Poděkování sestře Černé
#######################
:date: 2023-11-06T00:42:33
:category: faith
:tags: czech, protestant
(napsáno pro sborový časopis evangelického sboru ČCE Praha-Braník
„Brána_“)
Loučili jsme se s drahou sestrou Růženou Černou. Při smutečním
shromáždění jsem nejprve nechtěl obtěžovat a když jsem se nakonec
rozhoupal, tak už bylo pozdě. Chtěl bych proto alespoň touto
cestou přidat tuto svoji malou vzpomínku, která velice silně
ovlivnila můj život.
Když jsme s Markétou měli v červnu ’96 svatbu, jedno z našich
prvních důležitých předsvatebních rozhodnutí bylo, že (abych
ocitoval svého tehdy budoucího tchána) „kde jsou mladí, nemají
být staří ani v rámečku na zdi“. Zároveň jsme věděli (a byl
to jeden z důvodů proč jsme měli svatbu v tom termínu), že za
několik týdnů odjedu nejprve já a vzápětí o několik týdnů později
Markéta za mnou do Spojených států, takže nemělo smysl hledat
nějaké dlouhodobé bydlení.
Sestra Černá nám nabídla bydlení v jejím domě v půdním bytu,
který měli pro hosty, a tak jsme strávili ty nejdůležitější první
týdny našeho manželství u nich, první nejdůležitější rozhovory
(a spory) mám navždy spojené s nekonečným hukotem dálnic, které
obklopují Spořilov, v pozadí, a také s velikou láskou vzpomínám
na četné večerní pohovory nad kávou, které jsme s manželi Černými
vedli. Bylo to krásné léto a dodnes na něj velice rád vzpomínám.
Tím ale Růženka neskončila. Po dvou semestrech (opět se začátkem
léta) jsme se vrátili do Prahy a mysleli jsme si, že si rychle
seženeme bydlení a těch několik málo týdnů strávíme u mých
rodičů. Zjistili jsme, že situace je poněkud odlišná. Jednak
těch několik týdnů hledání bytu se protáhlo na celý měsíc a
jednak byt, pro který jsme se nakonec rozhodli (a naše zkušenosti
s exarchou Ivanem Ljavincem by byla jiná historie, na kterou
zde nemám čas), byl v natolik špatném stavu, že jsme museli
provést jeho rekonstrukci. A vzhledem k tomu, jak jsme jako noví
manželé neměli moc peněz, museli jsme většinu rekonstrukce udělat
svépomocí. Když jsme trochu nešťastně přemýšleli, kde budeme
bydlet, tak sestra Černá nezaváhala a bez oka mrknutí nám
oznámila, že se samozřejmě nastěhujeme zase k nim.
Vzhledem k tomu, že nám skutečně mnoho jiného nezbývalo,
nabídku jsme vděčně přijali s tím, že snad tak do měsíce budeme
pryč. Měsíc se s měsícem sešel, pak to byli dva měsíce, tři, a
nakonec nám to trvalo skoro do Vánoc, nežli jsme byli hotovi. A
Růženka s bratrem Černým nás neustále vděčně hostili, podporovali
nás a opravdu fungovali jako nejlepší mentorové stále ještě
velice nového manželství. Jsme jim za to oběma velice vděčni.
.. _Brána:
https://branik.evangnet.cz/zivot-sboru/brana/
