Úvaha postvolební
#################

:date: 2017-10-22
:category: faith
:tags: politics, czech, cultureWar, conservatism

Co jsem napsal dnes ráno jednomu kamarádovi na IM:

    Tak já Ti nevím. Jsem hodně nešťastnej z té včerejší 
    post-volební diskuse předesedů vítězných stran. Kromě toho, 
    že jsou morálně radikální názory dost neuctivé k milionu 
    a půl našich spoluobčanů, tak efektivně dotlačili Bureše 
    k tomu, že v této chvíli jediná oficiální možnost jeho vlády 
    je s komunisty a Okamurou. Dáš přednost takové vládě (a 
    referendu o vystoupení z EU a NATO, např.) nebo třeba vládě 
    Ano, ODS a lidovců?

    Neříkám, že jsem úplně pro tu druhou vládu, ale nežli tu 
    alternativu úplně odmítneš, tak je dobré uvážit všechny 
    důsledky.  Berlusconiho (což mi připadne jako mnohem 
    případnější precedent pro Babiše nežli tolikrát omílaný 
    Trump) také nakonec nedostali ti, kteří proti němu bojovali 
    s pěnou u pusy, ale ti, kdo trpělivě nabízeli opravdové 
    řešení problémů, které se on tvářil řešit, a čekali až ho 
    jeho hříchy doženou.

A myslel jsem při tom na Pithartovu Obranu politiky a na Michaela 
Oakeshotta.

    In political activity men sail a boundless and bottomless 
    sea; there is neither harbor for shelter nor floor for 
    anchorage, neither starting point nor appointed destination.

       -- Michael Oakeshott: Rationalism in Politics