path: root/ksaft_EN.rst

============================================================================================
Jan Amos Komenský: The last will and testament of the dying mother The Unity of Brethern[*]_
============================================================================================

by which (in the middle of its nation and in its specificity) treasures entrusted to her by The Lord God divides among its sons and daughters and heirs.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

.. [*] Vydal, úvodem a poznámkami opatřil Dr. JOSEF STANĚK
    In Brno 1935
    Published by The Havlíčkovo dědictví in Brno, HUSOVA 5 printed by F.
    Obzina in Vyškov in Moravia

    All following footnotes (not this one) are by the translator.

    Biblical quotations used are from the The Holy Bible, English
    Standard Version Copyright © 2001 by Crossway Bibles, a division of
    Good News Publishers.

    Quotations marked NRSV are from the New Revised Standard Version
    Bible, copyright © 1989 the Division of Christian Education of the
    National Council of the Churches of Christ in the United States of
    America. Used by permission. All rights reserved.

The Year of Our Lord 1650.

J. A. K.


Introduction
------------

The treatise of Jan Amos Komenský The last will and testament of the
dying mother The Unity of Brethern, although not large by its size,
still belongs to the most important works of his. President Masaryk in
the first chapter of his book “The World Revolution” [#]_ indicated that
it was the famous prophecy in the Komenský’s Testament was his guide in
the foreign resistance.

The Testament was created after the Thirty Years War, which brought
a yoking to the Czech nation under the foreign rule and which thwarted
by the Peace of Westfalia (1648) all hopes of our exulants to return
back to their country. Despite all promises of the Swedish chancellor
Axel Oxenstierna and despite pleading letter of Komenský to the
chancellor before the peace has been agreed, the Czechs were abandoned
by Swedish and nothing happend to help exulants. There was still a weak
hope they will take care for the exulants, when the warring sides talked
about the execution of the peace agreement in the beginning of the year
1650 in the Nürnberg. When even this hope has been frustrated, Komenský
understood that the Unity is sentenced to die in the foreign countries
when it cannot return back home. Komenský became the bishop of the Unity
of Brethern in Leštno on 1648. Therefore he writes in the name of his
unity [#]_ moving and heartfelt Testament in the beginning of the year 1650,
where the Unity bids farewall with its believers and with the Czech
nation. It was also necessary to give an order to the members of the
unity, how to behave if the Unity dissolves. (The Unity has not
dissolved then yet though, because the council in Leszno the same year
1650 decided to continue.)

The outline of the Testament having 20 chapters in total will come out
best from the following table of contents:

I. People are fleeting: they linger on this earth for some time and then
   leave. Similarly all kingdoms, nations, languages, religions and
   unities.
II. Also The Unity of Brethern will perish for its sins. So it wants to
    make the last will and testament following an example of prudent
    people.
III. The Unity calls upons its sons, so they stand up by her death bed.
IV. (This chapter and the fifth one indicates the outline of The
    Testament, but that is interrupted by the grand finale and
    conclusion in chapters 19. and 20., where The Unity turns to the
    Czech nation.) She divides them in the four swarms [? zástupy] and
    she wants to talk each of these individually: then she plans to
    speak to other churches as well. She does not have the earthly
    estates, because, if she had any, they were taken away from her by
    her enemies. However, she has a spiritual riches and she wants to
    divide it among her sons and friends.
V. Some sons of The Unity, the unfaithful ones, broke faith and left
   her. Other, the timid ones, (na oko) joined enemies of The Unity, but
   they long for her in their hearts. Third, the faithful ones,
   unshakeably stick to the Unity in her persecutions; but some are
   succumb to the suffering and they are near to their death, some are
   perhaps protected for future.
VI. First the Unity turns to those who remained faithful to her and
    shows for consolation many statements from the New and Old
    Testament, that they achieve the kingdom of heaven after their
    death. They should not grieve the loss of their earthly homeland.
VII. The timid ones, who did not stood the test, should cry over
     themselves as St. Peter did, when he betrayed Christ, and they
     should return to the Unity of Brethern.
VIII. Other remaints of her people (i.e., the unfaithful ones?) the
      Unity bequests tears and penitence so they may reform themselves.
IX. The Unity commands her children to weep for priests, who sinned by
    let worldly futility, splendour, and vice entered the Unity.
X. The Unity commands penitence and prayers and fast and weeping to all
   its children, old and young, and to priests to follow examples
   recorded in the Old Testament. They have not done such penitence yet.
   If they turn at least now with their whole hearts to the God, perhaps
   the deliverance for them comes.
XI. The Unity remembers virtues, which decorated all its members: it was
    love to God and hatred towards the worldly vanity, simplicity and
    honesty. Their place assumed discord, selfishness, pride,
    miserliness, laziness, begging, which brought disgrace to whole
    nation. The Unity reminds that we do not live for the life
    earthbound, but for the life eternal.
XII. The Unity thanks to the Polish Unity for accepting her children
     expelled from their homeland. In the same time, she asks her to be
     always remember her origin from the Unity of the Czech Brethern.
     She criticizes the Polish Unity for decline in discipline and
     particulary the custom to send youth to study in schools overseas,
     where it looses whole good moral life style. The Polish Unity
     should take care for the remedy.
XIII. If the Unity dissolves, all its preachers could serve in any
      Evangelical [#]_ church; faithful should join an evangelical church as
      well.
XIV. The Unity then turns to other Christian unities, first of all them
     to the Roman Unity, of which all other arisen. She was not true
     mother to them but like a stepmother. She should repent and reform
     herself; if she will not do it, she will perish.
XV. The Unity joyfuly greets other evangelical unities, which are true
    brides of Christ. Christ sent as a brideroom John Hus to the Unity
    of Brethern, Martin Luther to the German unity, and Jean Calvin to
    the Swiss one.
XVI. The German Unity (i.e., the Lutheran unity) was the first sister of
     the Unity of Brethern. The latter leaves the former more order and
     discipline and better understanding to the article on the
     justification by faith. She should finish Luther’s work and not
     settle on the mere faith, but it should do good deeds as well.
XVII. The Swiss Unity is bequested by the Unity of Brethern more
      genuiness and less meditation about faith, because that leads to
      the endless creation of religious sects.
XVIII. The Unity leaves to all Christian unity longing for unification
       which has to start with agreement on the substantial matters.
XIX. This chapter, where The Unity turns to the Czech nation, whom it
     leaves all spiritual treasures, is the most important from the
     whole Testament. Komenský pronounces in the introductory paragraphs
     memorable prophecy about the renewal of the Czech independence
     (Even I do believe to God, that after the end of the gales of anger
     … the government of your own matters returns to you, oh the Czech
     nation!) The Unity leaves to the beloved nation:

     1. love to the pure Truth of God,
     2. the Kralice translation of the Holy Bible,
     3. love to the church discipline and orders,
     4. effort to unify all Czech evangelical unities,
     5. love to the mother tongue, and
     6. better ways how to educate youth.

XX. In the end The Unity bids farewell to the Czech nation and blesses
    Him with the words of Moses. It wishes Him strength, plenty of man,
    happiness in fight and in the work. His enemies should be always
    humiliated!

Writing his Testament, Komenský used form of the Last Will and
Testament: The Unity while dying calls all her children to herselef, to
make the Last Will about its spiritual property. Formally his example
was to Komenský the Old Testament Apocryph “Testaments of the Twelve
Patriarchs” (Jacob’s sons), which was translated to the Czech already in
the 14th century. However, the church opinion of Komenský is
generously extended in the 19th chapter of The Testament, where The
Unity, or perhaps Komenský himself, calls on the whole Czech nation, and
moved to the depths of his soul, escalates with the memorable prophecy
of our national renewal “after the end of the gales”. In the 20th
chapter the form of the blessing joins the form of prophecy: The Unity
bids farewell to the nation and blesses him with words of the Moses
blessing of the Old Testament, because Komenský saw even the Czech
nation as the chosen people and in the story of our exullants he saw the
story of Jews dispersed to all angles of the world.

The Testament is in accordance with the nature of the matter written in
a serious style, which quite often acquires excited even dramatic
character. Komenský here quite often quotes the Old and New Testament,
although not so often as in book “The Mournful”. In the same manner as
in the Labyrinth even in the Testament Komenský uses quite often words
contracted from German.

The original manuscript of the Testament has not been preserved.
However, we have four transciptions from the 18th century. The first
print of the Testament, the Berlin one, is from 1757.  The work was
printed in Prague only in 1848. Important editions are: publishing by
the bibiliophil club from 1909 by František Táborský and Em. Smetánka
with the illustrations by Adolf Kašpar; edition by the Czech Mission
Unity from 1912 (faithful copy of the Berlin edition); Kobr’s edition
from 1917 made by J. V. Novák; edition by Komenský society in Prague
from 1918 by Jan Herben and with illustrations of František Bílek;
ciritical edition by St. Souček in the Reichl’s Block from 1927 (which
is the foundation of our edition); then the edition by J. V. Klíma from
1928 in Prague, Rudolf Schams from 1930 in the Laichter’s collection
Lights. There are two German translations: from 1866 and the second one
by Dora Peřinová from 1907. Dutch translation is by the Amsterodam doctor
R. A. B Oosterhuis from 1928.

.. [#] Published in English as The Making of a State (1927).
.. [#] The old Unity of Brethern and thus Komenský used intentionally
    term “an unity” (“jednota”), where the current term would be
    probably “a denomination” or “a church”. They wanted to emphasize
    their persuasion that there is only one Church of Christ comprising
    of all Christians, and all communities which comprise it are just
    parts of this large one Church.
.. [#] “Evangelical” was for Komenský more or less the same as what we
    would call “protestant” today.

I.
--

In the name of the God Father and the Son and the Holy Spirit. Amen.

My dear sons and everbody who hear my voice, listen to me!

It is proclaimed in the God’s Scriptures, that the one era passes and
the other is coming while the earth stays for ever (Eccl. 1:4) it has
been fulfilled on us all, who were here before us, and it is being
fulfilled on us who are alive now, and it will be fulfilled on those who
are coming after us: that by coming to the world from the place, where
the omnipotent Lord will lead us, from the place of the eternal silence,
and after staying here for a while, how long He does measure us to live,
we will go back to where, he will lead us (oh, let him lead us!) to the
place of His stay. In the same way it goes for each person in his own
body, the same it goes for every human society in houses, cities,
kingdoms and unities, that everywhere one passes away and other comes;
you can see what’s even now going on under the heavens; some kingdoms
are passing away and change and their nations, languages, rights,
religions: it happens certainly because the new era is coming; even
churches of The Unity: it happens certainly because that the God wants
to renew the face of his land (Psalm 104:30).


II.
---

I see in the midst of all these changes I see my own change and dying
and passing aways, that I have been put under the God’s discipline and
I have been pushed away to the middle of strangers, and I have been
abandoned by my neighbors (who build peace for themselves forgot about
myself [#]_), so if The Lord affirms what people do, I see that while
I had served to the will of god in my age, I am going to fall asleep (Acts
13:36): so I will do what the cautious according to the wisdom of the
World do, that if they have anything to bequeath, they establish their
heirs and they divide among them the blessings of God, so that it
wouldn’t be lost or division and that they wouldn’t leave fights behind
themselves. Which is the God’s order given to the Hezekiah: “Set your
house in order, for you shall die and not live.” (Isa 38:1), and whoever
gets a house from God to steward should not leave the world without
doing The Last Will and Testament.

.. [#] Here she talks about the Peace of Westfalia.


III.
----

Go, my children, because I am a widow and forsaken. I brought you up
with gladness; but with mourning and sorrow I have lost you, because you
have sinned before the Lord God and have done what is evil in my sight.
But now what can I do for you? For I am a widow and forsaken. Go, my
children, and ask for mercy from the Lord. (2. Esdras 2:2b-4 NRSV)


IV.
---

I will divide you into four groups, and speaking to the each group
individually about what’s needed, I will turn my speach to other
unities, my sisters, older and younger [#]_, with whom and amongst them
I was cared for by The Lord, and now he calls me to himself before all
of you, so that I divide amongst you what The Lord  had given me to
administer from His Mercy. So, although my external likeness was that
I could tell with the Apostle [#]_: „I have no silver and gold" (Acts
3:6), and who didn’t have on Earth, in the same manner as my Lord, where
to lay his head; and whatever I had from these smaller earthly things,
homes and congregations, fields, vineyards, they have took off (when
forcing me into exile) in the same manner as they robbed my Lord of his
gown and divided among themselves, when they have nailed him to the
cross; but I can boast in the Christ Jesus in the God’s matters, because
he gave me a riches spiritual, so that His word could stay with me. So
that I will bequest from those treasures given me to my care, how I will
think fit, to give each of you sons and my friends what you need.

.. [#] Younger sisters mean Lutheran and Calvin unities, older sister is
    the Utraquist unity.
.. [#] Meaning St. Peter.


V.
--

You, my sons, whom I gave birth and brought you up, I do not see each of
you same; and therefore I cannot speak to each of you in the same
words, but in different manner. Because some of you betrayed me and The
Father of Spirits, to whom I have born you, by not staying with me in my
temptations, but you have left me. Other ones of you persisted, and some
of you may even still persist now, ih a half-way manner, while you
flatter my enemies and warming yourself at their fires, you still long
for me, your mother, you still long for the Lord to liberate me from the
siege of my enemies and for you to return to my bossom. Others have more
courageous spirit and you followed me falling down under the cross, you
have not hesitated to share my sufferings, even drinking with me the
chalice of bitterness, which the Lord poured me who leads us from the
bitterness of the current age to sweetness of the world to come. But
still I see some of you either because of your age or because of
destitution languish and die; about others I have still hope that the
Lord will care for them until they get to better times.


VI.
---

I delight you, who are still faithful and still remaining in that
faithfulness and who are arriving the end of your faith, with delight
which delighted us our most faithful Lord, with these holy words: “You
are those who have stayed with me in my trials, and I assign to you, as
my Father assigned to me, a kingdom, that you may eat and drink at my
table in my kingdom.” (Luke 22:28-30) Accept this delight, oh my sons,
and do not grief anymore for the loss of your earthly fatherland and
tabernacles of your home and tabernacles of the Lord here on the Earth;
we are led to the more glorious things by the One who said: “Tell my
people that I will give them the kingdom of [eternal] Jerusalem, which
I was going to give to Israel. Moreover, I will take back to myself
their glory, and will give to these others the everlasting habitations,
which I had prepared for Israel. The tree of life shall give them
fragrant perfume [#]_, and they shall neither toil nor become weary.”
(2.  Esdras 2:10b-13 NRSV) Be ready for the rewards of the kingdom,
because perpetual light will shine on you forevermore. Flee from the
shadow of this age, receive the joy of your glory (ibid v. 35-36 NRSV)
knowing that you shall be attached after your release from here to the
great crowd which are before the throne and before the face of the Lamb,
dressed in white and having palm branches of Victory; about those the
heavenly voice says: “These are the ones coming out of the great
tribulation. They have washed their robes and made them white in the
blood of the Lamb. Therefore they are before the throne of God, and
serve him day and night in his temple …” etc. (Revelation 7:9, 14, 15)

.. [#] Tree of life symbolises the eternal life, whereas fragrant
    perfume is a symbol of the earthly life.

VII.
----

That delight more precious than whole world you have disposed of
(because what will it profit a man if he gains the whole world and
forfeits his life, what shall a man give in return for his life; Mt
16:26), you fearful ones, and when you cannot stand your test, you fell;
cry and groan over yourself!

Kteréhožto potěšeni nad svět dražšího (nebo by člověk celý svět získal
a duši své uškodil, jakou dá odměnu za duši svou? Mat. 16, 26) že jste
se zbavili, vy bázliví a průby své nevystávše, klesli jste, plačte
a naříkejte nad sebou! Nebo tak-liž to činěno býti mělo, abyste na čas
věříce a v čas pokušení odstupujíce, prokázali se býti z počtu vsátých
na skálu [#]_ a kořenů nemajících (Luk. 8, 13) ? Ach, což nejeden z vás
s Petrem říkal: „Pane, bych měl s tebou i na smrt jíti, nespustím se
tebe", a kdež jest to? Rozprchli jste se, když na Pána a jeho evanjelium
přišla vichřice [#]_. Ach; zdaž jste neměli patřiti na předešlé věky,
zdali kdo, dověřiv se Pánu [#]_, hanby došel, neb zdali kdo, zůstávající
v bázni jeho [#]_, opuštěn byl a zdali kdo vzýval jej a on pohrdl jim?
Běda srdcím strašlivým [#]_ a rukám oslabeným a hříšníku kráčejícímu
dvojími stezkami!  Běda srdci oslabenému, nebo nevěří; protož nebude
ochráněno! Běda vám, kteříž jste ztratili trpělivost; i což činiti
budete, když vás navštíví Pán (Sir.  2, 10-16) [#]_?

Rada ještě jest: Čiňte, co po svém pádu učinil Petr [#]_: upamatujte se,
jděte z paláců biskupových [#]_ v kout někam, kde se jiní učedlníci
kryjí!  Plačte a kvělte [#]_ nad jiné víc, protože jste hřešili nad jiné
víc!  Nechcete-li vyjíti hned, dokudž na vás kohouti boží ještě kokrhají
a dokud se ještě Pán svázaný, před nepravými soudci svými stojící,
ohlédá: kdyžpak [#]_? Čekati chcete, až se svědomí jako na Jidáše oboří
[#]_?  Pozdě bude. Dnes, dnes uslyšíte-li ještě hlas jeho, nezatvrzujte
srdcí svých, ale je obměkčete: pokořte se, napravte se a na cestě
pravdy, dokudž na cestě jste, ustanovte se [#]_! Takové Petrovy šlépěje
k navrácení se po nich do houfu, kterýž jste opustili, odkazuji vám,
ó pozbloudilí synové!

.. [#] Vsátých na skálu = vsetých na skálu (vzato z podobenství Kristova
    o zrní, jež padlo na skálu).
.. [#] Vichřice = porážka bělohorská.
.. [#] Dověřiv se Pánu = důvěřuje v Pána.
.. [#] V bázni jeho - jeho = gen. dějového předmětu: báti se Boha.
.. [#] Srdcím strašlivým = bázlivým.
.. [#] Zkratka Sir. znamená knihu Sirachovu ze Starého zákona.
.. [#] Když vás navštíví Pán, rozuměj křížkem, soužením.
.. [#] Čiňte, co po svém pádu učinil Petr = narážka na sv. Petra, který
    zapřel Krista třikráte, než kohout dvakráte zakokrhal.
.. [#] Z paláců biskupových, totiž nejvyššího kněze židovského, kde Petr
    zapřel Krista - zde se paláci míní církev římská.
.. [#] Kvělte = kvilte.
.. [#] Kdyžpak ? - doplň: vyjdete.
.. [#] Až se svědomí jako na Jidáše oboří - narážka na Jidáše, který se
    pro výčitky svědomí oběsil.
.. [#] Na cestě pravdy ustanovte se = rozhodněte se pro pravou víru!

VIII.
-----

What should I bequest to the other remnants of the Unity in whatever
number you still remain? Weeping I bequest you, penitence and reform in
front of the face of the allmighty Lord.

IX.
---

Pláč poroučím takový, jakýž tam poroučel vší rodině izraelské. Hospodin,
když kněží své spálil ohněm [#]_ v stánku svém, protože obětovali [#]_
před Hospodinem oheň cizí; kdež Pán Bůh nedal kněžím pozůstalým plakati,
ale lid ať pláče (3. Mojž. 10, 1-6) [#]_. Zhřešiliť jsou i nyní
prvorození moji, strážní [#]_ mezi vámi svatyně mé, vnesše aneb vnésti
dopustivše do stánku Jednoty oheň cizí, oheň světské moudrosti, oheň
tělesných marností, oheň pýchy, nádhernosti, šperků, bujností, své vůle
[#]_, lakomství a lhostejnosti etc., a protož aj, zemřeli a mrou před
obličejem vašim pro hříchy své; ale vy plačte, nebo rána tato jde na vás
i na potomky vaše.

.. [#] Když kněží své spálil ohněm, t. j. zahubil bleskem dva nejstarší
    syny Aronovy
.. [#] že obětovali... oheň cizí = že pálili oběť bez příkazu
    Hospodinova.
.. [#] Zkratka 3. Mojž. znamená třetí knihu Mojžíšovu.
.. [#] Prvorození, strážní = kněží bratrští.
.. [#] Oheň ... své vůle, t, j. svévolnosti.


X.
--

Pokání pak a modlitby takové vám poroučím, jakéž Bůh poroučel v čas
velikého rozhněvání svého: aby se všickni k Hospodinu obraceli celým
srdcem svým a to s postem a s pláčem i s kvílením, roztrhujíce srdce
svá, ne jen roucha svá; shromáždění aby se svolalo, aby se shromáždili
starci i maličcí i prsí požívající [#]_; ženich aby vešel z pokojíka
svého a nevěsta ze schrány své [#]_; kněží, služebníci Hospodinovi, aby
plakali etc. (Joel 2,12-17) [#]_; a jakéž pokání činili za času Asvera
[#]_ v městě Susan [#]_, vyhlazení se bojíce, nejedouc ani pijíc [#]_ ve
dne i v noci, a to tři dni (Ester 4, 16), a Ninivitští, od krále až do
pastuchy, od lidi až do hovad, od starců až do nemluvňat, nic nečiníce
než volali k nebi s postem a s pláčem (Jon. 3,5-8), a opět Židé
milosrdnému Pánu s postem a s pláčem a rozprostíráním [#]_ za tři dni
bez přestání se modlivše (2.  Mach. 13,12).

Ó synové, posavád jstě se k takovému pokání a vroucnosti při tom neměli,
nýbrž dělali jste mnozí jako Judští v rozptýlení svém [#]_, že jste i na
těch místech, kam vás v den rozehnáni zahnal Pán, hřešili předce
a poškvrňovali jména svatosti jeho před obličejem těch, mezi nimiž jste
ho měli posvěcovati. Izraelští, poraženi byvše dvakrát toliko, posadili
se před Hospodinem, plakali, postili se, oběti obětovali (Soud. 20, 26);
vy ne dvakrát, ale víc než dvacetikrát [#]_ po těch 30 let [#]_ poraženi
byvše, nýbrž padajíce stále do jámy, z niž povstání nebylo a není,
nepřišli jste však na to, abyste obzvláštním nějakým způsóbem osvědčili
pokání své. A protož ještě aspoň nyní obraťte se celým srdcem svým
k Hospodinu; nebo jest milostivý a lítostivý [#]_, dlouhočekající
a hojný v milosrdenství svém a kterýž lituje zlého; kdo ví, neobrátí-li
se ještě a nebude želeti (Joel 2, 12-14), aby ještě bylo vysvobození,
jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích [#]_, kterýchž povolá Hospodin
(ibid. v. 32).

.. [#] Prsí požívající = kojenci.
.. [#] Ze schrány = z příbytku.
.. [#] Zkratka Joel znamená proroctví proroka Joele; Ester = kniha
    Ester; Jon. = proroctví proroka Jonáše; 2. Mach. = 2. kniha
    Makabejská; Soud.  = kniha Soudců.
.. [#] Za časů Asvera (totiž perského krále Asvera = Ahasvera neboli
    Xerxa)
.. [#] v městě Susan - míní se perské Susy.
.. [#] Nejedouc ani pijíc = nejedouce ani nepijíce.
.. [#] Rozprostírání = padáni na zemi.
.. [#] Júdští v rozptýlení svém = Židé byli rozptýleni mezi cizí národy.
.. [#] Dvacetikrát (archaismus) = dvacetkrát
.. [#] po těch 30 let, t. j, za války 30 leté.
.. [#] Lítostivý = slitovný, kdo se slitovává.
.. [#] V ostatcích = ve zbývajících příslušnících Jednoty.

XI.
---

Odkazuji vám i toto: chcete-li ještě užiti ode Pána milosti, vy
i potomkové vaši, abyste se k skutečné nápravě statečně měli a na první
opuštěnou lásku zase se návrátili [#]_. Čím mne byl poctil Pán mimo jiné
jednoty [#]_ a jakými klénoty ozdobil syny a dcery mé, rozpomínám se
teprv s pláčem, zbavena toho jsouc.

Nebo vroucí k Bohu a poctě jeho láska, nenávist pak k světu a marnostem
jeho, společná všech dítek mých sprostnost [#]_ a upřímnost k sobě
opustila nyní vás; naproti tomu pak nedověra [#]_, podhlídání [#]_,
různíce a sváry, svých věcí hledání [#]_, z toho hrdost proti sobě
vespolek a různolézení [#]_ vloudilo se mezi všecky téměř napořád. A to
jakož jste doma ještě začali, tak ani v exilium [#]_ nepřestali, nýbrž
v rozptýlení svém tím více se myslí rozptýlili. Někteří dopadše míst,
kdež za něco jmíni jste [#]_, dali jste se v pýchu a zpínání [#]_;
a něktcří po lakomství se pustivše, hůř než ve vlasti, i s zapomenutím
se na to, proč jste nejpředněji vyšli, totiž slovo boží. Jiní zase
v odporný [#]_ tomu neduh uběhše, dali jste se v marnost, zahálku,
lenost, až i na žebrotu, přivodíce skrze to v ošklivost a v pohanění
netoliko svůj exulantský los, ale i samy sebe, a což více jest, národ
celý. Někteří pak jste ze jha kázně vypřáhli, osazujíc se [#]_ na těch
místech, kdež by vám činiti volno bylo, což by se vidělo.

Ach, dítky, tak-liž pamatujete, k čemu jste povoláni a na jakou cestu
navedeni? Ne pro tento život a jeho věci jsme my tu, pout toliko
a přidané poutníkům běžné věcí; vlast naše v nebi jest, a takž i obírání
naše s nebeskými věcmi býti má. Libán [#]_ toliko zde jest, Suchot
a Saredata [#]_, kdež nebeský Šalomoun [#]_ k věčnému chrámu svému
shledávaje a hotově živé dříví a kamení, roubati je a sekati a štípati
a tesati a hoblovati a nás, kovy své, rozpouštěti a nádoby sobě příhodné
slévati dá, zde před Jordánem, v zemi jílovaté, kdež jen v hlíně se
válíme [#]_; ale kam s námi věčný Šalomoun náš směřuje, svrchní onen
Jeruzalém [#]_ jest, kdež, dáme-li se zde k vůli jeho formovati dobře,
trefovati se všecko bude dobře.

.. [#] Abyste... na první opuštěnou lásku zase se navrátili = abyste se
    vrátili k prvotnímu milováni Boha.
.. [#] Mimo jiné jednoty = nad jiné j.
.. [#] Sprostnost = prostota.
.. [#] Nedověra = nedůvěra;
.. [#] podhlídání = podezírání;
.. [#] svých věcí hledáni = sobectví;
.. [#] různolezení = nesvornost.
.. [#] Exilium = vyhnanství.
.. [#] Kdež za něco jmíni jste, t. j. považováni jste = kde máte nějakou
   vážnost.
.. [#] Zpínání = vypínání.
.. [#] Odporný = opačný.
.. [#] Osazujíc se = osazujíce se.
.. [#] Libán = pohoří Libanon, odkud Šalomoun bral dříví na stavbu
    chrámu;
.. [#] Suchot a Saredata = města u Jordánu, kde se lily nádoby pro chrám
   Šalomounův.
.. [#] Nebeský Šalomoun = Bůh.
.. [#] V hlíně se valíme, t. j. v neřestech.
.. [#] Svrchní onen Jeruzalém = nebe.

XII.
----

Zejména ty, dcerko milá, Jednoto polská, kterouž mi Pán Bůh uprostřed
dnů života mého, když jsem v síle byla, pro ten cíl (jakž nyní vidím)
zploditi dal, abys ty odrostouc chovačkou [#]_ byla ostatních dítek
mých: dobřes učinila, žes je z vlasti vypuzené do klína svého přijala
a pěstovala. Odplatiž tobě to Pán a nedopouštějž na tebe opuštění
a osiření! Prosím však tebe, pamatuj, z jakéhos kmene pošla, abys révím
[#]_ dobrým vysazenou vinničkou býti hleděla a neproměnila se v plané
révi (Izaiáš 5). Řekl tam Kristus o oněch převrhlých [#]_: "Praví se
býti [#]_ Židé, a nejsou, ale klamají" (Zjev. 3, 9). Hlediž, aby nebylo
řečeno i o tvých: "Praví se býti símě Bratří českých, a nejsou." Čas
jest, dcerko milá, abys takové zklamání předcházela; nebo podchází
vpravdě [#]_, když nejedni synové tvoji tělesně bujnějí, vytahujíce se
z jha kázně a libujíce sobě svobodu těla, pohodlí časné a důchody hojné
a shromažďování peněz, takže při mnohých pastýřský ouřad obrátil se jen
v nájemnictví tak dobře u vás, jako kde jinde; ani zavírati, ani
otvírati domu božího darmo [#]_, naučili jste se proti boží zápovědi
a příkladu otců, za příklady cizími odšedše; i mladí při starších,
synové při otcích zůstávajíce, platu chcete a jej béřete. Starší zase
co? Naprosto se vidí, že duch otců mých odstoupil od vás, synů mých;
nebo jste ztratili klič umění, o němž tam Lasicius [#]_ psal, že otcové
vaši zvláštni byli mistři k zdržování řádu [#]_, kázně, svatosti
a milosti [#]_ vnitřní jedněch k druhým, bez zevnitřního moci nucení
aneb světského ramene pomoci. Ale s vámi, ó vy moji (tak z polského,
jako i z českého i moravského národu), nyní na to přišlo, že ani sebe,
ani kněží svých, ani lidu v řádu držeti neumíte, ba ani těch mladých
svých; s nimiž abyste sami práce neměli, poslali jste je (a ještě
posíláte) do škol cizích, aby je vám vypulerovali [#]_, a ti co než
divočinu a v obyčejích cizost, v krojích potvorství, v mozku
mudrlantství a jiné vše jinak, než Kristova a předků minulých sprostnost
vyhledávala, s sebou přinášejíce, dělají jak dělají, až všecko z původu
svého vytuchlo [#]_ a k sobě podoby máloco má. Odkudž i lid a posluchači
i patronové [#]_ větším dílem planí a chladnou a z nemalé částky větrem
ledajakéhos pokušení jako stromové pravdivých kořenů prázdní [#]_ se
vyvracejí, takže s vámi vše pomalu umdlévá a pádem hrozí. Upamatujtež se
tehdy, synové, dříve než i vás také podvrátí Pán, a skutečnou nápravou
a ve všem dobrém obnovou předejděte hněv jeho, aby nepohnul i vašimi
svícny s místa jejich!

.. [#] Chovačkou = chůvou.
.. [#] Révi = révoví.
.. [#] Převrhlý = odpadlý.
.. [#] Praví se býti = praví, že jsou.
.. [#] Podchází vpravdě = nastavá vskutku takové zklamání.
.. [#] Darmo = zadarmo.
.. [#] Lasicius = polský šlechtic Jan Lasicki (1534-1605) napsal
    pochvalný spis o Jednotě bratrské.
.. [#] Zdržováni řádu = udržování ř.
.. [#] Milosti = lásky,
.. [#] Vypulerovali = vytříbili.
.. [#] Všecko z původu svého vytuchlo = všecko pozbylo původního rázu.
.. [#] Patronové = ochráncové.
.. [#] Stromové pravdivých kořenů prázdní = stromy bez pravých kořenů.

XIII.
-----

Pakliť pohne a i vám dojíti [#]_ káže (ten, kterýž od domu božího
záčínaje soud, boří, když se mu co nelíbí, až doboří, aby z gruntu
stavěl) a skrze to můj řád, kázeň, posloupnost [#]_ a všecko
přisluhování církevní přestane-li, což budete vy, ostatní ostatkové [#]_
moji, kněží neb z lidu, činiti? Tutoť radu dávám, synové!

Budete-li pozůstávati kteří z kazatelů, kázati a sloužiti již doma komu
nemající, služte Kristu, kde můžete, v církvi kterékoli evanjelické,
kteráž by služby vaší žádala; jen však na to pamatujte, abyste
v sprostnosti mé, v níž jsem vás zplodila a k ní vedla, sebe ostříhajíc
[#]_, prostřední přímou cestou kráčeli, jedněm proti druhým
nepochlebovali a ku potvrzování podešlého mezi nimi různění [#]_ užívati
se nedali, ale raději lásku, svornost a všecko společné dobré v církvi,
v lidu pak sobě svěřeném jen víru v Krista čistou a pobožnost horlivou
a naději sladkého budoucího věku vzdělávati a tím skutečně, odkudž jste
pošli, osvědčovati hleděli.

Vy pak z osiřelých [#]_ posluchačů, přijde-li na to, abyste přených
církevních služeb docházeti více řádem Jednoty nemohli, za radu mějte
to, abyste šetřili těch, kteřiž tak chodí, jakož máte příklad na nás
(Fil. 3, 17) [#]_, to jest, kteříž vás neučí na zemi sobě dělati mistrů,
otců, vůdců, ale k tomu jedinému, kterýž na nebi jest, mistru, otci,
vůdci vedou (Mat. 23, 8) [#]_; připojíc se k jednotě [#]_, v níž pravdu
evanjelium Kristova spatříte, modletež se za pokoj její a hledejte
vzdělání jejího v dobrém, jakož příkladem dobrým svítíce jiným, tak
i modlitbami opravdovými, aby se již aspoň na mně a na vás, synech mých,
stavil ten Všemohoucího hněv [#]_, kterýž jest na všecko v tak mnohé
bludy a roztržky vydané křesťanstvo spravedlivě uveden (3. Mach. 7. 38)!

.. [#] Dojíti = zaniknouti.
.. [#] Posloupnost, rozuměj posloupnost kněží od dob apoštolských.
.. [#] Ostatní ostatkové, ostatní (z polštiny) = poslední.
.. [#] Ostříhajíc = ostřihajíce.
.. [#] Potvrzování podešlého různění = utvrzování vzniklé různosti.
.. [#] Osiřalý = osiřelý.
.. [#] Zkratka Fil.  znamená epištolu sv. Pavla k Filipenským
.. [#] Mat. = evangelium sv. Matouše.
.. [#] Připojíc se k jednotě = připojíce se k církvi.
.. [#] Aby se ... stavil hněv = aby se zastavil hněv.


XIV.
----

I na vás zapomenouti nemohu, sestry milé, jednoty evanjelické, nýbrž ani
na tebe, matko naše, z níž jsme pošly, jednoto římská! Matkous nám byla,
ale ses nám v macechu, nýbřž v zubřici [#]_ dítek svých krev střebající
proměnila. Vinšujiť, aby ses v starosti ale [#]_ upamatovala ku pokání
a vyšla z Babylona ohavností svých. V čemž tobě, ač může-liť to co
napomoci, odkazuji příklad svůj, kteráž jsem Bohu, nás v zašlostech [#]_
našich pamatujícímu, dala čest a za světlem slova jeho jdouc, vyšla
milosrdenstvím jeho z mrákot modlářství [#]_ tvého.

Pakli nechceš, nic tobě neodkazuji, leč červa zlého svědomí vnitř;
zevnitř pak za svědka proti tobě stavím krev synů mých a jiných svědků
Jezukristových, kteréžs pomordovala mezi chrámem a oltářem [#]_. Děláš
se duchovním Jeruzalémem, a jsiť ovšem, ale podobná Jeruzalému, jakýž
byl za času proroků, Krista a apoštolův, k němuž co mluvil na osvědčení
jim (Pán), to já tobě odkazuji dědičně: "Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři
[#]_ prorokův, kterýž kamenuješ ty, jenž byli k tobě posíláni, kolikrát
jsem chtěl shromážditi dítky tvé, jako slepice shromažďuje kuřátka svá
pod křídla, a nechtěli jste! Aj, zanechává se dům váš pustý" (Mat. 23,
37).  Teď máš ortel svůj, Jeruzaléme Zákona Nového; čekej na sebe
exekucí [#]_!  Synům pak tvým já za dědictví odkazuji právo to, kteréž
jím dal Bůh, aby ujmouce se o slávu Otce věčného (jemuž od tebe zplozeni
jsou, Ezech. 23, 37) [#]_, odpor vedli proti tobě, matce své,
a dokazovali, že nejsi manželkou jeho, leč odvazuješ smilství svých od
tváři své (Oz.  2, 2). Pakli se ani tak nenapravíš a synů svých
navrácením se k Otci jejich nepotěšíš, odkazuji králům země, kteříž tě
posavád na hřbetě svém nosili, horlivost boží [#]_, aby tě v ošklivost
vezmouce, jako nečistou spálili ohněm (Zjev.  sv. Jana 17, 16).

.. [#] Nýbrž v zubřici = ba v zubřici (vlastně by tu mělo státi:
    tygřici); o zubru litevském se bájilo, že zle spořádá svá mládata,
    dotkl-li se jich člověk.
.. [#] V starosti ale = v stáří aspoň.
.. [#] V zašlostech = v neřestech.
.. [#] Modlářství = uctívání obrazů svatých a p.
.. [#] Mezi chrámem a oltářem - narážka na proroka Zachariáše, jejž Židé
    ukamenovali v chrámě, protože káral jejich modlářství.
.. [#] Mordéř = vrah.
.. [#] Exekuci = provedení rozsudku.
.. [#] Zkratka Ezech. znamená proroka Ezechiele.
.. [#] Horlivost boží = horlivost v službě boží.

XV.
---

K vám také mluvím, sestry milé, kteréž podlé vůle boží (Oz. 2, 2) proti
oné matce naší odpor vedete a kteréž jste se (proti vůli zpronevěřilé
oné matky naší) zase věčnému choti [#]_ u víře zasnoubiti daly, jako
i já, abychom poznaly Hospodina (Oz. 2, 20). Radujte se spolu se mnou,
že nám to z milosti dáno jest pro Krista, abychom netoliko v něho
věřili, ale také pro něj i trpěli (Fil. 1, 29)! Milost, milost, milost
stala se nám, že věčný ženich skrze vyslané k nám družby své pozvati dal
nás a zasnoubiti sobě za choť svou.

Ke mně poslán byl věrný přítel ženichův (Jan 3, 29) [#]_, mistr Jan Hus,
jehož jsem já svědectví tím raději přijala, že je krví svou zpečetil.

K tobě, Jednoto německá, poslán byl doktor Martin Luther, v duchu
a v moci Eliášově (Luk. 1, 17) [#]_, a tys dobře učinila, žes nepohrdla
svíci hořící a svítící, ale radovala ses v podaném světle jeho (Jan 5,
35).

A k tobě, Jednoto helvetská, poslán byl Jan Kalvín, aby tebe zasnoubil
a oddal, jako čistou pannu, témuž jednomu muži, Kristu (2. Kor. 11, 2);
a tys dobře učinila, že uslyševši hlas hrdličky, povstalas a připravila
ses a fíkoví tvé vypustilo holičky své [#]_ a réví tvé rozkvetlé vydalo
vůní svou (Písni 2, 12. 13).

Radujme se v Hospodinu a plésejme v Bohu, Spasiteli svém, kterýž nás
oblékl v roucho spasení a pláštěm spravedlnosti přioděl nás, jako
nevěstu okrašlující se ozdobami svými (Izai. 61, 10)! Avšak mám ještě já
od vás nyní odcházející sestra vaše co mluviti vám, sestry milé,
poslechněte mne!

.. [#] Věčnému choti = Kristu.
.. [#] Zkratka Jan = evangelium sv.  Jana; Luk. = evangelium sv. Lukáše;
    Kor. = epištola sv. Pavla ke Korintským; Písni, rozuměj Píseň písní.
.. [#] M. Luther se přirovnává k proroku Eliášovi.
.. [#] Fikoví vypustilo holičky své, t. j, nezralé fíky.

XVI.
----

Ty, Jednoto německá, bylas mou nejmilejší sestrou, kterouž mi nejprvé,
když jsem v samotnosti [#]_, své se ohlédala, ku potěšení vzbudil Pán
a kterouž jsem já srdečně milovala, ačkoli tvá ke mně láska pro mou
sprostnost brzo vychladla. Co jsem nejmilejšího za klénot ode Pána svého
sobě odevzdaného měla, toho jsem tobě hned od počátku podávati
nepominula, tím se s tebou sděliti žádostivá jsouc; aniž vinšovati
přestávám, abych i umírajíc prospěti mohla, a čehoť nejvíc k tvému
dobrému vinšuji, za dědictví tobě odkazuji: řádu více, než ho máš,
a kázně spořádanější a lepšího rozumu při artikuli [#]_ o ospravedlnění,
bez tak hanebně zlého užívání, jakéž se při synech tvých rozmohlo.

Dobře začal ten, jehož tobě za vůdce tvého z mrákot vyvedení dal Pán;
ale nedobře dobrou při vedli, kteříž na místo jeho přišli. Jeho práce po
všecken téměř života čas byla bořiti Babylon [#]_; aniž jinak býti mohlo
(nebo nemohlo dílo lidského stavení trpíno býti na tom místě, kdež se
počínalo Nejvyššího město ukazovati, 4. Ezdr. 10, 54). Ale když
k stavení Siona přijíti mělo a jeho od práce k odpočinutí povolal Pán
[#]_, pomocníci, majíce stavěti, nechali tak, a držíce se toho toliko,
co on udělal a pokudž udělal, kořist sobě záložili v zbořeninách
bydleti. Nebo aniž téměř co jiného máte, kromě co on z papežstva
nedobořil, a že státi může, soudil; to paláce vaše, v tom triumfujete.
Co jiní, že vybořeno býti ještě musí, soudili a soudí, ani toho
dobořovati, ani o tom slyšeti nechcete, nerci-li aby k vystavěni
krásného řádu celé církve a založení ho na gruntu jednomyslnosti
a vzděláni mu hradby kázně a vyzdvižení bran [#]_ i zavěšení k ním vrat
a závor a zámků s klíči Kristovými přistoupeno bylo, nýbrž počavše
duchem, konáte tělem, jako onino jinak horliví Galatští (kap. 3, 3)
[#]_, ačkoli naopak. Oni, počavše křesťanství své věrou, končiti chtěli
skutky zákona; vy počavše věrou živou, dokonáváte věrou mrtvou, jakáž
bez skutků jest.

Ó přátelé moji, já, v kázni Boha silného postavena jsoucí [#]_, učím vás
(Job 27, 11) a vinšuji, abyste porozuměli, že známost Krista [#]_ bez
následování Krista a těšení se v evanjelium [#]_ bez ostříhání zákona
lásky [#]_, na kteréž jde evanjelium, nic není, než evanjelium zlé
užívání [#]_ a jistý (ačkoli k prvnímu onomu v papežstvu odporný) svod
[#]_ a oklamání.

.. [#] V samotnosti = v osamocenosti.
.. [#] Artikul = článek víry.
.. [#] Babylon = církev římská; Sion = pravá církev Kristova.
.. [#] Jeho od práce k odpočinutí povolal Pán = Luthera... k smrti.
.. [#] Vyzdvižení bran = vystavění bran.
.. [#] Galatští - viz epištolu sv. Pavla ke Galatským.
.. [#] Jsouci = jsouc.
.. [#] Známost Krista = znalost Krista a jeho učení.
.. [#] V evangelium = v evangeliu.
.. [#] Ostříhání zákona lásky, na kteréž jde evangelium = k němuž (t. j.
    k ostříhání) směřuje evangelium.
.. [#] Evanjelium zlé užívání - evanjelium je tu genitiv.
.. [#] Svod = blud.


XVII.
-----

Tobě pak, Jednoto helvetská, kteráž mi za milovnici řádu a kázně přidána
byla k mému potěšení, což odkazovati mám? Úmysl k stálosti, nýbrž
k rozhojňování se ve všem dobrém podle poručení Kristova, aby spravedivý
ospravedlnil se ještě a svatý posvětil se ještě (Zjev. 22, 11),
a zaslíbení jeho, že majícímu bude dáno, aby se rozhojnil (Mat. 13, 12)
[#]_.

Jestližeť tedy, sestro milá, i ty jsi z počtu těch, kterýmž darů
a milostí božích nabývati dáno, nechažť přidám i já něco tobě mající
[#]_: vinš aspoň, abys, domnívajíc se míti něco vzácného, měla vpravdě,
a domněním se nesvozujíc [#]_, nekrmila se škořepinami [#]_, ale
pronikla k jádru.  Žádám tedy tobě předně v ostřihání pobožnosti a k ní
sloužícího řádu kázně jednomyslnosti pilnějšího skutku, aby nebyla barva
[#]_, ale věc sama.  V smyslu [#]_ pak žádám tobě více sprostnosti, méně
hloubání, a šetrnějšího o Bohu a přehlubokých tajemstvích jeho mluvení,
než to něktěří z synů tvých činili, skrze což i na roztrhání žalostné
sebe a tebe přivedli, srotivše se proti tobě a vespolek: novokřtěnci,
sociniáni [#]_, arminiáni [#]_ a jiný mnohotvárný z tebe vyšlý hmyz
(zvláště teď v Anglii, když hrůza moci světa popřestala [#]_, jak tvoji
nových vždycky věci hledající a na ničem se ustanoviti nemohoucí synové
smutné a pohoršlivé církvi boží z sebe divadlo, tobě pak zlé u národů
jméno učinili, po vrchu leží [#]_).

Ó sestro milá, kéž Bůh všechněm synům tvým dá, aby se s Davidem modliti
učili: "Sprostnost a upřímnost nechť mne ostříhají" (Žalm 25, 21)!

.. [#] Aby se rozhojnil = aby měl ještě více.
.. [#] Přidám... tobě mající = přidám ti, ač máš.
.. [#] Domněním se nesvozujíc, t. j. nedávajíc se svésti.
.. [#] Nekrmila se skořepinami = povrchnostmi. Větu, jež se začíná
    slovem Žádám, sluší seřaditi takto: Žádám tedy tobě předně
    pilnějšího skutku jednomyslnosti (= pilnějšího projevování
    svornosti) v ostříháni pobožnosti a k ní sloužícího řádu kázně.
.. [#] Aby nebyla barva = aby nebyl jen povrch.
.. [#] V smyslu = pokud se týče věrouky.
.. [#] Sociniáni = sekta, kterou založil Ital Sozzini v 16. století
    v Polsku a jež zavrhla víru v sv. Trojici.
.. [#] Arminiáni = kalvinská sekta, kterou založil Jakub Arminius v 16.
    století v Holandsku a jež zavrhla nauku o předurčení.
.. [#] Když hrůza moci světa (v Anglii) popřestala = narážka na konec
    monarchie a začátek anglické republiky roku 1649.
.. [#] Po vrchu leží = je jasné.

XVIII.
______

Všechněm pak spolu jednotám křesťanským odkazuji roztoužení se po
jednomyslnosti a smíření se a spojení v víře a lásce k jednotě ducha.
Ó byť duch ten, kteréhož mně s počátku hned udělil byl Otec duchů [#]_,
přijíti mohl na všecky vás, abyste tak srdečně toužily, jak jsem já
toužila, po sjednocení vpravdě v křesťanství se všechněmi vzývajícími
jméno Kristovo vpravdě! O byť vám Bůh dal trefiti na grunty [#]_ věcí
podstatných, služebných [#]_ a případných [#]_, jako i mně trefiti dal,
abyste všickni, oč horliti třeba neb netřeba aneb horliti víc neb méně
třeba, rozumějíce, horlení tomu, kteréž jest bez umění a s sebou ne
vzdělání, ale zkázu církve nese, vyhýbati a zase, kde zuřivé horlivosti
třeba, tu zuřivě pro slávu boží horliti (až do vynaložení na to životů
svých) směli [#]_! Ó byste se roztoužili všickni po pravdivé účastnosti
milosrdenství božího, po pravdivé účastnosti zásluhy Kristovy, po
pravdivé účastnosti přesladkých vnitřních darů Ducha svatého, kterýchž
se skrze pravdivou víru, pravdivou lásku a pravdivou k Bohu naději
dochází, v čemž podstata křesťanství záleží! Těchto pak zase nabývá se
přisluhováním od Boha zřízených služebných pomocí: slova, klíčů
a svátostí, jejichž moc prokazuje se nejlépe vnitřní mocí Ducha, když se
jich sprostně a upřímně, pokorně a důvěrně jakožto podaných od Boha
prostředků bez vymyšlených lidmi křtaltů a šperků [#]_ užívá. Ó kéž
všickni rozumíte, co to Pán náš řekl: "Království boží nepřichází
patrně, nebo v vás jest" (Luk. 17, 20, 21), item [#]_: "Jednoho jest
potřebí" (Luk. 10, 42), abyste na to jedno (totiž na tu dobrou stránku,
kterouž byla vyvolila Maria [#]_, tiše se u noh Páně posadivši a běháni
těkání zanechavši) všickni se vynaložíce, někdy aspoň již trefili do
toho, čímž by obveseleno bylo srdce Slitovníka našeho, kterýž se za
všecky nás tak Otci modlil, "aby (prý) všickni jedno byli jako ty, Otče,
ve mně a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli" (Jan 17, 21), abyste
všickni k domu církve se hlásající [#]_ byli jeden toliko dům boží,
dobře sám v sobě spořádaný a odevšad spojený, a jedna v jednom domu
čeládka boží, pod jednostejným řádem božím v svornosti, lásce a pomáhání
sobě vespolek stojící jako jedno tělo, ač z mnohých oudů, avšak po všech
kloubích přisluhování spojené k vzrůstu a k zdělání svému v lásce (Efez.
4, 16), aby jednou aspoň křešťanské církvi a při tom anjelům čas přišel
zpívati: "Aj, jak dobré jest a utěšené, když bratří v jednomyslnosti
přebývají (Žalm 133)!"

.. [#] Otec duchů = Bůh.
.. [#] Grunty = základy.
.. [#] Věci služebné jsou (viz níže v kapitole XVIII): 1. slovo, t. j.
    úřad kazatelský 2.  klíče = úřad kněžský 3. svátosti
.. [#] Věci případné, t. j. vedlejší, nepodstatné, na př. obřady.
.. [#] Směli = odvažovali se.
.. [#] Bez křtaltů a šperků = bez nádhery obřadů.
.. [#] Item = rovněž tak.
.. [#] Maria poslouchala slova Kristova, sedíc u jeho nohou, zatím co
    její sestra, pečlivá Marta, Pána horlivě obsluhovala (viz evangelia).
.. [#] Hlásající se = hlásící se.

XIX.
----

Na tebe, národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti také nemohu
při svém již dokonalém s tebou se loučení; nýbrž k tobě nejpředněji se
obracejíc, tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, nápadníkem
a dědicem nejpřednějším činím, příkladem některých bohatých měšťanů
římských i králů jejich pomezních, kteříž umírajíce dědicem věcí svých
obec římskou, vládu okršlku zemského ujímající, kšafty svými nařizovali.
Věřím i já Bohu, že po přejití víchříc hněvu (hříchy našimi na hlavy
naše uvedeného) vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó líde český!
A pro tu naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích
svých byla zdědila a přes těžké a nesnadné časy přechovala, nýbrž
i v čemkoli dobrém skrze práci synů mých a požehnání boží rozhojnění
jsem přijala. To všecko zcela tobě odkazuji a oddávám, zejména:

Napřed, milost [#]_ k pravdě boží čisté, kterouž nám před jinými národy
prvé službou mistra Husa našeho ukazovati začal Pán a kteřouž on
s pomocníkem svým [#]_ i jinými mnohými věrnými Čechy krví svou zpečetil
a od níž Antikrist [#]_ na onen čas chytrostmi svými na sněmu
bazilejském, teď pak [#]_ mocí válečnou ukrutnou tebe byl odvedl, já pak
s syny svými, kteří za světlem jíti chtěli, posavád se přidržeti
hleděla. Tvéť to jest dědictví, tobě před jinými národy dané, ó vlasti
milá, ujmiž se zase práva svého, jako svého, když tobě milosrdenství
prokáže a pravdě své průchod navrátí Pán, slitovník tvůj!

Druhé, poroučím tobě horlivou žádost k vyrozumívání vždy plnějšímu
a jasnějšímu též pravdy boží [#]_, aby znajíc Hospodina, hojněji jej
poznávati ses snažovala (Oz. 6, 3). A poněvadž Pán náš Písma svatá
zpytovati poručil (Jan 5, 39), odkazuji tobě za dědictví knihu boží,
biblí svatou, kterouž synové moji z původních jazyků (kterýmiž je Bůh
psáti byl poručil) do češtiny s pilností velikou (do patnácte let na té
práci ztrávivše několik učených mužů) [#]_ uvedli, a Pán Bůh tomu tak
požehnal, že málo ještě jest národů, kteříž by tak pravdivě, vlastně
[#]_, jasně svaté proroky a apoštoly v svém jazyku mluvící slyšeli.
Přijmiž to tedy za svůj vlastní klénot, vlasti milá, a užívej toho
k slávě boží a svému v dobrém vzdělání; a ač knihy této boží exempláře
popálili nepřátelé, kde které dostati mohli, že však milosrdenstvím
tohoto Boha, kterýž pořezané a spálené od bezbožného Joakima [#]_ knihy
Jeremiášovy psáti znovu kázal (Jerem. 36) a potrhaný i popálený od
Antiocha tyrana Zákon boží (2. Mach. 1, 59) brzy potom, zbudiv pobožného
Ptolomea [#]_, v jazyk řecký uvésti a národům jiným v známost uvésti
dal, i tobě kniha tato boží dochována bude, důvěř se a nepochybuj!

Třetí, poroučímť obzvláště tak zvláštní k církevním řádům a milostné té
kázni (kteráž mezi dítkami božími býti má a musí) milost, aby se napotom
u vás Kristu nejen jako proroku kazatedlnice, nejen jako knězi a biskupu
oltáře, ale jako králi trůnu a berly [#]_ ke konání soudu nad
neposlušnými přálo. Tu co mně byl z milosti své udělil Pán, nekryla jsem
se s tím, na světlo to dáno; uživ, vlasti milá, k svému dobrému i toho
[#]_, buď jakž u mne bylo, aneb jak nejvzdělavatedlněji vyhledáno býti
může z Písem svatých a příkladem prvotní apoštolské církve, neboť na
staré grunty stavěti, kdykoli se obnovuje chrám boží, nejbezpečněji (1.
Ezdr.  3, 3)!

Čtvrté, odevzdávámť horlivost k sloužení Pánu Bohu a sloužení jemu
jedním ramenem [#]_, po čemž že jsem já od svého začátku toužila, paměti
předků mých [#]_ i historia od Jana Lasicia o mých věcech sepsaná
svědčí.  Užíti sic toho jsem zúplna nemohla, kromě že jsem léta 1575
k společné národu svého podobojích konfessí a léta 1610 k společné
konsistoři přistoupila. Ale dej Bůh pro milosrdenství své (kterýž vinš
já buď životem neb smrtí svou, jak Pán káže, zapečeťuji), aby třetí
spojení bylo nejdokonalejší, všech ostatků dítek mých se všechněmi
jinými ostatky Čechů věrných, aby dřevo Júdovo a dřevo Efraimovo [#]_
bylo jedním dřevem v ruce boží, když rozmetané kosti naše zase
shromáždi, masem a kůží potáhne a duchem života naplní všemohoucí ten
Pán, jemuž nemožného nic není!

Páté, odevzdávám tobě také i synům tvým snažnost [#]_ v pulerování [#]_,
vyčišťování a vzdělávání milého našeho a milostného otcovského jazyka,
v čemž synů mých bedlivost známá byla časů předešlých, když od
rozumnějších říkáno, že češtiny lepší není jako mezi Bratřími
a v knihách jejich. Ale pilněji se na to ještě někteří vydali nyní, teď
z vlasti vypuzeni byvše, aby přihotovením knih užitečných a nad předešlý
způsob vybroušenějším perem psaných napomohli synům tvým k uvedení tím
snáze všeliké ušlechtilé spanilosti ve věcech i v řeči, v moudrosti
i výmluvnosti, k šťastnému vynahrazení podešlého [#]_ teď zpuštění, jakž
by jen časy k rozvlažení přivedl Pán. Cokoli tedy toho se nadejde [#]_,
knih starých neb nových, to od synů mých přijmouc, za své vlastní měj
k užití toho, jak nejlépe viděti budeš!

Šesté odkazuji tobě mládeže lepší, pilnější, zdárnější cvičení, nežli
bývalo. Přehlídla jsem já tuto [#]_, svěřujíc se cizím, kteří mi syny mé
povášnili a pokazili; kdyby se líbilo Bohu navrátiti mne k časům
zvolnějším [#]_, napraviti bych v tom hleděla; ale sama o sobě naději
tratíc, tebe prosím, vlasti milá, s ósvědčováním [#]_, abys to
napravila.  Popracovaliť i v té věci někteří z synů mých [#]_
a zhotovili pro lepší mládeže cvičení metod [#]_, jehož se již chytati
začali jiní národové bez rozdílu v náboženství, ale tobě to předně
náleží, nezanedbávejž dědictví svého, kteréž tobě odvedou, když čas
přijde, synové moji!!

Summou [#]_, všecky své pozůstalosti, jako popel po svém shoření, tobě,
vlasti milá, poroučím, abys sobě z něho luh [#]_ k smývání dítek svých
špín připravila; jakož mně v počátcích mých učinil Pán, že z popela
Husova mne a dítky mé vzbudil.

.. [#] Milost = láska.
.. [#] S pomocníkem svým = mistrem Jeronymem.
.. [#] Antikrist = církev římská.
.. [#] Teď pak = za války třicetileté.
.. [#] Též pravdy boží = téže pravdy boží.
.. [#] Do patnácte let bible Kralická byla přeložena v l. 1579-93.
.. [#] Vlastně = správně.
.. [#] Joakim byl král judský kolem r. 600 př. Kr.
.. [#] Antiochos a Ptolemaios v tomto pořadí - toť omyl Komenského:
    Antiochos IV. Epifanes vládl v Syrii v l. 175-164 př.  Kr.,
    Ptolemaios v Egyptě v l. 285-247 př. Kr.
.. [#] Aby se Kristu přálo nejen kazatedlnice (genitiv), nejen oltáře
    (rovněž), ale jako králi i trůnu a berly (gen.)
.. [#] Uživ... toho = užij toho.
.. [#] Jedním ramenem = jednotně.
.. [#] Paměti předků mých = Akta Jednoty.
.. [#] Dřevo Júdovo znamená jižní říši židovskou, dřevo Efraimovo pak
    severní.
.. [#] Snažnost = píle.
.. [#] Pulerování = třibení.
.. [#] Podešlého = nastalého.
.. [#] Nadejde se = najde se.
.. [#] Přehlídla jsem já tuto = chybila jsem tuto.
.. [#] K časům zvolnějším, t. j. lepším.
.. [#] S osvědčováním = se zapřísaháním.
.. [#] Někteří z synů mých, t. j. Komenský.
.. [#] Metod, masculinum, zpravidla: metoda (způsob vyučování).
.. [#] Summou = úhrnem.
.. [#] Luh = louh.

XX.
---

Ale což více mluviti? Přestati mi přijde a rozžehnati se s tebou, vlasti
milá! Ale jakžpak? Jako Jákob patriarcha, na smrtedlné posteli své
žehnaje se s syny svými, a dával jim požehnáni; jako i Mojžíš, odcházeje
od lidu svého; z jejichž úst já vezmouc slova, tobě, národe český, na
rozžehnanou požehnání vyhlašuji od Hospodina Boha tvého, abys ty předce
byl a zůstával ratolestí rostoucí, ratolestí rostoucí podle studnic,
ratolestí rostoucí nad zeď. Ačkoli hořkostí naplnili tebe a stříleli na
tebe, v tajné nenávistí měvše tě střelci [#]_, zůstaniž však v síle
lučiště tvé a zsilte se ramena rukou tvých z rukou Mocného Jákobova
[#]_, od silného Boha, jemuž sloužili otcové tvoji, kterýž spomáhá tobě,
a od Všemohoucího, kterýž požehná tobě požehnáním nebeským s hůry [#]_,
požehnáním propasti ležící hluboko, požehnáním prsů a života! Požehnáni
silnější při tobě buď nad požehnání předků mých, až ke končinám pahrbků
věčných (1. Mojž. 49, 22 etc.)!

Živ buď, národe posvěcený Bohu, a neumírej; muži tvoji ať jsou bez
počtu! Požehnejž, ó Hospodine, rytěřování [#]_ jeho a v práci rukou jeho
zalib se tobě! Slomuj [#]_ ledví [#]_ nepřátel jeho a těch, kteříž ho
nenávidí, aby nepovstali! Přijdiž čas tvůj, aby říkali národové:
Blahoslavený jsi, Izraeli [#]_; kdo jest podobný tobě, lide vysvobozený
skrze Hospodina, jenž jest pavéza [#]_ spomožení tvého a meč důstojnosti
tvé? Tvoji zajisté nepřátelé padnou, ale ty po vyvýšenosti jejich
šlapati budeš (5.  Mojž.  33, 6. 11. 29).

Tvéť, ó Hospodine, spasení, nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. [*]_ (Žalm
3, 9.)

.. [*] Sélah je slovo hebrejské nejasného významu, kterým se zpravidla končí
    žalmy.

.. [#] Střelci = nepřátelé.
.. [#] Mocného Jákobova = Boha Jákobova.
.. [#] Požehnání nebeské s hůry = dešť; požehnáni propasti ležící
    hluboko = hojnost studní.
.. [#] Rytěřování = bojování.
.. [#] Slomuj = lámej!
.. [#] Ledví, ledviny = sídlo mužné síly.
.. [#] Izraeli = národe vyvolený (zde český).
.. [#] Pavéza = štít.

Přetiskla a vydala Nadace J.A. Komenského

Praha 1995