path: root/vyklad_na_pravo_zemske.rst

         ARCHIV ČESKÝ

                                   ČILI



STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY



                     ČESKÉ I MORAWSKÉ.





                 Z ARCHIVŮW DOMÁCÍCH I CIZÍCH
                                  SEBRAL ♦ WYDAL

                     FRANTIŠEK. PALACKÝ,
HISTORIOGRAF PP. STAWŮW KRÁLOWSTWI ČESKŘII0, WÝBOR A JEDNATEL SPOLEČNOSTI ČESKŘII0 MUSEUM, 
iiknr,tyk AUD A SEKRETÁŘ KRÁL. ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAV, AUD KRÁL. BAWORSKŘ AKADEMIE NAUK WE
  MNICHOWĚ• UHERSKÉ UČENU SPOLEČNOSTI W afzsiťé s4POLEČNOSTI PRO WLASTENSKAU OSWĚTU
      WE WRATISLAWI, LŮŘICKŘ SPOLEČNOSTI NAUK WE ŽHO*ECCI, JEDNOTY PRO DĚJINY ZEMĚ
                           BRANDENBURSKŘ W BERLIN'É




                        DÍL DitUICY.







                        W PRAZE, 1842.
                 W KOMMISSÍ U KRONBERGRA I BIWNÁČE.

                                          481 
100 IP a z nich 10 fP platu roVniho platiti mé, jakož týž list to i Mře jiné M- 
wazky wyswědéujt.
   Druhý list Heřmana x Dobřené, Augustina z DUM vrá, Jana písaře mince 
na Horách Kurvách, wyzninvajtcl, kterak přistopiwše před ne Sigmund z Lihenic, 
Mikuláš Rybář ze sta.ho Kohna, wyznali pod přIsabau, že byli při tom, když Kraidl 
dal ti, listy Jankowi Mincerowi od Hory we 13 fP, a m aby z nich učinil, cožby 
mu se zda..
   684. Sousedé x Lišawy ukázali nám list s majestátem krále Wáclawa, 
w němž jim milost tu MM, aby každý z nich „tvé zboží mohl poručiti, káaftowati 
nebo dáti, komuž chce, 1,7 žiwnosci nebo na smrti; pakliby kdo bez káaftu nebo 
poruéenstwl umřel, aby jeho zboží na najbližá přátel), spadlo ptám.. po krvi, 
a to jich budoucím; irem aby mohli swobodně na dwau wozti herinky neb jiné 
weci prodejné woziti do města Cafilowa, a odtud sud na týchž dwau woMch, neb 
jinde, ku prodají.






                   D.


       PANA ONDŘEJE z DUBE,

  WÝKLAD NA PRÁWO ZEMSKÉ ČESKÉ.



   Připomenu. Podámajéte wleutentkána étonárswou jedna znejdůleihéjšáh pantétek 
starojeskeho prdamietwl, za potřebné clzmhodme, osminutt je prvé, pokud mohu!, s osob. spiso- 
watelowaa.
   Padlí swidected starých desk zemských, znít/tito mu nakope (11,332 d.) wýpisky podah, 
«rad noirý Más rad. zemského to lorda., Českém zastawal od r. 1343 do 1394 pan Ondrej 
z Dube'. Auradeuni, wke ui padesáti!, 6edni a like osoby) dne rváni prawdi re podobá, kdy, 
powálane, ke pan Ondrej sten., z Dube', dodá., r. 1394 enthul noji, potom jušti celých 18 let 
inv byl, i aš do smrti nul vidy ještě „uchův zenuk§e8 aujeutagm se já.11. Nezbywá tedy mi 
dem,. ur, ie Ro po sobě páni Ondrepunt z Labi w Čechách nehuyUlnei byl,: co, den 
re doworzujr, éo ave pritonneín apisapan Ondrej jen o auradowint savém za oka, Karla Ir a 
hrdle Irádawa 1r, tedy nikoli také za krále Jana (r. 1343-46) snzt,ka éiné K wyjameini toho 
portawí . sem toOledek dlauhileo a psaného úmoru, mulho ave starých a posavad netate,06 
pramenech o rodu a osobě pana Ondřeji z Dube'.
  A. Č. R.                          61

482                                     D. VI. Pana. Ondřeje z Dubé

           Dwa byli nikdy hradowe' panští w Čcheich, jenž D ub á sluli: jeden w Boleslawsku, u 
města Dubé (nyní DaubaJ, od r. 1218 připomínaný; druhý w Kauřimsku na Sázawl,,panstwí 
nyní Komorního Hrádku, a i ten již od r. 1283 we starých listinách se jntenow4w4. Oba hra- 
&met' byli ptiwodni sídla dwau rodůte panských od Sebe rěidílných: onen 'paszůw Berkůti, z Dubé, 
erbu artrtve; tento .pastiluf Mrackých z Dtěbé, erbu Odřitimus.• Náš pán. Ondřej z Dubé byl po- 
sledního rodit, po Cechetch i ,41orawě (skrze pány zBenelowa, z Dědic, Krawař ,• z •Daubrawice, 
c Choltic a I.: d.) welice rožšířeněho. •O :rodičích a bratřích jeho následující tabule poučí:.
                                  Ondřej z Dube' (nejw. sudí?) t j. 1361. 
                                  9' Alžběta • ......                     ž. 1361.
Ondřej (starší, na Zlenicicli)          Wáclaw (Waněk,         na, Dúbé).      ,     Beneš   (na   Lektně).  .
36 I. nejw. sud' -- 1394 r, 1 i 12.     1361.                t j:, 1382.             1365.   t  j. 1396.
'V Anna (wďowa 1413)                        biřéidlc           .  +1382.       WMarketa      ze ZWIřetic   (wdawa) 
                                      IYaraěk (na llubé)       Henrich         Ondřej , Fialek  Be-    Wáclaw (na
                                            1382.            I    1382.      (mladší)   1396    neš      Leštně• 
                                                                               1396             1396   1396--r1420.
           Podlé tabule té zdá se, že len pan Ondřej z Dubé, kury před r. 1361 byl nejw. sudím. w Ce- 
chách, nebyl kdo jiný, než otec našeho spisowatele. I jest to nemalý důkaz důwěry, u císaře Karla IP 
neobyčejný, že w tak důležitý zemský auřad syna po otci postawil; swidčžt to wysoce jak o weli- 
kých darech ducha, tak i o bezauhonnosti charakteru páně Ondřejowa. Proč ale ctihodný pán a 
starce ten r. 1394 auřad swůj složil, to náleží do dějepisu wěku onoho, a sauwisíc s welikými bau- 
řemi mezi králem Wáclawem i jednomu panskau tehdáž powstalymi, zde krátce Učeno býti nemůže.
           Pánem na Zlenicich jmenuje se pan Ondřej starší z Dubé od r. 1394 až do 1412, we 
kterémžto umřel. Hrad Zlenice stál někdy také na řece Sťezawl, asi půl míle níže nežli Dubet. 
Náležely k němu, a tudíž i p. Ondřejowi poddány byly, wesnice Hradiště, Lébedly, Hrusice, 
Mirošowice, Chlum, Hláska, Senohraby, Bohumily,. Cukmantl a Wiešira celé,. 'pak částky městeček 
Lštěně i Ondřejova, i te; esnic' tIdašína, mnicě a j. iu. Po smňi jeho bezdětné osobowali sobě 
po něm právo (snete I jen wýprosné) :pan Půta z Castolowic a pan Sojek starší z Poděbrad; od 
nich kaupil Zleteůx r. 1415, s pcwolením kridowským, .rytiř Kuneš z Xónojed., Paní po p. 
Ondřejowi pozůstalí wdowě, r. 1413 na saudu zemském wino její proti Půtowi z Častolowic při- 
:nuceno jest (wiz nahoře, II, st. 318.)
           Důležité dílo 'tvé sepsal pan Ondřej teprw po r. 1394, a sice okolo I. 1400, a podal je 
králi I. i I c 1 a w w 4 s přípisem neméně zajímavým, nežli spis sám. • Prez:tne-tam, že zniťásla tím ku 
práci sto( pobuzen byl, aby (po proměnách nemalých w řádu zemském od t. 1395 wzniklýclt) »ta 
ctná pamit a zemský řád se mná starým člowěkem neminula; nebo mním, že jest mák pánérw 
Českých, by. pomstili), co stí jich' otcowé měli za práwo.« Před 1402 aspoň jistě dílo. to již se- 
psal:O' bylo, ano: pawoitně jen*, až k čála 82 lahalo•taby práwo: k• prěauťi sjednál«,J jakož i ru- 
kopůower někteří, (zwlethě Hořowský 2 a Pražský 1,) i • obeak sám tomunaswěelěitjí. Co dáltná- 
slednje,' od spisowatele mnohem pindiji, a snad pilo; r.:1411 přidáno jest, jelikož i nález- jeden 
toho teprw roku wynelen. ý tam se nachází.
           O rukopisech, we •cterýck Wýklad teňt•\re čte, iířiti Se nebudeme, protože w Rozboru sta- 
ročeské literatury, od král.. Ceské společnosti nauk r. '1842- vydaném, podrobná •o nich zprůsea p. 
Hankau (na str. 153-114) podána jest. P•ípů krk králi Wáclawowi we with' částce' kukopisů 
zlomený a kusý jest, pOčInaje teprw alowy dole Wyznačenými oHotowi jsáce« etc. •

                                                                                                                                                                   Pflpir králi lf..mui IV.                                                                                                                                                                                                                                                                         483






                                                                             WÝKLAD NA PRÁWO ZEMSKÉ ČESKÉ.
                                                                                                                                                            Připir králi Wdelawowť IF.
                                          Najoswiecenějtimmu kniežeti a panu, panu Waclawowi, Ižintskému wždy roz- 
množiteli a českému králi, pánu mému milosti.. i koruny České dédici přiro- 
zenému:•já Ondřej starat z Dub,: službu swn ponížení: a hotowů ku poslutenst. 
Tsřé ',Velebnosti rozkazuji. W tom, jakožto Twój wěrný z T. koruny české při- 
ození, wěrů poddaný, k T. cti, a k Twému i waie země české počestné., i 
k obecné., dobrému, psal sem paniět swů, již e sem ot mých předków i ot mno- 
hých starých pánow, ježto sil země České práva milovali, slýchal, a sám, jsa mnoho 
let ai Úřadě sudieho najwyttieho, za otce Tvého i za Tebe, se naučil, vedl a 
držel věrně, i s swými towařiti wěrnýnoi, i s jinými toho času ůředotkyž najwiece 
proto, aby ta ctné pamět a zemský řád se moh starým člověkem neminula.. Nebo 
Ml., že jest málo panów Českých, by pomněli, co sů jich otce,vé měli za práwo; 
a neponmiece ani wědůce, i wedů každý k své swé mysli i zámysly w těch 
ůtadieck,' nemilostivě grote dobýwajice, mimo staré ustawenie. A skrze ta-koruna 
Česká na 'službě rytieřów a pan°. najwiece, Ty na svém pan.. , obec :duchow- 
nich i swětskjrch na cti i na zbod, chudl i sirotci . sw. dědictwt obtnetkáni a 
právo české na svém řadu zrušení jsú. Ana koho křik obecný, než na Těl na 
koho k bohu žaloba, než Tě? o kom dá pamět, než o Tobě? Ty toho inóžet 
lehce othyti a vinen tient nebýti, jedno přijala naněenie, uěiniž swů snažnost, ko- 
muž úřady dál aneb dal, a přisahu. ot nich ptijimat af prawdu božskú 
wedů, .a w té pravdě i k té prawdě právo staré obyčejné wedůce, bel zámyslu 
nowých právu, . w tom groae nehledají mimo staré ustawenie, a ježtě w tom lista- 
went ať milost činie, a stran ať ned.ie '), hotovi jsúce každému k jeho potřebě 
wždycký.. neb ia. to ber; a jmajt. Také kaž, ať o swk wée sami před nepo- 
honie lidi; také jich mlaztl, ať u sebe lidských poruěnlków nechowajt, ježto pře 
wedů a tajně s nimi rady mají. Paž také, twých napadów sprawedliwých ať jsi: 
pilní podlé práva: kdež jsi aneb kro po tobě práv, ař sě jemu nedli; kdež prát,' 
nejsi, ale pro Twój pokřik af ihned konec bude powěděn Twěnni, aby na práv.

částce rukOpisůw, jakož jik nahoře připomenuto.      'Sloy•nksle,hijidn, (•FlotOwi jaůee. a t.4 počíná se přípis tento kus, we wétk,                                                                                                                                                                         •                                                                                                   6,

484           D. Vl. Pana .Ondieje z Dala
dosti jmiel. Taký oklik w zemském súdě owšem stawuj skrze swé úředníky. Neb 
kdež úředník swého pána wymlúwá, a pánem swým sebe newymlúwá, dobřeť jest; 
než kdež die úředník : »mnů to nenie« a pán mlčí, — zlé znamenie ! Protož žes 
Ty slůp a swětlost wšie sprawedlnosti a pomsta wšech zlých, wystřiehaj sě toho 
milý! skrze swé úřady. Wšem jsi pánóm pán, wšems chytrcóm, mudr, wšems bez- 
prawciem osidlo, tý,4eiris 4Obtým :mil, a >9prawý boží, dar. Prawini .tákě, ačby Twoji 
úředníci přísežní ot Tebe přikázanie měli, a wezmůce, i snad toho tak newedli, 
jakožs Ty rozkázal, okřik jmáš; (jakož í dnes jde, o který neřád) rozkážiž swé 
wěrné radě, ať to, ohledajt : a uwedů, z horŠieho w lepšie. Pane milý! cožť píši 
anebo psáti:,budu, tohoť sě nelekám mluwiti. a hlásiti: před každým,.člowěkem; nebť 
pro jiné toho nečiním„ než pro, Tvvú čest, .a pro obecné České , země dobré. ,
    čtyřieť jsú úředníci ,ot Tebe w zemském řádu ustawenf, ježto slowů něj- 
wyšší ; neb jsů ot Tebe najwyššieho :pána ustaweni, Twěrnu a k Twé koruně a 
wšie obce země české ku pokoji a ku .počestnému zwoleni a jich ůřadowe nadáni, 
aby w tom, což jim jest- poručeno Tobě, napřed a: potom chudému i bohatému 
prawdu činili, a což páni otsůdie , aneb což sě . lidé swolé, dobrowolně, toho jim 
pamět poručena. To píší w knihy,' ježto slowů dsky, skrze swé pisaře.. Ti páni 
ot Tebe .nřady mají aneb přijímají,. a Tobě přisahajl wěrni býti i wšie české zemi; 
ot Tebe čest mají ,a zbožie; ot Tebe a ot obce groš . určený berú za svdt práci. 
Die z nich, mají: býti páni urozeni: purkrabie Pražský, komorník najwyšší sudí 
najwyŠší; ale čtwrtý, písař najwyšší, nemá býti pán urozený, ale člowěk: obecný 
dobře zachowalý a- k tomu w tom dobře, umělý.: A. což z těch který má bráti, a 
diel jich moci, dole chci psáti. ,
    Naky33i purkrabiě Pražský, neb jeho- mlazší, rná ,moc k zlým we wšie po- 
prawě zemské země. České sáhnůti, a zemany wšecky, kteříž .sě předeň přiwolajt 
aneb otwolají, a naň sě swolé, súditi i jednati, a pokoj zaručiti,. a dále, ač bude 
třeba, na pány oteslati, - Má také, když úřad káže a komorníka wydá, úřadu .poslem 
swým dáti porno; a wěrdunk wzieti ; a má jemu ot pówoda ztrawa dána býti. A 
kdež jest ot úřada komornik, tu nemá listu ot úroda mleti : ale kdež: komorníka 
nenie, nechtieli wěřiti úřadu, ale wezmi list a wěrdunk. jeho. posel, a .sám kopu. 
Má také purkrabie, když slíd zemský bude, stolice pánóm a. seděnie zjednati, šraňky 
osaditi, aby tam nešel, ktož pán nenie, pánóm pokoj učiniti k slyšení prawdy, řeč- 
níky miesty zděliti. , Má miesto podlé komorníka najwyššieho, na lewé, straně, 1141 
drže w ruce; panské kázani; což z súdu wynešeno, bude, činiti, a když král sede 
na súdě, má státi s holt, a král má na jeho miestě 'seděti.: Má také, když a dokudž 
úřad wešken nebo jich mlazší sedle, býti při úřadu pro pokoj, a za to jej úřad 
má w podobných prosbách uslyšeti. A mají jemu na každé, suché dni na propito 
jedno panowánie dáti, mimo jeho diel w. panowánich. Má také mieti, kdež zbožie.

                Plipir králi lnelaziovi IN. 485
postupuji ob wéžowypustM, kopu grOuow mého prima, opowédi, ran, swád 
obě nnorduow i jiných Opaduor, a poty na purkrabstwie, i zbožin jot .swě. 
donde. W panský potaz na sudě nemá Pí, ani žádný nřednik bez přiwollinie.
          homornik má odesto své najwýš mezi pány na sudé. To nul 
králova pOwa s pOwein brániti, konorntIcy mlaršie má w st. moci; na toho 
slušejí, ob na jeho mlazSieho, podlé sudieho, opowédi bráti a památné, do koply 
svědky přijimati a přisaby poslěchati, zwody na dědiny a mhálánie dědin všecko. 
Ot jeho starosty komornici moji prošeni býti na .poliony ina všecky těl, a nemá 
jemu wiece dám, býti ot každého, než jediný groš, buďto nač buď. Toho úřadu 
pán ten nemá aajimati; neb jsa komornici králem nadáni . králowstwie, a neplatiti 
ani 1.11.oków ani berně zemské; než má jim starosta kázati na kaidi• roky weřed 
ot veřeje pti úřadu býti, aby je lidé sobě zjednali k své wóli, jakt kto noti koho. 
A korornik nižádný nemá ot pohonu wiece, nes Ir jednom kraji pét grosów, 
w druhém deset wzieti a toho kraje kolorit& pět groš., w třetiena patnácte, a 
w čtvrtém dvaceti, a těch krajów komornici každý pět grošów, a každý, když 
svědči pohon neb co ke dskám wyznátvá, tehdy jeden groš, jenž slovo nákrm neb 
nápoj. Na všecky omluvy, zwody, panowanie, othádanie, nemá mieti wiece ko- 
morník, než wérdok od jistce, a za ztrawu groš na wyznánie, a starosta ot dáme 
groš. Komoru.' druh nemá mieti wiece ot zwody dědinnébo, nebo othádánie, bud 
In. obě mnoho, než ta jednom kraji pét tvérdok, a w druhém dvakrát wiec, 
  ztrawu podobná, a Ně ;tenem třikrát wiec; a wezmeli co wiece, to mimo právo. 
A o kterétby koliwěk roky starosta wšech komorników nepostawil beze lsti, jot 
králova wina. We dsky kladenie dole powiem.
    Eafičykli suli má miesto podlé komorníka, a na pány pte podává; a kterémuž 
pánu káže wstáti a se pány sě oG tázati, ten má poshišenstwie učiniti. Jeho mlazái 
podlé Obě, towatiše, opowědně, památné, svědky do koply ptijimá, řeěnlky vládne; 
a co ot těch tanci mají bráti, dole powient. Ten pán w potazu sůdnént nebývá, 
jako i jiní úřednici; sám a menším ůřadem a komornikem i s pisařem do sta kop 
žaloby slyšeti etáž; zwody, panowknie a ‚vklady we dsky podlé jiných dwů tok, a 
bez jeho vále, jako bez komorníka, žádný vklad dok nemóž dojiti.
    Najury..11, plál' zemský dva Milá pod seltů. písaře k wětslin i k menším 
dskám; a s těmi nemá miesta podlé Onów na sědé, než u jich noh má dsky čisti, 
kdyt potvo wome; před Ony sám čti dsky, když jeho pisaři tvéřiti nechtie. A 
proto má býti učený, a má od desk obledinie neb wyznánie kopu bráti, a jeho 
pisat élyii groše; než starým právem ot nižádné přihnané věci před pány nemá 
nic brán, a čisti má, když potřebiti jot. Ot registr ohledánie neb wymazánie ne- 
má nic dáno býti, ob to jot pisatowa práce, jetto běte čtyři groše. O hranic

486                    D. VI. Pana Ondhje z Dube'
ot desk powiem dole. Tento. úředník nemá ::býti w nálezných ') súdiech, jako i 
jiní jeho inlazší, a nemají býti w .potazu istedničiem, než .dsky přeětťice otsiesti, 
lečby byli přiwoláni, a strana kdyžby toho nebránila. Nemá také písař žádných 
kwaternów wkladných w swé moci mieti, aby je ohledowal bez ůředników; nebo 
mají pod zámky býti. Dlužen jest také písař každý stran nedržeti, sůdných wěcf, 
ježto w sůdě wězie, sobě we dsky nepřijímati, neb jest to zwláštně wina králowa, 
a w žádné sě při neptimlůwati, než seděti do otázanie jako němý ; také žádného 
w ničemž kromě desk oswědčiti nem«.
      Tito ětyřie. úředníci : purkrabie,.komornik, .sndí, písař, nemají žádného, do- 
něwadž jsů úředníci, • w swój pohoniti, před. sě; nebo jinak úřadu nebudú 
hodni, jako strany ty; ale mají před pány po piném sůdě winniky swé obžalowati, 
a obžalujice prositi, aby .ote pánów. . byli obesláni , aby každý stál a otpowiedal 
úředníku z čeho jemu winu dá. A když je páni jednú i druhé i třetie obešlí, a 
strana nestane, tehda úředníku má práwo, poinOženo býti podlé .panského nálezu.
      Prawilť jsem krátce, co má bráno býti kórnornikóm ot póhonuow, ot swěd- 
čenie, co ot umluwy, co. ot ,zwodu, co ,ot otbádánie. W tom sem, to, bóh wic, 
powěděl prawdu. A. již prawi, že komornič druh a podsudek opowědného nemají 
wiece bráti, než ot malých wěeí groš; a. což wiece„berň , toť berú proti prach!. 
Památného nemá wiece bráno býti irnalé wěci, než čtyři gro'še,a ot weliké wěci, 
bud co buď, nic wiece přes wěrdunk; ot zwodu , buď. mnoho neb málo, nemá
wiec mieti po ,krajích mimo ztrawu, ot prwnicho pět wěrdunk, ot druhého
dwakrát       ot. třetieho třikrát, a ot ětwrteho čtyřikrát. tolikéž, a nic wieee.
Pakli co wiece wezme, to učiní proti prawn. Ta práwě ot othádanie má býti 
držáno po krajích, kromě byloliby třeba měřiče , tomu pówod má zaplatiti beze 
škody úřada, .a nic wiece; ot. pano*ánié nemá wiece wzato býti ot úřada, jedné 
pět wěrdunk, kdež w dluhu nebo w 'zápisiech nebo w ůrociech nebo w 
    panují; á kdež je ze škod, tu nemá nic úřadu dáno býti, .neb, poleWiCi 
má. Ot wkladów we dsky úřad má bráti rozličně, podlé *čet. rozličných nebo 
wkladów: najprwe' ot trhu, buď mnoho neb málo, ot kopy 'groš' 's Milostí; ot dánie, 
ot spělki, ot směny, buď mnoho neb Málo, ot každého člowěka;kopu grošów.s mi- 
losti; ot každého statku ot persony pisařoWi Čtyři groše; ot. ohledánie &Sic,' buď 
mnoho neb málo, lečby byla přihnaná wěč přede '.pány, !vždy képu grošuow a 
písaři .Čtyři groše;' ot toho, ktož diel dáwá nehn béře'; kopu a čtyři: groše; oté 
wŠech žápisó* ježto jdu kroMě desk • dědinných; Ode' šta kop grošów pisatowi wždy 
čtyři gróše. á nic wiece, a přese 'sto kop, buď což' buď; mimo pól kopy nic ne; 
bráti než .peniez; 'neb ten ipeniez nejde jiným Óřednikěni k zisku, než samému

      I) Rkp. nalézat:156h, nalezérisčh, nálezích.

                               W01. au prát.                                              489
písaři. Jest peniez nedávno nalezeny králowu právu škodný, ale obci dobrý, 
pročež mnoho zemským dekám škodí. Malý písař nemá wiece bráti w 5.111 ave 
Ovšem úřadě, než w každém statku ot persony groš. Deky zemské nemají nikdy 
býti otewřieny, než když páni sedie w piném sudé; spolkové, dánie neb stupkowé 
nemají vloženi') býti, než w piném sůdě.
        Chcešli křiku obecného prázden býti a ote wšie obce užitečný diek mleti, 
swolaje pány, kažiž jim to čisti a tak činiti, a ustanov, své úředníky wystrče 
   raddy, a wynes to obci za savého zdrawie, a budeš šťasten na těle 4na duši. 
A chcešli slyšeti, aneb swé raddě kat slyšeti, ukažiě mnoho w ůradě, jdu. jest 
bráno za jednu kopu deset, a za deset kop sto kop, ježto sě por:). nad tě, 
pro kohož °křik máš. A ráčišli mé slyšeti samého, ještěť chci wiece Tvého uži 
tečného a počestné]. prawiti.




         Pana Ondřeje z Dttbé Wýklad na práwo země České.
                                              t.
        Pra     zemské České jest dávno nalezeno, ještě ot pohanstwie, a najwiece
ot Přemysla oráče, a ot těch pánów, kteřlž sů té clawile byli. A toho jest jistý 
dówod: neb mnoho obyčejów pohanských orném jest drtáno, jako očistu železem 
horúcim .), aneb metženie na wodu. Alen obyčej stál bez pižen9i. až do cies. 
Karla, a do kněze arcibiskupa Arnošta prwébo Pražského; ten jest ciesat, s pinit 
radu arcibiskupa i všech pánów a zem., ten obyčej zrušil, že jedno žaloby map 
w sobě tti škody mieti, a nic wiece, a pohuaný jma samí: přIsahů otbyti pówoda; 
ale, ještě to drží úřad se snímkem. Ta přísaha :na býti podlé řádu a zposoby 
žalob, jakž se dole ptŠc.


        To zemské prěWo, tak jakž jest pod České korunu, na trě se děli jedno 
jest, ježto opkiemo na králowu stolici hledí, jiinZto jest král ot pánów zdáwna 
nadán, ku polepšeni jeho dóstojenstwie; to jest súd dwarskť, ježto také tati ůted- 
niky a deky mít; o němito tuto psáti nechci, neb o to nejsem tazán; a ten ůrad

         Wěaí díl rkpp.        voláni.                            -
        a) N. 2 tato phiáwd: a to jest takto bylo, že ktož měl na koho        děiti, ten musil
na rozpálené železo dva prsty položiti a na něm pěisahati.

488           D. Ví. Pana Ondřeje z Duté
se děli ot zemského swobodného súdu, .rieb jinak k tomu lidi. pohonie , a . jinak 
k swobodnému, i jiní js4 obyčeji. Panským také powolením: Města, klášteři ..i.roz- 
lični služebnici jsů rozličně ot súdu zemského wyňati, to němž o wšem. tutrilnlčím. 
Druhé práwo jest dučhownie, w. němž ,.zpósob přáwy duchoWními, pod aiocí. arcibir 
skupowú jde; o němž tuto také mlčeti chci.

                .3. O zemském práwu.
    Ale o třetiem; totiž o žemskSz pita swobOdnéin, tuto chci .psáti,' žě jest 
to pito w swém ústaviení tak bylo' i býti má svobodné, že ;žádný' Iělo* ěk,' po- 
ěnúc ot krále 'až dó tkačete 1), kromě, riapřed''psáných, rieínohl .se toho"práwa 'wr dřieti neb zniknůti pro ižádnů :věc; a najWiecě ó .dědinu swohodriú kat!, mohl 
dřieti neb zniknůti pro ižádnů :věc; a najWiecě ó .dědinu swohodriú kat!, mohl 
připraven býti práwem před pány, a na jich sudu a nálezu dosti jmieti, tolik 'jedno 
wyjmúce swobodstwie králowo; a to swobodstwie úřad Pražský úpině wie, w čem 
a kterak má práwo veda, králi o kom uwěřiti. A proto slowe práwo swobodné, 
neb ty časy dřewnie nález panský moc měl proti člowěku každému, a byl držán 2); 
a ktož proti práwa obyčeji otbljeji neb othánie práwo, kdokoli to učinil, toho sú 
páni mstili welmi skutečně : ale tyto. ČaSy :nhstiě jedno řečl;, a skutek jsú mrtwi. 
Dřewnie časy, ktož před úřadem slowem neb řečí zawinil, ihned u wěži sazen byl; 
a ktož swú braň obnažil, ruka jemu byla uťata; ktož ranil neb skutkem udeřil, 
hlawa jemu na prahu, kdež práwo bylo, ihned stiata. A to ten dobrý ciesař Karel 
swé časy wěrně do smrti wedl. Proto bylo práwo swobodné , nebo jeho. ruku 
swobodná bránila ; ale již jest robotné, neb práwo wedůé, náklady činiec, pomoci 
a obrany ot práwa nemají; buď toho bohu žel a dobrým lideíň !

                4. O vedeni práwa.
    Na práwu swobodňém ó každá wěc, buď o dědina, ó dluh, o škodu, ne- 
přiezeři, mord, násilé, pódáwenie, únos, neb očkoli, každý člowěk jiná dosti jmieti, 
jiných wšech wěci neb pomst nechaje, pod pokutú cti, wiery a Wyhřiánie z země; 
za zhůbci a za zloděje zemského, a pod -ztracením swého statku wšeho i nápadu, 
jakožto panský obecný nález swědél a we dskách zemských popsán jest. Ale po 
hřiechu již mnozí práwa nechawše, jinak swú wóli wedů. Proč to? jedno, že 
vina pomsty nejmá; a kdež wina lehce sejde, tuť ráda wóle. zlá panuje, nad nižby 
wždy pomsta měla býti,


    2) Medi rkpp. ptačete, papeže oe.
    2) N. 2 byl welmi ote wšeeb &Um, i• ještě 'má býti.

                Wgklarl na práva nemrkl čerkl, 489
                  á. Kde prima hledati?
     Ktok pak chce savého dobyti prinvein tím svobodným zemským, a z pan- 
ského počestného řádu newyjůi, ten má takto učiniti; o každů wee neb nehodu, 
což se jemu ot jeho děje protivníka, jdi řa Praze w ten dwór, kdež dsky zemské 
a stolice etednIków Pražských jsi., a tu písaře nalezne, jenž ty věci potřebné 
jedná, a také starostu komorničieho, jenžto je jakožto posly wšie zemE wydáwá. 
A tu podlé jich rady k své potřebě, jakž twá pravda záleží, žádej komorníka na 
pohon. Ten hned bude dán; a ty pohon wlož we dsky k roku, kterýž tobě plsat 
poesie, a pak na ten rok stój a učiň tak, jakž budeš naučen, řečníka sobě dohoda. 
A bude', rok twzho swědčenie jalový, to jest kromě roków, na nichž žaloby pro- 
chodiv: ale podlé nauěenie rok sobě oprawiš k těm rok., aě nichž žaloby jdu. 
A tu pak na ty roky kaž ot sebe žalovati, jakž tvá pře záleží. Ale podlé pří- 
dny mnohých vin, mnoho jest žalob jiných a jiných, a také póhonowé rozličol. 
To chci ihned, počne ot póhonu do swědčenie , a ot swědéenie do žaloby, a ot 
žaloby do pře ztracence aneb do přísahy, pořád psáti, podlé mého malého smysl', 
což sem o tom slyáad, vídal a swe ruko psal; a pros., hy mi bylo tolik weteno, 
dokudž naučenie lepšieho nebude.

                    S. O páhonieeh.
     Jdi rozliční póhonowěi néktett z dědin dědických, druzí z zástawných, nebo 
  věn, jiní z rozličných násilí: jakožto z mordu, z výboje, z podáwenie panenského 
neb wdowiéko, z únosu, ze zlata ukradenie, z kobylěho pole, ž welikeho dluhu neb 
základu, i z jiných wěcl, ježto jdú k dědic.. neb ku poslůpenstwi. A ti wzickni 
póhoni jdů trojím pohonem, ale jinak a jinak, jakož dole psáno bude; kromě žen 
wdow, jůnžto právo z milosti panské jest dáno, aby jedniem pohonem z své zá- 
stawy wěnné mohly pohoniti k savým dskám, ač ave dskách mají; pakliby měly 
sstůpeníni před lidmi swatebnínd, tehda také musit, trojím Ohon., pohoniti ; neb 
opět, ač], stavu swój proměnila wdowa která, amuži wložila ave dsky, tehda musí 
muž pohoniti póhonem trojím. A ten každý trojí pohon nemá potřeby, by byl 
oswzděowěin podsudienut anebo Lomornié druhu '), neb jiného swědectwie potře- 
buje. A kterak se ti těle póhonowe konati map, to starosta komorniěí má wedéti, 
w kterých nedéléch, aneb k« kterým rokénn. Toho se jedno wystřieci, aby ižádný 
z Lech tet póhonów póhon neměl méně k svědčení darů nedělí a wýše šesti. A 
tak ot suchých dni do suchých dne úpiné jrnajI ttiě zběhneti Shonowě; a pak, 
kterak který jde, neb jíti má pohon, slyš dole.

     .)Ilkťp. nik., komoru. druhu.        62

490           D. VI. Pana Ondřeje z Dub,
               7. Póhon o dědictwie.
    Najprwé o dědictwie ot předków přišlé buďto poslůpenstwim neb kůpením, 
aneb jinak kterakkoli přišlým, póhon má trój jíti, ktožby toho byl zbawen bez- 
práwně. Prwý rok položiti na dwě neděli k swěděeni ; a když ten rok mine a 
bude dokonán, jakž práwo pak druhý wlotí, a. též dokoná, a třetí wždy na suché 
dni potom příštie. A tu pak, ač páni sůd osadie, má žaloba jíti. Ale pohnaný 
w těch třech póhoniech nenie dlužen státi, než na posledniem , tu kdež má dáti 
otpowěd žalobě; lečby, maje co činiti, poručníky swé sobě zjednal a zdělal na 
prwý neb na druhý rok swědčení, tiť mohú miesto pohnaného otpowěd dáti na 
zisk i na ztrátu.
               8. Póhon o zástawy.
    Ale o zástawách též trojí póhon, týmž během, kromě wěn ženských, o něž 
jest, jakož sem napřed psal.
               9. žaloby k póhonóm.
    K takým póhonóm jsů práwem žaloby zjednány tak, jakž každého prawda 
záleží: onoho po otci nedielném, onoho po bratru, onoho po dědu, onoho po spo- 
lečníku, onoho po dáni, onoho po kůpení, onoho po králi, že jemu ty dědiny dal 
i dáti mohl, obdržaw piným práwem po smrti takého a takého 5 a tak o wše spra- 
wedlnosti, jakož kto k čemu neb kteiým dědinám práwo jmá. A pak po žalobách 
u právě běží panský nález, jenž jmá konečně bez dalšieho otwolánie držán býti a 
úřadem po jich práwu dáni pomocen konečně. To jest o dědictwie ; ale o kůpené 
dědiny pohnaný jmá po žalobě hned' zástupce neb zpráwce swé ač které jmá, jme- 
nowati, a k těm má rok jmieti i), a těch jmá požiti podlé svých desk.
              10. Póhon o hlawu a únos.
    Ale k těmto póhonóm také trbjim, o mord, o únos, o podawenie panen neb 
wdow, jdů při póhoniech jiná ohrazenie neb odpowčdi. Najprwé o hlawu nebo 
o mordu, když se ot koho stane' čiemu otci, bratru, neb strýci, neb stryjčenci, 
neb jinému po meči 2) ptieteli, když se mord stane, jest potřeba, aby ihned utekl se k úřadu a ku purkrabí Pražskému, obžalowati toho skutku, a ot úřada komor- 
se k úřadu a ku purkrabí Pražskému, obžalowati toho skutku, a ot úřada komor- 
níka prositi na ohlédánie toho mordu, kdy se stal, a kterými ránami, a móželi 
rúcho krwawé jmieti, to' okázati. A též o únos kémornIk má slyšeti súsedy, kde 
panna neb wdowa byla, bylli úp, křik nebo které dobýwánie z twrze, neb z cha- 
lupy, neb na cestě swobodné; a to když komornik obě sezná, tehda teprw potom

    1) N. 1. 2. k sehnáni na prwnie suché dni před pány komorníkem. 
    9) N. 2. po erbu.

                 iYýžlad +1.2 prdwo zewekd řeskl. 491
póhon jiná jiti trojí, jakož pAwa A když přijde swéděenie, tehda rneho krwa,vé 
okázati před úřadem, a s nim se třikrát opowědieti, ráno, w poledne a k wečerUt 
a ta opowěd má býti i před úřadem, i před Pražským purkrabí; a to pówod činiti 
má tři dni pořád, a wždy tak. Ale o únos mp., ta paní unesena postawena býti 
před úřadem, a jejie wyznánie znamenáno ot pisaře, a má hned od Adu panského 
dána býti k swaternu Bit abbatyši, a tu tik chowana býti do panského Adu; a 
má ji abbatyše tak chovati, aby s ni žádný mluwiti nemohl s žádné strany. A 
když Ad přijde, a páni sedá na Ad, tu ma ta pant stati a z swěho nasilé žalo- 
vati po řečníku, a Pleci, že jest jej'ie slowo, nález pak na panské milosti. O hlavu 
a o mord, též jedno krwawé Acho ukázati přede pány, aneb swědectwie komorničie.
                     11. O sirotku řad.
    PA jestli sirotek, let nemaje: tehda přietel po meči má ot sirotka před 
pány . wzieti, a též vésti, jestli třeba, pana w potaz wezma, klínem předce w klín 
udeře, jakož ten pán Aučl. Pak nález, pomsta i dówod má státi na panské wóJi. 
A tu se bojím psáti ptes jich váli. O podftřvenie týž běh: jedno povyk dowesti, 
 žalujeli ona na swého 'násilnIka , má jemu hlawu stimi. Pakli otec žaluje pro 
dceru, tehda oběma blawn setni, když ona se sezná,. že jest to učinil s jejie woll. 
Ale to jest staré právo, mohn páni ze spolky jinak nalezti.'
                    12. O asuti dědicřadé.
    Pak o ssutie jest čas, rok a den zemský dA každému, ktož sw• dědictwie 
ssúti má: A jiný nemlž ssúti, jedno strýc, bratr, stryjčenee, aneb syn dielný, aneb 
otec dielný,' ale jiný nic. Pakliby otec prodal dédictwie poslapné, a do roka 'umřel, 
a panna dědička ostala, a žádala své dědictwie vyplatiti: taky s ssutlem ni6že 
I jest 'prátvo o ssutie trojí' póhon ; a když prvé bude swědčenié, tehda má pówod 
penieze čisté mleti hotové, a ty před Úřadem olámati; a žádali pohnaný ohledánie 
a čtenM jich, má se státi Budeli sv nich co zlého nalezeno, a summy podlé desk 
nedá: tehda péřrod atratt penieze i dědinu; penieze k úřadu a dědinu ku pohne- 
němu. Pakli žádati bude pówod, mají pel,eze udesk položen, býti ; a také žádali 
úřad po vysvědčení prvém položenie peněz pro swój zisk, map položeni býti A 
próačie žaloby přede pány. A nebudeli pohnaný přede pány chlieti savých peněz 
 aieti, a dědin pówodowi sstnpiti tehda úřad má penieze mleti a dědiny pówod. 
Ztratí také pówod penieze na ohrazenie práv., na opowědi, na po.. W tom se 
wystřieci má, aby i peněz i dědin neztratil. Ale pohnaný také ztratiti dědiny mé,/ 
bez pAÚ, AchtAiem wzieti peněz, opowědi, ohrazeniem 'prawa a nestanien, ale 
',vždy peniezi mají při úřadu ostati ').

      N. 1. 2. p,iddleal, a řiřdiny pil pówodu.

492           D. VI. Pana Ondřej,: z Dube'
             13. Pálion o zlato a kobylé pole.
    O zlato, o kobylé pole, wše pohon trojí, jako o dědiny; a swědomie wésti, 
jakžto o dědinu s očistú.
              14. Póhon o dluh a základ.
    Pak o dluh a základ jsú jiní póhonowé. Nebo jestli dluh nebo základ nad 
deset kop, bud' wěnný, buď pojičený, vidy trojí pohon, a swědków třeba sedmi 
zachowalých lidi, a wětšie má jich strana býti z toho kraje, na kterúž dědinu pówod zři s očistú, a má weden býti w takých neděléch jako o dědiny. Pakli o deset hři- 
zři s očistú, a má weden býti w takých neděléch jako o dědiny. Pakli o deset hři- 
wen bez lota, tehda jeden pohon a třie swědci s očistú; kromě aůby pówod byl 
měštěnín králów, a žalowal ze strawy, neb krámné wěci co dotekl, tu jest swědków 
netřeba, než samé ot pohnaného přísahy.
              15. Khon o dluhu s listem.
    Opět, bylliby list na dluh: tehda obeslati ku Pražskému purkrabí, ať práwo 
jde jako o pečete Neb se přizná, a plň; neb bude proti pečeti mluwiti, a wed 
swědky usedlé lidi zachowalé před kříž, a tu přisahů třie z nich k němu, dwa vo- 
lená na kříži a dwa očista. A nemajiť wše wládyky býti, ale lidé usedlí a dobře 
zachowalí, jižtoby měli na dědinách swobodných. Ale o dědinu mají býti swědci 
wládyky usedlé, bez příroka zlých wěci, a nenájemní.
                16. Pohon o škody.
    Ale o Škody, jež jsú rozličné, a buďto jakž takž, jest jeden Ohon ke čtyřem 
nedělém najméně a k šesti najwiece. A móž ten pohon jíti i k rokům malým neb 
welikým a mezi roky; a o škody, o sto hřiwen nebo výše, sami páni súdie. A ty 
škody, když o ně pohon jde, mají býti oswědčowány, tociž opowěděny komorníč 
druhu a podsudku prvé žalob. Ale že o škody jsú žaloby rozličné, jakož dole 
bude psáno, proto že jsú škody rozličné , jedny z itěinka , druhé z příjmu, třetie 
z kázanie, a čtwrté - o požár nebo o pařez, o wdánie ku Pražskému purkrabí a 
o ohřeb; a titoť póhonowé poslední již tyto časy nejdú.
                  Žaloba o hlawu.
    O hlawu takto jest žaloba : »Petr z Wřeščan žaluje na Jana z Trnowé, že 
jemu zabil otce jeho Petra z Kleni na mierné cestě bezpráwně, a prosí práwa.« 
Ale o příhlawniem dluhu, jenž jest také trojí póhon , tak jest žaloba : že »Petr 
z Brus žaluje na Jana z Lan, že když zabil otce jeho Jana z Luk, při hlavě jeho 
wzal jemu pět set hřiwen střiebra; přilit prosí prá.wa.«
               18. Žaloba z podáwenie.
    »Machna z Tuřieho žaluje na Hawla z Tyter, že potkaw ji na mierné cestě,

                        PrOlad préeva      ,ské.                   488
poranil ji svým pyjem w jejie kop bezprawné , a toho má dobré swédomie; neb 
jest přivolala lidi tu, kdež se ji hanba stala. Swěděl A. B. C. uc.« A pohnaný 
o swů toče také swédky wede.
                        19. žaloba o dédiny bez desk.
       Jsúli dědiny dědické, a desk k Dižž nemá, tehda takto: »Jan z Luk žaluje 
na Petra z Brus, že se uwázal bezpráwm, i drti dědinu jeho poslůpoů w Tuřiem, 
dwór poplužní s twrzi, dědinů, 'uhnil, lesy, potoky, rybníky, štépnicemi, s tě se 
    zwoll, což k tomu přislAie; k niežtit dědina leptie prim, nežli on, po 
Paákowi otci swérn z Timmžé někdy řečeném po nedielném, a má na to swědky 
podobné, a prosí práwa«.
                        20. žaloby o dědiny dskand.
       Pakli jsě dsky, že děd neb otec kůpil, a ti byli nedielni, tehda má tieci 
•Petr Bluk žaluje na Jana z Koni; A tě uvázal lamp...), a drží jeho dědinu 
w Bloku, twrz, dwór popluird 30. (Ul jmenuj, jako dřiewe), k °loži.° dědině tA 
leptie prát., nežli on, po swčm otci po nedielném, a toho A táhne na dsky zemské, 
a pros/ máma.« Též po dědu, strýci, bratru, společniku každé, kteřtž jAt dskami 
we spolek zapsáni. Též o wtecky dědiny, buďto o kobylé pole, buďto jiná kteráž 
koliwčk dědina otjata bez prima.
                        21. tido,. o zástmo M:oné.
       »Kateřina ze klžan žaluje na Jiru z Roztok, že sě °svázal bezprávně a bili 
dědinu jejie wěnnů zástawno w Roztokách, dwór poplužní s twrzt, tě. (tu opét 
jmenuj to, což jest), ‚těžiti žit sto hřiven sttiebra vana stého, jež ji to 
střiebro věnoval mni její Jan z Roztok někdy řečený, když zaň vdávána a on ji 
sobe ženu pojimal. Dokládá se desk zemských, anebo ač desk nemá, ale má na 
to dobré lidi.«
                    22. želoba o utatewo wěonú desk.
       Pak po tějtó nebo po pité žalobě, kdež desk nonie a swédei jdů, mé jich 
sedm býti wIltdyk neAjernných, čistých ot Aroków a usedlých ot dědit, wětžie 
strana z toho kraje, kdež ty dědiny loži°, a otjinud meAie. A ti moji A půwoda 
po suchých dnech we davů neděli ave dsky whiteni býti, a na prvé roky w prkna 
w kaple opowédieni a postaweni, i w kaplu s ohrazeniem práva uvedeni býti. A 
ttie z nich volant tř pohnaného ku přísaze, podlé wdowy, a ona napřed, a oni po 
nie vidy se zmatkem přisahati budil na kříži. Ale o poslůpenstwie jdů svědci 
proti swědkóm ozae se zmatkem; a ktoi zméte, ten Anti , a druhý zi. Pakli 
liběji projdi, tehda niktež w til.tt,t1 pohon mine, a wiec o tu tate pohoniti ne-

494             D. VL Pana Ondřeje z Dube'
méže. Pakli bude žaloba ke dskám, tehda na panice') leží podlé žaloby a desk, 
že páni naleznů, co se jim zdá podlé práwa zemského.
            23. Žaloby ze škod, z účinka a z kázanie:
    Pak po těch žalobách jiné jdú žaloby ze Škod, a ty jsi, pro rozličné příčiny 
také rozličny : jedny jsú .z účinka, druhé z příjrna, a třetie z kázanie; a ty %všecky 
s jich příčinami dole stojí.
                 24. Žaloba z- účinka.
    Takto jest žaloba z účinka: »Rádún z Týnce žaluje na Petra ž Brusów , že 
jemu učinil škodu swů inóci bezpráwně na jeho dědině w Brtisieeh, když se tu 
přihodil, měl jemu dáti penieze jmenowité podlé úmluwy přátelské, i nedal, a proto 
jest Škodu wzal na rozličných základiech, na hotowých peniezech, na rozličných 
střieberných klenotiech, za sto hřiwen střiebra. Po tej Škodě pówod, Jan ze Ptice, 
Petr ze Smrdowa, aneb sám, mluwili co proti tomu, prosí' praWa.«
               25. Žaloba z účinka s listem.
    Bjrwá také w té žalobě pówodem list s visutými pečetmi, jakož prawda 'zá- 
leží. A když to bude w žalobě, • tehda Úřad .otsielá strany s listem ku půrkrabi 
Pražskému, a tu pak poznali se poliriáný' kn pečeti a k slibu , tehdá piniti musí, 
jakž purkrabie umluwf; a toho jest práwo we dwú nedělí:. Pakli se néůná,. tehdy 
jděte swědci, jakož jest napřed psáno. Ale to .wždy má jíti, ač se pohnaný na 
žalobě tak brániti bude, a práwo sobě rozumně ohradí : ale jinak, jakž na žalobě 
bude opowědieno a k newině položená, tak se stati na přísahách a jinak nic; nebi' 
by se straně křiwda stala. Také w té samé žalobě z ťičifika mollú ty příčiny býti, 
jako napřed stojí: »měl mi to učiniti, neb toto.« ac. Ale w jiných žalobách to ne- 
inéže býti, jako o'přijem; nebo o kázanie. Móže také w té žalobě z účinka mnoho 
jiných proměn býti, na něžto, když řečník chce, pro 'zmatek strany; Iméže mnoho 
mysliti, w tom práwa nepohoršuje. Móke také ta žaloba z ůčinka býti bez přísahy 
strany pohnané: a ta bývá, když kto na ty Škody dsky má, jako kdyžby kto Úroky 
měl na druhém we dskách, a dsky jemu neswědčily, jedno na swatý Hawel neb 
na swatý Jiří, • a kdyžby podlé starého práwa úrok swatojiřský přeběhl, úrok swa- 
tého Hawlať a w tom práwem nebylo sažeňos, a již podlé starého práwa komorník 
jemu nemohl: dán býti, a on pak .piližena, z ú•okow• žalowal a desk s'e doložil, a ty 
neswědčily, ani registra, dánie itroka ; tuby měla . přísaha minúti,:. a dsky ostati. Také 
w těch žalobách z účinka móže potopa slowu; »bezpráwně« ,příčina přičiněna býti, 
ale w jiných nic. Jako řka : jemu Škodu swú mocí betpráwně , měl jemu 
jeho penieze dáti chvíli jmenowitů, i nedal, a proto Škodu wzal« ot. aneb jinak, 
jakož komu Škodí.. Ale w jiných to žalobách býti nemóke, neb , w nich :očista ne-

                        IťOlad na przhoo zemské jr,.              495
bývá, ale wAj žalobě pohnaný přisahá, a za sebú dwa očistMky mleti pod
straceniem pře.            26. Žaloba v přijme.
      Druhá žaloba kýta z ptijma. Z té žaloby i přísahy na křiži jsé vyňati 
waickni popravce, koná.tié zmátl, i ti páni, jižto popravu mají a jeli ktneťo.: 
tak že po tej žaloba na kříži ptisahati nemají, než jedno na swů kinetstwie, kon- 
aelstwie svá neb na svit poprawu, dwa hák, jinak prsty, na prsy wložiec, wzieti 
bez zmatku; a toho jim má věřeno býti. Ale jini waickni musie na kuti ptlsahati 
se unatkem, tak jakož žaloba záleží, Tak žaloba . býti: »Ondřej z Sak žaluje 
na Ktiže z Rud, že když Jan z Suché učinil jemu akodu swú moci bezprávně . 
jeho děd. w Sakách, a ta škoda na koniech, na rozličných střieberných klanu- 
dech a na rozličné,» dornowitém nábytce za sto bkiwen Atiebra; a on tu akodu 
ot něho ptijena i žiwe: mluwiliť co proti tomu, prosit práva.. A tak jinak měni, 
jakž se komu zdá podlé jeho prima.
                      27. Žaloba ze škody na dědině.
      »Jan z Prahy žaluje na Petra z Týnce, že kázal moct swů Janovi otnikudž 
učiniti jemu škodu bezpréamě na jeho děd'. w Zahoti, nebo na králově Wilda- 
.wč českého dědině w Praze, když se tu byl ptihodil.« A tu škodu polož, na 
čemž chutě, jakžť jest třeba, neb jakž twit pravda zálež(. A w těj žalobu nic ne-
    zmatečného býti, lečby řečník žaluje se dekami se delil, a strana, nebo tečnIk 
strany, žádal desk čtenie, aneb žehy škody nebyly opowédieny.
                         28. Uměnie w žalobách.
      W těch we waech žalobách nenie jiného uměnie, než kdež jest třeba k řeč- 
triku se utéci, tent swa mzdu vezme, žalobu sun., vždy wiece lži než pravdy; 
a to jest jisté z obyčeje pohanského, kdež jsi; práva nalezena k libosti, ale ne ku 
pravdě, a tak i dnes trojí do proměny panské.

                      29. O položení roku k newiné.
      Po těch po všech žalobách, když již projdi, na Adé, a k newině se pobiti 
pohnaný proti péwodowi, rok bude dAn ku přisale, na pravé malé neb weliké roky, 
jakž se přihodí. A na tom roce straně obě, tak dobře pohnany, jako péntod, mají 
se svit opowědi postaviti u primy, ač bude, u vratech králových na hradě, kdež 
ůtedulci menal budu ; a tu se i jménem swým , i otkuď, i proti komu jménem a 
otkuď, opowédieti. Pakli primy nebude, ale do kaple jiti na Si. královu, a lu 
státi před útedniky a před oltářem, a z prima napoAnati. A jakž tu aledMci po

496            D. VI. Pana Ondivie z Dube'
písaři rotu podlé žaloby wydadie, tak učiniti w každém běhu. A ten běli wiz dole 
podlé položenie žalob swrchupsaných.
            30. O swědciech ku přísaze o dědinu.
    Když se kto pohoní o swé dědiny neb dědictwie, a na to jemu přijde, že 
má swědky uvésti, jakož sem napřed psal: má jich mieti sedm wládyk usedlých a 
zachowalých, a ty na primě má opowědieti, každého jménem křestným a otkud; a 
pak po 'primě má s nimi jíti na králowu sieň před kaplu, a tu čakati času, .když 
úředníci wolati káži, aby swědci byli wedeni. Tehda wezma řečníka, přistůpi před 
kaplu, a tu na prawe straně stane pówod a pohnaný na lewé; a řečník, když jemu 
písař swědky po dskách jmenowati bude, má je wésti, a ohradě práwo před wstú- 
peniem swědku každému, a po jednom až do wšech , a potom pówoda s ohradit 
uwecl, a řečník s nimi. A mají swědci wstůpiti prawů noliťt napřed. A když w kaple 
stanú, tehda strana druhá má sobě woliti tři , a ty písař hned znamenaj; a potom 
třie ti mají přísahati, a dwa jich přísahu očistiti, jako dole stojí psáno.
            31. Když obil stranú swědci projdú.
    Takéž se mít státi, když obě straně swědky wedeta , a jestliže oboji swědci 
projdú, tehda niktož z nich w ničemž. Pakli jedni swědci jdú, a ti s očistú pro- 
jdú, tehda získána pře; pakli neprojdú, tehda ztracena. Neb ty přísahy. mají býti 
se zmatkem, kromě očista má býti bez zmatku.
             32. Přísaha swědków o dědiny.
    Pak přísaha, kterúž mají činiti swědci, má wydána býti ot ůředników men- 
ších podlé žaloby; a ta má takáž býti, jakož žaloba stojí, tak řktic o dědiny: »Na 
tom přísahám, že se jest Petr z Rudy uwázal swú moci i drží bezpráwně dědiny 
Janowy z Blata w Blatě 'dwór poplužní s twrzi ac. s tít se wši zwolí, což, k tomu 
přislušie ; k nimž dědinám má Jan práwo lepšie nežli on, po svitem otci po Petrowi 
z Blata někdy řečeném nedielném; tak mi bóli pomáhaj a wšichni swěitlec A též 
po bratru, též po mateři, s která on chlebil až do jejie smrti.
             33. O dwú očistnikú po přísahách.
    I hned po těch swědków přísahách mají wystúpiti dwa očistníky, a tak mají 
přisieci bez zmatku tkítc : »Ta přísaha-, jižto Pawel z Sak přisahal, jest prawa 
čista, tak mi bóh pomáhaj i wšickni swětí!« Z té řeči napřed psané každý móže 
ke wšem wěcem dědickým, kdež naň nápad . přijiti má, i po swej mateři, s kterúž 
chleba, wybrati co a kterak činiti má. A řečník, kterýž tu wěc uvede, má i dlužen 
jest, když za to béře, stranu we wšem wěrně wystřieci i naučiti welmi pilně a 
snažně.

              FrgUad na práwo zemské &Ad. 497

                34. O jiných přísahách.
    Pak jiné jsťi přísahy w těch póhoniech, ježto ze škod jdů, a v jsě rozličné, 
protože také po žalobách j., ježto jsa rozličné, jakož sem napted psal. Tak jestli 
žaloba z Minka, tehda má pówod s., nebo jeho poručník napted se zmatkem 
pčisieci, a potom pohnaný takéž se matkou,. Ale pohnaný má za sebe dwa očist- 
niky mleti, i hned když jemu běh ponióže projIti, aby je hotovy ukázal a postavil 
bez napominanie; i má tak, přisied sám pówod, nebo jeho poručník, kohož.w konci 
žaloby jmenuje: »Na tom posahám, ž mi jest Jan z Krp učinil škodu swů moci 
bezprávné na mej dédi. w Luži, tu kdež mi měl dati hotové penieze, tak jakož 
ni slibil, i nedal; a proto sem škodu vzal na hotowých peněziech, na střieberných 
klenotiech a na koniech za sto hřiven střiebra, tiem mi jest wžim winen; tak mi 
běh pomáhej i wšickni stran!.
    Ptisaha swědków pěwedowých: »Na tom při... ie Jan z Krp učinil škodu 
swě med bezprávně Al3owi z Lože na jeho Jedině w Luži, tu kdež jemu měl 
děti (ac. jako swrchu), tient jest jemu wčim winen ; tak mi běh pomáhej
                35. Přísaha pohnaného..
    Pak pohnaný, proti komuž ta přísaha stala se, ten se má otpčisieoi takto 
řka: »Na tom přisah., jímž mě Pavel z Luže svini, bych jemu škodu učinil sivú 
moci bezprávně na jeho dOdině w Luži, tu kdež sem jemu .1 dáti penieze jme- 
novité i nedal, by on škodu vzal na botowých penčziech (.. jako napřed), Mm 
sem jemu nížím nevinen, tak mi běh poinábaj aa. A tu hned za sehů měj dutá 
očisuilky, a sám ot kilte wsmna, je bez napomenutie ukaž, řka: »Teď sivé očisty 
mám, hotow jsem prám dosti učiniti..
              36. Přísaha očisty bez zmatku.
    .Na tom ptisaham, že ta ptisaha ježto Jan z K, přisabal proti Pan.. 
z Luže, jest prava a čista; tak mi běh pomáhej i všichni awětll.
                37. Přísaha se zmatkem.
    Pak jest třeba každému, ktož přisahq , neb také přísahu přijímá, těch řečí, 
kterež pisat rotu wyclawaje mluví, pamětlivu býti. Neb ten, ktož ptisahu ptijúná, 
dopustili se, že v. čem řeči, cknutie. neb ji. kte.ikoli ptlčind ',řek., pultu 
s. stran, a právem starým z téhož wěčně jeho pohoniti nenióž. A o škody, budeli 
právem ot něho nařčen, strach mé, když Úřad k swědomt má, by póhonu neztratil 
a přísahy požili nemohl. 38. O prinvieeh stany..

    Prdwa sta?ad rozličnč se stávají: někdy prota, že u primy nestane, ani se 
nemocen poloil, ani jinak ohradí, jakož jest právo. Proto strana druhá památné 
  A. C. II.                          83

498           D. VI. Pana Ondřeje z Duhd
dá, a on hned ztratí swú při, ktož se toho dopustil; a menší úředníci moků za 
práwo dáti, buď oč koli, málo nebo mnoho. A též když přisahá na kříži w kaple, 
a neprojde, túž úřednici moc mají. A ta moc jest jim dáwno ot pánów dána; 
neb přísaha sama zprostí, neb ztratiti dá. A také, ač kto stoje u primy, i se zle 
opowie, ztratí swú při, a o to jesti dosti panských nálezów. A též, ač swědky 
wede, a jich neopowie jménem otkud a proti komu. Tak u primy býwá práwo stané.
               39. Zmatkowé w práwě.
    Pak také w kaple, kdež přísaha býwá, opět nestániem, zmatkem přísahy, 
w ůwodu swědków do kaply, jakž sem napřed psal o swědciech, mlčeniem a ne- 
řiekániem přísahy , u kříže přes páteř nepoloženiem prstów, jakž písař ukáže, a 
zdwiženiem prwé než úředníci káží.
            • 40. Práwo stané rozličným během.
    Také práwo stané býwá na sůclě, buď weliký neb malý súd, rozličným bě- 
hem : nestániem bez ohrady nemoci, neb z země, neb králowú službú ; také býwá 
panským otsťizeniem o welikú wěc, o menší ůtedničím.
              41. O zmateiech w žalobách.
    Také býwá zmatek w žalobě, když se řečník dělí, žaluje, s žalobú we dskách 
psanú, a řečník s druhé strany, otázaw se, jestli pówodowo slowo , a on die, že 
jest, prosí desk té žaloby čtenie, a když shledá, že se žaloba jeho se dskami děli, tehdy ztratí pówod při swú, a pohnaný bude toho prázden. Než ježto řku, jinak 
tehdy ztratí pówod při swú, a pohnaný bude toho prázden. Než ježto řku, jinak 
pówod ztratí a jinak pohnaný, tak rozuměj, že pówod neztratí jiného takým zmatkem, 
jedno swój póhon ten a náklad, ale móž se oprawiti, znowa požena do třetice ; 
ale pohnaný, když na žalobě kterýmkoli během ztratí, buďto neohrazeniem práwa, 
neb otpowěelí bez řádu, neb jiným kterýmžkoli během, wždy při, z niež jest po- 
hnán, ztratí, a naň bude památné dáno. A také my úředníci to držíme, když který 
pówod anebo pohnaný , ot něhož žaloba jde nebo otpowěď, bez útedničieho ot- 
puštěnie stojí w lawiciech súdriých, a řečník strany honí před úřadem: tehdy práwo 
ztratí. A to držie úředníci z panského náleza.
             42. Práwo stané pro nezpráwu.
    Také býwá práwo stané z podwoleňie w zápisu neb trhu pro nezpráwu, 
kdyžby se wěc podwólená nestala, aby práwo šlo jako w staném práwě. Tak ta 
práwa slaná jdú, a po nich umluwa, ježto jest ot práwa.
             43. O umluwě po staném práwu.
    Pak umluwa po staném práwu jest ot pówoda napomanutie pohnaného, jenžto

                Wýklad na prámy Snuk i akald 499
jest ztratil, neb Adem sůdným aneb podwolenien, a ta umluwa prvé jíti nemá, 
než po dáú neděl; po stanéro pAwě nejméně. Pakli dále půwod nechá, to jest 
wóle a jeho prám] neškodí do tti let a osmActe neděl, lečby smrt pohnaného 
neb pówoda mykla. Pakli mi býti umluwa po podwolent neb po trhu, nejiná býti 
pravé, neb když ta pilěina přijde, pro nižto wésti musí a swým dekám dosti učiniti. 
A w te nesnadné člowěk zmate, leč ji pravé dá, netli má býti, jakož dole powiem
n těch wtech zmateiech.
                    44. O Zreod.
    Po dwě nedělí po té umluwé pak móže jiný úd práwa býti, to jest zwěd. 
A ten zwod jest rozličný, podlé rozličných póhonów a prim staných. Také jsú 
zwodowé jedni, ježto upilmo jdů na komorníka, a druzi jsi!, ježto jdú na sudieho 
 na pisate ; a net; jsú, ježto jdi/ na ně na ;všecky tli. 'A o to chci ihned psáti, 
jakž jsem nauč.,  Zarodorvé . komorníka.
    Zwodowe, ježto na komornika jdiy jsú ti obecně, ježto k dědietwi jdů, a 
 nich potom othadanie třeba nonie, neb komorník jest pán dědický, A něhož 
práwem dobude, každý ~MAI° má nticii. A jsú ty wěei tyto: póhon o dědiny 
každý naň slukie, zwod o ptildawni naň slutie, neb hned po zwodu ten dlužnik a 
mord« má z savého dédictwie wyweden býti a pówod uweden, z kobylěho pole 
jeho zwod: a tak o jiných "Mech ;věcech, kteAž jdů k dědicAl. A to lépe po- 
wiem dole, kdež o othadant psáti budu.
              46. Zwodorré na suebebo a půl..
    Pak zwodowé, ježto slAejl na sudieho a na pfsate, jsú wtickni jimi, o tkody,
o dluhy, o zástawy, buďte ;Anne neb jiné kteréžkoli, o základy.
                41. .rodowé na wšeeky.
    Pak zwodowě, ježto na wteeky slutejl, jsú jedno o nezpr.u. Ty zwody 
Aickni the dělé mezi se; ale to jest tepruw ptitlo za Kaplete pisate zemského, 
jakož ave dskách stoji. Ale dtiew jest bylo, jakož dsky swědči, že má ;vedeno 
býti pro nezpráwu, jako w starém práwě ttetinú vyt peněz trhových, a potom 
othádanie slutie. Takžby toho zwodu neměl komorník, než druhá davy, sudí a 
písař; neb skutci ciedniči mezi Ani mají se vždy měniti, pro úklady zlých, aby 
k jednoho ztrátě wiec swědków bylo, a pravda aby swětle tla k obecenstwi Ovsech.

          47. O pano.n1 neb bráni s jedniěn4 komorntkenr.
    Potom pak jest jiný Ad neb článek pAwa, ježto slowe panaladnie neb bráni, 
A to slowe jednom kusem panowánie po staných prawiech, a druhým kusem bránie 
                                      66 

500           D. VL Pana Ondřeje z Dube'

500 D. VL Pana Ondřeje z Dube' po zápisném práwě, neb se praví w zápisiech: takto: aby mohl bráti s jedniem ko-morníkem, neb se uwázati w dědiny ac. jakž který zápis • swědčf. A -to panowánie někdy býwá bez škody, a •.někdy se škodu. 49. Piáwo stané bez škody. Bez škody býwá, když ,kto má práwo stane a wzwedené ze škod neb, z jiné zástawy, po němž zwodu bráti by neměl, než jedno w úrociech, ač zwod bude po swatém Hawle, neb po swatém Jiří, jizby tehdy bráti nemohl, lečby úrok přišel, a takby toho čakati musil. Ale chceli sobě. swé .práwo dowesti pro smrt, tehda musí na swój náklad a na swú škodu,' bei škody strany, komorníka wezma, opa-nowati, aby swé práwo .dokonal; neb již potom dědí, a mé' swé zapsati komuž chce. A prolož wěz, kdyžkoli kto práwo ustoje na kom, bude na jeho dědiny zweden ze škod, z wěnné zástawy, z dluhu, z základu, a neopanuje i umřel: tehdy wěz, let s ním to práwo umře, ačby při právu i poručníky měl. Pakli opanuje jedno jednú, tak to práwo již .dědi, jakožto úpině dowedené, a buď to očkoli, kromě dědin, na něž když se zwod stane komorníkem, již dále třeba nenie, ač druzí ber(' opanowánie, ale to se děje pro odstrk odporníków. 
50. Wýstraha w panowání. Také w tom panowání, ktož je činí, má se pilně chowati, aby jinde nebral ani panowal, jedno tudiež, na něžto• se zwod stal. A to z práwa přimyšleného ne-dáwno wždy pówod má s sebťt mieti komorníka a posla purkrabina Pražského, tak že w každém zájmu mají t•ie býti najméně, pówod, komorník a posel purkrabiu. A přewýšíšli wiece,. twá škoda, ale ne pohnaného, lečby byl otbojnik., ten buď souzen mimo práwo, neb jest nepřietel práwa. 51. Panowánie• se, škoch.l. Pakli bude •panowánie se škodú, neb podlé zápisu : pówod s komornIkem a s purkrabiným poslem má toliko wzieti, jakžby úrokna práwo. stané stačil, a třetinu wýš pro náklad; a jestli ze škod, ale k úřadu tolikéž. A to má tolikrát učiniti, kolikrát toho třeba bude, tak vždy, žeby každý ten, kto chce panowati a swé práwo oprawiti, dotaz ůřadný měl, a s jich 'radů učinil, a nezawede se .snadně w nic nepodobné. 
52. Tránie panowání. Ta panowánie z práwa mají tráti do léta póldruhého, aby třikrát bráno bylo, a potom má pak «luh/unie' přijíti; ježto starým právem slowe wděděnk. Ale bud panowáno třikrát, neb nebuď, když jedno jednu jest pauowáno, a léta póldrubého s prwniem panowániem mine, tupí othádáno býti ku prawému dědictui , aby ktož
                          Wyklad    prátva cenuke"                          30t
právem obdrial a zastawu má, již dědicem byl. Ale k tomu jeho prát,eže nepudi, 
móže nechati otbádanie, dokud chce, jedno když let zemských nepropustl. A proto 
o tom othadani, když jest úd a článek konečný prawa, chci tuto psáti.
                              5S. Nález o othádani.
        To othadanie z právce neslufie na žádného útednika, eož ;Vadu dotýče, jedno 
na komorntka; jenž je zámek všeho prám., neb othadanie wéecka práva zawiera. 
A pro'el jest rozličné, pro rozličně příčiny; neb to z přednich azžel doble jest 
známo, když všeho práva jest zámek, a pelet jest mnoho a rozličných, tehda ta 
práva az řadu jich rozličné ten zámek zawiera, jinak o dědiny, jinak o ékody, jinak 
o dluh, jinak o zastav. (wytimúe svém., neb ta w swéna bčze ostawá), jinak o zá- 
klad, a jinak pro opuéténie úrok.; k nimi ke telete telete, krátce psáti chci. 
Tehda vždy pro rozličnost práw, rozlično jest othádanie.
                          54. Emrák      othidanie býti.
        K nimž ke az:ete věcem takto pro.ei že ten komorník s svým ntlazfint 
druhem .1, dada rok stranám na dědinu noh.el dwě neděli napřed před tiena ot-
Iládaniena, wezma   desk wýpis, jeda na dédinu, a jestli třeba , káže měřičede-
byei, a súsědy swolaje, o každé wěceeeceličeeee lehce rozdélé podlé výpisu z desk, 
plat každý we všech krajích kopu platu po desieti kopách polož°, stawenie, twrze 
podlé rady sésedské a savého towatiée i podlé svého swědomie, a lán dědiny také, 
sady, chmelnice, winice, teky, potoky, mlýny i jied rozlič. ‚tkli a panstwie. A 
tak s Gera jlti, aby obmeakánie nebo netbánie žádného Ne tom nebylo. A wté 
každé rozdwoji výpis desk tě zprawt; neb tiem jsa zprawen, ani nač zwod, ani 
w čem zwod, ani co ku pówodu, ani co k étadu, úpině zwěda, obtneškán nebudeš.
                             55. O panowání dráb.,
        Potom pak po othadant, je. zámek jest prawa, ježek bývež opanowánie we 
d. nedělí, pro otponalky, bylliby kto, ježtoby snad právo k dědinám maje, o S- 
honu, osten. prám, o zwodu, o panowániech newěděl, a již widt skutek ne- 
tajný, otbádanie zjewež ještě dvě eedeliteěj k otpote, a té požiti Mi, ač ukáže. 
Pakliby již zameškal, nemá wiec k otpote dopuštěn býti; než Shon znova jemu 
nemá brán. býti.
        Takt práva pohon.; jdú ‚lid tiem řádem, jakož sena napřed psal. Ale že 
jest ptenesnadtž všem hlawžee jediné hlaveě dosti učiniti, ostawuje pilnéjfie věci

        ') Rkpp. klkdau: svými mlaúim druhym, awými mladáiemi druhem a t. d.

502                      D. VI. Pana Ondřeje z Dube'
 věci médrosti můdřejších, a ctr;ak ještě o náleziech panských chci něco psáti, co 
mě pán báli naučí.       56. O panských náleziech.
      Panský nález za starých pánów welmi držán byl; a prwéby se musilo mnoho 
zlého státi, než to, což páni jsú nalezli, by předse nešlo. A také panský nález 
tak mocný byl, že ot něho žádný se otwolati nemohl, ani kdy • komu dopuštěno. 
Kromě slýchal sem, že o čest sú se někteří, jako pan Mikeš z Potenštaina za ciesaře 
Karla, na Řiskě wolence se otwolal; ale snad jest bylo proto, že jest jemu ciesat 
a páni přáli. Ale to práwo této země nikdy nebylo, by o která wěc který ze- 
měnín mohl panského nálezu zniknúti. Protož i dnes mělby jich nález pewně 
držán býti, .a úřednici wětši i menši mají, což pány bude otsítzeno , swými úřady 
pomocni býti; a najwiec purkrabie Pražský, jenž hól moci králowú nade wší zemí 
drží. A bych řekl nalil/ nález: toho wždy swědkem býti nesměji; neb mnoho 
jest rot přirozených, ježto jsú na se laskawi, a jeden druhému prawdy umieněné 
pomáhá snažně. Protož nenie snadno o tak welikú ustanowenú, obyčenú a při- 
rozená prawdu co jistého a konečného psáti, a zdá mi se lépe o to přerolčeti ').
                      57. Nálezowě w rowných
      Často také w rowných přech páni jiné a jiné nalezají; a to býwá bez jich 
viny, ale winú stran. Neb častokrát swú prawdu jedna strana řeči podobná a 
wýmluwnú přede pány wywede, tak že jiej to k zisku panským nálezem pójde ; a 
častokrát také druhá strana, túž aneb podobná k téj prawdu majic, w swéj řeči 
a w svém líčeni newymluwně přede pány powede, sama se meškajíc, že páni o túž 
při jej ke ztrátě naleznu; tak že z toho wychodí, že často prawý ztratí a křiwý 
ziště. Neb w každém práwě tomu, ktož swé wěci jest opatren a bdí, práwo jest 
pomocno , a ktož swé prawdy netbá, práwo jemu také nerádo spomáhá. Onen 
smyslem a snažnosti ziště , a druhý nedomyslem a lenosti ztratí. A protož sám 
sobě laj ztratiw, a onen Sám sobě děkuj ziskaw. W tom kusu páni swými nálezy 
ničímž nejsú winni.58. Nepřiptištěnie nálezów we dsky psáti.
      Proto' také páni dřiewe swých nálezów nikdy nepřepustili we dsky zemské 
klásti, nechtiec tiem haněni býti, že o jednu i táž wěc, neb welmi podobné, jiné 
a jiné nálezy činili. Než když sú co nalezli, kázali zwod úřadu učiniti, neb w dru- 
hých wěcech purkrabi Pražskému.
                      59. O moci nálezów panských.
      Kde panský nález moc má? Prawim, že když páni súd osadie a popsáni

      ') N. 1. 2. dokládají: ať páni nalezají wedle stran ličenie.

                             WOlad na prát. ...ke' řadí.                              503
lan& we čtyřech lawidech, a žalováno bude řeěniketn na stupky, na spolky a na 
dani, ty tom miestě za starých pánovu nalezi pomátl tli, ale ne jinde. Pakliby se 
strany svolily kdežkoli, a úřad to slyšel: tehda podwolenie práva mši, a moci 
panské potwrzuje, buď jich málo neb mnoho.
                                 60. O potaze panské.
        Panského masu nemaž žádný pán wynesti, než na kohož sedl podá; a 
ten ina byti kmet ot svých přodków. A co jest kmet, to páni wědie.
                             61. O nálezu w jiném mim..
        Budeli pak kdy, pro potřebu a proto, že tomu páni °Idioti bud, w jiném 
miestě nález panský, aby se stal buď w kláštete neb w jiném domu, a marál úřed- 
níci při tom budů, a straně obě swol, měže ave dsky wlořeno byti, ale s dobru 
paměti, kterak a kde se stalo, kteři páni při tom byli, a kto potaz panský wynest,
a sól stran také psáti. Neb jinak proti tomu řeč bystě; poli,tě jsme otsúzeni,
a ne w tom miestě, kde práva° , a nejsme k tomu připraweni právem zemským, 
  jiných mnoho omluv'. A takt páni po savých stojie.
                           62. Alnoholi thba pán,. k nálezu.
        Co pán,óss jest třeba k nálezu? Čten wiece, tient lépe; ale podlé starého 
prawa dwanáct, mimo úřad, aneb nejméně sedm, wělálie polowice; ale to jest o wěci 
',honilé. Ale o ty wěci, kteréž jdú o zemské dobré, měliby všichni rodové býti 
podlé starého práwa, leěby kto swú volt nechtěl, neb pro nemoc, neb pro ne- 
přiezeů, neb pro službu nemohl. A toby stády každý měl ohraditi přede pány, 
podlé starého práwa; pakliby neobsadil, než to avii hrdostí vedl častokrát, a naj- 
wiec ples léta zemská, tehdaby nebyl hoden sivého miesta, ani potorn potem p5- 
ského wynositi. Ale to ostawuji u panské wěli; neb neradi páni přietel přietele 
pro posilu hlasu zbard; protoi o to dále mlčeti chci.
                                 63. O pánu s potszem.
        Když pán s potazem, přijme rozkázanie sudieho, po pániech jde, a páni jej
      běd, N9 tom, ač se rozdělé, po wěUie straně 11. jist. Pakli se rovině po- 
čtem rozděl, tehda k kteréž straně přistěpt úřad wětál, to má před se jiti, a p1sař 
má °patron býti w téj róznici, véda koho psáti a koho nechati. Také nemá žádný 
pán na sůde w potaz wstádi, leč jemu sedí káže aneb otpusti.

                               64. Po nálezu žadné otporp
        1116želi po panském nálezu strana připuštěna býti k otpořeř Pne., že

404              D.   Pana Ondřeje z nahé
nemá připuštěna býti, když se otsůzenie dopustí ; neboby konce nikdy nebylo, a 
panský nález držán má býti bez otpory. P•otož písař buď w tom opatren.
                 65. O wstáni pánów w potaz.
    Majili páni z práwa vstáti z sudu w potaz strany, když jich práwem prost? 
Prawi, w druhých wěcech pilných že mají ; ale druhé straně polowice pánów má 
ostati. A tak na přeskáčku řečníci stran obě sobě wolé, počna pówod, a pohnaný 
druhého, a tak až do poslednieho. A to má strana, kteráž toho potřebuje, před 
opowědI učiniti, práwo sobě obradiec, a potom nic.
             66. Měili otec synóm diěl dáti když chce?
    Móže otec synóm dáti diel, když chce, než přátely po meči k tomu přijma. 
A dlužen jest jim dáti wšeho statku, buď poslópný, neb přidobytý, prawý diel, buď 
na čemž buď, kromě sedčnie má napřed do žiwota, wěno ženy swě, ',ucho ložnie 
a klenoty, což po ženě wzal; a to wše zachowalé , což po jeho smrti ostane, má 
w rozdiel jíti.67. Syn na otci móže dielu dobyti.
    Syn také na otci móže dielu dobyti těch wěci, jakž napřed píši o wšecky 
wěci, otce při tom ostawě, jakž se napřed prawl.
                  68. Syn swój dlel ztratí.
    Když syn otce, neb bratr bratra zabije, neb hanebně ochromí, podlé starého 
práwa, mimo jiné winy swój diel k jiným bratří neb sestrám ztratí; a nebudeli 
žádného,. ale na krále spadne, a přes to na panském nálezu ostane.
                   69. Dci wěno ztratí.
    Kdež panna se wdá bez otcowy wóle, neb po otci bez bratrowy mile, neb 
poruěników, má swé wěno ztratiti práwem starým.
                  70. Wdowa wěno požíwá.
    Když která žena owdowie a chce na savém stolci wdowiem seděti, bud 
s dětmi, neb bez děti, má swého wěna požiwati podlé swých desk , kromě berně 
obecné zemské, jež na dědice stušie; a to tak mlualm, nenieli žádných wýmluw 
we dskách w tom wěně. Pakli jest co wymluweno, a we dskách wýmluwa stojí, 
to má tak držáno býti, jako dsky swědčie.
                  II. Wdowa wěno ztratí.
    čím wdowa swój staw wdowi promění? Nájprwé, když se za jiného wdá 
muže; druhé, když swé wěno w jiná ruku trhem zapíše dikami, neb jinak kterakž-

                 ir gklad aa prhuo .erneké jeski. 303
koli zavadl, již swój stavu proměnila. A dlužna jest savé penieze wénne ot dědice 
wzieti, ktoi práwo k &Jinam niž, a jemu jeho dědin sstópiti.

               72. Co má wdowa wzieti po setópent.
     W tom sstópent, mimo penieze, co má wzieti? Když jiej dsky jiného ne- 
swěděie, než jedno penieze, má wzieti penieze, swě rěcho chodicie i [rolnic, na 
kterětni s savým mužem léhala a sedala, a klenoty savé, kterěž přinesla aneb muž 
jiej dal, obilé, kteréž mutě k savému pokrmu chovala; ale což w zemi, nebo jiného 
nabytka, co jiej dsky neswěděie, toho má otjIti. Dluhów mužowých platiti nemá, 
než kterěž se zdlužila w savém wdowstwie, ty plat Pakli jie co nábytku neb ji- 
ných svěct dsky swědčie, to má adwihnůti podle desk poloienie w těch wecech 
má se zpraviti dskami mými.
             73. Starým právem též wdowa wěeo strmí.
     Také podlé starého práva wdowa swój stavu promění, když po smrti muže 
savého po roce dietě má; zjevné jest, že savého stawu počestného nezachowařa a 
dále také nanic hodna toho swobodstwie. To jest práwo staré, a páni dobře 
k jejie polepaenl ustanovili.
             74. Na koho po smrti wdowy wčoo spadne.
     Po smrti wdowy každé, která" savého práva wěnněho jinému dskami neza- 
wadí kterakikoli, práwo jejie na krále spadá. Ale chlebíli s dětmi, zlé i dobré 
 nimi trpieci, jejie věno na děti spadáA bodali třeba o jejie bydlo s dětmi, 
mák ukázaní dosti býti na pánu popravci najbližšiem, w jehož je kraji, jemná 
w tom má svěřeno býti na jeho přísahu, bez jiného ukazanie.
               15. O poručnIku sirotčiem
     Poruěnlk každý dskami jest sirotków i jich zbežie do jich let tak mocen, 
jako sám otec, prodati, zapsati, obrátiti k savé wóli; kromě wěnowmi nemóže, dáti 
ot sirotków nentóže, ani jim kterým póhonem do jich let co ztratili. A dále jeho 
moc nen., než jedno do let sirotka prwnieho; neb ten léta maje, i hned jest blIži 
poruěenstwie, nežli onen dskami.

               76. O společníku ot krále wydanem.
     Co spolehdk ot krále vydaný sirotkórn, neb poručník, moci má? Nic ji- 
ného, neá zaruče dobře před úřadem, aby sirotkěm neutratil, ani jim abožie do 
jich let umenád, držeti sirotky bude; a jestližeby božiem přepuStěniem do let spra- 
wedliwých bóls sirotka neb siroików neuchoval, a jich abožie nápad měl jíti na 
krále: tehda ten sirotci poručník neb společník nápad králów wenn°, a jiného
   Á. Č.                                   64

506           D. VI. Pana Ondřeje z Dube'

506 D. VI. Pana Ondřeje z Dube' nic. Neb král nemohl dáti jiného, než swé práwo; a jeho práwo jiné nenie, než jeho nápad spravedlivý: dědiny, a nic jiného. 77. Král sirotkóm let dáti nemóže k jich Škodě. Móželi král léta dáti sirotku, aby swé prodati, dáti aneb zapsati měl neb mohl? Prawím, že toho ke škodě sirotčie učiniti neměl; a jestližeby jeho kázaniem úřad co zapsal ot takého sirotka , an let nemá, když k letům přijde, nemá jeho nic vázati, než při swém ostati, a léta .ot krále daná nemají jemu ke škodě býti. Nebo to prawim: kterakžkoli král práwem starým jest najw.y.Šší poručník sirotkóW, wšak předčí přirození po meči a dskami zapsaní, ale aby dobře sirotkům činili. Také k jich škodě a k jich zlému jim král z práva starého nic dáti nemůže, než toliko swój nápad. O tom wiece mluwiti nechci. 78. Někatí zmatci. Ještě jsú někact zmatci, ježto býwajt u wedení práwá swrchupsaného, počnitc ot póhonów až do othádanie. A o těch chci něco málo psáti, prvé proti komor-níku, jenžto pohon! a Shon swědčí. 79. O řádu komorniČiem. Každý komornik Pražský má mieti tento řád: když pohoní, má k dworu, k hradu neb k sedění ptijeda, ssésti s koně a braň otložiti wětŠí, a s hólkú do dwora, na tvrz, neb do seděnie jiti, a tak sám, nebo s towařišem w dalšiech kra-jéch, pohnati a ohledati, ač otpora jest, jestli tu žena, jehož pohoní, a pečeť úřední mleti, ač ji chtieti bude pohnaný widěti neb jeho posel. A pak do prwnieho města králowa jeti, a konšelům oswědčiti, koho, ot koho a který deň pohnal. A budeli na swědčent kterú wěct z dřewniech se kto brániti, a on z toho newynde: wie útad pomstu stará, která se má státi. Také kdežby pohonil, a pečeti neměl, mohlby swázán býti bez prodaje, nebby ukázati nemohl, by byl komorník. 80. O zmatciech na žalobách. Pak na žalobách jsú zmatei obecní, ktož opowědného nedá, .práwa neohradí, se dskami se rozdělí, a jiní jsú zmatei obecní. 81. Wýstraha na zwodu. Na zwodu chowaj se, by jinde newzwodil, jedno tu kdež Ohon svvédéí. 82. Wýstraha na panowání a othádaní. Na panowánt jinde také práwa newod, než kdež jest zwod. Pak othádanie jinde nečiň, než tu, kdež jest zwod a panowánie, aby práwo ku práwu sjednal '). 
1) Na tomto místě končí se pftwodní text spisowatelůw. Co následuje, jsait přídawky z. pozdějších let, a avšak zdá se, že od spisowatele samého pocházející.
               Wyklael na práva zemské émké. 107
              83. O zbůbci mnul, panský nález.
    Páni nalezli, aby voláno bylo we arech městech i krajinách, aby w3ichni, 
ktož jač přirození mni°. České země, byl wšichni w zemi, ktož slúzie proti ko- 
runě České, o svatosti přede pány, wiece aby ifidny neslůtil ke škodě proti 
této zemi a koruně, ani jie wiece hubil. Pakliby ktéžkoliwěk nepřijel k tomu to., 
neb ji dále hubili, aneb proti nie mhdyby ztratil swě dědictwie i wAecken 
swój nápad, kteryžby koliwek w České koruně int, buď u otce, u tamti", u stryj- 
ców po dakách, nebo kterak koliwěk; a ty dědiny i ty nápady má král dáti a 
obrátiti podlé panské rady, jakožto otsůzene na zemské dobré. Pakliby vždy 
žili proti koruně, anebo korané škodil přes ten čas, tehdy každý otsůzen jest 
práwa wseho cti, jako psanec za zemského ákódci a zloděje. Stalo se léta po na- 
rozen( syna božieho MCCCCII, w suché dni w sobotu u postě.

            84. O nepřijímání zhúlmi zemského nález.
    Také páni nalezli jsů, A izadný člověk w České koruné, buď pán, rytieč, 
pano5e, města, nebo člowčk kteréhožkoliwěk řadu, nemá přijiéti itádneho takého 
temského zhabee a tkódce. Ktožby pčes nález panský sturchupsaný účinil, w swč 
tvrze a přiebytky přijal: ani ml s niem obcovati, ani jemu dátinů věci nakládati. 
Pakliby kro přes to ',tlak neb pomáhal: tehdy každý ten jest otsčzen zbozie na 
Královu Milost, tak jakot jest swrchupsáno, a práwa nemá mieti s ižadným, a niá 
býti jako psanec, kdyžby popravce toho kraje Mie páni pliselm naň wyswtdčili a 
vyznali. Pakliby se o to ti ttie páni dělili: tehdy na kierotby wěOie strana swed- 
tila, na tom mají ostati.
                 85, Nález o poprav,.
    O popratvě páni prawie, byloliby, Aby na koho bylo dovedeno popraw- 
cemi a konšely toho kraje : tehda zná se nad takými poprava státi, a práwa ižárl- 
něho nená mieti, jakož swrchupséno stojí. A nad kým‚ se poprava děje, nemá 
ot poprat, cl zbělie to hubeno býti ani bráno, net odénie jeho a letdné koně a 
což s kata jest dosti, ale wiec nic. A kdyžby nemohli takého nikde chytit, tehdy 
po měsieci zná taky vyvolán býti w městech po kralech, jakož právo staré jest.

              86. Nález o bráni°, násilé a lápež.
    Také páni nalezli aby všecka bránie moc, všecko násilě, otpowědi, stráže 
i wSecky nátisky stály a minuly w České koruně, buď otpowědt neb neotpowttl. 
Pakliby kro proti tomu učinil: tehdy jest otsůzen zbožie na Královu Milost, jakož 
jest swrchupsáno, a žádného práwa proti žádnému nemá mieti, u má býti jakožto 
psanec; než každý aby sebe hledali zemským právem, jakožto starý obyčej jest.
                                       64.

508           D. V 1. Pana Ondieje z Dube'
                Si. O strahowáni.
   Také páni prawie, jižto strahuji proti panskému nálezu, lúpežowé na silni- 
ciech, násilé, wýbojowé a jimánie, kteréž se dějí, twrzi stiekánie a osazowánie, 
příjmy a zlodějów chowánie proti panskému nálezu ; a proto se ižádná pomsta a 
poprawa neděje!
              88. Při tom byli tito páni.
   A tito páni při tom byli: král Sigmund Uherský, Heřman Chusník komorník, 
Hynek Berka z Honšteina sudí, Smil z Richniburka najwyšší písař desk zemských, 
kněz Wolbram arcibiskup Pražský, kněžie Jan Olomůcký a Jan Litomyšlský bisku- 
powé, Racek z Šwamberka, Boček z Poděbrad, Purkart z .lanowic, Jindřich La- 
cembok, Jindřich z Náchoda, Ota Bergow starý, Zdeslaw ze Šternberka, Jan z Mi- 
chalowic, Jindřich starší Berka z Misky, Wilém ze Zwieřetic, Jan z Fridmburka, 
Jaroslaw ze Zlebów, Aleš Škopek z Dubé, Jindřich a Oldřich ze Hradce, Póta 
z častolowic, Jetřich z Náchoda, Beneš silný z Dubé, Aleš z Šumburka, Jan ze Šwam- 
berka, Hynek Zajiec z Pihle, Tas z Boskowic, Jan z Wartmberka, Herbort z Ko- 
lowrat, Albrecht z Konopišče, Jan z Wlašimi, Beneš z Děčína, Miklas ze Zbra- 
slawic Kolowrat, Jindřich z Wartmberka, Wáclaw z Wartmberka, Jan a Boček 
z Poděbrad, Hynek z črwené Hory a Jindřich z Dubé, i jiní mnozí páni na tom 
súdě byli.
              89. O nářku chlapstwem.
   Páni nalezli obecně, a Oldřich ze Hradce panský potaz wynesl: jestližeby 
kto druhého nařekl chlapstwem a řekl jemu chlape, a on se z toho wywedl před 
hofmistrem neb před maršalkem, neb ačby se kto podwolili před purkrabí Praž- 
ským, řádem, jakž země za práwo má: tehda když se wywede, tu ihned před hof- 
mistrem neb maršalkem, neb purkrabí Pražským, má jemu tieci, žes selhal, a ten 
jemu má toho smlčeti; a cožby na to naložil, wywodě se z těch škod, móže jeho 
pohoniti přede pány a před úředníky. Pakliby neměl na dědinách: tehda hofinistr 
neb maršalek neb purkrabie Pražský má jej stawiti a jej držeti a wěziti, až se 
tomu dosti stane za jeho škody, podlé nálezu a kázanie hofmistra neb maršalka 
neb purkrabie Pražského. Stalo se léta syna botieho po narození po čtrnádcti 
stech desátého, we čtwrtek po swětiem Jeronymě.
      90. Nález nepohoniti o zemská •wěc k duchowniemu práwu.
   Páni obecně nalezli, a potaz panský wynesli Zdeslaw ze Šternberka, Boček 
z Poděbrad a Oldřich ze Hradce : že ktožkoliwěk o zemskú wěc kohoby pohnal 
k duchowniemu práwu, že jsú se páni na tom ustanowili i nalezli, že to nemá 
býti, a že úředníci králowi s purkrabí Pražským mají to stawiti mocí králowú. A

              Aijklad na pár... znn.rki 509
ktožby pohne!, a ktoiby Ad ten předsé směl westi : tomu se úřednici královi 
s purkrabí map w jeho obrok a zbožie mráz., a ty tak &ho držeti, ažby se 
pohnan•mu za škody i za náklady dosti odeslalo. Paldiby ten , ktoiby pohonil, 
nic neměl: tehda purkrabie Pražský a úřednici královi mají jej jieli a jej omeziti a 
držeti na královu milost a na panský .les. A též se má státi tomu, ktožby po- 
stépenie pře učinil. Neb Králowa Milost tomu chce a páni, aby o zemskú wim 
před nimi .1 sůd býti, a o duchownt před arcibiskup., jakož bylo ot stara« 
dáwna. A to jest provoláno na hole . hradí, i dole w městě. Stalo se přede 
pány, léta božieho po ...Jed stech jedenůdst•ho, w pátek na suché dni o let- 
niciech.
    Také o duchownt Ad, což se jest Králowa Milost se pány ustanowil, aby 
nebylo o swětskú wěc a o zemsků pohoněno k duchownienm pritwu, A toho ne« 
držie, než vždy ti póhonowé jdú předse bez překazy, a jimi zemany hubie, a o to 
lidé rytieti a pan.° i zem°né velmi ktičie, . nález panský ptedse nejde, kterýž 
we dskách stojí psán.
    91. O zemská wěe k zemskému a o duchownt k duchowoiemo prawo.
    Páni se také potkali o práwa duchowuie, že proto mají útedMci hněv, a 
pliml.anie, že se jedniem stavuje a druhým nic; než prosie, aby jednomu jako 
druhému šlo právo, o zemská wěc k zemskému pMwu, a o dochoval k ducho- 
mil.. A páni i panoše jsú k zemi usedli, máli kto k nim které prát, hledají 
právem, a má se jemu pravda stali.
          92. Najwyčišf ůředdei oemaji allaného pohon:ti.
    Sudí zemský, komorník zemský, purkrabie Pražský a latsač zemský, ti všichni 
átylie nemají ;žádného pohoniti, dokudž jsú w úřadech, proto, nebo úřady wlad., 
a Loby jim snadné přišlo bez náklad.; neb sami wlád., a tadyby krále, pány, 
rytiete, panoše zahubili. Neb mají dáti věděti pánóm na toho, ktožby prim ne- 
chtěl býti přede pány, jed., druhé žalovati, i vede žalowali; a tu mají pini 
k tomu poslati, i úředníci jiní, aby jim jich tówatiš práv byl přede pány. Tu 
když se po ttetie wrátie, an prase nechce býti, ani přede pány tehdy tepruw 
mají jemu páni a úřednici otpustiti, aby pohonil. Pakli přes to pohon', neosvědčiv 
toho: tehdy to králova vina, a w právě nemélby wiec úředníkem býti.
         93. Nález, že král najwy.ech ůfadów nem. zastaviti.
    Také těch všech úřadów najwětšiech zemských, jakožto jest sudí zemský, 
komornlk zemský, purkrabie Pražský a plsat zemský, těch čtyř Madów nemá jich 
král zastaviti ani zapsati žáduú peci, než mají swobodni býti; proto, zdál, který

310           D. Ví. Pana Ondřeje z Dube'
úřad zaWadil, tehdy dřiewe nežby byl wywazen, ažby se weliká zů(lawa stala zemi. 
I mají swobodni býti ; nebo ktožby se w úřadě nehodil, aby miesto jeho jiného 
wsadili pro řád zemský.

              94. Nález o dskách zemských.
    Dsky zemské nikdy nemají otewteny býti, než jedno, když páni w piném 
sůdě sedie we čtyřech lawiciech; kromě lečby pro králowu potřebu a Králowa 
Milost chtěla, tehdy má Králowa Milost dsky otewřieti a swit potřebu zdieti, pojma 
najwyššieho komorníka, najwyššieho sudieho a najwyššieho písaře desk zemských; 
a zděje Jeho Milost potřebu swú, ihned dsky aby byly zawřeny zase.

          95. Králowé Čeští nadali a ustawill komorníka.
    Králowé Čeští • dali swé zbožie pro obecnie dobré chudému i bohatému, 
aby se jim prawda dála; dali swé wsi komornikóm, jižto mohů chudého i boha- 
tého pohnati k zemskému práwu. A ti maji wšichni z těch wsi třie státi na každé 
suché dni u Praze; a tu mají chudí, bohatí, sirotci a wdowy jednati se s nimi, 
komuž jesti pottebie na koho póhonu, jakž se mohů ujednati. A pakli se nemohú 
ujednati do prwnieho kraje, tehdy nemá wzieti wiece do prwnieho kraje, než pět 
grošów, buď weliká wěc neb malá; a do druhého kraje deset, a komorniku toho 
kraje pět; a tak každému komorníku toho kraje, z kteréhož kraje pohoní. A do 
třetieho kraje wěrdunk, a do najwyššieho kraje čtwrtélto dwadceti grošów.

              96. Nálezowé o komorníciech.
    A dále pak ten. komornik starý , jenžto komorníky rozdáwá, ten má na 
nájmě komorníky dwa neb tři , a tomu najwyššiemu komorníku platí weliký plat 
z toho; jenž se .proto žádný sirotek , žádná wdowa, ani chudý žádný nemóž se 
swého 'práwa dopohoniti ani dowesti, neb wezmít s něho což chtie, .kop několiko, 
a to musí dáti, neb póhonu nechati. A proto ten komorník úřad najimá, aby ot 
jiných- komornik.ów, jež na nájrně má, weliký groš zdwihl; a oni nůjemničt komor 
nikowé tady clindým lidem .welikú zádawu činie, bac hrubě. s lidí. Protož nemá 
to býti, :by úřady najtmali: ale: jmaji wšichni komorntkowé státi, aby se potřeba 
chudému i bohatému stala neb dála. A to mají práwo bráti, . jakožto ot stan- 
dáwna, a nic wiece. A proto, že tak najímají, jest zemi hrozná záwada a škoda.

              97.. Komorníku co práwo.
    Na rozdieT když k omornlk jede, má též práwo wzieti, jakož sudi , pět wěr- 
dunk a ztrawu podobnú; jakožto jet bylo ot staradáwna, že chudých nepřejfmali.

               TVOU, w prdwa annaki jaski, 511
    Sud( zemský, kdo po zwodiech jede, nebo na diet, má wzieti strawu po- 
dobné, ot prwnieho kraje pět wérdunk , ot druhého tolikéž, ot ttetieho i ot 
čtvrtého
    Ot panowanie má komorník wzieti wérdunk, aneb jak se w rowenstwi unalnwl.
    Ot ohledowánie desk, ktož potřebuje oblá., ten má kopu dáti, a píseň, 
čtyři groš.. A když páni sedie we čtyřech lawiciech w piném Mdě zemském, 
tehdy má písař dáti dsky Msti, komuž jest třeba, bez peněz, ktož se na tisky tiehne 
a ptihnán bude,
    Trh když komu kladl we dsky, buď málo neb mnoho, ot každá kupy má 
dáti groš, za kolikož kop kápl, a pisatórn čtyři groše.
    Stánie a nestánie: ot toho památného již neehne wzieti dwú kopú, ježto 
dtiewe čtyřmi groši otbýwali starým práwem.
    Ot othadanie má prácto wzieti pét wěrdunk starým princem.
    Na volovu když komorolk jede, ot toho má wzieti wěrdunk.
          98. Co purkrabí Pražskému, když e úřadem jede.
    Purkrabie Pražský, když kam s úřadem jede, ježto Oedulei pošlí jej, ten 
má prawo wěrdunk wzieti a strawu podobná. Ale nemaji jemu listu dáti o ůtadu, 
proto, nebo sú jej úřednici poslali, a s niin komorník jede ot úřadu. A proto, 
zdaliby se kto wzeptel. ale má ůtedniky, že jej zastúpie. A proto nemají jemu 
kstów dávati ot útada, neb jot to zádawa w zemi. 1M groš purkrabi, a pisati 
druhy, a to nemá býti.
                   99. O spoleiecb.
    Také spolkové a dánie neb stupkowé nemají voláni býti, než, oa piném 
;Ode polském.    MM O zatajen, žaloby.
    Také práwo jot, kdyžby kto kolo pohonil a naň žalobu vložil, a páni na 
siglě seděli, a Oni slyšeli Ohonné wéci, e řečník provolal, mkli kto žalobu pro- 
westi, aby žaloval; a jestli MI, zatajil, tehdy se pán,m zdá, žeby jeho žalobu 
měli vymazati, neb jot ji na zmatek zadrial.

             101. O wěnowitni v., milosti.. zástavě.
    Také právo jest, když], kto táž ženě wěnowal str milosti,. Msta,wé na 
dwů wesniciech mnou pnenowitú, jakož we dskach kladeno buchla kdyžby se 
na tů dát wsi nedostalo, ale na tteti, jakož we dskich Oleži, aby mohla sáhoůti 
a tak ji dsky swědčily. A kdyiby, ta paní ovdověle a věno to obdržela, a potom

312 D. 'VL Pana Ond•eje z Dube' ,

muže druhého pojala s tiem wěnem : tehdy kdyžby jí dědic nebo jiný, kterýžby práwo k tomu zboží měl, ježto ona wěno má w dw► wesnicl, stúpil jiej nebo jejie►nu muži, aneb tomu, ktožby ot nie poslán byl, aneb ot jejich() muže, a oni to přijeli ot toho držitele : nemají potom dále sahali na třetí wes; to jest panský nález. 
102. O poručníku w póhoně. Kdyžby kto koho pohnal k zemským dskám, a ten pohnaný sobě poručnika učinil dskami, a poručntk jej položil nemocna, a potom pohnaný přišel před úřed-níky Pražské téhož dne, i prawil: »páni úředníci! teď stojím k sivému práwu proti pówodu.« Tu úřednici podali toho na pány, máli ten pohnaný swú při tiem ztra-tili, ponidí jest jej činil poručník nemocna, a ten téhož dne přišel před - úředníky, zdráw jsa : tehdy páni nalezli, ponidž jest zmatków hledal pohnaný, že jest swú při ztratil. 
103. O svobodě pánáw w náleziech. Také páni prawie, že js► swobodnt páni, že mohů z swých nálezów stalých, a w zemské dsky zapsalých, moků jich přičiniti i ujiéti, jakožto swobodnt páni. A také tak prawie, že nemají psaných prim mieti, aby se nezprawowali lidé po jich náleziech; než dnes jednomu podlé líčenie jeho pře k zisku naleznú jemu, a o ta při jinému, ktož swú při a nerozumněje powie a ne tak řádně, podlé řeči swé líčenie, zatraceno jemu naleznú. 
104. O wýpise z desk. Také práwo jest, kdyžby komu dali wýpis z desk zemských, a při tom wý-pisu, jakož ti wýpisowé býwaji, ježto wětši úředníci kazují dáti, úředničie pečeti nebylo, jakož dsky swědčie; anebo se stane bez wyššiech ►tedników wóle, a ten výpis neměl ůředničie pečeti při sobě, a potom ten wýpis nesrownal se se dskami, kdyžby byly dsky otewřeny, a 4y1 ten wýpis bez pečeti : neměloby proto písaři k hrdlu jíti, neb jest karta ; ale má o to trestán býti. Pakliby při tom ů•edničie pečeť byla, a nesrownal se ten wýpis se dskami, kdyžby byly dsky otewřeny : tehdyby 'písaři k hrdlu šlo. 
105. O uhrmanstwí. 
Kdyiby, na koho přišlo ubrmanstwie, a jedna strana sstála na druhé straně práwo, a dowedla toho řádem zemským, a pak zapsali mocně na ubrmany dskami, jakož toho řád jest; a druhá strana, totiž na které jest práwo ustané, chtěla toho práwem otbyti podlé ličenie swého, cožby jiej ta strana dala winu, ježto jest ustála práwo: panské jest naučenie, že nemóž práwem toho ta strana otbyti, než neboli 

              WOlad na prdwo zemské je., 513
dosti učiniti té straně, jakož jest práwo ssMla, anebo ubrmanowé wrathe zase 
strany ku práwu jich, bez pohoMenie práv, jich.

          108. O hovění MIMce zemského aneb zloděje.
    Také jest potaz panský, jakož jest ot staradawna bylo, Že KMlowa Milost 
mi pro takt věc sáhoůti s purkrabí Pražským a svými útednIky, s městy a •s klá- 
štery napřed; a hyloliby, žeby tomu nemohli nic učiniti, má powolati pánów a po- 
pravci toho kraje, w kterěmi se také, wěc děje, aby Jeho Milosti pomohli; pak- 
liby ti wšichni nemohli tomu nic učiniti: ale mj( powolati na jiné pány i na obec. 
A ti wšiehni mají jemu pomoci, ale má jim Králowa Milost za poraženét škodu 
státi a strawu dáti, jakož ot starodávna bylo.

             107. O zápise dluhu jmenowiMho.
    Také kdyžby Ito komu zapsal třem neb čtyřem, a tak svědčil zápis, dluh 
jmenovitý, jakožto 7v zápisných knihách svědčí, aby se mohl s jedniem komor— 
nikom uvázati ave »těm dlaze, a ty prodati, zastaviti, směnili, učiniti s tient jako 
se savým wlasMiem; a kdyžby jeden propustil 'z těch tří, aby to mocno bylo, jako- 
by wšichni propustili: pak kdyžby se jeden z těch těl s kontornIkent uvázal driewe 
propuštěnie zápisu, a tito potom propustili po mrázánl tohoto: tehdy jest panský 
nález, že jsů tito nemohli propustit' jeho dietu, neb se jest prvé uvázal w savém 
dlaze.
              108. O winach čindničiech.
    O winách ťdedničiech jesti toto práwo když úřednici chtie své viny bráti, 
mají na sv, roky před zemany volati, aby se každý o viny smluvit, že chtie na 
ty, kteřížby se nesmluvili, poslati. A když to učinie, tehda tepruw po druhých 
rociech mají poslat' s výpisem win na každého zemenína. A ty viny mají bráti 
dobrotivě a se strawú, když sO se mho dopustili. A nemají jich brániti, dona- 
wadž se stranit se winný nesnulawie, neb doňawadž rod neprojdút lečby bylo n 
dohončie, toho mohl, popraviti po prowolání, ale do prowolánie nic. Opět oblaště 
na jednoho nemohl, poslati, len na wešken kraj, a vždy po prowolán1; lečby se 
páni větší o koho smluwili, a }tázali jisti menším.

                 109. O otbojeleiech.
    Z toho wšichni otbojnici neb othoočie práwa jsů vyňati: když otboj bude 
ukázán na koho, a on jsa pohnán, roky maska, todž noh ihned beze wěeho wo- 
lánie saženo býti, i k zboží i k Pakliby ranil neb zabil komorníka neb 
úředníka, ihned má k němu i bez p6honu k hrdlo i k zboží jeho sazeno býti.
  A. Č. 11.                         6,

514 D. VI. Pana Ondi-eje z Dube' 
110. Co má z win bráno býti. A co má z win bráno býti ? Prawím, jakž póhon jest; jestli ze škod, práwo jest úřada Pražského tolikéž, jako strana, a to jest, ač práwo bude stané neb do-wedené. Pakli strana práwa newede, úřad sám wésti nemóže, než podlé milosti k swé wóli winu wezmi, jakož; póhon, málo neb mnoho, ale wždy w nedowedeném póhonu méně, nežli w dowedeném. Pakli jest z dluhu, z dědin kterýchkoli, buď wěno, nebo dědictwie, neb zástawa, neb základ: nemá wiece býti, než pět wěr-dunków, a wždy s milosti. A když bránie win jde škodu, kterúžby úrazem, neb othonem, neb nedániem bráti, úřad wzal, buď na koniech, neb na oděni, na ranách neb na dlení ztrawy: má ten mimo winu škodu dáti úřadu a ztrawu tiem wětší. 
111. O ztrawě. 
Co má ztrawy býti? Tolikéž, jako winy, podlé póhonu, lečby kterú hrdosti wiece sě winy dopustil; a k tomu wždy buď milostiw. 
112. O práwiech doWedenýcb. W dowedených práwiech, když strana newede, také úřad wésti nemá, lečby šlo úkladem takým, žehy se kromě desk straně smluwile, ale pro utrpenie přede dsky nepřišly, a to bylo súsěd.óm zemanórn známo. A proto winám léta úředniem neprochodie, aby mohli poprawiti když chtiec; kromě kdyžby winnú dědinu w jinú ruku otlúčil, a ten w druhé ruce léta zemská prodržal, jižby w tom běhu Úřad swů winu ztratil skrze swé obmeškánie. Neb každý jedno swých zpráwec podlé desk do let požíwá, a nic dále, a newinný za winu cizí nemá trpěti. 
113. Příčina win. Proč jsú winy nalezeny ot starých pánów ? Pro strach ztráty, aby widěl i ktož pohoní, i ktož se póhonu dopustí, že práwo žádá jich klidu, a na zisk nic netbá; než nechtieli pro pokoj a pro ctnost sebe nechati; ale asponě pro strach ztráty. Nebo úředníci o to práci nesúce , darmo pracowati nechtie. A také pro powýšenie úřadów ta jim jest moc dána, jakúž páni nad svými ůročniky mají, aby se toho nedopúštěli, jimžtoby swým wyŠšírn práci a sobě neklid učinili; a každému jest zbožie mílo. 
114. O držení lidí w póhonieeh. Také jest panský nález proti těm, ktož lidi w póhoniech držie dluh() na zmatek, aby každý, ktož na koho žaloby na prwé roky neprowede, a páni na súdě, na swého sůpeře: aby ten póhon měl z desk wymazán býti. 

               TrÉklad ne prava sentskl jak, 515

                1 A. O stolici. panských.
    Také jest nalezeno: ktožby mezi pány w stoliciech byl swým Žiwotem, bez 
panského otpuětěnie, a žaloval na jiného, neb jiný nA, a tečnIk toho honil: že 
má při s. ztratiti.
                  tis. O řečníku ode..
    Také jest nalezeno : ktoiby čnika neměl přede pány neb před Med:8*y, 
a prosil, aby jemu byl dán: že jemu má dán býti. Pakliby řečníka nikoli nemohl 
mieti: ale sám otpowiedaje nemá matko.]: zAtiti , než widy na pániech neb na 
Madu má řečníka prositi prwě.

        117. Stal. bratr rolaz9ienn, a sestra sestře su.stiti nemá,.
    To jest také prim, k tomu prawiec, a o to wěc dávno páni mezi sebů 
',Sanici mají : jedni prawie, že to móž býti, že sta. bratr Tula..., jenžto let 
nemá, mimisi méže, neb z práva let dojda, poručník jest tolazšieho, a jsa poruěndk, 
mé. jemu Mám.; druzi prawie, že wiAe ztratiti neméže, lečby dluhowé a A- 
wady otcem jich zašli. A tak widy w té při páni stojie, jedni sem, a druzi tam 
táhni.. A též wpIně o sestrách, kteréž dědictwie o. swébo osadů , pacholików 
když nenie.
               1 i8. Co Tve dakách shledáno.
    Ale Až jest we dekách shledáno w takých bčziech? Po otporách, a po tom, 
když sta. dědiny prodássl aneb zapisuje, ie Ady miesto ostawk anebo skel pro- 
dimaje přimieni jméno bratra neb bratři mlazělch, te jest toto prawo : když dluhu 
neb závad otcových nenie, že bratr staMf mlazšiemn dokonce ztratiti nen:Met neb 
plirosta , sivého dielu na An bude hleděti, ktož jeho dědietvria má a jetou to 
ostojf. Pakli otcowa Awada: ten je vše ztratiti mohl jim i alskati. Prot. sta. 
sól tiem činem vše mratiti. Ovšem pak ztratiti nemóž sta. Inlaršiemn, když 
oba léta más5 neb ji, mluši léta maje, z staMieho poručenstwie wyjde, a tak 
z moci utratf. A pak i ovšem mlasšieho dielu, měj neb neměj léta, wěnem 
waditi neméže, než jedno swój diel. A Až wpIA o děvečkách dědičkách, že 
staršie zápisem neb útratu dielu inlazšie iawaditi nemét.


    Prsa vydává se ‚latiny jako widěnd neb aldedand. Ta visa hýwir proto 
když kto sl která při neb které pMwo nebo :vklad, jehož se leká: tehda :vezme 
s sebů kohož chce, i jde ke dskáin, a tu swů neb proti sobě při, zápis neb práwo 
kteréžkoli jest shledá; a nalezneli co w tom ‚Abs zisku, prost plsaře, aby jemu
                                       65•

516 D. Vl. Pana Ondrcje z Dube' visu znamenal, a to proto, aby písař potom se neomýlil ') proměniti, neb jest ohle-dáno. Neb do obledánie strany které pře, móž písař we mnohých wěcech oprawiti a polepšiti, bez pohoršenie strany: ale jakž ta visa zajde , tak jest tomu již tak ostati, jakž jest widieno. A ta visa běží we wŠeéh kusiech práwa, ot póhonu dále až do konečného othádanie, a potom dwě neděli. I jest to obecné u desk , .ktož se swému sůpeři brániti neb zmiesti má, jestli inůdrý, najprwé se uteče ku písaři, a proŠe naučenie, co činiti má neb který a k čemu rok, také shledá, kterak se brániti má: i prosí písaře, Dznamenaj mi visu ať mi to tak ostane, jakožť sem ohledal.« Pak se radí, co proti tomu činiti má; neb rány té, kterúž pravé oble-dáš, leličejie se wystřežeš, nežli té, kteréž newidíš: Ta Visa se hodí welmi kaž-dému, ktož súdu nemóž prázden býti, i pro písaře, aby nezměnil wěci ohledané, i pro řečníka, aby neřekl, tak nenie, jakož ohledaná pře jest; neb visa jest zámek wšie pře. 120. O otpoře. Pak otpora wšem jest obecná obrana proti každému práwu, kdež móže ukázána býti. Ale ne wždy má, ani každému dopuštěna býti, než za časa, doně-wadž jest čas otpierati. Čas ótpierati jest do panského otsúzenie, tomu kohož súdie; potom k otpoře nepřijde. Čas otpierati swých dědin jest, doněwadž škody newezme brániem ot úřada. Čas otpierati proti práwu, doněwadž se othádanie nestane dědinně, a dwě neděli potom. Čas otpierati wdowám, doňawadž léta wdo-wie po smrti mužów neprojdú, to jest tři léta a osmnácte neděl. Čas sirotkóm otpierati, doilawadž léta sirotčie neprojdú, táž jako napřed; a tak každému člo-wěku otpierati čas ten zemský tři léta a osmnácte neděl. Alé ne wšem jich ot-pory jdú: těm, ktož jsit otsúzeni pány, nejdú, buďto pro kterúž koliwěk wěc, pro otťunrť, neb pro jiné práwo.. Ale jsúli jiní, ne ti, jižto jsú otsúzeni, jižto mají práwo k těm dědinám, kteréž jsú pro jiné otsúzeny, jedno nemeškajte swých ča7. sów, co práwo ukazuje : mají slyšáni býti, tak w zemském sůdě, jako we dwor ském, kterak otporý kladú. 
121. Zpósob kladenie otpory. »Já Beneš neb Wáclaw z Přibral:ně ac. otpierám dědin swých i. nábytków w Bahně, dwora poplužnieho se wšemi nábytky , i wšech dworów ktnetciech, což tu mám, proti tomuto zápisu, neb stanému práwu, neb proti trhu, jejžto Petr ze Skal zapsal, nebo práwo ztratil aneb prodal; a prawi, že k těm dědinám lepšie práwo mám, nežli kto jiný; a to chci ukázati dskami zemskými na prwnie suché dni, když dsky budú otewřieny.« 
1) Tak rkpp. vgickni; ugakby poni státi mdlo: neosmélil. 

              IFiglad na práun zenu-ki &A, 3.
    A jestliže ukáže, ma toho požiti, jakž élad uloži; pakli neukáže, tehda jest 
se sám otsúdil. Nemá také žádný otpory klásti, než ten, ktoi mdž propřied a 
w rok wniknuti; neb jemu o právo bab
              In. Sta. prim° o d.čot dědin.
    Také starým právem o stal3 drienie dědi lidi wedik wladyčie, jakož sem 
napted psal, sedm swědków; ale nynie pot i wdow i jiných lidi nedopúžtějt 
swědków, neb chtie, aby bylo dekami eno, což činiti moji , jakož we dekách 
o to nález panský swědčl.
           123. Nový Miles o Obout, katslúžie
    Takto jest pultě; když kto koho pbkene, a ten pohnaný bude w Praze, a 
král pošle k útadu, že jdi ti pohnáni pro jeho službu ostati u něho aby mohli 
státi ku právu puděu u zastúpiti je jich služebnici to jest nynie w nově ťitád ptijal.
    Tuto jest konec pudě České země.