1: Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne,
2: ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
3: Bude jako strom zasazený u přívodů vody, který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává a vše, co dělá, se daří.
4: Ne tak ničemové. Ti jsou jako plevy odvívané větrem.
5: Proto ničemové na soudu neobstojí, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.
6: Cestu spravedlivých totiž Hospodin zná, cesta ničemů se ztrácí.
1: Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech?
2: Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému.
3: Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy.
4: Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá.
5: Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí.
6: Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře.
7: Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
8: Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země.
9: Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš.
10: Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit!
11: Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním!
12: Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.
1: Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalómem.
2: Hospodine, jak mnoho je mých protivníků! Mnozí povstávají proti mně.
3: Mnozí o mé duši říkají: Není pro něj záchrany v Bohu. Sela.
4: Ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mě. Má Slávo, pozvedáš mi hlavu.
5: Můj hlas zní k Hospodinu, volám a on mi ze své svaté hory odpovídá. Sela.
6: Ulehl jsem a usnul. A probudím se, neboť Hospodin mě podepírá.
7: Nebojím se desetitisíců lidu, které se kladou kolem mě.
8: Povstaň, Hospodine! Zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, ničemům vyrazíš zuby.
9: Spása náleží Hospodinu. Na tvém lidu je požehnání! Sela.
1: Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm.
2: Když volám, odpověz mi, můj spravedlivý Bože! V tísni mi zjednej prostor! Smiluj se nade mnou a vyslyš mou modlitbu!
3: Synové lidští, jak dlouho bude má Sláva v potupě? Milujete nicotu, vyhledáváte lež. Sela.
4: Vězte, že Hospodin si oddělil věrného. Hospodin slyší, když k němu volám.
5: Chvějte se, ale nehřešte. Přemýšlejte o tom v srdci, na svém lůžku, a utište se! Sela.
6: Obětujte spravedlivé oběti a důvěřujte Hospodinu.
7: Mnozí říkají: Kdo nám ukáže dobré? Pozdvihni nad námi jas své tváře, Hospodine!
8: Dáváš do mého srdce větší radost, než když mají mnoho obilí i vína!
9: V pokoji budu uléhat i spát. Hospodine, ty sám mi připravuješ bezpečné bydlení.
1: Pro vedoucího chval. Na flétny. Davidův žalm.
2: Naslouchej mým slovům, Hospodine, porozuměj mému sténání.
3: Věnuj mi pozornost, když volám o pomoc, můj králi a můj Bože, vždyť se modlím k tobě!
4: Hospodine, ráno uslyšíš můj hlas. Ráno ti připravím oběť a budu očekávat.
5: Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže.
6: Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti.
7: Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými.
8: Já však pro tvé hojné milosrdenství vstoupím do tvého domu. V bázni před tebou se budu klanět ke tvému svatému chrámu.
9: Veď mě, Hospodine, ve své spravedlnosti, vždyť na mě číhají! Napřim přede mnou svou cestu!
10: Vždyť v jejich ústech není spolehlivost, jejich nitro je zkáza, jejich hrdlo je otevřený hrob, jazyk mají úlisný.
11: Vyjev jejich vinu, Bože! Kéž pro ty své plány padnou! Rozežeň je pro množství jejich přestoupení, vždyť se proti tobě vzepřeli.
12: Kéž se radují všichni, kteří v tobě mají útočiště. Navěky budou jásat a ty je budeš chránit. Kéž se z tebe veselí ti, kdo milují tvé jméno!
13: Vždyť ty, Hospodine, žehnáš spravedlivému, jako pavézou ho obklopuješ přízní!
1: Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje k nízkému zpěvu. Davidův žalm.
2: Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, ve své zlobě mě nekázni!
3: Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený! Uzdrav mě, Hospodine, vždyť mé kosti se třesou!
4: I má duše je velmi vyděšená. A ty, Hospodine, až dokdy?
5: Navrať se, Hospodine, vytrhni mou duši, zachraň mě pro své milosrdenství!
6: Mezi mrtvými na tebe nikdo nevzpomíná! Kdo by ti vzdával chválu v podsvětí?
7: Jsem vyčerpán svým vzdycháním. Každé noci promáčím své lůžko, slzami svou postel rozmočím.
8: Trápením mi slábne zrak, ochabl kvůli všem mým nepřátelům.
9: Odstupte ode mě, všichni činitelé nepravosti! Hospodin slyšel můj pláč.
10: Hospodin vyslyšel mou úpěnlivou prosbu, Hospodin přijal mou modlitbu.
11: Všichni mí nepřátelé se budou stydět a třást, náhle se obrátí a zastydí.
1: Davidova vášnivá píseň, kterou zpíval Hospodinu ohledně Benjamínce Kúše.
2: Hospodine, můj Bože, v tobě hledám útočiště! Zachraň mě před všemi mými pronásledovateli! Vysvoboď mě od nich!
3: aby nerozsápali mou duši jako lev. Odvlečou mě a nebude, kdo by mě vysvobodil.
4: Hospodine, můj Bože, jestliže jsem to spáchal, jestliže na mých dlaních opravdu lpí špatnost,
5: jestliže jsem odplácel zlem tomu, kdo se vůči mně měl pokojně, jestliže jsem bezdůvodně loupil ty, kdo se ke mně měli nepřátelsky,
6: pak ať nepřítel pronásleduje mou duši, ať mě dostihne a zadupe můj život do země a mou slávu ať uvrhne v prach! Sela.
7: Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, pozdvihni se proti zuřivosti mých nepřátel, postav se za mou věc, vynes rozsudek!
8: Obklopí tě pospolitost národů; kvůli nim se navrať na výšinu!
9: Hospodin rozsoudí národy. Zjednej mi právo, Hospodine, podle mé spravedlnosti a podle mé bezúhonnosti, které na mně jsou.
10: Kéž by už skončilo zlo ničemů a kéž by byl upevněn spravedlivý, Bože spravedlivý, který zkoumáš srdce i ledví.
11: Svůj štít mám v Bohu, jenž zachraňuje lidi přímého srdce.
12: Bůh je spravedlivý soudce, Bůh je rozhořčen každý den.
13: Jestliže se neobrátí, bude si brousit meč; napne luk a bude mířit.
14: Připraví si smrtící zbraně, z šípů udělá hořící střely.
15: Hle, kdo počal špatnost, otěhotněl trápením a porodil klam.
16: Vykopal cisternu a vyhloubil ji, a upadl do jámy, kterou udělal.
17: Jeho trápení se mu vrátí na hlavu a na temeno mu padne jeho násilí.
18: Budu vzdávat chválu Hospodinu za jeho spravedlnost a budu opěvovat jméno Hospodina, Nejvyššího.
1: Pro vedoucího chval. Na gittít. Davidův žalm.
2: Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi! Tys dal svou velebnost na nebesa.
3: Z úst dětí a kojenců jsi ustanovil sílu kvůli těm, kdo se mají nepřátelsky. Tak jsi skoncoval s nepřítelem a s tím, kdo se mstí.
4: Když hledím na tvá nebesa -- dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi upevnil --
5: co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že jej navštěvuješ?
6: Trochu jsi jej omezil, aby nebyl božskou bytostí, a korunoval jsi ho slávou a důstojností.
7: Svěřil jsi mu vládu nad dílem svých rukou, všechno jsi mu položil pod nohy,
8: všechen brav a skot i polní zvěř,
9: nebeské ptactvo, mořské ryby i vše, co se brodí mořskými stezkami.
10: Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi!
1: Pro vedoucího chval. Na mút labben. Davidův žalm.
2: Hospodine, celým srdcem ti budu vzdávat chválu, budu vyprávět o všech tvých divech.
3: V tobě se budu radovat a veselit, budu opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší!
4: Když se moji nepřátelé obrátili nazpět, upadli a zmizeli před tebou.
5: Zjednal jsi mi právo a obhájil jsi mě, usedl jsi na trůn, ty, spravedlivý soudce.
6: Napomenul jsi národy, zničil jsi ničemy, jejich jméno jsi vymazal navěky a navždy.
7: Nepřátelé? Na věky skončili v troskách! Jejich města jsi vyvrátil, ano, jejich památka zašla.
8: Hospodin ale navěky trůní. Svůj trůn připravil k soudu,
9: on bude soudit celý svět spravedlivě; národy rozsoudí s přímostí.
10: Hospodin je nepřístupným hradem utlačených, je nepřístupným hradem v dobách soužení.
11: V tebe budou doufat ti, kdo znají tvé jméno, neboť ty, Hospodine, neopustíš ty, kteří tě hledají.
12: Opěvujte Hospodina, sídlícího na Sijónu, oznamujte mezi národy jeho činy!
13: Neboť vyhledává krev, pamatuje na ně, nezapomíná na volání zkroušených.
14: Smiluj se nade mnou, Hospodine! Pohleď na mé soužení od těch, kdo mě nenávidí! Ty mě vyzdvihuješ z bran smrti,
15: abych v branách dcery sijónské vyprávěl o všech tvých chvályhodných skutcích a jásal nad tvou spásou.
16: Národy se topí v jámě, kterou udělaly, jejich noha byla polapena do sítě, kterou nastražily.
17: Hospodin se dal poznat, vykonal soud: Ničema se zapletl do díla svých rukou. Higgajón. Sela.
18: Ničemové se vrátí do podsvětí -- všechny národy zapomínající na Boha.
19: Nuzný totiž nebude napořád zapomenut, naděje pokorných nezahyne nastálo.
20: Povstaň, Hospodine! Ať člověk nenabude moci! Ať jsou národy souzeny před tebou!
21: Vlož na ně bázeň, Hospodine, ať národy poznají, že jsou jen lidé. Sela
1: Hospodine, proč stojíš opodál? Proč se skrýváš v dobách soužení?
2: Ničema v pýše pronásleduje chudého. Kéž by byli lapeni do piklů, které kuli!
3: Vždyť ničema se vychloubá tužbami své duše, ten, kdo hrabe pro sebe, zlořečí a Hospodinem pohrdá.
4: Ničema pro svou povýšenost moc nepřemýšlí. Bůh není -- toť všechno jeho uvažování.
5: Jeho cesty jsou v každém čase úspěšné, vysoko před ním jsou tvé soudy. Všichni jeho nepřátelé? Nad těmi si odfrkne.
6: V srdci si říká: Z pokolení do pokolení mnou nic nepohne, vždyť neupadnu do zlého.
7: Jeho ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost.
8: Sedí na číhané na uzavřených místech, v skrýších nevinného vraždí, svým okem skrytě vyhlíží ubožáka.
9: Číhá v skrýších jako lev v houští, číhá, aby se zmocnil ubohého. Zmocňuje se ubohého, táhne ho svou sítí,
10: takže je zkrušen a pokořen. Kvůli hordám ničemy bezmocní padají.
11: V srdci si říká: Bůh zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí.
12: Povstaň, Hospodine! Bože, pozvedni svou ruku! Nezapomeň na zkroušené!
13: Jak to, že ničema pohrdá Bohem? Říká si v srdci: Nebudeš se tím zabývat, Bože!
14: Ty však vidíš, hledíš na trápení a zášť, a vezmeš to do své ruky. Vždyť ubožák se spoléhá na tebe. Sirotkovi se staneš pomocí.
15: Zlom paži ničemy i zlého! Odhal jeho ničemnost, až již žádnou nenajdeš.
16: Hospodin je králem navěky a navždy. Pohanské národy z jeho země zmizí.
17: Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluchu,
18: abys zjednal právo sirotkovi a utlačenému. Člověk ze země je už nebude děsit.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hledám útočiště v Hospodinu. Jak to, že říkáte mé duši: Uleť na tu vaši horu, ptáčku!
2: Hle, ničemové napínají luk, k tětivě přikládají šíp, aby v přítmí stříleli na lidi přímého srdce.
3: Co má dělat spravedlivý, když se základy hroutí?
4: Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá lidské syny.
5: Hospodin zkoumá spravedlivého i ničemu. Jeho duše nenávidí lidi milující násilí.
6: Na ničemy sešle řeřavé uhlí a síru; žhoucí vichr bude jejich údělem,
7: neboť Hospodin je spravedlivý. Miluje spravedlivé činy. Upřímný spatří jeho tvář.
1: Pro vedoucího chval. K nízkému zpěvu. Davidův žalm.
2: Pomoz, Hospodine! S věrnými je konec! Mezi syny lidskými vymizeli pravdiví.
3: Každý obelhává svého bližního, z dvojakého srdce mluví úlisnými rty.
4: Kéž by Hospodin vyhladil všechny úlisné rty i jazyk, jenž mluví velikášsky!
5: Takoví říkají: Svým jazykem zvítězíme. Máme ústa -- kdo je naším pánem?
6: Pro zkázu zkroušených a pro nářek chudých nyní povstanu, praví Hospodin, postavím do bezpečí toho, nad nímž si odfrkují.
7: Hospodinovy řeči jsou čisté, jsou jako stříbro přetavené v hliněné peci, sedmkrát přečištěné.
8: Hospodine, ty je budeš navěky chránit a střežit před tím pokolením.
9: Ničemové obcházejí kolem, protože mezi syny lidskými je vyvýšena nízkost.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Dokdy, Hospodine, na mě budeš zapomínat? Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář?
3: Dokdy se budu muset radit jen se svou duší a v srdci mít každého dne žal? Dokdy se bude nade mnou můj nepřítel vyvyšovat?
4: Pohleď na mě a odpověz mi, Hospodine, můj Bože! Osviť mi oči, jinak usnu smrtelným spánkem!
5: Aby můj nepřítel neřekl: Zdolal jsem ho. Padnu–li, moji protivníci budou jásat.
6: Já však doufám v tvé milosrdenství; mé srdce jásá nad tvou spásou. Budu Hospodinu zpívat, protože mi prokázal dobro.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro.
2: Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha.
3: Všichni se společně odvrátili a jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho.
4: Opravdu tomu nerozumí nikdo z činitelů nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Hospodinu nevolají?
5: Jednou se budou třást strachem, neboť Bůh je s pokolením spravedlivých.
6: Radu chudého zesměšňujete, avšak Hospodin je jeho útočiště.
7: Kéž by byla Izraeli dána spása ze Sijónu! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat!
1: Davidův žalm. Hospodine, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?
2: Ten, kdo žije bezúhonně, činí spravedlnost a mluví pravdu v srdci,
3: kdo svým jazykem nepomlouvá, nečiní svému druhovi zlo a nekydá na svého blízkého hanu,
4: pohrdá ve svých očích zavrženíhodným, váží si však těch, kdo se bojí Hospodina. Odpřisáhl–li něco ke své škodě, nezmění to;
5: své peníze nedává na lichvu, úplatek proti nevinnému nepřijímá. Kdo takto jedná, nepohne se až navěky.
1: Davidův pamětní zápis. Chraň mě, Bože, neboť v tobě hledám útočiště.
2: Řekni Hospodinu: Pane, ty jsi mé dobro, mimo tebe žádné nemám.
3: Co se týče svatých, kteří jsou na zemi: Ti jsou vznešení. Mám v nich velké zalíbení.
4: Bolesti si rozmnožují ti, kdo běhají za jinými bohy. Těm jejich krvavé úlitby nepřinesu. Jejich jména si ani nevezmu na rty.
5: Hospodin je můj výtečný podíl a můj kalich; ty sám držíš můj los.
6: Vyměřovací provazce mi padly na rozkošných místech. Ano, připadlo mi nádherné dědictví.
7: Budu dobrořečit Hospodinu, který mi radí. I v noci mě kázní mé svědomí.
8: Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu.
9: Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí,
10: neboť mou duši nepřenecháš podsvětí; nedáš svému věrnému spatřit jámu.
11: Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.
1: Davidova modlitba. Slyš, Hospodine, spravedlivou při, věnuj pozornost mému nářku. Naslouchej mé modlitbě, nepochází z klamných rtů.
2: Kéž soud nade mnou vyjde přímo od tebe, tvé oči vidí přímost.
3: Zkoumal jsi mé srdce, navštěvovals mě v noci, tříbils mě, nic jsi nenalezl. Mé záměry nepředcházejí má ústa.
4: Co se týče lidských skutků, podle slova tvých rtů jsem se chránil cest lupičů.
5: Mé kroky se držely ve tvých stezkách, mé nohy neuklouzly.
6: Volám k tobě, Bože, protože mi odpovídáš. Nakloň ke mně své ucho, slyš mou řeč.
7: Prokaž své milosrdenství, spasiteli těch, kdo před protivníky hledají útočiště ve tvé pravici.
8: Chraň mě jako zřítelnici svého oka, ve stínu svých křídel mě skryj
9: před ničemy, kteří mě ničí, před úhlavními nepřáteli, kteří mě obklopují.
10: Zarostli tukem, jejich ústa mluví povýšeně.
11: Nyní mě už vystopovali, obklíčili mě, zkoumají, jak mě dostat na zem.
12: Podobá se lvu, bažícímu po trhání kořisti, mladému lvu, jenž ve skrytu číhá.
13: Povstaň, Hospodine, předejdi ho a sraz ho, svým mečem vysvoboď mou duši od ničemy
14: a svou rukou, Hospodine, od lidí, od lidí tohoto věku, kteří mají podíl na životě. Ze své pokladnice jim plníš břicho -- i jejich synové se nasytí a zbytek zanechají svým dětem.
15: Já ale spatřím tvou tvář v spravedlnosti; až procitnu, budu nasycen tvým zjevem.
1: Pro vedoucího chval. Od Hospodinova služebníka Davida, jenž pověděl Hospodinu slova této písně v den, kdy jej Hospodin vysvobodil z moci všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy.
2: Řekl: Vroucně tě miluji, Hospodine, moje sílo.
3: Hospodin je má skála, má tvrz, můj vysvoboditel. Můj Bůh je má skála, v něm hledám útočiště; je můj štít a roh mé záchrany, můj nedobytný hrad.
4: Volal jsem k Hospodinu, jenž je chvályhodný, a byl jsem zachráněn od svých nepřátel.
5: Omotaly mě provazy smrti, zachvátily mě proudy Beliálovy.
6: Ovinuly mě provazy podsvětí, v ústrety mi vyšly léčky smrti.
7: V tísni jsem volal k Hospodinu, křičel jsem ke svému Bohu. Ze svého chrámu uslyšel můj hlas a můj křik před ním pronikl k jeho uším.
8: Země se zachvěla a zatřásla. Otřásly se i základy hor, zakymácely se, neboť vzplanul hněvem.
9: Z chřípí mu vystupoval dým a z úst stravující oheň, od nějž chytalo uhlí.
10: Roztáhl nebesa a sestupoval, pod nohama hustou temnotu.
11: Vsedl na cheruba a letěl, vznášel se na křídlech větru.
12: Temnotu učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe temné vody, hustá oblaka.
13: Ze záře před ním vystupovala mračna, krupobití a řeřavé uhlí.
14: Hospodin zahřměl na nebesích, Nejvyšší vydal svůj hlas -- krupobití a řeřavé uhlí.
15: Poslal své šípy a rozptýlil je, množstvím blesků je přivedl do zmatku.
16: Když jsi zahrozil, Hospodine, ukázala se koryta vod, odhalily se základy světa -- před dechem tvého hněvivého ducha.
17: Vztáhl ruku z výšiny, uchopil mě a vytrhl mě z mocných vod.
18: Vysvobodil mě od mocného nepřítele, od těch, kdo mě nenáviděli, kdo byli silnější než já.
19: Postupovali proti mě v den mé pohromy, Hospodin mi však byl oporou.
20: Vyvedl mě na prostranno, vytrhl mě, neboť si mě oblíbil.
21: Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou mě odměnil.
22: Vždyť jsem dbal na Hospodinovy cesty a neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.
23: Všechna jeho nařízení jsou přede mnou, jeho ustanovení jsem neodložil.
24: Byl jsem před ním bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil.
25: Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou před jeho zrakem.
26: S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně.
27: Čistému se jevíš čistě a se zvráceným jednáš převráceně.
28: Vždyť ty zachraňuješ nuzný lid, povýšené oči však snižuješ.
29: Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou lampu. Můj Bůh prozařuje mou temnotu.
30: Vždyť v tobě proběhnu nepřátelskou hordu, ve svém Bohu přeskočím zeď.
31: Bůh -- jeho cesta je bezúhonná. Hospodinova řeč je protříbená. On je štítem všem, kdo v něm hledají útočiště.
32: Vždyť kdo je Bohem kromě Hospodina? Kdo je skálou, ne–li náš Bůh?
33: Tento Bůh mě odívá silou, on činí mou cestu bezúhonnou.
34: Mé nohy činí jako nohy laně, upevňuje mě na mých výšinách.
35: Učí mé ruce boji, takže mé paže napnou bronzový luk.
36: Dals mi i štít své spásy. Tvá pravice mě podepírá, tvá mírnost mě zvelebuje.
37: Zjednals mi prostor, kotníky se mi nepodvrtnou.
38: Pronásledoval jsem své nepřátele a dostihl jsem je. Nevrátím se, dokud s nimi neskoncuji.
39: Zdeptám je tak, že nebudou moci povstat; padnou mi pod nohy.
40: Vždyť jsi mě přepásal silou k boji, mé protivníky srazíš pode mne.
41: Vydals mi šíji mých nepřátel; zničím ty, kdo mě nenávidí.
42: Budou křičet, a zachránce není, volat k Hospodinu, ale neodpoví jim.
43: Rozdrtím je a budou jako prach ve větru, odstraním je jako bláto z ulic.
44: Vytrhls mě ze srocení lidu, učinils mě hlavou národů. Bude mi sloužit i lid, který jsem neznal.
45: Hned jak mě uslyší, poslechnou mě. Cizinci mi budou lichotit.
46: Cizinci zvadnou a v děsu vyjdou ze svých pevností.
47: Živ je Hospodin! Požehnaná je moje skála! Ať je vyvýšen Bůh, má spása!
48: Bůh mi dává vykonat pomstu a podrobuje mi národy.
49: Vysvobozuje mě od mého nepřítele, ano, vyvyšuješ mě nad mé protivníky, zachráníš mě před násilníkem.
50: Proto ti budu vzdávat chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno,
51: který tak úžasně zachraňuješ svého krále a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu až navěky!
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.
3: Den dni vylévá řeč, noc noci sděluje poznání.
4: Není to řeč, nejsou to slova, jejich hlas není slyšet.
5: Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky do končin světa. Slunci na nich postavil stan.
6: Ono jako ženich vychází ze své komnaty; veselí se jako hrdina běžící svou cestou.
7: Od konce nebes vychází a obíhá opět ke konci; před jeho žárem se nic neskryje.
8: Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, prostým lidem dává moudrost.
9: Hospodinova přikázání jsou přímá, obšťastňují srdce. Hospodinův příkaz je vytříbený, dává očím světlo.
10: Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá.
11: Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve.
12: Ano, tvůj služebník se jimi nechává varovat, dbát na ně přináší hojnou odměnu.
13: Kdo rozpozná pochybení? Zbav mě těch skrytých
14: a zdržuj svého služebníka i od těch troufalých, aby mě neopanovaly. Pak budu ryzí a prost velikého přestoupení.
15: Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli!
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Kéž ti Hospodin odpoví v den soužení, kéž ti poskytne bezpečí jméno Boha Jákobova.
3: Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepře ze Sijónu!
4: Kéž pamatuje na všechny tvé obětní dary, kéž má tvé zápalné oběti za tučné! Sela.
5: Kéž ti dá podle tvého srdce, kéž naplní všechny tvé plány!
6: Budeme jásat nad tvým vítězstvím a ve jménu svého Boha vyzdvihneme korouhve. Kéž Hospodin vyplní všechny tvé prosby!
7: Nyní vím, že Hospodin zachrání svého pomazaného, že mu odpoví ze svého svatého nebe mocnými spásnými činy své pravice!
8: Jedni doufají ve vozy, druzí zase v koně, my však připomínáme jméno Hospodina, našeho Boha.
9: Oni klesali a padli, my jsme povstali a jsme obnovováni.
10: Hospodine, zachraň nás! Kéž nám Král odpoví v den, kdy budeme volat.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Hospodine, král se raduje ze tvé síly! A jak velice jásá nad tvým vítězstvím!
3: Dal jsi mu touhu jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel. Sela.
4: Vyšel jsi mu vstříc s požehnáním dobrých věcí a na hlavu jsi mu vložil korunu z ryzího zlata.
5: Žádal tě o život a dal jsi mu jej, dlouhý život navěky a navždy.
6: Díky tvému vítězství je jeho sláva velká, oděl jsi jej nádherou a důstojností.
7: Učinil jsi jej navždy požehnáním, oblažuješ jej radostí ze své přítomnosti.
8: Vždyť král doufá v Hospodina a pro milosrdenství Nejvyššího se nepohne.
9: Tvá ruka najde všechny tvé nepřátele, tvá pravice najde ty, kdo tě nenávidí.
10: Až se objevíš, učiníš je ohnivou pecí. Hospodin je ve svém hněvu pohltí, pozře je oheň.
11: Jejich plod vyhladíš ze země a jejich símě ze synů lidských.
12: Chystali ti sice zlé a kuli pikle, nic však nezmohou.
13: Tětivy jim namíříš do tváře, a tak je přinutíš ukázat záda.
14: Vyvyš se, Hospodine, ve své moci! Budeme zpívat a opěvovat tvé mocné činy!
1: Pro vedoucího chval. Podle „Laně za úsvitu“. Davidův žalm.
2: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání.
3: Bože můj, volám ve dne -- ty neodpovídáš, volám v noci -- není pro mě utišení.
4: Ty jsi svatý, trůníš na chvalách Izraele.
5: V tebe doufali naši otcové, doufali, a tys je vytrhoval.
6: Volali k tobě a byli zachráněni, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.
7: Ale já jsem červ a ne člověk, potupa pro lidi, lidem opovržený.
8: Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají. Pošklebují se, potřásají hlavou.
9: Spolehni se na Hospodina! Ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!
10: Vždyť ty jsi mě vyvedl z lůna, dals mi doufat na prsech mé matky.
11: Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky jsi mým Bohem ty.
12: Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není.
13: Obklíčilo mě množství býků, ti silní z Bášanu mě obklopili.
14: Otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořist a řve.
15: Rozlévám se jak voda a všechny mé kosti se uvolňují. Mé srdce je jako vosk, rozpustilo se v mém nitru.
16: Jak hliněný střep vyschla má síla, jazyk se mi lepí na patro, určils mi místo v prachu smrti.
17: Obklíčili mě psi, roj zlovolníků mě obklopil, spoutali mi ruce a nohy.
18: Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě,
19: dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv.
20: Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo, pospěš mi na pomoc!
21: Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů!
22: Zachraň mě ze lví tlamy a před rohy divokých turů! Tys mi odpověděl.
23: Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
24: Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte ho! Třeste se před ním, všechno potomstvo Izraelovo!
25: Neboť nepohrdl a neopovrhl trápením zkroušeného, neskryl před ním svou tvář. Když k němu volal, vyslyšel ho.
26: Od tebe pochází má chvála ve velikém shromáždění, své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.
27: Pokorní budou jíst a nasytí se. Ti, kdo hledají Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít navěky.
28: Všechny končiny země se rozpomenou a obrátí se k Hospodinu. Všechny čeledi národů se budou klanět před tvojí tváří.
29: Vždyť království náleží Hospodinu, on panuje nad národy.
30: Všichni, jimž se na zemi daří, budou jíst a klanět se před jeho tváří, pokleknou před ním všichni, kdo sestupují v prach, i ten, kdo svou duši při životě nezachová.
31: Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přičteno k pokolením.
32: Přijdou a budou zvěstovat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí -- vždyť ji vykonal.
1: Davidův žalm. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
2: Dává mi uléhat na travnatých pastvinách, přivádí mě k vodě na místech odpočinku.
3: Obnovuje mou duši, pro své jméno mě vodí po pravých stezkách.
4: I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou. Tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují.
5: Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel, mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká.
6: Dobrota a milosrdenství mě budou jistě provázet po všechny dny mého života. Po dlouhé časy se budu vracet do Hospodinova domu.
1: Davidův žalm. Hospodinu patří země a vše, co je na ní, celý svět a všichni jeho obyvatelé.
2: Vždyť on ji založil na vodách, upevnil ji na vodních proudech.
3: Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? Kdo stane na jeho svatém místě?
4: Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, kdo nepozvedá svou duši ke klamu a nepřísahá falešně.
5: Ten vezme od Hospodina požehnání, přijme spravedlnost od Boha, své spásy.
6: Takové je pokolení těch, kdo hledají Boha. Jákob -- to jsou ti, kteří vyhledávají tvou tvář. Sela.
7: Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, zvedněte se! Vchází Král slávy!
8: Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin, silný a udatný, Hospodin, udatný válečník.
9: Brány, pozdvihněte své hlavy. Věčné vchody, pozdvihněte se! Vchází Král slávy!
10: Kdo to je, ten Král slávy? Hospodin zástupů -- on je Král slávy! Sela.
1: Davidův žalm. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.
2: Bože můj, v tebe doufám, kéž nejsem zahanben, kéž nade mnou moji nepřátelé nejásají.
3: Ano, ti, kdo na tebe očekávají, se stydět nemusejí. Budou se stydět ti, kdo bezdůvodně jednají věrolomně.
4: Hospodine, dej mi poznat svoje cesty, vyuč mě svým stezkám.
5: Uváděj mě do své pravdy, vyučuj mě, vždyť jsi můj Bůh, má spása. Po celý den očekávám na tebe.
6: Vzpomeň na své slitování, Hospodine, i na své milosrdenství, vždyť je od věčnosti.
7: Nevzpomínej však na hříchy mého mládí, na má přestoupení. Vzpomeň na mě podle svého milosrdenství, kvůli své dobrotě, Hospodine.
8: Hospodin je dobrý a přímý, proto vyučuje hříšníky cestě.
9: Pokorné uvádí do práva, pokorné učí své cestě.
10: Všechny Hospodinovy stezky jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kdo dbají na jeho smlouvu a jeho svědectví.
11: Pro své jméno, Hospodine, mi odpusť mou vinu; ano, je velká.
12: Jak je na tom člověk, který se bojí Hospodina? Bude ho vyučovat cestě, kterou si má zvolit.
13: Jeho duše bude přebývat v dobru a jeho potomstvo zdědí zemi.
14: S těmi, kdo se ho bojí, má Hospodin důvěrný vztah, dává jim poznat svou smlouvu.
15: Mé oči stále hledí k Hospodinu, neboť on vyprošťuje mé nohy z léčky.
16: Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, protože jsem osamělý a zkroušený.
17: Soužení mého srdce se množí, vyveď mě z mých úzkostí!
18: Pohleď na mé soužení a mé trápení a sejmi všechny mé hříchy!
19: Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jakou zuřivou nenávistí mě nenávidí!
20: Chraň mou duši a vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť hledám útočiště v tobě!
21: Nechť mě střeží bezúhonnost a upřímnost, vždyť na tebe očekávám!
22: Bože, vykup Izraele ze všech jeho soužení!
1: Davidův žalm. Zjednej mi právo, Hospodine! Žil jsem bezúhonně, doufal jsem v Hospodina, nebyl jsem v tom nejistý.
2: Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě, prověř mé ledví i srdce!
3: Vždyť tvé milosrdenství mám před očima, chodím ve tvé pravdě.
4: Nesedávám s podvodníky, nechodím mezi pokrytce.
5: Nenávidím shromáždění zlovolníků, nevysedávám s ničemy.
6: Umývám si ruce v nevinnosti a držím se při tvém oltáři, Hospodine,
7: abych hlasitě zvěstoval tvou chválu a vyprávěl o všech tvých divech.
8: Hospodine, miluji přebývání ve tvém domě, místo, kde přebývá tvá sláva.
9: Nezahrň mou duši mezi hříšníky a můj život mezi ty, kdo prolévají krev.
10: Ti rukama páchají hanebnost a jejich pravice je plná úplatků.
11: Já však žiji bezúhonně; vykup mě, smiluj se nade mnou!
12: Má noha stojí na rovině. Budu Hospodinu dobrořečit ve shromážděních.
1: Davidův žalm. Hospodin je mé světlo i má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, koho bych se lekal?
2: Když se ke mně přiblížili zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, moji protivníci a nepřátelé, sami klopýtli a padli.
3: Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce se nebude bát. Kdyby se proti mně zvedla bitva, i tehdy budu doufat.
4: O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu.
5: V den zlý mě schová ve své skrýši, skryje mě v úkrytu svého stanu, na skálu mě zdvihne.
6: A teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem sebe. V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků, budu zpívat a opěvovat Hospodina.
7: Slyš, Hospodine, když hlasitě volám, smiluj se nade mnou a odpověz mi!
8: Ohledně tebe svému srdci připomínám slova: Hledejte mou tvář! A já tvou tvář hledám, Hospodine!
9: Neskrývej přede mnou svou tvář, neodvracej se hněvivě od svého služebníka -- býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso!
10: I kdyby mě opustili můj otec a má matka, Hospodin mě k sobě přivine.
11: Vyuč mě, Hospodine, své cestě, veď mě rovnou stezkou, vždyť na mě číhají!
12: Nevydávej mě choutkám mých protivníků, neboť proti mě povstávají lživí svědkové a zlovolný žalobce.
13: Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých!
14: Očekávej na Hospodina! Buď pevný a posilni své srdce! Očekávej na Hospodina!
1: Davidův žalm. K tobě volám, Hospodine, má skálo, nebuď ke mně hluchý! Neozveš–li se mi, budu podobný těm, kdo sestupují v jámu.
2: Vyslyš mé úpěnlivé prosby, když k tobě volám, když pozvedám ruce ke tvé nejsvětější svatyni!
3: Neodvleč mě s ničemy, s činiteli nepravosti, s těmi, kdo se svými bližními mluví pokojně, ale v jejich srdci je zlo.
4: Dej jim podle jejich skutků, podle jejich zvrácených činů, podle díla jejich rukou jim dej, vrať jim, co vykonali!
5: Oni neuvažují o Hospodinově jednání, o díle jeho rukou. Strhne je a už je nezbuduje.
6: Požehnán buď Hospodin, neboť vyslyšel mé úpěnlivé prosby.
7: Hospodin je má síla a můj štít, v něho doufá mé srdce. Dostalo se mi pomoci, proto mé srdce jásá, proto mu budu vzdávat chválu svou písní.
8: Hospodin je silou svého lidu, je spásnou záštitou svému pomazanému.
9: Zachraň svůj lid, žehnej svému dědictví, pas jej, nos jej stále!
1: Davidův žalm. Vzdejte Hospodinu, synové Boží, vzdejte Hospodinu slávu a sílu.
2: Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně.
3: Hlas Hospodinův nad vodami, slavný Bůh zahřměl, Hospodin nad mocnými vodami.
4: Hospodinův hlas je mocný, Hospodinův hlas je nádherný.
5: Hospodinův hlas láme cedry, Hospodin tříští libanonské cedry.
6: Působí, že Libanon poskakuje jako tele a Sirjón jako mládě divokého tura.
7: Hospodinův hlas rozkřesává plameny ohně,
8: Hospodinův hlas působí, že se poušť svírá bolestí, Hospodin k bolesti přivádí poušť Kádeš.
9: Hospodinův hlas přivádí laně ku porodu a obnažuje lesy. A v jeho chrámu všichni říkají: Sláva!
10: Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky.
11: Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svému lidu pokojem.
1: Žalm. Píseň při posvěcení Davidova domu.
2: Budu tě vyvyšovat, Hospodine, protože jsi mě vytáhl z hlubin a nedal jsi mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.
3: Hospodine, můj Bože, křičel jsem k tobě a tys mě uzdravil.
4: Hospodine, vyvedl jsi mou duši z podsvětí, obživil jsi mě, abych nesestoupil do jámy.
5: Opěvujte Hospodina, jeho věrní, vzdávejte chválu jeho svatému jménu.
6: Vždyť jeho hněv trvá jen chvíli, jeho přízeň však celý život. Večer se uhostí pláč, ale ráno jásot.
7: V dobách pohody jsem si řekl: Nikdy se nepohnu.
8: Hospodine, svou přízní jsi mocně upevnil mou horu. Když jsi však skryl svou tvář, zděsil jsem se.
9: K tobě, Hospodine, volám, prosím Panovníka o smilování:
10: K čemu ti bude má krev, když sestoupím v jámu? Bude tě chválit prach? Ten bude zvěstovat tvoji věrnost?
11: Vyslyš mě, Hospodine! Smiluj se nade mnou! Hospodine, buď mým pomocníkem!
12: Mé kvílení jsi mi změnil v tanec, rozvázal jsi mi žíněné roucho a přepásal jsi mě radostí,
13: aby tě sláva opěvovala a neumlkla. Hospodine, můj Bože, navěky tě budu chválit!
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: V tobě, Hospodine, hledám útočiště; kéž nejsem nikdy zahanben. Vytrhni mě pro svou spravedlnost!
3: Nakloň ke mně své ucho, rychle mě vysvoboď, buď mi pevnou skálou, opevněným domem, abys mě zachránil.
4: Neboť ty jsi má skála a má tvrz! Pro své jméno mě tedy veď a posiluj!
5: Vyveď mě z léčky, kterou mi nastražili. Vždyť tys má záštita!
6: Do tvých rukou poroučím svého ducha. Ty jsi mě vykoupil, Hospodine, Bože pravý.
7: Nenávidím ty, kdo se oddávají klamným nicotnostem. Já spoléhám na Hospodina.
8: Budu jásat, budu se radovat v tvém milosrdenství, neboť jsi pohleděl na mé soužení a znáš úzkosti mé duše.
9: Nevydal jsi mě do ruky nepřátel, mé nohy jsi postavil na rovné zemi.
10: Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť je mi úzko. Trápením mi slábne zrak, duše i tělo.
11: Život mi pomíjí žalem, mé roky vzdycháním, pro mé provinění ochabuje má síla a mé kosti slábnou.
12: Pro všechny své nepřátele jsem se stal potupou, zvláště pro své sousedy, pro své známé předmětem hrůzy; ti, kdo mě venku vidí, přede mnou prchají.
13: Vypadl jsem jim ze srdce jako mrtvý, jsem jako rozbitá nádoba.
14: Slyším mnoho pomluv, všude kolem hrůza! Když se proti mně radí, zvažují, jak mě připravit o život.
15: Já však doufám v tebe, Hospodine! Řekl jsem: Tys můj Bůh!
16: Mé časy jsou ve tvé ruce. Vysvoboď mě z ruky mých nepřátel a od těch, kdo mě pronásledují!
17: Rozjasni svou tvář nad svým služebníkem, zachraň mě svým milosrdenstvím!
18: Hospodine, kéž nejsem zahanben -- vždyť jsem volal k tobě! Kéž jsou zahanbeni ničemové, kéž zmlknou v podsvětí!
19: Kéž oněmí lživé rty, které mluví o spravedlivém drze, povýšeně a pohrdavě!
20: Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí! Před lidskými syny ji prokazuješ těm, kdo v tobě hledají útočiště.
21: Skrýváš je v úkrytu své přítomnosti před lidskými intrikami, schováváš je v stánku před svárlivými jazyky.
22: Požehnán buď Hospodin, neboť mě udivil svým milosrdenstvím v obleženém městě.
23: Když jsem se unáhlil, řekl jsem, že jsem zapuzen od tvých očí. Tys ale vyslyšel mé úpěnlivé prosby, když jsem k tobě volal.
24: Milujte Hospodina, všichni jeho věrní! Pravdivé lidi Hospodin střeží, leč odplácí plně těm, kdo jednají povýšeně.
25: Buďte pevní a posilněte svá srdce, všichni, kdo očekáváte na Hospodina!
1: Davidův žalm k meditaci. Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt.
2: Blahoslavený je člověk, jemuž Hospodin nepočítá vinu a v jehož duchu není záludnost.
3: Když jsem mlčel, mé kosti chřadly, neboť jsem celé dny naříkal.
4: Ve dne i v noci na mně těžce ležela tvá ruka. Morek se mi kazil jako v letním žáru. Sela.
5: Pak jsem ti svůj hřích oznámil; svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu. A tys sňal vinu mého hříchu. Sela.
6: Proto ať se k tobě modlí každý věrný v čase, kdy tě lze nalézt. Ani příval velkých vod k němu nedosáhne.
7: Tys mou skrýší, střežíš mě před soužením; obklopíš mě jásotem nad vysvobozením. Sela.
8: Dám ti chápání, vyučím tě cestě, kterou máš jít, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
9: Nebuďte jako kůň či jako mezek bez rozumu. Ty je třeba krotit uzdou a udidlem -- jinak k tobě nepřijdu.
10: Mnohé jsou bolesti ničemy, ale toho, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
11: Radujte se v Hospodinu a plesejte, spravedliví, jásejte, všichni lidé přímého srdce!
1: Jásejte, spravedliví, v Hospodinu, přímým přísluší chvála.
2: Chvalte Hospodina na lyru, opěvujte jej při harfě o deseti strunách.
3: Zpívejte mu novou píseň, dobře hrajte s radostným křikem.
4: Neboť Hospodinovo slovo je přímé, každé jeho dílo se děje v pravdě.
5: Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinova milosrdenství.
6: Hospodinovým slovem byla učiněna nebesa a dechem jeho úst všechen jejich zástup.
7: Hromadí jako val mořské vody, do skladů dává hlubiny vod.
8: Boj se Hospodina, celá země! Třeste se před ním, všichni obyvatelé světa!
9: Vždyť on řekl a stalo se. On přikázal a uskutečnilo se.
10: Hospodin ruší rady národů, maří lidské plány.
11: Rada Hospodinova obstojí navěky, plány jeho srdce z pokolení do pokolení.
12: Blahoslavený je národ, jehož Bohem je Hospodin; lid, který si vyvolil za dědictví.
13: Hospodin hledí z nebe, vidí všechny lidské syny.
14: Ze sídla svého přebývání pozoruje všechny obyvatele země.
15: Ten, který všem jim vytvořil srdce, rozumí též všem jejich skutkům.
16: Král se nezachrání velkým vojskem, hrdina se nevysvobodí velkou silou.
17: Kůň je k záchraně nespolehlivý; svou velkou silou nezachrání.
18: Hle, Hospodinovo oko hledí na ty, kdo se ho bojí, na ty, kdo očekávají na jeho milosrdenství,
19: aby vysvobodil jejich duše od smrti, aby je zachoval při životě v čas hladu.
20: Naše duše očekává na Hospodina. On je naše pomoc i náš štít.
21: Vždyť v něm se raduje naše srdce; vždyť spoléháme na jeho svaté jméno.
22: Kéž je s námi tvé milosrdenství, Hospodine, protože na tebe očekáváme.
1: Davidův žalm. (Když změnil své chování před Abímelekem. Ten ho vyhnal a David odešel).
2: V každém čase budu dobrořečit Hospodinu. V mých ústech bude ustavičně jeho chvála.
3: Má duše se chlubí Hospodinem. Pokorní to uslyší a budou se radovat.
4: Velebte se mnou Hospodina! Vyvyšujme společně jeho jméno!
5: Hledal jsem Hospodina, a odpověděl mi!, vysvobodil mě ode všeho, čeho jsem se hrozil.
6: Ti, kdo na něj hledí, budou zářit. Na jejich tvářích nebude stud.
7: Tento chudý volal, a Hospodin ho vyslyšel. Zachránil ho ze všech jeho soužení.
8: Hospodinův anděl táboří kolem těch, kdo se ho bojí, a vytrhuje je.
9: Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý. Blahoslavený je muž, který v něm hledá útočiště.
10: Bojte se Hospodina, jeho svatí! Ti, kdo se ho bojí, netrpí nouzi.
11: Mladí lvi strádají a hladovějí, ale ti, kteří hledají Hospodina, nemívají nedostatek v ničem dobrém.
12: Pojďte, synové, a poslouchejte mě, vyučím vás bázni před Hospodinem.
13: Jaký je člověk, který si oblíbil život a miluje dny, kdy uvidí dobro?
14: Střež svůj jazyk od zlého a své rty před klamnými řečmi.
15: Odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.
16: Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, jeho uši slyší jejich volání o pomoc.
17: Hospodinova tvář je proti těm, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země jejich památku.
18: Když úpěnlivě volají, Hospodin je vyslýchá, vysvobozuje je ze všech jejich soužení.
19: Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušeni v srdci, zachraňuje ty, kdo mají zdeptaného ducha.
20: Mnoho zla přichází na spravedlivého, ale Hospodin jej ze všeho vysvobodí.
21: Střeží všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebude zlomena.
22: Ničemu zahubí zlo. Kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu.
23: Hospodin vykoupí duše svých služebníků. Nikdo z těch, kteří v něm hledají útočiště, neponese vinu.
1: Davidův žalm. Hospodine, veď při s mými odpůrci, bojuj proti těm, kdo se mnou bojují.
2: Uchop štít a pavézu a povstaň mi na pomoc!
3: Vezmi kopí a uzavři cestu ke střetu s mými pronásledovateli. Řekni mé duši: Jsem tvá záchrana.
4: Ať se stydí a hanbí ti, kdo usilují o můj život. Ať se stáhnou zpět a zastydí ti, kdo mi chystají zlo.
5: Budou jako plevy před větrem. To anděl Hospodinův je požene.
6: Ať je jejich cesta temná a kluzká a ať je anděl Hospodinův pronásleduje.
7: Vždyť na mě bezdůvodně nastražili jámu, bezdůvodně vykopali past pro mou duši.
8: Ať na něj přijde zkáza, aniž to tuší. A do té pasti, kterou nastražil, se lapí sám, ať padne do té zkázy!
9: Ale má duše bude jásat v Hospodinu, bude se veselit z jeho spásy.
10: Každá má kost řekne: Hospodine, kdo je jako ty? Vysvobozuješ chudého od mocnějšího, než je sám, chudého a nuzného od uchvatitele.
11: Povstávají zlovolní svědkové, kteří se mě vyptávají na věci, které nevím.
12: Odplácejí mi zlem za dobré, aby způsobili zármutek mé duši.
13: A já měl za oděv žíněné roucho, když byli nemocní! Pokořoval jsem svou duši postem, ale má modlitba se mi vracela do klína.
14: Jednal jsem, jako by mi byli přítelem či bratrem. Naříkal jsem, skláněl se, jako bych truchlil kvůli matce.
15: A oni se z mého pádu radovali, dávali se dohromady, spojili se proti mně, křiváci, a já to nevěděl. Utrhali mi a neumlkli.
16: Posměvači s bezbožnými na mě skřípou zuby.
17: Panovníku, jak dlouho se budeš jen dívat? Odvrať mou duši od jejich zkázy, zachraň mou jedinou před mladými lvy!
18: Budu ti vzdávat chválu ve velikém shromáždění, mezi nespočetným lidem tě budu chválit.
19: Ať se nade mnou mí zrádní nepřátelé neradují. Ti, kdo mě bezdůvodně nenávidí, ať nemhouří oči.
20: Ti nemluví pokojně! Proti poklidným v zemi vymýšlejí zradu.
21: Otvírají na mě svá ústa a říkají: Cha, cha! Naše oči to vidí!
22: Viděl jsi to, Hospodine, nebuď hluchý! Panovníku, nebuď mi vzdálen!
23: Vzbuď se, procitni k mému soudu, můj Bože a můj Pane, a veď mou při!
24: Zjednej mi právo podle své spravedlnosti, Hospodine, můj Bože, ať se nade mnou neradují.
25: Ať si v srdci neříkají: Cha, to jsme chtěli! Ať neříkají: Zhltli jsme ho!
26: Ať se společně stydí a hanbí ti, kdo se radují z mého trápení! Ať obléknou hanbu a potupu ti, kdo se nade mnou vyvyšují.
27: Ať výskají a radují se ti, kdo si přejí mou spravedlnost! Ať stále říkají: Veliký je Hospodin, jenž dopřává pokoj svému služebníku.
28: Můj jazyk bude opakovat tvou spravedlnost, každý den tvou chválu.
1: Pro vedoucího chval. Žalm Davida, služebníka Hospodinova.
2: Výrok přestoupení o ničemovi: V hloubi mého srdce není strach z Boha -- nemá jej před očima,
3: protože lichotí sám sobě ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
4: Slova jeho úst jsou zlá a klamná, přestal chápat, co je správné jednání.
5: Vymýšlí špatnosti i na svém loži; postavil se na nedobré cestě, zlem nepohrdá.
6: Hospodine, až k nebesům sahá tvé milosrdenství a tvá věrnost až k oblakům.
7: Tvá spravedlnost je jako nejvyšší hory, tvé soudy jako velká hlubina. Zachraňuješ lidi i zvířata, Hospodine.
8: Jak vzácné je tvé milosrdenství, Bože! Synové lidští hledají útočiště ve stínu tvých křídel.
9: Sytí se tučností tvého domu, napájíš je proudem svých rozkoší.
10: Neboť u tebe je pramen života; díky tvému světlu vidíme světlo.
11: Vztáhni své milosrdenství na ty, kteří tě znají, a svou spravedlnost na lidi přímého srdce.
12: Kéž na mě nevstoupí noha pyšných a ruka ničemů kéž mě neodežene.
13: Tam padli činitelé nepravosti, jsou sraženi a nemohou povstat.
1: Davidův žalm. Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo páchají zvrácenosti,
2: neboť brzy uschnou jako tráva a zvadnou jako zelené býlí.
3: Důvěřuj Hospodinu a čiň dobré; přebývej v zemi a pěstuj poctivost.
4: Měj rozkoš z Hospodina -- on naplní prosby tvého srdce.
5: Uval na Hospodina svou cestu a důvěřuj mu, on bude jednat.
6: Vyvede tvou spravedlnost jako světlo, tvé právo jako polední jas.
7: Umlkni před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. Nerozčiluj se kvůli těm, kterým se na jejich cestě daří, kvůli lidem, kteří kují pikle.
8: Přestaň se hněvat a zanech zloby, nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého.
9: Protože zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, ti obdrží zemi.
10: Ještě chvilku a ničema už nebude. Zadíváš se na jeho místo a nebude tam.
11: Ale pokorní obdrží zemi a budou si užívat množství pokoje.
12: Ničema spravedlivému chystá zlo a skřípe proti němu zuby.
13: Panovník se mu ale směje, vždyť vidí, že přichází jeho den.
14: Ničemové tasí meč, napínají luk, aby srazili chudého a nuzného, aby porazili ty, kdo žijí v upřímnosti.
15: Ale jejich meč jim pronikne do srdce a jejich luk bude rozlámán.
16: Lepší je málo, které má spravedlivý, než bohatství mnoha ničemů.
17: Neboť paže ničemů budou zlomeny, spravedlivé však Hospodin podepírá.
18: Hospodin zná dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá navěky.
19: Ve zlých dobách nebudou zahanbeni a ve dnech hladu budou nasyceni.
20: Ničemové ale zahynou; Hospodinovi nepřátelé pominou jak to nejlepší z pastvin, zmizí v dýmu.
21: Ničema si půjčuje, ale nesplácí. Spravedlivý se slitovává a dává.
22: Jím požehnaní obdrží zemi, ale jím zlořečení budou vyhlazeni.
23: Hospodin upevňuje kroky muže, oblíbil si jeho cestu.
24: Když upadne, nebude zavržen, vždyť Hospodin mu podepírá ruku.
25: Byl jsem mladý a teď jsem starý, ale neviděl jsem spravedlivého, který by byl opuštěn a jehož potomstvo by žebralo o chléb.
26: Každého dne se slitovává a půjčuje a jeho potomstvo je požehnáním.
27: Odvrať se od zlého a čiň dobré, a budeš přebývat navěky.
28: Neboť Hospodin miluje právo a neopouští své věrné. Navěky je bude střežit. Potomstvo ničemů však bude vyhlazeno.
29: Spravedliví obdrží zemi a budou v ní přebývat navěky.
30: Ústa spravedlivého přemítají o moudrosti a jeho jazyk mluví o právu.
31: V srdci má zákon svého Boha, jeho kroky nebudou nejisté.
32: Ničema pozorně sleduje spravedlivého a hledá, jak by ho usmrtil.
33: Hospodin ho nenechá v jeho ruce a až bude souzen, nebude usvědčen z viny.
34: Očekávej na Hospodina a dbej na jeho cestu. On tě vyvýší a obsadíš zemi, až budou ničemové vyhlazeni, uvidíš to!
35: Viděl jsem ničemu, násilníka, který se rozvaloval jako nepřesazovaná zeleň,
36: ale pominul a hle, už není. Hledal jsem ho, ale nebyl nalezen.
37: Drž se bezúhonného, hleď na přímého, vždyť pokojným lidem patří budoucnost,
38: ale vzpurníci budou společně zničeni, budoucnost ničemů bude zmařena.
39: Spása spravedlivých je od Hospodina, on je jejich záštitou v čas soužení.
40: Hospodin jim pomáhá a vytrhuje je, vytrhuje je od ničemů a zachraňuje je, neboť v něm hledají útočiště.
1: Davidův žalm -- k připomínání.
2: Hospodine, nekárej mě ve svém rozhořčení, ve své zlobě mě nekázni.
3: Tvé šípy mě zasáhly a dolehla na mě tvá ruka.
4: Pro tvé rozhořčení není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích není pokoje v mých kostech,
5: neboť mé viny mi přerostly přes hlavu; tíží mě jako ohromné břemeno.
6: Kvůli mé pošetilosti páchnou a hnisají mé rány.
7: Jsem velmi sklíčen a pokořen, celý den chodím v nářku.
8: Mé slabiny jsou zcela zanícené; na mém těle není zdravé místo.
9: Jsem otupělý a velmi zkrušen; řvu, neboť mé srdce sténá.
10: Panovníku, před tebou jsou všechny mé tužby, mé vzdychání není před tebou skryto.
11: Srdce mi buší, opustila mě síla, ani mé oči už nemají jas.
12: Moji přátelé i druzi kvůli mé ráně poodstupují a moji blízcí stojí opodál.
13: Ti, kdo usilují o můj život, mi chystají past, ti, kdo si žádají mého zla, promlouvají zkázu a celý den přemítají o zradě.
14: Ale já jsem jako hluchý a neslyším, jako němý, který neotvírá ústa.
15: Ano, jsem jako člověk, který neslyší a v jehož ústech není námitek.
16: Protože čekám na tebe, Hospodine, ty odpověz, Panovníku, můj Bože!
17: Říkám: Ať se nade mnou neradují! Když mi uklouzne noha, budou se nade mnou vytahovat.
18: Vždyť mám blízko k pádu, má bolest je ustavičně se mnou.
19: Proto vyznávám svou vinu a hrozím se svého hříchu.
20: Mých zdatných nepřátel je bezpočtu; mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
21: Odplácejí zlem za dobro, protiví se mi za to, že usiluji o dobro.
22: Neopouštěj mě, Hospodine! Bože můj, nevzdaluj se ode mě!
23: Pospěš mi na pomoc, Panovníku, moje spáso!
1: Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm.
2: Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema.
3: Dočista jsem oněměl, nadobro jsem umlkl, ale má bolest se jen jitřila.
4: Srdce mi v nitru hořelo. Když jsem tesknil, plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem:
5: Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý.
6: Hle, dal jsi mi jen maličko dnů, jako nic je před tebou můj věk; každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. Sela.
7: Jen jako přelud putuje člověk, hlučí, přestože je jen vánek, shromažďuje, ale neví, kdo to sklidí.
8: Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě.
9: Vysvoboď mě od všech mých přestoupení, nevystavuj mě posměchu bláznů!
10: Oněměl jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty!
11: Odejmi ode mě svou ránu, vždyť hynu od úderů tvé ruky!
12: Když člověka tresty kázníš za vinu, sžíráš jak mol, co je mu drahé. Každý člověk je jen vánek! Sela.
13: Vyslyš, mou modlitbu, Hospodine, naslouchej mému volání o pomoc, nebuď hluchý k mému pláči! Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, stejně jako moji otcové.
14: Odvrať ode mě svůj pohled a já pookřeji, než odejdu a již nebudu.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Napjatě jsem očekával na Hospodina a on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání o pomoc.
3: Vytáhl mě z hlučící jámy, z blátivého bahna a postavil mé nohy na skálu, upevnil mé kroky.
4: Do úst mi vložil novou píseň, chválu našemu Bohu. Mnozí to uvidí, pojme je bázeň a budou doufat v Hospodina.
5: Blahoslavený je ten muž, který vkládá své naděje v Hospodina a neobrací se k nestvůrám a k těm, kdo se uchylují ke lži.
6: Hospodine, můj Bože, ty jsi s námi učinil mnoho svých divů a úmyslů; nikdo se s tebou nemůže měřit. Chci je oznamovat a hovořit o nich -- je jich víc, než se dá vypovědět.
7: Obětní hod ani přídavnou oběť jsi nechtěl, ale prorazil jsi mi uši. Zápal ani oběť za hřích jsi nežádal.
8: Tu jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno.
9: Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru.
10: Zvěstoval jsem spravedlnost ve velikém shromáždění; hle, neomezoval jsem své rty. Hospodine, ty to víš.
11: Tvou spravedlnost jsem neukryl uvnitř svého srdce, mluvil jsem o tvé věrnosti a spáse, nezatajil jsem tvé milosrdenství a tvou pravdu ve velikém shromáždění.
12: Hospodine, ty mi neodepřeš své slitování. Kéž mě stále střeží tvé milosrdenství a tvá věrnost.
13: Vždyť mě obklopilo tolik zla, že se nedá sečíst. Dostihly mě mé viny, takže nemohu ani vzhlédnout; je jich víc než vlasů na mé hlavě, odvaha mě opustila.
14: Kéž mě, Hospodine, zatoužíš vysvobodit! Hospodine, pospěš mi na pomoc!
15: Ať se stydí a hanbí všichni, kteří usilují o mou duši a chtějí ji zničit; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.
16: Kéž se zhrozí své vlastní hanby ti, kdo mi říkají: Cha, cha!
17: Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají! Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Veliký je Hospodin!
18: Ač jsem chudý a nuzný, Panovník na mě myslí. Tys má pomoc a můj vysvoboditel, můj Bože, neotálej!
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Blahoslavený je ten, kdo má porozumění pro slabého, ve zlý den jej Hospodin zachrání.
3: Hospodin ho bude chránit, zachová ho naživu a učiní ho na zemi šťastným, nevydá ho choutkám jeho nepřátel.
4: Na posteli nemocných jej Hospodin posilní. V nemoci mu změníš celé lože!
5: Říkám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mou duši, neboť jsem proti tobě zhřešil.
6: Moji nepřátelé o mně mluví zle: Kdy zemře? Kdy vymizí jeho jméno?
7: Pokud se na mě někdo přijde podívat, jeho srdce mluví klam, shromažďuje si špatnosti, pak vyjde ven a vykládá o tom.
8: Všichni, kdo mě nenávidí, si o mně spolu šeptají, vymýšlejí proti mně zlo.
9: Postihlo jej něco ničemného; když ulehl, již nevstane.
10: I můj důvěrný přítel, jemuž jsem důvěřoval, který jídal můj chléb, proti mně vyvýšil patu.
11: Hospodine, ty se však nade mnou smiluj a pozdvihni mě, a já jim odplatím.
12: Podle toho poznám, že sis mě oblíbil, že nade mnou nebudou mí nepřátelé hlaholit.
13: Kdežto mě jsi podepřel pro mou bezúhonnost a postavils mě před svou tvář navěky.
14: Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až navěky. Amen i Amen.
1: Pro vedoucího chval. Meditace -- synové Kórachovi.
2: Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!
3: Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří?
4: Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh?
5: Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek.
6: Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti.
7: Můj Bože, duše je ve mně tak skleslá, a tak na tebe vzpomínám v jordánské zemi, na Chermónu, na hoře Miseáru.
8: Hlubina volá na hlubinu za zvuku tvých přívalů, převalily se přese mě všechny tvé příboje a tvá vlnobití.
9: Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života.
10: Říkám Bohu, své skále: Proč na mě zapomínáš? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem?
11: Zkázou pro mé kosti je mi utrhání mých nepřátel. Každý den mi říkají: Kde je ten tvůj Bůh?
12: Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.
1: Zjednej mi právo, Bože, a veď mou při. Vytrhni mě od nemilosrdných pohanů, od lidí podlých a zvrácených.
2: Vždyť ty jsi, Bože, má záštita. Proč jsi mě odvrhl? Proč mám chodit v nářku, utlačován nepřítelem?
3: Sešli své světlo a svou pravdu, ty ať mě vedou a přivedou na tvou svatou horu, do tvých příbytků.
4: Přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, své jásavé radosti, a budu ti vzdávat chválu na lyru, Bože, můj Bože!
5: Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha -- vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha.
1: Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi -- meditace.
2: Bože, na vlastní uši jsme slýchávali, naši otcové nám vyprávěli o skutcích, které jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávnověkých.
3: Ty jsi svou rukou vyhnal pohany a je jsi zasadil, zlomil jsi národy a vyhnal jsi je.
4: Zemi však neobsadili díky svému meči, nezachránila je jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvá paže a světlo tvé tváře, protože jsi v nich našel zalíbení.
5: Ty jsi můj král, Bože. Přikaž vítězství pro Jákoba!
6: S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, ve tvém jménu jsme pošlapali ty, kdo proti nám povstali.
7: Proto se nespoléhám na svůj luk; můj meč mě nezachrání.
8: Neboť ty jsi nás zachránil před našimi protivníky a zahanbil jsi ty, kdo nás nenáviděli.
9: Bohem se chlubíme každý den; navěky budeme vzdávat chválu tvému jménu. Sela.
10: Avšak odvrhl jsi nás a vystavil jsi nás hanbě; nevycházíš s naší armádou.
11: Před protivníkem nás obracíš nazpět a ti, kdo nás nenávidí, nás poplenili.
12: Vydáváš nás jak ovce k sežrání a rozptýlil jsi nás mezi pohany.
13: Prodal jsi svůj lid lacino, nepožadoval jsi za něj dobrou cenu.
14: Vystavil jsi nás potupě našich sousedů, posměchu a pošklebkům našeho okolí.
15: Učinil jsi nás pořekadlem mezi pohany, národy nad námi potřásají hlavou.
16: Každý den mám před sebou svou potupu; hanba mi zakrývá tvář,
17: a to kvůli tomu, kdo mě hanobí a ostouzí, kvůli nepříteli a tomu, kdo se mstí.
18: To vše na nás přišlo, ač jsme na tebe nezapomněli a tvou smlouvu jsme nezradili.
19: Naše srdce se nestáhlo zpět, naše kroky neuhnuly z tvé stezky.
20: Přestože jsi nás zdeptal v kraji šakalů a přikryl jsi nás nejhlubší tmou.
21: Pokud bychom zapomněli na jméno svého Boha, pokud bychom vztáhli dlaně k bohu cizímu,
22: zdali by na to Bůh nepřišel? On přece zná tajnosti srdce!
23: A přece jsme kvůli tobě denně vražděni, považují nás za ovce na porážku.
24: Vzbuď se, Panovníku, proč spíš? Probuď se a neodvrhni nás navždy!
25: Proč skrýváš svou tvář? Zapomínáš na naše soužení a útisk?
26: Vždyť naše duše klesla v prach; naše nitro je přitištěno k zemi.
27: Povstaň nám na pomoc, vykup nás pro své milosrdenství!
1: Pro vedoucího chval -- podle „Lilií“. (Synové Kórachovi -- meditace: Píseň lásky).
2: Mé srdce přetéká dobrým slovem, přednesu tedy své dílo králi. Můj jazyk je jako rydlo zběhlého písaře.
3: Jsi nejkrásnější ze synů lidských, ze tvých rtů plyne milost. Proto ti Bůh požehnal navěky.
4: K boku si připaš meč, hrdino, v nádheře a důstojnosti.
5: A ve své důstojnosti uspěj. Vytáhni ve věci pravdy, pokory a spravedlnosti a tvá pravice ať tě učí hrůzu vzbuzující činy.
6: Od tvých ostrých šípů budou před tebou padat národy. Šípy proniknou až do srdce králových nepřátel.
7: Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a navždy. Žezlo přímosti je žezlo tvého království.
8: Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem veselí nad tvé druhy.
9: Myrhou, aloe a kasií voní všechna tvá roucha, z paláců ze slonoviny tě obveselují strunné nástroje.
10: Dcery královské jsou mezi tvými nejvzácnějšími, královna v ofírském zlatě zaujímá místo po tvé pravici.
11: Poslyš, dcero, a pohleď, nakloň své ucho. Zapomeň na svůj lid a na dům svého otce!
12: Král touží po tvé kráse, vždyť je to tvůj pán, skláněj se před ním!
13: Týrská dcera přichází s darem; zámožní lidé si tě budou předcházet.
14: Celá v nádheře je královská dcera uvnitř paláce, její plášť je protkávaný zlatem.
15: V pestře tkaných šatech je uváděna ke králi; za ní k tobě přicházejí i panny, její družičky.
16: Budou provázeny v radosti a jásotu, vstoupí do královského paláce.
17: Místo otců budeš mít syny; ustanovíš je za knížata po celé zemi.
18: Po všechna pokolení budu připomínat tvé jméno, proto tě budou národy chválit navěky a navždy.
1: Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Na alamót. Píseň.
2: Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích.
3: Proto se nebudeme bát, i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do mořských hlubin,
4: byť by jeho vody burácely a pěnily, byť by se hory pro jeho zpupnost třásly. Sela.
5: Řeka svým proudem oblažuje Boží město, svaté příbytky Nejvyššího.
6: Bůh je uprostřed něj, nezhroutí se. Bůh mu přijde na pomoc hned za rozbřesku.
7: Národy hlučí, království se otřásají. Vydá svůj hlas a země se rozplývá.
8: Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Sela.
9: Pojďte a pohleďte na Hospodinovy skutky, jakou hroznou spoušť udělal na zemi.
10: Činí přítrž bojům až do končin země, láme luky a přesekává kopí, vozy pálí ohněm.
11: Přestaňte! Uznejte, že já jsem Bůh, vyvýšený nad národy, vyvýšený nad zemí!
12: Hospodin zástupů je s námi, nepřístupným hradem je nám Bůh Jákobův. Sela.
1: Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm.
2: Všechny národy, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu s hlasitým jásotem!
3: Vždyť Hospodin je Nejvyšší, je hrůzu vzbuzující král, veliký nad celou zemí!
4: Podrobuje nám národy, podrobuje národy pod naše nohy.
5: Vybral pro nás naše dědictví -- pýchu Jákoba, kterého miloval. Sela.
6: Vystoupil Bůh za radostného křiku, vystoupil Hospodin za zvuku beraních rohů.
7: Zpívejte žalmy Bohu, pějte, pějte našemu králi, zpívejte žalmy,
8: neboť Bůh je králem celé země, zpívejte žalmy s porozuměním.
9: Bůh kraluje nad národy, Bůh sedí na svém svatém trůnu.
10: Přední muži národů se připojili k lidu Boha Abrahamova. Vždyť Bohu náleží štíty země -- je velmi vyvýšený.
1: Žalmová píseň -- synové Kórachovi.
2: Veliký je Hospodin, nejvýš chvályhodný -- ve městě našeho Boha, na své svaté hoře.
3: Krásně vyvýšená, radost celé země je hora Sijón -- nejzazší sever, město velkého krále.
4: Bůh je v jeho palácích; je znám jako nepřístupný hrad.
5: Hle, králové se smluvili, společně přitáhli,
6: spatřili to a užasli, zděsili se a v hrůze se rozprchli.
7: Zachvátilo je tam chvění, bolesti jako rodičku.
8: Východním větrem jsi roztřískal taršíšské lodě.
9: To, co jsme slýchali, to jsme viděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha. Bůh je upevňuje navěky. Sela.
10: Bože, uprostřed tvého chrámu rozvažujeme o tvém milosrdenství.
11: Jak tvé jméno, tak tvá chvála sahá až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti.
12: Nad tvými soudy se raduje hora Sijón, jásají nad nimi judské dcery.
13: Obejděte Sijón, projděte kolem něj, spočtěte jeho věže.
14: Všimněte si pozorně jeho valů, projděte jeho paláce, abyste o tom vyprávěli budoucím pokolením.
15: Protože tento Bůh je naším Bohem navěky a navždy; on nás povede proti smrti.
1: Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Žalm.
2: Slyšte to, všechny národy, naslouchejte, všichni obyvatelé světa,
3: vy, synové Adamovi, vy, synové člověka, jak bohatí, tak nuzní!
4: Má ústa budou promlouvat moudrost a přemýšlení mého srdce rozumnost.
5: Nakloním své ucho k přísloví, při lyře předložím svou hádanku.
6: Proč bych se bál ve zlých dnech, kdy mě obklopuje zvrácenost mých pronásledovatelů?
7: Spoléhají na svůj majetek; chlubí se svým velkým bohatstvím.
8: Nikdo nevykoupí ani bratra, člověk Bohu za sebe nedá výkupné.
9: Cena za jeho duši je tak vysoká -- nikdy na ni nebude mít,
10: aby žil navždy a neviděl zkázu.
11: Vždyť je zřejmé, že moudří umírají stejně jako hlupák či tupec; hynou a zanechávají svůj majetek jiným.
12: V jejich nitru je, že jejich domy jsou tu navěky, jejich příbytky z pokolení do pokolení; svými jmény nazývají pozemky.
13: Ale ani člověk, který je vážený, nepřetrvá. Je podobný zvířatům, která hynou.
14: Taková je cesta těch, kteří spoléhají sami na sebe, i jejich následovníků, kteří našli zalíbení v jejich ústech. Sela.
15: Do podsvětí směřují jako ovce, smrt je pase, přímí je opanují hned za jitra. Jejich výtvory pohltí podsvětí, daleko od jejich příbytků.
16: Bůh jistě vykoupí mou duši z moci podsvětí -- vždyť mě přijme! Sela.
17: Neboj se, když někdo bohatne, když rozmnožuje slávu svého domu --
18: vždyť při své smrti si nevezme nic, jeho sláva za ním nesestoupí.
19: Ačkoliv za svého života své duši dobrořečil -- a když se ti daří dobře, tak tě chválí --
20: přijde k pokolení svých otců, kteří již nikdy neuvidí světlo.
21: Ani vážený člověk to nechápe a je podobný zvířatům, která hynou.
1: Žalm Asafův. Bůh, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od východu slunce až po západ.
2: Bůh se zaskvěl ze Sijónu, místa dokonalé krásy.
3: Náš Bůh přichází a nebude mlčet. Před ním stravující oheň, kolem něj to hrozně běsní.
4: Povolává nebesa shůry, povolává i zemi, aby soudil svůj lid.
5: Shromážděte mi mé věrné, ty, kteří při oběti uzavřeli mou smlouvu.
6: Nebesa zvěstují jeho spravedlnost, vždyť Bůh je soudce! Sela.
7: Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli. Svědčím proti tobě. Jsem Bůh, tvůj Bůh!
8: Nekárám tě kvůli tvým obětem. I tvé zápaly jsou stále přede mnou.
9: Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.
10: Vždyť mi patří všechna lesní zvěř i dobytek na tisíci horách.
11: Vím o každém horském ptáku, u mě je i polní havěť.
12: Kdybych měl hlad, neřeknu ti to; vždyť mně patří celý svět a vše, co je na něm.
13: Což jím maso býků? Což piji krev kozlů?
14: Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu!
15: Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat.
16: Ale ničemovi Bůh říká: Proč si odříkáváš má ustanovení? Proč si bereš do úst mou smlouvu,
17: když nenávidíš kázeň a když jsi má slova hodil za hlavu?
18: Když vidíš zloděje, máš v něm zalíbení a svůj podíl máš s cizoložníky.
19: Svá ústa propůjčuješ zlu a tvůj jazyk se zaplétá se lstí.
20: Posadíš se, mluvíš proti svému bratru, haníš syna své matky.
21: Takto jsi jednal a já jsem mlčel. Představoval sis, že jsem jako ty. Kárám tě a předložím ti to před oči.
22: Pochopte to, vy, kdo na Boha zapomínáte, abych vás nerozsápal a nebylo by, kdo by vás vysvobodil.
23: Ten, kdo obětuje oběť díků, ten mě oslaví. Kdo napraví svou cestu, tomu ukážu Boží spásu.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Bat–šebě.
3: Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení!
4: Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti.
5: Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně.
6: Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud.
7: Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu.
8: Hle, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost.
9: Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší.
10: Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal.
11: Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž.
12: Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!
13: Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber!
14: Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha.
15: Budu vyučovat vzpurníky tvým cestám a hříšníci se navrátí k tobě.
16: Uchraň mě před proléváním krve, Bože! Bože, má spáso, můj jazyk jásá nad tvou spravedlností.
17: Panovníku, otevři mé rty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu.
18: Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych ji předložil; po zápalné oběti netoužíš.
19: Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem.
20: Ve své přízni prokaž dobro Sijónu, vybuduj jeruzalémské hradby!
21: Pak se ti zalíbí spravedlivé oběti, zápalné oběti i celopaly. Tehdy budou obětovat býčky na tvém oltáři.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm -- meditace.
2: Když přišel Dóeg Edómský a oznámil Saulovi: David přišel do Achímelekova domu.
3: Proč se chlubíš zlem, ty hrdino? Boží milosrdenství trvá každého dne.
4: Tvůj jazyk vymýšlí zkázu, je ostrý jako břitva, páchá záludnosti.
5: Miluješ zlo více než dobro, klam víc než spravedlivou řeč. Sela.
6: Miluješ každé sžírající slovo, jazyku klamný!
7: Avšak Bůh tě navždy zničí: Popadne tě, vyrve tě ze stanu a vykoření tě ze země živých. Sela.
8: Spravedliví to uvidí a pojme je bázeň. Ale jemu se budou vysmívat:
9: Hle, muž, který nepokládal Boha za svou záštitu. Spoléhal na své velké bohatství, nabýval moci skrze rozsévání zkázy.
10: Ale já jsem jako zelená oliva v Božím domě; spoléhám na Boží milosrdenství navěky a navždy.
11: Navěky ti budu vzdávat chválu, protože jsi jednal. A budu vzhlížet ke tvému jménu, neboť je dobré vůči tvým věrným.
1: Pro vedoucího chval -- na machalat. Davidův žalm k meditaci.
2: Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají špatnosti. Není, kdo by činil dobro.
3: Bůh shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha.
4: Všichni společně odpadli, jsou zvrácení. Není, kdo by činil dobro, není ani jednoho.
5: Opravdu tomu nerozumějí činitelé nepravosti, kteří pojídají můj lid, jako by jedli chléb, a kteří k Bohu nevolají?
6: Jednou se budou třást strachem, jaký ještě nebyl. Vždyť Bůh rozmetal kosti těch, kdo tě obléhali. Zahanbils je, neboť Bůh je zavrhl.
7: Kéž by byla Izraeli dána ze Sijónu spása! Až Bůh změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se bude radovat.
1: Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Žalm Davidův k meditaci,
2: když přišli Zífejci a řekli Saulovi: Což se David neskrývá u nás?
3: Bože, pro své jméno mě zachraň, svou silou mi zjednej právo.
4: Bože, vyslyš mou modlitbu; naslouchej slovům mých úst!
5: Neboť proti mně povstali cizáci, násilníci usilují o můj život! Ti s Bohem nepočítají! Sela.
6: Hle, Bůh je mým pomocníkem. Panovník je s těmi, kdo podpírají mou duši.
7: Obrať zlo na ty, kdo na mě číhají. Svou pravdou je znič!
8: Rád ti budu obětovat, budu vzdávat chválu tvému jménu, Hospodine, protože je dobré --
9: vždyť jsi mě vysvobodil ze všeho soužení a mé oko hledělo na nepřátele.
1: Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm k meditaci.
2: Naslouchej, Bože, mé modlitbě, nebuď lhostejný k mé úpěnlivé prosbě!
3: Věnuj mi pozornost a odpověz mi -- motám se ve svém reptání a střečkuji,
4: když slyším nepřítele, když na mě tlačí ničema; házejí na mě nepravosti a hněvivě mě osočují.
5: Srdce se ve mně svírá, dolehly na mě hrůzy smrti.
6: Přepadá mě strach a chvění a zachvacuje mě hrůza.
7: Řeknu: Kéž bych měl holubičí křídla -- odletěl bych a měl bych klid.
8: Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. Sela.
9: Spěchal bych do bezpečí před poryvy vichru, před bouří.
10: Uveď je ve zmatek, Panovníku, rozděl jim jazyky -- ve městě totiž vidím násilí a svár.
11: Dnem i nocí obcházejí po hradbách, je v něm nepravost a trápení.
12: Zkáza je uprostřed něj, z jeho ulic se nevzdalují útisk a zrada.
13: Netupí mě nepřítel; to bych snesl. Nevyvyšuje se nade mnou ten, kdo mě nenávidí; před tím bych se ukryl.
14: Ale jsi to ty, člověk jako já, můj přítel, můj známý,
15: s nímž mě pojila sladká důvěrnost! V průvodu jsme chodívali do domu Božího.
16: Ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí, protože se v jejich nitru uhostilo zlo.
17: Já ale budu volat k Bohu a Hospodin mě zachrání.
18: Večer, ráno i v poledne k němu budu promlouvat, budu úpět a on mé volání vyslyší.
19: V pokoji vykoupí mou duši z bojů proti mně, přestože je jich proti mně tolik.
20: Bůh, který trůní odedávna, slyší a odpoví jim -- Sela -- těm, kteří se nechtějí změnit a Boha se nebojí.
21: Vztáhne ruku proti pokojnému a znesvětí jeho smlouvu.
22: Z úst mu vycházejí lahůdky, ale v srdci má boj. Jeho slova jsou měkčí než olej, jsou to ale vytasené meče.
23: Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará. Nedopustí, aby se spravedlivý navěky zhroutil.
24: Ty je, Bože, svrhneš do jámy zkázy. Člověk krvelačný a podlý se nedožije ani poloviny svých dnů. Já však doufám v tebe!
1: Pro vedoucího chval. Podle „Holubice utichlé v dáli“. Davidův pamětní zápis, když ho v Gatu lapili Pelištejci.
2: Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk; celý den mě utlačují bojovníci.
3: Ti, kdo na mě číhají, celý den po mně šlapou. Mnoho je těch, kdo proti mně bojují z výšin.
4: V den, kdy bych se měl bát, já doufám v tebe.
5: V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám. Nebudu se bát -- co mi může udělat tělo?
6: Celý den překrucují má slova; proti mně jsou všechny jejich plány ke zlému.
7: Srocují se, číhají na mě, střeží mé kroky, jak by si počíhali na mou duši.
8: Při vší té nepravosti budou v bezpečí? Bože, sraz takové národy v hněvu!
9: Mé bloudění máš zapsáno; ulož do měchu mé slzy -- což nejsou ve tvých záznamech?
10: Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den kdy budu volat. To vím, že Bůh je se mnou!
11: V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím,
12: v Boha doufám. Nebudu se bát -- co mi může udělat člověk?
13: Jsem vázán, Bože, splnit sliby tobě dané, odplatím se ti oběťmi díků,
14: neboť jsi vysvobodil mou duši ze smrti. Což jsi nevytrhl mé nohy od klopýtnutí, abych chodil před Bohem ve světle živých?
1: Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis, když utekl před Saulem do jeskyně.
2: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou! Vždyť má duše hledá útočiště v tobě! Hledám útočiště ve stínu tvých křídel, dokud nepomine zkáza.
3: Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, který jedná v můj prospěch.
4: Pošle z nebe a zachrání mě, zahanbí ty, kdo po mně šlapou. Sela. Bůh pošle své milosrdenství a svou věrnost.
5: Má duše je uprostřed lvů. Uléhám s běsnícími -- s lidmi, jejichž zuby jsou kopí a šípy a jejichž jazyk je ostrý meč.
6: Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva ať je po vší zemi.
7: Nastražili síť mým krokům, což sklíčilo mou duši. Vykopali přede mnou jámu, padli do ní. Sela.
8: Mé srdce je pevné, Bože, mé srdce je pevné, budu zpívat a pět žalmy.
9: Probuď se, má slávo, probuď se, harfo a lyro, ať jitřenku vzbudím!
10: Budu ti vzdávat chválu mezi lidmi, Panovníku, budu tě opěvovat mezi národy,
11: protože tvé milosrdenství je velké, sahá až k nebesům, a až do oblak tvá věrnost.
12: Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva je po vší zemi.
1: Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis.
2: Bohové, opravdu vyhlašujete spravedlnost? Synové lidští, soudíte upřímně?
3: Kdepak! Jednáte v zemi podle svého zvráceného srdce; činíte cestu násilí svých rukou.
4: Ničemové se odcizili již z matčina lůna; bloudili od početí a mluvili lež.
5: Jejich jed je jako jed hada, jsou jako hluchá zmije, jež si zacpává uši,
6: která neuslyší hlas zaříkávače, zaklínače zkušeného v zaklínání.
7: Bože, vylámej jim zuby v ústech! Vyraz tesáky těch mladých lvů, Hospodine!
8: Ať se rozplynou jako voda, která se ztrácí. Napnou–li luk, ať mají šípy tupé!
9: Kéž se odplazí jako slizký hlemýžď; jako potracený plod ženy kéž neuzří slunce.
10: Dříve než pochopí, že jejich trny jsou jako živý bodlák, kéž jsou odváti jakoby rozlícením.
11: Spravedlivý se bude radovat, neboť uzří pomstu; umyje si nohy v krvi ničemů.
12: Člověk řekne: Ano, spravedlivý má ovoce. Ano, existuje Bůh, který soudí na zemi.
1: Pro vedoucího chval. Podle: „Nevyhlazuj!“ Davidův pamětní zápis, když Saul poslal střežit dům, aby jej usmrtili.
2: Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože! Před těmi, kdo proti mně povstávají, mě uveď do bezpečí!
3: Vysvoboď mě od činitelů nepravosti, zachraň mě před lidmi prolévajícími krev.
4: Hle, číhají na mou duši, mocní se srocují proti mně, ne však kvůli mému přestoupení, ani kvůli mému hříchu, Hospodine!
5: Neprovinil jsem se, a přece se sbíhají a chystají. Probuď se, vyjdi mi vstříc a pohleď!
6: Ty, Hospodine, Bože zástupů, Bože Izraele, procitni a navštiv všechny ty pohany, neměj slitování s těmi věrolomníky! Sela.
7: K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města.
8: Hle, teče jim z huby, na jejich rtech jsou meče -- prý: Kdo to slyší?
9: Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny národy jsou ti k smíchu.
10: Má sílo, budu tě vyhlížet, vždyť Bůh je můj nepřístupný hrad.
11: Můj milosrdný Bůh mě předchází; Bůh mi ukáže ty, kdo na mě číhají.
12: Nepobíjej je, aby můj lid nezapomněl; svou silou je rozežeň, svrhni je, Panovníku, štíte náš!
13: Ty hříchy jejich úst! Ta slova jejich rtů! Ale budou polapeni ve své pýše, za proklínání a za klamání, které vypouštěli z úst.
14: Ukonči to v rozlícení! Ukonči to a oni už nebudou. Pak poznají, že Bůh panuje v Jákobovi, a až do končin země! Sela.
15: K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města.
16: Potácejí se, aby se nažrali, a vrčí, když se nenasytí.
17: Ale já budu zpívat o tvé síle a z jitra budu jásat nad tvým milosrdenstvím. Vždyť jsi mi nepřístupným hradem, jsi mi útočištěm v den soužení.
18: Má sílo, budu tě opěvovat, neboť Bůh je můj nepřístupný hrad, můj milosrdný Bůh!
1: Pro vedoucího chval. Podle „Lilie svědectví“. Davidův pamětní zápis -- k poučení.
2: Když válčil s Aramejci z Dvojříčí a s Aramejci ze Sóby. Když se tehdy Jóab vrátil, pobil Edómce v Solném údolí, dvanáct tisíc mužů.
3: Bože, odvrhls nás, poničils nás, hněval ses; navrať se k nám!
4: Otřásls zemí a rozpoltils ji. Uzdrav ji ze zkázy, vždyť se hroutí!
5: Ukázals svému lidu přísnost, dals nám pít vína, až vrávoráme.
6: Uložils těm, kdo se tě bojí, aby vyzdvihli korouhev před lukem. Sela.
7: Aby byli vysvobozeni ti, které miluješ, zachraň nás svou pravicí, odpověz nám!
8: Bůh promluvil ve své svatyni: Budu jásat, rozdělím Šekem, rozměřím údolí Sukót.
9: Můj je Gileád, můj je i Manases, Efrajim je přilba mé hlavy a Juda můj palcát.
10: Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj sandál. Jen proti mně, Pelišteo, křič!
11: Kdo mě přivede do opevněného města? Kdo mě dovedl do Edómu?
12: Zdali ne ty, Bože? Odvrhls nás, Bože, a nevycházíš s naší armádou.
13: Zajisti nám pomoc proti protivníkům, vždyť lidská záchrana je klamná!
14: S Bohem si budeme počínat udatně, on pošlape naše protivníky.
1: Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Davidův žalm.
2: Slyš, Bože, můj nářek, věnuj pozornost mé modlitbě.
3: Se zemdleným srdcem k tobě volám z konce světa: Doveď mě na skálu, která je vyšší než já.
4: Jsi mým útočištěm, pevnou věží před nepřítelem.
5: Budu navěky přebývat ve tvém stanu, mám útočiště v úkrytu tvých křídel. Sela.
6: Ty jsi, Bože, slyšel mé sliby. Dal jsi mi do vlastnictví ty, kdo se bojí tvého jména.
7: Přidávej dny králi, kéž jsou jeho léta z pokolení do pokolení.
8: Kéž navěky přebývá před Boží tváří. Připrav milosrdenství a věrnost, ať ho střeží!
9: Tak budu neustále opěvovat tvé jméno, den co den tím budu plnit své sliby.
1: Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Davidův žalm.
2: Jen u Boha je utišení mé duše; od něj pochází má spása.
3: Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad, nikdy se nepohnu.
4: Až dokdy budete napadat člověka? Z vás všech jde smrt jak z bortící se stěny, jak z padající zdi.
5: Pořád se radí, jak ho připravit o čest. Oblíbili si lež, svými ústy žehnají, avšak v nitru proklínají. Sela.
6: Jen se ztiš před Bohem, má duše, vždyť od něj je má naděje.
7: Jen on je má skála a spása, můj nepřístupný hrad -- nepohnu se.
8: V Bohu je má spása a sláva, on je má pevná skála -- v Bohu mám útočiště.
9: Lidé, doufejte v něj v každý čas, vylévejte před ním své srdce -- Bůh je naše útočiště. Sela.
10: Synové Adamovi jsou jen vánek, synové lidští jen zdání. Na misce vah stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek.
11: Nespoléhejte na útlak a na loupení, nestaňte se marností! I kdyby majetku přibývalo, nepřikládejte k tomu srdce!
12: Bůh promluvil jednou a já jsem slyšel toto dvojí: že Bohu patří moc,
13: (a tvé je, Panovníku, i milosrdenství) a že odplatíš každému podle jeho skutků.
1: Davidův žalm, když byl v Judské pustině.
2: Bože, ty jsi můj Bůh! Usilovně tě hledám, má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě touží ve vyprahlé, vyschlé, bezvodé zemi.
3: Proto tě vyhlížím ve svatyni -- chci hledět na tvou moc i slávu,
4: neboť tvé milosrdenství je lepší než život. Mé rty tě budou oslavovat --
5: tak ti budu dobrořečit po celý svůj život, ve tvém jménu budu pozvedat dlaně.
6: Má duše se sytí tukem, tučnou stravou. A mé rty? Radostným křikem tě chválí má ústa.
7: Když si tě připomínám na svém loži. O tobě rozjímám za nočních hlídek,
8: jak jsi mi býval ku pomoci. Budu jásat ve stínu tvých křídel;
9: má duše přilnula k tobě. Podpírá mě tvá pravice.
10: A ti, kteří usilují o zkázu mé duše, se dostanou do útrob země.
11: Budou vydáni pod meč, stanou se kořistí lišek.
12: Ale král se bude radovat v Bohu; každý, kdo při něm přísahá, se bude chlubit, ale ústa mluvící lež budou zacpána.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Slyš, Bože, můj hlas, když naříkám. Ochraň můj život před hrůzou z nepřítele.
3: Skryj mě před piklemi zlovolníků, před srocením činitelů nepravosti,
4: kteří si nabrousili jazyky jak meče, napjali své šípy jedovatých slov,
5: aby z úkrytů stříleli na bezúhonného. Náhle na něj vystřelí a ničeho se nebojí.
6: Utvrzují se ve zlé věci, počítají, že skryjí své léčky, říkají: Kdo nás vidí?
7: Obmýšlejí zvrácenosti: Přivedli jsme k dokonalosti vypracovaný plán. Nitro člověka i jeho srdce je hlubší.
8: Bůh však na ně vystřelí šíp a náhle budou porážka sama.
9: Jejich vlastní jazyk je přivede k pádu, vyhne se jim každý, kdo je uvidí.
10: Všechny lidi pojme bázeň, budou dosvědčovat Boží skutek a porozumí jeho jednání.
11: Spravedlivý se bude radovat v Hospodinu a bude v něm mít útočiště. Všichni lidé přímého srdce ho budou chválit.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm, píseň.
2: K tobě směřuje tichá chvála, Bože na Sijónu, tobě splníme slib.
3: K tobě, jenž vyslýcháš modlitby, přichází veškeré tvorstvo.
4: Naše hříšné záležitosti nás přemohly, ty nás však zprostíš přestoupení.
5: Blahoslavený je ten, koho vyvolíš a komu dovolíš, aby přebýval na tvých nádvořích. Sytíme se dobrem tvého domu, tvého svatého chrámu.
6: Ve své spravedlnosti k nám promlouváš činy vzbuzujícími hrůzu, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i mořských dálav.
7: Svou mocí jsi upevnil hory, opásal ses udatností.
8: Tišíš hukot moří, hukot jeho vln, stejně jako halas národů.
9: Obyvatele končin jímá bázeň z tvých znamení; přivádíš vše k jásotu od samého jitra až do večera.
10: Navštěvuješ zemi, zahrnuješ ji hojností, činíš ji velmi bohatou. Boží proud je plný vody. Připravuješ obilí, protože jsi to tak určil.
11: Napájíš její brázdy, urovnáváš její hroudy, zvláčňuješ ji hojnými dešti, žehnáš tomu, co na ní vzchází.
12: Korunuješ rok svou dobrotou a tvé šlépěje přetékají tukem --
13: ten kane i na stepní pastviny. I návrší se přepásávají jásotem.
14: Lučiny se oděly stády, údolí jsou pokryta obilím, výskají a prozpěvují.
1: Pro vedoucího chval. Žalmová píseň. Hlahol Bohu, celá země!
2: Opěvujte slávu jeho jména, učiňte jeho chválu slavnou!
3: Řekněte Bohu: Jakou hrůzu vzbuzují tvé skutky! Pro tvou velkou sílu ti lichotí tví nepřátelé.
4: Ať se ti klaní celá země, ať tě opěvuje, ať opěvuje tvé jméno! Sela.
5: Pojďte a pohleďte na Boží skutky, na hrůzu vzbuzující činy, jež se týkají lidských synů.
6: Moře proměnil v souš, řeku přešli suchou nohou. Tehdy jsme se v něm radovali.
7: Navěky vládne svou udatností. Svým zrakem sleduje národy, vzpurníci ať se nepozdvihují! Sela.
8: Dobrořečte, národy, našemu Bohu, hlasitě rozhlašujte jeho chválu!
9: On zachoval naši duši při životě a nedovolil, aby naše nohy uklouzly.
10: Ano, zkoušel jsi nás, Bože, přečišťoval jsi nás jako zlatník stříbro.
11: Zavedls nás do lovecké sítě, vložils na naše bedra těžké břemeno.
12: Nechals nám lidi jezdit po hlavě, prošli jsme ohněm i vodou, ale vyvedls nás do hojnosti.
13: Vstoupím do tvého domu se zápalnými oběťmi, splním ti své sliby,
14: jež vyslovily mé rty, jež vyřkla má ústa, když jsem byl v tísni.
15: K zápalným obětem ti přinesu tučné kusy, s kadidlem beranů připravím skot i kozly. Sela.
16: Pojďte, slyšte! Všem bojícím se Boha budu vypravovat, co učinil mé duši.
17: Volával jsem k němu svými ústy, na jazyku jsem měl jeho chválu.
18: Kdybych viděl ve svém srdci nepravost, Panovník by mě nevyslyšel.
19: Avšak Bůh slyšel, věnoval pozornost hlasu mé modlitby.
20: Požehnaný Bůh, který nezamítl mou modlitbu a neodňal mi své milosrdenství!
1: Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Žalm. Píseň.
2: Kéž je nám Bůh milostiv a kéž nám žehná, kéž nad námi rozjasní svou tvář -- Sela --
3: aby byla na zemi známa tvá cesta a mezi všemi národy tvá spása.
4: Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
5: Kéž se národy radují a jásají, neboť soudíš národy podle práva. Ty vodíš národy země. Sela.
6: Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé!
7: Země vydala úrodu -- Bůh, náš Bůh, nám žehná.
8: Ano, Bůh nám žehná. Kéž se ho bojí všechny končiny země!
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Píseň.
2: Povstane Bůh a jeho nepřátelé se rozprchnou, ti, kdo ho nenávidí, před ním utečou.
3: Odvaneš je jako pomíjivý dým. Jako taje vosk před ohněm, tak zhynou ničemové před Bohem.
4: Avšak spravedliví se budou radovat a veselit před Bohem, budou radostně jásat.
5: Zpívejte Bohu, opěvujte jeho jméno! Navršte cestu tomu, kdo jede pustinami! Hospodin je jeho jméno, jásejte před ním!
6: Bůh ve svém svatém příbytku je otcem sirotkům a ochráncem vdov.
7: Bůh usazuje osamělé v domech a vězně přivádí k blahobytu. Ovšem vzpurníci zůstanou ve vyprahlé zemi.
8: Bože, když jsi táhl před svým lidem, když jsi kráčel pustou krajinou -- Sela --
9: třásla se země a z nebes kanulo před Bohem -- tím ze Sínaje -- před Bohem, Bohem Izraele.
10: Vydatnými dešti jsi skrápěl, Bože, své dědictví; a když bylo vysíleno, tys je posiloval.
11: Tvé houfy se v něm usadily. Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudého.
12: Panovník pronáší výrok. Zvěstuje jej veliký zástup žen.
13: Králové se svými zástupy prchali, prchali … a domácnosti si dělily kořist.
14: Což budete ležet mezi ohradami? Křídla holubice jsou pokrytá stříbrem a jejich perutě zelenkavým zlatem.
15: Když v něm Všemohoucí rozptýlil ty krále, na Salmónu sněžilo.
16: Hora Bášan je hora Boží? Hora Bášan, hora strmých štítů?
17: Hory strmých štítů, proč závistivě hledíte na horu, kterou si Bůh oblíbil, aby tam přebýval? Hospodin se tam usídlil natrvalo.
18: Božích vozů jsou desetitisíce, tisíce tisíců. Panovník je na nich -- ve svatosti jako na Sínaji.
19: Vystoupils na výšinu, vedl jsi zajatce, přijals dary v podobě lidí, dokonce i vzpurníků. Vystoupils, abys tam přebýval, Hospodine Bože.
20: Požehnán buď Panovník, den ze dne nás nosí jako břímě; Bůh je naše spása. Sela.
21: Tento Bůh je nám Bohem, který vytrhuje. Hospodin je Pánem i končin smrti.
22: Bůh jistě srazí hlavu svých nepřátel, vlasaté temeno těm, kdo se brodí ve svých vinách.
23: Panovník praví: Vyvedu své z Bášanu, vyvedu je i z hlubin moře.
24: Proto je tvá noha srazí v krvi, i jazyk tvých psů bude mít z nepřátel svůj podíl.
25: Viděli tvůj průvod, Bože, průvody mého Boha, mého krále, do svatyně.
26: Vepředu šli zpěváci, vzadu hudebníci, uprostřed dívky s bubínky.
27: Vy z pramene izraelského, dobrořečte Bohu Hospodinu ve shromážděních!
28: Je tam malý Benjamín, který panoval, dále velitelé judští se svými oddíly, velitelé Zabulóna a Neftalího.
29: Tvůj Bůh ti přikázal, abys byl silný. Potvrď, Bože, to, co pro nás děláš,
30: ze svého chrámu nad Jeruzalémem. Tobě budou králové přinášet dary.
31: Okřikni zvěř v rákosí, stádo býků mezi telaty, národy, které se snižují kvůli kousku stříbra, rozpraš národy, které mají zálibu v boji!
32: Přijdou vyslanci z Egypta, Kúš vztáhne ruce k Bohu.
33: Království země, zpívejte Bohu! Opěvujte Panovníka -- Sela --
34: jezdícího po nebesích, po nebi dávnověkém. Hle, vydává hlas, hlas přesilný.
35: Předejte Bohu moc! Jeho velebnost je nad Izraelem a jeho moc sahá k oblakům.
36: Bože, ze svých svatých míst vzbuzuješ hrůzu. Bůh Izraele, on dává lidu sílu a moc. Bůh buď požehnán!
1: Pro vedoucího chval -- podle „Lilií“. Davidův žalm.
2: Zachraň mě, Bože, vody mi pronikly až k duši!
3: Topím se v hlubokém bahně a pevného místa není! Klesám do vodních hlubin, strhává mě proud!
4: Jsem vysílen voláním, hrdlo mám ochraptělé; oči mi slábnou, jak vyhlížím svého Boha.
5: Těch, kdo mě bezdůvodně nenávidí, je víc než vlasů na mé hlavě. Je mnoho zrádných nepřátel, kteří mě chtějí zničit. Vracím to, co jsem neuchvátil.
6: Bože, ty znáš mou pošetilost; má provinění ti nejsou skryta.
7: Kéž se kvůli mně nestydí ti, kdo na tebe očekávají, Panovníku, Hospodine zástupů, kéž se nehanbí kvůli mně ti, kdo hledají tebe, Bože Izraele.
8: Vždyť kvůli tobě snáším potupu, hanba mi pokryla tvář,
9: cizím jsem se stal svým bratřím, cizincem jsem pro syny své matky.
10: Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům, padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe.
11: V postu jsem si vyplakal duši, i to mi bylo ku potupě.
12: Vzal jsem si za oděv žíněné roucho a stal jsem se jim pořekadlem.
13: Žvaní o mně ti, kdo sedávají v bráně, i písničky pijanů piva.
14: Ale já jdu se svou modlitbou k tobě, Hospodine. Je čas přízně. Bože, ve svém hojném milosrdenství mi odpověz pravdou své spásy!
15: Vysvoboď mě z bahna, abych se neutopil! Kéž jsem vysvobozen od těch, kdo mě nenávidí, i z vodních hlubin!
16: Ať mě neodplaví vodní proud, ať mě nepohltí hlubina a ať se za mnou nezavře jáma!
17: Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobré! Podle svého hojného slitování na mě shlédni!
18: Neskrývej svou tvář před svým služebníkem, neboť je mi úzko. Rychle mi odpověz!
19: Buď nablízku mé duši, ujmi se jí, kvůli mým nepřátelům mě vykup!
20: Ty víš, jak mě tupí, haní a ostouzejí; máš před sebou všechny mé nepřátele.
21: Potupa mi láme srdce, jsem ochromen. Doufal jsem v soucit, leč nebylo ho, v utěšitele, avšak nenašel jsem je.
22: Do jídla mi dali žluč a na žízeň mě napájeli octem.
23: Kéž se jim stůl před nimi stane pastí, kéž je léčkou těm, kdo jsou v pohodě.
24: Ať se jim zatmějí oči, aby neviděli, kéž se jim stále třesou bedra.
25: Vylej na ně své rozhořčení, kéž je dostihne tvůj planoucí hněv.
26: Jejich hradiště nechť je zpustošeno a v jejich stanech ať nikdo nebydlí.
27: Protože pronásledují toho, kterého ty jsi bil, a berou si do úst bolest tebou raněných.
28: Sečti jejich viny! Kéž nevstoupí do tvé spravedlnosti.
29: Kéž jsou vymazáni z knihy živých a nejsou zapsáni mezi spravedlivé.
30: Já jsem nuzný a rozbolavělý, ale tvá spása, Bože, je mi bezpečím.
31: Zpěvem budu chválit Boží jméno, budu ho velebit písní díků.
32: To bude Hospodinu milejší než býk, než býček s rohy a paznehty.
33: Uvidí to pokorní a budou se radovat. Vy, kdo hledáte Boha, vaše srdce bude žít!
34: Vždyť Hospodin chudé slyší a svými vězni nepohrdá.
35: Chvalte jej nebesa i země, moře a vše, co se v nich hýbe!
36: Neboť Bůh zachrání Sijón a vybuduje judská města; usadí se tam a obsadí jej.
37: Dostane ho do dědictví potomstvo jeho služebníků. Budou v něm bydlet ti, kdo milují jeho jméno.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm -- k připomínání.
2: Bože, vysvoboď mě! Hospodine, pospěš mi na pomoc!
3: Ať se zastydí a hanbí ti, kdo usilují o mou život; ať odtáhnou zpět a jsou zahanbeni ti, kdo mi přejí zlo.
4: Ať ustoupí kvůli své hanbě ti, kdo říkají: Cha, cha!
5: Ať se veselí a radují v tobě všichni, kdo tě hledají. Ti, kdo milují tvou spásu, ať říkají stále: Bůh je veliký!
6: Jsem chudý a nuzný; Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, můj vysvoboditel. Hospodine, neotálej!
1: V tobě, Hospodine, hledám útočiště, kéž nejsem nikdy zahanben!
2: Ve své spravedlnosti mě vysvoboď a vytrhni! Nakloň ke mně své ucho a zachraň mě!
3: Buď mi skalním příbytkem, kam budu stále přicházet. Přikázal jsi, abych byl zachráněn, neboť jsi má skála a má tvrz.
4: Bože můj, vytrhni mě z moci ničemy, z rukou bídáka a surovce.
5: Tys má naděje, Panovníku Hospodine; od mládí mám k tobě důvěru.
6: O tebe se opírám od mateřského lůna; od života matky sis mě oddělil. Budu tě ustavičně chválit.
7: Mnohým jsem byl za znamení, ale tys byl mé pevné útočiště.
8: Má ústa jsou plná tvé chvály, celý den tě oslavuji.
9: Nezamítej mě v čas stáří; když končí mé síly, neopouštěj mě.
10: Vždyť nepřátelé mluví proti mně, střeží mou duši, radí se spolu
11: a říkají: Bůh ho opustil. Pronásledujte ho a chyťte ho, není, kdo by ho vysvobodil.
12: Bože, nevzdaluj se ode mě; Bože můj, pospěš mi na pomoc!
13: Ať se stydí, ať pominou ti, kdo obviňují mou duši. Potupa a hanba ať přikryje ty, kdo usilují o mé zlo.
14: Ale já budu vytrvale čekat a stále více tě budu nade vše chválit.
15: Má ústa vyprávějí o tvé spravedlnosti, celý den hovoří o tvé spáse -- vždyť ji nedokážu vypovědět.
16: Přistoupím k mocným činům Panovníka Hospodina. Tvoji spravedlnost, jen tvoji, budu připomínat.
17: Bože, vyučoval jsi mě od mého mládí, doposud zvěstuji tvé divy.
18: Bože, neopouštěj mě ani ve stáří, v šedinách, dokud neoznámím tvou moc své generaci a tvé mocné činy všem, kteří přijdou.
19: Tvá spravedlnost, Bože, sahá až k výšinám. To, cos udělal, je velké; Bože, kdo je jako ty?
20: Dals mi spatřit mnohá a zlá soužení. Vracíš mě k životu a znovu mě vyvádíš z hlubin země.
21: Zvyšuješ mou velikost a znovu mě potěšuješ.
22: I já tě budu chválit při harfě, tvou věrnost, můj Bože. Budu tě opěvovat při lyře, Svatý Izraele.
23: Mé rty budou jásat, když tě budu opěvovat, i má duše, kterou jsi vykoupil.
24: I můj jazyk si bude opakovat denně o tvé spravedlnosti, neboť ti, kdo usilovali o mé zlo, byli zahanbeni a museli se stydět.
1: Šalomounův. Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu.
2: Pak bude soudit tvůj lid spravedlivě a tvé chudé podle práva.
3: Hory přinesou lidu pokoj; i pahorky ve spravedlnosti.
4: Bude soudit chudé z lidu, bude spásou synům nuzného -- utlačovatele však srazí.
5: Budou se tě bát, dokud bude slunce i dokud bude měsíc, po všechna pokolení.
6: Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako přeháňky skrápějící zemi.
7: V jeho dnech rozkvete spravedlivý a bude hojný pokoj, dokud nepřestane měsíc.
8: Bude panovat od moře k moři, od řeky až do končin země.
9: Skloní se před ním obyvatelé pouště a jeho nepřátelé budou lízat prach.
10: Králové Taršíše i ostrovů budou přinášet dary, králové Šeby a Seby budou odvádět tribut.
11: Budou se mu klanět všichni králové, všechny národy mu budou sloužit,
12: neboť vysvobodí nuzného, když volá, chudého, který nemá pomocníka.
13: Slituje se nad chudým a nuzným a duše nuzných zachrání.
14: Vykoupí jejich duše z útisku a od násilí, jejich krev je v jeho očích vzácná.
15: Kéž žije! Kéž se mu dostane z šebejského zlata, kéž se za něj stále modlí a každý den mu dobrořečí!
16: Na zemi bude hojnost obilí, na vrcholcích hor se budou jako Libanon vlnit jeho plody a lidé z města pokvetou jako zemská zeleň.
17: Jeho jméno bude trvat navěky; jeho jméno poroste, dokud bude slunce, budou si jím žehnat, všechny národy je budou blahoslavit.
18: Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom on koná divy.
19: Ať je navěky požehnáno jeho slavné jméno a celá země ať je plná jeho slávy. Amen i Amen.
20: Končí modlitby Davida, syna Jišajova.
1: Žalm Asafův. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce!
2: Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly,
3: neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům.
4: Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné,
5: lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní,
6: a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv.
7: Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce.
8: Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku.
9: Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí.
10: A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody.
11: Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná?
12: Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek.
13: Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti!
14: Denně dostávám rány -- a po ránu pokárání.
15: Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný pokolení tvých synů.
16: Když jsem přemýšlel, jak to pochopit, připadalo mi to obtížné.
17: Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec.
18: Ano, postavíš je na kluzká místa, necháš je padnout do klamu.
19: Jaký děs vyvolají, když náhle zmizí, zahynou hrůzou.
20: Panovníku, až se vzbudíš, pohrdneš jejich přeludem jako snem po procitnutí.
21: Když bylo mé srdce zahořklé, když se jitřilo mé nitro,
22: byl jsem tupý a nechápavý, byl jsem před tebou jako hovádko.
23: Nicméně jsem stále u tebe. Uchopils mě za pravici,
24: povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy.
25: Koho mám na nebesích? A jsem–li s tebou, nemám na zemi zalíbení.
26: Mé tělo i mé srdce chřadne. Bůh je však navěky skálou mého srdce a mým podílem.
27: Hle, kdo se ti vzdalují, zahynou; zničíš každého, kdo je ti nevěrný.
28: Co se mě týče, Boží blízkost je pro mě dobrá. Učinil jsem si útočiště v Panovníku Hospodinu, abych vyprávěl o celém tvém díle.
1: Meditace -- Asafův žalm. Proč jsi nás, Bože, nadobro odvrhl? Tvůj hněv plane proti ovcím tvého stáda.
2: Pamatuj na svou obec, kterou sis dávno získal, na svůj dědičný kmen, kterýs vykoupil, na horu Sijón, na níž přebýváš.
3: Obrať své kroky k tomu, co bylo dlouho v troskách, k vší té zkáze, kterou nepřítel způsobil ve svatyni.
4: Tví nepřátelé řvali uprostřed tvého shromáždění, vztyčili tam svá znamení.
5: Je známo, že jako se zvedají vzhůru sekery v houští,
6: tak nyní otloukali tvé řezby -- jak širočinou, tak mlatem.
7: Tvou svatyni podpálili, strhli k zemi, příbytek tvého jména znesvětili.
8: V srdci si řekli: Vyhubme je všechny! Vypálili všechna Boží shromaždiště v zemi.
9: Svá znamení nevidíme, není již proroka, a nikdo z nás neví, dokdy to potrvá.
10: Bože, dokdy se bude protivník rouhat? To bude nepřítel pořád znevažovat tvé jméno?
11: Proč odvracíš svou ruku? Zvedni pravici z klína a skoncuj s tím!
12: Bůh je můj král odedávna. Uprostřed země koná spásné činy.
13: Tys svou mocí rozbouřil moře, roztříštils hlavy drakům na vodách.
14: Tys rozdrtil hlavy livjátána, dals ho za potravu pouštnímu lidu.
15: Tys dal vytrysknout prameni i potoku, tys vysušil i stálé řeky.
16: Tobě patří den, tobě patří i noc. Tys upevnil světlo i slunce.
17: Tys ustanovil všechny hranice země, tys utvořil léto i zimu.
18: Vzpomeň si, Hospodine, jak se nepřítel rouhal, jak ten bláznivý lid znevažoval tvé jméno.
19: Nevydávej dravé zvěři život své hrdličky, nezapomeň nikdy na život svých chudých.
20: Shlédni na smlouvu! Vždyť temná místa země se zaplnila příbytky násilí.
21: Kéž už utlačovaný není znovu ostouzen. Chudý a nuzný ať chválí tvé jméno!
22: Povstaň, Bože, veď svou při! Připomeň si, že blázen tě denně tupí.
23: Nezapomeň na křik tvých nepřátel, na stále rostoucí hukot tvých protivníků.
1: Pro vedoucího chval, podle: „Nevyhlazuj!“ Asafův žalm -- píseň.
2: Vzdáváme ti chválu, Bože, vzdáváme ti chválu! Tvé jméno je blízko, vypráví se o tvých divech.
3: Určím čas. Já budu soudit spravedlivě.
4: Země i všichni její obyvatelé propadají malomyslnosti. Já rozhoduji o jejích sloupech. Sela.
5: Namyšleným říkám: Nevynášejte se! A ničemům: Nezvedejte rohy!
6: Nezvedejte svoje rohy vzhůru, nemluvte s drzou šíjí!
7: Nikdo od východu ani od západu ani od hornaté pustiny,
8: ale Bůh bude soudit. Jednoho ponižuje a druhého povyšuje.
9: Hospodin má v ruce kalich s pěnivým vínem plným příměsků. Nalévá z něj a jistě jej i s kalem do dna vypijí všichni ničemové země.
10: Ale já budu navěky zvěstovat, budu opěvovat Boha Jákobova.
11: A srazím rohy všem ničemům, rohy spravedlivého však budou pozdviženy.
1: Pro vedoucího chval. Na strunné nástroje. Asafův žalm -- píseň.
2: V Judsku je Bůh znám; v Izraeli je jeho jméno velké.
3: Jeho stánek je v Šálemu, příbytek má na Sijónu.
4: Tam rozlámal ohnivé střely, štít i meč, skoncoval s válkou. Sela.
5: Záříš, ty vznešený, více než hory kořisti.
6: Siláci se stali kořistí, dřímají svým spánkem, a žádní bojovníci nenašli v rukách sílu.
7: Bože Jákobův, od tvých hrozeb zemdlely válečné vozy i koně.
8: Ty vzbuzuješ hrůzu. Kdo před tebou obstojí, když se rozhněváš?
9: Z nebes jsi vyhlásil právo. Zemi pojala bázeň a utichla,
10: když Bůh povstal k soudu, aby zachránil všechny pokorné země. Sela.
11: Vždyť tebe chválí i lidské rozlícení. Opášeš se tím, co po hněvu zbude.
12: Čiňte sliby Hospodinu, svému Bohu, a plňte je! Všichni kolem něj ať přinesou dar Přehroznému.
13: Sráží ducha vládců a vzbuzuje hrůzu u králů země.
1: Pro vedoucího chval, pro Jedútúna. Asafův žalm.
2: Můj hlas zní k Bohu, úpěnlivě volám, můj hlas zní k Bohu, on mi bude naslouchat!
3: V den svého soužení jsem hledal Panovníka, v noci jsem k němu vztahoval ruku a neoblevoval jsem, má duše se nenechala utěšit.
4: Rozpomínám se na Boha a úpím, přemýšlím a klesám na duchu. Sela.
5: Držel jsi víčka mých očí, byl jsem rozrušen a nemohl jsem mluvit.
6: Přemýšlím o dávných dnech, o předvěkých letech.
7: V noci vzpomínám, jak jsem na struny hrával, přemýšlím v srdci a v duchu si kladu otázku:
8: Což mě Panovník zavrhl navěky? Nikdy již neprojeví své zalíbení?
9: Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením?
10: Což Bůh zapomněl na smilování? Cožpak zavřel v hněvu své slitování? Sela.
11: Řekl jsem tedy: Mou bolestí je, že se změnila pravice Nejvyššího.
12: Připomínám si Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na tvé divy v dávnověku.
13: Rozjímám o všech tvých skutcích a přemýšlím o tvých činech.
14: Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako tento Bůh?
15: Ty jsi Bůh, který koná divy. Dal jsi národům poznat svou moc.
16: Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží -- syny Jákobovy a Josefovy. Sela.
17: Spatřily tě vody, Bože, spatřily tě vody, rozvířily se, ba rozzuřily se hlubiny.
18: Voda se lila z mračen, z oblaků hřmělo, i tvé šípy se rozlétly.
19: Vřava tvého hromobití, víření, blesky osvítily celý svět, země se chvěla a třásla.
20: Tvá cesta vedla mořem, tvá stezka množstvím vod, ale tvé stopy nebyly znát.
21: Svůj lid jsi vedl jako stádo rukou Mojžíše a Árona.
1: Meditace -- Asafův žalm. Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst.
2: Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké.
3: Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli,
4: nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil.
5: Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny,
6: aby ho poznalo budoucí pokolení -- synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům,
7: aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili
8: a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný.
9: Efrajimci, vyzbrojení lukostřelci, se v den bitvy obrátili.
10: Nedbali na Boží smlouvu, odmítli žít podle jeho zákona.
11: Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal.
12: Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli.
13: Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz.
14: Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo.
15: Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin.
16: Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy.
17: Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu
18: a ve svých srdcích Boha pokoušeli -- žádali si potravu podle svých choutek.
19: Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině?
20: Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid?
21: Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv,
22: protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu.
23: On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány
24: a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno.
25: Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti.
26: Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní.
27: Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku.
28: Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků.
29: Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili.
30: Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech,
31: když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil.
32: Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům.
33: Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu.
34: Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha
35: a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel,
36: ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali,
37: jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě.
38: On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě.
39: Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se.
40: Kolikrát se mu v pustině vzepřeli, trápili ho v pusté krajině.
41: Stále znovu pokoušeli Boha, zraňovali Svatého Izraele.
42: Nepamatovali na jeho moc, na den, kdy je vykoupil z moci protivníka,
43: když učinil v Egyptě svá znamení a své divy na sóanském poli.
44: Jejich řeky proměnil v krev, a tak ze svých toků nemohli pít.
45: Seslal na ně mouchy, aby je kousaly, a žáby, aby je ničily.
46: Jejich úrodu dal kobylkám chasíl, jejich výtěžek kobylkám arbe.
47: Jejich révu zničil krupobitím a jejich sykomory mrazem.
48: Jejich dobytek vydal v plen krupobití a jejich stáda moru.
49: Seslal na ně svůj planoucí hněv, zuřivost, rozhořčení a soužení -- komando zlých andělů.
50: Urovnal pěšinu svému hněvu. Jejich duše neušetřil smrti a jejich život vydal moru.
51: Pobil vše prvorozené v Egyptě, prvotinu síly ve stanech Chámových.
52: Svůj lid však vyvedl jako ovce, jako stádo je vedl pustinou.
53: Vedl je bezpečně, nebáli se; jejich nepřátele přikrylo moře.
54: Tak je přivedl na své svaté území -- k oné hoře, kterou si získal svou pravicí.
55: Vyhnal před nimi pohanské národy, rozměřil provazcem jejich dědičné podíly a usadil v jejich stanech izraelské kmeny.
56: Oni však pokoušeli Boha Nejvyššího, vzpírali se mu a jeho svědectví nezachovávali.
57: Odvraceli se, jednali věrolomně jako jejich otcové, selhávali jako záludný luk.
58: Popouzeli ho svými návršími a dráždili ho svými modlami.
59: Bůh to slyšel a rozhněval se. Zcela Izraele zavrhl.
60: Opustil příbytek v Šílu, stan, kde přebýval mezi lidmi.
61: Svou sílu vydal do zajetí, svou nádheru do ruky protivníka.
62: Svůj lid vydal meči, na své dědictví se rozhněval.
63: Jejich mládence pozřel oheň a jejich panny nebyly chváleny.
64: Jejich kněží padli mečem a jejich vdovy neplakaly.
65: Pak Panovník procitl -- jako kdyby spal -- jako hrdina rozjařený vínem.
66: Pobíjel své protivníky zezadu, uvedl na ně věčnou potupu.
67: Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil,
68: nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval.
69: Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky.
70: Vyvolil si Davida, svého služebníka. Vzal ho od ovčích ohrad,
71: přivedl ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví.
72: I pásl je s bezúhonným srdcem a vodil je svou zkušenou rukou.
1: Asafův žalm. Bože, pohanské národy pronikly do tvého dědictví, poskvrnily tvůj svatý chrám, Jeruzalém obrátily v sutiny.
2: Mrtvoly tvých služebníků přenechaly za potravu nebeskému ptactvu, těla tvých věrných zemské zvěři,
3: jejich krev prolévaly kolem Jeruzaléma jako vodu a nebylo, kdo by pohřbíval.
4: Stali jsme se předmětem potupy pro své sousedy, posměchu a pošklebků pro své okolí.
5: Až dokdy, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Bude tvá žárlivost plát jako oheň?
6: Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají; na království, která nevzývají tvé jméno,
7: neboť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy.
8: Nepřipomínej nám dřívější viny; pospěš, předejdi nás svým slitováním, vždyť jsme zcela zubožení!
9: Pomoz nám, Bože, naše spáso, pro slávu svého jména! Vysvoboď nás a pro své jméno nás zprosti našich hříchů!
10: Proč by měly národy říkat: Kde je ten jejich Bůh? Ať se před našima očima mezi národy pozná pomsta za prolitou krev tvých služebníků!
11: Kéž před tebe pronikne nářek vězňů! Zachovej svou mocnou paží syny smrti!
12: Sedminásobně vrať našim sousedům do klína potupu, kterou tupili Panovníka!
13: A my, tvůj lid, ovce tvé pastvy, tě budeme chválit navěky, z pokolení do pokolení budeme zvěstovat tvou chválu.
1: Pro vedoucího chval. Na „Lilie svědectví“ -- Asafův žalm.
2: Pastýři Izraele, naslouchej! Ty, jenž vodíš Josefa jako ovce, jenž trůníš na cherubech, zaskvěj se
3: před Efrajimem, Benjamínem a Manasesem! Probuď svou sílu a pojď nás zachránit!
4: Bože, obnov nás! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni.
5: Hospodine, Bože zástupů, jak dlouho budeš planout při modlitbách svého lidu?
6: Krmil jsi je chlebem slz, napájel jsi je slzami plnou měrou.
7: Pro své sousedy jsi nás učinil předmětem sváru a naši nepřátelé se nám posmívají.
8: Bože zástupů, navrať nás zpět! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni.
9: Vyjmul jsi vinnou révu z Egypta, vyhnal jsi pohanské národy a zasadil jsi ji.
10: Připravil jsi pro ni vše. Zapustila své kořeny a naplnila zemi.
11: Přikryla hory svým stínem, její větvoví bylo jako nejvyšší cedry.
12: Vyhnala své ratolesti až k moři a své větve k řece.
13: Proč jsi pobořil její zdi? Teď z ní trhá každý, kdo jde kolem.
14: Rozrývá ji kanec z lesa, spásá ji polní havěť.
15: Bože zástupů, navrať se, shlédni z nebes a pohleď; a postarej se o tu révu,
16: o kmen, který zasadila tvá pravice, o výhonek, který sis vypěstoval.
17: Je spálena ohněm, je porubaná -- od tvé výhrůžné tváře hynou!
18: Budiž tvá ruka nad mužem tvé pravice, nad synem člověka, kterého sis vypěstoval.
19: My se tě nepustíme, zachovej nás při životě a budeme vzývat tvé jméno.
20: Hospodine, Bože zástupů, navrať nás zpět! Rozjasni svou tvář a budeme zachráněni.
1: Pro vedoucího chval na gittít. Asafův žalm.
2: Jásejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu!
3: Pozdvihněte zpěv, chopte se tamburíny, líbezné lyry i harfy,
4: při novoluní trubte na beraní roh, při úplňku, v den našeho svátku,
5: neboť to je ustanovení pro Izrael, nařízení Boha Jákobova.
6: Ustanovil to jako svědectví v Josefovi, když vytáhl proti zemi egyptské. Slýchal jsem tam řeč, kterou jsem neznal.
7: Zbavil jsem jeho rameno břemene, jeho ruce mohly pustit koš.
8: V soužení jsi volal a já jsem tě vytrhoval, odpovídal jsem ti skryt v hromobití, zkoušel jsem tě při Vodách sváru. Sela.
9: Slyš, můj lide, svědčím proti tobě! Izraeli, kéž bys mě poslechl!
10: Nebude v tobě cizí bůh, nebudeš se klanět cizáckému bohu!
11: Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. Otevři ústa a naplním je!
12: Ale můj lid mě neposlechl, Izrael se mi nepodvolil.
13: Tak jsem je vydal umíněnosti jejich srdce. Ať si jdou za svými plány.
14: Kdyby mě můj lid poslouchal, kdyby Izrael chodil po mých cestách,
15: brzy bych pokořil jeho nepřátele a obrátil bych svou ruku proti jeho protivníkům.
16: Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili; jejich čas by byl věčně.
17: Krmil by ho tou nejlepší pšenicí a sytil bych tě medem ze skály.
1: Asafův žalm. Bůh povstane ve shromáždění bohů, mezi bohy vynese soud:
2: Jak dlouho budete soudit špatně a stranit ničemům? Sela.
3: Zjednejte právo bezmocnému a sirotkovi, nuznému a chudému zjednejte spravedlnost!
4: Vytrhněte chudého a nuzného vysvoboďte z ruky ničemů.
5: Nerozumějí tomu, nechápou to, chodí v temnotách. A všechny základy země se hroutí.
6: Řekl jsem: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího,
7: ale takto zemřete jako lidé, padnete jako někdo z knížat.
8: Povstaň, Bože, zjednej na zemi právo, vždyť tobě dědičně patří všechny národy!
1: Píseň. Asafův žalm.
2: Bože, nebuď netečný, nebuď hluchý! Nezůstávej v klidu, Bože!
3: Neboť hle, tvoji nepřátelé běsní a ti, kdo tě nenávidí, zvedají hlavu!
4: Proti tvému lidu kují pikle a smlouvají se proti těm, kdo jsou ti drazí.
5: Říkají: Pojďme a vyhlaďme je, aby nebyli národem! A jméno Izraele již nebude připomínáno.
6: Tak se jednomyslně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu --
7: stany edómské, Izmaelité, Moáb a Hagrejci,
8: Gebal, Amón a Amálek, Pelištea i obyvatelé Týru
9: a Ašúr se k nim také přidal. Stali se paží synů Lotových. Sela.
10: Učiň jim jako Midjánu, jako Síserovi, jako Jabínovi u potoka Kíšónu.
11: Byli zničeni u Én–dóru, se stali hnojem pro půdu.
12: Nalož s nimi -- s jejich předními muži -- jako s Órébem a Zébem a se všemi jejich knížaty jako se Zebachem a Salmunou,
13: kteří si řekli: Obsaďme Boží nivy.
14: Bože můj, učiň, ať jsou jako chmýří, jako stéblo ve větru.
15: Jako oheň stravuje les, jako plameny spalují hory,
16: tak je stíhej svým vichrem, vyděs je svou bouří.
17: Jejich tváře pokryj hanbou, aby hledali tvé jméno, Hospodine.
18: Ať se stydí, ať se jen a jen třesou, ať se hanbí a zahynou.
19: Ať pochopí, že ty, jehož jméno je Hospodin, jen ty jsi Nejvyšší nad celou zemí.
1: Pro vedoucího chval -- na gittít. Žalm synů Kórachových.
2: Jak milé jsou tvé příbytky, Hospodine zástupů!
3: Má duše touží, ano chřadne steskem po Hospodinových nádvořích; mé srdce i tělo radostně volá k živému Bohu.
4: I vrabec si najde domov, i vlaštovka má hnízdo, kam klade svá mláďata… Tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože!
5: Blahoslavení jsou ti, kdo přebývají ve tvém domě a stále tě chválí! Sela.
6: Blahoslavený je člověk, jehož síla je v tobě, který je odhodlán putovat.
7: Procházejí údolím balzámovníku a učiní je pramenem, nadto je raný déšť halí požehnáním.
8: Putují -- stále silní -- a objeví se před Bohem na Sijónu.
9: Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu. Naslouchej, Bože Jákobův! Sela.
10: Štíte náš, Bože, viz, pohleď na tvář svého pomazaného!
11: Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději stát na prahu v domě svého Boha, než pobývat ve stanech ničemů.
12: Vždyť Bůh Hospodin je slunce i štít. Hospodin dává milost i slávu, neodepře dobro těm, kdo žijí bezúhonně.
13: Hospodine zástupů, blahoslavený je člověk, který doufá v tebe!
1: Pro vedoucího chval. Žalm synů Kórachových.
2: Hospodine, našel jsi zalíbení ve své zemi, změnil jsi Jákobův úděl.
3: Sňal jsi vinu svého lidu, přikryl jsi všechny jejich hříchy. Sela.
4: Odložil jsi všechno své rozhořčení, odvrátil ses od svého planoucího hněvu.
5: Obnov nás, Bože, naše spáso, skoncuj se svou hněvivostí vůči nám!
6: Což se na nás budeš hněvat navěky? Potáhne se tvůj hněv z pokolení do pokolení?
7: Což nás opět neobživíš, aby se tvůj lid v tobě radoval?
8: Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, daruj nám svou spásu!
9: Poslechnu, co říká Bůh Hospodin. Vždyť promlouvá pokoj ke svému lidu, ke svým věrným. Kéž se nevracejí k bláznovství!
10: Vskutku, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, a tak bude v naší zemi přebývat jeho sláva.
11: Milosrdenství a věrnost se potkají, spravedlnost a pokoj se políbí.
12: Ze země vyraší věrnost, z nebes bude vyhlížet spravedlnost,
13: Hospodin dá i dobro a naše země vydá úrodu.
14: Před ním bude kráčet spravedlnost a připraví cestu jeho krokům.
1: Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, své ucho a odpověz mi, neboť jsem chudý a nuzný.
2: Chraň mou duši, neboť jsem věrný. Ty, Bože můj, zachraň svého služebníka, jenž v tebe doufá.
3: Smiluj se nade mnou, Panovníku, vždyť k tobě celé dny volám.
4: Dej radost duši svého služebníka, neboť k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši.
5: Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a ochotný odpouštět; jsi hojný v milosrdenství ke všem, kdo k tobě volají.
6: Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, věnuj pozornost mým úpěnlivým prosbám!
7: V den svého soužení k tobě volám -- jistě mi odpovíš.
8: Mezi bohy není nikdo jako ty, Panovníku, není nic jako tvé skutky.
9: Všechny národy, které jsi učinil, přijdou a budou se před tebou klanět, Panovníku, a budou oslavovat tvé jméno,
10: protože jsi veliký a konáš divy; ty jediný jsi Bůh!
11: Vyuč mě, Hospodine, své cestě -- chodím ve tvé pravdě. Soustřeď mé srdce, abych se bál tvého jména!
12: Budu ti vzdávat chválu celým srdcem, Panovníku, můj Bože, navěky budu oslavovat tvé jméno,
13: protože je nade mnou tvé velké milosrdenství. Mou duši jsi vysvobodil z nejhlubšího podsvětí.
14: Bože, povstávají proti mně domýšlivci, pospolitost násilníků mi usiluje o život, o tobě nepřemýšlejí.
15: Ale ty jsi, Panovníku, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti.
16: Pohleď na mě a smiluj se nade mnou! Dej svou sílu svému služebníku, zachraň syna své služebnice!
17: Učiň pro mě znamení k dobrému! Ti, kdo mě nenávidí, to uvidí a zastydí se -- vždyť ty, Hospodine, mi pomůžeš a potěšíš mě!
1: Zpívaný žalm synů Kórachových. Jeho základ je na svatých horách.
2: Hospodin miluje brány Sijónu nade všechny příbytky Jákobovy.
3: Vyprávějí se o tobě slavné věci, město Boží! Sela.
4: Připomenu Rahab a Bábel z těch, kdo mě znají. Hle, Pelištea a Týr, ba i Kúš -- ti všichni se zrodili tam.
5: O Sijónu se bude říkat: Zrodil se v něm ten i onen. A sám Nejvyšší ho činí pevným.
6: Hospodin si zapíše při soupisu národů: Tento se tam narodil. Sela.
7: A budou při tanci zpívat: Všechny mé zdroje jsou v tobě!
1: Žalmová píseň synů Kórachových. Pro vedoucího chval -- na machalat leannót. Meditace Hémana Ezrachejského.
2: Hospodine, Bože, má spáso, ve dne úpěnlivě volám, v noci jsem před tebou.
3: Kéž má modlitba přijde před tebe, nakloň své ucho k mému volání!
4: Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí.
5: Jsem počítán mezi ty, kdo sestupují do jámy, jsem jako muž, jemuž není pomoci.
6: Jsem odložen mezi mrtvými, podoben pobitým, ležícím v hrobě, na které již nevzpomínáš -- jsou odříznuti od tvé ruky.
7: Odložils mě kamsi na dno jámy, do temných míst, do hlubin.
8: Leží na mně tvé rozlícení, všemi svými příboji mě trýzníš. Sela.
9: Vzdálils ode mě mé známé, učinils mě pro ně ohavností. Jsem sevřen a nemohu z toho vyváznout.
10: Soužením mi ochably oči. Hospodine, každý den tě volám, vztahuji k tobě dlaně.
11: Což budeš dělat divy pro mrtvé? Či snad povstanou nebožtíci a budou ti vzdávat chválu? Sela.
12: Což se vypráví v hrobě o tvém milosrdenství? O tvé věrnosti v říši zániku?
13: Což jsou známy v temnotách tvé divy? Tvá spravedlnost v zemi zapomnění?
14: Já přece volám o pomoc k tobě, Hospodine! Z jitra k tobě stoupá má modlitba.
15: Hospodine, proč odvrhuješ mou duši? Proč přede mnou skrýváš svou tvář?
16: Jsem nuzný a od mládí skomírám; snáším tvé hrůzy, jsem bezradný.
17: Přehnalo se přese mě tvé rozlícení, tvé rány mě dorazily,
18: obklopily mě jako vody, po všechny dny mě obkličují.
19: Vzdálil jsi ode mě přítele i druha, mým důvěrníkem je jen temnota.
1: Meditace Étana Ezrachejského.
2: Navěky budu zpívat o Hospodinově milosrdenství, z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost.
3: Řekl jsem totiž: Navěky je zbudováno milosrdenství v nebesích, v nich jsi upevnil svou věrnost.
4: Uzavřel jsem smlouvou se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
5: Navěky upevním tvé potomstvo, zbuduji z pokolení do pokolení tvůj trůn. Sela.
6: Nebesa vzdávají chválu za tvé divy, Hospodine, i za tvou věrnost v shromáždění svatých.
7: Vždyť kdo v oblacích je roven Hospodinu? Kdo je podoben Hospodinu mezi Božími syny?
8: Bůh je strašný v společenství svatých, veliký a hrozný mezi všemi kolem sebe.
9: Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi mocný, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.
10: Ty panuješ nad majestátným mořem; když se pozvedají jeho vlny, ty je utišuješ.
11: Ty jsi srazil obludu jako raněného, svou mocnou paží jsi rozptýlil své nepřátele.
12: Tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět i vše, co ho naplňuje.
13: Ty jsi stvořil sever i jih; Tábor i Chermón jásají ve tvém jménu.
14: Tvá paže je udatná, tvá ruka je silná, tvá pravice je vyvýšená.
15: Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou.
16: Blahoslavený je lid, který zná radostný křik, Hospodine, ti budou chodit ve světle tvé tváře.
17: Ve tvém jménu jásají každý den, pozvedají se ve tvé spravedlnosti.
18: Vždyť tys nádhera jejich síly, díky tvé přízni se zvedá náš roh.
19: Neboť naším štítem je Hospodin a naším králem Svatý Izraele.
20: Jednou jsi ve vidění promluvil ke svým věrným. Řekl jsi: Oděl jsem hrdinu pomocí, vyvýšil jsem vybraného z lidu.
21: Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým svatým olejem.
22: Stále s ním bude má ruka, ano, má paže jej upevní.
23: Nepřítel na něj nevyzraje, bídák ho nepokoří.
24: Potřu před ním jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.
25: Bude s ním má věrnost i mé milosrdenství, v mém jménu se pozvedne jeho roh.
26: Jeho ruku položím na moře, jeho pravici na řeky.
27: On ke mně bude volat: Tys můj otec, můj Bože, tys skála mé spásy!
28: A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země.
29: Navěky mu zachovám své milosrdenství, má smlouva s ním bude trvalá.
30: Ustanovím natrvalo jeho potomstvo a jeho trůn po všechny dny nebes.
31: Pokud jeho potomci opustí můj zákon a nebudou žít podle mých nařízení,
32: jestliže má ustanovení znesvětí a nebudou zachovávat mé příkazy,
33: navštívím jejich přestoupení holí a jejich zvrácenost ranami,
34: ale své milosrdenství vůči němu nezruším a nezradím svou věrnost.
35: Neznesvětím svou smlouvu, nezměním, co vyšlo z mých rtů.
36: Jednou jsem přísahal při své svatosti. Což bych lhal Davidovi?
37: Jeho potomstvo tu bude navěky a jeho trůn bude přede mnou jako slunce.
38: Jako měsíc bude pevně stát navěky -- a svědek v oblacích je spolehlivý. Sela.
39: Ale tys ho odvrhl a odmítl, rozhněval ses na svého pomazaného.
40: Opustil jsi smlouvu svého služebníka, jeho korunu jsi znesvětil, pohodil na zem.
41: Pobořils všechny jeho zdi, jeho pevnosti jsi proměnil v trosky.
42: Plení ho všichni, kdo procházejí kolem, je pro posměch svým sousedům.
43: Vyvýšils pravici jeho protivníků, rozradostnil jsi všechny jeho nepřátele,
44: ano otupils i ostří jeho meče a v bitvě jsi ho nepodepřel.
45: Zbavil jsi ho lesku a jeho trůn jsi svrhl na zem.
46: Zkrátil jsi dny jeho mládí a pokryl jsi ho hanbou. Sela.
47: Až dokdy, Hospodine? Budeš se pořád skrývat? Bude plát tvá zloba jako oheň?
48: Rozpomeň se na mě! Co je lidský věk? K jaké nicotě jsi stvořil všechny lidské syny?
49: Který člověk kdy žil a nespatřil smrt? Kdo zachránil svou duši z moci podsvětí? Sela.
50: Kde je tvé dřívější milosrdenství, Panovníku, které jsi odpřisáhl Davidovi ve své věrnosti?
51: Pamatuj, Panovníku, na potupu svých služebníků! Nosil jsem ji ve svém klíně od všech možných národů!
52: Jak tupili tví nepřátelé, Hospodine, jak tupili kroky tvého pomazaného!
53: Požehnán buď Hospodin navěky. Amen i Amen.
1: Modlitba Mojžíše, muže Božího. Panovníku, tys býval naším příbytkem od pokolení do pokolení.
2: Dříve než se zrodily hory, než jsi zrodil zemi a celý svět, od věků navěky jsi ty, Bože.
3: Vracíš člověka k prachu a říkáš: Vraťte se, synové Adamovi!
4: Vždyť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který pominul, či jako noční hlídka.
5: Odplavuješ je, jsou jako spánek zrána, vadnou jako tráva.
6: Zrána rozkvétá, mění se, k večeru vadne a usychá.
7: To pro tvůj hněv chřadneme a děsíme se před tvým rozlícením.
8: Kladeš si před sebe naše nepravosti a to, co skrýváme, do světla své tváře.
9: A tak všechny naše dny míjejí pro tvé rozhořčení, naše léta hasnou jako povzdech.
10: Časy našich let -- je jich sedmdesát, a je–li člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost -- proto rychle pomíjejí a my odlétáme.
11: Kdo zná sílu tvého hněvu? A tvé rozhořčení podle bázně před tebou?
12: Počítat naše dny, o tom nás pouč, a uvedeme do srdce moudrost.
13: Obrať se, Hospodine! Jak dlouho ještě? Slituj se nad svými služebníky!
14: Nasyť nás zrána svým milosrdenstvím, abychom mohli jásat a radovat se po všechny své dny.
15: Daruj nám radost podle dnů, kdys nás pokořoval, podle let, kdy jsme viděli zlo.
16: Ukaž svým služebníkům své dílo a svou nádheru na jejich synech.
17: Kéž je nad námi vlídnost Panovníka, našeho Boha! Upevni nám dílo našich rukou, ano, upevni dílo našich rukou!
1: Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího.
2: Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.
3: On tě uchrání před osidlem ptáčníkovým, před morovou zkázou.
4: Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště, jeho věrnost je pavézou i štítem.
5: Nebudeš se bát nočního děsu, ani toho, že ve dne přiletí šíp,
6: ani moru, obcházejícího po setmění, ani zhouby, jež ničí za poledne.
7: Po tvém boku padne tisíc, deset tisíc po tvé pravici, k tobě se to nepřiblíží.
8: Jistě uvidíš na vlastní oči, ano uzříš odplatu ničemům.
9: Protože jsi Hospodina, mé útočiště, protože jsi Nejvyššího učinil svým příbytkem,
10: nestane se ti nic zlého, rána se ke tvému stanu nepřiblíží,
11: neboť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.
12: Na rukou tě ponesou, aby tvá noha neklopýtla o kámen.
13: Budeš šlapat po lvu i po zmiji, pošlapeš mladého lva i draka.
14: Protože ke mně přilnul, vytrhnu ho; uvedu ho do bezpečí, protože zná mé jméno.
15: Bude ke mně volat a já mu odpovím, budu s ním v soužení, vytrhnu ho a obdařím ho slávou.
16: Nasytím ho vysokým věkem a dám mu spatřit svou spásu.
1: Žalm, píseň ke dni sobotnímu.
2: Je dobré vzdávat Hospodinu díky a opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší,
3: zvěstovat z rána tvé milosrdenství a v noci tvou věrnost
4: při desetistrunném nástroji, při harfě a při znění lyry.
5: Hospodine, svým dílem mi působíš radost, jásám nad skutky tvých rukou.
6: Jak velké jsou tvé skutky, Hospodine! Tvé úradky jsou přehluboké!
7: Tupec nechápe, hlupák tomu nerozumí,
8: že ničemové vyrážejí jako zeleň a všichni činitelé nepravosti kvetou, aby byli navždy vyhlazeni.
9: Ale ty, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.
10: Hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, hle tvoji nepřátelé zahynou, budou rozprášeni všichni činitelé nepravosti.
11: Vyvýšil jsi můj roh jako roh divokého tura, natřel jsem se čerstvým olejem.
12: Mé oko uvidí ty, kdo na mě číhají, mé uši uslyší o zlovolnících, kteří proti mně povstávají.
13: Spravedlivý pokvete jako palma, bude růst jako cedr na Libanonu.
14: Jsou zasazeni v domě Hospodinově, kvetou na nádvořích našeho Boha.
15: I v šedinách budou plodní, budou zdatní a svěží,
16: aby zvěstovali, že Hospodin, má skála, je přímý a není v něm podlost.
1: Hospodin kraluje! Oděl se důstojností! Oděl se Hospodin, silou se opásal! Ano i svět stojí pevně, nezhroutí se.
2: Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti!
3: Pozdvihly proudy, Hospodine, pozdvihly proudy svůj hlas, zvedají proudy své vlnobití!
4: Nad majestátný hukot mnohých vod, nad mořský příboj je majestátný Hospodin na výšině.
5: Tvá svědectví jsou naprosto spolehlivá. Hospodine, tvému domu sluší svatost po dlouhé časy.
1: Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se!
2: Pozdvihni se, soudce země, uveď odplatu na pyšné!
3: Až dokdy, Hospodine, až dokdy budou ničemové jásat?
4: Chrlí drzé řeči, vychloubají se všichni činitelé nepravosti.
5: Deptají tvůj lid, Hospodine, utlačují tvé dědictví.
6: Hubí vdovu a příchozího, i sirotky vraždí.
7: Říkají: Hospodin to nevidí, Bůh Jákobův se tím nezabývá.
8: Uvažujte, vy tupci z lidu. Hlupáci, kdy to pochopíte?
9: Což neslyší ten, kdo udělal ucho? Což nevidí ten, kdo vytvořil oko?
10: Což nekárá ten, kdo vychovává národy? On dává člověku poznání.
11: Hospodin zná lidská uvažování, ví, že jsou marnost.
12: Blahoslavený je muž, kterého kázníš, Hospodine; vyučuješ ho ze svého zákona,
13: abys ho utišil ve zlých dnech, zatímco se kope jáma pro ničemu.
14: Vždyť Hospodin svůj lid nezanechá, své dědictví neopustí.
15: Soud se vrátí k spravedlnosti a za ním všichni lidé přímého srdce.
16: Kdo se za mě postaví proti zlovolníkům? Kdo se mě zastane proti činitelům nepravosti?
17: Kdyby Hospodin nebyl mou pomocí, brzy by má duše spočinula v říši ticha.
18: Řeknu–li: Uklouzne mi noha, tvé milosrdenství, Hospodine, mě podepře.
19: Když sám v sobě moc přemýšlím, tvé potěšování utěší mou duši.
20: Což se k tobě připojí zkázonosný trůn působící trápení -- proti všem Božím ustanovením?
21: Napadají duši spravedlivého a obviňují nevinnou krev.
22: Hospodin je mi však nedobytným hradem, můj Bůh je mou útočištnou skálou.
23: Odplatí jim jejich nepravosti a pro jejich špatnosti je zničí. Ano, Hospodin, náš Bůh, je zničí!
1: Pojďme, jásejme Hospodinu, hlaholme skále své spásy!
2: Vstupme před něj s chvalami, hlaholme mu písněmi!
3: Vždyť Hospodin je velký Bůh a velký král nade všemi bohy!
4: V jeho rukou jsou končiny země, patří mu i vrcholky hor.
5: Jemu patří moře -- on je udělal, souš vytvořily jeho ruce.
6: Pojďme, klaňme se, skloňme se, poklekněme před Hospodinem, který nás učinil.
7: Vždyť on je náš Bůh a my jsme lid jeho pastvy, ovce jeho rukou. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,
8: nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako v den Massy v pustině,
9: kde mě vaši otcové pokoušeli. Zkoušeli mě, přestože viděli mé skutky.
10: Čtyřicet let jsem se s tím pokolením trápil. Řekl jsem si: Je to lid, který bloudí srdcem -- ti mým cestám neporozuměli.
11: Tak jsem se ve svém hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí.
1: Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu, celá země!
2: Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu!
3: Vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi lidmi o jeho divech!
4: Vždyť Hospodin je velký, nejvýš chvályhodný, vzbuzuje bázeň nade všechny bohy.
5: Vždyť všichni bohové národů jsou nicotnosti; Hospodin však učinil nebesa.
6: Nádhera a důstojnost před ním, moc a okrasa v jeho svatyni.
7: Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc!
8: Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar a vstupte na jeho nádvoří!
9: Klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně! Svíjej se před ním, celá země!
10: Říkejte mezi národy: Hospodin kraluje! Ano, svět stojí pevně, nezhroutí se. Hospodin spravedlivě rozsoudí národy.
11: Radujte se, nebesa, jásej, země, ať burácí moře a vše, co je v něm!
12: Vesel se, pole, a vše, co je na něm. Tehdy bude jásat všechno lesní stromoví
13: před Hospodinem, neboť přichází -- přichází, aby na zemi konal soud. Spravedlivě bude soudit celý svět, národy ve své pravdě.
1: Hospodin kraluje! Ať země jásá, ať se raduje i množství ostrovů!
2: Kolem něj je oblak a hustá temnota, spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
3: Předchází ho oheň, spaluje kolem jeho protivníky.
4: Jeho blesky osvěcují celý svět; země to vidí a svíjí se.
5: Hory se rozplývají jako vosk před Hospodinem, před Pánem vší země.
6: Nebesa zvěstují jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu.
7: Budou zahanbeni všichni, kdo slouží modlám, ti, kdo se chlubí nicotnostmi. Jemu se klanějí všechny božské bytosti.
8: Sijón to slyší a raduje se, dcery judské jásají nad tvými soudy, Hospodine.
9: Neboť ty, Hospodine, jsi nejvyšší nade vší zemí, velmi převyšuješ všechny božské bytosti.
10: Kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo. On střeží duše svých věrných a vysvobozuje je z ruky ničemů.
11: Pro spravedlivého je zaseto světlo a radost těm, kdo jsou přímého srdce.
12: Radujte se, spravedliví, v Hospodinu! Vzdejte chválu jeho svatému jménu!
1: Žalm. Zpívejte Hospodinu novou píseň, protože vykonal divy! Pomohla mu jeho pravice, jeho svatá paže.
2: Hospodin dal poznat svou spásu, zraku pohanů odhalil svou spravedlnost.
3: Rozpomenul se na své milosrdenství a na svou věrnost izraelskému domu. Všechny končiny země uvidí spásu našeho Boha.
4: Hlahol Hospodinu, celá země! Propukněte v jásot a pějte žalmy!
5: Opěvujte Hospodina při lyře, při lyře a hlasitém zpěvu,
6: na trubky a zvukem beraních rohů hlaholte před Hospodinem králem!
7: Ať burácí moře a vše, co je v něm, celý svět i jeho obyvatelé!
8: Řeky ať tleskají v dlaně, ba i hory ať jásají
9: před Hospodinem, jenž přichází, aby soudil zemi, aby soudil celý svět v spravedlnosti a národy s přímostí.
1: Hospodin kraluje -- národy se chvějí. Trůní na cherubech -- země se zmítá.
2: Velký je Hospodin na Sijónu, je vyvýšený nade všechny národy.
3: Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň -- je svaté.
4: Králova moc miluje právo. Ty jsi zárukou přímosti; vykonáváš v Jákobovi právo a spravedlnost.
5: Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klaňte se u podnože jeho nohou -- on je svatý!
6: Mojžíš a Áron byli mezi jeho kněžími, Samuel patřil mezi ty, kdo vzývali jeho jméno. Volali k Hospodinu a on jim odpovídal.
7: Mluvil k nim z oblakového sloupu a oni zachovávali jeho svědectví a ustanovení, která jim dal.
8: Hospodine, Bože náš, tys jim odpovídal. Byl jsi jim Bohem, který odpouští, ale mstil ses za jejich křivé jednání.
9: Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klaňte se k jeho svaté hoře, neboť Hospodin, náš Bůh, je svatý.
1: Děkovný žalm. Hlahol Hospodinu, celá země!
2: Služte Hospodinu s radostí, předstupte před něj s jásáním.
3: Vězte, že Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe. Jsme jeho lid, ovce jeho stáda.
4: Vejděte do jeho bran s děkovnými písněmi, na jeho nádvoří s chválami! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu,
5: protože Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné a jeho věrnost od pokolení do pokolení.
1: Davidův žalm. Budu zpívat o milosrdenství a právu, tebe, Hospodine, budu opěvovat.
2: Budu pečlivě dbát na bezúhonnou cestu. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti svého srdce ve svém domě.
3: Nekladu si před oči ničemnosti, nenávidím jednání odpadlíků -- neulpí na mně.
4: Zvrácené srdce ode mě odstoupí -- zlo neuznávám.
5: Kdo tajně pomlouvá svého bližního, toho zničím; člověka povýšených očí a nadutého srdce nebudu snášet.
6: Můj zrak spočine na věrných v zemi; budou se mnou přebývat. Kdo chodí bezúhonnou cestou, ten mi bude sloužit.
7: V mém domě nebude přebývat ten, kdo jedná záludně; ten, kdo mluví lži, v mých očích neobstojí.
8: Po ránu budu hubit všechny ničemy v zemi, abych z Hospodinova města vyhladil všechny činitele nepravosti.
1: Modlitba zkroušeného, když umdlévá a vylévá před Hospodinem svůj nářek.
2: Hospodine, slyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc!
3: V den mého soužení neskrývej přede mnou svou tvář, nakloň ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz!
4: Mé dny minuly jako dým a mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.
5: Mé srdce je ubité a schne jako bylina, i svůj chléb jíst zapomínám;
6: pro mé vzdychání přilnuly mi kosti k tělu.
7: Podobám se stepnímu pelikánu, jsem jako sova z rozvalin.
8: Nespím a jsem jako osamělý ptáček na střeše.
9: Celý den mě mí nepřátelé tupí. Potřeštěnci při mně přísahají.
10: Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy.
11: To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě.
12: Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina.
13: Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení.
14: Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem -- vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle!
15: Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami.
16: Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy,
17: až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě,
18: až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami.
19: Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina,
20: který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi,
21: aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti,
22: aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě,
23: když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu.
24: Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny.
25: Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů -- tvá léta jsou od pokolení do pokolení.
26: Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou.
27: Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna.
28: Ale ty jsi stále týž -- tvá léta nekončí.
29: Synové tvých služebníků budou mít klid a jejich símě bude před tebou upevněno.
1: Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu!
2: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal.
3: On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci.
4: On vykupuje z jámy tvůj život, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním.
5: On napájí tvé trvání dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.
6: Hospodin zjednává spravedlnost, zjednává právo všem utlačovaným.
7: Dal poznat své cesty Mojžíšovi a synům Izraele své činy.
8: Soucitný a milostivý je Hospodin, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství.
9: Nebude se pořád přít a nebude se hněvat věčně.
10: Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění.
11: Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak mocné je jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí.
12: Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení.
13: Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
14: On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach.
15: Dny člověka jsou jako tráva, rozkvétá jako polní květ.
16: Vítr na něho zafouká a je po něm, a už si nepovšimnou, že tu není.
17: Ale Hospodinovo milosrdenství je od věků až navěky nad těmi, kdo se ho bojí, a jeho spravedlnost nad syny jeho synů,
18: nad těmi, kdo zachovávají jeho smlouvu a pamatují na jeho přikázání, aby je plnili.
19: Hospodin upevnil svůj trůn na nebesích a jeho kralování vládne všemu.
20: Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy mocní hrdinové, kteří činíte jeho slovo, poslušní jeho slova!
21: Dobrořečte Hospodinu všechny jeho zástupy, vy, kdo mu sloužíte a činíte, v čem má zalíbení.
22: Dobrořečte Hospodinu všechny jeho skutky -- na všech místech jeho vlády! Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
1: Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost.
2: Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu.
3: Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru.
4: Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně.
5: Založil zemi na základech -- nepohne se na věky věků.
6: Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody.
7: Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly.
8: Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
9: Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi.
10: Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami,
11: napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň.
12: Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím.
13: Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
14: Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, které pěstuje člověk, aby ze země vydobyl potravu.
15: I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář olejem, leskne i chléb, jenž posilňuje lidské srdce.
16: Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil.
17: Hnízdí na nich ptactvo; čáp má domov na cypřiších.
18: Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany.
19: Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy zapadnout.
20: Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř.
21: Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu.
22: Vzchází slunce -- stahují se a uléhají do svých doupat.
23: Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera.
24: Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.
25: Hle moře, velké a široširé -- tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých.
26: Plují tam lodě -- i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval.
27: Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas.
28: Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem.
29: Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach.
30: Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.
31: Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla!
32: Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou.
33: Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.
34: Kéž ho mé promlouvání potěší -- já se raduji v Hospodinu!
35: Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!
1: Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi národy jeho činy!
2: Zpívejte mu, opěvujte ho, přemýšlejte o všech jeho divech!
3: Chlubte se jeho svatým jménem! Ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina!
4: Hledejte Hospodina a jeho sílu! Ustavičně vyhledávejte jeho tvář!
5: Pamatujte na divy, které vykonal, na jeho znamení, na rozsudky jeho úst,
6: vy, símě Abrahama, jeho služebníka, synové Jákobovi, jeho vyvolení.
7: On je Hospodin, náš Bůh. Jeho soudy jsou nad celou zemí.
8: Navěky pamatuje na svou smlouvu, na slovo, které přikázal tisíci pokolení.
9: Uzavřel ji s Abrahamem a odpřisáhl ji Izákovi.
10: Potvrdil ji Jákobovi jako ustanovení, Izraeli jakožto věčnou smlouvu.
11: Řekl: Tobě dám kenaanskou zemi, váš dědičný úděl!
12: Byla vás jen hrstka, nevelký počet, a pobývali jste v ní jako cizinci.
13: Putovali od národa k národu, od jednoho království k jinému lidu.
14: Nedovolil, aby je někdo utlačoval, káral kvůli nim i krále.
15: Nesahejte na mé pomazané, mým prorokům neubližujte!
16: Přivolal na zemi hlad, zlomil každou hůl chleba.
17: Poslal před nimi muže prodaného do otroctví -- Josefa.
18: Sevřeli mu nohy do okovů, na jeho duši dolehlo železo,
19: až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo -- řeč Hospodinova ho protříbila.
20: Král poslal a uvolnil ho; vládce národů ho rozvázal.
21: Učinil ho pánem svého domu a vládcem všeho svého majetku.
22: Aby připoutal svá knížata ke své duši a aby starcům dal moudrost.
23: I přišel Izrael do Egypta a Jákob se stal hostem v zemi Chámově.
24: Svůj lid učinil velmi plodným a učinil jej silnějším, než byli jeho protivníci.
25: Těm změnil srdce, takže jeho lid nenáviděli a jednali s jeho služebníky lstivě.
26: Poslal Mojžíše, svého služebníka, a Árona, kterého si vyvolil.
27: Předložili jim záležitosti jeho znamení a divů v Chámově zemi.
28: Seslal temnotu, způsobil tmu, a nemohli odporovat jeho slovu.
29: Jejich vody proměnil v krev a jejich ryby nechal uhynout.
30: Země se zahemžila žábami -- i v jejich královských komnatách.
31: Přikázal a na celé jejich území se přihnali mouchy a komáři.
32: Z jejich dešťů učinil krupobití a blesky po celé jejich zemi.
33: Potloukl jejich révu i fíkovníky a polámal stromy na jejich území.
34: Přikázal a přitáhly kobylky jelek, kobylky arbe bezpočtu.
35: Sežraly veškerou zeleň v jejich zemi, sežraly plody půdy.
36: Pobil v jejich zemi vše prvorozené -- prvotinu veškeré jejich síly.
37: Své však vyvedl se stříbrem a zlatem a nikdo z jeho kmenů nebyl vyčerpaný.
38: Egypt se radoval, když odcházeli, protože na ně padla hrůza z nich.
39: Rozprostíral oblak jako oponu -- a v noci oheň, aby jim svítil.
40: Žádali a přivedl jim křepelky; sytil je nebeským chlebem.
41: Otevřel skálu a vytryskla voda, jak řeka tekla vyprahlou zemí.
42: On totiž pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.
43: A tak s veselím vyvedl svůj lid, s jásotem své vyvolené,
44: a dal jim země pohanských národů -- obdrželi to, co národy vydřely,
45: aby zachovávali jeho ustanovení a střežili jeho zákony. Haleluja!
1: Haleluja! Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!
2: Kdo vylíčí Hospodinovy mocné činy? Kdo rozhlásí všechnu jeho chválu?
3: Blahoslavení jsou ti, kdo zachovávají právo, kdo jednají v každé době spravedlivě.
4: Rozpomeň se na mě, Hospodine, pro přízeň ke svému lidu, navštiv mě svou spásou,
5: abych viděl dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí tvého národa, abych se chlubil tvým dědictvím.
6: Zhřešili jsme jako naši otcové, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně.
7: Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, nepřipomínali si tvé hojné milosrdenství, byli vzpurní při moři, při moři Rákosovém.
8: Ale on je zachránil pro své jméno, aby dal poznat svou udatnost.
9: Obořil se na Rákosové moře a vyschlo. Vedl je vodními hlubinami jako pustinou.
10: Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z ruky nepřítele.
11: Jejich protivníky přikryla voda, nezbyl z nich ani jeden.
12: I uvěřili jeho slovům, zpívali k jeho chvále.
13: Rychle však zapomněli na jeho skutky, nečekali na jeho rozhodnutí.
14: V pustině propadli chtivosti, v pusté krajině pokoušeli Boha.
15: Splnil jim tedy jejich prosby, leč postihl je úbytěmi.
16: V táboře žárlili na Mojžíše i na Árona, Hospodinova svatého.
17: Země se otevřela a pohltila Dátana a přikryla spolek Abíramův.
18: Proti jejich spolku vzplanul oheň, plamen spálil ničemy.
19: Na Chorébu udělali tele a klaněli se lité modle.
20: Zaměnili svou Slávu za zpodobení býka, který žere trávu.
21: Zapomněli na Boha, svého zachránce, který učinil v Egyptě veliké věci,
22: divy v zemi Chámově, hrůzu vzbuzující činy u Rákosového moře.
23: Řekl tedy, že je vyhladí. Ale Mojžíš, jeho vyvolený, se postavil do trhliny před ním, a tak odvrátil jeho rozlícení, aby je nezničil.
24: Pohrdli výbornou zemí, nevěřili jeho slovu,
25: reptali ve svých stanech, neuposlechli Hospodina.
26: Pozvedl tedy proti nim ruku, že je v pustině nechá padnout
27: a že jejich potomstvo nechá padnout mezi pohany a že je rozpráší do různých zemí.
28: Pak se spřáhli s Baal–peórem a jedli oběti mrtvých.
29: Svými činy ho popouzeli k hněvu a dopadla na ně rána.
30: I povstal Pinchas, vykonal soud a rána byla zastavena.
31: Bylo mu to přičteno k spravedlnosti od pokolení do pokolení -- až navěky.
32: U Vod sváru ho podnítili ke hněvu, kvůli nim se zle vedlo i Mojžíšovi,
33: neboť se vzepřeli jeho Duchu a on svými rty mluvil nerozvážně.
34: Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,
35: ale smísili se s pohanskými národy a učili se jejich skutkům.
36: Sloužili jejich modlářským zpodobeninám a ty se jim staly léčkou.
37: Své syny a své dcery obětovali démonům.
38: Prolévali nevinnou krev, krev svých synů a dcer, které obětovali kenaanským modlářským zpodobeninám, a proléváním krve znesvětili zemi.
39: Svými skutky se poskvrnili; svými činy se dopouštěli smilstva.
40: Hospodin vzplál proti svému lidu hněvem a své dědictví si zošklivil.
41: Vydal je do ruky pohanských národů, takže nad nimi vládli ti, kdo je nenáviděli.
42: Utlačovali je jejich nepřátelé, byli pokořeni, byli pod jejich mocí.
43: Mnohokrát je vysvobodil, leč oni se svými úradky vzpírali a pro své viny byli pokořeni.
44: I pohleděl na jejich soužení a vyslyšel jejich nářek.
45: Pamatoval kvůli nim na svou smlouvu a slitovával se podle svého hojného milosrdenství
46: a dal jim dojít slitování před všemi, kdo je odvedli do zajetí.
47: Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, shromáždi nás z národů, a budeme vzdávat díky tvému svatému jménu a uctívat tě chválami.
48: Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až navěky. A všechen lid ať řekne: Amen. Haleluja!
1: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!
2: Tak ať řeknou Hospodinovi vykoupení, ti, které vykoupil z ruky protivníka.
3: Shromáždil je ze zemí, od východu i od západu, od severu i od moře.
4: Bloudili pouští, pustou krajinou, cestu do města, kde by mohli sídlit, však nenalezli.
5: Hladověli a žíznili, klesali na duši.
6: Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, vysvobozoval je z jejich úzkostí
7: a vedl je přímou cestou, až přišli do města, kde mohli sídlit.
8: Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná:
9: Duši lačnou nasytil a duši hladovou naplnil dobrými věcmi.
10: Seděli v temnotách, v nejhlubší tmě, uvězněni v soužení i v okovech,
11: neboť se vzepřeli řeči Boží a pohrdli úradkem Nejvyššího.
12: Pokořil tedy jejich srdce trápením; padli, a pomocníka nebylo.
13: Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí.
14: Vyvedl je z temnoty, z nejhlubší tmy, a zpřetrhal jejich pouta.
15: Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná:
16: Neboť rozlámal bronzová vrata a rozbil železné závory.
17: Hlupáci bývají pokořeni pro svou věrolomnou cestu a pro své viny.
18: Jejich duše si ošklivila veškerý pokrm, dospěli až k branám smrti.
19: Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, zachránil je z jejich úzkostí.
20: Poslal své slovo a uzdravil je; zachránil je z jámy.
21: Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná;
22: ať obětují oběti díků a s jásotem vyprávějí o jeho skutcích!
23: Ti, kdo se na lodích vydali na moře, kdo konali práci na velkých vodách,
24: ti viděli Hospodinovy skutky a jeho divy na hlubině:
25: Promluvil a povstal bouřlivý vichr, který zvedal vlny.
26: Stoupali k nebi, klesali do hlubin, jejich duše se v té zhoubě rozplývaly.
27: Motali se, potáceli se jako opilec. A veškerá jejich moudrost byla k ničemu.
28: Když ale ve své tísni úpěnlivě volají k Hospodinu, vyvádí je z jejich úzkostí.
29: Proměnil bouři v utišení, vlnobití utichlo.
30: Oni se radovali, že utichlo, a on dovedl je do vytouženého přístavu.
31: Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná.
32: Ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí.
33: Proměňuje řeky v pustinu, prameny vod ve vyprahlou zemi,
34: úrodnou zemi v slatinu -- pro zlo těch, kdo v ní sídlí.
35: Pustinu mění v jezero, vyprahlou zemi v prameny vod,
36: a usazuje tam vyčerpané, aby tam založili město, kde by mohli sídlit.
37: Oseli pole, vysadili vinice -- a sklidili úrodu plodin.
38: Bůh jim žehnal a velmi se rozmnožili; nedovoloval, aby jejich dobytka ubývalo.
39: Jich však ubývalo a klesali pod hrozným a bolestným útlakem,
40: když Bůh vylil pohrdání na šlechtice a nechal je bloudit v pustém bezcestí.
41: Nuzného však uvedl do bezpečí před soužením a rodiny rozmnožil jako stádo.
42: Přímí to vidí a radují se, ale každá podlost zavírá ústa.
43: Kdo je moudrý, bude tyto věci zachovávat a porozumí Hospodinovým milosrdným činům.
1: Píseň. Davidův žalm.
2: Mé srdce je pevné, Bože, budu zpívat, pět budu žalmy -- i má sláva.
3: Probuď se, harfo a lyro, ať jitřenku vzbudím!
4: Budu ti vzdávat chválu mezi lidmi, Hospodine, budu tě opěvovat mezi národy,
5: protože tvé milosrdenství je velké, sahá až nad nebesa a až do oblak tvá věrnost.
6: Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva je po vší zemi.
7: Aby byli vysvobozeni ti, které miluješ, zachraň nás svou pravicí, odpověz mi!
8: Bůh promluvil ve své svatyni: Budu jásat, rozdělím Šekem, rozměřím údolí Sukót.
9: Můj je Gileád, můj je i Manases, Efrajim -- přilba mé hlavy a Juda můj palcát.
10: Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj sandál, nad Pelišteou vítězně zakřičím!
11: Kdo mě přivede do opevněného města? Kdo mě dovede do Edómu?
12: Zdali ne ty, Bože? Odvrhls nás, Bože, a nevycházíš s naší armádou.
13: Zajisti nám pomoc proti protivníkům, vždyť lidská záchrana je klamná!
14: S Bohem si budeme počínat udatně, on pošlape naše protivníky.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Bože, má chválo, nebuď hluchý,
2: neboť se otevřela proti mně ústa ničemná a podlá! Lživý jazyk mluví proti mně.
3: Obklopili mě nenávistnými slovy, bojují proti mně bezdůvodně.
4: Za mou lásku se mi jen protiví, ale já jsem modlitba sama.
5: Za dobro mi připravují zlo a za mou lásku nenávist.
6: Ustanov nad ním ničemu, protivník ať se mu postaví po pravici.
7: Až bude souzen, ať vyjde najevo, že je ničema, a jeho modlitba budiž pokládána za hřích.
8: Kéž jsou jeho dny nemnohé; jeho pověření ať převezme jiný.
9: Kéž jsou z jeho synů sirotci a z jeho ženy vdova.
10: Kéž se jeho synové neustále potácejí po žebrotě; kéž jsou vypuzeni ze svých trosek.
11: Kéž si lichvář políčí na vše, co mu patří, kéž cizáci zaberou výtěžek jeho práce.
12: Kéž nemá nikoho, kdo by mu prokázal milosrdenství; kéž se nikdo nesmiluje nad sirotky po něm.
13: Jeho potomstvo ať je vyťato; v příštím pokolení budiž jeho jméno vymazáno.
14: Kéž je u Hospodina připomenuta vina jeho otců a hřích jeho matky ať není vymazán.
15: Kéž jsou před Hospodinem ustavičně; kéž je ze země vyhlazena jejich památka,
16: protože nepamatoval, že má prokazovat milosrdenství, pronásledoval člověka chudého a nuzného a zkroušeného v srdci chtěl usmrtit.
17: Miloval proklínání, ať na něj přijde! Neměl zalíbení v žehnání, ať se mu vzdálí!
18: Oblékal proklínání jako šaty, kéž mu zalije nitro jako voda; kéž je mu jako olej v kostech.
19: Ať je mu jako roucho, kterým se halí, jako opasek, kterým je stále přepásán.
20: To ať je odměnou od Hospodina těm, kdo mě obviňují, těm, kdo svolávají zlo na mou duši.
21: Ty však, Panovníku Hospodine, jednej se mnou kvůli svému jménu, vždyť tvé milosrdenství je dobré -- vysvoboď mě!
22: Vždyť jsem chudý a nuzný, v mém nitru je zraněné srdce.
23: Scházím jako stín, který se prodlužuje, setřásli mě jako kobylku.
24: Kolena mi klesají postem, mé tělo hubne, ztrácí tuk.
25: Jsem jim jen pro potupu, když mě uvidí, potřásají hlavou.
26: Pomoz mi, Hospodine, můj Bože! Zachraň mě podle svého milosrdenství!
27: Aby poznali, že to byla tvá ruka, žes to učinil ty, Hospodine.
28: Oni proklínají, ale ty žehnáš. Povstali, ale budou zahanbeni a tvůj služebník se bude radovat.
29: Ať obléknou ostudu ti, kdo mě obviňují; ať se přikryjí svou hanbou jak pláštěm.
30: Budu svými ústy mocně vzdávat chválu Hospodinu, uprostřed mnohých ho budu chválit,
31: neboť se postavil nuznému po pravici, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši.
1: Davidův žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: Usedni po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.
2: Tvé mocné žezlo vyšle Hospodin ze Sijónu: Panuj uprostřed svých nepřátel!
3: Tvůj lid přijde dobrovolně v den tvého vojska v důstojné svatosti. Tvá mládež ti bude rosou z lůna úsvitu.
4: Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky na způsob Malkísedeka.
5: Panovník po tvé pravici srazí v den svého hněvu krále.
6: Bude soudit národy, naplní vše mrtvými těly, srazí hlavu nad velkou zemí.
7: Napije se z potoka na cestě, proto zvedne hlavu.
1: Haleluja! Celým srdcem budu vzdávat Hospodinu chválu v společenství přímých, v shromáždění.
2: Velké jsou skutky Hospodinovy, vyhledávané všemi, kdo v nich mají zalíbení.
3: Nádherné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy.
4: Zjednal památku svým divům. Hospodin je milostivý a soucitný.
5: Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky pamatuje na svou smlouvu.
6: Svému lidu dosvědčil své mocné jednání: dal mu dědictví národů.
7: Skutky jeho rukou jsou pravda a právo; všechna jeho přikázání jsou věrná,
8: spolehlivá navždy a navěky, vydaná v pravdě a přímosti.
9: Seslal svému lidu vykoupení, navěky ustanovil svou smlouvu, jeho jméno je svaté a vzbuzuje bázeň.
10: Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem; je to velmi rozumné od všech, kdo tak činí. Jeho chvála zůstává navěky.
1: Haleluja! Blahoslavený je muž, který se bojí Hospodina! Má velké zalíbení v jeho příkazech.
2: Jeho potomci budou mocnými v zemi -- pokolení přímých bude požehnané.
3: V jeho domě je majetek a bohatství a jeho spravedlnost trvá navždy.
4: Přímým vzchází v temnotách světlo -- Bůh je milostivý, soucitný a spravedlivý.
5: Dobře je tomu, kdo se slitovává a půjčuje; své záležitosti spravuje dle práva.
6: Nikdy se nezhroutí; spravedlivý zůstane v paměti navždy.
7: Nebojí se zlé zprávy; jeho srdce je pevné, doufá v Hospodina.
8: Jeho srdce je upevněné, nebude se bát, až jednou pohlédne na své protivníky.
9: Rozděluje, dává chudým, jeho spravedlnost trvá navždy, jeho roh se pozdvihne v slávě.
10: Ničema to vidí a hněvá se, skřípe zuby a ochabuje. Choutky ničemů pominou.
1: Haleluja! Chvalte, otroci Hospodinovi, chvalte Hospodinovo jméno!
2: Budiž Hospodinovo jméno požehnáno od nynějška až navěky!
3: Od východu slunce až po západ budiž chváleno jméno Hospodinovo!
4: Hospodin je vyvýšený nade všemi národy, jeho sláva sahá nad nebesa.
5: Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?
6: Sestupuje, aby pohlédl na nebesa a na zemi.
7: Pozvedá chudého z prachu, ze smetiště vytahuje nuzného,
8: aby ho posadil s předními muži, s předními muži svého lidu.
9: Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů. Haleluja!
1: Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči,
2: byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím.
3: Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět,
4: hory poskakovaly jako berani a pahorky jako jehňata.
5: Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět?
6: Hory, proč poskakujete jako berani, a vy, pahorky, jako jehňata?
7: Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým,
8: jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.
1: Ne nás, Hospodine, ne nás, ale své jméno učiň slavným pro své milosrdenství, pro svou věrnost.
2: Proč mají pohanské národy říkat: Nuže, kdepak je ten jejich Bůh?
3: Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje.
4: Jejich modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
5: Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
6: mají uši, a neslyší, mají nos, a necítí,
7: mají ruce, a nehmatají, mají nohy, a nechodí, hrdlem ani nehlesnou.
8: Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají.
9: Izraeli, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem.
10: Dome Áronův, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem.
11: Kdo se bojíte Hospodina, doufejte v něj! On je jejich pomocí a štítem.
12: Hospodin na nás pamatuje a žehná nám; žehná domu Izraelovu, žehná domu Áronovu,
13: žehná bojícím se Hospodina, malým i velkým.
14: Kéž vám Hospodin přidá -- vám i vašim synům.
15: Jste Hospodinovi požehnaní -- on učinil nebesa i zemi.
16: Nebesa, nebesa patří Hospodinu, ale zemi dal synům lidským.
17: Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha.
18: Ale my budeme dobrořečit Hospodinu od nynějška až navěky. Haleluja!
1: Miluji Hospodina, vždyť slyší můj hlas, mé úpěnlivé prosby,
2: naklonil ke mně ucho. Po všechny své dny k němu budu volat.
3: Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal.
4: Vzývám však Hospodinovo jméno. Ach, Hospodine, zachraň mou duši!
5: Milostivý je Hospodin a spravedlivý, náš Bůh se slitovává.
6: Hospodin chrání prostoduché. Byl jsem zubožený a on mi pomohl.
7: Vrať se, má duše, do svého odpočinutí, protože Hospodin ti prokázal dobro.
8: Vytrhls mou duši ze smrti, mé oči před slzami, mé nohy před klopýtnutím.
9: Budu chodit před Hospodinem v zemi živých.
10: Důvěřoval jsem, i když jsem říkal: Jsem velmi ponížený.
11: Když jsem se unáhlil, řekl jsem: Každý člověk je lhář.
12: Jak se odvděčím Hospodinu za všechno jeho dobrodiní vůči mně?
13: Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno.
14: Své sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
15: Vzácná je v očích Hospodinových smrt jeho věrných.
16: Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, tvůj služebník, syn tvé služebnice; tys mi rozvázal pouta.
17: Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno.
18: Své sliby Hospodinu splním před veškerým jeho lidem,
19: v nádvořích Hospodinova domu, ve tvém středu, Jeruzaléme. Haleluja!
1: Chvalte Hospodina, všechny národy, oslavujte ho, všichni lidé,
2: neboť je mocné nad námi jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost trvá navěky. Haleluja!
1: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!
2: Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné!
3: Ať řekne dům Áronův: Jeho milosrdenství je věčné!
4: Ať řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: Jeho milosrdenství je věčné!
5: V tísni jsem volal Hospodina. Hospodin mi odpověděl a uvedl mě na prostranno.
6: Hospodin je se mnou, nebojím se. Co mi může udělat člověk?
7: Hospodin je se mnou, jako můj pomocník. Podívám se na ty, kdo mě nenávidí.
8: Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka.
9: Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže.
10: Všechny národy mě obklíčily; ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil.
11: Obklíčily mě, jak mě obklíčily! Ve jménu Hospodinově jsem je však odrazil.
12: Obklíčily mě jako včely, zhasly jako oheň z trní! Ve jménu Hospodinově jsem je odrazil.
13: Pořádně jsi do mě strčil, abych padl, ale Hospodin mi pomohl.
14: Hospodin je má síla i píseň; stal se mou spásou.
15: Hlasitý jásot i vítězství jsou ve stanech spravedlivých. Hospodinova pravice vykonala mocné činy.
16: Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice vykonala udatné činy.
17: Nezemřu, budu žít a vypravovat o Hospodinových skutcích.
18: Hospodin mě přísně káznil, ale nevydal mě smrti.
19: Otevřete mi brány spravedlnosti, vejdu jimi a budu vzdávat chválu Hospodinu.
20: Toto je brána pro Hospodina; touto branou vcházejí spravedliví.
21: Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl a stal ses mi spásou.
22: Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu.
23: Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné.
24: Tento den učinil Hospodin. Jásejme a radujme se v něm!
25: Ach, prosím, Hospodine, pomoz! Ach, prosím, Hospodine, dopřej úspěch!
26: Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově! Žehnáme vám z Hospodinova domu.
27: Hospodin je Bůh a svítí nám; važte sváteční oběti provazy k rohům oltáře.
28: Ty jsi můj Bůh, budu ti vzdávat chválu. Můj Bože, budu tě vyvyšovat.
29: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!
1: Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhonná, ti, kteří žijí podle zákona Hospodinova.
2: Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem.
3: Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách.
4: Tys dal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala.
5: Kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení!
6: Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů.
7: V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením.
8: Budu zachovávat tvá ustanovení -- jen mě neopouštěj!
9: Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo.
10: Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů.
11: Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil.
12: Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč mě svým ustanovením.
13: Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst.
14: Z cesty tvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku.
15: Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky.
16: Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo.
17: Prokazuj svému služebníku dobro -- budu žít a zachovávat tvé slovo.
18: Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona.
19: Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy.
20: Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času.
21: Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů.
22: Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví.
23: I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých ustanoveních.
24: I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci.
25: Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova.
26: Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč mě svým ustanovením.
27: Dej mi porozumět cestě svých přikázání; přemýšlím o tvých divech.
28: Má duše se rozplývá žalem; pozdvihni mě podle svého slova.
29: Odvrať ode mě cestu klamu; milostivě mě obdaruj svým zákonem.
30: Vyvolil jsem si cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení.
31: Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben.
32: Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce.
33: Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit.
34: Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem.
35: Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil.
36: Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti.
37: Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ.
38: Naplň svému služebníku své slovo, jež vede k bázni před tebou.
39: Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá.
40: Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ve své spravedlnosti.
41: Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, Hospodine, tvá spása, podle tvého slova,
42: a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí -- vždyť spoléhám na tvé slovo!
43: Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, protože skládám naději ve tvá nařízení.
44: Tvůj zákon budu zachovávat ustavičně, navěky a navždy.
45: Budu chodit volně, protože jsem vyhledával tvá přikázání.
46: O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben.
47: Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je.
48: Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních.
49: Pamatuj na slovo ke svému služebníku, jímž jsi ve mně vzbudil naději.
50: Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život.
51: Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím.
52: Připomínám si tvá odvěká nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu.
53: Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí tvůj zákon.
54: Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem.
55: V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon.
56: Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání.
57: Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova.
58: Celým srdcem hledám tvou přízeň, smiluj se nade mnou podle svého slova.
59: Přemýšlím o svých cestách a obracím své nohy ke tvým svědectvím.
60: Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy.
61: Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám.
62: Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení.
63: Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání.
64: Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením!
65: Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému služebníku dobro.
66: Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím.
67: Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo.
68: Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením.
69: Domýšlivci mě obestřeli klamem, já však celým srdcem střežím tvá přikázání.
70: Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona.
71: Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením.
72: Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře.
73: Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům.
74: Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo.
75: Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou.
76: Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému služebníku zaslíbil.
77: Kéž na mě přijde tvé slitování, abych mohl žít, neboť tvůj zákon je mým potěšením.
78: Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních.
79: Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví.
80: Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben.
81: Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo.
82: Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš?
83: Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl.
84: Kolik dnů ještě má tvůj služebník? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli?
85: Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona.
86: Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi!
87: Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil.
88: Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst.
89: Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích.
90: Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí.
91: Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci.
92: Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul.
93: Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život.
94: Jsem tvůj -- pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání.
95: Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích.
96: Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná.
97: Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám.
98: Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele -- navěky jsou mé.
99: Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o tvých svědectvích.
100: Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání.
101: Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo.
102: Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil.
103: Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med.
104: Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu.
105: Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.
106: Přísahal jsem -- a také to splním -- že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení.
107: Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova.
108: Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením!
109: Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám.
110: Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil.
111: Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci.
112: Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení.
113: Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon.
114: Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo.
115: Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha.
116: Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději!
117: Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení.
118: Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná.
119: Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
120: Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení.
121: Konám právo a spravedlnost; neponechej mě mým utlačovatelům.
122: Zaruč se za svého služebníka k dobrému, ať mě domýšlivci neutlačují.
123: Zrak mi slábne, jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok.
124: Jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením.
125: Jsem tvůj služebník -- dej mi porozumět, abych poznal tvá svědectví.
126: Je čas, aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon.
127: Proto miluji tvé příkazy více než zlato, víc než zlato ryzí.
128: Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu.
129: Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží.
130: Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým.
131: Otvírám ústa a jsem plný dychtivosti, jak toužím po tvých příkazech.
132: Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, jak je tvým zvykem vůči, těm, kdo milují tvé jméno.
133: Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost.
134: Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání.
135: Svou tvář rozjasni nad svým služebníkem, vyuč mě svým ustanovením.
136: Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon.
137: Spravedlivý jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá.
138: Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá.
139: Má horlivost mě strávila, neboť mí protivníci zapomněli na tvá slova.
140: Tvá řeč je důkladně protříbená; tvůj služebník ji miluje.
141: Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl.
142: Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; tvůj zákon je pravda.
143: Dolehla na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením.
144: Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, abych mohl žít.
145: Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji.
146: Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví.
147: Vstávám před rozedněním a volám o pomoc -- očekávám na tvé slovo.
148: Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky.
149: Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ!
150: Blíží se ti, kdo se ženou za hanebností a vzdalují se od tvého zákona.
151: Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda.
152: Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky.
153: Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám.
154: Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova.
155: Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení.
156: Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ.
157: Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví.
158: Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo.
159: Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ!
160: Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky.
161: Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem.
162: Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist.
163: Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon.
164: Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení.
165: Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou.
166: Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy.
167: Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji.
168: Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou.
169: Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět.
170: Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď!
171: Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením.
172: Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé.
173: Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání.
174: Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením.
175: Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají.
176: Bloudím jako ztracená ovce -- hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl!
1: Píseň stupňů. K Hospodinu jsem volal ve svém soužení a on mi odpověděl.
2: Hospodine, vysvoboď mou duši od lživých rtů, od záludného jazyka.
3: Co ti učiní a co ti přidá, záludný jazyku?
4: Hrdinovy ostré šípy, k tomu řeřavé uhlí z janovce.
5: Běda mi! Vždyť pobývám v Mešeku, přebývám při stanech Kédarců.
6: Již dlouho přebývá má duše s tím, kdo nenávidí pokoj.
7: Jsem člověk pokojný, ale když promluvím, oni chtějí bojovat.
1: Píseň stupňů. Pozvedám svůj zrak k horám. Odkud mi přijde pomoc?
2: Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebesa i zemi.
3: Nedovolí, aby tvá noha uklouzla, tvůj strážce nedříme.
4: Ano, strážce Izraele nedříme a nespí.
5: Hospodin je tvůj strážce, Hospodin je ti stínem po pravici.
6: Ve dne tě nebude bít slunce, ani měsíc v noci.
7: Hospodin tě bude chránit ode všeho zlého, bude chránit tvou duši.
8: Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení od nynějška až navěky.
1: Píseň stupňů, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu.
2: Naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.
3: Jeruzalém je zbudován jako město, které je uzavřeným celkem.
4: Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, svědectví Izraeli, aby vzdávaly díky jménu Hospodinovu.
5: Vždyť tam stojí soudní stolce, stolce domu Davidova.
6: Žádejte o pokoj pro Jeruzalém! Ať se daří těm, kdo tě milují!
7: Budiž pokoj na tvých valech, mír ve tvých palácích!
8: Kvůli svým bratřím a svým blízkým prohlašuji: Kéž je v tobě pokoj!
9: Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
1: Píseň stupňů. Pozvedám své oči k tobě, jenž na nebesích trůníš.
2: Hle, jako oči služebníků k rukám jejich pánů, jako zraky služebnice k rukám její paní, tak naše zraky vzhlížejí k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.
3: Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, už jsme dost nasyceni pohrdáním!
4: Naše duše je zcela přesycena posměchem sebejistých a pohrdáním pyšných.
1: Píseň stupňů, Davidova. Kdyby Hospodin nebyl s námi -- Izrael ať řekne --
2: kdyby Hospodin nebyl s námi, když proti nám povstali lidé,
3: tu by nás zaživa zhltli, jak proti nám pláli hněvem.
4: Tu by nás zaplavily vody, převalil by se přes nás proud,
5: tu by se přes nás valily zpěněné vody.
6: Požehnán buď Hospodin, že nás nevydal za kořist jejich zubům.
7: Naše duše unikly jako ptáček z čihařského osidla. Osidlo je protrženo -- a my jsme unikli!
8: Naše pomoc je ve jménu Hospodinově, který učinil nebesa i zemi.
1: Píseň stupňů. Kdo doufají v Hospodina, jsou jako hora Sijón -- nepohne se, zůstává navěky.
2: Jako je Jeruzalém obklopen horami, tak Hospodin obklopuje svůj lid -- od nynějška až na věky.
3: Žezlo ničemnosti nesetrvá nad losem spravedlivých, aby spravedliví nevztáhli své ruce k zvrácenosti.
4: Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo jsou přímí v srdci.
5: Ty, kdo se uchylují na své křivolaké stezky, zavede Hospodin mezi činitele nepravosti. Pokoj s Izraelem!
1: Píseň stupňů. Když Hospodin vrátil sijónské navrátilce, bylo nám jak ve snách.
2: Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk jásal; tehdy se mezi národy říkalo: Hospodin s nimi učinil velké věci.
3: Hospodin s námi učinil velké věci -- byli jsme plni radosti.
4: Hospodine, změň náš úděl, jako měníš řečiště v Negebu.
5: Ti, kdo v slzách rozsévají, budou s jásotem sklízet.
6: Ten, kdo chodí a s pláčem nosí mošnu se semenem, přijde a s jásotem bude snášet snopy.
1: Píseň stupňů, Šalomounova. Pokud Hospodin nebuduje dům, marně se na něm namáhají stavitelé. Pokud Hospodin nestřeží město, marně bdí strážce.
2: Marné je pro vás časně vstávat, pozdě usedat a jíst chléb trápení, vždyť Bůh dává svému milému spánek.
3: Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je mzda.
4: Jako šípy v ruce hrdiny jsou synové zrození v mládí.
5: Blahoslavený je muž, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně mluvit s nepřáteli.
1: Píseň stupňů. Blahoslavený je každý, kdo se bojí Hospodina, ten, kdo chodí po jeho cestách.
2: Jistě budeš jíst výtěžek svých rukou, bude ti blaze, bude ti dobře.
3: Tvá žena bude jako úrodná réva uvnitř tvého domu, tví synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
4: Hle, takto bude požehnáno muži, který se bojí Hospodina.
5: Kéž ti požehná Hospodin ze Sijónu -- pak budeš hledět na dobro Jeruzaléma po všechny dny svého života
6: a uvidíš syny svých synů. Pokoj nad Izraelem!
1: Píseň stupňů. Velice mě sužovali od mého mládí -- Izrael ať řekne --
2: velice mě sužovali od mého mládí, avšak nepřemohli mě.
3: Po zádech mi orali oráči, a to pěkně dlouhé brázdy.
4: Spravedlivý Hospodin přeťal provazy ničemů.
5: Ať se zastydí, ať odtáhnou zpět všichni, kdo nenávidí Sijón.
6: Ať jsou jako tráva na střechách, která uschne dřív, než ji vytrhají.
7: Žnec si jí dlaň nenaplní, ani náruč ten, kdo sbírá snopy.
8: A ti, kdo je potkají, jim neřeknou: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi; žehnáme vám ve jménu Hospodinově.
1: Píseň stupňů. Z hlubin k tobě volám, Hospodine!
2: Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž jsou tvé uši pozorné k mým úpěnlivým prosbám!
3: Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí?
4: Ale u tebe je odpuštění -- proto vzbuzuješ bázeň.
5: Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na jeho slovo.
6: Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro.
7: Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení.
8: On vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí.
1: Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, mé srdce se nepovyšuje a mé oči nejsou povýšené. Nevstupuji do velkých věcí, do divů, které jsou nade mě.
2: Což jsem nezklidnil a neutišil svou duši? Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
3: Čekej, Izraeli, na Hospodina, od nynějška až navěky.
1: Píseň stupňů. Hospodine, pamatuj na Davida, na všechnu jeho starostlivost,
2: jak přísahal Hospodinu, slib učinil Mocnému Jákobovu:
3: Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na své lože,
4: nedám spánek svým očím, dřímotu svým víčkům,
5: dokud nenaleznu místo pro Hospodina, příbytky Mocnému Jákobovu.
6: Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, nalezli jsme ji na Jaarských polích.
7: Vstupme do jeho příbytků, klaňme se u podnože jeho nohou!
8: Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty i truhla tvé moci!
9: Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tví věrní ať jásají!
10: Pro Davida, svého služebníka, neodmítni svého pomazaného!
11: Hospodin přísahal Davidovi věrnost, neodvrátí se od ní: Dosadím na tvůj trůn z plodu tvých beder.
12: Jestliže tví synové budou zachovávat mou smlouvu a má svědectví, kterým je budu učit, i jejich synové budou sedět na tvém trůnu až na věky.
13: Hospodin totiž vyvolil Sijón, zatoužil mít jej za sídlo.
14: Toto je místo mého odpočinku až navěky, tady budu sídlit, neboť po něm toužím.
15: Velice požehnám jeho zásobám, jeho chudé budu sytit chlebem.
16: Jeho kněze oději spásou, jeho věrní budou radostně jásat.
17: Tam dám vyrůst Davidovu rohu, připravím lampu svému pomazanému.
18: Jeho nepřátele obléknu hanbou, ale na něm rozkvete jeho koruna.
1: Píseň stupňů, Davidova. Hle, jak je dobré a příjemné, když bratři přebývají pospolu.
2: Jako vonný olej na hlavě, stékající na vous, na vous Áronův, stékající na otvor jeho roucha,
3: jako chermónská rosa, jež padá na sijónské hory. Tam totiž Hospodin přikázal své požehnání, život až navěky.
1: Píseň stupňů. Hle, dobrořečte Hospodinu všichni jeho otroci, kteří stojíte za nocí v Hospodinově domě!
2: Pozvedejte ruce ke svatyni a dobrořečte Hospodinu!
3: Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.
1: Haleluja! Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi otroci,
2: kteří stojíte v domě Hospodinově, v nádvořích domu našeho Boha!
3: Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, opěvujte jeho jméno, neboť je líbezné!
4: Vždyť Hospodin si vyvolil Jákoba, Izraele za své vlastnictví.
5: Ano, vím, že Hospodin je velký -- náš Pán je nade všechny bohy.
6: Hospodin činí vše, co chce -- na nebesích, na zemi, v moři i ve všech hlubinách.
7: Přivádí mlhu od končin země, s deštěm působí i blesky, ze svých skladů vyvádí vítr.
8: Egyptské prvorozené pobil od člověka až po dobytče.
9: Seslal znamení a divy doprostřed tebe, Egypte, na faraona a na všechny jeho služebníky.
10: Vyhubil mnohé národy a pobil mocné krále --
11: Síchona, krále emorejského, a Óga, krále bášanského, a všechna království Kenaanu
12: a dal jejich zemi v dědictví, v dědictví Izraeli, svému lidu.
13: Hospodine, tvé jméno je věčné! Hospodine, tvá památka od pokolení do pokolení!
14: Vždyť Hospodin zjedná právo svému lidu a nad svými služebníky pocítí lítost.
15: Pohanské modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.
16: Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí,
17: mají uši, a nenaslouchají. A v jejich ústech není dech.
18: Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají.
19: Dome Izraelův, dobrořečte Hospodinu! Dome Áronův, dobrořečte Hospodinu!
20: Dome Léviův, dobrořečte Hospodinu! Kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu!
21: Požehnán buď Hospodin ze Sijónu -- ten, jenž přebývá v Jeruzalémě. Haleluja!
1: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
2: Chválu vzdejte Bohu bohů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
3: Chválu vzdejte Pánu pánů -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
4: Tomu, jenž jediný koná veliké divy -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
5: Nebesa učinil s důmyslem -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
6: Rozprostřel zemi nad vodami -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
7: Učinil veliká světla -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
8: Slunce, aby vládlo ve dne -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
9: Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
10: Pobil Egypt v jeho prvorozených -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
11: A vyvedl Izraele z jejich středu -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
12: Mocnou rukou a vztaženou paží -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
13: Rákosové moře rozpoltil ve dví -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
14: A provedl Izraele jeho středem -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
15: Faraona i jeho vojsko uvrhl do Rákosového moře -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
16: Svůj lid vodil pustinou -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
17: Pobil veliké krále -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
18: A zabil vznešené krále -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
19: Síchona, krále emorejského -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
20: A Óga, krále bášanského -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
21: Jejich země dal do dědictví -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
22: Do dědictví Izraelovi, svému služebníku -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
23: V našem ponížení na nás pamatoval -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
24: A vytrhl nás z moci našich protivníků -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
25: Dává pokrm veškerému tvorstvu -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
26: Chválu vzdejte Bohu nebes -- vždyť jeho milosrdenství je věčné!
1: U řek babylonských -- tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sijón.
2: Své lyry jsme tam věšeli na topoly,
3: neboť tam se nás naši věznitelé ptali na slova písní, naši trýznitelé chtěli, abychom se radovali: Zazpívejte nám některé ze sijónských písní!
4: Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň v cizí zemi?
5: Jestli na tebe zapomenu, Jeruzaléme, ať na mě zapomene má pravice.
6: Ať mi jazyk přilne k patru, jestliže si tě nebudu připomínat, jestliže nebudu považovat Jeruzalém za vrchol své radosti.
7: Připomeň, Hospodine, synům Edómu den Jeruzaléma -- jak říkali: Ničte, ničte jej až do základů!
8: Dcero babylonská, budeš zničena -- blahoslavený, kdo ti odplatí za to, cos nám způsobila.
9: Blahoslavený, kdo vezme tvé děti a roztříští je o skálu.
1: Davidův. Celým srdcem ti budu vzdávat chválu, před bohy tě budu opěvovat.
2: Budu se klanět ke tvému svatému chrámu, tvému jménu budu vzdávat chválu pro tvé milosrdenství a pro tvou věrnost, neboť jsi vyvýšil svou řeč nad každé své jméno.
3: V den, kdy jsem volal, jsi mi odpověděl, naplnil jsi mou duši silou.
4: Hospodine, všichni králové země ti budou vzdávat chválu, až uslyší řeč tvých úst.
5: Budou zpívat o Hospodinových cestách, neboť Hospodinova sláva je velká.
6: Vždyť Hospodin je vyvýšený, vidí však poníženého. Povýšeného pozná zdaleka.
7: I kdybych chodil v soužení, zachováš mě při životě. Vztáhneš ruku proti hněvu mých nepřátel a tvá pravice mě zachrání.
8: Hospodin dokoná za mě. Hospodine, tvé milosrdenství je věčné! Neopouštěj dílo svých rukou.
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě.
2: Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly.
3: Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty.
4: Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš.
5: Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň.
6: Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám!
7: Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří?
8: Vystoupím–li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.
9: Když se vznesu na křídlech jitřenky a usadím se za koncem moře,
10: i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.
11: I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem.
12: Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.
13: Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.
14: Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.
15: Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země.
16: Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
17: A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!
18: Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.
19: Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev.
20: Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky.
21: Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti tobě povstávají?
22: Mám je v dokonalé nenávisti; jsou mi za nepřátele.
23: Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení
24: a pohleď, není–li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!
1: Pro vedoucího chval. Davidův žalm.
2: Vysvoboď mě, Hospodine, od člověka zlého, ochraň mě před násilníky,
3: kteří v srdci vymýšlejí špatnosti a každý den se chystají k bojům.
4: Jazyk si brousí jako hadi, za svými rty mají zmijí jed. Sela.
5: Chraň mě, Hospodine, před rukama ničemů, ochraň mě před násilníky, kteří vymýšlejí, jak mi podrazit nohy.
6: Pyšní mi nastražili past, rozprostřeli síť z provazů u stezky, položili mi léčky. Sela.
7: Řekl jsem Hospodinu: Ty jsi můj Bůh! Hospodine, vyslyš mé úpěnlivé prosby!
8: Panovníku Hospodine, má mocná spáso! V den boje mi kryješ hlavu.
9: Hospodine, nesplň ničemovi jeho touhy, ať nedosáhne svých cílů -- vyvyšovali by se. Sela.
10: Hlavu těch, kdo mě obkličují, ať zachvátí trápení jejich rtů.
11: Ať na ně padne řeřavé uhlí, ať je srazí do ohně, někam do rokliny, aby už nepovstali.
12: Člověk pomlouvačného jazyka v zemi neobstojí, zlo dopadne násilníka ráz na ráz.
13: Vím, že Hospodin zjedná nuznému právo, chudému spravedlivý soud.
14: Ano, spravedliví budou vzdávat chválu tvému jménu, přímí budou přebývat před tvou tváří.
1: Davidův žalm. Hospodine, volám tě! Pospěš ke mně, vyslyš mě, když tě volám!
2: Kéž je má modlitba přijata jak kadidlo před tvou tváří, pozdvižení mých dlaní jak večerní obětní dar.
3: Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů.
4: Nenakloň mé srdce k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek.
5: Ať mě spravedlivý ztluče -- bude to milosrdenství; ať mě kárá. Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji -- a ještě se budu v jejich nouzi modlit.
6: Ti, kdo je soudí, budou svrženi ze skály. A oni uslyší, že mé řeči potěšují.
7: Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí.
8: K tobě, Panovníku Hospodine, hledí mé oči, v tobě hledám útočiště, nevylij mou duši!
9: Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti.
10: Ničemové ať sami upadnou do svých tenat, zatímco já projdu.
1: Davidova meditace. Modlitba, když byl v jeskyni.
2: Můj hlas zní k Hospodinu -- o pomoc volám; můj hlas zní k Hospodinu -- prosím o smilování.
3: Vylévám před ním svůj nářek, povídám před ním o svém soužení.
4: Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku. Na cestě, kterou kráčím, mi nastražili past.
5: Pohleď napravo a uvidíš, že nikdo není na mé straně. Pozbyl jsem svého útočiště, na mé duši nikomu nezáleží.
6: Volám k tobě o pomoc, Hospodine! Říkám: Tys mé útočiště, můj podíl v zemi živých!
7: Věnuj pozornost mému nářku, vždyť jsem velmi zubožený. Vysvoboď mě od mých pronásledovatelů, neboť jsou silnější než já.
8: Vyveď mou duši z vězení, abych vzdával díky tvému jménu. Obklopí mě spravedliví, neboť mi prokazuješ dobro.
1: Davidův žalm. Hospodine, slyš mou modlitbu, vyslyš mé úpěnlivé prosby! Ve své věrnosti mi odpověz pro svou spravedlnost!
2: Nevcházej v soud se svým služebníkem, neboť před tebou není spravedlivý nikdo z živých.
3: Nepřítel pronásleduje mou duši, sráží můj život k zemi, nutí mě přebývat v temnotách jako ty, kdo jsou již dávno mrtví.
4: Můj duch ve mně umdlévá, mé srdce je v mém nitru zmateno.
5: Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o díle tvých rukou.
6: Vztahuji své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá zem. Sela.
7: Pospěš, Hospodine, odpověz mi, můj duch chřadne. Neskrývej přede mnou svou tvář! Byl bych podobný těm, kdo sestupují do jámy.
8: Oznam mi zrána své milosrdenství, vždyť doufám v tebe! Dej mi poznat cestu, kterou mám jít; vždyť k tobě pozvedám svou duši!
9: Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, v tobě se skrývám.
10: Nauč mě dělat to, co je ti milé, vždyť jsi můj Bůh! Tvůj dobrý Duch nechť mě vede po rovné zemi!
11: Pro své jméno, Hospodine, mě zachovej při životě, ve své spravedlnosti vyveď mou duši z tísně!
12: Ve svém milosrdenství znič mé nepřátele, odstraň všechny protivníky mé duše, vždyť jsem tvůj služebník!
1: Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála! On učí mou ruku boji a mé prsty válčit.
2: Mé milosrdenství a má tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel! Je mi štítem, u něj hledám útočiště, on mi podrobuje lid.
3: Hospodine, co je člověk, že se k němu znáš? Syn člověka, že na něj myslíš?
4: Člověk se podobá vánku, jeho dny pomíjejí jako stín.
5: Hospodine, nakloň svá nebesa a sestup! Dotkni se hor a vzplanou!
6: Udeř bleskem a rozptyl je! Vyšli své šípy a přiveď je do zmatku!
7: Vztáhni ruku z výše, vyprosť mě a vysvoboď mě z mnohých vod, z ruky cizozemců!
8: Svými ústy promlouvají klam, jejich pravice je pravice zrádná.
9: Bože, budu ti zpívat novou píseň, budu tě opěvovat při desetistrunné harfě.
10: Ty dáváš spásu králům; ty svého služebníka Davida vysvobozuješ od zlého meče.
11: Vyprosť a vysvoboď mě z ruky cizozemců, kteří svými ústy promlouvají klam a jejichž pravice je pravice zrádná!
12: Naši synové ať jsou ve svém mládí jak vzrostlé štěpy, naše dcery jako vytesané rohové kvádry, jako u chrámu.
13: Naše sýpky ať se naplní nejrůznějším zbožím, našeho bravu na našich polích ať jsou tisíce, ba desetitisíce.
14: Náš skot ať je obtěžkán, ať nejsou trhliny ani odvlékání ani žalostný křik na náměstích.
15: Blahoslavený lid, s nímž je tomu takto. Blahoslavený lid, jemuž je Hospodin Bohem.
1: Davidova chvála. Budu tě vyvyšovat, Bože můj, králi, a dobrořečit tvému jménu -- navěky a navždy.
2: Každý den ti budu dobrořečit a chválit tvé jméno navěky a navždy.
3: Veliký je Hospodin, je nejvýš chvályhodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.
4: Od pokolení do pokolení oslavují tvé skutky a zvěstují tvé mocné činy.
5: Tvá nádhera je důstojná a slavná, přemýšlím o záležitostech tvých divů.
6: Bude se mluvit o síle tvých hrůzu vzbuzujících činů; já budu vyprávět o tvé velikosti.
7: Budou vypovídat o památce na tvou velkou dobrotu, budou jásat nad tvou spravedlností.
8: Hospodin je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu a velkého milosrdenství.
9: Hospodin je ke všem dobrý, má slitování s každým svým dílem.
10: Hospodine, všechna tvá díla ti budou vzdávat chválu; tví věrní ti budou dobrořečit.
11: Budou mluvit o slávě tvého království, budou hovořit o tvé udatnosti,
12: aby seznamovali lidské syny s tvými mocnými činy a se slávou a nádherou tvého království.
13: Tvé království je království všech věků, tvá vláda trvá po všechna pokolení.
14: Hospodin podpírá všechny padající a pozvedá všechny sklíčené.
15: Oči všech k tobě vzhlížejí a ty jim dáváš potravu ve svůj čas.
16: Otvíráš svou ruku a napájíš přízní všechno živoucí.
17: Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách a věrný ve všech svých skutcích.
18: Hospodin je blízko všem, kdo k němu volají, všem, kdo ho vzývají v pravdě.
19: Touhu těch, kdo se ho bojí, naplňuje, slyší jejich volání o pomoc a zachraňuje je.
20: Hospodin chrání všechny, kdo ho milují, ale všechny ničemy vyhladí.
21: Má ústa budou mluvit o Hospodinově chvále, veškeré tvorstvo bude dobrořečit jeho svatému jménu navěky a navždy.
1: Haleluja! Chval, duše má, Hospodina!
2: Budu chválit Hospodina po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu.
3: Nespoléhejte na přední muže, na člověka, v němž není záchrana.
4: Jeho duch odchází, on se vrací zpět do své země; v ten den je po jeho nápadech.
5: Blahoslavený je ten, jehož pomocí je Bůh Jákobův, ten, jenž má naději v Hospodinu, svém Bohu,
6: který učinil nebesa i zemi, moře a vše, co je v nich, který navěky zachovává věrnost.
7: On zjednává právo utlačovaným a dává chléb hladovým. Hospodin osvobozuje vězně.
8: Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin pozvedá sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé.
9: Hospodin chrání cizince, podpírá sirotka a vdovu, maří však cestu ničemů.
10: Hospodin bude kralovat věčně, tvůj Bůh, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja!
1: Haleluja! Jak dobré je opěvovat našeho Boha, jak líbezná, krásná je chvála!
2: Hospodin buduje Jeruzalém, on shromažďuje zapuzené Izraelce.
3: Uzdravuje ty, kdo mají zlomené srdce; obvazuje jejich rány.
4: On určuje počet hvězd a všem jim dává jména.
5: Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho rozumnost nelze změřit.
6: Hospodin podpírá pokorné, ničemy snižuje až k zemi.
7: Zpívejte Hospodinu děkovnou píseň, při lyře opěvujte našeho Boha,
8: který pokrývá nebesa oblaky a připravuje zemi déšť, který dává vyrůst trávě na horách,
9: dává dobytku jeho potravu, i havraním mláďatům, když křičí.
10: Nemá zalíbení v síle koně, netouží po lýtkách muže.
11: Hospodin nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí; v těch, kdo očekávají na jeho milosrdenství.
12: Jeruzaléme, oslavuj Hospodina! Chval svého Boha, Sijóne!
13: On upevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům ve tvém středu.
14: Na tvém území zajišťuje pokoj, sytí tě tou nejlepší pšenicí.
15: Posílá svůj výrok na zem -- rychle běží jeho slovo.
16: Dává sníh jako vlnu, jíní sype jako popel.
17: Vrhá celé kousky ledu -- kdo obstojí před jeho mrazem?
18: Pošle své slovo a taje, vyžene svůj vítr a vody se řinou.
19: Oznámil své slovo Jákobovi, svá ustanovení a nařízení Izraeli.
20: Tak žádnému národu neučinil -- jeho nařízení nepoznaly. Haleluja!
1: Haleluja! Chvalte Hospodina z nebes! Chvalte jej na výšinách!
2: Chvalte jej, všichni jeho andělé! Chvalte jej, všechny jeho zástupy!
3: Chvalte jej, slunce i měsíc! Chvalte jej, všechny jasné hvězdy!
4: Chvalte jej, nebesa nebes, i vody, které jsou nad nebesy!
5: Ať chválí jméno Hospodinovo, neboť on přikázal a byly stvořeny,
6: upevnil je navěky a navždy, stanovil hranice, které nepřekročí.
7: Chvalte Hospodina ze země, draci a všechny propasti.
8: Ať ho chválí oheň a kroupy, sníh a mlha, bouřlivý vítr, jenž činí jeho slovo,
9: pohoří a všechny pahorky, ovocný strom i všechno cedroví,
10: divá zvěř a všechna dobytčata, plazi i okřídlené ptactvo,
11: králové země a všechny národy, knížata i všichni, kdo soudí zemi,
12: mládenci i panny, staří i mladí.
13: Ať chválí Hospodinovo jméno, neboť jen jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
14: Vyvýšil roh svého lidu, chválu všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja!
1: Haleluja! Zpívejte Hospodinu novou píseň, jeho chválu v shromáždění věrných!
2: Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým králem!
3: Ať chválí tancem jeho jméno, ať ho opěvují s tamburínou a lyrou.
4: Hospodin má zalíbení ve svém lidu, pokorné ozdobí spásou.
5: Věrní ať se radují v slávě, ať jásají ve svých leženích.
6: Ať svým hrdlem vyvyšují Boha -- s oboustranným mečem v rukách
7: -- aby vykonali pomstu nad pohany, tresty nad národy,
8: aby řetězy spoutali jejich krále a jejich slovutné železnými okovy,
9: aby na nich vykonali soud, jak byl zapsán. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja!
1: Haleluja! Chvalte Boha v jeho svatyni! Chvalte ho na nebeské klenbě, plné jeho moci!
2: Chvalte ho za jeho mocné činy! Chvalte ho za jeho nesmírnou velikost!
3: Chvalte ho dutím na beraní roh, chvalte ho na harfu a lyru!
4: Chvalte ho tamburínou a tancem, chvalte ho strunami a píšťalou!
5: Chvalte ho činely hlasitými, chvalte ho činely zvučnými!
6: Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina! Haleluja!