Odpověď Danu Drápalovi
######################
:date: 2013-09-18T14:23:08
:category: faith
:tags: czech, politics
(veřejná odpověď jako reakce na jeho `článek`_)
Ahoj, Dane,
strávil jsem teď pozdněvečerní chvíli čtením Tvých článků duchovních i
politických a chtěl bych Ti moc poděkovat. Většina mi jich moc potěšila
a i když se vším nesouhlasím na 100 %, tak jsem musel s překvapením
konstatovat, že mám pocit, že se naše názory poněkud přiblížily za
posledních sedm let co jsem měl to potěšení potkávat Tě trochu osobněji
(nejsem si jist, kdo se více přiblížil komu, a je to celkem jedno).
Děkuji.
Důvod, proč Ti píšu (kromě toho, že Ti rád děkuji) je okomentovat celou
situaci kolem současného vyšetřování bývalých poslanců pro korupci.
Celkem mě fascinuje jak málo (jestli někdo) se věnuje podle mého dosti
podstatnému problému celé diskuse. On totiž **do jisté míry** má pan
Nečas pravdu. Pokud máme volební systém, který vede většinou ke
koaličním vládám (a jestli je to dobře, je jiná otázka, ale moc bych
nespěchal to rychle odsuzovat), tak je vyjednávání „vy nám dáte tyhle
dva náměstky za tohohle ministra“ nevyhnutelné. A když se nad tím
zamyslím, tak mi asi **tohle** moc nevadí. Stejně, ale když se nad celou
kauzou zamyslím zcela volně (bez uvažování o platných zákonech, ale
spíše *de lege ferenda*), tak mi připadne chování pánů poslanců (a těch
kdo jim ty posty slíbili) jako hluboce nemravně a podle mého hodné
trestu. Tak co s tím? Kde je ta hranice mezi politickým dohadováním a
nemravnou korupcí? A právě tohle je podle mého otázka, kterou slyším
strašně málo. Lidé buď (spolu s panem Nečasem) bezmocně rozhodí ruce a
prohlásí, že se nedá nic dělat, anebo upadají do abstraktních nesmyslně
náročných požadavků, které končí závěrem, že každá politika je svinstvo
(a tudíž není nic lepšího nežli si dát další pivo a pokračovat v
nadávání na ty hajzly nahoře).
.. _článek: http://www.dan-drapal.cz/index.php/cz/politicke-clanky/115-zase-se-to-zvrtlo
Když jsem si nad tímhle lámal chvíli hlavu, tak mi napadlo, co na tom je
špatně. První důvod (který mi ale nepřipadne natolik překvapivý) je, že
je něco jiného organizace společné vlády a rozdělení oblastí, kterým se
má ta která strana (a ten který ministr) věnovat, a na druhé straně
ovlivnění toho, kterak **jednotlivý poslanec** (který se zavázal slibem
rozhodovat pouze podle svého vědomí a svědomí a v souladu se zákony) se
zavazuje nějak rozhodnout **v jednotlivém případě**. Ale hlavně mě
došlo, že se zde jedná o fundamentálně jinou oblast „odměny“. V případě
zasedání v dozorčí radě společnosti částečně (nebo zcela) vlastněné
státem, přece nejde o toho člověka. Zde jde o to, aby byl dobře
spravování majetek vlastněný státem a ten člověk tam není sám za sebe,
ale pouze jako zástupce státu (resp. vlastnických podílů vlastněných
státem). Dokonce mě napadá že by takový zástupce (a vlastně všichni
členové dozorčích rad) neměl být placen za svoji práci od dozorované
společnosti ale od toho, koho zastupuje. Ale to je ještě jiná věc.
Teď se chci zabývat něčím jiným. Pokud totiž posuzujeme všechny tyto
členy dozorčích rad jako zástupce státu kontrolující společnost, že
řádně hospodaří s majetkem státu, tak se přece jedná o jasné působení
veřejné správy, tedy o činnost profesionální a odbornou. Výkřik
kteréhosi politika (nepamatuji si přesně koho, tedy nebudu ani
nadhazovat jméno), že neexistují odborníci na členství ve správních
radách, je tudíž zhruba stejná hloupost jako to, že neexistují odborníci
na kontrolu jaderných elektráren. Existují, jmenují se manažeři (nebo
auditoři, nebo kombinace obojího) a dobří jsou natolik výjimeční, že
jsou placeni zcela výjimečnými platy, které si zcela zaslouží.
Specialisté na dozor nad firmami neexistují pouze tehdy, pokud (což
předpokládám je standard současných členů dozorčích rad) členství v
dozorčí radě znamená pouze podepisovat dokumenty bez čtení, účast na
rautech, a pobírání platu.
Čímž to se dostávám k té myšlence, kterou jsem zatím málo slyšel.
Skandál kolem zkorumpovaných poslanců je jenom dalším z dlouhé série
problémů způsobených neexistencí profesionální veřejné správy oddělené
od politiky. Toto neoddělení považuji ostatně za jeden z největších
problémů současného Česka, ale je zřejmé že většinu veřejnosti (a
politických komentátorů) tento problém nechává zcela chladným. Součástí
zákona o veřejné správě by samozřejmě mělo být i jasné stanovisko, které
posty jsou politické a politicky obsazované a které jsou posty veřejné
správy obsazované pouze na základě odbornosti. Za první republiky
(kterou jinak nemíním brát za vrcholný vzor právě v otázce korupce) to
byli pouze ministři a jejich náměstkové, vše od sekčních šéfů na
ministerstvu níže byli ze zákona profesionálové. Problém státem
vlastněných společností nikdo moc neřešil, protože takové nesmysly tehdy
pokud vím neexistovaly.
Pán Bůh s Tebou,
Matěj
P.S.: A i když se považuji za konzervativce, tak si myslím, že si máme
vážit i zločinců, protože zločinci jsou pro mě především lidé nosící
obraz Boží a nejsou primárně určeni svými zločiny, kterých si opravdu
vážit nemáme. Ale předpokládám, že v tom spolu v podstatě souhlasíme a
jenom jsem ne dobře porozuměl nikoli perfektně formulované větě.
