Láska nebo strach. Vyberte si.
##############################
:date: 2017-03-07T11:03:09
:category: faith
:tags: blogComment, czech, politics, EU
Dan Drápal napsal do dnešních (7. února) Lidových novin velice
hezký článek „Co chybí Junckerovým scénářům.“ V zásadě mi
nezbývá, nežli s ním souhlasit, ale přece jenom bych rád přičinil
několik poznámek na jeho okraj.
Jednak je asi třeba zdůraznit, že je velice dobře, že nějaká Bílá
kniha vůbec vznikla. Jak jistě autor ví, tak „není-li žádného
vidění, lid pustne …“ (Přísloví 29:18), a myslím, že jednou
z mnoha příčin celoevropské „blbé nálady“ je to, že všichni mají
pocit, že nikdo vlastně neví, kam Evropská Unie směřuje. Myslím,
že rozprava o dalším směřování Evropské Unie je to
nejdůležitjěší, co pro překonání té blbé nálady můžeme udělat.
Zároveň jsem ale ke všem plánům na vylepšení EU poněkud
skeptický. Přemýšlel jsem při čtení tohoto článku o Chestertonově
Orthodoxii_, který tam píše o tom, jak je třeba zachránit něco
tak otřesného jako Pimlico_ (dnes vypadá docela hezky).
Argumentuje, že lidé nemilují proto, že je něco velkolepé, ale
činí nevzhledné věci velkolepými, protože je milují. Obávám se,
že jsem v tomto poněkud jinde nežli většina mých spoluobčanů,
které potkávám a kteří nadávají na „Brusel“. Během několika let
v Americe jsem si uvědomil, jak moc je Evropa jiná a jak moc mi
na ní záleží (opět Chesterton: cestujeme proto, abychom zjistili,
jak je náš domov skvělý). Vzpomínal jsem na to, jak nejsilnější
pocit „konečně doma“ nebyl, když jsme přistáli letadlem v Ruzyni,
ale ještě předtím, když jsme přistáli v Londýně, Frankfurtu,
Paříži, nebo Amsterodamu. Jsem všeobecně vlastenec na baterky,
ale jsem si jist, že jakkoli špatný vlastenec jsem, tak jsem
vlastenec nejenom český, ale i vlastenec evropský, tak nějak
nerozděleně a nesmíšeně.
Myslím si tudíž, že chceme-li zachovat a vylepšovat Evropu jako
jeden celek, tak je třeba v lidech probouzet lásku k ní. Bohužel
nemám sebemenší představu, jak toho dosáhnout. Jak nám vysvětlil
Horácio Křiklan, tak nápoje lásky opravdovou lásku nevybudí,
nehledě na to, že opravdové nápoje lásky nemáme. Hodně snad může
pomoci cestování, jak poznávání krás Evropy (a že jich je dost),
tak i cestování a vracení se domů do Evropy. Proto jsou asi také
mladší lidé většinou více proevropští. Nejenom proto, že Evropu
více znají, ale že se do ní také mohli vracet.
Ve chvíli, kdy totiž budeme Evropu milovat, můžeme se konečně
začít pořádně bavit o tom, jak ji zorganizovat. Klidně se můžeme
dohodnout na federální Evropě nebo na něčem mnohem pozvolnějším,
mnoharychlostní Evropě, kde jedni prozkoumají budoucnost pro
druhé a počkají na ně. Ve chvíli, kdy si budeme jisti, že jsme na
jedné lodi, můžeme se konečně domluvit o tom, jak má ta loď
vypadat.
A pak je tu další věc k Danově článku. Náhodou jsem zrovna dnes
ráno poslouchal `epizodu podcastu EconTalk`_, který se věnuje na
velmi vysoké úrovni ekonomii. Tato epizoda se týkala ekonomického
pohledu na budoucnost Evropské Unie. Závěry přítomných ekonomů
byly velice skeptické, ale z celého toho povidání mě nejvíce
zaujalo, jak se nakonec všichni shodli na tom, co je jednotícím
problémem, který stojí za katastrofami Brexitu, volby pana Trumpa
prezidentem Spojených států a případně (Bože, chraň!) vítězstvím
paní Le Penové ve Francii. Lidé se bojí budoucnosti, protože jsou
vystrašeni nekonečným množstvím změn, zejména technologických,
které probíhají kolem nich. Situace je značně neútěšná ve chvíli,
kdy je dosti silná možnost, že většina současných pracovních
pozicí vyžadujících manuální práci zmizí v nejbližších deseti
letech. Navíc lidé, kteří na takovýchto pozicích pracují, jsou
většinou méně vzdělaní a méně schopní se přizpůsobit novým
podmínkám. Tito ekonomové citovali nějakou studii (nevím, jak
přesně ji citovali, ani jak přesná ta studie je), která tvrdila,
že 90 % všech ztracených míst v USA je na úkor nové technologie,
robotiky, atp. a že jenom 10 % pracovních míst zmizelo vývozem
práce do ciziny. Ovšem proti technologickým změnám, iPhone
a Wikipedii, se těžko podnikají politické kampaně a je mnohem
jednodušší za změny ve společnosti obviňovat Číňany nebo
„Brusel.“
A nejedná se jenom o pracovní místa. Svět, kterému posledních En
let svého života rozuměli, se najednou mění a oni mu už
nerozumějí. A matoucích změn je tolik, že to opravdu musí být pro
mnohé znervózňující. Němci najednou nemají být nepřátelé, dokonce
bychom se jim měli omluvit za vyhnání. Kromě toho, že mohou
přijít o místo, tak najednou vidí v samoobsluze ženy s hidžábem
na hlavě (nebo alespoň slyší v televizi, že někde v Praze se
takové ženy objevují). Najednou zjistili, že kolem nich žijí
Rómové, invalidé, Vietnamci, a vážní lidé v televizi jim tvrdí,
že není hezké je nadále ignorovat, jak byli zvyklí celý svůj
život. Najednou je všude kolem spousta Ukrajinců, kteří dělají
práci, kterou sice oni dělat nechtěli, ale mohli doufat, že pro
ně bude, nebude-li nic jiného. Obávám se ale, že většinou je
tento strach zcela nereflektovaný, takže když se takovým lidem,
které často potkávám, snažím vysvětlit, že „v lásce není strachu,
kdo se bojí, není dokonalý v lásce“ (1. Janova 4:18), tak na mě
koukají se skelným pohledem a nechápou, proč jim to říkám.
Takže je to vlastně jednoduché: láska nebo strach. Vyberte si.
.. _Orthodoxii:
https://search.mlp.cz/cz/vyjadreni/ortodoxie/2961267/
.. _Pimlico:
https://en.wikipedia.org/wiki/Pimlico
.. _`epizodu podcastu EconTalk`:
http://www.econtalk.org/archives/2017/03/crafts_garicano.html
