Introduction translated

1 files changed, 143 insertions, 113 deletions

diff --git a/ksaft_EN.rst b/ksaft_EN.rst
index 45a9a5c..6eab39e 100644
--- a/ksaft_EN.rst
+++ b/ksaft_EN.rst
@@ -7,7 +7,9 @@ by which (in the middle of its nation and in its specificity) treasures entruste
 
 .. [*] Vydal, úvodem a poznámkami opatřil Dr. JOSEF STANĚK
     In Brno 1935
-    Published by The Havlíčkovo dědictví in Brno, HUSOVA 5 printed by F. Obzina in Vyškov in Moravia
+    Published by The Havlíčkovo dědictví in Brno, HUSOVA 5 printed by F.
+    Obzina in Vyškov in Moravia
+    All following footnotes (not this one) are by the translator.
 
 The Year of Our Lord 1650.
 
@@ -37,7 +39,7 @@ about the execution of the peace agreement in the beginning of the year
 understood that the Unity is sentenced to die in the foreign countries
 when it cannot return back home. Komenský became the bishop of the Unity
 of Brethern in Leštno on 1648. Therefore he writes in the name of his
-unity moving and heartfelt Testament in the beginning of the year 1650,
+unity [#]_ moving and heartfelt Testament in the beginning of the year 1650,
 where the Unity bids farewall with its believers and with the Czech
 nation. It was also necessary to give an order to the members of the
 unity, how to behave if the Unity dissolves. (The Unity has not
@@ -47,122 +49,151 @@ dissolved then yet though, because the council in Leszno the same year
 The outline of the Testament having 20 chapters in total will come out
 best from the following table of contents:
 
-I. Lidé jsou pomíjející: pobudou určitý čas na této zemi a odcházejí.
-   Podobně pomíjejí také království, národové, jazykové, náboženství
-   i církve.
-II. Také Jednota bratrská pro hříchy své má zaniknouti. I chce podle
-    příkladu opatrných lidí učiniti poslední pořízeni.
-III. Jednota volá své syny, aby se postavili u její smrtelné postele.
-IV. (Tato kapitola a také pátá naznačuje osnovu Kšaftu, která je však
-    prolomena mohutným vyvrcholením a závěrem spisu v kapitole 19. a 20.,
-    kde se Jednota obrací k českému národu.) Rozdělí si je na čtyři zástupy
-    a chce promluviti ke každému z nich zvláště: pak hodlá promluviti
-    i k jiným církvím. Statků pozemských nemá, neboť, měla-li jich něco
-    málo, nepřátelé ji je odňali. Ale má bohatství duchovní a je chce
-    rozděliti mezi své syny a přátele.
-V. Ze synů Jednoty jedni, nevěrní, se ji zpronevěřili a opustili ji.
-   Druzí, bázliví, se (na oko) přidali k nepřátelům Jednoty, ale v srdci
-   ještě po ní touží. Třetí, věrní, neochvějně vytrvali při Jednotě
-   v protivenstvích; ale jedni z nich podléhají soužení a stojí před smrti,
-   druzí snad budou zachováni budoucnosti.
-VI. Nejprve se Jednota obrací k těm, kteří jí zůstali věrni, a uvádí
-    jako útěchu výroky z Nového i Starého zákona, podle nichž vejdou po
-    smrti do království nebeského. Nemají se rmoutiti pro ztrátu pozemské
-    vlasti.
-VII. Bázliví, kteří v těžké zkoušce neobstáli, mají plakati nad sebou
-     jako sv. Petr, když zapřel Krista, a navrátiti se k Jednotě bratrské.
-VIII. Jiným ostatkům svého lidu (t. j. nevěrným?) odkazuje Jednota pláč
-      a pokání a aby se napravili.
-IX. Jednota přikazuje svým dítkám pláč pro kněží, kteří zhřešili tím, že
-    dopustili, aby do Jednoty vnikla světská marnost, nádhera a neřesti.
-X. Jednota přikazuje pokání a modlitby a postem a pláčem všem svým
-   dítkám, starým i mladým, a také kněžím podle příkladů, zaznamenaných ve
-   Starém zákoně. Dosud takového pokání nečinili. Obrátí-li se aspoň nyní
-   celým srdcem k Bohu, snad ještě bude pro ně vysvobození.
-XI. Jednota vzpomíná ctností, které dříve zdobily její příslušníky: byla
-    to láska k Bohu a nenávist k marnosti světské, prostota a upřímnost.
-    Místo jejich zaujala nesvornost, sobectví, pýcha, lakomstvi, lenost,
-    žebravost, čímž uvalena potupa na celý národ. Jednota připomíná, že
-    nežijeme pro život pozemský, nýbrž pro život věčný.
-XII. Jednota děkuje Jednotě polské za to, že přijala její dítky,
-     vypuzené z vlasti. Zároveň však žádá, aby vždy byla pamětliva svého
-     původu z Jednoty Bratří českých. Vytýká úpadek kázně v Jednotě polské
-     a zvláště zvyk, posílati mládež do cizích škol, kde se odcizuje dobrému,
-     mravnému životu. Jednota polská má se přičiniti o nápravu.
-XIII. Zanikne-li Jednota, mají její kazatelé sloužiti kterékoli
-      evangelické církvi; věřící pak se mají připojiti podobně k některé
-      církvi evangelické.
-XIV. Jednota se potom obrací k jiným církvím křesťanským, a to především
-     církvi římské, z níž všechny povstaly. Nebyla však jim matkou, nýbrž
-     macechou. Má činiti pokání a napraviti se; neučiní-li tak, zahyne.
-XV. Radostně pozdravuje Jednota církve evangelické, jež jsou pravými
-    nevěstami Kristovými. K Jednotě bratrské poslal Kristus jako družbu J.
-    Husa, k německé jednotě M. Luthera a k helvetské Jana Kalvína.
-XVI. Jednota německá (= církev luterská) byla první sestrou Jednoty
-     bratrské. Tato jí odkazuje více řádu a kázně a lepší porozumění článku
-     o ospravedlnění věrou. Má dokončiti dílo Lutherovo a nespokojiti se
-     pouhou věrou, nýbrž konati i dobré skutky.
-XVII. Církvi helvetské odkazuje Jednota bratrská více opravdovosti
-      a méně hloubáni o víře, neboť z toho vznikají náboženské sekty bez
-      konce.
-XVIII. Všem církvím křesťanským Jednota odkazuje touhu po sjednocení,
-       jehož podmínkou je shoda v podstatných věcech.
-XIX. Tato kapitola, v níž se Jednota obrací k českému národu, jejž činí
-     dědicem svých duchovních pokladů, je z celého Kšaftu nejdůležitější.
-     V úvodním odstavci vyslovuje Komenský památné proroctví o obnově české
-     státní samostatnosti (Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu...
-     vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český.). Jednota
-     odkazuje milovanému národu:
-
-     1. lásku k čisté boží pravdě,
-     2. překlad bible Kralické,
-     3. lásku k církevním řádům a kázni,
-     4. snahu o sjednocení evangelických církvi českých,
-     5. lásku k jazyku mateřskému a
-     6. lepší způsob výchovy mládeže.
-
-XX. Na konec se Jednota loučí s národem českým a žehná mu slovy
-    Mojžíšovými. Přeje mu síly, množství mužů, štěstí v boji i v práci.
-    Nepřátelé jeho ať jsou pokořeni!
-
-Píše svůj Kšaft, použil Komenský formy odkazu, závěti: Jednota umírajíc
-volá k sobě všechny dítky, aby učinila poslední pořízeni o svém
-duchovním majetku. Vzorem po stránce formální byl Komenskému
-starozákonní apokryf (= nepravá část bible) „Poručenstvie, t. j. závěť,
-dvanácti patriarch" (= synů Jakubových), který byl do češtiny přeložen
-již ve 14. století. Ovšem církevní stanovisko Komenského je velkoryse
-rozšířeno v 19. kapitole Kšaftu, kde Jednota, nebo vlastně Komenský sám,
-oslovuje celý český národ, a pohnut až do hlubin duše, vyvrcholuje
-památným proroctvím naší státní obnovy „po přejití vichřic hněvu". V 20.
-kapitole pak přistupuje k formě odkazu ještě forma požehnání: Jednota
-se s národem loučí a žehná mu slovy požehnání Mojžíšova ze Starého
-zákona, neboť Komenský viděl i v českém národě lid vyvolený a v osudu
-našich vyhnanců, spatřoval osud Židů, rozprášených do všech úhlů světa.
-
-Kšaft ve shodě s povahou látky je psán slohem vážným, který však nabývá
-často vzrušeného, ba dramatického rázu. Hojně tu Komenský cituje Starý
-a Nový zákon, ač ne tolik jako ve spise Truchlivý. Jako v Labyrintu
-světa i v Kšaftu je místy užito slov přejatých z němčiny.
-
-Původní rukopis Kšaftu není zachován. Máme však 4 opisy z 18. století.
-První tisk Kšaftu, berlínský, je z roku 1757. V Praze byl spis tištěn
-teprve roku 1848. Důležitá vydání jsou: vydání spolku bibliofilů z roku
-1909 prací Fr. Táborského a Em. Smetánky a s kresbami Ad. Kašpara;
-vydání Čes. mis. Jednoty z roku 1912 (věrný otisk berlínského); vydání
-Kobrovo z roku 1917 prací J. V. Nováka; vydání spolku Komenský v Praze
-z roku 1918 péči Jana Herbena a s kresbami Fr. Bílka; kritické vydání
-St. Součka v Reichlově Špalíčku z roku 1927 (k němu přihlíží naše
-vydání); pak vydání J. V. Klímy z roku 1928 v Praze, Rud. Schamse z raku
-1930 v Laichtrově sbírce Světla a j. Německý překlad je dvojí: z roku
-1866 a druhý od Dory Peřinové z roku 1907. Holandský překlad je od
-amsterodamského lékaře R. A. B. Oosterhuise z roku 1928.
+I. People are fleeting: they linger on this earth for some time and then
+   leave. Similarly all kingdoms, nations, languages, religions and
+   unities.
+II. Also The Unity of Brethern will perish for its sins. So it wants to
+    make the last will and testament following an example of prudent
+    people.
+III. The Unity calls upons its sons, so they stand up by her death bed.
+IV. (This chapter and the fifth one indicates the outline of The
+    Testament, but that is interrupted by the grand finale and
+    conclusion in chapters 19. and 20., where The Unity turns to the
+    Czech nation.) She divides them in the four swarms [? zástupy] and
+    she wants to talk each of these individually: then she plans to
+    speak to other churches as well. She does not have the earthly
+    estates, because, if she had any, they were taken away from her by
+    her enemies. However, she has a spiritual riches and she wants to
+    divide it among her sons and friends.
+V. Some sons of The Unity, the unfaithful ones, broke faith and left
+   her. Other, the timid ones, (na oko) joined enemies of The Unity, but
+   they long for her in their hearts. Third, the faithful ones,
+   unshakeably stick to the Unity in her persecutions; but some are
+   succumb to the suffering and they are near to their death, some are
+   perhaps protected for future.
+VI. First the Unity turns to those who remained faithful to her and
+    shows for consolation many statements from the New and Old
+    Testament, that they achieve the kingdom of heaven after their
+    death. They should not grieve the loss of their earthly homeland.
+VII. The timid ones, who did not stood the test, should cry over
+     themselves as St. Peter did, when he betrayed Christ, and they
+     should return to the Unity of Brethern.
+VIII. Other remaints of her people (i.e., the unfaithful ones?) the
+      Unity bequests tears and penitence so they may reform themselves.
+IX. The Unity commands her children to weep for priests, who sinned by
+    let worldly futility, splendour, and vice entered the Unity.
+X. The Unity commands penitence and prayers and fast and weeping to all
+   its children, old and young, and to priests to follow examples
+   recorded in the Old Testament. They have not done such penitence yet.
+   If they turn at least now with their whole hearts to the God, perhaps
+   the deliverance for them comes.
+XI. The Unity remembers virtues, which decorated all its members: it was
+    love to God and hatred towards the worldly vanity, simplicity and
+    honesty. Their place assumed discord, selfishness, pride,
+    miserliness, laziness, begging, which brought disgrace to whole
+    nation. The Unity reminds that we do not live for the life
+    earthbound, but for the life eternal.
+XII. The Unity thanks to the Polish Unity for accepting her children
+     expelled from their homeland. In the same time, she asks her to be
+     always remember her origin from the Unity of the Czech Brethern.
+     She criticizes the Polish Unity for decline in discipline and
+     particulary the custom to send youth to study in schools overseas,
+     where it looses whole good moral life style. The Polish Unity
+     should take care for the remedy.
+XIII. If the Unity dissolves, all its preachers could serve in any
+      Evangelical [#]_ church; faithful should join an evangelical church as
+      well.
+XIV. The Unity then turns to other Christian unities, first of all them
+     to the Roman Unity, of which all other arisen. She was not true
+     mother to them but like a stepmother. She should repent and reform
+     herself; if she will not do it, she will perish.
+XV. The Unity joyfuly greets other evangelical unities, which are true
+    brides of Christ. Christ sent as a brideroom John Hus to the Unity
+    of Brethern, Martin Luther to the German unity, and Jean Calvin to
+    the Swiss one.
+XVI. The German Unity (i.e., the Lutheran unity) was the first sister of
+     the Unity of Brethern. The latter leaves the former more order and
+     discipline and better understanding to the article on the
+     justification by faith. She should finish Luther’s work and not
+     settle on the mere faith, but it should do good deeds as well.
+XVII. The Swiss Unity is bequested by the Unity of Brethern more
+      genuiness and less meditation about faith, because that leads to
+      the endless creation of religious sects.
+XVIII. The Unity leaves to all Christian unity longing for unification
+       which has to start with agreement on the substantial matters.
+XIX. This chapter, where The Unity turns to the Czech nation, whom it
+     leaves all spiritual treasures, is the most important from the
+     whole Testament. Komenský pronounces in the introductory paragraphs
+     memorable prophecy about the renewal of the Czech independence
+     (Even I do believe to God, that after the end of the gales of anger
+     … the government of your own matters returns to you, oh the Czech
+     nation!) The Unity leaves to the beloved nation:
+
+     1. love to the pure Truth of God,
+     2. the Kralice translation of the Holy Bible,
+     3. love to the church discipline and orders,
+     4. effort to unify all Czech evangelical unities,
+     5. love to the mother tongue, and
+     6. better ways how to educate youth.
+
+XX. In the end The Unity bids farewell to the Czech nation and blesses
+    Him with the words of Moses. It wishes Him strength, plenty of man,
+    happiness in fight and in the work. His enemies should be always
+    humiliated!
+
+Writing his Testament, Komenský used form of the Last Will and
+Testament: The Unity while dying calls all her children to herselef, to
+make the Last Will about its spiritual property. Formally his example
+was to Komenský the Old Testament Apocryph “Testaments of the Twelve
+Patriarchs” (Jacob’s sons), which was translated to the Czech already in
+the 14th century. However, the church opinion of Komenský is
+generously extended in the 19th chapter of The Testament, where The
+Unity, or perhaps Komenský himself, calls on the whole Czech nation, and
+moved to the depths of his soul, escalates with the memorable prophecy
+of our national renewal “after the end of the gales”. In the 20th
+chapter the form of the blessing joins the form of prophecy: The Unity
+bids farewell to the nation and blesses him with words of the Moses
+blessing of the Old Testament, because Komenský saw even the Czech
+nation as the chosen people and in the story of our exullants he saw the
+story of Jews dispersed to all angles of the world.
+
+The Testament is in accordance with the nature of the matter written in
+a serious style, which quite often acquires excited even dramatic
+character. Komenský here quite often quotes the Old and New Testament,
+although not so often as in book “The Mournful”. In the same manner as
+in the Labyrinth even in the Testament Komenský uses quite often words
+contracted from German.
+
+The original manuscript of the Testament has not been preserved.
+However, we have four transciptions from the 18th century. The first
+print of the Testament, the Berlin one, is from 1757.  The work was
+printed in Prague only in 1848. Important editions are: publishing by
+the bibiliophil club from 1909 by František Táborský and Em. Smetánka
+with the illustrations by Adolf Kašpar; edition by the Czech Mission
+Unity from 1912 (faithful copy of the Berlin edition); Kobr’s edition
+from 1917 made by J. V. Novák; edition by Komenský society in Prague
+from 1918 by Jan Herben and with illustrations of František Bílek;
+ciritical edition by St. Souček in the Reichl’s Block from 1927 (which
+is the foundation of our edition); then the edition by J. V. Klíma from
+1928 in Prague, Rudolf Schams from 1930 in the Laichter’s collection
+Lights. There are two German translations: from 1866 and the second one
+by Dora Peřinová from 1907. Dutch translation is by the Amsterodam doctor
+R. A. B Oosterhuis from 1928.
 
 .. [#] Published in English as The Making of a State (1927).
+.. [#] The old Unity of Brethern and thus Komenský used intentionally
+    term “an unity” (“jednota”), where the current term would be
+    probably “a denomination” or “a church”. They wanted to emphasize
+    their persuasion that there is only one Church of Christ comprising
+    of all Christians, and all communities which comprise it are just
+    parts of this large one Church.
+.. [#] “Evangelical” was for Komenský more or less the same as what we
+    would call “protestant” today.
 
 I.
 --
 
-Ve jméno [#]_ Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
+In the name of the God Father and the Son and the Holy Spirit. Amen.
 
 Synáčkové milí a všickni, kterýchž snad dojde hlas tento můj,
 poslechněte mne!
@@ -182,7 +213,6 @@ náboženství: proto bezpochyby, že nastává jiný věk; pomíjejí i církve
 jednoty [#]_: proto nepochybně, že obnoviti chce Bůh tvář země své (Žalm 104,
 30).
 
-.. [#] Ve jméno (4. pád), novočesky: ve jménu (6. pád).
 .. [#] Zkratka Kaz. znamená knihu Kazatel ze Starého zákona.
 .. [#] Pomíjejí i církve jednoty - jednoty = nom. plurálu, církve = gen.
     sing., přívlastek k podst. jménu jednoty.