Kázání na 27.8.2023

1 files changed, 199 insertions, 197 deletions

diff --git a/faith/kazani_slabost_sila.rst b/faith/kazani_slabost_sila.rst
index 88b6729..2b8bda7 100644
--- a/faith/kazani_slabost_sila.rst
+++ b/faith/kazani_slabost_sila.rst
@@ -1,8 +1,7 @@
-Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
-###################################################
+Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se
+##################################################
 
 :date: 2023-08-27T09:30:00
-:status: draft
 :category: faith
 :tags: sermon, czech
 
@@ -15,199 +14,202 @@ srpna 2023)
 .. _sboru:
     http://branik.evangnet.cz/
 
-1. verš, který je titulem
-2. nechť je Vaše starost známa Bohu
-3. něco o tom, že magie je špatně
-
-Žalm https://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ118 Ó chvalte laskavého Pána
-
-https://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ469 Kdož by chtěl erbován býti …
-https://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ690 Soudce všeho světa, Bože
-https://evangnet.cz/pisen?sg=EZ176 Někdo mě vede za ruku
-https://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ684 Učiň mne, Pane, nástrojem
-
-1. Starozákonní čtení:
-
-        Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní
-        zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora. // Hospodin Bůh tedy
-        na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a
-        zaplnil to místo tělem. // Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak
-        Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi. // Adam tenkrát
-        řekl: "To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se
-        nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!" // To proto muž opouští
-        otce i matku - aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. //
-        Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
-
-        -- Genesis 2:20-25 (B21)
-
-2. Evangelium:
-
-        Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šlapali.
-        Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: "Dávejte si pozor na
-        farizejský kvas, jímž je pokrytectví. // Není totiž nic skrytého, co
-        nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. // Co jste říkali
-        ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do
-        ucha, se bude hlásat ze střech.
-
-        -- Lukáš 12:1-3 (B21)
-
-3. Novozákonní čtení:
-        
-        Musím se chlubit, i když to není prospěšné. Přejdu tedy k viděním a
-        zjevením od Pána: // Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti
-        lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle nebo mimo tělo, to
-        ví Bůh. // A vím, že ten člověk - nevím, zda v těle nebo bez těla, to
-        ví Bůh - // byl vytržen do ráje, kde slyšel nepopsatelné věci, které
-        člověk ani nemůže vypovědět. // Tímto se tedy budu chlubit, ale sám
-        sebou se chlubit nehodlám, jedině snad svými slabostmi. // I kdybych se
-        chtěl pochlubit, nebyl bych pošetilý, řekl bych pravdu. Raději ale
-        pomlčím, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co u mě vidí nebo ode mě
-        slyší. // Aby mi ta úžasná zjevení příliš nestoupla do hlavy, byl mi
-        dán do těla osten, satanův posel, který mě sráží, abych si o sobě
-        příliš nemyslel. // Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě
-        odešlo, // ale řekl mi: "Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví
-        uprostřed slabosti." Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby
-        na mně spočívala Kristova moc. // S radostí snáším slabosti, příkoří,
-        strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista - vždyť má síla je v mé
-        slabosti!
-
-        -- 2. Korintským 12:1-10 (B21)
-
-Základem dnešního kázání bude poslední verš starozákonního čtení: „Oba dva, muž
-i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.“
-
-Když jsem byl požádán vedením tohoto sboru o kázání, přemýšlel jsem docela
-hodně dlouho o tom, co vlastně je pro mě tento rok nejdůležitější a o čem bych
-chtěl hovořit. Přemýšlel jsem o tom, co pro mě bylo největší duchovní vítězství
-a co jsem si znovu objevil (po více jak třiceti letech života v Církvi
-nepotkávám mnoho opravdu nových věcí, spíše se většinou jedna o znovuobjevování
-již kdysi dávno nalezeného a později ztraceného). Přemýšlel jsem o síle v
-slabosti (z našeho novozákonního čtení), ale teď mi připadne, že všechno se to
-dá dobře zakořenit v našem starozákonním čtení a zejména ve verši, který jsem
-vybral jako základ dnešního kázání.
-
-Tenhle verš mě vždycky velice vzrušoval a okouzloval. Ne až tak kvůli sexuální
-stránce té nahoty, ale vždycky jsem Adamovi a Evě mnohem více záviděl jejich
-*nevinnost* a *otevřenost jeden před druhým*. Chápu, že aplikovat svoje vlastní
-psychopatologie na ostatní lidi není zrovna nejvědečtější přístup, ale doufám,
-že když se s Vámi podělím o svoje myšlenky na dané téma, nebude tu úplně mimo.
-
-Tak třeba bych se chtěl zamyslet nad tím, že právě tato nevinnost a otevřenost
-byly první věci, které lidé ztratili svým prvotním Hříchem a v Genesis 3:7
-čteme „Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí.  Svázali tedy
-fíkové listí a udělali si zástěrky.“ Kalvín a další staří Reformátoři prý
-tvrdili, že následkem Prvotního Hříchu je naše neovladatelné nutkání hřešit. Je
-to možné nebo je to přehnané, nechci se o tom teď dohadovat, ale Bible jako
-první důsledek Hříchu ukazuje něco jiného: ztrátu nevinnosti a neovladatelné
-nutkání přetvářet se. Najednou už nejsme schopni stát jeden před druhým nazí a
-nestydět se. Musíme používat různé zástěrky, abychom zakryli svoji bídu.
-
-A to je zhruba to, co bych si opravdu přál v tomto kázání dokázat: připomenout
-nám všem slova „nevinnost“ a „otevřenost“ a poprosit Vás, abyste se nad nimi
-hlouběji zamysleli. Protože by ale kázání asi mělo být delší než těchto několik
-odstavců a protože, když už se jednou dostanu ke slovu, tak se mikrofonu jen
-tak lehce nepustím, tak Vám přidám ještě několik dalších myšlenek na dané téma.
-
-Když už tedy máme tendenci lhát a přetvářet se, tak mám podezření, že jeden
-z dalších problémů toho v čem žijeme je, že naše přirozená očekávání jsou
-nastavena podle našeho přirozeného stavu před Pádem, ne podle našeho současného
-stavu.  Tak třeba Přísloví 19:22 říká „Po člověku se žádá neselhávající láska."
-(v mém překladu anglického překladu, CEP překládá jako „Na člověku se žádá aby
-byl milosrdný.“, B21 „Po člověku se žádá, aby byl laskavý“, ale alespoň
-porovnáním mnoha anglických a českých překladů tohoto verše se mi zdá, že
-překlad je značně nejasný). Kdo z nás je schopen splnit toto očekávání světa
-kolem nás?
-
-Tváří v tvář tomuto neřešitelnému konfliktu mnozí volí jeho popření a
-přetvařování se, že ideál splňujeme nebo jsme mu alespoň nablízku.  Avšak
-jakékoli přetvařování se doopravdy neodstraní bolest, kterou ve svém nitru
-cítíme.
-
-A ano, protože jsme v církvi a toto je kázání tak moje je odpověď na možná
-řešení je stejná jako toho Pepíčka, když se ho katechetka ptala, co je zrzavé
-zvířátko s dlouhým huňatým ocasem, které skáče z větvičky na větvičku a žere
-lískové oříšky: „Kdyby to byl kdokoli jiný, tak bych odpověděl, že veverka, ale
-u Vás, sestro katechetko, je odpověď na všechny otázky Náš Pán Ježíš Kristus!“
-
-Ano, věřím, že jenom odpuštění našich hříchů a nedostatků je odpovědí na tento
-jinak neřešitelný konflikt. A nechci sice mluvit světským psychologům do jejich
-řemesla, ale prostě si nedokážu představit jiné řešení. Jenom tehdy, když
-skutečně víme, že jsou nám hříchy odpuštěny, a zároveň, když svojí identitu
-skutečně zakládáme jenom na Pánu Bohu a jeho lásce k nám, můžeme začít odkládat
-svoje masky a začít vystupovat blíže tomu, jací skutečně jsme.
-
-Další věc, kterou bych chtěl připomenout je, že být před druhým nahý a
-opravdový neznamená, že musíme být perfektní, právě naopak. Třeba právě mluvě
-o nahotě, vím velice dobře, že moje krásná žena Markéta by si zasloužila
-nějakého krásného muže s železnými svaly a břišními svaly jako žehlicí prkno,
-krásného ve zjevu, takového nějakého Seana Conneryho. A chudinka má mě.
-
-Jenže nevinnost podle mě nezačíná ve svatosti, ale v přijetí sebe samého
-takového jací jsme a odpuštění sám sobě. Právě v odpuštění vykoupeném nám
-křížem Pána Ježíše Krista můžeme začít vystupovat ze svých převleků, protože
-právě jenom tehdy dokážeme sami sebe přijmout takoví jací jsme bez obelhávání
-sama sebe, že na naší svatosti (a jejím nedostatku) vlastně nezáleží, když
-velice dobře víme, že mi na ničem jiném nezáleží více.
-
-Další co mě k tématu nevinnosti napadá je, že právě ve chvíli, kdy se z milosti
-Kříže Kristova začnu vynořovat ze svých masek a přetvářky, můžu zjistit, že
-jsem se vlastně osvobodil, že (jak říká naše třetí čtení) v mé slabosti je moje
-síla.  My ve skutečnosti opravdu nevíme, co vlastně byl ten Pavlův „osten“,
-zdali to byla nějaká fyzická indispozice (někde jsem slyšel, že měl velmi slabý
-hlas, pro kazatele dost nepoužitelný), psychický problém, pronásledování (to
-ale v kontextu úplně nedává smysl), nebo dokonce setrvalý hřích?  Nevíme,
-můžeme se jenom dohadovat, ale víme, že to bylo něco značně nepříjemného a
-ponižujícího („který mě sráží, abych si o sobě příliš nemyslel“).  Stálo mu to
-za opakované modlitby k Hospodinu a Boží naprosto jasné odmítnutí, aby s
-modlitbami ustal.
-
-Co ale víme je, že poté co odložil všechny falešné důkazy své schopnosti být
-kvalifikovaným apoštolem (a kdo na světě může zcela vážně prohlásit, že je
-kvalifikován k tomu být apoštolem ve zcela nezasažené oblasti?) se mohl jenom
-spolehnout na Pána Boha, že ho ochrání v jeho službě (anebo ne a jeho služba
-skončí … a co, jeho identita stejně není založena na jeho službě).
-
-.. FIXME tohle není celé
-
-----
-
-.. FIXME Na téma zranitelnosti.
-
-Pokud jsou všechny naše falešné masky falešnou ochranou měli bychom se naučit
-záviset opravdu jenom na Boží ochraně a být tudíž zranitelní pro všechny
-ostatní útoky. Je to stejně jako v manželství. Pokud chceme nalézt opravdu
-hluboké společenství v manželství, musí se manželé přestat jeden před druhým
-schovávat, přestat se bránit a stát se jeden druhému více zranitelní. Ano, je
-dost pravděpodobné, že tento proces bude značně bolestivý, naštěstí na rozdíl
-od tohoto příběhu, alespoň jeden z účastníků mého vztahu s Bohem je morálně na
-výši a psychicky zcela stabilní.
-
-----
-
-A konečně poslední poznámka, které mě k tématu nevinnosti a slabosti napadá, že
-ve chvíli, kdy se přestaneme spoléhat na vlastní sebespravedlnost a předstírání
-svatosti, vyznáváme svoji naprostou závislost na Pánu Bohu. Ale právě
-nejjasnější vystavení se této závislosti jak pro nás samotné, tak i pro lidi
-kolem nás, je naše modlitba. Jenom v upřímné a poctivé modlitbě můžeme najít,
-kým vlastně skutečně jsme a co jsou naše opravdové problémy se světem i se
-sebou samotnými. Jenom v modlitbě máme příležitost vystavit Bohu naší slabost a
-potřebnost, a právě  a čekání na jeho řešení.
-
-.. TODO ??? Ferrari/Ford Escort.
-
-A abychom mohli tuto chvíli zakončit modlitbou, dovolte mi sdílet jednu
-modlitbu, kterou jsem právě nalezl. Tohle kázání píšu, zatímco jsme s mojí
-postarší maminkou vyjeli do Anglie znovu si připomenout pobyt mého otce a jí
-zde v Oxfordu v roce 1968, dali jsme jí to jako dárek k životnímu výročí. A
-když jsem v Oxfordu, tak si pochopitelně čtu (pochopitelně pro ty, kdo knihu
-znají) román Dorothy Sayersové, který byl do češtiny přeložen jako “Oxfordský
-anonym” (v originále “Gaudy night”). A když si čtu tuto knihu, chtěl bych se s
-Vámi podělit o modlitbu, která mi na závěr tohoto kázání připadne velmi
-příhodná:
-
-        „Pane, nauč nás vzít naše srdce a podívat se na ně zpříma, ať už je to
-        jakkoli těžké.“
-
-
+Starozákonní čtení Genesis 2:20-25 (B21)
+
+Evangelium Lukáš 12:1-3 (B21)
+
+Novozákonní čtení 2. Korintským 12:1-10 (B21)
+
+Základem dnešního kázání bude poslední verš starozákonního čtení:
+„Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.“
+
+Když jsem byl požádán vedením tohoto sboru o kázání, které mám
+tak nějak tendenci považovat za každoroční zamýšlení se nad tím,
+co mi ten rok táhne hlavou, přemýšlel jsem docela hodně dlouho
+o tom, co vlastně je pro mě tento rok nejdůležitější a o čem bych
+chtěl hovořit. Přemýšlel jsem o tom, co pro mě bylo největší
+duchovní vítězství a co jsem si znovu objevil (po více jak
+třiceti letech života v Církvi nepotkávám mnoho opravdu nových
+věcí, spíše se většinou jedna o znovuobjevování již kdysi dávno
+nalezeného a později ztraceného). Přemýšlel jsem o síle
+v slabosti (z našeho novozákonního čtení), ale teď mi připadne,
+že všechno se to dá dobře zakořenit v našem starozákonním čtení
+a zejména ve verši, který jsem vybral jako základ dnešního
+kázání.
+
+Tenhle verš mě vždycky velice vzrušoval a okouzloval. Ne až tak
+kvůli sexuální stránce té nahoty, ale vždycky jsem Adamovi a Evě
+záviděl mnohem více jejich *nevinnost* a *otevřenost jednoho před
+druhým*. Chápu, že aplikovat svoje vlastní psychopatologie na
+ostatní lidi není zrovna nejvědečtější přístup, ale doufám, že
+když se s Vámi podělím o svoje myšlenky na dané téma, nebude tu
+úplně mimo.
+
+Tak třeba bych se chtěl zamyslet nad tím, že právě tato nevinnost
+a otevřenost byly první věci, které lidé ztratili svým prvotním
+Hříchem a v Genesis 3:7 čteme „Tehdy se jim oběma otevřely oči
+a poznali, že jsou nazí.  Svázali tedy fíkové listí a udělali si
+zástěrky.“ Kalvín a další staří Reformátoři prý tvrdili, že
+následkem Prvotního Hříchu je naše neovladatelné nutkání hřešit.
+Je to možné nebo je to přehnané, nechci se o tom teď dohadovat,
+ale Bible jako první důsledek Hříchu ukazuje něco jiného: ztrátu
+nevinnosti a neovladatelné nutkání přetvářet se. Najednou už
+nejsme schopni stát jeden před druhým nazí a nestydět se. Musíme
+používat různé zástěrky, abychom zakryli svoji bídu.
+
+A to je zhruba to, co bych si opravdu přál v tomto kázání dokázat:
+připomenout nám všem slova „nevinnost“ a „otevřenost“, přiznat si,
+že možná právě to nám v životě schází, povzbudit nás, abychom se
+nad nimi hlouběji zamysleli. Protože by ale kázání asi mělo být
+delší než těchto několik odstavců a protože, když už se jednou
+dostanu ke slovu, tak se mikrofonu jen tak lehce nepustím, tak Vám
+přidám ještě několik dalších myšlenek na dané téma.
+
+Kromě toho, že si tedy myslím, že po Pádu máme tendenci lhát
+a přetvářet se, tak mám podezření, že jeden z dalších problémů
+toho, v čem žijeme je, že naše přirozená očekávání jsou nastavena
+podle našeho přirozeného stavu před Pádem, ne podle našeho
+současného stavu.
+
+Věnuji se již delší dobu studiu i praxi toho co se v křesťanské
+hantýrce nazývá vnitřním uzdravením a došel jsem k závěru, že
+v podstatě každý z nás potřebuje alespoň trochu právě trochu
+péče, protože každý z nás v dětství zažil nějaké zklamání
+a bolest. Děti mají podle této představy svoje očekávání
+nastavená podle toho, jak Pán Bůh očekával, že se jeho rodiče,
+sourozenci, příbuzní, spolužáci, učitelé a další budou chovat,
+a my všichni, tady má možná ten Kalvín trochu pravdu, tohoto
+standardu ani zdaleka nedosahujeme. Pro někoho je takovéto
+uzdravení jenom normální součástí dospívání a stačí mu pohovořit
+si s bratry či sestrami nebo s někým starším a zralejším, pro
+někoho se bohužel jedná o celoživotní zápas a to jsem ještě
+nezmínil skutečně strašné případy dětí zneužívaných
+a ubližovaných.
+
+Tak třeba Přísloví 19:22 říká „Po člověku se žádá neselhávající
+láska." (to je můj překlad anglického překladu Písma, CEP
+překládá jako „Na člověku se žádá aby byl milosrdný.“, B21 „Po
+člověku se žádá, aby byl laskavý“, ale alespoň porovnáním mnoha
+anglických a českých překladů tohoto verše se mi zdá, že překlad
+je značně nejasný). Kdo z nás je schopen takováto očekávání
+splnit?
+
+Kdo z nás nebyl zklamán jako dítě, protože jeho rodiče nebyli
+dokonalí? A kdo z nás nikdy nezažil v dospělosti okamžiky, kdy on
+sám, ona sama, nesplnil nebo nesplnila očekávání svých partnerů
+nebo ještě hůře svých dětí?
+
+Tváří v tvář tomuto neřešitelnému konfliktu mnozí volí jeho
+popření a přetvařujeme se a tvrdíme, že ideál splňujeme nebo jsme
+mu alespoň nablízku. Avšak jakékoli přetvařování se doopravdy
+neodstraní bolest, kterou ve svém nitru cítíme.
+
+A ano, protože jsme v církvi a toto je kázání, tak moje je
+odpověď na možná řešení je stejná jako toho Pepíčka, když se ho
+katechetka ptala, co je zrzavé zvířátko s dlouhým huňatým ocasem,
+které skáče z větvičky na větvičku a žere lískové oříšky: „Kdyby
+to byl kdokoli jiný, sestro katechetko, tak bych odpověděl, že
+veverka, ale u Vás, je odpověď na všechny otázky Náš Pán Ježíš
+Kristus!“
+
+Ano, věřím, že odpovědí na všechny naše otázky je Náš Pán Ježíš
+Kristus, a že jenom odpuštění našich hříchů a nedostatků je
+odpovědí na tento jinak neřešitelný konflikt. A nechci sice
+mluvit světským psychologům do jejich řemesla, ale prostě si
+nedokážu představit jiné řešení. Jenom tehdy, když skutečně víme,
+že jsou nám hříchy odpuštěny, a zároveň, když svojí identitu
+skutečně zakládáme jenom na Pánu Bohu a jeho lásce k nám, můžeme
+začít odkládat svoje masky a začít vystupovat blíže tomu, jací
+skutečně jsme.
+
+Další věc, kterou bych chtěl připomenout, je, že být před druhým
+nahý a opravdový neznamená, že musíme být perfektní, právě
+naopak. Třeba právě mluvě o nahotě, vím velice dobře, že moje
+krásná žena Markéta by si zasloužila nějakého krásného muže
+s železnými svaly a břichem jako žehlicí prkno, takového nějakého
+Seana Conneryho. A chudinka má mě.
+
+Jenže nevinnost podle mě nezačíná ve svatosti, ale v přijetí sebe
+samého takového jací jsme a v odpuštění sám sobě. Právě
+v odpuštění vykoupeném nám křížem Pána Ježíše Krista můžeme začít
+vystupovat ze svých převleků, protože právě jenom tehdy dokážeme
+sami sebe přijmout takoví jací jsme. A pak už nemusíme obelhávat
+sama sebe a nemusíme se tvářit, že na naší svatosti (a jejím
+nedostatku) vlastně nezáleží, když velice dobře víme, že nám na
+ničem jiném nezáleží více.
+
+Další co mě k tématu nevinnosti napadá je, že právě ve chvíli,
+kdy se z milosti Kříže Kristova začnu vynořovat ze svých masek
+a přetvářky, můžu zjistit, že jsem se vlastně osvobodil, že (jak
+říká naše třetí čtení) v mé slabosti je moje síla.  My ve
+skutečnosti opravdu nevíme, co vlastně byl ten Pavlův „osten“,
+zdali to byla nějaká fyzická indispozice (někde jsem slyšel, že
+měl velmi slabý hlas, pro kazatele dost nepoužitelný), psychický
+problém, pronásledování (to ale v kontextu úplně nedává smysl),
+nebo dokonce setrvalý hřích?  Nevíme, můžeme se jenom dohadovat,
+ale víme, že to bylo něco značně nepříjemného a ponižujícího
+(„který mě sráží, abych si o sobě příliš nemyslel“).  Stálo mu to
+za opakované modlitby k Hospodinu a teprve Boží naprosto jasné
+odmítnutí ho přimělo k tomu, aby s modlitbami ustal.
+
+Co ale víme je, že poté co odložil všechny falešné důkazy své
+schopnosti být kvalifikovaným apoštolem (a kdo na světě může
+zcela prohlásit s vážnou tváří, že je kvalifikován k tomu být
+apoštolem v evangeliem zcela nezasažené oblasti?) se mohl jenom
+spolehnout na Pána Boha, že ho ochrání v jeho službě (anebo ne
+a jeho služba skončí … a co, jeho identita stejně není založena
+na jeho službě). Ve chvíli, kdy odložil všechnu svoji přetvářku
+a věnoval se cele tomu, k čemu ho Pán Bůh povolal, nemusel se
+Pavel starat o vlastní úspěch a o to, jak vypadá před světem, byl
+najednou mnohem svobodnější a silnější. Z jeho vyznané slabosti
+se stala jeho síla.
+
+Další věc, nad kterou bych se chtěl zastavit je zranitelnost.  Ti
+z nás, kdo jsou ženatí a vdané, tohle znají.  Pokud chceme nalézt
+opravdu hluboké společenství v manželství, musí se manželé
+přestat jeden před druhým schovávat, přestat se bránit a stát se
+jeden druhému více zranitelní. Ano, je dost pravděpodobné, že
+tento proces bude značně bolestivý, naštěstí na rozdíl od tohoto
+příběhu, alespoň jeden z účastníků mého vztahu s Bohem je morálně
+na výši a psychicky zcela stabilní.  Pokud jsou všechny naše
+falešné masky falešnou ochranou měli bychom se naučit záviset
+opravdu jenom na Boží ochraně a být tudíž zranitelní pro všechny
+ostatní útoky.
+
+A konečně poslední poznámka, ve chvíli, kdy se přestaneme
+spoléhat na vlastní sebespravedlnost a předstírání svatosti,
+vyznáváme svoji naprostou závislost na Pánu Bohu. Ale právě
+nejjasnější vystavení se této závislosti jak pro nás samotné, tak
+i pro lidi kolem nás, je naše modlitba. Jenom v upřímné a poctivé
+modlitbě můžeme najít, kým vlastně skutečně jsme a co jsou naše
+opravdové problémy se světem i se sebou samotnými. Jenom
+v modlitbě máme příležitost vystavit Bohu naší slabost
+a potřebnost, čekat na jeho řešení a tak trochu se vracet do
+vztahu, který měl člověk s Bohem před Pádem. To je také podle
+mého pravý význam toho, že ve Starém zákoně jsou věřící často
+nazýváni jako ti, kdo očekávají na Hospodina.
+
+Takže mohu celé kázání uzavřít povzbuzením: hledejme nevinnost,
+odhazujme masky, modleme se a čekejme na Hospodina!
+
+Amen.
+
+Poslání:
+
+Když jsem tvrdil, že základním krokem k nalezení síly
+v Hospodinu, je naše modlitba, dovolte abych jako poslání pronesl
+jednu, kterou jsem tento týden nalezl. Tohle kázání jsem psal,
+zatímco jsme s mojí maminkou vyjeli do Anglie znovu si
+připomenout pobyt mého otce a jí zde v Oxfordu v roce 1968, dali
+jsme jí to jako dárek k životnímu výročí. A když jsem byl
+v Oxfordu, tak jsem si pochopitelně četl román Dorothy Sayersové,
+který byl do češtiny přeložen jako “Oxfordský anonym”
+(v originále “Gaudy night”), který se v Oxfordě odehrává, a který
+Sayersová napsala jako vyznání své lásky k městu. A když jsem si
+četl tuto knihu, nalezl jsem tam tuto modlitbu, které přijměme
+jako poslání do tohoto týdne:
+
+    „Pane, nauč nás vzít naše srdce a podívat se na ně zpříma,
+    ať už je to jakkoli těžké.“
 
 .. vim: spelllang=cs