1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
|
Úvaha postvolební
#################
:date: 2017-10-22
:category: faith
:tags: politics, czech, cultureWar, conservatism
Co jsem napsal dnes ráno jednomu kamarádovi na IM:
Tak já Ti nevím. Jsem hodně nešťastnej z té včerejší
post-volební diskuse předesedů vítězných stran. Kromě toho,
že jsou morálně radikální názory dost neuctivé k milionu
a půl našich spoluobčanů, tak efektivně dotlačili Bureše
k tomu, že v této chvíli jediná oficiální možnost jeho vlády
je s komunisty a Okamurou. Dáš přednost takové vládě (a
referendu o vystoupení z EU a NATO, např.) nebo třeba vládě
Ano, ODS a lidovců?
Neříkám, že jsem úplně pro tu druhou vládu, ale nežli tu
alternativu úplně odmítneš, tak je dobré uvážit všechny
důsledky. Berlusconiho (což mi připadne jako mnohem
případnější precedent pro Babiše nežli tolikrát omílaný
Trump) také nakonec nedostali ti, kteří proti němu bojovali
s pěnou u pusy, ale ti, kdo trpělivě nabízeli opravdové
řešení problémů, které se on tvářil řešit, a čekali až ho
jeho hříchy doženou.
A myslel jsem při tom na Pithartovu Obranu politiky a na Michaela
Oakeshotta.
In political activity men sail a boundless and bottomless
sea; there is neither harbor for shelter nor floor for
anchorage, neither starting point nor appointed destination.
-- Michael Oakeshott: Rationalism in Politics
|
