7. CO JEST OBEC?
(Pražské Novinyzň. 8. 12. 10. 22. listopadu, 13. 17. 20. 2-1. 27. 32.
prosince r. 1846, č. 80 už 88. 90. 91. 07117) 103. s, 357. 861. 305.
373. 1371—4378. —l()l.———-l02. 405. »l—Ol). 415. 411). 433,3.— „J.P.-l.)
V době pobělohorské zřízení obecní v zemích českých
utvářelo se jinak v městech a jinak v obcích vesnických.
V městech králských veřejná správa pozvolna se dostala
do rukou purkmistrů a zkoušených radů magistrátníeh, do-
sazených zemskou vládou ve srozumění se soudem appe-
lačním, ale správa jmění obecního,.i pokud v něm ještě
zástupcové měšťanstva měli účastenství, byla ochromena
stálou ingercncí gubernia a úřadu podkomořského. Na ven-
kově vliv rozhodující na záležitosti obecní měly vrchnosti,
vliv snadno vysvětlitelný svazkem poddanským. Vrchnosti
vykonávajíce samy moc soudní a politickou netoliko že
nebyly podrobeny moci orgánů obecních, nýbrž dosazujíce
rychtáře a konšely obecní spravovaly prostřednictvím těchto
osob i vlastní majetek obecní. V pozdějších letech přidru-
žila se k tomu rozsáhlá ingerence tehdejších úřadů kraj-
ských. Zrušení svazku poddanského (r. 1781) a spojené
s ním sestátnění veškerého konání spravedlnosti a správy
politické způsobilo převrat v dosavadní organisaci obcí.
Podstatný rozdíl mezi městy svobodnými & obcemi venkov—
skými, až do tehdejší doby patrný, byl šetřen. Myšlenky
pak, jež se projevily v r. 1848, žádaly vymanění obcí
nejen z područí vrchnostenského, ale i z poručníkování
Karel Havlíček: Co jest obec? 127
moci státní. (Pražák ]. Rakouské právo ústavní. V Praze,
1895. I. 47-48.) K. Havlíček v článku níže otištěném
hleděl ukázati, co by se 2 obcí za stísněných poměrů
tehdejších dalo učiniti; kdyby byli v obci lidé opravdoví,
kteří by si byli vědomi účelů obce »obyčejnějších, vše-
obecnějších a důležitějšíchc.
Kdyby tak člověk jen po naší milé vlasti cestoval
a všeliká místa a mistečka navštívil, a pak odpovědíti
měl na tuto otázku, musel by asi říci: »Obec jest
místo plotem ohražené, nad každými dveřmi jest
num ero, v jednom domě bydli rychtář, v jednom
servus, v jednom slouha a v prostředku je louže.e:
Nic víc? - Nic. - A proč tedy jsou ty domy acha-
lupy pohromadě? - Nevím věru, leda snad proto,
aby, když jedna chytne, i ostatní lehce shořeti mohly.
To by byl ovšem malý prospěch obce, ale jinak
není. Lidé jsou pohromadě, bydlí jeden vedle druhého,
v jedné obci, v jedné společnosti, ale nepomyslí ane-
vědí proč a nač. Nespácháme křivdu, řekneme-li, že
snad z tisíce jednomu z našich krajanů nenapadlo,
proč tak asi vedle sebe ve společnosti, v obci žijeme,
proč nesedi každý člověk a každá rodina sama o sa-
motě od ostatních vzdálena a oddělena. Věru bychom
museli pochybovati o důstojnosti lidské, kdybychom
náležitě a přísně vypočítávati a považovati chtěli, co
člověk bud dělá neb s sebou dělati nechá, nevěda
proč a zač.
Pouhé pohromadě byti, vedle sebe bytí beze vše-
likého vědomí, bez vzájemnosti není ještě obec, anej-
lepší příklad takové společnosti vidíme při stádě, které
hnáno jsouc kamkoli od pastýře svého, ačkoli opravdu
http://www.newocr.com/
128 Karel Havlíček:
ve společnosti žije, přece žádných výhod z toho ne-
užívá, ba naopak ještě škodu trpí, jelikož jedno dru-
hému jen pastvy užírá a překáží. Nemůže se tedy
stádo nazvati obcí, proto že jeden úd druhému nepo-
máhá, proto že nemají společného účele svého. Tak
též by se obci nazývati neměla vesnice neb městečko,
kde lidé pouze vedle sebe bydlí, toliko sobě překáže-
jíce & škodíce, aneb aspoň žádného šlechetného vyš-
šího společného účele nemajíce. Proto jest obec, jest
společnost, aby co jednotlivý sám dovésti nemůže,
Spojené síly dokázaly: pásti se ale může každé zvíře
samo, k tomu nepotřebí stáda. Stádo jest jenom pro
pohodlí pro zisk pastýře, ale obec má býti pro po-
hodlí, pro zisk všech.
Dobré příklady obce vidíme jen při tvorech, které
nerozumnými jmenujeme, bezpochyby proto, že my
jim sami nerozumíme: při mravencích a včelách. Tu
nejlépe poznati můžeme užitek pravé obce, pravé spo-
lečnosti, když vidíme, jak veliká díla provedou tak“
maličcí tvorové společně. Ba ještě více tvorové tito by
bez obecného společenského zřízení ani obstáti ne-
mohli, tak velice již do jejich přirozenosti vložen jest
pud obecenský, společenský. V tom ohledu tedy isa-
mého člověka převyšují, který často dokonce osamot-
něle žije, neznaje ani dobrodiní společenských svazků.
A kde i člověk opravdu zejména v obci žije, jak často-
kráte jej vidíme zanedbávati bud' úmyslně neb z ne-
tečnosti Všeliké povinnosti a výhody občanské, jak
často ještě ostatním spoluobčanům svým na zkázu a
na překážku bývá?
Na dvou velikých hlavních základech vystaven
http://www.newocr.com/
Co jest obec? 129
jest veškeren lidský svět, Schiller 1) jej jmenoval:
hlad a lásku, my je pojmenujeme: náklonnost
(poněvadž se již u nás láska béře jen ve smyslu se-
xuálním) & užitek, a stavíme náklonnost jen ho-
noris gratia na první místo, neboť v opravdivém
světě skoro vždy na něm užitek (hlad) stává. Cokoli
člověk dělá, činí bud' z náklonnosti neb pro užitek
(leda by nic nemyslil a dělal všechno nevěda proč,
mechanicky), a blažený ten, kdo všechno užitečné
činiti může z náklonnosti, a komu všechno, co z ná-
klonnosti učinil, užitečné jest.
Zde stojíme při základním uzlu člověčí bytosti,
při egoismu (pro užitek) a při mravnosti (z náklon-
nosti). Co jest vlastně egoismus (soběctví), přetěžké
to určení, a nižádná lidská moc udati nemůže při
jednotlivých činech hranice mezi egoismem a mrav-
ností. Člověk může nejkrásnější činy vykonati z nej-
špinavějších, z nejzištnějších a nejnemravnějších po-
hnůtek, a naopak dobrý úmysl může před světem
platiti ža zlý!
A proto by nebylo dobře snovati základy veřej-
ného zřízení obce na pouhé náklonnosti, na mravnosti,
z té příčiny, že lidský bystrozrak dobře provedené
pokrytství proniknouti nemůže, a tedy by od sobě-
ckých chytráků, vydávajících se za nezištně obětovavé
muže, přečasto šizen býval. Jenom rodina, tato malá
obec, jest výhradně založena na náklonnosti, poněvadž
se v ní, jakožto vždy pohromadě žijící, pokrytectví
1) Schiller, Johann ChristOph Friedrich, německý básník žil
v 1. 1759-1805.
Havlíček: Politické spisy I. 9
http://www.newocr.com/
130 Karel Havlíček:
mnohem tíž provésti da, ačkoli i tu máme mnohé
ošklivé příklady.
Každá dobře zřízená obec musí být ale jen za-
ložena na užitku a sice na užitku všeobecném. To
jest každý jednotlivec musí z toho užitek míti, že
v obci žije, sice jest tato obec špatná. Každá obec
jest jakési obmezení svobody jednotlivců, člověk právě
tím,že do obce vstupuje, k rozličným povinnostem
se zavazuje, které by sie jinak (jako pouhý člověk
osamělý aneb v rodině živoucí) neměl, a k těmto pe-
vínnostem zavazuje se dobrovolně jen proto, že ztoho
spolku, od té obce za to větší užitek očekává. (Nebe-
reme zde užitek jen ve smyslu nejhrubším.) V obci
platiti musí zásada: Něco za něco, nic za nic, a čím
více se obec drží té zásady, tím dokonalejší jest.!
Aby nám nikdo zle nerozuměl, musime dol žití,
že náklonnost, obětavost atd. (co se patriotismus zove),
nikterak z obce nevylučujeme, tyto vždyv obci budou
a býti musi, ale jenom že nahodile a tak, aby obec
sama na nich založena nebyla, aby nechtěla obec
státi a zkvetati patriotismem a jinými dob rov o l-
nými skutky občanů. Neboť každý nahlížeti musí, že
by takový základ při známé povaze lidského ducha
jen slabý a nejistý, ba nanejvýš nebeZpečný býti
musel.
Samo sebou se již rozumí, že nemůž býti žádná
obec jenom k prospěchu (pro užitek) jednoho neb ně-
kolika málo osob, sice by přestala býti Společností.
Když se jakákoli společnost a k jakémukoli oučelu
sestoupí, není sice zapotřebí, aby každý jednotlivý
oud té společnosti stejné obtíže nesl, t. j. stejně
http://www.newocr.com/
Co jest obec? 131
k společnému oučelu přispíval: to však nevyhnutelně
při každém spolku býti musí, aby každý oud v tom
poměru užíval společných výhod a užitků, vjakém
poměru nese Společné obtíže, totiž aby ten, kdo více
přispívá, zase větší podíl bral z vytěženého, sice jest
společnost založena na nespravedlivosti.1
Totéž i v obci musí býti, poněvadž i obec jest
společnost. I v obci tedy má ten, kdo více přispívá
k obecnímu dobru, bud' si to penězmi (daněmi) nebo
prací svou, aneb jiným jakýmkoli spůsobem, větší
podíl dostávati z výhod obecních. Aneb obráceně ře-
čeno, kdokoli chce v obci větších výhod užívati, musí
i větší obtíže nésti k obecnému dobrufDřai-mo aneb
Zp 0 lodarm o užívati všelikých vý od a užitků na
cizí útraty a na cizí obtíž jest nedůstojno čestného
člověka, jest bud' lupičství aneb nectné darmochlebstýí:
Není snad zapotřebí, abychom věci tyto šiřea
určitěji vypisovali, udávajíce rozličné Způsoby tako-
vých proti pravému oučelu obce čelících poklesků
soudný a přemýšlející čtenář sám si je zajisté po-
myslí, jelikož ne zřídka se přihazují. Považujeme však
toto zde v krátkosti postavené co dostatečnou odpo-
věd na Všechno, cokoli se o aristokratii, demokratii,
monarchii atd. obyčejně mluvívá. \'-. Každé zřízení obce
jest dobré, kde se nadřečený spravedlivý poměr zásluh
a výhod každého jednotlivého ouda shledává, a oud
požívající v obci výhod větších, než jsou jeho zá-
sluhy, jest nehodný oud obce, buď si on v jakémkoli
stavu a v jakékoli důstojnosti: neboť takový oud jest
k obtížnosti ostatním, ne však ku prOSpěchu jejich.
Rozumí se samo, že nehodnost takového soběckého
9%
http://www.newocr.com/
132 Karel Havlíček:
ouda a jeho škodlivost tím větší jest, čím výše v obci
samé stojí t. j. čím více a čím větších výhod užívá
od obce, nekonaje za ně obci přiměřené služby.
Mnohem však horší ještě jest takový oud, jenž.
nenesa přiměřené obtížnosti obecní, ještě sám bud' celé-
obci aneb jednotlivým oudům obtížnosti činí, & nepo-
máhaje dle povinnosti své k dosažení obecních oučelů
ještě jim úmyslně překáží. Takový oud neb takovi
oudové obce jsou mnohem horší než zjevní nepřátelé-
obce.
Účele obce mohou býti velmi mnohé a rozmanité,.
a každá obec může si dle všeobecné vůle oudů svých
jiné oučele vytknouti: my zde jenom o obyčejnějších,
všeobecnějších a důležitějších účelech obce promluvíme.
Nebylo by dobře rozkládati a posuzovati zde
rozličné oučele obce bez ohledu na naši skutečnost,
neboť jsme již dávno přesvědčeni, že se má při každém
přemýšlení a rozjímání vyjíti od něčeho skutečného,
ne pak ve větru ideas honiti, jak praví náš Ko-
menský') velmi trefně v Labyrintu Světa.
Především zde musíme pozornost na jednu sice
nahodilou, ale předůležitou okolnost obrátiti, a sice-
na tu, že jsme do obce, ve které žijeme, dobrovolně
po dobrém rozvážení nevstoupili, nýbrž se v ní
zrodili, a tak nechtíc se oudy obce stali. Když člověk
1) Jan Amos Komenský žil v l. 1592-1670. Byl jeden Zpřed-
ních členů Jednoty českých bratři a zakladatelem novověkého škol-
ství. Ze spisů jeho jest nejznámější: »Labyrint světa a ráj srdce,
složený r. 1623 a pOprvé vydaný r. 1631. Pěkné a stručné poučení
z péra J. V. Nováka o Komenském nalezneš v Ottově Slovníku Na-
učném. XIV. 618 ad.
http://www.newocr.com/
Co jest obec? 133
sám a dobrovolně k obci přistoupí, skoro vždycky
celé zřízení jeji zná, a právě proto přistupuje, že se
mu toto zřízení a tyto ústavy zalíbily, že souhlasí
s jeho smýšlením. Takový pak oud obce, znaje zá-
kony & účele obce a řídě se dle nich, jest vždy uži-
tečný. Naopak ale občané nepřistoupivší dobrovolně
k obci, a žijíce v ní jen proto, že se tam narodili,
neznají obyčejně (nemyšlíme, že by tak vždy býti
muselo) ani oučele obce své, ani zřízení (zákony)její,
a takové občany neměli bychom ani občany nazývati,
nýbrž vlastně nábytke m obce. Neboť zrovna tak,
jako almara postavená k pohodlí mému v mém po-
koji nemůž býti nazvána obyvatelem mého pokoje,
proto že tam stojí nevědomky, a ne k svému, nýbrž
pouze k mému prospěchu: zrovna tak obyvatel obce,
neznající účele a zřízení její, a nepůsobící vědomě a
samovolně k tomuto účeli nezasluhuje jméno občana,
a není také oud, nýbrž nábytek obce. Toto podoben-
ství dále vysvětlovati nemůžeme: každý však sám
nejlépe to učiniti dovede.
Občan neznající účele & zřízení (zákony) obce
své, nevědoucí, co se v ní děje, jak se řídí, nechápající
celé ústrojí její, nemůže také ani dobře znáti své po-
vinnosti, tak jako ani svých práv nezná. Taková ne-
vědomost a slepota občanů jest však k_největší škodě
celé obce (ovšem ivšech občanů jednotlivých).
Každému z nás budou následky té nevědomosti
známy ze zkušenosti. Jak často vidíme muže jinák
v privatním životě svědomité, kteří by žádným způ-
sobem nikoho ze sousedů svých ani o nejmenší věc
neošidili, proti státu jednati lstivě a velmi ošemetně.
http://www.newocr.com/
134 Karel Havlíček:
Patřme na veřejné stavby, na silnice, železnice, na.
pachty, odvody k veřejným zemským potřebám a
vůbec na všechno, co obec na své útraty koná, jaké
se tu často dějí podvody.
Tu pašováním, tu podvodnickým vyhýbáním se
dani předepsané, tu uplácením, tu zas přijímáním
úplatků, tu špatnou prací atd. atd., nejeden dle svého
způsobu šidí obec. Ba tak dalece jest v tom ohledu
cit kleslý, otupělý (neb vlastně neprobuzený), že ta-
kové podvody obce ani ve veřejném mínění hanebné
nejsou. Kdož by se ku př. styděl říci, že kouří pašo-
van'ý tabák?
ze_Duch občanský, občanské smýšlení-
chybí v takových obcích, ve kterých občané ve správě
obecní žádného podílu a hlasu nemají, o zřízení a
účelech obce nic nevědí, kde se správa veřejné a všem.
před očima nekoná. Jaký pak div, že občan nena-
hlížeje, kterak i jeho oběti k udržení celku nevyhnu-
telně zapotřebí, nevlda náležitého spojení mezi obtí-
žemi, které pro obec nese, a užitky, jaké od ní béře,
poněvadž vždy jen obtíže své (daně a služby) patrně
na očích má, prospěch ale ne tak patrně: jaký div
pravím, že se občan takovou obec co nějakou obtíž
považovati naučí, a potvrzen ještě v mínění svém ne-
vlídností a nespravedlivostí ouřednickou (za niž arci
obec vždy nemůže), konečně obec za zjevného ne-
přítele svého a škůdce drží, a nepřátelsky proti ní
jedná, nemoha mocí, aSpoň lstivě a podvodně?l Tak
se tedy v takových obcích, ve kterých lid úmyslně
v nevědomosti obecného zřízení, obecných výloh a
příjmů, obecné správy držán jest, tentýž lid naučípo-
http://www.newocr.com/
Co jcst obec? 135
važovati obecné jmění co jmění ne své, nýbrž cizé a
sice jmění bohaté osoby, které to, jak on ve své
sprostnosti myslí, málo uškodí, bude-li o něco ošizena;
platiti daně jest mu nanejvýš obtížno, poněvadž myslí,
že on chudší dává bohatšímu, jelikož nenahlíží a na-
hlížeti nemůže, že tyto daně vlastně dává jen sám
sobě, jako z jedné kapsy do druhé. (Tu arci máme
na zřeteli jen spravedlivé zřízení obce, kde každý
takové užitky má, jaké obtíže nese a jaké práce koná,
kde nejsou marní darmochlebové žijící z cizí práce,
neboť taková nesprřvedlivá obec jest arci škůdnice
mnohých občanů.)
Avšak i vzdělanější oudové takové obce, kteří
o takovýchto věcech dobré nahlídnutí mají, přece
však zjevně nevidí, jakou cestou příjmy obecné jdou
na vydání, aniž přesvědčeni jsou, že se všechno dobře,
moudře a spravedlivě řídí (poněvadž řízení tajné jest),
i tito vzdělanější občané chovají k obci své vždy ne-
důvěru. Taková občanská nesvědomitost a netečnost
zmocní se všech stavů, každý dle postavení svého
zkracuje obec ajejí jmění, ten nesvědomitým placením
daně, onen podvodníckou aneb aspoň nedbalou službou,
jiný zas patrným zlodějstvím. To však málo kdo po-
váží, že konečně jen sebe sám a své přátele šidí. Neboť
když jiní příjmy obce zkracují, vyhýbajíce se podskočně
daním, clu atd., jiní zas vydání její zvětšují, konajíce
jí špatnou službu za dobrou mzdu, což z toho ko-
nečně ze všeho pojíti může? Jen špatný stav obce,
totiž že nemůže tak mnoho prospěšného občanům po-
dávati, jako by podávala, kdyby se všechno svědomitě
konalo a odvádělo.
http://www.newocr.com/
136 Karel Havlíček:
A jak směšné, jak dětinské jest při tom celé toto
počínání? Žádný nepováží, že při všem svém podvodu
přece vlastně tolik daně platí, jako by platil bez něho.
Obec vypíše tolik daní, kolik na vydání svá zapotřebí
má. Ošidíš-li ji při'jedné dani o několik zlatých ročně,
musí ti zas jinou novou daň uložití, neboť bez těch
peněz, o kterés ji zkrátil, býti nemůže. A tak tedy pro
nepoctivost sám si daně zvětšuješ. Aneb snad myslíš,
že přece ty dani ujdeš, ajiný poctivější ji za tebe za-
platí, a tak přece z podskoku svého užitek máš?
ó, nevěř tomu! Tak jako se žádný člověk držeti nemá
za nejdokonalejšího a nejcnostn'ějšího, tak by se rovněž
(z pouhé skromnosti) nikdo neměl držet za největšího
šibala. Ošidíš-li ty obec ročně o 10 zl., považ že jsou
jiní, jenž ji o 1000 zl. přivedou, a tu pak na tebe
přece padne větší škoda, než jsi vyhrál, neboť ony tisíce
také ty nahraditi musíš. Obci peníze nerostou, a co
má, má od tebe a tvých spoluobčanů, co se jí uzme,
uzme se tobě, a co se jí přidá, přidá se tobě.
Kýž by bylo možná, aby obec všechno, oč do
roka bud' nepoctivostí neb nedbalosti přivedena bývá,
spočítati, apak co zvláštní daň, daň nepoctivostí
na každého občana rozvrhnouti mohla, aby se tak od-
cizená suma navrátila. Tak by se bohdá brzy naučili
patrně a pochopitelně škodlivost jednání svého na-
hlížeti.
Ale nejen tímto obec taková trpí, že občané po-
vinnosti své nekonají: nýbrž také pro nedůstatek ducha
občanského nikdo pro všeobecnost nic nepodnikne nad
svou povinnost. Co neznáme, to milovati nemůžeme,
co nemilujeme, kterak se budeme pro to obětovati?
http://www.newocr.com/
Co jest obec? 137
Takový nedůstatek ducha občanského zvláště vadí při
úřednictvě. Každý dobře nahlíží, jaký jest rozdíl mezi
prací s horlivostí konanou, a mezi nádenickou, otrockou.
Jak lehko se zanedbá služba nekonaná veřejně? jak
lehce se neuchytí při úředníku převrácené mínění, že
svůj úřad ne za povinnost nýbrž za odměnu svou,
za prebendu považuje, asám sebe místo za služebníka
obce za jejího poručníka!
Tak zůstává obec taková vždy jen v zakrnělosti,
a občané nemajíce v ní důvěry, nejsou jí oddáni, lehce'
se proti ní popuditi dají, a nakloněni jsou kvzbouření.
Obec sama nikdy zkvétati nemůže, a vždy pozadu
zůstává za jinými, a k tomu jest vždy v největší ne-
bezpečnosti.
ŠZcela jinak stoji obec, ve které občan sám své
povinnosti a práva, zřízení a správu obce zná, kde se
všechno přede všemiaveřejnějedná, & kde každý sám
v řízení obce jisté přiměřené má účastenství. Tam
panuje duch občanský. Daně každý rád platí, nahlížeje
potřebnost jich, ajsa přesvědčen o dobrém hOSpodářství
s nimi, jakož i o tom, že čím víc daní dává, tím větší
zas užitek béře. Každý věda, že co obci náleží, také
z části jeho jest, bdí horlivě dle postavení svého, aby
se ani lehkomyslností, 'ani nepoctivostí, aniž jakým
jiným spůsobem obci nikde škoda nečinila, žádný
nedá si v ničem ukřivditi, znaje svá práva; a znaje
své povinnosti, nekřivdí jinému, a tak obec sílena ze
všech stran, blahodějně na všechny strany působí, a
zas každý nahlížeje výhody & užitek obce své, naučí
se jí si vážiti, a požívaje v ní mnohonácterého dobra,
miluje ji, jest jí s duší oddán, obětuje se pro niv čas
http://www.newocr.com/
138 Karel Havlíček:
potřeby, jako se obětuje přítel za přítele. To jest patrio-
tismus, vlastenectví.
Tak jako všechny ostatní věci lidské na světě ne-
může být obec žádná úplně dokonalá, to jest jinými
a pěknějšími slovy řečeno: Člověk jest ustavičného
zdokonalování schopen, tak že si vždy, byť by v ja-
kémkoli stavě byl, jiný dokonalejší a pěknější mysliti
a k němu směřovati může.
Kam ale všeliká obec směřovati má, který jest
její účel, na to odpověd všeobecná jest velmi snadná.
Účel obce musí býti napomáhati, by každý její občan
skrze obec účele svého člověčenského snadněji a co
možná neidokonaleji dosáhnul. Obec sama, jako obec,
nemůže mít žádného vlastního účele, nýbrž jenom jed-
notliví oudové její mají každý účel svůj, tojest, obec
jest pro občany, ne pak občané pro obec. Ačkoli toto
poslední již vícekrát tvrzeno, ba v mnohých obcích
i skutečně uvedeno bylo (jako ve Spartě a i nyní ve
mnohých absolutních zemích): přece každý hned lehko
viděti může protismyslnost takové zásady. Proč člověk
do obce vstupuje než ku prospěchu svému? sice by
mu lépe bylo o samotě žíti. Když ale obec sama občana.
pohltí, jeho jen co prostředku bůhví k jakým účelům
užívá, tu jest obec sama vlastně jeho nepřítel, a on
do obce vstoupiv právě tomu za oběť padne, čemu se
vyhnouti chtěl vstupuje do obce, t. j. nežije ve světě,
jak by měl, sám pro sebe, nýbrž co nižší tvorové žije
pro jiné.
Má-li se však zevrubnějí udati oučel obce, snadno
se ve třech slovech zahrnouti může, kteréž jsou jí-
stota, pokrok, a svoboda občanů; obec totiž
http://www.newocr.com/
(;0 jest obec? 139
ma poskytovati občanům svým co možná nejvíce bez-
pečností proti všelikému jim hrozícímu zlu (jistota),
má jim poskytovati co možná nejvíce a nejsnadnějších
prostředků ke všelikému pokroku v dobrém (p o krok),
neobmezujíc však při tom bez nevyhnutelné potřeby
svobo'd u jejich. Čím více podává obec občanům
svým jistoty, pokroku a svobody, tím dokona-
lejší jest, žádná však obec, co svět světem bude, ne-
podá úplnou jistotu, nejvyšší pokrok a úplnou svobodu.
Zapotřebí však bude o každém z těchto tří účelů
dobré obce něco obšírněji podotknouti.
Jistota. Jsouť věci na světě škodlivé a uži-
tečné. Slova tato jsou arci každému pochopitelná
a dodáváme jen tolik, že je zde béřeme v nejširším
smyslu bez ohledu na morálku t. j. mezi škodlivosti
klademe i nemravné a zlé. Skoro všelikému škodli-
vému na světě můžeme se bud' uh nouti, aneb pakli
se uvarovati nelze, aspoň následky jeho co možná nej-
více bud' zastaviti, neb umírniti aneb aspoň na-
hraditi.
Škoditi nám mohou bud j iní lidé, bud' my sami
sobě, bud' os ud. Jiní lidé nám škodí bud' násilím,
bud lstí. My sami sobě škodíme obyčejně 2 ne-
rozumu a nechtíc, někdy však i z dobrého roz-
vážení a naschvál. Osud nám škodí tak zvanou
náhodou (ku př. kdyby koho nějaké těleso padajíc
porouchalo, neb kdyby jmění [peníze] ztratil, práci
nenašel atd.) bud' nehodou živelní (elementární)
ohněm, vodou, vojnou, zvířaty atd. často více neb méně
s nějakou menší neb větší vinou naší, aneb konečně
ned ůstatkem přirozeným ku př. mrzáctvím,
nemocí, slabotou, stářím, blbostí atd.
http://www.newocr.com/
140 Karel Havlíček:
Z toho právě řečeného bude nyní vyplývati všeliký
oučel a všeliká povinnost obce.
Proti všelikým těmto škodám má nám obec co
možná nejvíce jistoty a bezpečnosti podávati: obec
má každou škodlivost bud' nemožnu učiniti a zabrá-
niti, aneb aspoň dle možnosti zastaviti, umírniti aneb
nahraditi. K jistotě v obci tedy náleží, abychom nejen
proti vpádu nepřátelskému odjinud silni byli, nýbrž
aby ani doma v obci nikdo silnější slabšího utiskovati
nemohl & neměl, bud' si to již utiskování jakékoli; a
proto má být v obci dobrý řád, pořádek a dohlídka,
proto jsou v obci úřadové, aby chránili slabšího proti
silnějšímu. Rozumí se tedy, že tím méně ouřadové
sami koho utiskovati mají, neboť jak písmo praví:
když sůl nebude slaná, čím budeme so-
litiPa Rovněž tak má obec i proti lstným a podvod-
ným škůdcům občany své hájiti, podvod bud' již
dobrým zřízením zameziti, aneb aspoň silnými tresty
škůdce takové ve strachu držeti, je pilně vyhledavati,
k náhradě nutiti, a když nahraditi nemohou, aspoň
trest jejich tak zříditi, aby časem svým aspoň nějakou
náhradu buď obci za výlohy, bud' těm, kterým uško-
dili, podati mohli. Ku př. jisto jest, že se pracovitý člověk
nejen uživiti, nýbrž i jmění si ušetřiti může. Budiž
tedy škůdce tak dlouho k práci držán a k šetrnosti
nucen, až nahradí tolik, kolik škody spůsobil atd.
Opět se tu samo rozumí, že tím méně obec sama
(aneb orgány její, úřednictvo) občany své lstně šiditi,
je bud' ve jmění neb v čemkoli jiném zkracovati má,
snad zneužívajíc důchodů zemských k jinému než
http://www.newocr.com/
(Jo jest obec? 141
k čemu určeny jsou aneb všelijakým jiným spůsobem,
jak zde nesnadno jest vypočítávati.
Rovněž proti škodám, které by si kdo sám z ne-
rozumu, z nedostatku příslušných vědomostí atd.
spůsobíti mohl, opatřiti jej má obec, avšak aby se
svoboda bez potřeby neobmczovala, neboť člověku
jinák za rozumného a dOSpělého uznanému svobodno
býti musí, pakliže chce í samému sobě uškoditi jakým-
koli spůsobem, jenom když výslovné povinnosti své
tím neruší a jiným zároveň tím proti jejich vůli ne-
škodí
Bezpečnost ta & jistota proti všelikým škodám,
které od jiných lidí v obci násilí neb lstí nám hrozí,
poskytují obyčejně obce nejstarostlivějí, a zvláštní
úřadové ustanoveni bývají veřejné bezpečnosti, ačkoli
tu ještě i v nejlépe zřízených obcích velmi málo pro-
spěchu nalézáme. Již ale obrana proti cizincům, ačkoli
velmi draze přijde občanům (udržování vojska) bývá
obyčejně málo platná, tak že by snad žádný nepřítel
občanům tak neuškodíl, jak jim škodí výlohy tak
velikých vojsk. V ostatních ale ohledech obyčejně
velmi málo obce občanům svým prospívají.
Zvláště proti všelikým nehodám osudu nepodá-
vají obce občanům svým pražádné jistoty, a podávají-li
někde nějaké, děje se to vždy jenom mimořádně a
jako výjimkou. Tak ale právě nejkrásnější stránka
občanské vzájemnosti zanedbána jest. Považujeme to,
a snad vším právem, za nejpřednější a nejpěknější
vlastnost člověka, že hoře své a radost, zlé i dobré
s jinými sdíleti, a tak sám sobě i jiným neštěstí ule-
riti, a štěstí rozmnožiti může. Vždyť i na některých
http://www.newocr.com/
142 Karel Havlíček:
zvířatech vidíme, že slabší od silnějších podporovány
bývají. A člověk, jenž rozumem svým určen jest, osud
svůj (aspoň z části) říditi, neměl by 'pojistiti sebe a
jiné na všelijaké rány náhody? Čím méně člověk za-
visí od náhody (tak zvaného osudu), čím více sám
pánem jest osudu svého: tím skvěleji objevuje se ve
své důstojnosti.? právě obec, co veliká společnost,
nejvíce schopna jest učiniti člověka neodvislým od
náhody; neboť kde ovšem nepostačí síly jediného
člověka, důstatečna jest síla mnoha lidí spojených.
Práce, pod kterouž by každý jednotlivý klesl, jest
spojené síle mnohých jenom snadnou hračkou, a škodu,
kteráž by každého jednotlivého zahubila< ani neucítí
mnozí, když'ji všichni Společně ponesoua-s)
Divno jest věru, že právě tato stržTnlÉa v obci až
iposud téměř zcela zanedbána byla. Skoro každý
jednotlivý občan cítí outrpnost při nehodě jiného člo-
věka, béře v ní účastenství, pomáhá mu, ale obec
(všichni dohromady) necítí pražádné útrpnosti, chladně
vidí občany své hynout, v neštěstí padat, aniž jim
ku pomoci p'riSpívál.> Jest to věru podivné zablouzení
ducha lidského.
Am o chude, o mrzaky, nemocne atd. nepecme
obe'qLÍstát) a cokoli se pro ně v obci děje, nejde od
celé obce, nýbrž jen od jednotlivců neb jiných spo-
lečností v obci. A i tu není péče o takové neštastníky
důstatečná, síly k tomu určené (ovšem také malé)
rozstříkají se na tuze malé částky, tak že všude trochu
a nikde důstatečně nepomáhají. Hospitály (t. j. úto-
čiště pro churavé & mrzáky) domy chudých, si-
rotčince, ústavy pro slepé, hluché, němé,
http://www.newocr.com/
Co jcst obec? 143
nemo cnice, blázince atd. jsou obyčejně jen ne-
důstatečné, a kromě toho se jen zřídka od obce vy-
držují. Též o sirotky nepečují obce skoro pranic, a
co se pro ně od obce děje, jest pouhé jméno, aneb
jim často škodí více než prospívá. Nikdo mi nena-
mítej, že obce pečují 'o sirotky služebníků svých
(ouředníků), poněvadž otcové jejich o obec zásluhu
mají. Zdá se mi, že každý občan, kdo po celý život
znamenité daně platí, ale často málo co neb pranic za
to od obce neužije, větší zásluhy má o obec, než
služebník obce, jenž za svou práci placen jest.
I za našich osvícených časů vidíme občany (a
to ještě znamenitých obcí, jako ku při Anglicka)
hladem mříti; a což by se horšího než smrt přihoditi
mohlo člověku žijícímu na tomto světě bez obce?
Žebrati též vidíme občany ve všech obcích, jakožto
„patrný důkaz, jak málo posavad dávají obce občanům
svým jistoty a podpory. Rovněž tak vidíme všude
mrzáky, blby, starce k práci již neschopné aneb jiné
neduživce, aniž se obce (státy) po nich ohlížejí, za-
nechávajíce je pouze péči svrchovaného Boha aneb
nahodilé pomoci dobrých MŠ
Jmenovitě to také jest v e politování hodná, co
se'děje s ohledu škod nehodami živelními vzniklých.
Tuť vidíme zvláštní kupecké společnosti, které tak
zvané asekurace proti ohni, povodni neb krupobití atd.,
co nějakou dobrou Spekulací zavedly a drží, tak své
záležitosti vypočítané majíce, aby jim ze vkladů od
jednotlivých, jmění své pojišťujících, učiněných, po vý-
platě náhrad ještě přec znamenitý zisk v rukou zů-
stal. Jest to věc slušná, aby někdo ještě z neštěstí
http://www.newocr.com/
144 Karel Havlíček:
spoluobčana svého zisk míti směl? aby ještě za strach
před živly od spoluobčanů svých jakousi daň pro
sebe vybíral? - Nebylo by mnohem lépe, přirozeněji
a více slušno, aby sama obec převzala všeliké tyto
asekurace & bez užitku je zastávala, a aby nikoho
z občanů nevylučujic všclíké škody jednotlivcům od
živlů spůsobené co daň na veškerou obec v přimě-
řeném rozměru rozvrhovala! Tak by se nejlevněji a
zároveň pro všechny nejspravedlivěji a nejplatněji po-
jistiti mohli jednotlivci proti všelikým náhodným ško-
dám jmění svého. Všechny škody ku př. za rok v celé
zemi spůsobené spočítaly by se, a každý občan by na
tuto sumu dal část v poměru té náhrady, jakou by,
kdyby jeho jmění ke zkáze přišlo, sám od obce žádal.
I mravní jistota občanů, aby ku př., pokud
sami dospělého rozumu nedosáhnou, od lidí zlých a
nemravných zkaženy nebyly atd., aby se nepodávaly
příležitosti lehké k prostopášnostem a daremnostem
atd., náleží mezi povinnosti obce: avšak taková .do-
hlídka a péče obce 0 mravní bezpečnost občanů
svých, jakožto věc velmi obtížná a nesnadná nemůže
se od obcí ve přílišné důkladnosti žádati.
Vůbec jest úplná jistota občanův ve všelikých
ohledech, věc nad míru těžká a obšírná, tak že by
nižádným způsobem obec všelikému v tom ohledu
možnému přání nikterak úplně vyhověti nemohla,
kdyby i chtěla. Avšak tolik se ani od žádné obce
nežádá: jisto jest jenom, že posavad obce velmi
málo jistoty podávají občanům.
Pokrok. Podávají-li ale obce občanům svým
málo jistoty proti zlému, tím méně ještě o pokrok
http://www.newocr.com/
Co jest obec? 145
v dobrém pečují. Člověčenstvo celé a každý jedno-
tlivec určení má patrné, aby vždy dále se zvelebovali
ve všelikých ohledech, ve kterých mohou. Izkušenost
dlouhověká, i pouhý rozum nás učí, že lidé jenom
když ve společnosti žijí, větší vzdělanosti docházejí;
a to sice vzdělanosti ducha i srdce.
Co se vzdělanosti v rozličných naukách, umění,
průmyslu atd., a pokroku ve všelikém takovém dotýče,
tut' především patrno jest, že sám jednotlivý člověk
málo kdy by byl s to, opatřiti si k tomu veliké příle-
žitosti, a že jenom ve spojení s jinými žádoucího po-
učení nabýti může. Tuť stojíme u hlavní povinnosti
obce, u vzdělávání mládeže t. j. budoucích
občanů. Patrně jest zřízení člověka, aby dle příkladu
jiných tvorů Božích z počátku (z mládí) byl vzdě-
láván, připravován, aby pak v dospělém věku užitek
vzdávati mohl. Tak jest ustrojeno moudré hospodář-
ství veškerenstva, aby každá část užitek brala a užitek
dávala, & nic nebylo nadarmo.
Vzdělání mravné (tak zvaný charakter) musí
každému člověku hlavně podati rodina, příklad a vy-
chování domácí, a jisto jest, že aspoň hlavní základ
celého svého smýšlení mravního béře člověk z dětin-
ství, bud od rodičů aneb odjiných, kteří u něho místo
rodičů zastávali. Vzdělání však rozumové, vrozličných
naukách, v uměních, průmyslu atd. nemůže jiný po-
dati než obec sama, a nebo vůbec větší společnosti.
Hlavní povinnost obce v tomto ohledu musí tedy býti,
aby především jiným o dobré vzdělání mládeže své
pečovala ustanovením a udržováním velikých potřeb-
ných škol, a vůbec jiných příležitostí ke vzdělání
l-Iavlíčck: Politické Spisy [. 10
http://www.newocr.com/
146 Karel Havlíček:
ducha a pokroku ve všem dobrém. Škol, vzdělání
mládeže a vůbec občanů má a musí dobrá obec po-
važovati co hlavní úkol svůj, & hlavně síly i náklad
svůj na ně obraceti. Pravé vzdělání občanů jest první
a nevyhnutelná výmínka prospěchu a štěstí celé
obce.
Vezmeme-li však důležitost vzdělání občanů s jedné
strany, a s druhé nepatrný náklad, nepatrnou péčí, jaké
mu obyčejně věnuji obce, považujíce, Bůh ví z jaké
převrácenosti vzdělání lidu za věc mimotní, která se
jen pro uvarování hanby veřejné a jen k vůli jménu
leda bylo odbývá, aneb dokonce za věc nebezpečnou
a škodnou: již nevyhnutelně nahlídnouti musíme bídný
stav všech takových obcí a nedůstatek občanského
smýšlení. Všimněme si jen velikého ročního vydání
na vojsko (i v čas pokoje), a mnohem nepatrnějšího
na vychování a na školy občanské, a poměr ten nejlépe
nám také vysvětlí všechno, čemu bychom se jinák divili.
Pokavad učitelové považováni zůstanou co nižší úředníci
obce, pokavad budou v obci lépe odměňováni pěsto-
vatelé koní než pěstovatelé dítek, nebude obec kvésti.
Což bychom si však pomysliti měli o takové obci,
která by občanům svým příležitosti k pokroku, k lep-
šímu vzdělání nepodávajíc, ještě jim, když sami svým
vlastním přičiněním je vyhledávají, rozličné překážky
do cesty kladla a tak je zúmyslně v temnosti a bídě
duševní zdržovati chtěla? Tohot' zajisté žádná obec
neučiní.
NaOpak jest svatá povinnost každé obce, státi
vždy na vrcholu vzdělání svého času, žádný pokrok
v jakémkoli odvětví lidských vědomostí a kdekoli
http://www.newocr.com/
Co jest obec? 147
učiněný, nemá jí tajný býti, starati se má, aby co
možná nejdříve každé zlepšení jinde uvedené i doma
opakovala. A také Opravdu dobré 0 blaho občanů svých
dbající obce samy vysílají zkušené občany do cizích
zemí, aby ústavy tamější ohlédli, a pak pokud by
prospěšno bylo i doma uváděli, neobmezujíce stýkání
se občanů svých 5 cizozemskem dopouští všelikou za-
hraniční zkušenost do krajů svých; a čím větší a roz-
manitější skok všelikých náhledů a zkušeností, tim
snadnější, jistějšíalepší pokrok. Vždyť se dobrá obec
nemusí báti zhoubného a škodlivého v'plyvu z cizo-
zemska: budto jsou cizozemské ústavy lepší než její,
a tu jistě co dobrá obec je i sama brzy uvede; aneb
jsou horší, a tu moudří a vzdělaní občané její po nich
bažiti nebudou. Nicméně však přece vidíme, kterak
mnohé dost malé obce hledíce si jen pouze diploma-
tických hraček (jinak zajisté nezasluhuje nazváno býti
všeliké důležité směšno-hrdinské vyjednávání o každou
maličkost„ když se množství drahých kurýrů často v tak
nepatrné záležitosti pošle a rozešle, že vjednoduchém
psani po poště za několik krejcarů od soukromé osoby
k soukromému poslaném důležitější věci stojí), které
zemi velmi draze přijdou nepřinášejíceji kromě trochy
dýmné slávy pražádného užitku, aneb zas nezkončeného,
věčného, ohromného, domácího úředního dOpisováni,
popisování, zapisování, rozpisování, Opisování (jisto
jest, že se často pro nepatrnou věc zdvihne mezi úřady
tak srdnaté dopisování a psaní, že jen papír a ingoust
na to vypotřebovaný více stojí než celá ta věc, ne-
počítajic ani drahé služby úředníků u udržování úřadu);
tím však činnost svou bez potřeby rozšířily, že jim
lO'
http://www.newocr.com/
148 Karel Havlíček:
již ani mnoho času nezbývá platnějši věci, jako-jsou
potřebné dobré školy, knihovny, vzdělávací ústavy
a t. p. Opatřiti.
SV 0 b o d a není snad bezuzdná nevázanost, nýbrž.
přirozená duchu lidskému samostatnost, aby se obec
bez potřeby do osobních záležitosti občanů svých ne-
michala překážejíc jim ve volném obcování. Sem ná-
leží, aby jednotlivý aneb celé stavy proti jiným v křivdě
nebyly atd., což' všechno vypočítati zde nemůžeme.
Hlavní základ svobody a vůbec dobrého zdaru obce
jest ve všem v eřej n ost, kterážto všechnyjiné dobré-
ústavy za sebou brzy přivede. Pravda se světla nebojí.
Nemůžeme se ani s článkem tímto ani s rokem
rozloučiti, nepodotknouce ničeho o m e nší obci t. j.,
obcích vesnických a městských, kteréžto co menší
společnosti tvoří stát, jsouce samy též jako menšími
státy. Velmi mnoho .ze všeho tcho, co o státu platí,.
io těchto obcích rozuměti se může; jmenovitě ale
jest druhá povinnost obce, pokrok, hlavní stránka„
kterou zvlášť na zřeteli míti, a které si také s velikým
prospěchem hleděti mohou. Blízké vedle sebe žití
sousedů a vznikající často potřeby vzájemné pomoci.
naučí aneb aspoň naučiti mohou snadně hlavní občanské,
cnosti užilosti; zároveň pak užitek společného ži-
vota, následky dobré spojených sil velmi
často prakticky se objeví. Jak často musí soused po-
moci svého souseda užíti, patrné to ponaučení, aby
i svou pomoc v čas potřeby jemu neodepiral.
Ačkoli zřízení a stav obci v naší vlasti daleko-
ještě vzdáleny jsou od nějakého stupně dokonalosti,.
přece i tu se naskytá často dosti příležitosti žehnati.
http://www.newocr.com/
Co jest obec? 149
pt'OSpěCh společenského života, aneb aspoň si v ýh o d y
jeh o přáti. Tak ku př. patrně vidíme, že z obce,
ve které dobrá škola začáteční jest, jistě mnohem více
mladíků nastupuje do vyšších stavů, a na budoucím
koleně tétéž obce shledá se jistě požehnání dobrého
školního vycvičeni. A tak jest v každé i nepatrné obci,
v chudé vísce, dosti příležitosti k ušlechtění života,
jenom když někdo o povzbuzení dbá.
Mnohému snad zdáti se bude podivno, řekneme-lí,
že vlastně více záleží na dobrém zřízení jednotlivých
obcí, na municipálním zřízení, než na zřízení celého
státu ve vyšších stUpních. Neboť se ústavy vyšší v státu
zřídka jen stékají s životem jednotlivých občanů, ovšem
ale ústavy municipální. Více zajisté záležeti musí občanu
jednotlivému, aby se ku př. v jeho obci (městě neb
vesnici) s jměním obecním moudře hospodařilo, než
na tom, jak se ve státu celém hOSpodaří. Ita okolnost
při tom povážena býti zasluhuje, žejest nesnadno celý
stát a jeho ústavy opravovati, což jen obyčejně ně-
kolika málo vyvolencům osudu zůstaveno jest: každý
ale skoro, byť isebe nepatrný člověk, může vždy
šlechtiti a zvelebovati jednotlivé obce, bud' příkladem
neb poučením svým. I sebe menší o p ra v div á dobrá
činnost jest prospěšnější, než veliké neuskutečněné a
nemožné záměry. A jak mnoho se tu naskytá zvlášť
některým stavům dle jejich Společenského postavení
příležitostí k ušlechťováni obcí jako ku př. kněžím,
učitelům, úředníkům atd., kdyby jenom pustivše so-
becké ohledy stavu svého z očí pouze všeobecného
dobra vyhledávali. Blažená obec, kde jest několik osvi-
cených moudrých a činných lidi pohromadě, a tím
(soma
i.?
C'- “vf s
30
A.,.
http://www.newocr.com/
150 Karel Havlíček:
blaženější, mají-li tito mužové ještě dle postavení svého
přímý vplyv na záležitosti obecní.
Ovšem bylo by si přáti, aby obce užívaly od státu
větší volnosti v domácí správě své, aby nebyly tak
přísné dohlídce podrobeny, aby svobodněji mohly
ijmění své vynakládati a vůbec se dále vyvinovati,
aby samy obce obecní své záležitosti řídíti mohly bez
cizího vmisování se. Avšak i tak vždy dosti jest pří-
ležitosti k dobrému, kdyby jenom vůle dobré nescházelo.
Kdyby v našich městech, městečkách a vesnicích jenom
panoval duch občanský, osvícený, milovný pokroku,
bylo by ustavičně dosti příležitostí působiti ním kdo-
brému. Tak na pří. nyní, kdežto vláda projevila dosti
zřejmě svou vůli, aby platy venkovských učitelů zvý-
šeny byly, nepřekáželo by nic jednotlivým obcím
učiniti to ze svých prostředků, čím by pak, poněvadž
obyčejně samy jsouce patronem, pana učitele si volí,
teprva nabyly možnosti Opatřiti dětem svým moudrého
a vzdělaného muže za učitele a vychovatele. Ale za
100-300 zl. v. č.') ročních důchodů at“ obec nežádá
učeného učitele.
Rovněž tak by nikdo nepřekážel obcím, kdyby si
ke vzdělání svému knihovny zakládaly společně, kdyby
si (jak ve větších obcích a městech možno) vyšší školy
samy zakládaly Společně, nemají-li jich; kdyby se spo-
lečnou podporou z poddanství vykupovaly (jako to nyní
v Uhřích mnohé obce činí);") 'kdyby společně v čas
100 zl. stř.= 210 kor.
300 zl. stř. = 630 kor.
7) Poddanské nevolnictví lidu selského zrušeno bylo patentem
z 1. listopadu 1781. Vykupování z roboty fedroval již před tímto
http://www.newocr.com/
Co jest obec? 151
zimy, když práce polní přestala, raději místo lenošení
některé průmyslové práce podnikaly (jako se to ku př.
v Rusích děje, kde v celých velikých obcích společně.
pěstují rolníci sami některý průmysl, z čeho oby-
čejně veliký zisk mívají), složivše se na potřebnou
k tomu jistinu a dělíce se společně o užitek; kdyby
i místo dosavadních kalužin, jam, dir, kOpečků atd.
ve vsi samé raději pořádek Spůsobili, čistě si cesty,.
po kterých okolo domů svých denně chodí a jezdí„
urovnali atd. Neníť však k tomu společenského ducha
a pravého vzdělání, a vyskytuje-li se kde, bývá to jen
zřídka a jako neobyčejným spůsobem. Tak ale ne aby
naše obce nových výhod a nového dokonalení vyhle-
dávaly, ony ani vůbec o obecní záležitosti své ne-
dbají. Ne zřídka vidíme zvlášť ve městech, že kdyžby
měšťané voliti sobě měli některého úředníka, na kterém
přec jako ku př. na radovi velmi mnoho záleží, ani k vo-
leni nepřijdou. Vtomto ohledu vyznati musíme, že ač-
koli měšťané naši jinak nad selský stav vysoce sami se
rokem Raab, vrchní ředitel 'všech korunních i bývalých jesuitských
statků v Čechách. Raab navrhoval: »Vrchnost sleví poddaným ne-
volnictví aroboty, rozdělí mezi ně poplužní půdu, prodá jim dvorská
stavení i dobytek, slovem promění svoje dosud na vlastní účet ve-
dená hospodářství v malé statky selské, za hlavní podmínkou, aby
se jí dostalo plné náhrady za všecky dříve požívané důchody.<
V duchu návrhu Raabova působila vláda. Za Leopolda II. (r. 1791)
vláda starala se o vykupování zrobot, ale snaha vlády tehdy jakož
i později rozbíjela se o neochotu šlechty. R. 1846 církulářem c. k.
zemské správyvČechách od 30. prosince č. 79689 projevil panovník
vůli vykupování z roboty co nejvíce podporovati. Konečné a úplné
vymanění lidu selského stalo se skutkem r. 1848. (Kaizl J. Lid
selský, jeho poroba a vymanění v zemích českých. Naše doba II.)
http://www.newocr.com/
152 Karel Havlíček: Co jest obec?
cení, přecev tomto ohledu co se šetření svých záleži-
tostí obecních týče, selský stav ještě pečlivější jest
u nás než městský, ve vsích našichje více jistě komu-
nálního duchu než ve městech.
Avšak se časem svým bohdá! všechno na lepší
stránku promění, s lepším vzděláním vzejde i u nás
opět utuhlý nyní občanský duch, který předkům našim
k tak veliké slávě a mohútnosti dopomohl, a pak na-
stanou vlasti naší & nám nové blahé časy.
H. B.
http://www.newocr.com/
