citech a dobře si uvědomovala, že kdyby byla o žádném Darcym
 v životě neslyšela, snášela by hrůzu z Lydiiny hanby poněkud
 lépe. „Byla bych si ušetřila pár bezesných nocí,“ říkala si.
 
-Pan Bennet přijel a navenek dělal dojem vyrovnaného filosofa jako vždy.
-Byl málomluvný, jako býval stále, nezmínil se o záležitosti, která jej
-odvolala z domova, a jeho dcery zprvu neměly odvahu o tom začít samy. Až
-když s nimi odpoledne zasedl k čaji, odvážila se Elizabeth zavést na to
-řeč;
-politovala ho, co všechno musel zakusit, načež on odpověděl [ „Nemluv o
-tom. Kdo by za to měl pykat spíš než já? Co jsem si nadrobil, to si
-musím sníst.“
+Pan Bennet přijel a navenek dělal dojem vyrovnaného filosofa jako
+vždy.  Byl málomluvný, jako býval stále, nezmínil se
+o záležitosti, která jej odvolala z domova, a jeho dcery zprvu
+neměly odvahu o tom začít samy.
+
+Až když s nimi odpoledne zasedl k čaji, odvážila se Elizabeth
+zavést na to řeč; politovala ho, co všechno musel zakusit, načež
+on odpověděl: „Nemluv o tom. Kdo by za to měl pykat spíš než já?
+Co jsem si nadrobil, to si musím sníst.“
 
 „Soudíte se příliš přísně,“ řekla Elizabeth.
 
@@ -9134,50 +9730,58 @@ k vývoji událostí dokazuje, že máš dar velké prozíravosti.“
 
 Vyrušil je příchod slečny Bennetové, která odnášela matce čaj.
 
-„Takový tyjátr je pastva pro oko!“ zvolal. „Dodá to neštěstí aspoň
-lesku! Musím to někdy také
-zkusit. Zavřu se v knihovně, vezmu si šláfrok a noční čepičku a budu vás
-ze všech sil prohánět — nebo s tím snad počkám, až uteče Kitty.“
+„Takový tyjátr je pastva pro oko!“ zvolal. „Dodá to neštěstí
+aspoň lesku! Musím to někdy také zkusit. Zavřu se v knihovně,
+vezmu si šláfrok a noční čepičku a budu vás ze všech sil prohánět
+— nebo s tím snad počkám, až uteče Kitty.“
 
-„Já nikam neuteču, tatíčku,“ řekla Kitty dotčeně. „Kdybych já jela do
-Brightonu, uměla bych se chovat lip než Lydia.“
+„Já nikam neuteču, tatíčku,“ řekla Kitty dotčeně. „Kdybych já
+jela do Brightonu, uměla bych se chovat lip než Lydia.“
 
-„Ty a do Brightonu! Kdepak, nepustil bych tě ani do Eastbournu, i kdybys
-mi nabízela padesát liber! Ne, Kitty, vzal jsem si z toho aspoň poučení,
-abych byl opatrnější, a důsledky pocítíš ty. Žádný důstojník mi nesmí
-překročit práh ani projít vsí. Plesy jsou přísně zakázány, ledaže tě
-bude hlídat některá sestra. Nepustím tě ze stavení, dokud nedokážeš
-strávit aspoň
-deset minut denně rozumným způsobem.“
+„Ty a do Brightonu! Kdepak, nepustil bych tě ani do Eastbournu,
+i kdybys mi nabízela padesát liber! Ne, Kitty, vzal jsem si
+z toho aspoň poučení, abych byl opatrnější, a důsledky pocítíš
+ty. Žádný důstojník mi nesmí překročit práh ani projít vsí. Plesy
+jsou přísně zakázány, ledaže tě bude hlídat některá sestra.
+Nepustím tě ze stavení, dokud nedokážeš strávit aspoň deset minut
+denně rozumným způsobem.“
 
 Kitty, která vzala tyto pohrůžky doslova, se rozplakala.
 
-„No tak, no tak,“ řekl, „netrap se proto. Budeš-li se vzorně chovat
-nejbližších deset let, vezmu tě potom třeba na přehlídku.“
+„No tak, no tak,“ řekl, „netrap se proto. Budeš-li se vzorně
+chovat nejbližších deset let, vezmu tě potom třeba na přehlídku.“
+
+Kapitola 49
+-----------
 
-Za dva dny po návratu páně Bennetově se Elizabeth s Jane procházely mezi
-keři za domem; vtom spatřily přicházet hospodyni a v domnění, že pro ně
-posílá matka, vykročily jí vstříc; jakmile se však octly na dosah, řekla
-místo očekávaného vzkazu slečně Bennetové:
+Za dva dny po návratu páně Bennetově se Elizabeth s Jane
+procházely mezi keři za domem; vtom spatřily přicházet hospodyni
+a v domnění, že pro ně posílá matka, vykročily jí vstříc; jakmile
+se však octly na dosah, řekla místo očekávaného vzkazu slečně
+Bennetové:
 
-„Promiňte, slečny, že ruším, ale myslím si, že snad došla nějaká dobrá
-zpráva z města, a tak jsem si dovolila přijít se vás optat.“
+„Promiňte, slečny, že ruším, ale myslím si, že snad došla nějaká
+dobrá zpráva z města, a tak jsem si dovolila přijít se vás
+optat.“
 
-„Co vás vede, Hillovko! Nemáme žádnou zprávu z města.“ „Ale, slečinky,“
-zvolala v údivu paní Hillová, „cožpak nevíte, že náš pán dostal expres
-od pana Gardinera? Už před dobrou půlhodinou přinesl pošťák psaní.“
+„Co vás vede, Hillovko! Nemáme žádnou zprávu z města.“ „Ale,
+slečinky,“ zvolala v údivu paní Hillová, „cožpak nevíte, že náš
+pán dostal expres od pana Gardinera? Už před dobrou půlhodinou
+přinesl pošťák psaní.“
 
-Obě děvčata se rozběhla a neztrácela čas dlouhými řečmi. Proběhly halou
-do ranního pokoje, odtud do knihovny — ale otec nikde; právě ho chtěly
-hledat nahoře u matky, když tu jim zastoupil cestu lokaj a pravil:
+Obě děvčata se rozběhla a neztrácela čas dlouhými řečmi. Proběhly
+halou do ranního pokoje, odtud do knihovny — ale otec nikde;
+právě ho chtěly hledat nahoře u matky, když tu jim zastoupil
+cestu lokaj a pravil:
 
 „Jestli chcete mluvit s pánem, slečny, odešel do hájku.“ Po tomto
-sdělení se okamžitě znovu vrátily halou a utíkaly přes trávník za otcem,
-který pomalu kráčel k lesíku, rozkládajícímu se za stájemi.
+sdělení se okamžitě znovu vrátily halou a utíkaly přes trávník za
+otcem, který pomalu kráčel k lesíku, rozkládajícímu se za
+stájemi.
 
-Jane, která nebyla tak lehkonohá ani tak zvyklá běhat jako její sestra,
-zůstala brzy pozadu, ale Elizabeth ho rychle doběhla, a sotva dechu
-popadajíc, dychtivě zvolala:
+Jane, která nebyla tak lehkonohá ani tak zvyklá běhat jako její
+sestra, zůstala brzy pozadu, ale Elizabeth ho rychle doběhla,
+a sotva dechu popadajíc, dychtivě zvolala:
 
 „Tatíčku, tatíčku, co jste se dozvěděl? Prý vám píše strýček.“
 
@@ -9185,12 +9789,13 @@ popadajíc, dychtivě zvolala:
 
 „Nu, a co obsahuje, dobré zprávy — nebo špatné?“
 
-„Jaké dobré zprávy bychom mohli čekat?“ řekl a vytáhl
-dopis z kapsy. „Ale snad by sis to ráda přečetla.“
+„Jaké dobré zprávy bychom mohli čekat?“ řekl a vytáhl dopis
+z kapsy. „Ale snad by sis to ráda přečetla.“
 
-Elizabeth mu nedočkavě vytrhla dopis z ruky. Nyní už doběhla i Jane.
+Elizabeth mu nedočkavě vytrhla dopis z ruky. Nyní už doběhla
+i Jane.
 
-„čti nahlas,“ řekl otec, „stále tomu jaksi nerozumím.“
+„Čti nahlas,“ řekl otec, „stále tomu jaksi nerozumím.“
 
     Drahý švagře,
 
@@ -9202,8 +9807,10 @@ Elizabeth mu nedočkavě vytrhla dopis z ruky. Nyní už doběhla i Jane.
     Podrobnosti Vám vylíčím, až se sejdeme, zatím stačí, ze jsme
     je objevili. Mluvil jsem s oběma
 
-„Tedy se přece jen stalo to, več jsem vždy doufala,“ zvolala Jane,
-„vzali se!“ Elizabeth četla dál -
+„Tedy se přece jen stalo to, več jsem vždy doufala,“ zvolala
+Jane, „vzali se!“
+
+Elizabeth četla dál:
 
     Mluvil jsem s oběma. Nevzali se, a pokud jsem mohl posoudit,
     nic nenasvědčovalo tomu, že by to měli v úmyslu, avšak
@@ -9235,8 +9842,8 @@ Elizabeth mu nedočkavě vytrhla dopis z ruky. Nyní už doběhla i Jane.
 „Je to možné?“ zvolala Elizabeth, když dočetla. „Opravdu si ji
 tedy vezme?“
 
-„Wickham není tak podlý, jak jsme se obávali,“ dodala její sestra.
-„Drahý tatíčku, blahopřeji vám.“
+„Wickham není tak podlý, jak jsme se obávali,“ dodala její
+sestra.  „Drahý tatíčku, blahopřeji vám.“
 
 „A odpověděl jste už na ten dopis?“ zeptala se Elizabeth.
 
@@ -9248,77 +9855,82 @@ Naléhala na něho vší mocí, aby neztrácel čas.
 odepište.  Uvažte, že v takovémhle případě je každý okamžik
 cenný.“
 
-„Dovolte, abych to udělala za vás,“ pravila Jane, „nemáte-li chuť sám
-se obtěžovat.“
+„Dovolte, abych to udělala za vás,“ pravila Jane, „nemáte-li chuť
+sám se obtěžovat.“
 
 „Nemám do toho vůbec chuť,“ odpověděl, „ale být to musí.“
 
-„A smím se zeptat -“ řekla Elizabeth; „těm podmínkám zřejmě musíte
-vyhovět.“
+„A smím se zeptat -“ řekla Elizabeth; „těm podmínkám zřejmě
+musíte vyhovět.“
 
 „Vyhovět! Stydím se jen, že žádá tak málo.“
 
 „A vzít se musí! A přitom je to takový člověk!“
 
-„Ano, ano, vzít se musí. Nedá se nic jiného dělat. Jen bych moc rád
-věděl dvě věci: za prvé, kolik peněz na to strýček obětoval, aby to
-dokázal, a za druhé, jak mu to kdy dokážu splatit.“
-
-„Jaké peníze? Že by strýček — ?“ zvolala Jane. „Co tím chcete říct,
-tatíčku?“
-
-„Chci tím říct, že žádný chlap se zdravým rozumem by si nevzal Lydii za
-takový pakatel, jako je stovka ročně během mého života a padesát, až tu
-nebudu.“
-
-„Máte určitě pravdu,“ řekla Elizabeth. „Že mě to dřív nenapadlo. Dluhy
-zaplaceny a ještě něco zůstává! Ano, to je jistě strýčkova zásluha. Ach,
-ten laskavý, dobrotivý strýček! Bojím se, že jsme mu způsobili značné
-nesnáze. To nespravila malá částka.“
-
-„Jistěže ne,“ pravil otec; „Wickham by byl blázen, aby šel pod deset
-tisíc. Nerad bych si to o něm myslel hned z kraje našeho příbuzenství.“
-
-„Deset tisíc liber! Chraň pámbu! Vždyť bychom mu nemohli splatit ani
-polovinu!“ Na to pan Bennet neodpověděl a všichni tři kráčeli mlčky a
-hluboce zamyšleni ke stavení. Otec odešel do knihovny psát, děvčata se
-uchýlila do ranního salónku.
-
-„Přece jen se tedy vezmou,“ zvolala Elizabeth, když za nimi zapadly
-dveře. „Jak je to na světě
-divně zařízeno! Za tohle mu máme být vděčni! Máme se radovat, že si ji
-vezme, ačkoli spolu sotva mohou být šťastni a ačkoli je to tak
-bezcharakterní člověk. Ach, Lydie!“
-
-„Utěšuje mě pomyšlení, že by si přece Lydii nevzal, kdyby ji neměl
-upřímně rád,“ pravila Jane. „Možná že mu drahý strýček trochu vypomohl,
-ale nemohu uvěřit, že šlo o deset tisíc liber nebo o nějakou podobnou
-vysokou částku. Gardine-rovi mají přece vlastní děti a snad se jim ještě
-nějaké narodí. Jak by mohl strýček postrádat třeba jen pět tisíc?“
-
-„Jestli se někdy dozvíme, jaké měl Wickham dluhy,“ pravila Elizabeth, „a
-kolik dostala sestra upsáno, budeme si moci přesně spočítat, co pro ně
-udělal strýc Gardiner, protože Wickham nemá ani groš. Takový čin jim ani
-nemůžeme oplatit. Jaká je to od strýčka i od tetičky oběť, že si ji
-vezmou k sobě, že jí poskytnou svou záštitu a morální podporu! Co je
-proti tomu dlouholetá vděčnost! Touhle dobou už je vlastně u nich!
-Nezastydí-li se až do hloubi duše před takovou dobrotou, nezaslouží si
-být šťastná. Že se vůbec dokáže podívat tetičce do očí!“
+„Ano, ano, vzít se musí. Nedá se nic jiného dělat. Jen bych moc
+rád věděl dvě věci: za prvé, kolik peněz na to strýček obětoval,
+aby to dokázal, a za druhé, jak mu to kdy dokážu splatit.“
+
+„Jaké peníze? Že by strýček — ?“ zvolala Jane. „Co tím chcete
+říct, tatíčku?“
+
+„Chci tím říct, že žádný chlap se zdravým rozumem by si nevzal
+Lydii za takový pakatel, jako je stovka ročně během mého života
+a padesát, až tu nebudu.“
+
+„Máte určitě pravdu,“ řekla Elizabeth. „Že mě to dřív nenapadlo.
+Dluhy zaplaceny a ještě něco zůstává! Ano, to je jistě strýčkova
+zásluha. Ach, ten laskavý, dobrotivý strýček! Bojím se, že jsme
+mu způsobili značné nesnáze. To nespravila malá částka.“
+
+„Jistěže ne,“ pravil otec; „Wickham by byl blázen, aby šel pod
+deset tisíc. Nerad bych si to o něm myslel hned z kraje našeho
+příbuzenství.“
+
+„Deset tisíc liber! Chraň pámbu! Vždyť bychom mu nemohli splatit
+ani polovinu!“ Na to pan Bennet neodpověděl a všichni tři kráčeli
+mlčky a hluboce zamyšleni ke stavení. Otec odešel do knihovny
+psát, děvčata se uchýlila do ranního salónku.
+
+„Přece jen se tedy vezmou,“ zvolala Elizabeth, když za nimi
+zapadly dveře. „Jak je to na světě divně zařízeno! Za tohle mu
+máme být vděčni! Máme se radovat, že si ji vezme, ačkoli spolu
+sotva mohou být šťastni a ačkoli je to tak bezcharakterní člověk.
+Ach, Lydie!“
+
+„Utěšuje mě pomyšlení, že by si přece Lydii nevzal, kdyby ji
+neměl upřímně rád,“ pravila Jane. „Možná že mu drahý strýček
+trochu vypomohl, ale nemohu uvěřit, že šlo o deset tisíc liber
+nebo o nějakou podobnou vysokou částku. Gardine-rovi mají přece
+vlastní děti a snad se jim ještě nějaké narodí. Jak by mohl
+strýček postrádat třeba jen pět tisíc?“
+
+„Jestli se někdy dozvíme, jaké měl Wickham dluhy,“ pravila
+Elizabeth, „a kolik dostala sestra upsáno, budeme si moci přesně
+spočítat, co pro ně udělal strýc Gardiner, protože Wickham nemá
+ani groš. Takový čin jim ani nemůžeme oplatit. Jaká je to od
+strýčka i od tetičky oběť, že si ji vezmou k sobě, že jí
+poskytnou svou záštitu a morální podporu! Co je proti tomu
+dlouholetá vděčnost! Touhle dobou už je vlastně u nich!
+Nezastydí-li se až do hloubi duše před takovou dobrotou,
+nezaslouží si být šťastná. Že se vůbec dokáže podívat tetičce do
+očí!“
 
 „Musíme se vynasnažit zapomenout, co všechno tomu předcházelo,“
-řekla Jane. „Doufám a věřím, že spolu nakonec přece jen budou šťastni.
-Je svolný si ji vzít, a tím podle mého přece jen dokázal, že se umoudřil.
-Vzájemná náklonnost na ně bude mít blahodárný vliv; pevně
-doufám, že se v tichosti někde usadí a budou žít tak rozumně, až se po
-čase na jejich pošetilosti z mládí zapomene.“
+řekla Jane. „Doufám a věřím, že spolu nakonec přece jen budou
+šťastni.  Je svolný si ji vzít, a tím podle mého přece jen
+dokázal, že se umoudřil.  Vzájemná náklonnost na ně bude mít
+blahodárný vliv; pevně doufám, že se v tichosti někde usadí
+a budou žít tak rozumně, až se po čase na jejich pošetilosti
+z mládí zapomene.“
 
 „Chovali se tak, že na to ani ty, ani já, ani ostatní jakživi
 nezapomenou,“ odpověděla Elizabeth. „Na to není ani pomyšlení.“
 
-Teprve nyní napadlo děvčatům, že jejich matka se vší pravděpodobností
-nemá ani tušení, co se přihodilo. Běžely proto do knihovny zeptat se
-otce, zda si nepřeje, aby ji o tom zpravily. Psal, a aniž pozvedl oči,
-odvětil chladně:
+Teprve nyní napadlo děvčatům, že jejich matka se vší
+pravděpodobností nemá ani tušení, co se přihodilo. Běžely proto
+do knihovny zeptat se otce, zda si nepřeje, aby ji o tom
+zpravily. Psal, a aniž pozvedl oči, odvětil chladně:
 
 „Jak chcete.“
 
@@ -9326,62 +9938,92 @@ odvětil chladně:
 
 „Vezměte si, co chcete, a zmizte.“
 
-Elizabeth vzala list z psacího stolu a spolu kráčely nahoru. Jak Mary
-tak Kitty seděly u paní
-Bennetové, dozví se to tedy všechny najednou. Oznámily matce stručně, že přinášejí dobré zprávy, a pak jí dopis přečetly nahlas. Paní Bennetová z toho byla celá pryč. Jakmile Jane dospěla k páně Gardinero-vu sdělení, že snad zanedlouho budou svoji, projevila radost, která se s každou větou bouřlivěji stup-ňovala. Brzy podlehla tak prudkému hnutí mysli z nadšení, jak byla předtím rozčiléna ze zármutku a starostí. Jí stačilo vědomí, že vdává dceru. Nepřipouštěla si obavy o
-její spokojenost, nezadržovala ji trapná vzpomínka na její přečin.
-
-„Má děvenko zlatá, moje Lydinko!“ volala. „To mám radost! Tak ona se
-bude vdávat! — Znovu se s ní shledám! — V šestnácti už bude paní! — Já
-mám tak dobrého, laskavého bratra!
-
-Vždyť jsem to věděla. — Věděla jsem, že všechno zařídí ! Jak ráda bych
-ji tu měla! A drahého Wickhama ovšem také! Ale co šaty, svatební šaty?
-Musím o tom okamžitě napsat švagrové. Lízinko, běž za tatínkem, děvenko,
-a zeptej se ho, kolik jí na to dá. Ne, počkej, půjdu sama. Zazvoň na
-Hillovku, Kitty. Jsem za minutku notová. Má děvenka zlatá, moje Lydinka
-— to bude radosti, až ji tu budeme zase mít!“
-
-Ve snaze usměrnit poněkud tyto mocné výlevy, vynasnažila se ji nejstarší
-dcera upozornit, že celá rodina je nyní panu Gardinerovi zavázána.
-
-„Neboť jen strýčkovu laskavému přispění vděčíme za to, že to všechno tak
-dobře dopadlo,“ dodala. „Jsme přesvědčeni, že s velkou obětavostí panu
-Wickhamovi finančně vypomohl.“
-
-„Nu, a co na tom?“ odvětila matka, „kdopak by pro ni měl něco udělat,
-ne-li vlastní strýc?
-
-Kdyby neměl rodinu, zdědila bych po něm přece všechno já a moje děti;
-však je to poprvé, kdy jsme ho něco stáli, kromě občasných dárků. Ach,
-já mám takovou radost! Zakrátko budu mít vdanou dceru. Paní Wickhamová!  - Nezní to roztomile? A to jí bylo v červenci teprve šestnáct. Jane, děvenko moje, jsem tak rozrušená, že neudržím pero v ruce; napíšeš za mě, já ti budu diktovat. Domluvím se s tatínkem o penězích až potom, ale různé
-věci je třeba objednat bez otálení.“
-
-I oddala se podrobným úvahám, týkajícím se kartounu, mušelínu a batistu,
-a byla by si toho v dopise naporoučela hezkou spoustu, kdyby ji byla
-Jane s velkou námahou ne-přemluvila, aby raději vyčkala, až bude mít
-možnost poradit se s otcem. Jeden den už nehraje žádnou roli,
-vysvětlovala, a matka ve své radosti neprojevovala takovou tvrdošíjnost
-jako obvykle. Krom toho se jí v hlavě rodily další záměry.
-
-„Zajedu do Merytonu,“ prohlásila, „jen co se obléknu a sdělím tu dobrou,
-šťastnou zprávu sestře Philipsové. A na zpáteční cestě se mohu stavit u
-lady Lucasové a u paní Longové. Kitty, seběhni dolů a zavolej mi kočár.
-Projížďka na čerstvém vzduchu mi určitě prospěje. Nechcete některá něco
-v Merytonu, děvčata? Á, tady máme Hillovku! Slyšela jste už tu novinu,
-milá Hillovko? Slečna Lydia se bude vdávat a vy dostanete mísu punče,
-aby vám bylo na svatbě veselo.“
-
-Paní Hillová se hned dala slyšet, že má velkou radost. Elizabeth přijímala s ostatními její blahopřání, až se jí z té komedie udělalo špatně a musela se uchýlit do
-svého pokoje, aby si to mohla v klidu rozvážit.
-
-Chudák Lydia je na tom v nejlepším případě dost bledě, a to musí být
-ještě ráda, že to nedopadlo hůř. O tom byla přesvědčena, a jakkoli jí
-rozum říkal, že sestra nemá do budoucna naději ani na trvalé štěstí, ani
-na nadbytek světských statků, přece si uvědomovala, že ve srovnání s
-tím, co jí hrozilo ještě před dvěma hodinami, jsou na tom všichni
-podstatně lépe. Pan Bennet si ještě před touto životní komplikací často říkával, že by neměl utrácet celý důchod, ale že by měl dát každoročně něco stranou, aby jednou lépe zaopatřil své děti a manželku, pokud ho přežije. Nyní si to uvědomoval palčivěji než kdy jindy. Kdyby byl býval natolik prozíravý, nemusela Lydia vděčit strýci za problematickou počestnost a dobré jméno, jež se jí teď zakoupilo, a uspokojení z toho, že se podařilo dohnat jednoho z nejhorších mladých darebáků v celé Anglii k sňatku s ní, se mohli oddávat na patřičné adrese. Upřímně ho trápilo, že případ byl doveden k neblahému konci pro všechny zúčastněné výhradně na účet jeho švagra, a umiňoval si pevně, že se vynasnaží
-zjistit, jakou částku do toho vložil, a že ji co nejdříve zapraví.
+Elizabeth vzala list z psacího stolu a spolu kráčely nahoru. Jak
+Mary tak Kitty seděly u paní Bennetové, dozví se to tedy všechny
+najednou. Oznámily matce stručně, že přinášejí dobré zprávy,
+a pak jí dopis přečetly nahlas. Paní Bennetová z toho byla celá
+pryč. Jakmile Jane dospěla k páně Gardinero-vu sdělení, že snad
+zanedlouho budou svoji, projevila radost, která se s každou větou
+bouřlivěji stup-ňovala. Brzy podlehla tak prudkému hnutí mysli
+z nadšení, jak byla předtím rozčiléna ze zármutku a starostí. Jí
+stačilo vědomí, že vdává dceru. Nepřipouštěla si obavy o její
+spokojenost, nezadržovala ji trapná vzpomínka na její přečin.
+
+„Má děvenko zlatá, moje Lydinko!“ volala. „To mám radost! Tak ona
+se bude vdávat! — Znovu se s ní shledám! — V šestnácti už bude
+paní! — Já mám tak dobrého, laskavého bratra!  Vždyť jsem to
+věděla. — Věděla jsem, že všechno zařídí ! Jak ráda bych ji tu
+měla! A drahého Wickhama ovšem také! Ale co šaty, svatební šaty?
+Musím o tom okamžitě napsat švagrové. Lízinko, běž za tatínkem,
+děvenko, a zeptej se ho, kolik jí na to dá. Ne, počkej, půjdu
+sama. Zazvoň na Hillovku, Kitty. Jsem za minutku notová. Má
+děvenka zlatá, moje Lydinka — to bude radosti, až ji tu budeme
+zase mít!“
+
+Ve snaze usměrnit poněkud tyto mocné výlevy, vynasnažila se ji
+nejstarší dcera upozornit, že celá rodina je nyní panu
+Gardinerovi zavázána.
+
+„Neboť jen strýčkovu laskavému přispění vděčíme za to, že to
+všechno tak dobře dopadlo,“ dodala. „Jsme přesvědčeni, že
+s velkou obětavostí panu Wickhamovi finančně vypomohl.“
+
+„Nu, a co na tom?“ odvětila matka, „kdopak by pro ni měl něco
+udělat, ne-li vlastní strýc?  Kdyby neměl rodinu, zdědila bych po
+něm přece všechno já a moje děti; však je to poprvé, kdy jsme ho
+něco stáli, kromě občasných dárků. Ach, já mám takovou radost!
+Zakrátko budu mít vdanou dceru. Paní Wickhamová!  - Nezní to
+roztomile? A to jí bylo v červenci teprve šestnáct. Jane, děvenko
+moje, jsem tak rozrušená, že neudržím pero v ruce; napíšeš za mě,
+já ti budu diktovat. Domluvím se s tatínkem o penězích až potom,
+ale různé věci je třeba objednat bez otálení.“
+
+I oddala se podrobným úvahám, týkajícím se kartounu, mušelínu
+a batistu, a byla by si toho v dopise naporoučela hezkou spoustu,
+kdyby ji byla Jane s velkou námahou ne-přemluvila, aby raději
+vyčkala, až bude mít možnost poradit se s otcem. Jeden den už
+nehraje žádnou roli, vysvětlovala, a matka ve své radosti
+neprojevovala takovou tvrdošíjnost jako obvykle. Krom toho se jí
+v hlavě rodily další záměry.
+
+„Zajedu do Merytonu,“ prohlásila, „jen co se obléknu a sdělím tu
+dobrou, šťastnou zprávu sestře Philipsové. A na zpáteční cestě se
+mohu stavit u lady Lucasové a u paní Longové. Kitty, seběhni dolů
+a zavolej mi kočár.  Projížďka na čerstvém vzduchu mi určitě
+prospěje. Nechcete některá něco v Merytonu, děvčata? Á, tady máme
+Hillovku! Slyšela jste už tu novinu, milá Hillovko? Slečna Lydia
+se bude vdávat a vy dostanete mísu punče, aby vám bylo na svatbě
+veselo.“
+
+Paní Hillová se hned dala slyšet, že má velkou radost. Elizabeth
+přijímala s ostatními její blahopřání, až se jí z té komedie
+udělalo špatně a musela se uchýlit do svého pokoje, aby si to
+mohla v klidu rozvážit.
+
+Chudák Lydia je na tom v nejlepším případě dost bledě, a to musí
+být ještě ráda, že to nedopadlo hůř. O tom byla přesvědčena,
+a jakkoli jí rozum říkal, že sestra nemá do budoucna naději ani
+na trvalé štěstí, ani na nadbytek světských statků, přece si
+uvědomovala, že ve srovnání s tím, co jí hrozilo ještě před dvěma
+hodinami, jsou na tom všichni podstatně lépe.
+
+Kapitola 50
+-----------
+
+Pan Bennet si ještě před touto životní komplikací často říkával,
+že by neměl utrácet celý důchod, ale že by měl dát každoročně
+něco stranou, aby jednou lépe zaopatřil své děti a manželku,
+pokud ho přežije. Nyní si to uvědomoval palčivěji než kdy jindy.
+Kdyby byl býval natolik prozíravý, nemusela Lydia vděčit strýci
+za problematickou počestnost a dobré jméno, jež se jí teď
+zakoupilo, a uspokojení z toho, že se podařilo dohnat jednoho
+z nejhorších mladých darebáků v celé Anglii k sňatku s ní, se
+mohli oddávat na patřičné adrese.
+
+Upřímně ho trápilo, že případ byl doveden k neblahému konci pro
+všechny zúčastněné výhradně na účet jeho švagra, a umiňoval si
+pevně, že se vynasnaží zjistit, jakou částku do toho vložil, a že
+ji co nejdříve zapraví.
 
 Když se pan Bennet oženil, pokládal zprvu za zbytečné šetřit,
 neboť samozřejmě předpokládal, že budou mít syna. y\\ jakmile
@@ -9392,20 +10034,21 @@ ještě řadu let po Lydiině narození byla paní Bennetová
 přesvědčena, že i on přijde. Když se nakonec už vzdali naděje,
 bylo pozdě, aby se začali uskrovňovat. Paní Bennetová nebyla
 dobrá hospodyně a nezadlužili se jen proto, že si její manžel
-důsledně přál nebýt na nikom závislý. Paní Bennetová dostala
-věnem pět tisíc liber a svatební smlouva stanovila, že mají být
-připsány jí a dětem. Ponechávala však rodičům na vůli, jakým
-způsobem děti podělí. Tuto otázku bylo vzhledem k Lydii nyní
-třeba vyřešit, a pan Bennet souhlasil bez váhání s návrhem, který
-dostal. Slovy stručnými, ale plnými vděku a uznání za švagrovu
-laskavost dotvrdil písemně naprostý souhlas s tím, co zařídil,
-a vyjádřil svou ochotu dostát všem závazkům, které jeho jménem
-učinil.  Rozhodně nepředpokládal, že bude možno donutit Wickhama
-ke svatbě s tak nepatrným vynaložením peněz a námahy z jeho
-strany jako v tomto případě.  Na té stovce, co jim ročně zaplatí,
-ať tratí deset liber; vezme-li se v úvahu její strava, kapesné
-a časté peněžní dary, které dostávala matčiným prostřednictvím,
-stála ho Lydia přibližně také tolik.
+důsledně přál nebýt na nikom závislý.
+
+Paní Bennetová dostala věnem pět tisíc liber a svatební smlouva
+stanovila, že mají být připsány jí a dětem. Ponechávala však
+rodičům na vůli, jakým způsobem děti podělí. Tuto otázku bylo
+vzhledem k Lydii nyní třeba vyřešit, a pan Bennet souhlasil bez
+váhání s návrhem, který dostal. Slovy stručnými, ale plnými vděku
+a uznání za švagrovu laskavost dotvrdil písemně naprostý souhlas
+s tím, co zařídil, a vyjádřil svou ochotu dostát všem závazkům,
+které jeho jménem učinil.  Rozhodně nepředpokládal, že bude možno
+donutit Wickhama ke svatbě s tak nepatrným vynaložením peněz
+a námahy z jeho strany jako v tomto případě.  Na té stovce, co
+jim ročně zaplatí, ať tratí deset liber; vezme-li se v úvahu její
+strava, kapesné a časté peněžní dary, které dostávala matčiným
+prostřednictvím, stála ho Lydia přibližně také tolik.
 
 Rovněž ho velmi příjemně překvapilo, že se může sám tak málo
 obtěžovat, neboť si právě nepřál nic jiného, než aby měl s celou
@@ -9415,16 +10058,18 @@ se mu přirozeně jeho dřívější lhostejnost. Dopis okamžitě
 odeslal: trvávalo mu sice vždy dlouho, než se přiměl k vyřízení
 nějaké obchodní záležitosti, ale pak se jí zbavil co nejrychleji.
 Prosil, aby byl podrobněji zpraven, co dluží švagrovi, ale na
-Lydii byl stále tak rozezlen, že jí nic nevzkázal. Dobrá zpráva
-se zčerstva rozšířila po domě a s přiměřenou rychlostí i po
-okolí. Tam vzbudila přiměřenou reakci. Zajisté by se bylo dalo
-zajímavěji rozprávět o tom, jak slečnu Lydii Bennetovou pohltilo
-městské bahno, anebo v příznivějším případě, jak byla odloučena
-od světa na nějakou venkovskou samotu. Ale i její svatba byla
-vděčným tématem a všechny jedovaté staré čarodějnice z Merytonu,
-které jí předtím sladce přály jen to nejlepší, mohly i za
-změněných okolností vytrvat v stejném duchu, neboť byly
-přesvědčeny, že se po boku takového manžela stejně řítí do zkázy.
+Lydii byl stále tak rozezlen, že jí nic nevzkázal.
+
+Dobrá zpráva se zčerstva rozšířila po domě a s přiměřenou
+rychlostí i po okolí. Tam vzbudila přiměřenou reakci. Zajisté by
+se bylo dalo zajímavěji rozprávět o tom, jak slečnu Lydii
+Bennetovou pohltilo městské bahno, anebo v příznivějším případě,
+jak byla odloučena od světa na nějakou venkovskou samotu. Ale
+i její svatba byla vděčným tématem a všechny jedovaté staré
+čarodějnice z Merytonu, které jí předtím sladce přály jen to
+nejlepší, mohly i za změněných okolností vytrvat v stejném duchu,
+neboť byly přesvědčeny, že se po boku takového manžela stejně
+řítí do zkázy.
 
 Paní Bennetová čtrnáct dní nevyšla ze svého pokoje, ale v tento
 šťastný den opět zasedla v nebezpečně bujaré náladě do čela
@@ -9442,34 +10087,39 @@ nevyhovující pro malou rozlohu nebo nevýstavnost.
 pustili - anebo ten velký dům u Stoku, kdyby měl prostornější
 salóny; ale Ashworth je příliš daleko! Mít ji na deset mil od
 sebe, to bych nepřipustila, a v Pulvisově je zase hrozné
-podkroví.“ Před služebnictvem ji její manžel nechal vypovídat bez
-přerušení. Jakmile však odešli, pravil jí: „Než nastěhujete svého
-zetě s dcerou do některého nebo jedenkaždého z těchto domů, paní
+podkroví.“
+
+Před služebnictvem ji její manžel nechal vypovídat bez přerušení.
+Jakmile však odešli, pravil jí: „Než nastěhujete svého zetě
+s dcerou do některého nebo jeden každého z těchto domů, paní
 manželko, musí být mezi námi jasno v jedné věci: do jednoho
 zdejšího domu je jim přístup navždy odepřen. Nebudu podporovat
-jejich nezodpovědnost tím, že bych je přijal v Longbournu.“ Toto
-prohlášení mělo vzápětí dlouhou výměnu názorů, ale pan Bennet byl
-neústupný. Brzy se přenesla i na jiné pole a paní Bennetová
-seznala k svému úžasu a zděšení, že její manžel není ochoten
-obětovat ani libru na dceřiny toalety. Odmítl projevit jí při
-této příležitosti jakkoli náklonnost. Paní Bennetová to prostě
-nechápala. Že se nechá tak unést hněvem, aby odmítl dceři výsadu,
-bez níž se sňatek sotva dá pokládat za pravoplatný, to by byla
-ani ve snu nepokládala za možné. Prožívala mnohem citelnější
+jejich nezodpovědnost tím, že bych je přijal v Longbournu.“
+
+Toto prohlášení mělo vzápětí dlouhou výměnu názorů, ale pan
+Bennet byl neústupný. Brzy se přenesla i na jiné pole a paní
+Bennetová seznala k svému úžasu a zděšení, že její manžel není
+ochoten obětovat ani libru na dceřiny toalety. Odmítl projevit jí
+při této příležitosti jakkoli náklonnost. Paní Bennetová to
+prostě nechápala. Že se nechá tak unést hněvem, aby odmítl dceři
+výsadu, bez níž se sňatek sotva dá pokládat za pravoplatný, to by
+byla ani ve snu nepokládala za možné. Prožívala mnohem citelnější
 hanbu nad tím, že dcera nepůjde k oltáři v nové toaletě, než nad
 skutečností, že s Wickhamem utekla a žila s ním čtrnáct dní, než
-před oltář vů-bec předstoupila. Elizabeth nyní ze srdce litovala,
-že se v zoufalé chvíli svěřila Darcymu s obavami o sestru;
-jelikož jejich útěk bude zakrátko patřičně zakončen sňatkem,
-mohli mít naději, že se předcházející trapné okolnosti
-nerozkřiknou mimo okruh přímých účastníků. Neobávala se, že by se
-jeho prostřednictvím někdo něco dozvěděl. Málokomu by byla
-svěřila tajemství v tak pevné důvěře a zároveň by ji bylo
-u málokoho tak pokořovalo vědomí, že je zpraven o sestřině
-poklesku — i když nepředpokládala, že by jí to osobně nějak
-ublížilo, neboť každopádně se mezi nimi zřejmě otevřela
+před oltář vůbec předstoupila.
+
+Elizabeth nyní ze srdce litovala, že se v zoufalé chvíli svěřila
+Darcymu s obavami o sestru; jelikož jejich útěk bude zakrátko
+patřičně zakončen sňatkem, mohli mít naději, že se předcházející
+trapné okolnosti nerozkřiknou mimo okruh přímých účastníků.
+
+Neobávala se, že by se jeho prostřednictvím někdo něco dozvěděl.
+Málokomu by byla svěřila tajemství v tak pevné důvěře a zároveň
+by ji bylo u málokoho tak pokořovalo vědomí, že je zpraven
+o sestřině poklesku — i když nepředpokládala, že by jí to osobně
+nějak ublížilo, neboť každopádně se mezi nimi zřejmě otevřela
 nepřekonatelná propast. I kdyby se byla Lydia provdala zcela
-počestným způ-sobem, nedalo se očekávat, že by se pan Darcy
+počestným způsobem, nedalo se očekávat, že by se pan Darcy
 přiženil do rodiny, kde ke všem ostatním výhradám nyní ještě
 přibude velmi úzký příbuzenský svazek s mužem, jímž tak oprávněně
 pohrdá.
@@ -9482,29 +10132,40 @@ z čeho. Žárlila na jeho dobré mínění, teď když už nesměla doufat,
 že by pro ni mohlo něco znamenat.  Chtěla vědět, co dělá, ač
 neměla nejmenší naději na nějakou zprávu. Byla si jista, že s ním
 mohla šťastně žít, když už nebylo pravděpodobné, že se ještě
-někdy shledají. Jak by triumfoval, pomyslela si často, kdyby
-věděl, že ona, která ho před pouhými čtyřmi měsíci pyšně
-odmrštila, by ho nyní ráda a vděčně vyslechla! — Byl velkorysý,
-o tom nepochybovala, nejvelkorysejší z mužů, ale byl jen
-smrtelník, a proto by musel triumfovat.
-
-Pochopila teď, že muž jako on by se k ní povahově i rozumově nejlépe
-hodil. Rozhledem i založením se od ní sice lišil, ale právě proto by
-nezklamal její představy. Její bezprostřednost a temperament by byly
-zmírnily jeho strohost a příznivě ovlivnily jeho způsoby, a jí by byla
-jeho logická mysl, vědomosti a životní zkušenosti přinesly ještě
-důležitější užitek. Nebylo jim však souzeno; aby svým příkladným
-soužitím poučili žasnoucí zástupy, co je to manželské štěstí. Vylučoval
-to zcela jinak zaměřený svazek, k němuž mělo zakrátko v jejich rodině
-dojít. Odkud se Wickhamovi a Lydii dostane podpory, která by jim
-zaručovala aspoň jakous takous nezávislost, to si nedovedla představit.
-Jak mizivou naději na trvalou spokojenost má však pár, který svedla
-vášeň silnější než jejich ctnost, to si mohla moc dobře domyslet. Pan
-Gardiner švagrovi brzy opět napsal. Páně Bennetovy projevy vděčnosti
-krátce odbyl, znovu ho ujistil, že je hotov podat pomocnou ruku komukoli
-z jeho rodiny, a nakonec důrazně
-prosil, aby se už o té věci před ním nezmiňoval. Hlavním účelem jeho
-listu bylo sdělení, že se pan Wickham rozhodl vystoupit z domobrany.
+někdy shledají.
+
+Jak by triumfoval, pomyslela si často, kdyby věděl, že ona, která
+ho před pouhými čtyřmi měsíci pyšně odmrštila, by ho nyní ráda
+a vděčně vyslechla! — Byl velkorysý, o tom nepochybovala,
+nejvelkorysejší z mužů, ale byl jen smrtelník, a proto by musel
+triumfovat.
+
+Pochopila teď, že muž jako on by se k ní povahově i rozumově
+nejlépe hodil. Rozhledem i založením se od ní sice lišil, ale
+právě proto by nezklamal její představy. Její bezprostřednost
+a temperament by byly zmírnily jeho strohost a příznivě ovlivnily
+jeho způsoby, a jí by byla jeho logická mysl, vědomosti a životní
+zkušenosti přinesly ještě důležitější užitek.
+
+Nebylo jim však souzeno; aby svým příkladným soužitím poučili
+žasnoucí zástupy, co je to manželské štěstí. Vylučoval to zcela
+jinak zaměřený svazek, k němuž mělo zakrátko v jejich rodině
+dojít.
+
+Odkud se Wickhamovi a Lydii dostane podpory, která by jim
+zaručovala aspoň jakous takous nezávislost, to si nedovedla
+představit.  Jak mizivou naději na trvalou spokojenost má však
+pár, který svedla vášeň silnější než jejich ctnost, to si mohla
+moc dobře domyslet.
+
+-----
+
+Pan Gardiner švagrovi brzy opět napsal. Páně Bennetovy projevy
+vděčnosti krátce odbyl, znovu ho ujistil, že je hotov podat
+pomocnou ruku komukoli z jeho rodiny, a nakonec důrazně prosil,
+aby se už o té věci před ním nezmiňoval. Hlavním účelem jeho
+listu bylo sdělení, že se pan Wickham rozhodl vystoupit
+z domobrany.
 
     Sám jsem o to velice usiloval, psal dále, jakmile došlo
     k dohodě o sňatku. Snad se se mnou ztotožníte v názoru, že
@@ -9532,81 +10193,91 @@ listu bylo sdělení, že se pan Wickham rozhodl vystoupit z domobrany.
 
     S úctou Váš E. Gardiner
 
-Pan Bennet i jeho dcery si uvědomovali stejně jasně jako pan Gardiner
-všechny výhody spojené s Wickhamovým odchodem z domobrany. Nikoli však
-paní Bennetová. Byla hluboce zklamána, že se má Lydia odstěhovat na
-sever, právě když se s ní hodlala tak těšit a pyšnit, neboť neupustila
-od svého záměru usídlit je v Hertfordshiru, a kromě toho pokládala za
-velkou škodu odtrhnout Lydii od pluku, kde každého zná a kde získala
-tolik přátel.
-
-„Mají se s paní Forsterovou tak rády,“ pravila, „že je to hřích, poslat
-ji pryč! A někteří mladíci se jí tam přece také zamlouvali. Možná že v
-pluku generála — nejsou tak milí důstojníci.“ Na dceřinu žádost, neboť
-tak se tomu dalo rozumět, aby se s ní rodina usmířila, než se vydá
-
-na sever, reagoval otec zprvu jednoznačně záporně. Ale Jane s Elizabeth
-se domluvily, že by se sestře ulehčilo a pomohlo by jí napravit
-reputaci, kdyby ji po sňatku rodiče přijali doma, a orodovaly za ni tedy
-tak vytrvale a přitom tak rozvážně a mírně, aby jí dovolil přijet i s
-manželem hned po svatbě do Longbournu, že nakonec uznal jejich vývody a
-vyhověl jim. I bylo matce Bennetové dopřáno, aby hrdě předvedla sousedům
-vdanou dceru, než bude zapuzena na sever. Pan Bennet napsal tedy
-švagrovi, že svoluje, aby přijeli, a bylo dohodnuto, že se hned po
-svatebním obřadu vydají do Longbournu. Elizabeth udivovalo, že Wickham
-souhlasí s tímto plánem; co se jí týkalo, bylo setkání s Wickhamem to
-poslední, co si přála. Nadešel sestřin svatební den a Jane s Elizabeth
-podléhaly patrně daleko většímu rozrušení než
-nevěsta sama. Poslali jim naproti kočár do — a očekávali je k večeři.
-Starší sestry Bennetovy se hrozily jejich příjezdu, zvláště Jane, která
-přisuzovala Lydii ty pocity, které by byla prožívala ona, kdyby se byla
-tak provinila, a nyní trpěla při pomyšlení, co sestra asi zakouší.
-Přijeli. Celá rodina se shromáždila v ranním salónku, aby je uvítala.
-Široký úsměv pokrýval tváře paní Bennetové, když
-kočár zastavoval před vraty, její manžel zůstával neotřesitelně
+Pan Bennet i jeho dcery si uvědomovali stejně jasně jako pan
+Gardiner všechny výhody spojené s Wickhamovým odchodem
+z domobrany. Nikoli však paní Bennetová. Byla hluboce zklamána,
+že se má Lydia odstěhovat na sever, právě když se s ní hodlala
+tak těšit a pyšnit, neboť neupustila od svého záměru usídlit je
+v Hertfordshiru, a kromě toho pokládala za velkou škodu odtrhnout
+Lydii od pluku, kde každého zná a kde získala tolik přátel.
+
+„Mají se s paní Forsterovou tak rády,“ pravila, „že je to hřích,
+poslat ji pryč! A někteří mladíci se jí tam přece také
+zamlouvali. Možná že v pluku generála — nejsou tak milí
+důstojníci.“
+
+Na dceřinu žádost, neboť tak se tomu dalo rozumět, aby se s ní
+rodina usmířila, než se vydá na sever, reagoval otec zprvu
+jednoznačně záporně. Ale Jane s Elizabeth se domluvily, že by se
+sestře ulehčilo a pomohlo by jí napravit reputaci, kdyby ji po
+sňatku rodiče přijali doma, a orodovaly za ni tedy tak vytrvale
+a přitom tak rozvážně a mírně, aby jí dovolil přijet i s manželem
+hned po svatbě do Longbournu, že nakonec uznal jejich vývody
+a vyhověl jim. I bylo matce Bennetové dopřáno, aby hrdě předvedla
+sousedům vdanou dceru, než bude zapuzena na sever. Pan Bennet
+napsal tedy švagrovi, že svoluje, aby přijeli, a bylo dohodnuto,
+že se hned po svatebním obřadu vydají do Longbournu. Elizabeth
+udivovalo, že Wickham souhlasí s tímto plánem; co se jí týkalo,
+bylo setkání s Wickhamem to poslední, co si přála.
+
+Kapitola 51
+-----------
+
+Nadešel sestřin svatební den a Jane s Elizabeth podléhaly patrně
+daleko většímu rozrušení než nevěsta sama. Poslali jim naproti
+kočár do — a očekávali je k večeři.  Starší sestry Bennetovy se
+hrozily jejich příjezdu, zvláště Jane, která přisuzovala Lydii ty
+pocity, které by byla prožívala ona, kdyby se byla tak provinila,
+a nyní trpěla při pomyšlení, co sestra asi zakouší.
+
+Přijeli.  Celá rodina se shromáždila v ranním salónku, aby je
+uvítala.  Široký úsměv pokrýval tváře paní Bennetové, když kočár
+zastavoval před vraty, její manžel zůstával neotřesitelně
 zachmuřen, dcery vylekané, ustarané, rozpačité.
 
-Lydiin hlas zahlaholil v hale, dveře se rozletěly, vběhla do místnosti.
-Matka jí vykročila vstříc, objala ji a celá blažená ji vítala; pro
-Wickhama, který následoval svou choť, měla pohotově stisk ruky i sladký
-úsměv a čile jim blahopřála: zřejmě neměla nejmenší
-pochybnosti o jejich budoucím štěstí. Pan Bennet, k němuž pak
-přistoupili, je nepřijal zdaleka tak srdečně. Zatvářil se ještě přísněji
-a sotva pohnul rty. Bezstarostná sebejistota mladých novomanželů jej
-skutečně pobouřila. Elizabeth byla znechucena, dokonce i Jane to
-otřáslo. Lydia se ani za mák nezměnila — zůstávala nespoutaná,
-panovačná, divoká, hlučná a nezastrašena. Pobíhala od sestry k sestře,
-aby jí blahopřály, a když se konečně všichni usadili, rozhlížela se
+Lydiin hlas zahlaholil v hale, dveře se rozletěly, vběhla do
+místnosti.  Matka jí vykročila vstříc, objala ji a celá blažená
+ji vítala; pro Wickhama, který následoval svou choť, měla
+pohotově stisk ruky i sladký úsměv a čile jim blahopřála: zřejmě
+neměla nejmenší pochybnosti o jejich budoucím štěstí.
+
+Pan Bennet, k němuž pak přistoupili, je nepřijal zdaleka tak
+srdečně. Zatvářil se ještě přísněji a sotva pohnul rty.
+Bezstarostná sebejistota mladých novomanželů jej skutečně
+pobouřila. Elizabeth byla znechucena, dokonce i Jane to otřáslo.
+Lydia se ani za mák nezměnila — zůstávala nespoutaná, panovačná,
+divoká, hlučná a nezastrašena. Pobíhala od sestry k sestře, aby
+jí blahopřály, a když se konečně všichni usadili, rozhlížela se
 dychtivě po pokoji, všimla si nějaké drobné změny a se smíchem
 poznamenala, že už uplynulo hodně vody, co tu byla naposled.
 
-Wickham neprojevoval o nic větší stísněnost než ona, ale uměl být vždy
-tak příjemný, že kdyby se jeho charakteru ani jeho ženitbě nedalo nic
-vytknout, byl by je svými úsměvy a sladkými řečičkami, jimiž se
-přihlašoval do rodiny, dočista okouzlil. Elizabeth předtím přece jen
-nepředpokládala, že by tuto situaci zvládl s takovou bravurou, ale ted
-si sedla a umiňovala si v duchu, že napříště už nebude počítat se žádnou
-hranicí pro drzosti drzého člověka. Ona se červenala a Jane se
-červenala, kdežto tváře těch dvou, kteří zavinili jejich rozpaky,
-nedoznaly změny.
-
-V rozhovoru nedocházelo k trapným odmlkám. Nevěsta i její matka měly
-řečí jako vody a Wickham, který shodou okolností seděl vedle Elizabeth,
-se začal vyptávat na okolní známé s dobrosrdečnou pohodou, kterou ve
-svých odpovědích nedokázala napodobit. Oba měli zřejmě
-mimořádně šťastné povahy. Žádná vzpomínka z minulosti je netížila a
-Lydia sama od sebe zaváděla rozhovor na věci, o nichž by se její sestry
-nebyly zmínily ani za živý svět.
-
-„Jen si představte, že jsem tu tři měsíce nebyla!“ zvolala. „Mně to tedy
-připadá sotva jako čtrnáct dní, ale že se za tu dobu stalo věcí! Můj ty
-světe, to by mě bylo ani ve snu nenapadlo, že si s sebou přivedu
-manžela, až se vrátím! Ačkoli jsem si myslela, že by to byla velká
-legrace.“
+Wickham neprojevoval o nic větší stísněnost než ona, ale uměl být
+vždy tak příjemný, že kdyby se jeho charakteru ani jeho ženitbě
+nedalo nic vytknout, byl by je svými úsměvy a sladkými řečičkami,
+jimiž se přihlašoval do rodiny, dočista okouzlil. Elizabeth
+předtím přece jen nepředpokládala, že by tuto situaci zvládl
+s takovou bravurou, ale ted si sedla a umiňovala si v duchu, že
+napříště už nebude počítat se žádnou hranicí pro drzosti drzého
+člověka. Ona se červenala a Jane se červenala, kdežto tváře těch
+dvou, kteří zavinili jejich rozpaky, nedoznaly změny.
+
+V rozhovoru nedocházelo k trapným odmlkám. Nevěsta i její matka
+měly řečí jako vody a Wickham, který shodou okolností seděl vedle
+Elizabeth, se začal vyptávat na okolní známé s dobrosrdečnou
+pohodou, kterou ve svých odpovědích nedokázala napodobit. Oba
+měli zřejmě mimořádně šťastné povahy. Žádná vzpomínka z minulosti
+je netížila a Lydia sama od sebe zaváděla rozhovor na věci,
+o nichž by se její sestry nebyly zmínily ani za živý svět.
+
+„Jen si představte, že jsem tu tři měsíce nebyla!“ zvolala. „Mně
+to tedy připadá sotva jako čtrnáct dní, ale že se za tu dobu
+stalo věcí! Můj ty světe, to by mě bylo ani ve snu nenapadlo, že
+si s sebou přivedu manžela, až se vrátím! Ačkoli jsem si myslela,
+že by to byla velká legrace.“
 
 Otec pozdvihl zrak, Jane prožívala muka, Elizabeth pohlédla
-výmluvně na Lydii, ale ta nikdy neviděla ani neslyšela nic, co
-se jí nehodilo do krámu, a vesele pokračovala: „Poslyšte, mamičko,
+výmluvně na Lydii, ale ta nikdy neviděla ani neslyšela nic, co se
+jí nehodilo do krámu, a vesele pokračovala: „Poslyšte, mamičko,
 jestlipak tady lidé vědí, že jsem se dnes vdávala? Měla jsem
 strach, že snad ne, a když jsme míjeli bryčku s Williamem
 Gouldingem, řekla jsem si, že mu to musím dát najevo, a tak jsem
@@ -9624,42 +10295,46 @@ a říká nejstarší sestře:
 jsem vdaná žena!“ Nedalo se předpokládat, že se Lydia časem za
 své počínání zastydí, když si z něho zpočátku nic nedělá. Čím dál
 tím víc rozvazovala a měla lepší náladu. Byla by chtěla navštívit
-paní
-Philipsovou, Lucasovy a ostatní sousedy, a slyšet, jak ji všichni
-titulují „paní Wickhamová“; zatím aspoň odběhla po večeři ukázat
-prstýnek a chlubit se svými vdavkami paní Hillové a oběma služkám.
+paní Philipsovou, Lucasovy a ostatní sousedy, a slyšet, jak ji
+všichni titulují „paní Wickhamová“; zatím aspoň odběhla po večeři
+ukázat prstýnek a chlubit se svými vdavkami paní Hillové a oběma
+služkám.
 
 „Nu, matinko,“ řekla, když se všichni vrátili do ranního salónku,
-„jakpak se vám líbí můj manžel? Není to kouzelný muž? Vím dobře, že mi
-ho všechny sestry závidí. Doufám, že budou mít aspoň zpola takové štěstí
-jako já. Musí jet všechny do Brightonu. Tam nezůstávají
-děvčata na ocet. škoda, že jsme se tam nevypravili všichni, mamičko!“
+„jakpak se vám líbí můj manžel? Není to kouzelný muž? Vím dobře,
+že mi ho všechny sestry závidí. Doufám, že budou mít aspoň zpola
+takové štěstí jako já. Musí jet všechny do Brightonu. Tam
+nezůstávají děvčata na ocet. škoda, že jsme se tam nevypravili
+všichni, mamičko!“
 
 „To je pravda, a kdyby bývalo po mém, tak jsme jeli. Ale, drahá
-Lydinko, víš, co se mi nelíbí — že se chystáte do takové dálky. Musí to být?“
+Lydinko, víš, co se mi nelíbí — že se chystáte do takové dálky.
+Musí to být?“
 
-„Ach božínku, musí, ale to nevadí. Vy i tatíček a všechna děvčata k nám
-přijedete na návštěvu. Celou zimu strávíme v Newcastlu a jistě tam budou
-báječné plesy a já bych se postarala všem o dobré partnery.“
+„Ach božínku, musí, ale to nevadí. Vy i tatíček a všechna děvčata
+k nám přijedete na návštěvu. Celou zimu strávíme v Newcastlu
+a jistě tam budou báječné plesy a já bych se postarala všem
+o dobré partnery.“
 
 „Přijedu s největší radostí,“ řekla matka.
 
-„Ano, a až odjedete, můžete mi tam jednu nebo dvě děvčata nechat, a já
-jim určitě do jara seženu manžely.“
+„Ano, a až odjedete, můžete mi tam jednu nebo dvě děvčata nechat,
+a já jim určitě do jara seženu manžely.“
 
-„Děkuji ti předem za svůj podíl tvého laskavého pozvání ale mně se
-příliš nezamlouvá
-způsob, jakým ty sháníš manžely,“ pravila Elizabeth.
+„Děkuji ti předem za svůj podíl tvého laskavého pozvání ale mně
+se příliš nezamlouvá způsob, jakým ty sháníš manžely,“ pravila
+Elizabeth.
 
 Novomanželé se mohli zdržet v Longbournu nanejvýš deset dní. Než
-odjížděli z Londýna, dostal Wickham jmenování a měl se do čtrnácti dnů
-hlásit u pluku.
+odjížděli z Londýna, dostal Wickham jmenování a měl se do
+čtrnácti dnů hlásit u pluku.
 
 Nikdo nelitoval, že jejich návštěva tak brzy skončí, krom paní
-Bennetové, a ta využívala každé chvíle a pilně jezdila s dcerou po
-návštěvách a pořádala obden domácí večírky. Tyto večírky vítala celá
-rodina; ani ti její členové, kteří uměli přemýšlet, ani ti, kteří si
-toho nedopřávali, neměli chuť trávit večery jen tak mezi sebou.
+Bennetové, a ta využívala každé chvíle a pilně jezdila s dcerou
+po návštěvách a pořádala obden domácí večírky. Tyto večírky
+vítala celá rodina; ani ti její členové, kteří uměli přemýšlet,
+ani ti, kteří si toho nedopřávali, neměli chuť trávit večery jen
+tak mezi sebou.
 
 Wickhamova láska k Lydii, jak Elizabeth předpokládala, se
 nevyrovnala Lydiině lásce k němu. Nemusela je ani příliš
@@ -9671,85 +10346,90 @@ přesvědčena, že neviděl jiné východisko ze své neutěšené finanční
 situace než zmizet, a tu při své povaze neodolal příležitosti mít
 na cestu společnici.
 
-Lydia byla do něho vášnivě zamilovaná. Říkala o něm za každou druhou
-větou „můj drahoušek Wickham“ a nikdo se mu nevyrovnal. On uměl všechno
-na světě nejlépe; byla přesvědčena, že na prvního září zastřelí víc
-ptáků než kdokoli široko daleko. Jednou, krátce po jejich příjezdu,
-seděla s oběma staršími sestrami a tu pravila k Elizabeth:
-
-„Tobé, Lízo, jsem myslím ještě nevyprávěla, jakou jsme měli svatbu.
-Nebyla jsi u toho, když
-jsem to líčila matince a ostatním. Nejsi zvědavá, jak všechno
-probíhalo?“
-
-„Ne, to nejsem,“ odpověděla Elizabeth. „Mám pocit, že čím méně se o tom
-bude mluvit, tím lépe.“
-
-„Jú, ty jsi protivná! Ale já ti to stejně povím. Brali jsme se, to už
-víš, u Svatého Klementa, protože Wickham bydlel v té farnosti. Bylo
-domluveno, že se tam všichni sejdeme v jedenáct hodin. Strýc s tetou
-měli přijet se mnou, ostatní na nás měli čekat až tam. No, a tak nadešlo
-ono pondělí ráno a já byla celá bez sebe. Měla jsem strach, aby do toho
-ještě něco nepřišlo a abychom to nemuseli odložit, to bych si byla snad
-zoufala. A celou tu dobu, co jsem se strojila, u mě stála teta a mluvila
-do mě a kázala mi jak pan farář. Já ale slyšela tak každé
-desáté slovo, protože jsem pořád myslela, jak jistě uhádneš, na svého
-drahouška Wickhama. Byla bych moc ráda věděla, jestli se bude ženit v
-tom modrém kabátě. Snídaně tedy byla v deset jako obvykle. Myslela jsem,
-že snad nikdy nedojíme. Mimochodem — musím ti ještě
-povědět, že se strýc i teta celou tu dobu, co jsem u nich byla, ke mně
-chovali prostě příšerně. Nebudeš tomu věřit, ale já nevytáhla paty ze
-stavení, ačkoliv jsem u nich strávila čtrnáct dní. Ani jeden večírek,
-ani jednou do společnosti, ničehož nic. Je pravda, že v Londýně touhle
-dobou není sezóna, ale aspoň malá scéna hrála. Zkrátka a dobře, kočár
-předjel a v tu chvíli odvolal strýčka ten strašný člověk, nějaký pan
-Stone, v obchodní záležitosti. A to víš, když ti dva dají hlavy
-dohromady, tak to nebere konce. Do mě jako když hrom uhodí, nevěděla
-jsem, co si počnu, protože mě strýček měl vést k oltáři, a kdybychom se
-byli opozdili, nebyli bychom ten den přišli na řadu. Naštěstí se za
-deset minut vrátil a mohli jsme jet. Teprve dodatečně jsem si uvědomila,
-že kdyby se byl přece zdržel, nebyli bychom vlastně museli oddavky
-odkládat, protože za něj mohl zaskočit pan Darcy.“
+Lydia byla do něho vášnivě zamilovaná. Říkala o něm za každou
+druhou větou „můj drahoušek Wickham“ a nikdo se mu nevyrovnal. On
+uměl všechno na světě nejlépe; byla přesvědčena, že na prvního
+září zastřelí víc ptáků než kdokoli široko daleko. Jednou, krátce
+po jejich příjezdu, seděla s oběma staršími sestrami a tu pravila
+k Elizabeth:
+
+„Tobé, Lízo, jsem myslím ještě nevyprávěla, jakou jsme měli
+svatbu.  Nebyla jsi u toho, když jsem to líčila matince
+a ostatním. Nejsi zvědavá, jak všechno probíhalo?“
+
+„Ne, to nejsem,“ odpověděla Elizabeth. „Mám pocit, že čím méně se
+o tom bude mluvit, tím lépe.“
+
+„Jú, ty jsi protivná! Ale já ti to stejně povím. Brali jsme se,
+to už víš, u Svatého Klementa, protože Wickham bydlel v té
+farnosti. Bylo domluveno, že se tam všichni sejdeme v jedenáct
+hodin. Strýc s tetou měli přijet se mnou, ostatní na nás měli
+čekat až tam. No, a tak nadešlo ono pondělí ráno a já byla celá
+bez sebe. Měla jsem strach, aby do toho ještě něco nepřišlo
+a abychom to nemuseli odložit, to bych si byla snad zoufala.
+A celou tu dobu, co jsem se strojila, u mě stála teta a mluvila
+do mě a kázala mi jak pan farář. Já ale slyšela tak každé desáté
+slovo, protože jsem pořád myslela, jak jistě uhádneš, na svého
+drahouška Wickhama. Byla bych moc ráda věděla, jestli se bude
+ženit v tom modrém kabátě.
+
+Snídaně tedy byla v deset jako obvykle. Myslela jsem, že snad
+nikdy nedojíme. Mimochodem — musím ti ještě povědět, že se strýc
+i teta celou tu dobu, co jsem u nich byla, ke mně chovali prostě
+příšerně. Nebudeš tomu věřit, ale já nevytáhla paty ze stavení,
+ačkoliv jsem u nich strávila čtrnáct dní. Ani jeden večírek, ani
+jednou do společnosti, ničehož nic. Je pravda, že v Londýně
+touhle dobou není sezóna, ale aspoň malá scéna hrála. Zkrátka
+a dobře, kočár předjel a v tu chvíli odvolal strýčka ten strašný
+člověk, nějaký pan Stone, v obchodní záležitosti. A to víš, když
+ti dva dají hlavy dohromady, tak to nebere konce. Do mě jako když
+hrom uhodí, nevěděla jsem, co si počnu, protože mě strýček měl
+vést k oltáři, a kdybychom se byli opozdili, nebyli bychom ten
+den přišli na řadu. Naštěstí se za deset minut vrátil a mohli
+jsme jet. Teprve dodatečně jsem si uvědomila, že kdyby se byl
+přece zdržel, nebyli bychom vlastně museli oddavky odkládat,
+protože za něj mohl zaskočit pan Darcy.“
 
 „Pan Darcy!“ opakovala Elizabeth nanejvýš udivena.
 
-„Ano — on měl přijít s Wickhamem, víš? Ach, jejej! Já zapomněla! O
-tomhle jsem neměla ani špitnout. Slíbila jsem jim to na svou čest! Co
-tomu Wickham řekne? Nadělali s tím takové
-tajnosti!“
-
-„Je-li to tajnost, neříkej o tom už ani slova,“ pravila Jane. „Můžeš si
-být jista, že o tom nechci nic vědět.“
-
-„Ano, samozřejmě,“ pravila Elizabeth, ačkoli zvědavostí jen hořela,
-„nebudeme se tě vůbec na nic ptát.“
-
-„Děkuji vám,“ pravila Lydia, „protože kdybyste na mně vyzvídaly, určitě
-bych vám všechno vyslepičila, a Wickham by se strašně zlobil.“
-
-Když projevila takovou ochotu nechat se vyzpovídat, musela Elizabeth
-vyloučit využití
-nabízené možnosti tím, že utekla. Nemohla však připustit, aby nevěděla,
-jak se věci mají, anebo aspoň nedokázala po tom už nepátrat. Pan Darcy
-přišel sestře na svatbu! Právě tedy do prostředí a mezi lidi, kde měl
-jistě nejméně co pohledávat a kam se mu také vůbec nemohlo chtít. V
-mozku se jí vynořovaly nečekané a za vlasy přitažené domněnky, co za tím
-vězí, ale všechny zavrhla. Ty, které by jí byly nejlépe vyhovovaly,
-jelikož stavěly jeho počínání do nejušlechtilejšího světla, se jí zdály
-nejméně pravděpodobné. Nesnesla takové napětí; popadla spěšně dopisní
-papír a obrátila se na tetičku s krátkou prosbou, aby jí vysvětlila, co
-Lydia nakousla, je-li to možné bez porušení tajemství, které to vše
-obestírá.
-
-    Jistě si umíte představit, psala, jaká zvědavost mé pojala,
-    když jsem zvěděla, ze člověk, který nemá k naší rodině žádné
-    vztahy, který je nám poměrně cizí, se zúčastnil tohoto
-    obřadu. Prosím vás, odepište mi obratem a vysvětlete mi to
-    — ledaže to ze závažných důvodů musí zůstat utajeno, jak se
-    zřejmě domnívá Lydia; v tom případě by mi nezbývalo než se
-    spokojit s tím, že nebudu patřit k zasvěceným.
-
-„Já bych se s tím ale stejně nespokojila,'' dodala v duchu, když
+„Ano — on měl přijít s Wickhamem, víš? Ach, jejej! Já zapomněla!
+O tomhle jsem neměla ani špitnout. Slíbila jsem jim to na svou
+čest! Co tomu Wickham řekne? Nadělali s tím takové tajnosti!“
+
+„Je-li to tajnost, neříkej o tom už ani slova,“ pravila Jane.
+„Můžeš si být jista, že o tom nechci nic vědět.“
+
+„Ano, samozřejmě,“ pravila Elizabeth, ačkoli zvědavostí jen
+hořela, „nebudeme se tě vůbec na nic ptát.“
+
+„Děkuji vám,“ pravila Lydia, „protože kdybyste na mně vyzvídaly,
+určitě bych vám všechno vyslepičila, a Wickham by se strašně
+zlobil.“
+
+Když projevila takovou ochotu nechat se vyzpovídat, musela
+Elizabeth vyloučit využití nabízené možnosti tím, že utekla.
+
+Nemohla však připustit, aby nevěděla, jak se věci mají, anebo
+aspoň nedokázala po tom už nepátrat. Pan Darcy přišel sestře na
+svatbu! Právě tedy do prostředí a mezi lidi, kde měl jistě
+nejméně co pohledávat a kam se mu také vůbec nemohlo chtít.
+V mozku se jí vynořovaly nečekané a za vlasy přitažené domněnky,
+co za tím vězí, ale všechny zavrhla. Ty, které by jí byly nejlépe
+vyhovovaly, jelikož stavěly jeho počínání do nejušlechtilejšího
+světla, se jí zdály nejméně pravděpodobné. Nesnesla takové
+napětí; popadla spěšně dopisní papír a obrátila se na tetičku
+s krátkou prosbou, aby jí vysvětlila, co Lydia nakousla, je-li to
+možné bez porušení tajemství, které to vše obestírá.
+
+    „Jistě si umíte představit,“ psala, „jaká zvědavost mé
+    pojala, když jsem zvěděla, ze člověk, který nemá k naší
+    rodině žádné vztahy, který je nám poměrně cizí, se zúčastnil
+    tohoto obřadu. Prosím vás, odepište mi obratem a vysvětlete
+    mi to — ledaže to ze závažných důvodů musí zůstat utajeno,
+    jak se zřejmě domnívá Lydia; v tom případě by mi nezbývalo
+    než se spokojit s tím, že nebudu patřit k zasvěceným.“
+
+„Já bych se s tím ale stejně nespokojila,“ dodala v duchu, když
 dopsala, „a jestli mi to, drahá tetinko, nesdělíte počestným
 způsobem, budu nucena se uchýlit k trikům a lsti, abych se do
 dozvěděla.“
@@ -9759,6 +10439,9 @@ před Elizabeth o tom, co Lydia prořekla, a Elizabeth tomu byla
 ráda: dokud nesezná, zda její dotaz bude zodpovězen anebo ne,
 nepotřebovala žádnou důvěrnici.
 
+Kapitola 52
+-----------
+
 Elizabeth však byla uspokojena: teta odpověděla tak rychle, jak
 to vůbec jen šlo. Jakmile držela její dopis v ruce, odspěchala do
 malého hájku, kde si byla nejspíš jista, že ji nikdo nevyruší,
@@ -9945,47 +10628,49 @@ zavrhl, a byl nucen se sejít, a to několikrát, s člověkem, s nímž
 se navždy rozešel ve zlém, dohadovat se s ním, přemlouvat ho
 a nakonec uplatit, když mu bylo zatěžko vyslovit pouhé jeho
 jméno. A to všechno udělal pro děvče, které ho nijak nezajímalo
-a jehož si nemohl vážit. Srdce jí
-napovídalo, že to udělal pro ni. Tato naděje však zakrátko pohasla, když
-usoudila, že nemá
-tolik sebevědomí, aby si mohla být jista, že ji miluje, ji, která ho
-jednou odmítla, že ji miluje natolik, aby dokázal překonat zcela
-přirozený odpor proti příbuzenskému svazku s Wickhamem. — VVickham, můj
-švagr! — Každičká špetka pýchy se v něm musí
-vzbouřit proti takové spojitosti. Udělal mnoho, o tom nebylo sporu -
-bylo jí až stydno při pomyšlení, co všechno pro ně udělal. Ale uvedl
-jisté důvody pro svůj zákrok — a ty důvody nebyly tak nepravděpodobné.
-Docela dobře si mohl myslet, že se dopustil chyby; byl velkorysý a měl
-možnost svou velkorysost projevit, a třebaže odmítala předpoklad, že by
-ona byla hlavní pohnutkou, připouštěla možnost, že snad zbytek
-náklonnosti přispěl k tomu, aby zasáhl v případě, který podstatně
-ohrožoval její duševní klid. Trápilo ji, hluboce ji trápilo vědomí, že
-jsou zavázáni člověku, jemuž nemohou prokázat žádnou protislužbu. Vděčí
-mu za to, že byla Lydia nalezena, její pověst zachráněna, prostě za
-všechno. Ach, jak teď z hloubi duše litovala, že kdy podpořila
-nepříznivé mínění, že utrousila peprnou poznámku, proti němu namířenou.
-Sama ted byla pokořena, ale na něho byla hrdá. Hrdá, že tenkrát, kdy šlo
-o čest a soucit, zvítězilo jeho lepší já. Pročítala tetiččina pochvalná
-slova znovu a znovu. Nepovažovala je za zcela dostačující, ale těšila
-ji, uvědomovala si dokonce, že jí působí radost, ač provázenou i lítostí,
-tetina a strýcova pevná víra, že se s Darcym mají rádi a věří si. Z
-jejího úkrytu i jejích úvah ji vyrušily něčí kroky; než mohla zabočit na
-jinou stezku, octl se po jejím boku Wickham.
+a jehož si nemohl vážit. Srdce jí napovídalo, že to udělal pro
+ni. Tato naděje však zakrátko pohasla, když usoudila, že nemá
+tolik sebevědomí, aby si mohla být jista, že ji miluje, ji, která
+ho jednou odmítla, že ji miluje natolik, aby dokázal překonat
+zcela přirozený odpor proti příbuzenskému svazku s Wickhamem.
+— VVickham, můj švagr! — Každičká špetka pýchy se v něm musí
+vzbouřit proti takové spojitosti. Udělal mnoho, o tom nebylo
+sporu - bylo jí až stydno při pomyšlení, co všechno pro ně
+udělal. Ale uvedl jisté důvody pro svůj zákrok — a ty důvody
+nebyly tak nepravděpodobné.  Docela dobře si mohl myslet, že se
+dopustil chyby; byl velkorysý a měl možnost svou velkorysost
+projevit, a třebaže odmítala předpoklad, že by ona byla hlavní
+pohnutkou, připouštěla možnost, že snad zbytek náklonnosti
+přispěl k tomu, aby zasáhl v případě, který podstatně ohrožoval
+její duševní klid. Trápilo ji, hluboce ji trápilo vědomí, že jsou
+zavázáni člověku, jemuž nemohou prokázat žádnou protislužbu.
+Vděčí mu za to, že byla Lydia nalezena, její pověst zachráněna,
+prostě za všechno. Ach, jak teď z hloubi duše litovala, že kdy
+podpořila nepříznivé mínění, že utrousila peprnou poznámku, proti
+němu namířenou.  Sama ted byla pokořena, ale na něho byla hrdá.
+Hrdá, že tenkrát, kdy šlo o čest a soucit, zvítězilo jeho lepší
+já. Pročítala tetiččina pochvalná slova znovu a znovu.
+Nepovažovala je za zcela dostačující, ale těšila ji, uvědomovala
+si dokonce, že jí působí radost, ač provázenou i lítostí, tetina
+a strýcova pevná víra, že se s Darcym mají rádi a věří si.
+
+Z jejího úkrytu i jejích úvah ji vyrušily něčí kroky; než mohla
+zabočit na jinou stezku, octl se po jejím boku Wickham.
 
 „Obávám se, že jsem vás vyrušil na samotářské toulce, drahá
 švagrová,“ řekl, když se k ní přidružil.
 
-„To ano,“ odvětila s úsměvem, „není tím však ještě řečeno, že by takové
-vyrušení muselo přijít nevhod.“
+„To ano,“ odvětila s úsměvem, „není tím však ještě řečeno, že by
+takové vyrušení muselo přijít nevhod.“
 
-„Bylo by mi moc líto, kdyby tomu tak bylo. Nás přece odjakživa poutalo
-přátelství, a nyní se ještě utužilo.“
+„Bylo by mi moc líto, kdyby tomu tak bylo. Nás přece odjakživa
+poutalo přátelství, a nyní se ještě utužilo.“
 
 „To je pravda. Chystají se i ostatní na procházku?“
 
-„Nevím, paní Bennetová odjela s Lydií kočárem do Merytonu. Tak jsem se
-od vašeho strýčka a tetinky dozvěděl, že jste skutečně navštívila
-Pemberley, drahá švagrová.“ Přisvědčila.
+„Nevím, paní Bennetová odjela s Lydií kočárem do Merytonu. Tak
+jsem se od vašeho strýčka a tetinky dozvěděl, že jste skutečně
+navštívila Pemberley, drahá švagrová.“ Přisvědčila.
 
 „Téměř bych vám to potěšení záviděl, ale mám pocit, že by mne
 přemohlo dojetí, jinak bych se tam mohl zastavit na cestě do
@@ -9997,15 +10682,16 @@ o mně nezmínila, že?“
 
 „A co říkala?“
 
-„Že jste se dal na vojnu a že prý jste se tam — zkazil. To víte, na
-takovou dálku se věci někdy jeví ve zvláštním světle.“
+„Že jste se dal na vojnu a že prý jste se tam — zkazil. To víte,
+na takovou dálku se věci někdy jeví ve zvláštním světle.“
 
 „Zajisté,“ odvětil a kousl se do rtů.
 
 Elizabeth doufala, že ho tím umlčela, ale on po chvíli pravil:
 
-„Představte si, koho jsem neviděl minulý měsíc v Londýně — Darcyho.
-Potkali jsme se několikrát. Vrtá mi hlavou, co tam asi dělal.“
+„Představte si, koho jsem neviděl minulý měsíc v Londýně
+— Darcyho.  Potkali jsme se několikrát. Vrtá mi hlavou, co tam
+asi dělal.“
 
 „Snad se chystá na svatbu se slečnou de Bourghovou,“ pravila
 Elizabeth.  „V této roční době ho tam musel vylákat nějaký
@@ -10038,80 +10724,92 @@ vyhovovalo po všech stránkách.“
 „Jak by se vám bylo zamlouvalo kázat věřícím?“
 
 „Dělal bych to s velkou chutí. Pokládal bych to za součást svých
-povinností a brzy bych to byl zvládl bez velké námahy. Člověk nemá
-naříkat, tolik bych ale o to býval stál! Takový klid a mír, to je moje
-představa šťastného života. Nebylo mi to však souzeno. Zmínil se vám
-někdy Darcy o této záležitosti, když jste pobývala v Kentu?“
+povinností a brzy bych to byl zvládl bez velké námahy. Člověk
+nemá naříkat, tolik bych ale o to býval stál! Takový klid a mír,
+to je moje představa šťastného života. Nebylo mi to však souzeno.
+Zmínil se vám někdy Darcy o této záležitosti, když jste pobývala
+v Kentu?“
 
-„Doslechla jsem se z pramene stejně věrohodného, že ustanovení poslední
-vůle bylo vázáno jistými podmínkami a že přidělení fary bylo ponecháno
-na vůli nynějšího majitele panství.“
+„Doslechla jsem se z pramene stejně věrohodného, že ustanovení
+poslední vůle bylo vázáno jistými podmínkami a že přidělení fary
+bylo ponecháno na vůli nynějšího majitele panství.“
 
-„Skutečně? — Ano, něco pravdy na tom je; snad si vzpomenete, že jsem vám
-to také říkal, když
-jsme o tom prvně hovořili.“
+„Skutečně? — Ano, něco pravdy na tom je; snad si vzpomenete, že
+jsem vám to také říkal, když jsme o tom prvně hovořili.“
 
 „A rovněž jsem se doslechla, že v jisté době se vám kazatelské
 poslání nezdálo tak lákavé jako nyní — že jste sám prohlásil, že
 farářem nikdy nebudete a že se ta záležitost rozhodla podle
 toho.“
 
-„Skutečně? Ani toto tvrzení není docela nepodložené. Jen si vzpomeňte,
-co jsem vám říkal, když jsme si o tom tenkrát poprvé povídali.“
+„Skutečně? Ani toto tvrzení není docela nepodložené. Jen si
+vzpomeňte, co jsem vám říkal, když jsme si o tom tenkrát poprvé
+povídali.“
 
-Byli už téměř na prahu domova, neboť kráčela rychle, aby se ho zbavila,
-a jelikož ho kvůli sestře nechtěla popudit, odpověděla mu s přívětivým
-úsměvem:
+Byli už téměř na prahu domova, neboť kráčela rychle, aby se ho
+zbavila, a jelikož ho kvůli sestře nechtěla popudit, odpověděla
+mu s přívětivým úsměvem:
 
 „Ale jděte, pane Wickhame, víte přece, že jsme spřízněni, nechme
 tedy rozmíšek o dávno minulých záležitostech. V budoucnu se,
-doufám, vždy a ve všem shodneme.“ Vztáhla k němu ručku, on ji
-s okázalou galantností políbil, ačkoli sotva věděl, kam s očima,
-a společně vešli dovnitř.
+doufám, vždy a ve všem shodneme.“
+
+Vztáhla k němu ručku, on ji s okázalou galantností políbil,
+ačkoli sotva věděl, kam s očima, a společně vešli dovnitř.
+
+Kapitola 53
+-----------
 
 Tento rozhovor panu Wickhamovi tak vrchovatě postačil, že se už
-neobtěžoval ho podrobněji rozvádět, ani k tomu ne-podněcoval svou drahou
-švagrovou Elizabeth: ta ke své radosti zjistila, že mu toho řekla dost,
-aby už mlčel.
+neobtěžoval ho podrobněji rozvádět, ani k tomu nepodněcoval svou
+drahou švagrovou Elizabeth: ta ke své radosti zjistila, že mu
+toho řekla dost, aby už mlčel.
 
 Brzy nadešel onen den, kdy se měli s Lydií vydat na cestu, a paní
 Bennetová byla nucena se smířit s odloučením jistě aspoň ročním,
-jelikožjejí choť neschválil zamýšlenou návštěvu celé
-rodiny v Newcastlu.
+jelikož její choť neschválil zamýšlenou návštěvu celé rodiny
+v Newcastlu.
 
-„Ach, Lydinko, má děvenko drahá,“ vzlykala, „kdy já tě zase uvidím?“
+„Ach, Lydinko, má děvenko drahá,“ vzlykala, „kdy já tě zase
+uvidím?“
 
 „Božínku, to nevím, možná že až za dva nebo za tři roky.“
 
 „Piš mi hodně často, milunko.“
 
-„Jak často budu moct. Ale to víte, vdané ženy nemívají na psaní tolik
-času. Ať píšou sestry mně. Beztak nemají nic jiného na práci.“
+„Jak často budu moct. Ale to víte, vdané ženy nemívají na psaní
+tolik času. Ať píšou sestry mně. Beztak nemají nic jiného na
+práci.“
 
-Pan Wickham se loučil procítěněji než jeho ženuška. Rozdával úsměvy,
-oslňoval mužnou krásou a pro každého měl pohotově nějakou roztomilost.
+Pan Wickham se loučil procítěněji než jeho ženuška. Rozdával
+úsměvy, oslňoval mužnou krásou a pro každého měl pohotově nějakou
+roztomilost.
 
-„Tak šaramantního pána abys pohledal,“ pravil pan Bennet, jakmile je měl
-z domu. „Culí se a zubí, vrhá cukr-bliky na všechny strany. Vsadím se,
-že ani sir William Lucas nedokáže sehnat tak cenného a vynikajícího
-zetě.“
+„Tak šaramantního pána abys pohledal,“ pravil pan Bennet, jakmile
+je měl z domu. „Culí se a zubí, vrhá cukr-bliky na všechny
+strany. Vsadím se, že ani sir William Lucas nedokáže sehnat tak
+cenného a vynikajícího zetě.“
+
+Do paní Bennetové kolik dní nic nebylo, jak truchlila nad ztrátou
+dcery.
 
-Do paní Bennetové kolik dní nic nebylo, jak truchlila nad ztrátou dcery.
+„Často si myslívám,“ podotkla, „že to nejhorší, co nás může
+potkat, je rozloučení s našimi nejbližšími, člověk si potom
+připadá jako ztracený.“
 
-„Často si myslívám,“ podotkla, „že to nejhorší, co nás může potkat, je
-rozloučení s našimi nejbližšími, člověk si potom připadá jako ztracený.“
+„To máte z toho, paní máti, že jste vdala dceru,“ pravila
+Elizabeth.  „Aspoň si nyní budete více vážit nás svobodných.“
 
-„To máte z toho, paní máti, že jste vdala dceru,“ pravila Elizabeth.
-„Aspoň si nyní budete více vážit nás svobodných.“
+„To není pravda, Lydia mě neopustila, že se vdala, ale jen proto,
+že pluk jejího manžela je v takové dálce. Kdyby sloužil někde
+blíž, nemusela tak brzy odjet.“
 
-„To není pravda, Lydia mě neopustila, že se vdala, ale jen proto, že
-pluk jejího manžela je v takové dálce. Kdyby sloužil někde blíž,
-nemusela tak brzy odjet.“ Avšak melancholii, do níž ji uvrhla tato
-událost, brzy zapudily a do žil jí vlily nový život řeči, které se v té
-době rozšířily po okolí. Netherfieldská hospodyně dostala příkaz, aby
-všechno připravila, že její pán zakrátko přijede a pobude tu několik
-týdnů na honech. Paní Bennetová začala vyvádět jako rozumu zbavená.
-Koukala po Jane, usmívala se a pak zas vrtěla hlavou.
+Avšak melancholii, do níž ji uvrhla tato událost, brzy zapudily
+a do žil jí vlily nový život řeči, které se v té době rozšířily
+po okolí. Netherfieldská hospodyně dostala příkaz, aby všechno
+připravila, že její pán zakrátko přijede a pobude tu několik
+týdnů na honech. Paní Bennetová začala vyvádět jako rozumu
+zbavená.  Koukala po Jane, usmívala se a pak zas vrtěla hlavou.
 
 „I to se podívejme, milá sestro, tak pan Bingley sem zas
 přijede!“ (Přišla jí to totiž oznámit paní Philipsová.) „To je
@@ -10130,18 +10828,19 @@ pravděpodobně už ve středu. Šla právě k řezníkovi, aby objednala
 maso na středu, a povídala, že má tři tucty kachen zrovna tak na
 pekáč.“
 
-Nejstarší slečna Bennetová nedokázala vyslechnout zprávu o jeho příjezdu
-a nezačervenat se přitom.
+Nejstarší slečna Bennetová nedokázala vyslechnout zprávu o jeho
+příjezdu a nezačervenat se přitom.  Už dlouhé měsíce nepadlo mezi
+ní a Elizabeth jeho jméno; jakmile se však nyní octly samy, řekla
+jí:
 
-Už dlouhé měsíce nepadlo mezi ní a Elizabeth jeho jméno; jakmile
-se však nyní octly samy, řeklají: „Všimla jsem si, že po mně
-pokukuješ, Lízinko, když nám tetička sdělovala, co se povídá,
-a vím, že jsem se tvářila rozpačitě, ale nesmíš mě podezírat
-z žádných pošetilostí. Zrudla jsem, protože jsem věděla, že se na
-mne budete koukat. Ujišťuji tě, že pro mne ta zpráva nic
-neznamená, ani štěstí, ani žal. Jsem jen ráda, že přijíždí sám,
-neboť v tom případě ho budeme vídat méně často. Nevadilo by mi to
-kvůli mně, ale děsím se poznámek ostatních lidí.“
+„Všimla jsem si, že po mně pokukuješ, Lízinko, když nám tetička
+sdělovala, co se povídá, a vím, že jsem se tvářila rozpačitě, ale
+nesmíš mě podezírat z žádných pošetilostí. Zrudla jsem, protože
+jsem věděla, že se na mne budete koukat. Ujišťuji tě, že pro mne
+ta zpráva nic neznamená, ani štěstí, ani žal. Jsem jen ráda, že
+přijíždí sám, neboť v tom případě ho budeme vídat méně často.
+Nevadilo by mi to kvůli mně, ale děsím se poznámek ostatních
+lidí.“
 
 Elizabeth nevěděla, co si o tom myslet. Kdyby se s ním nebyla
 setkala v Derbyshiru, byla by mohla předpokládat, že sem skutečně
@@ -10151,18 +10850,18 @@ jede se svolením svého přítele, anebo že se mu hrdinně opřel.
 
 „Má to, chudák, těžké,“ pomyslela si občas. „Nemůže přijet na
 panství, které si pravoplatně najal, aby okolo toho hned
-nevzniklo plno dohadů. Aspoň ode mne má mít svatý pokoj.“ Když
-se jí sestra svěřovala, s jakými pocity hledí vstříc jeho
+nevzniklo plno dohadů. Aspoň ode mne má mít svatý pokoj.“
+
+Když se jí sestra svěřovala, s jakými pocity hledí vstříc jeho
 příjezdu, myslela to jistě upřímně, přesto však Elizabeth viděla,
 že není v její moci se s tím tak lehce vyrovnat. Byla neklidná,
 roztěkaná, což u ní bylo dost nezvyklé.
 
-Situace, o níž se její rodiče tak procítěně dohadovali před rokem,
-přišla znovu na přetřes.
+Situace, o níž se její rodiče tak procítěně dohadovali před
+rokem, přišla znovu na přetřes.
 
-„Jakmile se pan Bingley objeví, půjdete ho samozřejmě uvítat, milý
-choti,“ pravila paní
-Bennetová.
+„Jakmile se pan Bingley objeví, půjdete ho samozřejmě uvítat,
+milý choti,“ pravila paní Bennetová.
 
 „To tedy nepůjdu. Vloni jste mě přinutila, abych ho navštívil,
 a slibovala jste, když za ním zajdu, že si vezme některou
@@ -10170,52 +10869,60 @@ z našich děvčat.  Ale nic z toho nebylo, a já tam nepoběžím znovu
 jak s keserem.“
 
 I jala se paní manželka dokládat, že všichni ostatní pánové budou
-pokládat za svou samozřejmou povinnost projevit mu úctu u příležitosti
-jeho příjezdu.
+pokládat za svou samozřejmou povinnost projevit mu úctu
+u příležitosti jeho příjezdu.
 
 „Takové móresy se mi z duše protiví,“ pravil. „Zatouží-li po naší
-společnosti, ať se namáhá
-sám. Ví, kde bydlíme. Můj čas je mi příliš drahý, abych běhal po
-sousedech, kdykoli si zamanou někam odjet nebo se vrátit.“
-
-„Jak myslíte, ale nevymluvíte mi, že je to do nebe volající neslušnost ho
-nenavštívit. Já ho každopádně pozvu na oběd a bašta. Stejně už musíme v
-brzké době pohostit paní Longovou a Gouldingovy. To by nás bylo
-dohromady třináct, a s ním bychom se právě tak vešli ke stolu.“ Když se
-tedy tímto plánem utěšila, hned se dokázala lépe smířit s manželovou
-neochotou, ačkoli jí připadalo strašné, že se všichni sousedé uvidí s
-panem Bingleym dříve než oni. Den jeho příjezdu se blížil.
-
-„Začínám litovat, že vůbec přijede,“ svěřila se Jane sestře. „Nevadilo
-by mi to, dokázala bych se s ním beze všeho setkat, ale nevím, jak
-vydržím ty věčné řeči kolem toho. Maminka to myslí dobře, ale netuší -
-nikdo si to nemůže představit — jak mě její slova mučí. Budu přešťastná,
-až jeho pobyt v Netherfieldu skončí!“
-
-„Ráda bych tě nějak utěšila,“ odpověděla Elizabeth, „ale není to v mé
-moci. To víš, nemohu ti kázat o trpělivosti, čímž se obvykle trpící
-utěšují, protože jsi už stejně nadlidsky trpělivá.“ Pan Bingley přijel.
-Paní Bennetová o tom byla za přispění služebnictva okamžitě zpravena,
-takže se mohla rozčilovat a trápit nedočkavostí co nejdéle. Počítala,
-kolik dní musí nechat uplynout, než mu bude moci poslat pozvání -
-neviděla před sebou žádnou možnost, jak se s ním sejít dřív. Avšak
-třetího dne od jeho příjezdu do Hertfordshiru spatřila zrána z okna své
-šatny, že vjíždí do dvora a míří ke stavení.
-
-Okamžitě zburcovala dcery, aby se podílely na její radosti. Jane zůstala
-nepohnutě sedět za stolem, ale Elizabeth, aby
-vyhověla matce, přistoupila k oknu — vykoukla ven — uviděla po jeho boku
-pana Darcyho a usedla opět vedle sestry. Jede s ním cizí pán, matinko,“
-řekla Kitty. „Kdopak to asi je?“
+společnosti, ať se namáhá sám. Ví, kde bydlíme. Můj čas je mi
+příliš drahý, abych běhal po sousedech, kdykoli si zamanou někam
+odjet nebo se vrátit.“
+
+„Jak myslíte, ale nevymluvíte mi, že je to do nebe volající
+neslušnost ho nenavštívit. Já ho každopádně pozvu na oběd
+a bašta. Stejně už musíme v brzké době pohostit paní Longovou
+a Gouldingovy. To by nás bylo dohromady třináct, a s ním bychom
+se právě tak vešli ke stolu.“
+
+Když se tedy tímto plánem utěšila, hned se dokázala lépe smířit
+s manželovou neochotou, ačkoli jí připadalo strašné, že se
+všichni sousedé uvidí s panem Bingleym dříve než oni. Den jeho
+příjezdu se blížil.
+
+„Začínám litovat, že vůbec přijede,“ svěřila se Jane sestře.
+„Nevadilo by mi to, dokázala bych se s ním beze všeho setkat, ale
+nevím, jak vydržím ty věčné řeči kolem toho. Maminka to myslí
+dobře, ale netuší - nikdo si to nemůže představit — jak mě její
+slova mučí. Budu přešťastná, až jeho pobyt v Netherfieldu
+skončí!“
+
+„Ráda bych tě nějak utěšila,“ odpověděla Elizabeth, „ale není to
+v mé moci. To víš, nemohu ti kázat o trpělivosti, čímž se obvykle
+trpící utěšují, protože jsi už stejně nadlidsky trpělivá.“
+
+Pan Bingley přijel.  Paní Bennetová o tom byla za přispění
+služebnictva okamžitě zpravena, takže se mohla rozčilovat
+a trápit nedočkavostí co nejdéle. Počítala, kolik dní musí nechat
+uplynout, než mu bude moci poslat pozvání - neviděla před sebou
+žádnou možnost, jak se s ním sejít dřív. Avšak třetího dne od
+jeho příjezdu do Hertfordshiru spatřila zrána z okna své šatny,
+že vjíždí do dvora a míří ke stavení.
+
+Okamžitě zburcovala dcery, aby se podílely na její radosti. Jane
+zůstala nepohnutě sedět za stolem, ale Elizabeth, aby vyhověla
+matce, přistoupila k oknu — vykoukla ven — uviděla po jeho boku
+pana Darcyho a usedla opět vedle sestry.
+
+„Jede s ním cizí pán, matinko,“ řekla Kitty. „Kdopak to asi je?“
 
 „Snad nějaký známý, děvenko, copak já vím!“
 
-„Jejdanáčku!“ řekla Kitty, „že on je to ten chlapík, co tu s ním byl
-tenkrát — jakpak se jmenoval — ten nafoukaný dlouhán.“
+„Jejdanáčku!“ řekla Kitty, „že on je to ten chlapík, co tu s ním
+byl tenkrát — jakpak se jmenoval — ten nafoukaný dlouhán.“
 
-„Dobrotivé nebe! Pan Darcy! — Je to on, na mou duši. Nu, kterýkoli
-přítel pana Bingleyho je u nás vždy vítán, ale jinak se přiznám bez
-mučení, že je mi tenhle člověk už na pohled protivný.“
+„Dobrotivé nebe! Pan Darcy! — Je to on, na mou duši. Nu,
+kterýkoli přítel pana Bingleyho je u nás vždy vítán, ale jinak se
+přiznám bez mučení, že je mi tenhle člověk už na pohled
+protivný.“
 
 Jane se zahleděla na Elizabeth udiveně a starostlivě. Nevěděla
 toho mnoho o jejich setkání v Derbyshiru, a proto cítila se
@@ -10236,39 +10943,44 @@ Longbournu, že ji z vlastní vůle znovu vyhledává, to ji
 překvapilo téměř stejně, jako když se v Derbyshiru poprvé
 přesvědčila o jeho změněném chovám.
 
-Barva, která jí vymizela z tváří, se na půl minuty vrátila v sytějším
-odstínu a radostný úsměv jí rozzářil oči, když na ono časové údobí
-uvěřila, že jeho náklonnost a touha nepohasly. Nemohla však v této víře
-vytrvat.
-
-„Uvidím, jak si bude počínat,“ říkala si, „pak bude dost času dělat si
-nějaké naděje.“ Soustředila se usilovně na práci, snažila se uklidnit a
-neodvažovala se ani oči pozvednout, dokud jí je starostlivé účastenství
-neobrátilo k sestřině tváři, když se sluha přiblížil ke dveřím. Jane
-byla trochu bledší než jindy, ale vypadala vyrovnanější, než Elizabeth
-očekávala. Když
-se páni objevil^ zrůžověla, uvítala je však docela sebejistě a jejímu
-chování se nedalo nic vytknout, ani stopu výčitky nedala najevo, ani
-snahu se zalíbit.
-
-Elizabeth promluvila, co nejméně jí dobrý mrav dovoloval, a chopila se
-znovu svého vyšívání
-se zaujetím, které v ní málokdy probouzelo. Jen jedinkrát se odvážila
-pohlédnout na Darcyho. Vypadal vážně jako vždy a jí připadal spíš
-takový, jako býval v Hertfordshiru, než jak ho znávala v Pemberley. Snad
-mu v přítomnosti její matky nebylo tak volně jako v přítomnosti strýce s
-tetou. Bylo to bolestné, ale nikoli nepravděpodobné.
+Barva, která jí vymizela z tváří, se na půl minuty vrátila
+v sytějším odstínu a radostný úsměv jí rozzářil oči, když na ono
+časové údobí uvěřila, že jeho náklonnost a touha nepohasly.
+Nemohla však v této víře vytrvat.
+
+„Uvidím, jak si bude počínat,“ říkala si, „pak bude dost času
+dělat si nějaké naděje.“
+
+Soustředila se usilovně na práci, snažila se uklidnit
+a neodvažovala se ani oči pozvednout, dokud jí je starostlivé
+účastenství neobrátilo k sestřině tváři, když se sluha přiblížil
+ke dveřím. Jane byla trochu bledší než jindy, ale vypadala
+vyrovnanější, než Elizabeth očekávala. Když se páni objevil^
+zrůžověla, uvítala je však docela sebejistě a jejímu chování se
+nedalo nic vytknout, ani stopu výčitky nedala najevo, ani snahu
+se zalíbit.
+
+Elizabeth promluvila, co nejméně jí dobrý mrav dovoloval,
+a chopila se znovu svého vyšívání se zaujetím, které v ní málokdy
+probouzelo. Jen jedinkrát se odvážila pohlédnout na Darcyho.
+Vypadal vážně jako vždy a jí připadal spíš takový, jako býval
+v Hertfordshiru, než jak ho znávala v Pemberley. Snad mu
+v přítomnosti její matky nebylo tak volně jako v přítomnosti
+strýce s tetou. Bylo to bolestné, ale nikoli nepravděpodobné.
 
 I na Bingleyho se zadívala a v mžiku postřehla, že se tváří jak
 radostně, tak rozpačitě. Paní Bennetová ho přivítala tak líbezně,
 že se za ni obě dcery musely stydět, zvlášť když srovnávaly,
 s jakým chladem a formální zdvořilostí pozdravila a oslovila jeho
-přítele. Elizabeth především trápilo a mrzelo její nezdvořáctví,
-neboť věděla, že jí zachránil oblíbenou dceru před nevyhnutelnou
-zkázou a že by tedy měl právo na její vděčnost. Darcy se
-Elizabeth zeptal, jak se daří manželům Gardinerovým — čímž ji
-uvedl do značných rozpaků — a pak už sotva promluvil. Neseděl
-vedle ní a to snad bylo příčinou jeho zamlklosti, ale
+přítele.
+
+Elizabeth především trápilo a mrzelo její nezdvořáctví, neboť
+věděla, že jí zachránil oblíbenou dceru před nevyhnutelnou zkázou
+a že by tedy měl právo na její vděčnost.
+
+Darcy se Elizabeth zeptal, jak se daří manželům Gardinerovým
+— čímž ji uvedl do značných rozpaků — a pak už sotva promluvil.
+Neseděl vedle ní a to snad bylo příčinou jeho zamlklosti, ale
 v Derbyshiru to vypadalo jinak. Tam se bavil s jejími příbuznými,
 nemohl-li hovořit s ní. Ale nyní ubíhaly dlouhé minuty, aniž se
 ozval, a když tu a tam už nemohla potlačit zvědavost a pozvedla
@@ -10278,198 +10990,228 @@ je zamyšlenější a že už se tak nesnaží zavděčit se jí, jako když
 se setkali posledně.  Pocítila zklamání, a hněvala se proto na
 sebe.
 
-„Co jiného se dalo čekat?“ říkala si. „Ale proč sem jezdil?“ Neměla chuť
-se bavit s nikým jiným než s ním, a aby na něho promluvila, k tomu jí
-chyběla odvaha. Pozeptala se ho na sestru a na víc se nevzmohla.
-
-„Hodně vody uběhlo, co jste u nás nebyl, pane Bingleyi,“ řekla paní
-Bennetová. Uznal to bez zdráhání. „Už jsem měla strach, že se sem vůbec
-nevrátíte. Dočista se povídalo, že na podzim Netherfield pustíte, ale
-doufám, že to není pravda. Leccos se tady v okolí
-změnilo, co jste tu byl naposled. Slečna Lucasová se vdala a
-odstěhovala. A naše nejmladší. Snad jste se o tom doslechl nebo jste to
-četl v novinách. Vím, že se to objevilo v Timesech a Courieru, ale
-bohužel nebylo to oznámení pořádně sepsané. Stálo tam jen ,Pan George
-Wickham s chotí Lydií, rozenou Bennetovou, oznamují svůj sňatek', a ani
-slovíčko o tom, kdo je její otec nebo kde bydlí, ničehož nic. Dával to
-tam bratr Gardiner a divím se, jak to mohl tak poplést, četl jste to?“
-
-Bingley přitakal a pogratuloval jí. Elizabeth se neodvažovala pozvednout
-oči. Nevěděla tudíž, jak se na to tváří pan Darcy.
-
-„Každá matka je samozřejmě ráda, když se dcera dobře vdá,“ pokračovala
-paní Bennetová,
-
-„ale přitom je to pro mne velká rána, pane Bingleyi, že ji ztrácím.
-Odstěhovali se do Newcastlu, to je prý až někde daleko na severu, a
-zůstanou tam pánbůhví jak dlouho. On tam slouží u pluku; asi jste už
-slyšel, že odešel z domobrany a je ted v armádě. Má ještě, chválabohu,
-dobré přátele, ač ne tolik, kolik by si jich zasloužil.“ Elizabeth, jež
-věděla, že tohle platí Darcymu, umírala studem a sotva dokázala zůstat
-sedět. Nic jiného by ji však nebylo dokázalo tak účinně přimět, aby se
-sama rozhovořila, a tak se honem zeptala Bingleyho, hodlá-li na venkově
-pobýt delší dobu. Počítá prý s několika týdny.
-
-„Až postřílíte všechny svoje koroptve, pane Bingleyi,“ řekla matka
-Bennetová, „račte přijít sem a střílejte v revíru mého chotě, jak vám
-libo. Jistě vám s radostí vyjde vstříc a přenechá
+„Co jiného se dalo čekat?“ říkala si. „Ale proč sem jezdil?“
+
+Neměla chuť se bavit s nikým jiným než s ním, a aby na něho
+promluvila, k tomu jí chyběla odvaha.
+
+Pozeptala se ho na sestru a na víc se nevzmohla.
+
+„Hodně vody uběhlo, co jste u nás nebyl, pane Bingleyi,“ řekla
+paní Bennetová.
+
+Uznal to bez zdráhání.
+
+„Už jsem měla strach, že se sem vůbec nevrátíte. Dočista se
+povídalo, že na podzim Netherfield pustíte, ale doufám, že to
+není pravda. Leccos se tady v okolí změnilo, co jste tu byl
+naposled. Slečna Lucasová se vdala a odstěhovala. A naše
+nejmladší. Snad jste se o tom doslechl nebo jste to četl
+v novinách. Vím, že se to objevilo v Timesech a Courieru, ale
+bohužel nebylo to oznámení pořádně sepsané. Stálo tam jen ,Pan
+George Wickham s chotí Lydií, rozenou Bennetovou, oznamují svůj
+sňatek', a ani slovíčko o tom, kdo je její otec nebo kde bydlí,
+ničehož nic. Dával to tam bratr Gardiner a divím se, jak to mohl
+tak poplést, četl jste to?“
+
+Bingley přitakal a pogratuloval jí. Elizabeth se neodvažovala
+pozvednout oči. Nevěděla tudíž, jak se na to tváří pan Darcy.
+
+„Každá matka je samozřejmě ráda, když se dcera dobře vdá,“
+pokračovala paní Bennetová, „ale přitom je to pro mne velká rána,
+pane Bingleyi, že ji ztrácím.  Odstěhovali se do Newcastlu, to je
+prý až někde daleko na severu, a zůstanou tam pánbůhví jak
+dlouho. On tam slouží u pluku; asi jste už slyšel, že odešel
+z domobrany a je ted v armádě. Má ještě, chválabohu, dobré
+přátele, ač ne tolik, kolik by si jich zasloužil.“
+
+Elizabeth, jež věděla, že tohle platí Darcymu, umírala studem
+a sotva dokázala zůstat sedět. Nic jiného by ji však nebylo
+dokázalo tak účinně přimět, aby se sama rozhovořila, a tak se
+honem zeptala Bingleyho, hodlá-li na venkově pobýt delší dobu.
+Počítá prý s několika týdny.
+
+„Až postřílíte všechny svoje koroptve, pane Bingleyi,“ řekla
+matka Bennetová, „račte přijít sem a střílejte v revíru mého
+chotě, jak vám libo. Jistě vám s radostí vyjde vstříc a přenechá
 vám naše nejlepší hejna.“
 
-Taková přehnaná, vemlouvavá ochota jen zvyšovala Elizabethino utrpení.
-Kdyby jim opět zasvitla taková růžová naděje, jaké se oddávali před
-rokem, zase by všechno skončilo stejným zklamáním, o tom byla
-přesvědčena. V té chvíli měla
-pocit, že ani dlouholetá blaženost by nevyvážila trapné situace, jimž
-ona a Jane musí čelit.
+Taková přehnaná, vemlouvavá ochota jen zvyšovala Elizabethino
+utrpení.  Kdyby jim opět zasvitla taková růžová naděje, jaké se
+oddávali před rokem, zase by všechno skončilo stejným zklamáním,
+o tom byla přesvědčena. V té chvíli měla pocit, že ani dlouholetá
+blaženost by nevyvážila trapné situace, jimž ona a Jane musí
+čelit.
 
-„Přeji si už jen jediné: abych se ani s ním, ani s jeho přítelem už
-nikdy nemusela sejít. Jakou radost by mi museli způsobit svou
+„Přeji si už jen jediné: abych se ani s ním, ani s jeho přítelem
+už nikdy nemusela sejít. Jakou radost by mi museli způsobit svou
 přítomností, aby vyvážila tahle muka! Kéž už je v životě
 nespatřím!“
 
-V jejím utrpení, které nemohla vyvážit dlouholetá blaženost, se jí však
-zakrátko podstatně
-ulevilo, když postřehla, jak sestřin bývalý ctitel opět podléhá její
-kráse. Když přišel, promluvil s ní sotva pár slov, ale každou minutu
-jako by ho víc a víc přitahovala. Zjišťoval, že je stejně
-líbezná jako vloni — a právě tak milá a upřímná, jen snad zamlklejší.
-Jane se však snažila, aby na ni nepostřehl žádnou změnu, a měla dojem,
-že se jí podařilo rozprávět stejně živě jako dřív. Měla však mnoho o čem
-přemítat, a tak si někdy ani neuvědomila, že se odmlčela. Když se pánové
-zvedli, aby se odporoučeli, neopomněla je paní Bennetová zdvořile
-pozvat, aby jim prokázali tu čest a v brzké budoucnosti u nich v
-Longbournu poobědvali.
-
-„Dlužíte mi ještě návštěvu, pane Bingleyi,“ dodala. „Než jste loni v
-zimě odjížděl, slíbil jste mi, že vás smím pozvat k rodinnému obědu, až
-se vrátíte. Vidíte, že jsem na to nezapomněla, ale stejně jste mě
-zklamal, že jste se už nevrátil a nedodržel, co jste slíbil.“ Na to se
-Bingley zatvářil trochu přihlouple a zamumlal něco v tom smyslu, jak ho
-mrzí, že mu v tom obchodní záležitosti zabránily. Pak odešli.
-
-Paní Bennetová měla velkou chuť je vyzvat, aby se zdrželi na večeři hned
-ten den, ale rozmyslela si to: vařilo se u nich sice vždycky dobře, ale
-pro muže, jemuž kladla tak důležité
-nástrahy, a pro zmlsaného hrdopýška s desetitisícovým důchodem pokládala
+V jejím utrpení, které nemohla vyvážit dlouholetá blaženost, se
+jí však zakrátko podstatně ulevilo, když postřehla, jak sestřin
+bývalý ctitel opět podléhá její kráse. Když přišel, promluvil
+s ní sotva pár slov, ale každou minutu jako by ho víc a víc
+přitahovala. Zjišťoval, že je stejně líbezná jako vloni — a právě
+tak milá a upřímná, jen snad zamlklejší.  Jane se však snažila,
+aby na ni nepostřehl žádnou změnu, a měla dojem, že se jí
+podařilo rozprávět stejně živě jako dřív. Měla však mnoho o čem
+přemítat, a tak si někdy ani neuvědomila, že se odmlčela.
+
+Když se pánové zvedli, aby se odporoučeli, neopomněla je paní
+Bennetová zdvořile pozvat, aby jim prokázali tu čest a v brzké
+budoucnosti u nich v Longbournu poobědvali.
+
+„Dlužíte mi ještě návštěvu, pane Bingleyi,“ dodala. „Než jste
+loni v zimě odjížděl, slíbil jste mi, že vás smím pozvat
+k rodinnému obědu, až se vrátíte. Vidíte, že jsem na to
+nezapomněla, ale stejně jste mě zklamal, že jste se už nevrátil
+a nedodržel, co jste slíbil.“
+
+Na to se Bingley zatvářil trochu přihlouple a zamumlal něco v tom
+smyslu, jak ho mrzí, že mu v tom obchodní záležitosti zabránily.
+Pak odešli.
+
+Paní Bennetová měla velkou chuť je vyzvat, aby se zdrželi na
+večeři hned ten den, ale rozmyslela si to: vařilo se u nich sice
+vždycky dobře, ale pro muže, jemuž kladla tak důležité nástrahy,
+a pro zmlsaného hrdopýška s desetitisícovým důchodem pokládala
 dva chody za nezbytné.
 
-Jakmile za nimi zapadly dveře, vyběhla Elizabeth na čerstvý vzduch, aby
-se vzpamatovala — čili aby zahnala chmury úvahami, které je bezpečně
-přivolají. Pan Darcy ji svým počínáním udivil i zklamal.
+Kapitola 54
+-----------
+
+Jakmile za nimi zapadly dveře, vyběhla Elizabeth na čerstvý
+vzduch, aby se vzpamatovala — čili aby zahnala chmury úvahami,
+které je bezpečně přivolají. Pan Darcy ji svým počínáním udivil
+i zklamal.
 
-„Jestli sem přijel jenom mlčet a tvářit se vážně a lhostejně,“ říkala si
-v duchu, „proč sem vůbec jezdil?“
+„Jestli sem přijel jenom mlčet a tvářit se vážně a lhostejně,“
+říkala si v duchu, „proč sem vůbec jezdil?“
 
 Nedokázala si to vyložit tak, aby ji to potěšilo.
 
-„K strýčkovi a tetičce v Londýně dokázal být stále stejně milý a
-pozorný, proč tedy ne ke mně? Bojí-li se mě, proč sem chodí? Nestojí-li
-už o mě, proč mlčí? Proč mě takhle trápí?
+„K strýčkovi a tetičce v Londýně dokázal být stále stejně milý
+a pozorný, proč tedy ne ke mně? Bojí-li se mě, proč sem chodí?
+Nestojí-li už o mě, proč mlčí? Proč mě takhle trápí?  Pustím ho
+zkrátka z hlavy.“
 
-Pustím ho zkrátka z hlavy.“
-
-Své odhodlání na krátký čas nedobrovolně dodržela, protože ji dohonila
-sestra, z jejíhož
-radostného výrazu bylo lze soudit, že ji návštěva uspokojila víc než
-Elizabeth.
+Své odhodlání na krátký čas nedobrovolně dodržela, protože ji
+dohonila sestra, z jejíhož radostného výrazu bylo lze soudit, že
+ji návštěva uspokojila víc než Elizabeth.
 
 „První setkání mám za sebou, a ted jsem docela klidná,“ pravila.
-„Dokázala jsem to, a napříště
-už mě jeho příchod nemůže uvést do rozpaků. Jsem ráda, že přijde v úterý
-na oběd; aspoň
-všichni uvidí, že se s ním běžně stýkám jako s obyčejným známým.“
-
-„Ano, přímo s nadobyčej obyčejným,“ odvětila Elizabeth s úsměvem. „Jane,
-Jane, dej si dobrý
-pozor!“
-
-„Ale, Lízinko, přece si nemyslíš, že bych byla ještě tak pošetilá, aby
-mi hrozilo nějaké
-nebezpečí.“
-
-„I myslím: hrozí ti velikánské nebezpečí, že se do tebe znovu zamiluje
-až po uši.“ S pány se až do úterka neviděli, a paní Bennetová zatím
-pilně spřádala blažené vidiny, které
-Bingley za půl hodiny svou dobrou náladou a slušností znovu probudil k
-životu. V úterý se shromáždila v Longbournu početná společnost a oba
-nejdůležitější hosté dorazili jako praví sportovci v dobrém čase. Když
-se objevili v jídelně, čekala Elizabeth napjatě, zaujme-li Bingley to
-místo, které si při všech dřívějších společenských příležitostech vždy
-vyhradil, totiž po boku její sestry. Její předvídavou matku to rovněž
-napadlo, a proto ho zapomněla uvést ke stolu sama. Sotva překročil práh,
-jako by zaváhal, ale Jane náhodou vzhlédla, náhodou se usmála a to
-stačilo — usedl vedle ní.
+„Dokázala jsem to, a napříště už mě jeho příchod nemůže uvést do
+rozpaků. Jsem ráda, že přijde v úterý na oběd; aspoň všichni
+uvidí, že se s ním běžně stýkám jako s obyčejným známým.“
+
+„Ano, přímo s nadobyčej obyčejným,“ odvětila Elizabeth s úsměvem.
+„Jane, Jane, dej si dobrý pozor!“
+
+„Ale, Lízinko, přece si nemyslíš, že bych byla ještě tak
+pošetilá, aby mi hrozilo nějaké nebezpečí.“
+
+„I myslím: hrozí ti velikánské nebezpečí, že se do tebe znovu
+zamiluje až po uši.“
+
+-----
+
+S pány se až do úterka neviděli, a paní Bennetová zatím pilně
+spřádala blažené vidiny, které Bingley za půl hodiny svou dobrou
+náladou a slušností znovu probudil k životu.
+
+V úterý se shromáždila v Longbournu početná společnost a oba
+nejdůležitější hosté dorazili jako praví sportovci v dobrém čase.
+Když se objevili v jídelně, čekala Elizabeth napjatě, zaujme-li
+Bingley to místo, které si při všech dřívějších společenských
+příležitostech vždy vyhradil, totiž po boku její sestry. Její
+předvídavou matku to rovněž napadlo, a proto ho zapomněla uvést
+ke stolu sama. Sotva překročil práh, jako by zaváhal, ale Jane
+náhodou vzhlédla, náhodou se usmála a to stačilo — usedl vedle
+ní.
 
 Elizabeth se vítězoslavně zadívala na jeho přítele. Ušlechtile to
 přehlédl, což by si byla mohla vykládat tak, že dal Bingleymu své
-požehnání, kdyby byla nepostřehla, že i on vzhlédl k panu Darcymu a
-poplašeně se na něho zašklíbil.
-
-Při večeři se dvořil Jane sice trochu zdrženlivěji než předtím, ale
-Elizabeth usoudila, že kdyby se jim do toho nikdo nemíchal, došli by oba
-brzy svého štěstí.
-
-Neodvažovala se vyvozovat z toho dalekosáhlé závěry, ale přece ji to
-potěšilo. Však to byl také jediný důvod k spokojenosti, protože jinak se
-jí nic nedařilo. Pan Darcy seděl až na druhém konci stolu po boku její
-matky. Věděla, že z toho mají oba pramalou radost a že se jeden druhému
-nezavděčí. Na tu dálku nemohla slyšet, co si povídají, ale viděla, jak
-zřídka něco prohodili, a vždy jen nějakou chladnou zdvořilostní frázi,
-čím byla její matka k němu nemilostivější, tím víc tížilo Elizabeth
-vědomí, co mu dluhují, a znovu a znovu si říkala, že by dala všechno na
-světě, kdyby mu směla říci, že. jeho laskavý skutek nezůstal v rodině
-bez povšimnutí a bez odezvy.
-
-Stále doufala, že se během večera naskytne příležitost, která je svede
-dohromady, že doba návštěvy nemůže uplynout, aniž budou mít možnost
-promluvit víc než těch pár slovná
-uvítanou při jeho příchodu. Byla nesvá a náladová a doba, než se páni
-objevili opět v salónu, se jí zdála tak únavná a nudná, že sotva
-dokázala zachovat zdání zdvořilosti. Vzhlížela k jejich návratu jako k
-rozhodujícímu bodu, na němž závisí, zda se večer pro ni vydaří, anebo
-ne.
-
-„Jestli mě ani pak nevyhledá, vzdám se navždy vší naděje,“ říkala si.
-Páni se dostavili a na okamžik to vypadalo, že se její toužebné přání
-vyplní, avšak běda!
-
-Dámy se semkly kolem stolu, kde Jane odebírala šálky s čajem a Elizabeth
-nalévala kávu, v tak sevřeném útvaru, že tam nezbylo kousíček místa, kam
-by se dala vsunout židle. A když se páni blížili, vmáčkla se k ní ještě
-jedna dívka a tišeji pošeptala:
-
-„Až muži přijdou a budou chtít rozptýlit naše šiky, nedejme se! Nechceme
-je tady, viď?“ Darcy odešel na druhý konec místnosti. Sledovala ho
-pohledem, záviděla každému, s kým promluvil, sotva se dokázala přimět,
-aby dolévala hostům kávu, a zuřila na sebe, že je tak hloupá.
-
-„Muž, který dostal jednou košem! Jak jsem si já blázen mohla namlouvat,
-že mě nepřestane milovat? Cožpak by se vůbec mohlo stát, že by v takovém
-případě některý mužský
-nepřekonal svou slabost a stejnou ženu požádal o ruku podruhé? Žádná
-urážka jimi nemůže tak otřást!“
+požehnání, kdyby byla nepostřehla, že i on vzhlédl k panu Darcymu
+a poplašeně se na něho zašklíbil.
+
+Při večeři se dvořil Jane sice trochu zdrženlivěji než předtím,
+ale Elizabeth usoudila, že kdyby se jim do toho nikdo nemíchal,
+došli by oba brzy svého štěstí.  Neodvažovala se vyvozovat z toho
+dalekosáhlé závěry, ale přece ji to potěšilo. Však to byl také
+jediný důvod k spokojenosti, protože jinak se jí nic nedařilo.
+Pan Darcy seděl až na druhém konci stolu po boku její matky.
+Věděla, že z toho mají oba pramalou radost a že se jeden druhému
+nezavděčí. Na tu dálku nemohla slyšet, co si povídají, ale
+viděla, jak zřídka něco prohodili, a vždy jen nějakou chladnou
+zdvořilostní frázi, čím byla její matka k němu nemilostivější,
+tím víc tížilo Elizabeth vědomí, co mu dluhují, a znovu a znovu
+si říkala, že by dala všechno na světě, kdyby mu směla říci, že.
+jeho laskavý skutek nezůstal v rodině bez povšimnutí a bez
+odezvy.
+
+Stále doufala, že se během večera naskytne příležitost, která je
+svede dohromady, že doba návštěvy nemůže uplynout, aniž budou mít
+možnost promluvit víc než těch pár slovná uvítanou při jeho
+příchodu. Byla nesvá a náladová a doba, než se páni objevili opět
+v salónu, se jí zdála tak únavná a nudná, že sotva dokázala
+zachovat zdání zdvořilosti. Vzhlížela k jejich návratu jako
+k rozhodujícímu bodu, na němž závisí, zda se večer pro ni vydaří,
+anebo ne.
+
+„Jestli mě ani pak nevyhledá, vzdám se navždy vší naděje,“ říkala
+si.
+
+Páni se dostavili a na okamžik to vypadalo, že se její toužebné
+přání vyplní, avšak běda!
+
+Dámy se semkly kolem stolu, kde Jane odebírala šálky s čajem
+a Elizabeth nalévala kávu, v tak sevřeném útvaru, že tam nezbylo
+kousíček místa, kam by se dala vsunout židle. A když se páni
+blížili, vmáčkla se k ní ještě jedna dívka a tišeji pošeptala:
+
+„Až muži přijdou a budou chtít rozptýlit naše šiky, nedejme se!
+Nechceme je tady, viď?“
+
+Darcy odešel na druhý konec místnosti. Sledovala ho pohledem,
+záviděla každému, s kým promluvil, sotva se dokázala přimět, aby
+dolévala hostům kávu, a zuřila na sebe, že je tak hloupá.
+
+„Muž, který dostal jednou košem! Jak jsem si já blázen mohla
+namlouvat, že mě nepřestane milovat? Cožpak by se vůbec mohlo
+stát, že by v takovém případě některý mužský nepřekonal svou
+slabost a stejnou ženu požádal o ruku podruhé? Žádná urážka jimi
+nemůže tak otřást!“
 
 Trochu ji však povzbudilo, že jí sám přišel vrátit šálek od kávy;
-využila té příležitosti a zeptala se ho: „Zdalipak pobývá vaše sestřička
-dosud na Pemberley?“ „Ano, zůstane tam až
-do vánoc.“ „A docela sama? Všichni přátelé už ji opustili?“ „Je s ní
-paní Annesleyová. Ostatní
-odjeli už před třemi nedělemi do Scarboroughu.“
-
-Nedokázala si vzpomenout na nic, co by mu ještě řekla; snad by se bylo
-jemu dařilo lépe, kdyby se byl chtěl rozpovídat. On však stál u ní a
-hezkou chvíli mlčel, až konečně jedna ze slečen opět Elizabeth něco
-pošeptala, a tu se vrátil.
-
-Když se po čajování začaly roznášet karetní stolky a dámy se zvedly,
-Elizabeth opět zadoufala, že se k ní brzy přidruží, ale všechny její
-naděje zmařila matka Bennetová, která se ho zmocnila, protože
-potřebovala hráče do whistu, a než se nadál, usadila ho ke kartám. Byli
-tedy na zbytek večera uvězněni u rozličných stolků a jí zbyla už jen ta
-útěcha, že jeho oči stále bloudí napříč pokojem za ní, a proto hraje
-stejně mizerně jako ona sama. Paní Bennetová hodlala zdržet ještě oba
-pány z Netherfieldu na večeři, ale naneštěstí jim předjel kočár dřív
-než ostatním hostům, takže k tomu neměla příležitost.
+využila té příležitosti a zeptala se ho:
+
+„Zdalipak pobývá vaše sestřička dosud na Pemberley?“
+
+„Ano, zůstane tam až do vánoc.“
+
+„A docela sama? Všichni přátelé už ji opustili?“
+
+„Je s ní paní Annesleyová. Ostatní odjeli už před třemi nedělemi
+do Scarboroughu.“
+
+Nedokázala si vzpomenout na nic, co by mu ještě řekla; snad by se
+bylo jemu dařilo lépe, kdyby se byl chtěl rozpovídat. On však
+stál u ní a hezkou chvíli mlčel, až konečně jedna ze slečen opět
+Elizabeth něco pošeptala, a tu se vrátil.
+
+Když se po čajování začaly roznášet karetní stolky a dámy se
+zvedly, Elizabeth opět zadoufala, že se k ní brzy přidruží, ale
+všechny její naděje zmařila matka Bennetová, která se ho
+zmocnila, protože potřebovala hráče do whistu, a než se nadál,
+usadila ho ke kartám. Byli tedy na zbytek večera uvězněni
+u rozličných stolků a jí zbyla už jen ta útěcha, že jeho oči
+stále bloudí napříč pokojem za ní, a proto hraje stejně mizerně
+jako ona sama.
+
+Paní Bennetová hodlala zdržet ještě oba pány z Netherfieldu na
+večeři, ale naneštěstí jim předjel kočár dřív než ostatním
+hostům, takže k tomu neměla příležitost.
 
 „Nu, děvčata,“ pravila, jakmile za posledním hostem zapadly
 dveře, „copak tomu říkáte? Já tvrdím, že se dnešek po všech
@@ -10481,31 +11223,34 @@ Darcy uznal, že se koroptvičky jen rozplývají na jazyku, a ten má
 jistě nejméně dva nebo tři francouzské kuchaře. A tobě jak to
 dneska slušelo, Janinko, rná děvečko zlatá! I paní Longová to
 přiznala, když jsem ji na to upozornila. A víš, co ještě
-povídala?,Uvidíte, paní Bennetová, že ta ještě toho Bingleyho
+povídala? ,Uvidíte, paní Bennetová, že ta ještě toho Bingleyho
 užene!' To povídala. Však tvrdím odjakživa, že paní Longová je
 moc hodná ženská — a její neteře jsou slušná děvčata a žádné
-krásky: mně se ohromně zamlouvají.“ Krátce a dobře, paní
-Bennetová překypovala dobrou náladou. Viděla, jak se má Bingley
-k Jane, a to ji stačilo utvrdit v dobré víře, že jí přece jen
-neunikne; když šlo o blaho rodiny a události se vyvíjely k její
-spokojenosti, dokázala se oddávat tak fantastickým představám, že
-ji velmi zklamalo, když se hned nazítří nedostavil a nepožádal
-o ruku.
-
-„Byl to příjemný večer,“ řekla Jane Elizabeth. „Sešli se lidé, kteří se
-shodli a dobře pobavili. Doufám, že se budem všichni scházet častěji.“
+krásky: mně se ohromně zamlouvají.“
+
+Krátce a dobře, paní Bennetová překypovala dobrou náladou.
+Viděla, jak se má Bingley k Jane, a to ji stačilo utvrdit v dobré
+víře, že jí přece jen neunikne; když šlo o blaho rodiny
+a události se vyvíjely k její spokojenosti, dokázala se oddávat
+tak fantastickým představám, že ji velmi zklamalo, když se hned
+nazítří nedostavil a nepožádal o ruku.
+
+„Byl to příjemný večer,“ řekla Jane Elizabeth. „Sešli se lidé,
+kteří se shodli a dobře pobavili. Doufám, že se budem všichni
+scházet častěji.“
+
 Elizabeth se usmála.
 
-„Nebuď taková, Lízinko. Nesmíš mě podezírat. Netrap mě! Ujišťuji tě, že
-jsem si z toho ze všeho vzala ponaučení a že si s ním teď ráda povídám,
-protože je to takový milý a rozumný
-mládenec, a na nic jiného přitom nemyslím. Přesvědčil mě svým chováním,
-že neměl vůbec v úmyslu vzbudit ve mně nějaké hlubší city. Má prostě tu
-přednost, že umí lépe promluvit a dokáže vystupovat mnohem sympatičtěji
-než ostatní muži.“
+„Nebuď taková, Lízinko. Nesmíš mě podezírat. Netrap mě! Ujišťuji
+tě, že jsem si z toho ze všeho vzala ponaučení a že si s ním teď
+ráda povídám, protože je to takový milý a rozumný mládenec, a na
+nic jiného přitom nemyslím. Přesvědčil mě svým chováním, že neměl
+vůbec v úmyslu vzbudit ve mně nějaké hlubší city. Má prostě tu
+přednost, že umí lépe promluvit a dokáže vystupovat mnohem
+sympatičtěji než ostatní muži.“
 
-„Jsi krutá,“ odvětila jí sestra. „Nechceš mi dovolit, abych se usmála, a
-každým slovem mě k tomu podněcuješ.“
+„Jsi krutá,“ odvětila jí sestra. „Nechceš mi dovolit, abych se
+usmála, a každým slovem mě k tomu podněcuješ.“
 
 „Někdy je to tak těžké, aby ti lidé uvěřili!“
 
@@ -10513,143 +11258,161 @@ každým slovem mě k tomu podněcuješ.“
 
 „Proč mi chceš namluvit, že cítím víc, než doznávám?“
 
-„Na tuhle otázku ti asi nedokážu odpovědět. Každý ochotně rozdává rady,
-i když jeho ponaučení nestojí za fajfku tabáku. Odpusť mi to, a trváš-li
-na svém tvrzení, nemohu ti už dál dělat důvěrnici.“
+„Na tuhle otázku ti asi nedokážu odpovědět. Každý ochotně rozdává
+rady, i když jeho ponaučení nestojí za fajfku tabáku. Odpusť mi
+to, a trváš-li na svém tvrzení, nemohu ti už dál dělat
+důvěrnici.“
+
+Kapitola 55
+-----------
 
 Za několik dní po této společenské události se pan Bingley znovu
-objevil, a sám. Přítel prý
-odjel zrána do Londýna, ale vrátí se opět asi za deset dní. Seděl u nich
-přibližně hodinu a překypoval dobrou náladou. Paní Bennetová ho zvala,
-aby se zdržel na oběd, avšak on se dlouze omlouval, že už slíbil někam
-přijít.
+objevil, a sám. Přítel prý odjel zrána do Londýna, ale vrátí se
+opět asi za deset dní. Seděl u nich přibližně hodinu a překypoval
+dobrou náladou. Paní Bennetová ho zvala, aby se zdržel na oběd,
+avšak on se dlouze omlouval, že už slíbil někam přijít.
 
-„Snad budeme mít víc štěstí, až se tu příště zastavíte,“ pravila. Bude
-mu potěšením, kdykoli atd. atd., a jestliže dovolí,
-využije její laskavosti velmi brzy.
+„Snad budeme mít víc štěstí, až se tu příště zastavíte,“ pravila.
+Bude mu potěšením, kdykoli atd. atd., a jestliže dovolí, využije
+její laskavosti velmi brzy.
 
 „Hodilo by se vám to zítra?“
 
-„Ano, zítra mi v tom nic nebrání,“ přijal ochotně pozvání. Dostavil se,
-a tak včas, že ani jedna z Bennetových dam nebyla ještě oblečena. Paní
-Bennetová přiběhla k dcerám do pokoje v županu a s rozčesanými vlasy:
-„Pospěš si, Jane, má
-děvenko zlatá, a utíkej dolů. Už je tady — pan Bingley je tady. Opravdu
-už přišel. Spěchej, spěchej. Pojď sem, Sarah, a pomoz slečně Jane s
-oblékáním. Slečnu Lízinku dočešeš až
-potom.“
-
-„Přijdeme dolů, jakmile se upravíme,“ pravila Jane, „ale řekla bych, že
-nejdřív by mohla být hotova Kitty, protože se už strojí přes půl
-hodiny.“
-
-„Kitty ať jde k šípku! Co ta s tím má co společného? Dělej, dělej!
-Kdepak máš šerpu, děvenko?“
-
-Ale když matka odešla, Jane ho za nic na světě nechtěla jít přivítat,
-dokud ji nedoprovodí
-některá sestra.
-
-Matčino úsilí nechat je o samotě nepolevovalo až do večera. Po čaji se
-pan Bennet podle svého zvyku odebral do knihovny a Mary odešla nahoru
-cvičit. Když dvě z pěti překážek takto padly, seděla paní Bennetová a
-mrkala na Elizabeth a Catherine, avšak dlouho bezvýsledně. Elizabeth
-dělala, že nic nevidí, až si toho konečně všimla Kitty a nevinně se
-zeptala: „Co je, matinko? Proč na mě pořád mrkáte? Přejete si něco?“
-
-„Ne, děvečko, nic. Nemrkala jsem na tebe.“
-
-Pět minut seděla klidně, ale pak to už nemohla vydržet, aby
-promarnila tak krásnou příležitost, zničehonic vstala a vyzvala
-Kitty: „Pojď sem, děvenko, musím ti něco říct,“ a vyvedla ji
-z místnosti. Jane okamžitě dala Elizabeth pohledem najevo, jak je
-jí taková očividná chytristika nevýslovně trapná, a zapřísahala
-ji, aby aspoň ona vytrvala. Za pár minut pootevřela paní
-Bennetová dveře a zavolala: „Lízinko, děvenko, musím ti něco
-říct.“ Elizabeth nezbývalo než uposlechnout. „Měly bychom je také
-nechat chvilku o samotě, nemyslíš,“ řekla matka, jakmile vyšla do
-haly. „Sedneme si s Kitty u mne v šatně.“ Elizabeth se
-nepokoušela matce něco vymlouvat, zůstala v hale, dokud se Kitty
-neodebrala nahoru, a pak se vrátila do salónu.
+„Ano, zítra mi v tom nic nebrání,“ přijal ochotně pozvání.
+
+Dostavil se, a tak včas, že ani jedna z Bennetových dam nebyla
+ještě oblečena. Paní Bennetová přiběhla k dcerám do pokoje
+v županu a s rozčesanými vlasy:
+
+„Pospěš si, Jane, má děvenko zlatá, a utíkej dolů. Už je tady
+— pan Bingley je tady. Opravdu už přišel. Spěchej, spěchej. Pojď
+sem, Sarah, a pomoz slečně Jane s oblékáním. Slečnu Lízinku
+dočešeš až potom.“
+
+„Přijdeme dolů, jakmile se upravíme,“ pravila Jane, „ale řekla
+bych, že nejdřív by mohla být hotova Kitty, protože se už strojí
+přes půl hodiny.“
+
+„Kitty ať jde k šípku! Co ta s tím má co společného? Dělej,
+dělej!  Kdepak máš šerpu, děvenko?“
+
+Ale když matka odešla, Jane ho za nic na světě nechtěla jít
+přivítat, dokud ji nedoprovodí některá sestra.
+
+Matčino úsilí nechat je o samotě nepolevovalo až do večera. Po
+čaji se pan Bennet podle svého zvyku odebral do knihovny a Mary
+odešla nahoru cvičit. Když dvě z pěti překážek takto padly,
+seděla paní Bennetová a mrkala na Elizabeth a Catherine, avšak
+dlouho bezvýsledně. Elizabeth dělala, že nic nevidí, až si toho
+konečně všimla Kitty a nevinně se zeptala: „Co je, matinko? Proč
+na mě pořád mrkáte? Přejete si něco?“
+
+„Ne, děvečko, nic. Nemrkala jsem na tebe.“ Pět minut seděla
+klidně, ale pak to už nemohla vydržet, aby promarnila tak krásnou
+příležitost, zničehonic vstala a vyzvala Kitty: „Pojď sem,
+děvenko, musím ti něco říct,“ a vyvedla ji z místnosti. Jane
+okamžitě dala Elizabeth pohledem najevo, jak je jí taková
+očividná chytristika nevýslovně trapná, a zapřísahala ji, aby
+aspoň ona vytrvala. Za pár minut pootevřela paní Bennetová dveře
+a zavolala:
+
+„Lízinko, děvenko, musím ti něco říct.“
+
+Elizabeth nezbývalo než uposlechnout.
+
+„Měly bychom je také nechat chvilku o samotě, nemyslíš,“ řekla
+matka, jakmile vyšla do haly. „Sedneme si s Kitty u mne v šatně.“
+
+Elizabeth se nepokoušela matce něco vymlouvat, zůstala v hale,
+dokud se Kitty neodebrala nahoru, a pak se vrátila do salónu.
 
 Úklady paní Bennetové vyzněly toho dne naprázdno. Bingley byl
-okouzlující, až na to, že se nedal přimět k roli oficiálního nápadníka
-její dcery. Svou nenuceností a dobrou náladou příjemně pozvedl večerní
-atmosféru a snášel matčinu nevhodnou podbízivost a poslouchal její
-pošetilé řeči tak trpělivě, že mu za to dcera byla upřímně vděčná.
-
-Bez velkého přemlouvání se zdržel na večeři a před odchodem si smluvil -
-hlavně s paní
-Bennetovou — že si nazítří po ránu přijde zastřílet s jejím manželem. Od
-té chvíle už Jane nemluvila o obyčejném známém. Nezmínila se o něm
-sestře ani slovem, avšak Elizabeth uléhala s blaženým pocitem, že jejich
-vztah rychle dospěje ke konečnému vyřešení, ledaže by se pan Darcy
-vrátil ve stanovené době. Zároveň však měla silné
-podezření, že se to všechno děje s vědomím onoho pána.
+okouzlující, až na to, že se nedal přimět k roli oficiálního
+nápadníka její dcery. Svou nenuceností a dobrou náladou příjemně
+pozvedl večerní atmosféru a snášel matčinu nevhodnou podbízivost
+a poslouchal její pošetilé řeči tak trpělivě, že mu za to dcera
+byla upřímně vděčná.
+
+Bez velkého přemlouvání se zdržel na večeři a před odchodem si
+smluvil - hlavně s paní Bennetovou — že si nazítří po ránu přijde
+zastřílet s jejím manželem. Od té chvíle už Jane nemluvila
+o obyčejném známém. Nezmínila se o něm sestře ani slovem, avšak
+Elizabeth uléhala s blaženým pocitem, že jejich vztah rychle
+dospěje ke konečnému vyřešení, ledaže by se pan Darcy vrátil ve
+stanovené době. Zároveň však měla silné podezření, že se to
+všechno děje s vědomím onoho pána.
 
 Pan Bingley se dochvilně objevil, strávil s panem Bennetem celé
-dopoledne, jak bylo domluveno, a prožil je mnohem příjemněji, než by byl
-očekával. Bingley nebyl ani nabubřelý, ani hloupý, takže nezavdával otci
-příčinu k posměškům či k opovržlivému mlčení, a ten byl na oplátku
-mnohem sdílnější a méně podivínský než obvykle. Přivedl hosta samosebou
-na oběd a odpoledne rozehrála opět paní Bennetová svůj důvtip, aby od
-něho a od své dcery všechny odehnala. Elizabeth
-si potřebovala napsat dopis, a tak se hned po čaji odebrala do ranního
-salónku: jelikož se všichni ostatní chystali zasednout ke kartám,
-nepředpokládala, že jí bude třeba, aby mařila matčiny úklady.
-
-Když list dopsala a vrátila se do salónu, zjistila však k svému nemalému
-úžasu, že ji matka patrně přece jen trumfla. Otevřela dveře a spatřila,
-že její sestra a Bingley stojí spolu u krbu zcela zabráni v důležitý
-rozhovor, a i kdyby jí tento samotný fakt nebýval podezřelý, pak jí
-všechno muselo být jasné z toho, jak se oba zatvářili, jak se otočili a
-spěšně od sebe odstoupili. Přivedla je do trapné situace, ale svou
-pokládala za ještě horší. Nikdo z nich nepromluvil ani slovíčko a
-Elizabeth se už chtěla obrátit a odejít, když tu Bingley, který se
-předtím stejně jako Jane rychle posadil, zase vyskočil, pošeptal dívce
-několik slov a vyběhl z místnosti.
-
-Jane by byla nepřenesla přes srdce tajit před Elizabeth něco, co jí
-mohlo způsobit radost, a tak ji hned objala a s hlubokým pohnutím
-doznala, že je nejblaženější stvoření na zeměkouli.
-
-„Jsem tak nesmírně šťastná!“ dodala, „až příliš šťastná. Nezaslouženě.
-Proč právě já, a ne ti druzí!“
-
-Elizabeth jí blahopřála s tak upřímnou a vřelou radostí, že ji ani
-nemohla vyjádřit slovy. Každá laskavá věta vzdouvala v Janině srdci nové
-vlny štěstí. Nedopřála si však v této chvíli, aby zůstala se sestrou a
-vypověděla jí aspoň polovinu toho, co musela nezbytně zvědět.
-
-„Půjdu bez prodlení za matinkou,“ zvolala. „Projevovala o mne tolik
-láskyplné péče, že ji nemohu nechávat v nejistotě, a nechci, aby se to
-dozvěděla od někoho jiného než ode mne. On už šel k tatíčkovi. Ach,
-Lízinko, mít to vědomí, že moje zpráva tak potěší celou mou milovanou
-rodinu! To je větší štěstí, než mohu unést!“
-
-Pospíchala za matkou, která předtím úmyslně přerušila karetní partii a
-seděla nahoře s Kitty. Elizabeth osaměla a s úsměvem si říkala, jak
-rychle a lehce se vyřešila záležitost, která je dlouhé měsíce tolik
-trápila a tížila.
+dopoledne, jak bylo domluveno, a prožil je mnohem příjemněji, než
+by byl očekával. Bingley nebyl ani nabubřelý, ani hloupý, takže
+nezavdával otci příčinu k posměškům či k opovržlivému mlčení,
+a ten byl na oplátku mnohem sdílnější a méně podivínský než
+obvykle. Přivedl hosta samosebou na oběd a odpoledne rozehrála
+opět paní Bennetová svůj důvtip, aby od něho a od své dcery
+všechny odehnala. Elizabeth si potřebovala napsat dopis, a tak se
+hned po čaji odebrala do ranního salónku: jelikož se všichni
+ostatní chystali zasednout ke kartám, nepředpokládala, že jí bude
+třeba, aby mařila matčiny úklady.
+
+Když list dopsala a vrátila se do salónu, zjistila však k svému
+nemalému úžasu, že ji matka patrně přece jen trumfla. Otevřela
+dveře a spatřila, že její sestra a Bingley stojí spolu u krbu
+zcela zabráni v důležitý rozhovor, a i kdyby jí tento samotný
+fakt nebýval podezřelý, pak jí všechno muselo být jasné z toho,
+jak se oba zatvářili, jak se otočili a spěšně od sebe odstoupili.
+Přivedla je do trapné situace, ale svou pokládala za ještě horší.
+Nikdo z nich nepromluvil ani slovíčko a Elizabeth se už chtěla
+obrátit a odejít, když tu Bingley, který se předtím stejně jako
+Jane rychle posadil, zase vyskočil, pošeptal dívce několik slov
+a vyběhl z místnosti.
+
+Jane by byla nepřenesla přes srdce tajit před Elizabeth něco, co
+jí mohlo způsobit radost, a tak ji hned objala a s hlubokým
+pohnutím doznala, že je nejblaženější stvoření na zeměkouli.
+
+„Jsem tak nesmírně šťastná!“ dodala, „až příliš šťastná.
+Nezaslouženě.  Proč právě já, a ne ti druzí!“
+
+Elizabeth jí blahopřála s tak upřímnou a vřelou radostí, že ji
+ani nemohla vyjádřit slovy. Každá laskavá věta vzdouvala v Janině
+srdci nové vlny štěstí. Nedopřála si však v této chvíli, aby
+zůstala se sestrou a vypověděla jí aspoň polovinu toho, co musela
+nezbytně zvědět.
+
+„Půjdu bez prodlení za matinkou,“ zvolala. „Projevovala o mne
+tolik láskyplné péče, že ji nemohu nechávat v nejistotě,
+a nechci, aby se to dozvěděla od někoho jiného než ode mne. On už
+šel k tatíčkovi. Ach, Lízinko, mít to vědomí, že moje zpráva tak
+potěší celou mou milovanou rodinu! To je větší štěstí, než mohu
+unést!“
+
+Pospíchala za matkou, která předtím úmyslně přerušila karetní
+partii a seděla nahoře s Kitty.
+
+Elizabeth osaměla a s úsměvem si říkala, jak rychle a lehce se
+vyřešila záležitost, která je dlouhé měsíce tolik trápila
+a tížila.
 
 „A tím končí úzkostlivé opatrnictví jeho přítele!“ říkala si.
 
-„A falešné úskoky jeho sester! Končí šťastně, rozumně a moudře!“ Po
-krátké chvíli vešel opět Bingley, jehož rozhovor s otcem byl stručný a k
-věci.
+„A falešné úskoky jeho sester! Končí šťastně, rozumně a moudře!“
+Po krátké chvíli vešel opět Bingley, jehož rozhovor s otcem byl
+stručný a k věci.
 
 „Kde je vaše sestřička?“ chtěl vědět hned, jakmile otevřel dveře.
 
-„Odběhla za maminkou nahoru. Myslím, že tu bude každou chvíli.“ Zavřel
-za sebou, přistoupil k ní a hlásil se o blahopřání a o právo na
-sesterskou přízeň. Elizabeth upřímně a s radostí doznala, jak ji těší
-vyhlídka na jejich budoucí svazek. Stiskli si vřele ruce, a než se Jane
-objevila, musela vyslechnout dlouhé litanie o tom, jak je blažený a jaká
-je její sestra úžasná; a třebaže ji posuzoval zamilovanýma očima, věřila
-Elizabeth pevně, že mají všechny reálné předpoklady pro to, aby jejich
-štěstí bylo trvalé, protože spočívalo na vzácném vzájemném porozumění a
-ještě vzácnějších Janiných povahových vlastnostech, a protože se oba
-citově i názorově výborně shodovali.
+„Odběhla za maminkou nahoru. Myslím, že tu bude každou chvíli.“
+
+Zavřel za sebou, přistoupil k ní a hlásil se o blahopřání
+a o právo na sesterskou přízeň. Elizabeth upřímně a s radostí
+doznala, jak ji těší vyhlídka na jejich budoucí svazek. Stiskli
+si vřele ruce, a než se Jane objevila, musela vyslechnout dlouhé
+litanie o tom, jak je blažený a jaká je její sestra úžasná;
+a třebaže ji posuzoval zamilovanýma očima, věřila Elizabeth
+pevně, že mají všechny reálné předpoklady pro to, aby jejich
+štěstí bylo trvalé, protože spočívalo na vzácném vzájemném
+porozumění a ještě vzácnějších Janiných povahových vlastnostech,
+a protože se oba citově i názorově výborně shodovali.
 
 Toho večera vládla v celé rodině šťastná pohoda. Blaženství,
 které Jane zaplavovalo duši, jí rozzářilo tvář něhou, takže se
@@ -10663,107 +11426,116 @@ bylo mu na hlase i na chování znát, že má velkou radost.
 Nezmínil se o tom ale ani slůvkem, dokud se host nerozloučil;
 jakmile však odešel, obrátil se k dceři a pravil:
 
-„Gratuluji ti, Jane. Myslím, že s ním budeš mít hezký život.“ Jane se mu
-vrhla kolem krku, políbila ho a děkovala mu za jeho dobrotu.
+„Gratuluji ti, Jane. Myslím, že s ním budeš mít hezký život.“
+
+Jane se mu vrhla kolem krku, políbila ho a děkovala mu za jeho
+dobrotu.
 
 „Jsi hodné děvče,“ odvětil, „a mě upřímně těší, že se tak dobře
 vdáš.  Nepochybuji o tom, že ti s ním bude dobře. Jste si
 povahově dost blízcí.  Máte v sobě oba tolik poddajnosti, že
-jaktěživo nedospějete k žádnému rozhodnutí, tolik
-dobromyslnosti, že vás každý sluha ošidí, a tolik velkorysosti,
-že budete vždycky hospodařit nad poměry.“
-
-„To snad ne, tatíčku. Nedovedu si představit, že bych se já naučila
-zacházet nešetrně a lehkomyslně s penězi.“
-
-„Hospodařit nad poměry! Co to povídáte, drahý choti?“ zvolala paní
-Bennetová. „Vždyť musí
-mít čtyři nebo pět tisíc ročně, a kdoví jestli ne víc.“ Pak se obrátila
-na dceru. „Ach, Jane, má
-děvenko zlatá, jediná, já ti mám takovou radost, že určitě celou noc ani
-oka nezamhouřím. Byla jsem přesvědčena, že to tak dopadne. Vždycky jsem
-říkala, že k tomu nakonec dojde. Věděla jsem, že nejsi krásná jen tak
-pro nic za nic. Vzpomínám si, že jsem si v duchu říkala, hned jak jsem
-ho poprvé spatřila, když se loni nastěhoval do Hertfordshiru, že vy dva
-jste pro sebe jako stvořeni. Takový fešák se hned tak nevidí!“
+jaktěživo nedospějete k žádnému rozhodnutí, tolik dobromyslnosti,
+že vás každý sluha ošidí, a tolik velkorysosti, že budete vždycky
+hospodařit nad poměry.“
+
+„To snad ne, tatíčku. Nedovedu si představit, že bych se já
+naučila zacházet nešetrně a lehkomyslně s penězi.“
+
+„Hospodařit nad poměry! Co to povídáte, drahý choti?“ zvolala
+paní Bennetová. „Vždyť musí mít čtyři nebo pět tisíc ročně,
+a kdoví jestli ne víc.“ Pak se obrátila na dceru. „Ach, Jane, má
+děvenko zlatá, jediná, já ti mám takovou radost, že určitě celou
+noc ani oka nezamhouřím. Byla jsem přesvědčena, že to tak
+dopadne. Vždycky jsem říkala, že k tomu nakonec dojde. Věděla
+jsem, že nejsi krásná jen tak pro nic za nic. Vzpomínám si, že
+jsem si v duchu říkala, hned jak jsem ho poprvé spatřila, když se
+loni nastěhoval do Hertfordshiru, že vy dva jste pro sebe jako
+stvořeni. Takový fešák se hned tak nevidí!“
 
 Na Wickhama s Lydií docela zapomněla. Jane jí teď byla ze všech
 dětí zdaleka nejmilejší. O žádné jiné v této chvíli nedbala.
 Mladší sestry se u Jane brzy začaly hlásit o privileje, které by
-jim v budoucnu mohla zajistit. Mary si zamlouvala právo používat
-netherfieldskou knihovnu a Kitty žadonila, aby se tam každou zimu
-konalo několik plesů.
-
-Od tohoto dne byl samozřejmě Bingley v Longbournu denním hostem — často
-se objevil už
-před snídaní a vždy se zdržel ještě po večeři — ledaže ho nějaký hlupák
-ze sousedství, kterému ani nemohl přijít na jméno, pozval na oběd a on
-nepokládal za možné odříci. Jane teď vůbec neměla čas si se sestrou
-pohovořit; neboť dokud tu byl on, neměla oči pro nikoho jiného; avšak
-Elizabeth zjistila, že může být oběma velmi užitečná ve chvilkách
-odluky, jimž se přece jen někdy nelze vyhnout. Musela-li Jane někam
-odběhnout, pověsil se vždy na paty Elizabeth, aby si o Jane mohl
-popovídat, co srdce ráčí, a jakmile Bingley odešel, vyhledala Jane
+jim v budoucnu mohla zajistit.
+
+Mary si zamlouvala právo používat netherfieldskou knihovnu
+a Kitty žadonila, aby se tam každou zimu konalo několik plesů.
+
+Od tohoto dne byl samozřejmě Bingley v Longbournu denním hostem
+— často se objevil už před snídaní a vždy se zdržel ještě po
+večeři — ledaže ho nějaký hlupák ze sousedství, kterému ani
+nemohl přijít na jméno, pozval na oběd a on nepokládal za možné
+odříci.
+
+Jane teď vůbec neměla čas si se sestrou pohovořit; neboť dokud tu
+byl on, neměla oči pro nikoho jiného; avšak Elizabeth zjistila,
+že může být oběma velmi užitečná ve chvilkách odluky, jimž se
+přece jen někdy nelze vyhnout. Musela-li Jane někam odběhnout,
+pověsil se vždy na paty Elizabeth, aby si o Jane mohl popovídat,
+co srdce ráčí, a jakmile Bingley odešel, vyhledala Jane
 pravidelně stejný pramen útěchy.
 
 „Tolik mě potěšil,“ řekla jednou večer, „když mi vyprávěl, jak
 letos na jaře neměl ani tušení, že jsem v Londýně. Nepovažovala
 jsem to za možné.“
 
-„Já si to myslela,“ odvětila Elizabeth. „Jak ti to ale vysvětlil?“
+„Já si to myslela,“ odvětila Elizabeth. „Jak ti to ale
+vysvětlil?“
 
-„Způsobily to všechno jeho sestry. Rozhodně nepřály jeho známosti se
-mnou, čemuž se nelze divit, neboť se mohl oženit
-po mnoha stránkách výhodněji. Ale až poznají, jak pevně věřím, že jejich
-bratr je se mnou spokojený, pak se s tím časem smíří a opět se sblížíme,
-třebaže už nikdy nemůžeme být takovými přítelkyněmi jako kdysi.“
+„Způsobily to všechno jeho sestry. Rozhodně nepřály jeho známosti
+se mnou, čemuž se nelze divit, neboť se mohl oženit po mnoha
+stránkách výhodněji. Ale až poznají, jak pevně věřím, že jejich
+bratr je se mnou spokojený, pak se s tím časem smíří a opět se
+sblížíme, třebaže už nikdy nemůžeme být takovými přítelkyněmi
+jako kdysi.“
 
-„Tohle je nejnemilosrdnější prohlášení, které jsi kdy v mé přítomnosti
-pronesla,“ odpověděla Elizabeth. „Jen tak dál! Mrzelo by mě, kdybych
-viděla, že znovu sedáš na vějiěku slečně
+„Tohle je nejnemilosrdnější prohlášení, které jsi kdy v mé
+přítomnosti pronesla,“ odpověděla Elizabeth. „Jen tak dál! Mrzelo
+by mě, kdybych viděla, že znovu sedáš na vějiěku slečně
 Bingleyové a jejím falešným medovým řečem!“
 
-„Věřila bys tomu, Lízinko, že už mě doopravdy miloval, když loni v
-listopadu odjížděl, a nevrátil se sem jen proto, že nevěřil, že bych ho
-já mohla mít ráda.“
-
-„V tom trošku pochybil, to je jisté, ale svědčí to zase o jeho příkladné
-skromnosti.“ Načež Jane ovšem spustila dlouhé chvalozpěvy na jeho
-ostýchavost a podceňování vlastních předností.
-
-Elizabeth vzala s potěšením na vědomí, že neprozradil, jakou roli tu
-sehrál jeho přítel; dobrosrdečná Jane se sice neuměla na nikoho hněvat,
-ale takováto okolnost by v ní přece jen vyvolala zaujatost proti němu, o
-tom byla přesvědčena.
-
-„Já jsem přece nejšťastnější stvoření pod sluncem,“ vzdychala Jane.
-„Ach, Lízinko, proč to bylo právě mně z celé naší rodiny dopřáno, právě
-mně! Kéž bys i ty poznala takové blaho !
-
-Kéž by vůbec byl druhý takový muž pro tebe!“
-
-„I kdybys mi předhodila čtyřicet takových mužů, nedokázala bych prožívat
-to, co ty. Já
-nemám tvou povahu a tvé dobré srdce a nedokážu být tak šťastná. Ne, ne,
-jen se o mne nestarej, snad mi osud bude milostiv a pošle mi do cesty
-ještě jednou nějakého pana Collinse.“
-
-Nezůstalo přirozeně nadlouho tajemstvím, jak se mají věci v Longbournu.
-Paní Bennetová
-měla přece právo pošeptat novinku paní Philipsové, a ta se už bez
-dovolení podjala úkolu učinit totéž u všech sousedek v Merytonu.
-
-Veřejné mínění označilo rázem Bennetovy za nejšťastnější lidi na světě,
-ač ještě před několika týdny, když se Lydia spustila s důstojníkem,
-bylo nad slunce jasnější, že to u nich špatně skončí.
-
-Uplynul asi týden od Janina zasnoubení s Bingleym; oba mladí lidé seděli
-jednou zrána s její
-matkou a sestrami v jídelně, když tu zaslechli pod okny hrčení kol a
-viděli, že u vchodu zastavuje čtyřspřeží.
+„Věřila bys tomu, Lízinko, že už mě doopravdy miloval, když loni
+v listopadu odjížděl, a nevrátil se sem jen proto, že nevěřil, že
+bych ho já mohla mít ráda.“
+
+„V tom trošku pochybil, to je jisté, ale svědčí to zase o jeho
+příkladné skromnosti.“ Načež Jane ovšem spustila dlouhé
+chvalozpěvy na jeho ostýchavost a podceňování vlastních
+předností.
+
+Elizabeth vzala s potěšením na vědomí, že neprozradil, jakou roli
+tu sehrál jeho přítel; dobrosrdečná Jane se sice neuměla na
+nikoho hněvat, ale takováto okolnost by v ní přece jen vyvolala
+zaujatost proti němu, o tom byla přesvědčena.
+
+„Já jsem přece nejšťastnější stvoření pod sluncem,“ vzdychala
+Jane.  „Ach, Lízinko, proč to bylo právě mně z celé naší rodiny
+dopřáno, právě mně! Kéž bys i ty poznala takové blaho!  Kéž by
+vůbec byl druhý takový muž pro tebe!“
+
+„I kdybys mi předhodila čtyřicet takových mužů, nedokázala bych
+prožívat to, co ty. Já nemám tvou povahu a tvé dobré srdce
+a nedokážu být tak šťastná. Ne, ne, jen se o mne nestarej, snad
+mi osud bude milostiv a pošle mi do cesty ještě jednou nějakého
+pana Collinse.“
+
+Nezůstalo přirozeně nadlouho tajemstvím, jak se mají věci
+v Longbournu.  Paní Bennetová měla přece právo pošeptat novinku
+paní Philipsové, a ta se už bez dovolení podjala úkolu učinit
+totéž u všech sousedek v Merytonu.
+
+Veřejné mínění označilo rázem Bennetovy za nejšťastnější lidi na
+světě, ač ještě před několika týdny, když se Lydia spustila
+s důstojníkem, bylo nad slunce jasnější, že to u nich špatně
+skončí.
+
+Kapitola 56
+-----------
 
-Na návštěvy bylo ještě příliš časně a kromě toho jim povoz
-nepřipadal povědomý ze sousedství. Táhli jej poštovní koně
+Uplynul asi týden od Janina zasnoubení s Bingleym; oba mladí lidé
+seděli jednou zrána s její matkou a sestrami v jídelně, když tu
+zaslechli pod okny hrčení kol a viděli, že u vchodu zastavuje
+čtyřspřeží.  Na návštěvy bylo ještě příliš časně a kromě toho jim
+povoz nepřipadal povědomý ze sousedství. Táhli jej poštovní koně
 a nepoznávali ani kočár, ani livrej lokajů na kozlíku. Jelikož
 však bylo zřejmé, že k nim někdo jede, vyzval okamžitě Bingley
 slečnu Bennetovou, aby se vyhnuli dotěrnému vetřelci a šli se
@@ -10771,71 +11543,81 @@ raději projít do háječku. Jane mu vyhověla a zbylé tři dámy byly
 vydány napospas své zvědavosti, dokud se dveře neotevřely
 a návštěva nevstoupila. Byla to lady Catherine de Bourghová.
 
-Všechny tři byly ovšem připraveny na nějaké překvapení, avšak v tomto
-případě předčila skutečnost veškerá očekávání — a paní Bennetová s
-Kitty, které ji neznaly, neužasly zdaleka do té míry jako Elizabeth.
-Lady Catherine vplula do místnosti způsobem ještě majestátnějším než
-obvykle, odpověděla na Elizabethin pozdrav nepatrným přikývnutím a beze
-slova se usadila. Elizabeth zašeptala matce, kdo to přichází, když se
-Její Jasnost objevila na prahu, avšak dáma neprojevovala přání seznámit
-se s přítomnými.
+Všechny tři byly ovšem připraveny na nějaké překvapení, avšak
+v tomto případě předčila skutečnost veškerá očekávání — a paní
+Bennetová s Kitty, které ji neznaly, neužasly zdaleka do té míry
+jako Elizabeth.  Lady Catherine vplula do místnosti způsobem
+ještě majestátnějším než obvykle, odpověděla na Elizabethin
+pozdrav nepatrným přikývnutím a beze slova se usadila. Elizabeth
+zašeptala matce, kdo to přichází, když se Její Jasnost objevila
+na prahu, avšak dáma neprojevovala přání seznámit se
+s přítomnými.
 
-Paní Bennetová se dosud nevzpamatovala z ohromení, avšak lichotilo jí,
-že má tak vznešenou návštěvu, a proto ji přivítala s vybranou
-zdvořilostí. Dáma chvíli seděla mlčky a pak prohodila velmi přezíravě k
-Elizabeth:
+Paní Bennetová se dosud nevzpamatovala z ohromení, avšak
+lichotilo jí, že má tak vznešenou návštěvu, a proto ji přivítala
+s vybranou zdvořilostí. Dáma chvíli seděla mlčky a pak prohodila
+velmi přezíravě k Elizabeth:
 
-„Doufám, že jste zdráva, slečno Bennetová. Tato dáma je zřejmě vaše
-matka, ne?“ Elizabeth odvětila s nejvyšší možnou stručností, že ano.
+„Doufám, že jste zdráva, slečno Bennetová. Tato dáma je zřejmě
+vaše matka, ne?“
+
+Elizabeth odvětila s nejvyšší možnou stručností, že ano.
 
 „A tohle je asi některá z vašich sester?“
 
-„Ano, Vaše Jasnosti,“ ujala se slova paní Bennetová, přešťastná, že si
-popovídá s lady Catherine. „To je naše předposlední dcerka: nejmladší se
-nedávno vdávala a nejstarší se prochází někde s mládencem, jenž asi brzo
-bude patřit do rodiny.“
+„Ano, Vaše Jasnosti,“ ujala se slova paní Bennetová, přešťastná,
+že si popovídá s lady Catherine. „To je naše předposlední dcerka:
+nejmladší se nedávno vdávala a nejstarší se prochází někde
+s mládencem, jenž asi brzo bude patřit do rodiny.“
 
-„Máte tu velice malý park,“ opáčila lady Catherine po krátké odmlce.
+„Máte tu velice malý park,“ opáčila lady Catherine po krátké
+odmlce.
 
-„S Rosingsem se jistě ani porovnat nedá, lady Catherine, avšak ujišťuji
-vás, že je mnohem rozlehlejší než park sira Williama Lucase.“
+„S Rosingsem se jistě ani porovnat nedá, lady Catherine, avšak
+ujišťuji vás, že je mnohem rozlehlejší než park sira Williama
+Lucase.“
 
-„Tohle je nešikovně položený salón, jak tu můžete v létě odpoledne
-vydržet, vždyť okna vedou přímo na západ!“
+„Tohle je nešikovně položený salón, jak tu můžete v létě
+odpoledne vydržet, vždyť okna vedou přímo na západ!“
 
-Paní Bennetová ji ujistila, že tu po obědě nikdy nesedávají, a dodala:
+Paní Bennetová ji ujistila, že tu po obědě nikdy nesedávají,
+a dodala:
 
 „Dovolte, Vaše Jasnosti, abych se vás pozeptala, jak se daří panu
 Collinsovi a jeho choti?“
 
 „Dobře, viděla jsem je předevčírem večer.“
 
-Elizabeth předpokládala, že jí nyní předá dopis od Charlotty, neboť v
-tom viděla jediné
-možné vysvětlení její návštěvy. Žádný dopis se však neobjevil, a tak si
-lámala hlavu dál. Paní Bennetová nabízela přezdvořile Její Jasnosti
-občerstvení, avšak lady Catherine s velkou rozhodností a pramalou
-zdvořilostí odmítla cokoli pojíst, vstala a obrátila se na Elizabeth:
+Elizabeth předpokládala, že jí nyní předá dopis od Charlotty,
+neboť v tom viděla jediné možné vysvětlení její návštěvy. Žádný
+dopis se však neobjevil, a tak si lámala hlavu dál.
+
+Paní Bennetová nabízela přezdvořile Její Jasnosti občerstvení,
+avšak lady Catherine s velkou rozhodností a pramalou zdvořilostí
+odmítla cokoli pojíst, vstala a obrátila se na Elizabeth:
 
 „Zdá se, že máte tamhle za trávníkem docela slušné keře, slečno
-Bennetová. Ráda bych se tam podívala, kdybyste byla tak laskavá a
-doprovodila mě.“
+Bennetová. Ráda bych se tam podívala, kdybyste byla tak laskavá
+a doprovodila mě.“
 
 „Jen jdi, děvenko, a proveď její Jasnost po cestičkách. Snad by
 se jí zamlouvalo v poustevně.“ Elizabeth poslechla, odběhla si do
 pokoje pro slunečník a vedla urozenou návštěvu dolů. Cestou se
 pozdržely v hale, neboť lady Catherine otevřela dveře do jídelny
 a do salónu, krátce je přehlédla, prozkoumala, prohlásila, že
-dělají docela slušný dojem, a kráčela dál. Její kočár stál ještě
-před vchodem a Elizabeth si všimla, že v něm sedí její komorná.
-Mlčky se ubíraly vyštěrkovanou cestičkou směrem k hájku;
-Elizabeth si umínila, že se nebude namáhat udržovat v proudu
-rozhovor s osobou, která se chová tak nadobyčej urážlivě
-a nepříjemně.
+dělají docela slušný dojem, a kráčela dál.
 
-„Jak jsem si kdy mohla myslet, že je jí synovec podobný?“ říkala si,
-když na ni hleděla. Jakmile se octly mezi stromy, ujala se lady
-Catherine slova následujícím způsobem:
+Její kočár stál ještě před vchodem a Elizabeth si všimla, že
+v něm sedí její komorná.  Mlčky se ubíraly vyštěrkovanou
+cestičkou směrem k hájku; Elizabeth si umínila, že se nebude
+namáhat udržovat v proudu rozhovor s osobou, která se chová tak
+nadobyčej urážlivě a nepříjemně.
+
+„Jak jsem si kdy mohla myslet, že je jí synovec podobný?“ říkala
+si, když na ni hleděla.
+
+Jakmile se octly mezi stromy, ujala se lady Catherine slova
+následujícím způsobem:
 
 „Nejste určitě na pochybách, proč jsem se za vámi rozjela, slečno
 Bennetová. Muselo vám to napovědět vaše srdce, vaše svědomí.“
@@ -10875,12 +11657,12 @@ to pilně nešíříte sami? Nevíte snad, co se o vás povídá?“
 
 „A můžete rovněž prohlásit, že se to nezakládá na pravdě?“
 
-„Nemohu se pochlubit takovou dávkou upřímnosti jako Vaše Jasnost. Může
-se stát, že se mě
-zeptáte na něco, nač nebudu mít chuť odpovídat.“
+„Nemohu se pochlubit takovou dávkou upřímnosti jako Vaše Jasnost.
+Může se stát, že se mě zeptáte na něco, nač nebudu mít chuť
+odpovídat.“
 
-„To je neslýchané! Slečno Bennetová, trvám na tom, abyste mi vyhověla.
-Snad vám — můj synovec — nenabídl ruku?“
+„To je neslýchané! Slečno Bennetová, trvám na tom, abyste mi
+vyhověla.  Snad vám — můj synovec — nenabídl ruku?“
 
 „Vaše Jasnost sama prohlásila, že je to vyloučeno.“
 
@@ -10976,8 +11758,11 @@ synovci, nevím, proč by to mělo vadit vám.“
 
 Elizabeth by byla neodpovídala na tuto otázku jen kvůli lady
 Catherine, avšak když si to rozvážila, považovala za svou
-povinnost doznat: „Ne, nejsme.“ Tím lady Catherine zřejmě
-potěšila.
+povinnost doznat:
+
+„Ne, nejsme.“
+
+Tím lady Catherine zřejmě potěšila.
 
 „A slíbíte mi, že k takovému zasnoubení nikdy nedojde?“
 
@@ -11009,10 +11794,8 @@ nestydatě utekla s důstojníkem. Vím všechno, i to, že si ji ten
 mladík vzal po dlouhém dohadování, až když si ho váš otec se
 strýcem koupili. A takovou má mít můj synovec v rodině? A její
 manžel, jehož otec býval u Darcyových správcem, by mu měl být
-švagrem?
-
-Dobrý bože na nebesích — jak si to představujete? Což je možno tak
-pokálet stíny Pemberley?“
+švagrem?  Dobrý bože na nebesích — jak si to představujete? Což
+je možno tak pokálet stíny Pemberley?“
 
 „Ted už nemůžete mít na srdci nic,“ odvětila Elizabeth vzdorně.
 „Urazila jste mne vším myslitelným způsobem. Musím vás požádat,
@@ -11054,14 +11837,15 @@ prosadím svou, na to se můžete spolehnout.“
 
 Takto a podobně promlouvala lady Catherine, dokud nedošly
 k dvířkům kočáru; pak se rychle ještě obrátila a dodala:
-
 „Neloučím se s vámi, slečno Bennetová, nevyřizujte žádné poručení
 paní matce. Nezasluhujete tolik zdvořilosti. Rozhněvala jste mě
-na nejvyšší míru.“ Elizabeth neodpověděla, nepozvala vznešenou
-dámu dál, ale sama odcházela beze slova domů. Zaslechla, jak se
-kočár rozjíždí, až když stoupala po schodišti. Její matka jí
-vyšla vstříc z šatny a netrpělivě se vyptávala, proč se lady
-Catherine ještě nevrátila a neodpočinula si.
+na nejvyšší míru.“
+
+Elizabeth neodpověděla, nepozvala vznešenou dámu dál, ale sama
+odcházela beze slova domů. Zaslechla, jak se kočár rozjíždí, až
+když stoupala po schodišti. Její matka jí vyšla vstříc z šatny
+a netrpělivě se vyptávala, proč se lady Catherine ještě nevrátila
+a neodpočinula si.
 
 „Neměla chuť jít dál,“ odpověděla dcera, „nechtěla se už
 zdržovat.“
@@ -11073,20 +11857,25 @@ za tebou mohla zajet. Nic zvláštního ti přece nechtěla, vid,
 Lízinko?“
 
 Tu musela Elizabeth trošku zalhat, neboť sdělit matce obsah
-rozhovoru bylo vyloučeno. Elizabeth se jen pomalu vzpamatovávala
-z deprese, do níž ji tato podivná návštěva uvrhla; zprvu
-nedokázala dlouhé hodiny myslet na nic jiného. Lady Catherine
-zřejmě podstoupila namáhavou cestu z Rosingsu jen a jen za tím
-účelem, aby zrušila její domnělé zasnoubení s panem Darcym. Byl
-to logický počin, to musela přiznat, ale nedovedla si představit,
-odkud se jí to doneslo, až si uvědomila, že on je důvěrný přítel
-Bingleyho a ona Janina sestra, a když má jedna dvojice před
-svatbou, hledají se hned další následovníci, a to patrně stačilo.
-Sama si přece v duchu říkala, že se po sestřině svatbě budou
-vídat častěji. A sousedé z Lucasova (neboť usoudila, že díky
-jejich stykům s Collinsovými se o tom mohla dozvědět lady
-Catherine) jen pokládali zajisté a bezprostřední to, o čem ona
-uvažovala jako o možnosti někdy v budoucnu.
+rozhovoru bylo vyloučeno.
+
+Kapitola 57
+-----------
+
+Elizabeth se jen pomalu vzpamatovávala z deprese, do níž ji tato
+podivná návštěva uvrhla; zprvu nedokázala dlouhé hodiny myslet na
+nic jiného. Lady Catherine zřejmě podstoupila namáhavou cestu
+z Rosingsu jen a jen za tím účelem, aby zrušila její domnělé
+zasnoubení s panem Darcym. Byl to logický počin, to musela
+přiznat, ale nedovedla si představit, odkud se jí to doneslo, až
+si uvědomila, že on je důvěrný přítel Bingleyho a ona Janina
+sestra, a když má jedna dvojice před svatbou, hledají se hned
+další následovníci, a to patrně stačilo.  Sama si přece v duchu
+říkala, že se po sestřině svatbě budou vídat častěji. A sousedé
+z Lucasova (neboť usoudila, že díky jejich stykům s Collinsovými
+se o tom mohla dozvědět lady Catherine) jen pokládali zajisté
+a bezprostřední to, o čem ona uvažovala jako o možnosti někdy
+v budoucnu.
 
 Jak tak znovu přemítala o slovech lady Catherine, nemohla se
 zbavit obav, jaké následky to může mít, vytrvá-li ve svém tažení.
@@ -11101,10 +11890,12 @@ takové osoby, a že se přižení do rodiny hluboko pod svou úroveň,
 zasáhne ho patrně na nejcitlivějším místě. On přece přikládá
 zachování důstojnosti velkou váhu a argumenty, které se Elizabeth
 zdály směšné a za vlasy přitažené, jemu mohou připadat v jádře
-rozumné a řádně uvážené. Není-li dosud rozhodnut, jak se někdy
-domnívala, pak rady a zapřísahání tak blízké příbuzné mohou
-odstranit nejistotu a utvrdit ho v přesvědčení, že jeho blaženost
-spočívá v neposkvrněné cti. V tom případě se sem už nevrátí. Lady
+rozumné a řádně uvážené.
+
+Není-li dosud rozhodnut, jak se někdy domnívala, pak rady
+a zapřísahání tak blízké příbuzné mohou odstranit nejistotu
+a utvrdit ho v přesvědčení, že jeho blaženost spočívá
+v neposkvrněné cti. V tom případě se sem už nevrátí. Lady
 Catherine ho může navštívit na zpáteční cestě v Londýně a on
 nedodrží svůj slib Bingleymu, že za ním ještě přijede do
 Netherfieldu.
@@ -11115,6 +11906,8 @@ odzvoněno očekávání i nadějím, že v lásce vytrvá. Nedokáže-li než
 mě litovat, když by mohl získat mou lásku a ruku, přestanu já
 brzy všeho litovat vůbec.“
 
+----
+
 Celá rodina se nelíčené podivila, když se dozvěděli, kdo je to
 přijel navštívit, ale naštěstí přijali výklad, jenž uspokojil
 zvědavost paní Bennetové, a nikdo Elizabeth kvůli tomu příliš
@@ -11124,6 +11917,7 @@ Nazítří dopoledne jí vyšel z knihovny vstříc otec s dopisem
 v ruce, právě když scházela ze schodů.
 
 „Zrovna se jdu podívat, kde vězíš, Lízinko,“ řekl. „Pojd ke mně.“
+
 Následovala ho, stále zvědavější, co jí chce říci, neboť
 předpokládala, že to nějak souvisí s dopisem, který třímal
 v ruce. Náhle ji napadlo, že mu mohla napsat lady Catherine,
@@ -11178,12 +11972,12 @@ Víš tedy, Lízinko, o koho jde? Ale ted to vyjde najevo:
     že jeho tetinka, lady Catherine de Bourghová, tento sňatek
     neschvaluje.
 
-Tak vidíš, tím ženichem je pan Darcy! Nu, mám dojem, Lízinko, že se mi
-podařilo tě skutečně
-překvapit. Pan Collins ani Lucasovi si z celého okruhu tvých známých
-nemohli vybrat člověka, jehož jméno by je spíš usvědčilo ze lži! Pan
-Darcy, jenž se na žádnou ženu ani nepodívá, aby proti ní neměl plno
-výhrad, ajenž si tebe sotva všiml, co se znáte? Je to rozkošné.“
+Tak vidíš, tím ženichem je pan Darcy! Nu, mám dojem, Lízinko, že
+se mi podařilo tě skutečně překvapit. Pan Collins ani Lucasovi si
+z celého okruhu tvých známých nemohli vybrat člověka, jehož jméno
+by je spíš usvědčilo ze lži! Pan Darcy, jenž se na žádnou ženu
+ani nepodívá, aby proti ní neměl plno výhrad, ajenž si tebe sotva
+všiml, co se znáte? Je to rozkošné.“
 
 Elizabeth se snažila přizpůsobit otcově žertovné náladě, ale
 vzmohla se jen na jediný nucený úsměv. Ještě nikdy jí jeho
@@ -11227,7 +12021,7 @@ sami na jejich účet zasmáli?“
 „Ne, ne!“ zvolala Elizabeth. „Mám z toho velkou švandu, ale je to
 takový nesmysl!“
 
-„Ba právě — a. proto je to tak zábavné. Kdyby si byli vybrali
+„Ba právě — a proto je to tak zábavné. Kdyby si byli vybrali
 nějakého jiného muže, nebylo by to ani zdaleka tak podařené;
 avšak jeho naprostá lhostejnost a tvoje výslovné antipatie
 ukazují jejich nebetyčnou pošetilost. Ač se mi tak příčí
@@ -11245,6 +12039,9 @@ lhostejnosti; nezbývalo jí než uvažovat, jak může být tak slepý,
 anebo se obávat, zda snad místo toho, že on postřehl příliš málo,
 si ona nedomýšlí příliš mnoho.
 
+Kapitola 58
+-----------
+
 Místo aby Bingley dostal omluvný dopis od přítele, jak Elizabeth
 zpola očekávala, byl s to přivést ho s sebou do Longbournu za
 několik dní po návštěvě lady Catherine. Pánové se dostavili hned
@@ -11255,23 +12052,23 @@ strachovala, navrhl Bingley, jenž chtěl mít Jane pro sebe, aby se
 nechodila, Mary na to nikdy neměla čas, ale ostatních pět se
 vydalo ven. Bingley a Jane se však brzy dali předběhnout.
 Opožďovali se vzadu a nechali Kitty, Elizabeth a Darcyho, aby se
-bavili, jak umějí.
-
-Rozhovor vázl: Kitty se v Darcyho přítomnosti cítila zaražená, Elizabeth
-v duchu dospívala k zoufalému odhodlání a on snad také.
-
-Zamířili k Lucasovým, protože si Kitty přála mluvit s Marií, a jelikož
-Elizabeth nepokládala za nutné, aby se toho zúčastnili všichni,
-vykročila s ním srdnatě sama, když je Kitty opustila. Nyní nadešla
-vhodná chvíle, aby svůj úmysl uskutečnila, a než tedy měla čas pozbýt
-odvahy, řekla mu:
-
-„Jsem velmi sobecké stvoření, pane Darcy. Abych se zbavila tíhy, která
-mi leží na srdci, zachovám se bezohledně k vám. Nemohu už déle mlčet a
-nepoděkovat vám za bezpříkladnou laskavost, s níž jste se ujal případu
-mé nešťastné sestry. Od té chvíle, co o tom vím, nemyslím na nic jiného
-než jak vám vyjádřit svou vděčnost. Kdyby to bylo známo i ostatním
-členům naší rodiny, nemluvila bych pouze za sebe.“
+bavili, jak umějí.  Rozhovor vázl: Kitty se v Darcyho přítomnosti
+cítila zaražená, Elizabeth v duchu dospívala k zoufalému
+odhodlání a on snad také.
+
+Zamířili k Lucasovým, protože si Kitty přála mluvit s Marií,
+a jelikož Elizabeth nepokládala za nutné, aby se toho zúčastnili
+všichni, vykročila s ním srdnatě sama, když je Kitty opustila.
+Nyní nadešla vhodná chvíle, aby svůj úmysl uskutečnila, a než
+tedy měla čas pozbýt odvahy, řekla mu:
+
+„Jsem velmi sobecké stvoření, pane Darcy. Abych se zbavila tíhy,
+která mi leží na srdci, zachovám se bezohledně k vám. Nemohu už
+déle mlčet a nepoděkovat vám za bezpříkladnou laskavost, s níž
+jste se ujal případu mé nešťastné sestry. Od té chvíle, co o tom
+vím, nemyslím na nic jiného než jak vám vyjádřit svou vděčnost.
+Kdyby to bylo známo i ostatním členům naší rodiny, nemluvila bych
+pouze za sebe.“
 
 „Je mi líto, je mi upřímně líto, že se vám donesla zpráva, která
 vás při mylném výkladu mohla zarmoutit,“ odpověděl Darcy
@@ -11286,24 +12083,29 @@ se podjal tak namáhavého úkolu a podstoupil tolik nepříjemností,
 abyste je našel.“
 
 „Chcete-li mi poděkovat,“ odpověděl, „poděkujte mi jen za sebe.
-Nezapírám, že nejvíce ze všech důvodů mě k tomu vedlo přání, abych vám
-vrátil klid a spokojenost. Ale vaše rodina mi není vůbec zavázána. Vážím
-si jich, ale doznávám, že jsem při tom myslel jen na vás.“ Elizabeth
-tonula v takových rozpacích, že ze sebe nedokázala vypravit ani slova.
-Po krátké odmlce její společník dodal: „Jste příliš velkorysá, abyste si
-se mnou zahrávala. Jestli se váš vztah ke mně od dubna nezměnil, řekněte
-mi to hned teď. Já vás mám pořád stejně rád, ale stačí slůvko a nezmíním
-se už o tom do konce svých dní.“ Elizabeth chápala, jak je mu v takové
-situaci těžko a nedobře, a proto se přemohla a bez otálení, ač ne příliš
-souvisle, promluvila a dala mu najevo, že její city doznaly od zmíněné
-doby velké proměny a že dnes přijímá s radostí a vděčností jeho slova.
-Její odpověď v něm vyvolala takový příval štěstí, jaký asi ještě nikdy
-nepocítil, i jal se k ní promlouvat vřele a tak dalece rozumně, jak se
-dá očekávat u muže bezmezně zamilovaného. Kdyby mu byla Elizabeth
-dokázala pohlédnout do očí, byla by viděla, jak se mu tvář rozzářila a
-zkrásněla blahem, takto však mohla jen naslouchat, co jí říká o své
-lásce, a jak bez ní nemůže být, a každým okamžikem jí jeho cit připadal
-cennější.
+Nezapírám, že nejvíce ze všech důvodů mě k tomu vedlo přání,
+abych vám vrátil klid a spokojenost. Ale vaše rodina mi není
+vůbec zavázána. Vážím si jich, ale doznávám, že jsem při tom
+myslel jen na vás.“
+
+Elizabeth tonula v takových rozpacích, že ze sebe nedokázala
+vypravit ani slova.  Po krátké odmlce její společník dodal: „Jste
+příliš velkorysá, abyste si se mnou zahrávala. Jestli se váš
+vztah ke mně od dubna nezměnil, řekněte mi to hned teď. Já vás
+mám pořád stejně rád, ale stačí slůvko a nezmíním se už o tom do
+konce svých dní.“
+
+Elizabeth chápala, jak je mu v takové situaci těžko a nedobře,
+a proto se přemohla a bez otálení, ač ne příliš souvisle,
+promluvila a dala mu najevo, že její city doznaly od zmíněné doby
+velké proměny a že dnes přijímá s radostí a vděčností jeho slova.
+Její odpověď v něm vyvolala takový příval štěstí, jaký asi ještě
+nikdy nepocítil, i jal se k ní promlouvat vřele a tak dalece
+rozumně, jak se dá očekávat u muže bezmezně zamilovaného. Kdyby
+mu byla Elizabeth dokázala pohlédnout do očí, byla by viděla, jak
+se mu tvář rozzářila a zkrásněla blahem, takto však mohla jen
+naslouchat, co jí říká o své lásce, a jak bez ní nemůže být,
+a každým okamžikem jí jeho cit připadal cennější.
 
 Kráčeli dál, aniž si všímali kam. Srdce jim překypovala a měli si
 toho tolik co povědět, že nemohli věnovat pozornost ničemu
@@ -11328,104 +12130,108 @@ hrozně znectila přímo do očí, proč bych to neudí lála před vaším
 příbuzenstvem?“
 
 „Co jste mi řekla, co bych byl nezasluhoval ? Vaše obvinění sice
-postrádala podstaty, protože vznikla z mylných předpokladů, ale zachoval
-jsem se k vám tak, že jsem zasluhoval přísné
-výtky. Mé počínání nelze omluvit. Je mi hrozně, když si na to vzpomenu.“
-
-„Nebudeme se přít, kdo se onoho večera víc provinil,“ řekla Elizabeth.
-„Myslím, že by se bylo oběma dalo leccos vytknout. Od té doby jsme však
-doufám oba pokročili v ohleduplnosti.“
-
-„Nemohu se přes to tak lehce přenést. Dodnes mě nevýslovně trápí, když
-si uvědomím, co jsem tenkrát říkal — jak jsem uvažoval, jak jsem si
-počínal, jaké výrazy jsem volil. Nikdy nezapomenu na vaše výstižné
-pokárání: Kdybyste se byl zachoval jako pravý kavalír. Doslova tak jste
-to řekla. Nevíte, nemáte ani tušení, jak mě ta slova mučila — i když
-jsem až po čase dokázal natolik rozumně uvažovat, že jsem uznal jejich
-oprávněnost, to přiznávám.“
-
-„Ani ve snu by mě bylo nenapadlo, že na vás tak zapůsobí. Vů-bec jsem
-nečekala, že si je tak vezmete k srdci.“
-
-„Nepochybujte o tom. Tenkrát jste mě považovala za bez-citného darebáka,
-to vím. Nikdy nezapomenu, jak jste se zatvářila, když jste říkala:
-Neuvažovala bych o vaší nabídce za žádných okolností.“
-
-„Ach, neopakujte mi má tehdejší slova. Zažeňme vzpomínky. Ujišťuji vás,
-že se za to už
-dlouho upřímně hanbím.“
-
-Darcy se zmínil o svém dopise. „Začala jste pak už brzy o mně smýšlet
-lépe?“ chtěl vědět.
-
-„Uvěřila jste tomu, co jsem tam psal?“ Vylíčila mu, jak na ni dopis
-zapůsobil a jak se postupně zbavovala dřívější předpojatosti.
-
-„Věděl jsem,“ řekl, „že vás moje slova zabolí, ale nebylo vyhnutí.
-Doufám, že jste ten dopis zničila. Byla tam taková pasáž — hlavně v
-úvodu — za nic na světě bych nechtěl, abyste si ji mohla znovu přečíst.
-Za některé výrazy byste mě mohla právem nenávidět.“
+postrádala podstaty, protože vznikla z mylných předpokladů, ale
+zachoval jsem se k vám tak, že jsem zasluhoval přísné výtky. Mé
+počínání nelze omluvit. Je mi hrozně, když si na to vzpomenu.“
+
+„Nebudeme se přít, kdo se onoho večera víc provinil,“ řekla
+Elizabeth.  „Myslím, že by se bylo oběma dalo leccos vytknout. Od
+té doby jsme však doufám oba pokročili v ohleduplnosti.“
+
+„Nemohu se přes to tak lehce přenést. Dodnes mě nevýslovně trápí,
+když si uvědomím, co jsem tenkrát říkal — jak jsem uvažoval, jak
+jsem si počínal, jaké výrazy jsem volil. Nikdy nezapomenu na vaše
+výstižné pokárání: Kdybyste se byl zachoval jako pravý kavalír.
+Doslova tak jste to řekla. Nevíte, nemáte ani tušení, jak mě ta
+slova mučila — i když jsem až po čase dokázal natolik rozumně
+uvažovat, že jsem uznal jejich oprávněnost, to přiznávám.“
+
+„Ani ve snu by mě bylo nenapadlo, že na vás tak zapůsobí. Vů-bec
+jsem nečekala, že si je tak vezmete k srdci.“
+
+„Nepochybujte o tom. Tenkrát jste mě považovala za bezcitného
+darebáka, to vím. Nikdy nezapomenu, jak jste se zatvářila, když
+jste říkala: Neuvažovala bych o vaší nabídce za žádných
+okolností.“
+
+„Ach, neopakujte mi má tehdejší slova. Zažeňme vzpomínky.
+Ujišťuji vás, že se za to už dlouho upřímně hanbím.“
+
+Darcy se zmínil o svém dopise. „Začala jste pak už brzy o mně
+smýšlet lépe?“ chtěl vědět.
+
+„Uvěřila jste tomu, co jsem tam psal?“ Vylíčila mu, jak na ni
+dopis zapůsobil a jak se postupně zbavovala dřívější
+předpojatosti.
+
+„Věděl jsem,“ řekl, „že vás moje slova zabolí, ale nebylo
+vyhnutí.  Doufám, že jste ten dopis zničila. Byla tam taková
+pasáž — hlavně v úvodu — za nic na světě bych nechtěl, abyste si
+ji mohla znovu přečíst.  Za některé výrazy byste mě mohla právem
+nenávidět.“
 
 „Dopis samozřejmě spálím, domníváte-li se, že by ohrožoval mou
-náklonnost k vám; můžeme sice oba oprávněně předpokládat, že mé názory
-nejsou zcela neměnné, ale doufám, že je přece jen nestřídám tak rychle,
-jak by se podle toho zdálo.“
-
-„Věřil jsem, když jsem psal ten list,“ odpověděl Darcy, „že už jsem
-dokonale klidný a že se ovládám, avšak nyní jsem přesvědčen, že jsem jej
-psal ve velkém roztrpčení.“
-
-„Snad ze začátku, ale rozhodně ne ke konci. Závěr je nanejvýš milosrdný.
-Ale nemyslete už
-na ten dopis. Jak pisatel, tak adresátka byli jiní lidé, takže by měli
-zapomenout na všechny nepříjemné okolnosti, které jej provázely. Musíte
-si přivlastnit něco z mé životní filosofie: Ohlížej se nazpět jen tehdy,
+náklonnost k vám; můžeme sice oba oprávněně předpokládat, že mé
+názory nejsou zcela neměnné, ale doufám, že je přece jen
+nestřídám tak rychle, jak by se podle toho zdálo.“
+
+„Věřil jsem, když jsem psal ten list,“ odpověděl Darcy, „že už
+jsem dokonale klidný a že se ovládám, avšak nyní jsem přesvědčen,
+že jsem jej psal ve velkém roztrpčení.“
+
+„Snad ze začátku, ale rozhodně ne ke konci. Závěr je nanejvýš
+milosrdný.  Ale nemyslete už na ten dopis. Jak pisatel, tak
+adresátka byli jiní lidé, takže by měli zapomenout na všechny
+nepříjemné okolnosti, které jej provázely. Musíte si přivlastnit
+něco z mé životní filosofie: Ohlížej se nazpět jen tehdy,
 přináší-li ti to potěšení.“
 
-„Taková filosofie se na vás vůbec nehodí. Vaše vzpomínky musí být tak
-dokonale prosty výčitek, že vás potěší nikoli po filosofických úvahách,
-ale — a to je mnohem lepší — bez uvažování. Jenže u mne je tomu jinak.
-Dotírají na mne bolestné vzpomínky, které nemohu — a ani bych neměl
-zapudit. Celý život jsem byl sobec — ve svém počínání, i když ne ve
-svých zásadách. V dětství mě učili, co je správné, ale neučili mě
-přemáhat své povahové nedostatky. Vštěpovali mi dobré zásady, ale
-dovolili mi, abych je uplatňoval pyšně a sebevědomě. Rodiče bohužel
-neměli jiného syna, dlouhá léta jsem byl vlastně jedináček, a tak mě
-rozmazlovali, třebaže to byli hodní lidé, zvlášť otec byl nesmírně
-laskavý a dobrosrdečný, a přimhuřovali obě oči nad mou panovačností a
-sobeckostí, ba dokonce ji ještě podporovali a utvrzovali mě v názoru, že
-na lidech mimo naši rodinu nezáleží, že jsme jim nadřazeni, duševně
-nadřazeni, a proto lepší. Skutečně jsem tomu vířil anebo se aspoň snažil
-uvěřit, od svých osmi do osmadvaceti let a věřil bych tomu dodnes, nebýt
-vás, má krásná, má nejdražší
-
-Elizabeth! Vděčím vám za vše. Dala jste mi lekci, zprvu jistě
-trudnou, ale nadmíru prospěšnou. Vy jste mne patřičně pokořila.
-Šel jsem za vámi, a vůbec jsem nezapochyboval, jak mé vyznání
-přijmete. Ukázala jste mi, že veškerá má důležitost není dost
-důležitá pro ženu, která za něco stojí.“
+„Taková filosofie se na vás vůbec nehodí. Vaše vzpomínky musí být
+tak dokonale prosty výčitek, že vás potěší nikoli po
+filosofických úvahách, ale — a to je mnohem lepší — bez
+uvažování. Jenže u mne je tomu jinak.  Dotírají na mne bolestné
+vzpomínky, které nemohu — a ani bych neměl zapudit. Celý život
+jsem byl sobec — ve svém počínání, i když ne ve svých zásadách.
+V dětství mě učili, co je správné, ale neučili mě přemáhat své
+povahové nedostatky. Vštěpovali mi dobré zásady, ale dovolili mi,
+abych je uplatňoval pyšně a sebevědomě. Rodiče bohužel neměli
+jiného syna, dlouhá léta jsem byl vlastně jedináček, a tak mě
+rozmazlovali, třebaže to byli hodní lidé, zvlášť otec byl
+nesmírně laskavý a dobrosrdečný, a přimhuřovali obě oči nad mou
+panovačností a sobeckostí, ba dokonce ji ještě podporovali
+a utvrzovali mě v názoru, že na lidech mimo naši rodinu nezáleží,
+že jsme jim nadřazeni, duševně nadřazeni, a proto lepší. Skutečně
+jsem tomu vířil anebo se aspoň snažil uvěřit, od svých osmi do
+osmadvaceti let a věřil bych tomu dodnes, nebýt vás, má krásná,
+má nejdražší Elizabeth! Vděčím vám za vše. Dala jste mi lekci,
+zprvu jistě trudnou, ale nadmíru prospěšnou. Vy jste mne patřičně
+pokořila.  Šel jsem za vámi, a vůbec jsem nezapochyboval, jak mé
+vyznání přijmete. Ukázala jste mi, že veškerá má důležitost není
+dost důležitá pro ženu, která za něco stojí.“
 
 „Byl jste tedy přesvědčen, že vás vyslyším?“
 
-„Skálopevně. Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že
-toužíte, abych se vám vyznal.“
+„Skálopevně. Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že
+čekáte, že toužíte, abych se vám vyznal.“
 
-„Musela jsem ten dojem svým chováním vyvolat, ale ujišťuji vás, že
-neúmyslně. Nikdy jsem vám nic nepředstírala, ale snad tu a tam ve své
-zbrklosti přeháním. Jak jste mne po onom večeru asi nenáviděl!“
+„Musela jsem ten dojem svým chováním vyvolat, ale ujišťuji vás,
+že neúmyslně. Nikdy jsem vám nic nepředstírala, ale snad tu a tam
+ve své zbrklosti přeháním. Jak jste mne po onom večeru asi
+nenáviděl!“
 
-„Vás a nenávidět! Možná že jsem se zprvu na vás hněval, ale ten hněv se
-brzy obrátil na správnou adresu.“
+„Vás a nenávidět! Možná že jsem se zprvu na vás hněval, ale ten
+hněv se brzy obrátil na správnou adresu.“
 
-„Bojím se vás téměř zeptat, co jste si o mně pomyslel, když jsme se tak
-střetli v Pemberley. Zlobil jste se, že jsem se tam objevila?“
+„Bojím se vás téměř zeptat, co jste si o mně pomyslel, když jsme
+se tak střetli v Pemberley. Zlobil jste se, že jsem se tam
+objevila?“
 
 „Jistěže ne, pouze mě to překvapilo.“
 
-„Nemohlo vás to překvapit víc, než mě překvapilo to, že jste mě vůbec
-vzal na vědomí. Svědomí mi říkalo, že si nezasloužím žádné zvláštní
-ohledy, a přiznám se, že jsem vůbec nečekala tolik mimořádné
-pozornosti.“
+„Nemohlo vás to překvapit víc, než mě překvapilo to, že jste mě
+vůbec vzal na vědomí. Svědomí mi říkalo, že si nezasloužím žádné
+zvláštní ohledy, a přiznám se, že jsem vůbec nečekala tolik
+mimořádné pozornosti.“
 
 „Snažil jsem se tenkrát být k vám co nejpozornější, protože jsem
 vám chtěl naznačit, že mě minulé události nezatvrdily; doufal
@@ -11434,15 +12240,16 @@ uvidíte, že jsem si vaše výtky vzal k srdci. Jak brzy jsem chtěl
 ještě něco víc, to už nevím, ale řekl bych, že asi za půl hodiny
 poté, co jsem vás spatřil.“
 
-Vyprávěl jí pak, jakou měla Georgiana radost, že se spřátelily, a jak
-byla zklamaná, že musela tak narychlo odjet; tím se přirozeně dostali na
-příčinu onoho odjezdu a ona se dozvěděla, jak se rozhodl hned ještě v
-onom hostinci opustit Derbyshire a pátrat po její sestře a že se tvářil
-tak vážně a zaraženě jen a jen proto, že byl ponořen do úvah o té věci.
-Znovu mu projevila vděčnost, ale bylo to pro oba příliš trapné téma, aby
-při něm setrvali. Ušli pomalým krokem několik mil, příliš zaneprázdněni,
-aby si to uvědomili, až se nakonec podívali na hodinky a zjistili, že už
-měli být doma.
+Vyprávěl jí pak, jakou měla Georgiana radost, že se spřátelily,
+a jak byla zklamaná, že musela tak narychlo odjet; tím se
+přirozeně dostali na příčinu onoho odjezdu a ona se dozvěděla,
+jak se rozhodl hned ještě v onom hostinci opustit Derbyshire
+a pátrat po její sestře a že se tvářil tak vážně a zaraženě jen
+a jen proto, že byl ponořen do úvah o té věci.  Znovu mu
+projevila vděčnost, ale bylo to pro oba příliš trapné téma, aby
+při něm setrvali. Ušli pomalým krokem několik mil, příliš
+zaneprázdněni, aby si to uvědomili, až se nakonec podívali na
+hodinky a zjistili, že už měli být doma.
 
 „Kam se jen poděli Bingley s Jane?“ Tato otázka obrátila
 pozornost k oné dvojici. Darcy se radoval z jejich zasnoubení;
@@ -11453,8 +12260,9 @@ přítel ho o tom okamžitě zpravil.
 „Ani trochu. Když jsem odjížděl, tušil jsem, že k tomu dojde co
 nevidět.“
 
-„To tedy znamená, že jste svolil. Však jsem si to hned myslela.“ A
-třebaže se takovému výkladu bránil, bylo očividné, že hádá dobře.
+„To tedy znamená, že jste svolil. Však jsem si to hned myslela.“
+A třebaže se takovému výkladu bránil, bylo očividné, že hádá
+dobře.
 
 „Ten večer, než jsem odjížděl do Londýna, jsem udělal to, co jsem
 měl udělat už dávno: vyzpovídal jsem se mu,“ řekl. „Vylíčil jsem
@@ -11466,65 +12274,73 @@ sestru nic neznamená; a jelikož bylo nabíledni, že k ní chová
 stále stejně vřelé city, nepochyboval jsem o tom, že spolu dojdou
 štěstí.“
 
-Elizabeth nemohla potlačit pousmání nad tím, jak lehce dokáže přítele
-ovlivnit.
+Elizabeth nemohla potlačit pousmání nad tím, jak lehce dokáže
+přítele ovlivnit.
 
-„Řekl jste mu, že ho miluje, na základě vlastního pozorování, anebo jste
-uvěřil tomu, co jsem vám sdělila na jaře?“
+„Řekl jste mu, že ho miluje, na základě vlastního pozorování,
+anebo jste uvěřil tomu, co jsem vám sdělila na jaře?“
 
-„Přesvědčil jsem se o tom sám. Pozoroval jsem ji bedlivě během obou
-posledních návštěv a viděl jsem, že ho má ráda.“
+„Přesvědčil jsem se o tom sám. Pozoroval jsem ji bedlivě během
+obou posledních návštěv a viděl jsem, že ho má ráda.“
 
 „A on zřejmě plně uvěřil vašemu ujištění.“
 
-„Ano. Bingley je nesmírně skromný a nerafinovaný člověk. Nemá dost
-sebedůvěry, aby se v tak důležité záležitosti spolehl jen na vlastní
-úsudek, ale mně důvěřuje, a proto šlo všechno hladce. Musel jsem se mu
-doznat ještě k jedné věci, která ho na čas, a to právem, rozzlobila.
-Nemohl jsem mu zamlčet, že vaše sestra dlela v zimě tři měsíce v Londýně
-— že jsem o tom věděl a úmyslně mu to zatajil. Hněval se na mne, ale
-myslím si, že jen tak dlouho, dokud se neujistil o citech vaší sestry.
-Teď už mi všechno odpustil.“ Elizabeth by byla ráda poznamenala, že pan
-Bingley je skvělý přítel — nedocenitelný, když se uváží, jak lehce si dá
-poroučet, ale zarazila se včas. Uvědomila si, že ještě neumí přijímat
-škádlení a že je trochu brzy na to, aby s tím začínala. Hovořil o
-Bingleyho budoucím štěstí, které se nevyrovná jen jeho vlastnímu, dokud
-se opět nevrátili do Longbournu. V hale se rozešli.
+„Ano. Bingley je nesmírně skromný a nerafinovaný člověk. Nemá
+dost sebedůvěry, aby se v tak důležité záležitosti spolehl jen na
+vlastní úsudek, ale mně důvěřuje, a proto šlo všechno hladce.
+Musel jsem se mu doznat ještě k jedné věci, která ho na čas, a to
+právem, rozzlobila.  Nemohl jsem mu zamlčet, že vaše sestra dlela
+v zimě tři měsíce v Londýně — že jsem o tom věděl a úmyslně mu to
+zatajil. Hněval se na mne, ale myslím si, že jen tak dlouho,
+dokud se neujistil o citech vaší sestry.  Teď už mi všechno
+odpustil.“
+
+Elizabeth by byla ráda poznamenala, že pan Bingley je skvělý
+přítel — nedocenitelný, když se uváží, jak lehce si dá poroučet,
+ale zarazila se včas. Uvědomila si, že ještě neumí přijímat
+škádlení a že je trochu brzy na to, aby s tím začínala. Hovořil
+o Bingleyho budoucím štěstí, které se nevyrovná jen jeho
+vlastnímu, dokud se opět nevrátili do Longbournu. V hale se
+rozešli.
+
+Kapitola 59
+-----------
 
 „Kampak jste se to ztratili, Lízinko?“ zeptala se Jane, jakmile
 Elizabeth vkročila do místnosti, a ostatní kolem stolu se k ní
-připojili. Elizabeth se nevzmohla na jinou odpověď, než že zašli tak
-daleko, až si spletla cestu. Zrudla při těchto slovech, avšak ani tím,
-ani ničím jiným nevzbudila oprávněné podezření.
-
-Večer klidně ubíhal, nic mimořádného se nedělo. Oficiální milenci se
-smáli a povídali, neoficiální mlčeli. Darcy neměl v povaze projevovat
-své city bouřlivým veselím a Elizabeth ve svém rozrušení a zmatku spíš
-védéla o svém štěstí, než aby je už prožívala; kromě
-bezprostředních rozpakují v tom bránily ještě jiné závažné okolnosti.
-Představovala si, co všichni řeknou, až se to dozvědí, uvědomovala si,
-že se krom Jane nikomu nezamlouvá, a obávala se, že u ostatních může jít
-o vyslovený odpor, jímž neotřese ani jeho bohatství a urozenost.
-
-Před spaním si vylila srdce Jane. Té sice byla nedůvěřivost zcela cizí,
-ale tentokrát ji vůbec nechtěla brát vážně.
-
-„Žertuješ, Lízinko, to není možné! — Že ses zasnoubila s panem Darcym! -
-Ne, mě neoklameš. Vím, že to nepřichází v úvahu.“
+připojili. Elizabeth se nevzmohla na jinou odpověď, než že zašli
+tak daleko, až si spletla cestu. Zrudla při těchto slovech, avšak
+ani tím, ani ničím jiným nevzbudila oprávněné podezření.
+
+Večer klidně ubíhal, nic mimořádného se nedělo. Oficiální milenci
+se smáli a povídali, neoficiální mlčeli. Darcy neměl v povaze
+projevovat své city bouřlivým veselím a Elizabeth ve svém
+rozrušení a zmatku spíš védéla o svém štěstí, než aby je už
+prožívala; kromě bezprostředních rozpakují v tom bránily ještě
+jiné závažné okolnosti.  Představovala si, co všichni řeknou, až
+se to dozvědí, uvědomovala si, že se krom Jane nikomu nezamlouvá,
+a obávala se, že u ostatních může jít o vyslovený odpor, jímž
+neotřese ani jeho bohatství a urozenost.
+
+Před spaním si vylila srdce Jane. Té sice byla nedůvěřivost zcela
+cizí, ale tentokrát ji vůbec nechtěla brát vážně.
+
+„Žertuješ, Lízinko, to není možné! — Že ses zasnoubila s panem
+Darcym! - Ne, mě neoklameš. Vím, že to nepřichází v úvahu.“
 
 „To mi to krásně začíná! Tys byla má jediná naděje: kdo mi uvěří,
 ne-li ty? Ale já to myslím smrtelně vážně. Je to čistá pravda.
 On mě stále ještě miluje a zasnoubili jsme se.“
 
-Jane na ni hleděla nedůvěřivě. „Ale, Lízinko, vždyť je to vyloučené.
-Vím, jak je ti protivný.“
+Jane na ni hleděla nedůvěřivě. „Ale, Lízinko, vždyť je to
+vyloučené.  Vím, jak je ti protivný.“
 
-„Nic nevíš. Na to na všechno už jsem zapomněla. Snad jsem ho dřív tolik
-nemilovala. Ale v takovýchto případech je dobrá paměť vážným prohřeškem.
-Od této chvíle na to sama navždy zapomenu.“
+„Nic nevíš. Na to na všechno už jsem zapomněla. Snad jsem ho dřív
+tolik nemilovala. Ale v takovýchto případech je dobrá paměť
+vážným prohřeškem.  Od této chvíle na to sama navždy zapomenu.“
 
-Slečna Bennetová na ni koukala zkoprnělá úžasem. Elizabeth ji znovu a co
-nejdůrazněji ujišťovala, že je to pravda.
+Slečna Bennetová na ni koukala zkoprnělá úžasem. Elizabeth ji
+znovu a co nejdůrazněji ujišťovala, že je to pravda.
 
 „Bože na nebesích! Je to možné?“ zvolala Jane. „Nu, nezbývá než
 ti uvěřit. Drahá, milá sestřičko, jak ráda bych ti — a také ti
@@ -11532,16 +12348,17 @@ z celého srdce blahopřeji — ale jsi jista — nezlob se na mne, že
 se ptám — jsi docela jista, že s ním budeš šťastna?“
 
 „O tom není nejmenší pochyby. Už jsme se dohodli, že z nás bude
-nejšťastnější pár na zeměkouli. Ale máš z toho radost, Jane? Jak se ti
-bude takový švagr zamlouvat?“
+nejšťastnější pár na zeměkouli. Ale máš z toho radost, Jane? Jak
+se ti bude takový švagr zamlouvat?“
 
-„Moc a moc. Bingleyho a mne jsi ani nemohla víc potěšit. Už jsme o tom
-uvažovali, ale vyloučili jsme, že by k tomu mohlo dojít. A máš ho
-opravdu dost ráda? Ach, Lízinko, dělej, co se ti zlíbí, jen se probůh
-nevdávej bez lásky. Jsi docela jista, že k němu cítíš to, co bys měla?“
+„Moc a moc. Bingleyho a mne jsi ani nemohla víc potěšit. Už jsme
+o tom uvažovali, ale vyloučili jsme, že by k tomu mohlo dojít.
+A máš ho opravdu dost ráda? Ach, Lízinko, dělej, co se ti zlíbí,
+jen se probůh nevdávej bez lásky. Jsi docela jista, že k němu
+cítíš to, co bys měla?“
 
-„Ale ano! Uznáš sama, že k němu cítím víc, než bych měla, až ti všechno
-vypovím.“
+„Ale ano! Uznáš sama, že k němu cítím víc, než bych měla, až ti
+všechno vypovím.“
 
 „Jakto?“
 
@@ -11549,8 +12366,8 @@ vypovím.“
 rozhněváš, viď?“
 
 „Ale, drahá sestřičko, přestaň už žertovat. Chci si s tebou vážně
-promluvit. Nevytáčej se a řekni mi všechno, co ještě nevím. Prozradíš
-mi, kdy ses do něho zamilovala?“
+promluvit. Nevytáčej se a řekni mi všechno, co ještě nevím.
+Prozradíš mi, kdy ses do něho zamilovala?“
 
 „Přicházelo to tak poznenáhlu, že vlastně ani nevím, kdy to
 začalo. Ale myslím, že jsem ho milovala od té chvíle, kdy jsem
@@ -11566,12 +12383,14 @@ místo v mém srdci hned po Bingleym a tobě. Ale stejně jsi,
 Lízinko, pěkná šibalka a tajnůstkářka! Vůbec jsi mi nevyprávěla,
 co se všechno zběhlo v Pemberley a v Lambtonu! Musela jsem se to
 dovědět z jiného pramene, ne od tebe.“ Elizabeth jí vysvětlila,
-proč o tom nemluvila. Nechtěla se zmiňovat o Bingleym a její
-city k jeho příteli byly tak neujasněné, že jí přišlo zatěžko
-o něm hovořit. Ale teď už před ní nechce tajit, jak se podílel na
+proč o tom nemluvila. Nechtěla se zmiňovat o Bingleym a její city
+k jeho příteli byly tak neujasněné, že jí přišlo zatěžko o něm
+hovořit. Ale teď už před ní nechce tajit, jak se podílel na
 Lydiině svatbě. Všechno jí vylíčila a povídaly si pak až dlouho
 do noci.
 
+----
+
 „Dobrotivý bože!“ zvolala nazítří ráno paní Bennetová, která
 držela stráž u okna. „Že si náš drahý Bingley vede s sebou zas
 toho pana Darcyho! Co si myslí, že se pořád tak vnucuje? To ho
@@ -11595,14 +12414,14 @@ Darcy ještě neviděl, jaký je odtamtud krásný rozhled.“
 „To se skvěle hodí,“ odpověděl Bingley, „ale jsem si jist, že by
 to Kitty příliš unavilo. Viďte, Kitty?“
 
-Kitty doznala, že by raději zůstala doma, pan Darcy prohlásil, že ho
-vyhlídka z kopce velmi láká, Elizabeth mlčky přitakala. Zatímco se
-nahoře strojila, přišla-za ní paní Bennetová a řekla:
+Kitty doznala, že by raději zůstala doma, pan Darcy prohlásil, že
+ho vyhlídka z kopce velmi láká, Elizabeth mlčky přitakala.
+Zatímco se nahoře strojila, přišla-za ní paní Bennetová a řekla:
 
 „Je mi tě líto, Lízinko, že si musíš vzít sama na starost toho
-protivného člověka. Ale snad ti to nebude příliš proti mysli: děláš to
-kvůli Jane, to víš, a bavit ho moc nemusíš. Tu a tam na něho promluv a
-víc se nenamáhej.“
+protivného člověka. Ale snad ti to nebude příliš proti mysli:
+děláš to kvůli Jane, to víš, a bavit ho moc nemusíš. Tu a tam na
+něho promluv a víc se nenamáhej.“
 
 Na procházce se domluvili, že požádá večer pana Benneta o její
 ruku.  Elizabeth si vyhradila, že matku poprosí o svolení sama.
@@ -11612,21 +12431,24 @@ už se však tomu sňatku bouřlivě vzepře anebo se bouřlivě
 zaraduje, jedno bylo jisté, že její počínání sotva bude dělat
 čest jejímu rozumu, a pro Elizabeth bylo stejně nesnesitelné, aby
 Darcy byl svědkem jejích prvních radostných výlevů jako prvního
-hromobití jejího nesouhlasu. Jakmile se večer pan Bennet uchýlil
-do své pracovny, viděla, že Darcy vstává a kráčí tam za ním,
-a tento pohled ji hluboce rozrušil. Neobávala se jeho nesouhlasu,
-ale trápilo ji, že z toho bude nešťastný, že ona, jeho nejmilejší
-dcera, mu svým vyvoleným způsobí starosti, a tak seděla jako na
-jehlách, dokud se pan Darcy opět neobjevil: pohlédla na něho,
-viděla, že se usmívá, a trochu se jí tím ulevilo. Za pár minut
-přistoupil ke stolku, kde s Kitty seděly, a pod záminkou, že
-obdivuje její ruční práci, jí zašeptal: „Jděte za panem otcem, je
-v knihovně a přeje si s vámi mluvit.“ Okamžitě se zvedla.
-
-Otec přecházel po místnosti a tvářil se vážně a ustaraně.
-
-„Co to vyvádíš, Lízinko?“ řekl. „Zbláznila ses, že ses s nim
-zasnoubila?  Cožpak ti odjakživa nebyl protivný?“
+hromobití jejího nesouhlasu.
+
+-----
+
+Jakmile se večer pan Bennet uchýlil do své pracovny, viděla, že
+Darcy vstává a kráčí tam za ním, a tento pohled ji hluboce
+rozrušil. Neobávala se jeho nesouhlasu, ale trápilo ji, že z toho
+bude nešťastný, že ona, jeho nejmilejší dcera, mu svým vyvoleným
+způsobí starosti, a tak seděla jako na jehlách, dokud se pan
+Darcy opět neobjevil: pohlédla na něho, viděla, že se usmívá,
+a trochu se jí tím ulevilo. Za pár minut přistoupil ke stolku,
+kde s Kitty seděly, a pod záminkou, že obdivuje její ruční práci,
+jí zašeptal: „Jděte za panem otcem, je v knihovně a přeje si
+s vámi mluvit.“ Okamžitě se zvedla.
+
+Otec přecházel po místnosti a tvářil se vážně a ustaraně.  „Co to
+vyvádíš, Lízinko?“ řekl. „Zbláznila ses, že ses s nim zasnoubila?
+Cožpak ti odjakživa nebyl protivný?“
 
 Jak si teď přála, aby si byla utvářela své názory uváženěji a aby
 je byla vyjadřovala umírněněji! Byla by si mohla ušetřit trapné
@@ -11657,15 +12479,16 @@ k němu s úctou vzhlížet. Tvá temperamentní letora by tě
 v neharmonickém svazku uvedla do velkého nebezpečí. Sotva bys
 unikla hanbě a utrpení. Drahé dítě, nedopusť, abych se dožil té
 tragédie, že bys právě ty nemohla svého druha respektovat. Nevíš,
-co děláš.“ Elizabethino dojetí vzrůstalo: odpověděla mu vážně
-a pohnutě, ale trvalo to dlouho a musela ho znovu a znovu
-ujišťovat, že se Darcymu zaslíbila ze svobodné vůle, líčit mu,
-jak si postupně názor na něho opravila, a prohlašovat s naprostou
-jistotou, že u něho nejde o chvilkové vzplanutí, ale že jeho
-láska podstoupila za dlouhé měsíce řadu těžkých zkoušek,
-a s důrazem vypočítávat všechny jeho přednosti, než se jí
-podařilo, aby otec překonal nedůvěru a smířil se s budoucím
-zetěm.
+co děláš.“
+
+Elizabethino dojetí vzrůstalo: odpověděla mu vážně a pohnutě, ale
+trvalo to dlouho a musela ho znovu a znovu ujišťovat, že se
+Darcymu zaslíbila ze svobodné vůle, líčit mu, jak si postupně
+názor na něho opravila, a prohlašovat s naprostou jistotou, že
+u něho nejde o chvilkové vzplanutí, ale že jeho láska podstoupila
+za dlouhé měsíce řadu těžkých zkoušek, a s důrazem vypočítávat
+všechny jeho přednosti, než se jí podařilo, aby otec překonal
+nedůvěru a smířil se s budoucím zetěm.
 
 „Nu dobře, holčičko,“ prohlásil nakonec. „Už nic neříkám. Je-li
 tomu tak, pak si tě zasluhuje. Nemohl bych se s tebou, se svou
@@ -11680,17 +12503,20 @@ spoustu nepříjemností i výdajů. Kdyby to býval zařídil strýček,
 byl bych mu to musel zaplatit a také bych to byl udělal, ale
 tihle vášnivě zamilovaní ženiši berou všecko na sebe. Zítra mu
 řeknu, že se s ním vyrovnám, on bude blouznit o tobě a vykládat,
-jak tě miluje, a tím celá ta záležitost skončí.“ Pak si vzpomněl,
-jak ji před několika dny přivedl do rozpaků, když jí přečetl
-dopis od pana Collinse, a začal si ji kvůli tomu dobírat; nakonec
-ji propustil a vyprovodil ji ke dveřím se slovy: „Jestli si ještě
-nějaký mládenec přijde říct o Mary nebo Kitty, pošli ho za mnou,
-že mám právě čas.“ Elizabeth spadl těžký kámen ze srdce; uchýlila
-se na půl hodinky do svého pokoje, aby si v klidu všechno
-rozvážila, a pak už se dokázala docela vyrovnaně přidružit
-k ostatním. Čas bujarého veselí ještě nenadešel, ale večer ubíhal
-pokojně, když se už nemusela ničeho závažného obávat, a příjemná
-nenucenost a důvěrné sblížení vyžaduje delší dobu.
+jak tě miluje, a tím celá ta záležitost skončí.“
+
+Pak si vzpomněl, jak ji před několika dny přivedl do rozpaků,
+když jí přečetl dopis od pana Collinse, a začal si ji kvůli tomu
+dobírat; nakonec ji propustil a vyprovodil ji ke dveřím se slovy:
+„Jestli si ještě nějaký mládenec přijde říct o Mary nebo Kitty,
+pošli ho za mnou, že mám právě čas.“
+
+Elizabeth spadl těžký kámen ze srdce; uchýlila se na půl hodinky
+do svého pokoje, aby si v klidu všechno rozvážila, a pak už se
+dokázala docela vyrovnaně přidružit k ostatním. Čas bujarého
+veselí ještě nenadešel, ale večer ubíhal pokojně, když se už
+nemusela ničeho závažného obávat, a příjemná nenucenost a důvěrné
+sblížení vyžaduje delší dobu.
 
 Když se matka Bennetová večer odebrala do své šatny, zašla za ní
 a oznámila jí důležitou novinu. Ta na ni měla zcela zvláštní
@@ -11707,12 +12533,11 @@ Darcy!  Kdo by si to byl pomyslil? Lízinko, ty můj miláčku! Jaká
 budeš bohatá a vznešená! Ty peníze na útratu, ty šperky, ty
 kočáry, co budeš mít Jane se ti nemůže rovnat — ani v nejmenším.
 Mám takovou radost — jsem z toho celá pryč. Takový šaramantní
-člověk! — Takový krasavec! Tak urostlý!
-
-Má zlatá Lízinko, jen se na mne nezlob, že mi byl předtím tak
-protivný.  Snad mi to promine. Lízinko, děvenko drahá! Dům
-v Londýně! Všechno to nejlepší! Tři dcery vdané! Deset tisíc
-ročně! Dobrý bože, co si počnu?  Mně jde z toho hlava kolem!“
+člověk! — Takový krasavec! Tak urostlý!  Má zlatá Lízinko, jen se
+na mne nezlob, že mi byl předtím tak protivný.  Snad mi to
+promine. Lízinko, děvenko drahá! Dům v Londýně! Všechno to
+nejlepší! Tři dcery vdané! Deset tisíc ročně! Dobrý bože, co si
+počnu?  Mně jde z toho hlava kolem!“
 
 Tím byla Elizabeth tedy zbavena nejistoty ohledně souhlasu. Byla
 ráda, že je jediným očitým svědkem těchto výlevů, a brzy se
@@ -11740,20 +12565,26 @@ více váží.
 
 „Obdivuji hluboce všechny své zetě,“ pravil. „Mým oblíbencem
 zůstane asi Wickham, ale domnívám se, že tvého manžela budu mít
-stejně rád jako Janina.“ Elizabeth se brzy vrátila čtveračivá
-nálada a chtěla po Darcym, aby jí vysvětlil, proč se do ní
-vlastně zamiloval. „Jak vás to vůbec napadlo?“ zeptala se. „Když
-už jste jednou začal, dovedu pochopit, že jste v tom krásně
-pokračoval, ale co to poprvé vyvolalo?“
+stejně rád jako Janina.“
+
+Kapitola 60
+-----------
+
+Elizabeth se brzy vrátila čtveračivá nálada a chtěla po Darcym,
+aby jí vysvětlil, proč se do ní vlastně zamiloval. „Jak vás to
+vůbec napadlo?“ zeptala se. „Když už jste jednou začal, dovedu
+pochopit, že jste v tom krásně pokračoval, ale co to poprvé
+vyvolalo?“
 
 „Nemohu určit hodinu ani místo ani pohled ani slůvko, které to
 způsobilo. Je to už příliš dávno. Byl jsem v tom až po uši, než
 jsem si vůbec uvědomil, že jsem začal.“
 
-„Mé kráse jste hned rázně odolal, a pokud jde o mé způsoby — chovala
-jsem se k vám vždycky jen o chloupek lépe než nezdvořácky a promluvila
-jsem na vás obvykle spíš s tím úmyslem, abych vás potrápila, než naopak.
-Ne, buďte upřímný: že se vám líbily mé nezpůsoby?“
+„Mé kráse jste hned rázně odolal, a pokud jde o mé způsoby
+— chovala jsem se k vám vždycky jen o chloupek lépe než
+nezdvořácky a promluvila jsem na vás obvykle spíš s tím úmyslem,
+abych vás potrápila, než naopak.  Ne, buďte upřímný: že se vám
+líbily mé nezpůsoby?“
 
 „Vaše vtipná vyřídilka se mi skutečně moc líbila.“
 
@@ -11771,19 +12602,20 @@ tak vezme kolem a kolem, začínám být přesvědčena, že je to
 logické vysvětlení. Vždyť o mně nic dobrého nevíte -Ť ale na to
 se asi nikdo neohlíží, když se zamiluje.“
 
-„Což jste neukázala svou dobrotu, když jste tak láskyplně ošetřovala
-nemocnou Jane v Netherfieldu?“
+„Což jste neukázala svou dobrotu, když jste tak láskyplně
+ošetřovala nemocnou Jane v Netherfieldu?“
 
 „Zlatá Jane! Kdo by to byl pro ni neudělal? Ale jen mě každopádně
-vynášejte až do nebes. Vezměte si mé dobré vlastnosti pod ochranná
-křídla a zveličujte je, co můžete, a já na oplátku využiji každé
-příležitosti, abych vás poškádlila a pozlobila; začnu s tím hned a
-zeptám se vás, proč jste se teď nakonec tak těžko odhodlával k činu ?
-Proč jste se mě tak stranil, když jste sem poprvé přišel a pak u nás
-obědval? A hlavně proč jste se při těch návštěvách tvářil, jako by vám
-na mně vůbec nezáleželo?“
+vynášejte až do nebes. Vezměte si mé dobré vlastnosti pod
+ochranná křídla a zveličujte je, co můžete, a já na oplátku
+využiji každé příležitosti, abych vás poškádlila a pozlobila;
+začnu s tím hned a zeptám se vás, proč jste se teď nakonec tak
+těžko odhodlával k činu ?  Proč jste se mě tak stranil, když jste
+sem poprvé přišel a pak u nás obědval? A hlavně proč jste se při
+těch návštěvách tvářil, jako by vám na mně vůbec nezáleželo?“
 
-„Protože jste byla tak vážná a zamlklá a ani trošku jste mi nepomohla.“
+„Protože jste byla tak vážná a zamlklá a ani trošku jste mi
+nepomohla.“
 
 „Ale já jsem se styděla.“
 
@@ -11791,13 +12623,13 @@ na mně vůbec nezáleželo?“
 
 „Při tom obědě jste si se mnou mohl trochu porozprávět.“
 
-„Muž, kterému by srdce tak nepřekypovalo, by to byl jistě udělal.“
-
-„Ach, to je smůla, že máte na všechno chytrou odpověď a já že jsem
-natolik chytrá, abych ji uznala! Jen bych ráda věděla, jak dlouho byste
-byl váhal, kdyby to bylo záleželo jen na vás!
+„Muž, kterému by srdce tak nepřekypovalo, by to byl jistě
+udělal.“
 
-Ráda bych jen věděla, kdy byste se byl vyslovil, kdybych se vás
+„Ach, to je smůla, že máte na všechno chytrou odpověď a já že
+jsem natolik chytrá, abych ji uznala! Jen bych ráda věděla, jak
+dlouho byste byl váhal, kdyby to bylo záleželo jen na vás!  Ráda
+bych jen věděla, kdy byste se byl vyslovil, kdybych se vás
 nezeptala! Mé odhodlání poděkovat vám za laskavost prokázanou
 Lydii mělo dozajista velký účinek — až příliš velký, jak se
 obávám; neboť kde se to octne morálka, když naše blaženost závisí
@@ -11861,8 +12693,9 @@ toto:
 
     Vaše atd.
 
-Pan Darcy stylizoval svůj list lady Catherine poněkud jinak, a ještě
-jinak zněla odpověď pana Benneta na poslední dopis páně Collinsův:
+Pan Darcy stylizoval svůj list lady Catherine poněkud jinak,
+a ještě jinak zněla odpověď pana Benneta na poslední dopis páně
+Collinsův:
 
     Vážený pane,
 
@@ -11878,40 +12711,47 @@ láskou a neupřímností. Napsala dokonce při té příležitosti
 i Jane, aby vyjádřila svou radost a zopakovala bývalá ujištění
 o své náklonnosti. Jane se už nedala oklamat, ale dojalo ji to,
 a třebaže jí už nevěřila, nedokázala neodpovědět mnohem
-přívětivěji, než věděla, že si zasluhuje. Slečna Darcyová
-projevila při podobné příležitosti stejně upřímnou radost,
-s jakou jí to bratr oznámil, čtyři stránky dopisního papíru
-nestačily pojmout její nadšení i vroucí přání, aby se s Elizabeth
-sblížily jako sestry. Než stačila přijít odpověď od pana Collinse
-nebo blahopřání Elizabeth od jeho choti, dozvěděli se
-u Bennetových, že Collinsovi sami zavítali do Lucasova, a brzy
-pochopili důvod jejich náhlé návštěvy. Lady Catherine se tak
-rozběsnila nad obsahem synovcova dopisu, že Charlotte, která se
-ze zasnoubení srdečně radovala, pokládala za nejmoudřejší
-vyklidit pozice, dokud se bouře nepře-žene. Elizabeth uvítala
-přítelkyni právě nyní s velkým potěšením a radostí, ačkoli si
-někdy při jejich setkání říkala, že je to potěšení draze
-zaplacené, když viděla, jak je Darcy vystavován nezakrytému
-otrockému lísání Charlottina manžela. Snášel to však
-s obdivuhodným klidem. Dokázal i poměrně vyrovnaně vyslechnout
-sira Williama Lucase, když mu blahopřál k získání převzácného
-klenotu, a vyjadřoval naději, že se všichni často setkají
-u královského dvora. Své opovržení dal sice najevo mimovolným
-gestem, ale až potom, co se sir William ztratil z dohledu. Právě
-tak anebo ještě hůř byla jeho trpělivost zkoušena vulgární paní
-Philipsovou, a třebaže v ní vzbuzoval stejnou bázeň jako v její
-sestře, takže s ním neklábosila tak důvěrně jako s dobromyslným
-Bingleym, přesto na něho nedokázala promluvit, aby neřekla něco
-nevhodného. Úcta k němu jí sice svazovala jazyk, ale na
-společenské uhlazenosti jí nepřidala. Elizabeth dělala, co bylo
-v jejích silách, aby ho obou dam co nejvíc uchránila, nejraději
-by ho byla měla stále jen pro sebe nebo k němu pustila jen ty
-členy své rodiny, kteří ho svými řečmi nepohoršovali, a třebaže
-trapné situace, které při tom vyvstávaly, byly stinnou stránkou
-jejich zasnoubení, podněcovaly tím víc budoucí naděje; těšila se
-už nedočkavě, až se zbaví společnosti, která jim oběma tak málo
-vyhovovala, a octnou se v pohodlí a přepychu jejich rodinného
-sídla na Pemberley.
+přívětivěji, než věděla, že si zasluhuje.
+
+Slečna Darcyová projevila při podobné příležitosti stejně
+upřímnou radost, s jakou jí to bratr oznámil, čtyři stránky
+dopisního papíru nestačily pojmout její nadšení i vroucí přání,
+aby se s Elizabeth sblížily jako sestry.
+
+Než stačila přijít odpověď od pana Collinse nebo blahopřání
+Elizabeth od jeho choti, dozvěděli se u Bennetových, že
+Collinsovi sami zavítali do Lucasova, a brzy pochopili důvod
+jejich náhlé návštěvy. Lady Catherine se tak rozběsnila nad
+obsahem synovcova dopisu, že Charlotte, která se ze zasnoubení
+srdečně radovala, pokládala za nejmoudřejší vyklidit pozice,
+dokud se bouře nepře-žene.  Elizabeth uvítala přítelkyni právě
+nyní s velkým potěšením a radostí, ačkoli si někdy při jejich
+setkání říkala, že je to potěšení draze zaplacené, když viděla,
+jak je Darcy vystavován nezakrytému otrockému lísání Charlottina
+manžela. Snášel to však s obdivuhodným klidem. Dokázal i poměrně
+vyrovnaně vyslechnout sira Williama Lucase, když mu blahopřál
+k získání převzácného klenotu, a vyjadřoval naději, že se všichni
+často setkají u královského dvora. Své opovržení dal sice najevo
+mimovolným gestem, ale až potom, co se sir William ztratil
+z dohledu.
+
+Právě tak anebo ještě hůř byla jeho trpělivost zkoušena vulgární
+paní Philipsovou, a třebaže v ní vzbuzoval stejnou bázeň jako
+v její sestře, takže s ním neklábosila tak důvěrně jako
+s dobromyslným Bingleym, přesto na něho nedokázala promluvit, aby
+neřekla něco nevhodného. Úcta k němu jí sice svazovala jazyk, ale
+na společenské uhlazenosti jí nepřidala.  Elizabeth dělala, co
+bylo v jejích silách, aby ho obou dam co nejvíc uchránila,
+nejraději by ho byla měla stále jen pro sebe nebo k němu pustila
+jen ty členy své rodiny, kteří ho svými řečmi nepohoršovali,
+a třebaže trapné situace, které při tom vyvstávaly, byly stinnou
+stránkou jejich zasnoubení, podněcovaly tím víc budoucí naděje;
+těšila se už nedočkavě, až se zbaví společnosti, která jim oběma
+tak málo vyhovovala, a octnou se v pohodlí a přepychu jejich
+rodinného sídla na Pemberley.
+
+Kapitola 61
+-----------
 
 Mateřské srdce paní Bennetové překypovalo blažeností v onen den,
 kdy se zbavila svých dvou nejvyvedenějších dcer. S jakou rozkoší
@@ -11952,10 +12792,11 @@ své honbě za vzděláním tím, že paní Bennetová nedokázala být
 chvilku sama.  Mary už nemohla tak utíkat před světskými zájmy,
 ale stále ještě horlila o mravnosti po každé návštěvě: jelikož ji
 však už netrýznilo srovnávání s půvabem jejích sester, podezíral
-ji otec, že se těm změnám podvoluje docela ráda. Zato Wickhama
-s Lydií se svatby jejích sester příliš nedotkly. On snášel se
-stoickým klidem vědomí, že Elizabeth musí nyní zvědět o jeho
-falši a nevděku vše, co jí snad až dosud zůstávalo skryto,
+ji otec, že se těm změnám podvoluje docela ráda.
+
+Zato Wickhama s Lydií se svatby jejích sester příliš nedotkly. On
+snášel se stoickým klidem vědomí, že Elizabeth musí nyní zvědět
+o jeho falši a nevděku vše, co jí snad až dosud zůstávalo skryto,
 a přese všechno, co se stalo, neztrácel naději, že by se Darcy
 dal pohnout k tomu, aby mu pomohl udělat kariéru a finančně ho
 zabezpečil. Z blahopřání, které poslala Lydia Elizabeth ke
@@ -11965,7 +12806,7 @@ nevzdává. Dopis zněl:
     Drahá Lízinko,
 
     přeji Ti všechno nejlepší. Miluješ-li pana Darcyho aspoň
-    zpola lak jako já svého drahouška Wickhama, musíš být velmi
+    zpola tak jako já svého drahouška Wickhama, musíš být velmi
     šťastná. Teší mne, že budeš tak bohatá, a až nebudeš mít co
     na práci, doufám, že si na nás vzpomeneš. Wickham by se
     určité moc rád dostal ke dvoru, a já mám dojem, že na tom
@@ -11990,13 +12831,14 @@ stěhovali z místa na místo a hledali, kde by se dalo lacině žít,
 ale vždy utráceli víc, než měli. Jeho náklonnost k ní se brzy
 změnila v lhostejnost, její přetrvala trochu déle a přes své
 mládí a vychování byla Lydia i nadále práva pověsti, kterou si
-vydobyla svými vdavkami. Třebaže ho Darcy nemohl přijmout na
-Pemberley, přesto mu kvůli Elizabeth i nadále pomáhal v kariéře.
-Lydia je občas navštívila, když si její manžel odjel vyhodit
-z kopýtka do Londýna nebo do Bathu, a u Bingleyových se oba často
-zabydleli na takovou dobu, že to bylo moc i na Bingleyho slunnou
-bezelstnost a časem zauvažoval, jak by se jim mělo naznačit, aby
-se už rozloučili.
+vydobyla svými vdavkami.
+
+Třebaže ho Darcy nemohl přijmout na Pemberley, přesto mu kvůli
+Elizabeth i nadále pomáhal v kariéře.  Lydia je občas navštívila,
+když si její manžel odjel vyhodit z kopýtka do Londýna nebo do
+Bathu, a u Bingleyových se oba často zabydleli na takovou dobu,
+že to bylo moc i na Bingleyho slunnou bezelstnost a časem
+zauvažoval, jak by se jim mělo naznačit, aby se už rozloučili.
 
 Slečnu Bingleyovou Darcy svým sňatkem hluboce ranil, jelikož však
 pokládala za moudré nevzdávat se možnosti být zvána na Pemberley,
@@ -12004,16 +12846,17 @@ překonala svůj odpor, hořela pro Georgianu ještě víc než dřív,
 obskakovala Darcyho téměř stejně oddaně jako předtím
 a prokazovala Elizabeth veškerou povinnou úctu.
 
-Georgiana měla nyní na Pemberley trvalý domov a s novou švagrovou se
-sžily právě tak, jak si to Darcy přál a představoval. Dokázaly se mít
-navzájem tolik rády, jak se snažily. Georgiana Elizabeth hluboce
-obdivovala, třebaže zpočátku pozorovala s úžasem, ba i se zděšením, jak
-čtveračivě škádlí jejího bratra. V ní vzbuzoval odjakživa takový
-respekt, že to téměř utlumilo její sesterský cit, a nyní viděla, že se s
-ním dá i nepokrytě žertovat. Dostalo Se jí ponaučení, které jí dosud
-nikdo neudělil. Díky Elizabeth počala chápat, že žena si může k svému
-manželovi dovolit věci, které by bratr u sestry téměř o deset let mladší
-vždy nepřipustil.
+Georgiana měla nyní na Pemberley trvalý domov a s novou švagrovou
+se sžily právě tak, jak si to Darcy přál a představoval. Dokázaly
+se mít navzájem tolik rády, jak se snažily. Georgiana Elizabeth
+hluboce obdivovala, třebaže zpočátku pozorovala s úžasem, ba i se
+zděšením, jak čtveračivě škádlí jejího bratra. V ní vzbuzoval
+odjakživa takový respekt, že to téměř utlumilo její sesterský
+cit, a nyní viděla, že se s ním dá i nepokrytě žertovat. Dostalo
+Se jí ponaučení, které jí dosud nikdo neudělil. Díky Elizabeth
+počala chápat, že žena si může k svému manželovi dovolit věci,
+které by bratr u sestry téměř o deset let mladší vždy
+nepřipustil.
 
 Lady Catherine synovec svou ženitbou nesmírně pobouřil, popustila
 uzdu své vrozené otevřenosti a v odpovědi na dopis, jímž jí své
@@ -12025,7 +12868,8 @@ z lásky k němu, nebo ze zvědavosti, jak si jeho žena vede,
 a milostivě přislíbila, že jim vykoná návštěvu na Pemberley,
 třebaže jeho háje byly pokáleny nejen přítomností takové paní,
 nýbrž i návštěvami jejího londýnského strýce a tety.
-S Gardinerovými se i nadále důvěrně stýkali.  Darcy je měl stejně
+
+S Gardinerovými se i nadále důvěrně stýkali. Darcy je měl stejně
 rád jako Elizabeth a oba si vždy s vřelou vděčností uvědomovali,
 jak jsou jim zavázáni za to, že ji přivezli do Derbyshiru a tím
 způsobili, že se našli.