490 D. VI. Pana Ondřeje z Dub,
7. Póhon o dědictwie.
Najprwé o dědictwie ot předków přišlé buďto poslůpenstwim neb kůpením,
aneb jinak kterakkoli přišlým, póhon má trój jíti, ktožby toho byl zbawen bez-
práwně. Prwý rok položiti na dwě neděli k swěděeni ; a když ten rok mine a
bude dokonán, jakž práwo pak druhý wlotí, a. též dokoná, a třetí wždy na suché
dni potom příštie. A tu pak, ač páni sůd osadie, má žaloba jíti. Ale pohnaný
w těch třech póhoniech nenie dlužen státi, než na posledniem , tu kdež má dáti
otpowěd žalobě; lečby, maje co činiti, poručníky swé sobě zjednal a zdělal na
prwý neb na druhý rok swědčení, tiť mohú miesto pohnaného otpowěd dáti na
zisk i na ztrátu.
8. Póhon o zástawy.
Ale o zástawách též trojí póhon, týmž během, kromě wěn ženských, o něž
jest, jakož sem napřed psal.
9. žaloby k póhonóm.
K takým póhonóm jsů práwem žaloby zjednány tak, jakž každého prawda
záleží: onoho po otci nedielném, onoho po bratru, onoho po dědu, onoho po spo-
lečníku, onoho po dáni, onoho po kůpení, onoho po králi, že jemu ty dědiny dal
i dáti mohl, obdržaw piným práwem po smrti takého a takého 5 a tak o wše spra-
wedlnosti, jakož kto k čemu neb kteiým dědinám práwo jmá. A pak po žalobách
u právě běží panský nález, jenž jmá konečně bez dalšieho otwolánie držán býti a
úřadem po jich práwu dáni pomocen konečně. To jest o dědictwie ; ale o kůpené
dědiny pohnaný jmá po žalobě hned' zástupce neb zpráwce swé ač které jmá, jme-
nowati, a k těm má rok jmieti i), a těch jmá požiti podlé svých desk.
10. Póhon o hlawu a únos.
Ale k těmto póhonóm také trbjim, o mord, o únos, o podawenie panen neb
wdow, jdů při póhoniech jiná ohrazenie neb odpowčdi. Najprwé o hlawu nebo
o mordu, když se ot koho stane' čiemu otci, bratru, neb strýci, neb stryjčenci,
neb jinému po meči 2) ptieteli, když se mord stane, jest potřeba, aby ihned utekl se k úřadu a ku purkrabí Pražskému, obžalowati toho skutku, a ot úřada komor-
se k úřadu a ku purkrabí Pražskému, obžalowati toho skutku, a ot úřada komor-
níka prositi na ohlédánie toho mordu, kdy se stal, a kterými ránami, a móželi
rúcho krwawé jmieti, to' okázati. A též o únos kémornIk má slyšeti súsedy, kde
panna neb wdowa byla, bylli úp, křik nebo které dobýwánie z twrze, neb z cha-
lupy, neb na cestě swobodné; a to když komornik obě sezná, tehda teprw potom
1) N. 1. 2. k sehnáni na prwnie suché dni před pány komorníkem.
9) N. 2. po erbu.
