Initial rewrite of posts for pelican

1 files changed, 192 insertions, 0 deletions

diff --git a/dan-drapal-on-job-review.rst b/dan-drapal-on-job-review.rst
new file mode 100644
index 0000000..10fe7c1
--- /dev/null
+++ b/dan-drapal-on-job-review.rst
@@ -0,0 +1,192 @@
+Ke „Sporu o Joba“
+#################
+
+:category: faith
+:tags: review, czech, job, inerrancy, historicity
+:date: 2015-06-23T10:51:00
+
+Akorát jsem dočetl knihu Dana Drápala „`Spor o Joba`_“ (Návrat domů, 2015)
+a jsem z ní popravdě řečeno poněkud rozpačitý.
+
+.. _`Spor o Joba`:
+    http://www.databazeknih.cz/knihy/spor-o-joba-251107
+
+Nejprve z důvodů lehce formálních. Abych to řekl z mosta do prosta:
+kniha je podle mého mnohem delší nežli by si zasloužila. Opravdu
+hodnotným obsahem je podle mého první část (44 stran), nad jejichž
+čtením mě neustále přepadala radost, že konečně někdo napsal to, co jsem
+tak dlouho chtěl vyslovit (a nikdy jsem nepřemohl lenost a vlastní
+neschopnost, abych tak učinil).  Pak ale následuje druhá část (37
+stran), která je více méně (spíše méně nežli více) komentovanými
+poznámkami z četby rozsáhlé literatury komentující knihu Job. Třetí část
+je obsáhlá (7 hustě potištěných stran) bibliografie.
+
+Vzhledem k tomu, jak publikování knih je problematické z hlediska
+finančního, nepředpokládám zájmy pekuniární, ale spíše vidím za touto
+knihou autorovu touhu (byť stále problematičtější v čase Kindlu
+a podobných přístrojů) zvěčnit svoje dílo na kusech mrtvých stromů.
+Dovolím si ale poznamenat, že výsledek není podle mého názoru rozumný
+ani z hlediska ekologického ani (z hlediska kupujícího) ekonomického (44
+stran za 130 Kč nebo kolik kniha stála je opravdu drastická částka).
+Mnohem více nežli tuto nekonečně nastavovanou kaši (půl stránkové
+odstavce sázené na samostatných stránkách a další stránkou volnou;
+opravdu je to nutné?) bych přivítal třeba sbírku několika blogpostů
+z autorova blogu (včetně této studie o Jobovi), které by mohli dohromady
+vydat mnohem hodnotnější knížku a méně lítosti pro obětované stromy.
+
+Tím máme naštěstí za sebou opravdu negativní část mé kritiky a nyní se
+můžeme věnovat tomu, co vidím jako opravdový přínos této knihy. Nejprve
+se ale musím zastavit u jediné kapitoly druhé části knihy, která mi
+připadne zásadní, totiž „Jobova historicita“. Předpokládám, že by se
+mnou autor souhlasil, že to, že Bible představuje celou knihovnu různých
+lidských autorů a různých literárních stylů. Máme zde třeba knihy
+historické (jak to chápala starověká orientální kultura; třeba knihy
+Paralipomenon), duchovní poezii, resp. psané modlitby (Žalmy), proroctví,
+literaturu mudroslovnou (Přísloví, Kazatel), do šokující míry otevřenou
+erotickou poezii (Píseň písní). Při otázce po literárním stylu knihy Jób
+je myslím odpověď celkem zřejmá: domnívám se, že se nejedná ani o dílo
+historické, ani o dílo (primárně) prorocké nebo mytologické, ale je to
+podle mého jediný(?) zástupce biblické umělecké prózy, jakési formy
+povídky, novely (ve velmi širokém slova smyslu a naprosto bez vyloučení
+inspirace Duchem Svatým). Pokud tuto charakteristiku přijmeme a uvedeme
+do důsledků, musíme podle mého dojít k několika závěrům:
+
+1. Celá otázka Jobovy historicity (a podle mého větší část druhé části
+   naší knihy) tím ztrácí smysl. Pokud je skutečně kniha Job románem, je
+   otázka historicity zhruba stejně (ne-)podstatná jako historicita
+   Aljoši Karamazova. Možná, že existují nějací literární historikové,
+   kteří se zabývají otázkou, zdali je Aljoša Karamazov založen na
+   nějaké historické postavě, ale pro literární hodnotu díla a jeho
+   zvěst je to zcela nepodstatná otázka.
+
+2. Při pohledu na knihu Job jako na literární dílo mi také připadne
+   zjevné, že podstatným obsahem knihy je rozmluva Joba s přáteli (a
+   s Bohem) zabývající se základním tématem knihy, otázkou utrpení ve
+   světě. První dvě kapitoly jsou pak jenom rámcovým příběhem, které
+   dávají kontext zbytku. Tím podle mého také ztrácí na závažnosti celá
+   zoufalá snaha po využití druhé kapitoly knihy Job (a příběhu
+   o setkání mezi Satanem a Hospodinem) jako výkladu smyslu celého díla.
+   Autor sice takovéto vysvětlování v první části (podle mého zcela
+   správně) odmítá, ale pak (ve druhé části) se neubrání úvahám na téma,
+   které se takovémuto vysvětlování zdají nadbíhat.
+
+   Je ostatně dosti zarážející, že převážná část různých pokusů
+   o vysvětlení knihy Job (a druhé části naší knihy) se převážně věnuje
+   právě tomuto rámcovému příběhu, a jenom velmi málo komentátorů se
+   věnuje vlastnímu tělu knihy (zde bych připomněl jako výjimku dosti
+   pozapomenutou a velmi zajímavou knihu Jiřího Dohnala `Pastorace
+   Jobových přátel`_; Logos, 1992).
+
+3. Ostatně použití druhé kapitoly jako vysvětlení knihy Job („nejednalo
+   se o skutečné utrpení Jobovo, ale jenom o sázku a hru mezi Satanem
+   a Hospodinem“) mi připadne dosti podezřelé. Z hlediska Jobova pak
+   takováto sázka a hra zanechává dosti zvláštní svědectví o charakteru
+   Božím (který vyvraždí celou rodinu atp. jen za účelem sázky, aby
+   dokázal Satanovi, že má přece pravdu). Co takováto sázka říká o Boží
+   lásce, o úctě k hodnotě lidského života, atp.?
+
+.. _`Pastorace Jobových přátel`:
+    http://www.databazeknih.cz/knihy/pastorace-jobovych-pratel-202307
+
+Tím konečně skutečně končím s připomínkami ke knize a mohu pokračovat
+tím, co mi připadne na knize jako nejdůležitější, totiž k její první
+části.
+
+Už je to hodně dávno, a proto se na to nepamatuji úplně přesně, co jsem
+viděl v televizi (nebo četl v novinách?) rozhovor s jakýmsi malířem
+(nebo to byl hudební skladatel?) o jeho nejnovějším díle. Mladý novinář
+(nebo novinářka?), který zcela zjevně neměl moc velkou představu
+o umělci, se kterým vedl rozhovor, snad doufal, že se zalíbí umělci,
+když ho nechá hovořit o jeho díle, a tak se ho zeptal, co tím dílem
+chtěl říci. Načež umělec zareagoval celkem podrážděně „Co myslíte?
+Kdybych to, co jsem chtěl říci, dokázal říci ve dvou větách do novin,
+patlal bych se s tímhle dva roky, které jsem na tom strávil?“
+
+Měl jsem pocit, že první část této knihy je do jisté míry odpovědí
+v podobném duchu. Ve chvíli, kdy se snažíme knihu Job jednoduše
+vysvětlit, tak se zcela jistě mineme opravdovým míněním knihy. Opravdu
+neměl Duch Svatý nic jiného na práci, nežli inspirovat k napsání celé
+knihy, když by stačilo její zvěst přednést na jedné dvou stranách
+prostého textu? Neexistuje jednoduchá cesta, kdy přečtení jakkoli
+moudrého komentáře by nám umožnilo vyhnout se skutečnému čtení
+a pochopení knihy.
+
+Kniha začíná vysvětlením toho, jak přirozeným chápání problému
+přítomnosti zla ve světě je víra v to, že spravedlivým Pán Bůh vždy
+žehná a hříšníky vždy trestá, a o tom, jak tato víra se může stát
+skutečně velice škodlivá ve chvíli, kdy se převlékne na druhou stranu
+a my začneme věřit, že požehnaní lidé jsou jistě spravedliví a lidé
+v trápení hříšníci. Autor připomíná slavný text Lukáše 13:1-5:
+
+    Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli
+    o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. // On jim
+    na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než
+    všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli? // Ne, pravím vám,
+    ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. // Nebo
+    oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že
+    oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí
+    v Jeruzalémě? // Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání,
+    všichni právě tak zahynete.“
+
+Ježíš zde velice jasně odmítá implicitně přednesenou teorii „některých“,
+že zabití Galilejští a osmnáct zabitých pod věží v Siloe dostali, co
+jim patřilo. Dokonce bych si troufal dodat, že tento předpoklad, že
+požehnání je průkazem spravedlivých, je velice často prostředkem
+sebeospravedlnění (málokdy je slyšet tato teorie od někoho, kdo prochází
+„temnou nocí duše“, ale většinou od těch, kdo se cítí být požehnaní).
+Ježíš se mi zdá své posluchače poukazem na nutnost pokání odvádět od
+tohoto sebeospravedlnění.
+
+Zbytek prvního oddílu knihy probírá jednotlivé možné cesty, jak udělat
+Jobovo utrpení vysvětlitelné a racionálně srozumitelné a dokazuje, že
+žádný z nich nedává smysl nebo ve skutečnosti nedává odpověď na otázku
+smyslu lidského utrpení.
+
+Těch několik falešných cest, které autor uvádí (a kde s ním živě
+souhlasím), jsou myšlenky, že třeba Job vedl svoje děti špatně, že možná
+jeho bázeň před Hospodinem byla jenom nezdravým strachem, že možná ho
+Pán Bůh chtěl nějak skrze toto utrpení dovést k dokonalosti, že byl
+možná Job předobrazem Pán Ježíše Krista a jeho zástupné oběti, nebo že
+se stejně nakonec nějak jedná o soud nad Jobem. Nemá cenu tyto
+jednotlivé cesty podrobně procházet, protože jednak tak udělal autor sám
+velice dobře, a jednak je většina těchto cest jenom obdobou teorií,
+které přednesli Jobovi přátelé v samotné knize.
+
+Snad bych se jenom zastavil u poněkud obskurního nápadu, že Job byl
+předobrazem zástupné oběti Pána Ježíše Krista. Tuto ideu nalezl autor
+v komentáři k Českému ekumenickému překladu a odmítl ji velice briskně
+v jedné z půlstránkových kapitol s tím, že se jedná o „květnatý
+náboženský blábol“. I když v zásadě uznávám, že paralela je poněkud
+vnucená a není nikde zmíněna (nevidím ani explicitní náznak v knize Job
+samotné, ani to není zmíněno v Novém zákoně), přesto bych řekl že autor
+byl v tomto hodnocení poněkud příliš rychlý. Pochopitelně že vysvětlení
+zástupné oběti trpí stejným problémem jako Hospodin, který se potřebuje
+předvádět před Satanem (viz výše): nikdo se Joba neptal jestli se chce
+obětovat za jiné (Pán Ježíš šel pochopitelně na kříž vědomě
+a dobrovolně) a místo oběti motivované láskou to vypadá jako nesmyslné
+obětování člověka ne nepodobné pohanským lidským obětem. Na druhou
+stranu nemohu úplně vyloučit, že tu jistá podobnost je. Situace
+spravedlivého člověka, který právě pro svoje prožité utrpení dostane moc
+(nebo oprávnění) zachránit svoji přímluvou jiné, kteří se provinili
+proti němu, mi opravdu připadne legitimně nabízet mnoho skutečných
+paralel. Jak to souvisí s oněmi podivnými obětmi za syny a dcery
+z Jb 1:5 mi také není moc jasné, ale odbýt pasáž, která na možnou
+paralelu mezi Jobem a Pánem Ježíšem poukazuje, v několika málo
+(konkrétně pěti) větách jako blábol mi připadne poněkud unáhlené.
+
+Výsledkem první části knihy tedy je, že autor dochází k závěru, že
+skutečně neznáme (možná dokonce nemůžeme znát?) důvod, proč se Job
+dostal do zkušenosti, do které se dostal. Zároveň je ale z celého
+příběhu jasně vidět, že Job odpověď na svoji zkoušku přijal, a tak nám
+možná kniha Joba zanechává místo jednoduché odpovědi pobídku k tomu,
+abychom v situaci vlastního utrpení odpověď u Hospodina hledali
+a nalézali v setkání s ním. V této souvislosti se mi vždy vybavuje
+Žalm 73. Žalmista se v něm ocitne před podobnou otázkou jako Job: jakto,
+že on ve své spravedlnosti a usilování o svatost prožívá jenom utrpení
+(„Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání.“), zatímco svévolník si
+žije v blahobytu a pokoji? Žalm na tuto otázku v podstatě nedává
+jednoznačnou odpověď, ale najednou ve verši 16 a 17 prohlašuje: „Když
+jsem přemýšlel, jak to pochopit, připadalo mi to obtížné. // Až když
+jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec.“ Po tomto
+setkání s Hospodinem se najednou celý zbytek žalmu proměňuje
+v chvalozpěv na Boží spravedlnost a dobrotu.