1 files changed, 531 insertions, 0 deletions

diff --git a/faith/kazani_na_joba_biblicky_styl.rst b/faith/kazani_na_joba_biblicky_styl.rst
new file mode 100644
index 0000000..611e675
--- /dev/null
+++ b/faith/kazani_na_joba_biblicky_styl.rst
@@ -0,0 +1,531 @@
+O literárních stylech biblických knih aneb Job
+##############################################
+
+:date: 2020-07-18T07:50:27
+:category: faith
+:tags: sermon, czech
+
+(kázání pronesené ve sboru_ ČCE Praha-Braník, 26. července 2020)
+
+.. _sboru:
+    http://branik.evangnet.cz/
+
+Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého! / Amen Oslavujte
+Hospodina, neboť je dobrý / neboť navěky milosrdenství jeho
+Chvalte Hospodina, neboť je dobrý / neboť navěky milosrdenství
+jeho Zpívejte Hospodinu, neboť je dobrý / neboť navěky milos-
+rdenství jeho Skrze Krista, našeho Pána / Amen Přivítání
+
++ Introit 1. píseň Žalm 73
+
+    Czech Bible, Překlad 21. století včetně deuterokanonických
+    knih: Žalmy Chapter 73
+
+    |  Žalm Asafův.  Ano, Bůh je dobrý k Izraeli,
+    | k těm, kdo čisté srdce chovají! 
+    |  Mé nohy ale skoro uklouzly,
+    | mé kroky málem zbloudily. 
+    |  Začal jsem totiž závidět pyšným
+    | vida blahobyt ničemných: 
+
+    |  Žádnou bolestí se netrápí,
+    | tělo mají vypasené, bez vady. 
+    |  Lidské strádání sami neznají,
+    | běžnými bídami nejsou stiženi. 
+    |  Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv,
+    | jak šatem se halí vlastní krutostí. 
+    |  Oči se jim zalévají tučností,
+    | mají víc, než si lze představit. 
+    |  Smějí se, když mluví o neštěstí,
+    | ve své povýšenosti hrozí násilím. 
+    |  Svými ústy po nebi lapají,
+    | jazykem smýkají po zemi. 
+    |  Jeho lid se proto hrne za nimi,
+    | řeči o hojnosti lačně hltají, 
+    |  když jim říkají: „Copak Bůh něco ví?
+    | Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“ 
+    |  Nuže, takto se mají ničemní –
+    | ve stálém pohodlí kupí bohatství! 
+
+    |  Já ale chovám své srdce v čistotě;
+    | ruce si myji v nevinnosti – zbytečně! 
+    |  Stíhán jsem ranami celý den,
+    | ráno mě čeká další trest. 
+    |  Kdybych však mluvil tímto způsobem,
+    | k tvým dětem bych se choval nevěrně! 
+    |  Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem,
+    | poznal jsem ale, jak je to nesnadné. 
+    |  Až když jsem vešel do Boží svatyně,
+    | jejich osudu jsem začal rozumět: 
+
+    |  Na kluzké cesty jsi je postavil,
+    | vydals je napospas hrozné záhubě! 
+    |  V jediném okamžiku budou zahubeni,
+    | hrůzy dočista zničí je! 
+    |  Jako sen po probuzení, Pane,
+    | zaženeš jejich přelud, až procitneš! 
+
+    |  Když moje srdce hořkost naplnila,
+    | v útrobách když mě bolest bodala, 
+    |  nechápavý jsem byl, nic jsem neznal,
+    | jak tupé zvíře jsem ti musel připadat! 
+    |  Vždycky jsem ale s tebou byl,
+    | vždyť jsi mě držel za mou pravici. 
+    |  Ty mě povedeš svými záměry
+    | a nakonec mě přijmeš do slávy. 
+    |  Koho jiného měl bych na nebi?
+    | S tebou netoužím po ničem na zemi! 
+    |  I když mé tělo i srdce strádají,
+    | Bůh je má síla, můj podíl navěky! 
+
+    |  Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí,
+    | skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní. 
+    |  Mně je však nejlépe v Boží blízkosti;
+    | v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš –
+    | o všech tvých skutcích proto vyprávím!
+
++ vstupní modlitba
+
++ 2. píseň EZ 627 Magnificat od Luďka Rejchrta (dodatky)
+
+2. čtení a kázání
+
+Textem dnešního kázání je v podstatě celá kniha Job a větší část
+Starého zákona, ale abych měl alespoň nějaký konkrétní text před
+kázání vybral jsem Job 42:1-6:
+
+  Job na to Hospodinu řekl: // „Uznávám, že jsi všemocný a že nic
+  nepřekazí tvé úmysly. // Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry,
+  a přitom nemá poznání?‘ Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl
+  ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání. // Řekl jsi:
+  ‚Poslouchej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘ //
+  Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní
+  oči spatřuji. // Proto se pokořuji – v prachu a popelu činím
+  pokání!“
+
+Nejprve technická poznámka na začátek. Jsem zvyklý na
+interaktivní kázání, posluchači mají pak menší tendenci usnout,
+takže se budu v průběhu ptát několik otázek. To opravdu očekávám
+odpovědi, nechci tady říkat všechno sám.
+
+Druhé helvétské vyznání, které Českobratrská církev evangelická
+přijímá i za svoje vyznání víry, celé začíná ustanovením našeho
+postoje k Písmu svatému:
+
+    Věříme a vyznáváme, že kanonická Písma svatých proroků
+    a apoštolů obojího Zákona jsou pravé slovo Boží samo a že
+    mají postačující autoritu ze sebe samých, nikoli z lidí.
+    Neboť sám Bůh mluvil k otcům, prorokům a apoštolům a mluví
+    k nám dosud skrze Písma svatá. // A v tomto Písmě svatém má
+    obecná církev Kristova co nejplněji vyloženo vše, co náleží
+    jak k spasitelné víře, tak k řádné správě Bohu libého života.
+
+V církevních kruzích, ve kterých se normálně pohybuji, se velice
+často hovoří o důvěře v Písmu jako jediném měřítku našeho života
+a víry a podobné věci, ale často mám pocit, že účastníci
+takovýchto debat berou Písmo jako něco jednoduchého, co si každá
+ta příslovečná „prostá žena na Táboře“ (zmíněná v *Kronice české*
+Aenea Sylvia Piccolominiho z doby husitské) může přečíst a bude
+na tom stejně jako nejučenější doktor theologie. Ale i právě
+helvétské vyznání, a z kalvínské tradice většinou takovéto názory
+vycházejí, to vidí celé poněkud komplikovaněji:
+
+    Apoštol Petr pravil, že výklad Písem svatých „nezáleží na
+    rozumu lidském“ (2. Petrova 1:20). Proto neschvalujeme
+    výkladů lecjakých; proto také neuznáváme jako pravý a původní
+    ten výklad Písem, který se nazývá „smysl římské církve“,
+    k jehož přijetí totiž prostě obhájci římské církve každého
+    usilovně nutí. My naopak máme za pravověrný a původní jen ten
+    výklad Písem, který jest vyvozen <toliko> z nich samých
+
+To důležité na tom je, že se zde zdůrazňuje nutnost *výkladu*
+Písma, není to text, který je automaticky aplikovatelný bez
+dalšího. Ale takhle to ještě vypadá jednoduše. „… jen ten výklad
+Písem, který jest vyvozen toliko z nich samých …“. Ale hned
+k tomu dodává:
+
+    (ovšem s přihlédnutím k povaze toho jazyka, jímž jsou
+    sepsána, při čemž je třeba pečlivě uvážit <všecky> okolnosti
+    a vykládati i podle smyslu míst podobných i odlišných <s
+    přibráním) dalších a jasnějších), jenž se shoduje s pravidlem
+    víry a lásky a slouží výborně k slávě Boží a spáse lidí.
+
+„… uvážit všecky okolnosti …“ To znamená, že musíme začít myslet,
+že Písmo není jenom praktická Příručka mladých svišťů, do které
+můžeme jenom juknout a okamžitě jí aplikovat.
+
+První z okolností, ke které bych chtěl teď přihlédnout, je čas
+a to, že Bible byla sepsána dávno. Všichni to vědí, ale obávám
+se, že ne každý křesťan si opravdu dobře uvědomuje, jak dávno je
+biblické dávno. Kdo z Vás ví, v jakém roce byla založena Svatá
+říše římská (ta středověká)?
+
+<nech je jí chvíli dobírat se k roku 800>
+
+Ano, Cimrman, kdysi horoval pro to, aby účastníci velikých
+historických událostí pamatovali na budoucí školní dítka a dělali
+slavné události v datech, která se dají jednoduše pamatovat.
+Karel Veliký a papež Lev III. na budoucí školní dítka nepochybně
+mysleli, neboť Karel by korunován prvním císařem obnovené Římské
+říše na Boží hod vánoční roku 800. Vzhledem k tomu, že nebyli
+schopni svoje životy přesunout do roku 1000, tak lepšího výsledku
+snad ani dosáhnout nemohli.
+
+Co víte o roku 800? A třeba o roku 800 v českých zemích,
+v českých dějinách? Upozorňuji, že svatí Cyril a Metoděj
+přicházejí na Velkou Moravu zhruba o půlstoletí později a svatý
+Václav je v desátém století, tedy teprve zhruba v následujícím
+století.
+
+<chvíle času na přemýšlení a diskusi>
+
+Ano, správně, nevíte nic. Protože skoro nic není známo. Kdo z nás
+si přečetl slavnou masivní knihu pana profesora Třeštíka
+o Počátcích Přemyslovců ví, že i o svatém Václavovi a o počátku
+našich dějin se v podstatě hlavně dohadujeme. Asi se shodneme, že
+to bylo před počátkem standardních českých dějin a že to naplňuje
+znaky termínu „dávno, velmi dávno“.
+
+Takže rok 800. Rok 800 je od nás zhruba 1200 let.
+
+Vezmeme-li těchto dvanáctset let a odečteme je od roku 800,
+dostaneme se do roku 400 před naším letopočtem, což je téměř
+přesně datum úmrtí Sokrata a je to možné považovat za počátek
+klasické antické éry. Slyšel jsem toto porovnání původně
+v jakémsi internetovém podcastu o dějinách filozofie, kde autor
+zdůrazňoval délku celé této doba od Sokrata, který je v podstatě
+počátek klasické antické filozofie, po Karla Velikého, který je
+začátkem dalšího období, středověku. My máme celou antiku
+většinou v učebnicích dějepise prolétnutou v několika málo
+kapitolách a tak mnozí z toho máme pocit, že to zase nebylo tak
+dlouhé, ale ve skutečnosti třeba právě Platónovu a Aristotelskou
+filozofii nemám vůbec přímo, ale vidíme ji zpracovanou právě těmi
+minimálně dvanáctisty lety komentářů a rozvíjení myšlenek v nich.
+Ještě méně toho bývá v učebnicích dějin filozofie, kde po
+Sokratovi, Platónovi a Artistotelovi se přeskočí hned k Senekovi,
+Augustinovi a tím je v podstatě antika hotová.
+
+Z hlediska biblického je ale rok 400 před Kristem stále
+málo. Starozákonní dějiny už v podstatě skončily a dokonce
+podstatná část Starého zákona už byla napsána. K tomu abychom se
+dostali na začátek starozákonních dějin je třeba vzít oněch
+dvanáctset let ještě jednou. Dorazíme někam k počátku druhého
+tisíciletí před Kristem a teprve tam někde nalezneme Abrama
+přicházejícího do Svaté země.
+
+Když tedy máme uvážit všechny okolnosti výkladu biblického textu,
+musíme zejména přihlédnout k tomu, jak strašně dávno jsou
+biblické knihy sepsány a jak radikálně jiná byla tehdejší
+kultura.
+
+Uvedu ještě jeden příklad. Jsem veliký fanda knížek o Harry
+Potterovi od paní Rowlingové a nadšeným čtenářem fanfikce,
+příběhů, které jsou sepsány nadšenými fandy jejich knih a které
+rozšiřují doplňují, rozvíjejí a pokračují příběhy, které ona
+začala. Pochopitelně, že se velice zajímám o příběhy, které
+zpracovávají motivy křesťanské víry v magickém světě paní
+Rowlingové. Očividný problém pro každého mladého křesťanského
+kouzelníka a čarodějnici je verš „Čarodějnici nenecháš naživu.“
+z Exodu 22:18.
+
+Pochopitelně pro většinu z Vás, kdo předpokládám jste mudlové,
+nemáte žádné magické schopnosti, je tento verš vlastně nepříliš
+podstatný. Jedinou lekci, kterou si z něho vezmete je, že bychom
+se měli vyhnout horoskopům, kartářkám, okultismu a podobným
+nesmyslům, což je rozhodně dobrá rada, ale pravděpodobně to pro
+Vás není mezi deseti nejdůležitějšími verši z celé Bible.
+
+Existuje několik fanfikcí, které se tímto problémem zabývají
+hlediska většinou zhruba jedenáctiletých dětí, pro které je tento
+verš rozhodující pro celý jejich život. Některé příběhy jsou
+jenom hloupé a ventilují si jakousi frustraci autora
+pravděpodobně s americkou evangelikální církví, ale některé se
+problémem reálně zabývají. Většinou profesoři v Bradavicích,
+kouzelnické škole ve Skotsku, kde nešťastná mladá čarodějnice
+studuje (nevím proč se vždycky jedná o dívku), se jí snaží
+přesvědčit, že se partikulární zákazy musí vysvětlovat ve světle
+dvojpřikázání lásky a že když Pán Bůh dal dívce nějaký dar neměla
+by ho odmítat (cosi ve smyslu „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“
+Skutky 10:15), ale dívka (i já) s takovým vysvětlením není úplně
+spokojená, protože si nechce z Písma Svatého dělat trhací
+kalendář a odhazovat části jenom proto, že jí nevyhovují.
+
+.. https://hermeneutics.stackexchange.com/questions/12822/what-is-the-meaning-of-sorceress-in-exodus-2218
+   https://books.google.co.uk/books?id=QaT1tVK0uZIC&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false
+
+Proč tohle vyprávím v evangelickém mudlovském kostele je, že jsem
+konečně našel jeden příběh, který vzal celý problém podle mého za
+správný konec. Co opravdu víme o chápání magie ve starověkém
+světě, co víme o magii ve starověké hebrejštině, co doopravdy
+víme o magii? Co když slovo, které ze starověké hebrejštiny
+překládáme jako „čarodějnice“ je ve skutečnosti nějaký technický
+termín, který označuje nějaký druh černokněžnice, používající
+magii k nekalým cílům? Jak dobře mohli mudlovští, tedy nemagičtí,
+pisatelé, překladatelé a komentátoři Písma opravdu správně
+zaznamenat a přeložit něco, čemu v podstatě moc nerozuměli. A to
+platí i ve chvíli, kdy nevěříme na reálnou existenci magie. Jsem
+si jist, že i lidé, kteří praktikovali magii klidně jako podvod
+nebo pověru v té době, měli pro své konání terminologii, která je
+obávám se z větší části pro nás lidi jednadvacátého století
+ztracená. Ve chvíli, kdy se zaberete do studia komentářů
+i specializovaných knih o magii starověkého Blízkého Východu,
+a snažíte se zjistit, co doopravdy znamená hebrejské slovo, které
+zde překládáme jako „čarodějnice“, odpovědí je veliké zmatení
+a něco co vypadá jako náhodné nápady sahající od bylinkářky (snad
+připravující jedy?) přes vědmu předpovídající budoucnost z par
+vystupujících z nějaké jámy naplněné čímsi, až po jakousi
+zaklínačku, která kletbami škodí druhým.
+
+Takže tohle je první závěr, který bych chtěl předat z tohoto
+kázání: samozřejmě, že je v Bibli spousta věcí, které jsou
+jednoduché a zjevné, a které i ta stará žena na Táboře může
+pochopit. Sloužit cizím Bohům je špatný nápad, podvádět
+manželku/manžela také, vraždit bližního je zcela mimo, milovati
+ho je mnohem lepší nápad. Ale na druhou stranu ne všechno v Bibli
+je jednoduché a pokud se tváříme, že je, dostaneme se do velmi
+ošklivých konců, jako jsou hony na čarodějnice šestnáctého
+a sedmnáctého století.
+
+----
+
+Druhou okolností, kterou bych chtěl dnes zvážit je literární styl
+biblické knihy.
+
+Tohle je podle mého jeden z mnoha problémů křesťanské reakce na
+osvícenství a scientismus. Svět se v osmnáctém a první polovině
+devatenáctého století a změnil a lidé byli najednou přesvědčeni,
+že to, co není věděcky podchytitelné neexistuje anebo to alespoň
+není k ničemu dobré. Podle mého křesťanské reakce na tento vývoj
+byly v zásadě dvě a obě špatné. Liberální theologie v podstatě
+souhlasila s tímto tvrzením a rozhodla se, že tedy z křesťanství
+vymítí všechno, co odporuje vědě. Výsledkem byla pochopitelně
+více méně prázdnota nebo mletí dosti prázdné slámy. Jako by
+o nich přemýšlel svatý Pavel, když napsal, že „A jestliže nebyl
+vzkříšen Kristus, vaše víra je marná […] Máme-li v Kristu naději
+pouze pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.“
+(1. Korintským 15:17-19). Ale tímto problémem se zabývaly
+generace theologů snad počínaje Barthem, Bonhoefferem a u nás ve
+svých lepších okamžicích J. L. Hromádkou, a je celkem známá.
+
+Méně se lidé zabývají reakcí druhé skupiny, která se později ve
+dvacátém století změnila na biblický fundamentalismus. Jejich
+reakce by se v zásadě dala shrnout do toho, že tedy když po nás
+chcete vědu, tak my vám předvedeme vědu. My jsme se něčemu co,
+když poprchává, padá tma a mlha, a ono to támhle stojí a vy se
+támhle koukáte, tak můžete mít pocit, že támhle je věda <tři
+různé strany>, tedy něčemu takovéhlemu jsme se věnovali od
+druhého století po Kristu, když všechna Vaše vědecká metoda ani
+nevěděla, že nějaké houby existují, na kterých by mohla být.
+Systematickou diskusi, budování jedné teorie na druhé, dialog
+mezi vědci, v moderní době Science Citation Index, to všechno
+teologie dokáže, ale co každá věda potřebuje, jsou data, na
+kterých se může stavět. Přírodní vědy měly přírodu, na které
+mohly činit pokusy a pozorování a získávat data, nad kterými
+mohly jejich příznivci diskutovat. Později vzniklé společenské
+vědy měly sice data trochu podezřelejší, protože často byla
+velice obtížně kvantifikovatelná, ale v zásadě model přírodních
+věd také fungoval.
+
+Co má ale data theologie? „Teologie je nauka o Bohu“ praví nám
+encyklopedie, ale je to odpověď dosti nepříznivá této situaci.
+Bůh se dá velice těžko měřit, vážit, činit pozorování, není na
+něm nic pevně zachytitelného, co by se mohlo stát předmětem
+skutečného bádání. A tak se pozvolna a pomalu tiše předměte
+teologie posunul a najednou byla teologie studiem toho, co je
+možné nalézt v Bibli (v katolické verzi téhož ještě patristické
+texty a spisy významných učitelů Církve zejména svatého Tomáše
+Akvinského). Tímto nenápadným karetním trikem se najednou stala
+teologie jako věda mnohem použitelnější a celé to vypadalo mnohem
+důstojněji, až bylo možné se tvářit alespoň trochu vážněji, když
+teologové toužili mít stejné místo na moderní post-osvícenecké
+univerzitě. Navíc jsme se elegantně vyhnuli pasti liberální
+theologie, protože stále můžeme stavět na stvoření, vtělení,
+vzkříšení, zjevení, aniž bychom vypadali jako podvodníci.
+
+Za tento podfuk jsme ale zaplatili strašlivou cenu. Jednak se nám
+z našeho náboženství zcela vytratila mystika, která jinak
+naplňuje každou teologii životem, protože byla příliš
+individuální a nepopsatelná, aby byla schopna být vědecky
+zpracována a jednak se nesmírným způsobem proměnil vztah k Písmu
+Svatému. Sice všechny generace předosvícenských křesťanů věřili
+na naprostou neomylnost Písma a jeho doslovné autorství Duchem
+Svatým nebo něco podobného, vždycky byla mnohem volnější situace
+co se týkalo možností jeho interpretace. Všechno se najednou
+muselo brát doslova a co nejjednodušším způsobem, protože něco
+tak komplikovaného jako třeba alegorický výklad Písma (ne, že
+bych bylo jeho velkým fandou) vypadal najednou příliš nevědecky
+a tiše se vytratil. Na absolutní doslovnost a neomylnost Písma se
+najednou začal klást obrovský význam, protože pochopitelně, když
+se teologie změnila v jeho studium, jeho neomylnost se najednou
+stala podobným základem jako realita přírody. Kdybychom
+zesložiťovali naprostou žulovou nezměnitelnost Písma, celá ta
+naše pracně budovaná struktura moderní teologie by se zhroutila.
+Když se Písmo stalo základem všeho, až někdy v textech o biblické
+neomylnosti mám pocit, že základem jejich víry je Víra v Boha
+Otce, Syna i Svaté Písmo. 
+
+Výsledkem snahy o jednoduchou interpretaci Písma také ztráta
+čehokoli co přestalo být možné brát doslovně a jednoduše. Je
+pozoruhodné jak málo je toho v této fundamentalistické literatuře
+napsáno o knize Kazatel nebo právě o knize Job.
+
+Ztratil se také *literární styl.* Standardní fráze praví, že
+Bible (zde zejména Starý zákon) není kniha ale hned celá kniha.
+Ale v každé knihovně máme knihy různé. Tak třeba máme
+
+* *Knihy Letopisů* na straně druhé. V zásadě historické kroniky vypadají
+  jako ideální materiál pro jednoduchý výklad a vědecké studium.
+  Problém je v tom, že každý historik ví, že jednou z dalších
+  změn, které přineslo osvícenství je zásadní změna role a forma
+  kronik. Moderní snaha o doslovné zaznamenání jenom a pouze a co
+  nejpřesněji „jak se to doopravdy odehrávalo“ je něco co do té
+  doby v podstatě neexistovalo. Historie pro historii samotnou,
+  snaha o maximální objektivitu, je poměrně luxusní záležitost,
+  kterou si mohlo dovolit až mnohem bohatší univerzitní prostředí
+  post-průmyslové doby. Do té doby bylo hlavním cílem většiny
+  historických prací něco jiného: být zábavným čtením, mravoučnou
+  literaturou nebo jako se domnívám v případě těchto knih státem
+  placenou oslavou historie národa.
+
+* *Kniha Rut* Opět historická kniha, ale výrazně odlišná: na
+  rozdíl od oficiálních kronik (Knihy Samuelovy, Královské
+  a Paralipomenon) toto je velice intimní a půvabná historie,
+  jako by měl být vyprávěna jenom jako rodinná historie u stolu.
+  A kdyby se nejednalo o historii prababičky krále Davida, pak by
+  se pravděpodobně nikdy od toho stolu nedostala dále.
+
+* Žaltář, knihy prorocké, a další poezie (Píseň písní!)
+
+a konečně 
+
+* Kniha Kazatel a kniha Job. Zde se konečně dostáváme k tomu,
+  proč tohle celé říkám. Podle mého jsou tyto dvě knihy *krásná
+  literatura*. A zde nastávají problémy: některé věci, které jsou
+  pro mnoho vykladačů tak zásadní, jsou zde naprosto k ničemu.
+  Historická věrohodnost knihy Job (kde že vlastně byla ta země
+  Nód?) je vlastně úplně nepodstatná, protože o historii se vůbec
+  nejedená. Podle mého první a poslední kapitole (které jsou
+  často paradoxně zcela nejpropracovanějšími kapitolami různých
+  komentářů) představuje pouze *rámcový text* jako je putování
+  poutníků do Cantebury, útěk mladých lidí ze zamořené Florencie
+  v Decameronu, příběh Šeherzády z Pohádek tisíce a jedné noci.
+
+  Právě proto, že se podle mého jedná o krásnou literaturu
+  a těžištěm celé knihy je dialog mezi Jobem a jeho přáteli (a na
+  konci Pánem Bohem). Celý tento rámcový příběh je pak v podstatě
+  jenom kondenzovanou záminkou jak dostat Joba na smetiště a do
+  situace, kdy se opravdu musí po otázce, která nás zajímá.
+  Otázky po historické věrohodnosti těchto prvních dvou kapitol
+  jsou tak podle mého zcela stejně nesmyslné jako otázky po
+  historické věrohodnosti Raskolnikova z Dostojevského Zločinu
+  a trestu. Skutečně doslova a do písmene Job a jeho přátelé
+  řekli přesně to, co je v knize zapsáno? Opravdu se na konci
+  děje knihy zjevil Hospodin v bouři a promluvil slyšitelně
+  a osobně k Jobovi? Popravdě řečeno si nemyslím, že by nám
+  chtěla odpovědět na tyto otázky a rozhodně si nemyslím, že by
+  tyto otázky jakkoli přispívali k lepšímu pochopení zvěsti
+  knihy.
+
+----
+
+Myslím si totiž, že základem celé knihy Job, je zpracování otázky
+„Proč se zlé věci stávají dobrým lidem“. Naše přirozené uvažování
+(a podepřené mnoha biblickými knihami, třeba právě zmíněnými
+knihami Královskými nebo pozoruhodnými kapitolami 27 a 28 knihy
+Deuteronomium) vidí situaci jasně: pokud se budeme držet Božích
+příkazů, bude nám Pán Bůh žehnat, vojska zbožných králů vítězí
+nad nepřáteli zatímco bezbožníci jsou potrestáni. Toto je
+jednoduché logické poselství, které navíc nabádá k morálnímu
+jednání: jednej správně a budeš se mít dobře. Je to jednoduché
+a lidé to rádi slyší. Dodnes třeba všechna Theologie Prosperity
+je na této myšlence založena a jak je populární.
+
+Bible a i už Starý zákon ale ví, že situace není vždycky tak
+jednoduchá. Tím se právě dostáváme k žalmu, který jsme četli
+a zpívali na začátku těchto bohoslužeb, žalmu 73. To je velice
+zvláštní žalm. Na začátku velice přesně popisuje právě situaci,
+kdy jednoduché „Pán Bůh žehná dobrým lidem“ zjevně nefunguje.
+Nejenom, že autor písně se má zle, ale ještě více ho trápí, že
+kolem sebe vidí svévolníky, kterým Pán Bůh zjevně žehná („Všechno
+dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná
+změna, žádný proměnlivý stín.“ Jakub 1:16). Je naplněn hořkostí
+a zlostí nad touto zjevnou nespravedlností.
+
+Pozoruhodné je, že přechod do stavu, kdy žalmista intenzivně
+chválí Hospodina a zcela proti logice začátku žalmu Hospodina
+chválí přesně za to, čím si byl předtím nejistý a co ho trápilo.
+Přechod je tak rychlý, že ho je jednoduché přehlédnout, protože
+se jedná o jediný verš „Až když jsem vešel do Boží svatyně,
+jejich osudu jsem začal rozumět: …“ (v. 17). Žalmista se setkal
+s Hospodinem a najednou je všechno v pořádku. My vlastně vůbec
+nevíme, co mu v té svatyni Hospodin řekl, jaká je vlastně odpověď
+na jeho otázky, jak je to s tím požehnaným svévolníkem. Ale
+zjevně žalmista svojí odpověď dostal.
+
+A stejně podobně nejasný je vyústění knihy Job. Job je zcela
+zjevně představen jako zcela dokonalý prototyp člověka, který by
+podle logiky Teologie Prosperity měl být velice požehnaný. Chová
+se zcela dokonale a příkladně, až možná moc (pálení kajícných
+obětí za děti, pokud se náhodou neprovinili proti Hospodinu mi
+připadne jako trochu moc). Načež už v polovině druhé kapitoly
+skončí na smetišti zasažený nepochopitelnou nemocí a jeho děti
+jsou mrtvé. A zde se dostáváme k titulu té knihy „Proč se dobrým
+lidem dějí zlé věci?“ a k vlastnímu tématu celé knihy Job.
+
+Následuje značně vysilujících a zdlouhavých třicet (!!!) kapitol,
+kde spolu zápasí jeho přátelé s jeho situací. První tři zcela
+katastrofálně (v zásadě obviňují Joba, že svoje hříchy tají),
+čtvrtý poněkud smířlivěji (Pán Bůh je prostě větší nežli naše
+spravedlnost), ale ani jedni nedosáhnou nijak přesvědčivých
+výsledků. Nakonec se na scéně objeví sám Hospodin a dlouhým
+monologem v podstatě s Jobem „zamete“: jak si to představuješ mi,
+jedinému vládci všehomíra, číst nějaké levity. Silné okřiknutí
+Job mi nepřipadne moc dobrý nápad, když Job celou dobu zápasil
+o jistotu, že Hospodin je opravdu spravedlivý a jenom ho
+nepřeválcuje. Ale najednou to vůbec nenávidí. Joba se v tomto
+setkání s Hospodinem něco dotklo a najednou vidí zcela jasně
+odpověď na svoje řešení. Nevíme úplně přesně co to je, ale je
+zcela zjevné, že najednou odpověď na svoji otázku našel („Dosud
+jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči
+spatřuji.“ Job 42:5). A tím v podstatě kniha končí, poslední
+kapitoly jsou pak už zase částí rámcového příběhu a uklízí
+poslední nezodpovědné otázky.
+
+Můžeme se trápit tím, že vlastně jsme nedostali odpověď na otázku
+proč se zlé věci dějí dobrým lidem, ale dostali jsme mocné
+ujištění: Hospodin se s námi chce setkat a vyvést nás z našich
+smetišť a depresí a má pro každého z nás má připravené naše
+individuální řešení té situace. A druhé zjištění je možná ještě
+více šokující: nějaké řešení každé situace JE. Možná nevím ještě,
+co to je.
+
+A přemýšlet o této jistotě můžeme nad příští písní.
+
+Amen
+
+----
+
++ 3. píseň EZ 198 Pod ochranou nejvyššího od Josefa Karafiáta
+
++ Ohlášky – má služba, člen staršovstva, bude napsaný na nástěnce
+  vedle kanceláře
+
++ píseň EZ 399 „V sjití tomto pravme sobě“
+
+Přímluvná modlitba + Otče náš; 3. čtení = poslání
+
+    Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin, blaze člověku, jenž
+    doufá v něj! (Žalm 34:9)
+
+Požehnání
+
+*s rukama rozepjatýma*
+Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,
+ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,
+ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.
+
+*s rukama sepjatýma*
+V Kristu Ježíši, našem Pánu, jemuž sláva i císařství navěky  
+Amen
+
+.. vim: set spelllang=en_GB