summaryrefslogtreecommitdiffstats
path: root/drafts/pamet.rst
blob: 2f1953c7c6a3792c258156cefc33ece1fd38eb79 (plain) (blame)
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
Sekularizace jako sebeochranný mechanismus
##########################################

:date: ""
:status: draft
:category: faith
:tags: sermon, czech


Čtu si teď Halíka "Co je bez chvění není pevné" a a zaujala mě tam
myšlenka (od kohosi třetího, ale nemůžu teď ten citát konkrétně najít),
že odmítnutí Boha je často odmítnutím minulosti a paměti, protože
skutečná Přítomnost není možná s odmítnutím některé části života. Hrozně
se mi to zalíbilo. Nejenom proto, že mi to dává hodně smyslu z mého
osobního života. Ale i proto, že mi to dává hodně smysl při pohledu
celonárodním. Asi je to do jisté míry, co říká Halík, že český národ
trpí anamnézou paměti kvůli příliš bolestné minulosti.

Není opravdová víra a přebývání v Přítomnosti nejlepším (a možná
jediným) lékem na uzdravení zraněné zkušenosti a paměti?