1 files changed, 274 insertions, 0 deletions

diff --git a/faith/on-brexit-cesky.rst b/faith/on-brexit-cesky.rst
new file mode 100644
index 0000000..ff29225
--- /dev/null
+++ b/faith/on-brexit-cesky.rst
@@ -0,0 +1,274 @@
+Tož tu Evropu už máme, teď potřebujeme ještě nějaké Evropany
+############################################################
+
+:date: 2016-07-03T23:33:13
+:category: faith
+:tags: euro, EU, politics, blogcomment, czech
+
+V tomto okamžiku to vypadá, že absolutně všichni obyvatelé planety Země,
+zejména pokud žijí někde v blízkosti Evropy, cítí potřebu se vyslovit
+k příčinám, následkům a všemu možnému ohledně vystoupení Spojeného
+(zatím :)) Království z Evropské unie. Vzhledem k tomu, že jsem sám
+spíše zmaten nežli co jiného z celé situace, omezoval jsem se sám zatím
+jenom na několik komentářů pod blogpostem_ na hodně obskurních webech
+(First Things).
+
+Bylo potřeba Dana Drápala aby napsal svoji reakci_ na Brexit, abych
+zjistil, že je několik věcí, které jsou natolik zajímavé, že bych se
+k nim rád vyjádřil. Dan píše hodně o vlastenectví a nacionalismu
+a připadne mi, že se brání proti (většinou levicové?) tendenci
+ztotožňovat vlastenectví s nacionalismem a odmítání obého jako
+zhoubného:
+
+    Uvedu zdánlivě marginální příklad: Během stále ještě probíhajícího
+    mistrovství Evropy v kopané vyzvala jedna skupina německých
+    zelených, aby fanoušci nenosili německé vlajky. A měli transparent
+    „Patriotismus = Nazionalismus“. *Já považuji za jednu ze základních
+    potřeb každého normálního člověka potřebu někam patřit, být součástí
+    něčeho.* …  Jsem hrdý na svůj národ, ale netvrdím, že je lepší než
+    ostatní, a kdyby se můj národ pokoušel potlačit jiné národy, byl
+    bych na něj méně hrdý a v rámci svých možností bych usiloval o to,
+    aby tak nečinil. *Pokud ovšem někdo klade rovnítko mezi patriotismus
+    a nacionalismus, pak jsem nacionalista.*
+
+Cílem tohoto článku je vyjádřit moje stanovisko, že **rozhodně mezi
+vlastenectvím a nacionalismem rozdíl vidím**. A má jediná nejistota
+ohledně Danova článku spočívala v tom, že mi v něm chyběly nějaké nápady
+ohledně takovéhoto rozlišení. Pokusím se tedy přispět svojí troškou do
+mlýna.
+
+Dovolím si osobní vzpomínku. Pamatuji si, jak se můj otec, který byl
+hluboce přesvědčený kosmopolita a anti-vlastenec, rozčiloval, že
+rozlišování mezi vlastenectvím a nacionalismem je jenom příznakem
+intelektuální nepoctivosti (pro něho asi v podstatě nejstrašnější možný
+hřích), protože když se nám to líbí, tak to nazveme vlastenectvím,
+a když ne, nacionalismem, ale je to stále stejná věc, „kmenové instinkty
+[tribal instincts]“. Chci tím říci, že i když s tímto postojem mého otce
+nesouhlasím, přesto mu hluboce rozumím, a jsa synem svého otce
+vlastenectví nikdy neznamenalo v mém životě nic naprosto zásadního.
+Zažil jsem několik zcela skvělých okamžiků prodchnutých vlastenectvím
+(Boris Rösner mávající gigantickou československou vlajkou nad průvodem
+míjejícím Národní divadlo 17. listopadu 1989 a následné demonstrace
+během Listopadu ’89 mezi nimi velice vyčnívají), jsem si jist, že
+z větší části byly tyto okamžiky zcela pozitivní, ale zároveň si
+pamatuji, jak na mě padala hrůza, když dav skandoval (spíše ze strachu
+pokoušeje se přesvědčit sám sebe, nežli z hlubokého přesvědčení) že
+“V jednotě je síla”. Možná v tom byla moje nejistota kolem jakékoli
+síly, ale první, co mi v té chvíli napadalo, bylo, že kdyby se někomu
+podařilo této obrovské akumulované síly zmocnit, ten dav by klidně
+provedl něco strašlivého, a zároveň, že toto skandování by se ladně
+vyjímalo na Castrových demonstracích v Havaně.
+
+Chci tím říci, že k vlastenectví přicházím nikoli z pozice nadšeného
+vlastence, ale z pozice člověka, který si je hluboce nejistý svými city
+v této věci. Přirozeným začátkem mých úvah o vlastenectví mi připadne
+kniha C. S. Lewise “`Čtyři lásky`_”. Kniha obsahuje mnoho zajímavého,
+ale kdybych se dopustil nehorázného zjednodušení, tak bych řekl, že její
+myšlenku je možno shrnout do dvou základních citátů. Lewis jednak cituje
+`Denise de Rougemont`_ “láska přestane být démonem jedině tehdy,
+přestane-li být bohem” (resp. používá pozitivní verzi tohoto výroku, že
+“[láska] se stává démonem, jakmile začíná být bohem”). Z pozitivní
+strany pak cituje Tomáše Akvinského, že “[…] milost neničí přirozenosti,
+nýbrž ji zdokonaluje” (Tomáš Akvinský, `Summa Theologica, I q. 1 a. 8 ad
+2`_)
+
+Co se týče rozdílu mezi vlastenectvím a nacionalismem, tak je zřejmě ten
+první citát důležitější. Láska k vlasti, vděčnost za díla našich předků
+(v mém případě třeba českých reformátorů nebo stavitelů krásných českých
+hradů a kostelů, ale, buďme upřímní, i třeba za dobré pivo), radost
+z toho, že můžeme pokračovat v jejich šlépějích, to jsou dozajista dobré
+věci, protože jsou v zásadě aplikací vděčnosti, obdivu nad krásou,
+a formou lásky, pro kterou Lewis používá termín Storge (στοργή). Ale
+tato láska je láskou podle řádu (`1Ko 14:40`_) jenom tehdy, když není
+cílem, ale jenom nás provází ke skutečným cílům, kterými jsou láska
+k Bohu a k bližnímu. Ve chvíli kdy se nám tato láska stane důležitější
+nežli na příklad láska k bližnímu stává se oním Rougemontovým démonem,
+který nás má tendenci zabít. A ano, zdá se, že skutečně dokonalé lásce
+k bližnímu se učíme budováním na základě přirozené lásky k naším
+nejbližším, ale rozhodně u tohoto přirozeného začátku nesmíme skončit
+a nesmí nám zakrývat dokonalejší lásku i k bližním, kteří jsou nám
+přirozeně vzdálenější.
+
+Dokonce bych šel i dále. Domnívám se, že jedním ze základních zdrojů
+současné problematické situace je, že jsme nepěstovali a nezabývali se
+něčím, co bych nazval Evropské vlastenectví. Nemohu si neodpustit ještě
+jednu osobní vzpomínku. Pět a půl roku jsme žili a studovali s manželkou
+(a následně i s dcerou) ve Spojených státech. Pamatuji si, jak pro mě
+vždycky intenzivní pocit “Už jsem zpátky doma!” nastal ve chvíli, kdy
+jsme přistáli na nějakém evropském letišti (dokonce i na Heathrow!).
+Najednou jsem věděl, že jsem ve světě, kde vědí něco o historii, mají
+poživatelný chleba a kafe se dá pít (no, kromě toho Heahtrow; ale opět,
+protože jsem Evropan, vím, že pud sebezáchovy mi velí v Anglii pít čaj
+a ne kafe). Samozřejmě, že tento pocit domova se ještě více
+zintenzivnil, když jsme přistáli v Ruzyni, těšil jsem se rodiče,
+příbuzné, přátelé, ale velice přesně si pamatuji, že relativně mi ten
+rozdíl připadl menší, nežli když jsme přistáli v tom Frankfurtu,
+Londýně, nebo Paříži. Zvláštní na tom je, že vlastně ani nevím, jestli
+tenhle pocit zažívá při příletu do Evropy někdo jiný, protože o vztahu
+k Evropě se nějak nemluví. Já vlastně ani nevím, jestli jsou kolem mě
+ještě nějací další lidé, kteří by si přiznali, že se cítí v mnohém jako
+evropští vlastenci.
+
+Možná, že to je právě část problému, že se o evropské vlastenectví nikdo
+nezajímá. Jediný, kdo něco takového občas pronese, jsou někteří
+katoličtí představitelé (bývalý papež Benedikt, kardinál Vlk, nedávno
+Tomáš Halík) a bohužel ti, když něco takového tvrdí, tak to většinou zní
+nejspíše ze všeho jakože se snaží protlačit ze starých tradic alespoň
+trochu svého vlivu do jinak zcela agnostického světa a jako takoví jsou
+(po právu?) zahnáni do své pokračující bezvýznamnosti. Po Brexitu se
+hodně mluví o tom, že jednou z příčin je, že britští (nejenom) politici
+těch čtyřicet let téměř nepřetržitě nadávali na “Brusel” a schovávali za
+něj všechna nepříjemná rozhodnutí, která museli udělat. Není tedy divu,
+pokračuje tato téze, že normální britský volič je přesvědčen, že Brusel
+je něco odporného, co mu konstantně ubližuje (průběžná otázka tehdy
+ještě reportéra Borise Johnsona v Bruselu: „Tak co je nového a proč je
+to zlé pro Británii? [So what is going on and why is it bad for
+Britain?]“). Je to dozajista pravda, a je také pravda, že čeští politici
+(a obávám se, že i většina ostatních evropských) jsou v tomto směru
+jenom o poznání rozumnější.
+
+Mnohem horší mi ale připadne, že nikdo se neodváží povstat a pochválit
+Evropskou unii za mnoho dobrého, co pro nás členství v EU znamená.
+Málokterý český politik pochopitelně přizná, že polozločinecké gangy
+ovládající české politické moře jsou drženy na uzdě (do té míry do jaké
+na uzdě drženy jsou) díky „dozoru dospělých“ z Bruselu. Málokdo také ví,
+že Česká republika je `osmý největší dovozce do Německa`_ (v absolutních
+číslech, ne na hlavu) a předstihujeme nejenom Velkou Británii, ale třeba
+i Rakousko (tlachy našeho pana prezidenta o obchodu s Čínou jsou o to
+absurdnější, že jenom s Bavorskem_ máme větší obchod nežli `s Ruskem
+a Čínou dohromady`_).
+
+Je samozřejmě dobré připomínat obrovské investice (často asi spíše dary)
+[#]_ Evropské unie do české infrastruktury (např. dvakrát postavené
+čističky odpadních vod) a nemalý vliv dohledu Evropské unie na zabránění
+alespoň některým mafiánským rozkrádáním veřejného majetku (na druhou
+stranu, veliké granty z EU možná takovéto zločinecké mafie podporují,
+kdo ví).  Je třeba neustále zdůrazňovat, že podobně jako za bolševika
+neexistuje rozdělení na hodné *my* a zlé *oni*, tak neexistujeme *my*
+dobří, kteří jsou sužováni zlým *Bruselem*. My jsme Brusel!
+
+A ano, jistě i tento obrázek:
+
+.. image:: {filename}/images/Wars_in_Europe.png
+    :align: center
+    :target: https://twitter.com/EUfiene/status/746041225237630976
+    :alt: Periods of peace and war in the European history
+
+Čtu si teď hodně starou historii (raný středověk, po pádu Římské říše,
+a konec prvního tisíciletí) a tak nějak na mě padá pocit, že mír
+a blahobyt, kterého se nám posledních padesát let dostalo, není něco
+samozřejmého, a že není až tak složité nějakou pitomostí o tato
+požehnání přijít. A je neuvěřitelné, jak marxisté byli mimo … vývoj
+dějin skutečně není automatický a zákonitý. Někdy skutečně stačí
+mimořádně hloupé rozhodnutí nějakého jednotlivce a věci se mohou začít
+posunovat velice rychle velice špatným směrem.
+
+Jednu věc musím zdůraznit, protože by mohlo dojít k nedorozumění. Když
+se prohlašuji za evropského vlastence (což nikterak nevylučuje byť
+značně umírněného vlastence českého; a ano, kolik bylo skutečných
+nadšených vlastenců československých?), když se tedy prohlašuji za
+evropského vlastence, nikterak tím netvrdím, že Evropská unie je
+v současné chvíli v pořádku. Obludná Společná zemědělská politika, to co
+se eufemisticky nazývá „demokratický deficit“ (a co je ve své podstatě
+tak zmatené, že u toho eufemismu raději zůstanu), šílenství Eura (jsem
+pro přijetí Eura ale jenom a pouze poté, co z Euroklubu vystoupí
+Řecko?), i ty nešťastné banány jsou reálné problémy, které musí Evropská
+unie nějak vyřešit. Jenže, jak správně vysvětluje Chesterton
+v „`Ortodoxii`_“, Pimlico nikdy nemůže být nejprve napraveno a potom
+teprve milováno. Jediný, kdo může napravit něco tak děsného, musí
+Pimlico nejprve milovat, zcela iracionálně a nezištně. Připadne mi
+zvlášť smutné, že zjevně britští politici si tohoto podle mého
+nejangličtějšího ze všech Angličanů nikdy nepřečetli. Mohli by se
+poučit.
+
+A skutečně je potřeba Pimlico milovat nezištně. Zkušenost posledních
+čtyřiceti let britského členství v Evropské unii (resp. EHK) nám
+ukazuje, že ve chvíli, kdy se snažíme v nenáviděném Pimlicu přežít
+a rychle ho přeměnit, aby v něm život pro nás začal být snesitelný,
+nikdy nebudeme mít ochotu ho skutečně změnit. Budeme se snažit se od něj
+spíše nějak izolovat, získat si nějaké výjimky, aby hrůza Pimlica na nás
+příliš nedoléhala, a ve skutečnosti pro jeho skutečnou nápravu neuděláme
+mnoho. Nejprve je třeba Pimlico **přijmout takové jaké je** a teprve
+potom s ním můžeme užitečně žít a snad i doufat v jeho nápravu.
+
+Nevím, jak podporovat evropské vlastenectví, a je mi jasné, že opakování
+materiálních výhod členství v EU nikoho k vlasteneckému citu nedovede.
+Ostatně svůj pocit domova jsem také nezískal nějakým rozumovým
+argumentem. Je mi jasné, že to je asi nejspíše něco, co se musí vyvíjet
+velice dlouho, v řádu generací, ale rozhodně bych si myslel, že bychom
+o evropské vlastenectví měli usilovat, a neměli bychom kompletně
+rezignovat na snahy podpořit je nějakými organizovanými aktivitami. Je
+vidět, že některé věci fungují. Vzájemné výměny studentů asi zjevně
+způsobily, že mladší Evropané jsou přesvědčeni o nezbytnosti existence
+Evropské unie. Bohužel, výměny důchodců neexistují. Každopádně bychom se
+ale měli věnovat vymýšlení a podpoře jakýchkoli rozumných aktivit
+podporujících evropskou vzájemnost. Existuje něco lepšího nežli
+polodebilní Eurovision Song Contest?
+
+Ještě dvě drobné poznámky. Dan Drápal napsal ve svém článku:
+
+    Český národ – podobně jako jakýkoli jiný evropský národ – potřebuje
+    osobnosti, které jsou šlechetné a které milují spravedlnost
+    a pravdu. Pokud nepovstanou a pokud jim nebudeme naslouchat, budeme
+    stát pouze před volbou mezi těmi, kteří bourají přirozený řád,
+    a těmi, kteří neznají nic než zlobu a nenávist.
+
+Určitě by se nějaké takové osobnosti hodily, ale pokud se nestane
+zázrak, tak jich nějak moc velký příval neočekávám. Naštěstí si ale
+řekněme pithartovsky myslím, že náš budoucí osud není úplně závislý na
+nějakých mimořádně altruistických osobnostech (a doufám, že si to Dan ve
+skutečnosti nemyslí). Myslím, že spíše nežli „přetěžovat morálku“
+potřebujeme docela normální politiku_, dělanou docela normálními
+politiky, kteří se nebudou chovat jako sebestřední idioti. Což bohužel
+v současném Česku občas skutečně spíše vypadá jako zázrak.
+
+A ještě jedna věc, která mě přivádí do nekončícího údivu. I jenom
+ledabylé pozorování vývoje posledních let mi ukázalo velice jasně, že
+jednokolové celonárodní hlasování prostou většinou je velice nebezpečná
+věc, protože voliči téměř automaticky volí v prvním kolem jenom na
+základě okamžitého instinktu, často jenom z okamžité potřeby to “těm
+pánům nahoře osolit”. Rozumné prezidentské volby musí být dvoukolové,
+aby se zamezilo těmto impulzivním výkřikům.  Kdyby tomu tak nebylo, tak
+prezidentem Francie už byl několikrát třeba Jean-Marie Le Pen,
+v Rakousko Jörg Heider. Ze stejných důvodů (a také proto, že bychom měli
+dávat v nejistotě přednost zachování stávajících poměrů) mi připadne
+samozřejmé, že třeba i hlasování v parlamentu o ústavních zákonech (a to
+je hlasování profesionály, kteří by měli mít chladnější hlavu a lepší
+úsudek) musí být kvalifikovanou většinou. Natož tak zásadní rozhodnutí
+jako Brexit, které bez možnosti rozumné nápravy může změnit osud země na
+hodně dlouho, ne-li navždy. Jak je jenom možné, že ti převzdělaní
+odchovanci Etonů, Oxfordů a kdovíčeho ještě na něco tak primitivního
+nepřišli a nenařídili alespoň tu kvalifikovanou většinu, je naprosto
+neuvěřitelné. I odhlédneme-li od naprosté neodpovědnosti nařízení celého
+referenda, jeho nemožný způsob provedení je věc, kterou bych opravdu
+panu Cameronovi & spol. za rámeček nepověsil. Nerozumím.
+
+.. [#] Samozřejmě, že vím, že ty dotace nevytvořila Evropská komise *ex
+    nihilo* ale, že jsou to vlastně dary vybrané z daní dalších
+    evropských zemí, že nám ty čističky zaplatili němečtí, francouzští,
+    a ano i britští daňoví poplatníci.
+
+.. _blogpostem:
+    http://www.firstthings.com/web-exclusives/2016/06/very-well-alone
+.. _reakci:
+    http://dan-drapal.cz/index.php/cz/politicke-clanky/389-suverenni-rozhodnuti
+.. _`Čtyři lásky`:
+    https://cs.wikipedia.org/wiki/Special:BookSources?isbn=80-85495-56-2
+.. _`Denise de Rougemont`:
+    https://en.wikipedia.org/wiki/Denis_de_Rougemont
+.. _`Následování Krista`:
+    https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1sledov%C3%A1n%C3%AD_Krista
+.. _`Summa Theologica, I q. 1 a. 8 ad 2`:
+    http://summa.op.cz/sth.php?&A=8
+.. _`1Ko 14:40`:
+    http://www.crosswire.org/study/passagestudy.jsp?key=I+Corinthians+14%3A40#cv
+.. _`Ortodoxii`:
+    https://cs.wikipedia.org/wiki/Special:BookSources?isbn=80-900802-4-3
+.. _politiku:
+    https://cs.wikipedia.org/wiki/Special:BookSources?isbn=80-200-1328-8
+.. _`osmý největší dovozce do Německa`:
+    https://www.destatis.de/EN/FactsFigures/NationalEconomyEnvironment/ForeignTrade/TradingPartners/Current.html
+.. _Bavorskem:
+    http://www.mzv.cz/public/63/3c/58/1804694_1459330_tabulka_komplet.png
+.. _`s Ruskem a Čínou dohromady`:
+    http://download.mpo.cz/get/52730/60035/632117/priloha001.pdf