Kritika knihy Dana Drápala

1 files changed, 87 insertions, 35 deletions

diff --git a/_drafts/dan-drapal-on-job-review.rst b/_posts/dan-drapal-on-job-review.rst
index 7f9f4cd..fe3f168 100644
--- a/_drafts/dan-drapal-on-job-review.rst
+++ b/_posts/dan-drapal-on-job-review.rst
@@ -1,4 +1,4 @@
-title: Dan Drápal -- Spor o Joba; několik poznámek
+title: Ke „Sporu o Joba“
 tags:
 categories:
   - faith
@@ -7,7 +7,7 @@ categories:
   - job
   - inerrancy
   - historicity
-date: ""
+date: 2015-06-23T10:51:00
 ---
 
 Akorát jsem dočetl knihu Dana Drápala „`Spor o Joba`_“ (Návrat domů, 2015)
@@ -17,7 +17,7 @@ a jsem z ní popravdě řečeno poněkud rozpačitý.
     http://www.databazeknih.cz/knihy/spor-o-joba-251107
 
 Nejprve z důvodů lehce formálních. Abych to řekl z mosta do prosta:
-kniha je podle mého mnohem dělší nežli by si zasloužila. Opravdu
+kniha je podle mého mnohem delší nežli by si zasloužila. Opravdu
 hodnotným obsahem je podle mého první část (44 stran), nad jejichž
 čtením mě neustále přepadala radost, že konečně někdo napsal to, co jsem
 tak dlouho chtěl vyslovit (a nikdy jsem nepřemohl lenost a vlastní
@@ -27,7 +27,7 @@ poznámkami z četby rozsáhlé literatury komentující knihu Job. Třetí čá
 je obsáhlá (7 hustě potištěných stran) bibliografie.
 
 Vzhledem k tomu, jak publikování knih je problematické z hlediska
-finančního, nepředpokládám zájmy pekuniární, takže spíše vidím za touto
+finančního, nepředpokládám zájmy pekuniární, ale spíše vidím za touto
 knihou autorovu touhu (byť stále problematičtější v čase Kindlu
 a podobných přístrojů) zvěčnit svoje dílo na kusech mrtvých stromů.
 Dovolím si ale poznamenat, že výsledek není podle mého názoru rozumný
@@ -40,13 +40,13 @@ z autorova blogu (včetně této studie o Jobovi), které by mohli dohromady
 vydat mnohem hodnotnější knížku a méně lítosti pro obětované stromy.
 
 Tím máme naštěstí za sebou opravdu negativní část mé kritiky a nyní se
-můžeme věnovat tomu co vidím jako opravdový přínos této knihy. Nejprve
+můžeme věnovat tomu, co vidím jako opravdový přínos této knihy. Nejprve
 se ale musím zastavit u jediné kapitoly druhé části knihy, která mi
 připadne zásadní, totiž „Jobova historicita“. Předpokládám, že by se
-mnou autor souhlasil, že to že Bible představuje celou knihovnu různých
+mnou autor souhlasil, že to, že Bible představuje celou knihovnu různých
 lidských autorů a různých literárních stylů. Máme zde třeba knihy
 historické (jak to chápala starověká orientální kultura; třeba knihy
-Paralipomenon), duchovní poezii resp. psané modlitby (Žalmy), proroctví,
+Paralipomenon), duchovní poezii, resp. psané modlitby (Žalmy), proroctví,
 literaturu mudroslovnou (Přísloví, Kazatel), do šokující míry otevřenou
 erotickou poezii (Píseň písní). Při otázce po literárním stylu knihy Jób
 je myslím odpověď celkem zřejmá: domnívám se, že se nejedná ani o dílo
@@ -54,10 +54,10 @@ historické, ani o dílo (primárně) prorocké nebo mytologické, ale je to
 podle mého jediný(?) zástupce biblické umělecké prózy, jakési formy
 povídky, novely (ve velmi širokém slova smyslu a naprosto bez vyloučení
 inspirace Duchem Svatým). Pokud tuto charakteristiku přijmeme a uvedeme
-do důsledků musíme podle mého dojít k několika závěrům:
+do důsledků, musíme podle mého dojít k několika závěrům:
 
 1. Celá otázka Jobovy historicity (a podle mého větší část druhé části
-   naší knihy) tím ztrácí smysl. Pokud je skutečně kniha Job románem je
+   naší knihy) tím ztrácí smysl. Pokud je skutečně kniha Job románem, je
    otázka historicity zhruba stejně (ne-)podstatná jako historicita
    Aljoši Karamazova. Možná, že existují nějací literární historikové,
    kteří se zabývají otázkou, zdali je Aljoša Karamazov založen na
@@ -80,38 +80,41 @@ do důsledků musíme podle mého dojít k několika závěrům:
    právě tomuto rámcovému příběhu, a jenom velmi málo komentátorů se
    věnuje vlastnímu tělu knihy (zde bych připomněl jako výjimku dosti
    pozapomenutou a velmi zajímavou knihu Jiřího Dohnala `Pastorace
-   Jobových přátel`_ (Logos, 1992)).
+   Jobových přátel`_; Logos, 1992).
 
 3. Ostatně použití druhé kapitoly jako vysvětlení knihy Job („nejednalo
    se o skutečné utrpení Jobovo, ale jenom o sázku a hru mezi Satanem
    a Hospodinem“) mi připadne dosti podezřelé. Z hlediska Jobova pak
-   takováto sázka a hra zanechává dosti podezřelé svědectví o charakteru
-   Božím (který vyvraždí celou rodinu atp. jenom za účelem sázky, aby
-   dokázal Satanovi že má přece pravdu). Co takováto sázka říká o Boží
+   takováto sázka a hra zanechává dosti zvláštní svědectví o charakteru
+   Božím (který vyvraždí celou rodinu atp. jen za účelem sázky, aby
+   dokázal Satanovi, že má přece pravdu). Co takováto sázka říká o Boží
    lásce, o úctě k hodnotě lidského života, atp.?
 
 .. _`Pastorace Jobových přátel`:
     http://www.databazeknih.cz/knihy/pastorace-jobovych-pratel-202307
 
 Tím konečně skutečně končím s připomínkami ke knize a mohu pokračovat
-tím, co mi připadne na knize jako nejdůležitější totiž k její první
+tím, co mi připadne na knize jako nejdůležitější, totiž k její první
 části.
 
-Už je to hodně dávno a proto se na to nepamatuji úplně přesně, jsem
+Už je to hodně dávno, a proto se na to nepamatuji úplně přesně, co jsem
 viděl v televizi (nebo četl v novinách?) rozhovor s jakýmsi malířem
 (nebo to byl hudební skladatel?) o jeho nejnovějším díle. Mladý novinář
 (nebo novinářka?), který zcela zjevně neměl moc velkou představu
-o umělci se kterým vedl rozhovor, vypadal že se chce zalíbit umělci,
-když ho nechá hovořit o jeho díle a tak se ho zeptal co tím dílem chtěl
-umělec říci. Načež umělec zareagoval celkem podrážděně „Co myslíte?
-Kdybych to co jsem chtěl říci dokázal říci ve dvou větách do novin,
+o umělci, se kterým vedl rozhovor, snad doufal, že se zalíbí umělci,
+když ho nechá hovořit o jeho díle, a tak se ho zeptal, co tím dílem
+chtěl říci. Načež umělec zareagoval celkem podrážděně „Co myslíte?
+Kdybych to, co jsem chtěl říci, dokázal říci ve dvou větách do novin,
 patlal bych se s tímhle dva roky, které jsem na tom strávil?“
 
-Měl jsem pocit, že první část je do jisté míry odpovědí v podobném
-duchu. Ve chvíli, kdy se snažíme knihu Job jednoduše vysvětlit, tak se
-zcela jistě mineme opravdovým míněním knihy. Neexistuje jednoduchá cesta
-jak si přečíst moudrý komentář a vyhnout se tak práci se samotným čtením
-a pochopením knihy Job.
+Měl jsem pocit, že první část této knihy je do jisté míry odpovědí
+v podobném duchu. Ve chvíli, kdy se snažíme knihu Job jednoduše
+vysvětlit, tak se zcela jistě mineme opravdovým míněním knihy. Opravdu
+neměl Duch Svatý nic jiného na práci, nežli inspirovat k napsání celé
+knihy, když by stačilo její zvěst přednést na jedné dvou stranách
+prostého textu? Neexistuje jednoduchá cesta, kdy přečtení jakkoli
+moudrého komentáře by nám umožnilo vyhnout se skutečnému čtení
+a pochopení knihy.
 
 Kniha začíná vysvětlením toho, jak přirozeným chápání problému
 přítomnosti zla ve světě je víra v to, že spravedlivým Pán Bůh vždy
@@ -120,18 +123,18 @@ skutečně velice škodlivá ve chvíli, kdy se převlékne na druhou stranu
 a my začneme věřit, že požehnaní lidé jsou jistě spravedliví a lidé
 v trápení hříšníci. Autor připomíná slavný text Lukáše 13:1-5:
 
-    Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu
-    o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.  //
-    I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli
-    větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
-    // Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též
-    zahynete. // Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe,
-    a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi
-    přebývající v Jeruzalémě? // Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li
-    pokání činiti, všickni též zahynete.
+    Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli
+    o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. // On jim
+    na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než
+    všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli? // Ne, pravím vám,
+    ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. // Nebo
+    oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že
+    oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí
+    v Jeruzalémě? // Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání,
+    všichni právě tak zahynete.“
 
 Ježíš zde velice jasně odmítá implicitně přednesenou teorii „některých“,
-že zabití Galilejští a osmnácte zabitých pod věží v Siloe dostali, co
+že zabití Galilejští a osmnáct zabitých pod věží v Siloe dostali, co
 jim patřilo. Dokonce bych si troufal dodat, že tento předpoklad, že
 požehnání je průkazem spravedlivých, je velice často prostředkem
 sebeospravedlnění (málokdy je slyšet tato teorie od někoho, kdo prochází
@@ -141,5 +144,54 @@ tohoto sebeospravedlnění.
 
 Zbytek prvního oddílu knihy probírá jednotlivé možné cesty, jak udělat
 Jobovo utrpení vysvětlitelné a racionálně srozumitelné a dokazuje, že
-každý z nich nedává smysl nebo ve skutečnosti nedává odpověď na otázku
+žádný z nich nedává smysl nebo ve skutečnosti nedává odpověď na otázku
 smyslu lidského utrpení.
+
+Těch několik falešných cest, které autor uvádí (a kde s ním živě
+souhlasím), jsou myšlenky, že třeba Job vedl svoje děti špatně, že možná
+jeho bázeň před Hospodinem byla jenom nezdravým strachem, že možná ho
+Pán Bůh chtěl nějak skrze toto utrpení dovést k dokonalosti, že byl
+možná Job předobrazem Pán Ježíše Krista a jeho zástupné oběti, nebo že
+se stejně nakonec nějak jedná o soud nad Jobem. Nemá cenu tyto
+jednotlivé cesty podrobně procházet, protože jednak tak udělal autor sám
+velice dobře, a jednak je většina těchto cest jenom obdobou teorií,
+které přednesli Jobovi přátelé v samotné knize.
+
+Snad bych se jenom zastavil u poněkud obskurního nápadu, že Job byl
+předobrazem zástupné oběti Pána Ježíše Krista. Tuto ideu nalezl autor
+v komentáři k Českému ekumenickému překladu a odmítl ji velice briskně
+v jedné z půlstránkových kapitol s tím, že se jedná o „květnatý
+náboženský blábol“. I když v zásadě uznávám, že paralela je poněkud
+vnucená a není nikde zmíněna (nevidím ani explicitní náznak v knize Job
+samotné, ani to není zmíněno v Novém zákoně), přesto bych řekl že autor
+byl v tomto hodnocení poněkud příliš rychlý. Pochopitelně že vysvětlení
+zástupné oběti trpí stejným problémem jako Hospodin, který se potřebuje
+předvádět před Satanem (viz výše): nikdo se Joba neptal jestli se chce
+obětovat za jiné (Pán Ježíš šel pochopitelně na kříž vědomě
+a dobrovolně) a místo oběti motivované láskou to vypadá jako nesmyslné
+obětování člověka ne nepodobné pohanským lidským obětem. Na druhou
+stranu nemohu úplně vyloučit, že tu jistá podobnost je. Situace
+spravedlivého člověka, který právě pro svoje prožité utrpení dostane moc
+(nebo oprávnění) zachránit svoji přímluvou jiné, kteří se provinili
+proti němu, mi opravdu připadne legitimně nabízet mnoho skutečných
+paralel. Jak to souvisí s oněmi podivnými obětmi za syny a dcery
+z Jb 1:5 mi také není moc jasné, ale odbýt pasáž, která na možnou
+paralelu mezi Jobem a Pánem Ježíšem poukazuje, v několika málo
+(konkrétně pěti) větách jako blábol mi připadne poněkud unáhlené.
+
+Výsledkem první části knihy tedy je, že autor dochází k závěru, že
+skutečně neznáme (možná dokonce nemůžeme znát?) důvod, proč se Job
+dostal do zkušenosti, do které se dostal. Zároveň je ale z celého
+příběhu jasně vidět, že Job odpověď na svoji zkoušku přijal, a tak nám
+možná kniha Joba zanechává místo jednoduché odpovědi pobídku k tomu,
+abychom v situaci vlastního utrpení odpověď u Hospodina hledali
+a nalézali v setkání s ním. V této souvislosti se mi vždy vybavuje
+Žalm 73. Žalmista se v něm ocitne před podobnou otázkou jako Job: jakto,
+že on ve své spravedlnosti a usilování o svatost prožívá jenom utrpení
+(„Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání.“), zatímco svévolník si
+žije v blahobytu a pokoji? Žalm na tuto otázku v podstatě nedává
+jednoznačnou odpověď, ale najednou ve verši 16 a 17 prohlašuje: „Když
+jsem přemýšlel, jak to pochopit, připadalo mi to obtížné. // Až když
+jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec.“ Po tomto
+setkání s Hospodinem se najednou celý zbytek žalmu proměňuje
+v chvalozpěv na Boží spravedlnost a dobrotu.