From ca9101dec5210998bfd044f7a64635367b918d77 Mon Sep 17 00:00:00 2001 From: Matěj Cepl Date: Sun, 27 Aug 2023 02:07:17 +0200 Subject: Kázání na 27.8.2023 MIME-Version: 1.0 Content-Type: text/plain; charset=UTF-8 Content-Transfer-Encoding: 8bit --- faith/kazani_slabost_sila.rst | 396 +++++++++++++++++++++--------------------- 1 file changed, 199 insertions(+), 197 deletions(-) diff --git a/faith/kazani_slabost_sila.rst b/faith/kazani_slabost_sila.rst index 88b6729..2b8bda7 100644 --- a/faith/kazani_slabost_sila.rst +++ b/faith/kazani_slabost_sila.rst @@ -1,8 +1,7 @@ -Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. -################################################### +Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se +################################################## :date: 2023-08-27T09:30:00 -:status: draft :category: faith :tags: sermon, czech @@ -15,199 +14,202 @@ srpna 2023) .. _sboru: http://branik.evangnet.cz/ -1. verš, který je titulem -2. nechť je Vaše starost známa Bohu -3. něco o tom, že magie je špatně - -Žalm https://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ118 Ó chvalte laskavého Pána - -https://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ469 Kdož by chtěl erbován býti … -https://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ690 Soudce všeho světa, Bože -https://evangnet.cz/pisen?sg=EZ176 Někdo mě vede za ruku -https://www.evangnet.cz/pisen?sg=EZ684 Učiň mne, Pane, nástrojem - -1. Starozákonní čtení: - - Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní - zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora. // Hospodin Bůh tedy - na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a - zaplnil to místo tělem. // Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak - Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi. // Adam tenkrát - řekl: "To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se - nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!" // To proto muž opouští - otce i matku - aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. // - Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. - - -- Genesis 2:20-25 (B21) - -2. Evangelium: - - Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šlapali. - Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: "Dávejte si pozor na - farizejský kvas, jímž je pokrytectví. // Není totiž nic skrytého, co - nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. // Co jste říkali - ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do - ucha, se bude hlásat ze střech. - - -- Lukáš 12:1-3 (B21) - -3. Novozákonní čtení: - - Musím se chlubit, i když to není prospěšné. Přejdu tedy k viděním a - zjevením od Pána: // Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti - lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle nebo mimo tělo, to - ví Bůh. // A vím, že ten člověk - nevím, zda v těle nebo bez těla, to - ví Bůh - // byl vytržen do ráje, kde slyšel nepopsatelné věci, které - člověk ani nemůže vypovědět. // Tímto se tedy budu chlubit, ale sám - sebou se chlubit nehodlám, jedině snad svými slabostmi. // I kdybych se - chtěl pochlubit, nebyl bych pošetilý, řekl bych pravdu. Raději ale - pomlčím, aby si někdo o mně nemyslel víc, než co u mě vidí nebo ode mě - slyší. // Aby mi ta úžasná zjevení příliš nestoupla do hlavy, byl mi - dán do těla osten, satanův posel, který mě sráží, abych si o sobě - příliš nemyslel. // Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě - odešlo, // ale řekl mi: "Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví - uprostřed slabosti." Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby - na mně spočívala Kristova moc. // S radostí snáším slabosti, příkoří, - strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista - vždyť má síla je v mé - slabosti! - - -- 2. Korintským 12:1-10 (B21) - -Základem dnešního kázání bude poslední verš starozákonního čtení: „Oba dva, muž -i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.“ - -Když jsem byl požádán vedením tohoto sboru o kázání, přemýšlel jsem docela -hodně dlouho o tom, co vlastně je pro mě tento rok nejdůležitější a o čem bych -chtěl hovořit. Přemýšlel jsem o tom, co pro mě bylo největší duchovní vítězství -a co jsem si znovu objevil (po více jak třiceti letech života v Církvi -nepotkávám mnoho opravdu nových věcí, spíše se většinou jedna o znovuobjevování -již kdysi dávno nalezeného a později ztraceného). Přemýšlel jsem o síle v -slabosti (z našeho novozákonního čtení), ale teď mi připadne, že všechno se to -dá dobře zakořenit v našem starozákonním čtení a zejména ve verši, který jsem -vybral jako základ dnešního kázání. - -Tenhle verš mě vždycky velice vzrušoval a okouzloval. Ne až tak kvůli sexuální -stránce té nahoty, ale vždycky jsem Adamovi a Evě mnohem více záviděl jejich -*nevinnost* a *otevřenost jeden před druhým*. Chápu, že aplikovat svoje vlastní -psychopatologie na ostatní lidi není zrovna nejvědečtější přístup, ale doufám, -že když se s Vámi podělím o svoje myšlenky na dané téma, nebude tu úplně mimo. - -Tak třeba bych se chtěl zamyslet nad tím, že právě tato nevinnost a otevřenost -byly první věci, které lidé ztratili svým prvotním Hříchem a v Genesis 3:7 -čteme „Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy -fíkové listí a udělali si zástěrky.“ Kalvín a další staří Reformátoři prý -tvrdili, že následkem Prvotního Hříchu je naše neovladatelné nutkání hřešit. Je -to možné nebo je to přehnané, nechci se o tom teď dohadovat, ale Bible jako -první důsledek Hříchu ukazuje něco jiného: ztrátu nevinnosti a neovladatelné -nutkání přetvářet se. Najednou už nejsme schopni stát jeden před druhým nazí a -nestydět se. Musíme používat různé zástěrky, abychom zakryli svoji bídu. - -A to je zhruba to, co bych si opravdu přál v tomto kázání dokázat: připomenout -nám všem slova „nevinnost“ a „otevřenost“ a poprosit Vás, abyste se nad nimi -hlouběji zamysleli. Protože by ale kázání asi mělo být delší než těchto několik -odstavců a protože, když už se jednou dostanu ke slovu, tak se mikrofonu jen -tak lehce nepustím, tak Vám přidám ještě několik dalších myšlenek na dané téma. - -Když už tedy máme tendenci lhát a přetvářet se, tak mám podezření, že jeden -z dalších problémů toho v čem žijeme je, že naše přirozená očekávání jsou -nastavena podle našeho přirozeného stavu před Pádem, ne podle našeho současného -stavu. Tak třeba Přísloví 19:22 říká „Po člověku se žádá neselhávající láska." -(v mém překladu anglického překladu, CEP překládá jako „Na člověku se žádá aby -byl milosrdný.“, B21 „Po člověku se žádá, aby byl laskavý“, ale alespoň -porovnáním mnoha anglických a českých překladů tohoto verše se mi zdá, že -překlad je značně nejasný). Kdo z nás je schopen splnit toto očekávání světa -kolem nás? - -Tváří v tvář tomuto neřešitelnému konfliktu mnozí volí jeho popření a -přetvařování se, že ideál splňujeme nebo jsme mu alespoň nablízku. Avšak -jakékoli přetvařování se doopravdy neodstraní bolest, kterou ve svém nitru -cítíme. - -A ano, protože jsme v církvi a toto je kázání tak moje je odpověď na možná -řešení je stejná jako toho Pepíčka, když se ho katechetka ptala, co je zrzavé -zvířátko s dlouhým huňatým ocasem, které skáče z větvičky na větvičku a žere -lískové oříšky: „Kdyby to byl kdokoli jiný, tak bych odpověděl, že veverka, ale -u Vás, sestro katechetko, je odpověď na všechny otázky Náš Pán Ježíš Kristus!“ - -Ano, věřím, že jenom odpuštění našich hříchů a nedostatků je odpovědí na tento -jinak neřešitelný konflikt. A nechci sice mluvit světským psychologům do jejich -řemesla, ale prostě si nedokážu představit jiné řešení. Jenom tehdy, když -skutečně víme, že jsou nám hříchy odpuštěny, a zároveň, když svojí identitu -skutečně zakládáme jenom na Pánu Bohu a jeho lásce k nám, můžeme začít odkládat -svoje masky a začít vystupovat blíže tomu, jací skutečně jsme. - -Další věc, kterou bych chtěl připomenout je, že být před druhým nahý a -opravdový neznamená, že musíme být perfektní, právě naopak. Třeba právě mluvě -o nahotě, vím velice dobře, že moje krásná žena Markéta by si zasloužila -nějakého krásného muže s železnými svaly a břišními svaly jako žehlicí prkno, -krásného ve zjevu, takového nějakého Seana Conneryho. A chudinka má mě. - -Jenže nevinnost podle mě nezačíná ve svatosti, ale v přijetí sebe samého -takového jací jsme a odpuštění sám sobě. Právě v odpuštění vykoupeném nám -křížem Pána Ježíše Krista můžeme začít vystupovat ze svých převleků, protože -právě jenom tehdy dokážeme sami sebe přijmout takoví jací jsme bez obelhávání -sama sebe, že na naší svatosti (a jejím nedostatku) vlastně nezáleží, když -velice dobře víme, že mi na ničem jiném nezáleží více. - -Další co mě k tématu nevinnosti napadá je, že právě ve chvíli, kdy se z milosti -Kříže Kristova začnu vynořovat ze svých masek a přetvářky, můžu zjistit, že -jsem se vlastně osvobodil, že (jak říká naše třetí čtení) v mé slabosti je moje -síla. My ve skutečnosti opravdu nevíme, co vlastně byl ten Pavlův „osten“, -zdali to byla nějaká fyzická indispozice (někde jsem slyšel, že měl velmi slabý -hlas, pro kazatele dost nepoužitelný), psychický problém, pronásledování (to -ale v kontextu úplně nedává smysl), nebo dokonce setrvalý hřích? Nevíme, -můžeme se jenom dohadovat, ale víme, že to bylo něco značně nepříjemného a -ponižujícího („který mě sráží, abych si o sobě příliš nemyslel“). Stálo mu to -za opakované modlitby k Hospodinu a Boží naprosto jasné odmítnutí, aby s -modlitbami ustal. - -Co ale víme je, že poté co odložil všechny falešné důkazy své schopnosti být -kvalifikovaným apoštolem (a kdo na světě může zcela vážně prohlásit, že je -kvalifikován k tomu být apoštolem ve zcela nezasažené oblasti?) se mohl jenom -spolehnout na Pána Boha, že ho ochrání v jeho službě (anebo ne a jeho služba -skončí … a co, jeho identita stejně není založena na jeho službě). - -.. FIXME tohle není celé - ----- - -.. FIXME Na téma zranitelnosti. - -Pokud jsou všechny naše falešné masky falešnou ochranou měli bychom se naučit -záviset opravdu jenom na Boží ochraně a být tudíž zranitelní pro všechny -ostatní útoky. Je to stejně jako v manželství. Pokud chceme nalézt opravdu -hluboké společenství v manželství, musí se manželé přestat jeden před druhým -schovávat, přestat se bránit a stát se jeden druhému více zranitelní. Ano, je -dost pravděpodobné, že tento proces bude značně bolestivý, naštěstí na rozdíl -od tohoto příběhu, alespoň jeden z účastníků mého vztahu s Bohem je morálně na -výši a psychicky zcela stabilní. - ----- - -A konečně poslední poznámka, které mě k tématu nevinnosti a slabosti napadá, že -ve chvíli, kdy se přestaneme spoléhat na vlastní sebespravedlnost a předstírání -svatosti, vyznáváme svoji naprostou závislost na Pánu Bohu. Ale právě -nejjasnější vystavení se této závislosti jak pro nás samotné, tak i pro lidi -kolem nás, je naše modlitba. Jenom v upřímné a poctivé modlitbě můžeme najít, -kým vlastně skutečně jsme a co jsou naše opravdové problémy se světem i se -sebou samotnými. Jenom v modlitbě máme příležitost vystavit Bohu naší slabost a -potřebnost, a právě a čekání na jeho řešení. - -.. TODO ??? Ferrari/Ford Escort. - -A abychom mohli tuto chvíli zakončit modlitbou, dovolte mi sdílet jednu -modlitbu, kterou jsem právě nalezl. Tohle kázání píšu, zatímco jsme s mojí -postarší maminkou vyjeli do Anglie znovu si připomenout pobyt mého otce a jí -zde v Oxfordu v roce 1968, dali jsme jí to jako dárek k životnímu výročí. A -když jsem v Oxfordu, tak si pochopitelně čtu (pochopitelně pro ty, kdo knihu -znají) román Dorothy Sayersové, který byl do češtiny přeložen jako “Oxfordský -anonym” (v originále “Gaudy night”). A když si čtu tuto knihu, chtěl bych se s -Vámi podělit o modlitbu, která mi na závěr tohoto kázání připadne velmi -příhodná: - - „Pane, nauč nás vzít naše srdce a podívat se na ně zpříma, ať už je to - jakkoli těžké.“ - - +Starozákonní čtení Genesis 2:20-25 (B21) + +Evangelium Lukáš 12:1-3 (B21) + +Novozákonní čtení 2. Korintským 12:1-10 (B21) + +Základem dnešního kázání bude poslední verš starozákonního čtení: +„Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.“ + +Když jsem byl požádán vedením tohoto sboru o kázání, které mám +tak nějak tendenci považovat za každoroční zamýšlení se nad tím, +co mi ten rok táhne hlavou, přemýšlel jsem docela hodně dlouho +o tom, co vlastně je pro mě tento rok nejdůležitější a o čem bych +chtěl hovořit. Přemýšlel jsem o tom, co pro mě bylo největší +duchovní vítězství a co jsem si znovu objevil (po více jak +třiceti letech života v Církvi nepotkávám mnoho opravdu nových +věcí, spíše se většinou jedna o znovuobjevování již kdysi dávno +nalezeného a později ztraceného). Přemýšlel jsem o síle +v slabosti (z našeho novozákonního čtení), ale teď mi připadne, +že všechno se to dá dobře zakořenit v našem starozákonním čtení +a zejména ve verši, který jsem vybral jako základ dnešního +kázání. + +Tenhle verš mě vždycky velice vzrušoval a okouzloval. Ne až tak +kvůli sexuální stránce té nahoty, ale vždycky jsem Adamovi a Evě +záviděl mnohem více jejich *nevinnost* a *otevřenost jednoho před +druhým*. Chápu, že aplikovat svoje vlastní psychopatologie na +ostatní lidi není zrovna nejvědečtější přístup, ale doufám, že +když se s Vámi podělím o svoje myšlenky na dané téma, nebude tu +úplně mimo. + +Tak třeba bych se chtěl zamyslet nad tím, že právě tato nevinnost +a otevřenost byly první věci, které lidé ztratili svým prvotním +Hříchem a v Genesis 3:7 čteme „Tehdy se jim oběma otevřely oči +a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si +zástěrky.“ Kalvín a další staří Reformátoři prý tvrdili, že +následkem Prvotního Hříchu je naše neovladatelné nutkání hřešit. +Je to možné nebo je to přehnané, nechci se o tom teď dohadovat, +ale Bible jako první důsledek Hříchu ukazuje něco jiného: ztrátu +nevinnosti a neovladatelné nutkání přetvářet se. Najednou už +nejsme schopni stát jeden před druhým nazí a nestydět se. Musíme +používat různé zástěrky, abychom zakryli svoji bídu. + +A to je zhruba to, co bych si opravdu přál v tomto kázání dokázat: +připomenout nám všem slova „nevinnost“ a „otevřenost“, přiznat si, +že možná právě to nám v životě schází, povzbudit nás, abychom se +nad nimi hlouběji zamysleli. Protože by ale kázání asi mělo být +delší než těchto několik odstavců a protože, když už se jednou +dostanu ke slovu, tak se mikrofonu jen tak lehce nepustím, tak Vám +přidám ještě několik dalších myšlenek na dané téma. + +Kromě toho, že si tedy myslím, že po Pádu máme tendenci lhát +a přetvářet se, tak mám podezření, že jeden z dalších problémů +toho, v čem žijeme je, že naše přirozená očekávání jsou nastavena +podle našeho přirozeného stavu před Pádem, ne podle našeho +současného stavu. + +Věnuji se již delší dobu studiu i praxi toho co se v křesťanské +hantýrce nazývá vnitřním uzdravením a došel jsem k závěru, že +v podstatě každý z nás potřebuje alespoň trochu právě trochu +péče, protože každý z nás v dětství zažil nějaké zklamání +a bolest. Děti mají podle této představy svoje očekávání +nastavená podle toho, jak Pán Bůh očekával, že se jeho rodiče, +sourozenci, příbuzní, spolužáci, učitelé a další budou chovat, +a my všichni, tady má možná ten Kalvín trochu pravdu, tohoto +standardu ani zdaleka nedosahujeme. Pro někoho je takovéto +uzdravení jenom normální součástí dospívání a stačí mu pohovořit +si s bratry či sestrami nebo s někým starším a zralejším, pro +někoho se bohužel jedná o celoživotní zápas a to jsem ještě +nezmínil skutečně strašné případy dětí zneužívaných +a ubližovaných. + +Tak třeba Přísloví 19:22 říká „Po člověku se žádá neselhávající +láska." (to je můj překlad anglického překladu Písma, CEP +překládá jako „Na člověku se žádá aby byl milosrdný.“, B21 „Po +člověku se žádá, aby byl laskavý“, ale alespoň porovnáním mnoha +anglických a českých překladů tohoto verše se mi zdá, že překlad +je značně nejasný). Kdo z nás je schopen takováto očekávání +splnit? + +Kdo z nás nebyl zklamán jako dítě, protože jeho rodiče nebyli +dokonalí? A kdo z nás nikdy nezažil v dospělosti okamžiky, kdy on +sám, ona sama, nesplnil nebo nesplnila očekávání svých partnerů +nebo ještě hůře svých dětí? + +Tváří v tvář tomuto neřešitelnému konfliktu mnozí volí jeho +popření a přetvařujeme se a tvrdíme, že ideál splňujeme nebo jsme +mu alespoň nablízku. Avšak jakékoli přetvařování se doopravdy +neodstraní bolest, kterou ve svém nitru cítíme. + +A ano, protože jsme v církvi a toto je kázání, tak moje je +odpověď na možná řešení je stejná jako toho Pepíčka, když se ho +katechetka ptala, co je zrzavé zvířátko s dlouhým huňatým ocasem, +které skáče z větvičky na větvičku a žere lískové oříšky: „Kdyby +to byl kdokoli jiný, sestro katechetko, tak bych odpověděl, že +veverka, ale u Vás, je odpověď na všechny otázky Náš Pán Ježíš +Kristus!“ + +Ano, věřím, že odpovědí na všechny naše otázky je Náš Pán Ježíš +Kristus, a že jenom odpuštění našich hříchů a nedostatků je +odpovědí na tento jinak neřešitelný konflikt. A nechci sice +mluvit světským psychologům do jejich řemesla, ale prostě si +nedokážu představit jiné řešení. Jenom tehdy, když skutečně víme, +že jsou nám hříchy odpuštěny, a zároveň, když svojí identitu +skutečně zakládáme jenom na Pánu Bohu a jeho lásce k nám, můžeme +začít odkládat svoje masky a začít vystupovat blíže tomu, jací +skutečně jsme. + +Další věc, kterou bych chtěl připomenout, je, že být před druhým +nahý a opravdový neznamená, že musíme být perfektní, právě +naopak. Třeba právě mluvě o nahotě, vím velice dobře, že moje +krásná žena Markéta by si zasloužila nějakého krásného muže +s železnými svaly a břichem jako žehlicí prkno, takového nějakého +Seana Conneryho. A chudinka má mě. + +Jenže nevinnost podle mě nezačíná ve svatosti, ale v přijetí sebe +samého takového jací jsme a v odpuštění sám sobě. Právě +v odpuštění vykoupeném nám křížem Pána Ježíše Krista můžeme začít +vystupovat ze svých převleků, protože právě jenom tehdy dokážeme +sami sebe přijmout takoví jací jsme. A pak už nemusíme obelhávat +sama sebe a nemusíme se tvářit, že na naší svatosti (a jejím +nedostatku) vlastně nezáleží, když velice dobře víme, že nám na +ničem jiném nezáleží více. + +Další co mě k tématu nevinnosti napadá je, že právě ve chvíli, +kdy se z milosti Kříže Kristova začnu vynořovat ze svých masek +a přetvářky, můžu zjistit, že jsem se vlastně osvobodil, že (jak +říká naše třetí čtení) v mé slabosti je moje síla. My ve +skutečnosti opravdu nevíme, co vlastně byl ten Pavlův „osten“, +zdali to byla nějaká fyzická indispozice (někde jsem slyšel, že +měl velmi slabý hlas, pro kazatele dost nepoužitelný), psychický +problém, pronásledování (to ale v kontextu úplně nedává smysl), +nebo dokonce setrvalý hřích? Nevíme, můžeme se jenom dohadovat, +ale víme, že to bylo něco značně nepříjemného a ponižujícího +(„který mě sráží, abych si o sobě příliš nemyslel“). Stálo mu to +za opakované modlitby k Hospodinu a teprve Boží naprosto jasné +odmítnutí ho přimělo k tomu, aby s modlitbami ustal. + +Co ale víme je, že poté co odložil všechny falešné důkazy své +schopnosti být kvalifikovaným apoštolem (a kdo na světě může +zcela prohlásit s vážnou tváří, že je kvalifikován k tomu být +apoštolem v evangeliem zcela nezasažené oblasti?) se mohl jenom +spolehnout na Pána Boha, že ho ochrání v jeho službě (anebo ne +a jeho služba skončí … a co, jeho identita stejně není založena +na jeho službě). Ve chvíli, kdy odložil všechnu svoji přetvářku +a věnoval se cele tomu, k čemu ho Pán Bůh povolal, nemusel se +Pavel starat o vlastní úspěch a o to, jak vypadá před světem, byl +najednou mnohem svobodnější a silnější. Z jeho vyznané slabosti +se stala jeho síla. + +Další věc, nad kterou bych se chtěl zastavit je zranitelnost. Ti +z nás, kdo jsou ženatí a vdané, tohle znají. Pokud chceme nalézt +opravdu hluboké společenství v manželství, musí se manželé +přestat jeden před druhým schovávat, přestat se bránit a stát se +jeden druhému více zranitelní. Ano, je dost pravděpodobné, že +tento proces bude značně bolestivý, naštěstí na rozdíl od tohoto +příběhu, alespoň jeden z účastníků mého vztahu s Bohem je morálně +na výši a psychicky zcela stabilní. Pokud jsou všechny naše +falešné masky falešnou ochranou měli bychom se naučit záviset +opravdu jenom na Boží ochraně a být tudíž zranitelní pro všechny +ostatní útoky. + +A konečně poslední poznámka, ve chvíli, kdy se přestaneme +spoléhat na vlastní sebespravedlnost a předstírání svatosti, +vyznáváme svoji naprostou závislost na Pánu Bohu. Ale právě +nejjasnější vystavení se této závislosti jak pro nás samotné, tak +i pro lidi kolem nás, je naše modlitba. Jenom v upřímné a poctivé +modlitbě můžeme najít, kým vlastně skutečně jsme a co jsou naše +opravdové problémy se světem i se sebou samotnými. Jenom +v modlitbě máme příležitost vystavit Bohu naší slabost +a potřebnost, čekat na jeho řešení a tak trochu se vracet do +vztahu, který měl člověk s Bohem před Pádem. To je také podle +mého pravý význam toho, že ve Starém zákoně jsou věřící často +nazýváni jako ti, kdo očekávají na Hospodina. + +Takže mohu celé kázání uzavřít povzbuzením: hledejme nevinnost, +odhazujme masky, modleme se a čekejme na Hospodina! + +Amen. + +Poslání: + +Když jsem tvrdil, že základním krokem k nalezení síly +v Hospodinu, je naše modlitba, dovolte abych jako poslání pronesl +jednu, kterou jsem tento týden nalezl. Tohle kázání jsem psal, +zatímco jsme s mojí maminkou vyjeli do Anglie znovu si +připomenout pobyt mého otce a jí zde v Oxfordu v roce 1968, dali +jsme jí to jako dárek k životnímu výročí. A když jsem byl +v Oxfordu, tak jsem si pochopitelně četl román Dorothy Sayersové, +který byl do češtiny přeložen jako “Oxfordský anonym” +(v originále “Gaudy night”), který se v Oxfordě odehrává, a který +Sayersová napsala jako vyznání své lásky k městu. A když jsem si +četl tuto knihu, nalezl jsem tam tuto modlitbu, které přijměme +jako poslání do tohoto týdne: + + „Pane, nauč nás vzít naše srdce a podívat se na ně zpříma, + ať už je to jakkoli těžké.“ .. vim: spelllang=cs -- cgit