Add hinny_siblings and switch {filename}image to {static}image.

1 files changed, 126 insertions, 0 deletions

diff --git a/faith/kultura_pohrdani.rst b/faith/kultura_pohrdani.rst
new file mode 100644
index 0000000..fc694e0
--- /dev/null
+++ b/faith/kultura_pohrdani.rst
@@ -0,0 +1,126 @@
+Kultura pohrdání
+################
+
+:date: 2019-07-11T16:20:56
+:status: draft
+:category: faith
+:tags: czech, KChO, Christianity, ecumenism
+
+Právě si čtu knihu „`Love Your Enemies: How Decent People Can 
+Save America from the Culture of Contempt`_“ (Miluj svoje 
+nepřátele: jak slušní lidé mohou zachránit Ameriku od kultury 
+pohrdání) od Arthura C. Brookse. Je to celkem sympatická kniha, 
+ale zatím (ještě jsem ji nedočetl), se mi zdá taková docela 
+banální. Autor lamentuje nad tím, jak se konverzace 
+nesouhlasících lidí v Americe zhroutila a jak vše nahradil jenom 
+boj lidí, kteří jeden druhým pohrdají a vnímají druhého nikoli 
+jako partnery v dialogu ale jako nepřátele. A reakcí je nikoli 
+zájem o názory druhého nebo polemika s ním, ale snaha druhého 
+pošpinit a znemožnit. Jeho analýza mi připadla docela povrchní 
+a jednostranná. Někde jsou nějací lidé, kteří pohrdají druhými 
+a ničí to naši americkou společnost. Nezabývá se otázkou kolik 
+lidí samo sebe považuje za pohrdajícího druhými a kolik jich je 
+ochotno předstoupit před Contemptuous Anonymous a prohlásit 
+„Ahoj, já jsem John a pohrdám druhými. Moje závislost se 
+projevuje tak, že …“. Obávám se, že všichni čtenáři této knihy 
+mají pocit, že jich se to netýká, a že ti ostatní ničí Ameriku 
+pohrdáním druhými.
+
+.. _`Love Your Enemies: How Decent People Can Save America from the Culture of Contempt`:
+   https://en.wikipedia.org/wiki/Special:BookSources/978-0062883759
+
+Musel jsem přerušit čtení (resp. poslouchání čtené ebook), 
+protože začal program Vojtěcha Kodeta na Katolické Charismatické 
+konferenci na Jan 15, podobenství o vinném kmeni a ratolestech 
+(“Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti…”). Došel na téma 
+milosti a zdůrazňoval (zcela správně), jak je v katolické církvi 
+(a nejen v ní, dodávám já) rozšířen šílený blud nesprávného 
+chápání milosti jako výsledku našeho snažení: „Nejprve se musíš 
+dát dohromady, aby Ti Bůh mohl požehnat. Pomož si a Bůh Ti 
+pomůže.“ No a mě samozřejmě napadalo `o čem jsem už psal jinde`_, 
+že je naprosto absurdní uvažovat o společném (všekřesťanském) 
+slavení Večeře Páně jenom jako výrazu už dosažené jednoty (slyšel 
+jsem od mnoha i upřímných katolíků, že nemůžeme sloužit společnou 
+Večeři Páně/Eucharistii, protože nežijeme v jednotě). Opravdu mám 
+já, protestant, vysvětlovat katolíkům, že Večeře Páně není jenom 
+připomínka minulé události (zde sjednocení se jednot), ale 
+pozváním živého Krista, aby nám svojí Přítomností pomáhal na 
+cestě našeho ještě velmi nedokončeného posvěcení? Přijde mi to 
+absurdní.
+
+.. _`o čem jsem už psal jinde`:
+   {filename}dopis-katolickemu-priteli.rst
+
+Po přednášce P. Kodeta následovalo velice dojemné svědectví 
+studenta semináře o jeho velmi komplikovaném duchovním životě 
+(jednu dobu byl skinhead zatímco vedl chvály v katolické farnosti 
+na Lhotce). Vyprávěl o tom, jak bojoval s tím, jak (už jako 
+student semináře) začal chodit s nějakou slečnou. Tvrdil, že ho 
+velice štvala jednoduchá řešení a povrchní svědectví a jak 
+nakonec nenalezl žádné řešení ve svém boji (nevím, jak moc je to 
+přesně pravda, protože zjevně stále je v semináři a mluví o tom 
+nahlas, takže se pravděpodobně se slečnou rozešel).
+
+A já jsem se nemohl najednou zmoci na nic jiného nežli nahlas 
+pronést cosi o hříších katolické církve. Samozřejmě, že si 
+myslím, že nakládání povinnosti celibátu, kde to podle mého není 
+správné (celibát je dobrý a svatý, ale Bible se zdá specificky 
+naznačovat, že není nutný pro postavení faráře; a i pokud se dají 
+sloučit, tak je povinnost celibátu pro všechny kněží podle mého 
+zbytečným lidským pravidlem týrající dotčené, jako „desátek
+z máty, kopru a kmínu“ (Mat. 23:23-28)). A strašně jsem se nad 
+tím vnitřně rozčiloval. Když jsem se nad tím vztekem přistihl, 
+začal jsem uvažovat, proč se tak rozčiluji. Vztek je přece jak se 
+strach projevuje navenek a pokud se silně rozčilujeme, je to 
+většinou o něčem, co se týká dotýká nás, nikoli o abstraktních 
+problémech.
+
+Netrvalo mi to ani moc dlouho, abych pochopil, že je to vlastně 
+o neúctě. Možná ne přímo pohrdání, to je možná trochu moc vědomé 
+a silné, ale jemný odstup a pocit nadřazenosti. A hned vzápětí mě 
+napadl termín „structural racism“ (rasismus ve strukturách). 
+Kdykoli zmíním cosi o nedostatku ekumenismu, tak mi okamžitě 
+všichni zmíní, kterak všichni přítomní katolíci (nebo dokonce 
+konkrétní osoba) jsou velmi přátelští k protestantům. To je sice 
+pravda, skutečně jsem za těch dvaadvacet let Katolických 
+charismatických konferencí zažil jedinkrát osobu, která projevila 
+nechuť k protestantům a hned se opravila a byť ji to zřejmě 
+dělalo problém, chovala se dále alespoň slušně.
+
+Ale zároveň je v celém katolické zbožnosti nějak přítomen spíše 
+pocit odstupu a povýšenosti nad námi. Nejedná se jenom o velké 
+věci, jako že nejsme dost dobří, abychom byli připuštěni 
+k Eucharistii (a aby protestantská Večeře Páně byla dost dobrá 
+i pro katolíky). Jedná se o modlitby za „bratry odloučené“,
+dokonce o modlitby za smíření „s Židy, muslimy a protestanty“ 
+nebo neustálá snaha o konverzi protestantů na tu naší pravou 
+víru. Naštěstí ani jednu tuhle hrůzu jsem nezažil na KChKo (nebo 
+jenom velmi vzácně) a to první je už snad vytlačováno 
+i oficiálně, ale ten postoj je podle mého stále přítomný. Nebo 
+možná jsem moc přecitlivělý a příliš si shromažďuji minulá 
+zranění.
+
+Píšu tohle druhý den a svět je trochu jiný. Najednou ta hořkost 
+ztratila značnou část ostrosti a cítím se zmateně, jako bych 
+vytahoval nějaké zranění, které vlastně reálně neexistuje. 
+Zároveň vím, že to není úplně pravda. Opravdu se dá pět set (nebo 
+kolik) let nenávisti a pohrdání odstranit během několika 
+desetiletí ne příliš intenzivní snahy? Opravdu je nepravdivé mé 
+pozorování, jak málo lidí se skutečně zajímá o smíření mezi 
+jednotami (z obou stran)? A zajímá skutečně jednota mezi různými 
+jednotami někoho jiného nežli mě? Vždyť každý máme dost svých 
+starostí na svém (i církevním) písečku a proč bychom se starali 
+o druhé (to je konec konců, co mi řekl ten katolický přítel, 
+kterému jsem psal ten dopis, že)? Nesnažím se podstrkávat Pánu 
+Bohu na jeho agendu něco, co on tam teď nemá? Jsem ochoten vůbec 
+věřit, že během mého života dojde k tomu, že by se křesťané 
+opravdu o toto sjednocení vážně zase začali zajímat? Zajímám se 
+o něj opravdu já, kromě příležitostí, kdy nesmím k Eucharistii na 
+této konferenci? Možná na to opravdu není čas, protože mám pocit, 
+že všechny dveře jsou zavřené a Pán Bůh zjevně k nikomu jinému 
+moc nemluví.
+
+A možná právě tento nezájem a spokojenost ve svém rybníčku, 
+kochání se ve své nadřazenosti (z obou stran), je ta neúcta, 
+která mně nejvíce vadí. „Pane, daj v prostřed uhoditi!“ „Odpusť 
+jim, neboť skutečně nevědí, co činí.“