Google This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct to make the worlďs books discoverablc onlinc. It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc publishcr to a library and finally to you. Usage guidelines Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. We also ask that you: + Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for personál, non-commercial purposes. + Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the use of public domain materials for these purposes and may be able to help. + A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. + Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. About Google Book Search Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web at |http : //books . google . com/| \' ■^^ .v ^ >- r \ f * As X \ '■sf s,^.' ^' )>-^. -fW '/ V I v • ' * yv -v^ X v ■-/ •^ v .^' A rV >-- \ C \j y. •\ -V< > — r r-/ J r^ A OTTUV li SLOVNÍK NAUCNÝ ILLUSTROVANA ENCYKLOPiEDIE OBECNÝCH VĚDOMOSTI, DVANÁCTÝ DÍL Ch — Sv. Jan. SE 14 PŘÍLOHAMI A 121 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 1897. VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. TISKEM VLASTNÍ KNIHTISKÁRNY. \/.ia VF.ŠKKRA PRÁVA SE VYHRAZUJI. Nově přibylí spolupracovníci. Bloman Karel, mistodržitelský účetní rada Blmn, Brož Bořivoj, assistent elektrotechniky při české polytechnice Bro{. PhC Friedrich Gustav GFch, MDr. Honí Ivan, assistent čes. univ. Honí. Hovorka J. M., ředitel insertní kance- láře >Nár. Listůc JMHa. PhDr. Kilcman Lad., adjunkt místo- držitelského archivu Kcmn, Kovář K., městský zvěrolékař . . . KKř. Muška Eugen, posluchač íilosoňe . . EMa. I PhDr. Pastrnek František, prof. slavi- I štiky při české univ Pastrnek. I Podhorský J. M., majitel domu a spi- sovatel JMP. Profeid Bedřich, posluchač filosofie . BFfd, MUDr. Rohon Viktor, prof. histologie na české univ /2+w. ThDr. Tumpach Josef, prof. theolog. fakulty české univ Tpch. Vrabec J., posluchač filosofie .... Vbc. PhDr. Hranllovlč Hinko šl. Cvctašin. univ. docent v Záhřebe . . Dr. Hranilovič. Zemřeli spolupracovnici. ThDr. Borový Klement, kanovník, zástupce oboru theologického ve vrchní redakci. PhDr. Gabler Vilém, ředitel vyšší dívčí školy v. v. Jelínek Eduard, spisovatel. v ThDr. Slmánko Václav, professor bohosloví v Č. Budějovicích. Vosyka Karel, prof. české polytechniky. Ch. Slova zde scházrjld hledej pod č nebo š neb i K. Cil jc třivá {fricativa^ spirans)^ temná sou- hláska, vznikající tím, že dechový proud prošlý nczúženou štěrbinou hlasivkovou prodírá se zúžením dutiny ústní, utvořeným mezi jazykem a zadním patrem. Podle podrobnějších roz- dílů v příčině místa tohoto zúžení jsou i hlásky, které označujeme ch (v spisech vědeckých raději řeckým z)f rozličné. Znak CH vznikl v pís. lat. spojením C a H asi kol. r. 200 př. Kr. k označení řec. z v slovích přejatých; před tím a často i později užívalo se raději C \Acilcs = Achilles a p.). Teprv v pozdní době císařské i v lat. slovech {lachňma a p.) obje- vuje se ch, Spřežka tato původně znamenala spíše zvuk kch než ch \ v rozl. písmech evrop- ských nabyla časem rozličné platnosti. V nej- starších památkách českých m. ch psáváno i h (jako v tehd. němč.) a ch mívá i platnost nyn. c a c (na př. abihom, cliiuiihi, nemochi =. abychom, činiti, nemoci); do poč. XIV. st. ustálilo se ch ve způsobe poanes platném. Slovanské ch v slovích domácích vzniklo ze staršího s dle určitých zákonů (na př. stsl. jucha^ č. jícha : lat. jus atd.) a před úzkými samohláskami i před j stojí m. něho v če- štině s (na př. tichjr: tišit i)^ před é a i v ji- ných jaz. slov. Časem i s (^moncíia: stsl. mHst^, č. mouše). V slovích cizího původu nejčastěji odpovídá gcrman. ch (//), na př. chléb (stsl. chlébi): jtot. blaifs, něm. laib. Ztý-. — Jiho- sl ováné, píšící latinkou, zvi. Chorvaté a Slo- vinci, užívají místo ch všude /ř, Srbové píší jc a vyslovuji /i, Srbové Lužičtí píší kU. Angličané a Španělé vyslovují ch před samohláskami jako c, Francouzové a ror- tugalci jako s, Italové jako k. Ve starší chorvatštině a slovinštině psávali ch místo nyn. č ve vlastních jménech: Jelachich m. Je- lačié, Miklosich m. Miklosič a pod. Ohaamba^ Chaanba, Chambas, kmen alžírský, viz Šaamba. ClutDaaě, osada na Moravě u Břestku, hejt. a okr. Uher. Hradiště, fara a pš. Buch- lovice; 30 d., 119 ob. č. (1890). Chabaneau [šabanó] JeanEug.Camillc, filolog proveng. (* 1831 v Nontronu v Dor- dogni), studoval soukromí jazyk a lit. pro- ven^alskou a je dnes z předních znatelů pro- vcngalštiny. R. 1878 byl povolán na stolici románského jazyka, zřízenou právě na literní Ott3v Slovník Naučný, sv. XII. xs/t 1897. fakultě montpcllierské; od r. 1883 je nástup- cem Anat. Boucherie jako professor franc. jazyka a literatury středověké. Přední práce jeho jsou: flistoire et théorie de la conjugaison frau^, (1868, 2. vyd. 1878); Gramm. limousine phonétique (1876); Comput en verš provencaitx (1881), překl. i pozn.; Les sorts des apótres (1885;, proveng. text XIII. věku s lat. orig.; Traduction des psaumes de la pénitence en verš provencaitx (1881); Les troubadours Re- nattd et Geoffroy de Pons (1881); Fragments d* une traduction provenc. du román de Merlin (1883); Foésies inédites des troubadours du Périgord (1887); Notes sur quelques manuscrits provenq. perdus ouégarés (1886); Sainte Marie- Madel eine dans la Hit, provenc, (1887), sbírka textů v prose i verši s komment.; Varia pro- vincialia (1889) a j. Psal také lyriku, jcjíŽ sbírka vyšla r. 1870. Ch. jako horlivý spolu- pracovník >Revue des langues romanet « od r. 1872 je předním bojovníkem za v. dečkou samostatnost provengaJskou (viz Felibrigc). de Chabanon [šaban6ri] Michel Paul Gui, spis. franc. (♦ 1730 na Sv. Dominiku — f 1792 v Paříži), napsal několik prací aesthc- tických: Observations surla musique^ et princi^ palement sur la métaphysique de Vart (1772) a La musique considérée en elle-méine et dans ses rapports avec la parole, la langue^ /.i poesie et le thédtre (1785, 2. sv.), na svou dobu cenných, několik tragedií, Životopisnó črty Tableau de quelques circonstances de mn vie (1795) a Précis de ma liaison avec vwn frere Maugris (t. r.), pro psychologa velmi zajímavých a j. Srv. Grimm, Corresp. litt. Chabarov Jerofej Pavlovic, objevitel Amurska (* ve Velkém Ustjucju v gub. Volo- godské, kdy a kde zemřel, není známo). R. 1636 meškal v Jeniscjsku a nabyv některých zpráv o východních krajích, vydal se r. 1638 na Lenu a usadil se v Usťkutsku. R. 1649 vydal se dále na východ, zanášeje se myšlénkou dobyti Amurska. Ubíral se vzhůru po přítoku! Leny, Olekniě, a pak dolů po Urkanu přímo. k hornímu toku Arauru. Po té plavil se po Amuru dolů a opět zpět a založil v Albasinu pevnůstku, dohotovenou r. 1651. Ohradiv pak tatarský tábor Ačinsk, usadil se v něm, načež bylo mu odraziti několik silných útoků Man* džuů, jež domácí obyvatelstvo na Amuru si 1 Chabařovice — Cliabasit. pfivolalo na pomoc fl652). Obávaje ac, íe dalším útokfim neodolá, plavil se vzhfiru po Amuru a obdrícv pomoc z Jakutska, usadil se pFi ústí Zeje. Jeho opčtná íádost o posily zaslána z Jakutska do Moskvy, načež byl vy- slán na Amur Zinovjcv s 3000 kozáky a dora- zil tam r. 1653, Zínoviev však sám hleděl zmoc- niti se vrchního vedení pfi dobýváni Amur- ska a dovedl toho, ic Ch. byl odvolán a do Moskvy dopraven. Ch. byl ide sice vlídné pfijat a do stavu bojarského povržen, ale do Amurska již ncpíipajtčn. Za to jmenován byl carském lástupcem na Lcné od UsCkutska ní po JakutA. Výpravy jeho popsal G. F. Milfcr r. 1743. OtatafOTioe, chybně Karbice (ním. Karbiti, Kagroivili), starobylé mřsto v Ce- chách na Stradovském potoce v hcjt. úste- ckém; má 379 d., 206 ob. č.,.4577 n. (1890), okr. soud, pS., telegr., žel. st. Ostecko-tcplickč dr. { sti-Teplice-Chomůtov), kostel Narození P. Marie (ze XIV. at.), 5tř. obec. Sk. pro chl. a div. a 5tr. ik. v Hor. Ch-cfch, hospodáF. pokratSovaci Sk., soukromou nemocnici, spofi- telnu, založ, spolek, 2 továrny na Želez, a kovové zboií, továrnu na ultramarínové barvy, cihelnu, koželužnu, pilu, 3 mlýny (1 par.). Tu a v okolí veliká ložiska hned. uhlí, ná- ležející k pánvi 2atecko-litoměřicki^, z nichž se do roka na 5 miUionfi q dobývá. NejvĚtSi důl Saxonia (r. 1890: 2,767.118 jl a Austria (r. 1890: 1,818.585 q). Mimo to jc zde celá řada dolfi, z nichž uhlí se nedobývá. Druhdy kvetlo zde plátenjetvi. — Ch. jsou starého založení; r. 1362 ptipomíná se tu far. kostel a ves. o nĚco později drícl je Boreš z Oseká a r. 1385 spalFujemeCh. jako pfisluScnsIv] hradu Krupky. Od r. 1396 byly Ch. jako samo- statné zboží v držení rodiny z MansdorFů, Pfi Tozprodáváni zboží krupeckého koupila Ch. obec litoměřická, ale r. 1601 prodala je Petrovi Kelblovi z Gcjiinku, jenž je připojil k panství chlumskému. R, 1616 obdrželi oby- vatelé chatrá- fovičtí právo svobodně va- řiti pivo, kte- réžto právo r. 1673 tehdejší- mu svému pá- nu Janu Josefu hr. z Kolovrat odstoupili, za- čež vybaveni bvli z roboty a ieStů jiné roz- liřné výsady, jmenovité znak (obr. i. 18ÍI5.), obdrželi, Jcni lakio se vypisuje: v íervenťm titftě na zeleném trávníku (spodku) dvě stří- brné véže s otevřenými branami, mezi nimi na skále vzpřímený stfibrný český lev (bci koruny). — Okres, soud zaujímá 1Ď3'23 hm', 23 pol. obcí, ve 3419 d. se 123 ob. č., 25,910 n.; 1 26.476 přít. obyv. 26.197 katol., 223 ev., S6 žid., z téch: 12.789 muž., 13.687 žen. (1890). lUs. Žnu OlUiliaTOvlia, hl. misto Anurské gub. v Sibiři, na 48" 28' a. i.. 139 m n. m., pfi úslí ř. Ussuri do Amuru; jest sídlem gencr. gu- vernéra Aninrska, má stanici poSt. a telegr,, kostel, ficolu, bot. zahradu, loděnice, pilu. slévárnu a 7300 ob. Ch. jest dQlcŽitou stanicí vojenskou a znám. místem obchodním. Amur- ska paroplavební společnost udržuje spojeni po Amuru, jenž zde jest 3 Irm šiř., ai! do Nikolajcvska a po Ussurim aí po jezero Chanku. Hlavním přcdmétcm obchodu jsou kožešiny sobolí, jichí vyveze se roční' asi 20.000 kusá. Ch. založena byla r. 1858 Mura- vjevcm a pojmenována ke cti Jcrofcjc Pavl, Chabarova, jenž v XVII. stol. dobyl čásii Amurska. S počátku nepatrná stanice vojen- ská (r. 1874 čítala 867 ob) vyvinula se Ch. na dQlciité místo a v budoucích létech ještě znaíné získá vystavěním trati Vladivostok-Ch. sibiřské dráhy, jejíž bude končící stanicí. Ohabasjšabá] Francois joscph, cgypto- log (• 1817 v Briangonu — t 1882 ve Ver- sailtech). Jsa zaméslnán v obchodním závodě v Nantech, obíral se studiem latiny, řečtiny. hebrejštiny a moderních jazykQ a nadchnut pracemi Cfhampol lionovým i, oddal se lušténí hieroglyfů egyptských a vydal první práci z tohoto oboru: Une inscripiion hisiariqtit dii legnt de Seti (Chůlons, 1856). Na to věnoval pozornost dějinám egyptským za panství HyksQ a rozluštil slastné písmo hieratické. Založil časopis L' Ěgyptologit (1874—77) a vydal kromé četných pojednáni: Le Papyrus 'ogique Harrií (t., 186l}; Méljngts égypto- papyrus hiěratiqvts de Btrlin (t., 1864); Revue rétioipective á prnpos de ia publicalion de l.t liste royale ďÁbydoi (t., 1865); Traduclhn complktt dn inscriptions hié'0glyphi^ues de lobélhque de ÍMuqsor (t., 1868); Vnynge ďu» Égyplien en Sýrie, en Phinitíe el en Palestině au quator\iime fiecle avanl notre ire (Paříž, 1866); Ifi pasteuri en Ěgypie (Amsterodam. 1868); Études tur 1'antiqui'tě hislorique ďapret les sources tgypliennts el les monuments riputés prékisloriques (t., 1872); Recherches pour servir a ihistjire de l.t XlXme dynastie (t., 1873); Sur 1'usage des bátoni de inain clie^ les Hé- breux el dani ťandeniie Egypte (t., 1875). Cllftbialt. minerál ze skupiny zcolithQ, krystalluje dle obvyklého názoru v poloměr- ných tvarech soustavy šesterečné, obyčejně pozoruje se jen klenec, jehož plochy pravi- dlem jeví ryhováni ve směru hran. Skoro vidy JSOU ava jedinci ch-u směrem hlavni osy prorostlí, srostlice dle plochy klencové jsou vzácný. Destičky rovnoběině ku ploše zpodoví z ch-u broušené ve svétlc polari- sovaném jen zřídka jeví obvyklé výjevy kry- stallfl jcdnoosých, obyčejně pozoruji se anomá- lie, jež lze vysvětliti jednak napnutím, jednak mimčsií, totiž mnohonásobným srůstem dvoj- čatným četných jedinců méně souměrných, ncijevi se býti krystall. Přidržíme-li se ob- vyklého, shora uvedeného názoru, jest Stípa- telnost ch-u rhomboedrická. Tvrd.=:4— 4.5; Chabat — al-Chábit. S hust. == 2 . 07 — 2 . 15. Barva bývá bílá. někdy červená, žlutá neb hnědá, lesk jest skelný, ch. jest buď průhledný, buď průsvitný. Na základě rozborů lučebných nelze pro veškeré odrůdy ch-u společný vzorec stanoviti; zdá se, že jest ch. soutvarou směsí dvou slou- čenin : f/g Ca Alt ^U 0,e + 2 //, O a //g Na, AI, Su Oj, + //,0; čásť Na jest vždy K nahrazena. Pomocí dinuchavky nadme a roztápí se ch. v bubli- natou smaltu, kyselina chlorovodíková jej rozkládá. Ch. nalézá se pospolu s jinými zeolithy, s vápencem a aragonitem v duti- nách čedičů, doleritů, melafyrů a znělců, vzácněji nacházíme jej v žulách neb na žílách rudních. V Čechách jsou zvláště krásné va- riety pozorovány u Řepčic, České Lípy, České Kamenice, na Štřekově, Kozákově, u Lito- měřic, u Válče a na mn. j. místech. Ch-u příbuzné minerály jsou fakolith, herschelit, seebachit, gmelinit, groddeckit a levyn. Vr. Chabat [šabá] Pierre, franc. architekt (* 1827 v Paříži). Z prvu zaměstnán při stavbě drah franc. i cizích, načež byl architektem II. okresu pařížského. R. 1864 jmenován prof. na spec. škole architektury v Paříži. Napsal : fragmenU ďarchitecture (1864); Journal ma- nuti de peiuture (1867); Omamentalion russe (1872); Éléments de coHStruction (1875); Cours de dessin géometnque a Vusage des écoles muni- cipales et professionelles (1885) a j. v. Cbabaud [šabó]: 1) Ch. Antoine, franc. důstojník a inženýr (♦ 1727 v Nimesu — + 1791 t.), vynikl zvláště velkými pracemi na kanálech picardských, jichž účelem bylo učiniti Sommu splavnou a vysušiti tamější bažiny. R. 1783 vyslán s poselstvím do Caři- hradu, kdež studoval jeho opevnění, a vrátiv se do Paříže, uveřejnil studie o sopkách a zemětřesení. R. 1790 vydal velké dílo, v němž vyličuje způsob obrany Francie. Napsal mimo to: Histoire de Montmédy^ Péronne, Saint- Quenthi et Sedan a la Ville de SainťQuentin (1775). 2) Ch. Louis Felix, sochař a medailleur franc. (* 1824 ve Venelle, Bouches du Rhóne), žák Pradierův, dostal r. 1848 velkou římskou cenu a vrátiv se z Itálie, vystavil velmi cenné medaille, kameie i sochy. Uznání došly: dvě sochy Honby (1857 a 1861); Rolnictví) reliéf Odstraněni otroctví; bronzové sochy Noci a Večernice jakožto kandelábry pro novou Operu (1869). J-k, Chabaud-lAtour [šabó-latúrj Frang. E. Henri, baron, generál franc. (* 1804 v Ni- mesu — 1 1885). Súčastnil se výpravy alžír- ské a pracoval o opevněních pařížských tak zdárně, že r. 1859 byl jmenován generálem. Za obléhání Paříže r. 1870—71 byl velitelem sboru genijního a řídil všecky práce tohoto odboru. Ve shromáždění národním, do kterého r. 1871 bvl zvolen, vstoupil do pravého středu, byl od 20. čna 1874 až 10. bř. 1875 ministrem vnitra a od r. 1877 doživotním senátorem. Ohabb (arab.), zrno, kulička, boule, do- mácí název pro Alepskou hlízu. Chabeřloe. Chabé rčice, ves v Čechách na pr. bř. Sázavy, hejt. Kutná Hora, okr. Uhlíř. Janovice, fara a pš. Zruč; 46 d., 323 ob. č. (1890), popi. dvůr cis. soukr. statků, na Sázavě mlýn s pilou, vápenc. lomy. Ch. bvly původně samostatné vladyčí sídlo. K r. 1542 držel zde dvár Matouš, předek Chaberských z Kochanova, kteří se tu ještě r. 1624 připomínají. R. 1657 připojeny Ch. ke Kácovu. Chabert [šabérj: 1) Ch. Joseph Ber- nard, astronom franc. (♦ 1724 v Toulonu — t 1805). Jako námořní důstojník účastnil se několika válečných výprav a konal při tom studia k pracím kartografickým. Opravil určení zeměp. délky Buenos-Airů a zrevi- doval mapy pobřeží kanadského a pobřeží skoro celého Středozemního moře. Tato veliká práce zůstala však neukončena. Hlavní jeho spisy jsou: Voyage dans VAmérique septentrionale pour rectifíer les cartes de VAca- die. Víle Royale et du banc de Terre-Neuve etc. (1753) a Sur Vusage des horloges marines relatives a la navigation et surtout a la géo- graphie (1795). 2) Ch. Philippe, zvěrolékař franc. (♦ 1737 v Lyoně -- f 1814 v Alfortu), byl učitelem, pak ředitelem zvěrolékařské Školy v Alfortu u Paříže a před revolucí vrchním inspektorem franc. veterinářství. Z hlavních prací, jež mají význam i v lékařství vůbec, sluší uvésti: Traité du charbon ou anthrax dans les ani' maux (Paříž 1740 a část.); Traité des maladies vermineuses dans les animaux (t. 1782); Traité élém. et. pratique sur Vengralssement des ani- maux domestiques (t. 1812, 6 sv.). Jeho jmé- nem označuje se zvi. olejnatá směs proti tasemnicím (oleum contra taeniam Ch-i), jež bývala podávána i lidem. Ohabenil [šabej], hl. město kantonu v dep. Dróme, arr. Valence; má prádelny hedvábí, výrobu klobouků a kočárů a 1339, jako obec 3375 ob. (1891). Kanton má na 25695 few* 11.609 ob. Ohabičov: 1) Ch., osada na Moravě, hejt. Nový Jičín, okr. Příbor, fara Trnávka, pš. Petřvald Velký; 7 d., 39 ob. č. (1890). — 2) Ch., chybně Chobičov (Gobitschau), ves t,, hejt., okr., fara a pš. Šternberk; 30 d., 187 ob. n. (1890), Itř. šk., tkalcovství. Sem náleží osada Levín se 7 d., 20 ob. n. (1890). 3) Ch., ves ve Slezsku, hejt. a okr. Opava, far. Poloma Velká, pš. Háj; 88 d., 634 ob. č.. 4 pol. (1890), 2tř. šk., mlýn, pila. Zboží Chabi- čovské připomíná se r. 1377 jako příslušenství kláštera Klárského v Opavě a zůstalo při něm až do jeho zrušení (1785), kdy připadlo státu a později připojeno k Melči. V našem století byl Ch. majetkem pánů Mitrovských na Hra- byni a po nich řádu něm. rytířů. Ohabidovioe iKabscho\vit\), ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Krumlov, fara Přídolí; 13 d., 19 ob.-č., 85 n. (1890), poblíž ložisko tuhy. Chabír (arab.), zkušený, v scv. Africe ná- zev vůdce karavan. al-Chábtt (Alcabitius), arab. astronom. Dle některých žil v X. st, dle jiných byl astro- Chablais — Chabolte. nom téhož jména na dvoře španělského krále Alfonsa X,, jenž kolem sebe as 50 astronomů různých národů shromáždiv, jim nové astr. tabulky zhotoviti kázal. Zanášel se hlavnč astrologií. Jeho Astrofiomiae judicariae prin- cipia byla castěji tiskem vydána (1485, 1491, 1521 atd.). Gs. Chablais [šablé], ital. Chiablese neb Ciablese, území zabírající nejsever. čásť arrond. Thonon fr. dep. Haute Savoie; hra- ničí na sev. s Gencvským jezerem, na záp. a vých. se švýc. kantony genevským a vali- ským, na jihu s územím Faucigny, méří 914 km* a čítá v 71 obcích 64.861 ob. Jižní čásť území zaujímají Chablaisské Alpy, k nimž při- kládá se náhorní rovina, spadající stupňovitě k jez. Genevskému. Průměrná výška této roviny jest na záp. asi 500 m, na vých. asi 700 m. Středem protéká Dranse, zavlažující se svými přítoky celé území, jež z části jest dosti úrodné; z plodin jsou důležitější obilí, luštěniny, víno, ořechy a kaštany. Cfhov do- bytka jest značný a ve velké míře provozuje se též sýrařství. Zemi protíná trat Gencva- Thonon-Bouveret železné dráhy. Hl. město jest Thonon. — Za doby římské slulo Ch. Provincia equestris, Ager cabaUicus^ Caballicus pagus, dle hřebčinců zde udržovaných. Po- tom náleželo území to k Burgundsku; císař Konrád II. daroval je hraběti Humbertovi Savojskému. Odtud hrabata Savojská vedla titul vévod z Ch. až do r. 1416, kdy Savoj- sko samo povýšeno na vévodství. Od r. 1792 patřilo Ch. k Francii, r. 1814 opět vrá- ceno k Savojsku, od r. 1815 tvořilo spolu s krajinou Faucigny neutrální pás k obra- ně Švýcarska. Roku 1860 přivtěleno opět k Francii. Chablis [šabli], hl. město kantonu v dep. Yonne arr. Auxerre, 18 km vých. od Auxerrc, na 1. bř. Sereinu při trati la Roche-risle- Angely; má pošt. a telegr. stanici, několik starých kostelů ze XII. a Xlll. stol., výrobu inkoustu a bisquitů a 2302, jako obec 2318 ob. (1891). V okolí pěstuje se výborné bílé burgiindské víno, známé jménem Vin de Ch. Nejlepší druhy rodí vinohrady Clos Valmur, Vosdčsirs, Grenouille, Mont de Milieu a Bourgérau; též vyrábí se zde šumivé šam- paňské víno. Kanton má na 194*62 frm^ v 14 obcích 7365 ob. Chablona viz Šablona. Ohaboras, přítok Eufratu, viz Chábúr. Oh&bory, obec Sebranice, osada (vlastně předměstí města Dobrušky) v Čechách při Zlatém potoce, hejt. Nové Město n. M., okr. Opočno, fara Dobruška (část. Bílý Újezd), pš. Dobruška; 32 d., 172 ob. č. (1890), kaple Nejsv. Trojice, tkalcovství. Na pr. bř. Zlatého potoka, na nízké skále, stával v nejstarších dobách bezpochyby loupežný hrad, o jehož dějinách se nic neví. Asi před 12 léty při stavbě mostu přes Zl. potok rozváželo se hradištč na násyp, při čemž objeveny ještě zdi a celé haldy dřevěného popela, želez, vcoi, jako podkovy, pilka, hřebíky atd. Z toho lze souditi, že hrad zanikl požárem. Cl&abot [šab6] Francois, revolucionář franc. (♦ 1759 — f 1794 v Paříži). Na počátku revoluce vystoupil z řádu kapucínského a lichotě nejvýstřednějším vrstvám pařížského- lidu, dosáhl toho, že byl r. 1791 zvolen do zákonodárného shromáždění, r. 1792 do kon- ventu, kde stal se duší pověstných Monta- gnardů, a konečně do výboru pro obccnc blaho. Ze všech jeho řečí vyznívala divoká zášť proti monarchii, girondistům a proti každé spořádané vládě; lidu, sansculottům, měla býti dána všeciva moc a všecko jmění mělo se jim rozdati. Na jeho návrh promě- něna byla kathedrála Notre Dáme v místo k uctívání rozumu. Při tom zabýval se ne- kalými obchody bursovními, jsa ve spojení s liankéřem Freyem, židem, který za vyzvě- dačské služby své ve válkách tureckých po- výšen byl od vlády vídeňské na barona ze Schónfclau, ale pro dluhy uprchl z Brna do Paříže a přijav jméno Frey, snažil se získati si ochranu vlády; proto dal Ch-ovi svou sestru za manželku. Kobespierre, kterému vliv Ch-ův byl nepohodlný, užil pověstí o něm kolujících,, obžaloval ho z podvodu, načež Ch. byl od- souzen a 5. dub. 1794 popraven. Ohabotovka [šab-] jest zadovka zařízená Pro nábojnice kovové s okraj ním zapálením, ovstala r. 1865, došla však náležitého rozší- ření teprve pod názvem warnantovkauruč- niček pro náboje Flobertovy. Chabot opatřil totiž na zadní otvor hlavně přiléhající závěrní špalíček dvěma rameny, jimiž se špalíček z obou stran připevní k hlavni pomocí šroubů, tak že se na šroubech těch dle po- třeby může zdvihnouti nebo skloniti. Při zdvi- žení závěru stává se činným také vytahovák, který výstřelem nábojnici z komory odstraní. Výstřel působí se zámkem, jehož kohoutek buď bezprostředně nebo přiražením zápal - niku ve špalíčku umístěného udeří na okrai dna nábojnice. — Belgický továrník Warnant zkrátil špalíček a použil zámku uprostřed ležícího dle vzoru Flobertova. — Američan Mariin opravil warnantku tím, že špalíček opětně prodloužil a nechal ho do skřínky zámkové tak zapadnouti, že nalézá zde spo- lehlivé opory a tudíž šrouby, jimiž ramena závěru jsou k hlavni připojena, tak snadně nemohou povoliti. Závěr Marlinův označuje se obyčejně jako » prodloužený Warnantůvc. Oba jsou velmi oblíbeny u zbraní salon- ních. Bs. Chabotte [šabót], franc, šabota, litý kus železný, na němž spočívá kovadlina. Účel její jest konsumovati rázy vedené mechanickými kladivy, aby tím okolní budovy netrpěly a kováni bylo snadnrjší. K tomu jest třeba, aby ch. měla jistou váhu, která závist na váze kladiva (bucharu) a jeho zdvihu Čili energii. Nejtěžší ch-ty vyskytují se při par- ních kladivech a jsou z jednoho neb několika dílů. Charakteristickým příkladem jest parní buchar v Creuzotu ve Francii, mající ch-tu váhy 860 tun; rozdělena jest na 6 dílů tvo- řících 6 m vysoký jehlan komolý, jehož zpodní základna měří 33 m*, svrchní 7 wr^ Chabrhel — Chacabuco. & Aby rázy byly pružnější, spočívá ch. na dře- Téném podkladu a obehnána jest příkopem naplnčným vodou. Vše spočívá v zemi a jen malý díl ch-ty vyčnívá ven. CnabrhAl, staré pojmenování vsi v Če- chách, viz Gabrhcle. Chabrias, vůdce athénský, vyznamenal se již r. 390 př, Kr. v bojích v okolí Korinthu, porazil r. 388 Sparťany u Aiginy a vstoupiv do služeb Euagorových, vybojoval pro nčho vetší čásť ostrova Kypru; později bojoval proti Peršanům v Egyptě, a to tak úspéšné, že Peršané stěžovali si v Athénách a Ch. mu- sil se navrátiti do vlasti. Když r. 378 uzavřen byl spolek mezi Athénami a Thébany, byl Ch. s 5000 mužů poslán Thébanům na pomoc; tu zastoupil králi Klcombrotovi cestu soutěskou cUutherskou a r. 377 u Kynoskefalé přiměl Agesilaa k ústupu tím, že kázal předním řa- dám pokleknouti na pravé koleno, o levé opříti štít a napřáhnouti oštěpy proti nepří- teli. Za odměnu postavena mu v Athénách socha. R. 376 porazil veliké loďstvo spartské u Naxu a po přistoupení Athéna nů ke Spartě hájil r. 368 statečné Korinthu proti Epamei- nondovi ; na to opanoval thrácké pobřeží, ale po ztrátě Oropu stěží unikl odsouzení i ode- bral se do Egypta a jako admirál krále Tacha l>ojoval celkem bezúspěšně proti Peršanům. Navrátiv se do vlasti, velel ve válce proti spo- jencům na výpravě proti Qiiu, ale padl r. 357. Chabrler íšabrijé] Alexis Emmanuel, hudební sklaclatel franc. (♦ 1842 v Ambertu v depart. Puy-dc Dóme — -j- 1894 v Paříži), syn advokátův, studoval pravá a dosáhnuv licenciátu, byl v 1. 1862—77 úředníkem v mi- nisterstvu vnitra, při čemž v prázdných chví- lích věnoval se studiu hudebnímu ; učiteli jeho byli Ed. Wolff v klavífu a A. Mignard ve skladbě. Po povzbuzujícím úspěchu, iehož dosáhl kom. zpěvohrou LétoUe, provedenou r. 1877 na divadle Bouffes-Parisiens, zřekl se dráhy úřednické a věnoval se skladbě, po- nejvíce dramatické. Napsal opery: Véducation ntjnquée (1879), GwendoUne řl886) a Le roi uuilgré lui (1887). V koncertccn Lamourcuxo- vých, při nichž zastával od r. 1881 úřad sbormistra, provedeny od Ch-a: rhapsodie lisfcňa a sborová scéna La Sulamit (na slova Kichepinova). Obzvláštní oblibě těšily se m. j. Lodě á la mustque a klavírní skladby Dix yiéces pittoresques a Trois valses romantiques. Započaté opery Les muscadins, Le sabbat^ Briséis, ou la fiancée de Corinthe, k nimž texty dodali mu Jules Claretie, Armand Silvestře a (.'atulle Menděs, nemohl ukončiti pro ochr- nutí nervů, jemuž také podlehl. Ch. byl hu- di bníkem směru nejmodernějšího, nad míru důmyslný harmonik a v instrumentaci, opo- jující šumivým vínem, jedním z největších techniků novější školy francouzské. I mimo Francii učiněny pokusy s prováděním jeho oper, jichž půvaby však, jsouce rázu intim- ního, nebyly s to vpraviti se v trvalou pří- zert širokého obecenstva. ? Cluibroly největší ostrov souostroví Loya- lity (v. t.). Chabrol [ša-], stará šlechtická rodina franc, z níž vynikli: 1) Ch. André Jean, hrabě deCrouzol, státník (♦ 1771 v Riomu — t 1836 v Chabannes). Byl r. 1812 správcem provincií illyrských a za restaurace prefektem dep. Rhdne, r. 1824 paircm a za Polignaca správcem ministeria financí. — 2) Ch. Gil- bert Jos. Gasp., hrabě de Volvic, bratr před. (♦ 1773 — f 1843), byl členem vědecké kommisse při výpravě egyptské a vydal o nálezech spis Sitr les moeurs et les usaješ des Egypt iens moderns. Po návrate byl pre- fektem montenottcským a strážcem uvězně- ného Pia VIL, na to prefektem dep. Sein- ského ; podporoval umění, školství a chudinu a stal se členem akademie franc. Statistické práce jeho v dep. montcnotteském měly pro dobu svou velikou důležitost. Chabrov, osada na Moravě, hcjt Hranice, okr. Lipník, fara a pš. Osek; 7 d., 28 ob. č. (1890). Ohabrovioe, ves v Cechách, hejt. Tábor, okr. Soběslav, fara Choustník, pš. Tučapy; 18 d., 114 ob. č. (1890), Itř. šk., popi. dvůr. Ku konci XIV. st. byly Ch. vladyčí statek Jana Chabrovce z Ch-ic. R. 1623 přikoupeny k Choustníku. Ohabnis (hebr.), družstvo. Při dražbách jest ch. spolčení licitantů, kteří mají mezi sebou tajnou úmluvu, že jeden z nich zboží lacino koupí a s druhými pak o zisk se roz- dělí. Pověstným stal se v našem životě poli- tickém ch. r. 1872 za ministerstva Auersper- gova, kdy strana ústavověrná kupovala pro své přívržence deskové statky, aby získala hlasy a domohla se většiny při volbách sně- movních. Srv. Čechy, str. 248 t>)\ >Osvěta«, 1894, str. 131. ?habrv: 1) Ch. Dolní, Chrabrý, ves echách, hejt. a okr. Karlín, fara Prosík, pš. Zdiby; 46 d., 498 ob. č. (18^)0), fil. kostel sv. Jana Křt., 2tř. šk., mlýn. V dioritu na- cházejí se lupínky zlata a také se tu pokou- šeno o dolování. — 2) Ch. Horní, ves t.; 18 d., 201 ob. č. (1890), popi. dvůr král. hl. města Prahy. V XVI. st. dostaly se Dolní a čásť Hor. Cn-bcr ke statku libc ňskc-mu a s ním staly se majetkem Starého města Pražského. Díl zádušní v Hor. Ch-rcch odkoupila obce Pražská r. 1719. Ch&bůr, přítok Eufratu s 1. strany; četné prameny jeho vyvěrají na Karadža-Dagu, sev. od města Řas el Ain ve vilájctu dijárbckrskcm, a ústí u Abú Scráje v sandžaku Halcbském, kdež dosud nalézají se zříctniny starého Kir- kcsionu. V starověku slul (ha bor, Xcnofon uvádí jej pod jménem Araxcs, Ptolemaios pod jménem (!haboras, Plinius nazývá jej Chabura. Při jeho pramenech porazil císař Gordian r. 242 po Kr. perského krále Sa- pora I. Ch. tvořil hranici říše římské proti Parthům a Peršanům. Chacabuco [čakabuko], město v pro v. Santiago jihoam. republ. Chile, 50 km sev. od Santiaga, na Colfně. Zde svedena r. 1817 bitva mezi chilskými povstalci, vedenými ge- nerálem Argentinské republiky Marotoem, i de Chacaton — Chadt. v niž Španětové podlehli a která spolu s bitvou na řece Maipu r. 1818 vedla k trva- lému odtržení se Chile od Španělska. de Ghaoaton [šakatón] Jean Nicolas Henry, franc. malíř (♦ 1813). Vzdělav se u mistrů franc, vydal se na studijní cestu do Itálie, odkud pocházejí motivy k jeho obra- zům: Porta Niiova v Palermu a Den sv. Ro- salie. V malbách kostymův vyspěl ve zname- nitého koloristu, hlavně po své druhé cestě po jižní Evropě a Orientu. Vynikají tu obrazy: Turecký- bá^ár v Káhiře^ Ji\dni voj- sko Ibrdhima paše^ Údolí Josafat^ Arabská fontána^ Turecká rodina na cestéf Arabský tábor v poušti a Cirkus ve Valencii, Gliaoo [čako]: 1) Ch., správněji Chacu, též Gran Ch,, povšechný název pro čásť jihoam. pamp mezi 19* a 30** j. š. a 58° a 64* z. d., kterou ohraničují na vých. Rio Para- guay, na j. a jz. Rio Salado, na záp. Sierra de Salta a Sierra de Jujuy; na se v. přechází Ch. znenáhla v Llanos de Chiquitos, kdežto na jihu odděluje je Rio Salado od pamp v užším smyslu. Ch. jest rovina, asi 300 m n. m. v^s., od sev.-záp, k jihových. poncnáhlu se nížící. V sev. části jsou četné, rozsáhlé bažiny a mělká jezera, která v době deštivé rovinu daleko široko zaplavují, naproti tomu však na sklonku suchého období namnoze úplně vysychají; jižní čásf území jest chudší na vodu, dílem úplně bezvodá poušť, ale podél řek Vermejo a Pilcomayo značným zátopám vysazena, které působí, že zde jsou nejbujnější lesy a velmi úrodná půda. Mezi řekami Vermejo a Pilcomayo jsou travnaté stepi zv. Llanos de Manzo. Celé toto ohromné prostranství jest skorém úplně ještě nckulti- vováno, pouze na jihu a záp. jsou četnější kolonie a vzdělaná půda. Území méně hodí se k rolnickému vzdělání, výtečně však pro chov dobytka. Čásf položená záp. a již. od Rio Vermejo nazývá se Ch. austral, čásť mezi řekou jmenovanou a Rio Pilcomayo Ch. centrál a zbytek na sev, a vých. Ch. boreal. Podnebí vyznačuje se značnými pro- tivami v teplotě a bývá v létě největší teplota 45* C, v zimě nejmenší 9* C. Až do nedávná bylo toto prostranství výhradně rejdištěm četných neodvislých kmenu indiánských, mezi nimiž pouze jesuité ojedinělé missijní stanice založili. Když však evropští kolonisté počali sem vnikati, bylo nutno kmeny tyto, kteří k nim chovali se značně nepřátelsky, zkrotiti. Za tím účelem podniknuty r. 1882—85 velké výpravy a jmenovitě argentinský generál Victorica se značným úspěchem proti Indiá- nům vystoupil a založil řadu tvrzi na obranu kolonistů. Následkem toho jest nyní Ch. obydleno velmi řídce. Obyv. tvoří hl. kočovné a bojovné kmeny Tobů, na sev. pak od ř. Rio Pilcomayo kmeny Languů, úhrnem asi v počtu 30—40.000. Politicky patří z celé rozlohy Ch-ca, páčené asi na 540.000 frl»^ čásť ve výměře 325.000 km* k Argentině, asi 120.000 km* k Bolivii a 90.000 km* k Para- guay!. Čásť náležející k Argentině patří dílem k provinciím Santa Fc (IS.OOO /f«i-) a Santiago del Estero (16.250 km*), dílem tvoří spolkové tcrritorium a od r. 1884 gouvernement Ch. 2) Ch., gouvernement Argentinské rcp., zaujímající větší čásť svrchu zmíněného Ch-ca austral.; na sev. ohraničují jej Rio Teuco a Vermejo, na vých. Paraguay, na jihozáp. a záp. hraničí s provinciemi Santiago del Estero a Salta. Povrch má 124.834 km\ počet oby- vatelstva jest nepatrný, poněvadž r. 1884 veškeří Indiáni odtud byli vypuzeni. Vzdělané půdy bylo r. 1888: 3613 ha a pěstovala se hlavně kukuřice a cukrová třtina; stav do- bytka byl: 1597 koní, 17.351 kusů hovčzího dobytka a 3751 ovcí. Podél Vermeja jest značný počet tvrzí, telegrafem spojených, na obranu proti vpádům Indiánů. Hl. město jest Resistencia s asi 3000 ob. Srv.: ďOrbi^y, Voyage dans TAmérique méridionale, de 1826 á 1833 (v Paříži, 1860, sv. I., str. 415—448); G. Araoz, Navegacion del Rio Bermejo y via jes al Gran Ch. (v Buenos Aires, 1884); Gen. Victorica, El Gran Ch. (t., 1886). Cliaoonne [šakón] srv. Ciacona. Chaoomao [šakomák] Jean, franc. astro- nom (♦ 1823 v Lyonu — f 1873). Zabýval se pozorováním planetoidů, jichž také 8 objevil, a studiem hvězd do třinácté velikosti. Od r. 1854 pracoval na pařížské hvězdárnti, r. 1860 studoval úplné zatmění slunce ve Spanělích a krátce potom (1862) věnoval se výhradně pozorováni slunce a přesídlil z Pa- říže do Villeurbannu u Lyonu, zařídiv si tam samostatnou observatoř. Vydal Atlas écliptique (Paříž, 1854—63); Atlas des annales de VOb- servatoire de Puris (1856 — 63) a řadu prací menších v čas. Monthly notices of the astron. society (1851—73) a j. Cliaoiin á son goůt [šaken a son gú], franc, každý podle svého vkusu. Chadderton [čedrtn], město anglické, viz Oldham. Ghadidža, první žena Muhammedova, vdova po bohatém obchodníku v Mekce, přijala Muhammeda za svého obchodvedou- cího a poznavši jeho poctivost, nabídla mu, ač byla o 15 let jeho starší, svou ruku a po- výšila ho tak mezi nejpřednější muže města. Muhammed zachoval jí úctu svou a věrnost a prohlásil ji za nejlepší ženu na světě; neboť »když byl chůd, obohatila ho, když ho za lháře prohlásili, věřila v něho a když se mu celý svět protivil, zůstala mu věrna*. Povila mu dva syny a dvě dcery, z nichž jediná Fátima přežila rodiče své, Ch. pro- vázela proroka často do jeskyně v hoře Hárán a první uvěřila v jeho zjevení a po- slání. Zemřela r. 619. Chadt Jan, český spis. lesn. (* 1860 v Ku- bově Huti u Vimperku), stuaoval reálku v Písku, načež vstoupil do služeb knížete Jana Schwarzenberka a jest nyní lesním pří- ručím ve Vimperku. Sepsal: Průvodce do pra- les. i (Luckenwald) a na Boubin (1888); Lesní půdoinalství (1887); Vliv hornin na vyrůst leS' nich dřevin (1889); Zalesňování holin (1890); Zalesňování pustých strání (18^2); Pěstování porostlí (1894); Dt^jiny lesu v Čechách (189ó) Chadžkiewicz — Chaetoderma. a j. Přispívá do časopisů odborných i do »Ottova Šl. N.«. Chadžkiewioz Wladysiaw viz Chodz- kicwicz. G]i%dz3rnBki: 1) Ch. Jan, historický geo- graf polský, jenž vydal zajímavý spis Histo- Tycino-statystyc\ne spisy niiast staro^ytnych w liemi sandomierskiej le^acych (Varšava, 1855, 3 díly). 2) Ch. Jan, lékař pol. {* 1824 v Kole u Varšavy), studoval lékařství v Paříži, kde dosáhl doktorátu, a byl činným jako vojen- ský lékař. R. 1858 vystěhoval se do Haliče a usadil se po néjaké době ve Lvově. Vydal: Cholera, jej etymolo^ia, historya^ fi\Yologia i.t. d. (Lvov, 1861, 2. vyd., 1873); O idroju siarcyinym w Lubieniu (t, 1866); Dtawiec pod/ug najšwiefsxych badaň s^tuki lekarskiej (t, 1868). Mimo to mnohá pojednání v listech odborných. Ohaarea Cassius viz Cassius 7). Ohaarophyllnm Lem., krabi lice, rod rostlin z řádu okoličnatých, s rodem An- thriscus Pers. velmi příbuzný, lišící se plody bezzobanými a brázdkami s 1 proužkem. Žebra plodfi jsou velmi úzká, plochá a splask- nutím brázdek při uzrání vzniklá. Z nemno- hých sem počítaných druhů roste všude v křovinách, hájích i plotech Ch. temulum L., kr. mámivá, bylina 1 — 2letá, na V* *" vysoká, s krkem kořene hliznatč neztlustlým, lodyhou i s listy mrtnatou, špinavě načcrvenalou. Listy dvakráte zpeřené mají lístky vejčité, peřenoklané s ušty přítupými. Čnělky jsou as tak dlouhé jako plodní terče, plody po- dlouhle kuželovité. Kvete od kv. do cce. Její vnať i kořen způsobují závrať a dávení. Ve vlhkých hájích, houštích a plotech nižších poloh roste Ch. bulbos,um L., kr. hliznatá či krkoška, dvouletá, 1 — 2 m vysoká bylina s krkem kořenným, v hlízku naduřelým, lody- hou dole mrtnatou, nahoře lysou a červeně skvrnitou. Listy 3 — 4kráte zpeřené mají lístky peřenoklané neb peřenodílné s ušty čárko- vito-kopinatými až úzce čárko vitými. Plod jest vejčitě kužclovitý. Řcpovitý kořen jest zcela neškodný; mladý slouží za dobrou ze- leninu, zvláště ve střední a severní Asii oblí- benou. V novější době pěstují rostlinu tuto také v Německu a v Uhrách. Vnať připra- vují také jako špenát. V Multansku a Valaš- sku jedí kořeny z jara nejen jako salát, nýbrž i vařené a na másle smažené; i mladé lo- dyžky tam pojídají jako salát. Podobného ufKJtřebcní docházejí kořeny Ch. Prescotti 1>C., kr. sibiřské, jež od nepamětných dob na Uralu pojídají. Z vytrvalých druhů je u nás obecnou Cii. hirsutum L., kr. chlupatá; ro- zezná se od podobné kr. marnivé vytrvalým oddenkcm a čnélkami terčů plodních 2kráte delšími. Vs. CHiaetetetf, vymřelý rod korálů desk- natých (Tabuiata), tvořící kulovité nepravi- delné hmoty, složené z rovnoběžně uložených hranolovitých buněk. Jednotlivé rourky ty chovaly v sobě polypy, nemají však Žádných příček septálních, za to ale vodorovná ana, hojná a dosti pravidelně po délce buňky roztroušená. Rod ten, zajímavý svou jedno- duchou ústrojností, jest vůdčí zkamenělinou pro kamenouhelný útvar a jest znám z Ruska a Se v. Ameriky. Pa. Ghaetifera, zool., viz Hvězdovci. dnaetoderma, jediný zástupce stejno- jmenné čeledi Chaetodermatidae, jež s Neome- niidami tvoří skupinu Solenogastres, spolu s Polyplacophory (v. Chiton) ve zvláštní třídu měkkýšů, Amphineura, zařaděnou. Ch. byla dříve pokládána za červa z příbuzenstva Ge- phyreí a dosud někteří autoři (Thiele) měk- kýší povahu této formě upírají. Zástupci tohoto rodu jsou těla červovitého, jemně ostnitého, bez rýhy nožní, s radulou tvoře- nou jedním velikým zubem a zřetelným vakem jaterním; srdce jest provrtáno re- traktory zaber. Pohlaví jsou odděleného a mají pár nephridií, jež se dvěma otvory vúsťují do žabcrní kloaky, opatřené dvčma pérovitými žábry. Válcovité tělo nejeví seg- mentace, možno však lišiti přední, menší oddíl hlavový a dlouhý protáhlý trup, jenŽ se do zadu velmi povlovně rozšiřuje a končí nálevkovitou rozšířeninou, jež přechovává párovité žábry. Celý povrch těla (»plášť«) poset je četnými drobnými spiculy vápeni- tými, jež vězí v kutikule a dodávají tělu hedvábného lesku. Soustava nervová skládá se předně ze dvou zauzlin mozkových, jež leží těsně při sobě a mají ještě přídatné laloky; z těchto zauzlin berou původ do předu nervy bukkální, do zadu pak po každé straně směřují dva mohutné pruhy nervové, jež v zadním pólu těla splývají v gangliovitou hmotu nad konečníkem umístěnou. Oba páry těchto podélných pruhů nervových (střední »pedální< a silnější postranní »palliálníc) jeví četné příčné anastomosy. RovnčŽ ze zadního ganglia vychází malá kommissura circum- rektální; v zadní půli těla splývá po každé straně pruh postranní se středním (jako u Paramenie). Smyslových orgánů není mimo malou jamku na zadní rozšířcnině těla, jeŽ odpovídá^ praekloakální smyslové rýze Nco- meniid. Ústí leží na předním konci těla a je ze zpodu obklíčeno malým okrouhlým po- líčkem ; přímá roura zažívací končí terminál- ním otvorem řitním. Na břišní straně leží mohutný vak jaterní (nepárový"); stěna ústní je vychlípitelna. Srdce leží na nřbetní straně v zadu a je skoro úplně volno v pcricardu, jsouc prostoupeno retraktory zpeřených za- ber podobné zpeřené stavby, jako shledá- váme u Chitonů. Ze zadního oddílu pericardu vystupují jednoduché rourky nephridiálni bez přídatných žláz pohlavních, jež slouží také jakožto vývody pohlavních produktů; ne- párová gonada leží na hřbetní straně a ústi do pericardu jediným středním otvorem. O vývoji embryonálním není dosud známo pranic. — Rod Ch. jest obyvatelem moř- ským; útlá červovitá zvířátka žijí v jemném písku a bahně pobřežním, kdež si vrtají kolmé obývací rourky, nechávajíce v klidu jen zadní konec těla s volnými žábry čncti Chaetog^aster — Chaetognatha. do vody. Vrtací pohyby provádějí velmi rychle a dovedou hbité měniti směr pohybu, tak že i na místech, kde hojné žijí, nesnadno je sbírati; živí se drobnými organismy. — Jsou známy tři druhy: Ch. nitidulum Loven ze severního Atlantského Okcánu, Ch. pro- duetům Wirén z moře arktického (velmi tenounké, až 1 dm dlouhé, největší druh) a Ch. militarc Selcnka z moří australských. Studiem této zajímavé skupiny zabývali se Loven, Móbius, v. Graff, Wirén, Hub- recht. Bbr. Gliaetog^aster, rodsladkovodníchčcr- vů štětinatých(0//>oc/2^í?M), zástupec čeledi Cliaetogastridae, zajímavý zvláště pro četné odchylky tvarozpytné. Tělo táhlé, jako sklo průsvitné, jest nesouměrnč článkováno, patrně splynutím některých z původních souměrných článků. Rozeznávati možno odstavec přední či hltanový (pharyngeální), střední Či jícnový (oesophageální), zadní či střevní a konečně čásť pučící. Odstavec přední s lalokem čel- ním a ústním splynulým vyznačen zevně párem štětin břišních, hned dole na přídě umístěných, uvnitř objímá dutinu ústní, sval- natý hltan, uzlinu mozkovou bez zvláštních čidel a tré uzlin nervového pásma břišního. Oddělen jest přepážkou řseptem) od následu- jícího odstavce středníno, zcvnč štětinami neoznačeného, uzavírajícího krátký, úzký jícen a dvé uzlin pásma břišního. Odstavec zadní oddělen od středního přepážkou, označen iost zevně 3 — 4 páry štětin břišních, uvnitř jim odpovídajícími přepážkami, i objímá přední a zadní čásť střevní, lišící se jistými znaky. Za odstavcem zadním následuje odstavec pučící, dávající vznik novým jedincům, ozna- čený páry štětin břišních a uvnitř tvořícím se ústrojím vnitřním. Z uvedeného vysvítá, že u těchto zvířat vyvinuty toliko štětiny břišní. Bývá jich ve váčcích stětinných větší počet (až 12), jsou dlouhé, štíhlé, toliko jediného tvaru, totiž rozeklané. Soustava nervová vyznačena jest vedle uvedených znaků moc- ným nervem bloudivým, uzlícím se na hltanu. Cevstvo bezbarvé tvořeno jest cévou hřbetní a břišní, jež spojeny jsou v odstavci střev- ním složitou cévní sítí střevní, v odstavci jícno- vém obyčejně dvěma postranními stažitelnými cévami, v odstavci předním cévní vidlicí hlta- novou, jež v jistých případech může zakrněti. Ústroje vyměšovací nalézají se toliko v odstavci zadním, po páru v každém článku (v prvním z nich mohou zakrněti). Ve vinutí svém sledují zákon pozorovaný u příbuzných če- ledí, nemají však nálevky vířivé a končí pří- slušný konec chodby vý vodní slepě. Rovněž obojetné ústroje pohlavní umístěny v části zadní a sice v předních dvou článcích, v prvním párovitá varlata a zásobárny chá- mové, v druhém párovité vaječniky a chámo- vody, při jichž vývodech umístěny štětiny pohlavní. Známe u nás čtyry druhy, žijící ve vodách tekoucích i stojatých, pro průhled- nost i úhlednost svou řadící se k význač- ným zjevům našeho světa drobnohledného. Rozmnožují se po větší čásť roku ncpohlavnČ, pučením, dávajíce vznik řetězí jedinců do- spělých a dospívajících. V době pohlavní (pravidlem na podzim) kladou kokony s jedi- ným vajíčkem. Největší z druhů (6 — 12 mm) jest Ch. diaphanus D'Ud, u nás místy jen, tu pak obyčejně hojně se vyskytující. Menší druhy jsou Ch. diastroyhus Gruith a Ch. cristallinus Vejd. (lišící se od před. nedo- .statkem spojení cévního v odstavci předním). Jsou u nás obecnými zjevy. Čtvrtý druh, Ch. limnaei Baer, nalezen bývá zřídka volně, oby- čejně uvnitř těla neb na povrchu našicli sladkovodních plžů. Šc. Ghaetognatha (vyobr. č. 1886.), skupina červů mořských, na tvary chudá, pro odchyl- nou ústrojnost dosud neustáleného postavění v soustavě, namnoze stanovená jakožto třída v sousedství červů kroužkovitých a oblých. Tělo jejich jest nevelké (několik mw), táhlé a souměrné v ose předozadní, jest průsvitné, často štětinkami poseté, zadní čásť opatřena ploutvovitou obrubou; rozeznáváme párovité vodorovné ploutvičky postranní a lichou vodo- rovnou ocasní. Rozděleno jest tělo zevně i vnitřně na tři odstavce: přední (hlava), střední (trup) a zadní (zadek). Stěnu tělní tvoří hypo- dermis se zřetelnou kutikulou, pod hypodcr- mis uloženo svalstvo toliko jediného druhu, podélné. Jest velmi mocné a rozděleno na čtyry pásy rýhami (čarami): břišní, hřbetní a oběma postranními. Ch. mají pravou dutinu tělní, vyloženou buňkami peritoneálními a rozdě- lenou dvěma příčnými přehrádkami na uve- dené tři od.stavce. Dutina trupu bývá roz- dělena břišním a hřbctním mesenteriem na pravou a levou čásť, též dutina zadku roz- dělena kolmým středním mesenteriem. Sou- stava nervová jest tu význačně a dosti složit • vyvinuta, rozkládá se převážně pod svalstvem v stěně tělní, ukazujíc poměry asi následu- jící: Uzlina mozková v hlavě nad jícnem umístěná spojena jest dvěma dlouhými nervy spojovacími (kommtssurami) s velkou uzlinou břišní, umístěnou pod rourou zažívací asi uprostřed trupu. Z mozku vybíhají páry nervů: jeden ku předu a doíů směřující, opatřený uzlinami, zásobuje svalstvo hlavy, druhý ku stranám mířící zásobuje stěnu tělní, třetí na zad běžící opatřuje oči, čtvrtý rovněž na zad směřující opatřuje nepárovitý obrvený ústroj na zadní části hlavy, povazovaný za ústroj čichový. Z uzliny břišní vychází a po- stupuje dále na zad dvé dlouhých nervů; z těchto nervů, z břišní uzliny a z nervů spojovacích vybíhají četné větve po.stranní, dále se větvici a zakončující ve stěně tělní. Z ústrojů smyslových bývá na hlavě vedle očí a ústroje čichového ještě pár tykadel. Oči v podobě kulovité skládají se ze tří čoček, uložených v pigmentu ve středu koule, obvodovou čásť vyplňují protáhlé buňky sítnice, mířící čípkem svým proti čočkám a prodlužující se na vnějším konci ve vlákna nervu očního. Rovněž význačně jest vyvinuta soustava zažívací. Ústa umístěná na zpodu hlavy ozbrojena jsou po obou stranách sku- pinou mocných zahnutých štětin, pohybová- Chaetonotus — Chaetopoda. ných ivMštním svalstvem. Vedou u až na konce jeho. Stě- ny jeho nemají svalstva, na stčnu télni bývá upev- nť-n pomocí břišního a hfbetního mcsentcría, za- končuje řiti oteviraiíci se ven na břiše pfca pFe hrádkou oddělujíc up od zadku. Ccv, dy had úitrojf vymĚšovač hoCh nemají. Pokud s č poměrft pohlavních o Ch. obojetniky. Va n 1 y jsou umístěny zadn i:isti trupu. Jest o pa táhlých télcs, I nichik í ť.ť- lahaleno jest a pod tlí- upevněno na slěnu ri mcsenteriem. Po d ) a zcvnéjší stranč k žd Ir) znichprobíhár u ko Vitý vejcovod úst 1 o strana před př h d l.'iu dílicí trup od adku \'arlata nalčzaji se pf c ni části zadku. Jest o p hunřčných výčnĚlků l^ nbUajicich ipostranni čdrv do dutiny zadku. Zrajin buňkv Dotrhují se, padají 3 dozrávají v dutinč zad ku, jímány pak jsou a ven dopravovány párem cha movodfl. Kažoý z nich ma vnitřní obrvenou nálevku ^ a chodbu s chámojcmem (| . J oitvírajícise ven po stra \i\ J f. r.i- v zadní části zadku ij ' í ■" Vývoj jest tu pozoruhod II . I ' " ný zvláště vzhledem ku I k způsobu, jakým tvoři se ail vrstva střední č. mtso V ^^^, lilast. Vajíčko po kladeni (. ryhuje se pravidelní po- ^ ,54^ chieioRimii vstává vačko vité stadium Sací iihe\api«i DOcb, jcdnovTslcvnť ^blasiula) is ipodu ivín vchlipením stadium dvoj ^ "*" r'j ','«tc"i'ab"ú vrstevnč (Eastrula) s př- mtvi ípojovitkti, vedou. votnou dutinou zajivací 'if*" tuiim* bfi*iii, * u- (archenteron) a prvoiisty í|)«J'(v^''i'ífljí'ív(íee- (hlastoporus). Na vrcholu vodu. ,r "rii, ch cM- prvotné dutiny zaiívací mo"*!. rto chímojem. povstávají, rostouce do ' pE "^'„'íi;,''™"'"' prostoru, kterýž ona ob- jímá, dvč vakovité vchlípcniny. Vnitřní stčny vchlípenin sblížice se vytvoří střední čásť roury zažívací, v něj Si stíny jejich dávají vznik jedné čisti vrstvy střední, mesnbiastu útrobnímu či splanchníckému (vytvořujícímu idc hlavně mesentcria). Druhá část vrstvy htřední, mcsoblast stčny tělní či somatický (vytvořující zde hlavně svalstvo stfny těl- rí ní), povstává ze zbylé části stěny prvotné dutiny zaiívací. Vchlipením na přídě po- vstávají lista s jícnem, podobným vchlipe- ním na rozhraní zadku a trupu povstává řít, 2lázy pohlavní pocházejí ode dvou buněk, jpž ve vrcholu prvotné dutiny zažívací se roz- lišily a záhy oddělily před vytvořením obou vakovitých vchlípenin. Soustava nervová po- vstává rozlišením se ve vrstvě svrchní {ckto- dermální). Z vylíčených poměra skupiny Ch. souditi možno o postavení jich v soustavě. j dny naky valslvo, roura zažívací, nedo- k čdči o příbuznosti s hlisty b m nč naky (přcnrádky, chámovody) o p bu no s červy kroužkovitými; však o a n nak hlavně pak vývoj, ukazují na na nou o bou odchylnost. Jest tudíž do- čn od dnčno považov.iti Ch. za sku- u m y samostatnou na stupni třídy. Ch u més obyvatelé moří. Žijí houfně m o ném i při pobřeží blíže povrchu b n dně Pohybují se střclhbitě pomoci p k ž í se malými tvory, hlavně ko- Do d ámc dva rody a asi 20 druhů. S a abbcr má dvé párů postran- h p u k, 5. hfjr^ptera D'Orb (5. */- p K ohn), 5—6-5 mm dl., Žije v moM do p p vrchu, S. bipvnct^tít Quoy it m S g anica Leuck. ct Pagcnst.), I.") í m d ž e houfné při povrchu v moři do S nim a Italtickém. Kod Spadella Langerh. má toliko jeden pár ploutviček po- .stranníeh. S. Ctap-iredi Grassi, 5 mm dl., íijc; mezi řasami při pobřeží středozemním a zá- padoevropském. Literatura: O. Hertwig, Dii: < hactognathen, eine Monographic (Jena, 1880) ; B. Grassi, 1 Clielognati; anatomia,e sistema- lica con angiunte embriologiche (Řím, ISHl;); A. Kovalevskij, Embryolog. Studicn an Wur- morn u, Arthropoden (Mém. Ac. Pětersbourf;, Clustonotai, zool., viz Gastrotrícha, Obaetopoda, červi itčtínati, podlřída červA kroužkovitých {Annulata) zahrnu- jfci řád Polychaeta s tvary většinou moř- skými a řád Oligochaeta s tvary žijícími po většině ve vodách sladkých a ve vlhké li. Tělo jejich pravidlem bývá členéno tak, vnější členění .souhlasí s vnitřním; rozc- vánic pak první řiánck ^lalok čelní s úsi- 1] a články ostatní. Vnější členění znatelná bývá rýhami články oddělujícími a vnějšími ústroji za sebou (po článcích) se opakujícími, vnitřní členění označují přehrádky (dissepi- menta, septa) články oddélujicí, jinak vyjá- dřeno jest opakováním se vnitřních ústrojů neb jich částí. Stěnu tělní tvoří tu hypoder- zFetelnou kutikulou, pod hypodcrmis I svalstvo pohybu sloužící; souvislá Bvaia okružných (příčných) a pod ni svalů podélných rozdělená čarami po- ímí i čarou hřbctní a břišní. K pohylui ilouíl dále štětiny, význačný to znak Ch-diV Jsou párovitč na clánéirh v podélných řadách za sebou po stranách těla umístěny, u Poly- chaetů trčí ve zvlá.štních výčnělcích těla, ko- molcíeh noínich či parapodiich, u Ohgochactů 10 Chaetoptcridae — Chaeturus. ve váčcích štětinových. U Polychaetů bývají rozmanitěji, u Oligochaetů jednodušeji upra- veny, výjimkou scházejí (Linotrypane, Ana- chaeta). Ú Oligochaetů nebývá jiných ústrojů zevnéjších, u Polychaetů bývají přívěsky na hlavě, s činností citovou (tykadla, makadla) neb dýchací, na článcích ostatních nalézáme na komolcích nožních přívěsky vláknité neb jinak upravené, s činností hlavně citovou (cirri), a k tomu jiné rozmanité upravené, na komolcích nožních neb mimo ně na hřbetě, s činností dýchací. Soustava nervová pravi- dlem člení se u Ch-dů na mozek (dvojitě zalo- žená uzlina mozková) spoiený kruhem jícno- vým s pásmem břišním, dvojitě založeným a uzlícím se po článcích. Z nervstva útrobniho patrno jest hlavně to, jež opatřuje rouru zažívací. Ústroje smyslové jsou jednodušší u Oligochaetů (oči, jamky vířivé, brvy hma- tavé), složitější a rozmanitější u Polychaetů: oči, někdy velmi složité, tykadla a makadla (obé na prvním článku), jamky vířivé a váčky slu- chové. Soustava zažívací má odstavce: hltan (u Polychaetů někdy mocně svalnatý, kusadly ozbrojený a vychlípitelný), jícen (krátký a úzký), žaludek střevní, dlouhý a širší, pře- hrádkami článků zaškrcovaný, zakončující řití na konci těla v poloze hřbetní. Ze žláz, dru- žících se k rouře zažívací, hlavně vynikají žlázy slinné; povrch žaludku střevního, vlastně obemykající jej cévy hřbetní a cévní sítě střevní, pokryt bývá buňkami, t. zv. chlorago- genními. Ch. mají pravou dutinu tělní vylo- ženou buňkami peritoneálními, pravidlem roz- dělenou hřbctním i břišním mesenteriem a přehrádkami na tolik oddílů, kolik článků těla. Naplněna jest tekutinou mízní a splývají v ní namnoze buňky lymphatické. U Cn-dů bývá pravidlem vyvinuta uzavřená soustava cévní (schází u čeledi Capitellidae), Složena bývá hlavně z cévy hřbetní a břišní, jež spo- jeny jsou vidlicí cévní na přídě, cévami po- stranními v článcích, cévní sítí střevní a cé- vami zásobuj^ícími stěnu tělní a ústroje vnitřní. Céva hřbetní sbírajíc krev z cévní sítě střevní a stahujíc se žene krev od zadu ku předu a vede ji cévami postranními (z nichž ně- které v mnohých případech téŽ se stahují) a vidlicí cévní db cévy břišní, jež spojena zvlášt- ními cévami spojnými se síti střevní. U Oligo- chaetů není, až na jisté výjimky (Deto), zvlášt- ních dychadel^ dýchání děje se tu hlavně po- vrchem těla. U Polychaetů soustředěna čin- nost tato hlavně na zvláštní přívěsky (žaberní) uvnitř cévami opatřené a umístěné na těle způsobem, o němž již v předu zmínka uči- něna. Ustrojí vyměšovací jest u Ch-dů zvláště význačné. Rozeznávati možno: 1. ústrojí vy- měšovací larvové, činné za života larvy a po- zději zanikající, 2. zatímní (provisorní), obje- vující se v mládí v předních segmentech a později zanikající, 3. trvalé. Toto poslední vy- skytuje se pravidlem párovitě po článcích, v<'jimkou u některých cizozemských Oligo- cfiaetů druhotným pochodem četné a roztrou- šeně. Na každém takovém ústrojí lze pozoro- vati: obrvenou nálevku otevírající se do du- tiny tělní, chodbu vývodní a konečnou čásC, namnoze v podobě váčku svalnatého, oteví- rající se ven otvorem ve stěně tělní. Nálevka schází v řídkých přpadech (čeleď Chaetoga^ stridae), u Oligochaetů zeje pravidlem do před- cházejícího článku a jest upevněna v zadní přehrádcc téhož článku, chodba vývodní s otvorem vývodním jest v následujícím' článku. U Oligochaetů jest chodba vývodní- namnoze značně vinuta a na různé odstavce členěna, tvořena pak z jediné řady buněk kanálkem provrtaných (jest intracellulární), u Polychaetů bývá méně vinuta a má stěny buněčné (jest intercellulární). Pokud se po- měrů pohlavních týče, jsou Oligochaeta obo- jetníky, Polychaeta převahou pohlaví odděle- ného. Žlázy pohlavní jsou od vývodů svých odděleny. Vznikají jakožto shluky buněčné v peritoneálním povlaku dutiny tělní, u Oligo- chaetů v určitých článcích, u Polychaetů roz- troušeně v řadě článků. U Polychaetů za vý- vody produktů pohlavních slouží ústrojí vy- měšovací (pravidlem zadní páry, kdežto přední páry slouží výhradně činnosti vyměšovací). Též u nejnižších Oligochaetů, jež předsta- vuje rod Aeolosoma, dopravovány jsou buňky chámové na venek ústrojím vyměšovacím. U ostatních Oligochaetů vznikají v době po- hlavní zvláštní vývody, chámovody a vejco- vody. Jsou opatřeny obrvenou nálevkou, ote- vírající se do dutiny segmentů pohlavních a vývodní chodbou více ci méně upravenou. K nim pojí se samostatné schránky chámové {reccptacula semijiis)/}CÍ zvláštností jsou Oligo- chaetů. Vedle pohlavního množení vyskytuje se, ač mnohem řidčeji, množení nepohlavní (Aeolosoma^Naidomorpha^ Chaetos^astridae^ Syl- lis prolifera^ Autoíytus proUfer^ Myrianida, Filo* grana implexa, některé druhy rodu Protula), jež děje se pučením v ose podélné. Vývoj děje se u Polychaetů proměnou, prostřednictvím volné larvy trochosphaera zvané, obrvené, neb s jedním neb s více pásy obrvenými, u Oligochaetů jest vývoj zkrácen a modifi- kován. Literaturu a podrobnější vylíčení viz pod hesly obou řádů Oligochaeta a Poly- chaeta. Šc. Gliaetopteridae, čeleď mořkých červů štětinatých {fólychaeta) podřádu Seden- taria. Tělo táhlé, mnohočlánkové, bývá roz- děleno na tři nestejně upravené odstavce. Krátký lalok Čelní nese oči a pár krátkých tykadel, lalok ústní má jeden pár (někdy dva páry) dlouhých tykadlových vláken cirrových. Žaberní ústrojí schází, 4. článek tělní vyzna- čuje se zvláštním uspořádáním štětin, doleni komolcc nožní středního a zadního odstavce tělního bývají rozeklány. Jedinci upravují si rourky vzhledu pergamenovitého a žijí v nich. Známe čtyři rody: Chaetopterus Cuw., Phyllo- cbaetnpterns Grube, Sphchaeřopterus Sars, 7V- lepsavus Costa. Známější druhy jsou: Chaeto^ pterus varhpedatus Clap. hojný v moři Středo- zemním, PliyUodiaefppterus socialis Clap. (na 2 cm dl.) ze zálivu Neapolského. Šc. Chaeturus Willd, buřina, nepatrný rod z řádu rostlin pyskatých s rodem Leonu rus Chafalia — Chaibar. 11 L často spojovaný, od něhož se liší hlavně korunou uvnitř kroužek chlupů postrádající, tyčinkami sotva z korunní trubky vyčnívají- čími a po vypylení se nezkrucujícími. Počítá se sem nehojný u nás Ch. marrubiastrum Rchb., kočičí chvost, dvouletá, až na 1 m vysoká bylina s listy světle zelenými, dole- mroi vejčitými, hořeními vejčito-kopinatými, k dolejšku klínovitě zúženými, hrubč pilovi- tými, vezpod hustě Šedopýfitými neb krátce plstnatými. Kališní zuby jsou ostnité, přímo odstálé a bledorůžové koruny delší. Roste hlavně na rumištích, u cest, v plotech i na pobřežích. Kvete v srpnu. Vs, Chafalia [čafalaja], Atchafalaya, rameno delty Mississippské, viz Mississippi. Okaferinské ostrovy [čafcrín-], Chafa- rínas, Chaferinas, Zaf^aráni, tři malé ostrůvky v Středozemním moři, 3 km od sev. pobřeží marockóho, 24 km záp. od ústí Mu- lujt; Ch. o. mají 703 ob. a náležejí od r. 1848 k španělským Presidios v Marokku. CHiafre, egyptský král ze IV. dyn. mem- fícké, u Hérodota Xéi<: zvaný. Dle hierat. papyrusu turinského, zdá se, zil 95 let. Lcpsius klade vládu jeho do let 3032—2966 př. Kr., Meyer do XXVIII. stol. př. Kr. Trůn královský nastoupil po Dedef- Kaovi, jsa patrně mladším icho bratrem a synem Chufuovým. Vystavěl druhou pyra- midu u Gize, jež ma při základně délky 210-5 m, výšky 136-4 m, úhel sklonu 52<* 20'. Mumie jeho dle řeckých legend nebyla v ni pohřbena; lid rozzuřený krutovládou jeho rozsápal prý ji na kusy. Před pyramidou Ch-ovou leží zříceniny chrámu, jenž byl spo- jen podzemní chodbou s chrámem druhým; v této záhadné budově, podepřené žulovými sloupy a vyzdobené alabastrovými deskami, našlo se v zasypané studni 9 žulových soch Ch-ových. I v hořejším chrámu byly podobné sochy,' ale nedochovaly se. Do doby Ch-ovy lze zařaditi asi obrovskou sfingu u Gize. Jméno jeho není vytesáno v nápise mezi králi, kteří bojovali ve Vádí Magáia na sinaj- ském poloostrově. du^B^aa viz Chákán. Cha^aramiui, SanFemando, město na ostrově Trinidadu (v. t). das Ohagas [čágasj Frei Antonio, bás- ník špan.-portug. (♦ 1631 ve Vidigueiře — t 1682 v klášteře ve Varatojo), vlastním jmé- nem Antonio da Fonseca Soares, byl důstojníkem ; dopustiv se zločinu zabití utekl do Bahic. kdeŽ prodlel v klášteře benediktin- skéin několik let; vrátiv se vstoupil do fran- tiškánského kláštera v Evořc r. 1663, missio- nařil, odmítl důstojnost biskupskou (1679) a dosáhl Životem svým pověsti světce. Již jako voják psal verše portugalské a španělské, hlavně romance a epos Fiiis e Demofonte o 12 zpěvích v oktávách španělských, jehož nevytiskl. Obrátiv se oddal se poesii my- sticko-nábožcnské, jež kvetla v XVII. stol. na poloostrově iberském, a je předním před- stavitelem tohoto směru, v němž obráží se quictismus Alolinosův. — Srv. Th. Braga, Curso de hist. da litter. portug. (1885) str. 296. Šld. Ghag^y [šaňi], hl. město kantonu v dep. Saóne-et-Loire, arr. Chalon sur Saóne, na 1. břehu Dheuny, při průplavu du Centre a při tratích Paříž-Lyon, D61e-Ch. a Nevers-Ch., 213 m n. m.; má pošt. a telegr. stanici, zá* mek, slévárnu železa, výrobu láhví, zboží hrnčířského a bcdnářského, hospodářských strojů, vlněných a lněných látek, lomy, pě- stování révy a 4408, jako obec 4736 ob. (1891). Jest strategicky důležitým místem a proto silně opevněno. Kanton má na 153*30 km* ve 14 obcích 16.266 ob. Chagoiké ostrovy viz Čagoské ostr. Ghagres [cá-], město v dep. panamském Kolumbijské republiky, při ústí řeky t. jm., na sev. pobřeží Panamské přcvlaky do Ka- ribského moře. Ch. před vystavěním dráhy panamské bylo velmi čilým městem přístav- ním; potom však musilo ustoupiti Colonu a zpustlo. Má starou pevnůstku a asi 1000 ob., hl. negrů a míšenců. — Řeka Ch., vyvěra- jící v pobřežní Kordilleře San Blas, jest pro četné vodopády jen v nepatrné délce splavná. Podle ní částečně vede dráha panamská a i při průplavu panamském bylo pomýšleno na použití jejího řečiště. Ghas^rin [šagren]: 1) Ch., franc. pův. tur., vytloukaná kůže z hřbetu koňského neb oslího, též kůže s hrbolatým povrchem. — 2) Ch., druh lisovaného papíru, jehož se užívá k vazbě knih jako laciné náhrady kůže ch-ové. — 3) Ch., hedvábná látka drobně vzorkovaná, jež se velmi podobá pravému ch-u. Oliaglial, druh gummy vytékající z kvě- tenství jihoamerické rostliny Fuyci lanu^inosa Schlt. Ks.Vr. Ghahat [ša-y], francouzský tanec, tolik co cancan. Gháohám (hebr.), moudrý, v hebr. synedrii titul 3. předsedy; ch-baši, v Turecku vrchní rabbín jako náboženská hlava židů tureckých. Ghaohapoyai [čačapójas], hl. mčsto prov. t. jm. a dep. Amazonas jihoam. rep. Peru, na 6* 8' j. š., při přítoku Tunguragua do Mara- ňonu, 2323 m n. m. v Centrální Kordilleře; jest sídlem biskupství, má pékný kathcdrální chrám, biskupský seminář, nemocnici a asi 5000 ob. (1889). Mčsto založil r. 1536 Pizarro. Nedaleko města jsou horká vřídla a vých. od města a vsi Quelapu velké staropcruanské pohřebiště. — Provincie Ch. má 16.801 ob. (1876). Ohaohar, nepořádný, zlotřilý člověk, pu- stou; největší nadávka na Moravě a ve Slez- sku. Vek. Oliaoholloe, ves čes., viz Chochol i cc. Obaibar, okres v Hidžázu v sev. Arábii, území to sopečného původu s kvetoucí oasou, 3 vesnicemi a 1200 ob., hlavnč negry, kteří rozkřičeni jsou u okolního obyvatelstva jako kacíři a kouzelníci. V VII. stol. byly zde osady židovské, kterých Muhammcd r, 623 do- byl. Tehdejší kníže chaibarský Kinání tvrdo- šíjně hájil sídlo své Kámús, načež po dobytí tvrze byl popraven a manželka jeho Sásia 12 Chaíber — Chairóneia. stala se ženou Muhammcdovou. Od r. 1874 náleží Ch. Turecku a jest sídlem mudíra. ■ Ghaiber (Khaibar, Khybar, Khyber), průsmyk na 34° 6' s. š., prostředkujc spojení mezi Pešáverem v indobr. provine. Pandžáb přes Džalálábád do Kábulu v Afgánistáně. Ch. jest 53 km dl. a přestupuje jednu ze sev. odnoží Sefíd-Kúhu. Na začátku prů- smyku na straně indické jest ve výši 501 m n. m. tvrz Džámrúd. Sem až vede dráha z Pe- šáveru. Nejvyšší bod průsmyku rf Londi Ko- talu jest 1011 m n. m. Na afgánské strané uzavírá vchod do prflsmyku tvrz Alí Masdžid (730 m n. m.). Průsmyk končí u Daky, ves- nice to v údolí řeky Kábulu, ohrazené hrad- bami a věžemi (421 m n, m.). Ch. ve všech válkách Angličanů s Afgánistánem měl ve- likou důležitost. V zimě r. 1841—42 bylo zde do Indie se vracející vojsko anglické úplně potřeno. R. 1842 zmocnil se průsmyku ge- nerál Pollock. R. 1878 obsadili Angličané tvrz Alí Masdžid a jsou od té doby trvale v držení Ch-u. Ghárifa, město v Palestině, viz Haifa. Ghalgnet [ščňě] Anthelme Edouard, filosof a filolog franc. (* 1819 v Paříži). Stu- doval na prytaneu v La Flěchc, stal se r. 1863 prof. řecké literatury na faculté des lettres v Poitiersu, r. 1879 rektorem akademie tamže a r. 1876 členem akad. franc. Vědecké práce jeho týkají se filosofie (hlavně řec. filosofie a dějin psychologie), aesthetiky a filologie. Ze spisů jeho uvádíme: Les principes de la science du beait (Paříž, 1860); De la psycho- logie de Platon (t., 1863); Vie de Socrate (t., 1866); La vie et les écrits de Platon (t., 1871), spis cenou akademie poctěný; Pythagore et la philosophie pythagoňcienne (t., 1873, 2. vyd. 1875, 2 d.); La philosophie de la science du langage étudiée dans la formát ion des mots [t., 1875); Essai sur la psychologie ďAristote ft., 1884); Histoire de la psychologie des Grecs t., 1888—93, dosud 5 dílo); De versu iambico [t., 1863); Des principes de la critique (t. 1865); Des formes diverses du choeur dans la tragédie grecque (t., 1865); Théorie de la déclinaison des nonis en grec et en latin (t., 1875); La tra- gédie grecque (t., 1877); Essai de métrique grecque, le verš iambique (t., 1887); La Rhéto- ricjue et son histoire (t., 1888). Vý. Challar, značná řeka v Číně, vlévající se s pr. strany do Argunu a tvořící jeden z jeho pramenů ; vyvěrá na záp. svahu Chinganského pohoří, teče směrem od vých. k záp. a ústí několika rameny pod jezerem Dalai-norem, na hranici mezi Mongolském a zabajkalskou částí Sibiře. Ghaillé lei Marail [šajélemaré], hl. mě- sto kantonu, dep. Vendéc, arr. Fontenay-le- Comte; má tovární výrobu plátna a 785, jako obec 2330 ob. (1891). — Kanton má na 210 km^ 10.453 ob. (1891). Ghaillé-Lons^ [saje-] Charles, též Long Chaillé Bei zv., amer. cestovatel po Africe (♦ 1843 ze staré franc. rodiny v Baltimore), súčastnil se v sev. armádě občanské války mezi státy sev. a již., načež r. 1870 přijal v službách egyptských místo podplukovníka. Byl přidělen k štábu Gordona paše, jehož byl. po nějaký čas náčelníkem. Od Gordona vyslán byl r. 1874 ku Mtesovi, králi v Ugandé, a vymohl od něho podpis smlouvy, ale níž Mtesa uznal svrchovanost Egypta. Vraceje se do Eoypta, prozkoumal jezero Gita Njanza mezi Albert Njanzou a Victoria Njanzou, zv. též někdy po něm jezerem Longovým. R. 1875 cestoval v území na záp. od Bílého Nilu mezi Makraky. Též na řece Džub vztyčil egypt- skou vlajku. Roku 1877 vystoupil ze služeb egyptských a odebral se do Ameriky. Za po- vstání Arabi paše jmenován na žádost Ame- ričanů v Alexandrii usedlých americkým kon- sulem a jako takový svou neohrožeností spoluobčanům svým velmi prospěl. Nyní jest americkým ministrresidentem v Korei. Na- psal: Central Africa, naked truíhs of naked people (1876); Egypt, Africa and Africans (187S); Three prophets, Chinese Gordon, Mo- ha mmed Ahmed^ Arabi Pasha (1884). du Ghaillu, africký cestovatel, viz Du Ch a i 1 1 u. Ghain [čén], angl., řetěz k měření, rozdě- lený na 100 links (článků). Této délkové míry užívá se v britské říši i Spoj. Obcích severo- amcr.; obnáší tamto 22 yardů = 20.116 m, tuto 20 yardů = 18.29 w. Ghatne Išén], fr., řetěz, taneční figura, při níž tanečníci postupují proti tanečnicím a to tak, že první tanečník podá tanečnici pravou ruku, postoupí a podá druhé tanečnici levou ruku atd., čímž vzniká jakýsi řetěz. Ghalr [čér], ang., židle, křeslo. ibn Abul-Glialr šeich Abú Saíd Fazlulláh (* 968 v Chorásánsku — t 1049 t.), nejstarší repraesentant mystické f^oesic v perské lite- ratuře a vlastní tvůrce Čtyřverší (Rubáijját), jež od té doby jest vlastní formou poesie mystické. Typická mluva poesie mystické, přenášející mluvu světské lásky na poměr člověka k bohu, jest tvorbou Ch-ovou. My- stika jeho povznáší se místy k takové oprav- dovosti citové, na druhé straně k takým pravdám životním, že stávají se jeho čtyř- verší vzory hymnů se strany jedné, výroků moudrosti se strany druhé. Zmínky zaslouží styky Ch-ovy se slavným Ibn Srnou (Avi- cenou). Čtyřverší Ch-ova vydána ve sbírce jiných čtyřverší v Teheráné r. 1856. Text s něm. překladem podal Ethé, Mnichov r. 1875 a r. 1878 (akademie). Dk. Ghairémón: 1) Ch., básník athénský, sklá- dal tragédie dle Aristotela, vhodnější ku čtení než provozování. Složil rhapsodii Kentauros použiv k tomu meter všeho druhu. 2) Ch., stoický filosof z I. stol. po Kr., byl jedním z učitelův Neronových a zdá se, že měl školu filosofickou v Alexandrii. Podle svědectví Suidasova psal o dějinách Egypta a hieroglyfech, podle Seneky též o kometách. Fragmenty ve sbírce Múllerové Fragmenta hisť. graec. (1869, sv. IIL). Chairóneia, ve starověku město spolku boiótského v úrodné rovině mezi Kéfissem a Thurionem, z části vvstavěno na skalách Chairpur — Chákán. la (Petrachos), ve kterých bylo vytesáno divadlo ; rodiště Plutarchovo. Obyvatelstvo vyrábělo voňavky a masti. R. 338 př. Kr. zvítězil tu Filipp II. nad Řeky a r. 86 př. Kr. Sulla nad Mithradatovýra vůdcem Archeláem. R. 1880 byl hrob padlých tu Thébanů otevřen a zá- roveň ustanoveno, by veliký kamenný lev, jenž na hrobě stál, byl obnoven. Zříceniny jsou u nyn. místa Kaprény. Ghairpur, Khairpur:!) Ch., vasalní stát v britské Indii, v pro v. Sindh, mezi 26® 10' a 27* 46 s. š. a 68» 14' a 70® 13' v. d., má 15.761 /fm« a 131.927 ob. (1891), z nichž mu- ham. jest 103.033 a Hindů 28.214. Povrch jest alluviální rovina, ohraničená na záp. Indem. Půda jest úrodná jen při Indu a tam, kde průplavy jest uměle zavlažcna, ostatek jest poušt Pěstuje se obilí, tabák, bavlna, indych a chov ovcí. — Hl. m. Ch. leží 22 km vých. od Indu, má 27® 31' s. š. a 68® 48' v. d. na prů- plavu Mírváhském a má 6240 ob. (1891), kteří živí se tkaním a barvením látek. Dříve bylo hl. m. Sindhu. — 2) Ch., město v indo- brit. poplatném státu Bahavalpuru vých. od Satledže, s 4729 ob. (1891). Chalmddin, viz Barbarossa 2). CIiaJUm [žézj, franc, sedadlo, židle; lehký kočár s předním a zadním sedadlem; poloviční, dvoukolá ch. má jen jedno sedadlo pro dvě osoby. — Ch.-longuc [šéz lóng], dlouhá pohovka se šikmým Ichochcm z pra- vidla celá látkou potažená. La Chaijie-Dieii [la šcz dié], hl. město kantonu v dep. Haute-Loire, arr. Brioudc, 1090 m n. m.. 1 km záp. od pramenu Sc- nouiry; má velkolepý opatský chrám, vysta- věný v got. slohu papežem Klementem VI. r. 1343, výrobu krajek, pily, obchod dřívím a 1104. jako obec 1634 ob. (1891). Zdejší be- nediktinské opatství, Casa Dei, zal. r. 1036 a byli jeho opaty papež Klement VI., jenž zde jest pochován, Richelieu, Mazariu a Ro- han. Richelieu spojil opatství v Ch. r. 1640 s opatstvím v St. Mauru. Kanton má na 204.07 km' v 13 obcích 9658 ob. CllAlx [šé] Dominique (* 1731 v Mont- Auroux v Dauphine — f 1800 v Baux, kdež byl farářem) zabýval se květenou franc. a byl spolupracovníkem při díle Villarsově, Histoire des plantes du Dauphine (Grenoble, 1786—89, 3 sv., 55 tab.). Clialx ďEst Ans^e [šé destánž] Gust. Victor Charles, franc. advokát a politik (* 1800 v Remeši — f 1876 v Paříži). Byl z předních obhájců své doby, vynikaje hlavně jasným a jemným slohem a círamatickým před- nesem. Edm. Rousse vydal jeho Discours et plaidoyers (Paříž, 1862—77, 3 sv.). Srv. O. Pi- nard, Le barreau au XIX. e siěcle (1864). Ch^da, bídná chatrč, chalupa. ibnCliadJám Omar, přední repraescntant skepse a pessimismu v perské poesii (f 1123). Jako nejslavnější astronom své doby povolán byl sultánem Málikšáhem na observatoř Merv- skou. Pozorování svá ukládal v Zid\i Mdlik- idhi (Tabulkách Málikšáhovských). Reformuje kalendář perský zavedl aeru Džclálovu, zva- nou dle vladaře Dželál ud-dína Málikšáha^ počínající 10 Ramazánem 471 (15. bř. 1079). Jako mathematik proslul svou Algebrou (vyd. s franc. překl. Woepke, Paříž 1851), jakož i rukopisně zachovanou studií o nékterých obtížích v definicích Euklidových. Nejznáměj- ším stal se však svou sbírkou Čtyřverší (Ru- báijját), jež čítá asi 500 čtyřverší obsahu nej- různějšího, pochodících patrně i z různých dob. Kdežto pravděpodobné mladší oplývají něžnými a půvabnými popisy probouzející se přírody jarní, zvoucí k radovánkám a veselí^ dostavuje se později skepticismus, vidoucí na tomto světě jediné nekonečnou bídu lidskou, obmezenost, hříšnost a nespravedlnost, z níž činí básník odpovědným jediné pořádek svě- tový a jeho tvůrce. Na jiných místech vrcholí nespokojenost s tímto světem ve snaze po něčem vyšším, po splynutí s bohem, i řadí se čtyřverší toho druhu, dýšící opravdovou zbožností, hlubokou askesí a žárným mysti- cismem, k nejlepším tvorům mysticismu. Na konec převládne však skepse a pessimismus úplně a básník, popíraje život posmrtný, šlehá trpkou ironií a břitkým sarkasmem veškeré instituce náboženské, ni Boha nevyjímaje. Z poety na jedné a orthodoxního muslima na druhé straně stává se mystik a na konec filosof negace. Názory jeho, činící z Ch-a jed- noho z největších haeretiků islámu, přivodily básníkovi různá pronásledování, i zahájen proti němu, zvláště po smrti jeho ochránce vezira Nizámul-mulka, boj na život a na smrt (1096). Ch-ova poesie vydána opětně v orientu (Kalkutta, 1833, Teherán, 1867, Laknau, 187a a 83). Z evropských prací uvádíme: J. B. Ni- cholas, Paříž, 1867 (s franc. překl.), E. H. Whinfield, Londýn, 1883 (s an^l. překl. a ob- šírným životopisem), orientální fakulta v Pe- trohradě (t., 1888). Překladv angl. od Fitzge- ralda 1859 a opět, Whinfielda 1882, Leslic Garnera (Milwaukee 1888, prosou a ve vý- boru od Mc. Carthy 1889), něm. od Schacka^ (Štutg., 1878^, Bodcnstedta (Vratislav, 1881). Sr. Garcin ae Tassv, Notě sur les Rubáiyát de Omar Khaiyam '(Paříž, 1887). Dk. GháJrán, slovo původu neznámého, a6 pravděpodobně tatarské. Vyskytuje se pů- vodně jako titul vrchního náčelníka celéha národa tureckého, jak prostíral se od Sibiře do Turkistánu. Výjimečně směli ho užívati i náčelníci kmenů, jinak ch-ovi podřízení, spojovali-li v rukou svých nadvládu nad ně- kolika kmeny. V tomto smyslu vyskytuje se i jako název nejvyššího velitele Turků, Ui- gurů, Mongolů, Mandžuů, Číňanů, Chazarů a p. Pozdčji užíváno ho i mimo tuto oblast národní, zvláště v Persii a Turecku, ale i ten- kráte zůstává názvem orientálních suverénů původu turecko-tatarského neb i mongol- ského. Slovo samo jest prastaré, třeba nej- starší zprávu, arménského historika Mojžíše z Chorony, dle níŽ mluví se již k r. 230 po Kr. o velkém ch-ovi {ve\urk ch.), dlužno po- važovati za anachronismus. Dle pramenů čín- ských VI. st. užil titulu toho (v čínské trans- skripci kho-han) nejprve Tulun, náčelník kmene 14 Chákán dvou moří — Chalanskij. Ju-Juenů r. 402. Po něm přijali ho pak nejen nástupci, ale i všickni národové střední Asie. Na dvojjazyčných stélách z r, 733 a 735 ozna- čuje se jím vrchní náčelník Turků, na stéle z r. 784 náčelník uigurský. Náčelníci uigurští zvou se pak přímo tengri ch., nebeský ch., právě tak jako Turci na trůně čínském se označují jako thien-kho-han. U spisovatelů západních vyskytuje se slovo ch. nejprve r. 560 o náčelníku hunském, u sv. Řehoře z Toursu jako chaganus. U historiků byzant- ských vyskytuje se počínajíc r. 557 jako x"- yavog, Xayav o náčelníku avarském, později tureckém, chazarském a p. Na mongolských mincích z pol. XIII. stol. a násl. vyskytuje se ch. psáno i jako chddn, ač různě od pou- hého chán, jež tam rovněž se vyskytuje. Tímto cháán dlužno vyložiti i u Marka Póla se vyskytujícího velkého chána (Kúbilaje). Sr. Terrien de Lacouperie, Khan, Khakan and other titles, Lond. 1888. Dk. OhákáA cItoii moři, titul sultánů ture- ckých, posud užívaný; pochodí od Muráda III. z r, 1575. Ohákáni Afzal-uddín Ibráhím (dle jiných Osmán) ben Alí Nadždžár, jeden z nejskvě- lejších zjevů perské poesie (♦ 1106 v Gendže, t ok. 1199 v Tebrízu), syn tesaře ze Šírvánu. Matka jeho byla řecká otrokyně. Byv opuštěn rodiči, nalezl ve strýci Mírzovi Kafím svého dobrodince. Po jeho smrti oženil se s dcerou svého bývalého učitele básníka Abul Aly, který však, nepřeje úspěchům svého žáka a zetě, psal na něho později satiry. Větší čásť života strávil ve své vlasti jako chvalořečník šírvánských chákánů Minúčihra a Achsatána, zvláště posledního. Jako jeho vclebitel obdržel od básníka Abul Aly své jméno Ch., t. j. chákánský (v. Chákán). Vedle nich opěval i jiné vynikající současníky, hlavně z kruhů vládních, mimo jiné i byzantského prince Izz-ud-daulu. * Kasídy jchó, majíce velikou cenu básnickou, nepostrádají ni významu kul- turně -historického. Zanechaltě v nich Ch. detailní kresbu scén ze života své doby, již bychom marně hledali v pramenech histo- rických. Vedle panegyrika, v Čemž závodí o prvou cenu s Anvanm (v. t.), vyniká Ch. i jako clcgik. Ztratiltě ženu i jediného syna, mimo to upadl r. 1160 i v nemilost chákána Achistána, který jej pak po několik let i věz- nil. Tyto a jiné rány osudu a nehody své h'čí básník v dojemných elegiích. Hlavně z nich, ač i z ostatní poesie, vyzírá zjevná náklonnost k mysticismu a didaktice, pro niž již otec nazval Ch-ho příjmenem Badil (náhradník, t. j. básníka Sanáího, který před tím nejvíce v mysticismu vynikly. Ch. zval se sám z téže příčiny i Hakáiki, t. j. prav- dový, po pravdách toužící a je hledající. Poesie Ch-ho vyniká mohutností a melodič- ností mluvy, ač jest poslední hodně umělá, přeplněná fiříčkami a temnými narážkami, jež bez výkladu jsou nesrozumitelný. Nejprostší jsou a opravdovou hloubkou citu vynikají elegie. Zmínky čestné zasluhují i Zlomky (kyťa), svědčící o zdravém názoru světa a bohaté znalosti jeho i lidí, Čtyřverší (Rubáí) a proslulé mesneví Tuhfat uVirákain (dar obou Iráků), poutavé básnické líčení pouti, kterou básník přes Kúfu, Bagdád, Mosul a pouští podnikl do Mekky a Medíny, pro- tkána hojně mysticismem. Na cestě této zpyšněl Ch. vyznamenáním, jakého se mu všude dostávalo, tak že vrátiv se ke dvoru, upadl až v nemilost a byl uvězněn. Ve vě- zení složil proslulou Habsijja (vězeňská bá- seň). I jako satirik vynikl Ch., hlavně bráně se proti útokům. Básně Ch-ovy kommento- vány opětovně. Nejproslulejší je kommentár Ganáího (ok. 1679 po Kr., zachovalý ruko- pisně). Souborné vydání poesie Ch-ovy vyšlo jako KuUijjdt v Laknau r. 1876 a 79 (iitho- grafie). Jeho Rubáí vydal a přeložil do ruštiny Salemann (Petrohrad 1875J. Výbornou studii o něm podal Khanikov, Mémoire sur Khá- cání, Journal asiatique, VI. série, sv. IV. a V. (s uká2kami poesie, hlavně vynikajících elegií a kasíd). Jednotlivé básně vydány v orientu i v různých anthologiích, v posledních i pře- loženy. Dk. Chaki. Khaki, Kaki, souborné jméno pro solná jezera v Kalmycké stepi na severo- vých. od Kaspického moře. Nazývá se však takto i jedno z největších těchto jezer, polo- žené v guberniích astrachaňské a oren burské v krajině vyprahlé, hlinaté, bodláčím po- rostlé. Jezera tato v létě skoro úplně vysy- chají a tvoří pak veliká ložiska soli. Ohalabre [šalábr], hl. město kantonu, dep. Aude, arr. Limoux; má kostel z roku 1530, zámek, textilní průmysl a 1778, jako obec 2021 ob. (1891). — Kanton má na 214*94 fcm* 8570 ob. (1891). Ghalade [šalád], průsmyk v Argonnách v sev.-vých. Francii, vedoucí z Varennes do Vienne la Ville a Vienne le Chateau. Ghalamont [šalamónj, hl. město kantonu, dep. Ain, arr. Trévoux; má zbytky starého hradu a 1167, jako obec 1888 ob. (1891). — Kanton má na 15758 km^ 5639 ob. (1891). GhalauUJ Michajil Georgijevič, ňlo- log ruský (♦ 1. list. 1857 ve vsi Raschovci ščigrovského új. kurské gub.), vyššího vzdě- lání nabyl v charkovské univ., studuje u Dří- nová nářečí slovanská a u Potěbni dějiny rus. jazyka. V 1. 1883—92 vyučoval na gymnasiu a r. 1892 zaujal stolici dějin rus. jazyka a sIo- vesnosti na universitě charkovské. Podniknuv r. 1889 vědeckou cestu po srbských zemích, zabýval se hlavně sbíráním materiálu pro spis o písních o krále viči Markovi. Vědecké práce jeho, vztahující se jednak k rus. dialektologii a literatuře rus. vůbec, jednak k dějinám ná- rodní poesie rus. a jihoslovanské, přinášel mimo jiné hlavně »Russkij Filologičeskij Věst- nikc. Nejdůležitější jsou: Svědénija i ýamitki o govorach russkago jazyka (»Rus. Fil. Vést- nik«, 1879, 1886, 1889); O serbskich narodnych pésňach kosovskago cikla (t., 1882); Velikorus- skija byliny kijevskago cikla (t., 1884—85); K voprosu O lajimstvovantjach v jufuo-slavjafť skom epose (t., 1884); Ju{noslavjanskija ska^a- nija o Kralevičé Mavki v svja\i s proi\vedéni' Chalarothoraca — Chalazogamy. If) j/imi russkago bylevago cposa (t., 1892 — 96, o sobe Varšava, 1893—96). Šnk. Chalarothoraca, oddí) slunivek {Heiio- loa) význačný tím, že kulovité tílko kryto je křemcnitou schránkou ze součástek nespoje- ných, jimiž bývají: jehličky, kulovitá neb čo- čkovitá tčliska, plátky nebo terčky ostcnco- vité. Hlavní rody v našich vodách zastoupené nčkolika druhy, jež náležejí k nejúhlednčjším zjevům drobnohledného světa sladkovodního, jsou: Acanthocystis CzTt.^ Raphidiophrjrs Arch.y JPompliolyxophrys'hxcYi. Šc. Ghalat, správněji chiUat (arab.), čestný oděv, jakým po starém obyčeji orientu od- měňovány osoby, jež vladař chtěl vyzname- nati (obyč. svrchní šat z drahocenné látky, nťkdy i zbroj, ba i kůň). Způsobu toho uží- vala i ruská vláda pro své orientální pod- dané. V našem století, kdy po způsobu zá- padu i orient udílí řády, přestalo celkem vy- znamenání čestným oděvem. V ruštině zna- mená dnes slovo ch. župan. V ostatních ja- zycích evropských zachovalo se slovo ch. jako gala. Dk. Chalatenaas^O [ča-j, hl. město dep. středo- amer. republiky Salvador, na ř. Tamalasco, 50 km ssvých. od San Salvadoru s 6107 ob. (1878); koncem října koná se zde velký trh na indych. — Departement Ch. jest hornatý. má značné pěstění indychu a 53.839 ob. (1887). Chalaza (řec.) v bot. nazývá se zpodtna vajíčka rostlinného, pod zpodem jádra vaječ- ného ležící, kterou vajíčko spojeno jest se semenici nebo se šňůrou vaječnou. Ostatně viz Vajíčko. Chalazion (řec.) jest nádorek vyvíjející se ve víčku očním mezi kůží a spojivkou; složen jest z granulační tkané, která zachvacuje i aciny Meibomských žláz, ležících v pevné va- zivové destičce (tarsu) mezi kůží a spojivkou. Arit a v nedávné době jiní badatelé tvrdí, že ch. jest původu tuberkulosního, což by pro nemocného nebylo příznivým příznakem. Na základě četných vyšetřování a pokusů na české poliklinice a v českém path. ústavu bylo dokázáno, že příčinou ch-ia jsou zvláštní bacilli, již byli mikroskopicky i bakteriolo- gicky zjištěni; očkováním těchto bacillů lze vzbuditi u zvířat rovněž ch. Bacilli způsobují prudší neb mírnější zánět a vývin granulační tkané v okolí Meibomských žláz i v těchto, čímž povstávají nádorky, obyčejně velikosti hrachu, které nejsou zhoubné, zřídka však samy mizejí. Indirektní příčinou bývá mnutí očí po namáhavé práci, neb při chabosti ak- kommodace, která jest následkem celkových chorob, presbyopie a astigmatismu aneb ne- vhodných brejlí. Viz Deyi, O aetiologii cha- lazia a' O některých zánětech víČek. Rozpr. Čes. akad. D. Chalazog^amy. Treub v novější době ob- jevil u Casuariny zvláštní zajímavý způsob oplozování vajíčka, jejž nazval ch-mií. V oby- čejných případech pylový vak, vyrostlý z py- lové buňky na bližně zachycené, prorůstá bliz- nou, též cnělkou, je-li jaká, a vystoupí pak z vodivého pletiva těchto částí semen niko- vých do dutiny semcnníkové, v níž směřuje rovno k ústí (mikropyle) vajíčka, do něhož vnikne; ústím a pletivem jádra pronikne po- sléz až ke klíčnímu vaku, kdež vykoná oplo- zení vlastní vaječné buňky. U Casuariny však pylový vak roste stále v pletivu semenníka, skrze semenici vnikne jaksi od zadu do cha- lazy, načež jádrem vajíčka razí si cestu až k hořenímu konci klíčního vaku. Rozdíl od obyčejné dráhy pylového vaku jest tedy ten, že vak nevychází z pletiva buněčného ao du- tiny semenníkové a nepoužívá ústí vajíčka jako vchodu do vajíčka, nýbrž chalazou do něho vrůstá. Treub přikládal tomuto odchyl- nému způsobu oplozování tak fundamentální význam, že oddělil Casuariny ode všech ostat- ních rostlin krytosemenných jako zvláštní hlavní oddíl Ch-mae, kdežto všecky ostatní, C. 18S7. Chalazogamy. A) PrQřec scmennikem dvoupouzdrým chalazoj^Jimnl břlxy, se dvéma vajíčky na středili, přihrádku ivofici semenici s; k khíní vak, / integument, j jádro vaječné, p pylový vak. jenž prorůstá semenicí a vnika chalazou c/j do vajička. — lit Průřez semennikem jcdnopouidrym o jednom na vrcholku pouzdra zavéiieném vajíčku rostliny porrgamni ; pylový vak ;• prorostí.! semenicí s vystoupil do dutiny semenníka a vnik- nul ůstim tntegumenté i do jádra / a2 ke kličnimu vaku k. jak Jedno- tak i Dvouděložné, dohromady na- zval Porogamae. Oprávněnost toho shle- dával zvláště z důvodu, že Casuariny od ostat- ních dvoudčložných rostlin v mnohém ohledu znamenitě se liší a Že pochody ve vajíčku ještě jiné odchylky ukazují, které poukazují na vysoké stáří toho rodu, a jisté vztahy k Nahosemenným. anobrž i k Pteridophytůni (kapradorostům) jeví. Střízlivého posuzovatele zaráželo při tom ovšem, že jediný rod Ca- suarina má býti stavěn soustavně oproti všem ostatním, tak přečetným a rozmanitým rá- diím krytosemenných rostlin. A vskutku - krátce na to objevil ruský botanik Navašin ch-mii u Břízovitých, u břízy a olše, kteréžto rostliny nemají s Casuarinami mnoho spo- lečného, naopak úzce příbuzný jsou s habro- vitými a dubovitými rostlinami, vůbec s Je- hnědokvětými, které zcela nepochybně nále- žejí k Dvouděložným. Ch-ie jest sice nepo- chybně starobylý způsob oplozování, ale toho významu nemá, aby sloužila za podklad hlav- nímu soustavnému rozvržení rostlin kryto- semenných. Casuariny zůstávají jako dříve rostlinami dvouděložn<'mi. Možná nadíti se, 16 Chalcas — Chaldejci. že ještě jinde budou časem nalezeny ch., kde jsme se toho posud nenadali. Viz Treub v An- nales du jardin botaniqucdc BuitenzorgX. 1891 , Navašin v Bull. Acad. Imp. des se. St. Pétersb. 1893 a Mémoires téže spol. 1894, též Berichte der deutschen botan. Gesellschaft 1894. Ohaloas Lour., Ch. pani cu lata L., synon. Camunitéfnjaponense Rmph., strom z řáciu cí- troníkovitých (Aut\ítitijceae) na Amboinč rostoucí, dává výborné dřevo soustružnické, žluté a tmavočcrvcně žíhané, zvané domácím jménem camuneng. Chaloedon viz Chalkédón. Chatoedon jest kryptokrystallická forma 5/ Oj, hmoty, již známe v čtvrtimérnýchtrapezo- edrických tvarech soustavy šesterečné často krásně krystallovanou jakožto křemen. Ch. vyvinul-li se v prostoru volném, tvoří t. zv. napodobňující tvary ledvinité, hroznovité neb krápníkovité; Často vyplňuje v mandlovcích dutiny úplně, nebo pokrývá horninu vrstva ch-u a na tuto sleduje křemen, často střídají se vrstvy ch-u s vrstvami různých odriid kře- mene, óh. bývá pozorován v klamotvarech po různých minerálech, zvláště často po ka- zivci a vápenci. V lomu jest ch. obyčejně ce- listvý a tříštnatý, málo třpytný, někdy pozo- rují se nezřetelná vlákna koímo na povrch tvaru postavená a složitost miskovitá. Vlákna jsou dvojosá a ráz dvoj lomu negativní, čímž liší se ch. podstatně od křemene. Barva ch-u jest velmi rozmanitá, bývá skoro bezbarvý a dosti značně průsvitný, ale i intensivně zbar- vený. Dle barvy jsou ch-y různě pojmeno- vány, žlutě červený ch. sluje karneol, hnčdý, krvavě průsvitavý s ar der, ch. barvy jablečné nazván chrysopras, špinavě zelený plasma, tmavě zelený a krvavě tečkovaný neb skvr- nitý heliotrop, žlutý keragat, mdlý, ne- prusvitný, bílj neb nažloutlý, nahnědlý kašo- long. Křesací kámen čili pazourek jest ne- čistý ch. špinavě hnedožlutý, hnedočervený neb hnědý, v němž nacházíme hojně zbytky organické. Achát jest mnohobarevný ch.; obyčejně bývají různé vrstvy různě zbarveny. Acháty s pruhy střídavé bílými a černými slují onyx (achátový onyx), s bílými a červe- nými s ar dony X, s bílými a žlutě červenými karneolonyx; jiné odrůdy achátu nazvány achát tečkovaný, proužkovaný, obláčkový, ko- rálový, mechovitý a pod., přechody k jaspisu slují achátový jaspis. Ch-y z Uruguaye mají často v dutině obsaženou vodu i jsou pod jménem »enhydros« známy. Ch. nalézá se hojně v dutinách t. zv. mandlovců, mela- fyrů i čedičů, zvláště často na druhotném lo- žisku v náplavu, řidčeji na žilách rudních. V Čechách jsou známa naleziště zvláště v okolí Turnova, Semil, Lomnice, Nové Paky, Kolo- zruk, Měděncc, Zlaté Koruny; překrásné od- nidy ch-u přicházejí do obchodu zvláště z Brazílie. Ch-u, zvláště pak odrůd achát zva- ných, užívá se co šperkovÝch, zvláště prsteno- vých kamenů, k výrobě círahocenných okras- ných nádob, bonboniér a kamejí. Aby barvy achátů byly jiskrnější, často se acháty uměle přibarvují. Vr. Ohaloldidae: 1) Ch., čeleď ještěrů amer. jen as 8 druhů čítající, z podřadí ještěrů krátkojazyčných (Brevilinguia). Na hlavě mají větší mnohoboké štítky, na těle šupiny v přeslenech; podélná rýha na boku jest na rozdíl od příbuzných blavorů {Pseudopus Mcrr.) a j. toliko naznačena nebo schází docela. Bu- bínek ušní jest zakryt šupinami; jazyk mají vpředu dvojhrotý, na povrchu šupinatý. Předn i nožky jsou od zadních velmi vzdáleny; obojí jsou velmi nízké. Kromě rodu Heterodactylus (v. t.) nejznámějším druhem jest Chalcides fíj- ve scén s Bonnat, jediný druh svého rodu {Cha:- cides Wiegm,). Tělo jeho dorůstá délky jen 10 cm; šupiny hřbetní mají tvar pravoiihcl- níků, pobočná rýha jest jen v přední části trupu jako naznačena. Přední nožky mají to- liko po 3 krátkých prstech v podobě nízkých hrbolků, zadní pak jen po 1 prstu válcovitém. Póry stehenní scházejí. Barvu má tělo na- hoře rudohnědou, někdy jako měď červenou se čtyřmi bčlavými pruhy podélnými, vezpod žlutavě bílou. Druh tento jest domovem v tro- pické Americe. Br. 2) Ch., stehnatky, čeleď vos cizopasných- s tykadly lomenými s 1 i více malými kroužko- vitými články mezi násadcem a bičíkem ; přední křídla prosta žilek vyjma žilku ramenní, kla- délko vyniká z břicha před koncem zadečku. Tělo jest malé, obyčejně lesklé a barev ko- vových. Náležející sem rod Chalcis F., ste lí- nat ka, má chodidla 5členná, přední křídla podél nepřeložená a zadeček stopkatý mírně klenutý. Chalcis femorata N.j st. obecná, sedá na dubech. Ch.{SmiérSL) clavipes F.^ st. kyjo- noha, jest 6 mm dlouhá, zdržuje se v rákosí a snáší vajíčka do larev bráněnek. Kpk. GhaloU viz Chalcididae. Chaloo [Čalko], hl. město v stejnojm. di- striktu mexickém, 39 km jihových. od Mexika,, 2290 m n. m. na trati Mexiko-Ch.-Yautepcc na vých. břehu jezera Ch., jímž veden jest průplav spojující jezero s hl. městem Mexi- kem; Ch. má. 3493 ob. (1877), kteří pěstuji ovoce, zeleninu, květiny, kukuřici a pšenici. Plodiny tyto dovážejí se většinou do Mexika a pěstují se dosud jako za časů AztekŮ v tak zv. Chinám pas čili plovoucích zahradách v jezeře. Za doby Aztcků bylo Ch. hl. městem knížectví. -— Distrikt Ch. má 54.930 ob. Ghaloopliora, rod brouků, viz Krase i. Ohaldaea, planetoida objevená 30. srpna r. 1891 J. Palisou ve Vídni. Střední jasnost v opposici 10 3. Průměr v /cm 70. Ozna- čení ^3^. Gs. Ghaldala viz Chaldejci. Chaldejol (babyl. Kar-dunjas, assyr. Kal- dai, hebr. Kašdim^ řecké XaXóaioi^ lat. Chat- daei), jméno národa s největší pravděpodob- ností semitského, který vystupuje na pole dě- jinné od pol. II, tisíciletí př. Kr. Aspoň vy- skytuje se od té doby v babylónských nápi- sech častěji zmínka o území Kalda, Kaldi, jižně Babylónie při zálivu perském, v krajině, jež i u řeckých geografů zove se Chaldaia (^«/.- íaía), již musíme považovati za jejich vlasť.. >j Chaldejská perioda — Ibn Chaldún. 17 Zde vytvořila se záhy řada malých knížectví pod domácími vladaři. Nejmocnější byl t. z v. dům Jákínův (bít Jákín). Uvádějí se i bít Dá- kúrí, Adíni, Amukkáni, Sílání a j. Ethnogra- ňcky i jazykově dlužno pojímati Ch-ce jako nejbližší příbuzné Babyloňanů, ale přes to od nich různé. V tomto smyslu činí i Arrianos (VII. 7.) rozdíl mezi Ch. a Babyloňany. O nej- starších dobách existence Ch-ců nemáme ovšem pockobnějšich zpráv. Hojnější zprávy máme teprve z dob, kdy Ch., většinou sdru- ženi s Babyloňany, vystupují proti Assyrům. Zdá se, že asi ok. r. 1000 př. Kr. zaplavili Ch. z jižní Babylónie celou Babylónii, mezi jejíž obyvatelstvem tvoří od té doby četné větší nebo menší kolonie. Stálou jejich sna- hou jest při tom zmocniti se nadvlády v celé zemi. Zmmka činí se o nich r. 879 za Assur- nazirpala. Za Salmanassara II. z r. 851 doví- dáme se, že pronikli Ch. již za hranice samé Babylónie. Od doby Salmanassarovy jest zvy- kem vladařů assyrských dávati si, kclykoli do Babylónie táhnou, holdovati i od Ch-ců. Za Ti^latpilesara III. setkáváme se s Ch-cem Ukmzerem (Chinzéros kanónu Ptolemaiova) z kmene Bít-Amukkán jako vládcem Babylónie (731—729). Ovšem brzy svržen a jat Tiglat- pilesarem, který i ostatní kmeny Ch-ců krutě pokořil. Přes to měli s Ch. i nástupci Tiglat- pilesarovi hojně práce, zvláště Sargon a San- herib. Jejich době náleží nejslavnější vládce chaldejský Merodach Baladan 11. (f r. 700) z kmene Bít Jákín. Pokořiv se Tiglatpilesa- rovi III., zmocnil se později dvakdltc vlády nad Babylónii (721—710 a 703—702). Poražen byl Sanheribem u Kiše blíže Babylóna, načež r. 700 mizí s dějiště. K r. 702 dovídáme se, že dobyl a vyplenil Sanherib neméně ncŽ 76 (jiný údaj 89) opevněných měst a 420 (jiný udaj 620 neb i 820) dědin chaldejských. Za další vlády Sanheribovy vystupuje jako král babylónský Mušisib Marduk (Šusub)» po jehož porážce dosedá na trůn syn Sanheribův Asar- haddon. Vláda Asarhaddonova měla celkem pokoj od Ch-ců, za to však za Assurbanipala setkáváme se s Ch. jako spojenci bratra jeho Samaššumukina proti Assurbanipalovi. Ch. Nabopalassarovi zdařilo se konečně zjednati si r. 625 vládu nad celou Babylónii, k níž po pádu Ninive přistupuje i vláda nad Mesopo- tamii a Sýrií. Prorok Jeremiáš, který v témž r. 623 jako prorok vystoupil, zve Babylónii přímo ér es Kašdim (zemí Ch-ců) a obyvatel- stvo }t}\ Kašdim, Nabopalassar zahajuje říŠi t. zv. novobabylónskou či chaldejskou, jejíž nejslavnější vladař jest Nebukadnezar (604—561), poslední pak vladař Nabonid (555 až 538), viz Babylónie 25 n. Již od Nebu- kadnczara II. datuje se splýváni Chaldeje s Ba- bylónii, které stává se pak za vlády perské úplným. Ještě úplnějšího splynutí doznali bě- hem doby Ch. a Babyloňané jako různé pojmy ethnografické. Tenkráte žije pojem Ch. již jen jako označení vynikající třídy obyvatelstva babylónského, Ch. řáděni tu mezi mágy, astro- logy a hadače, právě tak, jako líčí se i u spi- sovatelů řeckých, počínajíc dobou Alexandro- OttSv Slovnik Naučuýi sv. XII. 13 t 1897. vou, jako kasta kněŽí, jiŽ věštili budoucnost Později značí Xcrl^aioť, Chaldaeus u spisova- telů klassických přímo toliko jako astrolog, věštec, vykladač snů a pod. Poslední stopu ethnogranckého významu slova Ch. možno snad shledávati v bibli, v knize Danielově V. 30., IX. 1.. kdežto na jiných místech téže knihy jsou Ch. již jen vynikající třídou spo- lečnosti babylónské. V Římě nabývá i název Babylonit podobného smyslu jako Chaldači (viz Babylónii). Podnětem této změny byly učené školy, jež kvetly hlavně v Orchoe, Bor- sippě a Sippaře. Dle Strabona (XVI. 1.) za- městnávali se Ch. astronomií, horoskopy a počtářstvím, tvoříce různé sekty a školy s více méně odchylnými názorv, zanášeli se však i filosofií a ani zde nezůstaly názory jejich bez vlivu na filosofii řeckou; měli i spe- ciální vědomosti ve vědách přírodních, zvi. zoologii, botanice a lékařství. Dalo se tak hlavně za účely praktickými, ale způsobem, který učinil např. Ch-ce zakladateli astronomie vědecké a pojí k jejich jménu řadu pozorování a nálezů z části posud platných. V ohledu tom zachovali nám o duševní činnosti Ch-ců hojné zprávy již spisovatelé klassičtí, zprávy jejich pak dovozeny a platně doplněny nálezy hojnými na půdě babylónské samé. Jen mimo- chodem podotýkáme. Že Oppert a po něm i jiní nevidí nic v textech klínových, co by opravňovalo činiti rozdíl mezi Ch. a Babylo- ňany. O původu Ch-ců badali Delattrc, Hom- mel a hlavně Winckler (Untersuchungen zur altorient. Gcschichtc, Lipsko, 1889, 47. a n.). Klassičtí spisovatelé (Xcnofon) mluví o Ch- cích v horách arménských. Jimi dlužno roz- uměti Armény, název pak sám odvozuje se od národního boha arménského Chaldi. Nyní zovou se Ch. (Kaldání) římsko-kat. křesťané Mesopotamie, potomci Nestorianů (v. t.). Dk. Ghaldejiká. perioda, také Halleyska zvaná, jest doba 223 synodických měsíců, čili 6585 V3 dní neb 18 julianských roků (o 365 '/^ dnech) a 11 dní, po jejíž uplynutí opětují se v témže pořádku a v téžc velikosti zatmění slunce a měsíce. Chaldejský Jazyk viz Chaldejština. Chaldejiti křeeťané viz Nestoriáni. Chaldejština, název, jehož nesprávně užil sv. Jeroným pro t. zv. biblickou aramejštinu či aramejštinu v užším slova smyslu (viz Bi- blické jazyky a Aramejské jazyky 3) a který udržel se odtud až na dobu nejnovější. Název spočívá na mylném domnění, že jazyk ten přinesli si Židé z babylónského zajetí (z Chaldaic). Dk. Chaldron [čáldm], angt. míra na kamenné uhlí. Rozeznává se anglický ch., jenž obnáší 24 hundredweightů = 1219"25 kg, a ncwcastl. ch. ~ 53 hund. = 26925 fr^. Ve velkém ne- prodává se uhlí kam. na ch-y, nýbrž na tuny o 20 hund. Ibn Chaldťtn Abú Zeid Abdurrahmán, příjmenem Valijjud-díni (světec víry), hi- storik arabsky (* 1332 v Tunisu — f l^Oó v Kairu). Pocházel ze vznešené rodiny sevil- ské původu hadramautského, jcŽ do Tunisu 2 Chálcd — Chalicotherium. pfesidlivii, poíívala veliké vážnosti i vlivu u dynastie HafsovcĎ. Do služeb této vstoupil i I.Ch., vzdélavsc perliví ra vedením otcc.muf- tiho, r. 1352 jako tajcmnik Abú Ishikall. Ale jii krátce potom setkáváme se s nim ve Fésu a r. 1362 v Granadě, kde jménem sultána jednal u mír s kastilským E>ODcm Pedrem. Pozdéji vystupoval politicky Činné v severní Africe (v Búdíii a Tlemscnu), kde r, 1374 i uvézněn. R, 1378 vrátil se, syt jsa neklidného života, (lomd. V prázdni na statcích u Tijáretu po- v.itala proslulá jeho Mukaddima, kdežto vlastní dílo historické přimělo jej nedostatkem ma- teriálu r. 13S2 k pouti do Tiinisu a odtud ai do Kaíra. V Egyptě prodlel 3 léta jako pro- f;:ssor a pak vrchní kádi ritu Málikovců. Z posledního úřadu byl opětné (3) sesazen a dosazen. Vykonav pout meckou, zdržoval se totiž na novo v Egyptě, z části i v Sýrii, kde nalézáme jej r. 1400 v táboře vítězného Ti- mura, jenž jej zajal v Damaiku, provázejícího sultána Málik-an-Nisira po Sýrii, ale brzy za- jatce propustil a hojně vyznamenal. Ch. jest nejproslulejší historik arabsky, snad jediný, jenž povznesl se nad annalistické stanovisko, s jakým se u ArabQ v celku setkáváme, a pragmatickým svým způsobem bliží se mo- derní evropské historiografii. Proslulou v lom ohledu je zvlááté jeho Mukaddima (Prolego- mcna), tvořící prvou část jeho díla histori- ckého, v níí autor se stanoviska ňlosofa a ■ " ' 'o dějinách a déjepisectví. ) neobyčejném vzdělání, aiu primo o geniainim pojímáni úkolu. Vydán Quatreměrcm v Noticcs et extraits, Xvl. až XVIÍl. (Paříž, 1858). franc. překlad Slanfiv t. XIX.— XXI. (1862—68). Vlastní dílo histori- cké, jclioi předmluvou jest Mukaddima, má titul Kildb-ut 'ibar (Kniha příkladů) a vydáno v Bulaku (1867, 7 sv,). Jedná v prvé části své o východním chalífátu v nejširším slova smy- slu (z ni vydal a přeložil Tornberg, Ibn Khalduni narratio dc expedit. Fran- corum, Upsala, 1840), ve druhé o aějinách Berberů a muslimských dynastii sev. Afriky. Čist tuto vy- dal a přeložil G. de Slané: Hístoire dcs Berběres et des dynastics musul maneš i\(: l'Afrique septentr. {Al- žír, 1847-51. 2 sv., pře- klad t„ 1852-56, 4 sv.). Srv. A. v. Krcmer, 1. Ch. u. scine Kulturecschichte d. islám. VolkiT (Víd.akad. věd, 1879). Dk. OliUed viz Chálid. Clial«aTBa7[£alérbé], vclkázátokav zálivusv.Va- vřincc v Kanadě, na sev. uzavřená poloostr. Gaspé, na i. Novým Brunšvikcm; délka od záp. k vých. jest 145 km, šířka kolísá mezi 19 a 32 km. Na březích zátoky leii přístavy a rybář, osady Bathurst, Carleton a Dalhousie. Oluafont Saint Olles [čelfent sént diails], ves v ansl. hrahství Buckinghamu, 16 km sev. od Windsoru, v niž básnil Milton iZtracený ráj*. Chalsrla [ialgrén] Jean Fr. Thérése, architekt franc. (• 1739 v Paříži — 1 1811 t). Žák Servandoniho a Bouiéea. R. 1758 obdržev cenu římskou cestoval do Itálie a vrátiv se do Paříže stavčl hAtel vévody de la Vrillčre, hůtel St. Florentin, CollÉge de France, re- stauroval palác Luxemburský a triumfální oblouk de TEtoitc, před jehož dokončením mřel. Ohalolia, Kalka, kmen i J-k. Iský. vi; Mongolo OhaloUoomala [íalčiko-]^ hlavní město Btejnojm. distriktu mex. státu Pucbla, při láp. úpatí Orízaby, 2500 m n. m., na odbočce San Andres-Ch, železné dráhy z Mexika do Vcra Cruzu, s 9885 ob. — Distrikt má 45.273 ob. ChaloUholtsi [čalči-J, město v distriktu Sombrercte mex. státu Zacatecas, na obrat- nlku raka, při Rio de Mesquital, 170 km sevz. od Zacatecasu; má 11,525 ob. GluJlDOdoma [-ko-] Lp., z e d n i c e, rod včel sbírajících břichem. Pole krajní nedosahuje vrcholu křídel, opatřeno jest však políčkem při- datným; 1, pole loketní jest poněkud větSi neí 2.; čelisti svrchní mají 2 zuby. Ch. muraria F., zed. obecná (vyobr. č. 1888.), samička úplné černá má křídla černohnědá s nádechem ňa- lovým, na konci poněkud světlejší; chloupky sběrací červcnavě žlutohnědé. Sameček re- zavě hnědý, vzadu černý; křídla čirá, na vrcholu nahnédlá; délka 12-18 mm. Samička staví na zdech i skalách ze zrnéček pískových butiky as 24 mm dlouhé, jež po 6 al 8 do- hromady slepuje v hnízdo podobné kusu bláta. Kpk. ClullootlMriam, vymřelý rod ssavcQ jednokopytných, vjehož noze byly dobře ještě vyvinuty 3 prsty. Noha mela na klou- bech prstních hluboký zářez a prst první prodlužoval se v násadec, tak že uspořádáni Chálid — Chalíkosis. 19 bylo velmi podobné ssavcům chudozubým. tíh. a příbuzné zároveň s čeledí Brontothe- ridae, která má zcela podobný chrup, dlužno pokládati za odloučenou větev ve vývoji jedno- kopytníkův, jichž kmen není znám. Ch. na- lezeno bylo v miocénu francouzském. Pa. CháUd (Cháled): 1) Ch. ibn-ul-Valíd el Machzúmí, KuraiSovec a odpůrce Mu- hammcdův, kterému u Ohodu způsobil citel- nou porážku; když však prorok pojal jeho tetu Meimúnu za manželku, stal se Ch. jeho nejhorlivějším stoupencem, zachránil v boji u Muty prapor prorokův a odvedl jeho voj- sko bez pohromy do Medíny, začež dostal od Muhammeda čestný název >Seif-ul-láhí« (meč l>oží), a šířil nauku prorokovu s takovou krutostí, že Muhammed musil veřejné pro- hlásiti, že nebéře zodpovědnosti za činy Ch-ovy na sebe.' Za Abú Bekra porazil Ch. v jižní Arábii proroka Musailamu, naČež po- slán byv do Iráku, porazil perského vůdce Hormuza blíže Kázimatu v bitvě zvané řetě- zové, na to zvítězil podruhé blíže stoku Ti- gridu s Eufratem a konečně na záp. rameni eufrátském Lisu. Opanovav země kolem Eu- fratu, obrátil se na rozkaz chalífův do Sýrie, porazil r. 634 nad ř. Jarmúkem (Hicromax) vojsko byzantské, opanoval r. 635 Damašek a celou Sýrii. Omar nepřál mu pro jeho slávu válečnou a proto odňal mu vrchní velitelství, načež Ch. z hoře nad nevděčností tou zemřel r. 642 v Edese v úplné chudobě. 2) Ch.ben Jezíd ben Muávijia, vEvropě středověké Calid, princ z rodu chalífů Omaj- jovských (t 708). Chalífátu sice nedošel, pro- slul však jako jeden z prvých pěstitelů vědy u Arabů. On to byl, jenž dal překládati do arabštiny díla lékařská, astrologická a che- mická. Pod jeho jménem kolovala řada spisů alchymistických, jež za středověku hojně byly citovány. Dva ze spisů přeloženy ve XII. stol. i do latiny: Liber triům verborum a Liber se- cretorum artis. Dk. Chalifk (arab.), zástupce, nástupce, název vladařů muslimských, již po Muhammedovi byh representanty náboženství i světské auto- rity v islámu. Původně zváni byli tak jako ná- stupci Muhammedovi, i zván prvý z nich cha- lífatu rasúli-lláhi, t. j. nástupce proroka božího, t. j. Muhammeda, druhý chalífatu- chalífati-rasúli-lláhi, nástupce nástupce prorokova atd. Později převládá ovšem nábo- ženské pojímání názvu a Ibn Chaldún učí, že potřebí jest pro účely vládní proroka neb aspoň zástupce prorockého, by dovedl příměti lid, by plnil zákony stanovené t>ohem ku pro- spěchu jeho na tomto i onom světě. K tomuto náboženskému pojímání vztahují se i názvy i mám (v. t.) a amír-ul-múminín (viz amír). Kontinuitu mezi světským a náboženským pojímáním určovala ovšem podmínka, že ch-fou mohl se státi jen příslušník kmene prorokova, t. j. KuraiŠovců, kterážto pod- mínka, aspoň v chalífátu orjentálním, byla vždy dodržována (do r. 1517). Úkolem ch-fy bylo: neporušené udržování víry v celku i jednotli- vostech, šíření moci i území islámu, v území samém udržováni bezpečnosti, konání spra- vedlnosti a správné vynakládání důchodů říš- ských; oh. měl nejen býti tělesně aduševné úplné zdráv, ale vynikati i rozšafnosti a vě- děním. Hodnost cfi-fova zvána chiláfa (ná- stupnictví, chalífství); čistě evropský jest ter- mín chalífát. Pravidla nástupnictví^ nebyla nikdy přesně stanovena i jest význačným, že prorok sám, nezanechav při své smrti muž- ského potomka, neustanovil ani svého ná- stupce ve vládě. Druhové prorokovi (ashá- bové) byli to, již zvolili tchána prorokova Abú Bekra prvým ch-fou (632—634). Abú Bekr f»ak přijal uvedený již titul chalífatu-rasú i-lláhi. Abú Bekr sám označil svým nástu(>- cem Omara I. (634—644), rovněž tchána Mu- hammedova. On byl prvý, jenž vedle titulu ch.přijal titul amír-ul-muminína (kníže vě- řících). Po násilné smrti Omarově zvolila jím dosazená rada šesti Muhammedova zetě Osmána (644—656). Za něho rozpadl se svět muslimský v řadu táborů, jiŽ, žádajíce svržení neoblíbeného Osmána, snažili se proraziti se svými kandidáty. Vítězem zůstal Alí ben Tálib (656 — 661), zet a adoptivní syn prorokův. Tito čtyři ch-fové tvoří prvou ze tří period cha- lífátu orientálního i zvou se orthodoxnfmi ch-fy (al-chulafáu-r-rášidúna, t. j. ch-fové, již kráčeli po pravé cestě). Po nich nastupuií ch-fové z rodu Omajjova (viz Omajjovci), tvořící periodu druhou (661—750). Zahájena jest Muávijjou, soupeřem AHovým, který ještě za života Aliova dal se v Damašku provolati ch-fou. Do Damašku přenesl i residenci islámu, jež potud byla v Medíně. V jeho rodu stal se chalífát dědičným. S posledním z rodu jeho Mervánem II. (744—750), který poražen byl r. 750 na březích Velkého Zabu, načež v Dol- ním Egyptě zahynul, přešel chalífát na ch-fy Abbásovské (viz Abbásovci), tvořící třetí periodu chalífátu orientálního (750—1258). Re- sidencí stala se Kúfa, potom Hášimijja a krátce potom nově založený Bagdád. Za posledního Abbásovce al-Mutasima (1242—58) dobyt Baig- dád útokem Húlágúovým r. 1258, Mutasim sám uškrcen a chalífát Abbásovců vzal za své. Vedle chalífátu orientálního s uvedenými třemi epochami znají dějiny muslimské ještě cha- lífát západní či Cordovský (752—1031), založený Abdurrahmánem (viz Abdurrah- mán I.), jediným Omajjovcem, který při vraŽ- dění Omajjovců Abbásovci po vítězství u Zabu se zachránil (viz Abdurrahmán a Cordova), a chalífát Fátimovců v Egyptě (909 až 1171, viz Fátimovci). I jeden ze synů před- předposledního Abbásovce ad-Dáníra (1225 až 1226), zachrániv se před Mongoly, našel v Egyptě útulek u sultána mameluckého Bi- barsa (1260 — 77), kterým prohlášen ch-fou pode jménem al-Mustansir. Jeho 16 nástupců dědilo tento titul, sídlíc v Egyptě, ale nemajíc nijaké moci. Dobytím Egypta Turky r. 1517 přenesen i tento titul Selímcm I. na nové vladaře. Dk, Oliallkoiis (z řec.) plic ní jest onemoc- nění tkáně plicní způsobené trvalým vde- chováním jemného prachu nerostného, hlavně 20 Chalíl — Chalkédón. prachu křemičitanů. Postihuje hlavně kamcn- níky, kteří po celá léta žiji ve vzduchu sne- ČiStěném práškem nerostným. Jemné částečky prachové zanášeji se do průdušinek, ba i do sklípků plicních a vnikají jednak přímo, jed- nak prostřednictvím bunčk bloudivých do miznic tkané plicní ukládajíce se v prostorách mezilalůčkových, v okolí cev a průdušek i ve žlázách mízních. Tkáň plicni ^souc cizími tělí- sky hrotnatými drážděna zamtí se a tím vzniká novotvořené vazivo stlušfujíci stěny sklípkové a mezilalůčkové a valně porušující oběh krevní i mízní v plících a tím i funkci plic. Obyčejné přidruží se vleklý hnisavý katarrh průduŠek, někdy i bronchiektasie jako následek dlouho- trvajícího zánětu. AvšsJc nejen vdechováním (aspirací), ale i cestou krevní částečky ne- rostné za určitých okolností dostati se mohou do plic. Pozorována totiž řada případů, kde vlivem zhoubných nádorů porušujících ně- které kosti, hlavně kost kyčelní, neb obratle, nastává rozsáhlé odvápnění kostí, načež soli vápenaté patrně cestou krevní přenášejí se do tkané plicní a tuto inkrustují. V tom pří- padě mluvíváme o metastasc vápenné do plic. JCml. Ohalil, hebr.: 1) Ch., flétna. 8Ch. viz Hebrón. Iialil Sídí ben Ishák ben Músá, nej- slavnější právník muslimský ritu málikov- ského (t 1374?). Povoláním vojín (odtud jeho příjmí al-Džundí)v Kairu, vyučoval v prázd- ných chvílích právu. Proslulým, ba nesmrtel- ným mezi muslimy Afriky stal se svým Much- tasarem, neobyčejně přesným kompendiem předpisů náboženských i civilních ritu máli- kovského, jež téměř každý Málikovec zná z paměti. Kniha sama, stručností téměř ne- srozumitelná, nalezla množství výkladů. Vy- dána v Paříži: Précis de jurisprudence mu- sulmane suivant le rite malékite (1855) a opě- tovně v orientu, franc. překlad od Perrona v Exploration scientiíique de lAlgérie (t., 1848—52, X.— XV.), části civilní s textem od Seignetta: Code musulman par Khalíl (Kon- stantina, 1878). Vydal i výborný výklad Ibnul Hádžiba. Dk. Oliallii á% Vinario [ka-], lékař ital. (mezi 1310 — 90), rodilý ze Savojska, žil jako osobní lékař tří papežů v Avignone. Je velmi důle- žitým spisovatelem pro seznání morů ve sto- letí XIV., zejména t. zv. černé smrti a pak moru z r. 1382. Napsal De peste Ubri třes etc, spis, jenž v částečném přepracování byl r. 1552 vydán J. Dalechampem. Starý úplný rukopis byl nalezen v Gdaňsku a r. 1882 částečně vydán. Příčiny moru dělí Ch. na pozemské a nadzemské {radix inf, et sup.\ pokládaje za nadpozemské příčiny nepříznivé vlivy me- teorologické, jež podporují hnilobu ve člo- věku, a »smí-li se věřiti astrologům«, i po- stavení planet, komety a meteory. Průběh morů pak je líčen velmi věrně. CHialinidae, čeleď hub mořských z řádu Monactinellidae, tvoří trsy různého tvaru ma- jící rohovitou kostru upomínajicí na houb^ rohovíte. Vlákna kostry rohovíte uzavírají jednoduché, jednoosé jehlice, jež i mimo vlákna v těle houby jsou uloženy. Z většího počtu rodů a druhů uvádíme Chalina digitata O. Schm. s trsem žlutohnědým, 4 cm velkým z moře Středozemm'ho. Šc. Chalinopsldae, čeleď hub mořských z řádu MonactinMdae, Tvoří trsy jednoduché neb rozvětvené, spletené neb volné, mající jednak kostru rohovitou, buď celé tělo vypl- ňující neb jen osní část, jednak kostru křc- menitou skládající se z jednoosých jehlic, jež jsou buď volné, buď ve vláknech rohovitých uzavřené. Zahrnuje na 8 rodů, známější rody a druhy jsou: Clathria corallioides O. Schm. (trsy až 30 cm v prAměru) v moři Středoz., Rapsailia viminalis O. Schm. v moři Středoz., Axinella verrucosa O. Schm. (10 cm vys.) v moři Středoz., přechovávající aktinii Palythoa axi- nellae O. Schm. Šc. Chalkaatkit nebo skalice modrá, kry- stalluje v soustavě trojklonné; krystally, které z roztoku vodnatého snadno jest obdržeti, jsou obyčejně nízké, osmiboké sloupce, jež ukončuje šikmo nasazená plocha jehlanu. V přírodě pozorujeme ch. ve tvarech křáp- níkovitýeh, hroznovitých neb ledvinitých, ča- sto bývá sloh vláknitý. Štěpnost jest nedo- konalá dle ploch hranolových, lom lastur- natý ; / = 2*5, h = 2-2— 23, barva jest syté modrá, lesk mastně skelný, průsvitnost značná. Oh. jest CuSO^-{-Saq čili v 7o 3181 CuO, 3210 50„ 3609 //,0; přirozený ch. mívá při- míšenou skalici zelenou. Ve vodě se ch. lehce rozpouští, z roztoku sráží se železem měď, v baňce žíháním prchá voda krystallová a průba stává se bílou, přijímá ale opětně z vlhkého vzduchu vodu, což poznává se opět- ným modráním. Za přičinění sody lze na uhlí redukcí obdržeti zrnko mědi. Ch. vzniká pro- měnou chalkopyritu nebo kyzu měděného a jiných minerálu mědhatých, zvláště u Goslaru na Harcu, u Spaní Doliny a Moldavy v Uhrách, v Arizoně a na jiných místech, též jest v tak z v. cementových vodách rozpuštěn, z nichž pomocí železa t. zv. cementová měď se sráží. Ch-u užívá se v galvanoplastice, k článkům galvanickým (Danielovým, Meidin?erovým), v barvířství, ch-em napouští se dřevo, by vzdorovalo hnilobě a zničeni houbou. Vr. Chalkédón, též Kalchédon a Chalce- don, ve starověku město bithynské, založené r. 675 př. Kr. od Mcgarských pod jménem Prokcrastis při vchodu do Bosporu proti Byzantiu, kvetlo obchodem a proslulo čet- nými chrámy, zvláště Apollóno^rým. Za války peloponnéské bylo r. 409 vzato Alkibiadcui, později připadlo králům bithynským a velmi pokleslo, když r. 140 bylo obyvatelstvo pře- vedeno do Nikomedie. Nikomédes III. od- kázal je Římanům a město trpělo za vá- lek mithrádatských a za vpádu Skythů; r. 323 po Kr. zvítězil tu Konstantin nad Li- cinicm, r. 451 konáno tu bylo čtvrté ockumc- nické koncilium, na kterém bylo zavrženo bludné učení Eutychctovo a Ncstoriovo a vy- dáno 30 církevních zákonů. Justinian je ob- novil a nazval je Justiniana; r. 616 dobyl ho Chalkeje — Chalkokondyles. 21 perský Qiosroe a pozdéji Osmané. Nyní na- zývá se Kadikoi. Cbalkije (Xalii§t«), v Athénách ve staro- véku slavnost na počest Athény příjmím Er- gané a.Héfaista (v. t.). k*k, Chaiki, t. j. kovový ostrov, tur. Hejheli ada, jeden z ostrovů Prinkipských ve vých. části Marmarského moře. Má asi 3000 ob., obchodní a námořnickou školu, theologickou akademii pro řeckou církev v Turecku a 3 kláštery; dále lov mořských hub a výtečné fiky. Theo- logická akademie zdejší, založená cařihrad- ským patriarchou Germanosem IV., jest zří- zena jako alumnát s třídami gymnasijnfmi a kursy theologickými a byla otevřena r. 1845. Clialkldiké, polouostrov v tureck. sand- žaku solunském, nazvaný tak od Řeků po mčsté Chalkis (v. t.), mezi zálivem Solunským (starov. Thermajským) a Orfanským (st. Stry- monským), má tři ostrožny: Kassandra (st. Pallcne), Longos (st. Síthonia) a Hagion Oros (st. Akte) do moře Egejského a tvoří tak zátoky Kassanderskou (st. Toronskou) a Ha- pionoroskou (st. Singitickou). Co se týče geo- logrické povahy, převládá na ostrožně Longos útvar prahomí, na vých. fyllit, na záp. neo- gén; svahy jsou porostlé hustými lesy; nej- většího vývoje dosahuje na ostrožně Iiagion- oroské. (viz Athos.) Ve starověku obývali tu nárůdkové větve thrácké, ale ti ustoupili v VIII. stol. př. Kr. Řekům a to Iónům Chal- kidským a Androským, kteří založili tu 32 osady, mezi nimiž důležitější byly: Olynthos (nyn. Hagias Mamas), Apollonia, Kassandreia, Scioné, Toroné, Akanthos, Stratoniké, Sta- geiros a jediná osada dórská Potidaia. Osad v ty hrály důležitou úlohu v dějinách řeckýcn zvláště za války peloponnéské a upadly do rukou Filippa II., který je připojil k Ma- kedonii. Clialllfl, též Eurípos neb Egripo, hl. město řeck. cparch. a nomu eubójského, při nejužším místě průlivu Eurípu, sídlo arci- biskupa, úřadu pro cparch i i a pro celý nomos, gymnasia a nižšího bohosloveckého ústavu; má dva přístavy, pohyblivý most na pev- ninu, několik kostelů, úzké a špinavé ulice a 9919 ob. (1889). Ch. byla nejspíše osadou foiníckou, ale dle pověsti řecké byla zalo- žena od Athéňana Pandora a obsazena úplně živlem iónským; v VIII. stol. př. Kr. velice zmohutněla zakládáním osad, neboť z města toho byly obsazeny ostrovy los, Peparethos a Skiathon, založeny 32 osady na polouostrově, který proto dostal jméno Chalkidiké (v. t.); r. 743 založeno bylo v Itálii Rhcgion, na Si- cílii r. 736 Naxos, r. 728 Zankic, pozdéji Ka- tana a Leontini. Zřízení bylo oligarchické, vládu měli hippobotové, kteří vládli rozsáh- lými pozemky; nadvlády nad celou Euboiou dosáhli Chalkidští r. 640 př. Kr., když zvítě- zili nad Erctreiou a odňali jí důležitý, na zlato bohatý kraj Letanton. Od VI. stol. kle- sala jejich moc a když r. 506 se spojili se Sparfany a Thébany proti Athénám, zmocnili se Athéňané města, zavedli zřízení demokra- tické a zabavivše Letanton a pozemky hippo- botů rozdělili je mezi 4000 kléruchů, které sem z Attiky uvedli. Pokus r. 445 př. Kr. svrhnouti panství athénské byl Periklem po- tlačen a Ch. zůstala při spolku athénském až do r. 338 př. Kr., kdy stala se makedon- skott. Pozdéji pro důležitou polohu obsadili ji Mithradates Pontský, Římané i cis. Justi- nian I., který ji opevnil. Chalkorrafle, řcc, mědiryjectví. Olialkokondyles (řecké » kovová pěsf< nebo »kovové pisadlo«, v rkp. i Chalkóndylos, -dylas^: 1) Ch. Laónikos, jeden z posled- ních dějepiscův byzantinských, rodilý Athé- Aan ze vznešené rodiny za doby panování Horentinské dynastie Acciajolů ve vévod- ství Athénském. Otec jeho byl r. 1435 jako wslanec vdovy Antonia Acciajola, Řckyné z rodu Melissenův, u sultána Murada II. v Adri- anopoli. Ch. sám vstoupil do služeb morej- ského despota Konstantina, pozd. posledního císaře byzantinského, od něhož r. 1446 rov- něž poslán k Muradu II., ale u dvora ture- ckého na čas uvězněn. Přežil pád řeckých a íránských států v Helladě, ale kde psal a kdy zemřel, není známo. Zdá se býti zjištěno, že Athéňan Démétrios Ch. (viz níŽe) skutečné byl jeho bratr. Laónikos Ch. popsal v 10 knihách *Icxttqnóv dějiny vzrůstu vítězné moci osmanské a pádu křesťanských států na Bal- kánském polouostrově v r. 1290—1466. Dle vzoru svého Hérodota bedlivě si všímal ná- rodopísu. Píše o příbuznosti jazykův Srbův, Chorvatův, Bulharův, Polanův a Rusův, ví o zvláštnosti jazyka litevského, jakož o osa- mělosti Jazyka maďarského; zná podobnost rumunštmy a italštiny atd. Znamenitě je zpra- ven o Turcích a o jejich zřízení. Četné geo- grafické exkursy týkají se také Itálie, Francie, Španělska, Německa. Zná i Čechy {Bnéaot, Kfxim) a bohatou i lidnatou metropoli jejich >Braga<; ale o hnutí válek husitských má Ííonětí zmatené řka, že v zemi jsou ctitelé cžíše, Mohammeda i Mojžíše a že v Praze teprve nedávno přestali se klaněti ohni a slunci. V dějinách Turkův, Řekův a jejich sousedův je svědek věrohodný, ale povrchní. Sloh jeho jest pracné napodobení Hěrodota i s jeno jonismy. Tiskem vyšel spis Ch-lův nejdříve v překladech, lat. (v Basileji 1556, 1562 atd.) a franc. (1577, 1620, 1660), řecky teprve r. 1616, pak ve sbírce Pařížské, Be- nátské, Bonnské (se starým nepodařeným lat. překladem) a u Migne, Patrologia graeca vol. 159. Vydání vesměs jsou nedostatečná (viz Tafela, In Laonici Ch. hist. mclctemata cri- tica, v Mnichově r. 1858; Krumbachcr Byz. Literaturgeschichte, 2. vyd. 302—305). KJk. 2) Ch. Démétrios, rec. grammatik, žák Theodora Gázy (♦ ok. 1424 v Athénách — t 1511 v Miláně). Po dobytí Cařihradu od Turků přestěhoval se do Itálie, kde působil od r. 1450 iako učitel řečtiny v Pcruírii, r. 1463 v Padově, r. 1479 k vyzvání Lorcnza de' Medici ve Florencii, r. 1492 k vyzvání Ludvíka Sforzy v Miláně. Sepsal jazykem starořeckým praktickou učebnici grammatiky řecké pod názvem 'E^toxrníoixa (Milán, 1493; 22 Chalkopyrit — Challenger. Paříž, 1525; Basilej, 1546). Mimo to opatřil první vydání Homera (Florencie, 1488, 2 d.), Isokrata (Milán, 1493) a Suidy (t., 1499). Srv. £. Legrand, Bibliographie hellénique (Paříž, 1885), I., str. 9, 17. Vjr. Chietlkopyrit nebo kyz měděný krystal- luje v klonoplochých poloměrných tvarech soustavy čtverečné, jež jsou v úklonech ploch svých sSlíženy pravidelnému čtyřstěnu ; hojné jsou srostlice dle plochy sfenoidu srostlé, vzácněji prorůstají dva sfenoidy směrem osy hlavní. Ch. nachází se zvláště hojně kusový, zrnitý a celistvý i vtroušený. Štípatelnost jest jehlancová, lom lasturnatý neb nerovný; tvrdost = 3'5 — 4; hust. = 4*1 — 4*3; barva žlutá jako mosaz, často bývá ch. pestře na- běhlý neb na povrchu zlatožlutý, lesk jest kovový, vryp černý. Ch. jest Cu Fe S, nebo v Vo 34-52 Cu, 30*53 Fe, 34*95 S. Na uhlí žíhán roztápí se a vře i zůstavuje magne- tické zrnko; v lučavce královské a kyselině dusičné se rozkládá, vylučuje síru. Ch. jest velmi rozšířenou rudou měděnou, na mno- hých místech tvoří samostatná lože, největší část mědi se nyní hutí z ch-u. Známa jsou t>ohatá naleziště na Urale, kdež bývá ch. na povrchu proměněn v malachit a cuprit, též v Alpách hojně nalézá se ch. ; pěkné odrůdy Eozorovány v Čechách u Slavkova, u Rati- ořic a Staré Vožice, u Jáchymova, u Tří Seker, u Příbrami a jinde. Vr. Chlilk0t3rpie (řec.) jest způsob vyráběti pomocí galvanopiastiky zvýšené (vypouklé) měděné desky k tisku, jež by poněkud na- hrazovaly dřevoryt; ale setkával se tento způsob s mnohými obtížemi, tak že nedosáhl nijakého rozšíření. První pokusy učinil Angli- čan Spencer, vyleptav slabě na hladkou mě- děnou desku v manýře mědiryjecké přene- sený obraz. Na to desku vyčistil a pečlivě osušil a ponořil ji do roztoku síranu měď- natého, kdež se nasadila měď na vyvýšená i vyhloubená místa, tak že byla deska k tisku příliš mělká. R. 1851 Hcims v Berlíně pře- nesl kresbu provedenou hmotou vzdorující kyselinám na vyleštěnou desku měděnou a leptal místa, která měla zůstati bílými. Větší bílé plochy prohloubil rýtkem, čímŽ obdržel zvýšený obraz měděný, rovnající se nynější zinkografii. Sel. Chalkoxylog^afle (řec.) jest způsob, vy- nalezený kolem r. 1837 Sieglándrcm ve Vídni, vyráběti desky k tisku, mědiryt s dřevorytem takřka spojující, který zejména tóny aqua- tinty nahrazuje. Praktického rozšíření vynález tento neměl. ŠcL ChalkUB (xalKovg, t. j. měděný, totiŽ pe- níz), nejmenší attická mince, jichž 8 šlo na obolos. Vedle toho jest ch. též mincovní vahou = Vs obolu = 009 f^m dle systému Solónova a 007 gm dle mladšího systému. Sittl, Archeologie der Kunst, str. 899. Challéi (hebr.), koláč obětní, pův. kus těsta, který jaíco prvotina před dalším upotřebením dáván, jako obět Hospodinu, kněžím (Numeri, 15, 17—21). U židů pravo- věrných je posud zvykem házeti, hlavně před sobotou a před svátky, prvý kus těsta do ohně. Challamel [šal-] Augustin, historik franc. (* 1818 v Paříži). Vzdav se advokacie věnoval se studiu historie, přispíval jako úředník knihovny Ste. Geneviěve do »France littérairec a vydal mnoho spisů, z nichž vy- jímáme: fíístotre-Musée de la République franq. (3. vyd., Paříž. 1857, 2 sv.); St, Vincent de Paule (3. vyd., 1856); Histoire populaire děla France etc, (1851); Hist. du Piémont et de la maison de Savoie (t.. 1860); Mémoires du peuple frangais (1865—73. 8 sv.J ; Hist. de la mode en France (2. vyd., 1880); La France et les Frangais a travers les siécles (t., 1883» 2 sv.); Souvenirs d*un hugoldtre (t, 1885). ChaUans [šalán], hl. m. kantonu, fr. dep. Vendée, arr. Sables, na trati Nantes-La Roche sur Yon státních drah ; má prádelnu, výroba hrnčířského zboží, rybářství, značný obchod s dobytkem a 1979, jako obec 5274 ob. (1891). V okolí dobývá se mnoho rašeliny. Poblíž, nalézá se velký menhir. R. 1793 poraženi zde byli povstalci vendéejští pod Charettem voj- skem republikánským. — Kanton má na 25305 km} 14.273 ob. (1891). Cliallemel-Iiaooar [šalměl-lakúr] Paul Ar mand, politik a filosof franc. (* 1827 v Avranches — f 1896 v Paříži), byl proL na lyceu v Pau, pak v Limoges, ale pro své politické přesvědčení po státním převratu ze dne 2. pros. r. 1851 byv vypovězen, ode- bral se do Curichu, kde přeanášel na tech- nice o franc. literatuře. Amnestován vrátil se r. 1859 a byl žurnalisticky činným v »Tempsu«,. »Revue«, >Revue des Deux l^londesc a j. Po pádu císařství jmenován prefektem rhón- ským a měl účastenství na potlačení povstání v Lyonu; r. 1872 zvolen do Nár. shromáždění za depart. Bouches-du-Rh6ne a r. 1876 do senátu. R. 1879 jmenován vyslancem v Bernu^ r. 1880 v Londýně, z kteréhož místa po pádu Gambettově r. 1882 v únoru odstoupil. Jako stoupenec a přítel Gambettův byl též jedním z prvních redaktorů >République frangaiscc. R. 1883 přijal portefeuillc ministeria zevněj- ších záležitosti a byl příčinou válečné zápletky Francie s Čínou; r. 1890 stal se místopřcd- šedou, r. 1893 předsedou senátu á t. r. čle- nem akademie. Jako senátor opíral se roz- hodně radikalismu a boulangismu. Mimo četné úvahy literární a kritiky divadelní uveřejnil spisy k fílosoíii něm. se odnášející, jako Flú- losophie individualiste, étude sur Guillaume de Humboldt (1864) a přeložil Ritterovu historii filosofie (Histoire de la philosophie^ 1861, sv. 3). Vydal též spisy Mme ďEpinay (1869). Cliallenger [čelndžri, korveta, kterou vypravila angl. vláda k měření velkých hlou- bek mořskýcn, zkoumání teploty v hlubších vrstvách vody, výzkumů organického života tamže, pozorováni meteorologických, magne- tických, geologických, botanických a zoolo- §ickÝch. Výpravě velel kapitán Sir George . Nares a od r. 1875 kapitán Frank Thom- son. Vedení vědeckých prací spočívalo v ru- kou prof. Wyvillea Thomsona, jemuž přidé- Ibn Challikán — Chalmers. 23 Icni byli zoolog, botanik, chemik, kreslíc a fotograf. Výprava byla neobyčejné pečlivé připravena a loď zásobena nejlepšími přístroji vědeckými; jmenovitě měla úplně zařízené la- boratoře chemickou, fysikální a biologickou. Ch. V3^1ul 21. pros. r. 1872 z Portsmouthu a plul zálivem Biskajským do Lisabonu, pak navštíven Gibraltar, odkudž přes Teneriífu, Bermudy, Azory, Madeiru a ostrovy Kap- verdské dostihnuto Bahie v Brazílii. Odtud obrátila se výprava na východ; navštíveny pořadem ostrov Tristan da Cunha, Kapské město, ostrovy Crozetské a Kerguelské, na to překročen antarktický polární kruh, načež Ch. navštívil přístav v Melboume. Odtud plavil se přes Nový Zcaland, ostrovy Fidží a Toresskou úžinou do asijských moří okra- jových, z nichž prozkoumána moře Banda, Sulu a moře Čínské. Na to navštíveny ostrovy Fihppinské, Hongkong a Admirality a pak nastoupen návrat přes Jokohamu, Honolulu, Tahiti, Valparaiso, Magclhacsovou úžinou, Montevideo, Asccnsíon a Azory do Shcer- nessu, kamž výprava stíhla 24. kv. r. 1876. Výsledky výpravy, kteráž jest z největších svého druhu, byly velmi četné a cenné a mají pro oceánografii dQležitost základní. Ce- sta, kterou loď vykonala, obnáší 68.890 ná- mořních mil, vykonáno 255 měření teploty ve velkých hloubkách, 374 měření velkých hloubek a 240 zaloveno vlečnou sílí za úče- lem seznání povahy mořského dna. O vý- pravě vyšly následující spisy. Spry, The cruise oř H. M. S. Ch. (Lond.. 1S77, něm. od H. v. Wobesera v Lipsku, 1877); Ch. Expc- dition, Papers by Sir \V. Thomson (Lon- dýn, 1876); Tliomson, The voyagc of the Ch.: The Atlantic (Londýn, 1877, 2 sv.); Report of the scientífíc rcsults of the voyage of H. M. S. Ch. 1873—76 (Londýn, 1882 a násl.); Bruchom, Report on atmosphcric circulation (Londýn, 1882). Srv. Osvčta 1879, str. 25 si. Ibn Challikán Šcmsuddín Abul Abbás Ahmed ben Muhammed, slavný bio^^raf arab- ský, prý potomek rodu Barmakovcu (♦ 1211 v Arbefe — f 1282 v Damašku^. Vzdělal se v Mósulu, Damašku a Kairu, byl kádím v Da- mašku, prof. a později muftím v Kairu a zase kádím v Damašku. R. 1281 vzdal se úřadu. V Kaiřc dokončil, r. 1256 své hlavní dílo Vafájái ul- aján (Úmrtí výtečníků). Dílo ob- sahuje dQkladné životopisy vynikajících mu- slimu II. — VII. stol. H. jakož i zprávy o je- jich činnosti, i jest z nejslavnějších biogra- fických děl arabských. Vydáno Wůstenfcldcm (Gotinky 1835 — 50, 3 sv., opětovně i v orientu). Slané, který vydaJ v Paříži (1842) první díl, podal úplný angl. překlad (Paříž, 1842—71. 4 ď). Přel. do tur. (Cařihrad, 1863. 2. sv.). Pokračovatelem I. Ch-ovým byl al-Kutubí, jehož dílo vydáno bylo v Bulaku (1865). Dk. CluUliJi [čělís] James, angl. astronom a fysik (♦ 1803 v firaintree m-ab. Essex — f 1882). Studoval na Trinity College v Cam- bridgei a stal se r. 1835 professorcm astro- nomie a ředitelem hvězdárny tamtéž. Vy- nikl přesným pozorováním postavení slunce a planet, súčastnil se při objevení Neptuna a vynalezl a zdokonalil několik astronom, přístrojů. Napsal Notes on the principles of pure and applied calculations and applications of mathem. principles to theories of the phy- sical forces (1869); Astronomical observations made ai the observátory of Cambridge (1832 až 1864) a na 300 rozprav v časopisech. Chalmers [čámrs]: 1) Ch. George, hi- storik skotský (♦ 1742 ve Fochabersu — 1 1825). Usadil se jako obhájce v Baltimoru, ale za války za neodvislost odešel do Anglie a stal se úředníkem v ministerstvé obchodu a kolonií. Zabýval se horlivě badáním histo- rickým a sbíráním dat k životopisům vynika- jících osobností a vydal mnoho spisů, z nichž důležitější jsou: On the comparative stren^th of Great Britain during the present and four preceding reigns (Lond., 1782); Collection of treatises hetween Great Britain and other po- ívers (t., 1790, 2 sv.); Caledonia, or an account historical and topographical, chorographical and philological ofSorth Britain (t., 1807-24, 4 sv.). 2) Ch. Alexander, bratr před., spis. angl. (* 1759 v Abcrdeenu — f 1834 v Londýně), dokončil studia medicínská a byl již jméno* ván lékařem indické společnosti, když náhle oddal se novinářství v Londýně, v němž vy- nikl jako obhájce Anglie proti americkým koloniím a později jako kritik a essayista. Přední práce jeho jsou: A continuatio^i of the history of England (1793, 2 sv.; později často); Glossary to Shakespeare (1797); The british essay ists with prefaces historical and biographical (1803, 45 sv.); A history of the coUegeSf íialb and public buildings attached to the uniifersity of Oxford (1810); British poets front Cliaucer to Cowper (1816, 21 sv.) a j. kromě vydání předních autorův angl., Shakespeara, S. Johnsona, Popca, Bolingbrokea, Gibbona a j. Nové spracování »Thc generál biographical dictionaryc (1812—17, 32 sv.) je také ze dvou třetin jeho dílem. 3) Ch. Thomas, bohoslovcc a nár. ho- spodář skotský, zakladatel svobodné presby- teriánské církve skotské (* 1780 v Anstru- theru v hrabství Fifc — f 1847 v Edínburcc), studoval r. 1795 — 98 na St. Andrews boho- sloví, mathcmatíku i vědy přírodní, byl ka- zatelem v Kilmeny (1803), v Glasgowě u815X profcssorem morálky v St. Andrews (1823), theologie v Edinburce (1828\ Vynikl záhy vědeckými pracemi z nároa. hospodářství i theologie; vydalť: Inquiry into the extent and stability of national vesottrces (1808); The evidence and authority of the Christian reve- lation (1813, nové vyd. 1879); Astronomical discourses (1817); Commercial discourses (1818); The civil and Christian economy of large towns (1821, 3 sv.) ; On the use and abuse of literary and ecclesiastical endowmeuts (1827); Treatise on political economy in connexion with the moral prospects of society (1832); On the adap^ iation of external nature to the moral and intellectual condition of man (1839, 2 sv.) a j, R. 1834 byl zvolen do král. společnosti edin- burské, r. 1835 jmenován doktorem oxíop!- 24 Chalon — Chálons sur Marné. ským. Jsa předsedou shromáždéní Skotské Církve, zastával se rozhodně názoru, že vě- řící mají míti vliv na jmenování pastora, že zejména otcům rodin přísluší právo veta proti faráři praesentovanému patronem. Když pak stát na toto stanovisko nepřistoupil a pro- vádění práva tohoto chtěl trestně stihati, vy- stoupil Ch. 18. bř. r. 1843 se 170 pastory ze státní církve a jmenován byv předsedou dissidentů (byli zváni nonintrusionists), založil s nimi Svobodnou církev {Free Church), již organisoval na základě příspěvků dobrovol- ných (sustentation funď). V poslední době horlivě zanášel se paupcrismcm, obrav si k tomu nejbídnější čtvrť edinburskou, a zdo- konaloval některá díla svá, hlavně Institutes of theology^ jež vyšly až po jeho smrti. — Ch. vynikl jako theolog, jenž dogmatismus nahradil zkušebnou a osobní mcthodou, jenž křesťanství přikládá ráz zjevení, jen pokud se shoduje s lidskou přirozeností. Paupe- rismus hleděl rozšířiti dobrovolnými pří- spěvky, ne povinnou daní; snažil se za tím účelem vzkřísiti diakonát; v Glasgowě docílil tímto způsobem ohromného úspěchu mrav- ního i hmotného; r. 1845 však i ve Skotsku zavedena povinná daň chudým. Jako kazatel byl z největších řečníků církevních. Jeho díla obsahují 34 sv., z nichž 9 je pohrobních [Edinb., 1847 — 49). Srv. životopisy Ramsayův 3 vyd., 1866); Doddův (1870); Watsonův ;i881); Frascnův (1881); dále W. Hanna, Me- moirs by his son in law (1849, 4 sv.; 2. vyd. 1852) a Carlyle's Reminisccnccs I. Šld. Chalon [.^alon]: 1) Ch. John James, gen- rista a krajinář angl. (♦ 1778 v Genevě — t 1854 v Londýne). R. 1789 s otcem odešel do Londýna a r. 1796 vstoupil na akademii. Od r. 1800 vystavoval olejové obrazy, ze- jména krajiny,' a po r. 1808 věnoval se také aquarcllováni. Hlavní jeho díla jsou: Napoleon na palubě Bcllérophonta (1816, v Greenwichi); Pohled na líastin^s (v Kcnsinírt. mus.); G/7 Dlas ve skrýši lupičů (1843); Příjezd parníku ve Folkcstonu. Napsal též Skiny \ p^ríiského iivota (1820). 2) Ch. Alfred, bratr před., malíř genrů a podobizen (* 1781 v Genevě — f 1860 v Londýně). Zanechav povoláni kupeckého, věnoval se malířství a odebral se do Lon- dýna, kdež od r. 1797 na akademii studoval. S bratrem svým J ohněm založil pak Spo- lečnost skizzistů. Vzdělal se na předního ma- líře miniatur aquarellem a na slonové kosti a r. 1816 stal se členem akademie. Z jeho olejových genrů, s nimiž po r. 1831 vystou- pil, sluší jmenovati zejména obraz John Knox na dvoře královny .^farie. Ch. velmi dovedně napodobil sloh Watteauův a proslavil se po- dobiznami členů královské rodiny anglické a členů anglické Opery. J-k, Chalonnes sur Loiře [salón syr loár], hl. m. kantonu, fr. dep. Maine-et-Loire, arr. Angers, při stoku Layonu a ramena Loiry Louetu, na tratích PerrayJouannet-LaPosson- niěre a La Possonniěre-Niort; má poštovní a tclegr. stanici, 2 románské kostely, zříce- niny starého hradu z XII. stol. a 2097, jako obec 4594 ob. (1891). Z průmyslových závodů jsou zde továrna na svíčky a barvírny; dále zaměstnává se obyvatelstvo rybářstvím, pla- vectvím, vinařstvím a obchodem s obilím, li- kéry a sýrem. Ch. jest střediskem značné pánve kamenouhelné dep. Loirc Inférieure a Maine-et-Loire. Jsou zde též četné římské starožitnosti. — Kanton má na 111*89 kín^ 9971 ob. (1891). Cháloiui sur Mamě fšal^ syr marn], hl. město arrond. a franc« dep. Marné ve vÝch. části Champagne, na Marně, při prů- plavu Rýnsko-Marneském, na tratích Paříž- Avricourt, Ch-St. Hilaire-Soissons a Ch-Sens. Položeno jest 82 m n. m. v lučinaté rovině, jest ohrazeno, má rovné a čisté ulice, pěkné sady; protékáno jest dvěma rameny Mamy, která překlenuta jsou 22 mosty. Z budov vynikají velká kathedrála Sv. Štěpána (St. Etienne) s krásnými věžemi a malbami na skle (shořela r. 1138 a 1230, opět restauro- vána na rozkaz Ludvíka XIV.), kostel Notre- Dame, vystavěný r. 1158 — 1322, restauro- vaný po velké revoluci, kostely Sv. Alpina, Sv. Loupá, Sv. Jana, protestantský kostel, syn- ^gog^ v maurském slohu, budova prefcktury a radnice z r. 1771. Ch. jest sídlem dcpart. úřadů, biskupství, soudu první instance, soudu obchodního a smírčího, velitelství VI. armád- ního sboru, 3. divisc jízdecké, 24. brigády pěchoty, 6. brigády polního dělostřelectva a 1. brigády myslivců a má 19.630, jako obec 25.863 ob. (1891). Z ústavů vzdělávacích má Ch. městskou koUej, založenou jesuity, umě- lecko-průmyslovou školu, 2 semináře pro bohoslovce, seminář učitelský, klášterní školy pro dívky, knihovnu s 30.000 sv., museum, přírodnický kabinet a j.; dále Společnost umění a nauk, společnosti obchodní a země- dělskou a živnostenskou radu, divadlo, blá- zinec, trestnici. Čilý ruch průmyslový ; vyrábí se šampaňské víno, stroje, obuv, vlněné a ba- vlněné látky, nitě a výrobky koželužské. Ob- chod vede se hlavně se šampaňským vínem (ročně asi 1 milí. láhví), obilím a semeny. V okolí pěstuje se chřest, melouny a konopí. V Ch-u narodil se astronom Le Caille. — Za římských dob byl Ch. z nejznamenitějších měst belgické Gallie pod jménem Catalawii, Durocatalaunum^ Catalaunum. R. 273 po Kr. porazil zde Aurelianus usurpatora Tetrica, r. 366 Jovinus Alamany. Bitva na t. zv. po- lích Catalaunských r. 451, ve které Attila byl poražen, svedena byla blíže k Troyesu. R. 643 dobyl města hrabě Herbert z Ver- mandois, r. 931 Rudolf Burgundský, r. 947 Robert z Vermandois. R. 1589 přeložil sem Jindřich IV. parlament, ^ jenž na to r. 1591 dal spáliti bullu papeže Řehoře XIV., jíž vy- loučil Jindřicha IV. z církve, a rok na to bullu Klimenta VIII. R. 1814 dobyl Ch-u York, r. 1815 Černý se v. Za druhého císařství (1856) zřízeno 30 km severových. od Ch-u, mezi místy Vesle a Suippcs, stálé ležení vojen- ské ve výměře 12,000 ha. V ležení tom zre- organisoval Mac Mahon r. 1870, v srpnu, po- Chálon sur Saóne — Chaloupky. 25 raženou franc. armádu a učinil pokus k osvo- bození Met, který skončil katastrofou Sedan- :skou. R. 1871 leženi to bylo zrušeno a po- užívá se ho pouze jako ležení cvičebného. — Arrond. chálonský má na 1653*14 km* ve 104 obcích 62.614 ob. (1891) a skládá se z kan- tonů Ch., Ecury-sur-Coolc, Marson Suippes a Vertus. — Srv. Barthélemy, Histoirc de la -vilie de Ch. (Ch., 1854); Barbat, Histoire de la ville de Ch. (t., 1854—60}. Chálon wnx Saóne [šal6n syr són], hl. mésto arrond. ve franc. dep. Sa6ne-et-Loire, 179 m n. m., v úrodné krajiné na pr. břehu Saóny^ při ústí průplavu du Centre, na tra- tích Paříž-Lyon, Gray-Ch.. Ch.-PouUy sur król tatrzaň- ski«). Jsa řídicím lékařem evangelické ne- mocnice ve Varšavé, získal si záhy svými vynikajícími vlastnostmi tak znamenitou po- věst, že byl při otevření lékařsko-chirurgické akademie r. 1857 povolán za prof. speciální pathologie a therapie nemocí vnitřních. Toto místo zastával vzorným způsobem až do r. 1871, kdy opět věnoval se privátní, hlavně konsultativni praxi a svému ode dávna oblí- benému studiu, botanice. Z jeho literárních prací sluší uvésti: Ueber den Ham mpltysio- logischer und pathologischer Hinsicht (1844); yVyMad poc\atków botanikx (1849); Grimmieae tatrenses (188*2); Enumeratio muscorum fron- dosorum tatrensium, hucusque cognitorum (1886) a mnohé lékařské články rázu kasuisti- ckého. Chaluha: 1) Ch. bot., viz Fucus. 2) Ch. v zool. (LestrisY zvláštní rod racků ae zobákem kratším hlavy, ale silným, na svrchním slemenci hákovitě překlenutým, na zpodní čelisti vpředu náhle vzhůru vyhnutým; u kořene pokryt jest kožovitým neb roho- vitÝm ozobím. První letka v křídlech nej- delší, klínovitý ocas ze 12 per složen; nárt delší než střední prst. Ch-hy obývají hlavně pásmo studené, buď na šírém moři nebo v čas hnízdění v tundrách a na ostrovech. Pro ko- řist samy se nepotápějí, napadají však jako lupiči jiné ptáky, aby iim kořist ulovenou odňaly. Menší rackové dlouhým pronásledo- váním nuceni bývají i polknuté ryby jim vy- vrhnouti, jež ch-hy pak obratně, dříve než do vody dopadnou, uchvacují. Plení též hnízda jiných ptáků. Ze 6 druhů zabloudí 4 druhy jižněji, ano i do Čech. Ch. pomořanská (L. pomavina) jest barvy tmavohnědé, nahoře temnější, z jara isou krk, hrdlo a zpodní strana bílé; šedý zobák má konec černý, noha na- modralá, plovací blána černá. Délka těla 55, křídel 33, ocasu 23 cm. Domovem jest na severu; zřídka zalétá do střední Luropy. Ch. obecná (Z., parasitica) jest u nás ještě vzácnějším hostem než předešlá. Barvy jest šedohnědé, vezpod bělavé, zobák černý, ozobí modravé. Délka 60 cm. Ch. malá (L. crepi- data) liší se od obecné dalšími prostředními rýdovacími pery, jež v jemné špičky vybí- hají. Honí též lumíky, za potravu si vybírá červy a bobule. Ch. veliká {L. catanactes) má na černohnědém křídle u kořene ručních letek čtyřhrannou bílou skvrnu. Délka 57, křídel 43, ocasu 17 cm. Na Islandě, ostrovech Farských, zřídka zalétá na pobřeží anglické neb německé. Bše. Chaluhovité čili řasy hnědé (Fucoideae^ Phaeophyceae neb Melanophyceae) jest čeleď řas téměř výhradně mořských, význačných barvivem hnědám, fy kofeinem, nalézajícím se podle zeleného barviva (chlorofyllu) a žlu- tého xanthophyllu (carotinu) v chromatoforech buněk, čímž stélky, ba i výtrusy řas těchto nabývají barvy olivové neb kožovitě hnědé. Ch. jeví značnou rozmanitost co do forem; nejnižší podobají se zeleným řasám žabin- co vitým (Confervaceae) tím, že tvoří vlákna z jedné řady buněk složená, kdežto nejvýše or^nisované druhy mají stélku rozlišenou v části podobné kořenům, lodyhám a listům vyšších rostlin. Mezi oběma extrémy pak nalézají se nejrozmanitěiši přechody, na př. stélky úplně ploské, pásovité, začasté roz- větvené a p. Dle způsobu rozplozování dělí se Ch. na dvě podčeledi: nižší Phaeosporeae^ jeŽ se roz- plozují nepohlavními zóosporami anebo snou- bícími se výtrusy rejdivými (planogametami), a vyšší Fucaceae (chaluhy v užším smyslu)^ jež mají dokonalá ústrojí rozplozovací, totiž vejcorody čili óogonie s buňkami vaječn^i (óosphaerami) a pclatky č. antheridie s tělisky chámovými (spcrmatozoidv). Nejjednodušeji organisovaná skupina z podčeledi Phaeosporeí, totiž řád Ectocarpaceae, má stélku vláknitou, z jedné řady buněk složenou, jednoduchou anebo rozvětvenou, s větvemi vybíhajícími' v dlouhý vlas, na jehož zpodu nalézá se více- buněčný vegetační vrcholek, u Ectocarpus simpliciusculus dle Janczewského složený asi z deseti nad sebou stojících, krátkých, ne- ustále se dělících buněk. Příbuzný řád Chori- stocarpaceae liší se vegetačním vrcholkem jednobuněčným. Složit^ší poměry jsou již v řádu Sphacelariaceae, kdež větve stélky ne- sou na konci vypuklou buňku vrcholkovou, jež neustále na zpodu odděluje příčnými při- hrádkami válcovité buňky článkové, dělící se dále několilcrát na přič a pak kolmými při- hrádkami radiálními a tangentiálnimi, čímž starší části válcovité stélky stanou se více- buněčnými, jevíce na povrchu jakousi kůru z malých buněk složenou a uvnitř velkobu- něčnou dřeň (Qadostephits). Tím, že termi- nální buňka vytvoří dvě šikmo postavené stěny, zplodí takto dvě vedle sebe ležící buňky vrcholkové, jež dalším dělením po- skytnou dvě vidličnaté větve. Z těchto mo- hou některé svůj vzrůst dříve ukončiti než druhé a stanou se t. zv. výhonky krátkými (•brachyblasty*). Kromě toho povstávají z po- vrchní kůry článků postranní výrostky s velmi obmezeným vzrůstem vrcholkovým, t. zv. listy, a z korové vrstvy nejdolejšich článků větví kořenná vlákénka (rhizoidy), jež se namnoze dolů ohýbají a občas více inéně těsné a hustě spodek větví oplétají, tvoříce někdy hustou pseudoparenchymatickou kůru kolem nich. Ncčlánkovanou stélku mají zástupci řádu ChordLiriacei, jež u nejnižších forem podobá se stélce některých korových lišejníků neb Chalumeau — Chalupa. 27 terčovitč rozvětvené stélce Coleochaetacei (rod Myrionema). V tom případě mohou větve ze společného středu paprskující a se rozvétvu- jicf (jako u Coleochaeté) budto býti navzájem volné anebo srůstati boky svými v ploský terč rostoucí dále na svém obvodě. Ještě pokročilejší v tom ohledu jsou Dictfotaceae, zvláště rod Padina, jehož stélka tvoří ploské, vějířovité větve, rostoucí stejnoměrně na ce- lém kraji (vzrůst marginální). Velmi kompli- kovaný a odchylnj^ jest vzrůst stélky v řádu Laminariacei, zvláště u Laminaria digitata (čepelatka prstnatá), jež má stélku vytvoře- nou na způsob řapíkatého listu s řapíkem nazpodu vybíhajícím v rhizoidy a s čepelí na konci prstnatě rozklanou. U této řasy čepel pamětihodným způsobem každoročně se obnovuje. Mezt čepelí a řapíkem nalézá se totiž vegetační vrcholek, jehož Činností vždy na jaře vytvoří se ploská lupenovitá rozlířenina, jíž rychle Šířky a délky přibývá. Tento novotvar jest mlaaá Čepel, která se hlubokým zářezem oddělí od staré odumíra- jící Čepele. Záhy povstanou podélné skuliny v nové čepeli, jimiž se původně celokrajná stélka stane opět na konci prstnatě rozdě- lenou. Jiné Laminariaceae (jako Macrocystis) mají stélku ještě členitější, rozlišenou v >lo- dyhu« a »listy«, jakož i »rhizoidy€. — Lamina- naceae, jakožto nejvýše organisované Phjico- sporeae, podobají se anatomickou stavbou pravým chaluhám (Fucaceae)-, jich pletiva skládají se z buněk o stěnách až na jednu vnitřní vrstvu silně zrosolovatělých a tvoří na povrchu stélky malobuněčnou, parcnchyma- tickou, tmavohnědou kůru, někdy ze dvou vrstev složenou, a uvnitř řídkou dřeň z bu- něk vakovité protáhlých a mnohonásobně dohromady spletených. Stélka Fucaceí jest kožovitá, ploská neb válcovitá, obyčejně více- kráte vidličnatá nebo zpcřcná, a vétvc leží- vají pak v jedné rovině. Ploská stélka u mno- hých druhů prostoupena bývá více méné vyniklým souhlasně se stčlkou se rozvětvu- jícím nervem. Jako u mnohých Laminariacei (Sereocystis, Macrocystis) povstávají v ple- tivu dutiny plnící se plynem, t. zv. puchýře vzdušné, sloužící za ústroj plovací. VčgQ- tační vrcholek v rodu Fucus nalézá se na konci plochých větví stolkových, na zpodu skulinovité, slizem vyplněné jamky, a tvořen jest skupinou několika dělících se buněk. iCdyž má se větev rozdělit ve dvě vidličnaté větve, dělí se prostřední výtvarné buňky vrcholku vegetačního rychle přehrádkami po- délnými, zastaví však brzo vzrůst, kdežto skupiny výtvarných buněk, jež se ocitly na právo a na levo, každá zvlášť počnou se dě- liti a vyklenou se ve dva nové vegetační vrcholky. Himanthalia lorea roste na vege- tačním vrcholku pomocí trojřízné terminální buňky, jež se před každým rozvidlením stélky rozdělí přihrádkou kolmou ve dvě nové ter- minální buňky. — Ncpohlayní rozplozování u Phaeosporei děje se pomocí zóospor, zřídka též iSpfuicelaria) p<^raocí rozmnožovacích pu- penů. Zóospory jsou vejčité neb hruškovité, s bezbarvou přední zašpičatělou částí a hnědě zbarveným zadkem, v němž se krom toho nalézá ještě po straně veliká, červená pig- mentová skvrna. Po straně vznikají dvě brvy, z nichž jedna namířena ku předu a druhá do zadu. Zóospory tvoří se ve sporangiích (výtrusnicích), jež buďto povstávají z koneč- ných buněk větví stélkoyých (Ectocarpus) aneb vznikají na »listech< jako cnloupkovite výrostky, jež určitým způsobem rozestaveny jsou; u Padina v obloukovitých parallelnícn zónách na vějířovité, lupenovité stélce, u La- minariaceí a jiných v okrouhlých povrchních kupkách. V rodu Cladostephus nalézají se sporangia na zvláštních plodních větvičkách. Sporangia jsou budto jednobuněčná neb příč- nými a podélnými přihrádkami víccbuněčná. Obojí sporangia nadézají se buď na jedné a téže rostlině {Ectocarpus silicnlosus) neb jsou rozdělena na různá individua (Cladostephus), Z jednobuněčného sporangia vystoupí na- jednou celý shluk zóospor v rosolu ven, kdežto z mnohobuněčného zóospory po sobě z jednotlivých buněk mateřských se vybavují. V některých případech se ukázalo, že mnoho- buněčná sporangia poskytují kopulující se zóospory (planogamety). I možno tudíž, že všecka sporangia mnohobuněčná jsou ústroje určené k rozplozování pohlavnímu. U Cutle- riacei pokročil jiŽ pohlavní pochod rozplo- zovací v tom smyslu, že samicí gamety staly se většími než samčí, ačkoli celkem tvarem a způsobem pohybu od samčích se neliší. Obojí buňky povstávají v přihrádkovaných sporan- giích, malobunččných samčích a velkobuněč- ných samicích. Krom toho rozmnožuje se Cutleria též nepohlavně výtrusy rcjdivými, povstávajícími ve sporangiích bczpřihrádcč- ných. Nejvíce vyvinuto jest pohlaví u pravých chaluh {Fucaceae\ kdež obojí pohlavní buňky tvarem, velikostí, strukturou a i jinak celým svým chováním od sebe se liší. Jsou to jednak buňky zvané vaječnými, okrouhlé to, nahé, bezbrvé a nepohyblivé, hnědé buňky, a sper- matozoidy, malé to buňky rozmanitého tvaru. Ústroje, v nichž tyto dvojí buňky povstávají, nazývají se vejcorody čili óogonia a pelatky čili antheridia i sedí uvnitř zvláštních pod povrchem stélky se nalézajících dutin zva- ných conceptacula, jež se malým otvorem na venek ústí a tudy pohlavním buňkám vystou- piti dávají. Splynutí spcrmatozoidů s vejci děje se ve vodě mimo řečené dutiny. — Nepohlavní rozplozování pravým chaluhám schází. Ič. Chalmnean [šalymó], franc, viz Šalmaj. Chalupa, roubené stavení, na vsích obydlí malých gruntovníků (>chalupníků«, majitelů nejvýše 20 korců polel nebo lidí bez pozemků (>domkářů), v pohorských městečkách a mě- stech, kde se ještě dochovaly dřcvčné stavby, obydlí chudších řemeslníku. Leckdes, jme- novitě ve vých. Čechách, »clialoupka« při selských statcích obydlí výměnkářovo. Na návsích stávala *pastouška«, ch. obecního pastuchy, nyní však často místní chudobinec. Chalup po vsích přibývalo hlavně dělením 28 Chalupa. statkfi. Stávají po rflznu mezi statky, ale bá- valo »na blatech* v okolí Veselí, že stály statky zvlášC (»ve vsi«) a ch. také (»v cha- lupáchc). Ve vesnicích >ulicových« neb hor- ských nejsou ch-py vždy čelem do cesty obrá- ceny. Často také bokem, delší stranou. Vý- stavností jsou skrovnější nežli dřevěné selské statky, způsob však stavby a celkové rozdě- lení je jako u obytného stavení selského. Stěny roubené spočívají na nízké podezdívce, lomenice bývá dle kraje chuději neb boha- těji ozdobena, střecha také různé kryta. (Viz Dřevěné stavby české.) Pavlač uch-up, je- likož stavení nízkých, nevyskytuje se, leda tam, kde ch., stojíc ve břehu, má jednu stranu vysokou. Za to zásep bývá zahrazena jakousi pavláčkou a v horských krajinách, u Nového Města n. M., na Náchodsku, mají tkalcovské ch-py bednění před domovními dveřmi, jehož je potřeba zvláště v zimé v čas vánic. Be- dnění to slově »besídka*, tu tam i »lojva* (z něm. »Laube«). Vnitřek ch-py je skrov- nější. Má zpravidla sednici, síň. ze které vedou schody na půdu. přes síň někde druhou svět- ničku nebo chlév. U větších ch-up bývá sto- důlka pod jednou s nimi střechou. Tu tam najdeme u ch-up >výstupek«, v boku přista- věnou světničku. Někde je opřen do střechy a pak spočívá na sloupech. Ch-py mívají stěny buď nenatřené nebo čistě obílené, v če- ském Poještědí a na Turnovsku natírají je trvanlivou barvou Jsk. Chalupa: 1) Ch. viz Tugurinus Ducho- slav. 2) Ch. František, malíř český (♦ 1828 v Mnich. Hradišti — f ^887 v Praze), malo- val výhradně české krajiny {Sfoth f Plaňan, Zřiceniny Melechova^ Vltavská partie ti Brá- níka^ Partie u ZdbéhliCj Podol u Prahy) a ar- chitekturu (Chodba ti sv. Jakuba v Pra\e a i.) a přispíval illustracemi do Hálkových »Květu« a později do »Světozora< a >Z1. Prahy «. 3) Ch. František, básník a spisov. český * 30. pros. 1857 ve Vel. Králicích u Uhlíř, anovic — 1 1- Ifi^- 1890 v Praze). Vystudovav gymnasium v Král. Hradci, odebral se r. 1877 do Prahy na filosof, fakultu ; tam přinášel s se- bou sice hojné vědomosti (z jazyků a literatur klass., české, ruské a polské), ale zároveň chudý sáček, ježto otec, přeje si míti ze syna kněze, odepřel mu všelikou podporu. Sám na sebe odkázán, pustil se Ch. odhodlaně v boj s těžkými poměry a s počátku se zdálo, že jeho mocná energie zvítězí. Jeho nejlepší vý- tvory datují se z té doby, plné bídy, sebe- zapření, ideálů a práce. Účastně se pilně lite- rárního ruchu zvláště v Uměl. Besedě (jejímž byl knihovníkem), nezapomínal Ch. na stu- dium universitní a zároveň zabral se neméně horlivě do prací literárních a studia cizích literatur, zvláště ruské a polské. Ovocem toho byly jednak básně kratší i delší, jednak po- vídky, pak literární studie a překlady. Z básní, jichž valnou sbírku Ch. nastřádal již za svých studií ^mnasijních, vyšly mnohé porůznu v Časopisech (v České Včele 1878, ve Světo- zoru 1879 si., v Lumíru 1879, v Osvětě, Kvě- i těch, Zl. Praze a zvi. v Ruchu, jeji od r. 1880 až 1882 redigoval a s počátku s dobrou polo- vici sám vyplňoval). O sobě vydán pouze Zdvii, báseň epická (Poet. besedy č. 9, 1883), a Zpěvy bohatýrské, sbírka epických básní (Sa- lonní bibl. 1889). Ch. jeví se v nich jako epik proniknutý skrz naskrz ducherfi prostonárodní poesie, zvláště ruské. Týž ráz lidový mají také lyrické básně, vyznačující se prostotou a ve- likou hloubkou citu, povaze Ch-pově tak vlastni. Že při trpkých životních osudech po- dařila se Ch-povi také leckterá báseň sati- rická, Jest přirozeno a dosvědčeno ukázkami v Palečku, Šotku, ve Švandovi dud. (1888 si.) a j. Ba také o tragédii (o Přemyslu Otaka- rovi II.) se pokusil se zdarem (1882). Vý- značný ráz lidový nesou také v obsahu i ve formě povídky Ch-povy, roztroušené jednak po uvedenýcn časopisech a jednak o sobě vydané ve sbírce Naše ves jindy a dnes (v Li- buši 1886). Nejen obsah, čerpaný vesměs ze Života venkovského lidu, ale také prostá forma, přiměřená intelligenci nejnižší, učinila povídky tyto oblíbenými mezi naším lidem a v kalen- dářích (Kalendář Pečírkův Ch. několik let re- digoval). Méně dařily se Ch-povi historické povídky (viz Poslední Přemyslovec v Příteli domov. II.). Z literárních rozprav Ch-pových, uveřejněných namnoze v Ruchu a týkajících se předem našeho obrození a nové literatury, vzbudila pozornost studie o J, Nerudovi a jeho dobi, z níž ukázku přinesly Naše Hlasy r. 1883 a zvláště Zlatá Praha r. 1886 a Květy. Avšak i jinde {Obrany jazyka a národnosti Če- ské'^ Básnictví České \a posledních dob, v Ruchu a j.) setkáme se s dobrem úsudkem a hlub- ším studiem podrobností. Slibnou tuto činnost Ch-povu dovršují posléze překlady z klass. literatur (z Ovidiových Metamorfos, Tibullo- vých Elegií) a slovanských Tze Samsonova; sbírky básní Kvítí \ ruských luhů 1884 a Niva 1884). Od roku 1886 nastal v životě i práci Ch-pově patrný obrat. Jevil se nejprve v du- ševním tvoření. Ubývalo mu energie, svéráz- nosti i hloubky. Posléze dostavil se také roz- klad tělesný, pozvolný sice, ale vždy pokra- čující k tragickému konci. V pozůstalostí Ch-pově ještě z lepších dob zbyly dvě knihy k tisku hotové: Od nás, sbírka veršovanýcn obrázků vesnických, a Li>ov>^Ari»^/, sbírka básní. Z dob pozdějších datuje se Kladivo a kova- dlina, román dovedený as do polovice. Chy- stané kdysi sbírky Karel Borovský, Husité a báseň Jan ^e Stráfe nedostaly se na veřejnost. Viz Světozor 1890 str. 94 sil.; Osvěta 1891 str. 91 ; Urbánkův Věstník bibliografický 1882 str. 145; Liter. Listy 1890 str. 77; Hlas Ná- roda 1890 č. 5; Nár. Listy 1890 č. 5. 4) Ch. Karel, spisov. český, syn Ch-py 2) (* 1864 v Praze). Absolvovav českou realku v Praze, stal se úředníkem stát. skladu škol. knih v Praze, kde podnes působí. Literárně vystoupil v >Palečku« r. 1880 a přispíval od té doby do časopisů a kalendářů, hlavně články humoristickými. O sobě vydal sbírky prací po většině humoristických: Růiné kresby (Telč, 1890); Z veselých dob (Praha, 1892); Chalupczyiíski — Chalupy. 29 FodU rozmaru (Vel. Meziříčí, 1894); delší humo- ristickou povídku U\draveni (Turnov, 1894); pro mládež napsal sbírku povídek Zvěsti mla- dých let (Praha, 1896); konečné pověst Sva- tební áar (Jaroméř, 1893). Cnuitaposynski Adam, lékař pol. (* 1822 v Piotrkově — f 1893 ve Wlodawku), diplomu dosáhl v Moskvě r. 1849, načež byl praktickýai a konečně nemocničním lékařem v Macicjo- widdL Znám jest svými spisy: Fomysfy- do dvejóm ixcia swiata (Varšava, 1860); O nie- których Uzdách w teoryi Darwina (t., 1880) a pojednáni Kilka siów o pokatnem lec\tniu (Tyg. Idc.. 1867). Ohalupto: 1) Ch. Ján C^ 28. října 1791 v Horní Mičiné — t 15. čce 1871 v Březne v Uhrách), dramatik slovenský. Od r. 1818 v Kežmarkn přednášel rhétoriku a od r. 1824 až do smrti byl v Březně ev. farářem. Po- cházel z rodiny Uterátorské; otec jeho Adam vydal Hodnověrné vypsáni ^emě Chananejské (ŠCávnice, 1829—31. 2 d.) a Historické paměti cMcve ev. Bre^nské (t, 1837). Pověsti vyni- kajícího spisovatele dramatického Ch-kovi doma zjednalo jeho Kocourkovo anebo Jen aby smte v hanbě nerůstali, veselá hra ve 3 jedná- ních, v Levoči r. 1830 vydaná anonymně. Stejné obliby došly: Všecko naopak aneb Tés- noůlova Anička se feni a Hon\ik se vydává (Saktovka, Praha, 1832); Třasořitka anebo Stará láska se přece dočekala ^3aktovka, Lipt. sv. Mi- kuláš. 1833) a Starous plesnivec aneb Ctyry svadby na jednom pohřebě v Kocourkově (Sak- tovka, t, 1837). Jsou to všecko frašky, k nimž látku Ch. čerpal ze současného Života slo- venského, zejména učitelského, studentského a řemeshíického, jak se směšnými a převrá- cenými stiánkami jevil v odrodilých malých městech homouherských. Je v těch kusech humor zdravý a způsobily mnoho dobrého; ale literární význam jejich i dalších několika, jež k nim přibyly, je skrovný. Ch. účastnil se také literárních bojů theologických v le- tech čtyřicátých a satiricky charakterisoval odrodilé zemanstvo v německé knize: Bendě- síuc^, Gyula Kolompos und Pista Kurtaforiut (anonymně, Lipsko, 1841). Viz Jar. Vlček. Dě- jiny lit. slov. 1890, 56—58. Včk. 2) Ch. Samo (* 27. ún. 1812 v Horní Lc- botě — 1 19. kv. 1883 t.), mladší bratr před., vynikající básník slovenský. VPrešpurku na studiích spolu s Karlem Štúrcm, Lichardcm a j. založil »Literámí jednotu* a r. 1830—31 sdčastnil se povstání polského. Od r. 1840 do smrti po otci svém působil na Horní Le- hotě v župě zvolcnské jako evan^r. kazatel. Z vlivu antického, jemuž podléhal ještě v prvo- tinách svých {fíody \boru učenců řeči česko- slovanské prešpurského, 1836, str. 19 a 38), vy- manil se naukou Ludevita Štúra o prosto- národní poesií slovanské jako základu umě- lého básnictví v pravdě klassického. Cílem jeho tvoření byla ballada a v ní dospěl výše Čelakovského i Ert>enovy. Zvolcnské Pohroní, jeho starožitnosti a tradice z dob plenu tu- reckého Ch'kovi bylo bohatou a vděčnou látkou k balladíckým skladbám, z nichž Starý váxeň, Murdňt Turčín PúniČan a Boj prí Jel* šave jsou nejznámější. Effektní zpracování hrdinského boje domnělých předků sloven- ských ze IV. stol. v balladé Mor ho! posud se udržuje jako působivý besední kus dekl a- mační. Sebrané verše Ch-kovy zvláštním pravopisem autorovým vydali ctitelé jeho jako Spevy Sama Chalúpky (B. Bystřice, 1868). Ch. knížkou Pálenka otrava (B. Bystr., 1843), zpracovanou dle Zschokke, zahájil na Sloven- sku akci protikořalečni. Bohoslovecké litera- tury Ch. súčastnil se Ká\němi nedělními a svátečními (PešC, 1846). Také B. Němcové na cestách sk>venských a při studiích lido věd- ných pomáhal hojnou látkou a ochotným po- učováním. Knihovna Ch-kova, kterou zdědil po předcích, bohatá zejména starými latin- skými tisky, od Slováků vydávanými za doby reformační, přešla v majetek národn. »Domuc v Turč. Sv. Martine. Viz Jar. Vlček, Dějiny lit. slov. 1890, 103—105 a 212—15. Včk. Ohalupnik sluje u nás usedlík, mající cha* lupu a nejvýše 20 korců polí výsevku na roz- díl od sedláka, který má statek a více polí, a od domkáře nebo baráčníka, který má jen barák bez polí. Chalupy: 1) Ch., osada v Čechách u Žák, hejt., okr. a pš. Čáslav, fara Krchleby ; 10 d., 88 ob. č. (1890). — 2) Ch. (Friedriclisthal), ves t., hejt. Domažlice, okr. a pš. N. Kdyně, fara Hiršava; 39 d., 16 ob. č., 217 n. (1890). — 3) Ch. {Neuháusel), osada t. u Zemétic, hejt. a okr. Přeštice, fara a pš. Merklín; 25 d., 137 ob. č. (1890), mlýn. — 4) Ch., osada t. u Stra- šíc, hejt. a okr. Strakonice, fara a pš. Vole- nice; 9 d., 43 ob. č. (1890). — 6) Ch. na Ci- helně, osada t. u Lhoty Masákovy, hejt. Pra- chatice, okr. Vimperk, fara Zdíkov Malý, pŠ. Zdíkov Vel.; 11 d., 78 ob. č. (1890). — 6) Ch. České, Ves Nová Horní {Bóhmisch-Háuser^ Ober-Neudorf), osada t. u Nové Vsi, hejt. Krumlov, okr. a pš. Chvalšiny, fara Brlohy; 22 d., 1 ob. č., 153 n. (1890). — 7) Ch. Hej- dlovy, Hejdlov {HódlwalJ), osada t, hejt. Krumlov, okr., fara a pš. Chvalšiny; 15 d., 95 ob. n. (1890). — 8) Ch. Lesní, osada t. u Dolan, hejt. Prachatice, okr. Vimperk, fara a pš. Čkyné; 8 d., 27 ob. č. (1890). — 9) Ch. Lesní, osada t., hejt. Prachatice, okr. Vim- perk, fara Zdíkov Malý, pš. Zdíkov Vel.; 33 d., 342 ob. č. náleží ke katastr, obci Lhotě Ma- sákové, 12 d., 96 ob. č. ke katastr, obci Zdí- kovu Vel. (1890). — 10) Ch. Lesní, osada t. u Nchošovic, hejt. Strakonice, okr., fara a pš. Volyně; 11 d., 57 ob. č. (1890). — 11) Ch. nad Loučejí, osada t. u Chlumu, hejt. a okr. Krumlov, fara a pš. Křcmžc; 6 d., 41 ob. č. (1890). — 12) Ch. Německé, osada t., hejt. Sušice, okr. Kašp. Hory, fara a pš. Stachy; 12 d., 172 ob. č. (1890). — 13) Ch. Nové, osada t. u Smržovic, hejt. Domažlice, okr. a pš. N. Kdyně, fara Loučim; 7 d., 43 ob. č. (1890). — 14) Ch. Zadní {Hinterháuser), ves t,, hejt. Klatovy, okr., fara a pš. Nýrsko; 31 d., 163 ob. n. (1890), 2tř. šk. — 15) Ch. Zadní (Hinterliáuser), osada t. u Stodůlek, hejt. Sušice, okr. llartmanice, fara Prášily, pš. 30 Chaíupy Nowe — Chamade. Rehberg; 14 d., 176 ob. n. (1890). — 16) Ch. Zvičinské (Sivitschiner- Háuser)^ osada t., hejt. Vrchlabí, okr. Hostinné, fara a pš. Brus- nice Horní; 9 d., 80 ob. n. (1890). — 17) Ch. Žďárské, Ch. nad Žďárem, osada t. u Nové Vsi, hejt. Písek, okr. Vodňany, fara Myšenec, pš. Protivín; 45 d., 253 ob. č. (1890). 18) Ch. Komárovské, osada ve Slezsku, hejt. a okr. Opava, fara a pš. Komárov; 12 d., 84 ob. č, (1890). Chahipy Vowe, osada ve Slezsku, hejt. Bílsko, okr. Strumieú, fara a pš. Pruchna; 20 d., 174 ob. pol. (1890). Chalvéir (tatar.), váha 50 (pro petrolej 40) batmanů. Chaly [šali], franc, látka podobná vlné- nému mušclinu, jehož osnova jest hedvábná a útek z česané vlny. Chalyblias Heinrich Mořit z, fílosofné- mecký (* 1796 — f 1862 v Drážd^nech), po- slední prof. na univ. v Kielu, z kteréhož mí- sta však pro své německonárodni smýšlení dánskou vládou r. 1852 byl suspendován, spěl k ethickému theismu, podřizuje v ohledu spe- kulativním význam rozumu theoretického dů- ležitostem mravním. Nejdůležitější jeho spisy jsou: Historische Entwickelung der spekulat. Philosophie von Kant bis Hegel (5. vyd. 1860) a System der speculativen Ethik (1850). Ve směru jeho theismu psány jsou ještě: fíiae' nomenologische Bldtter (1841); Die moderně Sophistik (1843); Fhilosophie und Christentum (1853); Fundamentalphilosophie (1861). Chalybog^rafle (řec), oceloryjectví. - Chalybové, ve starověku malý národ obý- vající v Malé Asii při Černém moři u ř. Iris a na pohoří Pontinském, ve kterém dolovali na železo, jež uměli velmi dobře zpracovati v ocel, po čemž Řekové nazývali ocel %áXv^. Řečtí spisovatelé je stotožňují sChaldejci; u Xenofonta vyskytují se obě jména. Viz Meyer, Gesch. d. Kónigreichs Pontos, Lipsko, 1879. Chalybs (řec), ocel. Chám (lat. sperma) nazývá se odměŠck var- lat, jenž u člověka prostupuje chamovodem do dutiny pánevní, v míšcích semenných se může hromaditi a vychází trubinkami vystři- kovacími {ductus ejaculatorii) do roury mo- čové. Pokud se tkne složení, srv. Semeno. — Ch. v srv. anat., chámové buňky, viz Po- hlavní buňky. Chám, čes., přezdívka sedlákům. Chám: 1) Ch. {Chamb, slov. Kouba), město v bavorském vlád. okr. hornofalckém, v ko- tlině mezi Bavorským a Hornofalckým lesem, nedaleko ústí ř. Chám do Rcgenu, 385 m n. m., na trati Norimbcrk-Brod n. Lesy ba- vorských stát. drah. Jest sídlem okr. soudu, hejtmanství a lesního úřadu, má stan. pošt. a telegr., 3 kostely kat., z nichž farní kostel got. pochází z r. 1514, 1 kostel prot; got. radnici z XIV. stol., přípravku pro ústav učit., vyšší měšť. školu, sirotčinec a 3686 ob. (1S90), většinou kat. Dále jest střediskem značného obchodu dřívím, Inem, obilím a dobytkem a má brusírny zrcadlového skla, parní pily, f)ivovarnictvi a v okolí znamenité lomy žu- ové. — V listinách připomíná se Ch. poprvé r. 976. Od r. 1000 patřilo město markrabím z Ch-u, kteříž pocházeli z rodu vévod ba- vorských. Po jich vymření r. 1106 připadlo město falckrabim z Scheyeru, později hra- batům z Vohburku a markrabím z Ncumarku a Chebu. Po smrti Theobalda IV. r. 1204 připadlo město Bavorsku. V 30lcté válce a ve válce o španělské dědictví město zaku- silo mnoho protivenství. R. 1873 a r. 1877 skoro úplně vyhořelo. — Hejtmanství má ve 2 městech a 47 venkovských obcích 27.527 ob. (1890). — Srvn. Lukas, Geschichte der Stadt und Pfarrei Ch. (Landshut, 1862). 2) Ch., farní ves ve švýc. kantonu Zug, při výtoku ř. Lorze z Zugského jezera, 420 m n. m., 4*5 km svz. od Zugu, na trati Curich- Zug severových. švýcarské dráhy ; má kostel z r. 1784, starý zámek, mlýn na papír a bu- ničinu, prádelnu bavlny, velkou továrnu anglo -Švýcarské společnosti na kondcnso- vané mléko a 3137 ob. (1888), většinou kat. Chám, druhorozený syn Noemův, .bratr Sema a Yafeta a mythický praotec Hamitů (v. t.). Zachránil se při potopě se svým sy- nem Kana'ánem a bratřími v korábu otce svého a byl účasten dle zpráv jahvistického kronikáře v Gen. iX. v. 1 a d. božského po- žehnání. Po potopě zabýval se patriarcha Noe rolnictvím a vinařstvím a neznaje síly vína opil se a ležel ve stanu svém nahý. Ch. vida to nepřikryl otce svého, nýbrž zavolav bratry své posmíval se mu, ale oni šli s tváří odvr^ cenou a pláštěm zakryli otce. Za to proklel Noe nikoli Ch-a, nýbrž syna jeho Kana'ána, jenž prý upozornil otce svého na děda Noema. Dle Gen. X. kap., 6. v. měl Ch. syny Chúza, Misraima, Fúta a Kana'ána, mythické to pra- otce Aethiopů, Egypťanů, Foinikův a Kana'á- nitů. Tato biblická genealogie nemá však s nynějším vědeckým názorem o Hamitech nic společného, leda jméno. Egypt v Žalmech nazývá se básnicky >zemí Ch-a<. Ciham [kam], vlastně Amédée dc Noé, karikaturista franc. (* 1819 v Paříži — f 1879 t.), žák Delarocheův, později Charletův. Od r. 1842 proslavil se pod pseudonymem Ch. (Ham, syn Noemův) řadou duchaplných, vti- pem sršících karikatur pro různá alba a al- manachy řvětšinou v lithografiích), dále pro Journal Charivari a j. Většinu z karikatur těchto vydal souborně v letech 1843 — 57, za- bývaje se zároveň psaním veseloher a textů operních. Od něho pochází: Dou^e années comiques (1868—79) a Mille gravures (1879). Biogr. Ch-ovu napsal Ribeyre (1884). J-k. Cliam, přírodopisný skratek, jímž označen A. v. Chamisso. Chamaonero [čamakvero], též Ch. de Confort, město v dep. Celaya, mexického státu Guanajuato, na trati Mcxiko-San Luis Potosi železné dráhy, jih.-vých. od Guanajuata, s 8377 ob. Chamade [šamád], franc, některými odvo- dčno od italského chiamata^ zavolání, sluje znamení dávané bubnem nebo troubou v pev- Chamaebuxus — Chamaerops 31 nosti obléhané a sevřené, Že obránci pev- nosti jsou odhodláni vzdáti se. Nyni, kde následkem vždy pMbývajici donosnosti střel obléháni pevností se zastavuje na vzdálenosti proti dřivéjšku nepoměrné veliké a tudíž «h-dy by nebylo slyšet, vyšel tento pro- středek na znamení vzdání se dávno z uží- vání a vztyčuje se nyní za tímto účelem bílý prapor nebo jakákoli bílá látka připevněná k nahodilé žerdi, nebo takových znaků více, aby byl iSmysl patrný na všecky strany. Toto ukazování bílé korouhve spojovali dávní oble- icnci též se ch-dou, která ovšem směla býti bubnována nebo troubena výlučně dle roz- kazu velitele pevnosti. V rakouských řádech byla ch. mezi znaky předepsanými naposled vřádu z r. 1807, vydaném arcivévodou Karlem. Obrazně se pravivá ch-du bubnovati nebo troubiti o někom, kdo zdráhav se v některé věci konečně povoluje. FSÍ. ChamaebiURMi Spach (bot.) viz Poly- gala L. Cluumfteoypaiis Spach., druh rostlin je- hličnatých z čeledi Cupressinae, z nejbližšího příbuzenstva rodu Cupressus, od něhož se vlastně liší jen dvěma semeny, za plodní šu- pinou a šiškami týž rok zrajícími. Nejzná- mější druh jest Ch. Lawsoniana Pari., pěkný, až 30 m vysoký strom, v Kalifornii domácí, v zahradní kultuře evropské od r. 1856 za- vedený. Činí dojem Thuje s větvemi plo- chými, zpeřeně dělenými a drobnými šupin- kami zelenými posázenými. Kulovité, sotva hrachu větší šištice mají 6 štítků. Vrchol jest vždy sehnutý. — Ch. nutkaensis Spach. (Ťhu- jopsis boreahs Hort.), strom asi 30 m vysoký, na severozáp. pobřeží sev. Ameriky domácí, v evropské zahradní kultuře od r. 1851 za- vedený. Podobný předešl., ale má větve méně ploché, sehnuté, zevně temně zelené, vezpod sivé, šištice asi 1 cm v průměru, se 4 štítky. — Ch. pisifera S. Zucc. na horách Nipponu do- mácí, menší strom, u nás v zahradách v od- růdě s jehlicovitými šupinami pod jménem Retinospora squarrosa pro ozdobu pěstovaný. Mimo tyto vídáme ještě v sadech Ch. sphae- roidea Špach. {Cupressus thujotdes L., Retino- spora ericoides) z Kanady a sev. Karoliny, Ch. obtusa S. Zucc. (Retinospora lycopodioides) z Japanu (zde kinoki aneb fusi-noki)^ kdež skládá velké lesy. Vsky-. CluuiutedoTea Willd., Bergpalme, rod pa- lem tribu ar eko vitých, obsahující nízké a drobnější druhy rokytu rákosovitého, krouž- kovaného, s vějíři z pravidla vrcholovými, peřenodilnými neb zpeřenými, mezi nimiž vynikají ze středu suchomázdřitých toulců posléze korálově červené nažloutlými neb nazelenalými kvítky řídce a chudě obrostlé palice kvčtní. Kvéty jsou bez listenů, dvou- domé: samčí s kalichem 3laločným, s koru- nou 3 listou plátků zaokrouhlených zpříma k sobě skloněných, se 6 tyčinkami nitek ob- lých, krátkých a prašníků čárkovito-podlou- hJých a se zakrnělém vaječníkem; samicí kvéty mají kalich Sdílný, korunu se samčími stejného tvaru, nedostatek zakrnělých tyčinek a Spouzdrý, 3 přisedlými bliznami ukončeny semenník. Plody jsou bobule kulaté neb při- kulaté, drobné, Isemenné, často modročemé a obsahuji rohovitý bílek s postranním klíč- kem. Oh. roste více než 60 druhy ve Střední a Jižní Americe mezi 8^ sev. a jižní šířky, zvláště ve stinných horských lesích, posky- tujíc mladé květenství jako zeleninu, v Me- xiku »tepílijote« zvanou, a tlustší rokyty jako stavivo. Některé druhy, jako Ch. elegans Mar., Ch. elatior Mart., Ch. Schiedeana a j., pěstují se i v evropských sklenících. Děd, CliamaedryB Koch (bot.) viz Veronica. Chamaeleo viz Chameleón. Chanuteleoii, souhvězdí o osmi hvězdách páté a šesté velikosti u jižního pólu. Chamaelson minerále zván zprvu man- ganan draselnatý K^MnO^, jehož zelený roz- tok s kyselinami mění barvu v purpurovou (Scheele); nyní rozumíme jménem Ch. z pra- vidla manganistan draselnatý KMnO^^ jehož purpurový roztok četnými látkami okysli- čeni schopnými se odbarvuje, čehož se užívá v analysi odměrné. Srv. Mangan. OŠc. Cliaiiiaemonui Focke (bot.J viz R u b u s L. Chamaenerliiin Tausch (bot) viz Epi- 1 obi um. Chainaeorclils Rich., hel matka, rod rostlin z řádu vstavačovit ých, k rodu Ophrys nejbližší, má okvětí helmovitě sklo- něné, pysk bezostružný, zpět nezlomeny. Sem počítaná Ch. alpina Rich., h. horní, jest úhledná, jen asi 5 cm vysoká rostlinka s květy žlutozelenými, listy úzce čárkovitými. Kvete v srpnu na vysokých Alpách. Vs. Chamaerepes viz Chamaerops. Chamaerops L., 2 um ar a (dle Presla), rod palem z odděleni Coryphinae. Známé dva druhy (Ch. humilis L. aCh. macrocarpa Guss.), sobě velmi podobné, jsou palmy nízké, s kme- nem kolmým, nejvýš 2 m vys., kolem hně- dými pochvami vláknitě se třepícími obale- ným. Na konci jest koruna z 30—40 listů včjířovitých s úícrajky řasnatými , čárkovi- tými; řapíky tuhé, po krajích ostrými trny vyzbrojené. Toulce květní dvojité v úžlabí listu vyniklé, kožovité. Palice květné jedno- duše rozvětvené, nevelké, žlutavými kvítky posázené. Květy dvoj domě neb i mnohoman- Želné. Zevní okvětí Sdílné, vnitřní 3lupenné, tyčinek 6 — 9. Plod bobule 3 v jednom okvětí, s tvrdým, podlouhlým bílkem, zevně černo- hnědé. — Jest to jediná evropská domácí palma, která v teplém Středomoří všude jest rozšířena, místy jako obtížné roští celé kra- jiny pokrývající. U nás v sklenících se pě- stuje. Ovoce je sladké, jedlé, ale nikdy tak cenné jako datle. V Alžírsku nyní připravují z vláken kmenu a listů smíšených se srstí velbloudí pevná tkaniva a provazy, do ob- chodu ve velkém rozvážené. — Zajímavo jest, že nalezeny i fossilní zbytky této palmy v mladších třetihorách v Evropě, takže pa- trno, že Ch. žil v celé Evropě již za třeti- hor, nyní však co zbytek teplé vegetace třctihorní udržuje se ješté v Středozemí. — Ch. excelsA Thbg. počítají nověji k rodu 'V2 :9 ^ Chamaesaiii i — Chambers. Trachycavpus Wend., poněvadž má pecku bílkovou Icdvinkovitou, na vnitřní stranč vmáčkle rovnou. Roste v Číně a Japanu a jest u nás v sadech pro ozdobu ještě více pěstována než předešlá. Jest této docela po- dobná palma, ale ve všem větší. V Číně pletou z třepících se pochev listových hrubé tkáni vo a oděv pro chudý lid. Vskjr, Chojnaesauri, nepatrná čeleď ještěrů (řád Sauria) z podřadí j esterů krátkojazyč- ných (Brevilingitia). Nemají na trupu po- bočné rýhy podélné (jako na př. blavoři); tělo jest pokryto šupinami s ostrou hrankou podélnou (kýlem), v řadách příčných sesta- venými. Bubínek jest zvenčí viditelný, jazyk na předu jen málo vykrojen a hustými, krát- kými a štíhlými bradavkami pokryt. Ze dvou jen druhů této čeledi v jižní Africe obývají- cích buď tu jménem uvedena Chamaesaura anguina Schneid. Tělo dorůstá délky 48 cm, ale v tom jest 37 cm délkou ocasu; kratinké nohy mají jen po jediném vyvinutém prstu drápkem ozbrojeném. Barvu má tělo nahoře hnědou se Žlutavým pruhem podélným upro- střed hřbetu, vezpod žlutavou. Br, Chamardaban viz Bajkalské jezero str. 107. Chamavi, národ germánský, bydleli na dolním Rýnu podle ř. Jissely až po Deventer ; území to podnes sluje Hamal and. Kolem r. 400 splynuli s Franky. Národní jejich právo slulo £wa Chamavorum (v. t.). Chambard [šanbár] Louis Leopold, sochař franc. (* 1811 v St. Amouru), věnoval se plastice, ale navštěvoval zároveň atelier Ingresův. Za rehef Marius v Karthagu dostal r. 1857 římskou cenu, načež po 5 let zdržoval se v Itálii, kdež pracoval na podobiznách i skupinách ideálního, mythologického a alle- gorického obsahu jako: Orestes pronásledován Fúriemi", Aspasia; Spoutaný- Amor (1857); Bak- chantka; Skromnost; Vypovězený- Aristides a jeho dcery (1861, skupina); Argus uspán Mer- kurem a j. J'k. Oliamballaii [šánbelánj, franc, komoří, grand ch., nejvyšší komoří, též vrchní správce, intendant papežský; ch. ordinaire du roi, komorní sudí, vrchní soudce pařížský. Cbamberlain [čémbrlén], angl. komoří; lord ch., nejvyšší komorník, představený král. angl. dvoru. Chambarlain [čémbrlén]: 1) Ch. John, spis. angl. (* 1554 v Londýně — f 1627 t), studoval v Cambridgei a žil v důvěrném styku s nejslavnějšími muži své doby; r. 1610 pro- vázel Carletona jako vyslance do Benátek. Listy jeho, sebrané ve sbírku Letters written by J. Ch. during the reign of Queen Elisabeth (1861), mají kromě značné ceny literární i dů- ležitost dějepisnou. Šld. 2) Ch. Joseph, státník angl. (* 1836 v Lon- dýně). Zanechav řízení průmyslového závodu věnoval se životu veřejnému a v 1. 1874 — 76 jako primátor Birminghamu povznesl značně město zavedením nucené návštěvy Školní. V parlamentě, do kterého r. 1876 za liir- mingham byl vyslán, vzbudil všeobecnou po- zornost svou znamenitou výmluvností, s kte> rou potíral násilná opatření vládní proti Irsku,, a přispěl r. 1880 platně k volebnímu vítězství liber ární strany, začež stal se členem tajné rady a předsedou obchodního úřadu. Nesou- hlase s Gladstonem v otázce o zřízení samo- statného parlamentu irského a pozemkového billu, opustil r. 1886 Gladstona a stal se čle- nem a po vstoupení Hartingtonově do domut lordů také vůdcem strany liberálních unio- nistů. Náhledy své vyslovil otevřeně ve svých Speeches on the Jrish Question (Lond., 1881); nabízeného mu vládou baronství nepřijal. Chamberlayne [čémbrlén] W i 1 1 i am, bás- ník angl. (♦ 1619 — t 1689). byl iékařenx v Shaftesbury v Yorkshiru a horlivým stuar- tovcem. Napsal tragikomédii Love*s victory (1658), jež byla hrána v nové formě a pod novým názvem Wits led by the nose or the poeťs revenge r. 1678 v Král. divadle, a hrdin- skou báseň Pharonnida (1659) o 5 knihách, a 20 zpěvích, jež měla ohromný úspěch a dobře charakterisuje vrstevnický vkus. Sld. Chambam [čémbrs]: 1) Ch. Ephraim,. encyklopaedista angl. (* kol 1680 v Kendalu — t 1740 u Islingtonu), pojal záhy myšlénku vydati úplnější encyklopaedii, neŽ byl první pokus J. Harrisa z r. 1704, a vydal r. 172a svoji Cyclopaedia or an universal dictionary of arts and sciences compUed from the best authors (Londýn, 2 sv. in fol.), za niž byl zvolen r. 1729 členem Král. Společnosti, še- sté rozšířené vydáni díla toho vyšlo r. 1750 a tvoří základ Reesovy Cyclopsdie v 45 kvar- tových sv. Kromě tóno vydal zkrácený pře- klad pamětí pařížské Akad. věd »Philosophical history and memoirs of the Royal Acad. of Sciences at Paris« (1742, 5 sv.). Sld. 2) Ch. sir William, architekt angl. ř* 1727 ve Štokholmě — f 1796 v Londýně). R. 174:i odebral se do Číny, kdež s oblibou zanášel se studiem tamější architektury. Po svém ná- vratu věnoval se v Itálii jakožto žák Clé- risseauův architektuře a roku 1761 provedl v Londýně orangerii v zahradách Kewských. Hlavní jeho dílo jest skvostný palác Somer- set- House, jehož fagada iest 182 m dlouhá.. Z ostatních staveb jeho uvádíme: Charlemont- House v Dublině, Abercorns-House v Dud- dingstonu u Edinburku, Milton Abbey u Dor- chesteru a j. Ch. napsal též několik skvost- ných děl o architektuře a umění zahradni- ckém. J-k, 3) Ch. William, skotský nakladatel a spi- sovatel (* 1800 v Peebles — t 1883 v Edm- burcc), založil si r. 1819 velmi směle bez kapitálu knihkupectví, vydal r. 1827 Book of Scotland a r. 1832 založil společně s bratrem Robertem >Gazetteer for Scotland* a »Cham- bers' Edinburgh lournaU, laciný denník, ši- ! říci skutečné vzdělání v lidu, prostý stran- j nické barvy politické, jehož náklad záhy pře- sahoval 50.000 výtisků. Spojiv se odtud s Ro- bertem ve firmu William & Robert Ch. v Edinburce a Londýně, jež dosud trvá^ působil horlivě ku povzneseni širokých lido-^ vých vrstev, pro něž vydal řadu levných a> Chambcrsburgh — Chambéry, 33 uiitečných publikací, jako »Chafnbcrs's Infor- mation for the peopIe« (2 sv.); »£ducational course« (od r. 1835 150 sv.); výbornou >Cy- clopaedia of English Literatuře* (1844, 2 sv., 8vo., s pomoci přítele jeho dra. Rob. Carru- thersa); >Miscellany of useful and entertaining tracts« (20 sv.); »Papers for the peoplec (12 sv.); »Chambers*s Encyclopaedia« (nové vyd. 1888—92, 10 sv.) a j. R. 1859 daroval rodnému městu knihovnu, čítárnu, museum a obrazárnu, t. zv. Chambers's institution. Z ostatních prací jeho jmenujeme: Tliings as they are in America (1853); American jottings (1855); American slaveiy and colour (1859); JHctoral historjr of England (1860); History of the Russian war (téhož r.); History of Fee- blesshire (1864); France, its history and revo- lutions (1871); Memoir of Robert Chambers, with autobiographic reminiscences (1872 a část.) ; novellu Ailie Gilroy (1872). 4) Ch. Robert, nakladatel a spis. skot- ský, bratr před. (♦ 1802 v Peebles — f 1871 v Edinburce), založil si stejně odvážně jako bratr jeho knihkupectví, jež r. 1832 spojil s bratrovým. Před tím iiŽ pracoval literárně. R. 1821 počal vydávati literární list >The Kaleidoscopec, jejž sám většinou psal; r. 1824 vydal Traditions of Edinburg^ jež mu získaly přátelství Walt. Scotta; r. 1826 Rhymes of Scotland, pak IHcture of Scotland (2 sv., 1827); Historíes of rebellions in Scotland, and life of James I. (5 sv., 1828—30); Biographical dictionary of eminent Scotsmen (4 sv., 1832 až 1835); Scotttsh ballads and songs (3 sv.); životopisy Waltera Scotta, Smolleta, Burnsc a j. Do »Edinburgh Journalu« přispěl nej- lepšími články. R. 1844 vydal anonymně The vestiges of the creation (12. vyd., 1884), v němž projevuje znamenité vědomosti geologické a jež způsobilo v kruzích orthodoxních ohromný poplach, poněvadž bořilo biblickou legendu a v nejednom směru souhlasí s theorií de- scendeční a evoluční ; dílo bylo připisováno rázným autorům, mezi jinými i princi Alber- tovi, a teprve r. 1884 odhaleno autorství Ch-ovo. Pozdější práce Ch-ovy jsou: On ancient sea margins (1S48); Tracing of Iceland and the Faroe Islands (1855); Domestic annals of Scotland (3 sv., 1858—61); Book of days (2 sv., 1862—63), historický kalendář; Life and Works of Robert Burns (4 sv., 1857). Roku 1863 jmenován byl universitou St. An- drews čestným doktorem práv. Robert Ch. byl ještě nadanější spisovatel než Wil- liam. Je z nejlepších lidových spisovatelů, nálady prosté, důvěrné, humoristické; po- učuje bez pedantičnosti; znamenitě líčil ze- jména mravy, obyčeje, legendy a krajiny skotské. Šld. 6) Ch. George, angl. malíř architektur a marin (♦ 1803 ve Whitby, Yorkshire — + 1840 v Londýně). Mnoho cestoval po moři a vystavil v Londýně veliké panorama to- hoto města. Na to stal se divadelním ma- lířem a pro krále Viléma IV. maloval v ho- spitalu v Greenwíchi Dobyti Portobella r. 1739 a Obléhání Al{iru r. 1816. J-k. Ott5v Slovník Naufoý, >▼. XII. 13. z 1897. OhambOTsbui^h [čémbrsbergj, hl. město hrabství Franklin v státu Pennsylvania se- veroam. Spoj. států, v krásném údolí cumbcr- landském na Conecochcaorue Creeku, 84 km jz. od Harrisburgu; má akademii, presbyte- riánskou Wilson College pro dívky, 2 banky, výrobu hospodářských strojů, papíru, nábytku a 7863 ob. (1890). Nfésto založeno bylor. 1764; r. 1864 spáleno bylo od konfederovaných. Chamoertin fsjuiberten], proslulý vino- hrad Horního Burgundska, jižně od uevrey- Ch., arr. Dijon fr. dep. Cóte ďOr, z něhož pochází jeden z nejjemnějších druhů červe- ného burgundského vína. Zaujímá plochu asi 25 ha^ víno z něho má ročně cenu asi 500 — 1500 fr. Nejlepší druh však roste pouze na 4—5 ha. Pod jménem Ch. přicházejí do obchodu i jiná, méně dobrá vína okresu Ge- vreyského. Ohanibéry [šán-], it. Ciamberl, kdysi hl. m. Savojska, od r. 1860 hl. m. arr. t. jm. a fr. dep. Savoie, 269 m n. m., při vtoku Laissy do Albany, 9 km j. od Bourgetského jezera, na tratích Valence-Grenoble-Ch. a Ch.-Modanc, Culoz-Ch. a St. André le Gaz- Ch., v údolí obklopeném horami 500 — 1500 m vysokými. Ulice města jsou většinou úzké a tmavé; ze staveb vynikají: gotická kathedrála, v XIV. stol. započatá a r. 1430 dokončená, kostel Notre Damc, r. 1636 v dorském slohu postavený, zámek z r. 1232 s krásnou kaplí a parkem, r. 1803 restaurovaný, radnice, pa- lác spravedlnosti, před nímž pomníkFavreův, nové divadlo, tržnice, t. zv. sloní fontána na boule var dech se sochou gen. Boignea, jenž své jmění městu odkázal, tamŽe pomník zří- zený r. 1892 na pamět připojení Savojska k Francii a j. Ch. jest sídlem arcibiskupa, prefektury, appell. a obch. soudu, velitelství 28. divise a 56. brigády pěchoty, má 2 semi- náře bohosl., lyceum, seminář uČit., hudební školu, veř. knihovnu s 25.000 sv., museum umělecké a přírodnické, bot. zahradu, ně- kolik vědeckých společností, blázinec, ústav pro hluchoněmé, několik nemocnic a sirot- činců, 7 klášterů aj. Průmysl jest dosti čilý; jsou zde jmenovitě továrny na hodiny, hed- vábné gázy a punčochy, krajky, taffet, sukno, rukavice, klobouky, kožené a krátké zboží, papír, barvivo a pivo. V okolí pěstuje se mnoho vinné révy a doluje se na kamenné uhlí, V Challes, 6'5 Arm jv. od města, jest minerální pramen o teplotě 10*5* C. Obyvatel má Ch. 14.936, jako obec 19.755 (1891). Ve vzdálenosti 2 km jest letohrádek les Čhar- mettes, v němž žil J. J. Rousseau. — Prvá zmínka o Ch, děje se r. 1029; tehdy slulo Camberiacum. Hrabě Tomáš Savojský, jenž vystavěl zdejší zámek, učinil r. 1232 Ďh. hl. městem Savojska. Od r. 1525 náleželo město k Francii, mírem r, 1559 v Cateau-Cambrésis uzavřeným postoupeno zpět Savojsku, r. 1600 opět opanováno Francii, ale pouze na rok, r. 1792—1814 bylo Ch, hl. městem franc, dep. Montblanc, mírem pařížským opět vráceno Savojsku. R. 1860 odstoupeno znovu Francii. Arrond. má na 152801 km^ v 164 obcích 3 34 Chambeyron Mont — Chambrana. 138.715 ob. (1891) a rozpadá se v kantony: Aix-lcs-Bains, Albens, Ch.-Nord, Cn.-Sud, Chamoux, Lc Chátelard, Les Echclles, Mont- mélian, La Motte-Servolex, Le Pont-de-Beau- voisin, La Rochette, Ruffieux, St. Genix, St. Pierrc-ďAlbigny a Ýenne. Chambeyron Mont [rnón šanbérón], hora v Kottickýcn Alpách ve franc. dep. Basses Alpes, pří ital. hranici. Ch. náleží k massivu mezi údolími de 1'Ubaye a de TUbayette, jest 3400 m vysoká a poprvé dostoupena r. 1878 P. Agnielem a J. Risoulem. Cluunbon [šanbon], též Chambon-Ste Valérie, hl. m. kantonu, v arr. Boussac. fr. dep. Crcuse, 470 m n. m., při stoku Voueizy s Tardou; má kostel z XI. stol., továrnu na krátké zboží, na hospodářské stroje, tiskárnu a 1674, jako obec 2534 ob. — Kanton má na 260-47 km* 9437 ob. _ Le Chambon-Fens^erolles [šanbón fé- žrol], hl. m. kantonu, v arr. St. Etienne fr. dep. Loiře, na stoku Vachérie a Ondainy, při trati Paříž-Lyon; má kostel v řeckém slohu (z r. 1847), starý zámek, továrny na zboží ocelové a železné, výrobu krátkého zboží, uhelné doly, huté, chov hedvábníků a 4950, jako obec 9016 ob. (1891). — Kanton má na 110-65 km* 44.725 ob. OhambonniéreB [šánb6iijér] v. de Cham- pion Jacques. Cliájiibord [šánbór], ves v kantonu Bra- cieux, arr. Blois fr. dep. Loir-et-Cher, na Cossonu, 15 km vých. od Blois; má 211, jako obec 436 ob. (1891). Zde jeden z největších a nejslavnějších zámků Francie. Zámek za- ložen byl PYantiškem I. r. 1526; stavba trvala do r. 1536 a bylo při ní stále zaměstnáno na 2000 dělníků; i nástupci Františka 1. k vý- zdobě zámku znamenitě přispěli, jmenovitě Ludvík XIV. Hlavní budova, ve slohu vlaš- ské renaissance, jest 156 w dl. a 117 m š. Rohy tvoří 4 monutné, okrouhlé vcžc. Vni- třek obsahuje 440 místností, dílem nádherně a starobyle zařízených, krásnou kapli s ora- toriem, umělé točité schodiště a množství portraitů historických osob. Zámek obklopen jest parkem ve výměře 5500 ha, jenž ohrazen jest zdí 32 km dl. a objímá 5 dvorců a 14 ryb- níků. V zámku tomto sídlil František 1. za Í>oslcdních let svého panování a i jiní krá- ové francouzští, jmenovitě Ludvík XIII. a Ludvík XIV., zde časem se zdržovali a velko- lepé slavnosti pořádali. Ludvík XV. daroval zámek svému tchánovi, bývalému polskému králi Stanislavu LeszczyAskému, jenž zde osm let žil. R. 1745 daroval týž král zámek Ch. maršálkovi Saskému Mořicovi, jenž zde r. 1750 zemřel. Potom od r. 1777 obdrželi zámek od Ludvíka XVI. v léno Polignacové. Za doby velké revoluce bylo v zámku depot koní. Napoleon I. daroval zámek r. 1809 maršál- kovi Berthierovi, vévodovi z Ncufchátelu, od jehož vdovy zakoupili jej z peněz subskripcí nabytých r. 1821 legitimisté a darovali jej vévodovi Bordeauxskému, jenž se odtud na- zýval hrabětem Ch-em. Po jeho smrti r. 1883 přešel zámek v majetek vévod z Parmy. Srv. Merle ct Périé, Dcscription historique et pittoresque du Cháteau de Ch. (Paříž, 1821); La Saussaye, Le Cháteau de Ch. (t, 1859, VIII. vyd.). _ Chambord [šanbór] Henri Charles Ma- rie Dieudonné ďArtois, vévoda z Bor- deauxu a hrabě z Ch-u, vnuk Karla X. a syn zavražděného vév. Karla Ferdinanda z Berrv (* 1820 v Paříži — f 1883 ve Frohsdorfc). Narodiv se v 7. měsíci po smrti otcově, byl uvítán jako jediný mužský potomek králov- ské větve bourbonské od strany legitimistů jako > zázrakem od Boha dané dítěc a obdržel od zvláštního sdružení legitimistů v den křtu (1. kv. 1821) panství Chambord do vínku. Za červencové revoluce zřekl se Karel X. i vévoda z Angoulému koruny v jeho pro- spěch, než po vítězství strany orléanské musil princ opustiti Francii i vychováván byl v Praze v zásadách legitimistických. Po smrti Karla X. jedna strana legitimistu, zvaná Henriquin- quisté, prohlásila ho proti vévodovi z An- goulému za krále pod jménem Jindřicha V., načež přijal titul hraběte z Ch-u, přesídlil se do Gorice, 16. list. 1846 slavil tu svůj si^atek s modenskou princeznou Marií Terezií^ a od r. 1851 sídlel ve Frohsdorfě u Vídeňského Nového města. Byl těla slabého, mysli dobré a chování příjemného, ale lpěl na rodinných tradicích a zásadách tak houževnatě, že pro- meškal mnoho příležitostí získati korunu fr., jako r. 1848, potom po pádu císařství r. 1871, kdy obě strany rodiny královské se smířily, a r. 1873, kdy odmítl s rozhořčením poža- davek, aby zavázal se vydati ústavu a za- měniti bílou barvu praporů za národní tri- koloru. Pochován jest v Gorici, nároky jeho na korunu franc. přešly na větev orléanskou. Viz Dubosc de Pesquidoux, Le comte dr Ch. ďaprěs lui-měme (Pař., 1887); Nouvion a Landrodic, Le comte de Ch. (t., 1886). Chambrana [šam-] (franc. chambranle), obruba, obložení dveří, oken a p., skládá se s 'A fn / m n 7 ? / 7 C 18S9. Chambrana v>-lvořenA otopeným rohem ostini. Z jedné nebo více desek nad líc zdi mírně vyložených a převáděcími články po způsobu ařchitrávů ovroubených. Nejvnitrnější plocha ch-ny buď splývá v jedno s lícem zdi, anebo zapadá za líc zdi. Podřízená okna (na př. okna staveb hospodářských nebo továrních) bvvají orámována jen jednoduchým sejmutím hrany (vyobr. Č. 1889,). Profily ch-an mohou býti buď jednodílné (profil a, b, c, d, e, vyobr. Č, 1890.) nebo dvoudílné (profil /, gr, K U j» ''% tamtéž), nebo může kterýkoliv z nich míti ještě na venkovském svém líci převáděcí člá- nek (profil /, m, tamtéž). Okna nebo výplně jsou buď na všech stranách lemovány ch-mi Chambray — Chameleón. 35 (vyobr. c. 1891, a)^ anebo se opírají svislé části cií-ny o pCKJokenni římsu (vyobr. č. 1891. b)^ íincbo koneóné stojí ch-ny na celém posta- mentu, (vyobr. ó. 1891. c\ Průřezy ch-an buď zabíhat ji prostě do vrcnních šikmých ploch podoicennicli říms, nebo mají též svou zvláštm' C. 1890. Profily cbambrany. patku, na které se nékdy ještě lomí, anebo konečné se obrací jejich profil při doběhnutí nad římsu podokenní. Shora bývá na ch-ně č« 1 69 1. Okna orámovaná chambranami. V nejjednodušším případu uložen článek, ma- jící výraz ukončení — korunování, anebo se nad oknem uspořádá nadokenní římsa, která buď jest sloučena s vodorovnou částí ch-ny vroubící podvoj č. nadpražní okna co s ar- chitravem v nadokenní římsu architravova- nou, anebo se pod ni klade ještě vlys, tak že pak vodorovná ch. podvoje s tímto vlysem a nadokenní římsou tvoří celé kládí. Fka. Ohanibiray [šánbré] George, markýz, hi- storik franc. (* 1783 v Paříži - f 1850 t.). Upadl na výpravě proti Ruslcu do zajetí a internován byl dlouhou dobu v Ukrajině. Po návratu na základě vlastních zkušeností a pak listin vybraných z archivu ministerstva války sepsal důležité a cenné dílo: fíistoire de Tex- pédition de Riissie (Pař., 1833, 2 sv.). Menší spisy jeho byly vydány pod titulem Mélangea. Cnambre [šanbr], franc. z latin, camera, 1. světnice, pokoj, komora; ch. garnie, po- koj nábytkem opatřený a svobodnému pod- nájemníku pronajatý; ch. séparée, oddělený pokoj v hostinci; 2. síň, sbor; ch. des de- pu tés, sněmovna poslanecká. Cliaiiibre ardente [šánbr ardant], franc, t.j. ohnivá komora, ve Francii název zvlášt- ních soudů, jež rozhodovaly nad kacíři, trá- vicí, čaroději a p. a odsuzovaly zpravidla ku hranici. Poprvé zřízen byl soud takový za Františka I. r. 1535 proti protestantům, po- zději za Jindřicha 11, proti hugenotům a po- sléze za Ludvíka XIV. v 1. 1677—80, když po vyznání se travičky markýzky de Brinvillicrs (v. t.) bylo mnoho osob šlechtických obviněno z travičství. Srv. Weiss, La Ch. a. (Pař., 1889). Chambre intronvable [entruvábl], franc, t. j. komora, kterou nelze najíti, tak nazval Ludvík XVIII. posměšně druhou komoru, která v 1. 1815 — 16 majíc většinu royalisti- ckou, slepě a vytrvale podporovala zpáteč- nické ministerstvo a opírala se plánu Richc- lieuovu, zříditi silnou střední stranu, která měla proti revolučním živlům vládu chrániti. Později pojmenování to stalo se přezdívkou pro zpátcčnické sněmy a komory. Cbambrez Ignác, kreslič {* 1752 v Hole- šově na Moravě — f 1811 ve Lvově), vy.stu- dovav cestoval po zemích předlitavských, Ně- mecku, Elsasku, Švýcarsku a Itálii, studuje nejznamenitější budovy a díla umělecká; vý- sledky své cesty shrnul v díle: Cesta skij čtrchy^ Rakousy^ Bavory^ švábskou^ švýcarskou, elsaskou a vlaskou krajinou od r. íyy6-8() (zů- stalo v rukop. ; pouze cesta po Moravě popsána v Schriřten der mahr.-schles. histor. Sekzion sv. 9.). R. 1793 jmenován učitelem kreslení v Těšíně, načež povolán r. 1807 jako prof stavi- telství na univ. krakovskou, odkud přeložen do Lvova. Další díla Ch-ova jsou: Krátké vy- psáni \ačátků rebeli ie franc. afdo usmrceni krále Ludvika X Ví. ; mimo to psal knihy obsahu nábo- ženského, jako: O nexnabo^stvi^ mudrlantstvi a j. de Cbíumbrier [šanbrié] Alice, básnířka švýc. (♦ 1861 v Neuchátelu — f 1882 t.), je- jíž sebrané verše ušlechtile a vážně reflek- tivné vyšly sebrány r. 1884 pod názvem Au dělá (vyd. Ph. Godet). Chknisleoil {Chamaeleo Laur.), jediný rod čeledi téhož jména (C^mjWtfonř/í/^e), jež sama jediná náleží v podřadí ještěrů červoja- zyčných {Vermilinguia^ Rhiptoglossa). Spo- lečné znaky čeledi i rodu jsou tyto: hranatá hlava jest pokryta četnými drobnými štítky ploskými nebo vypouklými a někdy také ozbrojena rohovitými výčnělky nebo hroty; záhlaví až nad Šíji prodlouženo v jehlancc přílbě nebo kápi podobný. Oko zakryto vy- pouklým, okrouhlým víčkem s nepatrnou štěr- 36 Chamcroyovy váhy — Chamfort. binou uprostřed; obě oči mohou se pohybo- vati smčry naprosto různými. Bubínek uŠní jest pod kozí ukryt V čelistech jsou zuby narostlé. Podivnou má úpravu jazyk ch-ův: v klidu leží zatažen v zadní části dutiny ústní, lapaje hmyz můŽe jej však ch. vymrštiti i do dálky 20 cm, což se déje rychlosti převelikou. Pak má ta čásť jazyka, jež se návalem krve do cev prodlužuje a ztopoří, tloušťku brku, vpředu pak nese tlustší čásf jazyka zdélí až 2*5 cm (objemu asi 2 cm)\ tato jest na před- ním konci prohloubena, vráskovitou blankou povlečena a stále lepkavá, totiž pokryta hmo- tou mazlavou, několika žlázami vylučovanou. Hubený trup jest vysoký, se stran sploštélý, na hřbetě, někdy také i vezpod na břiše v pilo- vitou, často dosti břitkou hranu smáčkly a všude pokryt šupinkami drobným zrnkům podobnými. Příslovečné měnění barvy těla má vecíle známého výkladu BrQckeova pří- činu v tom, že jsou v kůži dvě vrstvy růz- ného pigmentu: ve zpodních partiích kůže jest barvivo světlejší (bělavé i žlutavé), mimo něž všude v kůŽi ve zvláštních rozvětvených buňkách jest uloženo barvivo temné (černo- hnědé). Roztahuj í-1 i se tyto buňky, kůže stává se temnější, a měna barev vůbec záleží v tom, že buď ta neb ona vrstva pigmentu zřetel- nější se stává nebo také jedno barvivo dru- hým prosvítá. Původní barva těla na př. u ch-a obecného jest našedivělá a nazelenalá; kůže však může míti barvy všech odstínův od barvy žlutavé až do modrozelené, pak také barvu narudlou, oranžovou, fialovou atd., tmavší nebo světlejší skvrny, pruhy a j. Pod- nětem této měně barev jsou buď vlivy vnější (světlo, teplo), buď stavy duševní (rozkoš, po- dráždění a hněv), nebo jiné pocity (hlad, ží- zeň). Památno jest, že může míti každý bok těla barvu jinou. Štíhlé nohy mají všecky délku rovnou a po 5 prstech, ale po dvou nebo třech kozí tak spojených, že se zdá, jakoby na každé noze byly srostlé ve dvě skupiny proti sobě postavené. Na předních nohách jsou spojeny spolu dva vnější a tři vnitřní, na zadních naopak tři vnější a dva vnitřní; následkem toho mohou se ch-i chá- pavými nohami svými větví velmi pevně při- držeti. Všecky prsty jsou ozbrojeny krátkými, málo zakřivenými a ostrými drápky. Oblý a dlouhý ocas jest u trupu dosti silný, ale ku konci štíhlý a tamtéž z pravidla ve spirálu za- vinut; ježto jest chápavý, může se také jím ch. haluze držeti. Ze zííakův anatomických stůjž tu jen zmínka o podivné lebce, jež ně- kterými znaky podobá se lebce krokodilí nebo želví. Veliké orbity mají ostré okraje, kosť čelní jest jediná, quadratum pevně s lebkou srostlé, supraoccipitale ve vysoký, jiŽ zvenčí patrný hřeben prodlouženo. Obratle šíjové jsou jen 2 nebo 3. V pásmu lopatkovém schá- zejí vlastní kosti klíční. Památnou úpravu mají zápěstí a zanártí. V zápěstí jest vehké kostěné centrále, nepatrné chrupavčité inter- medium a kostěné ulnare i radiále; z carpalii druhé řady jest vyvinuto jen carpale 1. a 5., ostatní tyto elementy zápěstí srůstají však s proximalními konci kůstek záprstních {meta- carpaliay Nepatrná chrupavka u první kůstky zápěstni {carpale 1.) není asi leč zbytek 6. prstu {praepoUex). Zanártí ch-ů Uší se od tarsu ostat- ních jcštěrů tím, že má veliké centrále a mima ně v prvé řadě také sice veUkou kosť jedi- nou, ale jen s jedním bodem ossifíkacním,. ve druhé řadě pak jest o sobě vyvinuto iar- sale 1., kdežto 2.-4. s příslušnými kostmi přednártí srůstají (přechod ku ptákům). Rod ch-ů čítá asi 30 druhů, přebývajících veskrze jen na východní polokouli; jsou to význační plazové Afriky, ale žijí i v blízkých končinách sousedních světa dílů. Nejhojnější jsou na pobřežích a na ostrovech; jsou to dokonalí plazi pokřovní, sedávají nepohnuti v haluzích stromů nebo houštin, pohybují se jen pramálo, nesmírně váhavě, a vytrvale čí- hají na hmyz (mouchy, motýle, brouky, ko- bylky, housenky a j.), jejž bleskurychle Jazy- kem svým lapati umějí. Tsou velice hltaví. Snášejí 30—40 oblých, běfavých a našedivé- lých vajíček s vápnitou, ale porovitou sko- řápkou do mělké jamky, již si sami vyhrabou,, a pak je zemí a listím přikrývají. Nejznáměj- ším druhem jest ch. obecný (Chamaeleo vul- garis Daud.) ze sev. Afriky a již. Andalusie. Má výrostek týlní v podobě trojbokého, tu- pého jehlanu, jenž zabírá u samce Vst u sa- mičky jen V4 uélky celé hlavy; ostrá hrana hřbetni, složená z pilovitých šupinek, jest v zadní části trupu již nezřetelná a také břicho jest v zoubkovanou hranu smačklé. Ocas jest trochu delší trupu; všecka délka jest 25 až 32 cm. Barva těla jest za živa rozmanitá, u mrtvého ch-a zelenavě šedá. Br. Ohameroy O vy váhy viz Mostní váhy. Ohamfort [šanfór], vlastně Sébasticn Roch Nicolas, spisov. franc. í* 1740 v Cler- montu v Auvergni — f 1794 v Paříži), cesto- val r. 1761 v průvodě hraběte van Eycka po Německu; r. 1764 hrána byla jeho komedie La jeune Jndienne; v 1. 1765 — 69 složil několik básní, jimiž se ucházel o cenu Akademie, a rozpravy Vinfluence des grands écrivains (17ó7) a Eloge de Moliere (1769); r. 1770 napsal ko- medii Marchand de Smyrně, r. 1774 zname- nitou Eloge de Lafontaine (1774). r. 1776 hrána před královskou rodinou tragédie jeho Mu- stapha et Zéangir, Navázal jí s^ky se dvorem^ získal pensi 1200 fr. a úřad sekretáře u prince z Condé; r. 1781 stal se členem franc. Aka- demie. R. 1783 seznámil se s Mirabeaucm» jenž jej vysoko cenil a jehoŽ byl neustálým tajným spolupracovníkem. K věci revoluce přimknul se horlivě přes aristokratické styky své a mnohé okřídlené slovo, vtipně vysti- hující situaci, pochodí od něho. (Tak titul brožury Sieyěsovy: »Co je třetí stav?€, tak slovo k vojsku francouzskému táhnoucímu za hranice: » Válku zámkům, mír chatrčím* a mn. j.). V srpnu 1792 jmenován byl ředite- lem Knihovny národní; za hrůzovlády, již za- vrhoval, byl vězněn. Z pozůstalých papírů jeho sestavil přítel Ginguené Pensées, maxi- mes, anecdotes, dialogues (1803, nové vydání 1860), jež podávají nejcharakterističtější rysy Chamiec — von Chamisso. 37 satirického a cpigrammatického ducha Ch-ova. Dila jeho vydali Ginguené (Paříž, r. III. (17951, 4 sv., se životopisem) a Auguis (1824, 5 sv.), výběr Lescure ve 2 sv. (1879). Ch. byl bez odporu znamenitý duch i spisovatel, neoby- čejné měkké citlivosti a neobyčejně vyvinuté pýchy; doznal mnohých ran v živote, jimiž zhořknul jeho duch; odtud zdánlivě pessimi- stický a misanthropický ráz jeho, který jej staví vedle La Bruyěra, La Rochefoucaulda a Swifta. V Ch-ovi byl také základ k zname- nitému kritiku literárnímu, jemuž nedala vy- spěti jeho roztříštěnost životní. Srv. Sainte Ekíuve, Causeries du lundi, IV. 1. Éld. Cbamleo Józef, současný básník polský, dramatik a lyrik (* 1841 ve volyňské gub., luckém új.), studoval v RóuTiém a pak po dvě léta na právnické fakultě v Kijevě. Vy- stěhovav se za hranice doplnil vzdělání své v Heidelberce a r. 1865 usadil se trvale v Pa- říži. Vystoupil v literatuře r. 1869 sbírkou Próby rymotwórcie (Lvov, 2 d.), obsahující ly- riku, a dvě dramata, z nichž jedno líčí osuay Samuela Zborowského, druhé Tadeusze Rey- tena, slavného svým vlasteneckým vystupo- váním na sněme v Grodně při dělení Polska. Dále vydal: Ksítj^ka sonetów (Paříž, 1872); Ďasy starego patrioty {t., 1873), kterážto sbírka z ohledu na censuru nemohla býti vytištěna ve Varšavě; Ciem chata bogata (t., 1875); Która? (t, 1877), list z upomínek pařížských, a Fiosiiki jesienne (t, 1880). Nejlepšími jsou tři poslední sbírky jak pro umělecký způsob tvorby, tak pro zaokrouhlenou a soustředě- nou stavbu, pružnost verše a jemné odsti- ňování citů. Příčinou zahraničného pobytu Ch-ova zdá se býti okolnost, že byl politicky kompromittován v událostech r. 1863. Některé básně jeho byly přeloženy též do češtiny {v Květech 1885. Slov. Sborníku 1885 a j.). Chamler [šamjé] Daniel, prot. bohoslovec franc. (♦ 1565 v Dauphine — f 1^21 v Mon- taubanu při obléhám), byl po otci pastorem v Montélimartu ; účastnil se přemnohých synod a shromáždění politických jsa smělým obháj- cem své víry. R. 1612 jmenován byl pastorem a prof. akademie v Montaubanu. Napsal ně- kolik znamenitých děl polemických, jako: Pan- stratíae catholicae sivé controversiarum de re- ligione adversus pontificios corpus {Geney^, 1626, 4 sv.) a Corpus theologicuntf s, Loci communes theologici (t., 1653). Srv. Ch. Read, D. Ch. (1858). 2) Ch. [čemír] Prcdcrick, romanopisec angl, (♦ 1796 v Londýně — f 1870). vyzna- menal se jako námořní důstojník; od r. 1833 byl smírčím soudcem ve Walthamu. Napsal řádu románů většinou námořnických, v nichž sledoval Marryata: Life of a sailor (1832, 3 sv.) ; Ben Brace, the iast of Nelson' s Aga- memnons (1836 a část., 3 sv.); The Arethusa (1837, 3 sv.); Jack Adams (1838, 3 sv.); To)k Bowline (1839, 3 sv.); Trevor Hastings (1841, 3 sv.); Passion and principle (1842, 3 sv.); Count Kónigsmark (1845, 3 sv.); dále napsal Review of the rrench Revolution ofiS4S (1849) a My travels^ or an unsentimental journey through France^ Swit^erland and Italy (1855, 3 sv.). von OhamiSSO [ša-] Adelbert, vlastně Louis Charles Adelaíde dc Ch. de Bon- court, básník něm. původu franc. (* 1781 v Boncourtu v Champagni — f 1838 v Ber- líně), vystěhoval se r. 1790 s rodiči svými a přišel konečně do Berlína, kde navštěvoval franc. gymnasium a stal se pak pážetem krá- lovniným. R. 1798 vstoupil do pluku pěchoty pruské, z níž vystoupil r. 1806. R. 1810 uchá- zel se o professuru v Napoléonville; záhy na to seznámil se s paní de Staěl v Coppetu, kdež začal také studovati přírodopis, hlavně botaniku. R. 1812 vrátil se do Berlína, kdež vešel v důvěrný styk se spisovateli romanti- ckými Lamottem-Fouquém, Hitzigem, Neu- mannem a j. a studoval na universitě. R. 1815 provázel jako přírodozpytec výpravu ruské lodi >Rurika<, setkal se však v tomto úkolu s všestranným příkořím, hlavně kapitána Otty v. Kotzebue; nepřízeň k němu byla taková, že i vědecké zprávy jeho z této cesty uve- řejněny byly zkomoleně. Vrátiv se v říjnu 1818 do Berlína, byl jmenován kustodem bo- tanického ústavu, později ředitelem král. hcr- barií a r. 1835 členem Akad. věd. Ch. psal nejprve verše francouzské, od r. 1803 něme- cké, jež uveřejnil v >Musenalmanachuc vy- daném společně s Varnhagenem (3 roč. 1804 až 1806). R. 1813 v trudném duševním roz- položení napsal humoristický román Peter Schlemihl (1814), nejznámější dílo Ch-vo po- věsti světové. Román tento, v němž Ch. zobrazil vlastní bezútěšnost a vnitřní rozpory, zůstane charakteristickým dílem romantické školy a romantického názoru životního. Roku 1831 vydal souborně Gedichte (23. vyd. 1884), kdež ponurý a bolestný tón převládá, zvláště v romancích a balladách, v nichž podal ně- která znamenitá čísla silné nálady a barvy; tercinou, dosud cizí německé poetice, napsal nejlepší čísla, jako: »Retraite€, »Matteo Fal- cone« a >Salas v Gomez«. Vedle toho zná i tóny meditativni a oddané resignace (známé básně >Schloss Boncourt« a >Kreuzschau<) a rozmarně veselé i vtipné napodobící lidový popěvek. Přeložil s Gaudym také výběr z Bé- rangera (1838, nové vyd. 1873). V historii věd přírodních pojistil sobě Ch. jméno trvalé ze- jména tím, že první ukázal na složitý způsob rozvoje rodozměnou zvaný objeviv a popsav na uvedené výzkumné cestě rodozměnu salp. Z vědeckých prací jeho uvádíme: Bemerkungen u. Ansichten auf einer Entdeckungsreise unter Kotzebue (3. díl Kotzebuovy Entdeckungsreise, Výmar, 1821); denník Reise um die Welt; řadu botanických prací, jako Obersicht der nut^- barsten und schádlichsten Gewáchse in Nord- deutschland (1827). Ch. byl povaha čistá a hlu- boká, zrazená však životem, vyšinutá z přímé a rovné dráhy; jazyk, v němž básnil, nebyl jeho jazyk mateřský; ačkoliv náležel ke kruhu romantiků, byl váben ke klassikům, předem Gcethovi. Ch-va >díla€ (vyd. Hitzigem, 6 sv., 1836—39, 6. vyd. 1874) obsahují jeho životopis i listy. Nová vydání jsou od ti. Kurze (1869), 38 Chammurabi — Chamotte. Hcsekiela (1879), M. Kocha (1882), R. Bótt- chera (1890). Srv. K. Fulda, Ch. u. seine Zcit (1881); G. Hofmeister, A. v. Ch. (1884); E. du Bois-Reymond, A. v. Ch. als Naturforscher (1889). Šld, Ohammurabi viz Babylónie 226. OhamoU [šamoa], franc, kamzík, kamzici kůže, barva kamzici, světle žlutá. Oliamolsit [šamoazit] jest minerál celistvý neb jikercovitý, modře a zeleně šedý neb ze- lenavé černý, u vrypu barvy jasnější, na lomu mdlý. Tvrdost ch-u rovná se asi tvrdosti vá- pence, hust. 3— 3*4. Různé ch-y vykazují kvan- titativně dosti různá množství SiO^, FeO, ii/.Oj, //jO, tak že nelze dosud vzorec stano- viti, kterým by složení ch-ů uspokojivě vy- jádřeno bylo. Původně byl ch. popsán od Berthicra z údolí Chamosenského ve Švýcar- sku; v Čechách nacházíme mohutná lože ch-u v zpodním siluru zvláště v okolí Nučic, pro- měnou ch-u vznikají t. zv. rudy Nučické, zvláště krevel a hnědel, suroviny železných huti České montanní společnosti. V. Oliamomllla (bot.) viz Matricaria L. Ohamoniz [šamonl], též Lc Pricuré, chybný Chamouni neb Chamounix, ves a hl. místo kantonu, v arr. Bonneville fr. dep. Haute Savoic na Arvě při úpatí Montblancu, 1050 m n. m.; skládá se většinou z hostinců, má benediktinské opatstvi zal. r. 1090, kabinet minerální, pomník H. B. de Saussura a vůdce Balmata, kteříž provedli prvé dostoupení Montblancu, hodinářství, koželužstvi a 2421, jako obec 2447 ob. (1891), kteříž živí se ho- stinstvím, prodejem nerostů a jako průvodci cizinců. R. 1855 místo částečně vyhořelo. Údolí Chamonixské, mezi massivem Montblancu a sev. Savojskými a záp. Walliskými Alpami, vyniká četnými přírodními krásami a divokou romantikou. Celkový směr údolí jest od sev.- vých. k jzáp., střední výška obnáší 1050 m n. m., délka od Col de Balme (2204 m n. m.) až po žlcb Arvy u Les Houches 24 km, Šířka 1-5 až 2 km. Protékáno jest údolí horním tokem Arvy a uzavřeno na pravé straně Flégěrou (1806 m n. m.), Mont Bréventem (2525 m n. m.), na levé straně ledovci du Tour, ďArgentiěre, des Bossons a dcs Bois (Mcr de glace). Z to- hoto ledovce prýští Arve. Nejvíce pozoruhod- nými body údolí Chamonixského jsou La Flé- gěre a Brévent, poskytující krásnou vyhlídku na Montblanc, terassa na Aiguilles Rouges (1887 m n. m.), Montanvert (1920 m n. m.) nad ledovcem des Bois, skalní stěna Le Chapeau, ledová klenba nad prameny Arvcyrona a j. Přistup do údolí jest z Genevy silnicí 84 km íll., z Wallisu (Martigny) vede jízdní cesta do Sailanchcs přes Těte Noire a cesta pro mezky přes Col de Balme. Přes ledovce vedou četné průsmyky, ale vesměs neschůdné a nebez- pečné. Nejvíce se užívá ještě průsmyků přes Col du Géant (3415 m n. m.) a přes Col d'Ar- gentiěre (3362 m n. m.). Výstup na Montblanc zpravidla děje se z údolí Chamonixského. Oby- vatelstva ve 3 farních vsích jest kolem 4000. Živí se hlavně chovem dobytka a výdělkem z návštěvy cizinců, jichž sem do roka při- chází kolem 20.000. V údolí daří se z obilí ječmen a oves, dále brambory, len, konopí a zelenina, ale skoro žádné ovoce. Vyrábí se zde proslulý aromatický med, zcela bílý. Druhdy okolí zdejší rozkřičeno bylo za prokleté hory (Les Monts Maudits). R. 1741 Angličané Wind- ham a Pocock blíže je ohledali a o jeho krá- sách zprávy podali. Avšak teprve zkoumáním de Saussurovým stalo se údolí všeobecně zná- mým (1760) a cílem stále vzmáhající se ná- vštěvy turistů. — Srv, Ceresole, Ch. und der Montblanc (Curych, 1888); Perrin, Histoirc de la vallée et du prieuré de Ch. (1887). Ohamotte [šamot], franc, šlovou buď hlíny ohnivzdorné, silně vypálené, anebo střepy po- škozené z pouzder pecí, v nichž panuji nej- větší žárv, mufií, kamenů ch-ových atd., které stroji v hrubší či jemnější moučku byly roz- drceny. Nei lepší surovinu pro výrobu ch-u poskytují hlíny nejohnivzdornější útvaru ka- menouhclného, které zároveň v žáru poměrné nižším dosti husté se vypalují. Hlíny pálí se na ch. v pecech různé konstrukce, nejnověji plynových, v celých kusech. Rozdrceny byvši; stoupou, mlýny koulivými, šroubovými i vál- covými, třídí se podle velikosti zrna, ježto podoba i velikost zrna k různým účelům jest rozličná a důležitá, zvláště jde-li o ch. urči- tého zrna pevného a stálého naproti rychlej- ším změnám teplot. K ch-u druží se moučky z různých druhů vypáleného a nahodile při výrobě rozbitého zboží keramického, jichž podobně se používá. Hojny odbyt má ch. při výrobě zboží ohnivzdorného, kamnářského a jemnějších druhů jako přísada neplastická i k jiným druhům zboží keramické produkce. Ch-ové cihly čili šamotky vyrábějí se zhlin plastických nejohnivzdornějších a kaoli- novitých, jimž na různých místech přidává se rozličné množství látek neplastických, zostřují- cích, které musejí také býti v ohni zúplna stálé, ať byl tento kyslíkatým anebo reduktivním. Po většině přidává se mletých ch-ův v roz- ličném zrně, ač ku zvláštním účelům i ohni- vzdorných křemenů, pisků, pískovců i kře- menců se přimichuje. Ch-ové cihly mají po- jmenování podle toho, k jakému účelu slouží anebo v iak^ch místech v pecech anebo ji- ných zařízeních se jich používá, a podle toho řídí se také jejich složení ve směsi chemické i mechanické. Ch-ové cihly jsou pevné, hladké, dosti husté, bílé a jen se žlutavým odstínem ; červená barva jejich byla by podezřelým zna- mením naproti stálosti v ohni, jako přílišná měkkost a pórovitost naproti pevnosti. Dobré ch-ové cihly musejí vydržeti značný tlak, rychlé a dosti vysoké změny temperatur, a při tom nesmějí se smršťovati (proto přidává se jim valná čásť pálených hlin ohnivzdor- ných), trhati, odlupovati a pukati. Ch-ové cihly formují se z volné ruky a do formují stro- jem; čím větší tlak při doformování, tím pev- nější; tak ch-ové cihly z Gamkirku ve Skot- sku děkují svoji světoznámou pověst vedle výtečné suroviny jen vysokému tlaku parních lisů, jimiž u velké hustotě jsou formovány. Ch-ové cihly v užším slova smyslu, čisté hli- Chamouníx — Champagne. 39 nité. nejméně trpí zásaditou struskoa vyso- kých peci a proto tu vzhledem k jich pev- nosti, velké stálosti naproti nárazu a žáru s prospěchem ponejvíce se jich používá. Ch-ovéhlíny nejlepší vyskytují se v útva- ru kamenouhclném a jsou to zvláštč druhy 1 jpků černých, hlinitých, které bíle a poměrné dosti hustě se vypalují, jevíce při tom oproti Jiným hlinám naproti akci ohně, žáru, nej- vcísi trvanlivost, jako na př. lupky rakov- r.ickc. kterých se užívá v podobě trojhranů Segerových jako měřítka pro hlíny v ohni nejstálejší a které poznamenány jsou v řadě útvarů hlinitých číslem nejvyšším (36). Z těchto liipkti, které jsou skoro čistým křemičitanem hlinitým, hotoví se nejlepší druhy ch-áv. i jiné hlíny ohnivzdorné plastické mohou býti dobrou surovinou pro výrobu ch-fl, ne- obsahuj í-li jen součástí alkalických anebo al- kalickozcmitých (různé druhy písků živcovi- tých, vápno, mnoho slídy anebo sloučenin 7'eleza). které by stálost v ohni, pokud by ch-ů užilo se na výrobu kamenů ohnivzdor- ných, snadno mohly ohroziti. Hc. Chunoanlz [šamuni] viz Chamonix. Ohamovod {yas deferens) či vývod var- Ittní je tuhý válcovitý průchod 40—50 cm ťllouhý, jenž vzniká při dolním konci varlete z vývodu nadvarlctního a tvoří pak nejpod- statnější součást provazce chámového {funi- culus spermaticus), jsa tu obalen hojnými cé- vami, nervy, svalovinou a povázkami. Ve vnitř- ním oddílu tříselného ohybu poblíže hrmy prostupuje šikmo dučcjem tříselným skrze přední stěnu břišní a zahýbá se pak dolů do malé pánve, kdež se přikládá na zadní stěnu inéchýřc močového, nabíhaje tu ve zvi. baňku rhámovou {ampu!a vasis deferentis). Pod touto baňkou souvisí ještě s míškem semenným I vesicula seminalis) a vybíhá v úzkou trubinku vystřikovací (ductus ejaculatorius), jeŽ proniká žlázou přcdstojnou a ústí se do předstojní- tového oddílu roury močové. Podle zevního ijíldílu ch-u mohou sestupovati též kýly tří- selné, i stávalo se ve starších dobách pravi- delné, že při kýlořezcch býval zničen i ch. — Ch. v srovn. anat. v. Pohlavní ústroje. Ohamp [sán]: 1) Ch , tVanc, pole, širá rovina, volný prostor. 2) Ch. dc bataille [sán dc batáj], bojiště, j;olc válečné. 3) Ch de Mai [sán dc mé], májové shro- máždění lidu. jarní sněm. Germané konali každoročně na jaře všeobecný sněm, berouce tak podíl na veřejných záležitostech a schva- lujíce především válečné plány svých vůdců. Frankové usadivše se v Gallii zvyk tento po- drželi a konávali každoročně sněm, zvaný ihamp de Mars, rázu vojenského. Rostoucí moc královská ubrala těmto sněmům důleži- tostí. V Austrasii bylo zvykem svolávati sněm v měs. březnu (ch. de Mars), od r. 755 však v květnu, odkudž pochází jméno ch. de Mai (máji campus, campům madius). Za Mcroveovců měla usnesení májového sněmu {placita) ráz zákonodárný a vedle něho i judicielní. kon- cem IX. stol. sněmy tyto zanikají. Zprávy o nich zachoval arcib. rcmešský Hincmar De ordine pa latii, 4) Ch. dc Mars, pole Martovo, vojen- ské cvičiště na záp. Paříže v předměstí St. Germainu, jehož se také užívá k větším slav- nostem. Za revoluce zváno polem federač- ním. Na něm prohlášen Ludvík XVI. za se- sazena s trůnu a 1. čna r. 1815 svolal tam Na- poleon I. dle způsobu králů franckých má- jový sněm (ch. de Mai), v němž dal vyhlásiti Acte additionelle aux constitutions de I' Empire. 5} Ch-s Élisées^v. Paříž. Cliaillpagne [šanpáň], latin. Campania: 1) Ch., bývalá prov. franc, hraničící na záp. na Ile de France a Orléanais, na severu na Belgii a Luxemburg, na vých. na Franche- Comté a Lothrinsko a na jihu na Burgund- sko. Ch. sestávala z vlastní Ch-ě, z knížectví scdanského, z území Chálonnais, Rémois a Sénonais. Vlastní Ch. zaujímala nynější dep. Marné, Haute-Marne, .Aube a Ardennes a z části dep. Yonne, Meuse a Seine-et-Marne a mě- řila 26.269 km'\ knížectví sedanské v nyněj- ším dep. .Ardennes mělo 246 km}, Chálonnais 1304 km^ dep. Marné, Rémois 1420 km^ a ko- ncčně Sénonais 1427 km^ (dep. Yonne), takže dohromady Ch. zaujímala prostoru 30.667 km^. Provincie mela 9 okresů a sice: Réthelois, Rémois, Ch., Perthois, Vallagc, Bassigny, Sénonais, Brie Champenoisc a TArgonne. Východní čásť Ch-ě jest vlnitá rovina, 100 až 190 m v., neúrodná a proto též Ch. pouH- Icuse (Ch. všivá) zvaná. Povrch pokryt jest vřesovišti a četnými bažinami, lesů a polí jest pořídku, osady skoro žádné, jen tu a tam samoty, jichž obyvatelé pěstují doby- tek; naproti tomu západní čásC jest velmi úrodná, hustě zalidněná, má dobré pastviny, na nichž chovají se četná stáda ovcí a rodí proslulé šampaňské víno. Obyvatelé slují Champenois a mají u ostatních Francouzů pověst hlupáků; jsou silní a odvážní, bojov- ného ducha, při tom však surové a zlomy- slné povahy. — Jméno Ch. povstalo z lat. Campus\ ža doby římské náležela Ch. ke Gallii. Obyvatelstvo skládalo se z různých kmenů: Meldů, Lingonů, Sennonů, Katalaunú, hl. ale z Remerů a Trikassů. Když Caesar dobyl Gallie, náleželo území Ch-ě z části ku Gallia Lugdunensis, z části ku Gallia Belgica. Na to v době stěhováni národů bylo území střídavě v držení Franků a Burgundů. R. 511 po smrti Chlodwigově připadla Ch. při roz- dělení říše francké mezi syny Chlodwigovy Theodcrichovi 1. spolu s Ripuarii a Auvergni a patřila později k východotrancké říši Au- strasii. V té době spravována královskými místodržiteli a pak od r. 570 — 714 vévody, králem jmenovanými. Od r. 943 vládli v Ch-i dědičná falckrabata z rodu Vermandois a od r. 1020 falckrabata z domu Blois, z nichž Thi- baut IV. r. 1234 dědil po matce, když zemřel bez mužského potomka král Sancho Vil., království Navarru. Vnučka Thibauta VII. provdala se r. 1284 za Filipa Krásného, jenž r. následujícího dosednul na trůn francouz- ský; avšak Ch. spolu s královstvím Navaří- 40 Champagneská vína — Champerico. ským a hrabstvim Brie nebyla s Francií spo- jena, nýbrž zůstala samostatným majetkem Johanniným. Po smrti její r. 1305 nastoupil v toto dédictví nejstarší syn její Ludvík (X.), jenž pozdéji nastoupil i trůn francouzský, a po smrti jeho r. 1313 dcera téhož Johanna II. Tato postoupila práva svoje králům francouz- ským, načež r. 1361 Ch. spojena s Francií, ale podrževši svá stará práva tvořila jeden z 12 gouvernementů francouzských. R. 1792 a 1814 byla Ch. hlavním déjištém válkv. — Srv. Debercy, Recherches sur la Ch. (v Ťroyesu, 1832); Arbois de Jubainville, Histoire des ducs et des Comtes de Ch. (v Paříži, 1859—69, VII. sv.); Poinsignon, Histoire generále de la Ch. (v Chálons sur Marné, 1885 a n.). 2) Ch., též Champcign, krajina ve střední Francii, položená mezi řekami Cher a Indre, zaujímající arr. Tours a Loches; severových., velmi úrodná čásC jest bohatá na obilí, jme- novité pšenici a ovoce, jihovýchod jest pro nedostatek vody neúrodný a má jen past- viny pro chov ovcí. 3) Ch., území v dep. Charente, rozkláda- jící 'se mezi Charentou a jejím levostrann^^m přítokem Né; proslulý jest zdejší cognac, jenž vyrábí se hlavné v Segonzacu, Genté a Gimeuxu. Champagneská vina viz Šampaňská vína. Champagney [šanpaňé], Campania- c u m, hl. m. kantonu, v arr. Lure franc. dep. Haute-Saónc, na Rahinu a vých. žel. dráze; má mlýny na tříslo, koželužny, kameno- uhclné doly a 1911. jako obec 4327 ob. (1891). Nedaleko ísou zříceniny zámku Passavantu. Kanton ma na 130.91 km* 15.134 ob. (1891). Ohampagnole [šaiipai^ól]. hl. město kan- tonu, v arr. Poligny franc. dep. Jura, 545 m n. m., na ř. Ainu, při úpatí Mont-Rivelu na trati Paříž-Lyon; má továrnu na drát, žele- zárny, pily, obchod vínem a 3380 ob. (1891). Kanton má na 277-96 frm* 12.156 ob. de Oliampagny [šánpaňi]: 1) Ch. Ican Bapt. Nompére, hrabe a vévoda z Cadoru, státník franc. (* 1756 v Roanne — f 1834 v Paříži). Jako důstojník námořnický byl r. 1789 od Šlechty okr. montbrissonského zvolen do generálních stavů a přidal se tu ke třetímu stavu. Pozdéji byl včzněn. ale Na- poleon oblíbil si ho a jmenoval ho státním radou pro námořnictví, r. 1801 mimoř. vy- slancem ve Vídni, r. 1804 ministrem vnitra a hrabétem; r. 1807 byl ministrem vécí za- hraničních a zavřel smlouvu Fontainebleau- skou, kterou Špan. král Karel IV. a Ferdi- nand VII. vzdali se koruny španélské; r. 1809 vyjednával s Metternichem o mír vídeňský a' o zasnoubení Marie Louisy Napoleonovi. Pončvadž nesouhlasil s Napoleonem v poli- tice proti Rusku, musil r. 1811 s úřadu ustou- piti a jmenován byl intcndantem korunních statků, který úřad i za lOOdenního císařství zastával. R. 1830 přidal se k Ludvíku Filipovi. 2) Ch. Frang. Joscph M. Th. Nompére, zvaný hrabč Franz de Ch., spisovatel franc. (♦ 1804 ve Vídni — f 1^82 v Paříži), syn • před., oddal se studiu otázek náboženských a historických ve smyslu klerikálním, jsa žá- kem Montalembertovým. Hlavní díla jeho jsou Les CésarSf tableau au monde roma:n souš les premiers empereurs (4 sv., 1841 — 43; 2. vyd. 2 sv. 1853) a pokračování jich Les Antonín^ (3 sv., 1863; 2. vyd. 1866) a Les Césars du Ille siécle (3 sv., 1870) a mn. j. R. 1869 zvolen byl do Akademie, kdež se stal pověstným jako odpůrce positivisty Littréa. Champalgn [čempén], město v stejnojm. hrabství státu Illinois Spoj. Obcí sev.-amer., 206 km jihozáp. od Chicaga, na centrální dráze Illinoiské; má zemědělskou pokusnou sta- nici, oddělení to illinoiské univ., s knihovnou o 27.750 sv. (1895), 12 kostelů, žensky semi- nář, obchod obilím, dobytkem a kůžemi a 5839 ob. (1890). — Stejnojm. hrabství má na 2590 km* 40.863 ob.; hl. m. jest Urbana, de Champaigne [šánpéňj P h i 1 i p p c, ma- líř (♦ 1602 v Brusselu — f 1674 v Paříži). Byl dvorním malířem franc. královny Anny Rakouské a maloval oltářní obrazy pro ko- stely franc, obrazy pro zámky a paláce, také krajiny a podobizny. Slávu jeho teprve Lc- brun zastínil. V brusselském museu jest řada jeho náboženských obrazů a vlastní podo- bizna; ještě více dél jeho, hlavně podobizny, nalézá se v Louvrů. Jiná díla jsou v mnichov- ské pinakothcce, v galerii v Karlsruhe (zde hlavně skvostný portrait Colbcrtův), v nár. gal. v Londýně (podobizny kardinála Riche- lieua), ve dvoř. museu vid. a v museu dcl Prado v Madridě. J-k. Champdenlers Jšándenié], hl. m. kan- tonu, v arr. Niort franc. dep. Deux-Sěvres, na trati Niort-Tours; má románský kostel s kryptou a 1380 ob. (1891). — Kanton má na 130-93 km* 8175 ob. Oliampeaubert [šánpóbér], ves v arr. Epernay fr. dep. Marné, jihových. od Vitry, památná vítězstvím Napoleona I. r. 1814 nad ruským a pruským vojskem pod Olsu vjevem, jenž byl zajat. de Champeanz [šánpó] G u i 1 1 a u m e, scho- lastický filosof a biskup v Chálons-sur-Marnc (* koncem XI. stol. v Champeauxu — f 1121). Učiteli jeho byli Anselm a nominalista Ros- cellin. Ch. učil nejprve v Paříži, kdež byl jeho vynikajícím žákem a potom odpůrcem Abélard, později (1108) založil novou školu u sv. Viktora; se sv. Bernardem z Clairvaux udržoval až do své smrti přátelské styky. Ch. stojí v čele realistického směru schoíasl. filosofie a pokládá se souhlasně za prvního dialektika realistického; koncem .svého života byl nucen modifikovati své učeni proti AW- lardovi. Ze spisů jeho jsou zachovány trak- táty ^forc^lia abbreviata a De origine animac, nejnověji nalezené zlomky rukopisů v knih. v Troyesu jsou obsahu čistě theologického. Ohamperioo [čamperikol, město v dep. Retalhuleu rcpubl. Guatemalské, na pobřeží Velkého Okeánu a trati Ch.-Quetzaltenango železné dráiiy; má dobrý přístav, z něhož vyváží se kůže, kaučuk, káva a kakao a 1500 ob., z nichž asi polovice jest Mexičanů. Champflcury — Champion-HilL 41 Champfietiry [šánflOry], vlastně Julcs Husson Fleury, spisovatel franc. (* 1821 v Laonu — f 1889 v Sfevres), syn cnudého úředníka obecního, stal se v Paříži příručím knihkupeckým a přijal k radě Ars. Houssaye pseudonym Ch. R. 1847 vystoupil knihou Chien- CailloUf fantaisie ďhiver^ jež vzbudila pozor- nost V. Huga. Následovaly: Pauvre trompette «(1847); Feu Miette (t. r.), několik pantomim pro divadlo Funambules, pak oddal se Ch. kritice umělecké v »Messager de TAssemblée*, kdež hájil horlivě zejm. naturalistu Courbeta a upozornil na malíře-krajany Les freres Le yain (1852; nové pfeprac. vyd. 1862). Násle- dovala řada románů: Oies de Noěl (1853); Aventures de Mile Man ette (IS53)\ Souffrances du professeur Delteil (1853); Bourgeois de Mo- Hnckart (1855, 3 sv.); M. de Boisdhyver (1856), dvě nejlepší práce Ch-ho; La succession Le Camus (1858); Amis de la nature (1859); Usttrier Blai\pt (1859); Sensations de Josquin (1859); Mascarade děla vie parisienne (1860). V téže době hájil také horlivě theoreticky realismus v >Gazette de Champfieury* (1856) a pozd. v revui >Réalisme« (1856 — 57). Ná- sledovala řada pěkných prací z dějin umění \*ýtvarriých: Histoire de la caricature antique (1865); Histoire de la caric. modeme (t. r.); Histoire des faíences patriotiques souš la Ré- voluťofi (1866; 3. rozmn. v. 1875); Vhótel des commtssaires-priseurs (1867); Histoire de Vima- gerie populaire (1869); Histoire de la carica- ture au moyen age et souš la Renaissance (1871, 2. vyd. 1875); Histoire de la caricature souš la Reformě et I a Ligue (1880); Le musée secret de la caricature (1888). K téže skupině náležejí illustrované knihy Les chats (1868, 5. vyd. 1869) a Les enfants (1872, 4. vyd. 1873). V bel- Ictrii napsal v této době: Le violon de faíence (1862), jež maluje pravdivě chorobnou mánii sběratelskou a již z té příčiny cení Sainte- iJcuve; dětské povídky Les Bons Contesfont les bom amis (1863); Monsieur Tringle (1866); Les i^emoiselles Tourangeau (1864); Ma fante Pé- ronne (1866); La comédie académique (1867); L*avocat Troubleménage (1^*10); Mme Eugenio (1874); Fannx Minoret (1882) a tři řady po- vídek Contes de bonne humeur (1875; 1877; 1881). R. 1872 jmenován byl konservátorem v museu sčvreském, v kterémž úřadě proje- voval znamenitou horlivost; vydal tu Biblio- graphie céramique (1882). Z ostatních kriti- ckých a životopis, prací Ch-ho jmenujeme: Ijes excentriques (1852); Le realisme (1857); Souvenirs des Funambules (1859); Grandes fi- gur es d*hier et ďaujourďhui (1861); Souve- nirs et portraits de jeunesse (1872); tl^i knížky o Balzacovi jako člověku i spisovateli (1876 až 1878); Henry Monnier^ sa vi>, son oeuvre (1879); Vignettes romautiques (1883) a j. Osoba i osud Ch-ho jsou velmi zajímavé. Byl před- chůdcem realismu a naturalismu, horlivým zastancem pravdy v umění; razil dráhu lidem, jimiž byl zastíněn a zapomenut Romány jeho jsou dobře pozorovány, ale formy dosti mdlé a nevýrazné ; také úmyslné hledání všednosti a triviálnosti vadí. Přes to naleznou se v nich partie umělecky i psychologicky velmi zají- mavé. Jako umělecký a literární kritik byl smělý a poctivý duch, který vždy bojoval za pokrok a individuálnost uměleckou. Srv. Sainte-Beuve, Nouveaux lundis (IV.); Du- ranty, předml. k > Amis de la Nature* (1860) ; G. Merlet, Réalistes et fantaisistes (1863). Šld. Cniamplg^on [šánpiňón], franc, žampion {Agaricus campestris L.) v. Agaricus. Oliamplg^iiy [šanpini], ves v arr. Sccaux fr. dep. Seině, jihových. od Paříže, na tratích Paříž- Vincennes a Paříž- Versailles ; má kostel z XIII. stol., stanici pošt. a teleg., vápenné pece, kamnářství, výrobu skvostů, truhlářství, obchod vínem, obilím a dobytkem, zvi. ve- přovým, a 4399, jako obec 4624 ob. (1891); jest zde též tvrz, patřící k soustavě opevnění Paříže. R. 1870 koncem list op. a začátkem pros. pokusila se posádka pařížská pod Du- crotem proraziti obléhajícím vojskem něm. a spojiti se s armádou na Loiře. U Ch. sve- deny velké boje, které skončily zatlačením Ducrota a ztrátou asi 16.000 mužů s obou stran. Na pamět těchto bojů postaven v Ch. pomník. Champion [fr. šánpjón], ital. campionc z latin, campio^ slula ve středověku osoba, která za jistou odměnu při božích soudech v nařízeném souboji zastupovala ženy, děti a osoby k boji neschopné. Ch-ové byli beze- ctní, musili nositi zvláštní kožený šat, zvláštní zbraň a nesměli bojovati na koni. Později slul tak každý rytíř, který v souboji bojoval za uraženou ČesC paní, aneb zastupoval ně- koho nepřítomného neb nemocného. V Anglii od dob Richarda II. byl ch. královský, který před korunováním vyzýval každého na sou- boj, kdo by nechtěl krále uznati. V nejno- vější době užívá se jména ch. [angl. čěmpjen] v řeči sportovní pro vítěze, jenž v závodech zvítěziv, dosáhl mistrovství (championship). dc Champion [šanpj6n] Jacques, zván Chambonniěres, syn proslulého varhaníka, byl prvním klavicymbalistou Ludvíka XIV. a zakladatelem školy, jejíž trvání sáhalo až po Rameaua. Žáky jeho byli první Couperin- sové, ďAnglebert a Běgue. Vydal 2 sešity klavírních skladeb (1670). Champion de Cioé [šanpj6n de sisél J é- róme Marie, státník franc. (♦ 1735 v Rcn- nesu — f 1810 v Aixu), byl od r. 1781 arci- biskupem v Bordeauxu a r. 1789 členem generálních stavů, kde nesouhlasil s Necke- rem v otázce, jak stavové mají zasedati; byv zvolen do kommissí pro vypracování ústavy^ nabyl velikého vlivu, že ho Ludvík XVl. jmenoval téhož r. kancléřem říše, ve kterém úřadě se neosvědčil, i musil r. 1790 odstou- piti. Nechtěje uznati zákon o přísaze knčží, odešel z Paříže, načež r. 1801 jmenován byl arcibiskupem v Aixu. Napsal příspěvek ku poznání r. 1789: Rapport pour rédiger un pian de constitution (Paříž, 1789). Champion-HiU [čempjen-], místo v státu Mississippi Spoj. Obcí sev.-am., u kterého r. 1863 Grant porazil vojsko konfedero vá- ných pod Pembcrtonem. 42 Championnet — Champney. Cnianiploiinet [šanpjoné] Jean Etiennc, fTcnerál franc. (* 1762 ve Valence — f 1800 v Antibcsu). vyznamenal se za první války koaliční, tak že byl jmenován divisionářem a r. 1798 vrchním velitelem franc. vojska v republice římské. Poraziv armádu neapol- skou pod cis. generálem Mackem, opanoval 25. ledna 1799 Neapol a prohlásil zemi za . republiku parthenopejskou. Jako správce po- čínal si správné, udržoval přísnou kázeň u vojska a proti daným rozkazům z Paříže nedopouštěl vydírání zcmé; proto byl na rozkaz direktoria sesazen a do 18. čna 1799 včzněn v Grenoblů. Nabyv svobody, přejal velení nad armádou alpskou a po smrti Jou- bcrtově nad italskou, byl však u Fossana a Savigliana poražen, načež se vzdal vojenské služby. R. 1891 byl mu v Antibesu postaven pomník. Viz Cháteauneuf, Vie de Ch. (Paříž, 1806). Champlain [čemplen]. mčsto v hrabství Clinton státu New York Spoj. obcí sev.-am., při ústí Chazybu do Champlainského jezera, se stanicemi želez., pošt; a telcgr. a 5407 ob. de Champlaine [šanplen] Samuel, za- kladatel Kanady (♦ 1567 v Brouage — f 1635 v Quebeku). Byl pravým, neohroženým hrdi- nou rázu romantického, jenž procestoval záp. Indii, Mexiko a šíji Panamskou a pojal první úmysl zříditi přes šíji tuto mezinárodní prů- plav. Navrátiv se do Francie v době, kdy dvůr královský počal prováděti politiku ko- lonisačni prohlášením svých nároků na celé vých. pobřeží Sev. Ameriky mezi 40—52® s. š., spojil se s Pongravem a vykonal r. 1603 vý- zkumnou cestu po Kanaač, a když Pierre de Monts obdržel královské svolení koloni- sovati La Cadii čili Acadii, provázel ho Ch. a prozkoumal r. 1604 řeku S. Croix. Po ne- zdaru podniku de Montsova prozkoumal Ch. řeku sv. Vavřince až po její prahy a založil při vtoku ř. St. Charlesů do ř. sv. Vavřince pevnůstku Quebek, která mela býti výcho- dištěm obchodu s kožešinami. Jmenován byv náměstkem Acadie pracoval po 27 let o upev- nění této kolonie, vešel v přátelské stykjr s Hurony a Algonkiny a pomáhal jim v boji proti Irokézům, které r. 1609 porazil u je- zera po něm pojmenovaného. Ve válce an- j[;licko-franc. hájil města až do 19. čcc r. 1629, kterého dne musil kapitulovati, ale Angličané musili město vrátiti, protože kapitulace stala se po uzavřeném míru. Napsal několik spisů: Voxages et découvertes en la N. France (Pař., 1619); Voyages en la N, Fi\ occidentale, dite Cauada (t., 1632). Spisy jeho vydal C. H. Laverdiěre: Oeuvres de Ch. (Quebek, 1870, 6 sv.). Champlainiké Jezero [čemplén-], vnitro- zemské jezero v Sev. Americe, položené mezi státy New- Yorkem a Vermontera Spoj. Obcí, zascdiující svým sev. cípem do kanadské pro- vincie Quebec, mezi 44 a 45' s. š., záp. od Green Mountains, východně od Adirondack Mountains; délka od sev. kj. obnáší 177 ^m, šířka kolísá od 0*4 do 24 km, obvod má 450 km, výměra 1982 km^. Hladina jezera jest 28 m n. m., avšak druhdy, jak souditi možno dle starých linií úrovně, byla výška nad mořem 90—122 m. Hloubka na sev. 90—180 m, na jihu 30 — 46 m. Břehy na západě jsou příkro a skalnaté, na vých. mírně vyvýšené. Jižní cíp vybíhá v přirozený průplav, jímž spojeno je Ch. s jezerem Georgeovým (Horiconským). K sev. odtéká jezero řekou Richelieu řzvanou též ř. sv. Jana, Chambly neb Sorel) ao řeky Sv. Vavřince. Dále má spojení záp. průpla- vem s jezerem Erie a sev. průplavem s Hud- sonem. Z četných ostrovů největší jsou North a South Hero, La Motte a ťleasant. Na je- zeře provozuje se velmi čilá plavba jak par- níky tak loďmi plachetními. S plavbou po- číná se koncem dubna a končí prosincem. V ostatních měsících jest jezero zamrzlé a sice většinou tak silně, že možno přes ně provozovati vozbu nejtěžšími povozy. Při je- zeře leží značný počet měst, z nichž nejaů- ležitější jsou na záp. Plattsburgh a na v^^ch. Burlington a St. Albans. Jezero chová noj- nost ryb. R. 1776 a 1814 svedeny na jezero bitvy mezi loďmi angl. a Spoj. Obcí, z nichž v prvé zvítězili Angličané, v druhé republi- káni. Jméno má jezero po svém objeviteli Francouzovi Samueli Champlainovi (1608). — Dle vrstev na březích Ch-ho J-ra nazývají někteří amer. geologové periodu čtvrtohorní doby, následující ihned za dobou ledovou, periodou champlainskou. — Srv. Stoddard, Lakc George illustrated (Nový York, 1874). Ohamplitte [šánplit], též Ch. et-Le Pře- lo t, hl. m. v kantonu v arr. Gray fr. dep. Haute Sadně, na řece Salonu a vých. dráze ; má mlýny, koželužství, pivovar, krásný zá- mek z XVI. stol. a 2195 ob. (1891). Dle čet- ných starožitností pochází město již z dob římských. — Kanton má na 216*73 km* 6823 ob. (1891). de Obampinartin íšáHmarten] Charles Emile Callande, malíř francouz. (* 1797 v Bourgesu — f 1883). Vynikal jako malíř historický a portraitista za restaurace a vlády Ludvíka Filipa. de Ohampmeslé [šanmelé] Marie, roz. Desmares, herečka franc. (* 1641 v Rouenu, f 1698 v Auteuilu), hrála na venkově, pro- vdala se r. 1667 za herce Ch-a, s nímž spo- lečně debutovala r. 1669 na théátre du Marais, r. 1670 v hotelu de Bourgogne; vvstoupila tu poprvé v úloze Hermiony v »Ancíromaši «, z čehož vznikl proslulý poměr mezi ní a Ra- cinem, jenž napsal pro ni několik nejkrás- nějších rolí. Byla největší herečkou své doby vynikajíc hlubokou citUvostí a něhou, již sdělovala obecenstvu. Vynikajíc krásou i vti- pem shromáždila kolem sebe mnoho slav- ných osob; La Fontaine napsal jí lichotné verše, Boileau a pí. de Sévigné byli jejími ctiteli. — Manžel její Charles Cheviílet de Ch. (♦ ? v Paříži — f 1701 t.) hrál krále a úlohy komické na týchž divadlech iako manželka jeho a napsal několik koméclií a pastoralí tehdy oblíbených, ŠIJ. Champney [čempnéj T. Wells, genrista amer. (♦ 1843 v Bostonu). R. 1863 sloužil Champollion — Chamutice. 43 jako dobrovolník v Massachusetts u a byl pak učitelem kreslení na škole v Lexingtonu. Roku 1867 vzdělával se dále v malířství u Edouarda Frěrea v Ecouenu a po krát- kém pobytu v Římě zřídil si vlastní atelier v Bostonu (1870). Několikráte cestoval do Evropy a usadil se konečně r. 1876 v Decr- íieldu (Massachusetts). Z jeho nejlepších obra- zů jsou: Neni tak ošklivým jak vypadá] Nej- lepší {ák\ Soudce smírčí; Přesekly list a j. J-k. Cliampolllon [šánpolljonj: l)Ch.-Figeac Jean Jacques, archaeolog franc. (* 1778 ve Figeacu — f 1867 v Paříži). Působil nej- prve v Grenoblů jako professor, od r. 1828 jako konservatoř rukopisů v král. knihovně v Paříži a od r. 1848 j^o knihovník ve Fon- tainebleau a professor na École das Chartes. Zabýval se nejprve studiem starožitnosti grc- nobleskýchjež popsal v Antiquités de Grenoble (Gren., 1807; a Souveaux éclaircissements siir la ville de Cularo (t., 1814), ale záhy ua podnět svého bratra věnoval se studiu starožitností egyptských a vynikl zvláště v době vlivu ře- ckého na Egypt. Práce jeho v tomto oboru jsou: Annales des Lagides^ ou chronologie des roisgrecs ď Egypte (Pař., 1819); Notice de deux papyrus égypt. en écriture démotique (t., 1823) ; Egypte ancienne (t., 1839); L écriture démotique égyptienne (t., 1843); Hist. des peuples andens et modemes^ I' Asie centrále, I* Inde et la Chině (t., 1858); fourier et Napoleon, I' Egypte et les Centjours (t., 1844). Z jiných prací jeho vynikají dobrá vydání mnohých rukopisu bi- bliotéky královské a k dějinám zámku fon- tainebleauského: VYstoire de li Sormant et la Ch.ronique de Robert Guiscart, par Aimé, moine diá Afont Cassin (t., 1835); Chartes latines sur papyrus du VI. siécle (t., 1837); Monographie du palaš de fontainebleau (t., 1859 — 64); Le palais de Fontainebleau, ses origines, son hi- síoire artistique et politique (t., 1867); Docu- ments paléographiques relaťi/s á Vhistoire des btaux-arts et des belies-lettres pendant le moyen- áge (t., 1868). 2) Ch. Jean Fran<;. le Jeune (mladší), bratr přeci., egyptolog franc. (* 1791 ve Fi- geacu — t 1832 v Paříži). Studoval v Gre- noblů a v Paříži a v 1. 1811 — 14 vydal na základě koptických zpráv a pramenů dílo o zeměpise starého Egypta L Egypte souš les řharaons (3 sv.), načež jmenován byl professo- rcm v Grenoblů. Pro bonapartistsícé smýšlení své byl však vypovězen a teprve když pro- nikl svými vědeckými pracemi, byl povolán zpět a poslán v r. 1824 — 26 do Itálie a jme- nován konservátorem cgypt. sbírek. R, 1828 až 1830 byl vypraven od krále do Egypta na cestu vědeckou a povoleno mu, by při- bral sobě zručné kreslíce a architekty; r. 1830 stal se členem Akademie a r. 1831 profes- sorem pro egyptologii na Collěge de France. Ch. je zakladatelem vědecké egyptologie (viz Hieroglyfy str. 280). Rukopisy jeho na 2000 stranácn zakoupila za 50.000 franků král. knihovna v Paříži. 3) Ch. F. Aimé, syn před., archaeolog franc. (♦ 1813 v Grenoblů), vydal kromě bio- grafie obou předešlých Le: deux Ch. (Paříž, 1888) mnoho pojednání, z nichž větší jsou: Louis et Charles^ ducs d" Orleans (t., 1844, 2 sv.); Chroniques dauphinoises et documents inédits relatifs au Dauphine pendant la RévO' lution (t, 1880—87, 3 sv.) a j. Ohampoton [čam-1, přístavní m. v mex. státu Campeche, na zap. pobřeží poloostrova Yucatanu, při ústí řeky t. jm. do Campe- cheského zálivu, s 13.025 ob. V okolí jsou četné zříceniny indiánských staveb. Dle tra- dice domorocíců založeno bylo město Tol- téky yucatanskými a byl zde v době obje- vení Ameriky menší domorodý stát. Španěl- ský dobyvatel Francisco Hemandez de Cór- dova narazil zde r. 1517 na prudký odpor pohlavára Kovoha, jenž Španěly porazil a dva zajaté ihned dal obětovati bohům. Na- proti tomu Francisco de Montejo byl přijat vlídně, s pohlavárem uzavřel spolek a jeho pomocí opanoval celý Yucatan. Nedaleko od- tud Ferdinand Cortez porazil vojska Monte- zumova. Chamraď, chamradí, drobné klestí, uschlé haluzky lesních stromů, spadlé na zem. Čm. Ohaimsin (arab. = padesát), suchý, horký vítr v Egyptě nazvaný dle toho, že prý trvá 50 dní. Viz Egypt str. 409. Ohamski (Dzikowski Ch.) Mieczy- slaw, .spis. polský (* 1844 v Plocku v král. Polském), studoval gymn. v Plocku a ve Var- šavě, univ. v Petrohradě; r. 1863 účastnil se polského povstání a po jeho nezdaru odebral se za hranice, pobýval nějakou dobu ve Fran- cii, Německu, Švýcarsku a Itálii a vrátiv se do Varšavy vydával humor, týdenník »Kolce€, V r. 1875— 7ó meškal v Toruni, od r. 1877 přebývá ve Lvové, kdež vydává a rediguje časopisy »Goniec-Iskrac a »Wesoly Kurje- rek« a jest divadelním recensentem »Prze- gl^du*. Kromě několika povídek {Diiew^ c^yna; Nas^e \ycie\ Z niedalekiej pr\ei\tosci\ Be\SY\escia) sepsal Ch. celou řadu her diva- delních, hlavně veseloher, pod pseudonymem Zegota Krzywdzic, a sice veselohry: Za nas^ych c^asoiv (4 jedn.), Niedorosfa córka (3 jedn.), Kartka wyciqta (1 jedn.). Autor w kiopocie (1 jedn.), Kochač i kochač (4 jedn.), Zdrowi i pokalec\eni (5 jedn.), Próba u dy- rektora teatru (žert o 1 jedn.) a Žycie \ c\u^ bem (6 odděl.). Ohamnla, na Moravě a ve Slezsku jídlo z jablek a hrušek okroužlaných, uvařených a pak zasmažených. Na Slovensku jídlo z mouky a bramborů. Ohamutloe, ves v Čechách, hcjt. a okr. Sušice, fara a pš. Petrovice u Hartmanic; 12 d., 95 ob. č. (1890), alod. statek, má 61'32 ha, k němu náleží zámeček a dvůr v Ch-cích, ma- jetek Vojtěcha Říhy. R. 1623 prodal Ch. Jan Jiří Livský Albrechtovi z Valdštýna, jcmuŽ byly konhskovány a prodány Janu Jiřímu ze Zeberka, jenž je prodal (1637) Vilému Hart. z Říčan, po něm následovali: Jan Det- leb Bejček z Ncpcčova r. 1658, Anna Re- gina Bejčková r. 1676, Lad. Vil. Kousek ze Sobětic, Karel Ferd. Khun hr. z Bclasi a 44 Chán — Chancre. Lichtenbcrka r. 1720 a jeho potomci, Jan Málek r. 1792, Josef Spirka r. 1799, jehož syn r. 1853^ prodal Ch. sušickému měšťanu Stanislavu Říhovi. Ohán, vl. cháne, perské, dům, viz Han. Ohán, v čínských pramenech han, slovo původu tatarského ve významu >pán«. Vy- skytuje se v historii současně a parallelně vedle chákán, z čehož plyne, že nemožno obě ztotožňovati ani ch. za stažené chákán, cháán považovati. Ch. značí náčelníka kme- nového, podřízeného společnému nejvyššímu veliteli celého národa. Dle čínských zpráv bylo pradávným titulem vladařů v sev. Mon- golii, počínajíc III. stol. po Kr. V pramenech evropských vyskytuje se teprve v XI. stol. s příchodem Turků seldžúckých. Nejčastějším jest však u Mongolů, na jejichž penězích se zhusta vyskytuje. Své ch-y měly jednotlivé hordy i mluví se o ch-ech Zlaté hordy, Kip- Čaku, Džagataje a p. Určití vladařové mon- golští podrželi toto ch., snad jako upomínku původního náčelnictví kmenového, i v době, kdy byli již nejvyššími vládci, takřka jako součástku jména vlastního, na př. Džcngiz- chán. Rovněž tak vyskytuje se slovo ch. vedle »sultán< a >chákán< již v títulatuře prvých sultánů tureckých. Původně vše- obecné (^pán), určuje se ch. blíže i attri- buty, na př. i r chán, vyskytující se u arab. geografů pro náčelníky kmenové, i 1 -chán, pán zemí nebo národů, který stává se pak titulem mongolské dynastie v Persii fviz II- chánovci), gúrchán (čínské gohan), pán světa, titul Timurlenga a jeho nástupců. Hek chán, nejvyšší ch., titul dynastie Ile- kovců. Nejasný jest význam titulu Sarchán (na sásánovských mincích a u byz. historika VI. stol. Menandra). V kronikách středově- kých vyskytuje se carchan^ snad černý ch., v kronikách slovanských uluchán (vznešený ch.) o náčelnících mongolských. /)/f. Oliaňaral [čaňa-], hl. m. stcjnojmen. dep. prov. Atacamy jihoam. řep. Chile; leží na 29® 3' j. š. při stejnojm. zátoce Velkého Okcánu a má 2613 ob. (1885). Město jest dů- ležitým střediskem bohatých dolů na měď, zlato, stříbro a olovo, s kterými spojeno jest tratí železné dráhy do Salada s odbočkou do las Animas. Má velké tavírny na měď a malý, ale dobře chráněný přístav. Dep. jest vět- šinou poušť a má na 25.864 km* 55.583 ob. Ohaiiarolllo [čaňarsiljo], město v Chile, viz Juan Godoi. Chance [šans], franc. 1. hra v kostky s udáním ok, jež mají padnouti na výhru; 2. šťastná náhoda, možný případ, naděje; 3. pravděpodobný případ. Chancelier [šanslié], iranc. z lat. cancel- larius: 1. kancléř, 2. v konsulátech opa- trovník pečeti, registrátor. Ohancellor [čcnslcr], angl. z lat. canceU larius, kancléř. — Ch. of tne cxchequer [eksčekr], kancléř pokladu, t. j. finanční mi- nistr. — Lord High Ch. of Great Bri- tain (lord vrchní kancléř Velké Britannie) jest jeden z nejvyšších a nejstarších hodnostářů anglických. Jest strážcem velké říšské pečeti a jedním z nejdůležitějších rádců krále, ná- ležeje vždycky ke členům kabinetu a králov- ské tajné rady. Ch. předsedá ex officio sně- movně lordů, ačkoli nemá v této hodnosti mimo svou čestnou funkci žádných předností ani obsáhlých práv. Neni-li král při zahájení sněmovního zasedání přítomen, čte trůnní řeč ch. Veliká práva má ch. v oboru soudní správy a jeví se jakýmsi anglickým ministrem spravedlnosti, jehož ovšem v Anglii není. (Funkce jeho vykonává částečně ch., čá- stečně ministr vnitra, Home secretary^ jehož možno nazvati ministrem trestního soudni- ctví a policie.) Ch. jest též předsedou jed- noho z oddělení nejvýš, soudu a téŽ nejvýš, soudu appellačního, jakož i praesidentem soudního komitétu královské rady. Co se týče hodnosti, má ch. místo hned za králov- skými princi a arcibiskupem canterburským. Platu dostává ch. 10.000 lib. sterl. a pense 5000 lib. sterl. Irsko má svého zvláštního kancléře, ch. of Ireland, který jest hlavou irské soudní správy a důvěrným rádcem místókrálovým. Irský ch. bývá jmenován obyčejně z předních irských advokátů. Cliancelionivllle [čenslersvil] , dvorec v hrabství Spottsylvania státu Virginia Spoj. Obcí sev.-am., 16 km jz. od Fredericksburgu. Zde svedena v květnu r. 1863 velmi krvavá, třídenní bitva mezi vojsky sev. a již. států. Gen. sev. států Hooker se 115.000 muži pře- šed ř. Rappahannock narazil na odpor jižní armády pod gen. Leem. Tento postavil proti Hookerovi pouze 15.000, dal však sev. ar- mádu obejíti gen. Jacksonem s 66.000 muži. Hooker byl rozhodně poražen a vržen zpět za Rappahannock, Čímž ohroženo vážně samo hl. m. Washington. O rok později svedena nedaleko odsud bitva mezi Leem a Grantem, nazvaná bitvou v pustině, která skončila ne- rozhodně. Ohánore [šankr], fr. (z lat. cancer, rak), onemocnění původu venerického a příjic- ného, získaného v ohromné většině případů cestou nákazy, souložení, nebo pohlavním aktem, v menšině případů pak přenesením nakažliviny venerické nebo syfilitické cestou mimopohlavní. V starší době až do let šede- sátých byl označován tímto jménem každý vřed, hlavně na částech pohlavních se vy- skytující. V novější době však vyrozumíváme jménem ch. dvé odrůd vředu, které svou podstatou a hlavně svým kontagiem od sebe značně se liší. Byl to především franc. syfi- lidolog Ricord, který na základech postave- ných angl. syfilidologem Hunterem ve sto- letí XVIII. rozlišil přesně t. zv. ch. měkký od ch-u tvrdého čiH syfilitického, který v novější době dostal jméno rozpadlé sklé- rósy, kdežto první druh ch-u venerickým vředem se zove. Základní rozdíl mezi tě- mito vředy jest ten, že ch. měkký jest one- mocnění pouze místní, po kterém nenásledují žádné všeobecné příznaky a hlavně žádná syfilitická infekce jako po ch-u tvrdém. Ná- kaza měkkým ch-em způsobená jeví se tedy Chandarnagár — Chandos.. 45 pouze místně a ostatní organismus onemoc- néním tím zachvácen není, kdežto opačně při ch-u tvrdém jde o počátek onemocnění sy- ňlitického, které postupně zachvacuje celý organismus. Rozlišování na ch. měkký a tvrdý, jež neodpovídá úplné dnešním po- jmům vědeckým, nýbrž účelům praktickým, založil Ricord na jednom důležitém sym- ptomu, totiž na chování se zpodiny vředu, která u měkkého ch-u při vyšetřování hma- tem jest měkká, kdežto u cn-u tvrdého jest chrustavkovitě a ohraničeně tvrdá. ú) Ch. měkký jest vřed přenesený ve většině případů stykv pohlavními a umisfu- jící se na částech pohlavních mužských a žen- ských. Umístnění na částech mimo genitálie děje se velmi zřídka. On. měkký vyvinuje se buď na základě oděrky nebo trhliny nebo miskového abscessu v prvních 48 hod. po kontaminaci a ukazuje se co vřed ostře vy- krojený, se zduřelými okraji a značně hnisa- jící, špekovitě povleklou zpodinou. Vyznačuje se tím. Že bývá mnohotný, jelikož přenesením hnisu, který obsahuje látku nakažlivou, po- vstávají v nejbližším sousedství četné vředy nové. Očkováním hnisu na nemocném nebo na jiné zdravé osobě můžeme opětně vyvo- lati nové ch-y. Podstata kontagia není ještě úplně známa. Víme positivně jen tolik, že lpí kontagium na hnisu. V novější době zdá se z badaní bakteriologických, že nosičem ná- kazy jest mikrob, zv. streptobacillus Ducrey- Unnuv. Jakožto nepříjemné sdružení vysky- tují se dýmej e (v. t.), totiž záněty žláz tří- S'jlných. Léčeni měkkého oh-u zakládá se hlavně na čistotě, přikládání roztoků svíra- vých a antiseptických, zasypávání jodofor- mem, dermatolem a jinými prášky. b) Ch. tvrdý, první projev onemocnění syfilitického, jeví se v různých formách, nej- častěji co oděrka špekovitě povleklá, která průběhem 14 dnů vykazuje zatvrdlou, ostře ohraničenou, chrustavkovitě tvrdou zpodinu, která hnisá málo, nebo jeví se co ostře ohra- ničené zatvrdnutí zvící čočky a větší, které nastupuje kolem 14. dne po kontaminaci a později vředovitě se rozpadává. Vřed tento jeví se buď na částech pohlavních anebo i mimopohlavně na různých místech lidského těla, na které kontagium syfilitické přeneseno bylo. Toto mimopohlavní přeneseni kontagia syfiUtického má velký význam sociální, ježto takovýmto způsobem syfilis v celých endc- miich a epidemiích i bez styků pohlavních úplně nevinně přenesena býti může; tak může přenésti na př. syíilitickÝ kojenec na zdravou kojnou takovýto vřed na prs, po- libkem nebo upotřebením příborů a nástrojů syůlitickým kontagiem znečištěných přenáší se tvrdý ch. na pysk, vyšetřováním a ope- racemi na sýfilitických osobách na prsty lé- kařů a babiček a nabývá zde pak různých tvarů. Podstata kontagia syfilitického dosud známa není; má se sice za to, že jest původu mikroorganického, avšak důkaz proveden není. Toto onemocnění jest počátkem in- fekce syfilitické, celý organismus zachvacu- jící; vyskytují se totiž zde nejdříve hromadné nádory nejblíže položených žláz mízních, pak za dobu inkubační, která kolísá kolem 40 dnů, ostatní projevy syfilitické na kůži a na sliz- ničích. Odměsek tohoto ch-u vyznačuje se tím, že kromě prvních 30 dnů (a to jen v pří- padech nejřidšich) není přenositelný na no- siče, kdežto arci očkováním odměšku tohoto ch-u na zdravou osobu přenášíme vždy sy- filitické onemocnění povšechné. Léčení to- hoto způsobu vředu jest různé: celá řada odborníků radí vyříznutí vředu, které v pří- padech ovšem ohronmě řídkých setkává se s výsledkem dobrým a zachrání organismus od nákazy. Další léčení děje se obyčejně po- dobným způsobem, jak naznačeno u ch-u měkkého, ve velké řadě případů však hojí se affekce tato teprve při zavedení léčení všeobec- ného, namířeného proti syfilis, rtutí. J^ký, Ohanďamag&r viz Čan dam agar. deOhaadeiiieiiz [šándenó] Claire, vlastně Emma Bérangcr, spisovatelka franc. (* 1836 v Crestu — f 1881), byla dvakráte provdána,, pokaždé za důstojníka, a líčila v románech svých, jež nesou hromadný název >Ménages militairesc a >Mariages de garnisonc, mravy a zvyky společnosti vojenské. Jmenujeme z nich: Femme du capitaine Aubépin (1885); Filles du colonel (1876); Mariage du tresor ier (t. r.); Deux femmes du major (t. r.); Dot ré- glementaire (1880); Honneur des Champavayre (1880); Un coeur de soldát (1882). Kromě toho napsala řadu prací jiných jako: Une faiblesse de Minervě (ISn)] Une fille laide (ISIS); Sans coeur f (t r.); Folie} (1879); Lautomne ďune femme (lS79); Un román dans i/ne cave (1882) a jiné. Chandia [čandja], město v dep. Cauca jihoamer. rep. Columbie na 1. břehu Cauca^ s bohatými doly stříbrnými. Ohandler [čcndlerl Richard, archaeolog- angl. (♦ 1738 — f 1810). Studoval v Oxforde. Publikací Marmora Oxoniemia (Oxford, 1763,. 3 d.) osvědčil se jakožto důkladný znalec epi- grafiky. Z té příčiny vyslán byl r. 1764 sou- kromou společnosti vznešených a bohatých Angličanů (pilcttanti) na archaeologickou ex- pedici do Řecka a Nlalé Asie spolu s archi- tektem Rcvettcm a malířem Parsem. V Řecku prozkoumali rovinu olympijskou, v Malé Asii zříceniny efcské a pozůstatky chrámů v Priéně, Mi létu, Mylasách, Sardech a j. Ovoce těchto studií (1764 — 66) jsou díla Ch-ova: loniart antiquities (Lond., 1769—1800, 2 d.); Jnscrip- tiones antiquae pleraeque nondum editae in Asia minore et Graecia praesertim Athenis- collectae (Oxford, 1774—76, 2 d.); Travels in Asia Minor (Oxford, 1775); Travels in Greece (t., 1776; obě poslední díla byla nově spra- cována Churtonem, 1835, 2 d.); An essay on the Troad or a review qf the Geography history and antiquities of the region of Troy (Lond., 1802). Vy-, ChaÁdos [čcndos] John, válečník an^l. ve XIV. stol., nazýván byl výkvětem rytíř- stva, bojoval r. 1346 u Crécy a r. 1356 upo- zorniv Černého prince, že čas jest, aby s dru- 46 Chandoškin — Chanka. ?, hou řadou podnikl útok na vojsko francouz- ské, rozhodl vítězství u Poiticrsu a ' zajetí krále Jana; r. 1364 zvítězil u Aurayc, ale padl r. 1369 u Poitiersu. Chandoiklii Ivan, hudební sklad, ruský 1804^, byl syn petrohradského krejčího. ehdejší mecenáš ruský Lev Aleksandrovič Karyškin seznav jeho nadání poslal jej do Itálie, aby se zde vzdělal. Po svém návrate Ch. byl virtuosem při dvoře Kateřiny II., složil mnoho sonát a symfonií, jež těšily se u dvora neobyčejnému úspěchu. Vydal též 2 díly variací na národní písně ruské. Oliánedáni-al-Osmáii, tur. řád založený r. 1893. Mimo sultána a cleny rodiny jeho, jakož i nejvyšší tur. hodnostáře, uděluje se jen cizím panovníkům a iejich příslušníkům. Nosí se na zlatém nákrčníku, jehož jednotlivé články, bíle smaltované, opatřeny jsou koru- nou s hvězdou a půlměsícem. Osobám vy- nikším oddaností k sultánovi dostává se téhož řádu menších rozměrů. Ohanénko (Haněnko): 1) Ch. Michajil, hetman kozáčky (f 1674), byl plukovníkem humaňským; když pak Dorošenko spojil se s Turky a za hetmana zvolen byl Suchovii, tento odevzdal moc hetmanskou Ch-vi (1667). Od té doby počínají jeho boje s Dorošenkem, které po několik let pustošily Ukrajinu. S po- čátku přidržoval se obojetné politiky mezi Moskvou a Polskem, později dosáhl uznání od polského krále Michala (1671). Když však Turci donutili tohoto k míru v Bučači a Dorošenko stal se pánem západní Ukrajiny, Ch. postavil se mu na odpor pod Stéblo- vém, ale byv poražen uprchl do Záporoží a složil hetmanskou důstojnost v ruce Samoj- loviče. 2) Ch. Mykola (♦ 1691 na Ukrajině — 1 1760 v Hluchově tamže), studoval v Kyjevě a ve Lvově. R. 1710 nastoupil dráhu vojen- skou, v které byl přidělen ku generální kan- celáři, těše se přízni hetmana Ivana Skoro- Í)adského, po jehož smrti stal se opět mi- áčkcm nakazného hetmana Pavla Polubotka. Jemu konal poselství v deputaci od celého národa k caru Petru Vel., domáhající se svo- bodné volby hetmans^ Za to byl Ch. s ostat- ními deputanty uvězněn a propuštěn teprve r. 1726. Tehdy stal se sudím v Starodubě a r. 1741 generálním korouhevníkcm. Ch. na- psal denník, o nčmž viz či. Dijarij. Řr. Changajské pohoří, dosud málo pro- zkoumaný horský hřbet v Mongolsku ve střední Asii, odštěpující se od Vysokého Al- taje. Táhne se souběžně s Jižním Altajem směrem k jihojihových. až po 105' v. d. Na sev. souběžně s ním táhne se pohoří Tannu. Záp. čásť pohoří slově Chanchuchei a tvoří předěl mezi pánví Ub-sa-noru na sev. a pánvi jezera Kara-usu na jihu. Geol. složení sho- duje se asi se složením Altaje. Četné vrcholy vyčnívají nad hranici věčného sněhu, nejsou vsak změřeny. Jediné výška průsmyku Dóró- Changinu jest změřena na 3027 m n. m. Na sev. svahu vznikají prameny Selengy (Edor) a Tesu, najihozáp. prameny Dzapcnynu. Na sev. úpatí na vých. straně leží dle Remusata zříceniny starého Karakorum. Ohang^amlQr [šángarnié] Nicolas Annc Théodule, generál franc. (* 1793 v Autunu, t 1877 ve Versaillech). Vyznamenal se od r. 1830 na bojišti alžírském tak, že jmenován byl brigádníkem a r. 1848 velitelem paříž- ské posádky, s kterou udusil povstání 29. led. a 13. června r. 1849. Netaje se svou náklon- ností ke straně orléanské popudil proti sobC* prince presidenta Ludvíka Napoleona, který mu v lednu r. 1851 odňal vrchní velitelství a 2. prosince t. r. dal ho jako nebezpečného Orléanovce uvězniti. Později byl propuštěn a teprve za války r. 1870 byl povolán do hlavního stanu. Po válce zvolen byl do ná- rodního shromáždění a přispěl značně ku pádu Thiersovu; r. 1875 stal se doživotním senátorem. Ohang^ [šanž], franc: 1. výměna, směna; 2. směnnÝ, bankovní obchod, smě.iárna {bu- reau de cn.); 3. bursa; 4. vyměněné dílo mezi nakladateli; 5. nepravá stopa. Ohangean [šánžán], látka měnivé barvy, docílí se tím, že se tká po způsobu plátno- vém, kde osnova a útek jsou různě zbarveny a leskly. Ohangement [šanžmán], fr., změna, pro- měna, střídání. Ohai^BT^Ovati [šánžír-], fr., měniti, stří- dati. Ohania, viz Kane a. Cháalcký Václav, první purkmistr rady Staroměstské dne 14. břez. r. 1483 od Vladi- slava II. dosazené a straně podobojí nemile. Když v září t. r. roznášeny byly pověsti, že král těžce onemocněl v Třebíči a bylo očeká- vati, že v Praze vzniknou nepokoje, dala rada Staroměstská klásti řetězy po ulicích, ve kte- rých ještě nebyly, a nařídila svým, aby při- praveni byli ve zbrani každou hodinu. Z toho asi vznikla pověst stranou druhou roztrušo- vaná, že rada chce přepadnouti a povražditi protivníky své, a proto zosnováno bylo po- vstání branné a lid dne 24. září r. 1483 vzal útokem radnici, zajal přítomnou radu a se- stavil soud, po jehož nálezu byl Ch. 26. září na Staroměstském náměstí mečem popraven. Ohanlvalle [ka-] (též Canivalle) Mar- c an t o n i o. stavitel ital. Nejznamenitější jeho prací je stavba křížového kostela v Liberci, kamž povolán hrab. Frant. Gallasem ke konci XVII. stol. Chanka. Chinka, Kengha, Hanka, Hanhai, Hangei, Sinhai, vnitrozemské jezero, sev. od Vladivostoku, v území Ussu- rijském pobřežní provincie vých. Sibiře, od- dělené od ř. Ussuri horským hřbetem. Jezero proCato jest hranicemi mezi Ruskou Asií a Čínou, tak že z plošného obsahu 4381 krti^ připadá 1280'9 krn^ na Čínu. Jezero leží 49 m n. m., jest 80 km dl., 60 km Š., 8—12 m hl.; břehy jsou nízké, bažinaté, místy obilím po- seté. Ód konce října až do dubna jest po- kryto ledem. Do jezera vlévá se Lefu, splavný od svého ústí v délce 40 km pro menší par- níky. Jezero odtéká Sungačcm k Ussurimu. Chánkáh — Chanovice. 47 Na březích usazeno jest nčco ruských a fin- ských sedláků. Po SungaČi paroplavební spo- jení s Chabarovkou. Cliáiikáli, chángáh (persko-arab.)> bu- dova sloužící dervísům mystického řádu za shromáždiště pro úČely náboženské. Klášte- rem možno ji zváti potud, pokud bydli v ní svobodní členové řádu. Dk. Chankendi, t. j. chánova ves, dosti důle- žité místo v kraji Šušském, ruské zakavkáz- ské gub. Jelisavctpolské, blízko hl. m. kraje Suši. Poblíž místa v širokém údolí značné pěstění hcdvábníků ve veliké zahradě býva- lých chánů karabasských. Channlng [če-]: 1) William Ellery, bohoslovec a spis. amer. (* 1780 v Newportu, Rhodc-Island — f 1842 v Benningtonu, Ver- mont), studoval medicínu, pak bohosloví na universitě harvardské, byl povolán r. 1803 za kazatele do Bostonu, kterýž úřad vyko- nával kromě r. 1822—24, kdy cestoval po Evropě, 38 let. Odpíraje puritanské přísnosti přidal se k unitářům, jichž předákem se stal rolcu 1819 řečí při ordinaci Jareda Sparksa v Baltimoru. Působil předem k ušlechtění mravů, ačkoli nijak nepochyboval o křesťan- ství jako náboženství zjeveném. Jako oprávce společenský je Ch. indívidualistou; obmezuje úlohu státu, zdar očekává od mravního po- činu jednotlivcova. R. 1835 ujal se horlivě osvobození otroků manifestem Negro slavery a obrátil se proti ničemnosti jižních států velkolepým protestem A letter to the hon. Henry Clay on the annexation of Texas to the United States (1836). Jako spisovatel vy- nikl hlavně několika essayemi obsahu lite- rárního a filosofického: o národní literatuře amer. (1823). Miltonovi (1826), Napoleonu I. (1827—28), Fénelonovi (182^) a j., kde všude soudí velkost člověka jeho mravní dokona- lostí. V politice byl Ch. republikánem a od- půrcem aristokratismu. Myšlénky Ch-ovy roz- šířily se brzy z Ameriky do Evropy, kde je hlásali Mountfard v Anglii (Beauties of Ch., 1849), Laboulayc ve Francii (Essai sur Ch., 1856), Bunsen v Německu. Souborně vyšly jeho spisy v Bostone r. 1841 v 5 sv.; 6. sv. výbor kázání r. 1872 (nové vyd. 1885). Do- pisy jeho se spisovatelkou Lucy Aikmovou vydala pí. Lc Bretonová (Londýn, 1874). — Srv. Memoirs oř W. E. Ch. (Boston, 1874, 3 sv.); E. Renan, Essais ďnistoirc relig. <1856); C. LavoUée, Ch. (Paříž, 1876). 2) Ch. William Ellery, synovec před., básník amer. ř* 1818 v Bostone), studoval na Harvard College. R. 1836 uveřejnil verše v bostonském >Journalu« a vytiskl několik dobrých essay í o Shakespearu. R. 1840 upo- zornil na jeho básně nejvýše pochvalně Emer- son v essay i »New poetry«, avšak obecen- stvo přijalo je odmítavé, fioems (1843), druhý svazek Poems (1847) a třetí Tfie woodman <1849) nedošly úspěchu. Z cesty po Itálii uve- řejnil Conversations in Róme (1847); r. 1858 vydal Near home připsaný Henrymu Thoreau- ovi, jemuž byl důvěrným přítelem a jehož život i práci znamenitě vypsal v Životopise Thoreau the poeťnaturalist (1863 — 64; dopl- něné 1873). Vedle něho přilnul vroucně také k Hawthorneovi. R. 1871 vydal poslední knihu veršovou The wanderet\ Ch. je originelni a hluboký básník, širokého vědění a vážného názoru ; má verše dokonalé krásy, vedle toho však najde se i leccos bizarrního nebo podi- vínského. Je to básník těžký, jenž ovládá říši svého umění kriticky a rozumově; básník, jenž je odsouzen k nepopulárnosti, poněvadž, jak řekl o něm Emerson, »psal jako lorBoěmia Pia< a podrob- nostmi historickými i topografickými velmi zajímavý, Cruger a Balbin Tannerovi pomá- hali Ch-ského data doplňovati. Českým jazy- kem dále složil Ch. spis: Zpráva křesťanská 5 krátkým výkladem podstatnéjšich věci, které každému křesťanu věděti přísluší (Praha, 1676- a potom několikráte ještě vydaný) a Vavřince Suridi Vitae Sanctorum^ t.j. Životové, skutkové a mučedlnictvi téf i \á\raky svatých a světic na ka^dý den celého roku roivr^eni (Praha,, 1625 a 1696). Náklad na tisk vedl strýc Voj- těchův Kryštof Ch. K tomuto spisu přidány: >Něktcré kusy o svátosti oltářnic a »Živi>t sv. Františka* v Krumlově r. 1621 scpsanv„ ale netištěný. Z bratří Vojtěchových Aleš » Bohuslav Mauric dědili spolu s Janem Jin- dřichem po Kryštofovi r. 1628 jeho statky; Chanovice a Újezdec dostaly se Alšovi, který oba statky spolu s Hradištěm odevzdal syníi Janu Albrechtovi r. 1644, druhý syn Jiří zemřel bezdětek r. 1590. Po Alšovi brzo takó jeho bratr Bohuslav Mauric zemřel a statek jeho Týniště prodán v prospěch jeho nezle- tilé dcery Anny Kateřiny r. 1648 Šebestiáni* Ferdinandovi z Říčan, který si vzal matkir její Alžbětu ze Zeberka. Karel zemřel zůstaviv jediného syna Jana Karla. Rábí držel po^ Kryštofovi Ch-ském z D. Jan Jindřich, syn Petrův, jenž byl od r. 1623 také pánem na Lazsku, místosudím zemským r. 1629 — 34» purkrabím kraje hradeckého r. 1638 — 40 a. podkomořím král. Českého. Se svou manž. Annou Barborou Castolárkou z Dlouhévsi zřídil P. Marii v kostele rábsktm nový oltář r. 1636, na němž zároveň obraz jeho. i man- želčin se zachovaly. R. 1642 zdvihli všichni tehdejší potomci Adamovi odpor proti jeho držení hradu Rábí hájíce práv svých k to- muto panství a proto také po jeho smrti (r. 1647) Rábí rozděleno dle kšaftu Kryšto- tova zhotoveného r. 1627 mezi Kryštofovy Chanovský z Dlouhévsí. 49 dědice r. 1648. Jan, bratr Kryštofů v, jakož svrchu řečeno, mčl syny Alše a Karla (kromó Vojtécha, jesuity, a jiných syníi bczdétných) a týi Aleš Jana Albrechta a Karel Jana Karla; oběma těmto dědicům připadl jeden díl Rábí. [>nihý díl dostal se Petrovu vnukovi Janu Vilému mladšímu a třetí díl obdržeti měl Jan Vilém starší, syn Jindřichův. Konečně rozděleno celé dědictví Ch-ch (Rábí a Cha- novice) tak, že z hradu Rábí staly se dvě polovice, jednu dostal Jan Vilém starší na Smolotelích, druhou s panstvím budětickým obdrželi Jan Karel a Jan Albrecht dohromady; rhanovice přikázány jako třetí díl Janovi Jin- dřichovi pro jeho syna Jana Viléma ml., jehož hratr Adam Ignác jako jesuita r. 1642 ze- mřel. Jan Vilém pojal za manželku Barboru Malovcovou z Chýnova a z Vinterberka a mčl s ni syna Františka Václava, jenž se oženil r. 1678 s Helenou Alžbětou Chuchelskou z Ne- stájová, kteráž mu dva syny, Václava ajana Josefa, a pět dcer porodila. Václav prodal (hanovice r. 1717 hr. z Rumerskirchu, byl starostou dcsk zemských a držel Vrutice. Katusíce a Vysočany r. 1731. Na statky tyto uvalen mu sekvcstr a r. 173S žaloval 6h. se- kvestratora Bossiho pro některé nepřístoj- nosti. Smolotelský Jan Vilém seděl v Rábí až do své smrti V. 1672. Synové jeho Jan Jindřich a Adam rozdělili se o dědictví otcovské takovým způsobem, že Jan Jindřich místo Smolotel přijal díl rábský a Adam sídlel na Smolotelích. od r. 1678 dostal Jan Jindřich též třetí díl rábský. Jan Karel a Jan Albrecht svou polovici Rábí také mezi sebou rozdělili a celé zboží r. 1648 mělo tři pány: jeden ílrzel polovici a dva mčli po čtvrtině. Jan Karel, jemuž také Dožice náležely, prodal svou čtvrtinu Rábí r. 1650 do cizích rukou a teprve r. 1678 ji opět Jan Jindřich Ch. rodu svému získal. Po jeho smrti (f 1685) nezleti- lýci synům jeho Janu Vilémovi a Janu Václavovi za poručníka ustanoven jest Adam Ch. na Smolotelích, menší písař při tiskách zemských. Jan Albrecht Ch.. spolu pán na Hradišti, seděl na své čtvrtině Rábí dl do své smrti a po něm dědila Kateřina í*říchovská, převorka kláštera sv. Anny na Starém Městě Pražském, a Dorota Františka Uhrová z Dlouhé vsi. Pro dluhy byl tento statek prodán a teprve r. 1673 koupila jej Marie Julie Ch-ká z Dlouhévsi. rozená Bina- i:ovna na Rábí, vdova po Janu Jmdřichovi Ch-kém z D. a matka mladých pánů Ráb- ských, tak že Rábí zase jednoho pána mělo. Jan Vilém a Jan Václav porovnali se r. 1694 o dědictví otcovské a mladší bratr ujal Rábí; ic však následujícího roku zemřel, Jan Vilém Rábí po něm zdědil. R. 1708 prodal rodné sídlo své a koupil r. 1710 malý statek Ka- mennou na Berounsku. Smolotel y koupili r. 1605 br. Kryštof a Jindřich Ch. z D. a po- tomci jejich je drželi až do konce téhož sto- letí. Po Jindřichovi, zemřelém r. 1619, vládla na S. manželka jeho Anna z Příchovic. Ze svnd jejích Adam Ch. byl roíštopísařem král. Českého a v mladém věku zemřel ; druhý syn Ott3v Slovník Nauíný, »v. XII. jo.i 1897. Jan Vilém uial Smolotcly a když r. 1672 ze- mřel, Adam Maxim ilian, mladší jeho syn, spo- čátku na S. vládl, ale potom statek ten pře- nechal Janu Jindřichovi Ch-kému, bratru svému. Bratr Adamův Jan Ignác, jenž se psal také Dlouhoveským z Dlouhévsi (viz Dlouhoveský z Dlouhévsi Jan), kšaftem svým ze dne 24. led. 1701 zřídil ze zakoupených statků Kraselova, Záhořic, Němčic a Hodě- jova ůdeikommiss Ch-ch, Castolarů a Dlouho* veských z Dlouhévsi ustanoviv, aby držitelé jeho hodnosti svobodných pánů nepřijímali. Fideikommiss ten nastoupil Adam Josef Ch. z D., nei starší syn zakladatelova bratra Adama Maximiíiana, J. M. cis. a král. soudů komor< ního a dvoř. rady a místopísaře v král. Če- ském (t 1709). Smrtí jeho bezdětnou r. 1714 přešly statky svěřenské na jeho bratra Jana Felix a, jenž k Smolotelům též ŘeteČ, Tou- škov a Bukovany držel až do r. 1725, ale také bezdětek zemřel, načež Smolotely r. 1732 ve dražbě prodány byly a fideikommiss ujal Kamenského Jana Viléma (t 1719) syn Jan Jin- dřich Ch., jenž zakladatelem Ch-ch větve na svěřenských statcích se stal, která teprve r. 1877 dne 21. kv. úplné sešla a s ní také Ch-vští vůbec vymřeli. Jan Jindřich měl s man- želkou Barborou svob. paní Hildprandtovou z Ottenhausenu dva syny, Jana Josefa a Františka Viléma, ze kterých onen fidei- kommiss ujal a tento vojenskému stavu se vě- noval (t 1760). Oženiv se s Marií Annou Ra- deckou z Radce zplodil Jan Josef čtyři syny: Jana Karla, Remedia Oktaviana, Josefa Václava a Otu Viktorína, kteří r. 1788 byli na živu. Jeden z nich měl osm synů, které všechny přetrval František Xaver Ch., poslední majitel fideikommissu a poslední z rodu Ch-ch. Byl ještě v mladém věku, když dělová koule v bitvě u Asprů r. 1809 jemu půl ruky odstřelila, tak že ostatní čásf mu amputována býti musila. Oddal se proto vě- dám a byl protessorem na vojenské akademii v Novém Městě za Vídní, později ředitelem technického ústavu v Praze. Odebrav se na odpočinek na Němčice zaměstnával se i zde studiemi mathematickými a také gcnealogický materiál k dějinám rodu Dlouhoveských z D. snesl, jenž nyní v museu českém v Praze se chová. Z manželství svého s Alžbětou sv. paní Puteanovou neměl žádných dítek a skončil svůj život vlasti a vědě věnovaný r. 1877. Vedle pošlosti Adamovy, o které jsme posud jednali, žili také potomci z bratři jeho Petra a Jiřího. Jiřík měl syna Volfa u dvora vel- može Petra Voka z Rosenberka, jenž jeho purkrabím na Želči byl r. 1571. Bratrem Vol- fovým nebo synem Jiříkovým byl Jindřich Ch., jenž byl v 1. 1594—1609 lesníkem ve službách vévody Virtcmbcrského v Neuen- stadtě a před r. 1625 zemřel. ManŽ. jeho byla Johanka Rafínova. Po něm jmenují se ve Virteml)ersku bratří Bedřich LudvíkaBe- dřich Kazimír Ch. z D. Tento byl r. 1617 immatrikulován mezi rytířstvo kantonu ko- cherského. r. 1647 hracíu Thalheimu nabyl a r. 1648 ve Štutgartě zemřel, nezplodiv zád- 50 al-Chansá — Chanson. ných dítek s manželkou Majdalenou z Ehingen (t 1632). Bedřich Ludvík byl švédským plu- kovníkem a velitelem ve Freiburku (v Breis- gavě) od Bernarda, vévody Výmarskéno, jme- nován. Když pak r. 1644 Mercymu vzdáti se musil, přijal službu ve franc. vojšté a zemřev r. 1645 byl ve Štrasburku v kostele sv. To- máše pochován, kde posud náhrobní kámen jeho se zachoval. Syny zůstavil dva, Bedřicha Ludvíka a Augusta, který r. 1665 s Rosi- nou Greckovou z Kochendorfu se oženil a s ní dva syny měl, Volfa a Ludvíka, jenŽ na prostředním hrade v Thalheimě seděl r. 1675 a r. 1678 jiŽ byl mrtev; sestra Augu- stova Eva Eufrosina (zemřela po r. 1683) pro- vdala se za Augusta ze Schmidtberku v Lehren- stcinfeldu. Klř. al-Chansá Tumádir bint Amr příjmím Umm Amr, nejslavnější básnířka arab., přední repraesentant elegie v poesii arabské (f 646 po Kr.). Náležejíc době pohanské, dočkala se islámu, jehož stala se pak nadšenou stoupen- kou. Osvědčila to hlavně svou přítomností v bitvě u Kadcsie řKádisijja) r. 12 H. = 638 po Kr., do níž vyslala své syny, již tam i smrt nalezli. V poesii proslula clegiemi na smrt bratří svých . Muávijje a zvláště milovaného Sachra, ač měla s ním jen otce společného. Bratr Muávijja padl r. 612 v bitce rodu svého s rodem bení Murra, Sachr r. 615 následkem poranění, jež utržil od bení Asad. Posledněj- šímu náleží největší Čásf clegi.í. Když totiž zemřel, sedala Ch. dlouhou dobu na jeho hrobě plačíc a truchlíc nad ním, až se ji oči rozbolavěly. Bol její nad jeho smrtí stal se mezi Araby příslovečným. Díván obsahuje 100 elegií. Vynikají neobyčejnou vřelostí citu, u blažeností mluvy a bezvadností formy, pro niž stavěna Ch. i nad většinu vynikajících básníků arabských. Díván Ch-sy vydal jesuita P. L. Cheikho v Bejrútě (1888), kriticky na základě nového materiálu rukopisného t., 1895, dvojí vydání, s kommentárem a textové ; text s franc. překladem vydal P. V. de Coppier, t., r. 1889- Dk. Ohamkaja Stávka, t. j. stan neb ležení chánovo, shromáždiště Kirgizů Bukejevské hordy, v ruské gub. Orenburské; místo jest sídlem ruských úřadů, má ruský kostel, me- šitu, stanici poštovní a telegrafní, velké vý- roční trhy a 1242 ob. (1890), z nichž jest 367 Kirgizů a 547 Tatarů. Ch-ju založil r. 1826 Džengizchán. ^t^ CluuDLSOn [šanson], franc, píseň, znamená jednou — vedle poetiky moderní — píseň lidovou neb zlidovělou, která těsně lne k mel- odii, po druhé užívá středověká poetika trou- badourů a trouvérů slova toho jako techni- ckého výrazu pro určitou formu složité a umělé poesie lyrické. I. Nejstarší zbytky lidové písně francouz- ské, jež se nás v troskách 2—3 veršů do- chovaly, sáhají do konce XII. a počátku XI 11. stol. Lze z nich usouditi (Alfred Jean- roy. Let origines de ta poesie lyrique en France^ 1889), že stará píseň franc. byla rázu výprav- 1 dramatického předvádějíc osoby za- ujaté většinou vášní milostnou. Co do formy skládala se z krátkých strof rýmem spojeních, překročných (t. j. poslední verš předešlé strofy opakoval se v prvním verši násl. strofy); po strofě, již zpíval sólista, následoval refrain, zpívaný sborem; byla pravidlem k tanci zpí- vána. Nejstarší úplné texty ch-y lidové po- chodí z konce XIV. stol.; uveřejnil je Stick- ney v >Romanii« VII. Lidové ch-y z XV. a poč. XVI. stol. obsahuje sbírka Gast. Parisa a Gevaerta (Paříž, 1875^ a sbírka písní nor- mandských A. Gastéa (Caen, 1866), ze XVI. a XVII. stol. sbírka Weckerlinova (Pař., 1889), z XVIII. Ballardovy Rondes á danser a Bru- nettes et petits airs tendres. V XIX. stol. po- řízeny byly Četné sbírky podle jednotlivých kraiin; nejdůležitější z nich jsou: H.' de la Vilíemarqué, Bar^a^ b^^^Kt chans. pop, de la Bretagne (1840, 8. vyd. 1883); de Coussc- maker, Chans. pop. des Flamands de France ri856); D. Arbaud, Ch, pop. de la Provence (2 sv., 1862); Sallaberry, Ch. pop. du pays basque (1870); Bladé, Poésies pop. děla Gas- cogne (3 sv., 1883); J. Bujeaud, Ch. pop. des prov. de VOuest (2 sv., 1868) a mn. j. Vedle této ryze lidové písně objevuje se záhy píseň zlidovělá, t. j. plod vzdělance, jenž měl formu písně lidové a proto snadno lidem byl přijat a šířen. Sem náležejí hlavně ch-y historické, politické a satirické, pak i milostné a pijácké. Nejstarší historické ch-y odnášejí se k druhé a třetí výpravě křížové (z první zachovaly se jen ch-y latinské, srv. sbírky E. du Mérilovy, Poésies pop. latines antérieures au Xlle siécle (1843) a Poésies pop. latines du moyen áge (1847) a autory jich isou troubadouři Bertran ae Born, Pons de Chap- teuil, P. Vidal, Gaucelm Faidit a trouvéři Huon ďOissy, Quěnes de Béthune, H. de la Ferté. Historické a satirické zpěvy v násle- dujících stoletích jsou četné, působnost jich obmezena vŠak na určité vrstvy národa. Z XV. stol. jest se zmíniti o vojenských ch-ách v podřečí picardském (Lcroux dc Liney, Chants hist. du temps de Charles et Louis XI., 1857). Následující XVI. stol. uvedlo do ch. zvláště ostrou notu, satiru často až triviální, jež se živí z náboženských sporii hugenotských (E. Rolland, Les ch. hug. du XVIe siécle, 2 sv., 1871). V XVII. století hlavně Fronde zplodí mnoho cb. (C Moreau, Bibl. des Mazarinades, 3 sv., 1858). Ve sto- letí XVIII. skládají ch-y i dvořané, kteří jimi intrigují; hrabě Maurepas, Lagrange-Chancel, Desforges, Rességuier jsou autory nejznáměj- ších ch.; mnoho je jich anonymních a obí- rají se většinou dvorskými skandály. V re- voluci vzniknou bojovné a útočné ch-y, jako Madam 'Veto či Carmagnole (září 1789), Bou- langére (říjen t. r.), Qj-ira, Carillon national^ Marseillaisa (1792), Chant du départ (od M. J. Chéniera, 1794), Salut de la France (od A. Saint Boy, 1793), Hymne de Van IL (1794). Réveil du peuple (1795). Za restaurace básni politické ch-y Béranger a E. Debraux; r. 1848 Petr Dupont Chant des ouvriers; za druhého císařství Nadaud. V nejnovější době křísí se Chanson — Chantelle. 51 zase ch. k Životu hlavně pflsobením umčlécké krčmy >Chat noir«. Ponchon, Jules Jouy (^Les chansons de rannée, 1888; Chans, de bataiUé)^ FrogeroUe, Leon Xanrof (Ch-5 sam gene, 189^, Salis, Mac-Nab jsou její nervosní pěvci, Hštci se hořk^ naturalistickým tónem od dobromyslnější a veselejší Školy starší. Nejstarší pijácké a rozpustilé ch-y franc. jsou v latině a pochodí od jongleurů nebo kněíí; ve frančině jejich známo pouze dvacet. V XV. století skoro výlučně ch-u pijáckou skládá Olivier Basselin a v násl. dobách řada vzdělavatelů je veliká; v XVI. stol. je to Marot a Desportes, v XVII. stol. Voiture, Sarrazin, Scarron, Hamilton, La Monnoye, v XVIII. stol. Piron, Vadé. Panard. Coílé. BoufTlers a j., v XIX. stol. fiéranger i většina písničkářů výše jmenovaných. II. V středověké poetice troubadourů a trouvérů značí se cli-ou zvláštní umělá forma písně, nejpřednější a ze všech nej- váicnějši. Báseň zvaná ch-ou skládala se oby- čejně z pěti strof s jedním nebo dvěma po- sláními", každá strofa byla objemu dosti vol- ného, o 6 nebo 12, 15 nebo 20 verších o 5 až 10 i 12 slabikách; strofa musila se dáti děliti na tři částky, z nichž první dvě si od- povídaly, třetí byla však neodvislá. Forma první strofy řídila formu všech ostatních co do rhythmu i rýmů. TýŽ rým opakoval se z po- čátku vždy ve dvou a dvou následných stro- fách, pátá zůstávala i tu neodvislá, později však všechny strofy skládány s týmiž rýmy. Obsahem ch-y takové býval obyčejně cit lásky, ne však vyslovený prostě a přirozeně, nýbrž dle zvláštní etikety vznešeně, spiritu- alisticky, mysticky; odtud ráz těchto ch. obřadný, strnulý, slavnostní. Ch. je vlastní forma umělé dvorské lyriky a vznilda v Pro- venci ^zde sluje cansos, chansos), v Limousin- sku asi, v půli XII. stol. ze staršího, prost- šího versu; přední pěvci její Jsou tu Bernart z Ventadornu, Guiraut z Borneillu, Peire Vidal, Folquet z Marseille, Gaucelm Faidit, Aimeric z Pcguillonu a j. Z Provence rozšířila se i do literatury francouzské (o tom v. Francie IX., 513, 2. si. V, na konci XIII. stol. však tu již hyne; co ao formy žije však dále v pří- buzných útvarech chantu rqyalu a ballady, z nichž zvláště první je skladbou obřadnou a pompósní a druhá přes renaissanci a ro- mantismus (Th. de Banville) dožila se na- šich dnů. £>o Itálie dostala se provengalská cansos na sklonku XII. stol. a stala se tu vedle so- netu nejobvyklejší formou vznešené lyriky milostné. Italská can\one liší se však poněkud od provengatského cansosu tím, že strofy jsou četnější a stavby bohatší. Mistry jejími jsou Guido Guinicelli, Guido Cavalcanti, Guittone ďArezzo, Dante a Petrarca. Na počátku XVI. století přešla z Itálie can^one do Španěl {cancion) a vzdělávána tu v tomto i následujících stoletích Boscanem, Gasc. de la Vega, Hurt. de Mendoza, Her- rerou, Luisem Foncem de Leoně, Gongorou y Argote a j. Šld, 01UUISO& v hudbě viz Kanzóna. 01ia]Uio& d« ^%mim viz Francie (litera- tura) IX., str. 510 a n. Oluuuioiin^tte [šansonet], franc, písnička posměšného většinou tónu; u nás nazývá se tak nesprávně také zpěvačka písní v síních zpěvních. Oha&t [šaii], franc, zpěv; nápěv, melodie; báseň epická neb oddíl její; píseň. — Ch. du départ viz Chanson I. — Ch. royal viz Chanson II. Ohantay [šántáž], franc, rybolov, při němž hlukem vhánějí se ryby do sítí; hrozba na vynucení peněz; banque de ch., spolek novinářů-šejdffů, již vynucují peníze hroz- bami, že uveřejní skandální činy. de Ohantal fšántal] jeanne Francois Frémyot, zakladatelka řádu Salesianek (♦ 1572 v Dijonu — f 1641). Byla provdána za Rabutina barona de Ch. a byla babičkou Mme. de Sévigné. Když její manžel r. 1600 byl zavražděn, oddala se pobožnosti a vypálivši si žhavým železem jméno Kristovo na prsa, za- ložila se sv. Františkem Saleským (v. t.) v Dijonu řád Navštívení P. Marie a spra- vovala řád po jeho smrti. Papež Benedikt XiV. prohlásil ji za blahoslavenou a Klement IX. r. 1667 za svatou. Svátek její připadá na den 21. srpna. Od ní jsou Lettres de Mme. Chantal 1660), Epitres spirituelles de Mme. Chantal 1666). Sbírka jejích listů a listů sv. Františka aleského vydána v Paříži r. 1714. Ohantanž [šantan], franc, zpívající, se zpě- vem spojený; u nás rozumí se slovem ch. obyčejně místnost, v níž se konají hudební produkce nižšího druhu. Francouzi nazývají místnost takovou café-concert nebo café-ch, Ohantavoino [šantavoán] Henri, básník franc (* 1850 v Montpellieru), prof. rhéto- riky, napsal tři sbírky veršů: Poemes sincéres (1877); Satires contempovaines (1880); Ad me- mor tam (1884), v nichž nejprve zpíval radost lásky a života, později utrpení a smrt tóny prostými a vroucími. Kromě toho psal lite- rární studie do »Journal des Débatsc a do >Nouvelle Revue*. Sld. Ohantelauzo [šántlóz] Frangois-Régis, historik franc (♦ 1820 v Montbrisonu — t 1888 v Paříži). Počátek své literární čin- nosti učinil spisem Le pere de la Chaise, con- fesseur de Louis XIV, (Pař., 1859), na to vyšly akademií franc. poctěné: Marie Stuart, son proces et son exécution (t., 1876) ; Le Cardinal de Reti et Vaffaire du chapeau (t., 1878, 2 sv.); Le Cardinal de Ret\ et ses missions diplo- matiques á Róme (t., 1879). Jiná díla jeho jsou: Louis XIV. et Marie Mancini (t., 1880); Louis XVI I. ^ son enfance^ sa prison et sa mort au Temple (t., 1884); Portraits historiques (t., 1886) ; Les derniers chapitres de mon 9 Louis XVÍI.€ découverte des ossements du Dauphin en 1846^ dans le cimctiére Sainte- Marguerite (t.. 1887). Vydal též r. 1881 Mé- moires de Commines. Ohantello [šantěl], hl. m. kantonu v arr. Gannat franc dep. Allier, na ř. Bouble a trati Varennes-Marcillat; má klášter, pocházející .52 Chantenay — Chanzy. dílem z X., dílem z XV. stol., kostel klášterní ze XII. stol., zříceniny zámku coňnetabla Bourbonského , zbořeného králem Franti- škem I., značný obchod vínem a 1567, jako obec 1921 obyv. (1891). — Kanton ma na 229-39 km^ 12.647 obyv. Ohanteiiay [šantnéj sur Loiře, město v arr. Nantes franc. dep. Loire-Inférieure, na návrší na pr. bř. Loiry, na trati Nantes-St. Nazaire, záp. od Nantes, jehož předměstím jest; má loděnice, Železárny, slévárny železa, čistírny cukru, továrny na umělá hnojiva, výrobu řepkového oleje, konserv, závody k nasolování masa, kamenné lomy a 12.748, jako obec 14.139 ob. (1891). Poblíž jest zámek Bois-de^la-Musse z XV. stol. OlUUiterello [šántrél], doslova zpčvná struna, nazývá se nejvyšší (E) struna na houslích a jiných nástrojích strunných. Na houslích bývá ch., jež se zove též kvintou, ovčí, drátěnou neb i hedvábnou strunou. Ohantilly (šántyji], město v arr. Senlis franc. dep. Oise, na říčce Nonnette, 41 km sev. od Paříže, 40 m n. m., na tr. PaříŽ-Creil, na po- .kraji velkého lesa Chantillyského (2100 Iw); jest zde kostel s hrobem Colígnyho a skvostný zámek, zal. v XVI. stol. connétablem A. de Montmorency, jenž přešel r. 1632 na rodinu Condé a byv v revoluci částečné pobořen, byl r. 1876—85 opět restaurován. Po vymření rodiny Condé r. 1830 zdědil zámek vévoda z Aumale. R. 1852 byly statky Orleanovcň skonfiskovány a prodány. Vévoda z Aumale však koupil zámek svůj pod cizím jménem a daroval jej r. 1886 s velikou knihovnou a obrazárnou Institutu de France. Dar ten má cenu asi 50 milí. fr. Ch. má výrobu porcu- lánu, knoflíků, jehel, zboží z mědi tepaného, prádelny bavlny, výrobu hedvábných a jiných krajek, která druhdy byla velmi proslulá, nyní však valně poklesla, a 4202 ob. (1891). Sedm- kráte v roce, hl. na jaře a na podzim, konají se na louce La Pélouse silně navštívené koň- ské dostihy. Ch. jest rodištěm vévody z En- ghienu. — Srvn. AI. Rousseau-Leroy, Cn., Étude historique. OhaAtonnay [šantoné], hl. město kantonu v arr. Roche sur Yon franc. dep. Vendée, na tr. Thouars aux Sables ďOlonne. Má starý zámek, kamenouhelné doly s těžbou 24.621 tun (1890) a 2172, jako obec 4307 ob. (1891). V čer- venci r. 1793 zvítězili zde republikáni nad Vendéejskými, kteříž opět 5. září t. r. pora- zili zde řep. generála Lecomta. — Kanton má na 24316 km^ ve 12 obcích 16.337 ob. Ohantroy [čentré] sir Francis Legatt, sochař angl. (* 1781 v Nortonu u Shcffielau — f 1842 v Londýně). Vyučil se řezbářství a odešed do Londýna prováděl plastická po- prsí, v kterémžto oboru vynikl. R. 1816 vy- tvořil své první větŠí dílo Spíci děti (kathe- drála v Lichíieldu), načež následovala řada monumentálních poprsí. Nejznámější jsou: Sir J. Banks (1827, britské mus.); George Caywing (v městském domě v Liverpoolu, 18:i2); John Malcolm\ Francis Homer (1837); WelUngton (na fagadě bursy) a j. J-k. Ohannkká (hcbr.), posvěcení, t. j. chrámu, slavnost židovská, zřízená na památku po- svěcení chrámu Júdou Makkabejským po do- bytí Jerusalema r. 164 př. Kr. Počínala 25 mě-, sice Kisleva (prosince) a trvala osm dní. Sla- vena byla veselím a radovánkami, později zvláště osvětlováním domů a synagog. Dk. Ohanykov: 1) Ch. Jakov (f 1862), člen a od r. 1851 tajemník zeměpisného spolku v Petrohradě, vypracoval mapy moře arab- ského, Číny a jezera Issykulského, kteréžto práce uveřejněny jsou v I. díle zápisek ře- čeného spolku. 2) Ch. Nikolaj, orientalista a cestovatel ruský (♦ 1819 v gubernii kalužské — f 1878 v Rambouilletu u Paříže), vzdělav se v carsko- selském lyceu, súčastnil se pochodu Pcrov- ského proti Chívě (1839—40), načež v 1. 1841 až 1842 podnikl cestu do Bucháry a přidělen byv k rus. konsulátu v Persii, prozkoumal první z Evropanů mnohé části Chorásánu, Afgánistánu a Ázerbaidžánu. Jeho výbornou mapu tohoto území vydal berlínský časopis »Zeitschrift fur Erdkundec. Mimo to vydal: Chanat Buchara (Petrohr., 1843, angl. překl. v Londýně, 1845) ; Mémoire sur la partie méri- dionale de V Asie centrále (Paříž, 1863^; Études sur Vinstruction publique en Russie (ť., 1865); Mémoire sur Vethnografie de la Ferse řt., 1866). Ohanzy [šánzy] Antoine Eugene Al- fred, generál franc. (♦ 1823 v Nouartu ~ 1 1883 v Chálonsu s. M.). Vyšed jako důstoj- ník z akademie v St. Cyru, působil nejprve při námořnictví, potom v Alžírsku a vyzna- menal se r. 1859 u Solferina, při expedici syrské a od r. 1868 jako brigádník proti již- ním kmenům alžírským. Ve válce r. 1870 — 71 obdržel velení nad jednou divisí 16. sboru,, pak nad celým sborem, se kterým statečně si vedl u Coulmiersu a Loigny. Po roztržení armády loirské velel druhému sboru loir- skému, s nímž po tvrdém odporu u Beau- gency ustoupil na Le Mans; zorganisovav a sesíliv tu své sbory chtěl přispěti obležené Paříži ku pomoci, plán jeho však byl zmařen korunním princem Bedřichem, který ho v bo- Í*ích 10.— 12. led. r. 1871 donutil opustiti Lc irlans a ustoupiti až k Lavalu. Za příměří povolán Ch. do Paříže a tu hlasoval proti uzavření míru; na to zvolen do nárooního shromáždění a v 1. 1873 — 79 byl civilním a vojenským guvernérem v Alžírsku. Když při volbě presidenta r. 1879 obdržel Ch. 99 hlasů, tu byl úřadu guvernéra zbaven a poslán jako vyslanec do Petrohradu, kde setrval do r. 1881 ; po návratu svém stal se členem vrchní vo- jenské rady a kommisse pro opevněni země a r. 1882 velitelem 6. armád, sboru v Chá- lonsu. Ch. byl z nejlepších generálů franc* té doby, který s bystrostí ducha, s odhodla- ností a podnikavostí spojoval opatrnost a který domohl se jediný nějakých úspěchů. Proto když r. 1873 počala vystupovati strana odvety, skládány byly v óh-ho veliké na- děje. Na pamět jeho zřízeny mu tři pomníky: v Beaugency (1884), v Le Mansu (1885) a Nouartu (1886). Výpravu svou a podniky vá- Chaonia — Chápani. léčné. je2 s 2. armid. sborem loirským vy- konal, popsal sám ve spise La deuxieme armee dt la Loiře (Pafíí, 1871, 9. vyd. 1888). Vii Villcfranche, Hist. du generál Ch, (t., 1890). OluunlA, ve starovéku krajina v Ěpeiru od mysu Akrokeraunského ai po feku Thy- annis. Obyvatelé (Chaones) usadili se téi na protéjilch bfeifch italských. OhMM (laoc oáialva, tedy leiicí pro- .■.tor'>. u starých RekQ dle Hesioda prastav 5:i Desky hotovi se tlm zpAsubcm, že litcrnina vylije se na studenou želeinou plotnu, čími se utvoří nepravidelné tvary jako dutiny, otvory, proužky a pod., načež deska upevni se na dřevo, aby se dosáhlo potřebné výSky k tisknuti. Tento ipůsob ch. slove téi sc- lenot^fiie, poněvadž otisky připomínají tvar pohoří, jak se dalekohledem jeví na mésici (řec. tfili/vií, čti selené). Ponékud pravidel- nějších tvarQ ve fornič mraků a j. dodlf se tím, C. iBgl. Chlpinl: Chlpi vSchotnira, nci byl vlastně stvořen a uspo- řádán, kdyí látka veškera ješté v temnotách bvla Emřtcna. Potom vznikla Gaia (Zemf) a Frós (Láska), i Ch-u pak povstaly Ercbos (Tma) a Nvx (Noc), jichž dětmi byly Aithér a Hěmerá. 'Dle učení orfiků však na počátku byl Chronos (čas), z toho teprve vinikly Chaos a \ithér Nyní slovem Ch. rozumíme zmatek, změt nepořádek, spoustu, nelad. klk. OhAOStyp^i způsob hotovení zvláštních drsk tiskacích, jimii se sice ncdocHi nijakých |iravidelných obrazů, výkrcsfl a pod,, jichž oti- skv vsak, volí-lí se náležitá skupenina barev, ctfkovím' dojmem dobFc pilsobí. Užívá se jich hlavnOk okražlovacim pracím knihliskařským. Že se nejprve maluji na íclczné desce kry- cími barvami, načež se deska odlije. Ohaotloký (z řec), neladní, nespo- řádaný, změtený. Oluipala [ča-], jezero na záp, náhorní ro- vině Mexické, na 20" 35' s. í., mezi státy Mi- choacan a Jalísco. Jest 90 fcm dl., 20 írni Sir., 10 m hluboké; výměra jest 3600 km'; obklo- peno jest vysokými, holými vrchy, má mnoho ostrovů a oohatslvi ryb. Na jihových. iJstí do jezera Rio de Lerma, kdežto sev. části protéká Rio Grande dc Santiago, odvodňu- jící jezero do Velkého okcánu. Oh&pukl {Aitles GeofTr.), rod opic i če- ledi ploskonosých (/í.iřvTi-J.íuí). Maji hlavu 54 Chapeau — Chapelle. poměrně malou, líce bez vousů, trup velmi stihlý, ruky hubené; předlouhé končetiny přední maií palec buď jen jako krátký pa- nýlek, buď docela zakrnělý. Ocas chápavý, na zpodnf straně konce lysý, jest delší trupu. Oh. žijí v již. Americe až po 25® j. š.; obý- vají u menších společnostech ve hlubokých lesích, v korunách vysokých stromů, pohy- buji se tam dosti obratně, ale na zemi jsou nemotorní. Živí se plody a listím; masa jejich Indiáni požívají, kožešiny také běloši vydělá- vají. K nejznámějším druhům tito náležejí: Koaita neboli ch-an Černý {A. paniscus Geoífr.), má srst černou, líce narudlé, ale dlaně obojích končetin černé. Délka trupu bývá 60 cniy ocasu 70 cm. Žije v Brazílii, Guianě a v Peru. V obou posléze jmenova- ných zemích jest domovem také ch-an pěti- p r s t^ neb č a m e k (A. pentadactylus GeoíTr.) ; neliší se od koaity leč tiin, že má rudiment palce trochu větši. Aiii takového rudimentu palce nemá marimonda neboli aru (^. Beď \ebuth GeoíTr.) ; žije tamtéž, má srst černou, ale zpodek trupu i hlavu po stranách barvy bílé. Všickni tito tři druhové mají srst dlou- hou, hrubou a na temeni hlavy hřeben z del- ších chlupů. Krátkou a hebkou, skoro vlně podobnou srst a hlavu bez delŠí hřívy má miriki {A. hypoxanthus Kuhl.). Statný trup dorůstá délky 60, ocas 80 cm; srst má barvu světle žlutavou nebo šedožlutou, na vnitřní straně končetin světlejší, líce jsou tmavošedé a prostřední pruh obličeje má barvu plefovou. Rudiment palce na předních končetinách nemá nehtu. Domovem jest ve vnitřní Bra- zílii. Br, Ohapoau [šapó], franc, klobouk muž- ský i ženský; ch. bas, skládací klobouk) ienž se nosíval pod ramenem; dnes nahradil jej ch. claque (správněji a claque), cylindr, vynalezený G i busem v Paříži, jenž mecha- nicky se aá stlačiti a zase rozepnouti a jenž je častí plesového a slavnostního úboru muž- ského na západě. Chápal [ša-], franc, znamenalo ve středo- věku korunu z květin přirozených neb umě- lých (zlatých), jimiž dámy nebo vysocí úřed- níci SI zdobili hlavy. Zlatý ch. ozdoben býval rubíny a perlami; to je původ heraldických korun. Oliap^lalii [šaplén] Jean, básník a kritik franc. (♦ 1595 v Paříži — f 1674 t.), syn no- tářův, určen byl rodiči k dráze literární a pečlivě vzdělán; znal dokonale jazyky staré i španělštinu a vlaštinu. Učenými rozhovory literárními nabyl záhy znamenitého vlivu ve společnosti, jejž utvrdila jeho předmluva k Mariniho »Adonovi«, příčící se dnešnímu soudu úplně. Dlouho byl pokládán za nej- lepšího znatele poesie, za kritické orakulum své doby. Veliký vliv měl v hotelu Ram- bouílletové a na Richelieua, který mu pro- půjčil místo v nové Akad. franc. a svěřil mu její organísaci; Ch. ustanovil jí za úkol pra- covati o ryzosti jazyka a pojal plán ^Slovn. Akad. franc.«; on sepsal pošetilou kritiku •Sentiments de TAcad. sur Ic Cid«; on uložil dramatické poesii tři jednoty, jež sice Mairct objevil, jimž vŠak Ch. pomocí Richelíeuovou zjednal platnost obecnou (1635). Více než 25 let pracoval na epické básni La pucelle ďOrléanSf jež měla realisovati jeho theorii eposu; básně s ohromným nadšením očeká- vané vyšlo konečné 1656 prvních 12 zpěvfl, jež zpdsobily úplné zklamání; Boileau a jeho přátelé stíhali autora zdrcující kritikou, jež se nám dnes jeví v celku oprávněnou, po- něvadž báseň tato je z nejméně básnických knih franc, neobyčejně banální a ploáiá. Dvanácte posledních zpěvů vyšlo teprve r. 1757 v Genevě a r. 1882 v Orleansu péčí Herlůisonovou. Jako kritik nebyl Ch. poctivý ; lichotil vkhsu obecenstva (preciositě, mari- nismu), ačkoliv názory a soudy jeho byly jiné, zcela blízké klassícismu, hájil zvrnlc módní plody \proti spravedlivé kritice Boi- leauově a byl tak, hlavně od r. 1660, štítem vší stařecké přežilosti a překážkou pokroku literárního (klassícismu). Literárně dějepisnÝ zájem mají dnes ještě jeho listy (vydal T. de Larroque, 2 sv., 1880—83), jež se dělí ve dvě řady: první r. 1632—40, druhá r. 1659 až 1673. Jinak jest přiznati Ch-ovi mnohou zásluhu, zejména spravedlivé rozpoznání mla- dých • tálentův a péči. o ně, iež projevila se mimo jiné r. 1662, kdy Colbertovi sestavil řadu spisovatelův jimž se mělo dostati od krále pensc. Srovn. A. Bourgoin, Les maitrcs de la cfitique au XVlle siěcle (1889); Fa- bre, Ch. et nos deux premiěres Acadcmies (1890), Sld. ChapolSTOrřlfl [čap-j, t. j. červenočepi- čáci, sluli ve Španělsku lehké sbory královny Kristiny, které nosily ploské červené čepice. OhapelhUl [čepí-], město v hrab. Orange v státu Se v. Karolina Spoj. Obci sev. amer., 40 km s. z. od Raleighe; má universitu státu, zal. r. 1789, a 1017 ob. (X890). ChtLpéllůt [šápcljé] Isaac René Guy 'státník franc. f* 1754 v Rennech — f 1794 v Paříži). Zvolen byv do shromáždění ná- rodního založil tu klub bretonský, který záhy vzrostl na 150 členů a chtěl podporovati prospěch královský, avšak pro neobratnost Neckerovu vstoupil do. opposice. Ch. byl zvolen do kommisse pro ústavu i poznával, že ústava není dokonalá, ale jako předseda shromáždění nechal se zastrašiti a způsobil přijetí její. R. 1792 přidal se ke straně fcuil- lantŮ, odešel do Anglie, a když se r. 1794 vrátil do Paříže, aby zachránil své jmění, byl jat a jako přívrženec králův dne 21. dubna popraven. Ghapell* [šapěl], vlastně Claude Emm. Lhuillier, spis. franc. (♦ 1626 v Chapelle- Saint-Denis u Paříže — 1 1686 v Paříži), ne- manželský syn boháče, lenošil a hýřil, stý- I kaje se v krčmách s La Fontainem, ^loliěrem, jenž mu, zdá se, svěřoval muka své žárlivosti, mimo to s Boileaucm, Racínem a j. Psal mnoho veršů nedbalých, improvisovaných, vtipu většinou hrubého a frivolního, jež zjed- naly mu jakous pověst, ač nezaslouženou. R. 1656 vydal s Bachaumontcm Voyage Chaperon — Chapman. 55 de Languedoc, psanou veršem i prosou, dílo y celku nudné a prosté smyslu pro přírodu, jei nicméně bylo horlivé napodobeno a utvo- řilo celý genre v tomto i násl. století. Díla Ch-ova a Bachaumontova byla Často tištěna, tak r. 1732, 1755 (s životopisnými údaji) a r. 1854 v 9Bibl. elzéviriennec. Srvn. Sainte- Beuve, Caus. du' lundi, XI. Šld. Obaperon (šapr5n], franc, čepice, která kryla hlavu a krk; kápě; po ní nazývaly se ve Francii mnohé strany, tak Ch. rouge et b I e u (červená a modrá), kterou po zajetí krále Jana zřídil představený kupců paříž- ských Marcel proti korunnímu princi, který vydal lehčí minci a vymáhal veliké daně. Čepice byla z póla červená, z póla modrá a mela tedy barvy Paříže. R. 1413 za Karla VI. dal Jean de Troyes, náčelník povstání paříž- ských proti dauphinovi, svým stoupencům čepici bílou, po které nazýváni byli Ch. blanc; v Genté užívala r. 1379 strana proti- bni^ndská čepice modré za své znamení. Cnkapeto&ové fča-], Chapetones, název, kterýmž označováni ve španělské jižní Ame- rice obyvatelé zrození ve Španělsku oproti Kreolům, pocházejícím rovněž z rodičů evrop- ských, ale v Americe narozených. vhaplaln [áapl^] Jules Clément, so- chař a medailleur franc. (* 1839 v Mortagni, Ome), žák Jouffroyův a Oudinéův. Jakožto stipendista římské ceny studoval po 5 let v Římě a provedl portraitm' medaillony: Ro- bei-t Fleury\ Ernest Renan (1870); maršálek Mac Mahon (1877). Dále mcdaiíle: Vitéxná Francie; Hájení Partije (1872); Stavba kostela St. Ambroise (1876); hlavní jeho dílo je Čestná meJaille svétové výstavy paři{ské r, tSyS, J-k. Ohaplin Išaplra]: 1) Ch. Charles, malíř franc. (• 1825 — ^ 1^91 w Paříži), žák Drol- lingův. Zanechav krajinářství věnoval se malbě intimních interieurů a maloval ele- gantní, koketní ženy. K prvnčjším jeho dílům náležejí: Sv. Sebastian (1847); Vesnická silnice v Attvergni; Večer na pusté (mus. v Bordeaux). K pozdějším: Diana (1859); Mydlinkové bu- bliny (mus. v Luxembourgu) ; Dům ^ karet; Zro\ent Venuše a j. Oblíben byl zejména ja- kožto portraitista dámského elegantního světa. Roku 1861 maloval též nástropní a nástěnné obrazy v Tuileríích a v Elysée. Mimo to ra- diroval též dle vlastních komposic i dle Ru- bensa, Watteaua a dle Bidy pro jeho vydání Evangelií. J-k, 2) Ch. Christine, provdaná Brush, amer. malířka květin (* 1842 v Bangoru, Maine). Žíla delší doba v Evropě a byla žačkou Char- lesa Chaplina a Harpigniesa. Usadila se v Bo- stonu. Nejlépe daří se jí květiny polní a luční v barvách olejových. J-k, Chapnuui fčepmen]: 1^ Ch. George, bás- ník angl. (♦ 1559? asi u Hitchinu vHertford- shiru — 1 1634 v Londýně), studoval asi v Ox- forde a Cambridgei, cestoval pak dosti mnoho, hlavně i po Německu, stýkal se přátelsky s Marlowem, Ben Jonsonem, Essexem. Ch. psal mnoho: tragédie Bussy ďAmbois (1607); Revenge of Bussy ďAmbois (1613); The con- spiracie and tragedie of Charles duke of Biron (1608); Caesar and Pompey ftišt. 1634); ^Z- phonsus emperor of Germany (tišt. 1654; nové vyd. s předml. Elzeho, Lipsko, 1867); kome- die: The blind beggar of Alexandria (1596); An humorous day's mirth řl599); AU fooles (tišt. 1605, hrána 1598), nejlepší , snad práci ; Monsieur d* Olivě řl606), podle Wárda »jednu z nejzábavnějších komedií doby alžbětinskéc ; The gentleman Usher (1606); May-day (1611); The widow*s tears (1612) kromě jiných her pracovaných společně s jinými básníky, tak výborné komedie Eastward Hoe (s Marstonem a Jonsonem, 1605), tragédie Chobot (se Shir- leyem) a j. Vedle toho napsal několik dlou- hých básní latinských a kratších allegoríckých básní anglických {The shadow of night, 1594 ; Oviďs banqufit of sence; dokonČ. Marlowovy básně Hero and Leander^ 1600) a přeložil první celého Homéra do angličiny: Ilias (1611; před tím 1598 vydal Seven bookes of the ília- des of Homere^ prince of poets\ Odysseu (1614 až 1615) i menší pseudohomérské básně ?>Ba- trachomyomachiic i i.), veliký to literární čin, jímž se stal Ch. v dějinách angl. písemnictví nesmrtelným. Překlad Iliady pořízen je ve >fourteen-syllable measure«, Odyssee v t. zv. heroických kupletech (lOsíab. verše jamb. rhythmu sdružené rýmované) a vystihuje vý- borně plným a smělým veršem, prostým a silným výrazem velikost a sílu homérovskou, tak že pozdější uhlazené překlady, na př. Po- peův, jsou vedle něho titěrné a malicherné. I jako dramatik stojí Ch. v popředí vrstev- níků a předchůdců Shakespearových. Sou- borně vyšla díla Ch-ova v Londýně r. 1873 (3 sv.); překlad Homéra vydal Shepnerd(1874). Srv. Swinburne, Essay on Ch. (1875); Boden- stedt, Ch's Homerůbers. (Shakesp.-fahrb. III., 283); týž, Ch. in seinem Verháítnisse zu Shakesp. rt., L, 300). Šld, 2) Ch. Edmund, lékař angl. z minulého stol., jenž praktikoval zejména v Londýně a stal se tím zasloužilým, Že poprvé v Anglii uvedl v širší známost kleště porodní, jež byly do té doby chovány v tajnosti a zejména v Nizozemí předmětem zvláštního, ne právě slušného obchodu. Z jeho spisů sluší uvésti: A treatise on the improvement of midwifery etc. (Londýn, 1733 a část); An essay on the venereal gleet etc. (t., 1751). 3) Ch. James, cestovatel angl. po Africe; o mládí jeho není ničeho známo, zemř. 6. ún. r. 1872 v Dutoitspanu v Nové zemi Griquů. Jmín byl vedle Livingstona za nejlepšího znalce jižní Afriky. Kolem r. 1846 usídlil se v Pietermaritzburgu v Natalsku jako obchod- ník. Od r. 1845 podnikal z Natalu cesty do Transvaalska a území Bečuanů za účely ob- chodními a loveckými. Od r. 1852 navštívil opětně jezero Ngami a objevil na vých. od tohoto jezera soTnatou bažinu, ve které se ztrácí odtok jezera Ngami Zuga. R. 1855 vy- konal cestu od jezera Ngami k Velrybí zá- toce a vrátil se r. 1860 spolu s Bainesem (v. t.) zpět. Cestoval pak dále k vodopádům Viktoriinýra Zambeziho a hodlal po řece tú 56 Chapmann — Chaptalisování vína. plaviti se k Indickému okeánu. Když však loď se mu rozbila, vrátil se r. 1863 zpět do Velrybí zátoky. Napsal: The Victor ta- Falls of the Zambesi River (Londýn, 1865); Travels in the inferior of South Africa^ compňsing fifteen years hunting and trading (t., 1862, 2 sv.). Ohapmaim [čep-] Fredrik Henrik, vicc- admiráíšvéd. (* 1721 v Gotenburku — f 1808 v Karlskroně) z anglické rodiny, zdokonalil v Anglii své vědomosti lodnické a námořnické a vydal spis AU about ships, který ve stavbě lodi učinil úplný převrat. Gustav III. svěřil mu reorganisaci švédské námořní moci a Ch. úlohu provedl se zdarem i byl za odměnu r. 1772 povýšen do stavu šlechtického a r. 1791 jmenován viccadmirálem. CHiapon [šapón] Leon Louis, dřevoryjec franc. (♦ 1836 v Paříži). Studoval na tamějŠí akademii a byl žákem Trichonovým. Jeho mistrovské dřevorytiny v manýře liniové blíží se velice mědirytinám a snaží se postihnouti malířský eífekt v jemně odtónovaných nuan- cích strnu a světla. Nejvíce účastnil se svými dřevorytinami při díle Histoire des peintrcs de toutes les écoles, jež vydal Charles Blanc. V Římě studoval Ch. též díla Michel- Ange- lova a jeho Poslední soud vydal ve velké dřevorytině. J-k. Ohaponniéro [šaponjér] Jean Frang., básník švýc. (* 1769 v Genevč — f 1856 t.). strávil mládí v Kostnici, kam se utekla jeho rodina r. 1786; vrátiv se později do Genevy, stál v čele strany liberální, založil Společnost J. J. Rousseaua, účastnil se revoluce r. 1792 a opěval r. 1814 neodvislost Genevy a připo- jení její ke Švýcarsku populární písní Enfants de Telí, Nejlepší věci napsal v lyrice, kde má čísla plná rozmaru i ironie. Znamenitou politickou satirou je Barbier optimiste. Šid. Ohapp« [šap], franc, obchodní název tlo- rctního hedvábí, jehož užívá se v tkalcovství jako útku, osnova pak je z lepšího druhu hedvábí, aneb jako osnovy u látek polohed- vábných, při čemž útek je vlněný; hlavně však se ho užívá k hotoveni pásků, třásní, ši^ůrck, punčoch, též jako šicího, pletacího neb vyšívacího hedvábí. 01uipp«[šap]:l)Ch.IgnaceUrbainJean, inženýr franc. (♦ 1760 v Brůlonu — f 1829 v Paříži). Měl značný podíl při vynalezení optického telegrafu. Společně s bratrem svým Claudem stavěl a řídil telegrafickou linii, při níž po smrti svého bratra jmenován ředitelem. Důležitý je jeho spis Histoire de la télégraphie (Paříž, 1824). 2) Ch. Claudc, inženýr franc. bratr pře- dešlého (* 1763 v Brůlonu — f 1805 v Paříži). Věnoval se kněžství a v prázdných chvílích studoval mechaniku a fysiku. Byv přeložen do Paříže, činil četné vynálezy z elektřiny, tak že se stal brzy známým v učeném světě. R. 1789 spojil se s bratry svými Ignácem a Abrahamem, hledě uskutečniti myšlénku rychlého přenášení zpráv optickými signály. Několik pokusů úplně selhalo. Teprve r. 1792 objevil přístroj zvaný tachygraf, potom te- legraf, který byl přijat, a svěřena mu stavba linie PaříŽ-Lille ; zároveň jmenován inženýrem u telegrafu. — Priorita signalisování nenáleží Ch-ovi, ale on byl prvním, který zřídil linii telegraňckou. Po této linii následovalo ně- kolik jiných delších i kratších, z nichž ně- které zachovaly se až do let 50tých a hlavně měly vojenský význam. V ^Journal de phy- sique« a »Annales de chimiec uveřejnil zají- mavé články o elektřině a rozkladu vody; mimo to napsal Lettres sur le nouveau télé- graphe. Ohapp« d'Aaterooli« [šap dótroš] Jean, astronom franc (♦ 1722 v Mauriacu v Au- vergni — f 1769). Vychován od jesuitů vě- noval se stavu kněžskému, později astronomii. Byv zvolen r. 1759 členem akademie franc, odebral se r. 1761 do Tobolska pozorovat průchodu Venuše sluncem. R, 1769 poslán byl za podobným pozorováním do Kalifornie, kdež u mysu San Lucaru zemřel. Na jeho dílo Voyage en Sibérie (1768) s atlantem, jež obsa- huje několik řízných poznámek o Rusku a jeho vládě, dala Kateřina II. velmi ostře od- pověděti spisem >Antidote ou examen du mauvais livre intitulé: Voyage etc.« (1770 až 1771). Studie jeho o Kalifornii vydal r. 1772 Cassini pod titulem Voyage en Californie. Jiné spisy: Sur la théorie de deux cometes (1760) a Observations de Mercure (1764). Ohaptal [šaptal] Jean Antoine Claude. hrabě de Chanteloup, chemik a státník franc (* 1756 v Nogaretu ~ f 1832 v Paříži). Studoval lékařství v Montpellieru, chemii v Pa- říži. R. 1793 jmenován správcem prachárny a továrny na výrobu ledku v Grenoblů, kterou velmi zjednodušil; r. 1797 povolán na póly technickou školu pařížskou, kde přednášel o rostlinné chemii. Za vlády Bonapartovy r. 1798 stal se členem vlády, r. 1799 státním radou a ředitelem vyučování, na to r. 1800 ministrem vnitra, jímž byl 4 léta. Staral se velmi účinně o zvelebení obchodu a prů- myslu zakládáním silnic, mostů a průplavů, zavedením svobodné plavby po řekách a p. ; zřídil továrny, by nižší vrstvy mohly býti za- městnány, bursy, obchodní komory, školy průmyslové (první v Compiěgne), pečoval o zvelebení výroby cukru z cukrovky, in- dychu z borytu a j. Jeho přičiněním zaveden také nynější systém měr a vah. Za své zá- sluhy jmenován r. 1811 hrabětem, na to mi- nistrem a ředitelem obchodu a průmyslu. Po restauraci vzdal se veřejného působení, avšak za Ludvíka XVIII. povolán do komory pairů. Hlavní zásluhy Ch-ovy jeví se v chemii, jíž vlastně posvětil svůj život a jmění obětoval. Napsal: Éléments de chimie (1790), nejdůleži- tější jeho spis, přeložený skoro do všech mo- derních jazyků; Essai sur le perfectionnement des arts chimiques en France (1800); Chimie appliquée aux arts (1806); Chimie appliquée á Vagriculture (1823); De V industrie franqaise (1829). Ohaptalisováni vina [šapt-], zvané dle vynálezce franc chemika Ch a ptala (v. t.\ spočívá v tom, že v létech, kdy hrozny vinné náležitě ncuzrávše mají nadbytek kyseliny Chapter-house — Characeae. 57 TÍnné a nedostatek cukru, redukuje se obsah kys. vinné a nedostávající cukr se dosazuje. 1 litr noim áluí fao meátu- hroznového obsahuje é g kjs. vinné a průměrem 200 g cukru; ne- uzraji-U hrozny, změní se poměr ten v 9 : 150; z meétu takového možno obdržeti nejvýše víno kyselé. Uvede-ii se však kyselina a cukr ve spiavný poměr, vznikne z tohoto meštu nikoUv jemné, ale přece chutné víno. Provádí se to tím, že na každé 3 g přebytku kyseliny vinné přidají se 2 ^ jemně umletého mramoru; množství cukru, jehož se užije, určí se buď dle tabulek neb dle formule x = m . 95 . — !r"~ 100 — c,' kde X jest množství cukru, m specifická váha meštu, c množství cukru v procentech dle váhy obsaženého v meštu původním, c, totéž v meštu chaptalisovaném. Faktor 95 udává, že 95 dílů cukru dá 100 dílů cukru invertního. Óbn. Ghmter-hoiise [čeptr-hauz], angl., kapi- tulní dům, přístavek k angl. kathedrálám, v němž se shromažďuje kapitula k poradám. Chapii [šapii] Henri Michel Antoine, sochař franc. (♦ 1833 v Le Mée, Seině et Oise — t 1891 v Paříži). Byl žákem Pra- diera a Durcta v plastice a Čognieta v ma- lířství. Prováděl hlavně allegorické a mytho- logické sochy, jež poeticky koncipoval a jistě modelloval; později prováděl téŽ portraitní poprsí. Jeho nejlepší díla jsou: Umivajici nymfa (1867); socha Dekfamace (na fagadě nové opery); Merkur (1863); socha Panny Orféanské (1870, obé v mus. v Luxembourgu) ; postava Mlddi (na pomníku malíře Regnaulta v École des beaux-arts, 1876); Myšlenka na pomníku Daniela Sterna (1877); pomník advo- káta Bcrryera na justičním paláci (1878); socha umělce Jeana Cousina (1880); Genius Sesmrtelnosti (na hrob Jeana Reynauda, 1882) ; Kiečici Prosei-pina a Klečící Pluto (1884); socha astronoma Leverriera v Paříži (1889) a j. J-k. Cliapllltra^o [čap-pck], zámek vystavěný r. 1783 — 85 Spaněly na porfyrovém pahorku, f) km záp. od hl. města Mexika uprostřed pra- starého lesa cypřišového, v němž bývala staro- dávná residence aztcckých králů. Nyní jest zde vojenská škola s 350 chovanci a národní hvězdárna. Na paměť boje v r. 1847 postaven zde r. 1881 pomník. Velkolepá jest odtud vy- hlídka na sopky Popocatepetl a Iztaccihuatl a město Mexiko, s nímž Ch. jest spojen krás- ným stromořadím. Ob&puy [šapui] Nicolas M. J., architekt, kreslíř a lithograf franc. (♦ 1790 v Paříži — i- 1858 t.), proslavil se svými restauracemi gotických památek uměleckých a četnými díly o architektuře, k nimž sám obstaral řresby a lithografie. Pojednává o kathedrálách fran- couzských: Moyen áge pittoresque, pak Sou- venirs ďun voyage dans le midi de la France. Mimo to účastnil se lithografiemi v Labor- deových Voyages dc TArabie a v Puttrichově díle o stavitelských památkách v Sasku. J-k. OhMT [Sar], franc, vůz; ch. á banc [ban], lehký, otevřeny vůz, po délce opatřený se- dadly (lavicemi). Ohara, bot., viz Characeae. Oharaooae, parožnatky, vedle Coleo- chaeteí nejvýše organisovaná skupina řas ze- lených {Oilorophyceae). MajíC stélku rozliše- nou v peň čili lodyhu s neukončeným vzrů- stem vrcholkovým a v >listy« čili >paprsky« s ukončeným vzrůstem, stojící ve střídavých přeslenech na uzlinách lodyhy a nesoucí v paždí svém nové větve, které se úplně rovnají > lodyze «. Tato jest tenká, nitko vitá a má na svém konci vyklenutou buňku ter- minální, jež se dělí přihrádkami vodorovnými ve dvě buňky, z nichž konečná stane se no- vou vrcholkovou a druhá pod ní ležící t. zv. sep^mentální buňkou, kterážto se opět na přič rozdělí ve dvě terčovité buňky, z nichž do- lejší se prodlouží v článek lodyžní {interno- dium), kdežto hořejší terčovitá, nízká (t. zv. uzlina) rozdělí se kolmou (radiální) stěnou ve dvě polovice, z nichž každá na straně vy- pouklé odkrojí posloupně přihrádkami tan- gcntiálními několik buněk. Tak vytvoří se na obvodu každého uzlu věnec 5, 6 i více buněk, z nichž záhy vyrůstají tenké, nitko- vitc listy, jež ihned vytvoří si terminální buňku. Která týmž způsobem jako lodyha nové segmenty odděluje a tyto opět nové uzliny a Články listové vytvářejí. První kra- tičký Článek zůstane opět skryt v uzlině lo- dyžní, tudíž počíná každý list nad povrchem lodyhy uzlinou, která se zove basilární. Z dal- ších uzlin listových vyrůstají přeslínky »lístků< čili >paprsků postranních* týmž způsobem jako listy z uzlin lodyžních, jen že nejsou střídavé (nealternují). Na rozdíl od lodyhy ukončí se záhy vzrůst listu i lístků. V paždí nejstaršího listu kaž- dého přeslenu — listy nevznikají současně — může se vyvinouti po jedné větvi podobající se úplné hlavní lodyze. Tyto postranní větve stojí ve spirál ní (vlastně šroubovité) čáře kolem lodyhy, která se během času ve smyslu této spirály poněkud zkroutí. Články lodyžní a listové v rodu Nitella zůstávají napořád jednobuněčné a nahé, kdežto u valné většiny druhů v rodu Ch. pamětihodným způsobem okornatějí, tak že na příčním řezu článkem jeví se uprostřed velká okrouhlá buňka (pů- vodní buňka článková) obklopená věncem buněk menších' (korové buňky). Tyto korovc buňky pocházejí ze zpodin listů (neb lístků) a sice z periferických buněk uzlin tam se nalézajících, t. zv. zpodinových čili basilár- ních. Z každé buňky těchto uzlin vyrůstají ve dvou protivných a s osou článku lodyž- ního fneb listového) parallelních směrech hrboulky, jež se znenáhla prodlužuji v člán- kovaná vlákna korová. Sousední a protější (t. j. sestupující a vzestupujíci) vlákna ko- rová srůstají hned od prvopočátku, kdy jest intcrnodium ještě krátké, navzájem V sou- vislý obal, jehož buňky, v té míře, ve které článek se prodlužuje, též spolu rostou a se dělí. Z povrchních buněk spodních uzlin lo- dyžních vyrůstají tenké, rozvětvené rhi^oidy, víak('*nka to bezbarvá, šikmými přihrádkami v několik buněk článkovaná. V těchto buň- 58 Characinidae. kách, jakož i zvláště pěkně v buňkách inter- nodiálních všech Ch-ei\ pozoruje se čilé krou- žení čili rotace protoplasmy. Z úžlabí mladších listů lodyžních vznikají na starších jednotnících parožnatky křehké (Chara fragilis), zvláště když přezimují, vě- tévky poněkud odchylného vzezření, jež slouží k ncpohlavnímu množení. — Jinak rozplozují se Ch. pohlavně pomocí vejcorodů (oogo- nium) a pelatek (antheridium)^ jež se nalézají buď pospolu na téže rostlině a na týchže listech (druhy jednodomé) anebo vznikají na různých jednotnících (druhy dvojdoraé). — Pelatky jeví se prostému oku jakožto malé červené kuličky, jichž stěna skládá se z osmi stejně velikých, vypouklých ploských buněk, osmi téměř dokonalých oktantů, t. z v. štítků, které zubatými kraji do sebe zasahují. Z vnitř- ního povrchu každého štítku ční do vnitř po jedné větší téměř válcovité buňce, zvané držadélkem (manubrium), nesoucí na konci kulovitou buňku, na jejíž periferii sedí opět několik (4 až 6) menších buniček, z nichž vyrůstá 3 až 5 dlouhých vláken vlnitě zpro- hýbaných a se sousedními v jeden chumáč spletených. Každé vlákno jest jednoduchá řada krátkých buněk v počtu asi dvou set, v nichž vytvoří se po jednom spirálně to- čitém a dvěma brvkami opatřeném tělísku chámovém rspermatozoidu), jeŽ podobá ^e sperníatozoiau měchů. V době zralosti roz- padnou se štítky, stěna vlakének zrosolovatí a spcrmatozoidy, jichž může býti v každém antheridiu aŽ do 40.000, se uvolní. — Óogonie jsou poněkud větší, nanmoze elliptičné, ale méně složité. Skládají se z veliké centrální buňky óogoniové (později óospory) obrostlé spirálně točitými rourkami (protánlými buň- kami), srůstajícími dohromady v souvislý obal a tvořícími na konci plodu korunku z 5 jedno- duchých buněk neb z tolikéž dvojbuněčných laloků. Aby se spermatozoidy k centrální buňce dostati mohly, korunka buď odpadne neb setrvává a tvoři na svém zpodu 5 otvorů, jakýchsi mezibuněčných prostor, jeŽ vedou k centrální buňce, ro zúrodnění obklopí se vaječná buňka pevnou, tuhou blanou; po- stranní a vnitřní stěny obalných rourek zdřev- natějí. Nezdřevnatělé partie kory óogoniové během přezimování se zruší, tak ze zbude jen óospora uzavřená v pevné, hnědé. Často váp- nem inkrustované slupce, po níž se táhnou šikmé, spirálné rýhy. Zajímavá Chara crinita vytvořuje klíčivé óospory i bez oplození par- thenogeneticky. — Při klíčeni oddělí se blíže jednoho pólu óospory menší buňka jakožto první uzlinová buňka, která při dalším svém vzrůstu dbal svůj v 5 laloků roztrhne a z něho ven vynikne. Tato buňka, z niž pouze a je- dině nové individuum se vytvoří, dělí se při- hrádkou ležící v ose óospory ve dvě dce- řinné, z nichž jedna vyroste v t. zv. primární kořínek a druhá opačným směrem v prvo- klíček. Prvoklíček, který brzy sezelená, roste dále a odkrojí na svém konci buňku, jež se Íešte posloupně rozdělí v tří- až šestibuněčný :onec. Pod tímto se ještě oddělí příčnou přihrádkou buňka, která se ihned zase roz- dělí ve zpodní terčovitou buňku, t. j. uzlinu kořenovou, ve střední delší a konečnou opět krátkou buňku, t. z v. lodyžní uzlinu. Tato jest po jedné straně o něco vyšší a tamtéž trochu vyklenutá a rozdělí se trochu šikmými přihrádkami podélnými ve 4 buňky, z nichž 3 vytvoří první neúplné listy, kdežto čtvrtá nalézající se na vyklenuté straně stane se vrcholkovou buňkou nové rostliny. Naproti tomu prvoklíček na svém konci se dále ne- prodlužuje, nýbrž toliko na kořenové uzliné několik rhizoid vytvoří. — Oh. jsou jedno- i dvouleté, poněkud přesličkám podobné, ale jemné, křehké rostliny, několik cm až 1 m zvýši, jež rostou ve stojatých sladkých neb málo slaných vodách, v příkopech, tůních, rybnících, slaných jezerech vnitrozemských a na březích mořských. Rozšířeny isou po celém světě v pásech chladných i horkých a čítají v 5 rodech asi 150 aruhů, z nichž přes 50 jest evropských a mezi těmi zas irět- šina kosmopolitických. Na mnoha místech (na i>ř. na břehu Bodamského jezera) je lidé sbírají neb z vody loví a k hnojení jich užívají. Rod Chara vyznačuje se korunkou óogonia vždy z jednobuněčných lalůčků složenou a lodyhami jakož i listy nejčastěji okomatě- lými. V Čechách roste asi 10 druhů, z nichž nejhojnější jest Ch, foetida A. Br. (parož- natka smradlavá). V slaných tůních u Oužic vyskytuje se i jinak ▼ Evropě vzácná Ch. crinita (p. vlasatá). Druhý representant Ch-eí v našich kraiinách rod Nitella má ko- runku óogonia z lalůčků dvoubuněčných slo- ženou a lodyhu jakož i listy vždycky bez- koré. Z Českých sedmi druhů nejČastéji se vyskytuje v potocích, příkopech a tůních: Nitella flexilis Ag. V slané vodě tůní Ouži- ckých (pospolu s Ch. foetida) roste vzácná Nitella glomerata. Zkamenělá vyskytují se obrovská óogonia vyhynulého rodu Spiran- gium v útvarech od kamenouhelného počí- naje a celé rostliny rodu Chara i s plody. Ič. Characinldat, ryby trnobřiché, roz- sáhlá Čeleď ryb měkkoploutvých (řádu Phy- sostomi). Přečetní druhové jen' fas 50 rodů v se 300 druhy), vesměs ryby sfadkovodní, žijí ve vodách tropické Ameriky a Afriky, zastu- pujíce v obou těch oblastech naše ryby ka- pr o vité a lososovité. Mají hlavu lysou, ústa bez vousků, v hořejším rtu jejich kosti mezi- čelistní a po stranách i čelist hořejší, v ústech zuby různé úpravy; tělo jest pokryto Šupi- nami a kromě normálních ploutví často má vzadu na hřbetě malou ploutev tukovou. MČ- chýř vzdušni jest s orgánem sluchovým spojen řadou kůstek (jako u sumců nebo ryb kapro- vitých); u vrátníku jsou četné slepé přívěsky. Ve vlasti své obývají v některých vodách počtem přehojným; maso mají jedlé. Samy jsou ryby býložravé i dravé, a tyto bývají nezřídka tak hltavý, koušou do všeho ve vodě tak zuřivě, že přes nepatrnou velikost těla i větším živočichům, ano i člověku bý- vají nebezpečny. Ch. bez tukové ploutve: Character indelebilís — Charakter. 59 jihoamerická haimora (^Macrodon Irahira M. Tr.), ryba delší X m, jejíž ostrého, z kuželo- vitých zub& složeného chrupu i lidé se obá- vají, pak menší Erythrinus unitaeniatus Spix (40 cm). Tukovou ploutev má na př. africký druh Alestůs dentex M. Tr. (Nil), podivná ryba Gastropelecus sternicla Pall. z Brazílie s tru- pem pře vysokým a podobný Myletts asterias Cuv. z Guiany, s břichem v pilovitou hranu smačklým. Podobně ozbrojené břicho ntá nej- známější a nejpověstnější všech přečetných druhů, piraya nebo trn o břich {Serrasalmo pxraya CuvA Má tělo krátké, ale vysoké, se stran smačklé a tenké, zdélí 30 cm^ drobnými šupinami pokryté, dosti vysokou ploutev hřbetni, dlouhou ploutev řitní a před velikou, vykrojenou ploutví ocasní malou ploutvičku tukovou. Hořejší čelist jest bezzubá, v mezi- čelistí a v dolejší čelisti jsou zuby veliké a velmi ostré. Barvu má tělo nahoře namo- dralou, vezpod bělavou s četnými tmavými skvrnami. Všickni známí druhové trnobřichů (počtem 13) obývají v řekách střední a jižní Ameriky, nikdy vŠak v ústí jejich. Žijí v zá- stupech a na kořist se houfem vrhají; Jsou všech ryb sladko vodních nejhltavější. Útočí 1 na živočichy dosti veliké a dovedou také udolati r^bu větší, než jsou sami; koušou vodní ptáky, želvy, alligatory do noh, takže pokousána zvířata často ztrátou krve hynou a tak se kořistí trnobřichů stávají. ar, Oharaoter Indolobilis (lat.), v katolické církvi nez rušíte Iné znamení, jeŽ se ve svá- tostí křtu, biřmování a svěceni kněžstva duši vtiskuje. Ohamó (tur.), daň, viz Harač. Oharado [šarád], franc, viz Šaráda. Oharadrlldae, zool., viz Kulici. Charadriiis viz Kulík. diarádž viz Harač. Oharaeai St, přímočárnice, rod mur z čeledi Orthosidae s předními křídly vzadu širokými, vrcholem pravoúhle uCatým, s hrudí huňatou bez chvostů a s tykadly u samečka hřebeni- tými ; oči jsou chlu- paté. Ch. graminis L., přímočárni- '^Ho 7°^^ ^?^I' C- '893 Chtniea, gwmfní, L , C. 1893.;, ma před- phmotimice irávová; v přir. vel. ni křidla olivově zelená s proměnlivou kresbou; střední čásf a kraj části vnější bývají temnější, kdežto 3 skvrny hlavní jsou bělavč ; kruhová skvrna na šíř protažená stýká se s led vino vitou, zvláště světlou skvrnou na střední žilce ; mí- sto čáry vlnité bývají vyvinuty tři trojúhel- níčky. Zadní křídla hnědá, u kořene svět- lejší. Rozpj. 2'2->3 cm. Housenka tlustá, lysá, hnědá, se 3 světlými hřbetními proužky a černým štítem šíjovým a řitním, Žije od pod- zimku do čna na trávách a škodí často velmi na obilL Můra lítá v čci a srpnu. Kpk. ChašralL. Charedž, Karak, malý neúrodný ostrov v Perském zálivu, náležitý k Persii, 65 km s. z. od Bendcr Bušíru, s dobrým pří- stavištěm a asi 1000 ob. Daří se pouze datle. Obyvatelstvo loví perly, které náležejí k nej- krásnějším vůbec; pro hloubku moře jest však lov velmi obtížný. Ostrov kdysi náležel Portugalcům, pak Persii a byl r. 1838--41 a 1856 v držení Anglie. Oharalcter (z řec. xaifáaetú razím, ryju), doslova známka, značka vražená, vbita; ráz; v tom smyslu jsou i písmena ch-y. Znamená dále titul a úřední hodnost, pak znak nebo souhrn zoakův, jeŽ tvoří zvláštnost nějaké věci nebo něčí osobitost; tak se mluví o ch-u uměleckém, o ch-u jednotlivců i celkúv (kmenů, národů, dob) a má tu všude význam českého slova po- vaha. V nejběžnějším užívání přenáší se pak smysl slova toho na vůli lidskou a mluví se o ch-u či povaz« mravní (éthické). Jako vá- šeň zapuzuje sebevládu. tak jest ch. vyznačen výhradní vládou našeho já a jen na poměru vůle (nikoliv pouhé žádosti) k tomuto možno stavěti úvahu o ch-u, poněvadž tento z po- měru toho vyrůstá. Poměr ten dochází svého ozřejmění v zásadách či maximách, jež (psy- chologicky vzato) nejsou nic jiného než ustá- lené a hotové tlumy osvojovací, na něž Jed- notlivá chtění (volitiones) narážejí a z nichž plyne chvála a hana nad zamýšleným úkonem vůle, příkazy nebo zákazy. Tak stávají se maximy uvědomělými pravidly vůle. Pouhé úvahy o zásadách a předsevzetích nepostačí k vývoji ch-u. Má-li ten se vyvíjeti, jest po- třebí, aby příležitost k tomu byla dána ve skutečném životě, kde je potřebí skutkův, neb jen v případech opravdových, kdy nutno k činům se rozhodovati, výstražnost zásad se hýbe a svědomí se ozývá, jakož i po skutku vykonaném lítost a tu jest pak pravá škola ch-u. Poněvadž vůle ve skutečnosti se skládá z jednotlivých chtění, jest otázka, na- lézá-li každé jednotlivé chtění svou zásadu či maximu, neb jen některá z nich. V pří- padě posledním možno mluviti o rysech ch-u, v případu prvém o ch-u v celém rozsahu jeho. Každé jednotlivé chtění má býti při- měřeně upraveno své zásadě. Ovšem toto >má býti« není neosobné; vždyť upravováni to neděje se samo sebou, nýbrŽ jest potřebí k tomu nového, jiného chtění, jež čím nalé- havěji a důtklivéji jeviti se musí, tím ne- ustálenější jest posud ch., poněvadž jest tu ještě vidný zápas mezi chtěním jedním a druhým t. zv. rozpory vůle, jež jest přemá- hati. Ch. složen jest z jednotíivých rysův po- vahových, poněvadž vůle se skládá z jedno- tlivých chtění; než jako tato nebyla pojednou vyvinuta, tak i rysy ony nebyly zde rázem, nýbrž jeden po druhém a proto ch. co do svého složeni není jednodobý, ač ujednoce- nost jest jeden z požadavků naň činěných, ale též i všestrannost, kteréž oba požadavky se spojují v ten smysl, že každé rozhodnutí má se díti s příslušným zřetelem k maximám všem. Celé soustavě zásad mezi sebou vy- rovnaných má býti vyhověno a jak kdo vzo- rům těmto rozumí, tak jimi se má správo- 60 Charakterišovati — Charakterní kusy. váti — a pak spravuje se vzory svými. Býti svým jest nejpřípadnějším označením toho, co ch-em se rozumí. Nejbezprostřednějšími význaky ch-u jsou síla a důslednost vůle a na mnoze na těchto dvou požadavcích se přestává — jsouf zajisté ch-y i lady Mak- bethova i Richard III. — ale soustředěnost a dŮraznost vůle nepostačí na založení ch-u mravního; zde zbývá ieStě učiniti zadost i po- žadavku, aby vůle byla objemnou, vztahovala se totiž ku všem příkazům mravním, a mezi ty zajisté řadí se i idea dobro vůle. Hned přírodou dostává člověk osobnost svou, ja- kousi psychickou individuálnost. To jest na- turel. Ona osobnost však utvořená časem a přičiněním samovolným jest ch. ve smyslu mravním, dílo to umělecké na vůli lidské, jehož psychickou podmínkou jest vyspění a uzrání appcrcipující moci našeho já. — Srv. Smiles (Karakter, přel. Mourek, 1876); J. Dur- dík, Karakter, 1873. Zb. Ch. dramatický viz Drama str. 922. OharaktorUiovati, podati popis něčeho po jeho významné a význačné stránce. Ch. v umění znamená jen tolik znaků z originálu v ektyp či obraz převáděti, kolik jich ještě jest potřebí, aby podoba či shoda byla pa- trná, a proto znakům podobu tu zachvcujícím říkáme charakteristické či význačné. Máf ori- ginál mnoho různých znakův, které jej činí valně složitým, ač právě bohatost a složitost jich až přílišná jen zbytečně ukrývá jeho podstatu, i jde o to, aby v ektyp u či obrazu tato vystižena byla, což děje se tím lépe, čím méně znakův k tomu dostačí, tak že na konce srovnávajíce obé shledáváme, že ektyp nepotřebuje ani jediného jiného znaku, ba že nemá ho ani míti, který by nebyl v originále. Jest tudíž charaktcrističnóst zvláštní případ shody a sice ten, kde menšími prostředky stejného účinu věcného (poznání) se dochází jako předvedením originálu a zároveň se i navozuje hojnost představování, poněvadž fantasie v pominuté nepodstatné mezery ori- ginálu svou hru reprodukční vkládati může. Když opak jest, že výkon umělecký buď nemá znakův význačných neb vedle těchto i jiné mímotní přibírá, tak že kopií se blíží, jest nccharakteristický. Kdo v umění ^pravdyc žádají, těm jejich požadavku pojmové učle- néní tímto se podává. Zb. OharaktorUitioký, významný, význačný (viz Charakterišovati). CharakterifltllUk jest vytknutí podstat- ných znaků nějaké osob^ neb věci, jež tvoří její zvláštnost. V uměni musí podání reali- stické stejně jako idealistické dbáti ch-ky, nemá-li prvé stanouti na kopii, druhé upad- nouti v abstrakci. Ch. v theorii dynamoelektrických strojů slově křivka, jež znázorňuje průběh magnetismu v induktoru, jenž běží s kon- stantní rychlostí. V případě tomto jsou totiž elektromotorické síly závislé jediné na ma- gnetičnosti, jak dokazuje formule E =i k . M . v, kde E značí elektromotorickou sílu, \f ma- gnctičnost, r obvodovou rychlost f již zde před- pokládáme konstantní), k pak Jakousi kon- stantu. Ch., jejíž pojmenováni pochází od Depreza (Frónlich ji nazval »křivkou účin- ného magnetismuc) a jíž poprvé užil Hop- kinson, konstruuje se tak, že na osu ordinát pravoúhlého systému souřadnic nanáší se mě- řená síla elektromotorická, na osu absciss pak intensita proudu v závitech elektromagnetu (počet amperzávitů) , kterou podrobujeme změnám tím, že do vnějšího vedeni vkládáme různé odpory. Křivka ta jest závislá na hmotě železa v induktoru a sice zvětšuje-li se hmota jeho, zvyšuje se i křivka na důkaz, že in- duktor přijímá ve svou hmotu větší počet silokřivek. — Znalost pravidla, dle něhož se mění magnetičnost induktoru s jeho rozměry, jest pro elektrotechnika velmi důležitá, neboť dovoluje stanoviti předem počet obrátek kaž- dého stroje. Při logarithmu sluje ch. celistvá čásť loga- rithmu; na př. log 230 = 2-36173... ch. udává, po které celistvé mocnosti základu číslo udané následuje. V případě uvedeném 230 > 10*. Naopak dle toho lze určiti ch-ku, je-li dáno číslo a proto v tabulkách ch. netíývá udána. V geometrii ploch jsou ch-ky jisté čáry na obalové ploše. Je-li dána soustava ploch rovnicí yr(^^^, „)_^^ kde a jest proměnný parametr, nazýváme sou- meznými nebo sousedními plochami plochy dané rovnicemi kde a I jest nějaké určité stálé číslo a e jest hodnota nulle velmi se blížící. Průsečnice ta- kových dvou sousedních ploch jmenuje se ch-kou; měníme-li spojitě a, vyplní ch-ky plochu, kterou jmenujeme obalovou plo- chou daného systému. Plochy soustavy danc' dotýkají se plochy obalové podél ch-ky. Název ch. pochází od Monge. Oharaktemi kusy. Theorie dramatu žádá. aby děj se vyvíjel z charakterů. Než možný jest i obrácený poměr, že z děje charakter se vyvíjí, t. j. že kus jest tak sestrojen, aby již předem fabulí samou a pak dějem byla dána příležitost, aby charakter do Šíře se rozložil. Zauzlení dějů v dramatě čistého slohu jdo podle zásady příčinnosti; co následuje, má vždy svůj důvod v povaze jednajících osob. děj s povahami se kryje, jsa jaksi jen do jiné řeči převedený originál, kdežto v kusech ch-ch jest těsnost ta uvolněna do té míry. že možno snadno postihnouti, že situace jsou dělány k vůli charakterům. Děj nepokračuje souměrně v před a tolikrát se zastavuje, na kolik nových stránek charakterů má býti upozorněno. Plastika povahy jest zde účelem a tím vyniká i blízkost ch-ich kusův k epice a drobnomalbě. V mluvě divadelní označují se kusy takové přímo jako obrazy ch. a jsou vítanou příležitostí k volení bravurních úloh hereckých (t. zv. úloh ch-ch). Ač i truchlo- Charakterní maska — Charcot. 61 hra dobře připouští ráz ch., přece lze látky veseloherni lépe upravovati na ch. kusy, to z toho důvodu. Že náhoda jest v těchto pří- pustná a tou i nové zápletky nalíčené sla- bostem a nedostatkům povahovým. Moliferův Lakomec jest ch. komedií, v níž osobní vlast- nosti jednotlivcovy, Freytagovy Žurnalisté nebo Gogolův Revisor, kde převrácenosti celých třm, stavů a dob se persiflují. Zh. Cluumkt^mi maska jest taková, jež svým upravením podává význačné rysy určité osob- nosti neb celého stavu a doby; jest tudíž vždy realistická. Jeií protivou jest maska fantasijní a fantastická. CHiaraktorologto (řec), povahopis. Oharala [ča-J, město v dep. Santander jihoamer. rep. Kolumbie, malebně položené v úrodné krajině na dvou potocích, jichž sto- kem povstává ř. Sanjil, 1443 m n. m., 30 km j. v. od Socorra; má hmčířství, kozel užství, tkaní bavlny a 8026 ob. (1870). V okolí pě- stuje se káva, cukrová třtina a bavlna. Charamnr, též Sachali nebo Mangu, označeni pro střední tok Amuru, mezi Al- bazinem a ústím Bujery. Viz Amur. OharaTay [šaravé): 1) Ch. Jacqucs, franc. bibliogrsLf a znalec autografů (* 1809 v Lyonu — f 1867). Specialitou jeho knih- kupeckého závodu v Paříži byl obchod s au- tografy, jichž seznamy vydával. Ze sbírek autografů, které Ch. prodal, vynikají Ville- naveova (1850), Esthenaryho (1857), de Laja- rictte (1860), de St.-Georgesa a především veliká sbírka listin různých konventů z franc. revoluce (1862), jejíž seznam sestavil se svým bratrem uabríelem. R. 1862 založil měsíčník ^L'Amatcur ďautographes*. a) Ch. Gabriel, bratr předešlého (* 1818 " Lyonu — f 1879). Zabýval se nejprve po- litikou a žurnalistikou a byl pro tiskové zlo- činy odsouzen na sedm let do vězení a de- portován do Alžíru. Byv r. 1859 amnestován súčastnil se podniku svého bratra a sestavil veliké sbírky moderních autografů. R. 1864 zal. časopis >Imprimeriec a r. 1866 >Revue des autographcsc, jež řídí nyní jeho syn Eugčne. 3) Ch. Martin Éticnne, syn Jacquesův • 1848 v Paříži), vzdělal se odborně na École ďcs Chartcs v Paříži a stav se nástupcem svého otce spořádal několik sbírek autografů, z nichž vyniká sbírka Alfreda Boveta, Sen- siera, Chambryho, a vydal jejich seznamy v nádherné úpravě s facsimiíy a biogr. po- známkami. V autografech je znalcem na slovo vzatým. Vydává L Amateur ďautographes, za- ložil a redigoval Revut des documents histo- riqueš (1874 — 81), vydal Lettres de Louis XT. (1882 — 85), protokoly VAssemblée électorale de Paris ijgo a lygt (1890), důležité pro dějiny Paříže za revoluce; Correspondance generále de Carnot (1892 a d.) a připravuje biogr. dílo Députés de Paris de tySg a rjgg. Mimo jiné napsal A. de Vigny et Ch. Baudelaire, candidats a V Academie fran^aise (1879). 01iarbiuiio«9 Charbuzice, osada v Če- chách, hejt. Král. Hradec, okr. Ncchanice, fara a pš. Stěžcry; 6 d., 39 ob. č. (1890). Oharoot|šark6]Jean Martin, lékař franc. (* 1825 v Paříži — f 1893 v Morvanu-Nifcvre). Lékařství vystudoval v Paříži a prodělal tu zároveň dránu nemocničního lékaře. R. 1862 stal se lékařem v nemocnici Salpétriére, kdei počal též přednášeti o chronických nemocech a zejména o nemocech starců, později však rozšířil obor svých přednášek i na nemoci nervové, jež učmily jeho jméno světozná- mým; tomuto studiu pak věnoval se v po- sledních létech téměř výhradně. R. 1873 stal se prof. pathologické anatomie při lékařské fakultě pařížské, r. 1882 pak převzal klinickou- professuru neuropathologie, iež byla zvláště Í>roň zřízena. Ch. je předním neuropatho- ogem francouzským; jeho zásluhy spočívají- jednak v tom, Že pro mnohé choroby ner- vové určil positivní základ anatomicko-patho- logický (methoda anatomicko-klinická), jednak i v tom, že pro některé choroby duševní^ které se jevily dosud jako chaotická směs různých nesrovnatelných příznaků, určil jisté pevné skupiny, asi tak, jako shledáváme vůbec u chorob organických. Abychom se dotkli jenom hlavních oborů, ve kterých vykonal Ch. práce směrodatné, uvádíme jeho studie o nemocech jater, plic a ledvin, z nervových nemocí jeho studie o t. zv. lokalisaci moz- kových funkcí, o vznikání krevních výlevů (haemorrhagií) v mozku, jeŽ podmiňují různé poruchy duševní činnosti. Práce tyto mají též znamenitý význam pro psychologii, pokud se tkne vývoje a poruch řeČi, jmenovité afasie (v. t.). Při nemocech míchy osvědčila se ana- tomicko-klinická methoda Ch-ova rovněž skvělým způsobem, zejména při t. zv. ne- moci Ch-ově {sclérose latérale amyotrophique) a t. zv. arthropathii Ch-ově, totiž zvlášt- ním těžkém onemocněni kloubů, jež provází ataxii (v. t); rovněž i ostatní choroby miŠní našly v něm znamenitého zpracovatele. V šir- ším světě stalo se jméno Ch-ovo nejproslu- lejším jeho pracemi o nervosách, hysterii a hypnotismu, jmenovitě pak překvapujícími úspěchy, kterých se dodělal ve velmi mno- hých případech spoléhaje na léčivou moc viry, jež se nejúčinněji projevuje na proslu- lých místech poutnických. Literární práce 6h-ovy jsou roztroušeny po časopisech a sbornících, jeŽ z větší části sám založil, a te- prve r. 1886 bylo přikročeno k jich soubor- nému vydání. Jsou to díl L Leqons sur les Maladies du systéme nerveux, faites á la Sal' pétriere řTroubles trophiques; Paralysie agi- tante; Sclérose en plaques; Hystéro-epilepsie). Díl II.: (Anomalies de Tataxie locomotrice; Compression leňte de lamoelle; Les Amyo- trophies; Tabes dorsal spasmodique; Hé- michorée post-hémiplégiquc; Paraplčgies uri- naires; Vertige de Méničre; Epilepsie par- tielle syphilitique; Athétose). Díl lil.: (Atro- phie musculairo progressive; Hysterie mále; Contractures ; Aphasic ; Cécité verbale ; Choree rythmée; Spiritisme et hysterie; mutisme hy- sterique). Díl IV. Lecons sur les Localisations dans les maladies du cerveau et de la moelle épimere (1887). Díl V. Maladies des Poumons^ 62 Charcotovy krystalky — Charente. et du systéme vasculaire (1889). Díl VI. Le^ons sur les Maladies du foie, des voies biliaires et des reins (1888). Díl VII. Le^ons sur les Mala- dies des višillards, Goutte et Rhumatisme (1889). Díl VIII. Maladies infectueuses; Affe- ctions de la peau; Kystes hydatiques. Díl IX. Le^ons du Mardi á la Salpétriere ve dvou svazcích (1889—90). K tomu pak vydal zvláště Guinon: Clinique des Maladies du systéme nerveux, — M, le professeur Charcot ve dvou svazcích. Spolu s P. Richerem vydal, Ch. dvě zvláště zajímavá díla, totiž Les Difformes et les Malades dans VArt (1887) a pak Les Dé- moniaques dans rArt (1887). Jeho podnětem vycházelo i klassické dílo: »Iconografie de la Salpétriferec (8 svazků), které se účastnil historiclcými studiemi v neuropathologii. — Srv. L. Haškovec, Professor Jan Martin Ch. (>Sbírka přednášek a rozpravc 1895). OharootovT krystalky jsou drobné ÍOOi až 0*02 mm) táhlé a ostré osmihranné kry- stalky, bezbarvé a mdle lesklé, jež poprvé objevil Charcot v krvi a pak i v kostní dřeni osob leukaemických. Leyden zjistil tyto hlatě i v chrchlích asthmatiku a proto se domní- val, že záchvaty asthmatické mohou asi vzni- kati drážděním zakončení čivu bludivého tě- mito hlatěmi, tak že se pak stahuje svalovina průdušinek a podmiňuje záchvaty dusnosti. Složením jsou to látky bílkovité neb slizovité. Oharoz^wflka [charčev-] Anna, roz. Kra- sicka, kreslířka polská (* kol 1782). Provdavši se cestovala v Itálii, kdež vzdělala se v ry- jectví. Ve sbírce M. Pawlikowského ve Lvově jest od ní podobizna kn. Stanislava Poniatow- ského, generála královské gardy. J-k. Ohard [čárd], starobylé městečko v angl. hrabství Somersetu, při hranici Devonshiru; má starou gotickou radnici, latinskou Školu, 2 slévárny železa, továrnu na proslulé krajky a 2575 ob. (1891); 6 km od Ch-u jest Ford Abbey, bývalý kláJŠter cisterciáků z XII. stol., s krásnou kaplí. Oharda Václav viz Stach Václav. ObardiB [šardén]: 1) Ch.Jean, slav. cesto- vatel franc. (♦ 1643 v Paříži — f 1713 v Lon- dýně), fiyl syn protest, klenotníka a odce- stoval ve svém 21. roce do Východní Indie nakoupit diamantů. Zdržev se v Surátu ode- bral se z Indie do Ispáhánu, kdež byl od šáha Abbása, II. jmenován královským dodava- telem. Úřad tento umožnil mu volné studium nejen mravův a politického i vojenského zří- zení v Persii, nýbrž hlavně studium staro- perských památeíc stavitelských; mezi jiným podnikl Ch. dvakráte cestu ku zříceninám Persepole. Reprodukce kostýmů, památek stavitelských a především zřícenin persepol- ských pracoval Grélot. Po šestiletém pobytu v ťersii odešel Ch. r. 1670 s bohatou sbír- kou přírodnin a starožitností do Francie, kde vydal Récit du couronnement du roi de Perse Soliman IIL (1671). Vyřídiv pro šáha koupi ozdobných předmětů vydal se podruhé na cestu do Persie přes Cařihrad, Černé moře, Mingrelii a Georgii. Zdržev se čtyři léta v Persii a nabyv tam značného jmění odce- stoval do Indie a odtud kolem mysu Dobré Naděje do Anglie, aby ušel pronásledování protestantů od Ludvíka XIV. Král Karel II. jmenoval jej rytířem a poslal jej jako plno- mocníka a agenta Východoindické společ- nosti do Hollandska. Do Francie Ch. již se nevrátil. Cesty své popsal v díle Journal du voyage du chevalier Chardin en Perse et aux Indes orientales par la mer Noire et par la Colckide (1686 v Londýně, 2. vyd. rozšiř. 1711 v Amsterdame). Cestopis Ch-ův jest dílo prvního řádu pro Persii a Východ. Zná dobře klassické literatury a kontroluje správnost údajů klass. autorů o Persii. Montesquieu, Rousseau a Gibboo mluvili o něm s úctou. 2) Ch. Jean B. Siméon, malíř franc. (♦ 1699 v Paříži — f 1779 t.), byl žákem Ca- zesovým a později Noěla Coypela, v jehož obrazech též různé drobnější věci sám pro- váděl. Maloval původně znamenitá zátiší, kvě- tiny, ovoce, kuchyňské nářadí, jež rovnají se nejlepším pracím starých Hollanďanů v tomto oboru. I později měl vždy více smyslu pro naturalistické, přesné pozorování všedních zjevů než pro idealisované koketní stilisace poetických koncepcí mravoličných způsobu Watteauova. Maloval proto jednoduché genry z občanského prostého života, jehož sám byl účastníkem, nebo výjevy ze života dětského. Svými obrazy je Ch. četnČ zastoupen v Louvrů (devíti obrazy) a rovněž v mus. v Montpel- lieni, ve Štokholmě, v galerii v Karlsruhc. v Lichtensteinské galerii ve Vídni, v Eremi- táži v Petrohradě i v soukromém majetku ve Francii. Od r. 1728 byl členem, od r. 1743 radou franc. akademie. J-k, Chardons [šardon], franc, bodláky, pi- ch láky, pak železné hroty na zdech, mřížích a p. (aby se přes ně nelezlo). Oharo&te [šaránt]: 1) Ch. (ve starověku Carantonus)^ pobřežní řeka v záp. Francii; vyvěrá 319 m n. m. v Limousinských vrších v dep. Haute-Vienne a vlévá se v dep. Ch.- Inférieure, 15 km již. od Rochefortu, naproti ostrovu Oléronu do Atlantského okeánu. Délka řeky jest 361 fcm, pro vory jest splav- nou od Civray v dep. Vienne, pro lodi říční od Angoulému, 168 km od svého ústi a pro lodi námořní od Tonnay-Ch., 30 km od ústí. Přiliv mořský dostupuje až k Saintes, kdež postaveno jest 27 stavidel. S levé strany při- jímá Ch. Tardoiru s Bandiatem, Touvru, Né a Seugnu, s pr. strany Boutonnu. Jest velmi rybnatá a má též perlorodky. 2) Ch., franc. dep., složený z bývalé pro- vincie Angoumois a částí území Limousin, Marche, Poitou, Saintonge a Périgord; na sev. hraničí s dep. Deux-Sčvres a Vienne, na vých. s Haute-Vienne, na jihových. s Dor- dogne, na záp. s Ch.-Inférieure; povrch měří 5942-38 km\ obyv. 360.259 (1891), což proti 379.081 r. 1861 znaČí značný úbytek, naproti r. 1886 úbytek o l'687o- oeverových. zaují- mají výběžky Žulových vrchů Limousinských, dostupující 366 m n. m., ostatní čásC na sev. náleží útvaru jurskému, jih útvaru křídovému. Tyto části jsou mírně vlnité a z části vřeso- Charenton — Charés. 63 vištěm pokryté. Složení z propustného vá- pence podmiňuje vyskytování se četných punkev» časem v jeskyních mizejících a opét na povrch vystupujících. Řekami takovými jsou Tardoire s fiandiatem. Jiné řeky» jako Touvre, vystupují na povrch ihned s mohut- ným množstvím vody, tak že zdají se býti pokračováním vod podzemních. Z užitečných nerostů vyskytují se železo a stavební kámen. HI. řekami dep. jsou Ch., Tardoire, Bandiat, Vicnne a Dronne. Podnebí je mírné a zdravé, vyjímaje nékteré pruhy bažinaté. Dep. pře- vahou' jest zemědělský; */» celého povrchu zaujímají pole, ll7o půdy louky, 15% lesy, hl. listnaté. Z obilí pěstuje se hl. pšenice ep. patří k XVIII. ar- mádnímu sboru, náležejí k němu ostrovy Olé- ron, Ré, Aix, Madame aj. a rozděluje se na 6 arr.: La Rochelle, Marennes, St. Jean-ď An- gely, Jonzac, Rochefort a Saintes se 40 kan- tony a 480 obcemi, Hl. m. La Rochelle. CniAMnton [šarant5n]: 1) Ch. le Pont, hl. m. kantonu v arr. Sceaux franc. dep. Seině, 1 km j.-v. od Paříže, při ústí Mamy do Seiny, jižně od lesa Vincenneského, na trati PaříŽ- Corbeil; má školu zvěrolékařskou, velkolepý ústav pro choromyslné s 300—400 chovanci, čilý průmysl vyrábějící bijouterie, umělé kvě- tiny, porcelán, piana, zboží pryžové, sudy, dále mlýny, cihelny, značný obchod vínem a dřívím, říční přístav a 14.458, jako obec 15.306 ob. (1891). Za Mamou u obce Maisons- Alfort leží ř'ort Ch. náležející k opevnění Paříže. Zde r. 1631 konána synoda reformo- vaných; kostel protestantský, vystavěný Jin- dřichem IV., byl r. 1695 zbořen. — Kanton má na 6571 Arm* ve 12 obcích 85.237 ob. 2) Ch. sur Cher, hl. m. kantonu, arr. St.- Amand-Mont-Rond íranc. dep. Cher, na řece Marmandě a průplavu du Berry, s průmyslem železářským a 829, jako obec 2004 ob. (1891). Kanton má na 25326 km* v 9 obcích 8915 ob. Charonsa. městečko na Rujáně, v. Garz. Oharés: 1) Ch., vojevůdce athénský, veli- kého nadání, ale sobecké až ukrutné mysli; zvítěziv r. 367 př. Kr. dvakráte nad Argiv- skými a Sikyonskými, osvobodil Flius a válčil r. 362 proti Alexandru férskému, ale svou vyděračností odvrátil spojence od Athéňanů, tak že mu bylo přímo vytýkáno, že válku spojeneckou vyvolal. Za váfky té napadl Chios a zbaviv se soudruhů svých Ifikrata a Ti- mothea tím, že je falešně obvinil, sám v čele vojska stál, ano vstoupil s vojskem tím ve služby odbojného satrapy Artabaza. Za války Filippa II. s Olynthem byl poslán Byzantiu na pomoc, ale Byzantští, obávajíce se jeho vyděračnosti, ho nepřijali. Po bitvě u Chai- roneie, ve které velel Athéňanům, ustoupil do Sigea na Helléspontu, bojoval po straně perské proti Alexandru Velikému a hájil do r. 332 Mytilény. 2) Ch. z Lindu, sochař řecký v 2. pol. IV. a 1. pol. III. stol. př. Kr., žák Lysippův, vytvořil obrovskou bronzovou sochu boha slunce na Rhodu, známou jménem kolos s 64 Charette — Chargé ďaflaires. rhodský a počítanou mezi sedmero divů svčta. Koloss byl 32 m vysoký, Ch. pracoval prý o ném 12 let a zhotoveni jeho stálo prý 300 talentů (asi 700.000 zl), jež vytěženy byly prodejem obléhacích strojů, které Démétrios Poliorkétés upustiv od obléhání Rhodu tam zanechal. Obvyklý názor (objevující se, jak se zdá, ponejprv v Nizozemsku v XVÍ. stol. u Martina Heemskerka'), že koloss rhodský postaven byl nad vchoaem do přístavu rhocf- ského, tak že mezi rozkročenýma jeho no- hama vjížděly lodi do přístavu, a že držel v ruce pochodeň nebo pánev s planoucím ohněm, tak že zastupoval místo majáku, jest mylný. Koloss nestál totiž vůbec nad vcho- dem do přístavu. Socha postavena byla, jak se zdá, okolo r. 284 př. Kr., 56 nebo 66 let později byla zemětřesením áraŽena a zůstala ležeti rozbita v kuších na zemi, i v tomto stavu pro obrovské rozměry jednotlivých částí jsouc předmětem obdivu. Mimo tuto sochu zhotovil Ch. kolossální hlavu bron- zovou, věnovanou konsulcm P. Lcntulem na Kapitol. Overbeck, Gesch. d. gricch. Plastik, 4. vyd., II, str. 175; Liiders, Der Koloss von Rhodus (Hamburk, 1865); Brunn, Gesch. d. griech. Kunstler, 2. vyd.. I, 291; Sittl, Klass. Kunstarchaologie, 670. Vý. ChaMtto [šarět], šlechtická rodina ven- dcjská ve Francii, z níž vynikli: 1) Francois Athanasc Ch. de la Contric (♦ 1763 v Couffé u Oudonu — f 1796 v Nantech). R. 1793 postavil se v čelo vzbouřených se- dláků vendéjských a s neohroženosti a kru- tostí vedl válku proti republice až do míru 3 7. ún. 1795 s konventem uzavřeného. Když však generál Hochc několik vůdců povstalc- ckých dal zatknouti, Ch. počal válku znova doufaje ve slíbenou mu pomoc od hraběte Artoiského; byl však 25. břez. 1796 v zoufa- lém boji raněn, zajat a v Nantech zastřelen. 2) Athanase Ch. dc la Contric, baron (* 1796 v Nantech — f 1^48 v la Contric), synovec před., horlivý royalista, jenž vyvolal proti Napoleonovi I. po jeho návratu z Elby selské povstání v krajích na Loiře. R. 1830 následoval Karla X. do ciziny a r. 1832 pro- vázel vévodkyni z Berry na její dobrodružné objížďce po Vendéei; sebral nepatrnou bran- nou moc, ale bvl poražen a donucen utéci ze země. Jednání své ospravedlňoval několika brošurami. 3) Athanasc baron de Ch. (* 1832) sloužil v papežském vojsku a bojoval r. 1860 u Ca- stclfidardo; r. 1870 sestavil z bývalých papež- ských zuávů >legii dobrovolníků západu* a vyznamenal se s ní u Coulmiersu (9. listop. 1870) a u Loigny, kde bj^l raněn. Nabízených mandátů do shromáždění národního nepřijal, za to pořádal pouti, schůze a agitace ve pro- spěch hraběte Chamborda. Oliározm, starší jméno Chívy (v. t.). Charro [šarž], franc, vlastně břímě, tíha, tíže, náklad; ve vojenství: 1. hodnost; hod- nosta (v. t.); 2. náboj; 3. úkol, příkaz; 4. útok, zejména jezdectva. Srv. Attaka. Říká se: býti někomu á ch., na obtíž, břemenem. — Ch. důstojnické a poddůstoj- nické vojska pozemního uvedeny pod hesly Důstojník, Generál, Poddůstojník. Ch. důstojnickéc. a k. válečného námořnictva udány v hodnostních třídách Č. stupních (v. H o d n o s t a), poddůstojnické pak děli se dle odborů na palubní a dělostřelecké, na kormi- delní, strojní, zbrojní, ncmocnické a hudební, Šikovatelů jsou ve většině oborů 3 třídy, ve zbrojní a nemocnické jen 2, v hudební jen 1 a zovou se: vrchní lodník, lodník, podlodník; vrchní kormidelník, kormidelník a podkormi- delník; vrchní strojník, strojník a podstrojnik; zbroj mistr a podzbroj mistr. Šikovatelé mají kroj i výzbroj jako důstojníci, jen že stupeň hodnosti jejich označen jest žlutými páskami pouze bavlněnými. Na levém rameni mají šiko- vatelé mosazné odznaky svých odborů, palub- ního a dělostřeleckého skřižené kotvy a děla, kormidelního kotvu s kolem kormidel ním» strojního lodní šroub, zbrojního atd. dvě šavle skřižené a nad tím mosaznou císařskou ko- runku. Platu měsíčního berou šikovatelé I. tř. 58 zl., II. tř. 48 zl, III. tř. 38 zl. Prémie slu- žební nedostávají, poněvadž jsou schopni pense. Četaři námořní zovou se maati dle svých odborů (Bootsmannsmaat, Steuermanns- maat atd.), mají kroj obyčejný námořnický, na rameni odznaky svých oborů jako šikovatelé (u lodních maatů kotva jednoduchá) a na ši- rokém límci námořnickém po obou stranách 3 hvězdy soukenné. Měsíčního platu mají 21 zl. Desátníků jsou 2 třídy a nazývá se de- sátník I. tř. »Quartiermeister«, II. tř. >Gast«. Quartiermeistcr má odznak na rameni jako maat, na límci dvě hvězdičky. Gast má na rameni odznak svého oboru bez císařské ko- runy. Plat desátníků I. tř. 49 kr., II. tř. 42 kr. denně. Poddůstojníci námořničtí všech stupník mají na čapkách mosaznou císařskou korunku. Mužstvo prosté dělí se ve 4 třídy. Námořník I. tř. má na rameni odznak svého oboru a na límci jednu hvězdičku a má denního platu 35 kr. Námořníci H. tř. mají platu 28 kr., III. tř. 21 kr., IV. tř. 14 kr. Stupeň hodnosti jejich není v kroji vyznačen. Jednoroční dobro- volníci, námořníci z povolání, totiž důstojníci námořních lodí obchodních, požívají denního platu 21 kr. Š^. Ch. (šarže) v metali urgii znamená dávku neb sázku rud železných, tavidla a paliva, jež v určitých periodách se sází do apparátů pří- slušných (vysokvch pecí a p.). Viz Bessc- meruv pochocf. V herectví sluje ch-í úloha druhého plánu, avšak silně charakterisovaná barvami prudce a sytě nanesenými. Oharg^é d*aff)etlro0 [šarže dafér], franc, jednatel, nejnižší (čtvrtý) stupeň vyslanců. Na rozdíl od vyslanců tří vyšších tříd po- věřován jest ch. nikoliv od panovníka, nýbrž od ministra vnějších záležitostí a vysílán bývá pouze od malých států. Podobný titul, ač ji- nou funkci, má chargé des affaires, pro- zatímný politický agent, který zastává vyslance jen po dobu jeho zancprázcínéní nebo nepří- tomnosti a vhodnosti jde za stáK^m jednatelem. el-Charge — Charisius. 65 el-Cluu^^, Khargah, Khardgeh, Váh cl-Charge, t.j. vnější oasa, oasa v Libycké pooáti meii 25<»30' a 26<»s. š., na 30»40' v. d., 3 ai 4 denní pochody záp. od Nilu, 68 m n. m. jest od s. k j. 150 km dl. a 20 km sir. Na záp. hraničí s oasou Dachel^ na vých. ohraničena jest příkrou výšinou z křídového vápence nu- mnlitového 300 — 450 m n. m. vys. Oasa za- vlaíována jest asi 150 prameny (bývalo jich přes 200), z nichž nékteré jsou teplé (30-36* C) a silně železité. Vzdělání schopno jest asi 840 Ad půdy. Oasa má kolem 65.000 datlo- vých palem, jichž ovoce se částečně vyváží; dále pěstují se rýže, pšenice, ječmen, durha a indych. Celá oasa má 6166 ob. (1882), hl. město t jm. 3787 ob., Gcnna a Bulak asi po 400 ob., Berys 1000 ob., Duš a Maks po 300 ob. Obyvatelé mluví arabsky a jsou Fclláhové smí- šení se živly libyckýmí. Oasa spojena jest karavanu ímt cestami se Síjútcm, Esnem, As- suánero a k jihu s Dár Fúrem ; patří k egypt- ské provincii Sijútské, spravována jest gu- vernérem a odvádí Egyptu roční poplatek 39.000 franků. Za starověku byla nazývána, spolu s oasou Dachel, Velkou oasou (Oasis mnjw neb Trinythis). Z doby staroegyptské, řecké a fímské dochovaly se v oase velmi četné památky, z nichž vynikají zvláště chrám thébského Ammóna v Hibe, 50 m dl. a 20 m šiř., vystavěný Dariem I., pokrytý četnými hieroglyfy, zbytky římského hradu, zříceniny mausolea z římské doby císařské, četné zří- ceniny z dob Ptolcmaiovcá, zříceniny klášterfl z prvých dob křesťanství, zbytky studen a mnohé jiné. Oasa prozkoumána r. 1690 Pon- cetem, 1793 Brownem, 1818 Cailliadem, 1832 Drovettim, 1835 Hoskinsem, 1874 něm. expe- dici (Rohlfs, Zittel, Jordán, Ascherson a Re- meii), téhož roku ještě Schweinfurthem a r. 1875 Brugschem. Srv. Schweinfurth, No- tizcn zur Kenntnis der Oase Ch. (v Peter- manns Geogr. Mittheilungen 1875). Chaxlbert, jméno dvou franckých králá i rodu Meroveova: 1) Ch. I. (561—567), syn Chlotara I., obdržel dílčí smlouvou s ostat- ními bratry hlavní čásť Aquitanie, Bretagne, Provence a Brie s hlavním městem PaSíží. Byl velmi domýálivý a když zapudil manželku svou Ingobergu a pojal za ženy dvě sestry, z nichž jedna byla jeptiškou, vyřkl nad ním biskup pařížský sv. Germanus klatbu. — 2) Ch. II. (628—631), syn Chlotara II., obdržel Aquitanii jako samostatnou říŠi. OliarldéiiiOfl, lékař řec, přívrženec Erasi- stratův, žil v III. stol. př. Kr. a psal o vztek- lině, jejíž původ pokládal za velmi starobylý. Cháridiité (arab. Chaváridf), též Azra- kovci neb i Ibádovci zvaní, polit, a nábož. sekta muslimská. Vznikla v dolním Iráku, mezi Káfou a Basrou, z bývalých přívrženců Alio- vých, kteří po jeho volbě chalifou od něho se odtrhli. Odtud i jméno Ch., t. j. vystou- pivší, stojící mimo. Vlastním účelem odště- pení bvl protest lidu iráckého proti pokry- tecké, lakotné a ctižádostivé noblesse hidžáz- ské. Politicky byla role Ch-tů nepatrná. Alí, marně se pokoušev příměti je smírnou cestou Ottuv Slovcik Naufr.ý, iv. XII. 17 a 1397. k návratu, vystoupil proti nim se vší přís- ností, zvláště když se dopouštěli všelikých výtržností proti těm, kdož nesouhlasili s nimi. Pod náčelnictvím Abdalláha bna Vahba po- třeni Ch. téměř úplně bitvou u Nahrávánu (jižně Bagdádu) r. 658 po Kr. Od té doby trvala sekta potají, ač nikoli nečinná. R. 661 zavražděn sám Alí jeiím stoupencem. Odtud datují se nová pronásledování, jimiž vyvolána i nová zjevná vzpoura Ch-tů v Ahvázu. Vůd- cem byl tentokráte Náfi ben Azrak (odtud Azrakovci). Plných 19 let trvalo, než podařilo se Ch-ty pokořiti a rozprášiti. Stalo se tak za posledních Omajjovců. Nyní existuje sekta v Omanu, kde rozšířila se za chalífy Mervána (744 — 749) hlavně působením Abdalláha bna Ibáda (odtud Ibádovci), a v jižním Tunise a Alžírsku (Džeríd a Mzáb), kam z Omanu za- nesena. I arabští Vahhábovcí z pol. XVIII. stol. byli dle všeho v celku jen stoupenci Ch-tů. Větší než politický byl náboženský význam sekty. Přidržujíce se celkem Koránula tradice s největším rigorismem učili Ch. hlavně, že nemělo by býti vlastně žádných vladařů, po- kud však jsou nutni, že může jimi býti kdo- koli, koraišovec i nabatejec, svobodný i otrok, zachovává-li jen přesně ustanovení zákona. Naopak přestává vladař, jakmile prohřešil se vážně proti zákonu, býti muslimem, právě tak jako i každý jiný muslim, a stávaje se nevěrcem, pozbývá nejen nároku na vládu, ale zaslouží i smrti. Vladařem chtěli míti vo- litelného náčelníka, vládu demokratickou, hlá- sajíce vespolnou rovnost a bratrství. V mravo- uce byli nejvýše přísní. Praedestinaci rozumčli tak absolutné, že vyhlašovali boha za jediného původ(;e všeho zla. Srv. Brůnnow, Die Chari- dschiteft (Lejda, 1894). Dk. Ohari«nti0ma0 (od řeckého charis.váék), vděkuplný způsob řeči a chování, pak také = eufémismus. Clukrikléfl, vůdce athénský, byl roku 413 př. Kr. vyslán, aby na Peloponnésu zabral některé pevné místo, jako zabrali SparCané Dekeleiu; nepořídil však i byl povolán zpět a za to přispěl k odstranění demokratické ústavy a byl po r. 404 jedním z 30 tyrannfl. Oharilaofl, král spartský, synovec Lykur- gův, rozšířil s druhým králem Archelaem moc Sparty na sever, dobyl arkadského města Aigis, poplenil Argolidu a napadl Tegeu, byl však od Tegejských zajat a na čestný slib, že nepodnikne nikdy více nájezdu na jejich území, propuštěn. Chariotee [čarjotíl, angl., čtyřkolý nád- herný kočár pro dvě osoby s kozlíkem a prknem pro sluhy. Charta viz Charitky. Charlflias Flavius Sosipater, římský grammatik ze IV. stol. po Kr. Napsal mluv- nici latinskou {ars grammatica) v 5 knihách, jež však nedošly nás celé. Počátek knihy 1. totiž, poslední díl knihy 4. a největší čásC z knihy 5. se ztratily. Ve výkladu svém ne- jeví se Ch. nikterak samostatným badatelem, nýbrž jen kompilátorem starších grammatiků, zejména Comminiana a Julia Romana, mnohdy 5 66 Charisma — Charitón. dosti neobratným. Nicmcne jest dílo jeho d&> ležito tim» že zachována v něm řada dobrých zpráv o dějinách římské literatury i leccos cenného z grammatiků doby starší. Na mnoha místech shoduje se výklad Ch-iův i do slova s dílem^grammatika Diomeda (též ze IV. stol.). To vysvětluje se tím, že oba z t^ož pramene čer{)ali. Poslední vydání Kcílovo v soubor- ném' díle Grammatici latini. RNk. Cbaximia (řec), dary duchovní, dary Ducha sv. Ap. Pavel vypočítává v I. Ep. ku Korint tato ch-ta: »Někomu bývá dána skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeČ uměni podle téhož Ducha, jinému pikyira v témŽ Duchu, jinému durové uzdravovaní v jedno- stejném Duchu, někomu pak divu činéni, ji- nému pak proroctví ^ jinému pak roie^nam duchu^ jinému pak rozličnost ja^y ku ^ jinému pak vykládáni jaiykU (XII. 8—11). Od to- hoto Pavlova pojímání ch-t liší se dary Du- cha sv. v katol. církvi, jimiž označují se nad- přirozené ctnosti, udílené ve svátosti biřmo- vání. Dle XI. 2—3 v Isaiáši proroku je to dar moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, po- božnosti a bázně boží. Cbaxisterliim (řec.-lat), dobrovolná daň, kterou biskupové vybírali v čas nouze z ko- stela svých diécésí. Charistia, C%ristia, viz Feralia. Cbaritas (lat.), tolik co caritas (v. t). CbaritatiTni sabsidie Q.zt, suhsidia caři- tativa), daň cirk., jiz dle kanón, práva mohli vybírati biskupové se svolením kapituly od beneííciantů své diécése. la-Cliarlté [ša-], hl. m. kantonu v arrond. Cosne franc. dep. Niěvre na pr. bř. Loiry, 170 m n. m., na trati Paříž-Nevers-Lyon; má opatský kostel sv. Kříže v rom. slohu z r. 1106, jeden z nejkrásnějších pomníků románských ve Francii, pěkný most přes Loiru, ústav choromyslných, výrobu pilníků, obuvi, pro- vazů, prádelnu vlny, vysoké pece, značný ob- chod dřívím a železem, v okolí pěstění révy a 4484, jako obec 6077 ob. (1891). V nábo- ženských válkách XVI. stol. bylo město z hlav- ních sídel protestantismu. — Kanton má na 258-57 km* ve 14 obcích 14.842 ob. (1891). Cbaritky {XdQLx^g, lat. Gratiae), v řeckém mythu personifikace svěžího půvabu jak v pří- rodě, tak obzvláště v životě lidském, před- stavovány jako kvetoucí, přívětivé děvy, jež přejí důvěrnému pobytí lidí, jak se jeví ze- jména o hodech, hrách a tancích, budíce všude veselí, bráníce zároveň nemírnosti; dle Hés. theog. 907 slují Eufrosyné, Thalia, Aglaia a pokládány za dcery Zeva a Okeanovny Eury- nomy. V Olympu prý Ch., Hóry a Afro- dité ke hře ApoUónove na kytaru a ke zpěvu Mus provozují taňte. Ch. pak vystupují ze- jména jako družky a služebnice Afrpditiny.. Byiy asi původně totožnými s -Hórami, od nichž se pak odlišily tím, že Hóry podržely spíše svůj význam přírodní, kdežto u Ch-teic převládá vztah k člověku, jemuž udílejí též krásu. Nejstarší kult Ch-tek byl v boiótském Orchomenu, kdež chovány prastaré jich idoly, nczdělané to kameny, jež prý za krále Etco- klca s nebes spadly; jim konána tam slav- nost Charttésií s musickými agóny, nočními reji^jpo nichž rozdíleny koláče, platila tudíž asi Ch-kám jako bohyním úrody. V Athénách Auxó a Hegemone (jež podporuje vzrůst a rozkvět rostlin) ctěny vedle Hélia, Hór a Pandrosy; při vchodu na akropoli, kdež měly jakýs tajný kult, stály jejich sochy od Sokrata prý provedené. Ve Spartě Ch. sluly Kleta rý provedl Faennať] Zvuk a Záře) a měly chrám na řece Tiase. V Olympii Ch. ve spolku s Dionýsem náležely k systému dvanácti bohů. Jiná dů- ležitá místa kultu byla Elis, Hermioné, Paros, Thasos, Kyzikos. V umění starší doba před- stavuje Ch. jako děvy v dlouhé roucho oděné, jež v rukou drží attributy (růže, myrty, ja- blka, klasy, hudební nástroje), tak ná ruce sochy Apollónovy na Délu, na Stefanu Poly- kleitovy Héry a na trůně Zeva Feidiova. Motiv družnosti ve skupinu uveden nejprve tím, žp* děvy (bez attributů) kráčejí vedle sebe neb za sebou, podávajíce si ruce. Seneca a Horác uvádějí jakýsi přechodní typus, v němž Ch. měly sice iešté roucha, však průhledná a s pasem volným. V době hellénistické a řím- ské převládá pak úplně typus Ch-tek obna- žených, jak se zachoval v nástěnných malbách a na gemmách: Ch. stojí úplně nahý vedle sebe; prostřední, zády obrácena, má hlavu v právo obrácenou, obě krajní dívají se ven, tak že tváře ukazují veskrze proíil; obě vnější postavy mají vnější nohu pevně opřenou a rukama vnitřníma objímají postavu prostřední, kdežto jejich ruce vnější, jako i pravice po- stavy prostřední, drží nějaký attribut. Sku- pina působí zejména vzorným sloučením sym- metrie a variace. kfk. Cbaritóiiy skladatel řec. soíistického ro- mánu o osmi knihách, jehož stručný obsah jest tento: Chaireas, syn Aristonův, a Kallir- rhoé, dcera Hermokrata, slavného vojevůdce syrakusského, vzplanuvše k sobě láskou, byli spojeni svazkem manželským. Než mladý man- žel začal brzy podezřívati chof z nevíry, ač nebylo k tomu podstatné příčiny. V návalu žárlivosti kopl ji kdysi tak prudce, že klesla na zem. Jsouc imína za mrtvou byla pohřbena v hrobce před městem. V noci vypáčili lu- piči hrobku, uloupili všecky skvosty i Kallir- rhoi, která právě ze zdánlivé smrti procitla, a odpluvše s kořisti k Malé Asii prodsďi slič- nou ženu do otroctví. Tam zasnoubila se Kallirrhoé po dlouhém váhání s Dionysiem, bohatým občanem Milétským, avšak vzpomí- nala stále s láskou svého prvního manžela. Zatím rozlétla se v Syrakusách zvěsC o vy- loupení hrobky a Chaireas vypravil se s lodí, aby manželku svou osvobodil. Po mnohých dobrodružstvích dostaly se hlavní osoby ro- mánu i na dvůr perského krále Artaxerxa, a osudy jejich zapleteny byly také do po- vstání Egypfanů proti Peršanům, až konečné podařilo se Chaireovi manželku vysvoboditi a vrátiti se s ní do Syrakus. O osobních po- měrech Ch-ových a kdy žil, nevíme ničeho. Toliko to jest zievno, že napodobil román Xenofoňtův a Héliodórův a Že tudíž život Chariton — Charkov. 67 jeho spadá asi do V. stol. po Kr. Ch. jmin jest za zástupce historického románu, ježto vypravování své položil do doby války pělo- ponnéské, kdy otec Kallirrhoin Hermokratés zvítězil nad Athéňany, a přivedl je v souvis- lost s perským králem Artaxerxem a povstá- ním Egypfanů. Avšak nedbaje chronologie dopustil se mnohých chyb, z čehož jest pa- trno. Že zmíněný podklaa historický jest mu pcTuhou okrasou. Jinak vykazuje román Ch-ův všecky vlastnosti podobných sofistických ro- mánů (v. Erotikové řectOi liše se od nich zejména tím, že líčení jeho plyne klidně bez obvyklých cpisod; také sloh jest prostý a průhleáný; vzory jeho v té přiČinč byli Ae- nofón a Thukydídés. Román vydal Hercher ve sbírce Erotici scriptores Graeci (Lipsko, 1858). Srv. Rohde, Der griech. Roman und seine Vorlaufcr, str. 485 a násl. Cfe, CQiaritoil [čaritnl, přítok Missouriho s levé strany ve státech lowa a Missouri, 370 km dl. z čehož jest 82 km splavných.' Ústí spolu s East Ch-em nad Glasgowem. Na 1. bř. hor- ního toku řeky jest stejnojmenné hl. město hrabství Lucas státu lowa Spoj. Obcí sev.- axner. s 9 kostely, národní bankou a 2648 ob. Hrabství t. jm. v státu Missouri má na 1917 km* 25.224 ob. Hl. m. Keytesville. CharlTail [ša-]. franc. ze středolat. cari- varium, slovo ve AlV. stol. již se vyskytující (charivaňi, proveng. caravUf)^ z něhož pochodí také naše »kravalc, značí rámus, povyk, ko- čičinu, posměšné dostaveníčko, jehož se do- stávalo druhdy vdovám vstupujícím v nové manželství; dnes hřmotný, předsvatební ve- čer. Ve Francii slul tak také satirický list politický, jenž r. 1832 nastoupil na místo Časo- pisu 'říain jaune« a útočil na vládu Ludvíka Filipa. al-Oharisi {Alchansius) Jehúdá benŠe- lómó, hebrejský básník 1. polov. XIII. stol. (f před 1235). Rodem Španél, cestoval po Francii, Egyptě, Palestině, Sýrii a Řecku do r. 1218. Potom žil v domovině z podpory svých soukmenovců. Proslul svými »bese- dami«, jejichž sbírka má název Tachkemóni. Ch. napodobí v nich makámy arab. básníka Harírího, jsa jako on mistrem formy, vyni- kaje však nad svůj vzor arabský nadáním básnickým a vtipem. Básně jeho prozrazují i velikou znalost poměrů doby Ch-oyy a zvláště jeho soukmenovců. Vydány v Caři- hradé r. 1578, v Amsterdame 1729, ve Vídni 1854 (Sternem) a v Gotinkách 1883 (de La- gardem). Částečný něm. překlad, mimo jiné 1 trojjazyčné první makámy, od Kámpfa ČBerl., 1845; a v téhož Nichtandalusische Poesie an- dalusischer Dichter (II., Praha, 1858). Jedno- tlivé zachovány v různých spracováních. Ch. přeložil i Hariríovy makámy do hebrejštiny (s arab. předmluvou) pod názvem Machbéret Ithiel (vydal Chenery, Lond., 1872) a z Mai- monida Móre nebukím (vydal Schlossberg, Lond., 1851 a 1877, Vídeň, 1879) a téhož vý- klad Mišny. Srv. Fr. Delitzsch, Gcsch. der júdischen Poesie (1836). O cestách Ch-ových pojednal Schwab (Gencva, 1881). Dk. Cbaxizlm, starší jméno Chívy (v. t.). Oharkiewioz [-vič] Ju ve na lis, bohoslo- vec polský, byl profes, ve Vilně a v Niešwieži, pak provinciálem řádů bemardinského na Litvě. Slynul jako dobrý kazatel a jedno jeho kázáni pojato též do díla »Wybór najprzed- niejszych kaznodziejówc (Vilno, 1761). Vydal: Pr^eufodmk do ojc^\nr niebietkiej (t, 1772) a zajímavý cestopis do Španělska a Itálie z r. 1768 Dyjaryjusi (1^22—23). OhaxkOTy hl. m. gubernie v jiŽ. Ruska, v krajině pahorkovité, ale z části i bažinaté, rozdělené řekami Charkovkou, Lopanem a Netěškou, vlévajícími se vesměs do přítoku Donce Udy, na vlastní město a čtvrti Žachar- jevskoa a Zalopaňskou; Ch. leží na tratích Moskva- Azov a Ch.-Odésa Železných drah, jest celkem pěkně stavěn a čitá 194.702 ob. (1889), z nichž jest 607o Velkorusů, 29V» Malo- rusů, 57o 2idů. Lidnatost města rychle vzrůstá: r. 1856 bylo obyv. teprve 30.600, r. 1879 již 102.049, r. 1885 171.416. Ch. jest sídlem gu- vernéra, velitelství 10. armádního sboru, veli- telství 31. divise pěší a 10. divise jízdní a řeckého biskupa. Město má krásnou kathe- drálu Nanebevzetí P. Marie, 26 jiných kostelů ruských, 1 kostel katol., 1 protest., synagogu a 2 řecké kláštery, universitu založ. r. 1804 Alexandrem I. s fakultami historicko-íilologi- ckou, fysikálně mathematickou, právnickou a lékařskou, hvězdárnou, kabinetem přírodni- ckým, anatomickým museem, bot. zahradou, klinikou, knihovnou o 129.668 sv. (1894) a 1313 posluchači (1894), dále theologický se- minář, technický ústav s 500 posluchači, 3 gym- nasia pro hochy, 2 gymnasia pro dívky, pro- gymnasium pro hocny, pro^mnasium pro dívky, reálku, školu zvěrolékařskou, školu babickou, školu krajskou, r. 1854 zal. 7 km od města vzdálenou školu hospodářskou, mu- seum umélccko-průmyslové, společnost poly- technickou, několik učených společností, 2 ai- vadla, bursu, kasárny, několik sirotčinců a nemocnic, ústav pro dívkj, založ, čarovnou Marií a j. v. Ch. jest sídlem znamenitého průmyslu; má asi 100 továren, které vyrobí zboží ročně v ceně kolem 7 milí. rublů. Jmeno- vitě jsou zde slévárny železa, prádelny vlny, továrny na kočáry, plsf, svíčky, mýcílo, líh, cukr, pivo, kořalku a tabák. Zároveň jest Ch. jedním z nejdůležitějších obchodních měst Ruska, má volké tržnice a 4 obrovské vý- roční trhy, z nichž největším jest Kreščen- skaja jarmárka od 18. led. do 1. ún. s obra- tem peněžním asi 60 milí. rublů. Trh pokrov- ský v říjnu má obrat 30 milí. rublů, trhy v Červnu a srpnu dohromady asi 20 milí. rublů. Dovážejí se sem stroje, zboží rukodílné, čaj, tabák a vino. Z peněžních ústavů má Ch. městskou obecní banku, Ch-skou akciovou, zemskou banku, Ch-skou obchodní banku a 3 společnosti pro vzájemnj^ úvěr. V okolí pě- stuje se mnoho řípy a tabáku. Ch. zal. r. 1653 car Alexej Michajlovič, hl. m. gub. stal st- r. 1780.— Ch-ská gub. tvoří část Malé Rusi, hraničí na sev. s gub. Kurskou a Voroněž- skou, na vých. s územím donských kozáků, 68 Charlamov — Charleinont. na jihu s gub. Jekatěrinoslavskou a na záp. s Poltavskou. Povrch, 54.495*2 /rm^ jest vy- soká rovina s celkovým spádem od severu k jihu, 136—234 m vys., k řekám příkře spa- dající, s hlubokými roklemi, dubovím a trn- kami porostlými, zvanými balky neb bujeraky. Na sev. a na jihu u Ďonce jsou pásma níz- kých pahorků, na vých. sklání se rovina stup- ňovité. V gub. převládá útvar křídový, po- vrch kryje buď černozera, buď písečnatá, ale úrodná země. Z užitečných nerostů vyskytují se vápenec, křída, některé hlíny, železné rudy, kamenné uhlí a sanytr. Sula, Vorskla a Psiol, přítoky Dněpru, protékají sev. -záp. cípem gub. Středem teče Donec, jenž pak tvoři již. hra- nici gub. Z levé strany přijímá četné gub. protéTcající přítoky, zejména Oskol, Šerebez, Ajdar, Javsug a Derkul. Žádná z řek není splavná. Z četných jezírek největší jest Lebe- dinské. Řeky na jaře způsobují velké po- vodně, které však pouze k úrodnosti pudy přispívají. Podnebí jest mírné, ale nestálé; zimy jsou velmi přísné. Střední teplota jest 6'2^ C, v létě dostupuje teplota až 35® C, v zimě klesá až na — 37'5^ tak že extrém obnáší 72-50 C. Obyvatel má gub. 2,390.433 (1890), tak že připadá 43" 8 na 1 A-m^ z toho jest 87*8Vo Malorusů a kozáků. Pak jsou zde ještě Velkorusové, Kalmykové vyznání řecko-orth., Němci, Židé (12.498 r. 1885), cikáni a j. Pro vyznání pravoslavné jest eparchie Ch.-Ach- tyrka, pro obyv. řecko-orth. vyznání jest zvi. eparchie ch-ská, katolíci (1885: 6368) náležejí k diécési biskupa v Tiraspoli v gub. Cher- sonské, evang. (1885: 4976) podlénají konsi- stoři v Moskvě. V gub. jest značné množství rozkolníků a sice 16.877, z nichž nejvíce jest štundistů. Veškerého obyv. bydlí v městech 157o- Hlavním zaměstnáním jest orba. Obilí pěstují se všecky druhy, též pohanka, proso a kukuřice, dále mák, luštěniny, cukrovka, ovoce, španělský pepř, chmel, zelenina, len, konopí, světlice barvířská (Carthamus tincto- riuSf Saflor), tabák. Réva vinná daří se až po Isjum. proslulé jsou zdejší arbusy {Cucumis citruUus) a jiné druhy melounů. Z višní a trnek vyrábí se mnoho višněvky a těrněvky; 57"27o povrchu zaujímají pole, 23'97o louky a pastviny, li®/© les, 4'7Vo jest neproduktivni. Množství pastvin podporuje chov dobytka. Gub. má 53 hřebčinců, z nichž největší jest v Bčlovodsku, zásobujících armádu ruskou výtečnými jezdeckými koňmi, dále zásobuje gub. Ch-ská Moskvu a Petrohrad výborným hovězím dobytkem jatečným a chov ovcí jest tak značný, ze Ch. vyšinul se na první trh na vlnu v Rusku. Gubernie má 239.000 koní, 478.000 kusů dobytka hovězího, 769.986 ovcí obyč., 529.790 ovci jcmnovlných a 372.000 kusů dobytka vepřového. Významné jest i včelař- ství a chov hedvábníků. Gub. má mnoho zvěře pcrnaté, jmenovitě dropů, koroptví, jeřábků, sluk, potápek a volavek, pak též zajíce a lišky. Rybolov nemá valné důležitosti, zmínky hodcn jest pouze lov želv v Donci. Velko- lepý jest vývoj průmyslu v poslední době. První místo zaujímá výroba cukru z řípy. Roku 1884—1885 spracovalo 25 cukrovarů 3,512.617 tun řípy a vyrobilo z ní 8-09Vo cukru v ceně 19*25 milí. rublů, dále jest zde 30 vel- kých mlýnů, 4 továrny na krupici a kroupy, 21 pivovarů, 52 vinopalen, 20 solivaren (1889: 3,265.000 pudů soli), 10 prádelen na vlnu, 34 koželuŽen, dílny provaznické, 5 sléváren železa, 132 cihelen a j. Předmětem čilého ob- chodu jsou dobytek, kůže, vlna, kožešiny, zboží kožené, vlněné, hedvábné a bavlněné, dříví, zboží železné a ocelové a j. Zboží do- váží se částečně též z Asie. V gub. koná se ročně asi 600 výročních trhů. Železných drah má gub. 645 km. Ze vzdělávacích ústavů má gub. universitu, 5 gymnasií, 3 reálky, 19 škol dívčích a 616 škol národních s 40.361 žáky. Gub. rozděluje se na 11 Újezdů: achtyrský, bogoduchovský, ch-ský, izjumský, kupianský, lebedinský, zmiievský. sumský, starobělský, valkovský a volcanský. Srv. Močulskij, Vojen, statist. obozr. Charkovskoj .gub. (Petrohrad, 1850); Kohl, Uiber das óouvernement Ch. (Moskva, 1851, 2 sv.); Leontovič, Mediko- topograf. opis Charkovskoj gub. (1871). Cluiirlamov Aleksěj Aleksějevič, malíř ruský (* 1842 v Saratově), vzdělav se v ma- lířské akademii petrohradské navštívil Berlín a Paříž, kde pracoval v ateliéru Bounatové. R. 1870 podnikl cestu po Belgii a Holland- sku. Největšímu úspěchu těší se jeho obrazy ze Života dětského a dětské hlavičky. Za obrazy Cvičeni v hudbě. Cikánka a Italská dívka dostalo se mu bronzové medaille na světové výstavě ve Vídni (1873). Mimo to pořídil řadu zdařilých podobizen a pro pe- trohradskou akademii kopii obrazu Rem- brandtova »Lekce anatomie*. Cliarlataii [šarlatán], franc. z ital. ciar- lare, tlachati, dryáčník, mastičkář, žamputář, podvodník, jenž drzým balamucením klame nevědomé obecenstvo. Charlatanerie, dry- áčnictví, Šarlatánství. Charlemag^e [šarlmaň], franc, Karel Ve- liký, užívá se i jako jména křestního. Charlemas^ne [šarlmaň] Adolf, malíř ru- ský (♦ 1826 v Petrohradě), žák tamější aka- demie a od r. 1859 též člen její. Z jeho nej- lepších obrazů jsou: Polská deputace sedláků; Vje^d Suvarova do Milána] Kateřina II. v ate- liéru socfiaře Falconeta. J-k. Cliarlemont fšarlmón], tvrz, viz Givct. Charlemont [čarlmont] James Caul- íield, státník angl. (* 1728 v Dublině — t 1799). Působil k upokojení Irska po po- vstání r. 1763 a odměnou za to stal se hra- bětem. Jsa příznivcem spisovatelův a umělců odstěhoval se r. 1764 do Londýna a shro- máždil kolem sebe Burkea, Johnsona, Gold- smitha, Hogartha a i. v. R. 1778 stál v čele irských dobrovolníků, kteří se chopili zbraně na obranu vlasti, zatím co vojska angl. bojo- vala v Americe. R. 1789 založil whig dub, jenž shromáždil v sobě opposici obou sně- moven. Napsal: Select Sonnets of Petrarch with translat. and notes (1822) a Originál Letters of lord Charlemont and others to Henry Flood (1S20). Charlemont — Cliarleston. 69 Charleaiont [šarlmonj: 1) Ch. Eduard, malíř genrů a podobizen (* 1848 v Jemnici oa Moravě, žije v Paříži). R. 1863 vstoupil na akademii vídeňskou za Engertha ar. 1870 stal se žákem Makartovým, jenž vymohl mu cestovní stipendium do Itálie. Z Makartova koloritu, kresby a z jeho manýrovaných forem Ch. mnoho si osvojil; «prvni větší úspěch, jehož se dodělal, měl obraz Antikváři (1872) a 8 nástropních obrazů u barona Wehliho (4 denní a 4 roční počasQ, Potom provedl ná- stěnné obrazy u barona Liebiga v Liberci a nástropní obraz pro jakýsi salon v Londýně. Velké obliby došly jeho podobizny dětské. J-k. 2) Ch. Hugo, bratr před., malíř (♦ 1850 v Jemnici na Moravě). Zanechav dráhy úřed- nické věnoval se malířství a r. 1873 vstoupil na akademii vídeňskou. Byl žákem Lichten- felsa, svého bratra Eduarda a Makarta. R. 1874 vystoupil řadou leptaných rytin dle kreseb, jez v HoUandsku provedl; jsou to po většině krajiny, zátiší a genry. Později maloval též podobizny, jako: Královna Natálie srbská^ cis. František Josef jako{to král český a j. J-k. Cbarleroi [šarlroa], hl. město arr. t. jm. v belg. provincii Hcnnegavsku, na levém bř. splavné Sambry, důležitý uzel železniční na tratích Braine-le Comte-Ch.-Namur a Ch.- Haine-St. Pierre-Mons, Louvain-Flcurus-Ch.- Marcinelle, Ch. -Vireux a Lodelinsart-Ch.- Erquelinnes a Ch.-Montigny le Tilleul, Ch.- Mont sur Marchienne a Ch.-Lodelinsart; 2 km od města jest prftplav Ch-ský, r. 1832 ote- vřený, spojující Ch. s Brusselem. Ch. skládá se z města horního a dolního a z části zv. Entre-dcux-Villes, položené na druhé straně Sambry a spojené s dolním městem mohut- něnu mostem. Ch. má obchodní komoru, athenaeum, kollej, průmysl, školu, archaeol. museum s minerál, kabinetem a 21.879 ob. (1890). Město bývalo opevněno, hradby r. 1859 odstraněny a r. 1866 v promenády promě- něny. Ch. jest střediskem důležitého uhel- ného a železářského obvodu, čímž stalo se samo značným továrním městem. Má velké závody na výrobu zboží železného (zbraně, nože, hřebíky a j.), velké válcovny, strojírny, cukrovary, sKlárny a j.; mimo to čilý obchod železem, uhlím, hospodářskými plodinami a dobytkem. Zdejší pánev uhelná je částí vel- kého pásma kamenouhelného, které z Francie Hennegavskcm dosahuje až k Lutychu a má přes 70 vydatných flecí. Celé okolí města široko daleko pokryto jest průmyslovými závody, zvláště vysokými pecemi, tavírnami, válcovnami, železárnami a sklárnami. Jmeno- vitě vynikající jest vysoká pec ve vsi Couil- letu (v. t.), 1 km od Ch., která dodává V, veškeré belgické litiny, důležitými dále jsou místa Gílly, Jumet, Chátelet, Fleurus, Mon- tignies, Lodelinsart, Chátelineau a j. Okolí města jest z nejzalidněnějších okrsků Belgie a připadá 1982 ob. na 1 km}. — Původně byla /de ves Le Chamoy, kterou Španělé r. 1666 opevnili a po králi Karlu II. Ch. nazvali. Ještě než Španělé opevnění dokončili, přitáhlo r. 1667 vojsko francouzské a Španělé město opustili. Ludvík XiV. dal pak pevnost Vau- banem dokončiti. Mírem Cášským připadlo město r. 1668 Francii, bylo však jiŽ r. 1678 mírem v Nymvegách opět postoupeno Špa- nělsku. R. 1693 dobyli pevnosti opět Fran- couzi pod Villeroiem a Vaubanem. R. 1697 zmocnili se města Španělé, r. 1746 dobyl ho princ Conti. Cášským mírem připadlo pak Rakousku. Ve válkách revolučních r. 1794 po dlouhém obléhání dobyto franc. gen. lour- danem. R. 1886 bylo Ch. dějištěm velkých nepokojů dělnických, které generál van der Smissen brannou mocí potlačil. Charles fíranc. šárl, angl. čárls], Karel. Cliarles [šárl] Jacques Alexandre Cé- sar, fysik a mathematik franc. (* 1746 v Beau- gency — t 1822 v Paříži). V mládí zabýval se hudbou, malířstvím a mechanikou a byl nějakou dobu úředníkem v minister. financí. Práce Franklinovy probudily v něm zájem pro studium fysiky, v němž si záhy získal hluboké vědomosti. Jsa ducha vynalézavého stal se nejobratnějším snad experimentátorem své doby; pokusy jeho byly obecenstvu pří- stupny a to účastnilo se jich velmi hojně. Vynález ballonu rozšířil i slávu Ch-ovu; on chopil se myšlénky bratří Montgolíierů, zdo- konalil ji a ještě r. 1783 pouštěl první char- liéru, t. j. ballon naplněný vodíkem, na Mar- tověpoli v Paříži (viz Aéronautika str. 280). První větší vzduchoplavbu podnikl Ch. 1. pros. r. 1783 z Tuilerií a ta vzbudila v Paříži ve- liké nadšení. Ludvík XVI. udělil mu roční pensi 2000 livrů a zařídil mu v Louvrů nej- krásnější fysikální kabinet v Evropě. Od r. 1785 byl členem Akademie, později členem Institutu a jeho bibliotékářem. Touž dobou stal se professorem fysiky na Conservatoire des arts et métiers. Zdokonalil a vynalezl některé fysikální přístroje. Své práce uveřej- ňoval v »Řecueils de TAcadémie des sciences« a v »Journal de physique€. CharlesEdmond v. Chojecki Edmund. Charleston [čarlstn]: 1) Ch., hlavní a největší město přístavní v hrabství t. jména v Jižní Karolíně scveroam. Unie, při Atlant- ském okeánu, na 32® 47' s. š. a 79® 57' z. d.. na poloostr. mezi ústími Ashleye a Coopera, na tratích Ch.-Augusta, Ch.-Florence a Ch.- Savannah; jest pěkné a pravidelně stavěné město; z ulic jsou největší a hostí nejbohatší obchody King- a Meetingstreet a nábřeží zv. Battery. Ch. má přes 40 kostelů, z nichž pozoruhodným je kostel sv. Michala z r. 1789, dále velkolepou celnici z bílého mramoru, radnici, pěkné budovy úřadů poštovního a policejního, několik pěkných hotelů, zbroj- nici, námořní arsenál, městskou věznici a j. Ze vzdělávacích ústavů jsou v Ch-u: kollej zal. r. 1789 s museem a knihovnou, státní kollej lékařská, seminář učitelský, četné Školy, měst- ská knihovna, divadlo; dále má Ch. nemocnici, sirotčinec, ústav pro choromyslné, závodní dráhu; četné jsou závody průmyslové, jme- novitě bednárny, pily, mlýny na obilí, hlavně rýži, továrny na umělá hnojiva, strojírny, či- stírny dehtu a tcrpentinu a j. Závodů pru- 70 Charlestown — Charlicu. myslových bylo roku 1890 566 a vyrobeno v nich 3283 dělníky zboží za 8,892.860 doll. Též obchod jest velmi značný; předmětem jeho jsou jmenovitě bavlna, pryskyřice a ter- pentin. Dovoz měl r. 1890 cenu 662.606 doll., vývoz 14,001.563 doll., z čehož připadalo 12,979.605 doll. na 256.425 balíků bavlny, 275.485 doll. na 131.609 sudů pryskyřice, 609.105 doll. na 1,609.758 gallonů terpentinu a ostatek na stavební dřiví, tabák, rýži a umělá hnojiva. Spojení uvnitř města obsta- rává pouliční dráha 32 km dl. Přístav v Ch-u jest prostorný, 11 /rm dl. a 3 frm šir., chrá- něný čtyřmi tvrzemi: Sumter, Ripley, Moultrie a Castle Pinckney. Vjezd do přístavu ztížen jest útesem a jest při odlivu 5 m, za přílivu 7 m hl. Přístav Ch-ský má paroplavební spo- jení s Antillami, jižní Amerikou a vdkými přístavy evropskými. R. 1890 mělo město 140 plachetních lodí o 3155 tunách a 34 par- níků o 5221 tunách. R. 1888—89 vyplulo z přístavu zdejšího 178 a připlulo 154 lodí, nepočítajíc v to plavbu pobřežní, která jest velmi značná. Obyv. čitá Ch. 54.995 (1890). — Ch. jest z nejstarších mést Unie, byv zal. r. 1672, městem však stal se teprve r. 1783. R. 1776 svedena u Ch-u námořní bitva mezi Američany a Angličany, která skončila ústu- pem angl. loďstva. Brzy na to však dobyl města angl. generál Clinton a zůstalo město v držení Angličanů až do r. 1782. R. 1861 zahájena v Ch-u občanská válka mezi státy jižními a severními bombardováním tvrze Sumteru se strany konfederovaných. Strana jižní zmocnila se města a držela je až do 18. ún. r. 1865, ačkoliv město i přístav byly od 6. čce r. 1863 skorém nepřetržitě oblé- hány a bombardovány. R. 1886 bylo mésto zpustošeno ohromným zemětřesením, které způsobilo škody za 5 milí. doll. Město utr- pělo též požáry r. 1778, 1796 a 1838. 2) Ch., hl. m. hrabství Kanawha a~ státu Záp. Virginie Spoj. Obcí sev.-amer. na řece Kanawha, na trati Chesapeake-Ohio železné dráhy; má 11 kostelů a kaplí, budovu pro správu státu, radnici, dvě banky, operní dum, vojenskou akademii, dále dvě slévárny se strojírnami, pily, loděnice, doly a 6734 ob. (1890). Město založeno bylo r. 1786 G. Clen- denninem; v okolí značné prameny solné a doly na uhlí a železo. Ročně těží se 1 až 3 milí. bushelů soli. 3) Ch., hl. m. hrabství Coles v státu Illi- nois Spoj. Obcí sev.-amer.; má vysokou Školu lékařskou a 4135 ob. (1890}. Cliarlestown [čarlstaunj: 1) Ch., předměstí na sev. od Bostonu v státu Massachusetts Sp. Obcí sev.-amer., na Charles Riveru, spojené s Bostonem 2 mosty 456 a 396 m dl.; má státní vězení, velké doky, velké státní lodě- nice Spoj. Obcí t. zv. Navy Yard, zal. r. 1798, a 33.731 ob. Nedaleko města Bunker Hill s pomníkem na paměť bitvy r. 1775. 2) Ch., hl. m. hrabství Jefferson ve státu Záp. Virginia Spoj. Obcí, jz. od Martinsburgu, na 2 tratích železných drah, v úrodném a bohatém okolí; má 2 banky a 2287 ob. (1890). Zde oběšen byl 2. pros. r. 1859 abolitionista John Brown (v. t. č. 8. str. 773). 3) Ch., hl. m. angl. ostrova Nevis v Záp. Indii, na záp. pobř., s vývozem dobytka, mc- lassy a cukru a 1600 ob. Cliarlet [šarlé] Nicolas Toussaint, maliř a ryjec franc. (♦ 1792 v Paříži — f 18^5 t.), žák Grošů v. S počátku zanášel se malbou scén ze života vojenského a s největší doved- ností maloval granátníky Napoleonovy. Hlavní obor jeho všaik, v němž vynikl, byly obrazy ze života pouličního; studoval Ženy na trhíi a dělníky, které často také humoristicky ja- kožto karikatury a mistrovské ukázky svého vtipu podával. Z jeho větších historických obrazů zasluhuji zmínky: Episoda ^ ruského tajeni (mus. ve Versaillech); Moreau táhn- přes Rýn (mus. v LyoněJ; Raněni (mus. v Bordeaux). Od Ch-a pocnází též vojensko román Histoire de Valením v lithografiícn (1842) a 500 kreseb pro skvostné vydáni Na- polenových Memoriál de St.-Hélěne, jakoi i jiné četné kresby a lithografíe. Biogr. jeho napsal Lacombe (1858). J-k. Oliarlevllle íšarlvilj, hl. m. kantonu v arr. Méziěres franc. aep. Ardennes, na Móse, přes kterouž spojeno jest mostem s Méziěres, jehož vlastně jest předměstím, na tratích Reroeš- Givet, Méziěres-Ch.-Hirson a Méziěres-Fon- tenov; jest sídlem soudu první instance a soudu obchodního. Město je pravidelné sta- věné, má hezké náměstí Pláce Ducale s ar- kádami a fontánou, nový kostel z r. 1863. pomník padlých vojínů r. 1870 a 71, obecni kollej, lyceum, učitelský seminář, normální školu, knihovnu s 23.000 sv. a 400 rukopisy z XI. až XVI. stol., obchodní komoru a 16.394. jako obec 17.390 ob. (1891'). Čilý rueh prů- myslový a obchodní. Vyrábějí se ručnice a zbraně ozdobné, plechové zboží, hřebíky, dále jsou zde slévárny železa, olova a méai, výroba dýmek, kartáčů, cukru, koželužny a j. Předmětem obchodu jsou výrobky průmy- slové, obilí, břidlice, víno. Město zal. r. 16Ó6 Charles de Gonzaga. Kanton má na 91'37 km^ v 11 obcích 31.356 ob. (1891). Charlevoiz [šarlvoa] Picrre Francois X a v i c r, jesuitský missionář a dějepisec (* 1682 ~ t 1761). Vstoupiv do řádu věno- val se studiím humanitním a filosof., načež r. 1 720 odešel do Kanady za účely missionář- skými; odtud podnikl cestu k řece Missis- sippi a podél ní až k mexickému zálivu na ostrtov San Domingo a do Francie. Dle zpráv missionářských napsal Histoire du Japon (1715). samostatně pak Histoire de SainťDomingue (1730), Histoire et description generále de la Nouvelle-France {17 A A) a Histoire du Paraguay; Cliarller Jean viz Gerson. Charlléra [šarl-], ballon vodíkem naplněným jehož vynálezcem jest Jacqu es Charles (v. t.). Charlien [šarlid], hl. m. kantonu v aer. Roanne franc. dep. Loiře, 330 m n. m., na řece Sorninu, na trati Chálon sur Saóne- Cluny-Pouilly souš Ch.; má zbytky starého opatství benediktinského zal r. 815 pod jmé- nem Carus locus, tkalcovny hedvábí a bavlny. Charlotte — Charlottcnburg. 71 koželuíny, výrobu klobouků, v okolí pěstění vina a 4884, jako obec 5247 ob. (1891). — Kanton má na 145*08 km* ve 14 obcích 18.478 ob. (1891). Ohaxlotte [šarlot], město v hrab. Mecklen- burgu státu Sev. Karolina Sp. Obcí sev.-amer. 210 km t.}.z. od Raleighu, na Sugar Creeku a tratích železných dr^; iest sídlem 4 spo- lečnosti k účelu dolování zlata, kteréž v okolí se téži^ má několik továren na zboží bavlněné, průmysl železářský, značný obchod bavlnou a 11^57 ob. (1890). Od r. 1838—73 byla zde filiálka mincovny Spoj. Obcí a raženo zde v době té zlatých peněz za úhrnnou sumu 5,118.644 doll. Oluirlotte fšarlot], franc. jméno Ženské, Karolina:!) Ch.Christine Sophie (*1694, t 1715), dcera brunšv.-wolfcnbúttel. vévody Ludvíka, byla r. 1711 z příčin politických provdána za Petrova syna carcviče Alexeje, jemuž 2. list. r. 1715 povila syna, pozdějšího cara Petra 11. Život její byl nekonečnou řadou utrpení; asi 50 let po její smrti vznikla ne- odovodněná povést, že nezemřela, ale uprchlá do Ameriky; k rozšíření této zprávy přispěl hUvně Zschokke svou: Die Prinzessin von Wolfenbiittel. 2) Ch. (Carlotta) Joachime Thérése de Bouř bon, královna portugalská (♦ 1775 — t 1S30), dcera špan. krále Karla IV., byla r. 1790 provdána za portugal. infanta Jana, s nímž nežila v klidu, ano vystoupila proti němu r. 1805 chtěj íc regentství přenésti na sebe; pokus se nezdařil a Ch. byla vypo- věděna do Vuclosu, odkud však následo- vala rodinu královskou do Brazílie. Po ná- vrate Janově doufajíc v pomoc kortesů vrá- tila se a vzbudila proti ústavě z r. 1821 po- vstání, které bylo potlačeno a Ch. poznovu byla vypověděna; podporovala syna svého Miguela, když r. 1828 usurpoval trůn, ale nenabyla Žáané moci. 3) Ch. Marie Amélie, císařovna mex. (* 1840 v Laekenu), dcera belg. krále Leo- polda I. a Luisy Orléanské, byla 27. čna 1857 provdána za rak. arciknížete Ferdinanda Max- miliána, s nímž se r. 1864 odebrala do Mexika a byla horlivě činnou, by získala císařství oblibu v zemi. Když nastal nepříznivý obrat a Napoleon III. odvolal vojska franc. z Me- xika, odebrala se sama do Paříže a po mar- ném vyjednávání do Říma ku papeži Piu IX., aby vlivem svým působil na duchovenstvo. Hrozné duševní útrapy a zmar vyjednávání vyvolaly nezhojitelnou duševní nemoc. Žila nejprve v zámku Miramare, na to na zámku Tcrvuerenu a od r. 1879 po požáru zámku toho žije v Bouchoute u Brusselu; zpráva o smrti manželově byla jí zatajena. Ohaxlotte Amalle [Sar-J, hl. m. dánského ostrova sv. Tomáše v Záp. Indii, na jižním pobřeží, při úpatí tří pahorkfl ; má svobodný přístav, chrněný tvrzi Christian Fort a batte- riemi pobřežními, plovoucí doky, sklady uhlí pro paroplavební linie Záp. Indie, pro něž jest důležitou stanicí. Paroplavební spojeni zavedeno jest s přístavy evropskými, všemi ostrovy Záp. Indie, Mexikem, přístavy střední Ameriky a Austrálií. Obyv. jest asi 8000. Charlottenbnuin [šar-], městys a lázeň- ské místo v kraji Waldenburg vládního okresu Vratislavského v Pruském Slezsku. LeŽí 469 až 500 m n. m., 16 km jihozáp. od Súdnice v údolí Waldenburského pohoří, otevřeném pouze k jihojihových, na trati Dittersbach- Kladsko. Má evangelickou basiliku z r. 1854, výrobu papírové hmoty, kartoi)áží, lněného plátna a bavlněných látek a 1178 ob. (1890) většinou evang. Jest zde několik minerálních pramenů, mezi nimi Charlottin a Terezie. Jsou to alkalické kyselky, teploty 6—8® C, účinkující při onemocnění dychadel, nemo- cech srdce, chudokrevností a nemocech sou- stavy nervové. Lázeňská zařízení jsou dobrá, jmenovitě velký lázeňský dům a ústav pro léčbu syrovátkou. Město obklopeno jest hu- stým jedlovým lesem poskytujícím četné krásné procházky, jmenovitě Karlův háj se švýcarským hospodářstvím, mnoha pomníky a několika místy vyhlídkovými. Poblíž města jsou doly na uhlí a továrna na porculán v Sophienau. — Srv. Beinert, Ch. als Trink- und Badekuranstalt (Ch., 1859); Engels, Der Klimat Kurort Ch. (Wůstengiersdorf, 1877). Cliarlotteiibiirfl^ [šar-], město a městský okres ve vládním okr. postupínjském pruské provincie braniborské, 6 km záp. od Berlína, od něhož oddělen jest oborou (Thiergartcn), 33 m n. m. na Sprévě a na Berlínské měst- ské okružní dráze 'a trati Ch.-Ruhleben. Po- blíž jest uzel velké berlínské sítě železniční, stanice Grunewald, jehož prostřednictvím Ch. jest v přímém železničním spojení se všemi většími městy říše. Město jest pravidelné stavěno, má široké ulice, z nichž největší jsou Berlínská, Tauenzinova, Kleistova třída, Třída císaře Bedřicha, dále náměstí Witten- berské, Savignyho a Augusty Viktorie. Kur- firštský val, promenáda 53 m š., vede od zool. zahrady až ke Grunewaldu. Ch. má 4 kostely a sice 3 evang. a 1 katol., z nichž vyniká nový kostel evang. na pamét císaře Viléma. Nejpamétihodnéjši stavbou světskou jest velký královský zámek, jemuž vůbec dě- kuje mésto svůj vznik. Zámek tento postavil kurfiršt Bedřich II., potomní král Bedřich !.. své druhé manželce Žofii Charlotte poblíž vesnice Lietzen, dle které původně zván byl Lietzenburg. Se stavbou počato r. 1696 a skončena r. 1699; střední stavbu provedl Schliitter, obě křídla a ústřední kupoli Eo- sander v. Goethe. Po smrti Žofie Charlotty r. 1705 změněno jméno v Ch. K zámku při- Eojuje se rozsáhlý park, prostírající se až po prévu, v němž nacházejí se velká orangeric. divadlo a proslulé mausoleum, provedené Hessem ze žuly. Mausoleum toto obsahuje mramorové sarkofágy Bedřicha Viléma 111. a manželky jeho královny Luisy od Raucha, dále náhrobky císaře Viléma 1. a manželky jeho Augusty a v žulové urně srdce Bedřicha Viléma IV. Zámek byl sídlem cis. Bedřicha III. Z ostatních budov vynikají skvostná budova vysoké školy technické, dům umeiců. budova 72 Charlottendorf — Charnies. školy dělostřelecké a inženýrské a j. V nové záp. části města jest závodní dráha a budovy spolku pro dostihy s překážkami, v záp. a jihových. části četné villy a nedaleko zámku velký park akciové společnosti »Flora« se zimní zahradou a četnými zábavními míst- nostmi. Z ústavů vědeckých a vzdělávacích má Ch. vysokou školu technickou zal. r. 1884 s odbory pro architekturu, inženýrství, stroj- nictví, stavbu lodí a lodních strojů, chemii a hutnictví a vědy pomocné s 2396 stud. (1895), gymnasium císařovny Augusty, reálné progymnasium, reálku, královský ústav pro malbu na skle, říšský ústav fysikálni a tech- nický, dvě vyšší dívčí školy a j. Z ústavů dobročinných jsou zde ústav Vilémův pro neprovdané ženy, ústav císařovny Augusty pro vychování dcer po důstojnících a úřed- nících, ústav vodoléčitelský, nemocnice, tři soukromé ústavy pro choromyslné a j. Ch. jest sídlem soudu a policejního ředitelství. Průmysl jest značný a v stálém rozkvětu, sídlo své má hl. v sev. okresu města t. zv. Martinikenfetd. Nejvýznamnější jsou slévárny železa, strojírny, elektrotechnická továrna íirmy Siemens & Halske, jeden z největších světových závodů toho druhu, závody pro stavbu telegrafů, král. dílna na porculán, to- várny na zboží hliněné, kameninové, papír a papírovou hmotu, voskové svíčky, olej, glycerin, lučebniny, kávové náhražky, bar- viva, barevné kůže, kočáry, váhy, přístroje lihovarnické, dále sklárny,' parní pila, ústav k impregnování dřeva, chemické a parní prá- delny, bělírny, barvírny, tiskárny, chromo- lithografický ústav, konečně pivovary a parní mlýn. Spojení v městě slouží 6 tratí koňské a 1 traC parní dráhy silniční. Vodou zásobují město vodárny berlínské a ch-ské s pozoru- hodnými reservoiry na Špandavském vrchu. Mimo velký obchod s průmyslovými výrobky zdejšími konají se zde též velké trhy na koně. Ch. měl i s posádkou 76.859 ob. (1890), z nichž 67.107 prot., 7982 katol. a 1475 židů, r. 1895: 132.387 ob. Městem stal se Ch. r. 1708. Správu městskou obstarávají lóčlennný magi- strát a sbor obecních starších o 54 členech. Řádné příjmy r. 1891 byly 36 milí., vydání 3-4 milí., dluh 15-9 milí. a jmění 256 milí. marek. Srv. Schulte, Chronik der Residenz- stadt Ch. (v Ch-u, 1857); F. Schulz, Chronik von Ch. (t., 1888). Charlottendorf, ves mor., v. Šarlotky. Charlottenfeld, ves mor., v. Karlín. Gliarlottoiiliof, zámek, v. Post úpím. Gliarlotteiilimd, zámek, v. Kodaň. Čharlotta Bound |šarlot sóndl, Quecn Ch., jméno sev. části průlivu mezi ostrovem Vancouverovým a západ, pobřežím britské severní Ameriky. Charlottesville [šarlotsvilj, město v hrab- ství Aibemarle státu Virginia Spoj. Obcí scv.- amer., 104 km s.-z. od Richmondu, na 2 tratích žel. drah, s 5591 ob. (1890). Asi 2 km záp. od města nalézá se státní universita vystavená dle plánu T. Jeffersona r. 1822 s hvězdárnou, 30 prof. a 460 studenty. Gharlottetown [šarlottaun] : 1) Ch., hl. město ostrova prince Eduarda v britské Sev. Americe, na již. pobřeží, při ústí Hillsborough Riveru, jež má podobu fjordu; sídlo katol. biskupa, má pěkné budovy pro vládní a soudní úřady, akademii, latinskou školu, hi- storickou společnost, ústav choromyslných, bezpečný přístav, do něhož r. 1887 přijelo 88 lodí o 979.690 tunách, slévárny železa, výrobu zboží vlněného, stavbu lodí, čilý ob- chod, rybářství a 11.374 ob. (1891). 2) Cn., hl. m. ostrova Dominie a (v. t.). Charlton Kings [čarlťn-], město v Glou- cestershiru v Anglii, 3 km'), od Cheltcnhamu; má proslulý, skvostný chrám v gotickém slohu ze XlV. stol. a 4187 ob. (1891). Charly [šar-J, hl. město kantonu v arr. Cháteau-Thierry franc. dep. Aisne, na pr. bř. Mamy; má průmysl textilní, parní pily, to- várnu na zboží z pryžoviny a 1289, jako obec 1793 ob. Kanton má na 2^2 km- v 19 obcích 11.293 ob. (1891). Gharma [šarma] Antoine, filosof a mo- ralista franc. (* 1801 ~ f 1869), vlivem Cou- sinovým získán pro filosofii stal se r. 1831 prof. v Caen, na kterémž místě setrval po 38 roků. Pro svoje názory o mravní povin- nosti, kterou pojímal ve smyslu Kantové, tvrdě, že náboženstvím se povědomí mravní zodpovědnosti jen znetvořuje a oslabuje, po- něvadž se slibuje odměna za konání povin- nosti, utkal se prudce se stranou klerikálni. Mimo drobnější studie archaeologické napsal : Essai sur ie iaugage (2. vyd. 1846); Essai sur les bases et le développement de la moralitě (1834); Lecons de philosophie sociále (1838); Essai sur la philosophie orientale (1842); Pere Andrej jesuite; documents inédits pour servi r á Vhistoire politique . . . (1884) ; Nouvelle Qassi- fication des sciences (1859); Condorcet, sa víc et ses oeuvres (1863) a j. Gharmantni [šarm-J. franc. rozkošný, roztomilý, líbezný. Gharmes [šarmj, hl. m. kantonu v arr. Mirecourt franc. dep. Vo.sgcs, na 1. bř. Mo- scUy, na trati Lunéville-Épinal ; má pěkný kostel gotický, jehož kupole ozdobena jest skvostnými freskami, pocházejícími z části od Claude Lorraina, pěkný most přes Mo- sellu, výrobu zboží železného, nožů, perleťo- vých knoflíků, hliněných rour, pily, cihelny, obchod dřívím a jako obec 3362 ob. (1891). Kanton má na 167.47 km- v 26 obcích 12.602 ob. Gharmes |šarm| Gabriel, publicista franc. (* 1S50 v Aurillacu — f ^^^^ v Paříži). Byí r. 1870 profes, na lyceu v Nimcch, ale vzdav se professury věnoval se žurnalistice. R. 1874 vstoupil do redakce časop. »Débats« a byl až do r. 1879 z nejčilejších jeho redaktorš, načež jsa chatrného zdraví odebral se na jih a pak do Egypta. Dojmy z Východu popsal skvělým s:ohem v několika spisech, v nichž jeví se stejné výtečným pozorovatelem jako umělcem. Jsou lo: Cinq mots au Caire et daua la Basse-Egypí (1880); VAvemr de la Turquic (1883); la Turř.ne et la Tnpolitaine (1883 1; Vovage en Palestině (1884) Anonymně vydal Charmey — CharoUes. 73 Nos Fautes\ lettres de province par i/n répu- blicain, články to o vnitřní politice franc. ze »Joumal des Débats«. Ohaimey [sarméj, ves v okresu Gruyer- ském švýcar. kantonu Freiburg, v krásném údolí Ch-ském, dolní to části údolí Belle* gardského (něm. Jaunthal), s 1110 ob. národ- nosti franc, vétšinou katol. Vyrábí se zde známý sýr Gruyferský. CharmidéSy filosof a politik řecký (* kol. 450 př. Kr. — t 404), k radé Sokratové, jehož žákem byl, obrátil se ke správě státní. Byl jedním z desíti, jimž Lysander po vzetí Athén svěřil vládu v Pireu. Padl ve srážce s četami ThrasybúlovÝmi. Plato, který byl jeho sy- novec, po něm nazval jeden ze svých dialogů. Cliamioy [šarmoaf Francis Bernard, orientalista franc. (♦ 1793 — f 1869 v Aoustu). Stud. v Paříži práva a vých. jazyky u Silv. dc Sacy, k jehož doporučení jako 24letý muŽ povolán do Petrohradu, aby tam zorganisoval vyučování živých jaz. vých. na paedagogickém institutu. Přednášel turečtinu a perátinu, vedle toho zabýval se studiem mongolských pra- menů historických se zřetelem k středověkým dějinám ruským. R. 1835 vrátil se do Francie a žil v soukromí v Aoustu. Napsal: Expédition ď Alexandre ie Grand contre les Russes, extrait de V Alexandreidě ou Iskender - Namé de Né- \amy (1829) ; Rélation de Masoudy et ďautres auteurs musuimans sur les anciens Slaves (1833); Sur Vutilité des langues orientales pour Vétude de rhistoire de Russie (1834) a Ousref-Námeh^ ou fastes de la nation kurde (1868 — 76). Chamiy [šarmy], hl. m. kantonu v arr. Joigny franc. dep. Yonne, na pr. bř. rOuanny, na trati PaříŽ-Lyon s 1562 ob. — Kanton má na 26090 km* v 16 obcích 10.230 ob. de Chamaoé fšarnasé): 1) Hercule Gi- rard de Ch., diplomat franc. (* v Anjou — t 1637), byl jednatelem Richelieuovým nej- prve v Mnichově, na to r. 1629 v Dánsku, kde měl Kristiána IV. odvrátiti od zavření míru lubeckého; po zavření míru odebral se do Prus a tu podařilo mu se zavříti 6. záři r. 1629 šestileté příměří mezi Švédskem a Polskem. Na to provázel Gustava Adolfa do Švédska, vyjednával s ním o válku v Ně- mecku a 23. ledna 1631 zavřel s ním v Bftr- walde smlouvu o allianci mezi Francii a Švéd- skem. Po smrti Gustavově agitoval proti Habsburkům v Hollandsku, ale padl při oblé- hání Bredy. 2) Guy de Ch., hrabě, spis franc. (* 1825 v Cháteau-Gontier), uveřejnil kromě spisů hospodářských řadu studií divadelních a lite- rárních: Causeries sur mes contemporaines (1874); Les compositeurs fran^. et les thédtres Ivriques subventionnés (1870); Les étoiles du cAanř (1868J ; Les femmes ďaujourďhui (2 sv., 1866 — 1869); Réponse á Lhomme-femme de A. Dumas fils (1872) a romány Drames my- stérieux {1B79)] Une parvenue (ISSl) Si y O jeho manželce Kláře Christině viz ďAgoult. Chamay [šarnéj Désiré, amerikanista a cestovatel franc. (♦ 2. kv. 1828 ve Fl curie v dep. Rhóne). Vykonal již v mládí studijní cestu do sev. Ameriky. R. 1857—61 vyslán byl franc. minist. vyučování do Mexika za účelem probádání starých pomníků stavitelství indiánského. R. 1863 navštívil ostrov Mada- gaskar, r. 1867 — 70 cestoval v sev. Americe, r. 1875 v Americe jižní, r. 1878 na ostrově Jávě a v Austrálii. R. 1880 vedl výpravu, vystrojenou na náklad amerického boháče Lorillarda, za účelem prozkoumání zřícenin staromexických. R. 1886 cestoval na polo- ostrově Yucatanu. Výsledky jeho cesty do Mexika r. 1857—61 vydal Viollet le Duc, Cités et ruines américaines: Mitla, Palenquée, I\amal, Uxamal (v Paříži, 1863); Ch. sám na- psal: Le Aíexiaue, souvenirs et impressions de voyage (v Paříži, 1863); Les anciennes villes du nouveau monde, voýages ďexplorations au Méxique et dans VAmérique Centrále i8Sy — 82 (t., 1885); Les Tolťeques au Tabasco et dans le Yucatan (t., 1886); dále román Une prin- cesse indienne avant la conquéte (t., 1888). Ve spisech sv^ch přidává se k náhledu Stephen- sovu, že Toltekové přišli do Ameriky z Asie a nemají nic společného s Indiány. Náhled ten podepřen jest velmi slabě. Clianilére viz Stežejka. Chamwood Forrest [čarnvúd-], pásmo pahrbků ve střední Anglii v hrabství Lci- cesteru dosahující výšky 260 m n. m. Cliarolals [šaroléj viz Charolles. Charolalské vrohy [šarolé-] jsou nej- severnějšími výběžky Cevenn; skládají se dílem z jurského vápence, dílem ze žuly; tvoří rozvodí mezi Saónou a Loirou a do- stupují výše 774 m n. m. Loira a Saóna spo- jeny jsou průplavem du Centre, vedeným při sev. úpatí óh-kých vrchů. Svahy osázeny jsou révou, na výšinách jsou dobré a roz- sáhlé pastviny, využitkované k chovu dobytka. CharoUes fšarol], hl. m. stejnojm. arr. franc. dep. Sa6ne-et-Loire, 302 m n. m., na stoku ř. Arconce a Semence, v úrodné kra- jině, bohaté na víno, na trati Moulins-Paray le Monial-Mácon ; jest sídlem soudu prvé in- stance a soudu obchodního, má zámek ze XIV. stol., v němž umístěny nyní městské úřady, kolíej, knihovnu, zemědělskou společ- nost, nad městem zříceniny starého zámku; prádelny vlny, výrobu klobouků, zboží porcu- lánového a fayencového, hrnčířství. výrobu hliněných rour, vápenné pece, výrobu oleje, obchod dřívím, vínem a dobytkem a 2742, jako obec 3246 ob. (1891). Poblíž jsou ka- menné lomy. Druhdy bylo Ch. hl. m. bur- gundského hrabství Čharolais, s nímž sdí- lelo osudy, Čharolais povýšeno na hrabství r. 1272. K. 1390 prodáno Burgundsku. Nej- starší synové vévody Burgundského zvali se dle něho hrabaty z Čharolais. R. 1477 při- padlo hrabství Ludvíku XI., Karel VIII. však již r. 1493 postoupil je Maxmiliánovi habsbur- skému. R. 1556 připadlo Španělsku. R. 1659 způsobil Ludvík XIV., že hrabství stalo se majetkem rodiny Condé. Bylo pak apanáži Karla bourbonského, po jehož smrti r. 1761 spojeno s korunou francouzskou. — Arr. má na 249695 frm* ve 139 obcích a 13 kantonech 74 Charón — Charpentier. (Bourbon-Lancy, Ch.;Chauffailles, La Claycttc, Digoin, Gueugnon, La Guiche, Marcigny, Pa- linges, Paray-le-Monial, St. Bonnet-de-Joux, Semur-en-Brionnais a Toulon-sur-Arroux) 133.814 ob. (1891). Charón, dle starořec. mythu převozník, jenž duše zemřelých přes řeky v podsvětí převážel za obolos, který mrtvým kladen pod jazyk. Homér ho ještě neuvádí; nejprve vy- škytá se v Minyadě, naČež jej vymaloval Pó- ly gnótos pro leschu delfskou. Představován jako nehezký, vousatý stařec vlasů neurov- naných, v exómidě a čepici, an stojí v Člunu s veslem a přijímá obolos, zejména často na náhrobcích, lékythech, gemmách. S ním to- tožný jest též etruský Charun. Později Ch. znamenal též smrC, jako novořecký Charon- tas nebo Charos» jenž prý jako černý pták sjíždí na svou oběf anebo jako jezdec před sebou Žene davy zemřelých. klk. Cliaróndas, zákonodárce Řeků sicilských v VII. stol. př. Kr. z Katany, vybral dle zprávy Diodórovy ze zřízení všech národů to, co se mu nejlepším býti zdálo, a zdokonaliv a upra- viv vše po zralém uvážení sestavil zákonník, který přihlížel k občanským ctnostem, spra- vedlnosti a životu mravnímu a nezanedbával stránky vzdělání, nařizuje, aby synové všech občanu učili se čísti a psáti a učitelům aby stát vyplácel za to odměnu ; podobně poprvé uvedeno jest v zákonníku, že proti výrokům svědků konány mohou býti námitky. Zákon- ník psán byl ve verších a rozšířil se velmi rychle; přijaly jej Naxos, Leontini, Mylae, Himera, ano i Thurii a Rhegion. Konec zá- konodárce byl prý tragický a podává důkaz o jeho stálostí a věrnosti; když jednou za- pomenuv na to, že zákony jeho trestají smrtí každého, kdo by se objevil se zbraní ve shro- máždění lidu, sám se zbraní do shromáždění vstoupil a na vlastní zákon byl upozorněn, vlastni nikou se probodl. Cliarost [šaró], hl. m. kantonu v arrond. Bourges franc. dep. Cher, 125 m n. m., na řece Amonu, s krásným zámkem a 1554 ob. V XVII. stol. bylo sídlem vévodství. — Kan- ton má na 273*82 km* v 13 obcích 13.384 ob. Cliarost Armand Joseph de Béthune, vévoda, viz de Béthune 3). ChařovA, také Žab nice (Krotendorf\ ves ve Slezsku, hejt., okr. a fara Krnov, pš. Krnov (nádr.); 54 d., 809 ob. n. (1890), Itř. šk. Ves založena od markrabí moravského Vladislava Jindřicha, bezpochyby z oříčin horních. GhAřOTioe, osada v Cechách u Krušičan, hejt. Benešov, okr. Neveklov, fara a pš. Tý- níce n. S.; 25 d., 240 ob. č. (1890). Samoty Dunavičky a Malenisko. Ch&ip., zool. skratek« jímž označen Tous- saint v. Charpentier. Charpentier íšarpantjé]: 1) Ch. Jaques (Carpentarius lacobus), scholastik franc. (♦ 1521 — 1 1574), rektor Pařížské akademie pro filosofii, proslulý též jako lékař a mathe- matik, hájil filosofii Aristotelovu proti námit- kám Petra Ramée s takou prudkostí, že ne- vraživost svou i na osobu Raméeovu přenesl a původcem jeho zavraždění v noci Bartolo* mějské r. 1572 se stal. Jeho spisy jsou: De- scriptio univtrsae artis disserendi ex Áristotelis- organo collecta (1554); Animadversiones in li- hros III dialecticarum institut ionum Petři Rami (1555); Descriptio universae naturae ex Aňsto^ tele (1560); Platonis cum Aristotele in universa philosophia comparatio etc. (1573). 2) Ch. Marc Antoine, hud. sklad, franc. (♦ 1634 v Paříži — f 1702 t), byv určen k po- volání malířskému v 15. roce vydal se za zdokonalením na cestu po Itálii, zde však změnil svůj úmysl ; neboC pod mohutným do- jmem skladeb Carissimiových umínil si od- dati se hudbě a podstoupiti v Římě u tohoto mistra přísná studia. Po návratu do vlastí jmenoval jej Ludvík XIV. kapelníkem dau- phinovým, avšak nástrahám LuUyho podařila se připraviti Ch-a o místo. Příčinou byla řev- nivost, kterou Lully pociťoval proti mnohem méně geniálnímu, ale daleko větší intelligencí se vyznamenávajícímu soupeři. Pochopitelná antipathie Ch-ova proti Lullymu nebyla jen rázu osobního, projevuje se i v ohledu umě- leckém ve snaze vyhnouti se pokud možno způsobu skladby v operách Lullových ob- vyklému, začasté k nepopiratelné újmě účin- nosti jeho děl operních. Nechuf k divadlu donutila Ch-a, že se vzdal intendantství vé- vodou orléanským mu svěřeného. Byl ředi- telem chrámové hudby zprvu při klášteře je- suitském, později při Sv. Kapli (»Sainte Cha- pelle«) a složil celkem 15 oper, z nichž zná- mější jsou: Circéf Le malade imaginaire^ Les^ piaisirs de Versailles, La féte de Rúel, Les arts ftorissantSt Le retour du printemps^ La Sérénade a Médée, pak Tragédies spirituelles pro jesuit- skou kollej, Pastorales sur différents sujet s a církevní skladby (mše, motctta a j.), vyzname- návající se propracovanými fugami. Ch-ovy pijácké písně požívaly ještě v minulém stol. popularity národních zpěvů. 9 3) Ch. Frangois Philippe, mechanik a ryjec franc. (♦ 1734 v Blois — f 1817 t.), jest původcem mnohých vynálezů : k tavení kovů použil stříbrného zrcadla, vynalezl nový druh stříkaček požárních a dva stroje, jeden k vrtání kovů, druhý k rytí kreseb pro vyrabitele kra- jek. Zdokonalil též osvětlování majáků. Po- zději vynalezl stroj, jímž možno současně vrtati 6'hlavní ručničnich, a druh svazkových pil, kde 6 prken najednou se vyřízlo. Pro Grimoda de la Bruyčre konstruoval umělou ruku a pro JeíTersona tiskací lis. Za své četné vynálezy jmenován zvláštním listem mecha- nikem královským. Dále vynalezl r. 1762 t. zv. manýru barevné rytiny a provedl hlavní své listy dle Bouchera, Barbieriho, Vanlooa a ně- kolik listů dle Rubensa, J. B. Champaignea a J. de Witta. 4) Ch. Eugěne Louis, franc. malíř bitev (♦ 1811 v PařSi -. t 1890 t.). Učitelem jeho byl Gérard a L. Coignet. Z jeho větších děl uvádíme: Bivouak kyrysníků (183.1); Dětství Pietra da Cortona (1834); Robert Ďábel; Smrt Coulaincourtova (1843); Francouzska armáda na rovinč sv. Bernharda (1844); Beaumarchais von Charpentier — de Charr.ěre. 75 jedco učitel hudby dcer Ludvika XV, (1848), Žád polytechnické školy v bitvě u Pařiče So, bř, 1824 (mqs. v Bqulogne sur Mer); Podzimní manévr (1876); Útok kavalerie v bitvě u Wa- terloo (poslední jeho vystavený obraz). Ch. patři k předním mistrům, jejichž díla visi na stěnách zámku Versailleského. J-k, 6) Ch. Louis Arthur Alphons, lékař franc. (• 1836 v Paříži). Lékařství vystudoval v Paříži, působil tu jako nemocniční lékař a prof. ^:grégé na lék. fakultě, r. 1884 stal se £lenem léE. akademie, nyní pak tu působí jako chirurg a porodník. Četné jeho literární pťáce týkají se farmakologie, chirurgie a po- rodnictví. Z hlavnějších uvádíme: Étudecom- parative sur la belladone, le datura et le jus- quiame (1863); Des accidents fébriles qui sur- viennent che{ les nouvelles accouchées (1864); Des maladtes du placenta et des membranes (1869); De Vinfluence des divers traitements sur les accés éclamptiques (18^2); Contribution d Vhistoire des paralysies puerpérales (1872); De rhydramnios (1880); Traité pratique des accouchements (1883, 2 díly) a četné články časopisecké. von Oharpentier: l)Johann Friedrich Wilh., geolog něm. (♦ 1738 v Drážďanech — 1 1805 ve Freiberku), studoval v Lipsku práva a mathematiku, stal se prof. mathematiky na hornické akademii ve Freiburku a zastával později vy^í úřady horní. Má zásluhy o po- vznesení hornictví saského a geologický vý- zkum Saska. Napsal hlavně: Mineralogische Geographie der kursáchsischen Lande (Lipsko, 177^; Beobachtungen uber die Lagerstátten der Er^e, hauptsáchlich aus den sáchsischen Gebirgen (t., 1799); Beitráge \ur geognost. Kenntniss des Riesengebirges schlesischen Anteils (t., 1804). 2) Toussaint von Ch., entomolog něm. (* 1779 ve Freiberku — t ^847 v Briegu), syn před., studoval ve Freiberku a Lipsku, byl v horních službách v Pruském Slezsku, po- sléze jmenován horním hejtmanem. Zabýval se studiem mineralogie a hornictví, hlavně pak studiemi entomologickými, zvláště sou- stavou rovnokřidlého hmyzu evropského. Vy- dal: Horae entomologicae (Vrat., 1825); Li bel- iulinae europaeae (Lip., 1840); Orthoptera (t., 1841 — 43) a uspořádal nová vydání děl Espe- rových o motýlech : Die eurep. Schmetterlinge (ErL, 1829—39); Die auslándischen Schmetter- linge (t., 1830). 3} Johan n von Ch., geolog něm. (* 1786 ve Freiberku — f 1855 v Bexu, kanton Waadt), mladší bratr před., zaměstnán při hutnictví ve Slezsku, pK>volán do již. Francie k zaří- zeni hutí, později byl ředitelem solivaren v Bexu a jmenován prof. geol. na akademii v Lausanne. Zabýval se geologií Pyrenejí a výkladem ledovců, na čemž dále budoval Agassiz, Psal hlavně: Essai sur la constitution geognostique des Pyrénées (Paříž, 1823); Sur la cause probable du transport des blocs erra- txques de la Suisse (t., 1835); Es9ai sur les gla- ciers et sur le terrain erratique du bassin du Rhóne (Lausanne, 1841). Cluúrpie [šarpí], franc, cupanina (v. t.). Gliarput, opevněné hl. m. tureck. vilájetu Mámúret ul Azíz v Kurdistánu, 1270 m n. m., na vys. úrodné rovině, na 1. bř. ř. Murád-su (vých. Eufrat). Má zříceniny zámku, zajímavý prastarý klášter jakobitský s drahocennými rukopisy bible a 18.000 ob., hl. Turků. V Ch-u má ústřední stanici amer. missijní společnost Board, kteráž zde založila arménský theolo* gický seminář a vyšší dívčí Školu. Společ* nost ta řídí téŽ 85 evang. obcí v tomto ob« vodu. V okolí pěstuje se len, réva a bavlna. Ch. jest strategicky důležité město; 6 km jiho* záp. v místě Mezeře čili Jeni-Ch. jest silná posádka pod velením paši. — Vilájet má na 37.000 km} asi 5 milí. ob. a rozděluje se na tři sandžaky: Derzim, Ch. a Malatia. Charque [čarke], špan., hovězí maso na slunci sušené. Gharras [šará] Jean Bapt. Adolphe, vo- jenský spis. franc. (♦ 1810 ve Pfalzburku — 1 1865 v Basileji). Pro republikánské smýšlení své musil opustiti polytechniku a dělostřele- ckou školu v Metách a když podařilo se mu dostati se jako poručík k vojsku, byl pře- ložen do Alžírská, kde vyznamenal se v bo- jích proti Abd-ul-Kádirovi. R. 1848 byl v Pa- říži a tu za revoluce byl jmenován sekretá- řem kommisse pro obranu země a za krátko podsekretářem v ministerstvu vojenství a pro- zatímním ministrem. Jako horlivý republikán vystupoval proti Ludvíku Napoleonovi a proto 2. prosince 1851 byl na rozkaz tohoto zatčen, uvězněn na Fort Hamu, načež vypověděn do Belgie, odkud se odebral do Haagu, kde zabýval se studiem dějin, zvláště posledních roků císaře Napoleona I., proti jehož pamě- tem vystoupil svým důkladným spisem ///- stoire de la campagne de i8rS: Waterloo (Brus- sel, 1858, 2 sv.; 6. vyd. Paříž, 1869); druhý spis Hist. de la guerre de i8i3 (Lipsko, 1866; 2. vyd. Paříž, 1870) zůstal nedokončen. de Charriére íšarjér] Agnés Isabelle Emilie, roz. Tuyl van Seeroskerken van Zuylen, spisov. švýc. původu hollandského (♦ 1740 v Utrechtu ~ f 1805 v Colombieru u Lausanny), získána byla franc. písemnictví vychovatelkou svou; r. 1763 napsala první povídku Le noble. Před sňatkem s p. de'Ch., vychovatelem svých bratří, jemuž nabídla ruku proti vůli rodiny své, cestovala po Anglii a učila se pastelové malbě u La Toura. Po svatbě (1771) žila skoro stále na zámečku colombierském, dopisujíc si horlivě s pani dc Necker, de Staěl a s Benj. Constantem a věnujíc se pracím literárním, jež jsou z nej- lepších a nejryzejších ve franc. literatuře XVIII. stol. Byla to povaha vážná a poctivá. Napsala: romány Lettres neuchdteloises (Amst., 1784); Caliste ou Lettres écriíes de Lausanne (1788); Les trois femmes, novelly pod pseud. abbého de la Tour (1798, 2 sv.); Lettres de Mrs Henley publiées par son amie Mme D*** (1784); Honorine ďU\erche^ ou le danger des sysťemes (1196) \ dramata: L' é mi gré (1793) \ Le Toi et le Vous; Sir Walter Finck a j.; poli- tické Lettres ďun évéque fran^ais a I a nation (1789); Lettres trouvées dans la neige (1793). 76 Charrin — Chartismus. Francii objevil její význam a cenu Sainte Beuve (Portraits des fernmes a Portraits litté- raires III). Jiné studie podali E. H. GauUieur (Etudes sur j'hist. litt. de la Suisse frang., 1856) a Ph. Godet (Revue dcs Deux Mondes, 1891). _ Šld. Gharrln [ŠarenJ, » chevalier ďordres mili- tairesc v Belgii, získal si v 1. 1830—65 pověsti vynikajícího znalce zbraní. Roku 1860 vydal v Paříži spis Les carabines de guerre, ve kte- rém vyslovil některé své, ač ne v každém ohledu správné, náhledy. Zabýval se studiemi a zkouškami k vytvoření vhodných špiča- tých kulek, ve kterémž ohledu podal více než kdokoliv jiný. Že žádný z četných jeho pokusů se trvale neudržel, jest vinou pano- vavšího tehda předsudku, že střela musí býti kulkou a při změně tvaru že tíže kulky musí býti zachována. Konečně nelze přehlédnouti, že Ch. pracoval v době přcdovck, kde na- bíjení mělo své obtíže a střela, nebo po teh- dejším pojmu kulka, musila míti menší prů- měr než vývrt hlavně, aby se až ke komoře mohla spolehlivě dosaditi. Bs, Gharrirovati |šar-| (z franc. charrue = pluh), v kamenictví způsob spracování ose- kaných kamenů pomocí širokého želízka, čímž vzniká povrch vlnitý, jako pluhem zbrázděný. Gharron jšaron) Pierre, moralista franc. (* 1541 v Paříži — t 1603). Studoval práva a praktikoval několik roků jako advokát -v Pa- říži, načež oddal se studiu theologie a získal si pověst vynikajícího kazatele. Královna Mar- kéta Navarská jmenovala ho svým dvorním kazatelem. Od r. 1589 žil Ch. v Bordeauxu a stýkal se tam se skeptikem Montaignem; mezi oběma muži vzniklo upřímné přátelství. V Bordeauxu vyšla jeho kniha Traité des trois vérités (1594), pro niž byl jmenován gen. vi- kářem v Cahorsu. Dokazuje v něm, že křest náboženství, resp. katolictví, jest jediné pravé a spasitelné. R. 1600 vydal Discours chrétiens a r. 1601 Traité de la Sagesse, v níž ve skep- tickém duchu Montaigncově učí, že člověk sám sebou nemůže dospěti ku pravému po- znání Boha a že jest obtižno nalézti pravé náboženství, poněvadž všecka tvrdí, že mají na základě zjevení pravdu. Ch byl umírněný katol. filosof, nenávidčl pověry lidu a chtěl povznésti srdce lidské moudrostí klassických filosofů, skepse jeho netýkala se náboženství. Sebrané spisy vyšly r. 1635. Srv. Liebscher, Ch. und sein Wcrk »Dc la Sagesse« (1890). Gkarronz |šarú{, hl. m. kántonu v arr. Civray franc. dep. Vicnne, 130 m n. m., na ř. Merdansonu, s 2097 ob. — Kanton má na 212-09 A-w^ v 9 obcích 9029 ob. Gharta (lat.) neb ch ar tul a (franc. chartě, angl. charter) slul v Říme papír vyrobený z egyptského papyru, později každá látka, na kterou se psalo, tedy i pergamen, a konečně i napsaný list. Ve středověku nazývaly se tak listiny, obsahující ústavní a právní nařízení, v novém věku pak ústavy konstituční, jako ve Francii Ch. de 1814 a v Portugalsku ústava Dom Pcdra z r. 1826; nyní ve smyslu »ústavy< užívá se i slova konstituce. Ch. Magna viz Magna charta. Ch. partita, t. j. rozdělená listina (franc. charte-partie), slula ve středověku, zvláště v An- glii, listina soudní o uzavřené koupi neb vy- rovnání mezi několika účastníky; obsah byl napsán na jednu blánu tolikrát, kolik bylo při smlouvě súčastněných stran, a to tak, že v čele byl nějaký chirograf neb průpověď, jež při odstřihování jednotlivých částí byly přestřihovány, tak že každá smlouva měla čásť chirogrammu. Pravost takové listiny se zjistila, když všecky smlouvy sestaveny daly celý chiro^amm neb průpověď. Byly-fi řezy vedeny přímým směrem, slula listina ch. p., byl-li řez vlnitý neb v záhybech, slula ch. indentata. Gliarte-partie jšart-], franc, jest nezbytná výkazní listina lodi námořních, kterou se'sta- noví smlouva o náklade lodním. Šg. Gliarter [čártrj, angl., viz Charta. Gharters Toweni [čartrs tauers], město v distriktu N. Kennedy hrabství Davenport australské kolonie Queenslandu, na 20*^3' j. š., 132 km jihozáp. od přístavního místa Tovvns- villu, s nímž spojeno jest železnou drahou; má 7 kostelů (1 protest.), průmyslovou školu, knihovnu, 2 slévárny železa a 4597 ob. (1891), z nichž 394 Číňanů. V okolí jsou velmi bo- haté zlaté doly, v nichž dolovalo 2030 zlato- kopů (1891). — Distrikt má 13.362 ob. (1891). Ghartier |šartjé| Alain, básník franc, první v XV. stol. (* 1392 v Bayeuxu v Nor- mandii — 1 1430 nebo 1433), studoval na univ. pařížské, načež vstoupil do služeb dauphino- vých; mezi r. 1423—26 byl vyslán k cis. Sig- mundovi, r. 1427 do Skotska. Potom mizí ži- vot jeho v mlhách. Hlavní díla jeho jsou: Le livre des quatre dames, nejdelší báseň jeho o 3600 verších, složená asi r. 1415—16, líčí hoře čtyř milenek po bitvě u Azincourtu; Le debat des deux fortunés d*amour čili Debat dit gras et du maigre\ Debat du réveille-matin; Le lay de Pa\x\ Bréviaire des tiobles] La belle dáme sans merci^ kratší, avšak nesmírně módní báseň o ukrutné milence, jež mnoho byla na- podobena, pak v prose Quadrilogue invectif (1422), nejdůležitější a nejcennější jeho plod vlasteneckého vznětu; Cunal, lícen dvorského života; Traité de VEspérance^ z části prosou, z části veršem, suché moralisující rozprávky. Ch. byl básník velikého vlivu v XV. i XVI. stol., jenž mnoho byl překládán (do angličiny Will. Caxtonem a R. Kosem) a napodoben. Dnes cení se výše jeho prosa než verše, jimž vy- týká se suchost a jednotvárnost; v prose cení se jeho výmluvnost i poctivé smýšlení a nadšení, jimiž je oživena. Rukopisů Ch-ových děl je mnoho, většinou však obsahují i cizí plody pod jeho jménem šířené. Gothická vyd. jsou četná, první z r. 1489; nové vyd. r. 1617 u Ondř. Duchcsnea, také nekritické. Šld. Chartismas [čar-] slově v dějinách angl. hnutí dělnických tříd, kterým se reformbillem z r. 1832 nedostalo žádného volebního práva. Když vláda na četné námitky a žádosti radi- kálních poslanců prohlásila, že neučiní žád- ných ústupků, založili vůdcové dělníků r. 1837 Chartofylax — Chartres. 77 spolek dělnický Workin^ men*s Associaiion a shodnuvše se s radikálními poslanci, sestavili požadavky své ve formé billu o 39 článcích. Irský poslanec 0'Connel nazval bili ten char- tou lidu {the peoplť$ charter) a odtud vzniklo pojmenování Chartisté. V chartě té žádali, by zavedeno bylo všeobecné právo volební pro každého 211etého muže, by poslancům byly placeny diety a volby by se konaly kaž- dého roku; zároveň bylo žádáno, by odstra- něny byly nenáviděné zákony o chudinstvi z r. 1834. Čilou agitací, kterou řídil Fearg. 0*Connor, pořádáním dělnických schůzí a časo- pisy, zvláště 0*Connorovým »Nothern-Star€, šířilo se hnutí mezi dělnickým lidem v městech továrních a nabývalo rázu hrozivého, když proti Lovettovi, jenž chtěl postupovati cestou parlamentární a způsobem mírným, nabyl vrch- ního vedení strany CConnor, jenŽ mínil užiti i násilí. Když petice za schválení charty, opa- třená 1,200.000 podpisů, od parlamentu byla velikou většinou zamítnuta, došlo k bouřli- vým schůzím dělnickým, iako 6. srpna 1838 v Birminghamu, a v Lonaýně sešel se •ná- rodní konvent chartistů<, který měl připra- vovati všeobecné povstání dělnického lidu. Skutečně 15. čce 1839 vypuklo povstání v Bir- minghamu, ale vláda je potlačila a odsoudila náčelníky k smrti, který trest změněn byl v deportaci; podobně krvavé potlačen byl 4. list. 1839 pokus lidu vysvoboditi uvězněné v Newportu a tím zdálo se, že ch. iest po- tlačen. Avšak r. 1840 venkovské spolky děl- nické sloučily se 20. čce v National Chartcr- Association a v té nabyla vrchu strana mírná, která se chtěla domáhati přijetí a uznání charty z r. 1834 cestou ústavní a prostředky zákonitými. Když petice v tomto tónu se- psaná byla opět zavržena, upuštěno od mír- ných prostředků a lid byl nabádán, aby od- píral zaměstnavatelům svým práci; nebylo však nižádné jednoty a organisace, lidu ne- dostávalo se hmotné podpory a proto ch. opět zanikal. K novému životu probudila jej revoluce franc. r. 1848 a CConnor, který vstoupil opět v čelo hnutí, chtěl vyvolati re- voluci v Anglii navrhnuv, aby petice za po- tvrzení charty byla v průvodu od lidu parla- mentu odevzdána ; vláda učinila ochranná opa- tření a z občanstva utvořila se dobrovolná policie; tu CConnor upustil od bouřlivého průvodu a petice dodána byla 10. dub. 1848 obvyklým způsobem. Ústup ten zbavil 0'Con- nora vší vážnosti a vlivu na lid a ch. za- krátko zanikl. Víz V. Carlyle, On Ch. (Lond., 1839); Ludlow u. Jones, rrogress of the wor- king class 1832—67 (t., 1867). Chartofylax (^a^toqpviaí, strážce listin) nazývá se ve vých. církvi jiŽ od VI. stol. duchovní, který sdělával a opatroval listiny. Byl to jakýsi kancléř, knihovník a archivář. Vedle toho byl původně též strážcem kostel- ních věcí a náčiní, pročež se nazýval též GxtvoffvXa^ (lat. ihesaurarius). V dobách po- zdějších opatroval též velikou pečeť. Od sto- letí X. stával se ch-laktem toliko jáhen. Na znamení hodnosti své nosil ch. zlatý prsten, zlatou čepici a skvostnou infuli. Na krku měl zavěšenu církevní pečeť. Ve XIV. stol. ob- držel cařihradský ch. od císaře Andronika III. titul ch. veliký. Hodnostář tento pokládán byl za nástupce patriarchova a směl světiti na kněze. U unitářů v Rakousku obstarává ch. záležitosti biskupské kanceláře a jest čle- nem biskupské kapitoly. Charton |šart6n| Edouard Thomas, po- litik a spis. franc. (♦ 1807 v Sensu — f 1890 ve Versaillech). Zanechav advokacie přijal r. 1848 místo gener. sekretáře v ministerstvu vyučování, ale i toho se vzdal, když byl zvo- len do TAssemblée nationale constituante, kde hlasoval s umírněnými republikány. Podepsav protest proti Napoleonovi 2. pros. 1851 vzdal se veřejného života a setrval v ústraní do r. 1870. Toho roku byl jmenován prefektem dep. Seine-et-Oise, krátce potom zvolen do TAssemblée nationale a do senátu. R. 1876 jmenován členem Academie des sciences mo- rales et politiques místo Casimira Périera. Již r. 1829 redigoval Časop. »Bulletin de la So- ciété pour rinstruction élémentaire« a »Jour- nal de la morale chrétienne«. R. 1833 založil »Magasin pittoresque<, r. 1843 »rillustration«, r. 1860 »Tour du monde< a redigoval »Biblio- thěque des mcrveillcs*. Vedle článků v časo- pisech vydal spisy: Gutde pour le choix ďun état Qu Dictionnaire des profcssions (1842); Les voyageurs anciennes ct modernes (1855 — 57> 4 sv.) a s Bordierem Histohe de France (1863). Gliartraii lšartráii| Théobald, souč. franc. malíř a žák Cabanelův (* 1849 v Besangonu). Od svého učitele zdědil smysl pro eleganci a harmonii barev a získal si záhy zvučné jméno. R. 1877 dostal velkou cenu římskou. Z obrazů jeho vynikají: Mrtvola monsipt. Darboye (1872); JeanneďArc (1874); Angélique a Roger (1875); Dévče ^ Argu u hrobu Aga- memnonova (1876); Vidění sv. Františka i i4s- sisi ri883); provedl také podobiznu Lva XIIL a nástěnné malby v Nové Sorbonně. Gliartres |šartr|, hl. m. arr. Ch. a franc. dep. Eurc-et-Loir, na 1. bř. Eury 107 m n. m., na tratích PaříŽ-Brest a Ch.-Dreux franc. záp. dráhy a Ch.-Auneau Ville a Ch.-Orléans stát- ních drah ; skládá se ze staršího horního mě- sta s klikatými ulicemi, města dolního a před- městí St. Maurice; jest sídlem úřadů dep.^ soudu první instance, soudu obchod., biskup- ství, velitelství 4. brigády jízdcctva, filiálky franc. banky a má 19.087, jako obec 23.108 ob. (1891). Na nejvyšším bodu města stojí pro- slavená gotická kathcdrála, největší a z nej- krásnějších chrámů Francie. Se stavbou 5lod- ního chrámu tohoto započato r. 1020, když pak chrám r. 1194 vyhořel, pokračováno ve stavbě až do r. 1260; chrám jest 131 m dl.» hl. loď jest 36'5 m vys., šířka obnáší 164 m, šířka chóru 46 m, věže jsou 106 a 115 m vy- soké. Uvnitř vynikají kaple zázračné Madonny ( Vicrge du Pilier) a krypta Notre Dáme souš Terre; dále má Ch. opatský kostel sv. Petra z XII. stol., kostely sv. Aignana a sv. Mar- tina, palác prcfcktury, radnici ze XVII. stol , t. zv. Porte Guillaume, zbytek to hradeb mést- 78 Chartres — Charuel. ských ze XIV. stol., divadlo (z r. 1861) a j. v. Na miste starých opevněni zřízeny jsou sady. Z ústavů vyučovacích a vzdělávacích jsou v městě 2 semináře pro učitele, městská kol- lej, knihovna s 80.300 sv., 1796 rukopisy a 115 prvotisky, kabinet mincí s 8500 kusy, ka- binet přírodnický a fysikální, museum staro- žitností, bot. zahrada a několik vědeckých společností. Z ústavů dobročinných má Ch. velkou depart. nemocnici a chudobinec pro starce. Z průmyslových podniků jsou zde slé- várna železa a mědi, strojírna, továrna na vlněné zboží a koželužny; proslulá jest vý- roba perníku a paštik z koroptví. Předmětem obchodu jest obilí, dobytek, zvláště koně, a vlna. Ch. jest rodištěm Ďesportesa, Brissota, Pétiona, Régniera a Marceaua,* jemuž zde po- staven jest pomník. — V starověku byl Ch. pod jménem Au tri cum hl. městem Karnutů v Lugdunské Gallii a jedním z nejstarších obydlených míst ve Francii. V první době středověku slulo město Carnotum a stalo se záhy sídlem biskupství. Teprve ve XII. stol. uvádí se pod nynějším jménem. Bylo hl. m. území Beauce {Charirain) a dle něho nazváno i hrabství Ch-ské, které vzniklo v IX. stol. a náleželo spolu s Blois a Champagní hraba- tům z Blois. Od těchto koupil hrabství r. 1286 Filip Krásný pro korunu franc. R. 1591 dobyl Ch-u ve válce s ligou Jindřich IV., načež se zde r. 1594 dal korunovati. František I. po- výšil hrcÚ3Ství r. 1528 na vévodství, kteréž Ludvík XIII. daroval r. 1626 svému bratru tanu Gastonovi u příležitosti jeho sňatku, od :teréž doby bylo hrabství apanáží vévod orléanských, jichž nejstarší syn měl odtud titul vévody z Ch. Srv. G. Doycn, Histoire de la ville de Ch., du pays chartrain et de la Beauce (Ch., 1786, 2 sv.); Lepinois, Hi- stoire dc Ch. (t, 1854—58, 2 sv.); Souches, Histoire du diecěse et de la ville de Ch. (t., 1873—76, 4 sv.). — Arr. má na 2101*38 km* v 8 kantonech (Auneau, Oh.-Nord, Ch.-Sud, Courville, Dliers, Janville, Maintenon a Voves) ve 166 obcích 113.673 ob. (1891). Chartres Jšartr], vévoaský titul princů Orléanských (v. t.). V naší době užívá ho druhý syn r. 1842 zemřelého vévody orléan- ského, Robert (* 1840 v Paříži). Chartrease Jšartrdz], La grande ch., proslulý nejstarší klášter kartuziansk^, založ, r. 1084 sv. Brunem v kantonu St. Laurent- du-Pont arrond. Grenoble franc. dep. Isére. Klášter položen jest 977 m n. m. v krásné roklině Guier-Vifu, přítoku to Rhdna, ohra- ničené příkře spadajícími výšinami Grand Somu (2033 m) a horské skupiny La Ch. (2087 m), v lesnatém okolí. Klášter obsahuje rozsáhlé četné budovy ze stol. XIV.— XVII., má 10 věží, velký kostel s kaplí Notre Dáme dc Casalibus z r. 1440 a kaplí sv. Bruna r. 1820 restaurovaný, postavené dle tradice na místě bývalé poustevny tohoto patrona. Též jest zde knihovna o 6000 sv., která mí- vala 20.000 sv. Klášter byl r. 1793 zrušen, ale r. 1816 znovu osazen. Nedaleko jsou obce St. Pierre-de-Ch. a Fourvoire. V této vyrá- bějí mniši z kláštera Ch. světoznámý likér barvy zelené, žluté a bílé, zvaný ch. Roční výroba jest asi v ceně Vt roill. fr. Též vyrá- bějí zdejší mniši četná léčiva. Dle kláštera nazývá se též blízká, bohatě zalesněná sku- pina Záp. Alp, vrcholící v Picu de Chame- chande ř2087 m n. m.). — Srv. St. Ferrand, Guide á la Grande Ch. et dans tout le massif (Grenoble, 1889). Cliartalariiim viz Diplomatář. Cliartům, Khartum, bývalé hl. m. ^[ypt- ského Súdánu, na 15® 37' s. š. a 32® 40' v. d., na 1. bř. Modrého Nflu, nedaleko jeho stoku s Bílým Nilem, 385 m n. m. Nyní pouhá zří- cenina. Město postaveno bylo uprostřed ho- lých, písečnatých rovin, v nezdravé, velmi horké poloze (teplota průměrně 39^ často více než 45® C). Bylo opevněno náspy, ulice byly úzké, křivolaké a velmi Špinavé, domy většinou z lepenice. Z cihel vystavěny byly pouze palác egyptského guvernéra při břehu Nilu, uprostřed rozsáhlých zahrad, dále díván s kancelářemi vládních úřadů, mešita, dům katolické missie s kostelem, malý koptický kostel, budova poštovní, kasárna, budovy rakouského, německého a anglického konsu- látu. Počet ob. páčen r. 1882 na 50—70.000, z nichž většina byla Arabů a příslušníků nej- různějších kpenu střední Au-iky, kteří sem většinou přivedeni byli jako otroci. Zbytek ob. skládal se z Turků, Koptů a egyptských řemeslníků, jakož i Evropanů, z nicnž hl. za- stoupeni byli Řekové, Vlaši a Francouzi a zaměstnávali se lékařstvím, lékárnictvim, ob- chodem, řemesly; mimo to byli zde četní evropští úředníci konsulární a missionáři. Ch. byl střediskem veškerého obchodu vých. Súdánu; byly zde velké bázáry, značná skla- diště evropských obchodních domů a velké trhy. Předmětem obchodu byly zvi. slono- vina, pštrosí péra, tamarindy a j. Největší význam však mělo otrokářství, které provo- zováno bylo ve velkých rozměrech a zásobo- valo otroky hlavně Turecko. Město povstalo kolem vojenských ležení generálů mistokrále Mehmeda Alího r. 1823 a povýšeno za Ismáíla paši za hl. m. Súdánu. Za povstání Mahdího bránil je od 12. bř. 1884 do 26. led. r. 1885 Gordon. Město padlo zradou v moc Mahdího, při čemž Gordon usmrcen. Mahdí učinil svoji residencí blízký Ommdurmán, ná- sledkem čehož Ch, zanikl. Ohamel [šaryelj K a r e 1 M a r i a, člen řádu Í*esuit. (♦ 1742 ve Quimper Corentin v Dolní Jretagni — f 1779 v Praze). Vstoupil r. 1758 do řádu jesuitského, jemuž tak byl oddán, že po jeho vypovězení z Francie ihned do Čech do pražské kolleje přesídlil. Zde byla mu po několika létech svěřena správa kle- mentinské bibliotéky. Ihned jal se zaváděti v ní přísný pořádek: především rozdělil spisy církevních otců a bible, dosud v jedno spo- jené, ve dvě samostatná oddělení, vyloučil z veškerého pokladu knihového všechnv doubletty vyměniv je za díla dosud scházející, a vyplniv tak nejcitelnější mezery založil reálni katalog. Mezi nejhorlivější prací za- Charvát — Chase. 79 stalo jej zrušeni řádu jcs. a prohlášeni kle- mentinské bibliotéky za universitní a veřej- nou, jejímž bibliotékářem zároveň byl jme- nován. Přes jeho veliké zásluhy i o knihovnu tuto, jakých si získal svrchovaně obtížným a únavným přejímáním, tříděním a pořádáním všech dosavadních jesuitských knihoven nyní erka) a f ok. r. 1547. Jan, syn jeho, prodal 1. 1566 Bělu- sice, ale zase je koupil 1. 1570 (manŽ. Mar- kéta z Nežetic). jiný Jan držel Bélušice 1. 1598 s manž. Annou z Kopidlna a f 1625. Jediná jeho dcera Eliška vdala se za Karla Čhotka T. Chotkova, jehož rod konfiskací ochuzený jen dědictvím BarSteinskýra si zase pomohl k platnosti. SČk. Cbarva^oe: 1) Ch., Charvatcc, Chrvat- cť, ves v Cechách, hejt. a okr. Ml. Boleslav, fara Rejšice, pš. Loučen; 29 d., 352 ob. č. (1890), popi. dvůr velkostatku dobrovického, samoty Bažantnice a na Pile. Ku konci sto- letí XIV. připomíná se tu vladyčí statek s tvrzí, na niž připomíná se rod pánů tčhoŽ jména. R. 1555 připojeny Ch. k panství do- brovickému. — 2) CK., far. osada u Marti- névsí t., hejt. Roudnice, okr. Libochovice, pš Budyné n. O.; 49 d., 257 ob. č. (1890), starobyle kostel Nanebevzetí P. Marie (po- cházející prý z r. 1000, ve XIV. stol. farní), 5tř. šk. a popi. dvůr Ferd. kn. Kinského. Ve XIV. stol. připomínají se Ch. jako přísluš- nost kláštera roudnického. — 3) Ch. {Char- wat^y ves t, hejt. Teplice, okr. Bílina, fara a pš. Libčeves; 27 d., 4 ob. č., 166 n. (1890), Itř. šk., fíd. dvůr Moř. kn. Lobkovice. R. 1203 uvádějí se Ch. mezi zbožím kláštera oseckého. Charváti viz Choř vat i. CliaTV&ty, farní ves na Moravě, hejt. a okr. Olomúc; 71 d., 424 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Křt. (r. 1365 far.), 3tř. šk., pš. De- skový statek náleží metropol, kapitule v Olo- múci. Stávaly tu lázně. Charybdea Pér., rod medus pravých (Scyphomedusae) z podřádu Cubomedusae^ zá- stupce Čeledi Charybdeidae. Vyznačuje se vy- sokým, čtyřhranným zvoncem, majícím dole na okraji v prodloužení hran čtvero laloků okraj nich a v prodlouženi těchto čtvero ty- kadel, dlouhých, dutých a hustě kroužkova- ných. Mezi laloky nad okrajem umístěno čtvero smyslových ústrojů okrajních. Roura ústní se čtyřmi silně stažitelnými rameny vede do ústřední dutiny zažívací, mající osmero vaků okrajních, povstalých ze čtvera vaků původ- ních; vaky prodlužuji se v kanálky rozvětvu- jící se ve zpodině zvonce {yelariuni) a spojující se v okružní kanál okrajní. Listovitých žláz pohlavních čnějících v dutinu vaků jest čtvero párů. Rod zahrnuje několik druhů, jež větši- nou jsou obyvateli teplých moři, jediný druh jest evropský, středomořský Ch. marsupialis rér. et Les., se zvoncem 2—3 cm širokým, 3 — 4 cm vysokým. Šc. Charybdis v řec. mythu znamená víři- vou tůni mořskou. Dle Homéra daleko na západě v moři čnějí na dostřel Šípem od sebe dvě skály, ledna má v sobě jeskyni, v níž obývá Sicyfla; druhá nižší má divoký strom fíkový a pod ním jest děsný vir moř- ský Ch. zvaný, jenž třikráte denně s ohrom- ným jekotem mořské vlny v sebe vtahuje a zase vychrl uje. Proplouti mezi těmito ska- lami a víry bylo nad míru nebezpečno; šťastně tudy proplul Odysseus. Lokalisovány byly Ch. i Skylla v úžině sicilské, a sice Ch. na straně sicilské pod předhořím Pelóron u Mes- sény. klk. Ohásán (hebr.), dozorce v synagogách, po- zději i předříkávač nebo přcdzpěvovač. Dk, Ohasav Jart, opevněné hl. m. ruského okresu v území tereckém gen. gubernie Kav- kázské, 64 m n. m., sev. od Sulaku; má kostel, 2 synagogy, stanici pošt. a telcgr. a 1281 ob. (1883). — Okres má na 5371*3 km^ 60.138 ob., hl. Kumyků a Nogajců. Cbasoomus [časko-J, hl. m. distriktu jih- amer. řep. Argentiny, 11 A km j. od Buenos- Aires, na argentinské jižní dráze; má nemoc- nici, čilý obchod hospodářskými výrobky a plodinami a asi 5000 ob. (1890); na blízku jsou rybníky s bohatým rybolovem. Chase [čóz|: 1) Ch. Salmon Portland, státník severoamcr. (♦ 1808 v Cornishi v Nevv- Hampshire — f 1873). Ujímaje se jako ad- fiO Chasídové — Chaslesova věta. vokát uprchlých otroků, stal se vlastním za- kladatelem strany svobodných pozemkářů (v. Frcesoilers), ze které vyvinula se strana republikánská. Od strany té byl r. 1851 zvolen za spolkového senátora zastat Ohio, r. 1855 a r. 1857 za guvernéra téhož státu. Lincoln r. 1861 jmenoval ho ministrem financi a Ch. přičiftoval se všemožně, aby povznesl po- kleslý kredit státní a sehnal potřebné sumy k vedení války se státy jižními, ale vydav mnoho peněz papírových bez jisté záruky, ztratil důvěru i musil r. 1864 odstoupiti, na- čež byl jmenován vrchním soudcem při nej- vyšším vrchním soudu Spojených Obcí. 2) Ch. Wíllíam, genrista americké školy mnichovské (♦ 1849 ve Franklin Townshipu v Indiáne), studoval na akademii v N. Yorku (1869), načež v St. Louis maloval zátiší, kvě- tiny a ovoce. R. 1872 vstoupil na akademii mnichovskou za Ferd. Wagncra a K. Pilotyho a teprve r. 1878 vrátil se do Ameriky. K nej- lepším jeho obrazům náležejí: podobizny dčtt učitele jeho Pilotyho; Ro\bitjr d\bán\ Vine šená vdova; Neočekávaná dotéravost; Dvorní blái[en\ Před ji\dou na koni; Učedník; Raněný pytlák a j. J-k. ChůMÍaoivé (hebr. chasídím): 1. ti, jimž dostalo se milosti boží, odtud zbožní, vcrní. 2. Název tajného spolku starověrných Židů, již spolčili se na posilnění a obranu pravého ducha židovského, náboženského i národního proti pronásledování Židů Se- leukovci. Převažovala-Ii z prvu stránka nábo- ženská, vyniká později i otázka národní v boji Judy Makkabejského a jeho přívrženců proti hellénofilské stranč v Judei za doby Démé- tria I. Sótéra (162—150), třeba platil tento i vnikajícímu pohanství. — 3. V 1. pol. sto- letí XVIII. byli Ch. mysticko-kabbálistická sekta Židovská v Podolí. Založil ji židovský prorok, světec a divotvůrce Isráél baal Sem z Mi^dzybožu (f 1760), zvaný krátce Bešt, odkud i jeho přívrženci zovou se Be- štiany. Vystoupiv ok. r. 1740 jako saddík (světec), prohlásil se za zástupce boha na zemi a jediného (ovšem dary přijímajícího) prostřed- níka mezi lidmi (svými přívrženci) a bohem. Od svých stoupenců žádal poslušnost a víru ve svá slova. Jinak předpisoval jira život ve- selý jako bohulibý. I modlitba má týž ráz (skákání, tleskání rukama, křik a hřmot). Ve- selou náladu vyvolával požíváním lihových nápojů. Předpisoval i umývání a vlastní kroj. Při své smrti mél Bešt přes veliké pronásle- dování rabbíny na 60.000 vyznavačů, jež při- vábila z části i pověst o jeho divotvornosti, zvláště uzdravování nemocných. Nástupci Bo- štovýrái byli tři vnuci jeho, Dób Beer (Berúš), Rabbi Mcndel a Rabbí Malč, již podrževše jako vůdci titul saddík založili každý vlastní obec, v níž požívali neobmezené autority. Za nich a po nich rozšířila se sekta v Pol- sku, Haliči, na Rusi, v Uhrách a Rumunsku, •současně v nové, celkem malé obce se roz- štěpujíc. Ch. prosluli novotářstvím, opovrho- váním talmudem a literaturou rabbínskou, so- bectvím a hrabivostí. Vlastnosti tyto vyvolá- valy zasloužený, ač marný boj rabbínů proti jejich sektě. Jako mocný odpůrce proslul rabbí Elia z Vilny. Saddikové, též rebbes zvaní, provozují jako druhdy své výnosné řemeslo, jsouce hlavní překážkou pokroku mezi Židy Haliče, Ruska a Rumunska. Dk. Chaskovo, Chaskoi, hl. město kraje ve Vých. Rumelii, při sev. úpatí Rhodovského pohoří, jjv. od Plovdiva, na vojenské silnici z Plovdiva do Drinopole, s 14.158 ob. (1888), z nich 3799 Turků. 196 Řeků a 424 Židů. V blízkém Uzunk Džovu bývaly velké vý- roční trhy, naposled r. 1875. Kraj má 3500 km* a 123.168 ob. Chasles |šál|: 1) Ch. Michel, mathcniatik franc. (♦ 1793 v Epernonu — f 1880 v Pa- říži). Stud. na polytechnice pařížské, načež po 10 let žil v Chartresu, zabývaje se mathe- matikou. R. 1825 jmenován tamžc profes- sorem, r. 1841 professorem geodaesie a stroj- nictvi na polytechnice v Paříži a r. 1846 vyšší geometrie na fakultě věd. Ch. stal se zná- mým jako zakladatel nové geometrie {geo- metrie nouvelie)^ jež nejtěžší úlohy z oboru geometrie řeší bez užití algebry. Napsal: Apercu historique sur Vorigine et le développe- ment des méthodes en geometrie (IS3'?); Traité de geometrie supérieure (1852); Traité des se- ctions coni ques (\S65); Rapport sur les progres de la geometrie (1871). 2) Ch. Philaréte, kritik a dějepisec franc. (♦ 1798 v Mainvilliersu u Chartres — f 1873 v Benátkách), učil se v 15. roce po přání otce svého, horlivého rousseauisty, knihtiskař- ství; r. 1819—26 byl korrektorem v Anglii; r. 1828 dostalo se mu ceny Akademie za Tableau de la marche et du progres de la langue et de la litt. franc. depuis le commen ce- ment du XVIe slede Jusqu* en J6i0, R. 1837 jmenován byl konservátorem knihovny Maza- rinovy, r. 1841 prof. mod. literatur evrop. na Coílěge de France. Z přečetných prací jeho literárné i kulturně dějepisných a kri- tických, psaných neobyčejně skvěle, jmenu- jeme: Vantiquité (1847); Shakespeare, Marie Stuart et VÁrétin (1852); Le sei\ieme siécle en France (1848) ; Etudes sur VEspagne et sur les influences de la litt, espagnole en France et en Itálie (1847); La révolution d*Angleterre au XVIíe s/ďc/e (1847); Le dix-huitieme siécle en Angleterre (1846, 2 sv.); Les hommes et les moeurs au XI Xe siécle (1850); La litt, et les moeurs en Angleterre au XIXe siécle (1851); L'Allemagne ancienne et modeme (1854); La litt, et les moeurs des Anglo-Américains au XI Xe siécle (1854); Les voyages ďun ctitique á travers la vie et le livre řl866 — 68, 2 sv.); Questions du temps et problemes ďautrefois (1867); Fortraits contemporains (1%61); Encore sur les contemporains (1869) ; Psychologie sociále des nouveaux peuples (1875) a j. Jeho Mémoires (1876—77, 2 sv.) obsahují mnoho kritického a dějepisného materiálu ze současnosti. Ch. první systematicky obracel pozornost Francie k cizím literaturám, angl., něm. a ruské. ŠIJ. Chaslesova [šálová i vdta o čtyřstěnu silo- vém. Soustavu sil působící na ncproměnnoa Chaslesův princip — Chassé. 81 soustavu bodu ncizc obecnc nahraditi silou jedinou, nýbrž výslednou silou a dvojicí si- lovou; aequi valence ta jest pak mozna na nesčetný způsob. Jest však soustava sil aequi- valentni dvěma silám se kři\ujidm a to rovně{ na mnohý \pitsob. Pro všechny tyto případy jest čtyřstěn, jenf x úseček (jimiž si myslíme obé síly představeny) jako protiúhlých hran vyniká, konstantního obsahu. Směr jedné \ těchto sil mo\no při tom libovolně voliti. Vyjdeme z věty již dokázané, že soustavu sil lze na- hraditi výslednicí a výslednou dvojicí silovou na velmi mnohý způsob. Z nich nejvýznač- nější jest ten, kde osa dvojice jest rovno- bčžná s výslednicí sil; tato osa slove cen- Č. 1S94. Chaslesova vita. trálnou. Nechť v obraze (č. 1S94.) značí R výslednici a J/^ výslednou dvojici, resp. vý- sledný osový moment (viz Dvojice) jakéhos systému sil pro centrálnou osu ^íq, dále PO m-jkratši vzdálenost libovolné přímky ^, kte- rou volíme za smér jedné ze sil, jež mají býti aequivalentní oné soustavě sil. Pře- nesme redukci do bodu /*, čímž vznikne vý- slednice /?, jež se nemění, a dvojice M pro bod P, kde -V = M^ cos 1p a 1^ značí úhel, jejž tvoří osový moment M pro bod P se směrem redukční výslednice a rovina úhlu i/> je kolmá ku PO, t. j. přímky 3/, g 2, R leží o jedné rovině kolmé ku 7*0. Kolmo ku \f položme úsečkou PÓ rovinu, jež rovinu úhlu r^.* seče v přímce h. Výslednici R rozložme do slo- žek rap podél g 2L hd, přeložme q do přímky h\ jež jest vedena bodem Q na PO tak, že o . PQ = Sí^ t. j. M dvojicí 9 . PQ přiložením vzniklou se rusí. Odtud plyne, Že redukce (/?, M) soustavy sil a tedy i ona silám r. g se křižujícím jest aequivalentní. Směr přímky g pro r jest při tom úplné libovolný, nikoliv itle její velikost, jež plyne z rozkladu síly R. Obsah pravoúhlého parallelepipedu, jak plyne z obrazce, jest součinem z plochy pá- ral lelogrammu sil r. Q sin {tq) a úsečky PQ. Poněvadž ale r . sin (rg) = R . sin {Rq) = R . cos -ý, jest též obsah PQ . r . g . sin (r^) = PQ .g , R cos lí^, aneb poněvadž PQ . q = A/, jt- st též y/ . R cos ip = Af^ . ^. V tomto výrazu značí M^ dvojici sil pro centrálnou osu a j« st, rovněž jako R, konstantní pro každou Oiljv Slovník NauCný, »v. XII. i3.2 1897. přímku ^, t. j. pro všechny redukce systému sil na dvč síly se křižující r, q, tudíž 1 obsah parallelepipedu; tento jest šestkrát větší než obsah tetracdru z obou sil r a 9, tedy i on jest konstantní. Věta tato platí též o theorii pohybu, úhlových rychlostí, zrychlení atd. C/bn. Chaslesův princip [šálúv-|. Při určitém obecném pohybu tělesa 5 vzhledem k tělesu 2r, jež je v klidu, klouže a valí se plocha P, již si myslíme s pohyblivým tělesem 5 pevně spojenu, po jiné s tělesem 2 pevné spojené ploše 77; plochy P íl U šlovou axoidy, t. j. geometrické místo os, podél a kolem nichž se děje klouzání a valení. Bod ^1^ tělesa 5 opisuje při tom křivku a na tělese 2 a jakýs bod Ay-, nalézající se na tělese £ vl s bodem A^ koincidující, opisuje na pohyblivém tě- lese 5 křivku a, Myslíme-li si naopak tě- leso S v klidu a £ vzhledem ku 5 v pohybu, klouže a valí se plocha ÍJ po ploše P; bod A^ opisuje na pohyblivém tělese S křivku a, bod A^ na tělese 5 nyní v klidu křivku a; P, n, A^, Ay mají týž význam jako dříve. Zákon tohoto záměnného vztahu jakéhos po- hybu a jeho obrácení slove Ch-ovým p-em o obrácení pohybu, jelikož Chasles první po- ukázal na tento obecný vztah a z tohoto ply- noucí dualitu. Podobné vyslovuje se tentýž princip v případe obecného pohybu rovin- ného. — Viz Chasles, Apergu historique sur Torigine et le développement des méthodes en geometrie. Ubn. Chasmorhsrnchas v. Cotingidae. ^ Chassaisrn&O |šasénak| Charles Marie Édouard, chirurcr tVanc. (♦ 1805 v Nantech, f 1879 ve VersailTech). Lékařství vystudoval v Nantech a v Paříži, kdež se stal r. 1835 prof. agrégé a chirurgem ústřední správy ne- mocniční a teprve r. ISóS členem lékařské akademie po mnohých bojích, když jméno jeho bylo již po celém lékařském světe pro- slaveno. Ch. zavedl do chirurgie >écrase- ment linéaire« (y. t.) a zdokonalil drenáži ran (v. Draina^e), o níž vydal velmi pečlivé a soustavné prače. Touto methodou jakož i zdokonalením obvazů přispěl nemalou mě- rou k zavedení moderního antiseptického ošetřování ran. Hlavní jeho spisy, jež se tý- kají zejména jeho reform, jsou: Traité de ťécrasement linéaíre (Paříž, 1836); Traité pra- tique de la suppuration et du drainage chl- rurgical (t., 1859, 2 sv.); Clinique chirur^icaU de Vhópital Lariboislere (t., 1854—58); Traité clinique et práti que des opérations chirurgicales etc. {t., 1861, 62, 2sv.); Des épanchements pu- rulents de la poitrine traités par U drainaf^ť chirurgical (t., 1872); De Vempoisonnemeni du sang par matieres organiques (t., 1873) a četné jiné práce obsahu anatomického i chirurgi- ckého. Chasse [šas], franc, lov, honba, honitba, lovčí družina. Chassé [sasé], franc, při šermu a tanci šuupavé taneční kroky stranou; ch. croisé- r 82 Chassé — Chasseral. [kroazéj, kroky taneční v právo a v Icvo; v divaale dva páry osob takto tančících. Chassé (šaséj David Mendrik, baron, generál nizozemský (♦ 1765 v Thielu, t 18^9 v Brcdě), sloužil oďr. 1795 ve franc. vojsku a vyznamenal se zvláště ve Španělsku v 1. 1808 až 1813, kde přezděli mu »CTencrál Bayo- nettec, protože rád útočil bodákem. R. 1814 jako divisionář odrazil silný oddíl prusky u Bar-sur-Aube. Po míru přešel do služeb nizozemských a za revoluce r. 1830 zastal věren králi, bombardoval 27. října Antverpy a hájil vytrvale pevnosti tamžc až do konce r. 1832, kdy byl Francouzům jako rukojmí vydán a od nich teprve r. 1833 propuštěn. Chkunegi (tur.), první favoritka tureckého sultána. Chasseloup-Xiaabat |šaslú-lobá|: 1) Ch.- L. Fran90is, marquis, generál franc. (* 1754 v St. Sorninu — t 1833 v Paříži). Prokázal ve všech válkách napoleonských znamenité vědomosti z oboru inženýrství a opevftování a řídil obléhání Mohuče (1795), Milána a Man- tovy (1796), Peschiery (1800), Kolobřehu, Gdaňská a Stralsundu (1807) a řídil ve válce r. 1809 a 1812 všecky práce ženijní. Za re- staurace přešel k Bourbonům a povýšen byl na markýze; vydal Essat sur quelques parties desfortificattons ct de Vartillcrie (Paříž, 1811). 2) Ch.-L. Justin Napol. Sam. Prospcr, hrabě, stát. franc. (* 1805 v Alessandrii v Pie- montě — t 1873 ve Versaillech), syn před., podporoval r. 1849 v zákonodárném sboru prince Napoleona, stal se r. 1859 ministrem kolonií, r. 1862 senátorem a r. 1869 presi- dentem státní rady a svěřeno mu vypraco- vání návrhu oprav ústavních, čímž upravena byla cesta prvnímu parlamentnímu minister- stvu. R. 1871 zasedal v pravém středu. Po dlouhou dobu byl předsedou zeměpisné spo- lečnosti v Paříži a vydal několik pojednání. Chasse-marée [ŠasmaréJ, malé plavidlo o 3 stěžních. Chassepot [šaspó] Antoine Alphonse (* 1835 v Mútzigu), vynálezce pusky, jež nese jeho jméno (viz Chassepotka). Koku 1851 vstoupil do továrny v Chátellcrault, kde za- městnán pilováním zámků ručničních, odtud po 2 létech přešel do dílen modcllů zbraní ústředního skladiště dělostřeleckého; r. 1858 jmenován kontrolujícím úředníkem 11. třídy v továrně St. Étienne, na to pak 1. třídy a r. 1864 hlavním kontrolorem ve Vincennech. Chassepotka |šaspotkaJ, zadovka zave- dená r. 1866 ve franc. armádě, jest velmi vý- hodným zdokonalením soustavv Drcyseovy, která o mnoho dříve byla zavedena u pruské pěchoty. Vynálezce použil svého r. 1860 pa- tentovaného závěru (v. Chassepot ů v závěr), opatřil válec rukojetí po způsobu dreysovky a v něm umístil zámek jehlový s točenou zpruhou, ač mnohem jednodušší než u je- hlovky pruské, čímž uspořen při každém vý- střelu jeden důležitý, obtížný pohyb. Zároveň usnadnil Chassepot u své jchlovky vhodnou volbou tvaru nutné pohyby, tak že i v mrazu snadněji se zbraní tou se mohlo zacházeti než s dreysovkou. Hlavní vadu této, že totiž zá- palné jehly snadno se zlámaly neb zkřivily, odstranil tím, že zápalku vložil blízko dna náboje a tudíž jehla nemusila být tak dlouhá, zároveň pak, poněvadž v pohybu nenalezla takového odporu jako u dreysovky, která celým prachovým nábojem musila pronik- nouti, mohla zůstati silnější. Ke každému vý- střelu ze ch-ky je třeba: 1. natáhnouti zámek, což stane se jediným pohybem, 2. otevříti komoru, 3. vtlačiti náboi do komory, 4. uza- vříti komoru a 5. vystřeliti. Ch. osvědčila se nejen v ohledu technickém, totiž co do se- strojení, mnohem lépe než jehlovky pruské a různé jiné zadovky té doby, ale i v ohledu praktickém, jednak rychlejší a pohodlnější střelbou a donosností, jednak trvalou a spo- lehlivou funkcí veškerých součástek. Ch-ku zdokonalil r. 1869 podplukovník R. Schmidt, upraviv komoru pro kovové nábojnice se středním zapálením. K tomu ovšem nutno bylo nahraditi jehlu silnějším zápalníkcm a upraviti vhodný, samočinný vyhazovák. Zdo- konalení to nebylo však v žádném státě za- vedeno. Teprv r. 1874 přijata pro veškerou franc. armádu nová soustava Grasova (viz Grasovka), která ustoupila r. 1886 opako- vačce, jejíž závěr a zámek jest jako u Gra- sovky a pouze zásobnice pod hlavní se nalézající s příslušným přístrojem opakova- cím je doplněna. Před tím upravil grasovku také Kropatschck na opakovačku a sice použitím opakovacího zařízení fruwirtovky. které v zásadě také u přijatého vzoru bylo napodobeno. Co do výhodnosti byla nová ručnice francouzské armády již jinými vzory předstižena, zejména zásobnice pod hlavní se nalézající nevyhovuje pokroku doby, je- likož plnění její je zdlouhavé a obtížné, zá- roveň pak těžiště zbraně je kolísavé. Bs. Chassepotův závér [šas-|, sestrojený správcem zbrojní továrny v St. Ktiennc ve Francii Chassepotem r. 1860, náleží k ruč- nicím komorovým, totiž takovým, kde náboj od zadu do komory se vložil a komora vhod- ným způsobem dala se uzavříti. Zapálení náboje dělo se obyčejným zámkem náražním s komínkem. Závěr tento skládal se z válce, který se do zadu i ku předu pohyboval, aby se komora mohla uzavříti; »hlavice« válce byla poněkud pohyblivá a podložena pry- žovou zátkou, která tlakem plynů při vý- střelu se rozšířila a tím závěr učinila nepřu - dušným. Bs. Chasseral Išasrál], něm. Gestler, vrch v podobě dlouného, od jz. k sv. se táhnou- cího hřbetu v bernsko-neuchátelském Juře ve švýc. kantonu bernském, záp. od jezera Bielského, mezi tímto jezerem a údolím St. Imierským; sestává z jurských vápenců střed- ního a horního stupně a icst 1609 m n. m. vys. Na svahu jsou četné villy ve švýc. slohu, na vrcholu jest hostinec. Ch. poskytuje pře- krásnou vyhlídku sahající od Montblancu až k Scntisu a jest proto četně navštěvován turisty. Vystup dcjc se obyčejně ze St. Neuvc- Chassériau — de Chateaubriand. 83 vilic. z Bielu vede sjízdná cesta až skoro k vrcholu. Pokračováním Ch-u k jz. jest (haumont (v. t.). Chassériau |šascriój Theodore, maUř franc. (♦ 1819 v San Domingu — f 1856), žák Ingresův a později též Delacroixův. Ma- loval ještě klassické motivy a slohované ko- stelní obrazy a teprve po své cestě do Orientu přinesl řadu romantických skizz z pestrého života lidu, jež barvou i duchem blíže jsou Dclacroixovi. Nejznámější obraz jeho jest Tepidarium v Pompejích. Biogr. jeho napsal Chevillard (1893). J-k. Chaaseron [šasrón], vrch v středním švýc. Juře, v kantonu waadtském, záp. od Neufchá- tclského jezera, 11 km sz. od Yverdonu, od- dělený průsmykem de Sainte Croix od Ai- guille' de Baulmes, nedaleko místa, kde se stýkají hranice kantonů waadtského a neuf- chátelského s hranicemi Francie. Jest 1587 m n. m. vys. a poskytuje pěknou vyhlídku. Chasaeitn [šasérj, franc, myslivci, ve vojsku francouzském druh lehčích, hybněj- ších zástupů jak na koni, ch. á cheval [ša- sérzaŠval] a ch. d*Afrique [šasérdafrik], tak pěchotních, ch. á pied [šasérzapié]. — Srv. Francie, Vojenství str. 505. FM. CluMtel nebo Cb4tel jšatcl] Jean, vy- chovanec školy jesuitské ; aby vykonal pokání za těžký hřích, pojal prý úmysl zavražditi krále Jmdřicha IV'., kterého papež zavrhl. Úmysl provedl dne 27. list. 1594, když Jin- dřich IV. byl návštěvou u Gabriely ďEstrées, a zranil kralc na ústech. Za to byl 29. pros. t. r. žhavými kleštěmi štípán a rozčtvrcen. Útok ten počítán byl na vrub jesuitům a přispěl k vypuzení tohoto řádu z Francie. Chaateler - Couroelles [šatlér kurscL] Jean Gabriel, markýz, polní zbrojmistr rak. (♦ 1763 v Malbaisu u Monsu — - f 1825 v Be- nátkách), ze starého belgického rodu, vystu- doval na inžen. akademii ve Vídni, pracoval při opcvňování Olomouce a ztratil při oblé- hání Chotimé r. 1788 pravou nohu. Za udat- nost svou v bitvě u Fokšan vyznamenán řádem Maric Terezie, naČež bojoval proti Francouzům a r. 1794 řídil statečně a vy- trvale hájení Mohuče. R. 1797 jmenován ge- nerálem a kommissařem pro upravení hranic rakouských a italských. R. 1799 jako gen. ubytovatel v Jtalii získal si přátelství Sirva- rovo a přispěl k velikému vítězství nad Trebií (17—19. čna). R. 1800 odeslán do Tyrolska, organisoval a cvičil zemskou obranu, velel r. 1805 v sov. Tyrolsku a r. 1809 jmenován byv velitelem sboru určeného podporovati povstání tyrolské po vítězství u Voláka opa- noval celou zemi, ale musil konečně před přesilou ustoupiti do Chorvatska. R. 1811—12 velel ve Slezsku, r. 1813 řídil práce k opev- nění Prahy a od r. 1815 byl velitelem pev- nosti a města Benátek. Byl tělem duší vo- jákem, který 14kráte byl raněn, a nazýván •rytířem bez báznČ a hanyc Chastellain či Chátelain [šatlěnj Geor- ges, básník a kronikář burgund, (♦kol. 1405 v Alostu — t 1475 ve Valencicnncch), přišel záhy ke dvoru burgundskému, kdež dosáhl znamenité obliby u Filipa Dobrého i Karla Smělého; byl tu nejprve podkoním, pak ra- dou a úředním dějepiscem; svěřována mu důležitá poslání diplomatická. Hlavní dílo jeho dějepisné je Chroníque des ducs de Bourgo- gne sáhající od r. 1419 do r. 1474, již skládal od r. 1455 v ústraní ve Valenciennech ; je to práce objektivní a svědomitá, jež se nás, do- chovala jen v Částech (vyd. Bouchonovo, Pař., 1827). Vedle toho napsal řadu prací literár- ních veršem i prosou, jež byly vysoko ce- něny ve své době a jež jej staví v čelo obřadné a pompósní školy burgundské (viz Francie IX, 516), ale dnešnímu vkusu literárnímu úplně se příčí. Souborně vyšla díla jeho péčí Ker- vyna de Lettenhove (Brussel, 8 sv., 1863—66, s úvodní studií). Srv. »Revuc bibliojjr. et litt.c 1866; Biogr. nation. de Belgique IV. Cluuiliarii, dle Tacitovy Germaníe ná- růdek germánský, obývavší v krajinách mezi Veserou a Emží. Chatám [četem], Chatham, ostrov sku- piny Galapagů. Viz Galapagos. Ohatamovo světlo [čctem-J, jehož užívá se k signalisování, skládá se z lihové lampy, do jejíhož plamene měchem vhání se proud vzduchu, jenž strhuje s sebou jemně roze- třené hořlavé látky, umístěné v nádobě těsně před plamenem; tím zvyšuje se sví- tivost jeho. Dle vzdálenosti, na jakou se signalisuje, užito bylo: na malou vzaálcnost a při jasné obloze dřevěného uhlí práškovitého, při vzdálenosti 3—6 angl. mil pryskyřice, je-li vzdálenost větší, pak pryskyřice smíšené s magnesiem, obé práškovité. Ch. s. konalo velmi dobré služby při nočních signálech ve válce anglicko-habcšské r. 1868. Chatanga, pobřežní řeka sibiřské gub. jenisejské, vyvěrá z několika na polárním kruhu položených jezer, teče směrem sev., pak s.-v. a vlévá se do stejnojmenného, 260 km dl. zálivu sibiřského Ledového moře. Jest 737'2 km dl., teče skoro úplně liduprázd- nými krajinami a přibírá s levé strany řeky Kotuj, Ghetu s Bojarkou, Novaju a Balachňu, s pr. Popigaj. Při ústí Chety do Ch-gy jest ruská osada Chatanskoje, při ústí Popigaje osada Popigajsk. Cháteau [šatój, franc, z lat. castellum, zámek. de Chateaubriand fšatóbriáíi| Francois René, vicomte, slavný spisovatel a politik franc. (* 4. září 1768 vSaint-Malo v Bretagni, t 4. čce 1848 v Paříži). Poslední z deseti dětí krutého šlechtice starého bretonského zrna, strávil mládí ve starém zpustlém zámku com- bourgském uprostřed vclikolepé, přísné a za- smušilé krajiny, maje družkou nejmladší sestru Lucilii duševně sobě spřízněnou, později du- ševně chorou; nuda a melancholie vlastní jeho duševnímu ustrojení stupňovaly se tak okolím. Později chodil do kolleje v Dolu a v Rennech studuje nedbale a potuluje se mnoho v divoké krajině; kolísal mezi povo- láním kněžským a vojenským, až konečně vstoupil jako podporučík do navarrského 84 de Chateaubriand. pluku v Cambraii (1786). Po několika mě- sících, po smrti otcově, odešel do Paříže, dal se uvésti bratrem svým ke dvoru, neučinil však dojmu jsa divoké a plaché povahy. V Paříži studoval tehdy poprvé vážněji řecké a lat. klassiky, stýkal se s Parným, Ginguc- ném, Lebrunem, Chamfortem a j. a vlivem jích ztratil dětskou víru. Z franc. spisovatelek mnoho naň působil J. J. Rousseau myšlen- kové i stilem a dal na počátek směr a barvu jeho tvorbě. V téže době píše prostřední básně (idy 11 y) do » Almanach des Muses«. Na jaře r. 1791 odplul do sev. Ameriky s do- poručujícím listem na Washingtona chtěje zde objeviti severozápadní průplav. Plán ten pustil však brzy z mysli, zatoulav se ve velko- lepé přírodě mezi divokými kmeny od jezer kanadských až k Floridě. Dověděv se ná- hodou o převrate ve Francii, vrátil se do vlasti chtěje hájiti Ludvíka XVI.; 2. ledna r. 1792 přistál ve Francii. V březnu r. 1792 oženil se s bohatou slečnou Buíssonovou dc Lavigne a po čtyřech měsících vystěhoval se z Francie; vstoupil do vojska emigrant- ského a byv těžce raněn u Thionvillu (1792) po mnohých dobrodružstvích, z nichž náho- dou vyvázl životem, dostal se do Londýna, kde prožil dobu nejstrašnější nouze, v níž by byl zahynul, nebýti přispění pamfletisty Peltiera, jenž mu zaopatřil některé práce lite- rární. R. 1797 vydal v Londýně Essai histo- vique^ politique et moral sur les révolutions anciennes et modenies^ considérées dans leurs rapports avec la Rcvolution francaise (I. sv. ve 2 částech), dílo skepticismu náboženského i monarchického, nezralé obsahem a ještě více formou, svrchovaně bizarrní a násilnou, v němž Rousseauova misanthropic hnána byla do krajnosti. R. 1798 podstoupil Ch. náhle úplnou změnu svých názorů; listem sestry své paní de Farcy z 1. čce, v němž oznamo- vala mu smrt matky a prosbu její, aby se vrátil k víře dětské, byl vrácen křesťanství. »Mé přesvědčení přišlo z mého srdce,« píše Ch., »plakal jsem a uvěřil. < V náladě této jal se psáti apologii křesťanství, první kapi- toly proslulého díla Des beaittés poétiques et morales de la religion chrétienne et de sa su- perioritě sur touš les autres cultes de la terre, při němž rádcem i povzbuzovatelem byl mu iranc. spisovatel Louis de Fontán es (v. t.), také uprchlík, v Londýně; on přiměl jej také, že r. 1800 pod jménem Lassagne vrátil se do Paříže, a upozorňoval i jinak ve francouz- ské společnosti literární na smělého novo- tářc. Aby navnadil obecenstvo, jež by bylo sotva strávilo obšírné dílo, vyňal z něho Ch. cpisodu Aíala ou les Amours de deux sau- va^es dans le desert (jaro 1801), jejíž úspěch byl ohromný a jež znamená mezník v ději- nách franc. písemnictví. »Není dobrodružství v Atale,« pi.sc Ch. v předmluvě, »je to jistého druhu báseň, pólo popisná, pólo dramatická; Y.šccko záleží v kresbě dvou milenců, již jdou a hovoří v samotě; všecko leží v obraze roz- ruchu způsobených láskou prostřed klidu l)()u-^ií a klidu náboženství.* Dílo toto jest první důležitý signál literární revoluce ro- mantické proti klassicismu XVIII. stol. Kře- sťanství, povržené v stol. XVIII., je tu přímo restaurováno jako zdroj grandiosního a váš- nivého umění postaveného proti suché stří- zlivosti a rozumné pravidelnosti klassicismu. Smysl pro přírodu jest daleko vášnivější než u Bernardina de Saint-Pierrc i Rousseaua a vylévá se v řadě nových, smělých, barevných obrazů, mnohdy až temných, násilných a bom- bastických, jak dokázal nepřátelský Ch-ovi kritik abbé Morcllet a jak sám uznal Ch., odstraniv v následujících vydáních nejhrubší jich výstřelky. Prese všecky baroknosti tyto je tu však Ch. velikým novotářem stilu; proti suchému nudnému popisu klassiků po- stavil smělou malířskou paletu, barvy plné žáru, slova zvučná a nová, neotřená posud. Dech grandiosní zasmušilé veleby je rozestřen nad tímto dílem a přibližuje je z části starým primitivním arcidílům, bibli a Homérovi ; sta- rou plačtivě-koketní poetiku rokoka překo- nával Ch. zcela vědomě a účelně. Dráha byla proražena a na podzim r. 1801 v Savigny-sur-Orge ve venkovském domku, jejž najala pí. Pavlína de Beaumont, jediná láska, mající jistý vliv v literární činnost Ch-ovu, dal Ch. poslední formu svému Génie du christianisme (1802, 5 sv.), zejména kom- piloval na rychlo některé positivně vědo- mosti theologické, jichž nejnutněji k apologii své potřeboval. Dílo Ch-ovo bylo ohlášeno velikým nadšeným článkem Fontanesovým v »Moniteuru< v týž den, kdy byl prohlášen konkordát a kdy po přestávce mnoha let za- vznělo opět v metropoli pařížské Te dcum (18. dub. 1802). Význam knihy jest právě v těchto sociálních okolnostech; bylo diva- delním strojem, jak řekl Sainte-Beuvc, při proměně politického jeviště, nové reakční porevoluční kultury. >Kniha sama o sobé.^ píše Sainte-Beuve, >není veliká kniha ani pravý pomník, jakým by bylo bývalo dílo Pascalovo, kdyby autor nesmrtelných •My- šlének* byl žil; — co pravím .> i tak, jak jo máme dnes, tyto »Myšlénky« jako prosté zlomky, bylo by podle mého smyslu rouhač- stvím srovnávati s lesklým polofrivolnim dílem Ch-ovým.c Jest to nejlepší charakteri- stika »Genia křes^nství*; obsahová myšlen- ková cena jeho je dosti skrovná, za to tím více působí na obraznost, city a smysly. Vší- malo si hlavně malířské a aesthetické stránky křesťanství a působilo proto právě silné v době, kdy dostavila se po revoluci senti- mentální lítost pro stroskotané oltáře a zbo- řené chrámy. Autor sám vyznává, co chce: »Bylo třeba vyzvati všecka kouzla obraznosti a všecky zájmy srdce ku pomoci témuŽ ná- boženství, proti němuž je ozbrojili.* Ch-ovi neběželo v jádře ani o morálku ani o dogmata křesťanství; jemu bylo konec konců jen bá- snickou látkou, thcmatem nových dojmů a nových obrazů. Roku 1807 vyšel o sobě René, oa les effeís des passions, cpisoda z >(jenia křesťanství*; nejhlubší, nejmohutnější i formálně ncjdoko- de Chateaubriand. 85 nalcjší a nejcelejší dílo Ch-ovo, které pře- trvalo všechna ostatní. V něm objevil se Ch. jako znamenitý analytik chorobné moderní duše, duše rozervané a bczútěšné, v zákla- dech otrávené a zhnusené životem, duše, jež bičována vášní a nudou nenalezla kotvy, na níž by se mohla uchytit. Choroba, již tu po- pisoval a vyšetřoval Ch., byla nejen jeho vlastní, ale i celých generací soudobých i po- tomních. Souvisí úzce na jedné straně se Sé- nancourtovým Obermannem a Goethovým "Wertherem, na druhé s Byronem (láska bra- tra a sestry, Renéa a Amalie, pod níž, jak Ch. sám se přiznal, kreslil svou sestru Lu- cilii) a měla znamenitý vliv v rozvoj litera- tury evropské, předem francouzské, kde La- martine, Gcorge Sandová, Musset, Baudelaire 1 j. přímo ne^ nepřímo mu podléhají. Dílo tak vášnivé a málo křesťanské jako »René< bylo těžko uceliti v rámec » Genia křesCan- ského« a Ch-ovi podařilo se to také jen velmi smělým soíismatem: chtelť prý ukázati nut- nost klášterů, kam mohou se uchýlit duše životem rozdrcené (Amalie vstoupí do klá- štera) ! Ch. přimknul se ke konsulátu založenému nyní na křestanství, věnoval druhé vydání Napoleonovi a přijal od něho místo vyslane- ckého tajemníka v Římě (1803). Řím mohutně působil v jeho obraznost a dal vznik novému dílu Les Martyrs on le triomphe de la religion chrétienne (1809, 2 sv.). Dříve však v 1. 1806 až 1807 procestoval Řecko, Palestinu, Egypt, Španělsko, aby poznal místa, na nichž měl sj hráti dej jeho díla; před tím r. 1804 po vraždě vév. Enghienského vystoupil ze služeb Napoleonových, znechutiv si činnost úřad- nickou. Chtěl uměleckým činem dokázati ť.ieorii »Gcnia křesCanství«, chtěl stvořiti vy- soké mravní charaktery, jakých prý neznalo piohanství, chtěl ukázati, Že křesťanství má v sobe více obrazného kouzla než antická mythologie: ten cíl měli jeho »Mučedníci«. Básník volil skon pohanství a rodící se kře- sťanství, vládu Konstantinovu, v níž skončil zápas pohanstva s křesťanstvím ve prospěch tohoto; tento zápas rozhodne u Ch-a hrdin- ská smrt dvou milenců. Křesťané kresleni jsou světle, pohané — až na několik málo výjimek — černě. Hlavní chyba autorova je, jak vytknul Benj. Constant, veliký anachro- n ismus, jehož dopustil se tím, že kreslil po- hanství z dob Homérových a katolicismus Bossuetův jako spolu zápasící. Do malby své pojal Ch. skoro celý někdejší svět římský, mimo jiné i život Gallův a jiných barbara, jejž první vystihl tu básnickou intuicí tak pravdivě. Že ukázal cestu i historikům; Au- gustin Thierry prohlašuje se z té příčiny přímo za jeho žáka a následovatele. K. 1811 vydal Ch. Itinéraire de Paris á Jerusalem (3 sv.), jehož úspěch byl největší z děl jeho; je to nejsvěžejši, nejpřirozenější jeho práce; Ch. objevuje tu vlastnosti, jež dotud zdály se cizí jeho dachu: lehký vypravovatelský tón, humor, satiru, vtip. Cestopis Ch-ův byl Mké směrodatný v literatuře; od něho datuje se rozkvět cestopisného genru polobellctri- stického, polofeuilletonistického tónu. R. 1811 je mezníkem v životě a činnosti Ch-ově. Toho roku zvolen byl na místo Marie Josefa Chéniera, klassika a republikána, někdejšího svého literárního nepřítele, do Akademie. Místo obvyklé »éloge< napsal Ch. ostrou polemiku, již přednésti Napoleon mu zakázal. Odtud počíná se úplná roztržka mezi těmito duchy a počátek politické a děje- pisecjké činnosti Ch-ovy. Dvě ieho práce belletristické: Les Natcheit líčící allegorickou a deskriptivní manýrou Ch-ovou zhynutí kmene indiánského, a Aventures du demier des Abencerages, náladově snad nejcelejší jeho báseň, jež vyšly poprvé v Oeuvres com- pletes 1S26 — 3r, sáhají také do tohoto období mládí, »věku illusí, jak praví, jejž zasvětil úsměvné malbě Ižic. Druhé období, »věk líto- sti*, chtěl věnovati »přísnému obrazu pravdy €. R. 1814 vystoupil náhle ze zátiší, v němž upravoval své Paměti a studoval dějepis, brošurou De Buonaparte et des Bourbons, o níž pověděl Ludvík XVIII., že mu pro- spěla více než jedna armáda. Ch. jako předm' stoupenec restaurace jmenován byl vyslan- cem ve Štokholmě, nemohl však nastoupiti místa toho, poněvadž Napoleon se vrátil z Elby. Následoval Ludvíka XVIII. do Gentu, kdež mu svěřen portefeuille ministerský, ale nepodržel ho dlouho po bitvě u Waterloo; byl za to jmenován radou a pairem královským. Záhy stal se však vládni straně nepohodlným brošurou De la Monarchie selon la chartě^ v niž hájil t. zv. chambre introuvable a snažil se krajní emigranty získati pro ně- které nové myšlénky. V »Conservateuru« napadal pak prudce vév. Richclieua a hlavně ministra vév. Decazesa, Jenž následkem toho padl. R. 1820, kdy vydal Mémoire touchant la vie 'et la mort du duc de Berry^ domohl se zase přízně vládní a jmenován r. 1821 vy- slancem v Berlíně, r. 1822 v Londýně, pak plnomocníkem na kongressu veronském a ko- nečně ministrem zahraničným ; v tomto úřadě vyhlásil válku Španělsku. R. 1824 byl však propuštěn a útočil nyní v »Tournalu des Dé- bats« jako spojenec liberalfl prudce proti vládě ; v časopise tom hájil zejména svobodu tiskovou, čímž stal se sympathickým i libc- rálům (Bérangerova chansona), žádal samo- statnost Řecka (Notě sur la Grece) a j. R. 1828 až 1829 byl vyslancem v Římě, vzdal se však toho úřadu za ministerstva Pollignacova. Po revoluci červencové zůstal věren Bourbonům, jimž zastával nějakou dobu také diplomatické funkce řcesta do Prahy, 1831), a ve spojení s republikány, Bérangerem a Carrelem, kteří mu opatřovali popularitu, bojoval proti ob- čanskému království {Mémoire sur la captivité de Madame la duchesse de Berry, 1833, pro něž postaven před porotu). Posledních patnáct let strávil však klidně pracemi hlavně historickými a každodenními návštěvami v saloně paní Récamierové v Ab- baye-aux-Bois, kde znuděný stařec, obklopen zbožným posluchíičstvem, předčítal své Mé- 8G Cháteaubriant — Cháteaudun. moires ďoutre-tombe, vzniklé v 1. 1811 — 1833, Iimž nyní dával poslední formu. Paměti ty, Lteré mčly vyjíti až po jeho smrti, byl pro peněžní tíseň nucen prodati za doživotní rentu 12.000 fr. a ještě za života Ch-ova počal je Girardin otiskovati ve feuilletonu >Presse«, načež vydány jsou ve 12 sv. (1849 — 50, mo- derní vyd. 1893, 6 sv.). Očekávání obecen- stva, nesmírně napjaté, bylo sklamáno. Kri- tika (Sainte-Beuve, Nisarcí) vyslovila se také neobyčejně příkře o obsahu i formě. Viděla v příkrých soudech Ch-ových o všech skoro vrstevnících malichernou ješitnost a pýchu, formu pak kárala jako rozbředlou a barokní, plnou wektovanosti, archaismů a neologismů. Dnešní kritika nepodpisujc tento soud do- slova; uznáváť, ovšem ien některé partie, předem vzpomínky z mládí, za nejlepší kusy francouzské prosy v XIX. stol., jak přiznala již George Sandová. Z ostatních děl^ posled- ního období Ch-ova jmenujeme: Études et Discours liistoriques (1831, 4 sv.), přes různá věcná nedopatření nejlepší historické dílo Ch-ovo, dobře vystihující zejména staré bar- barské kultury a podporující tak dějepiscckou reformu Thicrryno; Essai sur la Uttérature anglaiíe (1836, 2 sv.); překlad Miltonova •Ztraceného rájc« (t. r., 2 sv.); tragédie Moise (1834); Le congrés de Vérone (1838, 2 sv.); Vie de Rance (1844) a j. ceny nepatrné. Ch. stojí v čele romantické reformy ve franc. písemnictví ; duch neobyčejně smyslný až do choroby a zvrhlosti, zprahíý, znuděný, vypočítavý a egoistický, nesmírné pýchy a přes všecko dělané nadšení v jádře skep- tický charakterisuic úplněji a celcji roman- tismus než Victor Hugo. Je tvůrcem nového stilu ve franc. prose, stilu žhavého, smě- lého, suggestivného, malíř a básník pro- sou; tento vliv jeho přechází z romantismu Flaubcrtem i v realismus a poslední směry soudobé. Ačkoliv líčil lhostejnost k hlasům veřejnosti a kritiky, přece jim podléhal, jak nejlépe ukazují kolikerá radikální přepraco- vání všech jeho děl (prvotní text někte- rých kapitol jeho Paměti z mládí vyšel jako Esquisse ďiin maitre, 1874, péčí paní Lenor- mantové). Souborná vydání děl Ch-ových jsou četná: z 1. 1826—31 v 31 sv. opatřené autorem; z 1. 1859 — 61 ve 12 sv. Sainte-Beuvem a j. Do češtiny přeložil ze Ch-a Josef Jungmann (v. t.) Atalu aneb Lásku dvou divochů na poušti (1805); J. E. Hulakovský Renéa; Ondrák Mu- čedlníky (1851); A. Hansgirg a Jiří Blatenský Ppsl. Abenceragovcc (Bibl. záb. čtení, 1837; »Ud. zvon«, 1879). — Srv. Sainte-Beuve, Ch. et son groupe littéraire souš Tempire (předn. konané v Lutychu, 1849; 1. vyd. 1861, 2. změ- něné 1878, 2 sv.); týž Portr. cont. I. a II,; Causeries du lundi. I., II., X.; Nouvcaux lundis III. ; A. Vinet, Études sur la litt. frang. du XlXc siěcle, 1849—51, 3 sv.; Faguet, Le dix-neuviěme siěcle (1895); Bénoit, Ch., Sa vie et ses oeuvres (1863); Le Lescure, Ch. (1892). Díla sestry Ch-ovy Lucii ic vydal s životopisem Anát. France (1879). — Srv. Fred. Saulnier, L. de Ch. et M. dc <^aud (1885). _ Šid. ChAtoaubriant [šatóbrian], hl. m. arr. a kant. franc. dep. Loire-Inférieure v Bretagni, 64 km S.-V. od Nantes na 1. bř. ř. Chěrc, na želez, tratích Angers-Segré-Ch.-St. Nazairo, Vitré-Ch.-Redon, Ch.-Rennes a Nantcs-Ch. Má 5349, jako obec 5469 ob. (1891), vzezření středověké, krásné kostely, zvi. románský ko- stel sv. Jana de Bére z r. 1114, starý hrad, vystavěný r. 1424 Janem de Lával, v němž zemřela maitressa Františka I. Francoise de Foix, hraběnka z Ch-u, r. 1537, museum, vel- kou nemocnici, trestnici, soud 1. inst., sk- várnu železa, strojírnu, hrnčířství, koželužství. cukrářství, výrobu známých paštik a obchod s obilím a dobytkem. Jméno města pochází od rytíře Brienta nebo Brianta, jenž zde r. 1017 postavil tvrz, v zříceninách dosud dochova- nou. Poblíž města jsou značné doly železnó. Bývalá baronie Ch. náležela rodině Luval, později domu Bourbon-Condé. R. 1551 vydal zde Jindřich II. svůj edikt proti protestan- tům. — Arrond. cháteaubriantskv mana 1397-51 km^ v 7 kant. (Ch., Derval, Moisdon- la-Riviěre, Nort, Nozay, Rouge a St. Julicn- de-Vouvantes) v 37 ODCÍch 82.494 ob. (1891 \ kanton na 168.39 km^ ve 4 obcích 12.892 ol;. (1891). Cháteau-CambresU [šato kanbresl] viz Cateau Cambresis. Cháieau ďlf fšató -], zámek na skalnatc::) ostrůvku Ifu v zálivu Marseilleském. Cháteau ďOex [šato deks I , též Ch. ďO y c s f-doaj], něm. 0n n. m., na žel. trati Cháteauroux- la Chátre-Montlugon ; má románský kostel, zámek ze XVI. stol., četné starožitnosti z doby římské a 2434, jako obec 3866 ob. — Kanton má na 255*40 /fm'^ v 11 obcích 14.065 ob. Cháteauneuf [šatonóf]. četná místa ve Francii, z nich důležitější: 1) Ch. sur ("h:i- rentc, hl. m. kantonu v arr. Cognacu dtp. Charente, na 1. bř. Charenty a na žel. tratích Angoulěme-Rochcfort a Ch-Barbezieux; má zříceniny zámku, krásný kostel, částečně z XII. stol., prádelnu vlny, továrny na sukno a klo- bouky, kamenné lomy, obchod vínem a ko- řalkou a 1984 ob. (1891). Poblíž četně navště- vovaná jcskvně stalaktitová. — Kanton ir.á na 159-73 km^ v 17 obcích 9664 ob. 2) Ch. en Thymerais, hl.m. kantonu v arr. Dreux dep. Eure-et-Loir, 20 km jz. od Dreux, nedaleko velkého lesa t. jra. na trati Charlrcs- Dreux; má sklárny, prádelnu lnu a 1354, jako obec 14C0 ob. (189n. R. 1870, 18. list. porazil 88 de Cháteauneuf — Cháteauroux. zde velkovévoda Meklenburský Francouze. — Kanton má na 276*66 km- v 22 obcích 8900 ob. (1891). 3) Ch., hl.m.kantonu v arr. Ch&teaulin dep. Finistčre, na ř. Aulne; má zříceniny zámku, kapli se zajímavými skulpturami, břidlicové lOmy, včelařství a 1311 ob. (1891). Kanton má na 348-69 km* v 10 obcích 20.518 ob. (1891). 4) Ch. sur Cher, hl. m. kantonu, arr. St. Amand-Mont-Rond dep. Chcr, 137 w n. m., na gr. bř. Cheru, na trati Méhun-St. Amand-Mont- ond, s 2782 ob. — Kanton má na 225*73 km- V 11 obcích 8939 ob. 6) Ch. sur Loiře, hl. m. kantonu v arr. Orleans dep. Loíret, 122 m n. m., na pr. bř. Loiry a trati Orleans -Gien, má zříceniny zámku, vystaveného Filipem 1., starý kostel s krásnými, podivuhodnými náhrobky, výrobu sukna, vinného octa, cukrovar, bédnářství, velké výroční trhy a 2912, jako obec 3453 ob. (1891^. Mésto dobyto bylo r. 1428 Angličany, příštího roku pak osvobozeno Pannou Orlé- anskou. — Kanton má na 31590 frm* v 12 obcích 12.810 ob. (1891). 6) Ch. sur Sarthe, druhdy Seronnes, hl. m. kantonu v arr. Segré dep. Maine-et- Loire, 40 m n. m., na pr. bř. Sarthy. Bývalo druhým nejdůležitějším mčstem v Anjou. V 1a. stol. bylo residencí Roberta Silného, nejstaršího ze známých předků Kapctovců. R. 1131 vystavěl zde Gottfried z Plantagenetu bránu, jejíŽ včž se dosud zachovala. Nyní ťítá Ch. pouze 1175 ob. (1891). — vKanton má na 237*40 km- v 15 obcích 11.239 ob. ri891). 7) Ch., ves a lázeňské místo v arr. Kiom, (lep. Puy de Dóme v Auvergni, 518 m n. m., na ř. Sioule, se zříceninami starého zámku, kamennými pomníky z keltské doby a 109, jako obec 867 ob. 1891). Jest zde 22 pramenů, z nichž 12 jest teplých (15— 38'C) a 10 stu- dených. Užívá se jich k pití i koupání proti chuaokrevnosti, biedničce, chronickým ekzé- mům a paralysám. V novČjsí době lázné zdejší nabyly velké obliby. 8) Ch. Calcernier neb du Pape, mésto v arr. Orangc dep. Vaiclusc, na Rhónu s 901, jako obec 1095 ob. (1891). Zříceniny zámku, v némž méli ve XIV. stol. letní sídlo vzdoro- papeži. V okolí dobré červené víno. (le Cháteauneuf (šatonofj Alexis, ném. architekt XIX. stol., původem Francouz, usa- dil se v Hamburku, kde provedl nčkolik vy- nikajících budov. Roku 18r)9 navrhl projekt bursy londýnské, za ncjž vyznamenán první cenou. Okolí Hamburku honosí se nčkolika soukromými budovami jím navrženými, při nichž použito karrarského mramoru, jČmiž spra- cován až v Itálii. Největší konstrukce, jež pro- vedl, uveřejnil Ch. pod tit.: Architccture do- mcstique (Lond., Pař., Hamb. 1840). Cháteauponsao [šatoponzák], hl. m. kan- tonu v arr. Bellac franc. dep. Haute-Vienne, 300 m n. m. na pr. bř. Gartempy, na žel. trati Montmorillon-le Dorat - Limogěs, má most z doby Jindřicha IV., výrobu droguerií a 933, jako obec 4018 ob. — Kanton má na 177'39 km- v 6 obcích 9460 ob. Cháieau-Poroien [šato porsien], hl. m. kantonu v arr. Rethel franc. dep. Ardenncs, na ř. Aisně; má značný textilní průmysl a 1314, jako obec 1429 oby v. (1891). Město pochíz! z římské doby a nazýváno Castrum Portianum, v dobé francké bylo hl. m. v P.igus Porcensis; Filip IV. povýšil Ch. kolem r. 1300 na hrab- stvi a Karel IX. pro rodinu z Croy na kní- žectví. Později bylo Ch.-P. majetkem kardinála Mazarina. — Kanton má na 22597 km* v 16 obcích 7475 ob. Cháieau-Beg^ault [šatóreňó], m. v arr. Meziěres franc. dep. Ardennes, 140 m n. m., na pr. bř. Mosy, na Vých. dráze; má značnou továrnu na závaží, šrouby, svorníky a pod., obchod s olejem, kamenem a dřívím a 2133 ob. (1891). Cháieaurenard [šatórenár] * 1) Ch., hl. m. kantonu v arr. Montargis franc. dep. Loiret, na žel. trati Montargis-Clamecy. Kostel z XI. stol., zámek rodiny z Coligny. továrna na vo- jenská sukna, chov hedvábníků a 1395 ob. (1891). — Kanton má na25602 km- v 10 obcích Í2.029 ob. 2) Ch., hl. m. kantonu v arr. Ar les franc. dep. Bouchez-duRhóne v rozkošné poloze na 1. bř. Durancy. Zříceniny zámku hrabat z Provence ze XII. stol., pěsténí moruší a vinné rév v a 2387 ob. (1891). — Kanton má na 143 37 Jtwí- V 6 obcích 15.932 ob. Cháieaurenault [šatorenó], hl. m. kantonu v arr. Tours franc. dep. Indrc-ct-Loire, při stoku řek Brenny a Gaultu, na želez, trati Vendóme- Tours. Zříceniny zámku, výroba portlandského cementu, hliněných rour a klihu, koželužství, čilý obchod s obilím a 3920 ob. (1891). — Kanton má na 336-98 km* v 15 obcích 12.926 ob. Cháteauroux [šatorú], hl. m. arr. a kan- tonu franc. dep. Indre, na 1. bř. Indry, v Širo- kém, rovném údolí, na žel. tratích Órléans- .Agen a Tours-MontluQons předměstím Déols (v. t.) na druhé straně řeky. Jest sídlem úřadů depart., vrchního soudu, obchod, tribunálu a komory, zemědělské komory, velitelství XVII. divise a 33. brigády pěchoty a filiálky franc. banky; má 5 kostelů, z nichŽ vynikají gotický kostel sv. Cordeliera, kostel sv. Mar- tiala a skvostný, r. 1864—75 vystavěný kostel sv. Ondřeje, lyceum, učitelský seminář, nor- mální školu, knihovnu o 20.000 sv., museum obrazů a starožitností, bot. zahradu, divadlo, společnost zemědělskou, společnost umění a věd, starý zámek Cháteau Raul, nyní sídlo prcfckturv, veliké vezení, bývalý to klášter františk. á 19.132, jako obec 23.924 ob. (1891). Dále jsou zde továrny na sukno (1400 dělníků), zboží vlnčné a stávkové, velká továrna na tabák (1800 dělníků), továrny na hosp. stroje, vojenské povozy, kožclužnv, pivovar. Čil v obchod s vlnou', plátnem, Železem, kůžemi, obilím, ovocem, vínem a pivem. Nedaleko v Clavičres jsou velké žclczárnv. Ch. založil r. 950 Raul z Déols. Ludvík Xll. povýšil je ve pros věch Jindřicha II. z Bourbonu na vé- vodství. Ludvík XV. propůjčil vévodství své mailresse roz. Masil Anně dc Mailly-Neslc, Cháteau-Salins — Chátelct. 89 ovdovělé markýzky des TourncUcs, neteři vé- vodkyně z Mazarinu. Ch. jest rodištém mar- šáli Bertranda, jemuž zde postaven r. 1854 pomník od soch. Rudea. — Ar rond. cháte- aurouxský má na 2519-89 Arm* v 8 kantonech ^.Ardentcs, Argenton, Buzangais, Ch., Chá- lillon, Écueillé, Levroux a Valengay) v 81 obcích 116.623 ob., kanton na 33302 km- v 10 obcích 33.394 ob. (1891). Ch&teau-SaUnjl [šató-salén], krajské mě- sto a hl. m. kantonu v něm. okresu lotrinském, 48 km j. od Met, na Malé Seille a žel. trati Saargemúnd-Bensdorf-Moncel, sídlo krajského ředitelství, soudu a vrchního lesního úřadu, má katol. kostel, sklárnu, výrobu zboží faycn- cového a stávkového, parní pilu, cihelny, koželužny a 2029 ob. (1890) hl. katol. Výroba v solně, které město děkuje své jméno, byla T. 1826 zastavena. — Kraj má na 974*97 km^ v 5 kant. (Albesdorf, Ch., Dclme, Dieuze a Vic) ve 132 obcích 48.956 obyv. (1890), kanton na 227-68 km^ v 35 obcích 10.496 ob. (1890). Chátean-Thierry [šató-tjery], hl. m. arr. a kant. franc. dep. Aisne, amfithcatrálně rozlo- žené na pr. bř. Marný, na žel. trati Pařiž- Strasburk; jest sídlem podprefekta, vrch. soudu a zemědělské komory, má starožitnou kathedrálu, hradní věž z XVI. stol., pěkný most, spojující město s předměstím Marné na 1. bř. řeky, koUej, museum, knihovnu a 6244, jako obec 6519 ob. (1891). Znaěný ruch průmyslový zabývá se výrobou mathemati- ckých a hudebních nástrojů, dále má Ch. vý- robu lněného plátna, přádelnv vlny, barvířští' í, zhotovování výrobků z vlasS, hrnčířství, vý- robu faiencového zboží, obchod s ovcenii, vlnou, obilím, vínem a dřívím. V okolí dobý- vají se dlažební a mlýnské kameny a sádra. Ch. jest rodiště Lafontainea, jemuž postaven zde pomník. — R. 720. postavil zde Karel Martel pro Theudcricha IV. hrad, v němž r. 923. vězněn Karel Holý. Zde sídlili hrabata z Vermandois a z Champagně, Jindřich II., vévoda z Alengonu, Ludvik AlII. a vévodové z Bouillonu. Karel VI. povýšil r. 1400 Ch. za pairství a propůjčil je vévodovi Ludvíkovi z Orleansu, Karel IX. povýšil je r. 1566 pro Františka z Alengonu na vévodství, pak zdědila je rodina La Tour ďAuvergne, po jejíž vymření r. 1631 vévodství připadlo fran- couz. koruně. R. 1814 porazil zde Napoleon I. vojsko [iruské a ruské pod Sackenem. — Arr. cháteau-thierrskýmá na 1188-71 km^ v 5 kant. (Charly, Ch., Condé-en-Brie, Fěrc- cn-Tardenois, Neuilly-St.-Front)ve 124 obcích 56.529 ob. (1891), kanton na 21002 km^ v 21 obcích 15.467 ob. (1891). ChAteauvillain [šatóvilen], hl. m. kantonu v arr. Chaumont franc. dep. Haute-Marne, 230 m n. m.. na řece TAujon, na želez, trati (.'hátillon sur Scinc- Chaumont, má obchod obilím, vínem, dobytkem a dřívím a 1446 ob. R. 1703 bylo povýšeno pro hraběte z Toulouse na vévoclstvi a pairstvL — Kanton má na 334-93 A-OT* v 19 obcích 8415 ob. OhAtean-VUle-VieUle |šató-vil-vjcj|, ob. v arr. Briangon franc. dep. Alpcs-IIautcs, 1671 m n. m. na Guilu, přítoku Durance; skládá se z pevnosti Ch.-Queyras a vsi Ville-Vieille a má 866 ob. (1891), Chátel sur Mosellc jšátel syr mozělj, hl. m. kantonu v arr. Épinal franc. dep. Vosgcs, 15 km s.s.v. od Épinalu, na pr. bř. Mosclly, na žel. trati Nancy-Gray a Vých. průplavu; má got. kostel, starou radnici, malý seminář kapucínský a 1257 obyv. — Kanton má na 24700 /fw* v 23 obcích 14.120 ob. (1891). Chátel Jean viz Chastel. Cliaiel [šatělj Ferd. Toussaint Fran- cois, tranc. reformátor (* 1795 — f 1857). Jsa vojenským kaplanem způsobil rozruch s\')'m svobodomyslným kázáním a články v »Réfor- mateuru«. ťo červencové revoluci shromáždiv kol sebe nespokojené kněžstvo žádal refor- maci kultu, zrušení ušní zpovědi a coelibatu a zavedl bohoslužbu > franc. unitářské cirkvec. Učil, že základem nové církve je přírodní zákon, a pokusil se uvésti dogmatiku a mo- rálku na naturalistické principy. Jeho církev zrušena policejně r. 1842. Napsal Le code de riiumanité ou I humanita ramenée á la. connais- šance du vrai Dieu et au véritable socialisme. (1838). Chíátelain [šatlén], z lat. castelanus, kastelán, hradní, purkrabí; chátelaine [šá- tlénj , kastclánka, hradní slečna ; ch a i n e ch á t e- laine (šén-l, pás, řetízek na klíče, nůžky, vo- ňavé láhviČKy a pod. Cháielaadrenjšatelódránj, hl. m. kantonu v arr. St. Brieuc franc. dep. C6tes-du-Nord, na ř. Leffu a žel. trati Paříž-Brest; má kostel starého opatství de Saint Magloire, koželužny, známá jablka renetky a 1443 ob. (1891). — Kanton má na 12393 km^ v 8 obcích 11.049 ob. Cháieldon [šateldónj, dříve Chátel-On- don, hl. m. kantonu a lázeňské místo v Au- ver^ni v arr. Thiers franc. dep. Puy de Dóme na Vauzironu, přítoku Allicra, 343 w n. m. v skalnaté krajině při úpatí pohoří Bois Noir. Má kostel z XV. stol., zámek z XIl. stol., 4 žclczité prameny obsahující kyselinu uhli- čitou (13° C), účinkující při katarrhu močo- vého měchýře, chudokrevnosti a některých případech neplodnosti. Voda zdejší přichází též v značném množství do obchodu. Obvv. 1269, obec 2999 (1891). — Kanton má 'na 124-34 /fm= v 6 obcích 8650 ob. (1891). Chátelet fšatléj, franc, zámeček, hrádek, (za dob lenních); jako vlastní jméno název dvou věží v Paříži v starořímské čtvrti, z nichž větší. Grand Ch., pochází prý od Cacsara a byla později sídlem všech královských soudů městských a hrabství i)aříž.ského; menší Petit Ch., jež stála na dnešním Pláce du ch., byla pověstným státním včzením, jež bylo rozbo- řeno za revoluce. — Ch. jest též jméno čet- ných míst, z nichž jsou pozoruhodnější: 1) Ch. en Berry, hl. m. kantonu v arr. St.-Amand-Mont-Rond franc. dep. Cher, 229 m n. m. na pr. bř. Portefeuille, přítoku Arnona. Zříceniny zámku, hrnčířství, obchod s obilím a 2283 ob. (1891). — Kanton má na 176'69/fm- v 7 obcích 7000 ob. 90 du Chátelet — Chathamské ostrovy. 2) Ch.^ en Brie, hl. m. kantonu v arr. Mclun fránc. dep. Scine-et-Marnc, 100 m n. m., s kostelem ze XIV. stol. a 915 ob. 1891). — Kanton má na 190 36 km* ve 13 obcích 7848 ob. 3) Ch., mésto v arr. Charleroi belg. prov. Henncgavska, 8 km v. od Charleroi, na Sambře při ústi Acoza naproti Chátelineau, na žel. trati Lodelinsart - Charleroi -Morialmé, má školu střední, průmyslovou, obchodní a kreslířskou, tovární výrobu sukna, vlněných látek, nožů, jehel, hřebíků, železné huti, kamenné lomy, čilý obchod a 11.176 ob. (1890). du Chátelet Gabrielle viz Du Cháte- let Gabrielle. Chátelierova brzda [šatliérova-] náleží ke skupině brzd kompressních, kde ku zmír- nění rychlosti lokomotiv užívá se protipáry. Záleží v tom, že při jízdě stroje ku předu přestaví se šoupátko páru rozvádějící a tato pouští se do válce parního. Podstatná vada jest však ta, že stroj stane se v krátké době ke službě neschopným, ucpání, píst i válce velmi se poškozují plyny, jež přicházejí z ko- mínu a kouřové komory. Le Chátclier od- stranil to tím, že z kotlů pouští páru sou- časně s vodou. Chátelineaa [šaťlinó], město v arr. Char- leroi beljj. prov. ilcnnegavska, na Sambře naproti Cháteletu, na žel. tratích Charleroi- Luttre, Charleroi-Givet a Charleroi-Namur; má vysoké pece, továrny na železné zboží, karaenouhelné doly a 10.188 ob. (1890). Poblíž u vsi Presles porazil Caesar r. 57. př. Kr. Nervijské. * Chátelleranlt íšaterrój, hl. m. arr. a kan- tonu franc. dep. Vienne, v úrodné krajině na pr. bř. Vienny, která zde přijímá Envigjni a stává se splavnou, na žel. tratích Loudun-Ch. a Tours-Poiticrs ; sídlo soudu I. inst, obchod- ního, smírčího a živnostenského a komory zemědělské, má pozoruhodný románský kostel sv. Jakuba, v době gotické přestavěný a r. 1869 restaurovaný, věže starého hradu, most o 7 obloucích 144 m dl., spojující město s před- městím Cháteauneuf, vystavěný r. 1565—1609, justiční palác, městskou kollej, knihovnu, mu- seum zbraní, bursu, divadlo, nemocnici, trest- nici a 15.418, jako obec 22.502 ob. (1891). Ch. jest z nejprůmyslovějších měst Francie. Proslulá jest výroba nožů a nůžek, velká státní továrna na zbraně, založ. r. 1815, rozšířená r. 1886—90 s 12 dílnami a 5400 dělníky, továrny na zboží krátké, bijouterie, hodiny, zboží ko- žené, napodobené diamanty {pierres de Ch.), klobouky, kočáry, krajky, svíčky, litografické a mlýnské kameny a j. Silný jest obchod vínem, pálenkou, obilím, ovocem, zeleninou, hl. chřestem, zbožím kovovým atd. — Ch. jest Castrum Araldi nebo distcllum Airaldi a bylo městem vicomta z Chátclleraudoisu. Za Fran- tiška I. r. 1514 povýšeno pro Connctabla Frant. z Bourbonu na vcvodství. R. 1515 tento padl v bitvě u Marignana, načež Ch. připadlo jeho bratru Karlovi, r. 1538 koruně. R. 1048 propůjčil Jindřich II. titul vévod Chátelle- raultských skotské rodině Hamiltonů. Jind- řich lil. zastavil vévodslví vévodovi z Mont- pensieru. Později náleželo vévodovi z La Tremouille. — Arrond. chátelleraultský má na 1187*60 km^ v 6 kantoncch (Ch., Dangé, Leigné-sur-Usseau, Lencloitre, Pleumartin a Vouneuil-sur- Vienne) v 51 obcích 68.334 ob. (1891), kanton na 190'81 km^ v 7 ob. 30.027 ob. (1891). _ Chátel St.-Denis [šate1send*n^], němce. Castels, městys v okr. Vcvey svýc. kan- tonu Freiburg, 10 km s.-v. od Veveye na řece Veveyse v lesnaté krajině. Má prastarj^ zámek, výrobu sýra, obchod dřívím a 2342 ob. (1888). Chátenols [šatnoá] : 1) Ch., hl. m. kant. v arr. Neufcháteau franc. dep. Vosges, nař. Vair a zel. trati Épinal-Neufcháteau; rozsáhlé stavitelství varhan, výroba krátkého zboží, hospodářských nástrojů a vyšívání, zbytky hradu Gérařda Alsaského, prvního dědičného vévody Lota- rinského, a 1285 ob. — Kanton má na 18904 km^ v 26 obcích 8801 ob. (1891). 2) Ch., městys v Dol. Elsasku, viz Kes- tenholz. Chatham [četcmj: 1) Ch., přístavní m. anglické v hrabstvi Kentském nad řekou Medway, nepravidelně stavěné s domy chatr- nými, 31.711 ob. (1891; s předměstími Bromp- tonem a Gillinghamem 46.800). Jest zde velko- lepý arsenál pro stavbu lodí válečných, v An- glii největší po Portsmouthu, založ, za král. Alžběty; tři veliké doky, zřízené r. 1883 po 17leté práci nákladem 3 mil. lib. st., zaujímají plochu 200 lia. V Ch-u a okolí nalézají se voj. kasárny, nemocnice, skladiště, zásobárny, dílny a j. Město chráněno jest několika tvr- zemi nad ř. Medway a řadou fortifikací, které jsou zároveň na ochranu Londýna s této strany. 2) Ch., město v prov. Ontario Britské se v. Ameriky, vých. od Detroitu, na splavné řece Temži a velké záp. dráze; jest střediskem vývozního obchodu do Spoj. Obcí scv. Am. a má 9052 ob. (1891), z nichž více než 2000 jest otroků, druhdy ze Spoj. Obcí uprchlvch. 3) Ch., přístavní město v provincii Nový Brunšvik Britské sev. Ameriky, při pr. břehu vtoku ř. Miramichi do zálivu t. jm., jest sí- dlem katol. biskupství. Stavba lodi, značný lov úsfřic a humarů, živý obchod se dřívím z pří- stavu Miramichi a 5762 ob. (1891). Chatham William Pitt. hrabě, státník angl, viz Pitt. Chathamské ostrovy Fčctem-], malé brit- ské souostroví, 660 km vých. od Nového Zea- landu ve Velkém Okeánu,' mezi 43^ 38' a 44<> 40' j. š. a 175° a 177° z. d. Jest to několik větších, nevysokých ostrovů, jichž půda se skládá z metamorfických a silurských břidlic a třcti- horního vápence proraženého mladším ka- mením sopcčnatým a četných výsp a útesů. Největším ostrovem jest Varekauri nebo Chatham (936-3 km-) se solnvm 50 km dl. jezerem Tevangou, ostrov Pittuv čili Rangi- haute (16'6 km-) a Rangatira. Veškerý povrch měří 1626 km^. Flora a fauna shoduje se s Novozealandskou. Palma Kentia Sapida zde rostoucí jest nejjižnější palmou světa. Kivi a soví papoušek novozealandský {Stnngops Chatíb — Cliátillon. 91 kabrophiius nebo Kakapo) vymřeli asi před 60 léty. Půda jest úrodná a podnebí velmi zdravé. Péstuje se pšenice a chovají se ovce (1881 : 62.191 kusů), dobytek hovězí a vepřový. Ob. jest 459 (1891), z nichž jest 148 Maorů a 40 Aloriorů. Souostroví objevil r. 1791 po- ručík Broughton, dle něhož se druhdy na- zývá i ostrovy Broughtonovými. Chatib, též chat i b (arab.), mluvčí, kaza- tel ; obzvlášté imám, který proslovuje v pátek v mešité chutbu. Dk. Ch&tUlon [šatijon], četná města ve Francii, z nichž důležitější jsou: 1) Ch. de Michaille [-mišel], hl. m. kantonu v arr. Nantua dep. Ain, 525 m n. m., při stoku Valseriny se Seminou, na trati Bourg-Bellegarde-Geneva a Boury- Qjambéry, s čilým sýrařstvím a 615, jako obec 1237 ob. — Kanton má na 16953 km} v 17 obcích 9854 ob. ^ 2) Ch. ea Bazois [-an bazoá], hl. m. kan- tonu v arr. Cháteau - Chinon dep. Niěvre, 250 m n. m., na 1. bř. Aronu a průplavu Ni- vemaiském a na žel. trati Clamecy-Cercy-la Tour-Moulins ; má výrobu oleje, mlýny, prá- delnu lnu, cihelny a 1975 ob. — Kanton má na 33614 km} v 15 obcích 13.139 ob. 3) Ch. en Diois [-an dioá], hl. m. kant. v arr. Die dep. Dróme, 560 m n. m., na pr. bř. řeky Bezu; rozsáhlé pěstění hedvábniků (ročně asi 20.000 kg kokonů) a 1051 ob. — Kanton má na 350*25 km* v 10 obcích 5607 ob. 4) Ch. sur Chalaronne [syr šalaron], hl. m. kantonu v arr. Trévoux dep. Ain, 220 m n. m., na platcau Dombeském a Žel. odbočce Marlieux-Ch. ; kostel z XIV. stol., výroba dřcváků, makronek, koželužny, obchod se dřívím, obilím, vejci a drůbeží a 2840 ob. — Kanton má na 25658 /fm» v 16 obcích 14.910 ob. 5) Ch. sur Loing [-syr loen], hl. m. kan- tonu v arr. Montargis dep. Loiret, 115 m n. m., na ř. Loingu a kanálu Loingském; ko- stel z XVI. stol. s dobrými obrazy, zříceniny zámku rodiny Coligny, která odsud pochází, pomníky admirála Coíignyho a fysika Bccquc- rela, jichž rodištěm Ch. jest, mlýny, kože- lužny a 1757 ob. (1891). — Kanton má na 314-51 km* v 13 obcích 12.372 ob. 6) Ch. sur Loiře [-syr loár], hl. m. kan- tonu v arr. Gicn dep. Loiret, na 1. bř. Loiry a trati Gien-Nevers; zbytkv hradeb a zámku, mlýny, kozel užství, bednářství, mramorové lomy a 2405 ob. (1891). — Kanton má na 222 73 Jbn» v 6 obcích 10.547 ob. 7) Ch. sur Marné [-syr mam], hl. m. kan- tonu v arr. Remcšském dep. Marné, 25 km j.-z. od Remeše, na návrší 200 m nad pr. bř. Mamy; výroba dřcváků, obchod s obilím a 904 ob. Rodiště papeže Urbana II. — Kan- ton má na 13064 km* v 19 obcích 6168 ob. 8) Ch. souš Bagneux [-su baňo], ves v arr. Sceaux dep. Seině, jz. od Paříže na planině 152 m n. m. vys., má silnou tvrz, bělírny, kamenné lomy, zelinářství, pěstění champígnonů a 2309, jako obec 2426 ob. (1891). R. 1870 odrazil zde generál v. Hart- mann silný výpad pařížské posádky pod Du- crotcm. 9) Ch. sur Ind re, hl. m. kantonu v arr. Cháteauroux dep. Indre, 90 m n. m., na Indře a Žel. trati Cháteauroux-Tours ; zajímavý ko- stel z XI. stol., zříceniny zámku, výroba kovo- vého zboží, sklárny, koželužny, mlýny a 2211 ob. (1891). — Kanton má na 27472 km* v 10 obcích 10.808 ob. 10) Ch. sur Seinc [-syr sén], hl. m. arr. a kantonu v dep. Cóte ďór v Bourgogni, na horní Seině a žel. tratích Troyes-Ch.-Is sur Tille, Chaumont-Ch., Nuit sur Seine-Ch. a Aignay le Duc-Ch., sídlo soudu 1. inst., obch. soudu a zemědělské komory, má 3 kostely, z nichž kostel St. Vorle pochází z XI. stol. a vyznamenává se krásnými freskami a skul- pturami, a kostel sv. Mikuláše z XII. stol., na skále nad městem zříceniny starého zámku vévod burgundských, velký, nový zámek mar- šála Marmonta v rozsáhlém parku, městskou kollej, kreslířskou školu, knihovnu s 18.000 sv.. museum keltských a římských starožitností, nemocnici u sv. Petra (dříve opatství Notre Dáme) a 4955, jako obec 5127 ob. (1891). Z průmyslových závodů má Ch. továrny na železné zboží, slévárny železa, vysoké pece, kovárny, papírnu, koželužství, mlýny a vino- palny; dále obchody se železem, brusy, litho- grafickými kameny, dřívím, vlnou a vínem. Velký hřebčinec. Ch. jest rodištěm maršála Marmonta. Město, velmi staré, sldádalo se ně- kdy ze dvou opevněných, od sebe příkopy a hradbami oddělených měst Bourgua*Cha u- montu. Od 5. ún. do 19. bř. r. 1814 konán zde kongres s, na němž jednáno o mír mezi spojenci a Napoleonem I. Anglie zastoupena Castlereaghem, Rakousko Stadionem, Prusko Vilémem z Humboldtu, Rusko Razumovským a Francie Caulaincourtem. Napoleonovi na- bídnut mír pod podmínkami, že spokojí se s hranicemi Francie, z r. 1792 a vydá spo- jencům 6 pohraničních pevností. Následkem několika vítězství odvolal Napoleon plnou moc Caulaincourtovi danou a kongress bez výsledku se rozešel. Dne 19. list. 1870 pře- f)adl u Ch-u Ricciotti Garibaldi menší oddě- ení německého vojska a přinutil je k ústupu na Cháteau- Vilain, začež městu uložena po- kuta 1 milí. fr. — Arrond. má na 1901-72 km* v 6 kant. (Aignay-le-Duc, Baigneux-les-Juifs, Ch., Laignes, Montigny-sur-Aube a Recey- sur-Ource) ve 115 obcích 40.511 ob. (1891), kan- ton na 44501 km* ve 20 obcích 14.100 ob. (1891), U) Ch. sur Sěvre [-syr sevr], hl. m. kan- tonu v arrond. Bressuire dep. Ďeux-Sčvres v Poitou, 8 km od Sěvre-Nantaise, na ř. Ouinu a trati Angers-Niort ; staré opatství, v němž nyní umístěny jsou úřadovny, zříceniny hradu z XII. stol, výroba lněného plátna, ílanelu a umělých hnojiv, značný obchod s ovcemi a 1355, jako obec 1447 ob. (1891). Ch. byl hlavním sídlem vzpoury vendejské r. 1792. — Kanton má na 308'64 km* v 14 obcích 17.197 ob. (1891). _ Chátillon [šatijon], jméno několika rodin franc, z nichž vyniká: 1) Ch. sur Marné, která byla zpříznéná s Kapetovci. Z ní vyšel Eudo čili Udo, později papež Urban II., a 92 Chatrná — Chattahoochec. Rainald, který pojav Konstantii antiochen- skou za manželku nabyl panství nad Antiochii (1152—63) a rozšiřoval je na východ do Ar- ménie a rozšířiti chtél též na Kj^pr r. 1159. R. 1163 upadl do zajetí seldžúckého, načeŽ Antiochii obdržel Boemund. Uniknuv ze za- jetí, obsadil hrad Karak a zavdal svými lou- pežemi Saladinovi příčinu k opanovaní země a tím příčinu ke 3. výpravě křížové. V bitvě u Hittinu r. 1187 byl zajat a na to popraven. 2) Ch. sur Loing, z níž vyšla rodina Co- ligny. Cliatilia (arab.), uzavření, ukončení; reci- tace koránu od počátku do konce. Koná se jako zvláštní pobožnost v kroužcích, jimž na- jatí písmáci korán recitují, při různých pří- ležitostech rodinných (na př. obřízce, před Cohřbem a po pohřbu), v určité dny na hro- ech světců a pod. Dk. Chatmandu viz Katmandu. Chaton [šaton], franc, čásť zlatého nebo stříbrného klenotu, do níž se zasazuje dra- hokam. Chatoney [šatoné] Jules, franc. inženýr a vicepresident vrchní rady mostní a silniční (* 1815 v Paříži). Vynikl svými pracemi v pří- stavech Havru, Lorientu a St. Nazairu, spo- lečně s Rivolem uveřejnil veliké dílo o mal- tách; mimo to několik článků v »Ann. des ponts et chausséesc o maltě užívané při stav- bách námořních (1857), maltě puzzolské(l858), o železnici Sv,-Gotthardské (1877) a o znovu- splavnění lodi anglické ztroskotané u St. Na- zaira (1881). Cliatou [šatu], městys v kant. St. Germain- cn-Laye arr. Versailles franc. dep. Seine-et- Oise, na 1. bř. Seiny; má zámek, četné villy, zahradnictví, obchod s ovocem, 3580 ob. (1891) a jest oblíbeným výletním místem Pařížanů, Cliatov: 1) Ch. Aleksandr Iljič, ge- nerál ruský (♦ 1780 — f 1846 v Carském Sele), vzdělal se v kadetu í škole a súčastnil se všech tehdejších válek ruských, jmenovitě s Napoleonem, při čemž vymkl svými pra- cemi kartografickými, tak ze byl jmenován ředitelem topograf. kanceláře generál, štábu. Pořídil zejména mapy sev. Čuchonska a La- ponska (1809), mapu střední Asie, Turecka (1826, 12 listů), Rumelie a Bulharska (1828), Kecka (1830), záp. Ruska (1831, 7 listů), sou- ostroví Alandského (9 listů), atlas válkv rusko- francouzské (1836, 60 listů) a mn. j. Mimo to vydaX: Obščij opyt taktiki (1811); O vojhtskoj disciplině \ Opisanije limňago pochoda naAlanď skije ostrova; Rukovodstvo molodym oflceram (1835) a přeložil z frančiny dílo Buturlinovo: istorija našestvija Napoleona na Rossiju (1823). 2) Ch. Ivan Iljič, generál ruský, bratr před. (♦ 1784). byl ředitelem kadetní školy petrohradské a znám jest četnými překlady odborných spisů z němčiny a frančiny, jako: Ob ataké i oboroně krépostéj\ Polevaja fortifi- kacija; Pamjatnaja knifka dlja vojennych Ijudéj a jiné. Chatové viz Kattové. La Chátře fU Šátr], hl. m. arr. a kantonu franc. dep. Indre v býv. Berry, 200 m n. m., na 1. bř. Indry a žel. trati Cháteauroux-Mont- lugon, sídlo podprefektury, vrch. soudu a zemědělské komory, má starý rom. kostel sv. Germaina, věž starého hraáu (nvní trest- nice), radnici v býv. klášteře, pomník George Sandové, kollej, knihovnu o 12.000 sv., ne- mocnici, výrobu zboží vlněného, značné ko- želužny, bělírny, cihelny, obchod s kůžemi, železem, koňmi, vínem a jmenovité s jedlými kaštany a 4357, jako obec 5048 ob. (1891). Ch. bylo sídlem starého proslaveného šlechti- ckého rodu z La Chátře. — ^ Arrond. la chá- treský má na 1321*51 fcm' v 5 kant. (Aigu- rande, Ch., Eguzon, Neuvy-St. Sépulchre a St. Sévěre) v 59 obcích 64.821 ob. (1891), kanton na 426*71 km} v 19 obcích 21.049 ob. (1891). Chatrian [šatrián] viz Erckmann-Cha- trian. Chatroosse [šatrůs] Emile, sochař franc. (♦ 1830 v Paříži — f 1896 t.). Byl původně žákem Ábela de Pujol a kolísal delší dobu mezi různými uměleckými obory, až r. 1851 stal se Žákem Rudeovým a od r. 1853 účastnil se s úspěchem výstav a získal si několik me- daillí. Illavní jeho díla jsou: Královna Hor- tensie vychovává prince Ludvíka Napoleond (1853); mramorová skupina Resignace v kapli kostela Sv. Eustacha (1855); Abélard a Hé- loisa ; Křesťanské uměni (1859, v Louvrů) ; so- cha generála Beureta (v mus. ve Versail- lech, 1862); Magdaléna na poušti (1864, mus. v Douai); Učitel hluchoněmých Péreire (1865, reliéf); Sv. Josef (polychromová socha v ko- stele St. Ambroise); Anděl (na fasádě kostela Sv. Eustacha, 1873); mrara. skupina Počiny války (1887, mus. v Nancy). Ch. byl v něko- lika listech i jako spisovatel činným. J-k. Chatsworth [četsuerth], ves nedaleko Bakewellu v angl. hrabství Derly na ř. Der- ventu, má skvostný zámek vévody z Dc- vonshiru, přestavený dle plánů Wrenovýdi v 1. 1688—1706, dokončený však až r. 1840. ve středu krásného parku, v němŽ postaven Jos. Paxtonem skleník 20 m vys., též umělé vodotrysky, 80 m vys. V zámku jest bohatá sbírka umělecká, obsahující vzácné obrazy, kresby, skulptury (od Canovy, Thorwaldsena, Chantreye a j.) a dřevorytiny^ Panství Chast- worthské dal Vilém Podmanitel svému ne- manželskému synu Will. Peverilovi. Za pano- vání Alžbětina koupil ie Sir W. Cavendish, jenž počal stavbu starého zámku, kterou do- končila vdova jeho. potomní hraběnka ze Shrewsbury. V zámku tom vězněna po 13 let královna Marie Stuartóvna. Nějakou dobu žil zde též filosof T. Hobbes. Chattj chat (arab.), tur. hatt, čára, zvláště řádek písma, pak písmo vůbec, konečně i vlastnoruční |hst sultánův. V poslednějším smyslu vyskytuje se častěji Ch-i Šerif (v. t) nebo Ch-i Humájún (v. t). Dk. .•Chattahooohee [četehúči], řeka ve Spoj. Obcích sev.-amcr., vzniká v pásmu Blue Ridge Allcghanských hor v sev.-vých. části státu Georgie nedaleko pramenů rek Ten- nessce a Savannah, protéká nejprve k j.-záp. Chattak — Chauccr. 93 zlatonosné území horní Gcorgiei načež tekouc k jihu tvoří od West Pointu hranici mezi státy Georgií a Alabamou. Nedaleko místa Ch. při sev. hranici Floridy spojuje se s Flint Riverem v Apalachicolu (v. t.), ústící se do Mexického zálivu. Ch. jest 885 km dl. a splavná pro parníky až po osadu Columbus (480 m n. m.) v Georgii. Ohattak [čatak], cnittak, britsko-indická obch. váha = 58*3 ^. Ohattaaoos^a [četenúga], hl. město hrab- ství hamiltonského ve státu Tenncssec Spoj, Obcí sev.-amcr., na 1. bř. ř. Tenncssee a ně- kolika drahách, 242 km j.-v. od Nashvillu; má vysoké peci, slévárny železa, válcovny že- lezné a kamenouhelnó doly, továrny, čilý obchod se dřívím, kamenným uhlím a železem a 29.100 ob. (1890). Zde v třídenní krvavé bitvč 23.-25. list. 1863 porazili generálové Grant, Sherman a Thomas vojsko konfcde- rovaných pod Braggcm. Následkem bitvy té opanovali sev. státy celý stát Tennessec. Též bitva u Chickamaugy (v. t) bývá nazývána bitvou u Ch-gy. Obattorton [četertn] Thomas, básník angl. (* 1752 v Bristolu — f 1770 v Lon- dýne), napsal jiŽ ve 12. roce báseň Elinoure and Juga v staxém jazyce, jiŽ vydával za sta- rou památku; později, doháněn také chu- dobou a nouzí, básnil soustavně falsa EUa^ The battle of Hastings, Tlie tournament, The execution of Sir CJi. Bawdin a j., jež vydával za díla mnicha XV. stol. Tomáše Rowlcyc. Opustiv Bristol, kde byl advokátním písařem a žil v kruté nouzi i ponížení, odešel do Londýna chtěje se zde živiti literaturou. Pra- coval horečné, ale časopisy odmítaly větši- nou jeho práce (>Town and country Maga- zine€ nejlepší báseň jeho An excellent ba- lade); když pak také Hor. Walpole vrátil mu rukopisy a bída jeho dostoupila vrcholu, otrávil se 25. srp. 1770. Po smrti jeho všichni spisovatelé a učenci soudobí (Hor. Walpole, Warton, dr. Johnson, Croft, Southcy. Words- worth, \V. Scott, Byron a j.) velebili jej jako genia po Shakespearu největšího. Chvála ta jeví se nám dnes přepjatou; Ch. byl básník nadaný, který zdařile vmýšlel se do minulých dob svojí živou, vznícenou a ponurou obraz- ností, ale práce psané pod vl<|stním jménem jsou slabší, mnohdy i prostřední. Sbírku básní jeho vydal Tyrwhitt (Londýn, 1777), úplná díla Southey a Cottlc (3 sv., 1803) a Bohn (2 sv., 1842); nové vyd. veršů je Skeatovo (2 sv., 1875). Srv. Púttmann, Ch., Leben d. Dichters und Dichtungen (Barmcn, 2 sv., 1840); Wilson, Ch. (1869); Masson, Essays (1875). Sld. Cliattorton oomponnd [četertn kom- paundL angl., obal kabelový, skládající se ze směsi dřeva, dehtu, guttaperči a smůly. Chattl viz Hethíté. Cliatt-i Hiimájůn (arab.-tur.V písmo cí- sařské, kabinetní výnos sultánův opatřený tu^rrou (podpisem sultánovým), který má býti bez odkladu proveden. Proslulé jest ch. h. z r. 1856, jež zaručilo nerauslimúm, pokud jsou poddanými Turecka, stejná práva s mu- slimv. Ok, Cnattl šerif (arab.-tur.), písmo vznešené, vlastnoruční list sultánův nebo jen tugrou (podpisem sultánovým) opatřený výnos kabi- netní kanceláře. Významem krjje se s Chatt-i Humájún (v. t.). Proslulé ch. 8. jest základní turecký zákon z r. 1839. Dk, Cliattové, národ germánský, v. Kat to v é. Chattůriové, nárůdek germánský kmene Kattů; obýval v krajinách při dolním Rýně. Chátůn zřídka i chákátun (původně fem. slova chákán), choť chánova; v moderní tur. princezna, pak žena vznešená vůbec. Patrně z něho obměněno jest i tur. kadyn (žena vůbec). Dk. Cliaaoer [čósr] Geóffrey, slavný básník angl. (♦ 1340 v Londýne — f 25. říj. 1400), z rodu původu normansko-franc, syn obchod- níka s vínem, bedlivě byl vycvičen zvláště v latině a frančině; studoval asi vCambridgeL Od r. 1357 byl asi pážetem (squier) u hrab. Alžběty z Ulsteru, choti prince Lionela. R. 1359 táhl s vojskem angl. do Francie, byl zajat, ale již 1. bř. r. 1360 vykoupen. Kol. r. 1367 jest komorníkem (válet) u krále Eduarda III.; v téže době i později zmítala jím mocně bez- nadějná vášeíi k neznámé nám dámě, jíŽ vě- noval mnohou píseň, lay, rondel a jiný plod módní tehdy poesie francouzské, z níŽ se nám nic nedochovalo. Do r. 1369 spadá první větší báseň jeho angl. The dethe of Blaunche the Duchesse či The book of the Diichesse^ allcgorická to báseň o 1333 sdružené rýmo- vaných verších se čtyřmi zdvihy, nedosti prů- hledná a trpící módní barokností i šroubo- vaností. Je to plod příležitostný, jímŽ snažil se utěšiti vév. lankasterského, Jana z Gentu, po smrti manželky jeho vévodkynč Blanchc; prameny jeho jsou Metamorfosy Ovidiovy, Machauítova »Dit dc la Fontainc amoureuscc a Roman de la Rose. O něco pozdější je The complaynte to Pité (asi z 1. 1370—72), v mno- hém směru nevyjasněná to bástň o 17 sedmi- vcršových strofách isometrických [ababbcc) Ch-ovi vlastních, v níž básník odcrval se od nemilosrdné dámy výše zmíněné. R. 1372—73 poslán byl Ch. do Itálie (Ja- nova, Florencie), událost to velikého dosahu pro jeho rozvoj básnický. Ch. dostal se tak k pramenu renaissance, pil z ní plnými dou- šky a prostřcdkoval její známost i v národní literatuře angl. Právem datuje su odtud nové období jeho tvorby, období z v. italské. Do téže doby spadá náboženská krise, která za- chvátila básníka a jejímž plodem je předem The lyfe of seynt Ctcyle, veršové spracování pověsti o sv. Cccilii dle »Zlatc le}^t:ndy« Vo- raCanterbury Tales«. R. 1374 jmenován byl Ch. berním dozor- cem v přístave londýnském a t. r. (ne-li dříve) oženil se s Filipou, dvorní dámou královny Filipy. Básník, neobyčejně zaneprázdněn zocl- povcdným úřadem svým, oddává se v prázdni vážným studiím, hlavně filosofickým a astro- 94 Chaucer. nomickým, a čte horlivě básníky latinské i ital- ské, předem Boccaccia, jehož nezdařené epos »Teseidu« spracoval Ch. v báseň Palamon ctnd Arcite^ jež se nám v původní formé ne- dochovala, ale v novém spracování podána jest v »Cantcrbury Talcs* (Knightes tale). V obojím případe překonal však Ch. vzor svůj znamenitě plastikou déje i figur i teplou, masitou formou. R. 1375 vnesena na Ch-a různá poručen- ství, r. 1376 a 1377 Richardem II. diplomatická poslání do Flander a Francie, r. 1378 — 79 do Milána k Bernardu Viscontimu. Do téže doby spadají také důvérnčjší styky se světáckým vévodou Lancastcrským, jenž nabývá vlivu na básnickou činnost Ch-ovu. Jeno půso- bením vznikla allcgorická báseň The com- playnt of Mars o 22 sedmiřádk. strofách a 16 devítiřádk. stáncích, líčící s obšírným mythologickým i astronomickým apparátem kluzké dobrodružství Isabelly hrab. Cam- bridgeské a Johna Hollanda (jaro 1379); dále spracování módní tehdy knijíy The romaunt cf the rose, franc. alleg.-satirické básně Guill. de Lorris a Jehana de Meung, jež se nás bohužel nedochovalo. Nedlouho po »Románu růžec přeložil Ch. prosou Boéthiovu De con- solatiotie philosophiae (dokončení práce té spadá asi v počátek let osmdesátých), jež měla veliký vliv v jeho život myšlenkový i rozvoj básnický, a r. 1382 napsal The par- lament of foules, holdovaci báseň ke svatbě Richarda II. s Annou českou o 98 sedmiřád. strofách, jeden z nejněžnějších a ncjsvěžej- ších svých plodů (v. Anglie, II., 351). Z pod- nětu vévody Lancasterského napsal také epos Troylus and Cryseyde^ o 5 knihách a 8239 ver- sích v sedmiřádk. strofách, jedno z nejlep- ších svých děl. Podkladem bylo mu rozto- milé epos Boccacciovo >Filostrato«, jež vy- právělo láskuTroila aChryseovny. Plod Ch-uv je hlubší a bohatší než Boccacciův, vystihl tragičnost příběhu (fatalismus, jenž po stopách Boěthiových a snad i praedestinace Wicli- fovy se přihlašuje), učinil Chryseovnu naivnější B stvořil hlavně v kuplíři Pandarovi figuru neobyčejně dramatickou a živou, originální komikou, životní moudrostí i světáckou zku- šeností, podanou s uměním tak velikým, že zcela jest překonána špinavost a odpornost látky. R. 1384 asi vznikla hluboká allegorie The hoits of Fam^ o 3 knihách či 2158 ver- zích, jimž básník dal formu ve starších svých plodech užívanou: sdružené rýmované verše o čtyřech zdvizích, v tomto případě nade vše vhodné lehkou, pohodlnou plynulostí. Báseň měla býti pendantem k Dantově Božské ko- medii. Je to nejzdařilejší allegorie středo- anglická: průzračná, smělá a iasně načrtnutá, nenásilná. Básník podává v ni výsledek svého nazírání na život i slávu básnickou; plyne z něho resignace, osvobození se od vněiška a zakotvení se ve vnitru. Hlavně Bočthius a Dante působili tu v básníka. V básni této, tak ryze osobní jako žádný druhý plod Ch-ův, stěžoval si básník do svého obtížného úřadu, jenž odcizoval jej tvorbě^ básnické. A hlas jeho nebyl oslyšán: na konci r. 1384 dostalo se mu značné úlevy, že mohl se dáti v úřade svém trvale zastupovati, milost to, jíž dosáhl, zdá se, přímluvou královny Anny. Tato jemná paní přiměla také Ch-a k prvnímu jeho cyklu povídkovému, uvedla jej v nový genre lite- rární, v němž měl nejvýše vyspěti. Jí k vůli a libosti napsal The legend of good women, slou- žící oslavě ženy a 1á.sky, jako pokání za své dřívější plody frivolního rázu, předem »TroiIa« a » Román Růže*. Podle prvotního rozvrhu měla Legenda tato obsahovati tragický osud dvaceti žen, mučcnnic lásky a věrnosti. Tento plán neprovedl však Ch. než s půli; podal v devíti legendách osudy deseti žen a sice Kleopatry, Thisby, Didóny, Hypsipyly a Medee, Lucretie, Ariadny, Filoméfy, Fyllidy, Hypermnéstry. Aesthetická cena plodu toho je různá; legenda o Thisbě a Didóně ic nej- stejnoměrněji propracována, u pozdějších lze cítiti jistou umdlenost, která se dá vyložiti jednotvárností látky, nedovolující Ch-ovi roz- vinouti joviální humor. Báseň ta zajímavá je dále tím, že zde ponejprv užil Ch. t. zv. heroic conpletu, t. j. sdružené rý»n ováných veršů o deseti slabikách. R. 1386 strhla politika Ch-a vo svůj vír a roztříštila záhy jeho dosud klidný a utěšený život. Toho roku zasedl totiž tíh. za hrab- ství Kentské v parlamentě, jenž postavil se neobyčejně rozhodně proti králi, ochromil jeho moc a zahubil mnoho jeho milců i sluhů, mezi nimi Ch-a, jenŽ v prosinci t. r. zbaven byl úřadu celního dozorce. Duch básníkův zasmušil se tímto obratem osudu, jenž uvrhl i mnoho jeho druhů a přátel ve smrt nebo poníženi a bídu; nad to zemřela mu v témž čase manželka; tíseň peněžní svírala jej stále krutěji, tak že 1. bř. 1388 nucen byl prodati obě své pense, jež bral jako úředník dvorský. Vážná nálada tato odráží se v soudobé tvorbě Ch-ově ve Virginii^ psané v heroickém dvou- verší, líčící podle verse Jehana de Meung známou starořímskou legendu, a v Griseldě, psané v sedmiřádk. strofě a přimvkající se v celku těsně k lat. spracování látky té Pe- trarkou z r. 1373. Zatím obrátily se politické běhy v Anglii a král Richard II. domohl se zase významu, obrat to, jenž zasáhl příznivě i v život Ch-ův, jenž 12. čna 1389 ustanoven byl za dohlížitcle staveb královských {clerk of the king*s works) ve Westminsteru, Toweru a j. Změněné okol- nosti životní odrazily se záhy také v tvorbě Ch-ově. Pošmourné naladění ustupuje buja- rému humoru a komice, básník odvrací se od allegorie, archaeologie, poesie učené ke skutečnému plnému životu, k lidovým typům: stává se realistou sytým a veselým, po našem názoru až hrubozrnným. Preamble of the wyf of Bathe, jež později byla přejata do >Cantcrb. tales«, je výrazným dokladem tohoto nového proudu. Smyslná, hašteřivá, tyrannská Žena, jež autobiograficky vykládá historii svého patera manželství se zvláštní naivní i drzou komikou, je typem starého angl. humoru a realismu. Látkové blízka je ji tal\é první pi- Chaucer. 95 kantné komická novella Ch-ova o Lednu ^ květnu, mistrný plod tohoto genru, v němž Ch. překonal franc. trouvéry i Boccaccia a jejž přejal také do »Canterb. tales<; líčí s naivní smyslností i vtipným, pohodlným rozmarem manželství starého lombardského rytíře s mladou dívkou, která jej klame s pá- žetcm Damiancm. Vyvrcholením této reali- stické a národní periody v tvorbě Ch-ově jsou však proslulé Canterbury tales^ jeho arci- dílo. Je to cyklus 24 povídek, jež jsou pro- logem sepjaty v rám jednotného dějství. Děj- stvím tím je pouť k hrobu sv. Tomáše Beketa v Canterbury díkem za přestálý mor, pouť, na niž se vydá společnost 29 osob obojího pohlaví, nejrůznějšího stavu i věku, z hospody >u krznac (tabjrd) v Southwarku, kdež se byla sešla, a k níz cestou přidruží se osoba třicátá, sluha kanovníkův. Společnost ta, v níž je i básník, chce si krátiti cestu do Canter- barv i zpět domů vypravováním příběhů; poale původního plánu básníkova (Prolog, vcrs 794 a n.) měl každý z účastníků vyprá- věti úhrnem čtyři povídky, dvě na cestě tam, ilvé na cestě zpět; vyjmut byl jen hostinský, jenž je vůdcem společnosti, řídi vypravování, rovná spory mezi pocestnými a má na konec přisouditi nejlepšímu vyprávěči večeři na útraty ostatních. Tento původní plán básník vlak neprovedl; neprovedl ho ani čtvrtinu; místo po čtyřech povídkách vvpráví 22 osob (místo 30) po jedné, 1 osoba (básník) po dvou. •Canterbury tales* jsou torsem; mnohé ne- srovnalosti a nedostatky komposiční, mnohé mezery ukazují, že básník nepřiložil k dílu poslední ruky. Přes tuto nevyrovnanost zů- stávají však 9 Canterbury talesc velikolepým dílem angl. poesie, největším do děl Shakes- pearových, branou moderní doby angl. pí- semnictví. Jest to první realistický národní útvar literární, který má také znamenitou cenu básnickou a uměleckou; jest to dílo i ryze anglické svou látkou, spracováním a ovzduším i světové velikým básnickým umě- ním svého původce. »Canterbury talesc jsou velikou i širou malbou soudobé společnosti anglické, zrcadlem národního života hmot- néDo i duševního; básník nakreslil nejen ne- obyčejně l>arevně a sytě typy národní, ale vytknul i mravní nedostatky a potřeby ná- rodního organismu, zejména v otázce církevní; znemravnělému kněžstvu dostalo se tu roz- horlených šlehů satirických, v nichž cítíme příbuznost s reformním hnutím Wiklifovým, ač básník jinak zůstává věrným katolické církvi a jsa povahou veselý, joviální pozoro- vatel a milovník světa a jeho rozkoši, cizím náboženskému hloubání a theologickým sub- tilnostem. Vnějším rámcem jsou snad »Cant. talesc poněkua závislé na Boccacciově >De- cameronuc, ale jinak zcela samostatné, jsou daleko hlubší v základní myšlénce i celém provedení; jsou hotový mikrokosmos celého středověkého světa, života, vědy i umění; jsou přebohaté látkou, formou líčení, ten- dencí, psychologickým i uměleckým charak- terem; jsou universální chtíce vyčerpati vše- cky vztahy a formy životní; všecky středo- věké gcnry literární najdeme tu zastoupeny jako všecKy stily: verš i prosu; román ry- tířský i jarmareční, fabliau, lais, legendu, mythus, zvířecí báji, moralitu, allegorii, ser- mon; pathos, elegii, pohádkovost, romantič- nost, pikantnost i hrubozrnnost, tragiku i ko- miku, naivnost i didaktiku. Dílo předchází prolog o 860 verších v >he- roic coupletuc, v němž básník vykládá plán svých povídek a charakterisuje neobyčejně bohatě, až graficky skoro, hned vážně, hned čtverácky, hned satiricky zevnějškem, chová- ním i duševním životem své poutníky. Ná- sledují jednotlivé tales spojené mezi sebou většinou přechody a prology. I. Knightes iale, povídka rytířova, jenž prošed mnoho zemí a zaživ mnoho dobrodružství, zůstal při tom mírným a něžným, o 2250 verších heroických podává pozdější spracování »Palamona a Arcityc, o němž stala se zmínka již výše. II. Milleres taie (742 her. verŠů), povídka mly- nářova, surového rváče, opilce a tlachala, Člověka hrubáho a vilného, namířena jest proti správci-tesaři a má za základ asi franc. fabliau. III. Reves tale (470 her. v.V povídka správcova, člověka chytrého, zištnéno a skou- pého na řeči, je odpovědí mlynáři a stejně hrubého kalibru; obě jsou komickou silou, charakteristikou i místní barvitostí nejlepšími plody fraškovité novelly a nejvlastnější plody Ch-ovy. IV. Stejného rázu je neukončená Cokes tale (98 her. v.), povídka kuchařova. V. Man of lawes tale (152 sedmiřádk. strof s prologem o 98 her. v.), povídka chytrého, učeného, zkušeného právníka o osudech kře- sťanské Constancie, je pathctická, ale opravdu i poetická legenda, pendant ku spracování Gowerovu, někdy druhu, nyní soupeři Ch-ovu, jenž se ho zde několikráte ironicky dotýká. Ví. Wif of Bathe's tale (1264 her. v.), starší to plod Ch-ův, o němž výše je zmínka, do- plněný vtipným a duchaplným vypravováním, Jehož myšlénka je, že Žena stoji především o vládu. VII. Freres tale (400 her. v.), po- vídka žebravého mnicha, jejž Ch. nakreslil s velikou silou satirickou, siláka, chytrého, lísavého pokrytce, jenž sladce šeptá' a ne- odolatelně se plíží v přízeň boháčův a Žen, je namířena proti >sompnourovic, s nímž se na smrt nenávidí a hašteří. VIII. The sompnoures tale (630 her. v.), povídka exekutora duchov- ního soudu diécésálního, postavy to kreslené se zřejmým odporem Ch-em, surového, pod- platného. tupého a ukrutného ničemy s tváří ohnivě rudou a malýma očkama. msti se zase na mniších; je z nejsmělejších a nejsytějších čísel »Cant. povídekc, spracována na zá- kladě franc. >disu de le vescie a prestrec. IX. Clarkes tale (160 sedmiř. strof a 6 šcstiř. s prologem o 56 her. v), povídka nesmělého, snivého a učeného studenta oxfordského, stoupence humanismu Petrarkova, podává starší práci Ch-cvu >Griscldu€, o níž psáno výše. X. Merchantes tale (1204 her. v.), po- vídka kupcova, obsahuje novellu o >Lednu a květnuc, jež byla již charakterisována. 9G Chaucer. XI. Squieres tale (692 her. v.), povídka mla- dého rytíře, dvacetiletého syna »knightcova€ (viz I.), módního, veselého a dvorsky vycho- vaného hocha, je neukončená kouzelná bá- chorka orientální jemného básnického vděku. XII. Frankeleines tale (944 her. v.), povídka svobodného statkáře, je uměle rhétoricky vypracovaný bretonský lai, jejž také Boccaccio (Dccameronc X., 5) podal, ovšem ne s tou hloubkou a vroucností jako Ch. XIII. Doc- toures of physik tale (292 her. v.), povídka výdělkářského lékaře, je starší báseň Ch-ova o' Virginii (viz výše), kterýžto krvavý příběh vhodné je vložen do úst chirurgovi. XIV. Par- doneres tale (682 her. v.), povídka prodavače odpustkfi, figurky, na níž Ch. zvláště si dal záležeti, venkoncem pokryteckého a výděl- kářského ničemy s bezvousou tváří, zaječíma očima, dlouhými lněnými vlasy a kozím hla- sem, ienž beze studu líčí své výdělkářské řemeslo a na zkoušku káže společnosti velmi zábavně a charakteristicky proti opilství, ob- žerství, karbanu a klení a vykládá výstražnou bajku o třech tovaryších, kteří jdouce hledat smrti potkají se s Věčným židem, jenŽ je od- káže do lesa, kde najdou poklad, a ten je příčinou jejich smrti; znesváří se o něj, dva zabíjí třetího, ale umírají vínem, jeŽ zemřelý otrávil. Bajka tato, známá z »Cento novelle antichec, spracována je Ch-em s tajemnou a silnou poesií. XV. Shipmannes tale (462 her. v), povídka námořníkova, podává pikantní franc. fabliau o mnichu Donu Johnovi, jenž penězi, které si vypůjčil od manžela, kupuje si přízeň jeho Ženy, a je z nejlepších cisel »Povídek cant.«, neobyčejně šCastnč kom- ponovaná a virtuosně a lehce traktovaná. XV^I. Prioresses tale (34 sedmiř. strofy s pro- logem 18 her. v.), povídka převorky, osoby dobré a poněkud škrobené, je Mariánský zá- zračný příběh. XVII. Rime of Sire Thopas (204 verše v balladických strofách s prologem o třech sedmiřád. str.) vypravuje básník sám ; je to neobyčejně jemná a zdařilá parodie ba- -okního umění minstrelského. XVIII. Tale of Melibeus (prosa s prologem o 48 her. v.) je chudá allegorická povídka skoro přeložená z franc. traktátu, již vykládá zase autor, když hostinský nechce již poslouchati »Sira Tho- pasac. XIX. Moukes tale (97 osmiřád. strof s prologem o 102 her. v.), povídka mnichova, statného tělnatého pána, zkušeného světáka, jenž je vášnivým lovcem, ale velmi nedbalým rcholníkem, je sbírkou kratších tragických příběhů s didaktickou příchutí a leckde jar- marcčním pathosem. XX. Nonne prestes tale (696 her. v.;, povídka kněze řeholnic, podává zvířecí báji, bajku o kohoutu a lišce opřenou o »Roman de Renart* a s neobyčejným roz- marem a lehkou jiskrnou ironií vypravovanou. XXI. Second nonne tale (79 strof sedmiř.), povídka řeholnice provázející převorku, je stará báseň Ch-ova, »Lyfe of seynt Cecyle« (viz výše). XXII. Chanones yemannes tale (928 her. v.), povídka sluhy kanovníkova, jenž s pánem svým na cestě k poutníkům se při- pojuje; sluha dohodne se s hostinským, načež kanovník, jenž tomu chtČl zabrániti, opouští společnost a sluha vypravuje o pánu svém, jenž je alchymistou, a o jiném kanovníkovi, také alchymistovi, odkrývaje jejich podvody; satira Cn-ova dopadá tu zvláště zlostně a mstivé na tento zlořád. XXIII. Manciples tale (436 her. v.), povídka Šafáře z konviktu, je mythologický námět silně moralisticky na- třený. aXIV. Persones tale fprosa), povídka faráře, ctného kněze a horlivého pastýře svého lidu, stoupence Wiklifova, je kázáním o po- kání; bohužel nedochovalo se nám v původní versi Ch-ové, nýbrž je dílem pozdějším a cizím. Poslední desetiletí života Ch-ova, v němž vznikly »Canterbury tales«, opět se zasmu- šilo. R. 1391 ztratil Ch., neznámo proČ, svůj úřad a bída doléhala na něj zase. Na podzim r. 1393 poslal dosti rozmarnou epištolu dvor- skému básníku Jindřichu Scoganovi, kde žádal o přímluvu u krále, a 28. ůn. r. 1394 dostala se mu od něho roční renty 20 liber. V této době vznikly různé menší literární práce Ch-ovy: tak pojednání o astrolabiu pro syna jeho Ludvíka (neukonč., 1391); epos Anelida and Arcite f45 sedmiřádk. a devítiřádk. strof), jež se nám aochovalo jako zlomek záhadného plánu upomínající na 9Knightes tale* i »Pala- mona a Arcitu«; dále lyrické básně ně- které, jež jsou však v celku prostřední a v nichž Ch. podléhá franc. šabloně, tak různé ballady, envoye a compleynty, většinou pří- ležitostné. R. 1391, když ztratil úřad, napsal v balladách dialog Fortune boěthiovského rázu ; na poč. r. 1398 vznikla ballada Stálost, v níž napomíná Richarda II., jehož špatná vláda činila nenáviděným v lidu; později, když vě- řitelé jej stíhají a ohrožují vězením, píše bal- ladu na >prázdný měšec*, načež král ujímá se ho zvláštním patentem zaručujícím mu bezpečnost na dvě léta; tutéž balladu poslal pak po pádu Richardově Jindřichu IV. s pros- bou o podporu, jež mu byla v obnosu roč- ních 40 marek povolena (v říj. 1399). Ch-a právem pokládají za prvního moder- ního básníka angl., jenž vybředl ze středo- věké básnické scholastiky a byzantinismu. Je to první veliký básník angl., jenŽ nebyl knězem, nýbrŽ laikem, první básník angl., jenž vyslovoval idee renaissanční, první, jenž vedle Wiklifa položil základ v k angl. jazyku spisovnému. Idiom, jímž psal. neodlišoval se asi mnoho od řeči dvoru; je to východo- střcdozemský dialekt s jihovýchodním zabar- vením. Ch. stvořil také rhythmickou formu shodující se s duchem tohoto jazyka, verš desetislabičný jambický, v němž největší bás- níci angličtí sbásnili své nejlepší plody; je to přetvořený starorománský dekasyllab (ital. endecasillabo). Rozvoj Ch-ův rozvrhuje sií důvodně ve tři období: 1. francouzské, jež sáhá do r. 1372; 2. italské, r. 1372—84, v němž hlavně Boccaccio a Dante v Ch-a působí, první spíše obsahově, druhý více formové, stilem básnickým; 3. období národního rea- lismu. Souborná vydáni dél Ch-ových jsou četná; jmenujeme z nich: Thynncovo (1532"; Chaudeau — Chauer. 97 Stowcho (1561): Spcghtovo (1598 a 1602); Tyrwhittovo (1798 a část.); Urryho (Edinb., 1782); Bellovo (1861); Nicolasovo (1845 a č.); Morrisovo v Aldine edition of thc British Poets (nejlepší). R. 1867 založena byla Fre- dcrikem Furnivallem Chaucer Society, jež se stala střediskem badání chaucerovského a ve svých publikacích podává diploma- tické otisky i >autotype spccimens* rukopisů Ch-ovvch a kritické práce domácích i cizích učencův o Ch-ovi. Vědecké vydání >Cant. talesc posud chybí; nejlepší je Tyrwhittovo se studiemi (1775—78) a jednotí, povídek s pozn. a glossářem v >Clarendon Press Se- rics*. — Životopisy Ch-ovy podali: Tyr- whitt a Nicolas ve svých vydáních Ch-a; Godwin, Hist. of the lifc and age of Ch. (1803); Fiedler, Einleit. zu Ch.'s Leben u. Wcrkcn (1844); Ward v »English men of Ictters* (1879) a j. — Kritické spisy lite- rárnt i ňlologické o Ch-ovi jsou: Sandras, Étude sur Cn. (Paříž, 1859); Kissncr, Ch. in seinen Beziehungen zur itaí. Litteratur (1867) a předem Bernhardtcn-Brinkovy znamenité práce: Ch., Studien zur Gesch. s. Entwicke- lung u. zur Chronologie s. Werke (1870), Ch?s Sprache u. Verskunst (1884) a v Gesch. der engl. Litteratur II. (1893). Do němč. přel. Canterb. povídky Hertzberg (1866), úplného Ch-a A. v. Důring (Strasb., 1883 a n.). Šld. Cbandean [šodój, franc: l. teplý nápoj z vína, kořeni a cukru, svatební polívka (ráno po svatbě); 2. teplá omáčka z vína, žloutku, cukru a citrónové šťávy k moučným pokrmům. Chavdes-Alnes ]šódzég{, hl. m. kantonu v arr. St. Flour franc. dep. Cantal v Auvergni, 650 mn.ro., v úzkém horském žlebu hor- ského řetězu Aubrac, jímž teče přítok Truyěry. ^íá starý zámek Couífour a 1070, jako obec 1674 ob. (1891). Proslulým jest pro 5 svých teplých pramenů, nejteplejších to celé Francie <.57-81'5®C), vyvěrajících ze svoru podobného rule. Prameny ty byly známy již Římanům pod jménem Aquae Cálentes\ obsahují dvoj- uhličitan sodnatý, něco jódu a brómu a po- skytují za den 9749 M vody, největší z nich, Sourcc du Par, 4850 hl. Užívá se jich ku kou- pání i pití proti dně, chronickému rheuma- tismu a neuralgii. Tři lázeňské budovy nejsou valné; roční návštěva asi 1000 hostí. Též jest zde železitá kyselka. — Kanton má na 30323 km- v 12 obcích 6493 ob. (1891). Cbavdet [šódé] Antoine Denis, sochař franc. (♦ 1763 z Paříži — f 1810 t.). Obdržev r. 1784 velkou římskou cenu, cestoval do Itálie a zabýval se studiem antických památek so- chařských. První jeho větší práce, s níž na veřejnost vystoupil, byl reliei Umírající vojín v sloupové síni Pantheonu, načež rychle ná- sledovala řada ostatních děl, stejně nesamo- statných a na antice závislých: Napoleon /., socha ve sboru zákonodárném v Paříži ; socha Cincinnatus a mnoho poprsí portraitních ; ko- nečné za nejlepší se uznávají: jeho Klečící Amor (v Louvrů), Mladé dévČe s mimosou a Pastýř Forbas s malým Oidipem (v Louvrů). — Choť jeho Jeanne Elisabeth roz. Gab ion Otífiv Slovnik Naučný, sv. XII. 232 itgy. (♦ 1767 — t 1830] byla malířkou podobizen a cenrů ze Života dětského. J-k. Ohandfontaine [šofontén], lázeňské místo v arr. a belg. prov. lutyšské v romantickém údolí ř. Vesdry, na žel. trati Brussel-Herbes- thal, s 1754 oby v. (1890); má prádelny vlny a četně navštěvované, od r. 1250 známé teplé prameny, obsahující sirovodík (32° C). Poblíž poutničky kostel Chěvremont. Chand-ftold [šofroá], jemné ragoůt z drů- beže, podává se jako mayonnaisa. Chandlére [šodiér], přítok řeky sv. Va- vřince s pr. str. v Kanadské provincii que- becké ; vyvěrá z jezera Megantického nedaleko hraníc Spoj. Obcí sev.-amer. a ústí má asi 11 km nad městem Quebeckem. Délka jest 145 km ; proslulé jsou krásné vodopády 94 m vysoké. Chandoir (rus. Šoduar) Stanislav, nu- mismatik (♦ 1790 ve Varšavě — f 1838 na statku u Žitomeřc), pocházel z rodiny franc, dávno v Polsku usedlé, a zabývaje se archaeo- logií, shromáždil znamenitou sbírku mincí. Vedle menších pojednání vydal dílo Aper^u sur les monnaies russes et sur monnaies étran- géres atd. (Petrohr., 1836, 3 d., rusky 1837 a 1841), jež bylo vyznamenáno cenou Demidova. Chandordy [šo-]Jean B. Alex. Dam aze, hrabě a státník franc. (♦ 1826 v Agenu). Vstou- pil r. 1850 k diplomacii a r. 1868 stal se ředi- telem úřadů v ministerstvč věcí zahraniČných, ve kterém setrval i po pádu císařství a za- stupoval Favrea na shromážděních národních v Toursu a Bordeauxu. Dne 10. října 1870 vydal k mocnostem evropským okružní list proti zabrání zemí franc. Prusy a v list. t. r. a v lednu 1871 nové dva listy, ve kterých obviňoval Prusy z barbarského vedení války. R. 1873 byl vyslancem v Bernu, 1874 v Ma- dridě a při' konferencích cařihradských r. 1876 až 1877 konaných působil jako mimoř. zá- stupce vlády franc. pro shodu rusko-francouz- skou. Gambetta r. 1881 jmenoval ho vyslan- cem v Petrohradě, ale Ch. úřad nenastoupil; neboť vláda Freycinetova ho nepotvrdila a Ch. r. 1885 odstoupil ze života veřejného. Vydal: La France á la suitě de la ^uerre de i8yO. (Pař., 1887); De Vétat polit ique de la nation franc. (Pař., 1888); La France en /ÓV?/> (t., 1889). * Chandron [šodronj, franc, kotlík; jako míra totéž co angl. Cnaldron (v. t.). Chaner Josef, herec čes. (* 1805 v Praze — f 1859 t.), syn zámožných rodičů, studoval gymnasium v Praze a hodlal studovati práva, avšak vystoupiv r. 1825 několikráte jako ochot- ník, odial se divadlu zcela. R. 1827 byl přijat za člena divadla stavovského pro německá představení za plat, projčcská zadarmo. Pobyv pak nějakou dobu ve Štýr. Hradci, povolán byl řed. Stógrcm do Prahy r. 1844 pro česká i něm. představení. Od té doby až do smrti své byl Ch. členem pražského divadla a zjed- nal si svou dbalostí uměleckou a správností občanskou nejlepší povést. Když r. 1846 při nastoupení ředitele Hoffmanna stal se Josef Kaj. Tyl dramaturgem pro hry české, posta- ven mu Ch. po bok jako regisseur, ve kte- 7 98 Chaufailles — Chaumette. rcmž úřadč za okolností nepříznivých a ne- utěšených o rozkvet českého umění drama- tického všemožně se přičinil. Jako herci vytý- kala se mu přílišná střízlivost v pojímání úlon, avšak právě tato vlastnost dodávala jeho výkonům rázu reálnosti a životní pravdivosti. Ch. vystříhal se oblíbeného tehdy jalového pathosu, ve kterémž směru svůj věk předstihl. Vynikal v úlohách charakterních a v dobré paměti zůstaly jeho výkony, jako Vilém Telí, Nathan Moudrý, Julius Caesar, Adam Brook ř» Karla XII. návrat do vlasti*), Abbé de TÉpée (•Hluchoněmý*), Mornand (»Brute, pusť Cé- sara*), KoUaš (»Divotvorný klobouk*). Jeho přičiněním vypraven 1856—58 pro česká před- stavení cyklus dramat Shakespearových. Sna- žení Ch-ovo neslo se vůbec k vyšším směrům, avšak jeho snaha nedocházela žádoucí pod- pory u ředitelstva. Ch. byl měšťanem praž- ským a vlastníkem nákladnického domu »U Se- dlerů*. Ve věku dětském stihla ho vážná nehoda; spolužák zranil mu pérem oko, na něž pak Ch. oslepl. JLT. Chaufailles [šofajj, hl. m. kantonu v arr. CharoUes franc. dep. Saóne-et-Loire, 400 m n. m., na ř. Bottoretu; má značný textilní prů- mysl, výrobu klobouků, oleje, mlýny pily a 1931, jako obec 4473 ob. (1891). — Kanton má na 10132 kwr v 10 obcích 13.147 ob. Chauffard [šofár] Paul Emile, lékař franc. (* 1823 v Avignone — f 1879 v Paříži). R. 1857 stal se prof. agrégé na lék. fakultě v Paříži a zároveň lékařem v nemocnicích, r. 1870 převzal po Andralovi professuru všeobecné pathologie. Byl mírným stoupencem vitalismu, jaký se pěstoval na škole montpellierské, a vynikal jako výborný učitel. Z četných jeho dél buďtež uvedeny: Essai sur les doctrines médicalcs suivi de quelques considérations sur les fiévres (2. vyd. 1846) ; Lcttres sur le vita- lišme (1856); Parallele de la goutte et du rhuma- ř/sme (1857); Étude comparée du génie antique čt de Vidée moderně en médecine etc. (1858); )^incipes de pathologie generále (1862); De la spontanéité ct de la spécificité dans les malá- dies (1866); De Cidée de vie dans la philosophie contemporaine (1868); Andral. La médecine franqaise de 182O á 18 3o (1877); La vie (1878); De la situation de Venseignement médicale en France (1878]. Chaukove, lat. Chauci, staron. liohé, t. j. vysocí, slul kmen germánský, obývající v kra- Íinách při Severním moři mezi Labem a Emží. *od panství římské přivedl je r. 12. př. Kr. Drusus; r. 47. odtrhli se od císařství řím., podporovali r. 70. Batavy a ustupujíce zne- náhla od Labe na jihozápad, splynuli nejspíše se Sasy. Jméno jejich uvádí se ještě r. 460. Chaoliao [šóliak] viz Guy de Chauliac. Chaolien [šólió] Guillaume Amfrye, abbé, básník ťranc. (* 1639 — f 1720), byl nějaký čas na dvoře krále Sobicského, načež přidruživ se k vévodům Vcndómským, žil s nimi hýřivě jednak z vypočítavosti, jednak ze skutečné záliby. Vypráví se, že Ludvík XIV. nepřipustil ho do Akademie pro zhýralost :i ic Ch. nečestně hospodařil se jměním vé- vody Vendómského. Sinekury jeho vynášely mu 30.000 liber ročně. Jako erotický básník náleží skupině t. zv. epikurejců, básníků svě- táků; činí však také již přechod k filosofům, k Voltairovi. Verše jeho jsou spíše nedbalé než elegantní. Nejlepší z nich jsou Fontenay, Retraite, Mon portrait, verše na smrt La Farea. Vyšší cenu než verše mají listy jeho ke slečně Delaunayové, již vroucné a bez- nadějně miloval. Díla Ch-ova byla vydávána nejčastěji s La Fareovými (v Lyone, 1714; v Paříži 1750, 2 sv.; t, 1774, 2 sv.); o sob^- Fouquetem 1774, 2 sv., a Lémonteyem 1825. Listy Ch-ovy vydány souborně s listy slečny Delaunayové; r. 1850 vydal markýz de Béran- ger jeho Lettres inédites. Srv. Sainte-B^^uve, Causeries du lundi, I. Šíd. ChaullodiUI SI oan i i Bl., jediný druh svého rodu (Ch. Bl. Schn.), podivná rybka měkko- ploutvá (řádu Physostomi) z nepatrné čeledi Sternoptychidae. Má tělo podlouhlé a dosti štíhlé, zdélí 30 — 32 cw, trup se stran splo- štělý a drobnými, teninkými, snadno opadá- vajícími šupinami pokrytý. Hlava jest vyšší trupu a také se stran smáčkla, tlama velmi široká, s dlouhými zuby trvale ze tlamy vy- čnívajícími, tak že ryba úst ani zcela zavříti nemůže. Předlouhých takových zubů jest v každé kosti meziČelistní čtvero; i přední zuby v čelisti dolejší jsou rovněž tak olouhé. Bezzubá čelist hořejší má jen okraj pilovitý. Na zpodní ploše hlavy, trupu i ocasu jsou řady bodů světélkujících. Z ploutví neschází žádná, hřbetní ploutev jest na přední části hřbetu, krátká řitní až vzadu před ocasem a nad ní jest ploutev tuková s okrajem často roztřepeným. Dravá tato ryba jest domovem v moři Středozemním. Br. Chanlnes [šónj, hl. m. kantonu v arr. Pé- ronne franc. dep. Somme, 100 m n. m., na plateau Santerrském, na žel. trati Amiens- St. Quentin; má pomník grammatika Lho- monda, jehož jest rodištěm, provaznictví, vý^ robu elastických látek, cukrářství, přehřivárny loje a 1242 ob. (1891). R. 1621 povýšeno na vévodství pro rodinu de Luynes. ~ Kanton má na 134-14 km*- v 23 obcích 9356 ob. Chaumette [šomětj: 1) Ch. puškař, se- strojil r. 1751 ručnici, u které se náboj vpra- voval do komory od zadu, takže se mohlo nabíjeti kulkou větší, neŽ byl vývrt hlavně. Hlaveň měla u komory průměr větši než v ostatní délce. Při výstřelu musila se kulka, tlakem prachových plynů ku předu hnaná, vtlačiti do užšího vývrtu, který pak těsně vyplňovala, takže síla náboje náležitě se mohla vyvinouti a svůj účinek na střelu soustře- diti. Bs. 2) Ch. Pierre G as pard, revolucionář franc. (* 1763 v Neversu — f 1794 v Paříži). Byl v mládí svém plavčíkem, na to kramá- řem, písařem a konečně členem redakce listu »Lcs Révolutions de Parise. Vlivem Prud- hommeovým a Desmoulinsovým stal se u lidu j)ařížskéhó velmi oblíbeným, tak že stal se členem nové kommuny pařížské a 10. srp. 1792 zvolen byl jako kandidát jakobinský za pro- V Chaumiére — Chaussard. 99 kurátora kommuny. Přijav místo křest, jména jméno Anaxagoras, stal se důvěrníkem Hé- Ixírtovým a později Dantonovým a byl jejich nástrojem proti Oirondistům, proti kterým bvl hlavním svědkem. Omámen svou mocí, choval se drze proti Ludvíku XVI. i proti královiiě a podával návrhy přímo šílené. On by) mezi původci výstřednosti, jichž se luza dopouštěla, a provedl, že byl zřízen tribunál, že zaveden byl místo náboženství kult roz- umu, jehož veleknězem byl Ch.; on navrhl, aby zničeny byl^ všechny sochy a obrazy svatých a nádobí bohoslužebné; by všichni vojenští uprchlíci byli postříleni, aby zaveden byl zákon o podezřelých, by zřizovány byly přenosné guillotiny, jež by město od města byly vozeny, ano s Hébertem umluvil plán, obžalovati královnu z nemravného života. Znenáhla moc jeho stala se Robespierrovi nepohodlnou a proto po odstranění Hébertově byl na obžalobu Robespierrovu zatčen a 17. dub. 1794 popraven. dukomiére [šomiér], francouz., slaměná chatrč. Chamaont [šom6iiJ: 1) Ch., horský hřbet v Juře ve švýc. kantonu neuchátelském, tvo- ficí pokračováni Chasseralu (y. t.). Rozkládá se na sev. od Neuchátelu, odkudž možno ho v IVj hodině dostoupiti. Vrchol 1189 m n. m. vys. poskytuje jednu z nejvelkolepějších vy- hlídek ve Švýcarsku, na Alpy od Montblanku až po Santis a pod nimi se rozkládající roviny a jezera. Poblíž vrcholu jest rozsáhlý hostinec. Při úpatí Ch-u jsou vinice a četné villy, pak až do výše 1000 m hustý jedlový les a nad ním tučné alpské pastviny. Lomy poskytují Žlutý kámen stupně neokomského, ze kterého postaveno jest skoro celé město Neuchátel. 2) Ch. cn Basslgny [Si basiňi], hl. m. kantonu v arr. a franc. dep. Haute-Marnc v Charapagni, na návrší 312 m n. m. vys. mezi ^^arnou a Suizou, přes niž vede pro- slulý železniční viadukt, 600 m dl. o 50 oblou- cích, na tratích St. Dizier-Ch.-Gra]{, Troycs- Ch.-Langrcs a Ch.-Chátillon sur Seině. Jest sídlem úřadů dep., soudu 1. inst., porotního a obchodního soudu, vrchního horního úřadu, kommanda 13. divise a 26. brigády pěchoty, filiálky Franc, banky, má 4 kostely, mezi nimi krásný gotický kostel sv. Jana Křt. zXlll— XV. stol. s vysokými věžemi a krásnými obrazy a skulpturami, pěknou radnici a před ní pomník vynálezce osvětlování plynem Lebona, novou budovu prefektury, justiční palác s krásným porotním sálem, vítězný oblouk Napoleona I., dále lyceum, seminář, norm. školu, knihovnu s 35.000 sv., 219 rukopisy a 342 prvotisky, museum a 10.626, jako obec 12.852 ob. (1891). Z průmyslových závodů má Ch. továrny na vlněné látky, rukavice, nože, cukr, bělírny vosku a koželužny. Obchod vede se železem, uhlím, plátnem, vlnou, kůžemi a obilím. Neda- leko Ch-u jsou železné doly, 5 km odtud proslulé opatství Valdes-Écoliers, založené r. 1212. — Ch. byl hl. m. území Bassigny a majetkem hrabat ze Champagné, z jichž zámku z X. stol. zachovala se věž zv. Haute feuille. Dne 1. břez. 1814 uzavřen zde na dobu 20 let čtyřspolek m.ezi Ruskem, Rakouskem, Anglií a Pruskem. Účelem bylo zachování světového míru a byl to následek nezdařeného pokusu o vyjednaní míru s Napoleonem I. v Chátil- lonu (v. t.). Každá ze súčastněných mocností zavázala se postaviti armádu o 150.000 mužů a Anglie vedle toho k ročnímu příspěvku 5 milí. Ib. st. až do té doby, kdy armády se vrátí domů. — Arrond. chaumontský má na 2448-74 km* v 10 kant. (Andelot, Arc-en- Barrois, Bourmont, Chátcauvillain, Ch., Clef- mont. Juzennecourt. Nogent-en-Bassigny, St. Blin a Vignory) v 195 obcích 79.782 ob. (1891), kanton na 27809 km* v 22 obcích 18.892 ob. (1891). _ _ 3) Ch. en Vexin [-an vckscnj,hl. m. kant. v arr. Beauvais franc. dep. Oise, 134 m n. m., na ř. Troěsně a trati Paříž-Pontoise-Gisors; má zříceniny hradu, který postaven byl na obranu hranic franc. proti Normandii, mlýny a 1412 ob. (1891). — Kanton má na 28769 km* v 37 obcích 11.988 ob. 4) Ch. Porcien (-porsicn], hl. ra. v arr. Rethel franc. dep. Ardennes, 205 m n. m.; pivovar, mlýny a 916 ob. (1891). Zde bylo slavné opatství praemonstratské Ch. nebo La Piscine, zal. r. 1147 hrab. Jindřichem z Por- cienu, které za revoluce úplně zaniklo. — Kanton má na 174 07 km* v 20 obe. 7624 ob. 6)Ch. sur Loiře [-syr-loár],méstys vkant. Montrichard v arr. Blois franc. dep. Loir-et- Cher, na 1. bř. Loiry a trati Paříž-Bordeaux ; má zámek hrabat z Blois z X. stol., v němž bydlela za svého vyhnanství paní ze Staělu, a 1103 ob. (1891). Chauna, brazilský název rodu ptáků vru- bozobých, chřástalům podobných, z čeledi Palamedcid; mají však jen v týle hlavy vzty- čitelnou chocholku. Ch. chavária Illig. jižní Ameriky má barvu černave šedomodrou s čer- ným obojkem krčním a dvěma bílými skvr- nami na hřbetě. Bše. Ghamiy Išoný], hl. m. kantonu v ar. Laon franc. dep. Aisne v Picardii, 56 m n. m., při ústí kanálu sv.-Quentinského do Oisy, na žel. tratích Paříž-Ch.-St. Quentin, Anizy-Ch. a Ch.-St. Gobcin se spojením do Brusselu, sídlo obchod, soudu, má velké brusírny na zrcadlová skla, hutě železné a měděné, výrobu plátna, cukru, lučebnin, stavbu lodí, značný obchod a 9033, jako obce 9315 ob. (1891). Město utvořilo se v XI. stol. kolem hradu Colmiacum čili Contasium hrabat z Verman- doisu. — Kanton má na 15850 km- v 20 ob- cích 21.269 ob. Chamieyské ostrovy [šosej-], skupina asi 50 skalnatých ostrovů v zálivu Cancalském franc. dep. La Manche, 12 km z. s.z. od Gran- villu. Ostrovy oddělily se od pevniny teprve v XIII. stol. Největší z nich a jedině obydlený jest Grande Ile, s opuštěnou tvrzí, žulovými lom^ (kamenem tímto lemuji se cbodníkjr pařížské), mnoho králíky a asi 150 ob., kteří provozují lov ryb, humrů a crevctt. Chaussard |šosár| Pierrc Jean-B., spis. •franc. (♦ 1766 v Paříži — f ^^-^ t.). hájil 100 Chausse ďaisance — Chauvct. revoluci r. 179Í spisem Lettre ďun homme libře á Veselá ve Raynal (pod pseud. P u b 1 i c o 1 a) a r. 1792 siřil ji v Belgii; později byl hlavním tajemníkem vyučování a za císařství profes- sorem literatury v různých městech; r. 1814 propuštěn Ludvíkem aVIII. Přední práce Ch-ovy jsou: Théorie des lois criminelles (nS9) ; DePAllemagne et de la maison d* Autriche{^192) ; Mémoires . . . sur la révolution de Belgique et du pays de Liége (1793); Essai philos. sur la dignitě des arts (1798); Le Nouveati Diable bofteux (1798, 2 sv.); Fétes et courtisanes de la Grece (1801, 4 sv.); fíeliogabale (1803); Pausanias francais (1806), kritiky soudobých kreslířů franc); Poétique secondaire ott essai didactique (1817), nejlepší práce jeho ver- šem. Sld. Chamise ďaisanoe [šos dézáns], druh prkenných, uvnitř dehtem natřených rour zá- chodových; bývají též hliněné, uvnitř polé- vané. Ghaiuisée [šose], franc, silnice. GhaiuiBe-Trappe [šos trap] v. Kotevky. Oliaiuisler [šosiéj Frangois, lékař franc. (* 1746 v Dijonu — f 1826 v Paříži), působil v Dijonu jako lékař nemocniční a soudní a pak jako prof. anatomie. Svými pracemi získal si tak zvučného jména, že byl r. 1794 povolán do Paříže a působil tu velmi platně při reor- ganisaci vys. učení »École de santé«, sám pak stal se prof. anatomie a fysiologie při »Ěcolc centrále de santé«. Ch. vynikl zejména jako chirurg, anatom i zoolog, jenž přispěl velkou měrou k ustálení anatom, názvosloví, zejména svalů. Jako lékař byl přívržencem vitalismu. Z velmi četných jeho prací uvádíme: Mém. sur les moyens propres a determiner i » respi- ration des enfans naissans (1781); Ex^usition sommaire des muscles, suivaitt la classification et la nomenclature méthodique adaptées au cours d* anatomie de Diion (1789); Tables synopti- ques (1799 — 1826); Médecine légale (1809); Planches anatomiques (1823). Ghaiuisin [šosén], hl. m. kantonu v arr. Dole franc. dep. Jura, 196 m n. m., na Orainu, přítoku Doubsu, a na trati Chágny-Dóle ; pro- vaznictví, prádelny lnu, koželužny, cihlárny, olejárny, mlýny, výroba sýru podobného gru- yěrskému a 1184 ob. (1891). R. 1724 bylo po- výšeno na vévodství pro Jindřicha z Bour- bonu. — Kanton má na 16214 km* ve 20 obcích 8965 ob. Ghaossare [šosýrj, franc, obuv. Ghaatanqua [čatákva] , krásné jezero v stej- nojmen. hrabství v záp. části státu Nového Yorku Spoj. Obcí sev.-amcr., 8 ktn od jezera Erie; má délku 33 km, šířku 2—5 km, jest 393 m n. m. a 221 m nad jezerem Erie; řekou Allcghany odtéká jeho úvodí do Ohia. Na jezeře paroplavba z Mayville do Jamestownu. Ghaaveau (šóvój Auguste, zvěrolékař franc (* 1828 ve Villeneuve-la-Guyard). Vy- studoval zvčrolékařskou školu v AI fořtu a usadil se v Lyonu, kde byl později prof. anatomie a fysiologie na zvěrolékař, ústavě a pak i jeho ředitelem; r. 1875 stal se vrch. inspektorem veškcrvch zvěrolékařských škol a r. 1886 prof. srovnávací pathologie při mu- seu přírodovědeckém v Paříži. Vyniká vše- strannou činností literární, zejména sluší uvésti práce týkající se nemocí nakažlivých a epidemických, dále různých fysiologických problémů a pak velmi přehledné a přístupné práce souborné, jako je Traité ď anatomie comparée des animaux domestiques (1857, 4. vyd. 1889—1890) a Vaccine et variole atd. (1865 s Viennoisem a Meynetem). Mimo to napsal velkou řadu odborných článků do časopisů a sborníků. Ghauveav-IaaMrde [šo vó lagardj C 1 a u d c Frangois, advokát franc (* 1756 v Chartrech, 1 184l), vynikl za revoluce jako obhájce Char- lotty Cordayovy, královny Marie Antoinetty, princezny Alžběty, Brissota, Mirandy, paní Rolandové a za stodenního císařství generála Bonnairea. Vydal: Théorie des États-généraujc OH la France régénerée, ijSq. (Paříž, 1816); Notice hiatorique sur le proces děla reine Marie- Antoinette et de Mme Elisabeth de France (t-, 1816); Exposé simple et fidéle de i a conduite du général Bonnaire (t., 1816). Chawel [šovělj Théopnile Narcisse^ malíř, ryiec a lithograf franc. (* 1831 v Paříži). Studoval na École des beaux-arts za Picota, Belleta a ďAlignyho a se zvláštní oblibou zaměstnával se krajinářstvím. Provedl: Upo- mínka na park v Neuillr (1855); Břehy Seiny u Neuilly (1857); Les ve Fontainebleau (1859); Okoli u Avranchesu (1864); Večerní krajina (1869); Z okoli Montpellieru. Později s dobrým výsledkem radiroval a lithografoval a pracoval pro »Illustration nouvellec a »Gazette des beaux-artsc. J-k. Chauvelin [šovlěn] Bernard Francois, markýz, státník franc. (* 1766 — f 1832), při- dal se k hnutí revolučnímu a v 1. 1792 — 93 byl vyslancem v Londýně. Po přerušení diplo- matického spojení s Anglií vrátil se do Paříže, byl vězněn a stal se konečně členem tribu- nátu, ve kterém vystupoval rázně proti pře- hmatům prvního konsula, zvláště se opíraje proti založení řádu čestné legie. Proto Napo- leon ho nemiloval a teprve r. 1803 učinil ho prefektem depart. Lysu. Za restaurace náležel Ch. v komoře poslanců k opposicí. Ghauvenet | šovné | W i 1 1 i am, mathematik a astronom americ (* 1819 — f 1870). Pů- sobil jako učitel matnematiky, až r. 1845 stal se professorera astronomie a mathem. při námořní akademii Spoj. Obcí a zároveň byl ředitelem observatoře. R. 1859 povolán za prof. mathem. na Washington University v St. Louisů, kdež působil po deset roků. Vynikl důležitými pracemi mathem.: The binomical Theorem and Logarithmus (1843); Pťatte and spherical Trigonometry (1850); New met hod of correcting lunar Distauces (1850); Manuál of spherical and practical Astronomy (1863); Ele- mentary Geometry. Ghanvet [sově] Charles Alcxis, franc virtuos a skladatel na varhanv (* 1837 — t 1871), žák konservatoře pařížské. Byl var- haníkem v četných chrámech pařížských, po- slOzc u Sv. Trojice (od r. 1869). Napsal řada Chauvigny — Chavanne. 101 znamenitých skladeb pro varhany, těžících 2 nejmodernějších technických pokroků ná- stroje. Okauvig^y [šoviňi), hl. m. kantonu v arr. Montmohllon franc. dep. Vienne, 130 m n. m., na Viennea na žel. trati le-Blanc-Ch.-Poitiers; zříceniny zámku a zajímavého kostela sv. Petra z r. 1100, koželužství, hrnčířství a 2223 ob. (1891). — Kanton má na 227'58 km^ v 11 ob- cích 9391 ob. _ Chawvln [šovenj: 1) Ch. August, malíř belg, starší školy důsseldorfské (* 1810 v Lu- tichu). Již v útlém mládí přišel do Cách a vě- noval se s počátku stavitelství. R. 1831 odešel však do Dússeldorfu, kdež obrátil se k ma- lířství a vstoupil na akademii za Wilh. Scha- dowa. Po několik let byl učitelem kreslení u prince Neuwiedského a r. 1841 vrátil se do Dússeldorfu, kde v^^stavil své první obrazy, provedené úplné v duchu školy Schadowovy ; byly to Modlitba Moj^iáova^ Odpočinek na útěku do Egypta a j. Na to povolán na akademii lutyšskou, jejímž ředitelem se stal. Z jeho děl uvádíme ještě: Hagar na poušti; Viývánt sv. tří krdlu; Obraceni Saulovo; Biskup lutyšský na hostině u Pippina Heristalského, J-k. 2) von Ch. Marie, přírodozpytkyně němec. (* 1848 v Berlíně), dcera gener. řiditele prus. iclegraffl, věnovala se ve Frci burku baden- ském studiím zoologickým a vynikla pracemi hmyzu (výzkumem soustavným a výjevo- zpytným chrostíků), hlavně však po Duméri- lovi přesným a pokusným důkazem o pro- měně axolotla (viz Amblystoma). Chavvinlsm [šóv-j, franc, krajní, slepé a chvastavé vlastenectví. Slovo to odvozuje se od vlastního jména Mikuláše Chauvina, franc. vojáka, rozeného v Rochefortu, jenž byl 1 /krátě raněn ve válkách revolučních a císařských ; byl to nadšený a chvastavý ctitel císařův a stal se příslovečným, takže sklá- Geogr. Mittheilungen«, 1875); s F. Le Monnierem a A. Kapfem Die Litera- tur liber die Polarregionen der Erde (Vídeň, 1878); Die Sahara, oder von Oase ^u Oase (t., 1878) ; Afghánistán, Land nnd Leute{t., 1879); Afrika im Lichte unserer Tagc (t., 1881) ; Die mitt- lere HóheAfrikas (t., 1881); Afrikas Strome uud Flusse (t., 1883); Jan Mayen tind die óstcrrcichi- sche arktische Bcobachtungsstation (t., 1884). Též opatřil k tisku VII. vydání Balbiho *Allgem. Erdbeschreibnng< (t., 1882 a n.) a vydal: Physi- kalische Wand kartě von Asien [t., 1881); Wanď kartě von Afrika (t., II. vyd. ve 4 listech 1882); a spolu s jinými spolupracovníky Pliysikalisch- statistischer Handatlas von Oest.-Ung. (24 listů t., 1882—87). Po vykonané cestě na Kongo vy- dal : Carte ďe VAfrique équatorialc ( 1 : 2.000.000), Carte du Congo inférieur (1 : 200.000), obsahující Kongo od ústí až po Bonu a pobřt ží na sev. až po Landanu a Reisen und Forsclmngen im alten und neuen Congostaate in den J. 1884 u. 188S Ot?"a, 1887). Byv potom Pechuel- Lóschem obviněn ohledně posledního díla svého z plagiátorství, zmizel r. 1887 z Drážďan, kdež tehdáž dlel. Z dopisu zanechaného sou- zeno na samovraždu, po nějaké době však se objevil Ch. v Ar«Tentině. Vydal zde Mapa pnlitico de la República ArscntiiKi Cl • 2/00 0(^o, 102 Chavannes — Chuzaiové. Buenos Aires, 1890) a Mapa fisico de la Re- publica Argentina (t., 1890). Chavannes [šavánj viz Puvi^s de Cha- vannes. Ghav&ridi viz Cháridžité. Chaveau [šavó] Francois, mědiryjec franc. (* 1613 — f 1676). Učitel jeho byl L. de la Hire. Z jeho rytin uvádíme: Odpočinek na útěku do E^pta (dle Nic. Poussina); Dafné ve strom proměněna (dle téhož) ; Kristus v Emau- lich (dle Tiziana); Sv. Cecilie (dle Domeni- china). Mimo to ryl četné listy dle svého učitele i dle vlastních komposic. J-k. Ghaves [šávešj, město a pevnost 2. řádu v distriktu Villarcal portug. prov. Traz os Montes, 364 m n. m., 18 km od hranic špan. v úrodném údolí na 1. bř. přítoku Doura Ta- megy; má pčkný kollegiátní románský kostel, 2 kláštery, starý hrad se zašlými opevněními, 3 tvrze, římský most z doby Trajanovy, 154 m dl. o 12 obloucích (dříve 18), spojující město s předměstím Sta Maria Magdalena, zbytky starých římských lázní, chudobinec, 2 nemoc- nice, plátcnictví, obchod, pěstění Inu a obilí, chov bourců a 6524 ob. (1878). Zdejší horké pramenv (50—56* C) jsou velmi navštěvovány a již Římané jich užívali; sluly ve starověku Aquae calentes. Ghaves jšávcš] Manocl de Silvcyra Pinto dcFonseca, hrabě z Amarantc, mar- kýz a válečník portug. (* 1830 v Lisabone). Vyvolal 23. ún. 1823 revoluci proti ústavě z r. 1821 a zmocnil se městečka Chavesu, kde zřídil prozatímní vládu. Hnutí to bylo potla- čeno a Ch. donucen k útěku do Španělska, odkud však, když Dom Migucl novou revo- lucí byl prohlášen králem, se navrátil a po- výšen byl na markýza z Ch-u. Po pokoření Dom Miguda uprchl do Bayonny a teprve r. 1826, když Dom Migucl jmenován byl správ- cem země, se vrátil, ale nedožil se u správce žádného vděku. Ghavioa viz Pipcr. Ghazal [šazal]: 1) Ch. Pierre Emanuel Felix, baron, generál belg. (♦ 1808 v Tar- bezu — t 1892 v Pau), byl obchodníkem, r, 1830 vstoupil do vojska, bojoval proti Hol- landsku a úsilným studiem vojenských věd vzdělal se tak, že r. 1842 jmenován byl bri- gádníkem. R. 1847 povolán za ministra vo- jenství, kterýž úřad spravoval horlivě aŽ do r. 1850, kdy úřadu se vzdal pro opposici, která žádala za snížení budgetu vojenského. R. 1859 stal se znovu ministrem vojenství a přiměl obě komory k tomu, že přijaly návrhy na nové vyzbrojení země a opevnění Antverp, a provedl opevnění ta i přes odpor města. R. 1866 odstoupil a stal se královým poboč- níkem a za války franc.-něm. velitelem obou sborů na ochranu neutrality; r. 1874 jmenován byl velitelem jednoho z dvou armádních sborů. 2) Ch. Charles Camille, malíř franc. (♦ 1825 v Paříži — 1 1875 t.), syn malíře t. jm. (t 1854) a žák Drollingův a Picotův. Od r. 1849 vystavoval historické a genrové obrazy, z nichž jmenujeme: Kvétindřka Glycera (1850); Jaro (1852); Kristus u Šimona Fariseje\ Malíř vdsy\ Ustanovení večeře Pdné\ Germain Piion u wio- deliu 3 Grácii (1863); Učennici v Emau^ích; P. Maria v Egyptě (1868); Královna ^e Sáby (1872) a četné podobizny. J-k. Ghazarové, vymřely národ černomořský, zvaný u byzant. kronikářů Xá^uQot/Ayárttooi^ aťmen. Cha\ir, arab. Chatař, Cho\ar. Histo- ricky vystupují Ch. na konci II. stol., v lé- tech 600 — 950 nabyli největší moci, odtud pak až do konce XI. stol. upadají. Původně by- dlili v zemi Berzilii (Barzele) při ústí Volhy, odkud v VII. stol. vytáhli na západ, podma- nili si Bulhary na Donu a usadivše se na po- břeží černomořském a azovském, podrobili si vých. kmeny slovanské, Polány, Sjeverany, VjatiČe a Raúiiniče. Hranice jejich říše ne- ustále se měnily; za největšího rozkvětu pro- stírala se moc Ch-rův od Volhy ke Dnepru a od scv.-vých. břehu Kaspického moře až k Asterábádu. Z měst jejich vynikalo čilým obchodem Itil na Volze, středisko obchodu mezi Persií, Byzancií, Arménií a Ruskem, Se- mender (Tarchu). Chalenáeš, Belendžer a Sar- kel na Donu. Po stránce cthnologické různé se na ně hledělo; Šafařík pokládaje za kmctk uralsko-čudský, ale geograficky lze za to míti,, že Ch. byli domorodým národem kavkázským„ příbuzným Arménů nebo Georgijců. Za pří- buzné těchto pokládá je ibn Asír, za pří- buzné oněch Dimiškí; ibn Fodlán, jenž na rozkaz chalífa Muktadira r. 921 cestoval Cha- zarskem, píše, že jazyk jejich liší se od ture- ckého. První určité zprávy o vpádu Ch-rů do Arménie odnášejí se k r. 198. V bojích mezi říší byzantskou a perskou vystoupili Ch. nepřátelsky proti této, když byli Peršané za- brali vých. Arménii a spojivše se s Byzancií podnikali vpády do říše sásánovské. R. 434 podrobil si je hunský výbojce Attila; po smrti jeho nastala v Chazarsku anarchie a kmenové avarští hrnuli se volné jejich zemí do Evropy. Ch. vynikli znovu ze záplavy avarské, podrobili si Bulhary, Slovany na ř. Dněpru a Oce a koncem VII. stol. opano- vali pobřeží azovské a Krim. Přátelské styky s Byzancií utužovaly se hlavně společným postupem proti rozervané říši sásánovské (589). Poč. VII. stol. muslimští vojevůdcové povalili říši novoperskou a od r. 651 jali se útočiti na Ch-ry. R. 737 byl chákán chazar- ský zajat a donucen přiznati se k islámu, nad- vláda muslimská trvala tam až do r. 861. V době mezi úpadkem chalífátu a vzniknutím říše ruské nabyli Ch. největší moci a jejich města, především Itil, stala se důležitými ob- chodními tržišti; med, vosk, kůže, kožešiny a ryby byly hlavním předmětem obchodu. Na ochranu chazarského obchodu proti lou- peživým Pečencům vystavěl r. 834 císař Theo- filos na ř. Donu pevnost Sar-kel. Pro přátel- ství s Byzancií byli chazarští chákánovjé i od Karlovcu pokládáni za vládce prvního řádu. Úpadek říše chazarské počíná se v 2. pol. IX. stol. >Panování Kozarů ve Slovanech uči- nili konec Varjahové a sice dobrodruzi Askold a Dir v Polanech 1. 862, kníže Oleh v Sjeve- ranech a Radimičech 1. 883 a naposledy kníže Chazcilc; Svatoslav ve Vjatičech 1. 9(j4.. láalafík, Slov. siaroi. II. 70.) V té dobé vyvíjí se na dvofe cbaiarského chákána majordomát (bak, tes), jimi chákánovČ pozbyli úplné vlivu na vládu a stali se včzni beeův. fei5e vnitřními spory seslabeuá klesala tím patrnéji, když na poč. XI. stol. její dosavadní spojenci císařové by- zantští od nich se odtrhli a spojivše se s Rusy lajali tehdejšího křc3tansk<:ho chána Jiřího Tiulu a o říši jeho se roidčlili (1016). Ale ješté ve XII. stol, vládl v jižní Rusi chákán Séft-r Chosrí, dle jména patrné íid. — Ch. byli pohany; teprve v VIII. stol. při ncusti- lých stycích s muslimy a židy přijímati čá- stečné jejich víru. V IX. stol. šířilo se mezi nimi křesťanství a pfedevšim sv. Cyrill a Me- totlCj obrátili jich část na víru kfcstanskou. Ibn Fodlán r. 921 shledal, že vétšinou byli uildáni pohanství, část vyznávala viru křc- ítiiiskou a islám, chákán sám pak byl židem. -■^rv. Safatik, Slov. starožitnosti (1863), Frachn, K.\corpta de ("hasaris (1821); týí, Ibn 1-ozlán ilii'-':!}; Ilarkavy v .Russ. Revue- 1R7,1 a 1857. Mkí. Cluua]l«s-siiT-X>yon [šaztl syr liúrij, mč- stu v kant. Saint lialmicr arr. Monlurison franc. dip. Loiře, na přítoku ř. (.'oisv; vý- roba klobouků a hedvábných látek a 4339 ob. (1891). Bývala zdo ílůleiitá kommenda řádu -Maltanskčho, Oh&Kt-OlirUtoa, bojovník srbsko- řecký 1* 1783 v Bělehradů srb. — t 1853 v Athé- nách). Sebrav silný zástup dobrovolníků srb- ských a bulharských, vydal se s nimi pod- porovat povstání řecké, liojoval r. 1822 u Der- venaki, na to v Thcssalii, upadl však s arci- biskupem mcthonským Řehořem do zajeti tu- reckého. Vysvobozen r. 1828 bojoval pod .V KapiKlistriou, osvobodil r 1829 Naupaktos a pod Ypsilanlim zvitézil v Thébách. Král Otta jmenoval ho r. 1834 místodrlitelcm v Arkadii Ch&Kins (arab.), poklad; pokladnice, kle- notnice, skladiště, V Turecku zovc se ch, i roční důchod, který plyne státu z jedné provincie. Jako poČetm. jednotka inaci ch, :it>.iK)0 méšců (kísc) po 500 piastrech, Ch-i Ludcriin, poklad vnitřku, název pro soukro- mou pokladnu sultánovu, opak je ch-i ámirc. státní poklad. Ch. a^asy, pán pokladny, býval titul plukovníka janičarů. 01taKl-P«tros Christodulo^, liojovník ři;cký (,* v Aspropotamu — -f 1866 v Athé- nách). Za povstání řeckého pozdvihl v Thcs- salii prapor svobody a zorganisovav čety ilobroťolnické, bojoval se- zdarem až do skon- čení války. Za odménu jmenoval ho král Olla m. R. 1854 byi vrehníni viSdcem po- r-Lyon — Cheb. 103 vstání thessalského a porazil dvakráte Turky, 01UUiadár,chazLncdár (tur.), pokladník. ChktÓT pbbutJé, dle domnění jméno malého kmene v Cechách, který obýval v nynéjšfni Chebsku. Ollbaiiy (ném. Quon), ves v Cechách, hejt. a okr. Zatec, fara a pá. Sobésuky; 16 d.. 96 ob. n. (1890). P&vodni osadnicí byli vystého- valci z Chebska, po nichž ves přijala jméno. Obbslnio* víz Kbclnicc. Ohocbtu, Chocebui (ném. J^cbu^), Tar. ves v Cechách, hejt. Duba, okr. a pS. Stčti; 121 d., 63 ob. e., 609 n. (1890), kostel (v nyn. podobé z r. 1782, pílv. ve XIV. stol. tarni), 3tř. šk,. star^ zámeček se dvorem Marie L. hraběnky z Lippc-Bistcrfeldu. Ves připomíná se v za- kládací listiné kláštera bfuvnovského (99:i). z některého pocházela rodina páni! Dovolův z Choccbuzc. V XV. stol, usadil se tu Jan Vlk i Kvítková, po ním Osterští ze Sulevic. jimž Ch. pro dluhy prodána (1643), později od nich upit koupena, ale brzy dostala se v drieni Kunšů z Lukavec. R. 1683 připo- míná se tu rodina Pachtů, kteří získavšc Li- béchov Ch. k nému připojili, Oheadl* uid aatlcy |čidl cnd gctlij, obec v angl. hrabstvf chcsterském, vlastně jižní pfedmčstí Stockportu, s -velmi živým prů- myslem bavlnářským a 8252 ob. (1891). Ob«b [lal, civilas Egrensis, ném. Eger), krá- lovské město na pr. bf. Ohře v scv.-iáp. Ce- chách na úpatí Smrčiii bliíe hranic bavorských, 448 111 11. m.. na trati Vídeft-Cmunt-Ch. Rak. st. dr., l'raha-Chomútov-Ch. Ruštěliradskédr., Ch.-Hof, Ch.-Wiesau a Ch.-Řcdvicko-Norim- berk Bavorské st. dr. a Ch.-Reichcnbach Saské st, dr, má s předměstími na 14'T0 iirni* 1013 d,, 72 ob. t.. 16,795 n,; z 18,658 přít. ob. 17.111 katol., 1040 evang., 5u3 židů, 4 j, vyin. fl89i)). Ch. jest sídlem Krajského a měst. del. okr. hodkového, notářské kcrstí v Uhrách užívali; r. 1366 nařídil císař, že obchodní silnice z Ch-u do Prahy má jíti přes Loket, Zatec, Louny a Slané, 1370 do- plnil předpis, že všichni držitelé nemovitostí v městě i na předměstí mají trpěti s obci, a r. 1377 dal radě chebské důležité právo, aby i na obyvatele krajiny chebské mohla berně rozvrhovati. Nemenším příznivcem obce chebské osvědčil se Václav IV. Již r. 1376, zvolen byv ve Frankfurtě za krále římského, potvrdil Chebským všechna jejich práva. Na- stoupiv na trůn český vyňal r. 1379 židy, kteří nově se v Ch-u' usadili, z pravomoci hejtmana chebského a podřídil je městskému soudu, jemuž nařizoval, aby jim proti dlužní- kům dopomáhal ku právu. Napotom r. 1386 a opět r. 1395 přiznal měšťanům popravu v krajině chebské nad škůdci zemskými; z čehož se vyvinula hrdelní pravomoc soudu městského nad veškerým obyvatelstvem Cheb- ska; r. 1389, 1392 a 1395 obdržev od měšťana větší peněžitou pomoc osvobodil je i krajinu chebskou od placení berně na řadu let a r. 1391 obnovil staré ustanovení, že obchodní silnice z Frankfurtu do Prahy má jíti přes Ch. Když Chebští r. 1395 měli spor s purkrabím chebským Ždimířem ze Sedlce o most, jv.jž o své újmě vystavěl přes Ohři ajejŽoni strhli, poněvadž ohrožoval jich bezpečnost, tu král r. 1397 dal jim ujištění, že z hradu chebského nemá nikdy více opevněný most přes řeku Ohři se stavěti a že toliko jim náleží opcv- ňovati město příkopy a hradbami. Před tím r. 1386 vypuklo vzbouření cechů proti rad6 městské, jež utišeno bylo tehdejším hejtma- nem chebským Hynkem Pflugem z Rabšteina na ten způsob, že řemeslníkům dopřáno bylo zastoupení v širší radě obecních starších. Konečně r. 1398 povolil král Václav IV. měšťanům sekati dříví k jich potřebám ve hvozdech říšských, avšak jen tak, aby cesty mohly býti zaroubány k zemské obraně, kdy- koli by potřeba nastala; a také svěřil radě městské ochrannou moc nad dvořáky k hradu chebskému příslušejícími, zejména kdyby úředníci hradní proti právu nová břemena na ně ukládati chtěli. Takovým způsobeni již před válkami husitskými městská obec chebská vykonávala mnoná výsostná práva také nad obyvatelstvem krajiny chebské a i úřady hracíu chebského obsazovány jsou větším dílem s jejím souhlasem. Na tom ni- čeho se nezměnilo, když r. 1417 Václav IV. viděl se nucena bratru svému Sigmundovi postoupiti Chebsko do zvláštní ochrany. Sig- mund, ji hož obec chebská uznávala za pána, poněvadž byl korunovaným králem českým, propůjčil jí r. 14'J0 právo raziti drobnou minci, r. 1422 povolil ji na sněmu norimberském, aby ode všech obyvatelů krajiny chebské mohla daň ze skotu vybírati a aby užívala vlastního trubače, kdykoli jízdu nebo pěchotu vyšle do i>olc. Kromě toho zavázal se, že Cheb. 107 kfáf. úřady hejtmana či pflcgára chebského a rychtáře méstskcho nikomu nezastaví, nýbrž po návrhu rady městské obsazovati bude. Ve válkách husitských utrpěl Ch., přidržuje se věrně Siginunda a isa shromáždištěm kři- žáckých vojsk proti husitům, velkých ztrát na lidech i majetku. R. 1428 vpadli husité do Chebska a poplenili je nepokusivše se o dobytí města; v červnu a říjnu 1429 opa- kovaly se jejich nájezdy a v únoru 1430 po vypálení předměstí chebských měšťané cheb- ští byli nuceni po příkladu ^ousedů svých vvkoupiti si mír zaplacením 1000 kop husi- tům. Ód té chvíle Chebští ustali ve své horli- vosti protičeské a začali zaujímati prostřed- kující stanovisko mezi říší a Čechy. V květnu r. 1431 začalo se v Ch-u jednání o obeslání koncilu basilejského Čechy, které po porážce u Domažlic vedlo k úmluvám chebském v květnu 1432 plnomocníky sboru basilej- ského přijatým toho obsahu, že Čechové při- jdou do Basileje a že rozhodčím jejich sporu s církví bude >soudce v Ch-u přijatý*, t. j. zá- kon boží. Při jednání o to obecný lid chebský hlučně domáhal se na stranách uzavření po- koje a Ch. i v následujících dvou létech vítal a hostil prostředkovatele obou stran ve svých zdech. Sigmund, který r. 1430 přiznal obci právo vypovídati židy z města a kon- fiskovati jejich majetek, r. 1434 povolil, aby je opět přijímati mohla, což se taícé v březnu r. 1435 stalo. Židům jsou synagoga, škola a hřbitov vráceny, když se zavázali ročně 300 zl. rýn. úroku obci platiti. Byv pak přijat za krále v Čechách, vydal Sigmund r. 1437 Cheb- ským nové potvrzení i rozhojnění jich privi- legií. Ustanovil mezi jiným, že měšťané mohou s majetkem svobodně nakládati, Že z jejich soudu městského má jíti odvolání to- liko ke králi českému a nikam za hranice k ci- zím soudům, že držíce dvory poplužní v Cheb- sku mají i nadále s obcí trpěti a že v ob- chodech mají opět týchže práv užívati jako měštané pražští. Když tehdy vydán byl zákaz vývozu obilí z Čech, vymohli si Chebští, aby se na ně tento zákaz nevztahoval, poněvadž »patří ke koruně Čcskéc. Na říšském sněmu v srpnu 1437 v Ch-u odbývaném předložili též seznam škod a útrat, jež měli ve válkách husitských a jež na 100.000 zl. počítali ; avšak kromě slibův a nčco výsad neobdrželi žádné náhrady válečné. Jinak po válkách husitských obnoven jest jejich poměr ke koruně České; avšak po smrti Albrechta II. v nastalém na to mezivládí, kdy nebylo v Čechách uznaného krále. Chebští opět přidržovali se některý čas říše, účastnili se časem i říšských snémův jako za válek husitských a i se svolením správců zemských uzavírali ochranné spolky s markrabím braniborským a vévodou sa- ským. Od římského krále Bedřicha IV. ob- drželi r. 1442 potvrzení privilegií a r. 1444 opětné povolení, že mohou raziti zvláštní minci chebskou, tak aby sedm feniků šlo na groš český. Napotom v 1. 1446 — 1449 přidrželi se strany Rosenberské v Čechách a nalézali se v ochraně Hynka Krušiny ze Švambcrka, >hcjtmana kraje Chebskéhoc .Avšak dřívější stav byl zase obnoven za správcovství zem- ského Jiřího z Poděbrad, jenž r. 1450 a opět r. 1452 psal Chebským česky, aby »list při- znávající k řádu a ustanovení zemskému na sněmu obecním ustanovenému na rathúze Staroměstském položili*, načež Chebští ubez- pečovali, že »se k koruně České věrné drží«. Král Ladislav, k jehož korunovaci Četné po- selstvo vypravili, r. 1453 potvrdil jim privifeje a 1455 »z moci královské české* přiznal jim opětné hrdelní pravomoc ustanoviv, že zvláštní osoby z rady volené mají zločince před ra- dou viniti. Když tím způsobem měštané po- pravu i nad zemany chebskými vykonávati chtěli, opřeli se tito tomu a král meškaje v Uhrách obeslal konšely r. 1456 tam před osobu svou; avšak správce zemský Jiřík z Po- děbrad dal jim přímluvný list ke králi, aby Ladislav >jsa tak daleko a nemaje při sobě českých rad jich nesoudil, nýbrž poněvadž ty věci u nich se daly a král ma v Cnebště soud svůj zvláštní, aby tehdy oni podle starodáv- ního práva a obyčeje svého tu v kraji svém nebo v zemi České souzeni byli tak, aby chudý i bohatý při svém právu a svobodě zůstaveni byli*. Otázka práva popravného zů- stala tedy nerozhodnutou. Chebští měšťané, jsouce Jiřímu mnohými díky zavázáni, účast- nili se r. 1458 zvláště slavným poselstvím korunování jeho za krále českého a když mu slib věrnosti složili, obdrželi od něho po- tvrzení všech svých svobod a tedy také nad- vlády své v krajině chebské. Když byl r. 1459 odbýván v Ch-u sjezd krále s knížaty sa- skými, přijali od něho oni i jiní manové chebští léno na statky své. Jiří r. 1463 svo- body jich doplnil povolením, aby dva ryb- níky v Chebsku založiti mohli, r. 1465 usta- novením, že mají společně s purkrabím cheb- ským Alatoušem Slikem z Lažan hrdelní pravomoc soudní v městě i krajině vykoná- vati, a r. 1466, že po tři léta mají zůstati osvobozeni od účastenství na tažení polním z koruny České, léčby král osobně táhnul. Osvobození toho vymohli si Chebští, aby mohli i nadále králi věrnost zachovati, neboť brzo na to i papežská stolice i král Matyáš začali doléhati na ne, aby se přidali ke vzpouře proti němu. Matyáš zejména v červnu r. 1469 vyzval je, aby mu složili slib věrnosti a Ji- římu jakožto sesazenému králi a kacíři válku opověděli; avšak Chebští zachovali Jiřímu napořáde věrnost, i když po tři léta klatbou církevní jsou stíháni. Odpověděli tehdy Ma- tyášovi, že jim, kteří jsou koruně České za- staveni, nenáleží míchati se do volby krále českého. Koho stavové koruny České za krále zvolí, toho oni považují za krále zákonitého, kterému jsou povinni přísahu věrnosti složiti, jakmile je mazán a korunován na království České, skutečně v Čechách vládu vykonává a hlavně v držení Prahy se nalézá. Ani po smrti krále Jiřího nedali se pohnouti, aby holdovali králi Matyáši aneb aby účastnili se války proti korunovanému králi Vladislavu. Přistoupivše k uzavřenému r. 1474 příměří 108 Cheb. vyčkávali nějaký čas, který z obou soupeřů dojde v Čechách obecného uznání, a teprve když r. 1477 císař Bedřich IIÍ. udělil Vladi- slavovi regálie a je vyzval, aby mu složili přísahu, poněvadž jsou »přivtéleni ke krá- lovství Českému a povinni věrností králi a koruněc, tu 25. list. r. 1477 společně s many kraje chebského přísahali Vladislavovi ja- kožto »korunovanému, pomazanému, dosaze- nému a panujícímu králi v Čechách, o jehož česC a dobro chtějí věrně státi, jakž jsou k tomu povinni, nalézajíce se v zástavě ko- runy České od říše Římské*. Na to král té- hož dne potvrdil jim jich práva, jež napotom novými výsadami rozhojňoval. Tak r. 1477 f)Ovolil raclě městské na deset let, aby spo- ečně s purkrabím chebským hrdelní pravo- moc v městě i krajině vykonávala, a výsadu tu pak od deseti k deseti letům dále prodlu- žoval. V 1. 1497—1505 upravuje poměr rady k purkrabímu č. píiegáru ustanovil, že tento nemá radě překážeti v konání trestní moci nad měšťany, neboť toliko jí náleží je tre- stati a pokutovati; že purkrabímu přináleží toliko čásť pokuty z vraždy a že má radě při nastoupení dáti revers, že nic proti výsadám města nepodnikne, sice že nebudou měšťané povinni jej poslouchati. Rychtáře měla sice rada voliti se souhlasem purkrabího, avšak kdyby se nedohodli, mělo jí samotné právo to přísluše . Konečně r. 1495 i císař Maxi- milián I. pot.Tzujc Chebským privileie osvo- bodil je od vestfálských a jiných cizích soudů. Takovým způsobem autonomie obecní v soud- ních věcech stále rostla; avšak výsostná práva rady nad Chebskem zvláště ve věcech soud- ních pro odpor jak purkrabího tak i manu začala v ten čas újmy doznávati. Vladislav uznávaje věrnost, kterou Chebští koruně České v minulých létech prokázali, zavázal se, že je od koruny neodcizí a že nebude od nich berni žádati. Když pak r. 1490 snesl se sněm, že i chebská krajina má pomoc králi dáti >podle možnosti své, pokudž králem na ně uloženo bude«, a měšťmé dobrovolně po- moc takovou poskytli, i)Ovolil jim král po- dobně, jak se i druhdy dalo, aby berni tu na zemany rozvrhli a kďoby ji platiti nechtěl, toho abv zabavováním svrchků k tomu při- nutili. Ž tohoto vybírání berně vznikaly mnohé spory mezi 'městem a zemany, kteří chtěli všemožně nadvlády městské se pozba- viti a odpírali jednati s měšťany na sjezdech o povolení a rozvržení berně. Vladislav nic- méně chránil dle možnosti město. R. 1491 udělil obci právo dělati hory v Chebsku a r. 1497 uznal, že žádný zeman nemá pivo vařiti, ani selské statky v nová rytířská zboží proměňovati. Se svolením kráíc mě- šťané chebští uzavírali v létech 1502—1512 ochranné smlouvy s markrabím braniborským i pány českými; r. 1504 udělil jim Vladislav výsadu, že nemají nikde v zemích českých pro dluhy býti stavováni, rok na to vydal pro městský jejich soud opravu řádu proces- suálního a r. 1506 povolil jim raziti minci dle způsobu kutnohorského. Při korunovaci svna jeho Ludvika r. 1509 Chebští byli četné za- stoupeni. Ludvík r. 1521 jako král uherský potvrdil jim obchodní výsady a 1522 všechny privileje z moci královské české. Za jeho panování vzniklo r. 1525 povstání proti řade v Ch-u souvisejíc s hnutím vyvolaným To- mášem Múnzerem v Durynsku, avšak byl»> krvavě potlačeno. V době habsburské obec chebská byla nu- cena hájiti své zvláštní postavení jak proti českým úřadům královským, tak i proti šlechtě chebské. Ferdinand I. potvrdil jí pri- vileje z moci královské české r. 1534 a z moci císařské r, 1559 a tak i nástupcové jeho činili; avšak k rozhojnění práv a výsad města více nedocházelo. Roku 1528 zříz^^na tu přes odpor města celnice královská, ve které vybíralo se clo ze zboží z Čech do Němec vyváženého. Ve válce šmalkaldské zůstal Ch. věren Ferdinandu, jenž v dubnu r. 1547 s bratrem svým císařem Karlem V. zde se sešel a odtud výpravu válečnou proti kurfirštu saskému Hanušovi Bedřichovi vedl. Přes to r. 1548 nařízeno radě městské, aby připouštěla odvolání toliko k nově zřízenému appellačnímu soudu na hradě pražském, kdež i naučení v právních věcech měla bráti. R. 1552 sice markrabí braniborskobayreuthský Albrecht a saský kurfiršt Moric vyzývali ChT, aby se navrátil k říši a jim se poddal; avšak Chebští chtějíce zůstati věrni králi a koruně České zaslali jejich listy Ferdinandovi, jenž město lidem válečným obsadil a nástrahy ta- kové překazil. Když r. 1561 komora česka zakázala vývoz obilí z Čech. žádali chebští měšťané krále, aby zákaz ten netýkal se Cheb- ska, poněvadž je »přivtěleným údem koruny České<, a žádosti jich vyhověno. V ten čas lutheránství v Chebsku silně již se rozmáhalo. Po smrti chebského komtura Německého řádu Sachsa r. 1560, jenŽ byl zároveň farářem městským, rada nemohouc od durynské bal- leie tehdy již protestantské obdržeti nástupce, ujala se sama správy farního kostela spolu s Německým domem a obdrževši r. 1564 od arcibiskupa pražského Antonína Brusa sdě- lení, že papež povolil přijímání pod obojí způsobou, připustila, aby 19. list. t. r. místo- \ držící zemského komturství VilémzHoldunj^s- , hausenu uvedl do farního kostela protestant- ského kazatele Jeronýma Thilesia ze Slezska, jenž od té chvíle podával tu pod obojí způ- sobou, spravuje se augšpurskou konfessí. Faráři tomu přiznáno bylo radou též právo, aby jako superintendent dohlížel i na ostatní faráře v Chebsku, a jeho přičiněním i ostatní fary obsazeny jsou kněžstvem protestantským. V fch-u jako v Chebsku vůbec toliko men- ' šina obyvatelstva zůstala při víře katolické, majíc oporu ve třech klášteřích (dominikán- ském, františkánském a klarisek) a v špitále křižovnickém. Císař Maximilián II. recesscm ze dne 15. pros. r. 1564 tuto proměnu v nábo- ženství schválil až do dalšího rozhodnutí, a když r. 1567 Chebští obviňováni jsouce z kal- vinismu ke dvoru se dostavili ^a tam míru au;4s[)urského se dovolávali, propustil jo cí- Cheb. 10Í> řař v milosti a odročil konečné rozhodnutí slibuje ochranu občma vyznáním, katolickému i protestantskému. Nabídky některých ncjv. úředníků, aby Chebští spravovali se kom- paktáty a kónsistoři pod obojí, nepřijali, nýbrž r. 1569 samostatnou konsistoř prote- stantskou pro Chebsko sobe zřídili. Konečné r. 1608 koupila obec od řádu něm. rytířů Německý dům se vSím příslušenstvím za 55.000 zf. a tím nabyla práva patronátu í ho jak k farnímu svému kostelu, tak i k většině ostatních kostelů v Chebsku. Po vymožení majestátu Rudolfova r. 1609 žádali Chebští císaře též za zvláštní »assekurací« na svo- bodné provozování augšpurské konfessc; cvšak neobdrželi jí. Toliko direktoři čeští, kterým sjezd stavů chebských z vděčnosti za podporu 2000 zl. povolil,' dali iim revers, že mají užívati též majestátu Rudolfova a že v čas potřeby poskytnou jim pomoci na ochranu svobody náboženské. V čas povstání českého přidrželi se Chebští stavů Českých; v září r. 1618 povolili direktorům 4000 zl. a r. 1619 v městě jich mělo dojíti k známé intcrposici mezi císařem Matyášem a stavy, z čehož pro smr-ť císařovu sešlo. Když zvo- lený^ král Bedřich Falcký jel přes Valdsassy do Čech dát se korunovati, vítali jej Chebští 25. října r. 1619 slavně v městě a 27. dubna r. 1620 vyslaní města i kraje chebského hol- dovali mú ná hradě pražském, načež obdrželi od něho potvrzení svobod. Po bitvě na Bílé Hoře podrobili se Ferdinandovi II. a na pří- mluvu saského kurfiršta Jana Jiřího obdrževše r. 1623 od císaře pardon připuštěni jsou t. r. k holdování na kanceláři místodržitelské a ob- drželi potvrzení privilegií. Bylo jim za to za- platiti císaři >bonifikaci« 10.000 zl. Žádosti jich za další svobodné provozování konfessc augš- purské nebylo ale vyhověno, nýbrž dáno na srozuměnou, že s nimi jako s jinými českými městy královskými bude nakládáno. Skutečně již 25. února r. 1626 z nařízení nejv. úředníků zemských vypovězeni jsou protestantští du- chovni z města a rok na to začala se tu pro- váděti reformace katolická. Obec musila Ně- mecký dům postoupiti proti zaplacení kupní ceny rytíři řádu maltézského Kryštofu svob. p. Thunovi a v září r. 1628 odevzdán je farní kostel jesuitům. Marně opírala se rada těmto opatřením, vysílajíc ke dvoru prosebné de- putace; marné dovolávala se slibů kurfiršta saského. Nejvyšší kancléř Lobkovic i místo- kancléř Nostic prohlásili přímo, že Ch. není říšským městem, nýbrž městem, jež rozkazům a zákazům krále českého musí zůstati podro- beno tak, jako jiná města německá zeměpá- nům zastavená těmto jsou poddána, aniž jim může připadnouti na mysl, chtíti popírati zcmě- pánům práva výsostná nad nimi. Následkem toho podržely reformační patenty i obnovené zřízení zemské, jehož exemplář úřední byl do Ch-u r. 1627 poslán, platnost pro Chebsko přes to, že rada kladla odpor jich vyhlášení, a Ch. musil na př. od té doby jako jiná města krá- lovská platiti ve smyslu či. A 34 obnoveného zřízení posudné a též i jinak ustanovením jeho se podrobovati. R. 1629 i rada je obnovena z nařízení místodržících tím způsobem, že protestantští členové její jsou sesazeni a na- hrazeni katolíky. Slíbeno toliko při tom, že budoucně má se rada po starém způsobu obnovovati, totiž volbou šesti volenců, po dvou z rady, kmetův a obecních starších obi* raných. Obyvatelé chebští, kteří nechtěli pře- stoupiti na víru katolickou, musíli se vystě- hovati, při čemž pětina jejich majetku pro- padala obci na zaplaceni a luhů v. Vystěhovalo se tehdy 143 rodin měšťanských, V listopadu r. 1631 obsadili Sasíci Ch. a udrželi se v něm do konce června 1632. Velký počet emigrantů navrátil se a ujal se statků, jež arci po opa- nování města vojskem císařským musili zase opustiti. V březnu r. 1633 při konfiskační kommissi fridlandské odsouzeni jsou pra provinění v čas vpádu saského spáchaná všeho jmění 4 rytíři a 23 měšťanů v summě 108.500 zl., jež Valdšteinovi měly připadnouti. Valdštein arci neužil z konfiskace té mnoho, neboť byl 25. února r. 1634 zde zavražděn o půlnoci setníkem Devereuxem v konfisko- vaném domě bývalého purkmistra chebského Bachelbla, předního to emigranta chebského, když prve přední generálové Valdšteinští Kin- ský, Trnka, Hov a Niemann jsou na hradě při hodokvasu povražděni. Nově zřízená kom- misse konfiskační pokračovala nyní v práci předešlé, chtějíc i obec o statky připraviti; avšak po uzavření míru pražského obdržela obec od císaře Ferdinanda II. na přímluvu kurfiršta saského 15. pros. r. 1635 majestát, že provinění jednotlivých měšťanů nemá býti jí za vinu kladeno; vzata je tudy na milost a při statcích a právech zanechána. Katolická reformace mohla nyní dále v městě býti pro- váděna. Kdo nepřestoupil, donucen k vystě- hování. Naproti tomu v lednu r. 1636 nařídili místodržící čeští radě, aby židy v městě trpěla. Císař Ferdinand III., když Chebští r. 1638 složili přísahu věrnosti tak, jak v OZZ. pro města královská byla předepsána, toliko se změnou slova »pán dědičný* v »pán zástavní*, potvrdil jim jejich privilegia. V nastalých na to vojnách švédských město velmi utrpělo. V červnu začal r. 1647 obléhati je švédský generál Wrangel a přinutil cis. velitele Para- diesa, že 17. čce se vzdal na svobodný od- chod. Napotom Švédové drželi Ch. až do října r. 1649 a pod ochranou jich opět mnoho emigrantů do města se vrátilo. Při jednání o mír westfálský a také ještě po r. 1648 při jednání na kongressu norimberském o pro- vedení tohoto míru emigranti majíce v čele Bachelbla usilovali všemožně o to, aby návrat do vlasti a svoboda náboženská jim byly po- voleny; avšak marně. Z císařsko strany na- mítáno, že Ch. je dědičné město krále če- ského a že jako v zemích dědičných i v ('heb- sku musí císař podržeti jus reformandi. Při tom také zůstalo. Povolen emigrantům toliko návrat, když se zavázali, že zákonům zemským se podrobí a ke katolické víře přestoupí. Vůdce jejich Bachelbcl sklamán v nadějích vzal si život na hranicích Chebska v lese 110 Cheb. u Wundsiedlu. V Ch-u samém i po odtažení Švédů kázali do března r. 1650 ve farním kostele protestantští duchovní, načež nové zřízená kommisse reformační pomocí vojska je z města vypudila a reformaci přísným způsobem prováděla. Kostel farní postoupen je téhož roku řádu jesuitskému, jenž zde re- sidenci svou v koUej samostatnou proměnil. Po přemožení mnohého odporu a po opětném odstěhování se značného počtu protestantů do Ašska, jež drželi přímí manové koruny České a rozhodní lutheráni hr. Zedvicové, a také do Sas, byla reformace v městě aspoň na oko do konce r. 1654 provedena. Dlouho- letými těmi válkami město zchudlo a do vel- kých dluhů upadlo, z kteréhožto stavu te- prve pozvolna se zotavovalo. Změněný stav politický v Čechách měl za následek, že i auto- nomie jeho obecní všelijak je zkracována a že nekonečné protesty a prosby rady proti tomu ke dvoru podávané neměly úspěchu. Již r. 1651 nařídil císař radě, aby se i nadále spravovala nařízeními českých místodržících ve věcech vojenských i jiných politických, jež jí kraj- skými hejtmany loketskými budou dodávána, a takovým způsobem zákony platné pro stav městský v Čechách pozvolna uváděny v plat- nost i v Ch-u. Kromě toho pracováno tehdy usilovně i na tom, aby Ch. stal se silnou pevností. Hradby jeho jsou nákladem zem- ským opravovány a rozšiřovány, při čemž části několika předměstí za své vzaly. Od té doby daly se tudy stále průchody vojska. Za císaře Leopolda I. holdovali Chebští r. 1659 do rukou nejv. kancléře Nostice a obdrželi dvoje potvrzení privilegií. Císař r. 1673 osobně navštívil Ch., aby vykonal přehlídku vojska generála Montecuculliho, jež do války proti Francouzům táhlo. Když r. 1C)92 jesuité kou- pili od řádu maltézského Německý dům se vším příslušenstvím, přiměla je obL*c k tomu, že jí přiznah právo předkupnc a postoupili jí právo své za 65.000 zl., při čemž získali 10.000 zl., a za svolení, aby na místě Ně.n. domu nádhernou koUcj vystavěti si mohli. Obec nabyvši kromě značných statků práva patro- nátního ke kostelu farnímu a k osmi farám ven- kovským, vystavěla nový farní dům a od r. 1700 dosazovala za městské faráře světské duchovní. Současně rozmnožila výhodnými koupěmi majetek obecní. Roku 1662 nabyla Ottengriinu, r. 1697 začala stavěti novou radnici na místě dvou zakoupených domů v, r. 1703 zakoupila zámek Žeberk a r. 1712 rytířský statek Hóflas. Když magistrát nechtěl v soudních věcech ve všc^ni appellačnímu soudu se podrobovati, dovolávaje se starších privilegií, rozhodl císař r. 1697, že appellační soud ie soud od císaře delegovaný k rozsu- zováni rozepří obyvatelů cheb.ských v druhé instanci a že tudy magistrát má se podrobiti všem rozhodnutím tohoto soudu. Císař Josef I., navštíviv r. 1702 město, vydal mu r. 1706 dvoje potvrzení privilegií, když mu vyslaní jako králi českému holdovali. Ačkoli podobně se stalo r. 1714 za císaře Karla VI., jenž tak.'- rok před tím Chebským dvoje potvrzení vy- dal, nařídili 6. dubna r. 1723 místodržící čeští magistrátu chebskému, aby vyslal deputované do Prahy, kteří by společně s jinými král. mě- sty účastnili se korunovace a složili znova slib věrnosti. Chebští dovolávali se sice toho, že již přísahu složili a že vlastně teprve po ko- runovaci společně se šlechtou svého kraje měli by ji skládati; avšak ve dvorské kance- láři oznámena jim pevná vůle císaře, že bez ohledu na jejich postavení žádá se na nich, aby s královskými městy českými holdo- vali, nebof jest prý v jejich vlastním zájmu, když budou moci za spořádanou součást če- ského tělesa státního býti považováni a když bude podána záruka, že svazek jich s Če- chami zůstane nerozlučitelný. Vyslaní žádali aspoň revers, že to nebude na úimu jejich výsadám; íivšak i to nejv. kancléř hr. Kinský odmítnul s odůvodněním, že Chebští mají se chovati tak, aby nebylo žádného podezření proti nim, že se chtějí od koruny České od- trhnouti, a tak 4. září skládali s ostatními vyslanými měst přísahu v OZZ. předepsanou, uznavše tím krále za svého pánadědičného. Takovým způsobem donucen jest Ch. zaujati postavení českého města královského a to nezůstalo bez dalších následků. Když vy- slaní jeho ve Vídni učinili pokus uhájiti ma- gistrátu vrchní soudní moc ve věcech trest- ních, obdrželi tam resoluci ze dne 27. srpna r. 1725, ve které císař výslovně prohlásil, že s Ch-em má se nakládati tak jako s kte- rýmkoli jiným městem královským v Čechách, že vrchní soudní moc v zemích českých a tudy i v Chebsku přísluší soudu appellačnímu, že magistrát chebský má se in criminalibus spravovati Josefínským řádem hrdelním a že nemá sobe osobovati právo udělovati milost odsouzeným, což jedině králi českému přísluší. Kdyby magistrát cis. resolucím bezpodmí- nečně se nepodrobil, hrozeno mu, že |)řísněj- šími prostředky bude proti němu zakročeno. Když pak napotom každoroční obnovováni rady zaměněno jest obsazováním uprázdné- ných míst volbou u přítomnosti král. kom- mi.ssařů vykonanou a když magistrát v hospo- dářských věcech od r. 1759 podřízen jest vrchnímu hospodářskému ředitelství při gu- berniu českém, nebylo již o tom pochybnosti, že Ch. je českým t. zv. privilegovaným městem královským. Ve válce o dědičnou posloupnost obležen jest Ch. v listopadu r. 1741 vojskem francouzským a 19. dubna r. 1742 po tuhém odporu viděl se nucena rak. vektel Dofing vzdáti se vojevůdci fran- couzskému hrab. Morici Saskému. Jménem Karla VII., kterému 29. pros. r. 1741 v Praze bez Chebských bylo holdováno, uložil nový velitel městu pokutu 200.000 zl., poněvadž prý účastnilo se povstání proti zákonnému králi. Chebští vyslali za Karlem VJI. do Frank- furtu posly, aby mu tam holdovali a za mi- lost i potvrzeni privilegií žádali; avšak ob- drželi toliko slevu polovice uložené pokuty. Francouzské vojsko udrželo se v Ch-u až do 7. září r. 1743 pod velitelstvím Heron- villa, kterého hr. Kolovrat po delším oblé- Cheba — Chebsko. 111 haní přinutil vzdáti město do rukou královny Maric Terezie. Chebští napotom 16. června r. 1744 složili přísahu věrnosti na místo- držitelství téhož znění jako r. 1723, poněvadž pro okkupaci francouzskou nemohli tak při České korunovaci královny učiniti, a obdrželi 14. července t. r. poslední konfirmaci privi- legií, ve které z moci královské české stvrzo- vdy se jim výsady, avšak »salvo jure regio a pokud jsou v jich užívání a ony neodpo- ruji nynějšímu i budoucímu zřízení zem- ském uc Z moci císařské privileje ty více potvrzeny nebyly a tím vtělení města Ch-u do království Českého bylo dokonáno. Na- dále jedny a tytéž zákony,, jedna a táž zaří- zení měla platiti pro ně jako pro jiná města královská. I zákonník městský z r. 1579 i jiné zákony české nabyly tím v Ch-u platnosti, jichž tehdy subsidiárním pramenem bylo obecné právo římské, což také v resoluci z r. 1767 výslovně bylo uznáno. Sedmiletá válka nezpůsobila v tom žádné změny, nebof pruské vojsko, ač se o to pokoušelo, ne- zmocnilo se Ch-u. Reformy, které v posled- ních létech panování císařovny i za císaře Josefa II. byly v zemích českých provedeny, vešly i tu v platnost. Nová organisace soudní z r. 1783, kterou správa soudní a politická v obcích městských přešla na zkoušené magi- strátní rady, provedena v Ch-u do r. 1788. Z klášterů v a řádů zrušeny jsou r. 1773 kollej jesuitská, r. 1782 klášter klarisek a r. 1785 hospic františkánský sv. Anny a jmění jich potaženo *bylo k fondu náboženskému, takže ve městě zůstaly toliko kommenda řádu kři- žovnického a kláštery dominikánský a franti- škánský. Kostel sv. Bartoloměje, náležející dotud řádu křižovnickému, povýšen jest r. 1790 na druhý farní kostel pro dolejší čásC města. Korunovace cis. Leopolda lí. r. 1791 súčast- nili se Chebští deputací a složili předepsa- nou přísahu s ostatními vyslanými měst. Tak se také stalo při následujících korunovacích r. 1792 a r. 1836. Po válkách francouzských císař František povoliv Ch-u shoření hradeb prohlásil je r. 1808 za město otevřené. R. 1816 byla obec nucena postoupiti Bavorsku městys Ředvici bez náhrady. Po prohlášení konsti- tuce zvolen byl v březnu r. 1848 v Ch-u měšťanský výbor, jenž se usnesl podati cí- saři žádost za povolení zvláštního sněmu pro Chebsko a za potvrzení privilegií městu; avšak žádost zůstala nevyřízena. V červnu t. r. odepřeli Chebští vykonati volbu do sněmu Českého, donutivše vládní kommissaře, aby opustili město ; za to však voleb do frank- furtského parlamentu a do říšského sněmu ústavodárného se súčastnili. Při volbách do sněmu zemského i do rady říšské v novější dobc ústavní zanechali arci dřívějšího odporu. Oddělením správy obecní od správy soudní a politické a vložením správy obecní do ru- kou volených zástupců obce i tu jako všude jinde položen základ k novému rozkvětu jněsta. Literaturu viz Chebsko. JČ, Cheba, tur. jméno řeky Chop i (v. t.). Ohebdi, Sambucus ebulus L., v. Sambucus. Cheboygan [čebojgen], hl. m. hrabství Ch. ve státu Michiganu Spoj. Obcí sev.-amer., 563 km s. s. z. od Detroitu při s.-z. břehu Hurónského jezera a ústí řeky Ch-u; má 5 kostelů, spolkovou školu, banku, velké pily, mlýny, rybolov, křižovatku drah a 6235 ob. (1890). ChebrA kadišA (hebr.), u Židů bratrstvo, které obstarává pohřby. Chebsko {regio, provincia, districtus, ter- ritorium nebo ťerra Egrensis, Egevland, Ege- rischer Kreis, E, Be^irk) jest zbytkem většího území téhož jména, příslušejícím ke králov- ství Českému, jehož ústavní poměry doznaly během času značné proměny a proto zaslu- hují zvláštní pozornosti. J[ak názvy mnoha vesnic dokazují, byla krajina ta v nejstarší době obydlena obyvatelstvem slovanským, o jehož příslušenství kmenovém nezachovaly se bezpečné zprávy. V cizích pramenech se označuje území od Čech na západ až po Mohan ležící názvy: Slavia, regio nebo terra Slavoritm; a jest možno, že také Ch. k němu se počítalo. Během IX. stol. dle všeho Slo- vané chebští sídlíce na hořením poříčí řeky Ohře a sousedíce s kmenem Sedličanů v Lo- ketsku vešli ve styky s tímto i jinými kmeny českými za účelem společné obrany proti Frankům a Bavorům a počítali se nějaký čas k zemi České. Avšak v době založení biskupství pražského r. 973 zůstalo Ch. v cír- kevním ohledu podřízeno biskupství řezen- skému a to nasvědčuie tomu, že netoliko z německé strany bylo v něm křesťanství šířeno, nýbrž že i politická a soudní orga- nisace franská byla v něm v tu dobu jiŽ zavedena, takže krajina ta, v níž kolonisace německá stále pokračovala, začala se poklá- dati za území německé. Skutečně brzo po- čítá se k severní neboli české marce {Norď gau), proti Čechům založené a později k vé- vodství Bavorskému příslušející, odkudž za- jisté byla také podmaněna. Ve druhé polovici XI. stol. byli zde markrabími, jichž úkolem bylo brániti hranici říšskou proti Čechám, po vymření rodu Babenbersko-Amerdálského hrabata z Gicngen, kteří užívali křestního jména Dépoldův a proto také Děpoldovci sluli. Děpold II. z toho rodu získal koncem XI. stol. též panství Vohburské a Chamské a zval se odtud markrabím Vohburským {marchio de Vohburg). Jemu v samém Cheb- sku patřily některé statky, z nichž čásť da- roval syn jeho Děpold líl. cistcrciánskému klášteru valdsasskému, jejž byl r. 1133 v této krajině založil, a jemu přičítá se také stavba kamenného hradu chebského, na kterém sídlil. V jedné listině z r. 1135 uděluje také klá- šteru rcichenbašskému statky v Chebsku (in regione Egere), což jest poprvé vyskytující se název té krajiny. Výraz i-fgio dokazuje pak, že Ch. nebylo tehdy ani kdy potom samostatným řjauém nebo hrabstvím něme- ckým, nýbrž že se v tu dobu toliko za část takového pohraničného hrabství (markrab- ství) považovalo. Po smrti Dcpolda III. r. 1146 římský král Konrád III. nedbaje toho, že za- 112 Chebsko. nechal dva syny a sedm dcer, zmocnil se Ch-ka a když r. 1149 synovec jeho Bedřich Švábský, napotomní císař Bedřicn Barbarossa, oženil se s Adélou, dcerou řečeného Dé- polda III., postoupil mu Ch-ka jakožto věna jejího a ostatní čásf Nordgowc zanechal bra- třím jejím. Takovým způsobem krajina cheb- ská oddělena jest od severní marky a tím i od Bavor a dostala se v soukromé držení Štaufovců. Objem její tehdejší byl třikráte tak velký, jaký má nynější Ch., neboť netoliko děkanát chebský, nýbrž i wundsiedelský, okolí tedy Valdsassu, Bernavv, Wondrebu, Tůr- schenreutu, Ředvice, Wundsiedlu, Hohen- berku, Thiersteinu, Selbu a Brambachu k ní náležely, tak že zejména hranice na západ sa- hala až k samým pramenům Ohře. V tu dobu arci slov. obyvatelstvo napořáde ustupovalo před novou Icolonisací německou se strany íránské a durynské. Císař Bedřich Barbarossa, dav se r. 1153 rozvésti s manželkou Adélou pro nevěru její, nevrátil více Ch-ka markrabím Vohburským, nýbrž podržel je ve své moci jakožto vlastnictví allodní neboli panství, jež na potomky jeho právem dědičným přechá- zelo bez onledu na to, byli-li králi římsko- německými Čili nic. Pokud arci držitel Ch-ka byl zároveň králem, stálo přímo pod říší Římsko-némeckou; však nepochybovalo se asi o tom, že králi náleží panství nad ním z titulu práva soukromého. Vlastní správu vedli v něm fojtové {judices provinciarum), jež dočasný držitel Ch-ka jmenoval a kteří na hradě chebském soudu hradskému neb kra- jinskému předsedali. Časem však zatemňo- vala se pamět o právní povaze tohoto pan- ství a vznikaly pochybnosti, má-li dočasný vlastník právo svobodné disposice s ním'. Štaufovec král Filip Švábský zasnoubiv r. 1206 mladistvou dceru svou Kunhutu s Václa- vem I., novorozeným synem Přemysla Ota- kara I., zavázal se při té příležitosti, jak pozdější zprávy o tom svědčí, že dceři své dá Ch. za věno; avšak ke skutečnému po- stoupení Ch-ka z příčin neznámých nedošlo, ač Václav I. práva k věnu tomu se dovo- lával. Po smrti císaře Bedřicha II. r. 1250 jednalo se toliko o to, má-li Ch. jakožto soukromé panství zůstati nezletilému synu císařovu Konradinu, nebo má-li jakožto území říšské spadnouti na říši. Poručník Konradinův vévoda bavorský Ludvík snažil se v době interregna přivésti dědičné jeho nároky k plat- nosti a hleděl po případě sám Ch-ka se zmoc- niti. Chtěje Konradinu opatřiti peněžité pro- středky k výpravě do Sicílie, zřizoval jeho jménem hojně statků a důchodů Štaufov- ských v Ch-ku. I hrad a fojtství chebské zastaveny jsou Jindřichu z Weidy, jenž na místě Konradina Ch. do r. 1261 spravoval, kdy pak vévoda bavorský Ludvík hrad ze zástavy vyplatil a napotom r. 1263 Konra- dina k tomu přiměl, že jemu a bratru jeho Jindřichu všechna práva k Ch-ku postoupil pro případ, že by bczdětck zemřel. Naproti tomu vsak Přemysl Otakar II. dovolávaje se toho, že Ch-ko matce jeho Kunhutě bylo dáno za věno a tedy po smrti její (f 1248) na něho spadlo, činil též na ně nároky a vymohl si koncem r. 1265 obecnou plnou moc na řím- ském králi Richardu Cornwallisském, aby mohl v ochranu vzíti všechny statky říšské {bona imperii), k nimž Konradin právem dé- dičným se táhne a jež prý se spoluvinníky svými bezprávně chce odciziti. Na jaře 1266 zmocnil se tudy celého Ch-ka nazývaje se odtud pánem jeho (dominu s Egre) a dával je spravovati purkrabími ze šlechty české do- sazovanými. Když pak Konradin v Neapoli byl r. 1267 popraven, uzavřel Otakar v lednu r. 1273 s bavorským vévodou Jindřichem na- rovnání, ve kterém vévoda vzdal se všech dědičných nároků na Ch. a spokojil se to- liko se zámky a panstvími Flossem a Park- šteinem. Avšak r. 1274 schválil říšský sněm norimberský nález, že nově zvolený král Rudolf má se zmocniti všech území, jež od r. 1250 byla říši odcizena, a Přemysl Otakar byl nucen v míru Vídeňském ze dne 21. list. r. 1276 vzdáti se všech práv k Ch-ku na prospěch římského krále. Koncem téhož roku však dovolávaje se toho, že Ch. bylo matce jeho zapsáno za věno a že v něm nabyl koupí některých hradů, žádal krále Rudolfa, by jej ponechal při jeho právu, a tak došlo 6. květ. r. 1277 k nové úmluvě mezi nimi, ve které Rudolf zavázal se dceři své Jitce, zasnoubené králevici Václavu II., dáti věnem 10.000 hřiven stříbra a v summě té zastaviti císařské město Cheb {civitatem imperii Egram) se vším pří- slušenstvím, až Václav II. s dcerou jeho vstoupí ve svazek manželský. Po pádu Ota- karově zmocnil se také Rudolf Ch-ka a dával je spravovati purkrabím norimberským Be- dřichem III. a zvláštním sudím na hrade chebském. Pravomoc těchto úředníků valnč tehdy již byla obmezována jednak patrimo- niální jurisdikcí vrchností, zvláště kláštera valdsasského, manův a měšťanů chebských^ jednak tím, že mnoho hradů v a statků pře- cházelo do rukou vůkolních zeměpánův a tak přestalo se na čas k Ch-ku počítati. Král Rudolf zapsal na př. r. 1281 sám městyse As a Selb s vůkolím v 600 hřivnách Jindřicha fojtovi plavenskému a klášter valdsasský s rozsáhlými statky prohlásil zaopatství přímá pod říší stojící. Ačkoli v lednu r. 1285 slaven sňatek krále Václava II. s Jitkou v Chebu a nová královna v červenci r. 1287 byla do Prahy uvedena, zůstalo Ch. i nadále ve správě úředníků krále Rudolfa a teprve po smrti jeho ujal se ho Václav II. v říjnu r. 1291. Obnovil sice na ně nároky i vévoda bavorský Ludvík II., avšak chebští měšCané rozhodli se pro panství české a král Adolf Nassavský přiznal také právní nároky krále Václava II. Rovněž Albrecht I. zavázal se r. 1298 před volbou na království Římské, že po zvolení svém zapíše Václavu 11. Ch., Floss a Parkštein s jinými říšskými zeměmi a statky v summě 50.000 zl., jež si od něho byl vypůjčil. Touto smlouvou Ch., jež bylo r. 1277 zastaveno králi českému právem věnným, zapsáno jest nyní po druhé v nové summě zástavní. Vá- z •o < Z > o > o H H O Chebsko. 113 c av II. zůstal v pokojném držení Ch-ka až ilo r. 1304, kdy Albrecht 1. vypověděl mu válku a nedbaje zápisů vlastních i předchůdců svých zmocnil se této zástavy koruny České. Václav II. byl pak nucen 18. srpna r. 1305 vzdáti se práva k Ch-ku, vyhradiv sobě to- liko držení některých hradů v něm, jež před- kové jeho vlastními penězi zakoupili. Odtud výsost ná práva nad Ch-kem přešla na krále řimsko-německého. Ch. stalo se územím přímo pod říši stojícím ; avšak jen na krátko. Ludvík Bavorský po zvolení svém za krále římského zastavil je opět se zámky Flosscm a Park- šteinem 4. pros. r. 1314 podle slibu před vol- bou učiněného českému králi Janovi v summě IO.OCk* hřiven a to za vydání při volbě za 2a něho učiněná, a ačkoli Ludvík již r. 1315 rařidil obci chebské, aby podnikla opČt pan- ství české, došlo ke konečnému postupu té krajiny do rukou koruny České teprve r. 1322 po bitvě u Můhldorfa. V listině na to 4. říj. r. 1322 vydané zvýšena jest zástavní summa na 20.í)00 hřiven stříbra a zmínka o zastavení 1 lossu a Parkštcina byla z ní vypuštěna. ( hcbští podrobivše se koruně České vyhra- iliii při tom sobě, aby byli zachováni při svých právech a aby králům českým nebyli nicím jiným povinni nežli holdováním a tě- mi že povinnostmi, jakými předešlým pánům byli zavázáni. Krajina chebská, jsouc poddána králi českému jakožto pánu zástavnímu, pH- V telena je koruně České, nikoli ještě králov- ství Českému, a při tom podržovala v státu českém zvláštní autonomní postavení. Úřed- níci krále českého na hradě chebském sídlící: purkrabí (zvaný časem pflegárem) a jemu pod- řízení hejtman a sudí, vykonávali vojenskou, správní a soudní moc iíad Ch-kem jménem krále, arci toliko potud, pokud moc ta na město a stavv chebské nebyla přešla. A to se dalo pořade v rozsáhlejší míře. Král pak přiČiftoval se dosti o to, aby statky od Ch-ka odloučené opětně k němu se přinavrátily. Vzalť do ochrany ihned klášter valdsasskýs jeho statky a x. 1335 zavázav se, že městysc Aš a Seli) s jejich okolím nechce ani zástavou ani jinak od Ch-ka odciziti, také je ihned pod panství své přivedl přes to, že zástava fojtů plavenských nebyla ještě vyplacena. Rovní ž r. 1342 uhájil příslušnost městysc Hedvice k Ch-ku, k němuž purkrabové no- rimberští právo si činili. Přes to na jiných stranách odcizování statků od Ch-ka a ten- čení území jeho stále pokračovalo. Spory, které r. 1340 vypukly o příslušenství hvozdu chcb.ského a obsazování úřadu lesmistrov- ského v něm mezi králem Janem a císařem Ludvíkem IV., skončily se odloučením větší části hvozdu od Ch-ka, rovněž tak panství u undsiedelské a hohcnbcrské, dostávše se v ten čas do rukou purkrabí norimberských, odcizila se, konečně klášter valdsasský i jiní držitelé statků, opatřivše sobě přímé posta- vení pod korunou Českou, hleděli pozbaviti se všjch závazků k Ch-ku. Karel IV., použiv svého postavení jakožto král římský, hleděl přivtělení Ch-ka ke ko- Ottuv Slovnik Naučný, iv. XII. 25 2 X897. runě České trvalým učiniti. Majestátem ze dne 1. března r. 1348 ustanovil na žádost měšťanů chebských, že Ch e b nikomu ne- zastaví aniž jinak od koruny České odcizí neb oddělí, uznávaje vděčně stálou věrnost, kterou Chebští králům českým a království zachovávají. Rovněž v či. VI. Majc- statis Carolinae prohlašuje hrady Cheb, FIoss a Parkštein za nezastavitelné hrady k českému stolu královskému příslušející a počítá je k hradům v Čechách ležícím dokládaje, že Cheb nemá býti od koruny České odtržen, leč by samou říší {ah imperio) bvl ze zástavy vyplacen. Těmito ustanoveními 6h. vcházelo v státoprávní svazek s korunou Českou, neboť panství nad ním mělo příslušeti koruně, t. j. každému králi českému bez ohledu na to, zdali ho k tomu opravňovaly též nároky sou- kromoprávní z věnných zástav odvozené čili nic, a dále proto, že již tehdy král v dispo- sici s takovýmto příslušenstvím koruny byl obmezcn stavy českými. Přes to Karel iV. mínil v dubnu r. 1349 město Cheb s okolím zastaviti v 1400 hřivnách svému tchánu vé- vodovi bavorskému Rudolfovi, jehož dceru Annu před tím byl pojal za manželku, avšak zástava ta nepřišla k místu. Chebští měšťané, kteří patrně odepřeli podniknouti nového pána, holdovali znovu Karlu IV. 13. května r. 1350, prohlašujíce v listě na to vydaném, že Ch. bylo zastaveno králům českým Pře- myslu Otakaru II., Václavu II. a Janovi v ně- kterých summách peněz, že také proto právem náleží pod panství krále českého Karla IV. a jeho dědicův a že zástavy té má býti te- prve tehdy sproštěno, až by králové čeští svolilikvyplaceníjcho, atoažbyzdo- bré vůle a bez přinucení je ze zástavy propustili. Mělo tím patrně býti řečeno, že starší zastavení Ch-ka Filipem Švábským r. 1206, Rudolfem 1. r. 1277 a Albrechtem I. r. 1298 bylo bezprávným způsobem zru- šeno, že Chebští proto další platnost starších zápisů uznávají a že, kdyby mělo v budou- cnosti opět dojíti k podobnému rušení zástav pouhou mocí, Chebští nemíní závaznost jeho uznávati a jemu se podrobovati. V tomto smyslu vymohly sobě také Karel IV. r. 1353 na sjezde ve Špýru na šesti knížatech vo- ličích slavnostní prohlášení, že město Cheb s krajinou vůkolní a s hrady Flossem a Park- šteinem bylo od říše za.staveno králům a ko- runě České ve 40.000 hřivnách stříbra, nikoli tedy toliko ve 20.000 hř., jak se r. 1322 pra- vilo, a že ztráta listin na to daných nemá býti na újmu právům králů českých. V tcmže smyslu 20. dubna r. 1354 i měšťíiné chebští a 11. května r. 1358 i manové chebští pro- hlášení učinili, a když brzo na to Karel IV. nalezl listinné doklady toho, že zámek Floss nebyl předchůdcům Jeho zastaven, nýbrž že je od r. 1212 vlastnictvím králů českých, opatřil sobě nová prohlášení knížat voličů r. 1358, že zástavní summa 40.000 hřiven týká se pouze Ch-ka a tvrze Parkšteina a nikoli Mossa. Takovým způsobem starší zástavy Ch-ka přivedeny j.sou opCt k i)lat- 8 114 Chebsko. nosti a sice tak, že soukromoprávně nároky potomků krále Václava I. z r. 1216 na včno kr. Kunhuty i kr. Václava II. z r. 1277 na věno kr. Jitky a na dluh z r. 1296 spojeny jsou s právem zástavním z r. 1322 v úhrnnou summu 40.000 hř. a prohlášeny vesměs za práva netoliko králů, nýbrž i koruny České. Karel IV. napotom ještě z moci císařské r. 1355 dal opětně slavné prohlášení, že Ch. nemá od koruny České nikdy býti za- staveno aniž jakýmkoli jiným způso- bem odcizeno, a arci, pokud moc císařská nalézala se v jedněch rukou s královskou mocí českou, nemohlo se na vyplacení Ch-ka ze zástavy a na odtržení jeho od koruny České pomysliti, neboť král i stavové čeští nebyli by k tomu dali svolení. Na tomto státoprávním postavení krajiny chebské jakožto území trvale koruně České zastaveného nebylo do XVin. stol. nic měněno. Karel IV. hleděl arci též hájiti celistvosti její a r. 1355 opět po- tvrdil, že Aš, Selb, Ředvicc a Žeberk nemají od města a soudu chebského býti odcizo- vány; avšak ještě za jeho života purkrabové norimberští získali (1352) k Wundsiedelsku pobořené hrady Luchsburk a Epprechstein a za nástupců jeho Václava IV. a Sigmunda šířili i jiní vůkolní zcměpánové dále panství své na úimu Ch-ka. Václav IV. sice r. 1395 zaručoval Chebským, že vše, cokoli od kra- jiny a města Chebu bylo odcizeno, zase má k nim se navrátiti, a potvrzuje obci chebské úřad lesmistrovství prohlašoval listy, kterými úřad ten byl jiným osobám dán, za neplatné, (chtěje učiniti přítrž dalšímu odcizování statků manských tím, aby manové vůkolním knížatům se nepřikazovali, ustanovil také v 1. 1397—1400, že sudí chebský má toliko s vědomím městské rady chebské někoho za mana přijmouti a že léna může udělovati jen domácím obyvatelům, šlechticům, měšťanům nebo sedlákům a ni- koli cizím poddaným ; dále že měšťané chebští mají k městu držeti tvrze Kynšperk, Neiperk, Biberštein, Neuhaus, Žeberk, Schonberk, Vild- štein a jiná zboží od starodávna k Ch-ku při- náležející, že všickni obyvatelé mají s městem Chebem sbírky podnikati na obranu své kra- jiny a že obci chebské vůbec ochranná moc nad Ch-kem se svěřuje, poněvadž se věrně přidržuie koruny České. Avšak ani opatření ta na alouho nespomohla. Obec r. 1412 ob- novila jednotu na udržení zemského míru dříve již v 1. 1368, 1371 a 1398 pro Ch. i Lo- ketsko uzavíranou, ku které také mnozí vů- kolní knížata a páni přistoupili. Poněvadž král nechránil poddaných, byli tito nuceni sami pomáhati si proti společným škůdcům a rušitelům pokoje, již tehdy zejména v pur- krabí norimberském Janovi z rodu Hohen- zollernského nalézali ochránce. Šíře napořáde moc svou do Ch-ka, přijímal purkrabí ta- méjší many do svých služeb a pak jim po- moc poskytoval, i když měšťanům chebským odpovídali, na silnicích loupeže páchali, ano r. 1410 i poselstvo královské do říše vypra- vené zajali a uvěznili. V čele odboje toho stál Erhard Forstcr, pán na Neuhausu, jenž r. 1389 holduje králi Václavu IV. vymohl si na něm výsadu, že má státi s hradem sv^m přímo pod korunou Českou a příslušeti toliko ke král. dvorskému soudu českému, avšak kterému to nevadilo za Ruprechta Falckého přijmouti léno na statky své od purkrabí norimberského. Obnovený landfrid chebský oblehl a dobyl r. 1412 jeho hrad Neuhaus. načež král Václav IV. přivlastnil pobořený hrad obci chebské ustanoviv, že má zdstaťi na věčné časy při koruně České a při město Chebu, aniž více na jeho vystavění dojíti smí. Erhard Forster a bratři jeho rozzlobeni nad tím postoupili nyní netoliko Neuhaus, nýbrž i Selb, Wcissenbach a všechny jiné statky své v Ch-ku purkrabímu Norimberskému a ta- kovým způsobem velká čásť Ch-ka dostala se do rukou HohenzoUemských, utvořivši s panstvími wundsiedclským, nohenberským a thiersteinským t. zv. Bayreuthské Šestiúřaciy. Bratři Forsterové obžalovali ještě radu cheb- skou před norimberským soudem zemským, že prý jim na cti utrhala, viníc je před králem Václavem IV. z loupežnictví, a ačkoli Vá- clav IV. r. 1413 zakázal soudu norimberskému zasahovati do soudní jeho pravomoci jakožto krále českého, soud ten přes to prohlásil měšťany chebské za psance pro nestání a odtud purkrabí nových bezpráví na nich se dopouštěl. Chebští vidouce nezbytí uzavřeli s ním r. 1414 smlouvu, ve které dali souhlas k odprodání statků Forstcrovských a k zten- čení své krajiny. Avšak ani trai nezjednali sobě pokoje. Purkrabí šířil dále svou moc a Václav IV., nemoha se Chebských ujímati pro vnitřní poměry české, postoupil r. 1417 Ch-ka do zvláštní ochrany bratru Sigmundovi, jenž jakožto král římský a >dědic koruny České « vydal 26. června o. r. prohlášení, že nemá nikdo od města a krajiny chebské žádných statků k nim příslušejících odcizovati, jei jsou v zástavě koruny České, a že nikdo nesmí obyvatele města a krajiny chebské poháněti před dvorské soudy císařské nebo zemské,' nýbrž toliko před krále českého, jeho dvorské soudce nebo před král. úřed- níka na hradě chebském. Přes tato chlubná slova statky a panství odcizené jak purkra- bími norimberskými, tak i fojty plavenskými, markrabími míšeňskými, lantkrabími leuchten- berskými a jinými vůkolními vrchnostmi zů- staly od Ch-ka odcizeny. Klášter valdsasský^ jenž od r. 1385 stál přímo pod korunou Čé- škou, r. 1414 se souhlasem Sigmundovým podniknul panství falckrabí rýnských a vé- vodů bavorských a, ačkoli časem dal sobe i od králův českých výsady své potvrzovati, od r. 1524 trvale zůstal při Hoření Falci. Když pak ještě r. 1422 Sigmund panství Schónbašské postoupil markrabím míšeňským a téhož roku bratřím Zedwicům udělil vý- sady na panství jich Ašské jakožto na muž- ské léno přímo pod korunou Českou stojící ;i na Ch-ku nezávislé, obdržela krajina chebská až na Ašsko a Ředvicko celkem tutéž territo- riální podobu, jakou měla do XVIII. stol. Dal- šímu drobení učiněna byla přítrž toliko tíni» Chebsko. i 15 •£c obci chebské postoupena byla takořka všechna práva výsostná nad Ch-kem, což mělo za další následek, 2c na dlouhou dobu Ch. stalo se totožným pojmem s obvodem mčsta Chebu a že od válek husitských dějiny Ch-ka namnoze v jedno spadaly s dějinami města .varného. Chebští měšťane chtějice uhájiti je- dnotu území svého hleděli pak správu hradu chebského dostati do svých rukou aneb aspoň ilo rukou Šlechtice s nimi spřáteleného. Po- dařilo se jim to v květnu r. 1428 výplatou hradu chebského od pflegára Wcnda z II- hurka, kterému Sigmund s porušením privilc- ifii městských hrad ve 400 kopách byl zastavil. Xapotom po dvě léta purkmistr chebský byl zároveň správcem hradu a krajiny chebské; a vsak r. 1430 přiměl Sigmund měšťany cheb- ské při říšském sněmu v Norimbcrcc, aby svolili k převedení zástavy hradu na místo- kancléře jeho Kašpara Šliíca, jenž z patricij- skc městské rodiny chebské pocházel. Při lom bylo ustanoveno, že výplata hradu může se státi teprve po smrti Kašpara, že zástava má přecházeti na dědice jeho a kdyby ti rhtcli hrad dále zastaviti, že mají prve králi výplatu jeho nabídnouti. K původní summě zástavní připsal císař r. 1431 nový dluh •J«M1 kop a r. 1437 2100 zl. rýnských, které mu Šlik větším dílem na vypravení poslů českých do Basileje byl zapůjčil. Kašpar Šlik, j.nž byl r. 1433 v Římě při korunovaci cí- sařské' na rytíře povýšen a rok na to koupil hrad Žeberk i jiné statky v Ch-ku, svěřoval časem správu purkrabství chebského něktc- rcmu z příbuzných, kteří tedy soudu man- skému předsedali a vlastní správu Ch-ka vedli. Tak i nástupci jeho činili. Poněvadž pak Kašpar Šlik r. 1434 obdržel téŽ Loket- sko zastaveno a příbuzní jeho nedílně v něm IV Ch-ku dlouhou dobu vládli, vstupovala lim způsobem krajina chebská prostředni- ctvím Loketská v užší spojení s královstvím <'esk<'m, jsouc od té doby obvykle »krajem« nazývána, jehož vnitřní organisacc a poměr ke králi celkem nehrubě se lišily od ústav- ního postavení 1. zv. ^zevnějších krajŮ< če- ských. (Srv. Čechy str. 487.) Rozdělení ko- runy České, jaké nastalo smlouvou Budín- skoíi r, 1478, podle které Ch. zůstalo králi Vladislavovi, rovněž takovéto připojování Ch-ka k Čechám podporovalo, tak že nelze >< diviti, že r. 1479 král Vladislav vyzval ' hcbské, aby se k sněmu do Prahy dostavili, t ož tito odvolávajíce se na privilegia svá uči- niti odepřeli. Po smrti Kašpara Šlika r. 1449 přešlo purkrabství chebské na bratra jeho Matouše, jenž r. 1474 synovi svému Václavu Šlikovi íe postoupil. Václav, kterému r. 1486 kr. Vladislav všechny zápisy na hrad cheb- ský potvrdil, spravoval svěřený sobě úřad královský buď sám nebo některým příbuz- ným až do r. 1501 a za jeho pflc<(árství vznikly mnohé spory mezi ním, many a mě- šřany chebskými, jež zejména nálezem soudu komorního r. 1482 jsou na prospěch krále a v jeho neprospěch rozhodnuty. ByloC pflc- ; dru zakázáno dávati léna ven ze země bez povolení krále, kterému také melo zůstati vyhrazeno, že může k zasedáním soudu man- ského vysílati zástupce svého, aby na soude sedel. Skutečně také kr. Vladislav v násle- dujících letech práva toho tím způsobem užíval, že do Chebu vysílal hejtmana něm. lén Henricha z Plavná. TArchiv Č. X, str. 459.) Podle nálezu komorního soudu měl dále pflegár dávati glejty provinilcům jenom se svolením rady městské ; avšak do vězení mohl sám bráti vězně, kteří k soudu jeho příslu- šejí, aniž radě městské mělo více náležeti právo »sahati na zemany svévolně a bez pfle- gára*. Právo popravy v krajině chebské druhdy radě městské výhradné příslušející bylo tím obmezeno. Na soudě manském dle nálezu toho měli sedati netoliko rytířští manové, nýbrž i měšťané chebští, kteří drží statky manské; purkrabímu zakazovalo se zasahovati do ří- zení toho soudu, jakož i městského; manové jsou povinni u obce chebské i nadále sklá- dati reversy, že s ní trpěti chtějí, avšak v těch reversech má král býti znamenitě opatřen, by na jeho právech ničeho ujato nebylo. Konečně měšťanům přiznáno, že i na- dále mohou kupovati statky manské, s tou ale výhradou, že rytířská zboží nebudou v selská obraceti. Král Vladislav vydal pak r. 1501 pflegáru instrukci, ve které ustanovil, že přísedící manského soudu nemají jcmu^^ pflegáru, skládati přísahu, nýbrž toliko králi českému. Od Václava Šlika nabyla pak pfle- gárství r. 1501 příbuzná jeho Zigona z Gut- štcina, jejíž syn Dětřich je do r. 1508 spra- voval, kdy pro rozepře bratří svých se stavy českými byl nucen právo nejv. kancléři Alb- rechtu z Kolovrat postoupiti. V lednu r. 1500 vydal Kolovrat se svolením manův a měšťanů cncbských nový řád o osazování chebského soudu zemského a řízení při něm, aby mír v kraji chebském mohl býti udržován. Na soudě manském dle řádu toho má za před- sednictví sudího zemského seděti osm šlech- ticův a čtyři měšťané, kteří králi i pflegáru mají přísahou býti zavázáni. Do té doby za- sedalo na soudč tom šest přísedících, pflc- gárem ze šlechty a šest z mt šťanů obíraných. Soud ten dvakráte v roce na zámku cheb- ském má zasedati, většina hlasů při něm roz- hoduje a při rovnosti jich má mínění pflc- f Járovo býti slyšáno jakožto rozhodující. Z ná- ezu soudu toho jde odvolání k němu, pfle- gárovi, jenž společně s třemi šlechtici a třemi měšťany zvláště do soudu jeho volenými roz- hodne. Není-li přítomen, zastupuje jej hejt- man hradu, a odvolání další nemá místa. Násilí v zemi spáchané má býti trestáno (kým, nebylo řečeno), a kdo by se právu pro- tivil, na toho pflegár s many a měšťany má táhnouti. Ještě téhož roku naskytla se příle- žitost užiti ustanovení tohoto řádu. Spolu- držitcl hradu Licbsteina Jiřík Zedwic (Cabicar) činil znamenité škody dvěma man um a jich poddaným a jsa k soudu manskému obeslán, popírarpravomoc toho soudu, chtěje jakožto mail koruny České odpovídati toliko před králem. Ale z rozkazu krále Chebští zmocnili IIG Chebsko. se jclio hradu, posádku zajali a do městskčho vezení uvedli a teprve po roce z vězení na závazek propustili, když král nejednou jim byl nařizoval, aby vcznč do vezení králov- ského na hrad pražský odevzdali a když Chebští konečné odhodlali se na hrad loket- ský je postaviti; avšak odtamtud do měst- ského vezení zpét je byli obdrželi. Mezi tím r. 1510 zemřel kancléř Kolovrat a hrad cheb- ský přešel do rukou nejv. purkrabí praž- ského Zdeňka Lva z Rožmitála, jenž ustanovil na něm Matesa Hyserle z Chodů píiegárcm. Hyserle napotom r. 1514 zámek a úřad chebský sám od něho zakoupil a se Zedwici smlouvu o Liebštein uzavřel, kterou jim držení hradu opět bylo navráceno. Přes to Zedwicové ne- přestali popírati pravomoc pflcgára a obce chebské nad sebou jakožto držiteli Lieb- Šteina; avšak r. 1525 nálezem soudu komorního bylo proti nim rozhodnuto, že ze zámku toho mají zachovati jak povinnost králi, tak i jiné pořádky společně s rytířstvem krajiny cheb- ské. Tím odtržení panství toho od Ch-ka a připojení jeho k Ašsku bylo zamezeno. Před tím r. 1522 markrabí braniborský Jiří usiloval při králi Ludvíku, jehož byl předním rádcem, o to, aby mu dovolil vyplatiti Ch. ze zástavy koruny České; avšak pro odpor jak Cheb- ských, kteří dovozovali, že toliko císaři ná- leží takovou výplatu předsevzíti, tak i pro odpor stavů českých nedošlo k tomu. Sta- vové dovolávali se při tom toho, že podle majestátu jim r. 1499 kr. Vladislavem daného král nemá práva bez jich svolení od koruny České cokoli odciziti, a král Ludvík násled- kem toho téhož r. 1522 jednak potvrdil ma- jestát na neodcizování zboží od koruny Če- ské, jednak zavázal se, že město ani kraj chebský od koruiiy České nezastaví ani ne- odcizí. Purkrabí Hyserle prodal pak r. 1524 právo k pflegárství chebskému Jeronýmu hra- běti Šlikovi, jenž ie v rodě svém do r. 1546 podržel, maje od kr. Ludvíka povoleno, aby k hradu přikoupil statků manských za 30.000 zl. a aby o ten peníz zvýšil summu zástavní. Za Ferdinanda I. začalo se rozhodnéji usi- lovati o užší připojení Ch-ka ke království Českému. Pohlíženo na ně jako na »věčnou zástavu« koruny České, o jejímž vyplacení nemůže býti vicc řeči, poněvadž ani císař římský ani král český ani stavové čeští ne- dali by k tomu svolení. Zavázalf se nový král 13. pros. 1526 stavům českým, že »nesmí žádných zemí, zámků, měst, hradů, manu i ji- ných zboží ke koruně České příslušejících od koruny odtrhovati ani odcizovati nižádným obyčejem, ale což od koruny bylo odtrženo neb odcizeno, zase ke koruně připojiti*, a závazek jeho týkal se také Ch-ka. ZádaliC stavové na novém králi před tím, aby jako země České tak i krajinu chebskou při svo- bodách i právech zachoval a o opětné připo- jení kláštera valdsasského ke koruně péči mel. Následkem toho sice šetřeno bylo výsad- ného postavení kraje chebského; avšak dvor- ské a královské úřady a soudy české, zejména místodržitclbtvo, kancelář dvorská, komora a soud komorní, vykonávaly od té doby napo- řáde důrazněji správu a soudní moc nad ním jako i nad kraji loketským a kladským, jež také pod správu komory královské příslušely. Po korunovaci měli v únoru r. 1527 chebítí manové i měšťané holdovati králi po starém způsobu ; avšak šlechta nechtěla v tom s mě- stem býti za jedno a zdá se, že přísahu svou zvláště vykonala a město také. Ferdinand žádal na to na městě Chebu pomoc peněžitou proti Turku a když mu povolilo 1200 zl. proti reversu, že povolení nemá býti na újmu výsadám jeho, zmocnil radu, že může obnos ten na du- chovní i světské držitele statků v Ch-ku rozvrh- nouti, což opět ve šlechtě odpor vzbudilo. Proto a pro jiné příčiny vznikly mezi stavy cheb- skými nové spory, jež přispěly k sesílení moci královské v Ch-ku a k dalšímu vývoji tamějšího práva ústavnílio na prospěch šlcchty. Rozepře o to vedeny jsou před králem a zkoncovány r. 1533 narovnáním úmluvci z obou stran volenými docíleným a králem potvrze- ným, podle kterého budoucně šlechta i město měly novému králi českému společně jménem města a kraje chebského přísahati a takó společně králi žádanou berni povolovati. A siro kdyby král žádal peněžitou pomoc, má rada šlechtické držitele statků manských vyzvati ke společné schůzi do Chebu, na které by se stalo dohodnutí, jaký obnos se má povoliti a kterak na poddané rozvrlinouti. Kdyby někteří ze šlechticů se nedostavili, mají i bez jejich hlasu přítomní ujednání činiti a kdyby nikdo ze šlechty nepřišel, má rada sama právo berni povoliti, stejnoměrně rozvrh- nouti a pak vybírati s použitím exekuce. Toliko posavadní daň ze skotu {Klaucnateuct) měla se i nadále k rukám obce bez svolerí šlechtv po starém způsobu vybírati. Na tomto záklatíě scházel se od té doby pravidelncji zvláštní sjezd chebský, jenž se skládal z členů rady městské a několika (nejvýše sedmi) šlech- ticů k sezením rady iiovoláv^iných. K vvzvání krále nebo komory Cetké radili se přítomní o povolení ročního příspěvku k potřebám ko- runy České a buď schvalovali ujednání vy>la- ných při komoře učiněné nebo přistupovali na požadavky ústně kommissary královskými jim přednesené. Kromě toho v narovnání z r. 1533 povoleno bylo vrchnostem vařiti pivo k svým potřebám a při pěti zámcích i prodávati je z pivovarů vrchnostenských pomocí krčem i jinak. O rozsahu patrimoniálního soudnictví vrchností nedošlo se tehdy ještě k úplnému dohodnutí. Přiznáno toliko vrchnostem, že mají poddané souditi v civilních věcech; avšak pokud jim náleží pravomoc též v trestních vě- cech, o tom ponecháno králi rozhodnutí. Te- prve r. 1537 purkrabí chebský Albrecht Šlik jménem krále učinil výpověa o tom, komu vrchní soudy {Obergerichte) neboli trestní moc soudní nad poddanými má příslušeti, zdali i nadále radě městské anebo vrchnostem, a sice ustanovil, že radě zůstavuje se souditi ta- kové případy, při nichž jde o hrdlo antb uletí ruky; naproti tomu že vrchnostem nákží tre- stati ostatní přečiny, jako jsou rušení míru, Chebsko. 117 poranění, svády, hanční, rouhání Bohu atcl. Konání trestní pravomoci soudní nemělo ale b\ti na újmu právům a vrchnosti král. purkrabí na hrade chebském, jemuž tudy společné se soudem manským a částečné i s radou měst- skou zůstávala' vyhrazena soudní pravomoc civilní a hrdelní nad šlechtici kraje chebskěho. Purkrabství samo r. 1546 Šlikové prodali šlech- tici chebskému Wolfovi z Wiršperka, od něhož přecházelo na jednotlivé šlechtice české i cheb- ské.^až r. 1599 purkrabí chebský Štěpán Jiří ze Šternberka postoupil zástavu jeho obci chebské za 7500 tolarů a hrad udržel se v držení jejím ještě i po r. 1620. R. 1540 vy- pukly spory s markrabími bayreuthskými, s kterými obec chebská měla napořáde smlou- vu ochrannou, o hranice kolem Kohlwaldu. Markrabí Albrecht i na Múhlbach a v úkol ní vesnice nároky činil, jež ale teprve r. 1594 definitivně jsou odmítnuty, když před tím při upravení hranic r. 1561 opětně uznáno bylo, že niéstys Ředv^ice patří k Ch-ku. Rovněž tak pokus markrabího obdržeti Ch. v léno od krále Ferdinanda na říšském sněmu pasov- skčm r. 1552 učiněný se nezdařil. Za panování Maximiliana II., kterému r. 1567 vyslaní města a kraje chebského do rukou nejv. kancléře přísahu věrnosti složili, a rovněž za nástupců jeho stavové čeští nepřestali naléhati na to, aby kraj chebský se zeměmi Českými rovnost v placení berní nesl a aby snesením jich sně- movním se podroboval. Povolivše na sněmu generálním v květnu r. 1570 zavřeném značné berné, doložili, že též z kraje chebského dle usnesení toho povinni jsou se zachovati. Císař také 28. července t. r. nařídil Chebským, aby jako připojení oudové ke koruně České berné vedle snesení sněmovního odváděli, chtěj í-li se uvarovati pokuty sněmem vyměřené. Proti tomu však stavové chebští v srpnu r. 1570 v obšírném spise k císaři bránili se privilejemi svými, že nejsou povinni sneseními sněmov- ními se spravovati, a nabízeli tohko úhrneč- nou summu na miste svolené berně. Ncbylif prý přítomni sněmu, nesvolovali k berním a kdyby se podvolili usnesením takovým, přišli by o své výsady a upadlí by do poddanství stavů českých, kteří nemají žádné moci nad nimi. Toliko nejv. úředníci z nařízení a jmé- nem krále s nimi prý jednají. Oni jsou stavem Římské a České říše a podle obecného práva nemá vrchnost poddaným ukládati daně leč s jejich svolením. Žádali, aby král prostřed- nictvím kommissarů s nimi i nadále o pomoc jednal. Císař na to přijal od nich nabízenou pomoc, poněvadž prý se uvolili na nty bližším sněmu se dohodnouti se stavy v příčině od- vádění berné z chebského kraje. Když však v čas sněmu r. 1571 Chebští byli do Prahy obesláni, nevypravili vyslaných, a sněm proto v dubnu učinil opětné snesení, že má král s radou zemskou uvážiti, jaké pomoci oby- vatelé chebští vedle stavu činiti a od sebe odvozovati mají, poněvadž »kraiina cheb- ská na ten čas ke království Českému jest připojena a k zemi této přísluší*. Chebští však setrvali v odporu. Obdrževše od právnických fakult ve Vitembcrce a Lipsku naučení, že ve sporu tom se stavy českými jsou v právu, poněvadž prý zemské zřízení české pro ně neplatí, setrvali při jednání s nejvyššími úředníky na svém stanovisku. Marné jim nejv. úředníci v říjnu r. 1571 do- vozovali, že koruna Česká znamenitějšími pri- vilejemi je opatřena nežli Ch. a ze přece stavové čeští berně podnikají; že oni Chebští užívají ochrany koruny České, jejímiž jsou spoluúdy, a že proto jsou povinni zachovati rovnost v placení berní a podniknouti to, co ostatní vtělené země dle sněmovního snesení dávají. Marně císař v březnu r. 1572 projevil jim nelibost nad tím, že žádali za hranicemi naučení v tak důležitých věcech na zlehčení krále a koruny České, ačkoliv otec jeho Fer- dinand nařídil jim, aby toliko u appellačního soudu v Praze naučení brali; marné vyzýval je, aby snesením sněmovním se podrobili, že to nemá býti na újmu jich svobodám. Konečně přece jen zůstalo r. 1572 při tom, Že Chebští uvolili se proti reversům na místě všech berní odváděti ročně komoře České určitou summu s tou výhradou, že kdyby v koruně někte- rého roku nebyly berně povoleny, ani oni nemají paušální takovou summu odváděti. Sta- vové sice r. 1573 opět se snesli, Že má artykul o pomoci krajiny chebské bez prodlévání ku konci se přivésti, aby v berních od všech obyvatelů chebských jednostejná rovnost s nimi zachována byla, a podobná snesení i v následujících letech, zejména r. 1574, 1576, 1586, 1601 a 1610 učinili ; avšak přes to k ta- kovému dohodnutí nedocházelo, nýbrž rok od roku jednáno bylo s Chebskými zvláště o úhrnečnou p'omoc na místě berní sněmem povolených a komora nebo kommissaři přijí- mali nabídky jich časem s výhradou, že to nemá býti na újmu právům stavů koruny České. Ve formě tudy vítězili Chebští, ve věci samé král, stavové čeští a hlavně komora královská, za jejíž příslušenství zevnější kra- Íové začali se považovati a která hleděla : tomu, aby povolená stavy chebskými summa rovnala se výnosu berní sněmem povolených, kdyby v Chebsku byly vybírány. Přání, aby Chebští byli zastoupeni na sněme českém a tak svolovali k berním a jiným břemenům, nebylo v té době ze žádné strany pronášeno, poněvadž na sněme jednalo se výhradně čes- kým jazykem, kterého Chcl)ští nebyli mocni, a poněvadž Chebští nechtěli se vzdáti svého zvláštního postavení. Teprve po r. 1620 snahy po úplném sply- nutí Ch-ka s král. Českým dodělávaly se stále větší a konečně úplné platnosti. Již při jednání o potvrzení privilcjí chebských r. 1623 hájil nejv. kancléř Lobkovic stano- visko, že Ch. je na věcné časy koruně České přivtěleno a tudy věčnou zástavou této koruny. R. 1027 zaslán do Ch-ka exem- plář obnoveného ZZ., aby byl vyhlášen, a císař od té doby ve smyslu tohoto zřízení vykonával právo zákonodárné též v Ch-ku. o kterémž rovnéž se tvrdilo, že následkem účastenství v povstání přišlo o svá práva. 118 Chebsko. Konečně r. 1629 císař Ferdinand II. v rcskriptu k místodržícím českým vyslovil pevnou vůli Ch. s Čechami trvale spojiti, platnost záko- nům zemským v nčm zjednati a proto pevně trvati na provádění reformace katolické v něm. Přední účastenství v pracích reformační kom- misse chebské měli krajští hejtmane loketští, kteří také ve věcech vojenských, berničných i jiných politických z nařízení místodržících kommisse v Ch-ku konali, se stavy taměj- áími vyjednávali, patenty a jiná nařízení tam vynlašovali a vůbec působnost svou do Ch-ka šířili. Jich prostřednictvím a též jinak šířila se moc jak nejv. úřadův a soudů, tak i stavů českých v tomto kraji. Na sněmech stavovských od r. 1627 stále dopomínáno se toho, aby Chebští >jednostejnou rovnost nesli a v pomocech se stavy zouplna se srovnali*. Koncem r. 1630 nařízena kommisse, která měla jednati s Chebskými o ustanovení jisté proporce v berních s královstvím Českým, podobně jako o to s krajem loketským srov- nání téhož roku se stalo. Kommisse nabízela vyslaným chebským, aby uzavřeli s králov- stvím Českým smlouvu/ že chtějí přispívati poměrnou částí k berním na sněme povole- ným, a aby za to účastni byli jak svobod sta- vovských tak i práva inkolátního. Navrhovala, aby se za základ rozvržení berně vzalo 800 dvorů neboli usedlostí. Stavové chebští pod- volili se však platiti berni toliko ze 240 dvorů, počítajíce na město a jeho poddané 170, na rytířstvo 36 a na duchovenstvo 34 dvorů. Tento počet r. 1636 zvýšili na 300, r. 1637 na 324 a r. 1638 na 400 dvorů, na něž tudy herně na sněme českém nebo na sjezde cheb- ském povolená se rozvrhovati měla. Vybranou berni chtěli ('hebští přímo do dvorské ko- raorv odváděti; avšak císař Ferdinand III. resolucí ze 19. list. 1638 ustanovil, že ji mají dávati i nadále nejv. berníkům zemským na hrad pražský, poněvadž prý jsou povinni stejné břemeno berní nésti jako obyvatelé království Českého a že summa berničná na kraj chebský připadající má se odečísti od cel- kové summy berní na sněme povolené. Tímto způsobem snesení sněmovní stávala se závazná také pro Ch. ; nicméně o rozvržení řádné berně a o povolování mimořádných pomocí jednalo se i nadále na sjezdech stavů chcJt)ských. Zajím avo jest, že r. 1636 rytířstvo kraje cheb- ského se od města a duchovenstva téhož kraje oddělilo a prohlásilo, že se chce »nyní i bu- doucně* podrobovati snesením sněmu českého, když ohledně statků bude užívati týchže práv a svobod jako stavové čeští, a že s ním již tehdy nejv. úředníci jednali o vepsání jeho statků do desk zemskVxh a připuštěni do sněmu mezi stavy; avšak válečné události překazily provedení tohoto »vtělení chebského rytířstva do království Českého*. Brzo na to hrad chebský vyplacen jest ze zástavy obce chebské a postoupen císařem r. 1644 Filipu hraběti Metternichovi v zástavě 25.000 tolarů ; avšak teprve po odtažení Švédů ze země došlo r. 1650 k obnovení úřadu purkrabího na něm. Při jednání o provedení míru vestfálského na kon^essu norimberském říšští stavové protestantští navrhovali císaři, aby Ch-ku dána byla možnost vyplatiti se ze zástavy summou 40.000 tolarů říšských; avšak císař, jenž počítal summu zástavní na 320.000 tolarů, nabídnutí to zamítl. Vyslancové jeho dovo- zovali, že zástavy krajin v říši staly se všude věčnými zástavami a skutečným vlast- nictvím zeměpánův a že Ch. nemůže v tom ohledu činiti výjimky. V míru vestfál- ském i protestante byli nuceni uznati takovéto stanovisko císařské a tím císaři jakožto králi českému přiznána jsou v Ch-ku táž práva vý- sostná, zejména právo reformační, jako v ostat- ních dědičných zemích Českých. Do r. 1673 přinuceno jest skoro všechno obyvatelstvo Ch-ka státi se katolickým a toliko v Ašsku nepodařilo se protireformaci provésti. Odtud splynutí Ch-ka s Čechami i v jiných věcech bylo pouhou otázkou času. Od r. 1652 povo- lovány na sněmích řádné berně z usedlostí a nejv. berníkům uloženo, aby i v kraji loket- ském za tím účelem zřídili kommissi visitační, jež by také v kraji chebském dala vyšetfiti bez sjezdu toho kraje, kolik je tam usedlostí a jakou částkou má Ch. přispívati k potře- bám zemským. Sněm r. 1654 usnesl se žá- dati císaře, by přinutil kraj chebský, jenž je zastaven jemu jakožto dědičnému králi a krá- lovství Českému a není proto oprávněn vy- tahovati se z rovnosti s královstvím Českým v jeho zřízeních zemských a příspěvcích k obe- cným potřebám, aby odvedl do berničního úřadu stavovského tu Čásť, která dle snesení sněmovního naň připadá. Avšak Chebští nepři- pustili visitaci hájíce se výsadami v berních věcech a Ferdinand 1 11. r^ 1656 rozhodl, že s nimi i nadále na sjezdech má býti zvláště jednáno o pomoc podle snesení sněmovního. Dvě léta na to 24. září 1658 vŠak císař Leo- pold ustanovil, že Chebští mají na vojsko (in militaríbus) platiti stou čásť (centesimam) berně, kterou sněm český povolí, a násled- kem toho stavové čeští žádali, aby i na ostatní berně Ch. stejným podílem přispívalo. O tom však Cheb.ští nechtěli slyšeti, stěžujíce sobě stále na přetížení, a musilo o výši mimořádných berní i nadále zvláště s nimi jednáno býti. Teprve císař Josef I. 2. pros. r. 1705 ustanovil, že Chebští mají na mimořádné berně přispí- vati dvoustým dílem {duccntesimam) toho, co povolí sněm český, a že stavové čeští zbývající stou čásf sami máji převzíti. Žádost za snížení příspěvku chebského na řádné berně na dvou- stý díl císař zamítnul. Napotom zasílán loket- ským hejtmanům krajsk^^m exemplář artykulů sněmovních, aby na jelio základě se stavy chebskými vyjednali obnos berní podle sne- sení sněmovních a stavové rozvrhli povolené berně na poplatníky kraje chebského. Kdyby byl býval sjednán jednotný základ pro toto rozvrhování berní s královstvím Českým, ne- bylo vůbec třeba dalšího jednání se stavy chebskými a berně, jež povolil sněm, byli by stavovští úředníci bcrničtí vybrali též v Ch-ku. Za císařovny Marie Terezie snaženo se ne- rovnost v placení berní aspoň částečně odstra- Chebsko. 11» niti zavedením katastru berního a to i v Ch-ku. Když byl r. 1748 ujednán se stavy českými herničný recess na deset let, rozhodla císa- řovna reskriptcm z 15. února 1749, že Ch. iii do provedení rektifikace dominikálního katastru má přispívati i nadále stou částí k ordinariu, dvoustou k extraordinariu berní. Stavové čeští sice se tomu opětně opírali pravíce, že nevědí, jak k tomu přicházejí, aby za Ch. platiti měli, a chce-li císařovna milost ( hebským učiniti, aby tak učinila na útratu rrární a nikoli jich; avšak při rozhodnutí po- vodním zůstalo, toliko některé berně, které druhdy za mimořádné jsou považovány, vklá- dali stavové nyní do ordinaria. Na druhé straně i Chebští dovolávajíce se výsad svých kladli pracím rcktifikačni kommissc všelijaké pře- kážky; ale konečné r. 1756 rektifikace přece i v Ch-ku je provedena, při čemž bylo 507 usedlosti v něm shledáno a daň ze skotu zru- šena, a když do r. 1762 provedeno bylo i úplné adjustování této rektifikace, nabyl tereziánský katastr i tu platnosti, takže berně sněmem českým na jeho základě povolované i v Ch-ku se vybíraly, aniž stavové chebští byli více o svolení dotazováni a aniž ve sneseních sněmů českých od té doby o Ch-ku dala se ně- jaká zmínka. Podobným způsobem >bohemi- sování Ch-ka«, jak se tomu říkalo, i v jiném ohledu pokračovalo. Po třicetileté válce léna ašská po spojeni hejtmanství německých lén se soudem appellačním r. 1651 podřízena jsou tomuto appellačnímu soudu. Pro držitele lén k hradu chebskému příslušejících {Burg- lehen) byl správcem a soudcem první instance purkrabí hradu toho, jenž zůstával podřízen appellačnímu soudu v příčině správy lén, z je- hožto rozsudků ale šlo odvolám k české dvor- ské kanceláři ve Vídni. Naproti tomu držitelé tak zv. německých lén koruny 'České, jakými byli pp. Zedwicové v Ašsku, příslušeli před soud appellační jakožto soud lenní první in- stance, od něhož šlo odvolání k české dvorské kanceláři. Někteří manové chebští, kteří druhdy příslušeli k soudu purkrabí chebského, jako pp. Zedwicové na Libštcině, začali se opét vytahovati z pravomoci jeho, chtějíce podobné považováni býti za držitele přímo pod koru- nou stojících a tedy korunních lén německých, jakými byli manové aŠští, aby jich souácm příslušným mohl býti soud appellační. Na stížnost purkrabím chebským Filipem sv. p. Mettcmichem podanou roznodnul císař Leo- pold I. 8. července r. 1679, že všichni držitelé .statků manských v Ch-ku mají v purkrabím spatřovati příslušného soudce první stolice a jeho rozsudkům ve věcech civilních i trest- ních se podrobovati, toliko rozsudky ve věcech manských že má soud appellační v jich roze- přích jakožto judicium parium curiae vyná--- scti. Avšak nařízení to nebylo provedeno. Brzo na to sestaveny jsou seznamy lén chebských a v těch k lénům hradu chebského počítají se: zámky Vildštein, Kynšperk, Hazlov, Ma- řfau, Rottenbach a Ottengrůn, dvory Hóflas a Gehag a statky Lindich, Pograd, Lechen- &tťin, Reicheisdorf a Dalmice; naproti tomu o zámku Libšteině se praví, že jej Zedwicové od koruny České v léno berou, a kromě toho uvádějí se korunní léna v Ch-ku, jež patří markrabím braniborsko - bayreuthským : Že- berk, Thierštein, Ilochstett, Pernstein, Erkers- reut, Brandt, Lenzenwend, Grafenreut, Neu- haus a Weissbach, purkrabím Míšeňským: tvrz- Schdnberg; kl. valdsasskému: Schlottenhof a polovice méstyse Albenreutu, a městu Chebu : druhá polovice tohoto městyse a městys Řed- vice. Dle toho Ašsko nepočítalo se tehdy ani ke korunním lénům chebským a pur- krabí chebský vykonával soudní moc toliko nad některými many chebskými a, pokud se správní jeho moci týče, byl obmezován vždy více krajskými hejtmany loketskými, kterým r. 1696 místodržící čeští nařídili, aby po- skytovati i v Ch-ku assistenci soudu appel- lačnímu jakožto lennímu hejtmanství, když jim to nařízeno bude. Když r. 1714 prove- deno bylo nové rozdělení království Če- ského na 12 krajů za účelem zjepšení ber- ničné správy krajské pomoci krajských kass filiálních při nich zřízených, tu byl >loketský kraj vedle chebského* do kraje žateckého přenesen a od té doby hejtmane žatečtí v Ch-ku politickou a berní správu vedli, užívajíce k to- mu pomoci purkrabího chebského. Toto vtě- lení Ch-ka do království Českého bylo potvrzeno samými stavy chebskými, když 23 . července 1721 jménem okresu a města Chebu k vyzvání osobně přítomných král. hejtmanů kraje žateckého přistoupili k pragmat. sankci,, jak stavy českými byla na sněme přijata, slibu- jíce arcidomu Rakouskému na věčné časy věr- nost a poddanost, arci s výhradou svých privi- legií a s doložkou, pokud prý od českých stavů schválené přistoupení k pragmatické sankci •zástavy Chebu se týkati může*. Zastavení Ch-ka dotýkala se pragmatická sankce tím způsobem, že Ch. mělo se zeměmi domu Rakouského a zejména s královstvím Českým, jehož bylo v ten čas už částí, na věcné časy zůstati spojeno pod jediným pa- novníkem dle přijatého řádu k nástup- nictví oprávněným a že tudy nemohlo nikdy více ze zástavy od říše býti vy- placeno. Tak ustanovil císař římský a král český Karel VI. a tak s tím souhlasili stavové češtf^ i chebští. Ch., které už Karlem IV. r. 1348 a 1355 a nástupci jeho bylo prohla- šováno za věčnou zástavu koruny České, při- vtěleno jest s vlastním souhlasem ke krá- lovství Českému a aby nebylo o tom více žádné pochybnosti, zástupcové jeho z rytíř- stva a města 4. září r. 1723 byli přítomni korunovaci české Karla VI. a skládali mu společně s českým rytířstvem a s vyslanými král. měst českých přísahu věrnosti takovou,, jakou OZZ. stavům českým předpisovalo. Atak se i při následujících korunovacích dalo. ( ís. resolucí ze 30. pros. r. 1729 bylo pak přede- psáno, že v okresu chebském, jenž patří ke království Českému, má ohledné držení a nabývání statků platiti totéž, co v králov- ství Českém a v zemích k němu při vtělených, totiž že statky mohou držeti toliko ti, kdož. 120 Chebsko. nabyli českého inkolátu aneb kteří pochá- •cházejí z rytířských neb šlechtických rodin, držitelů král. českých manství Aše, Šorgu a Neuberku v chebském okr csu«, slíbila jim po složení slibu věrnosti vydati na statky jich listy lenní a vyhověla některým jich přáním, jež byli přednesli v žádosti majestátní. Zanechala je při svobodném provozování augšpurského vyznání, jak již r. 1757 jim byla připověděla, a povolila jim zřízení samostatné konsistoře v Aši, vyhradivši sobě toliko ja- kožto panující královna česká jus summum circa sacra. Zanechala je i jich zástupce při svobodném držení král. českých lén a při osvobození od placení berní a veřejných dá- vek; avšak vyhradila sobě, že nepřímé daně z cel, soli, tabáku a kolků bude i nadále v Ašsku vybírati. Povolila jim také, aby vy- dávali nařízení, pokud bv neodporovala vy- hlášeným v okresu chebském vládním výno- sům; avšak jinak přivedla korunní práva česká v Ašsku plně k platnosti. Ustanovilaf, že soud ašský a manské .statky k němu pří- slušející patřily vždy a i budoucně příslušeti mají k okresu chebskému, a že obyvatelé krajiny ašské, jsouce ^královskými českými Chebsko. 121 poddanými a obyvateli zemskými «, mají se spravovati nařízeními jim od zemského gu- bernia nebo appellaČni komory prostředmi- ctvím krajského úřadu loketského a zároveň úřadu správcovství hradu chebského doda- nými. Soudní moc civilní a trestní v první instanci zůstavena pánům Zedwicům jakožto vrchnosti; avŠak soudy jejich ašské v trest- ních vécech mely se spravovati hrdelním řá- dem Tereziánským a naučeními soudu appel- lačního, k némuz šlo vůbec z Ašska odvolání. Ve vécech civilních bylo jim spravovati se obecnými cis. právy na tak dlouho, pokud nebude vydáno jedno obecné právo občan- ské pro české a rakouské zemé dědičné. Ve vécech správy veřejné (i« publicis et politicis) podřízeni byli pp. Zedwicové s poddanými jako obyvatelé zemští král. českému guber- niu a měli nařízení jeho jakož i appcllač- vího soudu prostřednictvím krajského úřadu loketského a zároveň chebského úřadu hrad- ního jim dodaná bez odporu přijímati a pro- váděti. Tímto cis. rozhodnutím bvlo panství ašskc opět prohlášeno za část Ch-tca, jež ke králov- ství Českému je přivtěleno. V násl. pak létech poslední zbývající ještě svazky Ch-ka s říši jsou přerušeny. Císař Josef II. nařídil 6. března r. 1787, aby Ch. i v církevním ohledu bylo spo- jeno s královstvím Českým, avšak pro odpor arcibiskupa řezenského podporovaný i stolicí papežskou protáhlo se provedení toho až do r 1807. Před tím, jak známo, přijal císař František r. 1804 titul dědičného císaře ra- kouského a po míru prešpurském složiv ko- runu císařství Římsko-německého patentem IV. 6. srpna r. 1806 zrušil všechen svazek, který zemé jeho poutal k státnímu tělesu říše Německé, a v dvorském dekretu ze 21. srpna r. 1806 opět prohlásil, že každý svazek Čech a vedlejších jejich zemí s říší přestává. By 1-1 i tudy do té doby ještě nějaký svazek Ch-ka s říší Římsko-německou, což se dá důvodně dle toho, co svrchu pověděno, popírati, tedv sva- zek ten nyní úplně byl zrušen. Zástava Óh-ka, která již ciávno byla se stala věčnou, pozbyla všeho významu tím, že zástavní dlužník — říše Římsko-německá — pominul a že v těch časech všude příslušenství obyvatelstva ke státu stalo se mocenským poměrem, jenž se spravuje zásadami práva veřejného a nikoli již práva soukromého. V tomže smyslu vydal také císař František 2. list. r. 1807 kabinetní hsi, ve kterém prohlašuje, že následkem poli- tických proměn rozhodnul se nezvratně na tom trvati, aby žádná cizí moc biskupská v obvodu císařství Rakouského práv ordinariátních ne- vykonávala a aby také biskupové domácí za hranicemi rakouskými žádné moci neměli, a že proto učinil příslušné kroky při stolici papežské i při arcibiskupské konsistoři ře- zenské, aby duchovenstvo osad farních v Ch-ku od 10. pros. r. 1807 bezpodmínečné arcibi- skupskou konsistoři pražskou se řídilo, sice by jinak byl nucen kterémukoli opatření ordi- nariátu řezenského placetům regium odepříti. Když pak arcibiskup řezenský v únoru r 1808 Ot:cv Sbvsik Hai^tuý, iv. XII. 25 a iSg;. propustil chebské věřící z poslušnosti, bylo připojení Ch-ka k arcidiécési pražské doko- náno. Současně provedena byla ve smyslu ustanovení míru prešpurského t. zv. purifi- kace zemská i ohledně Ch-ka, následkem které hranice Ch-ka jsou konečně upraveny a koruna Česká přijdouc o četná feuda extra curtem nabyla práva k několika manstvím v Ch-ku, jež stála ve svazku manském k ci- zím zeměpánům. Manství ta (tak zv. vald- sasská, nothhaftská, leuchtenbcrská a valden- felská) podřízena jsou krajskému hejtmanství loketskému a hradskému úřadu chebskému Naproti tomu korunní manství Zedvvická v Ch-ku příslušela napořáde v právních vě- cech k appellaČnímu soudu jakožto správní stolici a k nejv. justičnímu úřadu ve Vídni jako druhé instanci, až konečně nejv. roz- hodnutím ze dne 3. června r. 1835 1 v tom stala se změna, takže přestal v tom ohledu rozdíl mezi hradnínli a těmito korunními manstvími v Ch-ku. A sice stal se soud zem- ský jakožto forum privilcgiatum české šlechty první instancí v civilních věcech sporných I nesporných také těchto držitelů česko-ně- meckých lén ; při něm vedly se pro ně zvláštní lenní desky {Deutsche Lehentafel) a z nálezů soudu zemského šlo odvolání k appellaČnímu soudu a nejv. úřadu justičnímu. Ve věcech trestních podřízeni držitelově těchto lén pra- videlným soudům trestním a ustanoveno, že všechny zákony v Čechách vyhlášené i pro ně platí. Záležitosti tak zv. publico-politica přikázány jsou guberniu, jež je pomocí kraj- ského úřadu loketského vyřizovalo. Zedwi- cové sice položili proti tomu odpor v maje- státní žádosti, avšak byli nejv. rozhodnutím ze 13. února r. 1836 s ní odmítnuti. Jediný rozdíl zůstal ještě ten, že držitelově chebských manství hradních skládali přísahy do ru- kou správce chebského úřadu hradského, jenž jim také lenní li.sty vydával a do knih man- ských právní listiny jich zapisoval , kdežto držitelově českoněmeckých lén skládali pří- sahy u gubernia, odtud obdržovali lenní listy a řídili se lenními deskami při soudě zem- ském vedenými. Na tom žádné nezpůsobilo změny novější politické a soudní zřízení krá- lovství Českého, ani r. 1854 zavedené, dle kterého utvořen zvláštní kraj chebský s kraj- ským úřadem a soudem v Chebu, ani r. 1862 přetvořené, kdy krajské úřady ustoupily okresním hejtmanstvím. Naproti tomu říšské zákony ze dne 17. pros. r. 1862 a 12. května r 1869, kterými zrušen byl svazek manský v Čechách, měly za následek, Že léna cheb- ská proměnila se v alodní statky, z nichž statky hrabat ze Zcdwicu vloženy jsou do desk zemských a ostatní chebské statky man- ské do pozemkových knih při krajském soudě chebském vedených, až teprve výměrem soudu zemského v Praze ze dne 13. dubna r. 1872 č. 10.266 z nařízení vrchního soudu zemského šest takovýchto statkův, a sice Wildštcin, Haslov se Šteingrúnem, Altenteich, Sv. Klára, Pograd a Kynspcrk, vioženo jest též do desk zemských. Ironiť osadu tomu chtéVa, že toto 9 122 Chebule — Check konečné »bohemisování« Ch-ka provedeno jest za ministerstva Auerspergova za účelem provedení pověstných voleb vclkostatkář- ských. Místodržitel generál Kollcr odůvod- ňoval opatření to na sněme tím, že prý kva- terny chebského úřadu purkrabského měly pro Ch. druhdy týž význam jako desky zem- ské a že o právu volebním držitelů těchto statků se prý nikdy nepochybovalo. Důsledně arci měly všechny hradní statky manské býti přeneseny z pozemkových knih chebských do desk zemských, neboť byly do katastru jako dominikální reality zaneseny, a netoliko ně- kolik těchto statku, jichž držitelé právo vo- lební ve velkostatku obdržeti měli. Před tím říšským zákonem ze dne 12. října r. 1865 zrušeno bylo ještě osvobození daní od té doby v území Ašsícém trvající a sice ohledně pří- mých daní pro manské interessenty od 1. led. r. 1870 proti přiměřenému odškodnění a pro ostatní držitele realit od 1. ledna r. 1866 s tou úlevou, aby do r. 1873 bývalí pod- daní toho území platili toliko polovici pří- mých daní. Ohledně ostatních daní. přestala berní svoboda koncem r. 1865 a tím poslední zbytky zvláštního postavení Ch-ka jsou od- straněny. Literatura: Kromě závažných prací zvěčn. archiváře chebského G radí a (v. t.): Griinner, líeitraege zur Geschichtc d. St. Egcr u. dcs Egerischen Gebiets (Praha, 1843); Fr. Kúrsch- ner, Eger und Bohmen. Die staatsrechtlichen Verhaltnisse in ihrer historischcn Entwick- lung (Vídeň, 1870); Drivok. Áltcre Geschichte der deutschen Rcichsstadt Eger u. des Reichs- Židovkac, »Trou- badourc, »Rigoletto< a j.), sepsal a přeložil několik spisů pro mládež. Jako regisseur v^-- nikal svědomitostí a vkusem a některé hry jím vypravené pokládány byly za vzor scéni- cké úpravy. Šnk. Ch^oiny, Chenciny, staré město v rus. kraji a gub. Kielecké, v býv. král. Polském, 13 km jz. od Kielců, na ř. Jasionce a žel. trati Ivangorod-Dombrová; má 2 katol. ko- stely, synagogu, zámek na vys. vrchu, v němž dočasně sídlil král Vladislav Lokietek a vězněn byl Michal Kuchmeister, vůdce křižáků u Tan- ncnberka r. 1410 poražen vch, něco obchodu a 6599 ob. (1891), znichž'4000 židů. V okolí jsou doly na stříbro, měď a olovo, ve kterých v XVII. stol. silně se dolovalo; nyní jsou zanedbány, rovně i lomy velmi pěkného mra- moru a malachitu. R. 1331 zde konán prvý polský říšský sněm. Cheok [ček], angl., franc. chěque [šek], jest zvláštní druh platebních poukázek. Právní pojem ch-u nedošel posud ani v theorii ani v životě obchodním přesného ohraničení; též v zákonodárství našem nedostalo se ch-u posud všeobecné úpravy; teprve v nedávné době podána ve směru tom poslanecké sně- movně osnova vládní. Ze speciálních před- pisů ch-u se týkajících uvésti jest vedle zákonů poplatkových ze dne 13. ún. r. 1862 č. 89 ř. z. a ze dne 18. bř. r. 1876 č. 26 ř. z. normy upravující checkový resp. clearin- gový obchod spořitelny poštovní: ministr, naříz. ze dne 29. říj. 1883 č. 166 ř. z., zák. ze dne 19. list. 1887 č. 133 a ministr, nař. ze dne 22. list. 1887 č. 134 ř. z.; vedle toho obsaženy jsou normy podobné též ve sta- tutech resp. podmínkách jednotlivých bank (srv. zejména podmínky o girovém obchodu banky rakousko-uherské). Podstatou svou jest ch. písemná poukázka (ch. ve formě kvitance, t. zv. chéque-re^u, není prav<'m ch-em), kteroužto vy datel ukládá svému dlužníkovi (trassátovi), aby z pohle- danosti {Guthaben), již vydatel za ním má, vyplatil komus určitý obnos peněžitý. Osoba, kteréž placeno býti má (remittent), budto jest v ch-u jmenována — a to buď prostě, buď s doložkou na řad resp. s alternativní auporteurdoložkou (»aneb doručiteli*) — anebo přikazuje se placení vůbec majiteli, doručiteli; dle toho jest ch. buď rectapapí- rem, buď ordrepapírem, buď auportcurpapí- rcm (při alternativní auporteurdoložcc t. zv. nedokonalým hinkendes Jnhaberpapier). Tras- sátem bývá z pravidla banka; osnova zá- kona checkového, snažíc se dle možnosti za- bezpečiti hospodářský úkol ch-u (náhrada platů hotovými), obsahuje v tom směru dů- ležité obmezeni, že totiž vedle c. k. poštovní spořitelny, veřejných bank anebo jiných ústavů, které dle stanov jsou oprávnčny při- jímati peníze na cizí účet, může býti trassá- tcm ch-u, jen kdo po živnostcnsku bankéřské Checkové a clearingové řízení. 123 a smtnárnické obchody provozuje a do zvlášt- nho veřejného seznamu při obchodní a živ- nostenské komoře vedeného byl zapsán. Aby l>ak ch. na úkor zmíněného hospodářského úkolu svého nestal se papírem úvěrním, nýbrž byl vydáván vždy jen při skutečné úhradě trassátově, vylučuje osnova akcept ch-u prohlašujíc jej. stal-Ií se přece, za nedoložený. Doba splatnosti ch-u bývá krátká, zpravidla (dle osnovy obligatorné) jest splatným na viděnou. Vzájemný právní poměr mezi vy- datclem a trassátem (tito uzavírají tak zv. smlouvu chcckovou, Checkvertrag), remitten- lera a dalšími nabyvateli ch-u (cessionáry, indossatáry) posuzovati jest — pokud pro ten který případ nestává úmluvy zvláštní resp. >;>. ciálních předpisů — dle všeobecných zá- .sad práva občanského resp, obchodního (zvi. íí;^ 1400 násl. vš. zák. obč., či. 300 násl. zák. ohch.); to platí zejména též stran otázky u postihu pozdějšího nabyvatele ch-u na před- ťhudce (zásady o správě: §§ 922 násl., § 1397 \>. zák. obč.). V tomto posledním směru sta- noven jest v osnově při ch-u na řad zně- jícím postižní závazek vydatele a indossantů k nástupcům, kdežto trassát zůstává zavázán jedině vydateli ze smlouvy checkové; pro po- stih tento přijaty jsou v osnově ve hlavních rysech zásady o postihu směnečném. Úprava manipulační stránky chcckového obchodu spočívá podstatně v tom, že bankéř, u něhož vydavatel ch-u má běžný účet (konto- korrent). odevzdává tomuto t. zv. knížku che- ckovou {Checkbuch) obsahující checkové blan- kety bankéřovy; tento honoruje pak jen ch-y, k nimž použito těchto blanketů; po vytržení jich z knížky zůstává v této zbytek lístku t. zv. juxta (ťranc. souche) nesoucí číslo ch-u vytrženého, na kteréžto majitel knížky si vy- dáni ch-u (osobu a obnos) k vůli kontrole poznamenává. Ch. honoruje se buď hotovým vyplacením anebo prostým zúčtováním v kontu Oboby z ch-u oprávněné. \- tomto posledním směru má v obchodě velkou důležitost řízení t. zv. odúčtovací čili clearingové, jímž vyrovnávají se vzájemné pohledávky Členů ve sdružení odúčtovacím súčastněnych. (Zvláště slavným takovýmto ústavem odúctotracím jest <'learinghouse londýnský.) Ch-y, které nemají býti hotově vyplaceny, nýbrž určeny jsou jen k zúčtování, opatřuji se touto doložkou na přič přes ch. na přední straně psanou a nazývají se ch-y křížené nebo příčené. Křížení ch-u (angl. crossm^, franc. tariement, něm. Kreit^mig, Quenmg) došlo zejména v Anglii přesné úpravy a dociluje se jim zvýšené bezpečnosti pro obchod che- ckový; též v naší osnově se připouští a to se strany jak vydatele tak i každého indos- santa a díti se má zmíněnou doložkou »jen k zúčtování* (nur {wr Verrechumtg). Obchod checkový a clearingový došel nejvyššího roz- kvetu v Anglii; u nás jest teprve v počátcích: dráhu mu razí zejména checkový a clearingový obchod spořitelny poštovní. — Z domácí li- teratury naší srv.: Randa, Obchodní právo, A. vyd., str. 48; Pavlíček, Směnka a check v evropském zákonodárství; F. V. Schwarz, Checková a odúčtovací zařízení bankovní; článek »Chek« ve Všcob. slovníku právním Veselého; ohledně osnovy chcckového zákona: Bajcr v »Právníku« 1896, str. 67 a pokr. — Srv. i Banka str. 236 a 238 a Clearing- housc. Hrnu. Oheckové a clearingové [čck- klír-] ří- zeni c. k. spořitelního úřadu pošt. záleží v tom, že u každého c. k. pošt, úřadu na účet účast- níkův obnosy vkládati se mohou k tomu účelu, aby z obnosu toho majitel účtu kdy- koli a komukoli obnos peněžitý poukázati mohl, který se ihned vyplatí, aneb aby ma- jitel účtu listy složními peněžité požadavky poštou vyzvednouti a obnosy ty svému kontu připsati mohl. Účastníky tohoto řízení mo- hou býti i takové osoby, které nejsou vkla- dateli v obchodě úsporném. Účastenství po- volí spořitelní úřad pošt., když účastník složí nejméně 100 zl., načež se pro něho zařídí zvláštní konto a vydá se mu knížka checková a stvrzcnky. Další vklady díti se mohou stvrzen- kami (nebo listy složními), poukázkami po- štovními a dobírkovými, příkazem poštovním nebo připsáním výtěžků splatných a zaslaných kuponů rakouských státních papírů, nebo připsáním v řízení clearingovém. V tomto děje se vzájemné vyrovnání povinností a pohledá- vek pouhým odepiscm a připsáním obnosů po- ukázaných checkem u spořitelního úřadu. Za- řízením chcckového a clearingového obchodu u c. k. spořitelního úřadu poštovského po- dává se každému příležitost, aby své neza- pravené pohledávky způsobem nejjednoduš- ším a nejjistějším vybral i na svém kontě u spořitelního úřadu poštovského shromáždil a všecko bez nebezpečenství i bez vynaložení času a práce nebo upotřebení hotových pe- něz vyplácel. Ch-vým ř-m zasílání peněz na hotovosti stává se zcela zbytečným, tak že jednotlivec jest chráněn před škodou, která je spojena s přijímáním a vydáváním částek penéžných. V tomto ohledu obstarává spoř. úřad pošt. všecky práce pokladničně za své účastníky v řízení checkovém, kteří tím způ- sobem své vlastní zásoby na penězích mohou zmenšiti až na nepatrný obnos, vypočtený pro potřebu okamžitou, a tak zbaví se všech opa- tření, která jsou nevyhnutelná, mají-li se větší summy bezpečně uschovati. Kapitály nejsou po jednotlivých pokladnách bez užítku roz- ptýleny, nýbrž ukládají se od spořitelního úřadu poštovského v celku a přinášejí úroky, z čehož jednotlivým účastníkům jen opět pro- spěch kyne. Peníze zůstávají pro obrat za- chovány' a rozmnožuji volné částky, potřebné ku placení a oběhu, na jichž hojnosti spočívá prospívání obchodu a průmyslu jakož i upra- vení valuty, o které se usiluje. Tak ch. ř. jeví své blahodárné účmky nejen na jedno- tlivé osoby a jednotlivé stavy, nýbrž jest zároveň povoláno, aby podporovalo' národo- hospodářský vývoj celého státu. Za upotřebení poukázkového (chcckového a clearingového) řízení vybírány jsou zcela ne- patrné poplatky a to odepsáním na iičtč. ILia. 124 Checks — Cheiranthus, Cheoks [čeks], angl. plátěná látka, vyzna- čující se bílými a modrými pruhy nebo kost- kami. Hotoví se buď ze lnu nebo bavlny, ale též ze směsi obou, zvláště v Ancrlii, Hollandsku, Sasku, Slezsku, i u nás v Čechách. Zhotovují se z ní oděvy námořníků; hlavní dovoz je do Sev. Ameriky a Záp. Indie. Cheddar [čeder], ves v angl. hrabství so- mersetském, 3 km jv. od Axbridge, při již. úpatí pahorků Mendipských, které zde tvoří příkré a vysoké vápencové skalní stěny s dvěma pěknými krápníkovými jeskyněmi, na žel. trati Bristol- Yatton; kostel asi z r. 1400, vý- voz sýra z okolních dvorců a 2366 ob. řlSSl). Chediv, vlastně chidív, slovo původu perského, arabisované, vládce, pán, od r. 1867 titul vladařů egyptských. Viz Egypt 415. Dk. Chedrby, osada v Čechách, hejt., okr. a pš. Čáslav, fara Třebonín; 22 d., 143 ob. č. (1890). Chedaba, ostrov, víz Čeduba. Cheer [čír], angl., radostný, pochvalný vý- křik. Cheever [čívrj George Barrell, spis. amer. (* 1807 v Hallowellu, Me.), doktor boho- sloví, kongregationalistický pastor. Napsal mnoho literárních a nábož. úvah, jako Studies in poetry (1S30)] allegor. satiru Deacon Gile's distillarx (1835); Deacon Jones* brewery (t. r.); Goďs hand in America (1841); Lectures on Bunyan^s Pilgrim's Progress (1844), nejpopu- lárnější a nejlepší svou knihu; '^^anderings of a pilgrim in the shadow of Mont Blanc (1846); The hill difficulty (1848); The windings of the river of the water of life (1849); T}ie voices of nattire to the soui of man (1852); Lectures on Cowper (1856); Faith, Douht and Evidence (1881), spisy proti otrokářství a j. Chef [šef], franc, ital. čapo, angl. chief, z latinského caput (hlava), což také znamená hlavně první osobu v některé společnosti, v rodině, v některém závodu, velitel, po- hlavár, náčelník, přednosta, pán, ma- jitel nebo představený obchodu, továrny a pod. Na př. ch. de bataillon^ velitel praporu, ch. ďétat-major, náčelník generálního štábu, ch.de gare, přednosta stanice železniční atd. — Ch. ďoeuvre [šedévr], mistrovská práce, mi- strovsky kousek, mistrovské dílo. FM, Cheíren viz Chafre. Cheilanthes Sw., rod kapradin z čeledi Púlypodiaceae, z příbuzenstva rodu Pteris a Adiantum. Kupky výtrusné na ztluštělém konci nervu a blanitým lalokem okraje listu zastřené. Asi 50 druhů, z nichž největší počet v Americe; v jižní Evropě pouze 3 druhy. Namnoze jen drobné, bylinné rostliny. Vsky. Cheilltls (z řec), zánět pysků. Cheilón (Chilon): 1) Ch. ze Sparty, efor tamtéž kol. 556, uvádí se mezi sedmi mudrci řeckými, repraesentanty to praktické moudro- sti životní, kteří však ještě daleci byli něja- kého filosofického pojímání mravouky. 2) Ch., dle Polybia odpůrce Lykurgův, kterému upíral právo na trůn. Dovolávaje se svého původu z rodu Prokleovců získal sobě množství přívrženců, tak že Lykurgos z obavy, aby nebyl zavražděn, musil uprchnouti; po- zději byl Ch. sám od občanů z města vypuzen. Gheiloplastika (z řec.\ umělé utvoření pysku, je-li ve své souvislosti porušen buď vrozeným defektem (jako je na př. zaječí pysk), nemocí nebo poraněním. Viz Plasti- cké operace. ChellosohUiS (řec), zaječí pysk, viz Hlava str. 343 b. Chellosla Mg. (téi Chilosia), rod much z čeledi pestřen elc (Syrphidae) s konečným článkem tykadlovým okrouhlým, brvou lysou nebo krátce chlupatou, čelem' opatřeným jed- nou jamkou, zadečkem podlouhle elliptičným až páskovitým, mírně klenutým, kovově čer- ným až černě zeleným bez pestrých chloupků a světlé kresby. Larvy žijí v houbách a ston- cích, mouchy lítají na lukách. Nejob. Ch. chloris Mg., 10 wm. dl., leskle olivově zelená s rezavě žlutými chloupky; na blatouchu. Celkem z Čech známo 25 druhů. Kpk. Cheimatobia Stph., vlnopásník, rod píďalek, má stehna přitiskle Šupinatá, zadní křídla s jedinou žilkou hřbetu í, jejich terčové pole aspoň na kraji vnitřním více než zdé!í poloviny křídla; křídla samičky zakrnělá. Ch. brumata L., vlnop. ovocný (píďalka zimní menší), sameček má křídla přední šedohnědá se setřenými čarami vlnitými, zadní světlejší beze kresby; rozpj. 26 mm.\ samička šedá, na každém kroužku se 2 Černými tečkami na hřbetě; pahýly křídlové s černohnědou pá- skou příčnou. Lítá v říjnu a listopadu. Hou- senka žlutozelená s tmavou čarou hřbetu í a žlutavými stranami ; délka 26 mm ; žije v dubnu až červnu na stromech ovocných a zakukluje se v zemi. Kukla jest světle hnědá. Housenka jest škodlivá ovocným stromům. Ochranou jsou dehtové neb kolomazové pásy na stro- mech. Kpk. Chelranthas L., cheir, rod rostlin z řádu křížokvétých, obsahuje byliny i polokřc s chlupy 2ramennými, pořídku i hvězdnatými. listy podlouhlými nebo čárkovitými, celokraj- nými i zubatými. Veliké květy mají kališní lístky přímé, postranní z nich trochu vako- vité, korunní lístky dlouze nehetnaté. Zpo- dinu kratších tyčinek obkličuje kol do kola žlázka. Šešule jsou čárko vité, 4hranné, chlopně Ižilné. Blizna je 2laločná, laloky zpět zahnuté. Semena tvoři jednu řadu. Ze 12 známých druhů zmínky zasluhuje ch. obecný či žlutá fiala {Ch. cheir i L.), bylina nebo vět- vitý polokeř na Vs "* vysoký s větvemi dole holými, po opadavších listech bradavičnatými, nahoře husté listnatými a přitiskle šedě pýři- tými. Listy jsou kopinaté, ostré, krátce řapí- katé a až na dolení, po stranách 1—2 ostrO zoubky nesoucí, celokrajné, také šedě pýřité. Květy veliké, v konečné klasy sestavené jsou tmavé žluté aŽ oranžové, šešule dlouhé, dle hřbetu smáčknuté a šedě pýřité. Čnělka je krátká, tenká, blizna veliká. Semena jsou smáčkla, okrouhlá. Kvete v květnu a červnu v Evropě jižní, zvláště na skalinatých březích řeckých, francouzských i anglických. Řekové i Římané pěstovali tuto rostlinu pro úhledné Cheirón — Chelava. 125 vonné kvÉtj- pod jménem Viola lul.~a (u Pli- nja). I ryni pčstuje se všude v lahradách s rozmanitč zbarvcnj^mi plnými kvéty. Vs. CbClrÓn, v řeckém mythu >ncjspravedli- vĚjSi* z Kentaurů, syn Krona a Naiady Fi- lyry. sidli! v jeskyní na thessalském pohofí Péfiu. Jsa vůbec povahy lidumilné, spřátelil se obzvláStř s Pélecm, jehož zachránil t ru- kou Kentaurů a obdafil nožem proti šelmám. Ch. vyznal se uýtečnĚ v lovu, ve válečnictví, ve vědé lékařské, v hudbé a spravedlnosti; proto svařováno jemu vychování mladých hértíň; jeho íáky byli Médeios. lásón, Asklé- pios, Héraklés, Aristaios, Aktaión. Dionýsoa, obzvlájté pak Achilleus. Ač jsa původné bo- hem a tudií nesmrtelným, způsobil si na noze nezhojitelnou ránu šípem Hérakleovým, jenž mu z ruky vvpadl. načež sc dostal jako Stře- lec mezi souhvézdi. Chotí jeho byla prý Cha- rikló, détmi mezí jinými Karystos a Lndeis, chof Aiakova. Božské pocty docházel prý v ihcssalské Magnesii a v Pclle. klk. OhclrospMonai (z řec.l, křeč písařská. Cbslrotonle, hlasováni zdvižením ruky. obyčejný to způsob hlasováni ve staro- řeckých shroraáídĚních národních. Viz Ek- klésia. Cbelronui, rod trilobitů, neobyčejné čitný na druhy, které se vyskytují počína- jíc kambrickým útvarem až do devonského. Tílo dosahuje nčkdy značných rozměrů, jest ih telnč trojlatočné, hlava půlkruhovitá s trny kužoJ ovitými v lícních úhlech. Průřeli jest velké a vypouklé, laloky a rýhy na ném silné naznačeny. První a druhý pár ryli jsou vodo- rovné, třeti pár sbíhá Šikmé k rýze týlnf. Scv jirobihá od postranního okraje kol očí na přední okraj hlavy. Trup má 10—12 ČI. (ncj- ť.istěji 11 čí.), prsténec osoví jest silné vy- klenutý, žebra vráskou ozdobena a dělí se rýhou podélnou a s osou rovnoběžnou ve ilVů části; vn£jší část končí tupým a na zad zahnutým hrotem. Štít ocasní srostl ze 4 či. a má na okraji svém siiné.nčkdylalokovité trny, které zpřt se za- hýbají. Hypostom je *■ nebo Shranný, silně klenutý a má hlubo- kou rýhu kolem okra- je. Rodu toho známo u nás v Čechách 25 druhů, z nichž vétši- na ve zpodnfm siluru. Hlavni zástupce jest Ch. cídW»ei-; z vrch- ního oddělení budii uveden Ch. insi^nU (obr. Č. 1897.) z vrst- vy ř, a i kolonii a pak Ch. Stembeigi z vr- . Bicv g, a/,. Ch. tvoří ^ "' lároveň s rody Am- phion, Deiphan, Placoparia čeleď Cheirurídae. , OlMjIaTa: 1) Ch. Loudavá. osada ' chách u Choccnic, hcjt. Plzcií, okr., fara Slaurocephalit. Če. Blovice; 7 d-, 60 ob. é, (18W), - a) Ch.. mlýn t. v hejt. klatovském, viz Chelava. Oh«Jn<, Chýně, ves v Cechách, hcjt. Kladno, okr. UnhoSt fara Uhonice, pš. Ho- ativice; 60 d., 453 ob. Č, (1890). 2tř. Sk. Ves bývala z části statkem kláštera Strahovského, který tu mél také tvrz, a i části byla vladyíim statkem různých majetníkd. . Liszta, povolaného sem r, 1843, imíději skleslo na pouhou sinekuru. Za trvání své výslužby prožil v Paříži jcSté 1. 1852—54. Ziislavcná opera Le aquile románe provedena r. ]Sii4 v Miláně. Tiskem vyšly též Ch-ovy Sulfi^;es á 4 "oix a C/i.in/ gree. \> Obdat, město arménské, viz Achlat, 12G Chelčice — Chelčický. Chel6ioe, far. ves v Čechách, hcjt. Písek, okr. Vodňany, pš. Libéjice; 66 d., 381 ob. č. (1890), far. kostel sv. Martina bisk. (r. 1384 far.), 3tř. šk., opodál Chclčickéláznés kaplí sv. Maří Magdaleny, o nichž činí se zmínka r. 1760. Pod oltářem prýští se léčivá voda. Asi Y4 l^od- odtud popi. dvůr Záhoří. Připo- míná se tu tvrz, na níž r. 1357 scdčli čtyři bratří a po nich jejich dědicové. Z rodiny této snad pocházel Petr Chelčický. Kol. r. 1389 připomínají se na Ch-cích Hrázové z Vlhlav. R. 1471 seděl na tvrzi a včtší části zboží chelčického Diviš Malovec z Libéjovic, jemuž Vodňanskými tvrz spálena a zboží od- ňato, pončvadž byl ve spojení s nepřáteli královými, a teprve synu jeho Levovi zboží vráceno. V XVJ. stol. připojeny Ch. k Libé- jicům. — Srv. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze, díl VII., str. 123. Chelóioký Petr, jeden z nejznamenitěj- ších myslitelů a zároveň z nejzajímavějších postav českých XV. stol. S touto důležitostí jeho však zprávy o něm zachované nejsou v náležitém poměru. Biograf mnohdy jen ne- gativné může postupovati, že ta neb ona zpráva o něm není pravdivá, aniž jest možno vyvrácenou hypothcsu nahraditi faktem ně- jakým. Nevíme určitě, ani kde, ani kdy se narodil. Ves Chelčice (blíže Vodňan), jeho po- zdější sídlo, nelze přece jen se vší určitostí také za rodiště jeho pokládati a též jeho narození lze jen přibližně položiti do posl. dvacetiletí XIV. stol. První bezpečná zpráva o něm dochází nás z jeho pobytu v Praze, kam poč. XV. stol., snad brzo po r. 1410, zavítal. A již při této zprávě objevuje se nám Ch., jako později vždycky, jakožto člověk svérázný, samostatný, který nevzdává se ná- roku na volný úsudek a přijímaje poučení i od protivníka neváhá také vyslovit; mínění odchylné od názoru svého učitele. Účel jeho návštěvy v Praze spojuje ho s celou českou reformací, východisko jejich jest společné; jest i více jiných pojítek, jež Ch-kého k ní při- řaďují, ač další vývoj bére se u Ch-kého ce- stou vlastní, odchylnou ode všech, kterými vývoj náboženského hnutí českého se ubíral, i od Husovy, nad něhož i jako myslitel vůbec vyniká. Nebyla to universita, jež Ch-kého do Prahy lákala. Ncznaje latinského jazyka nemohl býti ani členem university, tím méně knězem. Co Ch-kého do Prahy přivedlo a v čem také souvisí se starším reformním hnutím českým, bylo ono veliké duševní proudění směřující k nápravě církve a ži- vota vůbec, které již od tolika let myslemi lidu českého zmítalo a jehož hlavním výcho- diskem tou dobou bvla kaple Betlémská. Jako někdy Štítný do Miličova Jerusalema, tak po- zději Ch. chvátal do Betléma. Kdy však do Prahy přišel, nelze určitě stanoviti. Zdá se, že i s Husem byl osobné znám, a dle toho bývá příchod jeho do Prahy kladen do prv- ních let 2. desítiletí XV. stol. Ale zmmka o této osobní známosti není přece zcela ur- čitá, a i kdyby byla, není ještě nutno do- mnívati se, že v Praze bez přetržení zůstal až do doby, kdy dostává se nám určitějších zpráv. Snad, jak řečeno, také s Husem, ale jistě s Martinem z Volyně, Jakoubkem a ji- nými z jeho přívrženců záhy se seznámil a známost tato stala se mu náhradou za univ. síně, k nimž mu neznalost latiny přístup zame- zovala. Jejich prostřednictvím seznamoval se se spisy, jimž v dějinách hnutí náboženského tak veliká úloha připadla, od nich poučen byl o podstatě názoru Wiklifových, oni vět- šinou opatřovali mu knihy a výpisy, které ho provázely na cestě k domovu, zde po- ložen byl základ, na němž Ch. dále samo- statně se vyvíjel. O tom jiŽ v těchto prvních stycích lze důkaz nalézti. Mezi mistry, u nichž Ch. poučení hledal a nacházel, byl i M. Jan Protiva z Nové vsi, někdy předchůdce Husův v Betlémě, potom zuřivý jeho odpůrce. Dle toho snad bylo by třeba návštěvu Ch-kcho v Praze klásti aspoň před r. 1408. Ale i pak charakteristickým pro Ch-kého zůstává, že neostýchal se dovolávati se i později zásad vý- slovného protivníka Husova, pokud s nimi souhlasil. A ještě určitěji uveaená vlastnost Ch-kého vystupuje na jevo v první spolehlivé zprávě, jíž o něm nabýváme a jež se táhne k r. 1419. Náboženské hnutí české tou dobou ve většině svých přívrženců prochází jistou fasí, kterou nazýváme chiliasmus, jemuž připadl značný vliv na vývoj bouří husit- ských. Lid obecný očekává příští ideální říš:; Boží na zemi, v niž každému dostane se daru, aby sám mohl vésti život dokonalý; nešle- chetní budou zničeni zázrakem. A v iCic době ^nešlechetní* již hlásají kříž proti če- ským kacířům. Jest v tom jistě zásluha, která nad to svědčí o značné politické prozíra- vosti, že mužové v čele lidu stojící dovedli této jeho duševní disposice, která snadno zvrátiti se mohla v neplodné blouznění, užíti k vychování vojska, jemuž nadšení dodávalo téměř nepřemožitelnosti; jeť třeba budoucí blaženosti netoliko vyčkávati, nýbrž k jejímu příští i přispívati hubením a ničením nešle- chetných. Jest zásluhou těchto mužů, že shro- mažďující se vojsko křižácké nenalezlo české kacíře nepřipravené, třeba jejich jednání ne- bylo v souhlase s míněním university ne- dávno teprv za rozhodčí instanci uznané. Dobré zdání mistrů dovolovalo válku jen obrannou a i tu ne bez omezení. Bylo třeba teprve hrdé příkrosti Sigmundovy v Kutné Hoře, aby nutnost odporu všeobecně byla přijata. Ale vedle uvedeného, názorům mistrů odporujícího mínění vyskytl se i jiný projev nesouhlasu s mistry, z úst Ch-kého. Nepo- chybně brzy po zmměném dobrém zdání Ch. setkal a utkal se s Jakoubkem v jeho bytě. Jemu ani tak s omezením připouštěná dovo- lenost války nestačila. Vycházeje z přikázání »Nezabiješ< zamítal každou válku. KřesCanu není dovoleno přelévati krev bližního. Sotva lze popírati, že v té příčině na Ch-kého jistou měrou chiliasmus působil. Je-li tomu tak, hi- storie tím více obdivovati se bude zásluze těch, jimiž do těchto kolejí se dostal, ačkoli přiznává, že éthicky výše stojí názor Petrův. Chelčický. 127 To hluboké a charakteristické pojetí křesťan- ské lásky nemůže ncpůsobiti dojmem velko- lepým. Ale i když přítomnost ukazovala názor lidových vůdců jako prakticky nejsprávnější, Ch. nevzdal se mínění svého. Rušivé a přece zase velebně ozval se jeho hlas do nadšené oslavy vítězství vyšehradského, po němž s Ja- koubkem a Martinkem Houskou znovu se dostal v rozepři o dovolenosti války. S Ja- koubkem bylo to asi setkání poslední, neboť Ch. brzo potom r. 1420 opustiv Prahu ode- l>ral se do Chelčic. S Martínkem měl se zde ještě jednou setkati, aby mu dal na jevo ne- souhlas svůj v jiné otázce, v níž základ pro své míněni odnesl si z Prahy — z Wiklifa. Byla to otázka transsubstancíace. lest známo, íe Hus v této příčině, třeba snaci ne vidy, ale jisté ve známých spisech svých 1 na koncilu zůstával věren učení církevnímu zamítaje míněni Wiklifovo. Duši Ch-kého právě zase toto uČení Wiklifovo, jisté roz- umovému uvažování pochopitelnější, upou- talo úplně. Již rozum Štítného nacházel ně- kdy v tomto učení zálibu, ale konečně přece autorita církve zvítězila. Ch-kého tato auto- rita zdržeti nemohla. Co rozumem poznával a proč i v písmě doklady nacházel, k tomu přidal se bez výhrad a tak věřil s Wiklifcra, že Kristus sice skutečně ve svátosti jest pří- tomen (realis praesentia), podstata chleba vsak ir. se nemění {remanentia panis). Ale mínění loto nebylo nejradikálnéi^ším názorem o svá- tosti oltářní, který se v Cechách objevil. Ne- bylo neznámo a také ne bez přívrženců učení, které prý po cizincích, kteří je sem vnesli, nazýváno pikhartským a které nevěřilo ani v onu realis praesentia, pokládajíc chléb a víno za pouhé znamení těla a krve Kristovy. Byl to právě kněz Martínek Húska (Loquis), kicrý k tomuto učení se znal, nahrazuje již 1 přijímání svátosti starokřcsťanskými aga- pami. Nepochybně v Chelčicích navštívil I*irira, když po velikých sporech s ostatními knéžími r. 1421 z Tábora s přívrženci svými byl vypuzen. A v téže asi době vyhledával styky s Ch-m hlavní protivník Martínkův na Táboře, jenž spolu s Janem Němcem Ža- ti ckým formuloval táborské uČení o eucha- ristii, třetí z učení, jemuž na delší dobu značný počet přívrženců měl připadnouti. Táborskému učení po zamítnuti transsubstan- cíace ani skutečná přítomnost {realis pmc- aentia) Kristova ve svátosti nezdála se udrži- telnou. Ani jim nejsou chléb a víno více než znameními, Kristus v nich není přítomen osobné, ale působí v nich svou milostí. Mi- kuláš z Pelhřimova, Biskupec, sám Ch-kého požádal o rozmluvu na hrázi rybníka blíže V^odňan, aby se ho otázal, jaké zprávy má o učení jejich. Výsledek rozmluvy, jíž se vedle IJiskupcc i kněz Lukáš účastnil, Petra uspo- kojil a naplnil přesvědčením, že Táboři správně věří. Ani výsledek druhé rozmluvy, konané po delším čase, nebyl jiný a Ch. sám požádal Mikuláše, aby mu názory své podal také písemně. Mikuláš vyhověl a samCh-kému vvklad odevzdal, jemuž se pak prostředni- ctvím přátel dostalo i jiných spisů Biskup- cových a jeho přívrženců. V nich však na- lezl Ch. některé odpory s názory v rozmlu- vách pronášenými. I vyložil, v čem nesou- hlasí, zvláštním spisem. Když však Mikuláš vytýkal mu také, jak se zdá, že Istně na něm písemné vyjádření vylákal, odpověděl Ch. znova. Tak vznikl nejstarší ze zachovaných spisů Replika proti Mikuláši Biskupci Tábor- skému, vzniklá kol. r. 1424. V ní Ch., dotý- kaje se různých názorů o eucharistii, polemV suje zejména s míněním Biskupcovým a Jana Němce, jako by Kristus vstoupiv na nebesa a sedě na pravici otcově nemohl současné býti též osobně přítomen ve svátosti, a odů- vodňuje proti tomu výše zmíněný názor svůj, vlastně Wiklifův, kteréhož theologa se ně- kolikráte výslovně dovolává. Replika zna- mená úplný rozchod Ch-kého s kněžími tá- borskými, kteří mu po odchodu z Prahy nej- blíže stáli; některé z pozdějších spisů tento rozchod jenom dokumentují. K těm náleží polemický spis O trojím liáu (či snad O mocí)^ v němž Ch. obrací se proti dělení církve na knčží. stát a lid, jež u Táborů z Wiklifského základu se vyvinulo. V dlouholetém válečném hlomozu bouří husitských umlkají i téměř všechny hlasy o Petrovi. Působení jeho omezovalo se na nedaleké okolí, kde názory jeho snad dosti záhy nabývaly přívrženců, Síříce se zpone- náhla také po bližších nebo i vzdálenějších místech. Nebyla to nějaká zvláštní nová spo- lečnost nebo sekta náboženská, nýbrž jen skupina zbožných lidí bez jakékoliv organi- sacc, kteří Ch-kému důvěřovali a jimž slova jeho podávala více útěchy, než jim jejich kncží mohli poskytnouti. Jedním z nejhorli- vějších, kdo s Ch-m ve styku stáli, jmenuje se Jan Kolář z Vitanovic u Ml. Vožice, jehož přičiněním později spisy Ch-kého hlavné do- stávaly se v širší známost. Teprve po skon- čení bouří husitských znovu ozývá se nám svojí Postillou čili Knilioii výklaáuov ve čteni e nedélni. Byla napsána někdy po r. 1434. Co ho pohnulo k sepsání, pověděl v ní Ch. sám. Nenáležeje k žádné z existujících stran, tím spíše mohl viděti vady a nedostatky všech, jichž ovšem nescházelo, ač Ch-kému stran - nickost začasté zrak i zbystřovala i zatem- ňovala. Ale zejména pociťoval — a v té příčině jistě nebyl sám — nedostatek »vér- ných knéží«, kteří by lid vésti chtěli správ- nou cestou, anebo kdyby chtěli, také k tomu způsobilost měli. Za tím účelem složil svoji Postillu, aby poskytla lidu, čeho mu nedávala ústní kázání věrných kněží, poněvadž jich nebylo. V tomto největším ze spisů svých Ch. v podstatě vyložil náboženské přesvěd- čení své, ovšem, jak přirozeno, ne všude stejně obsažně. Ale mnohé z jeho pozdějších traktátů v základní myšlénce lze redukovati na Postillu, v níž také různými poznámkami, že »jcšté ta řeč není vyprázdněna* nebo že mnohých věcí se dotknouti bylo by užitečno a pod., byly takořka ohlášeny. Do této sku- piny zařaditi dlužno Výklad na 20, kapitolu 128 Chelčický. sv. Matouše o délnicich v,a vinici přijatých, Řeč na pašije sv, Jana^ Řeč sv. Pavla o starém člověku a k nim také druží se po Postillc nejobjemnější dílo Ch-kého Sief viery. Ještě při spisování Postilly nepokládal se Ch. za způsobilého, aby o těžké otázce, jíž »Síř< jest věnována, obšírněji se rozhovořil. Ale během času uznal přece za dobré přikročiti k tomu a tak vznikla snad v létech bezkráloví po smrti Albrechtově (1440—1443) »SíC víry«, v níž Ch. nejobšírněji vyložil své názory o poměru moci duchovni a světské, čili kon- krétněji o poměru církve ke státu, názory odmítavé, které v podstatě vystihuje legenda ve středověku obecně přijímaná o jedu za papeže Sylvestra do církve vlitém. Časově, v témže asi období vznikše, s uvedeným spi- sem souvisí i některé jiné traktáty, jež mají společné východisko, výklad epištol sv. Jana, jež jednají O trestání srdce^ O ro'{e\ndni du- chuov problud a O Antikristových pohnáních. Do doby bezkráloví pak také vznikem svým se hlásí Zprdva o svátostech^ již k předešlým vedle blízkého data pojí i jiná společná vlast- nost, četnější polemické narážky na názory pražských mistrů, tak že zároveň takořka razí dráhu traktátům pozdějším. Ačkoli Ch. zátiší svého snad ani neopou- štěl, nezůstal prcce i mimo kruh svého pů- sobiště neznám. Zejména Praha, nevíme zda prostřednictvím starších, nepřerušených styků, neb prostřednictvím cizím, o něm věděla. Vy- pravuje se (ač v pramenu značně pozdním) o jeho setkání ku konci let třicátých s učen- cem theologickým, jemuž dle vlasti s Wikli- fem společné, odkud do Čech přišel, dáno jméno Engliš, obecnější než jeho vlastní Petr Payne. A jistě víme, že měl styky i s mu- žem v dějinách českých XV. stol. nad jiné důležitým — M. Janem z Rokycan. Ale k faktu, o němž určité víme, určité vro- čení zase schází. Přece však více než pravdě- podobným zdá se, že setkání toto nutno po- ložiti — ani tím ještě zvláštní přesnosti ne- docházíme — do doby Rokycanova exilu v 1. 1437—48. Rozhovor točil se zejména okolo thematu, proč kněží neprospívají lidu svým učením. Ch. odpovídal, že, nemajíce lásky k svému povolání, více časného zisku si hledí a tak nejen nemohou řádně působiti, nýbrž i špatným příkladem pohoršují. Ale když Rokycana navrátil se z exilu do Prahy a ku vlivu na události veřejné, zprávy, jichž se o něm Ch-skému dostalo, nezdály se mu shodovati se s tím, o čem rozmlouvali. To asi pohnulo jej k tomu, aby zvolenému arci- biskupu listem připomenul obsah předešlých rozhovorů. Byl by to snad ten dopis, jenž dříve dle mylné poznámky v pramenu, kde se zachoval, pokládán byl za dopis Rokyca- nův Ch-kému. Odpověď Rokycanova Ch-kého neuspokojila a průchod nespokojenosti jeho dala Replika proti Rokycanovi. Ch. v ní nej- ostřeji vysvětlil rozdíly mezi názorem svým a názory ostatních stran, zejména pražské. V ní také nejvíce vyniká neohroženost, s ja- kou odvážil se kárati nemilá sobě mínění svých učitelů a do jisté míry předchůdců, i těch, jež nadšení lidu učinilo svatými. Jemu Matěj z Janova, Jakoubek i Hus >pili z vína kurvy veliké*, kterou míní církev, pro něho Antikristovu, otrávenou mylným učením o svá- tostech, očistci, přísahách, kteréhož i oni se přidrželi, tak že knihami svými pohoršili mno- hých, že jich za pravé míti nemohou, naopak nenávidí jich jako pohanských, kdežto jiní tak se jimi ve vraždách utvrdili, že by ani andělu nevěřili, kdyby jinak je učil než Hus. Myšlenkově s »Řeplikou« úzce souvisí a jistě nedlouho po ní vznikla řada traktátů, jež známy jsou společným jménem O selme a obra\u jejiem. Dle nich (zejména dle po- sledního) i vznik »Repliky« na dobu kolem r. 1450 určiti možno. Dle rozdělení Gollova první z nich, kratinký jenom, možno poklá- dati za úvod k následujícím a tedy název jeho i pro celou sbírku přijímati. Druhý z nich: ReČ a \práva o těle bo{im některými poznámkami o Táborské nauce o eucharistii svědčí nanovo, jak Ch. s nimi úplné se rozešel, a ohlašuje takořka zakončením svým traktát hned následující O Antikristovi, jenŽ zase ruku podává jinému, nazvanému ReČ o ^ď kladu lákonú lidských. Thematu v Replice proti Rokycanovi a v následujících traktátech ostře přetřásaného neopominul pak Ch. i jinde se dotknouti. Učinil tak zejména ve dvou listech, z nichž první, ukazuje »kněžím Mi- kulášovi a Mart i novic zkoumání mravního stavu svěřeného stáda jakožto pramen k oce- nění vlastní způsobilosti, byl zároveň pod- nětem listu druhému, jenž vznikl ku přání Mikulášovu a jedná o pravé kajicnosti a cír- kevní nauce o očistci, kterou potírá. A po- dobné myšlenky jako všecky uvedené trak- táty sleduje i neveliký Výklad na čtenic sv. Jana v první kapitole. Kam časově a myšlenkově traktát O rotách českých náleží, jenž jednal o náboženských stranách českých, nelze ur- čiti. Zachovalyť se nám jen malé fragmenty, které do svého spisu íflas strážného pojal bratr Jafet, jeden z pozdějších členů oné společnosti náboženské, která základ svůj a posilu pro své názory z Ch-kéha» čerpala. BylyC i tyto spisy Ch-kého, zvlaŠtě spis »0 šelměc, přičiněním uvedeného již Jana Koláře záhy vešly v širší známost. A jako jistě bylo mnoho těch, kteří jimi byli po- horšeni, nescházelo ani takových, kteří z nich útěchu čerpali a kteří z nichbrali odvahu ke krokům, k jakým se ani družina Ch-kého — při mnohých otázkách i se svým vůdcem více v theorji než v praxi radikální — ne- odvažovala. Ale zásluha o to jistě větší než Petrovi připadla M. Janovi z Rokycan. Tento muž, o jehož duševní velikosti sotva může býti sporu, ale který — snad právě proto — i po všem, co o něm napsáno, zůstává há- dankou, tak že těžko říci, co kdy bylo pru- žinou jeho Činů a nemožno říci, bylo-li jí něco stále — , tento muž neobával se vložiti do rukou těch, kdo u něho poučení hledali, díla Ch-kého i ta, v nichž sám byl — a to ne vždy asi právem — ostře napadán. K jeho Chelčický. 129 radé zejména seznámil se se spisy Ch-kčho Br. Řehoř, tvůrce staré jednoty, který učinil na xákladč spisů Ch-kého krok k organíso- vání zvláštní církevní společnosti, k němuŽ se Ch. sám nikdy neodvážil a odvážiti ne- chtěl. Tohoto posledního kroku Ch. sotva se doiilf ačkoli s Řehořem snad osobně byl znám. Zemřel asi někdy kolem r. 1460. Učeni Petra Oh-kého jako učlánkovaný, sou- stavný celek v žádném jeho spise podáno není, jako jest přirozeno u toho, kdo nějaké nové náboženské společnosti zakládati ne- chtěl. Ačkoli s církví XV. stol. Ch. úplně se rozpadl, ač neváhal i o oprávněnosti k vy- konávání fmikcí kněžských vyslovovati v the- orii názory nejradikálnější, v praxi zůstával vždy za theorií, novou církev nehodlal utvo- řiti, pokládaje sebe vždy za pravého křesťana a názory své za jedině shodné s názory prvotní neporušené církve. Tak ovšem hlá- sala většina odpůrců církve před ním i po něm, ale jest-li u kterého z nich, jistě bylo u Ch-kého mínění toto upřímné a málo které vyznání se v negaci všeho historického vý- voje tak přiblížilo starému křesťanství a tak oddělilo od života za změněných poměrů jako názory jeho. Tato negace a co k ní po- sitivního se připojuje pak umožňuje zároveň, podati názory jeho přehledně v jakési sou- stavě. Pramen, z něhož vyrostly, nebyl jediný, působilo zde mnoho prvků, jež dílem Ch. přiznává, dílem nepřiznávajc prozrazuje. Ale i při tom lze pozorovati u Ch-kého onu již častěji zmíněnou svéráznost, neodvislost ve spracování přejatých nebo lépe v následo- vání přejímaných vzorů. Hlavním z pramenů, k nimž Ch. se přiznává, bylo živé slovo mužů, v jejichž myslích hnutí husitské se zrodilo a \yvijelo. Vzpomíná Husa, Jakoubka, Martina a'j., netají se vlivem, který naft měli, ale ani ta okolnost nemůže jich ušetřiti kritiky velmi přísné. Kritičnost jeho pak neméně se jeví v tom, že vedle jmen lidu svatých dovolává se i jmen téměř klatbou stížených, Protivy, Stanislava ze Znojma, pokud jejich reformní snahy si obliboval. A zároveň jejich prostřed- nictvím přímo i nepřímo působil na Ch-kého i ten, který k obratu v jejich duších tolik byl přispěl — 'Wiklif. 1 k němu jako k učiteli Ch. několikráte se hlásí, přidržuje se ho ve mnohých kuších i ve mnohých takových, kde Hus šel jinou cestou, ku př. v transsubstan- ciaci, v učení o svátostech. Ale ani jeho ne- ostýchá se odříci, kde mu vlastní názor ne- ílovoloval přisvědčiti, zejména v otázce, která Ch-kého charaktcrisuje a jež jest stěžejným článkem jeho víry, v negaci historického vý- voje, ve svém odmítavém názoru k státu, jest to bod. v němž se také s Protivou a ji- nými rozcházel a v němž zároveň, ač bez při- znání, jako také zvláště v zavrhování války a vůbec prolévání krve, prozrazuje svůj pramen. Byli to Valdenští, kteří před Petrem k blízkým tomuto mínění názorům dospěli, a sotva lze jejich vliv naň popírati. Ale zároveň tento nový pramen Ch-kého, jako již všecky uve- dené, připíná k historickému vývoji husi- tismu. Jistě nemůže býti pochybnosti, že mnohé, co valdenství podobného v husitismu vidíme, bylo mu dodáno prostřednictvím \Vi- klifa, jehož idce naplnily mysli vlastních tvůrců husitismu. Ale vedle tohoto působení s hora na vývoj husitství při české reformaci snad patrněji než při které jiné možno pozorovati také proud z dola. A ten zase vedle onoho prvního a zároveň s nim objevuje se nej- patrněji u Ch-kého, u něhož při všem, co na Wiklifa a na pražské vlivy dá se redu- kovati, vždy ještě spatřujeme něco více, co zřejmě ukazuje k Valdenským, tak že do- konce v nejnovější době byla vyslovena do- mněnka — třeba snad možná, přece jen od- vážná, ač ostatně ceny podřízené — že Petr pocházel z rodiny valdenské. A tak Ch. všemi prameny svými souvisí s husitstvím; jda na- mnoze cestou svojí, stává se jenom dalším článkem v řetěze duševního vývoje a i tu synem své doby a učením svým, celou svou podstatou, jak krásně o něm řekl GoU, ná- leží středověku, třeba se autoritám středo- věkým nepodroboval. Základem víry jest vQle Boží, zjevená v Písmě svatém. V něm tedy jest pramen vší dokonalosti a vše, co v něm není obsa- ženo, třeba samo sebou dobré, jest nepří- pustno. V tom ovšem leží popírání všeho historického vývoje, ale ze zásady tuto vy- slovené vychází Ch. ve všem, co ho charak- terisuje. Dokud první křesťané chovali se ke státu passivně, konajíce, co uloženo, a snášejíce protivenství, dotud kráčela církev v šlépějích Kristových. Věci se změnily za papeže Sylvestra, jenž přijal z rukou císaře Konstantina stkvělé obdarování (Ch. vrří, jako celý středověk, v pravost donace), čímž poměr církve ke státu přestal býti passivním, stal se příznivějším. Tenkráte slýšán byl hlas, že jed vlit do církve, tenkrát Petr Valdus (Ch. věří, že tehdy žil) oddělil se od církve Sylvestrovy. Církev se smířila se státem, ale tento smír jest Ch-kému nemožný. Jak lze se křesťanu, jemuž zakladatel církve každé násilí zakázal, smířiti s institucí na násilí zbudovanou? Stát byl jakýms nutným zlem v době pohanské, aby zachránil lidstvo před vyhubením Kdyby byli všickni pohané kře- stmy se stali, nebylo ho třeba. Z té také příčiny jest Ch-kému křesťanský stát pojmem absurdním. Není smíru mezi církví a slátoin, třeba stát někdy sloužil prospěchům církve, donucuje špatné křesťany ke konání dobrého. Ale trestáním jich vykonává stát pomstu, jež jen Bohu náleží. Dobrý křesťan nedá se. ale také nesmí jiného ke konání dobra nutiti. Poměr křesťana k státu — naprosto odmí- tavý — dán jest příkladem Spasitelovým a jeho učenníků. Nařízení státních sluší kře- sťanu poslouchati, pokud se jimi k hříchu nevelí. Roboty, dané je mu dovoleno, ano nutno, vykonávati, poněvadž tím ještě ne- hřeší, třeba ty věci samy byly protikřesťan- ské. Jenom nutí-li jej stát k válce, ať jaké- koliv, může a musí neuposlechnouti, připraven jsa za to všecka příkoří snášeti a nikterak 130 Chelčický. jich neopláccti, neboť přikázáním >Nezabiješ« a četnými příklady ze Života Kristova všeliké násilí jest vyloučeno. Proto také jest pravému křesťanu přístup ke všem úřadům zavřen, poněvadž by v nich mohl sloužiti násilí a ponévadž v nich hrozí přemnohá jiná příle- žitost k hříchu. Nemenší však hrozí také při obchode, jehož tedy každý křesťan má se varovati. Jeť vůbec ncčestno jinak než prací vlastní výživu si opatřovati, proto vůbec hřeší, kdo jinak jsou živi. Zde zejména v Ch-kém, jak Goll konstatoval, jeví se vliv demokratismu husitského. Vlastné měla by volnost a bratrskost panovati, čemuž však stát svou vlastní podstatou nedovoluje, pod- poruje naopak moc šlechty, která výhradné žije z práce jiných, a moc měst, středisek obchodu. A to právě jsou ony j>roty«, jež vnikly do síti pravé víry, když ji císař a papež protrhli. S nimi vnikly i »roty* kněžské, ze- jména »rota« mnichů, kteří chtějí lepší normy životní zaváděti, než Kristus přikázal, zapo- mínajíce, zejména mniši žcbraví, že ne braní almužny, nýbrž práce jest přikázána; >rota< mistrů, kteří hlavně zatemnili a zfalšovali při- kázání Boží; >rota« farářů ze světských na- dáni vzniklá, s nimiž souvisí i rozclčlování věřících v určité farní osady, Ch-kému rov- něž nesprávné, ač úřad kněžský jest mu po- třebný, maje zejména povinnost, lid o Bohu poučovati a v jeho snaze podporovati. To se ovšem nyní namnoze neděje, kdy scsvět- štělá církev více hledí statků pozemských než duchovních, více dbá vnějšího lesku a nádhery, což chudé církvi prvotní málo od- povídá, než opravdových povinností křesťana. Nynější zřízení místo k podpoře jest k od- dalování věřících od vlastních povinností, z nichž nejpřednější jest upraveni vlastního poměru k Bohu. Ten pak položen jest ve víře a s ní v následování Krista, jediného prostředníka mezi Stvořitelem a stvořením. V tom Ch. dle vzoru Wiklifova a částečně i Husova obrací se proti přemrštěné úctě svatých. Ačkoli však v žádaném následování Krista obsažen jest požadavek dobrých skutků, není přece Ch. v té otázce zcela jasný. Člověk sice má svobodnou vůli konati zlé nebo dobré, přece však pro toto bez pomoci Boží nemůže se rozhodnouti. Jest třeba konati dobré skutky, ale dobrovolně, z lásky k Bohu a bez nároku, že by si jimi kdo zasloužiti mohl spasení. To jest vždy věcí milosti Boží, přece však v očích jeho dobré skutky takto konané nezůstávají bez zásluhy, ač ovšem Bůh i bez nich spa- sením oblažiti může, věda ostatně ve své vše- vědoucnosti již napřed, jak málo jich iest předurčeno k spasení. V tom Ch. násleauje \Viklifa dle příkladu Husova, zůstávaje rov- něž jako Hus nedůsledným ve příčině pů- sobnosti dobrých skutků. Prostředky, jimiž poměr k Bohu možno upraviti, poskytl Bůh sám svými svátostmi. Z nich, přesné vzato, za skutečné svátosti uznává Ch. jen dvě maje ostatní pouze za chvalitebné zvyky. Při tom o svátosti oltářní věří, jak řečeno, s Wikli- fcm, zamítaje transsubstanciaci, věře však ve skutečnou přítomnost Kristovu ve svá- tosti. K udílení svátostí jsou oprávněni knéží^ jichž zařízení je doloženo v Písmé; ovšem maií to býti lidé řádní a na tuto vlastnost měla by hleděti obec, které vlastné přísluší právo kněží voliti. Není-li takových, může i laik své spoluvěřící poučovati, jinak však nesmí se do povinností kněžských míchati, poněvadž nemůže » posvěcovati*. To jest právo kněze, kterýž i sám nejsa ve stavu dokonalosti platně přisluhovati může. V učení o očistci Ch. zamítá sice souvěkou nauku církevní, neobrací se však proti pojmu sa- motnému, v jistém směru očišťování posmrtné připouštěje. Názory Ch-kého, jak zde u výtahu z Gol- lovy fundamentální studie byly vyloženy, staly se základem nauky bratrské. Hluboké pocho- pení nauky křesťanské, snad nejbližší přiblí- žení od prvých staletí k ideálu církve Kri- stovy, pozorovatele nemůže nenaplniti obdi- vem k vysoké mravní velebnosti, na jakou se Ch. povznesl. Ale dějiny jakoby se chtěly opa- kovati, jakoby chtěly pomstíti negaci toho, co jim náleží. Jednota Bratrská vznikla z Ch-kého, ale nevzrostla jim; chtěla-li žíti, musila se vyrovnati se životem, jako se musila vyrov- nati církev, chtěla-li býti >katolickou€. Za- platila vyrovnání snad cenou vysokou — obětovala Ch-kého, Ale zisk. který jí za to dějiny přinesly, tuto oběť snad může vyvážiti. Literatura. Spisy Ch-kého, ač v nevel- kém množství rukopisů zachovány, nabyly dosti značného rozšíření, zejména některé, jež v XVJ. stol. již vydány byly tiskem. Tak r. 1521 v klášteře vilémovském vydána >Síť víry*, r. 1522 a po ^druhé r. 1532 v Praze »Postilla< a také »Řeč o šelmě*, ač ne- víme kde a kdy. V novější době vedle některých ukázek ve »Výboru z literatury české* II. v ČČM r. 1874 (jako přílohy k Článku Šafaříkovu) a u Golla vydány byly některé drobnější spisy (dle rukopisu olo- múckého od J. Karáska v >Comeniu« II., lil. (Praha. 1891) a I. díl >Postilly* (t, 1890) od B. Košů ta. Úplného vydáni kritického snad dočkáme se od Akademie petrohrad- ské, jež r. 1893 vydala redakcí V. Jag ic ti a J. S. Annenkova: »Síť víry* a Repliku proti Biskupcovi. — Literatura Ch-kého se týkající dosti podrobně sestavena je v ^ Dě- jinách české literatury* (sešit 3.) J. Vlčka, kam také, zejména pokud se týká děl vše- obecných, čtenáře odkazujeme, omezujíce se hlavně na výčet prací Ch-kému zvláště vě- novaných. Od pomluv a nesprávnosti, jež z Henrica Institoris a jiných až do Jungman- novy Historie literatury české se dostaly (srv. Vlček 196, 197), Ch-kého očistil teprve Palacký (Dějiny IV.. 1). Po něm Šafaříka zajímala tato osobnost a výsledek Jeho studií uveřejněn z pozůstalosti jeho v ČCM r. 1874. Skoro současně přistoupili k spracování ži- votopisu Ch-kého F. Schul z, jehož studie »Petr Ch.* v »Osvětě« 1875 a potom v •Ma- tici lidu* 1882, třeba přílišné modernisovala. náleží k nejobšírnějším a dosud nepozbývá Chelchowski — Chelidonium. 131 ceny, a J. Ji re cek, jenž výsledky svého ba- dáni uložil do >Rukovéti< I., 285. Se zálibou, jež mnohdy jest patrnější než kritičnost, ač přes to práce namnoze obsahují cenné pří- spěvky, přistoupil k předmětu J. J. Annen- kov, zejména články »Pnspěvek k životo- pisu Petra Ch-kého«, ČČM, 1880; »0 nové na- lezeném rukopise spisů P. Ch-kého« s A. Pa- terou (t., 1882); » Výpisky z pařížského ruko- pisu spisů Štítného a Ch-kého« (t., 1885); •Mistr Protiva ,novyi' českij pisatel XV. véka« v Lamanského publikaci Sborníku statěj po slavjanovéděniju 1883. Nad jiné však zásluh o zjednání pravého místa Ch-kému a čin- nosti jeho zjednal si Jar. Goll předem člán- kem »Petr Ch. a spisy jeho« v ČČM 1881 (a jinými nepřímo o Cn-kém jednajícími, ze- jména >Jednota bratrská v XV. stol.*, t., 1883, 1884) a zvláště také svými »Qucllen u. Unter- suchun^Tcn zur Geschichte der bóhmischen Brůder«, jichž 2. čásť »Peter Ch. u. s. Lehre* zůstane povždy úhelným kamenem každého příštího badání. Na něm založili studie své A. Denis »Les origincs de TUnité dcs Frěrcs Boh6mes« (Angers, 1885), J. Vlček v »Děj. lit« i nejnověji J. Jastrebov »Očerk žizni i literaturnoj dějatelnosti Petra Chelčickago« v >2urnale minist. národ. prosv.«, 1895, na něž, ale hlavně na Golla, i tento článek se opírá. K uvedeným spisům Gollovým při- pojujo se- nejnověji »Ještě jednou, kdo jest Ch-kcho Mistr Protiva* v ČČtV h, kde zamítá názor Annenkova a J. Vlčka, že tím jménem jest míněn Wiklif. S velikou pílí, přinášeje ku práci značnou učenost theologickou, ale ještě větší vášnivost, dal se do tohoto the- matu A. Len z, jenž věnoval mu celou řadu spisů. Starší z nich, ač v nich vášnivá a ne- pochopitelná polemika proti zemřelým od- půrcům dosti ostře vyniká, v jednotlivostech přinášejí přece něco nového. K nim patří: •Učení Petra Ch-kého o eucharistii* (Praha, 1884); »Učení P. Ch-kého o bytu očistce* (Vést. učené spol., 1885); >P. Ch-kého učení o očistci* (»Pastýř duchovní*. 1885 a zvi.); •Učení P. Ch-kého o křtu a zvláště o křtu nemluvňat a uČení katolické* (ČČM, 1886 a zvi.); »P. Ch-kého učení o sedmeré svátostí a poměr učení tohoto k J. Wiklifovi* (Praha, 1889). Čím dále však, tím více onen nezá- živný polemický ton nabývá převahy, odjí- maje pozdějším spisům téhož autora téměř veškerou cenu, jak ukazují spisy: >Nástin učení J. A. Komenského a učeni P. Ch-kého« (•Vlasť* XI."); » Velký a svatý papež Řehoř VII. a P. Ch.« (t.); •Učení katol. o Antikristovi, o theol. domněnkách stran jeho osoby i ko- nání jeho, a učení P. Ch-kého o těchže před- mětech* (t., XII.) a zvláště »VzájcmnÝ poměr učení P. Ch-kého, starší Jednoty Českých Bratří a Táborů k nauce Valdenských, Jána Husí a Jana Wiklifa* (Praha, 1895), o němž viz referát Gollův v ČČH 11. 246 n. Chetoho^FSki: 1) Ch. Hen ryk, spisovatel polský v XVIÍ. stol., byl žákem akademie krakovské, později proboštem a tajemníkem král. Z jeho básní, většinou příležitostných, jako tóci^ Opaliúska (Toruň, 1634); Popr^y- si ^\ony pokoj Moskwie i Polakam i (Lublin ^ 1635), a náboženských, jako Bóf^ ocjtotviecxony; Hey nat narod^onemit Jc^/iíoW, nejlepší jsou dv^ jeho selanky, UciecUa bogiň parnaskich (Kra- kov, 1630) a Gwar lesný (1630), v nichž jeví se vliv Szymonowiczův. 2) Ch. Tomasz, herec pol. (* 1807 v Cho- szówce — t 1861 v Kovně), získal si po Bo- guslawském největší zásluhy o výchovu herců polských, zejména od r. 1829, kdy stal se ředitelem divadla lubelského. Odchovav zde řadu vynikajících herců, jako Rychtera, Kró- likowského, Chomirtské, Palczewskou a j.. při- jel s nimi r. 1840 do Krakova, kde získal si neobyčejnou přízeň, ale nepohodnuvše s publi- cistou a mecenášem Mcciszewským, byl zba- ven ředitelství. Ch. uchýlil se pak do Lvova, kde vychoval řadu nových herců, mezi nimi též J. Komorowského z Varšavy, jenž zhostil se zde návyku staré pseudoklassické školy. Před smrtí působil v Kovně. Sám jako herec nevynikal. 3) Ch. Stanislaw, spis. pol. (♦ 1866 v Choj- nowě), studoval přírodní vědy na universitě varšavské a uveřejnil i několik vědeckých po- jednání. Hlavní zásluhu získal si svými dů- kladnými pracemi folkloristickými, z nichž Powicsci i opowiadania f okolic Pi-^asnys^a (•Bibliotéka Wisly* díl III. a IV.) mohou bjti vzorem věrnosti zachycení mluvy a slohu lidového. Z ostatních uvádíme: Materyařy do etnografii ludu polskiego ;[ okolic Pr\asitys\a (»Wisla« díl II.); Stosunki etnograficine v gub. ptockiej (»Kalendarz plocki* 1891); O gt-^y^ bacil podsta\vkO'\arodniko\vych okolic Wars\awy (1886); Materyaiy do flory kwiatowej poív. Pr\asnyskiego (1886). Chelidon v zool. viz Jiřička. Chelidonln jest zásada C^^H^^N^O^. /LO obsažená v kořeni vlaštovičníku {Chelido- nium)^ krystalky nerozpustné ve vodě, roz- pustné v alkoholu i v etheru, při 130° ta- jící. ^ OSc. Chelidonlsma, u starých Řeků prosto- národní píseň na návrat vlaštovek, kterou rhodští chlapci zpívali v měsíci boédromiónu chodíce dům od domu, začež odměňováni byli potravinami. Obyčej ten udržel se dosud u Novořeků. Chelidonium L. , v 1 a š t o v i č n í k či k r v o v- nik, nebeský dar, celidonia, celduně, celiston, jest rod rostlin křížokvětých. Patří sem jediný druh vl. větší (Ch. majiis L.), bylina vytrvalá, V* w — 1 w vysoká, ve všech dílech hojně ostrého, oranžově červeného mléka chovající. Kořen větevnatý nese více lodyh přímých, tupě hranatých, skoro vidlič- natých, uzlinatě článkovaných, lámaných a jako listy roztroušeně chlupatých. Listy jsou jemné, nahoře světle zelené, dole nasivělé, přízemní dlouze řapíkaté, chobotnatě pcřcno- dílné, lodyžní krátce řapíkaté až přisedavé, lístky jich vejčité a nestejně stříhanozubaté. Květy malé, žluté, ve 3—8 paprsečných oko- lících stojící, mají kalich dvoulistý, opadaný, korunu čtyřplátccnou, žlutou, tyčinky mnohé. 132 Chelidonová kyselina — Chehii. Tobolka prodlouženě válcovitá jest jcdnopou- 2drá, mnohosemcnná a puká se 2 od dolcjška vzhůru od rámce scmenníkového se oddělují- cími chlopněmi. Ch. roste na rumištích, zdech, skalách i v houštinách po veškeré Evropě a mírné Asii; v Americe také zdomácněl. Kvete od jara do podzimku. Ostrá štáva, pěkně oranžově zbarvená extraktilním barvivem che- iidoxanthinem a chelidoninem, nalézá se v celé rostlině, zvláště v kořenech. Ač je jedovatá, možno jí barviti. Štáva tato vylcptává brada- vice, působí záněty a dá-li se na otevřené rány, může dokonce způsobiti i smrť; užívá se jí ode dávna též k hojení rozpadlých rakovin. Extraktu vlaštovičniku [Herba clieli- donii majoris) užívá se v lékařství proti bo- lestem břišním ; lid prostý užívá ho proti žlou- tence. Dobytku je požívání této rostliny škod- livo. Ti. Chelidonová kyselina, Cj H^ O^. H^ O, ob- sažena jest vedle převládající kyseliny jablečné ve všech částech vlaštovičníku {Chelidonium) zejména v době květu. Připraviti ji lze ze šCávy z vlaštovičníku vylisované. Kyselinu i soli prostudoval). Lerch, vynikající chemik český. Ch. k. jsou hedvábově lesklé jehličky při 226® tající, nevalně rozpustné ve vodě studené, lépe ve vřelé. Také v alkoholu roz- pouštějí se málo. OŠc. Chelidromia, Chilidromia, Cheliodro- mia, Hallonisos, Halonésos, v starověku I kos, ostrov ze skupiny sev. Sporad, sev. od Euboie, náležející k eparchii skopelské ře- ckého nomu Euboie ; zaujímá 82 krvr a prostou- pen jest horským hřbetem 22km dl., až 457 m n. m. vys., porostlým borovým lesem, směrem od jz. k sev. Počet ob. jest 501 (1839). Při menší zátoce na již. pobřeží jest ves Ch. s 300 ob. Ostrov má vydatné doly hnědo- uhelné. V starověku bylo vedle Ika ještě jedno město; po obou zachovaly se zříceniny. Zde prý byl hrob Péleův. Chwlfer Geoffr., obecný rod štírků {Pseu- doscorpionina) z čeledi Cherneťidae. Má troj- hrannou hlavohruď a táhlý jedenáctičlánkový zadek. Hlavohruď nese na zaoblené přidč pár očí a povrch její jest rozdělen dvěma příčnými rýhami na tři pole. Klcpítkovitá kusadla prv- ního páru (tykadlovitá kusadla) jsou kratší hrudihlavy a nesou na zevnějším pohyblivém článku klepítek tyčinkovitý výběžek. Kusadla druhého páru (makadlovitá kusadla) s mohut- ným klepítkcm jsou delší těla. Ze čtyř párů noh mají zadní dva páry Článek kyčclní a stehenní poněkud stloustlý. Známe větší počet druhů, 12 evropských, z nichž nejobec- nější jest Ch.ca»ícro/ťfť?5L. (stírek knihový), černohnědý, 3 mm dl., s kusádly makadlovi- tými, skoro o polovic delšími. Čilý tvor, stejně hbitě se pohybující ku předu, na stranu i do zadu, žije hlavně v setlívajícím papíru a j. lát- kách, v starých knihách, v herbářích a sbír- kách hmyzu; loví tu a požívá pisivky (vši papírové) a drobné tvory roztočovité. Též bývá v kurnících v zetlívajicí slámě a j., řid- čeji na místech pro jiné Stírky obecných, pod mechem a korou stromovou. Šc. Chelins Max. Josef, K-kař ncm. (* 1794 v Mannheimu — f 18'6 v Heidelbcrku). Lé- kařství vystudoval v Heidelbcrku a v Mni- chově. Od r. 1817—1864 byl prof. chirurgie v Heidelbcrku. Hlavní jeho zásluha spočtvá v tom, že v jižním Německu zvelebil klinické vyučování chirurgie a že věnoval bedlivý zřetel i lékařství očnímu. Z četných jeho spisu sluší uvésti Handbuch der Chirurgie (Heidelb. 1822, 2 sv., 8. vyd. 1857); znám. kniha prí- ručná, která po 30 let sloužila za podklad klinickému vyučování chirurgie a byla do 11 jazvků přeložena. Podobný význam má i Hcinibuch der Augenheílkunde (Štutg. 1839, 2 sv., 2. vyd. 1879). Drobnější jeho práce: Uebjr die durchsichtige Hornhaiit des Auges (1818); Ueber die Errichtung der chirurg, und ophthalmolog. Klinik \u Heidelberg {\%19S\ Zur Leh re von den Staphylomen des Auges (lSb%)\ zprávy nemocniční a klinické a j. Chelles [šel], městečko v kantonu Lagny arr. Meaux Iranc. dep. Seine-et-Marne, 19 km v. od Paříže, na pr. bř. Mamy, na žel. trati Paříž-Meaux; kostel z XIII. stol. nyní restau- rovaný a tvrz postavená r. 1870, náležející ku vnějšímu oblouku opevnění pařížských, a 2696, jako obec 2911 objrv. (1891). Ch. jest místo velmi staré, které již v VI. stol. v době Merovingů bylo residencí králů franckých. V témž stol. založ, zde sv. Chlotilda slavné opatství, jehož abatyše nezřídka byly z rodu král. R. 584 zavražděn zde Chilperich I., jemuž postaven pomník. Opatství, jehož zříceniny dosud se zachovaly, vyzdviženo r. 1719. R. 187Ó odrazili zde Sašové výpad pařížské posádky, jíž velel gen. Trochu." Chelm, rus. Ch o1 m: 1) Ch., město poviatové v kraji krasnostavském ruské gub. lubelské, středisko bývalé Chelmské země, části to rus. knížectví Vladimírského, spojené r. 1377 s král. Polským, 70 km j.-v. od Lublina na Uherce, přítoku Bugu, a na žel. tratích Lublin-Chclm- Kovel a Ch.-Brest ve velmi úrodném okolí, sídlo velitelství 1. brigády, 17. píší a 2. bri- gády 13. jízdní divise. Bývalo zde i biskupství řecko-sjednoccné, které však od r. 1875 spo- jeno jest s varšavským; rovněž katol. biskup- ství, zal. v XIV. stol., přčl. r. 1790 do Lublina. Ch. má několik kostelů řccko-sjedn., z nichž vyniká bývalá bisk. kathcdrála, zal. již za doby sv. Vladimíra, ale požárem r. 1802 zničená a pak úplně přestavěná, děkanský kostel katol., kláštery piaristů a basiliánů, gymnasium muž- ské a ženské, řccko-sjcdn. bohoslovecký se- minář, učitelský seminář, školy elementární a řemeslnickou a 11.240 ob. (Í890), z nichž 127o jest pravosl., 22% katol., V//© protest, a 65% židů. Průmysl nepatrný, obchod s obi- lím a dobytkem; obé spočívá hl. v rukou ž.dů. Ch. jrst starým sídlem Červené Rusi, zal. dle tradice knížetem haličským Danielem, dočasně též jeho residencí. R. 1377 přešlo město v moc Polska a nabylo pak německ. městského práva. R. 1648 spáleno kozáky, r. 1794 dobyli zde Rusové vítězství nad Po- láky. 2) Ch., kraj . město v gub. pskovské, v. Ch o 1 m . Chelmcnské právo — Chehnno. 133 Chelmenské právo, ne zcela správně Chlumské pr. (pol. prawo Cheiminskie, lat. jus Culmensé)^ byl název magdeburského práva tak, jak ve změnéné a doplněné formě platilo v Chehnně a v městech ve právním ohledu na Chehnně závislých. Právem magdeburským nadáno byio město Chehnno od mistra prus- kých křižáků Hermana von Saitz. Výsada toho se týkaiící ze 28. pros. 1233 ustanovila záro- veň chíumenský soud za vyšší instanci pro města pruská. Jako u nás v Čechách měněna a doplňována byla práva německého původu nálezy domácích městských soudů, tak dělo se i v Chehnně s právem magdeburským. Vidouce, jak městská samospráva na základě ch-ho p-va působí prospěšně na rozvoj země, zaváděli ch. p. ve mnoha městech a vesni- cích též knížata mazovští. Král polský Kazi- mír IV., přijímaje Prusy pod svou ochranu, dovolil r. 1454 obyvatelům užívati těchto práv: ch-ho p-va, polského a pruského. Poněvadž však z toho vznikal zmatek, zavedl r. 1476 v t. zv. polském (královském) Prusku pouze jediné ch. p. (Jen města Elbl^g, Brunsberg a Frauen- burg podržela právo lubecké.) Ch. p. platilo <>d r. 1476 nejen pro stav městský, nýbrž 1 pro Šlechtu. To trvalo aŽ do r. 1598, kdy praská šlechta obdržela zvláštní právo, jus terrestre nobilítatis Prussiae -correc- tum. čili, jak Poláci říkali, pruskou kor- rekturu. Úředně nebylo ch. p. nikdy redi- gováno. Stalo se sice několik kodiíikačních pokusů (r. 1476, za Sigmunda I. r. 1526 a pak opět později, za Sigmunda Augusta r. 1552 a j.), avšak k výsledku se nedošlo. Redakci sestavenou r. 1566 v Heilsberku, avšak nedo- končenou, vydal r. 1711 Jan Jiří Kunigk (ně- mecky). Rukopisy ch-ho p-va v nejstarší po- době nazývají se Der alte Culm. Prvá známá redakce jest z r. 1394. Poprvé tištěn byl Der alte Culm ve Gdaňsku r. 1538 od Frant. Roh- dcna (tisk ten jest však neobyčejné vzácný a jest znám jen historicky z pozdějších tisků), podruhé od Melchiora Neringa v Toruni r. 1584, l)as alte Culmische Recht (nákladem purk- mistra H. Strobanda). Tisků těchto přestalo se užívati následkem četných pozdějších oprav u. proto, že jazyku starému již nerozuměno. Systematicky vydal ch. p. novějším německ. jázvkcm Hanow, Das voUstcLndige Culmische Recht (Gdaňsko, poprvé 1744, po druhé 1767). Polský překlad ch-ho p-va vyšel v Poznani lb23 od Pavla Kuszewicze. Z r. 1814 jest vy- tlání od J. W. Bandtkie, Jus Culmcnsc (ve Varšavě). — Srv. Czacki, O prawic chelmiá- skiem (sv. III. scbr. spisů, Poznaň, 1845); J. W. Bandtkie, Historya prawa polskicgo (Varš., 1850); Rocpell. Ober die Verbrcitung dcs magdeburger Stadtrechts (Vratislav, 1857); Hurzyňski, Prawo Polskie prywatne (I. sv. Kra- kov, 1867). 'dle. ClMlmloki Zygmunt, kazatel a publicista pol. (♦ 1851 ve Varšavě), vyššího vzdělání nabyl ve Vestíálsku a vysvěcen byv r. 1870 na kněze, působí od r. 1875 ve Varšavě při chrámě sv. Ducha a je na slovo vzatým ka- zatelem. Zvláště jeho pohřební řeči {Mad ^wto- kami A. E. Odynca a pod.) těší se obecné pozornosti. Od r. 1882 jest stálým spolupracov- níkem »Slowa«, kde uveřejňuje občas i práce belletristické. Následkem ruchu vystěhovalec- kého mezi lidem polským stále se vzmáha- jícího odebral se do Brazílie a přesvědčiv se na vlastní oči o smutném stavu vystěhoval ců^ uveřejnil zkušenosti své v díle Bra^yUa (Kra- kov, 1892, 2 d.). Ch. jest též činným organi- sátorem dělnických pokladen a j. výpomoc- ných spolků dobročinných. Z jeho prací uvádí- me ještě: Obowiq^ki rod^inne, rozebrané w sieď miu ka^aniach passyjnydí (1877) a Naši nowi biskupi (Varš., 1883). Chelmiiiské právo víz Chelmenské právo. Chehnlúskl Jan, malíř polský (* 1851 v Brzustowě v ruském Polsku). Maluje genry a vyhledává s oblibou výjevy lovecké. Stu- doval na akademii v Mnichově a v atelieru Fr. Adama (1876), působil pak střídavě v Mni- chově, Petrohradě a Londýně, kdež nyní žije. Figury své odívá rád v kostým rokokový nebo vojenský a barva jeho jest poněkua pestrá a tvrdá. Maloval: Rekognoskujicí husaři;. Houba i doby Ludvika XV.\ Odjezd na loví Panstvo na cestách ^a doby Augusta III. Sas- kého (1881); Souboj na bambitky v XVIII. stol.; Dostaveníčko k houbě \ Císařovna ruská na lovu lišek; Corso v XVIII. stoL; Ka\imir Fuiaski a Choiseul (1874, majetek Dav. Abrahamo- wicze) a j. J'k. Chehimo, něm. Kulm, kraj. město v prus. vlád. obvodu Kvidzynském v Záp. Prusku^ 2 km od pr. bř. Visly, při ústí Fribby, na žel. trati Kornatovo-Ch., sídlo krajského úřa- du, soudu, kanovnické kapituly, pošt. úřadu 1. třídy a filiálky říšské banky, jest pravidelně stavěno, má široké a čisté ulice a na obvodu- pěkné promenády ; ze staveb vynikají: farní kostel P. Marie, dříve kathedrála, druhý katol. kostel, býv. dominikánský, evang. kostel a modlitebna mennonitů, synagoga, stavovský dům, starož. radnice z aVI. stol. s pěknou věží, stará brána Grudzi^žská, pomník císaře Bedřicha II., pomník vojínů padlých ve válce něm.-franc. a j.; dále má Oh. král. katolické gymnasium (otevř. r. 1837), král. reálné pro- gymn., bohoslov, seminář, vyšší dívčí školu, martinský ústav pro evang. ženy, katol. ne- mocnici a chudobinec, klášter milosrdných sester vinccnciánek s nemocnicí, evang. sirot- činec a j. dobročinné ústavy. Z. ústavů finan- čních jsou zde krajská a mcstská spořitelna, polská národní banka, soukromá banka a úvěrní spolek. Z městských zařízení vynikají vodovod, jatky a plynárna; jsou zde dále slé- várna železa, továrny na hospodářské stroje, 2 velké pivovary, 2 parní pily, parní mlýn, mydlárny, cihelny. Mésto má značný obchoe»i H. v. Meyer). Br. Chelys Dum., rod želv z čeledi Ckelydi- da; (podfadi fíeurodira). její také v čeleď jelv zemních (Tesludinidat) kladou. Jediný druh tohoto rodu jest podivná matamata neboli želva Cřepeniti (Ch. Jimbriala Schneid., vyobr. Ě. 1899.), a spoleěné maky jeho, rodu i čeledi jsou tyto: hlavu má trojhrannou. ploskou, na předu v nedlou- hý, ploský čenich prodlouženou a pokry- tou drobními destičkami i rozmanitírai vý- rostky koíňatými; tak na př. jest nad ústro- jem sluchovým vzpřímený, Irojhranný lalok blánitý. Tlama široká. Čelisti masitými ny lakryty. Dlouhý, široký a sploštělý krk má po- kryt podélnými řadami malých šupin ; na bradj 10 138 Chem. — Chemie. jsou 2 vousy, na hrdle lalok kožnatý roztře- pený, po stranách krku pak jsou dvě řady vzpřímených koŽnatých přívěsků (v každé řadě po 4--5). Nízký štít hřbetní má 3 řady kýlnatých hrbolů, mezi nimiž isou hluboké a široké rýhy. V počtu plátkuv okraj nich v předu plátek šíjový neschází; ocasní plátky jsou dva. Břišní štít (jediný kus kostěný) jest dlouhý, úzký a po obou stranách podélnou hranou opatřen; nemá plátků pažních ani slabinových. Nohv pokryty velikými, širokými šupinami; přední mají po 5, zadní po 4 drá- pech a na obou jsou prsty silnými blanami plovacími spojeny. Krátký ocas pokryt jest bradavkami. Nlatamata dorůstá délky až 1 2*2 m, štít hřbetní 1*25 m. Nahoře má barvu kašta- nově hnědou, vezpod nažloutle zelenavou; na hrdle jest šest podélných pruhů černých. Žije hojným počtem ve stojatých vodách Guayany a sev. Brazílie. Živí se rybkami a žabami, ale také prý vodním býlím. Masa jejího Indiáni a černoši požívají, ačkoli želva odporně páchne. Bn Chem., zoolog, skratek == Joh. Hieron. Chemnitz (v. t.). Chem, bůh staroegyptský, viz Kem. Chemloká analysa viz Analysa che- mická. Chemloké formnle čili znaky viz For- ínule chemické. Chemloké zapalOT&ni, jeden ze způsobů zapalování takových podkopu podmořských, při nichž samočinná explose vzniká nárazem nepřátelské lodi. Zapálení přivoděno jest doty- kem kyseliny sírové s chloridem draselnatým. Srv. Zapalování. Chemie jest vedle fysiky podkladem věd přírodních; kdežto fysika srovnává a vy- světluje pomíjející vlastnosti látek nehledíc ke kvalitě hmoty samé, jest právě úkolem ch. obírati se hmotou, substrátem změnli- vých jevů těch. Ch. dospěla k tomu, Že učí, kterak jednotlivé látky jsou složeny, jak je skládáme i rozkládáme i kterak se všemi těmi pochody vlastnosti látek mění, když elementárně součásti jejich pozměňujeme. Samozřejmě nebyl úkol ch. hned jasné vy- ložen, nebylať to žádná věda primárná, která programm z daného předmětu přímo čerpá, jako astronomie nebo geometrie, ch. vy- šla z empirie, z dílen metallurgů, z officm lékařských a barvířských, z instinktivně na- bytých zkušeností všelidských na poli, v ku- chyni, v dílně. K těmto vážným zkušenostem, podepřeným objektivně poskytnutým dílem, připojily se záhy osnovy duŠevné poloposi- tivné, polochimérické, jak zavedly je ohnivě prudké překvapující reakce chemické, které dobře se hodily k mystické náladě nábožensky filosofujících prvních století letopočtu na- šeho. Egypťané hromadili ve svých kněž- ských umělecko -průmyslových seminářích materiál pro obojí směr ten, majíce vynikající vědomosti o kovech a slitinách jejich, o stru- skách při výrobě kovů odtékajících a roz- ličně zbarvených, o skle a barvení tkáni by- linné a j., jali se záhy takové vědomosti roztroušené sestavovati a sourodost jejich vyciťovatL Řekové a Římané nepřičinili dle studia moderního (Berthelot, Les ori^ines de Talchimie, Paříž, 1885 a Histoirc dc la chimie du moyen áge, t., 1892—93, 3. sv.) valně nových zkušeností, za to objevuje se u prvých onen velikolep^ podnik, koncen- trovati veškeré reálné věaomosti a myšlénky kulturně staršího orientu v jednotnou kon- strukci světovou Aristotelem. Římané (Pli- nius, Die chemischen Kentnisse des Plinius od E. O. von Lippmanna, Altenburg, 1892) zanechali nám podrobný výpočet známých látek a chemických processu u starých. Ne- starajíce se o účelné, vědomé zkoumání ma- teriálu přírodou poskytnutého pustili se řečtí myslitelé směle dokonce do theoretických spekulací o podstatě hmoty samé. Aristote- lův známý názor o složení hmoty byl stálým dozvukem mystických spekulací po celý stře- dověk až do r. 1805, kdy poslední chemická fantasie vyšla (Oersted, Matériaux pour servir de base a une chimie du XIX. siěcle) a ihned byla pochována. Aristotelův náhled z orientálních spekulací pošlý (Whewell, viz Alchymie) o podstatě hmoty, pouhou verbálnou diskussí letmo pře- hlédnutých zjevů vyvolaný, definice diktovaná duchem volným a šťastným, prací a namá- háním experimentálným posud neumdleným, zanechal věkům pozdějším učení o trans- mutaci kovů. Přeměna kovů méně ušlech- tilých v kovy vzácnější, diktována duchem člověka sobeckým, udělala z zríiíBía (chemia) XQvaonoďa (návod k dělání zlata). Doba al- chymie, která přivedla nauce naší hojnost přístrojů i manipulací, byla dobou zavedení naivní ho experimentu, jehož účel byl směšný (kámen mudrců), ale jenž zde jsa sliboval pokrok i rozvoj. Záhy dostavil se následek, fiktivně elementy Aristotelovy: země, voda, vzduch i oheň dostaly tělo v síře i rtuti. Kovy byly z doby egyptské aery známy, i poznány změny kovů sirou, rtutí, arsenem. Rozmanité operace chemické, zkušenosti s proměnou kovů Žárem, ba i nejasné pojmy o čistotě jednotlivých kovů i kyselin z pá- lených soli těkajících sebraly nejstarší spisy, kteréž asi do století IX. vznikly aGeberovi se připisují (Džábir ibn Hajián). Co ve spi- sech těch pověděno, jest záklaaem chemických vědomostí věků dalších, v nichž obyvatelé Evropy západní v ch-ii stále větší obliby nacházel L K osobě Basilia Valentina (snad ve stol. XV.^ směřuje a jest sebrána řada dat dosvědčující, že se pilně pracovalo, neboť jest nám zaznamenati zde jakousi první mono- grafii: currus triumphalis antimonu. Ve spisku tom pošinut směr prací alchymistů, již nikoliv výroba zlata z kovů méně uslechtiiých, nýbrž léčení chorob lidských, po případě získáni nesmrtelnosti, bylo úkolem chemické práce. Chemické sloučeniny měly býti léky, nastala fase iatrochemická. Paracelsus, geniální a energický člověk, vedle toho všSc muž vzděláni prostředního, vydal heslo té fase Chemie. 139 slovy: ch. poznává složeni těl normálně i od- chylné, jsou-li neipocna, i musí býti úkolenx ch'., znovuzřiditi složeni normálně v systému chorobou odchýleném. Staré lékařské auto- rity Galenus i A vi cenná, jejichž spisy Paracelsus u veřejné přednášce spálil, tvo- řily stranu lékařskou jednu, moderní ničím neopřený Paracelsus stranu druhou. Spor se ch. netýká. V době tě zasluhuje zmínky Jiří Agricola (* 1490), jenž i v Jáchymové našem bjfi Činným a jenŽ byl vvborný znalec věcí hutnických i hornických. Ve svém díle De re metalUca jeví se rozhodným pochybovatelem o podstatě starší alchymie, a spisy v té pří- čině skeptické na dále publikovány, jak zvy- kem bylo, pod iménem Agricolovým. latro- chemikové zaváděli však soli a látky chemicky upravené dále jakožto arcana do lékařství a Galenovci tvrdili, že ch. nemůže svými ope- racemi obohatiti seznam lékŮ osvědčených. Střední cestu rozumnou nastoupil Li baví us, jinak obdivovatel staré alchymie. Zcela oje- diněle stojí zde Angelus Sála, svobodomyslný lékař vlaský, jenž učil, že železo neproměňuje se v roztoku modré skalice v měď, nýbrž že měď v roztoku jiŽ před tím obsažená železem se vylučuje. Proti Aristotelovu učení vystoupil j. B. van Helmont, šlechtic brabantský, a J. R. Glauber (♦ 1603), jenž žil z výnosu spisů svých i z prodeje látek, jež vyrobil v laboratoři. Učení obou těch mužů jsou velmi spletitá, nejasná. Ve 2. pol. XVII. stol. počíná převládati názor, že není ch. zde k tomu, aby zlato dělala nebo lidi nesmrtelnými Činila, nýbrž že úkolem jejím jest poznáváni přírody, ^měr ten zahájiti se snažil Robert Boyle, syn hra- běte Richarda z Corku (♦ 1627). Jeho moder- nost jeví se definicí prvků, kteréž dle něho nejsou po smyslu Aristotelově jen jakési kva- lity, nýbrž skutečné hmoty, z nichž látky | složitější sloučiti dovedeme a kterýchž opět ' z látek těch složitějších rozkladem nabýváme. Boyle nemohl však ch. zreformovati, neboť nejen předsudky svými vězel zplna v alchy- mii, nýbrž sám, že kovy transmutoval, píše. Vědecká přesnost a poctivost nebyly tehda ještě obecně u prací cxpcrimentálných zvykly, fantasie byla oběma těm ctnostem experimen- tálným na úkor. Spalování a změna kovů na vzduchu te- plem byly nejbližší úkoly, které se chemi- kům tehdejším zamlouvaly. Transmutace kovů jevila se po tolika neúspěšných pracích na konce, ne-li principielně nemožnou, tož ale- spoň na ten čas chimérickou. Nová idea Boyleova o látkách jednoduchých, nerozlože- ných, snad i nerozložitelných, stala se zákla- dem přemítání. V kovech zlatě, stříbře, mědi, železe předpokládána jakási essence stálá, která i v jejich odvozeninách po všech chemických přeměnách nezměněna vychází. Ovšem že byl zmatek nemalý mezi pojmy o plynu, o imponderabíliích a mezi uhlím, arsenem, rtutí i našimi nynějšími prvky; přesný systém zde teprv zavedl L a v o i s i e r. Ku konci stol. XVI. bylo učiněno pozoro- vání, že kovy zahříváním ve vzduchu (kalci- nací) stávají se těžšími (Cardanus, Liba- vius). Naproti tomu bylo známo, že některé látky hořlavé zapálenv byvše mizejí sotva něco popelu ostavujíce. V té tčk^vosti zplodin ho- ření, zapomenuvše na poměry váhové, vmy- slili si tehdejší chemikové projev materie ohně, který že byl v hmotě hořlavé latentní, před tím předpokládali. >Síra má ohně v pře- bytku,* pravil již Plinius. Tento element oímé vnikal i v kovy, když se kalcinují, Oheň, látky hořlavé, páry a plyny byly pojmy změ- tené po celý středověk až do stol. XVlII. Ideu o spalování a kalcinaci právě vyslo- venou, zkusmo ovšem ničím neopřenou, se- stavil v systém zdánlivě logicky správný Stáhl (♦ 1660). Před ním ovšem vyslovil Jean Rey, lékař z Perigordu, r. 1630 náhled našemu nynějšímu bližší, že olovQ při kalci- naci čásť vzduchu polyká a tím na váze mu při- bývá, znamenitý Boyle pálil však r. 1673 kovy v zalitých nádobách skleněných a přírůstek na váze přičítá materii ohně, která skrze páry skla do vnitř ku kovu se dostala. Jak nepa- trnou váhu mají pouhé supposice! Stáhl učil: síra, uhlí, olej mají v sobe zvláštní princip flogiston, jenž za působení vyšší tempera- tury přeměňuje se v materii ohně, kteráž se rozptyluje v plameni, teple a světle. Mimo tu látku mají látky hpřlavé v sobě zeminu. Kovy trati při kalcinaci flogiston i mění se v zeminu calx, přistoupí-li k tomuto flogiston z látek hořlavých jím bohatých, na př, z uhU, vznikají kovy, Tato doktrína jasná, shrnující tolik rozmanitých fakt pomoci jednoduchých vztahů, naplnila obdivem současníky. Jsouc rubem pravdy, vytáčejíc se v době velikého pokroku fysiky hypothesou o negativné váze hmoty flogistu, aby vyložila, že kov jest lehčí po spojení s flogistem, než byl calx před tím, udržovala theorie ta tři generace učenců, mezi nimiž byla slavná jména Boer- have, Macquer, ba i Priestley a Lame- thrie, deset let po smrti Lavoisiera, do sa- mého počátku našeho století. Jest snadno srozumitelno, Že když poznána byla váha vzduchu, musilo se přihlédnouti i k povaze ostatních plynů známých, z nichž první musil býti plyn uhličitý, jenž pálením uhlí vznikal, z kvasícího vina unikal a z mramoru octem politého šuměl. Black, jenž utajené teplo ve fysiku zavedl* provedl plyn uhličitý (van Hel- montův gas) řadou pokusů, pohltil jej žíra- vinami, v^Tinal jej z vápence ohněm i kyse- linami a přepečlivě zvážil. Black první vy- světlil změnu žíravých louhů pomocí sku- tečné vážené látky, plynné uhličité, která louhy oněmi jest pohlcována, Black první za- vedl za filosofickou entitu, která po staletí v ch-ii tolik zmatků způsobila, reálnou látku. R. 1767 odkryl Cavendish vodík, však od r. 1771—74 jde řada odkrytí pilného pracov- níka, než i odpůrce každé hypothcsy, každé theorie, P r i e s 1 1 e y e : kysl ík, kysličníky dusíka, chlorovodík, kyselina siřičitá, ammoniak jdou z jeho laboratoře. Volta nalezl plyn bahenní, Scheele (1771—74) kyslík, fluorid křemi- 140 Chemie. čitý a chlór. Názor o složeni vzduchu se pře- měnil, počítáno s plyny (oh. pneumatická), plyny do pochodů chemických zasahující jsou též váženy. Započíná aera Lavoisierova. (Lavoisier 1743—1794 par Ed. Grimaux, Paříž, 1888; La révolution chimique, Lavoisier par M. Berthelot, Paříž, 1890.) Lavoisier učil: kov slučuje se s jednou částí vzduchu, kyslíkem, přibývá mu na váze, vzduchu o tu váhu ubývá. Ten kyslík lze z kysličníků některých vyhnati teplem, z ii- ných vylákati uhlím, ba i vodíkem. . Kyslík a vodík skládají vodu, fosfor, uhlík, síra s ky- slíkem skládají kyseliny, kovy s kyslíkem tvoří zásady. Váha systému látek před che- mickou reakcí jest rovna váze nového sy- stému látek po reakci. Je-li difference u váze, prchl plyn a ten musí se nalézti. Tyto dnes samozřejmé věty byly tenkráte sporný, vý- borný experimentátor Priestley jim do smrti své (r. 1804) nevěřil. Věty Lavoisierovy byly vodítkem při pracích v ch-ii minerálně, na základech těch hledány jsou elementy či prvky chemické, jež nejsou ovšem látky ne- rozložitelné, nýbrž ve státu quo nerozložené. Na principech těch spočívají způsoby i me- thoay stanovení váho\'ých poměrů, v jako- vých se elementy sestupují, v precisnosti ovšem činěn stále pokrok veliký (Berzelius, Marignac, Stas). V Lavoisierovi jest pro- gramm prací našeho století. Lavoisier učil, že respirace zvířecí jest zvolné spalování na útraty kyslíku vzdušného. Při každém slučo- vání se elementů s kyslíkem nastávají změny tepelné určité, i teplo zvířecí pochází z oxy- dace. Kalorimetricky měřil Lavoisier efíekty oxydačné i dal základ ku zvláštní nauce thermochemii (Berthelot, Thomsen, Stohmann). Mezi tím bystřeny methody, jimiž proměny chemické jsou stopovány a jimiŽ váhové po- měry kombinací prvkových jsou stanoveny, chemie analytická (Bergmann, Gay Lussac, Berzelius, Bunsen; viz Analysa chemická). Sotva Lavoisier zemřel, již jal se duch ne- obyčejný Cl. L. Berthollet (Essai de sta- tique chimique, Paříž, 1803) pátrati po příčině zjevů chemických (viz Affinita), ve Šlépějích jeho šli Guldberg a Waage (Études sur les aífinités chimiques, Christiania, 1867). Na základě thermochemie jal 'sc sestavovati Berthelot svoji Mécanique chimique (Paříž, 1879, 2 sv.) a Matiěrcs explosives (1883, 2 sv.). Veškeré otázky sem spadající jsou vyloženy u velikém díle Ostwaldově: Lehrbuch der allgemeinen Chemie, Lipsko, 1891 a násl. Obírá se pak těmito otázkami ch. fysi- kálná. Řn. Ch. fy si kalná projednává zjevy veškeré, kde kvantitativné vlastnosti v obor fysiky zpravidla zaradované v jakýkoli vztah přivá- díme s chemickou konstitucí látek, jak učí jí moderní theorie chemická. Co do druhu těchto vztahů rozeznáváme vztahy addi- tivné, kde vlastnosti ony íysikálné jsou pro molekulárně shluky součtem veličin platných pro jednotlivé atomy, vztahy konstitu- tivné, kde rozhoduje o hodnotě téch kon- stant intramolekulárná konstituce atomová, ať jest rázu jakéhokoliv (všeliká isomerie rovmná jakož i prostorová), kdežto naopak tam, kde ani na ustrojení hmoty ani na shlu- cích atomů vůbec nezáleží, kde jen relativní rozprostření hmoty v prostoru k platností se hlásí (na př. při chování se plynů vůči teplu a tlaku\ mluvíme o vlastnostech koUigativ- ních. Vyšetření všech těch vztahů, vztaženo na veškerý obor látek (prvků i sloučenin), tvoři t. zv. stéchiometrii chemickou. Vycházejíce z atomových hmot prvků, z molelculárných hmot sloučenin a ze zkušeností o jich kon- stituci, pátráme po zákonech, dle nichž pod- míněny jsou těmi veličinami vlastnosti látek optické Hámavost světla, absorpce světla i barva, stačení roviny polarisační o sobě i pod vlivem elektromagnetického pole), vlastnosti kalorické (body varu, body tání, napjetí par, teplo specifické, latentni tepla při změně sku- penství atd.), vlastnosti zevně a mechanicky se projevující (poměry krystallografické, po- měry volumové a změny jich zejména teplem přivoděné). Význačnou čásť tvoří tu theorie roztoků v analogii své s plyny založené na tlaku osmotickém, jenž týmiž se řídí základ- ními zákony jako plyny. Rozpustidlo jest tu zředidlem, které molekuly látky rozpuštěné udržuje ve volném stavu pohybovém, jako honosí se jím molekuly plynové. Rcagují-li látky navzájem, sprovázejí reakci, projev to energie chemické, vždycky projevy jiných dru- hů energie. Vztahy těch energií k energii che- mické vyšetřuje chemická energetika, druhý hlavní oddíl ch. fysikálné. Ježto známe lépI- jen vztahy k energii tepelné, elektrické a světelné, dělí se přirozeně oddíl ten na ther- mochemii, elektrochemii a fotochemii. V chemické energetice hleděno ode dávna vystihnouti měřitelně affinitu či příbuznost cnemickou, ale nepodařilo se tak posud přímo, ač četné zjevy thermické (Berthelot) a ze- jména elektrické vodivosti (Ostwald) jsou cen- ným kriteriem posuzování reaktivnosti látek, zejména v ch-ii organické. Jako v mechanice vedle podmínek pohybu mají důležitost ony, za nichž pohyb ten se rovná nulle, přecházeje v klid, mají v energetice zvláštní důležitost případy obdobné : vedle rychlosti reakcí pří- pady rovnováhy. Obé studuje chemická dy- namika. Také odtud lze čerpati kvantitativné poznatky pro afiinitu chemickou význačné. Sem zařaditi jest veškery případy disso- ciace (v. t.), pokud ie kvantitativně stopo- vati lze. — Ch. fysikáfná vznikla zvolna, řekli bychom pod rukama pracovníků, chemiků i fysiků. Po vzdělání mechanické theorie tepla (Clausius a j.^ bylo jen dalším kro- kem ku předu vztany mezi jinými druhy energií podobně pojati a vzdělati se snažiti. Tou .dobou byly četné již poznatky z thermo- chemie i clcktrochemie známy, i nastal úkol zařaditi je vědomě pod jednotné hledisko obecné, což vykonal Ostwald opíraje se o čelné práce předchůdců svých (Van't Chemiglyfie — Chcmigrafie. UI Hofř, Nernst, van der Waals, Arrhc- n i US a j.). Z literatury jmenpvati jest nehledíc k četným spisům jednotlivostmi se obírajícím: Ostiral d. Lehrbuch der allg. Chemie (Lipsko, 1891, 2. vyd.); Nernst, Theoretische Chemie {Štutgart, 1893) a časopis ch-ii fys. věnovaný »Zeitschrift fůr physikalische Chemie* vydá- vaný (od r. 1887) v Lipsku Ostwaldem a van't Honem a od r. 1896 americký časopis >Joumal ofphystcal chemistry*. V naisí literatuře máme posud jediný sem čelící spis: Raýman, Che- mie theoretická (Praha^ 1884). OSc. Ch. hospodářská viz Agrikulturní či hospodářská chemie. Ch. lékařská, čásf oh. biologické, viz Hiochemic. Ch. mincrálná či anorganická měla přední problém svůj upraviti elementy ve formě co možná nejčistší, nebof běží jí o váhy slučovaci, od dobv Dal tóno vy o váhy ato- mové (viz Atom). Nověji největší interess nese se k elementům vzácným, jejichž při- rozená souvislost uvede nás zajisté na pod- klad povahy prvkové. Veliký organisátor v té části ch. jest Rus Mendělejev, jehož my- šlénky jsou vyloženy v či. Atom str. 984. Větší ^ihy příručně jsou: Mendělejev: OcHOBii xrmíh, v několika vydáních vyšlé a do něm. i angličiny přeložené. Oblíbený spis větší jest od sira H. Roscoě a C. Schor- Icmmera, A treatise on chemistry, který po mnoha vydáních právě od r. 1894 vychází a i do jazyka něm. přeložen jest. Nejobsáhlejší jest O. Ďammercm pořádaný a od předních chemiků psaný Handbuch der anorganischen (,'hemie (1892 — 95). Časopis, v němž původní práce jsou složeny, jest Krůssem založený >Zeitschrift f. anorganische Chemie*. K ch-ii, zvláště minerálně, připoj uje se nověji e 1 e k t r o- chemie, již věnována jest >£ncyklopaedie der £lektrochemie« v 8 svazcích. Ch. organická byla vlastně také zahájena Lavoisierem, on první nejen některé slouče- niny uhlíka spálil a jejich složení zjistil, nýbrž stanovil rozdíl mezi ch-ií minerál nou a orga- nickou v tom, že s kyslíkem onde element, zde shluk elementů (uhlík s vodíkem, po pří- padě t s dusíkem) ve spojení trvá. Od té doby, co Dalton atomovou theorii do ch. zavedl, stalo se přísně smyslné nazírání Dal- tonovo nevyhnutelnou pomůckou naŠí orien- tace ve sloučeninách, zvláště organických, a zde také docíleny výsledky skvělé. Základ položen slavným potomkem českých emi- (irrantů Kekulem ze Stradonic, professo- rem vfionně. On zavedl názor o valenci ele- mentů a konstituci hmoty i klassiíikoval celý oddíl ch. sloučenin uhlíkových ve svém klassickém spisu Lehrbuch der organ ischen Chemie (1861). Literatura tohoto oddílu ch. jest ohromná, největší spis souborný jest fiechsteinův Handbuch der organischcn ('hemie, jenž v Lipsku jiŽ ve 3. vyd. v 3 sv. vychází. Časopisy předních společností che- mických jsou plněny předem pracemi z ch. organické; pracovnici o ch-ii organické s ži- votem souvisící uveřejňují své práce v »Zcit- schrift fůr fysiolocrische Cheraicc Několik příručných knih českých z oboru toho na- psal B. 'Raýman. Ch. technická, nauka o průmyslu a ře- meslech, které zakládají se na spracování suroviny od přírody poskytnuté ku předmě- tům užitkovým, jest velmi rozsálilá nauka, která podána jest v nesčíslných monografiích. Spisy souborné jsou technologie Musprat- tova, Wagnerova a Ostova. Časopisů jest mnoho, nejširší programm má Dinglers •Polytechnisches JournaU. Veškerá ch. dle matcrialií v abecedním po- řádku upravena jest ve slovnících: Watts Henry, A dictionary of chemistry and the allied branches of otíier sciences; A. Wurtz, Dictionnaire de chimie pure et appliquée (Paříž); H. v, Fehling, Neues Handwórter- buch der Chemie (Brunšvik); Ladenburg. Handwórterbuch der Chemie (Vratislav). Cela ch. dle oborů jest podána v ohromném díle Fremy, L'Encyclopédie chimique (Paříž, Dunod od r. 1881 do dneška). Časopisy naše ch-ii věnované jsou: >Listy chemické*, jichž redaktory byli Bělohou- bek, Kruis, Mašin, K. Preis, B. Raýman, Šulc a »Čas. pro průmysl chem.« redigovaný Bělohoubkem, Štolbou a Jahnem. Rn. Ghemiglyňe (z řec.) jest způsob Palme- rem v Londýně vynalezený a oceloryjcem Ahnerem v Lipsku zdokonalený, hotovi ti pro knihtisk způsobilá galvana v dřevoryjecké manýře a sice tak, že se původní kresby umělcovy přímo používá k vyrobení vyvýše- ného galvana. Provádí se takto: Měděná de- ska přesně srovnaná a vyleštěná natře se sirníkem draselnatým anebo roztokem sír- ných jater. Tvořící se sirník mědlnatý učiní desku úplně černou; když pak se opláchne vodou a osuší, potře se pokostem vosku s tloušCku psacího papíru nebo bílým po- kostem smíšeným z burgundské smůly, vosku, kalafuny, vorvaňoviny a zinkové běloby. Na to se kreslicí jehlou vyryje v bílém pocikladu kresba tak, iak má v tisku se objeviti (tedy nikoliv obráceně), až na černé dno; musí však k tomu býti hleděno, aby se neobjevila holá měď. Kresba takto vyrytá objeví se na bílé půdě úplně černou. Rytina se pak natře tu.iou a v galvanickém apparátě utvoří se d( ska k tisku způsobilá. ^cl. Chemi^rafle, též chcmitypie (z řec), jest společný název mcthod, na jichž základě libovolný obraz na kovovou desku přenesený pomocí přiměřených rozpustidel chemických proměniti se dá v reliéf, na němž stíny za- stanou vyvýšeny a světla prohlubcna, takže výsledkem jest plotna (štoček) schopná tisku v lisu knihtiskafském. První pokusy v tom směru děly se v kameni za účelem zhoto- vení nápisů na náhrobcích. Laboulaye před- ložil r. 1728 první popis své methody paříž- ské akademii věd a r. 1830 zdokonalil ji Du Fay, jenž přišel na myšlénku, použiti jí pro účely tiskařské. Štětcem v roztoku vosku v lihu namočeným kreslil na kameni a leptal kyselinou, jež leptá pouze tam, kde mastnota 142 Chemikálie — Chemnicer. se nenachází. Hlavní obtíž a příčina, proč nebylo lze dlouho obdržeti výsledků uspoko- 1*u jících, bylo podlcptávání vyvýšených částí :amene, jež dosáhnuvše jisté výše se strany vniknuvši kyselinou byly zpodem rozpouštěny a tak snadno odplaveny. Celá řada pokusu děla se od té doby k odstranění této závady. Mezi jinými zvláště zajímavým jest pokus Púlův. Pul zhotovil na desce výkres nega- tivní, t. j. na místě aby mastnou barvou kreslil, vyryl na plotně, jež byla celá mast- notou položena, rýtkem ta místa, jež na tisku černě měla býti podána, a slabě zaleptal, na- čež rozpustil na plotně smíšeninu kovů snadno tavitelných, jež také do prohlubených Částí vnikla, a zbrousil nyní do výšky původní, takže tato směs kovů pouze v prohlubených partiích, tedy ve výkresu, zbyla. Účinkem roz- pustidla. jež působilo pouze na původní de- sku a ne na slitinu kovů, prohloubil plotnu kol výkresu, takže výsledkem byla plotna s kresbou vyvýšenou, schopná tisku z výšky. Zdokonalené methody této užívalo se také v státní expedici pro tisk ruských bankovek. Tissicr r. 1840 byl prvním, jenž po krátkém počátečném zaleptání mastného výkresu na kameni nanesl naft čerstvou barvu a zahřál, takže barva roztavená stekla a kryla povstalé stěny vystouplého výkresu a chránila před podleptaním. Gillot v Paříži r. 1850 zdoko- nalil methodu Tissierovu a použiv místo ka- mene zinku, jest zakladatelem moderní z i n k o- grafie. Avšak i tato zdokonalená methoda ne- vyhovovala později požadavkům doby proto, že kresba musila býti zhotovena přímo na zinku, což způsobovalo mnohé technické ob- tíže. Teprve když fotografie bylo lze užiti ku přenášení výkresu na zinek, nabyla zinko- grafie nebývalého rozšíření. R. 1871 prof. J. Husník učinil první krok v tom oboru svým přenášecím papírem. Papír ten praeparován byl gclatinou chromovanou a vydán účinku denníha světla pod obyčej- ným negativem pomocí fotografie zhotoveným dle libovolné předlohy, kreslené Černě na bí- lém papíru (dle t. zv. perokresby). Na mí- stech osvětlených redukuje se dvojchroman clrasclnatý a promční gclatinu v massu zcela nerozpustnou. Kopie takto zhotovená natře se mastnou barvou a položí do vodní lázně. Voda pronikne druhou stranou papíru, avšak jen tam, kde gelatina nebyla osvětlena a kde jest dosud rozpustnou. Na těchto místech dá se mastná barva bavlnkou snadno odstraniti, ale zůstane lpěti tam, kde vrstva byla svět- lem raněna, a výsledkem jest obraz na pa- píře, skládající se z mastné barvy, jenž po- tom tlakem mezi dvěma válci přenese se na zinek. Nyní jsou přenášecí methody jiné, do- konalejší, ale na témž principu založené. Posledního zdokonalení dostalo se zinko- grafii tím, že umožnila se reprodukce ne pouze perokreseb, ale i půltonových předloh, jakými jsou na př. obyčejné fotografie dle přírody, tušované kresby atd. Pokrok ten zá- k ží ve zhotovování negativů pomocí t. zv. i síťky, t. j. skleněné desky, na níž vytaženy ' jsou diagonálně střídavě průhledné a neprů- hledné hnky, 100 — 140 na 1 cm. Touto sítí propouštějí se paprsky světelné t předlohy, než dopadnou na citlivou desku fotografickou, a tak rozloží se původní předloha v samé tečky, iež svou různou velikostí tvoří pdltony origmalu odpovídající. Za vynálezce této me- thody pokládá se Meisenbach v Mnichově, ne však plným oprávněním. Zinkografie na základě totografie prováděná zove se foto- zinkografie (v. t). Dr. //-Ir. Ohemikalle, látky k chemickým pracím potřebné; chemické praeparáty. ChemÚlé rš'mijéj, hl. m. kantonu v arr. Cholet franc. dep. Maine-et-Loire, 87 m n. m., na ř. Hirdmu a žel. trati Angers-Niort ; má kostel Notre Dáme z XI.— Xll. stol., obno- vený, kostel sv. Petra, oba zajímavé stavby román, slohu, poštovní a telegrafní stanici, značný průmysl textilní, jmenovitě prádelny i tkalcovny na zboží vlněné a bavlněné, bar- vírny, bělírny, výrobu svíček a papíru a 3207, jako obec 4467 ob. (1891). Ch. vzniklo v Xl. stol. a slulo Camilliacum; r. 1655 po- výšeno na hrabství ve prospěch Karla Bour- bonského prince de la Roche-sur-Yon. R. 1793 zvítězili zde Vendéejští nad republikány. — Kanton má na 214-34 itm* v 11 obcích 14.036 ob. (1891). _ Chemin [šmen], franc, cesta; ch. á rails [raj neb rél], cesta s kolejemi, koňská dráha; ch. de fer, železnice. Otontn oonvert [šmen ku věr | , franc, krytá cesta v pevnosti, totiž klikatá dlouhá prostora za předprsní kolištovou obemyka- jící celou pevnost a mající za sebou příkopy vnějších hradeb. Ona právě řečenou před- prsní skýtá obhajitelům bezpečné spojení kolem celé pevnosti. KV. Oheminement |šmin'mán], franc. klika- tiny, kterými postupují oblehatelé ku pev- nosti; totéž co approche (v. t). FM. Ohemise [šmízj, franc, košile; ve voj. mluvě obložení pevnostních náspů zdivem a p. Chemisette [šmizět|, franc, náprsenka, vestička ženská. Chemismus jest ten úkaz na hmotě, že tato skládáním a rozkládáním jednotlivých látek elementárních své vlastnosti pozměňuje. Chemityple viz Chemigrafie. Ohemmis viz Ach mim. Chemnloer Ivan Ivanovic, básník ru- ský (* 1745 v Jenotajevsku astrách, gub. — t 1 784 ve Smyrně), syn štáb. lékaře původu saského, byl určen k lékařství a za tím účelem rodina přestěhovala se r. 1755 do Petrohradu; ale mladý Ch. jiŽ r. 1757 vstoupil k vojsku, účastnil se války turecké a sedmileté a stal se pobočníkem gen. Ostermana. Vystoupiv r. 1769 z vojska, sloužil při hornické Škole petrohr., kam pomohl mu přítel jeho N. A. Lvov, seznámiv ho s tehdejším náčelníkem hornické správy M. F. Sojmonovem. R. 177t> podnikl Ch. s tímto cestu po Německu, Francii a HoUandsku, načež r. 1781 šel s příznivcem svým do výslužby. Ku přímluvě Lvova a péčí hrab. Bczborodka Ch. byl pak jmenován gen. Chemnitz — Chemotaxis. 143 konsttlem ve Smyrně, kam odebral se r. 1782 a kde záhy podlehl melancholii. Literární čin- nost zahijil r. 1770 nezdařenou ódou Na v\a- ťtjtkriposti ŽuiHi, která sblížila ho se Lvovem. Význam jeho spočívá hlavně v bajkách, v nichž napodobil nejprve Gellerta a Lafontaina, ale později vlivem Děržavina stal se samostat- nějším. Jako básník pscudoklassické školy Lomonosovy vynikl nad ostatní nevšední prostotou a přirozeností, což shodovalo se úplně s jeho téměř dětskou povahou a do- brotou srdce, svádějící až k slabostem. Dá- vaje bajkám svým ducha a ráz národní, byl Ch. do jisté míry učitelem nejen Dmitrijevu, ale i Krylovu^ kteří předstihli- ho dokonalostí básnické formy. Prostý sloh jeho, před ním v literatuře ruské neznámý, dosud nezastaral a Ch. přežil takto své vrstevníky, jejichž sláva za života ho zatemňovala. První vydání jeho bajek, z nichž za nejlepší pokládají se Mctafyik, Sčastlivoje supru{estvo, Bogač i běd- ňak. Dva soséda, Dru^a a j., vyšlo anonymně s názvem Básni i ska\ki (Petrohrad, 1778 a 1781). K jeho uznání přispělo hlavně vydání z r. 1799 (3 d.). Z četných pozdějších zaslu- hují zmínky vydání Smirdinovo (t., 1847) a hlavně J. Grota se Životopisem a korrespon- dencí (t., 1873). &nk. dhanúiits, město saské, viz Kamenice Saska. Ohamiiits: 1) Ch. Martin, luther. theolog (* 1522 v Treuenbrietzenu — f 1586). Stu- doval mathematiku a astrologii a teprv od r. 1549 počal se zabývati theologii; spor s Ossiandrem vedl ho k lepšímu studiu theo- logie a sblížení s Melanchthonem. Pro prote- stantism je důležitá jeho odpověd* na usne- sení koncilu Tridentského čtyřdílným spisem Examen eonciiii Tridentini (1565 — 73), v němž mistrně obhajoval stanovisko reformace. Rov- něž i na Luthera a definování jeho nauk měl značný vliv. Od r. 1568 zastával důležité místo supenntendenta v Brunšviku. Dále napsal: Loci theologici (vyd. 1591); Corpus doctrinae Fruthenlcum (1567) a Corpus doctrinae Juliům (1569). 2) Ch. Philipp Bogislav (♦ 1605 ve Ště- tině — t 1678 v Hallstadě ve Švédsku). Vy- studovav práva vstoupil do vojska holland- ského a později do Švédského a vzbudil po- zornost Oxenstierny, jenž doporučil ho krá- lovně Kristině. R. 1644 byl jmenován radou a r. 1648 povÝšen do stavu šlechtického. V službách švédských vystoupil pod jménem Hippolytus a Lapide ve spise: Dissertatio de radone status in imperio nostro romano- germanico (1640^ proti Habsburkům, jež na- zval nejúhlavnějšími nepřáteli říše Římsko- německé, a sepsal na vyzvání vlády Geschichte des schwedischen in Deutschlana gefitlirten Krieges ... (1. a 2. díl ve Štětině a Štok- holmě, 1648—53; vydání úplné t., 1855—59, 6 sv.), bohatý to pramen k dějinám války třicetileté a tažení Torstensonových. 3) Ch. Johann Hieronymus (♦ 1730 v .Magdeburku — f 1800 jsa něm. pastorem v Kodani). Zabýval se soustavným studiem měkkýšů a vydal o nich na ten čas vynika- jící dílo, jak popisem tak vyobrazeními; Bylo pokračováním i dokončením práce Friedr. Heinr. Martiniho (♦ 1729 v Ohrdruffu — t 1778 jako lékař v Berlíně): Neues syste- matisches Konchylienkabinett (Norimb., 1769 až 1795, 11 sv.). 4) Ch. Matháus Friedr., advokát v Šles- viku (♦ 1815 vBarmstedtu — f 1870 v Altoně), básník písně ScfUeswig-Holstein meerumschlun- gen (1844, nápěv od C. G. Bellmanna), velmi populární v 1. 1848—49 a 1863—64. OhemosU (řec.) oční spoiivky jest zdu- ření spoji vky oka a přechodní řasy, které ř>odmíněno jest vystoupením čiré tekutiny oedem) do tkáně spojivkové, jež zůstává prů- hlednou neb průsvitnou. Čistá, nezánčtlivá ch. jest vzbuzena buď porušením cirkulace v oč« nici neb oku, nebo může býti částí všeobecné vodnatelnosti. Při zánětlivé ch-se (zánět- livém oedemu) viděti lze vedle průsvitného zduření i zánětlivé překrvení cev krevních; ji doprovázejí prudké, obyčejně infekční záněty spo/lvkv oční, oka, víček, očnice, ano i okolí {hordeoium^ furunculus, periostitis a j.^. D. Ohemotaxls (z řec.).^ Jako světlo, teplo, elektřina, mohou i látky* ve vodě rozpuštěné působiti dráždi vě na pohyblivé buňky pů- vodu rostlinného nebo zvířecího. Účinek ta- kového podráždění chemického nastává jen tehdy, když ony sloučeniny — a spolu drá- ždidla — nalézají se ve vodě nestejně roz- ptýleny (rozděleny), a jeví se tím, že buňky, které by jinak libovolnými směry se ubíraly, pohybují se v určitých drahách, závislých na způsobu, jakým hustota (koncentrace) vůkol- ního roztoku se mění. Při tom jest dvojí možno: buď děje se pohyb k místům, kde jest koncentrace silnější, nebo naopak. V pří- padě prvním nastává cH. kladná Čili positivní, v druhém záporná čili ncjrativní. V obou všalv jest celkem zařízení to organismům prospěšné, neboť pohyb déjc se zpravidla v tu stranu, kde jsou podmínky životní příznivější. — Po- sitivní ch. především hraje důležitou úlohu při zjevech oplození vaječné buňky rostlinné i zvířecí. Tak nalezl Přeffer, že tělíska chá- mová (spermatozoidy) kapradin a Selaginelly dráždí se chemicky již i slabými roztoky ky- seliny jablečné. K tomu účelu naplnil te- nounké rourky skleněné (kapilláry) na jed- nom konci zatavené vodnými roztoky, které obsahovaly 01 až 001% kyseliny, a vnořil konec otevřený do tekutiny obsahující po- hyblivé spermatozoidy kapradin. Pod mikro- skopem pak sledoval, kterak spermatozoidy poblíže kapilláry ihned směr pohybu změnily a přímo k ústí jejímu plovalv. Asi za minutu nalézalo se více než sto tělísek chámových v kapilláře, jejíž ústí se jimi téměř ucpalo. (Roztok OOOlprocentní téže kyseliny dráždí již slabě, tak že poměrně málo spermatozoidd do vnitra kapilláry pronikne. Zředéní to asi udává zpodní hranici dráždivosti v tomto případě.) Kyselina jablečná jest též oním při- rozeným dráždidlom specifickým, které láká spermatozoidy kapradin do ústí příslusnýi.h 144 Chemulpo — Chenavard. zárodcčníků (archegoniura). Tytéž Spcrmato- zoidy však nevnikají do zárodcčníků mechů listnatých, nebof tato archegonia vylučují cukr třtinový (saccharosu), jediné to speci- fické reagens na spcrmatozoidy mechů list- natých. U jatrovko vitých mechů, parožnatck {Characeaej a jiných tainosnubných jakož i u živočichů specifická dráždidla spermato- zoidů dosud nebyla objevena. Positivní ch. dále prospívá mnohým pohyblivým organis- mům, že mohou se ubírati na místa, kde jim kyne nejvíce potravy. Proto také shledá- váme u nejnižších ústrojenců, na př. bakterií, které rozmanitými látkami živiti se mohou, že ne jediná látka, nýbrž každá dobrá živina, pokud není v roztoku stejnoměrně rozdělena, jest chemotaktickým dráždidlem pro hyblivá jejich stadia. Sem také náleží případ, kde nálevníci, bakterie a j. organismy za nedo- statečného přístupu kyslíku pohybují se k mí- stům, odkud ho nejvíce přicnázi, a že se tudíž hromadí na povrchu tekutin, kolem bublin vzduchových, poblíž řas assimilujících a kyslík vylučujících a p. Zjev ten (aerotaxis) jest opět důležitý pro zachování organismů, neboť jeho pomoci vyhledávají si místa, kde mohou nejlépe dýchati. — Negativní ch., při které organismy prchají od místa, kde jest kon- centrace větší, bývá způsobena často látkami škodlivými, jako isou mnohé kysele nebo alkalicky reagující sloučeniny, alkohol a j. Ostatně i mnohé sloučeniny, jež ve zředě- ných roztocích působí positivně, chemotak- ticky přitažlivě, mohou při silnější koncen- traci způsobiti negativní ch. — odpuzování. Ve všech těch případech jest účelnost po- hybů patrná, majíť se jimi organismy vysvo- boditi z poměrů pro ně nepnznivých. Ič. Ohemolpo [če-j, Chemulpho, Cemulpo, Ningseng, Jinsen, námoř. město na ostrově Kokva při záp. pobř. Koreje v prov. Kvi-dó, 36 km záp. od hl. města Seulu. Leží na ra- meni ústí řeky Han-Kang na nízkém břehu, tak že v přístavu mohou přistáti pouze menší lodi. Též veliký rozdíl hladiny při přílivu a odlivu stěžuje plavbu. Přes to jest Ch. nej- důležitějším ze tří přístavů přístupných ci- zincům. Přístav otevřen byl r. 1881 Japancům a r. 1883 i ostatním obchodním mocnostem. Důležitost svoji děkuje tomu, že slouží za pří- stav hl. městu království Seulu a pro město Intčien. V létě plují lodi po řece až do Mapo, říčního to přístavu Seulu, v zimě jest spojení se Seulem pouze po souši. Ch. bylo do r. 1882 pouze nepatrnou vsí, po otevření přístavu cizímu obchodu rychle vzrůstá a má čtvrti domorodců, Japonců, Číňanů a Evropanů. Cizinců bylo zde r. 1892: 3135, z nichž 2541 Japanců, 563 Číňanů, 16 Němců, 3 Američané, 9 Angličanů, 3 Rakušané, 1 Francouz, 1 Hol- landán, 1 Ital a 1 Španěl. Počet obyv. domo- rodého není znám. R. 1889 obnášel pohyb lodní 111 parníků o 73.863 tunách, 114 lodi o 5172 t. a 73 džonk o 2300 t. Dovoz r. 1892: 3,147,000 doll., vývoz 1,541.000 doll. Dováží se zboží bavlněné a hedvábné, plátno ko- nopné, pytle, provazy, japanská měď pro min- covnu v Seulu, zboží kovové, sirky, barvy a j., vyvážejí se hlavně boby, pak rýže, obili, ryby, kůže, zlato a j. Ch. ma pravidelné paro- plavební spojení s přístavy ve Fusanu, Gren- sanu, Nagasaki, Vladivostoku a Šanghaji. Jest zde celní sklad a japanská banka. Z Ch-pa vede telegrafní traf přes Seul a Mukden do Tientsinu, majetek vlády čínské. R. 1894 před vjrpuknutím války japansko-čínské obsadili Japanci Ch. spolu se Seulem. Ohenab, řeka v Př. Indii, viz Čínáb. Ohenalopax, rod z čeledi Plectropterid. hus ostruhatých, majících na křídle trnitý drápek. Jediný druh Ch. aegyptiacus, husa egyptská, má štíhlou postavu, vysoké nohy, zobák na čele vyvýšený, nádherné peří na stranách hlavy a krku nažloutle bílé a drobně kropenaté, na vrch těla šedé a černé, vespod plavožluté s bílými a černými vlnami příč- nými, krovky bílé před koncem kovově lesklé. Noha čcrvcnavá 70 cm dl., křídla 42, ocas 14. Z Afriky a Sýrie zaletuje pravidelně do jižní Evropy; bytem jest na ostrovech a písčinách horního Nilu. Houseři v čas páření zuřivě se potýkají, Bše, Chenavard [šcnavár]: 1) Ch. Antoine Marie, architekt a archacolog franc. (♦ 1787 v Lyoně — f 1883 t.). Vystudovav na aka- demii pařížské, cestoval po Itálii a Sicilit a r. 1818 jmenován architektem dep. rhón- ského. Z Četných jeho prací uvádíme: vnitřní dekoraci prefektury (1820V stavbu zvěrolékař- ského ústavu (1822; a velké divadlo v Lyoně, věznice v Rive-de-Gier, palác spravedlnosti dep. Ain, obě portálové věže kathedrály sv. Vincence v Chálons-sur-Saónc a j., vedle toho četné stavby soukromé a hrobky. R.1823 jmenován prof. architektury na École des bcaux arts v Lyoně. Ch. byl též neúnavným archaeologem ; podnikl cesty po Řecku a Le- vantě s malířem Reyem a arch. Dalgabisem, jejichž výsledky snesl v díle Voyage en Gréce et dans le Levant (1843—44). Další díla jeho jsou; Goůt dans les Arts (Lyon, 1834); Lyon antique restawé ^ař. a Lyon, 1850); Recueil de compositions (Lyon, 1860); Sujets tirés des poémes ďOssian (t., 1868 V, ITiéátres antiques, leur grandeur comparée (t., 1880) a j. 2) Ch. Pauljoseph, malíř tranc. ^* 1808 v Lyoně), od r. 1825 věnoval se v Paříži ma- lířství jako žák Hersentův, Delacroixův a In- grcsQv, cestoval do Itálie, kde provedl velmi zdařilé kopie hlav z Leonardovy Večeře Páně, a vrátiv se do Paříže, vystavil obraz Luther na říšském sněmu ve Wormsu. Za druhého po- bytu v Itálii pojal myšlénku podati celé svě- tové dějiny v cyklu filosoficko-historických komposic a účastnil se r. 1833 konkurrencc na episodu z Národního konventu r. 1789. ač marně. Provedl tudíž brzo na to Odsou- zení Ludvika XV!., kterýžto obraz byl však z příčin politických z výstavy opět odstraněn. Následovaly obrazy: umučení sv. Polykarpa a Scéna \ pekla (mus. v Montpellieru), načež Ch. byl vyzván, aby provedl svůj cyklus svě- tových dějin na stěnách Pantheonu, ale když r. 1849 kartony byly hotové předloženy, by'y Chenciny — Chénier. 145 uznány za atheistické a odmítnuty. Z ostat- ních jeho obrazů třeba ještě jmenovati: Smrt Catonopa; Smrt Brutova; BoÍ[skd tragédie^ představující konec všech náboženství, jeho nejznamenitější obraz, ač ideově pochybený (mus. Luxemburské). J-k, OliMioiny viz Ch^ciny. de OhteedoUé [šéndolél Charles Jul- lián Lioult, básník franc. (* 1769 ve Vireu v Normandii — f 1833 v Coiselu), syn šlech- tice nonnandského de Saint-Martindon, vy- stěhoval se z Francie r. 1791, účastnil se dvou válečných tažení emigrantských, 1. 1793 až 1794 trávil v Nizozemí, r. 1795 v Ham- borce, kde poznal Klopstocka a Rivarola, jenž jej oslnil s počátku a s nímŽ pracoval po dvě léta na Dictionnaire de la langue franc, který nevyšel. R. 1795 napsal ódu Uinvention, věnovanou Klopstockovi, a Génie du Buffon^ T. 1797 Michel Ange ou la Renaissance des arts. Pfes Švýcary, kde poznal pí. de Staěl, jež na něj působila paralysujíc vliv Rivaroluv, vrátil se r. 1799 do Paříže, kdež poznal Cha- teaubrianda, jenž si jej podrobil celého ; láska poutala Jej také k jeho sestře, pí. Lucile de Caud. K. 1802 zapadl do rodného města. R. 1807 vydal báseň popisně-meditativní a didaktickou Génie de Vhomme o 4 zpěvích, k níž první podnět dal mu Rivarol a jež byla chladně přijata, ačkoli má přes únavný ko- lorit nejedno silné a nové místo. R. 1810 stal se prof. literatury v Rouenu, r. 1812 inspektorem akademie v Caenu. R. 1820 vy- dal Études poétiques, jež byly pozdraveny mlá- deží jako projev nového směru romantického a jež obsahují nejlepší jeho věci. Sláva Ch-ova byla však brzo zastíněna Lamartinem. Spo- lečně s Fayollem vydal Esprit de Rivarol (1808), většinou své paměti, a Rivarolovy Oeuvres (1806, 5 sv.). Oh. je neobyčejně sym- pathický básnický talent, který cítil potřebu hledati nové cesty, ale neměl dosti sebcdů- vfyj. »Bylo osudem Ch-ovým,« praví Sainte- Beuve, >Žc vždycky zmeškal vhodnou chvíli a příležitost ;« trýzněn pochybami tajil své práce tak dlouho, až byl předstižen a za- stíněn jinými, odvážnějšími. Cenného den- níku jeho užil Sainfe-Beuve, jenž podal vý- borné studie o něm a vydal jeho Oeuvres compVetes (1864). Srv. Sainte-Beuve, Chateau- briand et son groupe littér. souš TEmpíre, 2 sv.; Lcscure, Rivarol et la societě frang. (1883). Šld. CMmÁB [šéné], tov. místo v arr. a belg. prov. lutišské, 5 ^m jv. od Lutichu, při stoku řek Ourthy a Vesdry, na žel. trati Brussel- Herbestbaf; velké železárny, měděné a zin- kové hutě, sklárny a 7043 ob. (1890). Ohenery [Čenery] Thomas, publicista a orientalista angl. (* 1826 na Barbadosu — 1 1887). Jsa válečným zpravodajem >Timesů« v krimské válce vzdělal se prakticky v jazy- cích asijských. R. 1868 svěřena mu profes- sura arabštiny na univ. oxfordské. Od r. 1877 byl chefredaktorem a vydavatelem >Timesů< po smrti Delanesově. Vynikl pracemi: Tlie AssemNies of Hariri (1867), The Arábie Lan- guage (1869) a vydáním Charízího Machhe- roth IthieL Z polit, jeho spisů chválí se Sug- gestions for a railway routě to India (1869). Cniénler [šénjé] :l)Ch.AndréMarie, bás- ník franc. (* 30. říj. 1762 v Cařihradě — f 25. čcc. 1794), syn dějepisce Louisa Oh-a (1722—95), franc. gener. konsula, a matky Rekyně, roz. Santi-Lomaca. Ve třetím roce přišel do Fran- cie a r. 1782 vstoupil jako >cadet-gentilhom- me« do pěšího pluku Štrasburského, vystoupil odtud však pro chatrné zdraví po šesti mě- sících. Oddal se úplně poesii a horlivému studiu klassiků lat. i řeckých; řečtinu ovlá- dal dokonale iiž v 16. roce. R. 1783 podnikl s bratry Trudaineovými cestu do Svýcar a Itálie, poznal Řím i Neapol a vrátil se na konci r. 1784 do Paříže, kde uzavřen v dů- věrném kruhu žil život rozdělený mezi stu- dium a rozkoš. Jsa povahy neobyčejně váš- nivé byl v době té poután prudkou láskou k paní de Bonneuil, jež vystupuje v poesii jeho pod jménem Camilly. V době té stýkal se hlavně s Le Brunem-Pindarem, malířem Davidem, Videem, později s hraběnkou ďAl- bany a Alfierim. V 1. 1787—90 žil v Londýně jako tajemník franc. vyslanectva, ale Revo- luce přivolala jej do Paříže a strhla ve svůj vír. Přijal nadšeně principy její, ale vycítiv záhy nebezpečí demagogie a surové hrůzo- vlády obrátil se neobyčejně směle a poctivě proti ní v Avis au peuple franqais sur ses vé- ritabies ennemis uveřejněném v >Mémoires dc la Societě del789«; zde i v ostatních polit. spisech útočí na klub Jakobinův, jemuž nále- žel i bratr jeho Marie-Joseph, snímž vznikla polemika a roztržka, nedlouhého však trvání. Současně v >Journal de Paris« bojoval Ch. v Článcích neobyčejně silného a mužného slohu, podepsaných plným jménem, proti ja- kobinismu. Stál na straně Ludvíka XVI. ote- vřeně, pomáhal Malesherbesovi připravovati stranu jeho, sepsal i list, jímž král se odvo- lával k soudu lidu. Po 21. lednu 1793 ukryl se k naléhání bratrovu do Versaill, kde žil oddán studiu a návštěvám paní de Lecoul- teux (již nazývá v ódách Fanny^ v blízkém Luciennu. Zatím upevnilo se jeno zdraví a Ch. domnívaje se, že v Paříži se na něj již zapomnělo, vrátil se k otci. byl však zatčen, oavezcn do Paříže a uvězněn 9. března 1794 u sv. Lazara. V květ. 1794 pokusil se otce o jeho vysvobození napsav ospravedlňující list neopatrného obsahu i nešťastné formy ke kommissi, jeŽ měla rozhodnouti o pode- zřelých vězních; situace Ch-ova byla tím ještě zhoršena; 25. čna byt popraven s osm- desáti jinými druhy. Za života Ch-ova uveřejněny byly pouze dvě jeho básně: Jeu de paume a David peintrc a Hymna vojákům cháteauvieuxským, jíž po- pudil na sebe hněv Collota ďHerbois. Básnř. jež napsal ve vězení a z nichž jsou mnohr nejcennější z jeho díla, jako ódy A Fanny, La jeune captive (opěvující slečnu Aimée dc Coigny) a iamby Comme un dernier rayon,.., podařilo se mu s prádlem dodati svým ro- dičům. Rukopisy Ch-ovy přešly z rukou ot- 146 Chénier. cových do bratrových, Marie-Josefových, jenž nezacházeje s nimi dosti opatrně zavinil ztrátu několika z nich; r. 1811 dostaly se Daunouovi a prošedše ještě několikerýma rukama byly konečně r. 1819 vydány Latouchem jako Oeuvres cómplétes s některými změnami. Jejich úspěch byl neobyčejný a vydání mnoho ; tak r. 1839 vyšlo nové vydání se studii Sainte- Beuveovou. Vědecké vydání kritické pořídil však teprve r. 1862 Becq de Fouquiéres, jenŽ kritickým kommentářem osvětlil tvorbu i život básníkův a získal si zejména jako životopisec Ch-ův znamenitých zásluh. R. 1874 vydal sy- novec Ch-ův Gabriel sebraná díla na zá- kladě materiálů rodinných Becqovi de Fou- quiéres nedostupných (3 sv. in 16**); vydání toto přineslo sice některá čísla posud ne- známá, cp do kritičnosti textu i exegese a životopisu sklamalo však nemálo. Becq de FouQuiéres, jehož badání Gabriel Ch. pře- hlížel, vytknul nedostatky jeho v Documents nouveaux sur André Ch. (1875), v nichž zá- roveň doplňoval novými zprávami životopis básníkův. Týž učenec vydal r. 1881 Ch-ovy Oeuvres en prose, jichž první nepřesné a ne- úplné vydání je Eug. Hugovo a P. Lacroixovo z r. 1840, a 1881 Lettres critiques ď André Oh., v nichž podal výtěžek posledních svých ba- dání kritických. Postavení a význam Ch-ův ve franc. písem- nictví isou zvláštní a neobyčejné. Život a roz- voj jeho spadá do konce klassicismu, a Ch. je skutečně podstatou a rázem svého genia klassik, »největší franc. klassik veršem od Racinea a Boileaua*, jak řekl Sainte-Beuve. Přes to poesie jeho nemá nic společného s imitovaným, střízlivým a suchým, pedan- tickým směrem jeho Ižiklassických vrstev- níku. Ch. obrátil se přímo ke studiu klas- siků, Homéra, Theokrita, Kallimacha, Pro- percia, Tibulla a j., z nichž celé partie, vý- razy, myšlénky a obrazy do svých básní Sřevzal, jak dovodil Becq de Fouquiěres. íapsal eklogy stejné svěžesti a vůně jako básníci klassictí a milostné elegic, kterýž genrc převzal po Parným a Bertmovi, plné žáru a síly, plné smyslnosti pravdivé a opravdu pohanské. Jeho verše vyznačují právě vlast- nosti, jež chybějí rokokovému období: přiro- zenost, prostota, vášeň, síla. Psal málo a vzdě- lání filosofické a reflexe vedly jeho péro. Frančinu studoval »s péčí a přesností, s Ja- kou se prohlubuje jazyk starý« (Becq de F.); studoval Malhcrbea, Montaignea, Rabelaisa a nabyl tak slohu neobyčejné ryzího, silného a prostého. Šel až k etymologickému smyslu slov a dal jim tak nový a sytý reliéf. »Jeho stálou snahou je obohatiti jazyk franc. z jeho vlastních pramenů* (Becq de' F.). K slunné, smyslné notě jeho mládí přidružila se později satirická a mstivá nota básníka politického, iambického; v ní vypěl celou mužnost své vzácné povahy, která byla, jak sám řekl, »z těch pěti nebo šesti, jež ani obecné šílen- ství ani dychtivost ani bázeň nedovedly po- hnouti, aby sklonily koleno před korunova- nými vrahy, dotkly se rukou poskvrněných vraždami a zasedly za stůl, kde pije se krev lidskác. Verše jeho, jež vyšly na úsvitě romanti- ckého hnutí, chtěli si přivlastniti romantikové a chtěli viděti v Ch-ovi svého předchůdce. Názor ten je vŠak nesprávný. Snivost, me- lancholie, křesťanské cítění, chorobný spiri- tualismus, nuda, tyto pojmové znaky roman- tismu jsou cizí Cn-ovi. Ch. je duch klidný, zdravý, smyslný, slunný: duch pohanský a klassický. Legenda, která jej ukazuje jako mladého básnuca naivního a čistého jako la- buť, je falešná. Ch. byl duch mužný a tvrdý, který poznal všecky vášně a ztratil všecky illuse. Také zevnějšek jeho nebyl nijak le- gendární: Ch. byl ošklivý, hrubých rysů, ne- smírné hlavy s lysým čelem, přes to prý však sympathický. — Srv. L. G. de Ch., La vérité sur la famille de Ch. (1844); Sainte-Beuve, Portraits littér. I.; Portraits contemp. II.— V.; Cáuseries du lundi V. ; Nouveaux lundis. III. ; A. France, La vie littér.; Todeschini, Étude sur A. Ch. (1891); Rouquet, Les Ch-s, por- traits, lettres et fragm. inédits (1891); Bran- des, Romant. škola ve Francii (přel. Schul- zová). Do čest. překládal z Ch-ova Vrchlický (>Svět. poesie* XVIII.). áld. 2)Ch. Marie Joseph, bratr před., přední dramatik francouzské revoluce (♦ 1764 v Caři- hradě — f 1811 v Paříži), přišel záhy do Pa- říže a vstoupil v 17. roce iako cadet-gentil- homme do clragounského pluku v Niortu, po dvou létech vŠak vystoupiv oddal se tvorbě dramatické, které z počátku nedostalo se souhlasu ; komedie Edgar ou le page supporé (1785) a tragédie A^émire (1786) byly vypí- skány. Teprve tragédie Charles IX. ^ jež po mnohých překážkách dostala se na jeviště 4. list. 1789, setkala se s ohromným úspě- chem, za nějž děkuje revoluční své tendenci. »Tento kus,« pravil Camille Desmoulins, »po- hání naše záležitosti více ku předu než říj- nové dny.« Následovaly tragédie: Henri Vílí (1791); Caias (t. r.); Caius Gracchus (1792), kde hlásal za hrůzovlády umírněnost, >zákony a ne krev«, coŽ jej učinilo tehdy podezře- lým; Fénélon ou la Religieuse de Cambrai (1793), jež byla potlačena konventem pK) ně- kolika představeních; Timoléon (1794), jejž potkal stejný osud, poněvadž tu byly hle- dány narážky na Robespierra. Vedle toho účastnil se i politiky; od začátku byl členem klubu Jakobinů, pak členem Konventu, Rady pěti set i Tribunálu. R. 1792 k jeho návrhu bylo uzavřeno zříditi Školy primární. Přes to nemohl však zabrániti popravě bratra svého Ondřeje, ano život jeho samotného nejednou byl ohrožen ; byla-li mu kladena za vinu smrt Ondřejova a nazýván-li v pamfletech bratro- vrahem, bvla to pomluva, kterou skvěle od- mítnul v Épitre sur la Calomnie (1795), nej- lepší svc práci veršové. R. 1803 stal se gener. inspektorem vyučování. R. 1804 provozováno jeho drama Čyrus jako slavnostní hra při korunovaci Napoleonově, s nímž byl Ch. s počátku v poměru přátelském, který se však dosti rychle zakalil. Tragédii Tibere na- Chenille — Chenopodium. 147 mířenou proti despotismu, nejlepší drama- tickou prací Ch-ovou, a básní Épitre a Vol- taire znepřátelil si císaře, jenž sesadil jej s úřadu, ale později, když nemocný a zchudlý básník proslx>u k němu se obrátil, udělil mu podporu 6000 fr. a pensi 8000 f., uloživ mu pokračovati v » Dějinách Francie< abběho Millota. Vedle dramat básnil Ch. i lyriku: listy, satiry, clcgie, ódy a hymny. Znárod- nělý Chant du dfpart, pak Hymnes á la Rai' son, á FEtre supréme^ Au Neuf Thermidor, Du Dix Aoůt jsou nejlepší z ód jeho a vykazují přes rhétorický pathos nejednu silnou strofu. Nejvlastnější je mu však v poesii nota sati- rická, neobyčejné břitká a jizlivá (Le docteur Pancrace, Les nouveaux saints, namířcně proti katolickému romantismu Chateaubriandovu, Petite épitre á Jacques Delille a j.). Jako bá- sník tragický řídil se Ch. starou klassickou tradicí; má nejednu silně myšlenou scénu, ale celek je konvenčni a sloh nad to nedbalý. Také Tableau histor. de Vétat et des progres de la liti. fran^. depuis IJ^Q je zajímavým literárné kritickým dílem Ch-ovým (1816). Jeho Oeuvres anciennes et posthumes byly vy- dány D. Ch. Robertem (1824—1826, 8 sv.), Poésies T. 1844 s úvodem Labitteovým. Srv. J. Lingay, Éloge sur Ch. suivi du cataloguc raisonné de touš ses ouvrages (1814); Arnault, Lettre sur Ch. (1826). Šld. Chenille [š'nij], franc, vlastně housenka, scnilka, jest výrobek v podobě tlusté niti, jichž upotřebuje se jako nití outkových k vý- robě rozmanitých látek, jcŽ se děje takto: Na stavě tkalcovském tká se látka vazbou plátě- nou, ve které však vždy jenom 4 — 6 nití osno- vových těsně vedle sebe převazuje, jež jsou od sebe tak daleko vzdáleny, jak tlustou ch. zhoto- viti chceme. Niti outkové v mezerách mezi nitěmi osnovovými nepře vazují a potom se zvláštním řezacím strojem šcnilícovým v oněch prázdných místech rozřczují, čímž povstanou úzké pásky, ve kterých niti outkové po obou stranách niti osnovových krátké třepení tvoří. Tyto pásky se pak zkrucují, čímž osnovové niti se šroubovitě vinou a přeřezané niti outkové hustěji k sobě přijdou, tak že po- vstane tlustá kulatá nif, podobná úzké sa- mctce. Jiný způsob zhotovování šenilek jest ten, že kolem asi 4 osnovových nití, které převazují buď vazbou plátěnou nebo canellí, obtáčí se ještě jedna niť osnovová, takže še- nilky takovéto jsou pevnější, jelikož přeře- zané niti outkové nemohou se tak snadno vytáhnouti. Šenilek upotřebuje se jako okras- ných nití u ženských prací, dále k vyšívání, ku střapcům atd. ťři tkalcovství užívá se še- nilek jako outků do šálů, šátků, pokrývek atd. a látky takové zovou se šenilkové. Šenilky zhotovuji se též různě vzorkované a tu musí outek dříve dle žádoucího vzorku protahován býti. — Chenillové koberce, v dřívtjší době velmi oblíbené, měly na obou stranách podobu sametu nebo plyše a vyměňováním barev tvořily se rozličné vzory. K zhotovo- vání těchto koberců braly se do osnovy niti z příze lněné a outkové niti, které s osnovou tvořily základ látky a se Šenilkovými nitěmi společně převazovaly, bral v se z vlny česané. Při tkaní prohodila se bucf jedna nebo dvé niti outkové základní a jedna nif šenilková, která tvořila povrch látky. Česáním pak ho- tové látky povstal na obou stranách povrch aksamitu podobný. ^p, Cnienlliový [š'niljový] etroj slouží k roz- stříhání chenillové tkaniny v jednotlivé prouž- ky. Mezi dvěma postranicemi jsou uloženy dva hřídele, na každém z nich jest 12 nožů kruho- vých, posuvných, aby v libovolné vzdálenosti (dle šířky proužku) se mohly upevniti ; za nimi nalézají se válce gummou provlečené, jeŽ slouží jednak k držení tkaniny, jednak k odta- žení jejímu po vykonaném řezu. Než se počne pracovati, vysouvne se hořejší hřídel, vloží se pás, až projde mezi válci, načež hořejší nože se spustí^ tkanina zatíží a točí se kli- kou, čímž nože s hřídelem uvedou se v ro- tační pohyb. Ohenonoeaaz [š'n6nsó], ves v arr. Tours franc. dep. Indre-et-Loire v Tourainsku, na pr. břehu Cheru a žel. trati Tours- Vierzon, s 352 ob. (1891). Jest zde překrásný renaiss. zámek s parkem, postavený částečně na ob- loucích mostu přes Ch., obsahující též obrazy vynikajících mistrů, iako Paola Veronese, Pri- matica a j. Se stavbou zámku počal r. 1524 Tomáš Bohier, komorník krále Františka I., ve stavbě pokračovala Diana z Poitiers a dokončila ji Kateřina z Medici. Později přešel zámek v majetek princů z Vendóme a v 1. 1730 až 1799 náležel gener. pachtýři Dupinovi, jenž z něho učinil středisko slavných spiso- vatelů a filosofů. Chenopodiaoeae, m e r I í k o v i t é, řád rost- lin bezkorunných. Byliny, řídce keře, s listy jednoduchými, bczpalistnými, obyčejné stří- davými. Květy obojaké nebo různopohlavné, v malá klubíčka na mnoze shloučcné a klasy nebo laty skládající, okvětí jednoduché, by- linně zelené, 5čctné, tyčinek rovněž 5 za cípy okvětními. Scmenník jediný, volný nebo dole s okvětím srostlý, plod suchá nažka, uzavřená v okvětí, často zveličelém neb i zdužnatělém, semeno bílcčnaté s točitým klíčkem. Celkem asi 500 druhů rostoucích v zemích mírného pásma; obývají hlavně v místech na čpavek bohatých, tedy na rumištích, podle cest a poblíž příbytků lidských. Mnohé, zvláště vý- značné druhy rostou výhradně na stanovi- skách slaných. Většinou jsou to rostliny ne- úhledné. Některé staly se důležitými co kul- turní rostliny {Beta vulgaris, Chenopodium^ Spinacia oleracea). Nejznámější rody jsou: Salicornia , Corispermum , Salsola , Kochia, Schoberia, Chenopodium, Beta^ Blitum, Spina' cia, Atriplex^ Halimus^ Boussingantia, HaíO' xylon. Vský. Ohenopodiiim L., merlík, rod rostlin z řádu merlíkovitých (Chenopodiaceae). By- liny jednoleté nebo vytrvalé, s listy plochými, celými nebo zubatými. Květy drobné, v klu- bíčkách shloučcné a klasy neb laty skládající, obojaké, s Sdílným zelenavým okvětím; tyči- ' nck 5, na dně okvětí vetknutých, blizny 2—3, N8 Chenu — Cher. naíka suchá, obyčejně smačkle vejČitá, okvě- tím sotva zveličelým volně obalená. Semeno bíiečnaté, rovnovážné nebo přimé, s klíčkem točitým. Celá rostlina pokryta moučkovitým práškem. Čitá se asi 50 druhů v mírných pásmech domácích. V Čechách 13 druhů. I. Semena vodorovná. A. Listy srdčité, velké, hrubě vykrajované. Ch. hyiridum L., m. durmanohstý. Bylina dosti statná, laty rozkladité, semena jamkovitě tečkovaná. Na rumištfch a v zahradách obecný. B. Listy podlouhlé, skoro zpeřeně protiseČné, hořejší celé. Ch. Botiys L., m. hroznovitý. Celá rostlina žlaznatě chlupatá a aromaticky pách- noucí. Z Asie a jižní Evropy k nám zavlečena na rumištích. C. Listy nestejně zubaté. Ch. urbicum L., m. tuhý. Listy lesklé, 3hranné, větve laty ztuha vzpřímené, semena hladká, lesklá. Na rumištích, návsích, méně hojně. Ch. tnurale L., m. ze dní. Lata rozložitá, listy hluboce vykrajované, lesklé, semena trochu drsná, nelesklá. Jako předešlý, ale vzácně, hlavně jen v teplejších krajinách. Ch. album L., m. bílý nebo lebeda obecná. Listy drobně zubaté, hořejší celé, nelesklé, laty skoro bezlisté, semena hladká lesklá. Na ru- mištích, u cest, na polích a v zahradách co plevel velice obecný, s odrůdami var. opuU- foliům Schr. (listy skoro Slaločné, tupé, se- mena hladká, lesklá) a var. fictfolium Sm. (listy skoro Slaločné, se středním lalokem delším, semena lesklá, tečkovaná). Ch. ambro- sioides L., m. vonný, kudravec. Listy ko- pínaté, oddálené zubaté, vezpod žlaznaté, hrozny listnaté. Silně vonný. Domovem v teplé Americe, ale nyní v Evropě i jiných kultur- ních zemích zdivočelý. D. Listy celokrajné. Ch. polvspermuni L., m. mnohosemenný. Listy véjčité, lysé. Semena lesklá, jemně te- čkovaná. Na rumných místech obecný. Ch. Vulvaría L. (Ch. olidum Curt.), m. smrdutý nebo psoser. Celá rostlina sivě moučnatá, nízká, velmi smrdutá. Na teplých místech u zdí. II. Semena přímá. Ch. Bonus Henricus L., vše dobr, bylina vytrvalá (všechny druhé jednoleté), listy trojhranně střelovité, celo- krajné, květenství přímé, tlustě klasnaté. Na návsích všude obecný. Ch. rubrum L., m. červený. Listy lesklé, vykrajovaně zubaté, kosníkovítě trojhranně nebo skoro hrálo vité Slaločné. Klasy přímé, bezlisté, semena přímá neb i vodorovná. Na návsích, rumištích. Ch. glaucum L., m. sivý. Listy podlouhlé, oddá- lené zubaté, vezpod bíle moučnaté. Semena jako u předešlého. V příkopech ve vsích, na smetištích. — Všechny druhy kvetou v létě až do podzimka. V zahradách a na polích náležejí k nejnepříjemnější plcveli. Mladé vý- honky a listy všedobru se jedí jako salát neb špenát, v Anglii se také co špenát pastuje. Merlík bílý se seje ve Vých. Indii jako ze- lenina. Na Rusi a v Sibiři užívá se semen merlíků k dělání mouky a chleba. Merlík smrdutý sloužíval proti křečím, m. vonný dává se do rozličného koření. — Ch. Quinoa L. podobá se m. bílému, ale má krátké laty a semena bělavá. V Chile, Peru, Mexiku a jinde v Americe pěstují se na polích jako obilí ve velkém. Ano jest ještě více puto- váno než obilí, poněvadž ještě ve výšce 4000 m v horách dot^ře se daří. Semena roze- mílají se na mouku, z níž upravují se chutné pokrmy. Ch. anthelminthicum L. podobá se m. vonnému, jest však vytrvalý. V teplé Americe. Olei ze semen jeho (oleum chenopo- ep. protékají řeky Loiře s Allierem tvořící výcn. hranici, Ch. se Sauldrou, Yév- rou a iVrnonem a i.; splavných vodních drah jest 373 km, z čenož 309 km iest průplavů ; dále má dep. 295*8 km Želez, drah a 492*7 km silnic. Z veškerého povrchu připadá 3944 km^ na pole, 1100 na luka, 135 na vinice, 1324 na lesy a 176 na vřesoviště. Z užitečných ne- rostů vyskytují se železo, stavební kámen, sádra, pazourky, kaolin. Výnos zemědělství jest větši než spotřeba obyvatel. Pěstuje se pšenice (r. 1890 na 100.664 /la 1,711.228 hQ, oves (1,504.450 hí), žito (na 14.784 ha 206.796 hf), ječmen (na 18.598 ha 256.490 hí), pohanka, cu- krový brambory, konopí, len, ovoce, zvi. ořechy a kaštany, a víno. Víno jest velmi dobré, zvi. sancerreské, a těží se ho celkem na 13.662 ha 111.445 M (1890). Chov dobytka dosti značný. R. 1890 měl dep. 37.046 koní, 10.573 oslů, 148.819 kusů hovězího dobytka a 562.349 ovcí; též drůbcžnictví a včelařství (1887: 22.994 úly) jest vyvinuto. V řekách Ch. a Loiře loví se kapři, pstruzi a sleďovitá ryba z rodu Alosa. Značný jest též výtěžek dříví. Průmysl zabývá se těžením Železa (r. 1886 dobyto 200.000 tun rud v ceně 6,466.500 fr.), výrobou oceli, pálením vápna a j. V 35 továrnách na zboží porculánové a faien- cové zhotoveno r. 1886 zboží za 1,960.560 fr., dále vyrábí se zboží skleněné, látky vlněné a lněné. Dep. patří k 8. sboru vojen., má 3 arr. (Bourges, Sancerre a St. Amand), 29 kantonů a 292 obcí. Srv. Frémont, Le departement du Ch. (Bourges, 1862); Joanne, Géographie du dep. du Ch. (Paříž, 1881 V, Ancillon, Carte hydrographique et piscicoíe du dep. du Ch. (Bourges, 1889); Menault, Histoire agrícole du Berry. Monographie agri- cole du Ch. (Paříž, 1891, sv. L). Oherasoo [keraskoj, město v kraji Mon- dovi ital. prov. Cuneo, 2 km od ústí Stury do Tanara, na Žel. trati Turin-Savona; má několik kostelů, z nichž nejpěknější Madonnv del Popolo s krásnou báni, několik palácQ, 2 vítězné oblouky, gymnasium, těch. školu a 3341, jako obec 9360 ob. (1881). V okolí pěstí se obilí, víno, bílé lanýže a hedvábníci. Ch., býv. Carascum, povstalo kolem r. 1220 a za město povýšeno r. 1277. Za Karla L z Anjou patřilo k Ncapolsku, v XVI. stol. připadlo k Savojsku. R. 1631 ukončena mírem v Ch-cu uzavřeným válka francouzsko-rakouská o dě- dictví mantovské. Město bývalo silně opev- něno. První opevnění dal zříditi vévoda mi- lánský Luchino Visconti. Roku 1633 a 1796 uzavřeny v Ch-cu míry mezi Francií a Sa- vojskem. Roku 1801 zrušili Francouzi zdejší opevnění. CJieraskov Michajil Matvějevič, bás- ník ruský (♦ 1733 v Perejaslavli poltavské gub. — t 1807 v Moskvě), jsa synem valaš- ského šlechtice, jenž za Petra Vel. vstoupil do ruské služby, vzdělal se ve šlechtické ka- detní škole v Petrohradě a sloužil ve vojsku jako poručík do r. 1754. Od r. 1755 byl assessorem a od r. 1763 rektorem nově za- ložené university moskevské, načež r. 1770 povolán do Petrohradu za ředitele hornického kollegia. V 1. 1778—1802 byl kurátorem univ. moskevské a vyznamenán titulem skut. taj. rady a řády sv. Vladimíra 2. tř. a sv. Anny 1. tř. Literární činnost zahájil pod vlivem Sumarokova drobnými básněmi r. 1754. Od r. 1760 vydával čas. >Poleznoje Uveselenije* a r. 1763 >Něvinnoje upraŽněnije« a >Svo- bodnyje časy<, jež téměř výhradně plnil svými básněmi. Hlavní zásluhu získal si tím, že pře- nesl pseudoklassické epos francouzské na ru- skou půdu a razil mu zde cestu, pročež na- zýván též dle tehdejšího zvyku »ruským Ho- mérem*. V té příčině získaly mu největší slávu rozsáhlé básně epické Rossiada o 12 zpě- vech (1779) a Vladimír voiroífdénnyj o 18 zp. * (1785), v nichž podle vzoru a pravidel Boi- Icaupvy básně »Art poétique« opěvuje dobyti Kázaně od Ivana IV. a pokřestění Rusi. Vedle těchto hlavních děl vydal ještě řadu dramat,, básní epických i lyrických, bajek a románů, jako: Plody nauk (1757); Venecianskaja mo- nachina (1758); Chrám Slávy (1761); Básní (1764); Novyja filosofičeskija pésni (1167); Numa Pómpilij (1768); Cesmenskij boj (1771); Pili' grimy (1795) a pod., jež trpí jako předešlá rozvláčností, těžkopádným slohem a nyní jsou zastaralá, ačkoli jeho poetické a majestátní popisy přírody místy dosud budí zaslouženou pozornost. Sebrané spisy jeho vyšly v Moskvě r. 1796 (12 dílů). Šnk. Oheratte [šcrát), tovární místo v belg. provincii lutišské, 9 km sv. od Lutichu na pr. bř. Mósy a žel. trati Lutich-Maastricht ; má tovární výrobu ručnic, kamenouhelné doly a 2459 ob. (1886). Oherba, cherbet (arab.), troska, zřícenina^ vyskytuje se jako součástka arabských jmen geografických, zvláště v Alžíru. Ďk. 150 Cherbonncau — Cherbuliez. Oherboimeaii [šerbonój Jacqucs Au- guste, orientalista franc. (♦ 1813 — 1 1882), žák Reinauda a Caussina de Perceval, r. 1846 jmenován prof. arabštiny v Cařihradě, kdež r. 1852 založil árchaeologickou společnost. R. 1856 stal se ředitelem arabské kolleje v Alžíru. Vydal: Fables de Lokman, texte et traduction (1846); \Essai sur Vhistoire de la literatuře arabe au Soudan (1855); Exercices sur la lecture des manuscrits arabes (1850); Dictionnaire franqais-arabe (1872); Le Divan de Féra\dak (1873). Cherbourg [Šerbúr], hl. m. arr. ve franc. dep. La Manche v Normandii, při mělké zá- toce na sev. pobřeží poloostrova Contentinu, při ústí Divetty do průlivu La*mancheského, na trati Ch.-Paříž, naproti angl. válečnému přístavu v Portsmouthu; jest zde největší z válečných přístavů Francie, jedna z nej- velkolepějších prací moderního stavitelství vodního. Ch. rozpadá se v staré a nové město. Staré město jest stavěno z části ne- pravidelně, z části pravidelně, má pěkný ko- stel sv. Trojice z r. 1450, votivní opatství {VAbbay du Voeu)^ radnici s obrazárnou zv. Musée Henri, s přírodnickou sbírkou, kabi- netem mincí a knihovnou o 62.000 sv., před radnicí na Pláce ďArmes jezdeckou sochu Napoleona I. Dále jsou ve starém městě ly- ceum, kollej, námořnická škola s knihovnou o 25.000 sv., divadlo, bursa, pomník malíře Milleta a námořnická nemocnice. Nové město přikládá se k vojenským stavbám a zařízením a jest též většinou obydleno osobami stavu voj. Obyvatelstva má Ch. 38.554 (1891) a jest sídlem I. prefekta námořního arr., podpre- fckta, vrchního, obchodního a námořního soudu, obchodní komory a četných konsulů cizích států. Vojenský přístav zdejší skládá se z 3 bassinů ve výměře 22 ha^ vespolek spojených a poskytujících místo 40 velikým válečným loděm. S vnější rejdou spojen jest přední přistav (avanťport) průplavem 64 m sir., severně od něho iest bassin pro příliv {b. áflot), na záp. zadní bassin (arriére-bassin), všecky mezi sebou stavidly spojeny. Vnější rejda (1000 ha při odlivu 14 m hl.) chráněna jest proti vlnobití obrovskou hrází 3712 m dl., na zpodině 200 m, nahoře 9 m šir„ pořízenou nákladem 67 milí., na níž jsou 3 nejtěžšími děly vyzbrojené tvrze a mezi nimi řady batte- rií. K přístavu přiléhají doky, loděnice, zbro- Í"írny, skladiště, obrovské dílny, strojírny , Lovárnj na řetězy a kotvy a jiné závody k účelům vojenským. Přístav i město samo opevněny jsou silné značným počtem tvrzí a battcrir, vých. vjezd do rejdy chráněn silně opevněným ostrovem Peléc, záp. tvrzí na skalisku Basse Chavagnac a tvrzí Querque- ville. Na návrších za městem jest řada opev- nění na obranu se strany souše, která však ovládají i rejdu. Přístav osvětlen 7 majáky. Při ústí Divetty jest přístav obchodní, a sice přední přístav (avanťport), jenž souvisí s rej- dou průplavem 600 m dl. a bassin (b. du com- měrce), 408 m dl. a 127 m sir. Ruch lodní byl r. 1890: 1140 lodí o 140.163 tunách, z nichž 410 o 86.297 t. přibylo z ciziny, většinou z Anglie. Obchodní loďstvo Ch-u čítá 160 lodí o 11.308 1., z nichž 77 jest pro plavbu pobřežní a 60 pro rybolov. Do^^í se dříví, obili, mouka, koloniální zboží, konopí, dehet a uhlí, vyváží se dobytek, máslo, vejce, stavební hmoty, hlavně do Anglie. Objem veškerého zboží byl r. 1890: 211.553 tun. Pravidelné paroplavební spojení má Ch. s Havrem, St. Brieuc, Guerneseym, Southhamptonem, Lon- dýnem, Lisabonem a Brazílií. Dosti čilý jest průmysl, hlavně stavba lodi; jsou zde slé- várny žel., továrny na zboží stávkové a lu- Čebniny, prádelny a koželužnv; dále vyrábí se soda z chaluh a mořská sul. Značný jest též rybolov. Také jsou zde četně navštěvo- vané mořské lázně. — Dle pověsti založil Ch. legát Caesarův Sabinus a slulo město Caesa- ris Burguniy jiní však pokládají Ch. za staré Coriallum. V dějinách vyskytuje se Ch. po- prvé za Viléma Podmanitele pod jménem Carusburg, Tehdáž byl to pevný hrad, jehož majitel súčastnil se Vilémovy výpravy do Anglie, pod jejíž panství Ch. tím způsobem přišel. R. 1298 dobyli města Francouzi, r. 1346 poplenili je Angličané, r. 1378 postoupil je Karel V. Anglii a tato opět r. 1397 Karlu VI. R. 1418 dobyli města opět Angličané, vydali je však r. 1450 zase Francii. Tou dobou se- znána důležitost města a Karel VII. sesílil značně jeho opevnění. Ale teprve Ludvík XIV. založil zde válečný přístav a r. 1687 počalo se stavěti vedením Vaubana. R. 1758 dobyl města angl. admirál Howe a zničil přístavní stavby tou dobou provedené, ale Ludvík XVI. obnovil stavbu přístavu dle plánů Cessarto- vých. Ve stavbě pokračováno dlouho s pře- stávkami, až konečně přístav za Napoleona III. r. 1858 byl dokončen. — Srv. Vérusmor, Voi- sin-la-Hougué, Histoire de la ville de Ch., continué depuis 1 728 jusqďá 1835 (Ch., 1835); Fleury a Vallée, Ch. et ses environs (t., 1839); Viand a Fleury, Hist. de la ville et du port de Ch. (Rochefort, 1845, 2 sv.); Les ports maritimes de la France (Paříž, 1878, 3 sv.); L. de Pontaumont, Notes hist. et archeolog, sur les commencements de Tarrond. de Ch. CherboUez [šerbyljél: 1) Ch. André, filolog švýc. (* 1795 v (íenevě ~ f 1874 t.), syn nakladatele Abrahama Ch-a, stud. boho- sloví, byl pak vychovatelem u angl. i rus. šlechticů, procestoval Itálii, stýkal se s B. Hašem a A. Humboldtem, studoval jazyky orientální. R. 1840 jmenován prof. lit. lat. v Genevě. Přední práce jeho jsou: Essai sur la satiře latine (1829) a La ville de Smyrna et son orateur Aristide (1865). 2) Ch. Antoine Élisée, státovědecký spisov. franc, bratr před. (* 1797 v Genevě — t 1869 v Curichu), Vystudovav práva, stal se advokátem v Genevě a habilitoval se na tamčjší akademii dílem Sur les causes natu- relles du droit positif (1826). R. 1833 jmeno- ván prof. veřejného práva a polit, oekonomic. V této době účastnil se správy svého rod- ného mcsta a vydal několik děl národohospo- dářských, v nichž hledí modifikovati názory Cherbury — Cherchez la femme. 151 anM. ockonomá a bojuje proti názorům so- ciaiistd. Následkem revoluce r 1846 vzdal se profcssury a odešel do Paříže, kde vystu- poval především proti naukám Proudhono- vým. R. 1853 vrátil se do Švýcarska a působil jako profcssor na polytechnice v Curichu. Výsledky svých studií podává v díle Pfécis de la science économique (1862); vedle toho napsal: Riche ou pauvre (1840); Études sur les causes de la misere tant morale que phjrsique (1853^; Théorie des garanties constitutionelles (1838); De la démocratie en Suisse (1843). 3) Ch. Joěl, spis. franc-švýc, bratr před. (* 1806 v Genevč — f 1870 t.), převzal po otci knihkupectví a vydával od r. 1830 »Revue antique des livres nouveaux* ; byl konserva- tivnim žurnalistou a psal v témž smČru do •Revue de Deux Mondesc Dobrá filosofická práce je jeho Geněve, ses institutions, ses moeurs . . . (1867). 4) Ch. Charles Victor, spisovatel franc. (• 1829 v Genevě), syn Andrea Ch-a, studo- val na gymnasiu tamním, kdež zájem pro literaturu v ném probudil R. Tópffer, pak v Paříži, Bonnu a Berlíně, zprvu mathematiku, pozd. filologii a filosofii. R. 1861 cestoval po Řecku a Turecku, r. 1864 vstoupil do redakce 'Revue de Deux Mondes<, jejímž věrným spolupracovníkem byl odtud. R. 1869 studo- val politický a literární život v Německu, odnesl si v^k odtud nepříjemné dojmy, jimž dal výr^z v mnohých pracích belletristických i kritických. R. 1873 navštívil Španělsko, od r. 1874 lije v Paříži; r. 1881 stal se členem Akad. franc. Ch. rozvinul platnou činnost jako romanopisec, kde hlavně v starších pra- cích snažil se o psychologické prohloubení a idee ňlosofické nebo společenské, jemný kritik umění výtvarných i literatury a spiso- vatel politický. Napsal: Le cheval de Phidias fl864, dříve pod titulem A propas ďun cheval^ 1860), studii archaeologickou a aesthetickou v rámu romanopisném ; Le prince Vital (1864), studie stejné formy o Tassovi; Le grand Oeuvre (1867), vědecké úvahy v rámci lite- rárním; Études de littérature et ďart (1873); dále romány: Le comte Costia (1863); Paule Mérée (1864) a Le román ďune honu éte femme (1860). líčící měšťanský i politický život ge- nevský; Prosper Randoce {1S6S), obraz paříž- ské porušenosti ; Vaventure de Ladislas Bolski (1869) s polonofilskou tendencí; La revamjfe de Joseph Noirel (IS'72)\ Afeta Holdenis (1873) protinemcckc tendence; Mis:i Povel (1875); Lc fiancé de .\file SainťMaur (1876); Samuel Brohl et Cie (1877); Vidée de Jean Téterol (1878), kde smiřuje starou vládu s republikou; Amours fragiles (1880); Noirs et rouges (1881); Laferme du Choquart {1%^Z)\ Olivier Maugant (1885); La Béte (1887); La vocation du comte Ghislain (1888); Une Gageure (1890); Le secret du précepteur (1893) a j. Z politických studií jeho jmenujeme: VAllemagne politi que (1870); VEspagne politique (1874); Hommes et choses ďAllemagne (1877^; Hommes et choses du temps présent; Profils etrangers (1889) a j. Do če- štiny přel.: »Ženich slečny Saint- Maurové* ř»Světozor«, 1878); »Jak člověk bohatnec (»Zora«, 1883); » Myšlénka ^ana Téterola< (»Zora«, 1883); »Meta Holdenisova« (»bvět.«, 1885); »Osudný sftatek« (»Čes. bibl. rodinná«, 1889); »Miss Řovelová« (»Ottova Lac. knih.c č. 135) a j. Šld. Cherbury |čerberil v. Herbert Edward. Chórem, slovo heor. etymologie totožné 8 arabským haram (v. t.). 1. Ve staré době značí ch. slib zničení nepřátel a jejich kořistí pro případ vítězství a sice ku cti Boží. Slib ten činí lid nebo jeho vůdce (náčelník, král) za tím účelem, by Jahve tím účinněji podpo- roval je v boji proti svému a jeho nepříteli. Ch-u propadali původně lidé i dobytek, kdežto zlato, stříbro a kovové náčiní zasvěcováno Bohu. Uzemí propadší ch-u musilo zůstati nevzděláno a tudy i neobydleno, aspoň v nej- starší době. Proto prokleto nebo sůl na ně nasypána na znamení, že Bohu zasvěceno. Dovídáme se však o ch-u, kde obyvatelstvo pobito, kdežto dobytek a ostatní statky uko- řistěny (Dt. 2, 34 n. a jinde), jinde pobiti lidé vyjma panny (Num. 31, 7 n.), jinde jen muži (Ďt. 20, 13) a p. Toto, zdá se, bylo později obyčejem, jako důvod ch-u uvádí se výslovně (aspoň v Isráéli) modloslužba (Ex. 22, 19 = Dt. 13, 13). — 2. Ch., věc ch-u propadší a tím Bohu náležející a takřka božstvím proniknutá. Nedovolené osvojení si takové věci přináší zhoubu pachateli (na př. Saul, J. Sam. 5, 10, 1 Kr. 20, 42) i jeho okolí (Akán.). Později považováno v tomto smyslu za ch. vše (lidé, dobytek, pole), co někdo ze svého majetku Bohu zasvětil. Žádná taková věc nesměla se ani prodati ani vykoupiti, nýbrž považována za posvátnou (Lev. 27, 28). Zasvěcování mohlo se díti tenkráte jen knězem. — 3. V době poexilické bylo ustanoveno, nedostavil-li se kdo do shromáždění lidu, která za účelem zamezení smíšených sňatků do Jerusalema byla svolávána, že měl jeho majetek propad- nouti (ch.) a on sám vyobcován býti (Ezrá 10, 8; Sr. i Lukáš 6, 22, Jan 9, 22 a opčt). Tento ch. provázen byl vždy klatbou a musil býti prohlášen nejméně 10 členy obce. Stí- žený ch-em byl vyloučen ze všeho styku s obcí. Menší, dočasná (30 dnů ale i ménč) forma ch-u bez prokletí, již mohl i jednotlivý Isráélita pronášeti, slula niddúj. Dk. Chóreet [šeré] Aimé, historik franc. (♦1826 v Auxerre — f 1885 v Paříži), vedle advo- kacie věnoval se historicK,ému studiu a po- dal mnoho zpráv k dějinám departementu Yonne. Větší jeho spisy jsou: Véielay, étude historique (Paříž, 1864—1868, 3 sv.); Carchi- prétre^ épisodes de la guerre de cent ans au XIV. siecle (t., 1880), [poctčno cenou Akade- mie, a La chutě de Vancien régime (t., 1885 až 1886. 2 sv.). Cherchez la řemme [seršé la fam), franc. >hlcdejte žcnu!«, také: oíi est la femme, »kde je žcna?«, franc. pořekadlo původu trestně právního, jež v ženě nebo v lásce k ženě vidí skrytý motiv činu nějakého. Často užívá se tohoto rčení též ve smyslu: »V tom vězí nějaká Ženská !c I.i2 Chéri — de Cherrier. Ohérl [SériJ Rose, vlastním jménem Rose Marie Ciiosová, herečka franc. i předních našeho věku (• í824 v Étampes — + 1861 v Pařfíi), hrdta od détství a v Pafíii poprvé r. 1842 na iGymnasc dramatiquc, jcmui lůstala věrna. Ž počátku hrála naivky, pak první milovnice; teprve pozdéji došla k váž- ném hrám charaikterovým, poutavši dfive ve vaudevillech svéiesli a roicomilým podáním básnickým. Std. Cbsrílion, residentství na Javé, vizCerl- bon. OharlmBel, krmě židovská z macesů, hoř- kých mandli, cukru a jablck, o svátcích Vel- konočních poíivaná. ChvrkftTO, ostrov afr„ vii Kerkena. OhermM L., korovnice, rod mSic s ty- kadlv 5člennými, křidly střecho vitými, í nichi přední mají 3 šikmé íjlky, sadní jen 1 a to často pouze slabé vyvinutou. Tvoří přechod ku červcům. Žije na stromech jehličnatých. C. 1900, Chermei ibiclli. kori 1 kolkoii viadu \tUi pil Mt u dilic d oádof ni vétvi anirkovi, jeltí n< ni křídlovými r*ly. Vle ivti na modřínu přezimuje a i jejiZ vajíček se líhne příětfho jara okřídlená generace 4., která opět na smrk se přestěhuje a z jejil vajíček líhne se posléze obé pohlaví obsahu- jící pokolení 5., i ji;hoí oplozených vajíček vycházejí samičky odpovídající shora uve- dené generaci 1. Z lú částky pokolení 2., která zQstala na smrku, vznikají ročně dvě střídající se generálce a to 1. bezkřídlých, 2. okřídlených samiček, které se však pouze part henogenct leky mnoíí. Kpk. Cbaraes Mini^c, rod štírkQ (Pteudo$cor- pianina) z čeledi Clirnielidae, Znaky tvaro- vými podobá se rodu Chtli/er (v. t,), liSi se hlavně tím, íe nemá očí. Z 8 evropských druhQ jest známější Cb. eimieoiáei Fabr., s tělem 1-5 mm d!.. stločeuým, podlouhle vej- čitým, barvv kaštanově hnědé s jasně ílutým pruhem podélným na zadku ; nohy ilutohnědč, kusadla makadlovitá {2. páru), červenobnédá. '*"' v mechu a pod korou stromovou. Se. Ohiron IšérSii] Elisabeth Sopbie, dcera a íačka malíře emailu Henriho Ch-a, byla téí básnířkou a zn alky ni hudby. Mezi jejími známými rytinami fsou hlavni: Sv. Cecilie (dle RalTaela); SítAí 5 kři^e (dle plastiky ve vosku pro- vedené od Zumma). lako básnířka t>yla členem několika akaacmií. J-k. CherokSBové viz Čirokové. Oher^aemoUfla [šerkmólj. franc, ob- chodní název vých.-indické jemné tka- niny, jež hotoví se z lýka stromů, často i ze směsi tohoto a vláken hedvábných; vyniká silným leskem hedvábným. Zá- klad tkaniny jest hnědý, iluCý neb oran- žový, příčné a podélné proužky jsou ji- nak zbarveny. Oh.abietis L., korovnice smrková (vyobr. č. 1900.) jest ivláíté zajímavá složitou rodo- změnou. První pokolení samiček bezkřfdlých přezimuje na zpodu pupenů smrkových; mají tělo naduřelé s krátkými nohami, cflou- hým rypáčkem a vlno vitými chloupky na zadečku. Snášejí vajíčka tvrdá, na krátké stopečce upevněná. Larvy vylézají na štav- nalý výhonek a zapouštějí rypáčky své mezi mladě jehličí, následkem čehož se výhonek znetvořuje, listy jeho šupinovitě rozšiřuji a v jamkovitých' prohlubinách pod nimi usazují ae larvy, často ve větším počtu po- hromadě. Nádor, s počátku Žlutavě zelený nebo lačervenalý a duinatý. nabývá podoby malé šištice, tvrdne a konečně se otevfraji odchlipovánira šupinovitých jehhc pravidelné, příčné skuliny, ze kterých vylézají dospělé nymfy korovnice, které se svlékají vydáva- jíce generaci druhou okřídlenou. Tato má malé zavalité tělo pokryté hustou bílou vlnou a nese ostatně znaky shora vytěené. Část této generace zůstává na smrku, část však přejde na modřin a snáší vajíčka neoplozená, ze kterých vzniká bczkřidlá generace 3., jež de ChBrríar [šerjé): 1) Ch. ( "■anc. (• 1785 v I teau — t '872 t.). Postoupil ai na podplukov- Jos., historik franc, i I Nenfchá- níka, ale když po červencové revoluci 1 chtěl přísahati na novou ústavu, ztratil hod- nost tu, načež oddal se úplně studiu archivů franc., ital. a něm. a vydal: Histoirt de la lutíe dtí pjpís et des tmpereurs de !a maison de Souflře (Paříž, 1841-45. 3 sv., 2. vyd.. 1858) a Hlstoire de Oiarlet Vlil., roi de France (t.. 1868, 2 sv.; 2. vyd. 1870). 3) Ch. Mikuláš, theol. spis. uher. (* 1T9J v Nagy-Ósze — + 1872), vysvěcen r, 1313 na kněze, stal se v Trnavě na arcibísk. lyceu prof. církevní historie a kanonického práva. V r. 1840—41 cestoval po záp. Evropě, aby studoval jednak ústavy vychovatelaké a vy- učovací, Jednak disciplinu smíšených man- želství. R. 1846 stal se školním dozorcem v prešpurském okresu a král. radou; r. 1848 zasedal jako kapitolní vyslanec na sněmu uherském. Psal latinsky, madkrsky a něme- cky. Jeho díla jsou: Encheiridian Juris Eccluia- slici cum singulari ad alitnas confessionet atitn- lione (Peit. 1855, 4. vyd.); InslitutiouM Hitto- riae Eidesiaslkae .Voní Foederis (2. vyd. 1854); Christltalholiscbes Erbauungsliueh (1852) a j. Cherry Island — Cherson. 163 Ohmrry IslaJid [čery ajlend], ostrov v sev. polárním moři, viz Medvědí ostrov. Chmrwifrón z Knósu na Krétě, řec. archi- tekt, stavitel Artemisia efeského, viz Efesos ttam omylem uveden r. 660 jakožto počátek ^tavby Artemisia místo r. 560). Chano, ostrov Jader, moře, viz Čres. Oherson, hl. m. gubernie v již. Rusku, bývalá pevnost a sídlo admirality černomoř- sicé; z opevnění zachovaly se pouze některé valy a 2 brány; admiralita přeložena k ústí Bugu, kdež budovy k ní náležející tvoří samo- statnou osadu. Město leží malebně na návrší as 30 m vys. při pr. břehu Dněpru, 30 km nad jeho ústím do límanu Černého moře; Dnépr dosahuje u Ch-a šířky 7 — 16 km, jest vsak mělký a pokryt četnými, nízkými ostrovy, porostlými rákosím, které na jaře velkou vo- dou bývají zaplavovány. Ch. skládá se z vlast- ního města a z předměstí vojenského a Za- hálky; město jest pravidelně stavěno a ulice podél a blízko řeky jsou chráněny hrázemi proti zhoubným povodním Dněpru. Ch. jest sídlem gub. úřadů, kriminálního a sirotčího soudu a vikářství arcibiskupa oděsského ; má 14 rusko-pravoslavných kostelů, 1 řím.-katol., 1 evang., 5 synagog, 10 žid. modliteben, 2 gymnasia, 1 rusko-prav. seminář, 2 vyšší dívčí školy, krajskou, zemědělskou a ranho- jičskou školu, 1 židovskou školu a několik obec. škol národních. Dále jsou zde pomníky zakladatele města knížete rotemkina a angf. filantropa Johna Hobsarda, jenž zde zemřel. Město má 64.749 ob. (1889), čistírny loje, mydlárny, prádelny vlny, továrnjr na tabák a cukr, parní mlýny, loděnice a j. Obchod jest značný přes to, že větší obch. lodi musí pro mělkost Dněpru přistávati ve vsi Stani- slavskoji, 40 km od Ch-u vzdálené, neboť Ch. jest překladištěm zboží po Dněpru dolů pla- veného a pro vývoz do ciziny z oděsského pří- stavu určeného. Hlavním předmětem obchodu jsou obilí a dříví. Peněžní obrat o velkém Trojickém trhu v červnu jest asi 150.000 rublů. Obchodu slouží následující peněžní ústavy: filiálka ruské státní banky, městská obecní banka, cherson ská zemská banka, městská spořitelna a vzájemná úvěrní společnost. V okolí pěstuje se orba, zahradnictví a ovoc- nictví. Ch. založil r. 1778 Potemkin; r. 1787 konala se zde porada Kateřiny II. s císařem Josefem II. ; město stalo se r. 1802 krajským, r. 1803 hl. m. gub. — Chersonská guber- nie při Černém moři, až do r. 1803 nikola- jevskou zvaná, hraničí na záp. s gub. bess- arabskou, na sev. s podolskou, kyjevskou a poltavskou, na v^ch. s jekatěrinoslavskou a taurickou a na jinu s Černi^m mořem, z je- hož pobřeží 124 km připadá na gubernii. Po- vrch její jest 71.283*7 /cm^ většinou nížina na sev. v mírnou pahorkatinu přecházející a vů- bec k sev. zvolna se zdvihající, při moři jednotvárná a neúrodná step, prostoupená roklemi (balky) koryt vyschlých řek. Ale i tato step jest v základě svém úrodná, majíc všude podklad černozemě. Řeky gub. patří veskrze k úvodí Černého moře a tekou více méně Otie\ Slovrik Naueoy, sv. XII. 8 3 ifg?. jižním směrem. Vých. hranici tvoří Dněpr, jenž s pravé strany přijímá Ingulcc s Visu- nem, dále Bug s levým přítokem Nikolajev- kou, Ingul s Čičiklejou, Titigul, Kulajnik a Dněstr, jenž jest hranicí záp. Při ústí řek vy- tvořily se slané límany, které pro svou měl- kost nejsou způsobily pro plavbu lodí, če- muž odpomoženo tu i tam umělými stavbami vodními. Podnebí jest měnivé; v létě sucho a horko, v zimě bouřlivo a studeno; jmeno- vitě ve stepích zuří tou dobou velké a prudké sev.-vých. sněhové bouře. Střední teplota 7-5— 100 c., v létě 22^ C, v zimě —2 až 3® C. Gub. má 1090 km železných drah, z čehoŽ připadá na ruskou dráhu jihozáp. 561 Xrm, na dráhu Jastovskou 49 km, na trať charkovsko- nikolajcvskou 384 km a na dráhu jekatěrin- skou 96 km. Obyvatel má gub. 2,029.213 (1890), t. j. 28 na 1 ífw% většinou Velkorusů a Malo- rusů. Dále isou zde početněji zastoupeni •Rumuni, Bulhaři, Srbové, Poláci, Řekové, Arméni, Němci, Švédi, talmudŠtí a karaitšti Židé a Cikáni. Dle náboženství jest 84% oh. ruskopravosl., asi 50.000 katol, 60.000 prot., 3500 gregoriánských Arménů a 130.000 isráé- litů. V gub. jest 32^/0 ob. městského, což jest v Rusku po gub. petrohradské a moskevské nejvyšší procento. Pro vyznavače církve prav. tvoři gub. samostatnou eparchii, jíŽ v čele stojí arcibiskup chersonský a taurický se sí- dlem v Oděse. Protestante podřízeni jsou konsistoři petrohradské a katolíci biskupství tiraspolskému. Vedle četných kostelů pravosl. jest zde 29 kostelů katol. a 19 protest. Ze vzdělávacích ústavů má gubernie universitu v Oděse zal. r. 1865, 7 gymnasií, 2 progymn., 5 reálek, 5 jiných střed, škol, 1 obchodní školu, 4 školy svatého synodu, 33 škol ele- mentárních a asi 800 škol národních se 63.000 žáky. Průměrné vzdělání ob. jest však malé (z 4458 rekrutů r. 1885 bylo 3137 anal- fabetů). Z užitečných nerostů dobývají se kaolin (21.548 pudů r. 1888), křída, sádra, pískovec, mramor, žula, lithografický vápenec, sanytr, sůl (97.600 pudů r. 1888) a železné rudy. Orba a zemědělství převládají na sev., na jihu chov dobytka. Z plodin nejhl. jsou arnautská pšenice, kukuřice, proso, len, ko- nopí, dále hořčice, mnoho ovoce, hl. broskve, meruňky, třešně, moruše, vino, zelenina a j. Chov dobytka jest velmi značný, jmenovitě ovcí. R. 1881 bylo v gub. 1,413.088 ovcí me- rinových, 856.353 obyčejných, 283.000 koní. 761.000 kusů dobytka hov. a 311.000 kusů vepřového. Mimo to pěstuje se drůbežnictví, včelařství a chov bourců. Z honební zvěře má gub. zajíce, divoké kočky, dropy, ko- roptve, sluky, divoké kachny a vodní slípky. Rybolov v řekách, límancch i Černém moři provozovaný iest velmi značný. Ročně naloví se asi 10 milí. sledí, dále mnoho humrů a želv mořských. Průmysl v poslední dobc se velmi vzmáhá. R. 1822 bylo v gub. pouze 12 továrních závodů, r. 1830 již 77, r. 1885 asi 800 s 12.500 dělníky a roční výrobou v ceně 297 milí. rublů. Jmenovitě jsou zde továrny na bonbony (22), barvy (5), inkoust (2), 11 154 Chersonésos — Cherubíni. leštidla (2), strojírny (14), slévárny žel. C5\ továrny na vozy (34), čistírny petroleje (2), prádelny (8), parní mlýny (24), továrny na nepromokavé látky (3), na náboje (3), na vý- robky vlněné, provaznické (2), koželužské (17), pily, lihovary (mimo Odésu r. 1885 vyrobeno 44.810 hl líhu v cené 1 ,250.629 rublů). Hlav. předmětem obchodu jsou vlna, kožešiny, obilí, mouka, konopí, len a dobytek. Obchodu slouží 4 přístavy: Ch., Nikolajev, Očakov a Oděsa; vnitrozemskými tržišti jsou Bervslav, Alexandrija, Jelisavetgrad, Voznesensk (velké výroční trhy), Olviopol a Tiraspol. Gub. roz- padá sb nn 6 krajů: alexandriiský, ananjev- ský, cherscnský, jclisavctgradský, oděsský a tiraspolský. OherflonéfOf (řecky r} XeQaóvrjaog nebo XtQQÓvrjaos t j- polouostrov), ve starověku jméno četných polouostrovů: Ch. Thracica, nyn. polouostrov Gallipolský, tvořící s Malou Asií úžinu Hellespontskou a proto také i^ itp* 'EXXTjanóvxo} X. zvaný, náležel k Thrakii a byl obýván od thráckého kmene Dolonků. -* Ch. Taurica nebo Scythica, nyn. Krim, obývaný od Tauroskythu; vých. polouostrov na Krimu, nyní KerČ, nazýván byl Ch. Tra- cheia a jihozáp. čásf Krimu, kae nyní jest Sabastopol, slula Ch. Par v a {X. \u,%qá)\ na tomto místě založili osadníci z bithynské Héra- kleic osadu, která nazývána byla Ch. neb X,*HQaiikH<ůxiiiii. — Clí. Cimbrica, nyn. polouostrov Jutský, obývaný do X. stol. před Kr. od Cimbrů. — Ch. A urea (zlatý), nyn. polouostrov Malacký. Ohertsey [Čertsij, město v angl. hrabství Surrey, 32 km zjz. od Londýna, na pr. břehu Temže, překlenuté kamenným mostem; skládá se ze dvou křížoví tě se protínajících tříd, obklopených četnými villami; má 4500 oby v. (1881) a vyváží do Londýna množství zeleniny. Ch. vzniklo na místě kláštera zal. r. 666 a přestavěného r. 964 Edgarem a mnichy bene- diktinskými. Za heptarcnie bylo sídlem králů sussexských. V Ch-u bydlil básník Cowley a v St. Ann's Hillu, 15 írm' vzdáleném, měl letní sídlo Ch. I. Fox. OhertvlB viz Her t vis. Oherůb, plur. cherubím, hebrejské slovo původu neznámého. Ve St. Zákoně vysky- tuje se celkem 85krát, při čemž aspoii ně- která místa svědčí o tom, kterak názor o ch-ech často se měnil. Dle isráélského názoru jsou ch-ové nosiči Boha, zjevujícího se na zemi. Neidůležitéjší místo pro tento význam jest Žalm 18, 11, líčící zjev Boha v bouří. Právě toto místo zdá se obsahovati reminiscenci původního významu ch-ů jako zosobnění bouřného mračna. Bylaf právě bouře, jako nejvelkolepější zjev přírodní, nejpřípadnějším znázorněním moci a velebnosti Boží. Hromem zazníval tu hlas Boží, kdežto blesky tvořily střely, jež Bůh vysílal. KdyŽ přestane Bůh střely metati, odloží luk stranou — duha na obloze. Tak zněl lidový názor hebrejský. Z tohoto významu vyvíjí se význam ch-ů jako svědků přítomnosti Boha a strážců jeho místa. Jako tací vyskytují se ch-ové na desce archy úmluvy, dále ve chráme před Nejsvétéjsím. V debíru chrámu Šalomounova umístěni byli dva ch-ové ze dřeva olivového 10 loket vy- socí s vnějšími křídly 5 loket dlouhými, kdežto druhá dvé nad svatostánkem se skláněla. Ch-ové střehli i ráj po vypuzení Adama (Gen. 3.), při Čemž ohniv.é meče v rukou jejich poukazuji zřejmě na plamenné blesky bouřných mračen. O podobě ch-ů nemáme ze starších dob zpráv. Byli okřídleni, ale byli-li to lidé nebo bytosti složené, zůstává nerozhodnuto. Od andělů byli zřejmě lišeni, předmětem kultu u Hebraeů nebyli. Teprve u Ezechiela (I. 10 n.) setkáváme se s popisem. Představa ch-ů je zde složitější, protože po- zdější. Dle tohoto místa měh ch-ové hlavu s tváři lidskou v předu, orličí v zadu, lví po straně pravé, volskou po straně levé. Ze 4 křídel byla dvě vzhůru pozdvižena, druhými kryli tělo. Třením křídel (mraků) vy luzo val i zvuk (hrom). Čtyři tací cn-ové s koly pod sebou tvořili živoucí vůz, na němž dle viaění Ezechielova vznášel se trůn Jehovův. V této představě zdá se vedle zbytků původní před- stavy vynikati již názor, spojující vše, co je nejdokonalejšího na světě, v celek jako soubor velebnosti Boží. I označení vlastností I bož- ských shledávají někteří ve zjevu těchto ch-ů. O původu ch-u nelze říci nic určitého. Okol- nost, Že slovo ch. nemá v hebrejštině a vůbec v jazycích semitských své etymologie, zdá se svědčiti původu cizímu neméně než zjevy podobné ch-ům, jaké nalézáme i v mythologii jiných národů. (Srv. Ezech. 58, 11.) Ú Assyrů a Babyloňanů zváni prý ch-y (kirúbu^ ač oby- čejně alpu, býk) okřídlení býci s hlavou lid- skou, s nimiž setkáváme se jako strážci chrámu a paláců. Dillmann a j. spojují ch-y (srv. assyr- ské kurubu = sup) etymoí. s řeck. ygv^. Dle toho byla by tvář orlí (supí) u ch-a Ezechielova původní. U pozdějších Židů (v Haggádé) tvoří ch-ové prvý zástup vojsk nebeských, za nímž jako čtvrtá řada přicházejí teprve andělé. Stejně i Dionysios Areopagita je považuje za prvou třídu hierarchie nebeské. Žid Filo na- psal o ch-ech vlastní spis ; ch-y vykládá jako allegoric nebeských těles. V křesťanství staH se ch-ové vidění Ezechielova jednotlivými tvářemi symboly čtyř evanjg^elistů. Ch-y samé pokládá většina sv. Otců cirk. za anděly. Dk. Ohemblnl [ke-] Maria Luígi Zenobio Carlo Salvadore, hud. skladatel {* 14. září 1760 ve Florencii — f 15. bř. 1842 v Paříži), syn profes, hudby; po hudební průpravě vštípené mu v domě otcovském, maje 9 let, prodělal u Bartolomea Feliciho a syna jeho Alessandra studia harmonická, naČež Bizarri a Castruccí zdokonalili jej ve skladbě i zpěvu. Výsledky studií těch tou měrou se osvědčily, že již od 13. roku Ch. skládal mše a jiné církevní texty vedle divadelní hudby menších rozměrů. První pokusy tyto získaly mu přízeň velko- vévody toskánského, potomního císaře Leo- polda III., jenž 'na své útraty vyslal jej r. 1778 do Bologně k Sartimu zasvětit se na sklad- bách PaTcstrinových v tajnosti polyfonního slohu. Výtěžkům návodů Sartiových přičítati Chéruel. 1 aa jest všechnu pozdéjší Ch-ovu umélcckou vy- tříbcnost. Byv prve činným výhradné v hudbé církevní, r. 1780 vystoupil v AÍessandrií s ope- \ Toxi Quinto Fabio, po níž nardzných JLvistích italských následovaly: Armida (1782), Adriano in Siria, II MeseniiOy Lo sposo di tre, m ar i to di nessuna (1783), Idalide, Alessandro nelV Indie (1784). Po krátkém pobytu v Londýne, kam se Ch. r. 1784 odebral a kde za své opery La finta principessa a Giulio Sabino dvorním skladate- lem jmenován, práčovy na zpěvohře I/i^enia ' Pí Aulide, již uvedl v Turíne r. 1788, naČež , trvale usídlil se v Paříži. Zde pravé zuřil krutý antagonismus mezi stranou Picciniovou I a Gluckovou, z nichž žádné Ch. nenásledoval, ' nýbrž vlastní kráčeje cestou obéma zjevem ' docela novým připadal. Na rozdíl od starších ' oper svých, nesoucích se lehčím smérem vlaským, jal se téžiti Ch. nyní ze zkušeností získaných zkoumáním vkusu francouzského, což se mu sice z'"rvu ve zpivohře Démophoon T. 1788 ve Velké opeře provedené s úspóchem prostředním nepodařilo tak, jako v menších operách: Lodoisca (1791), Klisa ou le voyage du Mont Bernard (1794V Médée (1797), Lho- tellerie portttgaise (1798), La punition, La pri- sonniére (1799), Les d*ux journées (známá pod jménem »Vodnář«, 1800, Epicure (\9^0), Ana- créon (1803) a v balletu Achille á Scyros (1804), vesměs psaných pro divadlo »De la foire Saint Germain«, založené Léonardem, vlásenkářem Marie Antoinetty, spolu s Viotim, jež Ch. arti- sticky řídil. Pracemi těmito způsoben ve fran- couzské opeře převrat analogický převratu Mozartovým působením v NČmecku způsobe- nému, ježto nebylo na nich lze postříci speci- iicky hudebních nedostatků, najmč malé pů- vabnosti melodické, jakéž vykazovala tvorba Gluckova, a s druhé strany přece dosti uČi- nčno požadavkům dramatické opravdovosti. Jmenovitě »Vodnářem«, divadelně nejpůsobi- vějším, rozlétla se sláva Ch-ova ^ Francie i do celého Německa, avšak hmotné posta- vení skladatelovo nedovedla postaviti na pev- nější půdu. Příčinou toho byl nepřátelský poměr s Napoleonem I., jenŽ nemohl odpustiti Ch-mu káravý výrok, kterým kdysi odrazil jeho pochlebné úsudky o Paísiellovi a Zinga- rellim. Maje takto uzavřený přístup k Velké opeře, dohnán byl r. 1805 k cestě do Vídně, kdež ve dvorní opeře nejprve Lodoisca uve- dena, po ní pak zvláště k tomu konci kom- ponovaná Fanisca r. 1806 ohromného úspěchu se dodělala a Haydna i Beethovena učinila nadšenými ctiteli Ch-ovými. Pohříchu po bitvě u Slavkova souzeno Ch-mu ve Vídni setkati se s vítězným Napoleonem, jenž jej tu vyzval k dirigentství dvoř. koncertů v Schónbrunně, avšak na milost nepřijal, což uspíšilo návrat jeho do Paříže, všeobecnou radostí tam pro- vázený. Stále jej pronásledovavší nepřízni Napoleonově hleděl uniknouti Ch. po opeře Pygmalion úplnou abstinencí od veřejnosti. R. 1808 uchÝlil se na zámek knížete Cnimay- ského a složil tu ku posvěcení nové kaple Míi i f , čítanou pro čistotu slohu a církevní ráz k nejslavnějším výtvorům svého druhu. Jen mimochodem na to věnoval Ch. opeře své sily; mimo opery Crescendo (1810) a Les Abencérages, iež ve Velké opeře r. 1813 na dobro propadla, účastnil se s jinými skladateli komposice příležitostných her Bayard a Mé- \ieres (1814) a Blanche de Provence (1821). Za to s tím větším úsilím soustředil se ku skladbě komorní a církevní, jíž se byl od mládí vzda- loval, k čemuž bezprostřední podnět zavdá- vala hodnost vrchního intendanta král. kaple, propůjčená mu po návratu Bourbonů r. 1816. Za dřívější ústrky Ch. skvěle byl odškodněn, byv dosazen r. 1821 za ředitele pařížské kon- servatoře, již za svého dvacítiletého působení povznesl k netušené slávě. Jeviště dotkl se ještě jednou r. 1833, kdy provedl pod názvem Ali Bjba přepracovanou svou starší operu Koukourgi. R. 1841 vzdal se všech hodností. — Přes italský svůj původ Čítá se Ch. k fran- couzským Iclassikům, avšak i německý živel jeho skladeb nelze podceňovati. Jako sou- časník Haydnův a Mozartův nemohl nepod- robiti se vlivu obou těch mistrů, z nichž sice žádného nedostihl co do spontánnosti svým spíše reflexivním tvořením, ale jež překonával větším důmyslem a hlubokostí práce, od- chované na velikých vzorech Palestrinových. V opeře nejevil tolik instinktivního zřetele k dramatickým požadavkům jako Mozart, jcŽto zahloubával se tuze jednostranně do čisté hudební stránky mnohdy na úkor scénické účinnosti. Za to svým Requiem \ C-moll do- cílil Ch. znamenitým procítěním textu úspěchu ani Mozartovou smuteční mŠí nczastíněného a osmihlasným Credo a capella p3divuhodné mohutnosti kontrapunktické pojistil si ve vo- kální literatuře církevní nepomíjející význam, podobně jako dosti dlouho podceňovanou Msi \ D-molL Specialitou Ch-ovou jsou smyčcová kvartetta vyrostlá ze vzorů Haydnových a Mo- zartových, ale oživená jeho individualitou. Znamenitými výsledky korunována byla uči- telská činnost Ch-ova, ve své svědomitosti až pedantická. Mcthodu vyučovací Ch-ovu snesl žák jeho Halévy v knihu Cours de contre- point et di fttgue (1835). Mimo uvedené již opery vykazuje vlastnoručně psaný seznam skladeb Ch-ových, jejž tiskem vydal r. 1843 Bottéc de Toulmon, tato díla: 11 velkých msí, 2 Requiem (z c a d), 2 Dixit, Magnificat, Misc- rere, Te deum, 4 litanic, 1 oratorium, motetta, gradualie, hymny, antifony, 17 kantát, sym- fonii, ouverturu, 6 smyčc. kvartet, kvintetto. 6 klav. sonát, kanóny, solfeggie a m. j. — Srv. L. Ch-s Kurze Biographie (anon., Erfurt. 1809); M. de Leménie, Ch. (Paříž, 1841); Mii 1, Notice sur la vic et les ouvrages de Ch. (t., 1842); Pláce, Biogr. et analyse phréno- logique de Ch. (t., 1842); Picchianti, Notizie suTla vita e sulle opere di Ch. (Florencie, 1844) ; Rochette, Notice historique sur atd. (Paříž. 1843); Gamucci, Intorno alla vita ed alle opere di Ch. (Klor., 1869); Bellasis. Ch., Memorials illustrative of his life (Londýn, 1876); Crovest, L. Ch. (1890). ? Ohémel [šéryel] Pierre Adolphc, histo- rik franc. (♦ 1809 v Rouenu — t 18'^1 v Pa- 156 Cheruskové — Chesney. říži). Byl r. 1866 generálním inspektorem ve- řejného vyučováni, později rektorem akademie ve Štrasburce a Poiticrsu. Získal si veliké zá- sluhy o déjepisectví francouzské jednak pečli- vými vydáními starých textů a memoirů ze A VII. stol., Jako: Journal (VOlivier Lefevre ďOnnesson (Pař., 1860 — 62, 2 sv.), Mémoires de. mádemoiselle de Áíontpensier (t., láss — 59, 4 sv.) a Mémoires du duc de SainťSimon (t., 1856 — 58, 20 sv.; nové vyd. s Reignierem 1873—77), jednak důkladnými pracemi historickými, jako: Histoire de Vadministration monarchique en France depuis Vavenement de Philippe Auguste jusqu' á la mort de Louis XIV, (Pař., 1855, 2 sv.); Dictionnaire historique des mstitutions^ moeurs et coutumes de la France (6. vyd. t., 1884, 2 sv.); Mémoires sur la vie publique et privée de Fouquet (t, 1864, 2 sv.); Histoire de France souš le ministérc de Ma\arin i6St — i66i (t, 1883, 3 sv.) a i. Ohenuikové Hat. Cherusci, ze staroněm. hěrUf t. i. meč), Kmen germánský obývavší v krajinách severně od Harcu mezi Veserou a Labem. Rozděleni byli v několik žup, úplně samostatných. R. 9. př. Kr. podmanil je Drusus, který pronikl až k Labi, r. 9. po Kr. spojili se s Arminicm a nabyli samostatnosti, ale již r. 15. vlastní nesvorností zavdali Germanikovi příčinu, že vpadnul do jejich území a vítězství své oslavil triumfem, ve kterém vedena byla Thusnelda, manželka Arminiova. Po válce proti Marobudovi moc jejich klesala, až za- nikli ve spolku saském. Oherven [červeň] Tomáš (♦ 1793 v Chyž- ném v Oravě — f 1874 v Báňské Bystřici), kanovník b.-bystřický a štědrý mecén míst- ního kapitulního kostela, kat. gymnasia a býv. Matice Slovenské, jejímž byl pokladníkem, a horlivý podporovatel písemnictví domácího i Českého. Byl typickým zjevem lidumilných kněží z řad vyššího kíeru slovenského, dnes nadobro již vymřelých. VČk. de Ohervilie [šervil] Gaspard Georges, markýz, spis. franc. (* 1821 v Chartrech), spolu- pracovmK Dumasa otce při čtyřiceti romá- nech, psal belletristickou i váznou formou o lovu a honbě: Les aventures d*un chien de chasse; Histoire nátur elle en action\ Béte en robe de chambre; Contes de chasse ou de péche\ Muguette; Lettres de mon jardin; Contes ďun coureur des bois\ Le gibier poH\ Legibierplume; Mois au champs et au viliage; Les chiens et les chats (s illustr. Lambertovými) a j. Oheiapeakiký záliv [česepík-1, Chesa- peake-bay, největší záliv Spoj. Obcí sev.- amer., na vých. pobřeží, mezi 36* 45' a 39* 36' s. š. ; délka od sev. k jihu, od mysu Karlova až po ústí Susquehanny, obnáší 320 km, šířka 6 až 55 km. Na záp. straně vlévají se do zálivu řeky York, Rappahannock.Jamesova, Potomac, Patuxcnt, Potapsco a Susquehanna, na vých. Choptank a Nanticoke. Ústí všech těchto řek tvoří větší aostuaria a jsou dobrými přístavy, jmenovitě ústí Potapska (Baltimore) a James- Riveru (Norfolk). Břehy zálivu jsou nepravi- delné, nízké, s četnými zátokami, břehy vých. vončcné řadou ostrovů, bažinaté a nezdravé. Hloubka jest značná a připouští plavbu nej- větších námořských lodí, pouze u mysu Jindři- chova jest mělko. Ch. z. spojen jest průplavy se zálivem Delawarským a s Albemarle-Sundcm a jest nejvydatnějším lovištěm ústřic ve Spoj. Obcích. Sev. část zálivu náleží státu Mary- landu, jižní k Virginii. Oheielden [čizldn] William, lékař angl. (♦ 1688 v Burrowu v Leiccstcrsku — f 1752 v Bathu), byl lékařem v předních londýn- ských nemocnicích, osobním chirurgem krá- lovny Karoliny a členem všech velkých spo lečností lékařských. Vynikal zejména jak* chirurg i anatom, jenž zdokonalil mezi jiným řez na kámen (provedl prý jej v 54 sekundách > a pak poprvé skutečně provedl operaci umělé panenky oční. Z jeho literárních prací uvá- díme: Ťhe anatomy uf the human body (Lon- dýn, 1713, 11. vyd. 1778), kde přihlíženo téí k operacím chirurgickým; Treatise on the high operation of the stone (t, 1723); Osteography, or anatomy of the bones. Oheiliaiii [čezem], město v angl. hrabství buckinghamském, 11 ^m jv. od Aylesbury, 25 km sz. od Londýna, v úrodném údolí pří- toku Colnca-Chessu, při již. úpatí Chiltern- ských pahorků; továrny na papír a 8018 ob. (1891). Oheihire [češir], anglické hrabství, viz. Chester. Oheihimt [čezónt], město v angl. hrabství Hertfordu, 225 km s. od Londýna, na Lee^ přítoku Temže; má got. kostel z XV. stol.» proslulý seminář huntigdoniánů a 9620 ob. (1891). V okolí jest Theobalďs Park, v XVL st. venkovské sídlo lorda Burleigha. Oheineaii [šenó] Ernest, francouz. kritik výtv. (* 1833 v Rouenu — f 1890 v Paříži), napsal cenné práce: La peinture fran^, au XIXe siécle (1862, 3. vyd. 1883); Vart et les artistes modernes en France et en Angleterre (1863); Le statuaire J.-B. Carpeaux (1879); Peintres et statuaires romantiques (1880); La peinture angl. (1882); Voeuvre complet ďEug. Delacroix (s Robautem a Calmettesem, 1885); Joshua Reynolds (1887) a j. Oheflnelong [Šenlon] Pierre Charles, po- litik franc. (* 1820 v Orthezu). Nabyl obcho- dem s bayonnskými šunkami velikéno jmění a tím dosel takového vlivu, že byl r. 186(.> jmenován mairem v Orthezu a zvolen r. 1869 do sněmovny poslanců, ve které zasedal v lé- tech 1872—76 jako horlivý legitimista. Stav se vůdcem krajního křídla pravice, způsobil pád Thiersův a v říjnu r. 1873 vyjednával s hrabětem Chambordem v Salcpurku. Po zma- řeném vyjednávání přistoupil Ch. ke straně kleríkálni, podporoval ji ve sněmovně vtip- nými a dobrými řečmi a mimo sněmovnu čilou agitací a působením při schůzích klcri- kálních. R. 1876 nebyl zvolen, za to r. 1S77 stal se doživotním senátorem. Ohemey [čcsnyj: 1) Ch. Franci s Raw- don, generál a cestovatel angl. (* 1789 v Bal- lyree v Irsku — f 30. led. 18T2 v Kilkeclu v Irsku), vzdělání nabyl na voj. akad. ve Wool- wichi, načež súčastnil se válek s Napoleonem I . Chester. 157 R. 1815 stal se dělostřeleckým kapitánem a iil v posádce v Gibraltaru. K. 1829 navštívil a ohl^al bojiště právě ukončené války rusko- turecké. Pak cestoval po Malé Asii a v Egyptě. V té době mnoho se zasazoval o příme spo- jeni Středozemního moře s Indií a zvláštním memorandem dovozoval nutnost a prospěš- nost prokopáni převlaky Suezské (1830), začež r. 1862 při své návštěvě Paříže nazván od F. Lessepse veřejně otcem Suezského prů- plavu. Návrhy jeho nedošly však u angl. vlády sluchu. Ch. obrátil se pak, prošed pouští arabskou a Palestinou, r. 1831 na Eufrat, po némž plavil se na voru od Any až k ústí. R. 1835 odebral se z nařízení anglické vlády opět na Eufrat za účelem studia, možno-íi zříditi pomocí řek Eufratu a Tigridu přímé poštovní spojení s Indií. Na cestě té prozkou- mal důkladně celý tok Eufratu. V 1. 1843—47 velel ve válce s Čínou dělostřelectvu. R. 1855 stal se generalmajorem, r. 1860 generallieute- nantem, r. 1866 generálem. Napsal: Report on the navigation ofthe Euphrates ^Londýn, 1833); Observations on the reconstruction of the Royal Regiment of Artíllety (t, 1849); Observations on the past and present statě of fire-arms etc. (t., 1852); Narrative of the Russo-Turkish cam- paigns of 1828 — 2p, with a view of the present State of affairs in the East (t., 1854, III. v.); Expedition for the survey of the rivers Euphra- tes and Tigris (L, 1856, 2 sv.); Telegraphic com- munication with India (t., 1859); Narrative of the Euphrates expedition carried by order of the British govcmment 1835—37 (t., 1868). Srv. Poole, Life of generál F. R. Cn. (Lond., 1885) a biografii napsanou jeho vdovou a dce- rou: Life of generál F. R. Ch. (t, 1893). 2) Ch. Charles Cornwallis, vojenský spisov. angl. (* 1826 — f 1876), byl plukov- níkem ve sboru génij ním a prof. historie ve škole gener. štábu ve Sandhurstu. Kromě přednášek svých, které vydal jako Waterloo Lectures (Loud., 1861, 3. v^d. 1874) a ve kte- rých nestranně připisuje vítězství u Waterloo pomoci pruské, vydal: Campaigns in Virginia and Maryland (t. 1863—63, 3 sv.); The mili- taty resources of Prussia and France (t., 1870) a Essays in modern milit, biography (t, 1873). Ohester [Čestr] : 1) Ch., hl. m. angl. hrab- ství v záp. Anglii, 25 km jjv. od Liverpoolu, 12 km nad vtokem splavné ř. Dee do mělkého aestuaria, na důležité křižovatce želez, drah na skalnatém návrší, město velmi starožitné, obklopené valy z červeného pískovce ze sto- letí XIV., založeními na širokých hradbách z doby římské. Na valech jest nyní pěkná promenáda 2350 m dl. Hl. ulice Eastgatc a Bridgcstreet, protínající se, jako většina ostat- ních ulic, pod pravým úhlem, rozdělují město ve 4 čtvrti. Některé ulice mají zvláštní vzhled, ježto domy jejich jsou do skály vytesány, tak že byío třeba po obou stranách ponechati pro péší obecenstvo galerie, 2 m nad jízdní dráhu vyvýšené, ku kterým vystupuje se po schodecn. Mnoho domů jest též dřevěných a hrazdéných, se zajímavými, do ulice obrá- cenými átíty. Oh. jest sídlem anglickéhr Hí- skupa, má velkolepou got. kathedrálu v nor- manském a got. slohu z Červeného pískovce, částečně ze XII. stol., r. 1876 restaurovanou, staré opatství Werburgh, kostel sv. Jana Křt. z XI. stol., částečně zašlý, čtyřhrannou »včž Caesarovu«, zbytek to hradu postaveného Vi- lémem Dobyvatelem, prastarý most přes Dee o 7 obi., z doby přednormanské, nový Gros- venor-Bridge o 1 oblouku rozpietí 60 m, rad- nici, hudební síň v podobě kaple, Grosvenor- Museum s četnými řím. starožitnostmi, nové nádherné budovy soudní, kasárny a trestnici, učitelský seminář, školu (King's School), uměl. školu, knihovnu, museum, ustav pro choro- myslné a j. Průmysl nepatrný obmezuje se na stavbu lodí, výrobu mýdla a lučebnin. Obchod, někdy značný, stále klesá ve významu svém na prospěch sousedního Liverpoolu a to pro mělkost řeky a přístavu, do něhož přístup jest možný pro lodi nejvýše o 300 tu- nách; též průplav Ellesmerský, spojující Ch. s EUesmere-Portem, jest přístupen pouze ma- lým lodím. R. 1887 přijelo do přístavu chest. 2442 lodí o 181.860 t. Cena dovezeného zboží byla r. 1886 72.627 Ib. st, příjmy přístavu 92.406 lib. st. Hl. předměty obchodu jsou: sýr (ročně 8 velk]^ch trhů), sůl, irské lněné plátno, kamenné uhh a olovo. Z Ch-u udržuje se pře- vozní traf do Irska. Na závodišti v Roodee konají se proslulé koňské dostihy. Na jih od Ch-u (4 km) jest Eaton Halí, skvostný zá- mek a letní residence vévody z Westminsteru, r. 1874—84 Waterhausem úplně přestaveny. V^ch. od Ch-u jest v Hawardenu letní sídlo Gladstonovo. — Ch. jest z nejstarších měst Ahglie. Již v době řím. byl pod jménem Děva, Colonia Devana, důležitým střediskem a hlav. stanem 20. římské legie (Vaíeria Victrix) za válek císaře Antonia Pia s domorodým oby- vatelstvem. Když Normané zem opanovali, stal se Ch. hl. městem hrabství, které král Vilém propůjčil Hugonovi z Avranchcs, ale n 1237 opět připadlo koruně. Později byl Ch. hlavni pevnosti Anglie proti Walesu a v ob- čanské válce hl. oporou royalistů, kteří jej ztratili teprve po dlouhém obléhání r. 1646. Srv. Hemingway, History of the city of Ch. (v Ch-u, 1831, 2 sv.). — Hrabství chester- ské, též Cheshire [češir] nebo zkráceně Ches íčes], hraničí na se v. s hrabstvím lan- casterským a yorkským, na vých. s Derbyshi- rem, na jv. s hrab. staffordsKým, na jihu se Shropshirem, na záp. s hr. denbighským a Hintským (Wales) a na sz. s Irským mořem. Povrch 265919 km\ 730.052 ob. (1891). Hrab- ství jest většinou rovina rozprostírající se mezi řekami Dcem a Merseyem, až 60 m n. m. vysoká a pokrytá z části vřesovišti a ba- žinami, též něco málo lesy, ohraničená na vých. hřbety Congleton Ecigc a Macclesfield Forestem a prostoupená tu a tam menšími pásmy "pahorků (na záp. Delamere Forcst a Peckřorton Hills, dále Becston Hill). Veškerá půda mimo ve vých. části hrabství záleží v pe- strém pískovci keupru. Hl. řekami jsou Mer- sey při sev. hranici a Dee, dále Weaver a Dane. Hrabství má hustou síť průplavů, z nichž 158 Chesterfield — Chevalier, nejdůležitější jsou Grand-Trunck a kanál El- lesmcre-bridgcwatcrský, dále neméně hustou síť želez, drah, prostřeakujících spojení s blíz- kými hl. centry angl. průmyslu. Podnebí jest mlhavé a vlhké, ale celkem zdravé. Půda, jinak velmi úrodná, méně jest způsobilá pro orbu, za to louky a pastviny jsou výtečné. R. 1890 připadalo z veškerého povrchu 26* 1% na pole, 50'67o na louky a pastviny a 3% na les. Následkem toho převládá chov dobytka, který úsilně se pěstuje. R. 1890 mělo hrabství 167.465 kusů hovězího dobytka, 106.418 ovcí, 77.464 kusů vepř. dobytka a přes 20.000 koní. Proslulá jest výroba sýra, který vyváží se pod názvem chesterského sýra do celého svčta v ročním množství asi 11.000 tun. Hojné jest též těžení nerostů. Jmenovitě přímo nevyčer- patelná jsou ložiska kamenné soli, hl. v pe- strém pískovci u Northwiche, která přes to, že již od r. 1670 se vykořisťují, poskytují ročně asi 2 milí. tun. Dále těŽí se kamenné uhlí (1892: 666.773 tun), železo a olovo. Velmi značný jest průmysl, jmenovitě výroba zboží bavlněného (1881 zaměstnáváno v tomto od- boru na 28.000 dělníků), jejíž hl. sídly jsou Ch., Birkenhead, Macclesheld , Conglcton, Stockport a Stalybridge. Dále má hrabství železárny, strojírny, ocelárny, továrny na lu- čebniny, stavbu lodí, výrobu zboží hedváb- ného, klobouků a j. Hl. předmětem obchodu jsou sýr a sůl. Hl. m. hrabství jest Ch. — Srv. Murray, Handbook for Shropshirc and Cheshire (Condýn, 1880). 2) Ch., město v hrabství delawarskcm státu Pcnnsylvanie Spoj. Obcí sev.-amer., 20 km od Filadelfie, na 1. bř. Delawaru; jest důležitým uzlem žel. drah, má vojenskou akademii (od r. 1862), theol. seminář, velký průmysl, jme- novitě továrny na zboží bavlněné a vlněné, oce- lárny, válcovny, loděnice, 3 banky a 20.226 ob. (1890). Jest nejstarším městem ťennsylvanie. Původně nazývalo se Upland a bylo založeno r. 1643 osadníky švédskými. R. 1682 konána zde za W. Penna provine, schůze zákonodárná. Chesterfield {čestrfíldj, město v anglickém hrabství Derby, 38*5 /rm ssv. od Derby, na průplavech Rothcrském a Chesterfieldském a trati Midland Railwaye; má proslula starý farní kostel Všech Svatých ze XIV. a XV. stol. s točitou věží, 70 m vys., v němŽ pochován jest Gcorge Stephenson, katol. kollcj {Mount St. \íary's), velké slévárny železa a mosazi, strojírny, továrny na krajky, zboží bavlněné, vlněné, hedvábné a stávkové, prýmkářství, koželužství, hrnčířství a 13.242 obyv. (1891). V okolí značné doly kamenouhelné, železárny, olověné hutě a lože vápence a břidlice. Ch. jest velmi staré místo, které již za římské doby bylo stanicí na silnici z Derby do Yorku. Jvých. od Ch-u jest venkovské sídlo vévody Devonshirského Hardwick Halí, vyst. r. 1590 až 97, k němuž poutají se některé upomínky na žalařování Marie Stuartky v blízkém, nyní zaniklém hradě. Oheiterfield [čestrfíldj: 1) Ch. Phil. Dor- mer Stanhope, hrabě a státník angl. (* 1694 v Londýně f 1773 t). Byl prvním komořím prince Waleského, r. 1726 vstoupil do sně- movny lordů, odvrátil r. 1728 jako mimoř. vyslanec v Hollandsku válku od Hannoverská a stal se konečně vrch. hofmistrem Jiřího II. a místokrálem v Irsku. R. 1747 ustoupil a za> býval se literárními pracemi, z nichž zvláště Letters to his son (Lond., 1774, 2 sv., 3. vyd. New- York, 1892) uhlazeným tónem, ducha- plnými myšlénkami, ale také hlásáním nehrubě mravných zásad vzbudily veliké rozrušení; kromě toho vyšly Miscellaneous work (t., 1777> a Posthumous pieces (t., 1778). Souborné vydání spisů a korrespondence upravil Lord Nlahon (t, 1845—53, 5 sv.) a Carey (t., 1871. 2 sv.). Viz Browning, The wit and wisdom of Lord Ch. (t, 1874). 2) Ch., hraběcí rod angl., viz Stanhope. Cn&eeterfleldeké oetrovy [čestrfíld], malé korálové souostroví ve Velkém okeánu, na 20<* j. š. a 158* 30' v. d., sev.-záp. od Nové Kaledonie, v povrchu 0*8 km*. R. 1878 obsadili je Francouzi pro bohatství guana. Oheeter-le-Street [čestr-le-strít], tovární město v angl. hrabství durhamském, 15 km sev. od Durhamu, na 1. bř. Wearu a želez, trati Durham-Gateshead-Newcastle ; má velmi krá- sný, starý got. kostel sv. Cuthberta, restau- rovaný r. 1862, a 5000 ob. Dříve slulo Cu ne- čas t re, založeno bylo r. 882. V okolí vclkc doly uhelné v Tawfieldu a Waldrige a Lumley a Larabton Castlc, letní sídla hrabat ze Scar- boroughu a Durhamu. Oheeter Rlver [čestr rivr], řeka ve Spoj. Obcích sev.-amer., asi 225 km dl., vyvěrá ve státu Delaware jz. od Black-Birdu, teče smě- rem zjz., protéká pak vých. částí státu Mary- landu a, ústí se širokým chobotem do zálivu Chesapcakského. Ohetar, město v Indii, viz Chitore. Ohev., 1. skratek zoologický, jímž označen Louis Auguste Chevrolat; 2. skratek botanický, jímž značí se Francois Fulgis Chevallier (♦ 1796 v Paříži — f 1840 ve Freiburku, Breisgau), jenž zabýval se květe- nou Francie, studiem hub a lišejníků a na- psal: Histoire des Graphidées (Paříž, 1824); Floře generále des environs de Paris (t., 1826 až 27, 2 sv.); Fungorum et Byssorum illustra- tiones (t., 1837). Ohevalereekni |šva-], z franc. chevale- resque, rytířský. Ohevalerie [švalríj, rytířstvo ; ch. de lec- t ur e [š. de lektýr], lat. milites clerici, ve středo- věku doktoři bohosloví. Chevalier [švaljé], franc. rytíř, t. j. Člen někdejší střední šlechty francouzské nebo člen řádu rytířského; ch. ďhonneur [donor]^ dvorní rytíř, čestný průvodce knížete; ch. ď industrie [déndystrí] , bavlněný baron ; ch-sans peur et sans reproche [san pdr e san reproš], rytíř bez bázně a hany, příjmí zvláště statných reků ve středověku, j^ko Bertranda Duguesclina, Louisa de la Tre- mouillc a Bayarda. Chevalier [švaljé]: 1) Ch. Charles Louis, konstruktér fysik, přístrojů (♦ 1804 v Paříži — t 1859). Pracoval především na zdokonaleni Chevalier ď£on — Chevaulégers. 159 přístroj & fotografických a mikroskopů, při nichž poprvé použif achromatických čoček. Napsal: Sur Vusage des chambres obscures et des chamhres claires (1829); Des microscopes et leur usa^e (1839); Mélanges photographiques (1844); Manuel du pkjrsicien préparateur {1S53) a Guide du photographe (1854). 2) Ch. Michel, polit, oekonom franc. (* 1806 v Limoges — 1 18'9 v Montpellieru). Absol- vovav polytechniku v Paříži a pak hornickou školu, byl krátký čas před červencovou revo- luci inženýrem v severním departementu. Vxdav se ze zdravotních ohledů svého místa, psal do saint-simonistických časopisů »Orga- nisateur« a »Globe«. Jako přítel Enfantinův {v. t.) odebral se do Ménilmontantu a byl r. 1832 stejné s Enfantinem odsouzen na rok do žaJáře, avšak brzo opět propuštěn a vyslán ministrem Thiersem do Sev. Ameriky, aby tam studoval zařízení kanálů, silnic a železnic. Zprávy o tom podával do »Journal des Débats« (vyšlo později pod tit. Lettres sur VAmérique du Nord, Paříž, 1836, 2 sv.; 4. vyd. 1842; něm. 4 sv., Lipsko, 1837). Opustiv saint-simonismus, jmenován byl Ch. r. 1840 prof. polit, oeko- nomic na CoUěge de France, r. 1841 vrchním horním inženýrem, po státním obratu ze dne 2. pros. 1851 byl zvolen poslancem za depar- tement Aveyron a osvědčil se rozhodným pří- vricncem soustavy svobodného obchodu a vůbec národohospodářského liberalismu, pro- čež na novo již volen nebyl. Soustavu uve- denou hájil také tiskem i v senátu. Měl velké účastenství na uzavření francouzsko-anglické obchodní smlouvy z r. 1860 a náležel vůbec po dlouhá léta k předním politickým oeko- nomům Francie. Při světové výstavě v Lon- dýně r. 1862 byl předsedou mezinárodní po- roty a r. 1867 řídil uveřejňováni zpráv o vý- stavě pařížské. Zprávy tyto vyšly v objemném díle Exposition universelle de i86y a Paris (Paříž, 1868, 13 sv.), jehož úvod napsal Ch. a do němčiny přeložil J. £. Horn pod n. Die Weltindustrie in der 2. HUlfte des 19. Jahrh. (Lipsko, 1869). Ze spisů Ch-ových budlež uvedeny kromě dvou již dotčených zvláště tyto: Des intéréts mater iels en France (1837, 7. vyd. 1843, něm. od Lindnera 1838 pod názv. >Die Eisenbahnen im Vergleich mít den Was- serstrassen«) ; Histoire et description des voies de communication aux États-Unis (1840 — 42, 2 sv.); Essais de polit ique industrielle (1843); Cours ďéconomie politique (3 sv. 1842—50, 2. vyd. 1855—66; třetí díl vyšel zvláště pod n. La monnaie 1850; prvé 2 sv. přel. do něm. Horn, »Zwólf nationalókonomische Vortráge«, Lipsko, 1856) a j. Po léta přispíval Ch. do předních časopisů franc., jako »Journal des Oébats«, »Journal des Économistes* a »Re- vue des Dcux Mondes«. Články tam uveřej- něné vydal souborně pod n. Lettres sur Cor- gania^don du travail (1848) a Questions poli- tiques et sociales (1852). Stati ty byly namí- řeny hlavně proti socialist, theoriím L. Blanca. ^ Ch. Sulpicc Guil. viz Gavarni Paul. Chevalier d^Bon [švaljé deon] viz d'£on ilv Bcaumont. Ohevallier [švaljé; 1) Ch. Jean Bapt., chemik a hygienik franc. (* 1793 v Langres, t 1879 v Paříži). Vzdělav se v chemických laboratořích v Paříži, prodělal jako prostý voják poslední Napoleonská tažení a byl ra- něn v bitvě u Lipska. Po svém návratu za- řídil si v Paříži vlastní lékárnu a došel pro své vynikající schopnosti mnohých úřadů a vyznamenání, zejména byl téŽ prof. chemie na Écolc de pharmacie a členem vynikajících učených společností. Přečetné jeho práce lite- rární spaaají hlavně v obor hygieny, toxiko- logie a farmakologie týkajíce se povahy drog a potravin, výrobků průmyslových, zdravot- ních opatření měst a továren, statistiky otrav a j. jsou to spisy: Nouveau guide de Vetudiant en médicine et en pharmacie (Pař., 1825); Hy- gieně publique (t., 1836); Diet. des altérations et falsiflcations des substances alimentaires^ tne- dicamenteuses et commerciales (t., 1850; 5 vyd. 1878); Quelques remarques sur le mouvement de la population de Paris (t., 1773) a j., jeŽ vy- dával spolu s jinými vynikajícími odborníky. Vedle toho byl spoluvydavatelem odborných sborníků »Journal de chimic médicale« etc. a »Annales ďhygiěnc publicjuc*. 2) Ch. Charles Victorin Réaumur, in- ženýr franc. (♦ 1810 v Paříži — f 1873 t.). Byl inspektorem mostů a silnic a přestoupil do služeb přístavu havreského, pak byl ve službách přístavů válečných a r. 1851 jme- nován mimoř. prof. prací námořních na škole mostní a silniční. V »Annales des ponts et chaussées€ uveřejnil: Considération sur /'ín- fiuence des ponts du chemin ť/tf/řr (1839); Re- cherches expérimentales sur^ la const.uction des portes ďécluses (1850); Études sur Vétahlis- sement ďun sas dans un port á marées (1853); De la direction que prennent les portes tour- nantes dans les écluses (1854); Notice sur les pieux et corps morts a vis (1853); Notě sur les écluses tronquées en maconnerie (1867), Compte rendu des travaux maritimes de CAn- gleterre, de la Belgique et děla Hollande{lS5S); Mémoire sur le percement de Visthme de Sue\. 3) Ch. Frangois Fulgis viz Chev. Oheval vapenr |šv-pórj v. Horsepower. Ohevandier de Valdrdme [šváBdje ďvaldróm] Jean Pierre Napoleon Eu- gěne, státník franc. (* 1810 v Saint-Quirinu, t 1878 v Paříži), byl jako vládní kandidát zvolen r. 1859 do shroináždění zákonodár- ného a řídil se tu dle přání Napoleona ze- jména r. 1869, když přistoupil k interpellaci 116 poslanců Žádajících, aby moc Rouherova byla obmezena a císař aby přiial část zod- povědnosti státní správy na svá bedra. Dne 2. ledna 1870 povolán byl do ministerstva a svěřeno mu řízení oboru vnitřních věcí, ale 10. srp. t. r. musil odstoupiti. Napsal několik spisů o pěstování lesů a o lučbě. Ohevanlég^eri [švóléžé], franc, vlastnr lehcí koňové, druh lehké jízdy, ozbrojené pouze šavlí, bambitkami a karabmami. Název ch. téměř ve všech vojscích zrušen, v ba- vorském ještě se zachoval, v italském trvá ve vlaském tvaru cayalleggcri. Nynější ch., 160 Chevaux de frise — Chevrolat. pokud ješté jsou někde, mají ovšem místo bambitek revolvery. Prostonárodně Česky na- zýváni ch. švaližeři neb švališaři. V Ra- kousku r. 1802 přejmenováno 6 pluků leh- kých dragounů na ch. a s pozdějším 7. plu- kem chevaulégerským přeměněno v hulány, jeden v dragouny. FM. Ohevauz de Mie [švó de fríz] viz Ro- hatina válečná. Ohevert [švér] Francois, generál franc. (* 1695 ve Verdunu n. Mosou — f 1769), byl výborným taktikem a r. 1741 při útoku Fran- couzů na Prahu první slezl zdi městské. Stal se za to brigádníkem. Po ústupu Bclleislově byl jmenován velitelem zbylé posádky a ob- držel s ní po úmluvě s generálem Lobko- vicem svobodný odchod se všemi zbraněmi a poctami. Na to bojoval v Itálii a v Ně- mecku a rozhodl r. 1757 vítězství u Hasten- becka a r. 1768 u Lutternberka. ChevUleikýprůimvk, Pas de Che ville [pa ďšvii], průsmyk freiburské skupiny Bern- ských Alp ve Švýcarsku, na hranicícn kant. vaudského a walliského, v krajině divoce ro- mantické. Vede z Bexu v kant. vaudském údolím Avangonu do Coutheye (509 m n. m.) v údolí Rhónu v kant. walliském, 5 km z. od Sittenu. Nejvyšší bod průsmyku, 2049 m n. m., jest jen částečně sjízdný, jinak přístupný pouze dopravě soumary. Na sev. ohraničují průsmyk divoké trosky sesutých skalních spoust Dia- bleret (v. t.), jižní uzavření tvoří Grand Mo- veran (3061 m n. m.). OhevUlováAi [šcv-] hedvábí, slově zvláštní příprava ku zvýšení lesku hedvábí; provádí se až po barvení pramenů. Ch. ruční děje se tak, že hedvábí se několikrát střídavě na právo a na levo, okolo sebe otáčí, čímž jednotlivé niti jsou k sobě tlačeny, tím se trou a hladí. K této ruční práci, jež dříve vůbec se prováděla, bylo třeba zkušenosti a obratnosti. Ve velkých barvírnách nahrazena zvláštními stroji, jichž princip úplně se srov- nává s prací ruční. Skládají se tyto stroje ze dvou Čepů, na nichž visí hedvábí; zpodní točí se střídavě v právo a v levo a současně tc'ž se zvedá, neboť navinuté prameny se zkracují. Oheviot [číviot), druh vlny z ovcí plemene cheviotského v pohoří cheviotském v Anglii pěstovaného. Látka pode jménem ch. známá zhotovuje se z hrubšího druhu vlny (původ svůj má v Anglii) a tkána jest vazbou ke- provou; upravuje se jako sukno a tudíž se valchuje. Postřihuje se jen zcela málo, tak že na povrchu látky jest vlas. Ppp. Oheviot HlÚfl [číviot-], pásmo horské na hranicích Skotska (hrabství rogsburghské) íi angl. hrabství northumbcrlandského, 56 km dlouhé, má celkový směr od jz. k sv. a do- stupuje největší výŠe v hoře Chcviotu (867 m n. m.). Jádro pásma tvoří porfyr, výšiny jsou dílem rašeliniště, dílem jsou kryty hustými lesy; na svazích jsou výborné pastviny, na nichž chová se vážený druh ovcí cheviot- •'kých (viz Cheviot). Jsou zde i ložiska ka- menouhelná. Z pohoří Ch. prýšti se řeky Ksk, Twced a Týne. Ohevité viz Hevité. Ohevr., zoologický skratek= Louis. Au^r. Chevrolat. Ohevreauz [ševról, franc, jméno kozích koŽí užiyanýchjhlavně k hotoveni svrchní části obuvi. Ohevremont [ševrmon], proslulé neoby- dlené poutnické město u vsi Nessonvaux v bel- gické prov. lutišské, jv. od Lutichu, na příkré skále. Stával zde zámek vévod lotrinských, jenž sloužil jim za sporu ve válkách se saskými císaři, jmenovitě s Ottou Velikým. Zámek, jehož zříceniny dosud se zachovaly, zničen byl již r. 980. Ve středověku zde byl pro- slulý klášter; nyní zde stojí pouze Mafiánská kaplička. Ohevrenl [Ševrol] Mi chci Eugěne, obec- ně známý nejstarší v naší době člen Akademie franc, chemik (* 31. srpna 1786 v Angers — t 1889 v Paříži), 103 let starý, do smrti své Čilý, temperamcntu plný nepřítel moderních názorů chemických. Svou prací: Recherches chimiques sur les corps gras (1823) zahájil che- mii organickou i průmysl tuků a mýdel, ja- kožto ředitel světoznámé továrny gobelinA povznesl výrobu a klassiiikaci i upotřebení barviv Des couleurs et de leurs applications aux arts industriels^ 1864). Rn. Ohevrenie [ševrdz], hl. m. kantonu v arr. rambouillctském franc dep. Seině -et-Oisc\ na Yvettě, přítoku Orgy; má zříceniny sta- rého zámku, kostel ze XII. stol., továrnu na porculán, sklárnu, cihelny, obchod se dřívím a vínem a 1469, jako obec 1808 ob. (1891). Poblíž zámek Dampierre, krásná renaissanční stavba. Ch. bylo r. 1545 povýšeno králem Františkem I. na vévodstvi a r. 1612 Lud- víkem XIII. na pairství. Nějaký čas náleželo rodině Guisů. Po smrti Klaudia Lotrinského r. 1657 připadlo manželce jeho Marii z Ro- hanu a r. 1669 vnukovi jejímu z prvního man- žela connétablu Luyneskčmu Charlesovi z Al- bretu, jenž odtud vedl titul vévody ze Ch. R. 1692 vyměnil Ludvík XIV. Ch. za hrab- ství Montíort TAmaury. — Kanton má na 15905 A-w 3 v 20 obcích 10.222 ob. (1891). Ohevreuie [šcvróz] Marie de Rohan- Montbazon, vévodkyně, dcera vévody Her- kula (* 1600 — t 1679), byla r. 1617 pro- vdána za connétabla Luyneského a po jeho smrti r. 1622 za Klaudia Lotrinského, vévodu ze Ch. Vynikajíc krásou a živostí byla velmi oblíbena na dvoře a horlivě působila při tak z v. spiknutí dam (conspiration des dames) r. 1626 proti kardinálu Richclieuovi ve pro- spěch Gastona, bratra králova. Po prozraze- ném spiknutí byla ze země vypovězena a te- prve po smrti kardinálově se vrátila a za války frondy pracovala proti Mazarinovi. Viz C:oušin, Madame de Ch. (2. vyd. Pař., 1862j. Chevrolat [ševroláj Louis Auguste, entomolog franc. (♦ 1799 v Paříži — f 1884 t.), zabýval se hlavně soustavným studiem brouků ; byl spoluzakladatelem franc. entomo- logické společnosti a má zásluhy o pěstění entomologie ve vlasti své. Četné prače svv- uveřejnil hlavně v »Annales de la Societo Chevron — Chczv. IGl entomologiquc dc France*, v ♦Magasin dc ZooIogie« (red. Guérin-Méneville) a v »Ann. de la Soc. entomol. de Belgique«. Ohevron [ševroii], franc, v heraldice kro- kev, krokvice, ve vojscích odznak na ru- kávech pro déie sloužící a pod. Chovy ohase [čívi čéz], >honba čevy- ská«, jméno staré ballady angl. líčící cpisoau z hraničných bojů mezi Skoty a Angličany na ('heviotských horách, mezi carlcm rcrcym z Northumberlandu a Skotem Douglascm. Podkladem jejím je historická událost z let kol. r. 1400. Je v mnohem sméru typickým představitelem starých ballad angl., táhlé zpěvné formy o verzích nestejného rhythmu sdruženým rýmem semknutých, formou i ob- sahem nehorázná a samorostlá. Do češtiny přeložil ji Fr. Lad. Čclakovský. Ohevzílři, t. j. obyvatelé roklin, národ horalský v scv. Kavkazu na horním toku Aragvy a řekách Argunu a Ase v gub. tif- liske, původu indocvropského ; řeč jejich patří ke skupině Kartelské, mluví i dílem S'uzínsky a zdají se býti smčsí z Gruzínfl, setů a Kistů. Jest jich sotva 7000, mají 8 aulu a přiznávají se sami za křesfanv, ač- koliv v jejich náboženských názorech daleko patrnější jsou stoí)v pohanství a živlů židov- ských a muhammcáánských. Srv. Radde, Die Chewsuren und ihr Land (Kassel, 1878), Cnieyenne City [čcjcn sityj, hl. m. hrab- ství Laramie a státu Wyoming Spoj. Obci sev.-amer., 1851 m n. m.,'na Crow-Creeku a ílráze Pacifické, kteráž odsud vysílá odbočky Presse€. Mimo řadu novell a románu vydal Erinnerungen aus meinem Le- ten (1863—64, 2 sv.). Ohiableie íkjablézej viz Chablais. Chiabrera [kjabréra] Gabriele, básník ital. (* 1552 v Savoně u Janova — f 1^37 t.), nabyl znamenitého vzdělání vědeckého v Římě stýkaje se přátelsky s humanisty Pavlem Manuziem, Muretem, Speronim a j. Vstoupil později do služeb kardinála Cor- nara. ale zavraždiv Šlechtice, který jej urazil, musil utéci do rodného města; zae oddal se studiím a neodešel odtud ani později, kdy arcivév. toskánští Ferdinand 1. a Cosmo if. i papež Urban VIII. vysoce slaveného bás- níka zvali ke svým dvorům. Ch. byl básník neobyčejně plodný a zkusil se ve všech skoro genrech poesie. Psal eposy: La Gottade o deltě guerre de*Goti (15 zpěvů v ottavě rimě, 1582), La Firenie (15 zp. ve verso sciolto, 1615); CÁmelida (23 zp. v ott. r., 1620) a j , dále tragédie (Erminia^ 1622 a j.), pak sonettt^ scherri, epitafy ^ vendemmte, egloghe, sermoni^ ventiaue poemetti profani a quattordíct sacri a mnoho spisů v prose, hlavně kázání a pan- cgyrik a j. Význam Ch-rův je v lyrice. Byl vědomě novotářem a sledoval, jak sam v auto- biografii praví, příklad >krajana svého Kri- štoía Columbac : chtěl odkryti v poesii nový svět. Lyriku řeckou, Pindara a Anakreonta, cenil nejvýše a v poesii své doby, trpící titěrnými subtilnostmi a přcmanýrovanými mdlobami petrarcovskými, chtěl vnésti sil- nou grandiosní krásu řeckou. Cíle svého však nedosáhl zcela; přes mnohé nové silné obrazy, přes plastiku mnohých básní upadl často v ba- rokní šroubovanost a květnatou, jalovou pom- pósnost. Básně své přesycoval nově tvoře- nými složenými slovy, jež se příčily duchu italštiny a nebyly ji stráveny. Verše jeho vyšly v Benátkácn 1586—88 ve 3 sv. a po- zději často (»Rime«, Řím, 1718 3 sv.; Be- nátky, 1757, 5 sv.; Milán. 1807, 3 sv.). Výběr 2 Ch-ry podal Polidori (Flor., 1865) a >ran- ccsia (Tur., 1873). ŠIJ. Ohlado [ši-], vlastním jménem Antonio Ribeiro, dramatik portug. (♦ v Evoře — t 1591 v Lisabont), byl františkánem v rod- ném městě, opustil však klášter a oddal se potulnému životu divadelnímu. V Lisabone spřátelil se s Camoěsem, jenž o něm mluví s úctou. Spisovatel plodný; napsal řadu autos^ z nichž mnoho je nevydáno, mnoho docho- valo se jen v exemplářích ojedinělých; jme- nujeme z nich: Auto da natural inven^ao; Pratica de outo Figur aí] Auto das Regat eiras; Auto de Gonialo Chambdo. Je po Gilu Ví cen - teovi nejnadanějším dramatikem staré portug. literatury. — Po bratru jeho Jeronýmovi Ribeirovi, jenž Šel stejnou drahou jalco An- tonio, zachovalo se Auto do Physico, — Srv. Th. Braga, Hist. do tbeatro portug. no sec. XVÍ. (1870). Ohiaffkrino f^jaf-] Carlo Filippo, so- chař ital. z Janova (f 1^85 v Římě). Z jeho děl nalézají se některá v kostele Neposkv. P. Marie v Janově a jeho největší dílo, sedící bronzová socha VévoJa Giuseppe Canevaro, v rodišti tohoto Zoagli na zálivu Janov- ském. J-k, delleOhiaJe [kjáje] Steffano, zoolog ital. (♦ 1794 — t 1860), byl prof. anatomie na univ. neapolské, zabýval se záslužně soustav- nými a anatomickými studiemi o zvířatech bezobratlých, sepsal rukověť srov. anatomie, zkoumal zvířenu zálivu neapolského a jiho- italskou a přispěl k anatomii ježovek a plá- štěnců, zvláště pak k soustavě a anatomii měkkýšů. Ze spisů jeho jmenovati sluší: De- scrt\\one degli animali mvertehrati della SI- Cilia citerio^e (Neapol, 1823—29, 5 sv.). Ohlalli [kjalil Vinccnzo, malíř italský (* 1787 v Cittá di Castello — f 1840 v Cor- toně). R. 1804 přišel do Říma, vstoupil do atelieru Camucciniho a věnoval se t. zv. hi- storicko-perspektivnímu genru ; studoval staré architektonické památky a maloval velký po- čet chórů, hřbitovů, refektářů a pod. s histo- rickou nebo genrovou staffáží. Jeho nejzají- mavější obrazy jsou Hřbitov (1823) a M£e Í1824, obé v palazzo Pitti ve Florencii). iná jeho díla jsou: Dante v klášteře Fonte Avellana ; Raffael a Fra Bartohmeo v IddŠteře San Marco ve Florencii, Od r. 1825 žil Ch. v Borgo San Sepolcro a od r. 1835 v Cor- tonč jako ředitel malířské školy. J-Ar. Ohlamata [kjamáta], ital., zvolání, vyvo- lání v divadle; výzev; la ch. sotto le armi, povolání do zbraně; v šermu finta, kterou se předstírá obnažení a jíž se má nepřítel vylákati k neobezřetné ráně. Ohiana [kjána], ve středověku Qanis, řeka stř. Itálie v Toskánsku a Umbrii. Původně náležela pouze k úvodí Tiberu a zavlažovala údolí vyznačující se bujnou úrodou. Později však usazeniny potoků do řeky se ústících zvýšily koryto Ch-ny následkem malého spádu řelcy tak, že voda počala se staviti, po okolí rozlévati a bažiny tvořiti, V X. stol. pak vy- tvořilo se rameno, které částečně řeku od- vodňovalo k Arnu. Přes to vŠak bažiny se tvořily dále, až konečně zaujímaly veškeré území mezi kolenem Arna u Arezza a Tibe- rem v délce 96 km a šířce 3 — 9 km. R. 1551 započalo se s pracemi vysušovacími, které Chianciano — Chiaramcnti. 16^ trvaly ai do r. 1844. Hlavní činnost v tom vyvinul však teprve hr. Fossombroni v 1. 1754 až 1844. Bažiny vysušeny a Ch. rozdělena kanalisováním ve avě ramena, která rozdě- luji se 250 m n. m. mezi jezery Chiuským a Montepulcianským. Rozděleni to sluje argine di separazione. Jižní rameno, Ch. Romana, vtéká do Paglia, přítoku Tiberu, sev. rameno, Ch. Toscana nebo Canale Maestro, jest splavné a ústí do Arna. Následkem těchto prací jest údolí Ch-ny opět z nejúrodnějších území Itálie. Ohlanoiano [kjančáno], městečko v kraji montepulcianském ital. prov. Sieny v údolí Chiany, na žel. trati Empoli-Siena-Chiusi, má pěkný kollegiátní kostel s nápisy etruskými a lat, gymnasium, olejárny, chov bourců, ka- menné lomy, znamenité minerální prameny s lázeň, domem a 1231, jako obec 2592 ob. (1881). Ghlantl [kjantij, pahorkatá krajina v To- skánsku v ital. prov. sienské, již obkličuje na sev. pásmo Monte delle Stinchc, na vých. Prato Magno a údolí Ambra, na j. Ombrone, na z. údolí Pesa. Bývala pokryta lesem, nyní pěstuje se zde proslulé víno, lehké, červené, jehož nejlepší druh pochází z Broglia. Chlapa, kmen indián., v. Čiapanekové. Chlapa de loi Zndioi [čiá-], nejstarší mčsto ve státě Chiapasu republiky Mexické, 40 km záp. od San Cristobalu na splavném Rio Tabasco. Město zal. r. 1527 má 4324 ob. (1880), většinou Indiánů. Las Chlapas [čiá-], stát mexické republiky, hraničí na vých. s rcp. Guatemalou, na sev. se státem Tabasco, na záp. s Vcracruzem a Oaxacou, na j. s Velkým okeáncra. Pobřeží lemováno je rozsáhlými lagunami, nemá vsak dobrých přístavů. Území jest prostoupeno třemi většími horskými řetězy ; nad pobřežní rovinou příkře vystupuje Sierra Madre, tá- hnoucí se rovnobížne s pobřežím, s několika vyhaslými sopkami, z nichž nejvyšší jsou Volcan de Soconusco (2380 m n. m.), oba Volcanes de Amilpas a Sapotitlan. Sierra Madre tvoří okraj vysoké planiny chiapaské, která je pokračováním vysoké planiny guate- malské a zřídka dosahuje 1000 m n. m. Na teto planině táhnou se rovnoběžně se Sierrou Madre jiné řetězy horské (Hueitepec 2667 m n. m., vých. od hl. města San Cristobalu); k sev. povrch se snižuje a přechází v nížinu státu Tabasco. Řetězy horské obklopují údolí velmi úrodné s výtečným podnebím. Plani- nou mezi Sierrou "Madre a prvým rovnoběž- Dým pásem horským protéká od i v. k sz. Rio Mescalapa, jehož horní tok sluje Rio Ch., kdežto dolní tok, tvořící částečně hra- nici proti státu Tabasco, sluje Grijalva nebo Tabasco, přibírá s levé strany četné přítoky, z nichž největší jest Tulija, s pravé strany Usumacintu, tvořící částečně hranici s rep. guatemalskou, ústící se však již v státu Ta- basco. Grijalvou odvodněn jest skoro celý stát k Atlantickému okeánu. Jižní svahy Si- erry Madre odvodňují se četnými, ale krát- kými říčkami pobřežními do téhož okeánu. Celkové zavodnění státu iest velmi hojné. Ve středu jest několik malých jezírek. Nej- větší čásť povrchu kryta jest bujným pra- lesem, obsahujícím užitečné stromy, hlavně^ cedry, jedle, stromy mahagonové a guaya- cové (Guajacum officinalé), stromy železné (Sideroxylon) a j. Půda jest velmi úrodná; rodí se kukuřice, pšenice, cukrová třtina, len,, španělský pepř, káva, kakao, výtečný tabák,, indych, boby, ananasy, ovoce, zelenina a j. Celkem však zemědělství dosud pěstuje se jen v míře skrovné. Tél chov dobytka jest jen málo vyvinut. Ačkoli se vyskytují v znač- ném množství zlato, stříbro, měď, kamenné uhlí a petrolej, přece dolování se neprovo- zuje. Též obchod jest nepatrný a omezuje se na dovoz něco mála evropského zboží, hl. přes Guatemalu, a vývoz tabáku, indychu, mouky, sýra, zeleniny, pryskyřice, klí a dřiví. V Ch-u jsou proslulé zříceniny indiánského města Palenque (v. t.) a četné jiné staro- žitnosti ind. Stát má na 55.316 km* 209-710 ob. (1892), většinou Čistých Indiánů kmene Zoque, kteří jsou z části usedlí {avecindados), z části volní {lacandones) a mestizů. Stát rozdělen jest na 10 dep. a 37 municipií. Hl. m. jest San Cristobal též Ciudad de la Casas zvané. V době objevení a opanování Mexika byl Ch. republikou s mexickou kulturou. Španělové přidělili jej nejprve jako samo- statné provincie Ch. a Soconusco k mexi- ckému místokrálovství, později ke generál- nímu kapitánátu guatemalskému. v němž tvo- řilo spolu s Tuxtlou intendancii de Ch. Při odtržení od Španělska přidal se stát k Me- xiku, avšak pobřežní prov. Soconusco vy- trvala u Guatemaly, byla však touto r. 1854 Mexiku postoupena za náhradu 420.000 pesů. Del Chiappa [kjapa] Giuscppe Ant., lékař ital. (♦ 1782 — f 1866). Lékařství vy- studoval v Pavii a stal se tu professorcm lé- kařské kliniky. Nejznámějším stal se tím. Že byl horlivým stoupencem lékařského směru Rasoriho, že napsal několik nekrologů zna- menitých lékařů ital. a byl vydavatelem, resp. I)řckladatelem děl Celsových, Rasoriových a j. Z jeho vlastních prací sluší uvésti: Sas(gio dlstoria sulcatarro epidemico etc. (1806); Delii' pertosse (1817); íppocrate, modello dei medici (1820) ; Racolta diopuscoli mcí/ic/ (1828-29, 3 sv.). ChLaramonte Oulfl [kjá-], město v kraji Modica ital. prov. syrakuské na Sicílii, 57 km záp. od Syrakus, položené vysoko nad 1. bř, menšího přítoku ř. Dirilla; starý zámek, pě- stění vinné révy, granátových jablck, oliv, kaštanů, agav, opuntií, oleandrů, obilí, hlavně žita, a 9364 ob. (1881). Chlaramonti [kjá-]: 1) Ch. (Claramon- tius) Scipione (* 1565 v Ceseně — f 1652), známý odpůrce Galileiho, prof, filosofie v Pise a v 80. roku věku svého kněz. Sepsal ně- kolik spisů hist., mathem. a astronomických, mezi nimiž proti Tychonovi de Brahe Anti- lycho (Benátky, 1621). 2) Ch., rodové jméno papeže Pia VIL; od- dělení mramorových sbírek ve Vatikáne na- zývá se po něm: Museo Ch. /.. 164 Chiaravalle — Chiasma. Ohiaravalle [kja-], několik obcí italských; z nich důležitější jsou: 1) Ch., opevněné město v prov. anconské, 16 km jz. od Ancony, na 1. bř. Esina a žel. trati Ancona-Foligno, s to- várnami na tabák a papír a 4476, jako obec 5255 ob. (1881); bývalo zde velké opatství cisterciácké. 2) Ch. Milan es e, ves v prov. milánské 7 km jv. od Milána, na žel. trati Milán-Pavia, se 708, jako obec 2313 ob. (1881). Jest zde proslulé cisterciácké opatství, zal. r. 1135 sv. Bernardem z Clairvaux, nazvané Santa Ma- ria dí Roveriano. Klášterní kostel gotický, vysvěcený r. 1221, má podivuhodnou věž z ci- hel, r. 1501—81 restaurovanou. Chlari [kjári], ve starověku Clarium, kraj- ské město v ital. prov. brescijské, 33 km záp. od Brescie, 4 km vých. od Oglia, na žel. trati Milán-Verona, má krásnou kathedrálu, gym- nasium, technickou školu, knihovnu, divadlo, plátenictví, výrobu látek hedvábných a ba- vlněných, lučebnin, koželužny, chov hedváb- níků, pěstění vinné révy a 5999, jako obec 10.414 ob. (1881). Až do zač. XIX. stol. bylo Ch. opevněno. R. 1427 propůjčeno Benát- skou republikou jako hrabství condottierovi Carmagnolovi. R. 1701 dobyl zde princ Eugen Savojský vítězství nad Francouzi a Španěly pod Villeroiem. OhlaH [kjá-1: 1) Ch. Pietro, dramatik ital. (* 1700 v Brescii — + 1788 t), jesuita, později světský kněz, usaail se v Benátkách, kde soupeřil svými komediemi starého ba- rokního gcnru s Goldonim. Napsal jich ve 12 létech více než 60 (»Commedie«, 1756—62 10 sv. a >Nuova raccolta di commediec, 1762). Kromě toho psal tragédie (vyd. v Bologni, 1792), romány a filosof spisy dnes dávno za- pomenuté. Sld. 2) Ch. Johann, lékař něm. (♦ 1815 v Salc- purku — t 1854 ve Vídni), stal se r. 1853 prof. porodnictví v Praze, r. 1854 na Joscfinu ve Vídni. Byl výborným operatérem a napsal několik odborných pojednání, jmenovitě spra- coval choroby děložní v díle Klinik der Ge- burtshilfe und Gynaekologie (Vídeň, 1855). 3) Ch. Joseph, právník rak. (♦ 1818 v Salc- purku — t 1867 ve Vídni), věnoval se advo- kacii a r. 1850 stal se notářem ve Vídni. Vedle četných Článků ve právnických časo- pisech vydal ve Vídni r. 1851 spis Da$ oesterr. Notariat, první to výklad rak. notářského řádu (2. vyd. 1852 s názvem Handbitch des cesterr. SotariaU). R. 1856 vydal tamžc vý- klad nového tehdáž řádu notářského Die na př. slov ve dvou větách. OhiattiO [kja-], městys v okr. mendrisij- ském ve švýc. kant. ticinském, těsně při ital. hranici na ř. Fallopii a žel. trati Luffano-Como, má továrnu na tabák, prádelny hedvábných látek, 2498 ob. (1888) a jest důležitou celní stanici švýc. a italskou. Oldafltolith jest zvláštní odrůda anda- 1 ušitu (v. t.), jejíž často nedokonalé, sloup- kovité krystal ly jsou zarostlé v tmavých, tak zv. chiastolithi- ckých břidlicích oby- čejné na styku se žu* lou. Ve sloupečcích ch-u pozoruje se pra- vidlem čtyřboká me- zera prismatického tvaru, vyplněná hmo- tou břidlice. Často C. igoi. Chiastoiitb. nepromítají se hra- nolové plochy ch-u ve hranách a místo těchto zůstavují rýhy, v nichž usadivší se hmota břidlice doplňuje sloupec, následkem čehož na příčném řezu kry- stallem ch-u vedeném objevuje se ve světlejší hmotě chiastolithové tmavý kříž (obr. č. 1901.). Často pozorují se na různých řežích téhož krystallu kresby odchylné. Hmotou svojí jest ch. totožný s andalusitem, ale bývá poněkud proměněný, následkem čehož též tvrdost menší bývá (5— 5'5). V Čechách pozorován ch. v podobě drobných ve fy Hitu zarostlých sloupečků u Hlinská; hojný jest u Gcfrecs v Smrčinách v Bavorsku, u Střehly v Sasku, v Bretonsku; zvláště pěkné a tlusté sloupce pocházejí ze Springíieldu v státě Massachu- settsu Spoj. Obcí sev.-amer. Vr. OhiastoUthová bHdUoe viz Břidlice. Chiaiitla [či-l, hl. m. distriktu ve státu Pueble republ. Mexické, 98 km jjz. od Puebly, na silnici z Huehuetlanu do San-Juana del Rio, s 6986 ob. Distrikt ma 27105 ob. CHilavaooi [kjavači] Vincenz, humorista něm. (* 1847 ve Vídni), uveřejnil řadu hu- moristických obrázků z lidového života ví- deňského nejprve v různých žurnálech, potom o sobě (Áus dem Kleinleben der Grossstadt, 1886; Wiener vom Grund, 2. vyd. 1889; Ub die alten Háuser stehen, 1889 a j.). I pro di- vadlo psáti se pokusil, ale s menším zdarem. S L. Ganghoferem vydal sebrané spisy Ne- stroyovy (1891). Oniavari [kjávaril, ve starověku Qaverium, krajské město v ital. prov. janovské, 39 km jv. od Janova, malebně rozložené při Rapal- joském zálivu (Riviera di Levantě) a ústí Entelly, na žel. trati Janov-Spezia-Pisa, má 4 pěkné kostely, z nichž nejkrásnější jest Virgine delťOrto s bohatou výzdobou obrazů a skulptur, několik paláců, fyceální gymna- sium, školy technickou a nautickou, továrny na krajky a nábytek, jmenovitě lehké slaměné židle (sedie di Ch.), břidlicové lomy a 7659, jako obec 11.940 ob. (1881); dále jest zde přístav, z něhož provozuje se čilá plavba po- břežní, lov sardelí a korálů a Živý obchod s vínem, olejem a sýrem z okolí města. Ch. jest rodištěm papeže Innocence IV. (Sinibaldo de Fieschi) a malíře Luky Cambiasa. Ohiavenna [kja-], něm. Cl&ven, Cleven nebo Kleven, lat. Clavenna, město v ital. kraji a prov. Sondrio, 332 m n. m., se v. od jezera Como, na pr. bř. Mery, v hlub. údolí Alp Lepontských, při ústí údolí Bregaglia a spojeni alpských silnic přes průsmyk Ma- loju Jo Horního Engadinu a přes Spljužský průsmyk do údolí San Giacomo, na žel. trati Colico-Ch.; má několik zajímavých kostelů, z nichž vyniká rcnaissanční kostel San Lo- renzo vystavěný r. 1504 na paměC požáru města, se štíhlou věží z r. 1538 a baptiste- riem s křtitelnicí z r. 1156, které asi pochází již z dob starokřesfanských; dále má Ch. zří- ceniny hradu vystavěného hrabětem Angle- rijským r. 1162, ve kterém prý císař Bedřicn L r. 1176 pokleknul před Jindřichem Lvem, zá- mek začatý Grisonskými, avšak nedokončený, poněvadž stavba jeho přerušena b)rla r. 1620 revolucí Veltlínskou. Ch. má 2848, jako obec 4292 ob. (1881). V Ch-né vyrábí se mnoho zboží těstového, jsou zde prádelny a tkal- covny bavlny a hedvábí, továrny na papír, hrnčiřství, pivovarství, vinařství, živý obchody jmenovitě průvozní, ale i s ovocem, vínem a zelenavým nádobím, krouženým v okolí z jednoho druhu chloritové břidlice. V okolí ve stěnách skalních jsou četné » větrné jc- skynČ€ {yentaroli), v nichŽ proud studeného vzduchu udržuje teplotu asi 9* C. Užívá se jich jako výtečných vinných a pivních sklepů. Asi 4 km vých. jest místo, kde r. 1618 sesu- tím horských vrstev zasypána a zničena ves Piuro (Plurs). — Uzemí chiavennské (660 frm') bylo někdy spravováno vlastními hrabaty jako císařské léno a propůjčeno ro- dině Balbiani; ve XII. stol. patřilo k vévod- ství Švábskému. R. 1200 a r. 1335 náleželo k Milánu. Biskupové churští a grisonští činili pak nároky na Ch-nu, Bormio a Veltlín, čímž došlo k několika válkám. R. 1512 postoupil Maximilián Sforza Ch-nu a Veltlín Grisonsku. R. 1797 připadlo město k Cisalpinské repu- blice, r. 1805 ku král. Italskému, r. 1815 k Ra- kousku a r. 1859 k Sardinii. Srv. CroUalanza, Storia del Contado di Ch. (Milán, 1867). OhlavemiBké Jezero [kja-], Laghetto di Chiavenna, Lago di Riva, Lago di Mezzola, něm. Clefenersee, jezero v Lom- bardii 14 km j. od Chiavenny, protékané ře- kou Mairou a spojené úzkým průplavem s Comským jezerem. Bývalo severním cípem jezera tohoto, od něhož oddělily je usazeniny naplavované Addou, která ústí se do kanálu spojujícího Ch. J. s jezerem Comským. Tyto 165 Chiavcri — Chicago. Tiaplaveniny zabraňují odtoku vody z Ch-ho J-ra, následkem čehož povstávají zde četné močály; zde, hlavně v okolí CoHca, mnoho malarie. Ohlaveri [kjá-] Cajetano, architekt ital. (♦ 16S9 v Říme — 1 1770 ve Folignu). Vstou- pil do služeb cara Petra Vel., pak povolán k Augustu III., králi polskému a kurfirátu ^askému. Z jeho prací jmenujeme dvorní chrám v Drážďanech, budovu nádhernou. V dalších pracích zdržen a veden do Jtalic válkou sedmiletou. Ohlavei [kjá-] Desiderato, právník a dramatik ital. (♦ 1825 v Turiné), jmenován byl r. 1848 vlád. kommissařem v Canavese, od r. 1857 byl poslancem, patře k liberální pravici, r. 1865—66 ministrem vnitra, pozd. místopředsedou posl. sněmovny. Kromě ně- kterých spisů právnických psal lehké veselo- hry (sebrány v Ricrea\iom ďun filodramaticOy Tur., 1876), z nichž nejpopulárnější jest Lo- lio Panlo. Ohiavette [kja-], ital., klíčky, sluly sta- rým polyfonistům transposiční klíče, jichž užívali, aby při notaci vyhnuli se pomocným liniím nebo znaménkům posunovacím, jejichž nakupení bylo by tehdejším pěvcům bývalo nepřekonatelnou překážkou. ByloC jednak zásadou, že zpěv v žádném hlasu nesměl leda nanejvýš o notu přesahovati pětilinkovou osnovu, jednak chromatický způsob psaní nebyl ještě vyvinut a tónina vŽdy v své přiro- zené podobě musela vystupovati, aby nebyla znepoznána. Obému vyhověly ch. Užilo se totiž obyčejných klíčů jjřirozenj^ch {chiavi )iaturalí\ na jiných liniích, než bylo jejich pravidelné sídlo, čímž se naznačilo, že obvyklý tónový význam osnovy buďto o terci se zvy.šuje (vysoké klíčky, ch. v užším slova smyslu) neb o týž intervall se snižuje (hlu- boké klíčky* chiavi trasportatí), čímž zá- roveň arci i poloha celých tónu a půltónů byla dána, kterouž my předpisováním dotyč- ných posuvek označujeme. Příklad: zpčvák zpíval Es-dur jakoby C-dur, nebo v druhém případč F-moll jakoby A-moll a pod. Nejvíce užívalo se ch-tt při modu VII. a XIV., jak viděti ještě u Palcstriny {Missa Papae Marcelli, Missa Dies sanctificatus). Nejdéle udržely se ve Francii, kde ještě v bohatějších obměnách a též pro hudbu nástrojovou až do XVIII. st. užívány. Srv. Kiesewetter, Rockstro, Ambros, Riemann a j. . Chiavi naturali. Diskant. Alt. ^ W-^ Tenor. s-»- m^- Bas. Chiavette. g^,{s^[»šf^^^ Chiavi trasportati. m^l -^ — fe^l l9^ I -?■ Ohlavistelli [kja-] Jacopo, ital. malíř perspektiv a ornamentik školy florenckc (* 1610 — t 1698). Byl žákem cT Angela Co- lonny, jenž r. 1638 do Florencie přišel, kde po 6 let pobyl a malbu perspektivních inte- rieurů, kterou architekti (xiulio Parigi a Baccio del Bianco založili, velmi zdokonalil. Koneteě Ch. založil také vlastní Školu tohoto oboru malby. Díla jeho zachována jsou v některých kostelích a sálech florenckých, jako v paláci Cerretani aj. Dobrými jeho žáky dle Orlan- diho jsou Rinaldo Botti, Lorenzo del Moro, Benedetto Fortini a Giuscppe Tonelli. K těm možno připočísti ještě Ancriola Goriho a Gius. Masiniho, kteří s ním r. 1658 malovali korri- dor obrazárny. V malbě perspektiv a deko- rací byl pak Ch. vzorem italským umělcům XVIII. stol. — Srv. Ticozzi, Dizionario dejrli artisti; Lanzi, Storia pittorica (do něm. přel. Quandt, Lipsko, 1830); Orlandi, Abbccedario pittorico. J-k. Ohibohové, Chibcha, viz Čibčové. Chlo [šik], franc, dovednost, šik(ovnost). vtip; v malířství lehkost štětec; módní vkus v chování se i strojení. Ohioa [cikal : 1) Ch., červené barvivo chcm. formule C^H^O^ z listů Bignonia Chica z již. Ameriky; do obchodu přichází jako prášek cinobrově červený. Třením přijímá ch. ko- vový lesk ; v mastnotách, alkaliích a alkoholu se rozpouští a z alkalických roztoků lze ji kyselinami vyloučiti. Užívá sejí k barvení hed- vábí na červeno a žluto; bavlnu barví oran- žové. — 2) Ch., nápoj, viz Chichá. Ohloaoole [čikakole], Cicacole. Sika- kol, sanskr. Srikakola, město v okresu gandŽamském indobrit. presidentství madra- ského, na 18® 17' s. š. a 83^56' v. d., při 1. bř. Nagavali, nedaleko jeho vtoku do Bengal- ského zálivu; jest angl. vojenskou stanicí, má značnou výrobu muselinu, čilý obchod, bázáry a 15.587 ob. R. 1753 získala Ch. franc. Východo-indická společnost, ale postoupila je brzy společnosti anglické. R. 1791 a 1866 zuřil zde velký hladomor. Ohioago [šikágo]: 1) Ch., hl. m. hrabství ( ooku, státu Illinois, Spoj. Obci severoamer., druhé město Unie co do velikosti, počtu ob., velkoleposti průmyslu a obchodu, první město na světě, pokud týČe se báječně rych- lého vzrůstu a vývoje a největší obilní tržiště světové. Leží na 41® 53' s. š. a 87«36' z. d., 179 w n. m., při jihozáp. březích Michigan- ského jezera, 301 km sev.-vých. od hl. m. státu Illinois, Springfieldu, 1130 km záp. od New-Yorku, 2970 km vých. od San Francisca, po obou březích řeky Ch-ga, která se svým Í)řítokem South Branch of Ch.-river rozdě- ujc město na 3 asi stejně veliké části, se- verní, jižní a západní. Celkem zaujímá Ch. plochu 448-9 km^ (l6krát větší než Praha s předměstími), není vŠak úplně zastaveno a uzavírá v sobě částečně i prairie. Půda tato byla původně pokryta rozsáhlými lesy a ba- žinami, pročež za účely zdravotnickými ve- skrze zvýšena uměle o 3 — 45 w; předměstí mají většinou chudobná, dřevěná stavení. Chicago. 167 mezí nimiž rozsáhlé a velkolepé průmyslové -závody. V okolí mésta jsou velké lesy, prairie a úrodná pole, na nichž pěstuje se kukuřice, žito, oves a brambory. Prámérná teplota 8® C, v červenci 22®, v lednu — 4« C, deště spadá ročně 829 mm. Jednotlivé čtvrti města spo- jeny jsou mezi sebou 63 otáčivými mosty a 2 tunnely pro pěší i povozy; ulice skoro veskrze protínají se pravém úhlem, jsou ši- roké, většmou dřev. špaliky dlážděné a mají celkovou délku 3277 km, z čehož ovšem dle evropského smyslu pouze 849 km jest úplně vYstavěno. Osvětlení slouží 24.878 svítilen plynových a 993 elektrických ; v ulicích z pra- vidla nachází se stromořadí. Největší a nej- ddleiitějšf ulice jsou: State-, Southwater-, hcarborn-, Lassaile-, Madison-, Randolph-, Washington-Street, Wabash-, Fifth-, Prairie-, Dcarbom-, Lassaile -Avenue, Michigan- a Washington-Boulevard a Lake-Shore-Drive. Mnoho velkých parků dalo podnět k ozna- čení Ch-ga méstem[,zahrad ; tak jsou zde: Lin- colnův park v sev! části města při Michig. jezeře, s umělým jezerem, jež utvořeno bylo hrázemi z £ásti jezera, jezdeckou sochou gen. Granta, pomníkem Abr. Lincolna, bronz, so- chou Scnillerovou a světel, fontánou elektri- ckou, dále parky Humboldtův, Garfieldův, Douglasův, Washmgtonův, Jacksonův (při je- zeře Michig.)^ ^ némž konala se velká světová výstava r. 1893, Lake Park u přístavu a j. Parky tyto spcneny jsou mezi sebou velikými boulevardy v úhrnné délce S2km,z nichž však pouze asi Vt j^^^ úplně dohotovena. Boule- vardy zřízen^r nákladem velmi značnÝm; tak byl výdaj při boulevardu Michigan-Avenue- Orive asi 200.000 doU. za 1 angl. míli. Uvnitř města jsou ještě některé menší parky, jako Union Park a Lake Park s malým křišťálo- vým palácem. Budovy v Ch-gu vynikají vět- šinou spíše svou rozsáhlosti a nákladností než krásou. Ch. má 315 kostelů a 148 modli- teben ; kostely větvinou nemají umělecké ceny ; vnitřní zařízení začasté podobá se evropskému sálu koncertnímu. Z celého toho množství kostelů zasluhují zmínky pouze první kostel presbyteriánský v got slohu v Indiana-Avenue s vys. vězí, druhý kostel presbyteriánský v Michigan-Avenue, rovněž gotický; nádherný třetí kostel presbyteriánský, římsko-katoh- cká kathcdrála of the Holý Name s krás- nými varhanami, gotický katolický kostel St. James s krásnými malbami na skle, unitářský Church of the Messiah, kostel církve episko- pální se zvonkovou hrou a velká synagoga v maurském slohu. Z budov světských jme- novati sluší radnici (Court House) a městský flům (City Halí), tvořící dohromady velký >lok a stavěné ve slohu franc. renaissancc, ijudovy soudní s velkou věznicí, ženského spolku temperenclářek ve franc. gotice (ná- kladem 1 milí. doll.), obchodní komory, plodi- nové bursv, pojiStoven (Insurance-Exchange), celnici, t."zv. Kookery, budovu to o 12 po- schodích, v níž zařízeno množství elegantních obchodních kanceláří, ústřední hudební síň Auditorium, budovy university a jiných Skol, Pullmaníiv palác; dále četné obrovské hotely, z nichž největší jsou Palmer House s 746 po- koji, Grand Pacific Hotel, Auditorium Hotel, Virginia Hotel, poskytující přístřeší celkem asi pro 50.000 hostů; velmi četné jsou velko- lepé obch. závody o 16—20 patrech, sestro- jené cele ze železa a obložené cihlami a ka- menem, elegantní budovy různých klubů a j. Před r. 1871, kdy velkým požárem lehla po- pelem větší čásC města, byly v Ch-gu skoro jen domy dřevěné; nyní, zvláště v čtvrtích obchodních, jsou všecky domy vyvedeny z cihel, žuly, mramoru, pískovce neb železa. Domy obytné ponejvíce slouží za příbytek pouze iedné rodině; v poslední době však nestačil tento způsob pro ohromný vzríist obyvatelstva a staví se i obytné domy o mnoha poschodích. V domech těch jest 5371 vytaho- vadel. Z pomníků sluší uvésti ještě pomníky »pionéra« Rob. Cavaliera de Lassaile a Fritze Reutera a*pomník K. Linnéa postavený zdej- šími Švédy. Zásobování města vodou děje se velikým vodovodem, jehož pumpy Čerpají vodu z Michiganského jezera a zdvihají ji do výše 40 m na věž 6*9 km od jezera vzdálenou, odkudž tlačí se vyzděnými štolami do města. Vodovod ten dodává denně 3'3 milí. hl vody. Sev. a záp. čásť města mají samostatné vodo- vody. Mimo to má Ch. několik artézských studnic. Vyučování na veřejných Školách děje se zdarma. Školy ty rozdělují se na tři stupně: primary schools, grammar schools a nigh schools. Školy třetího stupně jsou gymnasia vyššího řádu s odbornými školami. Ve všech školách požívají vyučování hoši i dívky spo- lečně. Veřdné školy r. 1890 navštěvovalo 135.551 žáků a žákyň; učitelá na nich půso- sobilo 2842 a náklad obnášel 4,809.001 doll., z čehož 2,021.779 doll. připadalo na služné učitelstva. Mimo to soukromé školy se 402 uč. navštěvovalo 7341 žáků, školy náboženské s 1089 uč. 50.172 ž., dětské zahrádky s 219 uč. 3941 ž. a obchodní školy s 144 uč. 3534 ž. K veřejném školám patří též 1 všeobecná škola pokračovací (Manuál Traíning school), 25 škol večerních a 5 skol pro hluchoněmé. Ze škol třetího stupně nejnavštěvovanější jsou t. zv. Northwestern University v před- městí Evanstonu a Lake Forest University. Vlastní universitu »University of Ch.«, zal. r. 1857 a otevřenou r. 1892, navštěvovalo v r. 1894—95 1587 stud. a působili zde 151 uč. Univ. knihovna má 380.000 sv. (1891), zvi. školu právnickou a hvězdárnu. Ž ostatních učilišť zasluhují zmínky Chicago Athenacum, ústav pro vyučování řečem, německo-an^rl. škola, kat. kollej sv. Ignáce, akademie sv. Xavera pro mladé dívky, vojenská akademie státu Illinois, židovská pokračovací škola (Jewish Manuál Training school), 6 škol lé- kařských, 4 bohoslovecké semináře, 2 školy hudební, 2 Školy pro literaturu, 1 škt)la pro fotografy a j. Z veřejných knihoven jsou nej- větší městská s 211.157 sv. (1895) a 40.000 brožurami, Newberryská se 125.000 sv. (1894), knihovna právnické společností s 28.587 sv. 1()8 Chicago. (1894) a historické spol. s 20.000 sv. (1891). Z ostatních včdcckých společnosti mají váhu Academy of Sciences, Academy of Design a Ch. Art Institute, který má krásnou sbírku obrazů, mincí, skulptur, mědirytin, dřevorytin a starožitností. Četné a velkolepé jsou ústavy dobročinné, veřejné i soukromé. Ch. má 11 nemocnic, z nichž největší jsou Cook County Hospital, Mercy Hospital a námoř- nická nemocnice, dále sirotčinec, sirotčinec roznášečů novin a cídičů bot, nalezinec, cho- robinec pro nezhojitelné nemocné, útulnu pro padlé dívky (House of the Good Shcpherd), útulek pro pijáky (Washington ian House), dět- ský útulek sv. Vincence s nemocnicí pro matky, chudobinec, útulnu pro staré ženy, blázinec, Židovský dobročinný spolek, spolek proti tý- rání dětí a zvířat (Illinois Humane Society) a mn. j. — Četné kluby mají své zvláštní, na- mnoze nádherně zařízené budovy; z nich největší jsou Union Leaguc Club s 1200 členy, Calumet Club (klub dýmky míru). Union Club. Rovněž četné lože svobodných zednářů mají vlastní budovy. Divadel jest 25, navštěvo- vaných denně asi 15.000 osobami; mají však celkem jen skrovnou uměleckou úroveň. Nej- větší jsou Auditorium, v němž provozují se pouze velké opery, s 4000 sedadly, Mc. Vickers Theatre s 2300 sedadly a Columbia Theatre s 2000 sedadly. Časopisů vychází v Ch-gu mnoho, v nejrůznějších řečech. Z nich 24 vychází denně, 36 dvakrát za týden, 260 týdně, 192 měsíčné. Neidůležitčjší jsouCh.-Tribunec s republ. tendencí a 90.000 předplatiteli, Ch.-Herald€ směru demokratického o 100.000 výt., »Daily Newsc o 220.000 výt., radikálně republ. »lnter Oceáne o 140.000 výt., »Illi- nois-Staats-Zeitung€. Z týdenníků mají vý- znam »The £conomist«, »The Graphicc a »America«. — Ch. jest sídlem římsko-kat., anglikánského a methodistického biskupa a hlavního stanu Missourské vojenské divise. Ohromnou důležitost pro Ch. mají prů- mysl a obchod. R. 1890 bylo v městě 9959 průmysl, závodů, v nichž 203.107 dělníků spracovalo výrobků v ceně 632,184.140 doU. Nejvelkolepější jsou jatky; závodů takových má Ch. 68, zaměstnávají 17.878 dělníku a spracují zboží za 203,825.092 doll. Ohromně rozsáhlé jsou dvory pro dobytek zv. Union Stockyards v jihozáp. části města. Pokrývají 350 ha, mají 3300 stájí a chlévů pro 25.000 kusů hov. dobytka, 14.000 ovcí a 150.000 vepřů, 32 km ulic a 139 9 km drah železných. Největší z firem tohoto odvětví, Arroour & Co., zaměstnává 6775 dělníků a spracuje denně 6000 kusů vepř. dobytka; jiné velké firmy jsou Swift & Co. s 3400 dělníky a Nelson Moris & Co. s 3000 dělníky. Celkem spracují veškeré závody kolem 10 milí. kusů dobytka ročně. Z ostatních odvětví průmyslových vynikající místo zaujímají; 186 závodů pro výrobu mužských oděvů s 6727 dělníky a vý- robou roční za 32,517.226 doll.; 212 sléváren a strojíren* s 12.995 dél. a výrobou v ceně 29,928.816 doll. (ncjvctsí z nich Illinois Steel & (.'o. zaměstnává sama na 10.000 dčl.); 157 to- váren na nábytek s 8295 dělníky a výrobou za 13,582.350 doll.; 7 továren na želez, vagón v s 5878 děl. a výr. za 14,517.719 doll., z nichž největší jest továrna Pullmanova v předměstí Pullman City; 16 továren na hospodářskc strojc s 3945 děl. a roční výrobou v cenč 11,883.976 doll.; 116 pil na dříví s 8056 dél., již spracují zboží za 17,604.494 doll.; 15 to- váren na mýdlo a svíčky s 978 děl. a výr. za 8,987.542 doll.; 3 vinopalny se 158 děl. a výr. za 8,030.863 doll.; dále jsou zde továrny na piana a varhany, kamna, kožené zboží, doutníky, umělecké slévárny, velké mlýny na obilí, cihelny, knihtiskárny a j. Též ob- chod jest ohromný. Největší ruch obchodní má sídlo v jižní části města v ulicích mezi řekou a Michiganským jezerem. Hlavním před- mětem obchodu jsou dobytek a obili a za- ujímá v tom Ch. prvé místo na světovém trhu. R. 1891 přivezeno na trh 3,250.350 kusů hov. dobytka, 205.383 telat, 2,153.537 ovcí, 8,600.805 kusů dob. vepř. a 94.396 koní v ceaě 239,434.310 doll. Obchodm' obrat na trhu obilném byl 66*57 mill. bushelů kukuřice, 68'77 mill. b. ovsa, 38*99 mill. b. pšenice, 7*57 mill. b. žita. Vývoz obilí a mouky ob- nášel 207-987 mill., dovoz 231*821 bushelů. K nakládání obilí slouží 26 elevatorů, které dohromady pojmou 30 mill. bush. Ohromný jest též obchoQ se dřívím. Zdejší ohrady na dříví jsou největší na světě. Vyváží se dříví 263*963 mill. m» a dováží se 623*433 mill. m\ Veškerý dovoz r. 1891 činil 844,916.196 doll., z čehož bylo zboží přímo z ciziny dovezeného za 15,105.775 doll., vývoz domácího zboží měl cenu 872,279.283 dollarů; obchod transitní 57,497.917 doll. Hlavními předměty dovozu jsou dobytek, kůŽe, obilí, mouka, uhlí, sta- vební dřiví, šindel, sůl, petrolej, brambory, vejce, drůbež, ovoce a j. Vývozním zbožím jsou obilí, solené a čerstvé maso, dřiví, pře- vařené máslo, kůže, kožešiny, vlna a j. Ob- chodu slouží 79 bank a sice 21 bank národ- ních se závodním jměním 22*3 mill. doll. a 14 bank státních se záv. kapitálem 12.5 mill. doll. Celý obrat peněz v těchto bankách ob- nášel r. 1891: 4456.88 mill. doll. Největší z bank First National Bank má závodního jmění 6 mill. doll. Skoro veškeré důležitější státy mají zde své konsuláty. Z evropských států zastoupeny jsou v Ch-gu Belgie, Dánsko, Anglie, Francie, Itálie. Německo, Rakousko. Švýcarsko, Švédsko, Španělsko a Turecko. Stálý a velkolepý vzrůst svého obchodu dě- kuje Ch. velmi rozvětvené síti železných drah a průplavů. Průplavem Illinois - Michigan- ským a jinými menšími průplavy spojeno jest město s Mississippim, jezery Kanadskými a průplavy Erieským a Wellandským s Atlant- ským okeáncm. Přístav města, chráněný vel- kolepými hrázemi, utvořen jest uměle z ústí řeky 'Ch. R. 1891 přibylo do přístavu 10.224 lodi o 5,824.852 tunách a odjelo 10.294 lodí o 5,506.700 t. Ch. samo má 384 lodí, skoro veskrze parníků o 65.281 t. Druhý menší přístav má Ch. v jižní části města. Tratí želez, drah ústí se v Ch-gu v 8 velkých ná- Chicago. 169 dražích 35, z nichž 22 jest v rukou velkých spoleaiostí. Denně přijíždí 940 vlakfi. Dra- hami spojeno jest Ch. se všemi včtšími městy sev. a vých. států a s údolím Mississippským. Telefon i telegraf jsou v rukou soukr. spo- lečností. Poštou r. 1891 dopraveno 139,860.372 psaní a lístků, 10,428.516 dopisů v místním obvodu, 39,348.088 tiskopisů, 3,265.528 zásilek rekommando váných a povozných a 10,501.671 doll. peněz, z čehož 380.737 doll. dopraveno do cizozemska. Příjem pošty obnášel 3,693^78 doll., vydání 1,376.998 doll. Dopravě v městě slouží hustá síť pouličních drán, 622 km dl., tři trati v délce 104*6 km. s podzemním ve- dením lanovým spojují město s předměstími. Mimo to sloulí dopravě četné trati omnibusové. Správa města spočívá v rukou purk- mistra (mayor), registrátora, pokladníka, práv- ního zástupce a 68 městských radních. Tito všichni voleni jsou občanstvem na dobu 2 roků, kdežto ostatní úřednictvo jmenuje purkmistr. Město rozděleno jest na 34 okresy (wards), z nichž každý zastoupen jest v měst- ské radě 2 aldermeny. Při městském úřadu jsou oddělení pro zdravotnictví, zákonodár- ství, policii, požární službu, školství, veřeiné práce, budovy, finance, registraturu, pokladnu a berné. Městské finance jsou ve stavu pří- znivém. Dluh obecní r. 1890 obnášel 13,180.254 doll., jmění 34 milí. doll, jpřiimy 23*5 mill. doll., vydání 17,845.442 doll. Počet obyvatel- stva vzrůstal bezpříkladně. Žádné velko- město světa nevzniklo tak rychle jako Ch. R. 1837 bylo obyvatel 4179, r. 1840: 4853, r. 1850: 29.963. r. 1860: 112.172, r. 1870: 298.977, r. 1880: 503.185, r. 1890: 1,208.669 a r. 1892: 1,375.335. Z toho jest 14.490 negrů a 450.666 v cizině narozených, a sice 161.039 Němců, 70.028 Irčanů, 29.967 Angličanů, 9217 Skotů, 24.297 Kanaďanů. 43.032 Švédů, 21 835 Noru, 7087 Dánů, 34.086 Poláků, 25.105 Cechů, 7683 Rusů, 6043 jiných Rakušanů, 5420 Hol- lanďanů, 5685 Italů atd. Nehledíc k narození v cizině jest v Ch-gu dle národností asi 400.000 Němců, 200.000 Irčanů, 90.000 Skan- dinávců, 50.000 Poláků, 65—75.000 Čechů, 45.000 Angličanů a Skotů a j. R. 1891 udalo se 25.000 narození, 18.000 sňatků a 27.754 úmrtí, z čehož jest patrno, že obyvatelstva přibývá přistěhováním. Prvními bělochy, kteří navštívili území, na němž nyní Ch. se rozkládá, byli jesuitští missionáři Marquette a Joliet r. 1662—1663. Prvním osadníkem byl negr Jean Baptist Point au Sable, uprchlík ze San Dominga, jenž r. 1790 u řeky zbudoval si chatrč. R. 1804 založena zde tvrz Dearborn k ochraně ob- chodn&ů s kožešinami proti Indiánům. Tvrz tato byla r. 1812 za války Spoj. Obcí s Anglií opuštěna a Indiány zni^na, ale r. 1816*opét vystavěna. Vlastní vznik města počítati možno teprv od r. 1829, když rozhodnuto bylo o stavbě průplavu Illinois -Michiganského. Tou dobou bylo zde pouze 13 domků, ale již r. 1837 napočteno 4179 ob. a od r. 1840 vzrůst města nabyl rozměrů obrovských. R. 1870 předčilo Ch. co do počtu obyv. OitftT SloTiiik Nauíoy. ít. XII. ia/3 1S97. Cincinnatt a r. 1880 i St. Louis, čímž stalo se největším městem záp. od Alleghanskěho pohoří. Veliký požár r. 1871, jímž sežehnuto 18.450 domů, připraveno o Život na 200 lidí a způsobena škoda 194 mill. doll., přispól nemalou měrou k vývoji města, iežto při vý- stavbě shořelých části města bylo možno zavěsti mnoho moderních zařízení a nové stavby pořízeny místo ze dřeva ze solidního materiálu stavebního. R. 1874 vypukl opět značný požár a způsobil škody asi za 4 mill. doll. V posledních letech opětovně udaly se v Ch-gu velké anarchistické výtržnosti a vzpoury dělníků, které musily býti brannou mocí potlačeny. — Srv. Seeger a Schláger, Entwickelung, Zerstórung und Wiederauftau von Ch. (Cn., 1872); Sneahan, Ch., seinc Gegenwart, Vergangenheit und Zukunft (t.. 1872); Tacher, Ch. past and present (t, 1882); Bross, History of Ch. (t., 1883); Andreas, History of Ch. from the earliest to the pre- sent tuně (t., 1885, 3 sv.); Marquis, Hand- book of Ch. (t, 1885); Schick, Ch. and its cnvirons (t., 1891); Seeger, Ch., die Ge- schichte einer Wunderstadt (t., 1892); von Hesse-Wartegg, Ch., eine Weltstadt im amer. Westen (Štutgait, 1893). red. Počet Čecnů v Ch-gu páčí se v posled- ních létech na 65—75.000 duší, asi o 15 až 25.000 více, než obyčejně vykazuje census, který v rubrice národnostní provádí se ne- přesně, počítaje mnohé Čechy za Rakušany a Němce. Počet ten znamená asi 20. — 24. dil všeho obyv. a rozložen je na celou řadu »\vardc, volebních a spisovných okresů města. Hlavní skupiny české, nazvané »osadamic, kde totiž Čechové bydlí hromadně, nacházejí se jmenovité na Záp. straně města při jižním rameni řeky, nebo vlastně zátoky Ch-ga. Zde, hlavně mezi Halsted Street a Ashland Avenue, přesahujíc však značně obě jmenované třídy, nachází se kolem Západní 18. ulice (West 18 th Street) největší česká osada, Plzeň, kde sídlí nejméně polovice všech Čechů chicag- ských a je největší česk]^ chrám sv. Jana Nep , spojený s českou kollejí, kterou vedou čeští benediktini, dále čcskoangl. svobodná škola, obecná to česká škola krajanů svobodomysl- ných s divadelním sálem, a pak divadlo >Thaliac, postavené soukromníkem nákladem asi 100.000 doll. V Plzni jsou největší české obchody se všemi potřebami pro krajany a s českými nápisy. Na Blue Island Ave. je banka kašpara & Karla a velký pivovar, nej- větší český závod v Ch-gu. Poblíže je vý- stavná Betlémská kaple českých methodistů s celým klubovním zařízením. Na Ashland Ave. je nová výstavná tělocvična »Sokola Plzeň- ského*. Západně od Plzně jest osada »U vá- penek* a dále Klatovy, na sever od Klatov je Kalifornie a ven již z mcsta Tábor a osada v Lawndale, předméstskc již obci. Na Boulc- vardu záp. 12. ul., od Dou^las Parku na vý- chod, jsou nové Vinohrady. Na West 12 th Str. a okolí, již opčt blíže řeky, mezi Halsted Str. a Canal Str., nachází se nejstarší nyní česká osada. Na jih od »řcky«, na vých. od Halsted 12 170 Chicago Str., je osada na Union Ave. Tyto osady jsou více méně ve skupině. Opodál leží u velkých ústředních jatek osada v Town of Lake a na jihu města, na »Křižovatce« (Railrood Crossing), bydlí mnoho českých dělníků. Na Milwaukec Ave. na sev.-záp. straně jsou také Čechové usazeni ve větším počtu, majíce vlastní vetší tělocvičnu a »síň«. Konečně i za městem na sev.-záp., v Irving Parku, kde se nacházejí oba české hřbitovy, Českopolský katolický a nádherný svobodomyslných, je malá česká osada. Jednotlivě roztroušeni jsou ovšem Češi po celém městě. Čechové bydlí v Ch-gu většinou ve vlast- ních domech, namnoze ovšem menších a dřevěných, jichž jest v českých rukou asi 10.000 v ceně téměř 30 milí. doU. Živí se po- nejvíce prací dělnickou v továrnách a díl- nách. Samostatných podniků českých, jež by obchodovaly se živlem cizím, jest dosud po řídku a české závody vyrábějí a prodávají hlavně opět Čechům. Pouze četní krejčí pra- cují, hlavně ve svých po továrnicku zaříze- ných >šapech€ (shops) na hotové obleky, pro velké sklady a několik málo továren českých dodává výrobky své firmám anglo-americkým. Jinak nalévá asi 500 českých hostinských v Ch-gu opět skoro jen českým hostům, český lékař, lékárník, obchodník všeho druhu, řezník, »grocer« (kupec a hokynář), ba i ad- vokát (»právník€) má velikou většinou jen české obecenstvo. Tím tvoří český živel v Ch-gu i v živnostenských stycích svých tuhý celek. Hlavní toho příčinou jest ovsem poměrně velmi malá dosud zběhlost v panu- jícím jazyku anglickém i německém, která tyto tisíce krajanů přímo nutí lnouti k sobě a zaříditi si vše tak, aby se bez cizí řeči obe- šli. — Co do poměrů společenských, národ- ních a náboženských dělí se Čechové v Ch-gu, jako všichni naši krajané američtí, na hlavní skupiny katolickou a svobodomyslnou, t. j. bez vyznání, u žádné církve nezapsanou. Strany ty jsou ve společenských, ba i ob- chodních stycích dosti ostře od sebe oddě- leny; katolická strana má v čele svém ovšem kněžstvo, svobodomyslná pak redaktory če- ských listů. Obě mají četné spolky vzájemně podpůrné, organ isované namnoze po způsobu »tajných« spolků svobodných zednářů a pod., rozdělené na lože, řády a Čísla, se spolko- vými místnostmi, >sínčc (halls) zvanými a nacházejícími se namnoze v majetku soukro- mém, stavěnými na výdělek. Rovněž obě zakládají i mužské a ženské jednoty sokolské, ochotnické, zpiívácké, vzdělávací, zábavní, vojenské, úsporné, stavební a j. Katolíci mají vedle toho spolkv náboženské či »kostelní«, mužů, žen, mladÍKŮ a dívek, pak »rytířské« k církevním parádám. Spolky mezi svobodo- myslnými jsou ve větším rozvoji, kdežto ka- tolíci mají opět více vyvinuté školství, ovšem utrakvistické, Českoanglické, a tužší organi- saci ve svých jednotách. — Největší zásluhu o Český život národní mají časopisy, z nichž v posl. létech vycházejí v Ch-gu stále nej- méně tři denníky. Nejstarší, je »Svornost«, založená r. 1878, list hlavně živnostníky od- bíraný, v politice »neodvislý«, t. j. dle okol- ností pro Čechy té neb oné strany se při- držující. Vlastníkem je Aug. Geringer, knih- kupec a nakladatel Český, majitel největší české knihtiskárny v Americe. »Svornost« jest největším a týdenník »Amerikán« vy- dávaný z textu jejího nejobjemnějším a nej- rozšířenějším listem českoamerickým (náklad přes 10.000 ex.). Nedělní list »Svornostic, zvaný »Duch Časuc, je bellctristický s přílo- hou humoristicko-satirickou, tendence proti- náboženské (náklad 6000 ex.). List typografů »Denní HlasateU, od r. 1891, dělnického zbar- vení, jest politicky rovněž »nestranný«, nový denník >Národ< jest ryze katolický. Všecky tyto denníky mají své tiskárny, vycházejí v nákladu asi 2000—2500 v^isků a vydávají objemné týdenníky. Ostatní listy jsou ne- patrné nebo efemérní. Ch. pokládá se za duševní a uměleckou metropoli Čechů amerických, hlavně ovšem pro tyto noviny. Zde Žijí z předních novinářů a spisovatelů českoamerických F. B. Zdrůbek, redaktor »Svornosti«, hlava svobodomyslných Čechů v Americe, Bart. Bittner, humorista a satirik, Josef Čermák, autor několika knih o dějinách Spo^. Obcí, Lad. Flí^l, překla- datel; z hudebních umělců Jos. Vilím a J. H. Čapek, virtuosové na housle a skladatelé; z malířů pí. M. Koupalová-Lusková, J. Ko- šař a j. První Čechové usadili se v Ch-gu kol r. 1852 a první osada vznikla na Severní straně u nynějšího Lincoln Parku. Brzo však přesídlili se krajané naši k jižnímu rameni »řeky€ nacházejíce tam práci ve dřevěných ohradách, na obilních lodích a na jatkách. Teprve po r. 1860 počali se zde silněji vzmá- hati. Prvním českým spolkem v Ch-gu byla r. 1860 českoslovanská — setnina milice ( !), ale skoro současně založen vlastenecký čte- nářský, zábavní a divadelní spolek >Slovan- ská Lípac, jenž postavil si r. 1864 síň na Taylor Str., kde byla i první česká škola neaělní. Asi současně postaven byl i první český kostelík sv. Václava na Dekoven Str., v němž byl prvním Českým farářem- Moravan P. Molitor. České ochotnické divadlo hrálo se již r. 1863. První českoamer. »Sokol« povstal zde r. 1865 a tehdy jednáno v Ch-gu již i o ústř. národní spolek Cechů amerických. O první noviny v Ch-gu zasazoval se r. 1857 Vojta Ná- prstek, ale vyšly zde až r. 1867. Čechové chicagští mají obyčejně dva zá- stupce (aldermen) v městské radě, jednoho ve školní radě, jednoho v okresní radě (okr. kom- missař^ a jednoho ve stát. sněmu illinoiském. V úřadech a mezi obecními zřízenci, na posté, v učitelstvu a j., jsou Čechové zastoupeni rovněž přiměřeně počtu 8000—10.000 hlasů českých voličů vůči nejméně 250.000 voličů vůbec. -eri. 2) Ch., planetoida objevená 23. srpna 18Q2 M. Wolfem v Hcidclbcrku. Střední jasnost v opposici 121, průměr v km 105, označení Gs. •34 Chicane — Chiemské jezero. 171 Cbioane I šikan], íranc, šikana, spor hl. zlomyslné způsobený, pletichy, zlomyslné tý- rání. Etymologicky souvisí s cikán a vy- skytuje se již v byzant. řečtině (iJtya-rijÉtv). Chikanovati, týrati. Cniiokahoinilll [čike-], řeka ve státu Vir- gínii Sp. Obci sev.-amcr., vlévající se 2 km nad Jamestownem do York-Riveru. Zde sve- deny v občanské válce dvě bitvy krátce za sebou. V prvé 31. kv. 1862 porazil gen. iiž- ních států unionistické vojsko pod Mac Clel- lanem a 26. čna t. r. Lee. Mac Clellan nucen byl ustoupiti na James River. Ohipkiimaiiga [čikemógej, malá poboční říčka Tennesseea s ústím u Chattanoogy v sev.-záp. části státu Georgia Spoj. Obcí sev.-amer. Zde svedena 19. a 20. září 1863 krvavá bitva mezi gen. Braggem jižních států a gev. Rosencransem union istů, která vy- žádala na obou stranách přes 20.000 mulů ztráty a skončila se vítězstvím Braggovým. Rosencrans nucen byl ustoupiti na Chatta- noogu. Nazývá se též často bitvou u Chatta- noogy, kde v občanské válce svedena jiná veliká bitva (viz Chattanooga). Chlokasaw, národ indián., viz Čikasové. Cnilolana de la Frontera [čiklá- téra], okr. město ve špan. prov. cadizské, 22 km jjv. od Cadízu, na ř. Liriu vlévající se do průplavu sv. Petra, v úrodném údolí, má četné pěkné villy, velkou arénu pro býčí zá- pasy, vinařství, 2 studené simaté prameny a 1 teplý (23 C^) s lázněmi a 12.348 ob. (1887). Na blízkém návrší Barose svedena r. 1811 nerozhodná bitva Francouzů pod Victorem s Angličany pod Grahamem a Španěly pod La PcĎou. Ohiolayo [ČiklájoJ, hl. m. stejnojm. prov. jiho-amcr. rep. Peru v depart. Lambayaquc v pobřežní rovině, s františkánským klášterem a asi 13.000 ob. (1889); v okolí rozsáhlá pole cukrové třtiny a tabáku, výroba slaměných klobouků a těžení Icdku. Přístav Pimcntcl, vzdálený 75 km, spojon jest s městem žel. drahou do Ferreftafe. OhioUs^asta [čikli-], hl. m. dep. jiho-amer. řep. Argentiny v prov. Tucumanské na pří- toku Ria Dolce, 65 km j. od Tucumanu, ne- daleko žel. trati Villa Nucva-Cordoba-Tucu- man, v krajině bažinaté, středisko velkých plantáží cukrové třtiny. Chloontepeo [číkontepek], hl. m. kantonu ve státě Věra Cruz republ. Mexické, 90 km od Tuxpanu a Mexického zálivu, při sz. úpatí okrajného pohoří vys. planiny mexické, s 8210 obyv. (1880). V okolí jsou vydatné kameno- uhelné doly. Kanton má 37.361 ob. (1880). Cniioopae [čikopíj, město v hrab. hamp- denském státu Massachusetts Spoj. Obcí sev.- amer., při ústí ř. Ch. do Connecticut-Rivcru, 7 km sev. od Springůeldu. Jest stanicí žel. dráhy, má vynikající průmysl, hl. velké to- várny na zbraně, nástroje hospod., zboží bron- zové a bavln., a 14.050 ob. (1890). Předměstí Ch-Falls rovněž provozuje čilý průmysl. Chioot. název stromu amer. Gymnocla- dus (v. t.). Chioot [šiko], pseudonym M. Coussota. Chlddékel (Hiddékel), dle 1. kn. Mojž. kap. 2, v. 14. řeka »rajskဠtekoucí k vých. straně >Assyrské zemec. (Viz Ráj.) Chlef [čít], angl, tolik iako chef (v. t); lord ch. justice, lord vrcnní soudce, před- seda nejvyššího dvoru soudního. Chienuiké Jesero, též Bavorské moře zv., největší jezero v Bavorsku, mezi Innem a Salzachou, při sev. úpatí Alp, záp. od Trauen- steinu, 520 m n. m. Má tvar nepravidelný, nej- větší délku od záp. k vých. 14 km, největší Šířku od jihu k sev. 10*7 km, největší hloubku 73'6 m a plochu 193 km^. Břehy nízké, jedno- tvárné a málo zalidněné, na jihu bažinaté. Na sev. a záp. jsou menší jezírka, naznaču- jící někdejší větší rozlohu jezera. Do něho vtékají říčky Prien, Roth a tyrolská Achá, řekou Alzou odtéká jezero k Innu. V jiho- záp. části jezera, skoro v jedné Čáře, polo- ženy jsou tři ostrovy, Herren- a Frauenwdrth (též Herren- a Frauen-Chiemsee zv.) a Kraut- insel, rozdělující jezero na dvě části, menší záp. zvanou Inselsee a větší vých. Weitsee. S ostrovů jest krásná vyhlídka přes hladinu jezera na pozadí alpské (Hochgcrn a Hoch- fellen). Voda jezera je světlezelcná. Ze všech jezer bavorských je Oh. nejbouřlivější. Velmi bohatý rybolov (pstruzi, lososi, štiky, kapři) náleží k právu královskému. Po jezeře udr- žuje se spojení paroplavební a kolem jižního břehu vede žel. dráha z Mnichova do Salc- purku. Jezero navštěvováno přečetně turisty jednak pro krásnou vyhlídku na Alpy, jednat pro památné a nádherné stavby na jeho ostro- vech. Na HerrenwĎrthu jest zámek, někdy opatství benediktinské zal. r. 776 vévodou Tassilem a Řekem Dobdou. Opatství přemě- něno r. 1215 na říšské svobodné biskupství; později stalo se suflfraganským biskupstvím biskupství solnohradskéno. Biskup však sídlil většinou v Salcpurku. Jako takové trvalo až do r. 1805 a spojeno konkordátem r. 1817 s biskupstvím mnichovsko-freisinským. Ostrov jest porostlý krásnými lesy a na něm posta- ven též nový nádherný zámek Ludvíka 11., vystavěný r. 1878—84 dvorním stavebním ře- ditelem v. Dollmannem dle vzoru zámku Lud- víka XIV. ve Versaillech. Střední stavba jest 103 m dl., průčelím k záp. obrácená. K ní pojí se dvě křídla na zad ustupující; k sev. křidlu přilehá opět křídlo postranní, 149 m dl., s průčelím opět na záp. obráceným. Mezi křidly jest dvůr vykládaný bílým a černým mramorem. Místnosti v zámku zařízeny a vy- zdobeny jsou s báječnou nádherou; jmeno- vitě vynikají velké schodiště, chambrc de parade, galerie zrcadlová. Pamětihodný jsou i vodotrysky s krásnou skupinou Latony. Na ostrově Fraucnwórthu jest benediktinský klášter zal. rovněž v VIII. stol. vévodou Tas- silem a králem Ludvíkem I. znovu zřízený. Též jest na ostrově velmi navštěvovaný ho- stinec a rybářská vesnice. Krautinsel má ze- linářské zahrady. Srv. Zwickh, Herrenchiem- see, Neuschwanstein u. Linderhof (Augšpurk, 1886); Bayberger, Der Chiemsee (v »Mitth. 172 Chienti — Chiewitz. des Ver. f. Erdkunde«, Lipsko, 1888); týž, Physikalische und geologische Verháítnisse des Chiemsces (t., 1890); M. Haushofer, Der Chiemsec (Curich, 1893). Cnilenti [kjentij, ve starověku Flusor, po- břežní řeka 75 km dl. v ital. prov. Macerata; prameni na Monte Cavallo (1501 m n. m.) v umbrijském Apenninu, teČe k sev.-vých. přes Tolentino a ústí v pr. od Porto di Ci- vitanova do Jaderského moře. Údolí její jest velmi úrodné. Cblerl [kjérij, v starověku Carea Fótentia, okr. m. ital. prov. a kraje turinského, 12 km jv. od Turina, v pěkné krajině na žel. trati Turin-Trofarello-Ch., rozdělené ř. Tepice ve 2 části; má proslulý got. kostel Santa Maria dcUa Scala, jz. od m&ta, dokončený r. 1405, největší to kostel v Picmontu, lyceum, gym- nasium, technickou školu, divadlo, výrobu sukna, velké prádelny bavlny a hedvábí, bar- vírny, cihelny, výrobu vína pelyňkového, značný obchod a 9494, Jako obec 12.886 ob. Í1881). Ch. založil v VI. stol. po Kr. Říman $albus. V IX. a X. stol. bylo pod nadvládou biskupů Turinských, z níŽ vymanilo se v sto- letí XI., načež stalo se svod. městem. Svo- bodu jeho zrušil r. 1115 Bedřich I. a vrátil je biskupovi Turinskému. R. 1551 zpustošili město Francouzi, r. 1562 připadlo Savojsku. Victor Emanuel povýšil je na vévodství. Zde v Santeně jest hrob Cavourův. Srv. Cibrario, Delle stone di Ch. (3. vvd., Turin, 1855). Ohiem [šiěr], přítok Mósy s pr. strany, vyvěrá nedaleko Arlonsu v Luxembursku gde sluje něm. Kom); protéká franc. dep. eurthe-et-Moselle, Meuse a Ardennes a ústí asi 7 km nad Sedanem. Délka 142, splavnost 10 km. Chiese [kjézej, přítok Oglia s levé strany; vyvěrá na jižnícn svazích skupiny AdameU- ské při záp. hranici Tyrolska, teče celkovým směrem jižním pěkným alpském údolím Val Buona, přestoupiv hranici ital. tvoři v prov. Brescii přímo při hranicích rakouských jezero Idro 10 km dl. slI km š., protéká dále údolím Sabbiá a vlévá se po toku 148 km pod Can- netem do Óglia. Ohleti [kjétij, hl. m. prov. t. jm. v dolní Itálii na navrší 325 m n. m. nedaleko ř. Pe- scary, 13 km od pobřeží Jaderského moře, na žel. trati Castellamare Adriatico-Řím adriati- cké sítě státních drah, sídlo arcibiskupa, pre- fekta, velitelství XIV. pěší divise a obchodní komory, má 10 kostelů, mezi nimi skvostnou kathedrálu, vystavěnou r. 1070 biskupem At- tem a obnovenou r. 1595 bisk. Samniatim, 12 klášterů, římský amiitheatr a chrám Dia- nin, pozůstatky hradu z doby normanské, lycejní gymnasium, technickou školu, semi- nář, norm. školu, 4 konservatoře, divadlo, hlavní voj. nemocnici a 12.273, iako obec 21.835 ob. ri881). Jsou zde prádelny vlny a hedvábí, tiskárny na sukno; výroba klobouků, skleněného zboží, sirek a obchod obilím, ví- nem a olejem. — Ch. jest z nejstarších měst italských; slulo ve starověku Tneate Marruci" norum a bylo z nejznamenitějších měst sabell- ských. Súčastnilo se válek samnitských a stalo se po druhé samnitské válce řím- ským r. 305 př. Kr. Později náleželo k říším Ostrogotské a Langobardské. Město Pipi- nem úplně zničené vystavěli znovu Normani v XI. stol. a učinili je hl. m. Abruzz. Později připadlo Ch. k Neapolsku. V Ch. založil r. 1555 papež Pavel V., tehdáž arcibiskup, řád Theatinů. « Provincie chietská, dříve Abruzzo Ci- ter i ore, hraničí na se v. s prov. Teramo, na záp. s Aquilou, na j. s Campobassem a na vých. s Jad. mořem. Při moři jest plochá ro- vma zvedající se k záp. a přecházející pak v území značné hornaté, vrcholící skupinou Majella (Monte Amaro 2795 m n. m.). Pro- vincii protékají četné pobřežní řek^Tt vléva- jící se do Jad. moře, z nichž větši jsou Pe- scara, Alento, Foro, Moro, Sangro, Sinello a Trigno. Podnebí horké, dešCů málo. Z uži- tečných nerostů vyskytují se mramor, asfalt a zemní vosk (ozokerit). Půda úrodná pouze v pobřežní rovině a údolích řek; pěstuji se pšenice (Vi) a kukuřice (Ví veškeré vzdělá- vané půdy), rýže, brambory, len, tabák, víno. Jinými plodinami hospodářskými jsou vlna, vosk a olej. Z dobytka chovají se vepři a ovce, tyto na svazích hor. Průmysl nepatrný omezuje se na továrny na sukno a výrobu rukavic a obuvi. Podél pobřeží vede traC žel. dráhy Bologna-Otranto. Provincie rozděluje se na 3 kraje (Ch., Lanciano a Vasto) a 26 okresů a má na 3092 Jbn* ve 120 obcích 348.320 ob. (1890). — Srv. L. Camarra.Dc Theate ant Marrucinorum metropoli (Řim, 1651, III sv.); G. Nicolino, Istoria della cittá di Ch. (Neapol, 1657); G. de Chiara, Origine e monumenti di citta di Ch. (Ch., 1857). Cliletla [Či-], město a městský okres ve státě Pueble republ. Mexické, 28 km sev. od Chiantly, na 1. bř. Ria Matamoros, při již. úpatí okrajového horstva vysoké planiny me- xické na silnici z Izucaru ao Tlancualpicanu, se 7313 ob. Oblévr^B [šievr], druhdy Servi a, město v arr. athském belg. prov. hennegavské, 21 Irm s.-z. od Monsu, při stoku Hunefy a Dendery, na trati Ath-St.-(jhislain belg. st dr. ; 2 kostely, pěkný. got. zámek, hrnčířství, prádelny bavL, pivovary, vinopalny, obchod s obilím, silné koňské trhy a 3383 ob. (1890). Nedaleko zří- ceniny starého zámeckého opatství C am- bro nu. Panství Chiěvreské bývalo majetkem pánů z Croi. Chlewlts: l)Ch. Georg Theodor Po- lic r on, architekt Švédskoňn^ý (*1815 vStok- holmu — t 1862 v Ábo). Vystudovav aka- demii štokholmskou, usadil se jako architekt v Abo. Z prací jeho jmenujeme plány měst Bioerneborgu a Nystadu, Nové divadlo a šlechtický palác v Helsingforsu. Zabýval se i malířstvím. 2) Ch. Poul, spis. dánský (* 1817 v Ko- dani — 1 1854 t.), obch. komptou*ista, za Šles- vické války Člen intendantury, později voj. ministerstva. Studoval frančinu a španělštinu. Pod vlivem franc. romanciérů sepsal romány: Chifflart — Chiftre. 173 Saahdes forholder det stg (1845); Fra Gaden (1847, 3. vyd. 1888V, Japhet der sóger $ig en Irofff (1852); divadelní kusy: Venskab og kjaer- Hghed (1847); Det kjedeíige Drama (1854), a s A. Řeckem vaudevilly: En hójere Dan- nelsesanstalt a For Alvor; s Kaalundem: En Fortid (1852), v nichŽ* vtipným slohem bičoval tehdejší konvenčni vzdělání a veřejnou mo- rálku. HKa, OhlIlUrt [šiflár] Francois Nicolas, malíř a ryjcc franc. (* 1825 v St. Omeru). Vzdélav se v Římě vynikl fantastickými malbami s my- šlénkou uratě vyjádřenou, smělou koncepci, jakož i elegantně načrtnutými skupinami ; vy- tvká se mu však, ie neprovádí svých prací cío detailů. Chválí se zvláště obrazy: Perikles u smrtelného lofe svého posledního dítěte \ vý- jevy z Fausta] Vítězný David) Romeo a yulie\ Podobizna V, Huga; z rytin: Vinobraní; Me- lancholie; Den odplaty; Perseus a Gorgóna; Pokušeni. Ohillén [šifra], franc, hadr, cár, tretka; v obchodě střižném zove se tak lehká, ba- vlněná látka, ne vzor kovaná, velmi měkká, hebká, pročež se ji užívá zvláště k hotovení zpodních části oděvu. Cniiffonnier [šifonjé], franc, hadrník ; ohlf- foimlére [-jěr], hadrnicc, pak prádelník, jar- mara, šicí stolek. Cnilll^ [šifrj, franc, pův. Číslice, cifra, pak značka, šifra, tajné písmo nebo zna- mení. Písmo to v nejjednodušších tvarech bylo známo již Židám, u Řeků zmiňuje se o něm Hérodot a Plutarch, rovněž Caesar a Augustus měli své tajné abecedy. Chiffro- vání předpokládá dechiffrování, t. j. pře- čtení ch-ry dle klíče nebo bez něho. Klíčem rozumí se tajný, smluvený způsob, dle něhož se písmo obyčejné přepisuje do písma chifTro- vého. Aby sč zatajila, pokud možno, methoda, dle níž je ch-ra psána, vkládají se do ní bez- významné značky nebo slova psaná písmem n echiffro váným ; také značky opaku, jež udá- vají řešiteli, že se chífifře má právě obrácené rozuměti, nebo značky ch-ru annuUuiící, jež znamenají, že jest poíize na oko zaslána, se vyškytají. Ch-ry rozdělují se na jednoduché písmenové, při nichž kaŽdé písmeno znaČí jiné, určité písmeno, a na slabiČné a slovní, hojně se vyskytující v diplomatické korre- spondenci. Ch-ry písmové sestavují se dvojím způsobem: 1. písmeno se nahrazuje jiným písmenem nebo číslicí, aniž mění místo a 2. písmena se přestavují. Prvý druh chiffer dělí se nejprve na ch-ry s jednoduchým klíčem, t. j. písmeni a obyč. písma odpovídá jiné písmeno nebo číslice v chifíTe. Do sku- piny těchto chiflfer náleží tajné písmo, jchoŽ užíval Caesar. Každé písmeno písma obyč. nahrazuje se v písmu Caesarově jiným; jest to tedy prostá záměna písmen. Rovněž jcclno- (luchá je ch-ra vokální. Sestavíme si abe- cedu zcela« libovolně do mřížky, jež jest na t, zv. základní čáře označena samohláskami ii, e, 1, o, w, a na čáře pomocné y, m, o, /, ď, a. Na př. Naučný Slovník přechiffrujeme takto: vyhledáme v mřížce písmeno m, které jest určeno v levo samohl. o, směrem vzhůru samohl. y; tedy n =^ oy, a = ie atd. a e i o u y I ; :; ::: r u o m t e a m 1 ú ď o ř kch h v P u • • 1 J X e e n dag ž s q á č y f r t b c ě z š ň oyteuyee yeiiuyeyuuooyoaua ^= Naučný Slovník. Aby se dechiffrování stížilo, lze samohlá- skovou ch-ru prokládati souhláskami nebo skupinami souhlásek, které jsou pro ni bez v^namu. Jiný druh těchto chiffer zdokonalil Klůber. Sestrojí se dvě kruhové desky, z nichž menši má rafiji, obě pak na obvodu v libovolném pořádku abecedu. Otočíme-li na některé písmeno větší desky rafiji s menší deskou, jest to písmeno počátkem nové abe- cedy, Chiffruie se tak, že se buď při každém písmeně obyc písma mění abeceda, neb aspoft při každém slově. Ch-ry se složeným klíčem jsou takové, jichž obyč. písmo se chiťfruje několika abe- cedami; písmeno a může tedy býti v chifíře označeno brzo písmenem d nebo /, x atd. Aby se stanovil pořad tajných abeced, smluví se iieslo a to buď určité slovo (vlastní jméno), nebo číslo ; kolik písmen nebo číslic v hesle, tolika abecedami se chiffruje. Sem patří přede- vším ch-ra Tritheimova, která záleží v tom, že se chiffruje dle řady abeced číslovaných při čáře pomocné, jcjicnž písmena jsou dia- gonálně sestavena. abcdefghiklm 1 b c d e f íí h i k 1. m n 2 c d e f R h « 1 k 1 ni n o :í d e f P h « i k 1 m n o P 4 e f B' h i k 1 m n o P r 5 f U h i k 1 ni n o P r S X, 6* R h i k 1 m n o P r s t ^• 7 h • 1 k 1 m n o P r s t u . 8 m 1 k 1 m n P r s t u v 9 k 1 m n o P r s t u v y 10 1 m n o P r s t u v y z atd. Bezpečnost Trithcimovy ch-ry roste tím více, čím více abeced se užívá; abeceda mění se dle smluveného pořádku buď při každém písmeně, nebo aspoň při každém slově ; na př. Ohlas písní ruských chiíTrovaný tak, ic se při každém slově mění abeceda směrem čáry pomocné a to na lichých místech, vy- padá: plrhdd\khfpvvpfmu. Ch-ra multiplikačni (ch. quané, ch. fii- déchiffrable), oblíbená ve Francii; pořídíme si podobnou tabulku alfabet, jakou sestavil Tritheim, jen že místo cifer pifi čáře pomocné napíšeme abecedu směrem s hora dolů. V pře- dešlé chifffe byl klíč číslico\'ý 1,3,5,9 ... 22., 174 Chigi. zde pak jest klíčem slovo; ostatně je po- chod týž. Depeše: Ohlas písní ruských Klič- Praha Praha PrahaPr gbmithetyk iott\tb Jí podobá se ch-ra Napoleona I ; ta- bulka s abecedami jest sestavena tak, že na dvé písmena pomocné řady připadá jedna abeceda na polovici rozdělená a Že první písmeno z řady pomocné označuje se v chifiŤe písmenem z druhě polovice abecedy. Tedy dle klíče / písmeno / = e a dle kličc e pí- smeno ď = ř. a a b c d e ť g h • 1 k 1 \ b c m a n o b c P r stu V y z y v d e f g h i k 1 d € u o p r s t u v y z m u r a b c d c f g h 1 k 1 f o P r s t u v y z m n s K a b c d e f g h • I k 1 r /' P r s t u v y z m x\ o p atd 1 Dt pcšc : Napoleon Bonaparte Klíč: LyonLyon LyonLyonL hiihrphgtdii ck\kay . Vedle duchaplné mcthody Krohnovy patří k ch-rám písmenkovým velmi jednoduchá a praktická ch-ra hrab. Gronfeída. Třeba při ní stanoviti přesné pořad a počet písmen v at>ecedč a pak míti v pamčti klíč, kterýmž ie zde řada číslic, jako při methodč Napo- leonové píšeme pod písmena depeše písmena klíče, tak zde píšeme cifry klíče. Chifíruje se tak. Že se místo písmene obyč. písma piš 2 písmeno o tolik míst v abecedě pozdější, kolik ukazuje číslice pod ním napsaná. Abeceda budiž: ťj, b, c, d, e,f, g, h, /, Ar, /, w, n, o, p, r, y, t, Depeše Gronfeldova chiffra Klíč. 18961896189 6189618 hba iign vkpfkihpm s f Sestavíme-li dle některé normy slova tak, aby určité slabiky jejich chiflrovaly depeši, nazýváme ch-ru takovou slabičnou. V di- plomatické korrespondenci, která tímto vyš- ším slohem píše, najdeme nyní téměř vý- hradně chiffrováni slovy, ba celými íra- scmi. Methoda sestavovati tyto depeše jest velmi jednoduchá. Zvolí se slovník toho ja- zyka, jímž se chce psáti, při čemž Jest nutno, aoy měl na stránce dva sloupce. Každé slovo depeše se vyhledá ve slovníku a místo něho píše se do ch-ry slovo z druhého sloupce, proti němu vytištěné. Mezi tato slova vklá- dají se frasc bezvýznamné a sestavují se tak na pohled zcela nevinné depeše. I na bílé kraje karet lze v určitém pořádku psáti písmena tajné depeše, jakož i ve mřížky; tu píšou se písmena buď v pořádku přiroze- ném, nebo shora dolů po způsobu čínského písma, nebo diagonálně a umluveným způso- bem se přepisuji. Zajímavá jest methoda bodová, zdokonalená Kircherem. abcdefghiklm ChiťTry 10. 13, 7, 9, 1, 20, 11, 5, 2, 14, 8, 3, n o p r s t u v y \ 19. 6, 21, 15, 4, 16, 12, 18, 22, 17, Depeše: Ráno v sedm hodin... Počíná se chiffrovati od smluvené písmeny v novinách, knize nebo dopise. Pod r je Číslo 15, což znamená, že od počátečného místa odčítáme 14 písmen a 15. označíme bodem, při a odčítáme 10 písmen od konečného bodu písmene r (15) a 10. písmenu zase označíme bodem atd. Jiný způsob: měřítkem 22 mm dlouhým odměříme na bílé niti 15 mm a in- koustem uděláme tečku (r), odtud 10 mm (a) a opět tečku, 19 mw (»), 6 mm (o) atd., až vychiffrujeme depeši. Konečně nutno uvésti ještě jeden druh chiflfer. Ustřihneme čtverec silnějšího papíru; na něm si nakreslíme síf, jejíž některá okénka vyřežeme. Do těchto prázdných okének vpi- sují se písmena depeše v poloze I. Potom otočíme čtverec o 90** v levo do pol. II. a píšeme znova 'do prázdných okének atd., až se vrátí do původní polohy. Rozumí se, že prázdná okénka nesměji přijíti na okénka již popsaná. i. IV. ^ W/^' rA '^'.O ''4///^ \M'^> I" ué ii - —I II. III. Depeše: »Přijedu rychlíkem ve dva- náct do Prahy. Anna«, tímto způsobem chifTrovaná vypadá: p p c r ř d h a v i a h j I n i k e á y a d n c c u t r m n y d v a o e Přepíšeme-li ji, bude zníti: Ppcrřdhaviah- jlnikcáyadnceutrmnydvaoe. Ze značné literatury uvádíme: Walter, ( hif- frier- und Telegraphicrsystem (1877); Fleiss- ner, Handbuch der Kryptographie (1881); Kerckhoffs, La Cryptographie militairc etc. (1883). Mks. Ohls^ [kidži] Agostino il Magnifico, slavný ital. bankéř a mecenáš umělců (* 1465 v Sieně — f 1520 v Římě). Bankéřstvím a dolováním ledku nabyl bohatství, z něhož mu plynul roční důchod 70.000 dukátů. Nesmr- telné jméno zjednaly mu však styky s vyni- kajícími umělci ital. Architekt B. Peruggi vy- stavěl pro něj známou villu farneskou v Římě, Chignon — Chihuahua. 175 kterou krásnými freskami ozdobili Raftacl a Soddoraa. Z rodu Ch-dv, jenž byl povýšen do stavu knížecího, vyšlo nékolik vynikajících mužů: Fabio, zvolený za papeže pode jmé- nem Alexandra VIL (1655—1667), a kardi- nálové Flavio I. (1657), Sigismondo (1663), Flavio II. (1753) a Flavio III. (1810—1885). Kardinál Flavio III. byl nejprve důstojníkem papežské gardy; vstoupiv do stavu kněžského byl povýšen za arcibiskupa, zastupoval papeže při korunovaci ruského cara Alexandra II. (1856) a řídil papežské nunciatury v Mnichově a v Paříži. Nyní je hlavou rodu Ch-ův Don Mario (* 1832). Od r. 1712 zastávali členové rodu toho úřad maršálka církve římské, při čemž přední jejich povinností bylo chrániti konklavc; r. 1852 dědictvím rozšířeno jejich původní jméno v Ch.-Albani. Mezi rozma- nitými nadacemi nábož.. literárními a umě- leckými, jež Ch-ové založili, vyniká Libreria Chigiana, založená od pap. Alexandra VII. a rozmnožovaná kardinály jeho rodu. Mimo knížectví Campagnano v Campagni a vévod- ství Ariccia jest majetkem tohoto rodu palác Chigi v Římě, velkolepá stavba na Corsu, již počal stavěti archit. Maderna dle plánů Jac. della Porta r. 1526 a dokončil v několika létech Felice della Graeca. Umění soustře- děno je mimo vestibul v prvním a druhém patře paláce. Sály jeho zdobí fresky »Tři Grácie*, několik antických soch a malby Cortony, Tiziana, Tintoretta, Ghirlandajc, Quida Keniho atd. Vedle této umělecké ga- lerie má velikou cenu knihovna se sbírkou drahocenných rukopisů, z nichž vynikají ru- kop. Dionysia z Halikarnassu, nádherný missál s miniaturami z r. 1450, sonetty T. Tassa, listy Mclanchthonovy a některé památky historické, týkající se míru Vestfálského a dějin Evropy v této době. Chignon [šiň6nj, franc, týl, šíje, vaz, pak žíhon, vrkoč vlasů zadních, jenž svinut byl v chumáč podoby, pytlovité a upevněn na lebce hřebenem. Účes ten, obvyklý již na dvoře Jindřicha III. franc. a obecně užívaný v XVIII. stol., vešel v módu zase v šcdesá- sátých létech našeho věku. Ohihnalma [čiua-]: 1) Ch., stát v sev.- vých. Části republiky Mexické; hraničí na sev. se státy Novým Mexikem a Texasem Spoj. Obcí sev.-amer., na vých. se státem Coahuilou, na j. s Durangem, na záp. se Sinaloou a So- norou. Tvoří většinou pustou vysokou ro- vinu, pokračování to náhorní roviny mexické, 1400—1600 m n. m. vys., ohraničenou na sz. Sierrou Madre (Los Fraleicitos 3000 m n. m.), která stupňovitě k vých. klesá, a na jz. Sier- rou Tarahumare (s vrcholky 2500 m n. m.) a Sierrou del Duranzo. V sev.-východ. části státu táhne se Sierra del Ferro a některé menší hřbety. Jihovýchod vyplňuje sníŽenina zv. Bolson de Mapimi, poušť s četnými peri- odickými lagunami, v níž hl. zdržují se loupe- ži ví Apačovc. Na záp. od této snížen iny stoupá půda a tvoří dobře zalesněné středohoří (Bufa de Cosihuiriachi 2380 m n. m.). Na záp. Rio dc Fuerte, Rio Mayo a Rio Yaqui tekou do zálivu Kalifornského. Rozvodí mezi Velkým a Atlantským okeánem nalézá se na vysoké rovině samé, takže říčky oblasti Velkého oke- ánu protékají horstvem v hlubokých roklích t. z v. Barrancas. Ostatní řeky dílem náležejí k úvodí Ria Grande del Nořte a tím k oblasti Atlantského okeánu, dílem ztrácejí se v step- ních jezerech. Tak jmenovitě skoro veškeré řeky sev. části Ch., z nichž větší jsou Rio San Miguet, ústící do Laguny de Guzmz^n, Rio Santa Maria, ústící do stejnojmenné la- guny, a Rio Ch., ústící do Laguny de Punta. Tyto řeky tekou vesměs celkovým směrem k sv. Rio Grande del Nořte, tvořící z velké části hranici státu proti Spoj. Obcím sev.- amer.; přijímá mimo jiné menší řeky největší řeku státu Rio de los Conchos (560 km) s četnými a značnými přítoky, jehož úvodí zaujímá celý jihozápad státu. Z větších jezer jsou mimo jmenované ještě Laguna de Joca a Laguna de Palomas. Podnebí celkem mírné a zdravé, na rovině stálé a suché s dobou dešťovou v červenci a srpnu; v horách na- proti tomu jsou značné protivy v teplotě. Z užitečných nerostů vyskytují se stříbro, zlato, měď, železo, olovo, cín, síra a ledek. I Těží se skoro výhradně jen stříbro, kterého má stát množství ohromné, hl. při vých. úpatí Sierry Madre a Sierry Tarahumare. Nejvydat- nější jsou doly Batopillillos, Jesus Maria, El Sarral a Sta Eulalia. Jindy bylo stříbrných dolů přes 80, nyní jich v čmnosti pouze 12 a těží se ročně asi 28.000 k^ stříbra. V některých dolech vyskytuje se stříbro v značném množ- ství ryzí. Orba a chov dobytka se velmi vzmá- hají, celkem hodí se stát spíše pro chov do- bytka. Pěstují se kukuřice, pšenice, ječmen, luštěniny, zvi. boby, anýz, na jihu bavlna, ovoce, zelenina a u města El raso na Rio Grande ve výši 1140 m n. m. výtečná vína. Chovají se koně, mezci, skot a ovce. Oby- vatel má Ch. na 228.946 km- 298.073 (1892), hlavně usedlých Indiánů zv. Tarumares, míru- milovných a do jisté míry civilisovaných, obý- vajících v hornaté části státu na záp. od hl. města. Dále jsou zde mestizové a něco málo bělochů. Na vých. a sev. kočují loupcživí a ukrutní Apačové a Komančové, živící se lo- vem; isou postrachem usedlého obyvatelstva okolního, jehož příbytky přepadávají a dran- cují. Státem probíhá od j. k sev. železnice, která u Paso del Nořte připojuje se k želez- niční síti Spoj. Obcí. Stát skládá se z 18 kan- tonů a 78 municipií. 2) Ch., hl. m. státu mexického, 1402 m n. m., na řece t. jm. a trati Aviles-El Paso, z nej- krásnějších měst mexických; pravidelně sta- věné, se širokými ulicemi a pěknými domy, obklopené rQžovými a oranžovými zahradami. Střed tvoří pěkné náměstí Plaza de Arraas s vodotryskem; město má budovu vládní, 7 kostelů a klášterů, z nichž hlavní kostel, vystavěný r. 1717—89, jest z největších a nej- skvostnějších v Mexiku, bývalou jesuitskou kollej sv. Františka, před níž postaven pomník povstalců Hidalga, Allcnda ajimeneza, kteříž zde od Španělů byli zastřeleni, dále právnickou 176 Chicha — Chilandarec. školu, seminář, mincovnu, nemocnici, veliký vodovod pro zásobení města pitnou vodou a asi 25.000 ob. (1890). Ch. jest hlavním trži- štěm pro zlato a stříbro celého státu. Město bylo zal. r. 1691, bývalo sídlem generálního špan. velitele vnitrozemských provincií a mělo prý tou dobou 76.000 ob. Ohioha [čiča] neb chica [čika], v jižní a stř. Americe, kysáním upravené opojné ná- poje z kukuřice, palem a j. rostlin v teplé Americe. Vký. * Chlohen-Itza [čičen-ica], t. j. studna' icy, jedna z nejvelkolepějších zřícenin majškého města, ve vých. části mexického státu Yuca- tanu, 50 km jz. od Valladolidu, na jih od sil- nice do Izamalu. Jméno odnáší se k rybnikQm zv. >sonatos«, položeným mezi příkrými stě- nami skalními, 16 — 32 m hl. Zde bylo středisko kultu božstev deŠtě. Nastala-li větší sucha, obětovány bohům deště drahé kameny a dítky, které shazovány byly s chrámku na skále do rybníka. Veškerý komplex zříce- nin má 3*2 km v obvodu. Nejznamenitější ze zdejších staveb jsou t. zv. dfim guvernérův, 104*6 m dlouhý, 12' 7 m šir. a 10 m vys., stavba zvaná Chichanchob nebo vězení, dům staré ženy, dům želvy, dům , hlemýždě, dům trpaslíků, dům holubi a j. Účel tudov není s dostatek vyšetřen. Ve zříceninách těch zkoumali a o nich psali zvi. Desiré Charnay, Stephcns a Seeler. OhioheBter [čičestr], hl. m. angl. hrabství sussexského, 28 km vsv. od Portsmouthu v ro- vině ijři ř. Lavantu nedaleko již. břehů Anglie, jest sídlem biskupa, má široké výstavné ulice, hradby proměněné v promenády 2*4 km dl., krásnou kathedrálu sv. Petra v ranné angl. gotice z let 1114—1336, jediný to pětilodní kostel v Anglii, s krásnými malbami na skle, věží 91 m vys. a podobiznami angl. králů od dobytí Anglie až po Jiřího I. a biskupů až po dobu reformační, biskupský palác s krásnou zahradou, bohoslovecký a uČit. seminář, filo- sofickou společnost s museem, St. Mary's Hospital z XII. stol, pivovary, koželužny, velké trhy na obilí, obchod se solí, malý pří- stav 3*2 km jz. od města, rybolov a 7842 ob. (1891). V okolí nalézají se velmi četné římské starožitnosti, hl. mosaiky, mince, pak votivní chrám Neptuna a Minervy. Ch. jest z nejstar- ších měst Anglie, položené na místě římské stanice Regnum. V V. stol. zbořil je saský král EUa, avšak jeho syn Cissa^ město opět vystavěl a učinil je pod jménem Cissae Castrum svojí residencí. Poblíž jest Goodword Park se zámkem vévody z Richmondu. Chlohimekove viz Čičimekové. Ohljané, obyvatelstvo ostrova Ch i os (v. t.). van der Cbijs |chajs] Peter Otto, numis- matik holi. (♦ 1802 v Delftu — f 1867). Byl amanucnsem starožitnického kabinetu v Lcjdé, později prof. a ředit. univ. kabinetu mincí. Za- ložil a redigoval (1838—43) numismatický ča- sopis a proslavil se zvláště spisem o holland. mincích od nejstarších dob do r. 1576, jenž byl poctěn velkou zlatou mcdaillí (I. vyd. 1846, II. dopl. wd. 1866). Chilambaran [či-], Chidambaran, místo v jižním distriktu arcotském presidentství ma- draského britské Vých. Indie, nedaleko po- břeží jižně od Pondichéry, s 15.519 ob. Ch. jest po celé jižní Indii proslavené místo pout- nické s velkolepou pagodoíi s 936 sloup^r* zasvěcenou Šívovi a jeho manželce Parvati. Chilaadar, jeden z hlavních klášterů na hoře Athonské. Viz Athos, Chilaad&reo Sáva (vlastně Slavíbor Breůer), mnich kláštera chilandarského a spi- sovatel, narozen v Kutné Hoře r. 1837 z rodiny továrnické. Vyučování, kterého nabyl ve ško- lách, bylo německé, a to nejprve v K. Hoře, pak od r. 1850 v Praze 2 léta na nižší reálce Týnské a rok na něm. vyšŠí reálce. Určen byv k hospodářství polnímu, cvičil se nejprve 2 léta prakticky na velkostatku Filipově u Čá- slavě, navštěvoval pak 1 rok rolnickou školu v Libverdě, r. 1857 Šel do hospodářské praxe v Slaném, pak k svému ujci Fr. Herlthovi, kterýž se zakoupil v Uniatyčích u Drohobyčc v Haliči. Tam od maloruslcého lidu a od pol- ské intelligence přiučil se oběma jazykům té země, tam také přišly mu do rukou první knihy vegetariánské. Z HahČe vrátil se r. 1861 do vlasti, proměněn v uvědomělého Slovana; od dětství až do té doby hltal do sebe knihy německé, od té doby čítal nejvíce knihv a časopisy české. Jest hlava filosofická. V Ce- chách najal si Včelní Hrádek u Jílového. Po 2 létech usadil se na otcově dvorci ve svém rodišti. K vedlejšímu zaměstnání vymohl si dovolení, urovnati mě.stský archiv kutnohor- ský, což během 3 let částečně provedl, jme- novitě zkatalogisoval listiny do r. 1600. Po smrti otcově r. 1866 nabyv větŠí samostat- nosti, umínil si oddati se provádění svých filanthropických myšlének. Za tím účelem ce- stoval r. 1867 po Švýcařích, ohledávaje tamejší ústavy pro mládež zpustlou a osiřelou. Doma v Kutné Hoře potom přijal k sobě 4 hochy a 1 děvče na vychování; že však poloha u vět- šího města zdála se jeho plánům býti méně výhodnou, přestěhoval se s nimi do krajiny hornatější na Modlctín, kdež najal si něco pole od velkostatku malcčského. Zůstal tam dvě léta. Touže stále po větší osamělosti, najal sobě pole v Dobré Vodě mezi lesy u Světlé nad Sázavou, kdež dále vychovával opuštěné děti, chtěje s nimi založiti osadu vegetariánskou. Z dětí prvotně přijatých dva chlapci utekli, nejstaršího dal na řemeslo a dívku do služby; z prvních chovanců zbýval mu jen jeden chlapec, k němuž přibral dva hochy šestileté. S těmi 3 chovanci strávil v Dobré Vodě 7 let. Když pak r. 1877 úpad- kem sv^ch bratrů přišel o větší díl svého dědictví, rozhodl se vystěhovati se z Čech a v Srbsku vyhledávati dosažení svých ideálů. Usadil se r. 1878 se svými třemi chovanci v Kostolci nad Dunajem, kdo začal hospo- dařiti na pozemcích krajana Všctečky, majet- níka uhelných dolů, ale již r. 1879 přestěhoval se dále na jih do Lcskovcc. Česká vegeta- riánská osada byla vŠak na obou místech pro- následována zimnicí a prese všechny zásady Chil-at — Childerich. 177 vegetariánské a hydropathické musela užívati chininu; otec (jakž chlapci říkali svému vy- chovateli) zmalátnél a zatoužil po dokonalém tělesném i duševním odpočinku v podnebí ▼lídnějiím. Tak připadl na horu Athonskou. V Červnu 1881 všichni 4 vystéhovalci Čeští byli přijati do kláštera Chilandarského, jehož bratrstvo skládá se nyní vétšinou z Bulharů. Slavibor Brcůer učinil řeholní slib r. 1882, při čemž obdržel klášterské jméno Sáva. Cho- vanci jeho byli připouštěni k slibům mnišským později, když dosáhli věku 20 let. Sáva žije jíž 15 let mezi mnichy slovanskými, osvojil si jazyk církevně slov;fmský, srbský, bulhar- ský i ruský. V klášteře jako mnich (laik) ko- nal rozmanité služby, jež mu byly ukládány (při sýpce a mlýně, u přístavu a j.), až r. 1895 mu byl svěřen úkol, aby do pořádku přivedl knihovnu klášterskou; v tom úřadě kromě katalogu pro potřebu domácí učinil popis slovanských rukopisů a starotisků, chovaných v knihovně chilandarské, jenž se tiskne ve Věstníku Kr. č. společnosti nauk 1896 č. VI. Psal do časopisů vegetariánských v Němcích vycházejících. Časopis » Vesmír* přinesl od něho několik článků o rostlinstvě athonském. Od r. 1884 uveřejňuje v »Osvétě« obrázky ze života klášterského, popisy a historické zprávv z Athonu, a to pode jménem Sáva Ch. Monografii kláštera Chilandarského od něho sestavenou převedl krajan Raušar na jazyk srbský a vjrdal v Bělehradě r. 1894. Tamže vyjíti má jiný spis, jejŽ Ch. chystá k 700letému jubileu založeni Chilandara. Ži- vota veřejného vzdaloval se vždv* také pro chybnou výřeČnost. Král srbský Alexandr při návštěvě své v Chilandařc r. 1896 udělil Sa- vovi řád sv. Sávy. A. Filipi v » Poslu z Budčc« 1893 č. 51 — 52 uveřejnil podobiznu a životo- pis: »Sava Chilandarec. Osudy českého filan- thropa.« Klk. OhU-At viz Chal-at. OhUd [čajldj: 1) sir Ch. Josiah (* 1630 v Lond. — 1 1699), obchodník a nejlepší starší angl. spisovatel o obchodu a národ, hospodář- ství. Koupí akcií Východo-indické spol. nabyv značného jmění stal se členem iejího před- sednictva a r. 1678 povýšen byv do stavu ba- ronského, zaujal v ní místo guvernéra. Pod- plácením, změnou polit, smýšlení a obratným vystupováním u dvora stal se všemocným pánem Vých.-ind. spol. Jeho přední dílo vyšlo nejprve pod názvem Brief Obseivations con- cerning Trade and Ihe Interest of Money (1668), jenž v pozdějších vydáních změněn v New Discourse of Trade. Anonymně vydal několik brošur na obranu obchod, spojení šVých. Indií. 2) Ch. Lydia Maria, spisovatelka amcr. (* 1802 v Madfordu ve Mass. — f 1880 v Way- iandu t.), provdala se r. 1828 za právníka Da- vida Leea Ch-a; psala povídky i spisy filan- thropicky i humanitně vzdělav., hlavně snažíc se o zlepšení postavení ženského a odstranění otroctví. Přední její práce jsou: Hobomok, an Indián story (1824); The Rebeh of the Rev»- httion (1825); hfothevs bcok (1831); The ^irVs omi book (1832); History oj the condition of women in ali ages and nations (1845); Biogra- phies of good wives (1846); An appeal in běhal f ofthat class ofAmericans called Afrícans (1831) ; Lettersfrom New York (1843); Philothea, klas- sická romance z dob Periklea a Aspasie, přední z jejích novell (1836); Life of Isaac T. Hopper (1853); Frogress of reltgious ideas through suc- cessive ages (1855, nové vydání 1870, 3 sv.); Looking towards sunset (1864); The romance ofthe Republic (1867); Aspirations of the y\orld (1878); Letters of L. M. Ch. vyšly 1882 v Bo- stone (nové vyd. 1891) se Životopisem Whit- tierovým. 8) Ch. Francis James, liter, dějepisec amer., přední znatel anglické poesie lidové Í1825 v Bostonu Mass.), studoval na kolleji arwardově, kdež jmenován r. 1851 prof. rhé- toriky, r. 1876 angl. literatury. Uveřejnil Col- lection of engliih and scottish ballads (Boston, 1861, 8 sv.), kde podal jen jednu nch versi, jež později přepracoval a po příkladě Grundt- vigově doplnil všemi versemi v The english and scottish popular ballads (1884—91, 8 Sv.). Jiné práce jeho jsou: Four old plays (1848); Foems ofsorrowand comfort (1865), jimiž zjed- nal si slušné jméno jako básník; Obserpationt on the language of Chaucer and Gower^ po- zoruhodné dílo a směrodatné v badání chau- cerovském (1862 a 1866 v Memoirs of the Am. Acad., new series 8, 9) a j. Childe nebo ohylde [čajld], angl., druhdy příjmení nejstaršího svnka šlechtického, který posud nevstoupil v šlechtictvi svého otce. Childeberi, jméno tří králů franckých z rodu Merovcova: 1) Ch. L, syn Chlodvikal., panoval po smrti otcově nad Paříží a okolím (511—558), ke kterému po smrti Chnodoma- rově r. 524 připojil čásf údělu téhoŽ. Poraziv a zabiv švakra svého, visigotského krále Ama- laricha, napadl burgundského krále Godomara, porazil ho r. 532 u Autunu a rozšířil moc svou nad částí území Godomarova a skoro až po Pyrcneje. Zemřel bezdětck. 2) Ch. II. (575—596), syn Sigiberta I., byl po zavražděni otcově od Gundobalda, náčel- níka austrasské šlechty, matce unesen a vystu- poval, byv od Childericha získán, proti strýci svému Guntramu burgundskému, až 28. list. 587 zavřel s ním smlouvu o vzájemném nástup- nictví jednoho po smrti druhého. Guntram zemřel r. 593 a Ch. ujal se Burgundu, dosadil Tassila za vévodu bavorského a podporoval papeže Řehoře Vel. v jeho snahách o šíření křesťanství v Anglii. 8) Ch. III. (673—691), syn Theodoricha III., pouhý stín krále, za něhož vládl májordomus Pipin prostřední. Chiiderloh (Hilderich), jméno 3 králů franckých z rodu Meroveova: 1) Ch. I. (457 až 481), syn Merovea a otec Chlodvika, vládl nade dvěma župami salických Franků, sídle v Tournaii na Šeldé. Byl sice pohanem, ale podporoval Římany a nepronásledoval kře- sťanů. Pojal za chof Basinu, dle pověsti man- želku di^rynského panovníka Bisina, která buď dobrovolně k němu se utekla, neb od ného byla unesena; Basina povila mu Chlodvika 178 Childers — Chile. Hrob Ch-ův byl r. 1653 v Tournaii objeven a nalezeny v ném mnohé památky, zvláště kus král. pláště zlatými hvězdami posetého. 2) Ch. II., král austrasský (660—673), syn Chlodvika II., pod majordomem Vulfsaldem, byl r. 670 po smrti Cnlotara IIL povolán též za krále nad Neustrii a Burgundem, ale r. 673 byl i s manželkou svou od Vulfsalda zavražděn. 3) Ch III. (743—751) byl po smrti Karla Martella od synů jeho Karlomana a Pipina povýšen na trůn francký; v jakém příbuzen- ském svazku byl s rodem Meroveovým, není zjištěno. Pipin užíval ho jako pláště proti sobě nepřátelské šlechtě až do listopadu 751, kdy na sněme v Soissonu konaném se svo- lením papeže Zachariáše byl Ch. sesazen a zavřen do kláštera St. Bertina. Byl to poslední král z rodu Merovcova. Childers [čildrs| Robert César, vyni- kající znatel buddhismu (♦ 1838 — f 1876). Studoval v Oxfordu a r. 1860 odešel jakožto sekretář guvernérův na Ceylon, kdež od do- morodců naučil se jazyku páli. Vrátiv se do Anglie stal se úředníkem při knihovně India Ofiňce a r. 1873 prof. buddhistické literatury na University College v Londýně. Vydal více textů v dial. páli s překladem a důležitý Dictio^ nary of the Pali language (1875) ; mluvnice té- hož jazyka, v rukopise hotová, nebyla vydána. Chile, Chili |či-|, republika jihoamerická na tichomořském pobřeží mezi 17^ 47' až 55^ 59' j. š. a 67'* 46' až 75* 45' z. d., hraničí na sev. s republikou Peru, na vých. s Bolivií a Argentinou, na j. a záp. s Tichým ok. a za- bírá 753.216 km^ (dle planimctr. měření ústavu Perthesova 776.000 hn^). Dle úmluv s Argen- tinou (1881), Bolivií (1884) a Peru (1883) sta- noveno, že vých. hranici chilskou tvořiti má hlavní hřbet Andský, ale ukázalo se, že na území patagonském předěl vodní netvoří hlav. pásmo andské; proto kommissc obou států r. 1886 stanovila, aby nejjižnější díl Patagonie od 52° j. š. a záp. čásf Ohnivé Země po 6S^ 34' z. d. s ostrovy Hoste, Navarinem. Wollasto- nem, Hoornem, konečně celá úžina Magel- hSesova připadly k Ch., ostatek k Argcntmč. Posléze patří k Ch. v Tichém ok. souostroví Juan Fernandez, ostrov Velkonoční a ostrovy San Felix i San Ambrosio. Ch. tedy tvoří úzký pruh pobřeží tichomořského, jenž při ohromné délce (4297 km od s. k j.) jen v prov. Anto- fagaste má něco přes 400 km šířky, jinak do- sahuje jen 140 km, někde jen 110 km. Jméno Ch. pochází z jazyka kcsujského a značí sníh, mráz a název Chili mapu (studená země) byl již u starých Peruánů obvyklý. Název »Nová Estremadura«, jejž zemi dal r. 1540 Pcdro Valdivia, se neudržel. Pobřeží na sev. a ve středu republiky jest jednotvárné bez značných zářezů mořských. Odnože pobřežních hor tvoří sice dosti mysů a výběžků, ba tu a tam i drobné ostrůvky, avšak tyto nezabíhají daleko do moře a na- skdkem toho přístavy prostranné a dobře chráněné jsou na tomto pomoří vzácností. Naproti tomu od 41"^ 44' j. š. aŽ po mys Hoorn- ský mění se ráz pobřeží úplně; úzké, fjordo- vité choboty vnikají hluboko do země a řada úzkých průlivů (Ancudský, Corcovadský, Mo- raledský, Messierský a j.) odděluje od pevniny nesčetné ostrovy (přes 3000), kdežto z pev- niny zase mezi 46* a 47" j. š. mohutný polo- ostrov Taytao do moře vybíhá. Z ostrovů těch rozsáhlostí vynikají Chiloe, souostroví Guay- tecas, Chonoské ostrovy, Campana, Wel- Hngton, Hannover, souostroví královny Ade- laidy. Sta Ines a Ohnivá Země. Horopisné poměry chilské jsou po- měrně jednoduché. Mohutné pásmo jihoamer. Kordiller (Andu) lemuje vých. hranici po celé délce její a zabírá jen svou velehorskou částí téměř třetinu republiky, dodávajíc tím celé zemi rázu hornatiny. K tomuto hlav. pásmu, jehož geologické složeni ukazuje, že teprve v době kaenozoické bylo k nvnějŠí výši zdvi- ženo, druží se v nevelké vzdálenosti od moře pásmo druhé, skoro rovnoběžné s pásmem andským od sev. k jihu a zvané Přímořskou Kordillerou, kteráž, ačkoli geolog, složením daleko jest starší Andu, nemůže jim vyrovnati se ani výškou ni rozsáhlostí. Mezi těmito pásmy pomezí chilské na záp. i vých. po celé jeho délce provázejícími rozkládá se podélná vpád- lina tu užší tu Širší, na níŽ sice pozorovati lze nejrozmanitější přechody od úplné nížiny až ku členité kopčině, která však přes to jeví celkem dvojí sklon: jeden od vých. k záp., druhý od sev. k jihu; arci netvoří vpadlina ta jednotné nepřetržité údolí, nýbrž příčnými odnožemi a poledníkovým pohořím mezi 32** a 35" j. š. (Cordillera del medio) jest vše- lijak rozčleněna. Jádrem pohoří Andského jest nejvyšší téměř jihoamer. Aconcagua (6970 iw), jež sice leží již na půdě argentinské, ale jest 1 v Andech chilských důležitým mezníkem, neboC na jih a na sev. odtud velehorám těm na výšce ubývá. Na jihu až po 39® j. š. má hřbet ještč prům. výšku 2500—3000 wi a jen zřídka objevují se temena vyšší 4000 w, mezi nimiž sněžný kužel sopky Villa Rica nejvýše se povznáší (4875 m); dále na jih klesají Andy víc a více, nedostupujíce již ani 2000 m, na 53* 30' j. š. v úžině MagelhSesově klesají i pod hladinu mořskou a na jižní straně její na Ohnivé Zemi nejvyšší temena, Monte de Sar- miento a M. Darwin, zdvihají se jen do 2073 m a 2134 m. Na sev. od Aconcague klesají Andy mnohem volněji, udržujíce stále výšku hřbetu na 4000 w, na němŽ pnou se obrovské vrcholy (Llullaillaco 6173 m, Mcrcedario 6798 m, Ra- mada 6347 m, Tupungato 6526 m). Přímoř- ská Kordillcra sev. od 33® j. š. má průměrnou výšku 2000 m a tvoří zvláště v prov. Atacamě a Antofagasté souvislé pásmo, dále však na jih splývá mnohdy s odnožemi andskými. Asi v téže zcmtp. šířce, co leží Aconcagua, do- stupuje také přímořské pásmo největší své výše v Cerro del Tajo (2315 m) a odtud na jih klesá stále, až naproti ostrovu Chiloe po- jednou souvislost jeho jest přcrvána; nicméně , četné ostrovy na jihu zřetelně se jeví jako pokračování jeho. Tam také u Pucrta Montt ustává podélné údolí chilské jevíc se jen v řadě zmíněných již průlivů mořských. Jest přiro- Chile. 179 zeno. Že při neobyčejné výšce hřbetu and- sUého také průsmyky přes pohoří toto vedoucí jsou neobyčejně vysoké; tak na severu prů- smyk San Francisco mezi Atacamou a Cata- markou dosahuje 4870 m, Abra dcl Tolar 4320 m, Tacora 4180 m, dále Uspalatta čili Cumbre 3900 wi, Portillo del Azuťrc 3645 m, Portillo dc Valle Hcrmoso 4110 m, Portillo de Pcňa Negra 4078 wi, Portillo de Comc Caballos 4350 m, Quebrada della Barranca Blanca 4462 m. Od Planchonskchó průsmyku (3048 m) na jih výše ubývá, tak že na př. Boquete de Perez Rosalcsmá již jen 836 m. Co se týče pomčríi ge o 1 o g i c k ý ch, jeví se nejstarší částí chilsko u býti Přímořské pásmo, skládající se převahcu z krystallických břidlic, ruly a svoru (prorva- ných na sev. hojné též žulou a porfyre n), kteréžto horniny od Ria Camarones možno sledovati dále na jih i po ostrovech Chiloe, Madre, Cambridge a Wellingtonu až do sou- sedství úžiny MagelhSesovy. Po tomto nej- starším zdvižení půdy nad hladinu okeánu následovalo druhé, jevící se ve hřbetech labra- doritových a hypersthenových, majících smér převahou od záp. k vých., načež třetí, nej- mocnější zdvižení ve směru poledníkovém vybudovalo obrovské pásmo andské. Beze zření k jednotlivým částem na j., kde se vy- skytují prahory, jsou Andy mnohem mladší než přímořská Kordillera, složeny jsouce nej- více z usazenin doby palaeozoické, meso- zoické a kaenozoické, jakkoli u některých dílů nelze dosud stanoviti, kterému období geologickému původ jejich náleží; jsou to hlavně pásma, jež petrograficky nelze téměř rozeznati od silurských a devonských hlini- tých břidlic a hornin drobových, které však nezdají se býti starší doby permské. Vyvře- liny dioritové a diabasové způsobily četné poruchy ve zvrstvení i různé změny ve fysi- kálním a lučebním složení těchto usazenin, v nichž následkem toho vyskytují se hojně porfyry, různé odrůdy křemene, zelenokam aj. Z útvarů mesozoických hojně zastoupeny jsou vrstvy jurské, jež z nížiny daleko odtud se prostírají. Usazeniny křídové a třetihorni, jež nejsou tu od sebe ostře odděleny, nýbrž jako v Sev. Americe navzájem do sebe pře- cházejí, vystupují hlavně v končinách pří- mořských; již. od Valparaisa třetihorní pohoří vzniklo v zálivech krystallických břidlic a ob- sahuje bohatá ložiska hnědouhelná. K mlad- ším útvarům třetihorním počítati sluší jemno- zmný, žlutohnědý pískovec zvaný cangaffua, jenž v jižních provinciích hojně jest rozšířen. Mladší vyvřeliny pokrývají rozsáhlá prostran- ství zejména ve hlavním pásmě andském a zastoupeny jsou nejvíce trachytem, v Pata- gonii čedičem, kdežto znělec dosud zjištěn na vých. svahu Descabezada. Konečně dilu- viální a alluviální náplavy objevují se na mno- hých místech v podélném údolí chilském a skoro po celém pobřeží do výše 50 m n. m. Sopečná činnost jeví se v Ch. podnes měrou značnou. K sopkám ještě podnes určitě čin- ným počítati jest: vulkán Atacamský (napo- sledy činný r. 1877), San José (1881), Tingui- ririca s horkými solfatarami, Peteroa (1762\ Cerro azul u Descabezada (184 7), Chillan (1864), Antuco (1845), Imperiál (1864), Villa Rica a Osorno. Svědkem neutuchlé činnosti sopečné jsou též četné solfatary a horké prameny. Také zemětřesením bývá Ch. zhusta navště- vováno a obyvatelé dělí je v mírná (iemblores) a prudká (terremotos); tak r. 1633 zničeno Ca- relmapu na Chiloe, r. 1647 zpustošeno Sant< iago, r. 1730 a 1751 způsobilo zemětřesení s mořským přívaleřn hrozné spousty ve Val- paraisu a starém Concepcionu, r. 1822 posti- ženo opět krutě Valparaiso a r. 1835 zničena velká čásť nového Concepcionu. Vodopisně náleží Ch. veskrze k oblasti Tichého okeánu a jest hojně obdařeno vo- dami stojatými i běhutými, třeba sev. končiny trpěly velikým nedostatkem vody. Poněvadž předěl vodní nachází se blízko u pobřeží moř- ského, nemohla se v Ch. vyvinouti velká sou- řičí a proto také řeky jsou veskrze krátké, mívají dravý tok a jen některé nad ústím jsou poněkud splavny; při ústí tvoří z ná- plavu svého z pravidla písčité hráze plavbě na velkou závadu. Sev. od 27® j. š. málo která řeka dostihuje moře, zanikajíc v pisku po krát- kém toku (R. Camarones, Pisagua, Loa),> u ji- ných zase veškera voda spotřebuje se k umě- lému zavlažování (R. Copiapó). Také hojnost vody v řekách bývá rozdílná dle roční doby; největší stav pozoruje se v zimě, po druhé uprostřed léta, kdy sníh na horách taje, nej- menší vykazuje doba jarní a podzim. Největší řekou země jest Biobio (370 km dl.) s četnými pobočkami, vedle něho pak značnější jsou (od s. k j.): Huasco. Elqui, Aconcagua, Maipó, Rapel, Maule Imperiál (Cauten), Tolten, Val- divia čili Calle, Bueno a Maullin. Četná jezera rozptýlena jsou po celé zemi na úbočích and- ských i v údolích. Na sev. jsou to nejvíce solnaté laguny {salhtas^ salares), jako Atacama, Punta Negra a Ascotan, ve středu země a na jihu většinou horská jezera; z těchto vy- nikají Lag dcl Inca (v průsm. Uspallatském), Maule, Lacar, Todos los Santos, Huchueltui či Gualletue, Villa Rica, souvisící svým od- tokem s jezery Calafquenem, Panguipulli a Rifiihue, dále Rančo, Puyehne (Futa Cullen), Rupanco, Taguatagua a Llanguihuc, ze všech největší. Podnebí při veliké zeměpisné šířce a ohromných rozdílech v kolmém rozčlenění jest přirozeně velmi rozmanité. Snčžnc hřbety Andu zarážejí horké větry z pamp vanoucí (pamperos) a působí spolu s mořem na pod- nebí chilské tak, že toto ie prosto všech ne- příjemných extrémů a platí za příjemné a zdravé. Sev. od ostrova Chiloe v krajinách přímořských nepadá sníh skoro nikdy, ba i na úpatí andském v zimě led přes noc vzniklý nevzdoruje jitřnímu slunci. Kraje sev. polohou svou jsou přirozeně teplejší zvláště v létě, zima však neukazuje velkých rozdílů a teprve jižně od Chiloe zůstává sníh po týdny ležeti. Průměrná teplota čelnějších míst v jednotlivých dobách ročních je ná- sledující (C): 180 Chile. Zjara v létě Na podzim Vzimi Copiapó . . . 171 . 22-6 . 171 . . 13 Vaiparaiso . .13 . 166 . 13-7 . . 11-4 Santiago . .13 . 18-4 . 12-6 . . 73 Concepcion .14-3 . 18-7 . 13-6 . . 9-2 Valdivia . . . 10*8 . 14-7 . 11-2 . . 71 Punta Arcnas 8*1 . 10-9 . 7 . . 2-7 Jaro počíná v září, podzim v březnu ; setí trvá od května do srpna, žně od ledna do března. Největší protivy jeví se v Ch. co do rozdě- lení deště; kdežto v Atacamě jest déšť zjevem skoro neznámým a v Coquimbu znají nejvýše 8 deštivé dny do roka, vykazují střední pro- vincie jii 57 deštivých dní a to skoro jen v zimních měsících (ostatně je ovzduší velmi čisté a jasné), za to však jih (od 35' j. š.) má takové množství srážek, jaké mimo tropy jest vzácností; jenom nejjižnější kraje jeví opět menší srážky. Postup od sev. k j. jeví se ná- sledovně: Copiapó 8 mniy La Serena 40 mm, Vaiparaiso 340 mm, Santiago 360 mm, Talca 500 mm, Valdivia 2930 mm, Corral 2530 mm, Puerto Montt 2450 mm, Ancud 3400 mm, na- proti tomu Punta Arenas jen 570 wiw. Na sev. JSOU deště zimní a skrovné, ve středu bohatší deště rovnoměrněji rozložené, na jihu hojné deště po celý rok. Bouřky jsou zjevem vzác- ným a v Santiagu bojí se jich tak jako země- třesení. Z této nerovnoměrnosti srážek dlužno si vysvětliti také výšku sněžné čáry v Andech; Icžíť na s. nad míru vysoko (5300 m), na 27® 30' j. š. ve výši 4500 m, v provincii Santiago 3500 m, u sopky Antuka 2000 m, na Osomu 1460 m, při úžině MagelhSesově (53* i. š.) 800 m; zde pokrývají hory mohutné ledovce a zasahují místy až do moře. Co se týče větrů, převlá- dají z jara a v létě mezi 25® — 45* i. š. suché a poměrně chladné větry jižní a jihozápadní, v zimě a na podzim větry sev. a sev.-záp., jež přinášejí deště subtropické; pásmo od 45^* na i. má skoro stálé větry sev.-záp. Na pobřeží střídají se v létě s velkou pravidel- ností větry vanoucí od moře do vnitrozemí a naopak. Bouře nejsou vzácností a zejména sev.-záp. bouře zimní způsobují na pobřeží T)hromné spousty; také bouře v Andech jsou pověstný svou prudkostí. Podle těchto po- měrů podnebn^ch dělí se Ch. zhusta na 4 díly: 1. pásmo hornické na sev. mezi 18° — 27°j. s., 2. pásmo hornické a rolnické mezi 27'— 33° j. š., 3. pásmo rolnické po 43° 30' j. š. a 4. pásmo lesní až po jižní /hranicí. Epidemie jsou v Ch. skoro neznámy, jen neštovice časem se obje- vují. Žlutá zimnice pronikla dosud jen po Iquique, cholera r. 1886—87 poprvé překročila Andy. Ve vnitrozemí značné kolísání teploty denní a noční způsobuje zhusta ochuravění ústrojí dýchacích a průjmy. Nerostné bohatství chilské jest zname- nité. Chováť země mimo drahé kovy (hojně stříbra, zlata poskrovnu) ložiska olova, mědi, kobaltu, niklu, rtuti, boraxu, železa, mimo to v dolech na uhlí černé i hnědé, v pánvích chilského Icdku, vrstvách guana a ložiskách síry i soli kamenné spočívá ohromné bohat- ství, dílem dosud nedotčené. Zvláštním úka- zem jest nedostatek vápna, za to však hoj- nější jsou ložiska sádry. Posléze zmínky za- sluhují četné minerální prameny (alkalické, sirnaté, železité), které zhusta obsahují volnou kyselinu uhličitou a z nichž mnohé slynou jako zřídla léčivá, na př. prameny u Chiílanu. Cauquénes a Coliny. p. Květena. První velká květena vydaná ve velkém díle Gayově má 2200 druhů, úplnější seznam vydal Filippi (Cat. 1881), v němž však asi jest mnoho dublet a nejistých; uvádí se v něm 5066 druhů jevnosnubných, 218 kapradí (2 chary). Květena má převahou ráz mírný, v horách antarktický (v sev. přímoří vysky- tují se však ještě tropické formy) a obsa- huje 397 trav (39 dr. rodu Póa, 38 Agrostis), 159 Cyperaceí (60 dr. r. Carex), 1 Typhu (svě- tovou angustifolia), jen tři palmy a 2 Resti- acee, 38 Junceí (i naše Lu\uta campestris), 6 Smilacei, 55 Liliaceí (1 Astelia), ale 97 Ama- ryllideí (51 Alstrómerin, Dioscoreaceí, 50 Iri- deí, 22 Éromeliaceí, 1 Burmannii, 92 Orchideí (64 z rodu Chlorea), 8 dr. rodu Potamogeton, žádnou aroideu, 3 Lemny (2 naše), 11 vodních druhů rodu Alisma, jedinou Podostcmonaceu, jen 9 Konifer, 9 z rodu Ephedra, ale 11 buků (na jihu), 1 vrbu (Salix Humbolátiana), 7-8 Pi- peraceí, 13 Urticaceí, 3 Monimiacee, 1 — 2 Em- petrum (asi naŠe), 28 Euphorbiaceí, 1 Pilostyles (Balanoforacea). 2 Aristolochie, ale 27 Santa- íaceí, 3 ThymeJacee, jen 7 Proteaceí, 11 Lau- rineí, 9 Phytolaccaceí, 44 Polygonaceí (více našich), 36 Chenopodiaceí, 11 Amaranthaceí, 9 Nyctagynef, 48 rlantagineí, 7 Plumbagineí, 162 Scrofulariaceí (72 Calceolarií}, 171 Soianeí, (64 dr. r. Solanum), 70 Verbenacei (41 dr. r. Ver- bena), jen 46 Labiat (i s neuvedenými), 81 Bor- ragineí (43 dr. r. Eritrichum), 9 Hydrohpyllacei, 20 Polemoniaceí, 36 Convolvulaceí, ještě 25 Bignonaceí, ještě 3 Loganacee vedle 18 Genti- anaceí, 20 Asclepiadeí a 3 Apocvnacee, po 1 Jas- minacei, Sapotacei a Orobancnei, 14 Primula- ceí, 4 Lentibulacee, jedinou Epacrideu Ameriky (Lebetanthus amerícanus), 31 Ericaceí, 3 Gesne- racee, 1 Goodeniaceu, 5 Campanulaceí, 25 Lo- beliaceí, 1 Stylidium — pak 988 složnokvětých (294 Mutisiaceí, což jest maximální počet na světě, 213 dr. r. Senedo, 56 dr. r. Baccharis, ale jen 5 Hieraceí) — maximum, jako vůbec v Americe, 40 Calycereí (end. rodina), 68 Va- lerianaccí, 53 Rubiaceí (33 dr. rodu Galium), 4 Cornacee (Griselinia), 27 Loranthaceí, 4 Ara- liacee, 138 Ůmbellifer, 6 Francoaceí (endem.), 79 Saxifragaceí (43 dr. r. Escallonia, ale jen 3 r. Saxtfraga, 24 r. Ribes), 55 Cacteí, 1 Mcsembryanthemum, 12 Tillea, 15 Parony- chiaceí, 111 Portulacaceí (78 dr. r. Calandťi- nia), 54 Loasaceí, 16 Passifloraceí, jedinou Cucurbitaceu, 64 Myrtaceí (43 dr. r. Eu genia), 10 Lythraceí, 19 Haíorageí, 52 Onagrarieí, jen 69 Rosaceí (s kultivovanými 39 dr. r. Acaena), 377 Leguminos (134 dr. r. Adesmia, ale jen 4 r. AcaciaJ, 10 Burseraceí, 1 Pitospermum, 46 Rhamnei, jen 2 Ilicee, 5 Celastrinaceí, 1 Co- riarii, 3 Rutacec, 3 Zygophyllacee, 5 dr. r. Li- num, 82 dr. Oxalis, 23 dr. Tropaeolum, 21 Vi- vianaceí (endem.), 22 Geranií, 2 dr. r. Cissus, 3 Sapindacee, 7 Malpighiaccí, 3 dr. r. Hypc- Chile. 181 ricum, 2 Euphorbiacee, 103 Malvacee (40 dr. r. Crístaríd), 6 Tiliaceí, 2 Elatinacee, 70 Caryo- phyllacei, 10 Frankenií, 16 Polygalacď, 1 Dro- seru, 50 Violaceí (48 dr. r. Vio!a), 3 dr. r. Helian- themum, 19 Azaracei, 1 Bixu, 1 Cleome, 71 Cru- cifer (35 dr. r. Cardamine, 37 dr. r. SisYm- brium), 4 Papaveracee, 36 Berberinef, 6 Aiíeni- spermacei, 5 Magnolií, 58 Ranunculaceí. Uvedli jsme seznBm podrobnější, protože lépe zračí květenu antarktickou neŽ delší výklady. — Květena řídí se zde dle podnebí. Ka severu jest přímořská suchá poušf aŽ k samým An- d&m, ve středu jeví se květena antarktická, nyní orbou dílem zatlačená. Na jihu začínají v přímoří antarktické lesy dubu a konifer. Andské bylinstvo (v. Andy, rostlinstvo) jest co do rodů podobno rostlinstvu horskému (alpskému) jinoch zemí — ve výši 4000 m Gentiana Gayi, 4100 m Ranunculus minutus, 4000 m Oxalis compacta^ Draba suffruticosa, Slsymbrium pimpinellifolium^ ale ještě ve výši 4273 m (u sněhu) Opuntio ovaliei a 3600 m 2 Calandrinie, Adesmia, 4300 m Hexaptera cuneata. V sev. Atacamské poušti ve výŠi 3300 — 4000 m nelze často po 20— 25hodinném putování zříti jediné bylinky (Filippi^. Zvláštní jsou tu drnovité Eutrichie, Šidv, Oxalis, Efedra andina, Astragaleae (33), Atnplex dtserticola. Největší bylinou jest Ljrcium horridum, dosa- hující 3 m výšky. Na severu panují kaktusy, které ve střední poušti a na jihu již se nevy- skytují (Cereí užívá se za palivo), dále Cour- liea chilensis, Acacia cavenia^ lubea spectabilis (jediná zdejší palma), vyskytující se aŽ po 35* j. š. Tvpické jako v Peru jsou krátkoživé (po 4 neděle) Amaryllidee. Lesy, někdy velmi krásné, jsou nyní velice hubeny. Tvořily je vždy zelené buky, konffery a Araucarie, Fit^- roya patagonica, Libocedrus, Saxegothea — severněji i vavříny. Střed má zvláštní com- posity stromovité {Flotowia diacantha přes 6 m vys.) a popínavé (Mutisie). Andy Již. Ame- riky mají v celé své délce tadctéŽ stromovitou Drtmys, keřovité Baccharis, Nassauvie, Mi- mulus, Larrea, Escallonie atd. Zvláštností jsou u iižntch jezer neproniknutelná houští rákosí, 2 Čhusquea {quila), bambusovité to trávy, kte- rýmiž živí se dobytek i po celou zimu. Ostrov Juan Fernandez má zvláštní květenu, poněkud jen podobnou (ale vyšší stromovitá kapradí, z nichž novozealandský rod Edwardsia jest 4— -5 wi vys.). Z našich bylin zde se vyskytu- jících uvádíme Cardamine hirsuta^ 2 Nasturtie, Cerastium vulgatum^ 6 Geranií (snad dílem z Evropy přesazených, jako se stalo i s rů- žemi), Epilobium tetragonum, 2 Callitrichc, Hip- puris, Myriophyllum, 2 Lythra, Samoius vale- randi a j. — tedy nejvíce rostliny milující vláhu. Pr. Zvířena. Jako zvířena každé suché země jest i zdejší chudá. Tvoří oddíl zvířeny neo- tropické a hraničí na jihu s tvary antarkti- ckými. Tyto v Andech sahají daleko na sever (na př. kachny Bernicla magellanica objevující se až ve výši 2330 m a B. antarctica). Jediné dílo o zvířeně chilské jest příslušná stať vel- kého díla Gayova: Exploracion dc Ch., k ně- muž něco přispěl Filippi. Ssavců zemních jest 49; z toho neméně než 24 hlodavců dílem až do Země Ohnivé rozšířených (Filippi měl tři nové), 7 netopýrů, 9 dravců (2 z nich roz- šířeni i v Patagonii), 2 jeleni, lama, ^uanaco. Osamělými zástupci tvarů, jindy v Již. Ame- rice četných, jsou z vačnatých Dideíphys au^ stralis a z chudozubých Chlamydophorus trůn- catus. Ptáků bylo 260 druhů. Mezi jinými vyskytuje se ještě papoušek (Conurus mona- chus)^ rozšířený až do Země Magelh3esovy, a mnoho ptáků nočních a stěhovavých. Z našich ptáků žijí zde Calidris arenaria ^espák písečný) a Strepsitas interpres (ůstřičnik malý), kteříž v létě stěhují se do Patagonie. Nothura per- dicaria (tinama) jest hlavní pernatou zvěří. Z plazů a obojživelníků bylo zastoupeno 23 je- štěrů Tmezi nimi 12 druhů rodu Proctotretus)^ 7 hadu (v Atacamě nenašel Filippi žádného) a 16 žab. Některé druhy jsou endemické, rody většinou neotropické. Rozšířením území Chil- ská čísla tato se změnila. V Atacamě Holo' cephalus nigripes dostupuje výše 3500 m, Bu/o chiUnsis rozšířena jest až i v Kalifornii. Vy- skytování se želvy Testudo tabulata popírá Strauch dokládaje, že patří Bolivii. Nejméně známe ryby mořské. U Gaye jest jich asi sto druhů, u čřiinthera pouze 75 dr. Dnes vŠak známe poměrné více druhů antarktických, kterých bude asi 60 druhů. Ryb sladkovod- ních uvádí Filippi 36 druhů Q). Z nich nej- četnější jsou Siluridae (sumcovité), ale "vedle nich též Percidae (okounovité) a Petromy^n- tidae (mihule). Typickými antarktickými for- mami sladkovodnich ryb jsou na jihu Gala- xias a řfaplochitoH, vyskytující se i v jiných antarktických zemích. Tuto chudobu na druhy ryb sladkovodních vysvětluje Gůnther nedo- statkem větších řek a jezer. Jy. Obyvatelstva dle sčítání roku 1885 bylo 2,527.320 duší, dle úředního odhadu r. 1895 celkem 2,963.687 duší (1,263.784 mužů, 1,263.536 žen), k čemuž přičísti jest ještě na 50.000 Indiánů a oby v. nepočítaných, tak že úhrnný počet možno páčiti na 3,414.000 duší (3 na 1 km*). Ale lidnatost končin je velmi různá; nejhustší obyvatelstvo vykazují pro- vincie ve středu země, Valparaiso (54 na 1 km*), Santiago ř30 na 1 km*) a Conccpcion (27 na 1 Afifi*), velmi řídce obydleny jsou kraje jižní a sev., Magallanes (0*02 na 1 km*)^ Antofa- gasta (0*2), Atacama (0-9), Tarapacá (0*9) a Tacna (1'4), ba rozsáhlá území v Patagonii a na Ohnivé Zemi jsou liduprázdna, přes to však Ch. vykazuje největší lidnatost v Jižní Americe. Roční vzrůst činí průměrně l'7Vo; r. 1880 počítalo se sňatků 14.106, porodů 85.782, úmrtí 70.036, přebytek činil 15.746 duší. Ze všeho počtu 357o obývá ve městech, osta- tek po vsích a samotách. Původu jest oby- vatelstvo domorodého, evropského i smíše- ného. Počet indián, prabydlitelů jest nepa- trný (37o); obsahujeť několik tisíc úplně divokých Indiánů na Ohnivé Zemi (kmene Ola, Alacaluf, Jagan), nečetné Chony, na po- břeží již. od ostrova Chiloe, něco Molučů a Tehuclčů, v Patagonii při úžině MagelhSesově 182 Ghile. na vých. straně andské, a na 30—50.000 polo- civilisovaných Araukánů, kteří nyní jsou za- tlačeni na území podél řeky Toltenu. Přes 507o obyv. jest původu čisté kavkázského, převážně španělského, ostatní jsou mestizové (zvaní cholos a chinos) a nepatrným počtem mulati a černoši, jichž v Ch. žilo vždy velmi málo (otroctví zrušeno r. 1811). Běloši a me- stizové mluvící veskrze jazykem špan. tvoří živel jediný. Chilané jsou postavy prostřední, složité a vzděláním i společenským tónem vy- nikají daleko nad ostatní Španěly jiho-ame- rické; s velkou otužilostí tělesnou spoiují úslužnost, ochotnost, shovívavost k cizincům, pohostinnost, nejvyšší zdvořilost ve vzájem- ných stycích, štědrost, pokud nejde o záleži- tosti obchodní, pracovitost a podnikavost. Jakkoli chuf k stěhování v Ch. samém není malá, přece chovají velikou lásku k vlasti, takže vypovězení z Ch. pokládá se za trest velmi těžký ; kromě toho vyvinutý smysl pro pořádek zachránil Ch. před nekonečnými vál- kami občanskými a také úřednictvo není tak úplatné jako v jiných republikách španělsko- amerických. Cizinců, kteří nestali se občany chilskými, r. 1885 napočteno 87.081. Z Evro- panů zaujímají Angličané přední místo ve velkém obchodě i hornictví a usazeni jsou hlavně na sev. v kruhu hornickém, Francouzi jsou taktéž většinou obchodníci a sídlí hlavně ve Valparaisu, Němci jsou dílem kupci a ře- meslníci, dílem zemědělci a sídlí hlavně na jihu. Asi polovice obyv. chilského Živí se orbou, která nedbajíc plodin domácích (kromě zem- čat) ujala se skoro veskrze pěstování obilin evropských. Pšenici daří se hlavně ve středu země, žito, artičoky a ze stromoví jabloň do- sahují až do sev. končin ostrova Chiloe, oves, ječmen, zemčata po úžinu MagelhSesovu, vinná réva na 40"20'j. š.; vzhůru do hor nacházejí se hranice orby mezi 1200—1600 m. V teplých krajinách na sev. přistupují k plodinám mír- ného pásma také plodiny tropické. Nejdůle- žitější plodinou jest pšenice, jež nacházejíc někdy hojného odbytu za hranicemi, zvláště v Kalifornii a Austrálii, pěstována ve velkých rozměrech; časem ztratila tyto trhy, ale dosud zůstává Ch. obilnicí končin hornických, Peru, Bolívie, ba přichází nyní s obilím svým také na trh evropský, hlavně do Anglie. Potom následuje ječmen, pěstovaný dílem pro vývoz (do Anglie), dílem na píci, a v nejnovější době kukuřice; ovsa. Žita a zemčat hlavně na jihu si hledí; k nim druží se cizrna obecná (DVcr arietinum) a řípa (od r. 1883, avšak neužívá s^ jí k výrobě cukru). Velký význam ve vý- živě obyv. mají luštěniny, zejména boby a čočka; z pícních rostlin rozsáhlou měrou pě- stuje se vojtěška, z průmyslových výborné konopí, len a tabák, který zvláště od zrušení stát. monopolu (1881) velmi se povznesl. Zelinářství pouze v okolí větších měst nabývá důležitosti, po celé zemi však hojně pěstují melouny, jichž i za krmivo pro doby- tek užívají; rovněž hojně rozšířen je španělský pepř (Capsicum annuum) a domácí jahoda. Cel- kem však zemědělství chilské naproti evrop- skému stojí nízko. Trpíf především tím, že ohromná latifundia soukromá i klášicrní jsou v jedněch rukou ; takové velkostatky {hacien - da\ mající až 1700 frw* rozlohy, rozkládají se řil. v hornatých krajích andských i v Kor- dilleře přímořské a na jihu a udržely se ná- sledkem zřízení majorátniho. Po zrušení těchto r. 1828 dělením jich vznikly středaí statky (hijuelas, přes 150 ha rozlohy) a malé statky [chacras, quintjs do 150 ha) skupené nejvíce v lidnatých končinách (v prov. S. FelipeV Nicméně malé|Statky vzrůstají; r. 1832 počí- talo se jen 12.028 malostatkářů a r. 1875 již 121.055. Arci sev. od řeky Maule, kde možno zemědělství provozovati toliko rozsáhlým za- vlažováním umělým, jsou velkostatky ná svém místě, ale i tu užívá se namnoze polonevol- ných sedláků-nájemců (Jnquilinos), kteří díl úrody vlastníku odvádějí. Také obdělávání půdy zvláště na jihu bývá chatrné; oře se dosud starým pluhem španělským, sklízí srpem a obili dává se vydupávati koním, ačkoli na velkostatcích užívají hojně již parních pluhů i parních mlátiček ze Spoj. Obcí sev.-amcr. Ve středu země a na sev. trpívá úroda su- chem, na jihu zase (v prov. Valdivii, Llanqui- hue a Chiloe) často dlouhými dešti a mlhami. V nejsevernějších končinách nelze o orbě u větším rozsahu vůbec mluviti, ačkoli je tam půda místy tak úrodná, že možno dosíci dvojí žně do roka, a bavlníku, banánu i cukrové třtině v Atacamé a Tarapace dobře se daří. Nemalou závadou jest také nedostatek dělných sil, jemuž hledí se odpomoci podporováním evropské kolon isace (zák. z 18. list op. 1845). Evropské ovoce v Ch. vesměs zdomácnělo; broskve, ořechy vlaskí^, mandle vyvážejí se již do Anglie, Francie i Německa (r. 1888: 2,124.485 kg), sušené hrušky tvoří podstatnou čásť potravy obyvatelstva zemědělského, pravé jako fíky na sev. mezi horníky, jablka posky- tují na jihu velké množství ovocného vína {chicha 1838: 220.422*39 hl), oliva však dosud nemůže uhraditi domácí spotřebu oleje; tro- pického ovoce málo se pěstuje, ačkoli v sev. končinách banánu výborně se daří. Vinná réva (na 70.000 ha) poskytuje jednak výborné hrozinky (v údolí Kia Copiapó a Huaska), jednak víno podobné portskému; přes to příprava vína je namnoze dosud primitivní a následkem toho jakost i trvanlivost oby- čejného vína (mosto) je chatrná, jakkoli v no- vější době bohatí vinaři zavádějí do země sklepy dle vzoru francouzského i jednotlivé druhy révy franc. ; r. 1882 vytěženo 318.947-24 hl vína a 60.175'62 hl kořalky. Palmový med opa- třuje se u velkém množství z palmových lesů na severu. Lesy chilské počínají jiŽ v prov. Talcc, Linaresu a Maule, ale hlavní bohatství dříví rozkládá se po prov. Biobiu, Arauku, Val- divii, Llanquihue a Chiloe, kdež posud vy- skytují se i netknuté pralesy. Velkou většinou jsou to lesy zelené, kdežto černé lesy ome- zeny na některé končiny jižního Ch., jakož vůbec země tato na konifery je poměrně Chile. 18.Í chudá. Za to však druhy zde rostoucí po- skytují znamenitého užitku, na př. pehuen {Aiaucarla imbricata) s jedlými plody, jež tlomorodci hojné sbírají, Libocedrus tetra^ona^ dávající dříví velmi trvanlivé, výtečné lýko a p., Libocedrus chilensis a j. Z lesů zelených nejvíce ceněny jsou různé druhy buku, sKý- tající znamenité dříví ke stavbám příbytků i lodí, k pražcům železničním, dále tique čili Palo muerto {Aetoxicum punctatum), jehož dřiví prý zůstává netknuto červotočem lod- ním a j., za lesní strom jest pak v Ch. po- kládati také zdivočilou jabloí^, tvořící kolem jezera Rančo skutečně celé lesy a živící plody svými stáda dobytka. Může tedy Ch. z lesů svých těžiti velké bohatství jak ve dříví, tak v pryskyřicích různých, kůrách na tríslo a p., avšak těžba tato dosud není ná- ležitě regulována. V jižních končinách, kde příliš vlhké pod- nebí orbě nesvědčí, dále v krajinách odleh- lých a na vyšších úbočích horských nastupuje místo orby vedle dřcvařství chov dobytka; málokterá země má k tomuto odvětví výživy tak příhodné poměry jako Ch. Nejen že většina nížin i úbočí horská poskytují zna- menitých pastvin, nýbrž i podnebí dopouští, aby stáda po celý rok zůstávala pod šírým nebem. Zvláště chov hovězího dobytka rychle se vzmáhá, domácí plémě původu španělského, dávající málo masa, nahrazuje se nyní ple- meny anglickými; nejvíce chová se pro maso a kůže, kdežto mlékařství, sýrařství a výroba másla omezena je většinou jen na okolí ve- likých měst, jakkoli sýr z Chanka a Valdivie vyniká hodnotou i trvanlivostí. Velmi roz- sáhlý jest také chov koní plemene anda- lusského, vynikajících při nevzhledném ze- vnějšku rychlostí, ohnivostí a vytrvalostí; za tahouny však se nehodí a proto k tahu užívá se dílem dobytka hov., dílem dovážejí se koně angličtí a franc. Ovce chovají se u vel- kém množství, ale teprve v nejnovější době věnuje se zušlechtěni jich křížením s merin- kami větší péče, kozy objevují se nejvíce v chudých končinách sev. hlavně u indián- ských Čangů, zdivočilé pak na ostrově Juan Fernandez, chov vepřů kvete na jihu. Při posledním sčítání dobytka r. 1875 napočteno 196.174 koní, 586.073 kusů skotu a 1,183.591 ovce a koz, od té doby však počet dobytka rozmnožil prý se o třetmu. Také včelařství uvedené do země teprve r. 1844 vzmohlo se takovou měrou, že nyní již ročně až za 320.000 pesůmedn a vosku se vyváží. Z 1 o v n é zvěři pronásledují se guanaco a guamul pro chutné maso, puma a liská jako zvěř škodná, coipu {Myopotamus coipus) rozšířený po celé zemi, vydra v sladko vodních tůních středního Ch., číingungo čili Gato de mar, přímořská to vydra u průlivu Chonoského, posléze vizkača (Lagotis criniger) a činčila {Chinchilla laniger) stíhají se zároveň pro vzácnou kože- šinu. Na pobřeží jednak vodní ptactvo (kachny, potápky, labuti, divoké husy, sluky, v rovinách patágonských též jihoamerický pštros, jejž Indiáni horlivě pronásledují), jed- nak rybolov poskytují hojné kořisti; velryba {Balaena a^itarctica) a tuleň u již. souostroví často se objevuji a ohromné návaly ryb k po- břeží, jaké se vyskytují v Záp. Indii, nejsou zde zjevem vzácným. Vedle zemědělství jest hornictví hlav- ním zdrojem chilského blahobytu; má hlavni oblast svou od 33*^ j. š. na sever a do doby poměrně nedávné bylo skoro jediným jchj pramenem. Dolováni na drahé kovy nyní pokleslo vyčerpáváním ložisek; zlata, jehož dříve bylo těženo veliké množství z náplavů a zlatonosných křemenů Přímořské Kordil- lery, r. 1894 vyvezeno toliko za 1,172.000 pešů. Ložiska stříbra nacházejí se všeck.i v sev. končinách země v úzkém pasu mezi 26«30'— 34® j. š. ve vpadlině provázející záp. úpatí andské, jsouce uložena ve svrchním vápenci jurském; blíže povrchu zemského sloučeno bývá stříbro s chlórem, jódem, brómem a j., ve větších hloubkách vyskytuje se v leštěnci stříbrném a ryzí. Nejbohatší doly nacházejí se u Caracolesu, Chaňarcilla, Iquique, Antofagasty a Cachinalu, ale také jejich výnosnost klesá, neboť r. 1888 vyve- zeno 182.673 kg stříbra v prutech a 248.244 k^r stříbrných rud v ceně 8*3 milí. pesů a r. 18)4 klesl vývoz na 4,259.000 pesů. K nejdůleži- tějším ;nerostům chilským náleží měď, vy- skytující se v zelenokamu, dioritovčm por- fyru a syenitu na vých. úbočí Přímořské Kordillery i v horninách usazených na záp. svahu And a dosahující ložisky svými na jih po 37° j. š. Lví podíl připadá tu na prov. Coquimbo a Atacamu, kde každoročně téměř nové doly otvírají. Difíve uhrazovalo Ch. nej- větším dílem spotřebu mědi na zeměkouli, nyní však zaujímá jen třetí místo (37^'o svě- tové těžby) byvši předstiženo Spoj. Obcemi severo-amcr. a Pyrenejským poloostrovem. V r. 1876—89 obnášel vývoz 500,281.717 ks, v r. 1890 samém 26,515.400 kg v ceně 7,619.000 pesů, ale 1894 vyvezeno jen za 4,816.000 p. Veliký díl rud býval vyvážen do Evropy, hlavně do Hamburka a Swansee v Anglii, nyní však taví se rudy doma a vyváží se nej- více měď čistá. Železná ruda objevuje se hojně, ale těží se jí málo, rovněž i zinku a olova, jen rudy manganové a kobaltové něco se vyváží. Rozsáhlá jsou ložiska uhelná, ob- jevená počátkem let padesátých; Coronel, Lebu a Lota v prov. Concepcionu jsou stře- diskem dolů uhelných, mimo to dobývá se u Punty Arenas, anthracit u Puquiosu v Ata- camě a také ostrov Chiloe má rozsáhlá lo- žiska, dosud skoro netknutá; vývoz r. 1894 činil 1,642.000 pesů, nicméně také mnoho uhlí se do země dováží. Nejdůležitějším však nerostem pro zemi na ten čas jest chilský ledek, jehož obrovská ložiska rozkládají se mezi Přímořskou Kordillerou a Andami, v prov. Tarapace a Atacamě, nedávno odňatých Bo- livii a Peru. Vyvezeno v r. 1878—90 celkem 6055,220,700 /f^ v ceně 282,835.758 pesů, r. 1893 vyvezeno ho za 39,212.000 pesů, r. 1894 za 44,728.000 p. Nejvíce vyváží se ho do Němec, Anglie a Francie. S těžbou ledku souvisí 164 Chile. úzce vytěžování jódu z matečných louhů při výrobe ledku a r. 1894 vyvezeno ho ze země za 3,333.000 pesů. Z četných solnatých tůni a jezer těží se ve značném množství borax a jiné sloučeniny bórové (r. 1888 vyvezeno jich za 1,969.848 pesů). V sever, končinách republiky, hlavně v Atacamě, nacházejí se na úbočích andských skoro na povrchu země pod tenkou jen vrstvou písku a jílu ohromná ložiska kamenné soli, ale pro nedostatek spo- jeni málo se vytěžují, takže nutno dovážeti sůl z Huacha na hranici permské. Podobně dováží se též sicilská síra, ačkoli v Andech nacházejí se veliká bohatství nejčistší síry. Guano v mocných vrstvách objevuje se na pobřeží u Gobi je a Mejillones i na ostrovech Loboských, jež po vytěžení 1 milí, tun (r. 1890 za 1,237.000 p.) mají býti navráceny Péruj sku. Průmyslová činnost v poměru k veli- kému bohatství země na kovy a palivo má dosud význam jen podřízený. Avšak mnohá odvětví vzmáhají se v novější době rychle; jsou to zejména hutnictví, kovolitectví a ko- želužství, pracující jiŽ pro vývoz (do Ham- burka) ; mimo to pozoruhodno jest soukenní-* ctví, provaznictví, krajkářství, mydlářství, sklářství, hmčířství, kosikářství, mlynářství, cukrovarství, pivovarství, lihovarství, výroba lodních suchaurů a příprava masa sušeného (charqui) i uzeného. V lesnatých končinách na jihu pracují četné pily. Výroba papíru, oděvu, obuvi a nábytku učinila sice mnoho- . slibné počátky, ale nemůže dosud soutěžiti s tovary evropskými. Obchod chilský vzmáhá se zvolna sice, ale stále, a to obchod vnitřní i zahraniční; nižší údaje některých let vysvětliti jest nikoli ochromením obchodu, nýbrž klesnutím ceny některého zboží (na př. r. 1S89 stříbra ze 42*22 doll. na 39*66 doll. z2l kg ^ n mědi ze 44*29 centů na 28*24 centů za kg) a potom tím, že značná čásC vývozu chilského směřo- vala do krajin odňatých nyní Peru a Bolivii, takže ona čásf obchoau vnějšího připadla pak na obchod vnitřní. V nejnovější době byl poměr dovozu a vývozu následující: Dovoz Vývos r. 1890 67,889.079 pesů 68,391.381 pesů » 1891 63,684.737 » 66,701.811 » » 1892 78,003.104 . 64,205.038 » » 1893 68,235.874 » 72,245.114 » » 1894 54,484.000 » 72,040.000 » Dovoz obsahuje prutové Železo, Železný plech, železniční potřeby, stroje, tuky, kamenné uhlí, galanterní zboží, zbraně, jemnější výrobky kovové, zvláště zámečnické, hovězí dobytek (na průvoz z Argentiny), tkaniny, oděv, kle- noty, mate (paraguaysk^ čaj), čaj, kávu, kakao, čokoládu, cukr, koloniální zboží, víno, liho- viny, lučebniny a drogy, porculán. Vývoz zabírají nerostné produkty zemské a plodiny zcměaělské. Největší podíl v něm připadá chilskému ledku (50% všeho vývozu), jehož r. 1894 vyvezeno za 44,728.000 p., po něm následují ostatní nerosty (237o)i z nichž nej- důležitější byly (r. 1894) jód (3,333.000 p.), mčď (4,816.000 p.), stříbro (4,259.000 p.), uhlí (1,642.000 p.), zlato (1,172.000 p.), posléze pak obilí (4,285.000 p.); vedle toho v nejnovější době kůže, zvláště výborná na podešve, stává se výnosným zbožím vývozním (roku 1894 za 864.000 pesů). Kdežto vývoz ledku stále stoupá, vykazují stříbro, měď a obilí obnosy stále menší, což však spadá více na vrub dotčeného poklesnutí cen než zmenšené těžby. Podíl jednotlivých zemi na obchodě chilském jest následující: Dovos Vývos Velká Britannie . . 25,492.000 p. 53,255.000 p. Německo 12,376.000 » 9,672.000 » Francie 2,281.000 » 2,003.000 • Itálie 556.000 » 176.000 » Spoj. Obce sev.-am. 3,784.000 » 1,668.000 » Columbie 6.000 • 529.000 » Peru 3,538.000 » 1,480.000 » Argentina .... 4,170.000 » 60.000 » Austrálie 674.000 » — Jiné země .... 1,610.000 » 3,197.000 » V obchodě s Německem zastoupeny jsou také mnohé výrobky rakouské, najmě České (sklo), dovážené do Ch. pod vlajkou německou. Hlavním střediskem obchodním jest Valpa- raiso, avšak jako přístavy vývozně přední místo zaujímají Iquique a Pisagua; k nim druží se Coquimbo, Coronel, Antofagasta a Val- divia. Obchod tento podporován je doprav- ními prostředky, jeŽ na poměry jihoamerické jsou vynikající. Při zemi s pobřežím tak dlou- hým a opatřeným dobrými přístavy zcela při- rozeně plavba pobřežní zaujímá místo přední a silnice i železnice jsou toliko do- plňkem Jejím; z řek arci jen skrovná čásf (Maule, Biobio, Valdivia, Bueno, Maullin) jsou částečně splavny v úhrnné délce 4500 km. Spojení s Evropou udržuje 6 paroplavebních společnosti (2 angl., 2 něm., 1 franc, 1 ital.), k nimž druží se oomácí »Compafiia sudamc- ricana de vaporesc, která nyní také chce pravidelně vysílati své lodi do Evropy. Chil- ské loďstvo obch. r. 1894 čítalo 170 lodí o 84.813 tunách, z nichž bylo 49 parníků o 25.980 t.; všech lodí, jež r. 1894 do pří- stavů chilských připluly a z nich odpluly, bylo 17.040 o 17,407.000 t. Jako v obchodě, taúc i v plavbě prvé místo má Anglie. Také veřejné silnice udržovány v dobrém stavu a úhrnná jich délka udává se na 60.000 km. Železné dráhy v Ch. trvají od r. 1852 (první traf z Caldery do Copiapó) a r. 1894 bylo jich 2871 km odevzdáno dopravě. Vět- šina jest v rukou soukr. (1765 km), menší díl (1106 km) majetkem státu. V novější době uveden ve stavbu drah jednotný plán; spo- jením různých menších tratí bude napotom hlavní železnicí veliká traC vedoucí téměř ce- lým Ch. hlavním jeho údolím mezi Andami a Přímořskou Kordillcrou z Taltalu do Osorna, k níž připojí se menší trati vedoucí od po- břeží do vnitrozemí. Z jihoamerické příčné dráhy, jež má spojiti Buenos Ayres s Val- paraisem^ hotova je na chilské straně traf do Sta Rosa de los Andes a dále odtud až I k velkému tunnelu (5065 m dl.) nachází se ve stavbě. Od r. 1881 náleží Ch. ke světovému 1, 1 i s » fcVfi < o K < < li M o < o; < a. ^ ''^^■MmmHÉ. IP ■ť SS 3sá^^eS^- ^a z z u o < tlí " t ^ ťi ^- O Chile. 185 spolka poštovnímu a od r. 18S8 přijímá z ciziny také balíky a peněžní poukázky; r. 1894 bylo celkem 584 úřadů, jež dopravily 44,509.954 zásilek domácích a 1,922.650 zá- silek za hranice. Příjmy činily 1,074.452 a vydání 1,139.782 franky. Telegraf má svou zvláštní správu; r. 1894 byly 194 úřady s 11.217 km tratí a 13.420 *m drátů; počet depeší obnášel 1,044.065, příjmy 366.182 p. Mimo telegraf státní má Ch. několik soukro- mých telegrafů a telefonů s 96 úřady a 4209 frm tratí. Kabely, jimiž Ch. je spojeno s Pana- mou a přes Cumbre dc Uspallata s Argen- tinou, jsou majetkem společnosti angl. a mají délky 3386 km. — Od r. 1880 panuje v Ch. měna papírová: základní jednotkou jest peso, jehož hodnota kovová obnáší 4 kor., avšíúc papírový peso kolísá v posl. létech na 40 až 807o hodnoty stříbra. V zemi trvá 23 bank s právem vydávati bankovky a 12 hypoteč- ních; všecky jsou soukromé a jedna z nich »Banco Nacionále obstarává obchody státní. Míry a váhy jsou metrické, ale při vývozu nerostů počítá se pravidelné ještě podle sta- rého quintalu C= 46 kg). Ústava podle základního zákona z r. 1833 a dle ústavní opravy z r. 1874 jest repraesen- tativně-demokratická, nezná privilegovaných stavů a zaručuje bezpečnost osoby i majetku, svobodu tisku, obchodu. Živnosti atd. Suve- renita spočívá v národě, vláda pak projevuje se trojí moci: zákonodárnou, výkonnou a soudní. Zákonodárná moc přísluší kongressu národnímu, který se skládá ze sněmovny po- slanců o 94 členech a senátu o 32 členech. Poslanci volí se přímo po departementech na 3 léta, senátoři po provinciích na 6 let (ale po třech létech vŽdy polovice jich od- stupuje) a právo volební přísluší každému občanu znalému čísti a psáti, když dovršil 25. rok věku (je-li ženat postačí 20 let); pas- sivní právo volební do sněmovny vyžaduje 25 let věku a 500 pesů příjmů, do senátu 36 let a 2000 p. př. ; ani poslanci ani senátoři nedostávají platu. Sněmovna shromažďuje se každoročně 1. čna k řádnému zasedání, jež trvá do 1. září. Po skončeném zasedání až do 31. kv. zůstává repraesentantem kongressu (oá r. 1845) zvláštní kommisse o 14 členech (7 ze sněmovny, 7 ze senátu), kongressu zod- povědná {comision conservadora). Předseda republiky má právo veta vůČi snesením kon- gressu. Moc výkonná přísluší předsedovi republiky {el Gefo Supremo de la Nacion) a šestičlennému ministerstvu (pro vnitro, pro zahraň, záležitosti a kultus, pro spravedlnost a vyučování, pro válku a námořnictvo, pro finance, pro průmysl, veřejné práce a kolo- nisaci), kteréž je zodpovědno kongressu. Předseda, jehož náměstkem jest vždy ministr vnitra, volen jest nepřímo na 5 let a nesmí býti po uplynutí doby úřední na novo zvolen; jemu přísluší právo jmenovati a sesazovati úřednictvo, ale při vyšších hodnostářích vá- zán jest souhlasem senátu. Poradním sborem vedle ministerstva, ale bez moci výkonné, jest státní rada o 21 ČI., jeŽ projednává všecky Ott&v Slovník Nau£ný, sv. XII. 15/3 1897. návrhy zákonů a rozhoduje ve sporech o kom- petenci jednotlivých úřadů i ve sporech při volbách do obci. Sám president předsedá státní radě, v níž ministři mají toliko po- radní hlas. Administrativně dělí se Ch. ve pro- vincie a jedno territorium a to s rozlohou a počtem jich oby v. dle odhadu z poč. r. 1895: Provincie Aconcagua má na 16.126 km^ 157.516 ob., Antofagasta na 187.000 km^ 36.959» Arauco na 11.000 km"^ 92.524, Atacama na 73.500 km^ 73.216, Biobio na 10.769 km^ 133.589, Cautin na 8.100 km^ 46.959, Chiloe na 10.348 km* 82.362, Colchagua na 9829 km^ 163.338, Con- cepcion na 9155 km* 244.841, Coquimbo na 33.423 fcm- 199.677, Curicó na 1646 km* 107.380, Linares na 9036 km* 120.099, Llanquihue na 20.260 km* 81.361, territorium Magallanes na 195.000 km* 3624, prov. Malleco na 7400 km* 75.258, Maule na 7591 km* 129.783, Nuble na 9210 km* 167.399, 0'Higgins na 6537 km* 94.274, Santiago na 13.527 km* 410.437, Tacna na 22.500 ktr? 32.191, Talca na 9527 km* 165.642, Tarapacá na 50.000 km* 49.082, Val- divia na 21.536 km* 65.186, Valparaiso na 4297 km* 230.990 obyv. Každá provincie dělí se v departamenty, tyto v subdelegace a distrikty. Nejvyšším úředníkem v kaŽďé pro- vincii jest intendente. Všecky úředníky jme- nuje předseda republiky ve srozuměni s vlá- dou a může je též libovolně (kromě soudců) sesaditi. Autonomní správa jest dosti ome- zena; každá provincie, každé departamento, ba každá obec má municipální radu nebo magistrát (o 8—24 či. volených na 3 léta dle všeno obyvatelstva), ale předsednictví v nich přísluší ťu^edníkům politickým; v působnost těchto autonomních sborů náleží místní po- licie, stavba silnic, věznictví, částečně škol- ství a pod.; budžet obcí r. 1890 úhrnem činil 4,400.000 pesů. Soudnictví chilské požívá velmi dobré pověsti a jest obecně váženo. Soudcové vy- konávají moc svou zcela neodvisle od úřadů polit., jsou jmenováni doživotně od před- sedy republiky podle listin sestavených appel- lačními soudy a jsou nesesaditelni, leč na základě soudního nálezu. Nejvyšší instanci jest nejvyšší soud {Corte suprema) v Sant- iagu, kromě něho pak po zemi zřízeno šest soudů appell. (v Santiagu, Iquique, Concep- cionu, Sereně, Talce a Valparaisu). Nižší soudnictví upraveno jest z části autonomně ; ve věcech bagatelnich rozhodují v distriktech neplacení soudcové smírčí (juex de distritto), z jejichž nálezů pak jde odvolání k soudci subdelegračnímu \Jue\ de subdelegacion); tito soudcové jsou sesaditelni. V každém hl. městě depart. sídlí soudce z povoláni (Jue^ de leitras r. 1889 počtem 77), kterých ve větších mě- stech bývá více, načež také záležitosti civilní, trestní a obchodní bývají odloučeny a při- kazovány soudcům zvláštním. Porotní soudy zasedají toliko nad delikty tiskovými. Trestní zákonník pořízen jest většinou dle zákonníka belgického a byl vydán r. 1867, nový pak pronlášcn r. 1875. Státní věznice nachází se 13 186 Chile. ve hlavním městě a při úžině Magelhacsově trestanecká osada. V církevních záležitostech zaručuje stát zákonem z 27. čnal865 úplnou svobodu vyznání, ba zřizuje i školy pro nekatolíky, ale chrání a podporuje toliko církev římsko- katol., jejíž ústavy veřejným nákladem vy- držuje. Velké jmění církevní bylo r. 1824 zabráno a duchovenstvu vykázán státní plat, později zrušen i desátek a většina klášterů, r. 1883 postaveny hřbitovy pod dozor úřadů občanských, zákonem z r. 1884 zaveden v re- publice povinný sňatek občanský a zřízeny občanské matriky o narozeních a úmrtích. Ch. tvoří zvláštní cirk. provincii, v jejíž čele stojí arcibiskup v Santiagu, jemu pak pod- řízeni jsou biskupové v Sereně, Concepcionu a San Carlosu d'Ancud; v Antofagastě sídlí papežský administrátor. V již. končinách země mezi domorodci činná jest missic katolická. Evang. obce náboženské, skoro veskrze luthe- ránské, nacházejí se v Santiagu, Valparaisu, Valdivii, Osorně a Puerto-Montt. Školství jest dobře opatřeno a zejména v posl. létech učiněno pro ně státní správou velmi mnoho. Návštěva školy jest obligátní, ale rodičům ponechává se svobodná volba učitele i ústavu pro dítky jejich; vyučovati má právo každý Čemu chce a jak chce, neboť vláda prostřednictvím vyučovací rady vyhra- zuje si toliko dozor ke zkouškám a udílí ti- tuly a hodnosti. Vyučování na všech stát. školách jest bezplatné. Vedle veřejných škol stát. jest značný počet škol soukromých, dílem od soukromníků, dílem od náboženských spo- lečností vydržovaných; r. 1888 počítalo se v republice 1029 obecných škol stát. a 480 Škol soukr. (526 chlapeckých, 351 dívčích, 632 smíš.), úhrnem se 110.436 dítkami. Ná- klad na školy obnášel 4,957.436 pcsů. Vysoké a střední školství zřízeno jest podle vzoru francouzského a podřízeno zvláštní vyučovací radě {Cousejo de Instruccion superior) o 14 čle- nech; v čele stojí ministr spravedlnosti a vyučování a volený rektor universitní. V čele tohoto školství stojí universita v Santiagu {Universidad de S. Felipe) o 4 fakultách, k níž od r. 1889 druží se zvláštní universita kato- lická, 4 bohoslovecké semináře a pacdagogi- cký ústav pro vzdělání učitelstva lyceálníno (v Santiagu). Střední školy (lycea) jsou buď šcstitřídni {Lyceo de primera classe) nebo troj- třídní (L. de secunda cl.) a zřízeny jsou vět- šinou ve hlav. městech provincií; znamenité pověsti mezi nimi požívá lyceum v Santiagu zvané »Intituto Nacionál*, první to střední škola v Ch. vůbec (od r. 1813). vedle něho pak trvá 18 venkovských lyccí, z polovice šcstitřídních a z polovice trojtř. Z odborných škol má Ch. uměleckou školu v Santiagu, po 2 seminářích pro vzdělání učitelů a učite- lek (escuelos normales), vyšší obchodní školu v Quillotě, školu pro námořní důstojníky ve Vaíparaisu, kormidelnickou školu v Ancudu, vojenskou akademii ve Valparaisu, hornickou akademii v Copiapó a několik nižších ústavů hornických, 1 vyšší a 5 nižších škol hospo- dářských a některé školy řemeslnické; z vě- deckých ústavů vynikají Národní bibliotéka (80.000 sv.), bohaté přírodovědecké museum, botanická zahrada a astronomická observatoř (na 33® 26' 42" j. š., 73'' O' 45" z. d. od Paříže a 535 m nad hladinou Tichého okeánu), vše v Santiagu. R. 1812 pronikl do Ch. prvý tiskařský lis a téhož r. vyšly první chilskť- noviny (Aurora de Chile), od té doby však publicistický ruch vzmohl se tak, ze nyní (1890) v Ch. vychází 202 časopisy a noviny. Finance republiky nacházejí se vzhledem k ostatním republikám jihoamerickým ve velmi dobrém pořádku, ačkoli nyní Ch. ještě trpí následky nedávné války občanské. Pe- níze kovové, zejména zlaté, skoro úplně zmi- zely z oběhu a místo jejich zaujaly peníze papírové. Rozpočet nar. 1895 vykazoval 70,502.288 pesů (papírových) a 1,647.302 lib. sterl. (ve zlatě) příjmů a 57,091.233 pesů a 779.807 lib. sterl. vydání. Největší položky ve vydání zabírají záležitosti vnitřní, vyučo- vání a veřejné práce s průmyslem. Státní dluh zahraniční obnáší (r. 1896) celkem 18,903.760 lib. sterl., z čehož však v nejno- vější době největší díl byl výhodně konver- tován ; úvěr chilský na peněžním trhu evrop- ském utrpěl sice poslední válkou občanskou, nicméně dosud jest dobrý. Vnitřní státní dluh činí 36,648.816 pesů pap. Bilance hospo- dářství státního celkem je příznivá, neboť jen cena stát. drah převyšuje státní dluhy. Vojsko stálé (dle zákona z r. 1895 více než 9000 m.) doplňuje se najímáním; mimo to zavedena je národní milice, ku kteréž služ- bou povinen jest každý schopný Chilan (kromě duchovních, učitelů a pod.) od 17. do 29. roku. Stálé vojsko skládá se (1896) z 9 pluků pěchoty, 8 pl. jízdy, 5 pl. dělo- střelectva, oddílu zákopníku a pluku pevnost- ního dčlostř. na obranu pobřeží, úhrnem na 9000 mužů s 36 pol. děly. Národní milice čítá 42.120 mužů pěchoty a 8970 mužů dělostř., úhrnem 51.090 m. Pevností Ch. nemá, jenom Valparaiso bylo v nejnovější době za řízení něm. důstojníků silně opevněno a v býv. území Araukánů nachází se dosud několik tvrzí. — Válečné loďstvo r. 1896 čítalo 28 lodí (mezi nimi 8 obrněnců a 13 torpé- dových člunů) o 44.070 tun., 92.420 koňských sílách se 296 děly, mimo to 23 menších lodí. Mužstvo námořní r. 1897 čítalo úhr. 4570 m. Znakem republiky iest štít na přič roz- půlený, jehož svrchní díl jest barvy modré, zpodní barvy červené, uprostřed pak stejným dílem obě pole pokrývajíc nachází se peti- paprsková stříbrná hvězda. Strážci štítu jsou guamul a kondor, nad Štítem pak místo hel- mice vztyčena jsou tři pštrosí péra barvy bílé, červené a modré; pod štítem nachází se heslo: Por la ra^on o la fuer^a (právem nebo násilím). Národní vlajka (válečná i ob- chodní) skládá se ze 2 pruhův, bílého nahoře, červeného dole; ale z horního bílého pruhu třetina při žerdi jest modrá a na této půdC- jeví se bílá pětipaprsková hvězda. Národní barvy jsou: bílá, červená, modrá. Rakousko- Chile. 187 Uhersko jest v Ch. zastoupeno generálním konsulátem ve Valparaisu a konsuláty v Co- piapu, Coquimbu, Iquique, Pucrto Montt a Tacne. /». Děj iny. Spolehlivé zprávy o dějinách chil- ských pocházejí ze XVI. století; jisto jest, že úrodná země lákala inky peruánské a že se- verní čásf až po Rio Maule byla jim asi pod- dána, kdežto jižní čásť, v níž obývali Arau- káni (v. t.), zachovala svou samostatnost. První Španěly přivedl sem r. 1535 Dicgo ďAlmagro, ale ti nenašedše tu hledaného bohatství r. 1536 se vrátili; avšak již r. 1540 počali dominikáni a krátce po nich jesuité se svými missiemi, ano Pedro de Valdivia založil na území chil- ském r. 1541 město Santiago di Nueva E^tre- madura a r. 1544 la Šeřena; r. 1550 odvážil se i mezi Araukány a založil r. 1553 města Concepcion, Imperiál, Valdiviu, Villaricu a pevnost Arauco. Když však Španělé počali dle svého zvyku v zemi hospodařiti a oby- vatelstvo domácí utiskovati, vzbouřili se Arau- káni a porazili Španěly ve dvou bitvách. Val- divia se 200 Španělů padl a všecky založené osady až na Valdiviu a Imperiál byly zničeny. Po Valdiviovi pokračoval v kolonisaci dosti šťastně Mendoza, r. 1559 objeven ostrov Chi- loc, založeno město Osorno a pro šíření kře- sťanství a jako východišté pro missie zřízena jsou biskupství v Santiagu (1565), Concep- cionu a Imperiálu, země pak připojena byla k místokrálovství peruánskému a obdržela za Filipa II. za vrchní správní úřad zvláštní audicncii reál. Klid však nenastal, neboť oby- vatelstvo domácí nemohlo se spřáteliti s no- vými řády a když osadníci dopouštěli se na nich násilí, povstali Araukáni roku 1598 po druhé. V povstání tomto, známém pod jmé- nem > zni cení sedmi měst<, byla země hrozně zpustošena a města Santa Cruz, Chillan, Val- divia, Imperiál, Angol, Villarica a Osorno po- bořena a zničena. Domácí válka ta, jejíž hrůzy rozmnožovány byly častými nájezdy íiibustyru. trvala až do míru r. 1773, kterým řeka Bio- bio uznána za hranici, takže všecka země za Biobiem zůstala Araukánům. Přičiněním je- suitů počala civilisace pronikati i za řeku a některé kmeny později přistoupily ke španěl- ské části, která r. 1797 odtržena byla od Peru a prohlášena za samostatný kapitanát, roz- délený v provincie; v čele kapitanátu stál gu- vernér, v provincii corregidor, správu soudní obstarávala audiencia a vrchní dozor církevní nad celou zemí měl biskup v Limě. Po smrti posledního od španělského dvoru dosazeného guvernéra, Luisa M. de Guzman (1808), v době, kdy Napoleon I. napadl Špa- nělsko, počala vzmáhati se strana, která tou- žila po samostatnosti země, která od vlády španělské v pravdě byla vyssávána. Vlády ujal se sice hned brigádník A. G. Carrasco, ale strana liberální pracovala potají, avšak jistě. Carrasco r. 1810 musil ustoupiti a libe- rálové provedli, že přes odpor audiencie a strany královské zvolena byla 18. září 1810 pětičfenná vládní junta, která chtěj íc nabyti Času a získati lid, který byl smýšlení králov- ského, broulásila, že chce udržeti spojení se Španělskem, a zvolivši stařičkého Condea de la Conquista za svého předsedu, vypsala volby k novému kongressu. Po nezdařeném povstání královského plukovníka Figuerry byl 14. čce 1811 kongress zahájen, ale vlastní duše strany liberální Argentinec Martinez dc Rosas nebyl od royalistické většiny zvolen za presidenta; proto obrátil se na jih a spojiv se s Miguelem Carrcrou, zahájil zjevnou válku proti kongressu, který počal přemýšleti na upravení nové ústavy. Zatím místokrál pe- ruánský vyslal do Ch. vojsko, ale Carrera, který po smrti Rosasově r. 1812 zařídil si vojenskou diktaturu, se uhájil, ano spojil se r. 1813 se soupeřem svým 0'Hijgginsem, ieni; od junty byl ustanoven vrchním generálem a postoupil r. 1814 proti Španělskému gene- rálu Osoriovi; dne 2. října 1814 u Rancague Osorio zvítězil a povstání bylo potlačeno, ("arrera a CHiggins uprchlí přes Andy a Španělé přísnými prostředky potlačovali vše- cko liberální hnutí; Marco del Pont byl pak jmenován od krále guvernérem. Klid netrval dlouho; hnutí protišpanělské zachvátilo skoťo celou Jižní Ameriku ; zvláště byla to Argentina, která postavila se v čelo tohoto hnutí, a generál její San Martin pře- šel v zimě r. 1816—17 s 5000 mužů smělým pochodem přes Andy do Ch., obsadil města Aconcaguu a S. Rosu, porazil Španěly v krvavé bitvě u Chacabuca (12. ún. 1817) a zajal gu- vernéra; když pak obsadil Smtiago, učiněn jest panství španělskému konec a 0'Higgins ustanoven vrchním správcem chilským. San Martin byl sice 19. břez. 1818 od generála Osoria poražen, ale porážku tu smyl opět velikj^m vítězstvím nad týmž generálem dne 5. dub. 1818 u Maipu, kdežto Lord Cochrane, vrchní velitel loďstva chilského, opanoval r. 1820 Valdiviu; 9. led. 1826 ztratili Spanělé poslední své stanoviště, pevnost Castro na ostrově Chiloe. 0'Higgins nastoupiv u vládu vymohl, Že bylo zemi dáno nové zřízení a zrušeno otro- ctví; než vláda jeho pro velikou jeho libo- vůli netěšila se přízni lidu obecného, ano po popravě Carrerově a jeho bratří stala se ne- náviděnou; proto CHiggins r. 1822 přenesl vládu na tříčlennou juntu, která se však ne- udržela, a kongress zvolil generála Ramona Freyrea za presidenta. Freyre sice opanoval r. 1826 ostrov Chiloe a zavdal podnět k tomu, že r. 1828 vydána byla pro Ch. ústava, ale pořádku neudržel, což nepodařilo se ani jeho nástupci Joaquimovi Prietovi, který r. 1829 zvolen byl od kongressu za presidenta. Ne- pořádky dostoupily toho vrchu, že se kon- gress rozešel, Prieto vzdal se úřadu svého a v zemi tvořily se strany, které chystaly se k domácí válce. Hrozící nebezpečí to sjedno- tilo rozvážnější čásť obyvatelstva a ta pod vedením Prietovým zvítězila dne 17. dub. 1830 u Lircaye nad stranou Freyreovou, načež byl svolán kongress, který zvolil za presi- denta obratného Ovalle a po jeho smrti (21. března 1831) Prieta, čímž nastala doba 188 Chile. klidnějšího rozvoje. Vlivem Prietovým pro- vedl kongress dne 25. května 1833 změnu ústavy z r. 1828 tak, že zákonodárná moc dána byla kongressu, jenž rozdělen byl ve sněmovnu poslanců a senát, výkonná pak presidentu a státní radě; podobně vydána jsou nařízení ve prospěch obchodu a prů- m^^slu. Byl ducha bystrého a pevných zásad, přístupný dobré radě, kterou zvláště posky- toval mu zkušený a poctivý ministr jeho Diego Portales, a dovedl uhájiti samostatnosti země, jak dokázal r. 1836, když bolivský president Santa Cruz opanovav Peru chtěl donutiti Ch., by přistoupilo ke konfederaci (viz Bolivie, dějiny, str. 302). Nástupce Prietův Manuel Bulnes (1841—61) pokračoval v jeho Šlépějích pečuje o klid a mu* v zemi a háje politického postavení Ch. tak účinně, že v novém sporu mezi Peru a Bolivií r. 1842 zprostředkoval mír a vymohl, že vláda španělská dne 25. dub. 1844 uznala neodvislost a samostatnost země chilské. Při nastoupení nového presidenta Manuela Montta (1851—1861) po&ly znovu třenice mezi stranami, které vedly k domácí válce; povstání vojenské r. 1851 bylo sice hned rázně potlačeno, ale většího rozsahu a významu bylo to, jež zorganisováno stranou sociální v CoQuimbu a Concepcionu, nebof čilou agitací byli pobouřeni též Araukáni. Generál Bulnes porazil však generála Santa Cruzc a zahnal Araukány do jejich území, načež byl v zemi klid až do r. 1859, kdy v Coquimbu postavil se v Čelo revoluce bo- hatý majitel dolů P. L. Gallo. Montt opět ráznou rukou povstání udusil nejprve na se- veru a poraziv povstalce 29. dubna 1859 u Cerro Grande ukonejšil jih. Za správy jeho země utěšeně se rozvíjela; nebof upra- veno jest soudnictví vydáním civilního řádu a zřízením obchodních soudá, zřízena eskomptní a dcpositní banka a 30. list. 1856 zavřena výhodná obchodní smlouva s Velkou Britan- mí; obce dostaly samosprávu, podporováno zemědělství, průmysl a obchod a r. 1852 ote- vřena první železná dráha z Copiapa do Caldery. José Joaquim Perez (1861—1871), který byl po Monttovi jednohlasně zvolen, zachovával spravedlivou nestrannost ke všem stranám a snažil se, by protivy urovnal a strany sloučil ke společné práci. Za něho postavení Ch. bylo upevněno, což ukázalo se r. 1864, když vzniklo napjeti s Bolivií o sanytrová a gua- nová ložiska při pobřeží Atacamjr, a nejvíce ve válce se Španělskem, která vznikla r. 1865, když Ch. projevovalo sympathie s Peruany a odmítlo požadavky Španělského admirála Pá- rej y před Valparaiso s loďstvem vyslaného. Párej a byl poražen a když nástupce jeho Men- dez Nufles 31. břez. 1866 bomoardoval Val- paraiso, prohlásily se Peru a Bolivia pro Ch. a Nufícz musil od Valparaisa ustoupiti a po marném bombardování Callaa zmizel z vod chilských. Celkový úspěch byl na straně Chil- ských, neboť r. 1866 urovnán byl spor s Bo- livií tak. že 24® j. š. ustanoven za hranici mezi obéma státy a Bolivie zavázala se od- váděti polovinu výtěžku ze sporných ložisk; r. 1869 prostřednictvím Spojenýcn Států Se- veroamerických uzavřeno se Španělskem pří- měří, které r. 1871 bylo na tři léta prodlou- ženo. Země zkvétala a mohutněla jak počtem obyvatelstva, obchodem a průmyslem, tak čet- nými vnitřními zařízeními; r. 1866 zahájena jízda po železné trati ze San Ferdinanda do Curica, vydán obchodní zákonnik a rozmno- ženy branné síly země. Protože kongress ustanovil zákonem, že žádný president nesmí na dvě po sobě jdoucí ot>dobí býti zvolen, úřadoval následující president Erraguris jen v 1. 1871—76 a po něm Pinto 1876—81. Země požívala klidu, až na stálé vpády Araukánů pod jejich samozvaným králem Oréliem An- toinem (viz Araukáni); teprve r. 1879 vy- pukla válka pacifická, též san3^ová zvaná. Když Bolivie přes smlouvu z r. 1866 a 1874, ve které svolila, by Chilané ve sporném území směli těžiti sanytr a dolovati na stříbro, uva- lila r. 1876 na vývoz sanytru veliké clo, tak že tím Ch. trpělo veliké škody, a nedbala protestu vlády chilské, obsadilo Ch. dne 14. ún. 1879 Antofagastu, Mejillones, Cobiíu a Tocopillu, a když Peru spolčilo se s Boli- vií, vypovědělo dne 4. dubna oběma státům válku. Loďstvo chilské zvítězilo 13. dub. při ústí řeky Loy, ale blokáda Iquique se nezda- řila. Teprve když 8. říj. zajat byl peruánský pancéřový křižák Huascar, který loďstvu chil- skému velmi škodil, nastal příznivý obrat, nebof loďstvo mohlo nyní podporovati vojsko pozemní. Generál Escala postoupil proti iqui- que, porazil 19. list. u San Franciska (Dolo- res) peruánského generála Buendiu, opanoval 21. list. Iquioue a dne 27. list. celá provincie Tarapacá byla v moci jeho. R. 1880 rozvi- nuta větší činnost na moři i na pevnině; loď- stvo chilské lapalo lodí peruánské až u isthmu Panamského, a 26. kv. zvítězil Escalla ve ve- liké bitvě u Alto de Tacna, 7. června padla Arica a mohlo se pomýšleti na pochod na Limu. Po vítězství u Chorillos (12. led. 1881) a Miraílores obsazena Lima a přístav Callao, čímž stali se Chilští pány země, kterou měli obsazenu až do 20. říj. 1883, kdy peruánský president Iglesias zavřel mír, jenž 31. bř. 1884 byl potvrzen, načež Bolivie 4. dub. k němu přistoupila. Mírem tím postoupilo Peru pro- vincii Tarapacá definitivně, Tacnu a Aricu na deset let, načež obyvatelstvo mělo samo prohlásiti, se kterou zemí chce býti spojeno ; za to měla vyvolená strana zaplatiti druhé 10 mil. dolarů. Bolivie ztratila Antofagastu. Po presidentu Domingu Santa Maria (1881 až 1886), za něhož uzavřen byl kromě přede- šlého také definitivní mír se Španělskem (21. května 1884), upraveny spory a hranice s Argentinou a utišeno území Araukánů za- ložením četných pevností v jejich území, byl f)řes odpor strany klerikálni a liberální zvo- en velikou většinou jeho stoupenec Manuel Balmaceda, který nastoupil 18. září 1886. Balmaceda vládl s počátku správně a opa- trně a staral se, by škody válkou způsobené byly uhrazeny, a podařilo se mu, že pomocí < Chilecito — Chiliasmus. 189 Rothschildovou konsolidován byl statni dluh a vyrovnány nároky na škody příslušníkům cizích států způsobené. Znenáhla ňnance vy- kazovaly přebytek příjmů a Balmaceda pro- vedl, že z přebytku bylo zakupováno čisté stříbro, které by bylo fondem papírových peněz; zároveň rozmnožovány branné síly země, stavěna opevnění, prováděny stavby nových železnic, zřizovány vědecké ústavy a školy; ale Balmaceda rozhodoval po většmě sám o všech podnicích a když stav fihanci počal se horšiti, škrtl kongress některé po- ložky, čímž vyvolána první srážka. Balmaceda ménil ministerstva neustále (za dobu čtyř let šestnáctkráte), r. 1890 rozpustil kongress a nesvolal ho ani, by vyřídil rozpočet na rok 1891, ano sáhl i na uložené stříbro a vydal sám za 12 mil. státních papírů. Strana Kon- (^essu, v jejíž čele stál Jorje Montt, získala si vojsko a v noci 7. led. 1891 odebrali se všickni přední členové na lodi v přístave val- Paraiském, odpluli na sever, opanovali v únoru isaguu a zřídili si vládní juntu pro vedení války. Tím učiněn počátek nových bouří ob- čansKých. Balmaceda prohlásil všecky kon- gressisty za zrádce, dal zatknouti všecky po- dezřelé, zabavil uprchlým jmění a svolal kon- gress, který skládal se z jeho přívrženců, a ten schválil všecka jeho zařízení a přenesl naň neobmezenou moc vládnouti státním jmě- ním, dosazovati a propouštěti úředníky a po- dezřelé osoby zatýkati a souditi. Balmaceda pokusil se také získati kredit za hranicemi, než junta kongressistů, která se zmocnila vý- nosných provmcií sanytrových, ohradila se proti tomu a postoupila na jih a zvítězila 7. března u Pózo Almonte a zahnala na to 2400 vládních do Bolivie. Utrpěli sice v zá- toce Calderaské velikou ztrátu tím, že pan- céřová loď Blanco Encalada byla torpédovou lodicí vládni Almirante Condell vyhozena do povětří a obrněnec Huaskar poškozen, ale na pevnině postupovali vítězně vpřed; 21. srpna přešli přes řeku Aconcaguu, zvítězili u Con- conu a bitvou dne 23. srp. u ViRa del Mar zamezili vládnímu vojsku ústup do Santiaga. Po novém skvělém vítězství u La Placula dne 28. srpna, kde s velikým prospěchem užili kongressisté mannlicherovek, vzdalo se Valparaiso a 19. záři Santiago, kde téhož dne v budově argentinského vyslanectví Balma- ceda se zastřelil. Prozatímní správy ujal se Jorje Montt, který od kongressu ke dni 18. list. svolaného byl zvolen presidentem. Všickni stavové uznali novou vládu, jen Se- veroamerické Státy nejevily veliké ochoty, a když ve rvačce ve Valparaisu mezi námoř- níky severoamerického parníku Baltimore s Oiilany byl jeden námořník zabit, hrozily Státy Severní válkou, kterou president Montt odvrátil tím, že prohlásil své politování nad událostmi valparaiskými. R. 1896 zvolen za předsedu republiky aristokrat Federico Errá- zuriz, zvítěziv nad protikandidátem Reyesem. Ohlleolto fčilesito] viz Famatina. OhlleJieii David, nesprávně Hilchen, znamenitý právník livonský (♦ 1554 v Rize — t 1609 t). Studoval nejprve doma, pak ve Brunsberku a konečně v Německu, Anglii, Francii a Itálii, obíraje se hlavně právem, ichož se stal doktorem. Navrátiv se do vlasti, byl přes 15 let sekretářem města Rigy a pak syndikem. V době této sebral, uspořádal a vydal livonské právo a získal si tím velikou zásluhu. Byv křivě obviněn od jakéhosi Go- demanna, nucen byl hledati ochranu v Polsku. Kancléř Jan Zamojský odporučil jej Zikmun- dovi m. a zjednal mu i jeho dvěma bratrům polský indigenát. Král, seznav brzo schopnosti Ch-ovy, jmenoval ho svým sekretářem a svě- řoval mu důležitá poselství ke kurfirštům a německým knížatům a konečně jej ustanovil i kommissařem pro správu Livonska. Vrátiv se do Rigy, vykonal Ch. mnoho pro své rodné město. Založil tam konsistoř pro náboženské záležitosti, knihovnu, tiskárnu, knihkupectví a získal si neobmezenou důvěru svých krajanů. R. 1604 stal se zemským písařem livonským. Napsal: Jus livonicum; Luctus in obitu Joannis Zamoyski (Zamošč, 1605) ; Rhodemonologia ma- nibus Mag, Zamosci graece et latine soluta ac ligata oratione per Chilcheni fratres (t., 1608) ; Vita Georgii Farensbach (t,, 1609). Ve spise Clypeus innocentiae et veritatis (t., 1604) po- dal Ch. svou obranu proti pomluvám kle- vetníků. OhlUada, vl. chilias (z řec), tisíc let, tisíciletí. OhlliArohos (řec), tisícník, velitel chi- liarchie, t. j. tisíce mužů, ve vojenském zří- zení makedon^ém, kdy zavedena byla chili- archie bezpochyby dle vzoru perského u je- zdectva a lehké pěchoty. Zvláštní vážnosti požíval ch. oné &ty jezdectva, která, vybí- rána jsouc z nejpřednějších mladých Šlech- ticů, konala v míru službu při osobě krá- lově, ve válce pak jako tělesná stráž jej pro- vázela. Cfe. Ohlllasmiui (z řec. zUioi, tisíc) jest víra v budoucí tisíciletou říši Boží na zemi, v níž věřící pod vládou Mesiáše v dokonalé blaženosti pozemské žíti budou. Myšlénka, že Kristus zřídí království Boží na zemi, jak sám předpověděl, má svůj původ v judaismu a v idei mesiáŠství. Proroci živými barvami líčili příští Mesiášovo, jenž měl kralovati nad národem vyvoleným. Když pak výboj co vé as- syrští a perští pronásledovali národ židovský, družila se k tomuto spíše duchovnímu poií- mání mesiáŠství (obnovení mosaismu) stránka politická a nabývajíc znenáhla převahy stá- vala se základem zidov. snu o theokratické říši světové, v níž pod vládou viditelného Me- siáše rozptýlený dosud národ židovský budc sjednocen kralovati nad pohany. ŽidokřesCan- ství přeneslo tyto myšlénky do církve, která byla právě pronásledována od římských císařů, a ty v ní v době, kdy každý věřící hlcdél stále smrti v tvář, nalezly ohlasu. K dalšímu vývoji eh-mu přispělo hlavně místo ve Zje- vení sv. Jana kap. 20. Teprve odtud, kdy záhadná ta slova uvedla se v souvislost s ele- menty židovskými, lze mluviti o říši tisíci- leté. Dle Zjevení sv. Jana určovala se pří- 190 Chiliast — Chilkov. Uližně doba příští Kristova, již měly označo- vati všeobecná bída, hlad, mor, válka a mravní zkáza. Povstanou proroci a budou napomí- nati lid, Eliáš s Mojžíšem se objeví a budou pronásledováni a konečně přea očima lidu vzati do nebe. Bída světová se dovrší pří- chodem Antikrista, jímž bude buď satan neb jeden ze služebníků jeho. Antikrista rozma- nitě si představovali; židé hledali jej mezi assyrskými a perskými králi, křesťané v řím- ských císařích, v sultánech, papeži, bá i v Lu- therovi. Při příchod\i Antikrista nastanou ve- liké boje mezi národy, z nichž nejhroznější bude boj mezi Gógem a Magógem. A tehdy přijde doba druhého příští Kristova. Zbraně národův obrátí se proti němu, ale on se svými věrnými pobije nepřátele, podrobí si pohany a spoutá satana. Potom nastane pravý zlatý věk pod vládou Mesiáše. Koncem bla- ženého tisíciletí osvobodí se satan a pobouří Góga s Magógem proti Kristu. Vzplane strašný boj před Jerusalemem, v němž zlé moci zhy- nou a dobro zvítězí na věky. Země bude hořeti ohněm a nastane soudný den, po němž stvoří Bůh vyvoleným novou zemi a nový Jerusalem. Ch. rozšířil se v církvi buď v hrub- ším ponětí (ch. crassus), nebo více v ducho- vém, náboženském (ch. subtilis). Mimo list Barnabášův a fragmenty Papiovy u Irenaea vane jeho duch apokrynckými knihami Her- raae Pastor, Závětí patriarchů a knihami si- byllinskými; platónik Justin Mučenník učí, že každý křestan má býti chiliastou, rovněž Ire- naeus v boji proti gnostikům stojí na půdě ch-mu. Nadšenými jeho stoupenci bvli Mon- tanisté s Tcrtulliancm a církev potírajíc je- jich nauky postavila se, byť nepřímo, proti ch-mu. Krajní antichiliasmus zastupoval římský presbyter Cajus v boji proti Monta- nistům; nedlouho potom zavrhla ch. také škola alexandrijská, mající v čele velikého Origena, jenž protestoval proti sensualismu a ukazoval, že slasti v říši Boží jsou jenom rázu duchovního. Rovněž sv. Augustin pro- hlásil, že apokalyptický passus nesmí se vy- kládati slovně a že říše Kristova má se oče- kávati až po dni soudu. Pronásledování církve Deciem dodalo ch-mu posily, avšak již na konci III. stol. přidržovali se ho pouze Mc- thodius, biskup Tyrský, nepřítel Origenův, a na západě Lactantius. Pokusy oživiti ch. byly úplně zmařeny prohlášením křesťanství za náboženství státní, neboť církev nemohla chtíti záhubě říše, v níž volně hlásala své učení. Za to tím více oddávaly se ch-mu sekty nespokojené s hierarchií a dohnané pronásledováním přímo k fanatickým nadě- jím. Za reformace, kdy idee nábož. úplně ovládly Evropu, wstupovali častěji proroci tisícileté říše hledíce připravovati lid ku příští Kristovu a prohlašujíce papeže za An- tikrista. Tyto nauky vedly k úplnému roz- rušení domácího i veřejného života přede- vším u Novokřtěnců, taíc že reformátoři byli nuceni přípravy jejich na příští Kristovo pro- hlásiti za nekřesťanské. Mocně však bujel ch. v Anglii, Hollandsku a hlavně v Americe, kdež se v novější době ustavila sekta Mormonů úplně ve smyslu hrubého ch-mu z II. stol. Ve stol. XVII. protestantští theologové a pie- tisté Weigl, Petersen, Swedenborg a jejich stoupenci obnovovali fantastické nauky ch-mu. Irvingiané založili r. 1832 novou apoštolskou církev učíce, že království Boží se blíží, a nedlouho po nich pietističtí blouznivci z Vir- temberka vydali se na pouť do Palestiny za- ložit nový Šion. V Čechách vyskytují se první stopy ch-mu r. 1420, když proti straně husitské vznikla silná reakce v zemi a za hranicemi připravo- valo se křížové tažení do Čech. Knéží vý- střednějšího směru učení husitského poznali správaě hrozící nebezpečí a proto snažili se, by lid obecný povzbudili k brannému odporu ; opírajíce se o 24. kap. evangelia sv. Matouše slovem i písmem rozšiřovali zprávu, že zna- mení Kristem předpověděná již se vyplňují, že nastane den odplaty, kdy spálena budou všecka města a vesnice až na Plzeň, Louny, Zatec, Slaný a Klatovy, ano i Praha shoří jako Babylon; všeliké pohoršení bude vyma- teno z království Kristova, všichni protivnici jeho budou vyhubeni mečem a ohněm a statky jejich budou zničeny; jediní spravedliví do- jdou ochrany na horách a v městech uve- dených. Až všecko to se. stane, přijde Kri- stus v osobě své podruhé s nebe a počne se jeho království, ve kterém nebude králů, knížat ani představených duchovních ani vý- běrčích, nebude hříchu ani poskvrnění, pře- stane rozdíl mezi lidmi, všickni budou učni Božími. Proto nebude chrámů ani křtu a svá- tosti oltářní, nebo všickni budou křtěni v du- chu svatém. Sláva toho království bude větší než prvotní církve a trvati bude až do dne soudného. Hlásání těchto věcí vzbudilo hlu- boké hnutí v národě a dalo tak podnět ke vzniku učení Táborů, zvláště kdvž ožila zá- sada křesťanská o rovnosti všech lidí a o kře- sťanské lásce, tak že mnozí prodávali své statky a přinášeli jmění své kněžím ke spo- lečnému užívání. Po prvním odražení nebez- pečenství ochabovala však tato horlivost, ano v samém Táboře vznikala nechuť proti ch-mu, zvláště když v čelo výstřední nauky chili- astické postavil se kněz Loquis (v. Houska Martin); tu sami Táboři proti tomu vystou- pili a ch. zanikl. Chiliast, přívrženec chiliasmu. Chilloe viz Chýlíce. Chilidromia, ostrov řecký, viz Cheli- dromia. Chilies |čilís], angl., vinný ocet zvláštním druhem pepře OKořeněný jako omáčka k masu. Chilka, jezero V. Indie, viz Čilka. Chilkov, jméno knížecího rodu ruského, pocházejícího od knížete Ivana Vsevolodoviče Starodubského, potomka Rurikova. V mo- skevské Rusi vyskytují se členové toho rodu jako stolníci, okolniči a přísedící v bojarské dumě. Zejména se připomínají: 1) Ch. Di- mitrij Ivanovic (f 1603), jenž poslán byv od Ivana IV. spolu s Bezninem v čele 20.000 jezdců, aby zpustošil Kuronsko, byl od Li- Chillan — Chilodon. 191 tcvců obklíčca (1580) a poražen od Báthoriho u Toropce. — 2) Ch. Andrej Jakovlcvič if 1718 ve Wcstracsu) za Alexeje Michajlo- vičc zastával různá poselství k cizím dvorům, načež Petr I. jmenoval ho vyslancem ve Švéd- sku (1700). Když vsak v Moskvě vypověděna válka, byl Ch. ve Štokholmc jat a 18 let (Iržán v zajetí. Připisuje se mu spis Jádro istoriji rossijskoj, jejž vydal Mi Her r. 1771. Tento stručný přehled ruských déjin z ne- dostatku jiných prací dlouho užíván ve škole. Pozdéji přihlásil se za autora tajemník kní- žete Stankčv. — 3) Ch. Michajil Ivanovic, ministr kommunikací (t 1844), sloužil ve voj- sku, pak při ministerstvo zahraň, záležitostí, načež odebral se do ciziny a pracoval při stavbě zaatlantské železnice v Jižní Americe. Za poslední rusko-turecké války byl plno- raocníkem »Červeného kříže* a r. 1880 účastnil se výpravy Skobeleva do Achal-Tcke, načež pomáhal gen. Annénkovu při stavbě zaka- spické dráhy. Později působil jako správce ministerstva veř. prací, kommunikací a ob- chodu v Bulharsku, kde těšil se obecné váž- nosti. R. 1895 jmenoval jej car ministrem kommunikací v Rusku. Cliillan [čilján|: 1) de Ch. San Barto- lomeo, hl. ra. dep. a prov. Nuble jiho-amer. rcp. Chile, 214 m n. m., v úrodné rovině, 5 km od ř. Nuble, na žel. trati Santiago-La Con- ccpcion, jest pravidelné stavěno, má kostel františkánské missie, učitelský seminář, čilý obchod a 20.755 ob. (1885). Čh. zal. r. 1579, pobořeno r. 1751 velkým zemětřesením a r. 1835 částečně zničeno povodní, jimŽ vůbec velmi často je vysazeno. Dep. má na 2200 km^ 56.643 ob. 2) Ch., sopka blíže hranice chilsko-argen- tinské, 65A»i vjv. od města Ch., 2879 m n. m. vys., posledně činná r. 1861. Ve výši 2207 m n. m. ve velmi romantické poloze nacházejí se teplé sirnaté prameny (35—60 C^) s velmi četně navštěvovanými lázněmi Bafíos dc Ch. ChlUioothe [čflikódzij : 1) Ch.. hl. město hrabství rosského v státu Ohio Spoj. Obcí sev.-amer., 159 km v. od Cincinnati, na řece Scioto a průplavech vedoucích k Ohiu a je- zeru Erie, důležitá křižovatka drah, má pěkný hrabský dům, radnici, 15 kostelů, několik vyšších škol, 3 banky, velké koželužny, pa- pírny, 2 pivovary, výr. obuvi a secích strojů, železniční dílny, čiíý obchod a 11.288 ob. (1890). V okolí značné doly žel. a kameno- uhelné. Ch. zal. r. 1796 a bylo v 1. 1800—10 a 1812—17 hl. m. státu Ohia. 2) Ch., město v hrabství livingstonském ve státu Missouri Sp. Obcí sev.-amer. 123 km vých. od St. Josephu, nedaleko Grand Ri- veru, křižovatka 5 drah, má 9 kostelů, velmi pěknou radnici, akademii, krásnou školu, ně- kolik mlýnů a pil, továrnu na tabák a 5717 ob. (1890); v okolí velké doly kamenouhelné. Chlllii^rworth [čilinguórdz] William, protest, theolog angl. (* 1602 v Oxfordu — t 1644 v Chichestru), stud. v Oxfordu, kdež universita té doby byla otevřeným zápasištěm nejprudších hádek tneologických mezi prote- stanty a katolíky. Z katolické strany vyni- kalo jmenovitě horlení jesuity Fishera pro dogmata o milosti a neomylnosti víry. Ch. shledávaje učení anglikánské církve o člán- cích jmenovaných nedostatečným přestoupil r. 1630 ke katolicismu. Než nové pochybnosti i o pravosti tohoto v něm vzešly a on po roce této konfessc se vzdal, r. 1634 učinil tak veřejně neúčastně se nijak na tu dobu hádek theologických, až r. 1638 vydal proti jesuitovi Knottovi, dokazujícímu, že prote- stantům nelze dojíti spasehí, proslulé pojed- nání The Religion of protesLuits a safe way to sahation, kdež dovozuje, že již Písmo sv.- plně obsahuje, čeho k spasení jest třeba. Než nevyhověl ani puritanům ani jesuitům a viněn ze socinianismu a atheismu, až kom- misse složená z oxfordských theologů prote- stantských v jeho prospěch rozhodla. Ch. byl royalistou a sloužil též jako důstojník v armádě obléhající Gloucester. Na dobu svou jest Ch. jako hajitel náboženské snáše- livosti a osvětář řídkým zjevem a spisy jeho teprve po jeho smrti došly proslulosti. Nej- lepší vyd. jest z r. 1838 v Oxfordu. — Srv. Leslie Stephen, Dictionary of national bio- graphy (Londýn, 1887). ChUlon [šijon|, zasmušilý, pevný hra^i ve švýc. kantonu vaudském, na skalnatém ostrově Genevského jezera, mezi Montreux a Villeneuve, 375 m n. m. Ostrov nalézá s-j pouze 20 m od břehu a jezero, zde 89 m hl., překlenuto mostem. Hrad skládá se z něko- lika nepravidelných stavení, jichž střed za- ujímá velká čtyřhranná věž; obsahuje četné zajímavé síně s dřevěnými stropy a kobky a žaláře ve skále tesané. V listinách jmenuje se Ch. poprvé r. 830, kdy Ludvík Pobožný vězniti v něm dal opata Vala z Corveye. R. 1248 proměnil jej Petr savojský v silnou pevnost. R. 1536 dobyli hradu po dvouden- ním obléhání Bernští a osvobodili zde uvěz- něného převora Františka Bonivarda (v. t.). Potom byl Ch. sídlem zemského fojta z Vivi až do r. 1732, na to proměněn ve státní vě- zení; nyní jest kantonálním arsenálem. Lord Byron zvěčnil hrad básní »The prisoner of Ch.«, v níž opěván Bonivard. Chilodon Ehrbg., obecný rod nále vniků obrvených {Ciliata) z čeledi Chlamydodonta, řáděný dle starší soustavy mezi nále v nik v spodobrvnaté {Hypotricha), dle novějlí do řádu Gymnostomata. Tělo obrysu nesou- měrně vejčitého, na břiše ploché, na hřbetě vyklenuté, pravá strana vypnutá, levá ku přídě vtiskla, přída zobákovitě na levo zahnutá, zadek pravidlem zaokrouhlený. Přída a okraje ohebné, hřbet neobrvený, břišní strana jemně obrvená, s jemnými rýhami, jež podélné pro- bíhají stýkajíce se na přídě v pruhu, jenž šíří se od úst k zobákovitému konci přídy a označen, jest hustými, většími brvami než ostatní. Ústa s krátkým jícnem na břišní straně uprostřed na přídě ozbrojena nálev- ko vitým ústrojím, z tyčinko vitých součástek složeným, rovným neb spirálovitě do vnitř těla zakončujícím. Uvnitř těla umístěno jest 194 Chimaltenango Chimenti. ckých. V umCní často mythus onen znázor- ňován (na vásách, mincích, gemmách). V mu- seu ve Florencii nalézá se velká bronzová Ch. (vyobr. viz Etruské uméní str. 787); na mincích korinthských a sikyónských Ch. jest obvyklým obrazem. Někteří (Fischer, Ritter) chtějí, snad právem, jméno odvozo- vati z některého asijského jazyka, jako z foi- nického Chamírd = adusta. klk. Chlmaltenang^o [či-], hl. město dep. ve středo-amer. rcp. Guatemale, 1650 m n. m., na silnici z Guatemaly do Sololy, s velkými výročními trhy a 2733 ob. (1880). V okolí orba a rozsáhlé pěstěni kávovníku a cukrové třtiny. — Dep. má 59.335 ob. (Iř89). Chimarrhaeiui Jakob, spisovatel a ver- šovec novolatinský (* kol. 1550 v Rocrmondé v Hollandšku — f 24. srpna 1614 v Litomě- řicích), žil od r. 1572 při dvoře císařském v Praze, jsa dvorním kaplanem a předním almužníkem u Maxmiliána II. a potom u Ru- dolfa II., jenž zejména též pro znalost hudby nevšedně jej vyznamenával. R. 1580 přiči- něním jeho utvořilo se čilé bratrstvo k oslavě Božího těla {Cou fraternit as Venerabilis Eucíia- ristiae Sacramenti)f nejprve ze členů hudební kapely císařské, později také z jiných osob, zvláště šlechtických, jež se zvláštními stano- vami řídilo a snahou svého protektora hrab. Sixta Trautsona odpustkových výhod od pa- pežč dosáhlo. Ch. byl mnoho let onoho bratr- stva starostou a ve prospěch zájmů členských vydal zvláštní modlitební knihu s kalendáriem a poučným návodem, zvanou Sacrum Gaio- phylacium riSSS, 1594). R. 1585 jmenován byl dvorním falckrabím {comcs Palaťimts) a v hoa- nosti té, spojené s právem udíleti pro zá- sluhy literární vavřínový věnec a titul »ko- runovanóho básníka* {poeta laureatus), stal se modlou rozmanitých veršovců soudobých, domácích i cizích. Dosáhnuv vysokých a čet- ných důstojenství církevních, jmenován byl posléze (1598) proboštem v Litoměřicícn, kdež také po smrti své při kostele sv. Ště- pána byl pochován. Z oboru literárního kromě modliteb již uvedených zůstavil po sobě též několik básní příležitostných, mezi nimi cpithalamium k sňatku Viléma z Rožm- berka s Polyxenou z Pernšteina (1587) a delší cpiccdion na smrt Adama z Dietrichsteinu (1590). Též se připomíná jeho účastenství při vydávání hudebních skladeb Jak. Hiinla a Jak. Rcgnarda. — Srv. Dlabač, Kiinstlcr- Icxicon I., 274; Rybička v »Slov. Nauč.« III., 1068; »Arch. Pam.« X., 732; Čas. Č. M. 1897, 79—82. Thř. Chimay [šiméj, město v arrond. Thuin- ském belg. prov. nenegavské na řece Blanche a želez, tratích Beaumont-Ch. a Hastiěre- Marienbourg-Momignics ; má 2 kostely, pěkný zámek knížat z Chimay s rozsáhlým par- kem, athenaeum, bisk. seminář, pomník hi- storika Froissarta, železné huti a vysoké peci, výrobu krajek, lomy velmi cenného mramoru a'3305 ob. (1890). — Od r. 1397 náleželo pan- ství Chimayské pánům z Croy, r. 1470 po- výšeno na hrabství, r. 1486 císařem Maxmi- liánem pro Karla z Croy na knížectví. Po- zději připadlo věnem Karlovi z Ligne knížeti z Arenberku a od r. 1804 patři km'žatům z Chimay a Caramanu. Chimay [šiméj, kníž. rod belg., jehož titul přechází vždy na prvorozeného, kdežto ostatní mužští členové nazývají se knížaty de C ara- ma n, ženské hraběnkami de Caraman; vyni- kají: 1) Ch. Frang. Jos. Philippe de Ri- quet, kníže (♦ 1771 — t 1843). Opustiv na počátku revoluce vojenskou službu francouz- skou, vrátil se teprve r. 1815 a byl zvolen do sněmovny poslanců, ve které se přidal k opposici; když proto nebyl více zvolen, odebral se do Hollandska, stal se členem první komory a r. 1824 obdržel od hoUand- ského krále potvrzení knížecího titulu ; r. 1805 pojal sličnou Terezii Tallienovou, která se dala od Talliena rozvésti. — 2) Ch. Jo- seph, kníže, vnuk předcšl. (* 1836 — t 1892), byl v 1. 1870 — 78 guvernérem prov. hene- gavské a v 1. 1884—92 ministrem věci za- hraničních. Chimborazo [čimborasoj: 1) Ch., hora v záp. řetěze Kordillery na planině Quitské v jiho-amcr. rep. Ecuadoru, na 1° Íl* j. š. mezi horami Ilinizou a Pichinchou. Jest to vyhaslá sopka, bez jakékoliv patrnější stopy jícnu; stojí o samotě a má podobu otupe- ného kužele, jehož svahy rozbrázděny jsou četnými roklemi (Barrancas). Složením jest převládne trachytová. Výška dle Reisse a Stúbela 6310 m n. m., z čehož asi 1600 m vy- stupuje nad čáru věčného sněhu. Býval po- kládán až do r. 1817 za nejvyšší horu světa. O vystoupení na Ch. pokusil se poprvé de la Condamine r. 1745, dosáhnul však pouze 5100 m výše, v červnu r. 1802 dostoupili A. v. Humboldt a Bonpland ze vsi Calpi až do výše 5882 m n. m., v pros. r. 1831 Bous- singault a Halí 6004 m, r. 1856 Jules Remy vylezl skoro až na vrchol, r. 1872 Stúbel do- sáhl 5810 m, r. 1880 dostoupil Whymper te- mene. 2) Ch., prov. jiho-amer. řep. Ecuadoru, hraničící na sev. s prov. Leon, na jihu s prov. Caflar; jest to čásť vysoké roviny Tacungy uzavřená mezi řetězem Kordillery Quitské a Vých. Kordillerou; má velké bohatství ka- mence a síry, na něž se silné doluje. Jmeno- vitě u Alausi jsou celé vrchy ze síry. Prov. má na 14.360 km- 90.782 ob. (1885), nečítajíc v to Indiány. Pěstuje se orba a chov do- bytka, dále něco tkalcovské bavlny a vlny. Též těží se mnoho chinové kůry. Provincií probíhá traC železné dráhy ze Sibombe do Guayaquilu. Hl. m. Riobamba. Chimbote [čimbóte], přístavní m. v dej). Ancachs jiho-amer. rcp. Peru, 120 km jv. od Trujilla, na zálivu Ferrolském Velkého okeánu a žel. trati Ch.-Huaraz; má čilý obchod. Chimenti [ki-] Jacopo, vl. Jacopo di Clementi da Empoli, malíř ital. (* 1554 v Empoli — f 1640 ve Florencii). Vzdělav se u Tomasa de S. Friano zabýval se studiem maleb de Sartových a osvojil si klidné a re- ální pojímání a provádění látky. Pracoval Chiméry — Chiminello. 195 především pro rod Medici, ale přes značné příjmy zemřel v bídé. Z obrazů Ch-ho vy- niká: Madonna\ Sutana před koupeli \ Kristus v \ahradé Gethsemanské\ Sv. Karel Boromej- ský; Obětováni Isaka. Mnoho obrazů jeho zdobí chrámy florencké. Ghliméry (Holocephali), jindy řád ryb žra- lokovitých, nyní samostatná podtříáa ryb o jediné čeledi téhož jména (Chitnaendae)^ podtřída teď již nepatrná, skrovný to zbytek skupiny ryb, jež mčla za dřívějších period geologických mnohem vetší počet rozmani- tých rodu. Recentní ch. mají télo celkem podobného tvaru jako žraloci, totiž protáhlé, vpředu silnější, nazad zúžené; trup ukončen jest vzadu štíhlým ocasem s ploutevnatou obrubou vezpod aneb i nahoře {diphycerkie). Kůže jest u recentních lysá, u fossilních ko- stěnými šupinkami poseta; jsou v ní i silně vyvinuté slizne chodby, obklíčené kroužky chrupavčitými, a vyniklá postranní čára. Ploutve hřbetní jsou dvě, často spolu spo- jené; prvá krátká a vysoká, druhá dlouhá a nízká; před prvou hřbetní ploutví jest mocný osten, spojený kloubem s chrupav- čitým nosičem až oa chordy vycházejícím. Ploutve práni jsou převeliké, břišní o něco menší, řitní malá. Samec má v předu na čele výrostek na předu zakulacený, ostrými trny pokrytý a před břišními ploutvemi menší ostny rovněž trnité. Samci mají také vnější kopulační orgány, tenkými ostny z dentinu ozbrojené. Hlava jest zavalitá, na předu šikmo dolů a nazad ufatá, tak že se ústa pod před- ním koncem jejím nalézají; oči nemají víček. Žaberní otvor mají ch. na rozdíl od žraloků na každé straně jen jediný, zakrytý blánitým víčkem, v němž jest chrupavčitý rudiment opercula. Uvnitř jest čtvero skulin žaberních. Stříkací otvory scházejí. Nozdry jsou na zpodní straně čenichu a vedou do velikých, kroucených otvorů čichových. I v kostře liší se ch. četnými důležitými znaky od žraloků. Páteř jest nezřetelně segmentována ; nedělená chorda jest totiž obklíčena četnými kroužky chrupavčitými, poněkud zvápnatélými, jichž jest větší počet než chrupavčitých obloukův a trnŮv obratlových. Na statné, chrupavčité lebce jest palatoquadratum a hyomandibularc pevně splynulé s postranními partiemi lebky (autostylie dolejší čelisti); obé orbity jsou odděleny přehrádkou jen blánitou. V dolejší čelisti jest na každé straně jen jediný veliký, ostrý zub deskovitý, kryjící vnitřní plochu i okraj sanice, proti němuž jsou nahoře ta- kové desky dvě. Se žraloky srovnávají se ch. tím, že mají ve svalnatém násadci srdeč- nice četné chlopně a v konci tenkého střeva řasu spirál no u. Recentní rody ch-ér známe jen dva se 4 druhy; 3 druhy r. Chimaera L. žijí u břchav evropských, kolem Japanu a u Mysu Dobré Naděje, jediný druh r. Callorhynčhus Gron. v mořích jižních. Vlastní ch. (rod Chimaera L.) mají přední konec hlavy prodloužený v čenich měkký, v hořejší čelisti přední zub krátký a na okraji zoubkovaný, maxillarní (druhý) zub veliký a trojhranný, s četnými hrboly žvykacími na okraji. Dolejší zuby mají podobu kosodélníkových desk s krátkou sym- iysou. Silný osten před hřbetní ploutví jest se stran sploštělý, má na předu ostrou hranu a vzadu dva trny. Štíhlý ocas má ploutev nahoře i vezpod; řitní ploutev jest nizounká. Ch. monstrusa L., chiméra hlavatá, má ocas ukončený dlouhým bičíkem již bez plou- tevnaté obruby. Tělo mívá délku až i .1'5 m a barvu různou, najčastěji nahoře hnědou se světlejšími skvrnami, na střibrolesklých bo- cích často skvrny nahnědlé, břicho bělavé; na hřbetních ploutvích jest široká černá ob- ruba. Žije u břehův evropských, v moři Středozemním, v Severním Německém i v Le- dovém moři. Živí se měkkýši, raky i drob- nými rybkami. Vajíčka mají rohovitá pouzdra. Při západním pobřeží sev. Ameriky žije Ch. Colliei Benn., bez tenkého bičíku na ocase jen krátce zašpičatělém. Masa těchto ryb po- užívati nelze. Rod Callorhynhus Gron. má do- lejší zuby silné, kosodélníkové a v ústech ještě velikou plochu žvykací. Hlava ukončena jest v předu chrupavčitým výčnělkem skož- natým lalokem; ocas jest vzhůru zakřiven a nemá nahoře ploutve. Jediný druh C, antarc ticus Cuv. dorůstá délky až 90 cm a má barvu nahoře nahnědlou s podélným pruhem tmav- ším po stranách. Žije v mořích jižního mír- ného pásma, zejména v jižních končinách Atlantského okcánu a moře Tichého. Fossilní ch. zachovaly se celé (kostry) jen v lithografické břidlici jurské; isolované zuby a ostny ploutve hřbetní bývají nalezeny již v devonu, pak zvláště v útvaru jurském a křídovém, ano i v usazeninách třctihorních.. Rod Ischyodus Egert. se 30 asi druhy náleží útvaru jurskému i křídovému; pěkně zacho- valé kostry druhu /. avita H. v. Meyer na- lezeny v lithografické břidlici u Eichstacdtu. Tomuto rodu náleží zajisté i osten 35 cm dlouhý, z Vinař, ve sbírkách Českého musea. Kromě něho známe z našeho útvaru křído- vého ještě patrovou desku druhu Chimaera furcata Fr. (z bělohorské opuky) a desku s tupými vruby (z Vinař), podobnou hořej- šímu přednímu zubu fossilního rodu Eda^ phodon Newt. Kromě toho buďtež tu uve- deny ještě důležité cizí rody Ptyctodus Panděr (isolované zuby z rus. devonu), Eumylodus Leidy z křídového útvaru (Amerika. 5lissis- sippi), GanodusEg. z jurského útvaru (Anglie), Rhynchodus Newb. z devonu amer. a j. Ž literatury dosti skrovné nejdůležitější jsou práce Leydigova o anatomii a histologii v Můllerově »Archiv f. Anat. u. Phys.« XVlfl., Hubrechtova o lebce v »Niederl. Arch. Zool.« III., též v »Morphol. Jahrbuch« III., a Solge- rova o viscerálni kostře tamtéž, I. O fossil- ních ch-rách našich viz Bayerův Kritický seznam plazův a ryb českého útvaru křído- vého (»Věstník Č. Akademie 1896), o cizích Zittelovu knihu »Handbuch der Palaconto- logie« (I. 3). Br. Chiminello [kim-j Vincenzo, astronom a meteorolog ital. (* 1741 v Marostice — 196 Chimophila — Chingleput. t 1815 v Padově). Studoval práva, později astronomii a stal se pomocným astronomem při observatoři v Padově, r. 1797 ředitelem observatoře a proF. na universitě. Uveřejnil zajímavé práce meteorologické a astronomi- cké v časopisech; po svém strýci Toaldovi pokračoval u vydávání Giomale astrometeoro- logico (1797—1811). Ohlmophlla Pursh, zim ozeleň, rod rost- lin z řádu vřesovitých s rodem Pírola pří- buzný, od něhož liší se květy v okolíky se- stavenými, mističkovitým terčem z Ifižka pod scmenníkem vyrůstajícím a přímými tobol- kami s kraji chlopni lysými. Sem počítaný druh z. okoličnatý (Ch. umbellata Nutt.) je polokeřík na Ví '" vysoký, vždy zelený s lodyhou jednoduchou nebo větvitou. Tuhé, kožovité listy jsou krátkořapičné, kopinato- klínovité, pilovité, lysé, na líci tmavozelené, vezpod bledší. Z konce větviček vyniká stopka přímá, okolík 3 — 7 dosti velikých květů ne- soucí. Ušty kališní jsou vejčité, špičaté, po kraji zoubkované, plátky korunní kalicha tři- krát delší jsou obvejčité, zoubkované, bílé neb narůžovělé. Tyčinky koruny kratší mají nitky lysé a dole porozšířené. Semenník vej- Čitě kulatý má bliznu kulatou, skoro při- sedlou. Roste po lesích Evropy, Asie i sev. Ameriky. Kvete od června do srpna. Hořké a trpké listy se druhdy potřebovaly v lékař- ství; možno jimi vydělávati jemnější kůže a barviti na černo. Vs. Ohlmu [Či-], Gran Ch., mohutné zříceniny indiánského města v údolí t. jm. v dep. La Libertad peruánské prov. Trujillo mezi údo- lími Chicama a Viru. Prostor v délce 20 až 24 km a šířce 8 až 9 Um poset jest rozvali- nami mohutných zdí z cihel, omítnutých Štu- kem a pokrytých vypouklými ozdobami, po- dobnými oněm, které nacházejí se v Mitle (viz Mitla). Rozeznati možno četné paláce, chrámy, vodovody, vězení, špýchar, pece na tavení kovů atd. Velmi zajímavé jsou spo- lečné hroby {huacas), pyramidy to z křemen- cových oblázků spojených hlinitou maltou v pevný celek. Největší z nich, Huaca El Obispo, jest 45 m vys. a má základnu 3*2 ha velikou. Nad jiné vynikají zříceniny chrámu slunce, zaujímající plochu 2*8 ha s průčelím 245 m dl., 60 m vys. Ch. byla nejlidnatějším a největším městem starého Peru a hl. m. říše Ch., která jest původu předinkánského a dlouho zachovala si neodvislost od Peru. Prostírala se od údolí Barranca v dep. Lima až k zál. Guyaquilskému. Peruané podrobili si ji teprve za 9. inky PaČakutecha. Obyva- telstvo patřilo ke skupině Yunků, jejichž řeč byla naprosto rozdílná od kešuanštiny, kte- rou mluvili staří Peruané. Nalezeno zde množ- ství starožitností; stříbrné a zlaté památky však byly většinou k velké škodě vědy roz- taveny. Srv. Middendort, Das Muchik oder die Chimusprache (Lipsko, 1892). China [Čaj ne], angl. název porculánu. Uží- váno ve spojeni ch. clay [-klé[, porculánová hlína, ch. wares [-uérsl, porculánové zboží. China viz Chinová KŮra. Chinab, řeka v Indii, viz Čináb. Chinao oortez, kat, viz Chinová kůra. ChinaffO [šináž],fr., pestré tkaní, v. Chiné. Chinaldin jest zásada C;Arg(C//,)N, která zprovází chinolin v dehtu kamenouhclném ; kapalina při 246^ vroucí. OŠc. Chinameoa [činaméka], indiánské měste- čko v středo-amer. rep. San-Salvadoru 25 km sz. od San-Miguela, 606 m n. m. na sev. svahu sopky Ch-eky (1399 m n. m.), má 7015 ob. (1878), hl. Indiánů, kteří pěstují kukuřici a luštěniny. ChinandOfl^a [činandé-], hl. město dep. v středo-amer. rep. Nicarague, 21 km sz. od Leonu, 35 m n. m., při jíž. úpatí sopky Vieja na železné dráze Cocinto-Leon-Managua, asi s 8000 ob., provozujícími čilý obchod; ne- daleko přístav Realejo Velkého okeánu. — Depart. hraničí s rep. Honduraskou a zálivem ř^onseckým, jest částečně velmi úrodný a čítá 23.719 ob. (1888), zaměstnávajících se země- dělstvím a obchodem najmě se zemědělskými plodinami. Chiné [šinéj, franc, jsou vzory na tkani- nách tvaru větších jednotlivých plamenů ba- revných se slabě ohraničenými konci. Hotovi se tak, že osnova zbarví se před navíjením na vratidlo; na těch místech, kde nemá býti zbarvena, ovine se pevně niC, načež ponoří se do kotlů s barvou. Konce slabě vybíha- jící obdrží se volným vytažením nití osnovy na vratidle. Jde-li o zhotovení pravidelných vzorů rkvětin, růžic a p.), potiskne se osnova pomoci dřevěných forem podobně jako při tisknutí kartonu náležitými barvami, nebo se pomaluje pomoci šablon. Jinak ch. značí jemně plameníte (melírované) vzory obyČeiné tak hotovené, že každá nif osnovni zkroutí se ze 2 různobarevných nití v jednu a útek jest jednoduchý a jiné barvy, neb i naopak jedno- barevná osnova a 2 různobarevné v jednu nif zkroucené niti útkové. Chinga, zool., viz Mephitis. Ohins^an, dlouhý řetěz horský směru od jz. k sv. oddělující poušť Samo od Mandžu- ska a končící na sibiřských hranicích. Jest povahy sopečné a poslední známý výbuch v Ch-u byl r. 1720—21; výška asi 2500 m n. m. Pohoří, zvané i Velkým Ch-em, spo- jeno jest Ilichuri Alinem a Douse Alinem s Malým Ch-em nebo Burejským pohořím, na vých. od Ch-u. Záp. svahy pohoří odvojd- ňují k Amuru Chailar a Čhalchagol, dále menší přítoky Argunu a Amuru (&an, Ma- rekta, Albazicha, Panga a j.)>na jihozáp. ztrá- cejí se některé řeky v solných bažinách pou- ště, j. Chara Usu. Vých. svahy odvodňují se dílem k Amuru a jeho přítoku Sungarimu (k Amuru teče Kumara, k Sungarimu Nonni s četnými přítoky), dílem ztrác<*jí se ve vých. části Gobi (Kol), dílem konečně náleží k úvodí Liau-ha a tím k oblasti Žlutého moře. Ohing^leput [činglputj, ope v. město v okr. t. jm. presidentství madraského v Brit. Přední Indii, na ř. Palaru, 58 km již. od Madrasu, má značnou výrobu hrnčířského zboží a v okolí zemědělství, jmenovitě pěstění rýže. Chincha alta — Chínon. 197 Chlnolia alta [činča-], město v dep. a prov. Ica jiho-amer. prov. Peru, nedaleko ústí Ria Ch-ty do Velkého okeánu, při némž položen jest přístav Chincha baja; město má asi 4000 ob. (1889) a v okolí četné, zají- mavé indiánské starožitnosti. Proti přístavu položeny jsou Chinchaské ostrovy. Chlnohaaké o atr o vy [činča-], skupina ostrovů Velkého okeánu na 13^ 38' j. š. před zátokou Pisco v prov. Ica jiho-amer. rep. Peru. Skiipina skládá se ze tří větších ostrovu, Isla del Nořte, Isla del Medio a Isla del Sur, asi 60 m vys., divoce rozervaných a skalna- tých, beze vší veeetace o povrchu 16*20 km\ a četných skalisek a útesu o celkové ploše asi 150 Arm*. Ostrovy jsou skoro neobyolené, pouze na Isla del Ňorte řídké obyvatelstvo. Ch. o. bývaly velmi dftležité pro ohromné bohatství guana, které zde tvořilo vrstvy místy až přes 30 m vys. S vývozem počato r. 1840 a vyvezeno bylo do r. 1874 celkem 7,175.194 tun guana v ceně 218*7 milí. doll. Vrstvy jsou již od r. 1874 vyčerpány. Tě- žení guana bylo peruánskou vládou mono- polisováno. Ohinohllla, rod hlodavců, viz Činčila. OhinohlUadel Monte Aragon [činčilja-], okr. město ve Spán. prov. Albacete, 298 km jv. od Madridu, na žel. tratích Madrid-Alicante a Albacete-Ch.-Cartagena pod holým pahor- kem, na němž jsou zříceniny- starého zámku a johož četné jeskyně slouží za obydlí; pěkný hlavní kostel, hrnčířství, hotovení vlněných látek, pěstění obilí, šafránu a vinné révy a 6096 ob. (1887). V okolí vydatné lomy mra- morové a sádrové. Chlnohon [činčon], město ve špan. prov. madridské, 40 km jjv. od Madridu, v pěkné poloze při úpatí vrchu Tagusu, se zámkem, minerálním pramenem a 4900 ob. živících se hl. zemědělstvím. Chinohové [činčové] viz Peru. Cniinohoxo^ faktorie africká, v. Š i n š o š o. Ohinioln VIZ Chinová kůra. Ohlnidln {Guinidinum, fi Chinin^ Conchi- ninum), 2C^/f,4ÍV,0,4-5//',0, krystalluje z roz- toků étheríckéno a líhovitého; naznačená for- mule platí pro ch. z lihu vyhraněný, ve vlast- nostech se prostý alkaloid i soli velmi s chi- ninem srovnávají. — Z jeho sloučenin jme- nujeme: Chinidinsulfat {Chinidinum sulfu- ricum), 2C^H^N^0^S0JJ^ + 2H^0\ rozpouští se asi ve 108 dflech vody. Soli chinidinové mají hořkou chuf jako chinininové. Srv. též Chinová kůra. Jd, Ohinin, C^H^^NfO^, chem. rozvedené snad CH^O. CJí^N.C,^H,iN(OH), alkaloid léčivý v kůře chinovníků Cinchona^ Calisaya^ lanct- folia f Pitayensis, offlcinalis^ Tacujensis a j. Z kor vyjímají alkaloid ten zředěnými kyseli- nami a soli vzniklé několika operacemi Čistí. Ze solí lze ch. vyloučiti žíravinami buď jako bezbarvou hmotu nebo ve formě krystalků se třemi molekulami vody. Nejmenší množ- ství ch-u poznává se vodou chlorovou (nebo brómovou); přičiníme-li po té přebytečného ammoniaku, zabarví se roztok smaragdově ze- leně. Ch. zamezuje hnití, jest tudiŽ hmotou antiseptickou, nižšímu organismu jest jedem. Snižuje teplotu těla (antipyreticum) a jest specincký lék proti zimnici střídavé. Po vel- kých dávkách ch-u mohou nastati nepříznivé příznaky, závrať, hučení v uších, omámení. Rn, OhlmiUlIllfaty Chininům sulfuricum neu^ trum, 2Ch^S0^H^ -f 8/^,0 (at.), jehlaté, jemné, bílé krystally, rozpustné ve 740 d. vody stu- dené. — Chininbisulfat, Chininům btsulfu* ricum, Ch^SH^O^-\-lH^O, krystally prísmati- cké, v 11 d. vody rozpustné. — Chinin- hydrochlorat, Chininům hydrochloricum, Ch^HCl + 2H^0 (at.), krystally jehlaté. bílé. lesku hedvábitého, ve 34 dílech vody roz- pustné. — Chinintannat, Chininům tanni^ cum, CnH^^N^OJ[C^^H^^O^)Z'{-^H^O, hmota beztvará, ve vodě málo rozpustná, chuti jen málo hořké, kdežto ostatní soli mají význam- nou hořkou chul Jd, Cniino [Činoj, špan. Číňan, sluje v Peru míšenec z Indiána a černošky, v La Platě míšenec z bělocha a Indiánky (cholo), v Me- xiku tuzemský potomek černošský. Ohlnoidln jest látka obsažená v mateč* ném louhu po výrobě chininu z kůry chi* novníkové. Ch. není chemické individuum aniž isou praeparáty pod tímto jménem v ob- chod zaváděné směsicemi stejného složení,, obsahujíf začasté i hmoty pryskyřičné vedle chinidinu a chinicinu, zásad isomerických s chininem. Ch. jest látka beztvará, více méně sytě hnědá, rozpustná v alkoholu a ve zředěných kyselinách. Takové praeparáty {s kys. bórovou, citrónovou, sírovou) slouží v náhradu sloučenin chininových v lékařství jako laciná — ovšem méně spolehlivě účin-^ kující — antipyr etika. O Se, Ohlnoia [šinoá], franc, vlastně Číňan,, malé hořké pocukrbvané pomoranče, jež se vyvážejí hlavně z Janova. Chlnolin, Q/f^iV, iest zásada, od níž od- vozuje se chinin a celá řada důležitých alka- loidů. Test v dehtu kamenouhelném a v oleji z kosti, i musíme jej připraviti uměle čet- nými pochody chemickými. Ch. jest tekutina při 240^ vroucí, zamezuje rozvoj mikroorga- nismů a tvoří soli, z nichž některé sloužily i v lékařství (tanat, salicylan, vínan). Též se- barviva z něho upravují, na př. cyanin. Rn, OhinolinovA iluť. Když působí anhydrid kyseliny ítalové v chinafdin, vzniká látka, která oyvši sulfonována poskytuje ch-vou ž. jakožto barvivo žluté se slabým odstínem do zelena, na hedvábí i na vlně stálé. OŠc. Chinon [šin^l, hl. m. arr. ve franc. dep. Indrc-et-Loire v Touraine, na pr. bř. Vienny,. 15 km od jejího ústí do Loiry, na žel. tratích. Tours-Les Sables ďOlonne, Ch.-Port Boulet a Ch.-Port de Piles, sídlo soudu 1. instance, podprefektury a zemědělské komory ; má ko- stely St. Mexme, sv. Mauríce a sv. Štěpána,, veskrze ve slohu gotickém, rozsáhlé zříceniny starého zámku z XI. až XV. stol., v nichř ve věži dosud uchoval se žalář posledního- velmistra řádu templářského Jakuba Bern- harda z Molay, obecní koUej, knihovnu, ne- 198 Chinon — Chinová kůra. mocnici a 4265, jako obec 6119 ob. (1891). Značný textilní průmysl, provaznictví, be- dnářství, košikářství, mydlářství, hrnčířství, vinařství a obchod s obilím, medem, voskem, vínem, sušenými švestkami (prunets de Tours) a dobytkem. Jest rodištěm Rabelaisovým, je- muž zde postaven pomník. — Ch. bylo již v době před Cacsarem obydleným místem. R. 371 zal. zde sv. Martin kostel a bylo město v V. stol. již značné. Ve středověku nazývalo se Castrum Caine nebo Caino. V zámku chi- nonském zemřel r. 1189 angl. král Jindřich II., jenž se zde rovněž jako Richard Lví Srdce se zálibou zdržoval. Zde setkal se též poprvé král franc. Karel VII. s Pannou orléanskou. Zemřel tu také Ludvík XI. — Arrond. chi- nonský má na 169205 km"^ v 7 kantoncch (Azay-lc-Rideau, Bourgueil, Ch., L'Ile Bou- chard, Langeais, Richeiicu a St. Maure) v 87 obcích 82.535 ob. (1891), kanton 21256 km} v 13 obcích 14.891 ob. (1891). — Srv. De Cougny, Ch. et ses monuments (Ch., 1874). Cnlnoa, C^H^O^, vzniká oxyaací hydro- chinonu, fcnylendiaminu a jiných paraderi- vatů benzolových. Připravuje se okysličením anilinu kyselinou sírovou a dvojchromanenj draselnatým. Žluté hranoly ostře páchnoucí, snadno sublimující. Taje při 116^ Rozpouští se snadno ve vodě vřelé, y alkoholu a v etheru snadno i za studena. Úsilným chlórováním zaměňuje vodík za chlór, a vzniká chlóranil. Redukcí lze ch. převésti zpět v hydro- ch i n o n. OŠc. Chinoay šlovou sloučeniny aromatické, které mají dva vodíky v parapoloze na jádru benzolovém zastoupeny dvoj mocnou skupi- nou O,. Oba atomy kyslíku souvisí patrně mezi sebou. Vznikají zejména okjrsHčením těch látek, které v parapoloze mají hydro- xyly (O//, dihydroxy- sloučeniny), hydroxyl a skupinu amidovou SH^ (amidofenoly) neb obě skupiny amidové (diaminy). Tak hydro- chinon (paradihydroxybenzol), C^H^{OH\, okysličuje se v nejjednodušší chinon C^H^Óy Ch. jsou látky tutié, většinou žlutě zbarvené, začasté s vodními parami těkavé nebo subli- mace schopné. OŠc. Ohinook [čínúk], souborný název teplých a suchých větrů jiho-záp., vanoucích většinou bouřlivě na vých. straně Skalistého pohoří v angl. Sev. Americe. Ch. vane po několik hodin^ ano i po celé dny. Na sev. od oblasti Ch-em stižené jest skoro vždy oblasf velmi nízkého tlaku barometrického. Původně tak označován pouze jižní a jiho-záp. vítr na zá- padě britské Ameriky. ChlnovA kftra, kůra chinovníku (v. Cin- ch o na), jest léčivo velmi cenné. Bére se od rozličných druhů chinovníku; ze silnějších kor často jen lýko; kůry na slunci se suší; v původní vlasti bývaly i nad ohněm sušeny. Chinové kůry z rozličných druhů a odrůd chinovníku sbírané řadili v obchodu dle barvy na kůry hnědé neb šedé {Cortex Chinae fuscus n. í(riset4s), na kůry žluté (C. Ch.jlavus), na kůry červené (C. Ch. ruber). Dokavad ne- byly dobře poznány botanické charaktery stromů a způsoby upravování kor, připistv vána byla jistá kůra také zvláštnímu druhu chinovníku; teprve když v původní vlasti sbírání kor pozorováno bylo od odborníků vzdělaných, ukázalo se, že od několika roz- ličných druhů pochází kůra šedá i žlutá; šedé kůry od větví mladších a ratolesti. -- Vešlo také v obyčej jmenovati kůry dle krajin, kde stromy rostou, nebo dle přístavů, odkud se vyvážejí, nebo dle míst, kde se trhy od- bývají. Léčivý účinek děkuje ch. k. alkaloi- dům v ní obsaženým, které jsou: chinin, cin- chonin, chinidin, cinchonidin; mimo tyto i jiné významu podřízeného. — Mimo alka- loidy obsaženy jsou v kůrách chinových: kyselina chinová, chinovin a kyselina chinot. vová, tříslovina, přecházející činnosti kyslíku, na červeň chinovou, pak obyčejné souéástky < rostlinné. Ch. k. hnědá, také Šedá, icst bo- hatá na tříslovinu, z alkaloidů převládá cin- chonin, chininu Jest málo. Cenníky vykazují ji pod názvy: China de Loxa, Ch. de Hua- nuco, Ch. Pseudo-Loxa, Ch. Huamalies; sbírá se od chinovníku: Cinchona macrocelyx^ C. micrenthaf C. nitida^ C. peruviana, C. ofňcinalis a jiných. — Ch. k. žlutá, nejcennější, China regia neb China Calisaya (Calisayae cortex), z alkaloidů převládají chinin a chinidin; po- chází od stromu Cinchona Calisaya Wed., sbírá se i od jiných druhů, tyto však dávají kůru méně ceněnou. — Ch. k. červená, kůra silnějších větví a kmenů chinovníka a v Ecuadoru domácího Cinchona succirubra Pav., bohatá na chinin a chinidin. Cena chi- nové kůry závisí na množství alkaloidů v ní obsažených a na jich kvalitě. O těch pomě- rech poučuje přesně pouze rozbor chemický. Ukázalo se však, že až do jisté míry s kva- litou i kvantitou alkaloidů stojí v jakési sou- vislosti mikroskopický obraz příčného prů- řezu, na němž lze viděti seřadění buněk lý- kových pro chinovníky charakteristickýcn, pak také úkazy na lomu kůry. Velká spotřeba léků tak důležitých, jako jsou chinové kůry a alkaloidy v nich obsažené, lákala Angličany a Hollandany, kteří v zámořských svých ko- loniích příhodné podnebí a půdy ku pěsto- vání chinovníku měli, pokoušeti se o zdo- mácnění jich v koloniích, což se po mno- hých nehodách zdařilo; nejen že tyto plan- táže nyní dosáhly rozsáhlých již rozměrů, tak že zapuzují kůry odtud na trhy dovážené kůry z původní otčiny chinovníku, totiž jiho- americké, nýbrž kůry ty pěstováním druhů na alkaloidy bohatších dosahují i ceny vyšší na trzích; chemické rozbory vvkazují u nich až přes 107© alkaloidů chinových, kdežto u koř v původní vlasti chinovníku nejvýše 77o» tolik ovšem výjimečně, u mnohých kor mnohem méně. Proto nyní i ve farmakopoeích přede- pisuji kůru ze stromů pěstovaných. Ostatně jsou alkaloidy po všech částech stromu roz- šířeny, avšak v nepatrnějším množství; bo- hatá jest kůra kožená. U chinovníku byl ten zajímavý úkaz pozorován, že když byl kmen oloupán a rána mechem pokryta, utvo- řila se kůra nová, na alkaloidy bohatší. — Chinová kyselina — Chio. 199 Ve východní Indii rozšířeno pěstování chi- novniků nejvíce na t. zv. Modrém pohoří (Nilagiri), Hollanďané mají největší plantáže na Jave. NČkterc stromy rodu chinovníků bh'zké obsahují také hmoty pravým chinovníkům příslušné, nikoli vŠak alkaloidy ; od nich po- cházely falešné chinové kůry; tak se vyskytla svého času t. zv. China nová, pocházející od stromu Ladenburgia magnifolia Kl. V ní od- kryt chinovin, jako pravá ch. k. obsahuje také kyselinu chinovou a červeň chinovou. Důležité pro lékařství jsou prozatím čtyři dříve již jmenované alkaloidy, z nichž nejvýše se cení chinin, po něm následují chiniain, cinchonidin a cinchonín v řadě co do účinku léčivého sestupující. Ostatní buďtež jen dle jména uvedeny: diconchinin, dicinchonin, ho- mocinchonin, homocinchonidin, dihomocin- chonidin, chinamin, conchinamin, paricin, cuseonin, aricin, javanin, homochinin. — Za- jímavé jest, že se podařilo homochinin che- mickými činidly na chinin přeměniti, v no- vější době také cuprein. Homochinin platí za směs chininu a cupreinu a byl nalezen v kůře China cuprea. Tím i tato kůra, na osoblivý alkaloid dosti bohatá, nabývá pro fabrikaci chininu větši důležitosti. Jd. OhinovA kyselina, C-iH^^O^, jest struk- turou svou kyselina hexahydrotetrahydroxy- benzoová C,//. H^{OH)^ . CÓ^H. Obsažena jest jakožto sůl vápenatá v kůře pravých chinov- níků, odkud ji studenou vodou lze vyloužiti. Rozložíce vylouženou sůl kyselinou oxalovou získáme volnou ch-vou k-nu. Ale i jinde se s ní v přírodě setkáváme na př. v zrnkách kávových, v borůvkách. Monoklinické kry- stalky při 162® tající. Rozpouští se snadno ve vodě, málo v alkoholu, skoro nic v etheru. Vodné roztoky otáčejí rovinu polarisační v levo. OŠc. Ohinovati |šin-J, v tkalcovství způsob snování nití osnovních, jež pak na budoucí tkanině tvoří vzor zv. chiné (v. t.). OhlaOTln, Cjoff^gOg 0\ jest glukosid obsa- žený v kůře chinovníků pravého i nepravého, zejména ve všech částech stromu China Cali- saya na Jávě pěstovaného. Vnitřek kořenů toho stromu obsahuje až 267o ch-u. Hmota beztvará, která kyselinou solnou se štěpí (při- berouc molekulu vody) v chinovovou ky- selinu, Qí^asO^, a v cukr jakýsi. CniinOTnik viz Cin-chona. C|dnovOT& kyselina viz Chinovin. Oninový strom viz Cinchona. Chinsura [čin-J, Chinsurah, Chinsoora, město v presidentství bengalském ve Vých. Indii, na 22<» 54' s. š. a 88® 27' v. d., 65 km nad Kalkuttou na pr. bř. Huglyho, s 14.000 ob. Jest důležitou stanicí vojenskou; bylo r. 1675 obsazeno Hollanďany a stalo se r. 1825 an- glickým. Cluntrenil [šentrójj Antoine, krajinář franc. (♦ 1814 v Pont-de-Vaux — f 1^73). Vlohy jeho k malířstvi byly již v mládí po- tlačovány starostmi o živobytí, i stal se knih- kupeckým příručím v Paříži a mnoho vytrpěl, než svou pílí a podporou básníka Béran- gcra tak vynikl, že malbou mohl se živiti. Pracoval do ůpadu v oboru krajinářském a obrazy jeho jsou originální a skvostné práce. Vynikají: Bouřlivá noc\ Liják (1868); Luna (1870); Srnčí obora (1874). Chiny [siny], staré město v arr. virton- ském bclg. pro v. luxembourské, 40 km zsz. od Arlonu na 1. bř. ř. Semoy, poblíž franc. hranic, na žel. trati Virton-Bertrix-Libramont, má průmysl plátenický, obchod se dřívím a uhlím a 969 ob. (1890). Nedaleko jsou zříceniny benedikt. opatství Orvalu, které r. 1793 bylo zničeno Francouzi. Ihned za městem počíná rozsáhlý les Chinyský, rozprostírající se mezi Neufcháteau a Arlonem na ploše 2000 // j. Ch. zal. bylo v X. stol. hrabaty z Ch. a bylo hl. m. hrabství. Po vymření těchto r. 1227 dostalo se hrabství hrabatům z Loozu a pře- šlo r. 1336 v hrabství Heinsberské. R. 1364 j převzal je koupí Václav vévoda Lucembur- ský. R. 1681 Francie činila nárok na Ch. a I město obsazeno franc. vojskem, bylo však ; již r. 1697 mírem Rijswijským opět vydáno. I Chio, Skio, turecky Sakys-Adasy, t. j. ostrov mastigový, anticky Chios: 1) Ch., tur. ostrov v Aegcjském moři při malo-asij- ském pobřeží, oddělený od poloostrova Kla- zomcny 7 /fwi šir. průlivem Chijským. Sev. čásť ostrova vyplňuje křídové pohoří s ho- lými a příkrými svahy. Nejvyšší horou této části i celého ostrova jest Eliášova hora, Hagios Ilias, v starověku Pellinaion (1264 m n. m.), nedaleko scv. pobřeží. Jižní čásť ostrova jest mírná pahorkatina, na vých. při pobřeží kolem hl. m. nevelká rovina pokrytá lesem oranŽovníkovým a citrovníkovým. Fůda jest několika potoky velmi vydatně zavlažována. Podnebí jest suché a zdravé, střední teplota 19° C. Z užitečných nerostů vyskytují se mramor, jenž těžen byl již za starověku, le- štěnec antimonový a okcr. Již ve starověku byl ostrov proslulý svou úrodností3a ještě do r. 1881, kdy Ch. byl velmi zpustošen velkým zemětřesením, pokládán za nejkrá- snější a nejúrodnější ostrov zdejších vod. Jmenovitě pěstění oranží a citronů je značné; vyváži se ročně asi 45 milí. citronů a 38 mil), oranží. Mimo to pěstuje se množství výbor- ného vína, fíky, bavlna a olejnaté rostliny. Zvláštním produktem ostrova jest mastix, pryskyřice stromu Pistacia lentiscus. Mastix těží se hl. v jihozáp. části ostrova, kde na- lézají se t. zv. mastigové vesnice, jichž oby- vatelé živí se výhradně sbíráním mastigu a spracováním různých výrobků z této prysky- řice, což děje se ve 20 závodech průmyslo- vých ve velkém. Turecké ženy mastix žvý- kají za účelem utužení dásní, dále užívá se ho v lékařství, k výrobě zvláštní lihoviny a k fermežování. Ročně vyváží se ho asi 60.000 kg. Ve zvláštním od daní osvobozeném okrsku pěstuje se hedvábnictví s ročním vý- těžkem asi 250.000 kg kokonů. Chov dobytka nepatrný; chová se dobytek hovězí, koně, osli, mezci a kozy. Vyrábí se téŽ něco sýra. Rovněž průmysl jest nepatrný; zmínky za- 200 Chiococca — Chioggia. sluhuje pouze výroba zboží hedvábného a ba- vlněného. Naproti tomu značný jest obchod. Dováži se hl. kůže, dále stavební dříví, líh, rýže, obilí, cukr a káva. Cena dovezeného zboží r. 1891 byla 3,600.000 zl. Vyvážejí se spracované kůže, mastix (za 300.000 zl.), ko- řalka, anýz, oranže, citrony, mandle a svato- janský cméb, v cené 4,500.000 zl. Ostrov má 826*7 /rm' a asi 60.000 ob., většinou Řeků; mimo to jest zde asi 1000 Turků a 1000 Italů. Před r. 1822 měl Ch. ještě asi 130.000 ob. Správu vedl sice tiurecký aga, ale Qiiané sami si volili své ostatní úřac^ a měli i iiná privilegia, jmenovitě směli míti v kostelech zvony. Po povstání v r. 1821 a 1822, které se sKončilo děsným krveprolitím, klesl počet obyv. na 16.000. Ostrov náleží k tureckému vilajetu Džezáiri-Bahri-Sefíd. . 2) Ch.. hl. m. předešlého a tur. sandžaku Sakis na vých. pobřeží ostrova, nazývané téŽ Kast r on, jest sídlem tur. agy, řec. biskupa a několika konsulů. Město není výstavné a podobá se spíše vsi, má však i jednotlivé pčkné třídy a letohrádky, hl. v širém okolí pokrytém lesem oranžovníků a citroníků. Má několik kostelů a kaplí, mešity, tvrz, lázně, nemocnice a asi 13.000 ob., hl. Řeků, pak něco Turků a asi 250 Židů. Dále jsou zde továrny na zboží bavlněné a hedvábné a přístav s 2 majáky, do něhož r. 1891 při- plulo 2928 lodi o 693.291 tunách, z nichŽ 2109 lodí pobřežních. Obchodních lodí mě- sta jest asi 500. Město spojeno jest podmoř- ským telegrafem se Smyrnou, Kandii, Syrou, Rhodem a Dardanellami. Sev. od města na- lézá se kulatá do skály vytesaná lavice s čtyř- hranným sedadlem uvnitř, nazývaná školou Homérovou, nejspíše asi oltář Ky bely. Rov- něž blíže města jest klášter Nea-Moni, zal. r. 1040 císařem Konstantinem Monomachem. Ch. jest rodným městem historika Theo- pompa, tragika Ióna, zeměpisce Skymna a sofisty Theokrita; Ch. hlásilo se též za rodné město Homéra. Nejstaršími obyvateli ostrova byli Lelegové, Krefáné a Karové, kteří za- tlačeni byli obyv. iónským, které se zde usa- dilo po dórském stěhování. Spolu s jinými iónskými koloniemi dostal se Ch. r. 546 př. Kr. pod panství Kyra. V moci Persie zůstal pak ostrov až do r. 479 př. Kr. R. 500 súčastnili se sice Chiané velmi účinně po- vstání Aristagorova proti Peršanům, ale pod- lehli. Teprve ve válkách perských bitvou u Mykale r. 479 byli osvobozeni a přistou- pili ku spolku athénskému. Za války pelo- ponnéské vzbouřili se proti Athéňanům, byli však r. 412 od těchto poraženi a ostrov zpu- stošen. Přece však zůstali samostatní, až opět r. 378 přistoupili po druhé k námořnímu spolku athénskému. Následkem útisků se strany Athéňanů zvedli r. 357 opět válku, která se skončila r. 355 uznáním nezávislosti ostrova. Za panství Alexandra Vel. a dia- dochů sdílel Ch. osudy ostatních ostrovů maloasijských a byl sídlem kvetoucího hellé- nismu. R. 133 př. Kr. připadl ostrov jako čásť říše Pergamské Římanům a přivtělen k provincii Asijské. Za válek syrských a mi- thridatských Chiané vydatně podporovali Římany a obdrželi r. 86 př. Kr. za odměnu římské občanské právo. V III. stol. po Kr. za Diokleciána přidělen ostrov k diécési Asij- ské vých. prefektury a za Heraklia a Lva III. náležel k thematu Aegejského moře. V sto- letí V. zřízeno na ostrově biskupství církve anatolské. V násl. stol. náležel k říši Byzant- ské. V 1. 1304—29 byl Ch. ovládán janov- ským knížetem z Thasu, Benedettem I. Zac- carinem a jeho potomky. R. 1307 zpustošili ostrov turečtí piráti a brzo na to Bájazíd. R. 1329 připadl opět říši Byzantské, byl však již r. 1346 opět dob^t Jano vany a ovládán obchodní společnosti Maonou. K. 1.390 uči- nili sem vpád Turci a r. 1566 ho trvale ovládli. R. 1681 bombardováno město Ch. loďmi francouzskými, pronásledujícími tri- polské piráty. R. 1694 dobyli města Benát- cané, ale již r. 1695 zmocnili se ho opět Turci. R. 1770 svedena u ostrova námořní bitva mezi Rusy a Turky, v níŽ turecké loď- stvo poraženo. Ř. 1821 a 1822 za bojů o osvo- bození Řecka vzbouřili se i Chiané, byli však Kapudanem pašou přemoženi, načež Turci krvavou odvetu způsobili. Bylo povražděno na 23.000 osob a 47.000 prodáno do otroctví, tak že počet obyv. sklesl na 36.000. Rovněž nezdařil se pokus plukovníka Fabviera r. 1827 o osvobození ostrova. R. 1881 byl ostrov zpustošen velikým zemětřesením, při čemž způsobeno škody za 50 milí. zl. a o život při- šlo 3558 lidí. Srv. Poppo, Beitráge zur Kunde der Insel Ch. und ihrer Geschichte (Frank- furt, 1822); G. v. Eckenbrecher, Die Insel Ch. (Berlin, 1845); Pauli, Die Insel Ch. (Mitth. d. geogr. Ges., Hamburg, 1880—81^; Henrich, Mémoire sur les tremblements ae terre de l'ile de Ch. (Marseille, 1884). Chloooooa [-kokaj racemosa Jacq., keř z řádu Rubiaceačf v Zap. Indii, Mexiku a Flo- ridě domácí. Jest 1—3 m vysoký, někdy po- pínavý, listy kopinaté až podlouhlé, s ostrými palisty, květy v jednoduchých nebo trojvě- tevných hroznech zdélí listů, koruna žlutá, s vejčitokopinatými cípy, peckovice okrouhlé, bílé. Poskytuje v lékařství známý kořen radtjc caincae chuti odporně trpké. — Ch. angui- fuga ^f. v Brazílii domácí a tamže rostoucí Ch. densifolia M, poskytují domorodcům kořeny jako prostředek proti uštknuti hadů. V$ký. CMoi^gla [kjodŽa], Chiozza, hl. m. di- striktu Ital. prov. benátské na ostrově v jiŽ. části benátské Laguna viva, 26 ^m j. od Be- nátek, nedaleko ústí Adiže a 4 Jrm sev. od ústí Brenty, na žel. trati Verona-Rovigo-Ch. Canale della Véna rozděluje město na dvě polovice a vede přes něj a přes Canale Lom- bardo 10 mostů; podél průplavu della Véna vede široká třída s arkádami. Ch. jest sídlem biskupství a míst. velitelství dčlostřelectva ; má kathedrálu vystavěnou r. 1633 Longhenou se zvonicí 60 m vys., gotický špýchar z r. 1322^ divadlo, tvrz, gymnasium, theol. seminář, ne- mocnici a 20.436, s předměstím Sottomarina 25.084, jako obec 28.015 ob. (1881). Sev. od Chionanthus — Chipping Campden. 201 Ch-iu jest přístav chráněný tvrzemi Caroman na Littoralc di Pellestrina a San Felice na Brondolu, nejhlubší v lagunách. Od předměstí Sottomarina až po tvrz San Pictro na sev. konci Lida di Pellestrina táhne se obrovská hráz z vápence >Murazzi«, vystavěná r. 1774 až 1782 nákl. 20 milí. lir, 18 km dl., 15 m sir. a 9*5 m vys. Hráz nese nápis »Ausu Romano, acrc Veneto« a má za účel chrániti lida a tím i laguny. Město postaveno jest na jehlách a spojeno s Lidem di Brondolo mostem 250 m dl. o 43 obloucích. S Adiží spojena jest Ch. prů- plavem. Průmysl: prádelny lnu, cihelny, lodě- nice, výroba svíček, tkalcovství, těžení moř- ské soli, plavectví a rybářství. Rybáři zdejší pokládají se za nejodvážnější celé Adrie a vy- jíždějí na lov až na protější břehy rakouské, což jest nezřídka příčinou neshod. Rybářství roku 1891 sloužilo 592 bárek o 5616 tunách s 2368 lodníky pro moře otevřené a asi 1200 bá- rek pro rybolov v lagunách. Přístav zdejší má gravidclné paroplavební spojení s Benátkami. . 1891 přibylo do přístavu 564 lodí o 13.345 tu- nách. Ob. zv. Chiozzotti mají starobylý kroj, starobenátské zvyky a zajímavé nářečí. — Mě- sto obdrželo prý jméno dle římského prů- plavu Fossa Clodia; ve stol. IV. slulo Clugia a bylo již záhy zabráno Benátčany, kteří je spravovali triounem; r. 672 místo tribunátu zřízen guastaldát a r. 706 dosazen podesta. R. 809 spálil Ch-iu Pippin, ale město již r. 811 znovu postaveno. R. 1100 přeložil biskup ma- lamockv svoje sídlo do Ch-ie. R. 1379 dobyli Ch-ic janované a zničili t. zv. malé město, avšak r. 1380 dobyli Bcnátčané město zpět. — Distrikt má 54.752 ob. — Srov. Redazione dclle leggi di Ch. atd. (Ch., 1798); C. Bullo, Mcmorio storico s. cittá di Ch. (Padova, 1862) ; P. Morari, Storia de la cittá di Ch. (Ch., 1870); Garlato, Ch. i suoi canti. OhionaAthos virgimca L., běl as (dle Prcsla), keř z řádu olivovitých. Listy vstřícné, podlouhle kopinaté, řapíkaté, lysé nebo py- rite, dosti veliké, květy bílé v překrásných visuti^ch hroznech, koruna ve 4čárkovité cípy klaná, tyčinky 4, plod peckovice nachová, jednosemenna. Pochází ze sev. Ameriky a pě- stuje se u nás v sadech pro ozdobu. Vydrží pod Širým nebem. Kůra kořenů působí ostře narkoticky. Vský. Chioaea araaeoides Dalm., druh hmyzu dvoukřídlého z čeledi bahnomilck {Limnobidae) pamětihodný nedostatkem křídel a tím, že za ranního jara na sněhu žije. Vyskytuje se v kra- jinách hornatých stř. Evropy i v Čechách. Kpk. Ohiónidés Athénský jest nejstarším bás- níkem staré attické komedie (kol r. 460 před Krist.). Zachovaly se tituly a několik málo zlomků dramat i^Z/^floe?, Ilxtoxoi, IJégacti ^ Uaav- Q(o(. klk. ChionlB, rod zvláštní čeledi bahňáků obme- zených na chilský okršlek, jichž zobák a chřípě u kořene zobáku pokryty jsou kostěnou nebo rohovitou šupinou. Z nečetných druhů jc;3t Ch. alba zvící koroptve, barvy úplně bílé; žije na ostrovech jižního studeného pásma. Bse. OhiOBi ostrov, viz Chio. Ouuv Slovnik Naučný, sv. XII. 20/3 1897. Chipiez [šipiél Charles, architekt a ar- chaeolog franc. (* 1835 v Ecully- les -Lyon). Vystudovav v Paříži, byl po několik let pro- fessorcm na speciálně škole architektury, na- čež jmenován inspektorem kreslení a r. 1884 architektem v Armcntiěres. S Pcrrotem vydal Ch. archaeolog. díla: Histoire de ťart dans ran- tiquité a Temple de Jerusalem et la Maison du Bois Liban (Pař., 1890); vedle toho samostatné studie téhož směru uveřejněné v » Revue ar- cheolog, c, > Revue gén. de rarchitecture«, •Encydopédie d'arcmt.« a >Dictionnaire des antiquités grecques et romaines«. ChlpoUla [ki-J, Ital., druh klobásů, slou- žící se zeleninou nebo houbami za přílohu k větším krmím. Chipolin [šipolen], Franc, nátěr vodovou barvou provedený na dřevě, který se přetře lakem, načež se jemně vyhladí a poliruje, čímž předměty nabývají podoby porculánové. Chippenliam [čipnhem], staré město v angl. Wiltshiru 35 km vých. od Bristolu na 1. břehu Avonu, překlenutého krásným mostem o 22 obloucích, na Velké západ, dráze, skoro jen jediná výstavná třída asi 2*4 km dl. ; má krásný got. kostel z XII. stol. s vys. věží, strojírny, výrobu zboží hedvábného a vlněného, továrnu na kondensované mléko, koželužny, mlýny, čilý obchod s dobytkem a sýrem, jenž jest z nejlepších druhů anglických, a 4618 oby v. (1891). Vysílá 1 Člena do parlamentu. V okolí jsou minerální prameny a 5 ^m jv. Boowod, letní sídlo vévody z Lansdownu v italské re- naissanci s velikou obrazárnou. Ch. bývalo sídlem saských králů wessexských. R. 880 do- byli ho Dánové a drželi po 2 léta. Ohippewa jčipiue], řeka ve státu Wiscon- sinu Spoj. Obcí sev.-araer., vyvěrá v pahor- kovité krajině při již. březích Hořejšího je- zera, protéká území kryté hustým jedlovým lesem a vlévá se po toku 380 km pod osacfou Pepinem do jezera Pepinského, utvořeného rozšířením se Mississippi. Směr řeky jest v celku jiho-západní. Po levé straně přijímá Thorn Apple River, Manido wish (Flambeau River), Jump, Yellow a Clearwater, s pr. stř. Red Ccdar. Chippewa Falls [čipiue fólsj, město v hrab. Chippewě ve státu Wisconsinu Spoj. Obcí sev.-amer., 142 km východ, od St. Paulu na ř. Chippewě, která nedaleko tvoří značné vodopády, znamenitě využitkované k účelům průmyslovým, dle nichž mčsto má jméno; jest důležitou křižovatkou drah Wisconsin- ské. Centrální, Chicagské, St. Paulské a Min- nesotsko-omažské, má 5 kostelů, 2 banky, četné pily a 8678 ob. (1890). Středisko čilého obchodu se dřívím a moukou. Chippewayové [Či pivové] viz Odžib- vové. Chlppewyanové viz Cipivejenové. Chipping Bamet [či- bár-], městečko angl., viz Barnet. Chipping Oampden [čiping kemdn], mě- sto v angl. hrabství glouccsterském, 17 km sv. od Cheltcnhamu, v sev.-záp. výběžcích Cots- woldských pahorků, má vzezření starožitné, U 202 Chipping-Norton — Chirkai-šeríf. mnoho domů z XV. stol., pékný kostel got., zbytky staré radnice zbořené v XVII stol. a 2015 obyv. (1891): V okolí jest Campden House, venk. sídlo lorda Gainsborougha. Chipping-Vortoa [čiping-nortn], staro- žitné město v angl. nrabství oxfordském, 30 km sz. od Oxfordu ; má got. kostel, dílem ze XIV. stol., s pěknými malbami na skle, výrobu vlněných látek t. zv. Iweeds, koberců, shawlů, kožených rukavic a 4222 ob. (1891); 3 km se v. vsi Great a Little RoUright, v jichž okolí četné menhiry. Chipping: - Wyoombe íčiping - dajkóml, West Wycombe, High Wycombe neb pouze Wycombe, město v angl. hrabství buckinghamském, 40 km zsz. od Lonď^na a 19 km sz. od Windsoru, Jba přítoku Temže Wycombu, při jihových. úpatí Chilternských pahorků, na trati Aylesbury-Princes Riá)o- rough-Maidenhead ; má krásný farnN kostel ze XIII. stol., tovární výrobu papíru, perga- mentu, nábytku, zvi. dřev. židlí, a 13.435 ob. (1891). V okolí mnoho starožitností britann- ských i římských; 3 km sev^^ughenden Manor, někdy venkovské sídlo fieaconsfielda (Disraeliho), jenž zde jest i pochován. Cliiqae [číkel, blecha písečná, viz Blechy. ChiqaeB/Sik], franc: 1) Ch. zámotky hcd- vábníka, z nichž se připravuje hedvábí ob- vyklým způsobem. — 2) Ch., druh hedvábí k šití užívaného. Ohlqnimala [čikimúlaj, hl. město dep. ve středoamer. rep. Guatemale, na pr. bř. Ria Hualanu, blíž hranic hondurských v úrodném údolí, vysokými vrchy uzavřeném, má velkv, skvostný kostel na náměstí a asi 4000 od. (1889). roblíž zříceniny staré Ch-ly, zničené zemětřesením, s pozůstatky velkéhokostela. — Dep. má 64.733 ob. (1889). Ohlqalnqaira [čikinki-J, město v okresu dcl Occidentc státu Boyaca jihoamer. rep. Columbie, 50 km záp. od Tunjy, na ř. Juarezu, přítoku Sogamosa, 2650 m n. m. ; ma 5 vyš- ších škol, z nichž 3 lycea pro dívky, nemoc- nici a proslulý kostel' s divotvorným Marián- ským obrazem, ku kterému se dostavuje ročně 20—30.000 a každého 7. roku přes 50.000 pout- níků z Columbie a Venezuely. V okolí chov dobytka. ChlqoitOTé [čik-]. Indiáni jihoamer., viz Čikvítové. Chlr-, ohlro- (řec. x^íg, ruka), ruko-; vy- skytuje se ve složeninách, jako chiragra, chi- rograf, chiromantie, chirurgie a i. Chirao [širák] Picrre, lékař franc. (♦ 1650 v Conques — f 1732). Studoval nejprve theo- logii v Montpellieru, věnoval se však později lékařství a stal se r. 1683 profcssorem lék^- ství v Montpellieru, kdež bylo mu pro jeho reformní snahy zakusiti mnohého příkoří od kollegů. V r. 1692 a 1694 účastnil se váleč- ných tažení ve Španělsku a v Itálii, r. 1796 stal se osobi^ím lékařem vévody Orléanského a r. 1731 osobním lékařem krále Ludvíka XV. Snahy jeho směřovaly ke sloučení obou dotud nepřátelských oborů lékařství, chirurgie a lé- kařství vnitřního, a k založeni zvláštní akadc- níie pro oba obory, jcŽ by v sobě zároveň pojímala všecky nemocnice a lékaře fran- couzské. Plány ty byly však předčasné a proto se nezdařily. Ch. byl též rozšiřovatelfem inoku- lace neštovic a svým pojednáním o moru ro- chcfortském získal si zásluhy o poznání čer- venky a t. zv. siamské zimnice. Hlavní spis ^ jeho je Traité de fievres malignes ct desfiévrea pestUentielles qui ont régné á Rochefort en itq4 (Montpellier, 1742). Chiragon (řec), t. y vůdce ruky, zařízení, jimž se vede ruka píšícímu slepci. Chlrag^ (řec), dnavé bolesti čili suché lámání v rukou, viz Dna. ChirarthritiB (řec), zánět zápěst. kloubů. OhlrarthrokiMe (z řec.^, zánětlivá choroba kloubů zápěstňích spojena s kostižerem. Chlrignana [čirigva-], město v okr. Valle Dupar dép. Magdaleny jiho-amer. republ. Co- lumbie, při ř. Rio César, vlévající se do jezera Zapotozy záp. od města; značný chov dobytka, rozsáhlé sady kakaovníku, 4598 ob. Chlrlqai [čirikij: 1) Ch., dep. státu panam- ského rep. Columbijské na převlace Panamské mezi Atlantickým a Velkým okeánem ; hraničí na záp. s rep. Cóstarickou, kteráž činí i ná- roky na některé Části dep. Povrch jest celkem hornatý, středem táhne se od sz. k jv. Cor- dillera de Ch., v níž dostupují vvhasíá sopka • Ch. na záp. při hranici costarické (na 8^50' s. š.) 3430 m n. ra. a na vých. Cerro de Santiago 2827 m n. m. K pohoří přikládají se na obou stranách úzké pobřežní roviny. Povrch po- kryt jest většinou bujným lesem, jmenovitě na straně Atlantského okeánu. Řeky jsou ne- patrné, jen pobřežní, stékající s pohoří k obě- ma okeánům. Řeka Ch. vyvěrá na Cerro dc Santiago a ústí do Atl. okeánu. Podnebí jest horké, ale celkem zdravé, jmenovité ve středu dep. a při pobřeží Atlant, okeánu. Půda jest úrodná, ale celkem ještě málo využitkovaná; provozuje se něco málo orby, pěstuji se káva, kakao a tabák, též chov dobytka jest dosti značný. Čilý obchod provozuje se s plodinami ; vývozními přístavy jsou Alanje nebo Santiago de Alanje a Riochico. Hl. m. jest David. Dep. má na 17.070 km^ 42.033 ob. (1870). V sev. části dep. jsou bohatá ložiska uhlí a zlata, dolování se však skoro naprosto zanedbává. — Srv. Wagner, Die Provinz Ch. (v Pctcrmanns Gcřogr. Mitth., Gotha, 1863). -- 2) Ch., moř- ský záliv na vých. pobřeží převlaky Panamské, uzavřený řadou malých ostrůvků, s velmi úrod- ným okolím, ale nezdravým podnebím. Poblíž kamenouhelné doly. O vlastnictví zálivu trvá spor mezi republikami Costarikou a Columbii ; ale dosud čítá se obecně k této. Chlrk [čórk], ves ve waleském hrabství denbighském, v malebném údolí Cciringu, jež překlenuto mostem železničním a mostem I průplavu Ellcsmcrského, s 1920 ob. (1S91). Nedaleko letní sídlo Brynkinalt, k němuž se poutají některé vzpomínky na Wcllingtona. Chlrka (arab.), hadr, cár, přenesené kutna mnichů, poustcvfiíků, kajicníků a pod. Ghlrkai-ierif, vznešený cár, též chirkai- seádet, blažený cár, z nejslavnějších pamá- Chirles — Chiromys. 203 tek klenotnice turecké. Jest to vlněný černý plášf, který prorok Muhammed dal r. 630 darem básníku Kab-ben-Zuhairovi za chvalo- zpěv složený k poctě prorokově. Rodina Zu- hairova prodala jej chalífovi Muávijjovi I., po němž udržel &e v rodu Omajjovcův a přešel i v majetek Abbásovců. Později nalezen vKairu a sultánem Selímem II. přenesen do Cařihradu, kde chová se posud ve vlastní komnatě sta- rého paláce (eski seráj). Sultán navštěvuje jej ročně 15. ramazánu, ve druhé polovici ráma- zánu vystavuje se k veřejnému uctívání. Dk, Cbirles, ves mor., viz Kr chleby. Ohinuiide [čomsajd], ves ve skotském hrabství Berwicka s 854 ob. (1891), živícími se plátenictvím a výrobou papíru, rodiště pro- slulého filosofa angl; Davida Humea. Chlrog^omika viz Chiromantie. OUros^raf, řec, rukopis, pak dlužní úpis; chir o grafické, co je pojištěno rukopisně; chirographarius (creditor), věřitel, jehož pohlecravka zakládá se na rukopise, úpisu, směnce a pod. bez zástavního práva; chiro- graphariaactio, žaloba na takovém základě. OMrogrammatomaatie (z řec), tolik co grafologie (v. t). Ohirofos^e (řec), mluva rukou a prstů (posunová mluva hluchoněmých^, pak také tolik jako chiromantie, věštěni z ruky. Ohiromaatie (řec), hádání z ruky, jež z tvaru prstů, čar a znamének na dlani usu- zuje o povaze a osudu člověka. Ch. vychází totiž od náboženského názoru. Že Bůh stvořiv a do nejmenších podrobností uspořádav svět, neučinil ani nejmenší známky na ruce bez příčiny a především bez účelu. Nahodilá a nesprávně vykládaná slova Písma: »A budeC tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospoainův byl v ústech tvých« (Exodus XIII, 9.) a »Mějž to tedy jako znamení na ruce své !« (Ex. XIII, 16.) podporovala značně rozvoj ch. Má původ na východě; předními jejími přáteli byli Babyloňané, Indové a Ara- bové. U Řeků a Římanů bvíá u vážnosti a mezi pěstiteli jejími uvádějí se Aristoteles, Ptolemaios, Galenus a j. V Evropě rozšířila se koncem středověku ; v novém věku pěsto- vali ji Joh. v. Hagen, Ingenbert, Praetorius a Gocklenius. JeŠte v XVIII. stol. přednášela se na universitách v Jeně a Halle. Než i za dob největšího rozkvětu Ch. vyskytují se od- půrcové, kteři ji prohlašují za podvod a Šalbu (Pico z Mirandoly). Víra v ni se tu a tam dosud udržela; dnes privilegovanými chiro- manty jsou cikáni, kteří >hádaj{ z ruky*. Dle analogie sedmi planet rozděluje se chiromanticka ruka na sedmero krajin ohra- ničených sedmi hlavními čarami, mezí nimiž zvedá se sedmero chiromantických hor. Čáry ty isou: aa) čára života {linea vitalis), z jejíž délky, hloubky, síly a barvy určuje se délka života; bb) č. hlavy (/. cephalica c. nátur alis), jež souvisí s mozkem a vůbec s duševním životem člověka; cc) č. stolová (/. mensalis č. generalis), jež uvádí se v souvislost s tělem a údy; dd) č. žaludku (/. hepatica), jež ozna- čuje tělesní konstituci, zažívání, náchylnost k nemocí a j. K těmto druží se čáry ménc důležité a to: ee) nascetta, jf) č. Martova (/. Áfarh'5 č. soror vitalis)^ g) Č. slunce neboli č. cti (/. Solis č. honoris), h) pás Venušin Uingulum Veneris) a i) č. Saturnova, štěstí a j. Vedle těchto hlavních čar mluví se dle ana- logie sedmi planet o sedmi chiromantických horách (montes)^ z jichž tvaru, velikosti a po- doby usuzuje se na dostatek nebo nedosta- tek určitých vlastností. Hory ty mají jména: D) hora Tovova, £) hora Saturnova, F) h. Apollónova n. slunce, G) h. Merku- rova, H) h. Luny, C) h. Venuše. Hora Jovova značí na př. ctižádost, ná- božnost, česC, je- li silně vyvinuta, pověru, náchyl- nost k bláznov- ství; málo vyvi- nutá bezbožnost, bezstarostnost, nepoctivost. U- prostřed dlaně mezi sítí čar jsou ještě dvě důleži- tá místa: ^)Stůl {mensa), dle ně- hož soudí se o bohatství a ště- drosti, B)j es ky- něMartova(cťi- vea Alartis), z níž lze vyčísti štěstí domácí, rozum a spokojenost. Na uvedené čáry,ho- ry a plochy musil rukovědník především hle- děti ; vedle toho všímal si menších čar, bodů, nehtů, chloupků na rukou, cev, bradavek a j. a vytvářel z nich fantastické figury jako křižc. polokruhy, meče, srpy, čluny. Též články prstů byly ukazatelem rozmanitých vlastností člověka. Na palci znamenal první článek vůli, druhý logičnost, na ukazováčku první idea- lismus, druhý rozum, třetí materialismus; na prostředním první chápavost, druhý pořádek, třetí lidskost atd. O ch-ii bylo mnoho psáno. Sr.: Český Rk. o ch-ii v Univer. knihovně 17 D 10; Joh. ab Indagine, Introductiones apotelesmaticae elegantes in Chyromantiam (1522—3); Inge- ber, Chiromantia, Metoposcopia et Physiogno- mia curioso-practica (1689); Praetorius, Colle- gium curiosum privatissimumphysiognom-chi- romant-metoposGop-anthropologicum (1699) ; Abuhaly ben Omar, Astrologia terrestris, aus dem Arabischen úbersetzt (1703). Ohiromo, opevněná stanice v angl. území zambezském^ ve stř. Africe při stoku řek Širc a Ruo; má telegrafní spojení s Kvilimanc; naproti, na 1. bř. Rua, jsou opevnění Portu- galců. Chiromys 'madagascariensis Desm., ksu- kol veverovitý (aye-aye), jediný druh poloopic (řádu Prosimii) z čeledi téhož jména C. X904. Chiromantie, 204 Chiron — Chironectes, (Cltiromyidac). Podivná tato poioopicc má velikou hlavu se širokými černými a lesklými boltci, oblouk ovitým i chl^ipémi, nosem na špičce lysým a s malýma, ale vypouklýma očima; nad tfmito, nad nosem i na bradĚ jsou chomáče dcláích chlupů. Neúplný chrup má skoro ráz chrupu hlodavců; jcstit vzorec jeho I },c l,pm^Am i, scházejí tedy kly_ i do- lejší luby mcicrni. Veliké, ploské přední luby vyhlíiejí skoro jako zotďk a neraati kořenů i>d korun oddělených. Krk jest krátký, trup dosti statný. Oboji končetiny (ruky) mají po středním prstem předních končetin vytahuje I rostlin sladkou dřeň a z úkrytů pod korou i z dutin kmenů hmyzy a Červy. Br, OUron viz Cheirón. ChironsotaB rariegatui lUíg., vydrovcc, ssavec vačnatý masožravý (podřadí Caru i - vora), jenž náleží v čeleď vačic (DiddpliyiJae). Neveliké tČIo dorůstá délky asi 40 cm. ocas tolikéž. Malá hlava jest na čenichu do předu prodloužena a zaSpičatélá; oči jsou malé,boltcc veliké 3 lysé. V ústech jsou obšírné torby lícnL Protáhlý, dosti statný trup spočívá na 5 prstech, ozbrojených nehty -drápům podob- nými ; jen na palci zadních končetin jest nehet ploský. Prsty na předních rukách jsou kromé zavalitého palce velice prodlouženy, 4. jest nejdelší a prostřední (3.) mnohem štíhlejší všech ostatních, jako zhubenělý a vyschlý, I )( Ika téla bývá 45 cm ; dlouhý ocas (asi 45 cm) jest tuhými chlupy porostlý. Líce mají barvu narudle šedou, kolem oka jest kruh lemnějái a nad nim skvrna svéllá. Kolem licí a na hrdle jest srsC našedivčlá. jinde po tčlc všude nahnédlc černá se svĚtlošedým nádechem; jc':itít podsada šedá a také černé pesíky mají tu a tam bélavé konečky. Delší chlupy nad očima a kníry mají barvu černou. Zvláštní iLnto typ poloopic žije na Madagaskaru a ubývá v lesích a houštinách bambusových. Jest zvířetem nočním. Pohyby jeho jsou po včtšinč zdlouhavé a váhavé; chodí zvolna a jako opatrně, ocas vodorovně nesa. Mohut- ntmi zuby feiacimi nakusujc kmeny stromů, stonky bambusu, třtiny a pak tenkým pro- _ 1 nohách; tyto mají po 5 prstech, I ozbrojených na přeaních nohách drápy krát- ! kýmí a vůbec malými, na zadních dlouhými a ' silnými. Prvý prst přední nohy jest prodlou- žen a la nim jest výčnělek kostěný, vynikající z prodloužené kosti zápěstní (zachovalý zbvcek 6. prstu). Prsty delších končetin zadních Jsou na rozdíl od pravých vačic {Didttpliys L.) spojeny plovacími blanami. Samice má vak normálně vyvinutý. Dlouhý a šupinkatý ocas jest jen u kořene krátkými, ale hustými čer- nými chloupky porostlý. Na těle má krátká, hustá a hebká srst barvu na hřbetě popelavě šedou, na břiše bílou, od tmavého svršku ostře oddělenou; tělo zdobeno nahoře íesti Efičnými pruhy černými: na přední části lávy, na temeni, na plecích (i předních kon- četinách), na hřbetě, na bederní části trupu a v kříži. Všecky tyto pruhy jsou uprostřed hřbetu spolu podélným pruhem černým spo- jeny. Vydrovcc žije po všem východním po- bi'L'ii jjžni a střední Ameriky od Kia dc Ja- Chironomie — Chirurgie. 205 neiro až po Honduras, zejména v Guayaně a Brazílii; přebývá v děrách pobřežních u vod. Jest jediným vodním ssavcem vačnatým, plove prý dosti obratné a živi se rybami, raky a zajisté také býlím vodním. Br. Chironomie (z řec), nauka o mimických pohybech (posunech) rukou, část orcné- stiky (tanečního umění) a mimiky. Ghironomas Mg., rod hmyzu dvoukří- dlého z čeledi Chironomidae podobné komá- rům, lišící se od nich sosákem kratším tykadel a makadly zahnutými. Ch. má tykadla ISclenná, u kořene ztlustlá, buď hustě chlupatá (same- ček) nebo 6členná s vláknitým článkem po- sledním; v klidu nese zadní nohy zdviženy a chvěje předními nohami napřaženými vpřed. Dospělé mušky lítají ve vzduchu v houfech. Larvy jsou tenké, průsvitné, s rohoví tou hla- vou, na hrudi s dvojitou panožkou a na konci těla s pošinkami; žijí ve vodě a ně- které hotoví si z bahna chodbičky. Zvláště nápadný jsou krvavě červené larvy Ch. ;?/m- mosus L. žijící na bahnitém dně vod stoja- tých a mírně tekoucích. Rodu Ch. jest z Čech známo 13 druhů. Kpk. CUroplast (z řec), franc. guide''main, nazývá se přístroj, jehož účelem jest učni na klavíru jednak nemožným učiniti klesnutí ohbí ruky, jednak podporovati při úhozu rovný dopad prstů. Ch., vynalezen byv J. B. Logie- rcm v Londýně (1814), modifikován byl Stop- ním, Kalkbrennerem a nejnověji Bohrerem, avšak povždy vyšel záhy z praxe, poněvadž odstraněním mechanické této pomůcky upa- dal žák do starých chyb, jež napraviti poda- řiti se může pouze řádnému paedagogickému návodu. Prospěšněji osvědčil se Seeberův vodič prstů, jenž zabraňuje, aby při úhozu poslední čláiiek prstu neprohnul se do vnitř, pomocí poutka zvlášť na každý prst vlože- ného, jinak ponechávaje pohybu ruky dosta- tečné volnosti. V ChiroplasUka (z řec), sochaření rukou, umění z měkké látky, hlíny, vosku a j. hnísti předměty. Chiroptera, zool., viz Letouni. CUrothéka (řec), pokrývka ruky, ruka- vice. Ch-ky lze stopovati do starověku; vy- škytají se u předoasijských národů, u Pcr- sanů, Řekův i Římanů (digitalia)^ vyrobené z drahocenných kožešin. Ve středním věku užívali jich téměř všichni kulturní národové. Především slují ch-kou rukavice něm. císařů utkané z purpurového hedvábí, perlami a zlatem zdobené, jež byly jedním z korunovač- ních odznaků, a rukavice biskupů jako čásf ornátů s vyšívaným křížem. Jakožto odznak důstojnosti bisk. objevuje se ch. v záp. církvi od Vf. stol. počínajíc — Ch. nazývá se též mučidlo, železné rukavice, jež mají na vnitřní straně ostré hroty. Ghlrotheriniii (z řec) nazvány otisky šlé- pějí na pískovcích i břidlicích útvaru pcrmské- ho, které byly utvořeny pětiprstou nebo čtyř- prstou nohou a přičítají se ještěřům Stegocepha- lúm, Z německého permu uvádí se Jich několik, v Čechách nalezeny byly v okolí raky. Pa, OhÍTViTg (z řec), ranlékař, ranhojič, osoba obírající se léčením t. zv. zevních oni - mocnění, totiž chorobami kůže, kostí, kloubu, svalů a pod., mimo to pak i mnohými cho- robami vnitřními, které vyžadují k svému vyhojení operativních výkonů, jako jsou ná- dory, hlízy a pod. Až do nynčjšiho století byl ch. pokládán za nižší stupeň hodnosti lékařské a zejména v dřívějších dobách a vo vojště neodlišoval se zhusta ani od lazebníka, jemuž příslušely nejnižší úkony chirurgické, jako pouštění žilou, sázení baněk, lepení ná- plastí a pod., vedle obvyklých výkonů bradýř- ských. I po rozkvětu chirurgie, kdy se k po- volání chirurgickému požadovaly větší vzdě- lání a přísnější zkoušky, jež konaly se na uni- versitě nebo i na chirurgických učilištích, bý- val doktorát chirurgie oddělen od doktorátu lékařského. V Rakousku obsažen je doktorát chirurgie od r. 1873 v doktorátu veškerého lékařství. Ve všech pokročilejších zemích* neudili se nyní zvláštní hodnost ch-a a praxe dřívějších ch-ů ponechává se toliko zbýva- jícím ch-ům z dob minulých. Sr^, Ch. krajský podobně jako fysik kraj- ský býval v Čechách a pak i v ostatních rak. zemích pomocným orgánem krajské správy. Fysikové a ch-ové krajští musili krajským úřadům bez prodlení činiti oznámení o všeli- kých nakažlivých nemocech lidských i dobyt- čích a podávati vůbec zprávy o zdravotním stavu kraje. Dle lékařského řádu pro králov- ství České z r. 1753 i dle všeob. zdravotního řádu z r. 1770 a jeho dodatku z r. 1773 pod- řízeni byli krajští fysikové i ch-ové částečně krajským hejtmanům, částečně zemské zdra- votní kommissi, jejíž úkoly převzalo r. 1776, když kommissc tato byla zrušena, samo gu- bernium. Před Marii Terezií zřizovali a dosa- zovali krajské fysiky a ch-y čeští stavové. Od r. 1753 jmenovala tyto krajské orgány pro Čechy sama panovnice, a sice dle ná- vrhů činěných jí od stavů nebo stavovského výboru. Navrhovati se měli (pokud možno i stran ch-ů) pouze doktoři, kteří studovali na domácích universitách, tu také byli gra- duováni a zvláště v téže zemi byli rodilí. Změna nastala r. 1771, resp. r. 1773, od kte- réž doby obsazování míst krajských fysiků a ch-ů příslušelo guberniu. Jistý vliv měla tu i medicínská fakulta a protomedikus zemský, jenž r. 1773 ve všech rakouských zemích mel býti zřízen. Na Moravě byly poměry poněkud jiné. Lékaři byli tam také lépe placeni než v Čechách, kdež fysikus dostával ročně pouze 233 zl. 20 kr. a ch. pouze 116 zl. 40 kr. Srv. B. Riegera, Zřízení krajské v Čechách (Praha, 1892). dle. Ohimr^O (z řec) jest vlastně lékařské umění, které výkony rukou dociluje léčeb- ných úspěchů. Ode dávna omezuje se toto odvětvi lékařství na nemoci, jež jsou větši- nou na povrchu těla patrný změnou zevního tvaru, a proto nazývalo se i zevním lékař- stvím. Ježto pak v dřívějších dobách ome- zovalo se většinou na léčení úrazů a ran, nazývalo se zkrátka ranhojičstvím či ran- 206 Chirurgie. ným lékařstvím (něm. Wundarineikunst) a bývalo do nedávných dob přesně oddělováno o& lékařství vnitřního čili jen vůbec lékař- ství. Při pokroku jednotlivých odvětví ze- vního lékařství, hlavně na základě anatomicko- pathologickém a pak na základě vyspělé tech- niky operativní a léčebné, oddělily se od něho speciální odbory, jako na př. oční lékařství, gynaekologie, porodnictví, ušní lékařství, na- uka o kožních nemocech či dermatoiogie jako samostatné discipliny vědecké, tak ze nyní k ch-ii Čítáme ony obory lékařství prakti- ckého, kde mechanickými vlivy hledíme do- síci účinků léčebných. MůŽe se tak díti pou- hými úkony rukou nebo též s pomocí me- chanických přístrojů, jak se stává na př. pří massáži, hrazení krve, napravování kýl, zlo- menin, vymknutin a pod., nebo výkony, kdy ostrými nástroji ruší se povrch těla, aby zjednán byl přistup do hloubi k odstranění cizích těles, nádorů a pod.; tato operativní nebo krvavá ch. bývá považována za vlastní ch-ii, nazývajíc se jindy též akiurgií. Jinak rozeznává se všeobecná ch. od speciální čili zvláštní. Všeobecná (někdy též malá ch. zvaná) pojednává o zánětech, nádorech, hni- sání a pod., o chirurgických léčivech, obva- zech, nástrojích a přístrojích (všeobecná chir urgickát her apie či akologie), o chir- urgických operacích vůbec (akiurgie), kdežto speciální ch. užívá v daném případě poznatků zmíněných všeobecných odvětví ch. při one- mocnění jednothvých tkaní nelK) ústrojů tě- lesných. V moderní době vyvinula se zvláštní ch. válečná, jež přizpůsobuje výkony chir- urgické potřebám i okolnostem válečným po- jednávajíc zejména o ranách střelných, oše- třování a dopravování raněných a pod. Jiné rozdíly, jako na př. konservativní a ra- dikální ch., vyšší a nižší ch., jsou cel- kem podružného rázu, ač mají svůj histori- cký význam. V nejnovější době zmizela též úplně hranice mezi ch-ií a vnitřním lékař- stvím, ježto na záldadě pokroků ch. léčí se chirurgicky již mnohé nemoci, jež bývaly do nedávná výhradným oborem vnitřního lé- kařství. Sr:i. Dějiny. Vývoj ch. jest úzce sloučen s vý- vojem znalostí lékařských vůbec a lze pozo- rovati, že drží za jistých dob stejný krok s osudy lékařského vzdělání vůbec, kdežto za jiných dob opět předstihuje vývoj spří- zněných věd lékařských. Otázku dříve často přetřásanou, zdali odbor chirurgický dříve se vyvinul než ostatní odbory lékařské, těžko rozluštiti. Možno sice souditi, že přispění ran- lékařské bývalo vždy naléhavější, avšak sy- stematické spracování zkušeností touto cestou získaných vyvinulo se později a vyžadovalo delší cloby než ostatní odbory lékařské, které spekulaci filosofické a částečně i thcosofické poskytovaly širší pole. Projdeme-li národy staršího věku, vidíme, že u Indův, u nichž se nám zachovaly staré spolehlivé prameny písemné, Susruta, Čaraka a j., nalézá se ch. dosti pokročilá. Již Su- sruta vypočítává 127 chirurgických nástrojů: nože, kathetry, kleště a hlavně žehadla, která hrála velikou úlohu. Nalézáme pojednání o frakturách a luxacích, o odstranění cizích těles, zlomeninách a vymknutích, o nádorech, ano i laparotomie a šev střevní, tedy operace tak mocně vyvinuté v době novější, nalézají obšírné zmínky; pro vybaveni kamene do- poručuje se řez laterální. Ze starší doby lé- kařství jest zajisté indická ch. až do dob ře- ckých a římských nejvyvinutější. — Egypt- ské lékařství poskytuje při vší bohatosti literatury, která v novější době v rozličných papyrech byla objevena, jen praskrovný vý- těžek pro ch-ii; ale že se Egypťané zaměst- návali ch-ií, nejlepším toho' svědectvím jsou vyobrazení operací chirurgických na pomní- cích a sbírky nástrojů po jednotlivých mu- seích evropských. Za to však jest ch. řecká a především ch. u Hippokrata a u HippokratikŮ značně vy- vinuta. Již tělesná výchova mládeže řecké poskytovala příležitost ku sbírání znalostí chirurgických. Ch. pěstována již ve dvou nejstarších školách řeckých v Knidu a Kóu, ze které vyšel Hippokratés (460—377 př. Kr.). AČ nelze upříti, že veškeré spisy chirurgické nejsou Hippokratovy, musíme přece uznati, že ve spisech těchto, které zajisté z velké částí pocházejí od HippokratikŮ, znalosti chir- urgické tehdejší doby byly uloženy a ty že ukazují nám ch-ii řeckou značně vyvinutou. Znale Hippokratés zrovna tak jako již škola knidská abscessy ledvin, onemocnění mč- chýře, celou řadu chirurgických onemocnění genitálií a novotvary. Nalézáme zárodky ope- rativní nauky ve spisech těchto a i nauka o zlomeninách, zejména o svalku kostí (callus)^ jest velmi důkladně probrána, podobně i vy- mknutí a nemoci kloubů a jich následky. Obšírně jsou popisována poranění rozličných orgánů, z nichž vysvítá, že Hippokratikové byli přívrženci suchého léčení ran; hl. nauka o poraněních lebky jest mistrně spracována, při jich léčení trepanace hraje důležitou úlohu. Amputace provozovala se pouze ja- kožto amputace sekundární. Nalézáme dále obšírné pojednání o kýlách, o píštělích, ale v celku musíme říci, že ch. jest spracována více se stanoviska pathologického, kdežto operativní čásÉ jest místy méně vyvinuta než při ch-ii indické. — I alexandrijská škola zabývala se ch-ií na základě přesnějších zna- lostí anatomických a spisy pozdějšího ency- klopaedisty Celsa značí nám jasně onen stav, v jakém se ch. v Alexandrii nalézala. Zají- mavé jest, že v alexandrijské škole operace řezu na kámen, která u Híppokratiku byla dosti zanedbána, zde opět došla pečlivějšího zpracování. V tom ohledu jisté pověsti získal si lékař žijící r. 250 př. Kr. Ammónios Litho- tomos, který první, jak se zdá, pojal my- šlénku, jejíž jasné provedení pohřešujeme, rozkouskovati kameny velké v měch^^ři. Z Řecka přesunuje se těžiště dějin kultur- ních do Říma, kdež řečtí lékaři jali se vy- konávati ch-ii, ale netěšili se s počátku valné pověsti, jak aspoň lze souditi ze spisů Arch- Chirurgie, 207 agatha (219 př. Kr.), který pro odvážnou čin- nost svou chirurgickou dostal příjmí camifex (kat.). Racionelnejší byl Asklépiadés, který byl pozornější v postavení indikací operativ- ních a jemuž dějiny ch. přisuzují první ope- raci otevření průdušnice a hrtanu. Zároveň pochází od něho první přesný popis nabod- nutí břicha při vodnatelnosti a drenáže du- tiny břišní. Škola methodiků, založená Themisonem, nepřispěla mnoho k vývoji ch. Z této doby jmenuje se pouze Meges co do- vedný operatér kamenů močových. Nejjasnější obraz tehdejší ch. podává nám Cornelius Cel- sus ve svém encyklopaedickém díle De me- dicína^ jehož 7. a 8. díl jednají o ch-ii. Za- znamenáváme z bohatého obsahu hl. návod k operacím plastickým, léčení onemocnění dutiny nosní, trepanace, onemocnění varlete, kde řeč jest také o kastraci a cirkumcisi, a pak slavnou 26. kapitolu, která jedná o řezu na kámen. Další pojednání obsahují nemoci pastelínu, nemoci kloubů, amputace a ne- moci kostí. Z následujících století, kde lékaři stáli vět- šinou pod vlivem školy methodické, sluší se v chirurgickém ohledu zmíniti oAntyllovi, jehož n^ory nám byly hlavně dílem Rhaze- sovým zachovány. Antyllos vykonával tracheo- tomii, amputaci prsu a po něm pojmeno- vanou operaci výdutí, která se až do dnešní doby udržela. Dále zasluhuje zvláštní zmínky Archigenés Apamejský. Aretaios z Kap- padokie zaměstnává se taktéž ch-ií, hlavně pozoruhodné jest jeho pojednání o nemocech měchýře, kdež nauka o příčinách zadržení moče nalézá velmi důkladné spracování. Hé- liodóros, vrstevník Galenův, pojednává hlavně o trepanaci. Ch-ií obíral se i slavný lékař Claudius Galénus (v II. stol. po Kr.}, jehož učení theoretické stalo se vládnoucím po sta- letí v medicíně a teprve vývojem anatomie ve stol. XV. a XVI. bylo zvráceno. Galénus jest první z lékařů starších, který na základě anatomie porovnávací měl jasnější pojmy o stavbě těla lidského. Věnoval se již ve svém mládí ch-ii, čítal o ní a pojednává o ní na různých místech četných svých dél syste- maticky; hlavně nauka o obvazech děkuje mu značné obohacení. On první v rozsáhlé míře při trepanaci užívá dlátka, zmiňuje se o nemocech ucha a radí radikální operaci rakovitého prsu. Důkladné spracována jest také nauka o vyvrtnutích a zlomeninách, jakož i nauka o pronikajících ranách prsu a břicha. V násl. III. a IV. stol. znamenati jest úpadek vědy lékařské vůbec a ch. zvláště. Rozší- řilo se theoretisování; filosofie novoplatoniků a bezcenné kompilace jsou hlavní signaturou této doby. Teprve v V. a VI. stol. vynořuje se nám v dějinách ch. ten zvláštní zjev, že při úpadku ostatní medicíny vyskytují se mužové, kteří věnují zvláštní pozornost ch-ii. Mezi tyto patří v první řadě Aětios z Amidy ^v VI. stol.), kter]^ jest znám v ch-ii hlavně četným upotřebením žehadla. Připravoval ce- stu jednomu z nejslavnějších chirurgů byzan- tinské doby, Pavlu z Aiginy (v VII. stol.), který zaujímá v dějinách ch. proto tak dů- ležité místo, že dílo jeho sloužilo za základ ch-ii Arabův a arabistů. Test zrovna tak ve- likém přívržencem žehaoel jako jeho před- chůdce Aětios, podává výtečný návod k pou- štění žilou a udává zároveň podvazováni cev k zastavení krvácení. Také kapitola o odstra- nění cizích těles jest dobře spracována, jakož i kapitola o zlomeninách a vyniknutích, z nichž hlavně staC o zlomeninách lebky vyniká. Dílo Pavla z Aiginy vyniká hlavně také přesnou naukou operativní. — Následující století by- zantinské doby až do XII. stol. jsou pro lé- kařství vůbec a pro ch-ii zvláště dosti jalová; děje se vždy jenom více méně opisovaní au- torů staršícn, hlavně Celsa a Pavla z Aiginy. Osvěženi dostalo se lékařství a ch-ii zvláště teprve, kdyŽ vystupuje do popředí národ, kterÝ převzal duševní dědictví doby klassické a jehož zásady staly se základními až do po- čátku doby nové, totiž národ Arabský. Již u starších arabských lékařů, kterým přísluší zásluha, že zachovali názory starších lékařů římských a řeckých, nalézáme zdatné spraco- vání ch., k čemuž nemálo přispívalo, že v čet- ných nemocnicích založených v rozsáhlé říši arabské byla poskytnuta lékařům příležitost vzdělávati se prakticky i v oboru tom. Jsou-li zprávy ty u Rhazesa ještě řídké, vidíme, že již A vicenna v X. stol., jehožto kniha Kanón tvořila po staletí evangelium vědy lékařské, zaměstnává se ch-ií, nemocemi nosu, léčením rakoviny, empyemu a nemocemi varlat. Nej- lepším chirurgem arabským bez odporu byl Abul Kásim, který ve své knize al-íasríf 6o- přává ch-ii nejvíce místa. Vším právem stýská sobě na neznalost anatomie u svých vrstev- níků. Pojednává obšírné o upotřebení žc- hadel, kterých upotřebuje mezi jiným také k otvírání abscessů jaterních, dále jedná o reposici kýl, o ligatuře cev a jiných ne- mocech. Důležitá stať jest věnována nauce o kamenu, popisuje docela jasně rozdrcení kamene v močové rouře a v měchýři a radí, aby pokus rozdrcení, ku kterému udává zvláštní nástroj, byl vždy zkoušen před vlast- ním řezem na kámen, zmiňuje se dále jasně o vykloubení v kloubu loketním. Z pozděj- ších lékařů arabských nedosáhl žádný té výše : Abul Kazá a Avenzoar jest chirurgem mno- hem méně odvážným než předchůdce jeho. U ostatních národů jest ch. málo vyvinuta a s počátku i založení lékařských škol a uni- versit málo na tom měnilo. Ani proslulá škola salernská mnoho na tom nezměnila, leda že následkem zvláštních poměrů na těchto uni- versitách pozvolna vyvinul se stav chirurfjů lékařů a chirurgů praktických. K tomu při- spívalo také, že učitelé lékařství byli větši- nou knčží, kteří nesměli vykonávati žádné operace, tak že ch. dostala se do rukou laiků a brala se cestou více empirickou, která však hlavně vývoji operativní ch. nebyla na škodu. Na názory theoretické v ch-ii měla tenkráte škola arabská ještě největší vliv. Tím vysvětlujeme si vznik proslavené italské 208 Chirurgie. školy chirurgické, v níž vynikají práce Ro- gcra z Palerma, pak díla t. zv. 4 mistrů, která JSOU důležitým pramenem pro ch-ii i pozděj- šího středověku. Ze školy bononské vyšli Bruno z Longoburga, který přijal zásady školy arabské, a hlavně Salicetti, jehož dílo jest přeloženo i do češtiny. Tento vrátil se oproti přehnanému upotřebení žehadel v dří- vější době k noži, pojednává důkladně o po- raněních a zmiňuje se i obšírně o nemocech venerických. Kniha jeho o zlomeninách jest z nejlepších středověké ch. vůbec. Zajímavé jest dále, že Salicetti doporučil již vymývání dutiny pohrudnice při ranách pronikajících, udává přesná pravidla u ran střevních, jež sešívá stehem uzlovým, a doporučuje hlavně přesně spojiti pobřisnici; popisuje také radi- kální operaci kýl. Méně odvážný chirurg z tehdejší doby jest Lanfranchi, jehož Chir- ursiia magna et pavva byla dlouhou dobu dů- ležitou knihou. Učil rozeznávati přesně po- ranění tepen od poranění ven a jest vlastním zakladatelem nauky o digitální kompressi. Při trepanaci užívá metnody perforativní, cmpyem (nahromadění hnisu v hrudníku) léčí operativně a vystřikováním a udává zvláštní operativní výkon při rozšíření ven varlete. Nižší ch. byla v tendejší době úplně v rukou lazebníků, kteří si vedli způsobem docela empirickým. Reforma, která měla i vHv na sociální po- měry chirurgů, počíná se teprve od založení kolleie sv. Kosmy v Paříži uprostřed sto- letí XIII. R. 1260 sloučili se pařížští chirur- gové, hlavně aby čelili přechmatům lazebníků, ve zvláštní společnost, která r. 1311 dostala Pittardem, chirurgem Ludvíka sv. a jeho ná- stupců, zvláštní zřízení. Sdruženi toto jest v historii ch. památné tím. Že položilo základ k pozdějšímu výkvětu ch. francouzské a že vzešla z této kolfeje r. 1713 slavná » Academie de chirurgiec. Následovala arci léta prudkých bojů s lazebníky, které ochromovaly Časem činnost tohoto sdružení. Členové vsak kol- Icgia sv. Kosmy hleděli se brzy dopracovati lepšího postavení hlavně tím, že žáci jejich musili navštěvovati především přednášky na universitě a dosáhnouti dříve stupně magistra artium, než byli připuštěni do kolleje. Dle vzoru této kolleje povstala podobná sdružení v Nizozemsku a v Anglii, kde vzniklo slavné >Royal coUege of surgeons«. Nejstarším franc. spisovatelem o ch-ii jest Henri de Monde- villc, jehož žákem byl geniální chirurg Guy de Chauliac; tento jest z prvních chir- urgů, který ve spise svém Chintrgia magna ma stálý zřetel k ostatním odvětvím lékařství a také první podává v úvodu krátký přehled ch, své doby. Dílo jeho svědčí o veliké zna- losti medicinské literatury jeho věku. Úvodem díla jeho jest krátká anatomie na základě nauky jeho učitele, načež pojednává obšírně o všech nemocech chirurgických. Uvedeno zde budiž, že léčí gangraenu žchadlem a že upozorňuje první u operací na krku na afonii vzniklou poraněním čivu bloudivého. Spojení rány vysvětluje si organisací krve. Velkou zásluhu má o upraveni diety u raněných a o nauku o ranách mozkových, kdež první porušení dýcháni při poraněni tomto popsal. Trepanaci obmezuje na větší zlomeniny lebky ; rány střevní spojuje stehem kožešnickým. U rakoviny radí exstirpaci a následující upo- třebeni žehadel. Byl první chirurg, který radil otevření dutiny nosní řezem při poíypech nosních a popisuje velmi exaktně zastavení krvácení. Pojednává obšírně o zlomeninách, o svalku kostí a o amputacích. Udáyá i jistý způsob narkosy u operací a popisuje velmi důkladně malomocenství. I nauka o zlomeni- nách obšírně spracována. V XV. stol. dochází ch. v Itálii opět značnějšího rozkvětu. Pietro di Argelata a Marcello Cumano jsou zdatní chirur- gové v této době. U tohoto jest zajímavo, že počíná si co první důkladnějším způsobem všímati ch. válečné a pojednává poprvé vůbec o ranách střelných. Bertapaglia z téže Školy italské udává nový způsob zastavení krvácení z cev, totiž propíchnutím cévy. Na poli empirické ch. vyznamenávali se empiri- kové kalabresští, především chirurgové z Nor- cie, kteří věnovali zvláštní pozornost opera- cím kýl, kamene, léčení striktur a plastickým operacím, které pak po dlouhou dobu byly skoro výhradným majetkem škol italských. ~ V Německu jeví se nám v této době tytéž poměry jako v Itálii a ve Francií; i tam vi- díme, ze lékaři na universitě vzdělaní stranili se ch. operativní a přenechali to empirikům, z nichž však vyšla řada zdatných chirurgů. Známý z této doby jest lékař z řadu Něme- ckých rytířů Jindřich z Pfolspeundtu, jehožto spis však stojí na stupni o mnoho nižším nežli současné zprávy chirurgů francouzských. Mezi tím připravovala se však v lékařství doba nová. Renaissance, která vedla k stu- diím starších lékařů, a počínající studium anatomie nezůstaly bez blahodárného účinku i na vývoj znalostí chirurgických. K tomu při- šly důkladné zkušenosti z četných tehdejších válek, které daly vznik zvláštní ch-ii válečné, jež nezůstala bez blahodárijé.ho vlivu na vý- voj ch. vůbec. Blížila se doba, kdy anatomie vyvinula se ve vědu samostatnou a kdy pra- cemi Carpiho a jiných připravila se půda velkému reformátoru anatomie Ondřeji Ve- salovi, jehož fundamentální dílo De corpoHs humani fabrica libri septem tvořilo východištč anatomie novější. Stav chirurgický získal mnohem více na vážnosti a vědecké spraco- vání ch. theoretické i operativní vystupovalo vždv více do popředí. I zde nalézáme italské ranhojiče, jako Benedettiho a Viga, pak Carpiho a Mariana Santa, který udal novou methodu řezu na kámen v první řade. Velmi zaměstnávala tehdejší chirurgy italské otázka o povaze a léčení ran střelných, ve které Botallo razil dráhu racionelnějšímu léčení ran těchto. — V Německu jest to zá- sluha JcronymaBrunswiga, že spracoval ch-ii, arci na základe empirickém, avšak ve směru moderním, ku kterému se pak přidružil Hanuš z Gersdorffu a Felix Wiirtz. Chirurgie. 209 Výši chirurgické vědy tehdejší doby ozna- čuje nám slavný chirurg franc. Ambro i se Pare, jAen z nejslavnějších vojenských chir- urgů své doby, tělesný lékař Františka I. Skoro veškeré kapitoly ch. byly Paréem značně obohaceny. Byl v plném smyslu slova refor- mátorem své doby, hlavně v ohledu prak- tickém, kdežto v ohledu theoretickém byl ještě věrným stoupencem Galéna a galénistu. Děkujeme jemu za jasné pojednání o syfilidě. Učinil kouec náhledu tehda panuiícífnu, Že střelné rány jsou rány otrávené, zlepšil me- thodu amputací, upotřebil ligaturu značnou měrou k zastavení krvácení a pojednává také velmi obšírně o plastice, využitkuje při tom zkušenosti hlavně školy italské. Hlavní zá- sluhou Paréovou jest táce to, že postavil se při operaci kýl rozhodně proti současné ka- straci. Mezi žáky a vrstevníky Paréovými vy- niká Guillemeau, jemuž také porodnictví děkuje valný pokrok. Nezávisle od Parého účinkoval ťierre F rančo, který hlavně psal o herniích a má vedle toho zásluhu, že opětně vvsoký řez na kámen zavedl do ch.; zlepšil zároveň methodu řezu postranního. Operace plastické byly tenkráte pěstovány Benedettim a hlavně Tagliacozzem, prof. ana- tomie a ch. v Bononii, který zlepšil methodu plastiky nosu kozí z ramena. Od této doby pozorujeme, že anatomie má vždy větší a větší vliv také na vývoj vědy chirurgické, že i čelnější anatomové počínají se opětně zaměstnávati praktickou a thcore- tickou ch-ií. Nadchází doba XVII. stol., kdy Harvey svým nesmrtelným objevem oběhu krve dal moderní fysiologii základ. Ch. teh- dejší doby těžila nejvíce z veškerých odborů lékařství z těchto výzkumů anatomických a fysiologických a s druhé strany theorie latro- fysikův a iatrochemiků nesvedly ji na scestí, po kterém se bralo lékařství ostatní. Arci nevykazuje se ch. XVII. stol. značným oním obohacením, které poskytli Pare a jeho vrstev- níci odboru tomuto ve stol. XVI. Vidíme však, že počíná se přece pozvolnu připravovati skvělá doba, kter^ v násled. století vrcholí v ch-ii hlavně vedením školy francouzské. Z chirurg XVII. stol. vynikají především chirurgové italští, jako FabrizioGirolamo opětným zavedením tracheotomie a radikální operace hernií a hlavně Marc Aurelio Severin o, zdatný anatom, který již odpo- ručuje trepanaci při epilepsii a trepanaci žeber při empyemu. Podobně pojednává ob- šírně o tracheotomii a laryngotomii, kterou u difterie tenkráte ve velkých epidemiích f>anující často prováděl. I znovuzavedení ithotripsie Ciucciho z Arezza spadá do této doby. — Z francouzských chirurgů tehdejších vyniká Méry, z nizozemských íilavně Hen- drik van Ďeventer, který byl slavným porodníkem a zaměstnával se první ortho- pacdií na vědečtějších základech. Z něme- ckých chirurgů vyniká Fabricius Hilda- nus, chirurg povšechně lékařsky vzdělaný, pak Purman. Z Angličanů byl to hlavně Wiseman, který se zaměstnával nemocemi kloubů a upravil indikace při amputacích. Podotknouti dlužno, že v poslednější opv- raci byl v tomto století genevským chir- urgem Sabourinem zaveden řez lalokový; také v tomto století byly Blegnym zave- deny pásky kýlné elastické. Mezi íithotomy tehdejší doby vyniká Beaulieu, který zdo- konalil řez postranní. V stol. XVIII. dospěla ch. hlavně v opera- tivním ohledu vedením francouzské školy na vysoký stupeň dokonalosti, osvojivši si s jedné strany výzkumy anatomie a fysiologic a se strany druhé čerpajíc z pokroku klinické medicíny. Mocné středisko nalézala ve franc. akademii chirurgické a čerpala ze zkušenosti Četných válek tohoto století. Chirurgický stav povznesl se také co do sociálního svého ni- veau na značnější výši a ke sklonku t. stol. domáhá se ch. i na universitách uznání, které již dávno jí bylo patřilo. Vvučování chirur- gické zlepšilo se značnou mérou a to hlavnů popudem potřeby pro chirurgy vojenské. Re- formace ta počala ve Francii rozšířením vy- učování na ColVege de St. Cóme, o které hlavňó chirurgové Ludvíka XV. Maréchal a La Pey- ronie získali si veliké zásluhy. Oba tito chirur- gové založili zároveň franc. akademii chirur- gickou s požadavkem, že každý chirurg, který vstoupil na ústav Školy sv. Kosmy, musil na- byti dříve stupně magistra filosofie, Čímž intcl- lektuální niveau školy té zvýšeno. Na akademii byla později zřízena école pratique de chirurgie, jejíž učitelé ChopartaDesault stojí v první řadě prvních chirurgů francouzských. Prvním ředitelem této školy byl slavný chirurg Petit a škola ta vydávala memoiry, jež sluší pova- žovati za první odborný Časopis chirurgický. Akademie tato trvala až do r. 1793, kdy byla zrušena. Měla na počátku žáky z celého světa, nejvíce Hollandknů a Angličanů. Mezi chir- urgy tehdejší doby jsou známá jména Lc Drán, Garcngeote a především Louis. Pozorujeme zde v dějinách ch. týž úkaz, se kterým se i v jiných odborech lékařství se- tkáváme, že totiž žáci předčili brzy své učitele. Úkaz ten jeví se nám v převaze vědeck(- chirurgů anglických, která v druhé polovině XVIII. stol. značně postupuje do popředí. Avšak i v jiných zemích vidíme, že znenáhla ch. dobývá si místa jí příslušejícího ve vy- učování lékařském. R. 1726 byla založena úsilím pruského gene- rálního chirurga Holtzendorffa t. zv. ťepi- nicra, ústav vojensko-lékařský. V Rakousku založena zásluhou van Svietena r. 1785 slavná losefinská akademie pro chirurgy vojenské. V Itálii proslavil se Bertrandi a Paleta. Nejproslavenější francouzský chirurg z 1. pol. XVIII. stol. byl Jean Louis Petit, jehož dílo o nemocech kostí, o zlomeninách a vymknu- tích zůstalo po dlouhou dobu směrodatným. Jemu děkuje ch. za vynález šroubového tur- niketu, operaci uskřinutých kýl bez otevření vaku a obsáhlé spracování nauky o v^^dutích. Po něm následuji Le Drán, proslavený svým vykloubením ruky v kloubu ramenním,aLouis. který věnoval nejlepší své síly akademii 200 Chiococca — Chioggia. sluhuje pouze výroba zboží hedvábného a ba- vlněného. Naproti tomu značný jest obchod. Dováži se hl. kůže, dále stavební dříví, líh, rýže, obilí, cukr a káva. Cena dovezeného zboží r. 1891 byla 3,600.000 zl. Vyvážejí se spracované kfiže, mastix (za 300.000 zl.), ko- řalka, anýz, oranže, citrony, mandle a svato- janský chléb, v ceně 4,500.000 zl. Ostrov má 826*7 ^m* a asi 60.000 ob., většinou Řeků; mimo to jest zde asi 1000 Turků a 1000 Italů. Před r. 1822 měl Ch. ještě asi 130.000 ob. Správu vedl sice turecký aga, ale Chiané sami si volili své ostatní uřac^ a měli i jiná privilegia, jmenovitě směli míti v kostelech zvony. Po povstání v r. 1821 a 1822, které se skončilo děsným krveprolitím, klesl počet obyv. na 16.000. Ostrov náleží k tureckému vilajetu Džezáiri-Bahri-Sefíd. . 2) Ch.. hl. m. předešlého a tur. sandžaku Sakis na vých. pobřeží ostrova, nazývané téŽ Kast r on, jest sídlem tur. agy, řec. biskupa a několika konsulů. Město není výstavné a podobá se spíše vsi, má však i jednotlivé pčkné třídv a letohrádky, hl. v širém okolí pokrytém lesem oranžovníků a citroníků. Má několik kostelů a kaplí, mešity, tvrz, lázně, nemocnice a asi 13.000 ob., hl. Řeků, pak něco Turků a asi 250 židů. Dále jsou zde továrny na zboží bavlněné a hedvábné a přístav s 2 majáky, do něhož r. 1891 při- plulo 2928 lodi o 693.291 tunách, z nichž 2109 lodí pobřežních. Obchodních lodí mě- sta jest asi 500. Město spojeno jest podmoř- ským telegrafem se Smyrnou, Kandii, Syrou, Rhodem a Dardanellami. Sev. od města na- lézá se kulatá do skály vytesaná lavice s Čtyř- hranným sedadlem uvnitř, nazývaná školou Homérovou, nejspíše asi oltář Kybely. Rov- něž blíže města jest klášter Nea-Moni, zal. r. 1040 císařem Konstantinem Monomachem. Ch. jest rodným městem historika Theo- pompa, tragika Ióna, zeměpisce Skymna a sofisty Theokrita; Ch. hlásilo se též za rodné město Homéra. Nejstaršími obyvateli ostrova byli Lelegové, KreCané a Karové, kteří za- tlačeni byli obyv. iónským, které se zde usa- dilo po dórském stěhování. Spolu s jinými iónskými koloniemi dostal se Ch. r. 546 př. Kr. pod panství Kyra. V moci Persie zůstal pak ostrov až do r. 479 př. Kr. R. 500 súčastnili se sice Chiané velmi účinně po- vstání Aristagorova proti Peršanům, ale pod- lehli. Teprve ve válkách perských bitvou u Mykale r. 479 byli osvobozeni a přistou- pili ku spolku athénskému. Za války pelo- ponnéské vzbouřili se proti Athéňanům, byli však r. 412 od těchto poraženi a ostrov zpu- stošen. Přece však zůstali samostatní, až opět r. 378 přistoupili po druhé k námořnímu spolku athénskému. Následkem útisků se strany Athéňanů zvedli r. 357 opět válku, která se skončila r. 355 uznáním nezávislosti ostrova. Za panství Alexandra Vel. a dia- dochů sdílel Ch. osudy ostatnídi ostrovů maloasijských a byl sídlem kvetoucího hellé- nismu. R. 133 př. Kr. připadl ostrov jako čásť říše Pergamské Římanům a přivtělen k provincii Asijské. Za válek syrských a mi- thridatských Chiané vydatně podporovali Římany a obdrželi r. 86 př. Kr. za odměnu římské občanské právo. V III. stol. po Kr. za Diokleciána přidělen ostrov k diécési Asij- ské vých. prefektiu^ a za Heraklia a Lva III. náležel k thematu Aegejského moře. V sto- letí V. zřízeno na ostrově biskupství církve anatolské. V násl. stol. náležel k říši Byzant- ské. V 1. 1304—29 byl Ch. ovládán janov- ským knížetem z Thasu, Benedettem I. Zac- carinem a jeho potomky. R. 1307 zpustošili ostrov turečtí piráti a brzo na to Bájazíd. R. 1329 připadl opět říši Byzantské, byl však již r. 1346 opět dob^t Janovany a ovládán obchodní společnosti Maonou. K. 1390 uči- nili sem vpád Turci a r. 1566 ho trvale ovládli. R. 1681 bombardováno město Ch. loďmi francouzskými, pronásledujícími tri- polské piráty. R. 1694 dobyli města Benát- cané, ale jiz r. 1695 zmocnili se ho opět Turci. R. 1770 svedena u ostrova námořní bitva mezi Rusy a Turky, v níž turecké loď- stvo poraženo. Ř. 1821 a 1822 za bojů o osvo- bozeni Řecka vzbouřili se i Chiané, byli však Kapudanem pašou přemoženi, načež Turci krvavou odvetu způsobili. Bylo povražděno na 23.000 osob a 47.000 prodáno do otroctví, tak že počet obyv. sklesl na 36.000. Rovněž nezdařil se pokus plukovníka Fabviera r. 1827 o osvobozeni ostrova. R. 1881 byl ostrov zpustošen velikým zemětřesením, při Čemž způsobeno Škody za 50 mill. zl. a o život při- šlo 3558 lidí. Srv. Poppo, Beitrftge zur Kunde der Insel Ch. und ihrer Geschichte (Frank- furt, 1822); G. v. Eckenbrecher, Die Insel Ch. (Berlin, 1845); Pauli, Die Insel Ch. (Mitth. d. geogr. Ges., Hamburg, 1880—81); Henrich, Mémoire sur les tremblements oe terre de nie de Ch. (Marseille, 1884). Ohioooooa [-kokaj racemosa Jacq., keř z řádu Rubiaceae, v Zap. Indii, Mexiku a Flo- ridě domácí. Jest 1 — 3 m vysoký, někdy po- pínavý, listy kopinaté až podlouhlé, s ostrými palisty, květy v iednoduchých nebo trojvě- tevných hroznech zdélí listů, koruna Žlutá, s vejcitokopinatými cípy, peckovice okrouhlé, bílé. Poskytuje v lékařství známý kořen radix caincae chuti odporně trpké. — Ch. angui- fuga ^f. v Brazílii domácí a tamže rostoucí Ch. densi folia Af. poskytují domorodcům kořeny jako prostředek proti uštknuti hadů. Vský. CMoi^gia [kjodža],. Chiozza, hl. m. di- striktu Ital. prov. benátské na ostrově v již. části benátské Laguna viva, 26 ^m j. od Be- nátek, nedaleko ústí Adiže a 4 /rm sev. od ústí Brenty, na Žel. trati Verona-Rovigo-Ch. Canale della Véna rozděluje město na dvě polovice a vede přes něj a přes Canale Lom- bardo 10 mostů; podél průplavu della Véna vede široká třída s arkádami. Ch. jest sídlem biskupství a míst. velitelství dělostřelectva; má kathedrálu vystavěnou r. 1633 Longhenou se zvonicí 60 m vys., gotický šp^char z r. 1322» divadlo, tvrz, gymnasium, theol. seminář, ne- mocnici a 20.436, s předměstím Sottomarína 25.084, jako obec 28.015 ob. (1881). Sev. od Chionanthus — Chipping Campden. 201 Ch-iu jest přístav chráněný tvrzemi Caronian na Littoralc di Pellestrina a San Felicc na BrondolUy nejhlubší v lagunách. Od předměstí Sottomarina až po tvrz San Pietro na sev. konci Lida di Pellestrina táhne se obrovská hráz z vápence »Murazzi«, vystavěná r. 1774 až 1782 nákl. 20 milí. lir. 13 km dl., 15 m sir. a 9*5 m vys. Hráz nese nápis >Ausu Romano, acre Veneto« a má za účel chrániti lida a tím i laguny. Město postaveno jest na jehlách a spojeno s Lidem di Brondolo mostem 250 m dl. o 43 obloucích. S Adiží spojena jest Ch. prů- plavem. Průmysl: prádelny lnu, cihelny, lodě- nice, výroba svíček, tkalcovství, těžení moř- skú soli, plavectví a rybářství. Rybáři zdejší pokládají se za nejodvážnější celé Adrie a vy- jíždějí na lov až na protější břehy rakouské, což jest nezřídka příčinou neshod. Rybářství roku 1891 sloužilo 592 bárek o 5616 tunách s 2368 lodníky pro moře otevřené a asi 1200 bá- rek pro rybolov v lagunách. Přístav zdejší má pravidelné paroplavební spojení s Benátkami. R. 1891 přibylo do přístavu 564 lodí o 13.345 tu- nách. Ob. zv. Chiozzotti mají starobylý kroj, starobenátské zvyky a zajímavé nářečí. — Mě- sto obdrželo prý jméno dle římského prů- plavu Fossa Clodia; ve stol. IV. slulo Clugia a bylo již záhy zabráno Benátčany, kteří je spravovali tribunem; r. 672 místo tribunátu zřízen guastaldát a r. 706 dosazen podesta. R. 809 spálil Ch-iu Pippin, ale město již r. 811 znovu postaveno. R. 1100 přeložil biskup ma- lamocký svoje sídlo do Ch-ie. R. 1379 dobyli Ch-ie Janované a zničili t. zv. malé město, avšak r. 1380 dobyli Benátčané město zpět. — Distrikt má 54.752 ob. — Srov. Redazione dclle leggi di Ch. atd. (Ch., 1798); C. Bullo, Mcmorio storico s. cittá di Ch. (Padova, 1862) ; P. Morari, Storia de la cittá di Ch. (Ch., 1870); Garlato, Ch. i suoi canti. Chionanthus virginica L., běl as (dle Prcsla), keř z řádu olivovitých. Listy vstřícné, podlouhle kopinaté, řapíkaté, lysé nebo py- rite, dosti veliké, květy bílé v překrásných visutých hroznech, koruna ve 4čárkovitc cípy klaná, tyčinky 4, plod peckovice nachová, jcdnosemenna. Pochází ze sev. Ameriky a pě- stuje se u nás v sadech pro ozdobu. Vydrží pod širým nebem. Kůra kořenů působí ostře narkoticky. Vský. Chionea ar&neoides Dalm., druh hmyzu dvoukřídlého z čeledi bahnomilek(LímHo6f^ae) pamětihodný nedostatkem křídel a tím, že za ranního jara na sněhu žije. Vyskytuje se v kra- jinách hornatých stř. Evropy i v Čechách. Kpk. Chiónidés Athénský jest nejstarším bás- níkem staré attické komedie (kol r. 460 před Krist.). Zachovaly se tituly a několik málo zlomků dramat r^ií^ooe?, Ilxaxoi, Uéqaai ^ Uaav- Qtoi. klk. Chionis, rod zvláštní Čeledi bahňáků obme- zených na chilský okršlek, jichž zobák a chřípě u kořene zobáku pokryty jsou kostěnou nebo rohovitou šupinou. Z nečetných druhů jq^t Ch. alba zvíci koroptve, barvy úplně bílé; Žije na ostrovech jižního studeného pásma. Bíe. Chios, ostrov, viz Chio. Ottuv Slovník Naučný, sv. XII. 30/3 2897. Chipiez [šipiél Charles, architekt a ar- chaeolog franc. (* 1835 v Ecully- les -Lyon). Vystudovav v Paříži, byl po několik let pro- fessorcm na speciálně škole architektury, na- čež jmenován inspektorem kreslení a r. 1884 architektem v Armentiěres. S Perrotem vydal Ch. archaeolog. díla: Histoire de Vart dans Van- tiquité a Temple de Jerusalem et la Maison du Bois Libau (Pař., 1890); vedle toho samostatné studie téhož směru uveřejněné v > Revue ar- cheolog.*, >Revue gén. de Tarchitecture*, •Encydopédie ďarcnit.* a »Dictionnaire des antiquités grecques et romaines«. Chipolata [ki-J, ital., druh klobásů, slou- žící se zeleninou nebo houbami za přílohu k větším krmím. Chipolin [šipolen], franc, nátěr vodovou barvou provedený na dřevě, který se přetře lakem, načež se jemně vyhladí a polirujc, čímž předměty nabývají podoby porculánové. Chippenham [čipnhem], staré město v angl. Wiltshiru 35 km vých. od Bristolu na 1. břehu Avonu, překlenutého krásným mostem o 22 obloucích, na Velké západ, dráze, skoro jen jediná výstavná třída asi 2*4 km dl. ; má krásný got. kostel z XII. stol. s vys. věží, strojírny, výrobu zboží hedvábného a vlněného, továrnu na kondensované mléko, koželuŽny, mlýny, čilý obchod s dobytkem a sýrem, jenž jest z nejlepších druhů anglických, a 4618 oby v. (1891). Vysílá 1 člena do parlamentu. V okolí jsou minerální prameny a 5 km jv. Boowod, letní sídlo vévody z Lansdownu v italské re- naissanci s velikou obrazárnou. Ch. bývalo sídlem saských králů wessexských. R. 880 do- byli ho Dánové a drželi po 2 léta. Chippewa [čipiue], řeka ve státu Wiscon- sinu Spoj. Obcí sev.-amer., vyvěrá v pahor- kovité krajině při již. březícn Hořejšího je- zera, protéká území kryté hustým jedlovým lesem a vlévá se po toku 380 km pod osadou Pepinem do jezera Pepinského, utvořeného rozšířením se Mississippi. Směr řeky jest v celku jiho-západní. Po levé straně přijímá Thorn Apple River, Manido wish (Flambeau River), Jump, Yellow a Clearwater, s pr. str. Red Cedar. Chippewa Falls [čipiue fóls|, město v hrab. Chippewě ve státu Wisconsinu Spoj. Obcí sev.-amer., 142 km východ, od St. Paulu na ř. Chippewě, která nedaleko tvoří značné vodopády, znamenitě využitkované k účelům průmyslovým, dle nichž město má jméno; jest důležitou křižovatkou drah Wisconsin- ské. Centrální, Chicagské, St. Paulské a Min- nesotsko-omažské, má 5 kostelů, 2 banky, četné pily a 8678 ob. (1890). Středisko čilého obchodu se dřívím a moukou. Chippewayové [Či pivové] viz Odžib- vové. Chippewyanové viz Cipi věje nové. Chipping^ Bamet [či- bár-], městečko angl., viz Barnet. Chipping^ Campden [čiping kemdnj, mě- sto v angl. hrabství gloucesterském, 17 km sv. od Cheltenhamu, v sev.-záp. výběžcích Cots- woldských pahorků, má vzezření starožitné, 14 200 Chiococca — Chioggia. sluhuje pouze výroba zboží hedvábného a ba- vlněného. Naproti tomu značný jest obchod. Dováží se hl. kůže, dále stavební dříví, líh, rýže, obilí, cukr a káva. Cena dovezeného zboží r. 1891 byla 3,600.000 zl. Vyvážejí se spracované kůže, mastix (za 300.000 zl.), ko- řalka, anýz, oranže, citrony, mandle a svato- janský cméb, v ceně 4,500.000 zl. Ostrov má 826*7 ^m' a asi 60.000 ob., většinou Řeků; mimo to jest zde asi 1000 Turků a 1000 Italů. Před r. 1822 měl Ch. ještě asi 130.000 ob. Správu vedl sice turecký aga, ale Chiané sami si volili své ostatní úřac^ a měli i jiná privilegia, jmenovitě směli míti v kostelech zvony. Po povstání v r. 1821 a 1822, které se skončilo děsným krveprolitím, klesl počet obyv. na 16.000. Ostrov náleží k tureckému vilajetu Džezáiri-Bahri-Sefíd. . 2) Ch.. hl. m. předešlého a tur. sandžaku Sakis na vých. pobřeží ostrova, nazývané téŽ Kastron, jest sídlem tur. agy, řec. biskupa a několika konsulů. Město není výstavné a podobá se spíše vsi, má však i jednotlivé pěkné třídy a letohrádky, hl. v širém okolí pokrytém lesem oranžovníků a citroníků. Má několik kostelů a kaplí, mešity, tvrz, lázně, nemocnice a asi 13.000 ob., hl. Řeků, pak něco Turků a asi 250 Židů. Dále jsou zde továrny na zboží bavlněné a hedvábné a přístav s 2 majáky, do něhož r. 1891 při- plulo 2928 lodi o 693.291 tunách, z nichž 2109 lodí pobřežních. Obchodních lodí mě- sta jest asi 500. Město spojeno jest podmoř- ským telegrafem se Smyrnou, Kandii, Syrou, Rhodem a Dardanellami. Sev. od města na- lézá se kulatá do skály vytesaná lavice s Čtyř- hranným sedadlem uvnitř, nazývaná školou Homerovou, nejspíše asi oltář Kybely. Rov- něž blíže města jest klášter Nea-Moni, zal. r. 1040 císařem Konstantinem Monomachem. Ch. jest rodným městem historika Theo- pompa, tragika Ióna, zeměpisce Skymna a sofisty Theokrita; Ch. hlásilo se téŽ za rodné město Homéra. Nejstaršími obyvateli ostrova byli Lelegové, Krefané a Karové, kteří za- tlačeni byli obyv. iónským, které se zde usa- dilo po dórském stěhování. Spolu s jinými iónskWi koloniemi dostal se Ch. r. 546 př. Kr. pod panství Kyra. V moci Persie zůstal pak ostrov aŽ do r. 479 př. Kr. R. 500 súčastnili se sice Chiané velmi účinně po- vstání Aristagorova proti Peršanům, ale pod- lehli. Teprve ve válkách perských bitvou u Mykale r. 479 byli osvobozeni a přistou- pili Hu spolku athénskému. Za války pelo- ponnéské vzbouřili se proti Athéňanům, byli však r. 412 od těchto poraženi a ostrov zpu- stošen. Přece však zůstali samostatní, aŽ opět r. 378 přistoupili po druhé k námořnímu spolku athénskému. Následkem útisků se strany Athéňanů zvedli r. 357 opět válku, která se skončila r. 355 uznáním nezávislosti ostrova. Za panství Alexandra Vel. a dia- dochů sdílel Ch. osudy ostatnídi ostrovů maloasijských a byl sídlem kvetoucího hellé- nismu. R. 133 př. Kr. připadl ostrov jako čásť říše Pergamské Římanům a přivtělen k provincii AsHské. Za válek syrských a mi- thridatských Chiané vydatně podporovali Římany a obdrželi r. 86 př. Kr. za odměnu římské občanské právo. V III. stol. po Kr. za Diokleciána přidělen ostrov k diécési Asij- ské vých. prefcďctury a za Heraklia a Lva III. náležel k thematu Aegejského moře. V sto- letí V. zřízeno na ostrově biskupství církve anatolské. V násl. stol. náležel k říši Byzant- ské. V 1. 1304—29 byl Ch. ovládán janov- ským knížetem z Thasu, Benedettem I. Zac- carinem a jeho potomky. R. 1307 zpustošili ostrov turečtí piráti a brzo na to Bájazíd. R. 1329 připadl opět říši Byzantské, byl však již r. 1346 opět dob^t Janovany a ovládán obchodní společnosti Maonou. K. 1390 uči- nili sem vpád Turci a r. 1566 ho trvale ovládli. R. 1681 bombardováno město Ch. loďmi francouzskými, pronásledujícími trí- polské piráty. R. 1694 dobyli města Benát- cané, ale jiz r. 1695 zmocnili se ho opět Turci. R. 1770 svedena u ostrova námořní bitva mezi Rusy a Turky, v niŽ turecké loď- stvo poraženo. Ř. 1821 a 1822 za bojů o osvo- bozeni Řecka vzbouřili se i Chiané, byli však Kapudanem pašou přemoženi, načež Turci krvavou odvetu způsobili. Bylo povražděno na 23.000 osob a 47.000 prodáno do otroctví, tak že počet obyv. sklesl na 36.000. Rovněž nezdařil se pokus plukovníka Fabviera r. 1827 o osvobození ostrova. R. 1881 byl ostrov zpustošen velikým zemětřesením, při Čemž způsobeno škody za 50 mill. zl. a o Život při- šlo 3558 lidí. Srv. Poppo, Beitráge zur Kunde der Insel Ch. und inrer Geschichte (Frank- furt, 1822); G. v. Eckenbrecher, Die Insel Ch. (Berlin, 1845); Pauli, Die Insel Ch. (Mitth. d. geogr. Ges., Hamburg, 1880— 81h Hcnrich, Mémoire sur les tremblements oe terre de l'ile de Ch. (Marseille, 1884). Chioooooa [-kokaj racemosa Jacq., keř z řádu Rubiaceae, v Zap. Indii, Mexiku a Flo- ridě domácí. Jest 1—3 m vysoký, někdy po- pínavý, listy kopinaté aŽ podlouhlé, s ostrými palisty, květy v jednoduchých nebo trojvě- tevných hroznech zdélí listů, koruna žlutá, s vejčitokopinatými cípy, peckovice okrouhlé^ bílé. Poskytuje v lékařství známý kořen radix caincae chuti odporně trpké. — Ch. angui- fuga Af, v Brazílii domácí a tamže rostoucí Ch. densi folia M. poskytují domorodcům kořeny jako prostředek proti uštknutí hadů. Vský. ChiogTffia [kjodža], Chiozza, hl. m. di- striktu ital. prov. benátské na ostrově v již. části benátské Laguna viva, 26 ^m j. od Be- nátek, nedaleko ústí Adiže a 4 /rm sev. od ústí Brenty, na žel. trati Verona-Rovigo-Ch. Canale della Véna rozděluje město na dvě polovice a vede přes něj a přes Canale Lom- bardo 10 mostů; podél průplavu della Véna vede široká třída s arkádami. Ch. jest sídlem biskupství a míst. velitelství dělostřelectva; má kathedrálu vystavěnou r. 1633 Longhenou se zvonicí 60 m vys., gotický špýchar z r. 1322, divadlo, tvrz, gymnasium, theol. seminář, ne- mocnici a 20.436, s předměstím Sottomarina. 25.084, jako obec 28.015 ob, (1881). Sev. od Chitón. 213 (osphradium), pročež je považujeme za du- tinu plášťovou, i nescházejí tu ovšem ani různé žlázy hlen vylučující. — Ani skořápky ani žábry nemají významu metamerického. Nervstvo upomíná velmi na ncrvstvo Aplacophor čili Solenogastríl. Celým tělem táhnou se dva páry podélných pruhů nervových, jež jsou na přídě těla spojeny silnou kommissurou nadjícnovou a naá konečníkem malou kommissurou nad- ři tni; tyto hlavní součástky nervstva jsou kryty na svém povrchu četnými gangliovýrai buňkami, pod nimiž probíhají uvnitř svazky vláken nervovích. Vnitřní (mediální) pár po- délných pruhu ovládá silnou muskulaturu nohy, kdežto postranní (laterální) pár inner- vujc plášť s příslušnými ústroji; z kommissury nadjícnové vystupují nervy hlavně k ústům směřující. Na místě kommissury podjícnové shledáváme tři tenké spojovací pásky (buU- kální, subradurálni a labiální), na něž násle- duj e poměrné krátká nezkraucená k o m m i s - sura viscerální; mezi ventrálními a latc- rálními podélnými pruhy každé strany jakož i mezi oběma ventrálními napjaty jsou četné příčné jemné anastomosy, čímž celé nervstvo nabývá vzezření řebříčkovitého. — Roura zažívací uložena jest podélně. Počíná otvo- rem na předu břišní strany ve zvláštním oddíle před nohou na způsob hlavy vytvo- řeném, obdána jsouc dokola t. zv. pyskem a vede v dutinu ústní, na jejíž dně vúsťuje vak radulový. Sem ústí se též dva páry žláz slinných. Jícen je krátký a přijímá též pár postranných vaků žláznatých. Žaludek široký o stěnách tenkých obklopen jest laloky ja- terními. Střevo je dle druhů různé délky a po případě silně stočeno; konečník přímý přechází na břišní straně v terminální řiť. Uvedené poměry střevní nemají nikterak vý- znamu spirálního asymmetrického otočení útrob kol podélné osy tělní, jako u vyšších Gastropodů, nýbrž ch-i udrželi si úplně pů- vodní souměrnost. — Srdce zaujímá střední polohu v zadní partií těla na straně hřbctní, uloženo jsouc v rozsáhlém vaku perikardi- álním; tvořeno jest jednou střední komorou a dvěma postranními předsíněmi. — Vý- měšné orgány jsou vyvinuty ve formě pa- rovitého nephridia uloženého po stranách těla pod nástěnným pcritonaeem těsně při muskulatuře tělní; podobají se dosti velikým podélným vakům s četnými drobnými, sle- p5'mi vychlipkami a s třemi hlavními rameny, z nichž nejdelší směřuje do předu, obě kratší do zadu; každé nephridium ústí zvláštním vývodem do perikardu a zvláštním krátkým vývodem na venek. — Pohlaví jsou ch-i odděleného; nepárová gonada leží dorsálně mezi aortou a střevem, je velmi rozložitá a ústí se párovitými vývody na vcnck před otvory ledvin. — Rýhování vajíčka je úplné a vecie k typické invaginační gastrule; bla- stoporus seneuzavírá, nýbrž posunuje k před- nímu pólu embrya směrem k obrvcné plošce, pod niž vstupuje (velům a prostoma). Meso- blast se tvoři poblíže blastoporu v podobě dvou váčků vychlípených z hypoblastu. Na přídě plochy břišní tvoří se z epiblastu ve- likou vychlípeninou Žláza nožní, jež se v daU Aa Ab Cb m* Č. 1907. První (A), pitý (fí) a osmý (C) článek skořápky- Chitona Wosnesseoki shora (a) a zdola (b), dle Middendorfa. ším vývoji Úplně ztrácí. Pruhy nervové vzni- kají jako podélné ztluštěniny epiblastu dosti povrchně uložené. Ch-i jsou zvířata veskrze mořská, plíživá,. nehrubě čilá, téměř vesměs býložravá; žijí nejvíce v pásmu pobřežním, ale přicházejí i v dosti značných hloubkách (až 4000 m). Oplození děje se nejspíše vpuštěním sper- matu do vody (nemajíť pářících orgánů);, četná vajíčka spojují v hromádko vité útvary slizem; larva žije po nějaký čas pelagicky vyvinuvši se v plášťové dutině samičky. O de- finitivní její přeměně v dospělého živočicha dosud mnoho jistého známo není. — Je po- psáno dosud přes 300 recentních druhů se- stavených v 6 čeledí {Lepidopleuridae, Ischno- chitonidae^ Mopaliidae, Acanthochitonidae, Cry- ptoplacidae, Chitonidaé) asi o 40 rodech. Rozšířeni jsou kosmopoliticky s převahou v mírných zónách. — Geologicky jsou vyso- kého stáří; vyskytujíť se již ve zpodním si- luru a táhnou se, ač celkem dosti nečetně zastoupeni, všemi útvary; druhy zkameněle jeví se s žijícími docela zblízka příbuzný. Bbr. Chitón (řec, pův. orient., hebr. ketónet),^ zpodní roucho mužské i ženské. Podobno ko- šili oblékalo se, kdežto svrchní roucho, hima- tion, přehazovalo se jako plást V době histo- rické byl mužský ch. dvojí: krátký, ke kole- nům sahající, bez rukávů, a dlouhý, k nohám splývající, s malými rukávy. Prvý byl z vlny a nosili jei Dórové a lidé mladší nebo pracu- jící, druný pak byl plátěný a užívali ho, jak se zdá, všeobecné v době starší maloasijští Tónové; proto také nazýval se ch. iónský. Než i Athéňané odívali se jím až do válek perských a teprve v V. stol. vyměňovali jej za kratší vlněný. Od té doby podržel dlouhý ch. jen o slavnostech a při kultu své místo, kdežto krátký ch. zobecněl v obyčejném ži- votě. Byl to podlouhlý kus vlněné látky, pře- kládaný v ten způsob, že na přeložené straně učiněn byl otvor. Tímto otvorem provlékla se levá ruka a uzavřená strana ta splývala dolů přes stehno; svrchní cípy pak spevněny. 200 Chiococca — Chioggia. sluhuje pouze výroba zboží hedvábného a ba- vlněného. Naproti tomu značný jest obchod. Dováží se hl. kůže, dále stavební dříví, líh, rýže, obilí, cukr a káva Cena dovezeného zboží r. 1891 byla 3,600.000 zl. Vyvážejí se spracované kůže, mastix (za 300.000 zl.), ko- řalka, anýz, oranže, citrony, mandle a svato- janský chléb, v ceně 4,500.000 zl. Ostrov má 826-7 ^m* a asi 60.000 ob., většinou Řeků; mimo to jest zde asi 1000 Turků a 1000 Italů. Před r. 1822 měl Ch. ještě asi 130.000 ob. Správu vedl sice turecký aga, ale Chiané sami si volili své ostatní úřac^ a měli i jiná privilegia, jmenovitě směli míti v kostelech zvony. Po povstání v r. 1821 a 1822, které se skončilo děsným krveprolitím, klesl počet oby v. na 16.000. Ostrov náleží k tureckému vilájetu Džezáiri-Bahri-Sefid. . 2) Ch.. hl. m. předešlého a tur. sandžaku Sakis na v^ch. pobřeží ostrova, nazývané téŽ Kastron, jest sídlem tur. agy, řec. biskupa a několika konsulů. Město není v]ýstavné a podobá se spíše vsi, má však i jednotlivé pěkné třídv a letohrádky, hl. v širém okolí pokrytém lesem oranžovníků a citroníků. Má několik kostelů a kaplí, mešity, tvrz, lázně, nemocnice a asi 13.000 ob., hl. Řeků, pak něco Turků a asi 250 Židů. Dále jsou zde továrny na zboží bavlněné a hedvábné a přístav s 2 majáky, do něhož r. 1891 při- plulo 2928 lodi o 693.291 tunách, z nichž 2109 lodí pobřežních. Obchodních lodí mě- sta jest asi 500. Město spojeno jest podmoř- ským telegrafem se Smjrmou, Kandii, Syrou, Rhodem a Dardanellami. Sev. od města na- lézá se kulatá do skály vytesaná lavice s Čtyř- hranným sedadlem uvnitř, nazývaná školou Homérovou, nejspíše asi oltář Kybely. Rov- něž blíže města jest klášter Nea-Moni, zal. r. 1040 císařem Konstantinem Monomachem. Ch. jest rodným městem historika Theo- pompa, tragika Ióna, zeměpisce Skymna a sofisty Theokrita; Ch. hlásilo se téŽ za rodné město Homéra. Nejstaršími obyvateli ostrova byli Lelegové, KreCané a Karové, kteří za- tlačeni byli obyv. iónským, které se zde usa- dilo po dórském stěhování. Spolu s jinými iónskVmi koloniemi dostal se Ch. r. 546 př. Kr. pod panství Kyra. V moci Persie zůstal pak ostrov až do r. 479 př. Kr. R. 500 súčastnili se sice Qiiané velmi účinně po- vstání Aristagorova proti Peršanům, ale pod- lehli. Teprve ve válkách perských bitvou u Mykale r. 479 byli osvobozeni a přistou- pili ku spolku athénskému. Za války pělo- ponnéské vzbouřili se proti Athéňanům, byli však r. 412 od těchto poraženi a ostrov zpu- stošen. Přece však zůstali samostatní, aŽ opět r. 378 přistoupili po druhé k námořnímu spolku athénskému. Následkem útisků se strany Athéňanů zvedli r. 357 opět válku, která se skončila r. 355 uznáním nezávislosti ostrova. Za panství Alexandra Vel. a dia- dochů sdílel Ch. osudy ostatnídi ostrovů maloasijských a byl sídlem kvetoucího hellé- nismu. R. 133 př. Kr. připadl ostrov jako čásť říše Pergamské Římanům a přivtělen k provincii Asijské. Za válek syrských a mi- thridatských Chiané vydatně podporovali Římany a obdrželi r. 86 př. Kr. za odměnu římské občanské právo. V III. stol. po Kr. za Diokleciána přidělen ostrov k diécési Asij- ské vých. prefektury a za Heraklia a Lva III. náležel k thematu Aegejského moře. V sto- letí V. zřízeno na ostrově biskupství církve anatolské. V násl. stol. náležel k říši Byzant- ské. V 1. 1304—29 byl Ch. ovládán janov- ským knížetem z Thasu, Benedettem I. Zac- carinem a jeho potomky. R. 1307 zpustošili ostrov turečtí piráti a brzo na to Bájazíd. R. 1329 připadl opět říši Byzantské, byl však již r. 1346 opět dob^t Janovany a ovládán obchodní společnosti Maonou. K. 1.390 uči- nili sem vpád Turci a r. 1566 ho trvale ovládli. R. 1681 bombardováno město Ch. lod^i francouzskými, pronásledujícími tri- polské piráty. R. 1694 dobyli města Benát- čané, ale jil r. 1695 zmocnili se ho opět Turci. R. 1770 svedena u ostrova námořní bitva mezi Rusy a Turky, v níž turecké loď- stvo poraženo. Ř. 1821 a 1822 za bojů o osvo- bození Řecka vzbouřili se i Qiiané, byli však Kapudanem pašou přemoženi, načež Turci krvavou odvetu způsobili. Bylo povražděno na 23.000 osob a 47.000 prodáno do otroctví, tak že počet obyv. sklesl na 16.000. Rovněž nezdařil se pokus plukovníka Fabviera r. 1827 o osvobození ostrova R. 1881 byl ostrov zpustošen velikým zemětřesením, při Čemž způsobeno škody za 50 mill. zl. a o život při- šlo 3558 lidí. Srv. Poppo, Beitrftge zur Kunde der Inscl Ch. und ihrer Geschichte (Frank- furt, 1822); G. v. Eckenbrecher, Die Insel Ch. (Berlin, 1845); Pauli, Die Insel Ch. (Mitth. d. geogr. Ges., Hamburg, 1880—81); Henrich, Mémoire sur les tremblements ae terre de l'ile de Ch. (Marseille, 1884). Chioooooa [-kokaj racemosa Jacq., keř z řádu Rubiaceae, v Zap. Indii, Mexiku a Flo- ridě domácí. Jest 1 — 3 m vysoký, někdy po- pínavý, listy kopinaté až podlouhlé, s ostrými palisty, květy v iednoduchých nebo trojvě- tevných hroznech zdélí listů, koruna Žlutá, s vejčitokopinatými cípy, peckovice okrouhlé^ bílé. Poskytuje v lékařství známý kořen radix caíncae chuti odporně trpké. — Ch. angui- fuga Af. v Brazilii domácí a tamže rostoud Ch. densijolia Af, poskytují domorodcům kořeny jako prostředek proti uštknutí hadů. Vský. C]ilo|rffi& [kjodža], Chiozza, hl. m. di- striktu Ital. prov. benátské na ostrově v již. části benátské Laguna viva, 26 Arm j. od Be- nátek, nedaleko ústí Adiže a 4 /rm sev. od ústí Brenty, na žel. trati Verona-Rovigo-Ch. Canale della Véna rozděluje město na dvě polovice a vede přes něj a přes Canale Lom- bardo 10 mostů; podél průplavu della Véna vede široká třída s arkádami. Ch. jest sídlem biskupství a míst. velitelství dělostřelectva; má kathedrálu vystavěnou r. 1633 Longhenou se zvonicí 60 m vys., gotický špýchar z r. 1322,^ divadlo, tvrz, gymnasium, theol. seminář, ne- mocnici a 20.436, s předměstím Sottomarina 25.084, jako obec 28.015 ob. (1881). Sev. od Chionanthus — Chipping Campden. 201 Ch-iu jest přístav chráněný tvrzemi Caroman na Littoralc di Pellestrina a San Felice na Brondolu, nejhlubší v lagunách. Od předměstí Sottomarina až po tvrz San Pietro na sev. konci Lida dí Pellestrina táhne se obrovská hráz z vápence »Murazzi«, vystavěná r. 1774 až 1782 nákl. 20 milí. lir, 18 km dl, 15 m sir. a 9*5 m vys. Hráz nese nápis >Ausu Romano, aero Veneto« a má za účel chrániti lida a tím i laguny. Město postaveno jest na jehlách a spojeno s Lidem di Brondolo mostem 250 m dl. o 43 obloucích. S Adiží spoiena jest Ch. prů- plavem. Průmysl: prádelny lnu, cihelny, lodě- nice, výroba svíček, tkalcovstvi, těžení moř- ské soli, plavectví a rybářství. Rybáři zdejší pokládají se za nejodvážnější celé Adrie a vy- jíždějí na lov až na protější břehy rakouské, což jest nezřídka příčinou neshod. Rybářství roku 1891 sloužilo 592 bárek o 5616 tunách s 2368 lodníky pro moře otevřené a asi 1200 bá- rek pro rybolov v lagunách. Přístav zdejší má pravidelné paroplavební spojení s Benátkami. R. 1891 přibylo do přístavu 564 lodí o 13.345 tu- nách. Ob. zv. Chiozzotti mají starobylý kroj, starol)enátské zvyky a zajímavé nářečí. — Mě- sto obdrželo prý jméno dle římského prů- plavu Fossa Clodia; ve stol. IV. slulo Clugia a bylo již záhy zabráno Benátčany, kteří je spravovali tribunem; r. 672 místo tribunátu zřízen guastaldát a r. 706 dosazen podesta. R. 809 spálil Ch-iu Pippin, ale město již r. 811 znovu postaveno. R. 1100 přeložil biskup ma- lamocky svoje sídlo do Ch-ie. R. 1379 dobyli Ch-ie Janované a zničili t. zv. malé město, avšak r. 1380 dobyli Bcnátčané město zpět. — Distrikt má 54.752 ob. — Srov. Redazione delle leggi di Ch. atd. (Ch., 1798); C. Bullo, Memorio storico s. citta di Ch. (Padova, 1862); P. Morari, Storia de la citta di Ch. (Ch., 1870); Garlato, Ch. i suoi canti. Chionanthus virginica L., běl as (dle Prošla), keř z řádu olivovitých. Listy vstřícné, podlouhle kopinaté, řapíkaté, lysé nebo py- rite, dosti veliké, květy bílé v překrásných visutých hroznech, koruna ve 4čárkovité cípy klaná, tyčinky 4, plod peckovice nachová, jcdnosemenná. Pochází ze sev. Ameriky a pě- stuje se u nás v sadech pro ozdobu. Vydrží pod širým nebem. Kůra kořenů působí ostře narkoticky. Vský. Ohionea araneoides Dalm., druh hmyzu dvoukřídlého z čeledi bahnomilek {Limnobidaé) pamětihodný nedostatkem křídel a tím, že za ranního jara na sněhu žije. Vyskytuje se v kra- jinách hornatých stř. Evropy i v Čechách. Kpk, Chlónidés Athénský jest nejstarším bás- níkem staré attické komedie (kol r. 460 před Krist.). Zachovaly se tituly a několik málo zlomků dramat :''if9.(0e?, TJxaixoi, UiqaoLi ^ Uaav- Qíot. klk. Chlonls, rod zvláštní čeledi bahňáků obme- zených na chilský okršlek, jichž zobák a chřípě u kořene zobáku pokryty jsou kostěnou nebo rohovitou Šupinou. Z necetných druhů jc^t Ch. aíba zvíci koroptve, barvy úplně bílé; žije na ostrovech jižního studeného pásma. Bše. Chlos, ostrov, viz Chio. OttiiV Slovnik Naučný, sv. XII. 30/3 1897. Chipiez [šipiél Charles, architekt a ar- chaeolog franc. (* 1835 v Ecully- les -Lyon). Vystudovav v Paříži, byl po několik let pro- fessorcm na speciálně Škole architektury, na- čež jmenován inspektorem kreslení a r. 1884 architektem v Armentiěres. S Perrotem vydal Ch. archaeolog. díla: fíistoire de Vart dans i'an- tiquité a Temple de Jerusalem et la Maison dn Bois Liban (Pař., 1890); vedle toho samostatné studie téhož směru uveřejněné v >Revue ar- cheolog.*, »Revue gén. de Tarchitecture*, »Encyclopédie ďarchit.* a >Dictionnaire des antiquités grecques et romaines«. Chipolata [ki-J, ital, druh klobásů, slou- žící se zeleninou nebo houbami za přílohu k větším krmím. Chipolin [šipolen], franc, nátěr vodovou barvou provedený na dřevě, který se přetře lakem, načež se jemně vyhladí a poliruje, čímž předměty nabývají podoby porculánové. Chippenham [čipnhem], staré město v angl. Wiltshiru 35 km vých. od Bristolu na 1. břehu Avonu, překlenutého krásným mostem o 22 obloucích, na Velké západ, dráze, skoro jen jediná výstavná třída asi 2*4 km dl. ; má krásný got, kostel z XII. stol. s vys. věží, strojírny, výrobu zboží hedvábného a vlněného, továrnu na kondensované mléko, kozel uŽny, mlýny, čilý obchod s dobytkem a sýrem, jenž jest z nejlepších druhů anglických, a 4618 obyv. (1891). Vysílá 1 člena do parlamentu. V okolí jsou minerální prameny a 5 Arm jv. Boowod, letní sídlo vévody z Lansdownu v italské re- naissanci s velikou obrazárnou. Ch. bývalo sídlem saských králů wessexských. R. 880 do- byli ho Dánové a drželi po 2 léta. Chippewa [čipiue], řeka ve státu Wiscon- sinu Spoj. Obcí sev.-amer., vyvěrá v pahor- kovité krajině při již. březích Hořejšího je- zera, protéká území kryté hustým jedlovým lesem a vlévá se po toku 380 km pod osadou Pepinem do jezera Pepinského, utvořeného rozšířením se Mississippi. Směr řeky jest v celku jiho-západní. Po levé straně přijímá Thorn Apple River, Manido wish (Flambeau River), Jump, Yellow a Clearwater, s pr. str. Red Cedar. Chippewa Falls [čipiue fóls], město v hrab. Chippewě ve státu Wisconsinu Spoj. Obcí sev.-amer., 142 km východ, od St. Paulu na ř. Chippewě, která nedaleko tvoří značné vodopády, znamenitě využitkované k účelům průmyslovkám, dle nichž město má jméno; jest důležitou křižovatkou drah Wisconsin- ské, Centrální, Chicagské, St. Paulské a Min- nesotsko-omažské, má 5 kostelů, 2 banky, četné pily a 8678 ob. (1890). Středisko čilého obchodu se dřívím a moukou. Chippewayovó [Či pivové] viz Odžib- vové. Chippewyanové viz Cipivejenové. Chipping^ Bamet [či- bár-], městečko angl., viz Barnct. Chipping^ Campden [čiping kemdn], mě- sto v angl. hrabství gloucesterském, 17 km sv. od Chcltenhamu, v sev.-záp. výběžcích Cots- woldských pahorků, má vzezření starožitné, 14 I .u 216 Chiusi — Chíva. Otto z Wittelsbachu Veroňany, čímž zachránil celý zadní voj císařův. dhiusl íkjúzi], město v kraji montepulcian- ském ital. prov. Sieny, na malém pahrbku při ř. Chianě, jižné od jezera Chiuského, kteréž spojeno jest průplavem s jezerem Montepul- cianským, nattrati Florencie-Ch.-Ortc-Řím a Kmpoli-Ch.; jest sídlem biskupa, má krásnou kathedrálu z konce XVII. stol., vystavěnou s použitím četných zbytků antických, museum etruských starožitností, obsahující sarkofa- <íy, hliněné nádoby, šperky, kameje a j., vý- robu oleje, cihelny a 1824, jako obec 5017 ob. (1881). fest nalezištěm četných etruských a římských starožitností (viz Etruské uměni). Ch., ve starověku Camars, jest z nejstarších měst Itálie, později slulo u Římanů Ousium. Postavení města přičítá se Umbrům. Leželo při ústí řeky Clanis do jezera Clusinského. J5ylo z 12 měst etruských a residencí krále Forscnny, jenž zde byl pochován. Roku 391 př. Kr. bylo obléháno gallskými Scnonjr a r. 295. rovněž Senoni zde úplně zničili řím- skou Ic^ii. Později u Ch. po dvakráte dobyli vítězství stranníci Sullovi. Na blízku byly teplé lázně a zhotovovaly se zde velmi oblíbené popelnice z travertinu. Za panství langobard- ského bylo Ch. hl. m. vévodství. Ve středo- věku bylo úplně zničeno povodní Chiany, čímž okolí proměněno v bažiny. Město pak opětně vystaveno a území r. 1823 uměle vy- sušeno. Srv. Liverani, Lc catacombe di Ch. (Siena, 1872); týž, II ducato e lc antichiti di Ch. (t, 1875). Chiva: 1) Ch., Khíva, Chárezm, Chá- rizm, Choárizm, Chárizim, Chovárezm, t. j. země nížiny, též UrgendŽ, od r. 1873 na Rusku závislý chánát, v Asii v Záp. Turki- stáně, mezi 40® a 43® 40' s. š., po levém břehu Amu Darjc. Uzemí toto jest dno brakického reliktního jezera bývalého třetihorního moře, nízké, sotva kde dostupující 100 m n. m. Skoro celé území chánátu jest poušt, pouze při levém břehu Amu Darje rozprostírá se oasa 445 Itm dl. a 148 km sir. Chánát ohra- ničen jest na scv.-vých. a vých. ruskou prov. Amu-Darja, na jihových. Buchárou, na záp. a jihu ruskou prov. Žákaspickou, na scv. až po mys Urgu Aralským jezerem. Mimo Aral- ské jezero jsou zde ještě četná jiná jezera, většinou solná. Podnebí jest kontinentální; zima sice krátká, ale velmi krutá, léto horké a dlouhé. Vzduch suchý, rozdíly v denní te- plotě velmi značné, srážek málo, na podzim a v zimě písečné smrště. Jinak však jest pod- nebí zdravé a nakažlivé nemoci velmi řídké. Naproti tomu velmi rozšířeny nemoci do- bytka. Povrch chánátu má asi 60.000 km^ s 500.000 ob., z nichž asi polovina jest usedlá, o.statní kočují. Panujícím národem jsou Uzbe- kové, kmen to zákeřný, ukrutnický a prolhaný. Jest jich zde asi 90 — 100.000, usazených hl. v městě Chívě, Guricnu, Chazar-Aspu, Man- <^'tu a Kipčaku. Hl. zaměstnáním Uzbeků jest zemědělství. Nejdůležitějším národem mimo Uzbeky jsou Turkmeni, asi 170.000, skláda- jící se z kmenů Bajram Alí, Čudorů a Go- klamů. V sev. části chánátu sídlí Karakalpa- kové (asi 50.000), v okolí jezera Dankary ko- čovní Kirgizové (asi 10.000). Dále jsou zde chívští Tadžikové t. zv. Saltové, mluvící ja- zykem tureckým, v počtu asi 20.000 rodm; v jich rukou spočívá skoro veškerý zdcj.ší obchod. Konečně obývá v Chívě několik tisíc Peršanů, kteříž až do r. 1873 byli skoro ve- směs otroky. Vyznáním obyvatelé jsou ve- směs muhammedáni a sice sunnité, pouze Peršané jsou šiity. Hl. zaměstnáním oby v. jest orba a chov dobytka, avšak jediným kultury schopným územím jest zmíněná již oasa na 1. bř. Amu-Darje, zavlažená dílem četnými rameny Amu-Darje, dílem umělými průplavy, které území to v podobě sítě pro- stupují. ČásC tato jest plochá, častým povod- ním podrobená, za to však velmi úrodná. Obyvatelé zde usedlí jmenují se začasté Arali, t. j. oby v. ostrovů, protože většinou obývají na ostrovech Amu-Darje. Zemědělství provo- zní e se s velikým zdarem a porozuměním. Hlavními plodinami jsou obilí, zvi. pšenice, ječmen, proso a rýže, dále ovoce, zejména jablka, broskve, meruňky, vinné hrozny, gra- nátová jablka a výtečné melouny, dále len, bavlník, mořena barvířská, lekořice, sesam, anýz, fenykl, koriander, morušovník a j. Chov dobytka má menší význam; nejvíce rozšířen jest chov tlustoocasých ovcí a koz; dále cho- vají se koně velmi ušlechtilého plemene, něco oslů, hovězí dobytek, poněkud zakrnělý, a velbloudi. Z divoce žijících zvířat se vysky- tují vlci, šakalové, lišky, jeleni, antilopy, orlové a krahulíci. Průmysl jest nepatrný, vyrábějí se koberce, bavlněné a hedvábné látky a dosti dobré hliněné zboží polévané. Rovněž obchod má malou důležitost a trpí nejistotou cest. Přece však vyvážejí se některé suroviny, jme- novitě bavlna, a koberce. Dováží se sukno, nástroje, čaj a cukr. V Chívě vládne dědičný chán, jenž má moc úplně absolutní, od r. 1873 však zastoupení vůči cizině a uzavírání smluv postoupil Rusku, takže jest ve skutečnosti vasallem ruským. Roční příjmy chána obná- šejí asi 350—400.000 rublů, a to z daní place- ných penězi, jakýmiž jsou daně rodinné a obchodní, a z dané pozemkové, placené v plo- dinách, kteráž činí asi Vs veškerých příjmů chánových. Vojsko skládá se většinou z jízd- ných Uzbeků a Turkmenů v poČtu asi 12.000 mužů. Běžnými mincemi jsou tilla ze zlata, v ceně asi 8 zl., rozdělující se na 14 abbásů po dvou tengách. Tenga má 40 pulů. Tcngy raženy jsou ze stříbra, půly z médi neb mo- sazi. Mimo to jsou v oběhu mince ruské, perské a buchárské a hollandské dukáty. Jed- notkou váhy jest batman, rovnající se 19'66 kf(, rozdělující se na 40 zihrů. — 2) Stejno- jmenné hl. město, na 41*^23' s. š. a 60° 20' v. d., leží v úrodné krajině zavlažené průplavem Čirdželi. Jest to špinavé, bídné hnízdo, ma- jící asi 1200 domků z hhny; záp. část města jsou pole a zahrady. Město obehnáno jest nízkou, hliněnou zdí; ve středu na malém návrší jest citadclla. Má 30 mešit, z nichž nejpěknější jest mešita Polvan-Ata z cihel. Chíva. 217 obsahující hroby svatých a chánfl, jmenovitě patrona Chívy rol vána. Mimo to jest zde 22 medres a velký bázár. Průmysl obmezuje se na výrobu koberců a hedvábných a bavlně- ných látek. Obyvatelstvo páčí se od 6000 do 20.000; skládá se hlavně z Uzbcků, Sartů a Peršanů. Obchodní ruch klesá a soustře- ďuje se nyní více v Novém Urgendži (Jany- UrgendŽ), položeném na průplavu Šavatském, 30 km sev.-vých. Chívy. — Ch., staré Cho- razmia nebo Choarizm, byla v starověku částí území Chorazmiů v Sogdianě. Dle zpráv Hérodotových tvořilo území toto spolu s kra- jinami Parthů, Sogdianců a Arijů 16. satrapii perské říše (V. stol. př. Kr.). Ve vojSti Xer- xově bojovali Chorazmiové pod vlastními vůdci. Panovníkem jejich byl za Alexandra Velikého Pharazman. V II. stol. byla Ch. pod nadvládou Jueičů, v VI. stol. ovládal Chívu Chákán, panovník Turků usedlých vých. od Chívy. V VIII. stol. opanovali zemi Arabové pod chalífem Valídem, v XI. stol. Gaznavovci, po nich pak turečtí Seldžukové. Místodržitel Seidžuků Kutb Eddín Muhammed, syn tu- reckého otroka, obdržel r. 1097 titul Charezm Šáh s právem dědičnosti. Nástupci jeho, jme- novitě Ala Eddín Muhammed (1200—1220), rozšířili říši značně, takže tou dobou Ch. rozprostírala se až ke Kaspickému moři a Bagdádu a objímala* i afgánské části Chorá- sánu a území sev.-vych. až po Syř Darju. R. 1219 bylo mu poaniknouti válku s Džen- gizchánem. Syn Ďžengizchánův Tolui dobyl r. 1220 Chívy, zpustošil ji a zapudil chána chívského, jenž zemřel na ostrově Absegunu v Kaspickém moři. Po té Tolui opět od- táhnul, tak Že na trůn vstoupiti mohl syn Aly Eddína Muhammeda Dželál E^dín Mank- berni, jenž byl podporovatelem věd a umění, zavedl nový letopočet, padl však v boji proti Mongolům r. 1230, čímž dynastie tato vy- mřela. Na to byla Ch. odvislá od mongolsKé říše Džengizchánova syna Čagataje, jenž ji dal spravovati místodrŽiteli. V XIV. století zmocnil se vlády Husejn Soíi. Timur, jenž po Čagatajovcích osoboval si panství nad Chí- vou, vyslal k němu posly, Husejn Sofí však dal je uvrci do vězení, lía to Timur vtrhnul do Chívy a dobyl tehdejšího hlav. města Ketu. Mezitím nastoupil v Chívě na trůn bratr Hu- sejna Sofiho Jusúf Soíi, s nímž Timur uza- vřel mír r. 1372. Timurova tažení proti Chívě pro porušení míru se strany] Jusúfa Sofiho opakovala se ještě r, 1373, 1376, 1379 a 1388, aniž kdy Timur Chívy trvale se zmocnil. Kon- cem XIV. stol. byla Ch. odvislá od Persie a požívala po delší dobu míru. R. 1506 vy- rval Chívu z moci perské Uzbek Ilbars Chán. Dynastie jím založená podlehla r. 1740 per- skému šáhu Nádirovi. Brzo na to však zmoc- nili se trůnu chívského Kirgizové, jimž ho vyrval r. 1792 Uzbek Muhammed Emin Inag, jenž založil dynastii dosud v Chívě panu- jící. Ch. rozpadla se na malá území, která však Muhammed Rehím (1804—26) opčt spo- jil. Za jeho panování a vlády syna jeho Alláh- kulichána (1826 — 41) vedeny stále války s Bu- OltSv Slovník Naučný, iv. Xll. 23/3 1897. chárou, Jomudy a Karakalpaky. Na to násle- dovali synové Alláhkulichána Rehímkulichán (1841—43) a Muhammed Emin chán (1843—55), jenž padl v bitvě u Serachsu s Peršany sve- dené. Za nástupců Jeho AbduUáha chána (1855 až 1856), Kutlúje Aluráda chána (1856) a Seida Muhammeda chána (1856 — 68) vedeny stálé války s Peršany a Tur kmeny. Styky Ruska s Chívou prostřednictvím kozáckých atamanů Ncčaje a bemaje počaly již v Xvl. stol., ale teprve od dob Petra Velkého počaly býti dů- raznější. Kd^ž chán Šanias r. 1700 žádal, aby car vzal Chivu pod svou ochranu, vyhověno mu úkazem z 30. čna t. r. a totéž povoleno r. 1703 novému chánovi Arabu Mahometovi. K rozkazu Petrovu prozkoumal pak Ital Flo- rio Bennvini (1718—1725) Chívu a Bucháru. Později vypraven do Chívy kníže Bekevič, když pak mezitím v Chívě převládla nálada Rusku nepříznivá, zaměněna tato zprvu za mírumilovnými cíli podniknutá výprava v ta- žení válečné, které však naprosto se ztrosko- talo. V následující době učiněny od Ruska opětně různé pokusy o navázání přátelských styků s Chívou. Když však AUáhkulichán za- jímal a věznil ruské poddané, vypukla r. 1839 nová válka s Ruskem. Gen. Perovskij s 4400 muži pronikl na svém tažení z Orenburka až po řeku Embu, musil se však odtud vrátiti, nedostihnuv ani hranic Chívy, protože tu- hou zimou zahubena byla většina velbloudů a koni výpravy. Když chán Seid Muhammed Rehímchán podporoval nájezdy Kirgizů do ruského území, povstala třetí válka s Ruskem r. 1873. Velení svěřeno gen. Kaufmannovi, jenž armádu ruskou, 12.000 mužů, rozdělil na tři proudy, z nichž jeden táhl od Taškendu, druhý ocí Orenburku a třetí podél Uzboje. Vojsko chánovo poraženo bylo u Mandyku, načež všechny tři ruské kolony spojily se před hl, městem, které po krátkém bombar- dováni se vzdalo. Přemožený chán utekl se k jomudským Turkmenům, kteří však v čer- venci t. r. gen. Golovačevem byli úplně po- raženi. Chán se podrobil, načež mírem ze dne 12. srpna postoupeno bylo Rusku ve- škeré území po pravém břenu Amu Dar je a delta této řeky aŽ po Amu Taldík. Dále zavázal se chán zaplatiti válečnou náhradu 2-2 milí. rublů ve 20 ročních lhůtách, povolil ruským kupcům svobodné obchodování a při- znal Rusku právo zastupovati Chívu vůči ci- zině a uzavírati za ni obchodní i jiné smlouvy, čímž Ch. stlačena úplně na stát na Rusku zá- vislý. — Srv.: F. F. J. Basiner, Naturwissen- schaftliche Reisen durch die Kirgisensteppe nach Ch. (v Baerových a Helmersenovvch Beitráge zur Kenntnis des russischen Reicnes, sv. XV., Petrohrad, 1848); H. Vambcry, Reise in Mittelasien (Lipsko, 1865); Khanikov, Les documents sur le Khanat de Khiva (v Bull. de Soc. géogr. de Paris, 1873); Lercn, Ch., seine histor. u. geograph. Verháltnisse (Pe- trohrad, 1873); E. Schmidt, Die Expedition gegen Ch. im J. 1873 (t., 1874); Ker, On the road to Ch. (Londýn, 1874); Mac Gahan, Campaigning on the Oxus and the Fall of 15 218 Chiva — Chládek. Ch. (t, 1874); LansdcU, Russian Central Asia (t., 1885, II. sv.); Moser, A travers TAsic Cen- trále (Paříž, 1886). Chiva [či-], okr. město v špan. prov. va- lencijské, 30 A m záp. od Valencie na trati Valencia-Requena-Uticl, se zříceninami hradu maurského a 507S ob. (1887). Chivasso [ki-], ve středověku Clevaslum^ mSsto v ital. prov. turinské na 1. bř. Pádu v úrodné krajině, na žel. tratích Milán-Turin, Ch.-Ivrea-Aosta a Ch.-Casale (do Turina a Brusarca vedou též silniční parní dráhy), má dóm, zříceniny zámku markrabí z Montferrata, velký most přes Pád, gymnasium, technickou školu, král. hřebčinec, koželužství, cihlárny, obchod s obilím a dobytkem a 4375, jako obec 9930 ob. (1881). Nedaleko jižně od mě- sta lázeňské místo Šan Genesio se sirnatými prameny. — Ch. bývalo opevněno, r. 1800 obsazeno franc. gen. Lannesem vévodou z Montebella, načež r. 1804 Francouzi opev- nění zrušili. Chivllooy [čivilkoj], hl. m. okresu v prov. Buenos Ayres jihoiamer. rep. Argentiny, 150 /rm zjz. od Buenos Ayres, s kterýmž spojeno jest želez, drahou, veaenou odtud dále až do Den- nehy. Jest střediskem silně zalidněné krajiny, má továrnu na žel. nádobí, vinopalny, parní mlýny, v okolí chov ovcí a pěstění kukuřice a 14.000 ob. (1890), mezi nimi mnoho Vlachů a Basků. Chivot [šivól Henry, dramatik franc. (♦ 1830 v Paříži), napsal se svým přítelem Alfredem Duruem více než 50 veseloher, vau- devillů a textův operett pro Ofifenbacha, Ch. Lecocqa, Hervého, Audrana a j. v. Práce jeho byly s úspěchem sehrány na pařížských di- vadlech. Ch-ovu a Duruho Arthurovu lest přel. I. Kůhnel v »Ochot. div.« 1887. Chlzerotové neboli Burinové [šizro-, byreno-], zvláštní osamocený kmen obyvatel- stva ve Francii usazený v dep. Ain (arr. Bourg- en- Bresse, obce: Aubigny, Boz, Ozan, Sermoyer) a v dep. Saóne-et-Loire. Obce je- jich jsou nejzámožněiší z celého okolí. Jsou prý původu maurskéno, těla dobře urostlého, velkých, tmavých očí a vlasů téže barvy. Dívky prosluly svou jemnou pletí a krásou. Jsou pracovití a provozují orbu, obchod s do- bytkem a řeznictví. Okolní obyvatelstvo se jich straní, opovrhuje jimi považujíc je za zlomyslné a ziskuchtivé a nevchází s nimi v manželství. Čímž Ch. zachovali si určitý svůj typ. Srv. Michel, Histoire dcs races mau- ditcs de la France et de TEspagne (Paříž, 1847, 2 sv.). Chizr, Chazir, Chizir, dle arabské ety- mologie »věčně se zelenající*, v bajesloví orientu prorok, jenž v zemi tmy střeží pra- men věcného žití, z něhož sám čerpá svůj věčný život. Výrazem věčného mládí jest ze- lený šat. Na rozdíl od ostatních proroků jako vůdců na tomto světě považuje orient Ch-a za vůdce k poznání tajů nadzemských. V ohledu tom převyšuje Ch-a vševědoucností jedině Bůh. Ale 1 v tísni jest Ch. pomocníkem z ne- nadání se zjevujícím a tak ochotným a vy- g datným, že chizrovství (na př. tur. chizirlik^ nabývá přímo významu pomoci, přispěni. Alexander Veliký na své pouti světem na- vštívil Ch-a v zemi temnoty, chtěje se však napiti převrhl pohár a tak nedošel věčného žití. Báje tato jest oblíbeným thematem orien- tální poesie. Ch. sám je symbolem věčně se ohrožující přírody. Orient vykládá jej brzy na proroka Eliáše, brzy na sv. Jiří. Dk. Chládek: 1) Ch. J^iljí, spisovatel theol. ♦ 25. srp. 1743 v Praze — f 29. led. 1806 t). ~yl strahovským praemonstrátem, mistrem svobod, uměni a sv. písma. R. 1778 stal se prof. při pražské universitě i měl prvý Čísti o pastorálce Česky; dvakráte byl děkanem, r. 1793 — 94 rektorem. Ch. jsa upřímně na- kloněn buditelským snahám svých přátel (Un- gara, Procházky, Pelcla, Dobrovského a j.), pečoval horlivě o povznesení čes. kazatelství i pohádal své posluchače ke studiu češtiny; sám napsal k tomu účelu Naučeni, kterak by se melo dobře po česku mluviti a psáti (Praha, 1795). Z ostatní liter, činnosti jeho zasluhují zmínky spisy ponejvíce k jeho úřadu se tá- hnoucí: Počátkově opatrnosti pastýřské (Praha, 1780 si., 3 d.), už pro svou praktičnost byli na čas školní rukovětí ; Tři katechisaci kostelní na modlitbu Prcssi. Pochod jest zde opačný jako u hnacích strojů parních: refrigerator, fede děje se umělé chlazení, za- stává zde kotel a kondensátor má zde týŽ úkol jako povrchový kondensátor stroje par- ního. Práce mechanická, kterou stroj hnáti nutno, bude opět, podobně jako u strojů vzdu- chových, rozdílem práce kompressoru a stroje expansního. Při tomto cyklu nemění se te- plota při vypařování ani při kondensaci, za kompresse a expanse se teplo ncpřivádí ani neodvádí — cyklus jest Carnotův. Eflekt strojů těchto bude tedy daleko větším než obvyklých strojů vzduchových. Konstrukce stroje expansníno činí v praxi mnohé obtíže. Velikost jeho musela by se měniti dle te- ploty vody chladicí a teploty v refrigeratoru. Hlavně z této příčiny se expansni stroj ob- chází a nahrazuje se expanse prostým v^to- kem. Na místo expansního válce zasadí se mezi kondensátor a refrigerator regulační ventil, jímž protéká kapalina z vysokého tlaku na nízký současné se odpařujíc. Tím přichá- zíme o mechanickou práci, kterou by expanse vykonati mohla, a mimo to i teplo výtokem uvolněné stráví se při odpařování, snižujíc chladivost stroje, kterážto ztráta bude tím citelnější, čím menší bude latentní teplo při Chladicí stroje. 221 teplotě v refrigeratoru. Avšak i když volí se parní ch. s. bez stroje expansního, mají stále eřfekf větší neŽ popsané stroje vzduchové. — PAvod tohoto druhu strojů odvozuje se často z pokusu Lesí y ho. Pod recipient vývěvy vloženy misky s vodou a s etherem nebo kyselinou sírovou. Vyčerpáním vzduchu po- čal se ether nebo kyselina sírová odpařovati ■a odebíral teplo latentní přítomné vodě měně ji v led. Parní ch. s. ('někdv také studené stroje parní zvané) děli se dle prostředí voleného. Na páru vodní počítati naprosto nemožno; stroje takové pracovati by musily se značnou vzduchoprázdnotou, v praxi sotva možnou. Obnášíť při 30*>C napnutí páry 0-042.896 atm. a při O* C 0,006255 kgjcm*. S tím spojena byla by jiná obtíž ; stroje by obdržeti musil3r neobyčejné rozměry. — Prostředí s nejnižšími tlaky pracující jest sirný ether Téther dicthyínatý, C^H.^,0 . C^H^. Maximální na- pnuti páry obnáší při teplotě — 20® C 0-99 atm., při teplotě -f20® C 057 atm. a teprve při teplotě 35® C dosahuje tlaku atmosférickélio. Stroje vyžadují značných rozměrů, mimo to jest éthcr sirn^ snadno zápalný a nebezpečný. Proto se stroje ty neujaly. Jejich výkonnost páčila se as na 8 — 9 kg ledu na 1 kg uhlí. Jako příklad uvádějí se stroje Siddely a Ma- ckayovy. — Značného pokroku docíleno u vý- voji ch-ch s-jů stroji sbezvodým kyslič- níkem siřičitým, navrženými prof. R. Pic- tetcm r. 1876. (Viz tab. I. obr. 2.) Bezvodý kysličník siřičitý (50,) vře za teploty — 20°C při tlaku 0*63 atm., za teploty O® při tlaku 1-52 atm., za teploty +20® C při 3*24 atm. Tlaku atmosférickému odpovídá teplota varu as — 10® C. Nehoří a nepodporuje hoření a jest netečným ke kovům v konstrukci užitým, jako zvláštní vlastnost se uvádí, že sám jest dobrým mazadlem. Kompressory Á jsou dvoj- činné, ležaté, opatřené chladicím pláštěm, aby v případě, že by vypařováním v refrigeratoru dosáhlo se suchých par kysličníku, zmírnilo se přílišné přehřátí během kompresse. Z téže příčiny chladí se i píst a pístní tyč B. Kon- densátory / jsou nádrže stojaté, opatřené svazky měděných trubek. Kysličník siřičitý ve stavu syté a suché nebo něco málo pře- hřáté páry přichází s hora, voda chladicí z dola. Kysličník proudem studené vody ve skupenství kapalné uvedený vpouští se regu- lačním ventilem K do refrigeratoru E,\.']. svaz- ku měděných, podkovovitě zahnutých trub, zasazených do dvou vodorovných sběračů o průměru as 150 mm. Délka sběračů a množství trubek řídí se dle výkonnosti stroje. Rourou C ssaje se znovu kysličník v páry proměněný a po- chod se opakuje. S kysličníkem siřičitým pra- cují také stroje Reeceo vy a Mackay o vy. — S tlaky něco vyššími pracují stroje s chlo- ridem methyínatým (CH^Cf), kterému při teplotě — 23® C přísluší maximální napnutí jedné atmosféry, při O® napnutí 2*48 atm. a při +20®C 4-8 atm. Chlorid methylnatý ne- působí chemicky v železo ani měď a jiné kovy v konstrukci obvyklé. Jest sice sám hořlavý, ne však tak nebezpečný jako éthcr sirný. Plamen se vytvořivší rychle uhasíná, poněvadž zplodiny spalování jsou látky ne- hořlavé: kysličník uhličitý, chlorovodík a voda. — Myšlénka, užiti chloridu methylna- tého za prostředí chladicí, přísluší prof. Vin- centovi, který sestavil také malé ch. s. ku potřebám v laboratořích. Kompressory strojů konstruovaných fírmou >Douane, Jobin & Ciec jsou jednoČinné, kondensátory skládají se ze serpentin vytvořených měděnými rou- rami. V refrigeratoru podobné konstruova- ném nachází se uprostřed sběrač par, odkudž ssaje kompressor. Stejně dobrými vlastnostmi slyne též ether methylnatý, na jehož pů- sobení založeny stroje Tel Her o vy (1871) a j. Značné obliby jako prostředí chladicí došel bezvodý čpavek. Maximální napnutí jeho par při obvyklých teplotách pohybuje se totiž v mezích pro konstrukci nejpříznivějších a nejobvyklejších. Tak obnáší při — 20®Cl-9fc^, při O® C 4-347 kg a při -f 20® C 8-792 frg-, při čemž mění se teplo latentní od 326—300 ka- lorií. Výhodnými vlastnostmi mimo značné teplo latentní jsou. Že neškodí ani litině ani železu a pronikavým zápachem prozradí své unikám' ze stroje. Nevýhodou jest, že působí chemicky v měď a její slitiny, mosaz a bronz, kterým se nutno tudíž v konstrukci úplně vyhnouti. Jinou nevýhodnou vlastností jest, že se oleji při mazání strojů značně absor- buje, takže nutno vždy mezi kompressorem a kondensátorem zaříditi přístroje, v nichž olej se zadrží (t. zv. separatory). Běžným efTek- tem dobrých strojů ammoniakových s kom- pressí při teplotě vody chladicí 10® jest asi 2500 kalorií na 1 koně efektivního za 1 ho- dinu č. 25 kg ledu. Při strojích menších o 3—4 koních jest eífekt tento také poměrně menší (1000—2000 kal), při strojích o 40 až 60 koních větší (až 3000 kal.). Běžnými ch-mi s-ji s kompressí staly se u nás stroje prof. Lmde. Kompressory, ze- jména u strojů pozemních, jsou vždy horizon- tálně, dvojčinné a pohánějí se parním strojem takřka výnradně klikou, zřídka prodlouženou pístní tyčí. Ventily jsou snadno přístupné, s pohybem samočinným, kde nárazy pruž- nými péry jsou tlumeny (t. zv. dash-pot), Je-li třeba, na př. kde jde o vyvození dvou různých teplot, pracuje každá strana pístu s jiným refrigeratorem, kondensace jest ovšem společná. Oleje ve válci kompressmm pohlce- ného zbavuje se ammoniak i zde ve zvlášt- ním separatoru, umístěném mezi kompres- sorem a kondensátorem. Kompressory pra- cují spárou sytou; do kompressoru přichází vlhká pára ammoniaková, která kompressí, vedenou něco málo nad teplotu vody chladicí, se vysouší. Proto konstruují se kompressory bez pláště chladicího. Kondensátory jsou ná- drže válcovité, v nichž uspořádány serpen- tiny z trub ocelových. Při vstupu ammoniaku do kondensátoru zařízen jest kollektor na suchou páru, při výstupu kollektor na am- moniak tekutý. Roury jsou spracovány z jed- noho kusu a svářeny, takže jediná spojení 222 Chladící stroje. jsou s kollcktory. Voda chladicí přichází z dola a odvádí se nahoře. Refrigerator ku chlazení solné lázně jest konstrukce podobné jako kondensátor, proud lázně jest zde opačný než proud chladicí vody v kondensátoru. Kondensátor i refrigerator opatřuji se mi- chadly, jimiž uvádí se chladicí voda a chla- zená solná lázeň v mírný pohyb, čímž výměna tepla značně se podporuje. — Při strojích pro podnebí teplé bývá kompresse dělena na dva kompressory ; při strojích lodních bývají kom- pressory jednoČinné, uspořádané společné se strojem parním na zvláštním vysokém rámu, uvnitř kteréhož nacházejí se oba kondensátory, jak na páru vodní tak i ammoniakovou. Mezi přední stroje kompressni s ammo- niakem náleží stroje franc. inž. Fixaryho, v Německu pod jménem Humboldtových strojů známé. (Viz tab. II.) Menší stroje mají kompressory vertikálně a jednočinné, kde ventily vloženy přímo do horního víka kom- pressního válce. Nad pístem udržuje se stále vrstva oleje, která na konci zdvihu vyplní škodlivé prostory. Na druhé, zpodní straně válce nachází se t. zv. komora olejová, na- plněná těžkým olejem minerálným, do kterého vždy na konci zdvihu píst se ponoří a rý- hami na obvodu uspořádanými unáší olej potřebný k mazání. Ammoniak, který násled- kem netěsnosti pístu prochází pod píst, pře- chází do t. zv. komory vyrovnávací, z kteréž se druhou stranou komprcssoru vyssává. Ucpávky vysazeny jsou nízkému tlaku a těs- nění děje se tím, že olej v prostoru věncovitě kol pístní tyče uspořádaném nechá se zmrznouti. Kompressory na větší výkon jsou ležaté, hnané buď prodlouženou pístní tyčí parního stroje nebo, častěji, zvláštní klikou a ojnicí. Separatory na olej uspořádány na kon- densátoru, kterýž konstruován podobně jako u stroje předešlého. K běžnějším systémům tohoto druhu náležejí také stroje dc Laver- gneovy, Kilbournovy, Wood a Richmondovy, Poplettovy, stroje bratří Rouartů, starší stroje Oscnbrúckovy, stroje Germania a j. Zvláštní mtsto mezi kompressními ch-mi 8-ji zaujímají stroje s kysličníkem uhli- čitým. Hlavní rozdíl od strojů předchozích spočívá v tom, že pracuje se s daleko vyš- šími tlaky. Obnáší totiž maximální napnutí par kysličníku uhličitého: při teplotě — 20°C 20-6 atm., při O® C 36'6 atm. a při + 200 C 60-8 atm. Při teplotě 30.92® C a tlaku 74 atm. nastává t. zv. kritický stav, t. j. kysličník uhličitý přestává býti parou nabývaje vlast- nosti plynu. Latentní teplo se s rostoucí teplotou snižuje, až ve stavu kritickém = 0. Při teplotě — 20® C obnáší teplo to 66-31 ka- lorií, při +20*0 35-52 kalorií. Ku konstrukci, zejména kompressoru, kondensátoru a po- trubí je spojujícího, nutno voliti kovy nejpev- nější: ocel litou a často i kovanou. Při stro- jích Windhausenových děje se kompresse kysličníku uhličitého postupně differenciálním pístem. Plnou stěnou se ssaje, komprimuje poprvé a vhání do věncového prostoru kolem válce kompressního, načež při zpátečném po- hybu pístu vytlačme se věncovým prostorem kolem pístní tyče kapalina do prostoru válce objímajícího, kdež komprimuje se kysličník podruhé. Jako kapaliny kompressni užívá se vody zbavené glycerinem pohltivosti na ky- sličník uhličitý. Glycerin použitý slouží ve válci kompressním zároveň jako mazadlo. Poněvadž stroje tyto pracují blízko stavu kritického, tedy s poměrně menším teplem latentním, bude zde ztráta na effektu způso- bená teplem při výtoku uvolněným citelnější než při strojích ammoniakov^ch. Proto se často konstruují stroje s kysličníkem uhliči- tým dle úplného cyklu Carnotova, t. i. se strojem expansním takové velikosti, jaká pří- sluší nejvyšší teplotě v refrigeratoru. Před- nost kysličníku uhličitého před ammoniakem spočívá hlavně v tom, Že stroje stejného vý- konu jsou 5- až 6kráte menší, kterýžto rozdíl jest tím nápadnějším, čím nižší jest teplota chladicí vody a jestliže stroj opatřen jest válcem expansním. Sluší zde doznati, že přes tolikeré obtíže konstruktivní přivedeny stroje tyto na takový stupeň, že směle závodí se stroji ammoniakovými. Hlavní zásluha přísluší jich vynálezci Windhausenovi. Mezi no- vější stroje tohoto druhu náležejí také stroje Raydtovy, Sedláčkovy a j. Navrhovány a provedeny také stroje, kde za prostředí voleny směsi různých látek, na př. Tessié du Motay a Rossi užili směsi etheru a ky- sličníku siřičitého, Quiri navrhoval směs ky- sličníku siřičitého a sírouhlíku. Sem řadí se též t. zv. »nový systém Pictetův« pracující se směsí kysličníků siřičitého a uhličitého, od kteréhož očekáváno, že za kompresse na- stanou chemické proměny, kterými zmenší se potřebná práce mechanická a tudíž eífekt stroje bude větší než s cyklem Carnotovým. Naděje takovéto ovšem se nesplnily a také splniti nemohly. Základem absorpčních strojů jest pokus Faradayův. Ammoniak chloridem stříbrnatým pohlcený vybavoval se v jedné větvi podkovo- vitě zahnuté trubky skleněné tím, že se ohří- val, načež přicházel do větve druhé, kdež se studenou vodou chladil a zkapalněl. Po pře- rušeném ohřevu a chlazení počal se ammo- niak tekutý opětně vypařovati a absorboval se znovu chloridem stříbrnatým. Vypařováním vázal teplo, schlazuje tím svoje okolí. Pokusu toho uchopil se r. 1857 Carré a nahradiv drahý chlorid stříbrnatý vodou, umožnil užití stroj & takových v průmyslu. Menší stroje, zejména k výrobě ledu v domácnostech určené, nejsou v podstatě ničím jiným neŽ pokusem Faraday- ovým. Přístroje takové konstrukce H. Rou- art & Cie představuje obr. 1. na tab. III. (Viz též Carréův stroj.) V domácnostech užívá se stroiků těch ku výrobě ledu, zmrzliny, sorbetů, ledových láhví [caraffes frappées) a pod., v chemických a fysi- kálných laboratořích k výrobě nízké teploty. K účelům průmyslovým navrhl Carré stroje s prací nepřetržitou. Pak se skládá stroj z d e- stillatoru, v němž sytý roztok ammoniakový se na 130®— 150' C zahřívá a ammoniak za Chladicí stroje. 223 tlaku 7—8 atmosfér ve skupenství přehřaté páry vybavuje. Na to přechází do konden- sátoru, kdež se studenou vodou promění nejprve ve skupenství páry syté, načež zka- palní. Tekutý ammoniak vpouští se regulačním vcntilkem stejné jako u strojů kompressních do přístroje zimotvorného (refrigera- t o r u), kde nastává odpařování, naČež se po- vstalé suché páry vedou do absorbatoru, kde se znovu vodou pohlcují. Takto povstalý, 28^—29® Cartier sytf a as 25® C teplý roztok Čerpá se znovu do ciestillatoru, kdežto destil- laci na 20« Cartier zředéný a 130»— 150® C teplý roztok vpouští se do absorbatoru. Na rouro vody obou těchto roztok A vkládá se společná nádrž výměnná, ve kteréž se sytý, chladnější roztok ohřívá roztokem horkým a zředěným. Mnohdy ohřívá se sytý roztok i parou ammoniakovou, přímo z destillatoru vycházející, jednak aby zahřátí roztoku zře- děného bylo vyšší, hlavně však, aby páry am- moniakové se zbavily svého přehřátí, přišly do kondensátoru jako páry syté a tím úspory se docílilo na chladicí vodě. Teplo za ab- sorpce uvolněné, kteréž obnáší ca 513 kalorií na 1 kg ammoniak u, nutno odváděti chladicí vodoH. Při strojích těchto nutno tedy zahří- vati na teplotu destillace nejen ammoniak, ale t vodu absorpční; proto jest snahou kon- struktérů, aby vody absorpční zapotřebí bylo co nejméně. Při strojích těch jest výhodou, že není zde kompressoru; jediný stroj pra- covní jest Čerpadlo sytého roztoku. Čhladi- vost strojů absorpčních měří se počtem ode- jmutých kalorií v refrigeratoru nebo vahou vyrobeného ledu jedním kilogrammem spále- ného uhlí za jednu hodinu. Dle velikosti stroje obnáší váha tato 8—22 kg. Carréovy stroje došly během doby značné dokonalosti i obliby, že dnes řadí se k běž- ným ch-m 9«jům. Známy jsou dobré stroje systému O. Kropf, bratři Rouartů a j.; u nás největšího rozšíření došel systém Haberman- nův. (Viz tab. III. obr. 2.) U stroje tohoto skládá se dcstillator z válcových nádob leža- tých k nad sebou položených a společným dómem K opatřených. Sytý roztok přechází do dómu, padá po talířových deskách a pro- chází postupné válcovitými nádobami, v nichž uspořádány svazky trub ^ s vodní parou na- pnutí 2 — 4 atmosfér. Teplem páry se ammo- niak z roztoku vybavuje a přechází dómem do kondensátoru, odtud regulačním ventilem do refrigeratoru. Z refrigeratoru přechází do přístroje absorpčního At obdobné konstrukce j^ko destillator. Jest to řada nad sebou polo- žených nádob, uvnitř se svazky trub, kterými proudí voda studená. Páry ammoniakové se zde pohlcují a roztok povstalý vhání se po- moci čerpadla do prvé nádrže výměnné, kdež ohřívá se přehřatou parou ammoniakovou, pak do druhé F, kdež ohřátí děje se zředě- ným roztokem. Voda chladicí proudí absor- batorem do kondensátoru, kdcŽ nejen sráží ammoniak, ale ochlazuje také zředěný roztok. Počet kalorií, jež vodou chladicí nutno od- vésti, jest tedy větší neŽ u strojů kompress- ních. Stroje Habermannovy ieví značný pokrok u vývoji strojů absorpčních; množství vody absorpční jest zde pouze 3— 5násobné než aramoniaku. — V nejnovější době vyskytla se kombinace obou způsobů, kompresse a absorpce, t. zv. Osenbruckův stroj kom- poundní. Ammoniakové páry ssají a kompri- mují se kompressorem na teplotu nižší neŽ v kondensátoru, načež se absorbují, vhánějí nádrží výměnnou do destillatoru atd. — Vý- sledky všech dosavadních zkoušek s různými soustavami ch-ch s-jů podniknutých mají více význam reklamní neŽ vědecký a třeba je vždy přijímati s největší opatrností. Chlazení ch-mi s-ii děje se buď přímo, na př. kde vzduch ochlazuje se studenou pa- rou, nebo Častěji nepřímo, kde ochlazuje se nejprve studená lázeň, která teprve slouží k vlastnímu ochlazení. Solná lázeň připravuje se rozpuštěním kuchyňské soli, chloridu ho- rečnatého nebo vápenatého ve vodě. Sytost roztoku řídí se dle nízké teploty, které se má docíliti. Roztok 20 č. chloridu horečna- tého ve 100 č. vody či roztok o 12-5' Baumé mrzne při — 7•5^ roztok téže soli o 50 č. t. j. 25<> Bé teprve při —32^ Roztok 20 č. chlo- ridu vápenatého či 17*5® Bé při — ll^C, roz- tok o 30 č. t. j. 26® Bé při — 24»C. Lázeň solná působí korrosivně v železo; proto do- poručuje se přičiniti do roztoku kuchyňské soli 1— 27o sody, do roztoku chloridu vápe- natého nebo horečnatého občas 0-57o hydrátu sodnatého. Teplota této lázně řídí se ale po- třeby ch-m s-m; na počátku chlazení, na př. když ponoří se nové formy k utvoření ledu nebo když připojí se nové místnosti, které se mají chladiti, snižuje se teplota as na — 10® až na — 12* C, načež za normálního chodu se udržuje asi na — 5° C. Ovšem záleží tu dle účelu na teplotě, které docíliti se má. Chlazeni vzduchu děje se hlavně za úče- lem konservování potravin. Snížením teploty vzduchu nezničí se sice mikroorganismy, jež jsou příčinou zkázy potravin, obmezí se však značnou měrou jich vývoj. K tomu přispívá i okolnost, že snižováním teploty snižuje se také absolutní stupeň vlhkosti vzduchu, t. j. vzduch se chlazením vysouší. Vzduchové ch. s. řeší úkol ten zcela jednoduše: vzduch schlazený expansí v detensoru vpouští se přímo do míst- ností, odkudž jej kompressor čerpá. Nicméně v předu uvedené nedostatky těchto strojů způsobily, že i k tomuto účelu užívá se dnes s prospěchem parních ch-ch s-jů. Vzduch schlazuje se hlavně způsobem dvojím: buď přímo v místnosti, která se má chladiti, nebo chladí se zvláště v t. zv. chladičích vzdu- chových č. frigoriferech, z nichŽ se do místností vhání. Lindcovo chlazení přímé spo- čívá v tom, že v místnostech, na př. spilkách a sklepích pivovarních, uspořádají se při klenbě řady trubek rovných n9b hadovitých, jimiž prohání se pumpou solná lázeň chlazená rcfri- fjeratorem. Způsob Hallův jest podobný: solná ázeň prochází úzkým prostorem, vytvořeným dvěma plechy, aby nabylo se značné plochy chladicí. Dc Lavcrgne ochlazuje vzduch bez 224 Chladicí stroje. pomoci solné lázně, nechávaje ammoniak přímo vypařovati v trubkách v místnostech vede- ných. Aby získalo se větší plochy chladivé, dává se troubám tvar žebrový. Způsob tento, ač vyžaduje provedení co nejpečlivějšího, na- lézá stále větší a větší obliby. Chladiče vzduchové č. frigorifery dělí se rovněž dle toho, chladí-li se v nich vzduch přímo tvořením par chladicích anebo nepřímo solnou lázní. Děje-li se chlazení vzduchu trubkami, v nichž proudí buď solná lázeň nebo chladicí páry se tvoří, má způsob ten nevýhodu, že pára vodní, ve vzduchu ve větší nebo menší míře vždy obsažená, následkem snížení teploty na troubách v podobě jíní se sráží, kteréž jako špatný vodič tepla brání volné výměně tepelné. Proto nutno občas trouby oájíniti. U frigoriferu Fixaryho vedeny jsou trubky s odpařujícím ammoniakem třemi komorami. Vzduch čerpá se z místnosti, jež má se chla- diti, ventilátorem, vhání se komorou prvou do třetí a když se bylo v komoře první vy- tvořilo jíní, chladí se komorou druhou a třetí, zatím co jíní v komoře první odtává. Kde užívá se solné lázně, hledí se obdržeti mezi ní a vzduchem co možná velká plocha styčná. I zde jest vlhkost vzduchu na závadu; pára ve vzduchu obsažená se chlazením sráží a voda povstalá rozřeďujc slaný roztok, který nutno tedy občas sytiti. Lindě hleděl docíliti velké plochy styčné řadami tenkých plecho- vých kotoučů na hřídeli volně se otáčejících, jež asi z poloviny nořily se do solné lázně a mezi které vháněl se vzduch ventilátorem. V době novější ochlazuje Lindě vzduch tím, že mu dává prouditi kolem trubek refrige- ratorových, po nichž stéká sprchovitě solná lázeň. Stále širšího upotřebení docházejí ch. s. při konservování masa. Má-li se konservovati na dobu kratší, 8—14 dní, spokoj ujeme se tím, že maso čerstvě poražené, as 30** C teplé, nechá se vychladnouti, načež vkládá se do chladírny, kdež udržuje se strojem teplota na -f-3, nejvýš na — 4® C. Před chlazením ledem má způsob tento značné svoje výhody. Maso podržujc svůj svěží vzhled i svoji barvu, svou chuC a i své aroma. Ztráta na váze, kte- ráž obnáší dle stupně schlazení 5— 77o. jest k výhodě konsumentům. Jde-li o konservo- vání masa na dobu delší, jako na př. v jatkách většího rozsahu, při zásobování měst po čas obležení, hlavně však při námořní dopravě, nutno především čerstvé maso co nejrychleji vystaviti mrazu — 18 aŽ — 22^ aby promrzlo, načež přenáší se teprve do chladírny, kde při teplotě —4* až +3® se konscrvujé. Z prvých způsobů užívání ch-ch s-jů jest umělá výroba ledu. Do nádrží, v nichž proudí studený roztok solný, noří se plechové formy jehlanové naplněné vodou, jež má zmrznouti. Voda obyčejná obsahuje vždy po- hlcené součástky vzduchu, kteréž zvláště při rychlejším chlazení zůstávají v ledu v podobě bublinek tvoříce jej mléčným. Ledu čirého nabýváme tfm, že ponecháváme vodě dosti času, aby vzduch se vybaviti mohl, t. j. že chladíme znenáhla v lázni as — 3°C studené (t. zv. »mráz volnÝ«). Způsob ten jest sice jednoduchý, vyžaauje však velkých nádrží a jest spojen se značnými ztrátami tepelnými. Aby se voda snadněji zbavila pohlceného vzduchu, napomáhá se buď vzduchoprázdno- tou, mícháním vody ve formách anebo po- hybem forem samých, což však vyžaduje ne- pohodlných a drahých přístrojů. Nejspolehli- vějším způsobem jest ovšem dešti llace vody k výrobě ledu určené. Lindě destilluje vodu ve zvláštním kotlů za vysokého napjetí a páry vyvinuté užívá k topení kotlů motorního. Kon- densovaná voda přechází pak regulačním ven- tilkem pod tlak atmosférický a vře ztrácejíc svůj pohlcený vzduch, načež prochází přcd- hřívačem vody napájecí a slouží k plnění fo- rem. Stoppani užívá při strojích Fixaryho k výrobě čirého ledu výfukové páry parního stroje. Pára přichází nejprve do přístroje čisticího, kdež kondensuje se vstřikem stu- dené a čisté vody a kdež zároveň zbavuje se oleje, pak do kondensátoru povrchového, stojatého kotlů, v němž proudí svazkem trub studená voda a kde se kondensace dokoná. Voda sražená ochlazuje se dále v chladiči spojeném s vývěvou, která nad vodou vzdu- choprázdnotu udržuje a tím unikání vzduchu z vody podporuje. Odtud Čerpá se pak do zásobních nádrží sloužících k plnění forem. Voda studená vhání se chladičem do kon- densátoru povrchového, načež takto oteplená slouží k napájení parního kotlů. Také de La- vergne užívá k výrobě čirého ledu páry vý- fukové, kterou předem zbavuje mastnot ani- málním filtrem, načež ji rovněž povrchovým kondensatorenu sráží a po ochlazení nechá usazovati se v nádržích, odkudž jde k formám. Často převáří se voda, k výrobě čirého ledu určená, nezávisle na stroji parním; pak děje se to obyčejně pod tlakem menším neŽ atmo- sférický a tedy teplotě menší než 100" C. — Led uměle vyrobený či strojní, zejména je-li čir<% má větší váhu specifickou neŽ led přírodní; a má-li sloužiti v lékařství nebo ku požívání, nutno voliti k jeho výrobě vodu mikrobů předem zbavenou. Sem řadí se též stavba umělých kluzišC (Skating Rink). Prvé takové kluziště rozlohy 700 m- zařízeno r. 1877 v Manchcstru. Led tloušťky 10 cm vvráběl se stroji Pictetovými s kysličníkem siřiřitým. Od té doby provedeno několik podobných podniků, na př. v Paříži (Póle Nord a Palais de Glace), v Brusselu a jinde. V pařížském »P61e Nord« jest kluziště vydlážděno korkovými cihlami, dehtovanými a pokrytými vrstvou asfaltovou a olověným plechem 3 mm tlustým. Tím docílilo se nc- propustnosti a dostatečné isolace tepelné. Voda rozlévá se ve stejně tlusté vrstvě 10 až 12 cm po celé ploše, kdež uspořádány řady trubek 33 mm světlosti ve vzdálenosti 150 mm v úhrnné délce 4000 m, ústících do dvou trub hlavních, přiváděči a odváděči. V trubkách krouží solná lázeň chlazená dvěma stroji sy- stému Fixaryho, každý na 50.000 frigorií za hodinu. Teplota solné lázně před vstupem Chladicí stroje. Chladicí stroj vzduchový. AUáli nUcc punUn itnije. ^ fi Vilkj Ttlec parDlba moje. ~ C KompRuoiy. — i) Vllec etpuunl. " £ChlidÍt. mTTÍ Chladicí 8trNeue Schriften der Gcsellsch. d. natur- forsch. Freunde«, Berlín, I7M). Téi příčné chvěni tyčí první přesně vyšetřoval a určoval počet kmitů, přímo je počítaje svým tono- metrem. Od něho pocházejí i první pokusy měření rychlostí zvulcu v plynech. Dále podal vysvětlení chemické harmoniky (t., 1795) a jeho vysvětlení dlouho uznáváno za správné. Ch. se i tím proslavil, íc první r. 1794 ve spise Ober den Urspning der von Pallas eni- deckttn Eiiinmasu und eínige damit in Veibin- dutig stehende Nattirerschtiiiungen určil kos- mický původ povčtroňů. Mimo uvedené spisy jeho ještě jmenujeme : Neue Beittáge \ur Ahu- ílik (1817); Ober Feuermeteore und diemit den- telben berabgefaUťttn Masstn (Vídeií, 1819); Beitráge ^ur praktischtn AkuJIik und jtir Lehre vom Initrumeiilenbau (1821); Obe' die Tůně einer P/ei/e in den versch, Gaseiilea (ve Voig- toví >Magazlnu< 1797); pak příspévfcy v Gil- bertových lAnnaleni (1800), v lipském >AIÍ- gemeine Musik-Ztg* (_1800— 01). Bhžii o něm v iCh-s Leben und Wirkent od F. Meldea (2. vyd. 1888). Pka. Clil&«iiliu |chlé-j Bon., aksamitník, rod břiců, jest jemně sametový se Štítem více ménC- srdčitým, krovkami u většiny zelenými. jemně zrnitými, s konečným Článkem makadcl válcovitým. Žije na pokraji potoků a tůní pod kameny a drti rostlinnou. Kplt. Obluiui (řec.) byl plást jako hímation a liíil se od něho pouze tím, že byl z hustě vlny atudíí nošen v zimě, v nepohodě a dešti; také se označovala slovem tím houně slouiící za přikrývku loínl. C/e. OUamydoaooou A. Braun (Maematococ- cut Agardh), rod drobnohlednýcti ústrojenců AEni IG puBiupuyni UEiEiiiin; 4. odpoCiTljICl CyHH v umuv obUdé; j,, 6. volni mail jedincí (milcK^onidie) ; y. Ivofeol H nulych jtdincfl t\ mikiugoniilil v mlpoílvajltl cyilt. postavení dosud sporného, pohybujícího se na rozhraní světa živočišného a rostlinného. Řáděn bývá k živočichům mezi nálcvníky bičík até(f7a^ř/(ařo), nověji do skupiny Phy- tomastigoda a čeledi Chlamydomonad lna. jinak kladou jej k rostlinným ústrojencům, mezi řasy do řádu Vohocintae. Jest lizce příbuzný s rodem Chlamydomoaas, od néhoí liší se hlavně blanou obalnou, obyčejně obrysu ovál- ho, jež značně jest odtažena od tílka. Toto blanou souviai na přídě zobikovitým vý- běžkem, z jehož vrcholu vybíhá ku předu dvé bičíků. V tílku jest vedle dvou stažitelných vakuol (při základech bičíků) a váčkovitého jádra zelené barvivo, ici v souvislé pásce (chromatofor) ostatní obsah pTasmatícký plá- štovitě obejimá. Pigmentová skvrna tu schází, na místě ní vyvinuje se červené barvivo (hac- matochrom), časem částečně nebo úplně tílko " ":í. MnoiĚcní děje se postupným dClc- idpočivajíci schránce (cystě). Vedle tvoření se velkých jedinců (makrc^onidic) pozorováno i tvoření se malých (mikrogoní- die). spájcni obou však dosud nepozorováno. Ch. plHvialis A. Br. (Haemaloeoccus Iac«si>ií Rostaf., vyobr. Č. 1908,). 0008—003 mm vel., objevuje se místy a periodicky v kalužích s vo- dou dešťovou, již zeleně neb červeně zbarvujr. Někdy vyskytuje se náhle po dešti a bývá i)ří- činou 1. zv. deště krvavého. Za vysyclixlni kaluži tvoří se v bláně obalné tuhostť'uné schránky odpočívající (cysty),jcž vyschlý slav Chlamydodera — Chlamydophorus. dlouho, i po řadu let, mohou snáictí, byvi pak navlhčeny vytvořují opětné postupním délením obsahu nové pohyblivé jedince. Oh. nifu/ri A, Br, (Haemaíococcus nivalii Ag.), O 01— O 03 mm vel., vyskytuje se spolu s jinými drobnohlednými ústrojenci ve vĚčném anéhu úkaz, t. zv. krvavý sníh, pozorován poprvé v Alpách přírodozpyt ccm Sausaurem a kapi- tánem Rossem v mofi BafHnově. Polský bo- tanik Rostafinski má tento druh za totoíný s předešlým, jehoí odpočívající schránky mo- hou býti v£trem na sníh zaneseny, kde za příznivých okolnosti v malých kalužích vytvo- řených působením slunce na povrchu sněhu mohou se usídliti a dále rozmnoiiti. &:. Chlamydodsra, lemCík, australský rod íeledi ipackd, nazvaný tak pro krásný obojek iijový z per prodlouiených, jako kvét brosk' ferrených. Peří na tele tmavohnědé, váechi péra adobena jsou hnédožlutou skvrnou. Oko, zobák, a nohy hnědé. Lcmčiků znají se čtyři druhy. Ch. maculata dosahuje délky 2S cm, křídla 16 cm, ocas 12 cm. Plachý pták tento obývá ve vnitru Austrálie nízká křoviska staví umělá loubi ai! metr délky z halm která vyzdobuje lasturami, kostmi a Icbkar drobných ssavcQ, z daleka přináSenými. BU. OhlkmydomoiUM Ehrb. {Diselmh Dui.}, rod drobnohledných ústrojenců postavení do- and sporného, kladený mezí bíčíkovíté ná- levniky (Flagellala), nověji do skupiny Phy- lomastigoda a íeledi Chlamydomona^liiia, jindy fítanÝ k ústrojencům rostlinným mezi řasy do řádu Vohodneae. Má tělo kulovité, ovální nebo protáhlé, s blanou obalnou těsné k tělu přiléhající (na rozdíl od příbuzného rodu Chla- wtxdoeoccus). Z přídy vyniká dvé bičíků, v těle "" v ejňu* ť. acbrlnn: 1 pUuuiickými výMtby u jest zelené barvivo prostirajici se v souvislé pásce (chromatoror) pod povrchem těla nebo vypli^njící tělo až ku přídě. Obyčejně ve středu 327 těla bývá váčkovité jádro, při základč biěíkil jest dvé stažitelných vakuol. ve přední čáati téla bývá pravidlem íervená skvrna pigmeu- tová. Mnoíení děje se dělením neb tvořením (postupným dělením ve schránce čili cysté) velkých a malých jedinců (makrogonidie a mikroeonídie), jei sespájejí, tvoříce trvalou eulttt Ehrl^. (^vyobr, č. 1909.), 0012— 0-019 mm vel., vyskytující se periodidcy v stojatých vo- dách nalich (v rybnících, tůních, kalužích) v ta- kovém často množství, že vodu zelené zbar- vuje; obyčejně vSak zakrátko mizí, vytvořiv na dně po delší dobu odpočívající schránky. Ch. Jlavovirtni Rostaf, s tělem oranžovým až červeným, vyskytuje se na sněhu v Tatrách, jejž Žlutě zbarvuje. Z druhů mořských Ch. ma- rina Coha zbarvuje vodu při pobřeží zelené, vyskytuje se téí hromadné v mořských akvá- riích. Ch. Danalii Cohn, s tělem zeleným, později červeným, vyskytuje se v solných bažinách střcdomořsKýcn a ibarvuje vodu jejich červené. Se. OUuaydophorft, oddíl si u ni vek (Helia- Xoa), jež na rozdíl od oddílu Clialarothoraca nemají křemeníte schránky, na místě toho však obal z plasmatickč vyloufeniny vzhledu roz- manitého. Zastoupeny jsou u nás hlavně rody Heterophryí Arch. a Spbatraslrum GrecFT, Se. Oblamydephonu ínincdíiis Harl, pláit- nik, vzácný a malinký ssavec chuaozubý z čeledi hmyzožravců, s pásovci (Dasypui L.) nejpříbuznější. Tělo nepatrné, podlouhlé do- růstá délky jen 13 cm a výšky 3 cm. Jméno má po zvláštní úpravě pancíře; jest to deska ohebná, toliko na hlavě a uprostřed na hřbetě pevně přirostlá, na obé strany trupu jen volně visící, tak že postranní okraje nadzdvihnouti lze; sáhá od samého čenichu až na zadní ko- nec těla, kdež jest náhle jako utata, a jest složena ze 24 řad štítků, jež mají na trupu po 15—24 takových destičkách. Na zadním konci těla jest druhá část pancíře, svislá, plochá deska z 5 nebo 6 obloukovitých řad štítků složená a pevně ku kostem pánve při- rostlá. Krátký ocas (35 cm) jest pod břicho zakřiven, pokryt tuhou koži a má na povrchu příčné nádory, vezpod bradavky a na konci podlouhlou destičku, lopatce podobnou. Kro- mě tohoto ocasu, pak chodidel, čenichu a brady jest kůže všude, i na bocích pod okraji krunýře hřbctního, pokryta dlouhými a heb- kými chlupy. Krátká hlava jest v předu za- špičatělá, v týle široká; oči jsou odpolu ukryty v srsti, boltce scházejí, vnější zvukovod jest obklopen vyvýšenou obrubou blánitou a jinak také srstí zakryt. Malá ústa máji na kaidé straně v hořejší I dolejší čelisti jen po S zubech třcnovnich; přední zuby ty jsou poněkud zašpičatělé, všecky ostatní paic mají horizontální plochu ívykaci. Nízké nohy mají vesměs po 5 prstech ozbrojených drápy tu- pými, na předních nohách delšími i silnějšími než na zadních; na předních nohách jsou prsty až po drápy spolu srostlé a druhý prst má u kořene rohovitou desku, jíž si plaštník 228 Chlamydosaurus — Chlap. pod zemí hrabaje pomáhá. Barva těla jest nahoře zažloutle bělavá, vezpod světlejší. Ch. žije v Chile a přebývá ve vyprahlých, písči- tých a kamenitých končinách; za dne ukrývá se v podzemních chodbách a ien v noci vy- chází vyhledat si potravy, totiž broučků, červů a kořínků. Br. Ohlamydoiaums KingU Gray, agama okružnatá, podivný jeŠtěr z podčeledi agam f)Okřovních (cel. Agamidae^ Dendrobataé), na- ezený A. Cunninghamem v Austrálii, kde přebývá po většině na stromech. Jméno má po kožnatém, řásnatém límci, jenž se nalézá na obou stranách krku, na okraji jest zoub- kován a na svrchní straně Šupmami po- kryt; oporou jeho jsou chrupavčité ostny po obou stranách krku jako paprsky rozložené. Je-li agama tato podrážděna, rozestře jej, i může pak míti toto okruží šířku i 15 cm. Také v týle jest nízký hřebínek blánitý. Jinak má Ch. tělo zdélí úhrnem as 1 w, v čemž počítán i oblý ocas skoro 50 cm dlouhý, trup se stran smaČklý, pokrytý šupinami různé velikosti, v šikmých řadách sestavenými a po- délnou hranou (kýlem) opatřenými. Oči jsou vypouklé, sluchová jamka před bubínkem dosti veliká a ústa jsou ozbrojena zuby ostrými. Tělo má z pravidla barvu žlutavé hnědou a černou. Br, ChlamydoMlaohe Garman, zajímavý rod žraloků z čeledi Notidamdae, jehož jediný, od nedávná známý druh recentní Ch. angni- nea Garman (žralok okružnatý) žije v mořích kolem Japanu. Dlouhé a štíhlé tělo nečetných exemplářů dosud polapených a popsaných má délku i větŠí 1'5 w. Žabernich otvorů jest 6 a přední, blánité okraje jejich jsou prodlouženy, činíce tak po obou stranách krku jakési okruží (odtud jméno); stříkací otvory jsou malinké. Široká tlama jest přímo na předním konci hlavy a tedy nikoli pod prodlouženým čenichem, jakož u žraloků pra- vidlem. Zuby jsou na rozdíl od r. Notidanus (viz Heptanchus) v obou čelistech všude stejné; v dolejší čelisti však jest v předu ještě střední řada zubů, kterých čelist ho- řejší nemá. Zuby jsou trojhroté; uprostřed má každý zub hrot vysoký, na obou krajích po nižším hrbolu a mezi větším a oběma menšími hroty jest po 2 nízkých hrbolcích. Poněvadž se tyto zuby velmi podobají zubům fossilních žraloků z r. Cladodus Ag., v de- vonském útvaru nalezených, pokládají někteří přírodozpytci rod Ch. za nejstarší do dnešní doby zachovaný typ žralokův a obratlovců vůbec. Tomu arci odporuje, že byly zuby fossilních druhů tohoto rodu posud nalezeny až v pliocénu. Br. Chlamydospory viz Houby str. 690 a). Chlamydotheriom, zkamenělý pásovec rozměrů nosorožce z brazilských a florid- ských čtvrtohorních uloženin. Štít byl pohyb- livý, tak že zvíře mohlo schouliti se v klubko. Ocas rovněž byl kryt zvláštním Štítem. Ch. tvoří přechod mezi starými pásovci, jichž nejznamenitější rod jest Glyptodoa^ a mezi žijícími. Pa, Chlamy» (řec.) byl plaše podoby vejčité, oblékaný přes chiton nebo pancíř. Pocházeje z Thessalie a Makedonie, kae náležel ke kroji vojenskému, rozšířil se záhy po ostatním Řecku. Užívalo se ho na cestě, ve válce a při jízdě na koni. Zejména byl význačným rouchem athénských efebů, kdyŽ vyrostše z let chlapeckých odložili himation a službu vojenskou konati počali. Spínal se na pravém rameni, někdy i na prsou, a cípky jeho, obtí- ženy kuličkami olověnými a hliněnými, visely dolů. Cfe. CJbdap (stslov. chlapz, rus. cholófh, pols. chtop^ chorv. chlap [hlap]) znamenalo ve sta- rých slovanských jazycích nízkého, nesvobod- ného člověka, otroka, nevolníka, sluhu, později nešlechtice, hlavně sedláka; nyní nazýváme ch-em obyčejné velkého hrubého člověka. Mezi slovanskými národy vyvinula se zvláštní instituce chlapství {cholopstva)^o\xzQ u Rusů. Výraz cholopn ve významu nevolníka znají již nejstarší právní památky ruské, na př. Ruská Pravda. Nazývá se tak nevolník, sluha muž- ský. Pro ženy nesvobodné užívalo se slova roba (srv. naJe robote^, robota a rus. robif, uváděti v otroctví). Jako roba znamená služku (srv. rus. rabota^ něm. arbeit)^ tak znamenalo slovo ch. původně asi sluhu. Upomínka na to zachovala se ještě v našem pa-chol-ek, ve slov. hlapec a chorv. hlapac. Vedle výrazu cholopy vyskytují se ve staré Rusi pro ne- svobodné obyvatelstvo jeŠtě terminy čeljad\ slugi, Ijudi. Nevolnictví bylo ve staré Rusi dvojí: časem neobmezené a úplné, t. zv.pol- noje (pbeljnojé) cholopstvo, a pak neúplné, ča- sem obmczené, čili t. z v. kabaljnoje cholopstvo. Plný ch., obelný ch. neb obelj (dle termino- logie Ruské Pravdy), nebyl subjektem, nýbrž objektem práva. Hledělo se nan jako na to, kteréž povědieno jest, všudy se přijímá. « Chlebnik, něm. Brodsack, u c. a k. zástupů pěších mošna dříve z režného plátna, nyní z nepromokavé látky hnědé s popruhem na ověšení za plece ke kyčli. Voják v něm nosí jednu porci potravin doplňujících (něm. Nachschubverpflegung\ totiž ve třech pytlíč- cích vařivo, kávu a cukr, sůl a pepř, pak komisárek nebo suchar, vše na jeden aen. Když výjimečně nařízeno, nechati za sebou torby či tlumoky, patří do ch-u též z torby potraviny zásobní. FM. OhlébnikOT Petr, bibliofil ruský (* 1735 v Kolomně — f I-''?? v Petrohradě), založil bohatou knihovnu nazvanou jeho jménem a obsahující cenné tiskopisy a rukopisy, která však válkami francouzskými a častým stěho- váním mnoho utrpěla. Posledně nalézala se ve vsi Avčurině (12 verst jv. od Kalugy) a byla majetkem spisovatele abiblioíila Poltorackého^ vnuka Ch-a. Karamzin nalezl v knihovně té rukopis z XV. nebo XVI. stol. obsahující leto- pis kijevský a volyňský, jehož úryvky otiskl ve svých dějinách, nazvav jej »ChlěDnikov- skaja letopis*. Na titulním listě nalézá se jméno Nestorovo, v jiných opisech jmenuje so spisovatelem mnich Feodosijev z pečer- ského kláštera v Kijevě. Chleboň. bot, VIZ Artocarpus. OUeborad František Ladislav, práv- ník a polit, oekonom český (♦ 14. list. 1839 v Habrech v Čáslavsku). Vystudovav nižší gymnasium v Něm. Brodě a vyšší na Starém Městě v Praze, vstoupil r. 1860 na právni- ckou fakultu pražské univ. a stal se brza vychovatelem mladého hraběte Desfoursa Walderode. Byv r. 1866 povýšen na doktora práv, věnoval se Ch. ve volných chvílích studiím národohospodářským. K úvahám o ne- rovnosti boje práce bez kapitálu s kapitálem bez práce, ku kterým ho vedl již záhy stálý jeho zápas o e.xistenci s holýma rukama,, přidružily se v domě hraběcím úvahy o zá- vislosti společenské nemajetných na majet- ných a o nespravedlnosti řádu společenského. Již tenkráte pochopil správně Ch., že má-li se zápas lidu českého za odpíraná mu práva potkati se zdarem, zápas ten musí býti spíše hospodářský než politický, a poněvadž v zá- pase hospodářském rozhoduje kapitál, že nutno jest soustřediti drobné rozptýlené ka- pitály širokých mass lidových. Tuto otázku, kterou se nepřestal zabývati, nazval otázkou českého dělnictva. Záhy uzrála v něm my- šlénka, aby pomocí českého dělnictva založil dělnické spolky potravní, záloženské a vý- robní. Navázal osobní styky s českým děl- nictvem, psal letáky k dělnictvu a když byla půda připravena, svolal dělnictvo pražské na den 1. bř. 1868 k veřejné schůzi na Žofín. Vylíčiv tam ohnivými slovy svou ideu, po- ložil Ch. základ ke zřízení prvého podnikatel- Chleborád. 233 ského spolku dělnikQ pražských, nazv. >Oul«, a byl zvolen za jeho předsedu. Ze vkladů, Činících 10 krejcarů týdně, sebrán byl fond, ze kterého zřízen prvý potravní spolek »Oulu« na Betlémském náměstí v Praze. Potraviny kupovány byly ve velkém a prodávány pouze za hotové a za běžné ceny a všechen užitek obracen stále k sesilování základního fondu. Příkladu dělníků pražských následovali čeští dělníci v Liberci a v ostatních průmyslových střediscích v Čechách a na Moravě, zakláda- jíce »Ouly€, které byly nejen základem orga- nisace českého dělnictva, nýbrž i počátky národní organisace českých menšin v t. zv. uzavřeném území německém. Přesvědčivše se o užitečnosti spolků potravních, přikročili dělníci k zakládání spolků úvěrních a výrob- ních. Ouly staly se jednak utěšenými zárodky materiálního pokroku českého dělnictva, jed- nak i semeništěm národního uvědomění pra- cujících mass českého lidu, pohroužených až dotud ve hluboký spánek národní netecnosti. V tomto směru dobyl si Ch. neocenitelných zásluh o českou věc národní a jest jen lito- vati, že nadějné dílo záhy bylo zničeno ro- zervanými poměry české veřejnosti. Velikou zásluhu získal si také Ch. založením banky »Slavie«, která byla zřízena hlavně k poji- šťování důchodů dělnictva ve stáří a v na- hodilé nezpůsobilosti k práci, ačkoli později ovšem od prvotního směru svého se uchýlila. Postavení Ch-a jakožto vůdce dělnictva stalo se v domě hraběte Desfoursa nadále nemožným. Ch. rcsignoval na místo vycho- vatele. Jsa na jedné straně ředitelem >Slaviec a na druhé straně vůdcem dělnictva, dostal se Ch. pro prudkou svou povahu do různých konfliktů se stranou mladočeskou, od níž pře- šel do tábora staročeského. Brzo utvořila se proti němu i v »Ouluc strana nepřátelská. To Oh-a přimělo, že resignoval na místo před- sedy pražského »Oulu«. »Oul« od té doby upadsu a za nedlouho skončil konkursem. R. 1872, když nastaly volby do sněmu krá- lovství Českého a běželo o to, získati co nej- více českých voličů v kurii velkostatkářské, na níž dle Schmerlingova volebního řádu zá- visela většina na zemském sněmu, odhodlal se Ch. k naléhání politických přátel kou- piti od něm. voliče velkostatek Žampach. Vyměnil onen statek za své pozemky bez- prostředně před volbami, nemaje ani mož- nosti dříve jej prohlédnouti. Přispěv tak hlasem svým za Žampach k vítězství kandi- dátní listiny národních velkostatkářů, vyjel si na statek a tu seznal, Že byl statek zpustlý, pročež se ho chtěl — byt i se ztrá- tou — zbaviti. Kupec se konečně naskytl. Byl to dr. Eduard Éiselt. Ch. prodal mu sta- tek s jistou ztrátou, když se mu kupec za- vázal. Že při budoucích volbách nebude hla- sovati, koupil hned zase zemský statek Mratici u Žatce (též od něm. voliče) a hlasoval při volbách ovšem věrně s národní stranou velko- statkářskou. Ve veřejnosti byl však Ch. posta- ven veřejně na pranýř, a kdyŽ pak ke všemu ještě dr. Eiselt krátce po koupi k vůli výdělku 0u9v Slovník Naufný, sv. XII. 26/3 1S97. prodal Žampach německému chabrusu, o jehož existenci Ch. v době prodeje statku Eiseltovi neměl ani tušení, prohlášen byl Ch. veřejně za zrádce, jakoby on sám volební hlas ústa- váckému chabrusu byl zaprodal. Všeobecná bouře strhla se proti němu. Poněvadž pak k odporu připojila se i značná část dělnictva, zřekl se Ch. veškeré veřejné činnosti a jmeno- vitě doživotního výnosného svého místa ge- nerálního ředitele banky >Slavie« a uchýlil se do ústraní. Odmrštěn byv se žádostí o habili- taci z národ, hospodářství od něm. professorů pražské university pro svou radikálnost, vě- noval se Ch. advokacii. Usadil se r. 1875 v Černém Kostelci, r. 1877 v Ledči, r. 1879 v Jičíně. Ani čestné pozvání kníž. Korsa- kova, aby spolu s kníŽ. Thurn-Taxisem vstou- pil do služby bulharské vlády, nepohnulo ho vystoupiti opět na veřejnost. Na sklonku r. 1880 vystěhoval se do Moravské Ostravy a vykonal tam mnoho pro organisaci če- ského Živnostnictva i pro českou věc vůbec. Na jaře r. 1884 přestěhoval se do Brna a pokračoval tam podobným směrem, účastně se na novo veřejného života. Bylo to pro něho novým neštěstím. Zapleten byv do ve- řejných stále se množících sporů, rozmrzel se nade vším protivenstvím jemu strojeným a vzdal se na novo veškeré veřejné činnosti a uchýlil se po druhé v ústrani. Ale muži zvyklému práci nedalo to zaháleti. Sucho- párná advokacie mu nestačila i vrátil se k činnosti literární, kterou již ode dávna se zabýval. Obdržev opětná vyzvání do Bulhar- ska, nepřijal hodností mu nabízených a kou- pil si v uherském kraji slováckém statek sv Jiří, kteráž koupě stala se mu osudnou tím, že ztratil větší část svého jmění. UpadlC do rukou židovských agentů. Poslední tato rána přiměla jej k rozhodnutí, že se vystěhoval do Ruska. Ve Feodosii na Krimu zanáší se opět pracemi literárními. Ze spisů Ch-ových sluŠí uvésti tato dvě hlavní díla: Soustava národ, hospodářství politického (Praha, 1869) a Boj o majetek (Brno, 1884, něm. u Manze ve Vídni, 1885). Již v prvém svém spise nastoupil Ch. cestu zcela samostatnou. Nesouhlase s prin- cipem neobmezené hospodářské svobody, vybudoval svou vlastní soustavu politické oekonomie a zasazoval se o politickohospo- dářskou, nikoli jen hospodářskou reformu společenského řádu. Ve spise Boj o majetek uvedl Ch. v systém své idee o zápasu tříd nemajetných s majetnými. Dějiny zápasů lid- stva s přírodou jsou dějinami lidské vzděla- nosti. Do tohoto boje mísí se zápas lidstva mezi sebou. Kdežto taktikou nynějšího boje jest sociální nespravedlnost, bude taktikou boje budoucnosti sociální spravedlnost. Bu- doucí řád společnosti musí býti tak upraven, aby slabý jedinec chráněn byl státem a ji- nými svazky pospolitosti proti fysické přesile jiných jedinců. Z četných brošur Ch-ových uvádíme: Dějiny \ákopnikú Rochdaleských^ Spása dělnictva českoslovanského\ O duleytosti pojišťování pro případ smrti a úra^u; O účinku rovnoprávnosti politické na blahobyt lidu ře- 1tí 234 Chlebov — Chlebowski. mestnického; O důlefttosti řičení reklamačního pro naše rolnictvo; O potřebě jednoty a svor- nosti všeho lidu českoslovanského; Proti kořa- lečnimu moru\ Epištoly Aforavsko-ostravské; O účinku ikvétdni řemesel na blahobyt rolni- ctva a j. Ném. napsal: Erste deutsch-bulgari- sche Grammatik a Die Unabhángigkeitserklá- rung, eine Antwort auf die bulgar. Frage. Také v belletrii se pokusil napsav báseň Věštcové slávy (Praha, 1886). -dle. Chlebov, ves v Čechách u Kvascjovic, hejt. Tábor, okr., fara a pš. Soběslav; 24 d., 159 ob. č. (1890). Ve XIV. stol. připomíná se tu vladyčí sídlo a tvrz, již Oldřich z Rožm- berka odkázal (1390) špitálu v Soběslavi. Ves, r. 1467 vypálená, byla pod správou obce Soběslavské. Chlebové pole, něm. Brodfeld, maď. Ke- nyérme^ó, rovinka v Sedmihradsku sev. od města Broosu, kde r. 1479 Štěpán Báthori II. společně s báném temešským Pavlem Knězem tur. vojsko na hlavu porazil. ChlebOTloe, ves na Moravě, hejt., okr. a pš. Místek, fara Stará Stařic; 105 d., 594 ob. c (1890), Itř. šk. a kaple, vývoz vápna do Slezska. Chlebový etrom viz Artocarpus. Chlebowioz [-vič], šlechtická rodina li- tevská, odvozující původ svflj od syna Ge- dyminova Monvida, jméno své od téhož vnuka Chleba, voj vody smolenského. Z ro- diny vynikají: l)Ch. Stanislaw, jenž r. 1493 a r. 1499 byl vyslancem v Moskvě a zavřel r. 1504 s Moskvou přiměří. — 2) Ch Mi- kolaj, bratr před., upadl v bitvě nad Vedroší do zajetí moskevského; navrátiv se po 7 lé- tech ze zajetí, obdržel od otce velitelství ve Smolensku zároveň s přísným nařízením, aby pevnosti uhájil. Předcházeje sám dobrým pří- kladem uhájil se, přes to, ze oheň v hradbách ohromný otvor udělal, ale zemřel za krátko vysílením. — 3) Ch. Jan. r. 1516 maršálek a později kancléř litevský, vedl r. 1535 vý- pravu proti Moskvě a zavřel s ní pětileté při- měří. — 4) Ch. Jan (♦ 1544 — f 1591), voj- voda Trocký, slavný válečník Štěpána bátho- riho. Háje Zapoloti upadl r. 1563 v zajetí ruské, odkud se mu podařilo poslati do Pol- ska zprávu, že car se chystá k novému útoku na Polsko; r. 1566 byl výměnou za vznešené dva Rusy propuštěn i věnoval opět své služby králi, bojoval r. 1573 proti Rusům a r. 1586 stal se vévodou Trockým. Po smrti Bá- thoriově podporoval Zikmunda Švédského. — 6) Ch. Jerzy Karol. vnuk před . byl r. 1642 vévodou smolenským a členem kommisse. která s kozáky zavřela úmluvu bělocírkev- skou, na to stal se starostou žmuďským. r. 1667 vévodou vilenským, podepsal v hod- nosti té mír v Andrušově a zemřel r 1669 jsa poslední svého rodu. Chlebowski: 1) Ch. Wawrzyniec, kro- nikář a veršovec polský XVII. stol. Vydal mimo jiné. Trqba pobudki ^íemie perskiej do ws^stkich narodów chr^esciaňskich pr^eciivko Mahometanom (Krakov, 1608) ; fíistorya i wy- wód národu cesar^ów tureckich i walka ick X chr^ešciany (t., 1609 a 1619 s názvem Chro- nologia o wywodxie . . .); Zwycifstwo najjaš- niejs\ego Zygmunta JIl. (t, 1611); Žywot i m^cienstwo Stanistawa iiv., biskupa krakow' skiego (t., 1626). Byl velmi plodným publici- stou dotýkaje se ve svých veršovaných pracích časových otázek, hlavně poměrů tureckých. Formu přijal od Stryjkowského a Paprockého a samostatností názorů téŽ nevyniká. 2) Ch. Piotr, spis. pol. z 1. pol. XIX. stol., na lyceu krzemeneckém spřátelil se s Jos. Korzeniowským a byl po něm vychovatelem Zygmunta Krasiňského. V literatuře znám jest překlady prací Chiariniho: Gramatyka hebrajska (Varšava, 1826) a Slownik hebrajski (t., 1829). 3) Ch. Stanislaw, fysik polský {* 1830 v Ruszelczycích u Przemyálu — f 1872 ve Lvově), byl professorem na gymnasiu v Tar- nopoli, později ve Lvově a od r. 1868 ře- ditelem reálky a průmyslové školy tamže. Jeho Fii^ka dla s\kót (Lvov, 1870) oyla jako vzorná příruční kniha dlouho užívána v ha- ličských školách. Mimo to vydal: Action des elektrischen Stromes auf einěn magnetischen jPí/mW (Tarnopol, 1856). 4) Ch. Poraj Stanislaw, polský malíř genrů a historie (♦ 1835 v PohutyAce — 1 1884 v Kowanowicích u Poznaně). Studoval na akademii petrohradské (1853 — 59) a v Pa- říži. Od r. 1865 byl dvoř. malířem sultána v Cařihradě a žil od r. 1873 v Káhiře, od r 1876 v Paříži, od r. 1880 v Krakově. Z jeho děl uvádíme: Podobizna paši Koscielského {tdz], Hel. Potworowské v Poznani); Podobi\na sul- tána Abd-ul-A\iia ; Smrt krále Ladislava u Var* ny\ Sobi e ski před Vidní; Sultán Achmet JI. na honbě (1873); Sultán Abd-ul-A^ix na koni) Tamerlan a Bajaiid (1878, maj. Hel. BiechoA- ské v KrakověJ ; Hlava arabského hocha (1873, maj. téže); Episoda x řeckých válek ^a svobodu (aquarell, maj. t.); Výjev ^ povstání r. r863; Kobercový ba\ár v Káhiře; Turkyně na Bos- póru; Sultánka s lodicí u kiosku přistávající; Modlící se Turek, Dvůr Petra Velikého; Mu- hammed JI, na koni J-k. 6) Ch. Bronislaw, spis. pol. (• 1846 ve Varšavě), studoval na histor.-filolog. fakultě ve Varšavě a již jako student vyznamenán byl za pojednání O i{yciu i pismach Samuela \e Skr^ypny Twardowskiego (1866), jež uve- řejněno později ve výtahu v »Tyg. Illustr.« (1872). Od té doby uveřejnil množství pojed- nání z oboru filosofie, umění a zejména lite- rárních dějin ve všech čelnějších časop. pol- ských. Hlavní z nich jsou: Jan Chry^ostom Pasek i jego pamietmki (»Tyg. Ill.«, 1879^; Dafnis Samuela Ťwardowskiego (t.. 1882); Wac^aw Potocki jako autor wojny Chocimskiej (•Ateneumc, 1882); Pamietniki husar^a (Sa- muela Maskiewicze, t., 1883); Jan Kochanou*- ski w šwietle wtasnych utworów (Varšava, 1889) , Feliki Bentkowski (Przegiad pedagogicznyc, 1882); Nieboska i Irydyon (o vlivu poměrů na Krasirtského. >Ateneum«, 1884); Gra\yna i jej stosunek do Jero\olimy Tassa; Zadanie historyi literatury polskiej wobec warunków Chleby — Chl^dowski. 235 I exxnników jej d{isiejsiego roiwoju řt, 1885) ; Charakteristika Fryderyka Chopin*a (t, 1891); Mikataj Rej w šwietle nowych iwiadectw (t., 1893); Šwie{o odnaleiione «řivorri?«;a(»Niva€, 1893) a j. V literárních úvahách svých Ch. přidržuje se ethických zásad Taineových, aČ theorie jeho v celku nepřijímá; se zvláštní zálibou vyznačuje zejména význam vlivu ter- ritoriálních podmínek na tvorbu autorovu. Okolnost tato vysvětluje se zeměpisnými studiemi Ch-kého, ukládanými hlavně do díla »Slownik {^eograíicznyc, jehož od r. 1885 jest hlavním redaktorem. Chlebv: 1) Ch., ves v Čechách, hejt. Be- icšov, okr. Neveklov, fara a pš. Netvoříce; 25 d., 154 ob. č. (1890), samota Vidrholec a panský rybník. — 2) Ch., far. ves t , hejt. Poděbrady, okr. Nymburk, pš. Ronov-Osko- řinek; 73 d., 596 ob. č. (1890), kostel sv. Vavřince, sídlo seniorátu poděbradského, 4 obce s chrámem a Itř. soukr. šk. helv. církve. Vých. odtud stávala ves Výkleky, po níž dosud tamní pole název podržela. Ves da- roval cis. Karel, koupiv ji od Ješka z Var- tenberka, missionářům pražským. Po zbořeni kostela ve Výklekách postaven (1780) zde kostel, od r. 1854 farní. Chl^dowska (z Tab^ckých) Stefani a, spisovatelka polská (* 1850 v Dlutowě — t 1884), domácí své vychováni doplnila del- ším pobytem v Paříži, Drážďanech, v Mni- chově a Itálii, zabývajíc se hlavně studiem umění, a provdavši se r. 1873 za publicistu Kazimíra Ch-ského, usadila se ve Lvově. Belletristické práce lei i počaly objevovati se od r. 1877 jako přílohy » Gazety Lwowskéc a >Przewodnika naukoweho i liter. « a vyzna- čují se veskrze měkkosti a jemností kresby, bystrým nadáním pozorovacím a důvtipem, zejména při líčení osob sešlých, chorobných, lehkomyslných a nešCastnýcn. Nejlepší z nich jsou Zu\anna mied\y $t areami a Z historyi niebohaterów. Méně šCastnějŠí jest v ovzduší demokratickém, jež snažila se uvésti též do své tvorby. Nevšedním rozhledem vynikají její práce z oboru literárních dějin a uměni: Nowe i dawne kierunki romansUf Noiveliici] Poeijra wspóic^esna; NaturaH\m w s\tuce wspól- c^esnej) Rewolucyonista ws^tuce a j. Souborně práce její vyšly s názvem Noweile i s^kice literackie (Lvov a Varšava. 1885. 4 d.) Ohl^dowskl: 1) Ch Adam Tomasz, spisovatel a bibliograf polský (* 1790 v Ha- liči — t 1355 v Oberwerthu), vzdělal se na universitě Ivovské a maje zálibu v literatuře, jal se s několika přáteli vydávati >Pami^tnik iwowski« (1816—19), v němž uveřejnil články své literárně-historické i práce 'bibliografické. Tyto vydal pak o sobě s názvem Spis d\iet polskich . . . (Lvov, 1818) jako doplněk liter. dějin Bentkowského. Přestěhovav se do Var- šavy, stal se zde r. 1819 tajemníkem gener. ředitelství cest a mostů a r. 1821 knihovní- kem veřejné knihovny s povinností předná- šeti bibliografii na universitě V r. 1821—22 vydával zde > Gazetu literackou«, první to vážnější literárně kritický orgán polský. v r. 1824—28 byi hlavním redaktorem úřed- dního listu »Monitor Warszawski* a v r. 1829 až 1830 redaktorem úřed. časopisu >Dzien- nik powszechny krajowy«. Sérii článků svých uveřejněných v »Monitoru€ vydal o sobě s několika jinými jako Ro\maitošci literackie (Varš., 1828). Ke konci života, pozbyv zdraví i jmění, žil na statku svého syna. 2) Ch. Walenty, spis. a publicista pol., bratr před. (* 1798 — f 1846 ve Wietrzně). po odjezdu bratrově do Varšavy převzal redakci »PamÍQtnika Iwow.c a r. 1820 vydá- val jako dodatek časopis »Pszczola polskac uveřejňuje zde své články literárně-aestheti- cké. Jeho rozprava Ro\biór uwag Phihpolskiego nad Janem i T^c^yna (Lvov, 1825), namířená proti nepříznivému posudku této povídky Niemcewiczovy z péra T. Dzieduszyckého, obrátila na sebe zejména pozornost. Hlavni zásluhu získal si vydáním dvou dílů alma- nachu »Haliczanin«, v němž usiloval sesku- piti rozptýlené síly spisovatelů haličských a celiti tak spisovatelské škole varšavské. Ch. uveřejnil zde několik svých statí filosoficko- aesthetických, v nichž hájí jednotnost poesie pokládaje romantismus a klassicismus za pouhé názvy stran, které každý jinak bére a vykládá. Uznávaje neobjasnitelné nadšení básnické za původní pramen tvorby, žádá od básníka filosofického vzdělání a doko- nalého souhlasu obsahu s formou. Byl čle- nem ještě několika jiných redakcí a redigo- val hlavně Album na korzyšč pogorzelców (Lvov, 1844). 3) Ch. Kazimierz, spis. a publicista pol. (* 1843 v Lubatówce v Haliči), studoval práva v Praze a v Krakově, načež dosáhnuv dokto- rátu (1867) byl úředníkem při místodržitelství ve Lvově a později stal se ministerským ra- dou ve Vídni. Literární činnost zahájil r. 1862 pracemi historickými a národohospodářskými, od r. 1870 byl činným v belletrii. Publicisti- cké stati své uveřejňoval s pseudonymy Igno* tus a Kalasanty Kruk (Zaj^ae Galicyi, ^'alka i centrali\mem w Galicyi, Re\olucya gaiicyjska v >Ateneu€, 1880, a j.) Hlavnějšt jeho práce jsou: Zygmunt Korybut (Varšava, 1864); O krédy ae rolnicky m (Krakov, 1868), Album fotografic\ne (t.. 1870—71, 2 d), jež pro charakteristiku čelnějších osobností ha- ličských doznalo příznivého přijeti, Skrupuiy (t., 1871); Ella (t, 1872); Po nitce do klebka (t., 1872); Królowna Bonna^ s\kice historyc\nO' obyc\ajowe (t., 1876). Zvláštní místo zaujímají jeho turistické satiry S\kice \ Wioch (Lvov, 1873); Alpy, s\kice i opowiadania (t , 1875); Dwie wi^yty w Anglii (Varšava, 1887) a ze- jména jeho společensko- politický pamflet Zwiercadfo gíupstwa (1878). V r. 1882—87 uveřejňoval feuilletony ve »Slowě€ {Pr\yjaciel Icek\ Paralityc\ki a pod.) a uveřejnil i ně- kolik rozprav aesthetických (O karykatur\e\ O pas\kwilu , S^tuka wspólc^esna i jej kierunki). Povídky jeho vynikají nakupením zajímavých příhod, ale trpí nedostatkem uměleckého pro- hloubení a propracování. Za to aesthetické rozpravy jeho překvapuji trefností, vkusem 236 Chlenaceae — Chlistov. a svižným slohem. Nejlépe daří se mu satira, v níž bičuje poměry haličské. Šnk. Ohlenaoeae, rudoklokovité, čeleď rost- lin z řádu cistokvětých {Cistiflorae) obsa- hující několik rodů ozdobných stromků nebo keřů madagaskarských s prchavými palisty a s květy drobnými o Slistém kalicnu, 5—6 listé podplodni koruně s plátky u zpodiny rozší- řenými a srostlými a buď s mnohými neb 10 jednobratrými tyčinkami. Semenník 1- až 3pouzdrý s niťovitou čnělkou a 3laločnou bliznou dorůstá ve 3- neb pometáním Ipouz- drou tobolku s pouzdry 1- neb vícesemennými. Semena v středu připevněná obsahují bileč- naté jádro, zelený kel a posléz listovi té če- řité dělohy. Druhy s okázalými latovitými nebo hroznovitými květy obsahuje zejména rod Schi^olaena, klanoklok a Rhodolaena, rudoklok. Děd. Chlenky, osada čes., viz Ch linky Chleny, far. ves v Čechách, hejt. Rychnov n. K., okr. a pš. Kostelec n. O.; 63 d., 394 ob. č., 3 n. (1890), kostel sv. ApoUináře, 5tř. obec. a hospodář, pokr. šk. Stával zde manský statek se službou ke hradu litickému. Kostel r. 1755 rozšířen a r. 1858 zřízena tu fara. Chlév jest budova sloužící za přístřeší zvířectvu v hospod^ství chovanému. Vhodné zařízený ch značně podporuje zdar a vý- nosnost chovu dobytka a nelze podceňovati jeho důležitost. Se stanoviska zdravotního při zakládání ch-a k tomu jest přihlížeti, aby měl dostatečnou prostoru, čistý vzduch, při- měřenou teplotu, dostatek světla, čistou a suchou podlahu a aby poskytoval dobytku ochrany před nepříznivými účinky povětrno- sti. Aby dozor byl usnadněn, třeba zakládati ch-y bliž obytnéno stavení a tak je zaříditi, aby umístěni, krmení a ošetřování dobytka diti se mohlo snadno a pohodlně. — Dle druhu zvířat a dle účelu, jemuž ch. má sloužiti, rozeznáváme ch-y pro hovězí dobytek (kra- vín, volárna, teletník), pro koně (konírna), pro ovce (ovčín), pro vepřový dobytek (svi- nec, jprasinec), pro drůbež (kurník, husník) a j. Ch-y zakládají se buď jako samostatné budovy aneb připojují sek jiným hospodář- ským stavením. — Při budováni ch-a zaslu- huji ohledy zdravotní i ohledy oekonomické bedlivé úvahy. Poloha ch-a ma býti vyvýšena, suchá a před vlhkem chráněna Polohy, v jichž okolí hromadi se mnoho svrchní neb zpodní vody, jsou nezdravé. Zdi budovati jest nejlépe 2 cihel. Kámen bývá vlhký a chladný, dřevo méně trvanlivé. Provětrávání ch-ů díti se může buď okny a dveřmi aneb zařizuje se ve stropě a v postranních zdech zvláštní venti- lace (parníky, vzdušníky). Okna máji býti vysoko, aby přímým světlem zrak dobytka se nekazil, aneb staví se dobytek k oknům tak, aby přímé světlo do oČí nepadalo. Dvéře prostorné, jedno- neb dvoukřídlé, mají otví- rati se na venek a býti tak umístěny, aby průvan nepovstal. Veřeje buďtež na hranácn zaobleny, aby dobytek vycházeje z ch-a se neporanil. Výhodný jsou též dvéře posuvné. Pro léto dobré služby konají i dvéře lafové. Podlahu hotoviti jest z hmoty nepropustné, aby moč a výkaly prosakovati a stání zne- čišťovati nemohly. Mírným sklonem musí po- staráno býti o dobrý odtok močůvky. K od- vádění močůvky z ch-a slouží buď otevřené žlábky nebo kryté stoky. Dobytek pohybuje se buď volně ve ch-ě neb uvazuje se ku žlabu. V tomto případě staví se zvířata vedle sebe buď do jedné řady k žlabu ku stěně přistavenému neb ku žlabu volnému. Při roz- sáhlejším chovu zvi. dobytka hovězího staví se zvířata do dvou řad hlavami ku Žlabové chodbě prostředkem ch-a vedoucí, čímž krmení a ošetřování se usnadňuje. Jednotlivá stání Jsou buď volná aneb oddělují se zejm. v konírnách zvláštním pažením bidlovým neb bedněným. Prostornost a vnitřní zařízení ch-a řídí se počtem, druhem a účelem dobytka. V konírnách připadá průměrně na prostřed- ního koně 1'5— 1*6 m šířky a 2'8— 3 m délky. Koně plemenné vyžadují prostornost větší. Ve ch-ích pro dobytek hovězí počítá se na jeden velký kus 1'4— 1-5 m šířky a 2-5— 2*8 m délky. Pro býky a voly dělá se stání něco větši, pro jalovinu a telata menší. V ovčínech počítá se pro ovci průměrně 0'6— 0*8 m\ pro matky a berany ve zvláštních ohradách více. Prasnice se selaty vyžaduje 3*5—4 m*, tolikéž počítá se i pro kance. Pro selata a běhouny stačí plocha menší. Píce předkládá se do- bytku do žlabů nebo za jesle a Žebřiny. Žlaby dřevěné špatně se čisti, lepší jsou žlaby ka- menné, betonové neb cihlové, rro koně velmi dobře se hodí polévané žlaby železné tvaru miskového. Jesle na seno a slámu není radno vysoko nad Žlaby upevňovati, poněvadž jed- nak prach dobytku při žraní do očí paaá a jednak zvířata snadno prohnutý hřbet do- stávají. Dobré služby konají železné koše ve výši žlabu umístěné, jimiž přijímání píce sa-» močinně se reguluje (patentní koš Staňkův^ z Rakovníka). Srv. J. Čejka, Stavitelství hospo-* dářské (Praha, 1895). lijk, OhleTiité, zřícenina hradu v Čechách na býv. panství hruborohozeckém v hejt. a okr. turnovském. Chllnky, Ch 1 e n k y, osada v Čechách u Vrbice, hejt. Rychnov n. K., okr. a pš. Ko- stelec n. O., fara Chleny; 11 d., 47 ob. č. (1890)» ChllBtOT: 1) Ch., osada v Čechách u Ko- nopiště, hejt., okr. fara a pš. Benešov; 8 d.» 71 ob. č. (1890). — 2) Ch., osada t. u Ves. Žďáru na pr. bř. Sázavy, hejt a okr. Něm. Brod, fara Krásná Hora, pš. Okrouhlice; 24 d.» 136 ob. č. (1890). — 3) Ch., far. vest., hejt., okr. a pš. Klatovy; 71 d., 447 ob. č. (1890), kostel Pozdv. sv. Kříže s hrobkou ryt. Stě- novského z Kadova a na Ch-ě, 2tř. šk.. mlýn. Alod. statek (92*59 ha), k němuž náleží zá- meček a dvůr, jest majetkem Jos. a Amalie Stotzk^ch. Pův. se tu připomíná farní ves s tvrzi, již kolem r. 1630 prodal Petr Čejka z Chlistova Václavu Lehomskému z Malovic; dále tu seděli (od r. 1554) Štěnovští z Ka- dova. R. 1654 jedna část zboží připojena k Týnci a druhá zůstala statkem samostat- ným. V XVll. stol. zanikla tu fara a teprve. Chlistovice — Chlodvik. 237 r. 1857 opět zřízena. — 4) Ch.. ves t., hejt. a okr. N. Město n. M., fara Dobruška, pš. Spy; 25 d., 136 ob. č. (1890), sadařství. — 5) Ch., ves t., hejt. N. Město n. M., okr. Čes. Ska- lice, fara a pš. Hořičky; 47 d., 251 ob. č. {1890), mlýn Husí krk. — 6) Ch. {Kliftau), ves t., hejt., okr. a pŠ. Prachatice, fara La- xiště; 27 d., 147 ob. č., 26 n. (1890), 2 mlýny a samota Trpín. — 7) Ch., někdy ves t., na místě nyn. osady Kostelíka, v nejt. a okr. rakovnickém. R. 1361 připomíná se tu far. kostel, ale v XVI. stol. byl zde dvůr a ves pustá, jen kostel zQstal. V XVII. stol. založil zde Jan Loubský z Lub novou ves Luby, ale jméno její zaniklo. — 8) Ch., osada t. u No- setína, hejt. Sedlčany, okr. Sedlec, fara a pš. Malá Chyška; 10 d., 83 ob. č. (1890). — 9) Ch.. ves t., hejt. Semily, okr. a pš. Žel. Brod, fara Nábzí; 25 d., 156 ob. č. (1890), broušení skla a perel. — 10) Ch., osada t. u Malovic, hejt. Tábor, okr. Ml. VoŽice, fara Neústupov, pš. Milčín; 11 d., 94 ob. ě. (1890). — 11) Ch., osada t. u Malčic, hejt. Turnov, okr. a pš. Čes. Dub, fara Loukov; 4 d., 20 ob. č. (1890). 12) Ch., ves na Moravě, hejt. a okr. Třebíč, fara Roketnice, pš. Heraltice; 45 d., 367 ob. č. (1890), kaple sv. Cyrilla a Metoděje, Itř. 2k., pálení vápna. Chlistovloe: 1) Ch., ves v Cechách, hejt. Kut. Hora, fara Bykáň, pš. Malešov; 73 d., 473 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Ondřeje, r. 1402 od Berky z Lipé založený, 2tř, šk., mlýn. Opodál zříceniny hradu Sionu, k ně- muž Ch. službou náležely. — 2) Ch., Chcj- stovice, ves t, hejt. Ledeč, okr. Dol. Krá- lovice, fara Křesín, pš. Češtíce; 39 d., 257 ob. ě. (1890), mlýn. Původně tu bylo sídlo vla- dvčí, na němž v XV. stol. připomínají se Fialkové z Chlistovic, Čásf pak Ch-ic nále- žela od dávných dob obci hořepnické. — 3) Ch., ves t., hejt., okr. a pš. Ledeč, fara PertoUice; 14 d., 73 ob. č. (1890). Chlivloe, Chlivce (Chliwiti), ves v Če- chách, hejt. Broumov, okr. Teplice, fara a pš. Starkov; 64 d., 379 ob. n. (1890), Itř. šk., ložisko kam. uhlí. Chlivaké, Chlívský, Chlevsko, ves na Moravě, hejt. Brno, okr. Tišnov, fara a pš. Nedvědice; 29 d., 237 ob. č. (1890), kaple sv. Jana Křt. Chllwitz, ves v Čechách, viz Chlivice. Chljeviio, město v Bosně, viz Livno. Chlm (lat. ChulmOf Chelmo, Chelmania), knížectví v oblasti Neretvy v Hercegovině, též Záchlumí, viz Hercegovina, str. 150. Chloanthit jest minerál skupiny pyritu a krystalluje jako tento v poloměrných tvarech soustavy krychlové; nejobyčejnější tvar jest krychle, jejíž plochy bývají vypouklé a ne- rovné. Hojněji vyskytuje se ch. zrnitý a ce- listvý, zřídka bývá stébelnatý. Štípatelnost není patrná, lom obyčejné nerovný; t = 5*5, h =s 6'4--6"8. Barva ch-u jest kovově bílá nebo šedá. Ch. často černé nabíhá nebo bývá na povrchu zelenavý, tvoří se totiž t. zv. květ niklový čili annaberirit. Ch. jest podstatně říiAs. nebo v 7o ^^^ 28*12, As 7188; vždy bÝvá čásť Ni nahrazena Fe a Co. Na uhlí se ch. lehce roztápí a dává reakci na As, průba dlouho září a zůstavuje zrnko kruchého kovu; v kyselině dusičné se ch. úplně rozpouští, roztok jest zelený. Ch. jest důležitou rudou niklovou, avšak ne příliš rozšířenou; v Če- chách objevuje se na rudních žilách jáchy- movských, michalovických a příbramských, hojněji nachází se na mnohých místech v Sasku, zvláště u Schneeberku, podobně v Uhrách, v Štýrsku a Hessku. Vr. Ohloaama (z řec), žl u t i n a, jsou nahnědlé, žlutohnědé i temnohnědé skvrny na kůži, jež vyskytují se v obličeji žen těhotných, na kůži lidí sešlých, kachektických, jmenovitě při novotvarech břišních, jindy téŽ po poraněni kožním, v okolí vředů bércových, po spálení, pryštidlech, sinapismech a i. Skvrny povstá- vají tím, že v kůži hromadí se větší měrou barvivo či pigment, a mizívají obyčejně, pře- stává-li jejich příčina. Chlodlo. Chlojo, Clodion, od r. 428 král Franků salických, jenŽ pokládán bývá za praotce rodu Merovejského. Vládnuv pů- vodně asi jen kmeni sedícímu kol Disparga (snad Duisborch, nedaleko Brusselu), dobyl na Římanech valné části severní Gallie (aŽ k řece Sommě). Ale r. 448 od Aetia poražen a zabit, čímŽ i vymoženosti Franků v těchto krajinách na čas ztraceny. Pp, Chtodnlk, pol., polévka z červené řípy, kopru, pažitky, okurek, kyselé smetany, kvasu, vajec a raků, v Polsku a Rusku oblíbená, které před podáváním kus ledu se přiloží. Chlodoaid sv., franc. Ooud [klú], syn Chlodomerův (f 560), unikl zavraždění, zosno- vanému r. 524 od strýců Chlotara a Childe- berta, a stav se mnichem založil St. Cloud. Památka jeho světí se dne 7. září. Chlodomar, druhý syn Chlodvíkův, ob- držel po jeho smrti r. 511 bývalé území visi- gotské mezi Loirou a Garonnou s hlavním městem Orleansem. Porazil a zahubil r. 523 burgundského krále Sigmunda a r. 524 na- padl jeho bratra Godomara u Véséronce, ale sám v bitvě zahynul. Bratři Ch-ovi zavraždili dva jeho syny a rozdělili se o jeho území. Cldodvlk nebo Ch 1 o d o v e ch, franc. Oovis, jméno některých králů franckých z rodu Mero- vejského, z nichž vynikli: 1) Ch. I. (481—511), syn Childericha a Basiny, přeložil po porážce Siagriově hlavní své sídlo do Soissonsu, opa- noval velkou čásí břehu dolního Rýna a dle slibu učiněného po vítězství nad Alamany přijal křesťanství. Panství své rozšiřoval vál- kami výbojnými, r. 500 proti Burgundům a r. 507 proti visigotskčmu králi Alarichovi II., kterého porazil u Voulonu blíže Poitiers a opanoval území mezi Loirou a Garonnou. Ve snaze založiti jednotnou říši počal bez- ohledný vyhlazující boj proti králům a kní- žatům salským, zabil vlastní rukou Ragna- chara, knížete nad Cambrai, a jeho bratra; svedl Chlodericha, syna krále Sigberta Ko- línského, by zavraždil svého otce, a dal na to svedeného jako vraha popraviti. Zemřel r. 511 a byl pochován v Paříži v chrámě, jejŽ 238 Chloé — Chlopicki. s Chlotildou ke cti sv. apoštolů vystavěl. Viz Frankové str. 627. 2) Ch. II. (638—656), syn Dagoberta I., král nad Neustrií a Burgundem, pod poruč- nictvim své matky zmocnil se po smrti Sigi- berta III. také Austrasie, poraziv majordoma Grimoalda, který chtěl povýšiti na trůn austraský svého syna; za choC měl sv. Ba- thildu (v. t.). Chloé : 1) Název Démétry, jež chrání mla- dou zeleň; měla v Athénácn svatyni a slav- nost Chloeia dne 6. thargéliónu (konec dubna), s obětí berana a hrami. — 2) Jméno dívčí v idyllách a pastýřských románech. klk. Chlojo viz Chlodio. Clilomeokó vrstvy viz Křídový útvar. Chlomek: 1) Ch., Chloumek, ves v Če- chách, hejt. a okr. Blatná, fara a pš. Kase- jovice; 38 d., 212 ob. č. (1890), samota Ram- bousek. — 2) Ch., ves t. při vrchu t. jm., hejt. a okr. Ml. Boleslav, fara a pš. Dobro- vice; 20 d., 126 ob. č. (1890), myslivna a sa- mota na Hrádku. — 3) Ch., Chlumek, vrch t. s fil. kost. sv. Václava u Habřiny, hejt. Králové Dvůr n. L., okr. Jaroměř, fara Holo- hlavý, pš. Černožice-Čáslavky. Kostel jako kaple připomíná se r. 1411 ; r. 1702 obnoven. — 4) Ch., Chloumek, osada t. na úpatí Kum- burského vrchu u, Zboží, hejt, Jičín, okr. a pš. N. Páka, fara Úbislavice; 15 d., 98 ob. č. (1890). — 5) Ch., Chloumek, osada t. na úpatí vrchu t. jm., hejt. a okr., fara a pš. Mělník; 82 d., 418 ob. č. (1890), fil. kostel N. Trojice r. 1588 zal., r. 1605 a 1822 obno- vený. R. 1708 založila Eliška Schmiedová, mě- šfanka mělnická, na Ch-mku kostel sv. Jana Nep., jenž později zrušen a teprve r. 1850 obnoven. Na den sv. Trojice konaii se zde hlučné pouti. Sem náleží Kiamovka (Průhon), Kartousy, Ncuberk, St. Vinice, na Hůlc, ha- 1'ovna, kde bývala poustevna. Ch. jest vý- etním místem obyv. mělnických. Srv. Th. Bóhm, Kr. v. město xMélník (t., 1892). — 6) Ch., osada t. nad ř. Orlicí, hejt. a okr. Výs. Mýto, fara Újezd, pš. Choceň; 14 d, 90 ob. č. (1890), samota Postolov. — 7) Ch., Chloumek, osada t. u Bělé, hejt., okr., fara a pš. Tur- nov; 14 d., 92 ob. č. (1890), sam. Stebeň. — 8) Ch., osada u Vrchů t., hejt., okr. a pš. Turnov, fara Vyskeř; 13 d., 69 ob. č. (1890). Chlopeň (valvula) je blánitá přepážka du- tých ústrojů, jež může se přiložiti ke stěně, tak že je průchodnost ústroje úplná, nebo se může postaviti napříč a pak dle velikosti své přeruší proudění obsahu jedním směrem buď úplně nebo, je-li menší, aspoň toto prou- dění zmírní, zužujíc světlost ústroje; směrem opačným je průchodnost vždy zcela volna. Proudění jenom jedním směrem, a to do- středivým, připouštějí kapsičkovité ch-pně míznic a žil jmenovitě podkožních, ačkoliv tu zejména ve starším věku ch-pně žilné za- cházejí. Největší ch-pně cévní nalézají se v srdci, a to na rozhraní síní a komor srdeč- ních {valvulae atrio-ventnculares)^ v pravém srdci ch. trojcípá (valvula tricuspidjilis) a v levém srdci ch. dvojcípá (valv. bicuspi- dalis\ jež ve zpříčené poloze nedovolují krví při stažení síní (systole) vraceti se do síní, proto jsou i se strany sinové sesilovány t. zv. šlašitými strunami; počátky velkých tepen srdečních, totiž srdečnice {aorta) a tepny plicní (arteriapulmonalis)/jso\i rovněž věnčeny třemi ch-pněmi poloměsíčitými {valvulae semilunares\ jeŽ zachycují krev, která se při opětném roztažení komor (diastole) tlačí zpět do srdce. Drobné ch-pně při ústí žil srdeč- ních {yalv. Eustachii a TTtebesii) jsou cha- bější a u člověka méně významné. Významu cévních ch-pni se přibližuje t. zv. ch. traČ- ní ková (valv.coli sivé Bauhiní) při ústí ten- kého střeva v tlusté, jež připouští vlévání se obsahu tenkého střeva do tlustého a dovede do značné míry zameziti proud zpětný. T. zv. valvulae conniventes sivé semilunares v tenkém i tlustém střevě a valv, Heisteri ve žlučovodu zvětšují toliko povrch sliznice za účely vstře- bavými a pod., nazývajíce se ch-pněmi pouze analogicky. Chlopicki: 1) Ch. Grzegorz Józef, generál polský (♦ 1772 na Podolí — f 1854 v Krakově), ťroti vůli rodičů vstoupil do vojska polského a r. 1794 vyznamenal se před Raclavicemi tak, že ho Koáciuszko před ce- lým vojskem veřejně objal. Po vítězství ru- ském odebral se do Itálie, vstoupil do polské legie a vyznamenal se pod Oudinotem při útoku na Pcschieru a 15. led. 1800 při vzetí Casabianky; Napoleon povýšil ho na plu- kovníka a po ukončeném tažení proti Prusku odeslal ho r. 1808 do Španělska, kde Ch. prokázal Lefébreovi svým vítězstvím u Tu- dely výborné služby; při dobývání Zaragozy svěřovány mu nejtěžší a nejnebezpečnější podniky, za jejichž vykonání byl jmenován brigádníkem. Zvítěziv 12. října 1809 u Daroky, dobyl 16. ún. 1810 ležení Villacampova a stal se nejoblíbenějším generálem cele armády. Ve výpravě na Rus vedl polskou legii, bo- joval u Borodina a přivedl přes těžké své zranění zbytky legie z Ruska. R. 1814 vrátil se do Polska a Alexandr I. jmenoval ho di- visionářem, ale pro neshody s velkoknížetem Konstantinem vzdal se r. 1818 místa toho a žil v ústraní, až za revoluce polské dne 29. list. 1830 byl jmenován vrchním velitelem polského vojska a 5. pros. t. r. diktátorem. Nedůvěřoval celému podniku a nadšenému zápalu mládeže polské a pohlížel zároveň na velikou moc ruskou; proto snažil se, aby udržel pořádek, byl přísný a neústupný a doufal vyjednáváním pohnouti cara, by uznal znění smlouvy z r. 1815. Tím narazil na od- por jak u cara, tak u vlasteneckého výboru polského, který chtěl ho pohnati, by se zod- povídal ze svého jednáni. Ch. dověděv se o tom dne 23 led. 1831 diktatury se vzdal, ale vstoupil jako dobrovolník do vojska, pod- poroval knížete Radziwilla svou zkušeností a velel za něho 19. — 25. února na rovinách Grochowských, odkud byl těžce raněn odne- sen. Zbytek života svého strávil v Krakově. Ch. byl mužem pevné, rázné povahy, odváž- livé statečnosti a bystrého, rychle vše pro- Chlopko — Chlór. 239 nikajíciho ducha, tak že franc. generál Suchet o ném pravil, Že on měl býti vrchním velite- lem výpravy španělské. 2) Ch. Edward, spis. pol. (♦ 1830 u Vihia), vzdělal se v Paříži a vrátiv se do vlasti ce- stoval velmi mnoho a uveřejňoval v listech polských své cestopisy a studie národopisné. O sobě vydal: Notatki ^ ró^noc\asowych po- dráiY po krajů (Varšava, 1863), překlad ko- medie Diieje jedynaka (t, 1872) a z Calderona Alkad \ Zalamei (t.. 1873). Ohlopko K o s o I a p, vůdce lupičských tlup, jež na poč. XVII. stol. znepokojovaly říši Moskevskou. Sjednotil nespokojené zástupy lupičské na Ukrajině severské, kde panoval hlad a mor (1601—4), a obsadil jimi cesty odvažuje se až k samé Moskvě. Boris Godunov poslal proti němu Ivana Basmanova s oddí- lem vojska, jež bylo v krVavé bitvě u Moskvy poraženo. Později Ch. byl přemožen a dost^ se do zajetí. Chlopomanstvo na Ukrajině projevilo se na počátku let 50tých a ke konci let 60tých ruchem, který bezprostředně pojil se k tra- dicím »Cyrilomethodějského bractva*. Uni- versitní mládež uváděla tento ruch v souhlas se současným vědeckým a politickém ruchem velkoruským, jejž probudili Bělinskij, Dobro- Ijubov a Černylevskij. Putovala mezi lid a zakládala proň nedělní školy, kdežto starší vlastenci psali pro lid populární knížky. R. 1862 radil V. Antonovič polské šlechtě na Ukra- jině, aby přilnula k lidu, v jehož středu žije, a vrátila se k národnosti jejich předky zra- zené nebo vystěhovala se do Polska. Řř. Chlopnia Afanasij, miláček Pugačeva, byl pro loupež třikráte poslán na Sibiř a pokaždé podařilo se mu prcunouti, až byl zmrzačen a uvězněn v Orenburku. R. 1773 poslal jej gubernátor k přívržencům Pugačeva s manifesty žádajícími poslušnosti a vydání vůdce. Za to poselství měl dostati svobodu a 100 rublů odměny. Ch. zůstal však již v táboře Pugačeva manifesty jemu doručiv a později svojí znalostí kraje prokázal mu služby neocenitelné. Jmenován byv plukovní- kem, zmocnil se zejména dolů a továren ural- ských, odkud posílal Pugačevu děla a jiné zbraně a zorganisovav zde oddíl ze svých bývalých soudruhů a z Baškirců, vytáhl mu na pomoc. Mezi jiným řídil též obležení Oren- burku. V březnu r. 1774 byl od Tatarů jat a sťat v Orenburce. Chlór {z řec.) jest prvek nekovový, vý- značně jcdnomocný, ze skupiny prvků halo- vých nejrozšířenější. Znak C/, atomová hmota 35*45. Vyškytá se v přírodě jen sloučený 8 kovy, nejhojněji se sodíkem jakožto chlo- rid sodnatý, NaCl, či sůl kuchyňská buď rozpuštěná do 25% ve vodě mořské nebo uložená v ložiskách v útvaru triasovém, kde často ji zprovází chlorid draselnatý, KCl (sylvin), a sloučenina jeho s chloridem horečnatým, nerost karnallit, (ve Stassfurtě). Ve vodě mořské mimo sůl i est rozpuštěn i chlorid horečnatý, .^fi^C/,. iné chloridy vyskytují se jako vzácnější ne- rosty. Chlorovodík jest obsažen ve výparech některých sopek. V rostlinstvu a v živočiš- štvu jest ch. jen skrovně obsažen. — Ch. odkryl (1774) Scheele, zahřívaje nerost burel (kyshčník manganičitý, MnO^) s kyselinou solnou (HO), ale teprve Davy ukázal (1810), že plyn při tom vzniklý jest prvkem, a dle barvy zelenožluté (x^íogog) ho pojmenoval. Dle toho původního způsobu dosud ch. při- pravujeme. Výsledek reakce dává rovnice MnOf -t- AHO = Mna^ -f C/, + 2//, O. Na veliko užívá se k tomu nádob z kame- niny, v nichž se burel v kouskách v dírko- vaných válcích nalézá, tak že kyselina solná (surová) zvolna účinkuje. Na nádoby přitmelí se víka z kameniny, plynopudné trubice bý- vají olověné. Zbytek z nádob po přípravě ch-u se regeneruje. Přemění se vápnem v hydrát manganatý, načež se směsí vzduch proiukujc, čímž vzniknou zase kysličník man- ganičitý a manganity, jež opět k přípravě ch-u slouží (Weldon). Místo kyseliny solné lze užiti soli kuchyiíské (12 č.) a kyseliny sírové (20 č.) něco vodou (16 č ) zředěné a rovněž burele (10 č.). Též účinkem kyse- liny solné v dichróman draselnatý nebo ve vápno chlórové vyvíjí se ch. Má-li býti ch. kteroukoli z cest těch nabytý čistý, pereme ho vodou, má-li býti i suchý, sušíme ho ky- selinou sírovou. Jímáme jej buď uvádějíce jej na dno otevřených nádob, z nichž ch. vzduch vytlačuje, nebo nad vodou tci)lou nebo nad roztokem soli kuchyňské, ježto čistá voda studená značně jej pohlcuje. Když směs chloro- vodíku a vzduchu vedeme přes rozpálené cihly, získáme též ch. {2HCI i- = H^0+O^). Reakce daří se vydatně zejména za přítom- nosti síranu měďnatého (H. Dcaconův způsob výroby na veliko). Také chlorid horečnatý na vzduchu pálen pouští ch. mcně se v ky- sličník, který kyselinoií solnou zpět v chlorid převésti lze. Ch. jest plyn světle zelenožlutý, zápachu nad míru ostrého. Vdychání ch-u působí zhoubné, u větším množství zánět dychadel, chrlení krve, případně smrt. Jest 2'45krát hut- nější vzduchu, tlakem 6 atm. při O' se zhušfuje v kapalinu temněžlutou, 1*3 hutnou, při — 34*^ vroucí. Ch. tak zkapalnělý prodává se nyní v železných válcích k účelům laboratorním i technickým. Jsa mocným okysličovadlem (zejména u přítomnosti vody) působí účinně antisepticky a bílí i barviva organická, jinak velmi stálá (na př. indych), k čemuž však namnoze se užívá pohoalnčjšiho vápna chló- rového (v. níže). Jen papírnictví ještě s plyn- ným ch-cm pracuje. Po bílení ch-cm musí ovšem následovati důkladné praní tkaniv. Zmíněné právě vlastnosti ch-u sdílí i voda chlórová {Chlorům solutum), t. j. roztok ch-u ve vodě, který připravujeme vedouce ch. řadou lahvic z póla studenou vodou naplně- ných. Za obyčejného tlaku pohltí 1 objem vody při 10"^ 2 58 obj. ch-u, při SO'' jen 1-75 obj. 240 Chlór. ch-u. Roztok ten icst zažloutlý, v temnu a za nepřístupu vzducnu stálý. Jinak se rozkládá v chlorovodík a v kyslík: C/, + //,0 = 2//C/+0, kteráž rovnice vysvětluje okysličující vliv vlhkého oh-u vůbec. Při O® krystalluje z vody ch-ové hydrát ch-u, C/, .10//,O. v teple nestalý. Ch. jest prvek velmi energický a slouče- niny jeho mají veliký význam. S vodíkem slučuje se (v rovných objemech) zapálen nebo vlivem mocného světla za výbuchu ve chloro- vodík, HCl, kteráž reakce za mírného osvé- tlení jde volné před se (viz Fotometrie). Připravujeme chlorovodík zahřívajíce sůl ku- chyňskou mírné s 2 č. kyseliny sírové: NaCl-\-SO^H^ = SO^NaH+ HCl. Chlorovodík jest plyn hutnoty 1'26, zápachu ostrého, na vzduchu dýmající; při O** kapalní tlakem 26 atm. Jímáme ho nade rtutí neb pohlcujeme vodou. Roztok slově kyselina chlorovodíková, obvykle kys. solná {acidum hydrochioriciim, zastarale acidum mu- riaticum). K nasycení pohltí 1 obj vody za obyčejného tlaku při 0° 525 obj. chlorovodíku, při 20'^ jen 445 obj. Pak obsahuje roztok 407o chlorovodíku, jest 1-22 hutný, dýmá na vzdu- chu (kys. solná d v mává). Při záhřevu uniká plynný chlórovodÍK, až destilluje posléze 20% kyselina 11 hutná. Slabší kyselina pouští varem vodu a koncentruje se až do 2o7o- Kyselina solná jest vedlejší výrobek továren na sodu, kde zahřívají sůl kuchyňskou ve zvláštních pecech palácích (reverberačních) do úplného rozkladu, aby vyrobili síran sod- natý. Ucházející chlorovodík vedou řadou balfonů z kameniny, v nichž jest néco vody, aneb přes pórovitý kok, po němž voda prýští. Tak nabytá surová kyselina solná jest 1*33 hutná (337©" O 21 bývá žlutá od stop chloridu železitého, mívá pak i sledy chloridu arseno- vého vedle jiných nečistot. Kyselina solná jest vedle kyseliny sírové v laboratořích i v indu- strii chemické nejužívanější kyselina. Ch. se slučuje se všemi kovy na chlo- ridy (důležitější z nich viz pod hqsly kovů), s některými velmi prudce (s antimonem za úkazů světelných). C hlóridy vznikají též účin- kem kys. solné v kovy, v jich kysličníky, hydráty neb uhličitany. Některé kovy (zlato, platina) v chlorovodíku nerozpustné přejdou v roztok za přítomnosti kyseliny dusičné (lu- Čavka královská = směs Kyseliny solné a du- sičné) jakožto chloridy. Chloridy poznáváme, že s kys. sírovou zahřátý vyvíjejí chloro- vodík; chloridy rozpustné dávají s roztokem dusičnanu střibrnatého bílou ssedlinu chlo- ridu stříbrnatého, na světle fialovějící, v am- moniaku rozpustnou. Ve sloučeninách orga- nických zastupuje ch. snadno 1 nebo více atomů vodíku. Výkon ten slově chlórování a děje se obyčejně volným ch-em za přítom- nosti některýcn látek (na př. iódu), které šlovou přenášeči ch-u. Působením na př. chloridu fosforečnatého, PC/5, a různých ji- ných látek připravena nepřehledná řada chló- rovaných sloučenin organických, kde ch. za- stupuje různé chemické funkce. Tak známe na př. chloridy kyselin organických (CH^CO.Cl, chlorid kys. octové či acetyl- chlórid) atd. Z prvků halových (mimo fluor) jest ch. nejenergičtější: vytisňuje brom i iód z jich sloučenin. Ku kyslíku má ch. slaljo^ příbuznost. Některé sloučeniny sem patřící jsou látky výbušné. Působí-li ch. v alkalie za studena, vznikají chlórnatany (hypo- chlority), soli to kyseliny chlórnaté, ClOfí, jež odkryl (1788) Berthollet. Na veliko upra- vuje se chlórnatan vápenatý účinkem ch-u na hašené vápno: 2Ca(0H\ -f 20, = Ca{Oa)^ -f CiC/, -f H^O. Výsledek jest chlórnatan a chlorid vápenatý (snad ve slabém sloučenství) či chlórově (běličské) vápno, loto se na vzduchu ky- sličníkem uhličitým zvolna rozkládá pouštějíc ch. 1 jest proto samo i v roztoku mocným oky si ičo vadlém, má účinek bílivý i desin- fekční. Slouží nyní k rychlému bílení tkanin na místě starého zdlouhavého bílení kyslíkem vzdušným na svitu slunečním. Obdobný úči- nek má roztok chlórnatanu draselnatého {Eau de J^ivelie) nebo sodnatého (Eau de Labar- raque). Kyselině chlórnaté příslušný kyslič- ník chlórnatý, QjO. získáme třepajíce Žlutý kysličník rtuCnatý s ch-cm jakožto plyn ch-u podobný ve vodě rozpustný na roztok kyse- liny chlórnaté. — Vyšší kyselina ch-u, totiŽ kys. chlórová, OO.ří, a soli její chlórany (chlority) nemají důležitosti. Účinkem ch-u v alkalie za tepla vznikají chlórečnany (chloráty), soli kyseliny chló- rečné, ClO^H. Ve velkém množství vyrábí se chlórcčnan draselnatý, tKOH-X-Za^ = bClK.OO^K.SOH^. Současně vznikající chlorid draselnatý jakožto snáze rozpustný než chlórečnan oddělí se vyloužením. Nyní vyrábí se chlórečnan dras. též elektrolysi chloridu dras. za určitých pod- mínek. Chlórečnany jsou mocná oky si ičo vadla. Směsi látek hořlavých (síra, uhlí atd.) s chló- rečnany třeny nebo dokonce zahřátý mocně vybuchují. Tavením pouštějí chlórečnany ky- slík měníce se vchlóristany (hypcrchlo- ráty), soli to kyseliny chlóristé, OO^H^ na př.: • 2O0^K = OK.aO^K.O^, Vyšším záhřevem rozloží se i chlóristan v chlorid aO^K == C/A', 20, . I slouží chlórečnan draselnatý k vývoji ky- slíku, jakožto mocný prostředek okysličo- vací v laboratoři i v továrnách, jakožto pří- sada k směsím ohněstrůjným. Z chlórečnanů lze vybaviti kyselinu chlórečnou jakožto roztok nejvýš 407oní, hutnoty 1*28, který lakmus zprvu červení, pak bílí. Hmoty orga- nické mocně okysličuje, sama snadno, zo- jména teplem, se rozkládajíc. Z chlóristanů lze vybaviti kyselinu chlór i stou jakožto kapalinu zažloutlou, 1*78 hutnou, která v do- tyku s hmotami organickými, ba někdy sama o sobě, aniž příčinu známe, s prudkým vý- buchem se rozkládá. Ještě nebezpečnější jest Chlóral — Chlorit. 241 kysličník chlóričeH, který vzniká účin- kem kyseliny sírové v chlórečnan draselnatý. Hmoty organické v dotyku s ním se zapalují, (směs chlórečnan u draselnatého a cukru v ky- selinu sírovou ponořovaná sloužila k rozž^- háni). OŠc, Ghlóral je trichlóracetaldehyd, CCl^.COH, látka vznikající úsilným chlórováním alkoholu éthylnatého. Vedeme chlór v alkohol, později teplotu zvyšujíce. Produkt reakce třepeme s kyselinou sírovou, ch. oddělíme mecha- nicky a rektifikujeme přes uhličitan vápenatý. Tekutina při QS** vroucí, při 15* hutná 1*520. Koncentrovaný louh draselnatý štěpí ch. vmravenčan clraselnatý, H.CO^K, a v chloro- form, CHCl^f jenž se tím způsobem čistý při- pravuje. Nečistý ch. polymerisuje se zvolna v tuhý, ve vodě nerozpustný meta chlóral. Ch. slučuje se ochotně za vývoje tepla s vo- dou na chlóralhydrát, Ca^.CH{OH)^, látku pěkně jednoklonně krystallickou, při 57** ta- jící, ve vodě i v alkoholu snadno rozpustnou. Chlóralhydrát působí antisepticky a jest v dáv- kách 1*5 ^ až 5 ^ dobrým hypnotikem (Lieb- reich). Zda působivost ta v tom spočívá, že se v krvi stepí v mravenčan alkalický a v chloroform, nelze rozhodnouti. OŠc. Chlóralhydrát viz Chlóral. Chlóranil slově tetrachlórchinon, C^Cl^O^, látka vznikající, když mocná činidla okysličující působí za přítomnosti chlóru v některé slouče- niny aromatické. Tak na př. lze jej připraviti, když ve fenol, Q/fj . OH, působíme chlóreč- nanenQ draselnatým a kyselinou solnou. Kry- stalky zlatožluté, nerozpustné ve vodě. málo v alkoholu, něco v etheru. Sublimují aniž tají. OŠC, ChloraAthaoe«e, řád rostlin bezkorun- ných, z blízkého příbuzenstva pepřů (Pipera- ceae). Keře, stromy nebo byliny, celkem asi 25 druhů, v tropické Americe, Asii a na N. Zealandé domácí. Známější rody : Chloran- thus, Ascanna, Hedyosmum. Vský. Chlórany viz Chlór. Chloráty viz Chlór. Chlóranráty viz Zlato. Chlóredná kyselina, Chlórednany viz Chlór. Chlorhaemldae {Pherusidae), čeleď moř- ských červů štětinatých (Polycliaeta) z podřádu Sedentaria, hlavně tím zajímavá, že zástupci ^ejí mají cévy s krví barvy ze- lené. Tělo jejich bývá táhlé, dlouhé nebo zkrá- .cené, z četných krátkých článků složené. Ústa konečná na přídě, jež nese dvé silných rýhovaných tykadel a jednu nebo dvé řad vláken Žaberních. Lalok čelní a následující Článek jsou zatažitelné. Komolce nožní umí- stěny jsou na těle ve dvou řadách po každé straně nesouce štětinv jednoduché, čárkovité nebo háČkovité, z nicnž ony na předních seg- mentech jsou ku předu prodlouženy tvoříce ochranný háv pro přídu. Pokožka posázena bývá četnými bradavkami hojný hlen vyluču- jícími. Z rodů známější jsou Si p honosí oma Otto (CMorhaema Quatref J a Stylarioides Delle Čhiaje {Fherusa Blainv.), z druhů středo- mořských uvádíme: Siphonostoma diplorhaitus Otto řaž 9 cm dl.) a Stylarioides monilifer Delle Chiaje (až 18 cm dl.). Šc. Chlórhy dráty (hydro chloridy) šlovou podvojné sloučeniny chlorovodíku z pravidla se zásadami organickými, ku př. ch-át ani- linu Q/Zs . NH^ . HCL OŠC. Chlórhy dřiny jsou sloučeniny řady mast- né, které jsou zároveň alkoholy a zároveň chloridy. Vznikají např. z uhlovodíků olcfinů, když k vazbě dvojnásobné přistoupí kyselina chfórnatá, OOH. Tak ethylen, CH^ZICH^, po- skytuje éthylenchlórhydnn, CH^a . CH^{OH), který slově též glykolchlórhydrin, ježto jest přechodem ku gíykolu (v. t.), CH^(OH) . ČH^lOH). Chemickou povahou projevuji ch. reakce alkoholů i chloridů. OSc. Chlorid aethylnatý v. Aethylchlórid. Chloridy viz Chlór. Chlória (od zicogó?, zelený): 1) Ch., nymfa, s níž srovnávána římská Flora, na jafe se snoubí s Zefyrem. — 2) Ch., dcera Amfióna Orchomenského, choť Nélea, jemuž porodila 12 synů, mezi nimi Periklymena a Nestora, a přcsličnou dceru Péro. klk, Chlóriftá kyselina viz Chlór. Chlorit. Minerály skupiny ch-u jsou zá- sadité křemičitany nlinitohořečnaté, vykazu- jící též obyčejně podíl železa, ale nikdy al- kalie. Voda prchá vždy jen v prudkém žáru i nelze ji považovati za vodu krystallovou. Pro veškeré ch-y jest výborná štípatelnost dle plochy zpodové charakteristickou jako pro slídy, jemné lístečky štěpné jsou však ohebné, čímž liší se ch-y od slíd, jež jsou pružné. Morfologicky náležejí veškeré ch-y podobně jako slídy v soustavu jednoklon- nou, ač tvary krystallové na pohled zdají se býti šesterecné, ráz hexagonální zvláště srů- stem dvojčatným podobně jako u slíd bývá napodobněn. Častěji než krystallované odrůdy nacházíme kusové variety, zvláště lupenate, šupinaté, celistvé nebo zemité; variety Šupi- naté a lupenate jeví sloh břidličnatý a plá- stevnatý, jsou v přírodě velmi rozšířeny a tvoří podstatně břidlice chloritické, odrůdy celistvé, t. zv. pseudoíit, jsou často pseudo- morfními produkty hmoty živcové. Tvrdost ch-ů jest 1—3, hustota 2-65— 31; převahou jsou ch-y barvy zelené nebo modrozelené, u vrypu jasnější, některé jsou šeděžluté (leuchtenbergit), violové (kammererit) nebo červené (kocubeit), opticky jsou některé od- růdy zdánlivě jednoosé, buď positivní, buď negativní, jiné zřejmě dvojosé; obyčejně jeví ch-y intensivní pleochronismus, zvláště pen- nin. Veškeré ch-y lze dle Tschermaka po- kládati za soutvaré směsi serpentinu či hadce H,Ms,Si,0, (= Sp) a hmoty amesitu H^iM^.ALSiO^ {= At) i lze složení obyčejnějších ch-ů označiti asi takto: pennin Sp^At^ — SpAt^ klinochlor SpAt — Sp^At^, prochlorit SpMt^ — Sp^At.. korun- dofylit Sp^Atj — SpAt^^ amesit SpAt^ — At 242 Chlority — Chlorofyll. Oh-y se roztápějí obtížně jen ve velmi tenkých lupéncich, železem bohatší odrůdy lehčeji se roztopí; v tyto kyselina solná pa- trněji působí neŽ ve variety železem chudé. Vr. Chlority viz Chlór. Chlómatá kyselina, Chlómatany viz Chlór. Chlórootové Inraellny vznikají z kyse- liny octové, C/Zj . CO^H, různě stupňovaným účmkem chlóru. Kyselina (mono-) chlór- octová, CH^O.CĎMy jsou krystally při óS^* tající. Bod varu 18ó^ Kyselina dichlór- octová, CHCl^ . CO^H, jest kapalina při 190® vroucí ; kys. trichlóroctová, CCl^ . CO^H, jež vzniká též mocným okysličením chlóralu (v. t.), jsou rozplývavé krystally při 55° ta- jící, při 195' vroucí. Jsou to nad míru silné kyseliny kůži leptající. OŠc. Chlórodiuiik, NC/, (chlorid dusíkový), vzniká účinkem chlóru v nasycený roztok salmiaku jakožto žlutá olejovitá kapalina hut- noty 1'65, nad míru snadno velmi nebezpečně vybuchující, zejména v dotyku se silicemi a 8 tuky. Před látkou tou musíme se míti na pozoru, kdykoliv roztoky ammoniak neb sal- miak chovající stýkají se s chlórem. OŠc. Chloroform, CHCl^ (trichlórm ethan) vzni- ká, když v aceton, C^H^O, nebo v alkohol, C^H^O^ působíme chlórovým vápnem. Připra- vujíce dle druhé methody mísíme vodnatý alkohol s vápnem chlórovým, po případě i s vápnem žíravým a destillujeme. K destil- látu přičiníme mléko vápenné a chlorid vá- penatý, ch. oddělíme mechanicky a několi- krát s kyselinou sírovou protřepavše rekti- fikujeme. Tak továrně připravený ch. má vždy stopy nečistot. Naprosto čistý při- praví se rozkladem chlóralu louhem sod- natým o hutnotě 11. (Viz Chlóral.) V nej- novější době čistí ch. ještě vymrznutím v hlubokých teplotách (Ch. Pictetuv). Kapa- lina zvláštního zápachu étherického, chuti zasladlé, s vodou se nemísící, nehořlavá. Jest 1-526 (při 0«) hutná, vře při 61°. v hlubokých teplotách mrzne i taje pak při —70°. Páry oh-u vdychovány způsobují bezcitnost (Simp- son, 1845); odtud užívání ch-u k narkosc při operacích. K tomu cíli musí býti ch. naprosto čistý; nesmí hnědnouti třepán s koncentro- vanou kys. sírovou. — Ch. jest výborné roz- pustidlo pro mastnoty, pryskyřice, kaučuk. určité alkaloidy. O Se. ChlóroformoTati, uspávati chloroformem za účely operativními. Viz Narkotisování. Chlorofyll (z řec), zeleň listová, na- zývá se barvivo, které listům, lodyhám a ji- ným částem rostlinným dodává zelené barvi- tosti. Buňky jmenovaných orgánů obsahují totiž zvláštní tělíska (zv. chlorofyllová) ja- kožto více méně ostře ohraničené partie plas- matické (v. Chromát o fory), na které jest barvivo v živé rostlině výhradně vázáno. Al- koholem neb jinými rozpustidly lze z umrtve- ných částí rostlinných ch. vytáhnouti; v buň- kách zbývají pak jen bezbarvé plasmatické součástky chlorofyllových tělísek (zv. stroma^ S ch-em vcházejí však do roztoku alkoholi- ckého i jiné látky v buňce a speciálně též v chloroplastech přítomné, mezi nimi stálý průvodce ch-u karotin, dříve též xantho- tyli nazývaný. Dle Krausa lze odděliti ch. od karotinu, když vodnatý alkoholický extrakt zlistů protřepáme benzolem, jenž vyjímá ch.^ kdežto v alkoholu pod ním zůstává rozpuštěn zlatožlutý karotin. Karotin bvl získán téméř čistý nejen z kořenů mrkve (Daucus carota), nýbrž i z listů v krystalcích barvy žluté až oranžové. Arnaud připisuje mu formuli Qe^se — iódid karotinu jest C^^H^^J^ — a má jej tudíž za barevný uhlovodík, jakým jest též syntheticky připravený acenafthylen (Graebe). V zelených částech rostlinných dle Molische karotin vykrystalluje uvnitř buněk, když průřezy skrze listy, lodyhy atd. dáme na několik hodin do 407nho alkoholu obsa- hujícího asi 207o drasla žiravého, kterým se jenom oh. vytáhne. Roztoky karotinu pohlcují fialové paprsky; spektrum jejich jeví dva silné absorpční pásy (viz nížeY — Naproti tomu nepodařilo se dosud zísícati ch. čistý poněvadž stěží krystalluje a snadno se roz- kládá. Nelze tudíž dosud podati úplnou cha- rakteristiku ch-u leda nepřímo, pokud se opírá o některé vlastnosti lihových roztoků jeho (především fysikální) a o četné své de- riváty, z nichž některé (chlor ofy Han, fyilota-. onin) jsou schopny krystallisace a mohly býti tudíž poměrně dobře isolovány a všestranné chemicky zkoumány. — Alkoholický extrakt chlorofyllový účinkem světla znenáhla bledne, t. j. mění se chemicky v látky bezbarvé (leuko- produkty), v čemž se podobá mnohým bar- vivům přirozeným i umělým. Kyselinami, zvláště minerálnými, stávají se roztoky ch-u kalně zelené nebo v různých odstínech hnědé. Účinkem slabších kyselin tvoří se hnědý chlorofyllan, účinkem silných minerálních kalně zelený fyllocyanin a žlutavý fylloxan- thin. Alkaliemi se alkoholický roztok zdán- livě nemění, avšak stává se mnohem stálej- ším vůči světlu a kyselinám ; tvořit se derivát alkachlorofyll, jehož roztoky silnými kyseli- nami po delším čase zbarví se purpurově a obsahují pak fyllotaonin a jeho deriváty. Mikrochemické reakce na ch: 1. Ky- selinami utvoří se kolem chloroplastů hnědé kapky, z nichž zhusta chlorofyllan v podobě vláknitých, nepravidelných, zohybaných nitek vykrystalluje (chloro fy liánová reakce Prings- heimova). 2. Koncentrovaným louhem drasel- natým chloroplasty na krátko zhnčdnou, aby záhy (nejdéle za \\ až Vs hodmy) zase seze- icnaly. Při tom utvoří se zelený derivát ch-u alkachlorofyll (reakce Molischova). — Co se fysikálních vlastností ch-u týče, jeví jeho roztoky alkoholické především charakte- ristické a zajímavé vlastnosti optické, totiž skvostnou fluorescenci a výrazné spektrum absorpční (Brewster). Světlo prošlé vrstvou alkoholického extraktu listového, rozloží-li sé hranolem spektroskopu, jeví šest absorp- čních pásů, z nichž I., II., líI. a IV. v méně lomné části vidma pocházejí od ch-u, V. a VI. v silněji lomné partii spektrální, jak Kraus Chlorofyllan — Chlorosa, vyšetřil, od spro válejícího jej karotinu. Z pásů cn-u pfís1u£ných nejmocnější absorpci jeví pás I. v červené partii spektra, ostatní tři pásy jsou slabší a slábnou smčrem k íásti vidma silnfiji lomné (violové). Polohu téch pásfl vyjádřiti lie nejlépe v délkách vlny světelné 1, přibližné pak Čarami Fraunhofc- rovými. CMorotylI. Pás I. od í 670— 1635 mezi čarami B—C > 11. . 1622—1597 . . C—D • III. . 1587— i 565 . • C^D . ÍV. ■ 1544-1530 . . D~E Podobné vidmo absorpční, jaké mají alko- holické roztoky, pfísluií téí íivým listům 3 iiyým tčliskftm chlorofyllovým, kdyí jimi dáme propadávati paprskům slunečním, je- nom íe jsou pásy absorpční trochu poši- nuCy. — Absorpce světla způsobené ch-em v živém listé máji velikou důležitost pro rost- liny, ncbot dle Eneelmanna veSkerá energie paprsků pohlcených v zeleném chloroplastu Živém za okolností jinak příznivých (dostatek CO^ méni se v energii chemickou, potenti- álni to energii assimilátů (Škrobu a j.). — Literaturu viz v souborném díle nejnovčjSim- Marchlewski, Die Chemie des Chlorophylls (Hamburk a Lip., 1895). Iž. Chlorofyllan viz Chlorofyll. Otal9rofýU«vii MUaka a xrnka víz Chromát o fory. ChloTÓm (z řec.) jest vzácný nádor sarkď- matosní, jeni vycházívá z okostice kosti le- t>ečných a vyznačuje se barvou svétle zele- navou. Barvivo lelenavé odvozuji někteří z tuku. jiní z krve. Kml. Chlorophuttu Dlm., rod nosatců tvaru podlouhlého s noscem tlustým, krátkým, opa- třeným podélnou lištničkou, s očima málo vyniklýma; konec přední holené jest ohnutý s háčkem dovnitř zakřiveným. U nás vyšky- tají se na vrbách hojně 2 druhy, oba 9 mm dlouhé: zelený Ch. uiridii L. a méďové hnědý Ch. salieicola Grm. Kpk. CUoropbytom Ker., rostlinný rod fádu liliokvčtýeh, podřadí kopíčkovitých (Asphodeleae), s okvětím ódílným, korunovi- lým, se 6 podplodními tyčinkami nitek vlák- nitých lysých a a 3pouzdrým, hojnými 2řa- dými vajičky vyplněným semennikem, ukon- čeným nitkovou čnělkou a hlavatou bliznou. Tobolka suchomázdřitá, 3boká a Spouzdrá, pouzdrosečná, chovající v kaídém pouidru po 2—4 ledvinko vitých smáčknutých seme- nech s klíčkem středním. Roste v Africe, v Kapsku a v tropické Asii vynikajíc kořeny svaicitými a kořínky nejčastějidužnatými, listy přízemními, čárkovitýrai neb kopinatťmialiste- natÝmi hrozny neb latami bílých květů, Did. Chloroplasty viz Chromatofory. ChlóropUUfiltá kyielina, OU6ropl«- UÓltany v}z Platina. OhloTopi M^., zelenuška, rod much z čeledi Chloropidae s hlavou polokulovitou, 243 napřič rozšířenou, podčelím málo zúženým, bez valousů, očima lysýma, za Živa krásné zelenýma. Celo široké, jemně chlupaté, ku předu nachýlené, v zadu se 3 očkyi krátká tykadla mají 3. článek skoro okrouhlý. Přední iilka krajní dosahuje pouze špice křídlové; 1. Žilka podélná jest jednoduchá a 3 náal. probíhají rovnoběžně; ústřední pole svrchní i zpodní scházejí. Sedají na květech a v klidu skládají křidla rovnoběžně nad zadek. Larvr žij i ve stéblech \ Ti ^ trav.Ch.ínenř- ' ' opus M., zele- nuška žluto- pá9ná(vizvy- obr. č. 1910.), jest leskle ilu- té barvy, s ty- kadly zcela černými, se 3 černými pruhy ny. tviii. p^ .jjjg hrud- ním a 4 černohnědými páskami po zade- čku. Chodidla temná, přední černá, u sa- mečka se žlutým krouíkem uprostřed; délka 4 mm. Bílá larva vyssává stébla pšeničná i ječná a tvoři po stéble rfhu až k 1. ko- línku, podél které stéblo uzlovatí, na druhé straně však měkne a hnije, následkem Čehož klas zakrňujc. Dorostši jest 4'6 mm dlouhá a lakukluje se u nejhořejšího kolínka mezi stéblem a pochvou listovou, výjimkou téí v klase. Po 17.-21. dnu lihne se v srpnu moucha, která snáší vajíčka na ozim, v némi larva žije za 1. nebo 2. kolínkem. Stává se tak někdy velmi Škodnou. Kpk. Chloroia (z řec), blednička, krevní cho- roba hlásící se tím, íe rudé buňky krcvn) jsou na baemo^lobitt chudší, aniž se počet jich umenšil. Čitáme-lí u zdravého Člověka nalOUOg váhy červených buněk 110 ^ hacmo- globinu, klesá u chlorotických na 70, ba al na 30 g. Chudne-li krev na haemoglobin, jest okysličováni nedostatečné a z toho vyplývá bledost pokožky a sliznic, která chorobu tu charakter! suje. Ch. vyskytujíc se s převahou u dozrávajících děvčat, časem u jinochů, snadno poznána bývá z jevů nasvědčujících velké anaemii. z příznaků nervosních a pří' znaků ve sféře genitální. Chlorotická dčvčata jsou nápadně Bledá, pleť vosková neb na- zelenalá, výživa včtáinou dobrá, ale svalstvo chabé, obličej lehce nabubřelý, vička a kdtky oedematosni. Nad srdcem shledáváme cha- rakteristické anaemícké šelesty, které se rov- něž nad krkavicemi a podkličovými arteriemi izývaji; nad hrdelními Žilami slyšíme hlučné ířeni. Z nervových příznaků uvedeny budteí: velká vznětlivost, melancholická nálada, bolest hlavy, rozmanité neuralgie, zmalátnělost, bu- šení srdce, dýchavičnost. hladovost, nechu- tenství, dávení, pachuti, žaludeční bolesti, zácpa. Čmýra přestává nebo jest bolestivá, řidčeji trvá metrorrhagie. Ch. dědi se z matky na dceru, jinak vyvolána bjvá menstruačními převraty, trudnými duÍL^vními dojmy, vysíle- ním, nedostatečným vzduchem a světlem, stra- 244 Chlorospinell — Chlum. dáním. Po většině případů snadno se hojí a odpor učují se v prvé řadě železité pracpa- ráty. Mx, Ch. u zvířat viz Blednice 1). Chlorospinell viz Spinell. Chlóroaliliditý kyalidnik viz Fosgén. Chlórová kyselina, Ch. voda v. Chlór. Chlórováni, práce prováděná na vlně po pracích, jimiž se odstraňuji mastnoty, a po vybílení vlny. Děje se zředěným roztokem cnlórového vápna, jehož účelem jest, aby vlákna byla tisku přístupnější; neužije-li se ch., je tisk nestejný a výrobek méně cenný. Chemické působeni chlóru na vlákno vlněné není dosud dobře objasněno, ale jest zcela odchylné od vlivu chlóru na vlákno vegeta- bilní. Ch. působí velmi rychle; v 1, nejvýše 2 min., jest veškeren chlór v lázni vlnou ab- sorbován, o čemž lze se přesvědčiti zkou- škou indigokarminovou, jež nevykazuje stopy chlóru. Aby ch. se zdařilo, nutno vlnu na- jednou ponořiti do lázně, jež určité množství chlórového vápna obsahuje (řídí se barvou; pro světlé a střední nuance aVo chl. vápna dle váhy vln^r, pro tmavé a černou 57o)- Jc-H lázeň silnější, trpí tím textura vlákna; šu- pinky na vlákně zmizeji a vlákno stává se hrubým, tvrdým, lámavým. K ch. byly též konstruovány zvláštní stroje, kde lázeň stále byla stejnoměrně napájena chlórovým váp- nem, tak že práce mohla nepřetržité pokra- čovati; ale dosud není zpráv, zdali se osvěd- čily. Chlórové vápno viz Chlór. Chlórovodik viz Chlór. Chlorozylon viz Sw leten i a Chloro- xylon. Chlotar (Chlothachar), jméno franckých králů z rodu Meroveova: 1) Ch. I. (511—561), syn Chlodvika I., obdržel dílčí smlouvou se- verní čásť Neustrie s hl. městem Soissonem. Zavraždiv s Childcbertem po smrti bratra svého Chlodoraera (524) jeho dva syny (třetí Chlodoald byl zachráněn), ujal se časti území Chlodomcrova a po porážce burgundského krále GoJomara u Autunu rozdělil se s Chil- debertem o Burgund. Konal výpravy na polou- ostrov PyrenejsKý a proti Sasum (555—557) a učinil vévody bav. odvislými od říše Francké. 2) Ch. II. (584—628), syn Chilpcricha I. a Fredegundy, ač o jeho původě byly po- chybnosti, byl uznán od strýce Gundomara a udržel se proti nápadům Childcberta II.; ano r. 613 povolán byv od šlechty burgund- ské zrádně zajal a umučil Brunhildu a sloučil tak celou Franckou říši až do r. 622, kdy musil svému synu Dagobertovi dáti Austrasii. 3) Ch. IV. (717—719), o němž neznámo, v jakém styku byl s rodem Mcrovcovým, byl po bitvě uVincy r. 717 jmenován protikrálem Chilpericha II. Chlotilda svatá, dcera burgund, krále Chilpericha, od r. 493 choť Chlodvika I., krále franckého, který k jejím prosbám dal se pokřtíti. Po jeho smrti byla Ch. svědkyní hrozných událostí v rodině královské (za- vraždění dětí Chlodomerových od jeho vlast- ních bratří) a zničena hořem uchýlila se do kláštera v Toursu, kde zemřela r. 545. Pa- mátka její světí se 3. června. Chlondov, osada v Čechách u Vratu, hejt Semily, okr., fara a pš. Žel. Brod; 12 d., 70 ob. č. (1890). Chloumek: 1) Ch., vsi v Čechách v hejt. blatenském, jičínském, mělnickém a turnov- ském, viz Chlomek 1), 4), 5), 7). — 2) Ch., Chlumek, osada t. u Kobylíhlavy, hejt. Čá- slav, okr. Habry, fara a pš. Golč. Jeníkov; 3 d., 56 ob. č. (1890), popí. dvůr, obora Ro- salie z Ottenkronů. — 3) Ch., osada t. u Vol- tuze, hejt. Král. Hradec, okr. a pš. Hořice, fara Jeřice; 25 d., 180 ob. č. (1890). — 4) Ch., osada t. u Holohlav, hejt. Král. Hradec, okr. Hořice, fara Chodovice, pš. Ostroméř; 16 d., 85 ob. č. (1890). — 5) Ch., ves t., hejt. a okr. Chotéboř, fara Modletín, pš. Libice; 23 d., 154 ob. č. (1890). — 6) Ch. Český (Bóhmisch" Killmes)t ves t., hejt. Karl. Vary, okr. Bečov, fara Utvina, pš. Toužím; 46 d., 315 ob. n. (1890), Itř. šk., ložisko rašeliny, Chloumecká a Huritzberská myslivna. — 7) Ch. Něme- cký {Deutsch-KUlmes), ves t, hejt. Žlutíce, okr., fara a pš. Bochov; 47 d., 278 ob. n. (1890), Itř. šk. Chlovy, ves v Čechách, hejt. Ledeč, okr. Dol. Královice, fara OnŠov, pš. Košetice; 15 d., 124 ob. č. (1890), popi. dvůr zv. Nový Dvůr, hájovna Sanořín (Černošín) a samota Krčma. Chlum (rus. cholm, pol. chelm, srb. hum), pahorek, kopec, návrši lesem porostlé, pak jméno místní, jež se vyskytuje zhusta v ze- mích slovanských, jako čes. Ch., Chlumec, Chlumek, Chlomek, Chloumek, polsky Chelm, Chelmno, rus. Cholm, Cholmo- gory a p.; sem patři též něm. Kulm a j. Cnliím: 1) Ch., ves v Čechách, hdt. Be- nešov, okr. Vlašim, fara Štěpánov, pš. Zdisla- vice; 35 d., 249 ob. č. (1890), mlýn a samota Peklo. — 2) Ch., ves t, hejt., okr., fara a pš. Blatná; 47 d., 272 ob. č. (1890), mlýn Ho- daň a samota Bezdědovice. — 3) Ch., Chum, hejt. Budějovice, okr. Trh. Sviny, fara Svato- janské Hory, pš. Besednice; 28 d., 149 ob č. (1890). — 4) Ch., někdy městečko, nyní ves t., hejt. a okr. Čáslav, fara Zbýšov, pš. Le- ština; 35 d., 208 ob. č. (1890). Stával zde hrad, z něhož pocházel slavný rod Slavatů z Chlumu, z nichž Adam snad poslední z rodu toho držel Ch. (1580). Na to se tu při- pomínají Eliška Ostrovcova z Malovic, Jiří Sa- dovský ze Sloupna, Jan ml. z Lukavce (do r. 1604), Jan Hanuš ze Šaratic. R. 1629 kou- pila statek Ch. Maří Magd. Trčková z Lob- kovic, po jejíž smrti dostal jej Walter De- veroux, vrah Albrechta z Vaídšteina, jenž statek zadlužil a prodal (1651) Ferd. Robm- hápovi ze Suché, od něhož jej koupil (1653) Vilém Mladota ze Solopisk i s městečkem. Hrad založen kol. r. 1260. Městečko po válce SOleté kleslo na pouhou ves. — 5) Ch., osada t., hejt. Čáslav, okr. Habry, fara Lučíce, pá. Okrouhlice; 8 d., 47 ob. č. (1890), popi. dvůr a myslivna. — 6) Ch., Chlumec {Kolmen)^ ves t. na úpatí vrchu t. jména, hejt., okr., fara a pš. DéČin; 29 d.. 141 ob. n. {18901. Ves připomíná se r. 1392. — 7) Ch. {Klům), vea t., hejt., okr. a pi. Duba, fara Pavlo- vice; 111 d., 547 ob. n. (1890), fil. kostel sv. Jifi z r. 1739, v dobé předhusitské farn{, 2tř. Sk., kamenné lomy. — 8} Oh., osada t. u Smilovic, hejt. Kutná Hora, okr. a pi. Uhlíř. Janovice, fara Úíice; 22 d., 150 ob. Ě. (1890). — 9) Ch., ves t., hejt Hořovice, okr. Zbirov, fara a pi. Zvikovec ; 51 d., 268 ob. i. (1B90), popi. dv&r, myslivna a opodál popi. dvůr 'Sádky, obé velkostatku Zvíkovce. Při- pomíná se tu vladyíí statek, sídlo vládyk z Chlumu. — 10) tíh,, ves t., hejt. a okr. Král. Hradec, fara a pl. Viesiary; 51 d., 283 ob. č. (1890), fil. kostel Proménění P., ve XIV. stol. far., 2tř. Sk., popi. dvflr. Na b$v. samostatném statku seděla pův. rodina 1 Chlumu, v XVI. stol. Hamzové ze Zábé- dovic, r. 1607 Václav Záruba i Hustifan. Po- zději připojen Ch. ke statku NedSliiti. — 11) Ch., ves t. na svahu Hořického Chlumu, hejt. Král. Hradec, okr. a pS. Hořice, fara Chodovicc; 56 d., 340 ob. Č. (1890). — 12) Ch., ves t., hejt. Chrudim, okr. HlinsKo, fara Kru- ceinburk; 130 d., 894 ob. č. (1890), íil. kostel sv. ap. Petra a Pavla z neznámé doby, r. 1894 zřízeno tu samostatné kaplanství, 3tř. ik., pš., zámeček, pivovar, pila, ml$n. — 13) Ch., osada t. u Polanek, hejt. Chrudim, okr, a pš. Nasevrky, fara Bojanov; 13 d,, 74 ob. č. (1890), mlýn, pila, myslivna. — 14) Ch., ves t. na potoce Křemíí, hejt. a okr. Krumlov, fara a pi. Křemic; 65 d., 567 ob. i. (1890), výroba dřevěného zboíj po domácku, popi. dvůr a cihelna Ad. kniíete Schwarze nberka, 3 mlýny. Ch. připomíná se r. 1279 a 1315 jako sídlo bratří Jindřicha a Smita, jichl po- tomci sluli Smilové z Křemic, Chlumové a Dubenjti z Chlumu. Od r. 1547 seděli na zdeiSím samostatném zboll Častolárové z Dlouhé vsi, r. 1668 připojen Ch. ke Krum- lovu, — 16) Ch,, osada t., hejt. Ces. Lipa, okr. Mimoň, fara Jablonec, pš. Kuří vody; !e; 20 d., 105 ob. č. (1890), mlýn Chlum cice. — 17) Ch., ves t, hejt. Plicň, okr. a pi. Blovice. f. Seč; 52 d., 290 ob. č. (1890), — 18) Ch., Chlumy, ves t,, hejt, Přeštice, okr. Nepomuky, fara a pš. Kvasňovice; 50 d,, 298 ob. č. (1890). — 19) Ch., ves t.. hejt., okr. a pS. Rakovník, fara Vel. Újezd; 39 d., 270 ob. í. fl890), ložisko kamen. uhli. Ves tu dríeli Cnlumkové ze Chlumu a r. 1437 jako manský statek Aleš z Vidhostic, Po válce 301eté ves úplné zpustla a se VŠctaty připojena ke Křivoklátu. — 20) Ch., osada u Starcovy Lhoty t., hejt. Sedlčany, okr. Sedlec, fara a pi. Jistebnice; 15 d,, 116 ob, č. (1890), popi. dvůr zv. Chlum jest majetek Otakara Nádherného rytíře z Borutina. — 21) Ch., far. osada t. u Křepenic, hejt., okr. a pš. Sedlčany; 43 d., 236 ob. č. (1890), staro- bylý kostel sv. Václava z r. 1707, ve XIV. stol. Ch-u ryt. Beřkovcové z Ostromeče a Suchdole. R. 1601 koupil jej Ladislav Vra- tislav z Mitrovic a od té doby zůstal spojen s Nelžejovicemi. — 22) Ch., ves t. na hoře Táboru, hejt. Semily, okr, f. a pi. Lomnice n. P.; 34 a.. 179 ob. č. (1890), pout. kostel Proměnéní Páně na temeni Tábora, původní z XV, stol., v nyn. podobě r. 1704 od Evy Morzinové vystavěný. — 23} Ch,, chybně Chumo, ves t., hejt. Sušice, okr. a pš. Hart- manice, f. Petrovice; 27 d., 19 ob. í., 196 n. (1890), továrna na kovové kapsule k láhvím, mlýn. K alod. statku (102-89 ha) náleií zámek a dvůr; jest majetkem Viléma a Františka Janigových. Původně býval zde jen zemský dvAr a teprve později statek zapsán do desK zemských. R. 1543 driel jej Přibík Chlumský, r. 1588 Jan Markvart z Hrádku, r. 1624 Vád. Karel z Dobrévůdy. r. 1651 Jan Kryštof Chu- chelský, r. 1690 Barbora E)ohalská z Dohalic, r. 1724 Jan a Barbora Wiedersperkovi z Wic- dersperko, r. 1768 Jan Václ. Wiedersperk z Wiedersperku, r. 1806 Jos. Václ. a Mario Ottenfeldovi a ješté t. r. Jan a Marie ze Steins- dorfu, r. 1836JOS. Spirk, r. 1864 Václ. Prokop (Srv. J. A. Gabriel, Kr. m. Sušice a jeho okolí, Praha, 1868.) — 24) Ch., osada t, u Kaškovic. hejt. a okr. Turnov, f. Jenšo- vice, pS. Malá Skála ; 6 d., 100 ob. Č. (1890). — 86) Ch,, far. ves v hejt, ústeckém, viz Chlu- mec. ~ 36) Ch., osada t. u Dol. Lomnice, hejt. Kr. Vinohrady, okr. Jílové, f, a pi. Py- iely; 4 d., 24 ob. č. (1890). Alod. statek (9504 Ad), k němuž náleží zámeček, dvQr a cihelna, jest majetkem Alfr. Kirpala v Praze. — 27) Ch. (ATuím), ves L, hejt. a okr. Žlutíce, f. Štědré, pi. Manělín; 60 d., 351 ob. n. (1890), fil. kostel av. Jilji (ve XIV. a v XV. stol. far.), Itř. Sk., myslivna na kopci Chlumu, po němí ves, dříve No vosedlkyzv., přijala jméno. — 28) Ch. Králův, město t.. viz Kyniperk. — 29) Ch. Mariánský, také jen Chlum, Ch. sv. Máří {Afaria-Kufm), městys a proboStstvf t. na hoře Chlumu, hejt. a okr. Falknov; P. Marie péčí gene- rála křiž. V. Horáka obnovený, 3tř. Sk., 63.. telegr., stanice uStéhradské dráhy (Praha -Chomutov - Karl. Vary -Cheb), hnědouhcl. doly a kraj kářstvi.Nad. sta- tek (127-7 ha), k ně- muž náleží dvůr a pivovar, majetek to kláštera křižovni- ckého s červenou hvězdou v Praze; používá ho vidy probošt v Mař, Chlume. Statek Ch, i okoh náleželo ve středověku Jindř. z ReisscngrQnu, jehoi syn zemřel bezdétek, dar ováv své statky kfižovnikŮm v Praze. Nedlouho polom po- 246 Chlum — Chlumčanský z Přestavlk a z Chlumčan. výšena osada na městečko, při čemž nadána znakem ^vyobr. č. 1911.): V černém štíte na zpodu tři zelené chlumky, nad nimi červená hvézda a výše červ. kříž. Pův. kaple Marián- ská, k níž mnoho se putuje, sahá do XIV. stol. Vedle ní pověstný >brloh loupežnický* {Mór- dergrube), jenž poskytl látku ke známému kusu od Štěpánka vzdělanému, Loupežnici na Chlumu. — 30) Ch. Přední, ves t., hejt. a okr. Sedlčany, f. Technice, pS. Malešov u Sedl- čan; 49 d., 304 ob. č. (1890). — 31) Oh. Zadní, ves t, f. Klučenice; 34 d., 218 ob. č. (1890), samota Hrad o v, někdy panský zá- meček. Pův. byly Oh. Přední a Zadní samo- statné statky, jež v XVIII. stol. přikoupeny k Zahrádce. 32) Ch., ves na Moravě, hejt. a okr. Bo- skovice, fara Roubalín, pš. Letovice; 30 d, 183 ob. č. (1890). — 33) Ch.. chybné Chum, kopec t. nade vsí Býlavskem v hejt. holešov- ském, okr. bystřickém. Na vrcholu stával ve středověku ryt. hrad t. jm., rozbořený za válek husitských. Pod nim vystavěl hrabě z Rotalu dvůr nyní zv. »Pod Chlumeníc. (Srv. R. Kašpar, Obraz Moravy v dobách před- histor., »Čas. Vlast. mus. spol. 01om.« 11., 5tr. 112.) — 34) Ch., osada t. u Polomu, hejt. Nové Město, okr. Bystřice, f. Sulkovec, pá. Rovečín; 17 d.. 109 ob. č. (1890). — 35) Ch.,. osada t. u Lhotky, hejt. Uher. Hra- diště, okr. Napajedla, f. a pš. Malenovice; 21 d., 113 ob. č. (1890). — 36) Ch., far. ves t., hejt. a okr. Třebíč, pš. Červená Lhota; 54 d., 301 ob. č. (1890), kostel sv. Václava, Itf. šk., mlýny Pavlovský a Drdlův. • Ohlnm František, hudebník český (*1848 v Praze — f 1895 t.), odchovanec konservatoře pražské ve hře na fagot, Prokšův na klavír, byl členem orchestru v Norimberce a kapely ve Frant. Lázních, od r. 1873 učitelem na na Prokšově ústavu. Reformní ruch cecilský, tehdy z Prahy za vzorem řezenským, hlavně F. X. Witta, vycházející a čelící k povznesení zpěvu chrámového ve smyslu chorálu grego- riánského a zpěvu vícehlasého proti výstřel- kům hudby ngurální (srov. líčení pražského ruchu v Kakscnthalerově Kur^e Geschichte der Kirchenmusik, Řezno, 1893), zachvátil i vní- mavého ducha Ch-ova, vytknuv mu směr celé další činnosti životní. Ch. zaníceně po- nořil se do studia hudby posvátné a dosáhl v něm takých výsledků, že když objevila se potřeba pro výchovu vhodnýcn pěvců chrá- mových zříditi zvláštní Školu sborovou při >Obecné jednotě cyrillské*, z hudebního od- boru » Křesťanské akademie* samostatně se vytvořivší, učitelský úřad jemu se svěřil. Za- stával jej neúmorne do posledních let a s ta- kovým úspěchem, že r. 1881 za ředitele kůru u sv. Jiljí povolán, kdež sbor jím vychovaný od té doby působil. Mimo to Ch. nějaký čas cvičil též alumny v arcibisk. semináři a ve mno- hých ústavech i soukromé vyučoval. Jméno jeho srostlo s opravou církevní hudby u nás: on vychoval na sta dokonalých pěvců kůro- vých, jimž byl přísným, ale i milujícím učite- lem, řídil většinu veřejných produkcí cyrill- ských, při nichž rozvíjel vzácné diri|rentské nadání, jsa pln nadšení a vědomosti, a pů- sobil též literárně ve prospěch reformy. Psával články do Lehnerova »Cyrilla€, nej- důležitějším ieho dílem jest však velmi roz- šířená >Cyrillská Škola zpěvu* (Praha, 1882; 2. rozmn. vyd. 1887, 3. vyd. 1895), kde stručně a jasně zpracoval výsledky svých bohatých zkušeností i plody svého studia. Poučná stať »Chorál gregoriánský*, podávající ve vý- značných rysech dějepisný nástin jeho vzniku a rozvoje, vyšla i o sobě v Praze r. 1887. Ve vykonávání povinností Ch. neznal únavy; ale přepínání sil způsobilo mu čivní chorobu, z jejíhož prvního záchvatu sice se zotavil, avšak jen na krátko povoláni svému se na- vrátil. Choroba znovu počala se jeviti a Ch. dán na odpočinek, ale klidem tím již neza- chráněn. Povahy byl Ch. neobyčejně skromné, energické, ideálně horlivé. Srv. »Cyrill« XXIII, •Dalibore XVII. -q. ChlnmAnlry, osada v Čechách u Vlčtýna, hejt. Plzeň, okres, fara a pš. Blovice; 15 d., 78 ob. č. (1890). \ Ohlumaay: 1) Ch. (Chlumau), osada v Ce- chách, hejt. Krumlov, okr. a pá. Chvalšiny, fara Andreasberg; 31 d., 169 ob. n. (1890'), samota Chlumský hajný. — 2) Ch., Chlum- ňany, chybně Chumany {Chumena), ves t., hejt. a okr. Prachatice, fara a pš. Vlach. Březí ; 66 d., 362 ob. č. (1890), popi. dvůr hr. z Her- berŠteina. z Chlnmóan Matěj Louda viz Louda. z Chlnmdan Matouš, český šlechtic z konce XV. a poč. XVI. stol. (t 1505 v Chlum- čanech), který sestavil a srovnal regesta roz- ličných listin a výsad, týkajících se četných práv a přednosti království Českého. Král Vladislav rozkázal totiž r. 1500, aby v zemská privilegia chovaná na Karlštejně bylo nahléd- nuto, »co a nač kterých spravedlností a svo- bod ke koruně České přísluší*. Sněmem zvo- lena byla k tomu kommisse ze stavu panského a rytířského (pánů 6, vládykové 3), a kom- misse tato požádala pak Matouše z Ch., aby »v to nahlédl a ty spravedlnosti z privilegií vypsané pořádně zřídil a v registrum srovnal*. M. z Ch. chopil se práce a již r. 1501 před- ložil i i králi pod názvem Registrum na deset truhlic^ do kterých jsou slovena privilegia krá- lovství četkého. Spis má 10 oddílů, z nichž v každém uvedena jsou pohromadě regesta látkou k sobě náležející. V prvním oddílu (truhlici) na př. obsaženy jsou výňatky z pri- vilegií na svobody království Českého a mark- rabství Moravského (o volení krále českého, o korunování jeho, o hlasu krále čes. v říši, o povinnosti jeho při korunování císaře řím. atd.). Práce ta nebyla dosud vydána tiskem a chová se v Museu král. Čes. v rukopise Privilegia ^emská král. Českého i jiných \em{ k tému{ království příslušejícich v přepisu z r. 1607. -dle. Chliim5aiuilcý Frant. viz z Bretfeldu. Chlnmóanaký z Pf eatavlk a z Chlmn- 5aji, jméno vládycké rodiny české, která od Xm. až do XIX. věku v Čechách žila a státu Chlumčanský z Přestavlk a z Chlumčan. 247 • I i církvi platné služby konala. Ch-nšti pocházeli z Přestavlk v okresu stodském a honosili se erbem na zdél rozděleným, stříbrným a Čer- ným, s buvolovými rohy, bílým a černým na helmé. Praotci rodiny této byli Purkart z Přestavlk asynjeho Zdislav vl. 1241 — 43 jmenovaní v listech kraje plzeňského, kromě nich též Volbram a Vilart z P. r. 1250 tamtéž se připomínají. R. 1358 držel Vlach z P. ves Háj na Ůhlavě a měl syny: Racka, Jana, Petra a Vlacha v r. 1359—1389. Ne- víme, čí synové byli bratří Racek, Jan a Vintíř na Přesta vlcích a Chlumčanech vle- tech 1416—34, ze kterých Vintíř jako farář přestavlcký před r. 1422 zemřel; vrstevníkem jejich byl Mikuláš řeč. Vlach z P. v r. 1389 až 1411. Po Rackovi zůstal vedle několika jiných synů jmen nepovědomých syn Jan Ch. z P. (1433 až 1456), jehož manž. byla Markéta Varlichovna z Frimburka, kteráž mu poro- dila syny: Petra (f 1486), Mikuláše Vla- cha (1482 v Sulislavi, 1496 v Přest), Rousa na Chlumčanech a Viléma na Bubne (1474 až 1492) a na Buksičtě u Plzně (1501). Petr zůstavil syny Jana a Racka r. 1494 připome- nuté, Vilém kromě dcery Ludmily syny Kry- štofora na Bubne r. 1509, jenž byl r. 1549 [iž mrtev, Adama, Zdeňka, Jarolíma (1549), iříka r. 1544 na Plešnicich a Šebestiána r. 1543 na Buksičtě. fo Kryštofovi zůstali dva synové: Vilém na Újezdě, Jenči aTisovicích v r. 1526 — 64 (m. Markéta z Píbru), po němŽ dědil syn Teronym Tisovice a prodal je r. 1575, pak druhého syna Jana na Újezdě nade Mží (f 1544), který zanechal sirotka Jana r. 1544 připomenutého. Jan tento nej- mladším jmenovaný pojal za manželku Dorotu Vlasatou z Domaslavě rf j. 1605), s níž zplodil syny Adama Jiřího, Jindřicha a Václava (f j. 1605), po kterých zůstali potomci Jan Kryštof r. 1666 nezletilý po Adamovi "a Oldřich Kryštof r. 1666 již dospělý po Jindřichovi. Strýc Viléma na Bubne (1490—97) Markvart (snad syn Rousův) stal se pra- otcem větve Ch-ch, která přetrvavši všechny ostatní haluze až do úplného vymření rodiny té se udržela. Vrstevník jeho Václav, kte- rého do genealogického rámce vřaditi nemů- žeme, připomíná se poprvé r. 1497 a seděl r. 1516 na Štépánovicích a Újezdě Purkartově, dědil po Barboře z Mělníc r. 1521 a jmenuje se naposled r. 1527; r. 1545 byl již mrtev a zůstala po něm vdova Anna z Drahkova se třemi syny. O nejstarším Petrovi nemáme zpráv, Kryštof byl ve službách rožmberských purkrabím na Zelči r. 1567 a Jan nejstarším jmenovaný koupil hrad Skálu r. 1572. Tento také jediný potomky měl s manželkou svou Annou ze Lhoty: Jindřicha, Adama a Jana Bořené. Jindřich držel Radkovice a Lukavici Dolejší, kde před r. 1606 zemřel, zůstaví v dvě dcery, Kateřinu za pána z Říčan r. 1607 provdanou a Annu za vládyku Březského r. 1613. Adam držel Bukovou r. 1615 a zabil Viléma Brouma z Mjřetic v hádce r. 1618; Jan Boreň seděl na Újezdě aŽ do své smrti r. 1618 a byl vrstevníkům svým znám jako cestovatel neúnavný, jenž jedenáctekrát do cizích zemí si vyjel, do Německa, ivíma, Polska, Prus a Uher, a tyto cesty jazykem českým popsal. Rukopis ten dostal se s vnučkou jeho Ludmilou provdanou za Jana Václava Dub- ského z Vitíněvsi do Pičina někdy r. 1682, ale dnes o něm se neví. (Viz Jirečkovu Ruko- věť.) Se svou manželkou Maruší Janovskou z Janovic měl Jan Boreň šest synů a dcery Ju- dytu, Dorotu a Justýnu. Rolant, David, Jiří ajindřich byli r. 1615 již dospělí, Vladislav a Karel ještě nezletilí. Jindřich byl r. 1617 v Přešticích zabit od Petra Karla z Klenového a Vladislav usadil se od r. 1644 na Trhových Dušníkách v Berounsku. A jako jsme nyní učinili u potomků Václavových, provázeti budeme též pošlost Markvartovu až ke kata- strofě bělohorské. Markvartovými syny jme- nují se Jiřík a Zikmunt r. 1545, kteří téhož roku Vlasatým z Domoslavě Chlumčany do desk vložili, Jiřík (f před r. 1679) seděl na dílu Plešnic a na Bubne a měl za Ladislavem ze Šternberka (f 1573) 500 k. na dluhách, Zikmund držel Žemětice a byl r. 1549 také hejtmanem na Bečově. K těmto dvěma bratřím pcTčítají se ještě tři: Jan, Petr a Kryštof, ač nevíme, z jakých důvodů. Jan držel PleS- nici v r. 1556—58 a snad také později v r. 1670 až 1590 Čistou, Slatinu a Milíčoves, kde kostel obnovil a jako nejstarší Jan Ch. r. 1590 po- chován byl. Ze si^ů Markvartových měl jen Jiřík s manž. Bohunkou z Košemberka po- tomky: Oldřicha Kryštofa, Zikmunta a Václava r. 1579 nezletilé a Jana Markvarta zletilého na Bijadlech a MaŠkrové, jenž r. 1637 prodal Bukovou a ještě r. 1650 seaěl na Bělči v Prachensku. Dětí neměl aniž bratr jeho Zikmunt. Ch-nští súčastnili se bouří stavov- ských. Adam, David, Jan Jindřich a Zikmunt podepsali přísahu stavů týkající se konfede- race, ale vyhradili sobě, co by bylo proti ná- boženství katolickému; proto byli osvobozeni pokuty r. 1623 a jen David Ch., který r. 1631 při vpádu saském povstalé sedláky vedl k ne- příteli, propadl pohledanost svou na statku Václava Příchovského. Jindřich, Václav a Zik- munt, bratři Ch-nští, podepsali konfederaci a súčastnili se výpravy zemské, avšak přistou- pivše k náboženství katol. byli r. 1629 pokuty za perdon osvobozeni a podrželi statky své Bukovou a Loučim. Oldřich Ch. (jenž áú r. 1605 na Čeminech seděl) súčastnil se s bra- trem Václavem vzpoury tím, že bratra svého Kryštofa vypravil k vojsku stavovskému; proto odsouzen r. 1623 všeho jmění, ale bratr jeho Kryštof r. 1629 osvobozen jest. Syna měl Olářich Kryštofa jiŽ r. 1599 připomenutého. Václav st. Ch. na Stokově odsouzen r. 1623 polovice jmění, protože k hotovosti veřejné vypravil v čase vzpoury bratra svého Vladi- slava; Štokov konfiskovaný koupila jeho man- želka Salomena Hradištská rod. Příchovská z Příchovic r. 1623. Kromě statků na Klatov- sku a Plzeňsku měli Ch-nští též dvůr v Dra- houši na Žatecku u Podbořan, kde r. 1589 Jan ml. Ch. seděl a snad jednou osobou jest s Jenem nejmi. Ch-m, jemuž manželka 248 Chlumčanský z Přestavlk a z Chlumčan. jeho Dorota Ch-ká z Domoslavě r. 1584 všechen majetek svůj po smrti odkázala a o jehož třech synech svrchu jsme mluvili. Druhou manž. Jana nejmi, byla Anna Malov- covna z Chejnova a z Vimberka. Oldřich Kryštof, jenž s první manŽ. Kateřinou Neby- lovskou z Drahobuze získal Polyň, po její smrti r. 1662 sňatkem s Marií Markvartkou z Hrádku nabyl Bělče na Pracheftsku a Vla- dislav, syn Jana Bořené, koupil Stěžov na Berounsku r. 1641 a Trhové Dušníky r. 1644. Vladislav (první m. Kateřina Sleglovská ze Schiitzendorfu) byl hejtmanem kraie podbrd- ského r. 1644, JMC. radou a soudcem zem- ským a r. 1664 podruhé se oženil s Maximi- liánou Apollonií Mésíčkovnou z Výšková. Synové Vladislavovi Jan Vilém, František Antonín, Václav Karel a Maximilián Leopold prodali Dušníky a Obcov bratru svému Jindřichovi Ch-kému. Jindř. byl pří- sedícím komor, soudu v r. 1685, 1689 a 1709, Jan Vilém držel Stěžov, který r. 1670 od otce kou- pil, a byl r. 1669 přísedícím nejv. purkrabského soudu, nejstarší Vladislavův syn Leopold byl r. 1682 knězem řádu cisterciáckého na Zbra- slavi. O ostatních bratřích a jejich pošlosti zevrubného nic nevíme a jen se domýšlíme, že Jiřík Vilém a Jan Jakub Ch., kteří v matrikách fary všerubské jako kmotři v lé- tech 1681—82 se připomínají, byli potomci některého z téchto pěti bratří. Po Jindřichovi 81 708) byl bratr Václav pánem na Trhových ušníkách. Německé Lhotě a Obcově a od- kázal tyto statky »pro zachování rodu* strýci Antonínovi Ch-kému r. 1722, synu běleč- ského Jana Františka, syna Oldřicha Kry- štofa. Antonín koupil statek Růženou u Na- dějkova nedaleko Jistebnice r. 1709 a prodal Dušníky r. 1734. S manželkou svou Johankou Voršilou Rozhovskou z Krucemburka měl 12 dětí, 9 dcer a 3 syny. Z dcer se provdaly Marie Anna za Jana Petra Straníka z Kopidlna na Kamenné Lhotě u Borotína r. 1729, Josefa Klodiána za Františka Ferdinanda Radeckého z Radce na Růžené r. 1726 a Antonie Josefa za Maximiliána Josefa Dubského z Vitínčvsi r. 1733. Ze synů vstoupil Jan Václav do řádu kajetánského r. 1731, František záhy umřel a Antonín Josef pojav za manželku Josefu Obyteckou z Obytec dále rod svůj vedl. Kou- pil potomkům svým Hoštice na Volyňsku r. 1742 a Veselíčko u Milevska r. 1751, kde svůj byt až do smrti si oblíbil (f 1772). Kšaftem svým rozdělil statky své mezi syny tou měrou. Že Jan Nep. Veselíčko a Voj- těch Hoštice obdrželi; kněz světsky Anto- nín byl penězi odbyt a dva řehoíníci žili v klášteře bosých augustiniánů v Praze. (Po zrušení kláštera stal se kněz Jeroným Josef Ch. farářem v Nechválících na SedlČansku v r. 1787—93 a potom děkanem v Boru.) Od Voitěcha koupil Václav Leopold jako arci- biskup pražský Hoštice, a Veselíčko dostalo se do rodiny svob. p. z Bretfeldu. Synovec Vojtěchův František Josef sv. p. z Bretfeldu byl sice od Vojtěcha Ch-kého, c. k. podplu- kbvníka a komořího, za vlastního přijat, avšak nepřešel na něho ani erb ani titul starožitné rodiny Oh-ch. Kb'. Nejdéle ze všech synů Antonína Ch-kého žil Václav Leopold, připomenutý již svrchu arcibiskup pražský (♦ 15. list. 1749 v Hostí- cích v Pracheňsku — f 14. čna 1 830 v Praze). Studoval v Něm. Brodě, r. 1766 byl přijat do semináře sv. Václava v Praze a dokončiv stu- dia filosolická, stal se mistrem svobodných umění. R. 1768 vstoupil do šlechtického kon- viktu u sv. Bartoloměje a dostudovav boho- sloví stal se r. 1771 bakalářem. Posvěcen r. 1772 na kněze kaplanoval v KláŠtcrci, stal se r. 1777 farářem ve Skoroticích, r. 1779 dě- kanem v Děčíně a t. r. zvolen kanovníkem metrop. kapitoly u sv. Víta v Praze, kde byl po 12 let kazatelem. Postoupiv k hodnosti arcijáhna, stal se r. 1795 tit. biskupem kanej- ským a suffra^nem arcibiskupa Salma, r. 1796 generálním vikářem a r. 1801 biskupem lito- měřickým. Nastoupiv 30. června 1802 úřad svůj osvědčoval se jakožto horlivý a dobro- činný arcipastýř. Zřídil znova diécésní ústav theologický, rozšířil seminář, vynakládal velké summy na opravu budov kostelních i školních a zbudoval znova chrám na biskupském statku svém v Drmech. Pro neobmezenou štědrost jeho k chudině poctil jej císař František L názvem »otce chudých* a jmenoval jej c.k. sku- tečným tajným radou. Když spojené vojsko r. 1813 u Litoměřic tábořilo, pečoval Ch. o jeho potřeby a zvláště o zaopatření vojínů raně- ných. I nabídl mu císař uprázdněné arcibi- skupství Ivovské, jež on však zamítl ze šle- chetného důvodu, že nejsa jazyka polského znalý nemohl by lidu prospěti. Brzo potom, 13. kv. 1814, jmenován byl arcibiskupem praž- ským a 15. bř. 1815 u sv. Víta slavnostně na- stolen. Hned potom rozdal 16.000 zl. mezi chudinu pražskou a r. 1817 věnoval na ulevení bídy v některých krajích českách 20.000 zl., a káyž mu z této summy zbývající čásí 8000 zl. byla navrácena, daroval tyto peníze k založení Národního Musea, jemuž také věnoval valný počet vzácných prvotisků a rukopisů. Horlivě pečoval o zvelebení Školství; na svých pan- stvích vystavěl 9 nových škol, zřídil znovu a zvelebil ústav pro vdovy a sirotky učitelské a stal se zakladatelem dvou reálných škol, v Rakovníku a v Liberci, prvních to ústavů toho druhu v Čechách. R. 1826 zavedt opět jitřní mši sv. o vánocích. Zorganisoval arcidiéc. seminář a ustanovil mu třetino představeného, jejž i sám do r. 1823 platil. Aby učinil přítrž nedostatku duchovenstva, Živil v semináři 25 chudých studujících a odkázal na týž účel 10.000 zl. Staral se také o zřizování vikariát- ních knihoven k dalšímu vzdělání duchoven- stva a podporoval tehdejší snahy o zvelebení jazyka českého; Jos. Jungmannovi platil po několik let zvláštního písaře, abv mohl svůj Slovník dokončiti a vydati, a když biskup Fr. PiŠtěk a ceremonář Karel Vinařický po- jali úmysl založiti >Časopis pro katol. ducho- venstvo*, dal ochotně svolení a podporoval tento důležitý sborník, ku pěstování theologie a ku zdokonaleni spisovné češtiny prospěšný. Chlumčany — Chlumec. 249 Nemálo ztrpčovalo Život Ch-kému dlouholeté vyšetřováni kněze Bernarda Bolzana. Šlechetný arcibiskup byl mu přízniv a r. 1819 zasazoval se ve Vídni o jeho znovudosazení v úřad učitelský. V závěti odkázal Ch. znamenité summy různým chrámům i k účelům dobro- činným a zustaviv blahou památku v lidu českém, zemřel jako poslední potomek staro- žitné české vlády cké rodiny Ch-ch z Přestavlk a byl pohřben v arcibisk. hrobce u sv. Vita. Srv.: Ďr. Kl. Borový, Dějiny diécése pražské fPraha, 1874); Ant. Frind, Geschichtc der Prager Bischófe u. Erzbischófe (t., 1873). Et. O rodu Ch-ch viz Jos. z Bretfeldu spis: Umriss einer kurzen Cíeschichte des Leitme- ritzer Bisthums nebst genealog. Denkwúdig- keiten uber das Alter und die Verdienste der bohm. Familie Oh. von P. (1811). Ohlmndany: 1) Ch., ves v Čechách na úpatí hory Chlumu, hejt. a okr. Louny, fara Citoliby; 62 d., 465 ob. č., 16 n. (1890), na hřbitově ňl. kostel sv. Klimenta z r. 1772, na místě, kde jiŽ ve XIV. stol. far. kostel stá- val, pš., telegr., stanice Rak. st. dr. (Praha- Most-Multava), popi. dvůr, cukrovar a cihelny Ad. kn. Schwarzcnberka, mlýn, sadařství. Ve XIV. stol. připomínají se tu vládyčí statky vládyk z Jablonic a v násl. stol. z Budohostic. R. 1454 seděl na Ch-nech Jindř. Míčan z Klin- stejná, iehoŽ potomek prodal je i s tvrzí obci lounské a ta je držela do r. 1547, kdy jí byly konfiskovány a prodány Sebestiánovi z Veit- míle. Po něm se tu připomíná (1548) Jan KuneŠ z Lukovce, r. 1557 Veronika Šliícová, r. 1606 Kateřina Libentálova z Veitraíle pro- dala Ch. Karl. stár. Hruškoví z Března, načež drženy ke statku citolibskému. Kostel je od XVII. stol. filiálním. — 2) Ch. (Klumtschan), ves t., hejt. Podbořany, okr. Jesenice, fara a pš. Petršpurk; 66 d., 506 ob. č., 374 n. (1890), 3tř. šk., mlýn, pila, chmelařství. — 3) Ch., ves t., hejt. a okr. Přeštice, fara a pš. Dobřany; 89 d., 662 ob. č. (1890), krásná kaple Panny Marie od hr. Ferd. Morzina r. 1714 vystavena, Itř. šk., popi. dvůr, ovčín, ložisko kameno- uhelné. Někdejší tvrz (nyní sýpka) byla rod- ným sídlem staročeské vlád. rodiny C.hlum- čanských z Přestavlk (v. t.), kteří tu do konce aV. stol. seděli. Po nich se připomí- nají Vlasatí z Domaslavě (1506), Zdislav Pří- chovský z Příchova (1560), Jan z Vidršperku (1592), Mikuláš Vratislav z Mitrovic (1602), jehož potomkům Ch. aŽ do r. 1712 náležely; téhož roku koupil je Ferdinand hr. Morzin a připojil je k panství lukavickému. Chlnmeo: 1) Ch., ves v Čechách, hejt. Budějovice, okr. a pŠ. Hluboká, fara Purka- rec; 33 d., 319 ob. č. (1890), Itř. šk. a hájovna u Červeného kříže. — 2) Ch., osada t. u Dol. Jřebonína, hejt. a okr. Krumlov, fara Kam. Újezd, pš. Zl. Koruna; 13 d., 88 ob. č. (1890). — 3) Ch., Chlum {Kulm\ far. ves t. na úpatí Kruš. Hor, hejt. Ústí n. L., okr. Chabařovice; 111 d., 9 ob. č., 965 n. (1890), kostel sv. Havla (ze XIV. stol.), 5tř. Sk., opatrovna a kongre- gace sester sv. Kříže, které přisluhují v soukr. nemocnici a v asylu, pš., telegr., stan. Rak.- Ottjjv Slovnik Naučný, tv. XII. 39 3 1897. uher. st. dráhy (Duchcov-Tcplice-Podmokly), mlýn, naleziště granátů a ložisko hnědého uhlí. Na blízké hoře zv. Horka kaple Nejsv. Trojice r. 1691 Janem hr. Krakovským z Kolo- vrat vystavěná, nyní rod. hrobka hr. West- phalcnů. Alod. panství (2444*81 ha), k němuž náleží krásný zámek s kaplí a parkem, dvfir, pivovar, parní mlýn, slévárna Železa a ci- helna v Ch-mci, majetek Bedřicha hr. West- phalena. Samoty: Dolní a Horní mlýny. Asi půl hodiny odtud na záp. zříceniny hradu Ch-mce, ícter^ tu od pradávna stával Jako pomezní hrací při zemské bráně do Míšně vedoucí. Vybíralo se tu také clo, které r. 993 darováno luiíž. Boleslavem II. klášteru břev- novskému. Na hradě držán sněm (1107), na němž kníže Svatopluk svého bratra Ottu po čas svého trvání při dvoře cis. Jindřicha jme- noval v Čechách svým náměstkem. R. 1126 svedena tu památná bitva mezi Soběslavem I. a králem Lotharem, v níž Němci utrpěli úpl- nou porážku (viz Čechy str. 213). R. 1358 připomíná se tu kostel sv. Gottharda, jejŽ se vsí drželi pánové z Rybnič. Ku konci sto- letí XV. byli majetníky Ch-mce z části Dou- povšti z Doupova a z části Kelblové z Gei- zinku, kteří později seděli na celém zboží chlumeckém aŽ do r. 1623, kdy potomku ro- diny té Petrovi, jenž súčastnil se odporu sta- vovského, tvrz a ves Ch. s podacím kostel- ním, popí. dvorem, dvěma mlýny, vinicemi, lesy, příslušenstvím a statek KÍíše s tvrzí byly konfiskovány a cizozemci Petru Jindř. sv. p. ze Strahlendorfu prodány. R. 1661 pře- šel Ch. na spřízněný rod Jana Fr. Krakov- ského z Kolovrat a po nich na Libšteinské z Kolovrat, z nichž Annu poslední (f 1829) pojal za manželku Václav Jos. hrabě Thun. R. 1813 svedena blíže Ch-mce a VarvaŽova mezi vojskem francouzským a Rakušany, Rusy a Prusy veliká bitva. Na památku vítězství toho postaveny tu tři pomníky: ruský, ra- kouský a pruský. Srv. Čechy str. 242. — 4) Ch. nad Cidlinou, město t. na ř. Ci- dlině v hejt. novobydžovském, má v 371 d. 3726 ob. č., 90 n. (1890), děk. kostel sv. Vor- šily, již r. 1358 farní, hřbitkostel Nejsv. Tro- Í*icc, Loretu s kaplí sv. Jana Nep. a v Sapči :apli P. Marie, 3tř. měst a 5tř. obec. šk. pro chlapce a 5tř. pro dívky, průmysl, pokr. Šk., okr. soud, četn. stan., pŠ., telegr., stan. Rak. sev.-záp. dr. (Praha-Hradec Kral.-MitteUvalde a Ch.-Poříčí), veřejnou nemocnici, obč. a okr. hosp. záložnu, továrnu na stroje, opodál mě- sta cukrovar »Ancžčin€, válc. mlýn, pěsto- vání ovoc. stromoví a výnosné zemcciělství. Fideikom. panství Ch. s Kratonohy zaujímá 15.464*97 ha půdy; náleží k němu zámek Ko- runa s kaplí Zvěst. P. Marie, dvůr, parostr. pivovar, lihovar, parní pila, šindclna, parní a vanové lázně a lovčí zámeček s oborou v Ch-mci, majetek Zdeňka hr. Kinského ze Vchynic. Kdy Ch. na město povýšen a zna- kem nadán, neznámo. Znak (vyobr. č. 1912.): v modrém štítě kostel stř. barvy se 3 okny, cihlovou střechou, stř. vížkou též s cihlovou stříškou, na jejímž nejvyšším bodě kulička 17 35Ů se zlatým křížem. Ch. půvoUnč náležel Zdi- slavovi, synu p. Diviše z Divišova, který v li- stinách (1235) uvádí se příjmím I Ch-mce 3 jenž po vystaveni hradu Šternberka počal se psáti ze Šlcmberka. Po jc- hci potomcích, se- dě vších tu do kon- ce XIV. stol,, ná- sledoval Štépán z Opočna, jenž r. 1397 prodal Ch. Otovi I Bergova, za jeboi potomkQ hrad chlumecký od husÍtadobyt(1424) č. a obec sproštčna robot (1445), Po pánech i Bergova násle- doval (1461) Samuel i Hrádku, dále Vanék z Vaiecova (1469), kteří potvrdil méstefku rozličné svobody. Ku konci XV. atol. pa- novali tu pánové z Landitýna, r. 1517 Vi- lém Kostka z Posiupic, dále Vojtech z Pern- itýna (152J), při jehož rodč zůstal Ch. do r. 1547, kdy postoupeno celé panství králi Ferdinandovi, za něhož pustá již tvrz obno- vena. Král Matyáš daroval pak Ch. Václavovi 3v. pánu Kinskému ze Vchynic a Tetova, pFi jehož rodě aí do dnes trvá. Za Františka Ferd. z rodu Kinských vystaven zámek Ko- runa (1723) a r. 1747 vynořel starý zámek. Dle pamétni knihy děkanství chlumeckého vyhořely za děkana Jana Scholze r. 1775 všecky domy ve městě naproti lukára i s dě- kanstvím, pak také Kolínské předměstí. Bohu- žel padly tenkráte všecky starobylé matriky, knihy pamětní a celý děkanský archiv po- žáru za obět R, 1775 vzbouřih se na panství scdláci, po čemž pak zůstalo pořekadlo: >Pd- řídil jako sedláci u Ch-mcc Ch. jest rodi- šti™ spisovatele V. Klicpery. — Okr. soud chlumecký zaujímá 26503tm', 34 pol. obcí, JPÓS d., 22.980 ob, č., 91 n., 1 j,; z 23.111 přít. ob\-v. jest 22.279 katol., 598 evang., 223 židů, 9 ]. vyzn.; z těch 11.109 muí,, 12.002 ien. (1890). Srv. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze, díl V., str. 283. — 5) Ch, Malý, Chlu- meček, osada t., hejt. a okr. Hořovice, fara a pí. Vosov; 49 d., 254 ob. č. (1890), obora s vysokou zvéH a myslivna. — 6) Ch. -Pilař, nádraží t,, hejt, okr, a pš. Třeboň, farasv. Maj- dalena; 2 d., 15 ob. č. (1890), stan. dr. cis. Frant. Joa. (Praha-Cmunl-VídeĎ). — 7) Ch. u Třeboně, městys t., hejt. a okr Třeboň, fara Lutová; 190 d., 1695 ob. č., 38 n. (1890), kostel Nanebevzetí P. Marie, 4tř. Sk., radnice, pi., teleer., stanice Ch. -Pilař dr. cis. Frant. Jos. (Prwia-Cmunt-Videň), četn. stan., továrna na hlinéné výrobky, výroba řepkového oleje, mlýn, pila a značné ložisko rašcliny a limo- nitu. Alod. panství Ch. zaujímá 652508 ha půdy; náleží k němu zámek >Nová Hu(< s kapli (zámecké kaplanství), pivovar, slé- várna na železo a výroba drát. hřebíků, dvůr v Ch-mci, majetek Františka Ferdinanda arci- vévody rakouského. Na panství několik veli- Chlumccký. kých rybníků (Siaňkov, Starý Hospodář, Staré Jezero, Hauptmann) s výtíorným chovem ryb, zvláítě kaprů. K obci přiléhají samoty : u Staňka, Telřov, ve Vochoii, u Cihelny, Nová Hut se Zámkem, Lípovky, na Obci, Pařezy a Purkrabě, Původně nalézáme Ch. při panství třeboňském (1395), pak postoupen k Bystřici (1508). R. 1554 stal se Ch. samo- statným panstvím a byl nejspíše majetkem Krajiřa z Krajku, po nichí připojen opět k Bystřici. Tehdy také se tu připomíná tvrz, V JÍVU. stol. spojen Ch. s panstvím jindřicho- hradeckým a náležel rodu Slavatů, po jichž vymřeni (1693) za krátko dostal se hrabatům Funfkirchenům, r. 1834 hr. Stadionům, r. 1861 koupil jej František vévoda modenský, od kteréžto doby zůstal Ch. při domě Rakou- ském. Srv. 1, Franta, Okres třeboiSský (»Bibl. misi. dějepisů., 1880), - B) Ch. Veliký, ves t., hejl. a okr. Hořovice, fara a pS. Vosov; 75 d., 376 ob. č. (1890), samota v Muchově. Ves příslušela původně kr hradu dobříSskému, od něhož později odtržena, ale r. 1603 doslala se trvale k Dobříši. — 9) Ch. Vysoký, ves t., hejt. a okr. Sedlčany, fara Podčepice; 71 d., 617 ob, č., 7 n. (1890), 3tř. šk„ pi., tu a v okolí doly na šedý mramor. Fid, panství zaujímá 706208 ha půdy ; náleží k nému zámek s kapli, dvůr, pivovar ve V, Ch-mci, majetek Mořice kn. z Lobkovic. Ch, býval městečkem; kdy na ně byl povýSen, neznámo, ale znak nebyl mu nikdy propůjčen, Ch, jest jeden z ncj- Ramátnéjších hradů stfedovékýcn; ač ne stá- im sídlem, přece zachoval svoji původní po- Jobu a ráz. Strmí na temeni homolovítého liopcc žulového asi 500 m n, m. Jest v něm kaple Nejsv, Trojice a chová se tu zámecký archiv. První nám známi zakladatelé hradu byli pánové z Janovic nazvaní od svého sídla z Ch-mce. Byl-li ještě Jan Jenec z rodu toho r, 1470 pánem na Ch-raci, neznámo, ale v tu dobu přešlo panství na ryt. Oiiřc z Očedělic, od nichž Ch. koupila Anna Lobkovská z Riscn- burka, vdova po panu Popeloví z Lobkovic, jehož potomci jiŽ po Čtyři stol, zde vládnou. Za doby koníiskace přikoupila Polixena z Pern- štejna mnoho okolních statků, tak že před zrušením patrimoniálního zřízení bylo panství chlumecké nejrozsáhlejší v kraji berounském. Obsahovalo tehdy 5 mést a městysů, 80 ves- nic a na 17.500 ob. Pod zámkem rozprostí- ralo se městečko t, jm,, jinak Podhradí zvané. Srv. Pam. Arch,, Hrad Ch, a jeho okolí, od A. N. Vlasáka, díl !1J,, str. 50, — 10) Ch„ zří- cenina hradu t. bliíe Bohosudova v hejt. úste- ckém, viz Supi Hora. U) Ch„ chybné Chlunec, Chumec, ves na Moravě, hejt,, okr,, fara a pš, Dačicc; 29 d., 169 ob. č. (1890), kaple sv. Cyrilla a Metoděje, Itř. Sk., popi, dvůr. OUanwoký: 1) Ch, Peter, rytíř, historik morav, (• 1825 v Terstu — t 1863 v Brně), syn Antonína, tehdy gubemiálniho rady v Ter- stu, vstoupil po právnických studiích v Olo- mouci do státní služby a vynikl odbornými vědomostmi tak, že r. 1848 povolán byl s pro- minutím potřebného stáři do stavovského Chlumecký. 251 sněmu a po jeho odročení do zemského vý- boru, kde převzal referát o vécech vědeckýcn. Maje znamenité vědomosti, zvláště o dějinách moravských, věnoval veškerou činnost svou k tomu, aby archiv zemský, jenž po smrti Bočkové neměl ustanoveného archiváře, byl spořádán a rozmnožen, a vlivem svým pro- vedl, že řízeni archivu bylo svěřeno Chyti- lovi, kterému také r. 1852 bylo uloženo, aby pokračoval u vydávání Bočkova Codex Mo- raviae diplomaticus. Ch. pak povzbudil šlechtu moravskou, že nesla náklad na skvostné a jeho řízením vedené dílo Landtafel des Mark- grafenthums Máhren (Brno, 1854—56). R. 1859 stal se místodržitelským radou a yvznamenán rytířským řádem Františka Josefa. Vedle prací s referátem spojených obíral se studiem dějin moravských a díla jeho prozrazují neobyčej- nou bystrost ducha a znamenitou znalost po- měrů moravských. Kromě hlavního díla Die óffentliche und Privatcorresponden^, die Tage^ búcher und Urkundensammlungen Karis des altem, Herm von Zierotin v 7 sv. spisů hist- statist. sekce král. moravsko-slezské společ- nosti vydal Ueber die Gesch. Máhrens und deren Quellenforschung (Brno, 1857); Regesten der máhrischen Archive (t., 1856); Dorfweiss- thúmer in Máhren v XvII. sv. Archivu c. k. akademie věd; Ober die Genesis der Korpo- rationsgúter in Máhren \ Uber die Theilung der Gemeinde-Mutweiden (1848); Die altstándische Verfassung Máhrens a j. 2) Ch. Johan n, svob. pán, státník rak., bratr před. (* 1834 v Zadru); vystudovav práva ve Vídni, vstoupil do státní služby a stal se sekretářem při zemském soudě brněn- ském; r. 1861 byl zvolen do sněmu morav- ského a do výboru zemského a vystupoval tu příkře proti straně národní, háje centra- listického systému Schmerlingova. Po pádu Schmerlingově obdržel od ministerstva Bel- crediova důtku, proto opustil státní službu a řídil ústaváckou opposici na sněme. Giskra jmenoval ho místodr. radou v Brně a také náměstkem místodržitelovým. Za f otockého vzdal se opět svého úřadu, zůstal však v stá- lém styku se stranou ústaváckou jak na mo- ravském sněme, tak v říšské radě; proto když r. 1871 bylo knížeti Auerspergovi svě- řeno sestaviti nové ministerstvo, byl Ch. 25. list. jmenován ministrem orby a uloženo mu, by, užije nabytých znalostí o poměrech na Moravě a svých styků s velkostatkáři, pra- coval o zvrácení dosavadní většiny v tomto sboru. Po propuštění Banhansově r. 1875 jmenován byv ministrem obchodu zůstal jím i v prozatímním ministerstvě Stremayrově do r. 1879. Ch. za služby své vyznamenán byl velkokřížcm řádu Leopoldova, kdežto r. 1866 dostal řád císaře Františka Josefa a r. 1873 železné koruny první třídy a hodnost tajného rady. Při volbách do sněmu morav- ského r. 1879 propadl v okrese litovelském proti národnímu kandidátu Nedopilovi, ale byl zvolen za Brno, které také po smrti do- savadního poslance Van der Strassa v říš. radě zastupoval. Když strana ústavácká se rozpadla, pracoval Ch. o reorganisaci strany a skutečně v list. r. 1881 spojila se liberální a pokroková strana v sdruženou levici a Ch. zvolen prvním jejím předsedou; když pak spojená levice po nových volbách r. 1885 rozpadla se ve klub německo-rakouský a ně- mecký, od kterého se později oddělila frakce německých nacionálů, zůstal Ch., který varoval před výlučně nacionálním stanoviskem a po- stupem, věren straně první a pracoval v její prospěch jak na Moravě, kde zřídil střední stranu v kurii velkostatkářů, tak ve Vídni v parlamentě, kde r. 1885 byl zvolen za druhého a r. 1888 za prvního místopředsedu; r. 1892 byl předsedou rak. delegace a od r. 1893-97 před- sedou poslanecké sněmovny, ve kterém úřadě nedovolil přijímati do stenografíckého proto- kolu česky pronesené řeči z toho důvodu. Že není prý českých stenografů; ostatně, jak poslední doby parlamentu dokazují, řídil jed- nání po přání vlády, jsa zároveň pro stranu svou brzdou, za jakou se sám prohlásil, při- rovnávaje politickou stranu k vlaku, který bez brzdy býti nemůže ; zůstával hlavním od- {>ůrcem státního práva českého a udržovate- em umělé většiny německé na Moravě. Ch. jest držitelem velkostatku Říkovice na Moravě. R. 1897 stal se členem panské sněmovny. 3) Ch. Adam, básník český, vlastním jmé- nem Kužela František (* 7. ledna 1854 v Roketnici u Přerova), stuaoval na českém gymn. a bohosloví v Olomúci a vysvěcen r.' 1880 na kněze, jest nyní farářem v Ďlouho- milově u Zábřeha. Vydal: Apokalypsi otroku^ báseň výpravnou (Praha, 1881, 2. vyd. 1883), líčící allegorickým apparátem a apokalypti- ckým tónem porobu Slovanův i vykoupení jicn v budoucnosti; Epos o Hloupém Janu sepředený z pohádek národních (Telč, 1882, 2. přeprac. vyd. 1894 s illustr. K. L. Thumy), zachycující leckde lehkým trochajským spá- dem šťastně bystrý lidový tón; Lidé jak jsou (Praha, 1884), arabesky smeřujíci k realismu, někde i k naturalismu; Večer sv. Mikuláše, dramatický obraz (Brno, 1885, ^Zábavná bibl.« č. XCVIII.); Anděly Pyšné, báseň výprav- nou (č. Clí., t., 1886), přel. r. 1888 do ital. Giov. Trinkem, prof. bohosloví v Miláně, a r. 1 896 do něm. G. Frankem, líčící biblickým veršem v apokalyptickém rámci zhoubu ná- roda, jejž svede satan liberalisticko-materia- listickými ideami (rozkošnickou poesií, my- šlénkami revolučními a anarchistickými) ; Novy- dárek od Ježíška, básně pro děti (H. Mošte- nice, 1887); Romance o rejdech čertových dle pohádek valaského sekáče (Praha, 1894), bar- vité a rozmarné příhody ženitby čertovy a vykoupení ženy i tchyně jeho pokáním, nej- lepší dílo Ch-kého, lidového námětu a rázu ; Zvony večerní (Telč, 1895); Evangelium svo- body, báseň výpravnou (Kutná Hora, 1896), Široce založenou allegor.-didaktickou práci, v níž básník voděn Ahasverem, představite- lem to církve učící, přehlíží visionářsk;^ zrakem celou chorobnou společnost dnešní rozežranou liberálním materialismem a mer- kantilismem, líčí zápas církve, křesťanského Chtumeček — Chlumin. socialismu, s Antikristem, duchem vzpoury, poiitku a zmaru, nesmírné převraty ^ole- čenské a déjinné. útok Výcliodu na Západ a na konec usmířeni lidstva ideami socia- lismu kfestansko- katolického. 'Evangelium Svobody* je vrcholem visionáfského směru poesie Gh-hého, dílo mohutnéTio dechu, ie- muí přes rflzné vady nelze upříti Širokého obzoru a visionářské síly. Vedle této struny zná Ch. i polohy právě protilehlé: názorný realismus i rozmarný primitivismus lidový, jemuž náleii mimo Jiné plody i Slaid kronika, romance a ballady čerpané z obyíejá a povér lidu feskoslovanského, posud v rukopise. V »Nivé« r. 1897 uveřejňuje román Českého bohoslovce Adam a Eva, jeni se tiskne zá- roveň v úpravě knihové, a pro týž list má v rukopise veliký román Zt fivota venltovskí intelligence. Kromě toho uveřejnil práce v bclletr. příloze »Casu«, v »Novém ZivotĚ«, v >Cechu«, »NaSem DomovĚ«. •NaSinci«, >Kroměfííských Novinách*, .Dělnických No- vinách., .Hlídce liter.., .Nár Politice.aj. Ch. je samorostlý zjev literární. Chudý knéi v la- padlém tichém kraji rostl mimo běžné proudy literární^ odtud přirozeně se vykládá i jeho visionářská hloubavost i úzké přilnutí k li- dovému jádru. Ch. je samouk v ušlechtilém smyslu slova; nepřejal literární tradice, nýbrí sám kruiné snaiil se vypracovati svou indi- vidualitu; odtud lecjaká bizarrnost a drsnost v jeho dílech, ale i zvláštní kouzlo opravdo- vosti. Šířka rozepjatých peruti, vroucnost pathosu a naivní přímost Ěasto roztomilá. Srv. Sigism. Bouika v .Pietas.. red, Ofaliim«6»k: I) Ch , osada v Čechách, hejt. a okr. Krumlov, fara a p5. Křemie; 23 d., 166 ob. č. (1890), popi. dvflr Adolfa kniiete Schwarze nberka, samoty: Červený a Vackův mlýn a Hamry. Ves připomíná se v XV. stol. jako příslušenství statku křemž- ského a chlumeckého. Oldř. Castolar z Dlouhé- vsi postavil tu tvrz, na níž potomci jeho se- děli do r. 1665, kdy dostal se Ch. rodu Ko- řenských, od nichž ho koupil (I6T3) Jan Aug. Milífovský z Braumberka. Po té ziskal Ch. koupi ktálter Zlatokorunský, při němí zůstal al do jeho zrušení (1785), načež přivtělen ke Krumlovu. — 2) Ch., osada t. v hejt. ho- řovickém, viz Chumec Malý 5). OUnmek: I) Ch., osadav Cechách u Hrej- kovic, hejt., okr., fara a pi. Milevsko; 8 d,, 46 ob. í. (1890). — a) Ch., předměstí mě- stečka Luie, v hejt. a okr. vysokomýtském ; 6 d., 29 ob. č. (1890). Na vrchu t. jména farní a poutničky kostel P. Marie Pomoc. R. 1668 laloiila zde zbožná pani Marie IVIax. Eva Hieserlová roz. Zdárská ze Žďáru nad mě- stečkem na vrchu Chlumu kapli P. Marie Pasovské, u níž dva jesuité z koltcjc hradecké konali missie a služby Boží. Později založila tái paní při kapli zvláitni residenci s kaplí sv. Jana Kft. pro 4 jesuity a k témuž účelu odevzdala (1669) statek Roubovice a ves Bělou. R. 1683 byla residence jesuitům ode- vzdána; mimo to vystavěla jim zvláštní tvrzku a pivovar v Roubovicich, dala jim podací Luži, Jen Jo vících a Voleticích. Dále své dcery učinila nadací, jííf ' idenci odevzdala hrad Košumberk s pivo- právo po smrti své ďcery učinila nadací, jíž řečené ' ' ci odevzdala hrad Košumberk s pivo- a dvorem, městečko LuŽi, 5 mlýnů, vsi Voletice, Zdislav, Štěnice, Srbce, Hlubo- kou 3 Dvůr Domanický. R. 1690 pochována v kapli sv. Jana Křt,, po vystavěni nynějšího chrámu přenesena do něho. Zrušením řádu jesuitského veškeré zboží residence připadlo fondu náboženskému. Do residence pak přc- idencc vojenský vychovávací ústav. Srv. Para. Arch., díl IV. str. 56. — 3) Ch.. někdy tvrz se dvorem u Koldína st. při cestě k Seči, v hejt. rychnovském, okr. koateleckém. Tvrz zašla v XV. stol. a jako pustina náležela (1544) k Borohrádku, později ke Koldínu. — 4) Ch., ves na Moravě, hejt a okr. Vel. Meziříčí, fara a pi. Mřřín; 53 d., 326 ob. Č. (1890), Itř. 5k., opodál Chlumecký DvŮr a v lese myslivna. V XVI. stol. byla osada pustá a nedaleko odtud pustina Světlá. OhlnméUn, ves v Cechách, hejt. Chrudim, okr. Hlinsko, fara Svratka, pi. Kamenicky; 86 d., 518 ob. č. (1890), Itř. ák., samoty Krejcar a Paseky. OUnmln: 1) Ch., Chlomín, obecně Kl min, městečko V Cechách na úpatí Chlumu v hejt. a okr. mělnickém; 110 d., 612 ob. č. (1890), farní kostel sv. Máří Magd. i doby předhusitské, 2tř. šk., četn. st., pi., telegr. a st. Čes. aev. dr. (Kralupy -Nerato více), fid. dvflr, zámek v rokokovém slohu Rud. ' Chotka I ChotkJva a 8 výročních trnů. Obyvatelé proiío- luJL zemědělství a drobná řemesla. Kdy Ch. na měst. povýšen a znakem nadán , neznámo. Znak (viz vy obr. č. 1913,): v mo- drém štítě měst- ská hradba s cim- buřím a otevřenou ■' branou; nad bra- C. igij Znik misi. ChiDmiiu nou vyniká stříbr- ná čtverhranná věl s cihlovou střechou a zlatou makovicí, po obou stranách véže červený štítek se stříbr. pruhem. Kostel chlumínský býval sídelním děkanátu chluminského. jenž objemem srovnával se se župou zv. Meziříčí. K děka- nátu náleželo tehdy 19 far a při kostele bylo níkolik kněží; ale válkami husitskými kostel na čas úplně osiřel. Nynější kostel vystaven r. 1732 od Anny Marie velkovévodkyné To- skánské. Nad velkým oltářem umístěno tělo sv. Donáta, které od papeže z katakomb řím- ských jmenované paní bylo darováno a r. 1733 sem přivezeno. Před oltářem hrobka ryt. KyS- perských z Vřesovic. Po válce 30leté zůstalo v Ch-ě mnoho domů pustých, které leprvi Chlumská — Chlupy. 253 místa: na Stinadlech a na Šibeníku. Tvrz chl. byla ve XIV. stol. sídlem rodu Velflovcá, méŠCanů pražských. R. 1406 prodal statek Ch. i tvrz Jan Dubecký z Dubčc benedikt. klášteru v Břevnově. R. 1408 připomíná se tu DobeŠ Hrzán z Újezda, kol r. 1439 Jindřich Hrzán z Harasova, r. 1476 Samuel z Hrádku, r. 1507 pánové ze Šelmberka, Johanka z Krajku, od níž dostal se Ch. (1529) v držení Starého města Pražského do r. 1547, kdy mu jej Fer- dinand I. konfiskoval a postoupil Anně Lvové z Biskupic (1548). Dále tu následoval rod Špigl&v, r. 1567 Přibík Sekerka ze Sedčic a ku kon. XVI. stol. KyšperŠtí z Vřesovic, z nichž Dorota provdala se za Alex. Kaplíře ze Sulevic, jenž na krátko na Ch-é sídlel. R. 1660 nabyla Ch-a Marie Eliška z Kounic, její syn však brzy jej prodal Janovi Údrckému z Údrče, od jehož potomka Karla Eug. kou- pila panství chl. Marie Anna ovd. vévodkyně Toskánská. R. 1763 připojen Ch. k panství leviněveskému. Srv. L. Bóhm, Kr. v. město Mělník (t.,1892). — 2) Ch., Klumín. osada t u Litkovic, hejt. a okr. Mnich. Hradiště, fara Všeborsko, pš. Kněžmost; 21 d., 119 ob. č. (1890). 01iliuiisk&, chybně Chumská, původně Ch I u m, ves v Čechách, hejt. a okr. Klatovy, fara Dolany, pš. Chudenice; 13 d., 73 ob. č. (1890). Byla r. 1379 rozdělena na mnoho vlá- dyčich statků, později připojena ke hradu Švihovu a s ním dostala se k Chuděnicům. Ohlumské právo v. Ch e Im en sk é p r á v o. * Ohlomský z Chlomn viz Duben ský t Ch 1 u m u. z Chlomn Kepkové viz Kepkové z Chlumu. Ohlom z Chlumu, jméno staročeské ro- diny vládyčí, jejíž erb byl Štít stupněm roz- dělený na dvě pole, stříbrné a červené, a klenot křídla nad sebou položená a týmž způsobem dělená. Předky jich byli r. 1204 bratří Mstidruh (1220—40 purkrabě hradu Praž., 1249 na Dobrovicevsi) a Vojslav. Ipoch, synovec Mstidruhův, připomíná se v 1. 1236 až 1240. Jiný Mstidruh byl v 1. 1267—72 ko- morníkem králové a v 1. 1267—79 purkrabím pražským. V 1. 1319—22 držel Mutina z Ch. statek Dobroviceves. Již ve XIV. stol. roz- větvil se rod ten tak hojně, že nemožno úplný jeho vývod sestaviti. Ke jmění přišli Lacem- Dokové z Ch. majíce statky na Čáslavsku a Chrudimsku; poněvadž i do styků se Sla- vaty z Ch. přicházeli, měli je pozdější Sla- vatové mylně také za své předky. Jiní strý- cové měli příjmí Veselík z Ch. Jednotlivé větve zvaly se od sídel svých Litobořc, Sluh, Všejam, Ratibořic a Slivna Litoborskými, Sluzskými, Všeiamskými, Ratiboř- skými a Slivenskýmí z Ch. Na Boleslav- sku v okolí hradu Chlumu (nad Nepřevázkou) zůstala větev Ch-ův z Ch. držíc statek Do- broviceves. Zde seděl v 1. 1356—71 Mstidruh a potom syn Hereš (1371—96) a jejich po- tomstvo až na Jana, který ok. r. 1545 zemřel. Synové jeho Mstidruh (f 1559), Mikuláš, Zik- mund a Hereš prodali r. 1545 Dobroviceves a živořili pak na malých statcích. Jan Ch. z Ch. dostal se r. 1567 v držení Janoviček, maje před tím již Doubravany, ale ani jednoho ani druhého neudržel. , Aclam Mstidruh, zdědiv ok. r. 1603 statek Újezdec po Markétě Chlu- mové z Řehnic, přečkal syna svého Jana a zemřel po r. 1606 jsa této pošlosti poslední. {mění jeho dostalo se do rodu Sluzských, :teří ostatní větve přetrvali. Sek, ChlupáÓek. bot, viz Hieracium. Chluploe, (Chlupit\), ves na Moravě, hejt. a okr. Morav. Krumlov, fara a pš. Hostěra- dice; 47 d., 8 ob. č.. 189 n. (1890). mlýn Chlu- pický. Chlupp Jan Moric, právník český (♦ 1801 ve Vysokém Chlumci — f 1876 v Praze). Vy- studovav v Praze práva, stal se r. 1830 dokto- rem práv a jmenován r. 1834 supplentem při- rozeného a hrdelního práva a později statistiky na univ. pražské. Od r. 1837 byl professorem statistiky na universitě Ivovské, přednášeje také politické vědy a o zákonech úpadko- vých. Jmenován byv r. 1849 professorem finan- čních zákonů na vys. školách pražských, před- nášel tu o dotčených zákonech a statistice od r. 1850—71, kdy šel na odpočinek. Od r. 1863 měl téŽ přednášky České. Napsal ^- stematisches Handbuch der direkten Steuern im Kaiserthume Oesterreich (Praha, 1854, 2. vy- dání 1856, 3. v. 1862). Kromě toho psal ao Tomáškova a Stubenrauchova časopisu »Juri- dische Zeitschriftc Chlupy a ch 1 o u p k y jsou pokožkové útvary pokrývající povrch kůže bua v celém rozsahu nebo jenom na některých místech. U člověka za doby plodové je téměř celá kůže pokryta hustými a jemnými ch., jež pak vymizejí, ustu- pujíce dle různých okresů kožních vzrůstu vlasů, chmýří, vousů nebo různým jiným sku- pinám bujnějšího vzrůstu ch-pu, jako shledá- váme v podpaží, na hřmě, u mužů i na prsou a končetinách, kdežto u žen b^á tento povšech- ný vzrůst méně vyvinut. Žádný chlup nebo vlas nevyrůstá z kůže kolmo, nýbrž více nebo méně šikmo a sice s jakousi pravidelností, tak že tam, kde ch. zabírají souvislejší plochu, vznikají jakési proudy nebo víry a to sbíhavé nebo rozbíhavé, což můžeme zcela dobře po- zorovati na těle, vystupujeme-li z lázně. Rlezi sbíhavými víry sluší vytknouti zejména u mužů vír pupeční a řitní při konci kosti kostrční a u dětí na hrbolech čelních; mezi víry roz- bíhavými je nejznámější vlasový vír temenní, jenž bývá někdy zdvojen. Těmto vírům při- kládá se ve srovnávací anatomii zvláštní dů- ležitost. Za pravidelných poměrů nezabírá vzrůst ch-pův nikdy jisté plochy na rukou a na chodidlech a bývá i na obličeji omezen; vybují-li však v mimořádných případech přece neobyčejnou měrou, pak dodává těmto oso- bám zvláštního vzhledu lidí srstnatých, pso- vitých neb opičatých, jako byla na př. Julia Pastrana. Fysiologický význam chlupu je ne- stejný. Ježto jsou ch. ve spojení s mazovými žlázkami, tvoří takto mechanické vložky všude tam, kde by se jinak o sebe třely dva vlhké povrchy koŽní, jako na př. v podpaží, jinde 254 Chlustina — Chlystové. pak přispívají též k regulaci výměny tělesné teploty. V soudním ohledu jsou ch. velmi dů- ležitou pomůckou při určování identity a také v jiných případech soudního jednání, ježto tvar a složení ch-pů z různých okresů těla se od sebe liší a tyto dobře se dají od sebe rozeznati; rovněž i ch. různých zvířat mají zvláštní tvar. Srv. též Vlasy. 5r^. Oh. (trichomy) v botanice jsou výrostky posledního stupně z povrchu hlavních údu rostlinných, listů i stonků, ano i kořenů a u niŽšícn rostlin také ze stélky (thallus). Na kořenech jeví se ch. v nejjednodušší podobě, jako velmi jemné a krátce trvající vakovité chloupky, zvláště způsobilé vssávati vodu a roztoky minerálních látek ve vodě a odváděti do kořene. Na listech a stoncích jeví však mnohem větší rozmanitost jak ve tvaru a slo- žení anatomickém, tak i ve funkci své. Oby- čejně vznikají z buněk pokožkových, které se nad povrch vyklenou a v kratší nebo delší výrostek se prodlouží; to jsou trichomy v užším slova smyslu. Aby se od těchto roze- znávaly trichomy v širším smyslu, dáno po- slednějším též jméno metablastemy. Někdy, když jsou metablastemy massivnější a mnoho- buněčné, vznikají tím, že i pod pokožkou ležící buňky vzrůstu se účastní, páral lelně k povrchu se dělí a vnitřek chlupu takového skládají; těm dán název emergence, k nimž náležejí na př. ostny růží, žlaznaté ch. nebo třísně rosnatek {Drosera) a j. Ch. vlastní, pokožkové, nikdy nemají svazků cévních, i když jsou vícebuněčné, v mohutnějších emer- gencích vyvinují se nezřídka jednoduché cévní svazky. Ch. vlastní jsou bud^o jednobu- něčné nebo dělením příhrádečným stávají se vícebuněčnými. Velmi krátké jednobuněčné ch., jaké nacházíme na plátcích korun a ba- revných okvětí (na př. macešky a vstavačo- vitých), které velmi hustě pohromadě stojí a částem těm dodávají hedvábitého lesku, na- zývají se papi 11 y. Též na povrchu blizen jsou papilly, na nichž se zachycují zrnka pylová. Další jednobuněčné ch. jsou často jemné, tenkoblanné, ale někdy tlustoblanné a tuhé, jako u mařiny, chmele, a ty phk slouží též stonkům popínavým za oporu. Jsou-li více- buněčné, skládají se často z jediné řady bu- něk, jindy mají však buňky v rozličných směrech uložené. Rozvětvené ch. jsou buď stromkovitě rozvětvené, jako u divizen, anebo hvězdovitě několika rameny v jedné ploše ležícími, při tom buď zase jednobuněčné (Deut- ^ia scabra), nebo paprskovitě vícebuněčné, jak u hlošiny (Elaeagnus) Při tom spočívají štítkovitě na jedné střední buňce, kteráž je nese, a poloha jejich jest souběžná s povr- chem pokožky. Na řapíkách mnohých kapradin mají podobu plochých šupmek z jedné vrstvy buněk se skládajících. Hlavní úkol těch a podobných ch-pů záleží v tom, že chrání zvláště v mládí hlavní údy rostlinné před silnějším zahříváním a zas nočním vyzařová- ním tepla a vypařováním, snižujíce transpi- raci, působí tedy jako oděv člověka, peří ptáků, ch. ssavcu atd Mnohé mladé, nevy- vinuté údy, jako listy, bývají hustými ch. po- rostlé; později, když vyrostly a pokožka jich ztlustnutím stěn a vytvořením kutikuly dosti jest chráněna, ztrácejí často oděv a mohou úplně olysati. Rostliny suchých krajin, pouští^ bývaii silně chlupaté, kdežto rostliny vodní a bahenní, jimž netřeba takové ochrany, h^- vají obyčejně lysé. Zvláštní ochranu poskytují vícebuněčné ch. na šupinách pupenů listna- tých stromů, které na př. u kaštanu koňského, olše lepké, topolů a j. vylučují pryskyřičnato- . lepkavou hmotu (blastocoUu) mezi kutikulou a ostatní stěnou buněčnou , nazvány byly koleterami. Také ve ch-pech žlaznatých^ ponejvíce vícebuněčných, vylučuje se zvláštní sekret, jenŽ se nahromaďuje rovněž mezi ku- tikulou a blanou buněčnou nebo mezi stěnami sousedních buněk (Rhododendron), nebo ve vnitřní dutině, která povstala resorbováním více nebo méně úplným buněk vnitřních (u třemdavy, Dictamnus). Biologický význam ch-pů žlaznatých není zcela jasný; někdy snad chrání před návštěvou nevítaných hostí (hlemýžďů, hmyzu); pravdě podobnější v ji- ných případech jest, že vzduch kolem rostliny vypařujícím se étherickým olejem Žlázek na- sycený vydatněji chrám před insolací i před nočním vyzařováním. Nejvíce zajímavými se staly v novější době ch. zažívací (digesčni) u rostlin hmyzožravých, které kromě slizi a organických kyselin vylučují šťávu pepsino- vitou, jejíž pomocí masité rozpustné částky hmyzu a jiných živočichů ztráviti a pro sebe upotřebiti mohou. Žahavé ch. jednobuněčné^ ale do zvláštního vícebuněčného podkladu jako zapuštěné, v nichž obsažen rozpustný enzym a kyselina mravenčí, u kopřiv a jiných rostlin, poskytují dle Haberlandta rostlinám těm zbraň proti živočichům. Nárazem nebo dotykem křehké Špičky chlupu takého se ulomí a palčivý obsah se vyleje do rány, píchnutím špičky způsobené. Také ostny Špičaté a pichlavé Tu růží, ostružin a j.) mo- hou poskytovati ocnranu proti zvířatům, ale jinak popínavým stonkům slouží jako podpory a ústroje lezací. LČ. ChloJltiiia, ves v Čechách, hejtm. a okr. Hořovice, fara Praskolesy, pš. Žebrák; 61 d., 387 ob. (1890), ložisko žel. rudy, vápenice a cihelna. Ves připomíná se r. 1170 jako sídlo vládyky Střezivoje V XVI stol. příslušela ke hradu Točníku. Chlsrnov, staré jméno rus města Vjatky (v. t.). Chlystové, ruská sekta mystická. Sami se nazývají lidé boŽí {Ijudi bo^ije), v růz- ných krajích známi jsou i pod jinými jmény, jako šaloputi (na Kavkaze), montané (na Volze), kupidoni, Ijadi. meseliani, bogo- moli, polzuni, skakuni, pryguni. trja- suni a j. Chlystovština jest nejstarší ruská sekta. V jejích základech leží syrský gnósti- cism a pozdější bogomilství, které proniklo do Ruska už v X. stol., spolu s prvním kře- sťanstvím. Jako samostatná sekta zorganisovala se v XVII. stol. Zakladatelem jejím byl Danilc Filipovič, který se r. 1645 v muromském Chmara — Chmel. 255 Újezde na hoře Gorodiné prohlásil za Saba- otha, nejvyššího boha. Tu dal lidem dva- náctero přikázání, iimž kázal opojných nápojů nepiti; télného hříchu se vvstříhati ; v nedéli a ve svátek po radovánkácn nechoditi, nýbrž modliti se a ^radéti« (t. j. rychlými pohyby v extasi se uváděti^ ; posty zachovávati ; svět- ských písní nezpivati; nekrásti; nespilati; jméno ďábla nevyslovovati, nýbrž >nepříte- Icmc ho nazývati; neženatým neženiti se, Že- natým rozŽeniti se (t. j. zíti se ženou jako bratr se sestrou); druh druha nesouditi a v lásce přebývati; tajemství víry nikomu ne- ^razovati a v ducha svatého (t. j. prorokům) věřiti. Danilo Filipovič jako bůh Sabaoth vyvolil si syna milého Timofeje Suslova, jenž se stal ch-tům novým vtěleným kristem a požíval božské úcty nejprve v nižegorodské gubernii, pak se přestěhoval do MosKvy, kde mé! svůj boží dům. K němu se scházeli ch. na bohoslužbu. Byli však prozrazeni, Timofei Suslov zatčen, ale od podplacených strážců propuštěn na svobodu r. 1658. Pobyv nějaký čas na venkově a zřídiv mnoho hlystovskýcn obcí, zvaných >korábyc, vrátil se do Moskvy, kde šířil své učení až do r. 1716, kdy zemřel. V jeho domě zemřel prý i Danilo Filipovič 1. led. r. 1700. Po Suslovu byl chlystovským kristem Prokopij Lupkin, bývalý střelec, pro vzpouru vyhnaný z Moskvy. Pro šíření kacířstva byl se ženou Akulinou Ivanovnou, prohlášenou 2a nové vtělenou bohorodici, r. 1717 v Ugliči zatčen, ale ze žaláře osvobozen přestěhoval se znova do Moskvy, kde působil v hodnosti chlystovského krista až do své smrti r. 1732. Za jeho nástupce Andriana Petrova ch. znova vyzrazeni, náčelníci sekty (proroci a proro- kyně), mezi nimiž byli mnozí mnichové a ře- holnice z moskevských klášterů, popraveni, ostatní deportováni na Sibiř nebo pozavíráni po klášteřích; novému kristu Andrianu Pe- trovu však se podařilo uniknouti trestu a není známo, kde a jak zemřel. Chlystovština však nevzala za své; šířila se po venkově a poč. XIX. stol. působilo opět několik >ko- Tábů« jak v Moskvě, kde nalézaly hlavně útulek v ženských klášteřích, tak i v Petro- hradě, kde vynikl koráb pí. Tatarinové.k němuž náleželi i mnozí vysocí hodnostáři státní. Za Mikuláše I. ch. stíháni v Moskvě r. 1837 a i v Petrohradě (1840), načež se jejich středi- skem stala nižegorodská gubernie, kde v létech padesátých působil poslední známý kristus Radajev, jenž směle hájil své učeni, jak pí- semně proti duchovenstvu pravoslavnému, tak ústně před soudem. Základem chlystovštiny jest dogma o pře- vtělování. Bůh může se vtěliti v člověka. Člo- věk takový nemůže pak pochybiti, jeho vůle je vůle boží a proto všechno, co přikáže, nutno konati. Pro něho není psaných zákonů, nad ním není nijaké moci ani na zemi, ani na nebi. Vše, cokoli koná, je ovšem dobré, neboť nemůže zhřešiti. Jím se posvěcují i nej- ohavnější skutky i mrzké orgie, jež ch. po- kládají za skutky bohumilé. Duše lidská byla pohřben v Krist u«, načež tajemně vstane z mrtvých, t. j. v něho se vtělí bůh; od té doby cokoli činí, všechno je dobré a duševní stav jeho jest stav abso- lutní blaženosti. Kdo však neiedná dle rady chlystovské, ten zemře smrtí Adamovou a jest na věky ztracen. — Chlystovština trvá v Rusku podnes, přívrženci její jsou roztrou- šeni po všech guberniích, ale počet jich nebyl nikdy značný. řfbý. Ohmara, v ukrajinském bajesloví personi- fikace mračna. »Bíla dívčina* v písních »ves- ňankách* nosící ve džberu vodu, jíž hasí ho- řící doubravu, jest ch., která deštěm hasí blesk. Oh. zjevuje se jen u vody: pere košile a vědry nabírá vodu, nebo pluje s korábem po moři a spadši do něho tone a vztahuje ruce prosíc .o* záchranu. Řř. Chmamýk viz Hradí vnyk. Chmat viz Hmat. Chmel v ohledu bot viz Humulus. — Ch. jakožto rostlina kulturní vyžaduje polohy přea větry chráněné, půdy přiměřeně úrodné, humincsní. velmi hluboké, prosakavé se zpo- dinou propustnou; nejlépe svědčí ch-i půdy písčito-hlinité neb hlinité, jež převrstvením (šachtováním, rigolováním) do hloubky 6 až 1 m náležitě byly zkypřeny a promíšcny. Ch. vysazuje se pravidlem sazenicemi obyčejné do čtverce, v polohách o větším svahu i do trojúhelníku, u vzdálenosti 130— 150 cm; od- růdy hrubší v půdách vlhčích rozsazuji se řidčeji. Prvého roku nedává ch. žádné skliznč; z příčiny té pěstují se v nově založené chmel- nici mezirostliny, nejčastěji cukrovka, krmná řepa, zelí, v krajině žatccké též zhusta okurky s cibulí. Druhého roku z jara a v létech ná- sledujících se podzemní Čásť lodyhy (révy) chmelně, totiž mladé dřevo, scřczává. Správ- 256 Chmel. ným řezem napomáhá se k ušlechtování rost- liny a ku zveličování plodnosti její. Ch. jsa rostlinou otáčivou vésti se musí kolem svodu a to buď kolem tyčky, drátu neb motouzu ; i nechá se růsti do výše 6 až 7 i více m; kolem jednoho svodu zavádějí sé pravidlem jen 2 rostliny. Z vysokých chmelovodů postaveny v mnohých chmeíař- ských krajinách českých soustavy: Wirthova, Heyakova, na panství Dreherovském u Mé- cholup i Schwendova; z nízkých chmelovodů výšky 2 m nejznámější jest soustava Herman- nova, kteráž u větší rozloze zavedena byla na panství Schwarzenberském u RoČova. Tato nízká konstrukce hodí se pro polohv příkřejší, větrům značně exponované. Kultura ch-e jest velmi namáhavá, vyžadujíc pečlivého ob- dělávání půdy; jindy se konaly všecky práce týkající se spracování půdy ručně, nyní na větších rozlohách nahrazuje se práce ruční prací potažní. — Česání ch-e počíná se v Če- chách v druhé polovině srpna i trvá mnohdy až do první třetiny měsíce září. Sušení ch-e děje se na lískách za obyčejné teploty aneb, což racionálnější, ve mírně vytopených sušár- nách, jež dělíme na obyčejné (starší), ve kte- rých lísky u velikém počtu nad sebou jsou umístěny, a novější hvozdové, jež podobají se hvozdům ve sladovnách. — Usušený a ná- ležitě vypařený ch. se Žokuje, a to bua primi- tivně šlapáním, neb, což přiměřenější jest, lisováním. Váha plného žoku činí as 100 kg brutto, na taru odpočítává se 7 kg. Pěstováním ch-e v různých krajinách s růz- nými činiteli vzrůstu vznikly mnohé variety (odrůdy), jež se stanoviska hospodářského dělíme na ranné, prostředně ranné a pozdní; aneb dle barvy révy (lodyhy) na červeňáky s révou načervenalou a zele- ňáky s révou barvy sytě zelené. Odrůdy ranné s révou červenavou jsou ušlechtilejší, poskytují zboží jemné, vonné, oproti tomu pro- dukci jeví nižší; doba vzrůstu trvá as 105—120 dní, česání děje se kolem 20. srpna, hodí se pro krajiny s lehkými hlinkami. Odrůdy pro- střeané ranné dávají sklizně již vétŠí, je- jich doba vzrůstu jest delší, trvá 125—137 dní; Česání děje se teprve koncem srpna; zboží poskytují ještě dobré. Odrůdy pozdní vy- značují se největšími sklizněmi, leč zboží dávají hodnoty podřízené; hodí se do půd těžších, vlhčích. Nejznámější odrůdy ranné jsou: Staro- český červeňák (ch. žatecký neb rakov- nický); jeho hlávky jsou neveliké, vejčitě protáhlé, poněkud na konci zašpičatělé, uza- vřené, s vřeténkem jemným, hustě zprohýba- ným a jsou moučkou bohaté; vyznamenávají se silnou, velmi příjemnou, osoblivou vůní. Štýrský byl vypěstován z chmele žateckého; jest uváděn se chmelem sedmihradským nej- dříve do obchodu. Haličský pochází ze žateckého, nejlepší jest t. zv. zlatý rohatínský z panství rohatínského u Lvova. Sedmi- hradský pochází ze sazen i c žateckých, po- skytuje zboží hrubší, aroma nemá líbezné, dává bohaté sklizně. Schwetzingský má hlávky prodloužené, v plné zralosti hranaté, hodnoty prostřední; odrůda velmi produk- tivní. Earlygolding, červeňák, má hlávky drobnější, spise zakulacené, moučkou bohate» aromátu dosti příjemného, odrůda velmi pro- duktivní; rozeznáváme Whitův a Wramblin- ^ův early golding. K ranným odrůdám patří ještě: ángfický červeňák Jo nes, americký zeleňák grape, anglický prolific, americký zeleňák palmer seedling; tyto posledně uvedené poskytují zboží hrubé. Odrůdy prostředně ranné: Uátecký červeňák; má hlávky na konci tupé, mou- čkou bohaté, vůně příjemné, celkové hodnoty dobré, odrůda dosti produktivní. K této od- růdě druží se ch. vrbičky TSemšův), vypě- stovaný od Semše z ústeckého červenáku k dosažení větší produktivnosti. Špaltský červeňák pocházející ze ch-e žateckého ; hlávky jeho jsou neveliké, uzavřené, s osou jemnou, moučkou bohaté, aromatické. Neutomyšl- ský pochází rovněž z ch-e žateckého, po- skytuje zboží dosti dobré. Anglický grape^ zeleňák silně produktivní, poskytujíc! zboží hrubé; k němu blíží se od Williamsa ze se- mene vypěstovaný whitebine; k této sku- pině patří ještě zeleňáky: anglický cluster a greenbine, jeŽ oblíbeny jsou hlavnČ v m*abství Hampshire a Surrey, dále angli- cký mathon a cooper, s révou bílou, od- růdy to hrubší, americký Humphrey seed- ling, pocházející z Wisconsinu, a belgický zeleňák, hrubá to odrůda, svoji pěkně ze- lenou barvu při sušení zachovávající. Odrůdy pozdní: Dubský zeleňák, od- růda hrubá, dává zboží nepříjenmě česnekem páchnoucí. Rottenburský, odrůda ve Vir- temberku oblíbená. Elsaský, poskjrtuje zboží sice moučkou bohaté, ale vůně hrubší; bel- gický (Carnau), odrůda s révou bělavou, dává zboží kvality podřízené, vůně slabé. Colegatos, anglický hrubý Červeňák. Buffo goldingaFuggles gol ding, hrubé odrůdy, jež od early golciingu podstatně se liší. Do této skupiny zařaditi dlužno nejhrubší odrůdy, jež jmenujeme bujňáky (Hengst- hopfen), blížící se již rázem svým ku ch-i divokému. Ch. jakožto surovina pivovarnická vyzna- čovati se má následujícími vlastnostmi: má býti pečlivě česán, náležitě suchý, o stejno- měrných, dokonale vyvinutých hlávkách, při- měřené velikosti, má býti jasné, žlutavězele- navé barvy, pěkného hedvábového lesku, heb- kého ohmatu; moučkou (lupulinem) bohatý, intensivní, líbezné vůně, hojně lepkavý a má býti úplně prost peciček (semen). Pecičkovi- tost ch-e zavinuje přítomnost prašných rost- lin (sameček) na chmelnici neb v její blízko- sti. Hrubé odrůdy ch-e obsahují peciček více 7o> anglické a americké variety 15 aŽ 207o' Moučka chmelová skládá se z droboun- kých tělísek mnohobuněčných, jež povstaly jakožto sekrety žlázek trichomových. Nejcen- nější součásti hlávky chmelně jsou: silice chmelová (0'2—0-87o)i dodávající ch-i osoblivé vůně, hořké kyseliny, jež udělují pivu vlast- Chmel — Chrněla. 257 nosti antiscptické, pryskyřice a tříslovina chmelová (tato obsažena jest v listenech). Dále dokázána v ch-i přítomnost cholinu, asparaginu a alkaloidu lupulinu. Časem po- zbývá ch. své svěží zelené barvy, zčervená i nabývá rozkladem svých součástí odpor- ného zápachu hnilým sýrem. Má-li se ch. na dlouhou dobu udržeti, třeba jej konservovati ; stává se tak ncjčastěji siřením, což déjc se kysličníkem siřičitým ve zvláštních sušírnách, také na síření zařízených. Hodnota ch-e posuzuje se buď jenom em- piricky nebo rozborem a to mechanickým, čá- stečně i chemickým. Za přiklad uvádíme roz- bory městského ch-e žateckého i rakovni- ckého, dle prof. A. Bělohoubka: Rakovnicky 2atecký moučky ISS^o • • 16*6% listenů 71-37o • • 7007(, os (vřetének) . . . 7-3°/o • • 7-8% stopek 3'97o . . 3'67o peciček — . . -— extraktu étherického 18-27o . • 22-37o > lihového . 8-27o • • 51% vodného . 15-67o • • 17'57o. Z četných rozborů vysvítá, že ch. z českého obvodu rakovnicko-lounského vyrovná se do hodnoty úplně zboží městskému žateckému. Obvyklé třídění ch-c žateckého na zboží měst- ské, okresní a krajské postrádá vši podstaty; toto odlišování mělo by býti jakožto zastaralé a neoprávněné odklizeno. En. Chmel: 1) Ch. (Chmelin) Adam Matyáš (* v Těšíně 1770 — f 1832 v Linci), professor věd inženýrských na moravské stavovské aka- demii v Olomúci (1794—1802), pak prof. raathe- matiky a fysiky na lyceu v Linci. Napsal do brněnského »Allgem. europ. JournaU (1798) několik článků, zejména Logarithmische Oiffe- ren\ialien. Na Moravě vykonal také některá větší měření geodaetická. V Linci vydal Insti- ttttiones mathematicae (1807, 2 sv.). 2) Ch. Josef, historik rak. (* 1798 v Olo- múci — t 1858 ve Vídni), vstoupil r. 1816 do augustiniánského kláštera ve Sv. Floriáne a zastával od r. 1826 úřad knihovníka a archi- váře. V r. 1830—33 poslán byl od řádu do Vídně a konal tu do r. 1833 studia archivální a sebral mnoho listin a spisů; r. 1834 stal se druhým a r. 1840 prvním archivářem při ar- chive dvorském. Byl velmi pilným a svědo- mitým pracovníkem a sběratelem a práce jeho zjcanaly mu tak zvučné jméno, Že fílologicko- historick^ odbor akademie vídeňské svěřil mu vydávám a redigováni svého > Archiv fiir Kunde ósterr. Geschichtsquellenc, ke kterému přidal r. 1851 důležitý Soti^blatt. Hlavni zřetel vě- noval historii rodu Habsburského a vydal mnoho spisů až dosud veliké ceny, z nichž vynikají : Materialien \ur ósterr, Geschickte (Vídeň, 1838), sbírka 378 regest k dějinám Bedřicha mladšího v r. 1424—40; Regesta chro- Jtologico-diplomatica Ruperti regis Romanorum (Frankf. n. M., 1834), důležitá sbírka regest pro dějiny české; Regesta Friderici III. {re- gis IV.) (Vid., 1838—40), sbírka 8969 regest; Gesch. Kaíser Friedrichs IV, u. seines Sohnes Ottav SlovDik Naučný, iv. XII. 5;'4 X897. Maximilian I. (Hamburk, 1840, 2 sv.); Urkun- den, Briefe und Aktenstúcke ^ur Gesch. Maxi- milians und sehter Zett (Štutgart, 1845); Die HandschrtfUn der k. k. Hofbibliothek in Wien (Vid., 1840, 2 sv.); Der ósterr, Geschichts/or- scher (t, 1838—41, 2 sv.); Habsburgisches Ar- chiv (t., 1846, 2 seš.) ; v Sitzungsberichte filo- log.-hist. odboru při c. k. akademii vídeňské: Habsburgische Exkurse (1850—51); das Recht des Hauses Habsburg auf Kárnten (1856) a j. Ve >Fontes rerum austriacarum* vydal samo- statnou sbírku pramenů k dějinám habsbur- ským v r. 1473 — 1576: Monumentu habsburgica ve 3 odděleních. Zásluhy jeho odměněny ryt. křižem řádu Františka Josefa. Chrněla: 1) Ch. Jan, spisovatel český (* 1740 v Netolicích — f 1817). Vstoupil r. 1757 do tovaryšstva Ježíšova, po zrušení jehož r. 1773 stal se knězem světským, od r. 1 792 do smrti byl farářem v Sázavě. Sepsal : Katolická odpověď na bezprávné naříkáni nevin- ného odpadice (Praha, 1783 nákl. dědictví sv. Václava); Dekret sněmu kostnického o přijímání pod jedním \pusobem (Praha, 1784). Oba spisy jsou polemiky se spisy prvního faráře české církve augšpurského vyznání v Praze Matěje Markovice. Dále vydal Ch. překlad Goffinéovy postilly: Pústilla čili katolické vyučování (t., 1786); Ohlášení svátku a slavností na celý rok, té{ obyčejných při nich ceremonií (t., 1780); P. Gilberta Baura: Pamětihodná pravidla při tě\ce nemocných (t., 1787). O působení jeho ve správě duchovní viz spis Fr. Krásla: Svatý Prokop, jeho klášter a památka u lidu str. 316 a Čas. Mus. 1891, 103. 2) Ch. Josef, spisovatel český (*18. února 1793 v Třebíči na Moravě — f 28. ún. 1847 v Praze), pocházel z chudé rodiny tkalcovské a dostav se do Prahy pomocí strýce svého, frátera u kapucínů na Hradčanech, konal s výborným prospěchem studia gymnasijní (1808—1814) i filosofická (1814—1817). Mezi soudruhy, z nichž nejdůvěrnějšími přáteli po celý život mu zůstali Václ. Klicpera a Frant. Turinský, vynikal jiŽ tenkrát snažnou horli- vostí vlasteneckou, účastně se různých bu- ditelských podniků, ale zároveň i dobrým posuzováním skutečných potřeb v životě ná- rodním a vyhledáváním prostředků k jich úhradě. Dokázal to hned svým prvním literár- ním pokusem, sbírkou dcklamovánek, nazva- nou Bajky pro dítky (dvě částky, 1818 a 1821), neboť podávaje v lehké formě prostinký, ale zajímavý obsah, poskytl tím čilé družině bu- ditelské mezi učitelstvem a kněžstvem vítanou příležitost s prospěchem šířiti lásku k české četbě. Získav si slušnou pověst literární od- dal se Ch. na dráhu gymnasijniho učitelství a podrobiv se zkouškám konkursním pro obor grammatický, stal se r. 1818 professorem v Ji- číně, odkudž po dvouletém zdárném působení do Hradce Králové byl přesazen. Na novém stanovišti záhy náležel k nejpřednějším členům sboru professorského a pro vzácné vlastnosti vychovatelské všeobecné požíval úcty; hlavně vsak mu na okrasu byla neúnavná horlivost^ kterou po všechny aoby obětovně věnovaj 18 258 Chmelárna — Chmelařství. vzdělávání žactva v jazyku mateřském, na vyšších školách nedůstojné odstrčeném. Při tóm ovšem neustával v literární činnosti, nýbrž i po této stránce zaujal hned vedle Klicpery, zaměstnaného na gymnasiu v tří- dách humanitních, čelné místo ve spisovatel- ském kruhu hradeckém, jenž se při čilé knih- tiskárně Jana Hostivíta Pospíšila byl utvořil a zvláště v létech dvacátých v popředí vy- stupoval. Původnosti Ch. sice neměl, ale ne- dostatek tento nahrazoval vytrvalou pracovi- tostí a nezištnou láskou k věci, v pravém slova smyslu hledě odklízeti mezery, jež po- střehl. Na samém odchode z Jičína (1820) uveřejnil tři ukázky dramat Kotzebuových {Zmatek nad^matek^ Johanna \ Montfokonů, Nd- sledkové itevérnosti), hlavně pro jeviště ochot- nická; pokračováním byly v Hradci Král. idyllické hry Gessnerovy Zavrčený syn a Kní- žata me\i pastýři (1821), později Hrabe Beňov- ský (1822), opět z Kotzebue, a posléze Divo- chové od Rambacha (1825). Mezitím vydal též druhou částku »Bajek« (1821), přeložil z něm. oblíbenou Školní rukověť '^Biblické příběhy* (1821 — 23, 5 sv. dle vyd. mnichovského), redi- goval první novočesicé almanachy {Almanach aneb Novoročenka), napřed s Klicperou (1823), potom sám (1824) a posléze s Fr. L. Čelakov- ským {Dennice aneb Novoročenka na r. 1S2S), mel účastenství při paedagogických sbornícícn Zieglerových a zvláště snažně o to pečoval, by důležitější spisy Pospíšilem vydávané se tiskly ve správné češtině. Poslední Ch-lův větši příspěvek z oboru belletrie byl překlad povídky Jarvod Zlatohvi^d (1827), pořízený na žádost Jungmannova syna Jos. Jjoscfovice pro sbírku zábavných spisů C. F. van der Velde; další práce jeho byly téměř výhradně již rázu naukového, především obšírný slov- ník Lateinisch-Bóhmisch-Deutsches Wórterbuch nach I. J. G. Scheller*s etymoiogischer Grund- lage (1830), výborná své doby pomůcka, k níŽ později dodány byly ještě zvláštní české a německé slovní rejstříky (1834), Komenského Orbis piet US (1833) nově upravený v pěti ře- čech (lat., čest., něm., pol., franc.) s obrázky, technologické pojednání O lnu v Preslově >Kroku« (III. 1., 2.), jazykozpytný článek O tvo- řeni jmen obyvatelskjřch v Čas. mus. (1835) a Sexta Aurelia Viktora Dějiny římské (1838), lat. text s českým překladem a bohatou snů- škou poznámek hlavně o věcech starožit- nických. — R. 1842 Oh. obdržel, jak dávno si byl přál, místo při akad. gymnasiu v Praze a nabyv takto příležitosti k rozsáhlejším stu- diím, oddal se téměř zcela jazykozpy tu, kterým se již v Hradci nejraději obíral. Cennou ukázku tohoto zaměstnání Ro\bor jména přídavného uveřejnil v Čas mus. r. 1842 a 1843, některé dílce též předčítal v Král. české spol. nauk r. 1844 a 1845, avšak hlavni část po léta sná- šená zůstala pouhým materiálem. Co jiného ještě tehdy vydal, pocházelo buď z let dří- vějších, zejména Lucia Julia Flora Obra\ dějin římských (1843), lat. text s úplným překladem a vysvětlivkami, anebo bylo rozsahu jen skrov- ného, jako Fédra Augusta Liberta Bajky Aeso- pové (kn. 1.) v Cas. mus. 1844. Přece vsak i tu vyskytl se článek značně zajímavý v Čas. mus. 1843: Prostředek, jak by po gymnasiích českých, moravských a slezských ohledem vyučo- vání v jajyku Česk oslov auském Nejvyšší vůli poněkud \adosi učiniti se mohlo, kdež Ch. po- dávaje praktické návrhy, jimiž by zákony ve prospěch češtiny r. 1816 a 1835 vydané skut- kem se stávaly, téměř účet skládá ze své vlastní činnosti učitelské, pokud se týkala jazyka českého; to zajisté, co navrhuje, vyko- nával sám již od počátku svého působení. Konečně podotknouti jest, že také Matici České prokazoval vítané služby stihstickou korrekturou některých děl do tisku přijatých, jakož i to, že rukopis Komenského Didaktiky dle ustanovení matičního k zamýšlenému vy- dání upravil. — Předčasné smrti Ch-lovy bylo vůbec trpce želeno; nálcželť zesnulý do sboru oněch pravých nadšenců, kteří veškeré své síly zasvětili službě národní, razíce a rovnajíce dráhy nástupcům. Památce jeho vděčnou pohrobní vzpomínku věnovali Jos. Kaj. Tyl ve »Květech€^(i847) a Kar. VI. Zap v »Poutníku« (1847). Úplný životopis obsa- žen jest v ČČM. 1882 a dle tohoto v ČMM. 1893. Thř. Ohmeláma jest místnost v pivovaře, v níž chmel se ukládá. Prodlením doby ztrácí chmel na své hodnotě účinkem vzduchu a tepla. Nejdůležitější jeho součástka, měkká prysky- řice (a a /?), přechází v tvrdou (>•), pro pivo- varnictví bezcennou, olejíček étherický prchá, z hořči chmelně tvoří se okysličením nepří- jemně zapáchající kyselina valerová a známka těchto škodlivých změn jeví se na moučce chmelně, kteráž původně jsouc řídká: a jasné žlutá stává se hutnější a nabývá barvy oran- žové až zahnědlé. Dobře zařízená ch. může býti schlazena na 2—5° C buď umělým chla- zením aneb zřízením vrchní lednice (Brainar- dovy). Ve vzorné ch-ně přístup vzduchu co nejvíce jest obmezen a o náležitou suchost postaráno. Okna jsou záslonami opatřena. Chmel v žokách ukládá se na kantnýřc nebo po síření lisuje se do krabic kovových, těsně uzavřených, jež možno též ve sklepích pivo- varských ukládati. Výlohy na 100 kg chmele jsou 6 zl., kterážto nepatrná částka v době, kdy jest chmel laciný, znamenitě se vyplácí, poněvadž hodnota chmele lisovaného se déle než rok téměř dokonale zachová. Chmel sířený a v Žokách uschovaný na obyčejných půdácn jest zcela nedostatečně uložen. Účinek teploty nápadně se jeví z následujících zkoušek Bn- anta a Meachama. Chmel zkoušený před po- kusem vykázal ll'757oraěkké pryskyřice (aa/í) a 3" 16% tvrdé (yV Po 7 měsících uložení za ostatních stejných okolností byly změny: při 18— 19'C bylo měkké pryskyřice 8-82. tvrdé 5-947o; při 10— 14«C m. p. 9-21, t. 5*15%; při 2— 3-5«C m. p. lOÓ/, t. 420%; při 0« C m. p. irro, t. S-Sy^j^. Chý. Ohmelařstvi. Velikolepým rozvojem prů- myslu pivovarského v době naší nabylo ch. netušeného významu národohospodářského stavši se zcmédčlcům mnohých krajin vy- Chmelařství. 259 datným zdrojem blahobytu. Světová spotřeba chmele v pivovarnictví byla r. 1895 887.220 q, jíž užito bylo pro výrobu 214,269.950 hl piva. Chmele spotřebuje se na 1 hl piva průměrné 033 — 0*4 kgf ležáky vyžadují dávek větších. Na celém povrchu zemském zaujímají té doby chmelnice as 118.000 ha, na kteréžto rozloze činí roční sklizeň světová as 900.000 q chmele. Z toho připadá na Německou říši 277p, Rakousko-Uhersko 8-37o, Belgii a Hol- land 5-47o, Rusko 4-7Vo. Francii 2'57o, Švéd- sko a Dánsko Ol7ot Anglii 267o» Spojené Obce severoamerické 257oi Austrálii l7o- R. 1894 a r. 1895 obnášela světová sklizeň chmele více 1,000.000 q. V říši naší obnáší výměra chmelnic 16.099 ha. Roční sklizeň chmele v Předlitavsku činí asi 80.000 q, z čehož přísluší na sklizeň v Čechách 837o, v Haliči 77o, ve Štýrsku 6'57o, na Mo- ravě 2'/o, v Rakousích l7of v ost. zemích 0*57o- Spotřeba chmele v říši Rakousko- Uherské činila r. 1895 75.000 q, z čehož při- padá na Čechy as 307o- V říši naší jest tudíž nejdůležitější zemí chmclařskou království České. Ch. české jest prastaré a zcela původní. Teprve od nás šířilo se pěstování chmele do ciziny ; tak do Bavorska (do Spaltu již ve 14. stol.), do Pru- ska, do Poznaňská (v XVIII. stol.), ano i do Anglie. Písemné památky o založení klášterů českých z r. 1086, 1092, 1100 podávají důkaz, že již tenkráte byl chmel v Čechách pěsto- ván; příkladem na ostrovech pražských, v okolí Přelouče a j. Hojněji byl u nás chmel pěstován teprve ve XlV. stol., zejména za Karla IV. V zakládací listině kláštera ročov- ského z r. 1380 napsané jazykem latinským činí se výslovná zmínka o chmelnici. Vzmáhání se ch. prospěla platně smlouva svatováclav- ská ze dne 6. říj. 1517, dle kteréž přiznáno i šlechtickým statkům právo k vaření piva. V žatecké' smlouvě kupní z r. 153> sepsané jazykem českým jedná se o prodeji chmel- nice. Listina z r. 1559 uložená v archivu ra- kovnickém svědčí o tom, že již tehdy byl chmel rakovnický do Němec vyvážen. Kon- cem XVI. stol. slynulo také ch. na Klatov- sku, jak nás o tom poučuje báseň Davida Crinitia, cestopis Karla z Žerotína a jiné do- klady. Vznik ch. na Ůštecku datuje se z r. 1568, na řalknovsku z r. 1650. Válkou třicetiletou bylo české ch. valně zpustošeno. Mocné ochrany dostalo se opět ch. našemu za pa- nování císařovny Marie Terezie. Teprve však v našem věku, zejména v posledních 20 létech, vzmohlo se k plnému rozkvětu. Před r. 1870 bylo v Čechách chmelnic toliko 5348 ha, r. 1874 5700 ha, r. 1884 8893 ha, r. 1888 10.108 ha. Area chmelnic té doby činí již 11.820 ha, tedy as 107o světové rozlohy chmelnic. U nás obírají se zemědělci ch-m ve třech obvodech: 1. V obvodu žatecko-rakovni- ckém, kdež pěstuje se ponejvíce chmel nej- ušlechtilejší, ranný červeňák, a to na rozloze 8060 ha\ té doby jest chmelnic v okrese Ža- teckém 2000 ha, rakovnickém 1350 ha, loun- ském 1330 ha, podbořanském 1130 ha, po- stoloprtském as 700 ha, jesenickém as 650 ha, novostrašcckém 400 ha, v okresích soused- ních as 500 Aa. — 2. V obvodu ústeckém, kde pěstuje se ponejvíce červeňák na rozloze 2420 ha, v okrese ústeckém na 1000 ha, lito- měřickém na 600 ha, štětském na 450 ha, roudnickém na 270 ha, v okresech soused- ních na 100 Aa. — 3. V obvodu dubském, kde pěstuje se ponejvíce hrubší odrůda ze- leňák na výměře as 1200 ha, v okrese dub- ském na 750 ha, mělnickém na 200 ha, česko- lipském na 150 ha, okresech sousedních na 100 ha. Mimo tyto tři hlavní obvody pěstuje se chmel v jiných krajinách Čech jen skrovně a to celkem na výměře as 100 ha. — R. 1895 sklizeno bylo v Čechách celkem 58.550^ chmele, z čehož připadá na obvod žatecko- rakovnický 41.123^. Na Moravě počíná se šířiti pěstování chmele teprve v době poslední. R. 1860 ne- bylo tam ještě žádných chmelnic, r. 1880 za- ujímaly chmelnice as 95 ha, nyní as 302 ha s roční sklizní as 2000 q chmele. Moravské ch. soustředěno jest hlavně kolem Olomúcc, zejména u Tršic, kolem Lipníka a Přerova. Pěstuje se tu hlavně pozdnějŠí červeňák i jiné odrůdy. — Ve Štýrsku pěstuje se chmel ve dvou odrůdách, jednak velmi ranný, jednak pozdnějŠí, ve dvou obvodech, a to: v severo- východním, zejména kolem Fůrstenfeldu a ligu; v jižním, kolem Žalce (Sachsenfeld) aŽ k Celji a Velenji (Wóllau). Rozloha štýrských chmelnic činí 1626 ha, roční sklizeň 5540 q. Štýrské ch. založeno teprve as v r. 1850. — V Haliči jest výměra chmelnic as 1500 /w, roční sklizeň as 7500 q chmele. — V Hor- ních Rakousích jest chmelnic 816 ha, roční sklizeň chmele 5000 q. O šíření se rozlohy chmelnic v Rakousko- Uhersku, najmě pak v Čechách, svědčí tato čísla: Vyvezeno bylo chmele průměrně do roka v r. 1881—85 24.872^, v r. 1886—90 28.929 q, v r. 1891—94 32.771 q. Z tohoto množství vy váží se do Němec 787o» ^o Ham- burka 47o» do Nizozemí 357o. ^^ Švýcarska 2-57o, do Francie 2'37o, do Dánska l-77o, do Britannie l-57o, do Belgie l7o. Ruska l7o, Srbska l7o, Rumunska l7o» zbytek do Itálie, Bulharska, Ameriky, Švédska a Turecka. — Oproti tomu dovoz cizího chmele do říše naší klesá. Do mocnářství našeho přivezeno bylo chmele ročně v r. 1881—85 12.572 q, v r. 1886—90 7715 q, v r. 1890—94 9343 q, a to hlavně z říše Německé a z Ruska. V Evropě nejvíce chmele produkuje říše Německá. R. 1895 sklidilo se v jednotlivých zemích něm. chmele: v Bavorsku na 26.232 ha 157.092^, ve Virtembcrsku na 5858 ha 51.349 q, v Badensku na 2641 ha 24,152 q, v Elsasích a Lotarinsku na 4259 ha 51.290 q, v Prusku na 2991 ha 17.255 q, v menších distriktech na 92 ha 673 q, tedy celkem na 42.073 ha 301.811 ^. — Spotřeba chmele v říši Něme- cké obnáší celkem 143.000 q', vyváží se tudíž ročně přes 100.000 q do ciziny a to nejvíce do Anglie 257o. do Belgie 157o. do Francie 137o, 3o Rakouska 97o. do Švýcar 47o, do 260 Chmelařství. Se v. Ameriky 107o» zbytek do zemí ostat- ních. — V r. 1878—90 vyvezlo se z říše Ně- mecké do ciziny průměrně do roka 113.935 q chmele, průměrná roční produkce chmele činila as 256.840 q, tedy celých 447o, to jest takořka polovina celé produkce chmele se vyváží. Přívoz cizího chmele do Němec na- proti tomu obnáší toliko 17.000—20.000 q\ chmel přiváží se hlavně z říŠe Rakousko- Uhcrské, najmě z Čech 937o» z Ruska 6%, z Belgie IVo. V Anglii bylo r. 1895 chmelnic u výměře 58.940 akrů 23.576 /w a to: v hrabství kent- ském 14.007 ha, v hrab. herefordském 3021 ha, susexském 2995 ha, worcesterském 1609 ha, hamtském 1150 ha, surreyskčm 713 ha, v ostatních 81 ha. Roku 1896 byla výměra chmelnic 54.217 akrů, tedy o 4723 akrů menší. Roční produkce chmele činí as 230.000 q (r. 1896 obnášela celková sklizeň 226.594 q), oproti tomu však roční spotřeba chmele činí as 300.000 q, zřejmo tudíž, že do Anglie musí se chmel v hojnosti přivážeti. R. 1894 při- vezeno bylo do Anglie 112.041 q chmele, vy- vezeno pak toliko 12.049 q. Nejvíce chmele importuji do Anglie Spoj. Obce severoamer., jež levným chmelem tržiště anglická zahrnuji. Na Rusi počíná se vzmáhati ch. teprve v posledních 25 létech, zejména prostředni- ctvím českých vystěhovalcův. R. 1895 mělo Rusko as 6540 ha chmelnic; roční produkce chmele činí as 240.000 pudů = 39.312 q, roční spotřeba obnáší as 100.000 pudů = 16.380 q, zbývá tudíž pro vývoz as 140.000 pudů = 22.932 q. Ch. zastoupeno jest najmě na Vo- lyni (1744 ha), v Polsku ruském (více než 800 ha), ve stř. Rusi v obvodu Guslizském (více než 800 ha). Dle posledních zpráv bylo r. 1896 pěstování chmele na Rusi obme- zeno. — V Belgii činí rozloha chmelnic 4185 ha ; roční produkce chmele jest 50.000 q. Belgie spotřebuje více chmele než produkuje. R. 1894 přivezeno bylo do Belgie 26.000 q a vyvezeno toliko 16.690 q. Nejznámější obvody jsou : alostský a popcringhský. — Ve F r a n c i i zaujímají chmelnice dle posledních zpráv 2941 ha, roční sklizeň obnáší as 16.000 q, spo- třeba chmele činí 40.000 q. — Nebezpečným konkurrentem v obchode chmelařském stala se nám v době poslední Severní Ame- rika. Rozloha chmelnic ve Spoj. Obcích scv.-amer. činila r. 1895 23.800 ha d, to v státě New York 16.000 ha, v státech Orcgon, Wa- shington, Kalifornii 7800 ha. R. 1896 bylo pěstování chmele značnou měrou obmczcno. Tamní ch. rozmohlo se teprve v posledních 20 létech. V r. 1876—80 byla roční sklizeň chmele 125.000 g, 1890—94 již 190.000 q, r. 1895 asi 250.000 q. Spotřeba chmele v Americe obnáší asi 155.000 q, asi 100.000 q chmele se tudíž ročně z Ameriky vyváží. Z přehledu tohoto jest zřejmo, že chmel dovážeti se musí zejména do Anglie, Belgie, Francie, Nizozemí, Dánska, Švédska, Švýcar a Itálie a že se vyváží nejvíce ze Scv. Ameriky, z říše Německé, skrovně pak z říše Rak.- Uherské, t. j. vlastně z Čech. Nejdůležitější střediska obchodu chmelového jsou: Zatec, Norimberk, Londýn a New York. Velikost sklizně chmele závisí značně na varietě; řídíf se produkce chmele zákonem korrelačním jako při jiných plodinách hospo- dářských, totiž že jakost plodiny hospodář- ské jest v obráceném poměru s její plod- nosti, t. j. čím hrubší jest odrůda chmele, tím jest produktivnější. Průměrná sklizeň chmele po ha jest v různých zemích chme- lařských velmi rozdílná i činí: na Žatecku a Rakovnicku as 2'5— 4 q, na Úštecku 5 — 6 q, ve Štýrsku 4 — 5 q, v Haliči 5 ^, v Bavorsku 5—6 q, (na Špaltsku toliko 3—4-5 q), ve Vir- tembersku 6 — 7 q, v Elsasích 85 q, v Baden- sku 92 q, v Anglii 9—10 q, v Belgii 12 5 q. Roční sklizeň chmele, jsouc závislá na mnoha činitelích, zejména ovšem atmosférických, jest i v téže krajině velmi kolísavá. V obvodu českého ranného červeňáku v r. 1860 — 70 byla nejnižší sklizeň r. 1869, nejvyŠí r. 1870; v r. 1881—90 nejnižší r. 1886, nejvyšší r. 1889, v posledních létech byla nejvyšší r. 1896. Plné sklizně, totiž maximální, jsou jen vzácný, jeví se obyčejně jen jednou za celé desetiletí. V světovém obchodu chmelovém oce- ňuje se chmel takřka výhradně dle prove- nience. Nejjemnější zboží poskytuje staro- český ranný červeňák, známý jménem chmel žatecký neb rakovnický. Označíme-li tržní cenu tohoto zboží, kteráž jest vždy nejvyšší, číslem 100, dá se tržní cena chmele různé pro- venience přibližně vyjádřiti následujícími čísly poměrnými : špaltského 85, kentského (nejlepší anglický) 84, ústeckého 75, hallestonského 65, neutomyšlského 63, virtemberského 62, ba- denského 58, dubského zeleňáku 54, aisch- grundského a hersbruckského 50, susexského 45, burgundského 45, elsaského 35, alostské- ho 30, ruského 30. Při málokteré plodině jsou ceny tržní tak proměnlivý jako při chmel i. Ba nejenom že ceny chmele různých ročníků jsou tak nestejný, i v témže roce cena chmele velmi se mění. Nejvyšších cen docíliti možno pravidlem na počátku saisony chmelně, totiž v měsících září a říjnu, po případě i v listo- padu, zřídka později. Do r. 1840 prodáván byl suchý chmel na korce, od r. 1841 pro- dával se dle váhy a to na vídeňské centy = 56 kg, od r. 1875 pak na celní centy = 50 kg. Přihlédneme-li k cenám staročeského ranného červeňáku v našem století, uvedouce váhu i měnu tehdejší na nynější, shledáváme, že nejvyšší ceny za 50 kg byly v létech: 1815 za 209 zl., 1816 za 215 zl., 1820 za 212 zl., 1832 za 253 zl., 1860 za 340 zl., 1869 za 202 zl, 1871 za 210 zl., 1876 za 350 zl., 1882 za 200 zl. Nejnižší ceny byly kolem r. 1820, v posl. létech r. 1870, r. 1885, r. 1889. r. 1896 za 40—66 zl. Průměrné ceny za 50 kg staroče- ského ranného červeňáku v jednotlivých desetiletích byly tyto: od r. 1820—29 63'zl., 1830—39 93 zl., 1840—49 83 zl., 1850—59 108 zl., 1860—69 148 zl., 1870—79 148 zl.. 1880—89 116 zl. Průměrná cena tudíž óO kg chmele za posl. 50 roků jest 130 zl. (1 q za 260 zl.). Chmelení — Chmelenský. 261 Výrobní náklad na 1 ^ chmele činí dle desetiletého průměru při staročeském ranném červeňáku as 195 zl., při chmelí ústeckém (Semšové) as 120 zl.; po ha chmelnice počí- táme na roční náklad výrobní as 800 zl. Za- ložení chmelnice tyčové, po 1 ha {^s.lOO kop) vyžaduje náklad na Žatecku neb Rakovnicku as 1122 zl., a to: příprava půdy (převrstvení) 334 zl, tyče 716 zl., vysazování chmele a kultura prvého roku as 72 zl., při vysoké konstrukci Heyakové 1890 zl., při chmelo- vodu Schwendové 2500 zl. Novější literatura o ch.: J. Tomeš, Chmel, jeho význam, vy- pěstování a ošetřováni (1891); C. Fruwirth, Hopfenbaa u. Hopfcnbenandlung (1888); E. V. Strebel, Handbuch des Hopfenbaues (1887) ; 1. Schčffl, Der Saazer Hopfenbau (1884); E. Wciss, Der Hopfen (1878); Friedr. Wirth, Der Hopfenbau (1878); Whitehead, Hops Sxmdýn, 1881); Meeker, Hop culture in the nited States (1883); Dr. Ad. Seifert, Saazer Hopfengebiet (1890); Frant. VI. Schneider, O známce ochranné (1895) ; Emil Struve, Der Hopfenhandel (1891). Z časopisů odborných uvésti jest: »Chmelařské listy «, orgán českého chmelařského spolku pro království České, rediguje A. Mohl; »Mittheilungen des Verban- des der zur Saazer Hopfensignirhalle gehd- renden Produktionsgcmeindeňc; >Mitth. dfes Deutschen Hopfenbau- Vereins« (Norimberk); »Allg. Brauer u. Hopfenztg.* (t.) a j. En. Cnmeleni sladiny dodává pivu lahodné, zahořklé chuti a zároveň trvanlivosti. Antisep- ticky účinkují pryskyřice chmelová, kyseliny (jablečná) a třislovina. Vařená a chmelená sladina jest prosta mikroorganismů. — Sladina chmelí se přiměřenou dávkou chmele při va- ření a vaří se průměrně 1 až iVj hodiny. Dávka chmele přidává se do vařící sladiny buď najednou nebo po částech a počítáme na 1 hi piva hutnoty u čatkýoh piv u v(tf«lltkýeh piv lOstupftové 0-30— 0*40 kg, 0'20--^-26kg 11 » 0-4Ó— 0-50 > 0-25— 0-30 > 12 » 0-60— 0-80 » 0-30— 0-36 » 13-14 » — ~ 0-32— 0-42 » Ve sladinu přecházejí vařením součástky chmele, z nichž nejdůležitější je měkká pry- sk^ice chmelná (« a /2). V roztok přecházejí třislovina, rozpustné uhlohydráty, dusíkaté látky, cholin, asparagin, alkaloidy a kyseliny. Olej íček chmelový při obyčejném způsobu ch. uniká téměř všechen s vodními parami. Ztrátu olejíčka obmezímc, jestliže Čásf chmelně dávky povaříme jen po krátkou dobu 10 až 15 minut ke konci dovařování mladiny, čímž vvziskáme jemné chmelně chuti i vůně. Tří- sfovina slučuje se částečně s bílkovinami a vylučuje se v klkách, částečně zůstává v roztoku. Minerální látky, hořč chmelová a pryskvřice měkká rozpouštějí se částečně a vedle zbývajících těchto součástek zůstává ve vyvařeném chmelí všechen vosk chme- lový a dřevovina. Vyvařeného chmele užívá se jako hnojiva, poněvadž zahořklá chuC činí jej dob}rtku nechutným. V sušině vyvařeného chmele jest proteinu 16*27Vof étherického vý- slazu 6-16Voi dřevoviny 27-607o» dusíka pro- stých látek extraktivných 45*177oi minerálných 4-90%. Chý, Chmelenský Josef Krasoslav, spiso- vatel český (* 7. led. 1800 v Bavorově — t 2. led. 1839 v Praze). Otec, učitel, i matka záhy mu zemřeli, a tak odevzdán byl babičce na vychování. Ta jej poslala po obecné škole na rok do Krumlova naučit se německy a potom r. 1812 na gymnasium do Budějovic. Tam hned v první třídě vzklíčilo přátelství jeho s Čelakovským, jakož i později s Kamarýtem, které naší trojici zjasňovalo život aŽ do hrobu a v literatuře jí zjednalo význačné místo. Když pak Čelakovský odešel na vyšší gym- nasium do Písku, setkávali se o prázdninách a styk udržovali také pilným dopisováním. Společně s oběma přáteli přidal si ke křest- nému jménu ještě vlastenecké (Krasoslav) a pokoušel se v básnění, jehož plody jim po- sílal. Odkojen byl jak oni poesií německou, a zvláště áchiller a Goethe zůstávali jeho bohy; později se knim přidružili mistři polští, zvláště Mickiewicz a Kochanowski. První pře- klady z Mickiewicze máme od Ch-kého. Hlo- sofíi studoval v Praze a tam opět se s druhy setkal. Stejné snahy vlastenecké, vědecké a literární skuly pouta přátelská ještě pevněji. Po filosofii Gh. vstotipu na^fakultu právnidccni; r. 1828 dosáhl doktorátu. Zatím po celý čas pilně studoval a spisoval; r. 1823 vydal své Básni u Pospíšila v Hradci Králové v prosté úpravě Šestnácterkové. Siroba, přátelství, láska a vlast byly jim vůdčími ideami a našly si tu nejednou původní výraz. Forma zněl- ková valné části — ne vždy bezúhonná — vznikla asi pod vlivem Kolíárov^^ch Básní; ale i vliv Počátků na formu a Goethův na balladu, romanci i píseň jest zřetelný. Celkem však úspěch sbírky, prodchnuté milou srdeč- ností, nebyl hlučný. Neobyčejná zanícenost Ch-kého pro divadlo a touha po české opeře, jakož i jeho smysl hudební přispěly k ztě- lesnění této tužby všech tehdejších vlastenců: Ch. se spojil se škroupem k vytvoření první české opery. Složil mu zpěvné, ladné libretto Drátenika (1826J, v němŽ i vzájemnost česko- slovenská se ooráží, a Škroupovo umění se s nim sloučilo tak šťastně, Že opera podnes se ráda poslouchá. Téhož úspěchu už nedo- cílil Ch. pozdějšími libretty: Oldřichem a Bo- (enou (1828) a Libušiným sňatkem (1832) u Po- spíšila vydanými. Ale láska k divadlu ho ne- opustila. Oddav se r. 1829 dráze soudcovské, na které dosáhl r. 1832 úřadu sekretáře při dvorském soudě manském a r. 1835 hodnosti dvorského místosudí, dlel stále v Praze a mohl sledovati vývoj divadla i přispívati k jeho zdokonaleni, což také svědomitě činil, stav se prvním českým referentem divadel- ním, a to při nejváženějších časopisech té doby, Časop. musea Českého od r. 1828—34 a OQ r. 1834, kdy Čelakovský založil Českou Včelu, při této do r. 1836. Nezískal si svými rozbory kusů a umění herců vždycky vděku, ač psal hedvábným pérem kritickým, jak Čelakovský trefné pro- 262 Chmcleschei} r:- Chmelíček. povědél, a jakkoli všeliká výtka vytryskovala z upřímné lásky k české véci. Dějinám di- vadla našeho budou ty referáty vždy víta- ným pramenem. Také články ^0 česícé lite- ratuře let 1833— 36« (v Čas. Č. M. r. 1835 a 1836), pak kritiky některých slovenských časopisů a almanachů vzbudily mu mnoho nevme, a nejvíce už poctivé a přímé jeho >Slovo o kritice* (t., 1837), v némž bystře potíral mánii mnohých vlastenců, verši bez- cennými osvědčovati své národomiíství a žá- dati za to výchvaly a básnické slávy; čile tu Ch. hájil práva volného slova pro objektivní kritiku. Nevlídnost přátel a odpor nepřátel roztrpčily jemnocitnou duši jeho a vyrazily mu péro z ruky dříve než smrt v době, kdy duch mužně zralý, střásal nejhojněji plody mnoholeté přípravy. Hlavní činnost jeho ná- leží letům 1835—37. Kdežto posud almanachy .(Novoročenku r. 1824, Dennici r. 1825) a časopisy současné (Čechoslava, Poutníka, Čas. Č. M., Českou Včelu, iCvěty a Vlasti- mila) obmýšlel jen drobnými básněmi, r. 1835 překvapil veřejnost ukázkou dramatu Láska díďc^oyťi a vědeckou monografií o Karlštejnském manském. pravé, jejíž předchůdcem byl článek o českých manstvích r..l832 vytištěný (vesměs v Čas. Č. M.)'.,Ch. toužil také do rodin pro- klestiti cestu české písni a hudbě, proto jal se. téhož' roku vydávati Věnec \e \pévú via- štenských uvitých a obětovaných dívkám via- sienským. Třetí ročník (1837) nucen byl již (odchodem z Prahy) postoupiti skladateli Škróupovi, hačei r. 1839 Věnec zanikl. Obsaho- val písně 20 veršovců, uvedené v hudbu domá- cími skladateli. Aby po.vznesí u nás tvorbu bájSnickou a zjednal jí nové kolbiště, Ch. za- ložil .poetický, sborník K!ytkit, dar uměni ipěvu (18^6) a neopustil tohoto dítka svého ani potom, když r. 1837 vyslán byl na Moravu a do Slezska, aby provedl soupis veškerého majetku příslušného prav^ uprázdněnému kní- žecímu arcibiskupství olomúckému a zároveň též lesních panství lichtenšteinských v obou sesterských zemích. Mohl podnik svůj vydá- vati tím spíše i za nepřítomností své v Praze, ježto byl spřátelen se. všemi skoro spisova- teli tehdejšími' á. tedy snadno si dovedl na nich vymoci příspěvků, jež pak přítel Čcla- kovský spořádal a při tisku opatroval. Vvšly celkem tři ročníky 1836, 1837 a 1838. 'Ch. sám posílal do Kytky básně na cestách sklá- dané, v nichž zachycoval dojmy svého puto- vání po Moravě a Slezsku, t. zv. Poputnicc. Tyto dojmy a bohaté zkušenosti, čerpané z denního styku s lidem i intelligencí, vypsal obšírně Fr. Páíackérau, který je jakožto za- jímavé pro tehdejší kulturní a národní le- thargii Moravy a jejích kmenů uveřejnil v Musejníku pod jménem »Zprávy z Mo- ravy* (1838). Jinak si Ch. pobyt na Moravě pocnvaloval, zvláště hledě ke zdraví. Ale pře- pínal prací síly své a nešetřil se ani, když již vážně ochuravěl. Dostavilo se chrlení krve — a tuberkúle plic, které jej zakrátko vyrvaly rodině (jsa od r. 1830 ženat se se- strou soudruha mladých let svých Eduarda Grieze de Ronse, Ludpvikou, zanechal 4 malé dítky), přátelům i vlasti. Básně jeho vyŠly se- brány v Národní bibliotéce Kobrově v jeclnom svazku. Pojaty tam také básně vůbec ještě ne- tištěné aneb vytištěné po jeho smrti (r. 1840 ve Vlastimilu Plané růže z Moravy a Slezska, pak divadelní recense z České Včely, zprávy z Mo- ravy) a právnické články jeho. Básníkem bohem posvěceným Ch. nebyl; nejlépe se mu dařila lehká píseň, pro niž si získal obecné obliby. Některá také znárodněla, jako Ru{e tetinská (Nad Berounkou pod Tetínem), Přemysl (Do- orávám, dokonávám), Chodníček lásky (Pěkně na chodníček svítil mi měsíček) a j. Všecky práce Ch-kého zdobí zvláštní spanilomysf- nost, něha a šlechetnost, která byla i povaze jeho vlastní (» panenský Chmelenský«J. Pro vlast, nade vše drahou, a pro přátele byl schopen každé oběti; komu mohl přispčti pomocnou rukou, tomu ji podal. Čelákovi- ckého hlavně on zachránil v létech nejkru- tějšího nedostatku, jakkoliv měl veliké sta- rosti vlastní. Dopisy jeho jsou vděčnou stud- nicí zpráv o vnitřním životě českém v létech 20. a 30. Pohříchu přišla větší čásť pozůsta- losti jeho na zmar. Bý, Chmelesohen, ves v Čechách, v. Chme- lišťná. Chmelloe, někdy tvrz se dvorem v okolí Žatce v Čechách, po níž zvali se Chmel ičtí z Vlčíhory a ChmeliČtí z Chmelíc. R. 1510 seděl na Ch-ci Bedř. Sekerka z Sedčic. Po XVI. stol. i název tvrze zaniká. Chmelidek Josef, spisovatel a skládáte) český (♦ 23. bř. 1823 v Náměšti na Moravě, t 15. bř. 1891 v Brně). Otec jeho byl pan- ským mistrem zednickým u budbymilovného Jindř. hr. Haugwitze. ' Gymnasium studoval nižší v Hornu v Dol. Rakousích, vyšší a theo- logii v Brně. Tu i tam pilně se cvičil v hudbě skoro na všechny nástroje, ale zvláště si var- hany oblíbil. Kaplanoval v Krtinách a Dou- bravici, pak stal se zámeckým kaplanem hra- běnky Dietrichšteinové v Boskovicích, s níž se i přestěhoval do Peggavy ve Štýrsku. Tam dosáhl na universitě štyrskohradecké dokto- rátu filosofie. Procestovav s hraběcí rodinou Palestinu, Egypt a země západní, složil dva výborné cestopisy: Cestu do sv. ^emé (o 2 d.) a Cestu do Francou^ a Španěl (o 3 d.), které vydány byvše dědictvím sv. Cyrilla a Metho- dějc v Brně, u tisíců čtenářů došly obliby a jméno Ch-čkovo proslavily po celé Moravě. Znaje plynně anglicky, francouzsky, španělsky a italsky, Ch. navázal hojné styky s vynika- jícími učenci a hudebníky těchto národů. Hudební nadání své osvědčil více než 30 vo- kálními mšemi pro čtyřhlasý sbor mužský a trojhlasý ženský s průvodem varhan a mno- hými mšemi s orchestrem; tyto se vyzname- návají skvělými fugami, jimž Ch. pře$ mnohý odpor vytrvale přál, a z velké části provo- zovány byly též mimo hranice vlasti ve Špa- něl ích, Francii, Jerusalemě, Nazarete a Bet- léměj v Alexandrii, Káhiře a j. Kromě mší složil přes 600 fug, hojně offertorií, písní k požehnání, kázáni a Mariánských melo- Chmelik — Chmělnickij. 263 dramat na texty české, německé a latinské. Zvláště známy jsou píseň Vánoce a velkolepá skladba Čtvero ročních počasí a j. na slova Vladimíra Šťastného. Od r. 1866 byl profes- sorem pastýřského bohosloví v Brné, kde svou všestrannou vzdělaností, ryzí, přívětivou povahou a uhlazeností mocno působil a trva- lou památku si získal u kněžstva i ve spo- lečnosti české vůbec. Životopis jeho podán v »Museu<, listě bohoslovců mor., r. 1891, v >Obzoru« a >Hlasu€ t. r. By\ Chmelik (Hopfendorf), ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Litomyšle, f. Karle ; 78 d., 19 ob. č., 462 n. (1890), hl. kostel z r. 1780, Itř. šk. Připomíná se r. 1314 jako příslušenství klá- štera litomyšlského. Chmelik, jméno vlastní jedné hrubé střelby staročeské z dob krále Václava IV. Viz Dělo str. 240. FM. Chmelineo, osada na Moravě u Výškovce, hejt. a okr. Uher. Brod, fara a pš. St. Hro- zenkov; 10 d., 77 ob. č. (1S90). Chmeliř se Semeohova Duchck (Du- choslav), primátor staroměstský (♦ na zač. XVI. stol. — 1 1569 v Praze), ze staré patri- cijské rodiny pražské, nabyl hodnosti baka- lářské a získal si ve službách obce a země tolik zásluh, že Ferdinand I. majestátem svým z 25. pros. 1537 povýšil ho do stavu vlady- ckcho s predikátem »ze Semechova*. Zasedal v městské radě a na sněme zemském, na kterém býval volen za stav městský do všech důležitějších kommissí, jako r. 1545 pro revisi stavovských práv a zřízení zemského a r. 1552 pro zkoumání král. návrhu na vypracování zemského řádu policejního. R. 1547 byl po Jakubu Fikarovi zvolen primátorem a zůstal jím až do r. 1554, pečuje zároveň o upravení obecních důchodů, jež konfiskací statků obce pražské byly velmi rozrušeny; získal pro obec opět vsi Libcznice, Míškovice a Měšice. Byl horlivým ctitelem Husovým, sbíral jeho spisy a byl v důvěrných stycích s předními učenci té doby. Pochován v kapli betlémské. Cnimeliité: 1) Ch., ves v Čechách, hejt. Kutná Hora, okr. a pŠ. Janovice Uhlíř., fara Vavřinec; 18 d., 142 ob. č. (1890). popi. dvůr Jana kn. Líechtenšteina. — 2) Ch., osada t., hejt. Nové Město n. M., okr. Opočno, fara a pš. Dobré; 32 d., 194 ob. č. (1890), tkal- covství. Slhmelii€n&: 1) Ch. (Chmeleschen), ves echách, hejt. a okr. Podbořany, fara a pŠ. Mašťov; 17 d., 111 ob. n. (1890). — 2) Ch. {Oimelischen), farní ves t., hejt. Podbořany, okr. Jesenice, pš. Čistá u Královic; 54 d., 13 ob. č., 333 n. (1890). kostel sv. Bartolo- měje, 2tř. šk. a mlýn »Ccška«. V XVII. stol. zanikla tu fara a kostel r. 1774 znovu posta- vený byl filiálním, až r. 1854 zřízena fara samostatná. Chmelná: 1) Ch., ves v Čechách v hejt. ledečském, viz Chmelně. — 2) Ch., osada t., hejt. a okr. Krumlov, f. Brloh, pš. Křcmže fv Čechách); 34 d., 241 ob. č. (1890), Itř. šk. — 3) Ch., ves t, hejt. a okr. Pelhřimov, f. a pš. Cerekvice Nová; 23 d., 159 ob. č. (1890); samota Hanuska. Pův. byla jen vladyčí statek a na poč. XV. stol. připomíná se tu rod ze Ch-né. — 4) Ch. Malá, ves t., hejt, okr., f. a pš. Sušice; 15 d., 93 ob. č. (1890), mlýn. — 5) Ch. Velká, ves t; 37 d., 228 ob. č. (1890), Itř. šk. Chmelné, Chmelná, Chmel ný, ves v Če- chách, hejt. Ledeč, okr. Královice, fara Bo- rovníce, pš. Pravonín; 33 d., 176 ob. č. (1890), kaple z r. 1883, synagoga. V XVI. stol. při- pomíná se tu rod Ptáčků ze Ch-ho. Chmelnice (Hopfengarten), osada v Če- chách, hejt. a okr. Děčín, fara Rozbélcsy, pš. Podmokly; 19 d., 1 ob. č., 137 n. (1890). ChméinlokiJ (též Chmělnickij, rusky XMt.ibHRUKiri neb XMe.ibiiHi^KiH, malorusky Chmelnyčenko, Chmelnyčkyj, polsky Chmielnicki), jméno rodu ruského, pro- slulého v dčjinách Malé Rusi. Původ jeho není dosud objasněn, neboC někteří odvozují jej z Mazovska, z Lublinska, Žmudi a Ukra- jiny, považujíce jej za šlechtický, kdežto jiní, zejména polští spisovatelé, popírají šlechtický jeho původ. Pravdě nejpodobnější, ačkoliv rovněž nedotvrzené, jest mínění, Že zakladate- lem rodu toho byl Václav W^iyk Ch. (Chcl- minský), jenŽ proslavil se v 1. 1534—69 ví- tězstvím nad Tatary. Skutečně později Jiří Ch. podpisoval se na památku svého předka W^žyk. Proslulý Bohdan Ch. podepsal se r. Í650 v kozáčkem regestru jako šlechtic erbu Habdank. Z rodu toho vynikli: 1) Ch. Michal, sloužil na avoře hetmana Zólkicwského v Žólkwi a.později u zetě jeho Jana Daniloviče, jenž dal mu čásC pustého pobřeží při řece Ťasminu asi 7 km od Čigi- rina a vymohl mu k tomu královské privi- legium. Ch. založil zde statek a později téŽ ves Subotovo. Jmenován byv písařem regc- strového pluku kozáckého v Čigirině, po- volán byl Danilovičem na výpravu Zólkicw- ského do Multan a padl jako setník vojska kozáckého a vůdce pluku Danilovičova v bitvě u Cccory (1620). 2) Ch. Bohdan Zinovij, slavný hetman kozáčky, syn před. (f 1657), nabyl pečlivého vychování a vzdělal se v ruské akademii ki- jevské, později u jesuitů v Jaroslavi, kde si osvojil latinu. Byl s otcem v bitvě u Cecory a těžce raněn dostal se do zajetí tureckého v Cařihradě, odkud dostal se k Tatarům na Krim. Po dvouletém zajetí, v němž poznal náležitě Život muhammcdánů a osvojil si jazyk turecký i tatarský, vykoupila jej matka, načež vstoupil k vojsku kozáckému a usadil se v Su- botově. Jako člověk nevšedního tehdy vzdě- lání a znamenitých zkušeností nabyl u kozáků velké vážnosti a stal se písařem (sekretářem) vojskovým. Rovněž u velkého hetmana ko- runního Stanislava Koniecpolského téšil se vážnosti a s jeho svolením rozšířil své statky, zaujav pusté krajiny za řekou Ťasminem a osadiv je volnými lidmi. Vykonal též dvakráte poselství ke králi Vladislavu IV., jenž hledal u pokořených a potlačených kozáků opory proti zpupné šlechtě polské a vyslal na Ukra- jinu kancléře Ossolirtského s listem, slibujícím 264 Chmělníckij. kozákům kromé vráceni starých práv mnohé výsady nové. KdyŽ však sněm r. 1646 záměry královy zmařil a starSina kozáčky Barabአz náklonnosti k Polákům list králův zatajil, zmocnil se Ch. lstivě královského listu při hostině, k níž Barabáše pozval, a tím uva- lil na sebe hněv staršiny, jenž od té doby neustával podněcovati proti němu předsta- vené polské, zejména nového starostu čigi- rinského Alexandra Koniecpolského. DoTlo konečné k tomu, že nově osedlý podstarosta Daniel CzapliAski (Czaplicki) přepadl za sou- hlasu Koniecpolského Subotov, ztýral rodinu Ch-kého a odňal mu nevěstu nebo milenku Lašku. Sám Ch. zachránil se jen útěkem. Nemoha zákonitou cestou ani osobním za- kročením u krále domoci se svých práv, od- hodlal se pomstiti se meČem. Koniecpolski dověděv se o záměrech Ch-kého, dal jej pod dozor plukovníkovi čigirinskému Krzeczow- skému, ale Ch. uprchT do zaporožské Sice. Zde však koncem r. 1647 nalezl, tak malý počet mužstva, že chtěje počíti odboj musil žádati o pomoc u chána krimského Islám- Gíreje. Tento přijav od něho přísahu a syna jeho Timofeje v zástavu, poslal mu na po- moc nč kolik tisíc Tatarů. Ch. zatím snažil se podnítiti lid ukrajiqský a na jaře r. 1648 podnikl válku. Pod Žintými Vodami u říčky Saksaganě a městečka Targovice přešlo k ně- mu 6000 kozáků rcgestrových, načež syn ko- runního hetmana Stanislav Potocki podlehl se zbytkem vojska polského (16. květ.), pod Korsuní pak poraženi oba hetmanové korunní, Mikuláš Potocki a Kalinowski, padnuvše Ta- tarům do zajetí (16. květ.). Mezi tím zemřel král Vladislav IV. a v Polsku nastalo bezvládí. Ch. rázem domohl se moci panovníka, dopsal 8/18. čna 1648 ruskému caru Alexeji Micnaj- loviei nabízeje mu korunu polskou a proje- vuje ochotu sloužiti mu se vším vojskem za- porožským. Sněmu polskému předložil poža- davek, aby církevní unie byla zrušena a práva jeho starobylé víry obnovena. Když sněm Žádosti nevyhověl, Ch. vzbouřil všechen lid ve vojvodství braclavském, kijevském a čer- nigovském, načež plukovnici jeho Nečaj, Mo- rozenko a Perebijnos jali se pleniti dvory a zámky šlechtické. Všeobecná zemská hotovost polská dala se před Ch-kým hanebně na útěk u Pilavců (23. září). Lvov vykoupil se za 200.000 tolarů a pluky kozácké zastaveny u Zamoáče, kde Ch. počínal si k pohoršení kozáků i Tatarů velmi liknavě očekávaje pa- trně rozřešeni svého sporu od volby Jana Kazimíra, jejž Ch. podporoval, za krále pol- ského. Tento po své volbě (20. list.) jmeno- val Ch-kého hetmanem vojska zaporožského žádaje, by odebral se na Ukrajinu a zde očekával příchod královských kommissařů. Ch. nedbaje nelibosti svého vojska ustoupil s osvědčením věrnosti nově zvolenému králi, slavil vítězoslavný vjezd do Kijeva, při čemž patriarcha jerusalemský udělil mu titul kní- žete Rusi, a uchýlil se do Pcrejaslavi, kde vyhledávala ho poselství cara moskevského, sultána tureckého, knížete sedmihradského. multanského a valašského. V únoru r. 1649 dostavili se téŽ královští kommissaři majíce v čele voj vodu braclavského Kisiela, ale vyjednávání se zmařilo, neboť sněm polský nechtěl přijati podmínek Ch-kého. Ten pro- hlásil otevřeně, že podnikne novou válku pro viru pravoslavnou, sebral kolem 400.000 ozbrojeného lidu, zajistil si pomoc chána Islána-Gíreje, jenž přitáhl se 100.000 mužů, a v šesti nedělích přitrhl ke Zbaraži, kde tábořilo vojsko polské vedené J. Wiániowie- ckým, asi 19.000 mužů. Ch. obléhal tábor polský celý měsíc, ale marně. Teprve když král polský, pospíchaje s pomocí 25.000 mužů, byl zaskočen a obklíčen u Zborova (13. srp.) a na druhé straně chán odpadl od Ch-kého a dal se pohnouti k míru, obě strany staly se ústupnějšími i došlo ku smlouvě zborovské. Dle ní počet kozáků regestrových měl býti rozmnožen na 40.000, pobyt polskému vojsku zakázán ve třech vojvodstvích ukrajinských, v nichž i zakázán pobyt židům a jesuitům, zrušena církevní unie, uniati vyloučeni z úřa- dův a v senátě zřízeno místo pro metropolitu kijevského. Tím způsobem měla povstati říše kozácká spojená s Polskem personální unií. Ale ačkoliv obě strany přísahaly dodržeti smlouvy zborovské (20. srp.), k uskutečnění je- jímu nedošlo. Hodnostáři ustanovení Ch-kým nemohli dosednouti na svá místa, metropo- lita Silvestr Kossovský nedostal křesla v se- nátě pro odpor biskupův a sněm z návodu papežova nezrušil unie prohlásiv. Že záležitost ta nenáleží správě světské, nýbrž duchovní. Když poslové kozáčtí vystoupili důrazněji, sněm schválil válku obecnou (24. pros. 1650). Ch. snažil se zatím popuditi proti Polsku cara Alexeje Michajloviče, královnu Švédskou, knížete sedmihradského Rákoczyho, sultána tureckého i chána tatarského a poslal oddíl vojska do území polského, aby plenil a pálil statky Šlechtické a bouřil lid obecný od Karpat až k moři Baltickému. Brannou mocí přispěl mu však pouze chán. Dne 30. čna r. 1651 došlo ku strašné bitvě u Berestečka na Volyni, ve které Ch. byl poražen, načež v Bílé Církvi uzavřena smlouva vyhovující stanovisku polskému: poČet regestr. kozáků zmenšen na 20.000, přidčleny jim pouze krá- lovské statky vojvodství kijevského a na Ukrajině zaveden původní stav se starými řád v a s poddanstvím. Na Ukrajině zavládl po nějakou dobu pokoj, ačkoliv půtky a rozbroje nepřestávaly. Ch. usadil se v Sobotově, zbudoval zde chrám, založil tržiště, zřídil městečko a oženil se po- třetí s Pilipichou Zolotarenkovou, dav před bitvou u Berestečka utratiti druhou svoji manželku pro nevěru manželskou. Chtěje za- bezpečiti synu svému panství v Multanech, přiměl tamějšího hospodára Lupula, aby pro- vdal dceru svoji Domnu Rozandu za syna Timofeje. Když však doprovázel ho na svatbu s 20.000 vojska kozáckého a v průvodu Ta- tarů, zastoupil mu u l:.adyžyna cestu polní hetman Kalinowski, ale kozáci zmocnili se jeho ležení a Ch. počal opčt domáhati se Chmělnickij. 265 uskutečnění smlouvy zborovské. Nová válka vypukla r. 1653. Jan Kazimír vytáhl osobné do pole a mimo to poslal 4000 mužů pod Sučavu, kam uchýlil se ženatý již syn Ch-kého. Ten nemoha již spoléhati na vzbouřený lid ve zpustošené a vylidněné Ukrajině obrátil se o pomoc k caru Alexeji Michajloviči a vypravil k němu Mužilovského a Byrlaje s prosbou, by jej přijtil ve věčné poddanství. Zatím pospíšil na pomoc synovi a obklíčil krále polského pod ŽwaAcem tábořícího, kamž djak Fomin přinesl Ch-kému příznivou od- pověď z Moskvy. Než chán dověděv se o tom dohodl se ústně s Janem Kazimírem, načež Timofej přemožen padl a od kozáků při- nesen do tábora Ch-kého, jenž pohřbiv jej v Subotově pospíšil do Perejaslavi vyjednávat s posly carovými, vedenými Buturlinem. Dne 8. led. 1654 sešla se zde »Černá rada« čili sněm veškerého lidu, který rozhodl se při- jmouti poddanství cara pravoslavného, načež kozáci přísahali věrnost carovi. Kronikáři maloruští zejména Veličko ve svém letopise praví, že při tom byly sestaveny jakési úmluvy. Kostomarov tvrdí, že byl uzavřen traktát pe- řej aslavský, ale textu a věrohodných důvodů neuvádí. Karpov a Kulis tvrdí, že kozáci při- jali ruské poddanství beze všech úmluv. Te- prve dne 12. ledna přišla kozácká starŠina k Buturlinovi žádat o písemnou smlouvu, ale ten odkázal je do Moskvy. Vypraveni teáy plukovník Tetera Morzkowski a sudí voj- skový Bohdanov Bohdanovič pro privilegia a po dlouhém vyjednávání dostali ve vysla- neckém úřadě výsadní listinu ze dne 29. bř. 14 článků obsahující, dle nichž počet vojska kozáckého zvýšen na 60.000, lid bez rozdílu stavu ponechán na svých dosavadních stat- cích a zaručena svobodná volba hetmanů. Tento měl jen představiti se carovi, ale s ci- zími vladaři vyjednávati nesměl. Originálu smlouvy té nebjrlo již r. 1709, kdy Petr Veliký přál si jej viděti. Články byly však vydány kozákům po smrti Ch-kého k Žádosti carského vyálancé Kikitta á v toníto znění byly i vytištěny (akty Jugo-Zapadnoj Rossiji, ICijev, sv. IV.). Záhy po přísaze perejaslavské vojsko ruské vkročilo do Ukrajiny; v únoru r. 1654 kníže Kurakin obsadil Kijev a Šc- remetěv Bělgorod. Za nimi postupovaly ještě silnější voje pod velením Buturlina a knížete Tmbeckého. Ch. vypravil dva pluky pod Zolotarenkem a Teterou, kteří měli spojiti se s carem a vtrhnouti do Litvy. Kozáci ko- nali dobré služby při dobytí Vilna, Kovna a při obsazení břehů Němna (1654 — 55). Co válčeno takto na Litvě, Ch. spojil se s Bu- turlinem a po nešťastné bitvě s velkým het- mancm S. Potockým u Ochmatova (25. led. 1655) přitáhl pod Lvov, ale jal se vyjedná- vati již s obleženými a k Buturlinovi choval se nevraživě. Když pak car za války polsko- š védské obrátil se proti Karlu X. a uzavřel s Polskem příměří (3. list. 1656), Ch. o vlastní újmě vyjednával se Švédy, uzavřel smlouvu o rozdělení Polska s Rákóczym a poslal svého plukovníka Ždanoviče na společnou výpravu proti Polákům (1657). Zároveň vyjednával se sultánem a chánem domáhaje se při tom v Moskvě, by hetmanská bulava přešla na jeho syna Jurka. Zde věděli o krocích Ch-kého, car horšil se na něho, ale poslové jeho Bu- turlin a Michajlov, kteří přišli do Čigirina vytýkat mu jeho spolek se Švédy a Rákóczym, zastali ho jiŽ na smrtelném loži. Ch. zemřel v červenci nebo v pol. srpna r. 1657, svěřiv fřoručenství nad nezletilým synem Jurkem anu Vyhovskému, písaři čili kancléři vojska kozáckého. Pochován byl v Subotově, odkud později Stefan Czarniecki dal kosti jeho vy- hoditi. Ačkoliv Ch-kému nepodařilo se zříditi kní- žectví ruské, po Čemž na jisto toužil, ani upevniti svou dynastii, přece během 25 let příbuzní jeho ve válkách o moc hetmanskou nabývali vlivu mezi kozáky a měli hojně přívrženců. Co do osobní povahy Ch. byl v první řadě šlechtic ruský (pravoslavný/, jenž uměl výborně spojovati soukromý svůj prospěch s obecnými zájmy kozáctva. Domá- haje se svých práv uměl získati si spojence, ale nehodlal s počátku odtrhnouti se od spo- lečné vlasti polské, projevuje vždy oddanost ke králi polskému. Když poměry na Ukrajině utvářily se tak, že polská vláda nemohla jich uznati a naděje na samostatnou říši kozačkou byla marná, Ch. připojil se k nejpříbuznější říši sousední — k Moskvě. V národních pí- sních maloruských jeví se postava Ch-kého v ideálním světle vznešeného hrdiny a mstitele lidu ruského, kdežto dějepisci polští snažili se vylíčiti jej naopak pouze jako odbojníka a zrádného syna vlasti. Obecnému lidu Ch. však příliš nakloněn nebyl, pokládaje jej za pouhý materiál pro své snahy a odděluje přísně zájmy kozáctva jako zvláštní kasty od zájmů lidu prostého. Na druhé straně odboj byl mu téměř vnucen, když nemoha domoci se svých práv uchýlil se ke králi a tento mu pravil: »Vzpomeňte si již, že jste vojíni a že máte po boku šavle; kdo vám zabraňuje se hqiti? Já' vám .vždy budu přáti« Oh^ aůatavil z prvního manželství s Annou Somkovnou dva syny a dvě dcery, z nichž Helena, nej- starší z rodiny, provdána byla za Daniela Vyhovského a podruhé za Teteru, Stefanida pak za Ivana Nečaje. Z rozsáhlé literatury o Ch-kém uvádíme nejdůležitější: N. Kostomarov, Bogdan Ch. ^Petrohrad, 1870, 3 d.); týž B. Ch., Dannik Otomanskoj porty (»Věst. Jevropy«, 1878); Kulis, Otpaděnije Malorossiji ot Poljši (Mosk., 1890, 3 d.); Karpov, V zaščitu B. Ch-kago, istoriko-kritičcsícija objasněnija po povodu sočiněnija P. A. Kulisa (»Čtěnija€ historického spolku, 1889, 1.); Dr. J. Antoni, Kobiety na dworze Czchryrtskim (»Bibl. Warsz.«, 1893). Česky vydán stručný životopis v »Obrazcch Životac (1862), pracovaný dle Kostomarova. Mnoho národních písní a podání o Ch-kém uveřejnili Kostomarov, Kulis, Maksimovič, Mordovcev, Sreznévskii, A. Chodžkó a mn. j. 3) Ch. Timofej (Tymoš, Tymoško), starší syn Bohdanův (♦ 1635 — f 1653), vy- 266 Chmělnický letopis. stupoval po boku otcové, ale samostatné úlohy neměl. Za sporu otce s Czaplinským byl od tohoto na náměstí čigirinském nelítostně ztýrán, což otce velmi roztrpčilo. Z rozkazu otcova ztrestal smrti svoji macechu (v květ. 1651), jež porušila věrnost manželskou a od- cizila z pokladny hetmanské sud zlata. Přání Bohdanovo, aby synu svému zajistil trůn multanský rukou cicery hospodara multan- skéhQ, uskutečnilo se teprve po dvou létech (1652) branným zakročením Ch-ch. Při tom Timofcj vyznamenal se u Batova. Když pak valašský hospodař vypudil tchána jeho a tento uprchl k Ch-kému do Kamence Podolského, Timofcj vtrhl s 10.000 kozáky do Multan. Avšak hospodař valašský, spojiv se s kní- žetem sedmihradským Řákóczym, obléhal Timofeje a Vasila Lupula v Sučavě, při čemž onen padl ranou z děla. Vdova jeho Rozanda přebývala na Ukrajině v zámku Zieň- kovském, pak v Raškově na Podolí, kde ji kózáci Drozdeňkovi zavraždili (1666). 4) Ch. Jurij (Jurko, Juryško). mladší syn Bohdanův (♦ 1641 — f 1685), po smrti otcově uznán byl hetmanem, ale správu voj- ska kozáckého měl poručník jeho Vyhovský, jenž ho poslal na akademii kijevskou k dal- šímu vzdělání. Isa slabého zdraví neprotivil se podstatně Vyhovskému, jenž osvojil si titul hetmanský, ale když tento uzavřel smlouvu hadjačskoii (16^8) a poddal se Polsku, pří- vrženci Moskvy prohlásili za hetmanaCh-kého (1659). Smlouva hadjačská následkem toho nemohla vejíti v život a Vyhovský přinucen poslati bulavu .. hcttnanskou Ch-kému. Ten dobyl Čigirina pomocí vojska moskevského, jež však pod Konotop^m bylo poraženo, na- čež, když Ch. sám utrpěl velkou porážku u Cudnova (1660), poddal se Polsku, od něhož přijal titul hetmanský a šlechtický. Ale i tehdy čásC kozáků zůstala věrna Moskvě a domácí válka trvala dále. Když pak mo- skevský generál kníže Romodanovskij po- razil Ch-kého u Kaněva a ten viděl, že se stává obecně neoblíbeným pro řádění Tatarů, svých spojenců, vzdal se Ch. hodnosti het- manské ri662) a vstoupil do kláštera pod jménem Gedeon. Hetmanem stal se Tetera, druhý manžel sestry Ch-kého Heleny. Ch. však po roce zatoužil jiŽ opět po moci het- manské a jal se vyjednávati s bývalými pří- vrženci svými. Následkem toho byl jat, ode- slán do Lvova {1664) a pak do Malborgu (Maricnburg). Teprve r. 1667 byv propuštěn usadil se v Humani. V neustálých sporech a zápasech o moc hetmanskou přidržel se Chaniěnka, ale na cestě k němu byl od Ta- tarů jat, odveden na Krim a odtud poslán do Cařihradu. Sultán netajil své radosti nad tím, neboť hodlal pomocí Ch-kého zmocniti se Ukrajiny. Jmenovav jej »kníŽetem Sarmat- ským«, poslal jej s Ibráhímem paŠou pod Či- girin (1677). Výprava neměla úspěchu. Te- prve násl. r. přitáhl velký vezír Kára Mustafa a Čigirin padl. Naděje Ch-kého však se ne- uskutečnila. Sultán dal čásf Ukrajiny po pr. břehu Dnépru do správy Dukasovi a teprve r. 1685 jmenoval zde hetmanem Ch-kého, naznačiv mu sídlem Němirov. Vláda jeho ne- trvala dlouho, neboť již ke konci téhož roku pro ukrutnosti, jichž dopustil se na bohatém kupci arménském, postaven z rozkazu sultá- nova před soud v Kamenci, odsouzen k smrti a zardousen. — Srv. V. Antonovič a V. Bec» Istoričeskije déjatěli Jugo-Zapadnoj Rossiji v biografijach i portretach (Kijev, 1883). Z pozdějších potomků téhož rodu vynikli: 6) Ch. Ivan Parfentjěvič, filosof ruský, studoval v Kijevě a v Královci, kde dosáhl doktorátu, pak byl členem kommisse pro se- stavení nového zákonníku a hlavně zn^m studiemi : Oprover{enije na odno sočinénije Šle- gelja ; Ra^sufdénije o rabstvé po ^[akouu ještě- stvemwmu i po právu vsenarodnomu (1762) a j. 6) Ch. Nikolaj Ivanovic, dramat, spis. rus., syn před. (♦ 1789 v Petrohradě, f 1846 t.), vzdělav se v hornické škole, sloužil v za- hraničném kollegiu, později ve vojsku, načež povýšen byv za štábního důstojníka stal se pobočníkem gen. Kutuzova, r. 1813 gen. Oppermanna a mimo jiné účastnil se též bitev u Drážďan a u Lipska. Po válce byl správ- cem kanceláře Miloradoviče, petrohradského gen. gubernátora. Vstoupiv r. 1824 do mini- sterstva vnitra, jmenován r. 1829 gen. guber- nátorem ve Smolensku, jenž děkuje mu za své znovuzřízení po katastrofě válečné, a r. 1837 přesazen do Archangelska, ale pro churavost záhy šel do výslužby. Do veřej- nosti vystoupil poprvé veselohrou Govorun (1817), pak*záhy následovaly Šalosti vljublen- nych a Vo^dušrtjrje \amki, jel okamžitě získaly mu přízeň. Práce jeho nevynikají původnosti, volil k nim látku z veseloher a frašek cizích, po většině francouzských, ale nemalou před- ností jejich je čistý, originální humor, prostý všeho cynismu a triviálnosti, umělecká forma, krásná dikce a dokonalý, pružný a uhlazený verš, vlastnosti, jichž vážili si při Ch-kém přední zástupci tehdejší literatury ruské, jako PuŠkin, Gnědič, Krylov, ano i soupeř jeho Šachovskij. Prostotou a dokonalostí verše blíží se nejvíce Gribojcdovu, jenž v mnohém ohledu může býti pokládán za jeho Žáka. Ná- ležeje k nejlepším zástupcům francouzského klassicismu v literatuře ruské, jest zároveň tvůrcem prvních rus. vaudevillů, jcŽ za první polovice tohoto stol. těšily se nevšední oblibě. Za nejlepší jeho práce považuje se historické drama Zinovij Bogdan Chmélnickij^ historická komedie Carskoje slovo a z veseloher mimo již uvedené Babuškiny popugaji; Aktéry mefdu soboju; Su{enago koném ně objedé$\ Novaja Šalosf\ Svčtskij $lučaj\ Karantiu] Moj mjačik a j. Pořídil též cenný překlad Moliérova •Po- krytce* a >Školy žen*. Soubor jeho prací (Sočinénija) vydal Aladjin (1829) a Smirdin (v Petrohradě 1849, 2 d.). Šnk. Chmélnloký letopis byl psán v městečku Chmelníku na ř. Bugu nedaleko Meziboře od neznámého autora, jenž ve svém vypravování málo kdy zabíhá za Chmelník. Poznamenává děje Ukrajiny v r. 1636—50 a ústy současníka vyslovuje názory lidu o vítězstvích Chmčl- Chmelník — Chrni elowski. 267 nického. Vydán v Kijevč r. 1878 jako iSvod k letopisu Samovidcovu. Řř. Chmélnik, pol. Ch m i e 1 n i k, mésto v új ezdu Htinském ruské gub. podolské, 183 km sz. od Kamence Podolského, na ostrove utvořeném třemi rameny Bugu, v bohaté, jezernaté kra- 'jinč, má 5 pra vosi. a 1 katol. kostel, židov- skou modlitebnu, starý zámek s hradbami a 12.228 ob. (1885), živících se většinou orbou a chovem dobytka. Mimo to kvete zde výroba obuvi, kterouž zaměstnává se asi 700 osob. První znunka ó Ch-u děje se r. 1448, kdy obci dostalo se městského práva magdebur- ského. R. 1500 spálili město krimští Tataři. K Rusku připojeno r. 1795, bylo pak až do r. 1797 újezdným městem gub. braclavské a do r. 1804 gub. podolské. Chindlov, Chmielew, Chmelov, mě- stečko v Újezdě romenském rus. gub; pol- tavské, na říčce Chmělovce a poštovní silnici do Konotopu, má 2 koátely, výroční trhy a •4175 ob., Poláků a Malorusů. V okolí značně pěstuje se tabák. Chmelovloe, osada v Čechách u Kobylic, hejt. a okr. N. Bydžov, fara a pš. Velké Petro- vice; 19 d., 122 ob., č. (1890),. nad. dvůr bc- nedikt. kláštera v Broumově. Chmerek, botain., viz Scleránthus. Ohmieleoki Stefan, voj voda kijcvský, z chudé rodiny šlechtické (f ,1630), nasbíral si již. v mládí ve válkách proti Tatarům a proti ^oskvé mnoho zkušeností válečných a stal se oblíbeným a písněmi oslavovaným válečníkem polským. Po nešťastné bitvě Žól- kiewského u Cekory prosekal se Ch. v noci se svým sborem skrze nepřítele; byv od het- mana Koniěcpolského jmenován jeho náměst- kem v Podolí, pobil r. 1626 u Bělocerkve na 40.000 Tatarů, odňal jim všecky zajatce a ko- řist válečnou... R. 1629 zvítězil u Martinova «ad daleko, silnějšími Tatary, kteří ztratiTi v bitvě mladého chána Kantemíra, jehož use- čenou hlavu, šavli a toulec předložil Ch králi Zikn^undovi lil., který ho za to povýšil ha vojvodu kijevského. Obšírný životopis jeho podal Seweryn GolQbiowski {» Bibliotéka War- szawska«v, 1853). Chmielew, městys poltavský, v. Ch m ě 1 o v. ChmlelewBkl Józef, spisovatel polský ('* 1842 v Bochni), studie ukončil na pacci- agogiu Ivovském, načež byl učitelem, pak in- spektorem a konečně professorem, na učitel- ském ústavě v Krakově. Psal veršem i prosou áó časopisů pro mládež a vydal několik sbírek svých prací též o sobě, jako: Zbiqr powiiís^o- waii dla dotéct ... (2. vyd. Krakov a Lvov, 1868) ; Wiq\anka \awierajaca powiastki, wiersie i opowiadania . . . (Kr., 1867); Zbiór pieéni dla m^od^ieiy (J868 a 1870, 2 sv.); Zatíadkj, ^gřo- skówkif lamigiówki, rébusy (t., 1870) a pod. Chmlelnik: 1) Ch., pěsto v újczdu stop- nickém gub. kielecké v Ruském Polsku, j. od Kielců, má 2 katol. kostely, synagogu, pošt. a tclegr. stanici, koželužny, továrnu na hosp. stroje, pivovar, výrobu mýdla a sukna, doly měděné, olověné a železné, obchod většinou v rukou židovských a 7349 ob. (1890), z nichž jest 807o židů, ostatní katolíci. Ch. jest z nej- starších osad v Malé Polsce. R. 1241 porazili zde Tataři Poláky krakovské a sandoměřskú. 2) Ch., mcsto podolské, viz Chmelník. z Chmlelnlka (Chmielecius) Marcin, lékař a filosof pol. (♦ 1559 v Lublině — f 1632 v Basileji), jako 18letý jinoch odebral se do Basileje, kde ukončil studia filosof, a lékařská, načež stal se zde prof. logiky a pak vnitřního lékařství. Těšil se dobré pověsti jako praktik a zastával několikráte hodnost děkana. Z prací jeho uvádějí se: De pleuritide (Basilej, 1587); Díssertath de Jwmoribus (t., 1619); Dissert. de eleméutis (t., 1623). . ChmlelowBld: 1) Ch. Benedikt, kněz •polský z pol. XVIII. stol., známý jako autor encyklopaed. díla Nowe Ateuy albo Akademia wf\elkej scjrencyi pe^na.,. (Lvov, 1745 — 46, 2 části a značné doplněno 1753t'56, 4 d.). Kniha ta, napsaná nesystematicky a nekriticky, jakož i špatným jazykem, dlouho byla poklá- dána za si^ůsku pravé lidské moudrosti a pro dějiny civilisacc polské jest zajímavá jako zrcadlo duševní úrovně tehdejší společnosti ,polské. Mimo to vydal výtah z Niesieckého , Zbiór krótki herbqw polskičh . . . (Varš., 1763). Připisují se mu ještě Ka\aiiia na niediiele^ swi^ta . . . (Lvov, 1777), jež byla pak často otiskována. Z jeho života známo. jest, že byl po r. ^745 probošttm ve .Firlcjovvě, kde zbu- doval si jakýsi vzor svatyně vědecké s čet- nými nápisy latinskými i polskýqii, sochami svatých, altány v zahradě a pod., což vše budilo obdiv vrstevníků. 2) Ch. Antoni, bohoslovec pol. (* 1841 v Zawadyňcích podol, gub.), studoval ve Var- šavy a. v Petrohradě, kde dosáhl hodnosti magistra theologie, načež půsgbil jako. kněz ve Varšavě, v Eowiczi a v L^czyci. R. 1875 podnikl cestu do Jerusalema, Lourdů a Pa- dovy. Mimo. několik svazků, kázání {Kaiania o r^ec^ach ostatec^nych^ 1879; A', o dobrých uc\yukachj 1^80; K. na nied^iele i šwi^ta ca- iego roku, 1880 a 1882 a pod.) vydal životo- pisy Stanisl. Karnkpwského, arcib. hnézden- ského (1885), J. D. Jolikowského, arcibiskupa Ivovského (1891), A. Zaluského, biskupa ploc- kého (1883), sv. Ignáce, Leonarda, Kazimíra a j. Z bohosl. spisů jeho uvádíme: Zycie we- dlug iviary i rozumu (1890) ; Maksymy šw. Igna^ cego (1836); RekoUekcye ks. Tomas\a Mtodiia- nowskiego (1889); O prawd^iwej skrus^e serca (1891) ; Zachytá do doskonafosci {1S90) ; Historya Star. a Now. Testamenta (CzQstochowa, 1884). 3)Ch. Piotr, bratr před., liter, historik a kri- tik pol. (* 1848 v Zawadyrtcích), ukončiv gymn. studia ve Varšavě, vstoupil r. 1866 do tamní hlavní školy, kde studoval se zápalem klass. filologii, filosofii, dějiny a zejména literaturu a jazyk polský u A. Tyszyrtského. Po přeměně školy na universitu (1869—70) Ch. pobyl zde ještě rok, načež odejel na venek jako domácí učitel. Navrátiv se r. 1871 do Varšavy, byl činným při redakci nově založené »Niwy«, kolem níž sjcupili se mladí pracovníci. V lé- tech 1873 — 74 poslouchal v Lipsku Drobische, Heinze á Peschla a dosáhl zde doktorátu 268 Chmielowski. dissertací Ober die orfranischen Bedingungen der Entstehung des \llllen< (Lipsko, 1874). Literární činnost zahájil r. 1867, pracuje hlavně v oboru liter, dějin, filosofie, aesthetiky, filologie a paedagogiky. Přednášel též litera- turu a jazyk polský v ženských a soukrom. Školách varšavských, ale nabízeného mu místa professora téhož předmětu na universitě varš. (1883) nepřijal, nechtěje zahájiti výklady rusky. V obor paedagog. činnosti jeho spadají práce: Co wychowanie i ď(iecka \robič mo(e i powinno (Varš., 1874); Ksiajka do c^ytania (t., 1875); D\iesi^c lat \ d\iejów wychowania w Polsce (»Bluszcz<,1877); Poe^ya w ivychowaniu (Vilno, 1881) a j. Slimo to byl hlavním spolupracovní- kem díla »Z)ota prz^dza poetów i prozaików polskich« (Varš., 1884—87, 4 d.). Činnost re- daktorskou zahájil r.l872 v časopise »Opiekun Domowyc, ačkoliv již v r. 1868—81 obstarával kritický oddíl »Biblioteky warszavvské«. Od r. 1878 redigoval sbírku >Hibl. najczclniejszych utworów literatury europiejskiej*. kde mimo hlavní díla literatur světových vydal též mnohé spisy polské s pečlivými životopisy a kriticko- hist. výklady, jako Krasického, \V. Potockého, Naruszewicze (1882), A. Morsztyna (1883), L. Górnického (1886. 3 d.). Jeho redakcí vy- chází též obšírné dílo »Dzieje literatury po- wszechnejc, pro něž B. Grabowski napsal dějiny liter, české. Od r. 1880 Ch. jest re- daktorem předního měsíčníku pol. »Ateneac. Literárně - historické monografie a kritické stati jeho objevovaly se ve všech čelnějších listech pol. Maje bystrý rozhled po duševním hnutí v Německu, Francii a Anglii, obeznámen jsa se spisy Wundtovými, Helmholtzovými, Múllerovými, Bainovými, Taineovými, Mílio- vými jakož i s literaturami klassickými a hlav- ními plody literatur nových, upoutal na sebe pozornost iiž prvními pracemi, jako Gene\a Fauta\yi (Varš., 1873), hlubokou to analysí duševního Života vfibec a tvorby umělecké zvláště, založenou hlavně na studiu Tainea, Dcspinea a Cohena, dále v Lipsku psanou stu- dií Arty^m í artyici, čelící proti zásadě umění pro umění, a především Kobiety Mickiewic^a, S4oivackiego i fCiiisiňskiego (t., 1873, 3. vyd. t., 1886), těšící se dosud nevšednímu úspěchu pro živou, barvitou a v lehkém feuílletonním slohu psanou charakteristiku hlavních boha- týrek těchto vynikajících básníků. Z pozděj- ších o sobě vydaných prací vzbudil obecný zájem jeho náčrt nejnovější literatury polské (Vilno, 1881), vydaný pak v širších rozměrech s názvem Zarys literatury pohkiej \ ostatních lat dwud^iestu (Varš., 1886), který dotýkaje se převratu smýšlení ve společnosti polské jakož i hlavních zástupců dvou nepřátelských táborů zavdal příčinu k protestu Adama Goraje a čá- stečně Henryka Sicnkiewicze, co zatím na obranu Ch-kého vystoupil F. }ei a J. Kotar- birtski. Dalším souborným dílem jeho, podá- vajícím charakteristiku předních spisovatelek pol., jest spis Autorki polskie (t., 1885), kde vyniká zejména charakteristika Žmichowské, kdežto v životopisech Hofmanové, Jaraczew- ské a Falertské Ch. líČí tři hlavní fase vý- voie ženské otázky v Polsku, potom Studya i Šikice (Krakov, 1886 a 1889, 2 díly) a Saši powiešciopisarie (t., 1887), obsahující charakte- ristiku starších spisovatelů polských a obsáhlé studie o M. Czajkowském, H. Rzewuském, Z. Kaczkowském, J. Kraszewském, H. Sien- kiewiczovi, Kofzeniowském, Sztyrmerovi, Ma- ciejowském (Sewerovi), Giowackém (Prusovi), Szaniawském (Junoszovi), Bierzyňském (Czer- nedovi) a j. Konečně náleží sem i pozdější jeho dílo Wspóic\esni poeci polscy. Dvěma vcleduchům literatury polské věnovány jsou jeho literárně-životopisné monografie Josef Ignacy Kras\ewski (t., 1886) a Adam Mickie- wici (Varšava a Krakov, 1886, 2 d.), jež co do pečlivosti a propracovanosti sne- sené látky, zejména ve druhém díle, jsou do- sud nejúplnějším a svého druhu jediným obrazem jejich činnosti. Případným doplňkem cenných těchto monografii jest studie Este- tyc\no-krytycine ppglady A, Mickiewic\a (Lvov, 1889) a > V^bor pism kraszewskiego« s množ- stvím kritických poznámek a výkladů. Veliká jest řada jeho průpravných studií a statí více méně zakončených, jež rozptýleny jsou dosud po časopisech. Hlavnější z nich jsou : Goethe, larys biogra/icino-literacki (»Ateneumc, 1878); Najnowsiyt <* jednak starý \wrot w J!lo\o/ii nasměj (t., 1881); fíipolit TVnn^ (t. 1893); August Cies^kowski (t.. 1894); Towiaňski i Mickiewici (t., 1879); Liberaliím i obskurantyím (t.,1883); Karol Libelt (»Gazeta Pol.«, 1875) ; S^ktce { d^ie- jów dramatu w Polsce (»Echo Muzyczne«), dále rozbory činnosti K. Zalewského (t., 1894), Blizirtského (>Wiek«, 1893), Orzeszkowé (při jub. vjrdání její povídky »Bene nati«, 1893) a mn. j. Ke studiu literatur cizích vztahuje se mimo jiné ještě jeho spis Rousseau w setna rocinice igonu (Varš., 1878) a překlad Goethová Wilhelma Meistra. Ch. náleží k nejlepším pol. kritikům, vynikaje nejen plodností, ale i metho- dičností a vědeckým rozhledem, podporova- ným vzácnou pracovitostí a pamětí. V kombi- nacích jest rozvážný, v úsudcích stf ízlivý, vidy hledaje spojitost posuzované práce se zjevy současnými, objasňuje poměr její ku předešlým a obraceje náležitou pozornost na konečnou odvislost její od psychické organisace auto- rovy, při čemž ovšem nezavrhuje obecně při- jatých zásad aesthetických, plynoucích z naší organisace duševní. Stoie takto na přísné re- ální půdě, z níž podnikl boj proti mlhavým úsudkům a nekritickému pancgyrismu, před- stihl též značně své předchůdce, jako Klaczka, Malcckého, Siemiertského, Tarnowského, Ty- szynského a j., kteří Ipějí ještě více méně na určitj^ch ideách metafysick^ch, aesthetických, éthicícých, ano i politickýcn (Spasowicz). Ch. první v literatuře pol. jal se pohlížeti na umě- lecké dílo jako na výsledek kombinovaných processů auševních, závislých jak na vlast- nostech individuelních, tak na všeobecném hnutí duševním. Stanovisko to spojeno jsouc s vědeckou methodou badáni rozšiřuje ovšem značně obor prací přípravných, ale za to usnad- ňuje ce^u k trvalým výsledkům a zužuje široký vliv subjektivních názorů. Jsa přítelem me- Chmour — Chobotnatci. 269 thody Taincovy. přihlííi spiSc ke stránce histo- ricko ncí acsthctlcké a umí zachytiti ncjví- značnčjši rysy posuzovaného spisovatele ňa celkovém základe doljfe vyciténé a pochopené epochy, při ícmi úsudek jeho vyniká pf imostí, dilsleaností opfenou na chladné rozvaze a jakýmsi klassickým klidem. Čcs. překlad Hi- storie v poesii v iLit listech*, 1887. Šnk. Ohmoar, vrchní vrstva lesní půdy, jci se skládá ze sctlel$ch haluzek, jehlid a listi. ahii»V«, ves v Cechách, viz Chyiíava. Obnodoinar, král alamanského územi mezi Rýnem a Vasgonským lesem (Vogesaml), duše konfederace alamanských knííat a kmcnQ proti Římanům, velel r. 357 po Kr. levému křídlu alam. a porazil jizdu římskou, musil v£ak přtd Juliánem dáti se na úlék, ale byl zajat a od- veden do Říma. kde intcrnován byl na Coeliu >in Casttis Pcregrinis«. 01uism(uŘckůChnumis, Chnubis, snad i Knef, Knufis), egyptský bůh zobrazovaní 3 hlavou nebo jen s rohy berana. Mezi rohy drží kotouč sluncíný (?) se dvěma péry. Clčn ''7 byl v krajínč kalaraktů, y'' zvlášté na Ele&ntiné, v jižní části Thebaidy, ale kult jeho zasáhl pozdéji i 00 poušcé li- bvcké a do oasy sívské. V této spatřuj] se po- sud trosky jeho chrá- mu. V nápisech zove se pán povodné, dárce vody. Jako takový sto- toíiiovan přímo i s bo- hem vody Núncm. Na památkách bývá zobra- zen robící na hrnčíř- ském kruhu buď posta- vu lidskou nebo vejce, 1 néhoí dle báje egypt- ské povstal svél. vše- cko to vede k původ- uvýzn u Ch-a ja- ko vody, jei sama jsouc sídlem boiího ducha, od ni neodlučjtelného, jest tvůrcem všeho svéta. Sekundární idá se býti význam Ch-a jako boha slunce. Jako takový zove se přímo Ch-Ra a cién zv]Útí: v Esně (Latopoli). Jestit po názoru orientu slunce hoficí voda. íSh. je bohem prastarým. Vyskytuje! se jií ve IV. dy- nastii. Průvodkyní jeho jest bohynč Heká. po- zději Sátí a Anuki. l>k. Ohouijr viz Nozdry. Ohoapa [ČO-], Chuapa. Illapel, řeka v jihoamer. rcpubl. Chili, oddělující od sebe prov. Aconcaguu a Coquimbo, vyvérá na hoře Ccrro del Mercedario (6798 m n. m.), teče směrem od jv. k sz., pfijimá s pravé strany několik vétSích přítoků stékajících z Kordil- lery a ústi se po toku 193 km do Velkého okeánu blííc Porto Manso AsicnCo. OlUMMMS, starověké jméno perské řeky Kerchv (v. t). OliÓDá, Hoba. město sev. od Damažku. Dle prvé knihy Mojžíšovy (XIV, 15) proná- sledoval aí sem Abraham krále elamitského Kedorlaomcra a spojené s nim krále meso- potamské za účelem osvobozeni svého bratra Lota, jimi zajatého, coí se mu též podařilo. V kfestanské době, za Eusebia, byla zde obec Ebjonilů, kteříž zachovávah četné nábožensko zvyky hebrejské. OhobUov, ves mor., viz Chabičov. diobln, Cho by ně, chybné Chubín, osada na Moravě, hejt. Mor. Třebová, okr. a pš. Je- víčko, fara Šubiřov; 30 d., 201 ob Č. (1B90). Vznikla r. 1710 na pozemcích býv. pan. dvora. OhoboUe* : 1) Ch. Dolní (Sieder-KMUj), ves v Cechách, hejt. LitoměfLce, okr. Úštěk, fara a p5. LiběŠiee; 38 d., 177 ob. n. (1890), chmelnice. — 2) Ch, Horní (Oier-íT.), ves t.; 48 d.. 229 ob. n. (1890). Obě tyto vsi uvádějí v XVI. stol. jako samostatné zboží KySper- Kostomlatským Sickému, kdežto Ch.H. drženy k Ploskovicům. Chobot vůbec znamená zadní kout neboli cíp čehokoliv, ku př. ch. rybníka, ch. sítí neb rukávniku a pod. Význam zcmčp. viz Záliv. Oliobot, osada v Cechách u Lhoty Nespcr- skť, hejl. BencSov, okr. a pš. Vlašim, fara Ve- líš; 12 d., 65 ob. č. (1890), mlýn a slabé lo- žisko kam. uhlí. Od starodávna stávala zde tvrz. na níí v XVL stol. seděli ryt. z Ostředka, kteři odtud se zvali ChobotStí i O., jichí potomci se tu jakož i na sousedních Nespe- rách uvádějí tío konce XVII. stol. Poslední potomek rodu toho, rytíř Vilém Chobotský I Ostředka na Nespcřich, pochován r. 1694 v kostele chotyšanském. Tvrz bezpochyby zanikla ve válce třicetileté. Srv. Pam. Arch., dil 1., str. 177. Ohobotuitol (/Voiotci.iín), podf. ssavcQ kopytnatých, skupina teď již nepatrná, ve kterou všaič náležejí největší recentní ssavci na souši žijící. Mají čenich prodloužený ve dlouhý a pohyblivý chobot, na jehož konci se obě nozdry nalézají. Oči jsou malé, boltce však veliké a široké. Mezi okem a uchem jest pod koží veliká Žláza skrái^ová. Ve chrupu neúplném špičáky vždy scházejí; v mezičclistí jsou mocné, dlouhé zuby řezací v [)odobé oblijch, poněkud zakřivených tcsákflv, jež ne- mají oddělených kořenflv. Kromě těch mají mastodonti {Mastodon Cuv.) i v dolejší čelistí dva řezací zuby klům podobné, a Dinotherium Kaup. má dva tesáky jen na bradě. Veliké stoličky jsou složeny ze příčných desk a mají na ivykací ploše buď záhyby emailu {Etephas L.) nebo oblé hrboly {Mastodon Cuv.); sto- ličky se obnovuji tím způsobem, ie na místo jedné za ní vyrůstá druhá, tak, že nanejvýš vidíme najednou 2, zfídka i 3. Úhrnem může postupem vyrůsti stoliček v každé čelisti 6. Vysoké, statné nohy mají veskrz po 5 prstech šlapuji na konce prstův 1 kožnatý mozol 270 Chobotnice — Chocemyšl. za nimi ležící. Krátký ocas dosahuje nanejvýš k ohbí zadních končetin. Tělo jest pokryto kozí tlustou, u recentních druhů témčř lysou, jen řídkými chlupy pokrytou; fossil ní druhové byli hojnější srsti porostlí. Pokud se tkne kostry, dodáme jen tolik, že mají ch. veskrze kosti ttžké, krátké a silné. V kosti čelní a temenní jsou rozsáhlé dutiny mezi vnitřní a vnější stěnou těchto kostí. Klíční kosti (clavicula) scházejí; kosti loketní (ulna) a vřetenní (rá- dius), pak holenní (tibia) a lýtková (fibula) jsou odděleny; kosti zápěstní (carpalia) a zá- nártní (tarsalia) stojí v pravidelných dvou řadách. Do této skupiny ssavců náležejí toliko dvě čeledi : 1 . sloni (Elephantidae, viz Sloni) s jediným recentnim rodem ch-ců, slonem CElcphas L.), pak fossilnimi rody Mastodon Cuv. a Stegoáon Falc; 2. dlakozubci (Diwo- therídaé) o jednom jen fossilním rodu: Dino- therium Kaup. Většina ch-ců, již se objevili na zemi za doby třetihorní, vyhynula ještě před periodou diluviální; jindy iíili snad po všem světě, nyx^í pak jsou omezeni jen na krajiny mezi obratníky. Br, Ghobotnioe viz Efedone a Octopus. Chobotiký z Ostředka, jméno staroč. rodiny vlády cké, jejíž erb byl prvotné hořící kotouč, později na modrém štítě stříbr. kruh, opeřený péry stříb., červ. a zl. barvy. Před- kové psali se po sídlech svých Čestíněkostele, Křešicích, Tichonicích, Chobotě a Ostředku blíže nebo dále od Vlašimě. Odtud pošli dva rodové v XVI. stol., totiž Ch-tští O. a Ahní- kové z Křešic, z nichž tito záhy zchudli a vymřeli. Někteří členové z Ostředka pochá- zející měli příjmení Z o u 1 ; k nim náležel i Mikeš Z., pověstný škůdce zemský, který r. 1403 na Kom. Hrádku dobyt a v Praze obě- šen. Ostředek drželi do r. 1415 bratří Zde- něk a Mojek. Bratří Alexander (f 1542) a Petr Ch. z O. drželi po předcích Chobot a Tehov a přikoupili Nespery. Statky ty dědili Í)0 Alexandrovi synové Mikuláš (1542 — 57) a an (1542—54), kteří přikoupili Chotyšany. *o Janovi, který tuším bez muž. dědicův sešel (manž. Eliška Dvorecká z Olbramovic), dědil bratr Mikuláš, jenž měl z manž. Kateřiny ze Štítného syny Viléma a Jana staršího. Onen držel Chobot, přikoupil Bořenovice (1578) a Býkovice a měl z manž. Doroty Čej- kovny z Olbramovic syna Jana mladšího (1594— 1610), jenž Bořenovice a Býkovice pro- dal a za to KřcŠice koupil. Týž statek pak pro- daly dcery jeho Eva a Anna mateři své Ve- ronice z Kostelce. Jan starší, v r. 1571—1603 pán na Nespeřích, měl syny Mikuláše, Vilé- ma, Adama a Václava. Mikuláš měl Bedři- chovice, jež potom (1618) držel Jan, snad syn jeho z mateře Anny Ch-ské ze Rzavého. K. 1623 propadly konfiskaci. Vilém napřed držel Skrýšov, potom Chotyšany (f c. 1620), zůstaví v z manž. Johanky Pčtipcské z Chýš syna Jana Václava, jenž Chotyšany mateři prodal (1620). Čtvrtý syn Václav (f 1627, manž. Markéta Vrchoticka z Loutková) měl statek Tehov, jenž v konfiskaci zabrán. Třetí bratr Adam na Nespeřích zemřel před r. 1620, zů- staviv kromě dcery Anny Marie syna nezlet. Viléma, jemuž statek Nespery po dvojí kon- fiskaci navrácen. Zemřel r. 1680 jsa tohoto rodu posledním muž. potomkem (manž. 1. Ka- teřina ze Rzavého, 2. Anna Polyxena Mla- dotka). Nespery po jeho smrti prodány a peníze mezi dcery Lidmilu Benignu Muken- berkovou, Majdalénu Veroniku Etlinkovou a Albertinu Františku JcŽovskou rozděleny. Albertina ještě r. 1724 žila, majíc 73 léta věku. Sčk, Choboty, osada v Čechách u Myštic, hejt., okr. a pš. Blatná, fara Černivsko; 9 d., 55 ob. č. (1890). ChoblM, starověké jméno ř. Chopí (v. t.). Chobsrné, ves mor., viz Chobín. Choo [šok], franc, náraz, sražení, srážka, úhoz, úder vůt)ec; ve vojenství útok nahou zbraní hlavně jezdectva. Srv. Attaka. PM. Ohooebuz viz Chcebuz. z Chooemio: 1) Jindřich z Ch., méšCan pražský (f 1552 v Praze), stal se r. 1502 ba- kalářem a žil po delší dobu ve službách Kutné Hory. Odtud přešel do Prahy a po zrušení jednoty měst Pražskách (1528) učiněn byl nejprve písařem, později kancléřem Nov. Města. Při tom zabýval se pilně věcmi práv- nickými zejména zastupováním na soudě ko- morním a nabyl časem značného jmění, jcŽ připadlo synům jeho Řehořovi, Jakubovi a Sigmundovi. Patřil mezi dobrodince kostela sv. Jindřicha. 2) Řehoř z Ch., příjmím Orinus, syn gřed., humanista český (♦ kol. 1515 v Kutné [oře — 1 1563 v Praze), konal studia v Itálii a dosáhl hodnosti doktorské ve Ferraře; po návratu do Prahy (1537) podrobil se habili- tačním zkouškám a přijat byl mezi profcssory universitní. R. 1542 — 44 byl třikrát po sobě děkanem, potom stal se proboštem koUcjc Všech Svatých (1545) a v bouřlivých dobách r. 1546—48 spravoval úřad rektorský. R. 1549 opuátil dle přání otcova vysoké učení a kou- pil veliký dům Čermákovský na Pasiřské ulici; r. 1552 oženil se s Marianou, dcerou Petra Popela z Vesce, přijat byl do stavu rytířského a jako otec zabýval se věcmi práv- nickými, jmenovitě při soudě purkrabském. Také při jednáních sněmovních dosti často bývá jmenován. S universitou trval neustále v přátelských poměrech a ještě po létech se uvádívá jako příznivec, kterému skutečně šlo o povznesení vysokých škol Karlových. Ně- jakého díla literárního mimo zápisy v knihách universitních po sobě nezůstavil. Pavel Kri- stián z Koldína oslavil jeho památku pěkným epitaficm. Thř. Chooemyil, Chocomy,šl, ves v Čechách, hcjt. a okr. Klatovy, fara Úboč, pš. Koloveč; 37 d., 250 ob. č. (1890), fid. dvůr, pila, šin- delna a mlýn Jaromíra hr. Černína z Chude- nic. Ves původně rozdělena na několik vlá- dyčích statků. R. 1480 seděli na tvrzi a statku Chocemyšlští z Vildenfelsu, z nichž poslední Wolf prodal (1583) Ch. Jindřichu st. ze Žá- kavy, za nčhož připojena ke statku Srbickému. Později stala se statkem samostatným a r. 16S3 dostala se rodinÉ Vratislavův, r. 16'53 Novo- hradském z Kolovrat, r. 1703 VunSvicům a nedlouho potom pfjvtílena k Chudčnicům. Na místě býv. tvrie vystavěn (1761—63) nový lámek, který r. 1773 shořel, načei tam po- staven (r. 1833) cukrovar, jenž vSak brzy zanikl. Srv. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze, díl IX., str. 54. Ohoosň {Choi^en). m£sto ve vých. Čechách po obou březích Orlice, v hejt. a okr. vysoko- mýtském, má 408 d., 3847 ob. č„ 8 n. (18901, far. kostel sv. Františka Seraf. (z r. 1732. původ. ze XIV. atol.), 5tř. obec. a 3tř. méát Sk., kostel a obec. helv. ref. vymaní, radnici, špitál, pS., tetegr.. důleiitou kf iíovatku Rak.-Uher. st. dr. íPraha-Ch.-Česká Třebová- Brn o- Videfi, Ch.- Broumov-Mittelsteine a Ch,-LitomySI); z prů- myslu sluši uvtísti: zámeřniclvi a výrobu strojQ, prádelnu na lněnou a cuckovou přízi (700 díl.), továrnu na chamottové a hliněně iboíí, cihelnu, 3 mlýny (1 strojní), 2 závody na výrobu lihovin a llKérů, obi. záloínu, lázně zv. tMarianskéc, značný obchod s obilím a jetelovým semenem. Fid. panství Ch. za- ujímá 2631-27 ha půdy, náleii k nému pěkný zámek s kaplí Nanebevzetí P. Marie a krás- ným parkem, dvQr. parostr pivovar sladovna a lihovar, majetek Ferd kn Kmského ze Vchvnic.R,1549 by- la Gh. městečkem a takě prý jlí mela znak (obr. ř. 1915.): v červ. Stitě sv. Vá- clav driíci v pravá ruce bílý štít a Čer- nou orlici, v levé pak korouhev sčer- nou orlicí; po stra- nách jeho vznájeji se dva andělé ve zlatém rouše nim- bem sv. Václava ko- runující. — Mimo dějepisná udáni Kosmy a Dobnera na r, 983 nemáme žádných zpráv o okolí a vzniku Chocně. Původně celá krajina náležela moc- nému rodu Slavnikovců, po jejichž zavraž- děni připadla knížecí koruně. Ku konci XII. a poč. XIII- stol. byla Ch. majetkem mocného rodu Hrabišiců, z nichž po Milo- tovi Jménem Hoccn prý obdržela své jmé- no. Po Hrabišicich byla zdcjái krajina, jakož i Ch. v držení (1263) pánů ze Svábenic, t'ichž jeden předek měl dceru Všebora Hra- lišice za manželku. Ve XIV. stol, byla Ch, jměním Mikuláše z PolStýna, loupežením ne- chvalné známého. Proti němu vytáhl králcvií Karel (1338) a hrad jeho Ch. po Sdcnnim obléháni pobořil. Hrad tehdy stál na kopci nvní Zitkov zv. byv ve XIV, stol. vystavěn od pánů z Potštýna. Poněvadž Mikuláš přes smlouvu učiněnou s Karlem nepřestal ve svém rušení zemského míru, vytáhl Karel r, 1339 proti němu znovu a dobyl hradu Potštýna, při ěeraž přišel Mikuláš o život. Veškeré statky jeho připadly koruně a jen nSco málo tg-J Z«i později synu jeho Ješkovi a bratřím navrá- (1341). Poč. 2. pol. XIV. stol. přešla Ch. ikon pánQ z Lichtcnburka a na Liticich, nichž Pykna držel větší část panství cho- poruínikcm nedospělých jeho potomků. Za poručenství tohoto prodal (1397) Krušina nejen svůj díl na Chocni, ale i dě- dictví Pyknov^ch sirotků Hynku Hlaváčovi -- Třebechovic: Chocně půl městečka a co omu náleželo pod výminkou zpětné koupě. Tak se i později stalo, Sigmund Pykna z L., dospěv let a chtěje prodané panství zpět koupiti, vypůjčil si od p. Bočka z Poděbrad 3000 kop gr. a ten dluh jemu na vykoupe- ném zboží, tvrzi a půli městečka Chocně. v zem. deskách pojistil. Sám sidlel na Chocni a psával se odtud z Chocně. Zemřel bezdětek a král Václav, ač mnozí dovolávali se práv nápadnických, udělil pozůstalost Sigmunaovu Půtoví z Castalovic. Puta r, 1435 zemřel a odúmrť jeho spadla (1437) na sirotky. Ale brzy po tom tato polovice Chocně stala se majetkem pánů z Kunštátu a z Poděbrad, z nichí Jindř. st. kn, Minsterberské pro dluhy prodal (1495) mezi jiným pŮl mčstcřka Chocně a co k tomu náleželo Vilémovi z Pernšteina. Zatím však druhá polovice dostala se do ru- kou potomků Mikuláše z PotStýna a to větve ze Žampachu. z níž konečné Jan mt. ze Z. (1509) svou polovici městečka zastavil Vilé- movi z Pernšteina a tak celou Chocní vládl jeden pán. Ten daroval městečku Chocni odúmrf a ještě za živobytí rozdělil (1507) své statky svým dvěma synům, z nichž Voj- těch obdržel Ch. Ten udělil rozličné výsatly nožífům choceíSským, kteří měli své brusírny v Pelinách a blíže nynější prádelny. Za Jana z Pernšteina vyplatil sobě (1539) Zdeněk ze Žampachu i jménem svých bralfí polovici Chocně, Té doby právě stiženo městečko velkým požárem; na 40 domů a s polovici masné krámy lehly popelem. Brzy na to týž Zdeněk prodal svou polovici Chocně Jarosla- vovi z Pernšteina. Tíž potvrdil (1555) Cho- ceňským privilegia, ale ještě t, r,, nejsa do- brým hospodářem. Ch. prodal Sigmundovi ze Sellenberka a z Kosti. Ten pak sídle na Chocni stal se jejím pravým otcem. Již r. 1558 vymohl městečku výsadu 2 výroč. trhů. vy- stavěl v Chocni nový zámek (1562) a dal privileje řezníkům (1571) i krejčím (15T6). Za něho prodala obec lázně a jala se stavěti nový radní dům, jejž Sigmund ode všech robot osvobodil. Mimo to udělil Choceiiským právo na odúmrt a vařili pivo a zřekl se práva patronátniho ve prospěch městečka. R. 1581 zemřel, dav Ch. ujci svému Vratisla- vovi z Pernšteina, po němž zde seděl Jan z Pernšteina se svým nezletilým bratrem Maxmiliánem; ale již r. 1,187 prodali panství lo Hcrtvíkovi Zejdlicovi z Šenfeldu a na Zvolc- něvsi, jenž potvrdiv (1590) Choceiiským jich výsady dovolil k užitKu obecnímu skupovati a prodávati sůl a víno nejen v radnici, ale i v sousedním domě nalévati. Tehdy, kdyi 272 Choccnčk — Chockov. nalézala se Ch. v nejlepším rozkvětu a blaho- bytu, stihla ji krutá rána: na 90 domů, s ko- stelem, farou, radnicí, školou a také špitálem lehlo popelem a při tom mnoho dobytka uhořelo. Ze synů Hertvíka Zejdlice držel Ch. Rudolf (1610).' Za doby té čítala Ch. 124 domů a tolikéž rodin mimo panská stavení. Oby- vatelé po většině živili se řemesly majíce své řády. Při polním hospodářství pěstováno také víno. Když cis. Matyáš s císařovnou ubírati se měl Vys. Mýtem na Moravu, objednali Mýtští víno »na košte v Chocni. Se stránky náboženské zmohlo se v Chocni vyznání pod obojí a Čeští bratří měli tu také svůj sbor. Ani pánové nepřekáželi ve vykonávání iich náboženského přesvědčení — Sigmund ze Sel- lenberka byl horlivým utrakvistou — , až te- prve Jaroslav z Pernšteína na mandát krále Ferdinanda vypověděl (1547) bratry ze svých panství. Do války 30leté bylo městečko po- měrně zámožné a za doby té náleželo Rudolfu Zejdlicovi, jenž súčastníl se značnou měrou bouře stavovské, začež mu panství jeho od královské komory zabráno a prodáno (1623) Albrechtu z Valdšteina a ten ještě t. r. pro- dal je Němci Vine. Mušingrovi z Gumpen- doríu. Za doby té se blahobyt Chocně změnil, berně se množila, veřejná bezpečnost zmizela a k tomu ještě tehdejší vrchnost nařídila (1625), že se mají poddaní do roka obrátiti na víru katol. Po smrti Mušingerově násle- dovali u dědictví Petr Arnošt z MoUartu a Ferd. Sig. Kure ze Senftenova, za nichž ve- liká nouze nejen na penězích, ale i v potra- vinách nastala a k tomu ještě nová tato vrchnost starých výsad městečku dopřáti nechtěla, až teprve r. 1654 něco z nich po- tvrdila. R. 1659 chudé městečko opět vyho- řelo, jmenovitě kostel, škola, špitál, fara a zvonice. Po Kurcovi pozůstalo 7 dcer, z nichž Terezie Markéta prodala Ch. (1686) Janu Bedř. hr. z Trauttmannsdorífu, po němž ná- sledoval jeho syn (1696) Frant. Ant., ale ten brzy prohýřil panství choceňské a prodal je (1709) Norbertu Okt. hr. Kinskému ze Vchy- nic a Tetova. Předměstí Ch o čeněk bylo zvláštní vsí a ještě r. 1542 bylo v nových registrech sirotčích od Chocně odděleno. V r. 1843—45 vystavěna tu důležitá pro město a okolí dráha s tunnelem u samé Chocně. Rodáci choceňští: Jan Choceňský, Martin Ře- panský, Jan Gregoři, Ant. Šanta a Ervin Špindler. — Srv. los. Fr. Krška, Ch., město a býv. panství (Praha, 1858) a Jindř. Lad. Barviř, Dějiny města Chocně (Náměšť, 1886). Chooendk, předm. m. Chocně na 1. bř. ř. Orlice, od XIV. do XVI. stol. zvláštní ves. Chooenloe: 1) Ch., Chotěnice, Ch o če- rnice, ves v Čechách, hejt. Kolín, okr. Kou- řim, fara Křečhoř, pš. Plaňany; 62 d., 477 ob. Č. (1890), kaple sv. Anny, 2tř. šk., pivovar, vápenice. Po vsi té zvali se Kroupové a Z i ge love z Ch-ic. Na bvv. tvrzi připomínají se v 1. pol. XVI. stol. Hornatečtí z Dobro- covic, po nich poČ. XVII. stol. Karel Mrácký z Dube, dále Čabuzští, Portové, Ant. Binago (1657) a jeho syn Antonín, Vchynští (1713); po r. 1729 připojeny k Cerhenicům. Ve XIV. stol. byla zde fara. která v XVII. stol. zanikla a kostel klesl na pouhou kapli. V 7leté válce porazil (1757) hr. Daun v bitvě zde sve- dené Bedřicha II. Srv. B. Bernau, Plaňany a okolí, str. 142 (1895). — 2) Ch., ves t., hejt. Plzeň, okr., fara a pš. Blovicc; 76 d., 518 ob. č. (1890), 2tř. šk., 2 mlýny a samota Chejlavá. Ves náležela r. 1115 ke klášteru kladrubskému, později nepomuckému. Na poč. XVI. stol. postavil zde tvrz Krištof Kokořovec z Koko- řova, jehož dcera ji prodala (1650) Janu Václ. Kocovi z Dobrše; po něm tu seděla ieho manželka (1662), načež Ch. koupil Jindřich hr. z Gutšteina. Pak se tu ještě připomínají Ferd. Lud. z Vopinku (1666), Marek hr. Lanoy a v násl. stol. připojeny ke statku Nebvlovu, později ke Šťáhlavům. Srv. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze, díl IX., str. 219. Chooenský Jan, příjmím Berka, také z Chocně, lat. C/ioc^im, Chocensis, Choceň ius, Choticenus (♦ na konci 5f V. stol. v Chocni — t 19. ledna 1545 v Praze). Studoval na praž- ské universitě, kde stal se r. 1516 bakalářem a r. 1522 mistrem svob. umění, načež počal sám přednášeti na filos. fakultě. R. 1526—27 vyvolen děkanem, potom proboštem kolleje Karlovy a Václavovy (1533) a přísedícím konsistoře pod obojí, v r. 1534—35 byl rek- torem university. Jsa horlivým utrakvistou dal Ch. r. 1537 vytisknouti svým nákladem Bílejovského kroniku českou. Později sám zřídil tiskárnu, kterou pak odkázal universitě. R. 1539 opustil Ch. professuru i oddal se jednak službám obecním, jednak lékařství, v němž se kdysi vzdělal u mistra J. Černého. Ch-kému přičítá se spis Mr. Jana knihy lé- kařské (rukop. od r. 1525), jednající o lékař- stvích proti všem nemocem, o vodách, o ma- stech a bylinách. Pak napsal Knírky o mornich příčinách, \namenich a nemocech i lékařství atd. (Pr., 1531), patrně za příčinou moru v Praze zuřícího. Viz J. Jireček, Rukověť a Čas. Mus. 1878 str. 160. Choolin, město bcssarabské, viz Chotin. Chooimiers í-mčřl, městy s v hejtmanství horodenském haličskéno kraje kolomyjského, má starý zámek, farní kostely římsko- a řecko- katol., pošt. stanici a 2712 ob. (1890), větši- nou Rusínů. ChooissewBkl [-šev-] Józef, spisovatel polský rodem z Poznaňská. Vydal od r. 1862 mnoho knížek, kalendářů, povídek a j. publi- kací pro lid a mládež, většinou s pseudony- mem Tworzymir. Hlavně zasluhují zmínky Ksiajki dla ludu (1862—64, 3 d.), illustrované rukojeti politických a literárních dějin pol- ský cn; Klika powiešci i opowiadaň (Lešno, 1862); Powiastki i wiérs\yki (t., 1863— 66, 2 č.). V Poznani vydával též časopis »Przegl4d slo- wiaňski«, sloužící vzájemnosti slovanské. Chookov,Kockov, Chodkov, Chotkov, Chotíkov, osada v Čechách u Lhotky, hejt. a okr. Královice, fara a pŠ. Liblín; 14 d., 132 ob. č. (1890), samoty Obora a Zavadilka. Osada tato jest původištěm staročeské ro- diny Chotků z Chockova (nyní z Chotkova). Chocnějovice — Chodidlo. 273 V XV. stol. byla ves vypálena a zbylo tu pouze popluží. Pozdéji postaveny tu opět příbytky, avšak po r. 1622 opuštény a do r. 1652 Ch. lesem zarostl. Choondjovfoe, Kocnějovicc, Kosno- vice, ves v Čechách, hejt. a okr. Mnich. Hradiště, fara Loukovec, pš. Svijany-Podolí; 35 d., 226 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Havla, ve XIV. stol. farní, jehož podací měl Janda ze Sovojovic, fid. dvůr Arnošta hr. Valdstcina a mlýn. Stávala tu tvrz vládyčího rodu Koc- ftovsKých, v XVI. stol. seděli tu Zvířetičtí z Vartenberka a Litevští ze Svinař. R. 1559 koupil Ch. Jan Roznhám z Janovic, od jehož synu koupila je Anna Budovcová a syn její Adam, načež brzy připojeny k Mnich. Hra- dišti. Srv. A. Sedláček, Hraciy, zámky a tvrze, díl X., str. 138. Ohooomyšl viz Ch oce myši. ChootawB viz Čochtové. Ohooz [choč], jindy město, nyní pouhá osada v Újezdu a gub. kališské Ruského Pol- ska, na pr. bř. Prosný, těsně při hranicích rusko-něm. Má 1140, jako obec 6010 ob. (1890), z nichž jest 81% katol. a 187o protest. — V pol. XIV. stol. postavil zde Kazimír Velký hrad na obranu hranic. V XVI. stol. patřila osada bohatému rodu Marszewských, z nichž Vojtěch studoval od r. 1539 ve Vitemberce. Když pak na popud Lutherův přijal víru Českých bratří, přivedl je do Polska a udělil jim veškeré kostely na svých panstvích a r. 1555 též kostel v Ch-i. Mimo to založil pro ně bohatý fond. Když poč. XVII. stol. přišla Ch. v držení Mycielských, obnovil Kryštof Myciclski r. 1612 práva choczského sboru bratrského. Nástupci Mycielských Lip- ští přestoupili na víru katol. a Ondřej Lipski, biskup kujavský, r. 1620 České bratry z Ch-e vypudil. Chod, Chotoč, hora v záp. části Tater na hranicicn mezi stolicemi liptovskou a orav- skou, mezi Ružomberkem a Kubínem, 1618 m n. m., s krásnou vyhlídkou do Uher i Ha- liče. Při úpatí hory v liptovské stolici jest lázeňské místo Lucky s žclezitými prameny, užívanými hlavně proti ženským nemocem. Chodiny viz Chotčiny. Olioóov viz Kočov. OhodakoWBkl Zoryjan vizDol^gaCh. Chodálqry polsky, též kurpie, kerpcic (krpce), postoly, lapcie, prostá obuv z kůže nebo z pleteného lýčí, pokrývající jen zpodek a strany chodidla, svrchu pak ovinutá onucí a k noze přivázaná řemínky. Jelikož takové ch. místo bot nosívala v Polsku chudá šlechta záhonová (z agon o wa či szaraczkowa), pře- zdíváno jí též chodačková. Chodanl Jan Kanty, bohoslovec polský (♦ 1769 v Krakově — f 1823 ve Vilně), po- cházeje z chudé rodiny původu italského, vzdělal se na akademii krakovské a vlastní pílí i nadáním vynikl jako bohoslovec nej- prve v hodnosti kazatele a professora téže akademie, později na universitě vilenské (od r. 1808). Z původních jeho spisů jsou hlavní: Nauka chr^eéciaňskiej katolickiej religii (Vilno, OttQT Slovoik Nauený, sv. XII. 6 4 1897. 1823, 3 části) a Kaiania (t, 1828, 2. vyd. 1832, 3 d.). Z A. K. Reybergera přeložil dílo Etyka chr^ešciaňska (t., 1821—22, 3 d.) a z F. Gift- schůtze spis Teologia pasterska (t., 1824). Za- býval se též básnickými překlady a přeložil zejména z Popa UVers^ o c^fowieku (1795), z Gessnera Sielankl (1800) a z Voltaira Hen- ryadu (1803). Mnoho prací jeho zůstalo v ruko- pise. Mluva jeho jest plynná a jadrná, verš uhlazený, ale poetickými přednostmi nevyniká. Chodáu viz Chodov. Chodávendil^áx viz Chudávendikjár. Chodec: 1) Ch., Chodce, osada v Če- chách u Netřebic, hejt. a okr. Krumlov, fara a pš. Velešín; 13 d., 80 ob. č. (1890). — 2) Ch., Choteč, Chodč, ves t., hejt. a okr. Mělník, fara a pš. Vysoká u Mělníka; 34 d., 224 ob. č. (1890), kamenné lomy a pěstování chmele. Ve XI V. stol. stál tu far. kostel, jehož podací příslušelo (1394) Jindř. z Chodce spo- lečně s Jak. Ryvlem, měšťanem lounským. V XVII. stol. byl jen filiální a r. 378ó zrušen a v hospodu proměněn. Srv. L. Bóhm, Král. věnné město Mělník (t, 1892). Chodidlo (l^t. pes) jest konečný oddíl kon- četiny dolní čili nohy, jenž upraven je k chůzi. Rozeznává se na něm hřbet ch-la čili nárt (dorsum pedis), ploska (planta pedis)^ vnitřní a zevní kraj, dle oddílu pak dále zanártí {tarsus)j jež se spojuje kloubem hleznovým s bércem, záprstí {metatarsus) a prsty (di- gití). Základ tohoto rozdělení poskytuje ko- stra chodidlová. Kostí zanártních je celkem sedm. Největší z nich je kosť patní (calca- neus)^ jejíž mocný hrbol nazad přečnívající tvoří základ paty a poskytuje silnou oporu noze v zadním oddílu ch-la. Na patní kosť nasedá kosť hlezn o v d {tistragalus), jeŽ pře- náší zatížení těla z kosti holenní na patní. Přední pásmo kostí nártních tvoří kosť kost- ková (05 cuhoideum), jež se napřed spojuje se záprstní kosti malíku a 4. prstu, kost loď- ko vitá {x>s navicularé), jež se z předu při- kládá k nlavici kosti hleznové a zabírá nej- vyšší místo v klenbě chodidlové na vnitřním jeho kraji. S kostí lodkovitou spojují se v předu tři kosti klí no vité {pssa cunei- formia); vnitřní z nich je největší a spojuje se se záprstní kostí palcovou, ostatní pak se zá- prstní kostí 2. a 3. prstu. Z kostí záprst- ních (metatarsi) )e nejmohutnější záprstní kosť palcová {metatarsus hatlucis) opatřena jsouc v předu zakulacenou hlavicí, na jejímž dol- ním obvodu pošinují se ieště dvě hracho- vité kůstky pří kloubní (ossa sesamoidea). Ostatní kosti záprstní jsou štíhlé, mají nazad obrácenou zpodinu, jež se pevně spojuje s kostmi nártními, a v předu zakulacenou hlavičku pro spojení s články prstů. Zvláštní tvar má ještě záprstní kosť malíková, iejíŽ zpodina vybíhá na zevním kraji ve zvláštní výčnělek, jenž ie asi v prostřed zevního kraje chodidlového hmatný a poskytuje takto ví- taný orientační bod pro různé výkony chir- urgické na chodidle. Kostra prstů skládá se z aánků. Palec má dva mohutné články, zpo- dinový a nehtový; na ostatních prstech jsou 19 274 Chodkiewicz. tři články většinou zakrnělé a jmenovitě neh- tový článek často srůstá se článkem prostřed- ním. Rovněž i postavení prstů bývá skoro pravidelně nepřiměřenou obuví z přirozené polohy vyšinuto a prsty, hlavně 2. — 5. prst, více nebo méně zmrzačeny. Správně vyvi- nuté chodidlo bývá tudíž u dospělých lidí vzácnou výjimkou a t. zv. krásná nožka mívá pravidelné velmi znetvořené ch. Kostra cho- didlová je pevnými vazy a klouby ztužena ve zvláštní klenbu, tak že při klidném po- stoji opíráme se v každém ch-lc jenom o tři místa nebo body, pročež se může ch. každé oporné ploše přizpůsobiti. Jsou to vzadu pata, napřed hlavice záprstní kosti palcové a na kraji zevním záprstní kosť malíková, jmeno- vitě její hrbol. Otisky těchto oporných míst lze dobře spatřiti, stoupneme-!i spocenou no- hou na podlahu. Vrchol klenby nalézá se blíže k patě a naň nasedá dolní konec kostí holenních, tak že mechanismus ch-la velice napomáhá lehké, pružné chůzi a skoku. Z vazů, jež jsou podporovány téŽ ůpony šlachovými, JSOU nejdůležitější podélný a šikmý vaz ploskový {Ugamentiim plantare longum et obli- quum) a z kloubních spojení t. zv. sklou- bení Chopartovo a Lisfrancovo, ve kte- rých vykonávají se nejčastěii vykloubení při úrazech chodidlových. Svalstvo chodidlové jest velmi hojné tvořeno jsouc jednak šla- chami svalstva bércového, jež se na ch-le upínají, jednak drobným svalstvem chodidlo- vým, jež tvoří v plosce tři podélné skupiny, ze kterých jsou vyvýšeniny při palci a ma- líku nejznačnější, a pak prostírá se jako sval- stvo mezikostní mezi kostmi záprstnimi; samo- statné svalstvo nártní je zastoupeno toliko krátkým vzpřimovačem prstů (musculus ex- tensor digitorum hrevis). Svalstvo jest na plosce přikryto velmi tuhou deskou blánitou, po- vázkou ploskovou (aponeurosis plantaňs)^ na ni ukládá se silná vrstva tukovitého va- ziva podkožního a pak teprve tuhá kůže plo- sková. Na hřbetní straně schází tak tuhá po- vázka i vrstva tukovitá, tak že šlachy jsou pod kozí značnější měrou patrný. Cévy cho- didlové jsou velmi hojné. Tepny ploskové (arteňa plantans interna et externa) jsou za- končením zadní tepny holenní {a. tibialis posterior) a celkem velmi hluboce kryty sval- stvem, povázkou a tukem, kdežto hřbetní tepna chodidlová {a. dorsalis pedis), po- kračování přední tepny holenní (a. tibia- lis anterior)^ probíhá mezi šlachami vzpřimo- vačovými téměř na vrcholu nártním a je kryta toliko povázkou a koŽí. Z té příčiny bývá i její tep snadno hmatný a tepna snadno po- ranitelna. Teprve dolní její konec hrouží se do mezikostního prostoru mezi záprstní kosti palce a 2. prstu, aby v plosce se spojila s ploskov ým obloukem tepnovým (arcus plantaris). Drobné žíly provázejí uvedené tepny, daleko hojnější však jsou sítě pod- kožní. Na plosce jsou žilné sitč jemné a vý- vodné větévky zahýbají se hojnou měrou přes oba kraje na stranu hřbetní a tu se ústí spolu se žilnými sítěmi z prstů ve zvláštní obloukovou žílu nártní {arcus venosns tarseus), ze které začínají se obě žíly rů- žové (véna saphena major et minor). Nervy chodidlové jsou zakončením obou hlavních nervů končetiny dolní (nervus ischiadicus a II. crwalis); jsou to v plosce vnitřní a zevní čiv ploskový («. plantaris interior et exte- rior)^ opatřující svalstvo a kůži v plosce, a pak tři podkožní čivy nártní {n. cutaneus pedis dorsalis int., tncdius et ext.). Tvar ch-la podléhá mnohým změnám. Ne- hledíc na zkomolení a znetvoření ch-la u ně- kterých národů, jako na př. u Číňanů, stává se, že někdy již od narozeni bývá podoba ch-la úchylná, jindy však teprve během ži- vota nabývá nepřiměřeného tvaru. Rozdíly jsou tu velmi mnohé, přece vŠak lze roze- znávati dva typické způsoby, a sice nohu ploskou (pcsplanus s. valgus, něm. Plattfuss), jakou shledáváme zejména u některých řeme- sel nebo zaměstnání, jeŽ vyžadují dlouho trva- jícího stání, na př. u pekařů, zámečníků, ob- chodních příruči, sklepníků, kteří všichni na- stupuji vnitřním krajem chodidlovým. Opak je t. zv. noha podsekřivá {pes varus^ něm. Klumpfuss)^ nastupující zevním krajem chodidlovým. Tento tvar ch-la tvoří přechod k noze Špičaté či koňské {pes s. talipes equinus), kdy nastupuje se na prsty; podobné postupováni pak může se díti též patou {tali- pes calcaneus). Všecky tyto úchylky ch-la jsou spojeny též s úchylným postavením celé kon- četiny v kolenech a bývají provázeny také změnami svalstva bércového i chodidlového, jakož i změněnými poměry v kostře i klou- bech chodidlových, pročež vyžadují nejčastěji zakročení operativního, vždy však léčeni ortho- paedického. Na sochách antických shledáváme ch. pravidelně stilisované, což projevuje se na př. i v poměrné výši ch-la. Šr\. Oliodkiewlos [-vičj, slavná šlechtická ro- dina polsko-litevská erbu Koáciezy, z níž vy- nikli : 1) Ch. Iwan, starosta lucký (f ok. 1483), velel vojsku smolenskému a severskému proti Vasilovi moskevskému; r. 1458 pomáhal Kazimírovi proti rytířům Německým, r. 1466 při obléháni Chojnice a provázel no na jeho výpravě proti Matyáši uherskému. 2) Ch. Alexander, syn před. (f 1549), založil v Suprasli klášter basiliánský, obda- roval jej a nejspíše on pořídil mu proslulou Supraslskou knihu. 3) Ch. Hieronim, hejtman litevský, byl poslem ke dvoru papežskému a k Ferdinan- dovi ]., který ho r. 1556 povýšil do stavu hrabat říšských. 4) Ch. Jan, statečný vojín a podporovatel věd a umění, byl od Zikmunda jmenován r. 1564 náměstkem v Litvě i spravoval zemi řádně a založiv četné pevnosti, opatřil ji bez- pečně proti vpádům nepřátelským; staral se o pořádek v zemi a založil ve Vilně akademii. 6) Ch. Jan Káro I, slavný válečník, syn před. (* kol. 1560 na Litvě — f 1621 u Cho- tina). Nabyv na cestách po cizině mnoho zkušeností válečnických, užil jich v bojích proti kozákům a Tatarům; na to podporoval Chodkov — Chodounský. 275 Zamojského. porazil r, 1604 pod Bílým Ka- menem dvakráte Švédy a dne 27. záři 1605 zvítězil se 3700 mužů u Kirchholmu nad krá- lem švédským Karlem IX. s 14.000 Švédů tak rozhodně, že dostalo se mu uznání od ciziny i od papeže Pavla V. Když Polsko bylo ohro- ženo zamýšleným povstáním Radziwillovým, zavřel Ch. se švédským vůdcem Mansfeldem příméří a když Mansfeld r. 1608 příměří zru- šil, obrátil se Ch. k moři Baltickému, osvo- bodil Rigu a nabyl takových výhod, že se strojil již vyhnati Švédy za moře, musil však od záměru toho upustiti, nebo poslán byl na Rus, aby ohroženému v Moskvě Žólkiewskému přispěl ku pomoci. Pronikl až k Moskvě, kte- rou zásobil, ale byl 22. srp. 1612 od Požar- ského a 24. srp. od knížete Trubeckého od- ražen. Na to jmenován byl kommissařem při vyjednávání o mír a když Rusové přerušivše mír postoupili na Smolensk, stal se vrchním velitelem polským, dobyl r. 1617 Dorogobuže a Vjazmy a po odražení králeviČe Vladislava od Moskvy zprostředkoval r. 1618 nový mír s Moskvou. Za války turecké r. 1621 přešel přes Dněstr a operoval v okolí Chotina, ale za krátko zemřel. Životopis napsal Nanszewic. Korrespondence jeho vydána byla ve Var- šavě r. 1875. 6) Ch. Grzegorz (Hrehory), velký hejt- man litevský (♦ v Zabludové — f 1572), bo- joval proti Tatarům, r. 1564 na Litvě proti Rusům a s Mik. RadziwiUem porazil nad Ulou Rusy pod Šujským; byl rozhodným pro- tivníkem unie s Polskem, ano po zavření unie Lubelské spojil se s RadziwiHem k bran- nému odporu, ovsem bez výsledku ; v rodišti svém založil knihtiskárnu ruskou, nemocnici a dva kostely. 7) Ch. Adam Tadeusz, starosta břežský (t 1745), kromě mnohých překladů z latiny vydal AnnotacYJc historycine o poc^atku, daw- nosci i. t. d. orderu oria bia f ego (Varš., 1730). 8) Ch. Jan Nikolaj Xawcry, starosta ámuďský f* 1738 v Černobylu — f 1781 ve Vilně), byl r. 1762 gener. pobočníkem králo- vým a r. 1764 členem konfederace litevské. 9) Ch. Alexander, syn před. a spisovatel <» 1776 v Černobylu — f 1838 v Mlýnově), sloužil ve vojsku Koáciuszkově a po skon- čení války usadil se na svých statcích zabý- vaje se literárními pracemi. Při organisaci polského vojska dostal hodnost plukovníka, ale již r. 1819 byl jako generál propuštěn. Vydal kolik rozprav chemických, jako: Nauka robienia piwa (Varš., 1811); Tablice stosunku dawnych miar i wag francuikich i koronno- Jitewskich (t., 1811); Chemia (t., 1816—20, 7 sv.); Ro\prawa o ga^ie kivasu sodowego ukwasio- nego (t., 1819); pak Portréty wsiaivionych Po- iakáw (t., 1820, se 30 podobiz.); tragédii Kato (Vilno, 1809) a Wirginia (Varš., 1817); Písma wiersiem i proucí (t., 1817, I. dílV Mnohé z nich svého času vysoce se cenily, tak že sám K. Brodziňski zvěčnil Ch-e pochvalným veršem. Jeho práce chemické došly v Polsku íeprve v novější době náležitého ocenění. Chodkov, ves česká, viz Chockov. Chodndv Aleksěj Ivanovic, chemik ruský (♦ 1818 v Petrohradě — f 1883 t.), byl professorem na universitě charkovské, po- zději členem vědeckého výboru vojenského v Petrohradě. Vydal : Kurs fi\iologičeskoj chi- miji (1847); Kurs téchuologičeskoj chimiji (1856) aiiěkolik spisů národohospodářských a z prak- tické technologie. Dle něho nazván uralský nerost chodnčvit. Ohodnldek Julius, spisov. český ('*' 1837 v Opavě — t 1895 v Kroměříži), byl r. 1859 vysvěcen na kněze, stal se studijním praefek- tem v kníž. arcibisk. semináři v Kroměříži, ve válkách rak. v r. 1864 a 1866 byl polním knězem a duchovním správcem nemocnic, od r. 1864 vikářem a od r. 1887 kanovníkem kollegiátní kapituly. Zabýval se též mathe- matikou; r. 1867 vydal pojednání o determi- nantech a kombinacích; pak v >Časop. česk. duch.* pojednání o rozměrech archy Noe- movy v Písmě udaných se stanoviska počet- ního. Z prací bohoslovných sluší jmenovati: Kronika církve sv. (Oloniúc, 1868—72) a To- máše Kempenského Následováni Krista (1872). Chodník viz Dláždění str. 680. Chodolanr, někdy Chudolazy (Chudo- las), ves v Cechách, hejt. Duba, okr. a pš. Štětí, fara Medonosty; 35 d., 148 ob. n. (1890). Ves připomíná se (1357—76) jako majetek university pražské. Chodorow, okr. m. v haličském hek. bó- brkovském kraje břežanského na žel. trati Lvov-Stanislav, s řínisko- a řecko-katol. farou, nemocnicí, pecmi na pálení sádry, olejnami a 2787 ob. (1890), z nichž jest 1755 Poláků a 1026 Rusínů. Poprvé připomíná se v XV. stol. Ohodorowloz [-vič] Julius z, spisov. pol. (* 1842), vyššího vzdělání nabyl na univer- sitě kijevské a varšavské, vyučoval nějakou dobu ve Varšavě a stal se úředníkem var- Šavsko-vídeňské železnice. Znám jest četnými povídkami, uveřejňovanými v časopisech, jako : S\lachetna \emsta\ Sielanka; Trafiia kosa na kamieň] Na stepie a j. Nějakou dobu byl v re- dakci časop. »Przegl^d pedagogicznyc Chodonn: 1) Cn., ves v Čechách, hejt. a okr. Hořovice, fara a pš. Zdice ; 82 d., 606 ob. č. (1890), 2tř. šk., vodní a parní mlýn: V Ch-é býval statek vládyčí, jemuŽ říkalo se Orlík a jenž náležel v XVI. stol. k Točníku. R. 1457 při- pomíná se Jan Horský z Ch-a. — 2) Ch., ves v hejt. roudnickém, viz Chodouny. Chodounský: 1) Ch. Karel, lékař český ♦ 18. kv. 1843 v Studence na Boleslavskuj. ^. 1867 vykonal vědeckou cestii navštíví v universitu ve Vídni, Heidclberku, Štrasburku a v Paříži, r. 1870 i v Bordeaux a v Mont- pellieru. R. 1868 promovoval a stal se assi- stentem prof. Strenga. R. 1869—70 působil jako osobní lékař knížete Sanguszka na Ri- vieře, od r. 1870—76 jako osobní lékař hrab. Aichelburkové v Poličanech, od r. 1877 pak jako praktický lékař na Smíchově. R. 1884 dosáhl docentury balneotherapie na české universitě, r. 1888 rozšířil habilitaei též pro farmakolojgii, r. 1892 jmenován mimoř. pro- fessorem firmakologie. Ch. je mimoř. členem ř 276 Chodouny — Chodov. České Akademie a lékařských spolků ve Var- šavě, Poznani a v Odčsse, jsa předním pě- stitelem styků česko-slovanských, jmenovitě česko-polských. Mimo to jest organisátorem ve spolkovém životě lékařů českých, osvědčiv se jmenovitě o sjezdech českých i polských přírodozpytcův a lékařův. Literární činnost jeho jest rozsáhlá. První jeho práce byla studie srovnávací o kusadlech brouku (>Živa« 1864) jako výsledek činnosti při zoolog, sbír- kách musejních. Z oboru lékařství vnitřního uveřejnil četné práce kasuistické i studie, ze kterých uvádíme: Tuberkulosa (>Čas. č. lék.« 1881); Léčeni tuherkulosy (1881, vyšlo též o sobě^; Vasomotorickd neurosa klimakteriu vlastni (lSB2); Produkty pathogennich mikrobů (1886); Antipyrésa(lS91). Do odborné patho- logíe a therapie Eiseltovy napsal stati: In- fekční theorie. Sešlost nedostatkem a Sešlost stářím. Z farmakologie a ^toxikologie btadtež uvedeny: Jed klobdsovjr; Účinek nitrilu (•Sbor- ník lékařskýc 1886); Některé idkladni rysy theoretické farmakologie (t., 1890); Alkaloidy a glykosidy (»Sbírka přednášek z ob. lék.) ; PSi- sobeni \inku v chloral (»Chem. Listy* 1887); Rozklad kyseliny chinové (t, 1887) ; Rozpustnost sirniku a kysličníku ars. (t., 1889); Dusíkaté deriváty glykos, s prof. Raýmanem (Král. spol. nauk 1889); Směr prací \oboru farmak. (»Věst. akad.c 1891 a 1892); Otrava kafrem (»Časop. č. lék.* 1889); Fenolový- hydroxyl (1890); Jedy mikrobů (»Věst. akad.* 1893); Působeni fer- mentu pankreatický-ch v cukry ^ s drem Šulcem ^Král. spol. nauk 1895); Program toxikologie (•Sbírka předn.* 1896). Z balneologie a ícli- matotherapie napsal mimo četné zprávy o kli- matických místech a lázních tyto čelnější stu- die: Horské ponebí při tuberkulose plic s^a limy (»Čas. č. lék.c 1884); Klimatotherapie chro- nické tuberkulosy plic (t., 1884) ; Balneotherapie Ít., 1885); Slovo o balneo- a klimatotherapii »Sbírka předn.* 1890). Vedle toho napsal mnoho úvah, kritik, přehledů literárních, širší zprávy o českých a polských sjezdech lékař- ských a pak dějinný přehled činnosti spolku i časopisu českých lékařův za prvé pětadva- cetiletí. Dále vydal s prof. Thomayerem po- pulární Slovník zdravotní (1889), psal četné stati do »Živy« (Raýmanovy a Marešovy), »Osvěty«, »Světozora€, »Lumíra«, >Ottova Slovníku Nauč.* a i. Od r. 1878—89 byl re- daktorem »Čas. českých lék.* a v nedostatku spolupracovníků vyplňoval přemnohé číslo sám svými pracemi, přehledy a úvahami. 2) Cn. František, bratr před., odborník v pivovarství (♦ 1845 na Studence), absol- vovav r. 1865 odbor chemický na polytech- nice pražské, oddal se pivovarnictví a byl v 1. 1869—94 sládkem (v Protivíne, Pardubi- cích, České Skalici, v La Valentině u Mar- seille, v Dyrste u BraŠova). Jako znalec pneu- matického sladování povolán byl firmou F. Ringhořfra, by v Rakousku v čmnost uvedl slacK>vny systému Gallandova a sice r. 1891 v lihovaru v Pešti, r. 1893 v Dreherově pivo- vaře v Steinbruchu, r. 1896 v Královském pivovaře tamtéž. Ch. přispívá články ze své I praxe do domácích i cizích odbor, časopisů. I Z prací těch bucTtež uvedeny: Dekokčni ipůsob \ vařeni (»Kvas«, 1874); Úvahy o rmutováni (•Český Sládek*, 1878); Plováčky k ochlazo- vání varečných (t., 1879; dnes všeobecně jsou zavedeny) ; Jaké mají býti hladiny rmutů, mla- diny a piva za normálné práce (t., 1880); Máme od svého českého způsobu práce upustit? (t., 1881). Článek o účinku sladové moučky při kvašení (Zeitschr. f. d. ges. Brauwesen, 1884) dal přímý podnět k prostředku, by piva zá- kalem mazovým postižená od kalamity byla zachráněna, a dnes se užívá k tomu účelu výtažku šrotu sladového s úspěchem. Prak- tický návrh k zavedeni kontroly průběhů, zejména varního a při hvozdění, v článcích Hvozdéní a Velká praxe a požadavky védy (>Kvas«, 1884) nalezly největšího rozšíření doma i v cizině. O sobě vydal spisy: Ně- kolik listů o pivě a pivovarnictví (1886) a Pivo- varství (1886, otisk z Kobrovy »Kron. práce«) a vydával r. 1891 — 92 časopis »Pivovarnické Zprávy*. V katechismu sladovnickém »Nový Poupě* napsal II. díl až na dvě stati celý, byl hlavním spolupracovníkem slavnostního spisu z jubilejní výstavy r. 1891 {Příspěvek k dějinám českého pivovarnictví) a jest spolu- pracovníkem Ottova Slovníku Nauč. R. 1896 jmenován správcem výzkumného ústavu pro průmysl piv. v Čechách. Ohodonny, Chodouň, ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Roudnice, fara Vetlá; 58 d., 397 ob. č. (1890). Ves připomíná se (1226) 1'ako majetek kláštera doksanského a později dáštera sv. Maří v Kladsku. Chodov: 1) Ch., také Horní a Dolní Ch. (Chodau), město v Čechách na potoce stej. jména, hejt. Falknov, okr. Loket; 278 d., 5 ob. č., 3840 n. (1890), íamí kostel sv. Va- vřince (pův. ze XIV. stol.) s olt. obrazem od Brandla, 5tř. Šk. pro chl. a div., opatrovna, lékárna, četn., pošt. a telegr. stanice, nádraží Buštěhradské dr. (Praha-Chomútov-Karlovy Vary-Cheb) a Rak. st. dr. (Ch.-Neydek), ve- liké hnědouh. doly, 2 továrny na porculán, továrna na cement, zboží a popi. dvůr města Lokte. V tak zv. Ch-ě Horním jest alod. statek zaujimající 398*33 ha půdy; k němu náleží zámek a dvůr, majetek dědiců H. Korba- Weidenheima. Ve XIV. stol. stával far. ko- stel v Dol. Ch-ě, jehož podací měli Trošt z Kynšperka (1363), vládykové z Hertenberka (1367) a Václ. Frencl z Lokte (1405), jehož po- tomci zvali se Chodaurové z Lokte. Ve sto- letí XV. stávaly v Horním Ch-ě dvě tvrze, z nichž jedna přeměněna v zámek; na druhé připomíná se v XIV. stol. rodina Únruherův, která ji držela jako manství hradu Lokte. Po- zději stal se Ch. statkem zpupným, na němž v XVII. stol. seděla rodina Plankenheimů, v XVIII. Braunů z Braunsdorfu, v XIX. hra- bat Zedwitzů, Korbu z Weidenheimu a Neu- pauerů. V Dol. Ch-ě bylo manství obce lo- ketské, jíž r. 1624 vzato a prodáno jako zpupný statek Janu Mcnceliovi z Kolsdorfu. Později tu seděli Plankenheimové, kteří r. 1725 po- stavili zdejší kostel. R. 1744 koupila Ch. D. Chodova Planá — Chodové. 277 obec loketská. — 2) Oh., ves t. v hejt. do- mažlickém, viz Chodovo. — 3) Ch., ves t., hcjt. a okr. Král. Vinohrady, fara a pŠ. Hosti- vař; 40 d., 405 ob. č. (1890), 2tř. šk. Alod. statek zaujímá 23011 ha půdy, náleží k němu zámek s parkem, dvůr, lihovar (stojí), majetek Lud. sv. p. Korba-Weidenheima. Ves původně náležela kostelu vyšehradskému a* nějaké po- zemky tu měl klášter zderazský. R. 1526 od- kázala Anna z Chrastu tvrz a statek Ch. Ji- římu Osovskému z Adiaru, po jeho dědicích přešel v majetek Viléma Muchka z Buková, který Ch. prodal (1558) Jakubovi Chodau- rovi z Lokte. Po té tu seděli Jan Bořita z Budce (1578), Panvicové, Benjamin Fruvein z Podolí (1616), rodina xMichnův (1618), hrabata z Millesimo (1665), benediktinové u sv. Miku- láše (1676), dále Golcové, Clamové z Martin ic a Korbové z Weidenheimu. — 4) Ch. Zadní (Hinterkotten), far. ves t., hejt. a okr. Planá, pš. Chodova Planá; 107 d., 736 ob. n. (1890), kostel Nejsv. Trojice (pův. jen kaple, již obec ok. r. 1726 založila), 2tř. šk. Ve XIV. stol. stával tu fil. kostel ke sv. Kříži, který později zanikl a teprve r. 1856 zdejší lokafie pový- šena na faru. Chodova Planá viz Planá Chodova. Chodové, strážcové hranic zemských, po- mezného hvozdu i přechodů jím vedoucích. Nejdéle zachovalo se zařízení takových stráží na západě našeho království, při Šumavě a Českém Lese, v krajině Domažlické a hradu Přimdy, odkud vedly důležité cesty do Ba- vor. Za dob pokojných chodili tito stráž- cové po hranicích a dbali, aby sousedé jich neztenčovali hvozd Královský, bez práva ne- mýtili a v něm nelovili. V čas nebezpe- čenství ohlašovali nepřítele a zdržovali jej zá- sckami, jimiž les (stezky) zaroubili. O Cho- dech domažlických víme, že v čas válečný přísahali k svému praporu vojenskému, na němž byla namalována psí hlava, pročež jim >Psohlavců« přezdíváno. Přísahali, že budou hlídky konati ve dne, v noci »dle povinnosti a pořádku jedné každé vesnice* po čas jed- notlivým obcím, vyměřený, tedy »po střídě*, jak se říkalo. Při těch » vartách*, aby »lepší řád držán byU, zůstával vždycky jeden den rychtář a druhý den písař. Zbraň nosili vždy, i za dob, kdy podle usnesení sněmovního ostatním sedlákům dovolena nebyla. V XVII. stol., kdy Oh. byli zbaveni svých hraničář- ských povinnosti i svých práv, vzato jim také právo nositi zbraň. Jen »čakana« (čekan) zů- stala mezi nimi až do našich dnů. Ch. pře- bývali ve vsích rozložených při samém po- kraji královských lesů u Domažlic, Přimdy a Tachova. Mnohé osady mají po nich jména, jako: Chodov, Újezd Chodovy, Chodova Pla- ná, Chodoun, Chodouny, Chodolazy, Chodo- vice. Ch. v okolí Přimdy a Tachova se zněm- čili. Ch. domažHčtí zachovali se ryze až po naše dny. Osady jejich jsou roztroušeny pa- sem asi šest mil dlouhým. Od Domažlic na jihovýchod nejdál jsou Lhota a Pocínovice poblíže průsmyku všerubského, od nich k sz. mezi cestami všerubskou a brodskou : Kýčov, Medákov, Tlumačov a Stráž, nejdále pak na sz. při cestě do Mnichova pod lesy: Újezd, Draženov, Postřekov, Chodov a nynější mě- stys Klenec. Ch. domažličtí, a jiní také, zabývali se rol- nictvím, zvláště pak chovem dobytka. V XVI. stol. měli také dost rybníků. Mnoho užitků poskytoval jim hvozd Královský: dříví, popel, smolu, uhlí a dobytku jejich pastvu. Průmysl provozován hlavně domácí. Řemeslníci v chod- ských vesnicích měli své pořádky, do města Domažlic však na jarmark se zbožím jezditi nesměli. První sklárnu na chodském území zařídil Petr ze Švamberka před r. 1579. Ob- chodní styky měli hlavně se sousedními Ba- vory, jimž vyváželi obilí, dobytek a převá- řené máslo. Za těžké a často nebezpečné služby po- žívali Ch. zvláštních výhod a práv. Od jak- živa byli lidem svobodným, nejsouce podaáni žádné vrchnosti, toliko samému zeměpánu. Kdykoliv se český král ubíral jejich konči- nami, vítali ho Ch. ve zbrani pod svým pra- porem u Klence a uctivše ho po starém oby- čeji soudkem medu, provázeli jej jako Čestná stráž horami přes hranice, jako r. 1576 Ru- dolfa II. Správci Chodů domažlických na mí- stě králové byli župane, později purkrabí hradu domažlického. Purkrabí domažlický předsedal soudu, k němuž Ch. příslušeli. Tento jejich soud > práva chodovského* sklá- dal se z jistého počtu konšelů z Chodů vo- lených s >chodovským« rychtářem v čele. Tím býval z pravidla také někdo z Chodů, než také i měšťan domažlický, jmenovaný purkrabím královským nebo pánem, jemuž byl úřad domažlický zastaven. Soudy odbý- valy se každé čtvrté neděle na chodském hradě v Domažlicích. Tam přebýval kromě purkrabí královského neboli hejtmana také chodský rychtář a přísežný písař, nejvyšší chodští úředníci. V hradě tom chovali Ch. také svůj prapor, privilegia a pečeť, na níž měli obraz čekany a kolem ní nápis : »S. Ch o- dowé z Domažlic*. Privilegia byla krále Jana Lucemb. z r. 1325, Jindřicha lí. vévody Bavorského z r. 1332, Karla IV. z r. 1342 a z r. 1360, krále Václava IV. z r. 1388, krále Ladislava z r. 1454, krále Jiřího z Poděbrad z r. 1458, krále Vladislava II. z r. 1475 a 1489 a Ludvíka z r. 1523, Ferdinanda I. z r. 1549, Maxmiliána II. z r. 1567, Rudolfa II. a Matyáše z r. 1612. V hradě svém v Domažlicích shromažďo- vali se v čas nutnosti ve zbrani a v čas ne- bezpečenství uchraňovali tam své ženy, děti i nejlepší majetek. V území Chodů domažli- ckých nesměl se žádný šlechtic zakoupiti nebo usaditi. Jsouce svobodni směli se po vůli kamkoliv stěhovati, přižeříovati se i ve hro- mady se scházeti. Déti své dávali volné na řemeslo, cla a mýta neplatili po celém krá- lovství. Lesů, jež chránili, směli volně uží- vati i honby v nich; lovili v nich do tenat i do jam, medvědy, černou zvěř, vlky, ty do » vlčích hrdeU. Také měli právo volné ryby loviti. Robot a jiných služeb poddanskýcn 278 Chodové. nekonali. V přípisech královských nazýváni »milí, věrní«. Ch. domažličtí odváděli do ko- mory královské ročně daň (dle listiny Karla t. č. markrabí moravského^ dvacet čtyři hřivny ; král Václav IV. pak nařídil, aby se Chodům neukládalo nenáležitých berní. V XVI. stol. toho hrubě nedbáno, než i tu daň Chodův nebyla hledíc k jejich počtu a poměrům ni- jak přílišná. Do XIV. stol. neměli Ch,, jak se Emler domnívá, žádných psaných privile- gií. 1 pak, kdy jimi byli obdařeni, neobsaho- valy listy ty všech jejich výsad. Mnoho zaklá- dalo se i nadále jako před tím na starodáv- ném obyčeji. Když pak v XVI. stol. tužší a a tužší poddanství bylo na selský lid uvalo- váno, snažili se také zástavní pánové uvésti Chody v takové poddanství. Z toho vznikaly mnohé a tuhé spory mezi nimi. Na soudech Ch. z pravidla zle pochodili, a tak do po- čátku XVII. stol. leccos z jejich svobod oícle- stěno. Tak odňato jim r. 1598 od Domažli- ckých právo volného užívání lesů i honby a o něco dříve také právo lovení ryb. Doma- žličtí je také nutili, aby jen v určitých mlý- nech mleli a obilí své jen do Domažlic na trh dováželi. V XVI. stol. také robotné služby na Chodech vymáhány, jmenovitě od pánu ze Švambcrka; Ch. koncem toho věku již »robotní< v přípisech nazýváni a ne již »věrní, milÍ€ jako nedlouho ještě před tím. Privilegia svá chovali Ch. na svém hradě v Domažlicích, časem také, zvláště když hrad vyhořel, po vsích. R. 15^3 žádali, aby zámek ten mohli zase vyzdvihnouti, aby se tu jako od starodávna soudy odbývaly. Svoleni asi nedošlo hned, neboť zámek byl teprve aŽ r. 1612 znovu zřízen. Když po bitvě bělohor- ské Ch. prodáni panu Lamingerovi z Alben- reuthu, uchránili svá privilegia a chovali je tajně po vsích. Hrad jejich stal se r. 1671 majetkem obce Domažlické. V XVIII. stol. byl v něm sklad soli. R. 1842 obnoven, od r. 1845 sloužil za radnici městskou. Nyní jsou v něm státní úřady. Dějiny. Vypravování Pavla Stránského, že Břetislav I. zajaté obyvatelstvo z okolí hradu Chodzecnebo Gdec ve Velkopolsku přivedl do Čech a je při velkém lese Čiřín řečeném usadil a svobodami nadal svěřiv jim ochranu hranic, došlo u mnohých víry i za našich časů. Než tito Hedčané polští usa- zeni jsou v lesích berounských a jména osad Hedečko, Hedčany připomínají na polské ty osadníky. Ch. nejsou polského původu. Také jejich podřečí tomu nenasvědčuje. Kdo je jako hraničáry ustanovil nebo usadil, není známo. První se o nich zmiňuje kronika Dali- milova líčíc, jak Břetislav I. porazil císaře Jin- dřicha III. v lesích šumavských r. 1040. Po- prvé dáni v zástavu s městem Domažlicemi poč. XIV. stol. panu Vilému Zajíci z Valdeku, dle Emlera Vil. z Landštejna, ale r. 1325 vy- placeni. Téhož roku vydal jim král Jan Lu- cemburský list, kterým je vyňal z pravomoc- nosti župní či od soudu purkrabského v Do- mažlicích a svolil, aby téhož práva užívali jako Domažličtí. R. 1328 dáni v zástavu Jin- dřichovi II. vév. bavorskému místo věna man- želky jeho Markéty, dcery krále Jana. Karel IV. stvrdil jim privilegia otcem jim daná jmeno- vitě listem r. 1360, jejž Ch. »konfirmací« na- zývali. R. 1373 v cas rozepře s knížaty ba- vorskými o Braniborsko vpadli Bavoři do Čech a spálili 13 vesnic většinou chodských. V čas zápasů náboženských přilnuli Ch. vroucně ke kalichu a bojovali s jeho pro- tivníky. R. 1420 »shromažďovali se na jednu hůru« a vůdce jejich byl kněz oděnec. Na ně udeřil p. Bohuslav ze Švamberka, několik set jich zbil a jiné zraniv rozehnal. Kněz. vůdce pak v odění jat a v Plzni upálen. Že jako horliví kališnici účastnili se bojů proti německým křižákům, lze se právem domý- šleti, byť i přímých zpráv o tom nebylo. Ža krále Vladislava Jagellonského, snad r. 1509,. dáni v zástavu pánům ze Švamberka a zů- stali v ní až do r. 1572. Bouře proti Ferdinandovi I. r. 1547 byli účastni, začež 1000 tolary pokutováni. Páni ze Švamberka začali ukládati Chodům platy dosud nebývalé i roboty na nich vymáhali a sirotky, vdovy k panské službě donucovali. Ch. žalovali, a tak vznikly dlouhé soudy mezi nimi a zástavním pánem, Petrem ze Švam- berka. Hlavní mluvčí Chodů tenkráte byli Petr Halama ze Lhoty a Petr Pelta. Ch., aby se nemilé vrchnosti zbavili, nabídli se, že se vyplatí. Tomu se Petr ze Švamberka vzpíral a stavové shromáždění na sněmu r. 1564 byli mu v tom nápomocni supplikací králi poda- nou. Po dlouhém soudním zápase, ve kterém Ch. osvědčili neobyčejnou houževnatost, ja- kož i lásku ku svým svobodám, došlo r. 1570 svolení Maxmiliána II., že se smějí vykoupiti, spolu s ujištěním, Že již nikdy nebudou od komory královské dáni v zástavu. Ke skuteč- nému vybavení z moci Švamberské došlo r. 1572. Ale již r. 1579 dáni od Rudolfa IL Domažlickým v zástavu za 20.000 kop míŠ.,. k čemuž Domažličtí zapůjčili ještě r. 1581 tisíc tolarů a r. 1584 devatenáct tisíc tolarů. Sousedé domažličtí chovali se k právům chod- ským celkem tak jako pan Petr ze Švam- berka. U císaře vymohli si jistá práva na úkor starých svobod chodských, písemně ne- poj ištěných, jak výše řečeno. Žádali také na Chodech, aby sva privilegia dali uschovati jim na radnici, a když Ch. se rozmýšleli, dali některé z nich uvězniti, až pak královská ko- mora nařídila, aby dotčené listy chodské i pe- čeť chovány byly ve zvláštní místnosti chod- ského zámku, ku které by Ch. měli klíče. Domažličtí o to usilovali, aby uvedli svo- bodné Chody v poddanství. V tom strhla se bouře stavovská. Doma- žličtí přidali se k Bedřichu Falckému a udě- lali na bavorských hranicích záseky. Stráže při nich svěřili Chodům, kteří asi z nechuti k Domažlickým povinnosti své »zpurně za- nedbávali a nočním časem z varty domů od- cházeli«; tak na ně Domažličtí Žalovali. Také žádali na Bedřichu Falckém, aby jim Ch. byli proto dáni v dědičný zápis. Nežli však se stalo nějaké rozhodnutí, svedena bitva Chodovice. 279 bělohorská. Domažlice pokutovány a Ch. r. 1621 postoupeni jsou zápisem K. z Lichten- štcina na místě císařově zástavou za 7500 zl. říšskému dvornímu radovi Wolfu Vilémovi Lamingerovi z Albenreuthu. Za devět let po té prodáni jsou Ch. témuž Lamingerovi v úplný dědičný majetek za 56.000 zl. Nový pán neuznal jejich svobod a privilegií a na- kládal s nimi jako s lidem poddaným. Ch., do té doby nekatolíci, také násilně na kato- lickou víru od něho obracení, musili ode- vzdati zbraň i prapor svůj a donucováni k ro- botám. Roku 1635 zemřel Wolf Vilém Laminger. U jeho syna a dědice Maxmiliána domáhali se Ch. svých svobod rovněž marně. I chtěli se jako kdys vykoupit, ale žádost jejich r. 1668 navždycícý odmrštěna a pod přísnými po- kutami nařízeno jim perpctuum silentium. Hrad jejich v Domažlicích zatím sešel. I dal si Max. Laminger v Trhanové vystavěti nový zámek, kterému, přes Lamingerův zá- kaz, říkáno po němečku »Chodenschloss«. Max. Laminger vynutil na Chodech staré list v svobod, až na dva. Než to násilné vy- mánání starých privilegií obživilo v chodském lidu víru v jejich platnost a roznítilo touhu po bývalé svobodě. Když také r. 1691 Doma- žlický soused Matěj Just vzbudil v nich na- ději v osvobození, vyslali Ch. r. 1692 depu- taci k císaři. Deputace byla vlídně přijata a také nařízena kommisse k* vyšetření chod- ských stížností. Z toho Ch. začali spoléhat již na své vítězství a odepřeli Lamingerovi poslušnost a všecky robotné služby. Vrch- nost toho proti nim užila a dovolávala se úřední pomoci. R. 1693 hejtman kraje plzeň- ského Hora ohlásil jim veřejně na trháno v- ském zámku, že privilegia jejich již neplatí a že mají býti poslušní své vrchnosti. Proti tomu se výmluvně ozval Jan Sladký z Ou- jezda, řečený Kozina. Ch. neposlechli a chtěli se dále hájiti. Záležitosti jejich ujal se advokýt Strauss, pak nesvědomitý Blažej Tunkl z Brníčka. Když appcllační soud v Praze chtěl míti listy, které Chodům zasílali jejich advokáti, dal Laminger listy ty násilím vy- máhati; z toho došlo k odporu chodského lidu a k násilnostem. I posláno na Lamin- gerovu žádost vojsko na Chody, jejichž po- slední zachované majestáty appellační soud v Praze zatím zničil u přítomnosti sedmi Čel- ných chodských zástupců: Jiřího Syky a Jana Sladkého z Oujezda, Němce z Medákova, Kri- štofa Hrubého z Dražinova, Jiřího Peče z Cho- dova, Jakuba Brychty a Adama Ecla z Klence. Když tito zástupcové chodští zpěčovali se přes to slíbiti Lamingerovi poddanství, uvr- ženi jsou u vězení rv červnu 1693). Počát- kem července přitrhl krajský hejtman Hora s oddělením vojska k Oujezdu. Obyvatelé se utekli k HamrŮm u nedalekých Havlovic, kdež se k nim přidalo na 400 chodských mužů ze sousedních vesnic. Ale když došly zprávy, co se zatím stalo v Praze, mnozí se poddali ; ostatní však ustoupili do Pocínovic, kdež do- šlo ku krvavé srážce. Ch. přemoženi, musili přísahat poddanství a vydati revers, že se nebudou nikdy již s vrchností souditi. Mnozí nad to nuceni v okovech na panském z trestu pracovat. Rozsudek appellačního soudu zdál se Lamingerovi příliš mírným, proto zavedl celou záležitost před soud hrdelní (1695), jenž Krištofa Hrubého, Jana Sellnera a Jana Slad- kého na smrť odsoudil, jiné z čelných na pranýř nebo na pevnost. Císař zmírnil roz- sudek potud, že jenom jeden ze tří jmeno- vaných měl býti pokutován smrtí. Poněvadž zatím Krištof Hrubý zemřel, odsouzen Jan Sladký Kozina, »jelikož nejvýmluvnčjší« a nej- zatvrzelejší v odporu proti vrchnosti. I obě- šen jest v Plzni 28. listop. 1695. Známá je pověst, že jda zmužile na smrt vyzval La- mingera na boží soud. Laminger zemřel na Trhanově r. 1696. Vdova jeho prodala pan- ství jeho a také Chody svob. p. Jiřímu ze Stadionu. Ch. zůstali v poddanství, do kte- rého je donutili oba Lamingerové. Potomci Chodů domažlických zachovali po dnes v mnohém svou rázovitost, jmenovitě v kroji a v řeči. Dle výslovnosti hul místo byl nazývají se také »buláci«. Tak je také jmenuje Dobrovský, jenž první v nové době začal si jich všímati. Zmiňuje se o nich v li- stu Zlobickému r. 1797 dodávaje, že nosí »ča- kan< nebo »obušek«. Také jej zajímalo názvo- sloví jejich kroje. — Viz: Archiv Musea Král. Česk., Registra soudu komorního; Archiv místodrž. Misiv. 30.62.84; Dalimilova kronika; Kronika Vavř. z Březové; Pavel Stránský, De Republica Bojema; Balbin, Miscell. in man- tissa ad lib. 1. cap. 10; Dr. L. Weisel, Der Chodenproccss v časop. »Panorama« 1848; Dr. J. A. Gabriel, Der kónigl. Wald Hwozd oder das Gebiet der konigl. Freibauern in Bóhmen, 1864; K. J. Erben, Dějiny Chodů od nejstarších dob až po války husitské (»Květy€, 1868); Dr. J. Emler, Domažlice a Ch. ku konci . XVI. a na zač. věku XVII. (Pam. Arch. Vlil. díl 1868—1869); Helfert, Die ehemalige Wald- Vcste Bóhmens (Mitth. d. geograph. Ges. in Wien, 1870); Dr. M. Pangcrl, Die Choden zu Taus (Praha, 1875); Bílek T., Dějiny konfi- skací, díl II. — O životě nynějších Chodů psala Božena Němcová v povídkách i v obra- zích (Karla, Pohorská vesnice. Obrázky z okolí Domažlického, Selská svatba v okolí Doma- žlic), o kroji K. J. Erben (Květy). Novější dobou napsal J. Hruška mnohá pojednaní o podřečí, písních, obydlí, zvycích a zaměst- nání lidu na Chodsku a uveřejnil je ve Filolog, listech, v Českém lidu, Květech, Světozoru. H. Randa vydal: »Ch. a jejich osudy«. AI. Ji- rásek o kroji a stavbách chodskýcn (Spisy XXII.) Jsk. Chodovloe, far. osada v Cechách u Holo- vous, hejt. Hradec Král., okr. Hořice, pš. Ostroměř; 49 d., 327 ob. č. (1890], kostel sv. Bartoloměje ap. (ve XIV stol. lar.), 3tř. Šk. Náležela r. 1143 klášteru strahovskému v Praze. Po válce SOleté zanikla tu fara, a kostel stal se fil. k Hořicům. Roku 1787 zří- zena tu lokalie, která r. 1858 povýšena na faru. 280 Chodovlice — Chodowiecki. Chodovlioe, ves v Čechách, hejt. Lito- měřice, okr. Lovosice, fara a pš. Třebenice; 65 d., 329 ob. č. (1890), samota mlýn Lucký. Připomíná se r. 1828 mezi zbožím kláštera sv/Jiří v Praze. Chodovo, Chodov (Meigelshof), ves v Če- chách, hejt. a okr. DomažHce, fara Trhanov, pš. Klenec; 98 d., 757 ob. č. (1890), mlýn, panský ovčín a samota Výhledy. Od nejstarší doby stával tu král. dvůr a obyvatelé nále- želi k Chodům. Chodowleokl Daniel, malíř miniaturních podobizen a slavný ryjec polský (♦ 1726 v Gdaňsku — f 1801 v Berlíně). Věnoval se pův. stavu kupeckému ve svém rodišti, ale zároveň cvičil se v kreslení, v čemž prvním učitelem byl mu jeho otec a teta Ayererová. Dalšího vzdělání uměleckého nabyl od Hayda a později od r. 1755 u Rodeho v Berlíně, kde již r. 1756 počal zabývati se rytím a leptáním za účelem illustrátorstým. R. 1773 navštívil své rodiště a r. 1797 jmenován t)yl ředitelem král. akademie umění v Berlíně. Rod Ch-kého po- chází z Velkopolska, kde nejstarší známý pře- dek Bartoloměj byl šlechticem ; chotí jeho byla Kristina Morawská. Čtvrtý syn z tohoto man- želství Matyáš (* 1583) stal se dissidentským kazatelem v Zychlinč a oženil se s Alžbětou Musoniowskou, s níž r. 1610 měl syna Jana, rovněž kazatele v Toruni, jenž oženil se s Alžbětou Rychowskou. Z manželství tohoto narodil se svn Kristián, kupec v Gdaňsku, jenž vzal si Žofíi Genlirzownu, s níž r. 1698 měl syna Gottfrieda, také kupce v Gdaňsku, jenž oženil se sHenriettou Ayrerovou; synem těchto je Daniel Ch., jenž usadil se v Něme- cku (vyňato z dopisu Ch-kého Josefu L^skému 1796). Ch. je vynikajícím zástupcem umění této doby v Německu, Jako v Anglii Hogarth a ve Francii Chardin. Následuje Hogartna a Chardina stal se malířem středního stavu, ob- čanského, měštáckého, ač daleko nemá tolik původní síly a vlastního temperamentu jako tito dva; jest střízlivější, ale vyrůstá rovněž ze svého okolí a ze své doby, v níž stojí pevně a přímo. Berlínská společnost jest mu východiskem. Prováděl sice již před tím illu- strace k básním a románům, ale v illustracích těch poutá nás zhusta více interess kulturně historický neŽ umělecký; nalézáme často skreslené formy shledávajíce, že neměl vždy tolik vkusu a techniky jako jeho francouzšti předchůdci. Mimo to vázán byl na malý formát, jehož nemohl překročiti bez uměle- ckých nedostatků. Tím způsobem illustroval také ještě sedmiletou válku a dějiny Karla Vel. rotom teprve našel svůj vlastní obor v líčení prostého občanského života; avšak ani v tom oboru není vždy stejně vynikající; ve mnohých listech zajisté jest svěžejší a umělečtější než Hogarth, poněvadž nevy- cházel, jako tento, z éthické idee, neměl pac- dagogických záměrů a nemoralisoval ; jindy jest však zase měšťácky suchý a rozumový, ale vždy vidíme, že naivně, prostě, bez záměrů díval se na přírodu a kreslil, co viděl. Listů jeho počítá se přes 2000 a nejznamenitější z nich jsou jednoduché ukázky krojů a módy. Výslovně uvádíme jen: 12 listů k Lessingové Minna von Barnhelm, 12 listů k Cervantesovu Don Quichotu^ 12 listů ku Goldsmithovu Vikář Wakefieldskjr^ 13 listů ku Gellertovým bajkám, k Lesageovu Gil Blas, ke spisům Voltairo- vým, k básním Burgerovým, k několika dra- matům Shakespearovým, 24 listy k Richard- sonově Clarisse, k Vossové Luise ^ 12 listů k Dějinám sev.-amer. války \a svobodu^ 12 listů Módní pošetilosti] 1275 kreseb na 178 de- skách pro Genealogický kalendář. Z jedno- tlivých listů sluší vytknouti: Loučení Jeana Calasa (1767, dle vlast, obrazu); Bedřich II, pruský a kor. princ při přehlídce vojska. V aka- demii berlínské iest od něho 108 pérových a tušových kreseb představujících jeho cestu do Gdaňská r. 1773 (světlotiskem vyšlo 1883). Z obrazů a gouachů uvádíme: Modistka nabíjí své ibofí v soukromém domě (maj. spol. přátel věd v Poznani); Simulant (maj. t.); Kníie primas Podoski, podobizna (maj. Ludomira Ciertského v Okně). Z kreseb buďtež uve- deny: podobizna muže, pod. dámy, hlava dů- stojníka s parukou, ideální hlava děvčete, vojín ze sedmileté války, ochotník, pruský občan, šňupající komorníci, půtka kozácká, jezdci v bráně berlínské residence, padlý ka- marád, podobizna paní Quantinové (1758), dítě v orientálském kostýmu (vše majetkem M. Pawlikowského ve Lvově), duchovní ^maj. hr. Tarnowského v Dzikówě); z vynikajících rytin: Karavana (1768); Život prodajné ^eny; první list k Lavaterovu Jesus Messias ; Odvá- děni nevěsty] karikatury několika tehdy zná- mých osob; tři polské figury; listy k Salz- mannovu Karl von Carlsberg; allegorie Hol- dováni králi Bedřichu Vilému II. v Královci (1787); Malá etruská scéna; Dobré vlastnosti lidské (12 listů); Moxek umělcův (1792); Upřím- nost a přetvářka (6 listů v >G5ttinger Taschen- kalenderc na r. 1794); Anekdoty Bedřicha II. (6 listů); Zalomeni občanské svobodv hamburské (1793J; K dějinám Polska (6 Wstú:' Kaximír Vel. umírá pádem na lovn\ Vévoda Konrád Ma^ov- ský vymývá krále Jana Albrechta na souboj; Velmistr Něm. řádu dává se táhati Luthera; Srážka senátorů Jana Tec^yňského a Samuela Zborowského; Náboženská ro^niluva v Toruni (1645); Stanislav Les^cjj^iski prchá přestrojen I Gdaňská do Kwi\d\yna] 30 fysiognomických hlav (1797, Krása^ Moudrost^ Ostrovtip, Dů- stojnost, Dobrota, Ro^um, Zkušenost^ Počest- nost ^ Zmužilost, Ctnost a j.); Ziethcn spi u ta- bule Bedřicha II. Mimo to chová ještě od něho mus. v Berlíně obraz Hra na slepou bábu, mus. v Lipsku Místo odpočinku v oboře u Berlína. "í^dLse museum chová rozsáhlou sbírku jeho rytin ve třech foliantech. Ze školy Ch- kého pochodí z velké části Bacciarclli Síarccl a škola jeho (Plersch, Bcchon, Borowski, Bie- lawski, Smufjlewiczové, Norblin de la Gour- dainc, de Lcscur a j.J. — Srv. Jacobi, Verzeich- niss von Ch-s sámmtí. Kupfcrstichen (1814) ; W. Engelmann, D. Ch-s sčlmmtl. Kupferstiche (1857 až 1 860) ; Alír.Woltmann, Hogarth u. Ch. (1878) ; i Ferd. Meyer, D. Ch. derPeintregraveur (1888). /í?fc i-.^A-*' ^'^■^F '^i^rtřl' i^ti?"! Chodowieckčho rytina: Charakteristické hlavy OTTŮV slovník NAUČNť. Chody — Chodžent. 281 Dcera Ch-kého Jeanette (* kol. 1760 v Berlíně, provdaná za pastora Papina) byla malířkou miniatur. Ve sbírce M. Pawíikow- ského ve Lvové nalézá se od ní: Pastýř (1780) ; Pastýřka (1780) a j. idyllické výjevy rokokové, jež s oblibou malovala. ' Jk. Chody, stopová dráha, cestka vyšlapaná, kudy zvěř pravidelné chodívá, tak že my- slivci určité poznávají ch. zaječí, srnČí a j. čm. Ch. koňské jsou pohyby nohami, jakými kůň se dostává s místa nejčastěji ku předu, v bok a výjimkou i na zpátek. Ch. ku předu, pokračujíc od nejpomalejšího k rychlejším, jsou: krok, klus mírný a rychlý, cval se- braný (krátký) a dlouhý, úprk a trysk. Ne- pravidelný, ač u mnohých národů východ- ních oblíbený chod mezi krokem a klusem je mimochod a poloviční mimochod. Po- hyb ^ bok sluje travers, nazpátek krokem krok zpáteční, klusem renvers a cvalem edop. Piaf, ze fr., pyšné vyšlapováni si na místě nebo i na krátké vzdálenosti krokem nebo klusem. Poslední tři ch. bez účelného úspěchu pro jezdce praktické pěstovány vý- lučně na vysoké škole t. z v. Španělské a v cirku. FM. Chodynieokl Ignacy, karmelitán a hi- storik polský (* 1786 — t 1847), vydal Dxieje historYC\nO'polityc\ne Europy i innych c\^šci swiata na pocxqtku wiekn XIX. (Lvov, 1817 — 20, 6 sv.); Historyja miasta Lwotva (t., 1828); biografii 360 znamenitých spisovatelů pol- ských Dykcyjonar\ ucíonych Polaków ... (t., 1833—34, 3 sv.) a Wiadamošč hhtorycina ' fundacyjach klas\torów \akonu karmelitaň- >kÍ€so iX., 184^. Chodymikó pole, rovné prostranství ne- tlalcko Moskvy, zabírající asi 8 km} a nazvané tak dle říčky Chody nky, levého přítoku řeky Moskvy. Bývá tábořištěm všech vojsk nalé- zajících se v Moskvě a v okolí. Za poslední carské korunovace (1896) stalo se smutně pa- mátným hroznou katastrofou dne 18. května, při které v tlačenici zahynulo přes 1300 a po- raněno bylo kol 2000 lidí sešedších se zde k národním slavnostem a radovánkám koruno- vačním. Chodyúskl: 1) Ch. Adam Ant., spiso- vatel polský (♦ 1832 v Kaliszi), byl notářem v Uniejowě a pak advokátem ve svém ro- dišti, kde založil r. 1870 místní list »Kalis2a- nin«, jejž s počátku sám redigoval přispí- vaje sem hojnými monografiemi historickými, vztahujícími se hlavně k místům a osobno- .stem jeho rodiště. Uvádíme z nich: Stefan Damalennci (^oiTidifx, 1874); Košciót i klas\tor k.i. Reformatów w Kalisku (Varšava, 1874); Djwne nstawy Kalisia (t., 1875) a pod. Mimo to vydal sbírku básní /be^/e (Drážďany, 1872). ! Pod pséud. Ad. Porój vydal Zarys diiejów litem tury polskiej (Varš., 1860) a j. 2) Ch. Zenon, církevní historik polský (♦ 1836 v Kaliszi — f 1887), byl správcem semináře ve Wloclawku, kde získal si zásluhy | o uspořádání archivu tamější kapituly. Vydal: Decrettzles fummorum pontíficum pro regno Po- ioniac cic. (Poznaň, 1869); Synodus archidioe- cesana gnesnensis sub*praesidentia Stanislai Karnkowski (Varšava, 1872); Acta Synodi dioec. luceoriensis per Bernardům Maciejowski (t., 1875). Chodziei, něm. až do r. 1877 Chod- ziessen, po té úředně Kolmar in Posen přezváno, krajské město ve vl. obv. bydhoŠt- ském v Poznaňsku, 63 m n. m. v pěkné, les- naté krajině, při záp. bř. Rataj ského jezera a na žel. trati Poznaň-Nový Štětin, sídlo zem- ské rady a soudu, má katol. a ev. kostel, synagogu, rektorátní a vyšší dívČí školu, starý zámek, nemocnici Johannitů, značnou výrobu kameninového zboží a kočárů, stro- jírny, jatky, parní pily, cihelny a 3257 ob. (1890), z nichž 1108 katol. a 528 židů. V okolí prameny sirnaté a železité. Zal. r. 1434. — Kraj chodziežský má na 1094*47 km^ v 6 mě- stech, 92 venkovských obcích a 41 dvorcích 60.057 ob. Chodzkiewloz [-vič] Wladyslaw, neprá- vem zvaný též Ch adžk i e wi cz, spisov., inženýr a orientalista polský, známý též pseudonymy Józef Szczygielski a Max Berthaud (* kol. 1820 na Podolí), literární činnost za- hájil tragédií Hamán (Lipsko, 1846, 2 vyd. t., 1852). Současně vydal Tn{^y lilie spisane ^ opo- iviadania s. p, Jó\efa S^cxYgielsklego (Vilno, 1846), kde vycházeje z vlastních upomínek na Kamenec Dodolsfcý přivádí místní legendu o zedníku Černém Petrovi, jenž zapsal se ďáblu, aby překonal italského architekta při stavbě věže, a zajímavým způsobem dotýká se ve třech povídkách »Chrzeácianka«, »Donna Charitea« a »Córka legionisty« stále pouta- vých motivů náboženství, slávy a lásky. V díle tom spisovatel pohybuje se z větší části na půdě východní, libuje si při tom v hrůzo- strašných obrazech, kdežto v další práci Zá- mek v C^arnoko^iňcach (t., 2. vyd. 1852, 2 d.) čerpá z dějin polských a v díle Nas^a x}emia (Petrohrad, 1859, 1, díl) líčí vtipně a satiricky kraje a lid polský. Usadiv se v Paříži vydal zde: Canal et Port St. Louis et Jonction du Rhóne a la Méditerranée (1870) ; Un verš ďAri- stophane) texte persa^i de la comédie les Achar- naninns expliqué (1876, též v » Rozpravách* akad. krak., sv. III.); Une inscription cunéi- formě de Persépolis^ nouvelle interprétation (1879) a Archeologie scandinave, fers de laňce avcc inscriptions rnniques (1885). Byl též spolu- redaktorem »Bluszczu«, kde uveřejnil roz- pravu Antoni \falc\e\vski (1878), a místopřed- sedou spolku filologického v Paříži. Chódža (perské), pán v. Havága. V Al- žírsku název arabských tajemníků, jichŽ úko- lem jest redigovati listiny, jež mají vydány býti po arabsku. Dk. Ohodient, Chusent, hl. a silně opev- něné město kraje t. jm. v ruské gen. gub. turkistánské, na 40® 17' s. š., 256 m n. m., 145 km jv. od Taškentu, na 1. bř. Syr Darje nedaleko vtoku Chódže Bakargana, nejpev- nější místo střední Asie obehnané dvojitými hradbami a ovládané citadellou, též strate- gicky důležité. Podnebí pro nedostatek vody nezaravé. Ch. má 1 ruský kostel, přes 200 282 Chodžko. mešit a muham. škol, z nichž jest 24 medres a asi 40 nižších škol, 2 velké bázáry, 5 kára- vánserájí, přes 50 mlýnů a 34.800 ob. (1885), skoro veskrze Tádžiků, pak něco Uzbeků a Rusá; nevalný průmysl zabývá se předením hedvábí a bavlny, vyšíváním a barvením látek. V okolí jest mnoho zahrad a pěstují se ovoce, vinná réva a bavlník. Obchod dosti čilý ; vy- vážejí se do Ru^ka bavlna, kůže a hrozinky. Ch. tvořil někdy s Džisakem a Ura Tjube samostatnou říši a jest z nejstarších měst stř. Asie. Říši panovali begové, z nichž nej- znamenitější byl Uzbek Az-Buta-Beg na poč. XVIII. stol. Ód něho pocházejí opevnění města. Poč. XIX. stol. dobyl Ch-u chokand- ský Alí-Chán, načcŽ město bylo střídavě v áržení Chokandu a Bucháry, až r. 1865 záro- veň s Chokandem podrobeno Ruskem. — Kraj chodžentsk^ má na 22.802-6 km* 246.700 ob., hl. TádŽiku a Uzbeků. Provozuje se orba, chov dobytka, pěstění a zužitkování bavlny, chov hedvábníků, který však poslední dobou rychle upadá. Chodžko, jméno šlechtického rodu pol- ského erbu Boreiko, původu litevského. Z rodu toho pocházeli: 1) Ch. Jan, horlivý vlastenec a spis. pol. (* 1776 — t 1851 v Mirtsku). Nabyv vzdělání na stř. školách, věnoval se hospodářství, při čemž živě účastnil se tehdejšího ruchu spo- lečenského. Mezi jiným b^l zakladatelem a velmistrem zednářských lóži ve Vilně a v Min- sku a předsedou civil, soudu minského. Jsa milovníkem divadla, pořádal ochotnická aiv. P|ředstavení, aby navykal širší vrstvy ušlech- tilé zábavě, a sám skládal divadelní kusy, z nichž tragédie Bolesiaw Kr^ywousty udržela se dlouho na repertoiru. V literatuře vynikl hlavně výbornou prací pro lid Pan Jan \e Swisiociy^ kramař^ w^drujacy (Vilno, 1821, 2. vyd. t, 1825, litevský překl. 1823). Z po- vídek jeho nejlepší jest Pani kasitelanowa i jej sqsieditwo, jíž si Syrokomla velmi vážil pro pravdivé líčení starosvětských typů. — Soubor spisů jeho, obsahující též několik překladů . ze Scribea, vyšel s názvem Pisma (t., 1837—42, 12 sv.). 2) Ch. Ignác y, spis. pol., synovec před. (♦ 1794 v DzicvviQtních na Litvě — f 1861 1.), navštěvoval školu v Borunech, pak universitu vileňskou v době jejího rozkvětu (1811 — 14) a nabyl zde hlavně filosofického vzdělání u E. SÍowackého. Ztrativ záhy rodiče, dostal se do domu strýce Jana, jehož prostředni- ctvím seznámil se s tehdejšími literárními kruhy varšavskými a stal se členem zednář- ských lóží ve vilně a v Minsku. Konečně se usadil ve svém rodišti, kde zastával též ně- které čestné úřady veřejné. S Odyňcem a J. Korsakem, mnohem mladšími, byl v těs- ném přátelství, podobně s Mickiewiczem, jenž předpovídal mu skvělou budoucnost, ale pres to Ch. v prvním období své lite- rární činnosti stavěl se proti romantismu a skládal ódy, anakreontské písně a epigrammy v duchu klassickém, uveřejňuje práce své v »Dzienniku Wileriském*. První jeho veršo- vaný pokus Poddaný (1829), připomínající I slohem Krasického, jakož i povídka Samowar (1837) jsou odleskem konce XVIII. stol. Te- prve když překročil 40. rok svého věku, po- čal připomínati si doby mládí, oživil v paměti obrazy starých zvyků panských, o nichž vy- právěl mu vzdálený příbuzný M. Lawryno- wicz, a doplniv je vlastními zkušenostmi, vy- dal je ,8 názvem Obra\y litewskie (Vilno, 1840). Úspěch I. svazku přiměl ho, že vydal ještě pět sérií dalších (t., 1842—62). Největší pozornost z těchto obrazů vzbudily Domek mo- jego diiadka; Šmierč mojego d^iadka; Boruny; Briegi Wilii (1842), práce v povídkové osnově slabá, ale oplývající pěknými popisy krajin a zdařilou charakteristikou postav; Pamietniki kwestar^a, nejznámější a nejrozšířenější jeho dílo (10. vyd. t., 1894), líčící charakteristické osoby (kníže RadziwiH Panie Kochanku) a některé dějinné události (Napoleon ve Vilně). a Dworki na Antokolu s galerii mistrně na- kreslených typův a scén. Po »Obrazechc H- tevských následovala Podania litewskie ve 4 sériích (t., 1852 — 60), obsahující práce: Wy- kl^ty\ Kamien w Oigienianach] největší po- vídku jeho Žegota i Milanowa Milanowski; Pustelnik w Proniunach a Nowy pusielnik w Pro- nittnach. Mimo to vydal Ihvie konwersacye K pr\es\tosci (t., 1857^, zabývající se líčením různých fasí duSevníno a literárního rozvoje v Polsku v 1. pol. XIX. stol. Po jeho smrti vyšiv ještě Nowe pamietniki k\vestar\a (t., 1862}. Ch-vi neběží o souvislost vypravování, nýbrž o plastické vylíčení podrobností, ma- lebný popis místností a živé zobrazení zají- mavých osobností. V podrobnostech je rea- listou, ačkoliv idealisuje polskou minulost. Práce jeho prodchnuty jsou ideálním teplem, plastická fantasie má v nich široké pole, ale při tom jeví vážný nedostatek: spisovatel nevniká do hloubi lidské duše, nedotýká se vážných otázek a časových proudů, k čemuž při všem talentu duševní jeho obzor nestačil, jak vytkl iiž jeho vrstevník J. Klaczko. Sou- borné vydání jeho spisů vyšlo ve Vilně (1875 až 1877, 11 dílů, 3. vyd. t., 1885, 3 d.), Srv. Lud. Kondratowicz, Žycic i pisma J. Ch-ka (t., 1862) a hlavně studii W. Z. KosciaJkow- ské v »Atencum« r. 1884. Některé z jeho obrazů pojal Zap do »Zrcadla života na vých. Evropě* (Praha, 1843), mnohé přeloženy i do němčiny. 3) Ch. Dominik Cezary, spis. polský a soudruh Mickiewiczův na univ. vilenské (* 1796 — 1 1863), účastnil se redakce slov- níku polsko-rusko-franc. (Vilno, 1890) a po- dal příspěvky o živote K. Brodziúského ( \\\miank,i o :{yciu i pismacht 1845), jehož spisy vydal v 10 dílech (1842—44), L. Borow- ského (»Atcneum« I. díl), A. Czarnockého (»Tcka\Vileúská« č. 2.), J. Chodika (t. č. 5.) a konečně zprávy o životě a učení Jana Petra a Josefa Franka (íPrzegl^d Europejski* III. až V. d.). Přeložil též několik děl nábožen- ských. 4) Ch. Leo nard, publicista pol. (* 1800 v Oborku — f 1871 v Poitiersu), universitní Chodžov — Chochol, 283 studia konal ve Vilně pod Lelewelcm, pak jako tajemník knížete M. Ogirtského proce- stoval Evropu a r. 1826 usadil se v Paříži. R. 1830 byl pobočníkem gen. Lafayetta a za polského povstání plnomocníkem revo- luční vlády ve Francii. Později byl úředníkem v knihovně st.-geneviévské asorbonnské a pak knihovníkem v ministerstvé osvěty. Hlavní jeho spisy, směřující k šíření znalosti dějin a věcí polských za hranicemi, jsou: Les Pó- lonais en Itálie (1829); Histoire des Légions polonaises (Paříž, 1829, 2 sv.); Tablean de la Pologne ancienne et modeme (1830, 2 sv.), pře- loženo na jazyk angl., něm. a ital.; La Pologne historiqiie^ littéraire^ monumentale (1834 — 47, 3 sv.) spolu s M. Podczarynským a T. Moraw- ským; Soťices biografiques sur Lelevel (1834); Notices biogr. sur Košcius^ko (Fontainebleau, 1837 a polsky 1840); Histoire de la Pologne (1855) a H. de Turquie (1855 a 14. vyd. 1864); Les Massacres de Galicie et Krakovie, con- fisquée par CAutriche en 1846 (Paříž, 1861); Carte géographique de la Pologne a Atlas des sept partages (t., 1831-46) a pod. V 1. 1828 až 1829 vydával básně Mickicwiczovy a díla Krasického. 6) Ch. Józef, syn Ch-ka 1), generallieu- tcnant rus. vojska (♦ 1800 v Krzywiczích — t 1880), na univ. vilcnské dosáhl stupně ma- gistra a v hodnosti vojenského inženýra vy- pracoval pro gen. štáb ruský triangulační plány Multanska, Valašska, Turecka a Kav- kazu (1833). Roku 1847 vystoupil na horu Ararat. 6) Ch. Aleksander, básník, orientalista a slavista pol., bratr před. (* 1804 v Krzy- wiczích — -j- 1891 v Juvisy ve Francii), stu- doval ve Vilně a jako přítel Mickiewiczůw přilnul k tehdejšímu romantickému ruchu literárnímu, zabývaje se studiem národních písní běloruských a skládaje legendy a bal- lady dle podání lidu. Té doby býval často v domě matky Stowackého, Na jaře r. 1824 odebral se do Petrohradu na školu východ- ních jazyků a zde napsal nejdelší svoji báseň Derar ze života beduínů. Soubor svých prací vydal pak s názvem Púe\ye (Petrohr., 1829, 2. vyd. Poznaň, 1833 a 3. vyd, Paříž, 1836), umístiv zde též překlady písní novořeckých, z Byrona a z Puškina. Nejznámějšími staly se jeho ballady Wasilek a Maliny ^ jež nadchly Stowackého k tragédii »BaUadyna«. Meškaje od r. 1830 v diplomatických službách v Te- hcráně, později jako vicekonsul v Gíláně za- býval se zvláště studiem nové literatury per- ské, načež chtěje věnovati se úplné vědecké činnosti šel do výslužby (1842) a usadil se v Paříži. Již první jeho spisy Specimens of the popular poetry of Persia (Londýn, 1842) ; Le Ghilan (Paříž, 1851) a zejména Grammaire per saně (t., 1851 a 1883), pokládaná za nej- lepší jeho práci, došly obecného uznání. Vy- stoupiv později též jako slavista, povolán byl r. 1857 na stolici slovanských jazyků na Collége de France, kde působil po Micície- wiczowi do r. 1884. Z ostatních jeho prací jsou nejdůležitější: Le Drogman ture (t., 1855); Légendes slaves (t, 1859); Pendnamé (t., 1861); Une renaissance littéraire en Bohéme \ les poetes modernes (1861); Contes des paysans et des pdtres slaves (t., 1864); Grammaire paléoslave (t., 1869); Études bulgares (t., 1875); Les Chants liistoriques de VUkraine (t., 1879); Le Tliédtre persan (t., 1879). Mimo to přeložil ještě per- skou povídku Padys^ach i cmerech derwis^ów (1859), byl spolupracovníkem »Revue contem- poraine* a >Correspondanta« a vydal slovník anglicko-polský (t., 1874). Jeho ballada »Ma- liny« vyšla v čes. překlade v »Rodinné kro- nice*. — Bratr jeho Michal (* 1807), publi- cista a básník, pořídil několik překladů z La- martina a Byrona; druhý bratr Stan i s Jaw, chemik, byl prof. ve Freiburku. Š»k. Ohodiov, ves čes., viz Chožov. Ohodžovioe, někdy farní ves v Čechách u Libotěnic v hejt. roudnickém. Ze vsi zůstal tu kostel sv. Kateřiny; ves náležela klášteru doksanskému. Ohoeropotaimui, vymřelý rod s savců vcpřovitých z angl. a franc. třetihorního útvaru (svrchního eocénu), jak se zdá, předek našeho vepře domácího. Redukce prstů u nohy jest zde ještě neúplná a i zuby mají starší typ, tak že rod ten položiti dlužno ve směr ku staré čeledi Anthvacothevidae , v jejímž příbuzenství původ vepřovitých možno hle- dati. Pa. Choeropas castanotis Gray, bércouno- vec, nepatrný ssavec vačnatý masožravý (pod- řadí Carnivora) z čeledi jezevečníků (Para- melidae), iediný druh svého rodu (Ch. Ogil). Má trup dosti štíhlý, zdélí jen as 18 cm, hlavu na čenichu zašpičatělou, boltce veliké. Nohy jsou štíhlé a vysoké, zadní končetiny jsou delší předních; na těchto jsou jen 2 vyvinuté prsty s krátkými a silnými drápy, na zadních viděti vně jen jediný vyvinutý prst (4.) a po jeho straně ještě jeden zakrnělý (5.). Nedlouhý ocas (délka až 12 cm) jest krátkou srstí po- rostlý. Bércounovec žije v Novém Jižním Wa- lesu, v rovinách travou porostlýcíi a staví si v houštinách Hnízdo z listí a trávy. Živi se hmyzem i stravou rostlinnou. Jinak o způsobu života zpráv není. Br. Choohlik, v podání lidu běloruského skří- tek, který přináší obilí, peníze, v noci oše- třuje koně atd. Jméno jeho odvozuje se od » chochol «. Choohlowskl S t a n i s i a w, nábožen ský polemista polský v XVII. stol., byl kvardi- ánem františkánů ve Vilně a přívržencem Kazimíra Sapiehy proti vilenskému biskupu Brzostowskému, před nímž musil prchnouti do Rigy, kde přestoupil k vyznání evangeli- ckému. Napsal několik listů proti zmíněnému biskupovi adressovaných jakémusi Lipscmbcr- govi v Čechách a vydaných r. 1695 s názvem Epistolae , . . de episcopo íitigioso et seditionum in Ecclesia Dei et in Republica concitatore. Mimo to napsal satiru na duchovenstvo kato- lické Sova Babylon w Polonia fundata (1695). Chooliol, osada v Čechách, hejt. Benešov^ okr. Vlašim, fara Zdcbuzeves, pš. Kácov; 9 d., 51 ob. č. (1890). 284 Chochol — Chocholoušek. Ohooholj u Rusů zobecnělá a velmi oblí- bená přezdívka, udílená Malorusům a vzta- hující se k dobám, kdy tito podle způsobu tatarského holili si hlavu až na jediný cop nebo chochol na temeni hlavy, iak činil již ruský kníže Svjatoslav v X. stol. Vedle slova ch. užívá se v Rusku též velmi často názvu chochlandija pro označení kraje, v němž Malorusové bydlí. Tito naopak přezdívají Velkorusům kacap (kozí brada) dle velko- ruského zvyku nositi bradu zarostlou. Srv. Čupryna. Chooliolatioe viz Eucomis. Oliooliolioe, Chacholice, ves v Če- chách, hejt. a okr. Chrudim, fara a pš. Chrasť u Chrudimě; 55 d., 361 ob. č. (1890), mlýn. ChoohoUlc v botanice viz Květenství. Chooholoni, Alauda cristata L. (Galerita cristata Boie), druh skřivanů s dlouhou špi- čatou chocholkou na hlavě. Tiché pohvizdo- vání jeho slyšeti zvláště na podzim a v zimě, kdy se zdržuje na blízku měst a osad. Peří jeho nahoře šedohnědé, vezpod bělavé jest na ostnech tmavší, krycí péra křídel i letky jsou nahnědlé. Tělo má délku 18, křídla 95, ocas 65 cm. Na jihu Evropy jest hojnější než ve střední. Živi se semeny, zrním i měkčím hmyzem. Na způsob jiných skřivanů hnízdí se u země i blíže osad, samička snáší v dubnu a v Červnu po 4—6 vajíčkách. Mladí ptáci v zajetí rychle krotnou a bývají tu a tam v kleci držáni. Bše. Ohooholoaiek Prokop, spisovatel český (♦ 18. února 1819 v Sedlci v Táborsku — t 5. července 1864 v Nadějkově u Sedlce), pseudonym Sedlecký. Nabyv prvního vzdě- lání ve škole domácí, odebral se do Prahy na gymnasium, načež vydal se r. 1837 Ty- rolskem pěšky do Itálie a zde v Padově po dvě léta meškal studuje chirurgii. Proce- stovav Dalmácii a Černou Horu, vrátil se r. 1839 do Prahy a chirurgií opět se obíral; ale brzy studií zanechal a cele spisovatelství se oddal. První prací jeho byja Vanda, po- vídka z dějin polských, ve 2. sv. Tylova »Vlastimila« r. 1841 uveřejněná. Poutavé vy- pravování a plynný sloh její získaly Ch-škovi rázem obliby, ač po stránce historické byla povídka až naivní. Od doby té setkáváme se také stále s jeho jménem. R. 1842 uve- řejnil ve » Vlastimilu « své Ob^ď^ky cestopisné Lombardsko-benátské, velká pak řada povídek vyšla ve » Květech*, později též v »Poutníku«. O sobě vydal tehdy Ch. trojdílný román Templáři v Čechách svým nákladem, což mu způsobilo mnoho obtíží a mrzutostí s tiska- řem i odběrateli. Chtěje vyprostiti se z ne- snází hodlal vydávati humoristický spis Ko- courkov, čili pamčtnosti města Kocourkova a obyvatelů jeho, ale po nepříznivém ozvání se >Čes. Včely« vyšel r. 1847 toliko svazek první. R. 1848 stal se Ch. žurnalistou i byl horli- vým spolupracovníkem »Večerního listu*. Pro příhody svatodušní jako novinář a člen spolku »Svbrnosti* i on byl zatčen a po šest neděl na hradě Pražském vězněn; byv pak vojenským soudem uznán nevinným, vstoupil jako hlavní spolupracovník do redakce listu »Constitutionelle allgemeine Zeitung aus Bóh- men*, jemuž dal raz slovanský, na to pak, když redaktor »Večerního listu* Jan Knedl- hans-Liblínský k vojsku odveden byl, i re- dakci tohoto listu převzal a zastával až do r. 1851, kdy list* jako všecky ostatní politické listy české byl potlačen a Ch. tři měsíce ža- lařován, až opět nevinným uznán. Na novo činnost svou obrátil k české belletrii. Mi- kovcův »Lumír<, brněnská >Koleda«, »Vesna vídeňská* uveřejňovaly jeho povídky. Přes to neměl ve vlasti dosti protředků k obživě a proto odebral se, když nový podnik »Če- ské album*, jenž od nového roku 1854 v Tá- boře měl vycházeti a jehož redakci Ch. měl převzíti, se neuskutečnil, na statek bratra svého Tomáše v Bystřici nedaleko Rzeszowa v Haliči, kamž po roce mu z rozkazu českého místodržitelství oznámeno, že na statek ten jest internován. Teprve r. 1859 bylo mu po- voleno vrátiti se do vlasti, ale nařízeno mu, aby vrátil se do svého rodiště Sedlce a na míli cesty z něho se nevzdaloval. Na výživu nebyla mu dána podpora Žádná, ale okolní duchovenstvo nedalo mu zahynouti. Zvláště farář Antonín Čechoslav Fikar v Nadějkově ujal se ho přátelsky a také pražský knih- kupec I. L. Kober vyplácel mu již předem honorář za oblíbené historicko -romantické obrazy z dějin jihoslovanských Jih nazvané, jež Ch. spisoval ve stodole rodného svého domku. Celý rok takto v bídě a nouzi pro- dlel v Sedlci a teprve r. 1861, když volněji opět v Čechách dýchati se počalo, směl se vrátiti do Prahy. Vstoupil do redakce »Času*, později do redakce »Hlasu* a belletristickými pracemi přispíval k některým časopisům, zvláště k » Rodinné kronice*. Bohužel mnoho- letými útrapami vysílen často churavěl vod- natelností. Když r. 1864 choroba znova ho trápila, odebral se v červnu do Naděj ková, aby u přítele svého faráře Fikara se zotavil. Zatím místo zotavení našel tam smrt. Rov jeho ozdoben pomníkem od jihočeských aka- demiků. Belletristickc práce Ch-škovy z r. 1841 — 48 vedle výše zmíněných- jsou: Jiřina (1846); pak četné povídky v » Květech*, z nichž ně- které vyšly též nákl. Jar. Pospíšila o sobě: Černohorci^ Travič, Dogareska, Ilia, Drak Not- jajíký, Dcera Otakarova^ Ptilceřik, Hajduciy Pan Šimon x ^'fchotic; humoresky: Kdy se mu(e s pani mluviti, Překvapeni] humoristické čtení Všehochuť] v >Poutníku« povídky: ATn- ^áci, Agapia. V 1. 1852—60 podal Ch. veřej- nosti práce v Mikovcově Lumíru: Krvina, Pancéř, Pole Kosovo, Poslední král bosenský] ve » Vesně* vídeňské: Haramtaša, Zahynuti Suly] v »Koledě* brněnské: Námluvy Oldři- chovy, Soběslav, Dvůr krále Vácslava] v >Bi- bliothéce českých původních románů histo- rických i novověkých* Kat, Jeřábkovou vy- dávané: Přivitan, kmet Staropra^ský (1855, 2 sv.); Rodina harambašova (1855); Dvě krá- lovny (1855, 3 sv.); Kola di Rienii (1856, 3 sv.); Hrad (1860, 2 sv.). Po r. 1860 uveřejnil v »Ro- Chochol ze Semechova — Choinski. 285 dinné kronice* povídky: Ždna černohorská^ Poprava českobrodská^ Pane Pešku, víš co no- vého}, román Dimitri. I. L. Kober vydal se- brané jeho práce historicko-romantické z dě- jin jihoslovanských, dílem nové, dílem staré r. 1862 ve 3 dílech pod jménem Jih. R. 1870 vyšly u Kobra též Sebrané spisy Ch-škovy, a sice: Dcera Otakarova, Palceřik (díl 1.), Ji- řina. Pane Pešku, viš co nového} (díl II.), Tem- pláři v Čechácliy Poprava Českobrodská (ái\ III.), Pan Šimon i Vrchotic, Křižáci, Dimitri (díl IV.), Soběslav, Dvůr krále Vácslava, Všeobecné ruko^ jemstvi{á\\ V.) a Jih (jako díl VI., VII. a VIII.). R. 1^77 vyšlo »Jihu« nové vydání. Mimo to v >Ustř. knihovně« Kobrové vyšly ve 4. vy- dání Ch-škovy povídky: Harač (sv. 16.), Drak Notjajský- (sv. 50.) a Oldřichovy námluvy (sv. 185.). FDZ. V literární historii a životě našem z let čtyřicátých a padesátkách má Ch. význačné, ^ležtté místo. Kráčeje za skvělým vzorem W. Scotta nakreslil svým výmluvným, na- dšeným, v pravdě básnickým slovem i vřelou fantasií mnoho válečných obrazů z minulosti našich předků i hrdinného života jihoslovan- ského, které stavše se rázem velmi popu- lárními pomáhaly udržovati jiskru uvědo- mění a vlastenectví v dobách tuhé reakce. Po stránce umělecké ovšem nedosáhl Ch. skoro nikdy svého velikého vzoru. Strasti- plný život, nedopřávající mu v bojích o exi- stenci žádoucího klidu, působil asi v tomto směru stejně neblaze jako nedostatek histo- rických studií, který zvláště v obrazech vzdá- lených věků a krajů mocné zaráží, kdežto v obrazech věkem i místem bližších často bývá zakryt skvělou fantasií a opravdovým nadáním jeho. Viz studii Boh. Čermáka ve »Květech« r. 1892. Hš. Chochol ze Semeohova Jan, primátor staroměstský (t 1554 v Praze), synovec Duchka Chmclíře ze Semechova (v. t.), obdržel král. majestátem z 12. ún. 1538 predikát strýcův; byl členem četných kommissí • sněmem zem- ským zřízených a následoval po strýci svém na' křesle primátorském. Pro dějiny Prahy jest důležit, že dokončil 27. říj. 1554 stavbu staroměstské vodárny. ChOOhQl, Myogale Cuv., rod hmyzožravců z čeledi rýsků (Soricidae). Ch-ové mají krk krátký, silný a hlavu na předu prodlouženou v čenich velice pohyblivý, ze dvou dlouhých a tenkých, pod kozí chrupavčitých rourek slo- ženi?. Boltce nejsou téměř ani vyvinuty; také oči jsou malé. Ve chrupu mají nahoře úhrnem 6, dole 4 zuby řezací a 34 zuby třenovní. Zadní nohy jsou delší předních a mají prsty spojeny plovacími blanami. Ocas jest u trupu oblý, dále nazad se stran smáčkly; má šupinatý povrch a jest řídkými chloupky porostlý. U kořene ocasu jsou žlázy pižmové; pro silný zápach sekretu dáno jednomu druhu latinské jméno druhové. Jest toch. moskevský neboli vy- diochul, dcsman( .\fyogale moschata Brandt). Má ocas jen přímo u kořene tlustý, všude jinde splostělý; nejen on, i tlapky jsou nahoře drobné Šupinaté, vczpod jako síCkované a jsou i tím ku plování způsobilé, že mají na okraji prodloužené Štětinky. Délka těla cel- kem 42 cm (v tom délka ocasu 17 cm). Desman jest domovem v jihových. Evropě, zejména mezi řekami Volhou a Donem, pak v Asii (Buchára). Žije tam u vod stojatých aneb volně tekoucích; hrabe si ve břehu dlouhé chodby (až i zdélí 6 m) se vchodem pod vodou a na konci chodby šikmo vzhůru namířené má širší doupě. Umí dobře plovati a obratně se potápí ; v zimě prý druhdy i pod ledem plovc. Živí se červy, měkkýši a larvami vodního hmyzu. Kterak se plemení, o tom posud přes- ných zpráv nemáme. Lidé jej lapají pro ko- žešinu; i plsť ze srsti jeho robí. — Menší ch. pyrenejský (-*/. pyrenaica Geoffr.) dorůstá délky jen 28 cm, z čehož asi polovina jest délkou ocasu jen v poslední třetině se stran smačklého. Zadní tlapky jsou lysé a mají po- vrch šupinatý. Tento druh ch-ů jest domo- vem v se v. Španělích na úpatí Pyrenejí. Br. Ohoi, pevné pohraniční město v perské prov. ázerbeidžánské, 1188 m n. m., asi 120 km s.-z. od Tabrízu, sev. od jezera Urmie, ne- daleko řeky Choturu na karavanní cestě z Tabrízu do Erzerúmu, jest hl. m. perského Arménská a z nejkrásnějších měst Persie, má široké, pravidelné, stromovím osázené a sto- kami opatřené ulice, velkou tržnici, armén- ské předměstí s 2 kostely, a 20—30.000 ob., většinou Peršanů. Okolí velmi úrodné a hustě obydlené; pěstují se obilí, rýže. ovoce a ba- vlna. Choinska-*Jeske Ludmila, rozená hra- běnka Mikorská, choť Theodora Ch-kého, hud. skladatelka polská (* 1852 v Malachowč v Poznaňsku), vzdělávala se ve zpěvu v Mi- láně, v Paříži a ve Frankfurtě n, M., později v konservatoři pařížské a konečně u Zaw ir- ského a Roguského ve Varšavě. Největšího úspěchu dobyla komickými operami Zuch- d\iewciyna (1885) a Markii de Créqui (1891). Z Četných menších skladeb vokálních i instru- mentálních vyniká hlavně orchestrová bal- lada Rusalka, za niž, jakož i za ouvertury k uvedeným operám, dostalo se jí čestného diplomu v Chicagu (1893). Napsala též po- vídku Muirkanci (»Rola€, 1884). Choiúskl: 1) Ch. (nesprávně Chojcúski^ Jan, biskup krakovský a kancléř korunní (* 1487 — t 1538), v akademii krakovské do- sáhl stupně magistra, za hranicemi hodnosti doktora práv a díky přízni vynikajících rodin postupoval rychle v hodnostech duchovních i světských. V kanceláři královské zaujímal vynikající postavení jako obratný diplomat a působil jako delegát královský v několika poselstvích zahraničných i při domácích sně- mech. Ve Vídni přičiňoval se o sňatek Sig- miinda Augusta s arciknéžnou Alžbětou. S Ji- řím Myszkowským vypracoval statuty Hné- zdcnské, vydané tiskem r. 1528, Proslul jako štědrý podporovatel mládeže, z^jn^éna J. Stru- sia a M. Kromera^ jenž jeho péčí vzdělával se za hranicemi. Kancléřem stal se proti vůli královny Bony a když zemřel náhle při sněmu piotrkowskem, připisována smrt jeho intrikám 286 Choirilos — Choiscul. královniným. — Srv. Kandcrz:J.Ch., mecenáš uczonvch polskich XVI. wicku (Varš., 1886). 2) 6h. Eustach, malíř polský (♦ 1814 ve Vídni — f 1836 t.). Studoval na akademii vídeňské a cestoval v Polsku, Francii, v Ně- mecku a Anglii. Byl výborný kopista starých obrazů a provedl zejména kopii Tiziana, která nalézá se v gal. kn. Estcrhazyho. J-k. 3) Ch.-Jeske Teodor, spis. a publicista pol. (* 1854 'v Pleszewé v Poznaňsku), uni- versitní studia konal ve Vratislavi, v Praze Í1880^ a ve Vídni, načež navrátiv se do vlasti (1882) byl činným jako publicista a kritik v duchu tak řečeného mladého konservatismu, jehož orgány byly »Niwa« a »Slowo«, ačkoliv dříve uveřejnil několik povídek v duchu svobodomyslném s protiknéžskou tendencí {Kossak i kuc^ma; Kanna\yn a j.). Jest obrat- ným polemistou, vystupuje v publicistických statích proti židům a v literárních úvahách proti positivistům, jakož i znalcem nové bel- letric francouzské a středověké i novověké literatury německé. Hlavní jeho studie jsou: Dramat niemiecki XIX. wieku (1883); Žyd\i na titiactwie (1884); Epopeja rycerska Nieniców (1884); Henry k Hei ne (1885); Póxytywiím tvar- s^awski i jego giówni pr^edstawiciele (1885); Historyc^napoivieščpoiska (1887) ; Typy i ideafy po\ytywnej belletrysty ki polskiej (ISSB); Okta- wiusi Feuiilet (1891); Emil Zola jako polemista i krytyk (»Tyg. Ilíustr.*, 1892); Na sekyrku wieku (1894); Ro\ktad w fyctu i literatur^e (VarŠ., 1895) a j. Z povídek jeho, vynikajících charakteristikou a dokonalou technikou, uvá- díme: Syn bur^mistra (1879); Za winy ojców (1880); Proletaryusi (1882); Sttumione iskry (1886); Nad Warta (1888); Z kul) dramat a zvítězil ISkráte. Zvláště vynikal v dramatě satyrském. 2) Ch. ze Samu, epik řecký, mladší vrstev- ník a přítel Hérodotův (* ok. r. 470 př. Kr.). Byl ku konci války peloponnéské průvodčím Lysandrovým, později žil na dvoře makedon- ského krále Archclaa, kde f ok. r. 400. Se- psal historické epos flegarfig, jehož jádrem byla oslava vítězství athénských nad perským králem Xerxem. Báseň Ch-lova byla prvním eposem řeckým, jehož děj vážen byl z doby nedávno minulé. Dle usnesení ekklésie bylo toto epos každoročno (snad o Panathénaiích, spolu s básněmi Homérovými) veřejné přc- čítário. Druhá báseň cpická, Zaynuy.á, ztratila se úplně. Zlomky z Ch-lovy Perseidy sebrali Naeke, Diibncr a Kinkel (Epicorum Graec. fragmcnta, díl I., Lip., 1877). 3) Ch. z lassu v Karii, řecký básník epi- cký, vrstevník Alexandra Vel., jejž na vý- pravě jeho provázel a jehož činy opěvoval. Byl básník zcela nepatrný. Alexander Vel. slíbil prý mu za každý zdařilý verš oslavující činy jeho zlatý peníz, ale dodal prý, že by chtěl býti raději Thersitem Homérovým než Achilleem Ch-lovým. Choiroboskos G e ó r g i o s, příjmím 6 xtx' vtxoff, řecký grammatik asi v 2. pol. VI. stol. po Kr. Byl diákonem a prof. na velké ©eku- menické škole v Cařihradé. Sepsal několik grammatických spisů, v nichž opíral se hlavně o Apollónia a Héródiana i o pozdější gram- matiky Óra, lóanna Filopona a Sergia. Nej- důležitější jsou jeho Diktáty k Theodosiovu spisu Kavóvtg (vydali je Gaisford, Oxford, 1842, 3 d., A. Hilgard, Grammatici Graeci, IV, 1, Lipsko, 1889), dále spis negl ógd-o- Y^cifpiocg, založený na starých pramenech a nám pouze ve zkráceném výtahu zachovaný (vydán Cramerem, Anecdota Oxon. II, str. 167 až 281). Mimo to sepsal kommentář (Exégé- sis) k Héfaistiónovi. Srv. K. Krumbacher, Gesch. d. byzant. Litteratur, 1. vyd. str. 278. Choiromyoes, rod hub ze třídy vřecka- tých ze řádu Perisporiaceae (viz Houby), v němž činí samostatné podřadí (Tuberacei). Vyznačen jest plodnicí povrchu hladkého, lysého, tuhou, nepravidelně hlízovitou nebo bramboru podobnou; uvnitř jest protkána temnějšími žilkami síťkovitě se proplétajícími, jež ohraničují bezbarvé ostrůvky hmoty plod- nicové. Žilky obsahuji vrstvy výtrusorodé (hymenium), v němž vytvářejí se vřecka po- délně vejčitá, dlouze stopkatá a v řadách postavená. Vřecka chovají po 8 bradavična- tých výtrusech. V našich lesích tu i tam dosti hojně (na př. v okolí Tábora) roste lanýž bílý (Ch. maeandriformis Vittad., viz přílohu •Houby jedlé«, obr. 16. a a b), jenž bývá na povrchu žlutavý nebo bledě hnědý, uvnitř bělavý; temnější žilky ohraničují (uvnitř) bez- barvá, ostrůvkovitá místa. Podzemní houba, jež dorůstá velikosti mužské pěsti, avšak mívá v průměru i přes 2 dm\ za čerstva jest .pří- jemné, slabé vůně, ale uleževši se páchne ostře a štiplavé. Podhoubí její rozlézá se pod duby a buky i m 1 dm hluboko pod zemí. Dorostlé houby prolamují půdu nad sebou nebo ji vyzdvihují; zkušený sběratel snadno a bez námahy je může vystopovati. U nás ji sbírají v červenci a srpnu a nosí na trh; je-li čerstvá, chutná velmi příjemně a jemně. Jest však dobře ji rozeznávati od pesterce (Scleroderma vulgare Fr.), jenž má kůru tvrdší, uvnitř bývá černošedý a obsahuje četné práškovité výtrusy, odporně páchne a jest jedovatý. Bd. Chois., skratek bot. ---j. D. Choisy. Choiseill jšoazdl], větší ostrov souostroví Salomonského mezi 6® a 8® j. š. ve Velkém okcánu; úžina Bougainvillova na záp. odděluje jej od ostrova Bougainvillova a úžina Man- ningova nebo Pittova na jv. od ostrova Isa- bclly. Ostrov jest podlouhlý; severem táhne se vysoký, k severu příkře spadající hřbet horský s největším vrchem Gourdinem upro- střed ostrova, k jihu spadá povlovně a pře- chází v mírně vysokou rovinu, pokrytou hu- stým lesem. V jv. cípu ostrova jest osamělá Choiseul — Chojecki. 287 hora Taura. Povrch 5850 km^. Vnitřek a dílem i pobřeží jsou ještč rnálo prozkoumány. Ostrov patří Německu. Choiseill [šoazóI|, jm. staré rodiny franc, jejíž původní sídlo byl méstys Ch. v dep. Haute Marné. Nejvíce vynikají: 1) Ch. de Stainville Étiennc Frang. v<ívoda, státník franc. (* 1719 — f 1785 v Paříži). Vjrzname- nal se r. 1741 v Čechách, ale vystoupil z voj- ska a oddal se službě franc. dvora, získav si uhlazeným chováním a úslužností markýzu Pompadourovou, a její přízní postupoval tak, že r. 1756 byl jmenován vyslancem v Římě a r. 1757 ve Vídni, kde působil velice platně pro smlouvu habsbursko-francouzskou proti Prusku. Za odměnu byl r. 1758 povýšen na vévodu a t. r. jmenován byl nástupcem Ber- nisovým. Úkolem politiky své učinil osamo- cení Anglie a proto, když na bojišti pro ne- schopnost generálů a vrchní správy vojen- ské nemohl očekávati žádných úspěchů, vzdal se r. 1761 úřadu prvního ministra, ujal se ministerstva vojenství a námořnictví, by více mohl působiti, a zavřel se Španělskem ro- dinnou smlouvu bourbonskou. Politika jeho se nezdařila, neboť mírem pařížským ztratila Francie Kanadu, některé ostrovy v Zadní Indii a osady na Senegalu; za to získal r. 1768 od Janovských Korsiku, kdežto r. 1764 vy- pověděl z návodu markýzky Pompadourové jesuity z Francie. R. 1770 popudil proti sobě hraběnku Dubarry a ta přiměla Ludvíka XV. k tomu, že ho propustil a vypověděl na jeho statek Chanteloup, odkud ho Ludvík XVI. opět ke dvoru povolal. Jeho jménem r. 1790 uveřejněné Mémoires jsou padělkem. 2) Ch.-Goufficr Marie Gabriel Flau- rent hrabě, archaeolog (* 1752 v Paříži — t 1817 v Aix-la-Chapelle). R. 1776 podnikl cestu po Řecku, řec. ostrovech a Malé Asii, jejíž výsledky podal ve spise Voyasie pitto- resqiie de la Grece ([Paříž, 1782—1824, 3 d., nové vydání opatřili Miller a Hase, t., 1840 až 1852). Za tento spis zvolen byl r. 1784 členem franc. akademie. R. 1784 jmenován byv \^slancem v Cařihradě podporoval ener- gicky zájmy řecké, soukromé mimo to obíral se horlivě studiemi archaeologickými. Zde v Cařihradě založil si bohatou sbírku antik, jež po jeho smrti zakoupena byla Ludví- kem XVíII. pro Louvre. V Cařihradě poda- řilo se mu též prostřednictvím Fauvelovým získati pro Louvre X. mctopu jižní strany Parthenónu a VII. desku vých. vlysu celly. Po pádu Bourbonovců Ch. zdráhal se uznati republiku a posílal diplomatické noty své bratřím Ludvíka XVI. zdržujícím se v Ně- mecku. Když pak tato korrespondence byla zachycena v táboře ustupující armády pruské u Valmy, Ch. dán byv v obžalobu prchl do Ruska, kde přijat byl vlídně Kateřinou II. Pavel I. jmenoval jej státním radou, ředitelem akademie umění výtvarných a císařským bibliotckářem. Roku 1802 vrátil se Ch. do Francie a od té doby zabýval se pouze stu- diemi svými vědeckými. Po restauraci jme- nován byl pairem franc. a Členem tajné rady v hodnosti státního ministra. Srov. Revue archéologique, 1894, str. 76—94, 216 nn. Vý. Choisnin jšoanenj Jean, diplomat franc. (♦ 1530 v Chátelleraultu — f Po 1575). Pro- vázel jako sekretář biskupa Jeana de Montluc do Polska, aby vyjednával o přijetí Jindřicha z Anjou za krále polského. Po útěku Jindři- chově do Francie vrátil se do Paříže a vydal zprávu o jednání tom: Discours au vray de tout ce qtti s^est faict et passé poitr VentVere ftégociatíon de Vélection du roy de Pologne (Pař., 1573), kterou kn. Adam Czartoryski přeložil pod pseudonymem Winc. Turski do polštiny: Pami^tniki Jana S\oau^ (Vilno, 1818). Choisy [šoazi]: 1) Ch. Jacques Denys, botanik svýc. (♦ 1799 v Jussy u Genevy — t 1859 t.), byl prof. na univ. genevské, za- býval se hlavně soustavnými a floristickými studiemi rostlin cizokrajných. Sepsal: Pro- dromus ďum monographie de la famille des Hypéňcinées (Geneva, 1821); Mémoire sur la famille des Selaginées (t., 1823); Convolvula- ceae orientales (t., 1834); Mémoire sur les familles des Tentstroemiacées ct Camelliacées (t., 1855); Hantae Javanicae (t., 1858). Též zpracoval některé řády v Prodromu Decan- dolleově. 2) Ch. Auguste, inženýr franc. (* 1841 ve Vitry-le-Frangois), vrchní inženýr mostů a silnic, prof. architektury na škole mostů a silnic a repetitor na polytechnice pařížské. Sepsal: Vart debátir chex les Romains (Pař., 1873); L*art de batir che^ les By^antins (t., 1883); Études épigraphiqites sur Varchitecture grecque (t.y 1884); popisy cest: LAsie Mineur et les Turcs en rSjs (1877) a zprávy: Le Sa- hara^ souvenír ďune mission a Goléah (t., 1881) v »Ann. des ponts et chaussées«. Cholsy le Boi [šoazi le ro&J, město v kan- tonu Villejuif arr. Sceaux franc. dep. Seině, 11 km j. od Paříže, na levém bř. Seiny, přes kterou pne se kamenný most, a na žel. trati Paříž-Orléans, oblíbené výletní místo Paří- žanů, má zbvtky král. letohrádku vystavěného Ludvíkem XV. a zbořeného r. 1797, mnoho letohrádků boháčů pař., výrobu sukna, klo- bouků, zboží porculánového, faiencového a skleněného, mýdla, lučebnin, zboží koženého (marokínového), obchod s vínem a uhlím a 8129, jako obec 8433 ob. (1891). Na zdejším hřbitově odpočívá pčvec a skladatel Marseil- laisy Rouget de 1'lsle, jemuž zde postaven pomník. Za obléhání Paříže r. 1870 pokusil se gen. Vinoy několikráte o výpad, který však pokaždé byl odražen. Pouze 28. a 29. list. Francouzi opanovali zdejší nádraží, byli však 30. vrženi zpět. Chojeokl: 1) Ch. Karol, konfedcrát bar- ský, hájil r. 1768 po deset neděl vytrvale Krakova a vydal zajímavý spisek: Pamiec d\ie{ polskich^ poďói i nepomyšluy siikcess Polaków (Krakov, 1789). 2) Ch. Edmund, spis. a publicista pol., píšící od let 70tých francouzsky s pseudo- nymem Charles Edmond (♦ 1822 v Pod- lesí), nabyv vzdělání na střed, školách, byl záhy literárně činným a přibyv r. 1841 do 288 Chojeúski — Chojnice. Varšavy byl spolupracovníkem >Gazety War- szawske« a »Biblioteky Warsz.*. První jeho vetší prací byl cestopis Wspommenia i po- dró\y po Krymie (1845). Uchýliv se r. 1844 z příčin politických do Paříže, byl spolu- pracovníkem >Revue Indépendante« (1846 až 1847). Tou dobou vydal sbírku verŠu G^sla (1846) a historicko -politický spis C^echja i C^echowie (Berlín, 1847, 2 d.), na svoji dobu velmi cenný a včcný obraz našich dějin do katastrofy bělohorské a našeho znovuzrození literárního i politického, překvapující nestran- ností a znalostí věci. Účastniv se r. 1848 Slovanského sjezdu v Praze, vrátil se do Pa- říže, psal do časop. Proudhonova »Le Peuple« a Mickiewiczova >La Tribune de Peuples«, načež následkem tiskového processu odce- stoval do Egypta a procestovav Itálii a Švý- carsko vratu se r. 1851 do Paříže. R. 1855 stal se tajemníkem prince Napoleona a redi- goval dílo Voyage du prince Napoleon dans les Mers du Nord (Paříž, 1857). Později stal se bibliotékářem v knihovně luxembourské, pak spolupracovníkem a akcionářem časop. >Le Tempsc. R. 1867 byl egyptským kom- missařem na světové výstave pařížské a vy- dal : L Egypte á VExposition universelle (P^ř., 1867^. Z ostatních jeho prací uvádíme: román líčící poměry haličské Alkhadar (t., 1854, 3 sv., 2. vyd. Lipsko, 1859); Souvenirs ďun dépaysé (1862) ; Pologne captive et ses trois poétes (Lip., 1864) a dále sérii prací dramatických: La Florentine ^1856); Les Mers Polaires (1858); LAfricain (1860, sehraná v »Comédie Fran- 9aise«); LAleule (1863); Le Dompteur {1%1QV La Baronne (1871); Le Fantome rose (1873); Eloy (1874); La Bácheronne (1889) a konečně povídky: Zčphyrin Ca\avan en Egypte (1880); Harald (1881); La Bácheronne z Le tresor du gnebrcy jež všecky přeloženy do polštiny. V časopisech franc. seznamoval Francouze s poesii polskou, hlavně s Mickiewiczem a Slowack^m. Do čes. přel. » Vláda a láska* (F. L. Riegrem v >Div. bibl.< ses. 38.); »Po- věsti Krymské* (F. L. Vorlíček v »Lum.«, 1853 a 1854). Šnk, Ohojeáskl viz Choirtski. Ohojinek, osada čes., viz Chvojinek. OhoJnaoU: 1) Ch. Wojciech Izydor, paedagog pol., byl profcssorem na učitelském ústavě v Lowiczi a vydal populární spisy: Zásady pierwiastkowe pedmgogiki i metodyki (Varš., 1815) a Psychologia empirycina i loika (Podle F. Snella, t., 1818). 2) Ch. Romuald, malíř pol. (* ve Var- šavě — t kol 1883 v Oděsse), vzdělal se ve svém rodišti a. v Římě, načež usadil se ve Var- iavě a kol r. 1850 za příčinou choroby přestě- hoval se do Odéssy. Pochází od něho řada podobizen a obrazů sv., jako Kristus na kři{i a sv. Jiří v oděsském chrámě a pod. Na výstavě vídeňské měl obrazy: Čumdciz Ukrajinky. Vy- niká silným přirozeným koloritem^ zejména v barvách růžových a polostínech polovečer- ních. Byl prvním učitelem Chlebowského. Ohojnaa (Chojna) Jan, spis. dolnolužický (♦ kol. 1600 v Břjázyně u Chotěbuze v Doí. Lužici — t 1664 v Lubňově). Po studiích gymnas. odebral se za příčinou nepokojů vá- lečných do Uher, odkud však se nejspíše ještě před r. 1630 vrátil a studoval theologii ve Vitemberce, pak byl 6 let farářem v jedné (tehdy ještě srbské) vsi u Lubina, načež pů- sobil až do své smrti v LubňovČ. Dle před- mluvy v Hauptmannově mluvnici a Jaeni- chova spisu »Lusatia Literáta* (ve »Scrip- tores rerum Lusatic* 1719, II.) studoval slovanské jazyky a historii, psal o dějinách, pověrách a obyčejích tehdejších Srbů, ze- jména pak o jich řeči. Bohužel se z jeho literární práce nic nezachovalo než gram- maticko-slovníkářské dílo, jehož hlavni titul zní: Linguae Vandal icae ad dialectum districtus Cotbusiani formandac aliqucilis Conatus (1650^. Je to vůbec první lužická grammatika, jež sic nikdy nevyšla tiskem, ale byla (dle svědectví Hauptmanhova) rozšířena v mnohých opisech. Takový starý opis chová se v knihovně chotě- buzského gymnasia; z něho pořídil dr. Her- mann Lotze nový opis, jenž jest nyní ma- jetkem knihovny Matice Srbské v Budyšíné. Chotěbuzský opis má 432 velkých kvartových stran. Předmluvu a úvod' z něho otiskl ře- ditel gymn.Tzschirner v programmě na r. 1859. Lotzeáv opis prostudoval M. Hór nik a vě- decké výsledky podal ve stati Jan Chojnan^ jeho rukopis a delnjoserbske stowa \v nim, »Časop. Mač. Serb.* 1876, 21—49. Ch. píše v ní již lepším pravopisem i jazykem než jeho předchůdci Mollcr a Tharaeus; on první ve své granimaticc stanovil jistá pravidla spisovné dolnolužičtiny. Přijal však i mnohé nesrbské výrazy a obraty, jako člen (ten, ta, to) u substantiv, pomocné sloveso »hordowaá« (= werden) při passivu atd. V pravopise pak nečinil rozdílu mezi s as, í a f, ač jej dobře cítil; říkáC dolnolužickému a polskému »š< (ž) »viperinum* a praví, že se mu lze naučiti jedině ze slyšené řeči. Dále kolísá při ozna- čování édiy, při jotování, nerozlišuje /a/ atd. Při všech nedostatcích je však bohatým pra- menem srbského jazyka, v nčmŽ se nám mnoho slov zachovalo, jež by jinak přišla v zapomenutí. Ch. znal poněkua aspoň češtinu a polštinu a přijal i některá česká a polská slova do svého díla. Z různých míst ieho díla jest patrno, že pracoval i o dolnolužickém překladu Písma; aspoň z něho cituje různé texty, rozdílné od staršího rukopisného pře- kladu Jakubicova, jehož tedy patrně ne- znal. Čný. Chojnioe (něm. Konit\), krajské město v prus. vl. okr. kvidzynském v Záp. Prusku, 100 km jv. od Gdaňská na žel. tratích Pila- Tczewo, Runov-Ch., Ch.-Laskovice a CH.- Náklo; jest sídlem zemské rady. zem. soudu pro okresy bralemborský, zloto vský, prusko- řriedlandsícý, hammersteinský, czluchówsk^, chojnický, tucholský a vandsburský a zempel- burský, hl. berního úřadu a filiálky říšské banky, má 2 katol. a 2 ev. kostely, synagogu, gymnasium, loži svob. zednářů', sirotcineCr provine, polepšovnu, 2 slévárny železa, to- várnu na sukno, prádelnu vlny, parní pilyr Chojnicki — Chokand. 289 mlýny a cihelny, zahradnictví a 10.107 ob. (1890), z nichž jest 4331 katol. a 502 židů. — Ř. 1310 měl Ch. v držení řád Ném. rytířů. R. 1454 zvítězili zde něm. křižáci nad králem Kazimírem polským a v bitvě té pomáhali křižákům české sbory pod Bernartem z Cim- burka. R. 1466 připadlo město k Polsku, r. 1772 k Prusku. — Kraj choj nicky má na 1416-33 fcm* v 1 městě, 73 venk. obcích a 48 dvorcích 52.483 ob. (1890). — Srv. Uppen- kamp, Geschichte der Stadt Konitz (Ch., 1873). Cbojniokl Josef, malíř pol. (* v 2. pol. XVIII. stol. — 1 1812), žák Stanislava Stroiň- ského. R. 1774 svěřeno mu bylo provedení maleb v metropolitním chrámě ve Lvově. J-k. Ch.oJiiowskl Bronisiaw, lékař polský (* 1836 v Muřiňcích na Ukrajině — f 1870 ve Varšavě). Lékařství vystudoval v Kijevě, byl tu pak assistentem therapeutické kliniky a podnikl velkou vědeckou cestu po univer- sitách záp. Evropy. R. 1865 habilitoval se ve Varšavě pro speciální pathologii a therapii, po dvou létech pak stal se professorem téhož oboru. Práce jeho vyšly v časopisech a sbor- nících: »Przegl^d lek.« (1867—68), »Pami^tnik Tow. lek. warsz.c (1867), >Gazeta lek.« ^867 až 1868), >Tygodnik lek.« (1865), >Roczn. Tow. nauk kr.« (1864) a ve Virchowově »Archivu« (1870). Česky byl od něho uveřejněn Článek: Čteníf která měl Claude Bernard o účincích opia. (»Čas. čes. lékařův« 1864). Chokand: 1) Ch., Kókand, Khokand, bývalý chanát v Střední Asii, nyní oblast Fergána (v. t.) ruského gener. gubernátor- stva turkistánského. Dějiny chanátu Cho- kandského těsně souvisí s dějinami Turki- stánu. Na poč. XIII. stol. Džengiz-chán Te- mudžin, podrobiv si říši čínskou (1215), vtrhl do záp. Asie, vyvrátil říši Chárizmů a s Turki- stánem zmocnil se Ch-u. V 2. pol. XIV. stol. rozšířil veliký výbojce Timur-leng svou moc nad Ch-em a dle podání založil v něm dy- nastii, jež panovala do r. 1511. Poslední z dy- nastie Timur-lengovy, Báber, poražen byl od buchárského chána óbeidalláha, jímž na trůn chokandský dosedla dynastie buchárská Šej- bánovců. Po zániku jejím nastala v Ch-ě doba plná zmatků, v níž se střídavě zmocňovali vlády kipčačtí a kirgizští chánové; rovněž Persie mísila se v pol. XVIII. stol. v záleži- tosti chokandské. R. 1740 učinil Abd-ul-Kerím beg pokus založiti v Ch-ě samostatné chánství, ale jeho officiální existence počíná se teprve za vlády Álim-chána (od r. 1808). Podle ba- dáni Veselovského vznikl chanát chokandský tím, že Álim spojil pod svou mocí několik begství fergánských a šířil kruté svoje pan- ství. Kronikáři označují jej titulem :falim (ty- ranu). R. 1817 byl Álim od spiklenců nespo- kojených s jeho krutovládou zavražděn a po něm následoval mírný bratr jeho Omar, jenž přes to podrobil si Turkistán a zakládal na řece Sirdarjá pevnosti, což vedlo ke sporu s Ru- skem. Po smrti Omarově r. 1822 ujal se chánství Madaly (Mehemmed Alí), jejž do- mácí dějepisci pokládají za svého největšího panovníka. Oženiv se se svojí macechou, po- Ottfiv Slovník NauCný, sv. XII. 8,4 2897. Štval proti sobe lid a kněžstvo, které vyhlá- silo proti němu sv. válku a povolalo si na pomoc buchárského chána Nasr-ulláha. V do- mácí revoluci kněžstvem podněcované byl Madaly-chán zabit a země jeno stala se r. 1842 buchárskou provincií. Lid se však záhy na- sytil vlády buchárské a za chána prohlásil syna Madalyho Šír-Alího. V zápasu z toho vzniklém vynikl vůdce buchárského vojska Musulmán Kul, jenž zradiv svoji armádu po- mohl Ch-u k samostatnosti. Za mírné vlády Šír-Aliho stupňovalo se národní záští mezi Kipčaky a Sarty v děsné vraždění a celá další historie Ch-u jest vyplněna jejich krva- vými zápasy o nadvládu. Musulmán a Šír-Alí stranili Kipčakům ; při vzpouře Sartů r. 1845 Šír-Alí padl a Musulmán dosadil po krátkém mezivládí na trůn Chudájára-chána, syna Šír- Alího, stav se zároveň spoluvládcem. Poru- čenství jeho nesl však těžce Chudájár, spojil se se Sarty a dal Musulmána r. 1852 zavraž- diti. Ale boj mezi Sarty a Kipčaky vzplanul na novo; kipčacký vůdce Alim Kul sesadil Chudájára prohlásiv za chána bratra jeho Mollu a Chudájár prchnul do Bucháry. MoUa r. 1862 byl zabit a na trůně rychle se vy- střídalo několik příbuzných Chudáj arových ; zatím však vypuzcný chán použiv těchto zmatků zmocnil se pomocí emira buchárského Muzaffer-eddína po smrti Álim Kula Ch-u. Muzafifer-eddín vraceje se z Ch-u do Bucháry byl od ruského vojska poražen r. 1860 u Jir- džáru a Rusové obsadili několik provincií, jimiž byl Ch. úplně odříznut od Bucháry. Rusové vystavěli pak důležitou pro další ope- race pevnost Věrnoje na řece Ili a r. 1864 vtrhli dvěma proudy do Ch-u, z nichž jeden vedl gen. Čerňajev, druhý gen. Verevkin. Pokus této expedice dobyti Taškentu se ne- zdařil, ale za to ze zabraného území zřízena r. 1865 oblast turkistánská, jejímž guver- nérem jmenován Čerňajev. Ještě téhoř roku dobyli Rusové Taškentu a r. 1866 obsadili Chodžent. Chudájár nemaje naděje na pomoc emíra buchárského přistoupil na obchodní smlouvu s Ruskem, nabídnutou mu gen. Kaufmannem, která zaručovala Rusům volný pobyt v chanátu, zřizování obchodních agentur a stanovila, že chán nesmí ze zboží vybírati většího poplatku než 2'57o skutečné ceny. Uzavřením smlouvy nenastal vŠak v Ch-u klid. R. 1875 Abdurrahmán, syn Musulmána Kula, vzbouřil se s duchovenstvem proti Chudájáru, jenž prchl na ruské území, a proti Rusům zahájena válka. Abdurrahmán usadil se v pevnosti Machramu. Gen. Kaufmann, poraziv jej bez boje, obsadil Ch. a uzavřel s novým chánem Nasr-eddínem příměří, při čemž chán uznal svrchovanost carovu, za- vázal se k ročnímu poplatku 500.000 rublů a postoupil Rusům krajiny až po řeku Narin. Sotva však Rusové odtáhli, pobouřil Abdur- rahmán opětně Ch. a sesadiv Nasr-eddína prohlásil Púlád-bega za chána. Gen. Skobelev potlačil povstání, ríasr-eddín dobrovolné se vzdal a poslán jako zajatec do Jekatěrino- slavi. Rychlým pochodem zmocnili se pak 20 290 Chokovati — Cholelithiasis. Rusové znova Ch-u a zajavše Púlád-bega dali jej popraviti. Carským úkazem ze dne 19. ún. (3. bř.) 1876 dekretována anncxe chanátu chokandského a zřízena z noho oblast fer- ^ánská. Chánové Chudájár a Nasr-cddín žili jako zajatci v Orenburce. — Srv. Vambéry, Geschichte Bocharas (1872); týž, Rcise in Mittelasien von Teheran nach Chiwa, Bo- chara und Samarkand (1873); Veljaminov- Zernov, Istoričcskija izvéstija o k. chanstvě (1855) ; Mir Abdoul Kcrim Boukhary, Histoire de rÁsic centrále 1740 — 1818, trad. par Sche- fer (1876) ; Nalivkin, Kratkaja istorija k. chan- stva (1885); Makšejev, Istoričeskij obzor Tur- kestana (1890); Petrovskij, Drevnije arab- skije dorožniky po srednč aziatskim méstam (1894). Mks. 2) Ch., bývalé hl. m. chanátu t. jm., na levostr. přítoku Syř Darje Karasů, 400 m n. m., v krajině nezdravé. Jest jedním z nej- péknějších a nejzachovalejších mést v Stř. Asii. Obvod měří asi 20 km ; ulice jsou ši- roké, domy skoro vesměs obklopeny zahra- dami. Na záp. od města jest pevnůstka, v jižní části města palác posledního chána Chudá- jára vyzdobený malbami na dřevě, dřevo- řezbami a dekorací z emailovaných cihel. Ch. jest jedním z nejdůležitějších středisk obchodních ve Střední Asii a má nejbohatší bázáry v celém Turkistáně. Obyvatelstvo, počtem 54.000, zabývá se velmi čile průmy- slem, jmenovitě hotovením látek bavlněných a hedvábných, bijouterií a umělých prací měděných. Na stranách vých. a záp. rozklá- dají se rozsáhlá předměstí s krásnými za- hradami a vinohrady. Chokovati nebo šokíro váti, z franc. cho- quer [šoké], naraziti, strčiti, vraziti; ch. les verres ťuknouti si; přenes, urážeti slušnost, býti na závadu. — Chokantní (choquant), urážlivý, pohorši ivý. CholMmle (z řec), jev hlásající se stave- ním se žluči v krvi. Žluč odmeŠovaná játry vylévá se do dvanáctníka; je-li odtok pře- rušen, žluč se vstřebá do krve. Mimo Žluté zbarvení pokožky a jiných tkáni v, moči a jiných výmětů budí nápadné zlenění pulsu. Stahy srdeční se obleňují vlivem žlučových solí, taurocholátu a glykocholátu sodnatého. Mx. Chola^^a (řec), prostředky vypuzující žluč, omezuji se nlavně na projimadla. Jistého prostředku, kterým by se dala dle domnění starých lékařů žluč při žloutenkách vypuditi ze tkaniv tělesných, lékařství nezná. Cholalová kyselina, C24//40O5, jest pro- duktem rozkladu kyselin žlučových. Tak glykocholová kys. štěpí se v tuto kyselinu a glykokoll, taurocholová kys. rovněž v tuto kyselinu a v taurin. Ch-vou k-nu připra- vujeme vaříce žluč s vodou barytovou. Z etheru ji lze získati krystallicky. Roztoky její i soli otáčejí rovinu polarisační v právo. OŠc. Cholava Štěpán, spisov. český (* 1831 v Lutopecnách na Moravě — f 1^94). Ukončiv r. 1850 studia gymn. v Olomúci, byl po- sluchačem klass. filologie na universitě olo- múcké (1851 a 1852), potom vídeňské (1852 až 1854V kdež se r. 1855 podrobil státním zkouškám z klass. filologie pro vyšší gymna- sia. Již r. 1854 zvolen pracfektem při Tere- ziánské akademii ve Vídni a r. 1856 stal se skutečným učitelem při gymnasii v Salcpurku, r. 1857 přesazen do Krakova, kdež působil vlastenecky mezi polskou mládeží, r. 1860 do Čcrnovic, kdež opět mládež rusínskou seznamoval s jaz. českým, r. 1864 do Jihlavy a konečně r. 1869 stal se prof. českého gymn. v Olomúci, při němž až do ukončení' své služby setrval, jsa povždy upřímným přítelem a rádcem studujících i pro svou přímou klid- nou povahu a šlechetné srdce ctěn a oblíben u svých kollegů. R. 1887 odebral se do vý- služby. Od té doby věnoval neúnavnou péči české průmyslové škole pokračovací v Olo- múci, a to nejen jako člen školního výboru, ale i jako vládní kommissař. Ch. byl charakter ryzí a vlastenecký, který se neohroženě hlásil ku svému národu, začež se mu dostalo mnoha pronásledování od policie i vyšších úřadů. Sepsal : Ober die Unechtheit des Ďiaíos^s Lysis ; Zur Ideenlehre in FÍaton\ Das Pythagoreische in Platon und Uber die Unechtheit des Dialoges Parmenides\ Zur Erklárung de^ Sophokles; Platonův Euthyfrón a Laches; Zu den Módi- Jicationen des Gymnasialunterrichtes ; Cber die Ordnung der Lektitre der Prosaiker und Dich- ter am Gymnasium. (Většina prací těch vyšla v »Zeitschrift f. d. 6st. Gymn.« 1858 a n.) Oholeoystektasie (z řec), rozšíření váčku žlučního, povstává, když ve vývodu jaterním staví se odtékající žluči překážka v cestu buď tím, že vývod je ucpán, nebo z věnčí stlačen. Oholeoystektomie (z řec), vytnutí celého váčku či misku žlučního, vykonává se v no- véiší době při těžkých a nezhojitelných cho- robách váčkových. Oholeoystenterostomie (z řec), vústěni váčku žlučního do střeva, vykonává se při trvalém ucpání vývodu žlučního tím, že se operativním způsobem spojí žluční míšek s kličkou tenkého střeva poblíže dvanáctníku, tak že pak obsah střevní se žlučí podobným způsobem promíchává jako za poměrů pravi- delných. Cnoleosrstitis (z řec), zánět váčku žluč- ního. Choleovstotomie (z řec), naříznutí váčku žlučního hlavně pro odstranění kaménků žluč- ních, jindy pro přeplnění vodnatou tekutinou nebo pro zhnisání nitra míšku žlučního, vzbu- zují-li tyto stavy vážné příznaky, jako přílišné bolesti, horečky provázející žloutenku a j. OI10I06, ves čes., viz Kolec. ChoMlith (z řec), žluční kamének. Oholelithianis ^z řec), žlučníkaménky. Tvoření se Žlučnýcn kaménků jest častým pa- thologickým jevem u člověka. Vznikají ve žluč- níku, ale i ve žlučovodech; jsou drobný jako písek, ale většinou mají velkost hrachu, vý- jimečně i vlaského ořechu; čím jsou menší, tím větší jich počet. Prostřední mívají tvar zakulacený neb jehlancový, ohlazené plochy, barvu hnědou, žlutozelenou, čemavou neb Cholemesis — Cholera. 291 leskle bílou. Poslední skládají se z čistého cho- lestearinu, prvčjší z cholestearinu (70— 907© v^y), žlučního barviva a vápenných solí. Jak se tvoří, není dostatečné objasněno, ale roz- klad žluči má nejdůležitější podíl, an srážení cholestearinu a žlučního barviva usnadňuje. Ženy trpí častěji než muži žlučními kaménky; vznik jich podporují sedavý život, opulentní strava a značnější konsum lihovin. Velkou vinu má i zvláštní praedisposice, která se jinak hlásá migrainou, dnou, ekzémem. V ro- dinách vedle žlučních kaménků vyskytují se kaménky ledvinové, otylost, cukrová úplavice, rozmanité neuralgie. Ch. se dědí. V dosti velkém počtu případů (zvlášt u starších lidí) áluční kaménky nebudí příznaků. Jinak hlásají se jevy více méně nápadnějšími. Jmenovány buďtcž bolestné záchvaty, které vznikají stě- hováním se kaménků ze žlučníku do žlučo- vodů, jaterní kolika, dále úkazy, jež trvalé zatvoření žlučovodů kaménkem zaviňuie. Ja- terní kolika vnucuje se pro nápadné příznaky. Stěhující se kamének iest větší než průnik ilučníkového a společného žlučovodů a dráždě jich stěny budí křeč bolestnou. Bolest jest úmorná, paro^ystická, nejprudší v krajině žlučníkové a v důlku srdečním, a odtud šíří se pásovitě k páteři, do lopatky a pravého ramene. Kolikový záchvat trvající 6—12 ho- din, výjimečně někol.k dní, provázen bývá dávením, někdy třesavkou, horečkou, mdlo- bami a v málo hodinách i žloutenkou. Játra bývají zvětšena, při dotyku bolestivá a žlučník hmatný. Když byl kamének do dvanáctniku pronikl, bolesti náhle ustávají a nemocný cítí se jako omladlý. Kritický pot a hojná bledá moč hlásají zakončení záchvatu. Velký kamé- nek zaklíní se ve žluČníkovém neb společném žlučovodů. V fjrvém případě následuje ná- padné rozšíření žlučníku; žluč se vstřebá a nahrazuje serosní tekutinou hydrops vesicae felleae. Zatvoření společného žlučovodů zavi- nuje chronickou žloutenku, rozšíření, chroni- cký i hnisavý zánět žlučovodů, hnisavý zánět iíly vrátnicovité a časem i zvláštní formu chro- nického zánětu jater (cirrJwsis biliaris). Z ná- sledujících jevů nejnebezpečnějšími jsou hni- savý zánět jaterních žlučovodů a jaterní hlízy. Kaménky vniknuvší do střeva uzpůsobují další jevy: neprůchodnost a perforaci střevní a zá- nět slepého střeva. Kaménky budící zatvoření střeva jsou tak velké, že asi sotva společným álučovodem prošly, a dlužno se domnívati, ie se ze žlučníku do dvanáctniku provalily. Provaleni to jest Štastnou episodou v prů- běhu ch-se jako provaleni skrze stěny břišní; v nepříznivých případech dochází k ruptuře do dutiny břišní a k smrtnému zánětu po- břišnice. 3/jr. Cholemesis (z řec), vrhnutí žluče. Cholenioe, ves v Čechách, hejt. Jičín, okr. Libáň, fara a pš. Kopidlno; 57 d., 398 ob. č. Cholera (z řec), nemoc infekční, konta- giósní, která pandemicky se šíříc těžkými gastrointestinálními jevy a rychlým vysílením ^c hlásí a velkou úmrtnost (50— 537o onemoc- nělých) vykazuje. Dějiny, geografické rozšíření a po- všechné příčinosloví ch-ry. Otčinou ch-ry jest Přední Indie a odtud název ch. indica] ve vlasti své má rozmanité názvy: v sanskrtu zove se visuchi^ tou dobou po- jmenována jest haija, ve středověku dorta a mordechin. Slovo ch. pochází od loXéQci (žlab pod okapem); se jménem tím setkáváme se již u řeckých a římských klassiků lékařských: Hippokratu, Celsu a Aretaiovi jest nemocí, jež sloučena s hojnými výměty z úst a střeva, slabostí pulsu, chladnutím a zsináním pokožky a potlačeným odměšováním moči. V tom smyslu pojímali ji také arabští lékaři i lékaři středověku. Tolik jest jisto, že choroba, jeŽ starými klassiky i spisovateli středověkými byla popsána, indickou ch-rou nebyla — jde tu o sporadické i epidemicky vystupující pří- pady domácí ch-ry, která, ač s indickou ch-rou o stejné příznaky se dělí, touž nápadnou úmrtností se nehlásá a morfologicky rozdíl- nou plísní (bacillem Finkler-Priorovým) pod- míněna jest. Choroba ta od nepamětných dob v Přední Indii známá vnikla do Evropy te- prve r. 1829 a od toho času ji v 6 pandemi- ckých tazích zastihla. Do r. 1817 ch. hranic své vlasti neopustila; tou dobou počíná její tažení do vých. a záp. hranic asijských a ší- ření její budí svou velkou úmrtností v oby- vatelstvu krajů dosud ušetřených velký děs. Ale teprve XVIII. stol. podává doklady o je- jím řádění: r. 1768 zhubila v okolí Pondi- chery a na Koromandelském pobřeží 60.000 lidí a r. 1783 zhynulo v 8 dnech 20.000 pout- níků ubírajících se do Hardvaru, posvátného místa na Ganzc. V Přední Indii ch. se vrací téměř rok co rok. Ale celý poloostrov není její otčinou, nýbrž poměrně malé pásmo v Bengále na deltě Gangy, kde přítok Huglí a proud Brahmaputry nejvíce se sbližují. Morový okršlek podle Gangy sahá až po pro- vincii Benares. Podle Kocha trvají zde tak příznivé podmínky pro uhnízdění choroby, jak se jich lidský rozum jen domysliti může. Čásť delty hraničící s mořem, tak zv. Sun- durban, mající rozměry 7500 angl. čtver. mil a neobývaná, hraničí s hustě obávanou provincií Benarskou. Táž jest prorvaná ne- sčetnými říčními proudy Gan^y a Brahma- putry; zde misí se mořstá voda s říčnou a kraj ten v době příboje bývá mořem mocně zaplaven. Vegetace jest nad míru bujná, ma- larické výpary velmi nebezpečny; ve velkém vedru podléhají hmoty rostlinné a živočišné živému rozkladu a poskytují tudíž výtečný výživný materiál pro žití a bujení mikroorga- nismů. Daleko ještě vydatnější jest hustě obývaný hraniční okršlek delty, z něhož od- padky spláchnuty bývají do vod Sundurbanu, jež hmotami rozpadovými jsou nasyceny. Za podobných okolností ovšem vyvíjí se bohatá flora a fauna mikroorganismů, ku kterým také zárodek ch-ry náleží. Pokud zkušenost no- vější doby nasvědčuje, všechny epidemie ch-ry v místě tom počínají. První ch. vysky- tuje se v DŽesóru, ležícím bezprostředně na hranici Sundurbanu, a v Kalkutté, již od Sun- 292 Cholera. durbanu dělí toliko pruh močálový. Z téchto míst, kde ch. nikdy nezaniká, šíří se do ostatní Indie a od r. 1817 po ostatním světe. Tím rokem ch. nabývá historického světového dosahu a od té dobv šestkráte zasáhla také Evropu a ostatní díly světové, jevíc až na poslední stále větší rozměry. První pande- mie počala r. 1816 a skončila r. 1823; v 6 lé- tech rozšířila se po lOO'* délky a 60® šířky zeměkoule. Úmrtnost byla velká a páčila se jen v samé Př. Indii na 600.000 duší. Ch. v pandemii té postoupila až do Číny, Pale- stiny a Kavkazu (Tiflis, Baku, Astrachaň), na vých. pobřeží Afriky s ostrovy Réunion a Mauritius. Druhá pandemie vznikla r. 1826 a skončila r. 1836. Tehdy ch. postoupila do Japanu, Číny, Egypta a rozšířila se skoro po celé Africe. R. 1829 vnikla do Ruska, za- hnízdila se v Orenburku a zanikla r. 1830 v zimě; ale vrátila se z Persie téhož roku do Ruska, zasáhla na sever říši Ruskou po Perm a Vjatku severozápadně až po Novgo- rod, vnikla do Polska a r. 1831 do Německa a Rakouska přes Halič, r. 1832 do Čech a pak krok za krokem stihla Francii, Belgii, Anglii, Švédsko, Norsko a posléze r. 1835 Itálii. Odtud infikovány byly Švýcary, Ty- rolsko a r. 1836 opět Čechy. R. 1832 ch. za- vlečena byla do Kanady a do Spoj. Obcí scv.-amer. Třetí pandemie trvá od r. 1845 až do r. 1861 a dělí se ve dvě období. V prvém období ch. prošla celou Asií (i Sibiří) a za- hnízdila se r. 1847 v Cařihradě a v Rusku; r. 1848 jest v Multansku a v Uhřích, r. 1848 až 1850 řádí ve veškerém Německu, r. 1848 v celé Anglii a v Sev. Americe, r. 1849 ve veškerém Rakousku; ostatní evropské státy jí podléhají jeden po druhém. R. 1851 ch. v Evropě vymizela, ale r. 1852 počíná druhé období. Ch. vypuknuvši skoro současně v Me- sopotamii, Persii a Polsku šiří se téměř sou- době do Německa i do Ruska. Rakousko infikováno bvlo tehdy z Podunajských kní- žectví, v Čechách octla se epidemie r. 1854. Tehdy vnikla také na Iberský poloostrov, dosud ušetřený, a jeví velké rozšíření i v Ame- rice. Trvajíc 15 let stíhá ch. celou severní polokouli a postoupí až ku 25—30® jižně od aequatoru; místy byla velmi zlá. Čtvrtá pandemie trvá v 1. 1863—1875. Dosud ch, z Indie postupovala přes Afgánistán, Persii, asijské Rusko a potřebovala k invasi evrop- ské doby jednoho roku. Čtvrtá pandemie byla poutnickými loďmi v málo dnech za- vlečena do Evropy a v několika týdnech se rozšířila po celé jižní Evropě. R. 1865 vy- pukla v Mekce mezi poutníky, kteří prcha- jíce roznášejí nemoc do svého domova. Ch. skoro současně vzplanuvši v přední a střední Asii, jakož i v Egyptě řádí téhož roku v Mar- seilli, na Maltě, v Turocku, Itálii a ve Špané- lích. Z Turecka infikovány Bulharsko, Ru- munsko a Rusko. R. 1866 byvši zavlečena z Ruska do Bukoviny šíří se v Haliči, Uhrách a Dalmácii. Do Čech zavlečena byla Něme- ckým vojskem, které se infikovalo v Lucem- burku; válka byla příčinou, že se ch. rozší- řila po celém Německu a Rakousku. R. 1867 pandemie v Evropě zanikla, ale zuřila v Ame- rice. Po 2letém klidu objeví se ch. r. 1870 až 1873 v Rusku, r. 1872—73 v Rakousku. Do Čech zavlečena r. 1873 polskými voláky. Také toto nové vzplanutí ch-ry stalo se veškeré Evropě nebezpečným. Epidemie byla velmi zlá. Zemřelo v Itálii r. 1865—67 130.000, r. 1865 v Rusku 90.000, r. 1866 v Rakousku 120.000, v Prusku 114.683 duši. R. 1867 zhy- nulo v Rakousku 32.000, v Rusku 130.000, v Uhřích r. 1872—73 190.090 obyv. Pátá pandemie počíná r. 1883. Od r. 1875—84 nebylo ch-ry mimo její ot činu, avšak r. 1883 objevila se tato v prudké formě v nitru a na březích Indie a čtyři týdny po vzplanutí byla již v Damiettě. R. 1884 objevila se v Tou- loné, jižní Francii a v Paříži, zavlečena do Itálie a zjeví se nejprve v Neapoli, kde v 54 dnech onemocní 10.486 osob a zemře 5548. Během srpna infikováno jest již 15 francouzských departementů. T. r. vzniknuvši také ve Špa- nělích ch. rychle se šířila a po celou epide- mii, která asi 12 týdnů trvala, onemocnělo 138.706 osob a zemřelo 48.940. Ještě r. 1885 objevila se ch. poznovu v jižní Francii, v Bre- tonsku, v Paříži a ve Španělsku, pak není o ní slechu v Evropě až r. 1892. Zatím však docházejí zprávy o trvání ch-ry v Indii; r. 1890 mluví se o ch-eře nejen v Př. Indii, nýbrž i v Kočinčíně a zdá se tudíž, že ve vla- sti své úplně nezanikla. Šesté tažení ch-ry na východ a na západ jest novým vzplanutím nákazy, která r. 1893 počala. Jisto, že v dubnu r. 1892 vypukla mezi poutníky ubírajícími se do Mekky, že se šířila do Mesopotamie, k moři Kaspickému. Velké prudkosti nabyla v Astrachani, v Baku a v Tiflisu. Šíříc se na sever podle Volhy vnikla do Ruska a za krátko zasáhla několik gubernií. Současně se však uhoŠfuje v Egyptě a Turecku. Nebezpečnými hnízdy byly Petrohrad a Moskva; v krátké době ch. postoupila do Polska po hranice rakousko-německé. Loďmi zavlečena do po- břežních měst Španělských a francouzských a zjeví se ve skrovném rozměru i v Paříži. Východně ch. postoupila do Zadní Indie na ostrovy Indické a Japan. Do srpna r. 1892 nebylo slechu o ch-eřc v Rakousku a Něme- cku; 16. srpna zjevil se prvý případ v Ham- burce a v málo dnech vzplála zde děsná epi- demie rovnající se neapolské r. 1884. Ve 4 nedělích roznemohlo se k 11.000 a zemřelo 5000 osob ; v rozkvětu epidemie čítalo se aŽ 1000 nemocných denně. Přísná opatření za- bránila zavlečení choroby do Německa; jen jednotlivé případy zaznamenávají se v Berlíně a jiných městech. V Rakousku prvé případy se objevují ve vých. Haliči; zamořeno bylo několik vesnic a městysů; poČet případů ne- byl velký. Málo případů zaznamenává se také v Krakově a jeho okolí. Také v Uhrách, kam z Polska zanesena byla, nenabyla větších roz- měrů; toliko v Budapešti větší počet pří- padů ch-ry se zaznamenává. Přísná opatřeni vlády při dopravě osob a zboží zabránila najisto šíření se nemoci a podán důkaz, že Cholera. 293 setřením hygienických pravidel nebezpečí nákazy můŽe býti překonáno. V Rusku ch. trvala i r. 1893 a počet nemocných v dobé dvou let páčí se ku 200.000. Roku 1894 ch. v Evropě naprosto zanikla; ale tažení její na východ trvalo dále a ješté ve válce, která r. 1895 povstala mezi Čínou a Japanem, bylo japonské vojsko chorobou tou povážlivě za- mořeno. V šestém tažení ch. až na Rusko a malé okrsky v Rakousích, Německu a ve Francii ušetřila ostatní Evropy. Veškeré dří- vější epidemie podávaly důkaz, že každá čím dále nabývá většího rozšíření na zeměkouli. Dosud ch-ry uchráněny byly Austrálie, ostrovy Tichého okeánu, východní břeh Afriky, Kap- sko, jižní a střední čásf Afriky až po Súdán, Jižní Amerika. V Evropě ch. ušetřila Islandu, FaroerŮ, Hebrid, Shetlandu a ostrovů Orkney- ských; dále Laponska, nejsevernější části Si- biře a Kamčatky. V zemích ch-rou zastiže- ných některé okrsky unikly nákaze, poněvadž jednak leží mimo živější kommunikaci, jednak pro zvláštnost půdy: jsou to některé kantony ávýcarské, jihovýchod Francie, jihozápad Ně- mecka (Badcnsko a Virtemberk) a sev. čásf Skotska. Zkušenost nasvědčuje, že živější společenské styky na rozšířeni ch-ry jak v Indii tak mimo ni hlavní vinu mají. V Indii ch. se zjitřila od té doby, co domácí kní- žectví upadla ve vasalstvi Anglie; egoismus a nešetrnost anglická byly prvými podněty, 2e ch. tak dlouho poutaná k srdci Indie krok za krokem se šířila, co vliv Angličanů jako pánů se šířil. Pozorovatelé starších epidemií tak doznávají — pravíť angličtí svědkové Ken- nedy a Gravier, že povšechný výbuch ch-ry v Indii a prvé epidemické rozšíření přesně spadá do doby, v níž pochody anglického vojska se započaly a kommunikace mezi Indií a sousedními zeměmi po souši i po vodě živější se stala než v dobé dřívější. Šířila se pravidelně s pochody vojska a v dobé jeho pošinování nabyla neobyčejné prudkosti. Sou- časně pak k rozvlečení ch-ry v Indii a v celé Asii přispívají pouti ku posvátným místům v Hardvaru, Džaganathě a jinde — sejdcť se při nich na sto až dvě stě tisíc duší ze všech končin. Poutníci konají cestu delší sta mil; stčsnání jich v úzké prostoře, únava, neči- stota, nedostatek chystají ch-eře tisíce obětí. Evropě stávají se nebezpečny pouti do Mekky a již prvější pandemie podaly důkaz, že jimi ch. zavlečena byla do Evropy. Snadnější kom- munikace roznáší infekci. V prvějších epide- miích nákaza vnikala do Evropy souší, přes Persii dó Ruska, a zavlečení jej i se protáhlo na dobu dvou let. Otevřením Suezského prů- plavu nalezla ch. novou cestu do Evropy a ta jest kratší ; z Indie může nyní v málo dnech do veškerých států Evropských zanesena býti a tou drahou bude Evropa budoucně nejvíce ohrožena. Poslední epidemie ch-ry to do- svědčuje: ve 14 dnech byla zavlečena z Ko- činčíny do francouzských přístavů a do Paříže. Nosičem nákazy cholerově jest dle nejno- vějších výzkumů Kochem objevený komma- bacillus (viz vyobr. při ČI. Bakterie). Jen jeho uhnízděním v organismu může se ch. ujmouti; ale jelikož všichni, kdož měli pří- ležitost bacillem se infikovati, neonemocnějí, třeba předpokládati ještě zvláštní náchyl- nost ústrojí (praedisposici). O vlastnost tu ch. se děli s jinými sdělnými chorobami. Že bacili Kochův příčinou ch-ry jest, dokázáno bylo experimentem, nahodilou infekcí s cho- lerovými kulturami a objevením bacillů ve vodě, jíž se zamořená místa zásobovala. To se však týká jednotlivce a zde jest vzpome- nouti ještě některých vzdálenějších pří- čin, které epidemické šíření se ch-ry usnad- ňují. Jedním z nejdůležitějších momentů jest živý styk kommunikační ; než ch. nepřichází vžcfy a všude tam, kam lidské styky sahají; na vzdor velmi živému pohybu člověčenstva bývají osadv i celé kraje jí ušetřeny, ano i v téže osadě jedná čásf ch-rou velmi mnoho trpí, kdežto druhé se netkne. Jestiť ku vzpla- nutí ch-ry v některém okrsku zapotřebí jisté místní a časové disposice, ale také setkání se jistého počtu obyvatelů, kteří k onemocnění jeví zvláštní náchylnost. Ch. nekráčí povolně a vzdušním proudem, nýbrž radiárně z jistého bodu, který jest středem kommunikace. Tot se vědělo již ve starší době a jest známo, kterak jedna z dřívějších epidemií ch-ry z Hardvaru rázem do 51 di- striktů zavlečena byla. Ostrovy bývají vý- hradně z přístavů infikovány, v jednotlivých zemích ch. se šíří v přímém poměru k rych- losti, s kterou kommunikace bývá zprostřed- kována — se železnici a parními loďmi kráčí rychleji než po silnicích, v horách postu- puje lenivěji než na pláni. Nákazu roznáší člověk sám a jestli v každém případě osoba nesoucí nebezpečí objevena nebyla, málo na tom sejde. Jest člověk těžkou ch-rou posti- žený méně nebezpečnější nežli člověk trpící cholerovým průjmem a k cestování způso- bilý. Osady uzavírající se před stykem uchrání se ch-ry; v r. 1831 Peterhof a Carskoje Selo zůstaly nákazy ušetřeny, poněvadž se herme- ticky uzavřely. R. 1866 Josefov, Králové Hra- dec a Terezín byly ch-ry tak dlouho prosty, až brány jejich se rozevřely. Přísná isolace zamořených domů a osad zabraňuje šíření se ch-ry do sousedících čtvrtí a osad, jak tomu nasvědčují přísná opatření v bydhošťském vládním okrsku r. 1848. Ostrovy ubrání se karanténou a kordonem. Jako se větší spo- lečenstva přísnou isolací a chráněním se styku s infikovanými okrsky uvarovati mohou ná- kazy, tak i jednotlivec šetřením běžných hy- gienických pravidel. Nákaza lpí toliko na dcjektcch (vydáveném, výmětech střevních) a uchrání-li se osoba potřísnění rukou de- jekty, můžeš nemocnými bez poškození zdraví obcovati. Lékař a ošetřující personál při stálém styku s infikovanými onemocnčjí jen zřídka. V pražské nemocnici r. 1854 z lékařů nconc- mocněl jediný, r. 1873 jeden; z ošetřovatelek 2 — 3. Cesty, kterými se přihází infekce, jsou ovšem mnohé: zatřísněným prádlem (pradleny nemocničné onemocňuji velmi často), potra- vou, do které zárodky z nečistých rukou se 294 Cholera dostaly, vodou, která cholerovými výměty infikována byla. Jelikož výměty ze záchodu bývají do vody říčné kanály splaveny, vy- svítá z toho i nebezpečí vodních proudů v době ch-ry. Důvody jsou rozmanité. Časem bývá říčné vody k pití upotřebeno; říčná voda napájejíc mnohdy sousedící studny je infikuje bacilly cholerovými. Časem i obsah kanálu a žump, nejsou-li dostatečně chráněny, filtruje se do studen a studničnou vodou se šíří nákaza. V jedné z epidemií londýnských šířila se ch. zároveň s vodovodem, který vodu sbíral ze zamořené části Temže; ve čtvrtích, zásobovaných vodou čerpanou nad Londýnem, bylo ch-ry velmi málo. Není také pochybnosti o tom, že zárodek cholerový v přiměřených mediích, půdě a vodě, značné rozmnožiti se může a proto rozvlečení a zji- tření ch-ry intensivnější se stává. Nebo přímá nákaza od osoby k osobě není tak častá, abv nám vysvětlila nápadné rozšíření ch-ry v jed- notlivých osadách, čtvrtích i domech. Ch. nezachvátí nikdy zemi nebo místa stejno- měrně na veškerých bodech. V kaŽdé zemi setrvají jednotlivé osady navzdor živé kom- munikaci uchráněny ; do některých míst bývá nákaza několikráte zavlečena a přece ch. se neujme, za to jiná bývají nápadně zamořena. Každé město má nebezpečná hnízda chole- rová, v nichž infekce se nejdříve octne a nejvíce rozzuří. Všechny tyto okolnosti tomu nasvědčují, že trvá místní disposice, která vysvětluje vznik místních hnízd cholerových, jinými slovy, že půda zvláště jest způsobilá, aby zárodek ch-ry se v ní rozbujel. Mnohé okolnosti svědčí. Že půdě na vzplanutí ch-ry velký vliv přísluší; tak trvalé zahnízdění se ch-ry v jistých okrscích Indie; zlé řádění ch-ry v místech na porosní, pro vzduch a vodu průstupné půdě, zvláště kdyŽ tato na- sycena jest organickými odpadky. AUuviální a tertiérní útvar podporují zvláště šíření se ch-ry, dále jíl, hrubozrnný vápenec, řidčeji pevný pískovec a křídový útvar. V Holland- sku rozhraní půdy alluviální a diluviální jest rozhraním ch-ry. Písečnatost říčních břehů a jich prosáklost jest asi příčinou, proč ch. v oblasti řek a proudů vodních se šíří. Po- měry půdy vysvětlují patrně ochranu mno- hýcn míst, cío kterých ch. sice zavlečena, v nichž však nikdy se neujala. V Rakousku těší se immunitč Olomúc a Karlovy Vary; v Německu Vircpurk, Karlsruhe, Štutgart; ve Francii Lyon, Roucn, Sedan; v Anglii Chcltenham. V Praze jest Josefská čtvrť a dolní čásť Starého mcsta sídlem ch-ry. Vá- clavské náměstí. Krakovská a Mariánská ulice jsou ch-ry ušetřeny. Rozdíl obnáší místy až o7o morbility. Jest dále mnohými důkazy dovoděno, že nebezpečná půda se stává ne- škodnou zavedením řádné kanalisacc, dobrých stok a opatřením zdravé vody. V Gibraltaru obnášela r. 1865 mortalita 23%%. r- 1^84 po zavedení zdravé vody toliko 0-997o obyv. Pcttenkoferovými a Hirschovými zkušenostmi jest dovoděno. Že kyprá a organickými od- padky nasycená půda zvláště jest způsobilá pro ujmutí a rozbujení cholerového zárodku; bujení jeho děje se zvláště v horních vrstvách také pudy, ovšem za tou podmínkou, je-li do- statečně vlhká a vzduchu přístupná. Nedo- statek zpodní vody nebo zaplavení půdy zpodní vodou jest nepříznivou podmínkou, příznivou její časté kolísání. Zkušenost také dovodila, že šíření se, intensita a zanikání cholerové epidemie závisí do jisté míry na období ročním, klimatu a na teplotě ovzduší; úkazy ty vývoj a bujení cholerového zárodku dílem podporují, dílem potlačují; ale bližších styků v tom není, neboť ch. se vyskytuje na celém povrchu zemském, v nejrozmanitějším podnebí a každou dobou roční. Povšechně ře- čeno, epidemie ch-ry v mírném pásmu za- nikají zimní dobou, jelikož zárodek chladem pozbývá schopnosti se rozmnožovati. Výjimky jsou však dosti častý; ch. zimní dobou jen sporadicky se vyskytuje, aby následujícím jarem a letem se opět rozšířila. Za to nabývá větší prudkosti letní dobou, za veder. Ale spíše nežli temperatura ovzduší má dosah teplota půdy — v Čechách epidemie nejvíce zuří na sklonku léta a v podzimku, kdy půda se nejvíce zahřála. Jsou pak mnohé jiné po- měry rázu takřka individuálního, kterými ch. nabývá většího rozšíření a většího nebezpečí — nečistota, hromadění se špíny a organických odpadků. R. 1833 v Paříži v 50 nejšpinavěj- ších ulicích zemřelo 33, v 50 čistých toliko 19 z 1000 obyvatelů. Časem místa, ve kterých ch. řádila, po provedené desinfekci nabývají dokonalé immunity. Zastiženy bývají domy, jež mají špinavé dvory, smrduté výpary a špatné záchody. V bagnč brestském úmrtnost ch-ry 77o po provedení řádných hygienických opatření klesla na 1"6%. V Hambuřce, v Praze r. 1832 a 1873 trpěly ch-rou nejvíce domy ležící nejblíže ústí kloak do řeky. Ch. rozši- řuje se více mezi chudinou a obyvatelstvem strádajícím; na lodích zastihujc cestující mczipalubí; špinavější poměry bytu, šatu, prádla, bydlení v nízkých a nevětraných pro- storách, nečistota podporují vzmáhání se epidemie. Ve velkých mčstcch a velkých střediskách obyvatelstva onemocňujc vícelidí ch-rou nežli v osadách řidčeji obývaných; hromadění se výkalů, stčsnání obyvatelů v malých bytech, nečistota, ale také nedo- statečné porozumění hygienickým a desin- fekčním opatřením zkušenost tu vysvětlují. Oslabení organismu jakoukoli příčinou, strá- dání, diététické poklesky, nestřídmost, cxccssy podporují ujímání se ch-ry; v každé epide- mii cholerové nejčastější případy onemocnění se přihodily v nejbližších dnech po neděli. V táborech vojenských a při válečných ta- ženích rozzuřuje se ch. nápadně. Velký do- sah má i strach před ní. Ženy onemocnějí po- měrně častěji nežli mužové; ale není žádný věk ušetřen, nejméně však postiženi bývají lidé 20— 30lctí. V každé epidemii bývá ne- poměrně větší počet obyvatelstva ch-rou ušetřen přes to, že žijí za stejně nepříznivých podmínek, stejně se živí jako onemocnělí a s nemocnými na ch-ru jsou ve styku. Musíme Cholera. 295 souditi, že někteří lidé nemaji vnímavosti ivU ch-eře a že ani po infekci neonemocnéjí a jelikož mnozí onemocňují teprve po diététi- ckém poklesku a když nějaký neduh žalu- deční dostali a jelikož u zvířete ch-ru teprve tehdy vzbudíme, když trávení uměle porušeno a míza žaludková neutralisována byla, třeba se domnívati, že nevnímavost proti Ch-eřc spočívá v dobrém Žaludku a správném vy- měšování žaludeční mízy. Kdo ch-ru přestál, jest v téže epidemii, ale nikoli v budoucích chráněn; podobná dpčasná immunita pozo- rována bývá i v obyvatelstvu vůbec. Před propuknutím ch-ry bývá zdravotní stav oby vatelstva, brzy příznivý, brzy epidemii předcházejí jiné infekční choroby. Zvláště často se vyskytuji průjmy, gastroenteritidy a infekciósní střevní katarrhy, které se zo- vou ch. nostras a ch-eře se v mnohém po- dobají. Toliko bakteriologický výzkum dává však jistotu; nebo jest casta zkušenost, že prve, než ch. vzplane, vyskytují se jen lehčí formy onemocnění (cholerové průjmy), an zárodek dosud jest slabý neb obyvatelstvo není disponováno. Ráz epidemie v každém okrsku a při každém zamoření jest jiný; ča- sem vyskytují se jen průjmy a choferina, jindy skoro výhradné těžké formy. Když byl prvý případ zavlečen, nepočíná ch. jedním rázem, nýbrž další onemocnění se trousí v kratšícn a delších mezidobích i ve větší a menší vzdálenosti od prvého nemocného. Toto průpravné stadium trvá týdny, měsíce a vysvětluje se přímou nákazou. Jest tudíž potřebí, aby specifický zárodek, prv než povšechné, vzplanutí ch-ry nadejde, v půdě i ve vodě se rozbujil. Když však se byl jistý počet případů vyskytl, ch. rychle v obyvatel- stvu se vzmáhá; infekce děje se z četných hnízd. Ale jen zřídka epidemie cholerová se spokojí s jediným vzplanutím; z pravidla na prvé maximum po 2—6 týdnech následuje druhé rozjitření. V jedné zemi, v jednom městě nešíří se epidemie jedním rázem, nýbrž krok za krokem; nebývají také stejnoměrně postiženy, některé okrsky více, jiné méně, některé zůstanou vůbec ušetřeny ; epidemie měst musí býti rozložena v epidemii domů, ulic a čtvrtí. Epidemie ch-ry trvá rozdílně: domád asi 16 dnů, v malých městech asi 3 měsíce, ve velkých asi 6 měsíců, v jedno- tlivých zemích 1 — 3 léta; epidemie vzniknuvší r. 1852 v Petrohradě trvala dokonce 10 let. O rozměru a prudkosti epidemie podává mortalita lepší doklady nežli morbilita. Sta- tistika počítající s morbilitou jest nepotřebná pro spletení lehkých a těžkých případů, umlčo- vání lehkých a falešnou diagnosu; mortalita bývá na počátku epidemie nejznačnější (zpra- vidla až po prvO maximum), jelikož se vy- skytují nejtěžší případy, od prvého maxima až do úplného vyhasnutí ch-ry případy vy- hojení se množí a proto prvotní mortalita 60— 707o klesne na 50—33%- Pokud zkušeno- sti sahají, úmrtnost při ch-eře obnáší v každé epidemii a v každém kraii 55*3%. Nejmenší jest ve věku od 10—30 let; kojenci zmírají všichni, z dětí 1 — 9ročních a z lidí přes 60 let starých 80— 907o- Z průjmů cholerového vy- hojí se všichni, z ch-ry asfyktické toliko 207o' Pathologie ch-ry. Po vniknutí mikrobů cholerových do lidského ústrojenství uplyne doba 2—3 dnů (výjimečně jen 12 hodin), prve než dochází k projevům onemocnění. Jako při každé jiné infekční chorobě pozorujeme i při ch-eře lehčí i těžší formy, jez zahrnu- jeme pod názvem cholerového průjmů, choleriny a pravé ch-ry. — a) Cholerový průjem, nejlehčí forma ch-ry, bývá pozoro- ván zvláště na počátku epidemie; od počá- tečního průjmů pravé ch-ry liší se tím, že průjmy nejsou tak častý a nemocný ušetřen jest těžkých příznaků. Počíná většinou v noci a z rána, hlásí se plynatostí kliček střevních, hlučným škroukáním, nestravností, bolestmi hlavy, napínáním v lýtkách, chladnutím kon- četin, studeným potem; nemocní nedáví, ale vyměšování moči bývá patrně uskrovněno. Stolic bývá ve 24 hodinách 5—8; jsou zbar- veny žlučí a chovají mnoho hlenu (ch. mu- cosa). Cholerový průjem trvá průměrem 5 až 7 dnů a vyhojí se v 99* 87© (ohroženi bývají jen staří lidé) a jest asi nejčastějším reprae- sentantem cholerové infekce a nebezpečný pro rozvlečení ch-ry. — b) Cholerina pro- puká rovněž noční dobou jsouc opovézena krátce trvajícími dyspeptickými příznaky a průjmy. Po málo stolicích dostaví se dávení a jiné těžké příznaky. Stolice jsou častý a hojny, s počátku žluoí zbarveny, později bez barvy a vodnaté up )mínajíce na syrovátku nebo rýžový odvar. Čím častější průjem, tím spíše dostavuje se zvrácení. Nemocní mají závrať, bolest hlavy, šumění v uších, velkou slabost, mdloby a neuhasitelnou žízeň. Moči, která chová bílkovinu, ubývá a posléze do- chází i k úplné zástavě ledvinového sekretu. Většinou trvají bolestné křeče v lýtkách. Velká skleslost a vysílení nemocného bývají vždy pa- trný; teplota klesá, končetiny chladnou, puls jest slabý, rychlý. Vědomí nebývá porušeno. Cholerina trvá průměrem 7 dnů a hojí se z pravidla rychle. Mimochodem budiž po- dotknuto, že z choleriny vyvinouti se může pravá ch. — c) Pravá či asfyktická ch. (ch. al^ida). Její průběh skládá se ze tří ob- dobí: období průjmů (průjmy praemonitori- cké), období hotové ch-ry {sLidium algidum č. asphycticum) a období reakce. V nepřízni- vých případech hyne nemocný v druhém ob- dobí. Prvé trvá 3 dny, druhé 1—2 dny, třetí 4—6 dnů. Průjem zvcstný probíhá bez bo- lestí; stolice jsou z předu lejnové, pak žlu- čové a posléze vodnaté a provázeny bývají hlučným škroukáním. Horečky nebývá, chuť k jídlu jest potlačena; stolice se střídají často a záhy, nemocný pociťuje velkou slabost. Praemonitorický průjem bývá asi ve třetině případů postrádán; toť jsou ttžké formy, které rychle usmrcují. V druhém období po- vaha stolic se mění a počet jich velice vzrůstá, tak že v málo hodinách 10—20 stolic se vy- střídá. Není to již průjem, nýbrž prostý tok ze střeva, výměty řinou se jako z okapu. 296 Cholera. Jest to scrosní tekutina bez zápachu, vod- natá, bezbarvá, ve které plovou hojné bělavé vločky, podobající se rozvařené rýži (rýžové stolice) a skládající se ze střevního epithélu. Ve vločkách téch vedle jiných plísní vysky- tují se hojné cholerové bacilly. Současné do- stavují se bolestné křeče ve svalech lýtkových, stehenních, břišních a pažních; dále zvracení vodnatých hmot, které, jako průjmy, nepře- tržité se opakuje a provázeno bývá trapnou škytavkou, velkou úzkostí a bušením srdce. Ží- zeň jest neukojitelná, břich vtažen, tep malý a nehmatný, obličej přepadlý, oČi hluboko v dálky vtlačeny, nos úzký a chladný, hlas slabý, pokožka uvadlá, suchá, bledá a vrásko- vitá; končetiny hmatají se jako led, pysky, uši a nehty modrají, ruce a nohy prokvé- tají modrými skvrnami, odměšování moči vázne a posléze zcela ustává. V stavu tom temperatura rukou a úst klesá o 10® C, za to teplota vnitřních ústrojí (konečníku) ná- padné vzrůstá budíc pocit vnitřního palu. Nemocný, zprvu neklidný a velkou úzkosti trápen, stává se posléz apathickým a jeho srdeční činnost povážlivým způsobem vázne. Jmenované příznaky trvají 2—30 hodin a horšíce se pozvolné vedou k smrti. V po- sledních hodinách máme následující obraz. Védomí dílem zachováno, dílem zastřeno; velká jaktace, zaviněná úzkostí, bolestmi a křcčmi, nejkrajnější slabost, nemocní v pas- sivní poloze; télo velmi zhublé, pokožka vrá- skovitá, obličej a končetiny ledové; pysky a nehty téměř černé, hlas úplné potlačen, dý- chání povrchní; puls jest nehmatny, druhá ozva nad srdcem přestala, z artcrii otevře- ných neproudi krev, z vén vytlačiti můžeme zahoustlou, nápadně temnou krev. Dávení a průjmy pominuly. Většina uvedených příznaků vysvětluje se zhoustnutím krve, jež výstřední výměty střevní a žaludeční zcela přirozeně budí, váznoucí cirkulací krevní, nedostateč- nou oxydací s dekarbonisací krve, potlače- ním žlázových výměšků a vlivem toxinů cho- lerových. Jestli nemocný v tomto stadiu nezhynul, cyanosa mizí, pokožka se otepluje, tempera- tura v konečníku klesá; zvolna se dostavuje i odměšování moči, která v prvých hodinách chová velké množství bílkoviny, ale chudá jest na močovinu a chlorid sodnatý. Pozvolně upravují se i ostatní funkce a tím nastává vyhojení v málo dnech. Časem reakce ne- bývá dostatečná nebo jest nápadně lenivá; přihází se pak někdy, že nemocný opět upadá ve stadium algidum. Jindy jest reakce ná- padně bouřlivá; bývá prudkou horečkou a velkou fluxí krve ku vnitřním orfjánům pro- vázena; jakkoli stav ten nemocnému nové nebezpečí přináší, není přece vyhojení vy- loučeno. Příznaky při bouřlivé reakci do jisté míry připomínají tyf a odtud název chole- rového tyfoidu; život jest meteoristický, jazyk červený a suchý, pokožka rozpálena; současně trvají dcliria, neklid; puls jest na- pnutý a rychlý. V jiných případech s hore- čkou se dostavují rozmanité osutiny, nebo průběh upomíná na uraemii ; posléze horečka podmíněna býti může zánětem plic, žlázy příušní, podružnou diftherií dutiny ústní, dysenterii atd. Popis ten hodí se na většinu případů, jfsou však některé, jež ieŠtě bouřli- věji probíhají a nemocného v málo hodinách utracují. Poslední epidemie cholerová podala toho doklady, že osoby zdravé vyšedše na ulici sklesly a majíce jen málo průjmů v málo hodinách zemřely (ch. foudroyanť). Častěji jde o případy, které ve 12—24 hodinách končí se smrtí. Při nich nebývá většinou předzvěstných průjmů, ba mnohdy nemocní hynou, aniž měli průjmů a dávení (ch. sicca), kterýžto úkaz sobě vysvětlujeme tím, že pro obrnu střeva nedojde ani ku vypuzení jeho obsahu. Léčení ch-ry tou dobou spočívá ještě na slabých základech. Profylaxe a desinfekce mají nejdůležitější úkol a jimi lze docíliti řádné ochrany nezamořených okrsků. O prae- ventivním očkování nemáme dosud spolehli- vých dokladů. Účinné sérum cholerové, kte- rým by možno bylo průběh ch-ry příznivé modifikovati, nebylo dosud sestrojeno. Jest tedy léčení ch-ry dosud jen symptomatolo- gické. Mx. Infekčním činitelem ch-ry jest komma- bacillus Kochem objevený. Mikroorganismus tento vniká do těla traktem zažívacím, v němž zůstává lokalisován. Do orgánů ostatních ani do krve nepřechází; pouze po smrti proniká skrze stěnu střevní a usazuje se na povrchu orgánů, zejména jater a sleziny. Diagnosu ch-ry asijské smíme činiti pouze z nálezu kommabacillu v obsahu střevním. Asi v 50% všech případů možno již na základě mikro- skopického vyšetření diagnosu stanoviti, neboť v těchto případech nalézají se kommabacilly ve výkalech skoro v čisté kultuře; vedle toho nalézáme řídce formované elementy, zejména epithélie střevní, ponejvíce značně degenero- vané, a hlen. V jiných případech, a sice kde jest kommabacillu ve výkalech jen pořídku, jest zapotřebí vykonati kultivaci. Charakteri- stických kultur poskytuje kommabacillus na alkalisovaném bramboru, kdež vytvořuje hnědý povlak. Přirozená infekce nastává pravidelné ústy a to přímo nebo nepřímo. Stává se tak, když zárodky ch-ry asijské vniknou do ža- ludku: a) z rukou potřísněných výmětky, nebo dotkneme-li se předmětů kommabacilly po- třísněných (na př. prádla, země, nářadí); b) anebo nalézají se zárodky na potravinách, kamž se dostaly dotykem rukou neb i hmy- zem (mouchami) neb i poléváním vodou bakte- rie ch-ry asijské obsahující. Jest dokázáno, že na potravinách zárodky ty i rozmnožovati se mohou; c) nejčastější však infekce jest ta, která povstává požitím nakažené vody. Nezraůže-li kyselina žaludeční bacilly ch-ry (na př. při zmen- šené kyselosti šťávy žaludeční, při dyspepsiích, když množství vniklých kommabacillu jest značné, když žaludcčního obsahu velmi mnoho, vniknou mikroby tyto do střeva, kdež se roz- množují a zhoubné své jedy specifické pro- dukují. Pouhé rozmnožováni kommabacillu ve Cholera. 297 střevě nepůsobí ještě ch-ru, teprve když na- stane taková hyperprodukcc jedů, že sliznice střevní se poruší, čimŽ umožňuje se vstřebání jedu, tu vyskytují se příznaky cholerické. Vnikne-li kommabacillus do organismu vzdor- ného, bývá opět vyloučen, nezpůsobiv žád- ného onemocnění (immunitaj; v jiných přípa- dech způsobuje onemocněni cholerické. Nález při sekci jest jiný ve případech bouř- livě probíhajících, jiný ve případech vleklých. Na mrtvole pozorujeme břicho vpadlé, oči vpadlé, též obličej ; kůže řasnatá, promodralá. Hlavní změny ovšem jsou ve střevě. Sliznice tenkého střeva, zejména ilea, jest zduřelá, do růžová zbarvena, foUikule i pláty Payerské vyčnívají; ve střevě obsah tekutý, rýžový neb kašovitý. Serosa do růžová zbarvena, někdy výrony krevní povrchní ve sliznici, někdy i nekrosy povrchní neb difterické povlaky; v takovýchto případech pak obsah střevní jest krvavý. Jestliže těžký případ trval déle, bývá postiženo i střevo tlusté, jež může jeviti změny diftcrodysenterické. Mikroskopicky na- lézti můžeme na řezu střevním značné odlu- pování cpithelií a infiltrát buněčný až k serose sahající. Mikroby v řezech dokázati podaří se jen v případech zvláštních. V případech velmi akutně probíhajících nepozorujeme, že by bak- terie vnikaly do stěn střevních; v chroni- ckých případech však jsou již umrtveny. Ve případech, kde průběh jest prostřední, nalé- záme kommabacilly barvením alkalickou modří methylenovou ve follikulech mezi epithéliemi a basální membránou. Žlázy okružní jsou zdu- řelé. Slezina malá, málo krevnatá. Ledviny a játra bledé. Mikroskopicky v ledvinách ne- krosy epitheliální. Pobřišnice, pohrudnice, osrdečník, pavučnice jsou injikovány, někdy na nich tečkovité výlevy krevní. Srdce levé jest staženo a prázdno; v pravém srdci hojně tmavočervené krve. V žilách zahoustlá, maz- lavá krev. Plíce silně skleslé, bledé. Dle Kocha jest asi polovice lidi pro ch-ru nevnímavou. Tím vysvětlujeme si v posledních evropských epidemiích pozorovaný zjev, že kommabacilly za epidemie nalezeny u osob, jež zdánlivě byly zdravými, aneb jen nepatrné známky onemocnění jevily. Z toho následuje, ic nejsou k ch-eře všichni lidé stejně prae- disponováni. Jsou individua již od narození k ch-eře nevnímavá (immunita vrozená). Zví- řata lze oproti smrtné dávce kommabacilla immunisovati a jejich sérum hubí bakterie nejen v organismu, ale také při pokusech ve zkoumavkách (hi vitro). Též sérum rekonva- lescentů chová vlastnosti immunisačni. Kommabacillus patří mezi mikroby velmi málo úporné; vařením lze ho okamžitě zni- čiti. Ve vodě 60® hyne jiŽ po 10 minutách. Za to však snáší dobře teploty nízké a udrží se několik dní i v ledě, tak že snese tempe- raturu — lO^C po několik hodin. Proti vy- schnutí jest velmi citlivý; dlouho však vydrží ve vlhku, na př. ve vlhkém prádle. Ale zejména podléhá kyselinám; jiŽ přidání 007— O 087o kyseliny solné neb dusičné k neutrálnímu živ- nému substrátu zamezuje jich vývoj. Z toho vysvětlujeme si vliv kyseliny žaludeční na i^ě; V;% roztok kys. karbolové ničí je za několik minut. Ve vodě ncsterilisované udrží se rozličně dlouho (od 1 dne do 1 roku), taktéž v potravinách; v kávě udržely se jednu hodinu, v červeném víně 10 minut. V obsahu střevním rekonvalescentů ještě po 10 i 16 dnech, v řídkých případech po 48 dnech byly kommabacilly dokázány. — Spontánní infekce cholerová u zvířat není známa. Zvířat se ch. netkne, ani když za epidemie cholerové s in- fekční látkou jakýmkoli způsobem přislav styk. Že by ch. kdy vypukla v Evropě sama se- bou, nikdy pozorováno nebylo. V každé epi- demii při důkladném sledování dal se doká- zati přímý vztah epidemie k Indii. Na určito lze tedy tvrditi, že epidemie cholerová po- vstává z prvního zavlečeného případu tím, že výmětky jeho onemocnění toto rozšiřují. Vznik epidemie jest dvojí: 1. Buď povstává epidemie ponenáWu; počínajíc v rodině prvně zastiže- ného, šíří se obyvatelstvem téhož domu, odtud do sousedství a dále, tvoříc souvislý řetěz. Tuto souvislost však u jednotlivých případů bývá těžko někdy zjistiti. Na př. mohou osoby zdravé z míst zamořených nákazu přenésti do míst odlehlejších anebo může zavlečena býti infekce hmyzem, mouchami atd. 2. Aneb epidemie vzplane najednou, zachvátí velké prostranství a mnoho lidí najednou. V tom případě nastává infekce vodou, třeba říční, jež byla nakažena zárodky cholerovými. Oba tyto typy Kochem stanovené mohou se kom- binovati. Dle této nauky Kochovy možno všechny epidemie vysvětliti a dokázati. Na- proti tomu vysvětluje Pettenkofer vznik epi- demie jiným způsobem. Dle něho potřebí k povstání epidemie ^místníc a >časové€ dispo- sice. I stanovil tuto rovnici: Zárodek chole- rový X tvoří s místní a časovou disposicí půdy y jed cholerový ^. » Onemocnění prý nemůže nikdy s člověka na člověka přene- seno býti zárodky, musí nejprve v půdě do- zráti, načež vniká jed plícemi. « Jest možno sice, že zárodky kommabaciilu epidemií cho- lerovou scslabené musí nějakým způsobem ve virulenci se sesíliti, za to však jisto, že nákaza nenastává plícemi. Vzduchem nastala by infekce tenkráte, kdyby se zárodky do- staly do úst a odtud do traktu střevního. Že nejobvčejnějŠí infekce nastává vodou, to do- kazuji nálezy kommabaciilu ve vodě a dále dokázal to sám Pettenkofer a jeho assistent autoinfekcí na sobě traktem zažívacím; kromě toho známy jsou i infekce laboratorní z ne- opatrnosti vniknutím kommabaciilu s potřís- něných rukou na pokrmy. První podmínka profylaxe a desinfekce jest nemocného isolovati. Dále třeba provésti desinfekci výkalů, hmot vydávených a před- mětů potřísněných. Mléko vápenné jako desm- ficiens výmčtků cholerových jest velmi účinné. Třeba však dále věděti, že každý rekonva- Icscent může nákazu šířiti, jelikož chová po ch-eře ještě po jistou dobu ve svých výkalech zárodky cholerové, kteréž v organismu immu- nisovaném nemohou sice škoditi, ale pro 298 Cholerický temperainent — Cholerlna. okolí přece jsou nebezpečné. Odporučujc se tedy nemocné po přestálé ch-eře nějakou dobu (nejméné 7 — 10 dní) v isolaci udržovati a bak- teriologicky jejich výmetkj^ zkoumati. Teprve když nemají v sobě kommabacillů, budiž do- voleno rekonvalesccnta propustiti. Také per- sonál ošetřující může nákazu šířiti, bylyť do- kázány kommabacílly ve traktu střevním téchto lidí, aniž onemocněli. Proto budiž zakázáno osobám ošetřujícím stýkati se s okolím, a jejich výmětky buďtež bakteriologicky pro- hlíženy. Osobní profylaxe obmezuje se na vy- stříhání se poklesků dietních, jelikož právě při dyspepsiích se umoži^ujc prostup zárodků cholerových do traktu střevního. Dále třeba vystříhati se nachlazení, poněvadž i tím by povstati mohly poruchy žaludeění, jež činí člověka taktéž náchylnj^m k infekci. Konečně i rozčilením stává se člověk vnímavějším pro různé infekce a proto jest radno nemíti stra- chu před ch-rou. Poněvadž infekce nastává vodou, třeba studny, z nichž nemocní pili, jako podezřelé poclrobiti kontrole a vodu jejich bakteriologicky prozkoumati; vůbec pak za trvání ch-ry odporučujc se vodu píti jen svařenou nebo pití vody vůbec zanechati. Doporučuje se i filtrace vody. Ostatně novými směry v bakteriologii hodlá se jako u jiných infekčních chorob čeliti i ch-eře asijské prac- ' ventivním očkováním. Praktické zkoušky na lidech již se počaly a sice v Indii Hafíkinem. Princip tohoto immunisování spočívá v pod- kožním vstřikování 9seslabených< (ku př. za- hřátím) kultur kommabacillů ch-ry ; první injekce obsahuje kultury velmi slabé, druhá silnější. (Viz též Hypodermoklysa.) Vý- sledky v Indii získané (již na 140.000 lidí) opravňují k naději, že profylaxe tohoto druhu bude nejjistější a že osvěclčí se asi tak, jako praeventivní očkování animální lymfou proti neštovicím. Z té příčiny při nebezpečí ch-ry asijské mělo by se praeventivní očkováni anti- <:holerové nejen zkoušeti, ale i doporučovati. Ch. domácí (ch. nostras), po příznacích prudký katarrh střevní a žaludeční, který zvláště na sklonu léta v epidemickém rozší- ření se vyskytuje Příznaky podobaj í se jevům ch-ry asijské. Ch. nostras počíná bouřlivě bez předzvéstných příznaků; prvým úkazem jsou dyspeptické jevy a hlučné škroukání ve ; kličkácn střevních. V nejkratší době následují ■ hojné průjmy a po nich úporné dávení, po- j sléze jen z vodnatých hmot. Stolice přecho- vávají velké množství odchlíplého epithélu ; a vypadá jako odvar rýže (stolice rýžové). ' Hojné odméty vysvětlují neuhasitelnou žízeň | i nedostatečné odraěšování moči, která chová bílkovinu; obličej jest bledý, přepadlý, zsi- nalý, pokožka suchá a vráskovitá, puls ne- hmntný, končetiny chladné, hlas slabý; ko- nečné se dostaví i křeče lýtkové — úkazy ty trvají 24—36 hodin, načež nemocný se zota- vuje a v konvalesccnci vstupuje; smrt jest poměrné vzácným jevem. Mx. Ch. domácí vyskytuje se zejména v te- plých měsících. Příčina její nebývá stejná; vzhikáC buď bakteriemi (hlavně bacitlus coli), I buď jedy chemickými. Popsány případy po- vstalé jedem klobásovým, jedem houbovým, požitím zkaženého masa, zkažených ryb átd. Za příčinou vyloučení ch-ry asijské jest na- nejvýše žádoucno, aby každý podobný případ bakteriologicky byl vyšetřen, jelikož při ch-eře domácí není potřebí provésti takové pečlivé desinfekce jako při ch-eře indické. Po pří- padě budiž nařízeno i vyšetření studny a při nálezu b. coli budiž studna uzavřena nebo vyčištěna. - fíonl. Ch. infantům. Po příznacích podobá se prudký gastrointestinální katarrh kojenců zvaný ch. infantům ch-eře nostras a zaviněn jest rovněž infekcí; ale obsah střevní jest kyselý, chová mnoho nezměněné žluči. Po málo hlenných a vodnatých průjmech dostaví se koUaps a velká anaemic mozková hlása- jící se slabým a rychlým pulsem, deliricmi a konvulsemi. Smrť dostaví se rychle, úmrtnost jest veliká. Mx. Ch. slepic, slepičí nebo kuří mor (ch. des poules, ch. gallittarum) jest miasmaticko- kontagiósní onemocnění od lidské ch-ry úplně různé, vyskytující se občas v epidemiích ze- jména u slepic; vedle toho jí podléhají husv, kachny, holubi, bažanti, pávi atd. Jeví se prů- jmem, velkou žízní, rychlým zhubnutím, spa- vostí, načež nastupuje smrř za příznaků křečí. Při sekci nalézáme haemorrhagie serosních blan (zejména na srdci a pleuře) i pericar- ditis a pleuritis fibrinosní, haemorrhagickou neb crouposní enteritis a někdy i pncumonie, konstantní nádor sleziny. Ve všech orgánech, zejména v krvi, nalézáme bakterie tyčinkovité. jež jako původcové onemocnění toho konsta- továny a prozkoumány Renaultem, Perronci- tem, Toussaintem, Pasteurem, Rivoltou a \. Vyznačují se piškotovým tvarem, takže impo- nuji jako tvary diplokokkovité a dříve sku- tečně označovány jménem Coccobacitlus aviď dus, kdežto dnes nazýváme agens onemocnění toho Bacterium avicidum neb Bacterium cho^ lerae gallinarum. Očkujeme-li kapkou krve zvířete ch-rou slepičí zašlého zvíře zdravé (nejlépe holuba do svalu hrudního), zmírá ch-rou za 12—48 hodin a v orgánech i v krvi hojně nalezneme bacillů. I kulturou bacilla tohoto možno vyvolati toto typické onemoc- nění. Spontánní infekce povstává traktem za- žívacím, potravou nebo vodou infikovanou. Dle pozorování Kittova mohou přenésti ná- kazu i larvy much, jež se vyvinuly na mrtvo- lách ptáků morem tímto zašlých, jelikož larvy ty požírány jsou zvířaty zdravými. Marchia- fava a Celli dokázali bacilla toho i ve vejcích slepic ch-rou stížených. Profylaxe záleží v tom, že se zabrání dovoz zvířat z krajin zamořených, že se odloučí zvířata zachovalá a spalují zvířata pošlá: jelikož pak všechny odpadky, hlavně výkaly onemocnělých zvířat, jsou značně infekční, jest potřebí i důkladné jich desinfekce. Honí. Oholerloký temperament viz Lctora. Cholerlk (z řec), člověk letory cholerické. Oholerina: a) lehčí forma asijské cholery (viz Cholera); b) tolik co cholera nostras. Cholesteatom — Cholmogory. 299 Oholesteatom (z řec) jest nádor umístěný zpravidla na zpodiné lebečné v okolí mostu a stopek mozkových, povrchu hrbolovitého, jako perleť se lesknoucího. Nádor ten není zhoubný, působí jen svým tlakem na zpodinu mozkovou. Skládá se z bunék endotheliálních, destiček cholesterinových a tukové drti. Kml. OholeBterin, tuk žlučný, jest složitý alkohol a,^H^^OH (a C^^H^^OH), jenž tvoří podstatnou součást nejvétáího počtu ka- menů žlučových, jest též ve vejci, krvi, mléku lidském, ve výkalech, v guanu a též v bylinství. Krystalky perleťové lesklé, při 137'^ tající. Poskytuje řadu etherů, z nichž nékteré roztaveny chladnouce svítí překrás- nou fluorescencí. ^ ch-u pracovali Raýman n Preis. Ra. Oholestrofan, dimcthylparabanová kyse- lina, G^H^N^O^, látka ze skupiny močoviny, vzniká nejlépe, když okysličujeme kařfein dvojchromancm draselnatým a kyselinou síro- vou. Krystalky při 145® tající. Snadno roz- pustný ve vodě, nesnadno v alkoholu. OSc. Oholet [šolé], hl. m. arr. franc. dep. Maine et Loiře, 60 km jz. od Angersu, na ř. Moině vlévající se do Nantské Sévry a na žel. tratích La Possoniére-Niort a Ch.-Clisson, sídlo ob- chodního soudu, smírčího soudu dělnického a živnostenské komory, má kostel novodobý, kollcj, divadlo a 13.147, jako obec 15.054 ob. (1891). Jest střediskem velkého průmyslového obvodu, v němž ve 120 obcích zaměstnáno jest 50—60.000 dělníků. Hl. odvětvím jest průmysl textilní; jsou zde velké prádelny ba- vlny, vlny a lnu, tkalcovny, bělírny, barvírny a j. Mimo to jest i Ch. důležitým městem obchodu s dobytkem (pouze do Paříže vyváží se ročně kol. 100.000 kusů hov. dob.), dřívím a obilím. V okolí jsou žulové doly a četné druidské kameny. R. 1793 poraženi zde po- vstalci vendéejáti, kteří pak r. 1795 zde opět porazili republ. vojsko pod Dusiratcra. — Arrond. choletskýmána 1619 /cw* v 7 kant. (Beaupréau, Champtoceaux, Chcmillé, Ch., Montfaucon, Montrevault a Si. Florent-le- Vieil) v 80 obcích 123.128 ob., kanton na 34314 km} v 13 obcích 31.009 ob. Oholevius Leo, literární historik a paed- agog něm. (* 1814 — f 1878), gymn. prof. v Královci, vydal: Geschichte der deutschen Poesie nach ihren antiken Elementen (1854 — 56, 2 sv.); Die bedeutendsten deutschen Romane des 17. Jahrhdts. (1866); cenné práce k účelům školským: Dispositionen u. Mater ialien fw deut- schen Aufsátxen (8. vyd. 1886) ; Praktische AnUi- tiing lur Abfassung deutscher Au/sát^e (6. vyd. 1893) a j. Oholewa Matcusz, biskup krakovský (t kol. 1166), osoba v celku málo známá, za- jímavá tím, že W. Kadlubek prvním třem knihám své kroniky dal formu rozmluvy Ch-wy s arcibiskupem hnězdcnským, což vedlo některé badatele (Nakiclskéhó, Hart- knocha, Rzepnického, Lelewela, Ossoliňského a j.) k domněnce, že Ch. jest sám spisovate- lem těchto částí kroniky, což v novější době se vyvrací. Oholí, jméno v Bengálsku užívané pro látky z pletiva jutového. Viz Co r chorus. Vský. OhollamboB čili trimeter skazón (troj- měr kulhavý) tvoří zvláštní obdobu iambického trimetru (čili senáru), jíž užili někteří básníci řečtí, nejprve Hippónax Efesský a Ananios, k básním obsahu ostře satirického, později dle jejich vzoru i jiní (srv. Aischrión, Ba- brios, Hc ronda s) k básním poučným, po- pisným, ba i apologetickým. Básně tyto sluly ch-by. Trojměr kulhavv podobá se i tvarem i vlastnostmi téměř úplně senáru s tím pouze rozdílem, že ve stopě šesté, která musí v se- náru míti vždy první slabiku krátkou, tato zde jest dlouhá a má velmi často akcent slovný a vždy — jak se zdá — též akcent rhythmický. Tím stalo se. Že v posledním dvoj- stopí tvaru ^ - - ^ setkaly se dva zdvihy a rhythmus dosavad pravidelně stoupající náhle a neočekávaně zvrátil se v rhythmus klesající, což působí na čtenáře dojmem neobvyklým a nepříjemným. Srov. překlad jednono ze zlomků Hippónaktových: Vildy f nikdy ani nedala mi kus plášti. Knr. Cholín, Cholíně, Cholyně, osada v Če- chách u Celina, hejt. Příbram, okr. Dobříš, fara a pš. Borotice; 7 d., 64 ob. č. (1890), prádelna na vlnu. Alod. statek (73*10 ha), k němuž náleží zámeček a dvůr, jest majetek Karla a Anny Uhlových. Oholln (b i 1 i n e u r í n), C, //, jiVO,, rozvedené HO . A'( C//,)3 . CH^ . CH^ . OH, vyskytuje se v ně- kterých druzích hub {Agaricus, Boletus), v se- meni vikve, ve chmeli a j. Vzniká, vaříme-li žluč (odtud jméno), mozek volský neb žloutek vejce s barytem. Ze žloutku jej připravíme, když výslazý etherem a teplým alkoholem po- řízené odpaříme a výpary s barytem vaříme. Baryt odstraníce kysličníkem uhličitým sráží- me alkoholický výslaz výparku chloridem pla- tičitým. Ch. jest syrup alkalicky reagující. Není jedovatý. Oxydací přechází v betain. Ch. patří ve skupinu látek dusíkatých, s nimiž se hojné v přírodě setkáváme na místech úsilné činnosti vitálně jakož i při rozkladu posmrtném těl zvířecích (viz Ptomainy). Ošc. Oholina (Kóllein)^ far. ves na Moravě, hejt a okr. Litovel; 124 d., 829 ob. č., 5 n. (1890), kostel Nanebevzetí P. Marie (r. 1320 připo- mínaný), 3tř. šk., pš., rolnická mlékárna, vý- roba sýra, samota Dvorek. ChOlm, polsky Chelm, újezdné město v rus. gub. pskovské při vtoku Kunjc do Lovatu, jenž odtud stává se splavnýra, 230 km jv. od Pskova při úpatí ncjzazších výběžků Valdajského lesa, má 6 kostelů, z nichž 3 jsou dřevěné, krajskou školu, nemocnici, trestnici, měst. banku, provaznictví, kožclužství, obchod s obilím, Inem, konopím a dřívím stavebním i k pálení a 5360 ob. (1889). — Poprvé dOjc se zmínka o Ch-u r. 1471, za krajské město po- výšen r. 1777. — Újezd cholmský jest málo úrodný, dílem bažinatý; pěstuje se zde len, chov dobytka a dřevařství, na 6559-03 A-m- žije 68.708 ob. (1889). Cholmogory fchalm-], újczdní město v rus. gub. archangclské na 64^ 13' s. š. v pahorko- 300 Cholmskij — Choltice. vité krajině na ostrove při lev. bř. Dviny, 119 km od jejího ústí a na poštovní silnici z Moskvy do Archangclska. Jest to mésto staré, má 7 kostelů, klášter, újezdný soud, školu pro plavce, menši tržnici, obchod s do- bytkem, rybolov a 1116 ob. (1889). V okolí chová se mnoho dobytka plemene cholmo- gorského, který mnoho dojí a proto v celém Rusku jest oblíben. Nedaleko ves Denisovka, rodišté básníka Lomonosova. Mésto stálo již ve XIV. stol. a bylo až do XVII. stol. sídlem ústřední správy sev. území Ruska a sídlem arcibiskupa. Později předstiženo Archangel- skem. — Újezd cholmský, zabírající střed ruské gub. archangclské, jest rovina částečné bažinatá, částečně dobrými lučinami a lesem pokrytá. Má chov dobytka, něco obilí (ječ- men), honitbu, rybolov a na 16.764-8 km- 36.764 ob. Cholmskij, jméno knížecího rodu ruského, odvozujícího původ svůj od Vsevoloda, syna Alexandra knížete Tverského, známého ze zá- pasu o trůn velkoknížecí s velkoknížctcm moskevským Ivanem Kalitou. Členové rodu toho byli údělnymi knížaty do pádu Tveru za Ivana III. ke konci XV. stol. Dosud jest velmi rozvětvený. 1) Ch. Danilo Dimitrovič, bojar a voje- vůdce Ivana III. (f 1487), porazil Tatary r. 1468 a násl. r. výpravou na Kazaň donutil je ke smlouvě pro Moskvu velmi výhodné a k na- vrácení ruských zajatých za posledních 40 let. R. 1471 podnikl výpravu proti Novgorodu a s 5000 muži porazil vojsko novgorodské číta- jící 40.000 mužů. Nenaleznuv pak nikde od- poru, zpustošil krajiny až ku hranici německé. R. 1472 účastnil se výpravy na Krira, rok potom vtrhl do země Pskovské a vynutil smlouvu zabraňující přístup Němcům do této země, začež oby v. Pskova věnovali Ch-kému 200 rublů a zaslali Janu III. poděkovací list. Zatím však Ch. upadl v podezření zrady, ale když znova přísahal věrnost a složil 250 rub. zálohy, přijat na milost a jmenován bojarem. R. 1477 táhl proti Novgorodu a přeplaviv se přes jezero Ilmeňské během jedné noci, obsa- dil okolí Novgorodu vojskem. R. 1480 odrazil nájezd Tatarů a r. 1487 dobyl Kázané, vzal do zajetí chána Alegama a dosadiv na trůn bratra jeho Mahmet-Amína, ztrestal několik knížat smrtí. 2) Ch. Vasilij Danilovič, bojar a voje- vůdce, syn před. (f 1524), vynikl ve válkách s Litvou (1506). Měl za manželku Feodosii, dceru Ivana III. R. 1508 byl vypovězen do Běloozera, kde zemřel ve vězení. Oholoepas, zool., viz Lenochodi. Oholoniewski S t a n i s I a w, kazatel a spi- sovatel pol. (* 1792 v Janově gub. podolské — t 1S4d v Kamicnci), studoval práva ve Vilně a chtěje věnovati se státní službě uchýlil se do Petrohradu, kde seznámil se v kruhu svo- bodných zednářů s předními muži tehdejší společnosti. Již tehdy vynikal smýšlením ka- lolickym. Později navštíviv Paříž a Vídeň se- známil se se Schleglem a Wernerem, s nímž podnikl cestu do Itálie, kterou pak navštívil ještě několikráte. R. 1827 vstoupil do duchovní akademie v Římě a po dvou létech vysvěcen na kněze. Zde seznámil se s Mickicwiczem a měl nemalý vliv na jeho smýšlení nábo- ženské. Po r. 1832 jmenován přičiněním bi- skupa Mackiewicze děkanem v Kamieňci. Vy- nikl jako kazatel a jako nadaný spisovatel filosofických povídek, čelících proti výstřel- kům romantismu. Nejlepší jest jeho fanta- sticko-allegorická povídka Sen w Podhórcach (»Ateneum« 1842), vynikající zvláštním pojetím, silnou, poněkud chorobnou fantasií a vážností thematu. Slabší jest práce Dwa wiec^ory pani starvšciny Olbromskej (Vilno, 1843). Zajímavá jest též jeho polemika proti H. Rzewuskému, s nímž v Římě rovněž byl se seznámil, jakož i jeho články filosoficko-náboženské a přede- vším jeho denník, pokud týká se jeho pobytu v Římě. Z nábož. spisů vydal o sobě několik kázání a překladů z J. E. Veitha {Nat^^diia meki Chrystusowéj] Stowa niepr^jaciát Chiy- stusa). Několik statí obsahují též Pisma po- šmiertue (Lip., 1851). J. Badeni vydal jeho kázání, dále Obra:[y x g<^i^ryi (ycia mego (1890), obstaral nové vydání jeho dvou po- vídek a pořídil obšírný jeho životopis (1889). OholosBins Adam, veršovec latinský (* 16. říj. 1544 v Pelhřimově — f 31. říj. 1591 v Lounech), stal se r. 1568 bakalářem a r.l569 magistrem university pražské, současně s Da- nielem Adamem z Veleslavína. Zaměstnával se učitelstvím, posléze v Lounech, kdež r.l574 s Annou Rozumovou výhodně se oženil a písařem městským byl učiněn. Vynikaje dů- vtipem a vědomostmi domohl se značné zá- možnosti a v městské radě aŽ do své smrti přední místo zaujímal. Byl znamenitý řečník, jenž zejména v jazyku latinském o slavnost- ních příležitostech, jako na př. o výročních zkouškách školních, velikou obratnost na ievo dával. Nevšedního uznání docházel i za různé práce veršované, latinské i řecké, přiležitě skládané, z nichž čelnější jsou Meditatio de excubiis angelicis (1568), t. j. o andělech stráž- cích, dvě epithalamia,Jak.Strialiovi Žateckému (1570) a Dan. Adamu z Veleslavína (1576), a delší, často připomínaný cpigramm o slavnost- ních hrách, jež Maxmilián II. r. 1570 na Staro- městském náměstí byl dal vystrojiti. Thř. Oholová kyselina viz Glykocholová kyselina. Oholové, kmen indiánský, viz Čolové. z Oholilo Jiří viz Sedlňický Jiří. Oholtloe : 1) Ch., starobylé městečko v Če- chách, hejt. Pardubice, okr. Přelouč; 109 d., 925 ob. c. (1890), far. kostel sv. Romedia, 4tř. šk., akc. zásobárna >Blahobyt«, pš., telegr., stanice Rak.-uher. st. dr. (Přelouč-Vápenný Podol), cukrovar kommand. společnosti, velké opuk. lomy, 2 mlýny. Fid. panství (286521 ha), k němuž náleží zámek (při něm farní kostel) s parkem, dvůr a bažantnice, majetek Jana hr. Thuna-Hohensteina. Popi. dvory: Luhy, Medenice, Podhorky a samota Chudoba. Kdy Ch. založeny a na město povýšeny, neznámo. Znak (vyobr. č. 1916.): v červeném štítě upro- střed stříb. mlýnský kámen a nad ním zna- CholuJ — Chomatian. mění hornické. Pův. byly Ch. vládyči sídlo stejnojm. rodu. Rovněž odtud pochází staro- česká rodina Scdlnických zCholtic (v. t.). Ve XIV. stol. se- děl na jedné části Ch-ic Laccmbok z Choltic a potom Jan z Lipky, druhá pak čásí byla v dr- iení rodiny Sekyr- kův. Ke konci JÍV. století připomína- jí se tu BoubinStí z Ojezda ''odtud Choltičtí z Ujezda) a v XVI. stol, kou- c lo.s Zn.i. =.*•!. pili Ch. ryt. Gerš- torfové z GerStorfu, z nichž Štěpánovi pro účastenství jeho ve vzpouře proti králi zboží choltické konfiskováno a prodáno Šimonovi hr. Thunovi, jchoi potomci ai do dnes se tu udrleli. R. 1683 založil tu Romedíus Konst. z rodiny Thunň kapli sv. Romedia a vystavěl (1695) nový zámek. Kaple r. 1787 stala se lo- kaljí, která r. 1855 povýšena na faru. 3) Ch., osada ve Slezsku u Jezdkovic, hejt., okr. a p5. Opava, fara Litultovice; 26 d., 92 ob. č. (1890). Ves zaloíil na pozemdcli Ješkovických v prvé polovici naieho století Ant. sv. p. Scdlnickí z Choltic a po svém přídomku ji pojmenoval. Oholnj, městečko ve vjasnickém újcidi rušné gub. vladiměřské, 48 ítm sev.-vých, od VladimĚře. na řece Teze a silnici z Moskvy dj Nižního Novgorodu, má 2 kostely, velkou tržnici, 5 velkích výročních trhů, obchod 8 bavlněným zbožím a 2560 ob. (1885). Do celého Ruska vyvážejí se svaté obrázky, které se zde na lipovém dřevě maluji (ročně asi půl milí. kusů). Okolnla [čo-1 S a n P c d r o, u Corteza Ch u- lultecal, hl. ra. distriktu ve státu Pucble středoamer. rep. Mexika, 2138 m n. m., 5 km záp. od Puebly v krajině velmi úrodné, na ielez, trati Puebla-Atlixco-Izucar, jest pěkně stavěno, má Široké ulice, několik kostelů a 8973 ob. Za času dobytí Mexika Spanély bylo Ch. z nejvétSích, nejlidnatějších a nej- důležitějších měst aztecké řiie, střediskem obchodu na celé planině mexické a značným městem průmyslovým. Vyrábělo se zde zboží kovové a hmŽiřskÉ, látky bavlněné a 20.000 mimo ně a více nei 150,000 ob. Nej. větSf důležitost však melo jako sídlo nábo- ženského kultu azteckého. Bylo zde více nul 400 chrámů, z nichž Tcokalli (dům bozi) Kvetialkoatlův vynikal svými obrovskými roz- měry. Pyramida chrámu toho dosud zacho- vaná jest největším archaeologickým pomní- kem Ameriky. Půdice 11 ha, výška 62 m\ chrám vystavěn byl z nepálených cihel. Plo- cha na vrcholu pyramidy ma 4200 m'; idc postavili' Španélě kostel P. Marie de los Rc- medios; kostel má vyhlídku na sopky Popo- katcpeti a Orizabu a okrajní Kordilleru. Cortez 301 svém taženi do Tcnocchtltlanu oby v. Ch-ly ukrutně ztrestal, když chystalo se Španěly vmésté ubylovanézrádně přepadnouti, astraš- livé to krveprolitf rozšířilo hrůiu před Špa- něly až do Jilavního mésta. Oholunmi, Cholunná, ves v Čechách. hejt. Pelhřimov, okr. a pS. Počátky, fara Ži- rovnice; 17 d., 103 ob. č. (1890). Oholuploa, ves v Čechách, hejt. Král, Vinohrady, okr. Jílové, fara Modřany, pš. Dol. Břežany; 26 d., 259 ob. ř. (1890), popi. dvůr, ovčin a myslivna arcibisk. praž. a 2 čihárny. Oholotooa (čolutékal, hl. m. dep. středo- ner. řep. Hondurasu, 60 km nad ústím splavné řeky t, jm. do Fonseckého zálivu Vel. Oke- ánu, s 4000 ob. a obchodem; obchodním jeho přístavem jest Amapala (v. t.). — Dep. má na 4690 fcin' 43.588 ob. (1887), z nichž jest 4565 Indiánů; provozuji orbu, chov dobytka - dolováni na drahé kovy. diolyni, osada řes., v. Cholín. OboiilÍl& Čili chumáč (něm. Ktumpea). ve ojenství tvar taktický, v jakém druhdy, dokud ručníce nebyly tak dokonalé jako nyní, stavěli na odpor různostřclci pěší, k to- to účelu se srazivši proti útokům jezdectva. Jakmile se blížilo jezdectvo útočící, shlukli se různostřelcl či harcovníci několika článků ze řetězu harcovnického, později několik rojů z rojovnice (v. t.) zády k sobě tak, aby be- rouce ve střed svůj dastojniky, bubeníky a trubače ručnicemi neozbrojimé, na všecky strany mohli napřahovati tuto zbraň s bodá- kem nasazeným. Dokud jízda nebyla zcela blízka, nebo icdyž po odraženém útoku spa- sila se úprkem, vystupovali z ch-ů jednotlivci a stříleli do útočníků. Na upozorněnou na hrozivé jezdectvo a lak na utváření ch-ů bylo troubeno zvláštním znamením. Zástupy v ši- cích sevřeních se srážely v tomto případě ve čtverec (carré). Nyní pěchota s rychlopal- nými opakovačkami a magacínkami očekává útok jízdy ve kterémkoli útvaru taktickém, v němž právě se nalézá. FM. OhAmaga [šamáž|, franc, značí dobu, v niž dčinjctvo nebo závod jest v nečinnosti, dobu zastavení, přerušeni práce, klidu od práce atd„ at jest již příčinou jakákoli okolnost délnictvem nebo podnikatelem zaviněná či nezaviněná. V oboru pojiStovacím naij^vá se SomaŽovým pojištĚním takové pojištění, které zabezpečuje pojištěnou osobu nejen proti přímé Škodě nebo ztrátě, nýbrž i proti újmě, která jí povstane přerušením živnosti. Nový tento druh pojišťovaní povstal ve Francii a rozšířil se odtud do Itálie, Belgie a j. U nás nedošel rozšířeni. OliOiluulOwski Jan, herec polský (* 1818 v Kaliszi — t Iř^^S ve Varšavě), iák Chet- chowského, od r. 1838 člen a od r. 1861 re- gisseur divadla varšavského, známý z několika charakterních a dramatických úloh v pracích A. Mateckého, K. Kraszewského, F. Boěuslaw- ského, Frcdra, Huna a Dumasa, vynikal silnou postavou a mohutným hlasem. CňionutUji Dimitrij, chartofylax a po- zději arcibiskup bulharský z prvé polovice 302 Chomel — Chomjakov. XIII. stol., sepsal různá kanonická poslání, dobrozdání a jiné akty, které mají dnes veliký význam pro historii byzantského a zvláště církevního práva, pro historii církve, vnitř- ních i vnějších mezinárodních poměrů na Balkánském poloostrově. Památky tyto obsa- ženy jsou ve Mnichovském . sborníku prací D. Ch-a, uveřejněném v VI. sv. pubHkace kard. Pitry Analecta sacva et classica spicUegio Solesmenst parata (Řím, 1891). Podávají hojná data ethnografického, zeměpisného, církevně- historického, politického a vůbec kulturního rázu a týkají se nejen jižních Slovanů, Bul- harů a Srbů, nýbrž i Řeků, Albánců a Latiňanů. Na základě těchto památek uveřejněných Pi- trou určil prof. M. Drinov v rozpravě O néko- totych trudach D. Ch-a kak istoričeskom mate- riále (>Vizantijskij Vrcmcnnikc, 1894 a 1895) způsobem velmi duchaplným několik dotud nejasných dat ze života Ch-ova, jakož i objasnil různé otázky z historie balkánských států na poč. XIII. stol. Dle badáni M. Drinova byl Ch. do r. 1216 charto fylakem, načež se stal arci- biskupem ochridským. Arcibiskupský stolec zaujímal dle Drinova někdy od konce r.l216 do r. 1234, resp. krátký Čas po r. 1234, od které doby není o něm již žádných zpráv, tak že brzo asi po r. 1234 zemřel. Určením tímto opravuje se dosavadní domněnka, že Ch. brzy po r. 1222 přestal býti arcibiskupem, -dle. Ohomel [šoměll, lékařská rodina franc, ze které vynikl hlavně Ch. Auguste Francois (* 1788 v Paříži — f 1858 v Cháteau de Mor- sor). Byl lékařem v nemocnici Charitě, pak v Hotel Dieu v Paříži a r. 1827 následoval po Laěnnecovi v klinické professuře, r. 1830 stal se členem lékařské akademie. Byl zna- menitým učitelem a internistou, jenž budoval svoje názory na positivním podkladě patho- logicko-anatomickém a odchoval velkou řadu vynikajících lékařů. Z velmi četných spisů jeho buďcež uvedeny: Essay sur le rhumatisme (1813); liléments de pathologie generále (1817, 1824); Traité des fievres et des malcdies pěsti- lentielles {1S21, něm. 1822); Constitittion méďi- cale de Paris (1813, 1814); Le<^ons de clinique médicale (1834); Des Dyspepsies (1857). Ohómer (hebr.), assyrské imir, nejvyšší míra hebrejská, vyskytující se i pro tekutiny. Rozpadala se na 2 leteky či 10 éfá a od- povídala dle přibližných výpočtů asi 364'4 /. Pro tekutiny vyskytuje se později jako nej- vyšší jednotka kór. Dk, 'Ohomórao [šomérák], hl. m. kant. v arr. Privas franc. dep. Arděche, 200 m n. m., 8 km jv. od Privatu na ř. Payre (přítoku Rhóna) a žel. trati Pouzin-Privas, má strojírnu, hed- vábu ictví, olejny, lomy šedého mramoru a 1121, jako obec 2409 ob. V okolí jeskyně se zbytky vyhynulých ssavců. Též nalézají se zde četné římské starožitnosti, jmenovitě vý- robky hrnčířské a mince. R. 1213 založil zde Adhémar z Poitiers zámek. — Kanton má na 105-67 km* v 8 obcích 9084 ob. Ohometowski: 1) Ch. Stanislaw erbu Lis, válečník polský (* 1673 v tašku — f 1728 v Drohobyči). Byl odaaným přívržencem krále Augusta II. za jeho bojů s Karlem XII. a r. 1704 zřídil konfederaci sandoměrskou a za- neprazdňoval Švédy drobnou válkou na San- doměrsku i po míru Altranstaedtském (1706) proti Stanislavu Leszczyňskému. Po návrate Augustově r. 1709 jmenován byl Ch. vyslan- cem polským v Cařihradě, byl však z návodu Karla XII. po celý rok vězněn; r. 1725 stal se nádvorným maršálkem a r. 1726 polním korunním hejtmanem. 2) Ch. Wladyslaw, spis. pol. (* 1829 ve vsi Ussarzewě pod Sandomierzem — f 1876), ukončiv gymnasium ve Varšavě byl záhy lite- rárně činným. S pseudonymem Wladyslaw Korwin vydal Poe\ye w triech oferaif jc/i (Varš., 1846), přispíval verši do Časopisů pro mládež, do »Tygod. illustr.c, jakož i do »Biblioteky waršaw.c. Ukončiv básnickou činnost sbírkou Legendy polskie (Krakov, 1862), jal se psáti histor. povídky a monografie, neboť mezi tím stal se knihovníkem ústavu hrabat Krasiň- ských a K. Swidziňského. R. 1868 jal se vydá- vati >Biblioteku Ordynacyi Krasirtskich«, kde uveřejnil zlomek kroniky před tím neznámé, sněmovní denník z r. 1569—73 a Akta pod- kanclerskie Fraucis^ka Krasiňskiego ^ lat iS6g do iSy3. R. 1874 počal vydávati ^Muzeum Konstantego Šwidziňskiegoc, kde uveřejnil korrespondenci J. K. Chodzkiewicze a Mate- ryafy do d^iejów rolnictwa w Polsce w XVI. i XVII, w. (1876). Mimo to vydal z rukopisů: D\iennik Jana Stanist. Jabionoivskiego (1865); Pielgr\ymki do Ziemi Šwi^tej {\%1A)\ Pami^tnik Feliksa hr. ž.ubieňskiego (1876). Dále sepsal: Diieje teatru polskiego do r. ijSo (Varš.,1870); Stanowisko praktyc^ne dawnych niewiast (t., 1872) a ve formě povídkové s převahou sku- tečných událostí Ksia\^ Kr^ysitof Zbaraski (t., 1865); Pr^ygody ksi^cia Marcina Lubomir- skiego (t., 1867) a Synowie liet maňscy {t.^lST7^ 2 díly). V knihovně Krasirtských nalezl ruko- pis vydaný ve zprávách akademie krakovské s názvem Zabytki j^\yka polskiego (1877). OhomlásU: 1) Ch. Franciszek Xav. erbu Poraj, poslední voje voda Mstislavský (t 1809), byl správcem statků Ogiňského, r. 1784 poslem na sněme grodnenském a r. 1788 stal se vojevodou. Byl protivníkem konfede- race targovické, proto byl jat a uvězněn. Ve vězení přeložil Racinovu Fedru (VarŠ., 1818) a na svobodě Ody Horacyjus\a TVilno, 17ó5). Sněmovní řeči jeho vyšly s názvem Mowy (Varšava, 1784). 2) Ch. Ignác y, herec pol. (* 1819 ve Var- šavě — t 1846), byl žákem Chelchowského a došel nevšední obliby na krakovském jevišti v úlohách milovníků. 3) Ch. Michal, herec, bratr před. (♦ 1821 — t 1S86 ve Varšavě), byl též žákem Chelchow- ského a vynikl na jevišti varšavském nejprve v úlohách komických, pak charakterních. Ohomjakov: í) Ch. Aleksěj Stěpano- V i č, básník a publicista rus. (* 1804 v Moskvě — t 1860), pocházeje ze starobylého rodu šlech- tického řmatka byla z domu Kirějevských), nabyl velmi pečlivého vychování domácího a vstoupiv na universitu moskevskou, ukončil Chomjakov. 303 zde kurs v 18. roce svého veku. Tou dobou došly do Moskvy zprávy o řeckém povstání a Ch., nadšen jsa hrdinským zápasem vůdců řeckých, prchl z domu otcovského, by se při- dal k povstalcům, ale byl na cestě postižen a otec za trest dal jej k vojsku. Již zde obrá- til na sebe pozornost svého představeného, hr. Osten - Sakena, icnž chválil nejen jeho fysické, mravní a duchovní vychování, ale i divil se jeho neobyčejné síle vůle, jaká zřídka jeví se i u či o veka dospělého. Mezi tehdejší mládeží vynikal Ch. hlubokou zbož- ností a upřímným zachováváním všech před- pisů církevních, ačkoliv tehdy ve společnosti ruské, zejména v mládeži, počaly šířiti se ná- zory svobodomyslné. Jsa na ponled slabého těla vyhledával fysická muka a snášel vše- možné nehody s trpělivostí pravého Sparťana. Po roce služby u kyrysníků v Novoarchan- gelsku přidčlen k jízdní tělesné gardě a r. 1825 v hodnosti důstojníka šel do výslužby, načež odejel za hranice a v Paříži zabýval se ma- lířstvím. Zde napsal první drama Jermak (Moskva, 1832). Navraceje se na Rus, sezná- mil se s poměry západních Slovanů, zejména Cechů, Slováků, Slovincův a Chorvatův, na- čež r. 1828 účastnil se války rusko-turecké a po té usadil se v Moskvě, hodlaje věnovati se literatuře zcela. K té době vztahuje se jeho tragedie Dmitrij Samoivanéc (t., 1833), vynikající vzletnou poetickou mluvou, a ly- rické básně vydané ve sbírce Stichotvorenija (t., 1844, 2. vyd. 1861), které proslavily jeho jméno i za hranicemi Ruska, zejména v ze- mích slovanských. Ch. byl totiž hlavním zá- stupcem duševního hnuti, jež dostalo název slavjanofilství. Svědčí o tom nejen jeho básně Orel, Viděnije, Né gordis, Kijev, Serb- skaja pésňa a j., nýbrž i četné jeho rozpravy obsahu náboženského, historického i filoso- fického tištěné v různých dennících moskev- ských, zejména pak Poslanije k Strbam i^ Mo- skvy (Lip., 1860, rus. a srbsky). Básně i Články tyto vynikají liberálním smýšlením, vroucím a pravdivým, ač poněkud úzkým citem vlaste- neckým» jakož i důvěrou ve vítězství slo- vanské myšlénky zosobněné v Rusku, která aahájí novou dobu v dějinách lidstva. Vedle této činnosti literární a publicistické měl též účastenství v různých průmyslových podni- cích a byl činným spolupracovníkem časopisu >£konomičeskij ukazatělj<. R. 1836 pojal za choť sestru básníka Jazyková a v r. 1844 — 45 podnikl novou cestu po Evropě, žil nějakou svatá římská říše*. — Srv. Skabičevskij, Istorija novějšej russkoj litera- tury; M. lírsin, Očerki iz psichologiji slav- janskago plemeni (»Ch. i slavjanoťiljstvo*). Souborně spisy {Sočinénija) jeho vyŠly v Mo- skvě r. 1861 a 2 sv. v Praze, 1868; 2. vydání Moskva, 1880. Básně jeho překládaly se hojně do slov. jazyků. Do češtiny překládali Frant. Lad. Čelakovský (Ostrov, Skřivánek, Orel a poeta a pod.), R. Pokorný, V. Marjanko a j. Šnk. 2) Ch. Michajil Aristarchovič, lékař ruský (* 1842 v Kazani — f 1^*94 t.), vzdélav se v rodišti byl nějakou dobu prakt. lékařem, načež dosáhnuv disscrtací Kntičesko-eksperi- mentaljnyj raibor téorij, pvedlo^ennycH dlja ob- jasučnija suščnosti icterns gvavis (Kazaň, 1873) doktorátu, byl docentem a pak proř. na uni- versitě kazaňské. Mimo stati v listech odbor- ných vydal o sobě ještě: Kurs čaUnoj pato- logii i těrapiji vnuticnnich bolě\néj (t., 1884) 304 Chomle — Chomutov. a přel. I Gutinanna Rukovodstvo k kliniíeskim metodám i^slidovanija grudnych i brjuSnxeli arganov (t., 1872—73). 'Otaoml*, ves v Čechách, hej, a okr. Roky- cany, fara a pS. Radnice; 44 d., 283 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Markéty (r. 1363 far.), popi. dvůr, kamenouhcl. doly, samota Čeňkov. V XVI. stol. připomíná se ves pustou. ObomoDtOT) nékdy Chomutovice, ves na Moravě pfi lev. bř. Moravy, hejt, a okr Olomúc. fara a oě. Horka; 59 d., 425 ob. £ (1890), ItF. 5k. Ves trpí často povodni. 01iomqaty,Choiiiout,Chomutov{A:omO osada v Cechách u Bukoviny, hejt. Čes. Lipa okr. Halda, fara a pi. Sloup; 24 d., lOS ob. n (1890), kaple sv. Máři Magd. Chonintloa, také Ch. Ve Ik é, far. ves v Ce chách, hejt. a okr. Nový Bydžov, pš. Ostro měř; 117 d., 792 ob. t.. 2 n. (1890), koste sv. Dionysia (r. 1350 plebanie), 4tF. Šk. Ve XIV. a XV. stol. bylo ide vlddyří sidlo- Ohomiitlóky, Chomutice Malé. ves v Cechách, hejt. a okr. jiřin, fara Chomulicc pS. OstroraÉř; 26 d., 170 ob. Č. (1890), íid popi. dvůr. Karla kn. Traultmansdorffa. Ku konci XIV. stol. připomíná se tu vládyči sídlo a DozdĚji dvůr. Obomůtov, Chomoutov {Komolaú), král. mésto v sev. Cechách, 380 m n. m., v býv. kraji iateckém na dpatí KruS. Hor a na po- toce Chomútovce ; má 823 domů, 412 ob. Č., 12.113 n. (1890), okr. hejtmanství a soud, re- vírní horní úřad, okr. soud důchodkovj, okr. fin. ředitelství, vrchní kommissařstvi finanční stráže, hl. celní úřad I. tf., hl. berní úřad, velitelství dopl. okresu í. 92 pluku pěchoty, jehoi 1. prapor zde leží posádkou, prapor zemské obrany, vikářstvi, děk. koatel Na- nebevi. P. Marie, v němi pochován Bohuslav Hasiitejnský z Lobkovic, sv. Ignáce a sv. Du- cha, evanc. kostel, faru a obec, synagogu, radnici (někdy kommenda Něm. ryt.), park, obce. a mčit. Školy pro chlap, a div., soukr, 7tř, šk. s pensionátem sester sv. Kříže, prŮm, pokrač. a strojnickou prům. £kolu, stát. vyšSí gymnasium (dfive jesuitské), učitelský ústav, sirotčinec, ústav pro chudé s kostelem sva- tého Ducha, nemocnici, kongregaci sester sv. Kříže (přisluhuji v nemocnici a v sirot- činci), dvé lékárny, válcovnu na železo a roury, továrny na cichorii a kávové náhražky, na papír a papírové sáčky, na vatu, dále prá- delnu na bavlnu, výrobu hedvábných šátků a prapore, dřeveného nábytku, pilu, mé£t, parostr. pivovar, akc. parní mlýn, chemickou továrnu a plynárnu (město osvětleno plynem), cihelnu, ústřcd. dílny Buštéhr. dráhy, státní hnědouh. doly, lomy pískovcové a domácí prů- mysl obuvnictví. Značný průmysl a obchod podporuje pobočka rak. - uher. banky, spo- řitelna, záložny vzájemná a hospodářská a podniky akciové; pivovar, společnost parních mlýnů, spolek proti škodám z ohně, Ch. leží na důležité křižovatce kommunikačních pro- středků, maje stanici Rak.-uher. stát. dráhy (Ch.-Osek), BuítĚhr. dr. (Pr^ha-Ch -Karlovy Vary-Chcb a Ch.-Vejprty) a Ustecko-tepljcké dráhy (Ustí-Tcpiice-Ch.), st. poštu, telegraf a telefon. Má také svůj velkostatek, jenž zaujímá (Ch. se Schůnlindou) 3307 99 ha půdy. Tu a v okolí chmelařství, inaíná ložiska hnědého uhlí a směrem k Michanicím rašeliniště s vý- robou briket, V chomutovském uhel. revíru r. 1893 dobyto 303.850 tun hned. uhlí. Znak {vyobraz ř 1917 )■ v modrém poli městská hradba ze štukoví s branou otevřenou. v nii meii zlatými dveřmi štítek, erb království Českého se Svatováclavskou korunou. Za hrad- bou vynikají dvě čtverhranné věže; nad Štítem pak zlatá koruna o 5 Špicích. Ch. byl do polo- vice XIII. stol. ry- ze českou osadou a trhovou vsi s vlá- dyčim scděnim, R. 1252 darován řádu Něm. rytířů, který zde založil kommendu a povolav sem osad- níky i Němec založil tak první v Čechách osadu německou; odtud pochodí přísloví: .Všude lidé, v Ch-ů Němci.. Soudní řízení konáno tehdy po němečku, což nikde v Če- chách se nedalo. Když r. 1615 uzavřel sněm, ie nikdo nemůže býti a státi se měštancm král. měst, kdož není mocen jazyka českého, íádali Chomutovští, by ze zákona toho bylí vyňati; ale byli nadobro zamítnuti. Ch. do- mohl se r. 1396—97 práv městských. Velké bohatství a moc, jakou řád kolem sebe šířil, nutila krále Václava, Že již r. 1398 žádal za wdání města, což řád s pýchou odmítl. Teprve r.'l416 prodal řád Ch. králi, nejspíše z nouze. Zatím zastaveno panství Půtovi z]lburka(1411). R. 1421 dobyt Ch, vojskem Zižkovým a po- bořen, při čemž všechna privilegia a dfileiité knihy shořely. R. 1437 cis. Sigmund zastavil Ch. Jakoubkovi z Vfesovic, za jehož syna vysazen (1441) městu výroč. trh. R. 1455 za- staven na novo králem Janu Caltovi i Ka- menné hory. za něhoí potvrzeny (1460) městu jeho býv. výsady. DcerajehoprovoalasezaBe- neSc i Veitmile, za jehož potomků Šebestiána a Petra dostalo město výsadu, íe nemusí ve městě trpěti iidy. Jan z V. prodal (1560) Cl>. arcikníž. Ferdinandovi, jenž měšCanům a řeme- slníkům potvrdil všechny jejich pfedeSlé svo- body. R. 1571 dostal se Ch. v drieni Bohu- slava Hasištcjnského z Lobkovic, Ten byl velikým podporovatelem luthcrán. vyznání, obci chomutovské udělil rozličné výsady, jmenovitě vaření piva, a přenesl do Ch-a ha- sištejnskou knihovnu. Jeho syn Bohuslav pro- dal Í1588) panství chomutovské Jiřímu st. z Lookovic, jcní tu založil jesuitskou koUej, při níž později zřízeno gymnasium. Činil ve- liké překážky luthcránům, z Čehož vznikly ve městě mnohé zmatky a veliké výtržnosti, při nichž zámek dobyt a kollej jesuitská vy- Chomutovice — Chondroity. 305 tlučena. Roku 1598 mcsto vyhořelo (s částí knihovny hasištejnskú). R. 1605 stala se ma- jctnicí panství obec chom., město povýšeno na mésto královské a zámek přeménén v rad- nici. V tu dobu spadá také vystavení kostela protestantského. Na poč. války 30leté přidal se Ch. na stranu odbojných stavů, což mělo v zápětí vydrancování jesuitské kolíeje. Za to pak jmění jeho od král. komory vzato a za- staveno (1621) Jaroslavovi Bořitovi z Martinic, avšak r. 1629 obci opět vráceno. Kol. r.l625 založen tu kostel sv. Ignáce. Když r. 1779 řád jesuitský tu zrušen, odevzdáno gymnasium řádu dominikánskému u sv. Jiljí, r. 1786 pře- měněno v ústav světský a r. 1806 odevzdáno obci s podmínkou, Že bude osazováno cister- ciáky oseckými. Ch. jest rodištěm M. Auro- galla, Jana Jak. Weingartena, Fr. Pubičky, Frant. Jos. Gerstnera a Karla V. Zengera. — Hejtmanství chomutovské, obsahujíc okr. soudy Bastianperk, Ch. a Jirkov, má na 50405 km^ 6537 d., 740 ob. č., 54.274 n. (1890). — Okr. soud má na 22518 km* 44 pol. obcí se 3277 d., 525 ob. čes., 29.215 něm.; ze 30.235 přít. ob. jest 29.065 katol., 395 ev., 739 žid., 36 j., z těch 15.248 muž., 14.987 žen. — Srv. Jentscher, Komotau u. Umgebung (Ch,, 1895). Ohomutovioe: 1) Ch., ves v Čechách, viz Huntovice. aCh., ves na Moravě, viz Chomout o v. bomat z Barajiova viz Homut z Ha- rasova. Ohomýi: 1) Ch., Chomiž, Chomež, ves na Moravě v údolí ř. Rusavy pod hradem Křídlem, hejt., okr. a pš. Holešov, fara By- lavsko; 57 d., 349 ob. č. (1890), 2tř. šk., mlýn. Ves připomíná se r. 1365, kdy náležela ke statku křídelskému. Směrem k Hradištku * studánka s dobrou sirnou vodou. 2) Ch., správně Pomezí (Komeise), ves ve Slezsku, hejt., okr. a fara Krnov; 70 d., 510 ob. n. (1890), Itř. šk.. oddělení fin. stráže, pš., žel. st. mor .-slez. centr. dr. (Krnov-Zie- gcnhals), výroba lih. nápoj á. Stávalo tu fojt- ství, které r. 1742 rozděleno na dvé; větší čásť připadla Prusku. Ohondemir Gajás-ud din Muhammed, historik perský, syn historika Mírchonda (* 1475 v Herátu — f 1535 v Indii u dvora velkomogola Bábera). Z hojných spisů jeho vyniká Chulásaťul-Achhár (Extrakt zpráv), všeobecná historie od stvoření světa do XVI. stol. s cennými zprávami o historii mu- slimské, zvláště pak o říši Turků a Mongolů. V celku opírá se o dílo Mírchondovo, jež excerpuje. Daleko důležitější jest samostatné dílo Ch-ovo Habib-us-sijar (Přítel životopisů) z r. 1521 (vyd. Teherán, 1834). Jsou to sice rovněž všeobecné dějiny, v nichž však autor vedle přehledu dějin podává hojné biografie a krátký zeměpisný obraz Persie. Dk. Ohondraoanfhldae. čeleď korýšů kla- nonohých {Copepoda) z oddělení cizo- pasných {Sipkouostomata), cizopasící na ža- brách ryb mořských. Panuje u nich význačná dvojtvárnost pohlavní. Samičky mají tělo OttQv Slovník Naučný, sv. XII. 143 1897. táhlé, namnoze nezřetelně článkované, často souměrnými výčnělky opatřené. Hlavohruď dlouhá, zadek zakrnělý v podobě výčnělku k hlavohrudi připojený. Přední tykadla krátká, 2— 3členná, zadní hákovitá, k chápání způ- sobilá. Ústní ústroje jsou bez roury příssavné, první pár kusadel bodcovitý, druhý hrbol- kový, oba páry kusadlových nožek nepatrné, nohy hrudní buď vůbec zakrnělé, neb vyvi- nuty dva až tři páry v podobě nepatrných rozeklaných lalůČků. K zadu těla připojený pár vaku vaječných jest válcovitý, dlouhý jako téměř celé ostatní tělo. Samečkové jsou vzhledem k samičkám značně menší, trpasličí velikosti. Mají tělo hruškovitého tvaru, zře- telně článkované, á žijí přichyceni na těle samiček. Z většího poctu rodů a druhů uvá- díme Chondracanthus contutus Můll. (samička 12—13 mm dl., sameček 03 mm dl.), jenž cizopasí na Žabrách platejsů. Šc. Ohondrllla L., radyk, rod rostlin z řádu složnokvětých a čeledi čekankovitých, s úbory menšími, válcovitými a chudokvětými, zákrovem dvouřadým s vnějšími jeho lístky kratšími, nažkami oblými, mnohožebrými, na- hoře šupinkatými, s 5 nejhořejšími šupinkami korunku tvořícími, z níž vybíhá tenký, nažky delší zoban. Víceřadý chmýr je složen z chlupš jednoduchých. Z nemnohých známých druhů roste na zaech, suchých kopcích, mezích i po- lích v červenci a srpnu kvetoucí r. prut- natý {Ch.Juncea L.), vytrvalá, na 1 m vysoká bylina s lodyhou prutnaté rozvětvenou a na- hoře latnatě neb hroznovité větvitou, listy přízemními podlouhle vejčitými, kracovitými, doleními lodyžními kopinatými, chobotnatě protisečnými, hořejšími čárkovjto-kopinatými nebo kopinatými, zubatými. Úbory po 2—6 pospolu sedící jsou přisedlé neb kratičce stopkaté a tvoří dohromady na větvích klasy. Květy jsou bledě žluté, chmýr nažek nahněd- lých čistě bílý. Kořene užívali proti uštknutí hadímu; mladé rostliny pojídají v Multansku a Valašsku jako salát. Vs. Ohondrln, klih z chruplavek, látka obsa- žená v chrupíavkách permanentních i v těch, které stárnutím organismu teprve zkostnatějí. Lze ji odtamtud vyjati varem s vodou pod tlakem 2 — 3 atm. Ch. podobá se glutinu, botná ve vodě studené, v horké se rozpouští, ale nesnadno. Vodnaté roztoky srážejí se malým množstvím kyselin minerálných i ně- kterých solí. Chemickou podstatu neznáme. Schútzenberger udává složení ch-u: 50"27o uhlíku, 6-67o vodíku, 14-47o dusíku. Ostatní jest kyslík. Někteří chemikové udávají i stopy síry. OŠc. Chondrltes Sternb., otisky řas neurčitého postavení systematického, vyskytující se z tri- asu až do třetihor. V množství často v usa- zeninách liasových. Tvoří stélky dichotomicky dělené, s větévkami stejně tlustými, na konci tupými. Vský. OhondritlB (řec), zánět chrustavky. Ohondrity viz Meteority. Ohondroity (z řec), slizové kaménky, tvo- řívají se v dutinách nebo chobotech sliznič- 21 306 Chondrologie — Chono5. ných, na př. v dutinách nosních, v mandhch, pr&duškách, rodidlech. Skládají se ze zhuštč- nčho slizu nebo hlenu, soh' vápenatých a tuku, vyrůstajíce pravidelně kol jádra, jímž bývají ncjčastěji cizí tělíska, která uvázla v řasách nebo chobotech slizničných. Ohondrolo^e, nauka o chrustavkách. Ohondrom jest nádor skládající se z chru- stavčité tkáně opatřený na povrchu pouzdrem vazivovým a uvnitř prostoupený proužky vazivovými, ve kterých jsou uloženy cévky výživné. Ch. povstává buď na chrustavce samé neb aspoň v místech, kde chrustá vka bývala v určitých dobách vývoje (ekchon- drom), anebo vyvíjí se uvnitř orgánů, v nichž dc norma po chrustavkové tkáni není ani stopy (enchondrom). Ch-y bývají nádorky obyčejně mnohonásobné uzfovité nebo hrbo- lovité; vznikají na chrustavkách žebcrních, hrtanových, průdušnicových, meziobratlových, kloubních anebo vyrůstají z kosti. Na ko- stech rourovitých objevují se na rozhraní diafysy a epifysy, na lopatce a u kosti pánevní taktéž na místě, kde chrustavka v době vzrůstu kosti rozdělovala od sebe jednotlivé embryonální oddíly dotyčné kosti. Ncjčastěji vídati jest ch-y na kůstkách prstů u nohou i rukou, na kosti ramenní, bércové a stehenní, pak na dolní čelisti, na lopatce a na kosti ky čelní. Na kostech lebeČných ch-y jsou vzácností. Kml. Ohondromalaoia (z řec), změknutí a roz- pliznutí chrustavky způsobené tím, že základní hmota chrustavková přemění se ve hmotu hlenovitou, mazlavou. Drobnohledem nalé- záme základní hmotu rozpadlou ve íibrilly nebo v zrnitý detritus. Buňky chrustavkové přicházejí na zmar; místy nalézá se i zbujení některých buněk chrustavkových, tedy vedle změny regressivní současně i proliferační. Tuto přeměnu pozorujeme nejčastěji na chrustav- kách kloubních při některých zánětlivých pro- cessech, pak v chondromech. U ssavců ch. postihuje zejména střední čásf chrustavek žebcrních. Kmi. OhondropterigU viz Žralokovití (žra- lokovité ryby). Ohondroflidae {GummJneae, houby pry- žové), čeleď hub mořských z řádu Mona- ctinellidae. Tvoří kulovité, laločnaté nebo korovité tvary za živa vzhledu pryžového, v uschlém stavu kožovitého. Skládají se z tmavé obyčejné kory z jemných siCnatých vláken a z inčkkcho bledého vnitřku, vzhledu špckovitého. Na povrchu těla houby vyniká jeden nebo více otvorů vý vodních. Pravidelné jednoosé jehlice v těle houby scházejí, na místě tom bývají vyvinuta kuličkovitá, ježo- vitá tělíska křemenitá. Čeleď zahrnuje tři rody s osmi druhy. Známější jsou: Chondro- sta reniformis Nardo z moře Středozem- ního, tvoří hlízovité, laločnaté, ledvinovité tvary až velikosti pěsti, barvy na povrchu tmavohnědě fialové, belošedé nebo bělavé. Chondvilla nucula O. Schm. v moři Středo- zemním hojná, tvořící kulovité, laločnaté ivary, 1 — 4 cm vel., na povrchu obyčejně hnědočervené, obsahující uvnitř těla jcžo- vité kuličky křemeníte. Šc. OiiOndrofU (řec), tvoření, povstávání chrustavky. Ohondrostei viz Ganoidní ryby. Ohondnui jest řasa ruduchovitá (hloridea) ze řádu Gigartineae. Ch. crispus Lyngb. (mech irský, rosolový, karaghenový, perlový) má stélku sploštělou, čárkovitou nebo klíno- ví tě rozšířenou, na konci vícekráte vidličnatě rozvětvenou, na mnoze 5 — 30 cm dlouhou, 3 — 10 mm Širokou, více méně chruplavčitou, červenou až fialovou, na koncích rovnou nebo kadeřavou (mech kadeřavý). Roste v mo- řích evropských, zvláště podél sever, břehů, a přirůstá na kameny a j. předměty. Sušený a na slunci bílený přichází do obchodu pode jménem: lichcn caraghen nebo caraghen. Ve vroucí vodě se totiž sušené stélky roz- pouštějí na rosol, kterého se používá v lé- kařství jako rosolu z mechu islandského (Ce- traría isiandica, viz Cetraria), v domácno- stech místo gelatiny a jinak téŽ jako lepidla (kližidla). Caraghen obsahuje v sobě výživné látky a proto chudší obyvatelé břehů angli- ckých a irských jej sbírají a upravují z něho pokrmy. Odtud název irský mech. Ič. Chonetes, vymřelý rod ramenonožců, je- hož četné zbytícy se vyskytují v silurském, devonském a kamenouhelném útvaru. Miska břišní jest mocně vypouklá, hřbetni plochá neb i vy dutá. Okraj zámkový protáhlý, blíže něho na povrchu břišní misky vybíhají dlouhé duté trny v rozličném počtu a rozličné délky. Barrande popsal z Čech 16 druhů, které se roz- vrhují na vrstvy palaeozoické tím způsobem, že se nachází ve vrstvách: d^ ^, d^ 1, c^ 7, ^1 1. /i 6, gi 4, g, 1, ^, 1 a /ii 1 druh. Pa. Ohoni, město v ruské gub. kutaiské v Za- kavkázku, 29 km zsz. od Kutaisu v úrodné krajině při jiŽ. svahu Kavkazu, má 3 kostely, bázár a 3987 ob. skoro veskrze Imeretincu. OhonUty ve starověku italská krajina za- bírající čásť Lucanie a Bruttia až k řece Si- risu; v ní obývali Chonové Čeledi épeirsko- thrácké a byli dlouho pod vrchním panstvím města Sybaris. Ohomatés, jméno dvou bratří, spisov. byzantských. Michala i Nikéty, viz Ako- minatos. Ohonkovioe, Koňkovice, ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Ledeč, fara Lipnice; 19 d.; 18b ob. č. (1890). OhonOS [ČO-], též Guayatecas zv., ne- valně prozkoumaná skupina ostrovů v chilské prov. Chiloě; skládá se asi z 40—50 větších ostrovů a více než 1000 menších skalnatých ostrůvků a útesů a šíří se ve Velkém oke- ánu mezi ostrovem Chiloěm na se v. a poloostr. Taytao na jihu, při pobřeží chilském, od ně- hož oddělena jest částečně průlivem Mora- ledským. Největší ostrov skupiny, Magdalena, leží cíále na vých., takže průliv Mor. odděluje jej od ostatních ostrovů skupiny, kdežto od pevniny oddělen jest fjordovitým průlivem Puyuguapským, který jej z pevniny takořka vykrajuje. Ncjzáp. ostrovem skupiny jest Chons — Chopérská step. 307 Huamblin čili Socorro, ncjsev. Guyatcca grande. Půda skládá se na vých. ze starších vyvřenin, na záp. ze svoru. Souostroví má mnoho značných vrcholík, z nichž mnohé vy- znívají nad hranici věčného sněhu. Výška 2náma jest pouze u vrchu Motalatu na ostrově Magdaleně (1660 m n. m.). Povrch (12.220 km*) kryt jest většinou hustými lesy; rodí se zde tčl množství divokých bramborfl. Podnebí jest asi podobné jako na Zemi Ohňové. Zví- řena, velmi chudá, omezuje se hl. na ryby a tuleně. Oby v. neodvislí Indiáni v počtu asi 800. Jediné obydlené místo jest Melinka na ostrově Magdaleně, jenž má i mnoho výteč- ných přístavů, nejpříhodnější Port Low. OhoiUl, egypt. bůh, viz Chunsu. OhoúsU: 1) Ch. Michal Pobóg, polit, ockonom polský ř* 1779 v Tridoné — f 1855 v Žitomíři). Vystuaovav u dominikánů v Grod- ně a na vilenské akademii, stal se doktorem filosofie a přijal k vybídnutí Tad. Czackého T. 1805 professuru přirozeného práva a ná- rodního hospodářství na lyceu křemeneckém, kdež setrval 25 let aŽ do zrušení lycea. Na- psal: O wptywie systematów podatkawych na stan ^ama^nosci narodóiv i byt ich polity L\ny ^Křemenec, 1816; a líandel w ^'tóivnych ^a- ry7/ umiej^titošci narodowego gospodarstwa {Křemenec a Varšava, 1820, 2 sv.). 2) Ch. Hen ryk, syn před., publicista franc. (♦ 1809 v Křemenci). Po povstání polském 2 r. 1830 vystehoval se do Francie a tam se naturalisoval, obdržev místo v Paříži u mini- sterstva obchodu a orby. Hlavnější práce jeho jsou: Collection des relations de voyage de Stanislas, de Danť{ig a Marienwerder (1833) ; De la reconstitution rationelíe des nationalités ťuropcennes (1841); íltudes sur les colonits hol- iandaises (1850); Des institutions de crédit Joncier et agricole (1851). Do frančiny přeložil Mcmoiry lorda Hollanda a některé věci též 2 polštiny. Ohontfdes [čontá-], dep. středoamer. rcp. Kicarague při vých. pobřeží jezera Nicara- gujského, ohraničený na jihu Costarikou, na 2áp. mořem Karibským; na sev. sahá až po Kordilleru, táhnoucí se středem republiky; na sev.-vých. stýká se s reservací. Četné krátké říéky vlévají se do jezera Nicar. Do Karibského jezera ústí se na sev. Rio Ráma, ve středu Rio Indio a na jihu výtok jezera Nic, Rio San Juan, tvořící hranici oproti Co- starické republice. Povrch 30.853 knfi, z čehož pouze asi 12.000 /rm* jest kolonisováno ; ob. 31.063 (1888), hl. Indiánů, z nichž asi 20.000 jest civilisovaných, ostatní pak neodvislí tak z v. Populaco. Usedlé obyvatelstvo nachází se hlavně v území kolem hl. m. San Seba- stianu de Acoyapa a v zlatých a stříbrných dolech v Libertad na vých. svahu Kordil- lery, které při řekách Rica a Bola vykořisťují angl. společnosti. Ohop [cop], angl., řízek masa z kýty nebo ieber. CliOp Max, novellista a kritik něm. (* 1860 v Sondershausech), psal o poměrech uměle- cké kritiky německé: In weichen Hándcn he^ findet steh die modeme Tlieatcrkritik (1885); Die deutsche Kunst und ihre gefáhvlichsten Feinde (1887); Zur Charakteristik unserer literar. Tageskritik (1890), dále Zeitgenóssisehš Tondichter (1880—90, 2 sv.), novelly a i. Ohopart [Šopár] Francois, chirurg franc (* 1743 v Paříži — t 1795 t.). Lékařství vy- studoval v Paříži hlavně za Pctita, působil pak v různých nemocnicích pařížských a jako professor chirurgie na Écoie pratique. Z velmi četných jeho prací uvádíme: De laesionibus capitis per ictus repercussos (1770); Traité des maladies chirurgicjlex et des opérations qni leur conviennenfy s Dcsaultem (1789, 2 sv.); Traité des maladies des voies urinaires (1791, 2. vyd. 1821, 2 sv.), hlavní dílo Ch-ovo. Dle něho nazývá se na chodidle zvláštní sklou- bení mezi kostí patní a hleznovou s jedné strany a kosti loďicovitou i kostkovitou s druhé strany. V tomto skloubení lze dle jeho ná- vodu vykonávati výhodně exartikulaci při chorobách středního nebo předního oddílu chodidlového. Ohopér, Chopjór, levý přítok Donu v jv. Rusku, prameni se u vsi Kučaku v gubernii pcnzské, teče celkovým směrem jihozáp. gub. saratovskou, tambovskou a voroněžskou a směrem již. oblastí Donských kozáků, kdeŽ ústí se nedaleko osady Jclcnskajc. Jest 898 km dl. a oblast jeho objímá 59.882 /fwt*. Největším přítokem jest Voroncž, ústící se s pr. strany u Borisoglebska; z ostatních přítoků větší jsou Kolytlej, Sávala, Mitkyrej, Arkadok a Karaj. Na březích Ch-u i jeho přítoků jsou četné vsi osadníků. Ch. jest typickou stepní řekou (viz též Chopérská step). Horní tok jest 200 — 300 m sir., dolní tok při ústí sotva 160 m. Pravý břeh příkrý, nezřídka až přes 60 m vys., pokrytý hustými listnatými lesy a mnoha sty mohylami (kurhany). Levý břeh naproti tomu jest nízký, křovím zarostlý. Na jaře zatopuje Ch. šíré pruhy okolí a tvoří 6—7 km široký veletok; naproti tomu v létě má nedostatek vody a jest splavný pouze aŽ k ústí Voroněže. V čas jarní zátopy, která trvá asi 14 dní, rozvinuje se i nad ústím Voroněže čilá plavba. — Srv. Stuckenbcrg, Hydrographic des russ. Reiches (Petrohrad. 1847, 3. sv. str. 189.). Ohopenk: 1) Ch., újezdné město v ruské gub. voroněžské, viz Novochopersk. — 2) Ch., městečko v rus. území Donských kozáků, viz Ust-Mcdvedickaja stanica. Chopérská step. území v jihových. Rusku při obou březích řeky Chopéru. Hlavní čásť položena jest v gub. voroněžské mezi Novo- choperskem a Borisoglcbskem, mcn.ší díl při- padá na území Donských kozáku. Půda jest mírně vlnitá, místy značně úrodná, s rozsá- hlými lesy a lučinami. Obyvatelstvo, Velko- a Malorusové, zabývá se zemědělstvím. Dle povahy půdy nejdůležitějším jest chov do- bytka; ale pěstuje se i obilí a různé druhy ovoce, jmenovitě višně a slívy, z nichž vy- 308 Chopi — Chopin. rábí se výtečná chopérská slivovice, která rozváží se do celého Ruska; značný jest i vývoz sušených švestek. Se stepí touto sou- sedí step Tambovská po obou březích Vo- roněžc. Ohopi, v starověku Chobus, tur. Cheb a, řeka v Mingrelsku v rus. gub. kutaiské v Zá- kavkázsku, pramení na hoře Omjaš v již. pásu Kavkazu, teče k jihozáp. Mingrelskem a vtéká u Redut Kale do Černého moře. Jest 110 km dl., větším lodčm jest přístupno pouze listí řeky. Chopin [šopen] Frederyk Franciszek, slavný pianista a hudební skladatel polský (* 1. bř. 1809 v Želazové Wole u Varšavy — T 17. říj. 1849 v Paříži). Otec jeho Nicolas Ch., majitel pensionátu ve Varšavě, byl Fran- couz, přistěhovalý z Nancy, matka Polka, roz. Justina Krzyžanowská. Slabá tělesná po- vaha, následek zděděné po rodičích choroby plicní, neskytala velikých nadějí v budouc- nost hochovu; avšak hudební nadání jeho prozíralo dosti záhy. V 9. roce svěřeno jeho hudební vychováni českému hudebníku Al- bertu Živnému, znamenitému znalci děl Ba- chových, jenž Ch-a po 7 let vzdělával a vůbec jediným jeho učitelem klavíru zůstal. Jemný přednes, zakládající se v sentimentální po- vaze mladíkově, zalíbil se knížeti Ant. Radzi- wiUovi tou měrou, že z přízně k Ch-ovi po- staral se o jeho školské vzdělání ve Varšavě. Časté styky, které zde Ch. navázal s čelnými polskými aristokraty, najmě s rodinou kněžny Czetwertyňské, vtiskly jeho povaze onu ne- všední noblessu, kteraž ho neopustila po celý život. V 16. roce přistoupil k theoretickým studiím v harmonii a skladbě ujos. X. Elsncra, ředitele varšavské konservatoře a div. ka- pelníka. Umělecké sebevědomí upevnily vněm hlavně občasné vyjíždky do Berlína, Drážďan a do Prahy, kde dostalo se mu příležitosti poslechnouti si produkce umělců prvního řádu. I odhodlal se r. 1829 k veřejnému vy- stoupení ve Vídni, při němž jeho hra, najmě improvisace na národní polské nápěvy, rázem vyvolala nadšení odborníků a nejvznešenější části obecenstva, kdežto skladby jeho posu- zovány dosti střízlivě. R. 1830 žil vzdálen své vlasti zmítané povstáním, jehož pro chorobu k své lítosti nemohl se činně účastniti, zprvu ve Vídni, odkud hodlal nastoupiti cestu do Londýna přes Mnichov a Paříž. Než pařížská společnost umělecká s Balzacem, Berliozem, Heinera, Lisztem, Meyerbeerem a j., pak četní polští krajané tak zpříjemňovali tamější jeho pobyt, že upustil na dobro od cesty londýn- ské. Učinil tak hlavně na popud hr. Raazi- wiHa, jenž jej uvedl do domu Rothschildova a tím upravil mu půdu na veřejnosti i pře- dešel možné intriky všemocného tou dobou v Paříži pianisty Friedr. Kalkbrcnnera. Jsa sobě vědom intimní poesie své hry, jež ne- dala se postihnouti lehce od velikých mass, ncoddal se veřejnému koncertování; za to tím horlivěji zanášel se udílením lekcí kla- vírních, vyhledávaných žáky z nejpřednějších pařížských kruhů. Že skladby jeho, jmenovité oba klavírní koncerty, přijaty byly dosti zdrže- livě, nesl Ch. při své sensitivnosti dosti těžce, třeba nezjevné; avšak r. 1835, kdy navštívil Lipsko, rozšířila se povést jeho jako skla- datele po celém Německu, zvláště přičiněním Mendelssohnovým, jenž netajil se obzvláštním pro něho nadšením, jakož i Schumannovým, jenž o variacích Lá ci darem la mano (op. 2.) napsal v 9Neue Zeitschriít fiir Musik< vřelou kritiku. V téže době zapřed! Ch. milostný poměr s G. Sandovou; počátečná harmonie duševní mezi oběma počala otřásati se s pro- pukající chorobou umělcovou, která jej vedla r. 1837 k pobytu na ostrov Mallorku, a s ní souvisící podrážděností. Sandová, cítíc se ve spojení s Ch-em, jemuž v pokročilé chura- vosti byla by musila ošetřováním přinášeti oběti, zdržována ve své spisovatelské čin- nosti, násilně přerušila spolužití s ním, od- halivši celý poměr s nepříznivým přibarve- ním v románu >Lucrezia Florianic. Duševní utrpení z toho vzniklé uspíšilo jeho smrC, která stihla jej po návratu z triumfální kon- certní cesty po Anglii a Skotsku. Teprve po smrti prorazil Ch. skladbami svými a podnes je nepomíjitelnou součástkou koncertního repertoiru klavírního. Pocházeje z rodičů francouzsko -polských a oba národní tyto živly ve svém umění spojuje, nemohl přece vystříci se nad to mohutného vlivu romanti- cííé školy, tehdáž v Německu se rozvíjející. Proto mimo písně a mazurky vtištčn jest ráz mezinárodni všem jeho skladbám. Od pří- rody nadán sensitivní povahou plnou poeti- cké jemnosti cítil se nejvolnějším, kde mohl básniti v tónech bez ohledu na běžné formy, na př. v notturnech, praeludiích, baí- ladách, v překrásné fantasii \ F moll^ bar- carolle, bcrceuse, impromptu a y Že při tom i nescházelo mu porozuměni pro formu typickou, již také dokonale ovládal, třeba ovšem tu svou individualitu neokazoval se stránek nejcharakterističtějších, o tom svědčí jeho sonáty, trio a klav. koncerty. Hlavní význam Ch-ův spočívá však v monu- mentálním pokroku, který učinila klavírní technika jím na nové dráhy uvedená. Ch-ova fantasie rostla a byla živena duchem nástroje; jeho působením otevřela se klavírní skladbě netušená před tím dráha duchovního rozvoje a koloristické potence, v čemž předstižen byl později jedině Lisztem. Touto závislostí Ch-ovy tvorby na požadavcích klavíru vy- světliti lze, proč skladby jeho pohybuji se ve slohu homofonním, protkaném passážemi přeskvélé bravoury. Nerovný počet tónů při- dělený začasté eíTcktní passáži na stejný po- hyb taktový těžce rozdělitelný vymáhá do jisté míry používání tempa rubata, v čemž však interpretace na úkor rhythmického ducha hudby často zabíhá v krajnost. Obzvláštní ceny jsou Ch-ovy etudy, kteréž znamenají více než pouhý instruktivní materiál; ony otevírají vlastně bránu do tajemství jeho klavírního slohu. Pro jiné nástroje než klavír skládal Ch. jen výjimkou. Proč nenapsal díla orchestrálního, vysvítá ze způsobu, jakým Chopine — Choř 309 používal orchestru ke průvodní úloze svých velkých klavírních skladeb. Jeho instrumen- lacc je hubená, poméru k nástroji koncer- tantnímu nešetřící. Proto oba klavírní kon- certy mohou prováděny býti jen v radikálním přepracovaní: I. v Tausigovč, II. v Klind- worthově. Zvláštní ráz Ch-ových skladeb při- náší s sebou, že dokonale interpretovány byly jen nemnoha virtuosy; z nich vynikají: zák Ch-ův K. Mikuli, Ant. Rubinstein, I. Pa- dcrewski a E. d*Albert — Podrobný seznam Ch-ových dél vykazuje: 4 ballady (G moll, op. 23, F-dur, op. 38, As-dur, op. 47, F-moll, op. 52); 27 čtud (op. 10 a 25 po 12, bez čísla 3); 41 mazurků (op. 6, 7, 17, 24, 30, 33, 41, 50, 56, 59, 63); 18 notturnů (op. 9. 15, 27, 32, 37, 48, 55, 62}; 7 polonéz (op. 26, 40, 44, 53); 25 praeludii (op. 28 a 45); 3 ronda (op. 1 , 5, 16) ; 4 scherza (H-moU op. 20, B-moll op. 31, Cis-moU op. 39, E-dur op. 54); 2 so- náty (B-moll op. 35, H-moU op. 58); 8 valčíků (op. 18, 34, 42, 64); 11 různých děl, trio pro klavír, housle a violoncello z G-raoll op. 8; introdukci a polonéz pro klavír a violoncello z C-dur, op. 3; violoncellovou sonátu z G-moll, op. 65; duo pro violoncello a klavír z E-dur (spolu s Franchommem) ; pak pro klavír s orchestrem kromě vzpomenutých již variací op. 2, 2 koncerty (E-moll op. 11, F-moll op. 21), fantasii z A-dur op. 13, krakowiak (rondo j op. 14, polonézu z Es-dur op. 22; mimo to 35 zůstavených děl pro klavír a 47 polských písní. Kritické vydání veške- rých děl, redigované Bargielem, Brahmsem, ř ranchommem, Lisztem, Reineckem a Ru- dorffcm, ve XIV. sv. vydal Breitkopf a Hártcl. Z nesčetných vydání klavírních dél nejpo- zoruhodnější jsou Mikuliho (Kistner) a Klind- worthovo (Jurgenson v Moskvě a Botc & Bock v Berlíně). — Literatura: Karasowski, Mlodosc Fr. Ch-a (Varšava, 1869); týž, F. Ch., s. Lcben u. s. Wcrke (Drážďany, i 887, pře- klad pol. originálu); Liszt, Fréderic Ch.; Barbcdette, F. Ch., essay de critique musi- cale; Niecks, Frederick Ch. as a man and musician (Lond., 1889, 2 sv., něm. vyd. Lip., 1890); Willeby, F. Ch. (Londýn, 1892). 9 Chopine [sopín], franc. z ncm. Schoppcn, starofrancouzská míra tekutin, předem vína, v Paříži = 0*465 litru; dnes půllitrová láhev vinná. ChopJÓr, řeka v Rusku, viz Chopér. Choquettes [šokčt] šlovou kokony ne- mocných housenek; v přeneseném smyslu i přeaivo pocházející z těchto housenek. Choř (řec. logóg)-. 1) Ch. antický nazý- val se sbor mužů, žen, jinochů nebo dívek, jenž při kultu rozličných bohů v Řecku přcd- nášíval za průvodu hudebního zpěvy s rhyth- mickými pohyby tanečními rázu mimického pod vedením náčelníka zv. koryfaios. Dle pohybů tanečních rozpadal se zpěv ch-u ve strofu (obrat), antistrofu (protiobrat) a někdy i cpódu (dozpěv). Z písní těch zvláště důležitý jest dithyrambos (v. t.). Z dithy- rambického ch-u povstal ch. tragický a tím stal se ch. nevyhnutelnou součástkou ře- ckého dramatu, zvi. tragédie. V dithyrambu Dionysově skládal se ch. původně z mužů přestrojených za Satyry; když pak časem dithyrambos rozšířil své pole mythické a jal se opěvovati i jiné bohy a reky národní, na místo Satyrů nastoupili v ch-u průvodčí do- tyčného reka, čímž vedle ch-u satyrského f)ovstal ch. nesatyrský. Takž i v tragédii od- oučilo se drama satyrské (s ch-em Satyrů), povahy veselé a žertovné, od tragédie vážné s ch-em nesatyrským. Členů ch-u, t. zv. cho- reutů, bylo v tragédii a dramatě satyrském 12, od dob Sofokleových 15. Z veselých prů- vodů a improvisací při slavnosti Dionysově na venkově povstala komedie. Zde ch. měl 24 muže. Péči pak o sestavení a vydržování dramatických ch-ů měli chorégové (viz Choré gié). Místem, kde působil dramatický ch., byla z pravidla orchestra. Při zpěvu býval posta- ven v obdélném čtyřhranu a podobně se- řaděn vcházel též z pravidla na orchestru obyčejně pravým vchodem se strany hlediště, tak Že levý jeho bok byl obrácen k obecen- stvu. Postupoval pak buď dle řad Kata atoi- Xovg)^ buď dle podřadí (xaxá tvya). Výjimkou přicházel po jednotlivcích. Řad bylo v tra- gédii tré po 4 nebo 5 mužích dle toho, čítal-li ch. 12 nebo 15 osob, podřadí čtvero po 3 mužích při ch-u 12členném, patero po 3 m. při ch-u 15člcnném. Ch. komický krá- čel buď po 4 řadách o 6 nebo po 6 pod- řadích o 4 mužích. Při ch-u ISčlenném v řadě krajní na levém boku kráčelo 5 choreutů nejlepších a ti sluli aristerostaty. Třetí mezi nimi byl koryfaios. Obě osoby před ním a za ním sluly par as taty; choreuté boku pravého byli dexiostaté, v řadě pro- střední pak laurostaté. Pochody ch-u byly rhythmické, provázené píšfalou, při čemž ko- ryfaios recitoval anapaesty. Někdy ch. vešel tiše a zaujav své postavení jal se zpívati. Partie ch-u při představení byly buď prosté deklamované, obyčejné od náčelníka, v iam- bcch, buď parakatalogicky přednášené (ob. v anapaestech) s průvodem píštaly, buď ko- nečně zpěvné. Tyto bylv přednášeny buď jedním hlasem nebo střídavými skupinami nebo unisonem celého ch-ui V epeisodiích ch. sleduje děj na jevišti stál ve 2 řadách po obou stranách orchestry s tváří obráce- nou k hercům (dichoria), s koryfaiem sto- jícím uprostřed. Ch-ový tanec při zpěvu v tragédii byl vážný a slul emmeleia, v sa- tyrském dramatě bujný (sikinnis), v komedii Často rozpustilý řkordax). V.šem třem druhům dramatickým bylo společné hyporchéma, tanec živých rhythmů. Tanec ch-u družil se někdy k jistém částem přednášenýn) od herců, mimicky jejich obsah zpodobuje. Účastenství ch-u při ději jest značné ve staré komedii attické, v tragédii pak značnější u Aischyla než u Sofoklea a zvláště u Euripida. V tra- gédii jeví se ch. jednak jako zástupce lidu, jednak má význam náboženský a tlum očí vá vznešené úvahy náboženské a filosofické. Po- dobně v staré' komedii jednak činně působí, 310 Choř. jednak přednáší ncodvisle osobní mínění bás- níkovo. Choreu ti nosili škrabošky, ale neměli ko- thurnu. Úbor ch-u tragického srovnával se se stavem osob jím představovaných, v dra- mátě satyrském představoval ch. Satyry, v ko- medii staré byl ch. vystrojen rozličně, časem fantasticky směšně, dle toho, představoval-li lidi z holé skutečnosti nebo bytosti mimo- lidské. S ch-cm vystupoval pištec v témŽ úboru. — V dramatě římském ch. pů- sobil toliko v tragédii dle vzoru řeckého. Počet členů byl as skrovnější, ježto tito pů- sobili na jevišti. Ch. skládal se z mužů techni- cky vycvičených a činnost jeho se as obme- zovala na pouhé písně v meziaktí s tancem za průvodu pišfaly. Komedie však ch-u ne- měla. Sdk. 2) Ch. ve stavitelství kostelním jest omezené prostranství pro duchovní při hlav- ním oltáři. V prvních dobách křesťanství, kdy stavěly se basiliky, byl ch. omezený prostor pro zpívající duchovní, subdiakony a diákony. Hlavni oltář stával ve chrámech na volném prostranství, později přeložil se do zvláštních výstavků — apsid — as ním přešel také ch. v tato místa a celému tomu přístavku dáno jméno ch. V X. stol. sloužil ch. v klášterech řeholníkům za místo k mo- dlení a dělal se také prostornějším a byl kulminačním bodem chrámu vůbec. Ve sto- letí XII. oddělil se ch. od lodi zábradlím a jeho dlažba povýšena nad dlažbu chrámovou. V ch-u nalézala se kromě oltáře lenoška pro nejvyššího duchovního, kathedra, křesla pro vyšší duchovní, sedadla pro nižší duchovní a zpěváky, na levé ruce podstavec pro evan- gehum, na pravé podstavec pro epištolu a mezi nimi oltář pro laiky. Žádný laik nesměl vkročiti v místa určená pro duchovní, kromě kdyby se zpovídal, i přijímání udělováno před zábradlím ch-u. U všech středověkých staveb chrámových jeví se ch. již jako samostatná stavba na východ od hlavni lodi směřující a její tvar jest závislý na slohu, v jakém jest chrám postaven: u románských a renaissanč- ních staveb bývá půdorys ch-u půlkruhový, u gothických staveb bývá pěti-, sedmi- nebo víceboký. Mnohdy upravily se kolem ch-u kaple, které jsouce uloženy do zvláštního přístavku i na venek význačně se vyřešily. S vrchu oddělil se ch. od chrámové lodi buď mohutným klenutým pasem, jak bývá u staveb románských nebo renaissančnich, nebo splývala klenba ch-u v jedno s klenbou střední lodi chrámové, jak tomu bývá u staveb gothických. Ch. osvětloval se přiměřeným počtem oken a dekoroval se význačnému svému účelu přiměřeně bohatě. Přenesením oltáře do ch-u změnila se jeho tvářnost; oltář se již nezastíral a pro Ncjsvčtější upravena v oltáři zvláštní skříň — tabcr- nakl. Fka, 3) Ch. pro zpěváky v kostele viz Kůr. 4) Ch-em (sborem) zoveme v hudbě z pravidla množství osob seskupivších se k pospolitému provedení skladby pro větší počet hlasů lidských myšlené. V tom smyslu nelze pojímati slovo ch. v hudbě starověké a středověké až do X. stol., které pojem mnohohlasnosti byl neznám ; nebot nábožen- ské zpěvy Hebraeů, Řeků, Římanů a rituální melodie prvních křesťanů přednášeny byly massami buď v jednozvuku funisonu) nebo ve zdvojení oktávovém dle tóno, účastnily-U se společného zpěvu hlasy mužské o sobe nebo s chlapeckými hlasy zároveň. Za prv- ních počátkův hudby vícehlasné došlo k roz- děleni obou těchto hlasových skupin na vyšší a nižší. Tak zvané organum, které ve vyšší kvintě souběžně postupovalo s gre- gori^skou melodií, přednášenou nižším hla- sem mužským, přiděleno vyššímu hlasu mužskému a zdvojeni kvintových postupů těchto ve vyšší oktávě obstarávaly hlasy chlapecké. Ke třídění na vlastní tří- a čtyř- hlasnost dospěli skladatelé mensurní hudby na sklonku XII. stol. (tripl a, quadrupla). Pokud hudba byla uměním výlučně církev- ním, nebylo dovoleno ženám spolupůsobiti při zpěvech chrámových (dle slov Písma »mu- lier taceat in ecclesia* = »žena mlčiž v církvic^ 1. Kor. 14. 34), tak že teprve XVII. stol. po- čínajíc sluší rozeznávati ch. ženský a muž- ský a, pokud oba druhy jsou sloučeny, ch. smíšený, jenž zahrnuje v sobě čtyři základní rozsahové odrůdy lidského hlasu: soprán^ alt, tenor a bass. Čtyřhlasnost ch-u vyho- vuje nejlépe přirozené povaze hlasů lidských, avšak rozČlení-li se jednotlivé hlasy v pod- oddělení, docíliti lze ch-u o 5—8 hlasech, kterýžto počet doba rozkvětu slohu polyfon- ního, zvláště t. zv. škola římská, ještě daleko více rozmnožila. Úloha jednotlivým hlasům v ch-u přidělená nebývá obtížná, počítajíc s massou pěveckých sil menší technické obratnosti, než jaké vyžaduje se od sil sóli- stických; proto místa choulostivější bývají výslovným předpisem přidělována začasté hlasu sólovému. Skladební sloh ch-ů jest buď přísný řvázaný, fugovanýj, jaký vysky- tuje se ve SKladbách církevních (ve mších, motcttech a pod.), neb volný (v opeře) nebo konečně smíšený. Ch. může býti podporován průvodem nástrojovým, nebo může vystupo- vati samostatně, ve kterémž případě mlu- víme o ch-u a ca pel la. O dvojitém ch-u (dvojsboru) mluvíme tehdy, když dva samo- statné ch-y, z pravidla čtyřhlasné, pospolu účinkují brzy se střídajíce, brzy současné se ozývajíce. Název ch. přenáší se i na hudební skladbu samu, k jejíž provedení třeba jest výlučné působnosti ch-u. V řidších případech mluví se o ch-u jako o sdružení osob ku hře na hudební nástroje téže kategorie, avšak různé výšky (ch. smyčcový, dechový, nebo ještě podrobněji ch. pozounový a pod.). — Při nástrojích klavírových rozumíme ch-cm stejně zladěné struny, ve chvění uváděné týmž kladívkem (klávesem), mluvíce o dvoj- ného trojchorovém potahu strunovém, jímž opatřen jest dnešní klavír až na několik nej- hlubších tónů. Na varhanách slují ch-em Chorá — Chorál. 311 při smíšených hlasech (mixtura, kornet, ses- quíaltera a j.) píšťaly různé výšky, jež ozý- vají se stisknutím téhož klávesu. 1? Chorá, Hora, hl. m. tureckého ostrovu Sama nedaleko jihových. pobřeží, s přístavem Tiganion (stará Tigani), sídlo řeckého metro- polity pro Samos aNikarii, má 1433 ob. (1875). Asi 3 km na vých. při samém pobřeží jsou zbytky antického města Sama. iež mélo asi 10 km v objemu. Ze zajímavějších památek zachovaly se akropolc, zbytky chrámu a di- vadla, přístavní hráze a sloup z proslulého chrámu Héry, jehož původ sahá do doby přcdřecké. ChoraeilS Michael, básník finsko-švéd- ský^(* 1774 ve Vórá — f 1806 v Carlbergu u Štokholmu), docent cloqucntiae na um v. v Ábo, od r. 1802 adjunkt theologie na voj. školo v Carlbergu a dvorní kazatel. Vynikal své doby jako moralisující, clegický básník s přídechem sentimentálnosti. Jeno básně se- brány slavným Franzénem v Samlade skalde stycken (Órebro, 1815, 2. vyd. 1826); jeho žalmy Omarbctade Kyrko-Psalmer vyšly ve 2 sv. r. 1807 ve Stockholmu, avšak nebyly přijaty do žaltáře. Chorag^oké pomniky viz Chorégické pomníky. Chorál (lat. canlus choralis romanus). Tak nazývá se sice v moderní hudbě každá samo- statně vynalezená melodie, pohybující se v tó- nech stejné rhythmické hodnoty; avšak ve vlastním smyslu míní se pojmem tím soubor zpěvů, jež časem ustálily se při obřadech křesťanské bohoslužby. O původu ch-u, k ně- muž první základy položily nejstarší křesťan- ské obce východní, z nedostatku zpráv na- prosto věrohodných odkázáni jsme na pouhé domněnky. Pokua křesťanství utiskováno bylo mocí světskou a s bohoslužbou svou nuceno bylo před pronásledováním utíkati se do pod- zemních skrýší a soukromých příbytků, ne- poskytovalo přímých podnětů ku vzniku spe- cificky křesťanských zpěvů obřadných. Jakož vůbec první křesťanstvo nemohlo a nechtělo emancipovati se docela ze vlivu osvěty an- tické, tak zajisté í nevjy hýbalo se recepci starověkých vymoženosti hudebních. Zdá se, že četní Řekové na novou víru obrácení do- nášeli k bohoslužbě melodie národních pěvců hellénských, najmě hymnických, ovšem s pod- loženým textem křesťanské tendence. Vedle toho četní Hebraeové v lůno nové církve vstoupivší přispívali asi přednesem veleb- ných žalmů Davidových s melodiemi z jejich bohoslužby přejatými, nad jiné oblíbených proto, že nadšeně oslavují osobu Spasitelovu. Přednes hymnů a Žalmů (hymnodie a psalm- odie) dál se dle svědectví caesarcjského biskupa Eusebia (f kol 338) a Basilia Veli- kého (t 379) způsobem zpěvu střídavého, buď antifonického nebo responsorio- vého dle toho, střídal-li se přednes jedin- cův se sborem, nebo přednes dvou sborů mezi sebou. K těmto dvěma Živlům přidružil se ponc- náhlu třetí živel, ryze křesťanský. Ve chví- lích obzvláštního nadšení náboženského totiž jednotlivci osvícenější jaksi z vyššího vnuk- nutí improvisovali nové texty s novými me- lodiemi, které, zdařily-li se, vepsavaly se v pamět shromážděných a tradicí šířeny byly od pokolení k pokolení. Tak tvořil se krun pevných melodií církevních, které nabývaly tím větší samostatnosti, čím více podporován byl rozvoj křesťanství tvořením se tajných obcí. Když křesťanství Konstantinem Velikým na koncilu nicaejském (325) náboženstvím státním bylo prohlášeno a oátud liturgie na se brala nádheru před tím netušenou, také^ zpěvům chrámovým přibývalo na umělosti' proti dřívější jich jednoduchosti, která je či- nila blízkými pouhé recitaci, tak že náležitá jich reprodukce byla nadále možnou jen pěv- cům zvláště cvičeným. Tito jedině oprávněni byli zpívati ve chrámě z t. z v. membrány Tknihy lekcí), když na synodě laodiccjské (367) církev přímo zakázala lidu mísiti se v jejich činnost dovolivši mu pouze předná- šeti žalmy a kratší rcsponsoria, jako Amen, Kyrie eleison. Cvičbou sil pěveckých zabý- valy se školy zpěvní, z nichž nejstarší zalo- žena byla v Rímé ve IV. stol. od papeže Sil- vestra (?) a pozdější od sv. Hilaria. K prvním křesťanským hymnologům nám známým patří Titus Flavíus Clemens z Alexandrie v HI. a Hilarius Pieta viensis (Poitierský) ve IV. stol. V prvých dobách křesťanských vznikla t. zv. velká doxologie neboli andělský hymnus •Gloria in excelsis Deo«, chvalozpěv »Sanc- tus€, pak t. z v. cantica majora: chvalozpěv Mariin »Magniiicat anima mea Dominům*, Zachariašáv »Benedictus Dominus* a Simco- nův »Nunc dimittis servum tuum*. V nové stadium vstoupil vývoj zpěvu cír- kevního působením sv. Amorože, biskupa milánského (333—397). Pobyv po delší dobu v zemích východních a s povahou tamního zpěvu se obeznámiv, po návratu svém sv. Am- brož přenesl jej v církev západní. Ve své diécési uvedl totiž zpěv antifonický a ne- pochybné i responsoriový a mimo to působil k šíření četných hymnů záhy v celé římské církvi zobecnévšícn, které buď samostatné složil neb na latinský jazyk přebásnil. Z nich nejznámější jsou: »Aeterne rerum conditor«, »Deus creator omnium*, »Veni redemptor spiritus*, >Splendor paternae gloriac* a »0 lux beata Trinitas*. K nemalé zásluze přičítá se sv. Ambroži, ovšem domněnkou positivně ne- prokázanou, že vyprostil hudbu církevní ze složitostí řecké chromatiky a enharmoniky položiv jí za základ čtyři tóny diatonické, přejaté z řecké soustavy: frygický (D— rf), dórský {E^e), hypolydický (F— /) a hypo- frygicícý (G— gj, kteréž jakožto jediné v cír- kevní hudbě přípustné zovou se odtud prvým, druhým, třetím a čtvrtým authentickýra tónem církevním. Poněvadž půltónové kroky v tónech těchto nejsou umístěny vŽdy na témž stupni, vtištěna byla melodiím v urči- tém tónu vedeným individuální, od jiných tónů odlišná charakteristika. Jasného obrazu o pravé podstatě tohoto t. zv. ambro sián- 312 Chorál. ského zpěvu nebude lze dopátrati se. Jeho poznání překážejí výsledky a účink3' veliké reformy zpěvu církevního, jež připisuje se zhusta papeži Řehoři I. Velikému (596 — 604), avšak dle nejnovějších ^výzkumů Gevaerto- vých spíše ukazuje na Řehoře II. (715—731) nebo III. (731 — 741). Po původci svém zove se dílo reformy té zpěvem gregorián- ským, jenž ztotožňuje se obyčejně s pojmem ch-u a označován bývá zhusta jako protiva zpěvu ambrosiánského. Zdá se však, že pod- statného rozdílu mezi oběma nebylo, neboť na chronologickém omylu spočívá domněnka, ' že zpěv ambrosiánský byl rhythmicky pohyb- livější než gregoriánský, jenž teprve za roz- květu hudby mensurní nabyl tvaru ztrnulej- šího. Tomu nasvědčuje popis antifonického zpěvu gregoriánského spisovateli středově- kými zachovaný, jenž shoduje se s líčením zpěvu ambrosiánského se strany Otců cír- kevních (sv. Augustina); jubilace'(koloratury) byly součástkou toho i onoho. Reforma Ře- hořova zakládá se v tom, že z veškerých zpěvů tou dobou obvyklých některé vyloučil, jiné podržel a dle potřeb roku církevního uspořádal, aby pro pozdější křesťanstvo upev- nil se kmen zpěvu rituálního. Výtěžky práce své uložil Řehoř v antifonáři, jehož originál ani přímé opisy se nezachovaly; druhotný opis jest majetkem Svatohavelského kláštera ve Svýcařich (faksimile vydal Lambillot r. 1 851), mimo nějž jest nejzávažnějším pramenem anti- fonář montpellierský z IX. stol. AČ již v do- bách poambrosiánských rozsahová mez jedno- tlivých tónů bývala překračována, dalo se tak přece bez porušení jich charakteru; není po- chyby. Že teprve přičiněním Řehořovým došel systém tónorodův rozšíření o čtyři nové tóny (mody) t. z v. plagální (odvozené), zřízené na zpodní kvartě příslušného tónu authenti- ckého. Pojmenování osmi tónů těchto pak pozměnilo se potud, že authentické opatřeny byly lichými, plagální sudými čísly — tříděni, proti němuž theoretikové (Guido z Arezza) se vzpírali. Počínajíc X. stoletím užíváno bylo ozna- čování jmény řeckými, při čemž však nedorozuměním spletena byla nomenklatura starořecké hudby (viz Řecko, hudba); au- thentické tóny zvány dórským, frygickým, lydickým a mixolydickým, plagální pak jim odpovídající složeninou hypo- (pod-), na př. hypodórským atd. Toto názvosloví ovšem zobecnělo teprve v XVI. stol., kdy přidáno ještě po dvou authentických i plagálních tó- nech, totiž: aiolský {a — a*), hypoaiolský (E — ď), iónský (c — c*) a hypoiónský {G — g). Tón aiolský dosti záhy se vyskytuje, ač po- kládán za cizí hudbě církevní, iónský pak přímo za světácký; hyperaiolský (/i — h^) a hyperfrygický {F—f) vůbec nevešly v praxi, poněvadž mají zmenšenou kvintu na základ- ním tónu. Ac posléze jmenované tóny uvá- děny bývají jakožto XI. aXII., čímž celkový počet vzrůstá na čtrnácte, přece pro znalost ch-u má důležitost pouze těchto dvanáct modů: I. Dórský. r— rt II. Hj'podórský. III. Frygický. IV. Hypofrygický. ^-p-p-r-r -T — I— — L. ^^Z':fEt-: $.- V. Lydický. Ví. Hypolydický. «-♦ :t=t: 1 —\- .^jpir-jipr -t VII. Mixolydický. VIII. Hypomixolydický. -0-ř-^-r- TYT Ti — :[ "^ EBHEřííí^ 0^- =^Í=É5 rm: IX. Aiolský. X. Hypoaiolský. gg)i rTi ituj L í 4:-"í XI.(XIII.) Iónský. XII.(XIV.) Hypoiónský. "r|"-rrrTl"-H:=rzr-:;iJ-ji-z ^:^^ t V~z=t£^i- v^ Poznámka. Finála jednotlivých modii vyjádřena pQIo- vými notami, dominanta označena ^ . Kterému tónorodu melodie ch-u gregorián- ského náleží, poznáváme z >finály«, t. j. zá- věrečného tónu, jenž jest při authentické a k ní příslušející plagální tónině vždy týž, dále z dominanty, t. j. tónu v melodii určitého modu převládajícího. Tvar melodický, opa- kující se v jislé tónině stereotypně, hlavně krok od finály k dominantě, nazýváme re- p e r k u s s í. Rozsah melodie grcgoriánské (a m- bitus) může býti úplný, neúplný nebo nad- úplný, dle toho, pohybíije-li se přesně v me- zích určité tóniny, nedosahuj e-li neb přesa- huje-li ji o tón, mimo to smíšený a střední, pohybuje-li se úplně nebo neúplně v mezích obou tónin, authentické i plagální zároveň. Melodie ch-u jsou buď akcentické (accen- tus), recitované na jednom tónu a pouze při interpunkci melodicky prohnuté, nebo kon- centické (concentus), totiž melodie (kantil- lace) v pravém slova smyslu. K oněm nále- žejí evangelia, epištoly a j, k těmto hymny, sekvence a pod. Důmyslným způsobem vy- světluje O. Fleischer (»Mittelalterliche Gc- sangstonschriften € , Lipsko, 1895) z obou těchto druhů původ hudebního písma ch-u t. zv. neumového (v. Neumy), za něž te- prve od X. stol. užíváno k označení jednot- livých tónů v modech církevních prvních Chorál. 313 sedm písmen abecedy. Okolnost, že neumy jsou značkami pouze přibližně udávajícími dvih a pád melodie, aniž podávají klíče k roz- luštění rhythmiky nebo k absolutnímu změ- ření výšek tónových, prvotní útvar ch-u za- haluje neproniknutelnou rouškou. Sporno jest proto, jak ch. sluší přednášeti. Název can- tus planus (zpěv rovnoměrný^ vysvětluje se jedněmi v ten smysl, že ch. skládá se z not stejného trvání, jinými, že vylučuje metrické, prosódické odměřování slabik dlouhých a krátkých, jímž vyznačoval se zpěv ambrosi- ánský, a řídí se co do rhythmiky přirozeným přízvukem slovním. Náhled druhý ukazoval by ovšem k přednesu oživenému a rhyth- micky bohatému a netřeba podceňovati jej výkladem prvním, jenž, jak pravdě se po- dobá, vznikl v době diskantu. Také název »cantus firmus* (zpěv skálopevný, ncpromě- nitelný) v dobách slohu polyfonního v jiném než ' původním významu vztahován byl na rhythmicky monotónní úryvky ch-u přidělené z pravidla tenoru, které kontrapunktisti ostat- ními hlasy jej oplétajícími oživovali. Tedy pouze na základě anachronismu vznikla ničím neodůvodněná představa o jednotvárnosti ch-u a v dobách nejnovějších pracuje se o zvelebení jeho přednesu, jenž by bez rhyth- mické spoutanosti dopřával pěvci subjektivní volnosti. Jen tím způsobem úchvatné krásy ch-u, zaručené nadšením autorit hudebních a nezmenšující se přes bezmála dvoutisicileté trvání, mohou dospěti k žádoucímu povzná- šejícímu výrazu. Ch. Řehořem reformovaný šířil se z Říma přispěním pěveckých škol, v nichž učňové v přednesu jeho byli cvičeni, po zemích ro- mánských i germánských. Hlavních zásluh o vysílání pěvců cvičených získali si pape- žové Vitalinus v Vil. a Štěpán II. v Vlil. stol. V Německu, kde byla půda rozvoji ch-u nej- výš nepříznivá, založil první školu biskup \Vinfried ve Fuldě r. 744, jež zkvétala nej- více za opata Maura Hrabaná; mimo ni vy- nikly školy v Eichstíidtu a ve Vircpurku. Nejnadšenějším propagátorem ch-u byl Karel Veliký, jenž ve snaze po jednotě liturgie a hudby církevní napořád kázal páliti památky zpěvu ambrosiánského a pro školy v Mctácn a Soissonu vyžádal si na papeži Hadriánovi I. r. 787 mnichy Theodora a Benedikta, kteří přinesli s sebou do Francie ověřené opisy antifonáře Řehořova. R. 790 vysláni Hadri- ánem Petrus a Romanus také s kopiemi anti- fonáře do Francie ; onen dorazil do Met, tento však ochuravěv na cestě v klášteře Svato- havelském ve Švýcařích se zdržel a založil zde školu, o celou budoucnost ch-u nejskvě- leji zasloužilou. Z ní vyšel mnich Notker Bal- bulus (840—912), původce sekvence, t. j. zpěvů, jež následovaly {sequebantur) po závě- rečném »allelujac při gradualiích. Dle svěde- ctví sv. Augustina již ve IV. stol. staří kře- sťané slovo »alleluja< vyzdobovali jásavými koloraturami, t. zv. jubiiacemi čili neumami (slovo to nesluší ztotožňovati s notovou znač- kou t. zv. písma neumového, viz Neumy). Melodie jubilací těchto, postrádajíce textové podložky, vlivem nedostatečného písma hu- debního přechodem od generace ku generaci bývaly porušovány a proto byly jim mnichy svatohavelskými . přizpůsobovány texty cír- kevní prosou psané, aby každý tón kryl se se slabikou textu. Sekvencím dostalo se sankce Mikuláše I. (t 867). Když však později bá- sněny byly v rýmovaných verších, skládány formou písňovou a ne bez rázu národního, Piem V. r. 1568 vymítěny byly z liturgie až na pět (>Victimae paschali laudes«, »Veni Sancte Spirituse, »Lauda Sión Salvátorem*, >Stabat mater dolorosa* a »Dies irac«). Ježto obecný lid vyloučen byl ze zpěvu ch-u pro přílišnou jeho umělost a pro svou neznalost latiny, dopouštěla církev od XII. stol., aby v přestávkách mezi jednotlivými slokami se- kvencí, při processích a pod. prozpěvovati směl jazykem mateřským. Tak vyvinula se německá píseň chrámová, české církevní zpěvy (sekvence: >Hospodine, pomiluj nás«, >Svatý Václave*) a j., jimž církev sice se nevzpírala, ale jichž pěstění z vlastní inicia- tivy nepodporovala ponechávajíc je nadaným jecínotlivcům. Ch. ovládal po celý středověk téměř výhradné rozvoj hudby; bylť osou, okolo niž otáčely se prvotiny zpěvu vícc- hlasného, vytlačil světské písně z oběhu a nezůstal i bez vlivu na tvoření se zpěvu ná- rodního. Bujný vývoj ten trval až do konce XV. stol. Rozkvět hudby mensurní a renais- sanční snahy stavící se proti umění středo- věkému porušily jednotu a ryzost jeho a do- vedly jej k úpadku, z něhož teprve r. 1845 počal jej křísiti Guéranger, opat benediktin- ského kláštera v Solmes. Nemalou péči vě- nují přednesu ch-u benediktini z kongregace beuronské (jimž r. 1880 připadl též klášter v Emausích v Praze). Z nich vynikli zejména Ambrosius Kienle a Germanus Morin, autor odpovědi a dupliky na Gevaertovu studii o původu zpěvu gregoriánského. I solmesští i beuronští benediktini pěstují ch. ve chla- peckých školách pěveckých. Byla-li již renaissancí katolickému ch-u za- sazena citelná rána, s druhé strany k úpadku jeho přispěl ch. protestantský. Reformace v odporu proti římskému dogmatu cítila po- třebu vytvořiti zpěv novému učení přiměřený a tak povstal protestantský ch. za podmínek zcela obdobných, jaké spolupůsobily při vzniku a vývoji ch-u katolického. Luther sám básnil nové texty, jednak na melodie chrámové písně strofické o dvou slokách s dopěvkem, jednak na písně profánní, a za spojence po stránce hudební vyvolil si své přátele J. Walthera a L. Senfla. Melodie písní: >Wir glauben all an einen Gott«, »Jesaia dem Propheten das geschah* a »Ein feste Burg ist unser Gottc JSOU samostatnými výtvory Lutherovými. Ale nemalýk ontingent zabírají v ch-u protestant- ském překlady a úpravy katolických zpěvů hymnických, žalmů, zveršovaných míst z bible, kteréž souborně vydány poprvé péčí Walthe- rovou ve Vitemberce r. 1524 pod názvem >Geystliches gsangbůchlein«. Nepodcenitelný 314 Chorál. vliv na vývoj ch-u protestantského měly če- ské náboženské zpěvy. V Čechách totiž bu- jela píseň chrámová v době předhusitské vy- nikající krásou, jak patrno z písní »Otče náš, milý Pane«, >Vítaj milý íezu Kristec, »Vstalť jest této chvíle* a j., a husitské hnutí vyvo- lalo řadu zpěvů, v nichž obráží se statečnost a náboženské nadšení, nejskvěleji v chorální .Husitské* (v. t.). Péčí karů literátských do- šlo v XVI. stol. k vydávání četných kancio- nálů. Členové Jednoty bratrské udržovali styky s protestanty a snažili se ovšem o roz- šíření písní v kancionálech udržených v pře- klade německém. Tak bratrský knéz Michael Weysz přeložil 138 písní, jež vydány byly s melodiemi v Ml. Boleslavi r, 1531 pod ti- tulem »Ein neu gsangbúchlein, Jungen Buntzel durch Georgen Wylmschweerer* a znovu vy- tištěny v Ulmu r. 1538 a 1539. Vedle toho i francouzská psalmodic (Cl. Marot a Th. Beza) ovládla protestantský ch. v 2. pol. XVJ. stol. přcbásnčním A. Lobwasscrovým. Odtud až do prvních desítiletí XVII. stol. trvá vlastni doba rozkvětu ch-u protestantského, jenž podlehl témuž osudu jako grcgoriánský zpěv. Bylť původně rhythmicky bohat, avšak vinou varhaníků a lidu spolu zpívajícího proměnil se v jednotvárný zpěv táhlého pohybu, až musil býti pro větší život opatřován figu- rací (viz Chorální spracování). Pokusy vzkřísiti původní rhythmiky až dosud nezda- řily se. Pro větší rozmanitost zaveden byl střídavý způsob přednesu, při němž jedno- tlivé sloky připadají obkročmo kůru cviče- ných pěvců a lidu; po každém verši násle- duje pak fermata vyplněná varhanní mezi- hrou. Ryzost a důstojnost ch-u protestant- ského nemálo porušil příboj ťrancouzské opery v XVII. stol. a pouze na čas povznesl ji J. S. Bach. Poněvadž vznik ch-u protestantského spadá do doby, kdy umění hudební vůbec povzneslo se již k znamenité výši, od dob reformace celá řada proslulých skladatelů přímo pracovala o jeho zdokonalení: Georg Rhaw, Heinrich Fink, Arnold v. Bruck, Martin Agricola, Joh. Kugelmann, Nik. Hcrrmann, Joh. Eccard, MelchiorFrank.Ehrhardt Boden- schatz, Heinrich Albert, Thomas Selle, Joh. Rosenmiiller, Joh. Krúgcr, Georg Ncumark, Andreas Hammerschmidt, Joh. R. Ahlc, Joh. H. Schein a po Bachovi syn jeho Ph. Ema- nuel, Friedrich Doles, J. Ad. Hillcr a J. G. Schicht. Reformovaná církev mnohem později než lutheránská dodělala se zpěvu chorálniho, jemuž Zwingli nevěnoval nijaké pozornosti. Teprve za Calvina W. Franěk opatřil melo- diemi překlad 50 žalmů Marotových, jež Gou- dimel (1562) čtyrhlasně složil motettovým způsobem. V německé reformované církvi zobecněl Lobwasserův překlad žalmů fran- couzských, k nimž přistoupily později písně církve luthcránské, z francouzské církve pak žalmy Goudimelovy, jak je přepracovali pro ni Courart a La Bastide fl679), pronikly v pře- klade Dathenově (1566) do nizozemské. — Anglikánská církev pěstuje obecný zpěv žalmů melodiemi jednoduchými rázu ariós- ního. — V církvi pravoslavné Jaroslav r. 1051 snažil se opraviti zpěv podporou ře- ckých pěvců a vyvolal způsob kijevský, na- zvaný tak po klášteře založeném jím v Kijevé r. 1041, jenž na rozdíl od jednohlasnosti kato- lického ch-u zavedl mnohohlasnost. K němu pojí se od r. 1180 způsob bulharský a řecký podobné povahy. R. 1605 Griška Otrepěv za- vedl v ruské církvi západní zpěv, avšak r. lř»56 metropolita Nikon v Novgorodé paralysoval jej starým zpěvem sedmihlasným, který udržel se až podnes vytříben byv zatím vlivem vla- ských mistrů. Četné sbírky písní katolických z dob předreformačních, jež mimo jiné spořádali Vehse (Lip., 1537), Leisentritt (Budyšín, 1557). Corncr (Vídeň, 1631), G. Kopp (Pasov, 1659), rozšířeny byly vydatným počtem zpěvníků ve stol. XVI II., kdy církev dopustila, že i při mši lid směl zpívati po němečku. V té dobé skládáno pro katolický chrám mnoho nových písní a mimo to i evangelické, najmě Geller- tovy básně, byly upravovány a přejímány. Zpěvníky takové spracovali Riedel (Vídeň, 1773). Kohibrcnncr (Mnichov, 1777), Werk- meistcr (Šlutgart, 1784, Mnichov, 1810), Wcsscnberg (Kostnice, 1828) a mn. j. Po- dobně též u jiných národů vznikaly a v hud- bu uváděny byly četné písně, jichž jedno- tlivé sloky apostrofují některý akt katolické liturgie. Literatura: a) Ch. katolický: Ilaberl, Magister choralis (10. vyd. Řezno, 1893h Kienle, Choralschule (3. vyd. Freiburk, 1890); Porthier, Les mélodies Grégorienncs d'aprě» la tradition (Tournay, 18S0); Lambillot, Anti- phonaire dc St. Grégoire fac-similc dc ma- nuscrit de St. Gall (Srussel, 1872J; Schusin- ger, Die Sángerschulc von St. Gallen vom Vlil.— XII. Jahrh. (Einsiedeln, 1858); Schelle, Die pabstliche Sángerschulc in Rom (Vídeň, 1872); Gevaert, Les origines du chant litur- gique dc Téglise latine (Brusscl, 1890); Bol- lens, Der deutsche Choralgesang der kathol. Kirche (Tubinky, 1851); Báumkor, Das kathol. deutsche Kirchenlied in scinen Singweisen (Freiburk, 1883—91, 3 sv.); Kchrein. Kirchen- und relig. Lieder aus dem XIÍ.— XIV. Jahrh. (Paderborn, 1853); týž, Kathol. Kirchenlieder aus den altesten Gesang. und Gcbetbúchrrn (Vircpurk, 1859—63, 3 sv.); Konrád, Dějiny posvátného zpěvu staročes. (Praha, 1881, 2 sv.). b) Ch. protestantský: Winterfeld, Der evang. Kirchengcsang (Lip., 1843—47, 3sv.); Htiuser, Gcschichte dcs christlichen Kirchen- gcsangs und der Kirchcnmusik (Quedlinburg, 1834); Tuchcr, Schatz der evang. Kircheng. (Lip., 1848, 2 sv.); Wctzstein, Das deutsche Kirchenlied im XVÍ., XVII. u. XVIII. Jahrh.; Wolfrum, Die Entstehung und erste Entwickc- lung des deut. evang. Kirchenliedes in musik. Bczichung (Lip., 1890); Zahn, Die Mclodicn dur dcutsch. evang. Kirche (1887—90); Bach- mann, Zur Entstehungsgeschichte der geist- lichen Lieder Luthers (1884") amn. j. — Srv. Stcckcr, Všcob. dějepis huaby. ý Choralisté — Chorásán. 315 Choralisté nazývali se pěvci, jimž svčřeno bylo studium a provozování chorálu při ob- řadech církevních ve chrámech kapitolních, na rozdíl od pěvců v kostelích farních pů- sobivších, již zváni byli literáty (v. t). Jako jiné osoby ve službě chrámové zaměstnané obláčeni byli i ch. ve zvláštní roucho. Ohprálni. Slova toho užívati sluší jakožto kvalifikace odvozující se od pojmu chorálu, nikoli však, jak v češtině zhusta se děje, od pojmu choru (sboru). Tak nesprávně mluví se o ch-m výjevu (pro sbor a sóla bez in- strumentálního průvodu), ku provozování mimodivadelnímu určeném (něm. Chorscené), na místě výjevu chórového či chorického (sborového). — Ch. kniha (ChoralbuchY sbírka protestantských chorálů pro praktickou po- třebu varhaníků, v níŽ jednotlivé melodie jsou opatřeny počíslovaným basem anebo zharmonisovány čtyřhlasnč. Do XVIII. stol. zastupovaly ch. knihy zpěvníky, ježto obsa- hovaly vesměs melodie počíslované. Nejob- jemnější ch. knihou jest J. B. Kónigův Har- monischer Liederschat\ se 2000 chorály na 9000 písní (1738, 2. vyd. 1776). Podobné sbírky spracovali Doles (1785). Kuhnau (1786), J. Ad. Hiller (1793), Umbrcit (1811), Schicht (1819), J. Ch. Řinek (1829), C. F. Bccker (1844), Erk (1863), Kadě (1869), Jakob a Richter (1873) a Faiszt (1876). — Ch. notace vznikla ve Francii ve XII. stol. tím, žc na liniích umístěné značky písma neumového obdržely za základ černý čtverec (■), pročež zvány byly notae quadratae nebo quadriquartae. Neumové značky »virga< a »punctum« (viz Neumy) vyskytují se pak v obměněné podobě: ■ a ♦■. Značky ch. notace udávaly pouze absolutní výšku tónu bez rhythmické hodnoty. Teprve mensurní hudba propůjčila jim časoměrnou platnost přejavši je pro své notové písmo a opatřivši názvy longa, brevh a semibrevis a od těch dob ch. notace zhusta přidržovala se výlučně značky ■ . Na historický původ ch. notace z písma neumového ukazují zvláštní kom- plexy značek t. zv. ligatury (v. t.), kteréž rovněž přijala mensurní notace. — Ch. přede- hra jest skladba pro varhany, sloužící lidu za průpravu ke zpěvu chorálu, modulující do příbuzných tónin svrchní neb zpodní domi- nanty a těžící motivicky z melodie cho- rálu. — Ch. spracovánf nazývá se opřádání chorálu způsobem kontrapunktickým , buď čtyřhlasnou neb i vícehlasnou jednoduchou sazbou (nota proti notě) nebo figuračně s cho- rálem jako kantem firmem nebo kanonickým vedením vlastní melodie chorální či hlasů provázejících, anebo konečně způsobem fugy, jež může buď umisCovati chorál ien jako can- tus firraus, anebo fugicky probírati chorální thema samo. Ch. spracování, jeŽ může usku- tečněno býti jak ve vokální, tak i v instru- mentální větě, nalezlo v J. S. Bachovi nej- většího pěstitele. l^ Choratloe: 1) Ch., ves v Čechách, hejt. a okr. Benešov, fara a pš. Sázava; 28 d., 207 ob. č. (1890), samoty Javor a Spálený. Ves připomíná se r. 1205 jako majetek před tím kláštera ostrovského a r. 1437 náležela ke klá- šteru sázavskému. — 2) Ch. {Kartit^, osada t. u Bořku, na 1. bř. Labe, hejt. a okr. Děčín, fara Nebočany, pš. Doubkovice; 35 d., 248 ob. n. (1890), Itř. šk., žel. zastávka Rak.-uh. st. dr. (Praha-Podmokly). Choráaán, t. j. země východu, země slunce^ provincie v nejzazší sev.-vých. Persii, mezi stepmi nížiny Turánské a solnými pouštěmi vysočiny Iránské, ohraničená na sev. územím Tekke-Turkmenů, nyní ruským, na vých. Afgánistánem, na jihu prov. Kirmánem a na západu územími Jezdem, Semnán-Dámgánem, Bostámem a Astrábádem. Povrch jest dílem hornatý, dílem rovina. Na sev. prostupují pro- vincii směrem od jihových. k sev.-záp. rovno- běžná až 3000 m vys. pásma horská, výběžky to Hindukuše, spojující jci s Elbursem. Nejsev. z nich, Hazár-Mesdžid, oaděluje Ch. od ruské Asie a jest přestupný pouze velmi úzkými a nesnadno schůdnými roklemi. Střední pásmo tvoří Pušt-i-Kuh-i-džám, pohoří Bináludské a Ala-dag, jižní pásmo Kerat-Kuh, Kuh-i-Sary a Dzuvein-Kuh. Mezi těmito horskými pásmy rozprostírají se široká, 1000—1200 m vys.^ úrodná údolí. Mezi sev. a středním pásmem jest údolí Mešhedské. protékané Kešet-rúdem, vlévajícím se na hranici rusko-perské do Herí- rúdu. Údolí pokračuje dále na sev.-záp. k moři Kaspickému, k němuž spěje druhá řeka údolí odvodňující, Atrek. Při rozvodí obou těchto řek jest údolí 1225 m vys. Pásmo střední a jižní uzavírají údolí Níšápurské, odvodňované prameny Kal Múry, ztráceiící se ve velké solné stepi Kevir ve střední Persii. Údolí na sev.-záp. k údolí Níšápurskému se přikláda- jící odvodňuje Gurgán do Kaspického moře. Jižní čásť provincie Kuhistán prostoupena jest ve svém středu různými pásmy horskými směru většinou od sev.-záp. k jihových. Nej- větší z pásem těchto jsou na sev. Kách-Kuh a Gezuk-Kuh, na jihu Dubuš-Kuh (2070 m). Řeky s hor těchto stékající skoro všecky ztrácejí se v okolních stepích a pouštích, z nichž na záp. do Ch-u značnou částí zasa- huje solná step Kevir, na jihozáp. poušť Lút, na jihových. poušC Dašt-i-Náumíd. Krajiny tyto jsou pusté a jen tu a tam oasami pře- rušené. Podnebí jest v létě velmi horké, v zimě dosti studené. Zemědělství daří se mimo v úrodných údolích mezi sev. pásmv horskými pouze tam, kde uměle se zavod- ňuje. Pěstuje se obilí, rýže, mnoho ovoce, zelenina, tabák, bavlna, hedvábníci, konopí a manna. Na rozsáhlých pastvinách provincie značný chov dobytka, jmenovitě koní, vel- bloudů, hovězího dobytka, koz a ovcí. Ze zví- řat divoce Žijících vyskytují se tigři, šakalové a divocí oslové. Průmysl neveliký; vyrábějí se koberce, hedvábné látky, plátno, sukno z velbloudích chlupů a výtečné zbraně. Značný jest obchod karavanní, jmenovitě z Pcrsie do Afgánistánu přes Birdžand. Počet obyvatel- stva na 322.118 km* páčil Mac Gregor r. 1875 na 693.000, nyní nelze počet ten blíže určiti. Jsou to hl. Tádžikové; mimo tyto jsou zde kočovné kmeny původu arabského, tureckého, :3i6 Chorá zin — Chorda. kurdského a afgánskcho. Hl. ra. jest Mešhed s asi 70.000 ob.; velké poutnické město Šiitů, s náhrobní mešitou Imáma Alího. Nedaleko Níšápúru bohaté naleziště tyrkisů. — Ch. ná- sledkem své polohy mezi Fcrsií a Afgánistá- nem podroben byl velmi střídavému osudu. V starověku náležel k říši perské a sice k satrapiím Árii a Margianě. Po smrti Alex- andra Velkého připadl k říši Seleukovců. Ve III. stol. př. Kr. dostala se vých. část Ch-u střídavě pod panství králů řecko-baktrických, kdežto v záp. části r. 256 př. Kr. Arsakes I. založil říši Parthů, dav násilným způsobem sprovoditi se světa místodržiteíe Seleukovců Ferckla. R. 226 po Kr. zmocnili se Ch-u novoperští Sásánovci, jichž panství pova- leno r. 646 muhammedánskými chalífy. R. 821 místodržitel Táhir prohlásil se za neodvislého a založil říši Táhirovců. Tato dynastie již r. 873 musila ustoupiti Zafarovcům, po nichž následovali Sámánovci a pak Gaznavovci. R. 1037 dobyli záp. Ch-u Seldžúkové a až do r. 1063 byl zde jich místodržitelem Alp Arslan. Po ném následoval syn jeho Melek Sáh a pak r. 1092 Sandžar, bratr sultána Bar- jaroka, jenž po smrti. Sandžarově r. 1114 při- pojil Ch. k říši perských Seldžúků. Uprostřed Xll. stol. Ch. ovládli Chívští, podlehli však r. 1221 Džengizchánovi, jehož potomci vládli pak i v Ch-u. V XIV. stol. panovali na jihu v Herátu Gúrovci, na sev. v Sebzeváru Sar- bedárovci, nastoupivší po smrti posledního potomka Džengizchánova Abú Saída. R. 1381 přirazil na Ch. Timur. Panovník sebzevárský Chodža Alí Muajjed podrobil se a podržel svoji říši; naproti tomu herátský Gajás Eddín Pir *Ali urputně se bránil, až musil vzdáti nej- pevnější tvrz svoji Fušendž, načež tato čásť Ch-u ukrutně byla Timurem popleněna. Ti- murův syn Šáh Róh r. 1396 založil dynastii Timurovců, která ovládla též Seistán a Mázen- derán. R. 1507 zmocnil se Ch-u Uzbek Saj bek Chán, později pak území rozděleno mezi Uz- beky a Persii. R. 1716 zmocnili se Afgánci Herátu; Nádir Šáh r. 1735 sice území toto opět pro Persii dobyl, avšak po jeho smrti opět vých. čásC Ch-u připadla k Afgánistánu, při němž do dnes trvá. — Srv. Khanikov, Mémoire sur la partie méridionale de TAsie centrále (Petrohrad, 1863); Bellew, From the Indus to the Tigris (Lond., 1873); Mac Gre- gor, Narrative of a journcy through the pro- vince of Khorassan (t., 1879, 2 sv.). Chorázln, řec. Korakinos, místo nedaleko Kafarnaum v rovině genezaretské v Galilei, v němž Kristus vykonal několik zázraků, ale víry nenašel. Stotožňuje se se zříceninami Keráze asi 4 km sev. od Tel-Húmu polože- nými, ale lokalisování to není naprosto ne- pochybné. Chori^iy [-ronži], lat. vexilllfer, korou- hevník, byl v Polsku a na Litvě název pro rozličné hodnostáře. Pro celé království byl v Polsku jeden velký korunní ch. {yexil- Jifer regni) a jeden dvorní korunní ch. (v. curiae regni), pro Litvu velký litevský ch. {v. magni ducatus Lituaniae) a dvorní li- tevský ch. (v. curiae ni. duc. Lituaniae). Ch. dvorní zastupoval ch-ho velkého. Ve voje- vodstvích a zemích byli ch-ží zemští {vcxil- liferi terrarum, palatinatuum), jejichž původ jest starší než původ ch-ho velkého. Kdežto totiž úřad velkého ch-ho povstal, jak se zdá, někdy na sklonku XV. stol., připomínají se zemští ch-ži již dříve (při pohřbu Kazimíra Vel. bylo jich dvanáct). Obyčejně byl v kaž- dém vojevodství jeden zemský ch. Pouze vojevodství sieradské a l^czycké mělo po dvou ch-žích: velkého a menšího. Úřad svůj vykonávali velcí ch-ží při slavnostních pří- ležitostech, jako při korunovaci králově, při jeho pohřbu, při výpravě proti nepříteli atd. Byl-li král přítomen, nalézal se velký korunní cn., maje prapor korunní v ruce, obyčejné po pravé straně králově před velkým korun- ním maršálkem, kdežto velký ch. litevský byl po levé straně panovníkově. Srv. Lcnghicn, Jus publicum regni Poloni (Gdaňsko, 1742 a 1746). -dle. Chorda, lat. (řec. z^P^^i střevo), struna, zvláště střevová, provaz, tětiva. Ch. v lékařství. Zde setkáváme se s tímto názvem několikráte v původním i přenese- ném znění pro označení tenkých, strunovi- tých útvarů a pak pro označení zvláštního napnutého, sevřeného i bolestivého stavu ně- kterých ústrojů, jako je na př. t. zv. ch. penis čili venerea jakožto následný stav kapavky. Ch. dorsalis (notochord či struna hřbetní) jest původním podkladem kostry obratlovců. Strunou hřbetní vyrozumíváme ohebný válec, jenž uložen jsa pod rourou nervovou a nad ústrojím zažívacím sahá v konci předním až po zpodinu středního mozku, v zad pak táhne se až ku konci ocasu. Útvar tento má však jen u nižších obratlovců zvláštní úlohu, jelikož jest u Amphioxa jedi- ným dílem kostry a u mihulí, ryb a amfibií tvoří i u dospělých individuí značný ústroj, nikoli však u vyšších obratlovců a člověka; u těchto má útvar ten jen v první době em- bryonální význam předběžné kostry, která pak podléhá regressiv- ním změnám a ustupu- je posléze stálé kostře. Histologicky skládá se ch. ze značného množ- ství buněk příslušejí- cích původně entodcr- mu; buňky ty oddělují se záhy ocl entodermu ve způsobe pruhu a vytvořují na povrchu svém stejnoměrnou blá- -, nu pružnou, totiž po- ^' "^ miaS^íífo^/o" .'*"" chvu ch - dy vnitřní r, ch. pochva struny hřbetní. {^l^^^ica ČI limitans in- t.f/i. buňky chordové, ř.cA. terna). Zatím se buň- epiihél chordy, o. A. oblouky W ty ZVCtŠUJÍ (viz vy- hořeni, o. rf. oblouky dolcnl, ^br. č, 1918. b. ch.) při- Jímajíce tekutinu vy- tlačující protoplasma a nabývají na po- vrchu tuhé blánky. Jenom pod pochvou zů- stanou buňky malé na protoplasma bohaté Chorda Avesla — Chordála. tvoFicc jednoduchou vrstvu, totií cpithél ch-dy (vyobr. č. 1918. e.cli). Jinak chová se poněkud skladba histologicka ch-dy u Am- phiox3, ponůvadž je mnohem sloíltéjší nei popsaná. U tohoto nejjednoduššího, avíak ne- pravt:ho obratlovce skládá se struna hřbetní uvnitř z četných příčně uložených a penizko- vitě uspořádaných tenkých terčikfl, mezi ni- lail pozorovati lze tu a tam skuliny. Na po- vrchu ch-dy roípoznáváme vnitřní a zevní pochvu; ona je koncentricky iihaná, tato po- délně a vysílá vyběíky obalující dorsálně mí- chu, ventrálnč dutinu těla. U pravých obrat- lovcQ vzniká vně od vnitřní pochvy z ele- mentů histo logických mesodcrmu jeítě Jiný obal hbrilámi obsahující někdy i bui^Uy, jenž sluje skeletogenní vrstvou, na jejími povrchu povstává druhdy levni pochva ch-dy (rlaílii^a či Umitaiis externa). Vrstva skeletogenní má úzké vztahy k rouře vazivové, která obklo- puje míchu. Oba útvary šlovou dohromady kožní pátef], jež přcměřiuje se úchylným způ- sobem u různých obratlovců v chrupavkovou páteř. Tato milže býti stálou, totiž u mihulí, Žraloků a ganoidnich ryb chrupavfitých, nebo se přeměňuje v kostnatou páteř kostnatých (třída tripodůc (viz Athény str. 962). Trojnoze stavěny pak nahoře na těchto budovách. Nejstarší stavbou druhu toho, dosud na místě původním se nalézající, jest Lysikratův pomník z r. 335—34. Jiný po- mník podobného druhu stál ještě v XVII. stol. na blízku pomníku Lysikratova; také tento .pomník byl stavbou okrouhlou jako monu- ment Lysikratův. Vedle staveb okrouhlých hýly však častěji stavby čtverhranné v podobě chrámu nebo síně, jež určeny pro anathcmata chorégů. Čtverhranné tyto stavby byly snad dříve v užívání než stavby okrouhlé. Nej- starší pomník této formy čtverhranné po- chází z r. 323—22. Tutéž podobu mají ch. p. Thrasyllův a Nikiův, kteří oba dobyli r. 320—19 vítězství, Thrasyllos chorem mužů, Nikias cho- rem chlapců, romníky tyto nestojí ve třídě trojnozí, nýbrž pomník Thrasyllův nalézá se nad divadlem Dionysovým, Nikiův záp. od tohoto divadla. Srv. Reisch, Griech. Weih- geschenke, str. 85 a 100. Vý. Ohoré^e (řec.) náležela k leiturgiím a občané i i vykonávající sluli chorégové. Po- vinnosti jich bylo sestaviti sbory pro slav- nosti, s nimiž spojeny byly dramatické, lyrické a orchéstické závody (agóny), Členy sborů těch platiti, o výcvik jejich pečovati, po dobu cvičení je stravovati a pro představení nále- žitě vypraviti. Nejdůležitější byla ch. drama- tická. Choreutů v komedii bylo v době starší 24, později méně; v tragédii 12, později 15. Ne- dlouho po skončení poslední slavnosti ozna- čily fyly archontovi občany k převzetí úřadu toho způsobilé a archón přidělil pak básníkům, již připuštěni byli k závodům, po jednom cho- régovi. Chorégové konali svůj úřad ve jménu fyly, a tudíž jest pochopitelno, že na vítězství nebo porážce jejich také příslušná fyle byla účastná. Z povinností choréga svrchu uvede- ných vymáhalo zvláštní pozornosti stravování choreutů po dobu cvičení, neboť bylo třeba Předkládati jim pokrmy a nápoje hlas sílící, oněvadž pak chorég zřídka (aspoň v době pozdější) měl dostatečné schopnosti, aby sbor nacvičil, musil, jestliže básniíc sám nepodjal se úkolu toho, najmouti a platiti zvláštního sbormistra (chorodidaskalos), který býval mu losem přidělován jako pištec (aulét). Jaký honorář sbormistrovi a aulétovi se platil, ne- víme. Dále musil chorégos, jestliže nemohli choreuti ve vlastním jeho domě se cvičiti, potřebnou místnost jinde obstarati a konečné bylo mu pro sbor opatřiti kostým, škrabošky a pro sebe nádherné roucho. Po slavnosti pak vystrojil choreutům bohatou hostinu. Choré- govi příslušelo také opatřiti statisty; takový mimořádný výkon chorégů nazýval se para- chorégéma. Ze všeho jest patrno, že úřad chorégů byl velmi obtížný a nákladný. Jakého nákladu vyžadovalo slušné vypravení choru, nemůžeme z některých zachovaných zpráv určitě stanoviti. Tak dovídáme se' sice (Ly- sias XXI, § 1. a § 4.), že komická ch. stála r. 403 celkem 1600 drachem (asi 576 zl.), tra- gická pak r. 411 3000 drachem (asi 1080 zl.), avšak dle všeho zdá se, že v těchto přípa- dech konali chorégové více než byli povinni. Vítězný chorég byl ověnčen a obdržel cenou třínožku (viz Chorégické pomníky). Když po válce peloponnéské blahobyt občanstva poklesl, bylo dovoleno, aby dvě fyly nebo dva občané ku konání ch. se spojili. Důklad- nější změny doznala ch. za správy Démétria z Faléru. Tenkráte bylo bohatých občanů málo, i vzal démos sám dle jména ch-ii na sebe a volil na rok agónotheta, jenž na Chorégos — Chorges. 319 svůj náklad sbory vším potřebným vypravil. Poněvadž pak funkce agónotheta vztahovaly se na všecky musické závody, dále na konání příslušných obětí i na postavení třínožek, jež cenou byly udíleny, bylo mu přinášeti veliké peněžní oběti. Učiniv zadost svému líkolu, vydal úct v, avšak hodnost jeho nebyla počítána k úřadům ve vlastním smyslu slova. Z II. a I. stol. př. Kr. nemáme zprav o ch-ii; v době císařské pak připomíná se opět cho- rég, avšak vedle něho i agónothct. Komická ch. přestala po válce peloponnéské ; jak dlouho tragická trvala, nelze s jistotou určiti. — Srv. Cumpfe, Kulturní obrázky ze starého Řecka 5tr. 253. C/ť. Choróeos viz Chorcgic. Chořefioe, ves na Moravě na pr. bř. Mo- ravy, hejtm., okr., fara a pš. Litovel; 31 d., 212 ob. č. (1890), kaple sv. Floriána. Choreografie (z řcc"), umění tanec psáti, v širším smyslu pak jej i skládati a pořádati. Zá- rodky písma tanečního spatřují se již v hiero- glyfech, avšak dále se na půdě egyptské ne- vyvinulo, ani od Řeků a Římanů nedocho- valo, ač-li tito vůbec je znali. Vznik ch. v dnešní podobě náleží zcela Francouzům. Obyčejně vynálezcem se jmenuje Jehan Ta- bourot, kanovník v Langrech, jenž pod ana- grammem Thoinet Arbeau vydal r. 1588 »pojednání ve formě dialogu, jímž každý může snadno se naučiti a věnovati poctivému pro- vozování tance«, nadepsané Orchésographic /do něm. A. Czerwinski, Tán^c Jes XVI. Jhrh.^ Gdaňsko, 1878). Z časnějších dokladů však vysvítá, Že již dříve ch. byla ve Francii známa, tak z rukopisu, který z majetku Markéty Ra- kouské do brusselské Burgundské bibliotéky přešel, Le livrc des basses danses^ jichž hoj- nou sbírku zůstavil i pro ven galský básník Ant. ď Aréna (1500 — 44). Soustava Tabouro- tova byla prosta: psal nad každou notu ná- pěvu příslušné pohyby a kroky tance, vše ostatní přibližně v rozhovoru vykládaje. Dů- vtipný jeho pokus Beauchamps, první ta- nečník Ludvíka XIV., rozvinul naznačiv dráhu, na níž kroky posloupnč sluší prováděti, ča- rami, jež rozdělil dle taktů i jejich rázů, a rozmanitými značkami rozlišiv jednotlivé po- hyby. Za svá zdokonalení dal se parlamentem prohlásiti za vynálezce ch. K dovršení při- spěl Fcuillct několika spisy, z nichž r. 1700 vydaná Chorégraphie stala se jaksi breviářem celého tohoto umění. Tou však měrou, jakou ch. se zdokonalila, prostý zprvu systém zá- roveň se zatemnil. Největší dosud theoretik umění tanečního, Noverrc, vyslovil se srov- návaje taneční písmo s notovým, že, kdežto •dobrý hudebník přečte dvě stě taktů za oka- mžik, výtečný choreograf nerozlušti dvě stě taktů tance za dvě hodiny*. Hlavní vadu ch. kromě nečitelnosti vidí dále v tom, že ome- zuje se pouze na činnost nohou a naznačuje-li pohyby rukou, nenařizuje ani poloh ani ob- rysů, jež mají zaujímati, neukazuje ni pohybů těla, ni jeho držení, ni protipohybů hlavy, ni různých situací, vznešených či volných atd. Kdyby se ch-ií třeba nejsvědomitěji zachytily umělců, jako Dupré, Camargo, Lany, cstriš, Blondi, budou to jen první náčrtky nebo první myšlénky jich talentů. Leda ii by se k akademickému choreografovi připojil ještě veliký malíř a veliký ryjec. Jak jest, není ch. k ničemu, je to algebra tanečníků, jež v skladateli oslabuje vkus a umrtvujc tvůrčího genia (Lettres sur la danse et sur les ballets, Xni.). Pravdě úsudku Noverrova na- svědčuje faktum, že ch. dále se nevyvinula stavši se zdokonalováním nesrozumitelnou, kdežto na prvním stupni vývoje nevyhovo- vala si )žitosti umění, jíž stChorvát, Charvát či Čhrvat* ve »Siov. Sbor- níkuc 1884 str. 156. Ch. na Moravě jakožto zvláštní kmen národnostní obývají ve třech osadách u Mi- kulova na pomezí dolnorakouském. Usadil je tam Krištof z Teufenbachu, císařský generál Chorv.-slavonské hranice, kterýž r. 1583 koupil od Jiřího Hartmana z Licchtenšteina zámek a městečko Drnoholec s vesnicemi Neusicdel, Guttcnfeld, Nový Přerov, Fróllcrsdorf a ji- nými šesti zcela zpustlými následkem moru, který tam r. 1582 zuřil. Opravil zámek i mě- stečko a r. 1584 do vsí Guttenfclda, Nového Přerova a Fróllersdorfu uvedl obyvatelstvo 2 chorvatského pomezí. Osadníci tito nemají však o svém příchodu žádné pověsti. Stali se najednou zvláštním ostrůvkem uprostřed německého okolí a asi hned od počátku obý- vali s nimi uvedené osady zároveň Němci. Osudy jejich na Moravě známy nejsou. Nej- spíše měli od počátku svou Školu a svou du- chovní správu, aspoň tak tvrdí školní pro- tokol ve Fróllersdorfu. Avšak opatřování knéží a učitelův chorvatských dělalo obtíž a úřady těžko se s Ch-ty dorozumívaly; proto r. 1805 dáno jim Škol. dozorcem tr. Astlem na vybranou, chtí-li nadále míti školu českou nebo německou. K vůli německé vrch- nosti a okolí rozhodli se pro německou. Sou- časně založena byla něm. škola v Guttenfeldě a později v N. Přerově. Duchovní správa byla rozdělena tamtéž již krátce před tím. Óh. sami užívají pro osady své názvů: Gutfjeld, Frliešdorf a Prerava. Služby boží konají se v Gutťjeldě a Frlješdorfě dvakrát chorvatsky a jednou německy, v Preravě třikrát chorv. a jednou něm. Lid se modlí a zpovídá chor- vatsky. Ch-at lpí na svých zvycích, svém kroji a své mateřštině. Nic nedbá posměchu svého okolí a přezdívky Krobot; vždyť je si vědom své síly. Ch. silně se rozeznávají od okolních Němců vysokou stepilou postavou, silou, muž- ností a pracovitosti, ženy krásou. Chorvatský junák nerve se s německým chasníkem, má jej za slabého a bylo by nedůstojno slabého poprati. Na vojnu berou téměř všecky k jez- dectvu. Pozemky Jejich jsou dosti úrodné, vinorodé, a přičmlivostí domohli se jisté zá- možnosti. Jsou hrdi na to, že u nich nikdo netrpí hlad. Sňatky uzavírají skoro výhradně mezi sebou a jmenovitě aěvčata nechtí si bráti Němce. Proto Ch. všech tří osad tvoří jediné příbuzenstvo. Také mají od počátku generální dispens, aby si mohl bráti bratrance sestřenici a pod. Stavení chorvatská poznáš na první pohled, jsou čistá a kol dveří a oken pestře arabeskami malovaná. Jinak podobají se slováckým na Břeclavsku. Kroj jejich icst velmi pestrý. Junáci nosí malý kulatý Klo- bouček ovinutý šňůrkami a pentlemi barev- nými, na stříšku splývají stříbrné střapce, za kloboučkem vlají kosárky nebo pštrosi péro. Na krku nosí mašli nad levým ramenem uvá- zanou, muži hedvábný šátek. Košile je vyší- vaná modře nebo červeně a sice u krku a na ramenou. Rukávy jsou široké, otevřené. Též kordulka je bohatě vyšívaná. Nohavice (láče) jsou těsné, červené, modrými šňůrami zdo- bené, někdy i cifrované (s vyšíváním). Obuví jsou obyčejně čižmy. Muži mají jednoduchou košili a místo kordulky modravý kabát. Ženy, zvláště dívky, nosí krásně vyšívaná oplecka a rukávce, na sukních květovanou zástěrku s krajkami, okolo krku korále, na hlavě hed- vábný Šátek; hlavu si rády vkusně upraví. V zimě se nosí vyšívané Kožichy. V celku neliší se valně oá blízkých Slováků okolí břeclavského, kteří ostatně právě od našich Ch-tů mnoho převzali, jako naopak v mluvě zase Ch., kde nevystačují svou řečí, vypůj- čují si ze slovenštiny. Každý Ch-at umí též česky a německy. Jelikož jazyk svůj pěstí jen v domácnosti, v sousedských stycích a v ko- stele, nemohl se týž vyvíjeti a je dnes silně promíchán slovenštinou, méně češtinou. Pří- zvuk se skoro počeštil. Lidových písní se za- chovalo málo, tanců ještě méně, avšak i v tom půjčováním si od Slovákův pomáhají. Sami nazývají se H rváti [vysl. ^^rvati* dvojslab.], mluví hrvátsky [vysl. rvátsky], neboť h se ne- výslovní e, leda za české nebo slovenské ch ve vypůjčených slovech (hýža = chýža, hody = chodí;. Vyznání jsou vesměs katolického. Modlitby a zpěvníky mají chorvatské, v Uhřích tištěné maďarským pravopisem. Však v tom nyní náprava nastane přičiněním dp. faráře gutfjeldského P. A. Malce, jenž upravil modlit- by správným pravopisem. PoČet Ch-tů udává statistika z r. 1890 ve Frlješdorfě 781 (proti 326 Chorvatská literatura — Chorvatsko a Slavonsko (hranice, horopis). 63 Čechům a 295 Némcflm), v N. Prcravč 574 (41 Č. a 96 N.), jen v Gutfjeldé připočtli všecky Ch-ty k Nčmcám, jest jich však ze 675 ob. asi 707o- Pozoruhodno je, že procento Ch-tů proti Němcům stále stoupá. — Srv. J. Herben, Tři chorvatské osady na Moravě v »Čas. Mat. Mor.« 1882. Kř, Chorvatská literatura vis Jihoslo- V a n é. Chorvatsko a Slavonsko (Hrvatska i Slavoni ja) jsou dvě království, která s krá- lovstvím Uherským činí jeden státní celek. Prostírají se mezi 14« 23' 38" a 20» 27' 45" v. d. a 44« 7* a 46*' 24* s. š. Z toho již patrno, že království tato prostírají se hlavně směrem od západu k východu a od nejvýchodnějšího bodu S-ka (Válečný ostrov na Dunaji) k nej- západnějšímu u Rjeky (Lenci na hranicích istrijských) počítá se asi 480 ^ín. Největší šířka od jihu k severu činí pouze 250 km. Hranice jsou většinou přírodní (moře a řeky) a nepatrnou jen části politické. S mo- řem hraničí pouze Ch. v délce 180 km od Kantridy u Rjeky až po Lisarici na Canale della Montagna. Na záp. a sev.-záp. hraničí s Istrií, Krajinou a Štýrském, na se v. a sev.- vých. s Uhrami, kde Drává (328 km) a Dunaj ([197 knC) Činí rozhraní. Na jihu a jihových. jsou pohraniční země Srbsko, Bosna a Dal- mácie. Sáva dělí Ch. od Bosny a Srbska od Jascnovce po Zcmun (507 km)^ na jiho-vých. od Bosny řeky Una (85 km), Glina a Koraná. Na krajinských hranicích teče Kupa a na štýrských Sutla. Mezi těmito hranicemi Ch. a S. zaujímají 42.531 Am^ (Ch. 25.870-6, S. 16.660*7). Sev. část Ch-ka a S-ka táhne se mezi řekami jako dlouhý úzký pruh země, který k východu se ještě úží; jižní část jest rozsáhlejší a zabíhá od Sávy až k moři. Tento rozdíl horizontální rozlohy má svou analogii ve tvaru povrchu. Horopis. Ch. a S. dělí se na dvě přiro- zené části, které se tvarem povrchu podstatně liší. První čásť, mezi Dravou, Dunajem, Sávou a Kupou, náleží ještě střední Evropě, kdežto kraje jižně od Kupy náležejí již k poloostrovu Balkánskému. Dle toho v Ch-ku a S-ku roze- znáváme dvě hlavní horské soustavy: 1. Hory severně od Kupy a Sávy, které přináležejí k výběžkům alpským. 2. Hory jižně od řek těchto, které přináležejí k horstvu balkán- skému. Ch. jest země po výtce hornatá, kdežto ve S-ku převládají nížiny. V Ch-ku zaujímá hornatina 83% veškeré plochy, ve S-ku pouze 337o- Nejvyšší místa jsou v jiho- záp. kraji (nei vyšší vrch 1760 m) a půda se ponenáhlu sklání k severu a severovýchodu, kdež přechází ve velikou nížinu uherskou. Mezi Sávou, Dravou a Dunajem prostírají se výběžky Východních Alp, jež čím dále k vý- chodu, tím více se níží a konči se při vtoku Sávy do Dunaje nízkou krabatínou, jež se skládá z lóssu. ťrostřední výška výběžků těch jest kol 630 m; porostlé jsou krásným list- natým lesem zvláště bukovým a na jih od nich rozkládají se svahy s vinohrady, zahra- dami švestkovými i s ornou půdou. Svahy ' ty přecházejí do širokých nížin s úrodnými pozemky, dubovými lesy, ale i s velikými močály. Alpské výběžky táhnou se do Ch-ka na štýrských a krajinských hranicích a lze je rozděliti v sedmero skupin: I. Zá- padní pohoří, k němuž náležejí a) p. Ma- celjské, b) Kuní, c) Kosteljské, íť)Ivan- čica, é) Záhřebské, /) Kalnik, /r) Te- plické; II. Gorjanci a Vukomerické pa- horky na pr. břehu Sávy; III. Bílé pohoří; IV. Moslavské p.; V. Pohoří poŽežské kotliny; VI. Almašská brda; VII. Fruška gora. Hlavním rozvodím mezi Dravou, Dunajem a Sávou jest řada hor, které se jiho-vých. směrem prostírají k ústí Sávy. jednotlivé části tohoto rozvodí jsou: 1. pohoří Ma- celjské sev.-vých. směrem od prameniště Sutíy k Dravé s vrchem Tři Králové (680 m). 2. Ód Maceljského pohoří odděluje sedlo u horního Jesenje (399 m) Ivančici (1061 m\ nejvyšší vrch mezi Dravou, Dunajem a Sávou. Ivancica prostírá se od záp. k vých. 3. Pokra- čování Ivančice k vých. je pon. Teplické (300 wj sáhající k Ludbregu mezi Bednjí a rlitvici. 4. Na pr. bř. Bcdnje prostírá se Kalni- cká hora od jiho-záp. k sev.-vých. k Ludbregu a Kopřivnici. Pouze záp. část tvoří souvislou pahorkatinu, na níŽ jest nejvyšší vrch Kal- nik (Vranilac, 643 m). K sev.-vých. níží se ponenálilu pohoří a rozbíhá se v nesčetné svahovité výběžky. Lepavinský průsmyk (sedlo 188 i«), jímž vede Železnice z Křižcvců do Kopřivnice, odděluje od Kalniku 5. po- hoří Bílé ti km dl., řetěz to kopců 2—300 m. vys., z nichž nejv^jšší vrch, Draganovac, na zap. konci pohoří u Novigradu pne se pouze do výše 307 m. U pramene Ilové přestává p. Bílé průsmykem (klancem) Gjulavcskýin (270 m), kterýmž prochází železnice Barčsko- Pakracká. Za ním jest 6. p. Papuk, jeŽ pro- stírá se ku prameništi Londžc a Vuky a k vých. se níží. Pohoří to dělí se směrem od záp. k vých. \\ a) Černý vrch (865 m) s Du- janovou kosou (830 m), odkud nízké p. Kri- vajské 235 wi tlačí se k říčkám Bílé a Ilové.; h) pravý Papuk (953 m), tvoří střední i nej- vyšší oddíl celého pohoří Papuckého. K vý- chodu pravý Papuk se níží, ale u Kutjeva zvedá se Kapavcem opět do výše 792 w. Odtud k vých. má jméno c) Krndija (497 m), v níž vyvěrají prameny Vuky, Breznicc a Londže. Jihových. díl Krndije slovc Krstovi (Kříže, 264 m). Zde hluboká prorva k vých. přeťala souvislost hor, tak že u Vinkovců v alluviální nížině není stálého rozvodí mezi Dunajem a Sávou. Teprve u Vukovaru zdvi- hají se nízké terassy hrnčířské hlíny podél Dunaje, které u Sidu přecházejí v předhoří Frušké hory, pnoucí se souběžně s Du- najem, a tvoří nej východnější cíp Alp. Ve své stř. části vztyčuje se nejvýše Crveni čot (539 m). — Fruška h. sahá ke Slanému Ka- meni, kde Tisa vlévá se do Dunaje, a pře- zvána tu Kalakač (194 m), nízká to a ne- rozčlcněná pahorkatina, a Košcvac (268 w). Relativní výška jest zde pouze 70—200 m. — Chorvatsko a Slavonsko (horopis). 327 Pohoří pod Č. 1. — 7. vyjmenovaná představují hlavni vyvýšení mezi Dravou — Dunajem a Sávou. Od hlavního vyvýšení tohoto rozbí- hají se k Sávě následující větve: 1. Na štýr- ských hranicích podél Sutly, Krapiny a Kra- pinice Kosteljské pohoří (Ravnica, 561 m), u pramenů Krapinice a Sutly iCuní p. (520 m); 2. na 1. břehu Krapiny zvedá se od Ivančice směrem jiho-záp. až k Podsusedu Záhřeb- ské p. (Sljcme, 1035 m) a 3. mezi Čazmou, Lonjíallovou osamělé p. Moslavské(Hunka, 489 m); 4. jižní a záp. obrubu požežské ko- tliny — dle města Požegy — tvoří Sunj Qite- rárním jménem ob. Psunj), Babí p., Požež- ské p. a Dii jské. Sunj (Brczovo polje 989 m) prostírá se po 1. bř. Pakri na j.-z. od Ravné hory a zasahuje do nížiny sávské. Na východ od Sunje táhne se po pr. bř. Orljavy Babí p. (Kapavac, 637 m), kteréhož pokračováním k vých. po ústí Londžc do Orljavy jest p. Požežské (Kobilnjak, 435 m). Hluboko pro- rvané řečiště Orljavy dělí Požežské p. od východního p. Diljského (Predoljc, 459 «), na kterém u výtoku Londže připíná se ke Kříži Papucké. O sobě stojí nízká Almaš- ská pahorkatina při ústí Drávy do Dunaje. -^ Přejdeme-li Sávu k jihu, ocitneme se v území, kde hornatina téměř všechen prostor vypl- ňuje; vyjma nížiny podél Kupy (Pokupí) a Gliny jsou tu ještě planiny (Lika, Gacké, Krbava, Grobnicko polje), které jsou vyschlá kraská jezera. Prostranství po Kupu zaují- mají ještě výběžky Alpské, k nimž počítáme: 1. Gorjance (1181 m) táhnoucí se po pr. břehu Sávy k hranicím štýrským ke Kupě; vých. cíp jejich slově p. Samoborské s Ple- ši vicí (780 m); 2. od p. Samoborského pro- stírají se směrem ke Kupe nízké Vukome- rické pahorky. Všechna tuto uvedená po- hoří pokrývá na povrchu prst a pouze tu onde vyčnívají holé, tvrdé balvany jako na př. na Ivančici, na sev.-záp. úbočí p. Záhřcbt- ského a v Gorjancích, kde již objevují se útvary Krasu. Proto na pohořích těch roz- vila se hojná vegetace a lesy, zejména list- naté, pnou se až na nejvyšší vrchy. Lidská sídla a zemědělství zřídka kde sahají přes výši 300 m. Podnoží horské vroubeno jest prostornými dolinami a širokými úžinami, z nichž vyniká Posávina podél Sávy od Zá- hřeba po Zemun, Pokupí podél Kupy, Lonj- ské močály podél Lonje a Podrávina podél Drávy. Přejdouce Kupu k jihu vkročíme do druhé veliké skupiny chorvatských hor, které nále- žejí již k soustavě Balkánské. JiŽ i zevní tvářnost hor těch připomíná nám, že jsme vkročili v krajišté nové. Na křídovém, tria- sovém a tertiérním vápenci, jejž zřídka kde vulkanické nebo iiné horniny prostupují, roz- kládá se před námi Kras ve velkolepých ob- rysech, jakož i mezi nesčetnými slujemi ne- vyrovná se nižádná Postojenské. Vegetace je tu mnohem chudší než mezi Dravou a Kupou a na mnohých místech, zvlášC u moře, jest půda hotová kamenná poušť. Zvětralý vá- penec vody nedrží a proto trpí vegetace ne- dostatkem vláhy, ač jsou tu srážky dosti hojné. Na místech vsak, kde ruka lidská nezničila Ještě všech lesů, jako na př. na Pleši vici, JSOU pravé pralesy. Vysočinu jižné od Kupy možno rozděliti ve dvě podstatně rozličné poloviny, které dělí čára tažená od Severinu na Kupě k Bihači v Bosně. Celé území severových. od této čáry jest mnohem nižší než území od dělící čáry na jihozápad. Zde jest pravý alpský kraj s drsným pod- nebím a nejvyšší vypnuliny v Ch-ku. Horopisný obraz severových. vysočiny jest následující: 1. Podél Kupy šíří se trojúhlá rovina Pokupí a na pr. bř. Kupy je Petrovo pohoří (Petrovac, 507 m) mezi řekami Ko- ranou a Glinou. Pouze záp. čásť pohoří toho jest skalnatá; 2. na pr. bř. Gliny, mezi Gli- nou, Sávou a Unou aŽ k potoku Žirovci tyčí se Zrinjska brda (Prisjeka, 615 m) a 3. na jiho-záp. od Zrinjských Brd podél bosenských hranic RadoŠský uzel (630 m). Dle výšek viděti jest, Že území sev.-vých. od čáry Sc- verin-BihaČ zaujímá pohoří nízké. Vysočina jihozáp. od řečené čary prostírá se od kra- jinských hranic až po Dalmácii mezi Kupou, která jest horopisnou hranicí mezi Alpami a Balkánskou soustavou, Unou, Zrmanjí a mořem. Celé toto zemiště dělí se na vysočinu jihozápadní a jižní. Jihozápadní vysočina (kolem 2000 ^m-) táhne se mezi Čabrankou na severu. Jader- ským mořem na jihu; od záp. ji ohraničuje poledník Kast vy a od vých. poledník Senje. Spojena je tak s krajinskou a istrijskou vy- sočinou na západě a s již. chorvatskou vy- sočinou na jiho-východě jako článek řetězu spojující Alpy a horstvo Balkánské soustavy. Jiho-záp. vysočina, kterou Lorenz zove Li- burnským Krasem, spouští se ve třech stupňovinách k moři, kde jest nejvíc oby- dlena. Po celé vysočině není skutečných hor- ských hřbetA, viděti pouze skupiny kopcíi a uzly horské, z nichž nejznamenitější jsou: Drgomalj u Dělnice (1153 m), Bitoraj (Ve- liká Viševica, 1428 m) u Fužinu, Sněžník řl506w), Risnjak(1528m) a Obruč (Veliki Obruč, 1377 m). Uzly ty činí předěl vod mezi mořem Černým a Jaderským. Kraj ten, na mnohých místech jehličnatými lesy porostlý, poskytuje velkolepé pohledy alpských krajů a vyznačuje se hojným množstvím oněch mor- fologických útvarů, jež jsou faenomcncm Krasu. Rovin je tu málo a skrovného roz- sahu. Pole Mrkopaljské (800 »i), Lické (700 w), Lokvanské (723 m\ Dělnické (698 m) a Grob- nické (300 m) a aoliny u moře zvláště jsou úrodné; daří se na nich réva i olivy. Doliny ty — Draga, Bakarská kotlina, Vinodol — táhnou se rovnoběžné podél moře, k němuž se úzkým ústím otvírají, a oddělují druhý stupeň vysočiny od třetího nejnižšího a nej- užšího, který se prostírá zrovna u moře. Jižní vysočina, jejíž průměrná výška jest 724 m, zabírá o mnoho větší prostor (9650 km*) než Liburnský Kras a podstatné liší se od jiho-záp. vysočiny. Ačkoliv i zde Kras pře- vládá, hory přece seřadily se do dlouhých 328 Chorvatsko £i Slavonsko (geologie). hřbetů směrem severo-záp. proti jiho-vých., a dělí je prostranné vysočiny. Charakteristi- ckým pro tyto roviny jest, že jsou zavřenými dolinami, z nichž voda říční vytéká podzem- ními cestami. Taková jest na př. rovina Gacká kol Otočce, kde řeka Gacka u Švice do země zaniká a u sv. Jiří v moři pod vodou vy- chází. Od jiho-záp. vysočiny rozeznává se jižní i tím, že se nespouští k moři stupňovi- nami, nýbrž že ji jak ohromná hradba dělí ód moře neschůdnj Velebit. V jižní vysočině, jdeme-li od senjského poledníku k jiho-vý- chodu, shledáváme tyto Části hor: 1. Kapela táhne se jiho-záp. od Ogulina, kde se zvedá osamělý zMbstý Klek (1183 m), od Ludovičiny silnice k Plitvickým jezerům. Sedlo (888 m) mezi Jezeranou (505 m) a Modrušem, přes něž vede Josefova silnice zKarlovce do Senje, dělí ji na severní Velikou Kapelu, kterou od- děluje Brestovo a Široké údolí od Bitoraje, a na jižní Malou Kapelu. Ve V. Kapele 40 km dl. hlavní jest vrch Bjelolasica (1533 m) v sev.- záp. cípu. Malá Kapela táhne se od Josefovy silnice k Plitvickým jezerům (Selický vrch, 1280 m) a přechází v Licko-krbavské středo- hoří (řCamenité pahorky, Ljubovo, Střední pohoří). — 2. Plješivica (Ozeblin, 1657 w, Holá rljeŠivica, 1649 m) zvedá se od M. Ka- pely na jiho-východ, od níž dělí ji Plitvická jezera, táhne se podél hranic bosenských a rozvětvuje se směrem k prameništi Zrmanje, kde se s Velebitem setkává. — 3. Velebit táhne se od prorvy Vratnické (698 m) u Senje podél moře v délce 135 km k Zrmanji a dělí jej průsmyk Oštarija (927 m) na sev. i jižní křídlo. Nejvyšší vypnutí jsou směrem od se- veru k jihu: Plješivica (1653 m), Šatorina (1624 w), Metla u Oštarije (1278 m); v jižním křídle Velebit nejvýše se vypíná a jsou tu nejvyšší vrchy celého Ch-ka: Malý Malován (1738 m), Vehký Malován (1760 m), Vaganský vrch (1758 m), Sv. Hora (Monte Santo, 1753 m;. Všecky tyto hory nalézají se v jižním okraji jižního křídla. Velebit jest skalnatá a divoká vysočina, plná strží a strmých stěn; směrem k moři zakončuje se přímě jako zeď a holé boky jeho na straně té vypadají jako ka- menné moře. Východní úbočí jeho jest sva- hovitější a lesem porostlé. — 4. Konečně vzpomenouti jest ještě vysočiny licko- gacké, která prostírá se mezi Velebitem, Plješivicí, Malou Kapelou a Středohořím licko- krbavským. V jižní vysočině oddělena jsou zde řečená hlavní pohoří vysokými rovinami a to: 1. Mezi Malou a Velkou Kapelou táhne se rovná dolina řeky Gacky kolem Otočce (459 m) a sahá od pramenů Gacky k Brlohu a k Švice. 2. Lická rovina kolem Gospide (565 m) dělí Ljubovo, Střední pohoří, jež zovou i stezkou Podloudníků (Vrebačka staza), a Pljcšivici od Vclebitu. 3. &bavská rovina prostírá se mezi Buničem (665 m) na sev.-západé a Udbinou na jiho-vých. Od východu uzavírají ji výběžky Plješivice a Kamenitých pahrbků a od zá- padu Podloudnická stezka. Nčkolik menších rovin nachází se i sev. od Krbavy: Bílé pole f622 m), Krbavica (657 m), Korenické pole (657 m), na jih od V. Kapely prostírá se Drežnické pole (460 m), CrnaČko polje (452 m) a Stajnické (490 m). Geologitt. V geologii Ch-ka i S-ka pře- vládají značně mladší a nejmladší útvary. Krajiny mezi Dravou, Dunajem i Sávou, pak podél Kupy i Gliny jsou územím neogénu, diluvia i alluvia, jižní Ch. naproti tomu triasu a křídy. Alpské výběžky od štýrských hranic až po Záhřeb jsou složeny z neogénových usazenin,, z nichi vyčnívají staré horniny úte- sovité. Úzký pruh triasu, doprovázený tra- chyty, rozprostírá se ve Štýrsku a zasahuje přes Ivančici do okolí Varazdinských Teplic ; v Maceljském pohoří nalézáme pouze jedinou malou kru triasu. V Záhřebských horách za- ujímají krystalinické břidlice značné prostran- ství, a vyskytuje se v nich mimo něco málo křídy z eruptivních hornin diabas a diorit. Kras objevuje se již v pohoří Záhřebském tam, kde trias převládá. Od neogénu, který na štýrsko-chorvatských hranicích vystupuje na velkém prostoru, táhne se přes Ďurděvac (Gjurgjevac) a Virovitici až k Miholjci na východ úzký pruh, který skládá Bilo horu. IJ Miholjce je neogén přikryt diluviálními a alluviálnfmi usazeninami, vystupuje zpod nich na velkém prostranství okolo Požegy a zaujímá menši oblasf v Moslaveckém po- hoří. Osamělá Almašská hornatina pří ústí Drávy a veliký díl Frušké hory připadá neo- génu. Jako neogén mezi Sávou, Dravou a Du- najem značné zaujímá prostranství, tak zase naopak převládá diluvium a alluvium východně od cáry běžící od Záhřeba-Koprivnice na vý- chod až po Zemun. Od Vukovaru na východ jest diluvium zastoupeno spraší (Idsscm) se strmými stěnami podél řek, s vápennými kon- krecemi. Tyto hlíny uzavírají doliny, podobné kraským, neboť i v nich podzemní erose — ač jiným způsobem než v Krasu — značnou hraje úlohu. V Moslaveckém pohoří máme mimo neogén na západu ještě žulu a ve středu hor krystalinické břidlice. Mnohem jedno- dušeji jsou složeny hory požežské kotliny. Crni vrh, Papuk i Krndije jsou složeny ze žuly a syenitu, k nimž se na východě při- družuje trias. Sunj skládá se z krystalinick^xh břidlic. Dosti značné prostranství zaujímá eocén na pravém břehu Orljavy, ale i tra- chyty, zejména v PoŽežském a Diljském po- hoří. V nejvyšším, centrálním dílu Fruškc hory, která se skládá převážně z neogénu, vystupují krystalinické břidlice, v nichž se nalézají hojné vrstvy kamenouhelné, mimo to něco křídy a jury. Geologický a petrograíický sloh hor není ještě dostatečně rozřešen. Geologické vý- zkumy prof. Gorjanoviée v Záhřebu, který nyní chystá geologii Ch-ka, i petrogralické studie prof. Kišpatice svědčí, že základy, na nichž spočívá dnešní obraz geologicko-petro- fjrafického slohu Ch-ka, nejsou všady spo- chlivé. Co na př. předvádí Hauer-Tictzeova gcol. mapa rak.-uher., toť je jen nejhrubšími črtami nastíněný skutečný obraz Ch-ka. OTTŮV SLOVNlk NAUCSV. ic království CHORVATSKO-SLAVONSKÉ 1 : 1,750.000 1. Srjemakí itipa 2.ybvritiekd zupa 3. Tbi^táki. kupa 4. fiíZ^nirsJ^ fiipa S.rmiidmská i. 6,Záhřélaiká i^ 7 , Modnáítjechí A.Uka-KHwnká i, Sílflfí ŽMFy Siilo okresu ^Vetsiainmilmisía rTTecnwxche JU- 19* 20* JSJĚsL, Cbroraotypí* J. Otty t Pxm*. Chorvatsko a Slavonsko (vodopis). 329 • Mezi Dravou, Dunajem a Sávou převládají záhybová pohoří, sefaděná řetězovitě, hlavní jich smér je od s.-z. k j.-v., a pouze některé horské hřbety (jako Záhřebské pohoří) staví se čelem k tomuto směru, anebo stojí za se- bou, jako hromadné Moslavské pohoří. Na některých místech shledáváme kry a zlomy. Na druhém břehu Sávy je neogén proniknut ivřídovým útvarem, diluviem a ailuviem na se- verním konci, dosahuje v kompaktním mas- £ivu až po čáru, která běŽí od Crnomelje v Krajině přes Karlovec k hranici bosenské. Roviny podél Sávy a Kupy jsou alluviální. Mimo to nalézá se neogén vczpod PljeŠi- více naproti Bihači. Podél moře táhne se úzký pruh z Istrie přes Bakar až po Novi. Na tomto místě nalézáme na úzkém prostoru velmi roz- ličné útvary. Hlavní massu Krasu skládají usazeniny triadické, které pouze jižně od ^cnje v souvislé masse až k moři zasahují. Od Bakru k Senji sledují útvary, jdoucí od moře, tímto pořádkem ; křídový itvar, paléo- gén, křída a útvar jurský. Všechny tyto usa- zeniny skládají jen úzký pruh, který se při- "družuje k širokému území triadických sedi- mentu. Křídový útvar objevuje se v kompaktní masse podél střední Kupy a Koraný a skládá značný díl Kapely i Pljesivice. Krajinu mezi ■Gospicem a Otočcem zaujímá křída, která skládá též přímořské úbočí Velebitu. Útvar jur- ský objevuje se jenom v několika nehrubě zná- mých partiích, kdežto trias převládá. Karbon vyskytuje se v Samborském pohoří a na něco vctším prostoru podél železniční trati v okolí Vrbovské, Dělnice a Ravné hory, podél Kupy naproti Čabru i v Petrově hoře. Horstvo Ve- lebitu provázeno jest na straně suchozemské celým pásmem kamenouhelných ostrůvků, vystupujících z triasu. Sopečné horniny vy- skytují se jen zřídka místy v neznámé dosud mohutnosti v okolí Senjském, u Paraziště i Brušan nedaleko Gospice. — Z tohoto po- pisu je zřejmo, že Ch. geologicky je dosti mladou, ba velmi mladou zemí. Nejstarší jeho území rozprostírá se mezi Sávou, Dravou a Dunajem, kdqžto jižní kraje jsou všechny mladé. Sopečných výbuchů není v něm stopy, ač zde bývá zemětřesení velmi často. K po- zorování zemětřesení je založen zvláštní odbor, o nich zejména prof. Kišpatid snesl do »Radu jugoslavenskc Akademije* v poslední době značný materiál. Na základě tohoto pozoro- vacího materiálu sestrojil on véjířovitý systém o 15 zemětřesných puklinách, které mají mezi Dravou, Dunajem i Jaderským mořem směr převážně sjz. až jv. s paprskovitou divergencí do Bosny a Dalmácie. Se směrem oněch puklin souhlasí hlavní směr chorvatských i slavon- skych hor. Pouze směr nepatrného dílu, jako na př. záhřebského, od oněch zemětřesných puklin jde meridiálně. Vodopis. V odporu s geologickým složením půdy nejsou vody v Ch-ku a S-ku stejně rozděleny, ačkoli jsou srážky všude dosti značné. Kraje východního S-ka, kde hrnčíř- ská hlína převládá, trpí nedostatkem řek a potoků zrovna jako kraje kraské, v nichž zvětralý vápenec vodu pohlcuje. Řeky v Ch-ku a S-ku náležejí nejvíce oblasti černomořské vlévajíce se do Dunaje; mnohem menší čásf jich připadá moři Jaderskému. Hlavní rozvodí těchto mořských oblastí táhne se od Ris- njaku přes Malou i Velkou Kapelu směrem k Dinarským Alpám. Jakož se podstatně liší kraj podél Sávy, Dunaje a Drávy svým po- vrchem od onoho, který nachází se západně od čáry Severin - Bihač , nazývaje se často Horním Ch-kem, tak spatřujeme i veliké roz- díly mezi vodopisným povrchem toho i onoho kraje. Sáva i Drává jsou řeky splavné, které protékajíce nízké kraje tvoři se svými pří- toky rozsáhlé močály; kraské řeky pak vy- věrají často jako hotové řeky ze silných pra- menů, valí se prudce a krátký tok jejich činí je nezpůsobilými k plavbě. Mnohé ztrácejí se pod horami a tekouce čas pod zemí znova se objevují. Řeky ty zanikají v ponorech a tvoří periodická jezera, když se ponory ty zacpou, nebo když nadbytečnou vodu odvésti nemohou. Toho příkladem je Gacka u Otočce, tvořící tu pčkné Švické jezero. Hlavní řeka Ch-ka je Sáva, která u Je- senic 139 m, kde jest 200 m Široká, nedaleko Záhřeba na trojmezí Krajiny, Štýrska i Ch-ka vtéká a po toku velmi hadovitém (729 km) pode zdmi Bělehradskýnii (71 m) na 400 m široká (průměrný stav) do Dunaje se vlévá. Sáva není ještě regulována, ač jsou již na mnohých místech vystavěny hráze proti jejím povodním. Sáva se dělí na četná ramena a vytváří tak přehojně ostrovů i zátočin ; šířka její jest velmi různá a také se podobá, že tok její v posledních dobách se krátí. Od Sisku do Zemuna plují větší lodi a parníky a tak stává se Sáva hlavní vodní drahou Ch-ka. Řečiště Sávy jest poměrně v nízké alluviální půdě vyjmouc pravý břeh u Gra- dišky, Oriovce a Brodu; proto je celá široká nížina, jíž protéká, Posávina zvaná a 9000 m- veliká, vydána častým povodním a zvláště ve S-ku tvoří Sáva rozsáhlé močály na obou březích. Celé poříčí Sávy v Ch-ku a S-ku obnáší 25.000 km*. Přítoky s pravého boku jsou mnohem důležitější než na levém; příliš se jí tu přiblížily Dunaj i Drává. Na pravém břehu přijímá v Ch-ku Kupu, Sunju a Unu. Kupa, 285 km dlouhá, je splavná řeka a paro- lodi vplývají do jejího ústí u Sisku 101 m. Vytéká z Kupského jezera u Risnjaku (397 >«). až k Severinu teče úzkou dolinou a u Ozalja nad Karlovcem tvoří slapy. Přítoky Kupy jsou s levé strany Kupčina a Odra, s pravé Dobra (101 km). Koraná (134 /fw), která vychází z Plitvických jezer, a Mrežnica; potom Glina (lil km) a Petrinjc (36 km). Pravé přítoky Kupy jsou spojeny s mnohými ponikvami (řekami kraskými). Dobra vyvěrá poblíž pramene Kupy 700 m vysoko. Pod Klekem u Ogulina v právo přijímá Vituni prýštící ve V. Kapele, kde slovc Jascnak. Poo Černým hřbetem teče pod zemí a teprve potom vychází jako Vitunj. U Ogu- lina zaniká Dobra sama v ponoru Gjulinském (38 m pod místem) a teče 4*5 km pod kopcem 330 Chorvatsko a Slavonsko (vodopis). Krpeljem. Mrežnica, levý přítok Koraný, skládá se z vých. a záp. Mrcžnice. Prame- niště západní jest Drežnica, která pod zemí zpod V. Kapely teČe a pak jako záp. Mrež- nica vychází; potom opět se ztrácí a jako Tounjcica a Kudnica s vých. MreŽnici se spojuje. Vých. Mrežnica vyvěrá jako Stajnica na jižní části M. Kapely a protekši pod pro- hbim podhoří tohoto vychází na sev. straně M. Kapely jako Dretulja. Ale i tato přerušuje svftj tok a vytéká konečné jako Východní Mrežnica. Nedaleko svého prameniště přijímá Koraná ještě s levé strany Plitvici, která svým ústím zrovna pod Plitvickými jezery tvoří krásný vodopád 68 m vysoký, a u Slunje potok SlunjČici, jenž krásnými 25 m vys. slapy vlévá se do Koraný. Všechny tyto krásné po- nikvy vyznačují se tím, Že prameny jejich jsou velmi silné, začáteční a podzemní tok velmi rychlý, a když vyjdou ze země, tekou mno- hem volněji, dunja jest nepatrný potok a vlévá se do Sávy na Rybářském poli. Una vyvěrá u Srbu zpod Čemernice v Lice, teče Bosnou a činí od Dobretina až k svému ústí hranici mezi Bosnou a Ch-kem. Z Bosny při- jímá Sáva Vrbas u Svinjar, Ukrinu nad Bro- dem, Bosnu u Samce a Dřinu, jeŽ do Sávy zanáší silné valouny, u Ráče na srbské hra- nici. Ze Srbska přibírá Sáva Tamnavu a Ko- lubaru u srbského Obrenovce. Levé přítoky Sávy jsou: Suti a (9S km), která se ústí na hranicích štýrských. Krapina (ISkm) protéká Záhornu a vylévá se u Podsuda. Ze záhřeb- ského pohoří vytéká jen několik menších potoků: Kuniščak, Mcdvedščak, Crljení, Bliz- nez, Struha, Vugrúv potok. Hluboký járek, Kobiljak. Nejdelší potok Vugrúv je 16 /cm dl. Lonja 140 km prýšti se u vých. konce Ivan- čice, od Dubrovčaku, kde vedle Sávy teče, tvoří veliké močály a dvěma rameny vlévá se do Sávy. Jedno rameno, Stará Lonja, vlévá se u vsi Lonje a druhé Trebež u Ivanova boku. Přítoky Lonje jsou s pravé strany po- tok Černec, s levé Čazma s Giogovnicí, která svým bahnitým řečištěm od sev. a záp. uza- vírá pohoří Moslavské, Uova, která pohoří toto obtéká se strany vých. a s Pakrou do Trcbcže se vlévá. Veliký Strug (56 km) a Malý Strug vlévají se do Sávy u Staré Gra- dišky a ramena obou rozmanitě proplétají se v močálové krajině, kterou protékají. Za vel- kých dešťů rozvodňují se Lonja, llova i Strug a daleko široko zaplavují Sávskou nížinu, poněvadž dolní tok jejích nemá dostatečného spádu. Trnava (21 km), Ljutina, Vlaknac, Crnac (42 km). Struha. Orljava (Orlová, 84 km) odvádí se svým levým přítokem Lon- džou vody požežské kotliny, prorývá jižní ovrubu kotliny té a vtéká nad Novou vsí do Sávy. M r s u n j a (30 km) vlévá se do Sávy u Brodu. Glogovnice (n km). Pod Giogov- nicí Sáva na 200 km ncpřibtrá žádných pří- toků a teprve nedaleko ústí Dřiny vlévá se do ní Bosut. Zde provází Sávu množství po- bočních ramen, která přijímají vodstvo s vých. strany pohoří Diljského a všelijak spletena tvoři močály na nízkém pobřeží. Bosut {95 km) jest nejznamenitější z ramen těch a sahá od Županje na Sávě k Bosutu, kde se opět se Sávou spojuje. Bidj, Breznica a Jošava jsou větší přítoky jeho se strany levé. Vrtič, Mandjeloš, Čikos, Ravanica a Kudroá jsou menši potoky přicházející z pohoří Fruškého a tvořící u Sávy rozsáhlé bažiny, z nichž voda jen za vysokého stavu do Sávy odtéká. Jar čina (54 km) jest většinou kanalisována. Drává vstupuje u Doubravy (202 m) ne- daleko OrmuŽe ze Štýrska do Ch-ka a teče 328 km skoro přímo směrem vých. k Almaši S82 m), kde se vlévá do Dunaje. Teče prud- ieji než Sáva a mění značné své řečiště, které si v poměrně měkkém alluviu V3f hloubila. Od let šedesátých mnoho se pracuje o regulaci této řeky a k účelu tomu praeliminována je suomia 20 milí. zl. Touto regulací je tok Drávv značně zkrácen a mnoho vířných proudu z hlavního řečiště odstraněno; poněvadž však pobřežní náspy nejsou dostatečné. Drává ná- nosem i podemíláním řečiště své znatelné mění. Šířka její jest velmi rozmanitá a roste u Oseku až do 400 m. Přítoky Drávy nejsou tak důležité, poněvadž splývají sem hned v horním toku a některé z nich rozlévají se a tvoří od Virovitice aŽ po Vukovar veliké močály. Přítoky ty jsou: Plitvica (SOkm^j, jež teče rovnoběžně s Dravou a vlévá se bliž Bednje. Bednja (105 /cm) vyvěrá s Trakoš- danského jezera v pohoří Maceliském, dělí tokem svým Teplické pohoří od Kalniku a vpadá u Bukovce do Drávy. Koprivnica vtéká do Drávy kanalisována jako Bystrá u Mola. Strug potok vlévá se u Kapinců a sbírá, jakož i Bystrá a Karašica, množství menších vodních pramenů z oněch močálo- vitých krajů. Karašica, přes 100 km dlouhá, pramení se jako Vočinský potok pod Čer- ným Kopcem a vpadá u retrijevců. Dunaj mění při ústí Drávy (82 m) jižní směr svůj a zahýbá podél S-ka, jež dělí na 208 km délky od roviny uherské mnohem nižší, k východu, kde u Zemunu slavonský břeh opouští. Dunaj je veletok s mnohými zátokami a bahnitými ostrovy (tur. Ada), mezi nimiž zvolna teče a četné parníky i lodi nosí. U Zemunu široký jest 800 m. Levý břeh jeho jest nízký a když na podzim a z jara Dunaj se rozvodní, rozlévá se tu nedohledné sladkovodni moře. Pravý břeh jest vvsoký a těžko přístupný, neboť zejména od Karlovců po Zemun hrnčířská hlína tvoří podél břehu kolmé stěny. Přítoky Dunaje ze S-ka jsou vyjmouc Vuku jen menší potoky. Vuka jest na 150 km dl. a odtíná nízkou a močálovitou rovinu na jih od Oseku, kde tvoří veliký močál Palaču, od vyšší a suché roviny, která se prostírá od Djakova k Vukovaru. Vuka pramení se v Krndiji a vtéká do Dunaje u Vukovaru. Jaderské moře oblévá chorvatský břeh od Rjeky po Dalmácii v délce 129 km přímé vzdálenosti. Strmý a kamenitý břeh není zvláště vyvinut a celá délka jeho se všemi zálivy činí pouze 180 km. Zálivů má jen nč- kolik. Martinšdica u Rjeky, kde jest přístav Chorvatsko a Slavonsko (podnebí). 331 pro karanténu; krásná zátoka bakarská 45 km dlouhá jest velkým přístavem. Malá zátoka Královnina, Senjská, Lukovo a jiné malé zá- livy nesahají nikde hluboko v pevninu, tak 2c možno břeh nazvati slabě vyvinutým. Ježto se nad mořským pobřežím ihned zvedají značné výpony, které na př. jako Velebit jsou velmi neschůdné, nemělo moře nikdy velkého vlivu na středozemí. Tento útvar půdy jest vinen, že středozemí neobcuje s mořem splavnými řekami, jeŽto do Jader- ského moře tekou jen krátké bystřiny neb ponikvy v samém moři ústící. Malé potoky na chorvatském břehu v létě obyčejné vy- sýchají. Z přímořských řek Rječina 11 km jest pozoru nejhodnější; vlévá se do moře 15 m široká mezi Rjekou a Sušákem. U Crkve- nice jest Dubračina a u Nového Suchá Rje- čina. Zrmania vyvěrá z jezírka a po krátkém toku přechází do Dalmácie. Jezery Ch. aS. zrovna neoplývají; v kra- sovém útvaru vyplňovala jezera mnoho rovin. V pohoří Diljském jest jezírko Sovské řSol- jansko j.), v pohoří Maceljském jezero Traicoš- canské 03 Arm' vel. Pecké j. u Petrinjc 032 ha jest na vrcholu kopce 378 m vysoko, dále Je- zerce na velikém Malovánu a Velebitu 1760 m. V Krasu povstávají často jezera periodická, jako Švické u Otočce a Bláto u Plaškého. — Největší jezera jsou Plitvická, kteráž jsou zářivou šňůrou perel na hrudi zelené Kapely (Malé). Jezera ona s okolím tvoří nejkrásnější krajinu Ch-ka a krása jejich známa jest po všem světě. Pramenné potoky Koraný tvoří 15 jezer, ve výšce od 625 m do 506 m stupňo- vité nad sebou scřaděných od sev. k jihu. Oddělují je od sobe příčné stěny vápenného tufu, přes něž ve výŠi 24 m řití se krásné vodopády jezera ta spojující. Délka jejich obnáší pouze 5*7 km. Jdouce od jihu k se- veru přicházíme napřed na jezero Prošcanské (625 m) 2 km dlouhé a 63 ha veliké; pak násle- dují jezera Ciginovské 590 m dl. (86 /»«), Okru- gljak (4-6 ha\ Galovac (13 ha), Kozjak (844 ha) 2 5 km dl. rod Kozjakem jsou dolní jezera Milanovac, Osredak, Kaludjcrovac, Novako- vičův brod. Kolmé bílé stěny ohraničují tato dolní jezera a tvoří s krásnou modrou bar- vou vody přepěkný kontrast. Množství raků a pstruhů žije v jezerech. Bažiny. Ačkoliv se o regulaci vod ne- ustále dbá — od r. 1874 do 1895 vydalo se k účelu tomu přes 10 milí. zl. — přece stav věcí není ještě takový, jaký býti má, neboť podél Sávy, Kupy a Drávy močály zabírají ještě veliká prostranství a zhoubně působí na poměry hospodářské i zdravotní. Podráv- ské bažiny povstávají u Djurdjevce, kde se dolina Drávská rozšiřuje, a sahají k Vuko- varu, neboť všechny přítoky Drávy a i Vuku nemají dostatečného spádu a způsobují mo- čály. Na vysušení jich prokopány stoky: By- strá, Rog-Strug s Krnišcakem Čivicevsem končící u Pitomače v Dravě, Županská stoka od Virovitice do Vašky, Gatská stoka pro Karašici, Poganovci-Kravica, Kolodjvarská- Bobotská pro Palaču. Po sávské bažiny sa- hají od Lonje (Lonjské pole) a Kupy k Ze- munu. Jako podél Drávy tsú? i tu jsou vy- kopány četné kanály k odvodňování a kromě toho vystavěny dlouhé náspy, poněvadž jsou sávské břehy nízké. Kanály ty jsou: u Brodu k. Jelas, v Bidjském poli pod Brodem několik kanálů 99 km dl., k. kolem Županje a Boš- njaka 51 km dl., mezi Sávou a Studvou 38 km, Alžbětin kanál od Kukujevců 19 km dl. Ve vých. Srěmu Jaračka i Progarska Jarčina (starý kanál cis. Proba), Šelevrijenac, Galovský, Malý i Veliký Begcj 104 km. Průplavů pro plavbu se hodících není. V kraských končinách mají vodní stavby dvojí úkol: aby se nadržovala voda k hospodářským účelům, neboť srážky rychle se tratí v zemi, a za druhé, aby se ponory otevřeny udržely, neb kdyby se za- cpaly, nastávají záplavy. Kromě obyčejných vodovodů zřídil záhřebský inženýr Pfister v Přímoří i umělá zřídla. Minerálních zřídel pouze pitnou vodu vydávajících mají Ch. i S. poměrné mnoho; užívá se jí jako kyselky nebo vody léčivé. Některé léčivé vody jsou zvláštní sily; v té příčině Lipická dosáhla světového významu. Znamenitější kyselky jsou: Opatovská u Kří- že vců, Jamnice u Karlo vců na Kupé a za Kupou Lasinjská. Kupské jsou: Daruvarská teplá zřidla (Tliermae Jasorvenses) a vodou od 40°— 47»C, Krapinská sirná zřídla v Zá- hoří 40° — 43° C, Lipická s vodou jodovou 47-5* C, Stubická teplá zřídla v Záhřebském pohoří 37«C, Topusko 61»C, Varaždinská sírná zřídla (Aquae Jassaé) 57'5° C. Podnebí. Horopisné poměry a poloha u moře způsobují, že poměry klimatické jsou dosti rozmanité, ačkoliv se země rozkládá pouze mezi dvěma poledníkovými stupni. To se zvláště zračí ve květeně oněch krajin. Ro- zeznávati lze čtyři klimatické kraje: 1. Pří- moří; 2. Kraský kraj na jihozápadu Ch-ka; 3. Východo-alpský kraj v záp,. Ch-ku a záp. S-ku; 4. Kraj vých. S-ka. — Úzký pruh podél mořského břehu vyznačuje se podnebím zvláště mírném a daří se tam kromě vinné révy fík, vavřm, oliva a na chráněných místech pře- zimuje pomorančovník i citroník. O vánocích kvetou tu někdy v zahradách i růže. Léto jest v Přímoří jinak dosti teplé, pro blízkost moře jest přece poněkud chladnější než na př. v kontinentálním kraji ve Srěmu. Zima bývá velmi mírná a třeba že někdy rtuť teploměru klesá pod nullu, přece málokterého roku padá tam sníh. Jen když se s kraských výšin při- žene ledová bóra, tehdy teploměr déle kolem bodu mrazu ukazuje. Bóra, sev.-yých. suchý a studený vítr, řítí se s Krasu největší prud- kostí jednotlivými přívaly {refolli) k moři. A to jest neštěstím pro ony krajiny. Bóra odnáší humus, láme mladý podrost a často přerušuje všelikou dopravu. Prudkost její tak jest veliká, že zabíjí lidi a že i vlak s kolejí shodila (nedaleko Bakru 7. pros. 1873). Srážky bývají všude v Přímoří obyčejně značné, znač- nější než ve středozemí (Rjcka 1520 mm, Ba- kar 1429, Scnj 994), a spojeny s vlažným jižním větrem [scirocco). V Přímoří vyrovná- 332 Chorvatsko a Slavonsko (květena). vají se protivy zimy a léta a podnebí tamní podobá se přimořsicému. Jakmile se však od moře vzdálíme jen několik set metra, při- cházíme již do pomérů klimatických zcela jiných. Kraský kraj má studenou a vytrva- lou zimu a horké, krátké léto. Srážky jsou dosti značné (Gospič 1372-6 mm, Otočac 1063) a nejznačnější z celého Ch-ka a S-ka ve Fu- iinách s 2525 mm. Temperatura Často klesá na 20° C. pod nullu a vzduch, ačkoliv Člověku 4svědčí, přece málo podporuje vzrůst rostlin- 4Stva. Zima se tu záhy dostavuje a podzimu «koro nebývá. Třetí klimatický kraj má pod- nebí středoevropské povahy více kontinen- tální: Záhřeb má 11° C. průměrné roční tem- peratury a roční srážky obnášejí 898 mm. Léto je teplé jako v Přimoří a víno výborně tu dozrává; v zimě klesá teploměr málokdy na 15° C. pod nullu. Větry, nejvíce vých. a záp., nebývají přílišné. Čtvrtý kraj vyzna- čuje se podnebím po výtce kontinentálním: srážky bývají nepatrné, léto horké a zima krutá. Zemun má jen 591 mm srážek. Prů- měrná roční temperatura jest 115° C. Nej- větší její rozdíly shledáváme ve Srěmu. V létě zahřívá se vzduch i na 40° C. a v Mitro- vici klesla rtuť i na 32° C. pod nullu. — Prů- měrně obnášejí srážky pro celé Ch. a S. kolem 1000 mm, z čchoŽ připadá největší •část na měsíc říjen, nejmenší na červenec a srpen. Kvetena Ch-ka a S-ka čítá asi 6400 druhů {i s Dalmácií) a dělí se na čtvero oblastí: ■středomořskou, pontskou, baltickou a alpin- skou, podobně jako celá říše. Jest velmi roz- manitá a má i druhy cndemické: Senech ■croijticus, Primida viscosa, Astrantia croatica, Silene Schlosseň^ Doronicum croaticum, Hedě- raeanthus croaticuSy Cardamine chelidonia, Ge- iiista heteroacantha. Rosa croatica, R. petro- jrhila, Quercus croatica, Aubretia croatica (Ve- lebit). Květena středomořská sahá od Rjeky •do Dalmácie, kde na pomoří začíná jaro již v měsíci únoru, léto v 2. pol. května, pod- zim koncem října a zima v listopadu. Man- dloň rozkvétá místy již koncem ledna, načež počátkem února kvetou Galanthus, Crocus, Veronica, Tussilago, Ficaria, Viola adnatica {často již o vánocích), Hyacint hus a Tiilipa jyraccox; ze stromů a keřů: dřín, jilm, líska. Na úpatí Vclcbitu rozvíjí se rostlinstvo po- zději. Pro kvetenu středomořskou význačné jsou rostliny, které kvetou dvakráte do roka; nčktcrc přczimují, jiné mají přes zimu zelené plody, některé keře, kterým ve střední Evropě listí opadává, podržují je až do nového (Ru- i?us, Lirrustrum). Ze stromů a keřů jsou pro květenu středomořskou zvláště charakteristi- cké: oliva, vavřín, jalovec (Juniperus macro- carpa, phocnicea i oxycedrus), Phyllerca, As- paratům acutifoliiis, Ruscus aculeatus, planika (Arbutu^), Pistacia rozmarína, která vyrůstá do výšky stromku, Spartium, na ostrovech Erica arborea, myrta, ze stromů vždy zele- ných Quercus Ilex. Tam a v Lice roste di- voký oleandr, u Bakru druh kaktusu Opwttia vulgarís. Řády pro středomořskou květenu v Ch-ku význačné jsou: motýlokvěté (zvi. rody Trifalium, Afedicago, Vic^a, AnthylUs, Genista), pyskaté, pryšcovité, liliovité, vsta- vačovité. V kalužích jsou význačnými tvary Lostera marina a Ulva lactuca , v moři druhy řas z rodu Fucus, Cystosira, Sargas- sum a j. Pontská květena zaujímá v Ch-ku a S-ku kraje mezi Dunajem, Dravou, Sávou, Kupou a línou a zasahuje až ku pobřeží moře Ja- derského. Označuje ji delší zima, rostlinstvo probouzí se teprve v březnu a vegetace bývá nejbujnější v červnu. Význačné jsou tu řády sloŽnokvětých (zvi. Hieracia), motýlokvětých a trav. Porůzné skupiny tvoří buky, duby (četné formy), lípy, javory, kaštany s křo- višti kručinky (Genista). Květena tato má dva okrsky: illyrský, jenž zaujímá kopco- vité krajiny (duby, javory, Rhamnus Car- nioUca, Rkamus saxatilis aj.), apannonský, který zaujímá S. a jejž vyznačuje Tilia ar- gentea, Acer tataricum, Quercus conferta a Q. Austriaca. Baltická květena zaujímá planinu jihozáp. vysočiny (Gorski kotár) s Velebitem, Pliše- vicí, Velikou i Malou Kapelou. Zima zde trvá 6 měsíců, rostlinstvo probouzí se teprv koncem května. Význačné jsou tu složno- květé, trávy, křížokvěté, motýlokvěté, okol i č- naté, pak rody Carex, Salix, Hieracium, Ru- bus a Rosa (četné formy). Sem náležejí stromy jehličnaté (jedle, smrk, borovice, tis, jalovec), z ostatních stromů a keřů Alnus viridis, Betula verrucosa, Juniperus Sabina ^ Myricaria germanica, Hippophae rhamnoides, Salix amygdalina, Sarothamnus scoparius, Calluna a j. Význačné jsou druhy: Vacci^ nium AfyrtilluSy Vaccinium oxycoccos, V, uli- ginosum, Erica camea, Póly gala chamcebuxuK^ Drosera rot undi folia, Eriophorum, z trav Koele- ria glaitca a j. Alpin ská květena jest roztroušena mezi druhými květenami, její prostranství není ve- liké, ale vykazuje rozmanitost i hojnost druhů. Rostlinstvo probouzí se koncem května, na místech, kde je podnebí drsnější, ještě po- zději, a bývá nejbujnější prostřed září, kdy nastává podzim a po něm dlouhá zima. Kvě- tenu tuto vyznačují v Ch-ku rody Draba, Dryas, Primula, Campanulla, Silene, Saxi- fraga a j., dále Pinus Mughus, Cotoneaster tomentosa, C integerrima, Sorbus chamcemes- pilus, Vaccinium Vitis Idea, Rhododendron, Rosa alpina, Juniperus nana, Salix Velebitica, S. Waldsteiniana, Epilobium, Saxifraga, bělo- kvčtc pryskyřníky, Aconitum, Adenostyles, Se- necio. Bujné jsou mechy a kapradiny (až 15 w vysoké), nescházejí ani lišejníky (Cetra- ria islandica), ale schází A^alea. Na Velcbitu roste Pinus prostrata, jinde protěž (Leonto- pódium alpinum), která roste na 6 horách v Ch-ku. O květenu Ch-ka a S-ka zvláštní zásluhu mají hr. Waldstcin a Kitaibel (Descrip- tioncs et Icones Plantarum rariorum Hunga- riac, 1802, 1805, 1812), A. Neilreich (Die Chorvatsko a Slavonsko (zvířena, obyvatelstvo). 333 Vcgetationsverháltnissc von Croatien 1869 a Nachtráge; AufzSLhlung der in Ungarn und Slavonien bisher bcob. Gefósspflanzen, 1866); z domácích dr. Schlosser a Vukotinovič (Syllabus Flors Croaticx, 1857; Flora Croa- tica 1869, str. 1362, Flora excursoria 1876 a četná pojednání). O mykologii zjednal si veliké zásluhy Schulzer Mú^^fenburski (Syst Aufz&hlung d. Schwámroe Ungarns, Slávo- nicns unď des Banates, 1857); pak D. Hirc v četných rozpravách v >Radu jugosl. Aka- demie*. Zvířena čítá 17.000 druhů (podle Brusiny) a má tři okršky: prvý mezi Dravou, Duna- jem, Sávou a Kupou, druhý hornaté jižní Ch. a třetí Přímoří. Z šelem vyskytuje se často divoká kočka (Felis Catus), kdeito rys (Felis lyrix) jest již vzácný. Vlkft jsou dvě odrůdy: horský, silnější a vetší, a rákosní, který žije v bažmách S-ka. Liška jest všude, medvěd zdržuje se nyní již pouze na jihu od Kulpy, kdež brzo bude vyhuben. Kunovití zastou- peni jsou četně jezevcem, kunou lesní i do- mácí, vydrou, tchořem a lasičkou; hlodavci bobrem {Castor fiber\ veverkou a plchem (v lesích), nesčíslnými sysly ťna pastvištích slavonských). Myší jest 10 drunů; zajíci jsou všude (na vysoanách zajíc bílý, Lepus vana- bilis). Ze sudokopytníků divoká svině; jelen vzácný, srna častá; v jednotlivých exemplá- rech vyskytuje se kamzík {Antilopě rupicapra) a daněk (Ctrvus dáma). Letounů (Chiroptera) 14 druhů, mezi nimi veliký vrápenec pod- kovní (Rhinolopltus ferrum equinum), Z moř- ských ssavců vyskytuje se někdy tuleň (fítoca vitulina), kdežto plískavice (Deiphínus delphis) jest dosti častá. Ptáci zastoupeni jsou četnými druhy. Z dravců supi {Gyps/ulvus, Vultur monacuí)^ čtyři druhy pravých orlŮ, jestřábů {Milvus) 3 dr., sokolů 16 dr., sov 10 dr. Největší po- čet ptáků jsou zpěváci: Laniidď, Turdidce (7 dr.), Luscioltnce^ Fringillidct (četné druhy), Paridce, Alaudidce a Sturnidce\ z ha vráno vi- tých vyskytuje se u Velebitu alpinská kavka {Pyrrhocorax alpinus); ve vysokých lesích tetřev (Tetrao urogalius), tetřívck a jeřábek (Tetrao tetrix, T. bonasia) a velmi zřídka Tetrao lagopus; koroptev je zdomácnělá. Ob- zvláště pozoruhodní jsou ptáci vodní a bro- diví, kteří — většinou stěhovaví — na močá- lech ve S-ku nalézajíce příhodná hnízdiště v nesčíslných hejnech se tu rojí. Proslulá v ohledu tom jest Obedská bažina u Zemunu. Jmenujeme zde pouze nejzajímavější: veliký drop (Otis tarda), volavky {Ardeidúe^ skoro všecky druhy), sluky {Scolopacidaf) jsou tažní ptáci. Z vodních jsou obyčejní pelikán {Pele- canus onocrotatus i crispus)^ kachny a rozma- nití rackové {Laridcé), Plazi zastoupeni jsou želvami, Ještěry {Saurii\ Pseudopus), hady, mezi nimiž dosti jedovatých, obzvláště v ka- menitých krajinách Krasu. Sem patří zmije (Vipera ber US a V, ammodyles). Nejedo vátých hadů jest několik druhů. Z obojživelníků žije v jeskyních macarát (Próteus anguineus)f který nežije, jak se za to mělo, v jeskyni Postojenske. Ryb má Ch. velikou hojnost. Kdežto poříčí dunajské chová skoro všecky druhy středo- evropské, má jižní Ch. své druhy zvláštní. Moře oplývá rybami, jichž u pobřeží chor- vatského jest více než u italského. V poříčí dunajském jsou charakteristické ohromný su- mec (Siiurus glanis), vážící často až 60 kg^ candát {Luciopevca sandra\ jeseter a béluha. (Acipenser ruthetws a huso v Dunaji, vážícv až 500 kgV kaprovití {Cyprínoidet), Z lososo- vitých nalézá se v PHtvických jezerech pstruh (Saimo farío) vážící až 3 kg, hlavaticc (5j/»io hucho) v Sávě dorůstá až do 13 kg. V jižním. Ch-ku jsou endemické druhy pijur (Phoxi- nellus croaticus) a Telestes polylepsis, Moř& chorvatské vyniká množstvím nejušlechtilej- ších ryb. Sem náležejí Labrax tupus, Dentex- vulgaris (zubatec), Sparus aurata, Mullus bar-^ batus, ze Scomberoideí zvláště S. macroplithal- mos, S, scombruSt S. thynnus 8 exempláry aŽ^ ^QOkg těžkými; ze sleďŮ je sardinka (Oupea- sardina) a sardel (Engraulis encrastcholus)^ které se loví od května do října. Zmínky za- sluhuje též úhoř {Conger vulgX Merlangus- vulg,, treska (Gadus merlangus), platejsi a rejnoci. Žraloci přicházejí v jednotlivých exemplárech a byli uloveni až 5-^6 m dlouzí. Kromě ryb důležití jsou měkkýši množstvím jedinců i rozmanitostí rodů. Z hlavonožců nejdůležitější jsou Sepia officinalis, Loligo vulgaris, Octopus vulgaris, MlŽi mají mnoho> druhů, ale Ostrea edulis (ústřice Jedlá) na. chorvatském pobřeží se neujala, ačkoliv na. ostrovech a v Dalmácii uměle se chová. Sem náležejí Pecten jacobceus, Mytillus gallo- provincialis, Lithodomus lithophagus, Piuna- nobilis, Venus verrucosa, Tapes decussata. Car* dtum edule, Z korýŠů vynikají raci Nephrop^ norvegicks (rak s masem velmi chutnýnv žije pouze v Kvarneru a Norsku), Palinu- rus vulgaris, Astacus marinus a krab Maja- squinada, Obyvateittvo. Ze všech zeměpisných oborů. Ch'ka nejslaběji prozkoumána jest anthro- pogeograíie, ale přece zeměpiscům do jisté míry pomáhají přesné statistické výkazy kr. zemského statistického úřadu. Jako zeměpisné- ústrojí Ch-ka znamenitě se rozČleňuje v roz- ličných krajích, tak i lid jeví místní zvlášt- nosti, jež neobjevují se jen v kroji a způsobu. Života, ale vynikají i v rozličných nářečích a. ve fysickém složení. Podle těchto rozdílů mů- žeme lid děliti na čtyři skupiny: na přímořany,. horáky na jihu od Kupy do přímoři, kajkavce mezi Dravou a Sávou v záp. Ch-ku a što- kavce ve východním krajt Ch-ka a S-ka. Přimořan žije v kraji, který iest jenom, místy úrodný, a neplodnost půdy nutí jej hledati výdělek mimo zemi. Nalézáme jej jako námořníka na moři a jako zedníka po městech. Takto zůstává po velikou čásf roku všecka. péče o domov na ženách, jež vynikají velikou pilností. Přímořané jsou, ačkoliv se jim často- i potravy nedostává, přece silni a zdraví ve zdravém vzduchu svého kraje. Kultura jejichž dříve, a částečně i dnes, rozvila se pod vlivem- italské. To lze viděti v kroji, výzdobě a ze- 334 Chorvatsko a Slavonsko (obyvatelstvo). jména ve stavbě domů, jež jsou všude čistě stavěny z kamene. Přímořan jest, kdekoliv může, též rolníkem, ale všude vzdělává půdu vlastni rukou, poněvadž se mu hlavních do- mácích zvířat, koni a hovězího dobytka, na- prosto nedostává. H oráči v hornatých krajích Ch-ka jsou lid statný, otužilý v zápasu s drsnou půdou a s drsným podnebím. Nízké číslo relativního obyvatelstva (19—24 na km*) v některých kra- Ucn ukazuje, jak země slabě živí své obyvatele. Proto i oni často vyhledávají si výživu mimo rodný krsij, ačkoliv se málokdy docela vystě- hují, nejvíce jako dělnici po lesích a vozkové. Horáci pak u hranic Krajiny zabývají se často obchodem. Tvto kraje, dosti nepřístupné a od obchodu oosti zřídka vyhledávané, poně- vadž mají průmysl slabý, opozdily se do jisté míry v hmotné i duševní kultuře. Jediná jen železnice protíná tento kraj, jejž od moře dělí ohromná stěna Velebitu, tak že přes 20 km od moře nalézáme se úplně ve středozemí, na něž moře nemá žádného vlivu. V záp. Ch-ku žiji kajkavci, příbuzní se západními Slovinci. Na půdě dosti plodné rozvilo se hustě obyvatelstvo, v některých krajích i velmi hustě, tak že plodnost pudy jen nedostatečně vyživuje nahromaděné oby- vatelstvo. To jest příčinou, že toto rádo za- bývá se průmyslem v dolech a továrnách, jsucož i obchodem. Jsa na křižovatce doprav- ních cest z Uher k moří, jakož i z krajů zá- padních do zemí balkánských kraj tento i svojí polohou blízko západních vzdělaných národů byl záhy otevřen pokroku kultury. Zde nalézá se též historické i intellektuální a politické těžiště celé země. Na východě prostírá se S., přírodou bohatě obdařené, obydlené hrdým lidem, jenž teprve nedávno mohl věnovati se klidné kulturní práci, kdyŽ byla hranice za- bezpečena před vpády lupičského souseda Turka. Všemožný nadbytek do jisté míry rozmazlil obyvatele oněch krajů, znalé hmot- ného zisku. Krásný kroj, bohatě hedvábím a zlatem ozdobený, jakož i pěkná obydlí již na první pohled ukazují bohatství a nadbytek. Avšak bohužel na mnohých místech neumí lid dosti intensivně kořistiti z přírodního bo- hatství. Jakási lehkomyslnost, která nemysli na zítřek, často bývá příčinou, že lidé oněch krajů za jeden den utratí, co by přimořanu stačilo na celý měsíc. Právě tak ukazují všecky tyto bohaté kraje, že proti cizím osadníkům domácí oby vatelstvo nejen relativně, ale i abso- lutně počtem ustupuje. Podle sčítání r. 1890 obnáší veškeré obyv. 2,201.927, z čehož připadá 16.517 na vojsko. Toto obyv. žilo v 7360 bydlištích a to v 20 mě- stech, 55 městysech, 4742 vsích, 2061 osadách (zasclak), 410 samotách a 72 usedlostech. Nej- větší města jsou Záhřeb se 45.000 ob., Kar- lovec se 6000, Sisck se 6000, Petrinja s 5000, Kostajnica s 3000. Bakar s 2000, Senj s 3000, Gospič s 2000, Varaždin s 12.000, Belovar s 3600, Koprivnica se 7000, Křižcvci se 4000, Požega s 3800, Brod s 5000, Osek s 21.000, Vukovar s 10.000, Djakovo, Vinkovci, Mitro- vica po 8000, Ruma s 8600, Petrovaradin se 4000, Karlovci s 5000, Zemun s 15.000. Rozdělení podle županijí bylo: Lika-Krbava 190.978 absol. obyv. a 31 na km^; Modruš- Rjeka 220.629 a 45; Záhřebská 484.252 a 67; Varaždinská 258.066 a 102; Belovar-Křiževci 266.210 a 53; Požega 202.836 a 41; Virovitica 216.417 a 44; Srjem 347.022 a 51. Relativní číslo obyvatelstva v celém Ch-ku a S-ku jest 51 na km*. Shora vzpomenuté poměry illu- strují faktum, že v den sčítání 31. pros. 1890 z obyvatelstva dočasně nepřítomno bylo ve slavonských županijích jen 2— 37o» ^ modru- ško-rjecké však 127o. Nejhustěji obydlena jest Županije varaždin- ská, kde mají některé kraje až 150 ob. na km*. Z nejslaběji obydlených županijí modruško- rjecké a licko-krbanské vystěhovalo se nej- více obyvatelstva a r. 1890 počet nepřítom- ných byl 47.499, z nichž 10.103 žili v Americe. Usazováni cizinců z Čech, Moravy a Uher (dříve i z Německa, zejména z Virtemberka) děje se hlavně v úrodných županijích, kde je přece obyvatelstvo relativně ještě slabé, a to jsou zejména srjemská, virovitická a požežská. Tito přistěhovalci větším dílem jsou rolníci, kteří nalézají dosti místa mezi domácími oby- vateli a znenáhla působí intensivní svojí prací a racionálním hospodařením. Že osazování děje se v krajích poměrně slabě obydlených, ukazují tyto číslice: Na vzdělávané půdě v roz- sahu 1 Arm*, která skládá se z rolí, zahrad, luk a vinic, žilo ve varaždinské županiji 209 lidí, v licko-krbanské 135, ve virovitické pak jen 94 a ve srjemské pouze 87. Jak obyvatel- stva přibývá, ukazuji násl. číslice: r. 1857 bylo 1,628.890 ob., r. 1880 1,892.479 a r. 1890 2,186.410. Dle toho přibylo v posledním desíti- letí l-47o. — V r. 1890—94 bylo na 1000 ob. 41*74 živých porodů a mrtvých 34*19, v cel- kovém průměr, čísle porodů 92.399 a mrtvých 75.707 každého roku. Na přibývání obyvatel- stva značně působil příchod cizinců, kteří nejvíce obydlili srjemskou županiji (r. 1890 byl zde celkový počet přistěhovalců 55.646 a v celém Ch-ku 176.758). Osadníci přicházeli z větší části z Uher (113.179), z Rakouska 56.334 a z cizích zemí 7245. Ženy a muži činí skoro stejné polovice, neboC na 100 mužů připadá 100*6 žen ; tyto pak převládají značnou měrou u obyvatelstva katol., kdežto u řecko- východ- ních jest počet mužů větší. Rodinný život je velmi vyvinut, počet svobodných je velmi malý a ještě schází počet rozvedených. Sňatky uza- vírají se dosti záhy (muži v době od 16-— 20 let 6*757o a ženy 23-96Vo). Podle mateřského jazyka dělilo se oby- vatelstvo r. 1890 takto: byíoC Chorvatů nebo Srbů 1,921.719, Maďarů 68.794, Němců 117.493, Slovinců 20.987, Čechů 27.521, Slováků 13.614. Rusů a Rusínů 3606, Italianů 3828, Rumunů 2826, Poláků 450, Bulharů 124, Cikánů 4893, roz- ličných národnosti 555. V procentech: Chor- vatů a Srbů 87*90, Maďarů 315, Němců 5*37. Čechů 1*26. Národopis Ch-ka a S-ka viz Jiho- Slované. Chorvatsko a Slavonsko (obyvatelstvo). 335 Stollflnf okrtty a mSftta Plooha v Arm' Obyvt- tolfttvo Néboitnftlvr kmtol. • • • • • • Bakar, kr. tv. m. . Belovar .... Belovar, kr. tv. m. Brod Brod, imst. m. • • Čabar . Danivar Dělnice Djakovo .... Dugoselo Garešnica Gjurgjevac Glina Gorica Vel. . . Gospid .... Gračac .... Gradiška N. . . Grubišnopolje . Ilok Irig Ivan sv Ivanec ivantč, kr. Bv. ro. . Jaška Karlobag, smst. m. Karlovec . . . , Karlovec, kr. tv. m Karlovci, tmst. m. Klanjec .... Koprivnica . . . . Koprivnica, kr. tv. m Korenica ... Kostajnica . . . Kostajnica, tmst. Krapina .... Křiž Křiževci .... Křiževci, kr. tv. in Ludbreg . . Miholjac Dol Mitrovice . . . Mitrovice, tmst. m Našice Noví . . . Noviroarof Novska . . Ogulin ... Osek ... Osek, kr. tv. m Otočac Pakrac Pazua St. Perušič . Petrinja . . Petrinja, .mst. i Petrovaradin.s Pisarovina Požega . . Požega, kr. tv Prcgrada . Ruma . . . Ruma, méstyi m . . . . ... ... . . • . m. BR!St. m • • m. 2-55 773-73 4*44 709-22 15-54 213-46 445-63 475-70 673-25 244-79 403-25 422-52 467-26 38318 828-23 946-92 701-25 316-26 337-94 279-99 234-82 234-21 0-34 454-03 010 492-58 5-93 36-32 156-11 386-75 46-16 522-23 611-68 11-42 172-39 816-35 58518 28-65 309-63 386-66 384-43 36-29 744-76 47017 257-40 463-20 750-43 626-60 42-47 667-56 543-32 468-89 427-04 44909 30-38 32-44 358-71 801-54 18-33 149-71 621-64 50-92 I 1.950 54.145 3.801 38.962 4.938 6.848 28.718 21.943 38.377 19.142 23.921 41.503 40.676 30.172 32.408 31.179 40.784 18.577 22.336 21.454 25.760 33.704 848 38.793 661 45.084 5.559 5.490 25.704 31.333 6.512 22.169 38.134 2.093 27.352 38.510 42.968 4.092 33.244 19.134 22.224 9.541 29.523 26.684 27.184 23.713 39.735 44.907 19.778 31.348 26.435 38.719 19.996 31.841 4.691 3.777 21.384 35.209 4.077 29.111 35.699 9.582 1.929 39.084 3.054 35.613 4.068 6.843 16.726 21.616 33.650 19.019 17.679 40.600 12.513 30.022 16.251 7.599 30.294 9.126 9.363 4.559 25.709 33.332 799 38.692 649 44.301 4.810 2.460 25.668 26.034 3.684 5.783 10.164 1.686 27.203 35.000 40.069 6.037 31.182 17.102 2.927 5.747 22.203 22.607 27.027 16.925 23.009 31.529 16.194 15.862 10.184 6.180 16.529 15.124 4.112 3.438 17.120 25.633 3.471 29.039 13.654 6.627 východ. itrael. 20 14.519 512 3.067 442 2 8.979 269 3.877 22 6.859 600 28.115 32 16.153 23.580 10.204 9.103 10.348 16.591 23 180 27 43 12 665 508 2.950 8 4.926 72 16.384 27.921 370 10 3.286 2.740 154 1.767 1.409 18.863 3.366 5.553 4.077 61 6.408 16.639 10.511 1.602 15.482 14.891 21.718 3.467 16.657 530 144 4.200 9.167 350 4 20.870 2.672 165 216 198 287 433 42 668 94 85 236 46 85 2 186 81 318 44 23 170 22 47 81 227 3 27 258 398 32 30 126 188 103 243 283 173 89 116 493 98 117 78 549 1585 3 292 162 53 31 17 53 191 224 60 195 193 ostttnl Oboovtof ř«6 trbtko> chorv. madar- tká 1 372 19 84 241 3 2.580 16 182 7 298 67 2 33 2 100 267 2.307 260 5 22 11 27 14 77 1 115 5 2 17 13 36 56 11 12 450 345 312 1.274 8 263 9 2.318 397 1 1.068 10.659 7 18 178 11 218 32 8 91H 90 1.865 48.170 3.002 37.440 3.507 6.573 12.858 21.380 26.711 18.816 20.744 39.677 40.522 29.386 32.332 31.169 39.201 14.394 15.052 17.855 25.477 33.047 775 38.346 658 44.044 4.498 4.651 25.226 29.508 5.757 22.166 37.765 1.976 26.891 34.568 40.805 3.567 32.302 16.176 19.293 5.527 20.083 26.641 26.416 21.453 39.461 29.211 7.118 31.283 20.035 26.108 19.986 31.665 4.317 2.329 21.060 30.231 3.051 28.671 22.798 3.342 3 2735 128 523 413 4 4164 51 3218 57 973 1029 26 68 8 220 1808 1897 1966 23 121 3 21 56 79 190 15 976 171 22 20 50 306 233 62 853 1680 741 705 3049 3 66 456 54 5635 1378 2 2446 443 4 30 19 263 70 1019 188 12 4862 390 n€mecká jiná 14 749 278 524 777 17 4.396 74 7.047 75 546 194 41 162 20 6 525 372 3.177 1.078 21 173 40 34 154 298 550 50 153 311 1 91 47 128 643 230 167 193 813 1.611 2.553 2.857 5 151 215 81 8.894 10.657 32 1.600 7.273 3 29 103 1.062 26 2.220 469 103 7.471 5.708 68 2491 393 475 241 254 7300 438 1401 194 1658 513 87 556 48 4 838 2003 2210 655 239 536 30 392 3 830 688 99 413 267 272 2 256 50 283 2993 1700 296 396 465 579 756 3534 35 551 1589 139 1167 625 31 2354 4895 3 123 252 178 228 1739 369 325 568 142 336 Chorvatsko a Slavonsko (bohatství minerálné). StoliČnf okrasy a métta Plooha y km* Obyva- talatvo NéboŽanalví katol. Východ. israel. ostatni Obcovací ř • 6 srbsko- chorv. maďař' ská oCiBCcká jini Samobor Senj Scnj, kr. sv. ra. . . olSCJv • • • • • • Si sek, kr. sv. m. . • Slatina Slunj Stubica Gor. . . . Sušák Šid Udbina Varaždín Varaždín, kr. sv, m. Verginmost . . . Vinkovci Virovitica . . . . Vojnič Vrbovsko . . . . Vukovar Záhřeb Záhřeb, kr. sv. m. . Zcmun Zcmun, smst. m. . . Zlatar Županj 234-42 692-74 215 518-39 17-27 675-86 635-22 245-27 266-35 515-21 571-66 266-11 50-36 336-30 598-57 499-52 538-64 310-27 522-37 287-93 24-95 61821 41-89 29503 604-27 23.475 27.428 2.785 25.415 6.129 30.757 44.338 29.930 26.290 27.881 23.004 33.725 11.055 25.165 34.774 33.941 33.534 19.307 40.752 33.280 37.529 28.287 12.823 36.987 33.683 23.442 22.825 2.641 24.987 5.463 16.002 19.900 29.871 26.123 14.150 16.529 33.611 10.247 5.059 28.053 28.918 9.669 17.097 23.028 33.090 34.024 1.562 7.186 36.877 31.327 12 4.603 138 316 324 13.474 24.423 5 37 12.582 3.467 2 122 20.092 4.369 3.517 23.849 2.125 14.743 107 1.204 23.871 4.622 10 1.641 13 2 79 316 464 13 48 69 178 99 630 14 528 533 10 46 861 51 1941 119 662 92 274 8 4 33 26 817 2 6 61 977 13 56 1824 973 6 39 2120 32 360 2735 353 8 441 22.564 27.411 2.681 24.357 4.677 22.272 44.259 29.723 24.923 22.327 22.994 32.943 8.994 24.976 26.930 20.962 33.461 18.826 23.652 32.140 25.981 23.762 5.557 36.596 29.815 18 1 86 198 3958 2 12 114 595 77 305 10 1532 7700 1 115 5501 68 1180 545 648 45 576 172 4 32 193 357 3147 10 57 141 2426 2 142 890 24 5081 4200 20 113 9586 134 3429 2323 6046 109 1563 721 13 71 779 897 1380 67 138 1112 2533 8 563 866 155 1231 1079 52 253 2013 938 6939 1657 572 237 1729 Bohatství mineráinó. Hornictví v Ch-ku a S-ku až do doby nejnovější zůstalo zane- dbáno, ačkoli máme stopy, že Římané zde do- lovali a Že ještě poč. XVIIÍ. stol. v Gvozdan- sku sídlel horní ncjtman, který měl přihlížeti obzvláště k dobývání zlata. Příčinou slabého rozvoje hornictví není nedostatek výnosných ložisk, ale nedostatek prostředků ičommuni- kačních, které by výtěžkům hornictví umož- nily konkurrenci s cizozemskem. Tak se ne- udržely huti, v kterých se z rud vyrábělo dobré surové železo, a důležité podniky, jako na př. závod na dobývání mědi v Rudách u Sam oboru, kde nyní stojí pouze zříceniny vysokých pecí a kde se před 25 léty čile pra- covalo, nebo doly sírné v Radoboji, musilv práci zastaviti. Než sluší dodati, že v posled- ním desítiletí se hornictví ponenáhlu vzmáhá a že povstaly některé veliké podniky, jakých zde dříve nebývalo. Tak firma Pongratz vy- stavěla zvláštní železnici z Rumy k uhelným dolům Vrdnickým u Frušké hory (19 km) a dobývá uhlí téŽ pro vývoz. — Dob<'vá se hlavně železo, hnědé uhlí a lignit. Lignitu nachází se na různých místech značné množ- ství, ale že má slabý odbyt, málo se ho do- bývá. Naleziště železa jsou v bývalé Banátské Vojenské Hranici (haematit, limonit, siderit) a v Samoborském pohoří dosti značná; těžení ostatních kovů (mědi, stříbra, zlata, zinku) nebylo nikdy vydatné, ale nyní přestalo do- cela. Značná jsou zřídla natty v Moslavině, Bacindolu a Petrově selu, ale poněvadž se neraffinuje, má pouze lokální cenu. Vápe- nec dobývá se u velkém množství u Bcočína ve Frušké hoře, kde se vyrábí cement pro vývoz. Méně důležité nerosty jsou: sádrřu (u Samoboru, Horní Stubice a v Záhřebském pohoří), kuchyňská sůl (v některých slaných, pramenech), síra (u Ivančice), pyrit, chalko- ř)yrit, galenit, cinnabarit, chromit, malachit zřídka). Polodrahokamů citrinu, záhnědy ai amcthystu nalézají se krásné exempláře v po- hoří Moslaveckém, jaspisu ve Frušké hoře a u Trgovy; z drahokamů turmalin v maKch* exemplářích v pohoří Moslaveckém. Zlata nalézá se nepatrné množství v okolí Požcj{y, u Veliké, Kutjeva, Šagoviny a Černika;. z písku Drávy vypírá se tcŽ něco zlata, ročně asi 12 kg. Největší rozlohu dolního pole, na které bylo- právo propůjčeno, zaujímají doly uhelné; tak. bylo dolního pole: r. 18S5 r. 1894 na uhlí .... . 10.166 ha . . 11.872 /m na železo . . . . 1.057 » . . 1.130 * na ostatní rudy 442 » . 410 » úhrnem . . 11.665 ha . . 13.412 ha Z toho připadá největší díl (5558 ha) na: županiji varaždínskou, nejmenší (131 ha) na. modrušsko-rjeckou. Kutišť bylo r. 1894 5016 a majctniků dolů 47; hornických podniků, bylo 20, mezi nimi 4 dělnická družstva a j. v dolech a hutích pracovalo r. 1885 celkem 408 muž., 8 ženských, r. 1894 však 1677 muž., 24 žen a 15 dětí, mezi nimi bylo 86 dělníků zam&tnáno při hutích. Pro dělníky zřízeno 8 pokladen bratrských a 1 nemocenská. Před 25 léty páčila se úhrnná cena horni- ckých výrobků přes 300.000 zl. ; v létech sedm- desátých klesala, až r.l887 klesla na 146.111 zL p%,,^'''^^. v ^ ^?k* li mi'*,-* - '^ ílki -^ \ ^ % ' 0- '-n^ -rj ^z:^^ řl ^:^fi :.-. í:g Typy a kroje chorvatské. onúv sLOvMk nauCný, Typy a kroje slavonské. Chorvatsko a Slavonsko (hospodářství). 337 Od té doby však opět neustále se zmáhá. Po- dáváme přehled výroby: Roku 1887: 18.240 q V cené 66.594 zl. 106.655 » 62.499 » 70.932 » 120 » Roku 1894: 67.613 q v ceně 234.987 zl. 133.439 » » 30.466 » 856.168 » » 349.655 » železo . . lignit . . kam. uhlí . . železné rudy nafta .... železo • . . lignit . . . kam. uhlí . železné rudy 220.578 » » > 35.848 > 19.979 » 22.750 » 960 » » > 54.552 > Hospodářství. Zemědělství. Národní ho- spodářství v Ch-ku a S-ku spočívá na vy- užitkování plodin přírodních. Z výkazů sta- tistických r. 1890 vysvítá, že ze všeho obyva- telstva 85'257o živí se polařením, lesnictvím, vinařením, sadařením, chovem dobytka, včela- řením a hedvábnictvím. Na všecky ostatní živnosti nepřipadá ani 157o obyvatelstva. Jsou tedy Ch. a S. země po výtce hospodářské. Produkce je dnes dostatečně známa, neboť už po 10 roků vedou se o ní statistické zá- znamy. Následující tabulka ukazuje, jak je půda vzdělána. Pfida v Jitro ch r. j886 r. i8g5 Proeonta voikoré pfidy r. 1886 pole a zahrady louky . . . . vinice . . . . pastvmy lesy rákosiny a rybníky neúrodná půda . . 2,365.287 799.036 117.754 1,032.161 2,668.265 5.561 402.988 2,480.378 775.208 73.462 1,012.761 2,641.209 5.580 402.171 3200 10-81 1-60 13-96 36-10 008 5-45 r. 189S 33-55 10-51 1-00 13-70 35-72 008 5-44 Polí a zahrad přibývá, poněvadž vinice utr- pěly velikou zkázu phylloxerou a perono- sporou. Ačkoli se činí mnoho, aby se ztráta nahradila révou americkou, uplyne ještě mnoho roků, než vinice bývalého svého rozsahu na- budou. Rozdělení půdy podle různých krajin uka- zuje následující tabulka: Ž u p an i ]• R. 1896 připadala za vií pfid y procenta na pole a sady luka vinice pastviny lesy rákosiny a rybniky [ p6du 1 úrodnou pQdu neplodooa Lika-Krbava Modruš-Rjeka Záhřeb Varaždín Belovar-Křiževci .... Požega Virovitica Srěm 14-88 21-54 33-00 37-00 39-38 32-20 4118 60-40 33-55 8-29 14-23 10-38 11-95 13-09 9-84 7-37 8-36 10-61 003 0-39 1-61 2-00 1-78 0-81 1-00 0-67 1-00 26-35 1857 12-01 8-24 5-48 12-92 8-47 12-43 13-70 42-90 41-74 38-24 36-05 37-29 40-24 36-74 19-15 35-72 0-27 0-29 008 92-45 96-47 95-24 95-24 97-79 9601 9503 91-80 94-56 7-55 3-53 4-76 4-76 2-21 3-99 4-97 8-20 Ch. a S 5-44 Největší procento neplodné půdy vykazuje srěmská županije (močály), za to však zaují- mají v této župani ji ze vzdělané půdy pole a zahrady více než 507o- Mimo to je tam půda tak úrodná, že množstvím a jakostí plodin daleko předčí županiji licko-krbavskou, která má větší procento půdy plodné. Jdouce z krajů západních k východu, nalezneme půdu čim dále úrodnější a výnosnější. V županijích licko- krbavské, modrušsko-rjecké a záhřebské při- chází 7—800 jiter polí a zahrad na 1000 oby- vatelů; ve varaždínské, která jest nejhustěji obydlena, přichází pouze 600, v bělovarsko- križevecké a požežské 12—1300 a v srěmské přes 1600 jiter. V témž poměru, jak přibývá k východu procenta orné půdy, přibývá i vý- nosu z jednoho jitra. Hubená a kamenitá půda licko-krbavské a modrušsko-rjecké županije dává čistý katastrální výnos pouze 1 zl. z jitra, kdežto úrodná půda županije virovitické vy- Ottlv Slovník NaaCný, sv. XII. 20/4 1897. náší po 5, srěmské až po 6 zl. z jitra. Na polích pěstuje se v prvé řadě obilí, ale v době nejnovější pěstuje se vždy více okopanin a píc- ních rostlin. Obilí selo se na 1,676.373 jitrech, to jest 67 -5970 vší orné půdy; okopanmy sázely se na 158.128, picni rostliny na 140.923 jitrech. Úhoru od r. 1886 do r. 1895 ubylo ze 465.089 na 286.447 a veškerá plocha polí a zahrad zaujímala 2,480.378 jiter. Roku 1895 sklizeno (v 1000 hl): pšenice 3103, žita 682, ječmene 849, směsky (žita s pšenici) 888, ovsa 1472, prosa 351, kukuřice 6150, bramborů 3331 (1000 q), pícnich rostlin 3149, lnu a konopí 143. V po- sledních 10 létech klidilo se průměrem z jed- noho jitra: pšenice 697 hl, žita 562, ječmene 702, směsky 806, ovsa 793, prosa 5-23, ku- kuřice 823 hl, zemčat 2626 q, lnu a konopí 368, pícnich rostlin 16'25 hl. Co se týče způsobu vzdělávání půdy, nejobyčejnější ^est trojdílné střídavé hospodářství. V té příčině jeví se 23 338 Chorvatsko a Slavonsko (hospodářství). v novčiší době značný pokrok. Přispívá k tomu příklaa osadníků z krajin uherských a něme- ckých, jakož i péče vlády, podporovaná hospo- dářskými spolky v Záhřebe a Oseku s mno- hými odvětvími. Kde jsou pozemky rozsáhlejší, tam užívá se i strojů hospodářských. Kdežto v krajích západních a jižních, kde jsou po- zemky rozdrobeny, půda se vzdělává a klizeň obstarává ruční prací, pracují v krajích vý- chodních o žních a při mláccní parostroje. Umělé zavlažování děje se v zahradách a k odvodňování mokré půdy ustanoveni jsou zvláštní kulturní inženýři ve státní službě. ^ Lesní hospodářství. Lesy pokrývají 36% veškeré půdy a zvláště znamenité jsou po- sávské lesy dubové, jejichž plodiny hrají dů- ležitou úlohu na světovém tržišti. Některým lesům ovšem nedostává se kommunikace, pročež jejich plodiny mají cenu jen podří- zenou, jako na př. lesy na Plješevici. V hor- ských lesích, mezi nimiž nalézáme ještě sku- tečné pralesy, rostou na výšinách buícy, smrky, jedle, borovice a tu i tam nějaký javor. V niž- ších polohách nalézáme vedle buku též dub, javor pak a kaštan činí celé skupiny. V níži- nách převládá dub a vedle něho jilm a jasan. Lesů jest 197© státním majetkem a více než 287o náleží 12 hraničním občinám, které byly zřízeny r. 1873 v bývalé Vojenské Hranici. Cena těchto lesů obnáší přes 128 mil. zlatých. Státní lesy Jsou pod správou kr. lesního ře- ditelství v Záhřebe. Ačkoli lesní hospodářství nestojí na vysokém stupni, přece od r. 1858, kdy pro civilní Ch. první lesní zákon nabyl platnosti, do dneška i v tomto odvětví hospo- dářském učiněn veliký pokrok. V 707© všech lesů zavedeny jsou poměry hospodářské, v ostatních 3O70 zavádějí se ponenáhlu úřed- nickým personálem, který se vzdělává na hospodářské Škole v Křiževcích nebo na vy- sokých lesnických školách cizozemských, a nyní založena lesnická škola v Záhřebe. Peč- livým hospodařením hledí se z lesů co možná těžiti, neboť mnozí kulturní státové hledají za svůj nedostatek lesů náhradu v Ch-ku a S-ku. Hlavní plodiny lesa jsou: palivo, nej- více jen pro domácí spotřebu, dřiví stavební, dužiny a mlází na hole a stolice; odpadky slouží továrnám na tříslovinu ; Šišky a žaludy poskytují dosti značný příjem. Zemská vláda úspěšně stará se o zalesnění holých strání Krasu zvláštním svým orgánem, který od r. 1878 trvá v Senji. Vinařství. R. 1872 vyskvtl se strašný ne- přítel vinné révy révokaz (Phylloxera vasta- trix), který od r. 1883 na vinicích chorvat- ských i slavonských ohromné škody nadělal ; r. 1886 přidružila se k němu ještě Peronospora viticola, tak že v jediném desítiletí (1886—1895) výměra vinic ze 112.418 jiter (přes 700 km^) na 42.961 jiter se zmenšila. R. 1886 sklizeno 1,592.862 W, r. 1895 pouze 291.528 M vína. Jest však naděje, že sázením americké révy a poučováním lidu o vinařství opět se po- vznesou vinohrady na bývalý stupeň. Chov dobytka. Poale statistického vý- kazu, který vyšel r. 1895, bylo v Ch-ku a S-ku dobytka a domácích zvířat: hovězího 892.612 kusů, koní 304.824, oslů 2427, mezků a mulů 1028^ koz 21.383, vepř. dob. 852.213, ovcí 579.745, drůbeže 3,320.100, včeHnů 88.623. Z čísel těchto patrno, že Ch. má hojnost do- bytka a že v posledních 15 létech- se chov dobytka velmi zmohl. Přibyloť hovězího do- bytka 257o, koní skoro 477o a vepřového 837o ; ovcí ubylo o l'57o ^ koz v zájmu zalesnění Krasu — ač s těžkou obětí tamějšího oby- vatelstva, jemuž je koza vším — skoro na- dobro zanecháno. Relativná Čísla nám ukazují, že Ch. má tolik dobytka jako jiné vynikající země, ba že je málem i předčí. Na 100 oby- vatel připadá 40*8 kusů hovězího dobytka (ve Francii 32, v Německu 35, v Uhrách 34), koní 13-9 (v Uhrách 13, v Němcích 8), oslů a mezků 1*6, vepřového dob. 39. ovcí 265 (v Uhrách 62). drůbeže 151. úlů 41. Výběr domácích zvířat závisí na půdě, podnebí i rostlinstvu. Vidíme to jasně na zeměpisném jich rozšíření v Ch-ku: skotu nejvíce má zá- nřcbská županije (653 kusů na 100 ob.), vepřů a koní (74 a 29'4) nejvíce Srěm, ovcí (94-7) má nejvíce Lika. Vypuklým morem mezi vepřo- vým dobytkem počet jeho značně se ztenčil. Pro zušlechťování plemene mnoho se činí a zvláště v záhřebské županiji i u sedláků vídati krásné koně i skot. Plemena domácí (voli s krátkými rohy, malé i velké plemeno podolské, šedé horské plemeno v Lice a Krbavé a na Přímoří) zušlechťují se moll- thalským, simmenthalským i múrzthalským a pro plamenění koní jest 129 připouštěcích stanic. Hed váb n i ct ví. Poměry klimatické jsou v mnoha krajích, obzvláště S-ka, hedvábnictví příznivý a stromy morušové činí nedohledná stromořadí u Širokých silnic slavonských. R. 1894 vypěstováno 247.643 kg kokonů v cené 240.045 zl. Jak se v posledním desítiletí i toto odvětví hospodářské rozvilo, ukazuje srovnání s r. 1883, kdy dobyto pouze 8606 kg v ceně 9907 zl. Rybářství. Statistických úředních dat o ry- bářství a chovu raků posud nemáme. Řeky i potoky Ch-ka i S-ka mají hojnost rozma- nitých ryb. Nejdůležitější jsou pstruzi (Ti-Mřřa fario), obzvláště v Plitvických jezerech, lososi (Salmo hucho) v Sávě, vážící až 13 Arg, lipani {Thymallus vexUlifer) obzvláště v Kupě, bě- luhy (Acipenser ruthenus\ candáti, sumci vá- žící až 60 kg a štiky. Hlavní loviště říčních ryb nalézají se u Jasenovce na ústí Drávy, v Dunaji u Žemuna a v močálech, na dolní Sávě, kdež jsou přirozené rybníky. Chov ryb je teprve v počátcích. Jednotliví majetníci cho- vají ve svých rybnících pstruhy a kapry. Nyní zřizují se podle českého vzoru zemské ryb- níky. Raci v poříčí Sávy a Drávy, kde jich bývalo nesmírné množství, vyhynuli nedávnou epidemií tak, že zbyli jenom ve vodách Kra- ských. Pomořský ryoolov provozují chorvatští rybáři pouze u břehu, italští však i na šírém moři. Ř. 1890 bylo 65 lodic rybářských a 339 rybářů v chorv. přímoří. Nejdůležitější rybou je tuňák {Scomber thynnus), jenž loví Chorvatsko a Slavonsko (průmysl, obchod). 339 se v Baku, Bakarci, Kraljevici, Novém, Sv. Jiří a Lukovu. Roku 1890 bylo uloveno celkem 211. 116 kg ryb, z toho vyvezeno 142.618 kg. Kro- mé tuňáků (123.960 kg) loví se makrela (Scom- ber scombrus, 60.658 kg) a sardela (32.949 kg). Veškeren rybolov na cnorvatském břehu jest nepatrný (r. 1890: 68.054 zl.), poněvadž není ani chovu ryb, ani továren na konservy. Lovectví. Podle starých královskýcn de- kretů měli právo lovecké pouze šlechticové. Teprve r. 1848 stala se honba svobodnou. R. 1870 vydán honební zákon a od r. 1875 odvádí se poplatek honební i zbrojní a každý lovec musí míti legitimační lístek. Statistika lovu je posud neúplná, tak že možno jen po- dati povrchní přehled. Užitečné zvěře nalézá se nejvíce v županiji varaždínské a záhřebské. R. 1889 bylo zastřeleno: jelenů 46, daňků 59, srnců 1850, kamzíci 3, divokých kanců 139, zajíců 28.548. Pernaté zvěře veliká hojnost nalézá se na močálech u dolní Sávy, kde Obedská bažina jest hlavfíím lovištěm. Zastře- leno tetřevů (240), jeřábků, bažantů (4117), koroptví, křepelek, divokých husí a kachen, sluk (5520), dropů a volavek a divokých ho- lubů. Z dravé zvěře má licko-krbavská a mo- drušsko-rjecká županije ještě medvěda (21); po vší zemi nalézají se vlci (178), divoké kočky (745), liŠky, kuny, tchoři, jezevci i vydry (1.53). Značný jest počet dravých ptáků, ze- jména orlů i jestřábů (2860), potom sokolů, krahujců a sov. Průměrná cena ulovené zvěře jest 100.000 zl. Středištěm obchodu s kožeši- nami jest Záhřeb a Kar lovec, odkudž zboží jde do Vídně a zaječí kůže obzvláště do Budapešti. Včelařství probouzí se pomalu ze své dávné lethargie. Věnuje se již větší péče vče- lám i úlům, vhodné pastvě včel i racionel- nímu připravování medu pro obchod. Průmysl. Se zdokonalováním kommuni- kace zároveň rozvíjí se průmysl a rozvoj ten ukazuje se zvláště v továrním průmyslu, kte- rýž stává se den ode dne vážnějším činite- lem pro národní hospodářství. Tu v první řadě vznikly parní mlýny a to od té doby, co vodní mlýny na Dravě, Dunaji a Sávě neustále hynou. Továrny na tříslovinu v Mi- trovci, Županji, Belišti a v Našicích pracují pro vývoz na hrubo, jakož i parní pily, které zvláště ve Slavonii řežou dubové kmeny. K největším podnikům patří koželužna a jir- chárna v Záhřebe a prádelna a tkalcovna v Dlouhé Rcse. Továrna na cement v Beo- činé ve Frušké hořfi vyrábí 1 million q a výborný výrobek její s úspěchem soutěží i v cizozemsku. Sklárny jsou v Osredku u Samoboru, ve Stráži na Sutle, Zvečevu a Janovu poli a Oseku. R. 1890 živilo se prů- myslem 182.627 lidí čili 8-37o obyvatelstva. O stavu průmyslu a živností r. 1890 podávají obraz následující data: Umělého zahradnictví bylo 24 závodů, rybářství 484, zpracování kamene a zemin 1232, zpracování kovů 5507 (zlatníků 37), na stroje a nářadí 2353, che- mických podniků 69, plynárny 2, mydláren 43, továren na tříslovinu 5, na vosk 2, textil- ního průmyslu 1101, na papír a kůže 691, živností dřevařských 3894, potravních 4780, pivovarů 17, parních a umělých mlýnů 103, továrna na tabák 1, na droždí a líh 2, škrob 1, těstové výrobky 3, na víno šampaňské 1, pro výrobu obuvi a oděvu 629, stavebních podniků 4202, polygrafického průmyslu 87, tiskáren 42, lithografií 13, uměleckého prů- myslu 19, se starožitnostmi 44. Úhrnné číslo všech průmyslných podniků bylo 16.825; do r. 1896 číslo to znamenitě stouplo, neboť v posledním pětiletí obnášel přírůstek 15'5Vo- Značnější závody jsou kromě již zpome- nutých: Žagorka, která pálí hliněné výrobky v Bedekovčině, prádelna na žíně v Oseku, parketárna v Záhřebe, výroba holí v Breganě u Samoboru, továrna na droždí a líh v N. Marofu a na líh v Kutjcvu, pivovar v Záhřebe, papírna v Sušáku a v Záhřebe, továrna na likéry, cikorii, cognac, kandity v Záhřebe. Puškařství a kolářství hotoví výborné vý- robkv. Průmyslu napomáhají zvláštní školy (viz Školství). Největší průmyslné závody byly parní pila v Belišti s 500 dělníků, 400 až 500 dělníků měly továrna na tabák v Zá- hřebe, papírna v Šušaku a dva slavonské závody na zpracovávání lesního stavebního dříví; 3— 400 dělníků jedna jirchárna a jeden lesní podnik; se 2—300 dělníků pracovalo 7 závodů, se 100—200 deset. Vedle veřejného průmyslu pro národ zvláštní důležitost má průmysl domácí, jenž, ačko- liv dnešního dne mnohé odvětví ieho za- niklo cizí konkurrencí, přece ještě veliké části národu poskytuje zaměstnání. Zcela originální, při tom znamenitý vkus v ornamentaci zvláště tkaných předmětů a sestavování barev zdobí výrobky domácího průmyslu. Dlouho byv zanedbáván, dnes podporován jest průmysl ten i od úřadů a vyšších stavů a zdokonaluje se učením v odborných závodech a častými výstavami. — Domácím průmyslem zabývají se namnoze ženy a hlavním zaměstnáním je- jich jest tkaní a barvení látek a vyšívání. Tká se od obyčejného do nejjemnějšího plátna, jež zove se mi sir (= Egypt; egyptské mu- mie zavinovány byly takovém plátnem) a které nám svou průhlednosti připomíná kój- ský oděv Řeků. Kromě jednotlivých částí oděvu, na nějž dnes již živnostníci stříhají, vyrábí domácí průmysl pěkné vlněné koberce stálobarevné, na nichž vyznačují se byzantské ornamentální motivy. Muži zvláště zabývají se řezbářstvím a vyřezáváním ozdob na ho- lích a nádob z tykví. Obchod. Dle statistiky r. 1890 živilo se obchodem 29.121, úvěrnictvím 1223, průmy- slem 21.776, úhrnem tedy 52.120 osob. Stře- disky obchodu jsou Záhřeb, Osek a Sisek. Pro průmysl důležitým jest dále kromě oněch i Senj, zeiména po moři, a Zcmun pro spo- jení s východem i na Dunaji. Pravým obcho- dem zabývalo se 12.696 osob, při čemž malo- obchodnici a obchodníci se smíšeným zbožím převládají. Zprostředkováním obchodu zabý- valo se 125 překupníků, 179 agentů a 743 podomních obchodníků. O obchodním obratu 340 Chorvatsko a Slavonsko (kommunikace, ústava). neni ještě zvláštních podrobných udajfl. Po- někud nedostatek ten nahrazuji zprávy ob- chodních a živnostenských komor v Záhřebe, Oseku a Senji. Nejhlavnějším vývozním zbo- žím jsou dužiny a dříví stavební, jichž vy- váží se do 3 milí. q v ceně přes 10 milí. zl. Z výrobků dřevěných vyváži se třísloviny na 120.000 q v ceně 1,200.000 zl. Zemědělné vý- robky pro vývoz jsou: švestky a zavařenina, obilí, mouka a vejce; z dobytka vyvážejí se vepřový dobytek a koně. Značný počet vy- váži se i kožešin, dále kůže hovězí a teleci, které dopravuji se až do Anglie, něco málo vosku, víny a žíní. Značnější jest vývoz ce- mentu, skla, zápalek, dřevěného nádobí a holí. Obchod s dužinami rozšířen jest po Itálii, Španělsku, Anglii a Německu, dubové sta- vební dříví dováží se do Francie, Belgie a Německa. Tříslovina vyváží se do Anglie, Belgie, Německa a Ruska. Švestky jdou do Němec, Dánska, Švédska a Norska, Hol- landska, Francie a AngUe; polní plodiny do Němec, Švýcar a Itálie; vejce do Francie a Německa; zápalky a hospodářské nářadí do zemí balkánských. Zámořský průmysl jde Rjekou a Senjí. Transitní obchod jest za pří- činou polohy Ch-ka velmi značný a pohy- buje se Srbskem do zemí balkánských; svrchu řečenými přístavy vede se zámořský obchod a kromě uvedených evropských států důle- žitá proň jest ISev. Amerika a Indie. Obchod podporují peněžní závody, z nichž bylo r. 1895 15 bank. 54 spořitelen, 61 iSvěr. spolků, jejichž peněžní obrat obnášel úhrnem 160 milí. zl. Kommunikace. Prostředků kommunika- čních stále přibývá, ale posud nedostačují, což se týče zvláště železnic. Silnice jsou všude, kromě některých krajin v Srěmu, kde jest nedostatek kamení. Jsou v dobrém stavu a dělí se na státní, jichž bylo r. 1896 na 1165 km, zemské (4542 km) a obecní. Státní silnice jsou pod správou král. uher. ministra obchodu a pod dozorem pěti stavebních úřadů v Zá- hřebe, Gospici, Sisku, Požeze a Oseku. Zem- ské silnice jsou pod dozorem stavebního oddělení král. chorvatské zemské správy. K udržování cest ustanoveno 505 cestářů a 46 nadcestařů. Od r. 1874—95 vystavěno 181*5 km státních silnic nákladem 3.362.212 zl. a vydržování jich stojí 450.000 zl. roČně. Země sama vystavěla od r. 1874—96 celkem 2264- 1 km nákladem 145 milí. zl. a vydává na jich udržo- vání přes 1 milí. zl. ročně. Z řek sluší jme- novati jakožto vodní dráhy v první řadě Sávu, potom Drávu a Dunaj, jež mají pro vývoz bosenských, slavonských a srbských surovin velikou důležitost. Doprava zboží po Sávě činila r. 1886 více než 3*9 milí q, osobní do- prava 268.000 cestujících. Nyní však dopravě po vodě velikou konkurrenci dělá železnice, tak že doprava osob větším dílem byla za- stavena a doprava zboží klesla r. 1890 na 1*8 milí. q. Řeka Drává slouží více uherským surovinám, jež se touto cestou přibližují k zá- padním tržištím, a i tu jeví se soutěž železnic. Kupa pak docela pozbyla vŠi důležitosti ja- kožto cesta dopravní. Parolodi plovou po Dunaji, kde se dotýká S-ka, po Dravě do Osěka a po Sávě do Sisku. Průplavů, které by sloužily jako vodní dráhy, není. Nejdůle- žitějším prostředkem dopravním jsou želez- nice. První Železnici vystavěla společnost jižní dráhy r. 1862 od Kamenného mostu (Zidani most) do Sisku, r. 1883 bylo 717 km železnic a dnes je okolo 1500 km hlavně uher- ské státní dráhy pod dopravním ředitelstvím v Záhřebe. Hlavni trati jsou: 1. Rjcka-Záhřeb- Zakon; 2. Záhřeb-Brod-Vinkovci-Mitrovice- Zemun. Důležité poboční trati jsou: 1. Rjeka- Terst- Lublaň; 2. Záhřeb -Kamenný most; 3. Záhřeb- Varaždín s pobočnými tratěmi; 4. Batrina-Požcga-Osěk ; 5. Našice-Virovitica- Barč; 6. India-Nový Sad. Pravidelnou do- pravu po moři udržuje — kromě malých lodí plachetních — uhcrsko-chorvatská paropla- vební společnost v Rjcce z přístavů chor- vatských a dalmatských. Poštovních a telegrafních úřadů bylo 334, z nichž bylo pouze 27 crárních. R. 1895 dopraveno poštou: 305.380 zásilek peněžních, 1,860.300 povozných zásilek, 13,392.000 psaní. Personál čítal úhrnem 1229 osob. Délka čáry telegrafní r. 1895 obnášela 27598 km, délka drátů 12.030 km\ dopraveno bylo 1,646.570 depeší. Telegrafních úřadů státních a Želez- ničních bylo 267 a jeden soukromý. Ústava. Základem ústavy království Chor- vatského a Slavonského jest zákon z r. 1868 vyrovnání mezi Uhrami s jedné a Ch-kcm a S-kem se strany druhé. Vyrovnání to bylo vzhledem k finančním podmmkám a k někte- rým politickým příčinám r. 1873, 1880 a 1889 revidováno. Podle zákona toho sluší rozezná- vati předně státní záležitosti, které jsou spo- lečný i Uhrám, a za druhé záležitosti, v nichž obě království (Ch. a S.) jsou autonomní. Společné záležitosti jsou: 1. ty, které jsou společný i všem zemím Rak.-uh. říše, 2. spo- lečný mezi Uhrami a Ch-kem. Tyto druhé děli se na dvě skupiny. První skupina zahrnuje ony záležitosti, jimž icst zákonodárství i exe- kutiva společná; druná pak skupina obsahuje , ty, jimž jest zákonodárství společné, ale cxc- I kutiva ponechána královstvím Ch-ku a S-ku. Do první skupiny náležejí záležitosti finanční, mincovní, vojsko, obchodní a diplomatické smlouvy týkající se všech zemí koruny sv. Štěpána, změny v území, námořní, obchodní, směnečné a horní právo, clo, telegrafy, pošta, železnice, přístavy, paroplavba, státní silnice a řeky. Do druhé skupiny náležejí záležitosti průmyslu, cestovních pasů, státního oRan- ství a indigenátu. Pro společné záležitosti vydává zákony spo- lečný sněm v Budapešti; Ch. a S. posílají tam 40 zástupců (ze svého sněmu) do posla- necké sněmovny a 3 do panské. O spofeč- ných záležitostech veškeré říše Rak.-uher. rozhodují delegace, v nichž zasedají 4 zá- stupci chorvatští, volení z oněch 40, kteří jsou členy společného sněmu v Budapešti, 1 z panské sněmovny. , V záležitostech, v nichž jest zákonodárství i výkonná moc společná, vykonává exekutivu Chorvatsko a Slavonsko (školství a vzdělání). 341 státní vláda v Budapešti svými orgány. Orgány ty jsou finanční ředitelství (6) a 32 berních úřadů; potom úřady katastrální v Záhřebe a Oseku, které podřízeny jsou uher. minister- stvu financí. Uher. ministerstvu zemědělství, obchodu a průmyslu podřízeny jsou úřady přístavní, horní hejtmanství v Záhřebe, lesní ředitelství v Záhřebe, obchodně-průmyslové komory v Záhřebe, Oseku a Senji. Minister- stvu veřejných prací a kommunikací podří- zena jsou ředitelství pošt a telegrafů a želez- niční dopravní ředitelství v Záhřebe; krajské domobranecké velitelství v Záhřebe podřízeno jest uher. ministerstvu zemské obrany. V záležitostech vnitřní správy, záležitostí duchovních a vyučování Ch. a S. má úplnou autonomii, jak v zákonodárství, tak i v exe- kutivě. Prostřcdkujícím orgánem mezi král. chorvatsko-sla vonsko-dalmatskou vládou zem- skou a Jeho Veličenstvem králem jest chor- vatsko-slavonsko-dalmatský ministr bez portc- feuillu, jenž zastupuje zájmy království Chor- vatského a Slavonského u vlády ústřední v Budapešti. Zákonodárnou moc v autonomních záleži- tostech má koruna a sněm království Ch-ka a S-ka a Dalmácie, jež do hlav. města Zá- hřebu svolává jeho Vel. král a jehož zákono- dárné období trvá 5 let. Sněm složen jest z 31 báném pozvaných s hlasem virilním a z 90 volených zástupců národa. Exekutivu všech autonomních záležitostí vykonává Jeho Vel. král královskou chorv.-slav.-dalmatskou vládou, jíž v čele stojí bán odpovědný zem- skému sněmu. Zemská vláda dělí se na tři samostatné odbory: pro vnitřní záležitosti, jemuž v čele jest po dbán, jenž bána zastupuje, pro soud- nictví a pro záležitosti duchovní a vyučování. V čele těchto odborů jsou odborní předno- stové, odpovědní bánu i sněmu. Zemská vláda předkládá sněmu každého roku rozpočet o potřebách autonomní správy i závěrečné účty. Země politicky jest rozdělena v 8 Žu- pan ijí (dle zákona z 5. ún. 1886) a každá županije v okresy (kotáre); v čele županije stojí veliký župan, kterého na návrh bá- nův jmenuje král; veliký župan jest reprae- sentantem státní exekutivní moci. Uvnitř žu- panije činná jest jako orgán autonomní správy župani j ská skupština, která se schází dvakráte do roka skládajíc se polovinou z volených členů skupštiny a pol. z velikých poplatníků a vyšéích županijských úředníků. Počet členů pro župní skupštiny tím jest vymezen, že na 2000 duší připadá jeden zástupce. Skupštině předsedá veliký Župan. Orgány státní správy v županiji jsou županijský správní výbor i žu- panijské úřady. Žup. správní výbor skládá se z podžupana, z odborných úředníků županij- ských úřadů a ze 6 členů, jež volí žup. skup- ština. I tu předsedá veliký Župan. Správní výbor vykonává finanční a disciplinární zá- ležitosti. Správu v županiji vede podžupan a provádí nařízení vlády. Županije dělí se v okresní úřady, jimž v čele jsou okresní přednostové. Okresní úřady jsou nejnižší instancí správy zemské. Dle zák. z 21. čna 1893 jsou i města (13) členy županiji, pouze města Záhřeb, Osek, varaždín a Zemun jsou bezprostředně pod král. zemskou vládou. Okresní úřady dělí se na obce, které pomá- hají zemské vládě u vykonávání agendy tý- kající se obydlí a příslušnosti. Náleží jim i starati se o odvody a vybírati berně ; kromě toho vykonávají obce v oboru vlastní působ- nosti samosprávu. Usnesení v příčině samo- správy činí obecní zastupitelstvo a vykonává je obecní představenstvo, jež voleno jest z obecního zastoupení. Soudnictví vykonává se ve jménu Jeho Veličenstva a jsou soudy u konání svých soudnických funkcí samostatné. Soudy jsou místní, které rozhodují ve přích do 100 zl., vyšší soudy jsou okresní soudy s okr. soud- cem v čele. Vykonávají i trestní soudnictví při přestupcích a jsou zároveň pozemkovými úřady prvé instance. Nad okr. soudy jsotí jako odvolací soudy soudní stolice (9), které soudí všechny zločiny. Poroty jsou pouze ve sporech pro tiskové trestné činy. U každé soudní stolice jest státní zástupce, kterýž jest veřejným žalobcem v trestních záležitostech a zástupcem zemského eráru a veřejných fondů v občansko-právních záležitostech. Od- volacím soudem jest bánská stolice a vrchním soudem stolice sedmipanská v Záhřebe. Záležitosti náboženské. Nejvyšší cír- kevní hodnostář jest arcibiskup římsko-kato- lický v Záhřebe a řecko-východní patriarcha v srěmských Karlovcích. Záhřebskému arci- biskupství podřízena isou biskupství djakov- ské, senjsko-modrušské a križevacké (řecko- katolickéV V Záhřebe jest kapitula metropo- litního cnrámu Sv. Štěpána a ve Varaždíně kapitula čakmanská. Klášterů jest v arci- biskupství a) 22 františkánských, 4 kapucínské, konvent milosrdných bratří v Záhřebe; b) je- den klášter Voršilek ve Varaždíně, konvent milosrdných sester sv. Kříže v Djakovu, hlavní klášter milosrdných sester v Záhřebe s 58 filiálkami po jihoslovanských zemích. Pod řecko-východním patriarchátem jsou biskup- ství v Karlovci na Kupě a v Pakraci. Muž- ských klášterů jest 18, z nichŽ zvláště jsou proslulé kláštery fruškohorské. O kněžský dorost pečují semináře a lycea (1 římsko- katol., 1 řecko-katol. v Záhřebe) v biskupských sícUech. Školství a vzděláni. V Ch-ku a S-ku škol- ství před XVI. stol. zastřeno jest tmou. Přece však možno říci. Že tu, jako i jinde, před tímto stoletím pěstovala se nejnutnější ele- mentární nauka. V Čazmě byla již r. 1232 založena škola pro mladé kněze. Ve XIV. stol. měli dominikáni několik škol a v XVI. stol. starali se o vzdělání pavláni. Teprve v XVIII. st., když jesuiti začali působiti, rozmnožil se po- čet škol poněkud značněji; ale národní škol- ství, přenecháno jsouc obcím, bez učební osnovy, ba i bez učebních knih, bylo až do Marie Terezie velmi zanedbáno. Panovnicí touto vydaný >Allgeraeine Schulordnung« měl platnost pro Ch. a S. pod názvem »Ra- 342 Chorvatsko a Slavonsko (školství a vzdělání). tio educationis*. Rozvoj školství však nebyl všude stejný. Dokud Ch. a S. byly rozděleny na civilní Ch. a S. a Vojenskou Hranici, tu i školy rozličným způsobem se rozvíjely. K tomu dodati sluší, že příslušníci řecko- východní církve zakládali své zvláštní školv. V civilním Ch-ku škola nenacházela pokaždé u vyšší společnosti oné podpory, jaké jí bylo potřebí, a v Hranici Vojenské, kde první školy r. 1701 v Kamenici a Batajnici r. 1708 atd. byly založeny, zaváděli vojenští úřadové zvláště kolem r. 1750 školu německou. Školy tyto byly až do r. 1770 katolické, a které byly řecKO-východní, ty vydržovala šlechta a ze- manstvo a vyšší kněžstvo. Ve Vojenské Hra- nici rozvíjelo se školství dosti slabě, poně- vadž tu byly na prvém místě směrodatnými ohledy voienské správy a škol užíváno jako vychovatelen úřednického personálu a ne jako semenišť vzdělanosti národní. R. 1878 bylo 510 obecných a 468 opakovačích Škol. V civilním Ch-ku bylo školství ještě v XVÍII. st. v žalostném stavu. R. 1835 bylo v Ch-ku a S-ku všeho všudy 18 obecných škol! Od r. 1840 počalo se teprve školství rozvíjeti, když Záhřebský ústav ku vzdělání učitelů jal se vysílati do země učitele odborně vzdě- lané. Když nastala doba absolutismu, všímáno si škol ještě více a r. 1861 vyšlo nařízení, které urovnalo obor činnosti školních úřadů. R. 1874 přešly obecné školy z kněžských ru- kou do světských a návštěva školy stala se povinnou. Od té doby snažily se úřady, aby obecné školy ppzvedly na ten stupeň, na kte- rém stoji u jiných kulturních národů. Dnešní řízení školského vyučování spočívá na zákonu z 31. října 1888, který přesně rozlišil poměr škol veřejných a konfessionálních a pro ty žáky, kteří nestudují dále, ustanovil 5letou návštěvu školní. Vedle zákona tohoto ještě mnohá nařízení jiná — mající na zřeteli další zdokonalování školských poměrů — přivedla obecné školství k velikému pokroku, jenž svědčí nyní o Živém rozvoji a úspěšném pů- sobení. Dnešní stav obecného vyučování objasňují následující údaje: R. 1886 bylo úhrnem 1245 obecných škol, r. 1895 bylo jich 1304. Z těch mělo 814 po jedné učitelské síle, 309 po dvou, 69 po třech, 92 po čtyřech, 19 po pěti a 1 šest sil učitelských. Učitelský personál skládal se r. 1895 z 1477 učitelů a 743 učitelek a při- padá dle toho na 908 obyvatel jedna učitel- ská síla. Návštěva školy v posledním desíti- letí velmi se zlepšila. Z 295.646 dítek školou Rovinných chodilo do ní 188.344, tedy 63-247o. Úhrnné výdaje na obecné Školství obnášejí 1,830.785 zl. 93 kr. Pro ty, kteří nehodlají vstoupiti do ústavů středních, jest 18 vyšších obecných škol s 138 učitelskými silami a 1801 íákenL Aby všeobecné a odborné vzdě- lání i u dorostu řemeslnického a obchodního dle možnosti na vyšší stupeň přivedeno bylo, nařídil zákon z r. 1884 § 80., aby se v kaž- dém místě, kde jest aspoň 50 učenníků, zří- dila uČennická škola. Těch pak r. 1895 bylo 32 s 4335 učenníky. Základ k dnešním středním školám (gymnasiím a reálkám) položili pavláni r. 1582, když v,Lepoglavě otevřeli první latinskou školu. Ústav ten doplněn byl r. 1607 gymna- siem Záhřebským, na něž byli jesuité povo- láni za učitele. Již v prvním roce měl ústav ten 300 žáků a během Času vyvinul se v aka- demii věd. Gymnasium to bylo zárodkem dnešní university v Záhřebe. Záhy jesuiti za- ložili gymnasia i v jiných místech ; tak v Po- žeze, Varaždínu a Oseku. Po zrušení řádu jesuitského převzali školy pavláni, kteří měli již r. 1777 v Senji školu námořnickou. V Kar- lovcích založena latinská škola r. 1734. Z toho zřeimo, že vyšší školství v Ch-ku na po- čátku bylo pod vlivem církve. Po různých faších, ícterými prošla gymnasia za dob M. Terezie a Josefa II., dostalo se chorv. gymna- siím r. 1854 oné tvářnosti, jakou měla dle Thunovy reformy- ^iž r. 1849 gymnasia ra- kouská. Na tomto základě vypracovány jsou osnovy dnešních ústavů. Mladší než gymna- sia jsou v Ch-ku reálky. První se 2 ročníky založena byla r. 1785 v Senji, ale záhy za- nikla. Teprve r. 1854 ustálily se ústavy tyto ; nyní jest 9 úplných gymnasii po osmi třídách, z nichž jedno ^v Karlovcích) jest ústav sou- kromý, 4 vyšší reálná gymnasia, 3 nižší a 2 nižší reálky. Dle toho připadá v Ch-ku na 121.467 obyvatel jedna střední škola. V ústa- vech těch vyučovalo 311 učitelů a studovalo 4688 žáků. O vyšší vzdělání ženské mládeže pečuje lyceum v Záhřebe s 8 třídami. Pro vyiši vzdělání obchodního podrostu existují tři vyšší obchodní školy, které jsou n3mí sloučeny s reálnými gymnasii. Do počtu střed- ních odborných škol náleží i nautická škola v Bakru, čtyři mužské a jeden ženský ústav učitelský, učiliště hospodářské a lesnické v Křiževcích, rolnická škola v Požeze, prů- myslová škola v Záhřebe, ženská odborná škola v Záhřebe. K nižším odborným školám počítají se košíkářská a řezbářská (celkem 3). Ku vzdělání v hudbě jest v Záhřebe národní zemský ústav hudební, který má zemskou subvenci 12.000 zl. Kromě tohoto jsou i jiné hudební závody v různých městech. R. 1874 otevřena byla v Záhřebe král. universita Františka Josefa I., kteréž schází nyní ieště fakulta lékařská. R. 1882 [>řipojen k fakultě filosofické kurs lékárnický. Ústavy k universitě náležející jsou: univer- sitní knihovna s roční dotací 6000 zl. a 95.360 svazky, fysikální kabinet, chemická laboratoř, botanický ústav se zahradou, far- makognostický ústav; dále archaeologické, zoolo^cké, geologické a mineralogické od- děleni národního musea slouží také univer- sitním účelům. Na universitě učili 52 učitelé a r. 1895—96 bylo 382 posluchačů. R. 1897 otevřena lesnická akademie. Humanitní a vychovávací ústavy jsou zemský ústav pro hluchoněmé v Záhřebe, zemský ústav pro vychování slepých dětí v Záhřebe, ústav pro hluchoněmé v Mitro- vici, 2 sirotčince v Záhřebe a 1 v Požeze, řecko-katolický seminář a šlechtický konvikt Chorvatsko a Slavonsko (fínance, vojenství, zem. znak, chorv. právo). 343 v Zihřebě, OiegovidŮv konvikt v Senji a Blagodjcjanije v Karlovcích, učitelský kon- vikt v Záhfebé, internát na muíské promy- slové Skolc atd. Viceky znamenitĚjii kulturní ústavy nalézají se v Zánfebě. Uvádíme z nich národní zemské museum, které má íly^i samo- statná oddělení a to zoologie ko-zootomické, mineralogicko -petrograficke, geologicko-pa- laeontalogické a arcnaeologické; naklad na né obaáSi ročně 217.127 il. Chorvatský paedagogick o- literární spolek iifí vidéláni v učitelstvu na obecných školách a podporuje zájem Skol těch; družstvo sv. Jeronýma v Záhřebe má za úkol Šífiti popu- ISml spisy lábavně-pouČné. Znamenitou mě- rou působí na duSevni život Matice chorvat- ská, která roziiřujc krásnou a populárně- védcckou literaturu vydávajíc poučné a zábavné spisy. ČlenQ má 11.295, R. 1863 zaloíena v Záhfebě Jihoslovan- ská akademie véd a umění, která má 47 člení]. Akademie vydává pravidelně periodi- cký apia >Radi (práce) — dosud 127 sv. — a vecfic jiných dél i Slovník chorvatského čili srbského jazyka. — Národní zemské divadlo s divadelní školou v Záhřebe. Vedle těchto ústavQ a druistev jest v Ch-ku a S-ku ještě značný počet spolkfl k Sířeni duševní i hmotné kultury. Sem patři pěvecké spolky (.Kolo* v Záhřebe), které tvoří ve- EpoleK zemské pěvecké sdruženi, spolek ar- chaeologický a přírodopisný v Záhřebe, spolek architektů a inienýrů v Záhřebe, spolek lé- kařů v Záhfebé, tělocvičné spolky Sokol a různé spolky bicyktistické. Hospodářství pod- poruje chorvatsko -slavonsko - hospodáJFský spolek v Záhřebe fll.45I členůj, slavonský hospodářský spolek v Osčku. chorv. -slav. včelafský spolek, rybářský spolek. Flnancs. Od r. 1885 předkládá se sněmu společný rozpočet pro Ch. i S., kdežto před tím se pořizoval za bývalou ctiorvatsko-sla- vonskou vojenskou Hranici rozpočet zvláštní. Na uhrazeni potřeb samosprávných odvádí se od r. 1S90 z veřejných důchodů Ch-ka i S-ka podíl 447g. R. 'lS96 rozdělen podíl tento z 8,139.000 zl. násl. způsobem: sněm 75.000, bán 36.000, vnitřní správa 4,478.000, zálei. duch. a vyučováni l,S59.0O0. soudnictví 2,460.000, úhrnem 8,908.000 zl. Vlastní dů- chod k uhrazení prací samosprávných obnášel 769,000 zl. V posledním desítiletí virůstaly veřejné příjmy, z kterých plyne podíl, ne^ ustále a zároveň také položky na autonomní výdaje jsou přes finanční narovnání s Uhrami od r. 1889 slálc větší. Příjmy státní z království Ch-ka i S-ka obnášely r. 1885 15,493.000 zl, r. 1894 již 23,949.000 zl.; z toho přímé daně r. 1885 6,895.000 ll.. r. 1894 9,040.000 zl. Vojftnstvt. Ch„ S. a Rjcka tvoří v ohledu vojenském jeden territoriálni okres 13. vojen- ského sboru. V tomto okresu jsou pouze ještě dvé větší pevnosti: Osčk a Petrova- radín na Dunaji, pak malá pevnost Brod nad Sávou, která hájí přistup do Bosny. Po Ch-ku rozloženy jsou štáby péšich pluků: 16, v Bi:- lovaru, 29. v Brodě, 53. v Záhřebe, 70. v Petro- varadíné, 78. v Oseku, 79. na Rjece, 96. v Kar- lovci, 101. v Záhřebe. Pěší pluky 16., 53.. 70., 78.,79.a96.mají svůj doplňovací okres v Ch-ku a S-ku a 31. myslivecký prapor má svůj cadre v Otočci, Z jízdy doplňuji se 5. a 12. hulán- ský pluk v Ch-ku (37. a 38. pluk dělostře- lecký je v Záhřebe). Dělostřelectvo má mimo to 3. prapor v Petrovaradíně a magaciny v Oseku a Karlovci. Ové kadctni školy jsou v Karlovci a Kamenici. V Záhřebe nalézá se pro chorvatskou domobranu VII. domobran- sko-okruŽDÍ velitelství, kterému jsou podří- zeny 25., 26., 27. a 28. pěší a 10. husarskj pluk. Četnictvo má své kr. uhersko.-chorv.- slavonské velitelství v Záhřebe. Z«m>ký znik nalézá se na štítu dole za- špičatělém a na tři pole rozděleném. Hořejší pole na levo obsahuje znak chorvatský, totil červenobílou šachovnici. Hořejší pole na právo od diváka obsahuje znak dalmatský, t. j. tři korunované hlavy levhartí v mo- drém poli. Na dolejším příčném poli jest znak S-ka, t. j. kuna, která namalována v při- rozených barvách kráčí s pravé strany na levou v červeném poli. Pod kunou i nad ní jsou dva stříbrné pruhy, představuiici řeky Sávu a Drávu v modrém poli. Nad hořejším pruhem je v modrém poli hvězda Jitřenka. Nad štítem nalézá se koruna sv. átčpána. Zem- ský archivář J. Bojničič dokázal ve "Vicst- niku arch. druStva* J895— 96, ie Vladislav il. r. 1496 udělil Ch-ku, S-ku i Dalmácii znak společný, kterého později užívalo pouze S. Literatura. Matkovié, Hrvatska i S. u svo- jih tizičnih i duševnih odnošajih (Záhřeb, 1873). Klaič, Prirodní zemljopis Hrvatske (t.. 1878); Sabljar, Miestopisni riečnik kraijevinah Dal- macije. Hrvatske i Slavonije (t., 1866); Klaič, Opis zemalja u kojih obitavaju Hrvati (t., 1880—83); Hirc, Liepa naia domovina (t., 1893); týž. Hrvatsko Primorje (t., 1891); Zo- ričič, Statistidce crtice o Hrvalskoj i SI. {t., 1885J; Kraljcvina Hrvatska i SI. na cisučgo- dišnjoj zemaljskoj izloibi kraljevine Ugarske u fludirapešti 1896 (t., 1896). Dt. Mranilovii!. ChorvatikA prévo. Jako u všech národd jihoslovanských jeví i chorv. právo původně výhradně povahu práva obyčejového vyvinuv- 344 Chorvatsko a Slavonsko (chorvatské právo). šího se pod vlivem všech oněch okolností, za kterých se dál rozvoj celkové osvěty ná- rodní, v paměti chovány zásady práva toho podáním a pouze poukazy v četných oněch listinách, kteréž se nás dochovaly, i zprávy, začasté arciť dosti neúplné, spisovatelů byzantských poskytuji nám možnost, se- znati základní zásady chorv. práva. Přes ne- dokonalost zpráv těchto lze přece seznati, že chorv. právo po celou dobu samostatnosti politické národa chorvatského jeví povahu práva čistě slovanského. Ani nadvláda fran- cká, ve kterouž Chorvaté za Karla Vel. byli uvedeni, nemohla setříti povahu tuto, neboť jednak netrvala tak dlouho, aby způsobiti mohla podstatné změny v právní povaze Chorvatů, jednak pak bylo území chorvatsko příliš vzdáleno, aby život veřejný, zejména organismus veřejné správy říše francké, mohl jeviti valnější vliv na úpravu právních po- měrů chorvatských. Kdvž pak za vlády kní- žete Trpimíra nadvláda francká pozbyla všeho významu a Ch. za Zdeslava ok. r. 877 v pod- ručí byzantských panovníků se bylo odevzdalo, jevil se sice vliv byzantský v tom ohledu rozhodně na další rozvoj práva chorv., že na dále život veřejný, jakož i organisace správy veřejné dle vzoru byzantského se upravo- vala, avšak vnitřní život právní národa chorv. i tímto vlivem zůstal takřka naprosto netknut. Vliv byzantský na veřejno- právní poměry Ch-ka neutuchnul ani za vlády kn. Držislava (970—1000), který obdržel od císařů Basilia i Konstantina r. 994 odznaky důstojenství královského, naopak vzrostl ještě za nástupce Držislavova krále KreSimíra III. (1000—35) v té míře, že úřady dvorské, jakož i správa zemská zcela dle vzoru byzantského byly upraveny. To vsak změnilo se, když po zajetí kr. Slavide (1073—75) vévodou normanským Ami- kou velmožové chorv. zvolili za krále Zvoni- míra, který nejen nedal se potvrditi od cfs. byzantského, nýbrž odevzdal sebe i říši svoji v ochranu papeže Řehoře VIL, od něhož za roční poplatek 200 byz. dukátů obdržel od- znaky moci královské (r. 1076). Živel byzant- ský za vlády Zvonimírovy z práva chorv. sice vymizel a slovanské právní řády i v životě veřejném opět zavládly, avšak ne na dlouho. Po smrti Zvonimírově (ok. r. 1087) a krátké vládě Štěpána IÍ. nastalo v Ch-ku bezvládí, které tím skončeno, že kr. Koloman uherský smlouvou na poli Modrušském za krále chor- vatského přijat a tím Ch. uvedeno v poměr osobní unie s Uherskem. Koloman jest též r. 1102 za krále chorvatského korunován a vliv uherský odtud i v rozvoji práva chorv. tou měrou převládá, že v právu státním od- tud uherské právo výhradné platným se jeví, správa země, jejížto vrchní vedení bánům od králů uhersko-chorvatských jmenovaným jest svěřeno, rovněž tak jest upravena, jakož to učiněno již od Štěpána sv. i prvních jeho nástupců v Uhrách. Dějiny práva veřejného chorv. tvoří odtud jen součást uherských právních dějin a podobně i ve zřízení soud- ním, zejména pokud se týká vyšších soudů zemských, rozhodnými se staly dekrety králů uherských, pro Ch. zrovna tak jako pro Uher- sko závazných. Za to však v chorvatské části Dalmácie, kam moc králů uherských valně zasahovati nemohla, zachovaly se zásady zvykového práva chorv. i na dále a ani trvalé připojení Dalmácie k republice benátské (1444) ne- dotklo se alespoň potud platnosti práva do- mácího tam, že formální potvrzení domácím řádům se poskytovalo. Nařízeními dožovými, rozhodnutími t. zv. rady desíti (consiglio dei dieci), jakož později rozhodnutím vrchního, správce Dalmácie (decisiones provisoris gene- ralis Dalmatiae) zaváděny jsou v t. zv. statutu jednotlivé zásady, kteréž měly přizpůsobiti řády veřejnoprávní obcí dalmatských pomě- rům benátským, což i průběhem století XV. i XVI. v plné míře dosaženo. V právních dějinách chorvatských lze tudíž rozeznávati následující období: I. Období rozvoje právního, vwlor vlivům cizím, franckým i byzantským, v celku samo- statného, až do konce stol. XI. II. Období rozvoje práva za převážného vlivu uherského i benátsko-italského ; od po- čátku stol. XII. do stol. XVI. III. Období novověkého rozvoje práva v úze- mích chorvatských. Z přehledu dějin práva specielně chorvat- ského lze pozorováni tohoto novověkého roz- ^voje zcela vypustiti, poněvadž se tu jeví dě- jiny rozvoje právního jako jedna čásř práv- ních dějin uherských i rakouských a právo chorvatské jako zvláštní právně - historická individualita naprosto mizí. Spojení totiž Ch-ka s ostatními zeměmi dynastie Habsbur- ské (1527) mělo ten následek, že vliv dyna- stických ohledů zejména na zákonodárskou činnost chorvatských sněmů zemských způso- bil, že rozvoj všeho práva veřejného v Ch-ku dál se týmž směrem, jakým se to dělo v ostat- ních zemích rakouských, zejména v Uhersku. Tomu velice napomáhalo neustálé nebezpečí vpádů tureckých a v další řadě i zřízení t. zv. Vojenské Hranice i centralisační reformy Karla VI. i Marie Terezie. Centralisace tato působila i v tom směru. Že zákonodárná čin- nost sněmu chorvatského takřka naprosto utuchla a i samostatnost království chorvat- ského na poli vnitřních záležitostí chorvat- ských od sněmů uherských i vlády vídeňské vždy více obmezována. Spory z toho častéji vznikající vedly r. 1848 zajisté ne v poslední řadě k tomu, že Ch. tak rozhodně se po- stavilo proti Uhersku a že dávnověký poli- tický svazek mezi oběma těmito zeměmi pro- hlášen za zrušený. Avšak zrušení to nemělo v zápětí povznesení zákonodárné činnosti sněmu chorvatského a obnovení samostat- ného rozvoje práva chorvatského. Absolutis- mus zavládnul r. 1850 i v Ch-ku a vláda ví- deňská zaváděla tu zákony i zákonníky ra- kouské, aniž sněm chorvatský vůbec byl svoláván a ku spolupůsobení v rozvoji práva vyzýván. I po zrušení absolutismu zůstaly Chorvatsko a Slavonsko (chorvatské právo). 345 zákony, za vlády jeho v Ch-ku zavedené, v platnosti, poKud by sněmem zemským, kterýž následkem státoprávního vyrovnáni Ch-ka s Uherskem ze dne 8. list. 1868 opět v oborech veřejné správy zemské, zemského právosudi i kultu a vyučováni moci zákono- dárné nabyl, jinými zákony odstraněny ne- byly. Právni památky, z nichŽ čerpati lze zna- lost rozvoje práva chorv. za obě starší ob- dobí dějin jeho, tvoří jednak četné listiny, sneseni sněmovní, zákony, jednak i ony sbor- níky, ve kteréž sneseny jsou právní zásady, vyvinuvší se i platné v četných obcích národ- ních chorv., sepsané pravidelně pod dozorem celé obce od mužů práva znalých i dle po- třeby doplňované čř t. zv. statuty. Listiny, výsady panovnicí i smlouvy veřejnoprávní panovníků chorvatských tvoři neistarši pa- mátky právnické. Mezi nimi obzvláště vyni- kají listiny kn« Trpimíra z r. 852 i Mutimíra z r. 892. Obě týkají se v první řadě daro- váni, učiněných církvi salonské. Avšak vedle zajímavých zpráv o církevních poměrech chorv. doby té poskytuji nám několik vele- důležitých ustanoveni o poměru knížat k žu- panům i jiným velmožům zemským. Podob- ných listin, jež Často vrhají jasné světlo na jednotlivé poměry veřejné správy zemské, vyskytuje se od stol. IX. — XVI veliký počet, bohužel doposud z malé jen části vydaných. Též snesení sněmovních je známa značná řada. Nejstarší z nich náležejí X. stol., vládě kn. Tomislava (914—940). První sneseni ta- kové učiněno r. 924 na sněmu splitském v přítomnosti knížete, vyslanců papeže Jana, jakož i velmožů chorvatských. ObsaJi sneseni toho týče se v první řadě poměrů církev- ních, zejména úpravy církvi chorvatských, vedle toho však nalézají se tu ustanovení práva trestního i řízení soudního se dotýka- jící, jeden článek (XIV.^ pojednává i o po- měrech rodinných i právu dědickém. Ještě za vlády téhož Tomislava přišlo r. 927 i 928 druhé sneseni sněmovní v Splitu k místu, které arciť taktéž v první řadě poměrů cír- kevních se týče, avšak důležitým jest zejména proto, poněvadž výslovně staré právní zvyk- losti, v zemi panující, uznává i k nim se od- volává. Též z dob pozdějších zachovalo se ně- kolik podobných snesení sněmovních, z nichž jasně vysvítá, že knížata i králové chorvatští ve veškerých důležitějších otázkách právních i veřejné správy se týkajících byli odkázáni na spolupůsobeni sněmů zemských, jakož i že snesení sněmů těch i panovníka i národ sám stejnoměrně zavazovala. Veledůležitou jest dále ona smlouva, kterou uzavřeli r. 1102 .vyslanci dvanácti žup chorvatských s králem Kolomanem uherským, kterou tento za krále chorvatského jest uznán, avšak výslovně sta- noveno, že král uherský nesmí na Chorvaty uvalovati žádné daně, že tito nemusí ani k jeho vyzvání súčastniti se jakékoliv vý- pravy válečné mimo zemi, a pakli tak z dobré vůle učiní, že se tak díti má na náklad králův a to i tenkráte, když by taženi válečné díti se mělo přes ř. Drávu inde versus Hungariam. Zákonu i výsad zeměpánů máme taktéž dosti značný počet, z nichž valná čásť arciC poměry práva veřejného i soukromého upra- vuje. Mezi všemi právními památkami, jakých máme na jihu slovanském, zaujímají však nej- důležitější místo t. zv. statuty, zákonniky to obci chorvatských, které nám zejména od doby, kdy se přesunulo těžisko veřej*ného života státního ven se země, poskytují nej- bezpečnějších prostředků k seznání slovan- ských zásad v právu chorvatském. Statuty tyto jsou velmi bohatým pramenem staro- chorvatského práva národního, v nich uložil národ zkušenosti své o právu svém, jakož se bylo během časů životem samým vyvi- nulo. Statuty sepisovány jsou z pravidla od osob práva znalých, na snromážděních obcí národních; neobsahuji právní zásady v sou- stavný jakýs pořádek uvedené, aniŽ upravují stejnoměrně veškeré obory života právního, avšak i tím zrcadli se v nich jasně povaha národa ve právu jeho. Statutů takových za- choval se dosti značný počet (srv. jich pře- hled v »Radu jugosl. akad.«, str. 42.), nej- starším z nich co do doby sepsání jest statut obce i ostrova Korčuly zr. 1256, nejdůleži- tějšími však pro dějiny chorvatsko-slavon- ského práva jsou t. zv. statut vinodolský i poličky. Statut vinodolský sepsán jest r. 1288 na shromážděni všech obci okresu vinodolského (Novigrad, Ledenice, Bribir, Grižane, Drivenik, Hrelin, Bakar, Trsat, Grob- nik, Bielgrad i Kotor) v Novomgradu u pří- tomnosti kn. Leon. rrankopána a tím způ- sobem, že z každé obce zvoleni jsou nejstarší lidé, pamětliví práva předků svých, jejichž výroky pak zaznamenány. Obsah statutu vino- dolského týče se ponejvíce práva trestního i řízení soudního a měl zajisté především ten účel, sloužiti pohlavárům obecním jako po- můcka při rozhodováni sporných případů. V celku lze rozděliti zásady tu obsažené ve tři skupiny: jedna (či. 1. — 5.; 15.— 17.; 36. i 58.) týče se poměrů církve vinodolské, druhá (ČI. 6.-37.; 56., 59., 62. i 72.) po- jednává o zločinech a jich trestech, třetí pak (ČI. 38.-76.) obsahuje zásady o řízení soudním. Mimo to vyskytují se tu v jedno- tlivých článcích ustanovení o právu dědickém, t. zv. bratorštině, shromážděních obce atd. Statut poličky, ač sepsán mnohem později (nejstarší známá redakce pochází z r. 1400), zachoval nám zásady nejstaršího práva chor- vatsko-slavonského, neboť obec polička pro polohu svoji před zevními vlivy takřka na- prosto chráněná mohla mnohem déle zacho- vati původní řády své společenské i právní a i za vlády benátské samospráva její ni- kterak nebyla obmezována. Statut poličky ob- sahuje 282 článků ve 113 odst. rozdělených, jež obsahem svým lze ve dvě části rozděliti. První z nich jest dosti soustavně uspořádána i jedná o volbě i důchodech knížete, soudců i působnosti jejich, dále o soudním řízeni, I zločinech i jejich trestech, o poměrech ma- jetku pozemkového i právu dědickém, kdežto 346 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). díl druhý jednotlivá ustanovení všelikých poměrů právních se týkající bez jakéhokoliv uspořádáni obsahuje. Jak statut vinodolský, tak i poličky sepsaný jsou jazykem chorvat- ským, kdežto ostatní z pravidla latinsky, ně- které i vlasky sepsány jsou. • K statutům těmto řadí se ve stol. XIV. až XV. ještě celá řada více neb méně obsáh- lých sepsání práv místních obcí chorvatských, kteréž však, ačkoliv i z nich leckterá (na př. st. ostrova Krká z r. 1388 a j.) velezajímavé zásady práva chorvatsko -slavonského obsa- hují, vždy jasněji vliv živlu vlasko-benátského i v právu dokazují. Vliv tento přispěl též k úpadku práva domácího i jeho vytisknutí zásadami práva vlaského v Dalmácii i chorv. přímoří, kdežto v Ch-ku vlastním ony řády právní, na něž poměry politické bezprostřed- ního vlivu jeviti nemonly, jako na př. řády rodové, i vzdor vlivům cizím v platnosti se zachovaly, až teprve v době nejnovější změ- nou názorů národo-hospodářských taktéž za své vzaly. Literatura chorv. práva obmezuje se na jednotlivá pojednání, jejichžto počet ostatně jest dosti četný a kteráž zejména v >Radu jugosl. akademiec, »Arkivu za jugoslav. pro- jestnicu*, časop. Kolo, Pravdonoša, Mjesecnik pravni dr. a j. jsou uveřejněna. Samostatné spisy o jednotlivých otázkách právně-histo- rických seps. Rački, Odlomci íz državnoga pravá hrvatskoga (Vídeň, 1861); Sulek Naše pravice (Záhřeb, 1861); týž, Hrvatski ustav ili Konstitucija god. 1882 (Záhřeb, 1883); Bogišid, Pisani zakoni na slov. jugu (t., 1872). Přehled jiných sem náležejících spisů viz v českém »Athenaeum< r. 1884 str. 161 a n. od Haněla a ve stati Několik kapitol z oboru slov. práva od Kadlce (»Osvěta« 1894). Srv. též Jirečkův přehled ve stati Súdslaven v »Jahrcsber. der Geschichtswissenschaftc (Jastrowa, 1892). Ze sbírek pramenů zejm. K ačk i, Documenta hist. chroat. per. ant. illustr. (Záhřeb, 1877); Hanel-Ljubié, Monum. hist.- jur. Slav. mer, (1877 a n.); Rački, Jagié a Črnčid, Monum. hist. jur. Slav. mer., sv. IV., 1890; Kukuljevič, Jura r. Cr. Slav. a Dalm. '1861 a n.); týž, Monum. hist. Slav. mer. Jl863V, týž, Cod. dipl. r. Cr. Dalm. et Slav. ^1874); týž, Die legit. u. histor. Rechte Croa- tiens^ u. der Ausgleich mit Ungarn (1883). -/. Déjfny. 1. Illyrové. Nejstarší dějiny Ch-ka jsou v blízkém svazku s dějinami zemí sou- sedních (v. Bosna, Dalmácie). Prabydlitelé krajin mezi Dunajem a mořem Jaderským byli Illyrové, veliký národ, příbuzný Italům i Ře- kům, rozdělený na četná plemena, vesměs bojovná, jehož posledním zbytkem jsou dnešní Albánci. V chorvatském Přímoří začínala se sídla Lib urn ů v, výtečných to plavcův, jejichž středisko byla Scardona v severní Dalmácii. V horách Velebitských od Istrie až po řeku Oeneus (Una) seděh Japodové, severně od nich mezi Sávou a Dravou Breukové, mezi Varaždínem a Daruvarem Jasové, v Slavonii mezi Sávou a Dravou Amantini atd. Za dob římského dobytí byl pro krajiny od hor pří- mořských a bosenských na sever k Dunaji zdomácněl název Pannonie. První kulturní vliv na pastýřské kmeny illyrské měli Řekové,, arci nejvíce v dalmatskem pomoří. Do III. stol. před Kr. náleží vpád Keltův; některá keltská plemena v těchto zemích zůstala ve východní Alpách, v severní Pannonii (Bojové) a v Srbsku (Skordiskové). 2. Dobařímská. Římané, kteří již po první válce punské od Řekův byli voláni ku pomoci proti loupeživým lUyrům dnešní Dalmácie, vešli ve styk s obyvateli nynějšího Ch-ka po založení Aquileje a sousedních měst. Osady tyto brzo znepokojovány od vzdále- nějších i bližších horalův, což vedlo k prvním tažením na Japody. Římské panství obmezo- valo se dlouho toliko na ostrovy a na pří- mořská města, přidělená k provincii Gallie cisalpinské. Za občanské války mezi Caesa- rem a Pompejem loďstva obou stran bojovala též u ostrova, Curicty (Krk) ; domorodci přáli Pompejovi. Úplné dobytí zemí illyrských pro- vedeno pak za druhého triumvirátu v 1. 35—33 před Kr. od mladého Octaviana (Augusta). Výboje své začal přemožením Japodův; kladli tuhý odpor a hlavni hrad jejich Metulum (po- loha hledána od jedněch u Mctliky v Kraňsku, od jiných u Otočce) vzat po hrdinském od- poru. Siscia (Sisek), ležící na místě, kde se řeky Savus (nyn. Sáva) a Colapis (KóXoi^ Diona Cassia, nyn. ÍCulpa či Kupa) spojují, stala se důležitou římskou pevností v jižní Pannonii. Dobyté části Pannonie s Dalmácií a Moesií spojeny v novou provincii Illyricum, která však neměla dlouhého trvání. V 1. 6—9 po Kr. vypuklo veliké povstání Illyrův pod vedením obou Batonův, jednoho z kmene Breukův, druhého z kmene Daesidiatův (v Bosné^. Illy- rové, jakožto auxiliáři ve vojscích již dle řím- ského způsobu vycvičení, udatně vzdorovali římským legiím, které pod vrchním velením Tibena postupovaly proti nim od tří stran, od moře, od Siscie a z Moesie. Bato Breucký odražen od Sirmia (nyn. Mitrovica), oba Bato- nové poraženi u Volcaejských bahen (kdesi u Oseku), načež Breucký Bato se vzdal a boj se přenesl do hor bosenských a dalmatských. Po přemožení povstalcův zavedena nová or- ganisace provinciální. Jedna čásť nynějšího Ch-ka připadla k veliké provincii Dalmácii, která se na severozápadě začínala ve vých. Istrii, ale na severu nedosahovala až k Sávě. Obce Japodův a Liburnův náležely ku »con- ventu< severodalmatskému se stolici v Scar- doně. Jednotlivým kmenům ponechána veliká autonomie; dle nápisův nedávno nalezených středisko Japodie se sídlem jejich náčelníka {praepositus čili princeps) a se svatyněmi bo- hův jejich {Bindus ztotožňovaný s Neptunem) se nalézalo u Bihače. Na ostrovech Quarner- ských vznikly městské obce římské, hlavně na Curictě (Krk), Apsoru (Osor) a Crexe (Čres). Na pobřeží se zpomínají města Senia (Senj) a Tarsatica (hrad Trsat u Rjeky). Druhá provincie byla Pannonia. Obsahovala za Au- gusta jen ťosáví a Podráví; teprve asi za Vcspasiana okkupován další sever až k Du- Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 34 7 naji. I zde trvaly illvrské kmeny dlouho při své samosprávě pod vojenskými »praefecti«; Breukové ku př. stavěli asi sedm kohort »auxi- liářův€. Od císaře Trajana Pannonia rozdě- lena ve dvi: P. superior na západě, k níž náleželo: Carnuntum (Pctronell) na Dunaji, Poetovio (Ptuj), Siscia, jeden čas i Emona (Lublaň), P. inferior na východě s městy Aquincum (Budín) a Sirmium. Za Diokletiana Pannonie rozdělena na čtyři části, z nichž v Ch-ku ležely dvě, P. Savia čili ripensis u Siscic a P. secunda u Sirmia. Celá dioe- cesis Pannoniarum tehda podřízena pod praefecta praetorio Italiae. Vojenské posádky, v dobách po Augustovi s počátku dosti silnět zvolna soustředěny k Dunaji, střeženému pak od řady táborův a tvrzí legionářův, kteří brzo se stali vojíny dědičně na pomezí usazenými. V zemi šířila se latina a římská civilisace, arci rázu táborového, vojenského. Vznikly zde i značnější obce městSKé. Siscia od Ve- spasiana organ iso vána co »coloniaFlaviaSepti- mia«, Sirmium (Mitrovica) bylo od konce III. stol. hlavním městem illvrských provincií s císařskými paláci a jinými skvělými stavbami (rodiště císaře Gratiana\ Z ostatních míst vynikaly: Taurunum (Zemun) na Dunaji, Acumincum (Stari Slankamen), Cibalae (u Vinkovcův), odkudž pocházel císař Valen- tinianus, Mursa (colonia Aelia, Osek), mu- nicipium Andautonia (Ščitarjevo), Aquae lasae ^Varaždínské Teplice) atd. V částech Pannonie na jih od Sávy nalezeny nedávno u Topuska četné ná[Msy z tamní svatyně boha Silvana a domácího bůžka Vidasa. Siscia a Sirmium byly východištěm vojenských silnic, které vedly hlavně následujícími směry: podél celého Dunaje ku spojení tamních pevností, z Itálie přes Aquileji, Sirmium, Singidunum (Bělehrad) na východ, rovněž z Itálie přes Aquileji, Šenii do pomořské Dalmácie i dále do Epiru a Řecka, a ze Salon, hlavního města Dalmácie, k Dunaji. Záhy rozšířilo se křesťan- ství; pro městské dějiny Sirmia důležitá je na př. passio quatuor coronatorum, umělcův sochařských a kamenických z r. 305. Kra- jan zdejší byl sv. Hieronymus (f 420); dle vlastního svědectví vlast jeho byla na po- mezí Dalmácie a Pannonie v městě pozdčji od Gotův vyvráceném, řečeném Stridon (poloha nezn^á, klade se k Topusku na GlineV Stěnováni národův začalo se v těchto ze- mích vpády Gotův v III. a IV. stol. Pod Ala- richem se v Illyriku usadili, ale brzo odtáhli do Itálie a dáleji k Pyrenejírti. Nepokojný soused bÝvali i Sarmatové (sjazygy), kočovný národ původu íránského, od I. stol. po Kr. usedlý v rovinách potisských. Při rozdělení říší (395) Pannonie s Dalmácií připadla říši západořimské. Po usazení Hunnův v rovinách nad středním Dunajem pustošena jejich ná- jezdy i Pannonie, až byl západořímský voje- vůdce Aetius nucen jednu část její docela po- stoupiti králi Attilovi. Po smrti Attilově (453^ bojovali zde mezi sebou kmenové germánští, z nichž nejpřednější byli Ostrogotové, sedíce tehda v krajinách okolo jezera Blatenského a jinde mezi Sirmiem i Vídní. Císařství západo- římské vzalo za své, když poslední císař Ju- lius Nepos (480) v Dalmácii od dvou svých dvořanu byl zavražděn. Území jeho ihned obsazeno od Odoakra, vůdce germánských žoldnéřův v Itálii. Ale zanedlouho pohnul cařihradský císař Zeno ostrogotského krále Theodoricha, sídlícího v Novae (Svištov v Bul- harsku), k tažení na Odoakra do Itálie. Po krutých bojích (488—493) opanoval Theodo- rich všecky země Odoakrovy a založil ostro- gotské království v Itálii, které obsahovalo vedle zemí alpských také jižní Pannonii (Pan- nonia Sirmiensis a provincia Savia u Sisku) a Dalmácii. Provincie Moesia superior (v Srb- sku), Dardania (okolo Kosova pole) a Praevalis (v Černé Hoře) zůstávaly zatím od r. 395 stále v rukou císařství východořímského. O gótské době (488—535) těchto zemí známe některé podrobnosti hlavně z listův Cassiodorových. Vojsko bylo složeno toliko z Gotův a vůbec »barbarův« pod jejich >priores« a »comites€ (jeden comes gótský zpomíná se i na ostrově Krku); civilní úřednici byli Římané. Nedlouho po smrti krále Theodoricha jal se císař Justi- nián (526—565) dobývati zemí od Gotův za- ujatých. Obsazena Dalmácie, ale v Pannonii jen Sirmium. Sirmia se byli za gótské války zmocnili germánští Gepidové, sídlící v dnešním Banátu; po vypuzeni jejich císař zde usadil za hraniční strážce jednu část germánského plemene Herulův. v Noriku a v scv. Pannonii rozhostili se Langobardové, kteří, ač tehda přátelé říše, nájezdy své prostírali daleko na jih do provincií východořímských. Zároveň se za císaře Justiniána poprvé vyskytují Slo- vané, tenkráte jen ve Valachii, Multanech a Bessarabii, kteří odtud konali přes Dunaj vpády až ku pobřeží Jadranskému a Egej- skému. Za císaře Justina II. (565—578) Gepi- dové, kteří byli opět pronikli až k Dravě, znovu vyhnáni ze Sirmia a brzo docela pře- moženi (566 nebo 567) od Langobardů, kdvž se tito proti nim spolčili s nove vystupujícím tureckým národem Avarův (slov. Obrův). Langobardové odtáhli do Itálie. Avaři usadili se v rovinách potisských a začali ihned zápas s Římany o Sirmium, jako město prý původně Gepidům náležité. Pannonie asi opanována od Avarův celá, i s krajinami mezi Dravou a Sávou. Za císaře Tiberia II. (578—582) Sir- mium po2— 3letém obležení přenecháno chánu avarskému; nedávno v ssutinách Sirmia na- lezen řecký nápis na cihle, pocházející z doby tísnivého tohoto obležení. Za císaře Mauricia (582 až 602^ Avaři se snažili již o opanování Singiduna (Bělehradu) a konali vpády jednak do Dalmácie, jednak až do Thrakie. Zároveň Slované znepokojovali tehda římské provincie nejen na dolním Dunaji, ale zjevovali se také v říši avarské na Tise a na Sávě; rovněž i na západě v Alpách bojovali s Bajoary. Okolo r. 600 plenili již po Istrii a ohrožovali Dal- mácii, vrážejíce tam patrně z Norika a Pan- nonie; r. 603 nalézáme je v langobardských vojscích v horní Itálii. 348 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 3. Slované. Knížata chorvatská. Fran- kové. Za bouřlivých dob po smrti Mauriciové Avaři i Slované zadunajští i zasávšti bez pře- kážky táhli provinciemi římskými. Za císaře Foky (602—610) i za Heraklia (610—641) ob- léhali Cařihrad (626\ Solun a četná jiná mésta a plenili otevřený fcraj. Slované se tehda na poloostrově trvale usadili; brzo začali i na moři lodi strojiti a znepokojovati ostrovy řecké i Krétu (623), na západě Apulii (641), tuto nepochybně jiŽ od pobřeží dalmatského. Zlomkovité zprávy současné vyličují toto osa- zení slovanské vesměs jako výbojné, o čemž svědčí i zaniknutí četných mést, o nichž se po době císaře Mauricia neděje více zmínka (Salona, Narona atd.), a nevýhodně těsné území těch obcí, které cařihradské císařství uhájilo na pomoří Jaderském. Pověsti, zapsané 300 let později u cis. Konstantina VIL, jakoby Chorvaté a Srbové byli povoláni a koloniso- váni od císaře Heraklia, jsou (dle Dúmmiera a Račkého) toliko pozdní smyšlenka k obhá- jení politické theorie, dle které země ty i po osazení Slovanův stále byly poddány císařství byzantinskému. Mírné styky s novými osad- níky slovanskými začaly se brzo; papež Jan IV. (640—642), rodilý Dalmatinec, dal po celé Dalmácii a Istrii zajaté vykupovati z rukou pohanův (Slovanův) a relikvie svatých ze zpustlých chrámů sbírati i odvážeti do Říma. Císařství byzantinské na Jaderském přímoří udrželo (do XI. stol.) řadu přímořských měst, hlavně Zader, Trogir a Splet, a některé ostrovy, jmenovitě v Quamerském zálivu, jakož do vy- stoupení Frankův i města Istrie. 2e se ve stol. VII. a VIII. Byzantincům podařilo mocí nebo ročními dary získati vrchnost nad někte- rými nově osedlými plemeny těchto krajin, je dosti pravdě podobno. Moc avarská jeStě během VII. stol. sklesla. Slované, rozdělení na množství plemen, měli pověsti o původní severní vlasti, kterou byli arci již dlouho před osazením v Illyriku opustili; známe je již jen v pozdní podobě X.-XIII. století. Císař Kon- stantin Purpurorodný (f 959^ klade pravlast Chorvatův do Velikého či Bílého Chorvatska, za zemí Uhrův, v sousedství Němcův; temné zprávy o Slovanech, kteří sluli také Chorvaté, jednak v Krkonoších, jednak na horním Dně- stru, zavdaly podnět k této lokalisaci, ačkoli mezi těmito oběma severními Chorvaty a již- ními jejich soujmenovci zajisté již tehda ne- bylo žádné bližší příbuznosti co do jazyka. Tomáš Spletský (XIII. věk) píŠe o staré vlasti Chorvatův v Polsku. Z římského obyvatelstva zbyli v zemi jen pastýři Vlaši (sing. Vlach) čili Maurovi as i (MavQÓpiaxoi), mluvící ru- munsky (poslední zbytky na Istrii a ostrově Krku), a potomci římských měšCanův v pří- moří a na ostrovech. Kromě Sirmia (staroslov. Srěm, jak později slově celá krajina) a Siscie (Sisek) žádné město vnitrozemské nezacho- valo svého římského jména, kdežto na po- moří okolo zálivu Quarnerského názvův pů- vodu římského není málo. Rozkotání zbytků v říše avarské od Frankův (791, 795 — 96) vedlo k veliké proměně na středním Dunaji. Od západu postoupili Fran- kové až k starému Sirmiu, kde středověká jména Francavilla, Frankochorion svědčila dlouho o přítomnosti jejich a kde název Frušké Hory (vlastně stslov. Fružskaja Gora od Frugův ci Fr^gův) podnes na ně upomíná. Zároveň vedl pád Avarův k oífensivé Bulha- rův na západ. Za knížete Omortaga(Mortagona) Bulhaři, držíce Bělehrad, soupeřili s Franky o panství nad plemeny slovanskými na Du- naji, Sávě a Dravě a (827 a 829) říční loďstva svá vypravili i po Dravé nahoru. Ještě za Karla Vel. podrobili markrabata friaulstí Erich a Kadolach Slovany v Ch-ku a v severní Dal- mácii až k Zadru a k sousedním městům by- zantinským. Erich padl v boji s domorodci r. 799 u hradu Trsatu (řím. Tarsatica). To vedlo, spolu se spory o Istrii a Benátky, k napnutým stykům s Byzantinci, až bylo r. 817 pomezí mezi byzantinskými městy Dalmácie a sousedními franckými Slovany obapolným dohodnutím obou císařství upra- veno. Francká vrchnost nad Slovany pří- mořského Ch-ka a severní Dalmácie (asi aŽ po Splet) obsahuje dobu mezi r. 800—871. Slované ti byli povinni pomáhati Frankům vojskem a loďstvem, jako naposled r. 871 cí- saři Ludvíkovi II. ve válce proti Arabům, tehda usedlým v Bari v Apulii. Země označuje se ve spisech té doby co Sclavenia, obyvatelé co Sclavi, Sclaveni. Ale již od IX. stol. čte se jméno hlavního kmene zdejšího, Chorvatův: X^mfiátoi By- zantincův, Chroatorumduxv domácí listině od r. 852, »kralb hr%vat%sk%« v hlaholském nápise z r. 1100 na ostrově Krku. Bezpečný výklad toho jména není nalezen. Opakuje se i v jiných zemích slovanských co název kmene nebo osady, jakož to pozorujeme i u jiných názvův plemen slovanských, Srbů, Smoljanů, Duliebů (I>oudlebův), Bodrcův atd., jež se v různých krajinách opětují. Jméno Chorva- tův vyskytuje se zde nejdříve v pomoří, v dnešní severní Dalmácii a v njrnějším chor- vatském Přímoří; tam se také vytvořil stát chorvatský. KřesCanství záhy se šířilo k Slo- vanům z měst dalmatských, jejichž církevní středisko, sídlo arcibiskupovo, byl Spljet u staré Salony (slov. Solin). Za úpadku Karolingů vynikají zde hlavně dvě knížectví. Zakladatel pozdějšího knížectví chorvatského je Bor na, »dux Dalmatiae et Liburniae« v r. 818—821, jemuž podřízeni byli i Guduskani v župě gadské u Otočce, pán země s četnými hrady a stranník fran- cký. Syn jeho slul Vladislav. V Sisku sídlo své měl Ljutovid (tak lépe než Ljudevit), »dux Pannoniae inferioris« v r. 818—823, který spojen se Slovany alpskými začal povstání proti Frankům, porazil spojence jejich Bornu, ale posléze úsilím Frankův byl vypuzen, na- čež r. 823 zabit u Ljutomysla, strýce Borny, který, podobně jako DragomuŽ, Ljutovidův tchán, měl také asi nějaké vlastní knížectví. O zemi mezi Dravou a Sávou je z nejbližší doby málo zpráv; snad tam náleží vévoda Ratimir (vypuzen r. 838) a záhadný Mutimír Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 349 (ok. r. 872—882), jistě pak Braslav ok. r. 884 až 896, jemuž podřízeno bylo i někdejší území knížat ťribin^ a Kocela v Blatně v zadrávské severní Pannonii. Jasněji známe z letopisův benátských a z do- mácích listin nástupce Borny. Stolice těchto knížat chorvatských (duces) byla v severní Dalmácii, na hradě Klisu blízko Spljetu, na pustém nvní hradišti Biači u Trogiru atd. Vrchnost francká byla jen nominální. Piraterie na moři Jaderském vedla k nepřátelským sty- kům s malou tehda ještě obcí Benátskou, která však ještě více trpěla mořským loupežnictvím Neretvanů, kmene samostatného a ještě po- hanského, sídlícího mezi Spljetem a Neretvou i na sousedních ostrovech. Kníže Mojslav ok. r. 839 uzavřel mír s Benátčany a činil ko- stelní darování. Od knížete Trpimíra (I.) zachovala se nejstarší listina chorvatská z r. 852, zaznamenávající darování, učiněná od něho a od všech Županův jeho církvi splietské. Kníže Domagoj (ok. r. 865—875) oa benátského dožete Ursa Particiaca lodní výpravou při- nucen k míru a od papeže Jana VIII. vyzý- ván k zakročení proti mořským loupežníkům. Lodi jeho nalézaly se u vojska cis. Ludvíka II., když v r. 866—871 se svými Franky a Lango- bardy obléhal Araby v Bari. Zatím však byzan- tinské loďstvo císaře Basilia I., jemuž velel Niketas Ooryfas, plulo podle pobřeží dalmat- ského na sever, dobývalo hradův chorvat- ských a patrně vrchnost byzantinskou násilně obnovovalo; císař Ludvík si na toto zakro- čení proti »Sclaveni nostri*, >populi Sclave- niae nostrae« v Cařihradě trpce stěžoval, ale patrně bez výsledku. Po smrti Domagojově (876) synové jeho obnovili mír s Benátčany, ale r. 878 vypuzeni od Zdeslava z rodu Trpimírova, jenž byl podporován od Byzan- tincův. Ale již r. 879 Ždeslav zabit a za kní- žete dosazen Bran i mír, zdá se, docela samo- statný, za něhož se uvádí zvláštní »episcopus Chroatorum« se stolicí v Ninu (ital. Nona). Nástupce jeho Mutimír zjevuje se v jedné zachované listině zT. 892 jako mocný, dědičný, samostatný panovník se skvělým dvorem čet- ných Županův a jiných dvořanův. Za těchto posledních knížat přinesena do země ze sev. Fannonie okolo Blatenského jezera slovanská liturgie, upravená od sv. Kyrilla a Methodia, s písmem >hlaholským«. V našich létech na- lezeny i kostelní nápisy latinské z IX. stol., jeden zlomek se jménem Trpimíra v Kninu. jiný se jménem feranimíra z r. 888 v Muči. Na východě stýkali se Chorvaté s Bulhary, s jejichž knížetem Michalem Borisem válčili, ale brzo se smířili. Bulhaři drželi tehda kra- jinu srěmskou, v níž pak založeno i biskup- ství srěmské {Sqú^lov^ ZtQiáfiov), které se v listinách a seznamech XI. stol. zpomíná mezi biskupskými sídly církve bulharské. 4. Doba králův domácích (poč. X.věku až do r. 1102). Vpád a usazení Uhrův v síd- lech někdy avarských provedl velikou změnu v celém sousedství. Jakožto první král chor- vatský jmenuje se Ťomislav, dle Račkého okolo r. 914—928. Spolu s knížetem chlm- ským (v Hercegovině a jižní Dalmácii) Michai- lem byl r. 924 přítomen na synodě ve Spljetu, kde spor o primát, jejž sobe připisoval chor- vatský biskup v Ninu, rozhodnut ve prospěch staré biskupské stolice spljetské a kde usta- noveno, že mše nesmí býti čtena slovansky, začátek to bojů proti hlanolici, trvajících po- dnes. Dle kroniky, obsažené ve spise popa Dukljanského, válčil Ťomislav mnoho s Uhry ; snad obsadil on i severní krajiny druhdy Braslavovy až k Dravě. Ze zpráv byzantin- ských víme, že za tehdejšího velikého zápasu mezi bulharským knížetem, později cárem Simeonem a Řeky Chorvaté byli na straně řecké a že porazili (krátce před r. 927) bul- harského vojevůdce Alogobotura. O násle- dujících dobách při nedostatku domácích leto- pisův máme zprávy velmi nejasné. Císař Kon- stantin Purpurorodný ve svém díle o souse- dech říše, sepsaném v létech 948—952, zná panovníka Chorvatův ne co krále, ale jen co knížete (ágxcav), majícího silné vojsko pěší i jízdné a značné loďstvo malých lodic; ne- jmenuje Tomislava, ale Trpimíra fll.), pak syna jeho Kresimíra (I.), jenž. dle Račkého zemřel okolo r. 945. a posléze Kresimírova syna Miroslava, jenž po 4 létech zabit od bána Pribiny. Praví, že za těchto vnitřních bouří moc Ch-ka klesla; ale z benátských zpráv víme, že Benátky Chorvatům, jako i Ne- retvanům, i tehda platily k ochraně proti piraterii stále roční platy. Za velikých válek císaře Basilia II. s Bulhary Slované chorvatští tísnili byzantinská města v Dalmácii. MešCané tamní s povolením císařovým zavolali r. 1000 ku pomoci Benátčany. Doze Petr II. Orseolo zastavil placení tributu Chorvatům i Neretva- nům. s loďstvem navštívil ostrovy Quarnerské a jednotlivá města dalmatská i potrestal Nc- retvany. V Trogiru přidal se k Benátčanům bratr >Sclavorum regis* Suriňa, od bratra svého koruny zbavený; Suriňův syn Štěpán zasnouben s dcerou aožete. Kronika benát- ského současníka Jana diákona nejmenuje tehdejšího krále chorvatského. Letopisy On- dřeje Dandola kladou zde krále Trpimíra a jeho syny Mutimíra a Suriňu, z nichž Muti- mír vypudil onoho Suriňu; Trpimíra a syna jeho Mutimíra zná okolo r. 990 také Tomáš Spljetský. Rački klade však dle listin za pa- novníky v té době čtyři syny Kresimíra (I.): Svatoslava (= Suriňu), Držislava, Kresimíra a Gojslava. Králem ok. r. 970—1000, za tohoto benátského tažení, byl prý Držislav, jmeno- vaný v několika podezřelých listinách a zpo- menutý i v jedné spolehlivé listině z r. 1062 mezi staršími panovníky, Jasnější osobnosti jsou nejmladší bratří Kresimír (IL) a Goj- sla v. Tísnili r. 1018 Zader a jiná města právě za konce války bulharsko-byzantinské u Dráče, ale města vybavil zase benátský doze Otto Orseolo. Oba bratří poddali se pod vrchnost byzantinskou, Kresimír dostal název »patri- cia«, ale zanedlouho nastaly opět styky ne- přátelské; r. 1024 připlulo byzantinské loďstvo z Apulie a odvedlo ženu a syna Kresimírova do zajetí do Cařihradu. Byzantinci při dobytí 350 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). Bulharska obsadili r. 1018 i Srěm, když voje- vůdce Konstantin Diogenes bulharského voj- vodu tamního při rozmluvé lstivé zabil. Odtud mívali Řekové v XI. i XII. stol. přátelské i nepřátelské styky s Uhry ; vedle ssutin Sir- mia vznikl městys u kláštera sv. Demetria, slov. Dmitrovica (nyn. Mitrovica) co nové středisko krajiny. V Ch-ku se po Kresimíru II. jmenuje v listinách král Štěpán (I.), onen syn Surii^ův. Kekaumenos jmenuje na pomoří u Zadru a Spljetu mocného velmože Dobronju, který za císaře Romana III. (1028—1034) na- vštívil Cařihrad, ale při druhé návštěvě, patrně za bulharského povstání (1040--41), tam zajat, načež v Cařihradě zemřel. Syn Štěpánův bvl mocný král Petr Kresimír (1059—1073), jenž se psal »rcx Croatie Dalmatieque« nebo •Chroatorum rex Dalmatinorumque*, ačkoli v městech pomořských seděl vždy ještě ná- městek byzantinský (stratig, později katapan) ; král datuje listy své vždy ještě dle císařův cařihradských á titul svůj asi sotva rozšířil bez povolení jejich. Odpor románského kléru přímořských měst vedl opět k synodě ve Spljetu (1059—1060), která předepsala, že se mše smí čísti jen latinsky nebo řecky; slo- vanská liturgie s písmem hlaholským tehda zavrhována jako prý vynález arianských Go- tův. Uznána teprve r. 1248 bullou papeže In- nocence IV., když připisována s v. Jeronýmovi. Asi za téže doby připojilo se k Ch-ku i území Neretvanův. Král Slavic r. 1075 zajat od normanského hraběte Amika z rodu pánův města Trani v Apulii ; tento Amicus, pán Gio- venazza u Trani, byl od Roberta Guiskarda r. 1073 vypuzen z vlasti a patrně se potuloval po sousedních zemích co pirát nebo žoldnéř. Bližší okolnosti nejsou známy. Normani dolno- italští vůbec tehda mívali přátele v městech dalmatských, která pak v boji Roberta Gui- skarda proti císaři Alexiovi a spojeným s nim Benátčanům (1081 sld.) stála při straně norman- 5ké. Do téže doby (ok. r. 1075) padá i tažení by z. náměstka v Dráči Nikéfora Bryennia na Chorvaty, zaznamenané v historickém spisu jeho syna (AToopo/íáToi, Nic. Bryennius ed. Bonn. p. 100, 102—3). Po Slavicovi králem se stal bývalý bán za Petra Kresimíra Demetr Zvo- ním ír (na hlaholském nápise na Krku Zxvi- nimír, srovn. místní jména mrus. Zvenigorod, blh. Zvonigrad ; v lat. listinách Suinimir, pro- ěež jej RaČki psal Svinimir), jenž panoval od r. 1076 asi do r. 1088. Vešel v jednání s pa- pežem Řehořem VIL o korunu. V říjnu r. 1076 papežský legát Gcbizo korunoval Zvonimíra v benediktinském klášteře sv. Petra v Solinu (na zříceninách Salony) a odevzdal mu ko- rouhev, meč a žezlo; král, jako vasall papež- ský, slíbil římské stolici roční tribut 200 zla- tých byzantův. Manželka jeho Helena byla sestra uherského krále Ladislava. Syn Zvoni- mírův zemřel před otcem. Na trůn dostal se král Štěpán (II.), Petra Kresimíra synovec, jenž potud pro churavost dlel v úkrytu klá- šterském. Zbožný král ten (vládl ok. r. 1088 až 1090) brzo zemřel. Jeho smrtí chorvatský •domácí rod královský vyhasl. O trůn strhly se rozbroje. Okolnosti tyto vedly k zakročení uherského krále Ladislava I. (Svatého), bratra vdovy Zvonimírovy. Obsadil r. 1091 severní Ch. óá řeky Drávy až k Velebitu čili >Gvozdu< a dosadil tam za krále synovce svého Al- musa, syna krále Gejzy. Zpráva o vpádu Kumanův do Sedmihradska odvolala jej ji- nam, před tažením dále k moři. V zemi Almu- sově zřízeno (ok. r. 1093) nové biskupství v Záhřebe, který se tu poprvé jmenuje, a sice byl první biskup Čech nebo Slovák Duch. V přímořské části Ch-ka zatím za krále zvolen velmož Petr, dle domněnky Račkého z moc- ného rodu Svačičův, jenž sídlo své zarazil v Kninu. Po smrti krále Ladislava (f 1095) vypuklo povstání v severním Ch-ku a Almus odtud vypuzen. Král Koloman, syn Gejzy (1095 — 1114), získal severní Ch. bez odporu smlouvami se šlechtou. Na jihu se král Petr se svými stoupenci postavil na odpor >in montibus Goza<, ale dle zpráv uherských i benátských padl v bitvě. Král Koloman za- ujal pak I celé přímoří a r. 1102 v Bělehradě Přímořském (Zara vecchia) korunován za krále chorvatského i dalmatského. Do r. 1105 se mu poddala i města Zader, Trogir a Spljet, potud benátská, za veliká privilegia; rovněž se mu podrobily i ostrovy Quarnerské a ostrov Brač. Dle zpráv Benediktina Ganfreda Mala- terry, který ok. r. 1100 popsal dějiny sicil- ského vévody Rogera, Bělehrad Přímořský byl již r. 1097 v rukou uherských, tedy boj s Petrem již tehda byl dokončen, ale Kački se domnívá, že zpráva tato se zakládá na ne- dorozumění, že Bělehrad tehda byl spíše be- nátský a že král Petr zahynul teprve r. 1102. Zprávy provcn^alských křižákův, kteří v zimě poč. r. 1097 táhli z Aquileje do Dráče po suchu skrze »Sclavonii«, nedávají bohužel žád- ného světla o politických poměrech této země. Řídké zprávy o vnitřních poměrech za doby domácího království spracoval Rački v dů- kladné rozpravě (Rad jugoslav. akad., svazky 56—57, 70, 79, 91. 99, 105, 115—116). Nema- jíce letopisův ani listin politických, obmezeni jsme na neveliký počet listin církevních. Meze říše {regnum Chroatorum již r. 852, Chroaciá) dosahovaly na západě k moři Jaderskému, dle Konstantina Purpurorodného od Labinu (Albona) v Istrii až k ústí řeky Cetiny, arci kromě přímořských měst, náležejících Byzan- tincům (v. Dalmácie, dějiny). V XI. stol. připojili se k Ch-ku i Neretvané na jih od Cetiny; král Zvonimír datoval listiny v Omiši. Rovněž získány tehda i některé ostrovy, jako Brač. U vnitrozemí Ch. drželo Imotu (nyn. Imoški), Chlěvno (nyn. Livno), poříčí řeky Uny a země na dolní Saně a aolním Vrbasu, které teprve v XIV. stol. zabrány od Bosňa- nův. Na sever Ch. dosahovalo k Dravé; po- mezí k Štýrsku a Kraňsku se asi málo mění- valo. Země dělila se na župy. Cis. Konstantin jmenuje jich 14: Chlěvno, Cetina, Imota, Pliva, PsQta (pozd. Pset pod biskupem Kninským), >Parathalassia< (ž. »mořská«), Bribir (u Skra- dinu), Nin, Tnin (pozd. Knin), Sidruga (u Tro- giru), Smina, pak pod báném Krbava, Lika Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 351 a župa Gadská (ve Velebitu). Později se jich vyskytuje mnohem více. Z osad u moře vy- nikají Bělehrad Přímořský, Nin, Skradin, po- zději i Omiš, u vnitrozemí Knin, Chlěvno a j. Panovník slul původně asi k ncz (dttx), později kralj; pocházel z rodu dědičně panujícího. Vládnoucí třída byla šlechta, rozdělená na plemena {generationes), dělící se na k o 1 j e n a a ty na r o d y neb ch i 2 e. Hlavních rodin bylo 1 2 {duodecim generationes Croatorum): Mogoro- vici v Lice, Šubiči (potomci jejich pozdější Zrinští),Svačiči,Kači<:i v zemi Neretvanův, Gu- šiči, Lapčani,Jamomctidi,Tugomiriči atd. Nej- vyšší důstojnost po králi měl bán, od X. věku zmíněný. Jiní šlechtici byli župani, buď správci žup, později latinsky comites (je- jich podřízení úředníci byli setníci), buď úředníci dvorští. U dvora se nalézali: jupanus palatinus^ později comes curialis, slov. tepči (tepčija i v Bosně a v Srbsku) ; dvorský soudce; jupanus camerarius, slov. postel nik (jako později ve Valachii); jupanus pincernarum, slov. vinotoťf jupanus dapifer^ slov. ubru- sar; jupanus armiger, slov. štítonoš a, štít- ní k; Jupanus caya//arm5, později volar. Ded byl asi způsob správce domu; iiižší důstoj- nosti byly vratar, dvornik, sokolar a psar. v aI. stol. dvorským kancléřem býval biskup kninský. Panovník byl od šlechty, která se scházela na sněmy, dosti odvislý. Ostatní obyvatelé zemští byli měšťané, sedláci, pastýři a otroci. Ch. vždy náleželo k církvi římské. Metropolie Spljetsxá, co dědic římské Salony, již v iX. stol. připisovala si pravo- mocnost aŽ k Dunaji. Kromě měst pomoř- ských zpomínají se v X. stol. ještě biskupové v Sisku a v Duvně, ale zprávy o nich pak přestávají. V IX. stol. založeno zvláštní biskup- ství v Ninu, v XI. věku pak v Knin u, které sáhalo až k Dravě, a v Bělehradě Přímoř- ském. V těchto městech sídlívali i králové. Biskupství záhřebské (založené asi r. 1093) podřízeno ne pod Spljet, ale pod arcibiskup- ství koločské v Uhrách. Z klášterů vynikaly benedikt. kláŠte& &v. Jana v Rogově u Běle- hradu, později přenesený na sousední ostrov Pazman, jehož »libellus policorion«, listinář XI.— XIV. stol. (vyd. Ljubič v Starinách sv. 23.) je pramen velmi důležitý, pak sv. Petr >de Clobuco< u Trogiru a četné o^alé kláštery okolo Solina a Spljetu. Nejméně zpráv máme o krajích mezi Velebitem a Dravou. Na jihu nalezly se jmenovité v okolí Kninu za posled- ních let důležité památky a nápisy z králov- ské doby chorvatské, svědčící o četných stav- bách kostelních. 5. Pod králi uhejrsk^mi (1102—1526). Ch. vždy podrželo znamenitou samosprávu. Od konce XII. stol. vyskytuje se pro ve- škeré země chorvatské společný název S c 1 a- vonia (i slov. Slovinje, »slovmska zemlja<, Šlechta »plemeniti Ijudi Slovinci«), který již v XIII. stol. více utkvěl na severu. Části země byly pak: 1) vlastní Sclavonia od Drávy ao Kupy, a sice Sclavonia supe- rior, dnešní hlavní Ch. okolo Záhřeba, S. inferior mezi Sávou a Dravou v dnešní Slavonii; 2) Croatia et Dalmatia v pomoří od Kupy až k městům dalraatským. Starý erb •rcgni Sclavoniaec, kunu mezi civěma stříbr- nými řekami v červeném poli na modrém štítu, znova potvrdil r. 1496 král Vladislav 11. (snímek z orig. vyd. Boiničic ve Vicstniku chorv. arch. spol. r. 1895). Na severu sáhalo Ch. přes Drávu k Můře, kde krajina Medju- murje, později majetek Zrinských, patřila k žu- paniji Varaždínské do XVIL stol. K Ch-ku náležely v Kraňsku v XII. stol. Žumberak, Metlika i Črnomelj, pod biskupstvím Záhřeb- ským, od něhož odděleny v XIV. stol. Země byla rozdělena na Četné neveliké župan ije (comitatus). Na sever od Kupy hlavní byly varaždínská, krapinská čili zagorská, morav- čanská, záhřebská ^s Turopoljem a Siskem), gorská (na pomezi kráňském), križevecká (hrad Křiž), kalnická (hrad Kalnik), čazman- ská, garičská (hrad Garič u Belovaru) atd. V nynější Slavonii nalézaly se hlavně župa- nije požežská (město Požega), virovitická (statek královen) i vukovská (Vukovo dn. Vukovar, v ní i Djakovo a Osek). Nejdále pak byla srěmská, osudy svými často se blížíc Bělehradu a banátu mačvanskému; dle míst- ních jmen (Fenek, Gergeteg atd.) bydlelo v ní mnoho Maďarův. Na jv. staré Ch. zasahovalo daleko do nyn. >Tureckého Ch-ka«: župa- nije dubická a gorická na Uně a jiné, z nichž vrbasská, sanská a mrenská teprve koncem XIV. stol. obsazeny od Bosňanův. Na jih od Kupy byly županije gorská (na Glině), plaš- ská (hrad Plasi u nyn. Karlovce), drežnická (Drežnik na Korané), cetinská (hrad Cetin), modrušská (středisko Modruše), vinodolská (na pomoří, v ní Vinodol, Bakar, Trsat, Bribir), gačská (v. Gacka, u dn. Otočce), Lika (hradv Počitelh Lapač atd.), Krbava (středisko Ud- bina), Podgora (u moře naproti ostr. Rabu) a župy za Veleoitem u měst dalmatských. Rjeka sdílela osudy Istrie a přišla již r. 1471 do rukou rodu Habsburského (Flumen Sancti Viti, Set. Veit am Flaum). Panství nad ostrovy Quarnerskými , hlavně nad velikým Krkem (Veglia), střídalo se mezi Uhry a Benátčany. Král uherský psal se rex Dalnucie, Croacie atd.; titul dle tří jmen, Ch-ka, Dalmácie a Slavonie, vešel ve zvyk (dle Bojničiče) teprve od r. 1527. Náměstek jeho v zemi býval často jeden z králevicův co vévoda {dux tocius Sclavonie) nebo sám následník jakožto »mladší krále (rex junior^ juvenis\ tak za Arpadovců pozdější králové Ondřej II., Bela IV. a jiní až do Ondřeje Benátského, za Anžovincův Štěpán, bratr krále Ludvíka I., a Karel Drač- ský. Náměstek králův byl bán (banus tocius Sclavonie), úředník, jenž byl vrchní správce, soudce a vojevůdce zemský. Později bývali obyčejně dva bánové: a) bán chorvatský a dal- matský v Přímoří se sídlem v Kninu; b) bán slavonský na severu se sídlem v Záhřebe. Zá- ' stupce bánův hlavně na soudu byl viceba- nus, podbán čili (v hlah. listinách; banovac. Protonotar (zemský kancléř) i viceprotonotar voleni od sněmu. Na sněmích zemských shro- mažďovala se šlechta s duchovenstvem (uni- 352 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). versitas nobilium regni Sciavonie nebo Croatié). První známý sněm {generalis congregatio tocius regni Sciavonie) zasedal r. 1273 v Záhřebe ; jindy scházely se snémy také v KriŽevcích, Čazme, Kninu, Ninu. Zemská pečef celého království měla od r. 1497 do konce XVIII. stol. nápis. Sigillum nobilium regni Sciavonie, Na sněmích uherských do pol. XV. stol. nebývalo Žád- ných zastupcfi Ch-ka. Župani, správci a vo- jenští velitelé jednotlivých županijí byli jme- nováni od bána, podžupani voleni od šlechty na sjezdu županijském {congregatio comitatus). Vrchní soud byl banski stol; nižší soudy nalézaly se u županův jednotlivých županijí, včele špan rotní dotyčného stolu a jeho sudci (v XIII. stol. ještě setnici) rotni a přistaví rotni, jakož je známo ze statutů v (Vinodolský z r. 1288 atd.) a z hlaholských listin XV. stol. Mincovny byly v Záhřebe, ve Virovitici a ve Srěmu, stříbrné denáry, mající nápis moneta regis nebo ducis Sciavonie nebo i bani Sciavonie, sluly i marturinae (co náhrada za kuny a kunoviny); proto i výběrčí daní nazýváni coUectores mart urin arům. Daně (jedna slula >banščina<), cla, regalie časem se měnily. Mezi zemské povinnosti náleželo i ubytovaní bána s družinou jeho na cestách (descensus). Vojsko zemské {exercitus croaticus již v list. 1193) skládalo se hlavně ze šlechty, pod korouhví bánovou a korouhvemi župa- nijskými, jakož i pod prapory velikých pánův zemských. Mezi šlechtou vynikaly četné rody velmožův (knězové). Frankopani, původně hrabata ostrovu Krku v XII. stol., obdrželi od Bely III. r. 1193 dědičně župu modrušskou, později i vinodolskou, r. 1260 hrad Senj a stali se tím nejmocnějšími pány v sev. PHmoří, roz- děleni jsouce na četné větve (Sluňští čili Cetinští, Tržačtí a j.). Šubiči v Skradinu, Ostrovici atd. (v Dalmácii), za XIII. stol. rod nejmocnější, se v XIV, stol. přenesli na sever, obdrževše hrad Zrin, a prosluli pak co Zrinšti. Potomci starochorvat. Gušiduv jsou Kurjakoviči v Krbavé, později Karloviči řečení (vymřeli r. 1531). R. 1897 vymřeli po- tomci hrabat Blagajských z kraje mezi Vrba- sem a Unou. Ba bon i či seděli v Posáví.. Ve století XIV. vynikli Lackoviéi z Mezimuří, Prodaniči (pozdější Nadaždi), Horvati, Gorjanští (hrad Gorjan, maď. Gara u Dja* ková, v srb. letopisech Garevidi), 11 o čti (hrad Ilok, maď. Uilak, proto Ujlaky), Čupori a Korogji z dolní Slavonie, M ořovi ci (Ma- róthi, nrad Moro vid u Mitrovice) a j., pak i Berislavici, Keglevidi (z Bužima), £ r- dódy, DraŠkovidi (v Zagorju) a i. Nižší šlechta, »plemeniti ljudi< nebo »pfemeniti Hrvati« listin, byli osvobozeni od daní, ale zavázáni ke službám válečným; statek jejich slul plemenšdina, lat. curia^ sessio: Byly i celé obce Šlechtické, rázu selského, z nichž nejdéle se udržela župa turopoljská okolo hradu Lukavce, s privilejemi od krále Bely IV. z r. 1225 {universitas nobilium campi Túro- polia)\ volila si sama župana svého a jedno- tlivé rodiny dědily po sobě jako příbuzní Ír. 1560 99 šlechtických rodin, nyní 30 osad), ^oddaní byli buď vasalii nebo prediales, buď marturinari, buď selští kmeti. V městech seděli hospites nebo purgari, z části cizinci (Němci), majíce v čele soudce voleného (Ju- dex nebo major villae) a jeho soud či »kurii*. Zvláštní dvojitý útvar byl Záhřeb, skládající se ze dvou osad: biskupské město na Kap- tolu a královské město na Greči nebo Griči (prý zkomolené Gradec, lat. civitas Montisgre* censis). Jiná privilegovaná města byla Varaždín (od r. 1209), Křiž či Križevac, Koprivnica, Samobor, Petrinja, Senj, Bihač, Virovitica atd. Jediná církev v zemi byla katolická a sice náležely jižní krajiny původně pod arcibiskup- ství spljetské (od nehoŽ se později oddělilo zadcrské), severní stále pod arcibisk. káloč- ské. Na jihu byli biskupové v Kninu, Tro- giru, Skradinu, Šibeníku, Ninu, pak v KrbavČ (od r. 1185, sídlo v Udbině, od 1460 v Modru- ších, zaniklo ve válkách tureckých^ v Otočci (od r. 1461, jen asi 70 let), v Senji (od r. 1154) a na sousedních ostrovech Krku, Rabu a Osoru. Pod Kaločou byli biskupové záhřeb- ský (obdařený velikými statky) a srěmský (v IloKu), Osek i Vukovar byly podřízeny bi- skupu pětikostelskému (chorv. Pečuj). V Dja- kové od XIII. stol. sídlel biskup bosenský, neboť v jeho zemi vládli Patareni (v. Bosna). V Přímoří (kromě starých měst) všude pano- vala slovanská liturgie s písmem hlaholským, jmenovité po bulle innocence IV. z r. 1248; písmem hlaholským spisovány i světské li- stiny. Co do klášterů v vynikají Topusko (vlastně Toplica, zaloŽ. r. 1211, cisterciáci), Čazma (od ok. 1230, dominikáni), četné klá- štery řádu »pavlinův€ (původem z pétikostel- ské diécése, v Lepoglavě, v Čakovci atd.) a františkánův. Templáři (chorv. boŽjaci) měli četné statky v pomoří (Vrána v Dalmácii) i u vnitrozemí (županije Ďubica, Našica) ; po nich je přejali rytíři svatojanští. Dějiny XII. stol. mají své jeviště dílem v Dalmácii (v. t,), za boje králův s Benát- čany o tamní města a s dočasnou byzantinskou provincií »Dalmacie i Chorvatska* ve Spljetu za cis. Manuela, dílem ve Srěmu za válek řecko-uhcrských. Jsouc způsob sekundo- gcnitury, země často bývala jevištěm roz- bojův mezi samými Arpádovci. Ondřej (pozd. Ondřej II.) vybojoval si od bratra krále Eme- richa vév. cnorvatské a dalmatské r. 119?.. podnikl tažení do Chlmo proti Srbům, ale za nových bojů v s bratrqm svým r. 1203 za- jat a vsazen na hrad Kneginec (zříc. n Va- raždína), načež se r. 1205 sám stal králem. Vpád mongolský r. 1241 otřásl všemi zeměmi chorvatskými. Bela IV. po kruté porážce své z Uher uprchl do Záhřeba, a když Tataři počátkem r. 1242 pod Kadanem táhli za ním, unikl k moři, posléze do Trogiru. Tataři zpustošili i Záhřeb a Čazmu, kdežto Kalnik, Senj a četné hrady přímořské se uhájily. Kadaň, nemoha Trogir vzíti« tálfl dle pomoří až ke Skadru a odtud se vracel přes Srbsko a Bulharsko. Historicky nejisté, teprve ve sto- letí XVI. zaznamenané tradice vypravují o ví- Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 353 tčxstvi Chorvatflv nad Tatary na Grobnickém poli u Rjeky. Četná privilegia Bely IV. po odchodu nepřátel mnoho dopomohla jmeno- vitě k rozvoji měst; sám Záhřeb se stal r. 1242 královským městem. Za posledního Arpádovce Ondřeje III. Benátčana (t 1301), jenž byl svou matku Tomasinu jmenoval vé- vodkyní Slavonie a svého bratrance Alber- tina Morosini vévodou (sídlel v Požeze), nca- polští Anžovinci získali v zemi mnoho stou- pencův, hlavně Šubiče, kteří se byli od ta- tarského vpádu velice zmohli darováním krá- lovským, a bána se v. Ch-ka Radoslava Ba- bonicie. Mamě odevzdal Ondřej III. r. 1293 banát přímořského Ch-ka tehdejšímu bánu Pavlu Šubidovi dědičně. Karel Robert při- plul r. 1300 do Spljetu, nalezl u Chorvatfiv a Uhrův silnou stranu a po mnohých bojích uvázal se v království Uherské. Bán Pavel (t 1312) a syn jeho Mladen podřídili sobě i banát bosenský, bojovali s Benátčany o Za- der (1311 — 13), ale Mladenovy přechmaty ve- hnaly města dalmatská do náručí Benátčanův. Když se Baboniči, Kurjakoviči a jiní šlech- tici postavili proti němu, bán Mladen r. 1322 v táboře u Kainu od krále Karla Roberta zajat a odveden do Uher. Syn Karlův král Ludvík I. (1342—82) snažil se moc chorvat- ské Šlechty ještě více podlomiti a Benátčany z měst a z ostrovů vypuditi, což se mu (1358) i úplně podařilo íviz Dalmácie). Po smrti Ludvíkově postavila se v Ch-ku silná strana proti zeti jeho Sigmundovi Lu- cemburskému (1382 — 1437), podporujíc poža- davky AnŽo Vincův neapolských. Její kandidát byl Karel III., král neapolský, z linie dračské, prve (1369—76) co vévoda Ludvíkův námě- stek v Ch-ku. V Čele strany stáli Jan z Pa- ližny, prior rytířův svatojanských na hradě Vrané u Zadru, a bratři Horvati, záhřebský biskup Pavel a mačvánský bán Jan (Ivaniš). R. 1385 Karel III. přistál v Senji, přitáhl bez odporu do Záhřeba a dáleji do Budína, byl v Stoličném Bělehradě korunován za krále uherského, ale v únoru r.* 1386 v Budíne u přítomnosti královen. Ludvíkovy vdovy Alžběty bosenské a dcery její Marie, od stou- pencův jejich, vedených od palatina Mikuláše Gorjanského, přepaden, raněn a po několika dnech na Vyšehradě zardoušen. Strana jeho boje nezanechala a králem uherským prohlá- sila nezletilého syna Karlova, krále Ladislava neapolského. Královny daly se na cestu do zemí za Drávu a tam mezi Djakovcm a hra- dem Gorjanem 25. čce r. 1386 od Jana z Pa- ližny a Jana i Ladislava Horvatův přepadeny a zajaty. Palatin s jinými ihned sCat a hlavy jejich poslány do Neapole. Královny odve- zeny na hrad Novigrad u Zadru ; Alžběta tam v lednu 1387 zardoušena, Marie zakročením Benátčanův osvobozena. Stranu Ladislava neapolského podporovali 'Tvrtko L, král bo- senský, a Lazar, kníže srbský. Bosňanc obsa- dili při tom velikou část Dalmácie a mnohé končiny dnešního >tur. Ch-ka«; jiné jeviště války byla nynější Slavonie a Srěm. Král La- dislav jmenoval r. 1391 bosenské voj vody Oufiv SIo\'nUc N^uCDý, sv. XII. 22 4 1F97. Hrvoju a Vuka svými bány chorvatskými a dalmatskými a Jana Horvata svým >vicarius generalis« v Uhrách; ale Sigmund r. 1394 hlavně přičiněním mladšího Mikuláše Gorjan- ' ského protivníky své úplně přemohl. Obsazen Knin, Jan Horvat poražen u hradu Doboru v Bosně, a král bosenský Dabiša nucen uznati vrchnost Sigmundovu. Vypravování Thuró- covo o kruté popravě Jana Horvata v Pěti- kostelí je (dle Hubera) nehistorická pověst; dle listin utekl Jan z bitvy a byl i později živ. Když Sigmund u Nikopole (1396) poražen od Turkův, strana anŽovinská se hnula znova, v čele jejím Štěpán Lackovič z Čakovcc v Mezimuří a Štěpán ze Šimontornje co gene- rální vikáři krále Ladislava. Ale Sigmund po návratu r. 1397 toto hnutí rychle potlačil. Lackovič na sněmu v KriŽevcích (»krvavý sněm«) před Sigmundem sesekán a statky jeho stoupencův konfiskovány. Sigmund při tom udělil Heřmanovi hraběti Ccljskému Va- raŽdín i Zagorje, základ potomní moci rodu Celjského v Ch-ku. Ve Srěmu od Sigmunda četné statky a hrady obdrželi despotové srbští. Štěpán Lazarcvié a po něm Jiří Brankovič, jmenovitě Zemun, Kupinovo (Kulpin, Ku- pinik) na Sávě, Mitrovici, Slankamen a Ber- kasovo. Po krátkém zajetí Sigmundově od šlechty (1401) hnula se nefipolská strana po celých Uhrách. Král Ladislav r. 1403 připlul osobně do Zadru, tam korunován od arci- biskupa ostřihomského (poslední to koruno- vání v zemích choř v.), ale osud jeho otce odstrašil jej od dalšího postupu, pročež Sig- mund opět snadno nabyl půdy. Král Ladislav pak r. 1409 Zadcr s okolím prodal Benát- canům, což položilo základ k novému, téměř 400letému panství benátskému na chorv. a dalmatském pomoří. Báném sev. Ch-ka byl pak r. 1406—35 Heřman Celjský, příbuzný králův bosenských, » Frankopanuv, Gorjan- ských a nad to tchán samého krále Sigmunda. Zároveň však od těch dob zemi znepokojo- vati začal nový nepřítel, Turci, kteří, povo- láni byvše od Hrvoje, vévody spljetského, od r. 1414 často projížděli skrze Bosnu až do Ch-ka. V posledních létech Sigmundo- vých (t 1437) v Ch-ku vynikli bratří Talovci, původem z ostrova Korčuly: Matko, bán sla- vonský (1434—45), Petr, bán chorvatský v Pří- moří, soudruh jeho bán Franko (padl r. 1448 na Kosově) a Ivan, prior vranský. Za bouří po smrti Sigmundově šlechta chor- vatská, v čele Ccljští a Gorjanští, byla nej- více pro Ladislava Pohrobka a proti Vladi- slavovi polskému, k němuž se byl přidal bán Matko. Celjští drželi tehda všecky hrady 2u- panije záhřebské i varaždínské, především Varaždín, Krapinu. Čakovac, Kopřivnici, Kal- nik a Medvedgrad. Vojevůdce jejich, český zeman Jan Vítovec, porazil vojsko Vladisla- vovo pod Štěpánem Banffym u Samoboru, ale když se blížil král Vladislav sám, Ccljští s ním smluvili mír (1441). Bán Matko účastnil se pak s Chorvaty i nešťastného tažení na Varnu (1444), ale po návratu brzo zemřel. Tu se Oldřich Celjský, manžel Kateřiny. 24 1 1 351 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). dcery srbského despoty Jiřího Brankovice, jal psáti hned báném (1445—56) a násilně obsadil hrady Matkový, biskupství záhřeb- ského i řádu svatojanského. Soupeř jeho Jan Hunpad, chtěje Talovcům pomoci, táhl do zemi hrabat Celjských, ale proti obratnému Vítovci ani na chorvatské ani na Štýrské půdě nepochodil. Oldřich zůstal asi báném horní Slavonie, kdežto v dolní Slavonii byl báném Jan Šekel, synovec Hunjadův, jenž r. 1448 padl na Kosově (Sekula národních písní). Petr Talovac, bán přímořského Chor- vatska, byl tam zatím téměř neodvislý a za- nechal zemi ještě synům svým. Po slavné obraně Bělehradu proti Turkům a brzké smrti Jana Hunjada a nadšeného minority Jana Ka- pistrana následovalo zavraždění Oldřicha Celj- ského od Hunjadovcův v zámku bělehrad- ském před očima mladého krále Ladislava (1456). Země Oldřichovy uhájila proti četným nápadníkům vdova jeho, srbská Kateřina, po- mocí Vítovce, tehda vicebána a pána na hradě Grebenu ve Varaždínsku. Vítovec stal se sám báném (1456--65), podporoval po smrti krále Ladislava stranu Fridricha III., ale narovnal se brzo s novým králem Matyášem Korvinem (1457—90). Kateřině odkoupil všecka města a jmenován i hrabětem Zagorským. I velmoži dolní Slavonie, Mikuláš Ilocký a Ladislav Gorjanský, byli protivníci Matyášovi, ale vy- rovnali se s ním. Matyáš uvázal se také v pří- mořské Chorvatsko, dosadiv tam své úřed- níky. Pádem Srbska (1459) a jmenovitě Bosny (1463) octnulo se Ch. bezprostředně na po- mezí veliké výbojné říŠe turecké. Král Matyáš ještě r. 1463 Hobyl Jajce a tím získal pevnost k obraně Ch-ka velmi důležitou; spravoval ji s okolím později zvláštní bán. Jinak však Matyáš, zaměstnán jsa válkami v Kakousích a v Čechách, zanedbával záležitosti svých jižních zemí, které zatím rok co rok pleněny od jízdeckých čet tureckých z Bosny. Turci brzo zabíhali skrze Ch. do Štýrska, Kraňska i Korutanska, ba až do Benátská. Zřídka se stávalo, že na návratu zaskočeni a pobiti. Země při tom strašně vylidfiována i pusto- šena. Nespokojenost v Uhrách vedla k tomu, že mocná strana, v čele Jan Vitez ze Sredny v Križevecké županiji, arcibiskup ostřihom- ský, a synovec jeho, latinský básník Jan (Janus Pannonius), biskup pětikostelský, oba Chorvaté, r. 1471 do země za krále povolali polského králevicc Kazimíra, ale neměli úspě- chu. Mikuláš Ilocký, také přívrženec jejich, od Matyáše získán titulem krále bosenského. Protivníci Mikulášovi byli Frankopani, jme- novitě když jim bán Blaž Magjar odňal Seni (1470), Bribir a Novi, Bán Blaž r. 1480 obléhal i město Krk, ale Ivan Frankopan, pán tamní, vztýčil korouhve sv. Marka a poddal ostrov ficňátčanům, kteří Frankopany odtud vykli- dili a v držení Krku zůstali sami až do konce své republiky. K obraně Srěmu usadil tam Matyáš r. 1471 s názvem despota srbského Vuka Brankovice, vnuka despota Jiřího, a daroval mu nejen Berkasovo a Slankamen, alv^ i Bielu Stienu (v Križevecké žup.) a Ko- stajnici; manželka udatného Vuka (Zmaj de- spot Vuk) byla Barbora z rodu Franko- panův, po smrti Vukově (f 1^85) manželka chorvatského velmože Františka BerislavicL-, bána v Jajci. Titul despota srbského se zeměmi v Srěmu měU pak ještě dva sy- nové Štěpána Brankovice, zakladatelé klá- šterů ve Frušké hoře, Jiří (pozdější metro- polita Maxim) a Jan (f 1502); později název despotský dán synům onoho Berislavidc, Ivanu a Štěpánu. Mezi zemskými pány v Ch-ku za té doby vynikal Jan Korvin, nemanželský syn Ma- tyášův. Měl po smrti otcově silnou stranu pro sebe, ale králem uherským zvolen českv král Vladislav II. (1490—1516). Nejmocnější z Vladislavovýcli soupeřův, Maximilian rakou- ský, obsadil tehda na čas iZáhřeb. V míru preš- purském r. 1491 uznáno Maximilianovi právo následovati na trůně uherském, zemře-li Vla- dislav neb jeho synové bez mužských po- tomkův; k tomu ustanovení přistoupilo v Bu- díne v březnu r. 1492 63 štechticův jmé- nem veškeré Šlechty chorvatské. Jan Korvin (t 1504), vévoda opavský a liptovský, býval často báném >Dalmacie, Ch-ka i Slavonie* a vládl v zemi jako nějaký místokrál, sňatkem spřízněn jsa s Frankopany a sám drže četné statky a hrady. Při úpadlku moci královské šlechta hospodařila často dle svého názoru a odmítala bány, kteří se ji nelíbili. R. 1493 Jakub, pasa bosenský, podnikl nájezd až do jižního Štýrska; na návratu chtěli mu Chor- vaté cestu zahraditi, ale u Udbiny IL září utrpěli krutou porážku; bán Derenčin zajat a mnoho šlechticův pobito. Od té doby vchá- zelo panstvo chorvatské v časté styky s králem Maximilianem, jemuž na obrana hranic chor- vatských velice záleželo, aby tím zabezpečil země rakouské. Energický nový bán Petr Bc- rislavič, biskup vesprimský, porazil Turky r. 1513 u Dubice a byl i za krále Ludvíka lí. (1516—26) neúnavným obráncem hranic, až padl v nové bitvě na Korjenici v Lice r. 1520. Sultán Sulejman II. vzal r. 1521 BělehraVlasi« nechtěli se státi poddanými šlechti- cův ani přijíti pod moc stavův chorvatských, usilujících o obecné zavedení vyznání katoli- ckého; oni chtěli býti podřízeni toliko sa- mému císaři a jeho generálům. Následkem toho jim dány od císaře Ferdinanda r. 1630 v Řezně privilegia s právem volby knězův (náčelníkův) a soudcův, pod vrchní autoritou čistě vojenskou. Sedláci ze zemí panských následkem toho zhusta utíkali na svobodnější zemi vojenskou, která se po vytisknutí zbý- vajících na ní šlechticův stala uzavřeným territoriem, vyňatým z pravomocnosti stavův. Vedle toho se selský lid z krajin, mluvících nářečím čakavským, stěhoval ve stol. XVI. a XVII. na sever, kde podnes sídlí četní Chorvaté okolo jezera Neziderského , nad Rábou a nad Litavou, v Dolních Rakousích a v stolicích šoproňské, železné, mošoňské a rábské. Jiní vystěhovalci se usazovali již od r. 1520 v rakouské části Istrie. Na půdě stavovské zástupcem krále vždy byl bán, často od samých stavův navržený; uvádčn do úřadu s přísahou před sněmem, s korouhví a žezlem, a mel stálé »bánské vojsko* 1000 jezdcův. Podbánem, jejž jme- noval bán, byl vždy veliký Župan záhřebský a krize vecký. Stavové volili i voj vodu či ka- pitána zemského; >podkapetán« spravoval »bánskou hranici*. Na sněmích panovala ri- valita mezi velmoži a nižší šlechtou, ale ne- vedla ku zřízení dvou komor. Způsob zem- ského výboru bývala »bánská konference*. Ve Vídni stavové měli stálého >agenta«. Na uherský sněm chodili velmoži chorvatští co členové tabule magnátův; dva nunciové sta- vův chorvatských zasedali v nižší sněmovně. Uherské zákony měly v Ch-ku platnost jen, byly-li přijaty od sněmu chorvatského a schvá- leny od krále. Odpor proti Němcům sbližoval strany uherské a chorvatské; od r. 1625 pod- bán chorvatský zasedal u tabule uherských magnátův a Chorvaté účastnili se volby pa- latina, načež r. 1646 palatinem zvolen bán, chorvatský hrabě Jan Ďraškovič. S vojskem měli stavové neustálé spory a práva svá na země Vojenské Hranice stále uváděli znova na paměť. Reformace, dobyvši velikých úspěchů v v zemích alpských, zejména u sousedních Slo- vincův, vnikla i do Ch-ka. Bývalý vojevůdce na hranicích tureckých baron Jan Ungnad (t 1564) dal v Urachu u Tubink tisknouti protestantské knihy pro Jihoslovany, hlaho- licí, cyrillicí i latinkou, přes 25.000 ex. Hnuti tomu přáli jmenovitě syn hrdiny sigetskúho Jiří Zrinský, jenž v Nedělišti v Mezimuří za- ložil rovněž tiskárnu protestantskou. Mezi německými a slovinskými důstojníky a vojáky na pomezí také bylo množství evangelíkův, zejména v Karlovci a v Kopřivnici. Ale sta- vové chorvatští reformaci nepřáli; r. 1609 vydány přísné zákony na protestanty a do Zá- ; hřcba uvedeni jesuité, kteří tam r. 1628 za- ložili kollej a r. 1669 akademii. R. 1649 vy- znání katolické prohlášeno za jediné platné v zemi, čímž zamezen do země přístup jme- novité evangelickým Uhrům, pravidlo, od kterého stavové do r. 1848 přesc všecko úsilí maďarské neustupovali. Nejdéle drželi se protestante v Mezimuří a na Dravě (do r. 1712), kde se Šířili i na půdě turecké u Oseku (listiny o reformaci vydali Kostrcn- čič, posledně Lopašič, Starine sv. 26). Nový živel náboženský byU pravoslavní. Pád Srbska v XV. stol. vecfl k silné kolonisaci Srbův na statcích Brankovičův ve Srěmu. Pravoslavní (Vlaši) z Turecka, kteří se v sto- letí XVI. přistěhovali do území vojenského na hranicích, od doby Rudolfa II. měli bi-| skupa, jenž brzo byl uniat, brzo se z unie, vymknul; sídlem jeho b^l klášter Marča u Iva«/ nice, do r. 1690 církevní středisko » Vlachů ve J v Ch-ku. Ve válce 30leté a pak ve válce s Jiřím Rá-j koczym vyznamenali se po sobě dva bánové, oba bratři z hrabat Zrinských, Mikuláš a Petr, mužové nadaní a udatní, zabývající se i lite- raturou; Mikuláš složil maďarsky »Sirenu moře Jadranského* (o pádu Sigetu) a Petr ji pře- ložil do chorvatštiny. Nabyli evropské slávy v nové turecké válce za císaře Leopolda 1, výpravami k Oseku, Pětikostclí, Kaniži atd. Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 357 a obranou nově založeného Nového Zrinu na stoku Múry a Drávy, ale oba marné se ucht-izcli o pomezní gencralát karlovecký. Mír vašvarský r. 1664 s malým výsledkem svvm způsobil velikou nespokojenost v Uhrách i v Ch-ku. Mikuláš Zrinský ještě téhož roku zahynul u svého hradu Čakovce v Mezimuří při lovu na kance. Petr Zrinský, nyní bán chorvatský, vešel ve styky s nespokojenci uherskými, hlavně s palatmem Vesselényim a Fr. Nadásdym; mladý Fr. Rákoczy byl zeť jeho. Důvěra v pomoc Francie, Polska, Be- nátek, Sedmihrad a Turecka vedla k zosno- vání velikého spiknutí magnátův uherských i chorvatských. Není pochyby, že Zrinský iihtól se prohlásiti za samostatného krále chorvatského pod vrchností sultánovou a do- pomoci zeti svému Rákoczymu na knížectví sedmihradské a uherské, rovněž poplatné Portě, a Že vypravil proto i poselství do C arihradu. Srozuměni byli s ním svak jeho, sipjský kapitán hrabě l^r. Krsto Frankopan, a štýrský hrabě Erasmus Tattenbach. Spik- nutí vyzrazeno, tím více, poněvadž hrabata Er- tlody s malou šlechtou chorvatskou byli pro- tivnici Zrinských. Císařská vojska vtrhla do Ch-ka a Zrinský 29. března r. 1670 sesazen z bánství chorvatskou proklamací (>da je grof Pctar Zrinski nevernik postál naše krunc« ;itd.). Bez nejmenšího odporu zanechali Zrin- ský a Frankopan všeho boje a ujeli do Vídně, kde zatčeni; po delším processu dne 30. dub. r. 1671 mečem popraveni ve Vídeňském No- vém městě. Statky obou posud nejmocnějších rodin v zemi konfiskovány a přivtěleny k vo- jenskému území. Generál Herberstein snažil se potom o úplné zrušení bánské důstojnosti, ale marně; dostala se protivníku Zrinských, hraběti Mik. Erdodymu (1674—93). V Uhrách hnuti to vedlo k delším bojům, ve kterých Turci co knížete uherského podporovali Tó- kólyho, druhého manžela dcery Petra Zrin- ského. Wliká válka r. 1683—99 vedla k vypuzení Turkův z valné části starého Ch-ka; vykli- zeni (od r. 1684) z dolní Slavonie, na kterou se od té doby vždy více obmezovalo staré jméno Slavonie, a ze Srěmu, rovněž i na západě (od r. 1685) z Liky a Krbavy. Vojska chorv. vedl bán Erdódy s účastenstvím do- mácího duchovenstva ; r. 1689 františkán Luka Imbrišimovič s povstalci porazil Turky u Pože- gy a briňský farář Marko Mesié operoval vedle vojsk císařských v Lice. R. 1690 přistěhovaly se po obratu v Srbsku tisíce Srbův pod pec- ským patriarchou Arsenijem Černoje videm do jižních Uher, do Slavonie a do Srěmu, zprvu dočasné, ale pak trvale. Od císaře Leopolda I. obdařeni velikými výsadami a patriarchovi jejich dána pravomocnost nad všemi pravo- slavnými i v celé Vojenské Hranici. Poslední veliká výprava té války byl nájezd prince Eugena ř. 1697 z Oseku do Karlovcův. Sta- vové chorvatští již během války poradovali posunutí vojenského území ku předu a ode- vzdání staré hranice správě zemské. Vskutku dosazena županijská správa r. 1691 v Lice, r. 1697 v Slavonii, ba v Oseku od stavův jmenován druhý podbán pro Slavonii, ale posléze zůstaly veškerě nově dobyté krajiny pod správou cis komory nebo vojenskou. Mírem uzavřeným v Srěmských Karlovcích r. 1699 Rakousko nabylo Slavonie, Srěmu (kromě cípu okolo Zemunu, uzavřeného Ča- rou přes Slankamen, Rumu a Ladjarak), Liky i Krbavy do nového trojmezí s Benátčany. 7. Chorvatsko r. 1699—1791. Po velikém rozšíření hranic říšských stavovské Ch. přcse všecky sliby a reklamace zůstalo obmezeno na dosavadní svůj rozsah, na županijc zá- hřebskou, kriŽeveckou a varaŽdínskou, což mělo i na politický jeho rozvoj neblahý vliv. V Slavonii málo zemí mohlo býti vráceno rodinám šlechtickým nebo duchovenstvu dle práv z doby předturecké. Za to usazeni na komorních dominiích nové rodiny: římští Odescalchi, příbuzní papeže Innocence XI. (v Iloku), Caraffa, Colloredo, Kufstein. Peja- čeviči (původem z Bulharska), Prandau, Trenk (v Pakraci) a j. Srěmské katolické biskupství obnoveno, ale spojeno s bosenským a obda- řeno skvělými pozemky okolo starého Dja- kova. Hranice dle Sávy zůstala pod správou nového třetího generalátu v Oseku. Podobně vládla v Lice a Krbavé dílem cis. komora, dílem generálové karlovečtí. Stavovské Ch. po zabrání statkův Zrinských a Frankopanův na západě nemělo ani přístupu k moři; v tamním komorním territoriu dal cis. Karel VI. r. 1727 zříditi přístav v Kralievici a stavěti silnici (Karolinska cesta). V Slavonii dosazen ještě před ukončením války uniatský biskup v Pakraci, avšak proti Srbům se neudržel. Po smrti biskupově (1704) patriarcha Arsen i j koupil jeho dům a dosadil tam svého biskupa. Pravoslavní měli pak mezi Sávou a Dravou biskupy v Pakraci, v Kostajnici a v Plaškém u Kar lovce; Arsenijovi samému dán statek Dalja u Oseku. Záležitosti své rozhodovali pravoslavní na svých kongressech, které se později scházely v Srěmských Karlovcích. Vojenská Hranice, která r. 1734 od prince Híldburghausenského znovu organisována co zvláštní císařské territorium s domácími po- sádkami, bez cizího vojska, ode dvora vysoce ceněna jako Živá hradba proti Turkům a spo- lehlivá opora proti každému hnutí v Uhrách nebo Ch-ku. V stavovském Ch-ku zemská správa zatím byla v úpadku. Bánové, z části Maďaři, často zároveň spravovah vysoké úřady v jiných zemích a zřídka přicházeli do Ch-ka (jako Jan Palffy r. 1704—32 a Karel Batthy- ányi r. 1742—56). Magnáti, mezi nimiž bylo již mnoho cizincův, málo žili v zemi, nesná- šeli s : s nižší šlechtou a nepřicházeli na sněmy zemské, zasedajíce toliko při magnát- ské tabuli uherské. Za povstání Rákoczyova (1704 — 11) Ch. věrnč vytrvalo na straně cí- sařské a vpády Uhrův odrazilo. Ch. pak již r. 1712, první z rakouských zemí, přijalo pragmatickou sankci. V turecké válce r. 1716-— 18 Numan Čuprilic uhájil pomezí bosenské proti vojskům rakouským, ale v míru Požareveckém r. 1718 Turci přinuceni po- 358 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). stoupili celý pravý břeh Sávy od Uny až k Driné. Ve válce r. 1737—39 princ Hild- burghausenský marně obléhal Banjaluku, na- čež mírem Bělehradským r. 1739 hranicí pro- hlášena zase Sáva. Důležité proměny nastaly za císařovny Maric Terezie. Selská bouře v Slavonii proti pánům a komoře vedla k inkorporaci Sla- vonie (bez vojenských pomezních krajin) k Ch-ku r. 1745, totiž tří županijí, srěmské, virovitické a požcžské, avšak tyto županije zřízeny dle způsobu uherského, finanční správa jejich podřízena kanceláři uherské a nad to celý tento nový kraj zůstal oddělen od ci- vilního Ch-ka territoriem vojenským (okolo Belovaru). Vojenská Hranice (do 1746) roz- dělena na territoria zvláštních plukův, pra- porův a setnin ; stará samospráva pomezních vojínův zrušena, na místo vojvod a knězův administraci přejali důstojníci a na místo do- mácího jazyka šířena němčina (školy hrani- čářské od r. 1775). Zavádění uniforem místo krojův vedlo k bouři r. 1746 u Brinje a v Lice. Stavové, aby zmenšili své útraty, odevzdali pak r. 1749 i »bánskou hranici* vojenské správě (zřízena ve 2 pluky), ponechavše si právo navrhovati vyšší důstojníky. Brzo se strhly spory Ch-ka s Uhry o Slavonii, jeŽ se pak vlekou do XIX. stol. Chorvati navrho- vali, aby k dvěma dosavadním »nunciům« chorvatským na sněmu uherském přidán byl třetí pro Slavonii, ale r. 1751 ustanoveno, že slavonské županije mají vysílati tři poslance přímo na sněm uherský. Slavonie arci ne- měla domácí šlechty ; úřady tam zastávali při- stěhovali Uhři, Chorvaté a Němci. Spory mezi uniaty a pravoslavnými vedly po nové bouři v generalátu varaždínském r. 1754 k tomu, že klášter Marča odňat oběma stranám a dán piaristům; počet uniatův, jejichž biskup po- sléze r. 1777 umístěn v Križevci, beztoho se neustále ztenčoval. Spolu obrácen Belo var v novou pevnost »Nový Varaždín* se sídlem generála >Varaždínské hranice «. Roku 1755 strhla se v Ch-ku selská bouře; sedláci chtěli míti takovou svobodu, jako hraničáři, pobí- jeli pány, vypalovali jejich dvory a sebravše pod Mich. Kušicem do 20.000 mužův, táhli již na Záhřeb. Vojsko šlechtické, vedené od podbána Jana Raucha, je rozprášilo, ale pak se dopouštělo takových ukrutností, že tím vliv šlechty u dvora úplně podkopalo. Hrabě Mich. Althan vedl co kommissař císařovnin vyšetřování proti šlechtě; Rauch a podžupan Rafaj sesazeni, selská robota (1756) regulo- vána a celá zemská správa reformována. Ve- licí župani nadále jmenováni ne od bána, ale od krále; zavedena reorganisace županijí se sjezdy, na nichž každého třetího roku šlechta úředníky své znovu volila (restauracija). Vláda pak přímo korrespondovala s Župani- jemi, potřebujíc sněmův nanejvýš jen k od- hlasování daní a vojska. Censura, posud sta- vovská, přešla do rukou vlády vídeňské. V r. 1767—79 zemi spravovala »bánská rada království Chorvatska, Slavonie a Dalmácie* způsobem moderním, se značným úspčchem; posléze zrušena agitacemi chorvatských sta- vův i Uhrův, načež Ch. postaveno pod vrchní dozor místodržitclské rady uherské. Tehda založena i právnická akademie v Záhřebe, některá gymnasia a první obecné školy. R. 1776 cis. Marie Terezie vrátila Ch-ku ra- kouské Přímoří co novou županijí >sevcrin- skou«; obsahovala území staré župy vino- dolské a měla středisko své v Rjece, která po stoletích zase oddělena od zemí vnitro- rakouských. Od té doby začínají se styky Rjeky s Uhry. Ostatek Přímoří se Senjem přidělen k Vojenské Hranici. Císař Josef II., jenž často osobně projel Ch-kem a Voj. Hranicí, jal se zaváděti úplnou centralisaci. Toleranční patent r. 1781 učinil konec nadržování uniatům od úřadův vojen- ských. R. 1784 začalo se zaváděním němčiny na místo obvyklé latiny v celé úřední admini- straci, za velikého odporu županijí uherských a chorvatských. Brzo (1785) županijské zří- zení zrušeno a země rozdělena na kraje pod cis. kommissaři ; Rjeka s okolím organisována jakožto »uherské littorale* se zvláštním gu- bernatorem. V soudech místo Verbóczyho >Tripartitum* uváděno nové právo, něme- cky sepsané; užitím důstojnictva začato s kata- strálním spisováním pozemkův. Veliký dojem učinil patent o emancipaci sedlákův (1785). Báném byl maďarský evangelík Frant. Bal- laša, v zemi nenáviděný. V Záhřebe, v Sisku a v Kar lovci utvořily se i lóže svobodných zednářův. Za turecké války r. 1788—91 Lau- don, nežli byl jmenován vrchním velitelem, dobyl na půdě bosenské Dubice, Nového a Brebiru; v míru svištovském (1791) pak hra- nice jen nepatrně regulována na Unc, kde Rakousko konvencí, uzavřenou r. 1799 v Du- bici, obdrželo tvrz Cetin asi s 50 kmK Jitření v zemích uherských pohnulo císaře, aby tři týdny před smrtí poČ. r. 1790 povolil uvc- ciení veškeré správy v Uhrách a v Ch-ku na stav, jaký byl před r. 1780. Restaurace staré konstituce a šlechtických práv byla všude bouřlivá. V Ch-ku jevil se všude enthusias- mus pro Uhry, spojený s nenávistí proti Něm- cům. Bán Ballaša tajné utekl a jeho nástupce^ hrabě Jan Erdódy, slavnostně installován. Spolek s Uhry vedl šlechtice chorvatské ke kroku pro ně škodlivému, jímž dán byl pod- nět k ústavním konfliktům mezi Uhry a čh-kem v XIX. stol. Důvěřujíce v podporu Uhrův při obraně šlechtických zemských práv a sami sebe pokládajíce za příliš slabé, oběto- vali dávnou svou rovnoprávnost s Uhry a svolili k tomu, aby bán, od stavův chorvat- ských navrhovaný, byl podřízen uherské místodržitclské radě {consilinm locumte- nentiale) pod palatinem, a sice tak dlouho, až budou i ty chorvatské země, které se nalé- zají v držení Bcnátčanův a Turkův, připojeny k vlasti i až bude při větším počtu županijí možno zaříditi zvláštní samostatnou správu pro Ch. I zvyšování a zmenšování daní Ch-ka ponecháno uherskému sněmu, avšak to se díti mělo vždy ve zvláštním od- dílném artikulu (1790). Sněm uherský návrhy Chorvatsko a Slavonsko (déjiny). 359 ty přijal. V Uhrách se tehda jiŽ silné jevilo národní hnuti maďarské, kdežto v Ch-ku smysl pro domácí národnost ješté nedospěl k náležité platnosti. Císař Leopold II. se proti požadavkům stavftv uherských ohradil pod- porováním Srbův (illyrská kancelář). Brzo začali Maďaři zápas o nahrazení posavadního úředního jazyka latinského jazykem maďar- ským ; maďarština stala se předmětem povin- ným na školách uherských a (od 1802) ne- povinným i na školách chorvatských. O za- vedení maďarštiny do úřadův v samém Ch-ku mluvilo se na snémé v Prešpurku již r. 1811. 8. Doba státoprávních boiův s Uhry r. 1790—1848. Francouzská lllyrie (1809 až 1813) a jihoslovanský >illyrismus< r. 1830—48. Války Napoleonské za císaře Františka brzo zasáhly do Ch-ka. Vojska Voj. Hranice pohybovala se na všech veli- kých bojištích a nad to po Uhrách a Ch-ku šlechta vyzbrojovala jízdeckc sbory své »in- surrekce*. Po pádu republiky Benátské r. 1797 Rakousko dostalo benátskou čásť Istrie, Quarneriské ostrovy a Dalmácii. Přání, aby Dalmácie připojena byla k zemím chorvat- ským, od vlády odmítnuto. R. 1805 Dalmácii přejali Francouzi. Ve válce r. 1809 bojováno i na Velebitu mezi Francouzi pod generálem Mar- niontem a hraničářskými vojsky rakouskými. Francouzi navedli Bosňáky, aby (v dubnu) přepadli Cctin a pustošili okolí; další po- kroky jejich zastavila chorvatská zemská voj- ska, shromážděná od bánského náměstka, biskupa Maximiliána Verhovce. V květnu Marmont po bitvě u Gospicc (21. května) ob- sadil Senj a Rjeku a odtud spěchal k Vídni; zatím generál KncŽevic vrazil z Ch-ka znovu až před Zader. V míru vídeňském 17. října 1809 Francie obdržela chorvatské území až k Sávě. Zřízeny »provinces illyriennesc, podřízené přímo pod Francii, s generálním guvernérem sídlícím v Lublani (1809—1813). Francouzská lllyrie rozdělena na 7 provin- cií, mezi nimiž byla i Croatie civile (Kar- lovac, Rjeka a Quarnerské ostrovy) a Croa- tie militaire (středisko v Gospiéi). Hranice na Sávě nalézala se před samými branami Zá- hřeba, jenž zůstal Rakousku. Francouzi za- ujímali jen vyšší úřady; ostatní úředníci byli tuzemci. Zavedeny francouzské zákony (code Napoleon), stavěny silnice, zřizovány četné školy, zrušeny cechy a roboty atd. Nespoko- jeny s novým panstvím byly šlechta a ducho- venstvo, ztrativše dosavadní privilegované postavení. Úřadovalo se francouzsky, latin- sky a chorvatsky, v Pomoří také italsky. Těžké byly vojenské povinnosti ; vojska místní (pluky chorvatské, pluk >illyrskýc a chor- vatští husaři) voděna i na daleká bojiště, r. 1812 i na Rus. Na jaře r. 1810 Marmont s 6000 muži za 12 dní vyklidil Turky z Ce- tinu a vzetím Bihačc jim dal naučení o za- chovávání dobrého sousedství; po opětném přepadení Cetinu v dubnu 1813 generál Jca- nin Bosňáky znovu odehnal. V rakouské části Ch-ka za Sávou hledělo se na francouzskou Ulyrii s nedůvěrou; hranice pečlivě střežena, soukromé listy otvírány a pocestní od po- licie hlídáni. V srpnu 1814 generál Radivo- jevic obsadil francouzské Ch. bez nesnází, hraničáři všude přešli a rakouská vojska vtrhla znovu do Dalmácie. Vojenská Hranice obnovena, jak byla, ale civilní části zůstaly r. 1814—22 co rakouská Illjrric spojeny v je- den celek pod správou sídlící v Lublani. Na místo starých domácích úředníkův přišla bu- reaukratie německá; také v civilním Ch-ku zavedena policejní vláda, aniž se svolával sněm. Stavové chorvatští protestovali i šlechta francouzských krajův odpírala přísahu v žá- dané formé, až r. 1822 obnoveno županijské zřízení a celý stav, jaký byl před francouz- skou okkupací. Když pak r. 1825 po dlouhé přestávce zase svolán uherský i chorv. sněm, vypukl urputný boj mezi Madary a Chorvaty. Maďaři v požacfavcich svých podporováni byli slabostí a nesvorností ChorvatŮv, majíce četné stoupence mezi šlechtou chorvatskou a jmenovité mezi Slavonci. Prohlašujíce zemé chorvatské za země dobyté (partes subjugatae), chtěli dekretovati zavedení maďarštiny za úřední jazyk v Ch-ku. Poslové chorv. sněmu hájili svůj poměr k Uhrám co dobrovolnou konfederaci (regna socia\ zastávali se staré latiny co úředního jazyka a našli podporu u cis. dvora; odtud trvalo v Ch-ku poře- kadlo: aula est pro nobis. Ale přece povolili (1827) zavedení maďarštiny za povinný před- mět na svých gymnasiích, kdežto jazyk chor- vatský teprve r. 1832 přednášen co předmět na právnické akademii, v gymnasiích posud nemaje přístupu. Historická práva Ch-ká hájily latinské brošury, z nichž vynikal spis Kuécvičúw {Jura municipalia 1830). Mezi mladší intelligehcí se jevily začátky nového politi- ckého a literárního hnutí, které se opíralo o novou ideu Slovanstva a směřovalo ku sjednocení všech jihoslovanských plemen, majících potud pouze lokální literatury (viz Jihoslované). V čele stál mladý právník, šlechtic Ludvík Gaj z Krapiny. Ze starší generace vynikal starý hrabe Janko Draš- kovid, důstojník z doby Laudonovy a z válek Napoleonských, jenž v důležité brošurce, se- psané nářečím štokavským, r. 1832 žádal nejen inkorporaci Hranice a Rjeky, jak se to na sněmich činilo, ale i zřízení samostatného královského místodržitelství pro Ch. a uve- dení národního jazyka » veliké lllyrie « do ve- řejné správy. Za nového bána barona Fr. Vlašiée na sněme r. 1832 uloženo poslům chorvatským, aby v případu vystoupili ze sněmu uherského; stavové chtěli návrat věcí, jak byly před r. 1790 za Marie Terezie, a chtěli pro sebe samostatnost, jakou vedle Uher mělo Sedmihradsko. Na sněmu uher- ském r. 1833—36, kde Maďaři zjevné usilo- vali o proměnu starého státu uherského v ná- rodní stát maďarský, zástupci chorvatští, pře- devším hr. Draškovic, Ludvík Bedekovič a Štěpán Ožegovic, boiovali proti požadavkům Uhrův o Slavonii a o Přímoří, o uvedení maďar- štiny do veřejné správy v Ch-ku a o zvýšení dani. Od poč. r. 1835 vydával Gaj v Zálňfchii 360 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). Ervní politický list, chorvatsky psaný, »Novine orvatske* a jejich přílohu >Danica horvatska, slavonska i dalmatinska«, místním nářečím kajkavským; jeho redakce byla střediskem nadšených mladých vlastencův, jako byli Ra- kovac, Vukotinovid, Pavel Štoos, bratří Ma- žuraniči, Babukič a j. Po nastolení cis. Ferdi- nanda Maďaři na snČmě r. 1835 žádali, abv i v Ch-ku na gymnasiích jen čtení a vyklá- dání klassikův v nižších třídách se dělo la- tinsky a vyučování ve vyšších třídách, ve filosofii a v právech aby se dalo již jen ma- ďarsky. Rovněž se měli úředníci do 10 let naučiti maďarsky. Návrhy tyto, vycházející z neznalosti země, v níž nebylo obyvatelstva maďarsky mluvícího, v tabuli magnátův tři- krát zavrženy a teprve po čtvrté přijaty, ale po protestech Chorvatů nedošly královského stvrzení. Chorvaté houževnatě hájili starou latinu; intelligence jejich arci lépe uměla la- tinsky nebo němecKy než chorvatsky a ne- snadno se mohla odhodlati k povýšení chor- vatštiny na týž stupeň, na jaký Maďaři po- výšili svůj jazyk. Mladší vlastenci, vedení starým hrabětem Draškovičcm a mladým Gajem, hleděli proti Uhrům postaviti větší celek než bylo malé Ch. Cíl jejich snah bylo spojení všech jižních Slovanův, Slovincuv, Chorvatův, Srbův i Bulharův, pod jménem Illyrův s jednotným literárním jazykem; na to vliv měly i theorie o prabydlitelství Slovanův a o původu Jejich od starověkých Illyrův římské doby. Ža spisovný jazyk při- jato, pod vlivem staré dubrovnické poesie, nářečí štokavské, obecně mluvené v Slavonii, Srěmu a největší části Voj. Hranice. Gaj zformoval i pravopis dle vzoru českého. Ga- jův list vycházel pak r. 1836—43 co »Ilirske Národně Novine« a příloha jeho co »Danica ilirska*. Všecka mládež byla na straně nového směru, zejména všechno mladší duchovenstvo. Střediskem ruchu národního stala se »čitao- nicac (1838) v »národním domě« v Záhřebe, z níž vyšlo i založení » Matice illyrské<, ho- spodářské společnosti atd. Divadelní před- stavení v národním jazyku spolu s poesií a hudbou byly důležitou podporou vlastene- ckého ruchu. Odpor proti jménu Illyrův jevil se u Srbův (Th. Pavlovic, Subotič atd.), kteří jméno srbské navrhovali za společný národní název. Maďaři vinili lllyry. Že slouží jen ví- j deňskému absolutismu; brzo jim vyčítali pan- slavismus a styky s Rusy, jmenovitě když r. 1845 národní jazyk v Ch-ku konečně s po- volením královským uveden na gymnasia a na akademii co povinný předmět. Za těchto státoprávních bojův málo pozornosti vzbu- zovaly malé hraniční potyčky s muhammedán- skými Bosňáky; r. 1835 Rakousko na čas obsadilo Vakuf a vyslalo generála Rukavinu na malou výpravu přes hranice a r. 1845 se pozdější bán Jelačič vyznamenal co plukovník 1. bánského pluku v šarvátce u Pozvizdu 9. července. Na -sněmu uher*kém r. 1839—40 ustanoveno, že jazyk maďarský má býti uve- den nejen do škol a úřadův, ale i do vojska, do matrik, do kázáni, ale král odmítl rozšíření zákona i na Ch. Po r. 1840 stály v Ch-ku proti sobě dvě strany. lily rove, okázale nosíce »illyrskýc kroj, měli více opory mezi měšťanstvem a hnutí jejich mělo jistý ráz demokratický, moderní. Proti nim stáli »Ma- ďaronic, majíce v čele také jednoho hra- běte Draškovice (Alexandra), šlechtická to strana »chorvatsko-uherská«, hájící stará kon- stituční a šlechtická práva, úřední latinu, lite- rární kajkavštinu a jméno Chorvatův proti novému jménu Illyrův. Ale ve středu svém neměli dost mužův vzdělaných, nestarali se o hájení svého směru novinami neb knihami a nepodporovali hynoucí lokální literaturu kajkavskou proti nové štokavštině. Hlavní opora jejich byla župa turopoljská se svými selskými šlechtici, z nichž málo který uměl čísti. Od r. 1842 obdrželi Illyrové vrch v žu- panijích. R. 1843 nastal pro ně nepříznivý obrat shora. Biskup Haulik sesazen z bán- ského náměstnictví a za bána dosazen hrabě Fr. Haller. Jméno Illyrův úředně zakázáno a ccnsura zostřena. Na sněmu r. 1843 historik Kukuljevic poprvé mluvil ne latinsky, ale >illyrsky«; potom na uherském sněme v Preš- purku Maďaři zapovídali zástupcům chorvat- ským mluviti i latinsky chtějíce, aby řeči své přednášeli maďarsky. Turopoljští, jejichž žu- pan {comes) Ant. Josipovič na sněmích uher- ských houževnatě držel s Maďary, chtěli všichni jednotlivě míti právo zasedati na zemském sněmu; požadavek ten podporoval i KoŠut v račích na kongregaci peštské sto- lice. Po krvavé srážce stran 28. července 1845 při »restauraci« přišla županije záhřebská do rukou Maďaronův a Turopoljcův; avšak adresse Turopoljcův, kteří neuznávali choř v. sněm a chtěli přímo volit do uherského sněmu, dostalo se ostré odpovědi z kanceláře krá- lovské. Sněm chorvatský v září 1845 žádal pro Ch. zvláštní mistodržitclskou radu, jaká byla za Marie Terezie a jaká tehdáž agitacemi samých Chorvatův byla zrušena, dále o po- výšení biskupa záhřebského na arcibiskupa, akademie na universitu, slovem o samostat- nost od Uher. Na místě Hallerově bánským zástupcem stal se zase biskup Haulik. Dne 23. října 1847 sněm k návrhu Ivana Kuku- Ijeviče jednohlasně se prohlásil pro zavedení národního jazyka do všech škol a úřadův. Na následujícím uherském sněme, kde věc Ch-ka hájil jmenovitě Metellus Ožegovid, požadavky Maďarů oproti Chorvatům vyslo- veny ještě ostřeji a Ch-ku upírána i auto- nomní práva. KJk. Bouřná doba let 1848 a 1849 znamenala pro Ch. snahu o uskutečněni programmu illyrského. Proti Vídni i proti Prespurku- Pešti obracelo se veřejné mínění, vzpírajíc se tu proti maďarismu, tam proti moci abso- lutistické. Současně co uherský sněm v Preš- purce březnovými zákony kladl základ no- vým poměrům v Uhrách, změnila se v Záhřebe 20. března župní hromada ve velké národní shromáždění chorvatské, které se usneslo hájiti práva Ch-ka, S-ka a Dalmácie ve smyslu illyrského programmu, Žádajíc za doplnění Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 361 lich chorvatskými a slovinskými zeměmi ra- kouskými a majíc na mysli zřízení velkého jihoslovanského celku. Další usnesení platila svobodě tisku, slova a shromažďování, kon- stituci se sněmem, jemuž by chorvatská vláda byla odpovědna. Ježto od odstoupení bán- ského zástupce Hallera hodnost nejvyššího správce země byla uprázdněna, zvolen ogu- linský plukovník Josef Jelačid báném chorvatským. Do Vídně vypravena depu- tace 400 členů v národních krojích, s pra- {>OTy a hudbou, aby žádala za potvrzení volby elačičovy a požadavků národních. Než stihla do Vídně, byl Jelačid od panovníka jmenován báném a 14. dubna ujal se vcfeiné moci v Záhřebe, téhož dne, kdy uherská vláda sídlo své přeložila z Prešpurku do Pešti. Bán zřídil národní výbor, jehož pomocí zavedl pravi- delný vjvoj vládních a veřejných poměrů. Robota Dyla zrušena, národní obrana zřizo- vána a zbytky maďarské moci vyhlazovány. Místa ve veřejné správě zaujali Illyrové. Města a župy vracely madárské dopisy ne- otevřeny zpět a všem úřadům župním a měst- ským dan rozkaz, aby s nikým nevstupovaly v úřadní spojení kromě s banskou kanceláři. Národní výbor vypracoval také volební řád pro příští sněm. Země byla takto politicky a soudně zcela vyňata z pravomoci uherské. Prohlášení náhlého soudu 2. května proti všem loupežníkům, žhářům a buřičům bylo odpovědí peštské vládě na pokusy o podvrá- cení mladé samostatnosti chorvatské. S národním hnutím chorvatským v těsném spojení byl velký národní sněm v Karlovicích 13. května od metropolity Rajačičc zahájený, jenž tohoto zvolil za patriarchu srbského a plukovníka Štěpána Šuplikce za vojvodu srbské Vojvodiny, za jejíž obnovu započaly krvavé boje s Maďary a zprvu i císařským vojskem, provádějícím rozkazy uherského mi- nisterstva Batthyány-Kossuthova. V dubnu vystoupil v Gajových »Národních novinách* Ivan Kukuljevic Sakcinski s návrhem na svo- lání slovanského sjezdu do Prahy, kte- rýž by byl orgánem slovanských kmenů proti Maďarům a vídeňskému absolutismu bojují- cích a federalistický programm jejich uvedl v souhlas s danými okolnostmi a prospěchy říše. Vše to bylo proti mysli nově jmenované vládě uherské, jež v nastalém sporu vítězila. Batthyány prosadil vlastnoruční císařský list ze dne 7. kv., aby všichni generálové v Uhrách, bána Jelačide nevyjímajíc, řídili se příkazy ministerstva uherského. Ještě důraznější byl vlastnoruční list bánovi, jenž měl ve všem říditi se vládou peštskou. Přes to vedla uher. vláda stížnosti, že bán podporuje povstání Srbů v Banátě, dovoluje protimaďarské de- monstrace a pozdravil vřele chystaný slo- vanský sjezd v Praze. Velící generál ve Sla- vonii Hrabovský byl kommandován na stre- stání rebella. V Záhřebe roztrhali za to a spálili obraz palatinův. Když bán svolal usta- vující sněm chorvatský na 19. června, vznesen spor přímo na mocnáře, jenž 17. kv. opustiv Vídeň byl se uchýlil do Inšpruku. Jelačid vyzván 29. kv., aby se neprodleně dostavil před císaře k odpovědnosti. Bán, jemuž zá- leželo na tom, aby stvořeny byly hotové události, urychlil svolání sněmu, jenŽ sestou- pil se 5. června v Záhřebe, kdy v Banátě a Sedmihradsku krev již prolévána. Patriarcha RajaČid v čele 70členné deputace srbské do- stavil sekzahájení sněmu, kdež stvrzeno bratrství mezi Chorvaty a Srby a Jelačid v ruce jeho skládal příszuiu věrnosti mocnáři a na ústavu chorvatskou. Slovanský sjezd v červnu v Praze konaný, odkudž měla býti k panovníku vypravena velká deputace, k nížto by se připojil i bán Jelačid a Rajačid, skončil Svatodušní bouří bez výsledku. Bán s patri- archou vydali se 12. čna do Inšpruku, ale uher. vládě bylo se podařilo vymoci zatím manifesty ze dne 10. čna, v nichž zamítány požadavky Chorvatů, Srbů, Rumunů a báú prohlášen za zbavena své hodnosti. Nesnad- ný úkol obrany podařil se Jelačidovi s nej- lepším úspěchem. Sesazení jeho bylo sice odvoláno, ale zatím uherská vláda byla si pospíšila s jeho uveřejněním. Mocnář pře- nesl nyní na arciknížete Jana ve Vídni úkol, aby prostředkoval mezi Chorvaty a Ma- ďary. Jelačid po návratu svém nastoupil ob- jížďku po zemi, aby utišil rozechvěni, které se všude myslí zmocňovalo. Sněm vyřídiv nutné ústavní zákony a přijav pamětní spis arciknížeti Janovi byl 6. čce odročen. Dvůr stál při straně maďarské vlády, vojenské však kruhy sympathisovaly s Jelačidem, ana peštská vláda vždy nepokrytěji se zasazovala o nej- vydatnější opatření uherské armády neohlí- žejíc se, že tím desorganisuje armádu, a ne- poskytujíc sama nižádné podpory rakouským vojům v Itálii válčícím, zvláště když bez sankce královy prováděn branný zákon Ko- Šutův o zřízení 200.000 mužů vojska uher- ského. Vyjednávání mezi Maďary a Chorvaty nevedlo k cíli; tím větší nevole propukala v Pešti. Zatím zvítězil Radecký v Itálii bez pomoci uherské a 5. srpna vstoupil do Mi- lána. Čím důraznějších a příkřejších pro- středků se nyní Maďaři chápali, tím povážli- vějšími se zdáli. Zároveň naléhali Srbové v Banátě, aby Jelačid konečně jim přispčl slibovanou pomocí proti vyhlazovacímu boji, který proti nim vedli Maďaři. K hotové potržce došlo, když 4. září Telačid dosazen do všech svých hodností. Radikální směr Košutův na- byl mezi Maďary úplně vrchu. Deák, Eótvos a mírnější živlové vzdalovali se veřejnosti, Štěpán Szechény sešílel. Dne 11. září bán Jelačid překročil Drávu, promluviv známá okřídlená slova: »Co Bůh dá a štěstí juná- cké<. Chorvatské vojsko, většinou z mladi- čkých nebo přestárlých branců složené, čítalo 40.000 mužů, jež pojilo národní vědomí a láska k vojevůdci. V manifestu hlásal, že nejde Uhrám bráti, co jim královským slo- vem zaručeno, že osvoboditi chce zemi od nenáviděné vlády zbojníků a obnoviti Ra- kousko na základě federalismu a rovného práva národního. Od ministra války Latoura neobdržel očekávané pomoci válečného ma- 362 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). tcriálu a u Vclenců postavil se mu generál Moga se značnou mocí honvédskou a řado- vého vojska. Ješté manifest ze dne 22. září ujišťoval Maďary, že mocnář nemá v úmyslu zvrátiti uherskou ústavu, že však vzdor přís- ným opatřením proti ChorvatŮm, Srbům a Rumunům rozhodnost, s kterou trvají na svých požadavcích, vede ho k přesvědčení, že tu jde o přání věrného lidu, jejž potlačiti nebylo by na prospěch Uher. Dne 25. září rozhodl se dvůr na smiřovací akci; generál hr. Lamberg jako mimořádný králův pomoc- ník měl se uvázati ve vrchní velení veškeré branné moci chorvatské i maďarské. Když však za tím účelem přijel do Pešti, byl tu na lodním mostě od zástupu sekerami, kosami a kyji usmrcen. Dva dni potom dal Górgei pověsiti hr. Eugena Zichyho. Tím zahájena revoluce uherská. Mani- festem ze dne 3. října jmenován Jelačič zá- stupcem královým a svěřeno mu vrchní ve- leni v Uhrách. Zdržením Jelačide byla Pešť na ten čas zachráněna. Košut zvolen za před- sedu výboru pro obranu vlasti. Jelačič s Chor- vaty byl zatím povolán k Vídni, kde vypukla revoluce říjnová, a tam stihl z Prahy i kníže Alfred Windischgraetz. Maďaři pospíšivše Vídni na pomoc, aby tu Rakušany a Chor- vaty dostali do dvou ohňů, byli 30. října od Jelačiče poraženi v bitvě u Schwechatu, načež rychle odstoupili. Nazejtří padla i Vídeň. Dne 2. pros. nastoupil na trůn císař a král Fran- tišek Josef I. Teprve 15. prosince nastoupil Windischgraetz jako vrchní velitel polní ta- žení do Uher. Jelačic poraziv 28. pros. G6r- geie u Bábolny rozhodl tím o osudu hlavního města, kam vtrhli 5. ledna Rakušané. Proti nadání JelaČiče mnohými průtahy ponecháno revoluci času, aby se opět zorganisovala. Windischgraetz byl v dubnu odvolán. Dne 14. dubna prohlásil uherský sněm po návrhu Košutové panovnickou rodinu za zbavenu trůnu a Košuta zvolil za guvernéra uher- ského. Jelačič odebral se do Ch-ka, kde orga- nisoval branný odpor proti Maďarům, a sesiliv se postoupil rychle do Bačky Srbům na po- moc. Marně snažil se Perczel překaziti Chor- vatŮm přechod u Slankamenu přes Dunaj. Byl tu i na římských valech odražen. Zatím ruské proudy pod velením Paskěviče zatla- čovaly revoluční voje maďarské, až 13, srpna následoval Világoš, kde vzdal se Górgei se zbývající mocí maďarskou Paskěvičovi na milost a nemilost. Chorvatské vojsko prosla- vilo se na bezpočetných bojištích, hraničář- ské pluky v Itálii pod velením Radeckého a mladší i přestárlá branná moc v Uhrách proti Maďarům i u Vidné. Okolo 125.000 bojov- níků počítalo se ze 700.000 obyv. Na 25.000 vdov a sirotků zůstalo jen ve Voj. Hranici. K očekávané však organisaci země, když bouřná doba minula, nedošlo. Proti ústavě od sněmu záhřebského vypracované a od bána stvrzené vydána oktrojírka ze dne 4. bř. .1849, která pro všechny země bez rozdílu měla platiti. V Ch-ku zdvihl se odpor proti ní, když byla prohlášena. Jedinou její přízni- vější stránkou bylo, že uznávala Ch. se S-kem a Přímořím za země od Uher ncod- vislé. Ani však ústava tato nebyla zavedena. Doba absolutismu od r. 1849 — 60 ne- měla za účel upravení poměrů na daných zá- kladech, nýbrž převrat ve smyslu centralismu a germanisace. Císařský patent ze dne 7. dub. 1850 děkoval za obětavou oddanost věrných, národů, ale rozpustil sněm chorvatský z r. 184K bez všelikého závazku svolati nový. Tolikéž Hraničářům vysloveno 7. kv. 1850 neivyŠší uznání za zásluhy pod vedením chrabrého bána dobyté, ale Vojenská Hranice zůstala jako dříve. Zprvu prostředkoval bán Jelačič,. ale za nedk>uho i jeho hodnost byla jen dle jména. Bánská rada vracela německé přípisy prohlašujíc ie za stejně neoprávněny jako maďarské, ale Schmerlingovou organisaci a zřízením nejvyššího soudu ve Vídni v srpnu 1850 zavedena s centralismem i němčina v soudnictví. Patentem o říšské radě v dubna 1851 založen nový centralistický sbor, do něhož povolán sice z Chorvatů baron Kulmer^ kde však byl bez vlivu a působnosti. Když po prosincovém převratu ve Francii r. 1851 padla březnová ústava, odstraněny i poroty a reakce vždy více zdvihala hlavu. V květnu 1852 provedeno i v Ch-ku všeobecné od- zbrojení a ve Vojenské Hranici i duchoven- stvo podřízeno vojenské pravomoci. Cizí úřed- níci dosazováni a policejní moc stala se roz- hodující. Rostoucí roztrpčení potlačováno za- týkáním a žalařováním, v pros. 1853 s mno- hými jinými zatčen i dr. Ludevit Gaj. Policie pátrala po »panslávech<, kteří považováni za nebezpečí státu. Bán Jelačič, jenž pevně byl věřil, že stane se skutkem, co hlásal při pře- kročení Drávy, poznával, že překážky mu či- něné jsou nezdolný a že čestného slova ná- rodu daného nemůže splniti; duch jeho po- tuchl, tělo chřadlo, až 20. kv. 1859 dokonal život. Nové hnutí mezi Chorvaty i Srby na- stávalo od války Krymské r. 1855, jež živeno bylo i rostoucím hnutím italským, V létě 1859 vypukla válka italská a 24. června poraženy u Šolferina rakouské voje od spojenců pie- montského a francouzského. R. 1860 svolána »rozmnožená říšská rada*, absolutistický sbor* rozmnožený povolanými od mocnáře zástupci království a zemí k úřadě, kterak odpomoci zoufalému stavu finančnímu. Z Chorvatů po- voláni biskup ďakovský Strossmayer a rytíř A. Vranyczany. Oba, jmenovitě Strossmayer, mluvili co nejdůrazněji pro práva království a zemi a ústavní svobodu. Hlavním účelem sboru toho byla shoda se starokonservativci uherskými, kteří měli na mysli obnovu uher- ské ústavy na základech doby předbřeznové. Usnesení většiny vrcholila v uznání histo- ricko-politické individuality království a zemi a ncpromlčitelných jejich práv, menšiny v po- třebě centralistické ústavy. Ústavní boje za samostatnost chor- vatskou vl. 1860 — 67 započaly od vydání diplomu říjnového r. 1860, k němuŽ připo- jený dekret stanovil, aby se sestoupilo chor- vatsko-slavonské shromáždění, které by pro- Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 3G3 jevilo svá přáni a své náhledy o poméru těchto zemi k Uhrám. Maďaři, k vůli nimž hlavně vydán, chovali se k říjnovému diplomu odmítavé a postavili se na půdu březnových zákonů z r. 1848. Nástupce Jelačicův bán Šok- čevid svolal 26. listop. bánskou konferenci z předních mužů, která se prohlásila pro samostatnost chorvatskou a v tom smyslu podala mocnáři petici. Před tím již svépomocí byla vypuzena němčina ze zemé, vyhnáno ně- mecké divadlo ze Záhřeba a zjednávána všude platnost chorvatštině. Kdežto Uhry dosáhly hned s diplomem svého kancléře, jemuž pod- řízena politická správa, soudnictví a školství, v Chorvatsku teprve císařským rcskriptem ze dne 5. pros. zavedena chorvatština jako vnitřní i obcovací úřední jazyk a zřízeno pro- zatímné dvorní dikasterium (kancléř- ství), jehož presidentem jmenován J. Mažura- nič a v jehož pravomoc náležely vnitřní správa, soudy, školství a osvěta. Volební řád sně- movní od bánské konference vypracovaný byl 21. ún. 1861 od mocnáře schválen, ale vypuštěna z něho Vojenská Hranice a Dal- mácie, o jejímž sjednocení ponecháno roz- hodnutí dalmatskému sněmu, na němž měli většinu Italové. Dne 15. dub. zahájen sněm, jenž provedl installaci bánovu, naléhal na za- stoupení Hranice, které ad hock projednání státoprávních věcí povoleno, protestoval proti uherské sněmovně stejně iako proti ústavě Schmerlingově a říšské radě. Rjeka a Srěm, tento z rozdmycho váného soupeřnictví srb- ského a ona vlivem maďarsko-italským, za- stoupeny nebyly; Srěm teprve později 2 po- slanci. Na sněmu, jakož i ve veřejném životě byly tři strany. Unionistická čili maďaronská, jejímiž pohlaváry byly baron Rauch, baron Živkovié a slavonšti velkostatkáři, byla pro shodu a spojení s Uhry. Druhá čili samo- statná strana z obavy před Maďary a dualis- mem radila k bližšímu spojeni s Vídní; je- jími vůdci byli Ivan Mažuranié, Ivan Kuku- Ijevid, baron Vranyczany, Jan Subotid, L. Vu- kotinovič, arcibiskup Haulik a většina vyšších úředníků. Třetí strana, jež se stejnou nedů- věrou pohlížela k Vídni jako k Pešti, ve svém programmu měla jen samostatný vývoj Ch-ka a byla dědičkou myšlénky illyrské, byla strana národně svobodomyslná. Při ní byla hlavní éist intelligence, starší vlastenci i mladší do- rost. Její hlavou byl biskup Strossmayer, vůdci dr. Mrazovié, kanovník Rački, Miškatovič, Per- kovac, Sulek a j. a sem družili se i Ante Star- čevic a Kvaternik. U vlády byli samostatní, již měli >Domobran€ za svůj orgán vedle vlád- ních >Národních Novinc; národně svobodo- myslní měli >Pozor« za svůj list. Proti Pešti měli národně svobodomyslní většinu se samo- statnými, proti Vídni s unionisty. Sněm pro- testoval (23. květ.) proti případnému pouze účastenství Hranice na sněmu; v otázce unie se usnesl (13. čce), že teprve po uznání ne- odvislosti Trojjediného království chorvatsko- slavonsko-dalmatského v celém jeho územním rozsahu může býti jednáno s Uhry o vzájem- ných poměrech; téměř jednohlasně zamítl (3. srpna) obeslání Schmerlingovy říšské rady a vypustil (12. září) němčinu z vyučovacího plánu. V adrcsse mocnáři (24. září) žádal sněm za úplnou samostatnost Ch-ka proti ostat- ním královstvím a zemím i Uhrám. Nejv. re- skriptem (12. listop.) požadavky sněmu ode- přeny, sněm odročen a potom rozpuštěn. Přes to byl Mažuranic 20. listop. jmenován dvor- ním kancléřem chorvatským, dikasteriální pro- visorium změněno 11. ledna 1862 ve dvorní kancléřství a dne 9. dubna zřízena v Zá- hřebe jako nejvyšší soud sedmi panská tabule, čímž provedena chorvatská organisace soudní. Soukromé jednání s Chorvaty, zdali by obe- slali říšskou radu, nevedlo k cíli. Za to žá- daly župní hromady, mezi nimiž i rjecká, za svoláni chorvatského sněmu. Bánská konfe- rence 4. února 1865 zanášela se opět voleb- ním řádem, setrvala při dosavadním i pro příští sněm s obmezením virilních hlasů šlechty (unionistické) a ponecháním virilních hlasu duchovenských. Zatím v červenci odstoupilo ministerstvo Schmerlingovo a Belcrediovo vedlo jednání s Madáry. Sněm chorvatský na 17. cce svolaný a nyní nepohodlný byl tři- kráte odložen, až posléze 12. listop. svolán. Hlavní úkol mu uložený bylo ujednání svazku s Uhry. Národně svobodomyslná strana Stross- mayerova a samostatná dohodly se o společ- ném vystupování. Unionisté opustili sněm a počtem 97 podepsali stížnost mocnáři na pří- tomnost Hraničářů a přísedících scdmipan- ského stolu. Ochota vlády k Chorvatům řídila se dle stupně povolnosti Maďarů. Dne 22. ún. 1866 přijal mocnář na hradě Budínském de- putaci sněmu chorvatského s adressou, načcŽ 8. bř. zvolil sněm dvanáctičlennou deputaci k jednání s Uhry. avšak na základě, aby Troj- jediné království v ústředním sboru pro vy- řizování společných věcí řiŠe přímo a jako zvláštní politická individualita bylo zastou- peno. Unionisté vzdali se z té příčiny volby deputace, kteráž v dubnu s uherskou depu- tací zahájila jednání. Adressa sněmovní ze dne 19. pros. uznávala spojení s korunou sv. Štěpána, zavrhovala požadované zastou- pení v uherském sněmu, trvala na přímé shodě s panovníkem a upravení státopráv- ních poměrů, na vytčení a jednotném vyřizo- vání společných věcí říše, ohrazovala se proti ústřednímu orgánu, pořízenému bez souhlasu Trojjediného království, a domáhala se Voj. Hranice a Dalmácie a odpovědné zemské vlády. Sněm koncem prosince schválil i vo- lební řád, zjednav takto národnímu zastupi- telstvu bezpečný právní základ, který však nebyl dodržen. V ún. 1867 odstoupil Belcredi a Beust vedl politiku úplně ve smyslu ma- ďarském. Chorvatské župy, které protesto- valy proti oktrojírce zákona o všeobecné branné povinnosti ze dne 28. pros. 1866, do- stávaly za správce královské kommissařc, ač v Uhrách podobné protesty nebyly závadou. Sněmu k 1. květnu 1867 svolanému uloženo zvoliti deputaci ke korunovaci v Pešti. Před tím povolán biskup Strossmayer ad audicn- dum verbum regium a na všechny vládní 364 Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). osoby ve snému učinČn silný nátlak, aby se podřídily vládním záměrům uherským a Beu- stovým. Sněm naléhal především na sankci nedotknutelnosti poslanecké, která 18. květ. došla. Téhož dne přijata šmahem adressa na obranu práv národních. Deputace k mocnáři byla vrácena, zasedání sněmu odročeno a 25. kv. sněm rozpuštěn. Zároveň vyřizo- vána i otázka Rjeky ve smyslu uherském; chorvatský velký župan Smaic zbaven svého úřadu a Maďar Cséh ustanoven tam za král. kommissaře. Ve chvíli svrchované politické potřeby, když vyrovnání s Uhry stávalo se skutkem a uherský stát se organisoval na ši- rokých základech, státní mocí podporován, zůstávalo Ch. beze sněmu a všelikého vlivu. Jinak byl rok 1867 významným pro Ch. zří- zením Jihoslovanské akaclemie vydatnou pomocí Jmenovitě biskupa Strossmayera a přičiněním Račkého. Ch. za ústavy unionistické od r. 1868. Ještě před korunovací uherskou 5. čna 1867 jmenován baron Levin Rauch báném chor- vatským a provedeny změny v úřadnictvu. V srpnu převzali Maďaři finanční úřady v zemi. Nové volby nebyly vypsány na základě plat- ného, nýbrž oktrojovaného volebního řádu. Nový sněm 9. led. 1868 zahájený měl většinu unionistickou hlavně pomocí virilistů. Ná- rodně svobodomyslná strana s protestem vy- stoupila. Adressa sněmovní (29. led.) hlásala jednotu všech království a zemi Svatoštěpán- ské koruny a žádala za přivtělení Dalmácie a Voj. Hranice. Deputace snému chorvat- ského a uherského (králevinské) ujednaly vy- rovnání (21. čce), které 25. září přijal sněm chorvatský 69 nlasy proti 4 a 28. září sněm uherský jednohlasně. Jediné o Rjeku zůstal spor, lu však uherská vláda prostě zabrala. Vyrovnání tvoří zákon I. z r. 1868 v Ch-ku a zákon XXX. z r. 1868 v Uhrách. V otázce připojení Hranice a Dalmácie opětovali unio- nisté své požadavky a onoho také dosáhli. V otázce národnosti provedli paritu chor- vatského jazyka s maďarským, tak že chor- vatština zachována i jako jednací jazyk po- selstva chorvatského sněmu na sněmu uher- ském a zavedena také jako jazyk velení v zem- ské obraně chorvatské (9. led. 1869). Dřívější kanci éřst ví chorvatské převzal uherský mi- nistr pro chorvatské věci v Pešti, kterým jmenován (1. ún.) Bcdekovic. V politických věcech měli vrch Maďaři. Tuhý odpor proti vládč unionistů potlačován byl stíháním a násilnickými prostředky. Neodvislé časopise- ctvo hledalo ochrany buď ve Vídni, kde vy- dáván >Novi Pozor*, nebo ve Voj. Hranici, kde v Sisku pod jménem »Zatočnik* (vypo- vězenec) vycházel >Pozor* .v Záhřebe potla- čený. Vláda unionistů nebyla šfastna. S vel- kým důrazem vyvstal Matija Mrazovič proti nešvarům finančním a jeho boj s báném Rau- chem v příčině vysušení Lonjského pole přiostřil se ve velkou událost významu poli- tického. Dokázal, že náklady podniku? v němž hlavním účastníkem byl ban, vyšroubovány ve sněmu na 47s niill. zl. a provedení že za- dáno družstvu za 2,575.000. Vojenský soud, před který posléze Mrazovič pohnán a kde provedl důkaz pravdy, sprostí 1 ho viny. Po- dobně odhaloval i šmejdy se solí prová- děné. Sněm byl 8. ledna 1871 rozpuštěn a krátce potom 26. t. m. odstoupil Levin Rauch. Báném stal se Bedekovič a místo něho chor- vatským ministrem hrabě Pejačevič. Sněm v květnu zvolený měl velkou většinu národní, jak zvali se sjednocení nyní spojenci proti unionistům. Většina usnesla se 20. září na společném programmu národním, jenž trval na neodvislosti Ch-ka proti Uhrám i rakou- ským zemím, tudíž i na vlastních financích, vlastním odpovědném ministerstvu, svobodné volbě bána a volbě do společného sboru pro celou říši (delegací) přímo ze sněmu. Svolání snému odročovano. Zatím zosnován v Hranici pokus vzbouření, který jak pro nedosta- tečné prostředky, tak pro politický smysl byl střeštěností, která však tehda nejen proti Chorvatům, ale i proti Čechům sloužila za zbraň. Dr. Kvaternik, dr. Starce vič a j. shro- máždili v Rakovici v Ogulinském pluku na 300 ozbrojenců, kteří s chorvatským prapo- rem 8. října vytrhli do pole očekávajíce po- moci od Francie a Turecka. Cestou do Kar- lovce byli zaskočeni od tří pluků a karlo- vecké posádky pod velením generálů Molli- narya a Rusta. Dali se na útěk, Kvaternik, Bok, Rakia byli zastřeleni, kdyŽ ve voze prchali, ostatní zjímáni a pohnáni před náhlý soud v Ogulině. Sněm v lednu 1872 svolaný byl ihned zase rozpuštěn. Pokus Lonyayův o shodu nevedl k cíli. Bedekovič odstoupil a Vakanovid stal se náměstkem bánovým. Volby v květnu provedené měly pochybnou většinu. Ze zvolených poslanců byly dvě tře- tiny národní, tudíž proti unii, virilisté však vyvažovali počet těchto hlasů. Za těch okol- ností nastalo nové jednání s Chorvaty, když sněm 8. čna přijal adressu, v níž obnovu vy- rovnání uznal za potřebnou. Zvolena králc- vinská deputace, jejíž návrhy deputace uher- ská zamítla, jednání však nepřetrženo a 29. srp. 1873 podána sněmu revise vyrovnání, kte- ráž 5. září přijata 79 hlasy proti 10 a tvoří zákon ze dne 30. listop. 1873 v Ch-ku a zá- kon XXXIV. z r. 1873 v Uhrách. Desíti Články revise nestala se podstatná změna ve vyrovnání, ale ovšem v poměrech domácích. Revise pokládána za uznání svazku s Uhry, začež uvolnilo se Chorvatům doma, kde dlouholetým bojem vše zůstávalo ladem. Vyrovnání umožněno tím, Že valná čásC ná- rodní strany upustila od zásadního odporu a postavila se na stanovisko opportunismu. Strany ve sněmovně, které v podstatě trvají podnes, vytvářily se takto: Strana zá- sadního odporu, lejíž hlavou byl biskup Stross- mayer a k níŽ hlásili se Makanec, Rački, Šulck a j., zůstala v menšině jako strana protestu a ustavila se potom s M. Mrazoviéem v čele co neodvislá strana národní. Jejím orgánem jest > Obzor*. Opportunisté ze strany národní s mladšími unionisty utvořili vládni většinu, stranu národní, jejimŽ orgánem jsou listy Chorvatsko a Slavonsko (dějiny). 365 vládní. Někteří vrátili 5c dříve nebo později k neodvislé straně národní. Hlouček starých unionistů s Levinem Rauchem a j. tvořil ne- spojenou frakci pro sebe, která čtm dále více splývala se stranou národní. Mimo sněmovnu odštěpili se od neodvislé strany národní Ante Starčevič, dr. Frank, Folnegovid a j., kteří za- ložili stranu práva směru radikálního, jejížto orgánem byla »Hrvatskac. Nabývajíce pří- vrženců dostali se i do sněmovny. Celkem měla a má opposice rfizných směru neznačný počet mandátu. Neodvisla strana národní, jeŽ v illyrismu má svého předchůdce, měla na mysli shodu se Srby a jednotu jihoslovanskou, strana práva zásady pouze velkochorvatské, neuznávajíc Srbů jako stejnorodého Živlu. Prvním důsledkem opportunistické politiky bylo jmenování Ivana Mažuraniée, dřívěj- šího kancléře, báném chorvatským (20. záři 1873). Sněm vypracoval mnohé nové zákony, jako tiskový, školský, o veřejné správě, o od- povědnosti bána a vládních přednostů a j. Dne .19. říina 1874 zahájena byla slavnostně chorvatská universita v Záhřebe, jižto jako jiným podnikům národním osvědčil se biskup btrossmayer obětavým maecénem. Vel- kou měrou dotknulo se hnutí bosenské a hercegovské v 1. 1875—78 myslí v Ch-ku. Ve prospěch uprchlíků a povstání přinášeny mnohé oběti. Když provedena okkupace, Zá- hřeb a jiná města osvětlovala. Naděje Chor- vatů však doznaly sklamání. Požadavky sněmu za připojení Bosny k Ch-ku byly odmítány. Ani však chorvatský živel za vlády Filipovi- čovy v Bosně zaváděný nedošel tam platnosti a správa Bosny zařízena ne ve smyslu chor- vatském, ale uherském, který vylučuje národ- nosti položil váhu na muhammedánský Živel. Opposiční roztrpčení v Ch-ku rostlo živeno jsouc zároveň nesprávnostmi uherské vlády co do lesů a státních statků hraničářských. Jednání o novou revisi použiti se snažili Chor- vaté k úlevám finančním a větší samostatnosti. Dne 16. ún. 1880 odstoupil MaŽuranié a bá- ném jmenován hrabě Ladislav Pejačevič, magnát uhersko-chorvatský. Za něho prove- deny dvě revise vyrovnání r. 1880 a 1881, avšak bez podstatných změn. Tím však vy- hověno podmínce vlády uherské, aby Voj. Hranice s Ch-kem byla sloučena. Na tomto základě rozmnožen počet poslanců, které chor- vatský sněm k vyřizování společných věcí vy- sílá do sněmu uherského, na 40, s výhra- dou opětného rozmnožení, kdyby Dalmácie s Ch-kem byla spojena. Král. manifestem ze dne 17. čce 1881 prohlášeno sloučení Vo- jenské Hranice chorvatsko-slavonské, jímž počet obyvatel rozmnožen o 700.000, na 1,840.000. Při volbách v září zvítězila opět opportunistická strana národní. K bouřlivým výjevům, jež odstoupení bánovo měly v zá- pětí, došlo v srpnu 1883 vyvěšením maďar- sko-chorvatsicých štítu na finančních budovách v Záhřebe a jiných městech, jež se stalo z příkazu uherského ministra financí hr. Szápárya, jenž považoval to za důsledek společného orgánu uhersko-chorvatského. Lid strhal (15. srp.) a rozbil tyto štíty. Vojsko za- kročilo bodákem a mnoho osob bylo těžce raněno. Bán Pejačevič odstoupil dokládaje, že nemůže převzíti odpovědnost za vyvěšeni štítů. Vládní většina sněmovní postavila se na stranu lidu. Ve Vídni konána rada minister- stva uher. za předsednictví císařova (21. srp.)» v níž Tisza, chorv. ministr Bedekovič a Pe- jačevié ujali se slova. Štíty měly býti vyvě- šeny, kde byly strženy, jinak věc odložena do rozííodnutí sněmu uherského. Bouře v Ch-ku se množily. Velitel vojenský generál Ram- berg jmenován královským kommissa- řem pro Ch. Vládní strana protestovala proti rušení ústavy, až posléze na poradě Tiszy s předáky chorvatskými v Pešti (11. záři) ujednáno dohodnutí, které po bouřném ro- kování (6.— 10. října) uherský sněm schválil. Dvoujazyčné štíty byly 16. říj. v Záhřebe a potom 1 jinde sňaty a nahrazeny štíty beiL nápisu. Dne 2. list. odstranil uherský ministr financí i dvoujazyčná razítka. Dne 1. pros. odstoupil Ramberg a po marném jednáni s Filipovičem jmenován báném hr. Karel Khuen-Héderváry, jehož pro^ramni od sněmu přijat příznivě. Nový bán, jenž studo- val práva v Záhřebe, umí správně chorvatsky. Opposice sněmovní počtem neznačná vede si tím důrazněji. Srbští poslanci, od sloučeni' Voj. Hranice s Ch-kem jistý počet hlasů čí- tající, jdou většinou se stranou vládní. Dne 10. list. 1893 byla v Záhřebe slavnostně otevřena nová budova akademie jihoslovanské u pří- tomnosti biskupa Strossmayera. Dne 8. záři 1895 položen slavnostně od mocnáře závě- rečný kámen k nádhernému chorvatskému Národnímu divadlu. I při té příležitosti však se ukázalo, že doba upokojení Ch-ku dosud nenadešla. Před očima uher. ministrů strhány uherské prapory a jeden před pomníkem Je- lačičovým spálen. Usilování chorvatské o při- pojení Dalmácie podporuje i národní strana chorvatská. Tký. Literatura: Ivan Kukuljevič, Codex diplo- maticus regni Croatiae, Dalmatiae et Slavoníae (Záhřeb, 1874 sld., 2 díly, pokrač. od r. 120O v Starinách, díl 21. a nás!.); tentýž, Acta croa- tica. Listině hrvatske (Záhřeb, 1863, listiny hlaholské); tentýž, Jura regni Croatiae, Dal- matiae et Slavoniac (t., 1801); Rački, Docu- menta historiae chroaticae periodum antiquam illustrantia (t, 1877, do 1102); Kukulicvié, Ar- kiv zapovjestnicu jugoslavensku (12 d.). Sbírky jihoslov. akademie: Starine (v ročnících), Mo- numenta spectantia historiam Slavorum me- ridionalium, Monumenta historico-juridica. V »Radu« akademie monografie Račkého & Tkalčiče o středním věku, Mesice o XV. a XVI. stol., Lopašiče o novějších dějinách. TkalČič, Monumenta hist. civitatis Zagrabiensís^ (Záhřeb, 1889 sld., 2 d.); Lopašic, SpomcnicL hrvatske krajině (Acta historiam confinii mi- litaris croatici spectantia) 1884 sld., 3 díly (v MonumentaJ; Rački, Acta coniurationenv bani Petři a Zrmio et comitis Fr. Frangepani illustrantia (Záhípb, 1873, dodatek od Bogi- šiče v Monum. XIX.). Celkový přehled: Smi- 366 Chorvatský jazyk — Chorzów. čiklas, Poviest hrvatska (Záhř., 1882, 2 d.; do 1848, populárně, bez citátů) ; tentýž, Dvicsto- godišnjica oslobodjenja Slavonije (t., 1891, 2 d.); Platon Kulakovskij, Illyrism (Varšava, 1894). Chorrataký Jazvk viz Jihoslované. Choryň, nékdy Ch o r i n a, far. ves na Mo- ravě, hejt. a okr. Valaš. Meziříčí, pš. Krásná (Krásno) u Val. Meziříčí; 96 d., 589 ob. č. (1890), kostel sv. Barbory (od r. 1784 far.), klášter milosrd. sester sv. Kříže s kostelem Nejsv. srdce Ježíšova, 2tř. šk., popi. dvůr Střítež. Nadační statek Ch. (477-79 ka), k nč- muž náleží zámek a dvůr, jest majetkem chla- peckého semináře v Kroměříži. Ch. připo- míná se r. 1131; původiště hr. Choryňských z Ledské. Choryikský z Ledské (také Chorin- ský z L.), jméno hrabécího rodu českého z Kralohradecka, odkud též vladykové Abso- lonové z Ledské pocházeli. Jméno mají po Chory ni, vsi na Moravě, kde již r. 1480 seděl Ctibor z L. (f 1492), jenž měl za man- želku Annu Skrbenskou z Doloplaz a zůstavil syna Jana, jenž byl dvorním hofrychtéřcm biskupa olomúckého v 1. 1517 — 36. Synové geho Ctibor, Adam, Václav, Vojtěch a Jindřich zdědili po něm mimo Choryni ještě manské statky Kateřinice (Kattendorf), Trnavu a nejspíše již i Loučku. Všeho toho zboží pozbyli Ctibor, Jan a Stanislav Ch-ňští z L. pro účastenství své v povstání stavov- ském r. 1618. Synové Ctiborovi Absolon a Karel Václav drželi Zlámaný Oujezdec a Vicomělicc. Manželka Absolonova Johanka Rosina, roz. Jakardovská ze Sudic, po otci ■zdědila Paclavicc, jež odkázala synu Franti- škovi Adamovi, jehož syn František Karel (1689—1741) stal se c. k. radou, pří- sedícím zem. soudu a hejtmanem kraic hra- -diŠCského a povýšen do stavu svobod, pánů r. 1710. Zdědiv panství Veselí odkázal je s Paclavicemi pěti synům, kteří r. 1761 byli do stavu hrabécího království Českého po- výšeni. František hr. Ch. na Veselí byl c. k. komořím a taj. radou (jf 1812), Matyáš František stal se prvním oiskupem brněn- ským (1777— 86), Ignác Dominik na Pacla- vicích byl hejtmanem knížectví Opavského a Krnovského (nejprve podílu pruského, od r. 1770 rakouského), c. k. komořím a taj. radou (f 1792), Jan Nep., c. k. plukovník Jcyrysn. pluku Daunova, padl r. 1760 u Tor- fova a Michal Václav držel Uhřice a Po- enice na Moravě. František, Ignác a Michal měli každý své potomky. Ignác měl tři dcery ^ syna Jana Křt., jenž byl v pruskýcn službách vojenských a zemřel na rány v bitvě u Lipska r. 1813; Michal založil mladší větev hrabat Ch-ch a František nynější hlavní větev. Skrze svou manželku Marii Kajetánu hrab. z Walldorfu získal svému rodu morav- ská panství Sádek, Rokytnici, Želeticc, Bru- mov a Hošťálkov; byl c. k. komořím a taj- ným radou (+ 1812). Dva synové jeho zalo- -žili nové dvě naluze starší větve: František ■Kajetán první, Ignác druhou. Fr. Kajetán (t 1821), nejv. korouhevník král. Českého, c. k. komoří, plukovník drag. pluku savoj- ského, zplodil s manželkou svou Konstancií lantkrabénkou z Fůrstcnberka syna Bedři- cha, c. k. komoří (f 1861), z jehožto man- želství s Marií kněžnou Eszterházyovou z Ga- lanthy sedm dítek pošlo. Ze synů jeho Karel Bedřich t 1877 a Viktor "jest pánem na Veselí, Sádku, Hoštálkově a Broumově na Moravě a na Vószkomezo v Uhrách, nejv. děd. korouhevníkem král. Českého a c. k. komořím. S manželkou svou Annou hrab. z Trauttmans- dorffu má pět synů a tři dcery, všechny svo- bodné až na Ferdinanda, jenž se r. 1894 ože- nil s Marií svob. p. z Gerambu. Viktorovi bratří jsou dále Maximilián, c. a k. komoří, jenž se r. 1 870 s Annou z Kalmu oženil, Mikuláš, komtur řádu maltézského kommendy sv. Mi- chala, c. a k. komoří, a Egon, rytíř rádu mal- tézského, c. a k. komoří a skut. tajný rada, kapitán řadového loďstva a nejv. hofmistr c. a k. Výsosti arcivév. Karla Štěpána. Ignác hr. Ch., zakladatel druhé haluze starší větve, c. k. komoří, tajný rada a státní ministr (t 1823), měl se Žofii z Mertensu syny Karla a Gustava. Karel (f 1853) byl c. k. dvoř. sekretářem a syn jeho Ota (f 1885) byl c. k. komořím a dvoř. radou vlády zemské v Ce- lovci; po něm zůstal syn Karel Gustav (t 1873), jenž byl c. k. skut. tajným radou a místodržitelem v Dol. Rakousích, doživot- ním členem panské sněmovny a čestným měšťanem lublaňským. S manželkou Annou svob. p. z Bočků a Greissau zplodil čtyři syny, z nichž Rudolf jest c. k. dvoř. radou při zem. vládě ve Št. Hradci. Druhý syn Gu- stavův Karel, doktor práv, c. k. taj. rada, president vrchního zem. soudu ve Vídni, stálý člen říš. soudu a doživotní člen pan- ské sněmovny, má s manželkou svou Franti- škou hrab. Mitrovskou z Mitrovic od r. 1883 syna Ruperta Antonína. Třetí syn Karla Gustava Jindřich Žije svoboden ve Vídni a čtvrtý Ignác oženil se s Pavlínou hrab. Vlčkovou, s níž nabyl statků Endrefalu, Told- a Karancs-Apátfalvy a panství Erdo- Kurtu. Mladší větev hrabat Ch-ch založena Micha- lem hr. Ch-m, c. k. komořím, jenž měl dva syny: Františka Petra (f 1823) a Michala Václava (f 1863), po němž zůstali synové Maximilian,Josef, Jindřich a Ignác, jenž žije ve Skaličce na Moravě. Od r. 1764 (dle Palackého od r. 1798) drží Ch-ňští dědičný úřad korouhevníků zemských ze stavu pan- ského v král. Českém. Kiř. Chorzele [-oře-J, jindy město, nyní městys v gub. plocké v rus. Polsku na ř. Orzec ne- daleko německých hranic, s úřadem poštov- ním, stanicí rus. pohraniční stráže a 3086 ob. (1885), z nichž více než polovice jest židů provozujících se sousedním Pruskem čilý ob- chod s dobytkem. Město založil r. 1542 Sig- mund I. a udělil mu německé městské právo. Chorzów [-řův], ves v kraji katovickém vlád. obv. oppolského v prus. Slezsku, 5 km od Bytomi, na žel. trati Tarnovice-Emanuelscgen s odbočkou do dolu Lauřina, má pěkný, nový Chose — Chotan. 367 katol. kostel, rozsáhlé doly na uhlí a železné rudy, lomy vápencové a pískovcové a 4025, jako obec 4980 ob. (1890), většinou katol. Nedaleko jest Redernbcrg s pomníkem hra- bete z Ředernu, zakladatele dolů v Horním Slezsku. Chose [šóz], franc. z lat. causa ^ věc, záleži- tost, předmét právní; myšlénka. Ciiosrev pasa (f 1855 v Cařihradé), pd- vodem Abcház, stal se r. 1804 pašou v Egypte a podporoval Mehraeda Alího, který ho však r. 1806 ze země vypudil. Za povstání řeckého byl r. 1822 jmenován vclkoadhiirálem loďstva tureckého, vzal r. 1824 ve spojení s loďstvem egyptským ostrov Ipsaru, ale r. 1825 byl u ostrova Andru poražen. Stav se dávčrní- kem Mahmúda II., podporoval ho v jeho re- formách a jako ministr vojenství pomocí pruských důstojníků zreorganisoval armádu tureckou dle vzoru pruského. Vliv jeho vzrostl, když r. 1838 byl jmenován velkovezí- rem, v kterém postavení zůstal i za Abd-ul Medžída; r. 1840 byl však poslán do vy- hnanství, ze kterého se r. 1846 vrátil a stal se ministrem bez oboru, ale vlivu dřívějšího již nenabyl. Cliosm, Chosrui (persky), Chosrev, Osroc (arménsky), Kesrá (arabsky), Xo- ant. Slámy, Ignáta Herrmanna. Znak (vyobr, Č. 1923.); v červeném poli stří- brný lev bez koruny C. 19*3 Znik miili Cholíbofe. (erb království Če- ského). Kdy byla Ch. zaloíena, nelze určiti; (ivádí se jií v XI. stol. jako město v dě- kanátu němcckobrodskčm. Ležíc v trati zem- ské stezky Liběčské ("id Ljubtjetina) stala se velmi íáhy důležitým triiStěm mezi Čechami a Moravou i náleiela české koruně, později Lichtcmburkům, R. 1267zapsal Smil zLichtem- burk a desátý díl cla v Ch-i vybíraného klá- šteru Zďárskému, později daroval mu i užitky zdejších a okol. stříbrných dolů. K doioru nad těmito důchody usadil klášter v Ch-i tři zem kb. Než měštané Choťánky — Chotčbudice. byli domu a hojných po- lé nejednou je odtud vybili když nástupcové ílynce Krušiny vrátili Ch. koruně (1323) a marKrabí Karel opětně řoval město s klášterem. Tenkráte byla Ch. pevně hrazena a obklíčena rybníky mnohými i uíívala práv a výsad královských v tom rozsahu jako Jihlava. V lednu 1421 zmocnil se Ch-e táborský hejtman Hromádka z Ji- stebnice. Kutnohorští s mincmistrem svým Míkšem Divůčkem, pak páni Jan z Opočna, Čenék z PfibislavĚ, Arnošt FlaSka i Puta z Ca- stolovic s hojným lidem položili se okolo Ch-c dobývajíce ií. Hromádka vida, Že i Chotěbořšti sami byli mu nepFátely, dal se do vyjednávání, a maje od pánů slib pode cti a věrou, že posádce na životě ubíjeno nebude, vzdal se konečně se vším lidem svým dne 3. ún. 1421. Avšak na doléhání zvláště Němců kutnohorských vehnáno jest tu asi 300 zajatých do stodol a upáleno. R. 1436 za- stavil král Siginuud Ch. Jiřímu i Dube a Wicsenburku, pak r. 1437 zapsal ii věnem s jinými městy královně Barboře, ale teprve r. 1450 po smrti Jiřího z Dube připadla opět král. komoře. R. 1499 obdržel Ch. od Vladi- slava II, Mikuláš Trěka mladší z Lípy a na Lichnici, po něm pak držela ji od r. 1516 Johanka z Březovic a ta ji zanechala svému synu Zdeňkovi Trěkovi z Lipy (f 1550). V rode TrěkŮ ostala Ch. až do času konfiskace. Po- slední z rodu toho a z držitelů Ch-c, Adam Trika z Lipy, lavraidén byl s Valditeinem v Chebu r. 1634. Odměnou za spáchanou na Valdšteinovi zradu obdržel Ch. Jaroslav Sc- zima Kašín z Riesenburku, jehož syn a dědic Rudolf Karel dosud žije v paměti občaníi jako surový utiskovatel města, jemuž násilné odňal mnoná práva a privileie, obyvatelstvo pak ujařmil poddanstvím, tak Že opouštějíc při niž ostala ai po r. 1719, načeí rychle za sebou měnila držitele. R. 1842 přešla Ch. sňatkem na Jana svob. pána Dobřenskčho i Dobřenic, jehož potomci dosud drií velko- statek cholěbořský. R. 1832 zufil v městě po- slední z pěti velikýdi požárů, jimiž bylo město vždy téměř úplně zničeno; tím i kostel, fara, radnice a uložené tam archivy vzaly za své. Od r. 1850 byl v Cti-i podkrajský úřad, později smíšený okr. úřad, v okolí Ch-e, zvláště na Doubravce, jsou překrásné partie známé jmé- nem Dubravský údol, v němž vynikají di- vokou krásou zvláště Čertův stolek a So- kolovské hrady. — Hejtmanství ChotČ- bořské, obsahujíc okr. soudy Ch. aPřibislav, má na 519 02 hm' 6377 d., 45.570 ob. i.. 291 n. (1890). — Okres ChotěboFský zaujímá na 325-58 km} 50 pol. obcí s 4150 d., 29.465 ob. č., 43 n.; z 29.531 přítomných ob.: 27.738 katol, 1325 evang.. 468 íidů. — Srv.J. V. NcudoerU, Polit. okr. Ch. (Čáslav. 1892). Chotéborky, Chotěbořice, far. osada v Čechách u Vilantic, hejt. Král. Dvůr, okr. Íaroměř, p5. Dubencc; 9 d.. 48 ob. č. (1850), ostel Nanebevz. P. Marie (pův. ze XIV. stol), 2tř. Sk. Cbotébaaio«:l)Ch.,Chotěbytke(AVr. íoiťJít), ves na Maš(ovskéii) potoce v Čechách, h<'jt. a okr. Podbořany, fara Podlcticc, pí. Chotěbuz — Chotéjovice. 369 KrásnÝ Dvůr; 29 d., 221 ob. n. (1890), žel. zastávka Rak. spol. míst. drah (KaStice-Ra- donice), ložisko hned. uhlí, chmelnice, popi. dvůr a myslivna Jaromíra hr. Černína. Asi čtvrt hod. odtud na záp. kostelík sv. Štěpána, jediná to upomínka na bývalou far. ves Mla- dějov. 2) Ch., chybně Chofabudice, ves na Mo- ravč při ř. Želetavě, hejt. a okr. Dačice, fara Hor. Slatina, pš. Jemnice; 52 d., 282 ob. č. (1890), kaple P. Marie, Itř. šk., mlýn. Ohotébuz: 1) Ch. (pol. Kocob^di, něm. Kot^obendx)t ves ve Slezsku, hejt., okr. a pŠ. Těšín, fara Trlíčko Hor.; 80 d., 567 ob. pol., 1 č., 21 n. (1890), Itř. šk., něm. zem. hospo- dářská šk. o 2 roč. 2) Ch., dolnoluž. Chósebuf, něm. Cottbus n. KottbuSf krajské město v prus. vlád. obv. Frankfurt n. O., 64 m n. m., při 1. bř. Sprévy, na žel. tratích Berlín-Zhořelec-Veliký Osek gxrossenhain). Ch.-Frankfurt n. O., Haílc-Ch.- ubin a Ch-Žárov (Sorau); jest sídlem rady zemské pro kraj chotěbuzský, zemského soudu pro okresy Dobroluh, Grabin (Finsterwalde), Kalava, Kutov (Kirchhain), Ch., Luboradž (Lieberose), Lubin, Lubnov (Lúbbenau), Lu- kov (LuckauJ, Picň (Peitz), Zlokomorov (Senf- tenberg) a Gródek (Spremberg), krajské po- kladny, hl. berního a katastrál. úřadu, král. stavebn. úř., král. báňského revírního úřadu, zemského dopravního ředitelství a obchodní komory. Má 4 evang. kostely, z nichž klá- šterní slouží Lužičanům, 1 katol., synagogu, gymnasium s reálným gymnasiem, střeoní školu pro hochy a dívky, vyšší dívčí školu, školy hudební, obchodní, tkalcovskou a kres- h'řskou pro řemeslníky, městskou a krajskou nemocnici, městské lázně, jatky, plynárnu, v městském sadu pomník vojínů padlých r. 1870—71 a 38.043 ob. (1895). Ch. jest stře- diskem průmyslu celého vlád. obvodu frank- furtského. Jmenovitě vyniká průmysl textilní; jest zde 29 velkých a 50 menších továren na sukno, prádelen a tkalcoven, které vyrábějí ročně asi za 14 milí. zl. zboží a zaměstnávají přes 4000 dělníků. Značná jest též výroba koberců, dále jsou zde: továrna na plátno a plachtovinu, továrna na klobouky, strojírna a slévárna železa, rozsáhlé dílny železniční, továrna na nábytek, papírna, koželužny, to- várny na minerální vody, sladovna, pivovary, lihovary, parní pily a j. V okolí doluje se silně na hnědé uhlí. Značný jest i obchod, jmenovitě spediční, podporovaný filiálkou říš. banky, dolnolužickou bankou a několika mezi- městskými liniemi telefonními. Předmětem obchocu jest hl. sukno, tuky a zboží osad- nické. V okolí jest zámek knížete z Půckler- Muskau s krásným parkem, red. — V Ch-i bydlí více než 4000 árbů (kolem 3000 služeb- ných a dělníků a na 250 rodin), v předměstích Žandově a Brunšviku přes 300. Pro ně a pro obvvatele přifařených 10 lužických vsí jest v 6h-i srbský evang. kostel, při němž působí 2 duchovní. Kolem r. 1800 měla Ch. i srbskou Školu. V r. 1849—1886 vyučovalo se na gym- nasiu chotěbuzském mimořádně i dolnoluži- Ottfiv Slovník NauCny, iv. XII. 26/3 1897. cké srbštině. Město má německý ráz přes to, že lze na ulicích viděti dost ^n a dívek v dolnolužickém kroji; jen v neděli a o trhu dodávají okolní vesničané Ch-i do jisté míry srbského rázu. Čny-. — V listinách jmenuje se Ch. r. 1156 pod jménem Gostewissi. AŽ do r. 1445 patřilo jako léno koruny české k Lužici, tou dobou pak přešlo v téže vlast- nosti v majetek Braniborska. R. 1429 dobyto bylo husity. Mírem v Tylži r. 1807 připadlo Sasku, ale již r. 1813 opět stalo se pruským. -- Městský okres chotěbuzský mál7-34 km*, ven- kovský kraj na 835*43 ácw', v 1 městě, 95 venk. obcích a 57 velkostatcích 52.338 ob. (1890). Chot66: 1) Ch., ves v Čechách v hejtm. mělnickém, viz Chodec 2). — 2) Ch., far. ves t., hejt. Jičín. okr. N. Páka, pS. Bělohrad u Jičína; 99 d., 663 ob. č. (1890J. kostel sv. Mi- kuláše (1384 far.), 2tř. šk., fid. statek se zá- mečkem a dvorem Karla kn. Trauttmansdorífa, mlýn a samota Rakovník. Na býv. tvrzi při- pomínají se vladykové z ChotČe, z nichž poslední, Jan (1592), prodal zboží chotečské 1 s tvrzi Elišce Hoffmannové z Donína, po níž nastoupil v dědictví jeií manžel Jan z Čern- hauzu. Po bitvě na Bíle Hoře připadla Ch. ke knížectví fridlandskému, od něhož se do- stala v léno panu Janu Jezberovi z Olivé Hor v a na krátký čas klášteru vídeňských servitu, načež připojena k panství kumburskému (1644), r. 1789 klášteru novopackému a konečně spo- jena na stálo s panstvím radimským. Ve sto- letí XVII. přeměněna tvrz ve far. budovu. — 3) Ch., ves t, hejt. a okr. Pardubice, faraa pš. Sezemice; 44 d., 350 ob. č., 2 n. (1890), 2tř. šk., samota Vessplavský. — 4) Ch., ves t., hejt. a okr. Smíchov, fara Třebotov, pš. Řeporyje; 52 d., 424 ob. č. (1880), fil. kostel sv. Kateřiny, 2 mlýny, Cvrčkův a Měchurov. Nadační statek (má 28438 ha půdy), k němuž náleží zámeček, dvůr, pivovar (stojí), jest ma- jetek kapituly Vš. Svatých v Praze. Ves pův. náležela klášteru plasskému. V XVI. stol. při- pomíná se tu vladyčí statek s tvrzí Václ. Stří- brného z Hořeměřic (1528), pak lana Hoře- šovce z Libošina, jehož syn prodal Ch. Ad. ml. Byšickému z Byšic. rak tu ještě seděl Petr Čhotek z Vojnma, Magrlové ze Sobíšku, jehož potomku Jiřímu, poněvadž se súčastnil vzpoury stavovské, Ch. i s tvrzí vzata v plen a postoupena dědičně ještě s jinými vesni- cemi za odměnu proboštu, děkanu a vší ka- pitole kostela u Vš. Svatých na hradě Praž- ském, red, Chot4]OTÍo«: 1) Ch., Chotěvice, Cho- t o biče {KottwitiO, hr. ves v Čechách v Lab- ském údolí, hejt. Vrchlabí, okr. Hostinné; 161 d., 1094 ob. n. (1890), kostel sv. ap, Petra a Pavla (1384 far.V 4tř. šk., pš., telegr. a sta- nice Rak. sev.-zap. dráhy (Chlumec-Poříčí), 4 mlýny, 2 pily a výroba soustružnického zboží. Na blízkém vrdiu kaple sv. Kateřiny. Na býv. tvrzi připomínají se Hynek Krušina z Licntenburka, vladykové z Kozojed (1477), Jan Otmár z Holohlav (1515), Jan z Varten- berka (1520), jenž Ch. prodal (1522) Zdeňkovi z Valdštýna a ten je připojil k Hostinnému. 25 370 Chotejš — Chotek z Chotkova a z Vojnína. V nejstarší době byly Ch. a tvrz manství kraje trutnovského. K. 1858 zdejší lokalie po- výšena na faru. — 2) Ch., Chotitovicc {Kuť towitO, ves t., hejt. Teplice, okr. Bílina, fara a pš. Světec u Bíliny; 33,d., 40 ob. č., 270 n. (1890), telegr. a stanice Ústecko-teplické dr. (Ústí-Bílina), ložisko hned. uhlí. — 3) Ch., ves t. v hejtm. novobydžovském, viz Cho- tovice. Chotejš, ves česká, viz Chotýš. Chotejiany, ves čes., viz Chotýšany. . Choteka někdy prv hrad nedaleko Kam. Ůjczda v Čechách, původní sídlo nyn. hrab. rodu Chotků z Chotkova a Vojnína. Srv. Ch o- ckov. R. 1433 zbořen od Sirotků pod vůd- covstvím Jana Čapka. Chotek K Chotkova a z Vojnina, jméno hrabat rodu českého, kteří z Plzeňska pochá- zejíce ze vsi Chockova u Radnic erbem a původem sv^m náležejí k velikému rozrodu, který na štítě užíval kus kola s loukotí se dvěma nebo třemi špicemi a pístem nebo také půl kola. Pokud naše vědomosti sahají, počítali se a počítají k rozrodu tomuto ny- nější hrabata Lažanští svobodní pá- nové z Bukové, bývalí vladykové Korbe- lové z Bukové, Rousové z Čemin, Rou- sové z Lipna, z Chrančovic, z Ujezda nade Mží, Radkovcové z Radkovic, li- tinové z Myslovic, Žehušičtí a Chu- chelští z Nestájova, Lehomští z Male- jovic, vladykové z Konratic a z Čijevic, Štánovští zČechtic a Boršové z Dubu s potomky svými k erbu přijatými S kal ským i z Dubu. Chotkové z Ch. a Chotkové z Vojnína ode dávna svým erbem se vy- znamenávali mezi svými soukmenovci nosíce půl kola stříbrného na červeném štítě; na- před měli dvě špice dolů obrácené (1487) a od XVII. stol. tři špice v témž směru. Po- prvé připomínají se Chotkové z Ch. v berni kraje plzeňského r. 1379 v Chotkové: Sobé]- hrd, Volfart, Slavibor a Kateřina. Vá- clav z Chockova, jak se Chotkovu tenkráte říkalo, prodal lán země v Chotkové r. 1395 Janu z Ch. a ten faráři v Radnicích r. 1397. Herolt z Ch. f <*. 1413. Petr na Kosobo- dech r. 1430 se připomíná a Jan na Ležkách držel v zástavě vsi Císovice, Kytín a Kory- tany v r. 1468 — 1490. Se svou manželkou Annou z Javora měl dcery Annu, Alžbětu a Kateřinu. Petr, kterého titulář z r. 1534 uvo- zuje, měl syna Mikuláše, který měl dvůr v Nahořcčicích a dům ve Všerubech, a dru- hého Václava na Ležkách, jenž statek tento si do dcsk vložil r. 1543 a jíž před r. 1568 zemřel. Po Mikuláši zůstal syn Kryštof v Je- senicích (1550—1589), po Václavovi tři sy- nové, Jan, Jiří a Zikmunt. Jan na Ležkách koupil r. 1570 Všetaty, r. 1587 Skřivan a držel k těmto statkům také Pustověty až do r. 1591, kdy zemřel a pochován jest ve Skřivani. O jeho synech s Maruší Beřkovskou ze Šebířova zplo- zených bude později promluveno. Jiří Ch. v Ťytřích držel r. 1589 manský mlýn pod Panošovým Újezdem. AT/r. — Zikmund Ch. z Ch. účastnil se jako vůdce tureckých válek v Uhřích a Sedmihradech, načež vrátil se do vlasti i žil v Touškově nade Mží, kde již r. 1589 se zdržoval, a zde i r. 1603 pohřben jest. Zde r. 1593 sepsal Zprávu a naučeni strany věci vojanské pro každého kryksmana, kterÝ{ hy chtěl ve věcech vojenských proti Turku pracovati a něco \kusiti (ruk. v archivu íindř.- Hradeckém). Varovný tento spisek složený z předmluvy a 57 artikulů jest dosti zajíma- vým pro dobu i spisovatele, ježto svědčí ne- jen o jeho znalostech vojenských, ale také o jeho vlastenectví, zbožnosti, o špatném vy- chování mladíků, současné pýše a zadluži- losti v Čechách atd. Viz Časop. Mus. 1884 str. 299, kde tehda Frt. Dvorským uveřejněny ukázky z něho. red. — Současníkem Zig- mundovým byl Kašpar Ch., hejtman na Par- dubicích v r. 1578—1605, jenž s Kateřinou Milnerovou z Milhauzu zplodil dcery Markétu a Dorotu, které r. 1582 zemřevše v Kouřimi odpočívají v děkanském kostele pod náhrob- kem posud zachovaným. Na Mnetěši a Zele- nících seděl r. 1589 Václav Ch., jenŽ syna Abrahama měl r. 1628. Ze synů Václava na Ležkách Jiří měl syna Adama, jenž Tytry prodal r. 1589. Jan měl syny Adama (tl592) a Václava. Václav proaal Všetaty r. 1593 a Skřivan r. 1596, držel Sence (1584). koupil Žíhlc r. 1599 a byl krajským hejtmanem ra- kovnickým v r. 1584—1612, hejtmanem na Pardubicích r. 1593 a zemřev r. 1612 pocho- ván v Žíhli, kde zvon v kostele pohřebním a náhrobní kámen památku jeho hlásají. Vrstev- níky jeho Petra na Vodochodech (1612 až 1617) a Karla nemůžeme do rámce eenea- logického vřaditi. Synové Václavovi Jiří a Karel súčastnili se bouří stavovských a byli proto také všeho jmění svého odsouzeni. Jiří na Žíhli byl hejtmanem kraje rakovnického a r. 1620 zemřel v čase vzpoury, zanechav syna Adamajiřího r. 1623 připomenutého. Karel držel Radovesice, Červený Újezd, Do- bříce (které r. 1620 prodal), Židovice, Kožov, Povlčín, Veclov a Svojetm, což mu vše až na poslední tři statky konfiskováno bylo, a ježto také při vpádu saském potřebovati se dal jako krajský kommissař, ztratil i tyto tři statky; jen manželce jeho Alžbětě roz. Char- vátce z Bárensteina ponechán byl její statek Bělošice. Synové zůstali po Karlovi (f j. 1638): Jan Václav (1638) a Jiří Rudolf na Bělo- šicích a Vilém (f j. 1674), jehož první man- želka byla Polyxena Feldhoferovna z Feldho- fcnu (t 1670) a druhá Johanka Sabina Proyova z Geissclbcrku a z Findclšteina, vdova po Janu Rajském z Dubnice na Skršíně. Dcera jeho Alžběta Polyxena (1670—1731) provdala se za Václava Ignáce Cukra svob. p. z Tam- fcldu na Svatém Kříži; ze synů Ignác Ru- dolf jen r. 1683 se připomíná, za to Václav Antonín rodu svému získal přední místo v řadách šlechty české. Z cest svých, na které po odbytých studiích se vydal, přinesl s sebou vedle vzdělání jemný a ušlechtilý mrav a oženil se r. 1698 s Maní Terezií, dcerou Ferdinanda ze Scheidlerů. S touto svou man- želkou dostal statky Jeviněves, Jedibaby, Ou- Chotek z Chotkova a z Vojnína. 371 holiče, Veltrusy, Křivousy a části SpomyŠle, Chržína, Podbořan a Bukolu, stal se r. 1702 svobodným pánem, r. 1723 hrabétem z Ch. a V. a r. 1745 říšským brabětem. I v hodno- stech a úřadech vysoko postoupil; v r. 1710 až 1712 byl hejtmanem kraje slánského, v lé- tech 1727—29 kraje litoméřického, potom cis. radou, pracses commissionis in materia usu- rariae pravitatis a v r. 1735—38 mistodržícím v Čechách (f 1754). Rovnéž vynikli synové jeho Jan ICarel a Rudolf, třetí syn Vá- clav zemřel r. 1725 jako setník pčšího pluku Diesbachova v Messmé na Sicílii, kde v ko- stele sv. Restituta pod zvláštním náhrobním kamenem odpočívá. Rudolf stal se nejv. ko- mořím (1747), presidentem komory finanční (1749—1760) a nejv. kancléřem v Čechách (1761—71) a byl též státním a konferenčním ministrem. V čas okkupace Prahy od Fran- couzů pro svou známost franc. jazyka velmi mnoho dobrého na prospěch města i země vykonal a z Tyrolska r. 1745 nepřítele vy- pudil. Při úpravě pozemkových poměrů v této zemi všude dbal jak prospěchu mocnářky tak starých práv a zvyku obyvatelstva a podnes lid tyrolský na mnoha místech jako rodinnou památku cnová smlouvy kupní, na nichž hr. Rudolf Ch. jest podepsán. Jaké důvěry u císa- řovny Marie Terezie požíval, toho důkazy na- lézají se v četných listech mocnářky v archivu zámku kačínského zachovaných a svědčí o tom řád zlatého rouna udělený jemu r. 1759. Nemaje sám mužských potomků zřídil hr. Rudolf Ch. fideikommiss pro prvorozené rodu svého ze statků Jcvinevsi, Ouholic či Ostrova, Vše- stud, Dušník, Vepřku, Vojkovic, Kozomína a Klomína; pak ze dvoru Lhoty s pozemky u Je- dibab, domu u zlatého melounu a domu Kapla- novského k němu přistavěného na Starém Městě v Praze. Za prvního fideikommissního dědice ustanovil synovce svého hr. Jana Rudo fa Chotka, syna svého bratra Jana Karla. U Veltrus zřídil nádherný park na ostrově mezi Vltavou a nákladném kanálem v někdejším řečišti Vltavy, kolem ostrova pak krásné lipové i kaštanové aleje a obnovil kanálem tok Vltavy. S manželkou svou Aloisií hr. Kinskou, vdovou po Norbertu Václ. hr. z Vrbna, měl jedinou dceru Guidobaldinu Brigittu, provdanou poprvé za Jana Filipa hr. Taaffa, c. k. říšského dvoř. radu, a po- druhé za Emanuela Malabaila hr. z Canalu, c. k. taj. radu. — Bratr Rudolfův Jan Karel stal se kr. vrchním radou ve Vratislavi, kde pobyl do r. 1742, potom r. 1743 spravoval Horní Falcko a r. 1745 byl v Sulzbachu správ- cem země. A jako v Bavorsku zásoby vojen- ské rakouskému vojsku v čas opatřil, že ví- tězné postupovati mohlo a Amberka ztraceného opět dobylo, tak i v Itálii jako polní zbrojmistr opatřil vojsku zadrželé výplaty, prodav stří- brné náčiní a skvosty své manželky, čehož ná- sledkem bylo dobyti Janova r. 1746. Císařovna za odměnu takové služby darovala mu palác se zahradou ve Vídni v Josefově. Byv na krátko plnomocným vyslancem v Berlíně, jmenován jest r. 1749 členem spol. česko-rakouské dvoř. kanceláře ve Vídni a r. 1753 kancléřem. Ježto bratr jeho hr. Rudolf kromě úřadu nejvýš, kancléře také správu fínanční podržel, obsta- rával Jan Karel sám nejv. kancléřství. Na ná- vrh císařovny zřízena kommisse ku zlepšení stavu vysloužilců, jejížto předsedou hr. Jan Karel se stal (1751), a vedením jeho vysta- věna invalidovna pražská. Po smrti bratra svého Rudolfa také hr. Jan Karel na odpo- činek odešel. Kromě jmenovaných již hod- ností získal r. 1755 rodu svému úřad dědič- ného vrchního dveřního v Rakousích pod Enží a r. 1765 obdržel týž úřad v Rakousích nad Enží. R. 1764 jmenován kommandérem řádu sv. Štěpána a r. 1765 udělen mu byl velko- kříŽ téhož řádu. K Bělošicům a Skršínu, které po otci držel, přikoupil hr. Jan Karel panství Nové Dvory na Čáslavsku. Manželka jeho Marie Terezie hrab. Kotulínská z Kotulína, vdova po hr. Jos. Brounovi de Hautois, po- rodila mu pět dětí, ze kterých byl na živé jen Jan Nep. Rudolf, když otec jeho r. 1787 zemřel. lan Rudolf začal ícarriéru politickou v kanceláři svého strýce Rudolfa, nejv. kan- cléře, a ustanoven r. 1771 vládním radou, r. 1776 stal se dvoř. radou a obdržel referát haličský. R. 1781 jmenován presidentem cen- sury knih a r. 1782 místopředsedou komory finanční, kterýž úřad vystřídal ještě t. r. s kan- cléřstvím při česko-rakouské dvorní kanceláři. Vedle úřadu toho byl presidentem kommissí k upravení roboty, ro smrti císaře Josefa II. jmenoval ho císař Leopold II. r. 1791 mini- strem financí všech korunních zemí, kterýž úřad hr. Jan Rudof Ch. až do r. 1792 zastá- val, kdy ministerstvo financí opět s dvorskou kanceláří bylo spojeno. Na to vystoupil hr. Ch. r. 1793 ze státní služby, ale r. 1802 byl opět od cis. Františka jako purkrabí a pre- sident čes. gubernia do Prahy povolán. V král. Českém dal stavěti nové silnice, zavedl an- glické stavy tkalcovské a stroje na předení, pěstování ovoce rozšířil, v Praze upravil rad- nici novoměstskou, letohrádku bubenečskému dal nynější jeho podobu a park na březích Vltavy krásným stromovím ozdobil. Z Prahy byl Ch. za konferenčního ministra do Vídně povolán r. 1805, ve kterémž úřadě setrval až do rozpuštění státní rady r. 1810, načež po přání panovníkově zůstal předsedou dvorní kommisse pro zhotovení politického zákon- níku až do r. 1815. R. 1808 vyznamenán řá- dem zlatého rouna a později návštěvou, kterou ho mocnář poctil ve Veltrusích. Vědy a umění neměly nad něho horlivějšího pěstouna v Če- chách, jakož svědčí knihovna, kterou na zámku Kačině u Nových Dvorů založil (10 tisíc děl ve 22.000 sv.). Jeho posud zachovaná korre- spondence s historikem Dobnerem a bisku- pem hradeckým Janem z Háje jakož i s malíři a umělci českými i cizími jest jen dalším dokladem jeho lásky k vědám a uměním. Školství na panstvích svých velmi zvelebil, hudební vzdělání podporoval ; zahradami, parky a stavbami krásnými, k nímžto vzory z cest svých si přinesl, ozdobil Nové Dvory a zámek kačínský, jenž ve svém způsobu 372 Chotek z Chotkova a z Vojnína. široko daleko rovného nemá. Proto také král. česká společnost nauk jmenovala ho svým předsedou, kterým byl po 20 let (1804—24). Hlavně přihlížel ku zlepšeni topografie Čech a zvláštní záslužnou medailli ve Vídni dal raziti pro členy společnosti, kteří na prozkou- mání Krkonoš se vydali. V V. díle pojednání kr. společnosti nauk jest obsaženo, co vŠe za hr. Jana Rudolfa Chotka od společnosti této pro zlepšení topografie české podniknuto bylo. Při činnosti své obsáhlé nezapomněl tež starati se o statky své a důkladně hospo- dářství své opravil. S manželkou svou Sidonií Clary-Aldringenovou (t 1824) měl dvě dcery a osm synův, ze kterých dva zemřeli v útlém mládí. Dcera Aloisie provdala se za Karla Josefa knížete Clary-Aldringena a Terezie byla dámou Savojského ústavu ve Vídni. Z ostat- ních Šesti synů předešli otce čtyři na věč- nost; on sám umřel r. 1824. — Jan Nep. hr. Ch., nejstarší syn hr. Jana Rudolfa, byl ve státní službě až do r. 1807, načež bydlel v Praze, kde r. 1819 zvolen předsedou spolku ku podpoře chudiny pražské a za zásluhy své stal se čestným měšťanem pražským. Zemřev r. 1824 zanechal syna Jindřicha a dceru Sidonii. Jindřich byl krajským kommissařcm v Berouně, na kteréž místo resignoval, aby se správě fideikommissu Chotkovského, který po dědovi svém převzal, zcela věnovati mohl. Lidumilného otce svého následuje, zřídil na panství jemnišCském, po své matce zděděném, r. 1828 chudinský ústav a podobné ústavy na panství veltruském podporoval. Školy na svých panstvích velmi zvelebil a poměry uči- telstva zlepšil. Jako místopresident Musea če- ského (1851 — 1861) drahocennými dary svými sbírky obohatil a štědrými peněžitými pří- spěvky na ústav ten pamatoval. Pro dobro- činné skutky své jmenován v Kutné Hoře a v Nových Dvořich čestným měŠfanem a v mnoha obcích čestným občanstvím vyzna- menán. Zemřel r. 1864 zplodiv s manželkou svou Karolínou Aloisií hr. z Eltzů 4 syny a dceru. Nejstarší syn Rudolf Karel hr. Ch. jest majitelem fideikommissu, panství Nových Dvorů a statku Bělošic, dědičným dveřním v Rakousích nad Enží a pod Enží, dědičným členem panské sněmovny říš. rady a c. a k. ko- mořím. Věnoval se hlavně národnímu hospo- dářství a jest presidentem Prvního českého vzájemného ústavu pojišťovacího, pražsko- duchcovské dráhy, členem správní rady priv. Rak. dráhy severozápadní, předsedou spolku pivovarnického a hospodářského spolku Kut- nohorského, od r. 1865. V r. 1865—1872 pů- sobil také jako starosta okres, zastupitelstva kutnohorského. Město Písek za politickou činnost jeho jako poslance na sněmu zen>- ském jmenovalo ho r. 1867 čestným svým měŠfonem. S první manželkou svou Marií nr. Auersperkovou (f 1888) měl syna Rudolfa r. 1884 zemřelého; podruhé se oženil r. 1894 s Klaudinou svob. p. Gudenovou. Bratr ma- jorátního pána hr. Ěmerich, c. a k. komoří, pojal za manželku hrab. lulii Marii z Thunu a Hohenšteina a sídlí na zSmku Aigenu v Salc- purku. Druhý bratr Ferdinand hr. Ch., c. a k. komoří a spolumajitel statku Volšova, byl za ministra Hohenwarta c. k. okr. hejt- manem v Týně n. Vit. a jest nyní starostou okres, zastupitelstva sušického a předsedou hospod, spolku klatovsko-plánického. R. 1883 byl zvolen za poslance do sněmu zemského a za člena výboru zem. Manželkou jeho jest Josefina hr. Sweerts-Sporková. Třetí bratr hr. Arnošt jest čestným rytířem řádu maltéz- ského, c. a k. komořím, majorem u dragounů a přidělen dvoru c. a k. Výs. paní arcivévod- kyně Alžběty. Karolina, sestra před. bratří, jest vdovou od r. 1888 po Emanuelu hraběti z Thuna a z Hohenšteina na Castel-Fondu v Tyrolsku. — Josef hr. Ch., Jana Rudolfa druhý syn, který padl v bitvě u Wagramu r. 1809, měl dva syny, z nichž Vilém, c. a k. ko- moří, gub. rada a čestný rytíř řádu maltéz- škého, pojal za manželku Aloisii hr. z Ugarte a skrze ni stal se pánem na Kravsku a Pří- měticích. Po něm (f 1859) dědily dvě dcery jeho. Karolina Marie provdaná za Karla hrab. Lútzowa a Aloisie Arnoštka za Arnošta Den- tice, knížete z Frassa a San-Vita. Bratr Vilé- mův Karel hr. Ch. umřel jako rytmistr u hu- lánů ve Vysočanech v Žatecku r. 1832. Třetí syn Jana Rudolfa Václav zemřel nešťastnou náhodou r. 1807 vyhozen byv z vozu od spla- šených koní. Čtvrtý syn Ferdinand stal se arcibiskupem olomúckým r. 1832, ale zemřel ji2 po 4 létech na choleru r. 1836 v Praze, kamž se byl ke korunovaci cis. a krále Fer- dinanda I. odebral. Nejvíce vynikl pátý syn Jana Rudolfa Kar el (♦ 1783). Vstoupiv r. 1802 do státní služby, stal se po 10 létech kraj- ským v Přerově a povolán pak do nově na- bytých illyrských provincií, kde bedlivě při- hlížel k vykopávání antických památek u Pulje a Aquileje. Jako gubernáťor terstský (1816 až 1818) vystavěl v Terstu dům chudých, pra- covnu, maják na pobřeží istrijském a nový vodovod a zařídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. Jako guber- nátor tyrolský (1819—1824) spořádal zemský dluh, založil tyr. národní museum, zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl assekuraci proti ohni a upravil řeku Adiži ; na jeho pří- mluvu bylo lyceum inšprucké na universitu povýšeno. R. 1824 byl ustanoven dvoř. kan- cléřem a předsedou studijní dvorní kommisse ve Vídni a r. 1826 jmenován nejvyšším purk- rabím v Čechách. V úřadě tom (1826—43) získal si zásluhy nezapomenutelné o Čechy a zejména o Prahu. Kommunikaci zlepšil stav- bou řetězových mostů v Praze, Žatci, Jaro- měři a Strakonicích, upravil cestu z Marián- ských Lázní do Karlových Varů, zřídil paro- plavbu po Labi od Mělníka až ke hranicím a pro celou zemi vydal rozkazy stavěti silnice a sázeti stromy k jejich okrase. V Praze vy- dlážditi dal některé nové ulice, upravil a okrášlil t. zv. Dobytčí trh, nynější Karlovo náměstí, obnovil býv. Koňskou bránu dobro- volnými příspěvky a hlubokou cestu na Malé Straně, kde zřídil novou cestu, dnes Chotko- vou řečenou, k Brusce a sady, založil novou Chotělice. 373 cestu od Brusky k Bubenči a okrášlil Bube- neč angl. parkem. Také založil sady na praž- ských baštách, upravil a okrášlil Smíchov, vysázeti dal nové stromy na Petřině, obnovil pražskou radnici, zřídil nábřeží a upravil Ko- lovratskou třídu a ulici Újezdskou. Věnoval též péči opravě Karlšteina, chrámu Týnského a Belvederu Královny Anny, dále okrase Teplic, Karl. Varů, Františkových a Marian. Lázní. Obchod a průmysl snažil se zvelebiti výsta- vou českých věcí uměleckých a průmyslných (ve dvou létech), uvedením trhův na vlnu v Praze a v Plzni. K humanitním ústavům též zřetel svůj obrátil a založil pracovnu pro chudé a pro kárance, zřídil znovu káznici ká- ranců, upravil ústav pro chudé a založil ústav pro slepce dospělé a opatrovny v Praze na Hrádku, u P. Marie Vítězné a v Židovském městě, v Karlině, Králové Hradci, Plzni a i. Praze postaral se o železné trouby k přivá- dění a čištění vody k piti a o lepši osvětlení, celé zemi pak o zřízení škol ku pěstování ovocných stromův a o založení památných knih v obcích k zaznamenávání důležitějších událostí. Když r. 1842 slavil čtyřicetiletí své dokonané službv státní, byl mu od města Prahy diplom čestného mešfanství podán a jménem šlechty české odevzdán mu stříbrný stojan a veliké zásluhy jeho i jinak vděčně jsou uznány. Již předtím, r. 1835, ražena byla medaillc na počest jeho. Od mocnáře svého byl Ch. vyznamenán řádem zlatého rouna. R. 1843 vzdal se svého úřadu a žil potom na statcích svých až do r. 1868, kdy 28. pros. zemřel a ve Valtířové na Litoměřicku pocho- ván jest. S manželkou svou Marií hr. Berch- t Oldovou měl čtyři syny, z nichž jen dva jej přežili. Antonín hr. Ch. zdědil po něm Zahořany a Veliké Březno, byl c. a k. komo- řím a zemřev r. 1883 zůstavil z manželství svého s Olgou z Moltke syna Karla, čest- ného rytíře řádu malt., c. a k. komořího, sekre- táře vyslanectví m. si. a pána na Zahořanech a Vel. Březně, jenŽ s manželkou svou Adel- heidou princ, z Hohenlohe-Langenburku má dítky: Karla, Antoinettu a Adu. Sestra Kar- lova Marie provdala se za Jindřicha hr. Nostice z Rienecku, c. a k. komořího a nadporučíka u dragounů zem. obrany, druhá sestra Olga jest svobodna. — Druhý syn nejv. purkra- bího Bohuslav (t 11. říj. 1896) jako otec byl ve službách státních přes 40 let. Nejvíce času strávil ve vyslaneckých úřadech; byl legačníni sekretářem a později Icg. radou při vysla- nectví rakouském v Berlině, pak vyslancem v Madridě a za ministerstva Hohenwartova místodržitelem v Čechách ri871). Potom stal se mimoř. vyslancem a splnomocněným mi- nistrem v Brusselu a naposled v Drážďanech. Byl c. a k. komořím, tajným radou a doživot- ním členem panské sněmovny. Manželka jeho Vilemina hr. Kinská ze Vchynic a Tetova, dáma řádu hvězdového a c. k. paláce jakož i čestná dáma řádu maltézského, porodila mu 7 dcer a syna Volfganga, c. a k. komo- řího, okr. kommissaře v minist. vnitra a po- ručíka u dragounů zem. obrany. Z dcer jest Zdeňka dámou řádu hvězdového a u dvora J. cis. a kr. Výsosti korunní princezny Ště- pánky. Marie, dáma řádu hvězdového, pro- vdala se r. 1887 za JUDra Jaroši, hr. z Thunu a Hohenšteinu, c. a k. komořího a ^álož. po- ručíka u dragounů. Karolina r. 1886 po<&la ruku svou Leopoldu hr. Nosticovi z domu Falknovského, c. a k. komořímu. Marie Antonie jest od r. 1893 manželkou Karla Adama z Wu- thenau, premierlieutenanta v král. sas. pluku jízdy gardové. Žoíie jest dámou řádu hvězdo- vého a u dvora c. a k. Výs. arcivévodkyně rak. Isabelly; Oktavie a Marie Jindřiška jsou svo- bodny. Poslední syn Jana Rudolfa byl Heř- man, c. k. komoří, plukovník a veUtel pěš. pluku CoUoredo-Mannsfeldova. Vyznamenán byl ruským řádem sv. Anny 2. tř., ba vor. řadem Maxa Josefa a špan. ř. Karla III. Když r. 1836 v Miláně zemřel, zůstaly z manželství jeho s Jindřiškou hr. z Brunsviku a Korompy, paní na Jankově a Ratměřicích, tři dítky. Dcera Hermina provdala se r. 1844 za Frant. hr. Folliota z Crcnneville, c. k. pol. zbroi- mistra, syn Ota, c. a k. komoří, major m. si., doživ, člen panské sněmovny říšské rady a pán na Ratměřicích, f f- 1895. Druhý syn Rudolf, c. ak. komoří a majitel statku Ko- rompy v Uhrách (f 1894), zůstavil z manžel- ství s Marií Antonií hrab. Khevenhillerovou z Metschů (t 1892) tři dcery: Jindřišku (♦ 1863), Annu (♦ 1865) a Gabrielu (* 1867) a syna Ru- dolfa (♦ 1870). — Chotkové z V., dle erbů svých ve Vranském kostele stejnorodí s Chotky z Ch., pocházeli z Vojnína v okresu kadaň- ském. Jménem Majnuše z V. podal Ješek z Milušic odpor strany statku nějakého v Lí- běticích r. 1383. Ch. z V. ručí v listě hradu v Bílině se týkajícího r. 1436 a snad týž Ch. z V. dosáhl r. 1440 statku Žehrovic, který r. 1453 synu svému Jindřichovi prodal a ten r. 1457. Týž Jindřich byl r. 1461 ve vo- jenských službách vévody bavorského Ludvíka a Je tři ch Ch. sídlel na Vojníně maje za man- želku Johanku Kozu z Kolovrat. Po něm ná- sledoval Bohuslav st. Ch. z V., jenž r. 1499 dědictví své Raběšín ode dvora v Roztylech odprodal a r. 1505 za sebe a své strýce do- brého muže s dvěma koňmi do vojny loket- ské proti Šlikům poslal (m. Eliška z Dou- pova). Bohuslav st. Ch., Bohuslav ml. Ch., Zibřid a Mikuláš br. ze Žďáru nazývají se r. 1506 nedílnými strýci. Po Bohuslavu Chotkovi dědil jeho syn retr Ch. na Bude- nicích, ienž se stal král. prokurátorem a ra- dou králů Ferdinanda I. a Maximiliána II. a r. 1571 bezdětek zemřel. Václavem Chot- kem z V. na ŽelevČicích někdy r. 1587 vy- hasl rod Chotků z V. Příjmí z V. uděleno Chotkům z Ch., když Václav za svob. pána r. 1702 byl povýšen. — Viz Hrabata Chotkové z Ch. a V., studie rodopisná, napsal Josef Ledr (Kutná Hora, 1886) ; Von Hormayr und von Mednyansky, Taschenbuch fúr die vater- landische Geschichte. Die Chotek. (Vídeň, 1828.) A7r. Chotčlioe, ves v Čechách na pr. břehu Cidliny, hejt. a okr. Nový Bydžov, fara a pš. 374 Chotělsko — Chotěšov. Smidary; 93 d., 605 ob. č., 3 n. (1890), 2tř. šk., stanice Čcs. obch. dr. (Smidary- Vys. Ve- selí). Alod. statek (648*43 ha), k němuž náleží zámek s parkem a dvůr v Ch-cích a dvár Náchod, majetek Bedř. hr. Westphalena. Ve XIV. stol. stával tu vladyčí statek s tvrzí vladyků z Chotélic, pak vfadyků z Vodérad; v XVI. stol. seděli zde Stranovští ze Sovo- jevic, načež brzy připojeny ke Žlunicům a později k Dymokurfim. CliotéLiko viz Chotilsko. CliotémčHoe, Chotiměřice, Chotomě- řice, ves v Čechách, heit. Ledeč, okr, a pš. Dol. Královice, fara Hněvkovice ; 28 d., 193 ob. č. (1890), Suchomelův mRn. z Cliotdmio, jm. staroc. vladvcké rodiny, {'ejíž erb byl Štít s příčnými pruhy a znamení lusy vyletující jako klenot. Původiště Cho- těmice u Soběslave. Zde žili Beneš a Erazim (1381) v prostotě, avšak skrze Jánka z Ch., kterému král Václav přál, přišel rod ten k platnosti. Janek vyženil ve Slezsku pem'ze s Markétou Probistheinovou (1392), stal se podhejtmanem ve Svídnicku a Javorsku (1397 a d.), dostal r. 1400 zástavou Fůrstenstein a Freiberk, získal kromě toho i jiné statky a byl od r. 1407 nějaký čas hejtmanem. V Ce- cnách dostal r. 1412 Dřevčice, ok. r. 1416 Vlašim a Načerac, ok. r. 1417 Pelhřimovské a r. 1420 panství Louftovské. Když jej Tá- boří z těchto statků vytlačili, bydlil ve Slezsku, kdež mu r. 1437 zastavena mince svídnická. Žil ještě r. 1438 a snad i r. 1443; tehda totiž {an z Ch. prodal Vlašim a Načerac. Syn jeho iřík připomíná se s otcem v rozličných jednáních. Kromě toho žili Beneš (1433) a Tůma (1432 na Vlašimi), kteří drželi s Tábory. Tůma pak súčastnil se válečných běhů r. 1450. V Rožemberských službách byl Jan Bába (1468 a d.). Sčk. Ohotdmioe, ves v Čechách, hejt. Tábor, okr. Soběslav, fara a pš. Deštná; 51 d., 314 ob. č. (1890), kaple sv. Ludmily, Itř. šk., fid. dvůr a myslivna Eug. hr. Vrat. z Mitrovic. Ch. byly pův. vladyčí sídlo s tvrzí, původ, sídlo staroč. vladvcké rodiny z Ch-ic, dále se tu připomínají (1405) Šcrcové z Valu, Litvín z Nemysle, Jan Sádlo z Kladrubec, jenž prodal Ch. Anné Hradecké, a r. 1582 odprodány od panství hradeckého k Dír- nému. Cliotdilloe: 1) Ch., ves v Čechách, v hejt. kolínském, viz Choccnicc 1). — 2) Ch , ves t., hejt. a okr. Chrudim, fara a pš. Herm. Městec; 60 d., 441 ob. č. (1890). — 3) Ch. (Kudenifi), ves t., hejt. a okr. Kadaň, fara a pš. Čachovice; 21 d., 15 ob. č., 90 n. (1890), ložisko hned. uhlí, popi. dvůr a ovčín. Ves byla r. 1115 z části majetkem kláštera klad- rubského. Cliotdnov: 1) Ch., ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Litomyšl, fara Mladočov; 35 d., 187 ob. č. (1890). — 2) Ch. {Kuítnau), ves t., hejt. Teplá, okr. a pš. Mar. Lázně, fara Pístov; 26 d., 184 ob. n. (1890). Ves připomíná se ve XIII. stol. jako zboží kláštera tepelského. Ohotdřlka, ves čcs., viz Kotejřín. z OhotéHny Matouš viz Collinus z Chotěřiny. Chotéiany viz Chotýšany. Ohotéiioe. také Ch. Malé a Velké, far. ves v Čechácn, hejt. Poděbrady, okr. Král. Městec, pš. Dymokury; 98 d., 674 ob. č. (1890), kostel Rozeslání sv. apošt. (z r. 1746), 4tř. šk., popi. dvůr. hr. Černína z Chudenic. Ves v XIV. stol. příslušela ke klášteru Zde- razskému, potom se tu připomíná vladyčí statek s tvrzí, na níž seděli Lad. Ostro vec z Královic, Vádav Haugvic z Biskupic í 1528), Anděl z Ronovce (1585), Jan ml. z Valdštýna a Mikuláš z Gerštorfu, jemuž byly Ch. konfisko- vánv a připojeny k Dymokurům. Cfhotéiiny, ves v Čechách, hejt. a okr. Vys. Mýto, fara Heřmanice, pš. Choceň; 32 d., 173 ob. č. (1890). Ohotéiov: 1) Ch. {Kot ieschau, Chotieschau\ ves v Čechách, hejt. Podbořany, okr., fara a pš. Tesenice; 28 d., 3 ob. č., 120 n. (1890). - 2) Ch., far. ves t., hejt. Roudnice, okr. a pš. Libochovice; 101 d., 674 ob. č., 6 n. (1890), kostel Nanebevz. P. Marie (pův. ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., stanice Rak.-uher. st dr. (Libo- chovice-Lovosice), popi. dvůr hr. Herber- Šteina. Opodál hájovna Hájek. Ve XIII. stol. připomíná se mezi zbožím kláštera doksan- ského, jenž tu vystavěl kostel. Nynější kostel pochází z r. 1737, byl filiální do Libochovic a teprve r. 1852 zřízena tu fara. — 3) Ch., také ChotěŠovice (Chotieschau), far. vest., hejt. Stříbro, okr. Stody; 134 d., 84 ob. č., 1252 n. (1890). kostel Naroz. P. Marie, 2tř. soukr. šk. s pensionátem v klášteře sester mariánské kongregace, pš., telegraf, stanice Čes. záp. dr. (Praha-Plzeň-Brod), kamenouh. doly, výroba konopných a drátěných provazů, mlýn. Fid. panství zaujímá 7536*56 Atf půdy; náfeží k němu zámek (někdy proboštský), v němž je nyní ústav mariansKé kongregace, dvůr, pivovar a par. lihovar • Ch-ě, majetek Alberta kn. Thurna-Taxisi- Ch. náležel ve XII. stol. velmoži českému Hroznatovi, jenŽ tu kol r. 1196 založil panenský klášter sv. Norberta pod zvláštním proboštcui a bohaté jej nadal. Klášter měl rozsáhlé statky nejen v okolí plzeňském, ale i \' LitoméřicKU, po- žíval rozmanitých svobod a výsad a těšil se zvláštní přízni u králů českých. R. 1421 opa- noval Žižka klášter tehdy prázdný, poněvadž jeptišky utekly se do pevné Plzně. Císař Sigmund pak jmění káštira zastavil, čímž klášter velice zchudl. Ferdinand II. vrátil pak klášteru všechny statky. R. 1781 klášter zru- šen. Panství klášterní (3 města a 39 vesnic) připadlo nábož. fondu a r. 1822 prodáno Karlu AI. kn. Thurnovi-Taxisovi. Kostel klá- šterní sv. Václava opuštěn a více neobnoven. Kostel Naroz. P. M. zván druhdy Kostelec. Sluší připomenouti, že matriky do r. 1680 vedeny Česky. Srv. Kóppl, Gesch. v. Chotie- schau; Dundr, Popis kraje Plzeňského. — 4) Ch., Kotěšov, ves t., hejt. a okr. Sušice, fara a pš. Velhartice; 36 d., 234 ob. č. (1890). kaple sv. Antonína Pad. — 6) Ch., obecné Ch. Malý (Klein Chotieschaú), ves t., hejt. a Chotětice — Chotkowski. 375 okr. Stříbro, fara Jezná, pš. Ulice; 14 d., 64 ob. č., 65 n. (1890), popí. dvůr, cihelna a my- slivna hr. Stadiona. Někdejší tvrz a ves Ch., obé pusté, náležely (1520) panství úlickému. 01iotétio«: 1) Ch., osada v Čechách u Vel. Qeřmanic, hejt. Sedlčany, okr. Votice, pš. Smilkov, fara Prčice; 19 d., 167 ob. č. (1890). Ve XIV. stol. připomíná se tu tvrz, původní sídlo Sloupů z Chotétic, po nichž zde seděli Mikuláš Hlaváč z Vojenic (do 1519), Mik. z Hodějova; po nich koupil Ch. Štěpán Jiří ze Šternberka a spojil je se Smílkovem, při němž až na malou přestávku zůstaly na naše časy. — 2) Ch., někdy tvrz a ves u Po- děbrad t., na niž se připommají ve XIV. stol. Havránkové z Vlkova, v XV. stol. Širocí z Mi- rovic a v XVI. stol. Baderští z Újezda. Ves i tvrz zanikly bezpochyby za války 30leté. Ohotétiiiy ves v Čechách na soujmenném Í)otoce, hejt, Hořovice, okr. a pš. Zbirov, ára Drahoňův Újezd; 17 d.. 131 ob. č. (1890). mlýn s pilou. V nejstarší době stávala zde tvrz. Ohotétov (Kuttenthai), far. ves v Čechách, hejt. Ml. Boleslav, okr. Nové Benátky; 85 d., 556 ob. č., 2 n. (1890), kostel sv. Prokopa (ve XIV. stol. far.), šk., pš., telep-. a žel. sta- nice (Praha-Bakov-Turnov), veliká kruh. ci- helna. O Ch-u činí se zmínka již r. 1057. OhotdTioe viz Chotějovice 1). Ohotiboř viz Chotě boř. Chotikov {Kottiken\ ves v Čechách, hejt. Stříbro, okr. Touškov, fara Malešice, pš. Plzeň ; 93 d., 102 ob. č., 565 n. (1890), íil. kostel sv. Kříže (v předhusitské době far.), 2tř. šk., ložisko kam. uhlí, plavírna kaolinu a fid. dvůr s ovčínem Karla hr. Schónborna. Zdejší dvůr byl v XVI. stol. v držení Markvartův a Stro- jetických a od r. 1645 Ůlických z Plešnic, konečné přikoupen (1673) k Malešicům. CliotllSiko, Chotélsko, ves v Čechách, hejt. Příbram, okr. Dobříš, fara Živohouší, pš. Nový Knín; 19 d., 119 ob. č. (1890). Ve aIV. stol. stával tu vladyčí statek. Cliotiméř: 1) Ch., Chotimíř, Chotomíř (Kottomirsch)^ ves v Čechách, hejt. Litomě- řice, okr. Lovosice, fara a pš. Velemín ; 50 d., 6 ob. č., 307 n. řl890), 2tř. šk., popi. dvůr, zahradnictví. Nělcdy vladyčí statek s tvrzí, r. 1492 statek Osterských ze Sulevic, pozd. příslušenství hradu Ostrého. V XVII. stol. připojena Ch. k panství lovosickému. — 2) Ch., ves t., hejt. a okr. Horš. Týn, fara a pš. Blí- žejov; 34 d., 184 ob. č., 2 n. (1890), kaple sv. Jana Nepom. (z r. 1743), mlýn. Alod. statek (119*19 ha), k němuž náleží zámek s kaplí, dvůr a pivovar, jest majetek J. Fritze, továr- níka z Rokycan. Již ve XIV. stol. připomíná se tu tvrz, sídlo různých rodin vladyčích. Teprve r. 1540 jmenuje se Jeroným Tas z Pe- ruce, který prodal Ch. Kašparovi Gottfridovi ze Žebnice, jehož dcera Dorota odkázala ji Václ. ml. z Dobrše. Ve válce 30leté držel Ch. Jan Černín z Chudenic, načež během XVII., XVIII. a XIX. stol. vystřídalo se tu více majetníků. R. 1897 Jos. Friedlaendcr prodal Ch. J. Fritzovi. Chotlméftoe viz Chotěmčřice. Chotimir, kníže Slovanů korutanských, synovec knížete Boruta, vychován byl na dvoře bavorském v křesťanství a r. 753 po smrti Gorazdově dosazen byl na stolec kní- žecí. Podporoval horlivě biskupa salcpurského Virgila při šíření křesťanství mezi Korutanci a založil r. 754 na zříceninách římského Vi- runa kostel, nynější Gospa Světa (Maria Saal) u Gosposvctského pole. Zemřel r. 769. Chotin, Chocim, újezdné město v ruské gub. bessarabské, na pr. břehu Dněstru, při úpatí dvou vrchů, vzdálené 5 km od hranic rakouských, od rumunských 38 km\ má 5 ko- stelů pravosl., 2 katol. a 1 arménský, syna- gogu a 16 židovských modliteben, živý prů- mysl, jmenovitě tovární výrobu svíček a obuvi, koželužny, cihelny a pivovary, čilý obchod a 20.070 ob. (1889), z nichž asi polovina jest židů. Jsou zde zbytky býv. opevnění a cita- della, vystavěná v XIII. stol. Janovany. Město mělo ve všcfch válkách s Turky cíuležitost jako klíč ku přechodu přes Dněstr, bylo často obléháno a v okolí svedeny četné bitvy. R. 1621 zvítězil zde polský král Vladislav IV. nad Turky, r. 1673 Jan Sobieski, r. 1739 zví- tězil u Ch-a ruský generál Miinnich, r. 1769 poražen Galicin od Turků, ale ještě t. r. pev- nosti na Turcích dobyl. R. 1788 dobyli Ch-a po 4měsíčním obléhání Rakušané pod prin- cem Koburským, r. 1806 opět Rusové, r. 1812 připadl Ch. mírem bukureštským k Rusku. K. 1856 zrušena zdejší opevnění. — Újezd chotinský má na 3985*3 A-m* 233.985 ob. Živících se hl. zemědělstvím. Chotina, Chotyně, ves v Čechách, hejt. a okr. Plzeň, fara Planá, pš. Břasy; 45 d., 281 ob. č. flS90), ložisko kamenečné břidlice, mlýn, myslivna. Chotinčves {Kuttendorf), ves v Čechách, hejt. Litoměřice, okr. Ůštěk, fara a pš. Libě- šice; 70 d., 381 ob. n. (1890), kaple sv. Rocha, chmelařství, sadařství. Chotiš viz Chotýš. ChotitOTioe viz Chotějovice 2). Chotiv, osada v Čechách u Žďáru, na lev. bř. Div. Orlice, hejt. Rychnov, okr. Kostelec n. O., fara a pš. Borohrádek; 14 d., 89 ob. č. (1890). popi. dvůr. z Ohotkowa Piotr, lékař pol. (* v 1. pol. XV. stol. v Chotkowě — f 1497), vzdělal se v Krakově a Bologni, kde povýšen byv na doktora lékařství s úspěchem přednášel na universitě. Mazowiecký kníže Boleslav po- volal jei do Polska a svěřil mu výchovu svých dětí. Vstoupiv pak do stavu ' duchovního, dosáhl hodnosti biskupa wroclawského a úřadu podkancléře. V knihovně Zaluských zachoval se jeho rukopis Matihaei Sylvattci medici clarissimi pandectae medicinales expla- nantes peregrina medicinarum vocabula vel a graeca vel ab arahica lingua detracta a ruko- pis v knihovně biskupství plockého Medici" nalia secreta ex auctoribus diversis. Chotkowski Wladysiaw, bohoslovec a politik pol. (* 1843 v Mielžyně v Poznaňsku), vzdělav se v Poznani a v Hnězdně, vysvěcen byl zde r. 1868 na kněze, načež odebral se 376 Chotmyžsk — Chotouchovský z Nebovid. k dalším studiím do Múnsteru a dosáhnuv doktorátu dissertací Res gestae Ecclesiae Ruthenae, pobyl delší dobu v Říme. Odr. 1872 působil na ústave učitelském v Bydhošti a v Poznani vynikaje horlivostí při výchove mládeže a maje účastenství v pověstném •kul- turním boji< s pruskou vládou, která soudně pronásledovala Ch-kého (1879). Obhájiv se vrátil se do Poznaně a získal si pověst jako výborný kazatel. Tiskem vydal: Ka\ania o kwestyi socyalnej fPoznaň, 1879) a Ka^ania o wychowaniu diieci (t., 1880, 2. vyd. 1886) mimo množství řečí příležitostnýcn, hlavně pohřebních. Za spis Ro^s^er^anie protestan- ty^mu w \iemiach pod r^adem pruskim w XVII. i XVIII. w. (t., 1881) povolán byl r. 1882 za professora církevních dějin na universitu kra- kovskou, kde založil seminář pro církevní dějiny a r. 1892 zvolen byl za rektora. Z ostat- ních jeho prací jmenujeme: Marcin Luter w 400letniq roc^nice urod^in (Krakov, 1883); Pr\yc{yny i poc\atki reformacyi w Polsce (Poznaň, 1884^; Nowoinaleiiona Nauka dwu- nastu apostolow (Krak., 1885); Jana Wiele- wickiego Historici domus St, Barbarae Cracov. ab a, 1600—1608 (t, 1886, nákl. akademie); Pami^tniki ks. Gr^egor^a Micewic\a (1887). R. 1885 zvolen byl do říš. rady za m. Krakov, Chrzanów a Věličku a náležel ke konserv.- klerikální straně pol. »Kola«. R. 1890 papež jmenoval jej svým domácím praelátem. Chotn^žsk, dříve újczdné město v ruské gub. kurské, nyní město rázu vesnického, na pr. bř. Vorskly, obehnané náspy a příkopy. Skládá se z vlastního města a 3 osad, má 2 kostely, jediné to stavby zděné, a 915 ob., živících se orbou a zahradnictvím. Připomíná se poprvé r. 1406; újezdným městem gub. charkovské bylo od r. 1780, od r. 1797 patří ke gub. kurské. Pro odlehlost města od sil- nice přenesena újezdní správa r. 1838 do Grajvorona na 1. bř. Vorskly. Chotobioe viz Chotějovice 1). Choto6, hora v Tatrách, viz Choč. Chotoméřioe či Pančava, osada v Če- chách u Zbraslavic, hejt. a okr. Kut. Hora, fara a pš. Zbraslavice; 11 d., 81 ob. č. (1890). Chotomiř viz Choti měř 1). Chotomskl Ferdynand, malíř a spisov. pol. (♦ 1796 v Kokoszyrtcích — t 1880 v Gul- czewě), vstoupil záhy k vojsku, později byl administr. úředníkem a uchýliv se r. 1831 do Paříže, zabýval se zde studiem lékařství a malířství. Zanechav lékařské praxe, úča.stnil se jako plukovník italské války za neodvi- slost a r. 1870 dobrovolně opu.stil Itálii. Na cestě do vlasti byl okraden o cenné sbírky umělecké i rukopisné, což na něho tak pů- sobilo, že upadl v chorobu duševní. Jako přítel starožitností vypracoval rozsáhlý atlas palaeografický, jejž věnoval králi Viktoru Ema- nuelovi. Rukopis jeho atlantu starožitností slovanských nalézá se v Poznani, kde cho- vají se i mnohé obrazy jeho ve sbírce Lo- renza Benzelstjerna-Engestróma, jako: Re- naissanČni světnice; Sedlák s povozem dřiví \ Studie stromu a j. V literatuře znám jest anakreontskými písněmi a satirami, jako tra- vestií na Aeneidu, hrdinsko-komickou básní Podróf v časop. »Pami^tnik galicyjski*, jejž vydával ve Lvově r. 1821 s E. Brockým a pod. O sobě vydal: veršovanou koméaii Gorno^ uc\one kobiety (Lvov, 1822); histor. povídku Jan Zachorowski (1845); S^tuka ^achoivania :[drowia^ veršem (1858) a napodobení rozmarné básně Gressetovy Pulpit ^yjqcy {V3LTé., ^S17). Ohotonohov, ves v Cechách nad ř. Dou- bravkou, hejt. Kolín, okr. Kouřim, fara Solo- pisky, pš. Červ. Hrádek; 58 d., 398 ob. č. (1890), popi. dvůr, 2 mlýny. Ves s tvrzí byla až do r. 1420 majetek kláštera sázavského. Na» vladyčím pak statku seděli v XV. stol. předkové Chotouchovských z Nebovid a na tvrzi v XVI. stol. Nykláskové z Žitenic, z nichž poslední Kateřina s Jindřichem Talackou pro- dala (1629) Ch. Janovi De Vitte. Roku 1760 koupil Ch. Jan Vád. Vražda z Kunvaldu od hr. Karla Jach. Bredy a spojil jej (1778) s pan- stvím hrádeckým. Ciiotoaoliovský z Nebovid, jm. staroč. rodiny vladycké, jejíž erb byl štít na přič na tři části rozdělený a rohy nad helmou. Předkové jejich drželi Nebovidy a Chotou- chov, odkudž si obrali svoje příjmení. První známý předek z r. 1485 jest Jindřich. Jan Ch. z N. koupil asi r. 1531 Kluky a círžel též šosovní grunty u Čáslavě. S manž. svou Anežkou Studeneckou z Pašiněvsi zplodil syna Václava, jenž nabyl za živobytí otcova Podole a Starkoče (1554), též Vinař a Vlačic (1556). Kromě toho držel v zástavě některé vesnice klást, vilémovského. Týž se připo- míná často v rozlič. jednáních veřejných, jsa též v r. 1569 — 74 výběrčím posudného v kraji čáslavském. Zemřel ok. r. 1575. (Manž. 1555 Kateřina Vnučkova, jiná prý z rodu Těmínův). Syn jeho Jindřich přišel o zápisná zboží otcova skrze jejich vyplacení; za to koupil Hostačov a panství Žlebské (1575); na Ho- stačově věnoval r. 1585 manž. Marjaně z Do- břenic a přikoupil r. 1588 některé vesnice. Zemřel r. 1599. Měl dva syny, Václava a Jana, z nichž tento jsa pánem na Hostačovč r. 1616 zemřel. (Kázání nad ním od kněze Cipr, PeŠinv činěné vytištěno r. 1616 v Hradci Králové.) Václav cvičil se v r. 1586—93 ve správách vojenských po Nizozemsku a Francii a potom vytáhl do Uher proti Turku. Skrze manželku svou Alenu Bohdaneckou z Hod- kova dostal se v držení domu Hrádku na Horách Kutných, na němž pak bvdlel, když Žleby r. 1615 prodal. Stavové pod obojí uči- nili jej zatímním správcem nejv. mincmistrov- ství, pokládajíce jej za svého (1618). T. r. zraněn od vojákův v Čáslavi tak, že třetí den (26. září) zemřel. Pohrben u sv. Barbory na Horách kutných. Poněvadž synové jeho Heř- man a Jan před ním zemřeli, zbyl z rodiny té jediný Jindřich Tsynovec Václavův, syn' Ja- nův, sestra Jindřicnova Kateřina), jenž zdědil po strýci všechen statek kromě Hrádku, který dědila Alena a do rodu Libštcinských z Kolo- vrat odkázala. Jindřichovou smrti vyhasl rod ten po meči. Sčk. Chotouň — Chotýšany. CbotonA: 1) Ch,. ves v Čechách, hejt. Kolín, okr. Koufim, fara Skramniky, p£. Pecky u Kolína; 54 d., 468 ob. É. (1890), til. kostel sv. Prokopa z r. 15S4 [pův. kaple). v něm krásný obraz sv. Petra a Pavla (od Škréty), ořenesený sem z býv. far. kostela Petra a Pavla, který tu ai do r. 1816 stál. Itf-. šk, Ch. jest dle pověsti rodiité sv. Pro- kopa a patfila k dávným statkQm biskupství olomúckého. Dům. v némí sv. Prokop na- rozen, blíie kostela, jest ozdoben mramor, deskou s nápisem (od r. 1860)- Srv. B. Ber- nau, Plafiany s okolím (Praha. 1896). — 3) Ch., osada L u Pohoří, hejt. Kr. Vinohrady, okr. a pš. Jílové, fara Kostelec na Kříikách ; ll.d., 71 Ob. í. (1890), popi. dvůr .Chotouňský* a mlýn. Qliotovloe: 1) Ch., Chotéjovice, ves v Cechách při 2ehuĎském rybníce, hejt. N. Bydíov, okr. Chlumec n. C, fara a pi. 2ehuň ; SO d, 498 ob. e. (1890), fil. kostel Naroz. P. Marie (v předhusitské dobé far,), popi. dvůr (Corec a samota Mírkovice. — 3) Ch,, chybně Kotvice, Kotovlce [Konoaiiti), ves t., hejt. Ces. Lfpa, okr. a pj. Hajda, fara Skalice; 81 d., 513 ob. n. (1890), kaple Panny Marie (z T. 1777). Itf. šk., tkalcovstvf a nedaleko lázně se želez, vodou pro chudokrevné. — 3) Ch., ves t., hejt. a okr. Litomyál, fara a pá. Nové Hrady; 60 d., 319 ob. č. (1890), na návrii til. kostel av. Prokopa. Kol. r. 1142 pf-ipominají se Ch. mezi jmřnim kláStera sedleckého. — 4) Ch, Nové {Neu-KQtto-4,itx), osada t.. hejt. Č. Lípa, okr., fara a pi. Hajda; 20 d., 164 ob. n. (1890). Oltotovlllky {Kufawdnka). ves v Cechách, hejt. Teplice, okr. Bílina, fara a pá. Světec; 26 d., 144 ob. n. (1890), hnědouhel. doly. OltOiOvlliy, far. ves v Cechách, hejt, a okr. Tábor; 50 d., 446 ob. č, (1890), kostel sv. Petra a Pavla (pův. íe XIV. stol.), 5tř. šk. se 2 poboč., četn. st., p£., telegr. a iel. at. dr. cía. Frant. Jos. (Praha-Cmunt- Vídeň). Alod. panství Ch. s Měšicemi zaujímá 2626 ha pády; náleíik němu zámek s kapií sv. Kfíže, Sark, dvůr a cihelna, majetek Jana sv. pána ádhcrného z Borutina. Opodál hájovna Ba- iantDÍcc. Původně zván kostel s přilehlými staveními Ch., kdežto tvrz s osadou jmeno- vala se Vlkanice nebo Vlkančicc. V nej- starší době bylo tu sídlo vladyčí, při némi později vystavena tvrz, na niž se připomínají: r, 1407 Pešek a r. 1463 Ctibor Vidlák z líe- chvalic a od r. 1544 Nctoniíli z Nebilov. R. 1586 koupeno zboží Vlkanické od pánů z Roimbcrka, načeí celá obec zvána Ch. Na to seděli tu z polovice Vítové le Rzavého a z polovice Lapáčové a Pétipesjti a začátkem XVII. stol. jen Vítové ze R., x nichž Aleš opravil (1645) zdejší kostel. Po nich následo- vali Vratislavové z Mitrovic (1669), Stařinští I Liebšteina (1692), Jan LukáS Krocin z Dra- hobejle (1701), rodina Nostleovská, Soyer v. Brueaburg (1750—60), řád jesuitský {od r. 1760), hrabata z Megazzi (od 176S), z nichž arcibiskup vídei^ký Kristián daroval sem obraz P. Marie na dřevě malovaný a kostel C. i-w. Zd.l 377 přestavěl. R. 1806 koupil Ch. rod sv. p. Nád- herných z Borutina. Srv. A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze, díl IV„ 349. Ohotiulo*, městečko v Cechách na Brslen- ce, hejt, okr. a pS. Čáslav; 172 d., 1385 ob. č.. 2 n. (1890), far. kostel sv. Václava z r. 1716, 4tř. 3k., popi. dvůr. Kdy Ch. založeny, ne- známo; ale jíi před r. 1384 měly kostel se správouduší.Na mě- stečko povýšeny a (vyobr.ě.1924.): ve zlatém Štítě na ze- leném zpodku divý zelenavý muj držící nad hlavou v pravi- ci kyj, v levici pu- klíř.--Ch. náležely již ve XII. st. klášte- ru sedleckému, po- zději odcizeny, ale na Dovo od tčhoi kláštera koupeny. Podací kostelní náleželo té doby rovněž opatům. R. 1430 zastavil císař Sigmund Ch. Janu Cho- tunoví, jehoi potomci Žehušičtí z Nestajova držely je k Žehušicům. Za cis. Rudolfa do- staly Ch. městská práva, obdarovány clem a vysazeny jim 2 výr. trhy, rovněž dostalo se městečku velkých svobod za Burjana Ladi- slava z Valdáteina (1660). R, 1719 polovice městečka vyhořela i s kostelem, jenž sice obnoven r, 1716, ale vyhořel na novo r. 1742. Dne 17. kv. 1742 svedena u Ch-ic bitva mezi vojskem rakouským pod Karlem Lotrinským a králem prus. Bedřichem II., v níž rak. vojsko poraiícno. Obotntlo*, ves v Čechách na 1. bř. Pla- ňanky, hejt. Kolín, okr, Kouřim, fara Skram- niky, pS. Pcčky; 110 d., 775 ob. í. (1890), zemědělství, cihelna. Choj^Aany: 1) Ch., obecně Kotcjcany, ves v Ccchácn, hejt. Budějovice, okr. a pi. Hluboká, fara Hosín; 38 d., 260 ob. č. (1890), k:iple sv. Václava, 2tř. ik., tcl^r. a stanice Rak. st. dr. (Veself-Č. Budějovice-Gaisbach). Původně byly Ch. zboii královské a potom příslušely ke hradu Hluboké. — 3) Ch., někdy ves t. neznámého položeni na býv. panství liběiíckém. OhotynA: 1) Ch., ves v Cechách, hejt. Plzeií, viz Chotina. — S) Ch., ves t., hejt. Teplice, viz Chotovinky. Oliel^i, Chotejá, Chotfš, ves v Cechách, hejt. Ces. Brod, okr. a pS. Kostelec n. C. L., fara Vitice; 49 d., 328 ob. ě. (1890), panská cihelna. Ves připomíná se (1088) v zakládací listině kostela vyšehradského, r. 1436 tvrz a vladyčí sídlo Ondřeje Růže z Chotiie. k r. 1451 Dobraná z Ch-e. Ves sama nále- žela r, 1544 k zámku' černokostelcckému, a na tvrzi seděli Mirkové ze Sol opis k, Ohotýiany, obecně Chotejšany, chybně ChotěSany. farní ves v Cechách, hejt. Be- nešov, c^r. a pi. Vlašim; 56 d,, 461 ob. č. (1890), kostel sv. Havla v byzantském slohu (ze XIV. stol.) 3 mnohými náhrobky rytíř. 378 Chouan — Chouquet. rodfl, 3tř. Šk. Alod. statek (582 ha), k němuž náleží zámek se zahradou, dvůr a lihovar v Ch-nech, maj. Fil. hr. Šternberka. Samoty: Chotýšanky (hospoda), »Chotýšanský« mlýn a MikolášeK. Jihových. jsou stopy staré tvrze Krabice, prý původ, sídla Krabiců z Veit- mile. Čtvrť hod. od Ch-an panský dvůr Ko- j etice, který od r. 1415 náležel paní Budce, vdové po Janovi Skrýšovcovi z Kojetic. Ves pfipomíná se r. 1250 jako sídlo Mrakotovo a ve XIV. stol. far. chrám v děkanátu ste- páno vském, jehož patronové byli potomci Mrákot o vi, panošové z Ch-an. Na poč. sto- letí XV. seděl tu Zdeněk OhniŠtko a jeho synové a r. 1411 Přibík z Buřenic. Dle nej- staršího zápisu desk" zem. před r. 1540 pro- dal Jetřich Lukavecký z Lukavce dědictví své tvrz Ch. a ves celou s podacím kostel- ním r. 1541 Mikuláši a Janovi br. Chobot- ským z Ostředka, jichŽ potomek lan Václav prodal Ch.Johanně Chobotské z Chýš aEger- berka. Tato pak postoupila je Václavu st. Věžníkovi z Věžník, jehož potomci zde byli do konce XVII. stol. R. 1727 koupil Ch. Arnošt František 1. hr. z Vrtby, jeho poto- mek pak Adam Fr. odkázal Ch. s veškerými statky před svou smrtí (f 1807) Frant. Jos. hr. Vratislavovi z Mitrovic a jeho dědicům. Kostel zdejší obnoven r. 1844. Srv. >Pam. Arch.« díl I., str. 266. Cniouan [šuan] viz Cottereau. Chonanové [šuan-], franc. Chouans, za francouzské revoluce jméno povstalců roya- listických na pravém ořehu Loiry (Vendejci byli na levém břehu). Koncem r. 1793 sebral J. Cottereau (v. t.) řeč. Chouan (= chat huant = kulich) četu dle něho nazvanou Chouan- nerie a vytáhl s ní hájit trůnu a oltáře proti republice. Chouartnerie rozšířila se za ne- dlouho po Bretonsku, Normandii a Mainsku a zasáhla skoro až k Paříži. Počet Ch-nů vzrostl až na 100.000 m., ale většinou vedli válku partisánskou. Z vůdců jejich jmenováni buďtež markýz Puisaye, Désoteux řeč. Cor- matin, Tinteniac, Scépeaux, Téte-Carrée, Pa- liernc, Frotté , Sérent, Vieuvillc a zvláštc Georgcs Cadoudal. Ch. byli podporováni z Anglie, avšak nesvornost a nerozhodnost emigrantů byla věci jejích na závadu. Ko- nečné bylo povstání jejich r. 1799 potlačeno. Ve válce proti nim (a Vendejcům) vyzname- nali se obzvláště Hochc a Brune. R. 1814 a 1815 Chouanneric znova se sebrala, a hnutí podobné nastalo i r. 1830. Bourboni vrátivše se do Francie povýšili vůdce Ch-nů za ge- nerály a pairy a dali jim též hojné odměny peněžité. Šra. I Chond, Chouče, Chúč, Kouč (Kaut\\\ ves v Čechách, hejt. Teplice, okr. a pošta Bílina, fara Žtlenicc; 31 d., 129 obyv. n. (1890), fil. kostel sv. Kateřiny (ve XIV. stol. farní), 2tř. škola a samota Choučský mlýn. Ves připomíná se v základní listině (z roků 1057, 1218) litoměřické a náležela až do nepokojů náboženských kostelu litoměřické- mu, načež r. 1437 zapsána Jakubovi z Vře- se v k:. Choulant [šulán]: 1) Ch. Johann Lud- wig, lékař něm. (* 1791 v Drážďanech, f 1861 t.). Lékařství vystudoval v Drážďanech a Lip- sku, načež praktikoval v Altenburku a v Dráž- ďanech. R. 1823 stal se tu prof. theoretického a později též prakt. lékařství na lékařsko- chirurgické akademii, r. 1842 ředitelem této akademie a r. 1844 referentem v ministerstvu vnitra, při čemž projevil rozhodný vliv na rozvoj saského zdravotnictví. Jsa neobyčejné bystrý a činný muž dobyl si znamenitých zásluh na poli prakt. lékařství a v obbru dějin lékařství jako výborný znatel pramenů. Z Četných jeho prací bud\ež uvedeny : Lehr- buch der speciellen Pathologie und Therapte des Menschen (1831, 4. vyd. 1860); Anleitung ^ur áritUchen Receptirktinst (1821, 2. vyd. 1834); Anleitung \ur ár^tlichen Přa.vis (1836); Tafeln ^ur Geschichte der Mediáni (1822); Handbuch der Búcherkunde fUr die áltere Me- di\in (2. vyd. 1841); Bibliotheca medico-histo^ rica (1841); Geschichte und Bibliographie der anatomi schen Abbildung (1852); Die Anfánge wissenschaftlicher y.t tur geschichte und nátur- historisclier Abbildung im Abendiand (1857); Graphische Jnkunabein fůr Sa tur geschichte w. Mediiin (1858). Mimo to vydal dílo Benv. Cellinia (1833—35, 3 sv.). 2) Ch. Ludwig Theodor, architekt a malíř architektur (♦ 1827 v Drážďanech), syn předešlého. Studoval na akademii drážďan- ské u Sempera, potom cestoval v Itálii a na Sicílii. V Římě (v 1. 1858—61) i v ji- ných italských městech studoval památky architektonické, načež řídil stavbu katoli- ckého kostela v Drážďanech a maloval ar- chitektury olejem i aquarellem. Jeho hlavní práce jsou: nástěnné obrazy ve vchodech dvoř. divadla a v erbovní síni v Drážďanech; Albrechtsburk u MiŠné; Santa Anastasia (Ve- rona); Andělský most v Římě (mus. v Dráž- ďanech); Forum románům; Partie { Benátek a j. Od r. 1868 jest Ch. král. sas. dvorním malířem. J-k. Chonllvka, bot., viz An a stát i ca. Čhonqnet [šuké] Adolphe Gustav, hud. spisovatel franc. (♦ 1819 v Havru — f l^^^ v Paříži), vyučil se hudbě v Paříži a r. 1840 s rodinou otce svého odebral se do Nov. Yorku. Zde po 16 let rozvinoval činnost jako hudební essayista a kritik, avšak ze zdravot- ních ohledů nucen byl opustiti Ameriku a proživ několik zim na jihu usídlil se od r. 1860 trvale v Paříži. Byl spolupracovníkem listů »La France musicale* a »L*art musical « a učinil se zvláště známým básněmi ke sklad- bám hudebním, z nichž kantáta David Ri%\io r. 1863 1. Massenetem složená dobyla si velké ceny římské a Hymne de la paix vyzname- nána cenou světové výstavy r. 1867. R. 1864 udělila mu Akademie cenu Bordinovu za Histoive de I a musique depu i s ie XI Ve siěcle á la fin du X VI líc sieclc (nevydáno) a v kon- kursu vypsaném od ní na dílo o dějinách francouzské hudby dramatické přiřkla mu touž cenu za Histoire de la musique drama- tique en France depuis ses origines jusq* a nos Choustník — Chovanksij. 379 jours (lS73)f důkladností látky i způsobem líčení posud nejznamenitější spis toho druhu. Od r. 1871 byl Ch. konservátorem sbírky ná- strojů na pařížské konservatoři a vydal její katalog: Lc musée du Conservatoire de mu- siqtte, catalns^ue raisonné des instrumeuts de cette collection (1875). V Choastnik, lidově Chusnicc, Ch úst- ní ce, ves v Čechách při Černovickém po- toce v hejt. táborském, okr. soběslavském; má 79 d., 537 ob. č. (1890), far. kostel sv. Vá- clava (původně ze XIV. stol.), 4tř. šk., pš., telegr. a 3 výr. trhy. Alod. panství zaujinfá 1143*74 /la půdy; náleŽi k němu zámek s par- kem, dvůr a škrobáma, majetek Heleny princ. Rohanové. Nade vsí na Hoře zacho- valé malebné zříceniny hradu Ch-a, založ, ve XIII. stol. od Beneše z Ch-a. Z jeho ná- sledovníků bratří Beneš a Jan prodali Ch. Petrovi z Rožmberka, za něhož a jeho po- tomků připojena k němu Soběslav a jiná okolní zboží. Rožmberkové seděli tu až na krátké vladaření Zdeňka ze Šternberka do r. 1697, kdy Petr Vok z R. prodal Ch. i s hra- dem Jiříku Chomutovi z Harasova, za něhož hrad doznal velké zkázy. Tento zemřel (1616) bez mužských potomku a v dědictví nastou- pila dcera jeho Zuzana provdaná za Jana Černína z Chudenic, za něhož postaven nový zámek Ch. R. 1673 koupil Ch. od Černína Jan hr. Špork, po němž následovali Voračičti z Paběnic a od r. 1843 Vratislavové z Mi- trovic. Srv. Veselý, Dějiny Ch-a. z Choastnika, starožitný rod panský, je- hož erb byl vojenský žebřífc (podle jedněch stříbrný na modrém, podle jiných zlatý na černém^. Mezi potomky udržela se pověst, že přeaek jejich r. 1158 při obleženi Milána první hradbu slezl a od knížete žebřík na štítě přijal. Počátky jejich nejsou na jisto postaveny. K předkům jich náležel bezpo- chyby Sezima, jenž poslán byl r. 1165 s po- selstvím do Cařihradu a r. 1179 padl v bitvě loděnické. Synové jeho byli Hroznatá (1185 atd.) a Arnošt Sezimic (1189—1207). K té- muž rodu patřil také Sezima z Kostomlat (1224—65), jenž daroval kl. vilémovskému ves Opočnici (1224). Skrze něho nebo po- tomky začaly nějaké styky s pány z Dobrušky a Opočna, kteří Kostomlaty podědili a po- zději žebřík do svého Štítu připojili. (Naopak poslední Choustničtí přibrali si erb Opočen- ských.) Arnoštův syn byl Hroznatá (1224 až 1235), jenž byl podkomořím a dostal se v drženi Poděbrad. Synové jeho byli Vilém (1243—62) a Beneš (1250—82). Beneši odňal král Přemysl Poděbrady a přivtélil je ke krá- lovství. Beneš pak postavil před r. 1282 hrad Choustník bezpochyby na statku, který ná- hradou za Poděbrady obdržel, avšak již r. 1322 prodali synové jeho (?) Beneš a Jan týž hrad panu Petrovi z Rožmberka. Oni a po- tomci jejich zůstali pak nějaký čas v chu- době. Jeden Beneš byl r. 1357 purkrabí klad- ským a pánem na Cviněvsi a Prčici. Skrze krále Václava přišli bratři Heřman a Beneš zase k platnosti. Heřman (1370—1402) držel Chotěboř a Hradiště, kteréž po něm přezváno bylo Heřmanův Choustník, byl v 1. 1398 až 1402 nejvyšším komorníkem a r. 1402 kamr- mistrem a zemřel před r. 1404 nezůstaviv z manž. Kuňky z Rožďalovic potomkův. Bratr jeho Beneš (1370—1410) držel Dražíce, Mě- stec a jiná zboží, byl v 1. 1382—85 nejv. pí- sařem, v 1. 1389—1403 hejtmanem knížectví Svídnického a též Vratislavského, r. 1409 kamrmistrem. Když Jan Galeazzo vyhlášen jest r. 1395 za vévodu milánského, vyslán Beneš do Milána jménem královým, aby jej v držení knížectví uvedl. Slavný tento obřad vykonán dne 5. září 1395 n% velkém náměstí před vchodem do kostela sy. Ambrože u- Mi- láně. R. 1409 zase vyslán od krále sám třetí jako plnomocnik ke konciliu pisskému. (Viz »Pam. arch.c VIII., 198—204.) Zemřel r. 1410 bez potomků, zůstaviv Dražíce, Městec a Mi- letín neteři Máni. Hradiště po bratrovi zdě- děné uchvátil napřed Štěpán z Opočna, ale později se ho dosoudil Purkart z Janovic jako společník někdy Benešův. Sčk, Chonzov, Chouzovy, ves v Čechách, hejt Plzeň, okr. Blovice, fara Chvalenice, pš. Nezvěstice; 21 d., 116 ob. č. (1890). Chovaneo: 1) Ch. viz Éléve. — 2) Ch., též Domovyk, domácí bůžek haličských Ru- sínů v postavě pídím užička v červeném ka- bátci 8 lesklými knoflíky a v rohaté čapce s kytkou, totožný s ruským Domovým (v. t.). Ohovansldj. Jméno knížecího rodu ru- ského, odvozujícího původ svůj od Gedy- mina, velkoknižete litevského. Vnuk tohoto Patrik, kníže zvinogrodský, přibyl do Mo- skvy r. 1408 a vnuk Patrikův, Vasil, první nazýval se Ch. Z rodu toho jsou: 1) Ch. Ivan Andrej evič, bojar a voj voda (t 1621), v době samozvanců byl na straně Šujského a r. 1608 s Lapunovem velel v Rjazani. Účast- nil se mnohých bitev a car Michal jmenoval jej r. 1615 bojarem. — 2) Ch. Ivan Andre- jevič, bojar, zvaný Tatarec (t 1682), ná- ležel k předním bojovníkům za války Alexeje Michajloviče s Janem Kazimírem (1655—57) a velel oddílu, jenž obsadil Litvu. Byv však poražen od Poláků pod Polonkou, ustoupil ku Dvině (1657), ale zde utrpěl novou po- rážku od Czarníeckého a Žcromského (1661). Přes to však udržel se ve Vitebsku. Po smrti Alexeje měl účastenství v událostech, jeŽ umožnily Sofii dosednouti na trůn (1682), začež jmenován náčelníkem střelců. Záhy však upadl v podezření a očerněn Miloslavským a Golicynem, jakoby pomocí střelců chtěl usmrtiti patriarchu i čelnější bojary a na trůn dosaditi svého syna Andreje. Proto otec i syn povoláni do vsi Vozdviženské u Moskvy, ; kde tehdy byl dvůr, a zde ztrestání na hrdle ; dne 17. září. Z ostatních tří jeho synů Petr, í dověděv se o smrti otcové, chtěl vzbouřiti střelce, ale patriarcha Joachim to předešel. Chovanskij A lek sej Andrejevič, filo- log ruský, vzdélav se v duchovmm semináři v Saratové, byl učitelem na duch. a újczdní ! škole, načež r. 1845 povolán za učitele rus. jazyka do Michajlovského kadetního sboru 380 Chovaresmie — Chrám. ve Voroněži. Zde založil r. 1860 a dosud vy- dává odborný list »Filologičeskija Zapiski«, který získal si nemalou zásluhu o ruskou filologii, neboC Ch. dovedl získati přední pracovníky v tomto oboru, jako Buslajeva, Veselovského , Grota, Karějeva, Kotljarev- ského, Kočubinského, Lavrovského, Maku- ševa, Šercla a j. Cniovaresmle, ve středov. jméno Chívy. al-Chovárizml Abú Džafar Muham- med ibn Músá, arab. mathematik IX. stol. Žil u dvora chalífy Ma'múna, vynikaje jako mathematik a astronom. Spisy jeho obou oborů,' mimo jiné Arithmetiká a Algebra, dále proslulé v orientu Tabulky astrono- mické, vynikaly vhodností methody i jasném podáním daleko nad díla soudobá i pronikly v překladech Adelharda de Bath a Gerarda z Cremony záhy (v XI. stol.) i do Evropy. Arithmetiká Ch-ho tvoří první číslo v >Trat- tati d'aritmctica« prince Bon Compagniho, algebru vydal Rosen (Londýn, 1831, text arab. s lat. překl.). Spisům Ch-ho, v nichž spo- juje autor tradici řeckou s názory přejatými z Indie a Persic, náleží veliký vliv na vývoj mathcmatiky v Evropo. Mimo jiné děkuje mu Evropa i počítání s ciframi u nás arabskými zvanými. Termin algorithmusje vzat přímo zejména Ch-ho. Dk, Ohov dobsrtka viz Dobytkářství. Ohov drůbeže viz Drůbežnictví. Ohowan [čouen], řeka ve Spoj. Obcích scv.-amer.. vyvérá ve státu Virginii vznikajíc ze tří pramenů, Meherrinu, Nottawaye a Black- wateru, protéká pak smérem od s.-z. k j.-v. Sev. Karolínou a vlévá se po toku 120 km širokým zálivem do Albemarle-Sundu. Pro větší lodi splavná jest až po Murfreesboro na pramenní řece Mcherrinu. Chowder Ičaudr], angl. pokrm ze syrové šunky a ryb, silné kořeněný a vínem zalévaný. OhOldain viz Domový. Ohožov, původ. Chodžov, obecné Ko- zo v, far. ves pod vrchem t. jm., hejt. a okr. Louny; 98 d., 540 ob. č. (1890). starobylý kostel sv. Michala s oltářním obrazem od Brandla, 2tř. šk., pš. R. 1370 byl tu far. kostel a tvrz, původ, sídlo pánů z ChodŽova (Ch-a), 2 nichž se ve XIV. stol. uvádí Jan a r. 1413 Jindřich z Ch-a. V XV. stol. seděli zde Že- hrovští z Kolovrat, r. 1514 koupil Ch. Jan Křinecký z Ronova, r. 1523 Děpold z Lob- kovic, od jehož potomků prodán (1584) Ja- kubovi Zákostelskému z Bílejova, jenž jej spojil se statkem vršovickým. CHiraberoe viz Chrabřec. Chrabr, mnich bulharský z konce IX. a poč. X. stol. za cara Simeona. Jest spiso- vatelem důležité zprávy o slovanských pí- smenech, obsahující obranu azbuky vynale- zené sv. Cyrillem. Zpráva Ch-ova zachovala se v několika přepisech, z nichž nejstarší s nadpisem O písmenech^ črznori^ca Ch-a z r. 1348 chová se v synodální knihovně v Moskvě. Objeven a vydán byl K. F. Ka- lajdovičem v díle »Ioann, eksarch bolgarskijc (Moskva, 1824), ač zpráva sama dosti často byla v Rusku tištěna. Druhý rukopis, asi z XV. stol., přepsali I. Srezněvskij a P. Preis ze Sborníku kláštera savinského, třetí nalézá duchov. akademii v Moskvě, čtvrtý. se v ze stol. XVI., řečený vratislavský, vydal Ó. Boďanský r. 1813. Na základě těchto ruko- pisů vydal Šafařík pojednání Ch-ovo ve svých » Památkách dřevního písemnictví Jiho- slovanůvc. Konečné pátý rukopis nalezl Vuk Karadžič a vydal jej ve Vídni r. 1857. Všecky rukopisy až na tento poslední, jenž pokládá se za nejchatrnější, v celku se shodují. Zpráva dh-ova nabývá důležitosti a nemalé ceny tím. že dle zněm rukopisu akademického za doby Ch-ovy žili ještě lidé, kteří znali učcnníký Cyrillovy, a dovolávají se jí jak přívrženci cyrillice tak glagolice. Prof. A. D. Voronov ve svém pojednání >Glavněišije istočniki dlja istoriji svv. Kirilla i Mefodijac (»Trudy« ki- jevské duch. akad. 1876 — 77) uvádí zprávu Ch-ovu ve spojení s pannonskými Životopisy slovanských věrozvěstů a donměnku jeho snaží se dotvrditi F. Snopek ve stati »Pan- nonské legendy a mnich Ch.« (»Sborm'k hist.< 1886) dovozuje, že Ch. jest autorem i těchto životopisů. — Srv. též M. Hattala, Musejník, 1858 str. 117 a 1883 str. 416; I. J. Hanuá, Der Bulgarische »M5nch Chrabni« (Vídeň, 1859). ?hrabřeo, Chraberce, Chrabřece, ves cechách, hejt. a okr. Louny, fara a pš. Chožov; 40 d., 201 ob. č. (1890). V 1. 1088 až 1420 byla majetkem kostela vyšehradského a v XV. stol. obce lounské. Ohrabry viz Chabry. Chřadnuti čili kachexie (z řec.) je po- nenáhlé nebo i rychlejší scházení celého těla, jež pochází z nedostatečné výživy tkaní tě- lesných. Ch. může se jeviti na zdravém i cho- robném člověku. Někdy vyskytuje se ve stáří, kdy tělo pro organické změny nebývá do- statečnou měrou obživováno, zhusta jsou pří- činou ch. nepříznivé, trudné nebo i zhoubné poměry životní, jmenovitě s hladověním spo- jené, často pak bývá ch. následkem zhout>- ných nemocí delší dobu trvajících, jako jsou na př. rakovina, tuberkulosa, některé druhy horeček (hektických) a pod. Ch. jeví seblcdo- žlutou nebo popelavou, nezdravou barvou pleti, všeobecným hubnutím se ztrátou váhy tělesné, chabostí svalů, seslabenim Činnosti veškerých ústrojů tělesných, jmenovitě rych- lým vysílením i při malém namáhání, špat- ným postupem při hojení kterýchkoli úrazů, místnými vodnatelnostmi a mnohými jinými příznaky zvláštnějšími. Dle povahy příčin, kterými ch. jest podmíněno, mizí buď samo, zlepší-li se poměry životní, nebo horší se až ke konci života. Chrám (lat. templům), místo posvátné, určené k bohoslužbě, svatyně. Původně bylo to nejspíše místo ohrazené (háj, té- .uevoff), kde ve stínu posvátných stromů stál oltář a konaly se oběti a věštby ; později b u- dova, v níž se chovaly obrazy bohův a jiné věci posvátné (poklady chrámové) a v níž obyvatelstvo v čas nebezpečí před nepřítelem Chrambož — Chraničky. 381 hledávalo útočiště. Ch-y měly hned od po- čátku bezpochyby dvě oddělení: jedno iady- ion) přístupné pouze kněžím a žrecům, druhé přístupné všemu lidu. Rozvoj ch-ů dál se tou měrou, jakou se vyvíjelo náboženství. Hluboký zbožný cit, vznícená bujná fantasie daly vznik velkolepým, nádherným ch-ům pohanským, jaké spatřujeme v Asii (v Indii, Číně), v Africe (Egyptě) i v Americe (v býv. říších Azteků, Majuv a Inků) a které svými obrovskými rozměry i bohatou architektoni- ckou výzdobou vzbuzují v nás obdiv i úžas. Podobně Řekové a Římané měli množství ch-ů proslulých, jež byly vzorem potomním ch-ům křesťanským. Židé měli jediný, slavný ch. jerusalemský. Muhammedáni vypěstovali zvláštní druh ch-ů, meŠity. Největšího roz- voje dosáhly ch-y křesťanské, jež vynikají slohy nejrozmanitějšími, o čemž viz Archi- tektura. Ch. v ohledu církevním viz Kostel. Chramboi viz Chraň bože. Chrámoe (Kranit^), ves v Čechách, hejt. TeplicCi okr. Bílina, fara a pš. Kozly u Bí- liny; 31 d., 35 ob. č., 133 n. (1890). Alod. statek (94*48 ha), k němuž náleží zámeček, dvůr s pivovarem (stojí), majetek Karla a Marie Kirchbcrgerových. Připomíná se tu pů- vod, sídlo vladyčí v XV. st. Stupa z Ch., r. 1499 Pavla z Černčic, r. 1550 koupil Ch. Krištof Rajský z Dubnic, v XVIII. st. byly ma- jetkem Zesnerů ze Spitzenberka, sv. p. Eben, rodiny Debefve, sv. p. z Ehrenberka, od r. 1851 Jindřicha Chotka z Chotkova a Vojnína. Chramiité, osada v Čechách u Drašetic, hejt. Příbram, okr. Dobříš, fara a pš. Boro- tice; 11 d., 64 ob. č. (1890). Chramosta Josef, herec český (* 1829 — t 3. ún. 1895 v Praze), vyučiv se řemeslu mečířskému, odebral se r. 1847 do Vídně, kde jako tovaryš pracoval a seznámiv se s některými pořadateli t. zv. slovanských zá- bav vystupoval tam s úspěchem jako dekla- mator. Po říjnové revoluci r, 1848 do Prahy se vrátiv vyhledával ochotnické spolky a hrá- val na rozličných místech. Když pak r. 1849 Jos. AI. Prokop sbíral »První Českou diva- delní společnost pro venkov*, přihlásil se i Ch. a putoval s touto společností od listo- padu 1849 do konce r. 1851, kdy odešel do Prahy a vystoupil r. 1852 několikráte na sta- vovském, potom zemském divadle na Ovoc- ném trhu v českých představeních. Brzo však vrátil se na venek, přidružil se k společnosti ZóUnerově, později meškal při německých divadlech v Mariboru, Badenu a Temešváru. Když pak r. 1858 Frant. Thomé ředitelství pražského divadla se ujal a hereckou dru- žinu rozmnožoval, povolal na radu Mikov- covu také Ch-tu, jenž v českých i německých představeních působil. Když r. 1864 české divadlo v Praze samostatným se stalo, zůstal Ch. při českém a zjednal si tu platnost svou zkušeností a obezřelostí uměleckou. Byv usta- noven regisseurem, v kterémž úřadě zůstal po sedmnáct roků, zjednal si nejlepšího jména jako důmyslný pořadatel obzvláště her vý- pravných, rozsáhlejší úpravy scénické vyžadu- jících. R. 1866, když za příčinou války pru- sko-rakouské ředitel Thomé divadlo opustil, postavil se Ch. se Šimanovským v čelo herců a vymohl povolení, aby společnost na svůj vrub hrála, čím dobrá pověst českého divadla nemálo získala. Potom byl Ch. dobrým rádcem družstvu, které divadla se ujalo. O rozvoj, společenského života získal si Ch. zásluhu pořádáním zábav a slavností, zejména k úče- lům národním pořádaných. Jako herec nepo- vznesl se Ch. na místo přední; chladný, stří- zlivý způsob jeho hry neunášel. Za to oce- niti sluší jeho přičinění pořadatelské. Po čtyřicetiletém působení odebral se r. 1889 na oapočinek, avšak nemoha přivyknouti nečin- nosti převzal vrchní správu divadelní garde- roby a teprve koncem roku 1893, kdy cho- roba ho tížila, složil i tento úřad. Srv. »Zlatá Praha* 1889 č. 50 a 51. JLT. Ohramostek. pův. Krám o Isko, ves v Če- chách, hejt. a okr. Mělník, fara a pš. LuŽec u JenSovic; 20 d., 168 ob. č. (1890), kaplička. Chramosty, Chromosty, ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Sedlčany, fara Dublovice; 39 d., 265 ob. č. (1890), 2 mlýny, samoty: Jezvinka, Mečkov a Hradil. Chrámy, ves čes., viz Krámy. Ohra&bože:l)Ch. Nová, Chrambož N., osada v Čechách u Dobrnic, hejt. Čáslav, okr. Habry, fara Smrdov, pš. Leština; 5. d., 34 ob. č. (1890). — 2) Ch. Stará, Chrambož S., osada t. u Dobrnic; 15 d., 244 ob. č. (1890), popi. dvůr a myslivna. Stávaly tu sklené huti. OhraAdOTioe, Chrenčovice (Chra ntscho- w/ř^), ves v Čechách, hejt. Stříbro, okr. Touš- kov, fara Lešfany, pš. Všeruby; 39 d., 213 ob. n. (1890); kaple sv. Jana Nep. r. 1795 od Jana Vác). Vidršpergára postavena. Alod. statek Ch. s Chrastí (316*56 ha), k němuž ná- leží zámek s parkem a dvůr v Ch-cích a dvůr Chrast, majetek Otomara Pankráce. R. 1379 připomíná se tu statek, později postavena tvrz, na níž v XVI. a na poč. XVII. stol. se- děli Zádubští ze Šontálu. R. 1627 koupil Ch. Jáchym z Říčan, jehož potomci drželi je k Pi- Ďovanům. V XVIII. st. náležely (až do r. 1801) Ch. rodině Vidršpergárův. Chrándnol {a/jídati^ nazývali se ve středo- věku slabší lidé, kteří se dávali v ochranu mocnějších osob, světských i církevních vrch- ností, zavazujíce se jim ve zvláštní úmluvě (affidatio) k věrnosti. Ch. byli k pánovi svému v podobném poměru jako vasallové k seniorovi. Ohranidky {Vaccina humana) jsou pu- chýřky na kůži, obyčejně u dětí, úmyslně vyvolávané očkováním >lymfy« do kůže na ochranu proti pravým neštovicím. Ochranné toto očkování zakládá se na dávné zkuše- nosti, že osoby, jež náhodou se infikovaly neštovicemi kravskými, neonemocněly paK pravými. Proto již v 2. pol. XVIII. stol. úmyslně na několika místech očkovány krav- ské neštovice do těla lidského, aby je chrá- nily proti neštovicím pravým (Jesty, Plett a lékaři Sutton, Fewster). Největší však zá- sluhu o ochranné očkování má anglický lékař Eduard Jen ne r (v. t), který 14. kv. r. 1796 382 Chraničky. vykonal první veřejné očkování na Sletem zdravém hochu. Látky očkovací neupotřebil z krávy, nýbrž použil obsahu puchýřku služky, která se byla při dojení krav na rukou na- kazila. Ch. u hocha se ujaly a při kontrol- ních pokusech objevil se chlapec vždy im- muním. Jennerovou zásluhou očkování po velkém boji se rozšířilo, načež zavedeno v ně- kterých státech očkováni obligátní (v Ně- mecku), v jiných jen částečně nucené (v Ra- kousku). Zprvu užívalo se k očkování lymfy humanisované, t. j. látky z dětí pocházející, dnes užívá se skoro výhradně látky animální, t. í. ze zvířat zdravých vakcinou očkovaných, jelikož bylo dříve nebezpečí přenesení one- mocnění z člověka na člověka. Úspěch očko- vání závisí zejména na čtyřech faktorech: 1. na lymfě očkovací; 2. na methodice očko- vání; 3. na stáří individua a jeho tělesném stavu; 4. na vlivech atmosférických. Účinnost látky očkovací záleží na výrobě její, na stáří láttcy a jejím píivodu. Očkovací lymfa připravuje se z obsahu puchýřku ne- štovic kravských ; obsah ten jest dovoleno zřeďovati 4 díly glycerinu. Lymfa budiž zúplna čerstvou a pocházcjž z ústavu pod kontrolou státu se nalézajícího. Součástky lymfy jsou: fibrin, červené a bílé krvinky, četná lesklá, ohraničená, zeleně pro- svitající tělíska (snad doposud nám neznámé kontagium vakciny) a kapénky tukové. Ve staré lymfě nalézají se kuličky leuciny a jehly margarinové. Očkování ochranné skoro zpravidla vyko- nává se všude u dětí tak. že na obou ra- menech vykonají se lancctkou řezy 4 mm dlouhé (křížové řezy). Možno také očkovati jehlou vpichem. První methoda má přednost. Takových řezů nebo vpichů vykoná se 3 až 10 na jednom neb obou ramenech (také na stehnech), aby více materiálu očkovacího se vpravilo a vetší cffekt immunisační docílil. Při tom nemá vůbec mnoho kapok krve vy- tékati, ač krví látka očkovací se neničí, je- likož lymfa velmi rychle se resorbuje. Očkuji se děti starší 3 měsíců; děti pod 3 měs. a novorozené děti mají menší vní- mavost vůči ch-kám. Děti nemocné budtež 2 očkováni vyloučeny, zejména ty, které jsou stiženy pokročilou krtičnatostí, ekzémy, in- fekčními nemocemi. Také nemá se očkovati v době, kdy řádí v sousedství nějaká epi- demie infekční choroby (erysipel, morbilli, diftherie a j.). Očkováno budiž v provětrané velké místnosti. Jelikož vysoké teploty podporují vznik zá- nětlivých aftekcí a kromě toho průběh ch-ček urychlují, nebudiž bez potřeby očkováno v horkých letních měsících. Ale i nízká te- plota má vliv na ch., prodlužujíc jejich vý- voj, a proto vakcinace se v zimních měsících neprovádí. Nejlépe očkovati v pěkných dnech dubna a května. Výkon očkovací a vtírání lymfy do řezů a vpichů a ponechání rány přístupu vzduchu nevyhovuje ovšem moderním požadavkům bakteriologickým a chirurgickým; proto hle- dána náprava a hodlalo se místo lymfovakci- nace docíliti téhož effektu serovakcinaci. Průběh ch-ček. Z prvu vyvinuje se zá- nětlivá reakce (traumatická reakce), jež za 24 hodin dostoupí své výše. Tato 3. dne úplně zmizí a zdá se, jakoby ch. se neujaly; 3. dnem nebo začátkem 4. objevuje se, kde bylo očkováno, červeň a na místě tom vy- tvoří se červené uzlíčky, jež do 7. dne změní se v puchýřky lemem obdané. Tímto dnem vývoj ch-cek jest ukončen a ch. jeví se nám jako efňorescence podélné nebo kulaté ve- likosti prosa neb čočky s okraji naduřclými. Uprostřed jest prohlubinka, v jejímž centru příškvar po ráně původní, kolem pak jest ostrý lem tmavě zarudlý a kolem toho druhý světlejší a dilTusně se rozbíhající. V puchýř- cích nalézá se tekutina čirá, mazlavá, kteráž 8. dnem se zkalí. Povšechné příznaky oby- čejně v prvních 5 dnech nejsou. Zimniční reakce nastává 4., 5. dne a 9. dostupuje svého vrcholu, načež pak mizí horečka od 9. do IL dne. V době horečky pozorujeme na dě- tech neklid, bezsennost, nechut, žízeň, pot, zvýšenou rychlost tepu a dýdiání. Jakmile horečka začíná klesati (9.— 11. dne), tu začíná puchýřek zasychati a vyvinuje se přiŠkvar, který 18. až 28. dne sám se odloučí. 4. týdne jest obyčejně process ukončen. Po odloučení příškvaru objevuje se na místě tom jizva, zprvu začervenalá, později bledší neŽ okolní kůže, vpadlá, s okraji zubatými, chlupy nc- porostlá. Anatomická struktura puchýřku chraničko- vého jest zúplna podobna struktuře puchýřku neštovic pravých, t. j. jeví se jako svstém dutinek. Odchylky v typickém onom pr&běhu ch-ček různě se pozorují; závisí pak na inten- sitě lymfy. Silná lymfa působí rychleji, slabá zdlouhavéji. Nepříjemné komplikace po očkování jsou dnes vzácný. Jen po špatné lymfě, nečistém výkonu očkovacím, nebo když děti stiženy Ísou infekčním nějakým processem, dochází : nějaké nemilé komplikaci lokální neb cel- kové. O přenesení tuberkulosy nemůžeme vůbec mluviti, jelikož domnělé' případy ta- kové nejsou na jisto prokázány. I námitka, že očkováním možno přenésti syfilis, přestala dnes býti agitačním prostředkem proti očko- vání, jelikož dnes neupotřebujeme látky hu- manisované. Pouze uvedeny buďtež exan- thcmy poslvakcinální, jeŽ kolem 6. dne u dětí disponovaných se objevují a jež celkem jsou nepatrné. Ač dnes jedu ch-ček ani neštovic neznáme, přece najisto můžeme tvrditi, že očkováním lze organismus před neštovicemi chrániti. Immunisování však vakcinou není processem náhlým, nýbrž nastává nenáhle po výsledném očkování a dostupuje své dokonalosti 5. až 9. dne, v době tedy, kdy puchýřky a celkové příznaky (horečka) dosáhly nejvyššího vý- voje. Stupeň immunity očkováním získané jest rozmanitý a maximální immunisacc zne- náhla se seslabuje, stává se minimální, aŽ úplně vymizí. Očkovaný není chráněn na Chrantschowitz — Chrasí. viídyi immunita očkováním získaná b$vá roz- liČná, trvajíc u nékterích 12—20 let, u nč- kterých jen 7 let. Z toho vysvitá, ic potřebí vykonávati revakcinaci počínajíc 10. neb 12. rokem. Tu pak moino tvrditi, že jednotlivé individuum chráněno bývá celý iivot proti neštovicím, jelikoi tyto přece jen převládne jsou onemocněním věku mladšího. Avšak ikdyiE náhodou nékdy onemocni člověk očko- vaný neštovicemi, prol>íhá u ného onemoc- něni velmi mírné. — Úmrtnost očkovaných jest pranepatrná. Dosah očkováni jest tedy velmi značný a bylo by nanejvýš záhodno, aby očkování ve všech státech bylo povin- ným. Honí. OhruitMbowltz viz Chrančovíce. OUftpáA, Helvella, viz Smríe. Ohrapot či chropot (tat. rhonchi) jest název pro význačné zvuky, které vznikají v dychadlech hlavně tím, ie vzduch proudící tudy naráií na stísněná místa, nepravidelný povrch sliznice, tvořený většinou nasedají- cími odměsky hlenovými, které bývají od- trhovány od sliznice a podmiíiuji zvláitní praskoty, loskoty a pod. zvuky. Proto vy- skytuje se ch. při všech zánětlivých změnách sliznice pásma dýchacího, hlavně při provlek- lých katarrhech prúdušníce a průdušek. pro- vázeje různá onemocnění dychadel vůbec a jeví při poslechu mnohé význačné i podrobné příznaky pro odborníka daleiité. Zvláště vý- značný bývá ch. v posledních hodinách neb okamiícich života a bývala mu tudíž přičí- tána již ode dávna zvláštní prognostická dů- ležitost. OhrapoTloUJ Alcksandr Vasíljevič, spisovatel a státník ruský (f 1801 v Petro- hradě), sloužil ve vojsku a od r. 1785 by] státním tajemníkem. Kateřina II. byla mu velmi nakloněna a jmenovala ho r. 1793 taj- ným radou a senátorem. Z prací jeho, jež Sumarokov chválil , poměrně nejlepší jsou tragédie Idamant a kom. opera Melomanija ili pisnoljubije, hrané Často na dvorním di- vadle. Mimo to psal satiry a překládal z fran- činy a ital. (>Orlando furioso*). Zajímavý jest jeho denník (>Otč£estvcnnyja zapiskyc, 1821). Chr«powiakl, jméno šlechtického rodu polského, jenž později se poruštil. Vynikl z něho Ch. Jan Antoni, diplomat (t 1683), jeni byl často poslancem na sněmech a vy- slancem hlavně ve věcech vojenských a měl hlavni účastenství ve vyjednáváni, jež vedlo Íiak k uia vřeni traktátu Andrusovského (1667). ako přívrženec krále Michala byl prostřed- níkem mezi ním, primasem Praímowským a hejtmanem J. Sobieským. Nedlouho před smrtí řídi! opět vyjednáváni o mír. Zanechal důle- žitý Draryus\. jehož část, obsahující zprávy D událostech I. 166H— 1672, vydal]. Rusiecki (Varšava, 1845). Výiíatky i něho a životopis Ch-kého vydal již M. Stacewicz s názvem Zebrattie ciekamošci \a Jana Kaiimie>\a i Mi- chata Wišnion/ieckiega (Vilno, 178"). Obímptlvoat, stálý příznak chorob hrta- nových, zvláálě pak zánětlivých změn sliznice hrtanové. Dle toho trvá buď poměrné na krátko snadno pomíjejíc, nebo je trvalá zhor- šujíc se stále a přecházejíc v sípavost nebo v úplnou ztrátu hlasu. (Srv. Afonie.) Mimo běiíné případy ch-í po namáhavém mluvení, nachlazeni a pod. dlužno tudíž při každém vážnějším ochraptěni vyšetřovati stav sliznice hrtanové a ústrojů hrtanových, pokud jejich změny ovšem lze při nitronrcanovém vyše- třováni na sliznici sledovati (srv. Laryngi- tis). jindy bývá oh. v souvislosti s některými lĚíkými chorobami plic a celkovými choro- bami tělesnými. Viz též Hlas str. 337. Obímpnndorf viz Magyiir Igen. ChruDty viz Chrastná 3). Clinuif: 1) Ch., městečko v Čechách, v hejt., okr. a býv. kraji chrudimském na potoce Zejkra; čitá 305 d., 1816 ob. č. (1890). Uprostřed náměstí děkanský kostel Nejsv. Trojice se 2 vgžemi, od biskupů T. Bekra a J. J. Vratislava r. 1710—17 vystavený, v němí pohřben Jiří, poslední potomek z rodu Kanta- kuzenů, bývalých hospodářů valašských, 5tř. šk. se 2 párali., opatrovna, ústav chudých šk. sester, obč, záložna, četn. st.. pš., leleer., Tt. Rak. sev.-zap. dr. (N. Urod-Pardubice-Li- bava), pila, sirkárna, továrna na obuv, vý- roba lihovin a Rudolfovy lázně. Mcnsálni pan- ství Ch. zaujímá 2711 ha půdy; k němu ná- leží zámek s kaplí sv. Jana Nep. a park, ma- jetek a letni sídlo biskupů královéhradeckých. Nejstarší část zámku pochází ještě z býv. tvrze, kdežto nověj- ší vystavěna v XVi. stol. od pánů S lávat a v XVII. stol. od pí. Markéty Berkové opravena. Kdy Ch. na městečko pový- šena a znakem na- dána, neznámo; ale r. 1544 připomíná se již městečkem. Znak (vyobr.č. 1925.): ve stříbrném rozpoltě- ném štítě dvě černé k sobě obrácené or- lice. Ch. náležela pův. někdejšímu klášteru po- dlažickému, po jehož zrušeni (1421) zapsána i s ostatním zbožím klášterním Zdeňkovi Kost- koví zPostupíc, jenž potvrdil městečku některé výsady, a král Vladislav udělil mu týdenní a 2 výroční trhy. Bohuše Kostka z P. prodal (1539} Ch. Sfavat&m z Chlumu, z nich! za Albrechta postaven nynější zámek. Slavatové seděli tu do poC. XVlI. st.. načež přešlo celé zboží na Markétu z Berkova, potom Talm- bcrkovou z Lípy, po niž dědila Ch, Johanka manželka Jana vil. ze ávamberka. Při děleni o dúdictví r. 1652 obdržela Oh. dcera Johan- čina Anna Eus. Harrachova ze Svambcrka, od níž ji koupil kardinál Harrach a prodal cis. Ferdinandovi pro nově založené biskup- ství královéhradecké. V XVI a XVII. stol. býval tu slavný sbor a Škola Ces. bratři, je- hož správcem tu byl (1594) Bart. Němčanský. R. 1585 a 1708 obdrželi ChrasteČli výsady na odbýváni výroč. trhů. R. 1892 zemřel zde C. tgl], Znak mix. Chnni. 384 Chrást — Chřástalové. dobré paměti biskup J. ]. Hais. Srv. Pam. Arch. díl Vn., str. 347; Vine. Paulus. Drob- nosti z Pamětí m. Ch-i v >Obnověc na r. 1896 až 1897. — 2) Ch., osada t. u Vejšic, hejt. Blatná, okr. Březnice, fara Pohoří, pš. Miro- tice; 11 d., 54 ob. č. (1890). — 3) Ch.. ves t., hejt. Blatná, okr. Březnice, fara a pš. To- chovice; 22 d., 178 ob. č. (1890), popi. dvůr. — 4) Ch., ves t, hejt, okr., fara a pŠ. Ml. Bo- leslav; 33 d.. 182 ob. č. (1890). — 6) Ch., popi. dvůr t., hejt. Ml. Boleslav, okr., fara a pš. N. Benátky; Želez, zastávka Čes. sev. dr. ÍNeratovice-Kralupy). — 6) Ch., popi. dvůr ana kn. LiechtenŠteina u Přistoupimi t., hejt., okr., fara a pš. Čes. Brod. R. 1358 připommá se tu sídlo vladyčí a manský statek Kšel- ských z Ch-i. Později tu vystavěna tvrz, na níž seděli vladykové Koničtí, r. 1505 Jan z Landšteina, jenž připojil Ch. k Tucho- razi. — 7) Ch., osada t., hejt. a okr. N. Brod, fara a pš. Dol. Křupá; 17. d., 98 ob. č. (1890), mlýn. — 8) Ch., chybně Króglice {Króglit{), osada t., hejt. a okr. Děčín, pš. Podmokly, fara Rozbělesy; 26 d., 111 ob. č., 570 n. (1890), kaple sv. Jana Nep. s rod. hrobkou Thunů- Hohenšteinů, cihelna a továrna na laky a fer- mež. Patřívala k Děčínu. — 9) Ch., ves t., hejt., okr. a pŠ. Kut. Hora, fara Bykáň ; 42 d., 297 ob. č. (1890). — 10) Ch.. ves t., hejt. Karlín, okr. Brandýs n. L., fara a pš. Všetaty- Přívory; 64 d., 384 ob. č. (1890). —11) Ch., osada t., hejt. a okr. Kolín, fara a pš. Týnec n. L.; 6 d., 30 ob. č. (1890). — 12) Ch., ves t., hejt. a okr. Milevsko, fara Lašovice, pš. Orlík; 28 d, 253 ob. č. (1890), popi. dvůr Hole- Sice. — 13) Ch., Chrasto, osada t. u Pir- kovic, hejt. Písek, okr. a pš. Vodňany, fara Bílské; 10 d., 38 ob. č. (1890). — 14) Ch., osada t., hejt, okr. a fara, pš. Podmoklice; 19 d., 108 ob. č. (1890). — 16) Ch., ves t, v hejt stříbrském, viz Chrast o v. — 16) Ch., osada t. u Krhanic, hejt. Kr. Vinohrady, okr. Jílové, fara a pš. Týnice n. S.; 31 a., 272 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Kateřiny, farní již r. 1350, v nyn. podobě z r. 1684. Kostel i ves patříváily kanovníkům pražským. Obrást, ves v Čechách, hejt. a okr. Plzeň, fara a pš. Dejšina; 127 d., 937 ob. č., 12 n. (1890), kaple, telegr. a žel. stanice Čes. záp. dr. (Praha-Plzeň-Brod n. L. a Ch.-Radnice), ložisko břidlice kamenečné, žel. hamry, závod na v^obu bezpeč, šňůr zápalných a zápalek do ciolů, výroba haloxinu. Ch. připomíná se r. 1242 a král Václav daroval jej klášteru chotěáovskému. R. 1283 uvádí se tu statek s tvrzí, jejíž pozdějéí majetníci jmenují se ŽďárŠtí z Ch-u. Jan a Bernart bratří z Vald- štcina zastavili celé zboží obci plzeňské, jíž Jan konečně r. 1517 je prodá}. CHiřást (lat. frons) naz^^vá se vegetativní těleso nejmnožších jatemích mechu (játro- vek). Jest to lupenovité, ploché, více ménČ často dichotomicky rozvětvované těleso rost- linné, kteréž jednou stranou obráceno jest k zemi neb i ke kůře stromů, na níŽ mech žije, zřídka na vodě spočívá {Riccia natans)^ drahou plochu obraci vzhůru ke světlu. 2e zpodní své strany obyčejně vyhání kořenové chloupky (rhizoidy) a někdy nese tamtéž podle středního pruhu jednu nebo dvě řady jemných lupínků, které za první začátky zpodních listů považovati se mohou. Podobné zpodní nebo břišní listy (amíigastrie) mají totiž také některé listnaté jatrovky z řádu Jungermanniaceí vedle dvou řad v právo a v levo střídavě stojících svrchních neb hřbet- ních listů. Kde t3rto zpodní šupinky na ch-u vyvinuty nejsou {Aneura, Anthoceros). není ch. nic jiného než lupenovitá stélka, jaká též u řas (na př. u chaluhy, Fucus) se vysk3^uje. Zajímavý přechod od stélky do listnaté lo- dyhy ukazuje však Blasia, jejíž ch. rozdělen jest po obou stranách středního nervu v stří- davé laloky, které se rovnají kolmo insero- vaným hřbetním listům, jenže na zpodu as jako list zpeřenodílný blanou spojeným. Ře- čený střední nerv v ch-u a jeho plochých větvích také jinde (u Marchantie, Riccie a j.) se nalézá a záleží z buněk dlouhotáhlých, nezelených; leČ jiným Čistě parenchymati- ckým ch-ům nerv takový ještě schází. U Mar- chantiaceí ch. v anatomickém ohledu zvlášf jest yyvinut, maje vzdušné Tdychací) dutiny, které se kanálky stomatickými na venek ústí. LČ. Ohřástal vodní (Rallus aquaticus) má zobák rovný, málo zahnutý, tenký, delší hlavy, na svrchní straně přiobiý. Křídla šavlovité vypouklá mají 3. letku nejdelší. Ocas velmi krátký kryt jest křídloma; silný nárt má délku středního prstu; prsty jsou volné. Ch. vodní jest na vrchu těla olivově hnědý s temněj- šími skvrnami; hlava po stranácli a tělo ve- zpod popclavě modrošedý; měkčiny černé a bíle pruhované; břicho a kostřec barvy rezavě šedožluté. Délka těla 29, křídel 12, ocasu 6 cm. Ch. tento rozšířen jest po celé Evropě a stř. Asii. K nám přichází v dubnu a zdržuje se na odlehlých rákosinách a vrbami porostlých močálech. Jest více ptákem noč- ním ; chraptivý ostrý hlas jeho ozývá se pozdé do noci neb časně z rána. — Ch. polní či sekáč {Crex pratensis) má zobák kratší hlavy lehce zahnutý ; zadní prst má délku V4 nártu. Peří na těle hnědé s bledšími obrubami, ve- zpod světle Šedé, boky rezavé s příčnými pruhy bělavými a tmavohnědými. Délka těla 29, křídel 14, ocasu 2 cm. Vrzavý hlas jeho často na lukách jest slyšeti. Zdržuje se u nás od května do záři. — 6h. kropenatý (A)r- ^ana mamttta) má zobák i^imý, kratší hlavy; nárt krátký, prsty dlouhé a tenké. Peří jest nahoře olivové hnědé s černými skvrnami po ostnech a bílými proužky a tečkami. Délka těla 21, křídel 12, ocasu 6 cm, Stéhovav^ tento pták vyskytuje se u nás v krajinácn na vodu a nUcosí bohatých od dubna do října. Vzácnějším zjevem jest mimo to ch. malý (P. minutd\ a ch. nejmenší' (P. prg- maea), .jehož délka těla jest 18, Iďídeí 8, ocasu 5 cm. Bse. Chřástalové, Rallidae, tvoří čeleď ptáků brodivých se zobákem zřídka hlavy delším, na svrchní straně klenutým, u kořene měk- J Chrastavá — Chrastina. 385 kým. Okrouhlá křidla kryjí ocas krátký il3 per sloicný. iJzkč nozdry Itži ve dlouné po- stranní ryte a jsou bez vnitFnf pfehrádky. Nárt jest krátký, prsty dlouhé a Slíhlé. Cíi. rozSifcni jsou ve více nei 150 druzích po vší zemi a obývají bažiny a stojaté vody, iivice se malými vodními iívoíichy, semeny a mladými rostlinami, Hníidí se u vod v rá- kosí a snášejí po 3—12 vejcích. Oéli se na ch-ly vlastní, jíchi čelo icst bez lysiny, a opeřené a alipky vodní (v. 1.). Sff, Ohniitkva: i) Ch., chybnč Kracov, Kracová, Krása (/í-^aftai,, chybně Kraiie.i), starobylé průmysl, město v Cechách v Krko- noších na potoce Gdrsbachu, v hejl. libere- ckém, má 347 d., 2 ob. «.. 3210 n. (1890). okr. soud, farní kostel sv. Vavřince ze sto- letí XIV., nálcževSí tehdy k děkanátu íilav- skému, na hřbitově nový krásný kostel ná- kladem 100.000 i1. vystavěný, ůtř. ob, a 3tř. mřšt šk. pro chlapce a dívky, průmyslovou odbor a pokraf. šk. pro chl., špitál, éetn. stan., pi.. telcgr., tcleíon, lei. st. Saské st. dr. (Libercc-Žitava-Warnsdorf), mést. spořitelnu, pojišt proti ohni, 3 prádelny na vlnu a prá- delnu na bav), odpadky, 2 tkalcovny, továrnu na lepenku a dřevitý cement, stavbu varhan, mlýn, knihtiskárnu a značný průmysl a ob- chod soukenický a ^láicnický. Nedaleko zří- cenina Hamrštein. Kdy mésto založeno, ne- známo. K r. 1212 připomínají se tu Gebhard a Jindřich bratří z Chrastavý a r. 1356 jme- nuje se Ch. jako místo s far. kostelem pří- slušné ke hradu Grabštcinu, kde později mé- štané s rytíři sedávali na manském soude R. 1411 sedel na Ch-vě zvláštní hejtman. Za válek husitských město úplné spáleno a vy- drancováno, tak íe na dlouho zůstalo pusté (snad do r. 1512>. Jifi Mehl ze Siřellc vy- prosil r. 15i4 Cnrastavským výsadu výroě. trhu a zlepšeni erbu, rovněí r. 1581 nabyli různých svobod. Za reformace, když král. kommissaF uváděl nového faráře, sběhli se scdláci a zkamcno- vali ho. Do té do- by spadá i vystěho- vání se 149 nekatoli- ckých osob z města. Za války 301eté mě- sto vypleněno a vy- páleno (1644). Ny- nější znak (vyobr. č. 1926.) z doby cí- saře Rudolfa vypi- suje se takto; vmo- V - ■ ■ "^ drém štítě střibr- ^^ ^ nou led se 2 stříl- C igií Zuh mciii Chritiivy. námi, olevř. bra- nou, v níi dva ikrabáky kfiíem přeloženy; nad věží labul držicí zlatý šíp pod dvěma rohy k piti. Ch. jest rodištěm malíře Josefa Fiihricha. — Okres chrastavský má na 148-44 hm' 20 pol. obci. 3504 d a 264 ob. č., 2*.506 n.; ze 25.488 pfit. ob.: 24.615 katol, 732 evang., 56 i,, 85 jiného vvznání; z těch 12.245 mni,. 13.243 žen. (1S9Í)). — 2) Ch., osada t., u Stětkovic, hejl. a okr, Sedlčany, fara a pš. Kos. Hora; 4 d., 28 ob. é. (1890), myslivna. — 3) Ch. Dolní, také Rokytník (Unícr-Kraiiaii), ves t., hejt. Liberec, okr,, fara a pš. Chrastavá (město); 102 d., 766 ob. n. (1890), 2 továrny, valcha na sukno a bar- vírna na turecké Červeno. — 4) Ch. Horní lOber-K.), ves t.; 100 d., 2 ob, ě., 700 n. (1890), tow. na sukno, prádelna na spraco- váni bavlněných odpadků, barvírna, 2 úpravny a mlýn. ChnuitaTea, ves čcs.. viz Chrastovcs. OhraataTBO v botanice: ch. polní, Tr!- chera arvensis Schrad. {Scabhi^ arve-ísls L.); oh. lesni, Trichera tilvatita Schrad. (Sca- biosa silvaticii L.) viz Trichera. Omutavtoe, popi. dvQr, viz Čechticc. Chr&fltevka neboli praSivka u drůbeže jest nakaíllvá vyrážka, pří které drůbeži vy- padává peří. Onemocnělou drůbež nutno od zdravé odděliti a místa chorobná n:itirnti terpenlýnovým olejem. Cbrfcstek Michal, slovenský kněz a spi- sovatel (• 1825 v Novém Městě nad Váhem, íijc na odpočinku v Sv. Kfiži v Těkově). K literárním snahám přivedl jej horliví bi- bliolil M. Rcšctka v Horní Súči, v jehož sbír- kách starých slovenských tisků v nalézal hoj- nou látku literárně -historickou. Ale kromě několika drobných pokusův úmysly jeho, psáti obšírné dějiny slovenské litcraiury, se ne- uskutečnily. Biskup Štěpán Moyzes r. 1851 Ch-Ikovi svěřil vyučování pří semináři v B. Bystřici, při čemž redigoval také církevně- paed3);ogický časopis > Cyrill a Method •. R. 1862 vydal leiirec, společenský zpěvník slovenský. Do Riegrova Nauěn. slovníku Ch. psal hojné o věcech slovenských. Poslední léta tráví v pensi jako vysloužilý farář. I'komisyja edukacyjna«, v níž Ch. měl správu školství litevského, které ná- ležitě pak zreformoval. V r. 1778 — 80 zasedal ve stálé radě. Na sněme čtyřletém byl přívr- žencem oprav a po schválení ústavy stal se ministrem záležitostí zahraň. Obávaje se veli- kých zmatků poradil králi, by přistoupit ke konfederaci targovické, načež r. 1793 stal se kancléřem litevským, ale záhy se poděkoval a odejel za hranice. Za povstání Košciuszkova vrátil se do vlasti, podporoval povstání a po jeho potlačení usadil se ve Varšavě, kde stal se nejhorlivějším zakladatelem >To\varzyst\va przyjaciól nauk*. Ch. byl člověk šlechetný a lidumilný, poskytl lidu na svých statcích svo- body, založil velkou knihovnu a několik to- váren. Jeho snaha vůbec nesla se ku povzne- sení osvěty a blahobytu v zemi. Vadou bylo, že byl člověkem povahy slabé a bojácné. Srv. »Roczniki towarzystwa przyjaciól nauk« sv. 10. Čásť rukopisu jeho Pami^tmk rodu Litaworów Chreptowic^ów vydala >Teka Wi- lertska« (díl 5.). 4) Ch. Adam, syn před. (* 1768 — 1 1844), byl poslancem na sněmu, kde r. 1791 zastával se bližšího spojení Litvy s Polskem a zrušeni celní hranice mezí oběma zeměmi. Po rozdě- lení Polska byl dozorcem Škol litevských od universitv vilenské. 6) Ch. 'Michal, syn před. (♦ 1809 — 1 1892), konal v ruských službách diplomatické služby v Neapoli a Londýně. R. 1862 byl při var- šavském dvoře velkoknížete Konstantina. Ze- mřel bez potomkův a hraběci titul jeho pře- šel r. 1893 na příbuzného Michala Butěnčva, syna Marie Chreptowiczové. Chrésmologia (řec), v č š t ě n í ; ch r é s m o- ltances ct sa canalisation (t., 1885). Chrétien deTroyes [krétjen de troá], také Crestien a Chrestien de T., slavný středo- věký básník franc, jehož život je nam skoro ťiplně neznám; ví se jen, že přízní jej dařila Marie hraběnka cbampagncská, na jejímž dvoře žil, a později Filip Elsaský, hrabě ftanderský, jemuž je věnován Ch-ftv Pcrccval a jenž ze- mřel na křížovém tažení r. 1191. Za to známe chronologii děl Ch-ových. První jeho pokusy byly napodobení poesie antické; přeložil ze- jména Ovidiovu »Ars amandi< a něco z »Meta- morfos«; dochovala se z nich jen Philomele ve sbírce Chrétiena Legouaisa de Sainte-More •Ovide moralisé« z XIII. věku. Epos o lásce Tristana a Isoldy také se nedochovalo, za to došly nás ostatní velké jeho romány, čer- pající z pověstí artušovských, z kruhu Stol- ního kola. Ch. je v literatuře franc. zakla- datelem t. zv. románu bretonského, genru to romaneskní, dobrodružné a galantní poesie cpické. jež spracovala legendy keltické (aspoň dle jména) a opanovala vkus básnik&v i obe- censtva po vlastně národní epice starofran- couzské.pochansonech degeste(vizFran- cie, str. 511). Ch. první zformoval podstatné rysy látky, formy a stilu této poesie po výtce dvorské a rytířské, jež ovládla celý středověk křesťanský. Nejstarší z eposů těchto je Li contes ďErec, líčící dobrodružství Ereca, jež podstupuje se samojedinou manželkou svou Enidou. zkoušeje takto její oddanost a po- koru. V Cligésovi je mimo jiné spracována východní pověst o ženě, již unesl manželu jejímu milenec, omámiv ji nápojem, takže byla za mrtvou pohřbena (jako v Shakespearově »Romeu a Julii«). Kolem r. 1170 vznikl Li chevalier s de la charrete (rytíř s károu, t. j. Lan- celot), jejž dokončil za'Ch-a Godefroy de Lagni a jenž vyprávěn je dosti temně. Na díle tom měla živou účast Marie champagneská a také vliv v jeho provedení. Spracována je tu stará povídka gallská o královně Guenievře, již unesl kouzelník a vysvobodí rytíř, jenž překročí most z ostři mečového. Lancelot pronásleduje kouzelníka, ztratí koně a je nu- cen vstoupiti na dvoukoiý vozík, příhoda to pro rytíře příhanná — odtud jeho přezdívka. Epos toto je z nejdůležitějších dél středo- věkých i po stránce kulturní; v něm složen je celý zákonník středověké dvorské a dvorné lásky. V cizoložném poměru Guenievry a Lan- celota podána celá jedna strana středověké kultury citové a mravní. Lancelot došel ne- smírného úspěchu a přeložen do všech skoro jazyků evropských. Z téže doby asi pochodí Li chevaiiers aitlyon (rytíř se lvem, t. j. Ivain), nejtypičtější útvar románu artušovského, často napodobovaný a obměňovaný. Poslední dílo Ch-ovo je Conte don Graal (Perceval), jehož již nedokončil. Přičítá se mu také Contes del r.>i Guillaume d*Engleterrc, ale autorství Ch-ovo je tu pochybné. Ch. je přední středověký básník franc. Jeho řeč je jasná, štavnatá, sloh průhledný, sytých barev, rhythmus lehký, dia- log stručný a živý. Vadou je však kompo- sice, velmi nesouměrná a často nejasná; jiný, ještě vážnější nedostatek Chův tkví v jeho duševní povrchnosti: Ch. byl spisovatel ele- gantní, ale vážnost, duševní hloubka, opra- vdové básnické posvěcení mu scházelo. Zde překonal jej daleko Wolfram von Eschen- bach, jenž spraco val, at na přímém či nepří- mém podkladě, jeho Percevala, jako Hart- mannvonAue jeho Erica a Ivaina. Sporná je otázka o původu látek Ch-ových. Někteří po- kládají i látky ty za majetek francouzský, byly I prý ien vyzdobeny bretonskými jmény, tehdy módními; jiní pokládají je za povídky bre- tonských pěvců. Ch-ova »Conte dou GraaU zejména spočívá asi na starší básni Roberta de Boron o Percevalu, jež se nás nedocho- vala leč v pozdější versi první části (vydal Fr. Michet, Bordeaux, 1841 a Furnivall, Lon- dýn, 1841) a prosaickém spracováni (vydal Hucher, Paříž, 1875 a n.) Wend. Fórster vy- dal 9Ericac, 9Cligěsa« a >lvaina« (Halle. 18^4 až 1890), P. Tarbé (Remeš. 1849) a Jonckbloet (La Haye, 1850) »Lancelota€, Ch. Potvin »Per- cevalac (Mons, 1866—71), Fr. Michel »Guill. d'Angleterre« (III. sv. »Chroniques anglo- norm.c). — Srv. G. Paris, La litt. frang. au moyen áge (1896); Holland, Ch. von T. (Tub., 1854); Potvin, Bibliogr. de Ch, de T. (1863); Hist. de la langue et de la litt. frang., vyd. L. Petitem de Julleville (1896. 1., 302). Šld. Chrohel viz Chrkel. Chřibská: 1) Ch., Chřibsko, chybné Křipská {Kreibiti), starobylé město v sev. Čechách na stejnojmenném potoce, v hejtm. rumburském. okr. warnsdorfském, má 253 d., 1718 ob. n. (1890), far. kostel sv. Jiří, 4tř. šk., četn. st., pš., telegr., žel. st. Ces. sev. dráhy (Tannberg-Rumburk), lékárnu, pfojišL spolek proti ohni, raifínerii skla, cihelnu, pivovar, lihovar, výrobu octa a zboží pleteného a znač- ný průmysl a obchod s bavlněným a lně- ným zbožím. Ch. připomíná se r. 1363 jako farní ves příslušná ke hradu Šarfštemu, od r. 1406 k Tolšteinu, a od r. 1428 k Falken- šteinu, později spravována i z Děčína. Miku- láš Trčka z Lípy udělil Ch-ké některé výsady a cis. Maximilián na přímluvu pánů z Var- j temberka udělil (1575) ji dva výroční a tCdní jtrhy; jejich potomci rovněž udělili ji rázné j výsady, jmenovitě clo, lovení ryb a špitál od ' platu osvobodili. Všechny tyto výsady r. I(;u9 Chřič — Chřípéci. i cisafem potvrzeny. Za války 30lctč utrpéla Ch, mnoho válečnými pochody cizich vojsk, r. 1705 vytopena a r 1766 utrpěla velkým ohněm. ZaJindFicha a Sigmunda pánA 7 Vartemberka udĚ Icna Ch-ké městská práva a svobody ja koi i znak (vyobr e. 1927^, který Ru dolf 11. ustanovil takto: Stit rozštípe- ný, v hořením mo- drem poli pd vodní znak, veslující dív- ka, v dolenim zla- tém znak rakouský, C. v červeném itítí pole stříbrné. — 3) Ch. DoU!. chybně Skřipská Dolní lNltd.:r-KreibÍli). ves t, fara a pš. Chřibská město; 283 d., 1689 ob. n. (1890), 3tř. Sk., dvé pily, mljn na koření a mouku, 3 továrny na baví. niti, přízi k ple- teni a háčkování, tkalcovství po aomácku, — 3) Ch. Horní (Obcr-K.), ves t.. fara a pš, Chřibská město. 166 d, 16S1 ob. n. (1^90). 4tř. 5k.. tcicgr. a Íel. st. Čea. sev. dr. (Tannen- bcrg- Rumburk), továrna na duté sklo, válcový mlýn, výroba člnkfl k brdam tkalcovským. nitění a třtin k paprskům. Domácí průmysl tkalcovství. — 4) Ch. Nová {Neu-K.), osada t. u ChřibskO Nové Vsi, fara Chřibská město, pS. Chřibská Nová Ves; 102 d., 621 ob. n. (1890), 2iř. škola a tkalcovství. — 6) Ch, Nová Vea {Teichstadl), ves t., fara Chřib- ská; 223 d., 1819 ob, n. (1890), pí., telegr., st. Čes. sev. dr. (Bakov-Gcorgswalde-Ebers- bachj a (Podmokly-Warnsdorf), tkalcovství po aomácku. Všechny tyto obce souvisely s městem Ch-kou a jeho osudy, teprve v no- vější době byly jako politické celky od sebe ocllo učeny, CbřiČ, obecně Křič, far. ves v Čechách, hejtm. a okr. Královice. pS, Koilany; 65 d,, 506 ob, č. (1890). kostel sv. Jana Nep„ 4tř. Sk. Nadační panství Ch. zaujímá 3I44'7 ha půdy; náleíl k němu zámek, pivovar, dvůr, pila a cihelna, majetek říšského listavu šlech- tičen u sv. Andělů Stráíných na Novém mésté v Praie. V okolí pěstuje se chmel, V blízkém lese pohřebiště ; samota Ccrtovec, popi. dvory Dubjany a Dubensko a >KubŮv< mlýn, jméno Dubjany č. Dubňany připomíná někdejší ves. Histor. zprávy o tvrii Ch-i máme z 2. pol. XIV. stol. Vladycká rodina na tvrzi sedící zvala se odtud i Ch-c a připomíná se ai do konce XV. stol. Pak seděli na tvrzi Otík ze Sanova (od r. 1437) a Sezima z Malšin (od r. 1447). Markvart z Gcidnic vystavěl ve Ch-i novou tvrz, kterou prodal (1475) s celým pří- slušenstvím Sigm, z Ryncmaule. Na počátku XVE. stol. připomíná se na Ch-í Gabriel z Vispachu, po něm Martin z Kozlova, jeni prodal (1541) Ch. Vád. ze Strojetic, za něhoi Ch. vybavena ze svazku manského od hradu Křivoklátu. Tento prodal ji Oldř, LaŽanskému z Bukové, od jehol syna Šebestiána koupil 1 Skrč- rielí se tu do r. 1702, kdy Ch, koupil Václav Joset Laianský z Bukové na Manětinf a Všcsulově. Jeho syn Karel prodal (1733) Ch, své mateři Mam Gabriele, která po smrti svého maniela zaloiila ústav pro šlechtičny u sv. Andělů Str na Novém mésté pražském, jehoi první abatyší se stala. Umírajíc (1758) odkázala jednu polovici ústavu a druhou svým dětem, od nichí ji r, 1764 jmenovaný ústav koupil. Ma- ne Gabr. Laíanská zvětšila při zámku v Ch-i kapli a ustanovila při ni kaplana. R. 1786 iři- lena tu lokalie, která r. 1858 povýšena na faru Srv, Pam. arch. díl VI„ str. 254, Obria (z řec,) slově zvláštní druh sloho- vých cvičeni školních. Za základ bére se vét- šmou nějaká mravní věta, výrok a pod,, jei se vykládá a odůvodtluje dle určitých pravi- del, stanovených v přesném pořádku od řec. rhétora Atlhonia (odtud ch. aithoníanská). Pravidla ta jsou: t. dktum vel fuctum cum laude auíiorii (výrok nebo čin s pochvalou spisovatele); 2, paraphrasis (vysvětleni výroku a p.); 3. aeliologia (odůvodnění); 4. contra- riutn (vyvráceni opaku); 5. simite (srovnání s podobnými výroky atd,); 6. exeinplum (pří- klady); 7. teítimonium (svědectví); 8. coyiclu- sio (závěr). Poněkud méně pravidel a ve vol- ném pořádku předpisovala ch, ciceronská. Jako dobrý vzor a přiklad disposice rozpravy, pojednání a pod, bývala ch. oblíbeným pro- středkem didaktickým ve školách a pravidla ke snadnému zapamatováni sestavena v Sesti- mér: Quis, quid, ťnr, coiitra, timiU Ct para- digmata, testes, nebo: Quis, quid, ubi, qiiibm xilHi, indo. Ohriemhllda viz Kriemhi Ida. OhrtMM, ves mor., viz Křííanov. Chřin, ves Česká, viz Chriín, OhHpi jsou zevni otvory nosní (orijieia narium externa). oddělené přepážkou nosní a po zevní straně ohraničené křidly nosními (alae naší), jei se někdy nazývají téí oh-mi. Žajímavo jest, le zřídka shledáváme obě ch. vyvinuty soumérně, neboť pravidelné bývá jedna dirka nosní větší neií druhá a posta- vena buď šikměji nebo přiměji; rovněž I po- doba bývá nestejná, ChHpěoi (nesprávně hřlběcl, něm, Druse) jest nakažlivá nemoc, pouze u koně, osla, mezka a muly se vyskytující, která způsobena C' :st mikrobem Slreplococcus equi. Doba ínku- ačnf trvá 4—8 dnů, Ch. jeví se co prudký zánět sliznice nosu se současným zhnisánim příslušných ílaz mízních a zachvacuje zvířata útlejším mládi; katarrhy průduSek, slabá "^" " tělesná, jakoi i vnějši škodlivé vlivy řeckou (40°— 41°C), která již den následující klesá; současně objeví se zánět sliznicc nosu a zduřeni žláz podbradních. Z nozder vytéká mnoÍElví řídkého, později hustšího a konečně hnisavého hlenu, Zduřené žlázy podhradní v 8—13 dnech zhnisaií, při čemž horečka opět stoupá. Po provaleni se hliz zmizí zvolna ho- rečka jakož i zánět sliznice a nastává po prů- 392 Chřipka. měrné 3nedě]ní chorobě opét stav pravidelný Nenastane-H komplikace, neohrožuje ch. život zvířete. Ošetřování jest symptomatické a dié- tctické. KKř. ChHpka (něm. Gnppe, synon, influen\a, catarrhus epidemicus^ titssis epidemica, horion^ bleskový katarrh, tac, ovčí kašel, mód- ní nemoc, čínský, ruský, španělský, vlašský kat arrh), onemocnění infekční epi- demicky, často pandemicky se šířící, které s převanou v or^nech rcspiračních se loka- lisuje a nervovými jevy provázeno bývá. Hi- storie ch-ky sahá do starých dob, ale jest spornOi zdali epidemie r. 412 př. Kr. Hippo- kratem popsaná byla epidemií chřipkovou; spíše za takové prohlásiti dlužno velké epi- demie katarrhální, které v VI. — X. stol. po Kr. v Itálii několikrát vypukly. Povolaný Hirsch prohlašuje za prvou pověřenou epi- demii tu, která r. 1173 v Itálii a ve Francii se rozzuřila. První světová epidemie dosta- vila se r. 1510 a ta se ubírala v Evropě z jihu na sever; druhá pandemie vypukla r. 1580 a ta vyšla z Orientu a přes Caři- hrad se rozšířila do Evropy a do severní Afriky. Epidemie ta řádila také v Čechách. V XvII. stol. není bezpečných zpráv o ch-pce v Evropě, ač v Sev. Americe několikrát řá- dila a také Jižní Ameriku zasáhla. Za to byl počet chřipkových epidemií v XVIII. stol. tím větší: čítá se celkem sedm velkých epi- demických tahů, z nichž největší trval od r. 1729—38; zlé byly také epidemie r. 1781, 1782 a 1799—1803. V XIX. stol. prvá pande- mie počala r. 1830 a trvala do r. 1833; vy- šla z Číny a ubírajíc se k západu ve dvou létech zasáhla celou zeměkouli; druhá pan- demie, která r. 1836 v Austrálii počala, vy- konala touž cestu v 15 měsících. Poslední v dobré paměti trvající světová epidemie po- čala r. 1889. Tato jako skorém všechny v tomto i minulém století zuřící pandemie vyšla ze středu Asie a brala se od východu k západu. Zdá se tudíž. Že nitro Asie, zvláště kraje hraničící s ruskými državami, jsou trva- lým sídlem ch-ky. Historie vypravuje také o epidemiích, které výhradně v Americe po- čaly, a zdá se, že severní území americká (kolonie anglické, Grónsko^ jsou druhým hníz- dem ch-ky. O poslední epidemii ch-ky máme velmi důkladné zprávy a víme, Že dosud pan- demie podobných rozměrů nebylo — rozsáhlé kommunikační styky s celým světem snadně to vysvětlují. Pandemie počala v květnu r. 1889 v Bucháře a šíříc se přes Sibiř do Ruska objevila se v Petrohrade pět měsíců po propuknutí v Turkestáně; z Petrohradu pak rychy^m během brala se po Evropě. V po- lovině října r. 1889 infikován byl Berlín a mnohá města Německa i Paříž, dva týdny později Štokholm, Kodaň. Vídeň, na počátku prosince Mnichov, Londýn, Brussel; v druhé polovině a ku sklonu prosince řádí v Uhrách, alpských zemích Rakouských, vypukne v Praze na počátku ledna 1890, na Moravě a v Sedmi- hradsku, ale také na ostrovech Středozem- ního moře a v Itálii; 15. pros. 1889 objevuje se v N Yorku, v Bostonu a v šesti týdnech rozšířila se po celé Sev. Americe, v lednu 1890 jest současně v državách severní a jižní Afriky, v Záp. Indii, v Číně, ve střední Americe, v únoru na záp. břehu Afriky, v březnu v Au- strálii. Pokud ze statistických zpráv vyplývá, nebylo dílu světa, nebylo státu ani úženu, ne- bylo ostrova, kter^ by zůstal ušetřen; ch. vnikla do nitra Afriky jako do osamocených ostrovů Tichého okeánu, do Grónska jako do nejjižnějších krajů Chilských, do osad horských i opuštěných hospiců alpských. Kamkolivěk vnikla, trvala epidemie ch-ky 6—8 neděl. Ale tím tažení její nebylo ukon- čeno, a nyní rovněž tak jako při prvých epi- demiích tohoto i minulého století se ukázalo, že ch. do okrsků dříve zachvácených 3- až 4krát po kratších i delších dobách se vrací. S každým vŠak novým vzplanutím epidemi- cký okršlek se obmezuje a poČet nemocných uskrovňuje. Ch. jest nemoci exquisitné kontagiosní; nosičem nákazy bacili Pfeiferem v krvi a se- kretu sliznic oDJevený. Vnímavost ku chřip- kové nákaze jest neobyčejně velká, tak že 60— 707o obyvatelstva onemocní. Tato velká vnímavost hlásá se tím, že celé rodiny rázem nebo v nejkratší době bývají zachváceny, když prvý případ onemocnění v rodiné se přiho- dil. Soudilo se dříve, že ch. jest onemocně- ním miasmatickým, ale dnes jest Četnými případy dovozeno, že domy, kláštery, ústavy, káznice, osady přísně se isolující nákaze ták dlouho unikly, dokud isolace nebyla porušena. Stejně nebezpečny jako nemocný a rekonva- lescent po ch-pce jsou předměty, šaty, zboží, kterých nemocný upotřeboval. Chráněn není sice žádný věk, ale nejvíce ohroženo bývá stáři od 20—40 let. Nákaza děje se respirač- ními ústrojími a snad i zažívacím traktem; od infekce do propuknutí prvých příznaků uplyne doba 1—3 dnů, časem jen 12 hodin. Pathologie ch-ky. Klinický obraz jest velmi měnivý a každý případ co do sympto- matologie chová se jinak. Rozeznáváme ně- kolik chorobných typů: prostou horečku in- fiuenziální, ch-ku s jevy v respiračních orgá- nech, formu gastrointestinální a formu ner- vosní. Uvedené typy rozdílně probíhají, jed- nak že příznaky jsou lehčí nebo těžšího rázu, nebo v postupu nejrozmanitější zjevy se kom- plikují. V každém případě ch. počíná třasav- kou, prudkou horečkou, bolestmi v hlavě (v čele), v páteři, v údech, neobyčejnou schvá- ceností, úplným nechutenstvím. Horečka rázu remittujícího klesá rychle i pozvolně v době obratu a bývá lepšeni provázeno velkými poty. Mimořádné počáteční příznaky se ztěžují zá- vratěmi, mdlobami, deliriemi, konvulsemi, so- pórem, psychosou, zjevy cholerovými atd. Nekomplikovaná ch., ať v té^neb oné formě se objevuje, trvá průměrem 6 dní, nejkratšeji 24 hodin, nejdéle 7 dní. Většina nemocných rychle se zotaví, v mnohých případech, i leh- kých, následuje stížená a vleklá rekonvales- cence, hlásající se velkou duševní a tělesnou schvácenosti, tvrdošíjným nechutenstvím, duš- Chrischonský ústav — Christ. 393 ností a setrvačnými katarrhy. Recidivy do- stavující se krátce po prvém onemocnění nejsou vzácný. Prostá, nekomplikovaná ch. není těžkou chorobou, a obnáší její úmrt- nost asi OóVoI nebezpečnou stává se teprv pro rozmanité komplikace a tyto v dřívěj- ších i v poslední epidemii mortalitu značně stupňovaly. Roku 1889—90 úmrtnost v ně- meckých městech vzrostla o 8—40 z 1000; v Paříži zemřelo r. 1890 v době od 23. až 29. ledna o 1319 osob více než v témž týdnu r. 1889. V celém Německu zemřelo v po- slední epidemii chřipkové 66.000 lidí, to j. 1 mille oby v. Vzpomenuto budiž nyní jednotlivých typů ch-ky. 1. Nejčastěji nákaza chřipková se slučuje s příznaky ústrojí dýchacích, které z části prvého dne onemocnění, z části později se dostavují. Vzhled nemocného jest charakte- ristický: obličej rudý a zbubřelý, oči ná- padně lesklé, spojivky a chřípí překrveny; sliznice nosní a hltanová jest Šarlatová a za- nícená; serosního yýtoku a kýchání bývá větši- nou postrádáno. Prudké bolesti v čele hlá- sají zánět čelních dutin, neuralgické bolesti v krajině jařmové a ve tvářích zánět High- morsícé prostory. V těžkých případech vy- skytují se záněty hrtanu, průdušnice, velkých i malých průdušek, křečový kašel, velká dus- nost, oppresse na hrudi, značné překrvení plic, bronchiolitidy. Nejdůležitějším však i nejne- bezpečnějším zjevem (asi v 5— 107o případů) jest katarrhalní, kruposný i hnisavý zánět plic; jest oboustranný, mnoholožiskový, roz- lízavý a stěhovavý, většinou provleklý, končí tu a tam hnisáním i snětí plicní. Vedle zá- nětu plic vyskytuje se také zánět pohrudnice, serosní, hnisavý a krvavý. Že ch. zjitření tuberkulosy usnadňuje, o tom poslední epi- demie podala velmi smutné důkazy. 2. Forma gastrointestinální. V každé epi- demii chřipkové vyskytovaly se případy, v kterých některé zaludeční a střevní pří- znaky prudce se objevovaly, zato příznaků nervových nebo katarrhálních nebylo. Počá- teční jevy jsou tytéž jako při prvé formě, horečka však menší; pozorujeme mohutný povlak jazyka, smrdutý zápach z úst, dávení tvrdošíjné, citlivost a bolest žaludku a střeva, zdmutí břicha, průjmy. Výsky tují-li se ner- vosní jevy, podobá se pak ch. tvfu. Po- zorováno bylo krvácení ze střeva, záněty po- břišnice; Časem obraz napodobňuje choleru, dysenterii atd. 3. Forma nervosní zahrnuje případy, v kte- rých vedle mírné horečky vyskytují se těžké nervové jevy: nesnesitelné Dolesti hlavy, pá- teře, kloubů a svalů, povšechná nervosní pro- strace, nespavost, velké rozladění mysli. K zje- vům těm bezprostředně nebo v rekonvale- sccnci družiti se mohou úkazy hlásající ana- tomické processy nebo funkcionelní poruchy středů a drah motorických, sensorickJ'ch a vasomotorických, někdy i psychosy. Nejob- vyklejším jevem jest prudká bolest hlavy a záhlaví, neuralgie, zánět nervů jednotlivých i mnohých (polyneuritis). Vzácnější jsou zá- něty mozku a míchy, záněty jich plen. Časem počíná ch. komatem. Koma trvá několik ho- din, ale také 2—14 dní a pod toto záhlaví spadají případy nony. Popsány byly také zá- chvaty epileptické a prudká deliria. 4. Nejlehčím typem chřipkového onemoc- nění jest horečka influenzová, t. j. onemoc- nění, v kterém mimo horečku a povšechné celkové symptomy jiných jevů neshledá- váme. K popsaným příznakům v každém případě mnohé jiné přidružiti se mohou, i když ne- moc jest v rozkvětu i když nastala konva- lescence: tak slabost srdečná, vřednatý zánět nitroblany srdeční, zánět osrdečníku, zánět a zahacení žil a tepen, albuminurie, glykos- urie, rozmanité osutiny, záněty ucha, oči atd. Therapie ch-ky jest symptomatologická. Mx. Chrisohoiuiký [-šo-] ústav, založ. r. 1840 Fr. Spittlerem nedaleko Basileje, vysílal samo- statně missionáře z Alexandrie do Habeše a Chartúmu. V novější době zanechal ústav missií do ciziny, za to tím hojněji vypravoval missie doma. K. 1852 zřídil »aobrovolnou do- nucovací pracovnu c pro léčení pijáků. Orgány ústavu jsou »Der Glaubensbote«, >Chrischona- Bláttchenc a »Jahresbericht€. Chrisma (řec), křižmo, směs olivového oleje a balsámu, jíž se užívá při udílení svá- tosti křtu a biřmování, jakož i při svěcení chrámů, oltářů, kalichů, křestní vody a při pomazání bisk\ipů. Křižmo světí pouze bisku- pové na zelený Čtvrtek a rozesílají -je ihned kněžím své diécése na celý rok. Chrismale, v katol. církvi lněný šat, jenž se při mazání oleji přikládá na čelo, aby ne- stékaly. Chrismales denarll (lat.), peníze, jež od- vádějí kněží biskupům za křižmo. Chrismarimn (z řec), nádobka na křižmo; skřínka pro ostatky; též místo, kde se udílí svátost biřmování. Chrismon, středolat., asi z Christ i nomen^ monogramm v čele středověkých veřejných listin, jenž více méně nejasně spodoboval počátečnou písmenu slova Christus, dříve napodobící řecké X (někdy i s P [R] spo- jené), pozd. latinské C nebo Ch. Písmena tato byla velmi ozdobně kreslena a často menšími vkreslenými znaky t. zv. tironskými notami propletena; znaky tyto podávají obyčejné skratek posvátné formulky vzývací, jako Ante omnia Christus; Jn nomine Patris FiHi et Spi- ritus Sancti a j. K témuž účelu sloužilo i ch.; měloC zvláště slavnostně zahájiti listinu nebo doporučiti ji ochraně Kristově. Užívati počíná se tohoto monogrammu asi v VI. stol. na sta- rých listinách raerovejských, dosahuje nej- vyšší složitosti v X. a XI. věku, zjednodušuje se později (zbývá z něho prosté C) a mizí na konci středověku. Podobné znamení bývá i na konci textu před podpisem kancléře nebo notáře a mnohdy vyskytují se podobné znaky zmenšeny i v textu. ChrUt: 1) Ch. Johanu Friedrich, fílo- log a arcbaeolog něm. (♦ 1700 v Koburku — 394 Christaller — Christensen. t 1756 v Lipsku). Studoval na universitě v Jeně vědy státní a právní, pak působil jako vychovatel v šlechtických rodinách v Halle a Lipsku, r. 1731 stal se mimoř. professorem dějin, r. 1739 řád. prof. poesie a výmluvnosti na universitě hpské. Ch. byl muž hlubokého vzdělání a širokého rozhledu. S chovanci svými procestoval HoUand. Anglii. Rakousko, severní Itálii, všude bedlivé si všímaje pamá- tek uměleckých a horlivě sbíraje mince, gem- my, vásy, rukopisy, mědirytiny atd. Vedle umění starořeckého věnoval pozornost svou též umění modernímu, zejména renaissanci. Ch. byl prvním německým professorem, jenž přednášel na universitě o památkách umění starověkého. Přednášky tyto měly značný vliv na Heyna a Lessinga. V mnohé příčině lze Ch-a nazvati předchůdcem Winckelmannovým. Přednášky Ch-ovy vydány byly Zeunem: Ab- handlungen uber die Literatur u. Kunstwerke, vornemlich des .4/řerř/iMms (Lipsko, 1776). V obor archaeologie spadají ještě tyto Ch-ovy publi- kace; Musei Richteriani Dactyliotheca se zají- mavým úvodem (t., 1743) a Dactyliothecae Lippertianae universalis jignorum exemplis «/- tidis redditae Chilias I. (t., 1755, Chilias II., t , 1756, Chilias III. vydána Heynem, t., 1763). V obor řím. práva, starožitností, kritiky tex- tové, dějin literatury atd. spadají Ch-ovy Soctes academicae, sbírka to 32 kratších po- jednání (Halle, 1727—29). Dále uvésti jest pojednání spadající v obor dějin práva: ///- storia legis Scatiniae (t., 1727); histor. spisy: De rébus Longohardicis ante expeditionem po- půli in Italiam (Lips., 1730) a De Nicolao Sía- chiavello lib. III (Halle, 1731). Konečně uvá- díme spis o monogrammech umělců (Lips., 1747), řadu universitních programmů a lat. básně. Srv. Dorffel, J. F. Ch., sein Leben u. seine Schriften (Lip., 1878). \j'. 2) Wilhclm vonCh., hlolog něm. (♦ 1831 v Geisenheimu). Studoval klass. Biologii v Mni- chově a Berlíně, r. 1854 stal se učitelem gym- nas. v Mnichově, r. 1860 řád. prof. klass. filo- logie při tamější universitě. Z publikací jeho uvádíme: Grund^uge der gviechiscUen Lautlehre řLipsko, 1859); Metrik der Gricchen u. Rómer (t., 1874, 2. vyd. 1879); Gesch. d. grieclt. Litte- ratur bis auf die Zeit Justinians (Mnichov, 188S, 2. vyd. 1890 == 7. díl I. Můllerova Handbuch d. klass. Altcrtumswisscnschaft). Z vydání Ch-em pořízených uvésti jest textové vydání Pindara (Lip., 1869, 3. vyd. 1895), Authologia Graeca carmiuum cliristianoruni, spolu s M. Paranikou (t., 1871), textové vydání Aristo- telovy Poetiky (t., 1878) a Metafysiky (t., 1886, 2. vyd. 1895), kritické vydání Iliadjr s obšír- nými Prolegomeny a krit. kommentarem (t., 1884, 2 d.) a kritické vydání Pindara s lat. kommentarem (t., 1896). V Orclliově a Hal- mově kritickém vydání spisů Ciccronových opatřil spisy de diviuatione a de fato (díf 4., Curich, 1861). Konečně uvésti jest katalog Ch-em a Lauthcm sepsaný: Fuhrer durch diis kónigl. Antiquarium in Mnucheu (Mnichov, 1891). Hojná pojednání Ch-ova týkající se metriky, pak řcc. a řím. literatury' (Pmdara, Homéra, Horatia) uveřejněna isou v časopi- sech odborných a publikacích mnichovské akademie věd. ^'jr. Christaller: 1) Ch. Gottlieb, missionář něm. (♦ 1827 ve Winendenu ve Virtembcr- sku). Působil v r. 1852—68 ve službách basi- lejské missionářské společnosti na Zlatém po- břeží a studoval při tom jazyky západoafrické. Přeložil bibli do jaz. Fantů a napsal A gram- mar of the Asante and Fante (Tsht) language (1875); 3600 Tshi-proverbs (1879); Tshi and English dictionary (1881); Cbungen in d, Akra- oder Gd-Spracke (1890) a j. 2) Ch. Theodor, syn před., spisov. něm. (* 1863 ve Waiblingách — f 1896). R. Iř86 odebral se do Kamerunu, kde zastával úřad říšského vrchního učitele. Napsal: Lexikon der Duallasprache, II. sv. Christbarg^, polsky Dzierzgoň, město v kraji štumském vlád. obv. Kvidzynského v Záp. Prusku, 23 km v. od Štumu, na Ser- guně, má soud, katol. a evang. kostel, pokra- covací školu řemesl., soukr. dívčí školu, zá- mek, jirchářství, tkalcovství, pivovar, mlé- kárny a 3113 ob. (1890), z nichž jest 998 katol. a 193 židů. Původně byla zde tvrz Prusů DziefzgO!^, na jejíž místě založen r. 1247 řá- dem Něm. rytířů nynější zámek. V bojích mezi řádem a vévodou Svatoplukem Pomo- řanským zmocnili se Prusové po dvakráte Ch-u, na konec však přece řád Ch. udržel. R. 1250 stal se Ch. sídlem řádového komtur- ství a r. 1288 obdrželo město při hradě se vyvinuvší právo městské. Ch. jest ze 3 prvních mincovních měst Pruska a raženy zde r. 1335 první haléře. Po bitvě u Tannenberka r. 1410 byl zdejší hrad zbořen a řádová kommenda přeložena do Pruské Marky. R. 1466 připadl Ch. k Polsku; r. 1626 dobyli ho Švédové a od r. 1772 patří k Prusku. ChriftteUlolilasr víz Křišf ano více. Christen Joseph, sochař švýc. (* 1769 v Buochsu — t 1838 v Basileji). Učitelem kreslení byl mu portraitista Wůrsch v Lu- zernu. Později věnoval se sochařství a cesto- val do Říma, kde pracoval v atelieru Trip- pelově. Z jeho děl uvádíme pomník Eschera \ Bergu v Curichu a skupinu Angelika a Medor, která získala mu zvučné jméno; mimo to pro- váděl četná portraitová poprsí, z nichž budiž uveden: Gessner, Hallwyl^ Pestalo\\i, — Syn jeho Rafael Ch. byl rovněž sochařem (♦ 1811 — t 1880) a žákem Thorwaldsenovým v Římě. J'k. Christensen: 1) Christen, medailleur dánský (♦ 1806 v Kodani — f 1845 t.), stu- doval na akademii svého rodiště a provedl několik plastických děl pro Amalienborg a Christiansborgr. R. 1831 cestoval do Itálie, r. 1834 do Paříže a prováděl četné medaillc příležitostné, mezi nimi zejména medailli k upo- mínce dopravení skulptur Thorwaldsenových do Kodaně r. 1842. 2) Ch. Godfrcd, krajinář dán. (* 1845 v Kodani), žák akad. kodařiské. Z jeho krajin uvádíme: Buk\ Silnice me\i vrbami \ Partie -{ Mar iagerskcho fjordu (gal. kod.). Ch. žil také Christchurch — Christiania. 395 nějakou dobu v Paříži, čímž vysvětluje se vliv franc. kolorismu, patrný v jeno dílech. J-k. Cliristoliiiroli [krajstčórčl: 1) Ch., pří- stavní město v angl. Hampsniru, 1*5 km od pobřeží mořského, při vtocích Stouru a Avonu do Kanálu; má pozoruhodný kostel v slohu anglo-normanském s náhrobkem básníka Shel- leye, lat. školu, značnou výrobu hodin, per a řetízků, výrobu rukavic, rybolov (hl. lososy) a 3994 ob. (1891). V okolí jsou velmi navště- vované mořské lázně Southborne on Sea, Boumemouth a Mudefort. 2) Ch., hl. m. hrabství selwynského a prov. canterburské v austr. kolonii Novém Zcalandu, na již. ostrově skupiny Novozealandské na řece Avonu, na 43*» 32' j. S. a 172® 39' v. d., v rovině sev. od poloostrova Banksova se prostírající; jest křižovatkou Železniční, má kathedrálu od Gilberta Scotta a 19 jiných kostelů, synagogu, pěknou budovu vládm', znamenité museum, oddělení university novo- zealandské (t. zv. Canterbury Collcge), bot. zahradu, vyšší školy, 2 divadla, pěkný, ve- řejný park, 5 bank, výrobu zboží stávkového a obuvi, lov lososů a s předměstími 37.336 ob. (1891). Ku Catiterbury CoUege náleží hospo- dářská škola v blíž. Lincolnu. Přístavem Ch. jest Lyttelton, s nímž má spojení železniční. Christlaxi viz Kristián. ChriJitlaxi ďor, dánská zlatá mince od r. 1775 střiže «*/„ o 6032 /r zlata = 16*829 ma- rek, od r. 1827 zvaná Fr ederikďor střiže *V48 o 5*95 g = 16*601 mk ; vydávána také v kusech dvmnásobných; r. 1874 vzata z oběhu. Cfhriirtiani Franciszek, inženýr polský (* 1777 — t 1842), byl nejprve ve státních službách rakouských, později ředitelem kom- munikací v král. Polském. Vydal : R^ut oka na Uoéč od iSig do koňca roka i834 \budowa- nych i do uk6nc\enia lub roxpoci^cia po^ostafych drog bitých w królestwie polskiem (s mapou); JPrawidia do ufo(enia i sprawd\enia ans\lagóiv na budowač si^ majace drogi, gi oble^ mosty atd. (Varšava, 1819); V/^ory do siarwarków a j. Chxlstlaiila, Kristiania, hl. město krá- lovství norského a stejnojmenného stiftu, na 59® 55* s. š. a 10<* 43' v. d., při sev. konci malebného Christianského fjordu, na úpatí vrchu Ekc (129 mi n. ra.). Městem protéká malá říčka Akcrselv. Ch. jest počáteční sta- nicí želez, drah do Švédska přes Kongsvin- ger a Frederikshald, do Norska do Skienu, Kongsbcrgu, Kroderenu, Spcriken, Rands- flordu a přes Eidsvold, Hamar a Roros do Ťhrondhjemu. Městský okres má na 17 km^ 161.121 ob. (1893) hlavně protestantů v asi 5100 obytných staveních. Obyvatelstva při- bývá velmi rychle, měloť město r. ISOl: 8931, r.l835.* 24.045, r. 1855: 39.958, r. 1865: 65.514, r. 1885 i s předměstími 128.301 ob. Ch. skládá se z vlastního města Oslo čili Gamle-Byen (staré město) a z předměstí Pipervikcn, Ruscl- ókken, Hammersborg, Grúnerlókken, Sagcnc, Rodclókken, Grónland a Vaterland. Ulice jsou většinou rovné a široké a vyniká zejména Karl Johanns Gadc ke král. zámku vedoucí skvostnými stavbami; větších náměstí jest několik, dále 6 trŽišC, z nichž největší jest Stortorvet s Jacobsenovým pomníkem Kristi- ána IV. Pomníky mají v Ch-ii ještě Karel IV. a básník H. A. Wergerland. Z kostelů vyni- kají kathedrála »Vor Frelsers Kirkec, vysvě- cená r. 1697, a Gamle Akers-Kirkc, nejstarší z kostelů, o němž děje se zmínka již r. 1150; mimo to má Ch. ještě 12 lutheránských, 1 angl. a 2 katol. kostely. Ze světských bu- dov vyniká královský zámek (Kgl. Slot), jedno- duchá, ale velmi rozsáhlá stavba postavená králem Karlem Janem v r. 1825—48, před níŽ r. 1875 umístěna jízdecká socha tohoto krále, dále vládní palác obklopený krásným parkem, budova, v níž zasedá storthing (Storthings- Bygning), radnice, biskupský palác r. 1883 restaurovaný, universita, museum sochařské, divadlo, bursa, zednářská lože, 2 velké tržnice a j. Ch. jest sídlem vlády, nejvyššího soud- ního dvoru, stiftsamtmanna a biskupa, má universitu zal. r. 1811 z dobrovolných pří- spěvků, na níž působí 59 učitelů, s návštěvou asi 1200 posluchačů, s knihovnou o 330.000 sv. a 1500 rukopisy, museem přírodnickým, ka- binetem nordických starožitností, kabinetem mincí, museem národopisným, observatoří magnetickou a astronomickou a botan. zahra- dou; z ústavů vzdělávacích jsou zde ještě ústav technický, vyšší vojenská škola, několik gymnasií, obchoaní gymnasium, umělecká škola s národní galerií, kreslířská škola, umě- lecko-průmyslové museum a knihovna měst- ská s 50.000 sv. Divadla jsou zde 3, časopisů vychází 43. Z dobročinných ústavů má Ch. několik nemocnic, polepšovnu, chudobinec a j.; mimo to jsou zde káznice a trestnice. Vodovodem zásobuje se město vodou z jezera Maridalsvandetu, který dodává 6—7 milí. lit ročně. Město osvětleno Jest plynem a elektri- ckým světlem. Střední teplota roční jest b^ 3^ C, v lednu —5®. v červenci 16-5'» C, deště spadne za rok 671 mm. Velmi značný jest ruch průmyslový; podniků prům. jest 194, zaměstnávajících 9337 dělníků; jmenovitě jsou zde prádelny bavlny, tkalcovny, dále 16 me- chanických dílen, 8 továren na tabák, 7 to- váren na minerální vody, 7 velkých truhláren, četné pily, papírny; dále vyrábí se olej, mýdlo, pivo a j. Důležitým odvětvím jest stavba lodí. Ch. jest také prvním obchodním městem Norska. Cena dovezeného zboží r. 1892 byla 107,825.700 korun, cena vyvezeného zboží 31,449.000 korun. Vyváží se dříví, buničina, sirky, papír, tuky, kůže, kožešiny a oves. Do- vážejí se stroje, železo, ocel, vlněné látky, ba- vlna, niti, kožešiny, uhlí kamenné, sanytr, soda, papír, lepenka, tuky, mýdlo, dobytek, maso, žito, mouka, cukr, syrob, káva, tabák, jižní ovoce a j. Přístav jest prostorný a bez- pečný, v zimě zamrzá, avšak spojení udržuie se loďmi led rozrážejícími. R. 1891 připlulo 2300 lodí o 936.829 tunách a vyplulo 1452 lodí o 628.412 t., mimo značnou plavbu pobřežní. Příjem z cel r. 1892 činil 11,276.909 korun. R. 1891 město mělo 297 plachetních lodí o 166.302 t. a 104 parolodi o 37.341 t. Pra- videlné paroplavební spojení má Ch. se všemi 396 Christianisace — Christiansd. norskými přístavy až po Vadsd, dále s Gote- borgem, Frederikshavnem, Kodaní, Hambur- kem, Brémami, Lubekem, Štětinem, Amster- damem, Rotterdamem, Antverpami, Newca- stlem, Middlesboroughem, Londýnem, Hamem, Bordeaux a Nov. Yorkem. Obchodu slouží král. norská banka, Národní banka, Kreditní pokladna a Banka christianská. Skoro veškeré státy mají zde konsulámí zastoupení. Na jiho- západ od města jest na skále tvrz Akers- hus (v. t), kde bývaly chovány korunovační klenoty; nyní používá se jí ku službě gami- sonní. Pevnost poskytuje krásnou vyhlídku na město a fjord, jednu z nejkrásnějších v sev. Evropě. Vůbec jest okolí velmi krásné. Záp. od Ch-ie na poloostrově Ladegaardsden čih Bygdó jest král. letohrádek Oskarshall s krásným parkem, ve fjordu proti Akershusu ostrov Hovedd se zříceninami cisterciáckého kláštera; 25 km sev. od Ch-ie rokle Krog- klcven navštěvovaná četné oby v. christian- ským. Město založil r. 1050 král Harald III. pod jménem Oslo. Bylo sídlem biskupa a ve středověku hl. m. Norska. V XVI. a XVíI. stol. utrpělo velkými požáry. Po požáru r. 1624 založil Kristián IV. na druhé straně fjordu nynější město a dal je silně opevniti, opev- nění -však koncem XVII. stol. zrušena. R. 1532 utrpěl v okolí Ch-ie Kristián II. Dánský velkou porážku. Karel XII. r. 1716 marně obléhal pevnost Akershus, avšak poplenil město. Od té doby těšila se Ch. nerušenému vývoji. Chrlstianisaoe (z lat.), pokřesfanění. — Christianisovati, obraceti na křesťanství. ChristianiftBimiui rez, t. j. nejkřcsfan- štější král, franc. La Majesté tres-chrétienne \\2i mažesté tre-krétiěn], titul, který r. 1469 udělil papež Pavel II. franc. králi Ludvíku XI. a jehož s velikou oblibou užíval Ludvík XIV.; za doby Napoleonovy zanikl, až opět Lud- vík XvIII. a Karel a. jej obnovili. ChrUtianit viz Phillipsit. ChrUtlanaamiL Kristiansamt, amt již- ního Norska ve stiíiu hamarském; hraničí na sev. s amtem romsdalským a Sóndre thrond- hjemským, na záp. s nordre-berghenhuským, na jihu s akershuským a buskerudským, na .vých. s hedemarkenským. Povrch jest val- nou většinou hornatý; 72% povrchu jest 650 m n. m. Více než polovice celého území náleží oblasti velehor a to od jezera Mjosen- ského až po Sneehattan. Amt protéká Laagen Elv a na jihu jest značné Mjósenské jezero. Na povrch 25.368 km} žije zde 108.579 ob. (1891), živících se hl. zemědělstvím, chovem dobytka, jmenovitě koní, a dřcvařstvím. Že- leznic má amt pouze 2 km, silnic a cest 1690 km. Rozděluje se na fojtství Toten, Sondre Gudbrandsdalen, Nordrc Gudbrands- dalen, Hadeland og Land a Valdcrs. Hlav. městem jest Lillehammcr při vtoku Laage- nclvu do Mjdsenského jezera. Christiaiuiand viz Christianssand. Christiaiuiaa, ves v Čechách, hejt. a okr. Fridland, fara a pš. Dittersbach; 86 d., 453 ob. n. (1890), Itř. šk. Založena v min. stol. na býv. panství fridlandském. Christiaiuiborg^: 1) Ch., sídelní zámek královský v Kodani (v. t.). 2) Ch., místo v britském Zlatém pobřeií v Hor. Guinei nedaleko hl. m. kolonie Akry, má tvrz, hl. stanici basilejské missijní společ- nosti, několik průmyslových závodů a asi 5000 ob. Až do r. 1849 bylo hl. m. dánských osad afrických, pročež se někdy nazývá také Dánská Akra. CliristianMn: 1) Ch. Christian, fysik dánský (* 1843 v Loenborgu). Jest od r. 1876 prof. fysiky na kodaňské polytechnice a od r. 1886 i na tamější universitě. Napsal Lae- rebog i Fysik (1892) ; Inledning til den mathe- matische Fysik (1887—89) a několik studií o teple a optice v Oversigt over det danske Videnskabernes Sehkabs Forhandlinger. 2) Ch. Ar ne Einar, spis. dán. (* 1861 v Kodani). Ukončiv studia cestoval několik let v cizině; od r. 1892 jest redaktorem čas. »I11. Tidende«. Napsal dramatické práce: Lindows Bórn (1881); Nero řl885); Fróken Bodli og hendes Broder a Broder Rus Ti 888^ ; Generationer (1889) ; proverb Folkesnak (1891) ; veselohru Annette (1892) a j., v nichž vyniká znamenitým líčením charakterů a obratností ve scénování a volbě látky jsa úplně neod- vislý od moderních směrů; dále romány: Joppe (1889); Hjarl a j. HKa. Christiaiuifeld, mestys v kraji hadersle- benském prus. prov. Šlesvik-HolŠtýna, 25 m n. m., nedaleko dánských hranic na ř. Tap- sau, má stanici pošt. a telegr., ev. kostel, plátenictví, koželužství, výrobu mýdla, svíček a doutníků a 587 ob. (1890). Ch. jest osada ochranovská r. 1773 založená na území za- koupeném od Dánska. Chriatiaiuiohla« viz KřišCanov. Chrlstianský Qord, hluboký záliv Se- verního moře vnikající od jihu k sev. do christianského stiftu v již. Norsku ; od ostrovů Hvalských až po Christianii jest 97*5 km dl. a na jihu 15 km Šir. Nad Holmestrandem vysílá k sev.-záp. záliv Sondě a rozštěpuje se pak v záp. DrammensQord, při jehož konci leží Dramen, a ve vých. OestQord. Při sev. pobřeží Oestfjordu leží Christiania; zde za- hýbá se záliv ostře k jihu a nazývá se tato čásť Bundeíjordem. Břehy fjordu jsou nad míru půvabné a úrodné, poseté četnými městy, vesnicemi a letohrádky. Dalšího půvabu do- dávají fjordu četné ostrovy, z nichž největší jest Jeloen. Chrlstianaký stiít, nejmenší ze 6 stiftů (biskupských obvodů) Norska v j v. části země, dříve Aggershus neb Akershus zvaný, hraničí na sev. se stíftem hamarským, na záp. s bergcnským a Christian saudským a mořem, na j. s christiansandsk<'m a mořem, na vých. se Švédskem. Má na 26.798 km^ 572.452 ob. (1891), zaujímá amty akershuský, smaalenenenský, buskerudský a jarlsberský jakož i město Chri- stianii a dělí se na 14 proboštství se 106 pa- storáty a 185 obcemi. ChrlBtlaxuiS, dříve Ertholme (t. j. hra- chové ostrovy), tři dánské ostrovy v Balti- ckém moři, asi 19 km sv. od ostrova Born- Chrístianssand — Christič. 397 holmu, k jehož amtu patří. Jsou to: Christi- ansholm asi 700 m dl., Frederiksholm 440 m dl. a ještě menší Grásholm. Všechny jsou skalnaté a pouze oba větši jsou obydleny. Na ostrovech Christiansholmu a Frederiks- holmu zal. r. 1684 Kristián V. válečný^přístav, poněvadž nebylo možno ho zříditi na blíz- kém Bornholmu. Ale ani zdejší přístav ne- vyhovoval a proto zrušen r. 1853. Jsou zde zbytky býv. opevněni, státní věznice, byty úředníků býv. přístavu, škola a kostel. Grás- holm (travnatý ostrov) nemá Žádné vegetace a hnízdí se na něm množství kajek. Plavba v okolí Ch. jest i o četná skaliska nebez- pečná, proto na nejv. věži stát. věznice zřízena světlárna vrhající světlo na 25 km. Obyvatelé (274 r. 1890) živí se jako lodivodi a rybářstvím. Chrlstfanigand, Kristianssand, hl. ra. norského stiílu a amtu lister-mandalského na písečnatém výběžku pevniny při vtoku Tor- risdalelvu do fjordu christianssand- ského v Skagerraku. Jest sídlem stiílsamt- mana, vrchního soudu a biskupství, pravidelně stavěno a má got. dóm, po požáru r. 1880 znovu vystavěný r. 1885, radínici, školu vyšší a pro námořníky, nemocnici, blázinec a 12.543 ob. (1891). Přistav jest rozsáhlý, snadno přístupný a slouží zhusta v bouřích loděm za útulek. K pří- stavu r. 1891 náleželo 125 lodí o 48.813 tunách. T. r. připlulo sem cizích lodí 445 o 89.003 t. a odplulo 578 lodí o 154.934 t. Při přístavu nalézají se 4 loděnice. Ch. má pravidelné paroplavební spojení s Bergenem, Thrond- hjemem, Stavangen, Christianu', Frederikshav- ncm, Kodaní, Rotterdamem, Hamburkem, Štětínem, Hullem, Leithem, Londýnem a New- Yorkem. Vývoz r. 1891 měl cenu 2,268.200, dovoz 5,651.100 korun. Vyváží se hl. dříví, lososi a živé ryby, humři, měď a železo. — Stiftchristianssandský, kristianssand- ský, nejjižnější stift Norska, ohraničený na sev. a vých. stif^y bergenským a christian- ským, na jihu a záp. Skagcrrakem a Sever- ním mořem, dělí se na amty Listcr-Mandal, Neden^, Bratsberg a Stavanger, zaujímá 40.948 km\ má 18 proboštství, 99 pastorátů a v 186 obcích 359.198 ob. (1891). ChrlstiaiíMiUid, Kristianssund, m. v amtě romsdalském norského stiítu thrond- hiemského, zvané aŽ do r. 1742, kdy od krále iu'istiána VI. obdrželo některé výsady a ny- nější jméno, Nordm6er Toldsted nebo Lille-Fosen, položené mezi četnými útesy a skalisky na 3 menších ostrůvcích, Inlandet, Kirkclandet neb Eidlandet a Skorpen, a na výběžku pevniny zv. Nordlandct ; má gymna- sium, banku, loděnice, vodovod, dobrý a pro- storný přístav a 10.386 ob. (1891), živících se rybářstvím, plavbou a obchodem. R. 1891 nále- želo k přístavu zdejšímu 140 lodí o 14.578 t.; t. r. přibylo sem cizích lodi 69 o 21.928 t. a odplulo 69 lodí o 18.963 t. Dovoz r. 1892 obnášel 1,595.900, vývoz 9,204.000 korun. Hl. přímětem vývozu jsou ryby, pak dříví, smola a rybí tuk. ^ Ohristiaiuitad, Kristianstad: 1) Ch., lán v jz. Švédsku, zaujímajíci sv. čásC pro v. Schonen a ohraničený na sev. lany halland- ským a sm&landským, na vých. blekingským a Baltickým mořem, na j. lánem malmohu- ským a na záp. Kattegatem. Sever lánu jest bažinatý a má hojnost jezer, střed jest úrodná pahorkatina, pobřeží jest místy písečnaté. Lán má na 6511-5 km* 219.011 ob. (1892). Z po- vrchu zaujímaly r. 1890 pole 34*6, pastviny 9 a les 37" 7%. Hl. zaměstnáním jest rolnictví, lesnictví, rybářství a pálení kořalky, které vyrobí se zde Vj veškeré výroby švédské. 2) Ch., hl. m. stejnojm. švédského lánu na ústi Helgy t. zv. Sjowiku a žel. tratích do Karlshamu, Hesleholmu, Hástvedy, Glimárky a Athusu, v bažinaté nížině, 225 km od Balti- ckého moře. Jest pravidelně stavěné, sídlem zemského hejtmana, dvorského soudu pro Schonen a Blckinge, má pěkný got. kostel zr. 1617, radnici, vyšší školu, arsenál, lánskou nemocnici a 10.670 ob. (1890). V Ch-u vy- rábějí se vlněné látky a rukavice, jsou zae slévárny, koželužny, barvírny, továrna na ta- bák, pivovary aj. Značný obchod provozuje se obilím a hl. kořalkou. Za přístav slouží Ahus při ústí Helgy, která jest mezi oběma městy kanalisována. Ch. založil r. 1612 Kri- stián IV. dánský a silně jej opevnil. R. 1658 mírem v R^skilde Ch. postoupen Švédsku. R. 1676 stal se opět dánským, ale již r. 1678 Švédové ho zase opanovali. R. 1847 zrušena opevnění. U Abusu svedena r. 1027 bitva mezi Knutem Velkým a Olafem Haraldsonem. Christiaiistadt, město v kraji žarovském ÍSorau) vl. obv. frankfurtského v prus. prov. braniborské, 20 km sv. od Žarova, na 1. bř. Bobry proti Naumburku v prus. Slezsku ; má stan. pošt. a telegr., ev. kostel, prádelny na len a bavlnu, bělírnu, mlýny, pily, výrobu kostní moučky a 1653 ob. (1890), hl. evang. Až do r. 1659 slulo Neudorf; t. r. vévoda Kristián Sasky nadal osadu městskými právy, když usídlili se zde četní protestanti ze Slez- ska; po něm město nazváno Ch. Ohristiaiisted, Christianstaed, hl. m. dánských kolonií v Záp. Indii, při sev. po- břeží ostrova Santa Cruz, pěkně stctvěné, sídlo generálního guvernéra, má dánskou a angl. banku, značný obchod, výborný přístav chráněný 3 tvrzemi, hvězdárnu a 5500 ob. (1889). Chrigtlamithal, víska v Cechách u Fric- drichswaldu na Kamenickém potoce, hejt. a okr. Liberec, fara a pš. Johannesberk ; 7 d., 21 ob. n. (1890), kaple a sklené huti. CliriBtiaii Union Chnrohes, angl. [krisčn júnjen čórčis], křesťanské sjednocené církve, baptistická sekta americká, jež snaží se o sjednocení všech křesťanů majíc asi 130.000 členů. Chrifttlanas (lat.), křesťan, jako vl. jméno Kristián. Christianns Demooritna , pseudonym Johanna Konráda Dippcla (v. t.). Chrlstió: 1) Ch. Ni kol a, státník srbský (* 1818 v Mitrovici), nabyv praxe při c. k. polit, a soudním úřadě v Mitrovici, odebral se r. 1839 do srb. Bělehradu a postoupil tam 398 Christie — Christinos. z praktikanta při kraj. soudě až na archiváře kníž. kanceláře. R. 1847 stal se předsedou kraj. soudu požarevackého, r. 1859 pomocní- kem ministra spravedlnosti, r. 1860 ministrem vnitra a r. 18o7 senátorem a předsedou ce- lého ministerstva; po smrti kníž. Michala r. 18Ó8 dán jest do výslužby s titulem mi- nistra. Při úřadování svém v různých odbo- rech navykl konati vše, co zákonem a jeho paragrafy bylo ustanoveno; nazýván byl »mu- žem zákona*, byl vŠak zarytým byrokratem, jemuž práva lidu nebyla ničím, a vládl nej- radéji bez skupštiny. Milan jmenoval ho r. 1882 stát. radou a 1. říj. r. 1883 uložil mu sestaviti ministerstvo a potlačiti stranu radikální. Pří- ležitosti k tomu nabyl, když na Timoku vzniklo povstání národního vojska, které mělo od- vésti staré zbrané; z nařízení Ch-ova potlačil gen. Nikolic povstání, načež prohlášen stav obležení v celém knížectví a v Zajčaru zřízen vojenský soud, který odsoudil 98 radikálů k smrti (z těch 20 zastřeleno) a 567 osob stiženo těžkým žalářem. Volby do skupštiny vypadly ve prospěch vlády, ale na Milanovo přání musil Ch. 16. ún. 1884 odstoupiti, i za- nechal po sobě smutnou památku. Podruhé dostal se k vládě 27. dubna 1888; nesvolal zvolené radikální skupštiny, ale pracoval o nové změně ústavy; skutečně 26. říj. 1888 v 500letou upomínku bitvy na Kosovu poli vydána byla král. proklamace, ve které král oznamoval změnu ústavy a svolával k tomu zvláštní výbor. Po vzdání se Milanově r. 1889 odstoupil též Ch. Po třetí byl povolán 27. říj. r. 1894, by zřídil ministerstvo neutrální a upravil rozvrácené finanční a hospodářské poměry v zemi. Ch. vystoupil proti radiká- lům dle svého způsobu (process proti Čebinci a jeho soudruhům) a počal r. 1895 vyjedná- vati o novou půjčku; avšak finančníci žádali, by půjčka byla od skupštiny schválena. Proto vypsal volbu, ale vyloučil ze seznamu voličů skoro všecky vzdělanější vrstvy, tak že radi- kálové a liberálové vidouce ten nátlak volby se ani nesúčastnili. Ch. nabyl většiny, ale přeložil skupštinu do Nišc, a ta povolila mu vše, i ročních 360.000 franků ve zlatě pro Milana, ale žádané půjčky z usnesení výboru sněmovního nepovolila. Přes to zavřel Ch. v kv. t. r. novou půjčku po předběžných vy- jednáváních v Karlových Varech se zástupci pařížské Ottomanské, berlínské Obchodní a vídeňské Ulndcrbanky. Smlouvou tou po- škozeno bylo Srbsko na své hospodářské sa- mostatnosti. Rozhořčení všeobecné donutilo Ch-c. že v čnu 1895 odstoupil. 2) Ch. Filip, státník srbský (♦ 1819 v Bě- lehradě). Otec a strýc jeho účastnili se bojů za svobodu Srbska, kam za povstání Karaďor- •děva z Bulharska se přestěhovali. Ukončiv lyceum v Kragujcvci, vstoupil r. 1836 do státní služby, načež r. 1839 vláda poslala jej k dalšímu vzdělání do Vídně. V r. 1841 — 48 studoval práva v Paříži a dosáhnuv doktorátu, stal se po návrate do vlasti tajemníkem v mi- nisterstvo vyučování, r. 1851 chcfem justič- ního oddělení v knížecí kanceláři, r. 1856 radou vrchního soudního dvoru a r. 1858 státním radou. Vedle těchto hodností zastu- poval r. 1852 srbského vyslance v Cařihradč a r. 1856 poslán do Vídně jako člen kom- misse pro upravení Dunaje. Když r. 1859 nastoupil kníže Miloš, Ch. jmenován kabinct- ním tajemníkem a r. 1860 za knížete Michala ministrem vnějších záležitostí a předsedou ministerstva, ve kteréž hodnosti setrval do r. 18Ó1, kdy zůstal jen členem senátu. R. 1870 ustanoven plnomocným ministrem v Cařihradě a r. 1873 min. osvěty. R. 1874 složil úřad a žil v soukromí do r. 1878, kdy jmenován diplomat, zástupcem v Cařihradě, pak r. 1879 ve Vídni a konečně r. 1882 v Londýně. R. 1884 šel do výslužby a od r. 1885 byl guvernérem srbské národní banky. Jako člen kommissc školské sepsal několik učebnic (1850) a r. 1851 vydal veliký kalendář Snmadinac. Christie [krisij William Henry Ma- honey, hvězdář angl. ř* 1845 ve Woolwichi), ředitel hvězdárny v ureenwichi, nástupce Airyho, jehož byl assistentem. Založil měsíč- ník hvězdářský »Thc Observátory* v Lon- dýně r. 1878, s Turnerem zkoumal osobní chyby při pozorování a sestrojil k tomu účelu stroj, jejž popsal v »Monthly Not.« r. 1887 {The personál equation machine of the roy, observátory Greenwich), zabýval se ustano- vením šířícv hvězdárny greenwichské ze hvězd circumpolárních (»Nature« 1884) a vydal se- znam hvězd pozorovaných v r. 1877 — 1886. Ostatní pojednání obsažena jsou v časopisech odborných. VRý. Christina viz Kristina. Christine de Pisan |kristín -izán], spi- sovatelka franc. (♦ 1363 — t kol 1431) pů- vodu ital., dcera astrologa Tomáše de Pisan na dvoře Karla V. franc, oddala se po smrti manžela Etiennea du Castel spisovatelství, aby uživila svou rodinu. Napsala řadu spisů veršem i prosou, obsahu a tónu vážného a didaktického, za něž dostalo se jí od vrstev- níků srovnání s Tulliem a Catonem a pod- pory dvora. Jmenujeme z nich: Livre du chemin de long estude (vydal Púschel, Berlín, 1881); Poětne de la Pucelle (1429, vyd. v Pa- říži 1838 a v Orleansu 1865); Gestes et bon- nes moeurs de Charles V. (1404, vyd. v Mi- chaudových a Poujoulatových Collection des mém. pour servir á Thistoirc de France, II, 1835) a j. Její díla básnická vydal Roy (Pař. 1887). Srv. Robineau, C de P. (t., 1883) a Koch. Leben u. Werke der C. de P. (Goslar, 1885). Christinehamn, Kristinchamn, t. j. přístav Kristinin, město ve Švédském lánu wermlandském na řekách Lotelfu a Waranu. které pod městem se stékají a ústí se do blíz- kého jezera Wenerského, a při želez, tratích Stockholm - Christiania a Ch.-Persberg, má pěknou radnici, navigační školu, strojírnu, továrny na sirky a na tabák> obchod se že- lezem, obilím a dřívím, paroplavební spojení s Goteborgem a 5966 ob. (1892). V okolí hornictví. Christinos slula ve Španělsku liberální strana, která podporovala vladaření Maric Christison — Christologie. 399 Kristiny, vdovy po Ferdinandu VII., proti Donu Carlosu, jchoŽ přívrženci se nazývali Karlisté. Christison [kri-] Robert, farmakolog an- glický (* 1797 v Edinburku — f 1882 1). Lékař- ství a cnemii vystudoval v Edinburku a v Lon- dýně, načež se vzdélal v Paříži u Oríily a Robiqueta v toxikologii a chemii tou mčrou, že stal se předním farmakologcm angl. R. 1822 stal se prof. soudního lékařství v Edinburku, r. 1832 však zaměnil tuto stolici za professuru farmakologie. Vedle drobnějších prací z ráz- ných oboru lékařství napsal hlavně: Treatise on poisons (1829, 4. vyd. 1845); Biographkal Sketch of Edward Turner (1837); On gramilar Degeneration of the Kidneys (1839); The Di- spensatorYi a Commentary on the Pliarmaco- poeias of Great Britain (1842, 1848). Christlieb Theodor, něm. spis. (* 1833 v Birkenfeldu na Virtembcrsku — f 1889), byl evang. kazatelem v Londýně a r. 1865—68 městským farářem ve Friedrichshafcnu u Bo- damského jez. ; r. 1868 stal se ř. prof. theolo- gie v Bonnu a univ. kazatelem. Napsal: Leben táfid Lehre des Johannes Scotus Erigena (tS60); Der Missionsbertif des evaftf(. Deutschland nach ídee u. Gesch. (1876); Modeme Zweifel am christl. Glauben (1870); Der gegemvártige StJnd der evang. Heidenmlssionen (1880) a kázání. Christiiuui [krismes|, angl., »mšc Kristova* , Cristday, boží hod vánoční (25. pros.), pak celé období vánoční, druhdy počítané až do 2. ún., nyní končící 12. dnem {twelfth- dav), 6. ledna. Čhrlstmas-boz [krismcs-box], angl., dar vánoční. ChriBtnuui oarols [krismes kérols]. angl.. zpovy vánoční hymnického rázu, jež z části prvky svými sáhají do dob velmi starých; leden z nejstarších ch. c-ů, t. zv. kančí píseň, byl znám již na dvoře krále Jindřicha I. r. 1170. Původně bývaly asi provázeny vol- ným tancem řadovým nebo kolovým. Nei- starší sbírka chi c-& je od Wynkyna ae Worde (1521). Ciuristmas-Pantomime [krismes-pento- majmj, angl., komické kouzelné ballety, pro- vozované v londýnských divadlech Drurylane a Coventgarden o vánocích ; vznikly na konci stol. XVn. a nabyly hlavně za Richa a Gar- ricka velkého lesku. Je to harlekynáda uží- vající starých komických mask, jako Harle- kina, Colombiny, Clowna, Pantalona a j., a posmívající se různým časovým událostem politick<'m a veřejným. San Óhristobal: l)San Ch., San Chri- stoval dc Laguna, La Laguna, býv. hl. město ostr. Tcneriflfy ve skupině špan. ostrovů Kanárských nedaleko sz. pobřeží, na vysoké rovině 420 m n. m.; bývalé sídlo biskupství a dosud sídlo vládv, má 5 kostelů, mezi nimi pětilodní kathedrálu, vyšší školu (dříve uni- versitu), nemocnici, nalezinec a asi 12.000 ob. Pro zdravou polohu města sídlí zde v létě zámožnější obyvatelstvo ze Santa-Cruzu. — 2) San Ch. de la Hábana, hl. m. Kuby, viz Havana. — 8) Ch., ostrov Salomonského souostroví, tcž Arosi zvaný, viz Bauro. — 4) San Ch. de los LI ano s, m. mexické, viz Cristóbal. — 6) San Ch., m. venezuel- ské, viz Cristóbal. Christodóros z Koptu v Egyptě, básník řecký, jenž žil za císaře Anastasia na konci V. a zač. VI. stol. po Kr. Sepsal 6 rhapsodií 'íaavQiYÁ na oslavu cis. Anastasia a opěval ve verších dějiny (ta názQnt) měst Cařihradu, Solunu, Nákly, Milétu, Trall a Afrodisiady. Tyto básně se ztratily. Za to zachoval se do- sud Ch-rův básnický popis ('EKcpgáatig) bron- zových soch, jež stály v gymnasiu Žcuxip- pově v Cařihradě a vzaly za své požárem r. 532. 'Exqppatffip obsahují 416 hexametrů a tvoří 2. knihu Anthologie řecké; jsou nejen velmi důležitý po stránce věcné podávajíce archaeologií mnoho cenného materiálu, nýbrž i po stránce formální, ježto vynikají vkus- ným veršem a pěkným, plastickým popisem. Niimo to zachovaly se od Ch-ra dva cpi- grammy v Anthologii řecké. Srv, Baumgar- ten, De Christodoro poeta Thebano (Bonn, 1881); Lange, Rhcin. Museum, roČ. 35., str. 110 a n. Vjr. Christodiilos (řcc, sluha Kristův), lite- rární pseudonym byzantského císaře Jana Ví. Kantakuzena (f 1383), jenž napsal apo- logii křesťanství proti muhammedanismu a ka- cířství. Christof, Christofor, viz Krištot. Set. Christof Alaunberg^erk, deskový statek u města Jirkova v Cechách. Alod. sta- tek set. Ch. A. s Boleboří (2142 ha, z čehož 1992 ha lesů), k němuž náleží zámeček a pila v Boleboři. majetek m. Jirkova. Christofanie (řec), zjevení, příští Kri- stovo. Christofhammer viz Hamry 14). Christofle [kristofl] Charles, průmyslník franc. (♦ 1805 v Paříži — f 1863 v Brunoy), studoval v kolleji Sainte-Barbe, byl dělníkem a pak společníkem velké továrny klenotni- cké. R. 1831 převzal vedení tohoto závodu, jejž znamenitě rozšířil, zužitkovav patenty Ruolze a Elkingtona na galvanoplastické stří- bření a zlaceni, jež koupil r. 1841. Továrna jeho tvořila veliká plastická díla umělecká i předměty denní spotřeby, zejména zname- nité umělecké bronzy a emailované práce kovové. Zaměstnával až 1500 děln.; r. 1859 založil filiálku v Karlsruhe. Nové stříbro jeho galvanicky postříbřené s 27o obsahem stříbra známo je jako kov Christoflův {Christofle- metali). Napsal: Observations sur les lois, qui régissent le commerce de la bijouterie (1835); Projet de loi sur les marques de fabrique et de commerce (1847); Hist. de la dorure et de rargenture électrochimique (1851). Christolo^e (z řec), učení o Kristu, děli se v učeni o osobě Ježíše Krista a v učení o vykupitelském díle jeho (sóteriologie). Dílo to záleží v obnovení původního stavu milosti odstraněním stavu viny a trestu, do něhož lidstvo prvním hříchem upadlo. Nadpřirozené a mimqpřirozené dary totiž, kterými obdařen byl původně Adam, měly jen pod tou pod- 400 Christologie. mínkou státi se neztratitelným majetkem lid- ské přirozenosti a tedy i všech lidí, že první člověk jakožto praotec a zástupce všeho lid- stva svobodně rozhodne se pro Boha a tak ve zkoušce obstojí. Proto přikázání, které mu Bůh k tomu konci dal, vázalo v něm solidárné všecky lidi. Když Adam je pře- stoupil, ztratil dary ty nejen pro sebe, nýbrž pro lidskou přirozenost vůbec, a proto i pro všecky ty, na které lidská přirozenost od ného přešla plozením, t. pro všecky lidi. Každý člověk přichází proto na svět bez oněch darů — v stavu přirozenosti kleslé; a poněvadž ten stav zahrnuje v sobě ztrátu milosti Boží (a tím i ztrátu naděje v dosažení posledního cíle — věčné blaženosti) a způsoben jest vě- domým a dobrovolným přestoupením přiká- zání, které v Adamu vázalo solidárně veškeré lidstvo, má (stav ten] do sebe ráz viny a trestu; a on byl tím smutnějším, poněvadž ztrátou onou rozum se zatemnil, vůle seslábla a probudila se zlá žádostivost, tak že člověk, nemoha tak snadno a dokonale jako dříve Boha a pravdu poznávati, ani vůli Boží konat a zlým žádostem odporovat, jakousi nutností klesal v bludy a v hříchy osobní. Ze stavu toho nemohl si pomoci člověk sám; neboť jsa v stavu nemilosti nemohl konati nic před Bohem záslužného; mimo to vina, která na něm Ipčla, vzniknuvši urážkou bytosti neko- nečné, byla nekonečně veliká; i nemohla býti úplně napravena, leč podáno bylo dostiučinení nekonečné ; takové však nemonl podati nikdo, leč osoba, která by byla i Bohem i člově- kem — Bohem, aby dílo její mělo nekoneč- nou cenu, člověkem, aby mohla získati zá- sluhy, a zásluhy ty mohly přičteny býti lid- stvu. Pomoc tedy mohla přijíti jedině od Boha, kterýž byl uražen. Ovšem Bůh mohl pomoci způsobem různým. Neboť ač měl právo požadovati dostiučinení úplného, nebyl přece sám sobě povinen tak činiti; jen toho žádala spravedlnost jeho s nutností rozhod- nou, aby hájilo se uraženého práva a mrav- ného řadu. Může proto Bůh v plné shodě se svojí dokonalosti odpustiti již tehdy, když, pokud se týká hájení uraženého práva, vinník lítostí nad hříchem právo Boží uzná a hotov jest vyhověti mu a když, pokud se týká há- jení mravného řádu před lehkomyslným pře- stupováním, neodpustí veškerého trestu ka- jícímu hříšníku. Avšak Bůh, chtěje zjeviti nesmírnou svoji spravedlnost, milosrdenství, moudrost a lásku, stál na svém právu a Žádal dostiučinení úplného — nekonečného. A po- něvadž takového nemohl podati nikdo leč Bohočlověk, předvídaje od věčnosti pád člo- věka, ustanovil též od věčnosti, aby druhá osoba božská se vtělila a lidstvo vykoupila. V ustanovený čas tedy vtělil se Syn Boží, t. j. s tím člověkem, který, aby sám byl prost hříchu prvotného, způsobem nadpřirozeným počal a narodil se z Marie Panny, spojil se hned od počátku bytí jeho Syn Boží, tak že potom lidská a božská přirozenost byly při něm spojeny v jedné osobě nesmíšeně a ne- rozdílně. Bohočlověk tento vykonal pak dílo vykupitelské úřadem trojím: kněžským, učitel- ským či prorockým a královským či pastýř- ským. Jako kněz obětoval se za nás na kříži a podav nekonečné dostiučinení spravedlno- sti božské, smířil člověka s Bohem a zasloužil mu milost, která by ho povznesla do poměru dětinného k Bohu a sílila i uzpůsobovala vůli jeho konati skutky pro nebe záslužné. Jako učitel poučil o Bohu, jeho činech a vůli, aby rozum lidský pravdou zjevenou jsa osvícen věděl, co jest věřiti a co činiti, abychom došli posledního cíle svého, blaha věcného. Jako král založil církev (království Boží na zemi), aby v ní lidé v jednu rodinu dítek Božích byli spojeni a k životu věčnému živeni a vedeni. Tak napraviv vinu, která lpěla na lidstvu, způsobil, že každý člověk spasen býti může (dokonal vykoupení objektivní). Aby však jednotlivci ke spáse věčné skutečné přišli a tak i subjektivní vykoupení bylo uskutečněno, vykonává stále trojí úřad oiícn v církvi skrze zástupce své. K účelu tomu dal církvi své prostředky, které bezpečně vedou ke spáse, a to: neomylné učení své, oběť mše sv. a sv. svátosti (počtem sedm) a duchovni moc. Sám pak v nebi jako člověk stále představuje Bohu oběť svou a tak jako prostředník mezi člověkem a Bohem působí ; zároveň však jako král církev svou udržuje, před bludy chrání, aŽ na konci světa přijdr, aby vykonaje soud obecný do blaženosti věčné uvedl ty, kteří jeho vůli se řídíce v milosti jeho zemřeli, a navždy zavrhnul ty, kteří ne- dbajíce vůle jeho prostředků spásy od něho ustanovených neužívali a v stavu nemilosti zemřeli. Dějiny dogmat o Kristu. Jak již ze synoptických evangelií řMat., Mar., Luk.) pa- trno, ukázal Pán Ježíš slovy i skutky, že jest nejen pravým člověkem, nýbrž i pravým Bo- hem, ač osobou toliko jednou, osobou Syna Božího. Tak učili o něm také apoštolé a je- jich Žáci, jakož vysvítá ze spisuv i apoštol- ských i nejstarších sv. Otcův i spisovatelův církevních. Avšak pravdy tyto nebyly formu- lovány hned ve přesné věty věroučné; to stalo se teprv později, když toho vyžadovaly zvláštní okolnosti, zejména kdyŽ někteří po- čali jednotlivé z těch pravd popírati nebo nesprávně vykládati. Tak již v 2. pol. I. stol. povstali bludaři, z nichž jedni popírali Kri- stovo božství, majíce jej za pouhého člověka (Eb ion i té), jiní i božství i člověčenství, majíce jej za aeona Loga, kterýž prý výronem z bytosti božské povstal a buď jen zdánlivé tělo měl aneb v člověka Ježíše při křtu v Jor- dáně vešel, ale před utrpením jeho zase ho opustil (Dokéti, Cerinthiani, Mikulá- šenci a j.). Byvše totiž před svým obrácením na víru Kristovu oddáni lilosoni alexandrij- ské nebo platónské, smísili s učením Kristo- vým názory oné filosofie o Logu. Nespráv- nost těchto názorův ukázal zcela zřejmě očitý svědek života Kristova sv. Jan, dokázav ve svém evangeliu, že Kristus jest i Bohem i člo- věkem. Názory ony bludné byly sice ještě potom udržovány a rozvíjeny a měněny nu z i Christoph — Christopulos. 401 rozličnými bludaři ^u gnostiků, ManicheA, Montanistd, Antitrinitářůa i.);alecírkev zavrhovala je vždy jako nesprávné, a rflzní spisovatelé a apolegeté vyvraceli je ve svých spisech (sv. Justin, Ireneus, Tertullian a j.J. Ve IV. stol. popíral Arius, kněz alexandrij- ský, opět božství Pána Ježíše. Věřil sice, že jest Synem Božím, ale nemoha pochopiti, kterak Syn může býti s Otcem odvěký, tvrdil, Že jest Otce pozdějším, tvorem nejpřednějším. Avšak učení to odporuje i písmu sv. i stá- lému učeni církve, proto bylo v Nicaei (325) zavrženo a přesně stanoveno (za článek víry prohlášeno), Že jest Bohem pravým, s Otcem soupodstatným. V V. stol. pak Ncstorius uznával v Panu Ježíši nejen dve přirozenosti, nýbrž i dvě osoby, božskou i lidskou, i to odporuje učení Kristovu, ježto v evangeliích zcela jasně jedné a téže osobě přičítají se i vlastnosti a podstata božská, i tělo a duše lidská. Zavržen byl proto blud jeho v Efesu (431) a prohlášeno za článek víry, že jeden jest toliko Kristus, a ten že jest i Bohem i člověkem. Avšak Eutychés a jeho stou- penci z přílišné horlivosti, kterou bojovali proti Nestoriovi, zabředli v krajnost druhou, tvrdíce, Že Kristus má nejen jednu osobu, nýbrž i jednu přirozenost, ježto prý přiro- zenost lidská ztratila se v přirozenosti bož- ské, jako kapka ztrácí se v moři. Avšak ani toto učení nesrovnává se s výroky písma sv., ani s tím, co v církvi vždy o Kristu bylo věřeno; proto bylo zavrženo také v Chalké- doně (451) a stanoveno. Že v Pánu Ježíši jsou obě přirozenosti nesmíšeny a nezměněny. Ale někteří, domnívajíce se. že vůle patří k osobě, a ne ke přirozenosti, byli sice ho- tovi podrobiti se tomuto výnosu, ale jen pod tou podmínkou, že uzná se v Kristu jedna vůle a jedna činnost. Ježíš Kristus však, jak z evangelií patrno, zcela zřejmě jevil činnost i lidskou i božskou a volil i jako Bůh i jako člověk; nesrovnává se tedy ono učení s pí- smem sv.; bylo proto t^é zavrženo v Caři- hradě ř680) a prohlášeno, že Pán Ježíš má dvě vůle a dvě činnosti, božskou a lidskou. Tím ukončen byl rozvoj dogmat týkajících se osoby Ježíše Krista. — Ti, kteří nevěří v Kristovo božství, vyličují ch-ii křivým vy- kládáním písma sv. a různých dějů, jakož i směšováním učení bludařů s učením církve tak, jakoby původně pokládán byl Kristus v církvi za pouhého člověka, později pak teprv nenáhlým vývojem za Boha také byl uznán. Sa, Christoph Joseph, malíř holi. (^ 1498 v Utrechtu — f 1557 v Lisabonu^, žak Ant. Mora a napodobitel Perugina a Giov. Belli- niho. Maloval obrazy historické a podobizny. Zvláště vážen byl u dvora Jana III., krále portugalského, kde maloval četné obrazy pro lisabonské kostely a jiné veř. budovy. J-U. Christophe [kristof]: 1) Ch. Henry, jako král haitský Jindřich I., černoch (* 1767 na Grenadě — f 1820 na zámku Sans-Souci), vyznamenal se za revoluce r. 1790 tak, že ho Toussaint jmenoval brigádníkem a r. 1802 Ottfiv SItvnik Naučný, iv. XII 15 1897. velitelem Capu proti Francouzům. Když Ja- kub I. Dcssalines, který r. 1804 dal se pro- hlásiti králem, nepočínal si prozřetelně, Ch. spojiv se s Pétionem zavraždil r. 1806 Jakuba, prohlásil se sám za presidenta černošské republiky haitské a r. 1811 králem. Přijav jméno Jindřich I., zřídil ústavu feudální, za- vedl mezi černochy Šlechtictví, ale revoluce r. 1820 učinila konec jeho panství a Ch. sám se zavraždil. 2) Ch. Erneste, sochař franc. (* 1830 — t 1892 v Paříži), žák Rudeův a spolupracov- ník jeho na soše Cavaignacově na Montmartru. Z jeho ostatních prací jmenujeme; Filoktét na Lémnu (1851); Bolest (1855) a kolossální sochu Maškara (1876) v zahradě v Tuile- riich. J-k. St. ChrUtojiher, St. Kitts, ostrov v Záp. Indii, náležející k britsk. gener. guvern. Lee- ward Islands Malých AntiU, 75 km zjz. od Bar- budy. Jihových. zaujat jest útvarem křídovým, kdežto záp. jest původu sopečného. Sev.-záp. prostupuje t rachy to vý hřeben, dostupující vyhaslou sopkou Mount Misery 1315 m n. m., ve středu ostrova jest téŽ sírový vrch sv. Patricka (Brimstonehill) a mnoho teplých pra- menů. Podnebí jest zdravé, stř. teplota 26'* C. ; časté cyklony působí mnoho škody. Jen údolí jsou úrodná, za to v míře nejhojnější. Důle- žité jest plantážnictví a pěstují se hl. cukrová třtina, kávovník a bavlník, ač v době poslední jmenovitě pěstění třtiny značně ubývá. Za to vzmáhá se pěstění oranží a citronů, mdychu a kakaovniku. Obchod zámořský velmi čilý, vyváží se cukr, syrup, melassa, rum, káva, indych a mořská sůl. Vývoz měl r. 1890, čí- taje v to i vývoz ostr. Nevisu, cenu 225.000, dovoz 181.000 lib. sterl., pohyb lodí r. 1888: 488.000 tun. Příjem a vydání r. 1890 obnášely 43.000, dluh 21.000 lib. sterl. Ostrov má na 176 km- ve 2 městech a 9 farnostech 30.876 ob. (1891). Hl. m. jest Basse Terre, hlavní příst. Sandy-Point. — Ostrov objeven byl r. 1493 Columbem a r. 1625 Francouzi osídlen. R. 1713 postoupen byl Anglii, ačkoliv pak ještě r. 1782 a r. 1805 náležel opět na čas Francouzům. Christophle [kristóflj Albert, politik a advokát franc. (* 1830 v Domfrontu). Po pádu Napoleona III. r. 1870 jmenován prefektem v dép. orneském, r. 1871 zvolen do Národ, shromáždění za týž dep. a stal se horlivým stoupencem Thiersovým. R. 1876 byl poslan- cem, od března t. r. řídil v mm. Dutaurově odbor veřejných prací a setrval v něm i za vlády Julesa Simona, r. 1878 povolán za ře- ditele banky Crédit fonciěr. Znamenité zá- sluhy získal si o světovou výstavu pařížskou r. 1889. Menší jeho práce jsou v >Revue pra- tique* a v >Revue critique de jurisprudence« ; o sobě uveřejnil Traité des travaux publica (1862). Christophorus, lat. Krištof. Chrlstopnlos Athanasios, básník a fi- lolog novořecký (♦ 1772 v Kastorii v Make- donii — t 1847 ve Valašsku), prožil dětství v Bukureštu, studoval pak v Pešti a Padově lékařství, byl vychovatelem v rodině knížete 402 Christos voskres! — Chrobák. valašského Alex. Murusiho, pak soudcem a redaktorem zákonnika valašského. Od r. 1833 žil v zátiší studiím svým v Řecku, od r. 1836 ve Valašsku. Napsal histor. polit, dílo /7oU- ttxá nuQÓclXríla (Athény, 1833), grammatiku obecné řečtiny (Vídeň, 1805), dramata, pře- klady ze starořečtiny (1. knihu Iliady, ódy Sapnny), dnes již veskrze zapomenuté. Vý- znam mají však posud jeho svěží písně mi- lostné a pijácké básněné v duchu anakreon- tickém 'E^íDTtxá, Bax;i;ixá (Vídeň, 1811—12; Pař., 1841 a 1864, 2 sv.), jež jsou roztomilými plody lehké lyriky lidové; výběr z nich pře- ložil do němčin v Boltz (Lieder des A. Ch., Lipsko, 1880). Četné filol. práce jeho byly uveřejněny po jeho smrti '£U;?vixá aQxciLoXai' yijyiata (Ath., 1853) s životopisem. Souborné vydání básnických děl Ch-Iových opatřil Raf- tanis (Zante, 1880). ChrUtos voskres! (Kristus vstal z mrtvých!), velikonoční pozdrav Rusů spo- jený obyčejně s odpovědí »Vo istinu vo- skres!* f Skutečně vstal z mrtvých!) a s ob- řadem líbání, nazvaným »christosovanije*; zakládá se na trojím políbení, jimž vítají se věřící téměř všeobecně hned při půlnočních službách božích, jakmile kněz oslovi lid tímto pozdravem, jakož i v prvních dnech svátků velikonočních čili »Paschy«. Chřlttd viz Hřiště 2). Ohrjenovoje, velká ves v bobrovském Újezdě ruské gub. voroněžské na stejnojm. řece, má nemocnici, bazar, 2 výroční trhy a přes 4000 ob. Zde nachází se největší ruský státní hřebčinec; založil ho r. 1778 hrabe Alexej Orlov-Česmenskij, jemuž Kateřina II. darovala zde potřebné území v odměnu za vítězství u Česmenska. Od jeho dcery koupil jej r. 1845 ruský stát. Chrkáni krve, chrlení krve viz Hae- moptoe. Chrkel, chrchel, výměšek ústrojí dýcha- cích vyproštěný násilným cx:»piračnim pohy- bem (kašlem). Jelikož dýchací orgány v nor- málním stavu odměšku nedávají, svědči ch. o jejich onemocnění. Z vlastností chrklc mů- žeme velmi často stanovili povahu choroby, většinou již prostým ohledáním, jindy teprve mikroskopickým výzkumem. Nejdůležitější součásf chrkle jest hlen, k němuž se přidru- žují rozmanité chemické sloučeniny (hmoty bílkové, fcrmenty atd.), ústrojné částice (bílé a rudé buňky krevní, epithél průvodů dý- chacích, endothél plicní), plísně rozmanité, součástky plicní tkáně (vlákna pružná), kry- stailinické útvary (hlati tyrosinovc, haemati- nové, Leyden-Charcotovy). infusorie (mouas a cercomotias pulmonalis), hlišty (echinococcus), ale i prach ovzduší, který vzduchem do plic a průvodů dýchacích vnikl a chrklem vy- proštěn bývá (prach uhelný, okys žclezitý, ultramarín, vlákna bavlněná). Přimíšením těchto součástí nabývá ch. charakteristického vzhledu a zbarvení a jest tudíž za jistých okolností významným pro chorobu ústrojí dýchacích. Barva chrkle jest rozmanitá: na- žloutlá při katarrhálním zánětu průdušek, na- zelenalá při tuberkulose, Šafránová při zá- nětu, růžová při oedemu plic, šedavá při pro- valeni empyemu, ochrová a brčálová při hh'ze, hnědá a šedohnědá při sněti plicní, krvavá při krvácení z průdušek. Černá při zaprášení plic uhelným prachem, modrá při zaprášení plic ultramarínem. Jakkolivěk barva chrkle jest charakteristická, třeba nicméně jej mikro- skopicky ohledati, bychom příčinu zbarvení přesně stanovili. Časem ch. páchne: mdlý jest zápach při hnisání v pruduškách, při abscessu plicním a prováleném empyemu, hnilobný při bronchitis putrida a sněti plicní, na starý sýr upomíná při rozkladu hnisu v doupěti bronchektatickém. Drobnohledný výzkum chrklů jest v mnohých případecn k' exaktní diagnose nezbytný: asthma bron- chiale diagnostikujeme z charakteristických hlatí Leyden-Charcotových a zvláštních vál- cových útvarů chovajících hojnou drť; abscess plicní z hlati haematoidinových, anthrakosu z částeček uhlí, tuberkulosu a abscess z vlá- ken elastických. Bakteriologický výzkum sta- noví pathogenní plísně : tuberkulosní bacilly, diplokokky pneumonické, aktinomyces, asper- gillus a j. a Časem mívá rozhodný dosah dia- gnostický. Mx. Chrlloe, Chrdlice (C/i/W/řj), ves na Mo- ravě na 1. břehu Svarcavy, hejt a okr. Brno, fara a pš. Tuřany; 136 d., 1046 ob. č., 28 n. (1890), 4tř. šk., telegr.. stan. Ch.-Tuřany Mor.- slez. sev. tr. (Nezamyslice - Šternberk). Tu a v okolí pěstuje se výborné zelí. Panství Ch. se statkem Zacany a sv. Petr zaujímá 624*47 ha ; náleží k němu zámek, dvůr, pivovar a sla- dovna v Ch-cích, majetek biskupství brněn- ského od 2. pol. XVf. stol. Chrlic čili výtok slově architektonické ukončení nadstřešních žlabů pro odtok de- šťové vody. V středověku, hlavně v době slohu gotického, stavěly se střechy velmi vy- soké a příkré a to hlavně proto, aby dílem s charakterem celé do výšky se pnoucí stavby souhlasily, dílem také z příčin klimatických, aby totiž sněhová a dešťová voda snáze mohla odtékati. Od stavení odváděla se voda z odkapních žlabů dlouhými troubami, jež na konci měly podobu rozličných draků, psů, lvů, potvor a oblud a vodními ch-i se nazý- valy. Nalézají se ve slohu gotickém i na kon- cícíi opěracích oblouků a vůbec všude, kde se dešťová voda vylévati měla; mnohdy slouží však i k okrase. V renaissanci a ve slohu rokokovém užíváno ch-ů hlavně u obytných stavení a dáván jim slohový tvar stiíiso vá- ných draků, ptáků, delfínů a pod. a dělaly se z pravidla z plechu. Nyní, kdy stavební řácl předpisuje, že voda z okapových žlabů musí se odváděti okapovými troubami, užívá se ch-ů hlavně jen jako dekoračních přívěsků. Fka, Chrlopy {Kurlupp), far. ves na Moravě, hcjt. Znojmo, okr. Vranov, pš. Uherčicc; 76 d., 36 ob. č., 326 n. (1890), kostel sv. Va- vřince (z r. 1798), Itř. šk., mlýn, hájovna. V min. stol. byla česká. Chrobák, lat. Geotntpes Latr., rod brouků z čeledi listorohých (Scarabaeidae) a pod- Chrobak — Chróm. 403 čeledi chrobákovitých (Geotntpinf), která vyznačuje se tykadly llčlennými, břichem óclenným a prťlduchy krovkami přikrytými. Ch. má tykadla s vějířkem 3list^m, bradu v předu hluboce vykrojenou a oci postran- ním krajem hlavy rozdělené. Télo vždy za- valité, neobratné, barvy černé nebo kovové a lesklé. Lítají na večer zvučně bručíce; živi se letném koňským i hovězím nebo sta- rými houbami a vyhrabují pod trusem nebo houbou do země kolmé, as 30 cm hluboké roury, do kterých zatahují kousky trusu nebo houby, na nějž pak samička po 1 vajíčku snáší. Larvy nesoucí ráz larvám brouků íisto- rohých společný živí se přidaným vajíčku trusem, na podzim pak mění se v přezimu- 1'ící kukly. Rozšířeni jsou po střední části Lvropy a Sev. Ameriky, v Asii na Himálaji, v Jižní Americe v Chili a po sev. pobřeží africkém; v oblasti evropské Žije 41 druhů, z nichž 6 jest českých. Nejobyčejnější jest ch. obecný (G. stercoranus L.), as 20 mm dl., černý, vezpod fialově až zlatě zelený; na krovkách má po 14 tečkových proužcích s hladkými mezerami; zevní kraj Čelistí jest rovný a konec 2krát vykrojený. Jemu po- dobný G. putridarius Er. má zevní kraj če- listi zaoblený a konec jednou vykrojený, a G. mutator Msh. má na krovkách po 18 prouž- cích tečkových. Ch. lesní (G. sUvatiats Pz.) má mezery mezi proužky svraskalé; žije v le- sích, neiraděii v houbách. Ch. jarní (G. ver^ naiis L.) má krovky hladké. Podrod Tjrphoeus, zastoupený u nás jediným a to dosti vzác- ným druhem G. typhoeus L., ch. tří rohy, vy- značuje se tím, že sameček má na štítu šíjo- vém tři ku předu namířené rohy, samička příč- né žebro. Vyhledává nejradéji trus ovčí. fCpk. Chrobak Rudolf, lékař německý {* 1840 v Opavě). Lékařství vystudoval ve Vídni, r. 1870 se tu habilitoval a r. 1879 se stal mimoř. a brzy na to řádným prof. gynaekologie. Na- psal mnoho pojednání o různých případech gynaekologických v různých lékařských sbor- nících a časopisech, hlavně vídeňských. Z po- slednějších prací jmenujeme: Die Untersuchung der weiblichen Genitalien mit allgemeiner TTie- rapie {ISS5); Ueber Mastdarmscheidewandjisteln nebst Bemerkungen uber Perinealnaht (1887); Ueber die vaginale Enucleation der Uterus- myome (1892); Ueber die Erfolge der Adnex- operationen (1893); Ueber Myomoperationen (1894). Mimo to psal dříve též o hysterii, neplodnosti, histologické skladbě dělohy a j. Chrobolý, Chrboly (Chrobold), far. ves v Čechách, nejt., okr. a pš. Prachatice; 71 d., 435 ob. n, (1890), kostel Narození P. Marie (ze XIV. stol.), 2tř. šk., 2 mlýny, samoty Goldbach, Hirschberg a Mugcnhof Zal. bez- pochyby ve XIV. stoK na zboží kláštera zlato- korunského; r. 1360 byl tu kostel a podací jeho náleželo opatům toho kláštera. Císař Sigmund zapsal (1437) Ch. Smilkovi z Křemže, ale Oldřich z Rožmberka připojil statek chro- bolský opět ke klášteru. Cbíoá^gBMg sv., biskup metský {* poč. Vlil. stol. — t 766). Pocházeje ze vznešeného rodu, zastával vysoké úřady za Karla Mar- tella a pro účastenství v osvobození papeže Štěpána II., tísněného Langobardv, jmenován arcibiskupem. Získal si veliké zásluhy o za- vedení kázně a dobrých mravů mezi neváza- ným franckým duchovenstvem tím, že pro světské kněžstvo své diécése zavedl určitá pravidla života. Dle těchto regulí byli knčži povinni vésti život kanonický, t. j. bydleti v jednom domě, společně jísti a spáti a v ji- stých hodinách i v noci modliti se a zpívati. Konečně b^li povinni účastniti se shromáž- dění, na nichž se četly kapitoly sv. písma, a nejméně dvakrát měsíčně kázati. Slibem vázáni nebyli, rovněž evangelická chudoba se na nich nežádala. Karel V. r. 789 a Ludvík Pobožný r. 816 na §ynodě v Cáchách potvr- dili regule Ch-ovy, jež ponenáhlu pronikly a ujaly se ve všech městech franckých. Ohroohovioe {Krochwit\), ves v Čechách v údolí labském, hejt. a okr. Děčín, fara Rozbělesy, pš. Podmokly; 23 d., 2 ob. č., 255 n. (1890), 2tř. šk. Chróm (z řcc, česky zastarale bar v ík), jest prvek kovový, jehož značka jest Cr^ atomová hmota 5215. Odkryl ho (1797) Vauquelin v sibiřském nerostu krokoitu, jenž jest chró- man olovnatý, PbCrO^. Hlavní rudou ch-u jest však nerost chromit (v. t.), jenž jest chrómitan železnatý, Cr^O^Fe, Drahokameny smaragd a český granát zbarveny jsou malým množstvím sloučenin ch-u. Prvek sám vel- kého významu posud nemá. Teprv v nejno- vější době upravují ocel výtečných vlastností za přísady ch-u, případně současně za pří- sady niklu. Získati lze ch. mimo jiné cesty redukcí chloridu chrómitého sodíkem v žáru. Ch. jest tmavý prášek krystalický, hutnoty 68, velmi tvrdý, nad míru nesnadno roz- topný, slabounce magnetický. Ch. poskytuje více řad solí vesměs sytě zabarvených, odtud jeho jméno (x^wfAa = barva). Soli chróm- naté obsahují ch. dvojmocný. Náleží sem bílý chlorid chrómnatý, CrCl^, ve vodě bar- vou modrou rozpustný, síran chrómnato- draselnatý, CrK^(SO^)^.6H^O, modré kry- stally tvořící a i. Kysličník chrómnatý, CrO^ jest prášek hnědý. Soli tyto snadno se okysličují přecházejíce v soli chróm i té. V nich se dvoj atom Cr^ chová šestimocně. Chlorid chrómitý, ďtO^, připraví se za sucha žíháním směsi kysličníku chrómitého s uhlím v proudu suchého chlóru. Šupinaté fialové krystaly mocného lesku. Za mokra ho získáme rozpuštěním hydroxydu chrómi- tého v kys. solné. Síran chrómitý, C'a(50,),.18//,0, tvoří fialové osmistěny; obyčejnější jest sí- ran chrómitodrasclnatý, K^Cr^{S0;)^.2AH^0, či kamenec chrómitý, jenž krystalujc v temně fialových osmistěnech a jest iso- morfický s obyčeiným kamencem (jenž jest síran hlinitodraselnatý). Z roztoků solí chró- mitých sráží ammoniáíc jasně zelený hydro- xyd chrómitý, Cr^{OH)^. O molekulu vody chudší jest sloučenina Cr^(OIf)^0, ohnivá to 404 Chróma — Chromatofory. zeleň Guignetova. Vyžíháním hydroxydu chró- mitého, lépe však dichrómanu ammonatého nebo chrómanu rtufnatého, obdrží se zelený kysličník chrómitý, Cr^O^. Byl-li jednou silně žíhán, nerozpouští se více v kyseli- nách. Krystalovaný jest isomoríícký s ko- rundem a má jeho tvrdost. Sklo barví na zeleno a jest i stálou barvou na porculán. Se silnými zásadami se slučuje na chróm i- tany (chrómitý), jakoby soli kyseliny chró- mité, Cr^O^H^, ve volném stavu ovšem ne- známé. Příkladem jich je nerost chromit. — Tavíme-li soli chrómité s ledkem, vznikají soli chrómové, v nichž je ch. šestimocný. Jsou to nejobyčejnější soli ch-u. Žíháním smési chrómitu, žíravého vápna a drasla v proudu vzduchu vzniklý chróman vápenatý převádéjí horkým roztokem síranu draselnatčho v ch ro- mán drasclnatý, K^CrO^, látku žlutou, pěkné krystalující. Tato účinkem kyseliny (sírové) přechází v dichróman (obyc. dvoj- chróman zvaný) draselnatý, K^Cr^O^, Kry- staly trojklonné barvy zářové, jedovaté. Dů- ležitý praeparát v barvířství, tisícařství a u vý- robě ostatních sloučenin ch-u. Roztok jeho alkaliemí žloutne zas a přechází v chróman draselnatý. Chróman olovnatý, CrO^Pb, jest velmi užívaná barva krycí (žluť chró- mová), která se účinkem žíravého drasla mění v oranžový chróman zásaditý, CrO^Pb^ (červeň chrómová). Kyselinu chrómo- vou, CrO^H^, která oy odpovídala chróma- nům, neznáme, toliko kysličník chrómový, CrO^, který se vylučuje z nasyceného roz- toku dichrómanu draselnatého kyselinou sí- rovou. Jsou to jehlice šarlatové, ve vodě pře- snadno rozpustné. Jest to mocné okysličova- dlo, neboť snadno pouští kyslík a recfukuje se v kysličník chrómitý. Okysličující mohutností vyznačují se i chrómany samy. Roztok kyslič- níku chrómového kysličn. vodičitým modrá, čehož příčinou jest, jak se zdá, nejvyšší kyslič- ník (heptoxyd) ch-u OjO-. Veškery sloučeniny ch-u taveny se sodou a ledkem skýtají hmotu, jejíž žlutý roztok (chróman) přesycen kys. octo- vou červená (přechod v dichróman). OŠc. Chróma (;i:9(Dfia), řec, barva. Chrómany viz Chróm. Chrómatická stapnlce rozděluje oktávu temperovaného ladění na dvanáct rovných dílů — půltónů. Notace díti se může nej- rozmanitějším způsobem, ježto ch. s. jest pouze vyplněnou diatonickou stupnicí, jejíž jednotlivé kroky o celém tónu rozděluje v půltónové, a bude tudíž na tom záležeti, na základě které určité diatonické stupnice vznikne. Tvoříme-li interpolací ch-kou s-ci vzestupně, zvyšujeme nižší, sestupně pak sni- žujeme vyšší stupeň o půl tónu užívajíce 1. posuvek iednoduchých (J(, t^) nebo dvoji- tých (X, V?), dle toho, zda zvyšovaný nebo snižovaný stupeň vzhledem k diatonicc má prosté označení alfabetické, nebo sám již jest opatřen posuvkou; 2. odvolacího znaménka (5), zvyšujeme-li tón opatřený posuvkou sni- žovaci (7) nebo snižujeme tón opatřený po- suvkou zvyšovací (jí). Chrómatioké n&stroje hudební vylou- diti mohou veškerých dvanáct půltónů v me- zích oktávy na rozdíl od nástrojů přiroze- ných, jimž dostupný jsou pouze svrchní (ali- Suotní) tóny jich základního nejhlubšího tónu. íh-kými n-ji jmenujeme Žesťovc, jsou-li opa- třeny mechanikou ventilovou, na př. lesní rohy, trubky,' kornet a pod. tihrómattoké tóny jsou dle názvosloví obecné rozšířeného, ne však zcela správného (viz Chrómatika v hudbě), jednoduše nebo dvojnásobně zvýšené či snížené tóny základní stupnice nynějšího systému (a-h-c-d-e-f-g), tedy ty, k jichž alfabetické značce přidávají se (jakožto následek posuvek Jf, X, i;, [77) přípony -is, 'isis, -es, -eses. Moderní nauka o harmonii hudební jmenuje ch-kými t. nebo alterovanými ony, které se jeví zvýšením nebo snížením tónu patřícího k určité zněné, tedy základního tónu, tercie a kvinty v tvrdé i měkké konsonanci (trojzvuku). Chrómatioký klavir vyhovuje snahám po reformě nynějšího systému tónového, do- máhajícím se odstranění základní škály a roz- vržení oktávy temperovaného systému ve dvanáct kroků půltónových. Tím by odpadla posavadní nomenklatura, ježto každý půltón opatřen by byl svým vlastním názvem. Tuto ideu horlivě propagovali A. Hahn, M. Sachs a zvláště H. j. Vincent, jenž ve spise »Dic Neuklaviatur* (1874) navrhl konstrukci ch- kého k-u, na němž důsledně střídají se klá- vesy bílé s černými a tyto, opatřeny jsouce samostatnými názvy, nejsou pokládány za od- vozeniny oněch. Prakticky ideu Vincentovu zužitkoval ve své klaviatuře Paul v. Janko. '? Chrómatika (z řec), nauka o barvách, čásť optiky. Ch. vhudbě. V dnešním tónovém systému míní se ch-kou materiál vyvozený z diato- nické stupnice půltónovým zvýšením neb sní- žením jednotlivých jejích zněn. Pojem ch-ky neboli živlu chrómatického (tónu, inter- vallu) jest velmi relativní, poněvadž v diato- nické stupnici tvrdé i (staré) měkké střídají se kroky o celém tónu s kroky půltónovými, a lze proto jen vzhledem k určité tónině sta- noviti kriterium diatoniky neb ch-ky. Např. Jis bude patřiti vzhledem k C-dur ch-ice, vzhle- dem ke G'dur však diatonice, V absolutním smyslu lze mluviti proto o ch-ice jen v chró- matické stupnici (v. t.), 7 Chromatozory (z řec). 1) Uvnitř mnohých buněk rostlinných nalézají se barevná tělíska určitého tvaru podmiňující barvitost různých částí, z nichž se skládají rostliny. Zeleň listů nebo pestré barvy mnohých květů i plodů mají svůj původ v takových tělískách barev- ných, jež nazýváme ch. čili v užším smyslu barvonoši. V širším smyslu počítají se ku ch-rům téŽ bezbarvá tělíska tvarem jim po- dobná, vyskytující se obecně v mladých buň- kách vyššícn rostlin, jež se budto později v barvonoše proměňují nebo také v někte- rých pletivech rostlinných trvale bezbarvými zůstávají. Základní hmota všech ch-rů jest hmota protojílasmě podobná, často poněkud Chromatofory. 405 hustší, jež u pravých barvonošů bývá pro- stoupena barvivem (jedním nebo více). Toto lze vhodnými rozpustidly na př. alkoholem, aetherem, chloroformem, benzolem a j. vy- táhnouti, načež zbude zřetelně ohraničený Í>rotopIasmatický podklad (stroma) skoro téže órmy a velikosti, jakou mělo původní tělísko barevné. Ch. jsou živé součástky buněk, které jako jádro jen ve styku s protoplasmou existo- vati mohou a proto také trvale v ní uza- vřeny leží. Nikdy netvoří se z protoplasmy (differencováním), jak dříve za to měli, nýbrž vznikají z jiných ch-r& pouhým dělením. Jako jádro jsou i ch. zvláštní a navzájem dosti rozdílné ústroje (orgány) buněčné, jimž pří- slušejí různé úkony v životě buňky. Dle těchto úkonů právě děh se ch. na tři skupiny: chloroplasty, chromoplasty a leuko- plasty. 1. Chloroplasty čili chlorořyllová tě- líska vyznačují se tím, že obsahují v zá- kladní své hmotě zelené barvivo, chlorofyll, jež jest příčinou zelené barvy rozmanitých částí rostlinných. U jevnosnubných , tajno- snubných cévnatých rostlin a mechů chloro- plasty zdají se býti tvaru kulatého zrnka, pročež se zde všeobecně nazývají zrnky chlorofyl lovy mi, ačkoli spíše mají podobu malých, více méně sploštělých a v obrysu okrouhlých nebo široce clliptičných terčů. Bývá jich obyčejně mnoho v každé buňce a leží zpravidla v pcriferické protoplasmě tvoříce podle stěny, k níŽ plochy své obra- cejí, jednu jednoduchou vrstvu. Při tom často kraji se dotýkají a tlakem vzájemným stávají se v obrysu mnohohrannými. Případy, kde buňky vyšších rostlin mají jen několik nebo jeden chloroplast, jsou celkem vzácné {Sela- ginella, jatrovka Anthoceros). Rozmanitější tvarem, počtem i velikostí jsou chloroplasty u řas. U některých tvoří tenké ploské pen- tlice zelené (Closterium), jež v rodu Spirogyra jsou po kraji zařezávané a táhnou se šikmo podél stěn válcovitých buněk opisujíce šrou- bovité linie; u jiných jsou to rovné nebo korýtkovitě prohloubené desky {Sfesocarpus, Ulva); u jiných opět hvězdovitě rozvětvené útvary {Zjrgnema, Eugl^ua oxyuris) nebo ploské chobotnatě laločnaté destičky {Podo- sira Montagnei). Četné vřetenové chloro- plasty obsahuje rourovitá stélka Vaucherie, kdežto v buňkách vláknité řasy Cladophory nebo u Characeí jsou četná zrnka podobna již zrnkům chlorofyllovým vyšších rostlin až na to, že velikost jejich v téže buňce značně kolísá. Celkem platí pravidlo, že nižší řasy mají v každé buňce jeden nebo málo chloro- plastů, vyšší řasy pak více aŽ Četná chloro- fyllová tčlíska. u nejnižších forem (Palmel- laccí, vířivých výtrusůj skládá se téměř celé těleso plasmatické, vyjmouc kožní vrstvičky a jádra, z jediného chloroplastu, podobné u Cyanophyceí, kdež nehledíc k některým výjimkám jen střední partie buněk jest bez- barvá (centrální télesoV Jakkoli u valné vět- šiny chloroplastů celá hmota základní zdá se býti barvivem proniknuta, přece některá chlorofyllová zrnka při silném zvětšení ne- jeví se stejnorodými, nýbrž lze v nich roze- znati partie bezbarvé neb aspoň slabě zbar- vené vedle barevných. Dle Pringsheima a Tschircha základní hmota chloroplastu jest houbovitá a obsahuje v mezerách svých bar- vivo; dle A. Meyera a Schimpera v bezbarvé základní hmotě uložena jsou četná zrnéČka barevná, t. zv. grana. — U zelených rostlin počínajíc řasami zelenými {Chlorophyceae) ob- sahují tělíska chlorofyllová vždy směs dvou barviv, zeleného chlorofyll u a žlutavého ka- rotinu, jež obě lze lihem z dotyčných částí rostlinných vytáhnouti (viz Chlorofyll). Množství, v jakém barviva ta v chloropla- stech té které rostliny pospolu se nalézají, podmiňují zelenější nebo více žlutozelený tón její částí (na př. listů). U hnědých řas (Phaeophyceí) oývají tato barviva více méně zakryta hnědám fykofeinem, jenž v chloro- plastech současně jest obsažen; podobné u ruduchovitých (Florideí) červeným fykoe- rythrinem a u sinných řas (Cyanophyceí) fykocyanem, tak Že zpravidla řasy ty mají barvu Imědou, červenou nebo modrozelenou. V chloroplastech Diatomaceí chlorofyll jest zakryt žlutohnědým barvivem diatominem. U nižších rostlin (řas, mechů, přesliček atd.) i v embryonálních t>uňkách nalézají se ty- pické chloroplasty, kdežto na př. u jevno- snubných ve vajíčku nebo na vegetačním vrcholku lodyžním obsaženy jsou v zárodeč- ných buňkách jen bezbarvé leukoplasty, které v té míře, ve které buňky ty dospívají, se zveličují a znenáhla sezelenají. V bezbarvé základní hmotě leukoplastu vytvoří se chloro- fyll jen účinkem světla. Klíčící semena nebo pučící pupeny, jsou-li trvale zatemněny, vy- vinou bledé listy a lodyhy, jež nazýváme etiolované (viz Etiol ováné rostliny). V buňkách jejich nalézají se o něco menší žlutavá zrnka, v nichž obsažen žlutý etiolin, snad totožný s karotinem čili xanthophyllera (viz Chlorofyll). Výjimku činí jen některé jehličnaté (Conifery). jichž klíční rostlinky i ve tmě vyvinují zelené listy první (cotyle- dony). Etiolované života schopné části mohou ostatně ještě dodatečně sezelenati, vystaví-li se po nějakou dobu světlu určité intensity. Žlutá etiolinem opatřená zrnka promění se tu v chloroplasty. Na těchto lze zhusta po- zorovati dělení, při čemŽ se zrnko nejprve trochu prodlouží, pak uprostřed zaškrti a konečně obě polovice od sebe se oddělí. V některých případech (Hartwegia) chlorofyll dříve rozestoupí se na dva póly, mezi nimiž nalézá se úzká bezbarvá zóna plasmatická. To je místo, kde pak nastane zaškrcení. Chloroplasty mají velikou důležitost pro život rostliny, neboť mohou z pouhé kyse- liny uhličité a z vody vyráběti první organi- ckou (uhlíkatou) potravu. Tento úkon na- zvaný assimilací uhlíka nebo zkrátka assi- milací (v. t.) děje se však toliko na světle. Zvířata a rostliny nezelené, nemající chloro- plastů (houby, z vyšších rostlin zárazy, pod- 406 Chromatologie — Chromaventurin. bílek a j.), odkázány jsou na hotovou již po- travu organickou, kterou buď pevnou nebo tekutou kolem sebe nacházejí a do těla svčho přijímají. Tato potrava ovšem v poslední in- stanci vzala původ svůj při assimilaci zele- ných rostlin i vysvítá z toho jasně, že ve- šíceren život zvířecí na zemi vázán jest na život rostlin chlorofyllem opatřených, na je- jich assimilaci. Poněvadž rostliny mohou jen na světle assimilovati, nalézají se chloroplasty jen v těch částech, k nimž světlo má přístup, hlavně v listech, které krom toho do plochy bývají rozšířeny, aby co možná mnoho pa- prskův zachytiti mohly. V podzemních orgá- nech (oddcncích, cibulích, kořenech) jakož i uvnitř silnějších lodyh a pňů, kam světlo dopadati nemůže, chloroplasty scházejí. — V chloroplastech dennímu světlu vystave- ných pozorují se assimilované látky nej čá- st ěj i v podobě zrnéček škrobových, která s počátku jen jako nepatrné body prosvítají, později však vzrostou a někdy celé zrnko chlorofyllové vyplňují. V každém chlorofyl- lovém zrnku muže býti po jednom nebo více zrnéčkách škrobových. Řidší jsou olejné kapky v chloroplastech. U některých řas, zvláště spájivých {Conjugatae\ kupí se zrné- čka škrobová kolem jednoho nebo více v kaž- dém chloroplastu přítomných středisk, kolem t. z v. ohnisek škrobových (pyrcnoidů). Tato ohniska jsou povahy bílkovinné, podobají se malinkým okrouhlým jádrům buněčným, ale neobsahují nukleiny jako jádra obyčejná. Jaký jest jejich význam iysiologický, není dosud známo. 2. Chromoplasty (barvonoše v užším smyslu) jsou tělíska plasmatická, žlutá, oran- žová až červená a jsou příčinou pestrých barev částí květních a plodních jakož i některých jiných barevných součástek rostlinných. Bar- vivo z nich lze též obyčejnými rozpustidly vytáhnouti. Žlutá barva korunních lístků po- chází namnoze od žlutých chromoplastů, jež jsou tvaru okrouhlého nebo vřetenovitého a obsahují žluté barvivo lipochrom. Pelatky Characeí a mechů, arillus tisu a mnohé bobu- lovité plody krytosemenných, jako mají po- tměchuC {Solanum dulcamara)^ paprika (Capsi- cum), kustovnice (Lycium), zimolez (Lonicera), jeřáb (Sorbus aucuparid), jahodník (Fragaria) a j., dekují svou červenavou barvu chromo- plastům červeně zbarveným, obsahujícím bar- vivo anthoxanthin. Namnoze mají tu chromo- plasty tvar vřetenovitý nebo trojboký nebo víceboký se stranami vykrojenými a rohy v dlouhé cípy vytaženými. V kořenech mrkve vyskytují se červené barvonoše v podobě jehlico vitých neb tabulko vitých tvarů. Vůbec barvivo chromoplastů jeví tendenci vykry- stalovati uvnitř chromoplastů. V květních plátcích tvoří se chromoplasty z leukoplastů původně tam obsažených, v plodech pak, které jsou v mládí namnoze zelené, z oby- čejných zrnek chlorofyllových. Ch. ve květ- ních částech a v plodech mají význam bio- logický, neboť tím, že dotyčným orgánům propůjčují pestré a nápadné barvy, stávají se lákadly pro různá zvířata, která přenášejí pyl s květu na květ (hmyz), anebo přispívají k roznášení zralých semen. 3. Leukoplasty (škrobotvorci) jsou bezbarvá těliska okrouhlá povahy plasma- tické. V embryonálních pletivech vyšších rostlin jsou podoby malých zrnéček a mo- hou se proměniti v dospívajících pletivech buďto v chloroplasty nebo přímo v chromo- plasty, nebo konečně v hlízách, oddencích a kořenech podzemních s reservu ím škro- bem zůstávají bezbarvé, ale vzrostou značné. Mají pak za úkol z uhlohy drátů v listech etc. assimilovaných a cestou osmotickou do ře- čených orgánů podzemních sestupujících vy- tvářiti škrob, který se ve velkém množství jako reservní látka tam ukládá. Také ve zra- jících semenech škrobnatých přítomny bývají leukoplasty Škrobotvorné. Ve všech těch pří- padech škrob v leukoplastech vytvořený se- trvává v nich jako takový až do nastalé nové doby vegetační, kdež pak vyvíjejícími se en- zymy diastatickými mění se v cukry, které opět jsou výživnými látkami pro nově tvořící se orgány rostlinné. Ič. 8Ch. v zoologii v. Hlav on o že i str. 354. tirómatologie (z řec), nauka o bar- vách. Chromatopsie (z řec.) v. Barev zření. Chromatoptometrie (z řec), nauka o mě- ření barvocitu, při čemž bére se za základ zkušenost, že většina očí, normálně na barva citUvých, rozezná barvu předmětu, na př. ba- revný čtvereček, při menším zorném úhlu než oko porušeného barvocitu. D. Chromatosis (z řec), úchylné vyskyto- vání hnědého barviva (pigmentu) ve tkani- vech ústrojů, hlavně v kůži. Ježto pak se tu změny takto vzbuzené stávají nejpatrnějšími, užívá se slova ch. jenom pro ochuravěni kůže. Chromatoskop (z řec), apparát založený na témž optickém zjevu jako kaleidoskop, od něhož liší se tím, Že drobné předměty obrazy tvořící neleží volně mezi dvěma skle- něnými deskami na konci roury kaleidoskopu, nýbrž jsou upevněny na válečku, jehož otá- čením vzbuzují se známé mnohonásobné mo- difikace obrazové. Chromatrop (z řec), apparát skládající se ze 2 skleněných desek, jež jsou pomalo- vány ňgurami různých tvarů a barev a na- vlečeny těsně za sebou na společné ose. Pro- mítnou-li se paprsky světelné, jež procházejí oněmi deskami, na bílou plochu (na př. la- ternou magikou) a otáčí-li se deskami v opač- ném směru, kryjí se vždy nové a nové ba- revné partie linií a čar na deskách, jež se mění ustavičně co do barvy a tvaru, čímž vznikají velmi pěkné obrazce, jako hvězdy, růžice a p. Chromatypie (z řec), Kramerem ku konci 50tých let v LipsKU vynalezený způsob na knihtiskařském lisu, též lithograficky zhoto- vené barvotisky (viz Metachromatypic) přenášeti na porculánové nádobí. Chromaventorin viz Aventurin. Chromeč — Chromulina. 407 Chromed (Krumpisch), ves na Moravě na pr. bř. Moravy, heit. a okr. Šumperk, fara Postřelimov, pš. Bludov; 99 d., 621 ob. č., 2 n. (1890), Itř. šk., prádelna a sušárna na Inéné odpadky, mlýn a alod. statek se dvo- rem Gabriely hr. Žerotínové. Ch. bývala sí- dlem rytířským. Chromldm, Čeleďryb kostnatých srostlo- hrdlých (z řádu Pharyngognathi). Mají tělo neveliké, podlouhlé, vysoké a po většině šu- pinami drsnými (ctenoidními) pokryté. V če- listech jsou drobné zoubky. Hřbetní ploutev jest jediná; břišní jsou aŽ v předu na hrdle. Ch. JSOU ryby sladkovodni, býložravé i dravé; asi 100 druhu jich přebývá v tropické Africe a Americe. Nejznámějším z nich jest bul ti (Oirom/5 nihticus) z Nilu. Br. Chromlúski Kazimierz (* 1759, f 1810 ve Varšavě) sloužil při bibliotéce Zaluských a od r. 1795 byl professorem v Lublině, na- čež r. 1802 povolán Janem Šniadeckým do Vilna, kde přednášel všeobecné dějiny a právo do r. 1808. Později působil ve Swi- sioczí. Z prací jeho nejdůležitější jest roz- prava O liter atur^e polskéj, mianowicie c^asów Zygniuntowskich (Vilno, 1806), která obsa- huje důležité podrobnosti a pohnula Bent- kowského, že napsal své dějiny literatury polské. Chromit (ruda chrómová) jest obyčejně kusový, zrnitý neb vtroušený, vzácně vysky- tuje se v drobných osmistěnech, dle kteréhož tvaru též nedokonalá štípatclnost se pozo- ruje; lom ch-u jest nedokonale lasturnatý neb nerovný. 7*= 55, //=4-4— 4*6. Barvy ch-u jsou tmavé, bývá hnědě černý, ve vrypu hnědý, lesk jest pol oko vový, poněkud mastný. Složení různých ch-ů jest dosti odchylné, po- všechně lze je vyjádřiti formulí (Fe CrMfr) (Cr^Fe^Al^) O^ , avšak jednotlivé, vzájemně se dosazující sou- částky obsaženy jsou v různých ch-ech v mě- nivém množství. Žárem dmuchavky se ch. ne- roztápí a kyseliny v ch. neúčinkují, v perli- čkách dává reakci na Cr 2l Fe. Ch. jest nej- rozšířenější rudou chrómovou a nachází se zvláště v horninách olivinických a v hadcích, které proměnou z nich vznifcly, často hojně vtroušený. Naleziska Česká jsou v okolí Křemžc, Zlaté Koruny, Starého Smolivce, Přísečnice, Ronšperka a j. Pěkné odrůdy, též drobně krystallované, známy jsou z Kraubatu v Štýrsku ; bohatá ložiska nacházejí se v Ba- ňatě, v Bosně, na Urale a mnoha místech ji- ných. Ch-u užívá se k výrobě zelených a Žlu- tých barev chrómových a s volframem k při- pravování zvláště tvrdé chrómovolframové oceli. Vr. Chrómltany viz Chróm. Ohromo- (řec), ve složeninách tolik co barevný, -barvy. Clhromofotogrrikfle (z řec.) viz Foto- chromografie. Ohromogeny (z řec.\ barviva. Ohromograf (z řec), reprodukční zaří- zení, jímž lze rozmnožovati psané i kreslené věci v několika exemplárech. Skládá se z ko- vové nádoby hloubky asi 2 cm naplněné hmo- tou utvořenou z bílé gelatiny, glycerinu a vody smíšené s hlinou, Kysličníkem zinečna- tým neb kaolinem. Směs ta se zahřeje mírně, na to se vyleie do ploché nádoby, kdež se nechá vychlacfnouti, ale tak, aby stále zůstala měkkou. Reprodukce děje se stejným způso- bem jako u hektografu (v. t.). Chromollih (z řec), tvrdá kamenina bez glazury s prohloubenými, jinak sbarvenou hmotou vyplněnými ozdobami. Pochází od Villeroye a Blocna v Mettlachu. Chromollihogrmfle (z řec), barevný ka- menotisk, jehož vynález si připisují Engel- mann z Můhlhús a Weisshaupt z Bavor. Viz též Barvotisk. Chromoplasty viz Chromatofory. Chromopsie (z řec) jest vidění barev- nj^ch zjevů buď následkem chorob vnitrooč- nich, při kterých drážděna jest sítnice nebo nerv zrakový, nebo následkem dráždění za- očních drah a ústředí zrakových. D. Chromosty viz Chrám os ty. Chromot^ie, chromo typografie (z řec), kažaý knihotisk v několika oarvách provedený na knihtiskařském lisu. Chrómová éerveň viz Chróm. Chrómová kyselina viz Chróm. Chrómová ooel, neobyčejně tvrdý druh oceli (zejména při 207o chrómu, jak udává Riley) poprvé zhotovený Faradayem a Ber- thierem. Užívá se jí k hotovení soustružních nožů na tvrdší materiál, k sekáčům na kovy a pod. Pro kování nejpříznivější ohřev jest třešňově červený, pro kalení týž a hašeni ve vodě 20'> R. Chrómová žluť viz Chróm. Chrómový papír, souhrnné jméno všech druhů papírů, jež jsou barevné potištěny, jako pestrý papír, papír na etikety, plakáty jakož i všechny druhy papíru v lithograni užívané. Chromozylografle (z řec), hotovení barvotisků pomocí několika dřevorytů na knihtiskařském lisu. Vynález ch. připisují jedni dřevorytci Gubitzovi v Berlině, jiní Angličanu Baxtesovi, který je velmi zdo- konalil. Chromozlnkografle (z řec), tisk o ně- kolika barvách zhotovený zinkovými lepta- nými deskami na knihtiskařském lisu. ChromoUna Cienk., rod bičíkovitych nále vniků (Flagellata) kladený do čeledi Coelomonadina. Tílko Jeho 0*012 mm až 0037 mm vel. bývá táhlé, obrysů proměnli- vých následkem pohybů plasmatických. Na přídě trčí ku předu bičík, v těle bývá umístěna při základu bičíku pigmentová skvrna, za ní jedna neb více stažitelných vakuol, ve středu těla váčkovité jádro. V těle umístěny dále bý- vají jeden neb dva žlutohnědé pásy chroma- totorové, vzdor však tomuto znaku ukazují- címu na povahu rostlinnou zjištěn byl zají- mavý úkaz, že nálevník přijímá potravu způ- sobem živočišným, u bičíkovitych nálevníků význačným, totiž pohlcováním drobnohled- ných ústrojenců a částeček ústrojných. Mno- 408 Chronander — Chronograf. žení děje se postupným dělením v rosolovité a zrnité schránce (cystě). Význačný druh Ch. Č. 1923. Chromulina flavicans Ehrbg., zvéti. ; na levo ^chráoka (cysta) s jedinci postupným délenlm povsta* l/nii, na právo jedinec: /jádro, v stailtelná vakuola, p pigmentová skvrna, ca pás cbroroatoforový, r po- hlcená potrava (roasivka). flavicans Ehrbg. (vyobr. č. 1928.) žije u nás ve vodách. Se, Chronander (též Cronander) Jacob Pcrsson, švéd. spisov. XVII. stol. z Vester- gotlandu, studoval práva a byl soudcem na uotlandu (1660—89) a purkmistrem ve Visby. Sepsal pojednání: Oratio de Vestrogothia (Abo, 1645) a dvě veselohry, vlastně dialogické scény, první ve Finsku básněné hry, vydané. Hansellim v ^Samlade vitterhetsarbetenc (Upsala, 1876, sv. 21.). HKa, Clironesrk Ludwig, herec, ředitel a in- tendant společnosti Meiningenských {* 1837 v Brandenburce — f 1891 v Meiningácn), stu- doval rok v Paříži divadlo, vzdělával^se pak u Gdrnera a vystoupil poprvé r. 1856 v di- vadle Krollově v Berlíně. Hrál pak v různých městech něm., až r. 1866 přijat k dvoř. di- vadlu meiningenskému; vyniknul tu hlavně v úlohách komických. Od r. 1877 věnoval se výlučně režii a založil v tomto* směru vedle vévody Jiřího světovou pověst Meiningen- ských historickou a stilovou věrnosti a harmo- nickou souhrou celkovou. T. r. jmenován byl ředitelem a později intendantem. Chronlol^ (z řec), dlouhotrvající, vleklý, počasný; v lékařství nazývají se tak úporné, po delší dobu trvající stavy chorobné naproti nemocem akutním, prudce nebo poměrně krátce probíhajícím. Přechod od stavů prud- kých k provleklým tvořívají stavy subakutní a subchronické, ovšem bez mezí přesně ohra- ničených. Chronika viz Kronika. Chronlqno [kronik], franc, k r o n i k a, v no- vinářství články z denního společenského ži- vota, hlavně ve formě íeuílletonistické; pak přehledy, referáty o hudbě (ch. musicale), di- vadle (ch. thédtralé) a j. Chronlqne soandalenso [kronik skanda- Idz], franc, skandální historky, klepařská kro- nika, vyškytá se záhy ve Francii uvádějíc v posměch slabosti, převrácenosti a nemravy dvora. Jedna 2 nejstarších je Jeana de Troyes Chronique du roy Louis A7., autrement dite la Ch. s. Chronodeik (z řeck.\ ukazovatel času, skládá se z plotny zrcadlové, jež se otáčí kol osy kolmé a mimo to libovolně k horizontu se dá skloniti; k tomu připojen dalekohled s křížem nifovým. Ch-u užívá se ku stano- vení pravého poledne z pozorování stejných výšek před polednem a po poledni. ChronoOistiohon (z řec.) viz Chrono- gramm. Chronograf (z řec.) jest přístroj, který určité momenty časové na př. počátek a ko- nec výjevu zaznamenává trvalými značkami. Slouží k rozličným účelům. V astronomii k stanovení rozdílu zeměpisných délek, ku pozorování průchodu hvězdy poledníkem, k určení výšky pólu, trvání nějakého úkazu atd., v dělostřelectví k měření rychlosti střel a zápalnosti prachu, explosivní rychlosti lá- tek výbušných, ve fysice k měření rychlosti světla, elektřiny, zvuku, k vyšetřování volného pádu a j., v mechanice ke studiu pohybu částí strojů; velmi rozsáhlé jest upotřebení ch-ů ve fysiologii. Slouží též k tomu, aby se chod hodin porovnával s normálními. Dle účelu, k němuž se jich užívá, jsou rozmanitě zařízeny. Nejjednodušší ch. jsou galvanicky registru- 1'ící hodiny, které poprvé zavedl Američan .ocke r. 1845. Hodinami zavírá se každou sekundu proud galvanické batterie vedoucí ko- lem elektromagnetu psacího stroje Morseova; tento píše hrotem na proužku papíru posou- vaném stpojem hodinovém značky, t. zv. tečky sekundové, jichž odlenlost znamená dobu jedné sekuncly. K témuž proužku papíru při- léhá hrot druhý, který se uvádí v pohyb dru- hým elektromagnetem, vzbuzovaným prou- dem druhé batterie, jejž může pozorovatel tlačítkem (klíčem telegrafickým) v žádoucím okamžiku zavříti a tak vedle teček vteřino- vých určitý okamžik, na př. průchod hvězdy přes vlákno v dalekohledu, označiti značkou pozorovací. Stoj í-li tato vedle nělderé vte- řinové, splývá okamžik pozorování s počát- kem sekundy; Icží-li mezi dvěma tečkami sekundovými, dá se čásf vteřiny určiti od- měřením polohy. Měření ovŠem vyžaduie rovnoměrné posouvání proužku papíru. Způ- sob tento pozorovací slově téŽ methodou zrakovou a ruční Tviz Gruss, Z říše hvězd str. 209). Způsob, jalc se proud za každou sekundu zavírá a otvírá, jest u ch-ů rozličný. Děje se to na př. kyvadlem, které dle La- monta při každém kyvu procházejíc polohou svislou dotýká se povrchu rtuti a tím proud uzavírá, nebo dle Buffa při každém kyvu v amplitudě narazí na knoflík a tak proud uzavře. Pro pravidelné pozorování byl vlastní stroj Časové značky registrující velmi zdoko- nalen. Hrot byl nahrazen psacím válečkem anebo zvláštními péry. Ch-y takové jsou buď proužkové, jaké zhotovují Hasler v Bernu, Mayer a Wolf ve Vídni, Hipp v Neufch&telu ve Švýcarsku aj., nebo válcové, dle toho, je-li psací plocha proužek nebo plášť válce se otáčejícího. Psací zařízeni Hippova ch-u (vyobr. č. 1929.) záleží ve dvou pérech náso- skových. Tato mají podobu dvouramenné íiá- sosky {y ve vyobr. c. 1929.), jejíž jeden konec ponořen jest do nádobky n obsahující inkoust Chronograf. glycerinoví, druhý dotýká se prouiku papíru posouvaného meii dvěma válečky h, h\ na néml piáe chronografické značky; tento konec vidy stoji o néco níže než hladina inkoustu v nádobce, jest tudií inkoustem stále naplnčn apíše na papíře fáru souvislou (vyobr. Č, 1930.). Kotvy elekCromagnetu pflsobí na péra tak. Že je vychyluji ve sméru k této čáře kol- mém; péro, jchoí elektromagnet jest spojen sc sekundovém přerušovačem, piSc čáru v pra- videlných záhybech lomenou; druhé péro, je- hoí elektroraa^et jest ve spojeni s přeruio- vafem, který závist na pozorovaném dfji, píše druhou Čáru, na které se objevují zá- hyby v libovolných mezerách. Značky mohou býti vyvozovány buď pozorovatelem nebo přimo déjem samým, jimi proud v iádouclch okamiicich se zavírá. Hnací silu dodává zá- vaíí \ tak zavěšené, ie se stroj mŮíe natá- hnouti bez přerušeni pravidelného chodu. coi jest dílleiito, má-li se jím vykonati delií řada tpoiorováni. Hippflv proužkový ch. pro svou snadnou přenosnost a pohodlnost jest u astronomů velmi oblíben. V novéjšf dobé byl opatřen zařízením, kterým se z dálky může uvésti v chod. V tomto tvaru jest na př. na observatoři pulkovské. U válcových ch-fl déjc se registrování času na plájti válce, co možná lehkého, který jest polepen papírem, jako u ch-u Hippova, cip jest tento: jsdno r C. igsa ZntOn c it >ldi>J>ili lelmndort, se jemným pružným hrotem, Kmitá-li ladička posouvajíc se po vhodnýijh sáf^kách, píic péro na počazcné ploSe vlnitou čáru (sinu- soidu); určitý počet vln odpovídá určitému času. Ladička udržuje se ve kmitání elektro- magnctem, ktíT&m nčhoŽ se proud zavírá a otevírá, coi se může díti druhou ladičkou. Ch-y vibrační rovněž mohou býti proužkové, píSe-Ii ladička na vodorovné pioŠe, nebo vál- cové, píše-li na plášti válce vlny jako značky chronografické. K těmto posledním náleží ch. Marcela Dcpreze. Ladička koná za sekundu 250 celých kmitů, tak že každý záhyb sinusoidy představuje Vm» vteřiny. Péro s ladičkou spo- jené píše vlnitou fáru na pláátí vodorovného válce, jenž se otáčí kolem své osy, a poněvadž se ladička posouvá po sáňkách rovnoběžně s osou válce, vytvořuje vlnitá čára irou- bovici. K přesnému odměření vzdálenosti značek pozorovacích slouží noniové mě- řítko. Přístroj jest opatřen zvláštním rtutovým ukazovatelem rychlosti, sjakou sc válec otáčí, tak že lze tuto stále kon- trolovati a po pfipadě opraviti. Naopak můíe ladička zachovávati stále touž po- lohu, za to plocha psací se posouvá tím, že válec otáčeje se na vřetenu šroubu při každém otočeni postoupí o výšku jednoho závitu. Takové zařízení měl ch,. kterým Regnault (1862 a 1865) určoval rychlost zvukové vlny v rouře plyno- vodně. Ha počazenéra válci zaznamená- valy se kyvadlem sekundovým kyvy, la- dičkou psala se sinusoida a třetím hro- tem psala se třetí Čára, pokud proud šel kolem elektroroí^etu. Zvuk se způ- sobil výstřelem bambitky při otvoru rou- ry, kterým se drát přetrhl, proud elek- trický s'e přerušil a hrot přestal psáti na pofazcněm válci; když vlna zvuková došla na druhý konec roury, přivedla do chvěni membránu, která dotkla se při tom knoflíku, proud opět sc uzavřel a hrot zase začal psáti. Byla tedy třetí čára přerušena po dobu, kterou zvuková vlna potřebovala, aby vykonala dráhu rourou, z Čehož sc ona doba určila. K vibračním ch-ům náleží' též veloci- metr Sébertův, kterého se mnoho . Psaní : užívá v dělostřelectví, Labordeův, Kónigův, rovněž I Bcetzův a j. Zmagnctování a odmagncto- péry, která se po sáňkách po- vání *elektromagnctů, jakož i přitažení a álcc, odtržení kotvy, Která pohybuje psacím zafí- lim, neděje se okamžité. Při ch-cch, které nebo počazen, jako u oh-u LamontO' u Hippova válcového ch-u děje si násoskovými péry, která se př souvají ku předu rovnoběžně tak Že chronografické značky tvoří šroubo- 410 Chror slouží k měřeni velmi krátkých dob, veli- kích rychlosti, to zvláStř vadi. Tomu od- pbináhá se oh-y jiskrovími, kterú r. Iř44 zavedl Werner Siemens, V téchto ipůsobuji se značky časové elektrickými jiskrami pfc- skakujidmi z velmi jcmní-ho hrotu na po- čazený kovový válec nebo desku v pfisluS- ntm okamžiku. Značky ty jsou velmi ostré, ale nemfiže se s jistotou počitati na záznam jisker, protoie tyto nevoli vidv přimou dráhu z hrotu do povrchu válce. W-U se určiti trváni dfje néiakého, na pf. při méřetii rych- losti koule détové, zaznamená se na chrono- grafickém válci počátek a konec jeho jiskrami a ze vzdálenosti značek pozorovacích urči se doba buď z otáčivé rychlosti válce nebo tím, ie se zároveň elektrickou ladifkou piSi kmity. Ch-y firmy Siemens a Halskc jsou dvoje, s volným chodem a s rychlým chodem. Pfi prvnich učiní registrující válec í, uvádĚný v pohyb hodinovým strojem umístěným ve skříni M, hnaným buď závažím nebo pružným pérem, za každou sekundu jeden oběh, u dru- hého sto obĚhfl la jednu vteřinu (vyobr. č. 1931.); kaidý stý ot)éh se pak ohlašuje úde- rem na zvon m (ve vyobr. č. 1931.), tak že se chod stroje podle chronometrumůiekontrolo- vati a regulovati. V ch-cch tčchto užívá se ji- sker Lejdské láhve. Hrot, ze kterého jiskry přeskakují, jest ve válcovitém pouzdru t a skle- rychlost kule délové uvnitř déla a rychlost elektřiny. Psací hrot stojící proti plášti válce byl spojen a vnéjiími polepy řady Lcjdstých lahví, od jejichž vnitřních polepů vedly gutta- pcrčou isolované dráty stĚnou déla do jeho dutiny. Koule při svém pohybu dělem do- týká se postupně koncŮ jednotlivých drátů, čímž nastává vodivé spojení se zemí, a po- névadi válec ch-u jest téi se zemi vodivé spojen, vybíjejí se láhve postupně a jiskrami vznikají značky pozorovací. Obtiž dělá docí- leni rovnoběžného otáčivého pohybu. Rotační ch-y, maji-li býti způsobilé k přesnému mě- řeni, vyžaduji dokonale idouci kolečkový sir.ij íchronomctrový). K jiskrovým náleží též ch, Martina de Brettcsa, který upotřebiye jisker RuhmkorfTova indukčního stroje. Registro- váni děje se na nehybném vertikálním válci, polepeném papírem napuštěným žlutou krevní soli (ferrokyanidem draselnatým) ; kolem nřho Otáčí se zapisující hrot, který za 1 sekundu učini jeden oběh; jiskra z hrotu zanechává Aby se druhým hodinovým strojem vertikální v lec rovnoběžné se svou osou posouvati. Po- dobný jest ch. Liaisův. Rovněž Beetz při svém vibračním oh-u ku měřeni doby pádu upotřebil k zaznamenáváni značek poiorova- něnou trubkou solován Když se stal záznam vyměří se zdá enost značek m krometrem který jes na zadn straně pf s ro e oder tán děje se lupou f. Jedno otočen! mikrometru odpovídá Vím obvodu válce chronografického, tak že při normální rychlosti 100 oběhů za 1 vteřinu představuje V,oooo sekundy, a oto- čeni mikrometru o stý díl znamená 1 millio- j c che ektrckéj skrj ndukčn "ho stroje Ruhm- kortfo a — V dě ostře eclvi zhusta ulívá se ch u Le Boulengéova (1B64), u kterého pláSf válce svisle padajícího přijímá značky chronogratické hrotem v přisluiném okamžiku vymrštěným. Doba vypočítá se z polohy zna- ček na padající válcové tyči podle zákonů I o volném pádu. Tento byl zdokonalen Bré- npr^m v ^\^A^^ rnmii Zeitschrift fiír tnstrumentenkundc< 1892). Vahadlo {Unruhe) hodin udržuje se elektri- ckým proudem v poloze největší výchylky; pří výstřelu proud se přerušuje a vahadlo počne se kývati, kdyí dojde střela konce odměřené dráhy, přetrhne se druhý drát a vahadlo se zastaví; z vykonané části celého kyvu- se stanoví doba, kterou koule potře- bovala k proběhnuti dráhy. K účelQm ballistickým uíivá se zhusta ch-u Le Boulengéova, od něho téi elektrická klepsydra (přetékací hodiny) nazvaného. Cas měří se mnoístvím vyteklé rculi za dobu pozorovací. Tato se spustí cleklromagneteni při začátku a zastaví na konci pozorovaného kud proud elektrický prochá: kolem elektromagnétu, přita- huje tento kotvu, která tyčí Z zadriuje ručičkový stroj, lak ie se ručičky neotáčejí, kdežto vlastní hodinový stroj jde stále. Přeruší-li se etektrický proud na počátku měřené doby, od- trhne se kotva od efektro- magnetu a ručičky počnou na cifernících pohybovati; u: vře-Ii se proud zase na konci méfeni doby, zastaví se ruči- čkový stroj tyčí ^ uvedenou v pohyb kotvou přitaženou clektromagnctem. Z polohy ru- čiček na začátku a na k'onci urči se trváni úkazu. Od toho e odečísti doba, kterou vyžaduje Idíje. — Zajímavý jest Ch. Machilv, kterým ■ I tento měřil rychlost vln zvukových povstalých při elektrických jiskrách a kterého i k jiným Chronostichon — Chrotta. 415 účcICim lze použiti. Pouillet měřil velmi krátké délky časové tím, že výchylku magnetické jehly způsobenou proudem elektrickým po- kládal za úměrnou trvání proudu elektrického a nikoli jeho intensitě. — Neelektrické ch-y jsou ručičkové od Winnerla a Fouchera. Li- teraturu o ch-ech viz při hesle Chrono- graf. Pkj. Chronostiolion viz Chronogramm. OhroooooOAOeae [-okokáceej jest řád si- ných či modrozelených řas (Phycochromaceae ČI Cyanophyceae) obsahující formy jednobu- něčné, které se dělí střídavě ve dvou nebo třech na sebe kolmých směrech prostoru. Buňky zřídka hned po rozdělení se osamo- cují tvoříce volné shluky, nýbrž zůstávají obyčejně spojeny v rosolovité ploché nebo tělesné kolonie ci familie, v nichž jednotlivé buňky se posunují, tak že záhy nelze poznati, jak dělení se dalo. Rosol obalující kolonie povstal zrosolovatěním stěn buněčných. Ná- ležející sem druhy (asi 150) mají modrozele- nou, violovou nebo červenavou barvu a ro- stou buď ve sladké, řidčeji slané vodě nebo na vzduchu na vlhkých místech tvoříce na zemi, zdech, kamenech a skalách vlhkých ba- revné povlaky. Ch. jsou rozšířeny po celé zemi. Nejznámější rody jsou Chroococcus a Gloeocapsa. Ič. ChroolepiUI (fialkový mech) jest řasa vláknitá ze řádu Qadophoraceae, s vlákny vi- di ičnatě rozvětvenými nebo postranní větve nesoucími a obsahem buněk chlororufinem červeně neb oranžově zbarveným. Vířivé vý- trusy tvoří se ve zvláštních kulatých buňkách na konci větévek anebo po jejich straně; v každé buňce obsaženo je namnoze 32 zoo- spor nesoucích po 2 brvách. Všechny druhy rodu ch. žijí na vzduchu a tvoří na vlhkých zdech, skalách, kamenech, korách stromových nebo starých prknech a latích červenohnédé až oranžově červené sametové nebo tenké korovité povlaky, které po smrti řasy vy- blcdnouce stávají se šedozelenými. Za sucha voní řasy ty, zvláště když se trou, příjemně po fialkách. Odtud název »fialkový mechc, jenž vztahuje se ku druhu Ch. iolithus Ag., tvořícímu v hornatých krajinách na balvanech a kamenech prahorních (žule, rule a j.) více méně rozsáhlé kprnaté povlaky červené nebo čcrvenohnědé. Úlomky kamene s řasou (fial- kový kámen) kupují nebo sbírají turisté pro jich význačnou vůni. Některé druhy tvoří gonidie lišejníkův Gvaphideae. Ič. Chropaozów [-čuvl, ves v kraji by tomském pruského vl. obv. opolského s 2 hutěmi zin- kovými, silným těžením kamenného uhlí a 4993 ob. (1890}. Ohropm, Chropyň, městys na Moravě při lev. bř. BeČvy, v hejt. a okr. kroměříž- ském; 248 d., 2105 ob. č., 50 n. (1890), farní kostel sv. Jiří (od r. 1854 farní), 5tř. Šk. {v 6 odděl.), četn. st., nemocnice, veliký cu- krovar a raffinerie cukru, par. mlýn. Alod. statek se zámkem a dvorem jest od r. 1616 majetkem aVcibisk. oloraůckého. Ch. v nej- starší době, jako samostatný zvláštní statek, náležela klášteru velehradskému. R. 1385 při- pomíná se na Ch-i i Hrdoň z Ch-ě. Také tu stávala tvrz. R. 1500 jmenuje se Ch. městem a v XVI. stol. byla sídlem českých bratří. Chropot viz Chrapot. Cliropsr& viz Chropíň. Ohroioikowski Samuel, paedagog pol. (* 1730 — 1 1799), byl členem řádu piaristů, na jejichž ústavecn vyučoval. Později byl rek- torem kollegia v Chehně. Vydal: řUoiofia chr^ešciaňska o poc{qtkach praw naturalnych f Varšava, 1766); Napomnienia chi^eáciaňskie (t., 1772) a Fixyka došwiadc^eniami potwier- diona (t.f 1764), pokud známo, první to fy- sika polská. Vedle toho přeložil několik prací z franč. a ital. Chroéoiúski Stanišlavtr Wojciech (t 1717), tajemník krále Jana III. a syna jeho Jakuba, vydal množství veršů příležitostných, jako Traba wielkopomnej stawy Jana Jíl. (Varš., 1689), veršovaných prací biblických {Esther, Krakov, 1705, Josef , i., 1745), překlady P/w r- salia po polsku pr^etfómacionego Lukana (Oliwa, 1690) ; Roimowy listowne z Ovidia (Varš., 1695, 2. výd. 1735) a j. Onrostan viz Chrastová. Chrostik, Phryganea L., jest rod hmyzu šikmokřídlého ( Trichoptera ) čeledi Phryga- neidae, vyznačené makadly čelistními u sa- mečka 4člennými, u samičky 5člennými. Ch. má křídla hustě šerými i černými chloupky porostlá a se šikmou příčnou žilkou mezi ž. krajní a příkrajní; na předních holeních 2, na středních a zadních po 4 ostruhách. Larvy mají pouze přední šíji rohovitou a na zadečku silné nitko vité žábry. Žijí v pouzdrech rovných nebo na konci náhle mírně zahnu- tých a zhotovených z částic rostlinných po délce do spirály stavěných ve vodách mírně tekoucích nebo stojatých. Dospělý hmyz patří k největším druhům našich Trichopter a se- dává v květnu až červenci na kmenech v roz- sedlinách kůry. Kph: Chrotta, lat., gaelsky crwth, angl. crowd, crouth [kraut], nejstarší snad z nudebních nástrojů smyčcových na evropské půdě vznik- lých, jichž třída vyznačena jest dvěma de- skami, svrchní a zpodní, spojenými s postran- ními luby, na rozdíl od třídy nástrojů z orientu se rozšířivších, jež mají jen jedinou desku položenou na vyduté zpodní části. Ch. jest původu bretonslcého a vyskytuje se již od poč. VII. stol. (zmiňujeť se o ní Venatius For- tunatus r. 609 v distichu: Romanusque fyra plaudat tibi, Barbar us harpa^ Graecits achilli- aca, chrotta Britanua canit); v původní po- době jen v Bretonsku a Velké Britannii se udržela, kdežto v Německu a ve Francii pod- lehla různým proměnám. Opatřena byla jedi- nou strunou kromě dvou bordunových (t. j. mimo strunník tažených), jež později rovněž napjaty byly na kobylce. Ke třem strunám přistoupily však opět dvě bordunové, tak žj ch. v XI. stol. jeví se nástrojem pětistrunnýni, od XIII. stol. však přibráním struny čtvrté šcstistrunným (vyobr. č. 1934.). Rozdílem otl ostatních nástrojů smyčcových, jichž vývoj 418 Chrudichromv — Chrudim. k tomuto rozrodu se hlásili a nezmýlíme se, připočteme-li k nim i vladyky z Votic, Bfe- kovce z Ostromeče a Témíny z Temic, ač na helmě měli jen křídlo pokosným pru- hem štítu přetažené. O Rtínu, původišti vla- dyk Ch-ů, dosud se neví. Bohuslav Ch. ze R. měl r. 1497 při s Novoměstskými v Praze, byl r. 1506 hejtmanem na Hluboké, r. 1513 král. hejtmanem v Kolíně a místo- purkrabím hradu pražského r. 1517. B. držel Malovary, které někdy r. 1526 obci města Vcl- var prodal, a jako poručník Jiříka Litovského ze Svinař měl Litovice v 1. 1524—30. Po jeho smrti zdědili synové jeho Zikmund a Martin zboží otcovské, o které r. 1534 tak se podělili, že Martin dostal Litovice a Zikmund Břve. Martin měl s Eliškou z Jelenova syna Bal- eár a a prodav Litovice r. 1539 odstěhoval se do jižních Čech, kde syn jeho Baleár na Milenovicích seděl r. 1563 a byl manem v Krči u Protivína r. 1566. Za manželku pojal B. Kateřinu z Dlouhévsi, která r. 1596 vdovou se jmenuje. Bratr Martinův Zikmund (m. Maj- daléna z Kravská) měl tři syny: Jana (m. Markéta ze Šénfeldu), Adama a Josefa ještě nedospělého r. 1546. Adam měl při s Janem Tvřovským z Einsicdle, protože rychtu v Hudlicíčh ujav od Zdeňka Oty z Losu bez povolení Janova neosadil ji ro- botným Člověkem, který by ten úřad spravo- vati mohl (1562); r. 1589 žil v Chodové Plané. Jan měl syna Zikmunda, který za manželku pojal Annu Častolarku z Dlouhévsi a f . 1620 držel Opařany, kdy zemřel a v Slatině v ko- stele pochován jest podle choti své (f 1624). Od koho pošh Hynek ze R., s nímžto Vá- clav Točník z Kíimic r. 1680 o koně se soudil, a Václav Ch., jenž v Kolíně s Mar- kétou z Jelčan, vdovou po Václavovi ml. Čejkovi z Olbramovic (f 1601), se oženiv, statek nebožtíkův ujal a až do r. 1610 v Ko- líně zůstal, nevíme. Zikmund Opařanský měl dcery dvě: Juditu, provdanou za Oldřicha Byšického z Byšic na Heřmaničkách, a Kate- řinu, provdanou za Jana Alberta Voračického z Pabénic, a syna Jáchyma (m. Estera Vrat. z Mitrovic), cis. hejtmana vojenského, jenž z konfiskace koupil Bílsko a Skočicc na Prá- cheňsku a r. 1629 zemřel zůstaví v jen dceru Ludmilu, která se provdala za Kryštofa Karla Přehořovského z Kvasejovic a zemřevši r. 1662 v kryptě býv. kláštera augustin. v Táboře podnes odpočívá. Blízký příbuzný Zikmundův Jan Lipolt Ch. ze R. dostal se na Zvole- ňoves a Slatinu skrze manželku svou Zuzanu Ch-ovu z Ober-Neuchingu v 1. 1616—22, b^l JMC. radou, soudcem zemským, místodrzi- cím v král. Českém a hejtmanem kraje slán- ského a zemřel r. 1624 dle náhrobního ka- mene roudnického starého hřbitova u chrámu proboStského. Za Petra Ch. ze R. provdala se sestra Mikuláše Šice z Drahenic na Poříčí Eliška r. 1614 a oba drželi Suchou u Budě- jovic; r. 1618 byla Eliška již vdovou. Doká- zavši svou nevinu a přistoupivši za povstání ke katol. víře udržela si svůj statek a r. 1628 nařízeno jest jejímu synu Kašparu Ch-u ze R., aby poddané své přidržoval k víře katolické. Klř. Chradiohromy, ves na Moravě, hcjt., okr. a pš. Boskovice, fara Svitávka; 47 d., 328 ob. č. (1890), Itř. šk., ložisko kamenného uhlí. Ohrndim^ král. věnné (někdy krajské) m. ve vých. Čechách na ř. Chrudimce, 260.41 m n. m., zaujímá 31*44 /rm' a skládá se z vnitřního města, nového města, čtvrtí Svatokateřinské a Svatojanské a ze samot: Pumberky, Vlčí Hora, Presy, Lindy, Pistovy. ŘíŠtě, PodhŮra, Vrcha a »u Markovicc. Má v 928 domech 12.220 ob. (v tom 92 vojáků), 6016 muž., 6204 žen. (1890). Obyvatelé hlásí se až na 9 Chorvatů, 10 Uhrů a 107 Němců veskrze k národnosti české; co do náboženství jest jeden bez konfesse, 5 nesjednocených Řeků, 225 žid., 46 evang. augsb., 137 helvet., ostatní vyznání římsko-katol. (1890). Inventární ma- jetek města páčí se na 1,105.576 zl. 40 kr., měšťanského špitálu na 207.886 zl. 977, kr. K městu náleží obecní les v Pohlede a ke špitálu les >Hůra Králové«. Dluh města ob- náší 760.640 zl. 12 kr. Úprava města v posl. létech značně pokročila a Ch. svou dlažbou, kanalisací, rozsáhlým parkem a vodovodem, jímž obec z bohatých pramenů na hodinu cesty vzdálených zdravou pitnou vodou se zásobuje, řadí se mezi moderní města česká Již od nejstaršího rozdělení království Če- ského na kraje (1356) byla Ch. městem kraj- sk<'m a to nepřetržitě až do r. 1850, kd\ byla přidělena ku kraji pardubskému. Avša.c již r. 1855 stala se Ch. opět sídlem kraj ského úřadu a zůstala jím až do zrušení kraj- ských úřadů v Čechách. Ch. jest sídlem okres hejtmanství s oddělením stavebním, okr. šk. rady, kraj. soudu, stát. zastupitelství, měst deleg. okr. soudu, fin. okr. ředitelství, hlav. berního úřadu, kommissařství fin. stráže, stát. pošt., telegr. a stanice telefonové, okr. četní - ckého velitelství a okr. zastupitelství. Jsou zde ústavy vyučovací a vzdělávací: stát. reál. a vyšší gymnasium, stát. odborná škola prů- myslová, obchodní akademie, střední a zimní škola hospodářská, paedagogium školských sester sv. Františka pro dívky s pensionátem, Škola ženského spolku vDrátt- níkac a postoupil pak i ku provedení řady oper, k velkým hud. produkcím zpěv. spolkli »Slavoje«, sboru smíšeného a ochotnického orchestru (Dvořákovo »Stabat Mater*, Ben- dlovY a Fibichovy kantáty, Schumannovo ora- torium »Rái a Pen« a j.), jakož i ku stálým zimním hud. večerům komorní hudby. Mě- šCanská beseda se svou veselou společností >Sůvou« byla založena již r. 1846 a od r. 1860 vzmohl ae ruch spoleíenský a spolkový tak, íe nyní město má 52 spolků a spoleíenatev, mesi nimi 5 spolkQ iónských; nejstarif, c. k. priv. sbor oslrostfelecký zaloien ve 2. pol. min. stol. Dobročinnosti slouíl vieob. vef. ■emocnice a. méSt. Špitál. Obyvatelé livf se polním hospodářstvím a průmyslem. Jsou tu: akc, cukrovar, akc. lihovar, akc. sladovna, obecni pivovar, tkalcovna, kruhová cihelna, pece na vápno, koleluiny a dílny soukenické, velká strojírna, dílna kamnářská, cementárna, rozsáhlé dilny truhlářské, plynárna a 3 velko- dilny obuvnické. Chrudimské trhy na koně patfi mezí ncjdůkiitĎjší trhy v Rakousku. ústavy peněiné: méstsltá spofitclua a obían- ská záložna, obé z předních podobných ústavů v Cechách, okr. hospodářská záloína a po- družný úřad Rak.'Uhcr. banky. Kak. sev.-záp. drahou má Ch. spojeni s Prahou, českým jihem a Vidní. V připravř jest stavba roistni dráhy, dftleíitá místa okresu chrud. spoiujfci, která v Borohrádku připojiti se má k Rak.- uher. at. dráze. Děkanství zdejáí r. 1S94 po- vJSeno na arcidékanstvl. Od r. J895 je zde také fara evangelická. Vynikající památné bu- dovy jsou : Arcidďkanský got. kostel Nanebe- vzetí P. Marie z XIII. stol., jenž chová mnoho vzácných památek, mezi nimi obraz Spasitele od Lukááe Cranacha, velmi cenné oltáře sklá- dací se starou českou řezbou a malbou, vzácné miniaturní vyobrazeni rodiny Hainovy z Hain- berku, oltářní obraz sv. Františka z Assisi od Fr.Jcncwcina (1894—95), drahocenné kan- cionály a památný i skvostný závěsck sv. Jiří. Dále JSOU tu kostely sv. Michala (1519). sv. Kateřiny (1536), sv. Křižc (dle povésti 9871, sv. Josefa s kláSterem kapucínským (1656), kapie sv. lana Křt. ve ipitálo, v nichž také mnohé vzácnosti jsou umístény. Od r. 1890 jest v Ch-i kostel evang. církve reformované. Židé mají zde modlitebnu v soukr. dome. Památnou budovou v Ch-i jest dům Mydlá- řovský v ulici Břetislavové s věíí tvaru oricn- táIské'ho, kterouž lid mylné hvčzdárnou jme- nuje. Z budov novověkých vynikají: télocvíčna >Sokola*, nrcidékanstvi, reálné gymnasium, c. k. odb. Škola promyslová, obch. akademie, stř. škola hospodářská, školy míít i obecné a městské divadlo. Projektována jest stavba průmyslového musea. — V Ch-i narodil se: Viktorin Kornel ze VSehrd (f 1520), právník a paedagog Gabriel Svéchyn z Paumberka <1516— 87), malíř Matouš RadouS (ý 1637), malíř David Kubáta (• 1686), Josef Ressel, vynálezce lodního šroubu {1793—1857), spis. Jan Nep. StĚpánek (1783—1844}. Táborský kněz Martin LupáČ žil a působil taKé v Ch-i a nár. buditel děkan Jos. L, Ziegler vedl správu du- chovni v Ch-i od r. 1826 a zemř. zde r. 1846. — Dějiny, Nálezy archaeologickými v době nejnovější ufinínými zjištěno, že půda ny- nější Ch-i byla jii za dob pohanských oby- dlena. Jisto, ie Ch. v IX. stol. jii stála, pů- vodně asi jako hrad župní, v němí r. 1055 zemřel kníže Břetislav I. Na základech hradu toho před léty postavena budova, ve které již v před. stol. umístény školy. Jii r. 993 činí se zmínka o Ch-i jako městu iupnfm. R. 1253 za Přemysla II. stala se Ch. městem svobodným a xaloženo vedle staré Ch-i a hradu město nové a nadáno mnohými před- stmi a výhodami, V ten čas nastěhovalo do Ch-i valné Nčmců, kteří v městě vý- hradně českém národnost svou ovšem neza- chovali. R. 1305 stala se Ch. městem věnným a odvádí panující královně jménem věna 125 zl. 30 kr. r. f. ročně. R. 1335 udčlil král Jan městu právo pražské. R. 1356 království české rozděleno ponejprv na 12 krajů, z nichž kraj chrudimský postaven byl pod správu pándz Chlumu. Doba husitská převedla i Chru- ■■ iny do řady vyznavačů pod ot>oji. Posled- dékanem pod obojí byl Jiří Oekonomus Roudnický; po něm nastoupili opět děkanové katoličtí. R. 1421 Pražané a Táboři vedeni Janem Žižkou Ch. obléhali, odtáhli však. kdyí klášter dominikánský vypálen a mniši jeho na náměstí byli upáleni. R. 1469 obléhal Ch. uher. král Matyáš. Za Vladislava II„ Ludvika a částečně i Ferdinanda I. zotavila se Ch. ze ztrát, jež v předchozích dobách bouřlivých byla utrpěla, tak ie mohla mnoho vesnic a statků sousedních zakoupiti; avšak pro účast ve vípourách proti Ferdinandovi I. a 11. téměř všecko zboíi toto jest ji konfiskováno. Také za švédské okkupace v r. 1643-48 Ch. velkých pohrom utrpěla. R. 1738 hospodařili v Ch-i jesuitští missionáři, mezi nimi neblahé pověsti Koniáš, kteří po městě knihy sbírali e. 193*. a, které závadnými shledali, pálili. Toto dafé dělo se veřejně na >roštÍně«. Jmcr poSkodiiijesuitédrahocennéidejši kancionály R. 1742 ubytovali se v Ch-i Prusové s králen- Bedřichem II., který vedle svého povolán válečného zde také básně psal. R. 1848 účast ité Chrudimka — Chrustavec. nila se i chrudimská národní obrana osud- často povodněmi i poíáry stihána vitĚ požáry r. 1075, 1547, 1806 a 1850 mnoho obyvatel by- lo ochuzeno. Mei- včtSi povodnĚ byíy vr. 1589, 1761, 1784, 1804, 1345, 1880 a 1883.— Znak mS- sta (vyobr. č. 1937.) jest černá orlice ve stříbrném poli. V no- vější době UÍÍvánO C. igjj. Znik mtna Chcudimi, sice ve znaku také černé orlice v poli ilutomodrém se Štítkem modroílutým a písmenou Ch na prsou or- lice. Původ této zmény nebylo lze zjistiti a v dobĚ nejnovější vráceno se ke znaku původnímu. — Okresní soud chrudim- ský laujímá 307'19 km', 5655 d., 48.151 ob. č., 210 n„ 4 j.; ze 48.445 pfít. ob, 46,275 katol., 1157 cvang., 1000 žid., 13 j., z těch: 22.945 muí., 25.500 íen. — Hejtmanství obsa- o, Ch. a Nas a' 706-13 OlinidllUlk:ý'Viktorin viz VŠehrd Vikt. OhmlST átépan Aleksandrovič, ge- nerál ruský (* 1808 v Moskvě — j- 1870 v Pe- trohradě), vzdělal se v kadet ni škole v Orle a r. 1826 vstoupil k vojsku. Při výpravě do Uher {1849) vzbudil pozornost gen.Paskěviče, načei r. 1853 velel výpravě proti Kokandu a dobyl dAleiité pevnosti AkmeCetu. Poslán byv na Dunaj, porazil Turky u Kalarašc a při obleiení Sitístry velel pfedni stráži hlavni armády ruské, naíei raněn byl u Gjurgeva. Vynikl jeité při obraně Sevastopolu odraziv útok koatičnino vojska, při čemi podruhé těíce raněn. Pfičinil se téi o rozvoj obchodu a vlivu rus. ve střední Asii. Vydal: Piojtki tovariičtsiv dlja ra\vilija lorgOflji s Srednlju Apjtj (Petr.. 1863). Onnip jest ústrojí ze zubQ se skládající, položené vidy do dutiny ústní na začátek trati zažívací. Již z této polohy vysvítá dflle- lítost jeho pro výživu. Další význam ch-u u člověka v tom záleží, že dokonaným jeho vývojem ustaluje se kostra obličejová a tím raz obličeje jest určen; zvláště pak vytknouti jest význam tohoto ústrojí pro mluvu, pro správné vyslovováni sykavck, jež podmíněno jest neporušeností obou řad zubů v té rozloze, pokud kryty jsou rybou ústní, Viak i slintání se zamezuje tím, že rýha ústní jen tenkráte se uzavírá, 0píraji-]i se rty o koruny zubů; kořeny zubů v tom nemají významu. Člověk má dvojí ch. a to mléčný a stálý. Mléčný ch. má 20 zubů, po 5 v každé Čtvrtině a sice: 2 řezáky, 1 Špičák a 2 třenovcc. Ve stálém ch-u jest 32 zubů, z nichi 20 nastupuje vý- měnou za mléčný ch. a k nimž přistupují tři čtyřčlenné skupiny velkých třenovců stálých. Někdy počet zubů nedosahuje pravidelné výáe, schází ta neb ona skupina zubŮ, coÍ zveme ch-em neúplným; někdy počet zubQ přesahuje pravidelnou výSi a mohl by se na- zvati přeplným. Možno rozeznávati tři zá- kladní tvary oh-u dle toho, jak řezáky a špi- čáky — neb tyto skupiny zde rozhixiují — na sebe dokusují: 1. Ch. normální. Řezáky a špičáky — zvemei je krátce předními zuby — dolejší čelisti dokusujl za přední zuby ho- fejii. tak že ve význačném tvaru hořejší zuby kryji dolejší zuby, kde pak dolejší zuby do- kusují až ua krček hořejších zubů, ano někdy úplně mimo zuby hořejší na zad dotýkajíce se tvrdého patra. V tom případě Jest horní čelist vyčnělejíí. Toto skousnuti nazváno skousnutím vysokým (normální ch. a vyso- kým skousnutím). 2. Ch. rovný. Přední zuby hořejší i dolejší dokusujf na sebe přesné svými ivýkacími hranami. 3. Ch. vycnělý. Přední zuby hořejší dokusují za dolejší zuby a ve význačných případech i zde opět možno viděti, že opačně dolejší zuby kryjí přední zuby hořejší. Tu pak pozorovati jest bradu vyčnělou. Při tomto určování jest lhostejno, jaký jest sklon podélných os zubů k sobě, čími měnivost ch-ů jest podmíněna, při černi však tvary ch-u pohybují se v mezích pravi- delnosti. — Odchylné tvary ch-u jsou: 1. Ch. smíšený, kde jednotlivé zuby nebo několik podle sebe slojících zubŮ dolejší čelisti sku- sují ^fed hořejší zuby a ostatní za ně. Sem náleží ch. skřížený, kde např.jedna polo- vina dolejších zubů skusuje vpřed a druhá polovina vzad hořejších zubů. V tomto pří- padě stočila se dolní čelist kolem svislé osy. 2. Ch. otevřený, kde pří skousnuti dotý- kají se vzájemně jen třenovcc velké neb i malé v různém stupni, kde však mezi předními zuby zůstává větši nebo menši mezera. Řeč takýchlldf jest bleptavá, an jazyk vniká v tuto mezeru. Mírné porušení výřečnosti lze pozo- rovat i jíž při ch-u vyČnflém. Častou příči- nou nepravidelností ve tvarech ch-u zdá se býti rhachitis, jak dosvědčují určité známky tohoto onemocnění na zubech takých ch-o. Jinak i různé zlozvyky dětské, zvláště cucání prstů a palce nebo vkládáni jazyka mezi zuby, působí v utváření se ch-u. Při cucání palce vytlačují se hořejší zuby vpřed a při cucáni prstu se dolejší vytlačuji vpřed a hořejší vtlačují. Tyto zlozvyky sluší zamezovati. Ote- vřený ch. bylo by vhodno v Čas léčiti. Oblouk ch-u má za pravidelných poměrů tvar para- bolický; někdy však pozoruje se při hořejším oh-u, že v místech malých třenovců jest vtlačen do vnitř, při Čemž skoro pravidelně nalézá se vysoko vyklenuté tvrdé patro a ch. zcela nepravidelný. O jiných nepravidel- nostech ch-u nelze krátce promlouvati. -«i- Obmpavkft viz Chrusiavka. Ohmpllte, město v sandžaku korickém vilájetu monastírského v evr. Turecku, na ř. Vistrici jižně od iCastorského jez., má řecké školy, chov dobytka, obchod a asi 6000 ob. Ounpi&vnlk, boL, viz Polycnemum. Ohnurtav*0 v botanice, víz Polygonům. Chrustavka — Chrustěnice. 421 Chmstavka čichrupavka (lat. cartiíaf^o, řcc. xóvSgog) je tuhá, pružná hmota podpůrná, jež vyskytuje se u výše organisovaných tvorů, jmenovitě u obratlovců, kdež doplňuje nebo zastupuje kostru. U dospělého člověka za- končují ch-ky kloubní oddíly všech kostí, vedle toho pak jsou též spojky jednotlivých kostí nebo tvořívají samy základ některých ústrojů, jako na př. hrtanu a průdušnice, boltce, zevního nosu a pod., nebo se mohou též vyskytovati jako přechodná tkáň sloužíce za základ, ze kterého se vytvoří definitivní kost Čím je mladší individuum a čím níže organisován obratlovec, tím více převládá hmota chrustavčitá nad kostěnou, tak že v době plodové místo kostí shledáváme zá- klad chrustavkový, mnohé nižší druhy (na př. u ryb) pak mají kostru vesměs chrustavčitou. V chrustavkách plodových vyskytují se v urči- tých dobách jádra kostěná, která vzrůstají na periferii, až zaberou většinu potomní kosti. Nikdy nevzrůstá kost z jediného jádra či kost- natiště, nýbrž mívá jedno nebo i několik hlav- ních jader, kteráž nalézají se v nejhmotnějším oddílu kosti, okrajné nebo koncové oddíly kostí, jež mají pravidelně členitější podobu nežli oddíl tělový, pak mají různý počet ve- dlejších jader nebo kostnatišt V určitých dobách životních při tělesném dospívání zkost- natějí i zbytky chrustavkové mezi jednotlivými kostnatišti, t. zv. ch-ky přírost ícové {carti- lagmes diafyseos), a pak teprve stává se kosť jednotnou. Podobné nebo obdobné zjevy jako ve vývoji kostry člověka shledáváme téŽ u růz- ných druhů a tříd živočišných od ryb a oboj- živelníků postupně až k nejvyšším ssavcům. Jako poslední zbytek původního základu chru- stavkového dlužno v tu dobu považovati ch-ku kloubní, která zarovnává skloubené částky kostí, aby styk jejich byl zcela přesný a pošin lehký. Ch-ky kloubní jsou barvy perleťově bílé, namodralé, na tenkém řezu jsou prů- svitné, pročež je možno považovati za vzor ch-vck sklovitých {hyalinnich). Do téže skupiny patří ještě ch-ky žeberní, jež spojují přední konce horních sedmi Žeber s kostí hrudní a další tři žebra s žebry výše polože- nými, kdežto při 11. a 12. žebru tvoři pouhé hroty ; ch-ky žeberní umožňují při pevné stavbě hrudníku podivuhodnou jeho pružnost, jež se projevuje při dýchání. Rovněž sluší počítati p cz ch-ky hyaíinní větší ch-ky hrta- nové, jako c!i-ku štítnou, prstenovitou, ch-ky konvové, na kterých však již pozorujeme pře- chod k ch-vce pružné, dále chrustavkové kroužky průdušnice a průdušek a ch-ky nosní. Při drobnohledném vyšetřování shle- dáváme v těchto ch-kách stejnoměrnou hmotu základní, ve které jsou roztroušena pouzdra s buňkami chrustavkovými. V ní mohou se v starším věku ukládati soli vápenaté, tak že pak ch-ky zkostnatějí, což má zvláštnější význam při ch-kách žeberních, ježto pak jsou tím pohyby dýchací znesnadněny. Podobnou skladbu jako u těchto h^^alinních ch-vek shle- dáváme též u ch-ky hlavonožců. — Méně hojné jsou ch-ky pružné {elastické), u kte- rých je hmota základní prostoupena vlákny pružnými, mezi nimiž mají pouzdra buněčná tvar více vejčitý; pro pružná vlákna mívají tyto chrustavky barvu žlutavou. U člověka shledáváme pružnou ch-ku v boltci, Eusta- chově trubici, v poklůpku (epiglottis) a v drob- nějších ch-kách hrtanových jako jsou oh. Wrisbergova, Santorinská a hlasový výčněl ch-ky konvové. Význam těchto ch-vek je zajisté zřejmý z úkonů boltce nebo poklůp- ku. — Podobného rázu jako ch-ky pružné jsou ch-ky vazivové (Jibrillenií), kdež místo základní hmoty hyaíinní shledáváme snopky a pruhy vazivové, v nichž jsou roztroušeny buňky chrustavčité. Tento druh ch-ky vysky- tuje se v těle hojně, málokde však tvoří sa- mostatnější tělesa, přecházeje vždy buď v ch-ku hyaíinní nebo ve vazivo. Hlavně skládají se z ch-ky pružné kloubní vložky chrustavkové, tak zv. pysky kloubní {labra glenoidalia) na obrubě kloubních pušek, desky meziobratlové a pak ony oddíly šlach, iež kloužou přes kosti, jako na př. šlacha velkého svalu jehli- cového na chodidle. — Mimo kloubní ch-ky jsou všecky samostatné ch-ky obaleny zvláštní blanou, t. zv. ochrustavicl (perichondrium), z níž je ch. vyživována. Lučebná povaha ch-vek není stejná. Delším vařením dobývá se z hyalinnich ch-vek chondrin, kdežto z va- zivových nabýváme hmot klihovitých, kolla- gennich. Sr^. Zánět ch-ky vyskytuje se jen vzácněji a tu vždy. běží o pochod druhotný z okolí pře- cházející na ch-ku. Experimentálně lze vzbu- diti zánět ch-ky, poraníme-li cizím tělesem současně příslušnou kosť. Mikroskopicky při prudkém zánětu pozorovati lze značné po- množeni buněk chrustavkových na úkor hmoty mezibuněčné a shluky hnisavých tělísek ve tkáni chrustavkové. Fři zánětu chronickém buňky chrustavkové naduří a sklovitá hmota rozpadá se ve vlákna. Zánět ch-ky nejčastěji pozorujeme v hrtanu a v kloubu. V prvém případě zachváceny bývají malé ch-ky hrta- nové (konévkovitá nejvíce) a to po tyíósním zvředovatění sliznice hrtanové (vřed tyfósní na zadní spojce hrtanové pokračující do kloubí obnažující ochrustavici) nebo tuberkulosním processem, nebo po laryngitidách hnisavých. V kloubu vedle změn regressivních na ch-vce kloubní možno také někdy pozorovati změny zánětlivé při arthritidách specifických i ne- specifických. • řCml. Chnuiténloe, Chrust lnice, ves v Če- chách na Lodenickém potoce, hejt. Kladno, okr. Unhošt fara Loděnice, pš. Beroun ; 40 d., 470 ob. č., 5 n. (1890), mlýn, popi. dvůr, ma- jetek cis. soukr. statků a ložisko nučické rudy. Ves připomíná se již před 1000 léty. Na zdejší tvrzi sídleli původ, pánové z Chru- stěnic a na Ch-cích, r. 1382 Bořivoj Zachař ze Všeradic, r. 1432 páni z Hořovic, jichž potomci se psali Chrustěničtí z Malovar, r. 1527 Ctibor ze Svojkova, pak Jindřich Prefat z Vlkanova a kol. r. 1547 Hrobčičtí z Hrob- čic. R. 1558 prodána tvrz a dvůr Ch. se dvory kmetcími i se mlýnem Tomáši Pichlovi 422 Chrvatce — Chrysanthemuni. z Pichlberka, jehož potomek Rudolf prodal (1616) vše Bedřichovi Pětipcskému z Chvš a jeho manželce Johanně. PozdČji činény razné nároky na Ch., až konečné r. 1629 náležely Janovi Mat. z Glauchova a r. 1652 Janu Paul. Valderodovi z Ekhausu; tento je i se Lhot- kou prodal (1668) Lambertovi a Frant. Hře- benáři z Harrachu, od néhož pak je koupil (1671) Antonin Aug. Rinago na Ch-cích. Dále tu sedel (1676) Jan Jiří Karvinský, r. 1727 Humprecht Fr. hr. Černín z Chudenic, jehož manželka Antonie prodala je Karlu Bredovi a tím připojeny ke statku tachlovickému. Srv. Fr. Melichar, Paméti okr. Unhošfského (Praha, 1890). Ohrvatoe viz Charvatce l). Ohrysalis, chrysalidka, hranatá, často kovov^^mi lesklými skvrnami zbarvená kukla motýlu denních. fCpk, Cnrysander Friedrich, hudební historik něm. (* 1826 v Lúbtheenu v Meklenbursku), studoval filosofii v Roztokách, dosáhl tu ho- dnosti doktorské, prožil delší čas v Anglii a r. 1866 usídlil se trvale v Bergedorfu u Hamburku. Zasvětil celý život svůj badání o G. F. Handelovi. Široce založené životo- pisné dílo o tomto mistru, jež počal vydávati r. 1858 a v němž dospěl do r. 1867 do polo- viny 3. svazku, až k periodě velikých oratorií, řadí se důkladností látky a pietou důstojně k velikým biografiím Mozartově od lahna a Bachové od Spitty. Ch. jest spoluzakladate- lem lipské > Společnosti Handelovy«, vydá- vající veliké kritické vydání děl Handelových, jež Ch. nejen rediguje, ale i technickou práci pro ně výhradně obstarává, maje k tomu za- řízeno vlastní domácí ryjectví s tiskárnou. Ch. dopátral se, že Handel nepřestával na defínitivním textu svých oratorií, nýbrž že při každém provedení potřebám materiálu výkonného skladbu svou přizpůsoboval. Dle této konsekvence Ch. má za to, že Hándelova oratoria nutno spracovati v náležité úpravě vyhovující požadavkům nové doby, nemají-li tratiti na své působivosti, a provedl náhled svůj i prakticky. Se zkušenostmi moderního hudebníka upravil dvě oratoria Hándelova, 9Herakles« a »Deborah€, pro koncertní před- nes obsáhlými škrty v uzavřených číslech, zhostiv je unavujících dálek a čásf recitativní tak uspořádav, aby německý překlad původ- ního textu anglického zásady správné dekla- mace zachovával. Praxí tou narazil Ch. na dost velký odpor v hudebním světě, rovněž i svou úpravou klavírních výtahů děl Han- delových. Za to literárními pracemi, jmeno- vitě četnými vědeckými sborníky, získal si Ch. jednomyslného uznaní. R. 1863 a 1867 vydal Jahrbúcher fúr musikalische Wissenschaft s cen- nými příspěvky předních spisovatelů, v létech 1868—71 a 1876—82 redigoval ^Allg. musik. Ztg.«, v níž m. j. uveřejnil Abriss der Geschichte des Musikdrucks (1879). Od r. 1885 vydává (s t Ph. Spittou a G. Adlerem) >Vierteljahr- schriřt fur Musikwissenschaftc, jediný peri- odický podnik toho druhu s přísně vědeckou kvalifikací. R. 1856 vydal klavírní díla Ba- chova a pak Denkmáler der Tottkunst, pro něž zredigoval Brahms Couperinovy »Pičces de clavessin« a Joachim sonáty a koncerty Co- r'^lliovy. Mimo to vyšly od něho ještě spisy: Uber die MoUtonart in Votksgesángen a Ober das Oratorium (Zvěřin, 1853). i? Chrysanllin, Qo/Zi^N,, jest vedlejším pro- duktem přípravy barviva fuchsinu. Jest to barvivo žluté, ve vodě nesnadno rozpustné, snadno rozpustné v alkoholu. Soli jeho s jed- nou molekulou kyseliny barvi hedváb a vlnu zlatožlutě. Dusičnan ch-u, C^H^jN^.NO^H, slově fosfin, krystallujc v jehlách rubínové červených. Vyšší homology ch-u jsou barviva oranžová až červená. OŠc, CliryMUithemiim L., rod rostlin z řádu složnokvětých, z oddělení Corymbiferae, z čeledi Anthemideae, Byliny jednoleté neb vytrvalé, s listy často peřenodílnými neb aspoft zubatými. Úbory často veliké, konečné neb menši v složitých chocholičnatých květen- stvích, na průřezu polokulovité. Zákrov stře- cho vitý, lístky kolem mázdřité. Krajní květy paprskující samicí, terčové, trubkovité, oby- čejně žluté, obojaké. Lůžko neduté, hladké. Nažky bez chmýru, někdy s mázdřitým okra- jem. (Třeba poznamenati, že v kninách rod tento v rozličném rozsahu se uvádí.) — Cel- kem asi 140 druhů, z nichž v Čechách pouze 3 domácí. Ch. coronarium L. a Ch. segetum L. mají paprskové květy žluté. Oboje jednoleté. Prvý druh Často v zahradách pro ozdobu pě- stovaný, z jižní Evropy. Druhý v teplejší Evropě v obilí obtížná plevel. Ch. carínatum Schb. Lístky zákrovní kýlnaté, všechny květy temně hnědé neb jazykové bílé. Z Berberska, u nás v zahradách. Ch. Leucanthemum L., kopretina, matečník, bylina vytrvalá, s oddenkem plazivým. Lodyha až 30 cm vy- soká, jednoduchá, lysá neb pýřitá, zvláště dole listnatá. Listy dolejší dlouze řapíkaté, obvej čit okopisfo vité, vroubovaně zubaté,, lo- dyžni podlouhlé, zoubkaté, objímavé. Úbor konečný, veliký, zákrov z lístků tupých, hnědě blánitě obroubených. Jazykové květy čistě bílé, dlouhé, terčové žluté. Roste hoině na lukách, jichž jest pravou ozdobou v dooě roz- květu (v červnu). Ch. corymbosum L., vytrvalá bylina, s listy pe/enodílnými, ilkrojkův ostře zašpičatěných. Úbory prostředně velké, po 6—15 v cnocholíkách. Lodyha až 40 cm vy- soká, listnatá. Květy krajní jazykové bílé, terčové žluté. Roste všude na pahorcích a v suchých lesích a kvete v červenci. Ch. Par- thenium Bmh., řimbaba, matečník, ma- runka, bylina vytrvalá, trochu pýřitá, lodyha až 30 cm vysoká, listnatá. Listy peřenodííné, úkrojkův tupých. Úbory dosti malé, bíle pa- prskovité, v složitých chocholících. Pochází z Orientu, u nás ale v plotech, u zdí, v za- hradách zdivočelá. Páchne protivně a slouží co domácí prostředek lékařský. Zahání blechy a jiný hmyz v bytě. Ch. indicum L. a Ch. sinense Sab. z Číny a Japanu pěstují se u nás v zahradách pro ozdobu (obyčejně plnokvětd) v přerůzných odrůdách pod jménem »chry- santhemyc, kvetoucí pozdě na podzim. Ch. Chrysaór — Chrysen. 42 3 roseum W. M. (Ch. carneum M. B.^ a Ch. ro- seum M. B. (Ch. Marschallii Asch.), také pod rodem Pyrethrum uváděné, jsou matečné rost- liny, z nichž pochází známý perský prášek na hmyz. Jsou vytrvalé, s lodyhou až 40 cm vysokou, spoře listnatou, lysou, velikým úbo- rem okončenou. Listy u prvého druhu jedno- duše, u druhého dvojnásobně pcřenodílné. Květy paprskové červené. Oba celkem dosti si podobny. Rostou v Kavkaze, Arménii, se v. Persii od 1600 m až 2300 m vysoko v horách. Nyní však v zemích zakavkázských od tu- zemců ve velkém se pěstují. Úbory sušené rozemílají se na žlutavý prášek, který hmyzy omamujc ano i usmrcuje. Tak působí i jejicn plody. Vlastnost ta známa byla a prášku uží- váno v Orientě od pradávných dob. V Kav- kaze sluje »gutrila€. V Istrii a Dalmácii do- mácí a zde pěstovaný druh Ch. cineranae- foliům Trev. podobá se předešlým, ale má lodyhu a zpod listů Šedě hedvábně chlupaté. Také z tohoto robí se prášek na hmyz a z Dalmácie po Evropě ve velkém rozváží. Ch. Balsamita L. (Tanacetum Balsamita hX máta řecká, matky boží koření, Ženi- šck, marolist, vytrvalá bylina. Lodyha vy- soká, listnatá a jako listy sedě pýřita. Listy elliptičné podlouhlé, tupé, dolejší řapíkaté, Ipdyžní přisedlé, ouškaté, všechny pilovité. Úbory asi co hrách veliké, v složitém cho- cholíku, paprskové květy žádné, terčové žluté. Roste na zdech a kamenitých místech v jižní Evropě domácí, u nás zvláště ve venkovských zahrádkách s oblibou pěstovaný druh. Celá rostlina voní příicmně balsámově a chutná palčivě hořce. Slouží za prostonárodní lék na rány a i. Vský-. Ohrysaor (zlatomečí), v řeckém mythu personifikace blesku. Když Perseus Meduse hlavu u(a], vyskočili z jcji šíje okřídlený oř Péqasos a mohutný Ch. S Okeanovnou Kal- lirrhoou zplodil Géryona a Echidnu. klk, Chrysaora Pér. ct Les., rod medus pra- vých (Acalephae) z podřádu Discomedusae, z čeledi Pelagiidae^ tím zvláště význačný, že činí výjimku mezi medusami pravými, jsa obojnatcem. Zvonec jeho má 32 laloků okraj- ních a 24 tykadel tak na okraji umístěných, že vždy tři nalézají se mezi dvěma smyslo- vými ústroji okrajními. Čtyři vlajkovita ra- mena ústní jsou silně zkadeřena, ústřední dutina zažívací má 16 okrajních vaků zakon- čujících slepé 32 vaky konečnými bez obvod- ního kanálu. Vývoj děje se pravidelně rodo- změnou. Známe 8 druhů, z nich dva evrop- ské: Ch. mediterranea Pér. ct Les. z moře Středozem. (se zvoncem 10—30 cm šiř., s la- loky okrajními, nestejně širokými) a Ch. iso- sceles Eschsch. při evropském pobřeží okeánu Atlantského (se zvoncem 10 — 20 cm šir., s la- loky krajními stejně širokými). Šc. Ohrysarobln, C^H^O^, jest látka obsa- žená v prášku z goa neb arraroba, odkud ji benzolem vyjati lze. Žluté krystalky nesnadno rozpustné v alkoholu a v etheru nad 170* tající. Oxydací přechází v chrysofanovou kyselinu (v. t.). OSc. Ohrvsels: 1) Ch. v řeckotrójském mythu dcera kněze Apollónova Chrysa ve Chryse blíže Adramyttia, byla od Achillea ukořistena, když v Thébě dlela návštěvou u lílnoe; na to přiřčena za otrokyni Agamemnonovi. KdyŽ tento se zdráhal otci ji vydati, Apollón na prosbu Chrysovu seslal mor na vojsko řecké, tak že na usmířeni hněvu božího Ch. zpět vydána. klk. 2) Ch., planetoida objevená 11. září 1879 Petersem v Clintonu U. S. Střední jasnost v opposici 10' 7. průměr v km 110, označení Gs, ^ Oluyselefaiitlnon (řec. xQ^^ós ==^ zlato, ilécpocg ^ sloň), u Reků socha ze zlata a slo- nové kosti. Ch-ina byly sochy, jichž jádro bylo z hlíny a dřeva, povrch pak pokryt plátky z jemně řezané slonové kosti a z tepaného zlata tím způsobem, že roucho soch bylo ho- toveno ze zlata, části těla rouchem nezakryté (obličej, ruce, nohy) ze slonové kosti. Tech- nika chryselefantinová, vzešlá z techniky poly- chrómni, byla zvláště nesnadná, neboť bylo třeba k tomu veliké dovednosti, sloň nařezati v jemné plátky, ohýbati je tak, aby přiléhaly, a spojiti je mezi sebou. Spojování jednotli- vých plátků dalo se pomocí zvláště jemného rybího klí. Udržení soch chrysclefantinových bylo též velmi nesnadné; aby sucho neško- dilo sloni, zřizovány studnice a nádržky, z nichž vycházel vlhký vzduch; mimo to so- chy natírány neobyčejně jemným olejem. Do- hled na sochy chryselefant. svěřován nčkde zvláštním osobám, na př. v Olympii faidryn- tům (Pausanias V, 14, 5). Přes to bylo třeba častých, někdy značných oprav; tsuc na př. Damofón messénský opravil Feidiova Zeva olympijského. Plastika chryselef. jest nám po- měrně nejméně sympathickou, ježto jest pouze na zevnější effcKt vypočtena, a také na př. Lukian posmívá se sochám takovým pravě, že ve vnitřku jich hnízdí krysy. Přes to kladli staří na plastiku chryselefantinovou velkou váhu, zejména v V. a IV. stol. před Kr. byly sochy 'chrys. velmi oblíbeny. Mistrem této plastiky byl Feidias (v. t.), jenž v tom způ- sobu vytvořil sochy Athény příjmím Areia pro Peflénu, Athénu Parthenos, Zeva olym- pijského a Afroditu Nebeskou pro Elis. Od Polykleita byla chrys. socha Héry zhotovena pro argivské Héraion řv. t.), od Thrasyméda koloss Asklépia v Epiaauru. — Srv. Quatre- měre de Quincy, Le Jupiter Olympien (Pa- říž, 1814); Sittl, Klassische KunstarchčLoloprie, str. 397. Vjř. Ohrysen jest aromatický uhlovodík Cjg//„ o složení C^qH^.CH I II • Cf/Zi . Cři Lze ho vydestillovati vedle pyrenu (v. t) z frakcí dehtu kamenouhelného nejvýše vrou- cích. Oba uhlovodíky oddělí se sírouhlíkem, v němž ch. jest nerozpustný. Krystally stkvoucí se íluorescencí červeno-violovou, při 250' ta- jící, ve většině rozpustidel téměř nerozpustné. Toliko vroucí benzol nebo xylol je snáze po- jímají. Kyselinou octovou a chrómovou oky- 424 Chrysés — Chrysobalanus. sličuje se v chrysochinon, C^^H^qO^, jehlice oranžové, sublimace schopné, při 235® ta- jící. OŠc, Chrysés viz Chryseis. Chxysididae, z 1 a t ě n k y , čeleď vos se za- dečkem krátce stopkatým ze 3—5 kroužků složeným, křídly předními se 3—6, zadními však téměř bez dokonalých polí; tykadla jsou lomená, pi4 ústech vkloubená, s bičíkem spi- rálně stočitelným; samička má kladélko vý- sun utelné, bodavé. Tělo jest barev kovových. V tísni svinují se v kotouček. Larvy cizo- pasí v hnízdech vos, jizlivek, dřevo vrt ek, hra- balek, kutilek atd. Viz Schenck, Beschr. der in Nassau aufgefundenen Goldwespen (»Jahr.- bcricht d. Ver. f. Naturkunde im Herz. Nassau« sešit 11. a »£rgánz.€ sešit 16). Kpk, Chrysin, C^^H^^O^, látka obsažená v růz- ných druzích rodu Populus. Svétležluté lu- pénky při 275' tající. Varem s louhem dra- selnatým se rozpadá v acetofcnon, v kyselinu octovou, benzoovou a ve floroglucin. OSc. Ohryslppos: 1) Ch. v mythologii řecké «T I 7 iV t* t* ^ 11 Q 2) Ch., filosof řecký (♦ kol. 280 v Soli v Ki- likii — t ^ol- 206), pozbyv jmění svého ode- bral se do Athén, kde poslouchal stoiky Kle- antha a snad i Zenóna. Slyšel však také filosofy jiné, jmenovitě z nové akademie, a námitky jejich proti stoicismu, jichž promý- šlením však ještě více veden byl k tomuto právě směru, jehož druhým zakladatelem po Zenónovi a Kleanthovi zván byl. On opravil a docelil učení jejich a v pevnou systema- tickou jednotu je scelil, tak že o nem platilo slovo: kdyby nebylo Ch-pa, nebylo by stoy {ti pLÝj yaQ fjv XQvamnog ov% civ tjv £xoá)y ac ovšem ze skrovných zbytkův jeho prací nelze ho v celém významu jeho rekonstruovati a odkázáni jsme, pokud jeho ocenění se tkne, jen na poukazy starých pramenů. Ch-pova plodnost filosofická byla úžasná. Napsal prý 750 spisů, než, jak stesky ukazují, byly spisy přeplněny citáty a složeny slohem suchým a méně dbalým. Hlavně znám byl Ch. j^o výborný dialektik; tak celá téměř stoická logika a rozvedení její v dialektické subtil- noďti jest jeho dílem. Nauku Aristotelovu o syllogismu rozšířil o syllogismus disjunk- tivní a hypothetický a zabýval se řešením sofismat. S logickou touto činností souvisí i jeho práce grammatické a jazykové, jež jako vzory ve škole stoické ceněny byly. V the- orii poznání postavil se proti hruoému ma- terialismu Kleanthovu, podle jehož názoru jest duše podobna vosku a dojmy smyslové JSOU stopou ve vosk ten vtištěnou. Proti tomu namítá Ch., kterak jest možno, aby taková duše více vjemů současně i přijímala i nepo- změněně je uchovávala? — a nevykládá před- stavu jako vtisk v duši učiněný, nýbrž jako kvalitativní její pozměnu (ézigoítoaLg). Duše jest jemná látka ohnivá mající sídlo v srdci; tam proto ji klade, poněvadž hlas, výraz myšlénky, v srdci sídlo má. Nesmrtelný jsou jen duše mudrců, ovšem ne navždy, nýbrž jen až do shoření světa {iKnvQioaig). Zákla- dem všeho jest podle Ch-pa božský ether, totožný s rozumem všeobecným. Svět tvoří jednotu, jeho části spjaty jsou pevně mezi sebou Vše-Rozumem. Rozum ten ie prozře- telný, který stanovil pevný svazek příčin a účinů v celku světovém. Při všeobecné plat- nosti kausality hájí Ch. svobodu vůle tak, že ovšem jsme určováni ze vnějška, dostáva- jíce odtud popudy cítění nebo myšlení, vnější ty příčiny neleží tedy v moci naší, co však naše jest, Čili co nám stojí volno, jest, aby- chom svým souhlasem k tomu neb onomu se přiklonili. — Fragmenty sebral (neúplně) Bagnet, de Chrysippi vita etc. v »Annales acad. Lov.€ (Lovaň, 1822). K lit. srv. Uiberweg, Grundriss d. Gesch. d. Philos. d. Alterthums 1886, str. 244. Zb. 3) Ch., jméno několika lékařů řec, z nichž nejčastěji uvádí se Ch. knidský, který žil kolem r. 350 př. Kr., náležel ke 'škole knid- ské a mnoho cestoval; zavrhoval již tehdy pouštění žilou doporučuje místo něho ob- vinování údův a hojil vodnatelnost potícími lázněmi. Chrygig L., zlatěnka, z čeledi Chrysidi- dae, má ústroie ústní tvaru obyčejného, v ry- pák ncprotáhíéf zadní štítek volný, boky me- tathoraxu bez trnů, zadeček podlouhlý a zadní kraj posledního kroužku 1— 6zubý nebo vlnité vykrajovaný. Nejob. Ch. ignita L., zlatěnka obecná, jest na hlavě a hrudi modrá nebo zelená, na zadečku zlaté lesklá do zelena neb ohnivě červena měňavá; často mívá na zá- řezech jednotlivých kroužků černé skvrny; 3. kroužek má na konci 4 troj úhle zuby. Sedá na zdech, kamenech i kmenech; larva cizo- pasí u různých hostitelů. Jí podobna jest Ch. fulgida L., zl. skvělá, má však 1. kroužek zadečku modrý, zelený nebo fialový, sameček má i na druhém oblouko vitou modrou skvrnu. Ch. cyanea Dlb., z I. modrá, má na konci 3 zuby; jest temně modrá, vzadu někdy černé pruhovaná. Cizopasí u hymenopter žijících ve starých prutech malinníkových. Kpk, Chryso viz Chrysos. Chrysobalaneao, řád rostlin prostoplá- tečných, tvořící jaksi přechod od luštinatých (Leguminosaé) k růžovitým (Rosaceae), ale těmto bližší. Stromy a keře (asi 180 druhů) hlavně v tropické Americe a Africe domácí. Květy souměrné, semenník jednopouzdrý, svrcmií ale stranou ke kalichu přirostlý, va- jíčko přímé, plod peckovice s klíčkem dolů obráceným. Nejznámější rody: Chrysoba- lanus, Acia. Vský. Chrysobalamui Icaco L., keř až 3 m vy- soký z řádu Chrysobalaneae. Listy střídavé, okrouhlovejčité, celé, na konci mělce vykro- jené, kožovité, tuhé, lesklé, řapíkaté; hrozny květní úžlabní, kratší listu; kalich a koruna pětičetné, tato bílá, tyčinek velký počet. Zralá peckovice lysá, zvíci Švestky, skoro kulovitá, červená. Žlutá neb bílá, se šťavnatou dužni- nou. Ovoce toto jest velice chutné (i jádra v peckách) a požívá se všude v teplé Ame- rice, kde strom onen obecně se pěstuje. Ze semen tlačí se i olej. Plody Čcsají se hlavně Chrysoberyll — Chrysokolla. 425 ▼ červnu a prosinci, ale květy vyvinují se po celý rok. Vský-. Ohrysoberyll krystalluje kosočtverečně a jest tvarem svým podoben olivínu; zhusta jsou krystally dvojčatnč srostlé, odrůda alex- andrit zvaná pravidlem srůstá v trojčata, po- dobná tupým šcsterečným jehlancům s od- ňatým pólem neb šestibokým tabulkám. Kry- stalky ch-u jsou buď zarostlé neb nacházejí se pospolu s omletými zrny v náplavu. Štípatel- nost jest nedokonalá, lom lasturnatý ; T= 8-5, // = 3-6— 3'8. Ch. jest obyčejné žluté zele- navý, olivový neb šedé zelený, řidčeji šťav- naté zelený neb i smaragdový. Odrůda inten- sivně zelené zbarvená z Uralu, alcxandrit ^vaná, při umělém osvětlení jeví barvu krvavě červenou; cyraofan nazvané variety vyni- kají zvláštní modravé šedou měnou barev, která zvláště vyniká, jsou-li broušeny v tvar čočko vitý, i známy jsou pod názvem orien- tálské kočičí oko. Lesk ch-u jest skelný, ně- kdy poněkud mastný, ch. jest průhledný neb průsvitný, mnohdy jeví zřejmý trichroismus. Ch. jest BeAl^O^ nebo v Vo ^^O 19-72. Al^O^ ííO-28, nepatrná množství součástek těchto bý- vají nahrazena železem. Pomocí dmuchavky nelze ch. roztopiti, kyseliny nejeví účinku. Známější naleziště jsou Maršová na Moravě, Norway v státě Massachusettsu , překrásné alcxandrity nacházejí se pospolu se smarag- dem zarostlé ve svoru okoh' Takové na Urale, cymofan v náplavech na ostrově Ceylonu a v Brazílii. Průhledné a pěkné zbarvené od- růdy ch-u, cymofan, zvláště pak alexandrit, jsou dosti cenné drahokamy. Vr. Chxysoooooyx í-okokc-] ,kukačkazlatá, rod nejnádhernějšícn kukaček pásma rovní- kového Afriky, Asie i Austrálie; podobá se v podstatě naší, vyniká však skvělým kovo- vým třpytem peří. Ch. cupreus, od domo- rodců didrik zvaný, jest kukačka na povrchu leskle zlatozelená, do měděna třpytivá, na pokrajích do modravá; středem po temeni, před okem a za ním táhne se bílá páska; vezpod jest žlutavobělavá; péra ocasní i rý- dovací mají bílé pásky na tmavozelené půdě; zobák temné modrý; délka 19*5, křídel 11, ocasu 8*5 cm. Zdržuje se ve střední a jižní Africe na nejvyšších a nejhustějších stromech. Někteří pozorovatelé tvrdí, že druh ten sám staví hnízdo a mladé krmí, Levaillant však praví, že jako naše kukačka vejce do hnízda jiných hmyzožravých ptáků zanáší. Bše. Olirysoooma [-yzokó-| Cass., zlat o vla- sec, rostlinný rod čeledi úborovitých pod- čeledi celíkovitých (Solidagineae), dle ji- ných hvězdní kovitých (Ásteroideae)^ za- stoupený v Kapsku kříčky s listy střídavými, čárkovitými, z pravidla nejcelejšími a s vě- tévkami ku konci obnaženými o jediném strboulu příkulovatém a žlutokvětém. Str- bouly jsou mnohokvěté, kotoučovité, stejno- manzelné, podepřené zákrovem zvonkovitým, kratším než jsou květy a složeným z listenů střechovitých podlouhle kopinatých. Lůžko jest nahé s korunami trubkovitými Sklanými, tyčinek bezocasých čnějících a nažek se stran sploštělých bezzobanných s chmýřím jedno- řadým štětino vitým. Linnéův druh Ch. iino- syris, též zlatovlásek zvaný, klade se nyní k rodu Aster (hvězdník neboli hvězdnice). Déd. Ohrysofanová kyselina, C^j^H^^O^, jest vlastně složitý chinon C^^H^{CH^\0ří)20^ na- lézající se dosti četně v rostlinstvu (Parmelia, Rumex, Squamaria a j.), zejména v rebarboře. Připraviti ji lze buď z chrysarobinu (v. t.) nebo z rebarbory. Zlatožluté jehlice při 162° sublimace schopné. . Velmi málo rozpustná ve vodě, nevalně v alkoholu, dobře v etheru a v benzolu. OSc. Obrysoglyptle (z řec), způsob, jímž na téže desce prouhloubená rytina přemění se na vyvýšenou. Oarysografle (řec), umění psáti nebo ma- lovati zlatem. Umělci ch-ii pěstující jmeno- váni chrysografy. Práce chrysograíické prováděly se dílem na kovových předmětech, dílem na červeném a bílém pergamene tak, že se. jednotlivá písmena obkládala zlatými lístky nebo psala zlatou tinkturou. Ch. vy- vinula se v pozdní době římské a nejvyššího rozkvětu nabyla počátkem středověku, přede- vším v Byzantiu. Z nejstarších památek toho druhu je žaltář pařížské Národní knihovny asi ze VI. stol., v němž iniciálky a začátečná písmena slov Deus Christus a pod. jsou psány zlatem. Vyškytají se však také pergam. ko- dexy obsahu většinou náboženského a důle- žité listiny psané veskrze zlatými písmenv (codices aureí). Za vlády Karlovců ve Francii pěstovala se ch. dle vzorů byzantských a z nej- slavnějších památek té doby jest evangelistář Godescalcův psaný v r. 781—82 v kalligra- fickém atelieru Karla Vel. za vrchní správy Alcuinovy. Iniciálky jeho jsou zlaté a stříbrné na červeném pergamenu. Ještě za vlády Kar- lovců ch. na západě zanikla, ale koncem stře- dověku znova oživuje na východě, především v arabských rukopisech koránu. Chrysoohinon viz Chrysen. Chrysoidin, C^^H^^N^, jest diamidoazo- benzol C^H^,N=N .C:^H^{SH^\. Lupénky skvěle svčtležluté, při 110° tající. Nesnadno se rozpouští ve vodě, snáze v alkoholu a v etheru. Soli jeho, které slouží za barviva, krystallované jsou buď temně polokovově lesklé nebo krvavě červeně zbarvené, roztoky jich ve vodě jsou žluté neb oranžové. Pro- dajný ch. jest chlórhydrát uvedené zásady. C,M,^N^.HCL OŠc' bbrysokoUa (min.) tvoři obyčejně hrozno- vité a ledvinité tvary, povlaky a nálety, bývá kusová a vtroušená. Vzácné krystalky z Aetny svědčí, že ch. jest morfologicky i lučebně pří- buzná dioptasu (v. t.). r=2— 3, //=2— 2 3. Barva jest zelená, podobná barvě malachitu, u vrypu jasnější, prusvitnost nepatrná. Rozbor krystalků z Aetny vede ku vzorci což jest vzorec dioptasu s ří^O. V některých odrůdách bývá značné množství ALO^ a sou- částek jiných, avšak zdá se, že variety tyto a snad ch. vůbec jsou směsi mechanické různých hmot; náhled tento podporují mikro- 426 Chrysolith — Chrysomyxa. skopická zkoumání a výsledky lučebných roz- borů. V baňce žíháním ztrácí ch. vodu, v žáru okysličujícím černá, v žáru redukčním čer- vená roztopíc se, jinak dává reakce na měď a kysličník křemičitý. V Čechách pozorována ch. na mnoha místech, ač jen v množství nepatrném, tak u Roketnice, Jilemnice, Vrch- labí, Měděnce, Cinvaldu, Jáchymova, Slavkova a j.; pěkné odrůd v nacházejí se v Banátě, na Harcu, v Cornwafu, na Urale a v Chili; co vzácnost pozorována ch. na lávách Aetny a z ostrovů Liparských. Vr. Chrysolith viz O li vin. Ohrysologiuiy biskup ravennský (* kol. 406 — t 450), pravým jménem Petr příjmím Ravennský, známý též pod jménem Chry- sostomus Latinorum, proslulý kazatel a řečník hájící orthodoxnost víry a čistotu mravů, jest původcem četných řečí duchov- ních (176, z nichž asi 16 jest apokryíických). První vydání pořídil P. Agapitus Vicentius pod titulem Sermones aurei (Bologna, 1534). Nově vydány řeči ty v Maximově »Biblioth. Patrumc díl Vít. a Migneově Patrologii d. LIL Ohrysolořas Manuel, filolog byzantský (♦ ok. 1340 v Cařihradě — f 1415 v Kostnici). Pocházel ze vznešené rodiny cařihradské. R. 1391 odebral se z rozkazu císařova do Itálie a Anglie žádat o pomoc proti Turkům. R. 1396 obdržel stolici jazyka řeckého ve Flo- rencii, r. 1400 vyučoval řečtině v Miláně, r. 1402 v Pavii, později v Římě. Navrátiv se do Cařihradu, byl poslán r. 1408 císařem Manuelem Palaiofogem v diplomatické missi do Francie, r. 1413 odebral se do Němec vy- jednávat s císařem Sigmundem o místě, v němž se měl koncil konati, r. 1414 odebral se ke koncilu kostnickému jako sekretář papežské kurie. Žáky Ch-ovými byli L. Bruni, Poggio, Filclfo, starší Guarino a j. Pro bezúhonnost mravní a pro jemnost svou byl Ch. obecně ctěn a vážen. Jako učitel získal si veliké zá- sluhy o rozšíření znalosti literatury a ja- zyka řeckého. Ze spisů jeho uvésti jest hu- benou grammatiku jazyka řec. pod názvem Erótémata (Benátky, 1484, a později několi- kráte znova otištěnou) a lat. překlad Plató- novy Politeie. Vý, Ohrysomanie (řec.), touha, chtivost zlata. Ohrysomela viz Mandelinky. Ohrysomelidae viz Mandelinky. Chrysomorfloký (řec), zlatotvarý, zlatu podobný. Chrysomyxa Ung., rod hub ze řádu rzí (Uredineae), jenž způsobuje na živých křo- vinách a stromech voskovíté polštářky bílé, žluté i pomorančové, obyčejně protažené a žlutou obrubou ohraničené. Polštářky jsou ploché, obsahují četné výtrusy nad sebou postavené o bláně tenké. Z nich vyrůstá prvotní podhoubí, ve 4 přihrádky rozcfělené, z každé přihrádky pak vyrůstá vlakénko, na němž se odškrcují drobné výtrusy. Jako při jiných rzech možno i v tomto rodu pozoro- vati rodoměnu, jež záleží v tom, že střídají se útvary nazvané: aecidie, nádržky s výtrusy let- ními a jiné nádržky s výtrusy zimními nebo-li trvalými; co jsme svrchu pověděli o výtru- sech, vztahuje se na výtrusy trvalé. Dle těchto útvarů dělí se rod Ch. na 3 oddíly: 1. Druhy mající aecidie, v^rusy letní i trvalé; z nich uvádíme pouze Ch. ledi de By., jež způsobuje krvavé polštářky narubu přezimovavších listů rojovníku (Ledům palustre); polštářky obsa- hují výtrusy letní i trvalé; aecidie jsou však na listech smrkových, kde působí žluté skvrny. 2. Druhy bez aecidií (t. j. aecidie dosud ne- byly vyzkoumány), avšak i s letními i s trva- lými výtrusy; nejobyčejnější jest Ch. albida Kúhn., jež činí drobné, okrouhlé a bílé nebo citrónově žluté hromádky na listech malin- níku. 3. Druhy pouze o výtrusech trvalých, kteréž dozraj íce ihned pučí v prvotné pod- houbí: Ch. ahietis Ung., jež činí na jehličí sotva vypučelém protažené polštářky pomo- rančové, žlutě obroubené. Polštářky jsou Č. 1938. Chrysomyxa Rbododendri. A) Řada vytrusfi trvalých je§t£ nevypi^čelých. B) Nejhořejil výtrus V vypu£el v prvotné podhoubí rm, na o€inl vsnikl drobný vytrus sp- Dle De Barybo. (Schémat ) plochá lůžka výtrusová, v nichž vznikají (pod pokožkou listu) výtrusy trvalé. Na jaře (v dub- nu nebo v květnu) pokožka nad lůžkem pukne a výtrusy se osvobozují. Jakmile padnou na mladý list, ihned vypučí v prvotní podhoubí, jež odpočívá až do příštího jara, kdy jeho vlákna odškrcují četné výtrusy; ty taktéž ihned pučí ve váčky, které zapouštějí do je- hličí. Koncem léta vytvářejí se výtrusy trvalé, jež zimu přečkávaji a na jaře noubu znova šíří. — Poněvadž hojně se množí, může na- tropiti mnoho škody v lesích, neboC jehličí napadené žloutne, usychá a opadává. Cho- roba tato v některýcn létech hojně se šíří; proti nákaze doporučují odvodňovati lesy, mýtiti stromy, aby nestály příliš hustě při sobě a aby vzduch mohl mezi nimi prouditi, a pak rycnle i opatrně odstraňovati stromy houbou napadené. V těsných a vlhkých údo- lích nejvíce smrky touto houbou trpívají. První známkou choroby jsou žluté skvrny, zvláště na rubu listův. Bd, Chrysopa — Chrysotis. 427 Chrysopa Leh., zlat oočka, test rod sifo- křidlý z Čeledi Hemerobiidae\ žilka příkrajni ústí hned před ž. ramenní poblíž vrcholu křídla; ž. loketní jest před políčkem loket- ním do předu prohnutá, příčné žilky jsou čelné; políčko loketní jest šikmou žilkou roz- děleno ve dvé nestejné části; pysk svrchní jest celý; barva těla i křídel jest zelená nebo žlutavá, mnohé pak vynikají odporným zá- pachem. Larvy kopinatého tvaru těla s vy- niklými čelistmi žiji na stromech, jsou uži- tečný živíce se hmyzem, zvi. mšicemi. Za- kuklují se v zámotku bělavém nebo Žlutavém tvaru kulovitého. Vajíčka snášejí samičky na listy a větvičky, upevňujíce každé na dlou- hou vláskovitou stopku. U nás jest všady hojná Ch. vu/^^in5 Schn., zl. zelená; má ve- škeré žilky zelené a rozpj. 26 — 28 mm, Ch. perla L., z I. obecná, má žilky příčné a některé podélné černé a mezi tykadly černou x-ovitou kresbu; rozpj. 25 — 35 mm. Óh. septempunctata Wsm., zl. sedmitečná, jest z největších majíc rozpj etí 40 mm a na hlavě 7 černých teček; hojná zvláště v sadech a páchne od- porně. Kpk. OhrysopliyUiuii Cainito L., kainito, pakor (dle ťrcsla), strom asi 16 m vysoký, z řádu Sapotaceae. Koruna košatá, pěkná, listy celé, vcjčité, trochu kožovité, z mládí šedě plstnaté, pak lysé a lesklé, sytě zelené, na zpodu zlatové plsCnaté, střídavé, krátce řapí- katé, květy úžlabní, drobné, nevonné, koruny bílé, zvonkovité. 5klané, tyčinek 5 z trubky vyniklých. Plod kulovité bobule, zvící velkého jablka, růžové aŽ nachové nebo i modré, lysé, s dužninou měkkou, před uzráním mléčnatou, uvnitř s hvezdovitě rozloženými 10 pouzdry se semeny černými, lesklými. Ovoce toto jest velmi lahodné, chutné, rovněž semena neoby- čejně lahodná. Náleží k nejoblíbenějším dru- hům ovocným v Záp. Indii a teplé Americe, kdež roste divoce, ale pěstuje se všeobecně. Tvrdé dřevo druhu Ch. ^labmm Jacq., ro- stoucího na ostrově Martinique, dává t. zv. dubové dřevo západoindické. Vský-. Chryiopolis, ve starověku název města Skutari (v. t.). Chrysoprae viz Chalcedon. Obrysops Mg., skvěloočka, rod o vadu, má 3 očka jednoduchá, zadní holeně opatřeny koncovými trny a křidla více méně černě skvrnitá nebo pruhovaná. Ch. coecutiem L., sk. nevidomá, jest černá, na druhém kroužku zadečku vyjmouc černý prostředek žlutá ; přední kraj křídel černě napříč pruhovaných jest černý; délka 9 mm. Objevuje se v květnu a červnu na květinách a za parného počasí bodá člověka i zvířata, při čemž stává se velmi dotěrnou. Vývoj podobný jak u ovadů vůbec. Kpk. Obrysorin, slitina ze 100 dílů mědi a 50 d. zinku, má barvu ohnivě žlutou, na vzduchu jest stálý, pouhým umytím nabývá původního lesku, též se dobře zlatí. Užívá se ho k ho- tovení pouzder hodinových, tak že na pohled jsou od zlata k nerozeznání, k okrasám a pod. I lotoví se tak, že se rozčiní poloviční množ- ství zinku s mědí pod vrstvou boraxu a pokud možno při nízké tcmperatuře, načež se přidá druhá polovička zinku v kouscích za stálého míchání. Obrýsorrlioas, t. j. zlatá řeka, fiardi- nes, hebr. Amáná, nyní Nahr Bárada, v starověku řeka v Sýrii, která vyvěrajíc v Antilibanonu dělila se na 5 ramen, z nichž jedno protékalo Damaškem; pak ubírala se rovinou Rutha a vtékala do bažinatého jezera Atébského. Obrysos (řec), zlato; kmen toho slova (chryso-) vyskytuje se v hojných složeninách. Ohrysosplenluin L., mokrýš, rod rostlin z řádu lomikamenovitých, do něhož po- čítají se byliny jednoleté i vytrvalé, poněkud dužnaté, s listy řapíkatými, střídavými neb vstřícnými a vroubko vánými. Květy malé, Í'ednotlivé úžlabní, konečné neb i v chůdo- :větých vrcholících stojící mají kalich zbar- vený, 4listý, korunu zcela nevyvinutou, tyči- nek 8 postavených v kruhu na žlaznatém terči kolem volného konce pestíku, semenník dolejší částí s kalichem srostlý, jednopouzdrý se 2 nástěnnými semennicemi. Plod je tobolka 2rohá, mezi rohama do polovice se pukající. Z nemnohých známých druhů roste u nás dosti hojně ve vlhkých lupenatých lesích u po- toků a na bažinatých lučinách mokrýš stří- davolistý (Ch. alternifolium L.), jinak sle- zinník či žlouteník zvaný, druh s listy dolejšími dlouze řapíkatými, okrouhle ledvin- kovitými, stříhané vroubkovanými, nemno- hými lodyŽními, střídavými, podkvětními ve vrcholíku okrouhle klínovitými. Hořeni listy a květy jsou úhledně žluté, ostatní rostlina světle zelená. Kvete od března do května. Jemu podobný m. vstřícnolistý (Ch. o^o- sitifolium L.), rozeznatelný listy vstřícnými, roste řidčeji v krajinách hornatějších. Vnať ostře jako řeřicha chutnající druhdy v lékař- ství se potřebovala; ovcím poživám mokrýšů je škodlivo. Vs. Obrysostomos: 1) Ch. Joannes viz Jan Zlatoústý. §Ch. Dión viz DiónChrysostomos. hrysotbrlz scťurďd Kaup., saimiri, malá opice ploskonosá z čeledi Platyrrhini, jediný druh svého rodu. Má«tělo štíhlé, zdélí jen 30 cm ; hlavu vzadu vysoko vyklenutou, boltce veliké; přední zuby stojí obojí svismo a kly jsou veliké; zadní končetiny poměrně dosti dlouhé, ocas trupu delší (50 cm) a krátkou srstí porostlý. Čenich má barvu černou, líce bílou; srsf na těle bývá nahoře rozmanitá, narudlá nebo žlutavá, ba i načernalá, vezpod bílá, ruky do Šeda kropenaté. Ch. s. žije v sev. Brazílii a ve Guayaně. Br. Cbrysotil (min.^ viz 'Hadec. Cbry0oti0 jest četný rod zelených pa- poušků amazonských, značných dušev- ních schopností, těla zavalitého, se zobákem silným, mírně vyklenutým, jehož slémě nazad konči ostrou hranou. Třicet známjřch druhů těchto papoušků obývá v okrsku brazilském a mexickém, zapadají ráno s křikem v hou- fech do lesů a sadů, aby pásli se na plodech; 428 Chrysotypie — Chrz^stowskí. houfně též přenocují, nchnízdí-li se právě. Ch. ama\^onica, papoušek amazonský, má peří tmavozelené, na čele modré do fialová, témé a tváře žluté, letky ruční černé a indy- chové, péra rýdovací na konci zelenožlutá. Délka 36, křídel 20, ocas 11 cm. Rozšířen jest druh ten od vých. pobřeží brazilského, ve Venezuele, Trinidadu po Britskou Guayanu. Zvláště hojně vyskytuje se na pomezí pralesfi a bažin mangveových, jejichž plody se živí. Žiií v četných houfech, jen v čas páření se oddělují; tu pak poletují po dvou vzduchem pronikavě křičíce. Střílejí se hojně pro maso, z něhož vaří se živná polévka. Bse. Olurysotsrpio (z řec), způsob kopírování fotografickýcn negativů na papír zvlášť im- pregnovaný a pro světlo citlivý, na němž se vyvolá obraz působením světla a použitím neutrálného roztoku zlatového. Ch. pochází od Herschela. Cbrynnrxm viz Lamarckia aurea. Chrsanów [chřanuvj, hl. m. okr. hejtm. v Haliči, 44 km zsz. od Krakova na žel. trati Bohumír-Krakov Sev. dráhy cis. Ferdinanda, sídlo hejtmanství, okr. soudu, má stan. pošt. a telegr., továrnu na kávové náhražky, vino- palny, parní mlýn, čilý obchod a zemědělství a 7713 ob. (1890), z nichž jest 1078 židů. V okolí doluje se na olovo, cín a kamenné uhlí. — Hejtmanství má na 721-63 km* v 84 ob- cích se 195 osadami 78.026 ob., okres v 47 ob- cích 51.974 ob. (1890). Clirzanowski [chřan-]: 1) Ch. Jan Sa- muel, válečník polský, byl r. 1673 kapitánem pěchoty a násl. r. majorem. Vynikl při obraně pevnosti Tr^bowli proti velké přesile Turků (1675), začež sněm krakovský r. 1676 udělil mu dědičné šlechtictví a 5000 zl. ze státní pokladny. Dle podání vlastní hrdinkou této ochrany jest choť jeho AnnaDorota Ch-ká (dle jiných Zofia), která se zbraní v ruce postavila se před něho, když z nedostatku potravy chtěl se již vzdáti, a pohrozivši mu, že zaj[)ije jeho i sebe, donutila jej touto zmu- žilostí k další obraně. Legenda ta poskytla ne- jednou látku literatuře i umění. 2) Ch. Wojciech, generál polský (♦ 1788 ve vévod. palatinátu Krakovském — f 1861 v Paříži). Byl ženijním důstojníkem ve vojsku Napoleona I., přešel po jeho pádu do služeb ruských a bojoval jako setník gener. štábu r. 1829 proti Turkům. Byl muž povahy roz- váži i vé a opatrné i nepředpovídal povstání polskému r. 1830 mnono zdaru; proto nic- méně vstoupil do vojska polského a dobyl pod ChJopickim Modlina; r. 1831 stal se ná- čelníkem štábu Skrzyneckého, který ho s jed- nou brigádou vypravil na Volyň. Ch. musil před přesilou ustoupiti i provedl ústup na Zamoáč tak obratně. Že neutrpěl žádné ztráty ani na mužstvu ani na zásobách a zbraních. Jmenován byl za to generallicutenantcm a gu- vernérem varšavským. Vida nemožnost dal- šího odporu, radil, aby Varšava se vzdala, což mu bylo vytýkáno za zradu. Vláda ruská udělila mu hodnost plukovníka, ale Ch. ode- bral se do Paříže, odkud r. 1849 povolal ho sardinský král Karel Albert do Turina, aby zorganisóval armádu piemontskou. V pěti- denním tažení proti Radeckému měl vrchní velení nad celou armádou, která však u No- vary byla poražena, načež Ch. byl zbaven vrchního velitelství. Pobyv do r. 1850 v Pie- montě a ospravedlniv se obranou svého tažení, odebral se do Francie, na to do sev. Ame- riky, odkud záhy se vrátil do Francie. Vydal: Stufta wojska w pólu (Paříž a Berlín, 1844); Zarys lastosowanej takty ki (Píif.y 1846, 10 tab.); Kurs .^tuki wojennej (t., 2 části). 3) Ch. Tadeusz, inženýr pol. (♦ 1822 na Litvě — t 1892), vzdělal se v kommunikač- ním institute petrohradském, načež účastnil se stavby nikolajcvské železnice, alexandrij- ského mostu přes ř. Vislu ve Varšavě, zbu- doval most přes ř. Bug, železniční síť přes bahniska piAská a j. Byl inspektorem kom- munikačního okruhu varšavského a ředitelem dráhy Varšavsko-terespolské. Vydal: Descnp- tion du pont sour le Boug pres de Terespol.,, řVarš., 1871); Teorya sklepieň (t, 1877); JPraca (t., 1888); Badania \ historyo\ofii. Prawa r^a- d^ace d^iejami ludikošci (t, 1889—92, čásť f., III.\ IV. a Krakov, 1889, č. II.). 4) Ch. Leon, spisovatel pol. (♦ 1829 vOj- cowě v rus. Polsku), studoval v Krakově (práva) a na vojenské škole v Paříži. Odtud jal se přispívati publicistickými pracemi do časopisů polských i francouzských a v r. 1854 až 1864 byl válečným zpravodajem »Czasu«. Účastniv se r. 1863 pol. povstání, byl delší dobu vězněn. R. 1864 založil v Krakově denník »Wiek€, jenž však pro tiskové pře po půl roce přestal vycházeti. R. 1867 zvolen za po- slance na sněm haličský, v r. 1867—69 účast- nil se sněmování ve Vídni a r. 1870 opět zvolen byv předložil sněmovně tři návrhy směřující ku povznesení národ. Škol. O sobě vydal: Chwila tera^niejsia (Paříž, 1846); D^wi^ki máj dus^y^ básně (t., 1847); Rys geografic^no- statystYC\ny s-totviaňs^cjyiny (Krakov. 1850); Poglad na d\ieje sfowiaňsxciyiny a w s^c^e- gólnošci Púlski (t., 1850); Listy o Wars\awie (t., 1853). Mimo to s bratrem svým Stan i - siawem vydal: Pn^eglad polo^enia i d\iataň na teatr^e ivojny (z r. 1866, t., 1871) a sám vydal i objasnil Pisma wojskowo-potitya^ne svého strýce Vojtěcha (t, 1871). Od r. 1890 jest správním radou Ferdinandovy severní dráhy. R. 1891 a 1897 zvolen opět do říšské rady. CfhrzMtOWSki [chřón-]: 1) Ch. Mikolaj, šlechtic polský, účastnil se s králem Vladi- slavem války turecké (1443) a r. 1454 poslán by] ke králi českému, jenž ujímal se křižáků pruských, ale zde raděno polskému králi Kazi- míru, aby spokojil se ročním platem, nabí- zeným mu od velmistra, a netoužil po nabytí zemí pruských. Po smrti krále Ladislava (1457) Ch. poslán po druhé do Cech, aby zde prokázal a hájil práva Kazimíra jakožto manžela starší sestry Ladislavovy ke koruně české, ale po- selství jeho rovněž nesetkalo se s úspěchem. 2) Ch. Andrzéj, evang. bohoslovec pol. (t 1612 ve Vilně), proslul svými spory s je- Chržín — Chudecius. 429 suity, účastnil se gen. synody v Toruni (1595) a slavného sjezdu dissidentův a pravoslavných ve Vilně (1599). Z jeho Četných spisů obsahu hlavně polemického přední jsou: Obrona pew» noici dus^nego x^awienia pr\eciwko papieskiéj wqtpliwoŠci (Vilno, 1585h Obrona tajemnicy chr^tu prawosřawnego cnr^ešcianstwa (1584); Obrona prawd\iwego sxa/unku wiec^eriy Paň' sfdéj (1594); Contradictionum in Libro Bellar^ nimi de purgatorio index (1593); Bellům Je- suiticum (1594) a pod. Některé z jeho spisů byly tištěny v Anglii. Znám jest i jiný ev. bohoslovec téhož jména z doby pozdější, který vydal několik spisů rovněž polemických. Ohriin, Chřín, někdy Kyřín, far. ves v Čechách na Červeném potoce, hejt. Slané, okr. a pš. Velvary; 57 d., 369 ob. č. (1890), kostel sv. Klimenta (ve XIV. stol. far.) r. 1691 vystavěný, 3tř. ák. Ves připomíná se ve XIII. stol.; král Václav daroval (1295) ji k bi- skupství a r. 1362 náležela křižovníkům svato- mářským. Ohuionlos (řec. z^óv, země), zemský nebo podzemní, příjmí některých bohů a bohyň řeckých, majících jistý vztah k zemi nebo podzemí. Tak sluje Hermes jako prů- vodčí duší do podsvětí, Hadés (Pluton) jako vládce podsvětí a jako bůh zemské úrody, Dionysos rovněž jako bůh úrody zemské. Též Démétér, Persefoné, Gorgó a j. mají příjmí »Chthonia<. Olithonlsothermy (z řec), plochy o stejné temperatuře, v něž si myslíme celý vnitřek země rozdělen. Obnapa, řeka v Chile, viz Choapa. Obabin, ves mor., viz Chobín. Obabat [ču-], Chupat: 1) Ch., ř. v pa- tagonském území Argentinské rep., vyvěrá na východ, svahu Patagonských And mezi 42—43^ 5' j. á. několika prameny, z nichž hlavní vytéká z jezera Nahuel-Huapi. Směr řeky jest nejdříve již., pak jihových., načež Ch. obrací se k vých. a vtéká u Rawsonu do Atlantského okeánu, na 43® 18' j. á. a 65® 15' z. d. S 1. str. přijímá Telsenajmé, málo známé přítoky, s pr. str. Rio Sen^er, vyté- kající z jezera Fontány a protékající svým středním tokem jezery Mustersovým a Colu- guape. Ch. není splavný. 2) Ch., gubernie v sev. Patagonii, v Argen- tinské rep., omezená na sev. 42® j. á., na vých. Atlant, okeánem, na iihu 46® j. š. a na záp. hřebenem And. Povrch 247.331 /fw* jest pusté Elateau, z něhož na vých. vystupuje nepatrná ierra generála Rocy. Pouze údolí v předhoří Andu JSOU úrodná. Středem země protéká řeka Ch. a její přítok Senger. Obyvatelé jsou Tehuelčové, hl. m. Rawson s 1500 ob. 3) Ch., Fort Paz, rolnická kolonie na ř. Ch-u, 40 km nad ústím. Skládá se z osad Gaiman, Trelew a Rawson. Kolonii založili r. 1865 angl. v\'stěhovalci. Nyní má 1286 ob., kteří pěstují pšenici, chovají pštrosy a vedou obchod s těmito produkty a kůžemi guana- kovými. CHiaoulto [čuku-j, Chuquito, m. v dep. Puno jihoamer. repub. Peru, 20 km jv. od Puna při záp. bř. jezera Titikaky, kteréž dle něho se druhdy nazývá i jezerem Chu- cuitským, má asi 5000 ob., v okolí země- dělství a značné doly zlaté a stříbrné. ObŮÓ, ves v Čechách, viz Chouč. Obndkkov (XvAHROBi) Vasilij Grigor- jevič, malíř ruský (♦ 1826 v Simbirsku — t 1871 v Petrohradě), vzdělával se v malíř- ské škole moskevské, kde upozornil na sebe prof. Zavjalova, jemuž pak pomáhal při vý- zdobě Kremlu a kathedrály sv. Isáka v Petro- hradě. Vstoupiv r. 184S do akademie petro- hradské, dosáhl r. 1851 stupně akademika, načež r. 1857 odcestoval do Itálie. R. 1860 povolán za prof. na malířskou Školu v Moskvě, ale vystěhovav se záhy do Petrohradu zemřel zde cholerou. Vedle četných podobizen a ně- kterých obrazů církevních pocházejí od něho hlavně: Podloudnici (1853); Pronásledovdni křesfanů na výckodi (1854); Hra miči (z ital- ského života); CaHce Sjujunbeka opouští Ka^ \aň a j. Obad&vendikjár, Khodavendikjár, Khudavendigiar, tur. vilájet v Malé Asii, jižně od Marmarského moře. Povrch jeho jest značně hornatý; nejvyšším pásmem jest Kešiš dag, dostupující horou Olympem 2530 m n. m. Reky všecky tekou do Marmarského moře, pouze Sakaria, protékající vých. cípem vilá- jetu, vtéká do Černého moře. Největší řekou jest Adranos, přibírající ř. Belke a ústící do jezera Abúlónie, kteréž odvodňuje Su-Surlu do Marmarského moře. V sev. části jsou dvě velká jezera: Abúlónia-G61 a Ismik-G61. Vi- lájet má na 74.792 itrm* asi 950.000 ob. a roz- dělen na sandžaky brusky, karasijský, kjuta- hijský a karahisárský ; hl. m. Brusa. Cbadóe (Kutsch), ves v Čechách, hejt. Teplá, okr. Bezdružice, fara Jamné, pŠ. Nová Sázava; 30 d., 169 ob. n. (1890). Obndóioe, ves na Moravě, hejt. Brno, okr. Tišnov, fara Čebín, pš. Bytyška Veverská; 88 d.. 531 ob. č. (1890), 2tř. šk. Osada na Hrází. V lese Veverském stávala aŽ do r. 1784 poutnička kaple sv. Kříže, o níž jde pověst, že pocházela z dob prvního křesčmstvi. Dě- jiny její od faráře jestřebského (1667—1719) jsou ve far. chrámu bytešském. Cbndeoiiui Jiří, veršovec latinský {* před r. 1580 v Jaroměři), vzdělával se nějadcý čas ve Vratislavi a potom do Prahy přišed i ba- kalářství dosáhnuv (1597) učitelství se oddal. Pokud vědomo, byl správcem školy u sv. Haštala v Praze (1600), u sv. Barbory v Kutné Hoře a posléze v Čáslavi, odkudž r. 1606 po smrti otcově do Jaroměře se přestěhoval a s bratrem Vavřincem, rovněž učitelem, ho- spodářství zděděného se ujal. Po r. 1612 stopa jeho se ztrácí. Náležel ku plodnějším veršovcům latinským na zač. XVII. stol., avšak liboval si ve zvláštnostech, někdy do- konce i v nejapných literkách slohových. Větší jeho díla jsou : Xenia Mecaenatibus (1601) ; Sylvula poeticarum miscellarum (1602); Pryta- neum senatus C^aslawiensis (1604); Panegyricon cunarum Sixtiniarum (1605). Viz ČČM. 1897» str. 143. Thř, Chudčiov — Chudinství. OhadJtJeT: 1) Ch.. chybnÉ Kutov (K„t- tau), osada v Cechách u Haagu, hcjt., okr. a pS. Kaplíce. fara Omlenice; 11 d,. 63 ob. n. (1890). R. 1479 darována Petrem a Vokcm I Roimberka klášteru vyšebrúdskfmu za za- topenou ves Humno. — 9) Ch. { Wieden), osada t. u Žumberka, hcjt. Kaplicc, okr. a pS. Nové Hrady, fara Žumbcrk; 4 d., 6 ob. ž„ 32 n. (laQO). ObadákOT (XyaeitOBl) Sergej Nikola- jevič, Žurnalista ruský (* 1837 v rjazanská gub.), studoval práva na universitě moskev- ské a poidéji sloužil ve vojsku. Literárně íinnjm jest od let 60tých. Přispíval hlavně do časopisů tGolosf, >Russkij a Vědomosti*, •Novoje Vrcmja«, •Istoričeskij Véstnik* a j. R. 1871 přcvial od J. B. Arseňjeva .S.-Petěr- burgskuju Gazetu<. roziífil ji postupem řasu na denník a získav fadu vynikajících spolu- pracovníka, jako Lcikína, Lesková. Potéchina, Atavu (Těrpigoreva), Jasinského. Němirovičc- Dančenka, (Jehova a j., dosáhl takového úspéchu, ie list jeho stal ae záhy z nejroz- SifL-nĚjáích a nejoblíbenějších, zejména u niž- ších a středních vrstev hdu velkoměstského. Svého času těšily se úspěchu i jeho drama- tické práce, sehrané na státních divadlech v Petrohradě a v Moskvé, jako Petirburg- tkije kogti (s Zulevem); Geroji timna^o míra; Peredovyje dějatili; Kassir; Ot beidélja; V čem sila ; Na skamjé podsudintych ; Vičnyj ^id a pod. Mimo to vypracoval, několik programmů pro ballety státních divadel. Snk. Ohndéntoa: 1) Ch., Chudenice, staro- bylé městečko v jihoíáp. Cechách, v údolí, hejt. a okr. Klatovy, 111 d., 894 ob. č. (1890), farní kostel sv. Jana Křt. (vyskytuje se již far. r. 1384} se starými malbami na omítce, hrbit, kostel sv. Anny (z r. 1770), 5tř, ik., kongregace chudých šk. sester sv. Kfiíc ř' záiDku), pi., telegr., četn, st. obč. záložna, id. panství s připojenými alod. statky za- ujímá 6677'96 ha pudyi náleíi k němu staro- bylý zámek s kapli P. Marie, pivovar, dvůr -v Óh-cích, majetek Jaromíra hr. Černí- na iChudénic. Opo- dál města letohrá- dek sv. Volfganga 8 kaplí, krás. par- kem, letní sídlo pa- nující rodiny Čer- nínské. Až do r. 1765 stával tu pout, ko- stel sv. Volfganga. Dle pověsti mis to to navštívil světec Cg; Zuk míi Ch din ten jako biskup ře- zenský, tehdy duchovní správce v Čechách. Na přímluvu Humprechta Černína vysadil (1592) Rudolf n. Ch. na městečko, nadav je výročními trhy a míst. makem (vyobr. č. 1939.): v červeném štítě na zel. zpodku stříbrná městská zeď ic štukoví s branou otevřenou a vyzdviženou mřííí; po každém konci městské zdi vĚi, mezi nimi na hradbě stoji lev držící v jedné tlapě štítek, ve druhé ř. Kdy Ch. založeny, neznámo; ale dle pečeti stál tu již r. 1200 farní kostel. Ch. jsou jediným panským sídlem v Čechách, jež od ne paměti a bez přetržení udrželo "; při Starožitném českém rodu Čeminfi Chudenic (v. t.). První z rodu toho na Ch-cich jmenuje se Drslav kol r. 1291. Srv. Just. Prášek, Polit, okres Klatovský. — 2) Ch., '"■.s v hejt. novobydíovském, viz Chudo- Ctandfinliio, chybně Chudiva [Chudhva). -js v Čechách, hejt. Klatovy, okr. a pš. Nýr- sko, fara Červené Dřevo; 51 d., 388 ob. n. (1890), kaple P. Maric (z r. 1834), Itř. šk., 2 pily, 3 mlýny a do nedávná Želez, hamry. Ves postavena na Král. Hvozdě kol, r. 1579 a patřila ke hradu domažlickému. ObadsHos: 1) Ch., ves v Čechách, hejt. Nový Bydžov, okr., fara a pš. Chlumec n.C.; 25 d., 229 ob. č. (1890). popi. dvůr hr. Kin- ského. — 2) Ch. {Kutterschit^), osada t., hejt. Teplice, okr., fara a pš. Bílina; 24 d.. 301 ob. n. (1890), voj. posádka a značné hnědouh. doly. V nejstarší dobé připomíná se tu sídlo ObaďeHn: 1) Ch. {Betteigrún). ves v Če- chách rad Bělou. hejt. a okr. Most. fara a pš. Litvínov; 53 d., 569 ob. n. (1890) —2) Ch., (KulUrschin), ves t.. hcjt. a okr. Zatec, fara Nové Sedlo. pS. Soběsuky; 14 d., 90 oh n. (1890), popi. dvůr. Cbuderov(í'>p."-A.aurfřr>i), ves v Čechách. hejt.. okr. a pS. Ústi n. L., fara žcžice; 44 d., Žampachu, za něhož připojen Ch. ke statku všebořickému. Obnderovao {Klein- Kaudtm), ves v Če- chách, hejt,, okr. a pš. Ústi n. L., fara Skoro- tice; 9 d,, 51 ob. n. (1890). Cbadluft: 1} Ch., chudý lid, jest název pro třídy nemajetné, t. j. takové, které nemají dostatečných prostředků k obživě. Jak moderní stát pečuje o ch-nu, o tom srv. Chudinství a Chudých právo. 2) Ch osvka jami či nouze, viz Draba (věrna L) ObnOlniké xiifcony viz Chudinství. OhndlaBtvl Pojem a ohraničeni obo- ru Ch m nazývá se vcškerost výkonů věno- vaných pomocné péči o chudé. t. j. o lidi takové ktcř nemají prostředků dostačujících k nutné obž vč, pokud tu není osob na zá- kladě zvláštn ho soukromoprávního poměru k jcj ch podpoře povinných, jako jsou na př. rod če naprot dětem nebo naopak. V tčchto mez ch můž pak býti řeč jen o dvojím druhu chudých, totiž o takových, kteří nejsou způ- sobili nutnou výživu vlastním výdělkem si zjednati, 3 pak o těch, kteří sice k tomu mají způsobilost, ale nikoliv těž skutečnou mož- nost. Podle rozdílnosti subjektu, od něhož pomoc vychází, dělíme ch. na veřejné a soukromé. Veřejným ch-m jest všecka ta pomocná péče o chudé, kterou vykonávají orgány správy veřejné jako takové, soukro- mým jest pak ve smyslu nyní platném všecka Chudinství 431 péče, která nevychází od někoho, kdo by ji jako Článek a orgán veřejné správy vykonával. V tomto smyslu za našich časů i všeliká péče o chudé, kterou poskytují orgánové církevní, spadá pod hlediště ch. soukromého. Pojem ch. zde vyložený sluší ohraničiti na dvě různé strany. Především naskytují se u jednotlivců často úkazy poměrného nedostatku, které jim vadí žíti podle svého stavu nebo zjednati si jistou vyšší míru vzdělání a t. p., čemuž po případě také se odpomáhá rozličnými veřejnými nebo soukromými podporovacími zařízeními, jako na př. studijními a jinými nadacemi. Tyto druhy pomoci pod pojem ch. nespadají; jeho obor začíná teprve tam, kde nastává nedostatek nutné obživy. Ale ovšem dají se v této příčině vzhledem k praxi vytknouti pevné hranice jen pro ch. veřejné; v soukromém ch. obor dobročinnosti po- sléze řečené s chudinskou namnoze splývá. Ještě rozhodnější jest rozdíl mezi ch-m a dělnickou otázkou. Při této neběží o pomoc lidem, kteří by postrádali nutných prostředků obživných, nýbrž o řadu potřeb a požadavků celé společenské třídy, jejíž příslušníci, nevládnouce hmotnými prostředky výrobními (kapitálem), odkázáni jsou na opa- tření obživy úplatným přenecháváním své síly pracovní jiným. Opatření zákonná vztahující se k této třídě a k jejím příslušníkům jako takovým mohou ovšem m. j. míti i ten účel, aby tito příslušníci do stavu chudoby ne- upadli, když pozbudou právě výdělkové pří- ležitosti nebo schopnosti. Stává se to po- jišťováním dělnickým, dočasnou povinností zaměstnatele k zaopatření čeledína onemocně- lého a p. Také může i vzhledem k těm, kdož se ještě nalézají v poměru dělnickém ^avšak též maloživnostenském a pod.), nastati nut- nost chudinské podpory, nemohou-li pro sku- tečnou nedostatečnost mzdy v některých smě- rech nutné potřeby býti opatřeny, jako se např. děje bezplatným poskytováním dohledu, výživy i oděvu dětem osob takových v jeslích a opatrovnách dětských. Kromě toho platí pak dále nepopiratelná skutečnost, že zrovna ve výrobních poměrech novověkých valně jest rozmnoženo nebezpečí, že dělník následkem přechodně nepříznivých poměrův odbytových nebo výrobních krisí přijde o příležitost vý- živnou a, není-Ii následkům toho odpomo- ženo jinými způsoby (pojištěním, zprostřed- kováním práce), klesne do řad chudiny. Ale takový osud nehrozí pouze dělníkovi, nýbrž i příslušníkům jiných tříd výrobních, na př. malým živnostníkům. Jest tedy obor ch. a obor dělnické otázky svou věcnou podstatou samou přesně ohraničen. Podle povahy po- iskytované pomoci dělí se ch. 1. na ústa- vovéavolné dle toho, poskytujc-li se určitý způsob pomoci buď opatřením ve zvláštních k tomu věnovaných ústavech (chudobincích, pracovnách, nemocnicích, chorobincích, sirot- čincích a j.) nebo ponecháním chudého v jeho vlastní domácnosti; 2. na opatření natu- rální nebo peněžní dle toho, záleží-li po- moc poskytovaná v přímých prostředcích spotřebních (bytu, oděvu, stravě, lécích) nebo v penězích; v ústavové správě poskytuje se z pravidla pomoc zcela nebo převahou natu- rálně, ale i při volné objevují se formy natu- rální, jako zejména ve starém, dosud zvláště v alpských zemích velmi rozšířeném způsobu t. zv. středy či střídy, t. j. střídavého opatření osoby chudé pořadem v rozličných domácno- stech v obci; 3. na chudinské podpory bez povinnosti podporovaného chudého k jistému výkonu pracovnímu anebo s podmínkou, že takový výkon podstoupí (ku př. uložený výkon pracovní za nocleh a stravu v t. zv. naturální stravovně); konečně může 4. pomoc poskytovaná zahrnovati buď opatření úplné, což z pravidla bývá jen při ch. ústavovém, nebo jen částečné (příspěvek k výživě), což obojí zase může býti buď trvalé nebo pře- chodné. Z toho vyplývá již veliká bohatost kombinací, když ještě zvláště v účet vezmeme skutečnost, že se aspoň v novověkých stá- tech vesměs, b^C i měrou rozdílnou, o výkony chudinské děli péče veřejná a soukromá (viz A 1 m u ž n a) a ve veřejné různá správní tělesa (obce, okresy, země). Pro soukromé i ve- řejné ch. jest nejtěžším úkolem poznati vždy správně dosah potřeby a nalézti nejpřimě- řenější způsob pomoci, aby nebyla ani ne- dostatečnou ani přílišnou a vůbec ne demo- ralisující. (Srv. níže o ch. středověkém, pak o angl. soustavě příplatkové.) Dějiny základních idei o ch. a vznik ch. veřejného. Ani základní odůvodnění soukromých i veřejných podpor chudinských, ani organisace jich udílení nebyly po všecky věky stejný. Zvláště pak s vývojem novověké vědy národohospodářské souvisí některé velmi odchylné povšechné theorie v ch. ve- řejném. V theokratickém zřízení židovském uskutečněna byla zásada t. zv. práva na existenci, později zase až ve francouzské revoluci dočasně hlásaná. Míra a způsob al- muženské povinnosti dle stavu jmění byly dopodrobna předepsány (zejm. pabérkové a t. zv. ouvratni právo chudých ve žních, po- cestní almužna atd.). V klassickém státě řeckém a římském jsou veřejné podpory vlastně institucí politickou; majíť za účel poskytnouti zchudlému občanu tolik, aby mohl své politické povinnosti vykonávati. Křesťanství vrátilo chudinské podpoře podklad náboženský, zbavilo ji závaznosti právní, ale tím důrazněji vytklo pro ni ráz mravní povinnosti a bohumilé zásluhy. Dě- jiny nejstarších obcí křesťanských oplývají dojemnými obrazy dobročinné vroucnosti prvých vyznavačů Kristových. Byla mocnější, než aby byla vůbec cítěna potřeba nějaké podrobnější organisace. Když později v církvi státem již uznané a mocně se šířící množila se zbožná věnování, ustálilo se právní pra- vidlo děliti důchody církevní na tři, někde na čtyři části, z nichž jedna byla podílem chudých. Více neŽ tisíc let spočívalo všecko ch. vzdělaného světa na křesťanském základe náboženském a církev byla v něm hlavním zdrojem a prostřcdkovatelem dobročinnosti. 432 Chudinství. Ale často při tom požadavky racionálního udíleni podpor musily ustoupiti horlivé touze po zásluhách dobročinnosti. I hemžilo se ko- lem sídel eírkevních hodnostářů a klášterů hejny demoralisovaného Žebráctva. Vedle cír- kevní péče vyvinula se znenáhla v městech i péče cechů o zchudlé příslušníky; ale kde tato pomoc nestačovala, kde dále vrchnosti svou povinnost k poddaným zchudlým ne- plnily, všude aspoň výpomocné nastupovala církev. První počátky veřejné světské orga- nisace ch. počínají se od XV. stol. v městech. Ráz četných předpisův té doby je policejní. Obracej íť se proti žebrotě přespříliš bující stanovíce zejména, kterým osobám dovoleno jest žebrati (jako na př. starým nebo nedu- živým chudým domácím), a uvalujíce na že- brotu neoprávněnou tresty. Tu a tam také již v těch dobách i před tím vyslovena zá- sada o povinnosti obce k podpoře svých chudých. Ale největší význam pro přechod chudmské správy církevní na organiso vanou správu světskou měla reformace. Když to- tiž v zemích, kde ona zvítězila, jmění církevní, zároveň hlavní dosavadní pramen chudinských podpor, bvlo konfiskováno, musila se světská správa dřívějšího úkolu církve ujmouti. Nej- rannější a nejvýznačnější jest tento převrat v Anglii, kde již od r. 1536 zákonodárství začíná podrobovati ch. obecným státním před- pisům, jež od časů královny Alžběty nabývají torem ustálených ve spojení se správou far- nostní. V Německu byla zatím péče o chudé přisouzena světským obcím i vzbudila všude snahu kruh příslušníkův obecních, na něž ta povinnost se obmezovala, jak možná uzavříti. Tím sice pojem příslušnosti (domovského práva) ostřeji se vyvinul, ale zároveň stíženo stěhování a usazování. I stěžování sňatků soustavou vrchnostenského konsensu souvi- selo s pohnutkami chudinskými. Tuláctví a žebrota se za takových poměrů nad míru množily. Přes tento během dob^r nanmoze již uskutečněný přechod ch. církevního na správu veřejnou zůstal, pokud jde o vnitřní opráv- něnost ch. veřejného, rozhodným povšechný názor o povinnosti křesťanské. Teprve racionalisticky osnované politické theorie sto- letí XVIII. přetrhly tisíciletý svazek idee chudinské s duchem náboženském. Především již Montesquieu (v »Duchu zákonů c, l. vyd. 1748) formuloval >právo na existencic, dle kteréhož stát »povinen jest všem svým obča- nům zabezpečiti obživu, potravu, přiměřený oděv a takový způsob života, který zdraví neohrožujec. Revoluce francouzská snažila se pak tuto myšlénku uskutečniti davši jí. výraz i v samých ústavách z r. 1791 a 1793. Také přeceňování hojného obyvatelstva oblíbené' té doby ještě vlivem t. zv. merkantilistické nauky melo na tehdejší názory o ch. účinek; dle W. Pitta (1796) jsou chudinské podpory veřejné »odmenou za služby těch, kdež stát obohatili občanyc. Při tom se v oné době vůbec ještě neaní správný rozdíl mezi chu- dým jako takovým a mezi dělníkem nema- jetným; o obojích mluví se povšechně jako o chudých nebo >pracujících chudých*. Obrat v názorech právě vylíčených způso- bila mladá věda národohospodářská (Turgot, Adam Smith) a to ve spojení se svou na- ukou o mzdě. Dle této přírůstek a úbyt oby- vatelstva jeví účinek na zvýšení nebo snížení mzdy a tak i na větší nebo menší možnost dostatečné obživy se všemi ostatními ná- sledky. Mravní důsledek tohoto stanoviska vyslovil pak Malthus ve své theorii populační (1. vyd. 1798), která — žádajíc na jednotlivci k výživě rodiny ještě nezpůsobilém mravní (pohlavní) zdrželivost — vyslovila neúprosný princip, ze nikdo nemá práva na existenci, kdo si ji prací a vlastním výdělkem nevy- koupí. Malthus pokládá individuální chudobu za následek individuálních vin, t. j. lehko- vážnosti rozplemeňovací. V ch. veřejném vidí jen prostředek k této lehkovážnosti svádějící a proto se vyslovuje zásadně proti všemu ch. veřejnému. Současné zlořády ve ve- řejném ch. anglickém ho arci v úsudcích ta- kových nemálo podporovaly. Bylo ostatně učení to v plném souhlasu s naukami t. zv. individualistické (liberální) školy národoho- spodářské, ale nebylo správné, nebof chu- doba nepovstává pouze z individuálných vin a to zvláště v dobách vysoce vyspělé výroby a kommunikace, spletitých poměrů výdělko- vých a vražedných záp&ů konkurrenčních. Nicméně důsledky Malthusova učení dlouho ještě se udržovaly v t. zv. policejním ná- zoru o ch. veř., dle kterého veřejná správa opatřuje chudé tím, co je nezbytno, pouze z příčin prospěchových, aby totiž vzepřením se jeiich nebyl ohrožen veřejný pořádek. V jeanostranné souvislosti s otázkami mzdy oblevuje se učení o ch. veř. konečně jeŠté u J. G. Hoífmanna (1842). Dle něho intellek- tuální a mravní nedostatečnost tříd pracují- cích přivádí je v poručenství tříd vyšších, kteréž převezmou za ně náklad na vydržo- vání obce i státu a tudíž i náklad spojený s vychováním dětí, s ošetřením nemocných, výživou věkem sešlých atd., což však není darem, nebof tento způsob částečného vy- držování dělnictva na náklad zámožnějších tříd jest podmíněn placením mzdy mnohem nižší, nežli by jinak bylo nutno, následkem čehož prý i cena všech výrobků jest levnější. Jest tudíž podpora chudinská dle toho názoru pouze doplatkem jistých jaksi legálně zadržených částí mzdy, které se z pou- hých důvodů prospěchových teprv, když vzejde potřeba, v podobě chudinských pod- por dělníkovi dodatečně poskytují, poněvadž mu jich pro jeho neprozíravost a lehkováž- nost vždy bezprostředně a ihned svěřiti nelze. Tento výklad nenaznačuje ani správně fakti- cký stav, poněvadž chudinská péče toliko na přislušnictvo dělnické třídy není obmezena, tím méně pak stačí' výklad ten jako odůvod- nění ch. veřejného. Jest to požadavek nejen právnímu citu našemu hovící, nýbrž přímo z našich řádů společenských vyplývající, aby dělník obdržel svou mzdu celou tak, aby Chudinství. 433 nestačila jen k nákladu na běhnou obživu, nýbrž i na zabezpečení všech pomoci v ne- mocif stáří, při předčasném úmrtí živitele atd. Není-li dosti prozíravým a mravnč statečným, aby příslušné částky mzdy pro ty účely (nebo pro příslušné pojištění) nastřádal, přivede jej k tomu stát organisací dělnického pojišťo- vání. Tedy zrovna ty obory veř. ch., na které by se výklad HofTmannův zevně hodil, usiluje naše doba převésti na formy dělnického po- jišťování, a jen dokud ten převod (nezbytně arci nenáhlý) není proveden, zůstává v dotče- ných oborech ch. vcř. v dočasné platnosti jako forma sice vúcnč závadná i mravně pochybná, ale nutná z příčin sociálních, t. j. na vůli a vině jednotlivce nezávislých, nýbrž celkovým stavem a řádem společen- ským daných. Tak našlo si odůvodnění so- ciální cestu do nauky o ch. veř. a ono pro ch. nové doby jest zvláště význačném, neboť při naznačené jiŽ spletitosti výdělečných po- měrů více než kdy jindy váhy nabývají so- ciální příčiny bídy a hmotného úpadku jedno- tlivců. Původ sociálního pojímání lze ovšem stopovati také jiŽ u spisovatelů XVIII. stol. toho směru, jejŽ pěstoval J. J. Rousseau. Vedle sociálního hlediště má arci a bude po- vždy míti i nábožensko-humanitní zřetel svou velkou úlohu v ch., zvláště jest neskonale plodným jako pružina dobročinnosti soukro- mé. Sociální hlediště není s ním v odporu, nýbrž jest duchu jeho zcela přiměřeno. Sta- novisko policejní naproti tomu nemůže míti platnosti jako zásadní odůvodnění veřejného ch., ale má význam jako direktiva určující hranice veřejné chudinské pomoci ; neboť tato, nemá-li míti účinky demoralisující, musí zů- stati v mezích nutných podmínek obživy a to tím rozhodněji, když jde o osoby k vý- dělku způsobilé. Novověké ch. veřejné. Nejdůležitější momenty, jež na váhu padají v novověkých státech co oo úpravy ch. veř., jsou následovní' 1. Rozsah, jakým povinnost veřejné správy vůbec k pomocné péči o chudé jest právem stanovena, a to a) co do jednotlivých příčin, které pomoc činí žádoucí, b) co do objemu, v jakém správa veřejná Íest zavázána věnovati své prostředky na ty Lteré směry chudinské pomoci. Když na př. v Itálii povinnost obce v oboru ch. jest obmezena toliko na bezplatné opatření lékař- ské pomoci chudým a na částečnou náhradu nákladů nalezineckých, provinciím pak ulo- žena jest pouze péče o opatření chudých choromyslných, ale ostatně, není-li možno umístiti chudého v nějakém ústavě, nebo ne- vystačuje-li chudinská péče dobrovolná, do- puštěno jest vydávati chudým k výdělku ne- způsobilým pasy žebrotní — tedy jest z pří- kladu toho viděti, kterak jest tam v obojím udaném směru rozsah povinných úkolů ch. veřejného ohraničen. Pokud jde o otázku pod lit. b uvedenou, liší se zásada t. z v. povin- nosti neobmezené od povinnosti pouze fakul- tativné dle toho, je-li příslušný orgán správy veřejné (na př. obec, okres) v tom kterém Ott&v Slovník Nau£ný, a v. XII. 73 1S97. směru zavázán opatřiti prostředky pomocné vůbec v mezích potřeby nebo jenom potud, pokud postačují zvláštní zdroje příjmů pro ten účel určené (jako na př. až na určité výjimky v obecném ch. francouzském). 2. Roz- děleni břemen ch. veř. na rozličné články sprjá vy veřejné. Jednak přikazuje se totiž opatřeni určitých kategorií chudých výhradně určitým orgánům pro jejich obvody, jak bylo v italském příkladě pověděno o chu- dých choromyslných, jednak rozvrhuje se ně- kdy též náklad na opatření téže kategorie chudých vypadající mezi užší a širší obvody správy chudinské (jako na př. nyní u nás při okresních chorobincích mezi obec do- movskou, okres a zemi). Celkem zde platí pravidlo, že ty větve ch. veř., které vyžadují rozsáhlejších zařízení odborných (nemocnice, sirotčinec a t. p.), přináležejí širším obvodům, protože tyto jsou v příčině finanční nosnější. Na více nebo méně stejnoměrné rozdělení břemen má však též veliký účinek 3. sama skutečnost, na kterou zákon víže osobní nárok na pomoc chudinskou v příčině místní. Zde panuje důležitý roz- díl mezi soustavou domovského práva a pouhého t. zv. bydliště podpůrního. (Srv. či. Bydliště str. 997 a či. Domovské právo str. 820.) 4. Organisace chudinskéslužby samé Tu padá na váhu zejména, dá-li se zjistiti potřeba pomoci dle jednodušších ze- vních znaků (nemoc, choromyslnost, siroba), nebo jen podrobným pečlivým vniknutím a ustavičným bezprostředným sledováním po- měrů osobních. Ve směru posléz uvedeném neběžívá pouze o spolehlivé vyšetření po- třeby podpůrné, když vzejde a pokud trvá, nýbrž často též o dozor na samo správné upo- třebení, na př. vzhledem k pěstounům, kte- rým se svěřuje ošetřování sirotků nebo nale- zenců. Z toho již vysvítá, jak značnou měrou závisí zdar některých větví ch. na tom, aby k jejich obstaráni byl po ruce dostatečný počet osob pro véc zaujatých, k pečlivému vykonávání ochotných a také zkušených. V těch oborech pak se veř. ch. aspoň pro určité výkony neobejde bez obětovné po- moci soukromé, takže oddaná obětovnost (altruismus) nemá místa jen ve hmotných vě- nováních a osobních výkonech (často ještě nad hmotné důležitějších) ch. soukromého^ nýbrž i v samém ch. veřejném (srov. níže o zařízeních elberfeldských). Ona může i ne- dokonalosti zákonné vyvážiti, kdežto naopak tam. kde jí není, sebe dokonalejší zákony chudinské zůstanou mrtvými literami. První soustavnou úpravu ch. veř. v Anglii zavedl na částečném podkladě předpisů před- chozích zákon královny Alžběty z r. 1601. Péče o chudé jest úkolem farnosti, v níž chudý nabyl příslušnosti. Této nabývá se tříletým pobytem. Farnostní správa mohla však osoby, jeŽ by dle pravděpodobnosti mohly paclnouti jejímu ch. na obtíž, před uplynutím 3 roků policejně vyhostiti. Chudí k práci způsobilí a děti rodičů k výživě je- jich nezpůsobilých musí býti zaměstnány 29 434 Chudinství. u soukromých zaméstnatelů (děti v učení u mistrů), nechtěj í-li pracovati, mají býti dáni do pracovny. Správu chudinskou vedou 2 — 4 dozorci chudinští od mírových soudců jmenovaní. Náklady uhrazují se daní chu- dinskou, kterouž nesou majctníci jmění ne- movitého podle poměru svých důchodů z něho. Pozd('jši zákony zabývaly se upravením práva k pohcejnímu odstranění (1682: do 40 dnů od přistěhování, později do 40 dnů od úřadně nabyté vědomosti o přistěhování, avšak dle zákona z r. 1785 pouze, kdyŽ dotčený během těchto 40 dnů vskutku chudinské podpory se dovolávati musel). Během stol. XVIII. na- staly zlořády stále výhradnějším poskytová- ním' peněžních podpor a vrcholily v tak zv. allovvance-systemu, t. j. více méně mechani- ckém povolování příplatků, když mzda ža- datelů nedosahovala jisté míry, takže náklady chudinské rychle vzrůstaly do obrovských rozměrů, ovšem na veliký prospěch vzmáha- jícího se průmyslu. Konečná náprava stala se po některých přípravných pokusech chu- dinským zákonem z r. 1834, jehož hlavní kusy jsou tyto: 1. Zřízen ústřední chudinský úřad státní, který r. 1871 splynul s vrchním úřa- dem pro místní samosprávu {local goveniement board) a jest oprávněn vydávati všeobecná pravidla pro opatřování chudých, pro zřizo- vání a správu pracoven a vychováni chudých dětí. 2. Dobrovolné nebo po případě z naří- zení právě řečeného úřadu může se slučovati více farností v chudinský okres č. unii (poor- law-union) za účelem spojení chudinské správy a zřízení pracovny. 3. Správa unie má před- stavenstvo složené ze soudců mírových (srv. ČI. V. Britannie) a ze členů zvolených. 4. Chudí mají z pravidla býti opatřeni v pra- covnách (odděleni dle pohlaví). Kdo odmítne vstoupiti do pracovny, pozbývá nároku na podporu a obtěžujc-li žebrotou, může býti uvězněn. Prvotně nesla každá farnost náklady za své chudé a poměrný příspěvek ke vše- obecným správním výlohám pracovny, unie jen za osoby potulné, nalezence a za takové, kteří následkem pětiletého pobytu nemohou již býti z okresu vyhoštěni. Od r. 1865 nesou unie všecky náklady; vyhostiti někoho není již dovoleno po pobytu jednoročním. Převe- dení správy chudinské na obvody širší, fi- nančně nosnější, odstranilo sice některé dří- vější nedokonalosti, ale předpis, že opatření chudých má se státi z pravidla v pracovně, se neosvědčil, zejména naproti živlům sluš- nějším, i muselo se od tuhého jeho prová- dění namnoze upustiti. Dosud však má počet chudých opatřených v ústavech ^převahu nad těmi, kdož jsou na volnosti. Širší obvody angl. samosprávy, hrabství, mají dle zákona pouze povinnost opatřiti chudé choromyslné. Ve Francii zůstalo těžiště ch. až do re- voluce v zařízeních církevních a soukromě dobročinných; mezi těmi zejména hospitály (pro nemocné a choré) měly značné rozšířeni. Avšak nedostatky i zlořády vzešlé byly pří- činou, že již od XIII. stol. stát obecnými [iřcdpisy a dozorem zasahoval do chudin- ských záležitostí, ač bez zvláštní účinnosti. Za Ludvíka XIV. povstalv kromě veliké pra- covny pro žebráky a tuláky v Paříži i jiné po kraji. Jměním konfiskovaných protestant- ských nadací a ústavů, jakož i saekulariso- ných kongregací katolických byl majetek ho- spitálů rozmnožen. Velikého významu nabyly mezi ústavy dobročinnými i nalczince, kamž prvotné dodávány děti anonymně (pomocí t. zv. otáčidel zevně umístěných). V revoluci konfiskováno jmění hospitálů a ustanoveno (ústavou z r. 1791), že má býti zřízen velký národní ústav pro podporu chudých k práci neschopných a k vychování dětí opuštěných i sirotků. Příliš centralisticky pojatý plán ten se naprosto nepovedl a r. 1796 obnoveny direktoriem hospitály a podřízeny veřejným orgánům. K vydržování svých domácích chu- dých měla každá obec zříditi chudinský ústav {bureau de bienfaisance), avšak povinna jest k podpoře toliko, pokud stačí prostředky tomu ústavu přikázané. Přes tu míru není dosud pro obec závazku k podpoře. V uda- ných mezích má nárok na podporu obecní ten, kdo tu má podporné bydliště, kteréhož z pravidla se nabývá pobytem jednoročním (u čeledína dvouletým), dále pak bez ohledu na dobu pobytu už každý sedmdesátiletý, ne- mocný nebo následkem práce invalidní i každý vojín válku prodělavší, nalézají-li se okamžitě ve stavu nouze. Závazným bez obmezení jest toliko pro departementy opatření chudých choromyslných a pak péče o jisté kategorie dětí, které spadají pod pojem enfants assistés, kamž náležejí chudí sirotci, děti nalezincům odevzdané, děti opuštěné a konečně děti ku převzetí do nalezince způsobilé, ponechají-li si je vlastní matky v ošetřování. Mezery a nedostatky zákona jsou více než vyváženy horlivou a mnohostrannou a namnoze vý- borně organisovanou dobročinností soukro- mou, ovšem i průměrně skrovnější počet chudých usnadňuje intensi vnost ch. Základy k organisaci ch. nyní v Německu platné položeny byly jiŽ pruskými zaříze- ními, jež počínají se vyvinovati od konce XVII. stol. a zejména v »Landrechtu« a v zá- konech z r. 1842 a 1855 našly postupné zdo- konalení. Tak již ve starším tom právu byly vyvinuty instituce podporného bydliště, pak místních a zemských svazků chudinských, jež tvoři stěžejné body říšského zákona ze dne o. července 1870 platného po vší říši (vy- jmouc Bavory, jež mají svůj zvláštní systém domovský, a Íílsasy-Lotrinsko, kde zatím zů- stalo při soustavě francouzské). O zásadách nabývání a pozbývání bydliště podporného dle toho zákona viz či. Bydliště, str. 998. Co do obvodů správy chudinské liší zákon ten místní svazky chuciinské {Orlsavmenverbánde), zemské svazky chudinské {Landarmenverbánde) a státy spolícové (netvoří-li, jakož u men- ších veskrz platí, celé území státní jediný zemský svazek chudinský). Místní svazek tvoří jediná obec nebo více obcí k tomu cíli slou- čených, hranice zemských svazků chůd. v Pru- sku kryjí se z pravidla s hranicemi jcdnotli- Chudinstvi. 435 vých provincii, vyjímajíc vládni okresy hcs- sko-nassavský, wiesbadenský a kasseíský a mésta Berlín, Vratislav, Královec a Frank- furt n. M., jež tvoří vždy o sobe samostatný zemský svazek chudinský. K poskytování chudinské pomoci na prvním místé je po- vinen chůd. svazek mtstni a to, s právem regressu, i vzhledem k chudým, jiŽ tam pod- porného bydliště nemají, upadnou-li tam náhle v nouzi. Zemské svazky chudinské jsou dle dotčeného říš. zákona zavázány k podpoře těch, kteří podporného bydliště nemají; pro- vádéci zákony jednotlivých zemí přiaaly jim úkoly další, jako výpomoc městům ve pří- čině chudinských břemen přetíženým, zřizo- vání pracoven' pro tuláky, opatřeni chorých, choromyslných, hluchoněmých, slepců a j. Ve třetí řadě nastupují státy spolkové pod- porou cizinců i z ciziny převzatých tuzemců, nemají-li podporného bydliště; subsidiárně pomáhají zemským svazkům. Spory mezi svazky chudinskými různých spolkových států v nejvyšší stolici rozsuzuje spolkový úřad pro záležitosti domovské {Bundesamt fur Hei- miitswfsen). Náklady chudinské, pokud ne- stačí důchody dobročinných ústavů a nadací pro zvláštní účely nevynrazených, hradí se v místních svazcích chudinských namnoze ze zvláštních chudinských pokladen, které berou své důchody buď z obecních příjmů nebo oprávněny isou vybírati zvláštní dávky chu- dinské; jinde zase není zvláštních chůd. po- kladen a plynou potřebné důchody na pod- poru chudých přímo z obecních důchodů. Chudý musí býti podporován bez ohledu na to, stačí-li vynrazené pro ten úkol příjmy čili nic; ale on sám právní cestou nárok svůj vymáhati nemůže, toliko pořadem správ- ních úřadů. V praktických zařízeních městské správy chudinské vyniklo město Elberfeld, jehož' zařízení r. 1852 zavedená došla mno- hého následování pod jménem soustavy clberfeldské. Vyznamenává se tím, že pod vrchním řízením městské deputace chudinské rozdělen jest celý obvod města na okresy, každý okres rozpadá se na »kvartýryc; pro každý kvartýr ustanoven jest správce chu- dinský (dobrovolný, čestný úřad), který má na starosti nejvýše 4 roainy chudé, takže může dopodrobna v jejich poměry vniknouti a je v patrnosti udržovati. V zemích rakouských potrvalo rozhodu- jící postavení ch. církevního, zejména v mě- stech, až do konce XVIII. stol. Skrovná státní působnost od XVI. až hluboko do XVIII. st. je povahy policejní. Obrat ve směru positivní úpravy opíral se o vzor vytvořený v Čechách hrabětem Janem Buquoyem. kterýž r. 1779 na svých panstvích zařídil t. zv. ústav chudin- ský, zvaný později též »Spolkem lásky k bliž- nímu*. Každé jeho panství bylo totiž rozdě- leno dle farních obci v chudinské okrsky; řízení jejich měl farář se zvoleným otcem cliudinským a účetním. Farář měl pečovati o sbírky, z jejichž výsledků s chudinským otcem prováděl podělováni pod dozorem vrchnostenským. Z podnětu a vzoru toho vyšla pravidla direktivná Josefa ÍL (16. dubna 1781), ve kterých přihlíženo též ke zřízením pro mládež opuštěnou (nalezince. porodnice, sirotčince), pro nemajetné ne- mocné (nemocnice) a pro choré k výdělku nezpůsobilé. Vůbec v nich naléhá se na roz- voj správy ústavové, zejména zřizování chu- dobinců. Podle předpisů direktiv byly do konce r. 1787 ve všech tehdejších slovansko- německých zemích zavedeny farní chudin- ské ústavy, které pak v zemích těch zů- staly základem ch. veřejného až do vydání domovského zákona z r. 1863. Příjmy farních ústavů chudinských byly i pozdějšími před- pisy regulovány. Náležely sem, kromě sbírek zvláštních i kostelních, odkazy a zákonný intestátní podíl z pozůstalosti po katol. du- chovních světských, procenta z výtěžku do- brovolných dražeb a peněžité pokuty. Zá- kladní předpisy nové organisace zavedeny pak zákonem díomovským z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., který v §§ 22.-32. předepsal zároveň všeobecné zásady chudinské správy. Na tom podkladě potom (ač ne ve všech ze- mích) vydány byly chudinské zákony zemské. V obou Rakousich, Korutanech a Krajině byly zároveň výslovně zrušeny dosavadní chudin- ské ústavy farní, jejichž jmění přešlo na obce. kdežto zem. z. v Cechách, Solnohradsku, Štýr- sku, Vorarlberku a Dalmácii sice ch. veřejné upraveno, aniž zároveň farní ústavy chudin- ské formálně zrušeny. Někdejší veřejnými předpisy upravené příjmy jejich připadly arci obecním pokladnám chudinským. Ve Slezsku provedeno zrušení bez nové positivně úpravy, v ostatních zemích vůbec k zákonům zvlášt- ním nedošlo, takže tam základem platného práva chudinského jest pouze říš. zák. domov- ský, po případě ustanovení obecního zřízeni , farní ústavy chudinské nebo (najihu) starobylá bratrstva a kongregace chudinské trvají tam dále a obce nastupují jen výpomocně v pří- padě nedostatečnosti těchto institucí. Před- pisy domovského zákona byly konečně zák. z 5 pros. 1896 č. 222 ř. z. po dlouholetém naléhavém usilování částečně změněny. Kdežto totiž dle zák. z r. 1863 právo domovské kromě narozeni, sňatku a veřejného úřadu mohlo býti nabyto pouze výslovným přijetím ve svazek domovský, kteréž bylo zcela na vůli dáno obci, ustanovuje zákon nový, že nemůže býti přijeti to odepřeno tomu rakouskému občanu státnímu, který po dosaženi zletilosti po deset let nepřetržitě v obci se zdržoval. Právo žádati za přijetí nepřísluší pak pouze jemu samému, nýbrž i dosavadní jeho obci domovské. Nerozhodne-li obec o přijeti to žádaná do šesti měsíců od podané žádosti, přejde právo k rozhodnutí na politický úřad Hlavní zásady, na kterých v Čechách dle zákona chudinského z 3 pros. 1868 č. 59 z- z. spočívá na ten čas ch. veř., jsou následovní 1. ch. náleží k t. zv. vlastní neboli samo- statné působnosti obce (politické) ; k podpoře chudinské povinna jest obec domovská, po- kud není osob povinných z důvodů soukro- moprávních. 2. Objem povinnosti dle § 24. 436 Chudíř — Chudoba. až 26. zahrnuje pouze nutnou výživu a opa- tření v nemoci, u dětí vztahuje se též na jejich vychování. Osoby k práci způsobilé mohou býti k práci přidrženy. Na určitý zpflsob podpor nikdo nemá pravá; nárok na podporu provésti lze jen cestou stížnosti na vyšší úřad správní (samosprávní). 3. I nepří- sluŠnikám povinna jest obec poskytnouti pod- poru v případech okamžité nouze neb one- mocněni, arci s právem postihu naproti obci domovské nebo osobám soukromoprávně za- vázaným. 4. Nestači-li prostředky obecní, má výpomocně nastoupiti okres a dále po pří- padě země. Soustavné formální provedení v posléz udané příčině se nestalo, ale fakti- cky na základě jednotlivých zákonů a sně- mem usnesených statutův přešla dost značná ČasC nákladů chudinských na zemi, zejména 1. zapravování ošetřovací taxy za chudé ne- mocné ve veř. nemocnicích, 2. opatřeni chu- dých choromyslnÝch v zemských ústavech, taktéž 3. i chudých dětí nemanželských v po- rodnici narozených (t. zv. nalezenců) až do konce 6. roku stáří a rovněž 4. chudých ma- tek nemanželských při slehnutí v zemské po- rodnici; 5. částečně i náklad za opatření chorých v t. zv. chorobincich podle regula- tivu sněmovního zřízených a spravovaných. — - Správu ch. místního vede v malých obcích zpravidla správa obecní sama. V městech zřízeny jsou však tu a tam zvláštní ústavy chudinské se zvláštní správou, jež se skládá ze členů obecní správy a ze zvláštních, k po- moci chudinské správě přibraných osob (chu- dinských otců), kterým přiděleny bývají určité užší obvody. Ze zvláštních příjmů chudinské správy místní jmenovati jest kromě těch pra- menů, které již ze starého zřízení farnostnich ústavů chudinských na obecni ch. přešly, ještě přijímací taxy za udělení práva domov- ského, jejichž vybírání může i dle nového zák. domovského býti zemským zákonem po- voleno, avšak nesmi býti taxa domovská těm ukládána, kteří následkem lOletého pobytu ve svazek domovský přijati býti musí. Celkem je i v pokročilých zemích rak. chudinská správa ještě značně nedokonalá, a to zejména na venkově, čehož jen částečnou příčinou byly vady domovského zákona. Novější do- bou zavedla některá města soustavu elber- feldskou, zejména Trutnov, Liberec, Karlovy Vary, Varnsdorf, Bílina, Plzeň, Vid. Nové Město, Salcpurk a Opava. K pokusům refor- movým před změnou domovského zákona odhodlaly se jen dvě země: Dolní Rakousy a Štýrsko. D. Rak. zákonem svým z r. 1885 (jehož platnost se na Vídeň nevztahuje) zba- vily domovské obce povinnosti pečovati o ta- kové chudé, kteří již přes 10 let byli z nich vzdáleni; opatření těchto chudých převzala země (zemští chudí). Náklad zemský sice vzrostl, ale skutečné zdokonalení zřízení chu- dinských nedocíleno; zákon z 13. října 1893 pak dovršil emancipaci ch. od obcí, zřidiv k tomu konci zvláštní okresy chudinské, na něž správu chudinskou z obcí vůbec přenesl. Nejnověji pak Štýrsko velmi pečlivě připra- veným zemským zákonem upravilo podrob- něji opatřování chudých nejen ve příčině organisační, nýbrž i co do způsobu opatření samých. — Podrobnější statistika chudinská provedena byla v Čechách a zvláště soustavné ve Štýrsku. Literatura o ch. vůbec a veřej- ném zvláště jest příliš obsáhlá, aby jen nej- čelnější díla mohla býti v přehledu vyčer- pána. Bf, Chadiř, osada v Čechách u Charvatců, hejt. a okr. Ml. Boleslav, fara a pš. Loučen; 44 d., 273 ob. č. (1890). Cbadiva, ves v Čechách, viz Chuděníno. Chudoba^ něm. Cudowa nebo Kudowa, lázeňské a klimatické léčebné místo příslušné k obci Německá Červená v kraji kladském prus. vl. obv. vratislavského, 402 m n. m. na silnici z Náchoda do Dušnlk, 7 km vých. od Náchoda při úpatí Hejšoviny. Má stan. pošt. a telegr., ev. kostel, parní pilu a 605 ob. (1890) hl. katol. Mírné, velmi stejnoměrné podnebí jest velmi způsobilé pro pobyt lázeňských hostů. Nalézají se zde 3 železité prameny, z nichž Gasquelle a Oberbrunnen jsou žele- zité, alkalické kyselky, Eugenquelle pak je- diný pramen v Německu obsahující též arsen. Teplota pramenů jest 4 — 11'2®C; hlavně se jich užívá ke koupelím, ale také k pití. Jsou zde zařízení pro lázně sprchové, dešťové, rašelinové, parní a plynové. Slouží proti sla- bosti nervů, nemocem míchy, nemocem srdeč- ním, chudokrevnosti, bledničce, krticím, ně- kterým nemocem žaludku, bělotoku a j. Ročně navštěvována jest Ch. asi 1600 láz. hosty. Osada založena českými protestanty; pra- meny zdejší známy jsou již od r. 1622, ale teprve r. 1792 říšský hrabe Stilfried učinil zde první lázeňská opatření. Srv. Martreb. Bad Kudowa, (Curich, 1887). Cbudoba Karel, lékař český (* 1848 v Tře- bechovicích). Gymnasium vystudoval v Hradci Král. a v Praze, lékařství pak v Praze, kdež dosáhl r. 1873 doktorátu. JiŽ za svých gym- nasijních studií vynikal neobyčejnou čilostt a probudilostí, kteráž vedla velmi záhy též k činnosti hterární. Překládal z maloruštiny rŠevčenko), z norštiny (Bjórnson), z angličiny (Burns, Darwin) a z frančiny (Hugo: Deva- desát tři). Překlady tyto a nároaopisné studie o Malor usech vyšly částečně o sobě, částečné v »Obrazech životac, 9Záb. Listech c a >Kvé- techc. Vědecká snaha vedla Ch-bu nejprve k podrobným studiím fysiologickým a histo- logicko-emoryologickým, jejímž výsledkem je podrobná práce o nervové soustavě červů, chovaná dosud v rukopise. Z pozdějších prací sluší jmenovati stati: Blednice, Nedokrevnost, Nedokrevnost \houbnd, Ztučnélost^ Zvrhlost anty- loidni v Odborné pathologii a therapii (1881 )» překlad Darwinova spisu yýra\ hnuti mysh (Čas. česk. lék. 1882), Cholera a Z ordinančni siné očniho lékaře (Nár. Listy) a četné odborné referáty v >Čas. česk. lék.c. Vedle toho účast- nil se Ch. činně též při obou siezdech če- skách přirodozpytců a lékařů v rraze a při- spívá do Ottova Slov. Nauč. V poslední dobé věnoval se i Životu veřejnému, zvolen byv Chudobín — Chudých právo. 437 r. 1895 do sboru obecních starších král. hl. města Prahy, r. 1896 do méstské rady a r, 1897 za předsedu mladočeského sdružení na rad- nici staroměstské. Obndobin: 1) Ch. (Chudwein), farní ves na Moravě, hejt., okr. a pš. Litovel; 45 d., 240 ob. č., 12 n. (1890), kostel sv. Františka Seraf. (r. 1843 far.), 4tř. Šk., pokr. hospod, běh, ovčín. Alod. statek (1212 haV k němuž náleží v Ch-ě zámeček, dvůr a pila, majetek Em. ryt. Tersche. — 2) Ch., osada t, hejt. Kove Město, okr. Bystřice, fara Dalečín, pš. Jimramov; 18 d., 144 ob. č. (1890), samota Hamry, někdy hamry. Ohudobinka viz Stenophragjma. Ohadobka, sedmikráska, viz Bellis. ObadokroTiiOBt čili nedokrevnost viz Anaemie. Ohadolazy, ves čes., viz Chodolazy. Cliadonioe, Chutlěnice, ves v Čechách, hejt., okr., fara a pš. Nový Bydžov; 68 d., 389 ob. č. (1890). Připomíná se r. 1334. Ohvdopiesy, Chod op lesy, ves v Če- chách, hejt. a okr. Mnich. Hradiště, fara a pš. Bakov; 21 d., 175 ob. č. (1890). Obudoslavioe {Kutteslawitx)^ ves v Če- chách, hejt a okr. Litoměřice, fara Býčko- vice, pš. Ploškovice; 40 d., 6 ob. č., 221 n. (1890), mlýn. OhadOTina, druh kaliny, Viburnum lan- tana L., viz Viburnum. Ohadozabi (Edentata, Bruta\ řád ssavců. Vnější i vnitřní znaky recentních ssavců ch-bých jsou dosti různé, tak jakoby se če- ledi jejich po době třctihorní čím dále, tím více oa sebe navzájem odchylovaly. Jediné to je všecky v jedno pojí, že mají chrup vždycky neúplný, v němž při nejmenším zuby řezací scházejí; někteří rodové vůbec zubů nemají. Většina ch-bých má jen prismatické zuby třenovní bez emailu, s kořeny od korun neod- dělenými; zuby se nevyměňují. Kromě toho mají Všickni tito ssavci na koncích prstů dlouhé, silné, zakřivené a se stran smačklé drápy, u většiny ku hrabání způsobilé. Tělo jest pokryto buď srstí, buď šupinami roho- vitými, buď krunýřem ze zkostnatělých dcsk s rohovitým povrchem. Lebka buď zakula- cena (lenochodi), buď ku předu prodloužena ímravenečníci). Šíjových obratlů nebývá vŽdy 7; Bradxpus tridactylus Wicd. jich má 9, Choloepus didactylus Illig. jen 6. Ch. ssavci američtí mají na hořejších obloucích obratlů akccssorické výběžky (skupina Xenarthra) na rozdíl od chudozubců ze starého světa (sku- pina Nomarthra), kteří mají na obloucích těch jen normální násadce kloubové (zygapophysy, processus articulares). S tímto rozdílem jest v souhlase i dvojí různá úprava plemenidcl ^viz Ssavci). Klíčních kostí (clavicula) ně- které skupiny nemají; v pánvi jsou k obrat- lům křížovým připojeny i kosti sedací (pssa ischii). U některých jest oesophagus jako v nepatrné vole rozšířen; na žaludku bývá iiaznač^íno rozdělení v různé části, jež při- pomínají poněkud úpravu žaludku u přežvy- kavců. Kromě luskounů {Manis L.) a takarů {Orycteropus Geoffr.) z Afriky a z Asie všickni přebývají jen v již. Americe, pravlasti ch-bých již za doby třetihorni; jsou váhaví, neobratní a Živí se jednak hmyzy, jednak plody rostlin- nými. Fossilní ssavci ch. z třetihorního a diluviálního útvaru v Americe vynikají veli- kostí ohromnou a jsou nejpříbuznější s re- centními pásovci, nebo stoji na rozhraní mezi nimi a lenochodv. Někteří fossilní druhové náležejí také rodam recentním. Nynější druhy (počtem asi 80) dělivají se ve dvě čeledi: 1. Entomophaga (v. t. ; mravenečníci) a 2. Bra- dypoda ^lenochodi). Ohledem k fossilním dru- hům třeoa však rozděliti ssavce ch-bé takto: Á) Skupina Nomarthra; čeledi OrycteropO' didae (takarú, Orycteropus Geoffr.) a Manidae (luskoun, Manis L.). B) Skupina Xenarthra: 1. podřadí Vermilinguia řmravenečníci, Myr^ mecophaga L.); 2. podřaaí Tardigrada (leno- chodi, Bradypus L.); 3. podřadí Gravif^rada (vesměs vyhynuli, z třetihor a pleistocénu), čeledi Megatheridae^ Megalonychidae a ÁfylO' dontidae; 4. podřadí Glyptodontia ^vesměs fos- silní, z třetihor a pleistocénu), čeledi GlyptO' dontidae, Hoplophoridae a Doedicuridae] 5. pod- řadí Dasypoda (recentní Dasypus L., tíhla- mydophorus Harl. ; také v útvaru třetihorním a diluviálním). Br, Ohadwein, ves mor., viz Chudobín. Chůdy, stihly (rus. choduli, fr. échasses, angl. stiltSf něm. Stelien)^ nářadí tělocvičné, dvě tyče neboli hole dřevěné 1*5 m dlouhé se stupátky po stranách, na které se chodec postaví a hořejší konce tyče rukama si při- držuje. Ch. rozšířeny jsou v některých mo- čálovitých krajinách jižní Francie (v dep. Poitou a Landcs), kdež zejména pastýři pa- souce stáda chodí na chůdách. Tyto ch. jsou kratší a mají stupátko na hořejším konci, jenž se přivazuje k chodidlu. Chadýob právo. Jako právo států cizích hledělo vždy i zákonodárství zemí rakouských osobám chudým možnost právní nároky své provésti a před soudy se hájiti co nejvíce usnadniti poskytnutím rozmanitých výhod. Pokud jde o řízení civilní, pokládá právo nyní ještě platné za chudou onu stranu, která vysvědčením farářovým od politického úřadu potvrzeným prokáže, že ze svého jmění nebo práce své nemá tolik denních příjmů, co činí nádennická mzda v bydlišti jejím obvyklá. Osobě takové může soud pro roze- při, pro kterou vysvědčení toto jí bylo vy- dáno, uděliti »p. ch.«, s čímž spojeny jsou následující výhody: 1. prozatímní osvobození od kolků a processnich poplatků státních (dod. o. k pol. tar. 75. zák. z 13. pros. 1862, č. 89 ř. z.); 2. osvobození od poštovného z korrcspondcnce úřadů na vzájcm, soudu se stranou chudou nebo jejím zástupcem a tohoto se soudem (zák. z 2. října 1865 č. 108 ř. z. II. č. 13); 3. sprošténí zá- vazku složiti žalobní kauci nebo přísahu pau- pertní vykonati (zák. z 23. června 1878 č. 79 ř. z.); 4. právo, aby hotové výlohy řízením sporným vzešlé zejména s proveclením dů- kazu spojené (diety úředníkům, svědečné, 438 Chudých právo. poplatky znalcfi, poplatek inserční ap.) pro- zatím z pokladny státní byly založeny (výn. min. fin. z 8. ún. 1853 č. 110 ř. z.), a 5. právo, aby k řízení nebo k úkonům, k nimž jest po zákonu potřebí zastoupení advokáta, jí bezplatné zástupec takový (»ex oífo«) určen byl (§ 16. adv. řádu). P. ch. má uděliti onen soud, u kterého jest nebo má býti veden spor, v němž onoho práva použito býti má. Zřízení bezplatného zástupec z řady advo- kátů přísluší však výboru akvokátní komory (proti odepření toho stížnost na vrchní zem- ský soud). Byl-li zástupec takový výborem advokátní komory již dříve v základě vysvěd- čení shora uvedemho ustanoven, jest s tím již uděleni p-va ch. pro ten který spor spo- jeno a netřeba již dovolávati se v přičme tc soudu. (§ 16. acív. řádu a dv. dekr. z 26. čer- vence 1840 č. 457 sb. z. s.) V míře ještě rozsáhlejší má býti postaráno o ochranu zájmů strany chudě dle nového soudního řízeni upraveného zákonem z 1. srpna 1895 č. 112 ř. z., který 1. ledna 1898 vstoupiti má v platnost. Dle tohoto zá- kona má býti za chudou pokládána osoba, která není s to, aby bez újmy výživy své a své rodiny mohla zapraviti nutné útraty s ve- dením sporu spojené. Okolnost tato niá býti vykázána vysvědčením vydaným od předsta- venstva obce dočasného byáliště nebo po- bytu osoby chudé a potvrzeným od politi- ckého úřaciu zcměpanského, v němž udán příjem osoby chudé, vypočteny osoby, o jichž výživu má pečovati, a výslovně potvrzeno, že osoba zmíněná útraty rozepře, pro kte- rou se vysvědčení toto vydává, ze svého hraditi nemůže. Jestli chudý se nalézá pod mocí poručenskou nebo opatrovnickou, může vysvědčení toto jemu vydati jeho soud po- ručenský. resp. opatrovnický (§§ 63. a 65.). Co do obsahu zahrnuje p. ch. dle nového zákona všecky výhody již dle dosavadního práva chudOmu skýtané a shora pod ě. 1. až 5. vytčené, jsouc dále ještě rozšířeno v tom směru, že propůjčuje straně chudé právo: 6. aby v případě, že jde o spor, ve kterém strana advokátem zastoupena býti nemusí a pro který jiný soud než soud místa jejího bydliště nebo pobytu jest příslušným, Žalobu svoji protokolárně u okresního soudu bydliště nebo místa svého pobytu přednesla a žádala, aby protokol ttnto soudu pro roze- při onu příslušnému byl zaslán a aby od toho k bezúplatnému hájení jejích práv při ústním líčeni jí zřízen byl zástupce ze řady úředníků státního zastupitelstva nebo soudil (§ 64.), a 7. chce-li strana chudá advokátem nezastoupená stěžovati si proti rozsudku soudu okresního a odvolání ono nemůže protokolárně podati, poněvadž v místě soudu processniho jsou nejméně 2 advokáti usazeni, má soud processní k návrhu nebo i z po- vinnosti úřední ustanoviti úředníka státního zastupitelství nebo soudu, aby odvolání straně chudé sepsal a je v čas podal. Podpis úřed- níka tohoto na spise odvolacím má v tom případe stejnou platnost jako podpis advo- kátův (§ 90. nového zák. o soudní organisací z r. 1896). Propadla-li strana chudá v pro- cessu, nedojdou kolky a poplatky státní pro- zatím prominuté vůbec zapravení, advokát nemůže za své zastupování nižádné odměny žádati a hotové výlohy prozatím z pokladny státní založené musí stát definitivně převzíti. Pakli však strana chudá ve sporu zvítězí a od- půrce jest odsouzen k zapravení útrat pro- cessních, spadá na tohoto i povinnost výlohy a poplatky vytčené nésti. Při tom může soud útraty straně chudé přisouzené přiřknouti jejímu advokátu, aby si je týŽ přímo od od- půrce vybral. Odpůrce může v případě tomto proti nároku advokátovu činiti námitky čer- pané z poměru svého ke straně chudé jen potud, pokud se jedná o kompensaci útrat jemu v témže processu proti straně chudé definitivně již přisouzených (§ 70.). Propůjčení p-va ch. pro určitý proccsá při sluší dle nového práva vždycky jen soudu a to onomu, u kterého rozepře má býti ve- dena, nebo u něhož již byla zahájena. Žádost za jeho udělení má býti u tohoto soudu po- dána buď písemně, buď protokolárně. Ne- má-li však strana chudá v obvodu tohoto soudu své bydliště nebo trvalý pobyt, může dotčenou žáaost přednésti protokolárně u okr. soudu svého bydliště nebo místa pobytu, který ji soudu proccssnímu zaŠle (§ 65.). Žá- dost o p. ch. obsahuje naznačení processu, pro který výhod jeho se domáháno, a odvo- lání se na existenci podmínek, pod kterými dle § 63. cit. zák. lze práva onoho došíci. Soud processní udíleje p. ch. má i rozhod- nouti, má-li býti straně pro spor ustanoven zástupce z řady advokátů. Rozhodnutí to pří- sluší jemu i tenkráte, naskytla-lt se potřeba zastoupení advokátem teprve později během sporu (§ 66.). (Zřízení advokáta jest však vždycky výlučně vyhrazeno výboru komory advokátní.) Před vyřízením žádosti o p. ch. může soud ex officio potřebná vysvětlení si opatřiti, ústní líčeni stran však nikdy neza- vádí (§ 72). Proti osobám, které povolení p-va ch. nepravým udáním docílily, má býti vy- stoupeno pokutou na svévoli uloženou až do 200 zl. (§§ 69.. 220.). Osoby, jež vědomě ve vysvědčení k vydobytí p-va ch. určeném ne- správné údaje činí, nebo vědomě okolnosti nepravé potvrdí, ručí za zapravení všech po- platků straně dotčené prozatím prominutých, jakož i za útraty zastoupeni a vůbec za způ- sobenou škodu (§ 69). Výhody straně chudé poskytnuté vztahují se na celý spor i na exekuci, kterou rozhod- nutí ve sporu tomto vydané má býti ve skutek uvedeno. Výjimečně již dříve pomíjejí, zemře-li osoba, které p. ch. bylo uděleno, nebo vy- slovena-li byla soudem po eventuelním še- tření ztráta práva tohoto, poněvadž se buď poměry majetkové strany chudé během sporu zlepšily, nebo poněvadž se dodatečně uká- zalo, že již původně nebylo zde podmínek pro jeho propůjčení (§ 68.). (V případě tomto může býti strana k návrhu příslušného orgánu k úplnému neb alespoň částečnému zapra- Chufu — Chuchelna. 439 vcní obnosů jí prozatím prominutých nebo za ni založených odsouzena; § 71.) Kromé toho pomíjí udělené p. ch. i tím, že soud po výslechu strany sprostí advokáta k za- stupováni jí určeného této substituce, poně- vadž proccss zaliájený se objevuje svévolným a bezúspěšným. (ČI. XXXIII. úvodního zák. k novému civil, processu.) Při všem jednání soudním v záležitostech p-va ch., třebas i toto před soudy sborovými se dalo, může strana chudá vystupovati osobné nemajíc zapotřebí advokáta (% 71.). Návrhy a úkony v jednání tomto předsevzaté nemají žádného vlivu na postup hlavního processu neposkytujíce zejména straně p-va ch. se do- máhající oprávnění odpírati vpuštění se ve spor nebo žádati za prodloužení lhůt neb odročení stání (§ 73.). Avšak v řízení před soudy sborovými nesmí proti straně proto, že odpověď na žalobu nepodala nebo k ve- řejnému líčení se bez advokáta dostavila, vy- dán býti rozsudek kontumační, je-li příčinou této neposlušnosti okolnost, že Žádost její za udělení p-va ch. nebo za ustanovení advo- káta, kterou ihned po obdržení žaloby po- dala, dosud nebyla vyřízena (§§ 73. a 402.). Všechna rozhodnutí soudní v otázkách těchto vydaná mohou — výrok, jímž p. ch. se pro- půjčuje a jenž stížnosti nepodléhá, vyjímaje — býti brána v odpor opravným prostřeakem rekursu, který i u sborového soudu proto- kolárně lze podati (§§ 72, 77.). Pokud jde o stížnost proti výroku, jímž p. ch. se ode- pírá neb odnímá, může soud prvé stolice sám stížnost onu za rozklad pokládati a jí sám vyhověti (§ 522.). P. ch. může pro civilní spor dáno býti v Rakousku i cizincům za podmínek reciprocity. Te-li reciprocita po- chybnou, třeba si vyžádati prohlášení mini- sterstva práv, které jest v té příčině pro soudy závazno (§ 63. odst. 2.). (Reciprocita jest uznána ohledně Uher, Francie, Belgie, Itálie, Švýcar a Lucemburku.) Také i v řízení trestním poskytuje zákonodárství rakouské chudému rozmanité výhody. Tak zejména nařizuje § 41. trest, řádu z r. 1873, že má býti obviněnému, který dle svých majetkových poměrů soudu zná- mých není s to, aby útraty s obhajováním jeho spojené ze svého zaplatil, na žádost jeho zřízen bezplatné zástupce (chudých), aby pro- vedl určité obviněným již ohlášené opravní prostředkv, aby odůvodnil námitky jeho proti obžalovaclmu spisu podané a aby jej při hlavním líčení obhajoval, a § 393. ustanovuje, že nutné hotové výlohy zástupcem takovým skutečně zapravené mají tomuto ze státní pokladny býti nahrazeny. Pčk. Chafa, druhý egyptský král ze IV. dyna- stie, nástupce a snad nejstarší syn bojovného krále Snefrua. U Hérodota nazývá se Cheops, u Mancthona Súfis, u Eratosthcna Saofis. Lepsius klade jeho vládu do let 3095—3032, Meyer do poč. XX Vil I. stol. př. Kr. Vystavěl největší pyramidu u Gize, jež dle měření Perringova má při základně 2274 m, skutečné výšky 13716 m, boční plochy jsou stavěny v úhlu 51^50'. Pyramida Ch-ova zbudována byla obrovským nákladem; pouze za řetkev, cibuli a česnek vydalo prý se 1600 talentů (asi 4 milliony zl.). Hérodot za nemenší div práce pokládá stavbu cesty, po níž se z ka- menných lomů Turah vláčely tesané balvany až k Nilu a odtud na člunech přepravovaly se na druhý břeh. Manctho v souhlase s ře- ckými autory líčí Ch-a jako bezbožníka, rou- hače, jenž zavíral chrámy bohů, ba ani cti své vlastní dcery nešetřil, aby si opatřil peněz na stavbu svého obrovského mausolea. Ku konci svého života upustil prý od krutovlády, litoval hříchů svých a napsal náboženskou knihu (srv. Lauth, Papyrus Prisse, 1870). Prameny egyptské tvrdl však pravý opak zpráv řeckých historiků: vzpommají, že vy- stavěl chrám * vládkyně pyramid* u Gize a Hathory v Dendeře. Obraz, který máme z pa- mátek hieroglyfických o jeho vládě a okolí, jest veskrze jasný, beze stop krutovlády. Ch. bojoval jako jeho předchůdce Snefru na Si- naji ve Vádí Maghařc; na reliéfu ve skále viděti ho, jak poráží nepřátelské kmeny pro- vázen jsa bohem Thotem, který prý objevil bohatá ložiska rudní na Sinaji. Jméno jeho spolu se jménem boha Chnuma jakožto Chnum- Chufu bylo nalezeno na několika památkách. Také město Meďat Chufu, nyn. Minje, má po něm jméno. Délku jeho vlády udává Ma- netho na 30, Eratosthenes na 29 let; dle tu- rinského papyrusu patrně kraloval 23^ roky. Cbnohel, ves v Čechách na pr. bř. Dou- bravky, hejt. a okr. Chotěboř, fara Heřman, pš. Malec u Chotěboře; 29 d., 214, ob. č. (1890), popi. dvůr a pivovar sv. p. z Herzo- genburku, par. mlýn. Stranou osada Strakov. K. 1448 prodal Bohunek zo Svinčan a z Le- pejovic své zboží, totiž půl tvrze a polovici popi. dvora, Zdefikovi z Nestajova. Odtud psali se Nestajovští Chuchelští z Nestajova. R. 1691 připojena Ch. ke statku běstvinskému. Na místě býv. tvrze stojí pivovar. Chucheleo Malý a Velký v. Chuchlice. Chnohelna: 1) Ch., ves čcs., viz Ku- ch e 1 n a. 2) Ch., něm. Kuchelna, ves v kraji rati- bořském prusko-slezs. vlád. obv. opolskclio s pošt. a telegr. stan., chovem ovcí, lesni- ctvím, mlýnem a asi 400 ob. Zdejší svěřcnské panství knížat Lichnovských má asi 200 ob. a skládá se ze statků Ch., Boletice, Boleslav, Borutín, Kobeřice. Dvořiště, Pišť, Rohov, Štěpánkovicc, Strahovice a Křcsina. Statek původně náležel pánům Chřenovským. R. 1563 přešel v majetek Václava Šumařovského z Ro- hová a od něho koupil ho r. 1608 člen staré slezské rodiny Bernart Lichnovský z Vrštic, hejtman panství bytomského. Po něm zdědili statek jeho synové, z nichž Jiří r. 1638 Ch-nu od ostatních dědiců koupil, ale již r. 1650 ii prodal. Rosina Polexina, manželka Karla Maxmil. Lichnovského, koupila r. 1670 Ch-nu zpět a od té doby náleží statek nepřetržitě rodině Lichnovských. Po Rosině Polcxině zdědil Ch-nu syn její František Bernart a po něm vnuk jeho Jan Karel Gottlieb Lichnov- 440 Chuchelské pásmo — Chun. ský, hrabě z Werdenberka. Nyní ji drží Karel Maria kníže Lichnovský. OhuoheUiké p&smo v. Čechy (geologie) str. 31 a £ v geologii. Ohuohelsky z Kestajova, jméno staro- české rodiny vladycké, která měla příjmení své po Nestivách nebo Nestějové u Šťáhlav ; erb její: stříb. korbel s loukoťmi (kus kola) v červ. poli. R. 1430 žili bratří Chotún a Zdeněk, z nichž onen se stal předkem Že- hušických z N. Zdeněk byl oo r. 1450 na Moravanech, avšak r. 1448 koupil statek Chu- chel v Čáslavsku, odkudž si potomci obrali příjmení. V držení téhož statku následoval po něm syn Jindřich (1463—87) a tohoto syn Jan (1505—27). Petr, Burjan a Aleš, bratří Ch-lští z N. řsynové Janovi ?), vložili si r. 1544 statek chucnelský v obnovené desky zemské. Ujal jej pak Burjan (f 1565), jenž přikoupiv iHoješín (1556) s manž. Lidmilou z Holohlav zplodil syny Jana a Zdeňka a dcery Johanku a Markétu. Jan ujav Chuchel směnil jej r. 1577 za Nový Vamberk, ale na- byl r. 1579 zase Chuchle, prodal r. 1591 Vam- berk (t 1618). Kromě dcer Anny (f 1622, manž. 1. Mareš z Dobřenic, 2. Zikm. Materna) a Sabiny měl syny Jana (manž. Marjana ze Štampachu f 1624), Burjana, Hertvíka a Ferdinanda. Tento poslední ujal r. 1620 Chuchel od bratří svých, avšak prodal jej ihned Majdaléně Trčkové z Lobkovic. Hert- vík sloužil drahně let při dvoře drážďanském. Burjan dostal se skrze 1. manž. Barboru ze Skuhrova (t 1630) v držení Malce a Před- bořc. Z dvojího manželství (2. manž. Eliška z Dobřenic) měl syny Jana Kryštofa a Ru- dolfa Adama a dceru Elišku (vd. Věžní- kovou). Rudolf ujal Malec, kterou r. 1687 prodal. Na poč. XVIII. stol. žili synové jeho Ferdinand Rudolf, Frant. Aaam a Vá- clav Ferdinand. Antonín držel ok. r. 1760 dvůr v Popovicích a Jan ŠCastný, byv v 1. 1738—49 farářem v Chocni, stal se pak děkanem skuteČským a biskupským vikářem a zemřel r. 1783 v Chrudimi. ' Sčk. Ohaohle: 1) Ch., ves u Prahy, viz Chu- chly. — 2) Ch. u Habartic, hejt, okr. a pš. Klatovy, fara Habartice; 8 d., 53 ob. č. (1890), popi. dvůr. Chuohlloe: 1) Ch. Malé, Chuchelec M., chybně Kuchlice {Kieht-Kuchlitiy osada v Cechách u Stříteže, hcjt. a okr. Krumlov, fara a pš. Kaplice; 6 d., 21 ob. n. (1890). — 2) Ch. Velké, Chuchelec (Groís--^.), osada t; 18 d., 16 ob. č., 101 n. (1890). ^ Chaohly: 1) Ch. Malé, Chuchle Malá či Přední, osada v Čechách, hejt. Smíchov, okr. a fara Zbraslav; 29 d., 425 ob. č., 11 n. (1890), kostel Jména P. M., 2tř. šk., pš., telegr., st. Čes. záp. dr. (Praha -Plzeň -Brod n. L.) a pražské paroplavby ÍPraha - Štěchovice), vá- pencové lomy. Ch. M. jsou lázeňské a výlet, místo Pražanů. — 2) Ch. Velké, Chuchle Velká či Zadní, ves t., pš. Chuchly Malé; 50 d.. 483 ob. č. (1890), ňl. kostel se hřbi- tovem sv. Jana na kopci, výlet, místo. Jedna z osad těchto připommá se (1135) za biskupa praž. Menharta, obě pak r. 1268. Od r. 1292 náležely ke klášteru zbraslavskému. Ve Vel. Ch-ech připomíná se r. 1292 kostel a ve sto- letí XIV. fara. Po vypálení (1420) kláštera zbrasl. dostaly se Ch. do rukou světských, ale později je klášter vyplatil a držel je do svého zrušení. R. 1741 vylámali tu Francouzi podél břehu vltavského cestu. V min. stol. připomíná se ještě při kostele poustevna. O chuchelském pásmě viz Čechy (geologie str. 31). Srv. Program gymn. smíchovského na r. 1878. Ohůlágů viz Húlágú. Ohiilam, území Afj^istánu, viz Chulm. Ohnlan nebo šulang, druh Čaje. Ohnlm: 1) Ch., Chulam, turánské území v sv. Afgánistánu na jih, od Amu Darje mezi Balchem a Kunduzem. Uzemím protéká řeka Ch., pramenící se ve výši 3100 m n. m. na průsmyku Harakotalském v pohoří Kara-Koh. Rozvětvujíc se v četná ramena zaniká aniž dostihuje Amu Darje. Hl. m. území jest Ta- škurgán na řece Ch-u, město pravidelně sta- věné s bázáry, ovocnictvínj, květin ářst vím, obchodem a asi 10.000 ob. uzemí bylo dříve samostatným chánstvím s asi 300.000 ob. ; od r. 1850 stalo se odvislým od Afgánistánu. 2) Ch., bývalé hl. m. stejnojm. chánství na řece Ch-u 7 km se v. od Taškurgánu, bylo kdysi velikým a důležitým obchodním mě- stem, dnes leží v rozvalinách. Ohnlos [čúlos], špan., pěší zápasníci, viz Capeadores. Chiím, u lidu již. a západ. Čech tolik co chlum (v. tX — Vsi Ch. v Čechách a na Moravě viz Čhlum. Ohumany (Chuman), ves čes., viz Chlu- many. Ohlimba Ičam-], Chám ba, malé knížectví lenní v Panažábu v Přední Indii, ovládané dynastií rádžputskou a čítající na 8329 km* 130.000 ob. hl. hindů. Stejnojm. hl. m. na 32« 29* s. š. a 76® 10' v. d. na řece Ravi čítá 30.000 ob. a bylo důležitým městem ob- chodním. Ohimieo: 1) Ch., Chlumec, osada v Če- chách u Třebonína, hejt. a okr. Krumlov, fara Kamenný Újezd, pš. Zl. Koruna; 13 d., 88 ob. č. (1890). 2) Ch., ves mor., viz Chlumec. OhlimBká viz Chlumská. Ohan Karl, zoolog něm. (* 1852 v Hdchstu nad Mohanem), studoval v Gotinkách a Lip- sku, r. 1883 stal se prof. v Královci, r. 1891 povolán do Vratislavi. Zabývá se studiemi zvířeny mořské, soustavným studiem, anato- mií a vývoj ezpytem láčkovců, hlavně žcbcr- natek, o nichž napsal důkladnou monografii. Známým se stal zvláště stanovením tak zv. dissogonie u žebernatek (viz Eucharis). Vy- dal: Das Nervensjrstem und die Muskulatur der Rippenquallen (Frankf. n. M., 1878); Die Ktenophoren des Golfs v. Neapel JLip., 1880); Die kanarischen Siphonophoren (Frankf. n. M., 1891); Die pelagische Thierwelt in gróssercn Meerestiefen (v »Bibliotheca zoologica« zalo- žené jím a Leuckartem, Kassel, 1888). Pro Chunar — Chur. 441 Bronnovo dílo »Klassen u. Ordnungen des Thierreichsc převzal spracování láčkovců. Cliiuiar, Qiunargurch [ČanargarJ, staré, pevné místo v distriktu mirzapurském brít. Sev.-záp. provincií ve Vých. Indii, na pr. bř. Gangy, mezi Benaresem a Mirzapurem ; skládá se z Kamenných domů, má starožitný chrám hindů, tvrz vytesanou v pískovcové sténé a 9148 ob. (1881). Zde nalézá se stanice inva- lidů britské armády indické. Poblíž jest hrob muhammedánských světců Chasíma Solimana a jeho syna. Ohnndelka, metlice, Agrostis spica ventí L., viz Agrostis. dnmebert viz Hu neber t. Ohúnkjár, húnkjár, titul tureckého sul- tána, užívaný obyčejně jeho poddanými. Slovo pochází z perského chudavendkjár a zna- mená »svrchovaný pán«. — Ch-skalesi, kiosk vystavěný Mehemedem Alím na asijské straně Bosporu, v němž uzavřena byla r. 1833 smlouva mezi Tureckem a Ruskem, kterou zapovězena cizím válečným lodím plavba Dar- dancUami. Chunsa, Chons, egyptský bůh měsíce, syn Ammona a Mut-uerty (velké matky^, s ni- miž splynul v trojici. Jfako bůh měsíce vy- obrazuje se s měsíční deskou a srpkem na hlavě. Sídlem jeho kultu bylo město Apet, nyn. Karnak, kde Ramses III. z 20. dyn. (ko- lem 1200 před Kr.) vystavěl Ch-ovi chrám. Později stotožftuie se s bohem Thotem. Chunzaoh, hl. město okruhu lesghických Avarů v oblasti dagistánské v Zakavkázsku, na březích potoka Tok-ity, se stanicí pošt. a telcgr. a 2036 ob. Bývalo sídlem avarských chánů; nyní leží většinou v ssutínách a jest ovládáno ruskou tvrzí, zal. r. 1863. Ohapaty řeka a gubernie v Argentině, viz Chubut. Ohaqaet [šykě] Arthur Maxime, histo- rik franc. (♦ 1854 v Rocroyi), studoval r. 1879 ▼ Lipsku a jest od r. 1887 korrepetitorem jazyka německého při École normále. R. 1888 převzal vrchní redakci »Revue critiaue d*hi- stoire et de littératurec a překládá spisy Goethovy a Schillerovy. Z prací jeho histor. vyniká cenou akademie poctěný životopis Le generál Chan\y (Pař., 1883), pak La premiére tnvasion prussienne (1886); Valmy (1887); La retraite de Brunswick (1887) ; La campagne de fArgonne (1887); Les guerres děla Révolution (1886—93, 9 sv.). Ohaqulsaoa [čukizakaj: 1) Ch., dep. jiho- amcr. rep. Bolivie ohraničený na vých. Bra- zilií, na jihu bolivským dep. Tarijou, na záp. dep. Potosi a na sev. dep. Cochabambou a Santa Cruz. Západ zaujímají stupňovité svahy vých. Kordillery s vysokými vrcholy a krás- nými údolími ; střed a východ tvoří sev. část Gran Qiaca, bažinatá to nížina, krytá z velké části pralesem. Celý skoro západ odvodňuje se k Paraně; hl. žilou vodní jest Rio Pilco- mayo, tvořící částečně hranici oproti dep. úvodí tohoto jest k jihových. Řeky odvod- ňující nejzazší sev.-záp. náležejí k úvodí Mara- ňonu; jsou to Rio Grande a Rio Parapeti, Vých. cásť postrádá větších tekoucích vod, pouze Paraguay tvoří z velké části východ, hranici dep. Podnebí na západě jest pro vyso- kou polohu umírněné a zdravé, na vých. horké a nezdravé. Pěstují se zemědělství a chov dobytka; z kovů wskytují se zlato, stříbro, olovo a měď, ale těží se poskrovnu. Dep. má na 188.535 km} 123.347 ob. (1889), nečítaje v to asi 50.000 Indiánů kmenů Chiriguanů, Guanů, Zamuků a Guajkurů, kteříž žijí ve volném stavu ve vých. části dep. Hlavni Čásť obyv. usedlého na západě tvoří Indiáni kře- sťanští. Dep. obsahuje provincie Yampares, Cinti a Tomina-Azero. 2) Ch., hl. m. rep. Bolivie, viz Sucre. Chaqnito, město v Peru, viz Chucuito. Ohnr, ital . C o i r a, rhaeto-rom. C u e r a, franc. C o ir e, hl. m. švýc. kant. Grisonska, 594 m n. m., na Plessuře, 2*5 km od vtoku jejího do Rýna, konečná stanice žel. trati Rohrschach-Sargans- Ch. Spojených Švýc. drah, při rozchodu silnic přes Splužský průsmyk a přes Julier, s 9380 ob. (1888), z nichž 2729 jest katol. Jest sídlem kantonálních úřadů a pošt., telegr. a celnfiio ředitelství spřísežcnstva. Město rozděluje se na horní a dolní. Horní město s úzkými, ne- pravidelnými a tmavými ulicemi tvoří bývalý knížecí biskupský »Hof«, jenŽ býval stálým ležením římským. Jest zde velmi starý ro- mánský dóm sv. Lucia, jenž dílem pochází z VIII. stol., se starými cennými nástěnnými malbami a obrazy od Diirera, Holbeina, Luc. Cranacha a j. Vedle dómu rozkládá se palác biskupský v renaissančním slohu. Z doby římské zachovala se věž MarsOl {Mars in ocu- lis), v níž uloženy jsou nyní archiv a knihovna; druhá věž římská t. zv. Spindl jest skoro úplně zbořena. Dále jest ve starém městě v býv. klášteře sv. Lucia paritetní škola kan- tonální, zahrnující v sobě gymnasium, prů- myslovou školu a učit. seminář. V témž klá- šteře jest i seminář bohoslovecký. Před dó- mem stojí pomník kapucína Theodosia (f 1865). Dolní město má prot. kostely sv. Martina a sv. Regula, starou radnici s malbami na skle ze XVI. stol., Rhaet. museum, obsahující sbírky starožitností, nástěnných maleb a přírodnin, kantonální knihovnu s 50.000 sv., zbrojnici, banku kantonální a banku pro Grisonsko; z průmyslových závodů jsou zde závody pro vyšíváni, kozelužny, 2 mechanické dílny, 2 to- várny na zboží měděné a plechové, továrny na nábytek, několik pivovarů a j. Celkem jest však význam průmyslu nepatrný. Před vysta- věním dráhy Sv.-Gotthardské byl Ch. středi- skem čilého transitního obchodu mezi Itálií a Německem. Obchod ten stále klesá a v ná- hradu počíná se vyvíjeti značný ruch turi- stický. Ch. jest rodištěm malířky Angeliky Kaufmannove. Ve vzdálenosti l'5km sev.-vých. od Ch-u jsou lázně Lůrlibad, 4 km jižně Potosi a Tarija. Z větších přítoků přijímé*^ rokli Rabinsy železitý a solný pramen Pa- s 1. str. Rio Pilava, vznikající spojením řek sugg a 1 km již. ve výši 1212 m klimatické Rio Cotagaita a Rio Sanjuan. Celkový spád léčebné místo Churwaldcn. — Město slulo 442 Churanov — Churchill. za starověku Cuna Rhaetontm, r. 452 stalo se sídlem biskupství. Biskup zdejší pone- náhlu stal se neodvislým vladařem. R. 1464 stalo se město říšským, vyvinuvši se z nad- vlády biskupa. R. 1524 zavedena v -Ch-u re- formace a poč. XVII. stol. byly zde divoké boje náboženské (viz Grisonsko). R. 1798 obsadili město Rakušané, r. 1799 dobyl ho Massena. Srv. Mont a Plantner, Das Hoch- stift und die Stadt Ch. (Ch., 1860); Fctz, Das Bistum Ch., historisch, statistisch be- schriebcn (t, 1863—66 a 1869); Planta. Ver- fassungsgeschichte der Stadt Ch. ira Mittcl- alter (t., 1879). Ohuranov, osada v Čechách, hejt. Sušice, okr. Kašp. Hory, fara a pš. Stachy; 4 d., 47 ob. č. (1890). IbnChurdádbihAbul Kásim Ubaidul- láh, vynikající arabský geograf IX. stol. po Kr., rodem Peršan, ale muslim. Otec jeho byl guvernérem Tabaristánu, Ch. sám náčelníkem pošt v Džibálu (staré Medii) za chalífy Muta- mida (256—272). Místo to bylo z nejdůleži- tějších úřadů v říši chalífské i svěřováno jen věrným sluhům vlády. Byloť povinností ná- čelníka pošt oznamovati vczírovi, po případě i chalífovi samému vše, co týkalo se bezpeč- nosti, moci a veřejného pořádku v provincii. De Gocje domnívá se, že byl spíše zaměstnán v centrálním bureau poštovském, ať v Sa- maře nebo Bagdádu. Dle Mukaddasího byl přímo vezírem chalífovým a měl přístup k li- stinám archivu. Vedle svého úřadu byl i dů- věrníkem chalífy Mutamida. Ch. jest autorem důležitého díla zeměpisného Kiíáb almasdlik val mamálik (Kniha cest a říší, vydal s franc. překl. Barbier de Meynard, Paříž, 1865, nově de Goeje jako čís. 6. v »Bibliotheca geogra- phorum arabicorum«, Lcjda, 1894). Dílo jest výčet provincií s udáním cest a stanic po- štovních jakož i poplatků, jež vybírány. Po- vstavši patrně z úřední potřeby a majíc auto- rem svým úřadní osobu, jíž přístupen byl i úřední materiál, jest kniha Ch-ova spoleh- livým a neocenitelným pramenem pro poměry říše islámské za doby Ch-ovy. Fihrist uvádí titule S jiných spisů Ch-ových, jež jednaly o dějinách, genealogii, kalendáři, hudbě, víně, hodování, ba i o kuchařství. My známe jen rozpravu o původu hudby a uměni \ pívati jaUo^ i o rhythmu a způsobech ipěvu, již zachoval nám Masúdí jako hovor promluvený na žá- dost chalífy Mutamida v jeho besedě. Dk. ChnrfirBten, v ústech lidu též Kuhfir- sten, chybně die Sieben Kurfúrsten, pásmo skupiny Scntiské ve švýc. kantonu Sv. Ilavla. Táhne se směrem od z. k v. v délce 12 /fm, má průměrnou výšku 2000 m n. m. a j složen z vápence jurského a křídového. Spadá k jihu příkře k jezeru Wallenskému, na se v. jest povlovný svah s tučnými pastvinami. Vrcholů jest 11 a sice od z. k v.: Leistkamm (2106 m n. m.), Tisch (2172), Scheere (2194), Wart (2225), Sciun (2208), Frúmsel (2268), Brisi (22S0), Zustoll (2239),Schcibenbtoll (2238), | Hinterruck Í2309) a Kaiscrruck (2204). Pásmo' jest neschůdné; na záp. průsmyk Loh (155S m n. m.) vede z Wescnu do Toggenburgu, na vých. průsmyk Hohe Niederen (1840 ui) z Wal- lenstadtu do údolí horního Rýnu. Ch. jsou zákonem určeny za svobodný >asvl« kamzíků. Ohuroh [čórč], angt., církev, kostel. Ohuroh fčorčj: 1) Ch. Richard, sir, ge- nerál řecký (* 1785 v Corku — f 1873 v Athé- nách). Nabyv zkušeností válečných na výpra- vách anglických na Ferrol, Maltu a proti Egyptu, odebral se r. 1826 do Řecka a byl r. 1827 zvolen za vrchního vůdce pozemního vojska s úkolem, aby osvobodil Athény. Ch. zmocnil se kláštera sv. Spiridiona, ale útok na Akropoli se nezdařil ; za to po bitvě u Nava- rina obsadil s 5000 muži celou Akarnanii, za- tlačil r. 1828 Rešida pašu a r. 1829 donutil Prevesu vzdáti se. Pro neshody s gubernátó- rem Kapodistriou vzdal se generálského dů- stojenství, ale po zavraždění gubernátorově zase je přijal, načež král Ota I. jmenoval ho r. 1835 senátorem. Vydal: Observations ou an elisiible line of frontier for GrfřCř (Lond., 1844). 2) Ch. Frederick Edwin, krajinář amer., (* 1826 v Hartfordu. Conn.). Původně byl mu vzorem Thomas Cole, malíř z Catskillu, dle jehož návodu studoval Ch. přírodu americkou, již dovedl způsobem effektním podávati. R. 1853 cestoval do již. Amerikv a r. 1857 pronikl aŽ do krajin tropických, maloval velkolepé horské řetězy Nové Granady a deštivou dobu v kraji tropickém. V létech šedesátých cestoval opět v sev. Americe, r. 1868 navštívil Jamaiku a odebral se do Evropy; další cesta vedla ho do Orientu, kde nasbíral velkou řadu skizz z Damašku, Arábie, Jerusalema, a ty pak pro- váděl po způsobu angl. krajináře Turnéra,, ač ve snaze po neobvyklém effektu často překročil meze přirozenosti a pravdy. Malo- val také Pohled na East Rock u Xew-fíavenu, Vodopád Niagarský a j. J-k. ChurohUl [čorčilj. též English River, u Algonkinů Missinippi, řeka v Britské sev. Americe; vyvěrá zvána Beaver River na 54*^ 30' s. š. na vysočině mezi Athabaskou a Sev. Saskačevanem, teče k vých., obrací se pak nad Zeleným jezerem ostře k sev., přijímá četné přítoky odvodňující, Cold Lake, Lac des Isles, Waterhen L., Martens L., Canoe L., Doré L., Lac la Plonge a j., protéká pak Lac á la Crosse a obrátivši se na 56*' s. š. a 107* 40' z. d. opět na vých. má nadále jméno Ch. Protéká pak četnými jezery a obrací se na lOO'' z. d. k sev.-vých. 1 zde koryto řeky vede četnými jezery, zejména Nelsonovým, Gran- villeovým a Indiánským. Z větších přítoků přijímá Ch. s levé str. Caribo River a Deer River, jenž řeku spojuje s jezery Reindeer- ským, Wollastonovým a Athabaskou. S pr. str. přijímá , Sandy R., Ridg<' R., Cold R. a Little Ch. Ústí po toku asi 1700 km pod SS'' 40' s. š. a 94^^ z. d. u Fort Ch-u do Hudson- ského zálivu. Pro větší lodi není splavný maje množství peřejů; menšf lodice dopravují se na obtížnějších místech t. zv. portáží (pře- nášením). Churchill [čórčil]: 1) Ch. Charles, sati- rik anaj. (♦ 1731 ve Westminsteru — f 1764 Church Missionary Society — Chuť. 443 v Boulogni), stal se r. 1758 po otci kazatelem v kostele St. John ve Westminsteru, ztratil však brzy pro lehké mravy toto postavení. Psal za peníze satiry neobyčejně útočné, tak: The Bard\ Rosciad (1761; namířenou proti herectvu soudobému; Apolopy to the critkal reviavers, kde hájí »Rosciad« a uvádí v po- směch herce i kritiky, zejm. Smolleta; The Ghóst proti Johnsonovi a dvoř. básníku White- headovi; Tfie Farewell] The Conference; Tlie Author\ The prophecy of f amine, a Scotch pa- storal útočící na skotský vliv, jemuž podléhal Jiří III. Satira Ch-ova je zlostná a mstivá a skoro vždy osobní. Pope a Dryden byli po formální stránce jeho vzory. Works jeho vyšly poprvé 1763, pak 1774 v Londýne o 4 sv.; básně o. sobě t. 1804 o 2 sv. (s životopisem a glossami něm., 3. vyd. 1886) a j. — Srv. Southey, Cowper I., str. 65. 2) Ch. Randolf Henry Spencer, stát- ník angl. (* 1849). třetí syn vévody z Marlbo- roughu, byl r. 1874 zvolen za Woodstock do dolní sněmovny a povznesl se tu svou řečni- ckou obratností a čilou agitací v čelo strany konservativní; r. 1880 napadal se zdarem libe- rální ministerstvo a zřídil z konservativců nový klub {fourth party) směru až výstředního. By straně své zjednal také přízeň lidu, při- mlouval se za upravení všeobecného hlaso- vacího práva a za opravy sociální a zřídil zvláštní sdružení zvané »Primrosc League«. Vliv jeho byl tak veliký, že zvolen byl za předsedu spojených stran konservativních, r. 1885 stal se státním sekretářem pro Indii a v čci r. 1886 kancléřem pokladu, ale úřadu toho se vzdal ještě t. r., když žádal, aby u vy- dání na vojsko a loďstvo zavedeny byly úspory, V r. 1891 — 92 cestoval po jižní AÍVice a na- vrátiv se útočil r. 1893 proti Gladstonovi. Řeci jeho byly vydány v Londýně r. 1889. Church SCisslonařy Soolel^ f o r A f r i c a and the East [čórč miácneri sosájetí f. A. cnd dzc íst], Církevní missionářská spo- lečnost pro Afriku a Východ, založena byla r. 1799 a je odvislá od státní církve aňgl. (biskupské); vysílá pouze kazatele, lé- kaře, učitele vychované v missionářském se- mináři v Islingtonu; čítá nyní přes 300 stanic v Africe, Persii, Indii, Vých. Asii, Novém Seelandč a sev. Americe. Orgány její jsou: Tlie C. Af. liitelU^cncer and Hecord] The C. M. Gleaner a Procecdings. Chnrros (čúros|, vytrvalé plemeno ovcí špan. s hrubou vlnou. Ohnmui, pryskyřice vytékající na rostlině konopné, viz Cannabis. Ohorská Italitiiia, řídký název rhaeto- románštiny. OhumblUlOO |ču-ko], místo 8 km jižně od Mexika, u něhož r. 1847 generál Spoj. Států sev.-amer. Winfield Scott porazil mexické vojsko pod presidentem Santa Annou. Bitva ta měla za následek brzké opanování hlav- ního města a ukončení války mezi Unií a Mexikem. Oharwalden, ves a hl. místo kraje v okr. plessurském švýc. kantonu Grisonska, 7 km již. od Churu na silnici vedoucí z Churu přes Lenzer Hcide a Julier do Engadinu, 1270 m n. m., má starý, dříve klášterní, nyní boho- službě obou konfessí sloužící kostel, hotely, pensionáty, zemědělství, alpské hospodářství a 671 ob. (1888), z nichž 261 jest katol. Pro svoji výhodnou polohu jest klimatickým lé- čebným- městem, četné navštěvovaným ne- mocnými na prsou, chudokrevnými a rckon- valescenty. Ohusan, angl. transkripce souostroví. Ču- šan (v. t.). Ohneent, město v ruském Turkistánu, viz Chodžent. Amír Ohusraa Jamín-ud-dín Abul- Hasan, nejstarší a ve mnohém ohledu nej- větší perský básník Indie (»1253 v Patijálí — t 1325 v Delhi). Po způsobu Nizámího složil Pětici (Chamsa) epických básní, k níž zvolil z části i stejné sujety jako Nizámí. Jsou to romantické eposy Šiřin u Chusrau, Madfuún va Laild (vyd. v Kalkuttě 1811 a opět a v Lums- denových rersian Selections t. 1828, od Zen- kera 1848), Haít bihišt (Osm rájů, t. j. osm romancí o lásce Behrámgúrově), mystická \fatla 'ul-ayivár (východ světel, hvězd) a Áinei hUandari (Zrcadlo Alexandrovo). Básně jsou většinou připsány delhickému sultánu Alánd- dín Muhammedšáh Childžímu (1296—1316). Ch. proslul i jako jeden z nejlepších perských lyriků před Háfizem pěti objemnými dívány: Tuhfat i4S'SÍf^ar (Dar mládí), Vasat-ul-hctját (Střed života), Giirrat ul-Kamál (Lesk doko- nalosti, dospělosti), Bakijjei »aktjje (Čisté zb^^tky), vesměs v Laknau 1874, a M/ia/eř-w/- kemdl (Vrchol dokonalosti), v rukopise. No- vinkou v perské literatuře jest Ch-ovo no- vellistické spracování současných příběhů veršem. Nejlepší prací toho druhu je příběh syna sultána Childžia Chizrchána s íjudž-rát- skou princeznou Duvalrání (Kis!;ei Chiirchdn u Diivalrdni). Předchůdci politické epiky, ač silně romantické, jsou Ch-ova Mesnevi: Kirdn- us'$a dain (Spojení dvou souhvčzdí, Laknau, 184ť), poetické líčení schůze sultána dc^lhi- ckého s jeho otcem, vladařem bengúlským, v Delhí, Afiftdh-ul-futúh (Klíč vítězství), 'též Fathndme (Kniha vítězství), o vítězných taže- ních sultána Fírúzšáha, předchůdce Aláuddí- nova, a Nuh sipihr (9 sfér), popis dvora Aláud- dínova syna a nástupce Kutbuddína Mubárak- šáha Childzího, vedle řady menších. Od Ch-a pocházejí i dvé sbírky epištol (po 10), RúU-ul- áMkin (Duch milujících) a Mantik-ul-uššák (Mluva zamilovaných), zachované rukopisně, k nim druží se proslulý návod ke skládáni listů s rozpravou o různých způsobech slohu perské prosy: Rasdiťitl-id^á^, Posláni nenapo- dobltehwsti (Laknau, 1876) s dodatkem ítišdi- Amir-Chusrau (Dopisník A. Ch-a) s listy o mystice, perské a indické hudbě a j. Napsal i dějiny volby Aláuddínovy Chaidin-ul-futúh (Pokladnice vítězství). Dk. Chuť, smysl pro výživu, nachází se u všech živých bytostí v prvotném způsobu chemio- tropirké čivosti, kterou mikroorganismy, rost- liny i živočichové vyhledávají živné látky a 444 Chuť. vyhýbají se neživným. Bakterie jdou za živ- nými látkami, prvoci pohlcuji živná těliska zamítajíce neŽivná, rostlinné Kořeny prolézají půdu vyhledávajíce živné soli. U vyšších ži- vočichů jest živná čivost spojena s psychi- ckými jevy, s pocity, představujíc se co citli- vost chuťová. Zdá se však, že tato psychická stránka živné čivosti není podstatná, neboť u vyšších živočichů jest psychická činnost vázána na přední mozek; odstraní-li se přední mozek na př. u psa, nemá asi vědomých po- citů chuti, ale přece zamítá potravu znechu- cenou chininem. Psychická stránka chuťové citlivosti není tedy nezbytná pro úpravu cit- livosti, ale zpříjemňuje ji. Pocity chuťové jsou jakostně velmi rozma- nité, třídí se však obvykle ve čtyři skupiny: sladko, kyselo, hořko, slano. Jakost pocitů chuťových záleží v první řadě na jakosti ústroje smyslového, ale záleží též na jakosti působící látky. Dosavadní učení, že jakost pocitu záleží jen na jakosti ústroje smyslo- vého a nikoli na jakosti vnějšího působícího podnětu, učení známé pod jménem principu specifické energie, neosvědčuje se právě při smyslu chuti; nelze způsobiti pocitu chuti tlakem ani třením jazyku, nýbrž jen chutna- jícími látkami. Elektrická ch., povstávající na pólech elektrického proudu vedeného jazy- kem, pochází z elektrolytického rozkladu šťáv ústních, tak že na pólu vylučujícím kyseliny chutná se kyselo, na pólu vylučujícím alkalie chutná se žíravo ; sladko a hořko nelze vůbec jinak vzbuditi než chutnajícími látkami. Tyto látky přivádějí svou jakostí, snad lučebnou, snaa fysickou, smyslový ústroj ve zvláštní, při každé látce jiný způsob rozčilení, jež při- chází na vědomi pocitem chuti. V čem záleží tato působnost chutnajících látek na smyslový ústroj chuťový, nelze dosud fysicko-chemicky vysvětliti. Zvláítní při tom jest, že látky velmi různých fysicko-chemických vlastností mohou působiti podobně na smyslový ústroj vzbu- zujíce podobnou ch.; sladký jest cukr, ale i některé soli těžkých kovů jsou sladké; hořké jsou mnohé rostlinné látky příjemné a povzbuzující a též hořké prudké rostlinné jedy. Pocity chuti nevznikají hned, jakmile pů- sobící látka přijde ve styk s čidlem chuťovým v jazyku, nýbrž za kratší nebo delší chvíli, dle jakosti působící látky; slané a sladké chuti vznikají dříve, hořké později; směs látek sladkých a hořkých chutná nejprve sladce, potom hořce, ale hořká ch. přetrvává velmi dlouho. Hořké látky působí ch. i při velmi značném zředění, sladké a slané vyžadují da- leko větší koncentrace. Působení chutnajících látek podporuje se pohyby jazyku, tak Že se hřbet jazyku, na němž roztok látky jest roz- prostřen, přitlačuje opětovaně k tvrdému patru; snad se tím podporuje vnikání chut- nající látky do sliznice jazykové. Čidlem chuťovým jest sliznice jazyka; zvlá- ště jmenují se poupata chuťová, útvary slo- žené z buněk seskupených jako lístky v pou- pěti, nacházející se ve stěnách příkopu obklo- pujícího papilly na kořenu jazyka {papillae circumvallatae)\ avšak též jiné papilly jazyka jsou opatřeny čivými ústroji chuťovými. Nervy přijímající podnět chuťový prostírají se vol- ným rozvětvením mezi epithelovými buňkami Sliznice jazyka. Nervy ty probíhají kmenem čivu hltanojazylkového (nervus glossopharrn- feus) a zakončují se v šedé hmotě zpodiny tvrté komory mozkové. Druhý citlivý nerv jazyka, Hngualis trlgemini, opatřuje přední dvě třetiny jazyka a slouží hlavně citlivosti hmatové, na jazyku velmi jemné; chuťové nervy jdoucí cestou Hngualis pocházejí snad též z čivu hltanojazylkového. První ústředí nervové, do něhož podněty chuťové se při- vádějí, jest šedá hmota zpodiny čtvrté ko- mory mozkové v prodloužené míše; tu vzbu- zuje se chuťový reflex jevící se hlavně vy- měšováním slin, pohyby jazyku a pohyby žvykacími; tu povstává téŽ reflex, kterým se vyvrhuje z úst látka odporně chutnající. Re- flexy ty nemusejí býti provázeny pocity chu- ťovými, neboť se objevují i po odstranění přeaního mozku. V tomto nachází se psy- chické centrum chuťové, kde pocity vstupují na vědomí; místo není blíže určeno. Pocity chuťové bývají téměř vždy sdruženy s pocity hmatovými a čichovými. Mnohé chuti jsou právě sdruženinami těchto různých pocitů. Uzavře-li se chřípí, ucpe-li se dutina nosová katarrhálními výměšky, oslabuje se ch. velmi, zmizejí totiž pocity čichové, při- družené k chuťovým. Některé chuti vlastně jsou zápachy (vanilka); jiné jsou pocity hma- tovými (mastno, trpko, ch. svírající), jiné te- pelnými (máta). Avšak též pocity zrakové přidružují se k chuťovým, určují ch. Vino bílé a červené má různou ch., jak každý ví; málo kdo však ví, že ch. ta jest hlavně určena barvou; po tmě jest velmi nesnadno pouhou chutí rozeznati bílé víno od červeného. Mnohé smyslové pocity jeví se v poměru kontrastu, na př. teplo-studeno, Červeno-ze- leno, úsilí-únava; povstávají-li společně, vyrov- návají se. Tyto pocitové kontrasty jsou u vlast- ních pocitů chuťových jen slabě vyznačeny. Slabý kontrast je mezi sladkém a hořkém nebo kyselem. Sladkém lze do jisté míry pří- lišné hořko nebo kyselo opraviti. Sladko má příznak příjemný, hořko a kyselo nepříjemný. Celkem jsou jakosti chuťových pocitů chudě vyznačeny u přirovnání k pocitům zrakovým a sluchovým. TéŽ objektivace pocitů chuťo- vých, to jest pronikání jich z čidla na látky chutnající, jest nedokonalá. Cítíme ch. v ja- zyku nevztahujíce ji co vlastnost na chutnající látku. Aesthetika pocitů chuťových jest tě- lová. Mš. Ch. k jídlu, appetit, jest pocit, jejž lišiti sluší od lačnosti a hladu. Hlad značí naléhavou potřebu, t. j. nedostatek, touhu organismu po výživném materiálu, strádání, Reteré speci- fická a v čivu bloudivém uložená vlákna ner- vová (čivy hladu) nejprve nepříjemnými hlo- davými pocity v Žaludku hlásají ; později dostavuji se úkazy poukazující k nedostatečné výživě středů čivových : bledost a přepadlost líče, snížený tonus tkaniv, zimoření, slabost Chutba — Chvála. 445 svalová, mdloby. Ale prve nežli tyto skutečně pathologické dojmy se dostavují, má orga- nismus již představu, Že příjmy výdejem těla jsou kryty a že jemu nového výživného ma- teriálu potřebí bude — pídí se po něm a toto pídéní ohlášeno představou o pokrmu, který ihned přestává, když mu bylo vyhověno. Or- ganismus touží nejprve po potravě přiměřené jakosti a vyhovuji mu v prvé řadě hmoty, které smyslům, čichu, chuti, zraku lahodí; jestli se však skutečný hlad dostavil, přijímá I pokrm nezáživný, ba i hnusný. Appetit jako pocit má proti nladu dosah relativní; nej- lepší důkaz toho jest, že, i když žaludek již dostatečné množství potravy chová, chutně připravené jídlo vzhledem svým i vůní ještě touhu vzbuzuje, kdežto proti indifferentnímu pokrmu se lhostejně chová a přijetí jeho těžce snáší. Pravidelná ch. k jídlu předpokládá ne- porušenost útrob zažívacích i normální stav těla; pathologicky zvýšena jest jen výjimečné a to za okolnosti, kdy také hlad naléhavěj- šími úkazy se ieví. Mx. Ohutba (arab.), proslov, kázání a sice roze- znává orientt. zv. chutba t-ul-va'z t. j. ch-bu, kázání, odpovídající našemu kázáni, kterou obyčejně pobožnost začíná, od ch-by v užším slova smyslu, zvané též chutbat-un-na*t. Tato druhá ch. jest proslov obvyklý v hlav- ních mešitách muslimských každého pátku po velké modlitbě. Původně přednášel jej chalífa sám stoje mezi věřícími, později s kře- sla. Ještě později delegován k tomu, jako posud, vlastní chatíb, kazatel, jenž nyní mimo ch-bu řídí i veškeru ostatní pobožnost. Ch-bu samu pronáší stoje na třetím stupni kazatelny (minbar). Původní ch. jest krátké vzývaní alláha, by seslal požehnání své na chalífu a proroka. V ch-bě má se vlastně jmenovati jen duchovní hlava islámu. Odtud krylo se uvádění jména svého v ch-bé s prohlášením samostatnosti, a jmenovati své jméno v ch-bě a raziti peníze byla dvě práva, jež se vždy spojovala s hodností suveréna. Stalo se však zvykem, že každý samostatný vladař muslim- ský považoval se časem za oprávněna jedině své jméno v ní uváděti, nejvýš ještě uváděl jméno své za jménem vrchního vladaře. Tak rozšířila se ch. i obsahuje nyní po vyznání víry a uznání chalífů a druhů prorokových modlitbu za vládnoucího knížete a i za vě- řící. Proslulé ch-by sbírány ve sbírky. Ta- kou jest na př. Ibn Nubátova, vydaná v Kairu r. 1869. Dk. Chata [šyt], ťranc, pád, zastaralá okrasa hudební, jež proměnila se v pomalý příraz. Starší mistři francouzští (ďAnglebert a Ra- meau) označovali ch. háčkem před notou *f nebo svoremVf . Předznamenaná vrchní sekun- da měla polovinu hodnoty následující noty. Ohutlol víz Škudici. Ohatnovka, osada čes., viz Kutnovka. Ohator, u Rusů poplužní dvůr, venkovské hospodářství, též letni dům venkovský s ho- spodářskými budovami. U Malorusů též ves bez kostela čili děrevnja (v. t.). Ohatrovka, osada čes., viz Kutrovka. Ohutyiuiký kUtiier {Chutymkij-Varla^ miev-Spa50'Preobra\ensk\j monastýr) , mužský klášter první třídy, asi 10 km od Novgorodu na pr. břehu ř. Volchova. Založen r. 1192 blahosl. Varlaamem byl r. 1611 hlavním sta- nem vojska švédského, jež vyloupilo jeho bo- haté poklady. Nynější kathedrála z r. 1515 s přístavbami ze stol. XVII. chová ostatky zakladatele v bohaté rakvi z dob Michajila FeodoroviČe, dále metropolity Dionisia a básníka Děržavina. Klášter má 5 chrámů. Ohůzlstán, Arabistán, perská provincie ohraničená na sev. Luristánem, na sv. Ispa- hánem, na v. Farzistánem, na j. Perským zá- livem a na záp. tureckým územím Irák Arabi. Povrch kol 100.000 frm» blíže se určiti nedá pro stálou změnu hranic. TéŽ počet obyv. skládajícího se z Peršanů, Arabů, Lurů a Bachtiarů není znám, ale jest poměrně ne- patrný. Severovýchodem prostupují značně vysoká pískovcová pásma horská celkovým směrem od sz. k jv., tak na hranici proti Ispa- hánu Kuhí Rang ^2740 m n. m.), dále rovno- běžné pásmo Kuhi Zerd a konečně Ardekán, jenž dostupuje v Alidžuku 4270 a v Kuhr Děna 5180 m n. m. Západ a jih jest ponejvíce plochý, místy, jmenovitě při pobřeží Perského zálivu, bažinatý, místy poušf; úrodná půda v tomto okrsku jest jen na místech zavodně- ných. Rovina ta jest veskrze původu alluvi- áfního a třetihomího. Hlavními řekami jsou Kercha a Karun; ona přichází z Luristánu a protéká nejzazším sev.-záp. provincie, dělíc se před svým vtokem do Šat-el-Arabu v ně- kolik dílem jen periodických ramen, Karun odvodňuje střední pásma norská Ch-u, při- jímá s pr. str. značný přítok Šu a ústí taktéž do Šat-el-Arabu. Z ostatních řek ještě jsou důležitější Ab Ergun, Zab (Zohrc) a Abi Šem- ziarab, přítoky perského zálivu. Podnebí jest celkem horké, ale zima mírná; dešCová doba od prosince až do konce března, sníh vysky- tuje se jen na vyšších horách. Země jest sama v sobě velmi úrodná a poskytuje při dobrém zavodnění dvojí žeň do roka. Hlav- ními plodinami jsou obilí, jmenovitě rýže, pšenice a oves, cukrová třtina, tabák, indych, mák, z něhož vyrábí se proslulé opium, datle a jiné ovoce; též provozuje se chov dobytka. Ch. jest starověká Susiana. Nejdůležitější města: Dizful (nedaleko zříceniny býv. hl. m. Šusy), ŠuŠter a Bebehan. Cmvala, ves čes., viz Chvály. OhváU: 1} Ch. Adolf, malíř čes. (* 1836 v Praze^, studoval na malířské akademii praž- ské a iije ve Vídni jsa činným jako krajinář. Hlavnějsí z jeho obrazů jsou: Lesní partie v močálovité krajině \ Motiv u Břeclavi; Schlier^ ské jezero v Bavonch; Mésični je\ero v Hor, Rakousich; LangbJthské jezero (v maj. p. Pin- kasa v Praze); Mésični noc na Mandavském jezeře (vyst. v Praze 1890); Vltavská krajina (1893); Mésični noc na Dunaji (1893); zříce- niny Weiteneggu (1895) ; Partie od Otavy (1896) a j. Ch. náleží k posledním' žákům školy Haushoferovy, jejíž plastické a objek- tivní postřehování přírody snaŽí se spojiti 446 Chvalatice — Chvalinské moře. s modexním ideálem světla, barvy a nálady; paleta jeho jest vŠak posud chudá a stří- zlivá. J-k. 2) Ch. Emanuel, hud. skladatel a kritik čes. (* 1851 v Praze), ztrativ záhy otce po- sílán byl matkou svou do hud. ústavu Můl- lerova a patrné pokrokv učiněné tam od 7. roku byly by jej veclly na konservatoř, kdyby strýc jeho, poukazuje k výhodám tech- nického studia, nebyl jej donutil k návštěvě reálných škol. Ch. vedle toho však úsilně pěstoval hudbu klavírní pečlivým vedením varhaníka Caincra a vystoupil i veřejně ně- kolikráte jako virtuos, zaČež dostalo se mu pochvalného uznáni Smetanova. Absolvovav vysoké školy technické nastoupil místo u Bu- štěhradské dráhy jako železniční technik a povýšil v úřadě až do r. 1896 na vrchního inženýra. V prázdných chvílích zaměstnával se thcoretickými studiemi, zprvu ujos. Fór- stera st., později u Zd. Fibicha a zkusil se s pěkným výsledkem ve skladbě, ne sice čí- selně četně, ale za to s vybraným vkusem a s jasným smyslem pro český ráz v umělé hudbě Smetanou a Dvořákem upevněný. Vy- dal tiskem: Sousedské pro smyčc. nástroje, smyčc. kvartet z D-moll, 4 sešity písní, z nichž nejznámější jsou Ó, jak jsi krásná, dívko má a Jarní píseň s průvodem orchestru, poctěná cenou »Umělecké Besedy «, Rondo, Silhouetty, Lístky do památníku, Veseloherni pochod a ně- kolik drobnějších skladeb pro klavír. Malou suitu pro housle s klavírem a j. Hlavní obor působnosti své soustředil Ch. na práce hu- debně-literární, k nimž popud dal mu J. V. Sládek v »Lumíru<. Tam a v »Daliboru< počal Ch. uveřejňovati od r. 1878 odborné essaye o Smetanovi, jehož byl stejně nadše- ným ctitelem jako vřelým přítelem. R. 1879 přijal stálý referát o činohře i zpěvohře v » Poslu z Prahy*, rok na to pak redaktor- ství hud. rubriky v »Politik*. Maje tu příle- žitost o uměleckých snahách našich trvale vyjadřovati se jazykem německým, svými věcně propracovanými posudky získal si Ch. uznání i mimo hranice své vlasti. Řadu fcuil- letonů svého listu, sepsanou k pětadvaceti- letému jeho jubileu (1886) pod názvem Ein Vierteljahrhundert bóhmischer Musik, první soustavné vylíčenou historii naší hudby od let 60tých, vydal v samostatné brožuře (též česky). Mimo to redigoval I. sérii »Rozprav hudebních* s příspěvky O. Hostinského, J. Geislera, El. Krásnohorské a J. B. For- stera ml. a přispěl hudebními články do »Ottova Slov. Naučného*. R. 1895 zvolen byl mimořádným členem »České Akademie*. 9 Ohvalatioe (Cliwallatitj), far. ves na Mo- ravě, hejt. Znojmo, okr. Vranov, pš. Bítov; 66 ob. č., 499 n. (1890), kostel Nal. sv. Kříže, Itř. šk., popi. dvory Augustinův a Nový dvůr. Ohvaldov. někdy Čh válcová, ves na Moravě v údolí Říícy, hejt. Holešov, okr., fara a pš. Bystřice p. H., 91 d., 587 ob. č. (1890), poutnické místo P. Maria na Hostýne, myslivna Rudolfov, hájovny na Pasekách a Rožnowjačka, mlýn, pila, kde se dělají zátky, lomy dobrého dlaž. kamene. Část Ch-a sluje Šabac; tam stávala tvrz, r. 1555 a 1650 při- pomínaná již jako pustá. Kde říká se na Lhotoku, stávala osada Lhota. Ohvaldovloe, ves v Čechách, hejt. Tur- nov, okr., fara a pš. Čes. Dub; 27 d., 130 ob. č. (1890). 0]ivale6 (Qualisch), far. ves v Čechách při samých hranicích slezsko-pruských, v hejt. a okr. trutnovském; 188 d., 1151 ob. n. (1890), kostel sv. Jakuba Vět. (z r. 1706), 3tř. šk., četn. st., pš., kamenouhel. doly, mlýn, vý- roba lněného a bavln, zboží po domácku, panská myslivna. Far. kostel se tu připomíná r. 1364 a tehdy byl maj etnikem Ch-lče Střízek z Ostřešan, později vladyka z Litoboře, Jaroš z Vizňova a od poč. XI v. stol. Hynek z Abrš- pachu. R. 1600 byl Ch. samost. statkem. Ohvalenioe. ves v Čechách, hejt. Plzeň, okr. Blovice, ps. Nezvěstice; 69 d., 395 ob. č. (1890), far. kostel sv. Martina bisk. (původ, ze XIV. stol.), 4tř. šk. R. 1425 daroval Ch. král Sigmund obci plzeňské, později náležely k různým panstvím. R. 1753 obnoven kostel. Ohvaleiovloe: 1) Ch., obecně Chvalšo- vice, Chvališovice, Chvalčovice, ves v Čechách, hejt. a okr. Sušice, řara a pš. Čachrov; 17 d., 117 ob. č. (1890). — 2) Ch., Chvalšovice, vest., hejt. a okr. Týn n. L., fara Bílá Hůrka, pš. Dříteň; 40 d., 305 ob. č. (1890), popi. dvůr s ovčínem Adolfa knížete Schwarzenberka. V nejstarší době připomí- nají se tu vladyčí statky. R. 1548 dostaly se Ch. Sigmundu Malovcovi, jenž tu vystavěl tvrz, a jeho potomci seděli tu ještě r. 1616. S panstvím dříteňským dostaly se Ch. ke hradu Hluboké. Ohyaletioe: 1) Ch., ves v Čechách, hejt. Pardubice, okr. a pš. Přelouč, fara Zdccho- vice; 94 d., 644 ob. č. (1890), obec, kostel, fara a soukr. 2tř. šk. helv. vyznání, ložisko železné rudy. Čásť této vsi v nejstarší době přináležela ke klášteru sedleckému a tu cis. Sigmund r. 1436 zapsal Kunši Voděradoví ze Sekyřic, jehož potomci připojili ji pak ke Zdechovicům. Jiná čásf vsi a sice vladyčí sídlo s tvrzí přikoupena rovněž během sto- letí XV. a k Zdechovicům připojena. — 2) Ch., ves t., hejt. Písek, okr. Vodňany, fara a pš. Protivín; 43 d., 295 ob. č. (1890). hájovna Zelená Hora. Ohvaletiny chybně Ch v a li c e (Qi/a/iV^f »), ves na Moravě, heit. a okr. DaČice, fara a pš. Slavonice; 47 d., 4 ob. č., 204 n. (1890), Itř. šk. a kaple Neposkv. Poč. P. Marie. Chvalioe, ves mor., viz Chvaletín. Chválili, ves v Čechách, hejt. a okr. Roudnice, fara Doksany, pš. Terezín; 37 d., 227 ob. č. (1890), kaple sv. Jana Nep., poblíž mlýn. Připomíná se (1226) mezi zbožím klá- štera doksanského, jemuž v bouřích husit- ských odcizena a cis. Sigmundem r. 1436 obcí litoměřické zapsána. Chvalina, ves v Čechách, hejt. Králové Hradec, okr., fara a pš. Hořice; 17 d., 81 ob. č. (1890). Chvalinské moř« v. Kaspické moře Chvalisové — Chvalovice. 447 OhvaliflOvé, národ, jenž v X. až X(. stol. obýval na březích Kaspického moře kolem listí Volhy. Dle nich druhdy nazývá se Ka- spické moře též Chvaliským nebo Chva- linským. Ohvalkov: 1) Ch., ves v Čechách, hejt. a okr. Něm. Brod, fara a pš. Usobí; 15 d., S9 ob. č. (1890). — 2) Ch. (Cliwalkahof), osada t. u Kondračc, hejt. Budějovice Čes., okr. a pš. Sviny Trhové, fara Žumberk ; 25 d., 44 ob. č., 94 n. (1890). Připomíná se tu tvrz, na níž r. 1459 seděl Vojtěch z Jivovicc a jeho potomci. R. 1618 připojen Ch. se Žumber- kem k Novým Hradům. Na bývalém dvoře a tvrzišti povstala nynější osada. — 3) Ch., ves t., hejt. Pelhřimov, okr. Kamenice n. L., fara Mnich, pš. Černovice; 41 d., 299 ob. č. (1890), lihovar, popi. dvůr a myslivna Amalie hr. z Reichenbachu. Ch. byl v aV. stol. vla- dyčí sídlo Kryštofa a Mikuláše ze Ch-a. R. 1447 seděl tu Bcrnart Chvalkovec, kolem r. 1530 prodala Libuše ze Slonu Ch. Vá- clavu Krajíři z Krajku, načež brzy připojen k Mnichu. Poč. XVII. stol. držel Ch. Vilém Oldřich z Malovic, od r. 1675 Pcrgcrovc z Rozenvertu. r. 1690 rodina Kochů, dále Rennův a Brandsteinův (1700), v XVIIl. stol. Votápkové z Rittervadu a konečně r. 1801 připojen Ch. k Černovicům. Ohvalkovloe: 1) Ch., far. ves v Čechách, hejt. Král. Dvůr n. L., okr. a pš. Jaroměř; 102 d., 596 ob. č., 2 n. (1890), kostel sv. Jiljí (pův. ze XIV. stol.) s četnými náhrobními kameny, 2tř. Šk., četn. st., záložna, 2 mlýny, zámek, dvůr, pivovar, bělidlo a myslivna Vil. kn. Schaumburka. Tkaní bavln, a Iněn. látek po domácku. Na místě nyn. zámku stávala tvrz. R. 1409 držel Ch. Pasek Ples z Heř- manic, r. 1420 Jiřík z Hustiřan, jehož potomci odtud se zvali Chvalkovští z Hustiřan. Po vymření toho rodu sedělo tu ještě nějakv cas ženské příbuzenstvo, načež r. 1600 koupil Ch. Jan st. Dobřenský z Dobřenic, při jehož potomcích Ch. trvaly aŽ do r. 1792, kdy při- koupeny k Náchodu. 2) Cn. (Qualkowiti)^ ves na Moravě, hejt. Dačice, okr. Jemnice, fara Novosady, pš. Pí- sečná; 44 d., 33 ob. č., 182 n. (1890). Fid. statek se dvorem náleží Alex. markrabí z Pa- lavicini. Původně drženy Ch. ke Starému Hobzí a teprve r. 1358 připomíná se tu Se- zema z PlatiŠovic, r. 1379 Jan z Hodic. — S) Ch., far. ves t., hejt.i okr. a pš. Olomouc: 141 d., 1253 ob. č., 174 n. (1890), kostel sv. Barbory, 3tř. šk. R. 1758 Prusové ves tuto vypálili. — 4) Ch., far. ves t., na úpatí hory Hradisko, hejt. Vyškov, okr. Bučovice, pš. Nové Hvězdlice; 111 d., 611 ob. č. (1890), kostel sv. Bartoloměje s náhrobky Žalkov- ských ze Žalkova, Itř. šk. Alod. statek Ch. s Komorovém má 3 12* 71 ha půdy, náleží k němu zámek Komorov a dvůr, majetek Fr. Klazara. Ve XIV. a v XV. stol. připomí- nán' se tu 3 dvory a v XVI. stol. tvrz, která stávala na vrchu Hradisku. R. 1707 a 1716 zuřil zde mor a r. 1811 větší čásf obce i se isámkem vyhořela. — 6) Ch., far. ves t., hejt. a okr. Vyškov, pŠ. Ivanovice; 151 d., 795 ob. č. (1890), kostel sv. Ferdinanda. Ve XIV. a XV. stol., kdy Ch. tvořily zvláštní statek, byly zde 4 svobodné dvory. 6) Ch., ves ve Slezsku, hejt., okr. a pš. Opava, fara Hradec u Opavy; 55 d., 451 ob. č. (1890), kaple sv. Michala arch., Itř. šk., mlýn, samoty na Metnici a u Vétráka (povětr. mlýn). ChvalkoyskÝ ss Hastiřan, jméno větve starožitného vladyckého rodu, který se psával po Hustířanech a na několik větví (Bukov- ských, Ch-ch, Rodovských a Zárubů) se roz- dělil. Předek byl Jiřík z H. (1396—1436), jenž měl syny Majnušc (předka Bukovskych), Jana (1445 — 54), Svatobora (předka ZarubůvJ a Dobeše, kteří drželi Chvalkovicc u Č. Skalice a vesnice od kláštera jaroměřského. Jan měl syny Jiříka a Václava (1465), od nichŽ snad pocházeli potomní Ch-vští. Jan Ch. z H. držel od r. 1518 Chvalkovice a zemřel před r. 1548 (manž. Lidmila z Gerstorfu). Synové jeho se rozdělili tak, že dostali Zdeněk (t 1572, manž. Veronika Beřkovská) Řikov. Bavor Malý Třebešov, Jiří Velký Třebešov a Doubravici a Jindřich (f 1565) Chvalko- vice (sestra Zelina vd. Dobře nská). Bavor (t 1571) měl z dvojího manželství (z Elišky z Chlumu f 1564 a Anny z Bydžína) syna Janajindřicha, jenž držel feikov (f 1585), Jiřík byl v 1. 1560—70 místosudím a podědil po bratřích Chvalkovice (f 1572). Z manžel- ství svého s Judytou z Dohalic (t 1587) měl tři syny a dvě dcery. Jiřík, jeaen ze synů, který nejdéle žil, zapsal (1594) Chvalkovice, Sviništany a Řikov sestře Elišce Polcárové, po níž dědila (1597) druhá sestra Kateřina Otmárová, která jmění rodinné odprodala a po r. 1601 jsouc toho rodu poslední ze- mřela. Sčk. Ohvalnov, ves na Moravě, hejt. Kromě- říž, okr. Zdounky, fara Litenčice, pš. Střílky; 86 d., 468 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Jakuba, Itř. šk., Prussinovská myslivna, dvůr Něm- činky. Alod. statek Ch. náleží Theod. sv. p. Podstatzkému. Ves r. 1380 náležela k Liten- čicům, později oddělena a držena jako zvláštní statek, při němž stávala i tvrz, která kol. r. 1713 shořela. Chvalov: 1) Ch., ves v Čechách, hejt. a okr. Kutná Hora, fara a pš. Červené Jano- vice; 8 d., 37 ob. č. (1890). — 2) Ch., ves t. u Volešné, hejt., okr. a pš, Pelhřimov, fara Choino; 11 d., 69 ob. č. (1890). — 3) Ch., osaaa t. u Drslavic, hejt. a pš. Prachatice, okr. Netolice, fara Lažice; 7 d., 41 ob. č. (1890). -— 4) Ch., ves t., hejt. Sedlčany, okr. a pš. Sedlec, fara Nechválíce; 18 d., 88 ob. č. (1890), popi. dvůr a mlýn. — 5) Ch. {Qualeu), ves t., hejt. a okr. Ústí n. L., fara Stebno, pš. Zalezly; 44 d., 185 ob. n. (1890), kaple sv. Prokopa a vinice. Ohvalovioe: 1) Ch., ves v Čechách při bř. Labe, hejt., okr. a pš. Poděbrady, fara Kovanice; 26 d., 144 ob. č. (1890), popi. dvůr Jana kn. Liechtenšteina. Ch. jsou původištěm Chvalovských z Ledce, z nichž Oldřich 418 se tu připomíná (1443). PozdĚji byly Ch. jako manství, ale konc. XVI, stol. připojeny k pan- ství podébradskétnu. — 3) Ch, {Kolloivit\), ves t., hcjt. Prachatice, okr. Nctolicc, fara StrýČice, pS. Lhenice; 41 d., 18 ob. č., 191 n. 11890), kaple Panny Marie, mlýn. — 3) Ch. klucké či Klukské, vest., hcjt,, okr.- -' Chvatovičky — Chvalynsk, Čáslav, fara ZbťSov; 67 d., 368 ób. č. (1 popi. dvůr, mlýn s pilou. V XVII. stol. zpustly a pfcd r. Í6S1 znovu založeny. 4) Ch. 2]ebské, ves t., fara a p3, Ronov; 43 d„ 287 ob. č. (1890), st. Rak. spol. míst. dr, (Cáslav-Závratce-TFemošná) a poblií to- lisko Železné rudy. Samota na Lhotách. Od XVI. stol. pfináleícly ke ŽlcbAm. i) Ch. {KalUndorf), ves na Moravé, hcjt. a okr. Znojmo, fara Dyjákovifky; 127 d., 22 ob. í., 735 n. (1890), fil. 2tF. šk„ kostel sv. Markéty z XV. stol, pš. ObralOTlAkjr, Chvalovice nad Radimí. ves v Cechách, hcjt. a okr. Podébrady, fara Skramníky, pS. Pecky; 96 d.. 700 ob. Ě. (1890), popi. dv&r. R, 1316 stával zde vladyči statek, řfi némž teprve snad poidéji vystavěna tvrz. oč. XVI. stol. byly Ch. majetkem KrabicŮ z Veitmile, od nich! je koupil (1520) Mírek ze Soloplsk. Dále se tu připomíná (1527) Mi- kuláS Hlaváč I Voicnic, jthož potomci se tu dríeli do r. 1609, itdy Ch. koupila Anna Zá- rubová I Valdátcina, a od té doby drženy k panství radimskému. Ohvaloviký z Ladeo, jméno staročeské rodiny vladycké, jcjií erb byl stfib. leknový lupen s kořenem na zeleném ititě. P&vodištč Ledce (u Kouřimě) a Chvalovice (u Podébrad). Předek jejich Hynek Červenka sloužil křižovníkům nĚmeckjm v Průších jsa r. 1456 nejv. hejtmanem na Marienburku, Chvalovice koupil si bezpochyby z penéz nastřádaných v Průších a držel je r. 1459. Potomek jeho Jan Ch. I L. dédil r. 1608 po Janovi Dube- ckém hrad FrydStein, kdeieSté r. 1517 sedel (maní. Eliška z Landšteina). Po něm jej držel ai do r. 1530 syn Jindřich (maní. Markéta z Ryzcmburka) a tohoto synové Adam (1536 aí 1543), Hynckít 1543), Jindřich (t 1535), Václav (1540—70) a Zikmund (1540—77), i nichž jen dva méll potomky. Jindřichův syn byl Jan starší (1535—69) a Václav, který sedel po prodáni FrydStcina na Bílsku, mél kromě dcer Markéty (vd, Maternovč) Bilsko. Zikmund držel do r, 1577 statky Chva lovíce a Kovanice. Kovanice pak dricl Karel (t 1583, manž. Kateřina ze Šanova) a pak sestry jeho, které je r. 1585 prodaly. Toho času již mužského potomka nebylo. S£k. ObTklOKpév viz Hymna. ClivalBovloe viz Chval Sov ice. Ohv&Ulny, Chvalátín, chybně Kaljíny (JCatsching), niÉsto v Cechách v údolí paty Blanského lesa v hejt. krumlovském , má 147 d., JI ob. č., 1238 n. (1890), okr. soud, gotický far. kostel sv. Maří Magd. (z r. 1494), 4tř. Sk., špitál, lékárnu, četn. st., pí., telegr., doly na tunu, vápenice, pilu, 5 mlýnů a 4 vý- roční trhy. Otokar H. daroval zdcjíi krajinu nově založenému kláíťeru zlatokorunskému. jehož působením vznikly Ch. R. 1281 jme- nují se osadou a r. 1293 mřsrcčkem. Rovnět záhy zřízena tu fara, k níž podací náleželo opatům kláitcra itatokorunského. V XV. stol. uchvátilCh. Oldřich z Rožmberka k pan- ství krumlovskému, Mésto utrpélo mno- ho zhoubným i po- žáry zvláátč r. 1516, 1741, 1808. 1877, při nichž starSí pamítí města mičeny, roku 1620 vyhořelo celé mimo kostel. Roku 1850 stalo se sídlem okr. soudu. Znak C 1940. Znib mtxi chraitjD. mčstský ze starší doby (viz vy obr. č. 1940.]: rozdělený Stit křížem; v 1. a 4. mo- drém poli zlatá koruna, ve 2. a 3. červe- ném stříbrný kříi. — Okresní soud chval- Sinský má na 29753 frw' 19 politických obcí s 1905 d. a 1512 ob. č., 11.281 n.; z 12.793 přít. obyv. 12.789 katol., 4iidi; z téch: 6243 muž., 6550 Žen (1890). QbvalloTios: 1) Ch., ChvaUovice, ves v Čechách , hcjt, Strakonice, okr. Volyné, fara Dobří, pš. Vacov; 38 d„ 235 ob. č. (1890), mlýn, samoty Ch-ickij a stranou popi, dvůr Radkovíce, někdy ves. — 3) Ch . ves t., hejt. Týn n. L.. viz Cbvalcšovicc 2). Chvály, Chvála, far. ves v Čechách, hejt. a okr, Karlín, pš. Horní Počernice; 78 d., 695 Ob. Č., 2 n. (1890). kostel sv. Ludmily od jesuitů vystavený (r, 1773 zřízena tu fara), 2tř. šk., teleg., íel. stanice Ch. - Počernice Rak. sev.-záp. dr. {Praha-Král. Hradec-Mittel- walde). Nadační statek se zámečkem a dvo- rem, maj. stud. fondu. Tu a v okolí pěstuje se dobré zelí a řepa. Ves připomíná se r. 1088, kdy kostel vyšehradský měl tu několik da- rovaných popluži. Ve XIV. stol. stávala tu tvrz. Před r. 1442 seděla na Ch-lech Anna z Břev, po nf Habart z Hertenbcrka, r. 1501 Václav Firšic z Nabdína. r. 1510 Sigmund BareŠ z Kamenice, r, 1513 Václav ze Stra- hova, dále Mikuláš Karyk z Řezná, r 1614 Eusiach Bctengel z Najenperku, r. 1622 Jan Daniel Kapr z Kaprítcina a po něm jeho syn. Koncem XVII. stol, dostaly se Ch. kon- viktu u sv, Bartoloměje v Praze, po jehož zruíeni (1783) přiřknuty stud. fondu, CliTUjniilE, újezdné město v saratovské gub. ve vých. Rusku, 175 km sv, od Sara- tova, na pr, bř. Volhy a poštovní silnici do Kázaně, má 6 pravoslavných kostel Q, mcŠitu, několik škol , 14 továren , znační obchod s obilím, soli. lojem a jablky podporovaný znamenitým říčním přístavem, z něnož zboíí vyváží se po Volze vzhůru; v okolí značná orba, ovocnictvi a rybářství a 22,642 ob. (1889). Uj. městem stalo se r, 1780. — Újezd chval ynský objímá sev.-vých. část gub, sara- tovské podél pr. bř. Volhy. Povrch jest vět- Chvátal — Chvění. 449 šinou z úrodné černozemě a pokryt hlubo- kými roklemi a zavlažován Četnými řekami. Žije zde na 62883 km^ 190.753 ob. (1889), z nichž jest 587o Rusů, asi 20.000 muham. Tatarů, ostatek Mordvini a Čuvašové. Hl. zaměstnáním jest orba (hl. žito a oves), chov dobytka řzvl. ovce), dále zahradnictví, vče- lařství, ryDolov a obchod s obilím. Chvátal: 1) Ch. Martin Ferdinand, malíř a ryjec moravský (♦ 1736 v Němčících u Kojetína — f 1811 v Petrohradě). Jako stipendista knížete Mctternicha studoval na akademii ve Vídni, načež dále se vzdělal na cestách v Londýně, ve Francii a v Římě. V 1. 1797—1804 žil v Petrohradě, odkudž znovu odešel do Londýna, kde zůstal asi do r. 1809. Maloval zejména zvířata a prováděl leptané rytiny. Z jeho obrazů se uvádějí: Vídeňská akademie uméleckd (s podobiznami všech tamních umělců, ryl J. Jacobs); Císař Alexander I, na koni (v Ermitáži petrohr.); podobizny senátora Aršeněvského, knížete Soltikova a jeho choti ; z rytin : Studie iviřat (10 listů) a í. 2) Ch. (Chwatal) František Xav., hu- debník (♦ 1808 v Rumburku — f 1^79 v El- menu), syn varhanářův, byl učitelem hudby v Meziboru v r. 1822 — 35, na to v Magde- burku. Vydal tiskem mnoho salonních skla- deb pro klavír, dvě klavírní školy a kvarteta pro mužské hlasy. Bratr jeho J osef Ch. (♦ 1811 v Rumburku^ byl varhanářem v Meziboru a zavedl v mecnanice několik prospěšných men- ších novot. ^ Ohvatémbský z IiOStkova, jméno staro- české rodiny vladycké, která původ svůj měla z neznámého Lestkova a příjmení vzala od hradu Chvatěrub, když ho na poč. XVI. stol. dosáhla. Poslední z nich byl Zikmund (1534 a t. d.), jenž si r. 1544 zboží Chvatěrubské v obnovené desky zemské vložil a r. 1548 ves Zátvor přikoupil. (Manž. 1. Sabina z \^ře- sovic, 2. Kateřina z Bučí.) Zemřel ok. r. 1558 odkázav jmění své do rodu Kunšův z Lu- kovec. Sčk. Ohvatémby, Chvatoruby, far. ves v Če- chách na pr. břehu Vltavy, hejt. Slané, okr. Velvary, pš. Kralupy n. Vit.; 60 d., 489 ob. č. (1890), kostel sv. ap. Petra a Pavla, 3tř. šk., nedostavěný zámeček a popi. dvůr Ad. sv. p. Riese-Stallburka, samota Kocanda, kde je převoz přes Vltavu. R. 1222 připomíná se tu sídlo víadyčí, ve XIV. stol. far. kostel a tvrz, která byla majetkem měšťanů pražských. R. 1436 seděli na Ch-bech Jindřich Forach a Baštští z Lenojid, po nich Zajícové z Hazen- burku, za nichž byly Ch. pevný hrad, který od krále Jiřího dobyt (1467) a r. 1469 dostal se dru Řehořovi z Hainburka. Po něm držela Ch. obec pražská, v XVI. stol. Chvatěrubští z Lestkova, Kunšové z Lukovec, r. 1568 Jan z Valdšteina a jeho synové, Zejdlicové ze Sen- feldu (1590), Vilém Trmal z Toušic (1605). jehož potomek Václav prodal (1616) Ch. Alž- bětě Popelové z Lobkovic. Při rodině té se udržely Ch. celé XVII. stol., po nich se tu usadila rodina z Kostomlat, v XVIII. stol. Ottfiv Slovnik Naufoý, sv. XIL 85 1897. Voračičtí z Paběnic, za nichž tu staven zá- mek a kteří pak celé zboží chvatěrubské prodali r. 1828 Matyáši Bcdř. ryt. z Riese- Stallburku, a ten připojil Ch. k Odolene Vodě. R. 1722 obnovena zaniklá fara péčí Karla Josefa hr. Voračického a jeho choti. V kostele jsou náhrobky Kostomlatských a Voračických z Paběnic. Ohvatliny: 1) Ch. Dolní, Chvatlina D., ves v Čechách, hejt. Kolín, okr. Kouřim, fara Zásmuky, pš. Bečváry; 42 d., 470 ob. č. (1890), fil. kostel sv. ap. Petra a Pavla, 2tř. šk. a dvůr Hoštice. — 2) Ch. Horní, ves t, pš. Zásmuky; 40 d., 296 ob. č. (1890). Samota pod Bccváry. Obě vsi byly jiŽ ku konci XIII. a poč. XIV. stol. vladyčí statky a ve Ch-nách Dol. far. kostel (1359). Později tu vystavěna tvrz, jež byla rodným sídlem Švábů z Ch,, kteří se tu udrželi do r. 1506; po nich se tu připomínají vladykové ze Strašnic^ Na jiné části statku seáěli vladykové z Prach- ňan, v Dol. Ch-nách na dvou dvorech My- škové ze Žlunic (v XVII. stol.) a r. 1665 obec kutnohorská. R. 1678 nacházíme obě vsi při panství zásmuckém. Vyhořelý (1807) kostel r. 1823 obnoven. Ohvdni či kmitání (oscillacc, vibrace) jest pohyb opakující se stále v určitých ob- dobích kolem dané polohy. Vychýlíme-li na př. strunu upevněnou na obou koncích z její polohy, vrací se do ní s rychlostí ustavičně rostoucí, přejde přes ni následkem setrvačnosti na druhou stranu a pohybuje se dále s rych- lostí stále ubývající, až se zastaví, načež týž pohyb koná ve směru protivném ; pohyb tento tam a zpát- ky kolem původní polohy pořád se opakuje. Jiným příkladem jest pruž- né péro stočené do spirály, obtěž- kané závažím (obr. č. 1941.). Pro- dlouŽíme-li a pustíme-li je, počne se zkracovati, zkrátí se přes původní délku a zase se prodlouží, tak že jednotlivé částice kolem své rovno- vážné polohy se pohybují. Ch. na- stává, je-li těleso nebo jednotlivé jeho části puzeno nějakou silou, nejčastěji prtiŽností, do určité po- lohy a přivedeme-li je z této něja- C.obr.1941. kým způsobem. Dle směru pohybu částic jest buď příčné (trans ver- sálné), nebo podélné (longitudinálné), nebo otáčivé. S ch-m podobné jest kývaní. Nejjednodušší případ ch. jest, kdyŽ síla pudící částici do rovnovážné polohy jest úměrná výchylce z ní, což u pružnosti jest, pokud vzdálenost ta není větší než mez pruž- nosti a u kyvadla, dokud úhel výchylky iest tak malý, že místo sinu úhlu lze vzíti úhel, tudíž i zrychlení způsobené jest této výchylce úměrno. Pohyb takový nazýváme jednoduchý pohyb harmonický. Mysleme si bod O ^vyobr. č. 1942.) vychýlený do polohy H, tu ho síla pružná potáhne zpět do polohy Ó a bude jeho rychlost stále zvětšovati, ale pořád méně, tak že se bude do ní blížiti ncrovnóměrnc 30 450 Ch\ iryehlcnS, aí v poloíc O bude rychlost ncj- vétšf, se kterou následkem setrvačnosti po- hybuje se dále; ale nyní sila pfisobi ve smóru protivném, nci se pohybuje, imcnšujc jeho rychlost, tak ic se pohybuje ncrovnomérnf ipoidĚrě, ai se zastaví v bodf D, stejní vzdáleném od polohy rovnovážné jako bod //, nafci týí pohyb z b ůo ff &e opakuje. Kterákoli vzdálenost chvéjíclho se bodu od polohy rovnováiné nazývá se elongace (výchylka), největší elongace {OD^OM) slově amplituda (rozchvfj. rozkmit, roz- kyv). Stav chvějícího se bodu v nčkterém Okamíiku slově jeho fase; tato jest určena clongací a rychlosti co do velikosti i co do znamení. Projde-li chvĚjíci ae bod vSecky fasc, vykonal jeden chvčj (kmit), na pr. vykonal-Ii pohyb i amplitudy do amplitudy a zase zpět. Doba, za kterou se to stane, slově doba kmitu nebo perioda oh, Pfi kaidém kmitu se tytéi fase opakuji v témie sledu. Doba, jež uplyne, neí se od počátku ch. bod do ié které tase dostane, slove doba fase. Li3I-Ii se doby fase o jednu nebo více celých dob kmitu, jsou Tase stejné; hší-li se o púl doby kmitu nebo vůbec o lichý počet p&ldob kmitu, jsou fase protivné, t. j. elon- gace jsou na opačných stranách od polohy rovnovážné a směry pohybu jsou protivné. Aby se stanovil pohyb kmitavý, jest nutno určiti v kterémkoli okimiiku polohu a rych- Tcnto lze pokládati za prflmčt rovnoměrného pohybu v krubu na průměr. Oba pohyby JSOU podobné; pohyb v kruhu jest též peri- odický, nebof pFi každém pohybu probíhá bod opět týmii polohami; kdyby oko bylo v rovinÉ kruhu, vidělo by bod v kruhu se pohybující, jako by se sem tam kmital. Na základě toho lze přesně stanoviti polohu kmitajícího se bodu v kterémkoli okamžiku. Kdyby bod v kruhu rovnoměrně se pohybu- eacím a spojíme-lí jejich koncové body, ob- driíme křivku cloneac, zobrazující pohyb chvějícího se bodu. Křivka ta slove sinus- oidou, protože jednotlivé elongace jsou úměrný sinu úhlu fase, t. j. úhlu středovému, pfisluínému době fasc zobrazené obloukem kruhu, Poloiime-li na křivku tu kartónový papír opatřený úzkou štěrbinou, kterou z ni jen bod viděti lze, a táhneme-Ii papírem přes čáru, bude bod ten napodobiti cn. Křivku C. TTobr. I94>, jic( vyšel I bodu J, byl by po 74 doby oběhu T bodě N, po '/■ v /í po '/, v Ň, po '/« ^3se v bodě J, a jeho průmět na průměr, vychá- zeje z polohy O, probíhal by při tom body K, H, K. O, L, D, L,0 z vykonal by jeden kmit. Rychlost kmitající se Částice v kterém- koli bodě jest pak úměrná kolmici v tom bodě vztyčené; tedy v O zobrazena jest dél- kou OJ, v K délkou NK, v H ncni žádná atd. Harmonické ch. lze gratícky zobraziti. Nane- seme-li i ' .. . -^ - . í. 1942.) takovou pfSe chronografická ladička (vyobr. í, 1943.). Způsobem tím lze stanovili počet kmitů za jistou dobu, jestliže na psací plo.íe dělají se zároveň značky časové. Na- opak lze z počtu záhybů křivky určiti trvání nějakého díjc (viz Chronograf). 1 ch. jiných těIcs.jako tyčí, strun, ano i ch. částic vzducho- vých přenesené na blánu opatřenou hrotem lze takto zaznamenávati, jak se to děje na pf. fonautografem Scottovým nebo fono- grafem. Při ch. způsobovaném silou úmírnou vzdá- lenosti od polohy rovnovážné jest doba peri- ody nezávislá na velikosti amplitudy; nebot ie-li tato Zkrat, 3krát větíí, jest téi zrych- lovací síla 2krát, Skrát větší, a tato způsobí pohyb v tom poměru rychlcjSI, kolikrát jest dráha delší, a ludiž se rozkmit 2krát, 3krát větší vykoná za stejnou dobu. Takové ch. slove rov nodobé neboli isochronické. Iso- chronismus ch. jeví se na př, v tom, že roze- zvučená ladička nebo struna, necháme-li je doznívati, vydávají tón stále stejné vysoký, ovšem pofád slabší a slabší, protoíc ampli- tudy znějícího tělesa stávají se pořád men- šími, ale doba chvěje, na které výSka tónu závisí, zůstává pořád stejná. — Jestliže vůb:'C při určitém způsobu změny polohy tělesa, jako □a pf. pfi kolísání kolem osy, síla, jei snaží se je uvésti do dané polohy, tak se mění jako tato změna polohy, koná těleso jednoduchý perioda na ainpfitudĚ nezávisí. Mimo ch. jednoduché může nastati ch. složité, jestliže tytéž body hmotné mají za různých na sobě nezávislých okolností ko- nati různá ch. jednoduchá. Pro skládání ch. Elatí tytéž principy jako pro skládání po- ybů vůbec. Jsou-li skládané pohyby v jedné přímce, sečitají nebo odečítají se elongace dle toho, jsou-li v témže směru nebo jsou-li ve směru protivném; svíraií-li směry pohybu nějaký úhel, najde se výsleoní poloha ale věty O rovnoběžníku pohybu. Výsledné kmitání může býti pak pfunočárné, nebo kmitající se bod může opisovati rozmanité křivky, jako Chvistonosy — Chvolson. 451 bod, ellipsu a j. Naopak každé jiné ch. než harmonické, při kterém buď rychlost jiným způsobem než při tomto roste až k největší hodnoté, aneb u kterého uvnitř jedné periody ▼edic absolutního maxima jest ještě jedno nebo více relativních maxim rychlosti, mů- žeme si mysliti, jako by povstalo skládáním 1 více ch. jednoduchých, jak dokázal Fourier, a to tak, že pro každý daný periodický po- hyb tento rozklad na jednoduchá částečná ch. jen jedním způsobem jest možný, tak že složeným pohybem i jednotlivé částečné po- hyby JSOU určeny jednoznačné. Při ch. mění se ustavičné energie polohy v energii pohybu a naopak; aby se uvedla částice do amplitudy, musí se vykonati jistá práce, za to se jí udělí stejně velké množství energie polohy; pohybuje-li se z amplitudy do rovnovážné polohy, ubývá energie této, za to roste rychlost, a částice nabývá energie pohybu, která jest největší v poloze rovno- vážné, kde není energie polohy žádná; při dalším pohybu opět se zmenšuje energie po- hybu a roste energie polohy, která v ampli- tudě druhé nabývá původní hodnoty, a energie pohybu není žádná. A tak by se to opako- valo do nekonečna. Protože se však pohyb přenáší na okolní prostředí, musí chvějící se těleso konečně se zastaviti. Jestliže více částic nějaké hmoty současně nachází se ve ch., povstává vlnění, které jest buď postupné nebo stojaté a dle směru, ve kterém se částice chvějí, vlněni se ch-m příčným nebo podélným. Ch. strun, tyčí, desk, blan, částic vzdu- chových jest příčinou zvuku; ch. konají molekuly vzduchu neb jiných hmot při šíření se zvuku, částice aetherové při šíření se světla, tepla sálavého, při šířeni se působení elektrického a magnetického do dálky. I při výbojích kondensátorů elektrických jsou oscil- lace podobné ch. a.^^' Chvistonosy, někdy tvrz a ves v Cechách blíže Obrubců v Mladoboleslavsku. Chvoj, chvojí, větve lesního stromoví jehličnatého se zeleným jehličím, zejména ha- luze borovic. Ch vojen, ves v Čechách, viz Chvoj na. Ohvojeneo: 1) Ch., Chvoj ence Nízké, Chvoj no N., ves v Čechách, hejt. Pardubice, okr. a pš. Holice, fara Chvojno Vys.; 114 d., 816 ob. č. (1890), 4tř. šk., cihelna. Poč. XV. st. připomíná se tu samostatný statek pánů ze Šternberka. R. 1783 vznikla zde sekta deistů pod náČelnictvím Kašpara a Provazníka. — Srv. Pam. arch., díl X., str. 307. — 2) Ch., ves t. v hejt. benešovském, viz Chvojínek. Chvojlna, les stromů jehličnatých, zejména borovic. Chvojinek, Chvoje ne c, osada v Čechách u Neštětic, hejt. Benešov, okr., fara a pš. Ne- veklov; 20 d., 137 ob. č. (1890). fil. kostel sv. Václava (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk. Osada původně rozdělena na vladyčí statky, z nichž zůstal v XVI. stol. některý svobodnický sta- tek rodiny Sezimův a udržel se do r. 1850. Kostel stal se v XVII. stol. hliálnim. Chvojka: 1) Ch., Euphorbia cyparissias L., viz Euphorbia. — 2) Ch., Lycopodium cha- maecypaňssHS A. Br., viz Lycopodium. — 3) Ch., Juniperus sabina L., viz luniperus. Chvojka (Chvoyka) Adam, historik čes. (♦ 1742 v Lišově — 1 1802 v Znojmě). Vstou- pil r. 1765 do řádu jesuitského a působil jako professor na jesuit, gymnasii v Kutné Hoře a od r. 1775 ve Znojmě. Vydal: Insti- tutiones poeticae in compend. redact. (Brno, 1792); Geschichte des Habsburg-ósterreichischen Hauses (t., 1792) a zanechal v rukopise dějiny Moravy. Chvojnloa viz Hvojnica. Chvojno: 1) Ch. České, Chvoj en Č,, Chvoj nin (Bóhmisch-Kahn)^ far. ves v Če- chách na úpatí Kruš. Hor, hejt. Ústí n. L., okr. Chabařovice; 52 d., 291 ob. n. (1890), ko- stel sv. Martina, 2tř. šk., pš.,četn.st., zámeček a popi. dvůr Em. Sommera. Far. kostel se tu připomíná r. 1354; podací jeho příslušelo pánům hradu Krupky. R. 1580 cis. Rudolf prodal Ch. Ad. Kelblovi z Gejzinku, jehož potomci drželi je (1611) jako samostatný statek. Václav st. Kelbl z G. súčastnil se vzpoury stavovské, začež mu Ch. ves a tvrz konfiskovány a prodány (1623) cizozemci Františkovi de Couriers, a ten je připojil k Šonvaldu. — 2) Ch. Malé, Chvoj enec, Chvojínek (Klein-Kahn)^ ves t., fara a pš. Chvojno České; 33 d., 167 ob. n. (1890), telegr.. žel. stan. Rak. st. dr. (Duchcov-Liptice-Pod- mokly), popi. dvůr Em. Sommera. Ves nále- žela rovněž rodině Kelblů z G., z nichž Ru- dolf měl tu zámeček. Týž osud stihl Ch. M. r. 1623 jako Ch. Č. — 3) Ch. Velké, Chvo- jen V., osada t. u Jirovic, hejt., okr., fara a pš. Benešov; 5 d., 81 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Jakuba (1362 far.), popi. dvůr Františka Ferdinanda arci v. rak. Na jihozápad zříceniny hradu KoŽlí, k němuž Ch. bývalo příslušno. V neznámé době zanikla tu fara, kostel stal se fil. k Benešovu a r. 1872 obnoven. — 4) Ch. Vysoké, Chvoj en V., far. ves t., hejt. Pardubice, okr. Holice; 92 d., 637 ob. č., 2 n. (1890), kostel sv. Gottharda (z r. 1733, ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., hospod, záložna, pš., telegr. Samoty: Moravanská, Vyselec a myslivna. Ch. bývalo městečko s tvrzí a pa- třilo ke království. V XV. stol. ztratilo měst- ská práva, r. 1507 jmenuie se vsí a se zbo- žím holickým připojeno k Pardubicům. R. 1623 fara zanikla, kostel byl fil. do Holic, r. 1711 fara obnovena. Srv. Pam. arch., díl X. str. 306. Chvojnov, far. ves v Čechách, hejt., okr. a pš. Pelhřimov; 30 d., 192 ob. č. (1890\ far. kostel Nanebevz. P. Marie (r. 1384 far.), 4tř. šk., mlýn. Ch. býval v nejstarší době majet- kem arcibiskupů pražských a příslušel k Ke- čici a později k Pelhřimovu. Chvojný, někdy ves v Čechách v okolí Radime ujičína. Chvolson Dani jil Abramovič, archaeo- log a orientalista ruský (* 1820 ve Vilně), jsa rodem žid vzdělal se záhy v nauce tal- mudské, načež studoval východní jazyky vu Vratislavi, od r. 1850 zabýval se studiem 452 Chvorostinin — Chvostov. orientálních rukopisů ve Vídni a r. 1855 ode- bral se na další studia do Petrohradu. Pře- stoupiv zde na pravoslaví, stal se prof. vých. jazyků na université a r. 1858 i v duchovní akademii. Z jeho védeckých prací jsou nej- důležitější: Die Ssabier und der Ssabismus (Petr., 1856, 2 díly, nákl. akademie); Ober die Cberreste der altbabylonischen Litteratur in arabischen Oberset^ungen (t., 1859); Ober Tammú^ und die Menschenverehrung bei den alten Baby loni ern (t., 1860); O nékotorych srednévikovych obvinénijach protiv Jevrejev (t., 1861);- l\véstija o Cha\arach^ Burtasach^ Slavjanach i Russkich Abu ^li Achmeda ben Omar Ibn Dasta (t., 1869); Die semitischen yólker^ Versuch einer Charakteristik (Berlín, 1872); O posléditéj veČeré i dnu smerti Christa (2. vyd. Petr., 1880); Corpus inscriptionum hebraicarum, obsahující sbírku nápisů z hrobů krimských (t., 1882) a j. Chvorostinin: 1) Ch. Dimitrij Ivano- vic, vojevůdce ruský (f 1590), válčil proti Litvě (1563), proti Krimu (1571), v Estonsku (1572) a proti Polákům. R. 1582 rozhodl ví- tězství Rusů nad Švédy u Ljalic ve Votsku, bývalé to části Novgorodské republiky, a r. 1590 porazil švédského generála fianera u Narvy. — 2) Ch. Andrej Ivanovic, vo- jevůdce ruský (t 1602), vynikl při obraně Pskova proti Báthorimu (1581), později válčil méně úspěšně s knížaty čcrkeskými a ka- bardinskými. Ohvostani {Pithecia Desm.), rod opic z če- ledi ploskonosých {Ptatyrrhini). Mají trup zavalitý, porostlý dlouhou, ale řídkou srsti; nahoře na hlavě jest delší srst, nad čelem ve dvé rozpravená a také kolem lící a brady bývají dlouhé vousy. Ruky mají ch. dosti silné; ocas není chápavý, nýbrž všude srstí porostlý, zvláště na konci chvostnatý a bývá trupu delší. Ve chrupu jsou přední zuby smačklé a šikmo do předu namířeny ; kly jsou silné, na průřezu trojhranné a oci předních zubů mezerou odděleny. Všickni ch. žijí v jižní Americe, přebývají v lesích a po vět- šině až po západu slunce vycházejí za po- travou. K nejznámějším druhům tito náležejí: Ch-an vlasatý {Pithecia satanáš Geoffr.) má tělo pokryto srstí vezpod jen řídkou, nahoře hustší, barvy u starých opic černé, u mladých do hnědá šedé; hrubé vousy jsou černé. Délka trupu bývá 50 cm, ocasu jen 40 cm. Jest domovem v lesích již. Ameriky od Peru až k Atlantskému okeánu, zejména kolem hor- ního veletoku Amazonského a Orinoka. Ch-an bělohlavý (/*. leucocephala Geoffr.) má na čele kromě temného prostředku i kolem tma- vých lící srst bělavou nebo narezivělou, li- cousy také bělavé, ale na těle srst u samců černou, u samic černohnědou, vezpod svě- tlejší, narezivělou. Také boltce, chodidla, prsty i nehty jsou u samců černé. Žije kolem veletoku Amazonského a ve Guyaně. Na roz- díl od těchto obou druhů má ch-an kos- matý (P. hirsuta Geoffr.) všude po těle srst dlouhou, hrubou, barvy černé, jen na hlavě černohnědé, na prsou narudle černé a na vnitřní straně stehen ještě světlejší; také na těle jest temná srst do Šeda kropenatá. Li- cousy jsou našedivělé. 1 u tohoto druhu do- růstá tělo i s ocasem délky as 1 m. Žije v Brazílii a obývá v lesích. Br. Ohvosiek František, lékař český {* 1834 v Místku na Moravě — f 16. listop. 1884 ve Vídni). Lékařství vystudoval ve Vídni v Jo- sefinu, kdež stal se záhy po promoci docen- tem pro vnitřní nemoci a po odchodu Duch- kově i roimoř. professorem; jako vojenský lékař byl vrchním štábním lékařem a před- nostou posádkové nemocnice čís. 1. ve Vídni. Literární činnost jeho je velmi rozsáhlá obsa- hujíc na 150 cenných prací původních ze všech oborů vnitřního lékařství. Se zvláštní zálibou však pěstoval i popisoval nemoci vzácné nebo významné a nahromadil tak veliké množství buď nových dosud nepozorovaných dat, nebo určil přesně význam mnohých do té doby nedoceněných pochodů chorobných; zvláště vynikl při léčení chorob soustavy nervové a zažívací. Jako pronikavý pozorovatel a bystrý diagnostik byl vůbec nedostižný. Ze všech těchto prací uvádíme toliko některé přihlí- žejíce hlavně k pracím česky v >Časop. čcsk. lékařů « uveřejněným: Zur Casuistik der Leber- krankheiten (1863); Beobachtungen uber Pneu- mothorax (1865); Beob. uber Venenkrankheiten (1865); Tuberkulosa v jícnu (1866); Beob, uber Ileotyphus (1866); Studien uber die primáře croupóse Pneumonie (1867); Thrombosa venáe portarum s hnisovitjrm rozkladem usedliny (pyle- phlebitis suppurativa, 1868); Syphilis constitu- tionalis; Pí-i^naky hrazeni se krve v obvodu vrátnice (1869); Beitráge fi/r Elektrotherapie (1869); Meningitis cerebrospinalis; — emphy* sem vaziva podkožního (1870); Pí'ípad prvotní a samostatné rakoviny medullárni mikteru (1871); Případ prvotní a samostatné rakoviny rosolovité {carcinoma gelatinosum) íflučového méchjrře a \lučovodů (1872); Převleklá tuberkulosa pobřis- nice, pohrudnice a osrdce (1873); Beitráge xur herdweisen Sklerose des centralen Nervensystems (1873); O vstřebavém působeni proudu elektri- ckého (1874) ; Paralysis agitans — obrna třesavd (1874); Zur Diagnose der herdweisen Sklerose des centralen Nervensystems (1875); Případ samostatného prudkého křupu trubic — Bron- chitis crouposa (1876); Příspěvky k nauce o snéti plic (1877); Příspěvky k pylephlebitidě hnisavé (1878); Weitere Beitráge \ur Tetánie (1878); Dvě epidemie \dnětu plen mo\komíchovj^ch (1879, 1880) ; Čtvrtý případ ložiskové sklerosy morkové a michové (1880); Nemoci jater {\%^i)\ Případ athetosy pravé hoření končetiny (1881); AV- moci vrátnice, iil a tepen jatemích (1881 — 82); Klinische Beitráge ^u den Erkrankungen des Kleinhirns (1882); Příspěvek k pohnání vředu dvanáctníku per foru jícího (1883); Prudký- čili flutý úbyt jater (1883); Tuberkulosni vřed fd- ludkový (1884). Ohvostov Dmitrij Ivanovic, hrabě, státník a básník ruský (♦ 1757 v Petrohradě — t 1835 t.), vstoupiv záhy k vojsku, účastnil se války turecké r. 1788 a polské r. 1794, načež šel do výslužby a vstoupil do služby Chvoščinská — Chydenius. 453 státní. R. 1797 byl vrch. prokurorem senátu, r. 1798 členem synodu a od r. 1799 státní rady. Hraběcí titul dostal od krále sardin- ského Karla Emanuela IV. Z básní jeho vy- nikají hlavně písnč a ódy. Mimo to psal veselohry, básně didaktické, lyrické a pod.; z větší části vřaděny do sbírky vydané vlast, nákladem (Petroh., 1817, 4 d., 2. vyd. 1821 až 1827). V r. 1804—06 vydával časop. »Drug prosvěsčcnijac. Byl Členem petrohr, akademie véd a čestným členem tamější akademie umě- ní. Některé básně jeho oslavující vítězství armády rus. byly přeloženy do franč., angl. a něm. Chvoidinská Naděžda Dmitrijevna, spisovatelka ruská, známější pseudonymem V. Krestovskij (♦1825 v Rjazani — f 1889 v Pctěrhofu), nabyvši domácího vychování, projevila záhy náklonnost k literatuře a vy- stoupila do veřejnosti r. 1847 básněmi, jež uveřejňovala v časopisech. Hlavním oborem jejím však byla povídka a román, které pě- stovala s nevšední plodností, zahájivši s úspě- chem činnost svou v tomto směru povídkou Auna Michajlovna (1850). Hlavní z její prací jsou: Seljskij učitel (1850); hkušenije (1852); Ktoi ostalsja dovolen (1853); Ispytamje (1854); Poslédnéje dějství je komediji (1856); Svobod- noje vremja (1856V, Bariton (1861); Vo\idamji lučsago (1861); Ďva partijatnych dna (1868); Na večeři a j. Souborně vyšly s názvem Ro- many i povésti (Petrohrad, 1859). Jakožto žena neobyčejně skromná nemilovala velké spo- lečnosti, žila skoro neustále v Rjazani a te- prve po smrti matky a sestry přestěhovala se do Petrohradu. Stopy tohoto uzavřeného venkovského života vystupují zřejmě v prvním -období její činnosti (1850 — 61), kdy spiso- vatelka analysuje do všech podrobností ven- kovský život rodinný i společenský jevíc upřímný soucit se všemi lidmi trpícími a po- níženými. Povídky a romány její z té doby jsou rozrušující dramata s obětmi, typy ne- lítostných matek intrikánek, otců slabochů, bezcharakterních mladíků a pod., jež na druhé straně k upokojení čtenářovu vyvažují typy positivní v rámci běžné morálky, ovšem že nezřídka ke škodě umělecké výše románů. Ve druhém období své činnosti Ch. líčí hlavně úpadek ruské společnosti v létech 70tých. Hlavními pracemi z té doby jsou Pet-vaJíZ borba (1869) a Aljhom, griivpy i por- tréty (1874—77). Na přechodním stanovisku stojí román Boljsaja medvédica (1870—71) ze společenského hnutí let 60tých, líčící novou ienu ruskou, obětující se práci pro blaho společenské. Šnk. Ohvoiťany viz Košfany. Ohwalozewski (Falczcwski) Stani- slaw, kronikář polský (f kol 1567), šlechtic erbu Tr^by, byl starostou pirtským a kle- ckým, kterážto knížectví byla v doživotním majetku královny Bony. Z jejího rozkazu po- řídil inventář těchto statků a, obšírnou práci tu z r. 1552—55 vydala archaeologická kom- misse vilenská s názvem Piscovaja kniga Fin- skago i Kleckago kňa^estv (Varš., 1884). Znám jest též jako spisovatel kroniky polské sa- hající od Mečislava I. do smrti Boleslava Stydlivého. Neúplný rukopis její chová se v knihovně pulawské a vydán byl r. 1829 od í.. GolQbiowského v IX. a X. sv. spisovatelů pol. Gal^zowského. Napsána byvši asi v pol. XVI. stol., má důležitost pouze v ohledu ja- zykovém. V ohledu historickém jest dle nej- novějšího badání překladem kroniky Miecho- witovy. Srv. J. Przyborowski, S. Ch., jako pisarz zlotego wieku (»Tyg. PoznaAski«, 1862 č. 50); Schirmer, S. Ch. i jego kronika (»Przc- wodnik naukowy i hist.«, 1886); Jungfer, Slownik do kroniki S. Ch-kiego (»Žpravyc akademie díl IV. str. 88); Lisiewicz, Niezu- žyte materyaly do žyciorysu S. Ch-kiego (•Kvartalnik list«, 1888). — Syn jeho Ch. Jerzy (f 1589) byl biskupem luckým a brze- ským. yhwalibóff Josef, spis. polský {* 1808 v Žukowě v Haliči — f 1841), ukončiv studia na universitě Ivovské, vstoupil do státní služ- by a po ztrátě rodiny cestoval v Itálii, Ře- cku a Palestině, odkud vrátil se rok před smrtí. Písma jeho vyšla ve Lvově r. 1840. Po smrti jeho vyšly Zásady myšlenia i wiary (Poznaň, 1846). Chwalim, polská ves v Poznaňsku při řece Obrzyci, zajímavá tím, že jest původu dolnolužického. V třicetileté válce opustilo několik dolnolužických evangelických rodin (snad z okolí Žarova, nyní již poněmčeného) svoji vlast a založilo ves Ch. Prvý o ni činí zmínku F. X. Sempiriski ve svém popise Po- znaňská (1853); dle ní měl Ch. r. 1853 860 ob., kteří se nijak nemísili s Němci. Novější zprávy podal Hórnik v >Lužici< 1884. Ch. jest při- fařen do Kargowy (u městečka Unrunstadtu), od níž je vzdálen 3 km. Chwalimští až do novější doby vstupovali ve sňatky jen mezi sebou, jsou přísní lutheráni a chodí každé ne- děle na polské služby boŽí do Kargowy. Čnjr. Chwalkahof viz Chvalkov 2). ChwaXkowski Mikolaj, právník a histo- rik pol. (t kol 1700), pocházel ze Wschowa a vzdělav se na akademii ve Frankfurtě nad Odrou, byl rádcem kuronských knížat a ku- ronským residentem při dvoře pol. Hlavní jeho dílo Regni Poloniae jus publicum (Krá- lovec, 1676, 2. vyd. 1684) setkalo se s ostrou kritikou Hartknocha a jiných spisovatelů. Mimo to vydal: Singularia quaedam polonica (Lvov, 1666, 4. vyd. 1696); Principium occu^ pationes singulares (Varš., 1690); Effata regum Poloniae (t., 1694); Pami^tnik albo kronika mistr^óiv i ksiqfat pruskich, tud\ie{ historya iufljntska i Kurlandyi (Poznaň, 1711). Ohwolson Dan. A. viz Chvolson. Chyba Jan viz Fořti us Jan. Ohyby (Chyb i), ves ve Slezsku, hcjt. Bíl- sko, okr. a fara Strumieň; 116 d., 640 ob. pol., 40 č., 168 n. (1890), 2tř. šk., pš., telegr., žel. stanice Sev. dr. cis. Ferdinanda (Bohu- mín-Dědice), arcivév. cukrovar s raffinerií, pila, samoty Nowy staw a Zamachy. Chydenins: 1) Ch. Samuel, mžcnýr a spisovatel švédskofinský (♦ 1727 v Eurajoki — 454 Chyjice — Chyliňski. t ,1757 ve vodopádu Niska). Vystudovav v Abu, Upsale a Štokholmé, jmenován r. 1753 docentem, r.^ 1756 mimoř. profcssorem na universitě v Abu. V Upsale uveřejnil 2 these: De Decrementis aquarum insinu Bothnico (1649) a De Navigatione per flumina et laciis patriae promovenda (1751), o čemŽ zaslal návrh me- iiorace akademii štokholmské, který též pro- vedl. Vynalezl nebo zdokonalil vodní a větrné motory, kalorifer a j. Zkušenosti, jichž nabyl cestou Laponskem s otcem svým, shrnul v dile: De oeconomia et moribus incolarum Lapponiae Kimensis (Ábo, 1754). 2) Ch. Anders, dír. theol., švédský národ, hospodář (♦ 1729 v Sotkamo — f 1803 v Gamla Karleby ve Finsku jako farář). Zabýval se důležitými národohosp. otázkami, kritisoval ostře prohibitivní systém finanční své vlasti, následkem čehož vyloučen z říš. sněmu řl766). Mnohými myšlénkami svými je předchůdcem Adama Smitha. Politické spisy Ch-iovyjsou: Kállan till rikets vanmakt (1764); Rikets hjelp genom en naturíig fiuance-system (1766; mod. vyd. Palmén, Štokh., 1877—78).. Srv. Ch. Autobiogr. v »Goteborgs Vetenskabs og Vit- terhets-samhalles samlingar« (1780). HKa. Ohyjioe, ves v Čechách nad LeŠinou, hejt. a okr. Jičín, fara Velíš, pš. Jičiněves: 95 d., 603 ob. č. (1890), fil. kostel sv. ap. Simona a Judy, 2tř. šk. R. 1369 připomíná se tu far. kostel. Na býv. tvrzi a statku seděl (1460) Jan Kapřík z Lesonic. V XVI. stol. náležely Ch. ke Střevači a r. 1584 připojeny k Velíši. Když se zřídila ve Velíši fara, stal se zdejší kostel ňliálním (1776). R. 1861 pokoušeno se tu o dobývání kam. uhlí. Ohýlava, Chelava, někdy ves v Čechách, nyní mlýn u Újezda blíže Přeštic. Ves pů- vodně náležela ke klášteru nepomuckému, v XV. stol. zpustla a později úplně lesem zarostla. Ohylde viz Childe. Ohyle Pavel, paedagog čes. (*1800 v BraŽ- né u Seičan — f 1886 v Něm. Brodě). Stu- doval na akad. gymnasiu v Praze pod Jos. Jung- mannem, jehož vřelým ctitelem po celý život zůstal, pak ňlosofii a dvě léta theologie. Vy- stoupiv z theologie oddal se na professuru, supploval na různých gymnasiích v Čechách, byl na to rok adjunktem při gymn. na Malé Straně v Praze a stal se r. 1842 grammati- kálním professorem v Litoměřicích a téhož ještě roku humanitním profcssorem v Jindři- chově Hradci. R. 1852 jmenován byl ředite- lem gymn. jihlavského. Vida, že češtině na tamějším gymnasiu není vykázáno příslušné místo, ježto v ní němečtí Žáci vyučováni byli jen na přání rodičů, zasadil se Ch. o to, aby se čeština stala pro všecky žáky předmětem povinným. Když pak počet žactva na gymn. vzrůstal, vymohl Ch. zřízení parallelnícn od- dělení při nejnižších dvou třídách a rozdělil žáky těchto tříd dle národnosti. V české po- bočce vyučovalo se náboženství, latině, če- štině a němčině jazykem českým, všem ostat- ním předmětům pak pro nedostatek učitelů českých jazykem německým. Opatření Ch-m učiněné bylo potvrzeno ministerstvem. Než odpůrcové národnosti české v Jihlavě, těžce nesouce zřízení > českých páral lelek« při ji- hlavském gymnasiu, jakož i důvěrné a přátel- ské obcování Ch-ovo s vůdci jihlavských Čechů drem Leop. Fritzem a knihkupcem Ant. Musilem, zasadili se u mocných přátel svých ve Vídni o jeho odstraněni. Na poč. 2. pololetí r. 1862 přeložen byl Ch. v stejné hodnosti na gymnasium jičínské, kde po 9 let blahodárně působil. Dovršiv 70. rok věku svého odebral se r. 1871 na trvalý odpočinek a dostal zlatý záslužný kříž s korunou. V říjnu r. 1874 odstěhoval se z příčin rodinných z Ji- čína do Něm. Brodu, kde dne 28. čce 1886 život svůj dokonal. V mladých létech složil Ch. nemálo zdařilých básní českých i něme- ckých, jeŽ po různu byly uveřejněny. Rs. Chylioe: 1) Ch., Chilice, samota v Če- chách u Mirošova, hejt. a okr. Rokycany, fara a pš. Mirošov; 5 d., 42 ob. č. (1890), far. kostel sv. Jakuba (fary mirošovské), r. 167& nově vystavěný. Fara udržela se tu dlouho, ale farář bydlí od r. 1654 v Mirošově. Ch. jako ves připomíná se r. 1192. Kníže Přemysl daroval ji klášteru břevnovskému. R. 1379 napočítáno tu 8 vladyčích statků a far. ko- stel. V XV. stol. seděly tu rodiny Cuknu a Farářů z Chylic, v XVI. stol. Řisničtí z Řis- nice, jichž dil koupila obec rokycanská (1532 až 1533). — 2) Ch. (KilUt^), ves t., hejt. Kar. Vary, okr. Bečov, fara Utvina, pš. Toužim; 30 d., 168 ob. n. (1890), Itř. šk., mlýn a Inářství. 3) Ch., někdy Chilče, Chile e, ves na Moravě, hejt. Uher. Hradiště, okr. Uherský Ostroh, fara a pš. Nová Ves u Uher. Ostrohu ; 158 d., 840 ob. č. (1890). V XVI. stol. byly tu mnohé vinohrady. Chyliflkaoe (z lat.), proměnění stráveniny (chymus) v zažitinu čili mléči (chylus). Ohyliúski Samuel Bogumil, bohoslo- vec htevský (♦ na poč. XVÍI. stol. — f 1668 v Anglii), poslán byv kalvinskou synodou v Kějdanech (1657), aby sbíral příspěvky na vydání litevského překladu bible dokonče- ného J. Skorodzkým a J. Borzymowským, do- stal se do Uollandska, Belgie a konečně do Anglie, kde, vydávaje se sám za překladatele bible, došel podpory několika vynikajících mužů v Oxforde. Doporučení těchto mužů se zvláštní předmluvou vydal v brošuře An Account of the translation of ihe Bible into the lit h vání an tongue^ into which language the scriptures were as yet nevěr translatcd atd. (Oxford, 1659). Když však s tiskem nepočí- nal, synoda zbavila ho závazku a svěřila vy- dání bible J. K. Kraiňskému a M. M. Minwi- dovi (1663). Jejich péčí vytištěna v Londýně čásf bible až k žalmu 40., načeŽ následkem nedostatku prostředků od práce upuštěno. Vytištěné, ale neodkoupené archy v tiskárně časem přišly v zkázu. Odtud velifcá vzácnost tohoto překladu; dosud jsou známy tři vý- tisky: v Petrohradě, v Berlíně a v Londýne. Ch. na základě zmíněné brošury poklúdán byl dlouho za překladatele. Teprve M. Stan- Chyljak — Chýnov. kiewicz objasnil záleiitost tu v dilc >Wiado- laoié o BibUi litewskiej, drukowancj v Lon- dynie 1663 r. i rzekomym jej tlúmaczu S. B. Ch-m< (Krakov, 1886). Ohyljak Vladymir IgnaCSviř. spisov. haliČSKOruský, zniiaĚ]M pseudonymem Jero-' n ym Anonym (• 1843 ve Vcrchomle Veliké meii Lemky jako kněžský synek, f 1893 v Letyně na Ďrohobyfsku v hodnosti unit- ského faráře). Gymnasium studoval v Novém SandeíSi a v uher, PreSově, theologii ve Lvově. R. 1866 vysvěcen na kněze a r, 1872 vystoupil ve »Slovu< poprvé na veřejnost pověstí /ií- ski; patriot. Lebky sloh, věrné vystiženi osob a děje a nelíčený humor s dávkou ironie a sarkasmu upozornily na něho hned při prvých pracich, jiciii napsal celou řadu, jednak po- vésti, románQ, humoresek, jednak icuilletonQ, pro staroruskí časopisy »fcystok«, "Novyj Proloih*. iBesédac, >Červenaja Ruš*, >Slovo< a kalendář >Vremennyk<. Podepisoval je pseudonymem (Neljach, Ja Sam, Nikyj, o-o> a i.). Z vědeckých statí zasluhuji zmínky Sva- Ubnl obyčeje u Lemkův a Humor Lemkuv. Část sebraných jeho prací vyšla pod názvem Po- vitti i la^skn^jr Jeronýma Anonyma (Lvov, díl I.— III., 1882, díl IV., 1887). Ž nich jsou objemnější: Poslédnyi i^ rodit, iyclio na svétě, Smeit i (ena ot Boha, Vefykyj perekynčyk v malom roimiri. Některé pricc Ch-ovy vy- ály velkorusky v čas. >Slavjanskij mir< (188U), >Orlovskij včstnikf (1889), >Russkij véstnikc (1889). Řř. OliylOTriLMa (lat.), mízotok, nazývají se ony druhy prudkých prÚjmfl, kdy bývá vy- vrbováno množství hlenu, tak le pak nabývá stolice vzhledu chyldsního; se skutečnou za- iitinou oviem nemá ch. pranic společného. OhyloMyplLiuCorda, retokalíáek, rod mechů jatrovkovitých {Musei hepalicí) če- ledi křfzitkovitýcb (Jun/íermannicae) s lo dýhou plazi vou, rozkiaditě rozvětvenou a E3uze u zpodnich lístků svazčité vlásenitou isty jsou Kvadratické, buď zaokrouhlené nebo ubte, ne-li vykrojené, velmi úkosně vctknuté a značně sbíhavé. Zpodní lístky jsou hluboce Zklané s laloky kopinatými nebo Sídlovitými, kalíšek pohárovitý, hluboce Sklaný. Ch. roste u nás druhem Ch. polyantho^ Corda, r. mno- hokaliŠný, na vlhkých zvláště stinných mí stech lesních, na rašeliništích i v pramenech zejména v hornatějších polohách a jest dle stanoviska v barvč, statnosti a velikosti listů značně promčnlivý. £>iíí. Ohylové 0*vy (visa chyliferaj, druh míz- ních cev čili vtřebavek, jcí přijímají v sebe laiitinu {ckylus) ze Střev a převádéjí do krve Srv. Miz nice. Oliyliirlft (z řec), chorobné odměšovám bělavé moče, kteréž někdy bývá i krev při míšena. Sn.-. Filariosis. Clijrltu (lat,), zaíitina Č. mléči (n. MiUh ^f'). Jc bělavá tekutina, která se ve střevech vtfebává ze zažité potravy ve zvláštní mízní cévy a jimi pak bývá uvedena v obéli krevní, kterým se pak výživné částky potravy roz vádějí po tčlc. Složeni šCávy obsažené v chy- 455 lósnfch mfznicfch není vidy stejné řídíc se dle toho, lační-li individuum nebo je-li na- syceno, a i pak různívá se dle druhu zažité potravy. O těchto podrobnostech srv. Trá- ChymiM (i řec), strdvenina (něm. Spe/íc- brei), je smiácnina rozmělněné potravy se sli- zem, slinami a šfavou ialudeční, jak ji shle- dáváme na př. ve vrátníkovém oddílu žaludku a dvanáctniku, dokud nebyly z ní vtřebány veni a zažívání. OhyJkaT&: 1) Ch., Chiiava, sam. u Bořku, hejL Budějovice, okr. a pš. Hluboká, fara Hosín; popi. dvůr Ad. kn, Schwarzenberka, váp. lomy a vápenice. — 3) Ch., Chvyíiava, ves t., hejL Kladno, okr. a pS. Uahoíť, fara Železná; 235 d.. 1496 ob. č. (1890), fil. kostel sv. Prokopa, 4tř. šk., mlýn, cihelna, ložisko žel. rudy, samota Kyíický mlýn a Část obce Hor. Podkozí. Ch. náleicla ode dávna ke hradu Křivoklátu, i. 1585 od něho oddělena a připojena k panství kl^ivoklátskému. R. 1667 připomíná se tu far. kostel. Srv. Fr. Melichar, Paměti okr. UnhoStskčho (Praha, 1890). Cliýní, ves v Čechách, viz Chejné. Cb^al09, ves v hejt. litoměř., viz Vchy- nicc. Oltýnloe, ves v hejt. smíchov., viz Chej- Oliynin, ves v Čechách, hejt. Plzeň, okr. Blovice, fara Nové Mitrovice, pS. Spál. Po- říčí; 34 d., 233 ob. č. (1890), nad. dvůr, ovčin, obora, myslivna metropolit, kapituly u sv. Víta v Praze. OhýnOT, Chejnov: 1) Ch., starobylé mě- stečko v hejt. a okr. táborském, má 128 d., 1283 ob. č. (1890), na náměstí gotický dčk. kostel Ncjsv. Trojice (z 1670), 5tf. Sk., pš., telegr , stanici Rak st dr. (Domailice-Jihlaval, četn st obč záložnu 2 mlýny a 8 výr. trhů. Alod panství Ch s fiělou, filanícf, Dubem, Hořicemi a St. Voiicl (4667-5 ha), k němuž náleží zámek, dvůr, pivovar, výrobna sýrů, vápenice u Pacova a Kladrubské Hory v Cri-ě, jest majetek Ad kn Schwarzenberka. Scv.' výcb od městečka Pacova Hora se zname- nitými vápemcemi, mohutnými vrstvami vá- pencovými a kráp- níkovými jeskyně- mi. Zámek, jenž bý- val hradem a tvrzi župní, zdvihá se na ostrohu strmě na 3 stranách, po jehož úbočích zřízen krás- ný park. Kdy Ch. na město pový£<;n a znakem nadán, ne- známo. Znak (vy- obr. č. 1944.): včer- C 1944 Znik míit ChínoTí veném poli stříbr- nékřižem přeložené klíče — V nejstarší dobé byl Ch. zemský hrad župy chýnovské která v X. stol. ná- ležela buď k panství Slavníkovu nebo byl.i Chýše — Chýška. hrad kraje chýnovskĚho, Král Václav I. i štvi praískému. Pozdíji arciliiskiip prai- íikýKunrát (tl431) lapsal Ch. Hanuái z Ro- nova a jeho bratřím. Po nich tu scdél Mi- kuláš z Čcslic, po jchoi nástupci Prcškoví driel Ch. Jan z Malovic (1157). Potomci jeho odtud se psali Malovcové z Chínova. Skrze Annu Mandalénu (flélS) dostalo se panství ch^DOvské v drieni Sigm, Vcncclika 2 Vrcho- višt jemui pro účastenství jeho ve vzpouře stavovské konfiskováno a prodáno cizozemci Janu Oldřichu kn. z Kngenburka. hejtmanu zemskému ve Stírsku a KraAsku. Po vvmření rodu toho přešel Ch. r. 1719 na kniíata ze Schwarzenberka. R. I&IO zaloíeny zde ma- triky církve chýnovské. Tvrz přestavěna za Malovcd na zámek. Dčkanstvi datuje se z r- 1670. Chýnovská, též oustská iupa, největší mezi všemi župami českými, rozklá- dala se při hor. toku Luinice od Tábora po jejích přítocích a hraničila na sv. se iupou ře- čičkou, na sz. s vltavskou (tu stály Tčcho- buz, Pohnání a Ratibořicc); na záp. s bechyfi- skou (Klokoty, Skalice, Ncdvědice, Drachov, Lomnice, Veseh', Slověnice a Řtčpánovicc) ; na jihu s Doudlebském od přcdélu Lužnice a Malše (Mladošovicc na pomezi); na vých. sahala ai k pomezi moravskému. 2upním hra- dem do XllI, stol, byl Ch.. připomínaný u Kosmy při popise panství Siavnikova; po- Blední župan z r. 1220 nazýval se Oldřich. — S) Ch., ves t.. hcjt. a okr. Smíchov, fara a l>5. LibSice n. Vit.; 19 d., 136 ob. č. (1890). K Ch-u odnáší se starodávná povést, kdež praví Styr, vítěz nad Vlastislavem, k Nckla- novi: Zčiň mi tak vysoký rov, z nčhož by uzřel ves Ch. V listinách připomíná se r, 1226. Daniel, biskup praiskí, daroval Ch, klášteru doksanskému. V XV.' stol. držpn Ch. k Bu- štěhradu, v XVI. od ného oddělen a připo- jen ke Středoklukám. Obýi* (Chieich), město v Čechách na lev. bf. Střely v hejt. a okr, žlutickém; má222d„ 20 ob. e., 1293 n. (1890), far. kostel jména P. Marie, někdy kostel kláštera karmelitán- ského, r. 1660 sv. p, Jiřím Michnou i Vacinova vystavěný, cís,Josefemr. 1786 zruScný, hřbitov, kostel a hrobkou hr. LaŽanských, kdež ve XIV. stol. patrně stával far. kostel, 5tř. šk., radnici, pi,. telegr., četn. st., spořit, a lálož. spolek, léliárnu, na Stfclc 4 mlýny a 5 výr, trhd. Kid. panství Ch. s připojmými statky zaujímá 39S5S9 ha piidv; náltii k němu zá- mek s kaph' a parkem, dvůr, pivovar, majetek Jaromíra hr. Lažanského sv. p. z Bukově. — Ch. bývala pflv. sidlo vladyčí, jehoí majetníci nékdybyli praotcovéPf t ipěstských z Chýš a I Egrberka, od r. 1361—65 náležela Ch. ke království, pak Boršům z Oseká (1370—78) jako manství, r. 1397 bratřím z Hradišfan. r. 1422 sedět tu Jindřich Plavenský, později CaltazTíamcnnčHory, pánové z GiittenStcina, la tiíchž asi Ch. na město povýSena a nadána znakem (vyobr, í. 1945.): v modrém štítě na zel zpodku stř brna městská hradba s cim- buřím branou zamřiženou, dvéma věžemi: nad branou znak pánů z Guttenšteina. — Bu- rian z Guttenštei- na ohradil měste- čko a založil roku 14S7 karmel. klá- šter. Anežka z G. provdala se (15721 za Mik. z Lobkovic a Chýši mu věnem přinesla. Za něho vystavěn (1579) tti zámek. Roku 1570 přešla Ch. koupi na Ferd. z Renš- (sii chýic, perka, po něm ná- sledovala Kryselda 587), která svobody městskě :děl tu její syn Bohuchva! :. 1945. X Lobkovic ( potvrdila. Po ni seděl tu její syn Berka z Dubě, jemuž pro účastenství ' vzpouře stavovské Ch, se vším, co k ní ná- leželo, zabrána a postoupena (1621) Jiř. Vil, Michnovi z Vacinova, la néhoi tu obnoven kar- mel. klášler. Jeho syn Vilém promrhal jmění otcovské a věřitelé prodali Chýši hr. Krakov- ským z Kolovrat, z nichž Jan prodal (1747) celé panství Václ, Leop. Putzovi z Brcitenbachu, od něhož přešlo (1766) na Prokopa hr, Lažan- ského. V r. 1678. 1777 a 1779 navštívena Ch ohněm. Ch. jest rodištěm učeného probošta a kazatele Beneše Chvšského ze špicberku. Ohtlka: 1) Ch., ves y Čechách, hcjt. u okr. Něm. Brod. lara a p5. Úsobi; 36 d., 260 ob. č. (1890), popi. dvůr, - 3) Ch, (Malá), far. ves t,, hejt. a okr. Milevsko ; 67 d., 470 ob. č, (1890), kostel sv, Prokopa (presbyterium je zbytek staršího, již r, 1384 far, kostela, sakri- stie zbytek kaple Nejsv, Trojice z r, 1610). pš,. četn. st, Alod, statek zaujímá 19538 hn půdy; náleží k němu zámek, dvflr. majetek Frant. a Anny Sicbcrtových. Ves r, 1291 pří- slušela k biskupství pražskému, ve XIV. stol. náležela pánům z Rožmberka, z nichž Pclr prodal (1593) ji Jindř, Doudlebskému z Dou- dleb a na Petrovicích a ten (1614) odkázal statek Ch-ku obci písecké na vydržování kněz<' vyznáni českého, správce ákoly. zaopatřeni criudých a jině milosrdné skutky. Obec pi- secká vSak súčastnivši se vzpoury stavovské brzy pozbyla konfiskaci tvrzi: i statku Ch-ky. jež pak Donu Janovi de Arrizaffa postoupeny. R. 1651 držel Ch-ku Jaroslav Licbštcinskí z Kolovrat, po němž se majetníci stále střídali'. R. 1843 koupil statek chýšský Frant. Lamp- recht. — 3) Ch (Velká), far. ves t.. hcjtm. Pelhřimov, okr, a pš. Pacov; 64 d., 534 ob. č. (1890). kostel sv. Jana Křt. (z r. 1699), 3tf. Šk.. 2 mlýny. Manedův a Peřinka, a v nedalekém lese na víchu >StražiŠtii kaple sv. Jana Křt, Nadační statek se Smil. Horami zaujímá 107504 ha půdy; náleží k němu v ChýSi dvůr, pak dvory: Cetulc a Smil. Hory, majetek klá- štera Strahovského v Praze. Ves jakož i zboží chýáské náležela již r. 1143 ke kláíleru Strah., ve válkách husitských dostaly se do rukou světských, mezi jiným Ětěpánu Špánovskému Chýšná — Chytil, 457 z Lisova, za něhož se tu připomíná tvrz. Po bitvě bělohorské přikoupena Ch. opět stra- hovskému klášteru. Chýiná, osada v Čechách u Černicí, hejt. Ledeč, okr. Dol. Královice, fara OnŠov, pš. Čechtice; 39 d., 227 ob. č. (1890), mlýn. OhyiAký Jan fiosák, františkán a spiso- vateiAVI. stol. Jsa kazatelem v Plzni sepsal 26 rozprav polemických proti Bratřím a jiným nekatolíkům, jež r. 1555 vydal pod názvem Enchiridion /. j. Knífkjr a ukázáni ... o sváto- stech a jiných všech církve sv. pořádcích (Praha, 1555). Ohýiť, Chejšť, ves v Čechách, hejt. Nový Bydžov, okr. a pŠ. Chlumec n. C, fara Vápno; 56 d., 364 ob. c. (1890), mysli vna. ChTtad (něm. Fánger\ v klaviatuře Šikmo stojící pokoŽen^ jazýček, zabraňující, aby kla- -dívko narazivši s dopadem klávesu na struny po odrazu nemohlo opět odskočiti do výše. Ohytálky viz Loučky Dolní. Ohytaaá, též Kaplan, český národní ta- nec řadový. Tanečníci postaveni ve dvou řa- dách poskakují proti sobČ zpívajíce píseň »Utíkej, Káčo, utíkej* (Erben, nápěv 691) nebo ^Nevybírej, nepřebírej* (Erben, náp. 406), při čemž tanečník snaží se uchopiti se tanečnice. Ohsrttl: 1) Ch. Josef, historik moravský {♦ 1812 v Kojetíně — f 1861 v Brně). Vystu- Památkách archaeologických* (zejména též Vývoj miniaturního uměni v době králít rodu Lucemburského^ >Pam.«, 1885, 1886), ve •Zprávách architektů a inž.c (O stavební čin- nosti v Praxe v době baroka, 1895), v »Kunst- chronik« (Zur Kunstgeschichte Bóhmens^ 1886), v >Mittheil. d. k. k. Central-Commiss.c. (Ueber eini^e Madonnenbilder Bóhmens aus dem XI V. u. XV. Jahrh., 1887), v >Mitth. d. k. k. osterr. Museumsc {Zur Charakteristik des bóhm. gc- schliffenen Glases des XVII. u. XVIII. Jahrh., 1896). Z ostatních článků a pojednání časo- piseckých uvádíme ještě: Sorbert Grund (»Kvčty«, 1883); Josef Mánes (t., 1889); V. V. Reiner (>Lumír€, 1883); Václav Brožík (.Osv.«, 1888J; O inventáři uměleckých památek (t., 1894); dále příspěvky v publikacích »Čechy« (Karlštejn, 1895J, »Sto let práce«, >Národop. výstava českosíov.c, »Oesterr.-ungar. Mon- archie in Wort und Bild< (Bóhmen, stati Pla- stik und Malerei der Renaissance; Architektur der Renaissance und Neu\eit\ Die Kunstindu- strie). Jako spolupracovník »Nauč. Slovníku Ottovac napsal Ch. řadu cenných článku (Čechy: Dějiny ma)iřstvi a sochařství; Dějiny uměleckého průmyslu a j). Také z četných jeho přednášek z uměleckého průmyslu oti- štěny některé ve >Zpr. jednoty průmyslové* a v »Obzoru národohosp.*. J-k. Chytracus — Chyžic 158 OhytraAOS David, vlastně KochhaTc, luth. theolog (* 1530 v Ingclfingenu ~ f 1600). Studoval na uníversité v Tubinkách a jako mladý magister přiácl do Vitcmberka, kde stal se horlivým iákem a stoupencem Me- lanchthonovým. Procestovav Jtalii byl r. 1551 prof. theologie v Roztokách a bojoval ve smyslu přísného luthcránstvi proti mirn6j- šimu směru Melanchthonovu. Ch. získal si zá- sluhy o organisaci cvang. církve v Rakousích a ve ŠtýrsKu, již mu svéřil císař Maxmilián 11. Ze spisů jeho vynikají: Chronkon Saxoniae nř a. iSOG—gS a Historia Coit/cssionii (1599). Oliytrldlaoaaejsou houby jednobunéfné, drobnohledné, bez vlastního podhoubí neb o podhoubí icela nepatrném' nálcíejí do od dílu hub rasových, kde cmí samostatný řad (viz Houby). Jsou veskrze cizopasnd znc ivaf ujice druhdy svého hostitele (zkf ivuji jtj způsobují nádory, povlaky a pod) iiji bud na povrchu různých fas aneb uvnitř, ale také napadají plísné. nálevniky, vajíčka víFníků, hadátka (Anguilliila). Cizopasi í v pokožko- vých buňkách rostlin na souši žijících, fitlčc-ji naskýtají se na mrtvolách rostlin a zvířat ve vodé žijících. Jednotlivá houba jest vlastně výtrusnicc naplněná plasmou, jež pojednou se děli v četné výtrusy vířivé počtu ncur" tého. Výtrusy mají brvu, již buď vlekou sebou nebo ji ku předu namiřuji; pohybuji se buď skákavě. nebo krouíi nebo klidné pluji. Plasma jejich bývá bezbarvá nebo různě zbarvená. VnikÁou-li do těla hostitelova, vy- rástají v nové výtrusnicc. Mnohé z nich od- počinuvše zplozují výtrusy trvalé (tclcuto- spory) o zbarveném, tuhém obalu; ty pře. zimuji a za příznivých okolnosti opél zplo- zují výtrusy vířivé. Výtrusy některých druhů mohou podobu méniti po způsobu amoeb, výtrusy jiných druhů přisedají na tělo hosti- telovo nebo do iiého se zavrtávají váčl;cm, jeni pozdéji buď zmizí (u oněch, Vter^ žijí uvnitř Ičla hostitelova), nebo se změní v čer- padlo nebo v jemná vlakénka připínaci. Po- hlavní ústroje jen u některých druhů byly seznány, patrného rozdílu však mezí pclatkou a zárotlecníkem není. Dvě buňky výtrusové se k sobě přiblíží a piasina z jedné přejde do druhé buňky; nebo jedna vyíene nepa- trný váček, jimž obsah přejde z buílky do bui^ky. — Teprve r. 1855 učinil z nich Alex. Braun samostatný řád; nyní je známo na lůO druhů. Poněvadž jsou vehce drobné a. tudií nesnadno přístupné, jsou dosud celkem nedokonale prozkoumány. Jednotlivá houba vcgetujc sotva několik dm. ale pokolení rychle po sot>é následují, dokud výživná látka není vyčerpána. Trvalé výtrusy déle Žijí. Jeden oddíl (Olpidiaceae, Synchytriaceae) připomíná nížsi řasy {Protacoccoideae') srovnávaje si; s nimi tělem jednobuněčným, výtrusy víři- vými pojednou vzniklými; ale ani od nálev- nikfl bičíkalých (Flagtttai) není daleko. Člo- věku ani neškodí ani neprospívají. Vii Eng- kr a Prantl, Natiirl. PHanzcnfamilicn, Fungi str 64. Bd. Ohytridlnni A. Br., rod hub z řádu Chy- tří iiaccae (v. t,). jehož druhy ciiopasí na buiS- kdch řas ve vodé, nezplozují tvarův amoebo- vitych, nýbrž přímo vyrůstají ve výtrusnici s výtrusy vířivými nebo ve výtrusmci s vý- trusy vytrvalými; ony vznikají na povrchu, tyto vnitř hostitele na jakémsi podhoubí. Výtrusnicc některých druhů mají nečlánko- vaný váček a otevírají se víčkem, jež vy- tvořeno jest blanou buněčnou; plasma jtst bezbarvá, vířivé výtrusy jsou okrouhlé nebo vejčité, nespájivé. Nejobyčejnější jest: Ch. Olla A. Br., jehož výtrusnice zahroccná a víčkem ukončená vyrůstá ve váček, který za- pouští do hostitele; cizopasí na řasách a bvvá pouze 0037— 0044 mm veliké. Bď. Ohyiaué, též Kyčané a Kysané, byli severozápadní větvi Luticů a obývali v kra- jinách mezí Řečnicí a Varnavou mají::e za hl. města Chyžu na ř. Vcrně a Vostrov (Gu- strov) na Nebole. Jméno jejich různé se do- kládá; kronikář Saxo r. 952 nazývá je Chiz- zini, HelmoldopětKiziniaKicini, Šafulik slovanské jméno odvozuje od cliyša. Ohyiloe, něm. Kiiiingen, nyní úředně HaJ Kissingen, hl. m. okresu a světoznámé lázeii- ské město v bavor. vl. obv. Dolních Fran- kách, 201 m n. m„ na lev. bf. francké Sály v krásném údolí uzavřeném lesnatými vrchy, na žel. tratích Schweinfurt-Ch. a Mciningeň- Ch.; sídlo okr. úřadu, soudu (zemský soud ve Sirhweínfurtu), lesního úřadu a Itrál. lá- zeňského kommíssařství, má 3 katol. kostely, mezi nimi krásný farní v got, slohu, 1 evanj,'. a 1 anglikánský, reálku, kamenný most při^s Sálu, divadlo, mramorové sochy králů Lud- vika I. a Maxmiliána 11., stanice pošt., telcgr. a telefonní, výrobu kočárů, vinařství, ovoc- níctví, lomy pískovcové a 4245 ob, (1890), z nichž 521 evang. a 341 isr. Největší důle- žitost pro město mají však zdejší solné pra- meny, o nichí zmínka se díjc již v IX. stol. Chyžice. 459 kterých však počalo se obecněji užívati te- prve v XVI. stol. Ale teprve v XVIII. stol. učinili biskupové vircpurští opatřeni pro roz- květ lázní a když Ch. stala se majetkem ba- vorským, nastal rozkvět velmi rychlý. Nyní navštěvuje lázně ročně asi 15.000 láz. hostí, mezi nimi mnoho panovníků, Rusů a Angli- čanů. Lázně jsou majetkem státu a správu vede lázeňské kommi.ssařstvf, provozování však jest pronajato. Účinek pramenů pod- porován jest i příznivým podnebím. Střední teplota jest v zimě 0^ na jaře 7^ vlčte 138* a na podzim 6'8*C. Pramenů jest 5 a obsa- hují všecky značné množství kuchyňské soli a kyseliny uhličité a něco železa. Nejproslu- lejším a nejužívanějším jest pramen Rákó- czyho objevený r. 1737 a obsahující při te- plotě 10-7<>C v 1 / 5-8 g soli. Prýští se z vrstvy štěrku 4 m hl. Chuti jest kysele slané. Blízko něho vyvěrá pramen Pandurův, známý již od stol. XVI. pod jménem Badcbrunnen. z téže vrstvy štěrku. Má teplotu 10-7* C, obsahuje v 1 / vody 5*5 g kuch. soli a jest chuti slané a nahořklé. Pramen Maxův vyvěrá z roz- sedliny skalní v hloubce 4 m; má teplotu 10^ C a chutná příjemně, kysele a slaně. Až do r. 1815 nazýván byl Kurbrunnen. Těchto tří pramenů užívá se k pití a pouze vody pramene Pandurova i ke koupelím, ač v míře jen skrovné. Prameny ke koupání jsou solní vřídlo (Salinensprudel) a vřídlo bchónbor- novo. První jest vzdáleno od Ch. 2130 w, vy- věrá ze šachty 100 m hl. z vrstev pestrého pískovce. Za minutu poskytuje 500 / vody a vyvinuje 2—6000 / kyseliny uhličité. Vřídlo Schónbornovo ve vsi Hausen vzdáleno jest od Ch. 3650 m a vyvěrá z vrtné díry 650 m hluboké. Za 1 min. poskytuje 5—6000 / vody a 4—6000 / kyseliny uhličité. Obou těchto vřídel užívá se i k piti, ale celkem jen zřídka. Teplota těchto pramenů jest 18-4— 186° C. Salinensprudel obsahuje 9"5, vřídlo Schón- bornovo 118 g soli v 1 / vody. Veškerých pět pramenů obsahuje též mírné množství hydrátu želczitého. Mimo to jest zde též pra- men hořké vody, rovnající se asi hořké vodě ve Friedrichshallu. Lázeňská zařízeni jsou velkolepá. Jsou zde jmenovitě král. lázeňský ústav a solanka, lázeňský dům při král. lé- čebném ústavu, akciový lázeňský dům, nové kasino s čítárnou, konversační sál (z r. 1838), železný pavillon zřízený Ludvíkem 1. nad pra- meny Rákóczyovým a Pandurovým, nová pro- menáda a j. Dále jsou zde zařízení pro lázně slatinné,^ lázně plynové uhličnaté, lázně v pa- rách solních, lázně v matečném louhu sol- ného vřídla, ústav k léčení studenou vodou» ústavy pro léčeni syrovátkou, gradovanou (stupňovanou) solankou, vdechováním dusíku a rozprášené solanky, pneumatickými přístroji^ elektrotherapeutické léčeni a j. Působnost pramenů zdejších spočívá v podpoře výměny látek. Užívá se jich proti chronickým katar- rhům žaludku a střev, katarrhu požeráku, po- rušenému trávení, překrvenosti, haemorrhoi- dům, ztučnění jater, katarrhu žlučovodů. žlu- čovým kamínkům, habituelni zácpě, krticim a j. Koupelí pak zvláště při nemocech peri- ferických nervů, nemocech kožních, zbytcích výpotků, rhcumatických affekcích kloubů a j. Při nemocech provázených horečkou, tuber- kulose a rakovině není radno pramenů chy- žických užívati. Vody z pramenu Rákóczyova rozesílá se 5—600.000 láhví ročně. Až do r 1868 těžena z obou solných vřídel též ku- chyííská sůl, od té doby užívá se jich pouze ještě k těženi matečného louhu. — První zmínka o Ch-ci děje se v IX. stol. Až do r. 1291 náležela osada hrabatům z Henne- berka, jichž jedna větev psala se dle hradu Botenlaube, položeného velmi romanticky po- blíž Ch. Pak přešla Ch. v majetek purkrabí norimberských a r. 1394 koupi na kapitulu vircpurskou. R. 1803 připadla spolu s Vire- půrkem Bavorsku, r. 1806 velkovévodstvi Virc- purskému a r. 1814 dostala se opět Bavorsku. R. 1866 zvítězili zde po urputném boji Pru- sové pod Goebenem nad Bavory pod prin- cem Karlem. R. 1874 provedl zde bednářský tovaryš Kullmann nepodařený útok na život knížete Bismarcka; na pamčf této události po- stavena r. 1877 v sadech královského ústavu lázeňského bronzová socha Bismarckova. — Okres chyžický má na 467*73 km^ ve 2 mě- stech a 55 venk. obcích 32.840 ob. Ti 890). — Srv. A. Sotier, Bad Kissingen (Lipsko, 1883» 2. vyd.); Lochner-Heusslcin, Bad Kissingen u. Umgebungen (Berlin, 1886, 2. vyd.); Welsch, Anwendung und Wirkung der Heilquellcn und Kurmittel von Bad Kiss. (Ch., 1893, 3. v.). >iu rtndD laiiuUIn, bkdii pod J X, značka samo- hlásky, jcjii řlán- kováni v prvni řa- dě vyznačuje zúiení dechové drahý v li- stech pozdviíením jazyka ku patru a současné roíšířeni otvoru ústního způ- sobené lim, že kout- ky rtů se roiUh- nou Jako pří jiných hláskách í pri i má' me vlastné mluviti o společném ozna- __.. samohlásek rozličných, roz- lišených částečnými rozdíly v člán- kováni; zejména nelze určiti hra- nic mezi otcvfeným i, blížícím se k í, a zavfeným t, odkud v nh- kterích jazycích s písemnictvím méné vyvinutým (na pf, v jazy- cích staro italských) i rozličné ne- snáze pravopisné vznikají. — Slo- vanské i je původu rozličného: vzniklo na pF. z původního dlou- hého /, na př. v (iv» ((íwř) v. skt. I dflvas, lit. gli/ai. lat. i-rvui; z dvojhl, ei, na pf. v lima v. řec, jk^*; z dvojhl. ei ai oi vzniká i vůbec na začátku (na pF. int >jedinýi, v. ném. řin, lat. oiiios. Bnus) i na konci slova (zde ne důsledně); r^^ _, -^ vznik z původ, ia není zcela ji- l^řt^ \ i stý. časem nalézáme i i místo y, Y^* ^""^ předchází-li lotiž J nebo souhlás- ^^^^^ ka iniÉkčcná, na pf. v instr. pl, kraji (v. My), v šiti (ze* ijrli, srv. lit. *iůtí). ÍWi (z předslov. jjaJ-} a j. Původné bylo kaídé slov. I dlouhé, a. délka tato la ně- kterých okolnosti v některých slov. jazycích (na př. v čcštinf) se časem i zachovala. V Čc- átiné vzniklo i'mimo to ze staršího i> (na pf. viij stč. viera, 3, os. plur. trpí stč. tipie a j.) zúžením, jež počíná se objevovali asi od konce XIII. st., podobně i z é (nci stč. řécI. ta-.ií- iiefr z kamřntk). — Značku pro I pfejali Ře- kové ze scmit. jód {>ruka«), značky vl. pro j; od nich Římané, od těchto ostatní národové evropští. ^iý. I jako číslice: v řeč. i' = 10. ,. = 10.000. v lat. i ^= 1, Kombinací I tvoří se značky (čí- slice) pro v>šší čísla (II. IlI. IV ...). jež před číslicemi C á M udávají počet set ntbo tisíc. IIIC= 300, IVM = 4000. - V nápisech I často znamená Imperator. — Staří logikové užívali samohlásky I v log. schématech na označeni kladného částečného soudu. — Jako značka mincovní vyškytá se I na mincích rakousk. pro Štívoici, na franc. pro město Li- moges, na mincích něm. pro Hamburk. X v chemii jest značkou pro iód. ti ho. Na odporučení Fortuny ho pracoval mnoho pro Goupíla. Maloval: Vitloría Co- loana (lt<81, vyznám, ve Vídni), AUxaider Boi-fcia tV. Hledá přižeň btndukýck vyslanců (1P83); EpiíoJa j pdda Btndiskě republiky |18S4). Provedl také četné podobizny a aqua- rcUy. iaA fT^aovai pl (lat), jdi k řeckému pi. t. i. ]di k šípku (řec. písmeno pi má po- dobu šibenice ti). IJLkelwl (od táim, výskám): 1) I . bůh my- stérii eleusinských a lernajských, syn Perse- fony-Kory, pův. epitheton boha Dionysa (v. t.). Z italských božstev odpovídá 1-chovi asi Liber, ~ a) I., hlavní den eleusinských mystérii, kdy nošen v průvodě obraz l-cnův z Athén do Eleusiny, jakož i zpěv od tmha vynalezený. jcjŽ pČl průvod ten procházeje náměstím athénským. klk. I&Unf viz Hyacinth. Ijikov, rus. obměna jména Jakub. Viz Jak o v. lalemoB pokládán v řec. mjlhu za vyná- lezce smutečního zpěvu nad předčasným sko- nem v přírodě a v životě lidském, po něm prý i. zvaného, sám v útlém mládí podleh- nul smrti, Stotožňován též s Linem, klk. lanbé, v fec, mythu služka v domě Ké- Icově a Melancifině v Kleusině, jci Démétru nad ztrátou Perstfony zarmoucenou hleděla všilikými šprýmy rozveseliti, odkudž prý vznikl zvyk kratochvilných i rozpustilých žertů {lap- lambické básnictví — lannetti. 461 lamblokéMúmiotvi, nazvané dle rhythmu v něm převládajícího, vzniklo mezi Ióny a to téměř současně s ele^ií a obsahovalo v pod- statě své satiru proti osobám a poměrům skutečného života. Počátky jeho hledati jest v prostonárodních žertovných písních při slavnostech bohyně Démétry, s čímž souhlasí mythus o služce lambě (v. t.). Do literatury uvedeno L b. Archilochem (v. t.), vedle něhož vynikli v tomto oboru ještě Simóni- des z Amorga a Hippónax. Kdežto f. b. Simónidovo má více ráz filosofický a poučný ve smyslu povšechném, Hippónax stihá sati- rou osobní nepřátele a obrací ji i proti sobě. Týž básník prodloužením předposlední slabiky utvořil z iambického trimetru t. zv. choliamb či skazón, příhodný jeho posměšně triviální poesii. Jiným skladatelem i-ho b. byl Ana- nios. Také Solón pěstoval tento druh, ale bez jízlivého obsahu, s tendencí více poučnou po stránce mravní a politické. Později v Athé- nách skládali iamby Hermippos, vrstevník Pcrikleův, Kerkydas, Aischrión (v IV. stol.) a j. I. b. bylo původně zpíváno s průvodem nástroje zv. iambyka, téŽ přednášeno melo- dramaticky s průvodem klepsiambu, záhy však i pouze recitováno. Z b. Í-ho přejalo drama v Athénách trimetr iambický. Zvláštní odrůdou b. I-ho jsou mimiamby (v. Hérón- das). V Římě pěstovali 1. b. I^urius Biba- culus, CatuUus, Calvus, Cato ml., Ho- ratius a Bassů s. Choliamby nalézaly se v mimiambech Matiových. Nikoli formou, ale obsahem k i -mu b. patří Ovidiův Ibis. Po- vahy choliambické a iambické jsou též některé básně Catalect pod jménem Vergiliovým za- chovaných, choliambické Petroniova Šat. 5., prolog Persiův a část básní Martialových. lamb zastoupen téŽ v části Priapeí, dále u Au- sonia a v nápisech. Zlomky iambografů řec. u Bergka Poet. lyr. gr. lí. (Lipsko, 1882); římských v Bahrcnsových Fragm. poet. Rom. (t., 1886). Sdk. lambliohos: 1) L, první v řadě erotiků řeckých, byl sice původu a vychování syr- ského, avšak osvojil si záhy dokonale jazyk řecký. Za panováni Lucia Věra (t 170 po Kr.) napsal román Babylóniaka (Příběhy babylón- ské) v 35 knihách. Název ten měl označovati nejen jeviště vypravovaných událostí, nýbrž i původ jejich, ježto dle tvrzení spisovatelova vypravoval mu příběhy ty učený Babyloňan, od něhož naučil se také babylónskému jazyku. Hrdinami románu byli Rhodanes a spanilá Sinonis. Oba milence, spojené jiŽ manželským svazkem, pronásledoval babylónsky král Gar- mus, poněvadž Sinonis zamítla milostné jeho návrhy. Po mnohém bloudění, podivuhodných dobrodružstvích a velkém utrpení došli ko- nečně žádoucího klidu a Rhodanes, stav se králem v Babylóně, žil šťastně se svou chotí. Román l-chův skládá se z dlouhé řady udá- lostí seřaděných volně bez vniterní souvi- slosti; oba hrdinové zakoušejí sice věcí nej- podivnějších, ale vnitřní jejich život jest chabý a vůle slabá tak, že neřídí se vlastním roz- hodnutím ve svém jednání, nýbrŽ podléhají osudu (Tyché), který je také, kdykoli nouze jest nejvyšší, vysvobozuje z nebezpečenství. Nám dochoval se pouze suchopárný výtah z prv- ních 16 knih u patriarchy Fotia. — Srv. Rohde, Der griech. Roman str. 361. Cfe. 2) I. z Chalkidy v Coelesyrii, filosofický mystik (f kol. 330 po Kr.), jenž učení novo- platónské přepracoval v nauku polytheisti- ckou o božských bytostech nadsvětných s při- řaděnými anděly, daemony a héróy. Ve své daemonologii rozvinul učení o zjevování dae- monů a prostředcích, jakými lze lidem du- chův těch se dovolávati a je ve službu svou bráti. Ve vzývání tom I. sám byl mistrem a od žákův jeho dostalo se mu příjmí učitele božského a zázračného. Zaříkací formule a pythagorejská mystika čísel hraje v systému jeho značnou úlohu. Hlavní dílo jeho obsa- hovalo 10 knih, z nichž zachováno pět: De vita Pythagorica liber (vyd. Th. Kiessling, Lip., 1815 — 16); Ádhortatio ad philosophiam (t., 1813); /lept xřig noLvfjg ^lad^rjíícixix^e iniat^^ Í^VS (vyd. Villoison, Kodaii, 1790); JTcpl ti}g Nixofiáxov ágid-iiTjtLXfjg úaaytoyrjg (vyd. Her- cher, Hermes sv. VI., 1872, str. 59) ; Theologu- měna arithmeticae (vyd. Ast, Lip., 1817). Mimo to přičítá se mu De Mysteriis Aegyptiorum (vyd. Parthey, Berlín, 1857). Xambo^^rafové sluli u Řeků skladatelé iambů, jako Archilochos, Hippónax a j. lambiu (řec. Xa\».pog) sluje v metrice stopa tvaru ^ -. Rhythmicky třeba ovšem řadu iam- bickou na př. ^ - ^ - "-^ - «- - pokládati za řadu trochajskou s anakrusí a tedy měřiti ji '-'|-^|-^|-^|«— . Z toho plyne, Že veškery zvláštnosti rhythmické, jež vyskytují se u tro- chaje, jeví se též u l-bu: rozvedení ve tři slabiky krátké, stažení v jedinou slabiku troj- dobou, náhrada spondeem (u i-bů na místech lichých, u trochaje na místech sudých), spo- jování v dipodie a j. — Jakožto stopy me- trické užívalo se i-bu zajisté jiŽ od dob pra- starých, tak jako trochaie; že Řekové Archi- lochovi připisovali vynalezení jeho, má smysl ten, že z básníků známých Archilochos první ho použil k útočným básním svým, jež taktéž nazval l-by. Ráz tento podržely verše iam- bické i v dobách pozdějších dosti často, na př. v epódech čili l-bech Horatiových. Jiné a daleko ještě důležitější platnosti došla stopa iambická jakožto stopa rhythmem stoupající, tedy výborně se hodící k označení pathosu, v dramatech antických, kde od Aiscnyla po- čínajíc stala se téměř výhradným rozměrem dialogu dramatického v t. zv. senariu. Knr. Xamos, v řeckém mythu praotec věštecké rodiny lamovců v Olympii. Odložen byv od matky Euadny, vyživen od dvou hadů medem a nalezen i^ezi kvetoucími fialkami i^ov). Když dospěl, Apollón sám jej zavedl do Olymp ie a poskytl mu schopnost, věštiti ze zpěvu ptáků a z plamene Žertev na oltáři Zevově. klk. iMMlra viz Euadné. lannettt Dome ni co, architekt italský (♦ 1815 v Římě). Vynikl svojí znalostí slohu renaissančního. Provedl stavby: palazzo Nar- ducci v Římě, palazzo Colonna v Amclii, pa- 462 TAnson — latrako. lazEO Montani ve Frascati» hřbitovy ve Velletri a Monte Porzio Catone. Obdržel rytířský kříž Italské koniny. rAASon [ajensn] Edward, architekt angl. (♦ 1812 v Londýne — f 1888 v Bayswateni). Studia klassická konal ve Francii, načež oddal se architektuře za vedení otce svého a Johna Walena. Na to cestoval po Evropě, z Čehož vzniklo několik pěkných aquarellů a výkresů; menší iich čásf vystavena při kongressu ar- chitektu r. 1885. Napsal: Some french cha- ieaux of the age of Francis I. (1856); The recent improvements in Paris (1858) ; The Krém- lin of Moscow (1868) ; The architecture of Nor- way (1878); Mediaeval and other buildings in the island of Cyprus (1883) a j. Xa&the, asteroida objevená 18. dub. 1868 Petersem v Clintonu U. S. Střední jasnost v opposici 11*6, průměr v kilometrech 53, označeni ^^. Gs. lapetOS ('íanBxóg), v řeckém mythu jeden E Titanů, syn Uranův a Gajin, choť Ókeanovny Klymeny; synové jejich. Atlas, Menoitios, Pro- métheus a Epimétheus, jsou patrně reprae- sentanty různých povah lidských, I. tedy asi jest praotcem pokolení lidského, jež se přímo od vnuka jeho Deukalióna, syna Prométheova, po potopě odvozuje. Již Welcker dosti pravdě podobně jméno jeho uvádí ve spojeni se jmé- nem biblického lafeta, praotce národů se- verních a západních. Mk. lapydovč, lat. lapudes, ve starověku ná- rod illyrský silně živlem keltským pomíšený, obýval v Pannonii v poříčí Sávy a Kupy {Colapis); částečně byli podrobeni od Římanu c. 129 př. Kr., úplně r. 35 př. Kr. od Octa- viana Augusta, který je ve veliké bitvě na Kupě porazil. lapygla slula ve starověku lihových. Itálie od ř. Aufida aŽ po mys lapygský (nyn. C. Sta Maria di Leuca); později v užším slova smyslu jen jihových. poloostrov Calabrijský. oby- vatelé lapygové, u Římanů Apulové, ná- leželi k nejstarším obyvatelům italským a •mluvili řečí od oskické značně se různící, jak nápisy messapické dokazují. Živili se chovem •dobytka a obývali v zimě v krajinách při moři, v létě ustupovali se svými stády na hory; podlehli brzo Řekům a Římanům. Xarbas, král Gaetulů, prodal Didóně území, na němž založena Kartagina; když pak jeho lásku zamítla, vedl s ní válku. klk. lasión, též lasios, lasos, syn Zevův a Elektřin, bratr Dardanův ze Samothraky, mi- lenec Démétřin (v. t.). klk, lasón: 1) i., nérós řecký, syn Aisonův a Alkimedin v lolku, byl od Cheiróna vychován a vyučen v umění lékařském. O jeho pří- chodu k Peliovi, výpravě do Kolchidy za zla- >tým rounem, jeho úkolech a návratu do lolku viz Argonaute. V lolku měl s Médeiou syna Médeia, jejž rovněž vychoval Cheirón. Když pak Médeia utratila Pelia, I. přinucen od Aka- sta vystěhovati se a odebral se do Korintha. Tam po 10 let spokojeně žil s Médeiou, jež mu porodila dva syny, Mcrmera a Feréta. I. však opustiv Médeiu, zasnoubil se s dce- rou Kreontovou Glaukou nebo Kreusou (viz Médeia). I. dle obvyklé verse zahynul položiv se na radu Médeinu spát pod kormu lodi Argó, kdež spadlým trámovím zabit. Syn l-ův Ferés a jeho rod vládli prý v Thesprótii. Na Lémnu I. ubíraje se tudy po lodi Argó měl s Hypsi- pylou dva syny, Thoanta a Eunéa, později vládce na Lémnu. Hérójské pocty I. docházel na četných místech, kudy se Argó brala. Dle jiné verse konečně I. s Médeiou se usmířil a vrátil se do Kolchidy; potomci pak jejich vládli v Kolchidě, Amíénii a Médii. Mytholo- gické i ethnologické výklady o významu l-a valně se rozcházejí pokládajíce jej jednak za božstvo sluneční, bouře, deště, jednak za Minya, Ióna, Argejce, Pelasga. I. vyobrazován obyčejně v souhlase s líčením Pindarovým (Pyth. 4, 78 n.) jako mladistvý bohatýr s pla- vými dlouhými vlasy, malými vousy, nahý anebo chlamydou oděn. Často se střevíci a v klobouku; vedle něho bývá zobrazena loď Argó. klk. 2) I., tyran ferský (♦ IV. stol. — f 370 př. Kr.^. Lstí a násilím zmocnil se skoro celé Thes- sahe a učinil se jejím vladařem (Zargos), Opí- raje se o velikou válečnou moc 8000 jezdců a 20.000 dobře ozbrojených pěších, pojal my- šlénku nesvorné Řeky sloučiti pod svojí vládu a v čele jich udeřiti na říši Perskou. Proto zasahoval do sporů řeckých, podporoval Thé- bany proti Sparfanům, ale nenabyl nikde dů- věry. K. 370 př. Kr. chystal se provésti svůj záměr, byl vŠak u Delf při přehlídce vojska od 7 mladíků delfských přepaden a zabit. Tím vlastně vzala říše Thessalská za své. 3) I. (pův. Ježíš zvaný), velekněz židovský (176—164 př. Kr.), podplativ syrského krále způsobil, že bratr jeho Oniáš zbaven byl úřadu velekněze a ten pak svěřen jemu; za další úplatky dovoleno mu zříditi v Jerusalemě gymnasion a efébeion, v nichž mladíci a kněží židovští náruživě se cvičili zanedbávajíce boho- služby. Hellénistické jeho snahy podporovati král Antiochos IV. a I. jsa již veleknězem propagoval je a posílal obětní dary ku slav- nosti íoinického Héraklea. Ale tu žid známý řec. jménem Menelaos přeplatil l-a 300 talenty a koupil si od Antiocha velekněžství, ač nebyl ani z pokolení Levi; aby sehnal peníze, ne- váhal prodávati posvátné nádoby chrámové. I. uprchl do země Ammonitů. Když se r. 170 rozšířila klamná zpráva, že král Antiochos IV. na výpravě proti Egyptu zahynul, zmocnil se I. Jerusalema a úřaau velekněze znova. Ale tím, že veřejně přestupoval zákon boží a krutě stíhal Kvé nepřátele, znelíbil se lidu a přinu- cen prchnouti k Ammonitům po druhé. K na- léhání Menelaa a krále Antiocha odepřel mu vládce té země, arabský kníže Aretas, ochrany a I. uprchl do Sparty, kde v bídě zemřel. Mks. Utrako, hrdina řecký (♦ 1770 — f PO 1828). nabyl soukromým studiem takových vědo- mostí lékařskýdi, že považován byl za nej- lepšího lékaře Řecka, ano i Turci vážili si ho a vláda dovolila mu nositi zbrai^. Byl nadše- ným horlivcem pro svobodu a stal se prvním latrie — Ibar. 463 vAdcem povstaleckého sboru předcházeje sám osobni statečností a vytrvalostí, nebo nepo- přál si ani po boji odpočinku, ale obvazoval raněné. Zahynul po r. 1828. latrie (řec), umční lékařské. latrofysika ťz řec), též iatromathema- ttka, iatromecnanika, je zvláštní směr lé- kařství, jenž vysvětluje veškery pochody ži- votní z poznatků fysikálních. Kvetl hlavně v XVII. stol. a nacházel mocnou oporu v me* chanismu Harveyem objeveného oběhu krev- ního. Zakladateli a předními stoupenci tohoto směru byli Santoro Santorio, objevitel t. zv. perspiratio insensibilis, Bellini, Bo- relli, Willis a j., kteří především studovali pokusně mechanické stránky zažívání, trávení, přípravy krve, vypočítávajíce, jakou silou pracuje Žaludek, srdce a j. a vyvozujíce z toho «voje důsledky pro praktické lékařství. Bě- hem času otřely se příkrosti mezi jednostran- nými iatrofysiky a iatrochemiky k správnějším vedouce názorům, více nebo méně kompro- tnissním. latroohemle (z řec, té{ chemiatrie) je 2vláštní methoda lékařské vědy, zakládající -veškery životní výkony or^ranismu a hlavně <^lověka na pochoaech lučebných, kteréž se jeví nejpatrněji při zažívání, v pozdějších sta- diích trávení a dýchání. Hlavní doba rozkvětu f spadá v XVII. stol., kdy počínají se v che- mii vyskytovati první rozhodnější objevy, jimiž byli hlavně van Helmont a De le Boé Sylvius svedeni k vytvoření tohoto jedno- stranného směru v lékařství. Po mnohých zklamáních, která zakládají se na nedosta- tečných tehdejších vědomostech lučebných, nastala ovšem záhy reakce. Xatrolelptika (z řec Iccxgóg, lékař, aXdtpm, natírám), lékařské umění, jež léčí natíráním těla, různými obklady, hnětením a pod., uží- vajíc při tom různých léčiv, olejů, mastí a p. a zároveň i různých způsobů hnětení těla. Omění to bylo velice vyvinuto v řeckých gymnasiích, kdež vynikli jmenovitě Gorgías 1 Hérodikos, v novější době pak se znovu osvědčuje přeměnivši se v massáži. latromathematlka viz latrofysika. latropha viz Jatropha. Iatros(řec.) lékař. Hérós I. (hérós-lékař), ▼ mythologii řecké iónská obnova staršího, všem Řekům společného boha léčení Paiana. Měl svůj kult např. v Athénách; chrám jeho nalézal se blízko Théseia, kult sám trval ještě na sklonku III. stol. Z příjmí »městskýc (6 iv (ťffra), jež zde hérós I. mél, patrno, že měl kult svůj též na jiných místech Attiky, a také vskutku kult jeho v Eleusině potvrzen jest nápisem CE^priy^. áifxaioX, 1890, str. 117, č. 58, 2., Usener, Gótternamen, 149 n.). Vý. latroteohnlka (z řec), praktické lékařství, zejména ranhojičství. Zb., lat skratek za ibidem, tamže. Zbadaa, město v lorubě v záp. Africe, hl. «třediště obchodu Horní Guinee, 53 /rm sv. od Abeokuty. Jest to řada menších obcí se samostatnou správou, obehnaných společnou adí. Počet oby v. páčí se na 50—150.000; mezi nimi jest mnoho muhammcdánů. R. 1848 za- ložil zde missionář David Hinderer angl. mis- sijní stanici; v novější době zřízena též missic katolická XbáOi/ Bejádí, Ibádovci, v. Charidžité. Zba^é f-{[éj, hl. m. dep. Tolima jihoamer. rep. Columbie, při horské řece Combeimč, přítoku to Magdaleny, na vých. svahu Kor- dillery Novogranadské a silnici vedoucí přes průsmj'k Quindiu do Cartaga, v údolí Cauky; má vyšší školu, asi 18.000 ob. (1892), značné dolování na cín, stříbro, rtuf, měď a síru a čilý transitní obchod s kávou, kakacm, cukrem a dobytkem. Nedaleko jest horké vřídlo. I. za- ložil r. 1550 Lopez Galazza; r. 1854 bylo hl. m. republiky. Xbalsabel, baskické jméno města Bil- baa (v. t). Xbalia Latr., rovnoprska, rod žlabatck clzopasných těla štíhlého lumčímu podobného s tykadly niťkovitými, u samečka 15, u sa- mičky 13Člennými. Hruď prodloužená se štít- kem plochým, čtyrúhlým, zadeček silně se stran smáčkly, nohy dlouhé a zvláště poslední pár silný. I. cultelfator Ltr., r. čepelovitá, 12 mm úl, Černá, na nohách předních a lesk- lém zadečku více méně hnědočervená; střední šíje má 4 podélné rýhy, z nichž postranní jsou v předu zkráceny; křídla jsou zakalená se silnými černými žilkami. Cizopasí v larvách pilořitky obecné. Kpk. Xbaifies [ivaněs] Car los, markýz z Mul- hacénu, geodaet spán. (♦ 1825 v Barceloně — t 1891 v Nizze). Vystudovav na genijňi aka- demii v Guadalajaře, vstoupil do inženýrského sboru špan. R. 1852 svěřeny vládou jemu a Saavedrovi předchozí práce fc sestavení velké topo^afícké mapy Španělska. Mírou, kterou dle jich udání sestavil Brunner v Paříži, změ- řili základní čáru v délce 15 ^m a to s přes- ností, jaká dosud nebyla dosažena. Od r. 1865 až 1868 změřeny na Balearcch tři základní čáry. Když pak Saavedra byl povolán do mi- nisterstva veřejných prací, postaven I. v čelo geodaetických prací ve Španělsku, kde zorga- nisoval geodaetický a statistický ústav. Měření provedená ve Španělsku těsné přimykají se k evropskému měření, jeŽ r. 1861 generálem Baeyerem (v. t.) bylo započato a brzy po té rozšířeno v mezinárodní zeměměření. Spo- lečně s Baeyerem a Pcrrierem provedl I. r. 1879 prodlouženi velkého franc měření poledníko- vého až do Alžíru. Po smrti Baeyerově zvolen za předsedu stálého výboru pro zeměměření, od r. 1872 byl předsedou mezinárodní kom- misse pro míry a váhy. Vedle četných zpráv uveřejnil Tableau géographique et statistique de VEspagne (1888) s mapou v měřítku 1 ku 500.000. Ubn, Ibar, pravý přítok srbské Moravy, temeni v sandžaicu novopazarském nedaleko m. Ro- žaje, teče původně směrem sev.-vých., obraci se pak k vých. a přijímá u Mitrovice Litnici. pramenící na Kosovu Poli. I. změniv pak směr svůi k sev. vstupuje u m. Rašky na srbskou pŮQU a přijímá zde s 1. str. Rašku. V Srbsku protéká kraji užickým a Čačackým a ústí 464 Ibarra — Ibea. několik km pod Kraljevem. Tok řeky jest 178 km dl., úvodí obsahuje 9407 km\ V staré době tvořila řeka hranici mezi Srby a Bulhary. Zbarra, San Migucl de L, téŽ Imbam- bura, hl. m. prov. Imbambury jihoamer. rep. Ecuadoru, na 0^*21' s. š., 100 km sv. od Quita, při ř. Taguandu v pékné rovině při scv. úpatí sopky Imbambury, 2225 m n. m. Jest sídlem biskupa, má vyšší školu, tkalcovny látek ba- vlněných a vlněných a asi 13.000 ob. V okolí kvete zemědělství a chov dobytka. Město zal. r. 1597 zpustošeno bylo skoro zcela vel- kým zemětřesením r. 1868. Ibafl, biskup edesský (f 457). Jsa stoupen- cem školy antiochijské, v niž v té době převládl nestorianismus a pelagianismus, byl obžalován, že přeložil do syrštiny spisy Theo- dora z Mopsuestie zamýšleje rozšiřovati jeho názory. Proto byl r. 449 na koncilu efesském zbaven biskupství, ale r. 451 koncilem chal- kédónským opět na stolec biskupský dosazen. Nicméně byly spisy jeho jakožto nestoriánské odsouzeny cirk. sněmem cařihradským r. 553. Ibbara Joaquin, knihtiskař špan. (* 1725 v Zaragoze — f 1785 v Madridě), zdokonalil mnohými vlastními vynálezy knihtiskařství španělské; jeho zásluhou soutěžilo nějakou dobu na tomto poli s předními pracemi Di- dota, Bodoniho aj. Nejlepší tisky jeho isou: bible, »mozarabický missáU, překlad Sallusta od Infanta Dona Gabriela (1772), >Historia di Hispanac od Mariany (1780, 2 sv.), Cer- vantesův »Don Quixote« (1780, 4 sv. v 4°; 1782, 4 sv. v 8**). Vdova, jeŽ po něm vedla obchod, vydala r. 1803 »Diccionario de la lengua castellanac Ibbenbiiren, ipěsto v kraji tecklenburském prus. vl. obv. múnsterského, 79 m n. m., na ř. Aa při úpatí Schafberku mezi Ibbenbiiren- ským kamenouhelným površím a Teutobur- ským lesem, na železnici Lóhne-Rhcine, sídlo soudu a král. horního inspektorátu, má katol. a evang. kostel, rektorátní školu, dvě sou- kromé vyšší dívčí školy, stanice poŠt., telegr. a telef., nemocnici, jatky, továrnu na hosp. stroje, 3 prádelny na bavlnu, sklárny, pla- vírnu okru, tov. na škrob, parní mlýny a pily, vinopalny a 4332 ob. (1890), venkovská obec I. 5746 ob. (1890). V okolí provozuje se hor- livě dolování na železo, olověné rudy a ka- menné uhlí (1888: 1,991.100 í). Též jsou zde lomy pískovcové a vápencové. I. náleželo pů- vodně k hrabství Lingenskému, připadlo roku 1702 Prusku a povýšeno r. 1721 na město. — Ibbenbiirenské kamenouhelné površí táhne se v délce 15 km a šířce 5 — 6 km v sev. Vestfálsku a dostupuje v Goldberku 175 m n. m. Ibbetoon [-snj Julius Caesar, malíř angl. (* 1759 v Mashamu, Yorkshire — f 1817 t.). Byl pův. malířem písma a divad. dekorací; 20lctý přišel do Londýna a věnoval se malbě pohledů na město, později malbě zvířat. V prů- vodu poslance Cathcarta cestoval do Číny a při tom zabýval se malbou lodí. Později jsa sklíčen bolestí nad smrtí manželky a osmi dětí, jakož i proto, by vyhnul se četným vě- řitelům, opustil Londýn a zdržoval se v se- verních městech angl. (1798—1801). Oženiv se po druhé usadil se v Mashamu. Z jeho krajin, zvířat a marin jest 6 v museu south- kensingtonském a četné jiné v majetku sou- kromém. Byl zván anglickým Berchemem. Také pro Čabinet of Quadrupeds provedl zvířata s pozadím. Zbea, anglické označení, jež se ujalo nej- prve jako skratka dle začátečních písmen I. B. £. A. pro Imperiál British East Africa a nyní všeobecně v užívání přešlo jako jméno britské východní Afriky. Již r. 1824 kapt. Owen na lodi >Leven« prohlásil angli- cký protektorát nad některými pobřežními místy v této končině, což však angl. vláda neschválila, a teprve po německých pokusech koloniálních r. 1884 počali tu Angličané no- vou činnost a získali rozsáhlé území. S Ně- meckem uzavřeny hraniční smlouvy v říjnu 1886 a v čci 1890, se sultánem zanzibarským, jemuž dříve patřilo celé pobřeží, smlouva r. 1887, 1888 a 1889, s Itálií r. 1889 a 1891 a u vnitru prohlášen 29. srp. 1894 protektorát nad Ugandou. Dle těchto smluv jsou hranice angl. sféry zájmové, tedy l-e v nejširším roz- sahu, následující: pobřeží Indického okeánu v délce asi 700 km od ústí ř. Umba na 3" j. Š. k ústí ř. Džubu na rovníku, v severových. dle smlouvy anglo-italské ř. Džub od ústí až k 6° s. š., pak 6^ s. š. až k 35^ v. d. a odtud tento poledník až k Modrému Nilu; na jihu dle smlouvy s Německem téměř rovná čára od ústí ř. Umbra k zátoce Kavirondo na je- zeře Victorii, při čemž území Kilimandžara zůstává Německu. Z jezera Victorie zůstává Anglii scv. polovice, na záp. pak břehu po- kračuje hranice po 1^ j. š. až k 30^ v. d., jenž se bére obyčejně za hranici proti ncodvislému státu Konžskému (přes jezero Albert-Eduar- dovo až po šířku jez. Albertova). Na sever od jez. Albertova osobuje si Aiíglie právo na celé poříčí Bílého Nilu, nyní mahdistské. V těchto nejširších hranicích měla by I. asi 3 milí. km^ a 13 milí. obyv. Ve skutečnosti však jest obsazeno jen pobřeží a něco stanic na velkých jezerech, tak že v těchto užších hranicích má I. 750.000 km* a asi 5 milí. obyv. Rozsáhlé toto území jest pouze v jihu a zá- padu poněkud lépe známo. Z mnohem větši části severní mezi Nilem a Džubcm známe dosud velmi málo, téměř jen okolí jez. Ru- dolfova a sev.-záp. přítoky Džubu (výpravy: Hóhnel-Teleki, Donaldson Smith, cestovatelé italští). Ano i kraj pobřežní mezi Tanou a Džubem jest dosud velmi málo znám. Horo- pisně jeví se I. jako soustava planin, jež od pobřeží stupňovitě za sebou následujíce čím dále k západu, tím více se zvyšují. Z planin těchto, jež mají často ráz stepi, v sev. části z pravidla suché, trčí množství kopců, také však velehory, mezi nimiž se nalézají ve vých. části nejvyšší hory Afriky vůbec, totiž Kili- mandžaro (6000 m), Kenia na samém rovníku r5600 m), Élgon severových. jezera Victorie (4060 m), v záp. pak části mezi jez. Albertovým a Albert-Eduardovým Ruvenzori (5600 m), nej- i vyšší hora vnitřní Afriky. Planiny tyto pře- Iberia — Iberové. 465 rvány jsou dvěma ohromnými propadlinami příkopov^^mi, východoafrickou (asi po 36^ v. d.) mezi výcnodoafrick]^mi velehorami a jezerem Victorie a středoafrickou, vyznačenou západ- ním tokem Nilu (mezi 29 a 32* v. d.). V ce- lém tomto kraji setkáváme se s neutuchlou dosud činnosti sopečnou, třebas Že projevy její jsou nyní slabé. Velice zajímavé vodo- pisné poměry zdejší víži se těsně na horo- pisné. Z východních planin stekší k okeánu Indickému ř. Sabaki a Tana, důležitá svou splavností, a zcela na vých. hranici Džub, sbírající své severozápadní prameny v jiho- vých. Habeši a v severových. l-i. Východo- africká propadlina příkopová vyznačena jest řadou bezodtokých jezer. Jsou to (od j. k sev.) Najvaša (1935 m n. m.), říakuro (1800 m), Lo- suguta, Baringo (1005 ni), jezero Rudolfovo (380 m), daleko větší všech ostatních, a jez. Stefanie ^558 m). Celý kraj dále k západu ná- leží úvoaí Nilu, jehož východní rameno (So- merset) vytéká z největšího afrického jezera Victorie (1170 w), západní z jezera Albert- Eduardova (875 m) pode jménem ř. Semliki, jež tvoří dále k severu jez. Albertovo (650 m), do jehož severových. cípu se vlévá i vých. Nil, odkudž pak sesílen vychází jako Éahr el Džebel. Celý západní tok Nilu spočívá v středoafrické propadlině příkopové. Velice zajímavé jsou zdejší poměry národopisné. Stýkají se zde až na Koi-Koiny téměř všecky veliké národnostní rodiny africké. V jihozáp. sídli fiantuové, k nimž se počítá (dle Keana) i rolnické obyvatelstvo Ugandy a Unyora, uprostřed bydlí usedli Masajové, severně od nich nomadské kmeny Masajů, mezi dolním DŽubem a Tanou Somaliové (kmen Ogaden), v sever, končinách Gallové, na západním toku nilském praví černoši, na horním Ituri a Sem- liki různé kmeny trpaslíků. Celé území spra- vuje britská společnost východoafrická pod ochranou Anglie. Akciový kapitál její obnáší 2 milí. lib. st. v jejích službách stoji vojensky zorganisovaná policie. Hlavním sídlem správy jest přístavní město Mombas, z ostatních po- břežních měst zasluhují zmínky Malin de (Melindi), Kau a Witu, sev. ústí Taný, Lamu a Kismaju. Uvnitř země nalézají se důleži- tější stanice Machako, Favetc, Wakoli, tvrz Kampala v Ugandě, na Ruvenzori, Fort George při jez. Albert-Eduardově. Země hodí se dobře ku pěstováni cukrové třtiny, ta- báku a indiga. Na rozsáhlých stepích a past- vinách chová obyvatelstvo značné množství dobytka. Obchoa nalézá se z největší části v rukou indických kupců zde >banyan< zva- ných. Vyváží se kaučuk, slonovina, kopal, kopra, kokosové ořechy, rýže, kukuřice, ko- ření, koze, stavební dřiví, přivážejí se bavl- něné látky, železný a měděný drát, skleněné perly a j. předměty. R. 1893 obnášel přívoz 1,287.000, vývoz 1,807.000 lib. st. Finanční po- měry stále se lepši a obnášelo r. 1890 clo 74.296, r. 1891 již 100.562 dollarů. Do vnitra projektuje se železnice, jež má vycházeti z NÍombasy a přes jezero Najvaša dostihnouti k jez. Victorie severně rovníka. Na pobřeží Ottflv Slovník Naučný, tv. XII. lo 5 1897. jest telegrafické a telefonické spojeni mezi městy Mombasou, Malinde a Morazeni v délce asi 200 km. S Cizinou kabelové spojení z Mom- basy přes Zanzibar. Z cestovatelů v těchto končinách nejdůležitější jsou: Speke, Stanley, Thomson, Hóhnel a Teleki, Lugard, Portál, Gregory, Scott-EUiot, Donaldson Smith. Srv. Handbook of Britísh East Africa by Capt. Foster (Lond., 1893); J. W. Gregory, Contri- butions to the Physical Geography of British East Africa (t., 1894); Scott-Élliot, A Natura- list in Mid-Africa (t., 1896). Ibea Company vydává svůj Annual Report. Srv. též či. Nil, IJganda. šv. iberia: 1) I. ve starověku krajina na již. svahu Kavkazu při řece Cyru (Kur) od domo- rodců zvaná Karthli, od Persanů Gurg, od Byzantinců Georgia, od Rusů Gruzie. Oby- vatelé byli od Římanů nazýváni Iberes a Iberi, náleželi ke kmeni médskoperskému, Živili se rolnictvím a chovem dobytka, ctili slunce a oheň a dělili se ve čtyři kasty: šlechtice, kněze, vojíny a otroky. Hl. město Mtzchěth při stoku Aragu a Cyru, později Harmozica či Harmastica s chrámem boha slunce. Osta- tek viz v ČI. Gruzie. 2) I., staré jméno Hispanie po Iberech. Viz Hispania. Zberls L., stěničník, rod rostlin z řádu křížokvětých s rodem Thlaspi DUI, pří- buzný, obsahuje jednoleté i vytrvalé lysé byliny nebo polokře s listy celými nebo zpeřenodilnými a často poněkud dužnatými. Listy kalíšni jsou stejné, vnější plátky ko- runní vnitřních daleko delší a paprskují; nitky tyčinek jsou bez přívěsků a po stra- nách kratších tyčinek stoji po 1 Žlázce. Šc- šulky okrouhlé neb obvejčité a nahoře vy- krojené mají chlopně kýlnaté nebo křidlaté a pouzdra Isemenná. Známo asi 20 druhů většinou na horách evropských a maloasij- ských rozšířených, z nichž se některé pro ozdobu u nás v zahrádkách sázivají a odtud i zdivoČují, jako na př. jihoevropský stěnič- ník okoličnatý (I. umbellata L.), bylina jednoletá na V4 ''■ vysoká s listy dolními kopinatými a slabě zoubkatými, horními už- šími ceíokrajnými, hrozny květními chocholí- kovitými, okofíkům podobnými, a květy na- růžovělými. Vs. Zberové, národ původu záhadného, jenž měl osazenu jihozáp. Evropu před příchodem Indoevropanu (Keltů, Italiků^ do těchto kon- čin. Najisto seděl v celé Hispanii a v cen- trální a jižní Gallii. Mezi hispánské Iber^ pa- třili na př. kmenové Tartessů, Cunetů, Ma- stianů, Kempsů, Keretů, Vaskonů a vlastní kmen l-rů. Také britannští Silurové dle zprávy Tacitovy byli původu iberského a též praobyvatelé italští z části náleželi dle všeho k větvi iberské (Si c ano v é na Sicílii dle Thukydida a Philista Syrakuského, kamž přišli od Sequany, Sardové a Corsové na ostro- vech Sardinii a Korsice). Postavení Lib urnu aLigurů jest nejisté. Příchodem Arijů pů- vodní rozsáhlé území l-ry zaujaté počalo se rychle umenšovat. V Itálii brzy vůbec zanikli 31 466 Iberské hory — Ibi. a také v Gallii od VI. stol. Gallové je rychle natlačili v kout mezi Garonnou a Pyrenejemi, kde seděli ještě za Caesara. Jeďinč v Hispanii udrželi se dlouho do dob historických pro- jnísivše se s novými osadníky, jak svědči jméno Keltiberu. Ale i zde během delši doby celý polouostrov ztratil původní svoji národnost a jen po obou stranách hřbetů pyrenejských poblíže Vizkayského zálivu se udržel starý kmen iberských Vaskonů po- dnes pod starým jménem Basků (v. t.). Původ a poměr l-rů k jiným starým ná- jodům zůstává přes množství vyslovených zde theorií stále nejasný. Jisto jen, že nená- leželi k Indoevropanům. Ale odkud pifišli do Hispanie nebo byli-li vůbec praobyvateli, není rozhodnuto. Z množství výkladů zde podaných nejzajímavější jsou následující. Již ve starověku spojovali se západoevropští I. s l-ry seděvšimi pod Kavkazem (dnešní Gru- zinci), a z toho se soudilo, buď že hispánští přišli od Kavkazu, nebo naopak ka^vkázští že jsou větví a kolonií hispánských (Strabón). V nové době prvé mínění přejali S. F. W. Hoffmann, Fréret, Petit-Radel, Walckenaer. L. Diefenbach prohlásil východní původ l-rů přímo za postulát (dříve již J. Grimm) a také Phillips soudí, že přišli cestou pomořskou z Orientu osadivše ostrovy Středozemního moře a Hispanii asi tak, jako později Anglo- sasové Britannii. Na původ africký soudili méně šťastně Chaho (z Egypta), Boudard, Lcibniz. Zvláštní skupinu tvoři badatelé, kteří soudíce z rázu zachované isolované řeči ba- skické Basky a staré l-ry spojují s kmeny americkými domnívajíce se, že přišli do Evropy přes zaniklou pevninu neb archi- pclag, jenž se kdysi rozkládal na místě Atlant- ského okeánu (tak již S. J. Vater roku 1810, Sozdéji Whitney, Lcroy ďAbartiaque a j.). >'Arbois de Jubainvillc míní, že I. přišli % Atlantidy do Afriky a odtud do Evropy. S Hamity je spojuje ná př. Collignon, P. Nadá. Dnes nabývá pravděpodobnosti stanovisko, jež s některými linguisty hlavně anthropolo- gové hájí: viděti totiž v l-rcch jen západní cásť praobyvatclstva jižní Evropy rázu jednostejného (dlouholebcho s tmavou f>letí), k němuž náleželi i jiní vícu méně roz- išcní kmenové, jako Liguři v Itálii, Libyové v scv. Africe a i praobyvatelstvo Řecka a Malé Asie (Pclasgovc, Hittité vůbec, Homme- lovi Alorodové). Tím opět spojení l-rů hi- spánských s kavkázskou Ibcrií oživeno, ale bez stěhování. Tak soudí G. Sergi, Hamy, Delisle a celkem i Fr. Hommel. Srv. W. von Humboldt, Priifung der Untcrsuchungen uber die Urbewohner Hispaniens mittcls der vask, Sprache (Berlín, 1821); G. Phillips, Die Ein- wanderung der Iberer in die pyr. Halbinsel eVien. Akad., 1870); D'Arbois de Jubainvillc, es premiers habitants de TEurope (2. vyd. Paříž. 1889 Cap. HL); Garrigou A., Ibéres, Ibérie études sur Torigine ctc. • Nle. . Iberské hory (špan. Sistema Ibérico^ Cor- dillera Ibérica), soustava pohoří oddělující na vých. střední španělské platcau staro- i novokastilské od úvalu Ebra a ostatních řek vlévajících se na vých. straně Pyrenej- ského poloostrova do Středozemního moře. tak že tvoří hlavní rozvodí mezi okeáncm Atlantským a mořem Středozemním. Není to souvislý pás horský, nýbrž řada horských skupin spojených planinami, které táhnou se od pramenů EtM'a v délce 900 km směrem od s.-z. k j.-v., nabývajíce na j. a v. ohromné rozlehlosti. I. h. poěínají se v prov. Burgos křídovou Sierrou de Bureba, jejímž pokra- čováním jsou mohutné jurské a silurní mas- sivy Sierra de Oca a Sierra de la I>emanda. v nichž Cerro de San Lorenzo pne se do 2305 Ml. Jimi počíná se delší pásmo horské oddělující planinu starokastilďkou od bassinu Ebra a rozdělené říčními údoly i dcpressemi na menší skupiny, jako: Sierra de Urbion (2252 m), Sierra Cebollera (2175 m) a Sierra de Moncayo, v níž I. h. dostupají největší výše 2349 m ; pásmo to v podstatě složeno jest z hornin silarních, jen na úbočích nalé- záme vápenec jurský. Údolím řeky Jalonu oddělena jest oa něho soustava holých planin útvaru jurského zv. Parameras de Molina, až 1280 m vys. a sklánějících se v širokých stupních na v. k Ebru. Další oddíl tvoří na j. se rozkládající Sierra de Albarracin a Ser- rania de Cuenca dělící od sebe planinu novo- kastilskou a jižní údolí Ebra. Hornatina ta rozbíhá se paprskovitě od hory Muela du San Juan (1610 m) na ploše 826Ó km* a roz- dělena jest četnými údoly říčními na planiny a skupiny horské spolu málo souvislé, v nichž nejvyšší hora je Cerro de San Felipe (1800 m) při prameni Taja a Guadalaviaru. Za hlubo- kým údolím Guadalaviaru a Teruelu na v nalézáme poslední členy l-kých hor, totiž se- vero- a jihovalencijskou hornatinu, jejichž osa směřuje nyní téměř přímo k j. První z nich složena jest v podstatě z křídy, z části též z vápence jurského a hornin triasových, i sklání se do údolí Ebra stupňovité, k moři však velmi povlovně. Četná, příkrá údolí říční dodávají jednotlivým partiím tohoto skalna- tého a holého, avšak malebného pohoří rázu romantického; jeho nejvyšší body jsou Pcňa- golosa (1813 m) a Sierra de Gudar (1770 mV Rovněž pusté jsou i nesouvislé pásy horna- tiny jihovalencijské (Monte Caroche, Sierra de Mariola, Aitana atd.), které zvolna se zužujíce táhnou se souběžně až k moři, kde končí se příkrými mysy. Skládají se většinou z vápence a mramoru útvaru křídového a dosahují největší výše v hoře Moncabrer (1386 m) a Monte Cároche (1381 m). Jimi se končí I. h. u Cabo de Gata. Tár. Iberaké moře slula ve starověku čásť Středozemního moře mezi ostrovy Balear- skými a Hispanii. Iberský poloaostrov, staré jméno polou- ostrova Pyrenejského. IberoB, staré jméno ř. Ebra. Ibez, zool., viz Kozorožec. Ibi, hlavní stanice v Benueském territoriu britské Royal Niger Company (Afrika), skládá se ze vsi domorodců a opevněných budov Ibícui — Ibo. 467 jmenované společnosti na vysokém, levém břehu ř. Benue. Obchod hlavně slonovinou. Zbioni: 1) I.. t. Ibicuy, místo v jihoamer. republ. Paraguayi, na 26® 1' j. š., 57** z. d., zzj. od Villariky na úpatí Sierry Tatucu^, známo svými Železnými doly, založenými za Lopeza. Ruda skýtá zde 74 a více procent čistého železa. — 2) I., místo v argent. pro- vincii £ntre-Rios, zároveň přístav na levém břehu řeky Pabon, jež se ústí nedaleko o^tud s levé strany do Parany. Ibldem (lat.), tamtéž. Ibisové (fítmiglotiides), čeleď ptáků zapo- vitých prostřední velikosti na nevysokých nohách, jichž 3 přední prsty spojeny jsou krátkou spénuškou. Rozšířeni. jsou ve 28 dru- zích po vSem okrsku zemském. Ve svrchním zobáku mají význačnou rýhu táhnoucí se od nozder aŽ ke špičce. Jazyk jest malý, téměř zakrnělý, obličej a krk, druhdy celá hlava bývají íysy. Čítají se sem rody Threskiornis (t. j. zbožný pták). Ibis, Falcinellus a Flatalea. Ibis posvátný (Threskiornis religiosa) má zobák tenký, u kořene tlustší, se stran smáčk- nutý, po celé délce srpovitě zakřivený. Hlava a krk, v mládí opeřené, jsou u starších ptáků lysé, péra lopatková na konci rozčíslá, peří bílé, hroty letek a péra lopatková modro- čcrné. Délka těla 75, křídel 35, zobáku 16 cm. Rozšířen jsa po Africe (dle dra Holuba na jihu jest vzácný) došel ibis zvláště ve starém Egyptě úcty posvátné a hojné býval vyobrazen na egyptských památkách ,a nápisech; tělo jeho bývalo balsamováno. Úcta ta vysvětluje se tím, Že pták dostavoval se s rozvodněným Nilem, dárcem a udržovatelem života. Že hady a plazy jedovaté požíral, jak Hérodot, Plintus aj. vypravují, nepotvrzuje se: záležíf potrava jeho hlavně v kobylkách^ a jiném hmyzu, nepohrdá ovšem ani menšími oboj- živelníky. Ostatně do Egypta nyní zřídka za- létá, s rozvodněným Nilem dostavuje se pra- videlně jen do jižní Núbie. Žije v družinách a přidružuje se ke stádům a hejnům jiných {)táků. Chůze jeho jest důstojná a volná; při etu klidném má krk i nohy přímo nataženy. V zajetí krotne, v zahradách zoologických se zhusta rozplemeňuje. — Ibis americký (Ibis rubrd), velikosti předešlého, má tenčí zobák, nárt v předu destičkovaný, dráp střední uvnitř celokrajný. Jest šarlatově červený, konce letek má černé. Žije ve střední a jižní Americe. Zkamenělé zbytky l-sů vyskytují se ve zpod- ním tertiéru; tak v miocénu u Lagny Ibido- podá palustris, Bše. Ibiiek, botan. v. Althaea a Hibiscus. Zbiza: [ivi-J, Iviza, ve starověku Ebusus: 1) I., nejsev. a největší ostrov skupiny Píthyus ve Středozemním moři, vzdálený 92 km od mysu sv. Martina na bř. Špan. Pobřeží má četné zátoky, povrch jest většinou hornatý (Campey 396 m n. m.), s četnými potoky a roz- sáhlými lesy. Podnebí mírné, suché a zdravé. Půda jest úrodná a pěstuje se zde obilí, hl. pšenice, luštěniny, bavlna, len, konopí, rost- liny olejnaté, jižní ovoce, hi. fíky, mandlov- níky a chléb svatojanský. Dále téží se dříví. olověné rudy a mořská sůl. Značné še vy- váži mořská sůl, mandle a obilí. Žije zde na 597*2 km* 24.544 ob. (1887), kteří jsou též obratnými námořníky a rybolovci. Se souseď- ním ostr. Formenterou tvoří I. soudní okres o 610 km* a náleží k španělské pro v. balearské. 2) I., hlavní město ostrova l*zy při stejno- Í'menné zátoce jihových. pobřeží, obehnané iradbami a chráněné vysoko položenou cita- dellou. Skládá se ze starého horního města 8 úzkými a příkrými ulicemi a z pravidelně stavěného města dolního, zv. La Marina. fest sídlem biskupa, má kathedrála ^e sto- etí XIII., dobře chráněný přístav, roční vý- voz 80.000 tun mořské soli a 7423 ob. (1887). Město založili dle některých zpráv Foiničané. Ibl Čeněk (Vincenc), spisov. český (♦ 1851 v Bratronicích okr. křivoklátského), studoval na akad. gymnasiu a fílos. fakultě v Praze, kde věnoval se zvláště moderním řečem a těsno- pisu. R. 1875 supploval po 2 léta na české reálce v Ječné ulici, načež povolán za profes- sora na vyšší reálku do Pardubic, odkudž r. 1895 přeložen na státní reálku vinohrad- skou. Od r. 1874 přispíval do »Těsnopisných ListŮ€, později též do »Těsn. Besedy* Kron- dlovy a Machových > Zábav těsn.« články od- bornými a belletristickými (delší povídka pův. Také študent v 11. r. >T. B.«), do »Filol. Listůc a »Athenaeac úvahami a posudky, do » Liter. Listů«, >Vesny€ (Hela^ veršovaná povídka z lesních samot v r. IV.), »Zlaté Prahy« {články pův. a překlady některých povídek Puškino- vých a Halévyho románu »Abbé Constantin«, který vydán i o sobě pod názvem Vesnický' Jarar), do Časopisů pro mládež a do Věst- níka spolku českých professorů. Psal větši- nou pod jménem Č. Bil a Lipina. Z Byrona přeložil Korsára a Laru (»Poesie světová* 1885), Parisinu a Ma\epu (v rkp.), některé bajky z Lafontainea a Floriana, z Hauffa povídku Othello^ z Lessinga Emilii Galotti (rkp. vzal požárem Nár. divadla za své). Do výročních zpráv reálky pardubické kromě menších článků podal 2 historicko-literárnf úvahy. Bajky Puchmajerovy a Antické látky v novověkém dramata vůbec a v českém \vlášti\ dále franc. překlad »Zlatovlásky«. Společné s dr. J. Herzerem sestavil velký a malý Slovník francouiskO'Český(nék\,OtX.ovjm 1896). Kromě dvojího vydání autograf. cvičení stenograf. klubu v Pardubicích, jehož jest zakladatelem, sepsal a vlastním nákladem vydal trojdílnou Methodickou učebnici čes. tésnopisu (díl 1. 1892 v Pard., 2. vyd. 1896 v Praze, díl II. v Pard. 1895, 2. vyd. 1896, oba díly schváleny za učebnice pro střední Školy české, díl III. v Praze 1897). Iblis (arab. z řec. ÍíápúXog\ ďábel u mu- hammedánů, který vyvržen z ráje, poněvadž jako anděl z ohně povstalý nechtěl se klaněti Adamovi z hlíny utvořenému (Korán II. 33.). Ok. Ibn (arab.) v. Aben. Slova s i. složená hledej pod druhou částí složeniny, na př. Ibn Batúta viz Batúta. Ibo: 1) i. n. Igbo, území na jih od ústí I Benue do ř. Nigim (Afrika) a podél východ- 468 Ibráhím — Ibsen. ního břehu tohoto až téměř k moři. Území toto postaveno v létech 80tých pod vládu britské Royal Niger Company. Kmen I., obý- vající tento kraj počtem as 1 milí. hlav ^dle Mockler-Ferrymana), ač kannibalský, jest přece nejdůležitějším a nejvzdělanějším na celém dolním Nigiru. Sídlí v pěkných oby- dlích, vynikají obratností v hotovení látek, v rybářství a chovu dobytka (zvi. hovězí dob., ovce, kozy). Řeč I. sáhá přes Nigcr až do Joruby. Mluvnici její sepsal r. 1861 missionář Sch5n. Hl. městem jest Idda (Iddah angl. map) na lev. břehu Nigiru (7® s. š.) 20 m nad jeho hladinou. Má asi 10.000 ob. Druhé dů- ležité město Ibo, zv. též Ebo n. Abo, leží na Nijgriru na 5^ 35' s. š., tam kde se řeka počíná rozvětvovati v delta. Jest hlavním trhem pro palmový olej a má asi 6000 ob. — 2) I., ostrov na pobřeží Mozambiku (portug. vých. Afrika) na 12<^ 23' j. á., náleží ještě se 27 jinými archipelu Kerimba (téi Quirimba). S několika faktoriemi na protilehlém pobřeží tvoří archipel tento distrikt I., jenž měl r. 1873 asi 7000 ob. HI. produkty jsou sesam, manna, orseille a želvo vina. Vývoz kauri. Hl. město I. bývalo dříve rozsáhlé a nádherné, dnes však jest z největší části v zříceninách. Ibráliim: 1) I. (arab.), jméno patriarchy Abraháma v Koránu, odtud časté jméno osobní ve světě islámském vůbec. 2) I. pasa, generál egypt. (* 1789 v Ka- vale — t 1848 v Káhiře). Mehmed Alí, pasa cgypt., adoptoval ho za syna a užíval jeho schopností icu provádění dávného svého přání, zříditi z Egypta samostatnou říši. 1. nezklamal svého otce, neboť nejprve porazil v bitvě u Korti sektu Vahhábovců a r. 1825 vytrhl s 54 loďmi a 18.000 muži na pomoc Portě proti vzbouření řeckému; dne 5. února 1825 přistál u Modonu, dobyl Navarina^ načež vnikl do středu polouostrova a vedl válku krutě mečem i ohněm a přispěl konečně ku vzetí Mesolongia. Po porážce loďstva ture- ckého zavřel 16. září smlouvu smírnou a na- vrátil se do Egypta, kde rozvinul horlivou Činnost reorganisační zvi. ve vojsku, které ozbrojil a vycvičil dle vzoru armády fran- couzské. Za války turecko-egyptské vytrhl v čele důkladně vycvičeného vojska do Sýrie, obsadil r. 1831 Palestinu, 26. kv. dobyl Akky, porazil Turky na hlavu 9. čna u Homsu, na to v soutěskách Beitánských a konečně před Konií, tak že cesta k Bosporu byla mu ote- vřena. Porta zavřela mír v Kutáhii, jmeno- vala Mehmeda Alího poplatným panovníkem a odevzdala mu doživotně Sýrii, kdežto l-a jmenovala administrátorem Kihkie. Když válka r. 1839 znovu propukla, porazil I. Turky 24. čna u Nisibi, načež Porta zavřela mír a I. stal se správcem Sýrie. Vzrůstání moci egypt. vzbudilo nedůvěru ve státech Anglii, Rakousku i Prusku, a proto r. 1840, kdy angličtí jednatelé proti l-ovi vzbudili po- vstání Drusů i Maronitů na Libanonu, ujaly se Turecka a k Sýrii vypraveno bylo anglo- rakousko-turecké loďstvo, načež I., zanechav všecky zásoby a střelivo, ustoupil do Egypta. Vyjednávání s Portou skončilo se tím, že rodu Mchmedovu b3^o přiřknuto právo k ná- stupnictví a I. jmenován hned nástupcem; zemřel však před Mehmedem, za kterého již vedl správu zemskou. ZbrUc (arab.-tur. z perského dbri^, vodu lijící), konvice na vodu s tenkým hrdlem, oválxiím břichem a dlouhým výtokem. ZbMunbol^ Ibsambul, Isambúl, Esam- bul, Abú Simbel, t. j. otec žitného klasu, dle reliéfu představujícího muže nesoucího míru na obilí jméno velkolepých zřícenin v horním Egyptě mezi prvním a druhým ka- taraktem Nim, asi 250 km jz. od Asuánu, na 1. bř. Nilu. Zříceniny ty objevil r. 1817 Burk- hart a zjištěno, že jsou to zbytky 2 chrámů postavených Ramsem II. (1348—1281 př. Kr.). Oba vytesány jsou do skalní stěny nad bře- hem Nilu. Větší z nich věnován jest oslavě Ramsově, menší ve skále k Jihu obrácené manželce Ramsově Nofrateri. Průčelí chrámu prvního jest 36 m dlouhé a 32 m vys. Před šikmou skalní stěnou po obou stranách vchodu jsou ze skály vytesány 4 obrovské sochy Kamsa sedícího na trůnu; každá z nich jest 22 m vys. Vnitřek chrámu obsahuje vclkv sál, jehož strop spočívá na 8 velkých sochách Osirisa, a podlouhlou místnost s 3 výklenky. Poslední z těchto výklenků položen jest 63 m hluboko ve skále a nacházejí se v něm sochy božstev Ptaha, Ammóna a Harmacha a krále Ramsa. Při vchodu do menšího chrámu vy- tesáno jest v hautereliefu 6 soch, z nichž nej- vyšší má 11 m v., představujících krále a jeho manželku. Chrám ten zasvěcen Thotovi a Har- machovi. Stěny obou chrámů pokryty jsou skulpturami představujícími vítězství Ram- sova. Chrámy ibsambolské jsou z největších a nejdůležitějších památek staroegyptských a rovnají se nejkrásnějším chrámům v Tné- bách. Nyní jsou částečně zasypány pískem E pouště, jmenovitě chrto vetší. Nápisy a skulptury z chrámů těch uveřejnili Champol- lion, Monuments dc TÉgypte (Paříž, 1835 až 1845) a Lepsius, Denkmftler aus Agypten (Berlín, 1849—59). Vyobr. viz v příl. Archi- tektura tab. II. a t. text na str. 670. — Srv. Dúmichen, Der Slgyptische Felsentempel von Abu Simbel (Berlin, 1869). Ibsen Henrik Johan, slavný dramatický spisovatel norský (* 1828 ve Skienu). Pochází ze staré dánské rodiny, přestěhovavší se do Norska zač. min. stol. Otec jeho Knut by) zdravá a činná povaha, matka, Němka, přísná a nábožná žena. Obě tyto povahy zdědil I. a jsa již sám nespolečenský a plachý, stal se jím ještě více, když otce, zámožného obchod- níka, stihl úpadek a rodina octla se v bído. Proto musil již v 16. roce z domu na učení do lékárny v Grimstadu, kdež strávil 5 let připravuje se na universitu a skládaje drama Catilina a verše opěvující revoluční události r. 1848. R. 1850 odjel studovat do Christi- anie, kdež se seznámil s Bj. Bjdrnsonem, s nímž a spolu i s O. Vinjem a P. Botten- Hansenem založil a redigoval (1851) satiricko- politický týdenník »Mandcn og Andhrimmcr* Ibsen. 469 (vycházel pouze V* r. a jest nyní velmi vzácný). Téhož r. seznámil se s virtuosem Ole BuUem, zakladatelem Nár. divadla bergenského, iehoí ředitelem I. se stal a pro něŽ psal, vždy k vý- ročnímu dnu založeni (2. ledna), kusy, které později přepracoval. Obdržel zároveň cestovní .stipendium ke studiím režisérským a navští- vil Kodaň, Hamburk, Berlín a Drážďany. Od r. 1857 byl ředitelem Norského divadla v Christianii do jeho uzavření (1862). Jsa pak úplně bez prostředků, živil se jediné svým pérem, až dostal (1864) státní stipen- dium cestovní (400 sp.), které potom (po 2 létech) bylo přeměněno v básnickou gáži. I. odstěhoval se do Říma, kde se zcela oddal spisovatelství a napsal velkolepou dram. bá- seň Brand r. 1865, kritického to roku své spis. činnosti; neboť od té doby datuje se jeho sláva a pověst. Od r. 1868 žil v Něme- cku, hlavně v Drážďanech, odkud vyjížděl do Kodaně, Stokholmu, do Egypta k otevření Suezského průplavu, později fl875) do Mni- chova, až r. 1891 přišel do Qiristianie, kde nyní trvale žije. — Díla jeho bohaté spiso- vatelské produkce jsou tato: Catilina, 3akt. drama od Biynjolfa Bjarma (pseudonym l-ův při prvých jeho pracích, 1. vydání vlast. nákl. 250 ex. v Christianii, 1850, 3. vyd. v Kodani 1891); Gildet paa Solhaug, 4aktové drama (1856, 2. vyd. s předmluvou Kodaň, 1883); Fru Ififíer tU óiterraady historické drama 5akt. (1857, 3. vyd. Kod., 1891); Olaf Lilje-krans, romant. 3aict. drama (v rukop.); fíaermaen- dene paa Helgeland, 4akt. (1858, 2. vyd. 1871 konňskováno, 6. vyd. Kodaň, 1885); Kjaerli- ghedens Komedie, 3akt. (1862, 2. vyd. s předml. 1B67, 6. vyd. 1891); Kongsemnerne, hist. drama 5akt (1864, 8. vyd. Kodaň, 1894; poslední tištěné v Norsku); Brandy dram. báseň 5akt. (Kodaň, 1866, 13. vyd. 1895); Peer Gynt, dram. báseň (t., 1867, 8. vyd. 1891) ; De Unges For- bund, 5akt. veselohra (t., 1869, 5. vyd. 1883); Digte, básně (t., 1871, 6. vyd. 1892); Kejser og Gaiilaeer, histor. drama (t., 1873, 4: vyd. 1892) ; Samfundets Stótter, 4akt. (t., 1877, 3. vyd. 1893); Et Dkkkehjem, 3ákt. (t., 1879); Gen- gangere, 3akt. (t., 1881, 2. vyd. 1894), kterýmžto KUsem začíná náklad l-ových kusŮ v 10.000 ex. ; En Folkefiende, 5akt (t., 1882); Vildanden, 5akt. (t., 1884); Rosmerskolm, 4akt. (t., 1886); Fruen fra Havet, 5akt. (t., 1888); Hedda Gabler, 4akt. (t., 1890); Terje Vigen, báseň s ill. Chr. Kro- gha (t., 1892); Bygmester Solness, 3akt. alleg. autobiogr. (t., 1892); Lilie Eyolf, 3akt. (t., 1894) ; John Daniel Borkman (t., 1896). Poslední práce vycházejí současně v něm., též franc. a angl. autorisovaném vydání. Dramata l-ova jsou z větší části přeložena do všech skoro evrop- ských iazyků, isouce ozdobou repertoirů umě- leckých divaclel světových. Do češtiny jsou přel.; »Podpory společóostic (G. Eim v Di- ▼ad. bibl. sv. 157), »Nepřítel hduc a »Nora€ (J. Arbes v »Rep. Nár. Div.«), »Příšery€ (A. Lu- cek), »Bílí konec (Rosmersholm) (E. Pešková v Praze, 1888), l-ovy básně od Karla Kučery. Ibsenovo dílo nenáleží jednomu směru lite- rárnímu. Romantická allegoriČnost vyznačuje hry prvního období, zachmuřené fresky histo- rické, filosofické traktáty v dramatické formě (Cisař a Galilejský', Brand), Po té věnuje se I. realistické malbě soudobého života veřej- ného i soukromého, ale i tu podložena je všude filosofická tendence. I. je sžíravý kritik společnosti a odhaluje neobyčejně bystře všecky lži, ničemnosti, nespravedlnosti jejích institucí. Ukazuje, jak člověk ve společnosti Žijící otupuje své svědomí, absolutní pravdu svého nitra, jež spoutává konvenci ze zbabě- losti a prospěchu pod normál hromadný. Uka- zuie tyrannii hromad (v Nepříteli lidu), man- želství založená na klamu (v Noře, Divoké kachně a j.), starý svět přežilých předsudků sedící jako můra na světě novém, jenž nemá síly se zrodit {Rosmersholm, Hedda Gahlerova a j.). V třetí periodě, symbplické, (Stavitel Solness a n.) sestupuje pak k samým mcta- fysickým i biologickým základům lidského bytí a odkrývá poslední vztahy člověka k vůli i mravnosti. Ačkoliv z Ibsena nelze odvoditi jednotnou theorii života a v nmohých velice důležitých otázkách připouští řešení i proti- lehlé (tak ukazuje na př. v Divoké kachni, že naprostá a zásadná pravdivost, již hlásal v Noře, Nepřít ďi lidu a j., vede k zhoubnému a Škod- livému fanatismu, jenž zbytečně hubí štěstí rodin), přece základní body leho ideové stavby jsou dosti jasný. I. je v základní Unii svého díla filosof individualismu, kterýžto po výtce germánský pojem a názor vyslovil často s neobyčejnou rozhodností a velikolepou gran- diosnosti. Dramata l-ova jsou předem dra- mata svědomí: o vnitřní pravdu, pravdu jedinečnou proti pravdě hromadné a od- hlasované se tu iedná. Z nemožnosti žíti život svůj a vlastní, z nemožnosti srovnati v har- monii svou vůli a svou moc, svůj ideál a skutečnost, vzniká většina konfliktů dramati- ckých, z nichž vychází nejednou rek osamo- cen, aJe nepřekonán, naopak vnitřně očištěn a vyzrálý. I. je tak básník ideový po výtce; není psychologický miniaturista, není vir- tuos, kterému stačí hra psychických polostínů a polosvětel; pevná ideová stavba nese každé jeho drama. Osoby jeho proto často hraničí na typismus a symbolismus, třeba byly i kresleny způsobem realistické drobnomafbý a třeba ve všem šetřeno bylo motivace až mathematicky přesné a rozhodné. Odtud i vc- likolepá grandiosní poesie dramat l-ovýcb, která kotví právě v této realistické určitosti spojené s rozhodnou, vědomou, jasnovidnou bojovností ideovou, vrhající se i v zápas s ne- možným a v úkoly absolutní, přesahující re- lativnost lidskou. Odtud i ono většinou trpké, pessimistické, ano i nihilistické naladění, jímž dýší největší práce l-ovy a jež je tak pod- míněno metafysicky. Technika dramat l-ových je vzácné dokonalosti, mathematicky skoro přesná a dokonalá, nikdy však řízená vnější šablonou a tradicí, nýbrž pouze logikou idec, jejího vnitřního nutného rozvoje. Z četných biografií a krit. článků o l-ovi ve všech evropských jazycích uvésti sluší práce: dánské: H. Jaeger (Kodaň, 1886, přel. 470 Iburg -^ Icilius. do něm. a j.); Rom. Stefahssoti, H. I. i En^;- land (»Letter. Nordisk. Tidsskrift« 1891); R. Schmidt, Ad egne Věje; Švédské: Valfria Va- scnius, 1. ett skaldeportrátt (Helsingfors, 1879, Stockh., 1882)^ G^Brandes, Bjornson och Ibsen (t, 1882); O. U: v. Feilitzen (t, 1882); něme- cké: L. rassarge (Lipsko, 1883); £. H. Schmitt (Berlín, 1889); E. Reich, l's Dramen (Drážďany, 1893); G. Brandes, Moderně Geister; Berg L., H. I. (Berlín); hollandský I. H. Roessing (Haar- lem, 1887); anglický Wickstead .řl892); fran- couzské: I. Samt Cěre (»Rev. a'art. dram.«, 1887); Ch. Sarolea (Paříž, 1891); A. Ehrhard (t., 1892V, E.Tissot (^Nouv. Rev.«, 1892, ^Co^- respondant* 1892, vyšlo i zvláště) ; M. Bigeon, Les Révoltés scandinaves (Paříž, 1894); ruské: N. Minskij (^Sěv. Véstnik«, 1892); A. Volyn- skij (t, 1893); D. MereŽkovskij (^Novosti«, 1894) a j. HKa.Sld. Iburg, městys a hl. místo kraje v prus. vl. obv. osnabrúckém, při již. svahu Teuto- burského lesa, 126 m n. m., sídlo zemské rady a soudu, má pošt. a telegr. stanici, 2 katol. a 1 evang. kostel, starý zámek s ry- tířskou síní, v kteréž umístěny jsou podo- bizny všech knížat biskupů osnabruckých a j. čelných osobností a 1068 ob. (1890), hl. katol. Bývalý benedikt. klášter, zal. r. 1136 a vy- zdvižený v XVI. stol., jest nyní státním pan- stvím. V l-u provozuje se provaznictví a plá- tenictví; mimo to jsou zde vápenné peci a pískovcové lomy. I. jest oblíbeným místem klimatickým. — Kraj zřízený r. 1884 má na 308-48 km} v 1 městě a 40 venkov, obcích 24.810 ob. (1890). Xbyoter [-ikt-J Viell., křiklo un, káně z podčeledi sokolů supovitých, kteří mají zobák štíhlý, v předu ke špičce mírným oblou- kem se klenoucí, bez zoubku. Pro rodí. jsou význačné kulaté nosní otvory s povýšeným okrajem v ozobí vypouklém. Nárt něco delší středního prstu, ocas dlouhý a široký. Z osmi jihoamerických druhů jest I. australis, káně australská, černá, špičky letck bílé, ozobí a noha žluté; zvící jest našeho orla křikla- vého. Obývá šírou step a břeh mořský, kdeŽ na skaliskách i hnízdo zakládá. Živí se zdech- linami, raky a hmyzem. Bše. XbykOB z Rhégia, lyrický básník řecký, žil v VI. stol. př. Kr. z veliké části mimo vlasť, hlavně u Polykrata na ostrově Samu, a jak se zdá, dosáhl značného věku. Pověst o tom, jak jej lupiči na cestě do Korintiia usmrtili a byh prozrazeni hejnem jeřábů, svědků jeho smrti, vzdělal Schiller ve známé své romanci. V Rhégiu ukazovalo se básní- kovo kenotafion. Básně l-kovy činily 7 knih, z čehož zachováno jen několik veršů (Bergk, Poct. lyr. gr. III.). Skládal, jak se zdá, epicko- lyrické hymny po způsobu Stésichorově, ale hlavní jeho slávu založily sborové písně mi- lostné, plné vášnivého žáru, v nichž velebil mladistvou krásu a s milostnými projevy mísil mythická vypravování. V rhythmech napodobil Stésichora, nářečí jeho bylo mír- ně dórské, smíšené s živly epickými a aiol- skými. Sdk. L O., skratek lat. značící Julius Caesar, častéji Jesus Christus. Zoa: 1) I., departemento na. pacifickém po- břeží v Peru (Jižní Amerika) mezi 13® 40' -a 15® 40' j. š., zaujímá příkrý jihozápadní svah Andu a přímořskou rovinu. Hraničí v záp. na okeán, v sev. na prov. Lima a Huancavelica, na vých. na Ayacucho, v jihu na prov. Are- quipa. Půda jest z největší části písčitá; úrodná jsou skoro jen údolí řek Pisco, I^ a Grande (Palpa), jez s Andu spějí k okeánu. Zde daří se kukuřice, ovoce, zeliny, třtina cukr., bavlna, znamenité vino podobné ma- deirskému. R. 1876 bydlilo tu na 22.000 km* 60.000 ob. Hl. město I. (San Geronimo de I.) leží na 14® 5' s. š. v úrodném údolí stejnojm. říčky, tekoucí od sev. k jihu, má průmyslovou školu, 2 hospitály, obchod s ví- nem, kořalkou a j. předměty; asi 9000 ob. (1889). Na blízku minerální prameny. Želez- nice 74 km dlouhá vede odtud na sz. ku pří- stavu Pisco, jenž jest nejdůležitějším obchod- ním místem departementu. Město I. založeno bylo r. 1569 na místě indián, města Huaniky. R. 1647 a 1664 bylo rozbořeno zemětřesením. 2) I., t. Putumayo, levý přítok řeky Ama- zonek, vzniká na vých. svahu východní Cordii- lery v Columbii z jezera Cocha (2750 m), vstu- puje záhy do roviny a ubírá se téměř beze všech přítoků směrem wj. ku ř. Amazonek, do níž ústí, urazivŠi skoro 1800 km, u San Antonio (75 m n. m.). Nad ústím kolísá šířka mezi 250 a 700 m. V daleko největší části svého toku má I. ráz řeky rovmné a jest u Cuemby (300 m) po 165 km od pramene splavna i pro parníky a zdá se pro budou- cnost skýtati znamenitou dráhu mezi Brazilií a Columbií. O výzkum její (v 1. 70tých sto- letí XIX.) získali si zásluh Rafael Reyes, Simson a zvláště Crevaux r. 1878 — 79, jeni ji téměř celou mapoval. Zoarieiui [ikari^], t. j. Ikarové, nazý- vali se přívrženci franc. kommunisty Cabeta (v. t.). Zooo [iko], město v Brazílii, viz Icó. Zoeni, keltský národ v řím. Britannii, v nyn. hr. Norfolckém při zátoce Washské, s městy Venta Icenorum (nyn. Caster u Norwichc^ a Icenorum oppidum (n. Ixworth); o dějinách viz V. Britannie, dějiny. Zoioa [-ikal Aubl., rod rostlin z řádu Burse- raceae, tropické stromy vysokého vzrůstu s li- sty lichospeřenými, kožovitými, s květy drob- nými obojakými nebo polygamickými. Ro- stouce v Americe a Asii dávají užitečnou pry- skyřici. I. Icicariba DC. {Amyris ambrosiaca L.) v Brazílii a Záp. Indii a I. viridiflora Lam. v Guayaně dávají elemi západoindické, I. caranna H. et B. na Orinoku rostoucí dává pryskyřici zvanou caranna nebo marara« I. heptaphylla Aubl., I. altissima Aubl. a I. copal Schlcchtend. vesměs v Guayaně rostoucí dá- vají druh kopalu. ZoilluB, jméno starého plebejského rodu v Římě (icilia gens\ z něhož vynikají: 1) I. Spurius byl mezi tribuny lidu poprvé zvo- I lenými a proslul tím, že v prvním roce svého Icilius Quintus — Ičinskaja sopka. 471 -úí-adování provede přijetí zákona, pó něm iex icilia zvaného, kterým každý, jenž by tribuna řečnícího vyrušoval, měl býti pohnán před soud a ručiti hlavou a jměním za po- kutu vykázanou. 2) I. Lucius, syn před,, byl r. 456 tribu- nem a získal pro plebejc Aventin; když za •druhého decemvirátu snoubenka jeho Vir- ginie od otce byla dýkou proklána, by ušla hanbě jí Appiem Claudiem učiněné, spěchal I. s krvavou dýkou do tábora vojenského, pobouřil lid a vedl ho 'na Svatý pahorek. Sám pak s vyslanými Valeriem a Horatiem vyjeonával o podmínkách smíru. ZotUiui Qulntiu, pseudonvm vojenského spisovatele Guicharda (v. t.}. Zoka, řeka v rus. gub. orlovské pramenící se u vsi Šachovců v sz. úhlu Kromského iljezda této gubernie a vlévající se po toku 46 km dl. do ř. Oky. Břeh}r její bohatý jsou rudami železnými a sirnými. ZokelMuner Valentin, první něm. gram- roatik, Lutherův vrstevník, posléze učitel na ^kole v Rothenburku, vydad kol. r. 1527 Teutsche Grammatica; nově vydal Kohler 8 vřeténkovitými dvoudíl- nými a bezbarvými výtrusy. — Roste nej- raději na trouchnivějícím dřevě nebohumosní půdě. EBr. L O. H., skratek lat. In Christi nomine, ve jménu Kristově. Zoó [iko], Icco, město v státu Ceara Bra- zilské republiky při jihozáp. úpatí Sierry da Camara na pr. bř. Salgada nedaleko jeho ústí do ř. laguaribe; chov dobytka, obchod s rýží a bavlnou, asi 7000 ob. loolmldll [ikem-J, ostrůvek skotský, viz lona. Zoonliím viz Konia. Zoosaadrla viz Linnéova soustava. ZoO0Ílim, v době císařů římských jméno iněsta Alžíru. Zoteridae, zool., viz Trupialové. Zotenui (lat.) v zool. viz Trupialové.— 1 v lékařství viz Žloutenka. lotinia [iktí-] Viell., rod luňáků, zobáku krátkého, nepravidelně zejkovaného, od ko- řene zahnutého; ozobí má úzké, nohy silné, v křídlech 3. letku nejdelší, běhák délky střed- ního prstu. I. mississippiensis^ luňák miss i s- sipský, má celkem barvu olova; hlava,. krk á fetky ramenné s počátku bílé mění se také clo olovová; zobák černý, noha karmínově červená, délka těla 37, křídel 29, ocasu 13 cm. Žije v Texasu a Mexiku, hnízdí se ve vrcho- lích nejvyšších stromů a živí se křísy a ko- bylkami. Bše, ZotlU (iBtX úhoz; v metrice důraz, jenž spojuje a jaksi pohromadě drží jednotlivé slabiky v celek metrický a rhythmický. Tyto celky i sou buď stopa, po případě dvojstopí, buď článek (kolon). Jest tedy I. buď stopový, po případě dvojstopý, buď článkový, na př. ve verši: Blah, kdo pěstoval své vlasti jest akcent kolový na slově blah, akcent pak dvou- stop^ (neboť trochaje měří se po dvousto- pích; na slově blah a na slabice -val. Má tedy slovo blah dvojí i. a tím nad ostatní slova důrazem vyniká. Samo sebou se rozumí, že rozsah působnosti ictu není neobmezený ; obyčejně obsáhne jen as slabik 16 (u daktylů a anapaestů) neb 18 (u trochajů a iambů), tak že na př. Pracuj kafdj'' s chuti usilovnou, jest ještě jedno kolon s ictem na slabice pra, avšak slova Blah, kdo pěstoval své vlasti jednu rů^i, jeden Štěp, i kdvby v jeden řádek byla psána (jak u starých Reků zvvkem bylo, srv. tetrameter trochajský), jsou jiz dvě kola s icty na slově blah sl slabice je. Knr. Zda, řeka v sibiřské oblasti Přímořské, pra- mení na záp. svahu středního hřbetu Kam- čatského, teče celkem směrem záp. a vlévá se po toku 160 km do zálivu Ckaniče. v moři Ochotském. Při ní leží asi 21 km od ústí osada I. čili Quat s pevnůstkou. Z6aar (I-čang-fu), jeden z vnitřních přístavů čínských evropskému obchodu otevřených na 1. bř. Jang-tsc-kiangu 582 km na z. od Han- keu s 35.000 ob. Město leží v malebné po- loze uprostřed bohatě vzdělané krajiny, jest však uvnitř nečisté a zanedbané. Až k l-u jest Jang-tse-kiang splavný i pro větší lodi plachetní a parní, avšak 9 km v^^še jsou nej- větší prahy této řekv přístupné i malým loď- kám jen s obtížemi. Nejdůležitější spojení po Jang-tse jest s Han-kcu, odkud I. dostává cizí zboží, které však ihned dále do vnitř země se dopravuje. Obchodní, ruch stále vzrůstá, ač obnášel r. 1892 teprve kolem 16 milí. zl. Dovážejí se hlavně látky bavlněné a vyváží čaj, máslo rostlinné, hedvábí, vosk, koření, opium, ovoce, drogy atd. R. 1892 veplulo v přístav 131 parmků a .4097 lodí plachetních. I. otevřen obchodu evropskému smlouvou čifuskou r. 1877. a jest v ohledu správním středem zvláštního departementu provincie Hu-pe. Tsr. Zdaxa, pohoří na záp. břehu rus. ostrova Sachalinu na s. od mysu Utas (48^ 16' s. š.), vysoké asi 1200 m, obklopuje jezero Rajtsi- síca a tvoří v průlivu Tatarském podél břehů podmořská úskalí. Z6insk«Ja HOpka (rus. Bělaja sopka, kam- čadalsky Kolchon), nejvyšší hora středního hřbetu Kamčatského v sibiřské oblasti Pří- mořskiá na poloostr. Kamčatce asi na 50*^ 9' s. š., dle Érmana asi 5000 m vysoká, dle všeho vyšší než Ključevskaja sopka, mající tvar komolého kužele, jehož vrchol pokryt jest věčným sněhem. Jest to vyhaslý vulkán 472 íčka — Idaho. za lidské paměti nečinný* ba ani nedýmajicí, jehož geol. složení není známo; víme jen, že pne se mezi vrstvami čediče a trachytu na s. a žuly a syenitu na j. I. s. jest vrchovištčm četných řek tekoucích dílem na vých. do ř. Kamčatky (Kimitana, Kirtanik), dílem na záp. do Ochotského moře (IČa, Kompakova, So- pečnaja a i.)- Stráně její pokrývá jehlična^ les proslulý bohatstvím zvěře: sev. íelenu, medvědů, sobolů a lišek, kdežto na holých skalních místech žijí horské ovce argali. V alpinské oblasti sopky prostírají se bohaté louky. — Srv. Erman, Reise um die Erde (Berlín. 1835— 41);Ditmar, Die Vulkáne Kam- tschatkas (»Peterm. Mitth.«, 1860). Z6ka, jediná vyšší hora v pohraniční oblasti rus. gub. orenburské, samařské a uralské na rozvodí řek Kamelika a Děrkula, který na ní se pramení, tvaru kuželovitého, útvaru de- vonského. Id., skratek lat., idem, týž nebo totéž. IA.y úřední skratek označující stát Idaho ve Spoj. Obcích sev.-amer. Id (arab.), slavnost, svátek, v užším smy- slu fiajrám (v. t.). Dk. L D. A., skratek lat, Immortalis Dei au špici o (auxilio), pod ochranou (s po- mocí) nesmrtelného Boha. Zda ^'/^'7)> jméno původu patrné frygi- ckého, jímž označována byla ve starověku 2 znamenitá horstva: 1) I. v jižní části Tro- ady (sev.-záp. výběžek M. Asie), severně od zálivu Edremidského n. Adramyti (ant. Sinus Adramyttenus), nazývá se nyní Kaz-dagh, dosahuje v nejvyšší hoře (ant. Gargaron) 1769 m a jest dosud krásně zalesněno, kdežto okolní o málo nižší hory nemají již lesů. Na vše strany stékají odtud řeky. Nejznámější z nich jest Skamandros. K horstvu tomuto zasvěcenému ve starověku frygické bohyni Kvbele, jakož i k rovině prostírající se mezi Idou a mořem, pojí se některé mythy, totiž rozsudek Pariduv mezi Afroditou, Herou a Athénou, únos Ganymedův k Zévovi. — 2) I., dnes JPsiloriti, Ti^i^lo^etTi?? (ze staro- řeckého i^^rfXóv o(fog), horstvo téměř upro- střed ostrova Kréty, dosahující výše 2457 w, tudíž jen o málo nižší než Aspra Vuno v záp. části Kréty. Stojí dosti isolovaně na širokém podkladu, spadá příkře na jih a jihozápad, k severu však a sev.-vých. povlovněji v ně- kolika terasech a nízkých hřbetech. Na vých. vysílá nižší, asi 10 km dlouhý hřbet. V tutéž stranu rozkládá se u výši 1500 m n. m. ne- úrodná, kamenitá planina Nida n. Is-tin- Ida, v jejímž jménu se udržel starý název horstva. Bývá až do března neb dubna kryta sněhem. Vrchol Idy samé bývá kryt sněhem od listopadu do konce dubna. Potoky tekou v těsných roklích na různé, strany, v někte- rých hlubokých slujích udržuje se led po celý rok. S vrcholu skýtá se velkolepý rozhled na dálku 190 km. V kapli sv. Kříže (Hagios Stavros), nalézající se na samém vrcholu, slouží se jednou až dvakráte do roka služby boží, k nimž se dostavují poutníci. Krásné kdysi lesy jsou úplně vyhubeny a jen na sev. úpatí shledáváme se s duby vždy zelenými, s olivami a rohovníkem (svatojanský chléb). I ku krétské Idě pojí se mnoho pověstí. Na severní straně ve vápencové jeskyni vycho- vávaly prý nymfy pod ochranou kmene Ku- retů mladého Zéva, zrozeného ve východním pásmu zv. Dikté. 3) I., asteroida objevená 29. září 1884 J. Palisou ve Vídni. Střední jasnost v opposici 13*3, průměr v km 28, označení (py Gs. 4) 1., řeka v sibiřské gubernii irkutské v okresu balaganském, teče v délce 64 km od v. na z. a vlévá se s pravé strany do ř. Angary. Dle ní jedna část Burjatů nazvána úředně Idinskými. Zdadla viz Adadia. Idaho (ajdehó] (úřední skratek Id.), stát Spoj. Obci sev.-amer., rozkládá se v podobě pravoúhlého trojúhelníka, jehož přepona na- lézá se na vých. straně mezi 42^ a 49® s. š. a 111« a 117^ 10' z. d., a zaujímá 219.620 km*, Mezuje na sev. s Britskou Kolumbií, na vých. se státy Wyomingem a Montanou, na jihu s Nevadou a Utahem, na záp. s Oregonem a Washingtonem. Celý povrcn státu zaujímá vysočina 600—1600 m vys., jmenovité sev. čásf, zv. Tacoma, drsná hornatina, pokrytá lesem, s četnými vrcholy, vyčnívajícími nad sněžnou hranici. K jihu povrch se celkem svažuje. Střed státu vyplněn jest prairiemi a horskými, zalesněným^ hřbety, střídajícími se s úrodnými údolími. Uzemí jiŽní, zv. Owy- hee, zaujímají vysoké roviny, většinou holé. Při západní hranici táhne se několik horských hřbetu, z nichž důležitější jsou Bitter Root» Salmon River a Snake River Mountains. Hl. řekou jest Snake-River, u Indiánů ŠoŠon z v., protékající velkým obloukem celý jih státu. Snake River vyvěrá v Yellowstonském parku ve Wyomingu, teče nejprve směrem k sev.-záp., pak zahýbá se na 112* z. d. ostře k jihu, přijímá s pr. strany Malade River a Boise River, pak teka k sev. tvoří záp. hra- nici státu proti Oregonu a dílem i Washing- tonu, přijímá dále ještě s pr. strany Salmon River a Clearwater, s 1. strany Raft River, Goose Creek a Bruneau River a odvádí své vody prostřednictvím Columbie Velkému oke- ánu. Tvoří četné vodopády, z nichž sošonské svou velikolepostí staví se po bok Niagaře. K úvodí Snake-Riveru přináleží skoro celý stát. Nejzazší sev. odvodňuje se několika menšími řekami rovněž do Columbie. Pouze Red Rock Creek prýštící při sev. hranici odvodňuje se Jeffersonovou řekou k úvodí Mississippiho a tudíž k oblasti Atlantského okeánu. Ačkoliv řeky státu I. jsou dílem dosti značné, přece nejsou splavné, což jest ho- spodářskému vývoji na velikou újmu. V s^v. části státu jest několik jezer, z nichž největší Pend ďOreille, protékané řekou Clark-Fork. Podnebí jeví značné rozdíly, ale jest celkem zdravé. Střední roční teplota v Boise City jest 13" C, avšak extrémy od A2^ do — 25* C Vzduch jest velmi suchý a počítá se do roka 260 jasných dnů, takže množství srážek jest Idaho City — Iddesleigh. 473 nepatrné. Z veškeré plochy státu zaujímají 407o pastviny, 227p pole. lOVo les a 28Vo ne- produktivní pohoří. Orba závislá jest větši- nou pro nedostatek dcšCů na umělém zavla- žování.* které zvi. na jihu se děje vrtáním artéských studen. R. 18B9 zavlažováno uměle 86.820 ha půdy. R. 1892 sklizeno 1,614.857 bushelů pšenice, 733.860 bush. ovsa a 308.910 bush. ječmene. Mimo to pěstují se kukuřice, žito, len, zemáky, mnoho sena a ovoce, zvi. švestky, které se ve značném množství vy- vážejí. Chov dobytka, podporovaný rozsá- hlými pastvinami, jest značný. R. 1892 bylo v státu 84.135 koni, 1012 mezků, 259.431 kusů dobytka vepřového. Velký význam má těžení nerosta, které jest nejdůležitější živností státu. Bohaté jsou doly na zlato a stříbro. R. 1892 vytěženo 83.271 uncí zlata a 3,164.269 uncí stříbra. Zlato objeveno zde r. 1852 a vytěženo ho od té doby celkem za 32,597.084 doU.; stříbra vytěženo dosud za 1,889.772 doll. Nej- bohatší naleziště zlata jest hrabství Shoshone. V ohromném množství vyskytuje se olovo. Z jiných kovů těží se železo, měď a rtuť; z ostatních užitečných nerostů uhlí, tuha, síra a mramor. Též jest v státu několik solných pramenů. Průmysl jest jinak málo vyvinutý. R. 1890 vyrobeno v 540 závodech 774 děln. zboží za 1,396.096 doll. Obchod obmezuje se většinou na vytěžené nerosty a produkty zemědělské. Železnic měl státr. 1892 1422 km. Severem probíhá žel. trať Northern Pacific, jihem Union í*acific. Oby v. má I. 84.385 (1890; roku 1870 20.583); z toho jest 51.290 mužů, 33.095 žen, 17.456 narozených v cizině (2018 v Číně), 82.018 bělochů a 2367 barevných; na 1 km^ připadá 0*3 ob. Indiánů osazených v reservacích napočítáno r. 1892 4261 ; z nich nejpřednější místo zaujímají Šošoni. Mezi obyvatelstvem jest přes 25.000 Mormonů. I. má 1 kollej; školy národní navštěvovalo r. 1891 : 14.311 dětí, kdežto školou povinných bylo 22.839. Stát spravuje guvernér volený na 2 roky. Zákonodárnými sbory jsou senát, složený z 18 členů, a sněmovna repraesentantů s 36 poslanci. V kongressu zastoupen jest stát 1 poslancem. Příjmů státních r. 1890 bylo 95.400 doll., vydání 99.424 doll., státní dluh obnášel 218.493 doll. Stát rozdělen jest na 18 hrabství, hl. město jest Boisé-City [boazé šity] v hrabství Ada na Boisé Riveru,' s 2311 ob. (1890). — I. bylo částí francouzské Louisiany, kterou Spojené Obce r. 1803 kou- pily. Roku 1863 utvořeno territorium I., jež zaujímalo i Montanu, Wyoming a část Da- Itoty. Roku 1864 oddělena od něho Mon- tana, roku následujícího Wyoming. Roku 1890 přeměněno territorium v stát. — Srv. H. Bancroft, History of the Pacific States of North America . (San Francisco, 1890, XXVI. sv.). Idaho Oity [ajdehó šity], dříve Ban- nack, hl. m. hrabství Borse ve státě Idahu Spoj. Obcí sev.-amer., 40 km vsv. od Boisé City, na menším přítoku Boisé Riveru. I. C. založili r. 1865 zlatokopové; v čas rozkvětu mělo přes 10.000 ob., nyní ani 1000. Ottuv SlovDik Naučný, sv. XII. 175 1B97. Idalos: 1) I, syn Dardanův a Chrysin, bratr Deimantův, vystěhoval se s otcem z Arkadie do Frygie, kde se u Helléspontu usadil na pohoří Idě a zřídil chrám a kult fryžské Kybely. klk. 2) I. z Himery, řec. filosof školy iónské, který jako pralátku všech věcí kladl vzduch. Zdailon, Star. město na Kypru, viz Dálin. Idar, město v knížectví birkenfeldském v Oldenbursku, při již. svahu Idarwaldu, sídlo živnostenské rady, má stanici pošt. a telegr., evang. kostel, rcálku, vyšší dívčí školu, mo- dellacní školu pro řemeslníky, průmyslovou síň se stálou výstavou domácích řemeslných výrobků, tovární výrobu strojů a přístrojů, výrobu nepravých skvostů, bijouterii, řetízků k hodinkám, brusírnu diamantů a drahých kamenů, broušení, řezání a rytí achátu a 2536 ob. (1890), z nichž 186 katoí. Srv. Hisse- rich, Die Idar-Obcrstciner Industrie (Obcr- stein, 1894). Idarwald, hřbet horský připojující se k Hunsrůcku (v. t.). Idas, syn Afarcův a Arénin, byl, jako bratr jeho Lyníceus, starý hérós messénský podob- ného významu světelného (koř. viď) jako Dioskurové v Lakónsku. Vynikaje mezi smrtel- níky neobyčejnou silou, odvážil se dokonce i zápasu s Apollónem o Marpéssu, dceru Euéna, syna Areova, jiŽ unesl na okřídleném voze od Poseidona jemu zapůjčeném; kdyŽ pak Apollón chtěl mu nevěstu vyrvati, napjal proti němu luk; Zeus však zápas přerušil a nařídil Marpésse, by sama mezi oběma volila, načcŽ se tato rozhodla pro Ida. Dcerou jejich jest Kleopatra, choť Meleagrova. TéŽ mezi Argo- nauty jej spatřujeme; I. v zemi Mariandynů sklál kance, jímž zahynul Idmón, v Mysii pak byl poražen od krále Teuthranta. O zasnou- bení Afareovců s Leukippovnami (jména jejich Foibé a Hilaeira rovněž poukazují k světlu) a zápasu o ně anebo o stáda, jimiž znázor- něna tělesa nebeská, s Dioskury, jimž Afa- reovci podléhají jako Messénic Lakónsku, viz Dioskurové. klk. Zdatius nebo Idacius, biskup a kronikář špan. (♦ 394 — f ^68 v Lamegu), horlitel náboženský a pozdější biskup v Lamegu, na- psal Chroúicon od r. 364—468, pokračování kroniky sv. Hieronyma, a užil k ní chrono- logických záznamů konsulů římských a caři- hradských (Jasti consulares), které přepsal a rozmnožil a jeŽ jsou známy pod jménem Fasti Hydatiani. V druhé části podává, co slyšel a sám zažil, když stěhování se národů germánských stihlo také polou ostrov pyrenej- ský. První kritické vydání upravil Mommsen v ^Mon. Germaniae«: Auctorcs antiquissimi (tom. IX.); tamže: Consularia Constantino- politana et Hydatiana (t., XI.) a v Continuatio chronicorum hieronymianorum. Iddesleigh liďslí) sir Stafford Henry Northcote, hrabě a státník angl. (♦ 1818 v Londýně — f 1887 t.). Byl v r. 1843—45 tajemníkem Gladstonovým, ale stal se po svém zvolení do dolní sněmovny r. 1855 nej- větším protivníkem jeho liberálního směru a 32 474 Idea. vynikajícím členem konservativního minister- stva. R. 1874 byl státním kancléřem a v r. 1880 až 1885 vůdcem opposice v dolní sněmovně; za to po obnovení konservativního minister- stva byl jako hrabe I. jmenován peerem a prvním lordem pokladu, ale ještě v prosinci t. r. musil odstoupiti. Idea (řcc iSéa, podoba, tvářnost) znamená původně objektivní podmínku zrakového vje- mu, tedy viditelnou podobu nějakého předmětu, v dalším pak vývoji a přeneseném smysle obraz, vidinu, kterou si o nějakém předmětu utvoříme v rozumu, tudíž i co po spatření několika předmětů téhož druhu na mysli jakožto obrys jejich utkví. Ve smysl- ném onom významu užívali slova i. Anaxa- goras, zvláště pak Démokritos i Epiku- řos a škola jeho učíce, že hmotné obrázky {tSéai aneb tidíoka) odlučují se od povrchu předmětů spatřovaných a ke zraku našemu donikajíce vyvozuji tam vnímání a poznávání. Ve smysle přeneseném jest ideou u So- krata pojmová podstata každé věci, jíž si nemůžeme osvojiti smyslovým vnímáním, nýbrž poznáním rozumovým (vórjaig). V tomto smysle bylo užíváno synonymně i názvu ilčog. Takto pojem vyjadřoval podstatu čili sku- tečné jsoucno více předmětů. Platón nepo- kládal ideí za výtvory subjektivního myšlení našeho (to mu byl spíše lóyog), nýbrž za objektivna jsoucna, nadpřirozené reality, pří- činu účinnou i účelnou světa smyslného, pra- vzory, typy věcí smyslných. Idee Platónské jsou pojmy objektivísované a hypostasované, v jejich pak čele jest I. nejvyšší, i. dobra s Bohem totožná, ustanovující původ i cíl všeho dění světového. Ve středověku realis- mus pokládal idee jako všeobecné pojmy za skutečná jsoucna, kdežto nominalismus sto- tožnil je s pouhými jmény přiznávaje toliko konkrétním jednotlivinám platnost objektiv- nou. V anglické a částečně i francouzské filosofii XVll. a XVIIl. stol. nazývá se ideou bezprostřední vniterní objekt myšlení v pro- tivě ke vjemům (impressím), a znamená slovo to celkem totéž, co naše představa. Ve frančině však liší se mimo to idées jakožto pojmy všeobecné, abstraktní (rtprésentations intellectuelles), od images, pojmů to konkrét- ních (représentations sensibles), duševních to kopii objektů individuálních. Descartes rozeznává tři druhy ideí: 1. idee vstupné (ideae adventiciaé), jež vstupují u vědomi naše zvenčí (I. barvy, zvuku, vůně), 2. idee tvo- řené {ideae a nobh factae), které prostřed- nictvím prvých jsou vypracovány rozumem Qako na př. I. sirény), 3. idee vrozené (ideae innaiae), t. j. idee, jež myšlení samo sebou, bez pomoci vnějška nám podává (jako jsou Bůh. substance, myšlení, číslo, trvání atd.). Různčním tím byl také podmíněn spor o tom, jsou-li vskutku nějaké vrozené idee. Angličtí myslitelé empiričtí Locke a Hume užívají slova I. skoro ve smysle naši představy na- proti vjemům (tmpression) dovozujíce, že žád- ných vrozených idei není, nýbrž že všechny jsou ze zkušenosti odvozeny, a to buď ze viemů smyslových (sensation) anebo ze smy- slu vnitřního (refícction). Locke děli idee na jednoduché {simple ideasY jako jsou barva, zvuk, rozsah, podoba, pohyo, myšlení, cit, síla, jednota, následnost atd., a složené (complex ideas) : módi (stavy), substance a relace (vztahy). Představy (ideae) ty rozeznávají se od vjemů jedině menší určitostí a živostí. Takto oba tito přední myslitelé angličtí pokračují ve středověkém nominalismu, jakož i přední ná- stupci jejich Condillac, J. St. Milí, Aug. Comte, H. Taine se více kloní k nomina- lismu. — Takovýto rozsah názvu I. bj-l pod- statně omezen v nauce Kantově. Dle něho jsou idee čisté pojmy rozumové (Vernunfl- b^gffff^)* jež zkušenost přestupují, jimŽ ve zkušenosti smyslné žádný objekt neodpovídá, jsou to absolutní regulativní normy, podmi- ňující veškeré poznání nad pouhou empir ič- nost povznesené, pojmy nepodmíněné tvořící soubor všeho podmíněného. Učí pak Kant, že jsou tři takové nejvyšší idee čistého roz- umu: duše, svět a Bůh. Prvá z nich jest »nepodminěnou jedností myslícího podmětu« a vykládá o ní racionálna psychologie, druhá jest >nepodmíněnou jedností řady podmínek jevů« a vykládá o ni racionálna kosmologie, třetí posléze »nepodmíněnou jedností všech podmínek v souboru' předmětů myšlení* a vykládá o ní racionálna theologie. Jsou to iaee transcendentální, o nichž Kant jasně ne- vyslovil, mají-li význam objektivní nebo jsou-li výtvory subjektivními ; ovšem, jakmile rozum představí si je jakožto reality, upadá v anti- nomie. Nástupci Kantovi v německé filosofii přiblížili se zase více názoru Platónskému: Heglovi jest I. vesmírným principem vývoje a všeho dění, má platnost logickou i onto- logickou zároveň, nebof myšlení jest s bytím totožno. I. v postupu svém od čistého bytí ve isoucno přírodní a v návratu k sobě samé v duchu absolutním, toť smysl všeho dění světového. Schopenhauer zvláště přiklo- ňujc se k Platónovi: jsouť mu idee pravzory čili typy jsoucna zaujímající střed mezi věcí o sobě (vůlí) a světem zjevů. Ke Kantovi v názoru o ideách vrací se Wundt, sf^atřujc v nich výtvory rozumu n>rff«w/ř), pokud doplňují data zkušenosti s nlediska nadempi- rického a synthetického. Jsou to: 1. kosmo- logická i. přírody jednotící data zkušenosti vnější, 2. psychologická i. ducha jednotící data zkušenosti vnitřní, 3. ontologická 1. Boha jednotící data zkušenosti objektivní i subjektivní jako dvě různé, ale vzájemně se doplňující stránky téhož jsoucna. Herbart nepřiznává ideám platnosti objektivivé, theo- retické, ale uživ jich za normy hodnocení, činí z nich všeobecná pravidla pro oceňování acsthetické ({. krásna) a éthické (I. dobra, jakožto krásna na vůli lidské); omezuje tak platnost jejich toliko na pole praktické. Ovšem idee ty ve významu svém blíží se značně tomu, co nazýváme ideály. Herbart sám stanovil Í>ět ideí éthických : vnitřní svobody, dokoná- ostí, blahovůle, práva a odplaty (spravedlno- sti), kdežto pro oceňování acstnctické ná- Ideál — Idealismus Alh stupci jeho (Zimmermann, Durdík) určili idce příslušné nazývané formami krásna (for- ma sily, jakosti, význačnosti, souhlasu a vy- rovnanosti čili závéru). V novější dobé o vý- znamu a praktické platnosti ideí psali téŽ Lotze a Windelband, zvláště vlak fran- couzský myslitel Alf. Fouillée. Ten vychází od přesvěačení, že přítomná doba potřebuje smíru mezi naturalismem, ke kterému kloní se vědy přírodní, a idcalismcm, jenž jest po- žadavkem éthiky, dovozuje v četných spisech svých, že ideám náleží sila, jeŽ se projevuje na vnějšek a směřuje k jejich realisaci. V těcbto idcách-silách {les idées-forces) nalézá Fouillée i důvod pro svobodu vůle lidské. Síla ta jest jednak povahy psychologické — I usiluje o to, projeviti, uskutečniti se ~ jednak fy- siologické — všechny stavy vědomí jsou spo- jeny s pohybem na vněišek směřujícím, jímŽ se právě realisují — jednak filosofické v nej- širším smysle — vědomí naŠe vůbec není pouhý odraz vnějška, nýbrž určující faktor jeho. Theorii svou o ideách-silách applikoval ťouilléc na spor determinismu a indetermi- nismu snaže se dovoditi z existence idee volnosti a síly její existenci volnosti samé. Představa něčeho a souvislé s ní úsilí o to jest již počátkem roalisacc. — Srv. Ventura, Essai sur Torigine des idées Í1854); Heyder C, Die Lchro v. d. Ideen, I. díl: Zur Gcschichte d. Idcenlchre (Frankf. n. M., 1874). Dna, I. utkvělá viz Představa utkvělá. Ideál (řec.) jest to.^co vyhovuje idei. Kde proti představě či pomyslu klademe jako pro- tivu reálnou skutečnost, znamená i. jen sku- tečnost pomyslnou. Zcela přesně vyniká vý- znam ten, užijemc-li adjcktivní formy slova toho, kde ideální sestaví proti reálnému jako obsah pouze pomyslný nebo před- stavovaný proti tomu, co jest dáno v urči- tém případu skutečném (na př. ideální průřez vrstev zemských). A pokud znamená idea jen tolik jako pomysl či představu, jest totožná v těchto a podobných obratech s l-em, jakož i ideový = ideální. Blízkost obou pojmů idee a i-u ukazuje se však dále i v tom, že, kde znamená idea pojem rázu normativního (jako jsou idea dobra, spravedlnosti, ladu a j.), znamená I. obraz idei té vyhovující, třeba uskutečnění jeho jen v pomyslu ^i před- stavě se dalo. Tím uchovává se i-u jeho ráz noúmenální. Idea jako vzorný pojem jest vše- obecná a i se svým výzvem na vlastní usku- tečnění čistě theoretická, kdež i. jest pojmu toho specifikací a jaksi rozhodnutím o po- myslné možnosti idee. I. jako vzor, jako to, co býti má, klade se proti skutečnosti, jež, méně dokonalou jsouc, jemu má býti zpodo- bována. S Í-em spojujeme pojem nejdokona- lejšího obrazu. Poněvadž však o tom, co jest dokonalé, názory se mění podle dob a okol- ností, není žádného absolutního I-u ani mrav- nosti ani krásy, v tom smyslu, jakoby i. ten in concreto vtělené a trvale existoval. Co v posuzování aesthetickcm jest absolutní, jsou jednotlivé hodnotné soudy, jež vznikají ne ze záliby nad látkou členův, nýbrž nad jich formou, l-y z jednotlivých hodnotných soudů se budující budou tuaíž míti důvod své zá- liby ve formě a nikoli v obsahu, jejž podávají. a přehlíží-li se tato okolnost, snadno vzniká neoprávněná pochybnost o možnosti norma- tivní aesthetiky a éthiky jako vědách, ^b. IdeallMtoé (idealisování) jest zpodobo- vání něčeho nějakému vzoru, ideálu. I. umě- lecká jest process obrazivosti, jímž umělec představu svoji nebo soubor jich hledí při- blížiti idei jako typu logickému, což děje se tím, že všecky znaky jedinečné a konkrétné pomíjí nebo subsumuje pod širší schéma pojmové, pod rodovou obecnost a typičnost. I. je logickou formou svou process abstra- huj ící a protilehlý právě realistické induk- tivně konkrétnosti. Tato směřuje vždy k cha- rakterové individuálnosti, ona z ní vsak pro- pracovati se hledí k obecnější typičnosti. Pravá i. bére se vždy touto cestou a zna- mená pak vrchol umění, poněvadž prošla dříve realistickou konkrétností. Odtud se také vykládá, že pravá i. se nikdy nestýká s pouhou schématičností, nýbrž právě abstrahujícím processem k stupňovanější cha- rakterističnosti dospívá. V. Realismus. ŠIJ. XdealUimiui jest názor filosofický, jenž vy- světluje svět vnější jakožto produkt vniter- ného našeho představování a přiznává mu tudíž existencí toliko relativní, jen pokud jest námi představován jako něco ideálncho, neb aspoň tvrdí, že o světě tom máme toliko poznání nepřímé, vědomými svými stavy zpro- středkované. Názor ten jest v protivě k rea- lismu, dle něhož svět vnější má existenci samostatnou, na představování našem nezá- vislou, a jenž tvrdí spolu, že poznání naše vystihuje skutečnou povahu předmětů vněj- ších. Uprostřed mezi oběma jest faenome- nalisraus, jenž obsah poznání prohlašuje za projev skutečného jsoucna, nám dále nezná- mého, podmíněný objektivně i subjektivně. Někdy ovšem užívá se názvu i. ve smyslu užším, odpovídajícím k otázce po původu na- šeho poznání, a tu souznačně s racionalis- mem znamená. Že vše poznání naše má pů- vod v nás samých, v rozumu, že jest vlastně analysí vrozených nám idei, a staví se na- proti sensualismu čili empirismu, jenž původ všeho poznání hledá v datech smyslo- vých. Posléze v metafysice mluví se často o i-mu, kde by se mělo říkati spirituál is- mus, má-li se označiti. Že původní podstata všeho jsoucna jest povahy duševní, naproti materialismu, jenž ze nmoty chce vyvo- zovati všechno jsoucno a duševnost toliko za dočasnou modiňkaci tělesnosti čili hmot- nosti prohlašuje; mezi různými těmito vý- znamy jest nicméně značná souvislost, po- skytnutá povahou věci samé. Společný pra- men různých těchto názorů o I-mu tvoří fakt, že bezprostředně, jistě a ncpopěrně uvědo- mujeme si toliko stavy svého vědomí a tyto promítáme na venek. Jim toliko náleží na- prostá evidence. Ve vývoji dějinném nabyl I. tvářnosti růz- ných, jež přesně od sebe třeba odlišovati. 476 Ideál ismus. I. Platónský dle podaného výměru má povahu objektivnou, neboť Platón uznává existenci světa vnějšího, pokud má účast v ideách, a svět ideí sám jest mu spuhrn realit absolutně mimo naše představováni o sobě existujících; Platónské idee nejsou subjektivní představy, nýbrž jediné objektivně, ano absolutně exi- stující reality. V řecké filosofii pak vůbec jen nepatrné začátky názorů idealistických nachá- zíme u Eleatů (pohyb« množství neexistují, jsou to pouhé představy čili illuse), Dé mo- kr i ta (druhotné vlastnosti věcí: barva, zvuk atd. jsou subjektivní naše počitky), sofistů, zvláště Prótagory (jehož názor jest vlastně subjektivním relativismem, dle něhož každý člověk svým způsobem vnějšek si předsta- vuje). Ve středověkém sporu nominalismu a realismu vlastní podstata i-mu se ztrácela, ač názor ten s realismem středověkým, t. j. přesvědčením o objektivně existenci všeobec- ných pojmů čili ideí, mnohé měl styky. Te- prve v době nové byl 1. oživen a vyvinut zkoumáním Desc ar tesovým o možnosti po- znání objcktivného čili o oprávněnosti víry naší v existenci vnějšího světa. Descartovi samému byla idealistická skepse o realitě vnější toliko methodickým východištěm, z ně- hož dospěl ke svému dualismu duše a těla. a tím také k víře v oprávněnost rozdílu mezi nitrem i vnějškem . Male bran che však nauku Dcscartovu vyvinul dále ve směru ideali- stickém, podřídiv vnějšek nitru, hmotu dur chu, popřev absolutní existenci předmětů vnějších a připustiv ji toliko, pokud Bůh chtěl, aby se nám takovou jevila. Bůh stvořil svět dle svých ideí a svět tedy existuje jen, pokud jej Bůh myslí. |ako všechna tělesa jsou v prostoru a tento s nimi má ideelní existenci v Bohu, tak i všichni duchové v Bohu existují. Tak idea Boha jest nejvše- obecnější idea, v níž a jíž i my všechny věci spatřujeme a poznáváme. Spinoza sporu mezi i-mem a realismem vyhnul se tím, že obojí jsoucno, tělesné i duševní, hmotné i ideální, prohlásil za náhodné akcidence jediné reálné bytosti Boží, jež vyplňuje vše a jest vším. Ve druhém období filosofie moderní otázky noétické teprve s úsilím větším po- stupují v popředí a v plné určitosti oba pro- tivné směry se vyhraňuji. I. má hlavní stou- pence v Leibnizovi a Berkeleym, kdežto ic realismu celkem se hlásí Locke, Humc a Condillac. Kdežto pak realismus přiro- zeně souvisel se sensualismem a materialis- mem, klonil se i. k racionalismu a spiritua- lismu. S tím spolu souvisí, že i. představuje si svět, vznik a vývoj jeho, teleologicky čili účeloslovně, snaže se zprostředkovati mezi du- chem a hmotou pomyslem jednotného účelu, k jehož dosažení soulad (harmonie) obou principů jest předzjednán, kdežto realismus snažil se veškeré dění přírodní vykládati způ- sobem mechanickým. Prostředkujíci význam mezi I-mem a realismem má zvláště soustava Leibnizova, dle níž veškeré jsoucno skládá se posléze z monad, t. j živných a tvůrčích principů hmoty povahy duševní, obdařených představováním a snahou. Na tomto pod- klade duchovém spočívá posléze svět tělesný, z atomů hmotných složený, předzjednanou harmonií s duševností souvislý i v mechani- ckém dění svém posléze vyšším účelům se podřizující. Prvním zástupcem čistého i-mu v moderní filosofii jest Berkeley, jehož I. obyčejné dogmatickým nebo subjektivním' bývá nazýván. Sám označoval názor svůj jakožto i m materialismus. Vychází od formule esse = percipiy t. j. existence všech věcí zá- leží v tom, že jsou vnímány. Skutečnosti smyslného světa Berkeley nepopírá, ale do- vozuje, že skutečnost úplně jest vyčerpána, řekneme-li, že hmotné předměty existují jako naše představy, jež do vnějška nutně pro- mítáme. Představy nejsou obrazy nějakých vnějších nám dále neznámých předmětů, nýbrž vlastní podstatou zjevů, jsou to skutečná naše psychická jsoucna, jež na vnějšek promítáme a objektivisujeme. Odkud však jsou tyto před- stavy čili idee předmětů v nás? Tu Berkeley podobně jako Malebranche tvrdí: Věci mimo nás jsou představy boží, cíli Bůh vyvozuje přímo v duších našich představy věcí ; vesmír celý jest jeho řečí, on sám v mysli naší budí všechny idee, jeŽ tvoří souhrn vědění našeho o světě, nemaje k tomu ' zapotřebí Žádných skutečných předmětů vnějších. Kant jest za- kladatelem i-mu kritického, dle néhoŽ věci o sobě jsou nám naprosto neznámy a vše, co vnímáme v prostoru a čase dle rozumových kategorií (mnohosti, příčinnosti, možnosti atd.), ledy veškeré předměty možné skuteč- nosti, jsou toliko jevy čili představy naše, mající existenci, jen pokud je představu- jeme. Těla jsou dle toho projevy skutečných jsoucen nám dále neznámých. Za jevy uznává totiž Kant jsoucna pomyslná, »véci o sobě« jakožto důvod jevů smyslných, existující v substráte jakémsi nad- a mimosmyslném (noúmenon). Takto duch lidský v thcoreti,- ckém nazírání na svět přijímá receptivně látka poznatků svých ze světa vnějšího, ale odívá ji apriorními, subjektivními formami. V tom jediné jest jeho aktivita. V praktické filosofii povznáší Kant ducha a subjekt na princip samostatný a nezávislý* ve chtění a konání mravním nejsou direktivou objekty vnější, nýbrž duch jest svobodný, autonomní, jakožto čásC nadsmyslného, pravého jsoucna, jeŽ pro- jevuje se třemi praktickými postuláty: ne- smrtelnosti duše. jsoucnosti boží a svobody mravní. Nad kriticismus povznáší se takto v části praktické Kantův i. transcenden- tální. Nástupci Kantovi (jacobi, Reinhold^ za- vrhují Kantovy »věci o sobě* jakožto doaatek nepotřebný a neodůvodněný zvláště proto, že nemají býti kategorie rozumu našeho (zde příčinnost) vypovídány o věcech o sobě, coí se děje domněnkou, jakoby věcí o sobě na nás působily a subjektivní poznatky naše vy- volávaly. Jimi byl uzpůsoben přirozeně ná- vrat k čistému i-mu, jenž tvrdil, že z před- stavy samy o sobě celý svět faenomenální se Ideální — Ideler. 477 vyvinul. Tu pak především F i chtě vrátil se k čistému i-mu subjektivnímu dovozuje, 2e celé poznání vnějšího svéta jest určeno vědomím naším: U veškerém vnímání před- métenstva uvědomujeme si vlastně své stavy, změny pouhé vlastního vědomí. Jsoucno před- mětné jest toliko určením našeho vědomí. >Já« jakožto transcendentální subjekt jest po- vzneseno nad řád přírodní, nepodléhá zákonu přičinnosti, jemu náleží svoboda absolutní po stránce theoretické i praktické. A stránka praktická převládá v duchu, jenž jest v pod- statě své vůlí, spontancitou, která toliko v omezení sebe samy nalézá receptivní po- znání světa. »Vše co jest, jest já,« toť princip Fichteova I-mu subjektivného, jenž proto také nazývá sesolipsismem, v němž rozpor mezi »ja< a »nejá«, subjektem a objektem, představujícím a plioi^stavovaným jest vlast- ním principem hybným, při čemž třeba vy- tknouti, že rozpor ten netýká se nikterak vě- domí individuelního, nýbrž vědomí vůbec, čili že toto »já« absolutní nesmí býti stotožfto- váno s individuelním »já« empirického sub- jektu. Vědomí vůbec obsahuje v sobě tuto protivu jako základ dalšího vývoje světa před- stavovaného. Schelling pokročil dále. Vy- cházeje rovněž od protivy subjektu a ot)jektu nenalézal původ jeho ve vědomí, nýbrž usi- loval o to zjednati shodu obou protiv v ja- kémsi principu vyšším, v absolutnu, jež mu znamená jednotně pomyšlený obsah světa, povznesený nad protivu subjektu a objektu, idcálného a reálného, ducha a přírody, ale zároveň sjednocení obého. V této jednotě a v identitě obou protiv spatřuje Schelling ko- nečný cíl vší filosofie, i jest jeho nauka l-mem objektivním, dle něhož myšlení a jsoucno rozeznávají se jen tím, že ono jest jsoucno vědomé, tJto nevědomé. Hmota jest jsoucno, pokud není vědomé, jakoby teprve intelli- gence potencielní, ale s dušcvností podstaty příbuzné. I. Schellingův vrcholí takto ve vété o identitě ideálného a reálného. Takto jest ab- solutno nejvyšší princip jsoucna vůbec a určuje se v obou polovinách svých (duchu i přírodě) v protivě ke Spinozovu determi- nismu teleologicky: svět jest takto samovývoj absolutního rozumu. V tomto pojímání jest přechod k Hcglovu I-mu absolutnímu, jenž nalézaje praprincip všeho jsoucna v roz- umu, logu, idei, pojímá svět a déní vůbec jakožto vývoj principu tohoto. Toť jediný, pravý smysl veškerého dění vesmírného. Ab- solutno možno vvstihnouti toliko v čistém pojmu čili idei. Idea jest Heglovi obsah svě- tový jakožto obsah myšlenkový jednotně po- jatý. Filosofie má úkolem subjektivně mysliti pochod absolutního vývoje idec, jak se dál v intelligenci božské. 1 zkoumá ideu postupně v jejím samobytí (logika), v jejím jinobytí čili odcizení se sobě samé (filosofie přírody) v návratu jejím k sobě samé a k sebe- vědomí v duchu absolutním (filosofie ducha), jenž se projevuje v umění, náboženství a ve vřdě, zvláště ve filosofii. Objektivní I. tento doplnili v novější době ve směru noétického monismu Schuppe, Leclair, Rehmke. Dle myslitelů těchto myšlení a bytí jsou ve vztahu nejtěsnějším: myšlení je všeobecnou povahou bytí, a toho by vůbec nebylo, kdyby nebylo myšleno. Různé formy I-mu vždy posléze možno svésti na základní přesvědčení. Že svět hmotný lze redukovati na stavy vědomé a vzájemné jejich vztahy. Literatura : H. Taine, Uidéalisme anglais (1864); G. Lyon, L'idéaHsme cn Angieterre au XVIIIe siěcle (1888); Laas, I. und Positi- vismus (1879—84, 3 sv.J; E. Konig, Ueber die letzten ťragen der Erkenntnistheorie u. den Gegensatz des transcendentalen I. u. Realismus (»Zeitschr. f. Philosophie u. philos. Kritik«, sv. 103 — 104); Willmann, Geschichtc des 1. (1894). Viz mimo to hesla myslitelů v tomto článku citovaných. Dna. Xdeálni jest to, co existuje v naší před- stavě, má tedy pravdu jen subjektivní, pak to, co vyhovuje vzoru (ideálu) nějakému, hlavně krásy a dobra, nebo co k vzoru tomu se nese (lidské snažení). IdealreallBmiui jest názor metafysický prostředkující mezi materialismem a spiritua- lismem. Tento tvrdí, že svět se svým před- mětenstvem jest úkonem ducha (idee), onen, že duch (idea) jest úkonem hmoty. Obé ty krajnosti vyrovnává I. tím, že neklade ani hmotu ani ducha jako skutečno, nýbrž je vyvozuje z něčeho třetího, nového to prin- cipu, a duch i hmota jsou pak jen pouhé jevy tohoto. Tak jest u Spinozy a později u Herbarta, ač tento jest plurál ista, onen mo- nista. Jiná forma I-mu jest ta, kde látku zku- šenosti vyvozujeme z předmětenstva, formu její z intellektu. Tak jest u Kanta. Zb. Ideler: 1) I. Christian Ludwig, chro- nolog něm. (* 1760 v Gross-Bresc — f 1846 v Berlíně), byl od r. 1794 král. astronomem pro vypočítávání pruského kalendáře a na to vychovatelem princů Bedřicha, Viléma a Karla. Kromě hlavního díla Handhnch der mythem, und techn. Chrouologie (Berl., 1825, 2 sv.), které přepracoval jako Lehrbueh der Chronologie (t., 1831), vydal: Historische Un- tersuchungen uher die astronom. Beobachtun^ gen der AUen (t., 1806); Uber die Zeitrech- nnng der Chinesen a s Noltem: Handbuch der fran\. Sprache und Litteratur (14. vyd. 1. sv., t., 1874). 2) I. Karl Wilhelm, psychiatr něm. (♦ 1795 — t 1860), byl professorem v Ber- líně a napsal: Grundriss der Seeienheilkunde (Berl., 1835—38); Biographien Geisteskranker (t., 1841); Versuch einer Theorie des relig. \rrt/msinw5(Halle, 1848— 50,2 sv.); Der Wahn- sinn in seiner psycholog, u. soiialen Beden tun g (Brémy, 1848); Lehrbueh der gerichtl. Psycho- logie (Berl., 1857). 3) I. Julius Lud. (♦ 1809 v Berlíně — t 1842 t), syn Christiana Ludwiga, docent literatury egypt., vydal: Meteorologia veterum Graec. et Romanorum (Berl., 1832); Hermavion (Lipsko, 1841, 2 sv.); D. Sage von d. Schuss des Telí (Berl., 1836); Koptischer Psalter (t., 1837); P.iysici et medici graeci min. (t., 1841, 478 Ideles — Idioblasty. 2 sv.) a Einhardův Leben und Wandel Karls d. Gr, (Hamb., 1839, 2 sv.). Zdol00, město ve střední Sahaře při sev.- úpatí HogarskéHo platcau na Vádí Irghar- gharu. le středištěm území Imošahů čili ho- garských Tuáríků a důležitou karavanní sta- nicí mezi Tuátcm a Asbenem v Súdánu. Má hojnost vody, péstění žita, ječmene, prosa, zeleniny, palem, fíků a vína. Místo postaveno bylo r. 1822 na místě zašlého Tafuri. Zdem (lat.X týž nebo totéž. Zdentloké body viz Horopter. Zdentioký (z franc. identiqué), totožný. Zdentiflkaoe liarmoniokýoh útvarů v. Harmonie. Zdentiflkovati (z lat. idem = týž), stotožňo- vati, znamená dvé věcí nebo pojmů, ač znaky svými se liší, mezi sebou zaměňovati a bráti je jako totožné. identita (lat.), totožnost, nastupuje, když pojmy jsou záměnné, tak že můžeme mezi ně klásti znaménko rovnosti. Trojúhel- ník rovnostranný jest tolik jako trojúhelník rovnoúhlý, přcžvykavec jako dvoukopytník. Znaky pojmů zde jsou různý, poněvadž vždy s jiného hlediska věc se uvažuje, ale rozsahy jich se rovnají a v takovém případě, kde znaky jsou různý, ale rozsahv rovny, mluvíme o l-tě jako případě shody (principium convc- nientiaz). Naprostá totožnost nastupuje, kdy pojmy i co do znaků svých se rovnají; for- mule pro tento případ zní A = A a jest vý- razem absolutní i-ty. Ač jest nezbytnou pod- mínkou správného myšlení, abychom trvali na zásadě, Že za okolností všech kaŽdý pojem sám sobě rovným zůstává (principium ideu- titatis), přece ze zásady té nových poznatků vyvozovati nelze. — V psychologii mluvíme o i-tě či totožnosti vědomí označujíce tím onen zjev normálního života vnitrného (du- ševního), Že při všech změnách, jež s námi v čase se dějí, vědomi jsme si totožnosti své osoby Čili svého já. Vědomí se stále mění, ale něco v něm přece zůstává nezměněno a to jest, že cítíme se vždy touže osobností či individuem. — O filosofii I-ty, jež stotož- Ďuje bytí a myšlení, viz Schelling. Zb. I. v právnictví viz Legalisace. I. v mathematice jest úplná totožnost dvou výrazů a vyjadřuje se identickou rovnici, jejíž strany jsou buď i formálně docela shodné nebo se liší jen způsobem psaní; příkladem buď <3* -(- fr* = a' + 6' a lx-\-iy = x^-\-2x + l. Rovnice identi- cké bývají užitečný při transformacích a při rektiftkaci výsledků různých operací po- četních. Črka. Zdeo^^rafie č. ideografika (řec.) jest písmo, )ei známku bezprostředně k pojmu připojujíc všeobecně jest srozumitelné (na př. cifry, písmo čínské), kdežto písmo obyčejné připíná ke slovu (zvuku) a pomocí tóno te- prve k pojmu. Zdeonamm viz Hieroglyfy 278. ZdeoKraole (z řec), vláda ideí, rozumu. Zdeokrat (z řec), stoupenec směru, který svět a život, nehledě k tomu, možno-li tak čili nic, chce spravovati ideami (představami, pojmy) čistého rozumu. . ideolog, zastance, přívrženec ideologie (v. t.); též s příhanou slova se užívá ve smyslu blouznílka. Zdeologie (z řec), tj. ideosloví, nauka o ideách; takou jest na př. celý systém Pla- tónův. V počátcích tohoto století koncipoval ve Francii Dcstutt de Tracy i-ii jako analysu myšlení s hlediska čistě srovnávací fysiologie a anthropologíe a hleděl naukou touto hra- diti i metafysiku i psychologii jako přežité nauky ontologické. Východiskem byl zde Condillacův sensualismus. Ač v důsledcích vyvozena odtud mravouka jen materialistická, náleželi stoupenci směru toho (Destutt de Tracy, Main de fiiran, Volney) k nejhorli- vějším zastancům svobody politické, odkudž se Napoleona I. nenávist k nim vysvětluje. Zd eet, lat., to jest. Zdeville [idvll] Henry Amédée dc L o r g n e, diplomat a publicista francouzský (♦ 1830 v Saulnatu — f 1887 v Paříži). Byl vyslaneckým úředníkem a vynikl jako spiso- vatel pracemi: Journal ďun diplomate en Itálie (1872—73); Journal ďun diplomate en A.le- magne et en Gréce (1875); Les Prisonniers de la Commune (1876); Gustave Courbet (1878); Pie IX., sa vie, sa mort (1878) a Les Fetits Cótés de Vhistoire (1885—87). Zdhon viz Iduna. Zdliuiké hoiy v sibiřské gubcr. Irkutské mezi řekami Bělou a Okou táhnou se od hory Botogolu v uzlu Kukurdaban směrem s. podél ř. Sorogy, pak k sv. jako rozvodí řek Bělé a Oky. Hřbet jejich jest plochý, kamenitý a rozryt močálovitými údoly, svahy jsou příkré a pokryté rozsáhlým neschůdným pralesem. Největší výšky (2100 m) dosahují i. h. na březích Sorogy, odkudž snižují se ku t. zv. »moskevskému traktu«, přecházejíce v planinu místy rázu stepního. ZdinskOje, místo v sibiřské gub. irkutské v okr. balaganském blíže ř. Idy, s 1514 ob., kteří zabývají se hlavně orbou a lovem zvěře. V místě jest farní škola a 3 mlýny. Zdlo (řec idiog, vlastní), v 1 a s t n í , z v 1 á š t n í, praefix jmen složeny' ch, jako idiolatric, idio- synkrasie a p. Zdloblas^ (z řec). V pletivu složeném z četných stejnorodých buněk nezřídka jedno- tlivé buňky vyvíjejí se nápadně odchylně a nazývají se dle Sachsa i. Mohou se lišiti od sousedních buněk okolního pletiva rozmani- tým způsobem, v nejjednodušším a nejčastěj- ším případě svým obsahem buněčným. Sem náležejí ojediněle roztroušené buňky, nápadné barevnou šťávou buněčnou; dále buňky s vy- loučeninami (exkrečními látkami) uvnitř, na př. s étherickými oleji, pryskyřicemi, gum- mou atd., zkrátka buňk>, jež zovemc Žlá- zami jednoduchými; konečně buňky obsa- hující velké druzy krystalové, svazky jehlico- vitých krystalků, t. zv. raphidů, nebo cysto- lithy, ve kterýchžto třech posléze jmenova- ných případech takové I. zovou se litho- cysty, které se začasté i značnější velikostí Idioelektrická tělesa — Idmoneidae. 479 liší od bunék okolního pletiva. Jindy I. od- lišují se ne tak svým obsahem, jako spíše blanou nápadné ztloustlou, vrstevnatou a na- mnoze i zdřevnatčlou. Takové I. vynikající pak značnou tvrdostí a kladené proto k tak zvaným buňkám kamenným zřídka mají týž tvar a velikost jako buňky okolního ple- tiva (i. v škrobonosném parenchymu hliz bram- borových, kamenné buňky v tcůře jedlové). Obyčejně bývají dlouhotáhlé, jednoduché nebo rozvětvené. Sem patří tlustostěnné vřeteno- vité I. (t. zv. spikulární buňky) v kfiře ně- kterých jehličnatých, zvláště pěkné u Mel- witschia mirabilis, které nad to ve stěně obsa- hují uložené četné krystalky šCavelanu vápe- natého. Zveličilé a více méně rozvětvené (mnohoramenné) i. tlustoblanné vyskytují se v listovém parenchymu kamelie, limz podo- bají se též hvězdovité i. z nitra řapíka stu- líku {Suphar). U Monstera deliciosa a příbuz- ných v řapíkách (v parenchymu) nalézají se tlustoblanné dlounotáhlé buňky rozvětvené v podobě písmeny H. Všechny tyto protáhlé a tlustostěnné i. nazývá Sachs pro jistou je-' jich podobnost k cnlupům tri ch oblast y. Jim podobné, jenže o stěnách tenkých a s mléčnou stavou v obsahu buněčném, jsou i. zvané mléčnými buňkami, které nalé- záme u pryšcovitých, morušovitých, Apocyneí a Asclepiadef. IČ. Xdloelektrioká télesa nazval Willíam Gilbert (1600) taková, která třením shledal elektrickými, na rozdíl od anelektrických, jež třením nemohl učiniti elektrickými. Po- čítal k prvním pryskyřici, jantar, siru, sklo, pečetní vosk, některé drahokamy, jako démant, safír, k druhým především kovy, perly, mra- mor, achát, magnetovec, slonovinu. První jsou vlastně špatné vodiče elektřiny, které jsouce třeny stávají se elektrickými a elektnčnosti nepozbývaji, jsou-li ve styku s jinými tělesy; druhé JSOU vlastně dobré vodiče, které se sice též třením zelektrují, ale držímc-li je na př. v ruce, električnosti ihned pozbývají, ana elektřina vyvozená přechází naším tělem do země. Jestliže však je isolujeme a třeme, jeví se býti též elektrickými. Fka. XdlOg^xmfon, též idiochiron (z řec), vlastnoruční podpis, rukopis, idiografi- cký, vlastní rukou psaný. ídlolatrid (řcc.)i zbožňování sebe sama, samolibost. Xdlóm (řec. Idiana z tSiog^ zvláštní), vlastně zvláštnost, hlavně zvláštnost nějakého ja- zyka neb nářečí, u jednotlivce zvláštnost v uží- vání výrazů, pak vůbec: nářečí, řeč, jazyk. Xdlomatniii oommonlo viz Communi- catio idiomatum et naturarum. Xdlomorftii omezeni (z řec. tdiog, vlastní, íioQ(pf} tvar) v petrogr. omezení nerostu v hor- nině vlastními, t j. krystalografickými plo- chami; nerost má vlastní tvar krystalogra- ficky. Je-li nerost v hornině omezen plochami jinakými, slově omezení jeho allotrio- morfní (řec. dXXótQios, cizí). Bv. Idlopathloký (z řec. tSiog, vlastní a ?ra- Oo?, nemoc)i výraz celkem neurčitý pro ozna- čení samostatné choroby se samostatným vznikem i průběhem, kteráž nepovstala jako následná nemoc z jiného ochuravění nebo následkem úrazu, totiž jakéhokoliv nepřízni- vého vlivu zevního. I-ch onemocnění bývalo dříve poměrně více, postupem času při bliž- ším seznávání skutečných příčin t. zv. I-ch nemocí poČet jejich stále se omezuje a nyní užívá se označení i. v běžném smyslu skoro výhradně jen k vyjádření chorobného po- chodu, který není sympathického nebo trau- matického původu. XdlOBvnkrasie (z řec), zvláštní, od obvyk- lého způsobu úchylná reakce některých lidí na zevní popudy, jež jeví se obyčejně tím, že vlivy, které na jiné osoby působí buď pří- jemně nebo aspoň lhostejnými je nechávají, dráždí osoby i-ií postižené nebo působí jim dokonce bolestí a nevolnosti tělesné. I. za- kládá se zajisté na změnách v soustavě ner- vové provázejíc jiná onemocnění nervová, hysterii, některé nemoci nebo fysiologické změny tělesné, jako na př. těhotenství, nebo jsouc sama jejich následkem; příčiny její však nejsou dosud známy. I-ií rozeznává se řada a jsou buď vrozené nebo nabyté, trvalé nebo pomíjející, duševního nebo tělesného původu. K psychickým l-iím patři na př. zvláštní pocit úzkosti při pohledu na nůŽ, jehly a pod., a pak velká řada příznaků čistě osobních; k somatickým patří na př. odpor k některým lékům, jako na př. i k nejmenším dávkám morfia, ipekakuanhy nebo alkoholu a j., odpor, jenŽ projevuje se často bouřli- vými příznaky nevolnosti, vyrážkami kožními a mn. j.; dále sem patří též odpor k někte- rým pokrmům, jenž někdy pomíjí, jindy pak bývá vůbec trvalý, a požije-li se přece ně- který takov^'to pokrm, přivádí často i vážné onemocněni. Idiot (z řec), blbec; idiotie, blbost (v. t.). Idiotikon (řec)* 1) soukromý poklad cí- sařů byzantských; 2) slovník idiomů (nářečí). Xdiotismiui, tolik co blbost (v. t). Idiltavisus, t. j. campus. nazývá Tacitus planinu na pr. bř. Vesery, kde r. 16. po Kr. zvítězil Germanicus nad Arminiem; poloha není dosud přesně určena, zdá se to býti planina sev. od Mindenu blíže brány Vest- fálské. Xdka Zlatá, obec uherská, v. A r a n y i d k a. Xdle [ajdlj, prům. město v angl. hrabství Yorku, 5 km ssv. od Bradfordu na Velké se- verní dráze; má značné prádelny vlny, ka- menouhelné doly, lomy kamenné a břidlicové a 7118 ob. (1891). Idmón, věštec Argonautův, syn Apollónův a Asteriin, byl prý v území Mariandynův zabit divokým kancem. klk Idmoneidae, čeleď m e ch o v e k ( Bry-o ^oa ) z podřádu kruhoústých (Cxclostomata). Tvoří stromovité nebo síťovité trsy složené z větví oblých nebo málo zplošených, s buň- kami rourovitými ústícími na přední straně jejich. Ze známějších rodů jsou: Idmonca Lamour.j tvořící trsy pravidlem stromovité a 480 Idokras — Idomencus. zahrnuje Četné druhy vyhynulé od křídového útvaru počínajíc i četné druhy nyní žijící, na př. I. tubulipora Menegh. z moře Jaderského a I. transversa M. Edw. z moře Středozem- ního. Hornera Lamour. tvoří trsy pravidlem sífovité a zahrnuje četné druhy třetihorní i nyní žijící, na př. //. frondiculata Lamour. z moře Středozemního. šc. Idokras, též vesuvian zvaný, minerál, krystaluje čtverečné a vykazuje bohatou řadu tvarů, které často velmi složité spojky pod- miňují Obyčejné pozoruje se na krystalech I-u typ krátkých, tlustých sloupců, ukonče- ných plochou zpodovou neb i jehlany, řid- čeji bývají sloupečky protáhlé nebo jeví i. ráz jehlanový. I. vyskytuje se též kusový, stébelnatý a zrnitý; nedokonalá štípatelnost sleduje smér plocn hranolů čtverečných, lom jest nerovný a třístnatý. T= 6 5, H = 3 34—3 44. I. vykazuje obyčejné různé odstíny barev žlutých, zelených a hnčdých, jen zřídka pozo- rován modrý nebo červcnavý; lesk. i-u jest skelný nebo mastný, i. jest průhledný, prů- svitný neb i neprůhledný; některé odrůdy vynikají značným dichroismem. Dříve melo se za to, že I. jest lučebně totožný s gra- nátem hlinitovápcnatým (odtud název tetra- (^onálný granát) a Že tudíž hmota granátů jest různotvará, avšak na základě novějších rozborů poznáno, že tomu tak není. Ač jest i. dobře krystalován a vynikající analytikové zabývali se studiem konstituce i-u, nepokro- čily naše vědomosti v tomto směru dosud tou měrou, by bylo lze stanoviti konstituční formuli, která by složení veškerých i-ů vy- jadřovala. Nejnovější rozbory průhledných zelených krystalů z Aly poukazují k empiri- ckému vzorci (0//),otí!ij4-<4/,2 5/,o077. V od- růdách vesuvských bývá čásť {OH) nahra- zena F, který v jiných l-ech buď úplně chybí nebo jen ve sledech přítomen jest. V t. zv. v 1 1 u i t u, odrůdě Í-u z Jakubské oblasti na řece Achtaragdě ve Vých. Sibiři, jest Ál^O^ z části BjOj, v manganovém i-u z Paisberka ve Švédsku CaO z části MnO nahrazen; v každém i-u znamenáme CaO částečně M^O, FeO někdy i Na^O,K^O a M^O, příslušným množstvím FťiO^ dosazené. V žáru dmuchavky roztápí se i lehce v žlutězelené nebo hnědé sklo, kyselina solná účinkuje jen málo v i., ale rozkládá jej úplně, byl-li dříve roztopen. V Čechách nachází se egeran zvaná, oby- čejné stébelnatá odrůda u Hazlova nedaleko Chebu; nejpěknější variety pocházejí z Ve- suvu, z Aly v Piemontě, z hory Monzonské v Tyrolsku, z Achmatovska na Urale, z Vých. Sibiře (viluit), z Oravice v Uhrách, z ETggu a Ekru v Norsku; modrá odrůda ze Soud- landu v Norsku zove se cyprin. Pěkně ze- leně nebo žlutě zbarvené odrůdy brousí se na šperkové kameny. Vr. Idol (řec.ftófíBAov), podoba, obraz, přelud, pak bůžek, modla, vůbec předmět, jemuž vzdávána božská pocta. Idolatrie (z řec), v obyčejném nepřesném smyslu modloslužba, modlářství jako pro- tiva bohoslužby, nebo ve smyslu ještě širším jako protiva křesfanství. V tneorii mytholo- gické znamená však ctění model jakožto obrazů nebo symbolů, jsouc zvláštním pří- padem fetišismu ry. t.), jehož pokroči- lejší stadium tvoří. Je-li fetiš v primitivnější způsobe své ztělesněný bůh nebo duch sám, jest modla pouze jeho obrazem nebo sym- bolem, může býti jeho sídlem stálým nebo dočasným a skrze ni obcuje duch s člověkem a jeví svou sílu. Toto odloučení ducha od předmětu jest podstatným znakem i. a vyvi- nulo se znenáhla z původní představy, že vše jest oživeno, kterýžto postup možno zře- telně ukázati srovnáváním názorů lidí divých. Na ostrovech Společenských považují di- voši náhrobky za sídla duší zemřelých lidí. Novozealandský kněz kouzelným zařikáváním přiměje ducha, aby do modly vstoupil, a hledí pozornost jeho vzbuditi tahaje modlu za šňůru kolem krku ovinutou. Duch opouštěje modlu bére někdy na sebe podobu ptáka nebo hada, nebo může vstoupiti do té)a knězova, jenž v křečovitém svíjení se věští. Dle Waitze zá- padní kmenové afričtí soudí, že bůh jest ne- viditelný, že však vstupuje v idol, když mu byl zvláštním obřadem zasvěcen, aby skrze něj vešel ve styk s člověkem; podobnou představu předpokládati musíme dle Castré- nova líčeni u turanských kmenů severoasij- ských. Takováto představa značí zajisté po- krok proti primitivnímu stotožňování před- mětu s duchem; avšak rovněž jest pochopi- telno, že obraznost prostého člověka vše oduševňující a všechno smyslům nedostupné ztělesňující nedovolila ani na vyšším stupni, aby představa ta úplné pronikla. Shledáváme, že na př. OsCáci modly oblékají a krmi, že Řekové sochy bohů vonnými mastmi natí- rali, že kněží mohli ve svůj prospěch využit- kovati víru lidu, který bohům krmě přinášel, jak Aristofanés v »Plutu« se vysmívá, že Au- gustus ztrestal Neptuna in eríigie tak, jako Ciňan kterýsi, který proti bohu nastoupil soudní cestu, že jeho dceru zemříti nechal, ačkoli kněz jeho peníze přijal; bůh soudně potrestán byl vypovězením. Ani lid křesťan- ský za našich dob není prost takovýchto pověr. lako řecké sochy se krví potily a po- hybovaly, tak věři se dosud v podobné zá- zraky o obrazech a sochách světců, zvláš:ě o sochách Krista a Matky boží. Ruský mu- žík chtěje spáchati neplechu nějakou zakrývá ikony, a dle Feuerbacha činívají to téŽ pro- stituované osoby; na jihu Evropy ponořují sochu sv. Petra nebo Matky boží do vody, aby se deště doprosily. Nemalé podpory do- stalo se pověrám takovým od věrověstců, kteří pohanské idoly zaklínávali a zlé duchy z nich vypuzovali řHanus}. V tomto smyslu i, jest ovšem úpaakem náboženství, kdežto původně znamená pokrok Kči. XdomeneiUly dle řeckotrójské báje syn Deukalióna Krétského, kníže na Krétě, účast- nil se jako bývalý nápadník Helenin války trójské, maje se svým druhem Mérionem 80 lodi. Sám Agamemnón váží si toho reka, Idotheidae — Idrísú 481 jenž, ač již na pólo sešedivělý, přece v boji vyniká. Bylť jedním z deviti reků, kteří se přihlásili k souboji s Hcktorem; dále vynikl v boji u lodí, účastnil se boje o mrtvolu Patroklovu. S jinými reky skryl se v útro- bách koně trójského a byl jedním z rozhod- čích o zbroji Achilleové. Po zboření Tr<5jc šťastné se vrátil na Krétu; po smrti s Mé- rioncm dosáhl tam pocty hérójské. klk. Idotheidae. čeleď korýšů stejnono- hých {hopoda), zahrnuje tvary mající tělo táhlé, Články zadku veškery nebo až na nei- přcdnéjŠí srostlé ve štít ocasní. Tykadla vnčjší mají delší vnitřních, oči malé a po- stranní, svrchní kusadla bez makadel, kusa- dlovó nožky se širokými makadly. Předních pět párů nožok zadkových jest upraveno k činnosti dýchací, poslední pár (šestý) roz- šířen ve dvé plátků kryjících na zpodu zadku dutinu dýchací. Rod Idothea Fabr., mající přední tři páry noh hrudních k chápání ne- způsobilé, zahrnuje četné druhy, z nichž zvláště zmínku zasluhuje I. tricuspidata Desm., 2-5— 3'3 cm dl., obecná v mořích při pobřeží evropském a východoamerickém. Zdržuje se hlavně mezi rostlinami mořskými a vyznačuje se rozmanitostí barev, směřující k uzpůsobení se barvě okolí, v němž žije. Jeví tudíž četné odrůdy barevné, jasn 5 žluté, nnědavé, hnědé, zelenavé, čcrvenavé, podélně pruhované, příčně pruhované a skvrnité. Rod Glyptono- tus Eights., mající přední tři páry noh hrud- ních k chápání způsobilé, zahrnuje rovněž četné druhy, z nichž zajímavým jest zvláště G/. entomon Fabr. (3 cm dl.) žijící v mořích evropských, avšak i v některých jezerech skandinávských. Se. Xdrao [-ák] Jean Antoine Maric, sochař franc. (♦ 1849 v Toulouse — f lí^84 v Pa- říži), žák Caveliera, Guillauma a Falguičra. R. 1869 dostalo se mu římského stipendia. V luxembourgském museu nalézají se jeho Merkur a mramorová socha SMambo. Od •. 1882 byl Členem Čestné legie. Xdrár-n-Dérén, Adrár-n-Dérén, Idras- scn, hlavní hřeben Atlasu v Marokku. Viz •Atlas. Zdrlalin, chem. sloučenina C^^H^O v idri- alitu, rtuťové rudě z Idrie. Rn. Zdrie, slovinsky Idrija, hornické město v Krajině na 46^ sev. š. a 31** 42' vých. d., v malebné kotlině po obou stranách říčky Idrijce (333 m n. m.). Podnebí je zde dosti mírné, srážek však bývá až na 2 m do roka. Obyvatelé, 6084 dusí, jsou Slovinci, jichž hlavním zaměstnáním jest hornictví; jest to lid pracovitý a velmi skrovný. Ženské za- městnávají se krajkářstvím ; rolnictví pro po- měrně příkrou polohu se zde nedaří, za to však jsou poměry pro lesní hospodářství velmi výhodné a v okolí se provozuje čilý obchod dřívím palivovým i užitkovým. I. jest sídlem c. k. horního ředitelství, oícr. soudu, berního úřadu, c. k. Lesní správy, okr. silnič- ního výboru, pošty a telegrafu. Kostely jsou čtyři: sv. Trojice, farní a děkanský sv. Bar- bory (oba v mčsté), kostel sv. Antonína ma- lebně nad městem na vrchu vystavěný a sv. Kříže na hřbitově. Škola lOtř. pro chlapce a dívky ve výstavné budově vydržována hor- ním erárem; s ní spojeny jsou školy pro ženské ruční práce a krajkářství. Památnou budovou jest divadlo, které, byvši za Marie Terezie vystavěno, jest nejstarším divadlem v Rakousku.' V l-ii nacházejí se světoznámé doly na rtuť. Byly odkryty r. 1497 a již r. 1504 začalo zde úsilné dolovati těŽařstvo. R. 1509 bohatstvím I. vábeni BenátČané dolů se zmocnili, avšak již roku násl. byli císař- skými vojsky vypuzeni, načež k ochraně proti nepřátelským vpádům v 1. 1520—31 vystavěn pevný zámek, který podnes stojí, jsa sídlem horního ředitelství. R. 1580 skoupil arcivé- voda Karel horní podíly jednotlivců, čímž doly idrijské přešly do státní správy.. Aby se dolům pomohlo, vydáno t. r. nové horní zřízení, kterým se pro zdejší hory pojistil mimo jiné také horní reservát pa rtuť. Za franc. válek zmocnili se Franccoui I. dvakráte (ITWalSOS). Při založení Illyrského králov- ství Napoleonem I. přešla I. v držení fran- couzské, v němž zůstala do r. 1813, kdy Francouzi l-ii opustili, neopomenuvše horní archiv z dob svého panování s sebou vzíti. — Dobývání rtuti. Čistá rtuť vyskytuje se v dolech jen po skrovnu. Ruda, ze které se rtuť vyrábí, dobová se prací hornickou a vy- váží se šachtami na den, kdež se upravuje; pak se vozí koňskou drahou do huti, kde se nejdříve zkoumá, kolik rtuti drží. Na to při- jde do zvláště zřízených pecí, kde se praží. Ruda skládá se hlavně z vápence nebo dolo- mitu, ve kterém jest rozptýlena rumélka, kteráž jest sloučenina síry a rtuti. Pražením v peci za přístupu vzduchu rozkládá se ru- mélka ve své prvky, rtuť prchá co rtuťová pára a sráží se v cnladicích přístrojích. Síra spojuje se s kyslíkem ze vzduchu a tvoří se z ni kyselina siřičitá, která se ochlazením ne- srazí a co plyn do komína uchází. Mimo to utvořují se z paliva zplodiny spalování, které se v přístrojích také srážejí a s částí rtuti pomíšené t. zv. »štupu« tvoří. Tato se ve zvláštních strojích hněte, čímž se z ní rtuť vytlačuje. Tato, jakož i rtuť přímo z chladičů dobytá, nalévá se buď do železných láhví nebo se zavazuje do ovčích kozí a tak v dvo- jím balení do obchodu přichází. Zbytky rudy, které po vypálení v peci ostanou (výpalky) vyváželi se co nepotřebné na haldu. Ruay dobývá se ročně asi 700.000 q, ve které stí nachází 0-757o rtuti; roční výroba obnáší okrouhle 5000 q rtuti. Čásť této rtuti zpra- cuje se hned na místě na čistou rumělku, které se ročně asi 500 q co krásné barvy do obchodu dostává. Čistý výtěžek závodu idrijského činí ročně až 500.000 zl. Při zá- vodě horním pracuje asi 1300 dělníků. — Srv. Valvasor, Die Éhre des Herzogt. Krain (Lublaň, 1689); Hacquet, Oryctographia Car- niolica (Lipsko, 1781); Hitzinger, Das Qiicck- silberbergwcrk I. (Lublaň, 1860). KSbd. Xdriei (Edrísí): 1) I., dynastie arabská, viz Idrísovci. 482 Idrísovci — Iduna. 2) I. aš-šerít Abú Abdalláh Muham- med. proslulý arabský geograf (♦ 1100 v Ceu- tě — f snad 1164 neb 1165). Šerif zván jako potomek proroka Muhammeda. Pocházel z vla- dařského rodu Idrísovců, kteří, byvše zbaveni tfdnu, usadili se v Ccuté. I. vzdělal se v Cor- době. cestoval po Španělsku, Portugalsku, sev. Africe a Malé Asií. načež k vyzvání si- cilského vladaře Rogera II. uchýlil se na Si- cílii. Zde zhotovil Rogerovi stříbrnou nebe- kouli, dále na stříbrném kotouči obraz země se vším, co za jeho doby o ní bylo známo. Jeho globus rozkládal se od rovníku na sever, k zemi tmy, rozdělen na sedm pásem, jež po příkladu rtolemaiově přijímali i geografové arabští. Výkladem k této své zeměkouli na- psal pak I. r. 1154 dokončené dílo Nu^hat- ul-muštákifi ichtiráki'l'áfáki^ t. j. Zábava toho, jenž touží proputovati obzory. Kniha rozdě- lena jest jako zmíněná mapa země na 7 kli- mat (pásů), každé o 10 pododdělenich. Z tohoto nešťastného rozděleni vyplývá základní chyba d{!a 1-ova, ťotiž nevhodné rozkouskování tátky. Jinak psáno jest dílo s velikou zkuše- ností vlastní i znalostí tehdejší literatury ze- měpisné a cestopisné, při čemž přihlíží hlavně k pramenům spolehlivým. Zvláště spolehlivé jsou i t-ovy údaje vzdáleností. Jinak obsa- huje hniha tato, zvaná u Arabů >knihou Rogerovouc, i hojně zajímavých detailů. Práci svou provodil I. 69 mapami jednotlivých části svého zeměkruhu, jež z Části zachovány, jsouce prese své velké vady kartografické zajímavý i důležitý. Pro tyto své přednosti byla kniha l-ova právem považována za nej- slavnější zeměpisné dílo středověku, jako jest opravdu nejlepším všeobecným zeměpisem arabským. Výtah vydán záhy v Římě (1592), v lat. překladu maronitů G. Sionity a I. He- sronity Jako >Geographia Nubiensis* v Paříži (1619). Úplného díla zachovány rukopisy v Pa- říži a Oxforde. Převodem prvého jest velmi chybný překlad A. Jauberta: >6éographie d'EdrisÍ€ (Paříž, 1836— 40). linakvydányaspra- covány jednotlivé části: Hartmanem (»£dri- sii Africac, Gotinky 1796 a Edrisii Hispania, Marburk, 1803), Condem (>Descripción de Espafta*, Madrid, 1799), Rosenmůllerem (»Sy- ria«, Lipsko, 1828). Požadavkům moderní vědy odpovídají vydání a spracování, jež podali: Dozy a de Goeje, »£drisi, Description de TEspagnc et del Afrique* (Lejda, 1866 s franc. překl.), Amari a Schiaparelli Itálii (»L' Italia dcscritta nel libro del re Ruggero«, s mapou, Řím, 1883), Gildemcister >Paracstina und Sy- ria« (Analecta arabica III., Bonn, 1885), W. Tomaschek »Zur Kunde der Hilmus-Halb- inseU (Vídeň, 1881—86, 2 d.), Saavcdra: >La Geograíia de £spafia« (Madrid, 1881). I. napsal prý pro Rogerova syna Viléma I. i úplnější geografii dokončenou r. 1161, jež však neza- chována právě tak jako spisy o lékařství, bo- tanice a j. Dk. XdriflOVOi (Idrísí, Edrísí), v r. 791— 926 arabská dynastie v Magrebě, jejíž zakladatel Alíovec Idrís utekl před Hárún-ar-Rašídem na západ Afriky a získav si kmeny bcrberské, kteří ho uznali svým panovníkem, uaadil se r. 789 v Ulili a rozšířil záhy panství své. opa- novav města Ghettu, Tedlu a Tlemsán; byl však r. 791 z návodu Hárúnova otráven. Syn jeho Idrísí al Asger (mladší) založil hlavní město Fés a panoval mocně, ale po jeho smrti r. 829 dopustil se syn jeho Muhammed té chyby, že svým bratřím a příbuzným postoupil některá města a krajiny, což zavdalo příčinu k četným sporům. Po jeho synu Alíovi (836 až 849) nastoupil jeho mladší bratr Jahjá I. (849—60), jenž vedl šťastné války, rozšířil říši a ozdobil hl. město krásnými a uměleckými stavbami a památkami, ale syn jeho Idrís II. byl velice rozmařilý a despotický, tak že vy- pukla vzpoura, ve které přišel o trůn; zemé zmítána byla bouřemi domácími, až r. 917 zmocnil se Magrebu Fátimovec Obeid Alláh. I. drželi se v pobřežních městech a povolali na pomoc chalífu Cordobského, který vypra- viv vojsko obsadil Tanger a Ceutu a áaX se r. 932 prohlásiti za vrchního pána v Majgrebu. Z4ro, Lago d*l., ant. Edrinus lacus, jezero, jež tvoří ř. Chiese (přít. Oglia) v severoitalské provincii Brescii. Nalézá se 368 m n. m., jest 10 km dl., až 2 km šir., proti Rocca ďAnfo aŽ^ 122 m hluboké a má rozlohu 109 km'*. Jest bohaté na ryby, zvláště pstruhy. Xdská matka, příjmí bohyně K y b e 1 y ( v. t.). lAltedt, ves v kraji a ví. ob v. Šlesvickém pruské pro v. Šlesvicko-holštýnské, 8 km sev. od Šlesviku, s 250 ob. (1890). Zde r. 1850 v červenci porazil dánský generál Krogh v čele 38.000 mužů armádu šlesvicko-holštýnskou (27.000 mužů) pod vedením prus. generála Willisena. Bitvou tou opanovali Dánové zem až po Ejdoru. Na pamět vítězství postaven zde Dány t. zv. Flensburský lev (1853). Ve válečném tažení r. 1864 odnesli jej Prusové a umístili jako trofej válečnou v Lichterfelde. ZABteln, město v kraji dolnotaunském prus. vl. obv. wiesbadenského, 266 m n. m., na Wors- bachu a žel. trati Frankfurt n. M.-Limburg, sídlo soudu, 2 vrchních lesnictví a filiálky zemské banky, má stanici pošt. a telegr. Starý, pěkný zámek pochází ze XVI. stol., dále jsou zde katol. kostel, evang. chrám s pozoruhod- nými nástěnnými a stropními malbami odim- ratha a Sandrarta, reálka, vyšší dívčí škola, řemesl. Škola, ústav pro idioty a továrna na safiánovou kůži s 350 dělníky. Oby v. jest 2536 (1890), z nichž 314 katol. I. bylo v r. 1325 až 1721 residencí starší linie nassavské, kte- rá odtud nazývá se Nassavsko-Idsteinskou. Až do r. 1880 byl zde též nassavský zemský archiv. Idnmea, Idúmaia, viz Edom. Idomejiká dynastie jest v dějinách ži- dovských rod Héródésa Velkého, protože děd jeho Antipas byl vznešený Idumejec či Edomec. Idomeovó viz Edom. Idnna: 1) I. (Idhun), v bajeslovf germ. manželka Bragova, jež opatrovala jablka, po kterých bohové zůstávali věčně mladými. Lokí, chtěje se zavděčiti obru Thiassimu, odvedl k němu l-nu; když však bohové začali stár- nouti, přinutili ho, aby ji přivedl nazpět. Idus — Idylia. 483 2) l.» asteroida objevená 14. října 1877 Pe- tcrsem v Clintonu U. S. Střední jasnost v op- posici 121, průměr v kilometrech 63» ozna- čení ^. Gs, láXLM (etruské :duo = divido, dCIím): 1) I. v řím. kalendáři den, kter^ délií mésíc ve dvě části; v břfeznu, květnu, červenci a říjnu při- padaly I. na 15., v jiných měsících na 13. den. I. byly zasvěceny Jovovi. 2) I. v zoologii viz Jeseň. Xdvlla (z řec. MvXXiov^ >obrázekc), česky též dle pol. se tank a, znamená původ, drobné poetické malby zacelené v obrázek, teprve později a dnes užívá se jí jako syrnonyma k poesii bukolské a rozumějí se jí básně klidné nálady, jichž náměty čerpány jsou z pri- mitivních vztahů přírodních a společenských, předem ze Života pastýřského nebo loveckého, rybářského a vůbec venkovského a lidového. U národů románských obvyklý je téŽ pro bá- sně takové název pastorále, jež lze poklá- dati za synonymum i-ly, ačkoliv některé po- etiky vynrazuií název pastorále pouze objemnějším i-lám formy dramatické nebo románové. I. jest plod naladění úpadkového; předpokládá únavu a přesycenost kulturou, útěk z ní do ^starého věKu< nevinné pro- stoty a přírodního člověctví a vyskytuje se proto jako typický jev literární v dobách hypcrkultury, kdy primitivní a hrubé formy životní vymizely již z dosahu poznání a po- chopení, ztratily se v parách dávné minulosti, ustoupily v poetickou dálku, která sama již oblévá je září idcalisace. Básník i-ly nazírá na přírodu a lidi v ní se zvláštním naivním optimismem, který nebývá vsak výroncm při- rozeného a otevřeného poměru jeho k látce, nýbrž bývá často reflektivný a vyrozumovaný. A v tom je kontradikce, na niž přečasto stůně i.: naívnóst její je ufnéhá, dělaná, tendenční, nebývá začasté než novou formou rafinova- nosti a koketní afíektovanosti ; místo silných citů podává nasládlý odvar sentimentality, místo přirozených pudů etiketní kudrlinky a z přírody zbývá na konec často pouhá deko- race (i-ly a pastoralia renaissanční a roko- ková). S nejstaršími stopami i-ly potkáváme se v Orientě u Hebraeů (kniha Rút) a Indů (idyllické drama Sakuntala), není tu však vy- pěstěna v samostatný genre. V řecké poesii u Homéra leckde shledáváme náběh k i-le (scéna žneček na štítě Achilleově; příchod Odysscův k Eumaiovi); vlastním tvůrcem Í-ly jako samostatného genru je tu však Theo- kritos, sicilský básník s počátku doby alex- andrijské, jenž sbásnil i-ly, velmi jemné a při tom přirozené; nástupci jeho Bión a Moschos jsou již daleko manýrovanější. Z římských básníků předním idyllikem je Vergil, jehož I-ly většinou jsou jen rám- cem jeho melancholie. Z pozdějších básníků římských dotýkají se leckde i-ly Stati us, Nemesianus, Čalpurnius a j. v básních svých fílosoíicko-diciaktických. Ve středo- věku lze počítati mezi idylliky básníky pastu- rcllů v jižní i severní literatuře franc, Girauta Riquiera, Marcabruna, Thibauta Navarrského a j., autory »Aucassina a Nicolctty«, cyklu >Robina a Marionyc a j. V době nenais- sanční těší se i. zvláště v dramatické formě hry pastýřské (pastorále) znasneoMté ob- libě, je genrem po výtce módním, trpí však vadami, jichž výše jsme se dotkli. Vergil hlavně je oblíbený vzor renaissanční poesie idyllické. Tasso, uuarini (>Pastor fído«), San- nazaro, Alamanni (Italové), Cervantes, Monte- mayor, Gongora, Garcilaso de la Vage (Špa- nělé), CamoSs, Rodriguez Lobo (Portugalci)* Spencer, Gay (Angličané), Honoře ďUrfé, autor románu »Astréec, Marot, Ronsard, Racan, Se- grais, Mme Deshouliěrcs, Fontenelle (Fran- couzi) jsou přední pěstitelé i-ly renaissanční. V XVIII. stol. jmenovati jest jako oblíbené básníky i -11 Francouze Floriana, Rouchera, Gresseta, Švýcara Gessnera, jehoŽ sentimen- tální koketnost dlouho byla vzorem v Ně- mecku, až hlavně hnutí t z v. Sturmu a Drangu přivodilo návrat k zdravé přirozenosti a sku- tečnosti. (Pfalcká i. malíře Můllera.) Vossovy I-ly a ještě více Goethovy (9Alexis a Dora« a idyllické epos > Heřman a I>orota<) stojí na zdravém reálném podkladě, jenž zvláště u Goe- tha antickým duchem je provanut a nejvyšší formální dokonalostí zušlechtěn. — Ve 1* ran- ci i působí převrat v idyllickém básnictví a naleznou nové struny bližší poesii a pravdě hlavně Bernardin de Saint-Pierre (Pavel a Vir- ginieV André Chénier, jenž pije plnými doušky antickou životnost, a Chateaubriand (Atala). Z moderních básníků jmenujeme Brizeuxa (Marie), Proven^ala Mistrala (Miréio), Lapra- dea (Pernette) a menší Theurieta, Lemoynca, Vicairca, Aicarda, Bretona, Fabiéa a j V prose rozvinula se i. ve venkovskou povídku hlavně krásnými pracemi Gcorge Sandové (»La pe- tite řadette«, »La Maře au diable<, »Les roaitres chanteurs* a j ), dýchajícími vzduchem antického realismu často také ne dalekém, a z mladších E. Pouvi Ilona. L. Cladela, P. Lo- tiho, F. Fabrea aj. — VNemecku přiblížila se i. realismu také lokální barvou dialektu (Hebbelovy »Alamannische Gedichte«) a pře- měnou v román (immermannův »Múnchnau- sen« je tu reformním uměleckým činem) a venkovskou povídku studující někdy až do realistické drobnomalby život lidu (Berthold A ucrbach, Jeremiáš Gotthelf, M. Meyer, Rank. Roseggcr a j.). — U Rusů objevuje se t. v XVni. stol. v pracích Sumarokova, Kňaž- nina, V. Panajeva, Vojejkova, Merzljakova a j., kteří buď překládali nebo napodobili l-lu klassickou a především francouzskou. Na poč. XIX. stol. vynikl v tomto oboru hlavně N. 1. Gnědič založiv ji na vzorech klassických a vyhýbaje se napodobení i-ly francouzské. Několik vzorů idyllické lyriky a idyllického eposu podal Puškin v básních ze Života ven- kovského lidu rus. a horalů kavkázských, ač- koliv speciálně i-lou se nezabýval. Jím od- straněny zbytky i-ly bukolské Za vzor nové i-ly ruské možno pokládati báseí^ Majkova »Rybnaja lovlja*, vystihuiící výborně náladu krajů středního Ruska. Idyllický živel zastou- 484 Idžkowski — Ifigeneia. pen jest velmi hojně v novém románu rus., hlavně u GrigoroviČe (>Rybáři«j, později ze- jména u tak řečených »narodníko«, jako u Zla- tovratského(»Ustoji«)aj. Vzorem l-ly v prose jest Črta Turgeněva »Běžin luh« v >Lovco- v^ch zápiskách*. U Poláků pěstovali i -lu hlavně Szymonowicz, Zimorowicz, KarpiAski, Kniažnin, Woronicz, Naruszewicz, GawiAski a (Oldřich a Božena), Josef Jakubec (v Povíd kách z kraje), Svatopluk Čech (idyllické eposy •Václav Živsa* a některé z povídek »Ve stínu lípy«). Idikowlki Adam, stavitel polský, člen stavitelské rady ve Varšavě, vydal díla: Kroje architektury, ohejmujqce rozmanité jéj ks^aity, wiwerftřitř jako-prjedmiot pifknošci (Wturé.^ 1832); Ptaný budowli (Paříž. Vará. a Petrohr., 1843, pol., rusky a franc); Koéci&i archikjttedralny éw. Jana wWarsiawie (Varš., 1843) a j. VystavŽl císařské paláce ve Varšavě. Zdimá (arab.), t. j. shoda, důležitý terminus theologie a práva muslimského. Jako doplněk nauky psané (Koránu) a ústně tradované (sunny, tradice) týká se věcí viry a nábo- ženských i právních úkonů, pro něž v uve- dených pramenech není autority, jež však pověřeny jsou tím, že v celém světě muslim- ském se zachovávají. V tomto smyslu od- povídá i. našemu pojmu consensus eccle- siae. Během doby doznal však i terminus i. obmezování tím, že se na př. považuje za dostatečnou shoda čtyř orthodoxních Škol v nějaké otázce, by tato mohla se po- važovati za platný článek islámu. V jednotli- vých otázkách, zvláště pokud proroka se tý- kají,- stačí, shodují-li se o nich zprávy druhů Muhammedových, t. zv. as hábů. Jednotlivé sekty (na př. Vahhábovci) zavrhovaly přímo i., pokud ncopíral se o asháby. I. může se jeviti slovy, pokud uvedení činitelové ve slovném uvádéni věci, o niž jde, se shodují, skutky, pokud ji souhlasně praktikují, konečně í mlčením, pokud věc, o niž se jedná, mlčky se připouští. Dk. Z. e., skratek lat., id est, to jest. Zeraoe |-áčel: 1) I. Franccsco, sochař ital. (♦ 1853 v Polisteně). Studoval na aka- demii neapolské, kdež dostalo se mu římské ceny. Později docílil většího úspěchu v Paříži skupinou Eva a ďábel (1887) a v Turině so- chou Germanicus. Na angl. hřbitově v Neapoli Í*est od něho pomník Marie Sommervillové a :onsula Meuricoffra , tomuto dekoroval rovněž jeden ze sálů na jeho ville Fioritta allo Scu- dillo. Mimo to pochodí od něho náhrobek barona L. Compagna v kostele v Coriglianu, socha Viktora Emanuela na fa^adé král. pa- láce v Neapoli, Ixión (maj. kníž. Sirignana v Neapoli), sochy v maj. ital. krále a j. I. jest čestným prof. akademií neapolské, milánské, bolognské a j. 2) I. Vincenzo, sochař a malíř ital., bratr před. (* 1862 v Polisteně), prvně vyznamenal se svým Ranéný-m lvem na pomníku Garibal- dově v Palmí. Jiná jeho díla jsou v majetku kníž. Sirignana, kněz. Baratové a j. Pro vé- vodu z Quardialombarda vyzdobil též sál ma- lovanými illustracemi k legendám Tomáše Moora. Mimo to proslavil se malovanými podobiznami ženskými (pí. Ricciardi Arlotta a i.). J'k. I. f., skratek lat., ipse fecii, sám pracoval. Zf, ostrůvek franc, viz Cháteau ďlf. Zferten, Ifferten ve Svýc. v. Yverdon. Zfflaiid August Wilhelm, herec a dra- matik něm. (♦ 1769 v Hannoveru — f 181 ^ v Berlíně), studoval bohosloví, prchl však r. 1777 tajně do Gothy, kdež se stal Členem dvoř. divadla a žákem Eckhofovým; kromě něho byli mu vzory Beck a Beil. Ř. 1779 pře- šel s většinou personálu gothajského do Mann- heimu, odkud r. 1796 povolán do Berlína za ředitele' tam ni^o Národního divadla. Až do smrti vedl i za nejsmutnějších poměrů, za okkupace francouzské, důstojně toto divadlo. Napsal řadu her velmi oblíbených, jako: Kpr- brechen aus Ehrsucht (1784); Die Hagestot\en\ Die Spieler (1798); Die Jáger (1785). nejlepší z nich; Die Advokaten; Der Herbsttag\ Die Afůndel; Elise von Valbers^\ Die Aussteuer\ Die Reise nach der Stadt a j., měšťansky moralistního a dojemného genru, poctivě propracovaných. Jako ředitel divadelní byl horlivým pěstitelem Schillerových tragédií heroických a dramat Goethových. Jako herec vynikal pečlivým detai- lem a jistou střízlivou umírněností a vyrovna- ností; nejlépe se mu dařilo v úlohách komi- ckých a scntimentalisujicích. Ve: Fragmente uber Menschendarsteliung (1785); Theorie der Schauspielkiinst (1815, 2 sv.J a v Almanach fúr Theater und Theaterfreunde (1806—11, 5 sv.) po- dal příspěvky k theorii i praxi herecké. Sou- borně vyšly jeho >Dramatische Werke« v Lip- sku 1798—1802 v 16 sv. s auto^. (Meine theatr. Laufbahn, nové vyd. Holstemovo s úvodem z r. 1886); »Neue dram. Werke« r. 1808, 2 sv.; výbor r. 1827, 11 sv., r. 1844 a 1860 v 10 sv. Srv. K. Duncker, I. in seinen Schriften als Kúnstlcr, Lehrer und Direktor der Berliner Bůhne (1859), Koftka, I. u. Dalberg fl865); Briefe von A. W. I. und F. L. Schróaer an d. Schauspieler Werdy (vydal O. Devrient, 1881). Sld, Zflgeneia ('/(pcycvcier), dcera Agamemno- nova a Klytaimnéstřina, měla býti dle řecko- trójské báje na radu Kalchantovu obětována Artemidě, když tato rozhněvavši se na Aga- memnona nebo Menelaa způsobila bezvětří, tak že lodi řecké z Aulídy nemohly vyplouti. Otec byv od Řeků donucen, by dceru vydal, povolal ji do tábora pod záminkou. Že má býti zasnoubena Achilleovi. Když však měla býti I. již obětována, bohyně v mraku uchvá- tila ji do Taurie, dosadivši místo ní laň. V Taurii I. jako kněžka Artcmidina musila bohyni obětovati cizince, kteří tam přistáli, až konečně s bratrem Orestem, jenž na roz- kaz delfské věštírny měl odtud přinésti obraz Artemidin s nebes spadlý, odtud prchla a s obrazem tím se vrátila do Lakónie, kdeŽ uschován ve Spartě v chrámě Artemidy Ifiklés — Igaunu Semme. 485 Orthosie, anebo do Argu, kdež byl podobný obraz bohyně. Zemřela prý v Meg^e, kdež měla héróon. Dle báje attické Orestes a I. přišli do Halai Arafénides u Braurónu a zří- dili tam chrám Artemidy Taurské s oním obrazem; I. tam jako kněŽka Žila a zemřela. Ano pokládána i za dceru Théseovu s Hele- nou. Dle Hésioda I. od Artemidy nesmrtel- ností a věčným mládím jsouc nadána jakožto Orsilochia přenesena na ostrov Leuku v Pontu, kdež se stala chotí Achilleovou, s nímž i jinak báje ráda ji spojuje, pokládajíc ji též za matku Neoptolemovu. — Báje tato vzdělána ve drama od Aischyla, Sofoklea a zejména Euripida, od něhož máme tragédie dvě: l-ii Aulidskou a Taurskou. I. vlastně jest epitheton bohyně Artemidy, jeŽ měla toto příjmí v Hermioně a Aigeiře v Achaji; zejména pak jest totožná s Artemidou Orthií ve Spartě a s Artemidou Aithopií v Braurónu. Když pak kolonisací Řekové poznali podobný kult skythský, spo- jena i s touto Artemidou Taurskou. Ježto kult této bohyně vymáhal oběti lidské, I. vy- iQučivši se z její bytosti stala se pannou, jeŽ bohyni měla býti obětována, a pak její kněž- kou. klk, Ifiklés ('IqnxXi^g), v řecké báji syn Amfi- tryonův a Alkméniú, blíženec Hérakleův, ale slabší; proto prchl před hady, jež Héraklés v kolébce uškrtil. Syn jeho a Automedusin lolaos stal se věrným druhem Hérakleovým. S Hérakleem I. účastnil se boje Thébských proti Orchomenským, začež obdržel mladší dceru krále Kreonta za chot Před Hérakleem zuří- cím zachránila jej Athéna. S Hérakleem pak vstoupil ve služby Eurysthea, jenž mu byl přízniv. Účastnil se honby kalydónské, táhl s Hérakleem na Tróji a padl v boji s Hippo- koóntovci anebo zemřel na ránu, již byl utržil v boji s Molionovci. klk. XfiJdoSy v řeckém mythu syn Fylaka z Fy- laky v Thessalii, vynikal takou rychlosti v běhu, že dovedl běžeti přes obili, klasů se nedotý- kaje, anebo přes moře, nohou svých ani ne- smáčeje. Ale stiŽen v mládí neplodností, z níž vyléčen na radu věštce Melám podá, jenž při- stižen od Fylaka při krádeži skotu a proto od něho vězněn. Věštec zvěděl od supa jaké- hos, Že I. jako dítě ulekl se krvavého nože, jímž otec kozly vyklešťoval a na to syna ohro- žoval ; nůž ten prý otec zatkl do stromu, kdež již lýko přes něj přerostlo; bude-li nůž na- lezen, má rez s něho seškrabána a po 10 dní l-lovi ve víně podávána býti. CoŽ se i stalo; I. pak se stal otcem Podarkovým a Prótesi- laovým. V běhu zvítězil též v pohřebních hrách na počest Peliovu; jmenuje se též mezi Argo- nauty, klk. Iflkratéf, vojevůdce athénský (f 352 před Kr.), z chudého rodu. ale muž povahy šle- chetné a znamenitý vojenský organisátor. Od- dav se válečnictví vynikl tou měrou, že ve 20. svém roce byl velitelem athénských sborů proti Sparťanům (395 — 387), nad kterými zví- tězil r. 392 před Korinthem, kde se svými peltasty (v. t.), nové od něho zřízenou a dů- kladně vycvičenou pěchotou, zničil celou moru spartanských hoplítů. R. 390 zvítězil u Si- ky onu, obsadil Akrokorínth a střehl isthmos, r. 389 porazil SparCana Anaxibia u Abydú. Na to bojoval proti Thrákům s takovým úspě- chem, že král jejich Kotys dal mu svou dceru za manželku. R. 377 velel řeckým žoldnéřům od krále perského Artaxerxa ÍL do Egypta proti Nektanabisovi vyslaným, ale poznav, že satrapa Farnabazos mu úklady stroií, ušel r. 374 tajně do Athén a již r. 372 velel sbo- rům vypraveným ku pomoci Korkyrským. R. 356 vyhnul se proti vůli spoluvelitele svého Chareta bitvě za prudké bouře mořské i byl proto obžalován z vlastizrády a odsouzen k veliké pokutě peněžité. Zemřel v Thrákii. Život jeho vylíčil Corn. Nepos ve svých Živo- topisech. Iflmedeia, v řecké báji dcera Triopova, chot Alóeova, matka Óta a Efialta (viz Alóe- ovci). Když I. s dcerou Pankratidou unesena od loupežníků na Naxos, kdež se staly tato chotí krále Agassamena a I. chotí přítele krá- lova, synové její vyslaní od otce dobyli Naxu. Hrob její ukazován v Anthédonu. klk. Zfltos: 1) I., v řecké báji syn Eurytův v Oichalii, zdědil po otci luk, dar to ApoU lónův, a daroval jej mladému Odysseovi v Mea- séně. Smrt l-tovu zavinil Héraklés (v. t. str. 122), jenž také zničil vlasť jeho Oichalii a zahubil otce a bratry (str. 123). klk. 2) I. élejský, syn Praxónidův, dle jiných syn líita staršího nebo Haimona, élejský hé- rós z kmene aitólského, osobnost zpola dě- jinná, zpola mythická, kterou podání uváděla v souvislost s počátky slavností olympijských. Od smrti krále Oxyla nebyly prý totiž sla- veny Olympie. Když pak panovaly v Řecku a hlavně v Peloponnésu nešváry a různice a mimo to zuřil mor, I. obrátil se k věštírn6 delfské o radu. Pythie nařídila, aby Élejští obnovili agón olympijský, načež I. s Lykurgem uspořádal první počítanou slavnost olympij- skou. Zavedení ekecheirie (v. t.) pokládána též za zásluhu l-tovu. I. prý usmířil též Elej- ské s Hérakleem a přemluvil je, by Hérakleovi oběC přinášeli. Srv. Roscher, Lexikon der griech. u. róm. Mythol. II., 314 n. Xfrit (arab.) viz Džinn. IgtLy prov. japanská v již. části Nipponi)^ ohraničená na vých. prov. Ise, na sev. prov. Omi, na záp. prov. Jamasiro a Jamato a na jihu mořem. Povrchu má 836 km* a jest nevy- sokou kopčinou ; nejvyšší kopec jest Aojama. (500 m n. m.) na vých. Prov. protéká horní Kidzu-Kavaj, přítofc lodogavaje. Obyv. jest asi 105.000. Hl. m. jest Ougeno s 13.000 ob. a výrobou zboží porculánového a faiencového. Iffanle, ves v rus. gub. sedlecké na 1. bř. ř. Muchavce, při silnici z Brestu do Varšavy^ 3 km záp. od m. Sědlece, se 400 ob., památná> srážkou mezi Rusy a Poláky 10. dub. 1831, kterou hodlal gen. Pr^dzyAski odděliti ruský předvoj od hlavní armády a opanovati tak Sedlec, avšak úmysl ten se nezdařil pra pozdní příchod pomoc, sboru pol. generálai ikrzynieckého, ač Rusové utrpěli porážku. Ig^aimii Semme, litev. jméno Estonska.. 486 Igbegbc — Iglesias de la Casa. I^begbe, město v Záp. Súdánu na 1. bř. ř. Bmuc nedaleko vtoku jejího do Nigiru, dů- ležité obchodní město se stanicí angL missio- nářů a asi 5000 ob. Igélf farní ves prus. vl. ob v. v kraji trier- ské.n, 10 km od Treviru, na 1. bř. Moselv a železnici Karthaus-Wasserbillig, s katol. ko- ■stelem, vinařstvím a 430 ob. (1890). Nedaleko nalézá se pamětihodný římský pomník Igeler Saule z červeného pískovce po způsobu obe- lisku, 23 m vysoký s hlavicí, ozdobenou čtyřmi lidskými postavami, na němž malé •sfíngy jako ukončení nesou kouli. Stěny po- kryty jsou reliéfy. Pomník postavili dle ná- Eisu Secundinius Aventinus a Secundinius ecurus na počest svých zemřelých rodičů a pokrevních přátel a jest to jedna z nejkrás- nějších památek římských na sev. straně Alp. Srv. Kugler, Kleine Schriften sv. II. (Berlín, 1854). Zgfelfltrdm (I gel strom), šlechtická rodina livonská, r. 1739 do stavu baronského pový- šená. Z ní vyšel I. Jos., generál rus. (f 1817), oddaný nástroj Repninův v Polště, jinak udatný, ale krutý a bezohledný. Za stateč- nost svou u Kilic r. 1770 prokázanou byl jme- nován gener. gubcrnátorem sibiřským a ufen- ským a r. 1793 kijevským, Černigovským a tiovgorod-sěversk^ ; po odstranění Siever- 80 ve, kterého účinně podporoval, stal se I. ruským vyslancem a vrchním velitelem rus. vojska ve Varšavě. V postavení tom týral Poláky bezohledné a návrhem svým, aby vojsko polské bylo zrcorganisováno, t. j. sní- ženo na 15.000 -mužů, vzbudil veliký odpor a dal podnět k novým bouřím. Po vítězství Kosciuszkově dne 4. dub. 1794 u Raclavic ztratil takřka hlavu a rozkazem svým brigád- níku Mandaliúskému, by odzbrojil svůj sbor, jakož M návrhem, by 26 podezřelých osob bylo zatčeno, dal dne 17. dub. podnět k po- vstání vojska a lidu varšavského. Syn jeho, vyslaný vyjednávat, byl zastřelen a I. 18. dub. musil protlouci se z Varšavy a spojiti se 8 Prusy. V r. 1796 — 98 byl vojen, gubernáto- rem v Orenburku a podřídil ruské vládě Ba- -škiry a Meščerjaky, jejíchž vnitřní poměry uspořádal. Xl^harffliar n. Irharhar, véd, nejproslu- lejší údon říční, vlastně koryto řični, dnes ovšem bez tekoucí vody, v sev. Africe, na jih ^d Alžírská. Jest 2—10, místy však i 20— SOfrm Široké a jistě přes 1300 km dlouhé. Počíná na J^takór-n-Ahagoár v neprozkoumaném dosud plateau Ahaggárů či Hoggárů asi pod 23^ s. š. Povšechný jeho směr jest severní v nevelké vzdálenosti od 5° v. d. Opustiv horké kraje Tuáríků, protíná I. kraj dun (cl Erg či Areg) -a šíří se od Temásinu v úrodné úaolí zvané véd Rhir n. Righ. V této končině vtékal kdysi do l-u se strany jjz. nejmohutnější jeho přítok, nynější véd Mi a, přicházející z pla- teau Tademait přes oasu Varglu. Stok obou bývalých řek jest dosud vyznačen močály. Véd Khír končí na 34® s. Š. v šottu Merván, jenž úzkým průlivem souvisí se šottem Melrír <(Melghígn). Na bývalé vodstvo l-u ukazuje dosud množství močálů, studnic a vegetace v jeho údolí. Rekonstruované úvodí l-u za- ujímalo by aspoň 800.000 km^. leldl n. Gidi (Iguidi franc. map^, u Ber- berů totéž co u Arabů Erg neb Édejen, t. písečné kraje pouště (duny). Zvláště užívá se jména toho pro kraj v záp. Sahaře mezi 23 a 27^ s. š. na cestě z Marokka do Tim- buktu, jíž šli R. Caillié r. 1828 a Lenz r. 1880. Avšak i v tomto moři dun sestávajících z čer- veného pisku špatně schůdného nalézají se studny, poměrně značná vegetace, ano Lenz připomíná tu i stáda antilop. Igtlgtlif, osada foinická, viz Džidžclli. Igiluim viz Giglio. Xyla v zool. viz Syngnathus. Xylan viz Jihlava. Xg^ler Gustav, genrista uher. (* 1842 v Šo- proni), žák Waldmúllerův ve Vídni a Ram- bergův v Mnichově. Od r. 1883 jest prof na akademii ve Štutgarté. Jeho veselé genry staly se illustrovanými časopisy velmi popu- lárními. J-k. Xg^lMdajl, krajské mésta v ital. prov. Ca- gjUarř na ostrově Sardinii, na dráze Cagliari-I., asi 10 km od jiho-záp. pobřeží; jest sídlem biskupství, má pěknou kathedrálu z r. 1215, staré hradby a pevnůstku ze XIV. stol., školy technickou a hornickou a 7885, jako obec 12.094 ob. (1881). V okolí pěstují se obilí a víno, těží olej, med a vosk. Produkty těmi vede se značný obchod. Poblíž jsou doly na olovo, zinek a blejno. yglftfftuff Miguel, president peruánský C* 1822 v Cajanmvce), vystudoval práva, ale věnoval se životu veřejnému a studiu vojen- skému. Za války s Chili boioval jako plu- kovník v bitvách u Los Angeíes (22. bř. 1880) a Tacny (26. kv.) a stav se ministrem války a r. 1883 presidentem, ukončil zhoubnou válku chilskou a pečoval o nový rozkvět země. R. 1885 podlehl generálu Čaceresovi, načež se vystěhoval do c^vropy. Xg^lesias de la Oasa [-káza] José, básník špan. (♦ 1748 v Salamancc — f 1791 1.), studia humanitní a theolog, konal v rodném městě a r. 1783 vysvěcen v Madridě na kněze, na- čež stal se farářem v Larodrigu a Carbajose v diécési salamancké. Nejčernější básně jeho jsou genru erotického a epigrammatického, jejž pěstoval v mladších létech; satirické letrillas, podobné často plodům Quevcdovým, jsou z nejsvěžejší lyriky španělské a uči- nily l-ia velmi populárním. Stav se knězem, opustil I. tento lehký tón a přiklonil se k gen- rům vážnějším, jako romancím, eklogám, slí- vám, didaktickým básním, jimž však chybí spontánnost období prvního. Styl l-iův cení se však i tu ve Spanělích vysoko ryzostí ja- zyka a elcgantnosti veršovnickou ; nedostává se mu však originality, neboť I. podléhá vlivu Quevedovu a Salbuenovu. S přítelem svým Melcndezem byl předákem školy salamancké. Sebrány byly básně jeho poprvé r. 1798 (Sa- lamanca, 2 sv.); pozdější vydání jsou z r. 1820 (Barcelona), r. 1821 (Paříž), r. 1861 (v 61. sv. »Bibl. de autores cspafioles«) ; výbor v Quin- Igló — Ignác. 487 tanové >Tesoro del Parnaso cspafioU (Paříž, 1861). "Šld. Xffló, město v Uhrách, a lázně Iglófůrcd viz ves Nová. Zgmánd, Nagy-I. [naďj, velkoobec s pustou Csanak ve stol. okr. gcszteském v uher. stolici komárenské na železnici z Uj Szuny do Sto- ličného Bělehradu, má stanici poSt. a telcgr., kostely katol. a rcform., okr. soud, horký pramen, z něhož vyrábí a rozesílají se šumivé prážky a sůl, a 2199 ob. (1890), skoro ve- skrze maď. IgnkOj lat. Igttatius, rus. Ignatij, jm. muž., jež někdy nesprávně překládáno Hynek. 1) I. svatý, zvaný též Theoforos, učcn- ník apoštolský a po Euodiovi biskup v Antio- chii syrské. Jinak o životě a pdsobení jeho není bezpečné zprávy, nežli že za cis. Tra- jana (98 — 117) při pronásledování křesťanů v Antiochii byl odsouzen k smrti a vezen do Říma, aby rozsápán byl divokou zvěří. Na cestě (ve Smyrně a v T roadě) psal napomí- nací listy ke křesťanským obcím v Efesu, Magnesii, Trallech, Římě, Filadelfii, Smyrně a biskupu ve Smyrně sv. Polykarpu. Listy ty v různých recensích nás došlé psány jsou řecky. Širší text jejich pokládá se za inter- polovaný, stručnější znění syrského překladu za výtah z řeckého originálu. O authencii sedmera listů sv. l-e, připomínaných nejprve od církev, dějepisce Ěuscbia (Hist. eccl. III, 36), vedena tuhá kontroverse, při níž někteří bez dostatečného důvodu chtěli sepsání jich klásti do 2. poL II. stol. Jiué listy sv..J-i připisované jsou padělkem. Památka sv. mu- čenníka koná se v církvi řecké dne 20. pros., v latinské dne 1. února. Český překlad listů jeho vydal dr. Frant. Sušil v knize »Spisy sv. Otcův apoštolských a Justina mučenníka< <3. vyd. Praha, 1874), Vac. 2) I., patriarcha cařihradský (* 790 — f 877), syn cis. Michaila I., muž mravů přísných, horlivý ctitel obrazů a důvěrník matky císa- řovy Theodory, vystupoval velmi horlivě proti výstřednostem cis. Michaila III. a jeho ujce jménem Bardas, a proto byl od nich ne- náviděn a konečně r, 857 vypověděn na ostrov Terebinthos, později do Mytileny. Na místo jeho dosazen byl Fotí os, což zavdalo příčinu k rozkolu církevnímu, který částečně byl odstraněn císařem Basilicm I., který 23. list. r. 867 l-e znova na stolec patriarchy dosadil. 1. zemřel jako světec a církev slaví památku jeho v den 23. října. O sporech církevních v r. 857—867 viz Fótios. 8) I. z Loyoly, svatý, zakladatel tova- ryšstva Ježíšova, nar. r. 1491 ze šlechtického, bohatého rodu v otcovském zámku Loyole ve špan. provincii Guipuzcoi. Jako hoch byl pážetem při dvoře krále Ferdinanda Katol., potom důstojníkem ve službách Karla V. a vyznamenával se chrabrostí. Háje v nastalé válce statečně Pampelony proti Francouzům byl 20. kv. 1521 dělovou kulí v obě nohy poraněn. Francouzové etice jeho udatnost dopravili jej na zámek Loyolu, by se v kruhu rodinném léčil. Na lůžku četl z nedostatku zábavných knih »Život Pána Ježíše a^ Sva- tých c, kterým čtením tak byl roznícen, že, jsa dosud světské mysli, na jinou cestu uhodil. Po uzdravení odebral se do benediktinského kláštera v Montserratě, kde 25. bř. 1522 zbraň i skvostný oděv před oltářem Matky Boží složil a za oděv chudičký zaměnil. Pak ode- šel do blízkého města Mánrcsy a ubytoval se tam v klášteře sv. Lucie konaje skutky přís- ného pokání. Potom dlel nějaký čas ve skryté jeskyni v t. zv. Rajském údolí nedaleko Man- resy, kde na rozjímání trval a složil asketi- cké dílo Duchovní cvičen t\ ačkoliv tenkráte bohoslovecky vzdělán nebyh Jako bývalý vo- jín pojal tu myšlénku založiti rytířstvo du- chovní, které by bojovalo pro rozmnožení slávy Boží. Nemoha však jiné pohnouti, by s mm společně žili, vydal se r. 1523 přes Řím a Benátky do Jerusalema, kde by byl rád hlásal evangelium. Ježto však bylo nebezpe- čenství, že oy byl od Turků polapen, pohnul jej představený řádu františivánského k ná- vratu do Evropy. V lednu 1524 připlul I. do Benátek a odtud odebral se do Barcelony. Na této pouti do Sv. Země poznav, že věde- ckého vzdělání jest mu nutně třeba, jal s(\ ač mu bylo jiŽ 33 let, v Barceloně s hochy latině se učiti. R. 1526 odebral se do Alcaly na vysoké školy, které nedávno kardinál Xi- menez založil. Na radu arcibiskupa toledského studoval nějaký čas také v Salamance (1527) a dokonal studia na vys. školách v Paříži v r. 1528—35. Studiím filosofickým věnoval 3V« roku v koUeji^v. Barboi:^y.. R.' 1534 -do- sáhl hodnosti mistra filosofie. Bohoslovecká studia konal u dominikánů. V Paříží přidru- žilo se k němu několik mladých a nadaných mužů, zejména Petr Faber (Lefévrc), rodem ze Savojska, František Xaverský, šlechtic z Navarry, Jakub Laynez, rodem z Almazana ve Španělsku, Alfons Salmeron z Toleda, ji- noch 18letý, Mikuláš Alfons Bobadilla, učitel filosofie ve Valladolidě, a Portugalec Šimon Rodriguez de Azevedo. Prvý mezi nimi dal se na kněžství vysvětiti Faber. Dne 15. srp. 1534 odebralo se po náležité přípravě těchto sedm mužů do podzemní kaple chrámu mont- martreského u Paříže, kde Faber sloužil mši sv., ostatním Tělo Páně podal a všichni slib Čistoty a chudoby učinivše se zavázali, že po dokonaných bohosloveckých studiích do Sv. Země putovati budou, by tam křesťanům sloužili a muhammedánům evangelium hlásali. Kdyby to možno nebylo, že nabídnou služby své papeží a půjdou, kamkoli je pošle. TaK vzalo vznik tovaryšstvo Ježíšovo. I. domluviv se s ostatními, že dne 25. led. 1537 v Benát- kách se sejdou, odebral se na zač. r. 1535 s Františkem Xav., Laynezem a Salmeronem do Španěl, aby zde své rodinné věci v po- řádek uvedli. Ve své vlasti zavedl při této příležitosti zvonění na klekání. V jeho ne- přítomnosti přijal do tovaryšstva Petr Faber Claudia Jaje (Le Jay), Jana Codura a Paschasa Broueta. Dne 8. leana 1537 sešli se všichni s l-em v Benátkách, který ještě tři Španěl y, totiž bratry Jakuba a Štěpána Eguie a Jakuba 488 Ignašina — Ignatěv. Hozcsa z Córdovy, pro své záměry získal. Aby se jim dostalo apoštolského plnomocen- stvi moci působiti ve Sv. Zemi, odeslal I. Fabcra a ostatní druhy k papeži Pavlovi III. do Říma, sám však zůstal v Benátkách obá- vaje se kardinála CarafTy (ppzd. papeže Pa- vla IV-), u kterého nepožíval přízně. Papež schváliv jejich záměr putovati do Sv. Země poukázal spolu na nemožnost provedení jeho pro válku mezi Benátčany a Turky započatou. Bylo jim dovoleno, by ti, kteří posud kné- žími nejsou, od kteréhokoli biskupa vysvětiti se dali. Na to byl I. s ostatními druhy 24. čna r. 1537 v Benátkách od biskupa z Arby na kněžství vysvěcen. Nemohouce pro válku do Sv. Země se odebrati působili v Benátsku. V list. 1537 přibyl I. s Fabrem a Laynezem do Říma, kde papež jmenoval Fabra a Lay- neza učiteli na vysokých školách a l-i uložil pracovati o mravní nápravě Římanů, Dru- hové v Benátsku hlásali evangelium mezi li- dem, vyučovali děti zdarma a tehdáž přijali jméno tovaryšstva Ježíšova. Druhové v Římě získali si za hladu v zimě r. 1539 pa- nujícího lásku obyvatelstva sv^mi milosrdný- mi skutky. Téhož r. povolal I. všechny své druhy do Říma, kde se ustanovili na tom, aby jejich tovaryšstvo řádnou církevní řeholí se stalo, přidavše k obyčejným třem slibům mnišským čtvrtý, že chtějí býti papeže ve všem poslušní a odebrati se, kamkoli je pošle. Papež Pavel III. potvrdil r. 1540 bullou Re- ghninis militantis ecclesiae nový řád, načež oni za prvního generála zvolili svého zakla- datele l-e Loyolského, který se v tento úřad r. 1541 uvázal. I. působil 15 let jako generál zůstávaje stále' v Římě; s velikou rozvahou sepsal základy ústavy svého řádu (konstituce), vychovával novice a posílal jednotlivé členy řádu jako missionáře do dalekých zemí. Dva- kráte chtěl se svého úřadu vzdáti, ale dru- hové resignace nepřijali. V Římě založil pro obrácence dům katechumenů, pro opatření a napravení zbloudilých dívek dům sv. Marty, na ochranu ohrožených nevinných ženských klášter sv. Kateřiny, dva sirotčince pro obojí pohlaví, dal podnět k založení římské kolleje svého řádu, jakož i k založení německého kollegia (1552). Na žádost krále Ferdinanda I., kapitoly pražské a 14 českých pánů slíbil, že J2 členů svého řádu pošle do Čech za tím účelem, aby v Praze zřídili katolickou akademii krásných umění a bohosloví. Svému slovu dostál r. 1556 poslav Petra Canisia s 12 druhy dO Prahy. Po mnohých pracích ochuravěv, zemřel I. v Římě dne 31. čce 1556. Při smrti jeho měl řád jiŽ přes 1000 členů ve 100 kollejích a jiných domech a mimo římskou provincii ještě 12 jiných. Papež Pa- vel V. prohlásil jej r. 1609 za blahoslaveného a Řehoř XV. r. 1622 spolu s Františkem Xav. za svatého. Památka jeho slaví se v den jeho úmrtí. K vůli jeho osobě nadali papežové jeho řád velikými výsadami. Ksl. Ignaiina, kozácká stanice v sibiřské oblasti Amurské na levém břehu Amuru 761 km od BlagověŠčcnska, s 203 ob. Byla zřízena r. 1858 i má stanici poštovní a v době letní i tclegr. Na pravém (čínském) břehu Amuru, 16 km od l-ny, leží místo Želtuga s bohatými lo- žisky zlata. IgUMtév (HrHáTbeBi), jméno šlechtického, od r. 1877 hrabčcího rodu ruského, odvozu- jícího původ svůj od rodu Pleščejevých. Čle- nové jeho připomínají se v carských služ- bách od Michajila Fedorovičc. Mimo to jest asi 30 pozdějších rodů téhož jména. 1) I. Pavel Nikolajevič. hrabě (♦ 1797 — t 1879), byl gen. pobočníkem a generálem pěchoty, r. 1834 jmenován ředitelem sboru pážat a r. 1846 generálem hlavního štábu. V 1. 60tých byl gen. gubernátorem petro- hradským a předsedou komitétu ministrů. 2) I. Nikolaj Pavlovic, státník a generál ruský, syn před. (♦ 17. led. 1832), vzoělav se ve škole pážat, vstoupil r. 1849 k husarskému gardovému pluku a ukončiv r. 1851 akademii gen. štábu, poslán ku gen. pobočníku F. F. Bergovi do Estonska (1854), načež r. 1855 byl hlavním ubytovatelem pluku baltického. R. 1856 jmenován byl vojenským agentem v Londýně a na pařížské konferenci t r. úspěšně hájil zájmy Ruska proti Rakousku, jež podporováno jsouc Anglií chtělo vytla- čiti Rusko od Dunaje a Prutu. Podniknuv pak cestu na východ, vstoupil též do styků s Palackým, Riegrem, Braunerem, Dobrjan- ským a j. Činiteli slovanskými, načež z Egypta povolán v čelo diplomatického poselství do €hívy a Bucháry. V Červnu r. 1858 stihl s 50 muži po neznámých krajích, za velikého nebezpečí a svízelů, z Orenburku do Chívy, uzavřel s chánem obchodní smlouvu, ale pro- hlédnuv jeho obojetnost, zrušil ji opět a proti vůli chánově i po mnohých srážkách s Turk^ měny dostal se přes Karakul do Bucháry. Uzavřev zde s chánem Nasr-Ullou výhodnou smlouvu a vysvobodiv ruské zajatce, objevil se neočekávaně v průvodu buchárských vy- slanců v Orenburce, kde pokládali jej za ztraceného. V březnu r. 1859 povýšen za generála a poslán do Číny, aby zjednal plat- nost smlouvě aigunské. Vyjednávání trvalo 11 měsíců, načež I., doručiv vládě čínské ulti- matum, proti vůli císařové próŠcl celým le- žením čínského vojska, soustředěného u Tien- Tsinu a podél ttky Pei-ho, zahájil styky s ruskou eskadrou v Tichém okeáné a vy- užitkovav obratně okolností, stal se prostřed- níkem při vyjednávání mezi Číňany a zástupci anglicko-francouzskými. Čínská vláda z vděčr nosti za urychlený odchod spojeneckých voisk a za ušetření hlavního města uzavřela dne 2. list. 1860 smlouvu pekinskou, jíž pone- cháno Rusku území sev. od ř. Amuru a vých. od ř. ITssuri se všemi mořskými přístavy, nazvané pak »Primorskaja oblasť<, dále zlepše- na hranice čínsko-ruská na západě, zaručeno Rusku právo pozemního obchodu v říši Čín- ské a zřízení konsulátu v Urgu, Mongolsku a Kašgaru. T. r. jmenován I. gen. poboční- kem a v červnu 1861 poslán do Cařihradu, aby gratuloval sultánu k dosednutí na trůn, načež stal se ředitelem departementu asij- Ignatia — Ignatij. 489 ského a r. 1864 mimoř. vyslancem v Caři- hradě. Zde obratné působil k obnovení ru- ského vlivu na Balkáně a přispěl k rozřešeni církevního sporu řecko-bulharského ve pro- spěch Bulharů. Když Rusko, vstoupivši do spolku tři císařů, aohodlo se s Rakouskem ohledné hercegovského povstání (1875) a když Andrássy naléhal zvláštní notou na reformy v Bosně a Hercegovině, I. směřoval neustále k nezávislé politice Ruska na Východě a vy- stupme rozhodně na obranu Bulharů a oby- vatelů Bosny, bránil zároveň všemi prostředky těmto úmluvám a vstoupil do příkré oppo- sice s politikou Midhata paše. Rozhodné toto vystupování ve prospěch slovanských národnosti získalo mu pověst po celé Evropě a I., pokládán jsa za nebezpečného zástupce 'bojujícího panslavismu*, stal se předmětem úvah, pamfletů a brošur ve všech evropských jazycích. Získav v cařihradské konferenci zá- stupce anglického Salisburyho, domohl se toho, Že evropské mocnosti podaly jedno- myslné návrhy Portě, načež chtěje zabezpe- čiti si neutralitu mocností pro nastávající válku rusko -tureckou podnikl v únoru a březnu ri 1877 diplomatickou cestu, jejíž vý- sledkem byl v celku bezobsažný protokol londýnský ze dne 31. března. Zatím násled- kem zpráv z cařihradského vyslanectví Rusko podniklo válku s nehotovými silami. I. jme- nován byv členem státní rady nalézal se v průvodu carově a dne 14. leana 1878 po- slán jako první plnomocník k operující ar- mádě vyjednávat s Turky, načež dne 19. ún. podepsána smlouva Svatoštěpánská, jež byla hlavně jeho dílem. V květnu t. r. dána í-u dovolená a sestoupivší se pak kongress ber- línský zmařil smlouvu Svatoštěpánskou. Za posl. let Alexandra lí. byl I. gen. guberná- torem v Nižním Novgorodé, v březnu 1881 jmenován ministrem státních statků a po od- stoupení Lorisa Melikova byl od května t. r. do kv. r. 1882 ministrem vnitřních záležitostí. Za něho pečováno o hmotné zlepšení sel- ského stavu, zřízena kachanovská kommisse pro reformu samosprávy a místní správy vů- bec, dán podnět k řešení otázky zákonodár- ství o nápojích a zřízen statut selské banky. Na druhé straně vydáno 14. srp. 1881 naří- zení o mimořádných opatřeních s obmezením veřejných soudů a administrativním stíháním časopisů (zastavení »Golosu«, výstraha časop. »Russkij Kurjer* a j.). Mimo to podniknuta senátorská revise pobaltických gubernií a vy- dána dočasná nařízení o židech (3. kv. 1882) po rozsáhlých nepokojích protižidovských, jež zachvátily 7 gub. polských a následkem útoků Katkova přispěly k pádu l-a. Od r. 1884 jest předsedou společnosti pro zvelebení rus. průmyslu a obchodu a od r. 1888 předsedou Slovanského dobročinného spolku v Petro- hradě. — Srv. »Russ. Starina« z r. 1890; j. Hahn, Rus. Staatsmánner und Diplomaten der Gegenwart (»Uns. Zeit«, 1877); Aus der Petersburger Gcsellschaft (5. vyd., Lip., 1880). 3) I. Aleksěj Pavlovic, hrabe, bratr před. (♦ 1842), ukončiv r. 1862 akademii gen. štábu OttBv Slovník Naučný, sv. XII, ao 5 ifg?. byl od r. 1873 velitelem jízdního pluku a od r. 1881 náčelníkem štábu gardového sboru. R. 1885 jmenován gen. gubernátorem v Irkut- sku a r. 1889 v Kijevě. Zg^natla [-áciaj viz Strychnos Ignatii Berg. Zg^natiaiia, bot, viz Strychnos. Zg^natlJ, rus. forma jména Ignác. 1) I., svatý rus. církve, archimandrita, pak biskup rostovský (f 1288), vynikl hlavně jako smírčí knížat rostovských, jež odvrátil od domácí války. 2) I., diákon, cestovatel do Svaté Země (t 1405), nejspíše z kraje smolenského, r. 1389 odebral se s biskupem smolenským Micha- jilem a metropolitou Pimenem do Cařihradu a v r. 1393—95 navštívil odtud Jerusalem, načež r. 1396 usadil se na hoře Athénské. Z jeho cestopisu zachovaly se jen úryvky. Známy jsou: Put ot Moskvy do Cargrada; Opisanije Cargrada; Rasprja vi\antijskago trn- peratora loanna IV, Kolojana s Afanujilom //. ; VénČanije na carstvo Manujila //.; Opisanije Soluna i Sv. Gory (Afona). Zvláštní důležito- sti jsou jeho Chofdénije v Jerusalim a zejména Ska\anije ob Amuraté i o bitvě na Kosovom pole, kde podává věrohodnější zprávy neŽ ostatní současní kronikáři. Připisuje se mu ještě Kratkij létopisec. Spisy jeho vynikají stručným, ale přesným slohem a podávají cenné zprávy historické. Vydány byly: vy- psáni Jerusalema Palestinsicou společností petrohradskou podle soííjského rukopisu ze XVI. stol. s poznámkami J. V. Arseňjeva, ostatní u J. Sacharova v díle »Skazanija rus. naroda«. Zpráv jeho o bitvě na Kosově poli Eoužil Illarion Ruvarac ve spise »0 knezu ,azaru«. Srv. též F. Grekov (Paleolog), Rus- skijc palomniki (část I.). 3) I., patriarcha rus. (f kol. 1640), byl ro- dem Řek a musil jako arcibiskup na ostrově Cypru prchnouti odtud před Turky, načež dlel nějakou dobu v Římě. R. 1593 přišel do Moskvy, kde r. 1603 svěřena mu správa bi- skupství rjazaňského. Uvítav první z ruských biskupů Lžidimitrije jako cara (v Tule, 16Ó5), byl z rozkazu tohoto povýšen na patriarchu (24. čna), ale po pádu LžidimitrijovČ sesazen rus. duchovenstvem a zavřen jako prostý mnich do Čudova kláštera, čímž naděje pa- pežovy na unii v Rusku opět zmařeny. R. 1611 osvobodili jej bojaři a I. znova uznán patri- archou, ale nemaje pevné půdy prchl po ně- kolika měsících do Polska, přijal unii a vstou- pil do kláštera ve Vilně. Viz Makarij, Istorija rus. cerkvi (sv. X.). 4) 1., metropolita sibiřský, původně Ivan Štěpanovič Rimskij Korsakov (f 1701 v Moskvě), byl archimandritou novospasského kláštera v Moskvě a stolníkem Alexeje Mi- chajloviče. Poněvadž zneužíval svého vlivu, poslán byl jako metropolita do Sibiře (1692). R. 1700 vstoupil do Čudova kláštera v Moskvě. Znám jest jako horlitel proti rozkolu a jeho tři poslání (Kazaň, 1855), jakož i I\véstije o uvéščaniji raskoljnikov v i68/ g. jsou zají- mavými a důležitými příspěvky pro dějiny 33 490 Ignatius — Igor. ruského rozkolu. Psal téŽ jiné spisy bohoslo- vecké, jako Žitije Simeona Verchoturskago; Slovo na Lathiov i Ljutorov a pod. Životopis jeho v »Stranniku« 1862. Srv. též J. A. Šljap- kin, Sv. Dimitrij Rostovskij (Petrohrad, 1891). 6) I. příjmím Smola, metropolita kolomen- ský (t 1741), původné moskevský kupec, vstoupiv do kláštera stal se záhy archiman- dritou, r. 1712 biskupem suzdalským a r. 1719 metropolitou. Byl též členem synodu a vy- nikl jako nepřítel Feofana Prokopoviče a přívrženec carevny Jevdokije Lopuchiny a careviče Aleksěje, začež poslán do Irkutska. Vlivem Feofana změněno ještě dvakráte místo jeho vyhnanství, až při nastoupení Alžběty navrácena mu hodnost biskupská, ale I. za- tím zemřel. 6) I., vlastně Matvěj Afanasjcvič Se- men o v , kazatel rus. (f 1830), magister duchov. akademie petrohr., vyučoval v oloněckém semináři, byl rektorem v semináři novgorod- ském, biskupem oloněckým, arcibiskupem don- ským a voroněžským. Vynikl činností proti rozkolníkfim. Hlavní spisy: Besedy o staro- obrjadčestvé (1846 a 1847); Istina Soloveckoj ohitéli (1847); htorija raskolov (1849, I. čásť). Zajímavý jest též spis O putéšestvijach Petra Vel. v ólonéckij kraj (Petr., 1849, z místního podáni a archivů). 7) I., vlastně Dmitrij Aleksandrovič Brjavčaninov, asketa rus. ř* 1807 — f 1867), byl biskupem kostromským akavkázským. Vy- nikl asketickými traktáty jako Otéčnik (1880). Viz »Polnojc sobranije sočiněnij« (Petrohrad, 1865—67, 4 d.). Ig^atins (lat.), Ignác (v. t.). X^atins Otto, malíř ruský (* 1794 v Re- valu — t 1824), žák petrohradské akademie, kde později stal se professorem. Maloval podobizny, historie a obrazy církevní. V Er- mitáži petrohradské jest od něho obraz Leo- nora Este odměňuje Tassa. J-k. Ignuitovlé: 1)1. Mojžíš, spisovatel srbský, známý spisy Nastavlenije k blagonraviju u šest ra^govorov (Budín, 1813); Artello (t., 1813) a překladem rusk. dramatu Agar u pustini (t., 1801). 2) I. Jakub, spisovatel srbský, byl redak- torem »Srbského Letopisu*, v němž uveřejnil čásC svého rozsáhlého historického románu Djuradj Brankovič. Igni et ferro ílat.^, ohněm a mečem. IS^panotara (lat.) v chirurgií je žehání ochuravélých tkaní nebo ústrojí vpichováním rozžhavených jehel ocelových nebo platino- vých. Srv. též Galvanokaustika. Igniu et aquae interdlotio (lat.) viz Aquae et ignis interdictio. Ignoblles viz N ob i les. Ig^orabimiM (lat.), věděti nebudeme! Perutě nyní slovo o ncpoznatelnosti posled- ních záhad filosofických vůbec od té doby, co jeho užil materialisticky celkem smýšlející filosof německý Du Bois-Rcymond ve své přednášce Ober d. Gren^en der Nátur erkennť niss (1872), dávaje jím odpověď na otázku, co že jest hmota a síla. Ig^oranoe (z lat.), nevědomost. Ignorant (z lat.), nevědomec, hlupák. Ig^orantla Jnris nooet (neminem cx- cusat), neznalost práva Škodí (nikoho ne- omlouvá), byla již ve starém římském právu důležitá právní zásada. Zakládá se na roze- znávání rozdílu mezi omylem právním {error, ignorantia jurís) a omylem skut- kovým, faktickým (ř., i. facti). Kdežto omyl právní, totiž neznalost právních před- pisu, zpravidla jest neomluvitelný, jest omyl o skutkových okolnostech zásadně omluvi- telný, leč by se zakládal na hrubé nedbalosti. Jistým osobám bývá (v řím. právu) i právní omyl prominut, jmenovitě nezletilým, ženám, vojákům a vůbec lidem nezkušeným. Zásada, že neznalost zákona neomlouvá, přijata byla i do zákonů moderních. Tak obsahuje na př. rak. ob. zákon obč. v § 2. ustanovení: »Jakmile zákon náležitě byl vyhlášen, nemůže se nikdo neznalostí jeho omlouvati*. Ignoranttni , bratři ignorante, viz Bratři Škol křesťanských. X^oratlo elenohl (lat.) viz Heterozé- tésis. Ignorovati (z lat.), nevěděti, nechtíti vě- děti, nevšímati si. Xg^otl nulla onpido (Ovid, Ars amat.), po neznámém není touhy, člověk, čeho ne- zná, po tom nebaží. Xýor. jméno mnohých knížat rus., z nichž uvedeni buďtež: 1) I. Rurikovič (912— 945). syn knížete Rurika, který umíraje vložil dítč své v ruce Olegovy žádaje, by ujal se jeho vychování. Oleg vyplnil přání umírajícího, vládl mocně a zasnoubil l-a s Olgou ze Pskova r. 904. Po smrti Olegově r. 912 ujal se I. sám vlády a jsa ducha bohatýrského udeřil r. 913 na Drevany a donutil jek novému poplatku, kdežto vévoda l-ův Svěnald pokořil Ugliče. Téhož roku vypravil oddíl lidu svého na 500 lodích, každou loď o 100 mužích, do moře Azovského a ti se svolením chána chazar- ského pronikli proti proudu Donu, až kde se přibližuje k Volze, přenesli lodi své do Volhy a po řece vpluli do moře Kaspického. Usa- divše se tu na ostrůvcích blíže nyn. Batuma plenili hrozně Zakavkází, ale když vraceli se s hojnou kořistí zpět, byli od Chazarů zlou- peni a od Burtasů pohubeni. Mnohem slav- nější byly jeho výpravy proti císařství Ře- ckému, zvláště r. 941, kdy s 10.000 lodí vy- trhl na Černé moře a poplenil celé pobřeží Malé Asie; ale útok na Cařihrad se nezdařil, neb Rusové ulekli se řeckého Ohně, který jako blesk nebeský je pálil. I. nezdarem tím nedal se odstrašiti a již r. 944 spojiv se s Varjahy zámořskými, ano i s Pečeněhy, vy- dal se na novou výpravu proti Cařihradu; při ústí dunajském stihli ho však poslové řečtí, kteří přinášeli dary a nabízeli takovou daň, že I. spokojen zavřel mír, který r. 94vS byl potvrzen »na všecka léta, dokud slunce svítí a svět stojí«, přísahou l-ovou a pohan- ských Rusů na Chlumu, kde Perun stál, kdežto křesťanští Rusové vykonali ji ve chrámě sv. Eliáše. V době této výpravy podnikli Igorroti — Iguanodon, Rusové nový vpád do Kavkázska; vpluli do Kuru, opanovali město Berdu a nabyli hojné kořisti. R. 945 povstali znovu Drcvané pod knííetem Matem, přepadli l-a bliíe Iskoro- stění a zajavSc ho přivázali ho ke dvéma stromům a roztrhli této jeho v p&li. 9) I. Jaroslavovič (• 1036 — t 1055), syn vel. knííete Jaroslava, neobdržel dle vAle Otcovy žádného údélu, teprve r. 1057 po smrti bratra svého Váceslava Smolcnského stal se saroostatnÝm kniíetem. 3) I. Olcgovič, z rodu knížat íernígov- skýeh, bratr Vaevoloda Olegoviče, který r. 1139 zapudil s veikostolce kijevského Vá- clava z rodu Monomachova, podporoval bratra svého v jeho válce proti haliCskému knížeti Vladimirkovi a nastoupil po smrti bratrové r. 1146 na stolec kijcvský; avšak strana s ro- dem Čemigovských nespokojená pozvala na trůn Izjaslava Monomachovce, který l-a po- razil, zajat a zavřel do kláátera v Pejeraslavi a pozdĚji do kláštera sv. Feodora v KJievČ. To zavdalo bratru jeho Svjatoslavovi příčinu k válce proti fzjaslavu; lid zvěděv o válce domnívá! se, ie I. ji způsobil, a proto udeřil na klášter a l-a na kusy roztrhal. Památka jeho svétí se 25. £na (stár. poÍ.). 4) I- Svjatoslavíí, kníže No vgorodu Se- verského (• 1151 — t 1202), syn Svatoslava II. Olegoviče, udatný a bojechtivj, povzbuzen byv vítézstvím velikého knížete Svatoslava III. nad Polovci, vydal se r. 1085 na Polovce pro- vázen jsa svými syny, příbuznými a bojary; poraziv u Doncc Polovce nespokojil se tímto vítězstvím a válečnou kořistí, nýbrž tábl aŽ k moři, ale l. květ. by! obklopen a po zou- falém celodenním boji poražen a s příbuznými svými zajat. V zajetí byl drŽán přísné, ale čestně, tak ie měl své služebníky a mohl se i vyrážeti lovem sokolím. Pozdéji pouíil vhodné příležitosti a slastně dostal se do svého kniiectví, kam po dvou létech se i jeho syn Vladimír, kterému chán Koníak dal svou dceru za manželku. Výprava ta za- vdala látku ke staroruské písemní památce .Slovo o plku Igorevé. (v. t.). I^OTTOti, domorodý kmen obývající v di Btriktech Bengetu a Lepantě v scv.-záp. Části ostrova Luzonu v souostroví Filippinském čítající 35—40.000 hlav. Jsou míéi Malaji a Negrity se silným přimí: krve čínské a japanské; jich nejbliiát při buzní jsou Bikolové, Postavy jsou lité, vzrůstu silného a úměr- ného, pleti tmavě hnědé, vlasů černých hladce splývajících. Za oděv slouží mužům kus ba- vlněné látky nebo i pouze stromové káry, který ovinují si kolem kyčli, a játek noše- ný po způsobu pláété; ženy odívají se téí lástěrou a král- kou košilí. Hlava se buďncpo- C. 1949. ifuim>di krývá, bud nosí se ovazck po způsobu turbanu. Za ozdobu nosí obě po- hlaví různé Sperk^', jmenovité náušnice 3 Šedomodré tetování. Domy jejich vesnic po- staveny jsou na kolech. Živí se po výtce země- dělstvím a pěstují rýži, kukuřici, bataty, ta- zavlažují svoje role. Chovají koné, vepře, ' "*, psy a drůbež. Jsou dovednými holovi- nářadí a zbrani a těží s prospěchem íe- lezo, linek a zlato a ze solných pramenů sůl, v černi vynikají nad všechny ostatní domo- rodce souostroví. Žijí v jednoienstvi a pe- člivě dbají Čistoty dívek. Ráz náboženských názorů odpovídá formě Šamanismu, Mrtvoly pohřbívají v dřevěných rakvích, Křesfanství ujímá se u nich jen velmi zvolna. Ojediněle vyskytuje se u nich ještě lov lebek, Španě- lové přišli s 1-ty poprvé ve styk r. 1660 a pů- vodně nazývali tak všechno neodvislé a po- hanské obyvatelstvo Luzonu. — Srv. Blumen- tritt, Versuch einer Ethnographie der Phílip- pinen (Gotha, IBS2). JgualíOM, [-lá-j, okr. město ve Španělské prov. barcelonske, 70 fcm zsi. od Barcelony při jižní patě Montserratu na 1. bř. ř. Noya, přítoku Llobregata, a na Žel. trati Martorell- I. Položeno jest v úrodné rovině, jest obe- hnáno hradbami, má většinou úzké a tmavé ulice a 10.201 ob. (1S87). Jest sídlem znač- ného průmyslu; má prádelnu bavlny, továrny na kartoun, samet a sukno, slévárnu železa, vfrobu cementu a zbraní a čilý obchod. V okolí pěstuje se mnoho obili, vína, ovoce a rostlin olejnatých. Xpiuu, l^uanídae viz Leguáni. X^iuuiodon, vymřelý rod plazů z řádu Di- Hosauria, u néitož zna- ky ptači značně vyni- kají. Hlava byla pomér- ně velká, mczičelisli bez- zubé. Zuby ploché, lo- patkám podobné s ko- řenem válcovitým a pi lovitě po stranách né stJlv v řadách a byly mocnf otírány stravou bylin- nou, tak že povstávaly na nich šikmé plo- chy ivykací, probíhající z vcnči a zdola do 492 Iguapé — Ihringen. vnitř a nahoru. Zuby byly stále nahrazo- vány novými, které četně uvnitř sanic se nalézají, óbratle krční byly v zadu vyduté, hřbetní ploché a ocasní dvoj vyduté. Obrati ů sakrálních 4—7. Přední okončiny, silně zkrá- cené, měly 5 prstů, z nichž první proměněn byl v ostruhu. Pánev podobna pánvi ptačí, stydké kosti volně vybíhaly ku předu, post- pubis byla kratší kosti sedací a kost stehenní delší kosti holenní. Zadní okončina, daleko mohutnější přední, měla 3 prsty a rudiment prstu čtvrtého. Kosti okončin veskrze byly duté. Našlapovali na prsty a pohybovali se pomocí zadních okončin a mohutného ocasu. Zbytky plazu toho vyskytují se jii v nej- svrchnějším oddělení bílého jury, hlavně pak ve zpodním útvaru křídovém (Wealden) v Belgii, kde nalezeny překrásně zachované úplné kostry až 11 m dlouhé. V témž obzoru v Anglii nalézány bývají stopy tříprsté, které snad od těchto plazů pochodí. Pa. Ig^uapé, Villa I., přístavní město ve státu Sáo Paulo Brazilské republ., 25 km nad ústím stejnojm. řeky do Atlantského okeánu. Při pobřeží jest laguna Mar Pcqueno, spojená s městem dvěma průplavy. Zde stojí Porto I. Město i přístav provozují čilý vývoz ba- vlny, rýže a dobytka. IgfnarftMŮ, nejstarší, r. 1534 založené mě- sto brazilského státu Pernambuco, 10 km od pobřeží mořského, na stejnojm. řece. Vyváží bavlnu a cukr a má 5500 ob. K obvodu měst- skému patří též pevninský ostrov Itama- racá [-ka], velmi úrodný, zvláště na ovoce. Xenassů, t. Yguassu n. Y-Guazu (t. j. » velká řeka«), v Brazílii též Rio Grande de Curitiba, značná řeka v jižní Brazílii, sbírá své vody ze západního svahu Serry do Mar, nedaleko Curitiby (stát Páraná), teče povšechným směrem k západu mezi 25 a 26^ j. š., tvoříc hranici států Páraná a Santa Ca- tharina, a ústí po toku 1300 km v šířce 1250 m z levé strany do Parany na styku států Bra- zílie, Argentiny a Paraguaye. Nedaleko před ústím tvoří Gran Salto Victor ia, vrhajíc zde vody své v nádherném vodopádu do hloubky 52 m. Do zátoky Rio de Janeirské ústí po- břežní říčka I., na níž leží město I. s 5000 ob. Ig^oman, novořec. z hégúmenos (ve- doucí), rus. igumen, ve východní církvi název představeného kláštera vůbec. V Ru- sku od r. 1764 název tento přísluší předsta- venému kláštera třetího řádu, kdežto předsta- vený kláštera prvního a druhého řádu sluje archimandrita. Práva a povinnosti obou jsou stejná, liší se od sebe jen rouchem boho- služebným. Ig^omen, újezdné město v sv. části ruské gub. minské na řece Igumence, se 4981 ob. (1893), z nichž je 2747 židů, má poštovní a telegr. stanici, kostel pravoslavný, synagogu a několik modliteben žid., 2třidné újezdné učiliště, farní školu, několik škol židovských, nemocnici městskou a vězeňskou. Z průmysl, závodů jsou zde jen 2 jirchárny a rovněž nepatrný jest ruch obchodní, jemuž slouží 2 výroční trhy. Město povstalo dle pověsti z řec. kláštera (odtud jméno) a bylo ve sto- letí XVII. majetkem vilenského biskupa, r. 1795 učiněno městem újezdným. — Igu- menský Újezd zaujímá 10.074 km* půdy většinou nízké, lesy a močály kryté, která jen na sz. se zvyšuje na 235 m tvoříc tu úrod- nou ornici promíšenou s černozemí. Z řek nejdůležitější je Berezina (43 km toku v Újezdě) s přítoky Klevou, Usou a Svisločí, pak Itič ^98 km) a Němen v Újezdě igum. pramenící (58 km). Jezer jest mnoho, ale nevelkých. Újezd má 205.261 ob. (1893), mezi nimi 29.060 katol. a 30.019 židů, 1 klášter a 146 kostelů pravost., 5 katol., 1 evang., 2 mcšity, 30 žid. modliteben, 40 nár. Škol, školu hospodářskou a stanici pro meteorologii hospodářskou. Nej- důležitějším pramenem výživy jest lesnictví, neboť 45% půdy kryjí lesy, v nichž se však mimo statky korunní nehospodaří racionálně a které se valně mýtí; r. 1890 odplaveno po Berezině dříví váhy 8V3 milí. t. Ornice zaujímá 23-3°/o, louky a pastviny ll-9Vo P^^Y » Pa- stuje se z polních plodin žito, oves, proso, hrách, brambory, len a konopí. Průmyslových větších závodů jest 70 a to hlavně továren na sukno a jircháren, obchodu pak, jehož hlavním předmětem je dříví, slouží 14 v^toc. trhů. V Újezdě nacházejí se hojně staré mo- hyly a zbořená hradiště. Iguvlnaetabalaev.Eugubijskédesky. ^^vliim viz Gubbio. ueirin|^ viz J h e r i n g. Xhna, Grosse I., pomořanská řeka v prus. vlád. obvodu Štětínském, vzniká v Enziger See, teče nejprv směrem již., později obrací k sz. au Gollnowa k západu, stává se po toku 54 km u Stargardu splavnou pro čluny a ústí 58 km dále v Ďammscher See (v. Odra). Z levé strany ústí do ní u Stargardu Kleine č. Faule I. Ume Wilhelm, historik něm. (* 1821 ve Fúrthu). Nabyv dissertací Quaestiones Tertn- tianae (1843) doktorátu filosofie působil jako vychovatel a v 1. 1849—63 jako ředitel škol v Liverpoolu, odtud r. 1873 povolán byl na universitu heidelberskou. Kromě hlavního a přísně kriticky psaného díla Rómische Gesch. (2. vyd. Lip., 1893—96, 8 sv., z nichž 7. a 8. sv. obsanují G. v. Caesars Tod bix ^ur Alleinherr^ schaft des Augustui z pozůstalosti A. W. Zump> tovy) vydal A. Phea for the Emperor Tiber i us (Lond., 1856); Forschungen auf dem Gebiete d. róm. Ver/assungsgeschichte (Frankfurt, 1847); Early Róme (Lond., 1875). Ihrám (arab.), roucho, jež bére poutník na sebe maje vstoupiti na posvátné území Mekky. I. skládá se ze dvou čtyřhranných kusů látky, nesešitých, z nichž jeden přehodí poutník přes sebe a druhým kol beder se ováže. Hlava zůstane nepokryta. Na nohou smí se nositi sandály, ale nikoli střevíce nebo boty. Od té chvíle, kdy poutník obleče I.» nesmí se převléci, hlavu mazati, vlasy, vousy a nehty střihati. Odložiti smí i. teprve po vy- konáni veškerých obřadů poutních. Dk. Ihring^en, farní ves v badenském kraji freiburském při úpatí Kaiserstuhlu, na želez- I. H. S. — Ichthyokentaur. 493 nici Freiburg-Altbreisach. má stanici pošt. a telegr., cvang. kostel, značné vinařství a ovoc- nictví, chov dobytka a 2747 ob. (1890). I. H. S. (vl. řecké / H £), tři začáteční písmena slova Jesus\ vyškytají se hojně jako nápisy a monogrammy mezi jesuity. Znamenají téžjesus Hominum Salvátor, Ježíá lidí spasitel. L H. 8. V., lat. skratek místo In hoc signo vinces fv. t.^. Zoh dlen! (sloužím), heslo Jana Lucem- burského, jež nosil se třemi supími péry na své přilbě. Po bitvě u Crécy dal král angl. heslo to i s péry Černému princi a dosud princ Waleský ho užívá. lohenliaiuien, městys v bav. vl. ob v. šváb- ském na řece Gůllfe a železnici Gůnzburg- Uurben ; stanice pošt. a telegr., katol. kostel, synagoga, zámek, rozsáhlé pěstění lnu a 2637 ob. (1890), větš. katol., 718 židů. loh háb'* Mwas^, něm., odvážil jsem se toho, heslo Ulricha Huttena, jež zavěšuje přečasto nar konec německých veršů svých, dnes běžné příslovečně. lohnenmon: 1) I., ssavec, v. Promyky. — 2) I., hmyz, viz Lumkové. lohnenmonidae viz Lumkové. Zohnogralle (z řec.) slul u Řeků půdo- rys, jeden ze způsobů zobrazování, jenž sloužil ku zdělání návrhů stavitelských. Vedle f., která dává obraz zamýšlené budovy na půdě vodo- rovné, užívali Řekové orthografie (nárysu) jakožto obrazu na straně frontální a skéno- grafie (perspektivy") ku zobrazení pobočných stěn budovy. O užívání půdorysu a nárysu ve stavitelství zmiňuje se Vitruvius jako o ně- čem tou dobou dávno již známém. Pch. lohniiMi, nejstarší řecké pojmenování Sar- dinie pro její podobnost s chodidlem (řec. T/voí?), lohór (Ix^q), dle mythu řec. (Hom. Ilias 5, 339) vláha v žilách bohů kolující místo krve. — V lék. jícha, řídký, smrdut*^ hnis, vytékající ze snětUvých ran a vředů. Povodně nazývala se tak u lékařů po Aristotelovi ne- hotová krev, povstalá ze vtřebání výživných látek z požité potravy, tudíž dle našich ná- zorů chylus. lohoraemle (z řec), rozklad krve po- vstalý vniknutím jíchovitých šCav do krve. Zonorrhoé (řec), jíchovité odměšování snětivých nebo vředovitých ran. ZohierfliailMn, městys v sas. vévodství Koburg-Gothském, 250 m n. m., 8 km jiho- vých. od Neudietendorfu, na ř. Geře a želez- nici Arnstadt-I. Má pošt. a telegr. stanici, cvang. kostel, značné továrny na jehly a oce- lové zboží, mlýn, velkou trestnici pro ženské a mladistvé zločince (býv. zámek) a 2591 ob. (1890). lohthyodea {Perennibranchiata) , m I o c i pulcovití, podřadí obojživelníků ocasa- tých (Urodela); mají jméno po tom, že do- spělí nejen plícemi, ale i žabrami dýchají. Jsou to mloci výhradně vodní, těla poměrné dlouhého, s krátkými a slabými končetinami, z nichž zadní také některým rodům scházejí. Nepatrné oko nemá víček, nýbrž jest nanej- výš opatřeno jen kruhovitým záhybem kůže; bubínek není zvenčí viditelný, jazyk jest na předu přirostlý a patrové zuby stojí bud v úzkém, zakřiveném pruhu na předním okraji kostí patrových, buď pokrývají tyto kosti celé v podobě hustého chomáče. V kostře jest zachováno mnoho prvotné chrupavky: přední konec chordy není zadními partiemi lebky obalen a obratle bývají bikonkavní. Jazylka nese 1 nebo 2 páry chrupavČitých oblouků žaberních. Podřadí toto dělíme na dvě čeledi : 1. Cryptobranchiata s pouhým otvorem žaberním u zvířat dospělých (rody: Crypto- hranchus v. d. Hoeven, Menopoma Harl. a AmphiumaL..), 2. Phanerobranchiata, s tr- valými vnějšími žabrami (rody Próteus Laur., Sirén L.). Ale rozdělení to i vůbec oprávně- nost samostatné skupiny i-eí staly se po- chybnými po pokusech M. Chau vínové s axo- lotly {Amhlystoma mexicanum Cope; v. t.), počítanými jindy také k mlokům pulcovi- tým. Pokusy těmi se totiž ukázalo, že mloci druhu toho mohou pozbyti vnějších zaber, jsou-li zvolna přinucováni, aby žili mimo vodu. Br. lohthyodomlitM šlovou ojediněle se vy- skytující trny zkamenělých ryb, zvláště žraloků a rejnoků, které stály na hřbetě buď jakožto první paprsek liché ploutve nebo také o sobě. Dosahují často značných rozměrů (aŽ i 20 cm), jsou obyčejně poněkud obloukovitě zahnuty, na povrchu alespoň částečně podélnými rý- hami ozdobeny a často po jedné straně pilo- vitě vyřezány. Obyčejně bývaly volně zasa- zeny do těla zvířecího a nemají proto kloubu na zpodním konci. Někdy usazovaly se na chrupavčitý násadec a měly pak proň na zpodním konci svém zvláštní rýhu. Geologi- cky starší mají povrch bohatě obyčejně ozdo- bený, mladší mívají povrch hladký. Vnitřní svou strukturou rovnají se úplně plakoidním šupinám. I. počínají devonem a snad již silu- rem a dosahují největšího rozšíření v útvaru kamenouhelném a permském. Bylo popsáno množství tvarů, ač ovšem nebylo vždy možno určitým rodům je přikázati. U nás nejzná- mější a zároveň nejstarší jest Machaeracanthus bohemicus z branického vápence (G,) od Šva- gerky. Pa. lonthyofagOTé, rybojedi, nazývali se ve starověku mnozí^ národové Živící se hlavně rybolovem a dary moře, zvláště při pobřeží Arabského moře v nyn. Bclúdžistánu, kteří tvořili 14. satrapii Dareiovu a poznáni byli zevrubněji plavbou Nearcha, vrchního velitele loďstva Alexandra Vel. lohthyophthalm, starší pojmenování a p o- fyllitu. lohthyokentanr (rybí kentaur), vymy- šlená mořská bytost, jaké zejména od dob Skopových umění řecké rádo zobrazovalo. Skládá se ze 3 částí: hořejšího těla lidského, předního trupu zvířecího (obyčejné koňského) a ze zadku rybího; od Tritona liší se tím, že tomuto schází čásC prostřední. Na i-u jezdívá Afrodité, Néreovny; attributy jejich bývají 494 Ichthyol — Ichthyopterygia. vesla, trojzuby, poháry, lyry, rohy z mušlí a píšCaly. klk. lohthyol. Praeparáty ichthyolové jsou různé sloučeniny 2basické sulfonidithyclové kyseliny, zvláště sůl ammonatá, která se oby- čejně jménem f. označuje, pak sůl sodnatá, lithiová, zinečnatá a rtuCnatá. Suchou destil- lací bituminosních lupků seefeldských v Ty- rolsku, které obsahují veliké množství zví- řecích zbytků, zejména ryb, připravuje se hnědý surový olej ichthyolový, který se pů- sobením kyseliny sírové převádí v sulfoich- thyolovou kysehnu. I. působí místně appli- kován na kapilláry, které zužuje, má anti- septické vlastnosti a příznivý vliv na výměnu látek. Doporučuje se zevně proti kožním ne- mocem, zejména proti jistém tvarům ekzému, erythemu, akne a j., proti rneumatismu a neur- algiím, uvnitř proti některým chorobám plic a ledvin. Jš. lohthyolos^e (z řec. ix^^t ryba a Xdyoe:), nauka o rybách, obor popisných věd pří- rodních, jenž pojednává o rybách po stránce zoologické, tedy o úpravě těla vnější i vnitřní, J. Šusta (» Výživa kapra a jeho družiny ryb- ničně*, 1884) a Fr. Bayer ve svém »Prodromu č. obratlovců* (1894). Br. lohthvopslda {Branchiata), skupina obra- tlovců, do níž počítáme třídy ryb a oboj- živelníků. Th. H. Huxley totiž prvý roz- dělil obratlovce ve tři skupiny: 1. Ichthyo- psida^ 2. Sauropsida (plazi a ptáci), 3. Mam- malta (ssavci). Ze společných znaků, jimiž se f. od ostatních dvou skupin liší, jsou hlavně tyto: V páteři, není-li to pouhá chorda, ne- mívají těla obratlová epifys. Také lebka bývá různou měrou vyvinuta a zkostnatělá ; jsou-H na ní kosti krycí, bývá parasfenoid veliký, basisfenoid nepatrný nebo vůbec schází. Jsou-li na prvotné (Meckelově) chrupavce dolejší če- listi kosti krycí, bývají vŽdy po každé straně nejméně 2; s lebkou ji spojuje buď quadra- tum, hyomandibulare nebo jednolitá deska, v níž mimo tyto dvě kosti ještě nejméně palatinum vězí. V srdci jsou nanejvýše 2—3 dutiny (1—2 předsíně a 1 komora); aorta do- spělých l-id vzniká vždy nejméně ze dvou oblouků. Dýchají žabrami buď po celý život. C. - 949. Icblbyopterygia : Ichthyosaurus quadriscissus Quenst. t jurského útvani (Bolí ve Virtemberku). a O systému té třídy ; vedle této klassifikacc přihlíží I. také ku geografickému rozšíření ryb, k jich palaeontologii a ke způsobu ži- vota č. oikofogii recentních druhů. Historie vlastní i. počíná v XVI. stol.; nejstarší spisy ichthyologické napsali Belon (1553), Salviani řl554— 57), Rondelet (asi touž dobou) a Ray (1636). Otcem nynější I. jest Artedi. Po Lin- néovi sluší vytknouti ichthyologická díla M. £. filocha, B. G. £. dc Lacépédea, L. Agassiza (Recherches sur les Poissons fos- siles, 1833—43; pojednává i o klassifíkaci a osteologii ryb recentních) a Cuviera a Va- Icnciennesa (Histoire naturellc des Pois- sons; 1828—34). Novější l-ii náležejí spisy a četná pojednání různého obsahu, jež sepsali hlavně Alb. Giinther, F. Stcindachncr, E. Cope (také o klassifíkaci ryb), A. S. Woodward(orybáchfossilních)aBashford Dean (Fishes living and fossil, 1895; tu také citována zevrubně rozsáhlá literatura), jakož i velkolepé dílo »Oceanic Ichthyology* od Gorde a Deana (Cambridge, 1896). Mnohé cenné údaje biologické i anatomické mají také »Rcports of the United States Commission of Fish and Fisheries« (od r. 1873). O evrop- ských rvbách pojednali zejména Heckel a Kner (Die Sússwasscrfische der osterr. Mon- archie, 1858), Siebold (Die Sůsswasser- řische v. Mitteleuropa, 1863), Schul ze (Fauna piscium Gcrmaniae, 2. vyd. 1892). O českých I rybách psali Ant. Fhč (>České ryby*, 1859), : buď alespoň z mládí. Zažívací roura ústí buď ve kloaku, buď leží řiť před ústím močovodů. Zárodku schází amnion; allantois buď také chybí, buď jest zakrsalá. Br. lohthy optery^a , vymřelý řád plazů masožravých, kteří měli prodlouženou lebku na krátkém krku a dlouhé tělo i ocas. Okon- činy byly proměněny ve vesla, obratle tvaru rybího dvojvyduté a na lebce měli jedinou mezeru skráňovou, jakož i kost čtvercovou přirostlou. Řád tento má znaky velmi ustá- lené a změny mezi jednotlivými rody jsou nepatrné. Pro geologii jsou plazi ti význační tím, Že v jurském útvaru žili ve velikém množství a že dosahovali značných rozměrů, délky až 13 m. Hojnost jejich zbytků jest také příčinou, že již ode dávna byli známi a důkladně popsáni staršími pozorovateli, jako Cuvierem, Blainvillem a Owencm. Jsou to plazi příbuzní ještě typu primitiv- nímu, ukazujícímu k obojživelníkům z řádu Stegocefal, avšak jsou odrůznčni důsledným přizpůsobením se k životu ve vodě. Celý tvar těla zřejmě poukazuje na plazy. Hlava jest mohutná a silně prodloužená a zvláště zpodní čelist jest velmi dlouhá počínajíc od předu a jdouc až ku samému zadnímu konci lebky. Skráňové dutiny jsou veliké a posta- vené kolmo po stranách lebky, tak že nelK jich viděti při pohledu na lebku shora. V nich vždy jest pevný kruh kolem očí sklerotikální z malých kloubnatě spolu spojených desk Ichthyornis — Ichthyosis. 495 kostěných. Lebka má dosud svrchní kosť skrá- ňovou {supratemporalé), jinak jen obojživel- níky, hlavné stegocefaly, vyznačující, jakož i otvor temenní patrný. Zubu kuželovitých a na povrchu podélnými rýhami ozdobených bývá značný počet (180 až přes 200). Nejsou v samostatných jamkách, nýbrž ve společných rýhách, jichž bývá po jedné v čelisti. Zuby skládají se z úzkých záhybů dentinu, tak že upomínají na zuby Labyrinthodontů. Obratle jsou četné (více než 150), dvoj vy duté a sobě vesměs stejné, tak že na. př. křížové a sa- krální obratle nijak se nepoměňují. Postranní výběžky úplně chybějí a žebra s dvojitou hla- vicí přikládají se přímo ke středu obřado- vému. První dva obratle {atlas a epistrofeus) srůstají celou svou plochou. Prsní kosť {ster- ftum) není vyvinuta; zpodni strana těla chrá- něna jest žebry břišními. Pás bederní jest dobře vyvinut, epistemum malé v podobě písmene T, z klíčních kostí zvláště coracoid široký, clavicula úzká, rovněž i lopatka po- měrné úzká. Rámě naznačeno krátkou mo- hutnou kostí, potom následují 2 kůstky a sice vřetenní a loketní, na to 3 menší, radiále, ulnare a intermedium. Dále přistupuje značný počet kůstek, jež nemožno více rozeznati. Řad bývá 7 — 9 a rozmnožení povstává podvojením řad. Čím dále ku špici jsou kůstky menší. V jedné řadě bývá kůstek až 30. Pokud se týče počtu prstů, pozorováno, že hlavně třetí prst se podvojuje a že přistupuje prst sedmý. Tento přídavný prst jest dle některých srov- návacích anatomů naznačen u ssavců rudi- mentem a sice zápěstní kůstkou hrachovou (pisi formě). Okončíny byly pokryty tlustou kozí, která rovněž někdy ve zbytcích se do- chovala. Celek tvoří mocné veslo, jež bylo silnou oporou při plování. Gegenbauer od- vádí vesla l-ii přímo z typu ploutve žraloci, novější srovnávací anatomové připouštějí spíše, že zde běží o druhotné přizpůsobení a že v plazech pozemních jest hledati před- chůdce l-ií. To potvrzuje nejstarší rod tria- sový Mixosaurus, u něhož přizpůsobení okončin nedostoupilo takového stupně ; kosť vřetenní i loketní jsou ještě dlouhé. Zadní okončina obdobně jest tvořena jako přední, jest však mnohem menší. Tři kosti (kyčelní, stydká a sedací) tvořící pánev jsou prodlou- žené a dosti samostatné. Zadní okončina u nejmladšího rodu Ophthalmosaurus jest velmi zkrácena a přizpůsobení ku plování jest zde na svém vrcholu. Na konci dlouhého ocasu pozdvihni e se páteř vzhůru a má na zpodni straně silnou kůži, která tvoří ploutev, celkem heterocerkni (ďoiitvi žraloci podobnou, ač ováem bez paprsků. Hojným zjevem jsou velké prodlotisené koprolithy, kteréž zřejmě poukazují k tomu, že střevo mělo spirálu. Zdá se vůbec, že koprolith není nic jiného než zkamenělá spirála střevní. V koprolithech nalezeny byly hojné úlomky koster malých plazů, jako Plesiosaura a j., dále i zbytky ryb, korýšů, ammonitů a j. Z toho možno souditi na velikou žravost těchto plazů, která již i mohutným chrupem jest naznačena. Často možno nalézti uvnitř kostry velikého jedince 1 — 7 koster mládkt. Ježto poloha koster těch jest přirozená, lze z toho souditi, Že i. rodili živá mláďata. i. počínají v triasu rodem Mixosaurus. Hlavní zástupce, rod Ichthyosaurus, jest velmi hojným v útvaru jurském a trvá až do zpodního křídového útvaru. Popsáno na 50 druhů, jež hlavně se rozeznávají dle délky tlamy a rozdělují se ve 2 skupiny dle počtu prstu: 1. Latipinnati^ třetí prst se rozdvojuje, 2. Longipinnatiy třetí prst se nedělí. V Ame- rice zastoupen jest řád i. změněným typem Baptanodortf který jest úplně bez zubů. Původ f-ií není dosud určitě znám, zdá se však, Že měli za předchůdce pozemní plazy bezpochyby ze řádu Rhynchocefala, s nimiŽ mají něKolik znaků společných, jako žebra břišní, pás bederní a j. Lebka jejich zase spíše upomíná na obojživelnílcy Stegocefala, tak Že by to byl řád samostatně od oboj- živelníků pochodicí. Cope domnívá se, že povstali od plazů Cotylosauria, a poukazuje hlavně na podobnost nejstaršího zástupce Míxosaura k této Čeledi. — Jaeger, De Ichthyo- sauri sivé Proteosauri loss. speciminibus (1824); Owen, Report ofBritish Reptilia (1839, 1840) ; Quenstedt, Handbuch der Petrefakten- kundc (1885); Baur, On the Morphology and Origin of 1.(1887); Zittel, Handbuch der Pa- laeontologie (1893). Pa. lohthyornif, vymřelý rod ptáků zubatých {Odontotormae) velikosti asi holuba s hlavou poměrně velikou a s křídly velmi vyvinu- tými. Na zpodni i svrchní čelisti uloženy jsou Četné špičaté a poněkud zahnuté zuby v samo- statných jamkách. Obratle měli ptáci ti dvoj- vyduté, zanártní kůstky slité a krátký ocas. Zbytky nalézají se ve svrchním kříd. útvaru na západě státu Kansas v sev. Americe. Pa. lohthyoMtnnui viz Ichthyopterygia. Zohthyoals (z řec. li^g, n}^^)^ šupina- tost kůže, onemocnění vyznačující se znač- nou zbytnělostí nejhořejší vrstvy kožm', vrstvy rohové, následkem čehož kůže se pokrývá čet- nými šupinkami a destičkami, ba v nejvyšších stupních pancéřovitými deskami i velkým množstvím rohovatých bradavek, čímž na- stává značné znetvoření kůže, hlavně na trupu a končetinách. Rozeznáváme tři stupně: nej- menší stupeň i. nitida, kdy kůže je pokryta jemnými, šedými destičkami, které se stále olupují; I. serpentina^ kdy jsou desky rohové mohutnější, špinavé zelcnošedě zbarvené, a nejvyšší stupeň I. hystrix^ kdy běží o mo- hutné pancéře rohové, spojené s vyrůstáním mohutných, rohových bradavek. Pod drobno- hledem nalézáme ohromné zmohutnění ro- hové vrstvy a zbytnění vrstvy brdečkaté. I. objevuje se někdy v rozsáhlé míře na novo- rozených plodech, které tím stávají se k ži- votu neschopnými; obyčejně jest dědičnou. V léčení hrají lázně a prostředky vrstvu ro- hovou změkčující hlavní úlohu (tuky, kyse- lina salicylová, mýdla draselnatá atd.;. O vy- léčení úplném nemůže býti řeči, pouze o zmír- nění příznaků. Jský. 496 Ichthyotoxin — Ikona. Zohthyotoziii (z řec), zvláštní bílkovitá látka obsažená v krvi úhořovitých ryb, jež působí na iiná zvířata, zvláště na ssavce, jako prudký jea. lohthys (řecké ryba), starý mono^amm Kristův, poněvadž jeho jednotlivá písmena jsou náslovími věty: 'Iiíaovg Xgiatóg Gsov Ttóg ZantjQ (JeŽíš Kristus, Syn Boží, Spasitel), obvyklý na starších památkách církevních. lohtlman (lsti man), turecké jméno města v j ihozáp. Bulharsku, srb. a bulh. Z 1 a t i c a (v. t.). lohtimanské hory, Ichtiroanské stře- do hoří, pásmo horské táhnoucí se na j. od Balkánu mezi m. Ichtimanem a lambolem rovnoběžně se Starou Planinou a spojující Balkán s nejvvššími massivy Rhodopsícými, Čatyr-Tepe a kilo. I. h. děli od sebe roviny Plovdivskou a Tatar-Pazardžickou na v. a Srě- deckou na z., mezi nimiž tvoří přechod prů- smyk > Trojanova Vrata«, a jsou tudíž roz- vodím Marice a Dunaje. V nich byl r, 986 poražen byzantský císař Basilius bulharským carem Samuelem. Uálet, ejálet, někdejší pojmenování pro- vincií Turecké říše. R. 1865 spojeno bylo vždy několik sousedních l-ů v generální místodrži- telství, která nazvána vilajety a l-y zrušeny. UercJ (rus. iepefi, řec. lepevff), v rus. církvi název kněze; odtud proto ijerej tolik co arcikněz; ijerodiakon, mnich se svěcením diákona, nazývaný ve staré Rusi » černým diakonemc; ijerodrama, hra náboženského obsahu, hlavně mystérie; ijeromonach, mnich se svěcením kněžským. UevleT Nikolaj Vaši 1 je v i č, karrikatu- rista ruský (* 1834 — f 1866), vydal: Risunki k stichotvorenijam N. A. Nékrasova (Petrohrad, 1864—65, 2 sešity, s A. Lebeděvem) a Sutki chudo^nika. UJ4r (hebr.), 2. měsíc hebrejský a 8. měsíc syrského kalendáře (náš květen). Dk. Xk: 1) I., (též Velký I.), řeka v rus. gub. orenburské tekoucí se svahů Uralu nejprve k zjz., pak k zsz. a konečně k j., načež vlévá se s pravé strany do ř. Sakmary, přít. Uralu. Má tok velmi prudký, dlouhý 267 km, široký 6—32 m a hluboký 1—3 m, břehy pískovcové, údolí nahoře úzké a malebné, níže až 3 km ši- roké. Přítoky: Jemaška, Malý f., Berdjaš a jiné. — 2) r, řeka v ruské gub. orenburské a samařské, vyvěrá na vysočině na j. új. be- lebejského, teče na z., pak na s. a vlévá se s levé strany do Kamy. Jest dlouhá 454 7j km, sir. 43—94 m, hlub. 1— 27s »«, prudká a ne- splavná, s břehy příkrými, řečištěm kameni- tým a úvodím 19.500 km*. Přítoky pravé: Kadaš, Uzen, levé: Velký a Malý Kandyz, Dym a j. — 3) I. (též Černý I.), řeka v si- biřské gub. tobolské, levý přít. ř. Tobola, prameni se v Ileckém boru v Permské gub., dlouhá 67 km, — 4) I., jez. v sibiř. oblasti Akmolinské v okr. omském, s plochou 109 /cm', dl. 13 km, šir. 8Ví km, hlub. 2— 6V2 "« s dvěma přítoky a jedním odtokem do jez. Saltain. Tsř. Ikaainanl, Ika-na-mavi, t. j. ryba Maai- ova, maorské jméno severního ostrova sku- piny Nového Žealandu. Zkarios: 1) i., v attíckém mythu Athéňan, jenž za vlády Pandionovy pohostil Dionýsa a od něho vyučen byv vinařství obdržel měchy s vínem. Sousedé však, když iim dal vína ochutnati, v opilosti domnívajíce se, že je otrávil, zahubili jej. Dcera jeho Érigoné našla se psem Mairou hrob otcův na Hymcttu a ze žalu na stromě se oběsila; od bohů na to Éri- goné změněna v souhvězdí panny, otec v Bo- óta neb Arktura a Maira v psí hvězdu. K od- vrácení moru a jiných pohrom, jimiž za smrt l-iovu Athéňané stiženi, zavedeny zvláštní očistné oběti a slavnosti {aUiQct, ttaKmXiaafióg) ; k zmírnění zhoubného žáru psí hvězdy Zeus sesílá v době jejího východu po 40 dní etésic. 2) I., syn Periérův, byl se svým bratrem Tyndareem od Hippokoónta z Lakedaimonu vyhnán a usadil se trvale v Akarnanii, i když Hippokoóntovci od Héraklea poraženi a Tyn- dareos se vrátil. S Polykastou měl syny Aly- zea a Leukadia a dceru Pénelopu. klk. Ikaros, dle řecké báje vynálezce umělého spracování dřeva a~ plachty, zahynul, prchaje s otcem Da id alem z Kréty; po něm nazváno moře Ikarské a ostrov Ikaria, dříve Doli- ché, na němž ukazován jeho hrob. klk. Tkamlíé mofe, jihových. část moře Aegej- ského (v. O, v němž prý utonul Ikaros. Zkavlto Eduard Christianovič, chirurg ruský (♦ 1831 v Rize — + 1889 v Tambově). vystudoval v Moskvě a dosáhnuv doktorátu dissertací Medikotopograjičeskoje opisanie Tam- bovskoj guberniji (1865) sloužil v nemocnici tambovské. Náležel k předním chirurgům ru- ským a byl z prvních, kdož konali v Rusku operace vytnutí střeva. Zůstavil kolem 120 tištěných prací hlavně z oboru chirurgie. Srv. Pamjati E. Ch. l-a (Tambov, 1889). Dcllik (tur.), dvoják, peníz hodnoty dvou piastrů. Xkóna (řec. tluáv), ve yých. církvi název obrazů Krista, P. Marie a j. svatých, malova- ných z pravidla na dřevěné desce. Odtud u pravoslavných Slovanů íkonopis, ikono- pisanije, umění malovati náboženské obrazy, a ikonopisec, malíř těchto obrazů. Poně- vadž i-ny jsou v pra vosi. církvi předmětem zvláštní náboženské pocty a nevyhnutelnou ozdobou chrámův i domácností, vydala cír- kev zvláštní předpisy, týkající se tohoto před- mětu. V Rusku stalo se tak na sněmu sto- hlavém (1667—74) a na samém počátku zřízení synodálního (1722). Dle těchto předpisů mohli zabývati se ikonopisí pouze lidé dovední a při tom bezúhonní, podléhající v mravním ohledu dozoru církevních osob. Pozdější usta- novení bdí jen nad náboženskou důstojností ikon samých, zakazují i-ny plastické, vyřezá- vané, lité z kovu mimo krucifix (raspjatije), plastické obrazy na vysokých místech a kříže náprsní. Dále zakazuje se nekřesťanům zabý- vati se ikonopisí, kdežto rozkolníci mohou náležeti k cechu ikonopisců jen se svolením ministra vnitřních zálcžito&tí. I-ny nesmějí «c exekučně prodávati, aniž zdobiti věci denní potřeby (pečeti a pod.). Předměty takové pro- padají konfiskaci a majitelé jich pokutám. Ikonion — Ikonnikov. 497 l-ny zvláště ctěné mohou se přenášeti z chrá- mů do domů, ale jen v rukou nebo v povoze a beze zpěvu. Vůbec l-ny nalézají se pod do- zorem duchovních osobností a při malbě jich dovoluje se prostřednictví malířské akademie. Často opatřeny bývaj í kovovými , bohatě draho- kamy vykládanými >řízami< (riza), z nichž vy- hledají jenom obličeje ikon a holé části rukou neb nohou. Umělecky ruská ikonopis vyvíjela se pod vlivem byzantské, kde již v Ví. st. ustá- lily se obecné typy ikon a později vznikly tak řeč, originály, ukazující podrobně vnější rysy každého svatého a jeho odznaky. Tak vznikl byzantský sloh ikonopisný. Velkokníže Vladi- mír přivezl z Byzantie nejen církevní knihy a nádoby, ale též i-ny. Záhy počali přicházeti na Rus i byzantští ikonopisci a nalézali zde vděčné žáky. Z nejstarších rus. ikonopisců připomíná se kijevský mnich Alimpij na poč. XII. stol. S bezpečností možno míti za to, že do vpádu Tatarů ruští ikonopisci osvojili si již techniku byzantskou napodobujíce bez výjimky své vzory. Za tatarského jha ikono- pis nalezla útulek v klášteřích, podporována jsouc církevními hodnostáři, z nichž někteří, jako metropolita Petr a Kiprian, sami se jí za- bývali. Té doby počínají již vnikati do ruské ikonopisi vlivy západní, zejména v Novgorodě, Pskovu a v zemi Suzdalsko-Vladimirské. Ve stol. XIV. připomíná se ikonopisec Iljin, od něhož pochází zejména 5 desek s miniatur- ními obrazy vŠech rus. svatých. Od konce XV. stol. následkem pádu Byzantia a vlivem stále přicházejících cizích umělců, hlavně ně- meckých a italských, ruská ikonopis ještě více odchyluje se od původních vzorů a v XVI. a XVIÍ. stol. ustálilo se již několik rus. škol, z nichž hlavní iest novgorodská, stroganov- ská, moskevská, dále kijevská, ustuŽská, suz- dalská, frjažská (oddíl moskevské) a konečně sibiřská. V ohledu komposičním školy ty jsou si všecky příbuzný a v celku nepatrné zvlášt- nosti jejich týkají se hlavně větší nebo menší jemnosti v provedení, živosti barev, dokona- losti kresby a pod. Velikého rozvoje dosáhla ruská ikonopis ve stol. XVII., kdy při mo- skevském dvoře bylo mnoho ikonopisců car- ských malujících nejen i-ny, ale i chrámy, carské pokoje, korouhve a pod. Připomíná se z nich hlavně Simon Ušakov {* 1626), jenž účastnil se téměř vŠech důležitějších prací té doby a odchoval mnoho nadaných žáků. V nutných případech povoláváni do Moskvy ikonopisci z jiných měst, čímŽ se stalo, že rozdíly jednotlivých škol míjely a současně počal pronikati do ikonopisi cizí vliv, poněvadž při dvoře bylo mnoho západoevropských umělců. V tomto směru působily značně též tištěné náboženské obrazy šířené z Polska. Ke konci XVII. stol. nabývá všeobecně vrchu škola frjažská, znamenající vlastně přechod od staré ikonopisi k současnému umění ma- lířskému. Rozhodný, nepříznivý obrat pro ruskou., ikonopis nastal za Petra' Vel., kdy ve vyšších třídách zakotvila se obliba k i -nám rázu italského a francouzského, kdežto lid přilnul houževnatě k slohu starému. Tento nenalézaje podpory shora klesl na stupeň pou- hého řemesla a roztržka mezi ikonopisi a ma- lířským uměním dokonána úplně. Dnes v mno- hých místech gub. moskevské, vladim irské a j. jsou továrny, kde ročně hotoví se nesčí- slné množství levných ikon, rozšiřovaných po vsích a menších městech. I. prochází^dc několik rukou, jeden dělník připravuje desku, obyčejně lipovou, druhý nanáší zpodní nátěr, třetí přenáší obrysy, čtvrtý maluje jednotlivé části určitou barvou, pátý maluje obličej a pod. Při takovém způsobu práce nerozhooují ovšem požadavky umělecké, třeba že ikono- pisci řídí se nejčastěji rukojetí Solncevem sestavenou a synodem schválenou, obsahující originály byzantské i ruské. Při některých klášterech, zejména v Moskvě, jsou zřízeny zvláštní dílny, kde přihlíží se k umělecké cenč ikon a vystupuje snaha obroditi uměni sta- rých mistrů. V novější době mnoho v tom ohledu vykonali někteří umělci, jako A. A. Iva- nov, V. M. Vasněcov, V. P. Vereščagin, I. N. Kramskoj, V. I. Makovskij, N. S. Pimenov, M. N. a ť. S. Vasiljevi, N. A. Košelev, Svě- domskij, Kotarbinskij, Něstěrov a j., kteří vůbec snaží se vnésti do náboženské malby ruské živel tak řečeného realistického idea- lismu. Srv. D. Rovinskij, Istorija rus. škol ikonopisi (zápiski petr. archeol. spolku d.VIII.) ; Sacharov, Izslědovanija o rus. ikonopisaníji (Petr., 1849); I. Zabělin. Materiály dlja isto- riji ikonop.; F. I. Buslajev, Literatura rus. ikonopisnych podlinnikov (»Istorič. očerkí rus. naroQ. poeziji i iskusstva, d. II.). šnK-. Xkonloii, m. v Malé Asii, viz Koni a. XkonnlkOT Vladimír StěpanoviČ, hi- storik ruský (♦ 1841 v Kijevě), vzdělal se v Ki- jevě v kadetní škole a na universitě, r. 1866 byl soukromým docentem rus. dějin v Char- kově a r. 1867 vyučoval v Oděsse na gymna- siu. Dosáhnuv zde hodnosti magistra dis- sertací Maksim. Grek. Jstoriko - litératunioje i^slédovanij e{Ki}ev, 1865— 66). jmenován r. 1868 docentem a r. 1869 professorem rus. dějin v Kijevě na základě dissertace Opyt iisUdo- vanija o kuljturnom \načeniji Viiantiji v rus. istoriji (t., 1869). R. 1872 podnikl vědeckou cestu do Německa, Švýcarska, Francie a Itálie a po svém návrate stal se hlav. redaktorem sborníku »Universitětskija lzvěstija«, vydáva- ného kijevskou universitou. V r. 1881—89 řídil vyšší ženské kursy v Kijevě a nějakou dobu byl i členem kuratoria tamějšího kol- legia Pavla Galagana. Z ostatních spisů jeho nejdůležitější jsou: Skeptičeskaja škola v ms- skoj istoriografiji i jeja protivniki (t., 1871); Graf N. S. Mordvinov (Petrohrad, 1873), hist. monografie založená na studiu bohatého ruko- pisného materiálu ; Russkaja ^enščina na kanuné reformy Petra Velikago i pošlé néja (Kijev, 1874); Biografie eskij slovarj professorov itni- versitéta sv. Vladimíra v Kijevé{t.,l^S4); Vospo- minanija ob universitétě sv. Vladimíra (t., 1884) a především rozsáhlý Opyt russkoj istorio- grafiji (t., 1892, I. díl). Četné menší práce jeho jsou rozptýleny po odborných časo- pisech. Šnk. 4Í>8 Ikonoborci — Ikonostas. Xkonoborol (řeckorus.) vizObrazoborci. IkonoduUe (z řec), ctění obrazů. Zkonog^osie (řec), obrazoznalství, jest véda zobrazováni v nejširším slova smyslu, sledující vývoj obrazd rukou lidskou provede- ných od nejprimitivnějších počátků v dobách přodhistor. až k zákonitým obrazům, jež de- skriptivní geometrie sestrojovati učí. Pch. Zkonog^afle (řec. c^xoív, obraz, ygátfot, píši, popisuji), véda obírající se studiem obrazů (podobizen) vynikajících mužů a žen, jak je podávají sochy, poprsí, reliéfy, mince, gemmy, m"alby, atd. I. starověká jest důležitou pomoc- nou vědou klassické archaeologie a pěstuje se právě za nynější doby s velikou horlivostí a utěšeným výsledkem. Zájem pro starověkou i-ii počíná Petrarkou, jenž věnoval pozornost svou zejména obrazům císařů na mincích řím- ských. Také Poggio všímal si bedlivé mincí i poprsí. Dle starověkých mincí a poprsí ma- loval Tizian 12 medaillonů představujících řím. císaře pro vévodu mantovského. Mědi- ryjec Enea Vico (1540—60) ryl dle památek starověkých portraity řím. císařů a také Cae- sara, z nichž 11 král angl. Karel I. získal pro své sbírky a dal k nim van Dyckem připojiti obraz Vitelliův. První systematické dílo o sta- rověké I-ii napsal Andreas Fulvius Sabinus: lUustrium imagines (Řím, 1517, 2. vyd. 1524). O dílo Sabinovo opírá se spis J. Huttichův: Imperatoruni et Caesarum vitae cum imagi- nibui ad vivam effigiem expressis (1524, 2. roz. vydání 1534). Veliký pokrok označuje dílo Fulvia Orsiniho (Ursinus): íllustrium imagines ex anliquis marmoribus et bibiiotheca F, Ursini (Řím, 1569, 1570, 2. vyd. opatřil Gorlaeus, Antverpy, 1598, znova otištěno v Gronovově ^Thesaurus antiquitatum Graec.c, díl I^III). Dále uvésti jest spisy: Icones Graecorum^ jeŽ sestavil mědiryjec Augustinus Venetus (Muži) již r. 1569, jez však vyšly v Padově teprve r. 1648, a Iconografia (Kím, 1609), sepsanou ( aninim. Základ starověké i. položil E. Q. Visconti spisy vzešlými na podnět Napole- ona I.: Iconographie grecque (Paříž, 1808, 3 d., nové vyd. Milán, 1818) a Iconographie romaine^ díl I. (Paříž, 1817, dílo dokončil po f Viscon- tiově Mongez, připojiv díl 2.-4., 1824—33). Z nejnovější literatury uvésti jest především nádhernou publikaci Brunnovu a Arndtovu: Griechische u. rómische Portráts (Mnichov, do- sud 27 seš.), Bernoulli, Ober die Bildnisse des ál teren Scipio (Basilej, 1875), týŽ Die erhaltenen Bildnisse berúhmter Griechen (t., 1877), P. Schu- stor, Ober die erhaltenen Portraits der griech. Phi- losophen (Lipsko, 1876), R. Forstcr, Das Portrait in griech. Plastik (Kiel, 1880), Bernoulli, Rómi- sche Ikonographie (Stutgart, 1882 n., dosud 2 d., díl II. o 3 odděl.). Winter, Ober die griech. Portrátkunst (Berlín, 1894) a články Sixovy, Wintrovy a Bernoulliovy v »Jahrbuch d. ar- chaeol. Instituts* a »Mittheil. des róm. Inst.«. Srv. též Baumeister, Denkmaler d. klassischcn .Altcrtums, str. 712—715, Stark, Handbuch der Archaologie, str. 68, 88, 105 a n. Vý. I. se stanoviska deskriptivní geometrie jest věda zabývající se zákony, dlu nichž se sestrojují zákonité obrazy útvarův rovin- ných i prostorných. Pro jednoduchý vztah útvaru rovinného s jeho obrazem shodným, podobným nebo příbuzným (afiinním) na rovné straně nákresny sestrojeným považují se všeobecné obrazy tyto za útvary samy a zásady I. v tomto případě nepřicházejí k plat- nosti. Při sestrojování obrazů útvaru prosto- rových, jež nelze si bezprostředně opatřiti, odvozujeme si předem promítáním útvary rovinné, jeŽ pak jednoduše zobrazujeme. Podle druhu promítání rozeznáváme pak obrazy orthogonální, klinogonální a cen- trální. Pc/i. Xkonoklasté (řec.) viz Obrazoborci. Xkonolatrie (řec), zbožňování obrazů. Xkonolos^e, tolik co ikonografie ^v. t). Xkonoman (z řec), nadšenec pro církevní obrazy a pro ctění obrazů; též fanatický mi- lovník obrazů a uměleckých děl. XkonomOT Feodor, poHtik bulharský, nar. u Kotlů ve Vých. Rumelii, vzdělal se v duchov. akademii kijevské, načež byl něja- kou dobu professorem. R. 1879 za Alexandra Battenberga byl ministrem vnitřních záleži- tostí a když r. 1881 trnovská konstituce zru- šena, stal se předsedou státní rady, soustřc- ďuiící v sobě veškeru vládu. Zde s počátku iDyl poslušným nástrojem knížete, než potom přešel k opposici a ve svém orgáne »Slavja- ninu« protestoval proti novému zákonu vo- lebnímu. R. 1883 smířili se radikálové s kon- servativci a I. ujal se v ministerstvě Cankova oboru veřejných prací, ale již r. 1884 celé ministerstvo se poděkovalo. Xkonopls, ikonopisec viz Ikona. Ikonostas (z řec), v pravoslavných chrá- mech dřevčná nebo mramorová stěna s iko- nami, rozestavenými v určitém pořádku, dělící oltář od střední části chrámu. Zřídka dosa- huje k samému stropu, kterýžto způsob jest pozdější. Ve stěně vedou k oltáři troje dvéře, a sice uprostřed i-u svaté neboli carské (car- skija vrata, v. t), v levo od nich severní a v právo jižní, jmenované dříve též diakon- skými. Ikony bývají umístěny v několika řa- dách. V dolejší řadě na carských dveřích bývá obyčejně ikona Zvěstování P*. Marie (Blagověščenije) a čtyř evangelistů. V právo od carských dveří obraz Spasitelův, v levo P. Maric s pacholetem na rukou. Na sever- ních dveřích nejčastěji bývají archandělé Ga- briel a Michael, někdy i proroci. V právo o- 1 jižních dveří a v levo ode dveří severních staví se ikony nejvíce ctěných svatých, na př. svatého, kterému chrám zasvěcen, anebo ji- ných, dle přání zakladatele chrámu. Nad první dolejší řadou umisťuje se bezprostředně nad carskými dveřmi obraz Večeře Páně a po obou jeho stranách hlavní výjevy ze života Kristova a Panny Marie. Ikony tyto jsou oby- čejně menších rozměrů tvaru obdélníkového a představují zároveň hlavní svátky církevní. Ve třetí řadě staví se nad Večeří Páně tak řečený dcisus, t. j. ikona zobrazující Krista v královském nebo arcikněŽském rouše a Pannu Marii s Janem Křtitelem » ani se modlí ,í ob- raly starozákonních proroků s pátfi' odznaky a vrchol i-u opatřen b;řvS ukřiióva- n$m Kristem. Toto uspořádání za staráfch dub bylo v pravoslavných chrámech převlá- dajícím. Avšak dle potřeby poČet pofaaí můie býti zmenšen aí na jediné s nevyhnutelným obrazem Večeře Páné nad carskými dvefini. V prvních dobách ve východní církvi oltář byl oddělen pouze mřlíovlm, tak íe věřící mohli jej viděti. Dosud carské dvéře, z pra- vidla dvojdílné, iřizuji se obyčejné s umélým Ikva. 49» kovy dvanáctistěn. Značf-li a délku hrany i-u, pak poloměr opsané koule = — A/ ^ + V^ •■i V 2 ' poloměr koule vepsané = — y 7 4- 3 V5 a krychlový obsah = A «' {3 + fš). Vedle to- hoto l-u existuji dle Poinsota ještě dva pra- videlné i-y vy£íího řádu (hvězdovité). Jako tvar krystalický se nevyskytuje, avšak pyrito- vyřczáváním, aby hlas kněze bylo slyšeti po celém chrámě, i když bohoslužba vyžaduje, aby byly zavřeny. Při konsekraci pak zastí- rají se jeStč clonou (závěsa), obyčejně barvy imavočcrvcně. V uniatských chrámech pone- chán téi I. s uspořádáním , odpovídajícím v celku i-u pravoslavnému. šnk. Ikos, starovĚké jméno ostrova Cheli- Ikosaidr (řec), dvacetistěn, jest vůbec těleso omezené 20 rovnými stěnami; I. pra- videlný jest jeden i pěti pravidelných mno- hostěnů, omezen jest 20 rovnostrannými troj- úhelníky, má 30 hran, v nichž se protínají stěny pod úhlem 138° 11' 23" (sinus tohoto úhlu rovná ac přesné Vj)^ a 1^ pĚtibokých rx^A. Jakožto polární těleso přísluší mu jiný pravidelný mnohostěn, t. j, pétiúhclní- édr ^nepravidelný dádekaédr pětiúhelníkový) tvoři s pravidelným oktaédrem kombinaci, která jest velmi blízká I-u, ale omezena jest S stejnostrannými a 12 stejnoramennými troj- úhelníky. Pch. Zktanu viz Žloutenka. Iktlnos, řec. architekt V. stol. před Kr. Byl stavitelem Partheniína Perikleova (vii Akropol i s str. 64T), o němí pr4 spolu s Karplóncm napsal spis (Vítruvíus VII, pracr. 12). Dále zbudoval chrám Apollóndv u Figaleie (v. Bassy). Dle plánů (-nových obnoveno bylo též tefestérion eleusinské. Srv. Rrunn. Gesch. d. griech. Ktinstler, II., 246 (2. vyd,). Vý. Ikva, řeka v Uhrách, vznikající v stolici Soproňské, jihozáp. od Soproně. Teče zprvu k jihových., načcí nad osadou Fcrto-Sicnt- 500 Iláhábád — z Ilburka. Miklós-Szerdahely ostrým kolenem obraci se k sev.-vých. Protéká pak bažinatým Hansa- gem, vlévá se do Rábnice a jest asi 35 km dl. Iláhábád viz Alláhábád. nánan, národ na Míndanau, v. II lánové. nans, románsky Glion, ital. Jante^ staro- žitné hl. m. okresu glenerského švýc. kantonu Grisonska, jz. od Churu, 718 m n. m., při obou březích hornflio Rýnu nedaleko ústi Glenneru. Jest to nejvýše na Rýnu položené město; má stanici pošt. a telegr., pěkný novÝ kostel katol., starou, vysokou zvonici^ zbytek to bývalého zámku L&ngensteinu, mnoho starožitných domd a 802 ob. (1888), většinou evang., dílem Rhaetorománů, dílem Němců. — V listinách poprvé děje se zmínka o l-u r. 766. Náleželo zprvu svob. pánům z Belmontu, pak hrabatům ze Saxu. R. 1424 přistoupilo k še- dému tovaryšstvu, jehož bylo potom hlav. městem. R. 1526 konána v l-u náboženská disputace, která měla za následek zavedení svobody náboženské v Grisonsku. I. jest oblí- beným východištěm turistů na Piz Mundaun (2065 m n. m.), do údolí Lugnezského R^nu a do údolí Tavetschského. V blízkém okolí jest starý evang. kostel sv. Martina (783 m n. m.) a zříceniny zámku Grůneggu s krás- ným sálem ze XVII. stol. ZlManeo, 1 1 o p a n g a, jezero v středoamer. rep. San Salvadoru, 7 km š. a 7 km dl., ob- klopené vysokými vrchy a nemající odtoku; zajímavo jest tím, že v lednu r. 1880 při jeho březích utvořila se sopka. Zlarion (HjiapioHi), rus. tvar jména Hi- larion. 1) I., metropolita kijevský, první z rodu ruského. Zvolen byl r. 1051, ale již při r. 1055 letopisec připomíná jiného metropolitu. Dříve byl knězem v Berestově, sídle velkoknížetc Jaroslava, jenž si ho oblíbil pro nevšední vzdělání a pro přísný, zbožný život. Více o jeho životě není známo. I. náleží k nejpřed- nějším spisovatelům počínající literatury ru- ské a s jeho jménem spojuje se též sesta- vení nomokanonu (církevních zákonů) knížete Jaroslava. Z jeho spisů jsou známy Slovo o ^akonč i hlagodati a Jspovidanije véry, vy- nikající přesností a jasností výkladu. Mimo to připisuje se mu ještě Poučenije o polj^é duševnéj a Slovo k bratu stolpniku^ jež nalezl prot. Petrovskij v srbském sborníku ze XIV. až XV. stol. a vydal ve Zprávách univ. ka- zaňské (1865, sv. I.). Tři předešlé vydal Gor- skij v díle >Pribavlenijaktvorenijam sv. otěc« (1844, díl II.). >Slovo o zákoně i blagodati* otiskl před tím Karamzin (>Istorija«, díl I. str. 284) a pak Undoljskij podle staršího ru- kopisu ze XIV. nebo XV. stol. ve »Čteních« společnosti starožitností v Moskvě a též o sobě (•Slavjanorusskija rukopisi v pergamennom sbornikě Carskago*, Moskva, 184^. Později Kuprijanov vydal »Poučenije o poljzě duš.<, též podle staršího rukopisu ze stol. XII. neb XIII. (>Izvěstija< akad. nauk, sv. V.). Spisy l-ovy, zejména první, jsou důležitou histori- ckou památkou líčící zajímavé stránky tehdej- šího křesťanství a celkový ráz reformátorské činnosti knížete Vladimíra. Oplývají hojnými allegoriemi a svědčí o nevšedním nadání řeč- nickém, šnk. 2) I., arcibiskup, později metropolita rja- zanský a muromský (f 1673), proslul úča- stenstvím na církevním sněmu r. 1666—67, kde usvědčoval patriarchu Nikona z neváž- nosti ku sv. Otcům. Když však patriarcha byl svržen, I. nechtěl podepsati rozsudek, poněvadž následkem Špatného překladu z řeč- tiny moc patriarchova stavěla se v něm pod pravomoc cara. Za to. po nějakou dobu ne- směl konati církevní služby. Když Pajisij Li- garid objasnil, že car má převahu ve věcech politických a patriarcha ve věcech církevních, I. se podrobil, načež přijat opět na milost. ZlaTa, maď. Illava^ něm. Ilau, městys a hl. m. stejnojm. stoličního okresu v uherské stolici trenčínské, na 1. bř. Váhu a Želez, trati Galanta-Žilina, sídlo okr. soudu, má stanicí poštovní a telegr. a velkou zemskou trestnici z r. 1855 v býv. zámku hrabat z Kdnigseggu. Zámek ten patřil v stol. XII. a XIII. templá- řům. I. má 2213 ob. (1890), z nichž je 1347 Slováků, 493 Maďarů a 174 Němců. K. 1431 poraženi zde Prokůpkovi sirotci po lOdenním boji Mikulášem Rozgoněm. Na druhé straně řeky jsou na vysoké skále, zv. Červený ká- men, zříceniny hradu vršateckého. Při úpatí Červeného kamene jest ves Pruska s 1202 ob. ri890), zámkem a františkánským kostelem. — Okres ilavský má na 50959 km* 26.994 ob. (1890). UaTlJa viz Ilovlja. Ubesan, město albánské, viz Elbassan. z Uburka nazývali se předkové nynějších něm. hrabat zEulenburka, jejichž původní sídlo jest hrad a město Eulenburk v Míšni na řece Muldě. V okolí toho města jakož i v Dolní Lužici měli nejvíce statků a v ně- kolik větví se rozrodili, jako: Liebenwerd- skou, Wahrenbrúckou, Uebigavskou, LůbbenavskouaSenftenberskou, která též Egerberg v Čechách držela. Zvláštní haluz žila také v Čechách v XV. a XVI. stol. a v sev.-záp. končinách naší vlasti měla velké jméno. Erb rodiny této jest na přič rozdělený: ve svrchní části zlaté vyniká lev Černý z roz- dělení a ve zpodní části modré jsou 3 stříbrné hvězdy; z helmu vyniká lev mezi dvěma kří- dloma. Za nejstaršího předka mají Kunráda z I. (rodem z Wettinu) v r. 1170—81, jehož syn Botho r. 1228 klášter cisterciánek v Můhl- berce založil, kde byl pohřeb rodinný pánŮ z I. R. 1350 byl Botho z I. fojtem v Horní Lužici. Majetkem svým velikým dostali se záhy do řad přední šlechty a "také many své měli, jichž počet až na 27 vzrostl. Do Čech přibyl první Otík z I., jenž r. 1403 jako pur- krabě arcibiskupa pražského v Horšově Týně nějaký svár tamějŠích občanů narovnal a' ze- leným voskem smlouvu zpečetil. Později držel týž Otík Kněžice na Žatecku, obdaroval ko- stel ve Rvenicích a měl jakési peníze u opata waldsaského r. 1435; r. 1437 byl již mrtev zůstaviv vdovu Anežku. Současně s Otíkem žil Václav, purkrabí chebský v r. 1422— 28, z Ilburka. 501 a Puta, purkrabí a zástavní pán loketský r. 1422—34. V bojích tehdejších stál Puta z L s počátku k husitům a byl i v Kostnici r. 1415, ale potom se vyznamenal odporem proti svým bývalým přátelům a dvakráte, r. 1427 a 1431, od hradeb loketských je od- razil a byl jako posel císaře Si^munda v zemi Bedřicha markraběte míšeňského r. 1429 za- jat a na hrad Schneeberg zavezen, ale ještě t. r. na svobodu propuštěn. Na Falknovské byl sice laskav, avšak Loketské utiskoval, tak že Sigmund r. 1431 purkrabský úřad mu odňal a oběma stranám radu chebskou r. 1433 ustanovil za rozhodčího. Než nálezu jejího Puta nedbal a začal se synem Vilémem kru- tou půtku z Hauenšteinu proti celému Lo- ketsku. Konečně r. 1434 byly obě strany porovnány a Puta navrátil Loket císaři a králi Sigmundovi. Kromě Lokte držel ještě hrady Hauenštein, Himmelštein a Bořek. Bo- jovnou povahou svou předčil otce Putu syn Vilém z I., jenž nikdy se dlouho nerozmý- šlel o příčinu půtky. Pokládaje za to, ze peníze na Loketsko od otce půjčené ještě mu všechny vráceny nebyly, zpustošil, když Šlik platiti nechtěl, z Hauenšteina celý kraj loketský tak krutě, že sám císař Bedřich ho k míru napomínal (1442—44), ale nadarmo, ncbof ještě r. 1448 nepřátelství toto. trvalo. A nejen v sev.-záp. končinách českých, i na severu Vilém z I. navštívil válkou krajiny pohraniční již r. 1436. Spojiv se s Varten- berky na Děčíně činil do Lužice vpády a Žitavským dal z města odvésti koně i krávy od tovaryšů, kteří se vydávali za lidi Albrechta Berky z Dube. Seznavše omyl svůj Žitavští honili je až k Jablonnému do Čech, kde lou- pež jim odňali a na l-kovi hradu Kalichu do- byli. R. 1444 začali Vartenberkové s l-kem válku z Čech proti Šestiměstům v Lužici a poplenivše okolí Žitavy a Zhořelce přiměli rozjitřené měšťany k obecné obraně a odvetě. Hrady Vartenberků byly dobyty a také Ro- nov u Stvolinek, jenž l-kovi náležel, opuštěn byv v noci od posádky vzat jest a spálen. Jakkoliv byl Vilém katolíkem, stál přece věrně k Jiřímu Poděbradskému, s jehož vojskem táhnoucím do Saska přepadl r. 1450 Most, kterého však dobyti nemohli, ale za to zmoc- nili se Duchcova a Oseká. Později přidal se Vilém k Jednotě strakonické a jmenován jest r. 1469 od uher. krále Matyáše podkomořím v Čechách. Ze statků po otci zděděných pro- dal Hauenštein, Himmelštein a Bořek, ale koupil za ně Budenice, Nový Šuraburk (1449 až 1453), Týřov (1439), Vraní (1453), Helfen- burk u Úštku (1475) a Sloup (1471). R. 1489 zemřel a pochován iest v Charvatcích pod zachovalým posud náhrobním kamenem práce umělecké. Manželka jeho byla Mandalena z Koldic, dcera snad Kateřina z I., která po- prvé za Albrechta z Lichtenburka a z Bítova, podruhé již před r. 1464 za Bohuše z Lom- nice byla provdána. V pokojnějších dobách žil Vilémův syn Vilém, jehož manželkou byla Anežka hrab. z Helfenšteina. Kromě zápis- ných Třebenic a Nelahozcvsi držel Ronov a Stolinky a koupil hrad Lemberk š přísluš, r. 1518. R. 1518 byl fojtem v Horní Lužici a t r. 1538. Náhrobní kámen jeho vedle otcova se zachoval v Charvatcích, manželčin (f před r. 1533) ve Stvolinkách. Jediná dcera Anna dědila po rodičích Ronov, Helfenburk, Lem- berk a Oltářík a vdala se nejprve za Jindřicha svob. p. z Kurcbachu na Milici a Trachen- bérce a podruhé za Ludvíka z Kolovrat. Ze Sonnenvaldské větve žili v Čechách bratři Vent a Póta v 1. pol. XV. stol. sedíce na hradě Egerberce, který Ota, Vent a Póta, strýcové z I., jako léno koruny české od krále Sigmunda r. 1430 obdrželi. Již r. 1422 držel Vent zápisně Egerberk, mocně odtud husi- tům odpíraje, a teprve po dlouhých létech r. 1444 bylo mu souzeno skrze souseda při- Í'íti o hrad a život. Vilém ze Šumburka na íovém Šumburce zašel v záští s Ventem a za příměří, když Vent nic zlého netuše dole pod hradem v lázni meškal, z lesíka Šum- burkovi lidé vyskočivše hradu Egerberka pomocí zrádců se zmocnili. Přiběhl sice Vent na předhradí, ale vida hrad ztracený chtěl útěkem se spasiti a spustil se po zaječích tenatech se zdi. Na neštěstí tenata se pře- trhla a on spadnuv do příkopu zlomil si nohu, načež do hradu v moc Šumburkovi se dostal, jenž ve věži hladem ho umořil. Eger- berk zůstal v moci Šumburkově a prodán potom Jakoubkovi ze Vřesovic, ale Póta z I. r. 1453 položil odpor proti tomuto prodeji a obdržev obnovený list na Egerberk r. 1454 konečně r. 1457 zase ode dvorského soudu v tento hrad uveden jest. Avšak po 3 létech Póta prodal Egerberg Bossovi z Victumu a z Čech nadobro se odstěhoval. Jméno Ilburk oblíbili sobě Vřesovcové ze Vřesovic, bezpo- chyby pro nějakou příbuznost, již v XV. stol. (Jan Ilburk ze Vřesovic r. 1463) a po celé XVL a XVII. stol. je podrželi Vřesovcové, kteří se psali z Doubravské hory. Nynější hra- bata z Éulenburku pocházejí od Venta z L z větve Sonnenvaldské a žijí ve čtyřech vět- vích. V čele první větve jest KarelKichard, majorátni pán na Leuneburku a Prassenu, rytíř řádu fohannitů v Prusku, vrchní maršá- lek král. Pruského, doživotní člen panské sněmovny pruské a rytmistr m. si., jenž se oženil r. 1869 s Marií Eufemií ze Tschirschky- Rcichellu a 5 dítek s ní zplodil. V čele druhé větve jest Bot ho, rytíř řádu Johannitů a řádu černého orla, kr. pruský státní ministr, pre- sident stát. ministerstva a ministr vnitra, jenž pojal za manželku Alžbětu ovdovělou hrab. Keyserlingkovou roz. z Alvenslebenu, dámu král. pruského řádu Luisina. V čele třetí větve jest Arthur Póta, zakladatel svěřcnstvígal- linského, rytíř řádu íohannitů a rytmistr, který pojal za manželku Alžbětu svob. pán z Esebecku (1877) a dvě dítky s ní má. V čele čtvrté větve jest Filip, cis. něm. vyslanec ve Vídni, jenž se oženil s Augu- stou svob. p. ze Sandelsu a šest dítek s ní zplodil. (Obšírnou monografii o l-rcích, Di- plomatarium lleburgense, I. díl, vydal Jiří z Můlverstcdtu v Magdeburcc r. 1877, do 502 Ilča — Ilejko. kteréhož spisu zprávy z pramenů českých podal F. Bernau.) Klř. Udá, hory tvořící rozvodí mezi jez. Baj- kalským a ř. Irkutem v sibiř. gub. Irkutské, absolutní výšky téměř 700 m, pokryté lesem -cedrovým, jedlovým i listnatým, přes něž vede hlavni cesta z údolí Irkuta k Bajkalu. 1161, město Vých. Turkistánu, v. Chotan. San Udefonso, m. Špan., viz LaGranja. Sdil, město Vých. Turkistánu, v. Chotan. e [íl], franc. z lat. insula, ostrov. UÓ (řec), četa: 1. U Sparfanů oddíl, v nějŽ chlapec po dokonaném 6. roku byl vřaďován od paidonoma, aby na místo domácího vy- chování nastoupilo vychování státní. Několik 'čet spojeno bylo v tlupu {fiova). Každá četa a tlupa měla svého náčelníka, jenž vybírán byl z nejzdatnějších, přes 20 let majících mládců. 2. U Makedoňanů četa jezdectva, jež za Filippa skládalo se hlavně z Makedoňanů a vybíráno bylo podle okresů. Jednu četu tvořili mladí šlechtid, kteří v míru konali služby při osobě králově, ve ^válce pak jako tělesná stráž ho provázeli. Nejvyšší počet il udává se na 13. Později za Alexandra Vel. vyskytuje se místo starého rozdělení v ily nejprve 8, pak 4 hipparchťe, a tyto hippar- •chie rozpadaly se zase v ily a setniny. Cfe. neok (dříve Ileckaja zaščita), město v ruské gub. orenburské, . 5Va ^^ na j. od pr. bř. ř. Hek, na 51® 9' s. š., s 84.600 ob. V městě jest správa Ileckých dolů sol- ných s rozsáhlou laboratoří a hornickou ško- lou, 2 kostely, mešita. chudobinec, škola, poštovní úřad, ústřední vězení se 424 vězni zaměstnanými v dolech a obelisk na pa- mátku návštěv carů Alexandra I. a II. I. vy- stavěn r. 1754 jako pevnost, avšak brzy v po- vstání Pugačevském rozbořen, načež znova zřízen. Ueokó doly solné u města Ilecku v rus. ^ub. orenburské, s ložiskem kamenné soli tvaru nepravidelného, plochy 47* km^, délky 2 km, šířky iVj km a hloubky přes 180 m. £ůl zde dobytá iest čistá a hustá, v krysta- lech rhombických, které lze řezati, pročež vyrábějí se z ní skřínky, vázy a j. Půda lo- iisko pokrývající složena jest z pískovcové hlíny, okolní návrší ze sádry a vápence se zkamenělinami pcrmskými. I. d. patří k nej* bohatším solným dolům na světě i páčí se zásoba soli v nich na 75 milliard pudů (rov- ná se 123 milí. ř.), roční výroba pak ob- náší 16.000—25.000 t. Známy byly již ve stol. XVI., r. 1744 přešly ve správu státní, .avšak pravidelné dolováni počalo teprve roku 1817 trestníky. Ueokó Jezero, souborné jméno několika .solných pramenů, močálů a dvou jezírek v rus. gub. orenburské, v průměru se 1137oo soli, s hizněmi pramenitými, vanovými a bahni- tými na bř. jez. Tuzluku. neoklj gorodok, město v ruské oblasti Uralské při ústí ř. Hek do Uralu, s 5511 ob., z nichž je 3347 kozáků s rodinami. Má sta- niční správu, pošt. a telegr. stanici, 2 kostely, -tavírnu a koželužnu, hlučné trhy na dobytek přihnaný ze stepi Uralské Kirgizy. Hlavním zamést, oby v. jest orba. Ueoký Dor, ohromný les v Sibiři prostí- rající se mezi ř. Okou a Isetou na území Išimské stepi, býval mnohem rozsáhlejší (mezi ř. Isetou a Tobolem), ale s přibývající kolo- nisací vždy více se m^tí. V něm vznikají četné menší toky vodní. Ueoký újesd fnověji též Aktjubinský). v 8Z. části ruské oblasti turganské s 57.900 Arm* rázu stepního, jen na j. a z. prostírají se vý- běžky Uralského pohoří zvané hory Mugo- džarské s pobočnými pásy oddělenými od sebe řadou kotlin. Ostatní rovná čásf Újezdu jest z většího dílu úrodná, z menšího solnatá a písečná. Hlavni řeky jsou Hek a Or, jezer jest málo. Lesy pokrývají hlavně kraj hor- natý, i jsou nejaůlcžitěiší stromy lesní sosna, bříza, osyka a vrba, kdežto v údolí nalézáme jen křoví. Podnebí jest pevninské s náhlými změnami; v létě dosahuje teplota až přes 40^ C, v zimě jsou tuhé mrazy a sněhové vánice. Jádrem obyv. jsou Kirgizové, většinou kočovní, i čítalo se r. 1892 obyv. 87.604, z nichž 1693 usedlých a 85.911 kočovných, tedy na 1 km* 1*5 ob. a na 10 kočovníků 2 ob. u.sedlí. Usedli jsou hlavně křesfanšti kozáČtí osadnici, kočovníci jsou vesměs mu- hammedánští Kirgizové. V Újezdě jest jediné město Aktjubinsk (dříve A k - T j u b e) založ, r. 1878, 3 osady, 73 auly Kirgizů se 16.168 stany. Orba jest zanedbána, hlavním jejím předmětem pšenice, které r. 1890 sklizeno asi 8000 t. Zejinářství jest nepatrné, sadařství vůbec není. Hlavním pramenem výživy jest proto chov dobytka, jehož čítalo se r. 1892 490.883 kusů, mezi nimi 13.033 velbloudů a 77.369 koní. R. 1885 založen zde hřebčinec kníž. Dolgorukým, avšak zanikl, lépe osvěd- čuje se hřebčinec státní z r. 1886. Doprava zboží karavanami, kterou se Kirgizové zabý- vali, hyne od dostavění dráhy Zakaspické. Hornictví jest skrovné, ač se nalezly v Újezdě rudy měděné a Železné, ložiska kamenného uhlí, lomy na selenit a různé stopy nafty rovnající se nejlepším druhům bakinským. Obchodu a průmyslu není. Ue de Franoe [íl dc fráns], býv. franc. pro- vincie s hl. m. Paříží, viz Francie str. 672. — Též starší jméno ostrova Mauritius (v. t.). nefeld, městys prus., viz Ilfcld. n^kOy samozvanec ruský, jenž se vydával za Petra, syna Fedora Ivanovice (f 1607), pocházel z Muromu a byl lodním dělníkem mezi Jaroslavlem a Astrachaní. Později přidal se k těrským kozákům a připsal se ke dvoru Grigorije Jelagina. Když kozáci se vzbouřili a počali loupiti po Volze, přemluvili jej, aby vydával se za carského syna. I. dopsal Lžidi- mitriji I. (1606) nazývaje jej strýcem a táhl k němu, ale dověděv se o jeho smrti, vrátil se. Spojiv se s Bolotnikovem a voj vodou Šachovským, nabyl veliké moci a pobouřil severskou Ukrajinu. Byl však v Tule ob- klíčen, zajat a popraven. D. I. Ilovajskij uvádí jej ve spojení s hrdinou byliny o Ilji Muromcovi. Srv. jeho stať >Bogatyr-kazak nja Moromcc, kak islorifcskojc 1Íco< (Rus. Archiv, 1893). Hák, fckn v ruské oblasti turganski! a uralskú a gub. orenburské, prameni se v ho- rách Mugodíarakých na rozhraní jmenova- ných území, iichí hranice ve značné dflce tvoFí, a vlévá se po toku 426 ťm jako ievý pFítok do Uralu dvěma rameny, Velký a Malý I. Břehy má mirně skloněné, O doh ši- roké a pokryté krásnými luhy a sady, dříve hustč zalesněné. Přítoků jest mnoho, avšak nepatrných a v létě vysychajících. lUkeUiiOTé, Ilckové, t.j. pánové, vla- dai^, jméno turecké dynastie, jeí vládla od r. 980—1212 v KaSgaru, Turkistánu a Fcrgáně. ■ ricx. 503 neum (lat.), kyčelník, dolnj oddíl ten- kého střeva, jení se vyinařujc hlavně lim, íe nemá mlhavých řas jako lačník Ijrjioiuinj a chová v slimici hojně skupiny adenoidnich l]rudek, t. zv. plály nebo plaky Peyerski.'. listí ilea v tlusté střevo chráněno je ch I o p n i trafnikovou {valpiita ileo-corcalii i. valvula Biiiihini), která zabraňuje obsahu tlustého střeva vraceti se v tenké, □•Ol (z řec), tolik co neprůchodnost střevní, jii v čisti tenkého střeva zvané ileam hledáme, jiní slovo I. odvozuji z ře- ckého E^eiv, otočiti se, a proto vymezuji ná- zev ten neprůchodnosti nebo zatvořeni střeva, které stočením jeho kolem závěsku r Zakladatelem byl Abdu)-kcrím Kára chán Sa- tuk ok. r. 980 po Kr. Celkem známo 2* vla- dařů této dynastie, jejichž dobu vládní lze nejspolehlivěji odhadnouti dle hojných za- chovaných mincí. (Srv. Dorn, Ober dic Mun- zcn der lleke, 1884.) Dk. Zléna, městečko bulh., viz Elena. Il«Otypliiu viz Typhus. narda viz ilergétes a Lérida, Ue^sti, ve starověku iberský národ v sv. Hispanii od Ebra aí po Pyrencjc. V dějinách vystupuje za druhé války, kdy král Indibilis stal se spojencem Hannibalovým a porazil římské vojsko pod P. Corn. Scipionem r. 212 fř. Kr. Hlavním městem bvla silně opevněná lorda (nyn. Lérida) na ř. Sicuris (Seprc). Hat, levý přítok Volhy v rus. ftub. vjatské a kazašské, prameni se v uríumském Újezdě gub. vjatské, teče prudce a s velkými okli- kami k jz, a ústi se po toku 256 km u místa Kozlovky, široký 10—20 m (na jaře až 3 km). hluboký asi 2in, splavný pounc v dolním toku, s břehy písčitými a porostlými jehličnatým ksem. Levé přítoky jsou Unía a Ašit, pravé Provna a Vania. riálniho povstalo (vo'viilus). Viz Střevo, ne- průchodnost. .W.C, I1«X L., cesmína, rod rostlin z fádu ces- minovitých (Ilicineae) a kvěiy polygami- ckými nebo dvoudomými. Kalich je malý, vytrvalý, 4 — 5dilný, bila koruna 4-, řidčeji 5— 6Čctná s lístky zaokrouhlenými, na zpodu splývajícími. Tyčinky zpravidla v počtu lístků korunních vyvmuté jsou poněkud na zpodu s korunou srostlé a mají podlouhlé prašníky. Scmcnnik přisedlý, skoro koulovitý, 4 — 6, po- řidku i 7— Spouzdrý, nese tolik přisedlých a uprostřed spolu srůstajících blížen, co má pouzder, jeí jsou 1 — 2vaječná. Plod je kulo- vatápeckovice 4— Ssemcnrá, Patři sem stromy nebo kře s listy střídavými, zpravidla koii- tými a lesklými, někdy také bylinnými, cclo- krajnýmí, zubatými nebo ostnitě zubatými :\ kvělenstvimi úžlabnimi, chudokvělými. řidčeji hojnokvěiými. Ze známích 170 druhů rosu- většina vé střední a jliní Americe, menši počet v Asii a jen několik druhů je roztrou- šeno v ostatních dílech svěia. Zkameněli- druhy nalezeny byly jii v třutihorách, V Evro- pě zastoupen jesi rod tenio cesmínou ev- 504 llfeld — lig. ropskou či lesní kopřivou, bodlavou palmou neb ostrolistem (I. aquifolium L.). jest to keř nebo strom s listy trnité zu- batými, na krajích vlnovitými, kožitými, květy bílými, v úžlabních okolícich sestavenými a pecko vicemi jak hrách velikými, posléze šar- latové červenými, nejedlými se 4 tvrdými peckami. V již. Evropě a Orientu nacházejí se cesmíny až 15 m vysoké a Vs "' silné, jejichž listy bývají celokrajné, trnem zakon- čené. Cesmína roste na písečných nebo vá- pcnitých půdách ve stinných lesích, na rovině 1 na předhorách (v Alpách jde do výše 1200 m) jihozáp. i jižní Evropy a jihozáp. Asie. V Ev- ropě sahá nejdále na sever až ao jižního Nor- ska (po 63^ sev. šířky). Kvete v květnu a červnu. Pěstuje se často v zahradách pro ozdobu, často také z ní dělají neproniknutelné živé ploty. Tvrdé, houževnaté dřevo hodí se dobře ku pracím řezbářským, z mladých pru- tů dělají bičiště a hole, zelenou kůru na kaši roztlučenou mísí s bobulemi jmelí k výrobě lepu na pták^. Červenými plody okrašlují věnce a krmívají drozdy a holuby. V jižní Francii roztloukají mladé listy a výhonky dře- věnými palicemi a krmí jimi v zimě dobytek. V již. Německu užívají sušených listů místo čínského čaje. V lékařství užívá se někdy listů {/oiia iiicis aquifolii) pro hořkou látku ilicin proti střídavé zimnici. Rozvařenou kůru přikládají někdy na vředy. V Brazílii a Paraguayi roste cesmína páraguayská (I. paragitariensis St. Hill.), malý keř nebo strůmek se vždy zelenými, klínovitými, přes 5 cm dlouhými, v řapík zúženými, na okra- jích oddálené vroubkovaně zubatými a ve- zpod černě netečkovanými listy, jejichž hlavní nerv není na svrchu téměř nic vtiskly. Květy rostliny prašné i pestíkové jsou svazčitě shlou- čené, 4četné a pecičky peckovic jsou na hřbetě podélné rýhované. Ž listů tohoto druhu při- pravuje se v již. Americe oblíbené thé, známé zde pode jménem mate neb yerba. Para- guayské toto thé, jinak také jezovitské thé nazývané, podává se v malých nádobkách tykvových a trubičkami jako brk silnými se pije. Listy sbírají se každý třetí rok od pro- since do srpna. Ža tím účelem ořežou se celé větve, táhnou se přes planoucí oheň a pak se listy a mladé větévky nad ohněm asi po 36—48 hodin suší a konečně roztloukají na drobno. Takto získané thé silně slisují a dobře v nádobách uzavírají, ježto by brzy ztratilo chuť. Obsahuje mnoho coffeinu a proto jeho odvar poskytuje příjemné dráždící nápoj, jenž již Indiánům před příchodem Evropanů byl znám. Také v Evropě, zvláště v Angín, začíná se paraguayského thé užívati. Kdysi užívali tohoto thé při obchodu výměnném místo peněz. Jiný druh, I. gongonha Lamb., strom v Brazílii rostoucí, má listy, z nichž rovněž thé připravují {commiui, conchonga, gongonha, cangucha), jež však jest méně cenné. Z listů druhu I. Daboon Walt. na Flo- ridě rostoucího připravují tamější Indiáni thé zvané indiánské, domácím jménem yau- p o n. Vs. llfeld, Ilefeld, městy s a hl. místo kraje prus. vl. obv. hildesheimského, 254 m n. m., při již. tipatí Harcu a "vchodu ďo krásného údolí Bahrv, na žel. trati Soest-Nordhausen, sídlo zemské rady, soudu, král. lesní správy, má stanici pošt. a telegr., evang. kostel, gymn. v býv. klášterní škole s bohatou knihovnou, papírnu, výrobu dužin a jiného zboží dřevě- ného, pivovar, mlýn na sádru, kamenné lomy a 1484 ob. (1890). Dolování na železné rudy a kamenné uhlí zašlo. Vých. od l-u jest Biel- stein a na jihu zřícenina Ilburg. Hrad ten byl ve XII. stol. sídlem hrabat z Hohnsteinu, z nichž Ilger II. zal. r. 1190 klášter benedik- tinský, kterÝ později přešel do rukou prae- monstrátů. Kolem kláštera toho povstala osa- da I. R. 1545 opat Thomas Stange zavedl v l-u reformaci a změnil klášter ve vyšší školu, která povoláním žáka Lutherova a Melanchthonova Michaela Neandra (1550) rychle nabyla značné pověsti, a ta v XVIII. st. ještě stoupla. Kraj ilfeldský má na 273*24 km} v I městě a 20 obcích venk. 14.647 ob. (1890). Uford, Great I., město v angl. hrabstvt essexském na 1. bř. Rodinga, 11 km v. s. v. od Londýna, na trati Lonc^n-Colchester, má stanici pošt. a telegr., nemocnici založ, ve XII. a nové zařízenou v XVI. stol., výrobu papíru a 10.913 ob. (1891). Xlfraoombe [ilfrekúm], roal^ roéstys se vzkvétajícími mořskými lázněmi v sev. části angl. hrabství devonského, 14 km ssz. od Barnstaple na Bristolském kanálu, má lázeň- ský dům v dórském slohu, vystav, r. 1836 a spojený s mořem tunnelem, velké hotely, maják, rybářství, pobřežní obchod a 7695 od. (1891). Okolí jest romantická pahorkatina s pěknými procházkami. Ilg:l)I.JohannGeorff, lékař něm. (♦1771 v Hútteldoríu v Dolních Kakousích — f 1836 v Praze). Sloužil původně ve vojště iako ran- lékař, později stal se prosektorem fékařsko- chirurgické akademie ve Vídni, r. 1809 prof. anatomie v Praz.e. Byl vynikajícím anatomem, jenž zařídil sbírky anatomické ve vídeňském Josefinu a v anatomickém ústavě v Praze, mimo to měl účastenství při zakládání zoolo- gických sbírek zemského musea. Ačkoli ovládal dokonale veškery obory anatomie srovnávací, přece zvláště vynikl svými pracemi o ústroji sluchovém. Z jeho prací uvádíme: Grundliniett der Zergliederungskunde des Menschenkórper^ (Praha, 1811, 2sv); Eiuige anatomische Beob- achtutígen vom Baue der Schnecke des memch- licheti Gehórorga*tes atd. (1., 1821); Anatomi- sche Monographie der SehnenroUen atd. (r., 1823. 2 seš). 2) I. Albert, rak. historik umění (♦ 1847 ve Vídni — ý 1897), stal se úředníkem při rak. museu, r. 1878 ředitelem druhé skupiny cis. kult. historických sbírek ve Vídni a r. 1891 jmenován vládním radou. V Eitelbergových ; >Quellenschriften fur Kunstgeschichte«, je- ' jichž redakci r. 1888 také přejal, vydal pře- klady a kommentáry spisů Cennisches Mater- buch, mnicha Theofila Schedula divevsarum ar ti um, Heracliovo Von den Farben ii. Kún- Ilea — Ili. 505 sten der Bómer a své: Beitráge ^ur Gesch. d. Kunst und Kunsttechnik aus mittelhochd. Dichtungen] pro Lobmeyerovu Glasindustric napsal histor. staC, dále vydal: Gesch. und Terminologie der aíten Spit\en (Vídeň, 1876); Album Ósterreich. Bildhauerarbeiten dcs XVII í. Jhhdrt. (t., 1878); Wiener Schmiedwerke des XVIII. X (Drážďany, 1878—83); Wappen des ósterr, Herrscherhauses (Vid., 1879); Zeitstim- men uber Kunst u. Kúnstler der Vergangenheit (t., 1881); Fr, X. Messerschmiedts Leben und Werke (Praha, 1885); Die Fischei- v. Erlach (t., 1895); Palais Schwar^enberg in Wien (Ví- deň. 1895). 11^, lev^ přítok Leny v sibiř. cub. irkut- ské, vytékající z malého jezera, dlouhá 213 /rm, široká až 107 m, s břehy vysokými a příkrými, splavná v délce 43 km^ avšak v létě a na podzim velmi mělká. nha [iljaj do Priaolpe, t. j. ostrov kní- žecí, portug. ostrov v zálivu Guinejském (záp. Afrika), 230 km jjz. od Fernando Po, živil r. 1878 na 151 km* 2665 ob., Portugalcá a černochů, kteří vyvážejí kávu, kakao a ně- která kořeni. Ostrov v se v. části nízký, v jižní vysoký, jest velmi úrodný, avšak nezdravý. Dosahuje výše až 825 m. Hl. město Sao An- tonio na sev. břehu má dobrý přístav. Ostrov byl objeven 17. led. 1471 a zván s počátku ostrov sv. Antonína. Dříve býval podřízen ostrov sv. Tomáše guvernéru zdejšímu, nyní jest tomu naopak. UhánOTOl viz Ilchánovci. ZUiaTO [iljávu], město v distriktu aveir- ském portug. pro v. Beiry, 6 km jjz. od Aveira, při již. břehu laguny Aveirské (Kia ďAveiro). Obyv. počtem 7752 (1878) pochází částečně od hollandských rybářů a Živí se hl. rybo- lovem a těžením mořské soli. Asi 3 km jižně ve Vista-Alegre jest velká továrna na sklo a porculán. ZUlÓOS, S3o Jorgé dos I., přístavní mě- sto v braz. státu Bahii na 14^ 48' j. š. při ústí ř. Cachoeiry, má přistav přístupný větším loděm námoi^ním, vývoz dříví, pěstění rýže, manioku, cukru, kávy a bavlny a 3000 ob. Založeno r. 1530 a vlivem jesuitů rychle vzkvétalo; když však tito byli Hollanďany vypuzeni, upadlo a teprve v novější době následkem zřízení kolonie opět významu na- bývá. n-ohán viz Chán. UolUuiOTÓ (tat.), t. i. náčelníci národů, též Chul ago ve i, mongolská dynastie Persie, vládli v Iránu od r. 1252—1350. Zakladatelem dynastie byl Chúlágú, vnuk Džengizchánův, po němž nazývá se dynastie i Džengizchá- novci. Dynastie čítá 17 vládců. Poslední vladař Núširván chán (1344—50) zbaven byl trůnu šeichem Hasanem Buzurgem, zakla- datelem d3'nastie Ilchánovců. Z ostatních vládců vynikají Abaka chán, syn Chúlagúův (1265—82), Argunchán, syn Abakův (1284 až 1291) a sultán Oldžaitu, syn Argunův ri304 až 1316), známí i v Evropě diplomatickými styky s králi fsancouzskými Ludvíkem Sva- tým, Filipem Tvrdým a Filipem Krásným, Oufiv Slovnik NaučDý, tv. XII. tt s iSg;, papežem Honoríem IV. a Jakubem II. Ara- gonským. Předchůdce Oldžaitův, bratr jeho Gassán Mahmúd (1295—1304), proslulý snáše- livostí náboženskou, štěstím válečným nad Egypťany r. 1299 u Emesy, dále jako učenec a umělec (historik ReŠíd-ud-dín byl jeho vše- mocném rádcem a ministrem), ba i řemeslník, poslal i své vyslance ke dvorům francouz- skému a anglickému. Jako zákonodárce na- zván mongolským Justiniánem. V Persii vládli I. neobmezeně, jinak uznávali nadvládu mon- golských chákánů v Číně ^Mangu, Kúbilaje atd.\ Zachováno hojně mmcí jednotlivých vláaců s nápisy arabskými, výjimečně mon- golskými. Srv. A. Rémusat, Mémoires sur les relations politiques des princes chrétiens avec les empereurs mongols (Paříž, 1822 a 1824); Hammer, Geschichte der Ilkhane, 1843; Ho- worth, History of the Mongols (1888). Dk. UoliáiiOTOl, mongolská dynastie v Persii (1336—1410). Vládla v Iráku arabském a Azer- beidŽánu. Jméno své měla po Ardžím 1 1 chá- novi, z jehož rodu zakladatel její šeich Ha- san Buzurg (r. 1336—56). po svém kmenu Dže- láirí zvaný, pocházel. Po něm zove se dy- nastie i Dželáirská Či Dželáirovci. Dyna- stie čítá celkem čtyři vladaře, a sice zakla- datele, jeho syna a nástupce, podnikavého a šťastného O ve i se (— do r. 1374, f 1376). druhorozeného ieho syna Husaina příjme- nem Dželál-ucídína, který vŠak brzy jat a usmrcen mladším bratrem svým Ah medem, který opět vlastní krutostí a bezohledností poskytl příčiny k povstání Timura (Tamer- lana) r. 1384, jemuž r. 1386 Ázerbeidžán po- stoupil; po 10 létech nastaly boje i o ostatní území, v nichž Ahmed na konec sesazen a sám Turky usmrcen (1410). Dk. Zlohester [ilčestr], Ivelchester, u Pto- lemaia Ischalis, starý městys v angl. hrab- ství somersetském, 27 km jv. od Bridgewa- teru v úrodném údolí ř. Yeo (Ivel). Jest kři- žovatkou drah a má 1849 ob. (1891). Pod pan- stvím římským bylo hl. stanicí na silnici zv. nyní Fosseway ; v okolí nalezeny četné římské starožitnosti. V klášteře, jehož zříceniny do- sud se zachovaly, narodil se Roger Bacon. m, řeka ve střední Asii povstávající stokem řek Tekes a Kunges. Větší z nich, Tekes, pra- meni na sev. svahu Thien-šanu, sev. od hory Chan-Tengri. ve výši 3535 m n. m. a teče k záp. Obé řeky spojuji se na 43® 23* s. š. a 82* 25' v. d. v čínském území Kuldži. I. teče pak celkem k západu a protéká ruskou Kul- džou a obvodem semirječinským. U Ilijska náhle zahýbá se k sev.-záp. a vlévá se vel- kou deltou do BalkaŠského jezera. Délka řeky činí 1500 km. I. jest mohutná řeka, již u čín- ského města Kuldže 160 m, v dolním toku až 1000 m šir. Delta má rozlohu 13.000 km* a tvořeno jest rameny Tšitem, Urtou, Nary- nem a Ibim. Pouze toto rameno, vtékající ao BalkaŠského jezera pod 45° 30' s. š. u Zary- baje, má stálou vodu, kdežto ostatní ramena naplňují se jen za vysokého stavu vody. Asi polovice řeky jest splavna pro menši lodi. I. přijímá s pravé strany Tugurek a Čingildu, 34 506 Ilia — Hic. s 1. Čaryn, Čilik, Čabdar, Turgen, Issyk, Tal- gar, Keskelen, Aksaj-Čamolgan a Kurtu. Spo- jen jest se svými pobočkami značnou síti průplavů, důležitých pro zavodnéní území. Při ústí jest neúrodná step. Srv. Nikolskij v »Zapis. Zap. sibirskago otděla Geogr. obšče- stva«, sv. VII. str. 50. nia: 1) I. v mythu řím. viz Rhea Silvia. 2) i. v anatomii šlovou slabiny, kyčle; iliacus, kyčelní, na př. sval a cévy. Mnohé vazy, cévy a nervy, které jsou s kyčelní kostí ve spojení nebo v této končině těla probí- hají, obdržely též dle ní svoje složená jména, na př. ligamentum iliofemorale, Uiolumbale, ilio- sacrale a pod. V béžném užívání anatomickém často se míchají tvary odvozené od i. a od ileum. 3) I. Leach, rod krabů z čeledi Oxysto- mata. Vyznačuje se kulovitou hlavohrudí a prvním párem noh, jež jsou dlouhé, tenké, končíce stihlými klepety. Z druhů jest nej- známější v moři Středozera. žijící I. nucleus Leach, 2*5— 28 cm dl., žlutavý nebo nahně- dly. Šc. Hiaoos Intra mnros peooatnr et extra |-akos-peká-J, lat., i uvnitř i vně hradeb ilij- ských chybuje se, t. j. na obou stranách chy- buje se; pak vůbec: všude, na všech stra- nách dělají se chyby. Horat. Epist. I, 2, 16. Ilias, epická báseň řecká, v. Homéros. — I. malorum (lat.), I. bídy, t. j. nepřetržitá, dlouhá řada útrap, psot. — I. post Home- rum (lat), I. po Homérovi, t. j. něco naprosto zbytečného. Iliberis (Illiberis, t. j. Nové město), ve starověku město v území Turdulů na ř. Singulis (Genii) v jižní Hispanii, proslulé r. 306 po Kr. církevním shromážděním, nyní rozvaliny Sierry Elviry záp. od Granady. Uiolneae či Aquifoliaceae, cesmí- no vité, jsou řád rostlin dvoudčložných pro- stoplátečných, jenž příbuzný je nejvíce brsle- n o v i t ý m ( Celasirineae).KvéX.y]^o\x pravidel né, obojaké nebo pometáním jednopohlavní(dvoj- domé), 3— 6četné. Kalich malý má ukroj ky trojhranné a často vytrvá. Koruna neúhledná, 4— 5četná (zřídka vícečetná) má lístky buď zcela volné nebo na zpodu srostlé, opadavé a v poupěti střechovité. Tyčinky podplodní v počtu lístků korunních vyvinuté (zřídka více), volné nebo s plátky nepatrně srostlé mají prašniky podlouhle okrouhlé nebo troj- hranné klinovité, 2pouzdré a na vnitřní straně podélně se otvírající. Kulatá zrnka pelová jsou na povrchu jemně bradavkatá. Terč zde zcela chybí. Semenník kulatý nebo vejčitý je volný, 4- až mnohopouzdrý, pořídku 2- nebo Spouzdrý; čnělka chybí nebo je kratičká a nese laločnatou nebo hlavičkovitou bliznu. Pouzdra semenníková mají po 1—2 visutých, překocených, mikropyle nahoru obracejících semenech z úhlu pouzder vyrůstajících a na zpodu pohárkovitou rozšiřeninou funikulu uzavřených. Plod zralý jest peckovice se 3 až mnohými, Isemennými peckami. Semeno v ní je visuté s testou kožnatou. Kel malý, I rovný, mající kořínek vzhůru obrácený, je I uložen na špičce hojného, dužnatého bílku. Všechny rostliny tohoto řádu jsou keře nebo stromy s větvemi často 4hrannými, listy stří- davými, zpravidla dle Vs sestavenými, jedno- duchými, zhusta kožovitými, celokrajnými nebo pilovitými, zubatými i trnitými a někdy na zpodní straně Žlaznatě tečkovanými. Listy tyto mají nepatrné, jen na mladých listech zřetelné palisty. Květy sestaveny v úžlabní okolíčky, vrcholíky, řidčeji jsou klubíčkovité shloučené neb i jednotlivé. Ze 176 známých druhů, z nichž asi 170 se počítá do rodu Ilex L. (v. t.), roste jich nejvíce ve střední a jižní Americe, méně v Asii a jen několik málo v Africe, Austrálii, Evropě a severní Americe. Vs. 1116, řeka v ruské gub. Vologodské, pravý přítok Pečory, vzniká v záp. výběžcích Uralu, teče napřed kj. mezi břehy vysokými, zcela neobydlenými a přes četné prahy, pak smě- řuje k z., majíc délky 380 km, Šířky při ústí 530 m, hloubky 1 — 6 m, jen ve středním a dolním toku splavná. Z přítoků jest největší s pravé strany Kigil, dlouhý 160 km. nió (llijé): 1) I. Grgur, spisovatel jiho- slovanský (♦ ve Vareši — f 1813), byl franti- škánem, pak stal se biskupem ruspenským a apoštolským náměstkem v Bosně. Vydal: Četiri govorenja čudoredna (Benátky, 1796; 2. vyd. Zader, 1851); Krátko nadometnuije u knji{ice *Od'u\am€^ . . . (Ben., 1796); Náčin pvibogoljitbni \a štovati prisneto uinešenje Ma- rtino na nebo (Dubrovník, 1799); Vrhu kra- Ijevstva Mariina (t., 1799). V rukopise zůstavil Světa govorenja prieko ciele godine. 2) I. Theodor, zvaný Cešljar, malíř jihoslov. (♦ 1746 v Temešváru — f 1793), vzdělal se v malíř, akademii vídeňské a záhy vynikl v malířství církevním. Jeho práce zdobí mnoho pravoslavných chrámů v jiŽ. Uhrách, zejména chrámy ve Staré Kaniži, v Petrovu- selu, ve Velkém Varadíně, v Pakraci a v klá- šteře koviljském. Pochází od něho též ně- kolik zdařilých podobizen vynikajících Srbů, jako Popoviče a j. 3) I. Scvastijan, spisovatel srbský (f 1863), bvl učitelem, pak mnichem a archimandritou kláštera Chopova. Psal básně, jež uveřejňo- valy »Srbski narodni list« a »Ljetopis«. Vydal Poslovice (Vídeň. 1820) a díla D. Obradovičc »Prvcnarc a »Dobri otac«. 4) I. Timofcj. kněz v Uhrách známý svými povídkami a básněmi, zejména přebásněním Odysseie (Omirova Ulisiada, 1829). 6) I. Luka, spisovatel chorv. (♦ 1817 v Ori- jevci ve Slavonsku), známý pseudonymem Slavoljub Slavončevič; studoval boho- sloví v Záhřebe, načež byl vesnickým, pak vojen, knězem a konečně katechetou na ka- detní škole v Pančevě. Vydal cennou sbírku národních písní slavonských Slavonske varoske pjesme (Záhřeb, r. 1844 — 47, 8 dílků) a po- učný spis Narodni slavonski običaji (t., 1846). Mimo to vydal: Baron Franjo Trenk i sla- vonski panduri (t., 1845) a Historische Ski^^c der k. k. Militár-Communitát Pančova (Panč., 1855). Ilidže — Ilijský kraj. 507 6) I. Jo van, básník srbbkv» vydal Pjesmf (Nový Sad, 1834—58, 2 sv.) nářečím srěmsko- banátským. 7) I. Ďragutin, současný spisovatel a bás- ník jihoslovanský, spolupracovník hlavnéjších listů srbských i chorvatských, známý zejména povídkami Světle Slike (čes. překf. > Světlé obrázky c v » Levných svazcích novel c, 1897, přel. O. S. Vetti). Ilidie, ves a lázeňské místo v kraji sara- jevském v Bosně \3km západně od Sarajeva, 499 m n. m., na želez, trati Sarajevo-Mostar, blízko pramenů ř. Bosny. Zdejší teplé sirné prameny (51 — 58® C) známy a užívány byly Římany za Antonina Pia (138—161 po Kr.). Z doby té nalezly se zde některé pozoru- hodné starožitnosti. Později lázně zpustly úplně. Po obsazení Bosny Rakouskem bo- senská vláda vystavěla zde krásný lázeňský dům a zřídila park. Nyní jsou v l-ži 3 velké hotely a r. 1893 navštívilo lázně 2333 hostí a na 4000 passantů. Od 2 let pořádají se zde veliké koňské dostihy. Lázni užívá se při chronickém rheumatismu. Ženských nemo- cech, ischiadě, neurasthenii, krticích, příjici aj. — Srv. E. Ludvi^, Sumporovita banja I. kod Sarajeva u Bosni (Vídeň, 1894). Ilie, rum. název města Illye. Ulja (rus. a jihoslov.), Eliáš. Uljd viz II ič. Uljská deska (tabula Iliaca) sluje mramorová, neúplně zachovaná deska, jež nalezena byla okolo r. 1683 ve zříceninách starých Bovill, 10 miglii před Římem, na sil- nici appijské. Chová se nyní v museu kapi- tolském v Římě. Pokud deska zachována, jest asi 25 cm vysoká, 28 cm šiř. ; měkký mramor, z něhož jest zhotovena, znám jest pod jmé- nem palombino. Ilijskou sluje deska proto, že ozdobena jest reliéfy představujícími scény z války trójské. Byla původně rozdělena na jednotlivá pole a pruhy, dvěma pilíři pak rozdělena ve tři odděleni; levá strana, na níž nalézal se pilíř jako na straně pravé a vedle něho 12 pruhů obsahujících scény z 2. až 12. zpěvu Iliadv, se ztratila. ČásC zachovaná má především hlavní prostřední obraz, před- stavující Tróju a palác Priamův a scény uvnitř dobytého města a paláce Priamova se odehrávající (smrt Priamova, osud Kassan- dřin, setkání Mcnelaa s Helenou, útěk Acneův a t. d.), pak hrob Hektorův, u něhož sedí Helenos a jaté ženy Hekabé, Andromaché, Helena aj. — patrně jedná se zde o vydání Astyanakta Talthybiovi a Polyxeny — dále hrob Achilleův, u něhož obětuje Neoptolemos Polyxenu; pod tím v právo viděti loď Ac- neovu, v levo lodní tábor řecký. Dle nápisu vzata zde za základ Iliupersis Stcsichorova. Pod tím nalézají se dva úzké, podélné pruhy, obsahující scény z kyklických básní Aithio- pidy a Malé Iliady (smrt Penthesileiina, Thcr- sitova, zápas Memnonův a Achilleův, smrt Achilleova, Aias šílený, smrt Eury pylová, únos Palladia, Icsf Sinónova, dřevěný kůň). Nad obrazem hlavním zobrazeny jsou v úzkém pruhu scény, z 1. zpčvu Iliady (chrám Apol- lóna Sminthea, mor v táboře řeckém, shro- máždění Řeků, v němž tasí Achilleus meč proti Agamemnonovi, Odysseus vedoucí he- katombu do Chrysy, setkání Chryseovo s dce- rou, Thetis u Zeva). Na levé straně, nám ne- zachované, zobrazeny byly ve 12 pruzích scény z 2. — 12. zpěvu Iliady a sice směrem shora dolů, na straně pravé, zachované, zobrazeny jsou scény ze 13. — 24. zpěvu Iliady směrem zdola nahoru. Scény zde zobrazené nesrovná- vají se někde s textem homérským. Na obou sloupech napsán byl drobným písmem stručný obsah Iliady; na sloupu náni zachovaném na- lézá se 108 řádků. U jednotlivých scén obrazu hlavního a pruhů připsána jsou jména hlav- ních osob neb označen stručně nápisem děj se odehrávající. Pod hlavním obrazem nalézá se distichon, jež označuje jakéhosi Theodora původcem uspořádání a sestaveni {xá^ig) de- sky. Jméno toto čte se i na zadní straně po- dobného reliéfu, jenž nalezen byl buď v Římč nebo v okolí Říma a nalézá se nyní v kabi- netu medailH v Paříži. I. d. vznikla patrně v I. stol. po Kr. a sloužila, jak se zdá, úče- lům školským. Máme nyní zbytky několika podobných desk, na př. zlomek ze sbírky Borgijské v Neapoli, zlomek musea berlín- ského, zlomek chovaný v soukromém majetku v Tarentě (Robert, Annali deirinstituto, 1875, 267—272), reliéf ze sbírky Farneské ve ville Albani a j. Všecky tyto desky vznikly za doby Augustovy opírajíce se arci o památky doby alexandrijské. — Srv. O. Jahn, Griechische Bilderchroniken (Bonn, 1873); Baumeister, Denkmaler dcs klass. Altertums, 716 — 720; Robert, Archaol. Zeitg., 1875, 106.; A. Brů- ning, Jahrbuch d. Instituts, 1894, 136-165. Vý, nijský kraj (čínsky Ili-cho), pohraniční území Číny, omezené na z. sibiřskou oblastí Semirječinskou, na s. hřbetem Boro-choro a na j. horami Narat, Tospan-džutas-tau, roi- vodím řek Chajdu-Tol a Tekes, massivem Terským, Chalyk-tau, Muzart a massivem Chan-tengri, plochy asi 70.000 kni*, I. k. roz- padá se na čtvero údolí dle hlavních řek: na dolinu Kaš, Kunges, Tekes a Ili. Nejsev. jest dolina Kaš, 255 Arm dlouhá, úzká, s buj- nými lukami a lesy, zavlažovaná množstvím potoků spojujících se v ř. Kaš a ohraničená pustými horami: na s. Boro-choro, naj. Eu- dyr-uly, Aršan, Brochan-šun a Avral. Na j. od ní jest dolina {. Kunges a přít. jejího Cangma, 190 km dl., 5—20 km šir. a obklo- pená na s. horami Avralskými a na j. hřbety Narat a Tospan-džutas-tau s lesy listnatými i jehličnatými. Dolina Tekes patří jen v dolní části k Číně, jest 39 km sir., lučnatá, protékaná pobočkami Tckesa: Muzart, Agjaz, Kok-su, Malý a Velký Džirgalan a omezená na sv. horstvem Javur a Uzun-tau, naj. beze- jmenným pásmem horským, na z. horami Tcr- skými, Chalyk-tau, Muzart a Chan-tengri a na j. horami Narat a Tospan-džutas-tau, ve- směs krytými věčným sněhem a mnohými ledovci. Z údolí ř. Ili náleží k l-kému k-i nejúrodnější horní čásC v délce 190 km za- vlažovaná četnými říčkami (Chorgos a j.). 508 Ilim — Ilihski. jejichž voda mimo to rozvádí se četnými ka- nály velmi starými, dnes částečně zasypanými. I. k. má podnebí pevninské bez náhlých zmén, letní horka (až 41*5** C) míměna jsou hojnými dešti, zimy jsou stejnoměrné, mrazy až 30®, sníh leží iVj měsíce, na jaře hojné prší, převládající vítr jest vlhký, západní. Průměrná teplota jest: roční 9'1® C, v lednu — 5® C, v červenci 24*9*^ C, řeka Ili zamrzá jen v lednu a únoru, kdežto vyšší údolí řek Tekcs, Kaš a Kunges jsou chladnější. Poně- vadž I. k. chráněn jest na s. horami, daří se zde broskve, meruňky, hrušky, vinná réva, obilí všeliké až do výše 2000 m , v okresu kuldžském i bavlna. — Obyvatelstvo jest velmi různorodé. Nejčetnější z usedlých oby v. (407o) jsou vystěhovale! z vých. Turkistánu a Kašgaru, zv. Taranči (asi 40.000), pak Tun- guzové (20.000), Kirgizové Malé hordy (3500), Číňané (nejméně 5-10.000), konečně neznámý počet Dungánů, úhrnem všeho usedlého obyv. bez vojska 75.000. Kočovné obyvatelstvo se skládá z Kírgizů Atbanských a Kirejevských a Kalmyků, úhrnem asi 50.000, tak že všech obyv. jest asi 125.000, t. i. 2 na 1 km^\ voj- ska jest asi 3500 mužů. iHejdůležitější města jsou Sujdun a Kuldža. — Roční obrat ob- chodní činí asi iVt milí- zl., průmyslu vůbec není. Zemědělství nestačuje domácí potřebě, i dováží se sem polních plodin, hlavně ze Sc- mirječinska, ročně asi za 100.000 zl. Hlavní přírodní bohatství kraje jest stavební dříví, kamenné uhlí a rudy měděné, doluje se však nepravidelně a slabě. — I. k. připadl Číně již v VII. stol. po Kr., avšak v IX. stol. opa- nován Ujgury, r. 1125 Mongoly, kteří vládli zde až do xVl. stol., kdy stal se I. k. ději- štěm neustálých bojů, které skončily r. 1755 opanováním jeho Číňany. R. 1864 založili si vzbouření Dungáni a Taranči samostatný sul- tanát, který zničen r. 1871 Rusy, načež r. 1881 I. k. smlouvou petrohradskou vrácen Číně. — Srv. Matusovskii, Gcograíičeskoje obozr. Ki- tajskoj imperii (Petrohrad, 1888). TŠr. Ilim (tungiizsky I jim), pravý přítok řeky Angary v sibiřské gub. irkutské v okr. kiren- ském tekoucí s llimského hřbetu napřed jako horská bystřina v délce 235 km k s., pak v ši- rokém údolí k sv., 540 km dl., při ústí asi 530 m široká, asi 2 m (v době povodní až 6 m) hluboká. Dolní její údolí patří k nej- úrodnějším krajům kirenského okresu, jest hustě osídleno a plodí především chmel a tabák. Po l-ě pronikli Perfiljev a Bakrásného sluné- čkac knížete Vladimíra. V něm nejvýznačněji projevil se úkol těchto bohatýrů — hájiti víru křesfanskou a pomáhati knížeti. Mimo to by- liny chovají se kněmu zvláště sympathicky je- ště proto, že jest vždy ochoten pomáhati vdo- vám, sirotkům a chudým vůbec, že nejen nerad prolévá krev, ale zrazuje od toho i své sou- druhy, a konečně že nepomýšlí nikdy na vlastní slávu, nýbrž jediné na prospěch rodné země. Proti ostatním bohatýrŮm nazývá se starým. Jsa dle národního podání syn rolníka Ivana Timofejcva ze vsi Karačarova v muromském Újezdě seděl plných třicet let, nemoha hý- bati ani rukama ani nohama. Vznik jeho boha- týrské síly různé byliny líčí rozdílně: od po- tulných slepců, zpívajících duchovní písně (kaltki perechofije), kteří dali mu napiti (dle jiných byl to Kristus se dvěma apoštoly), neb od Svjatogora, jenž -umíraje vdechl mu svoji sílu. Prvním jeho hrdinským činem, když dosáhl otcovského požehnání, bylo, že očistil přímou cestu do Kijeva, kterou zalehl So- lovej razbojnik (Slavík loupežníky, líčený jako zázračný netvor: straší ohlušujícím hvi- zdotem, syčí jako had, řve jako zvíře a hnízdí se na sedmi dubech, kdežto rodina jeho žije v paláci na Širokém dvoře. Skoliv netvora střelou na zem, I. přivezl jej přivázaného k sedlu na knížecí dvůr, ale fcdyž ten pře- stoupil příkaz Iljův a místo z polovice za- hvízdal z plna. Čímž polekal knížete a všechen jeho dvůr, I. jej zabil. Druhý z důležitějších jeho činů jest zápas se Židovinem, boha- týrem ze země židovské, jíž někteří vyroz- umívají Kozarsko. Žádný z bohatýrů ruských nemůže postaviti se proti vetřelci, jediný I. podniká zápas, ale neobratným pohybem padne na zem. Židovin sedne mu na prsa a posmívá se starému Iljovi. Ten však pa- mětliv jsa toho, že v boji smrt ho nečeká, jak mu předpověděli kaliki, neklesá na duchu. Ucítiv, že na zemi síla jeho se ztroj- násobila, vyhodí protivníka do vzduchu a přinese usečenou jeho hlavu k soudruhům. Třetím jeho Činem bylo osvobození Kijeva od cara ICalina, zaměňovaného někdy Baty- jem nebo Mamajem, a konečně čtvrtý hlav- nější čin vykonal zápase s netvorem Poga- noje Idolišče zvaným. Jsou ještě byliny, v nichž líčí se i jiné hrdinské skutky Iljovy, jako vůbec není snad byliny, ve které by se nepřipomínalo aspoň jméno tohoto miláčka ruského lidu. O smrti jeho vypráví jedna bylina, že, když rozdal všecko chudým a si- rotkům, přiletěla neviditelná síla andělská a zanesla jei s dobrého koně do jeskyň kijev- ských, kde dosud jeho ostatky se ukazují. Jméno lije M-mce není ovŠem historické a po- kusy Maksimoviče, Kvašnina- Samar ina a j., hleděti na něho jako na historickou osob- nost, nemají náležitého podkladu. Přece však během času k epickým příběhům Iljovým přilnulo tolik historických událostí, že možno jej pokládati za osobnost historickou. V jeho ideální postavě projevil se totiž úplně histo- rický ráz ruského národa. Afanasjev a Miller mnohé příběhy bylin o Iljovi M-mci snaží se vysvětliti živlem mythologickým. S počátku mělo se za to, že všecky byliny o Iljovi jsou původní, ale srovnávacím studiem, zejména pracemi Veselovského, objevilo se, že mnohé z nich mají parallely v podáních národů vý- chodních. Pokud se týká rozšíření t&hto by- lin, zajímavo jest, že málokteré zapsány byly za hranicemi Sibiře, gub. oloněcké a archan- gelské. Ve střední a jižní části Velké Rusi známy jsou jen byliny, ve kterých I. M. ne- stojí v žádném poměru ke Kijevu a ke kní- žeti Vladimírovi. Hlavní úlohu hrají v nich lupiči nebo kozáci. Prosaické povésti o Iljovi M-mci zapsané v Sibiři, u Velkorusů, Malo- rusů a Bélorusů, od nichž dostaly se k Ču- dům, Lotyšům, Čuvašňm a Jakutům, nevědí též o poměru jeho ke Kijevu a knížete Vladi- míra zaměňují bezejmenným králem. Obsahují skoro výhradně zápas lije se Solovjem-raz- bojníkem, někdy s Idoliščem a mnohdy při- pisují Iljovi osvobození carevny od draka, 510 Iljenkov — Iljinskij. čehož ovšem neznají byliny. Často vyškytá se též pomišení Ilje s Eliášem prorokem. Z rozsáhlé literatury o bylinách vůbec smě- řují sem: O. Miller, Ilja Siurovec i bogatyr- stvo kijevskoje (Petrohrad, 1869); Chalanskij, Južno-slav. skaz. o Marké kraleviče (Varšava, 1893—96); Vs. Miller, Materiály dlja istoriji bylinných sjužetov(Etnograf. Obozrěnije, 1890 al 1896) a Ekskursy; Veselo vskij, Južno-rus. byliny a Raziskanija; D. Ilovajskij, Bogatyr- kazak I. M. kak istoričeskoje lico (Rus. Ar- chiv. 1893). šnk, njenkov (ILibeHKOB'b) Pavel Ant o no- vic, technolog a chemik ruský (* 1819 — 1 1877), vystudovav na universitě petrohrad- ské, dovršil vzděláni v Berlíně, pak u Lie- biga a v Paříži. Za dissertaci O chemičeskom processě prigotovienija syrov (1847) stal se magistrem technologie, načež přednášel na univ. petrohr., při niž r. 1849 zřízena jeho přičiněním technická laboratoř. Od r. 1855 byl ředitelem cukrovarů hraběte Bobrinského a později prof. zemědělské akademie Petrov- sko-Razumovské. R. 1865 dosáhl doktorátu technologie. Mimo odborné články v časopi- sech vydal o sobě: Lekciji agronomičeskoj chimiji (Moskva, 1872) a Kurs chimičeskoj technologiji (Petrohrad, 1851), doplněný An- drejevem (2. vyd. t, 1861, 2 d.). Iljin (IlAbMHi>): 1) I. Dimitrij Sergej c- vič, námořní hrdma rus. (♦ v pol. XVIII. stol.), vystudovav v námořní akad., vstoupil r. 1864 do rus. vojska a ve válce rusko-turecké byl již poručíkem. V pověstné bitvě u Česmy (1770) velel jedné ze zápalných lodí, s kterou pronikl do středu loďstva tureckého a vy- konal šfastně a obratně svůi úkol. G. V. Ge- rakov r. 1803 popsal jeho cin, načež Aleks- ander I. rodinu štědře odměnil. R. 1892 hlavní štáb mořský zahájil sbírky na jeho pomník. Jméno jeho má jeden křižák v Baltickém moři. 2) 1. Nikolaj Ivanovic, dramat, spiso- vatel rus. (• 1773). Z jeho prací jsou nejzná- mější: Liia tli íorfestvo blagodarnosti (1803); Velikodusije ili rekrutskij nábor (1805). R. 1809 vydával v Moskvě časop. »Drug Dětěj*. 3) i. Aleksandr Vasiljevič, námořník rus. (♦ 1802 — t 1849), vystudovav r. 1815 na černomořské dělostřelecké škole, sloužil při černomořském loďstvu a za turecké války r. 1828—29 vynikl při obléhání Varny. Po- zději sloužil při ministerstvu námořnictví. Vydal o sobě: PiaktiČeskaja morskaja artille- rija (Petr., 1841); Nauka morskoj artilleriji\ jež byly přijaty za učebnice. Mimo to pře- ložil několik odborných spisů z frančiny. 4) I. Nikolaj Pavlovic, technolog rus. (♦ 1831 — 1 1892), byl od r. 1861 professorem a od r. 1879 ředitelem technologického ústavu v Petrohradě. V 1. 1861—62 podnikl vědeckou cestu za hranice, načež jakožto na slovo vzatý odborník byl členem vŠcch kommissí zabý- vajících se otázkami továrního průmyslu v Ru- sku. Když technologický ústav r. 1882 přešel do správy ministerstva národní osvěty, I., jsa od té doby členem rady tohoto ministerstva, účastnil se činné prací při novém projektu všeobecného průmyslového a odborného vzdě- lání v Rusku. Jeho přednášky, vydané po- sledně r. 1886—87 jako: Běleni je\ Krasiljnoje proi\vodstvo\ Okrašivanije i sitcepečatanije, po- kládají se za vzorné rukojeti. Byl i výborným znalcem otázky tarifové. 6) I. Aleksěj Afinogcnovič, kartograf rus. (♦ 1832, 1 1889), ukončiv r. 1856 akademii gen. štábu, sloužil při vojensko-topografickém oddělení, pak při hlavní správě gen. Štábu, načež r. 1888 jmenován gen.-lieutenantem. R. 1859 založil s plukovníkem Poltorackým lithografický ústav v Petrohradě, který později vzrostl na přední soukromý kaitograňcký ústav v Rusku (»Kartograíičeskoje zaveděnije l-ac). R. 1867 počal s gen.-lieut. S. Zykovcm vydávati »Vsemirnyj Putěšestvennik« a r. 1879 časopis »Priroda i Ljudi«. Závod l-ův do dnešní doby vydal množství zeměpisných a statistickýcn map, uměleckých alb, nástěn- ných map všech částí světa a říší evropských pro školní ústavy, podrobný atlas Ruské říše a pod. Zejména zasluhuje zmínky kolorované album »Narody Rossijic (1878), skvostný »Po- drobnyj atlas vsěch častěj světac (1886) a J. Zamyslovského »Učebnyj atlas po russkoj istoriji* (3. vyd. 1887). Vydal též překlad Rc- clusova zeměpisu s doplňky. Na mezinárod- ních výstavách dostalo se mu vyznamenání, jako pracím gothské firmy Julia rerthesa. njlnka, jméno několika značných obcí ruských, z nichž jsou největší: 1) I., obec v oblasti Donského vojska v prvém donském okrese na pr. bř. ř. Sály s 5937 ob. a 3 výr. trhy, hlavně na dobytek. — 2) I., obec tamže v okrese rostovském s 23.922 ob., kteří živí se rybolovem a orbou, s obec. školou a pošt. úřadem. IlJinslLá pevnost v ruské gub. orenbur- ské na pohraniční orenburské čáře, 200 km od Orenburka, památná hrdinskou obranou majora Zajeva proti Pugačevu, jehož tlupami celá posádka ukrutně pobita. njinsklj (HjibHHCKiH) : 1) I. Ivan Ivano- vic, spisovatel ruský (f 1737 v Moskvě), vzdělal se v duchov. akademii moskevské a byl vychovatelem u knížete A. D. Kantěmira. Od r. 1727 byl překladatelem petrohradské akademie. Vydal Simfonija, ili soglasije na svjaščennoje četverojevangelije i Déjanija sv, Apostolov (Petrohrad, 1733, posl. vyd. 1821). Pomáhal též Kantěmirovi při jeho překladech. Čásf denníku jeho Sotationes quotidianae vy- dal Pekarskij v díle »Nauka i literatura pri Petrěc. 2) I. Michajil Ivanovic, překladatel a spis. rus. (t 1795), byl prefektem a knihov- níkem duchov. semináře v Moskvě, pak ta- jemníkem konsistoře (1779) a synodálním za- pisovatelem. Vydal: Zi\ň dvénadcati pervych césar ej rimskich í^ Svetonija Trankvilla (Petr., 1776); Tvorenija KL Rlavdiana (t, 1782); BUgočestivjrja {elanija Germana Gugona (Mo- skva, 1795) a Opyt istoriČeskago opisanija na- čala Moskvy (t., 1795). 3) I. Nikolaj Stěpanovič, spis. ruský (* 1759 — t 1846), sloužil za Aleksandra I. Iljinskoje — Illánové. i spravedlnosti, pH ieml za- býval se literaturou. Psal zejména verSe rám náboženského a vlasteneckého, coÍ seznámilo jej s Déríavinem. Jeho tZápisekc týkajících se panování Pavla I. pouíil M. A. Korf ve svém spise •Žizň gráfa Speranskago". Z ost, jeho spisů uvádíme; Istoriieskoje opisanije go- roda ftfrotfíi (Petr., 1790—95, 6 části); Opisa- iiije fiini kupira Koimy Atinina (t., 1799); Ixobrafínije íelovéka (verSe) a j. Kateřině II. podal zajímavou íádost s příležitostným i verSi, aby bvl postaven Mininovi pomník. 4} I. Aleksander (vanovií, soufasný lékař ruský, r. ]853 skoníil studia na univ, kazanské, načež byl lékařem ve vojenských nemocnicích. Doktorátu dosáhl dissertaci De nicolino respectu toxicotosico forense (Pelrohr., l?5ů). R. 1859 redigovaf časop. •Gigeja" za- ložený na zásadách přírodních věd a filosofie mravní. O sobě vydal; Rukovodslvo k i\uče- niju farmakologii (1860—61. 2. vyd. 18601; Pjat popuijarnych medxiiiskicit lekcij (186'1); Ofialmologfja (1866); Oprt naslavUnija sol- dáta k tberefenijn ^dorovja (ISll). .Rus, Sta- rina« uveřejnila jeho Vospomhianija o pere- J/íom (189'1). Pořídil též hojné odborných překladů. akademii petrohradské, načež věnoval ae praxí a v 1, 1877-92 byl ve službách vojenských, Z jeho prací jsou nejznámější: Vospilanije délij v pervyj god jich fi^ni (1872); Russkaja {tn- íčina v vojnu 1877— -^S g. (1879); Sťornik I a ito JI opo/ofenij o vračach a j. R. 1875 laloiil čas. -Vračebnyla Vědomostí« přezvaný r. 1884 na iRusskaja Medicína<, ve kterém úspěšné zabýval se otázkami rua. zdravotnictví. ujliukojc: 1) 1., osada v sibiřské gub. tobolské v okr. išimském pH ř. l$imu na silnicí z Uima do Petropavlovska, a 3210 ob., farní školou a stanicí pošt. i telegr. — S> I., mésto v rua. gub. chersonské v Újezdě oděs- ském na břehu Bugského Umanu 9 2233 ob., pravosl. kostelem, školou, stanicí poSt. i telegr z doby řeckých osad čcrnomořských. nkeston [-stnj, tovární mésto ve vých. části angl. hrabství Derby, na návrší v udoli řeky Erewashe, 13 km sv. od Derby pH velké Severní a Středozemské železnici, má slévárnu železa, výrobu zboží stávkového a hedváb- ného, krajkáfstvi a 19.744 ob. (1891). V okolí jsou uhelné doly. Železárny a alkalický pra- men s četně navštěvovanými lázněmi. Ukley [ilklí|, město ve Westridingu angl. hrabství yorkského, 21 km sz. od Leedsu. na přítoku Ousy Wharfu a na Želesnicích Oli- lejské a 1-ské, s 5767 ob. (1891); od r. 1856 zařízeny v 1, četné ústavy pro léčení stude- nou vodou. Asi ÍO km nad 1. jsou zříceniny boltonského proboStství, jehož kostel jest čá- stečné restaurován. Nedaleko nalézá se též letohrádek vévody z Devonshiru Bolton Halí 9 rozsáhlým parkem a zřícenina Barden Tower t doby Jindřicha VII. 511 ni: 1) I., pravý přítok Rýna 60 A:m dl. ve Vorarlbcrku, vzniká ve výši 186011 n.m. ve skupině Silvretty na hranici rakousko-švýc., teče údolím Montafonským k scv.-záp. podél sev. úpatí Rhaetikoiiu a ústi se do Rýna 7 km pod Feldkirchem. a> I.. dříve Eli, Hel, Illus. Alsa, levý přítok Eíýnu v Elsassech, vzniká 6 km jíhO' záp. od Pfirtu u Basileje v sev. přcdhofi jury a protéká celkem k sev. souběžné s Rýnem nížinou horního Rýna. U Štrasburku dělí se na 2 ramena a vlévá se 15 km sev.-vých. od Štrasburku u Wanzcnavy do Rýna. S levé str. pfijimá Largu stékaJLci taktéž z předhořl jurského, s Voges pak přítoky Doller, Thur; Lauch, Fecht, Streng, Giessen, Scheer, And- lau, Ehn, Breusch a Suffel; s pr. str. vlévají se do ní Blind, Luttcr, Ischert a Zembs. Délka řeky jesl 205 km, z čehož jest 98 km splavných [jočinajic od Kolmaru. Mad Štras* burkem v délce 64 Irm provedena jest sou- stavná kanalisace řeky, t. jest tepnou veške- rého ruchu průmyslového, obchodního a do- pravního v Dol. Élsassech; na ni leíí největší města země (Múhlhúsy, Kolmar, Schlettstadt, Strasburk). Dvěma důležitými, u Štrasburku počínajícími průplavy spojena jesl I, s Rhů- nem a Marnou. ni., skratek sev.-amer. státu Illinois. — V zoologii označen jím J. K. W, lUíger. niaoe (lat. Ulalio) znamená v právu: 1) při- vezeni, pokud se týče přinesení věci nájem- níkových nebo pachtýřových do najatého sta- vení, resp. na zpachtovaný pozemek (viz In- vecta ct illata); 2) 1. véna v řimsk. právu jest způsob zřízení věna. niaenas, rod trilobitů z útvaru silurského. Tělo má zřetelně trojlalořné, hlavu a Stit ocasní silné vyvinuté a sobe podobné. Na hlavě průčelí nezřetelné bývá omezeno a Íiostrannich slabé bývají na- alcko jsou od průčelí vzdá- leny a leií poblíže okrajů po- stranních a zadního. Hlavní šcv jde od zadního okraje kol oči ku přednímu okraji, pře- chází na z pod ní stranu a spo- i- - x_ juje se se švem chobotním. -í^ip^~ Trup má obyčejné 10, zřídka ^3^'- 8 neb 9 článků plochých. Že- Wbra rovněž plochá, bez rýhy i bez lišty. Hypostoma troj- boké, dosti vyklenuté. Rodu toho známo přes 100 druhů pocházejících vesměs ze si- luru a sice zvláště ze zpodní- ho siluru vSkandinavii, Rusku, Anglii, Irsku, Sev. Americe, z ostrovů Oelandu a Gotlandu. Z Cech popsal Barrande 18 druhů, z nichž 2 se nalézají v siluru svrchním (e,), ostatní ve zpodním. Fa. niánové, Itánun, Lánun, Šp. lllanos, národ obývající na ostrově Mindanao sou- ostroví Filippinského kolem zálivu Illán- ského. Jsou potomky muhammedánských malajských přistěhovalců z Bornca a v nej- užším příbuzenství s obyv, ostrovů lolskýcii C. 19)1, 1 512 Illapel — lUe-et-Vilaine. (Sulu) a s některými sousedními kmenv na Mindanau. Provozujíce pirátství jsou ovládáni 16 sultány a 17 radŽi a od Španělska ne- ódvislí. Illapel [iljapelj: 1) I., hl. m. dep. st. jm. v prov. Coquimbo řep. Chile, 50 km od po- břeží, na řece l-u, vlévající se do Rta Choapa, 8 4703 ob. (1785), obchodem a zlatými doly nyní opuštěnými. Za přístav slouží ťorto dé los Vilos v prov. Aconcague, spojené s l-em silnicí. 2) I., řeka v jižní Americe, viz Choapa. ZUata (též AI lat a), t. j. věci přinesené, nazývá se jmění, které přmese žena svému muii. I. et invecta viz Invecta et I. HlATa, maď. název městyse Ilavy (v. t.). niawara, město a středisko distriktu t. jm. v Novém Již. Walesu, již. od Sydneye, má vývoz uhlí, másla, sýra, šunek a ryb do Sydneye. V okolí jsou bohaté doly kameno- uhelné, ložiska železné rudy a kamenné lomy. Obyv. 5762 (1891). Distrikt illawarský za- ujímá úzký, přímořsky pruh mezi Velkým rozvodním pásmem a Velkým okeánem, jest velmi úrodný a oplj^vá četnými přírodními krásami, z nichž vyniká Illawarské jezero, 13 km dlouhé a 5 km áir., průplavem spojené s Okeánem. Hlavními plodinami Jsou kuku- řice, brambory a víno. Značný jest i chov dobytka a výroba mléka, másla a sýra. XUe [íl]: 1) I. sur la Tét, město v kan- tonu Vin^, v arr. Prades franc. dep. Pjrré- nées Orientales, na pr. bř. ř. Tét, na želez, trati Perpignan - Prades ; má hradby, kostel ze XIV. stol., výrobu klobouků, koželužství, pěstění hedvábníků, mnoho ovoce, zejména broskví, a 2973 ob. (1891). R. 1598 bránilo se město s úspěchem Francouzům, r. 1640 do- byl ho Condé, r. 1793 Španělé. 2) I., pravostranný přítok Vilainy ve franc. dep. Ille-et-Vilaine; pramení se jihových. od Combourgna v Etangu du Boulet, teče úzkým údolím k jihu, přijímá s 1. str. Ilet a ústí se po toku 45 km u Rennes. Údolím řeky vede železnice ze St. Málo do Rennes. Kanál ďl.- ct-Rance spojuje 1. s ř. Rance. nie Eduard Valentin Joscph Karl, malíř a kreslíř něm. (♦ 1823 v Mnichově), žák Schnorra z Carolsreldu a Schwinda, od r. 1868 prof. Maloval řadu aquar cílových scén z »Nibelungůc pro krále Ludvíka !(., mimo to scény z Parcivala, Lohengrina, Tannháusra a třicetileté války. Nejznámějším stal se jako illustrátor >Fliegende Blátter*, jejichž spolu- redaktorem r. 1864 se stal. Dále jest od něho 60 čísel >Múnchener Bilderbogen*, Sedm hlav. hříchů (Aligaier ryl r. 1861), Temperamenty, Hansivurstiddy a Staberlova cestovní dobrodruž- ství (1863). nieoebriun Toum., nehtové c, rod rost- lin z řádu ptačincovitých (Alsineae DC.) s rodem Hemiaria L. příbuzný, má kaliŠní lístky tlusté, houbovité chruplavkovité, se stran sploštélé, uvnitř úzce žlabovíté a osi- naté, korunní plátky velmi malé nebo za- krnělé, tobolky podélně brázdované a v brázd- kách podélnými 5—10 skulinami pukající. Je- diný druh nehtovec přeslénkatý (I. ver- ticittatum L.) jest vytrvalá bylina s'lodyhou položenou a větevnatou, listy vstřícnými vej- citě okrouhlými a krátce řapíkatými, květy bílými, v úžlabích listů ve 4— 5^četných klu- bíčkách přeslénky zdánlivě tvořících sesta- venými, z nichž každý podepřen 2 stříbro- bílými, suchomázdřitými listenci. Kvete od července do září na vlhkých písčitých i ra- šelinových krajích rybničních. V Čechách se vyskytují zhusta v okolí Třeboně. Vs. Xlle-et-Vilaine [il-e-vilénl, dep. v sev.- záp. Francii při pobřeží kanálu La Manchc, utvořený ze sev.-vých. části býv. prov. Bre- tagne; hraničí na sev.-záp. s Kanálem, na sev.-vých. s dep. Manche, na vých. s dep. Mayenne, na jihu s Loiře inférieure a na záp. s dep. Morbihanem a C6tes du Nord. Povrchu má 6725*83 Arm*, dle výpočtu mini- sterstva války 6990 km*. Pobřeží 75 km dl. jest značně rozčleněno zálivy Mont St. Mi- chel, Cancale, St. Málo a j. fest dílem skal- naté, provázené četnými úskalími a útesy, z části nízké a ploché, někdy bažinaté a proti příboji moře hrázemi chráněné. Povrch dep. jest nevysoká žulová planina, z níž vystupují pásma mírně vysokých pahorků. Z nich nej- důležitější jest rozvodní pásmo mezi Kaná- lem La Manche a Atlantským okeánem (Vi- laine). Nejvyšší pahorek jest La Chapelle- Janson na hranici v dep. Mayenne (248 m n. m.). Střední části dep. jsou málo úrodný a vyplněny lesy, vřesovišti a bažinami. Sever odvodňuje se pobřežními řekami do Kanálu. Z nich větší jsou na vých. Couesnon, na záp. Linon, jenž vlévá se u Evranu v dep. Cótes du Nord do řeky Rance, ústící se do Kanálu zátokou St. Málo, opět již na půdě dep. I. Ostatek dep. náleží ku přímé oblasti Atlant- ského okcánu a odvodňuje se k jihu sousta- vou řek lile a Vilaine, které spojují se u hl. m. Rennes a dle nichž dep. pojmenován. Hl. přítoky Vilainy jsou na právo Cobanche, Meu, Canut a Oust s přítokem Corabsem, s 1. strany Seiche, Semnon a Chére. Podnebí iest jako ve větší části Francie okeánické, mírné a vlhké s řídkými mrazy a 800 mm srážek ročně. Pro zemědělství jsou poměry nevalně příznivé, děje se však mnoho pro ieho roz- květ vysušováním bažin a vzděláváním vře- sovišť. Z celé plochy dep. zaujímají pole 4675 km*, luka 730 km*, lesy 469 km* a past- viny a vřesoviště 454 km*, K. 1891 oseto pše- nici 140.000 ha a sklizeno 1,813.000 hl, po- hanky sklizeno 1,597.000 ^i/, ovsa 1,031.000 /i/, ječmene 628.000 hl. Mimo to pěstují se ve vel- kém množství krmná řepa (1891: 3,278.500 ^J, tabák (1891: 10.965 í), brambory, len, konopí, olejnaté rostliny a jetel. Ve velikém množ- ství rodí se ovoce, jmenovitě jedlé kaštany, jablka a hrušky. Z těchto vyrábí se ovocné vino (cider), r. 1891 1,801.247 hl. Réva pěstuje se pouze mlSha (579 hl vína). Značnější jest chov dobytka, jmenovitě hovězího a kom'. R. 1889 měl dep. 71.048 koní (t. r. 68.490), 1653 oslů a mezků, 365.950 kusů dobytka hovézího (t. r. 351.439), 31.839 ovcí, 111.014 Illcgální — Illésházy. 513 kusů dobytka vepřového a 4900 koz. Mléka dosaženo 3,086.276 hl. Zdejší máslo jest z nej- lepších ve Francii (jmenovitě máslo z Rennes a z la Prévalaye). Rozsáhlé jest včelařství. R. 1891 bylo v dep. 69.800 úlů a výtěžek obnášel 404.500 kg medu a 99.400 kg vosku. Mořským rybolovem zaměstnává se asi 9000 osob a výtěžek činí ročně asi 3 milí. franků. Užitečné nerosty vyskytují se ve značné míře. Nejdůležitější jsou střibronosná olověná ruda (1891: 9463 tun), zinková ruda, železo, sta- vební kámen, břidlice a mořská sůl. Z mine- rálních pramenů vynikají guichenské. Prů- mysl jest málo vyvinut, ale rychle vzkvétá. Ve 12 hutích a hamrech spracovává se že- lezo. Dále jsou zde pivovary, vinopalny, četné mlýny, kozel užny, továrny na svíčky, papír, platenictví a loděnice. Obchod jest značnější než průmysl a hlavně s plodinami a výrobky zemédělslcými. Hl. středisky obchodu jsou Rennes a přístavy St. Málo a St. Serván. Obchodu slouží 236 km vodních cest, z čehož připadá 70 Jem na průplavy, 464 km železnic a 725 km národm'ch silnic. Počet obyvatel byl r. 1891 : 626.875. Z toho bylo 1567 cizinců. Na- 1 km* připadá 93 ob. Oproti r. 1886 jeví se přírůstek ob. 0-887o- Obyvatelé jsou pře- vážnou většinou Kelti, mluvící zvi. franc. dialektem. Vzdělání obyv. jest na nízkém stupni a značně pod průměrem pro celou Francii. Z vyšších učilišť jsou zde 1 lyceum, 3 kolleje a 8 sekundárních škol. Dep. dělí se na 6 arr. (Fougéres, Montfort, Kedon, Rennes, St. Málo a Vitré) a 43 kantonů s 359 obcemi. Hlavní m^to jest Rennes. — Srv. A. Joanne, Géographie ďllle-et-Vilaine (Paříž, 1891). niegálni (od lat. lex, zákon), nezákonný, protizákonný, čelící proti zákonu, porušující zákon. Xllegitimita (lat illegitimitas), nezákon- nost, v rodinném právu označuje se termi- nem tím nemanželský původ dítěte, naroze- ného buď z osoby neprovdané nebo sice z manželky, avšak zplozeného jiným než man- želem. Manželu náleží v tomto případě právo podati žalobu na Í-tu. Podmínky této žaloby uvádí v rak. právu § 158. ob. zák. obč. Srv. též Dítě str. 625. Xlle^tiiiini (srv. Illcjg;ální), nezákonný, naproti slovu legitimní (v. t). Výrazu toho užívá se zvláště v právu rodinném a dědi- ckém. Děti narozené z osoby neprovdané (svobodné nebo vdovy), jakož i děti zrozené sice z manželky, avšak zplozené jiným než manželem, jsou dětmi Í-mi, nemanželskými. Více o nich viz ve či. Dítě str. 626. ZUenau, velký, zemský ústav pro choro- myslné v Badcnsku vých. od Achern v kraji badenském při záp. úpatí Schwarzwaldu na Illenbachu. Ústav, otevřený r. 1842, jest za- řízen pro 430 chovanců a jest z nejlépe říze- ných ústavů toho druhu. nier, řeka v jihozáp. Bavorsku, vzniká na hranici rakousko-bavorské v Alpách Algav- ských z potoků Breitachu (prameny 1685 m n. m.), Stillachu (1461) a Trettachu (2085 w), jež se po divokém toku spojují 2 km pod Oberstorfem (760 m). Spojená řeka teče pak k severu, opouští u Immenstadtu (710 m) hory, zaměřuje od Kempten směrem sz. ku hranici bavorsko- virtemberské, již sleduje až k ústí do Dunaje pod Wiblingen (469 mj nad Ulmem. I. nemá téměř žádných přítoku, je- dině z Virtemberska přichází nevelká Aitrach. Údolí l-y podléhá častým povodním. V do- lejší své části vymlela si řeka koryto v alp- ském štěrku, měnívá je však dosti zhusta. Vývoj řeky obnáší 165 km, střední množství vody u Wiblingen za vteř. 53 m*. U Krug- zellu ť640 m n. m.), 56 km pod Oberstorfem, počíná splavnost pro vory. ZllertltMii, městys a hl. m. okr. v bav. vl. ob v. švábském na pr. bř. Illery, 524 m n. m. a na žel. trati Ulm-Kempten, sídlo okr. úřadu, soudu, důchodkového úřadu a lesní správy, má stanici pošt. a telegr., kat kostel, pěknou radnici, předení mořské trávy, pěstění vrb a koŠíkářství, značné trhy na dobytek, na blíz- kém pahorku dva zámky a 1543 ob. (1890)« většinou katol. Okres má na 29967 /rm* ve 44 obcích a 86 osadách 18.294 ob. (1890). ZUóshásy [iléš-], též Illyésházy de Ea- dem, téhož původu jako Eszterházy deGa- lantha (v. t.), slul bohatý a mocný rod uher- ský, jehož zakladatelem jest syn Šalomouna Estorase Eliáš, ienž při dělení otcovského jmění obdržel Illésházu. Moc rodu rostla a statků přibývalo, zvláště v okolí Vészprvma a Blatenského jezera. Z vynikajících členů jsou: 1) I. István (Štěpán), státník uher. (* 1540 — t 1609 ve Vídni), horlivý kalvi- nista, bystrý státník a obratný jednatel. Bo- joval nejprve pod Pálffym proti Turkům, ale pojav za chof Annu, dceru choř v. bána Petra Erdddyho, věnoval se životu politickému a správě statků a nabyl druhým sv^m sňatkem r. 1580 s Kateřinou Pálffyovou hradu Liky, r. 1590 hradu Trenčína, r. 1600 hl. Županství v stolici trenčínské a konečně dosáhl pový- šení do stavu hraběcího a, získav Hodonín, též inkolátu moravského. Byl hlavou strany kalvínské, ale též nepřítelem svobodj[ měst- ské a prodchnut zásadami feudálními. Moc jeho vzbudila mu závistníky, kteří nařkli ho z velezrády, ale Štěpán r. 1603 uprchl do Polska, načež prohlášen byl za zbavena cti a statků. Když Bocskai opanoval sev. Uhry, povolal 1-ho zpět a učinil ho jednatelem při vyjednávání s arciknížetem Matyášem o mír Vídeňský, který jeho přičiněním byl také za- vřen. Za to vráceny mu byly všecky statky a úřad; jmenován byv palatínem provedl, že arcikníže Matyáš byl korunován na krále uherského. Napsal maďarsky paměti své o udá- lostech v 1. 1592—1603 a ustanovil zvláštní řád dědičný, kterým se jeho nástupci měli říditi. 2) I. Kašpar (f 1648), synovec před., při- jatý od něho za syna, slynul svou učeností; přeložil pro syny své Joach. Beusta Manuále pium et beatum e vita exitům indicans (Debre- cín, 1639) a vydal anthologii ze Sv. písma, filosof, a histor. spisovatelů Viridarium varii generis flosculorum (t., 1634). 514 lUeschowitz — lUičevskij. 3) I. Gyórgy, syn před., vydal Disputatio de justitia originali eiusque inessendi módo XXXII. thesibus comprehensa (Trenčín, 1640); nemaje dítek přijal závětí svou z 29. kv. 1689 a dle řádu Štěpánova svého příbuzného Mi- kuláše za syna a odkázal mu Brumov a Vsetín na Moravě. 4) I. Miklós ř* 1653 — 1 1723), přijatý syn Jiřího, byl od tohoto za povstání Tókoíyova jmenován velitelem Trenčína proti císařským. Přesvédčiv se z archivu, že Jiří ho dle řádu Štěpánova musil přijati za svého nástupce a že mu není ničím zavázán, odhodlal se za- chovati věrnost Leopoldu I., i vzdal císařským hrad a odebral se do Vídně k císaři, který po smíru s Jiřím rozhodl, aby Jiří byl hl. žu- panem trenčínským a liptovským a po ieho smrti by důstojnost ta přešla na Mikuláše. Působil blahodárně na svých statcích i pro zemi Uherskou a pro rod Habsburský, zvláště na snémě r. 1722, na kterém přispěl k uznání sankce pragmatické. 5) I. István III. {♦ 1762 v Prešpurce — 1 1838), vnuk před., nastoupil po smrti otcově r. 1800 v dědičné županství a počínal si proti poddaným spravedlivé. U dvora byl u veliké vážnosti, tak že r. 1808 byl vyznamenán řá- dem zlatého rouna. R. 1832 vzdal se svého úřadu, r. 1835 prodal své statky a zaplativ všecky dluhy rodinné žil na Žitném ostrově. Bohatou knihovnu a sbírku listin daroval Národ, museu v Pešti. lUesohowltz. ves slezská, viz J i I e š o v i c e. niiberallta (z lat.), nesvobodomvsl- nost. — llliberálnf, nesvobodomyslný. niioinus Petr, spisovatel lat. (* v Sieně v Itálii — t 1582 v Olomúci), vyskytuje se nejprve jako prof. jazyka řeckého v Krakově, potom jako kanovník při kapitole v Ostři- homě (1552) a v jiných hodnostech na pádě uherské. Za biskupa Jana Grodeckého stal se kanovníkem v Olomúci (1572) a zastával úřad officiála až do své smrti. Horlivou přízeň k jesuitům osvědčil darováním bibliotéky kol- leji olomúcké (1575) a odkazem značného jmění k účelům řádu. Složil přes čtyřicet spisů, skoro veskrz latinských, obsahu na- mnoze náboženského, jako na př.: Sermones de ecclesia Dei a concUio malignantium discer- nenda] De antiqua fide servanda divinisque jla- gellis. Českou úpravu má Kni\ka o jednoté viry (1574). Viz Cerroni, Nachrichten uber Mahrens Schriftsteller, rukop. v Brně, III, p. 555; ďElvert, Geschichte des Bucher- und Steindruckes etc. in Mahren, str. 239; Jireček, Rukověť I, str. 297. Tliř. niioite (lat.), nedovoleně; res i -ta, věc nedovolená. niioium L., badian, rod rostlin z řádu šacholánovitých {Magnoliaceae DC), ob- sahuje kře nebo menší stromy vždy zelené, lysé a aromatické, s listy střídavými, bczpo- ševnými, bezpalistými a drobně žlaznatě teč- kovanými. Květy konečné nebo na koncích větví úžlabní jsou jednotlivé nebo tvoří chudá, vrcholíkovitá květenství. Obojaké květy sklá- dají se z Četných, volných, spirálně sestave- ných a střechovitě se kryjících lístků, z nich? vnější (3—6) bývají kratší, širší a kalichovité, vnitřní delší, ponenáhlu užší a ko^unovité. Tyčinky četné (zřídka 4—6) mají nitky tlusté, žlábkovité, prasníky na vnitřní straně se otví- rající. Četné, volné pestíky na zkrácené ose květní přeslenovitě sestavené zúženy jsou v Šídlovitou, na zad ohnutou čnělku, přechá- zející na vnitřní straně v bliznu. Semenníky po 1 vajíčku obsahující dozrávají v plody kožnaté nebo dřevnaté, na vnitřním švu jako měch^řky skulinou se otvírající a posléze hvězaovité rozložené. Semena mají slupina koŽnatou a lesklou. Známo celkem 7 druhů, z nichž 2 jsou rozšířeny v jižnějších krajinách sev. Ameriky, 2 ve Vých. Indii, 3 v Číně a Japanu. Nejznámější druh ze všech jest b. pravý (I. anisatum L.), malý větvitý strom 6 — 8 m vysoký s korou šedavou, listy koži- tými, nahoře temnějšími, vezpod světlej i ze- lenými, podlouhlými, k oběma koncům při- špičatěnými a dlouze řapíkatými. Květy jedno- tlivě úžlabní, krátce stopkaté, poněkud sklo- něné, 2—3 cm v průměru měřicí jsou úhledné, bledožlutě bílé nebo nazelenalé. Kalich ze 3 vejčitých, korunovitých lístků se skládající přechází v korunu, jejiŽ vnější lístky jsou vejČitě podlouhlé, vnitřní ponenáhlu užší, ko- nečné čárkovité. Tyčinek má asi 20, plodo- listů 8, zprvu přímých, čárkovito-kopinatých, čnělkou slabě na zevnějšek zakřivenou věn- čených a při uzrání vodorovně se rozkláda- jících. Plody tyto v obchodech prodávané mají podobu osmipaprskové hvězdy sedící někdy ještě na zakřivené stopečce; jednotlivé měchýřky jsou vně mdle šedohnědé nebo rezavohněaé a nepravidelně vráskované, uvnitř hladké, lesklé, červenohnědé neb hnědožluté. EUiptičná, lesklá a |na krajích ostrá semena jsou žlutohnědá. Roste v Číně a Japanu. Po- skytuje drogu Fructus Anisi stellati č. Badi- ani č. Anisum stellatum. Nejhlavnější součásti aromatického, sladce chutnajícího badianu jest etherický olej (4 — 57o)f jehož je nejvíce ve zpodnějši části vnější vrstvy měchýřků plodních; semena oleje toho nemají. B. pě- stuje se hlavně v Číně a odtud vyváží. Po- nejprv dostal se do Anglie z Filipín r. 1588. Mimo v lékařství užívá se badianu jako ko- ření a k výrobě jemných likérů {Anisette de Bordeaux). Ve Vých. Indii pěstují často u kostelů b. posvátny (I. religiosum Sieb. & Zuccar.), jejž někteří považují za odrůdu badianu pravého. Plody jeho jsou uvnitř bledší, nelesklé, mají jinou chuť a zápach a obsahují jedovatou součástku sikimin. Kůry užívají v chrámích jako kadidla, z větví ple- tou bohům i zemřelým krásné věnce a okraš- lují jimi oltáře. Vs. mičevskij Aleksěj Děmjanovič, bás- ník ruský (* 1798 — f 1837), byl synem gu- bernátora tomského a přítelem Puškina za jeho studií v lyceu, kde proslul svými baj- kami a epigrammy, jakož i karikaturami kre- slenými do školního sborníku »Licejskij Mu- drce*. Puškin, jemuž s počátku byl při bás- nční nápomocen, připomíná jeho přátelství Illiers — Illinois. 515 v několika básních (K živopiscu a j.). Své básně vydal ve sbírce Opyty v antologičeskom rode (Petrohrad, 1827). ZUiers [iljé], hl. m. kantonu v arr. char- třeskem franc. dep. Eure-et-Loir, 170 m n. m., nedaleko pramenů Loiru na Žel. trati Paříž- Bordeaux, má kostel z XIV. stol., zříceniny hradu, textilní průmysl, výrobu hospodář- ských strojů, pálení vápna a cihel, koželuŽ- ství, chov koní a 2117 ob, (1891). — Kanton má na 236-06 km* v 21 obcích 9912 ob. ZUies, Val ďl. [val diljé], levé pobočné údolí Rhdnu v okresu montheyském švýc. kantonu walliského. Počíná na pohraničném hřebenu mezi Wallisem a franc. dep. Haute Savoie, jest protékáno ř. Viěge a táhne se k sev.-vých. v délce 22 km až k Monthey, kdež Viěge vtéká do Rhdnu. Na záp. straně vypínají se vrchy Chablaiské, pravý břeh údolí tvoří ledovci kryt^ Dent du Midi (3260 m n. m.), pozadí uzavu-aji údolí Tour Sallieres (3221 m n. m.), Szigeron a C. de Couz. Údolí vyniká četnými přírodními krásami, má mnoho vzácných rostlin a jest proto cílem mnoha tu- ristů. Obyvatelé (3087 r. 1888) národnosti franc. a náb. katol. žiji v obcích Troistorrens, Val ďl. a Champéry. Toto jest klimatickým léčebným místem (1052 m n. m.) s 638 ob. a spojeno s Monthey silnicí. Na záp. odště- puje se pobočné údolí Val de Morgin, v němž ve výši 1343 m n. m. nachází se klimatické léčebné místo Morgins. Srovn. Claparěde, Champéry et le Val ďl. (Basilej, 1886). Zlligrer Johann Karl Wilhelm, zoolog něm. (♦ 1775 v Brunšviku — f 1813 v Ber- \iné\ studoval v rodném městě, v Helm- steatu a Gotinkách. Podporou vévody brun- švického a hraběte Hoffmannsegga, jehož sbírky pořádal, mohl se věnovati studiu pří- rodovědeckému, r. 1810 povolán do Berlína i uspořádal tu vzorně zoologický oddíl krá- lovských sbírek přírodovědeckých. Má zásluhy o pokrok v soustavném tříděni hmyzů, ssavcu a ptáků. Vydal hlavně spracovaný Kugelannův seznam brouků Verxeichniss der Káfer Preus- sens (Halle, 1798), spracovaný seznam motýlů Denisa a Schiífmůllera Verxeichniss der wiener Schmetterlinge (Brunšvik, 1801, 2 sv.), dopl- něný překlad Olivierovjr Entomologie (t, 1801 až 1802, 2 sv.), články o zeměpisném rozšíření ssavců v >Abhandl. d. kdnigl. Akademie der Wissensch. zu Berlin« (1811 a 1812) a sou- stavný spis o ssavcích a ptácích Piodromus systematis mammalium et avium (Berlín, 1811). HHinanl [iljimáni], hora ve vých. pásmu bolivskÝch And, na 16« 33' j. š. a bl^ 40' z. d., jihovýcnodné od La Paz a jez. Titicaca. Ze tří sněhem krytých vrcholů dosahuje Condor Blanc 6410 m, ostatní 2, Pie Paris a Atchocc- paya, jsou nižší. Úpatí hory s výjimkou se- veru obtéká Rio de la Paz. Jméno I. zna- mená asi >sněžnou horu«. niinoia [ilinajsj: 1) I. (úřední skratek 111.)* 8. stát Spoj. Obci severo-amer., rozkládá se mezi 36<» 59' a 42« 30' s. š. a 87<> 49' a 91° 40' z. d. mezi řekami Mississippim, Ohiem a Waba- shem a Michiganským jezerem, zaujímaje 146.720 km*, Mezuje na sev» se státem Wis- consinem, na vých. s Michiganským jezerem a státem Indianou, na jihu s Kentucky a na záp. se stát]r Missouri a lowou. Hranice tvoří na záp. Mississippi, na jihu Ohio, na východě Wabash, břehy Michiganského jezera a rovná čára mezi nimi vedená na 87° 49' z. d., na severu rovnoběžka 42° 30' s. š. Povrch státu jest převážnou většinou rovina místy nepatrné zvlněná o střední výšce 170 m. v sev.-záp, části státu jsou nízké pahorky, z nichž nej- vyšší mezi Freeportem a Galenou má 350 m n. m. Povrch státu rozbrázděn jest hl. na jihu zajímavými údolími přečetných řek zv. bluffs. Po obou stranách řek táhnou se dosti široké pruhy velmi úrodné nížiny uzavřené příkrými stěnami 30—100 m vys. Půda jest do velké hloubky těžká a černá hlína, nad míru úrodná, pokrytá rozsáhlými prairiemi s Četnými pruhy lesnatými. Značnější les pokrývá tak zv. Ame- rican Bottom, jenž táhne se v šířce 7 km a délce 134 km podél řeky Mississippi. lih státu náleží k velké střední kamenouheíné ř>ánvi Spoj. Obci, na sev. převládá útvar si« urský. Převážná většina státu náleží k úvodí Mississippskému, pouze menší tÁst sev.-vých« k úvodí Michiganského jezera. Mississippi tvoří celou záp. hranici státu a velký přítok jeho Ohio, jenž se ústí právě v jihozáp. koutě hranic, tvoří hranici jižní. Nejdůležitějšími přítoky Mississippskými isou Rock Rivcr, I. a Kaskassia; Ohio přijímá značný Wabash Ri- ver. Důležitějším přítokem Michiganského je- zera jest Chicago-River. Z jezer vedle Michi- ganského jsou důležitější Peoria a Pishtaka. Podnebí jest nepravidelné, málo příjemné, ne však nezdravé; léto velmi horké (stř. tepL 25° C), zima studená (stř. tepl. —0-8° C), střed, roční teplota 12° C. Mrazy počínají již koncem září. Severovýchod působením Michiganského jezera má podnebí vyrovnanější, chladnější léta a mírnější zimy. Častých zimnic v nižších polohách ubývá současně se vzděláváním půdy. Průměrné množství srážek 838 mm, Z veškeré plochy zaujímala r. 1890 pole 59%, luka a pastviny 16%, les 14%. Obilí pěstuje se velmi intensivně; r. 1890 bylo oseto celkem 5,666.566 ha. Z toho připadlo 3,144.367 ha na kukuřici se sklizni 289,629.705 bushelů, na oves 1,539.559 ^la (137,602.804 bush.) a na pše- nici 895.944 /la (37,371.081 bush.). Mimo to pěstují se ječmen, žito, pohanka, zemáky, len, chmel, tabák. Víno pěstováno na 1500 ha a vytěženo ho 250.000 gallonů; ve značném množství pěstuje se ovoce, též se těží velmi mnoho medu a vosku. Chov dobytka jest na vysokém stupni. R. 1890 bylo ve státu koní 1,335.289, 107.875 mezků a oslů, 3,063.119 kusů dobytka hovězího, 5,924.818 dobytka vepřo- vého, 922.631 ovcí. Velmi značné jest těžení hornické. Obvod, v němž vyskytuje se ka- menné uhlí, má 112.000 km*. R. 1891 vytěženo v 1072 dolech 23.934 dělníky 13,982.766 tun uhlí a zaujímá v tom I. druhé místo mezi státy Unie; surového železa vytěženo 674.506 tun. Mimo to vyskytuje se ve značném množství mramor, dále zinek, olovo a něco petroleje. 516 Illinoisko-michiganský průliv — Illkirch-Grafenstaden. Průmysl podporovaný bohatstvím uhelným povznesl se na třetí místo mezi státy Unie. R. 1890 zaměstnáno bylo ve 20.482 půmysl. závodech 312.198 dělníků a vyrobeno zboží v ceně 908,640.280 doll. Z průmyslových zá- vodů státu vynikají přede všemi ostatními obrovské závody pro výrobu masného zboží v Chicagu, dále Železné huti, ocelárny, slé- várny, strojírny, pily, továrny na hospodářské stroje, textilní a na nábytek, ohromné mlýny, pivovary, lihovary a j. Při tak značném prů- myslovém rozvoji jest přirozeno, že i obchod obrovsky se vzmáhá. Příznivé rozvětvení vod- ních cest, které jednak prostřednictvím mi- chiganského jezera umožňují spojení s výcho- dem, jednak splavnými řekami Ohiem, l-em a Wabashem a velikým průplavem Illinoisko- michiganským spojení s centrální vodní Žilou Unie Mississippim, má na rozvoj obchodu velmi blahodárný vliv a umožnilo netušený rozkvět obchodní metropole státu Chicaga, které iest z prvních obchodních měst světa. Nejdůležitějšími přístavními městy státu jsou Chicaco, Kewaunee, Troy a Whitehall. Ob- chodní loďstvo státu čítá přes 400 lodí, z nichž jest 177 parolodí o 75.522 tunách, železnic má stát 15.816 km (1890) se 56.000 zřízenci ; mimo to 24 elektrických drah v délce 326 km. Oby- vatelstva má I. 3,826.351 (1890, r. 1810 jen 12.282). Z toho jest 1,972.308 muž., 1,854.043 žen, 842.347 narozených v cizině a 57.879 barev- ných; na 1 km* připadá 26 ob. Dle nábožen- ského vyznání jest většina oby v. protestantská různj^ch vyznání. R. 1890 napočítáno 473.324 katol., 165.191 vyznavačů církve episkopální, 95.237 baptistů, 59.744 presbyteriánů. Katol. arcibiskup sídlí v Chicagu, biskupové v Altonu, Belleville a Peorii; protestantská biskupství jsou v Chicagu, Quincy a Springfieldu. Školství jest ve stavu příznivém. R. 1891 bylo dětí školou povinných 1,096.700 a navštěvovalo školy pravidelné 799.058 dětí, z nichž 5054 ba- revných. Na školách působilo 23.977 učitelů. Vyšších učilišť jest 28 s 639 učiteli a 10.472 posluchači. Vynikající z nich jsou universita v Chicagu, illinoiská universita v Champaignu a Knox College v Galesburgu. R. 1892 vy- cházelo ve státu 1438 Časopisů. V čele správy státu jest guvernér lidem na 4 léta volený. Zákonodárnými sbory jsou senát o 51 členech volených na 4 roky a sněmovna repraesen- tantů s 153 Členy volenými na 2 roky. Právní moc vykonává nejvyšší soudní dvůr, jehož členové jsou voleni lidem na dobu 9 let. V kongressu' zastoupen jest stát 20 poslanci a pro volbu presidenta Spoj. Obcí vládne 22 hl. Příjmů státních r. 1890 bylo 3,946.185 doll., vydání 2,664.452 doll., stát. dluhu 1,184.907 doll., dluhů hrabství 11,016.380 doll. a dluhů měst 26,456.965 doll. Z důležitějších stát. ústavů jsou zde 4 ústavy pro choromyslné, školy pro slabomyslné áítícy, slepce a hluchoněmé, 2 káznice a 1 polepšovna. Stát rozdělen jest na 102 hrabství a hl. m. jest od r. 1810 Spring- field. — I. jest částí onoho území na Ohiu, které koncem XVII. stol. osazeno bylo osad- níky francouzskými. Mírem v Paříži připadlo území toto Anglii, r. 1775 pak Spoi. Obcím. Od r. 1787 tvořilo čásf territoria Západní In- diány, stalo se r. 1809 samostatným territo- riem a r. 1818 státem. — Srv. Davidson, History of I. (Chicago, 1874); Brcese, 'Early history of I. 1673—1763 (t., 1884); Reynolds, Pioneer history of I. (t., 1887, 11. vyd.); Mo- ses, I., historical and statistical (t., 1889—93, II. sv.). 2) I., I. Ríver, řeka ve státu I. Spoj. Obci povstávající asi 70 km jihozáp. od Chicaga u Dresdenu v hrabství Grundy stokem Des Plaines Riveru, prýštícího v jihových. státu Wisconsinu, a Kankakee Riveru, Vjrvěrajícího v se v. části Indiány. Teče nejprve směrem záp., u Hennepinu zahýbá se ostře k jihu, načež celkovým směrem k jihozáp. míří k Mis- sissippi, jehož dosahuje u óraftonu, 45 km nad St. Louisem. Řeka 1. jest dosti hluboká a značně Široká, má zcela nepatrný spád a místy rozšiřuje se ve větší i menší jezera, z nichž největší jest Lake Peoria pod městem téhož jména. Délka řeky jest 416 km, splavná jest pro parníky v délce 350 Arm až po Ottawu. Mezi Ottawou a La Sallem při ústí Vermillionu jsou peřeje, které paroplavbé překážejí. Proto zřízen od města Peru průplav Illinoisko-mi- chiganský, který prostfedkuje spojení s Mi- chiganským jezerem. Pravými pobočkami jsou Fox, Spoom a Crooked Creek, levými Ver- million, Mackinaw a Sangamon. XUlnoUko-mlohi^^aiuiký průplav [-mi- Čigen-] ve státu Illinois Spoj. Obcí sev.-amer., spojuje Michiganské jezero u Chicaga s řekou Illinois, které dosahuje u Peru. S pracemi se počalo r. 1836 a skončeny za 12 let; náklad obnášel 6 milí. doll. Průplav jest 157 km d1., na hladině 18'3 m, při dně lim Šir., původně 1'8 m hlub. Později prohlouben v části mezi Chicagem a Jolietem na 213 m a učiněn tak velkým lodím přístupným. Jest důležitou vodní drahou spojující Kanadská jezera s Missis- sippim. niiterata (lat.), zvuky, jež slovy vyjádřiti nelze, jako štěkot, vytí, steny, vzdechy a p. ZUiterátni (lat.), neučený, vědecky ne- vzdělaný. ZUitnrffi neb Illiturgis, ve starověku město v uzemí Turdulů na ř. Baetis v prov. Baetice. Tu r. 215 zvítězili Cneius a Publius Scipio nad Karthaginci a r. 210 rozbořil je P. Cornelius Scipio; později opět bylo obno- veno jako Forum Juliům, jehož zříceniny jsou u Andujaru. nikiroli-GIrafensta^eii, ves v kantonu geispolsheiském kraje ersteinského něm. vl. obv. Dolního Elsaska, 8 km již. od Štrasburku na ř. lile, poblíž průplavu Rýnsko-Rhónského a nalželeznici ze Štrasburku do Basileje a trati silniční dráhy Štrasburk-Markolsheim , dvě spojené obce, I. a O., táhnoucí se v délce 3 fem, sídlo soudu a berního úřadu, má stanici poŠt. a telegr., 2 evang. a 1 katol. kostel, velkou továrnu na lokomotivy a vagóny, strojírnu, válcový mlýn a 5228 ob. (1890), z nichž 2249 katol. V okolí l.-O-u jsou tvrze v. der Tan- nova a Wcrderova, náležející k vnějšímu Illner — lUuminati. 517 opevněni Štrasburku. R. 1681 podepsána zde byla kapitulace, kterouž dostalo se území říš- ského města Štrasburku Francii. ZUner Josef (♦ 1839 v Čáslavi — f 1894 v Brně), doktor práv a advokát v Bučovicích, později v Brně. Jsa předsedou sboru dobrov. hasičů v Bučovicích, horlivě působil v rozvoj hasičství na Moravě. Na sjezdu v Král. Poli r. 1881 povolán do výkonného výboru pro založení české ústřední hasičské jednoty mo- ravsko-slezských dobrov. sborů hasičských a r. 1883 zvolen jejím starostou, kterýžto úřad zastával s pravým nadšením až do své smrti. Co od té doby jednotou tou vykonáno pro české hasičství na MorstVě a ve Slezsku, v tom měl I. podíl nemalý. Byl pilným spolupra- covníkem > Ochrany Hasičské c a vynikal často jako dovedný řečník, na př. pozdravovací řečí o sjezdu českoslovanského hasičstva v Praze r. 1891 na Žofínském ostrově. Byl muž na- dšený pro vlast a vše dobré, snaživý a obé- tovný. České hasičstvo nenazývalo no jinak než >tatičkem€. I. byl také dobrým hudební- kem; z četných jeho skladeb známy jsou nej- více Čechův sen a parodistická operetka Kvas hrdle Vondry XXVI, Jdra. IIIO9 II o, přístavní město v peruánském dep. Moquegua při ústi řeky I. do Velkého okeánu, s nevalně dobrým přístavem, železnicí do Moquegue, obchodem a asi 400 ob. von ZUo Christian viz llova. niora [iljóra], město ve špan. prov. gra- nadské 28 km sev.-vých. od Loje při již. úpatí Sierry de Parapanda na ř. Charconu a želez, trati Bobadilla-Granada. Má zříceniny maur- ského hradu, sirné prameny a 9007 ob. (1887). Maurové nazývali město Okem Granady. V ne- dalekém okolí jest panství Molina ael Rey, které r. 1814 španělští cortesové darovali vé- vodovi z Wellingtonu. niotUi maiiibiui (lat.), slovně: neumytýma rukama; bez patřičné přípravy. ZUoyálni (franc), neupřímný, falešný, od- kloněný principu dynastickému. HLl, skratek = sev.-amer. stát Illinois. ninluit, újezdné město v ruské gub. kur- ské na řece Lukstě 4 km od bř. Záp. Dviny, s 2864 ob. (Poláky, Rusy, Lotyši. Němci a Židv). Má 2 pravosl. kostely, 1 katol., 1 staro- řecK^, modlitebnu rozkolníků, synagogu, troj- třidní újezdní a měst. školu, mateřskou, něm. dívčí, pravosl. farní a dívčí kostelní školu, knihosklad, veř. knihovnu, tiskárnu a 3 výroč. trhy. — Illukstský Újezd na i v. gub. kur- ské s 2100 km* půdy většinou pahorkaté, jejíž křídová náVrší patři ke kurskému hornozemí, tvoříce rozvodí Záp. Dviny a ř. Aa. Jest to kraj suchý, neúrodný, jejž zavlažuji Západ. Dvína a její přítoky Rubež, Dveta, Eglon a ZusseJ, s mnohými jezery (úhrnem 26 km*), v sv. části pak močíllovitý. Obyv. (1894) 71.523, hlavně Lotyšů, pak Litvínů, Velkorusů a Bélo- rusů, v městech Němců a židů, vyznání katol., evang. a pravosl. se silným procentem sektářů a pravosl. rolníků. V Újezdě jest 8 pravosl. ko- stelů, 6 luther., 8 katol., 3 starořecké, 5 syn- agog, 13 škol obec, 12 pravoslav. farních, 6 luther. kostelních, 3 vychovatelny, 2 soukr. školy šlecht., 1 dívčí ústav. Hlavním zaměst- náním jest orba; vzdělané půdy jest 68'47o* lesů 24%» i sklizeno r. 1894: 60.000 A/ obilí a 35.000 t sena. Továren jest v Újezdě (1893) 17, menších závodů 132. Újezdem vede sil- nice z Dvinska do Novoalexandrovska, že- leznice Petrohradsko-Varšavská a pobočná traf dráhy Libavsko-Romenské. Důležitější z osad jsou města I., N. a St. Zubbat a obce Griva, Kopylovo a Skrudělina ; měst úhrnem 5. Četné jsou v Újezdě předhist. náhrobky. Tsř. ninmlnaoe (z lat.), slavnostní osvětlení. I. v malířství, zdobení knih malovanými obrazy. Slova i. užívá se pouze při knihách rukopisných, tak jako slova il lustrace při knihách tištěných. Dějiny I. knihové jsou tu- díž totožný s dějinami miniaturní malby, která východisko své má ve snahách kalfi- grafíckých. Písaři klášterní {scriptores), opi- sujíce mešní knihy a římské klassiky, nebo píšíce kroniky a básně, buď sami opatřovali je obrazy a pokrajními kresbami, nebo ode- vzdávali je k výzdobě soudruhům malířům {pictores)] stávalo se však zhusta. Že scriptor i pictor byla tatáž osoba. Dle minia červené barvy, jíž používáno bylo původně při psaní a zdobeni knih, zvali se malíři drobných ma- leb knihových miniatoři; na místo minia vyskytuje se však od XII. stol. pro červenou barvu název »rubrica« a písaři knih zvou se od té doby rubricatoři, kdežto pro malíře knih utvořen na rozdíl od nich název illu- minator, illuminista a pro knihu jimi ozdobenou codex illuminatus; prvotně roz- umělo se l-cí jen nanášení světel zlatem, ve kterémžto smyslu nalézáme slovo to ještě v XVII. stol. u Pierra Lebruna (Recueil des essaies des merveilles de la peinture). Viz také Illustrace a Miniatura. J-k, niaminatl (lat), osvícenci, jméno, jež v XVII. a XVIII. stol. sobě přikládaly některé společnosti, jichž členové vyšší intuici nadáni lepší poznáni o věcech nadsmyslných míti se domnívali. Vyskytly se ve Francii, Španělích a Belgii. Nejznámější ze všech jest řád í-tů,. který s tendencí revoluční založen v Ingol- stadte r. 1776 professorem kanonického práva Adamem Weisshauptem. Hlásáno svobodné užíváni rozumu ve věcech náboženských i po- litických v důsledcích nejpříkřejších, v nichž vliv Rousseauova ideálu o stavu přirozeném jest nepopiratelný. Tak náboženství positivní i církve měly býti odstraněny, vladařové de- possedováni, rozdílové národnostní přestati a nejvyšší členové řádu státi se měli vůdci lid- stva. Reformy ty měly býti uvedeny ve skutek ne revolucí, nýbrž ponenáhlým poučováním a Šířením osvěty. Vedle ideového tohoto pro- grammu dal Weisshaupt, jmenovitě ve spolku s baronem Kniggem, řádu tuhou a člena k členu těsně vížíci organisaci po způsobu řádu jesuit- ského a zřízeny sekce a lože po vzoru svo- bodných zednářů. Žádána nepodmíněná po- slušnost, aby člen střehl člena a každý účinně aby k prospěchu celkovému působil. Spolek v krátké době v Německu samétn i mimo né- 518 Illuminator — Ulustrace. úžasně rychle se rozšířil. Na předním místě mělo býti získáno studentstvo a učitelstvo, než i vysoce postavené osobnosti byly mezi členstvem, jako vévodové výmarský Karel August a brunšvický Ferdinand, též Goethe a Herder. Řád rozpuštěn kurfirštem bavor- ským Karlem Theodorem r. 1784, což roku násl. znova potvrzeno. — Srv. Findel, Ge- schichte d. Freimaurerei (1883). nimnliLator viz Illuminace. nimninovati (^at.), osvětliti ; barvami ma- lovati (rostliny, mapy ap.) = kolorovati. Hlas, řeka v Elsasku, viz 111. niiue (lat), klam, přelud. Tak nazýváme klamné sny, jež kdo o Štěstí si báji, i-sí. V umění znamená 1. dojem zdánlivé skuteč- nosti, jakým působí uměny pojmové, básni- ctví, malířství, sochařství a umění drama- tické. Formovost jest vlastním úkonem umě- leckým a do té náleží i vzbuzení 1. Kdo I. si budí, uznává skutečnost, chce o ní přesvědčiti, jen že ji podává stiliso vanou podle povahy svého umem', t. j. napodobuje ji, pokud sahají realisační prostředky jeho uměni. Rozpadání obou světu, ideálního a skutečného, a přece jich souvislost a sbližováni jest podstatou umělecké I. při umělcích produkujících i při diváku. niwitraoe (z lat), objasněni; nákres, vy- obrazeni, l-mi rozumíme povšechně obrazy v knihách tištěných oproti illuminování a miniaturám v knihách psaných; obojí vy- šly z téže snahy po ozdobě a ladném upra- vení knihy. Vedle uměleckých a ozdobu- jících l-cí jsou také I. vědecké, znázorňu- jící kresbou obsah textu, pak I. didaktické a paedagogické. Zvláštní skupinu tvoří konečně I. humoristické (karikatury^, jež však možno čítati k l-cím uměleckým. Snaha zdobiti knihu projevovala se ode dávna a svědči o tom přečetné psané a malované kodexy a pod. knihy středověké, jež hlavně od mnichů, zejména benediktinů, s velkou péčí byly prováděny; vynalezení knihtisku pozměnilo však tento způsob ozdobování ne- méně než sám psaný text. Obrat dál se pone- náhlu. Nejprve vyskytuje se snaha tisknouti celou stránku s textem i obrazem současně, což vedlo k vynalezení desek do dřeva řeza- ných s hrubými obrazy a několika řádky textu (I. štočkové). Tím stal se první pokus v illustro- vání knihy, jenž časem se zdokonalil v naši mo- derní illustrovanou knihu zároveň se zdoko- nalením umění knihtiskařského a technik re- produkčních. K tištění l-cí užívalo se z prvu dřevořezeb, později mědirytin a ocelo- rytin, lithografie, zinkografie a světlo- tisku. Jsou tudíž dějiny I. dosti shodný s dě- jinami těchto uměleckých a reprodukčních technik, na které odkazujeme. Jako tištěné písmo snažilo se prvotně napodobiti písmo rukopisné, tak také podobnou snahu shle- dáváme i u l-cí, napodobiti malované minia- tury; za tím účelem byly mnohdy I. dřevo- ryjccké od illuministů kolorovány. Vedle to- hoto zájmu po ozdobě knihy sloužilo rych- lému rozkvětu l-cí i přesvědčení za středo- věku udržované, že lidem neznajícím písma nahrazuje I. čtení textu. Prvotné byl zhusta tiskař zároveň sám illustrátorem a teprve během času, kdy vynikající umělci věnovali se ozdobě knihové, rozdělila se práce mezi malíře, řezače nebo ryjce a tiskaře. Poněvadž záliba v l-cích značně se rozšířila, hleděli ti- skaři vyhověti vkusu tím, že knihy své opa- třovali co možná největším počtem dřevo- řezeb; aby však náklad na knihu příHš se nezvětšil, užívali často naivním způsobem téže i. k nejrozmanitějším příležitostem, tak že některá mnohokráte v téže knize se opa- kuje, vždy podle textu něco jiného předsta- vujíc; taKOvé opakované I. bývají většinou pohledy na města, bitvy, úmrtí vojevůdců a hrdin a pod. Nejstarší illustrované tisky jsou knihy ti- štěné u Albr. Pfistera v Bamberce (1461—62) Klage gegen den Tod, Bibli a pauperum^ Edél- stein a Die vier Historien von Joseph, Daniel, Ester u. Judith. Rovněž v Itálii vyskytla se záhy díla illustrovaná, jako Turrecrematovy Meditationes (Řím, 1467) a Valturiovo De arte militari (Verona, 1472). Hlavní tiskaři němečtí, kteří ku konci XV. stol. užívali dřevořezbář- ských l-cí, jsou: Jan Zainer v Ulmu {Buch von den berúhmten Frauen, I. projevují tu značný pokrok v kresbě obličejů); Jindřich Quentel v Kolíně {Kolínská bible, obsahující poprvé větší figurální I.). První něm. illustr. bible obsahující 555 dřevořezeb vyŠla v Augš- purku, kde projevuje se vůbec ke konci sto- letí XV. značná činnost illustrátorská ; žiliť tam tehdy tiskaři A. Sorg, jenž r. 1483 vy- dal Beschreibung des Conctis von Konstan^ od Ulricha z Reichenthalu, Hanuš Schonsperger a Erhard Ratdolt, který zavedl italský způsob iniciálek. Z dalších měst vynikaly ještě Mohuč a Basilej, Štrasburk a Norimberk. Zde pro- slavil se té doby jako illustrátor M. Wohl- gemuth pro tiskaře Ant. Koburgera velké I. prováděje, v Basileji měl velmi značný vliv na rozvoj I. spisovatel Seb. Brant. Tím způsobem I. po umělecké i technické stránce rozkvétala, nebot vedle Wohlgemutha prováděli kresby Schongauer, Zeitblom a j. umělci, tak že v XVI. stol. dřevořezbářská I. dospěla na vrchol dokonalosti za spolupůso- bení Důrera, Burgmaira, Cranacha a Holbeina (od tohoto pochodí známý Todtentan\). Hlav- ní místo, kde od poč. XVI. stol. velkolepé I. pod vlivem cis. Maximiliána se prováděly, byl Augšpurk, kde působili umělci H. Burg- mair a H. Scháufelein. Hlavní díla té doby jsou: Heiligen des Hauses Habsburg; Triumph- \ug\ Theuerdank\ Weisskunig] Freydal. V Ba- sileji působil H. Holbein {Utopia Tomáše Mora), ve Štrasburku H. B. Grien {Hortulus animae, r. 1512 tišt. u Mart. Flacha). Vedle toho vyskytlo se nové středisko umění illu- strátorského ve Vitemberce, kde žil Lukáš Cranach a Martin Luther; onen z nich illu- stroval r. 1521 Passional Christi u. Antichristi, Luther s.vým překladem bible dal vítanou příležitost četným illustrátorům. Jiné knihy illustr., těšící se veliké oblibě, neměly svého Illustrated London News — Ulllustration. 519 zvláštního tiskaře, nýbrž tiskly se všude s týmiž l-mí; tak na př. Quida de Columna Děje \hořeni Troje, nebo Jana Hartlieba Dě- jiny Alexandra Velikého a pod. Při novém vytištění takovýchto knih používáno vždy týchž starých řezeb, až staly se nepotřeb- nými. Mědirytina a ocelorytina způsobily sice opět změny v umění illustrátorském, ale vět- šinou po stránce technické, stejně jako další technikv reprodukční; illustrovaná literatura od té doby tak jest rozsáhlá, že nelze než odkázati na články o mědirytině, ocelorytině, lithograňi, světlotisku a zinkografii. Obraz o starší době české I. jest posud stejně neúplný jako o dřevořezbářství samém, tolik však lze s jistotou říci, Že stará Česká I. uměleckou svojí hodnotou vyrovnala se německé; dokazují to 1. Bible Kutnohorské od Martina z Tišnova (1488), které stojí asi na témž stupni jako Pfisterova Biblia pauperum o 28 let dříve tištěná. Ze XVI. stol. uvádíme illustrovaná díla: O čtyřech stěžejních cnostech (Plzeň u Jana Peka, 1520); Rada všelikých \viřat (t., 1528); Bible Melantrichova; Bible Severinova (1537); spis Erazma Rotterdam- ského Kniha, v které{ jednomu každému se naučeni dávdy jak by se k smrti hotoviti měl (u Melantricha, 1563); Hořekováni a naříkáni královny spravedlnosti (od Konáče z Hodišt- kova, 1547); dobré I. dřevořezbářské jsou také v Hájkové Kronice z r. 1541 (tišt. u P. Severina^ a jako vzor českého illustr. tisku XVI. stol. jmenujeme konečně Tovačovského Hádáni l\i s pravdou (1539). Sluší také uvésti, Že čeští tiskaři nedávali potřebné I. vždy nově řezati, nýbrž že často laciněji staré z Němec si opatřovali (jmenovaný spis Erazma Rotter- damského má na př. tytéž I. jako Holbeinův Todtentan^. Také za příčinou většího počtu l-cí tiskaři čeští právě jako němečtí vkládali do tisku cizí, nesouvislé I., nebo některou vícekráte opakovali (v Nov. Zákoně z r. 1527 u Jana Peka v Plzni opakují se některé obrázky až čtyřikrát) ; jinde, kde vyskytují se podo- bizny, bývají často tytéž u různých osob (Pa- prockého biadochus). Nejvíce nleděli si do- mácí I. Melantrich, Veleslavín a tiskárny bra- trské. Po bitvě na Bílé Hoře byl rozvoj če- ského umění illustrátorského jako všeho ostat- ního přerušen; přesvědčíme se o tom, srov- náme-li kancionály bratrské s kancionálem Holanovým, nebo Nový zákon bible jesuitské (1677) s biblí Melantrichovou. Z nlavnějších tiskařů francouzských, kteří užívali l-cí dřevoryjeckých, stačí uvésti z XV. století Antoina Verarda a Simona Vostrea v Paříži. V době rozkvětu dřcvo- rytiny proslavil se pak ve Francii Gcofroy Tory jako illustrátor. Po úpadku dřevo- řezbářství převzala mědirytina jeho illustrá- torskou úlohu až do opětného zvelebení dřevořezby v 2. pol. XVllI. stol. Ve sto- letí našem užívá se všech technik repro- dukčních, z nichž některé ovšem jsou no- vým vynálezem. Na rozvoj moderní i. měly značný vliv periodické illustrované časopisy, jejichž i. opatřovány jsou od předních umělců. Z časo- pisů těchto jmenujeme: anglické Penny Magazine (od r. 1832|, Illustrated London Nevtrs (od r. 1842), (iraphic a Black and White; severo-aníerické: Harpers Weekly (New York) a Frank Leslies Illustrierte Zei- tung (tamže); francouzské: L'Illustration, Le Monde illustré, Le Toumal illustré, La France illustré, Figaro illustré, La vie Pari- sienne, La Revue illustrée a La Plume (mo- derního směru); italské: L'Illustrazione ita- liana (v Miláně), L' Illustrazione popolare (tamže), La Tribuna Illustrata iv Římě); ně- mecké: Illustrierte Zeitung (v Lipsku od r. 1843), Fliegende Blátter (v Mnichově od r. 1845), Die Gartenlaube (v Lipsku od roku 1853), Ober Land und Meer (v Štutgartě od r. 1858), Modeme Kunst (v Berlíně od r. 1886), Die Jugend (v Mnichově od r. 1895) a Sim- plicissimus (v Paříži a Mnichově od r. 1896), oba poslední moderního směru; nizozem- ské: Hollandsche lllustratie (Amsterdamy a Nederlandsche lllustratie (v Utrechté)^; dán- ské: Illustreret Tidende a lUustreret Familie- Journal (obé v Kodani); švédský: Ny illu- strerad Tidning (ve Štokholmě); španělské: lllustracion Espaňola y Američana a Illustra- cion nacionál (obě v Madridě). Slovanské: v Rusku: Niva, Vsěmirnaja illjustracija; v Polsku: Klosy, Tygodnik illustr., Tyg. powszechny, W^dro\jriec; v Bosně: Nadá; v Čechách: Humoristické listy (od r. 1863), Světozor (1867), Zlatá Praha (1884) a i. Z kreslířů a illustrátorů z XVII. stol. jme- nujeme jen W. Hogartha a D. Chodowie- ckého. 2; novějších v Anglii jsou: Rowland- son, J. Leech, Ch. Keene, W. Crane, v Ně- mecku: L. Richter, A. Oberlánder, A. Menzel, Diez, Klinger, Jindř. Lelier a j., ve Francii: H. Monier,, H. Daumier, Gavarni, Meissonier, G. Doré, Emile Bayard, Marchetti, Félicien Myrbach a j. Mimo to četní moderní umělci zásobují illustrované časopisy a jiná díla obráz- ková. Z českých illustrátorů uvádíme: J. Má- nesa (Ruk. Královédvorský a nár. písně), Fr. Zvěřinu, K. Svobodu, P. Maixnera, Em. Fried- berga-Mirohorského, Mukařovského, Gareisa, A. Bubáka. Ant. Dvořáka, M. Aleše, V. Olivu (spisy J. Nerudy a Sv. Čecha), Márolda, Krej- číka, Černého. Srv. dr. W. Weisbach, Die Ba- seler Buchillustration des XV. J. (Štrasburk, 1896); R. Muther, Deutsche Bůcherillustration der Gotik u. Frúhrenaissance (Lip., 1884). J-k. niiuitratdd Xiondon Vewa [ilóstréted landn ňúsj, angl., Illustrované londýnské noviny, týdenník Williama a Charlcsa In- grama, založený r. 1842 otcem jejich Herber- tem, knihtiskařem, první list illustrující sou- časné události, vzor podobných podniků na pevnině. Illustrátory byli přední umělci an- gličtí: sir John Gilbert, Birket Forter, John Leech, Millais, Herkomer, Fildes, Caton.Wood- ville, Forestier a j., L'Illluitration [lilystrasioh], franc. týden- ník illustrovaný, věnovaný běžnému životu veřejnému, založený r. 1843 v Paříži, vydá- vaný Mačem & Co o 40.000 výtisků. 520 L'Illustrazione italiana — lUyrové. L'Illiuitrazione italiana, italský týden- ník zal. r. 1873, jejž vydávají Fratelli Treves v Miláně. ninstre [ilystr], franc, osvícený, slavný. niustrierte Zeitong, illustrovaný týden- ník némecký věnovaný veřejným událostem, zal. r. 1843 Jos. Jak. Weberem v Lipsku, vy- dávaný nyní Felixem Weberem. ?ltt0tria (lat), jasný, skvělý, slavný, ímanů čestn£titul osoby stavu rytířského (viz Equites). Dosti Často vyskytuje se na nápisech skratek V. ILL. t. j. vir illustris (muž slovutný). V říši byzantské byl I. titul nejvyšších hodnostářů, na př. quaestora sacri palatii (jemuž příslušel referát ve věcech zá- konodárných a justičních), magistra officiorum (dvorského maršála), nejvyššího komořího, velitelů osobní stráže, praeféktů čtyř částí říše, generálů a j. Pk. lúiistrovati (z lat.), osvěcovati; obrazy, illustracemi znázorňovati. Diy, ves franc. sev. od Sedanu, u níž roz- hodnuta byla bitva u Sedanu. niye, rum. Ilie, něm. Elienmarkt, mě- stys v sedmihradské župě hunyadské na pr. bř. Maroše a želez, trati Arad-Déva, sídlo okr. soudu, má kostely katol., řecko-orient. a re- form. a 1054 ob. (1890) hl. Rumunů. Jest ro- dištěm sedmihradského knížete Gabora Beth- lena, z jehož hradu zachovaly se dosud zří- ceniny. nisrrie viz Illyrové. niSrrismiui viz Jihoslované (literatura chorv.-srbská, nový věk). Zllyrovó (dějepisné podrobnosti viz v či. Albánie, Bosna, Černá Hora, Dalmácie, Chorvatsko), starověký národ, sídlící v záp. polovici Balkánského poloostrova od střed- ního Dunaje až ku Korintskému zálivu a kromě toho zastoupený i v severovýchodní a jižní Itálii. Původní tvar jména je Hillyrios na nápisech řeckých, Hiíurii, Hiluricum v pa- mátkách latinských. Pravlast l-rů nalézala se asi v Pannonii u Dunaje, odkudž se šířili na jih. Nikdy netvořili jednotný celek, vždy jsouce rozděleni na veliké množství plemen rozličné velikosti; plemena ta se střídala, vynikajíce a zanikajíce, jakož se na pomoří Adriatickém v nejstarších periplech řeckých vyskytují jiná jména nežli za doby římské. Co do sídel, na jihu v Aitólii, AÍcarnanii a v Epiru oby- vatelstvo za doby historické bylo smíšené; země byla před stěhováním Dórův na jih původně hellénská (v Dódoně na př. vždy zůstala osada řecká), po odchodu Hellénův usadily se zde kmeny illyrské, ale vlivem no- vých pobřežních osad hellénských a stálým stykem s Helladou zase hellénisovány. Vlastní Makedonci byli příbuzní Dórův, Hellénům poněkud odcizení samostatným rozvojem ná- řečí svého, ale pod panstvím jejich a v sou- sedství hranic království makcdonského sí- dleli kmenové illyrští, k nimŽ náleželi jmenovité Paiónové '(dle Tomaschka) na východě a bo- jovní Dardanové (v. t.) v severní Makedonii a na Košovém poli. Hlavní jádro l-rův sídlelo v dnešní střední a sev. Albánii, v Černé iHoře s okolím, v Bosně, v Dalmácii a v Chorvatsku : Taulantiové a Parthinf na pomoří Albánie, Dassaretové u Ochridu, Pirustové v sev. Al- bánii, Labeatové u jezera Skaderského, Doclea- tové u Podgorice (řím. město Doclea v. t.), Daversové na dolní Neretvě, Ardiaeové (Var- daei), slavní to piráti, u Makarsky, Dahnaté od Cetiny do Krky, Liburnové v sev. Dal- mácii, Japodové u Bihače a v přímořském Chorvatsku, Ditionové, Daesitiaté a Maezeové v Bosně atd. Dolní Pomoraví okkupovali ve III. stol. př. Kr. keltičtí Skordiskové, vyho- stivše odtud plemena thrácká a illyrská. Pan- nonii za dob historicky zřetelných obývali dílem I. (Breukové a j.), dílem Keltové; na nápisech vyskytují se illyrská jména též u Du- naje, v Aquincum, Arraboně, Carnuntum. Za Trajána osazeni illyrští Pirustové (horníci) i v nově dobyté Dacii. Sousedé Libumův a Japodův byli illyrští Histrové v Istrii. V Itálii od novějších badatelů se k l-rům počítají Ve- netové {'IXIvqkov 'Evttoi u Hérodota), národ vzdělanější, od něhož pocházejí i zajímavé starožitnosti (nálezy v Este) i nápisy domá- cím jazykem psané, písmem původu řeckého (Pauli, Altitalische Forschungen). Přistěhová- ním z Epiru přes moře Adriatické usadily se četné živly illyrské v jihových. Itálii: Messa- pové, Kalabrové, Sallentini na poloostrově, jenž vystupuje mezi Tarentem a Brundusiem, Daunové, reuketové a Japygové v rovinách sousední Japygie čili pozdější Apulie. Jazyk Messapův je znám ze 160 nápisů řeckým písmem; na souvislost s l-ry, o které jsou ostatně i některá svědectví v literaturách an- tických, okázal nejprve Helbig (po něm Dee- cke, Pais a j.). Někteří novější badatelé počítali k l-rům i Ligury a Šikuly, avšak to se za- kládá toliko na clomněnkách. Sestavení celého národopisného materiálu o l-rech se očekává od W. Tomaschka, jenž podobnou záslužnou práci již podniknul o Thrácích. Nejnovější přehled výzkumů o jazyku podává Pavel Kretschmer, Einleitung in die Geschichtc der griech. Sprache (Gotinky, 1896, str. 244—282). I. byli národ indoevropský, příbuznýs Italy, ale rozdílný od nich i od Hellénův, Thrákův nebo Slovanův. Nářečí se asi dělila na dvě skupiny; jednu z nich představují nápisy mcs- sapské a dnešní albanština (viz Albánie), která je nejnovější stupeň jednoho ze staro- illyrských dialektů, arci zachovaný v stavu za římského panství napolo romanisovaném ; druhá je zastoupena památkami Venetův,. jichž mluva tvořila, zdá se, přechod mezi jihoillyrštinou a jazyky italskými. Gloss u spi- sovatelův antických je málo. Za to máme množství osobních jmen na římských nápi- sech; jsou to nejvíce jména vojínů s udáním vlasti a plemene. Ráz jmen je bližší italskému,, kdežto jména thrácká typem svým se blíží perským a íránským. Příklady : Andes (-entis), Apo (-onis), Artorius, Bato (-onis), Beusas (-antis), Buzetius, Birrius, Ďaetor, Dasius (i u Messapův), Dazas, Dasumius (i u Messa- pův), Epicadus, Lurus; Messor, Pinnius, Pa- ncs, Panto, Plares (-entis), Plator (i Pletor^ lUyrové 521 Plaetorius, i u Messapův Platorres, pod. i u Ve- netflv),Pleuratus, Pladomenus, Plassarus,Titto, Tritano, Vandano, Vendo, Verzo ; jména Žen- ská: Lávo, Paio, Dennaia, Annaia, Madena, Ravonia atd. Latinské jméno Graii, Graeci pro Řeky ie patrné přejato od l-rův epirských. Mythologii známe poněkud z nápisů římské doby: Bmdo byl bah vod, snad i tekoucích, ztotožňovaný s Neptunem u Japodů, Medau- rus jakýs Aeskulap, Melesocus bůžek Histrův, Latra bohyně Delmatův, Iria Venuše Libur- nův, Ica jakás nymfa pramenů v zemi Libur- nův, Vidasus a Ťiana božstva známá z nále- zů v uTopuska v Chorvatsku atd. (Tomaschek, Beitr. zuř Kunde der indogerm. Sprachen IX). O způsobu života, o ústrojí společnosti je málo zpráv. Byl to lid bojovný a svobody milovný, obratný ve válce na suchu i v plavbě na moři. Politický život měl středisko své v četných plemenech, často bojujících mezi sebou. Hrady l-rův jsou známy z válek řím- ských a z typických »castellieri€ na výšinách Istrie. Obyvatelstvo se živilo u moře pla- vectvím (též piraterií) a rybářstvím, na ho- rách pastýřstvím, hlavně ovcí (za Římanů slavný sýr Docleatův a Dardanův). Orba byla slabá; olivu a révu vinnou dle Strabóna při- nesli do země Hellénové. Dardany líčí Stra- bón jako národ špinavý, bytující v slujích pod hnojem; Japodové si dle něho tetovali kůži. Z průmyslu máme zprávy o starém hor- nictví, zejména Pirustův; četné stopy starého hornictví z doby římské jsou patrný ve vnitřní Bosně. O domácí kultuře hojné svědectví dávají nálezy ve spoustách hrobův, které za našich let objeveny východně od Sarajeva na vysočině řečené Glasinac (v. t.). Náležejí ranní době železné (viz Hoernesa. Urge- schichte des Menschen; Niederle, Lidstvo v době předhistorické). Přílbice z Glasince. typu známého z nálezů v Olympii, svědčí o starém vlivu kultury hellénské, která na sever se šířila z Kerkyry, z měst na pomoři cpirském a ovšem i z pozdějších řeckých osad na ostrovech Dalmácie. 1 mince illyr- ských plemen a králův jsou napodobeny dle vzorů řeckých a mají i nápisy řecké, mince Scodry, Lissu, Rhizonu, krále Genthia, Bal- laia (Évans, Numism. chronicle XX). Hlavní události dějin illyrských jsou boje s Kelty v III. stol. př. Kr. a, války s Make- donci před tím a potom, pak rostoucí pira- terie, která zasahovala aŽ na pobřeží Itálie a Peloponnésu a od r. 229 př. Kr. vedla k vál- kám s Říman3^. Jediný větší illyrský stát se střediskem nejprve v Rhizonu (řím. Risinium, dn. Risan u Kotora), později ve Skodře (řím. Scodra, dn. Skadar) trval v III. a II. stol. př. Kr. (král Agron, královna Teuta, syn jejich Pinnes; král Genthius). Dobytí země po tu- hých zápasech dokončil za druhého trium- virátu (35—33 před Kr.) mladý Octavianus (Augustus). Veliké povstání obou Batonů v dn. Dalmácii, Bosně a Chorvatsku s domácím vojskem 209.000 mužů v r. 6—9 po Kr. je poslední boj l-rův o samostatnost. Odboj ten od Římanů s velikým úsilím důkladné potla- Ottav SloTDik Naufn^, av. XII. 26/5 2897. čen. Co poddaní dodávali I. Římanům do- bré vojíny a lodníky, podrželi dlouho samo- správu jednotlivých plemen, ale země jejich, jmenovitě podél pomoři a v okolí táborů v a tvrzi na Dunaji, naplněna osadníky římskými, což vedlo k silné romanisaci. V jižních pro- vinciích se za doby císařské rovněž velice rozšířila řečtina, lazyk domácí, jak je z části patrno z osobních jmen na nápisech a z míst- ních imen, nejtužeji se držel v hornatých kra- jích dnešní Bosny, Hercegoviny, Černé Hory, sev. Albánie a v okolí Košového Pole. 2a bouří stěhování národů živel ten, zdá se, zatlačen z poříčí Dunajského na jih do zemí, které tvoři jádro dnešní Albánie. Původní provincie lllyricum pod správou římskou za Augusta v sobě obsahovala Dalmatii (v řím- ském smyslu, i s dnešní Bosnou), Pannonii a horní Moesii, ale po zmíněném povstání utvořeny z ní tři oddílné menší provincie. Teprve po Diokleciánovi a Konstantinovi jedna skupina tehdejších nových provincii podřízena praefektu praetorio Ulyrici. Do tohoto nového II lyrika v IV.— VI. stol. ná- ležely provincie: Dacia ripensis (na Dunaji u Vidii^), Dacia mediterranea (hl. město Ser- dica, dn. Sofia), Moesia superior (v Srbsku), Dardania (okolo Košového Pole a Skopje), Macedonia prima, Macedonia secunda, Thes- salia, Achaja, Praevalis (v ní města Scodra a Doclea), Epirus nova (s Dráčem a Ochridem), Epirus vetus (vlastní Epir) a Kréta. Vlastni Dalmatia a Pannonia (rozdělená na 4 provin- cie) náležely pod praefekta praetorio Italiae. Za středního věku se pamět jména l-rů držela toliko literaturou. Byzantinci věděli, že to jméno náleží k pomoři Adriatickému, k Dračí a tamnímu pomoři. Nikephoros Gre- goras Albánce nazývá Ury, ale Chalkondyles jménem l-rův označuje jižní Slovany, přede- vším Bosňany. Nejstarší letopisec ruský (Ne- stor) znal jméno Illyrika (ifjurik) z kronik řeckých a poněvadž věděl, že tam bydli za jeho doby Slované, vykládal je co starou zemi Slovanův. Od XV. stol. v Itálii a Dalmácii i zemích sousedních lllyricum znamenalo tolik coSclavonia, země jíhoslovanův ; illyrskym písmem jmenováno písmo hlaholské, dle do- mnění od XIII. stol. rozšířeného složené od sv. Jeronýma, rodilého z římského Illyrika; v kolleji sv. Jeronýma v Římě vyskytují se od r. 1485 jména Slovanův a l-rů vedle sebe, ale r. 1656 po větším sporu rozhodnuto, že Slované z IČraiiny, Korutan a Štýrska^neisou vlastně z Illyrika a že mají býti z koUeje lilyr- ské vyloučeni. V XVIII. věku jméno I. od úřadů rakouských užíváno hlavně pro pravo- slavné Srby v jižních Uhrách; i srbská dvor- ská kancelář r. 1791—92 za cis. Leopolda II. zvala se kanceláří illyrskou; ieden hraničářský fřluk v Banátě jmenoval se »illyrsko-banátský«. ihoslovanští spisovatelé, zejména Dalmatinci, v XVU.— XVIII. stol. pevné byli přesvědčeni, že národ jejich, pochází přímo od l-rů římské doby, Orbini, Ignác Gjorgjič, Katančič, Dolci a j.; i Piemonťan^Appendini a Kollár pokládali antické l-ry za Slovany. 35 622 Illzach — Ilmenau. V politických déjinách antické jméno l-rů {jako Belgie nebo Helvetie) obnoveno za doby Napoleonské. Za francouzské vlády 1809 aŽ 1813 zemé slovinské, části Chorvatska, be- nátská druhdy Dalmácie s Istrii a republika Dubrovnická organisovány co lllyrie, Illyrie f ranča ise, provinces illxriennes se střediskem v Lublani. Provincie eamy byly: Carinthie (hl. město Bělák), Carniole (Lublaň), Istrie (Terst), Croatie civile (Karlovac), Croatie mi- litairc (Gospié), Dalmatic (Zader), Raguse et Cattaro (Dubrovník), rozděleny jsouce na di- strikty a kantony. U Slovincův i Chorvatů vláda francouzská měla značný vliv na rozvoj národní idey; slovinský básník Vodnik na- dšeně vítal oživenou od Napoleona Illyrii. Po pádu francouzského panství od Rakouska or- j^anisováno v jedné části těchto provincií krá- lovství lllyrské; obsahovalo Korutansko, Kraňsko, Gorici, Terst, Istrii a do r. 1822 i Rjeku a Karlovac s chorvatským přímořím (lUyrisch-Kroaticn). Ale bylo to pouhé jméno; Z3mě neměly jednotnou administraci a spra- vovány ode dvou gubernií, v Terstu a v Lub- lani; v Kraňsku a v Korutansku scházeli se i stavové zemští. Císař František do titulu svého přijal i název krále lllyrie, který v císařském velikém titulu trvá podnes. V Chorvatsku pak jméno l-rů v v r, 1830—48, za doby t. zv. illyrismu, o němž viz Chor- vatsko a Tihoslované, od nové strany národní vyhlášeno jako název národní, který měl spolu s jednotným spisovným jazykem spojiti všecky jižní Slovany, i Slovince a Bulhary, v jeden veliký celek. >Veliká llly- rie* měla býti jedna ze čtyř velikých sku- pin Slovanstva. Hlavní vůdce illyrské strany Gaj arci věřil v slovanství starých l-rův a jméno jeiich odvozoval od — jílu. Illyrism se potkal s opposicí Srbů, kteří ze spisů Dobrovského, Safaříka a j. dovozovali, že staří I. byli předkové ne Slovanův, ale Albán- cův. Rovněž jméno illyrské v létech čtyřicá- tých pronásledováno i od vlády, pod vlivem Maďarův. Po r. 1848—49 >illyrism* vzal za své; vydávány sice v létech padesátých ještě >illyrskéc čítanky pro školy, ale při počátku nové konstituční doby název ten již byl pozbyl sympathií a illyrství náleželo minu- losti. KJk. mzaoh, ves v kant. habsheimském něm. vl. obv. Horní Elsassy na řece 111 a silniční dráze Múhlhausen-Wittenheim, s ústavem slepců, velkou továrnou na papír, značným průmyslem textilním a 2120 ob. (1890). Um: 1) I., řeka v Durynsku, vzniká na sev.- vých. svahu Durynského lesa mezi Finster- bergem a Schneekopfem u výši 575 m n. m. zo 3 potoků (Freibach, Taubach, Lengwitz), opouští u Ilmenau pohoří a spěje povšech- ným směrem sev.-vých. ku Saale, do níŽ se vlévá s levé strany u Grossheringen pod Sul- zou po toku 120 ícm dl. Z měst na jejím toku ležících zasluhuje zmínky Výmar — llm- Athén — v upomínku na slavnou dobu Goetha a Schillera. Park výmarský děkuje svou krásu z valné části této řece. — 2) I., řeka v Horních Bavořích, vzniká 1*5 km scv. na Altomůnsteru u výši asi 520 w, teče po- všechným směrem k sev.-vých. a ústí pod Vohburgem s pravé strany do Dunaje. Hmarlnen, v čudské Kalevale kovář, který ukoval zázračný mlýn Sampo a s bratrem svým Vájnamójnenem rozdělal na nebi oheň, s něhož jiskra spadla na zem a prospěla lid- stvu. Patrně byl I. personifikací blesku, větru a hromu. Zlmatar, asteroida objevená M. Wolfem v Heidelberku 19. března 1892. Označení /Qn. Identická s (*5) Baptistinou objevenou 9. září 1890 Charloisem v Nizze. Střední jasnost v op- posici 135, průměr v km 13. Gs. Umeň: 1) I. u Rusů, zejména na Volze a v jihových. Rusku název říčních zátok nebo jezer těmito zátokami utvořených. Na březích Černého a Azovského moře často užívá se názvu i. na místě liman. 2) I., dříve Moisk, iezero v rus. gubernii novgorodské jižně od Novgorodu, 18 knt n. m. Zaujímá 918*5 km*, měří od vých. k záp. 48, od se v. k jihu 39' 5 km, má vývoj břehů ok, 200 km, hloubku 2—9 m. Od iihu ústí sem delto vitě ř. Lovat (497 km dl.) a menši ř. Polomet, od záp. ř. Selon (250 km dl.), od vých. ř. Msta (414 km dl.J. Splavný výtok Volchov 229 km dl. spojuie jej se severněji ležícím jez. Ladožským. Břehy jsou nízké, místy bažinaté. V létě paroplavba na jezeře i jeho přítocích, v zimě vydatný rybolov. Ryby rozesílají se hlavně do Novgorodu a Petrohradu. Umenaa: 1) I., město lázeňské v prvním správním okresu výmarském velkovévodství Sasko-výmarsko-eisenašského, 473 m n. m., v pěkné poloze při sev. úpatí Durynského lesa, na řece Umě a tratích žel. dr. Neudie- tendorf-l. a l.-Grossbreitenbach, jest sídlem soudu, horního úřadu, účtárny, lesního inspek- torátu a ústavu pro zkoušení teploměrů a skleněných přístrojů, podřízeného říšskému ústavu fysikálnímu v Charlottenburku ; má stanice poŠt. a telegr., 2 evang. kostely, tech- nikum, reálku, státní průmysl, školu, školu pro hotovitele skleněných přístrojů, ústav pro dívky, pomníky Friedr. Hofmanna a V. Schef- fela, výrobu ťysikálních přístrojů, hl. teplo- měrů a tlakoměrů, zboží z papíroviny, barev tiskařských, rukavic, hraček, klihu a 6483 ob. (1890). Jest zde ústav pro léčení studenou vodou, nový lázeňský dům, sanatorium pro nervové nemoci, zařízení pro lázně jehličnaté, umělé minerální a elektrické. Lázeňských hostí bylo zde r. 1893: 5500. Město náleželo původně hrabatům z Káfernburku, jejichž hrad dal Rudolf Habsburský r. 1290 zbořiti. Od r. 1343—1583 patřilo město k Hcnnebcrku, r. 1631 připojeno ke kurfirštství Saskému a r. 1660 k Výmarsku. V l-navě s oblibou dleli velkovévoda Karel August a Goethe, jehož domek na Kickclhahnu (862 m n. m.) r. 1870 shořel, ale opět byl postaven. — Srv. Eckardt, Histor. statist. Bcschreibung der Stadt I. (1891). Ilmenit — llníckij. 523 2) 1., Elmenau, levý přítok Labe v prus. vl. obv. lúneburském, temeni na Liineburské vřesovině několika prameny, které u Bo- denteichu přijímají jméno I. Řeka jest dl. 105 kniy od Lúneburku v délce 29 km splavná a ústí se u Hope. Nedaleko ústí pod městem Winsenem přijímá s 1. str. ř. Luhe. Umenlt nebo železo titanové krysta- lujc ve tvarech čtvrtimérnosti klencové sou- stavy šesterečné ; krystaly obyčejné tabulko- vité bývají zarostlé neb i narostlé, zvláště často v ružicovité shluky seskupené; i. bývá též zrnitý, miskovitý a vtroušený nebo se skytá na ložisku druhotném v podobě zrn a písku. Štípatelnost pozoruje se dle plochy zpodové a dle klence více méně dokonala, lom jest lasturnatý nebo nerovný. T=5—6\ /f = 4*56— 521. I. jest obyčejně černý neb i nahnědlý, polokovově lesklý a neprůhledný. Dle novějších názorů jest I. soutvará směs 77, O3 a Pe^O^ v poměrech měnivých; nej- bohatší titanem jsou některé l-y norské (Kra- geroé TV, O, -|- Ví /^V, O,), nejchudší některé t. zv. železné růže z pohoří Sv. Gottharda ve Švýcarsku (77,0, -f- 5Fff,0,) ; zrnka l-u z jizerských luk v Krkonoších, t. zv. iserin, jsou odrůdy titanem velmi bohaté (77,0, + Vs^^jO,). I. jest velmi rozšířený minerál jako makroskopická i jako mikroskopická součásť různých hornin, zvláště čedičů, doleritů, dia- basů^ dioritů, melafyrů, gabbrů a j. Zvláště pěkné odrůdy nacházejí se v okolí Miasku na Urale, u Arendalu, Tvedestrandu a j. v Nor- sku a na četných místech v Alpách. • Vir. Umeňakó nory^ východní pásmo pohoří Uralského, prostírající se pd troickém Újezdě v ruské gub. orenburské. Počínajíce na lev. bř. ř. Uje, táhnou se I. h. na pravém bř. ř. Mijasa k s. až k samé hranici jckatěrinbur- ského Újezdu v pcrmské gub. v délce asi 80 km a dosahují největší výšky při jezeře Ilmeňském (ne přes 400 m). Skládají se z drob- nozrné žuly prostoupené různými, nerosty, jako: cirkonem, ilmcnitem, apatitem, topasem a korundem. Kryty jsou I. h. lesem a rozklá- dají se v nich mnohá jezera (Ilmeňské, Mija- sovo, Čebarkul, Argajat a j). nmeňskó Jezero viz Ilmcň 2). ZUnineklJ (HjibMHHCieift) Nikolaj Ivano- vic, orientalista ruský (^ 1822 — f 1891), vzdělav se v duchovní akademii kazaňské po- slán byl r. 1850 do Petrohradu, aby zde pře- kládal církevní knihy do tatarštiny. Na vě- decké cestě do zemí východních osvojil si pak jazyk turecký, arabský a perský, načež přednášel vých. jazyky v duchovní akademii, později též na universitě v Kazani. V r. 1867 až 1872 redigoval >Izvěstija< a »Zapiski« uni- versity kazaňské a r. 1872 stal se ředitelem učitelského semináře pro neruské národno- sti. I. získal si nevšední zásluhy o šíření osvěty mezi Tatary, přeložil čásf bible a množství církevních knih na jazyk tatarský a v čet- ných statích vědeckých i orientačních sezna- moval Rusy s národy východními. O sobě vydal: htorija prorokov Rabgu\y na dfaga^ iajskom naréčiji (Kazaň, 1859); Samoučitél russkoj gramoty dija kirgixov (t., 1861); /r- Targyň, kirgi^skaja povést (t., 1861); O pere- vodě christianskich knig na tatarsícij jaijrk (1875) ; O cerkovnom slu^eniji na inorodčeskich ja\ykach (1883) ; Opyty' perelofenija christ. vérouČ. knig na tatars. i drug, inorodČeskije ja- lyki v načatí tikuščago stolétija (t, 1885); Ka\anskaja kreščeno-tatarskaja škola. Mate- riály dlja istoriji prosvéŠčenija tatar (1887); Perepiska o čuvašskich i\danijach perevodče- skich kommissij (t., 1890); Vospominanija ob I. A. Altynsariné (t., 1891); dále zápisky sul- tána Bábera v původním znění, arabský spis Kitáb-Birkili obsahující výklad muhammedán- ské věrouky a j. Vydal též staroslovanský překlad evangelia (t., 1889) řídě se zásadami vyloženými ve spise Ra\myšlenije o sravni- téljnom dostojinstvé v otnoŠeniji jazyka raino- vremennych redakcij ce^kovno-slavjanskago pe- revoda Psattiri i Jevangelija (t., 1882 a Petro- hrad, 1886), v němž hájí přednosti staroslov. překladu bible. Mimo to vydal několik učeb- nic staroslov. jazyka. Srv. P. Znamenskij, Na pamjať o N. 1. I. (Kazaň, 1892). nmlneter [-strj, malý starý městys v angl. hrabství somersetském 15 fcm jjv. od Taun- tonu na Chardském průplavu a Velké zá- padní dráze, má svobodnou literní a obchodní školu zal. r. 1586, továrny na sukno, vlněné látky, hedvábí a rukavice, krajkářství, koŽe- lužství, sladovnictví, čilý obchod s dobytkem, kůžemi, sladem a vlnou a 3135 ob. (1891). Hnloa, maď. Itonc^a, ves v stol. okr. íel- vidéckém uher. stolice berežské, s řecko-kat. kostelem, železnými doly, výrobou hřebíků a 3100 ob. (1890), z nichž 2594 jest Rusínů. Hnloka Mary a, spisovatelka pol. {* 1840 ve Varšavě), nabyvši domácího vycnování byla záhy literárně činnou a obrátila na sebe pozornost četnými lyrickými básněmi, lite- rárními úvahami a povídkami uveřejňova- nými v různých časopisech. Z větších prací uvádějí se zejména dram. obrázek Atchemik, komedie: Panny Konopanki; Kto winien; ver- šované dějiny Polska Itustrowany skarbc\yk potski (Varš., 1866) a S^ešč špiewów (t., 1866) historických s hudbou St. Moniuszky. Pře- kládala též z Waltera Scotta {Pan dwóch set wysp) a Goethea {Powinowactwo \ wyboru) a j. Od r. 1865 jest redaktorkou čas. »Bluszczc věnovaného zájmům žen, ve kteťém uveřej- nila řadu svých povídek. Básně její vynikají správnou mluvou, prostotou a nadšeným ci- tem, docházejícím časem do sentimentálnosti. České iich ukázky uveřejnily >Květy« (1871) v překlade El. Krásnohorské. HnloUJ Vasyř (♦ 1823 v Pidpečarcch u Stanislavova — 1 1895 t.). Jsa syn unitského kněze studoval filosofii a theologii ve Lvově, poslouchaje zejména přednášky Hanušovy. R. 1848 vysvěcen na kněze. Znechutiv si ži- vot na vsi, katecheto val v Stanislavově a do- končiv další studia universitní ve Vídni, stal se učitelem gymnasia stanislavovského. R. 1861 ustanoven za ředitele gymnasia v Tarnopoli a potom řed. rusínského akad. gymnasia ve Lvově. Byl též zvolen do zemské školní rady 524 Ilok — Uovajskij. haličské a dosáhl titul, kanovnictví ve Ivov- ské kapitole metropolitní. I. vedle Kulise rozvinul nejširší literární činnost. Psal stati zeměpisné a dějepisné, kritické a aesthetické, cestopisné, paedagogické, přírodní, dále po- vídky a knížky populární. Krom toho vydal několik učebnic náboženství, propaedeutiky a dějin. Své práce vydával bua samostatně nebo v časopisech: Slově, Metě, Rusalce, Nyvě, Neděli, Rusi, Pravdě, Zori, Ruském Sioně, Učytcli — užívaje téŽ pseudonymu SDenys z nad Sereta, Denys zPokuťa). \ jeho prací vynikají obrazy ze života a po- věsti. Sem náleží zejména: Koval kiepfe, poki tepi€\ Skolar na vandrívci\ Dumyj Jvaš; Pry- povídky o cy hanách; Obra\ky \ {yta\ Svaty \ Roman Dula, Autor hledí jimi probuditi lásku k rodnému slovu a k národním posvátnostem. Vynikají lehkým stilem a přirozeným humo- rem. Patří sem ještě pověsti Sud{ena, pak Horbatyj s náklonem k realismu. Samostatně vyšly monografie: Starodávny] Zvenihorod; Terebovla (Lvov, 1862) ; Visty pro \emlu i diji Rusynyv (t., 1869—70); Perehlad ju^noruskoj istoriji (t, 1875) a j. V národním ruchu ru- sínském I. měl živou účast již r. 1848 zase- daje na >Soboru ruských učených* ve Lvově. Nějaký čas náležel do centrál, výboru »Pro- svity«; k jeho ponuku jako předsedy kom- misse k vyhotovení rusínských učebnic pro lidové a střední Školy pořízeny v několika létech veškery důležitější učebnice. Drahně let b^l též předsedou »Ruského tovar, peda- gogicného* a poslední léta horlivě sbíral na stavbu rusínského národního divadla. Rř. nok, II lok, maď. Ujlak, lat. Cuccium, mě- stys a hl. m. stejnojm. stoličního okr. chor- vatsko-slavonské župy srěmské, na pr. bř. Dunaje proti Německé Palance při úpatí Frušky-Gory, sídlo okr. hejtm. a soudu, má stanice pošt., telegr. a paroplavební, kostely katol. a řecko-orient., starý františkánský klášter s hrobem sv. Jana Kapistrána, četné římské starožitnosti, vinařství, které však velmi utrpělo révokazem, pěstění sliv, chov hedvábníků a vepřového dobytka, rybářství, plavectví, obchod s vínem, dřívím, slivovicí, sušeným ovocem a vepřovým dobytkem a 7273 obyvatel (1890), z nichž jest 5010 Srbo- Chorvatu. Uonoza, ves uher., viz II ni ca. nopan^o, jezero středoamer., viz Ila- pango. norln, t. Alorie, město v kraji Nupe, jedno z největších měst západního Súdánu, na vysokých kopcích uprostřed stromoví, 412 m n. m., při řece Asa, zde ok. 150 m široké. Město jest obklíčeno zdí asi 20 km dl. a příkopy. Obyvatelstvo, jež Mockler-Ferry- man r. 1889 udává přes 50.000 duší, sestává z kmenů Joruba, Haussa a Kaniki, vesměs muhammedánských, kteří tvoří jakousi neod- vislou obec pod vůdcovstvím Fulbů, mají svého emíra a platí říŠi Gando poplatek. Zdejší islám má ovšem mnoho příměsků po- hanských. Hotovi se zde pěkné tkaniny, zbra- ně a kožené výrobky. Město není valně zdravé. Dřívější cestovatelé (z nichž May r. 1858, Rohlfs v květnu 1867) cenili obyvatelstvo zdejší na 70—100.000 auší. Emír Alihu (nyní mrtev^ uzavřel r. 1889 přátelskou smlouvu s Angličany (výprava Mac Donald a Mockler- Ferryman). Uoa dle trójské báje přišel do Frygie, kde zvítězil v zápolení a obdržel od krále 50 ji- nochů, 50 panen a skvrnitou krávu s rozka- zem, aby tam, kde se kráva usadí, založil město. To pak se stalo na pahorku fryžské Aty a tam mezi řekami Simoentem a Ska- mandrem založeno město Ilion. I. od Zeva vyprosiv si znamení, na druhý den našel s ne- bes spadlé palladion, 3 lokte vysoký obraz bohyně, jemuž vystavěl chrám. klk. Uov (pol. Ilów), město v ruské gub. var- šavské, v Újezdě sochačevském, na j. od ř. Visly, s 9886 ob., mezi nimiž iest mnoho zá- možných osadníků německýcn; zabývají se veskrze orbou. Jest zde chudobinec, evang. škola, jatky a starobylý zámek. z nova nazýval se rod svob. pánů, jejichž původiště, hrad Dov, ve zříceninách podnes v Braniborsku se zachoval v kraji šternber- ském. Již r. 1319 připomíná se Jakub z I. a r. 1372 Kunc z I. a Kunat z I. V Čechách jméno neblahé paměti jako zástavní pán Stříbra zjednal si Kristián z I., který ve vojŠtě Valdšteinově postoupil až na podmar- šálka, ale r. 1634 ve hradě chebském od ky- rysníků Buttlerových zavražděn jest spolu s ostatními přáteli Valdšteinovými. R. 1620 statečně hájil hradu Vimberského proti Mans- feldovi, až ustoupil přesile, a byl r. 1623 jiŽ nejv. cis. lieutenantem. Na srážku útrat vá- lečných zastaveno mu král. město Stříbro, které za svého panství přivedl k dokonalé záhubě. Majetek obce obracel ke svým po- třebám : krovy a cihly z hradeb a bašt měst- ských a z obecního mlýna kázal strhnouti a na svůj mlýn odvézti, pro který také obecni lázně dal sbořiti. Chmel a vápno obci pobral a cechu řeznickému masné krámy sbořiti po- ručil. Jednotlivců též neušetřil a skoupil ně- kolik domů od sousedů s donucením na roční splátky, aby si mohl zahradu rozšířiti. Kromě zastaveného Stříbra skoupil z konfiskace sta- tek Popovice na Beneše vsku v kraji tábor- ském, dům Kometkovský ve Starém Městě Pražském a na Moravě statky Budkov a Mla- doňovice. Vdova jeho Anna Albertina roz. hrab. z Fůr sten bcrka na hradě Leštně pro- vdala se za Jana Pavla z Briamontu, c. k. plu- kovníka, r. 1634 a zůstalo jí vykázáno na po- hledávky její 35.000 zl. Jediná dcera Kristiána z I. Dorota Viktorie provdala se r. 1652 za Josefa Priama svob. p. z Rovoratu, jemuž půl panství leštenského věnem přinesla. Svršky po Ilovi ve Znojmě pozůstalé dostaly se dětem po jeho tchánovi Vratislavovi hr. z Fúrstenberka. Rod llovských (von lilo) dlou- ho potom ještě v Prusku se připomíná. A'/r. ZÍOTaJaldJ: 1) I. Aleksěj Ivanovic, ataman vojska Donského (f 1796), účastnil se války sedmileté a za války turecké způsobil citelnou porážku Turkům (18. července 1770). Ilovlinskaja stanica — Ilversgehofen. 525 R. 1774 poslán s donskými a jajickými ko- záky proti PugaČevu a za polapení jeho jme- nován atamanem a odměněn 20.000 rubly. Později pokořil Tatary nogaiské a vynikl v druhé válce turecké. PaveT 1. jmenoval jej generálem jízdy. 2) I. Dmitrij Ivanovic, historik a publi- cista rus. (♦ 1832), ukončiv r. 1854 studia na universitě moskevské, byl zde nějakou dobu prof. dějin, načež věnoval se spisovat elství. Z prací jeho zasluhují zmínky především dvě jeho dissertace Istorija Rja\anskago kňafe- štva (Moskva, 1858) a Grodnénskij sejm ijgS g. (t., 1870, pol. překlad Poznaň, 1872), dále studie Ra\yskanija o načalé Rusi, kde po řadě přípravných studií snaží se prokázati slovan- ský původ Varjagů a tím odůvodniti vznik Rusi z půdy čisté domácí, rozvíjeje při tom zároveň theorii o trvání z^áŠtní Rusi při- azovské. Učení jeho však se neujalo. Nejob- sáhlejší jeho dílo Istorija Rossiji (t., 1876—94, 4 d.) posuzuje přísná kritika vědecká jako práci z větší části kompilační na základě dě- jin Karamzinových a Solovjevových, ačkoliv jednotlivé části vzbudily pozornost a některé odchylné úsudky jeho živou polemiku. Drob- né své stati a studie vvdal souborně s ná- zvem Melkija sočinénija (t., 1882). Většina jich dosud roztroušena jest po časopisech. Se- stavil též několik dobrých učebnic všeobec- ných i domácích dějin, které zavedeny jsou do středních škol ruských. Jako publicista znám jest četnými články a úvahami směru konservativního, uveřejňovanými hlavně v ča- sopisech »Rus. Archiv*, >Rus. Věstnik*, »Mosk. Vědomosti* a »Novoie Vremja*. Ně- kolik menších prací jeho přeloženo do jiných slovanských jazyků. Snk. 3) I. Sergej Ivanovic, právník ruský (♦ 1861), byl od r. 1886 soukr. docentem, mimo- řádný professor finančního práva v Oděsse. Vydal spisy: Konspekt lekcij po fitiarísovomu právu (Oděssa, 1889); Kosvennoje oblo^enije v téoriji i praktike (t., 1892—93, 2 části); Krat- kij učebnik finansovago pravá (t., 1893). Uovllnákaja atanloa, osada v ruské oblasti Donského vojska ve druhém okresu donském na ř. Ilovlji, s 10.613 ob. Leží v kra- jině písčité, kamenité a nízké, vydané Častým záplavám řeky, pročež r. 1768 vestavěna I. s. v poloze více chráněné. Farm škola, úřad pošt., 2 výroční trhy, hlavně na dobytek. Před- ním zaměstnáním oby v. orba a chov dobytka. novlja (též Ilavlja), řeka v ruské gub. saratovské a v oblasti Donského vojska, vzniká z několika říček na stepní vysočině, dělící úvodí Volhy a Donu, v se v. části Újezdu ka- myšinského, teče rovnoběžně s Volhou a vlévá se s levé str. do Donu nad vsi Kačalinskajou. Jest 270 km dl., 15—42 m šir.. V,— 2 m hl., tok má klikatý, řečiště nejprve bahnité, pak písčité a kamenité, břehy vysoké a příkré, údolí široké, bczlesé, ale úrodné, jen pří ústí písčité a solnaté. Není splavna, má 7 mostů, mnoho jezů; přítoky její na pr. bř. jsou Grjaznucha, Gniluška, Jelychovka, Bolšaja, na lev. Kamenka, Berczovka, Berdéj a j. nownloa (čes. JHovnicé), ves ve Slezsku, hejt. Bílsko, okr. StrumieA, fara a pš. Rud- zica; 112 d.. 780 ob. pol. (1890), Itř. šk.. mlýn. Fid. statek náleží arcivévodské komoře tě- šínské. Xlowflld Stanistaw, filolog polský ze XVí. stol. Vzdělal se v Padově a v Bologni, kde dosáhl doktorátu práv dissertací De lau' dihus Jurisprudentiae (1565), načež stal se kanovníkem v Ptocku. Znám jest hlavně pře- klady některých prací biskupa Synesia (Be- nátky, 1543, 3. vyd. 1633). Dionysia Halikar- nassicého (Paříž, 1556) a sv. Basilia (Benátky, 1564, jiné vydání s řeckým textem Frankfurt, 1598 a 1611). Use: 1) t., řeka v prus. vl. obv. magde- burském, pramení v sev. Harcu na vých. str. Brockenu ze dvou pramenů. Jeden z nich vzniká na Heinrichshdhe, druhý, zv. Hexen- brunnen fll28 m n. m.), řítí, se do rokle Schneelocnu (1000 m n. m.). Údolí Usy jest velmi romantické; mimo vodopády vyniká ještě hl. t. zv. Ilsenstein, skoro kolmá Žulová skála 175 m vysoká, na jejímž vrcholu stojí r. 1814 pořízený kříž na paměť bojovníků padlých v boji osvobodu Německa. I. opouští Harc u Ilsenburku a vlévá se u Borssumu s pr. str. do Okery. 2) I., asteroida objevená 16. srp. 1885 Pe- tersem v Clintonu U. S. Střední jasnost v op- posici 13'6, průměr v fcm 14, označení ^^. Gs. Usenborg*, městys a oblíbené klimatické léčebné místo v kraji wernigerodském prus. vl. obv. magdebur šikého, v romantické kra- jině při úpatí Brockenu, 9 krn sev.-záp. od Wernigerode, při výtoku Usy z Harcu, na Žel. tratích Heudeber-I. a l.rHarzburg, sídlo hutního úřadu a vrchní lesní správy, má stan. pošt. a telegr., evang. kostel, starý zámek, nový zámek knížat ze Stolbergu zv. Bothobau s kostelem z XII. stol. a krásným parkem, veliké huti, strojírny a slévárny knížat ze Stolbergu-Wernigerode, měděné hamry, mlýn na střelný prach, pily, obchod a 3318 ob. (1890), hl. evang. V okolí jest ocelový pra- men a skála Ilsenstein (viz Use). R. 1893 navštívilo I. 2650 lázeňských hostí. Starý zá- mek, zal. na konci X. stol. Jindřichem I., byl původně hradem královským. R. 1003 daro- ván byl biskupu halberstadtskému, Hterý zde zřídil benediktinské opatství. Při opatství zřízena klášterní škola, která koncem XI. stol. těšila se znamenité pověsti. V selské válce r. 1525 klášter zničen tak, že zůstal jen sál kapitulní a refektorium. R. 1572 připadl I. hrabatům z Wernigerode, kteříž v Xyil. stol. zámek opět postavili a v něm aŽ do r. 1710 sídlili. Srv. Brandes, I. als Sommcraufenthalt (Wernigerode, 1885). lUlliofeii, město ve vrchním amtě hallském virtemberského kraje jagstského, má stan. pošt. a telegr., ev. farní kostel, banku rolni- cko-řemeslnickou, výrobu pokladen a 1048 ob, (1890), hl. evancj. Uversg^ehofeni ves v kraji crfurtském stejnojm. prus. vl. obv., na Úzké Geře a žel. 526 II y a des juges á Berlin — Imagines. tratích Nordhausen-Erfurt a Erfurt-I., přiléhá na jihu k Erfurtu, s nimž spojeno jest elektri- ckou drahou, má stan. pošt. a telegr., evang. a katol. kostel, továrnu elektrotechnickou, kotlárnu, výrobu černi z kostí, emailového zboží, lamp, jalousií, černého plechu, obuvi, hořčice, octového líhu, sladu, cichorie, ně- kolik velkých mlýnů a 6648 ob. (1890). z nichž .548 kátol. V okolí pěstuje se zelinářství a dobývá se kamenná sůl (ročně asi 20.000 tun). JQ y a des Jhms á Berlin [-ž^^ž a ber- lenl, franc, v Berlíně jsou soudci, výrok, jejž legenda spracovaná franc. spisovatelovi Andrieuxem v povídku básnickou >Lemeunier de Sans-Souci< vkládá do úst majetníku větrného mlýna u Sans-Souci, jenž lej ne- chtěl Bedřichu II. prodati a proti hrozbě krá- lově odvolával se na právo. Uz, levý přítok Dunaje v Dol. Bavorsku, povstává spojením Velké a Malé Ohe pod zámkem Fůrsteneckem, z nichž prvá vytéká z Roklansk<£ho jezera v Šumavě, druhá na Luzném. Údolí řeky směřuje k jihu a jest velmi romantické. Po řece provozuje se značná plavba vorů, k iejíŽ usnadnění jest I. u Halsu vedena 130 m dl. tunnelem. I. ústí se po toku 54 km dl. u Passova. Ve středověku jmeno- val se po řece Ilzgau sahající až po Nieder- wald a Řezno. R. 1207 připadl ke knížectví Passovskému. Uzbug, jezírko v rus. gub. kurské v Újezdě vendenském u města Festenu s plovoucím ostrůvkem 17 m dlouhým, ve středu zvýše- ným, jehož podklad tvoří spletená vlákna rostlinná. Hnitím vláken těch vyvinují se pl^ny uhlovodíkové, které se teplem roztahuji a vyzdvihují ostrov za teplého počasí v létě a na podzim nad hladinu jezera, kdežto v chladné době zimní a jarní jest ostrov několik m pod vodou. Uia (polsky Itža): 1) I., újezdní město v ruské gub. radomské 31 km na j. od Ra- domi při řece Ilži s 3682 ob., má 3 kostely, vyŠSí školu, poštu, továrnu na porculán, mlýny, závody hrnčířské, jirchářské a souken- nické a rozvaliny starého zámku. I. jest staré město a patřilo původně k biskupství krakov- skému, r. 1241 dobyta Batu-chánem, r. 1655 Gustavem Adolfem a r. 1798 spálena ruským vojskem. V r. 1831 svedena zde pro Rusy nešťastná bitva s Poláky. — Ilžský Újezd s 1800 km* plochy a 74.769 ob., zabývajícími se hlavně orbou a hrnčířstvím, není nijak důležit. 2) I. (Ilza, Ilžanka, Bělka, Chaotča), řeka v rus. gub. radomské. vzniká v Újezdě ilžském, teče k severu a vlévá se do Visly u Chaotče; splavná pouze v době povodni. Zm- (lat.) před b, p, m = i n- (v. t.). Zmád-adaiii Zengí, sultán mósulský, do- byl v pros. r. 1144 Edessy, klíče k Sýrii a Palestině, a dal tak podnět k druhé výpravě křížové. R. 1146 byl zavražděn, ale synové jeho v sultanátě mósulském se zachovali. Zmagliiaee (z lat. imago), obrazivost, obrazotvornost. t Imaginární (z lat.), domýšlený, domnělý. I. útvarv mají dnes v geometrii dů- ležitou úlohu; jimi zajisté zavádí se do všech vět geometrických úplná všeobecnost. Stanovíme-li na základě analytické geometrie v soustavě souřadnic rovnoběžných souřad- nice bodů průsečných přímky se křivkou 2. stupně, obdržíme obecně ava páry sou- řadnic buď reálných různých, buď reálných rovných anebo Í-ch (konjugovaně komplex- ních). Kdežto Eukleiaova geometrie soudila, že přímka v prvém případe křivku 2. stupně protíná ve dvou bodech různých, v druhém ve dvou bodech spadajících, čili že se jí do- týká, a v třetím, že ji neprotíná, praví se v souhlasu s výsledky analyt. geometrie, že přímka i v posledním případě protíná křivku ve dvou bodech, které se l-mi Č. pomysl- nými zovou. Tím uvedena do geometrie dů- ležitá všeobecnost. Tak lze v uvedeném pří- padě vysloviti větu, Že přímka protíná křivku 2. stupně vždv ve dvou bodech. Stejně lze odůvodniti věty: S bodu lze sestrojiti ke křivce 2. stupně vŽdy dvě teČny. Rovina protíná plochu 2. stupně vždy ve křivce 2. stupně. Toto pojímání l-ch útvarů (bodů, přímek, rovin atd.) ukázalo se v geometrii velmi plodným a to zvláště v geometrii no- vější (polohy), kdy se zavedlo vyjadřování i-ch útvarů jakožto samodružných prvků invo- luční řady, svazku rovinného a rovinového (viz Involuce). Sem náležejí práce Chasle- sovy, Ponceletovy a Standtovy (jemuž náleží zásluha, že první i. body vyjadřoval involuční řadou stejnoběžnou). práce Emila a Eduatrda Weyra, Šolína, Wienera a j. Pch, i. veličiny čili pomyslné veličiny (dříve neprávem nemožné vel.) jsou v mathe- matice takové veličiny, jejichž dvojmoci jsou negativné, jinak řečeno všechny sudé odmoc- niny z negativných veličin. Na rozdíl od nich nazýváme všechny ostatní veličinami reál- nými čili skutečnými. Názvy >čísla reálná a imaginárr«á« vyskytují se poprvé u Des- c ar tesá. Čísla I. mají v mathematice velikou důležitost, obzvláště když jde o to, aby se zákon některý všeobe.cné ohledal. I. jed- notku (V— í ) označujeme obyčejně písmenem f, kteréž označení zavedl Bed. Gauss ve svém spise: >Disquisitiones arithmeticaec. Výrazy, jichž nabýváme násobíce I. jednotku čísly reálnými, šlovou ryze i. (2i, — 5í. fi). Vý- razy složené z části reálné a ryze i. šlovou výrazy soujemné (komplexní). Pch, Itnaginee (lat. plur. slova imago), obrazy, podobizny. 1) I. maiorum (obrazy předkův) byly portraitní voskové masky {cerae) zemře- lých členů rodu. Postaveny byly ve zvlášt- ních výstěncích v atriu (armaria) a spojeny vespolek malovanými liniemi, tvoříce jakýsi rodokmen (stemma). Ve sváteční dny tato armaria byla otvírána a věnčena vavříny. Pod každým obrazem umístěn byl stručný nápis obsahující jméno zesnulého, jeho hodnosti a činy v míru i válce (t. zv. titulus n. eiogium). Právo vystavovati takové voskové masky členů rodu {ius imaginum) bylo vyhrazeno nobilitě, t. j. rodinám, jichž členové zastávali Imago — Imaos 527 úřady kurulské, a přecházelo na přímé dc- scendenty. Při pohřbu Člena nobility byli na- jati zvláštní liaé, kteří nasadili si zmíněné masky na obličeje a, oděni jsouce příslušným oděvem a odznaky zemřelého, jehož masku na sobě měli, doprovázeli člena rodu na po- slední cestě. Na foru, kdež se pohřební prů- vod zastavil, posadili se na kurulské stolice a vyslechli pohřební řeč {laudatio fumbris). Později v době úpadku nobility i. nahrazo- vány byly jednoduchými medaillony z kovu (clipeatae I.). — 2) i., medaillpny císařů upev- něné na odznacích vojenských, potom i od- znaky samy. Nosili je imaginiferL Pk, Xnmyo. hmyz dospělý, jest název posled- ního staaia vývoje hmyzu, které zpravidla vjrznačeno jest pohlavní dospělostí a roz- množuje se. Kpk. Imám (arab.), předák, vůdce. 1) I. v prvém islámu, kdy byla politická moc jen důsledkem předáctví náboženského a obě vždy v jedněch rukách spojeny, příslušel titul i. (plně i.-el-azam, t. j. nejvyšší 1.) chalífům. Zbytkem tohoto užívání jest titul i. v názvu sultána tureckého; i jednotlivá knížata arab- ská zovou se posud l-y, na př. I. maskatský a p. Po výtce náleží v tomto smyslu titul i. prvým čtyřem chalífům (Abú Bakr, Omar, Osmán, Alí) jako přímým nástupcům Mu- hammedovÝm. — 2) Později zužuje se titul i. na předáctví náboženské; tenkráte zove se i-cm každá vynikající autorita theologická vůbec, zvláště pak zakladatelé čtyř crtho- doxních sekt islámu: Abú Hanífa, Saíi*í, Málik a Ibn Hanbal. Perští šiovci (šiité) na- proti tomu zovou svými i-y chalifu Alího, iehoŽ za jedině oprávněného nástupce Mu- hammedova považují Jako zetě jeho, a po- řadem dědictví (naproti volitelnosti sunnovců) jeho syny z dcery Muhammedovy Fátimy, Hasana a druhorozeného Husaina. Ostatní i-ové, z nichž jest následující vždy synem svého předchůdce, jsou: Alí, příjmenem Zein- ul-Ábidín, syn Husainův, Muhammed al-Bákir, Džafar-as-Sádik, Músá al-Kásim, Ridá, Mu- hammed at-Takí, Alí an-Nakí, Hasan al-' Askarí (t 873). Syn posledního Muhammed zmizel jako hoch před pronásledováním Abbásovců a skrývá se dle víry šiovců podnes v je- skyni v Hille u Bagdádu, odkud vrátí se ve vhodnou chvíli jako Mahdí. — 3) V obec- ném užívání, zvláště v Turecku, zove se I. osoba, jež stojíc v čele obce muhammedán- ské, jež k tomu svobodně si jej vyvolila, řídí jako předřikávač denní modlitby v mešitě, vykonávaje i jiné obřady (obřízku, pohřby, sňatky a p.). Vydržován je z nadáni nábo- ženského, jemu podřízeni jsou muezzinové a jiní obřadníci mešitoví. Odznakem jeho je bílý turban, mimo to nosí dlouhý svrchní šat (díubbu). Vybírají se z absolvovaných theo- logů. — 4) V Koránu zove se I. mubín (súra 36, 11), t. j. i. jasně mluvící, deska, na níž dle nauky o praedestinaci napsáno je určení jednoho každého člověka. Dk. Imám-lEťksá, místo v asijském Turecku, sev.-vých. od Bagdádu, jehož je předměstím. Leží na pr. bř. Tigridu a obydleno je skoro výhradně Tádžiky. Jest četně navštěvovaným poutnickým místem Tádžiků, kteří putují sem k hrobu imáma Músy. Imámovoi, I má mi té (arab. ímdmijjá), t. j. přívrženci imámů, t. z v. dvanáctky, ná- zev perské sekty šiitské (šiovců), daný jim vzhledem k jich víře. Uznávajíce zajisté nut- nost, aby měl islánf duchovní hlavu, věří, že jediné oprávněnými nástupci Muhammedo- vými byli čtvrtý chalífa Ali a jedenácte jeho nástupců, prvé tři chalífy (Abú Bekra, Omara a Osmána, právě tak jako i dynastii Omaj- jovců a Abbásovců) vyhlašujíce za usurpa- torv. Správné poznáni a pochopení těchto imámů svých považují za jediné správné ve- dení. I -cům náleží největší čásCšiitů; ostatek liší se v celku jen různým počtem imámů, jež uznávají (Zeidovci 4, Ismáílovci 6, jiní ne- obmezený počet, postupující až na naše dny). Čekajíce příští dvanáctého imáma shroma- ždlijí se I. každého večera ku vchodu určité jeskyně, kde myslí, že se skrývá, a s křikem Mahdí (vůdce) nebo Muntazar (očekávaný) zapřisáhaií jej, by mezi ně přišel, načež z rána se rozcházejí. Dk. Imámzáde (perské), zplozenec, syn imá- mův, zovou se v Persii potomci 12 imámů (viz Imám). Jsou velmi četní a hroby jejích ozdobují se zelenou kupolí jsouce oblíbenými místy poutními. Dk, ZmáA (arab.), víra. Pokud v Koránu a tradici jako celek je obsažena, mluví se o i. mudžmal (víra celková). Od ní rozeznává se i. mufassal, t j. víra rozčleněná, jíŽ roz- umí orient šest hlavních článků své víry. (Viz Islám.) I souhrn náboženských výkonů muslimových zove se I. Dk. ZmaAmra, lapsky Averjavr, jezero v jz. části poloostrova Koly, v rus. gub. archan- gelské, povšechného směru od se v. k jihu, 130 m n. m. Dělí se ve 3 bassin^, jež úzkými průlivy spolu souvisí. Největší z nich jest Velký I. nasev, od průlivu lokostrovského, od něhož na jih až k Jarmisuolu prostírá se Jokostrovsícý I. a odtud k jz. Akkelavský č. Babinský I. Celé jezero měří 852 /rm*, má nejv. délku 70 km, šířku 30 km, délku břehů as 230 hUy největší hloubku okolo 100 m asi uprostřed, kdežto severní a jižní čásť jest mělká, jen 4—10 m hl. Jezero jest plno zátok a nízkých ostrovů: jediný Čoksuol dosahuje výšky 91 m. Od sev. vlévá se do l-ry Kure- jok, na vých. Kun-jok, od záp. do Velkého l-ry Vaikser-jok, do Jakostrovského l-ry Cuin- jok a Perinka-iok. největší přítok l-ry vůbec. V severu průliv jen několik set m dlouhý a zcela prý splavný spojuje Mončejavr s l-rou. Reka Niw (rus. Niva) odvádí vodu l-ry na jih do zátoky Kantalahti (Bílé m.). Po nej- větší čásť roku jest I. kryt ledem, V létě dostavují se sem na lov ryb četní La- ponci. — Srv. Wissenschaftliche Ergebnissc der Finnischen Expeditionen nach der Halb- insel Kola in den J. 1887—92 (Helsingfors, 1890—94). Sv. Imaos, starověké řec. jméno Himaláje. 528 Imáret — Imbriani. Zmáret farab.), v orientu název dobročin- ných ústava (nemocnic, noclehárny, koUeje, lázné); v Turecku zovou se tak chudinské kuchyně v&bec, zvláště pak kuchyně, jež u mesit se zakládají a z darů vydržují. Vedle chudých chovanců koUejí živí se z nich i chu- dina. Mimo jídlo dostávají někdy i peníze. 1-y nalézají se namnoze velmi hojně téměř ve všech větších městectí, některé datují již z. dob prvých chalífů. Dk. Zmatra, vodopád ve Finsku (Cuchonsku), JLJž tvoří řeka Wuoxen, vytékající z jiho- vých. cípu jezera Sajmy do iez. Ladogy, asi 6 km od Sajmy a 65 km od Wiborgu. Jest to nejvelkolepější vodopád Evropy. Reka dříve 400 m široká zužuje se před vodopádem na mm a ve vodopádu samém na 45 m. Na trati 325 m klesá tu hladina o 20 m, z čehož odpadá 10 m na kolmý spád. Hřmot tím způ- sobený slyšeti jest na vzdálenost 11 km. Břehy tvoří žulové skály porostlé jedlovým a bře- zovým lesem, jenž sáhá až těsně k vodě. Nad vodopádem pne se přes řeku řetězový most. Pro turisty bývá vodopád ze zdejšího hotelu za noci elektricky osvětlován, což činí velko- lepý dojem. S pobřežními městy dobré želez- niční spojení. Sv. Zmaaa, řec. Imaos, starověký název záp. části Himaláje. Jméno to odpovídá sanskrt- ské formě Haimavata. t. j. sněžný. I. Scy- thicus, dnešní Thien-Šan. Imazirhovó (jedn. číslo Amazir), neod- vislé berberské kmeny v sev. Marokku v t. zv. Rifu při Středozemním moři a sev. části Atlasu až po prov. Tedlu. Dílem tvoří malé svobodné obce, dílem ovládáni jsou od po- hlavárů. Viz Marokko. Zmbabnra (>matka ryb<), ncjsevero-vý- chodnější provincie v Ecuadoru, hraničí v sev. a východu na Columbii, v západu na prov. E^meraldas, v jihu na prov. Pichinchu a hostí na 10.700 km^ 68.000 ob. (1892). Obě andin- ská pásma probíhají touto krajinou, jejíž oby- vatelstvo zaměstnává se polním hospodář- stvím, chovem hovězího dobytka, ovec a mulů. Jméno provincie pochází od zdejší sopky I., jež se zdvihá uprostřed provincie do výše 4582 m a jest pověstná svými vod- natými a bahenními erupcemi, při nichž bý- vají ryby vyvrženy do okolí. Z ostatních hor jmenujeme Catocachi (4906 m) a Cayambe (5850 m), Hl. město Ibarra. Zmbeoilllta (z lat.), slabost. Názvu toho užívá se v psychiatrii pro mírnější stupně vro- zené duševní zakrnělosti, pro slabomyslnost, Srv. Blbost. Kfr. Zmbeoilni (z lat.), slabý, slabomyslný. Zmbert [ěnber] : 1) 1. Jos. Gabriel, malíř franc. (♦ 1654 v Marseilli — f 1740 ve Ville- neuve-les-Avignon), žák Lebruna a van der Meulena, r. 1688 vstoupil do kláštera a ma- loval zejména oltářni obrazy, mezi nimiž i své hlavní dílo Kalvárie (hlavní oltář v kartuz. klášteře v Marseilli). 2)1. Barthélemy, spisovatel franc. (* 1747 v Nimes — f 1790 v Paříži), přední adept oblíbené tehdy školy Doratovy, napsal: Le ju^ement dt Paris (1772), epos ve své dobé ceněné; Fables nouvelles (1773); Historiettes et nouvellen en verš (1774); Les bienfaits du sommeil {1776)] Choix ď anciens fahliaux (1788, 2 sv.); román Les égarements de Vamour (1776, 2 sv.) a několik her divadelních. 3) I. des Mottelettes [-dé motlět] Hen- drik, malíř franc. (* 1764 v Bruggnách — t 1837 t.), žák Gareninův. Nějaký čas byl členem řádu kapucínů ve Francii; pří vy- puknutí revoluce vrátil se však do své vlasti a prováděl resta^irace a kopie starých obrazů, leho Biographie des artistes vyšly dva díly. Zmbibioe (z lat.), nasakování, napá- jení. Některá pevná tělesa původu organi- ckého, na př. blány rostlinných buněk, kry- staloidy, škrobová zrnka a j. za obyčejných okolností (t. j. v živém organismu) napojena (imbibována) jsou vodou. Vyschnou-li, smrští se, by opět v doteku s voaou tuto do sebe vsákla (se imbibovala), při čemž zvětší svůj objem na původní míru. Všechna tato botnavá tělesa myslíme si složena z drobných částeček, t. zv. micell (v. t.), které v tělesech v suchém stavu přiléhají těsně k sobě nene- chávajíce kapillárních prostor mezi sebou; ve vlhku však následkem značné vzájemné přitažlivosti vnikají molekuly vody mezi mi- ccUy, při čemž tyto od sebe oddalují. Ježto pak přitažlivosti micell k molekulám se vzdá- leností rychleji ubývá než přitažlivosti miceli navzájem, I. a nabotnání pokračuje jen až k jisté určité hranici, při které totiž přitaž- livost micell k vodním molekulám drží rovno- váhu přitažlivosti micell navzájem. 1. má znač- nou důležitost fysiologickóu, Jsouc z hlavních podmínek života organismu. Protoplasma s já- drem a jinými orgány buněčnými, jen pokud jsou napojeny dostatečným množstvím vody, mohou funkce Životní vykonávati. Kromě toho tělesa imbibovaná mohou do svého nitra při- jímati s vodou též látky v ní rozpouštěné, čímž jedině jest možná nejen výměna látek v jednotlivých buňkách (pomocí diffuse), nýbrž i mezi buňkami sousedními skrze blány bu- něčné (cestou osmotickou). Od i. sluší ro- zeznávati k a p i 1 1 a r i t u (v. t.). /c. Imbriani: 1)1. Paolo Emilio, spisovatel a politik ital. (* 1808 v NeapoH — f 1877 t). po revoluci r. 1821 následoval otce svého do vyhnanství, nejprve do Říma, pak do Florencie, kde se stýkal s Capponim, Nicco- linim a Leopardim, jsa oddán pise.nnictvi. R. 1848 vrátil se do Neapole, kdež byl po- slancem v parlamentě a konstitučním mini- strem. Znovu byv vypovězen odešel do Tu- rína, později do Pisy, kde s velikým úspě- chem přednášel na universitě právo přiro- zené a mezinárodní. Po osvobození Neapole vrátil se tam a stal se ministrem vyučování a univ. professorem práva ústavního a íílo- solie právní. Básně jeho vyšly sebrány v Nea- poli r. 1863. I. jest z nejryzejších charakterů a z nejopravdovějších politiků současných. 2) I. Vittorio, básník a lit. historik ital, syn před. (* 1840 v Neapoli — t 1886 t), bojoval jako dobrovolník r. 1859 a 1866 proti Imbricaria — Imeretie. 529 Rakousku a žil od r. 1878 v ústrani' v Pomi- gliano ďArco u Neapole. Horlivé studoval poesii lidovou a vydal z ní sbírky pověstí a písní se vzornou pečlivostí: Canti popolari delle provincie meridionali (1871 — 72, 2 sv.); Dodici canti pomiglianesi (1876); La novel- laja milanese (1877); La novellaja fiorentina (1877); Posile cheata di Pompeo Sarnelli (1885). Poesie jeho nesoucí ironický titul Eserci\i di prosodia (1874) projevují plně jeho prudký, svárlivý, podivínský a ironisující tempera- ment, který vyznačuje činnost jeho politi- ckou (byl zuřivým royalistou) i kritické a vědecké působení l-ho. Fante usurpate (1877) vedou způsobem začasté podivínským pro- cess s mnohou slávou světovou. Quando nacque Dante} (1879); Sulle canioni pietroxe di Djtnte (1882); La pretesa Beatrice figliuola di Dante fl882) a j. různé ceny sebrány jsou pod názvem Studi danteschi (1890). S Talla- rigem uveřejnil staroitalskou chrcstomathii (1882); vydal také Alessandro Poerio^ lettere € documenti del 1848. Nzmsal také několik novel 1 chýlících se v lecoíms k verismu a psaných z části v dialektu neapolském. 3) i. Pocrio Matteo Renato, bratr před., politik ital., zakladatel írredenty (♦ 1843 v Nea- poli), vstoupil r. 1861 do sardinského vojska, byl r. 1866 pobočníkem generála Cosenza, vystoupil r. 1867 z vojska a věnoval se agi- taci pro sjednocení všech Italů v říŠi repu- blikánskou. V Neapoli založil denník Italia ii redenta, kde postavil a hájil programm sdru- žení zvaného Irredentou (v. t.), jenž směřuje hlavně proti Rakousku. Ke konci února 1878 předsedal republikánskému kongressu v Římě. Napsal Lltalia degli Italiani. a Pro Patria (s Boviem a Mczzacapcm), odpověď na knížku >Italicac res« od rak. plukovníka Haymerla. Ačkoliv vláda Crispiho tomu silně bránila, byl přece zvolen do obecní rady ncapolské (1889) a do komory (t. r.), kde sedí na krajní levici. Potíral tu neobyčejně vášnivé vnitřní i zahraničnou politiku crispiovskou a působil vládě útoky svými proti Rakousku mnoho nepříjemností. R. 1893 dosáhl mandátu v Co- ratč (Basi), když volba jeho protivníka byla prve annullována. Zmbrioaria (Schrcb. 1791) Kbr. bylo užito jako rodového jména pro lišejníky z čeledi Parmeliaceae, jež shodovaly se nejvíce s rodem Parmelia Auct. vet. a měly ve vřeckách 8 vý- trusů bezbarvých a nedělených. Poně- vadž Jussieu již r. 1789 pojmenoval jménem I. jeden rod dvoudéložných rostlin z oddě- lení Sapotaceae, volili novější lichenologové pro uvedené lišejníky místo I. jméno Par- melia a pro nejpříbuznější ostatní lišejníky s 8 zbarveními a dvoudílnými výtrusy užili jména Pnyscia Fr. ĚBr. Zmbrog^Uo [-Ijo], ital., spleť, nesnáz, užívá se často v poetice dramatické jako technického terminu k označení zvláštního genru veseloherního, kde intrika jest ne- obyčejně složitá a zadrhlá a rozmotává se k neobyčejnému veselí diváka řadou žertov- ných cpi sod. Zvláště Španělé Lope dc Vega, Alarcon, Calderon napsali l-ia velice vtipná a rozmarná. Po nich jest jmenovati Comeil- lova Menteura (podle Alarconovy >Verdad sospechosac), Moliěra (Fourberies de Scapin, Médecin malgré lui)^ Beaumarchaisa {Le ma- riage de Figaro) a j. V XIX. stol., kdy od divadla žádáme něco jiného než pouhou si- tuační pikantnost, dostává se l-iu leckdy vý- znamu příhanného. I. v hudbě nazývá se rhythmická kompli- kace vznikající třeba smíšením dvou různých taktů, z čehož ovšem vyplývá spletitý účinek na taktový cit posluchače, na př. (dle Rie- manna): S gfcfcí V- t i Zmbroa, tur. Imvros, ostrov v Aegejském moři, 24 km jiho-vých. od ostr. Samothraki, sev.-záp. od vjezdu do Dardanell. Povrch jeho jest hornatý, většinou z pusté skály vulkanického původu, vrcholící v hoře Ha- gios Ilias (597 m n. m.). Pouze Vs povrchu jest schopna vzděláni. Na ostrově sídlí řecký metropolita; žije zde na 255 km} 6000-7-6500 ob., většinou Řeků, živících se včelařstvím, pěstěním koz a rybářstvím. I. náleží k tur. vilájetu Džezáiri-bachri-sefid; hl. město jest Kastrbn na sev. pobřeží. V místech těch stá- valo i starověké město Imbros. Ostrov po drahnou dobu byl Tureckem používán pro pobyt politických vyhnanců. Zmenltyje eraidand, přední občané, nazývala se v Rusku dle městského zřjzení Kateřiny II. z r. 1785 jedna čásť městského obyvatelstva, k níž se počítali: 1. funkcionáři městské samosprávy, 2. učenci s akademi- ckými nebo universit, vysvědčeními, 3. umělci (stavitelé, malíři, sochaři a hudební sklada- telé) s akademickými vysvědčeními, 4. kapita- listé, již přiznali kapitál nejméně 50.000 rublů, 5. bankéři s kapitálem 100.000—200.000 rublů, 6. velkoobchodníci, 7. majitelé lodí. Zapiso- váni byli do 5. oddělení obyvatelské knihy městské. R. 1807 zrušena hodnost předních občanů pro kupectvo a r. 1832, kdy zřízena nová třída čestného občanstva (počet- noje graždanstvo), i pro ostatní občany. — Srv. Gorod str. 331. -dle. Zmer Edouard, krajinář franc. (* 1820 v Avignonu — f 1881 v Haarlcmu), samouk. Od r. 1850 vystavoval v Saloně. Maloval: Rybník v Soumabru (1857, mus. v Neufchá- telu); Zříceniny Cro^antu (1865); Ostrov Phi- lae\ Okoli Kdhiry a j. Imeretie, původně samostatné království, podrobené později Rusku a tvořící nyní větší čásť ruské gubernie kutaiské v Zakavkazí. Jsouc prvotně částí království Gruzínského, stala se I. samostatnou říší r. 1442, kdy král gruzínský Alexandr I. rozdělil zemi svoji na 3 díly, dav synu svému Vachtangovi území Egris či Laziku se Svanetií, Gurií a Abcházií 530 Imeretinci — Imhoof-Blumer. pod společným názvem i. (t. j. »na této straně hor<), kteréžto jméno udrželo se nejen v historii, ale i v lidu podnes. V prvý čas svého trváni zaujímala I. prostor mezi ř. Kurem, horami Meschijskými a Černým mořem, avšak panovnici její měli pouze titul eristav, t. j. správce, a záviseli na králi gru- zínském. Teprve Bagrat r. 1462, poraziv gruz. krále Jiřího, přijal název krále imeretinsKého a učinil l-ii neodvislou. Jsouc v blízkosti pan- ství tureckého trpěla I. často nájezdy Turků, jimž musila odváděti daň 7000—8000 otroků ročně. S Ruskem vstoupili králové imeretinátí ve styk ve stol. XVII., kdy Jiří III. dopro- šoval se r. 1621 pomoci cara Michajla Fedo- roviče proti Turkům. Za Šalomouna I. r. 1770 přešla ruská vojska, přivolaná králem na po- moc proti Turkům a královu strýci, Tejmu- razovi, poprvé Kavkaz pod gen. Totlebenem a osvobodila i-ii od Turků (mír kiičQk-kaj- nardžijský). R. 1804 podrobil se Šalomoun II. panství ruskému, avšak na pobídku paše achalcyšského se r. 1810 proti Rusku vzoou- řil; byl však přinucen utéci se do Turecka, kde zemřel. I. zůstala nadále Rusku tvoříc zvláštní provincii oblasti Zakavkázské, roz- dělenou na 4 okresy a podřízenou s menší prov. kutaiskou vrchnímu veliteli vojska v I-ii, a měla asi 100.000 ob. Později z obou provincii učiněna gubernie kutaiská, v níŽ býv. I. tvoří dnes v podstatě Újezdy šaropan- ský. račinský a lečchumský. Xmeretliioi (I měrové), národ usedlý v ru- ské gub. kutaiské v Zakavkazí, příbuzný s Gru- zína, s nimiž má stejnou víru řeckových. a mluví týmž jazykem gruzínským, zachovaným u nich dokonce čistěji než u Gruzínců vlast- ních, pomíšený však. poněkud s jinými ná- rody (Turky a Gurijci). Jich počet odhaduje se na 161.000. XmeretloJiklJ. jméno knížecího rodu ru- ského, panovavsího do r. 1810 v Imeretii. Zakladatelem jeho byl imeretinský car Michal (t 1329). V Rusku titul uznán r. 1686 a r. 1865 přiřknut senátem Aleksandru Konstantinoviči í-kému. Z- rodu toho vynikli: 1) I. Arčil Vachtangovič, kníže (f 1713 v Moskvě), dosednuv r. 1663 na trůn imere- tinský, vypuzen byl Peršany, Turky a bratrem Georgiem, načež usadil se v Moskvě. Roku 1690 podnikl výpravu do Imeretie, aby do- byl trůnu, zmocnil se násl. roku Kutaisu, ale Turci opět jej vytlačili. Gruzínská církev dě- kuje mu za nový překlad knihy Sirachovy a Makkabejských, jakož i za opravu překladu celé bible. 2) I. Aleksandr Arčilovič, careviČ, syn před. (♦ 1674 — f 1710), vzdělával se v Mo- skvě a jako vrstevník Petrův účastnil se jeho dětských her a zábav. R. 1690 podnikl s otcem výpravu do Imeretie, načež r. 1697 dopro- vázel Petra při první jeho cestě za hranice, v Hollandsku učil se délostřelectví a po svém návrate jmenován gen. polním zbrojmistrem. Ve válce švédské (1700) upadl při obležení Narvy do zajetí se vším dělostřelectvem, je- muž velel, odvezen do Štokholmu a zemřel tam v zajetí, aČ Petr usilovně žádal za jeho výměnu. Ani tělo jeho nebylo vydáno. 3) I. Aleksandr Konstantinovič, kníže, ruský generál a člen státní rady (* 1837 v mo- skevské gub.), vzdělal se v pážecím sboru a v niko&jevské akademii gen. štábu (1862). Vojenskou službu počal r. 1855, naČeŽ záhy přeložen byv na Kavkaz, účastnil se operací oddílu lezginské pohraniční stráže a dobytí několika nepřátelských posic, r. 1863 po- tlačení polského povstání a r. 1869 jme- nován generálem, později náčelníkem štáLu ve Varšavě. R. 1877 byl. velitelem druhé di- vise^ pěchoty, dobyl se Skobclevem Lovce, vyníki při dobytí Plevna a měl účastenství při přechodu přes Balkán. Po příměří jme- nován byl náčelníkem štábu armády naléza- jící se na Balkáně a gen. pobočníkem. R. 1879 stal se náčelníkem Itábu vojenského okruhu petrohradského a v 1. 1881—91 byl náčelní- kem správy voj. loďstva a hlavním voj. pro- kurátorem, načež jmenován gen. gubernáto- rem ve Varšavě. Xmerina, nejdůležitější provincie Madaga- skaru, původně zvaná Bemihisatr a, náleže- jíc ke 4 vnitřním provinciím ostrova leží té- měř v jeho středu, blíže pobřeží vých. Jest to nejhornatější a nejvyšší čásť Madagaskaru. V horstvu Ajikaratra dosaliuje Tsiaíajavona 2590 m. Půda skládá se v značné části z če- diče a žuly. Zde nalézá se také nejdůležitější rozvodí madagaskarské. Na se v. sbírají vody ř. Betsiboka (největší ř. madag.) a veliký její přítok Ikopa, na vých. ř. Onibe, na záp. velká ř. Tsiribihina, k jeiímuž úvodí náleží i jez. Itasy. Řeky ty náležejí s m veskrze svým horním tokem, v němž tvoří mnoho vodo- pádů. Podnebí jest asi nejzdravější Madaga- skaru, vegetace bujná. Obyvatelstvo, v němž. vládnoucím jest kmen Hovu, cení se na 1 milí. Svou centrální polohou, zdravým podnebím,, hustotou a intelligencí obyvatelstva stala se i. nejdůležitější provincií madagaskarskou a ovládala až do okkupace francouzské téměř celý ostrov. Dělí se na 6 krajů (Avaradrano, Sisaony, Marovatana, Ambodirano, Vonizongo, Vakinankaratra), k nimž se čítá ještě pustý kraj Valalafotsy na lev. bř. ř. Ikopa. Hl. mě- stem jest Tananarivo, zároveň největší mě- sto ostrova. Xmhof Heinrich Maximilian, sochař šv^c. (♦ 1798 v Búrglenu ~ + 1869 v fcímě)^ Žáic Danneckerův a Thorwalascnův. R. 1836 povolán byl do Athén, aby vedl dozor nad prováděním restaurací a novostaveb. Při tom provedl i poprsí krále Otty a královny. Z jeho ostat, děl jmenujeme: Achilies; físyche; Eva jako matka všeho {ivouciho (v Bernu); Ma- donna\ Ruth\ Xfiriam; Hagar a Ismael; David s hlavou Goliášovou; Rebeka a Jakub. Jeho hlavní a poslední dílo jest Dvanáctiletý- Kri- stus ve chráme. von Zmhoíf Amalie viz Helvigová A. Xmhoof-Bliimer Friedrich, numismatik něm. (♦ 1838 ve Winterthuru). Žije v sou- kromí ve svém rodišti. I.-B. náleží k nej- lepším znalcům antické numismatiky a jest Imhotcp — Imiš. 531 zároveň majetníkem jedné z nejvzácnějších a nejbohatších soukromých sbírek mincí staro- řec, jež na rozsáhlých cestách svých získal. Mince své sbírky publikoval v dílech: Choix de monnaies grecques de la collection l.-B. (2. vyd. Paříž, 1883) a Griech, Mún\en, Neue Beitráge u. Untersuchungen (Mnichov, 1890). Z lit. prací jeho uvádíme dáte: Zur MUn\' kunde u. Faldographie Bóotiens (Vídeň, 1871); Die Mún^en AJcamaniens (t, 1878); Bortrát- kópfe auf róm. Mún\en der Republik u. der Kai$er\€it (2. vyd. Lip., 1893); Die Mún\en der Dynastie von Pergampn (Berlín, 1884); Portrátkópfe auf antiken Muw{en hellenischer II. hellenisierter Vólker (Lip., 1885); Zur MUni- kunde Grossgriechenlands , Stciliens^ Kretďs M. 5. w. (Vídeň, 1886) ; s O. Kellerem sepsal * Tier- u, PňanienbUder auf antiken Mún\en u. Gemmen (Lipsko, 1889). R. 1879 zvolen byl přespolním členem . berlínské akademie věd a uloženo mu spolu s jinými numismatiky konati přípravné práce k vydávání velkého Corpus nummorum, t. j. popisu všech anti- ckých mincí. R. 1883 stal se členem amster- damské, r. 1884 mnichovské akad. věd. Vý. Xmhotep (Imuteph), egyptský Asklépios, bůh třetího stupně, syn boha Ptaná, byl ctěn v Memňdé zároveň s otcem; vyobrazován byl jako mladík sedící a v rukou závitek papy- rový držící. Zmldy nazývány byly sloučeniny dusíkaté opatřené skupinou NH^ na př. CO.NH. Zmlelin, průmyslné město v kraji pštin- ském' prusk. vl. obv. opolského, s výrobou dřevěného zboží, lomy dolomitovými a 2174 ob. (1890). Zinloheii, osada v Čechách, viz Meh o v o. Xliiii:l)I.Hendrich Jaroměř, Dr.Theol., evang. farář v Hodži ji u Budyšína a zaslou- žilý spisovatel a vlastenec lužický (* 16. pros. 1819 v Bukoíně u Bárta v saské Horní Lu- žici), studoval gymnasium v Budyšíně a evang. theologii v Lipsku, načež působil Šest let jako farář ve Wóslinku; od r. 1859 jest farářem v Hodžiji (n. Gdda), největší evang. osadě lu- žické. I. jest nyní po smrti Hórnikově nejpo- pulárnější osobností v Lužici a nejstarším pamětníkem zajímavých dob lužického probu- zení. Na gymnasiu budyšínském založil r. 1839 spolu s Klosopólským sdružení studujících Srbů 9Societas slavica Budissinensis«, jež trvá dosud (s mezerou 1883—1885, kdy bylo gymn. ředitelstvím zakázáno). Soc. slav. Bud. má důležité místo v dějinách lužick^ch 8pK)lků studentských; v prvních létech diopisoval si spolek s Kollárcm, Štúrem, Hurbanem a j. Mladistvý theolog I., důvěrni přítel Smole- řův, celou duší přilnul k mladému národnímu hnutí let čtyřicátých, a tak jej nacházíme již r. 1845 v přípravném výboru k založení Ma- tice lužicko-srbské. Když pak byla r. 1847 »Mačica serbska« úředně potvrzena, zvolen I. hned do prvního jejího výboru, v němž od té doby nepřetržitě působí. Jest předse- dou filologické sekce při Matici srbské a pů- sobí i jinak pronikavě ve prospěch této dů- ležité národní instituce. V »Časopise Mačicy Serbskejec uložil své práce: Wasnja Wóslin- čanskich Serhow při narod{e a wumréču (1856); Poka\ka ^ serbskeje synonymiki (1860); Syno' nymika a skladba serbskich wjaiawkow (1895). Nadšeni založením Matice odhodlali se lu- žičtí vlastenci, tehdáž vesměs mladí lidé věku l-ova, podati vládě Žádost za rovné právo Srbů s Němci. Petice vypracovaná výborem, jemuž předsedal I , žádala, aby >srbská řeč měla v Lužici totéž právo, jako řeč německá v Něm- cích, a to zvláště ve Školách, v chrámech, před vrchnostmi a před soudemc. Petice po- dána 26. června r. 1848 a v odpovědi na ni ze dne 28. srpna r. 1849 stanovena tato práva Srbův: 1. V srbských školách budiž vyučo- váno čtení a náboženství na základě srbštiny ; 2. v Drážďanech buďte zavedeny čtyřikrát do roka srbské služby boží a 3. při soudech a úřadech mají býti přísežní tlumočníci srb- štiny. O lužickou literaturu, zejména o roz- šíření četby v lidu, dobyl si I. platných zá- sluh vydáváním náboženského týdenníku >Zer- nička« (1851—52) a hlavně založením spolku k vydávání ev. náboženských knih pro lid (»Serbske lutherske knihowne towařstwo«). Spolek ten, založený na faře hodžijské r. 1862, rozšířil od té doby kolem 300.000 výtisků srbských knih. V počtu dosud vydaných knih nacházejí se i větší spisy l-ovy Domjacy ivo/- tař^ modlit, kniha (1867), a Domjaca klétka, sbírka kázání (1876). Kromě těch dobyl si zásluh i novým vydáním ev. církevní agendy a hlavním účastenstvím při 10. vyd. srbské bible pro evangelíky (byť nebyl na titulním listě jmenován). V slovanském světě učinil se zvláště známým výbornou polemickou bro- šurou Der Panslavismus, unter den sdchsischen Wenden mit russischem Gelde betrieben und \u den Wenden in Preussen hinúbergetragen. Deutsche Antwort eines sdchsischen Wenden. (Lip., 1884.) Je to obrana, psaná věcně a velmi obratně proti nájezdům německých novin pro Smoleřovu cestu na Rus. Pro vylíčení ne- přátelství školního rady Bočka vůči lužickým školám byl I. odsouzen k vyloučeni dotyč- ných listů ze svého spisu a k zaplacení vy- sokých soudních útrat. Důkazem l-ovy popu- larity a oblíbenosti jest, že větší čásť útrat nahradili neznámí jeho ctitelé ; také německá přezdívka >der wendische Pabst« výborně charakterisuje jeho oblíbenost mezi krajany souvěrci. Neocenitelných zásluh dobyl si svým feriálním lužickýmseminářem (povoleným býv. ministrem kultu Drem von Gerberem); každoročně o prázdninách vyučuje totiž na své faře kandidáty ev. theologie lužickému jazyku, čímž vychoval ev. Lužičanům řadu duchovních a dobrých vlastenců. Za své zá- sluhy zvolen byl lipskou universitou r. 188ó za čestného liccnciáta a r. 1896 za doktora theologie. vMačica Serbska« zvolila jej za vy- nikající zásluhy o spolek i o lužickou vlast vůbec svým čestným předsedou. Čný. 2) l-ová M i 1 a (Emilie), roz. Pfulova, man- želka před. (♦ 26. března 1827 v Přišecích — t 21. února 1895), nejryzejší zjev mezi luži- ckými vlastenkami. V mladistvých létech psala 532 Imitace — Immediatisovati. básně vlastenecké i nábožné písně. Z básní oněch byly později otištěny Básni i miodosU nych lit wot Emilije P. v >Časop. Madicy Serbskejec 1878. Její duchovní písně tištěny jsou v někdejší l-ově »Zerničce«, v pozdějším »Missionském Poslu< a v cizích sbírkách (Do- maškově a l-ově) »Zíonske hlosyc a »Dom- jacy woHař*. K padesátiletému jubileu Ma- tice Srbské (1897) vydány její básně a písně v přídavku ke sbírce básní J. Waltarja Za dušwa wutrobu. Bratru svému, Kř. B. Pfulovi, byla nápomocna při sestavování jeho srbsko- něm. slovníku zejména pořízením německého ukazatele, jímž umožnila užíváni knihy také jako slovníku něm. -srbského. Čnjř. ImitAoe (z lat.), napodobeni, nápodobe- nma; zejména napodobeni drahocenných ma- teriálů látkami menši ceny. Zvláště užívá se I v technickém životě při stavbách a umě- leckém průmyslu, kde na př. mramor a ká- men napodobí se uměle sádrou, kovy a dřevy, jichž povrch připravuje se mořením a opa- třuje různými nátěry a povlaky. Též užívá se tohoto výrazu pro napodobeniny antických předmětů, arahokamů a j. V h u d bě zove se l-cí velmi důležitý prostře- dek skladební techniky zakládající se v opěto- váni daného zpěvu v jiném hlase a na jiném stupni, než na kterém dříve se ozval, při čemž hlas zpěv před tím uvedší nezastavuje se ve svém proudu, nýbrž pokračuje opřá- daje zpév nastupující v hlase jiném zhusta způsobem kontrapunktickým. Zpěv i-ci za zá- klad položený zove se modelem, jímž může býti buď celá věta či thema nebo jen jedno- tlivá její čásť či motiv. Prvé uvedení modelu zove se proposta, opakování jeho pak risposta; tato může uskutečniti se buď za trvání oné (I. umělá) nebo teprve po její skončení (I. prostá). Model napodobiti lze na vše h stupních diatonické škály vzestupně i sestupně a dle toho, jaký intervall tvoří první tóny proposty a risposty, rozeznává se f. v unisonu, v nižší nebo vyšší sekundě, tercii, kvarte, kvintě, sextě, septimě a oktávě. Vzhle- dem k živlu melodickému rozeznávati sluší i-ci přísnou nebo volnou, uvádí-li risposta intervally proposty zachovávajíc jejich druh a po případě i jejich velikost, nebo přináší-li změnu v krocích intervallových. Kráčí-li ris- posta směrem opačným než proposta, mluví se o I-ci v protipohybu, jeŽ může býti ovšem zase přísnou nebo volnou. I. může též abstrahovati od zřetele k melodice a pouze na jediném tónu napodobiti rhythmickou stránku modelu (I. r h y t h m i c k á). Vzhledem k metrice může býti I. ve zvětšení {per augmentatio- tiem), prodlužuje-li trvání not modelu, nebo ve zmenšeni {per diminutionem), zkracuje-li je. I. zpátečná (cancrisflwy, račí) přináší jako rispostu model v doslovně obráceném po- stupu, začínajíc posledním a končíc prvním jeho tónem. I. dvojitá spracovává současně dva modely. Ač I. i ve skladbě dvouhlasné vyskytovati se může, přece hlavním její obo- rem jest věta Čtyř- nebo vícehlasná. Způsob imitační práce opírá se o polyfonii a jest zá- kladem přísným formám kanónu a fugy. K ve- liké umělkovanosti imitačního slohu dospěla hudba v XV. a XVI. stol., hlavně mistrj- Školy nizozemské. Výhodným polem samostatné práce imitační, při níž model jest základem dalšímu postupu skladby, jsou kratší mešní texty (»Kyrie€, »Benedictus« a j.) a přede- hry, vedle toho však jest i. velmi vítaným činitelem ozdobným i tehdy, kdy hlavní ma- teriál myšlenkový prýšti z jiného zřidla, na př. z chorálu. — Srv. Skuherský, O I-ci, kanónu a fuze (Praha, 1883). ? ZmitAtor (lat.), napodobíte!. — Imitovati, napodobiti. Immaonlata (lat.), neposkvrněná. — I. conceptio, neposkvrněné početí P. Marie, jež platí od dob Pia IX. jako věroučný Člá- nek víry katolické byvši za takový prohlá- šeno r. 1854. Světí se 8. prosince. Immanenoe (z lat. > manere , zůstávati), tkvění něčeho v něčem. — Immanentnf, v ně- čem dlící, vnitř něčeho zůstávající. Podle ná- zoru pantheistického jest Bůh I. příčinou světa, t. j. se světem totožný, nikoliv mimo něj se nalézající. Tak zv. sebeurčení,* jež nepřipouští pfíčin vůli určujících, jest z tohoto důvodu tolikéž I., jako vůbec metafysické soustavy ideologické mluví o příčinách l-ch, myslíce tím samočinnost svrchovaného principu (Fich- tovo Já). Užívání slova jest ostatně mnohé, podle toho, na jaké pole je pi^evádime a co jako jeho protivu klademe. Příčiny I. kladou se tedy v protivě k příčinám transeuntním, přechodným čili proti tomu, co zoveme in- rtuxus physicus. V protivě k transcendent- nímu (věci o sobě) značí i. soujcm představ jako našich stavů nebo-li též empirii. Užíváni rozumu I. obmezeno jest tudíž jen na zkuše- nost (Kant). Dále, na kolik trvati můžeme v pojmech samých nepotřebujíce k rozšíření vědění svého zkušenosti, máme poznatky 1. (v mathematice). Mluví se o kritice I., ícdy trvajíce na pojmu samém některé věci odtud tuto posuzujeme. Zb, Inun&nťiél viz Emmanuel. Immaterlalismas (lat.), nauka o nehmot- nosti věcných principií (duše, prvků světo- vých) nebo v soustavách monistických na- uka o nehmotnosti světa vůbec jako jedi- ného celku, a pak jest i. tolik co spiritualis- mus. Zb. Immaterlallsta (z lat), kdo uznává ne- hmotnost podstat světových nebo nehmotnost jedné jediné všcpodstaty světové. Immaterlálni, nehmotný. ^ I. práva (též individuální práva) víz Právo. Immatrikolaoe (z lat ), zapsání do ma- triky; na vys. školách slavnostní akt, při kte- rém nově zapsaní posluchači skládají slib do rukou rektorových. Immatozita (z lat.), nezratost. nedospělost. Immediatisovati (lat.), uděliti říšskou bezprostřednost. V bývalé Římsko-něm. říši byl to výraz pro onen akt, kterým císař osvo- bozoval někoho od prostředního poddanství a podroboval jej přímé své moci. Viz Im- mediatni. Immediatní — Imminentní. 533 Immedlatmi (z lat.), bezprostřední, v přímém poměru (beze všech prostředních článků^ k nejvyšší instanci neb osobě se na- lézající. I. záležitost na př. jest taková, kte- rou vyříditi může nebo smí přímo nejvyšší úřad nebo panovník, při níŽ tedy prostřední instance mohou se obejíti. V někdejší Římsko- némecké říši nazývali st l-mi stavy oni říšští stavové, kteří bvH poddáni přímo panovní- kovi. Byli to i. knížata, I. města a I. klá- štery. Naproti tomu nazývali se med i a t- ními oni stavové, kteří poddáni byli císaři teprve prostřednictvím svého lenního pána. Immenliaasen, město v kraji hofgeismar- ském prus. vl. obv. kasselského, 244 m n. m., 11 km jihových. od Hofgeismaru, na Žel. trati Schwerte-Kassel ; má stanice pošt., telegr. a telef., evang. farní kostel got. slohu z r. 1409, zbytky starých hradeb, nemocnici, chorobinec a 1361 ob. (1890). V okolí kamenné lomy a železné doly. R. 1385 spálil město arcibiskup Adolf z Mohuče. Immenraet Michiel Angele, malíř vlám- ský (křtěn 1621 v Antverpách;, náleží ke škole Rubensové. Jeho pověřený obraz jest Zdi fen- Hvost Scipionova. — Bratr jeho L Philips Au- gusti jn (křtěn 1627 v Antverpách —• f po 1676 a před 1688) byl krajinářem. Pověřené jeho obrazy jsou: Krajina s bystřinou (1657); Vodopád] Horský' potok (1663). Přidržoval se stilisačních theorií italských nepodávaje věrný obraz přírody, nýbrž komponuje své obrazy. Immensitk (z lat.), nesmírnost. — Im- mensnf, nesmírný. Immonstadt, město v okr. sonthofenském bav. vl. obv. švábského, 731 m n. m. v pěkné poloze při úpatí Algavských Alp, na Illeře a žel. tratích Mnichov-Lindava a l.-Sonthofen, sídlo soudu, důchodkového úřadu a lesní správy, má katol. farní kostel v románském slohu, kapucínský klášter zal. r. 1560, Fried- richsbad, ústav to pro léčení vodou po způ- sobu Kneippově, výrobu sýra, značné pro- vaznictví (na 1000 dělníků), obchod s dobyt- kem a 3178 ob. (1890), hlavně katol. Nedaleko jest zřícenina Rothenfels a vrch Grúnten (1742 m n. m.) s pěknou vyhlídkou. Srv. A. Schmid, I, (Kempten, 1893). ImmensurabilitA (z lat.), nezměřitelnost; fmmensurablinf, nezmčřitelný. Immerito (lat.), nezaslouženě. Immennann KarlLebrccht, básník něm. (♦ 1796 v Magdeburce — f 1840 v Důssel- dorfé), odešel r. 1813 z rodného města stu- dovat práva do Halle, bojoval r. 1815 proti Napoleonovi u Lign^ a Waterloo a byl pro- puštěn jako důstojník. R. 1817 vystoupil spi- skem Let\tes Wort uber die Streitigkeiten der Studierenden in Halle mužně proti student- ským zlořádům spolkovým. T. r. vstoupil do pruské státní služby a ustanoven r. 1819 audi- torem v Múnsteru. Tam získal si lásku hra- běnky Alžběty z Ahlfeldtu, rozvedené choti Lůtzowovy, jež jej následovala do Důssel- dorfu, kam r. 1827 I. byl přesazen jako rada zemského soudu, a žila s ním až do r. 1838 ve společné domácnosti. V 1. 1834 — 37 vedl I. diisseldorfské divadlo, na němž za poměrů velmi bídných projevil neobyčejnou vytrva- lost a znamenitý talent dramaturgický, jímž snažil se divadlo to vésti směrem školy vý- marské; vážné snahy jeho ztroskotaly se však na nedostatku hmotné podpory. Na podzim r. 1839 oženil se s Mariannou, vnučkou kanc- léře Niemeyera z Halle (f 1886 v Hamburce), zemřel však brzy potom. I. vystoupil veselo- hrou Die Prin\en von Syrakus (1821), po níž následovaly Gedichte (1822^ a truchlohry Das Tkal von Řonceval (t. r.), k níŽ se inspiroval Fr. Schleglovými romancemi rolandskými; Petrarca (t. r.) ; Kónig jPeriander u. sein Sohn (1823); Cardenio u. Celinde (1826) a j., práce celkem nedosti vykvašené a Shakespeara často romanticky přebarvující. R. 1828 směle a po- zoruhodně zasáhnul do bezprostřední histo- rické minulosti truchlohrou Das Trauerspiel aus Tyrol. Odtud počíná řada velice zajíma- vých, začasté originálně a silně myšlených uměleckých plodů 1-ových, jako isou: trucíilo- hra Kaiser Friedrich //. (1828), komické epos TuUfántchen (1827), veselohry Die Verkleidun- gen (1828) a Die Schule der Frommen (1829), ruská trilogie Alexis (1832), kde lze pozoro- vati sklon i-a k Schillerovi, hluboké taustov- ské mystérium Merlin (1832) a truchlohra Ghismonda oder die Opfer des Schweigens (vy- dal Franck v Lipsku 1839). Proti Platenovi, s nímž I. po boku Heinově prudce polemi- soval, namířen je Der im Irrgarten der Metrik umhertaiímelnde Kavalier (1829). Nová řada lyrických básní ostatně nevalně charakteri- stických vyšla od l-a r. 1830. Románem Die Epigonen (3 sv. 1836) vstoupil na pole epické, kde dosáhl největší umělecké dokonalosti a je ve mnohém směru předchůdcem moder- ního společenského realismu. Výše ještě stojí nejpůsobivější práce l-ova Múnckhausen, eine Geschichte in Arabesken (1838—39, 4 sv.), z části literární satira a náladový humoristický ro- mán, z části idylla neklassicky realistická a svěží, plná charakterové síly, nejlepší vesni- cká povídka německá, o sobě často vydaný westřalský Oberhof (s Vautierov^mi illustra- cemi poprvé 1865). V poslední dobu jeho života spadají znamenité přebásnění Tristana a holdy (l^M) a Memorabilien (1840—43, 3 sv.), obě nedokončené. Zvláštní mužná tvrdost a pevnost a silná, k nejvyšším cílům směřující, byť i jich často nedosahující vůle charakte- risují tvorbu l-ovu. Sebrané spisy jeho vy- šly ve 14 sv. v Dússeldorfě (1835—43), nové vyd. R. Boxbergrovo v Berlíně (1883, 20 sv.) ; výběr vydal M. Koch v Kúrschnerovč >Deut- sche Nationallit.c. »Theaterbriefec l-ovy vy- dal Putlitz (Berlín, 1851). — Srv. Putlitz, I., sein Leben u. s. Werke (1870, 2 sv.); Mich. Beers Briefwechsel (Lip., 1837); Freiligrath, I., Blatter d. Erinn. an ihn (Stutgart, 1842). Sid. Immenie(lat.), ponoření, potopení. V astro- nomii slově tak při zatměni těles nebeských vstup tělesa jednoho do stínu tělesa druhého. Xmmi^aoe (lat.), přistéhování se. — Im- migrovati, přistěhovati se. Xmmlnentiii (I^t.), nastávající; hrozící. 534 Immissio — Immortelky. Immissio (z lat.), uvedení v úřad nebo držbu néjakou, zejména soudní uvedení v držbu ne- movitostí. Viz Missio in bona (in posses- sionem). Xminllean, ves v Čechách, viz Jim li kov. ImmODUie (lat. res immobiles), věci ne- movité, naproti mobiliím {res mobťles), vě- cem movitým, jsou v právu takové věci, které buď vůbec nebo bez porušení své podstaty nemohou s místa na místo býti přenášeny (převáženy), a pak takové věci, kterým zákon fiktivně povahu takovou připisuje. Věcmi ne- movitými jsou především pozemky {fundi, praeJťd)j omezené části zemského povrchu (solum), a to se vším, co s nimi pevně jest spojeno, tedy se stavbami {superficies) a věcmi ve zdi upevněnými (Jixa vinctaque), jež jsou vlastně částmi stavení, i s vedlejšími věcmi, které s hlavní věcí jako integrující čásť pevně jsou spojeny {accessio, příbytek), jako jsou stromy, tráva a vůbec všechny plodiny. Všechny tyto věci jsou nemovité dle přiro- zené své povahy {par la nature, jak se vy- jadřuje franc. právo). Rozdíl mezi nimi jest jen ten, Že pouze pozemky zachovávají na- vždy povahu věcí nemovitých, kdežto věci s pozemky pevně spojené mohou po případě oddělením od půdy státi se věcmi movitými (na př. stromy, osení), l-mi jsou dále některá práva, a sice dle právní fikce, která jim po- vahu nemovitostí připisuje následkem pov^y (nemovitého) předmětu, k němuž se práva tato vztahují. Ve firanc. právu se praví, že práva dotčená jsou l-mi par Vobjet {auquel ih s^appliquent). Franc. Code civil uvádí dále jakožto jinou třídu l-ií nemovitosti par de- stination, věcí, jež teprve svým určením (sloužiti trvale účelům jiné věci) nabývají po- vahy věcí nemovitých, jsouce jinak věcmi movitými. Obě poslední kategorie l-ií akcep- toval též náš rak. zák. obč. (nemovitosti dle předmětu a nem. dle určení), avšak co se nemovitostí dle určení týče, spočívá znění zákona vlastně na mylné theorii minulého století. Věci tyto nejsou l-mi, nýbrž příslu- šenstvím (pertinencí) věcí nemovitých ; sdí- lejí totiž při jistých právních jednáních již dle římského pravá (při zcizeni, zastaveni a odkazu) osud věci nemovité, k níŽ příslušejí, podrŽujíce, co se jiných právních pravidel týče, povahu movitosti. Podle rak. práva jsou l-mi dle předmětu práva, jež jsou spojena s držením nemovitého statku: reální bře- mena, reální živnosti, dále věcná práva k nemovitým věcem (služebnosti a hypo- téky) a pak práva horní. — Rozdíl mezi mobiliemi a l-mi vytvořil se v právu řím. a 7í něho dostal se do práv moderních. Právu slovanskému původně znám nebyl. Slované dělili původně věci na zcizitelné a nezcizi- telné (nebo jen podmínečně zcizitelné). Mezi nezcizitelné patřily arci nemovitosti a pak i některé movitosti sloužící trvale k účelům nemovitostí. Věci nezcizitelné náležely dlouho celému rodu (svazku všech příbuzných) ja- kožto vlastnictví koUektivní. Teprve v pozd- ních dobách vyvinulo se vlastnictví indivi- duální k věcem původně nezcizitelným, hlavně nemovitým. Proto také pozdě se vyvinulo u Slovanů právo dědické. U Germánů, jejichž společenské řády byly slovanským velice po- dobny, Šel vývoj poměrů daleko rychleji, a sice jmenovitě následkem časných styku se světem římským. Rozdíl mezi l-mi a mobi- liemi přijala též práva moderní a zvětšila jej naproti právu římskému, které, co se týče vzniku a zániku práv, nečinilo tak velkého rozdílu mezi mobiliemi a l-mi jako práva moderní. Dnes rozdíl ten vyniká zvláště, po- kud běží o odvozené nabytí vlastnictví (věcí movitých nabýváme hlavně tradici, nemovi- tých len knihovním vkladem), o právo zá- stavní a o vydrženi (při mobiliích doba Slétá, při l-iích doba 30letá). -dle. ImmobiUsovati (lat.), z movitého majetku (z mobilii) Činiti majetek nemovitý (i m mo- bil ní), stěžovati nebo právně vylučovati pře- chod držby do jiných rukou. Xmmobilltit (z lat.), nepohyblivost, zejména tuhost kloubů. Xmmobilitas pnpiUaris (lat.) viz Du- hovka str. 125. Xmmobllni, nemovitý; viz Immobilie. Xmmoralitfk (z lat.), nemravnost; Immo- rálnl, nemravný. Immortelky (z lat. immorteflus, nesmr- telný), skupina obchodních rostlin pojmeno- vaná dle německého jména smilu neboli protěže písečné, Helichrysum arenaritnn DC. a j. jeho druhů, které i v sušeném stavu podržují přirozenou barvu a tvářnost květu nebo celého květenství. Zajímavá tato vlast- nost zakládá se dílem na stálosti barviva je- jich částí květních, dílem na suchomázdřité povaze některých z nich. Právě pro tuto po- slední vlastnost, jíž podobají se součástky květů jejich slámě, slují I. též slaměnký. K nim náleží zvláště několik druhů rostlin úborovitých {Compositae^^ jejichž zákrov celé květenství podepírající svou mázdrovi- tou podstatu, rozlohu a barvu, ať právě roz- vinutý neb ať usušený, nemění, jak dokazuje zcela obecný náš druh protěž dvoudomá, také kočičí pazourky, kociánck (Gna- phalium dioicum L.) a j. zvaná písečná by- lina, nebo jiný její příbuzný pupava (Gir- Vna acaulis). Ž obou však pouze první druh tu a tam jest laciným předmětem obchodním. Užívanější jest protěž písečná, smil, na sypkých písČinách u nás vůbec hojná a ku pletení žlutých levných věnců (někdy i proti žloutence) z pravidla užívaná. Rovněž žlutý zákrov i úbor má též středomořská protěž vonná {H. stoechas DC), dále z Kréty po- cházející protěž východní {H. orientale To um.) a novohollandský druh H. bracteatum W. Eu., jenž však docílen pěstováním i v pur- purových, růžových a hnědých odrůdách. Z drunů o bílém zákrovu užívá se protěži perlové {Gnaphalium margaritaceum L., Antenuaria R. Br.), i u nás tu onde zdomác- nělé, dále protěži stříbrobílé {fí, argen- teum Thb.) z Kapská a protěži šedé (//. incanum DC.) z Van Diemensu. Jiné I. nále- Iminuníta. 535 zeji rodu Helipterum DC., v Kapšku domá- címu, jehož druh H. eximium DC. svými kovově lesklými purpurovými zákrovy stoji v popředí, a rod Xeranthemum L., sucho- květ, často jako synonym pro různé druhy protěží uváděný. Neznámou u nás slaměnkou není také Acroclinium A. Gray, na př. A. »o- seum, jelikož se hojné jako jednoletá bylina na léto ven vysazuje — jakož i Ammobium alatum R. Br. (v. t.) z Nov. HoUandu, zna- telný okřídlenými lodyhami a žlutým terčem bílým zákrovem obroubeným. Kromě oněch a jiných úborovitých rostlin poskytují též rosthny laskavcovlté (Amarantaceae) ně- kolik vděčných l-lek, iako na př. známý ne- vadíce hřebenatý (kohouti hřeben, Ce- losia cňstata L.), vekostraz kulatý {Gom- phrena Globosa L.) a j., u nichž pouze stálost barvy drobných a sméstnaných kvítků i v su- šeném stavu jako ozdoba dá se využitkovati. V nejširším smyslu náležejí mezi I. i laty růz? ných trav, jako chrastice (/%a/íi»-i5), třtiny (Arundo)^ sveřepu (fírowMj), raetlice(i4/rťi), třeslice (Briia) a j., jež v obchodním za- hradnictví velmi dobře dovedou oceniti. Tyto a veškeré shora u vedené rostliny uříznou se před rozvinutím květů a zavěsí se v malých kyticích na místech stinných, aby úplně vy- schly. Pak uloží se do krabic až do možného použiti. Zkušenost však učí, že nejdou vždy na trh ve své barvě původní, nýbrž v nej- rozmanitějším — nepřirozeném sice — ale za to oku lahodícím umělém koloritu. V téže podobě dostává se i chmýří mnohých bodláků na lůžko opak nalepenému modré, fialové, purpurové a zelené » nesmrtelnosti*. Déd. Immunlta (lat. immunitaSf emunitas) na- zývala se od samého počátku středověku vý- sada, na jejímž základě osvobozoval král jisté osoby a statky od moci svých úředníků tím způsobem, že na immunitnim území nesměli ani souditi ani ukládati veřejné dávky, ze- jména vybírati daně, ani jiné úřední výkony podnikati, l-ty vznikaly v říši francké již za Meroveovců a ještě častěji za Karlovců. Na- bývaly jich hlavně církevní osoby a ústavy a později i páni světští {potentes). Vznik výsad těch vysvětluje se tím, Že královští úředníci moci své v územích jim svěřených zneužívali utiskujíce podřízený sobě lid. Aby útiskům unikly, vymohly si osoby požívající většího vlivu u panovníka tu výhodu, Že závisely přímo na králi a nikoli na jeho úřednicích, a že území jejich přizpůsobeno bylo území královskému spravovanému od hrabat (co- mites). Poněvadž však bylo nesnadno, aby král přímou svou moc vykonával ve vzdále- ných immunitních územích, vyvinuly se po- měry tak. Že král povolával pouze obyvatel- stvo k vojenské službě, kdežto správu im- munitního území vykonávala a ovšem i daň vybírala osoba resp. korporace obdařená f-tou. Pouze trestní soudnictví a jisté důležitější pří- pady civilního soudnictví vyhrazeny byly pa- novníkovi, pokud se týče panovníkovým úřa- dům. V pozdějším vývoji (v říši Římsko-něm.) poskytována byla pánům i od panovníků hrab- ská práva, a f-ty staly se takto počátkem samostatných německých státečků.- — V šir- ším slova smyslu nazývány bývají f-mi privi- legia náležející jistým stavům ve státě a spo- čívající v osvobozeni od různých veřejno- právních závazků. Poněvadž se takové vý- sadné postavení jednotlivých stavů příčí mo- dernímu státu, jest takovýchto l-it jiŽ velice málo (příslušníkům duchovního stavu poskyt- nuty jsou na př. úlevy co do vojenské po- vinnosti atd.). V právu trestním znamená I. trvalé nebo dočasné osvobození jistých osob od trestního stíhání nebo vyjmutí z trestní pravomoci státu, k němuž náležejí nebo v němž se zdržují. Ve smyslu tomto požívají l-ty panovník, čle- nové panovnického domu, osoby ex- territoriálni a pak jmenovitě členové zákonodárných sboru. Velice důležitá jest I. poslanecká, zavedená k tomu, aby po- slancům zaručena byla nezávislost a pak vů- bec možnost nerušené vykonávati povinnosti spojené s funkci poslance. I. poslanců vznikla v Anglii, kde se záhy vyvinul čilý parlamen- tarismus, a odtud se dostala do Francie a jiných států evropských. Počátky její sluší hledati v právním obyčeji anglického parla- mentarismu. Psaným zákonem zaručena byla za Viléma III. r. 1689 v t. zv. declaration oí rights. Ve Francii vyslovena byla I. po- slanecká poprvé v konstituci ze 3. záři 1791 těmito slovy: »Les députés ne peuvent étrc recherchés, accusés, ni jugés en aucun temps pour les opinions qu*ils auront émises dans ie sein du corps législatif.c Tato i. jest dvojí: 1. Poslanci, a sice (u nás) členové říš- ské rady (zák. ze 21. pros. 1867 č. 141 ř. z.), sněmů zemských (zák. ze 3. říj. 1861 č. 98 ř. z.) a delegaci (zák. ze 21. pros. 1867 č. 146 ř. z.) nemohou býti vůbec stiháni pro své hlasováni učiněné ve svém povolání a za řeči a projevy tu konané odpovědni jsou pouze sboru, k němuž náležejí. Ustanovení to vztahuje se nejen na hlasováni a řeči i pro- jevy v plenu sněmovny, nýbrž i v kommis- sích a výborech sněmovních, nikoli však na poradu a projevy v klubech a ve shromá- žděních voličů, ani na prohlášení ministrů a jiných zástupců vlády ve sborech zákono- dárných, leč že by zároveň byli poslanci a prohlášení své učinili jakožto poslanci. — Zákonem z června 1868 č. 53 ř. z. zajištěna byla táž i. jako poslancům i členům kom- misse pro kontrolu státního dluhu. 2. Poslancům a členům delegaci za- ručena jest ta další i., že trestní stíhání proti nim jest omezeno i stran oněch Činů trestných, které s poslaneckým jich úřadem nemají souvislosti. Nemůže totiž poslanec beze svolení sboru, k němuž náleží, trestním soudem býti stíhán po ten čas, po který trvá sezeni sboru, leč že by byl dopaden při sa- mém činu. A i v tomto případě musí soud o zatčení poslance dáti ihned zprávu před- sednictví dotyčného sboru. Žádá-li za to sbor, musí Člen jeho na svobodu býti propuštěn anebo stíháni po dobu zasedání býti zasta- 636 Immunita véno. Mimo dobu zasedání sboru zákonodár- ného může sice člen jeho býti zatčen nebo stihán, když však zatím se sbor zákonodárný ^ejde a žádá za propuštění poslance nebo zastaveni soudního stíháni, musí býti řízení zastaveno po celou dobu zasedl'. ĎQvodem f-ty v tomto druhém směru jest zamezení, aby poslanec trestním stíháním nebyl zdržo- ván ve vykonávání svých poslaneckých po- vinností. Moderní ústavy jdou v uznávání této l-ty někdy příliš daleko, připouštějíce ji i při nepatrných přestupcích, které někdy nemají ani za následek obmezení svobody. S i-tou poslaneckou souvisí I. novinář- ských zpravodajů a šiřitelů věrohod- ných sděleni veřejných jednáni říšské rady a sněmů (§ 28. tisk. zák. ze 17. pros. 1862 č. 6 ř. z. na r. 1863). I. nevztahuje se tu na jednání v kommissích nebo výborech sněmovních. Zajímavý jest též nález nejvýš, kassačního dvora ze 3. břez. 1896 stran l-ty neněmeckýchřečí parlamentárnich : Věro- hodné zprávy o veřejném jednáni říšské rady požívají výhod ustanoveni ^ 28. tisk. zák. i tenkráte, byly-li řeči, které jsou předmětem zprávy, promluveny ve sboru zákonodárném jazykem neněmeckým. Ohledně těchto řečí vyloučeno jest jak subjektivní, tak i objek- tivní stíhání. Literatura: J. J. Moser, Von der land- schaftlichen Personen-Sicherheit (spis z min. století); v. Bar, Redefreiheit d. Mitglieder der gesetzgebenden Versammlungen, 1868; Heinze, Strailosigkeit parlament. Rechtsverletzungen. 1879; Kissling, Die Unverantwortlichkeit der Abgeordneten, 1882, Seidler, Die Immunitát der Mitglieder der Vertretungskorper nach dsterr. Recht, 1891; May, Treatise upon the law, privileges, proceedings and usage of par- hament (něm. od Oppenheima, 1880). -dle. l-mi v právu kanonickém zovou se různé výsacfy a praerogativy, jež příslušeji oso- bám, věcem a místům církevním, tak totiž, Že vyňaty a osvobozeny jsou od různých po- vinností a břemen, jež jiným osobám a ma- jetku se ukládají. Dle toho rozeznávají se též trojí l-ty: osobni, věcné a místní, všechny vůbec mají základ svůj vlastně již v samé po- vaze věci, jež dává na rozum, že jinak jest za- cházeti s tím, co službě Boži jest věnováno, nežli s tím, co slouží potřebě a užívání pro- fánnímu. Vymezení jich stalo se však zákony církevními positivními, ač ovšem praktické jich užiti záviselo vždy též na poměru moci světské k církvi. A proto také rozsah jejích v praxi nebyl vŽdy týž. Největší byl za císaře Konstantina a některých jeho nástupců, jakož i ve středověku, kdy moc církevní a státní vzájemně se pronikaly. Později však jedno- tlivé vlády i-ty ony jednak omezily, jednak i se své strany zcela odstranily jich neuzná- vajíce, což však církvi nijak nevadilo, aby v zásadě nikdy se jich nevzdala snažíc se vždy při uzavírání konkordátův též o to, by aspoň z části státem byly respektovány, tvr- zení protivná zamítajíc a odsuzujíc a na po- rušení výsad těch i tresty stanovíc. 1. Mezi l-ty osobní {immunitates personales) patří: a) Výsada soudní (privilegium fori), t. i. výlučné právo těch osob církevních, jimž pří- sluší privilegium canonis, k církevnímu soudu ve všech záležitostech sporných i trestm'ch, církevních i světských. Druhdy v plném roz- sahu zákony státními uznáváno, redukováno jest jimi privilegium to nyní všade na míru nejmenší, což hlavně od stol. XII. díti se po- čalo. V Rakousku jmenovitě josefinismem za- vrženo, ale aspoň z částí znovu ku platnosti přivedeno konkordátem z r. 1855, kdy za tím účelem při každé kurii biskupské zřízeny byly zvláštní soudy, jichž rozsudky v záležitostech příslušných i pro obor státní platnost měly; než zákony ze dne 21. pros. 1867, 25. kv. 1868 a 7. kv. 1874 i ta pravomoc soudní církvi vzata a soudům světským aŽ na záležitosti ryze duchovní přikázána, a to ještě s tím ob- mezením, aby církev vykonávajíc tuto pravo- moc svoji užívala jen prostředků duchovních, nikoli vně donucovacích. Pomoc církvi slí- bena jen v případech §§ 23. a 27. zákona d. d. 7. kv. 1874 vyznačených, b) Vyjmutí kleriků (priviL servitiorum) od některých osobních, aůstojnosti stavu zcela se příčících nebo s ni méně shodných povinnosti, služeb- nosti a úřadů, jakož i od těch, jichž plněni mohlo by přivoditi duchovním kollisi s po- vinnostmi jejich stavu. V říši Římské zpro- štěni byli duchovní veřejných úřadů, poru- čenstvi, kurately, povinnosti ubytovací, robot, přípřeŽe, správy cest a mostu atd. {munera sordida). V Rakousku týká se to nyní ještě různých věci, na př. povinnosti ubytovací, po rozumu §§ 4., 6., 7. a 10. zák. ze dne 11. čna 1879; přijetí volby do zastupitelstva obecního (§ 20. obec. řádu českého ze dne 16. dubna 1864), představeným obce duchovní správce ani býti nemůže dle § 36. t. zák. ; povinnosti Eorotce (§ 3. zák. d. d. 23. kv. 1873) atd. (Srv. duchovní stav.) Duchovní správcové ne- smějí býti jako svědkové vyslýcháni o tom, co jim ve zpovědi nebo pod pečeti úřední mlčelivosti bylo svěřeno (§ 151. téhož zák.). 2. I. věcná (immunitas realis) týká se osvobo- zení majetku církevního, resp. klcru jakožto jeho držitele, od daní a poplatků. Než tato I. ani po rozumu zákonů církevních není ab- solutní, neboť dle ustanovení koncilu Late- ránského III. a IV. jest dovoleno i na statky církevní daně uložiti, jsou-li splněny pod- mínky tam jmenované: vyžadujž toho vše- obecná potřeba nebo prospěch státní, se který statky laiků nejsou; biskup s klérem dříve o tom uvažuj a, možno-li, dobrozdání Stolice papežské si vyžádej; budiž odstraněno vše- liké donucování a vydíráni. Nyní platí církev všade všechny daně jako každý jin^, ba i ně- které zvláštní; privilegia v te příčině jsou pranepatrná. 3. I-tou místní rozumí se vý- sada, dle níž není dovoleno zneužívati míst posvátných k odbývání zábav, divadel, ob- chodů atd.; jmenovité však přísluší sem t. zv. právo útulku {Jus asyli^ které jsouc pů- vodu božského nejen v obem zákoně, Starém i Novém, nýbrž i u pohanů se vyskytuj.. Imnau — Imoski. 537 Jim chránila církev některé (ne všechny) pro- vinilce, kteří do chrámu nebo jiného místa posvátného jako pod ochranu Boží se utekli, že nemohli odtud bez svolení církevní vrch- nosti býti vyvlečeni, působíc při tom na zmír- něni krutých trestů starého práva. Nyní arci důvod poslední odpadá, než první stále trvá. A proto církev zásadu i-ty místní hájí dále. (Viz či. 15. konk. rak.) Tpch. V lékařství zoveme l-tou schopnost orga- nismů živočišných fneb i rostlinných) buůkam a Stavám jejich vlastní, kterouž usídlení a rozmnoženi infekčních mikroorganismů do těla vniklých kladou takové překážky, že tam v krátké dobé zacházejí. Následkem toho zů- stávají jisté druhy Živočichů vůbec nepří- stupny jistým druhům mikroorganismů; tak na př. bílé krysy jsou obdařeny Í-tou proti bacillu snětí slezinné, kdežto jiná zvířata, jako králíci, morčata, myši a hovězí dobytek, ba- cillu tomu snadno podléhají. Taková i. jistým druhům Živočišným na základě vrozcnj^ch vlastnosti buněk a šCav vlastní nazývá se i-tou vrozenou. Vedle ní jest však ještě i. získaná. Tak známo, že mnohé infekční nemoci, jako jsou na př. neštovice nebo spalničky, napadají organismus lidský z pra- vidla toliko jednou. Po jejich průběhu jest totiž organismus lidský proti novému zá- chvatu nemocí těch utvrzen. Avšak takováto přirozeným způsobem získaná i. může býti i způsobem umělým zjednána. Tak v Čině již před 3000 léty užívalo se proti neštovi- cím toho prostřeaku, Že se lidem po jistých předchozích opatřeních očkoval hnis z pra- vých neštovic a že pak dále průběh vypuk- ého onemocnění použitím jistých prostředků se hleděl zmírniti. Po přestálých neštovicích, v případě tom zúmysla vyvolaných, byl člo- věk takový vůči této nemoci immunní, t. j. proti novému vypuknutí této nemoci chrá- něn. Přece však v tomto způsobování l-ty proti neštovicím spočívalo značné nebezpečí pro život. Místo tohoto povážlivého způsobu vyvolávání l-ty zavedl ku konci před. století Jenner očkování hnisem z neštovjc krav- 1 sk^ch (viz Ch r a n i č k y). Vočkování hnisu , tóno, v němž vyvolavatel neštovic se nachází ve stavu velmi značně oslabeném, poskytuje tu výhodu. Že ncštůvky se utvoří toliko na místě, kde hnis vočkován, a Že průběh one- mocnění takto vyvolaného jest velmi mírný, pro organismus lidský celkem málo nebez- pečný. Nicméně, ačkoliv po vočkování krav- ských neštovic následuje poměrně mírné, ne nebezpečné onemocnění, přece dostavuje se utvrzení neb i. i proti neštovicím lidským, t. j. očkování organismu lidského neštovicemi kravskými chrání jej před neštovicemi pra- vými. Tato fakta dala pak Pasteurovi popud k nalezeni method k vyvoláni získané i-ty, t. j. k ochrannému očkování vzhledem k ji- ným onemocněním. Pasteur totiž vycházeje z názoru, že neštovice kravské obsahují vy- volatele neštovic v oslabeném stavu, sou- dil, že podařilo-li by se mu nějakým způso- Ottfiv Slovník Naučný, sv XII. 31/5 1897. bem oslabiti vyvolatele některých jiných one- mocnění infekčních, po očkování takových oslabených zárodků infekčních dostaví se i. i proti zárodkům infekčním, u nichž vlast- nosti nakažlivé (virulence) jsou v plné síle a neztenčené mohutnosti. Ukázalo se pak sku- tečně, že tento úsudek Pasteurův byl zcela správný. Neboť se mu podařilo očkováním oslabených mikroorganismů infekčních — k dosažení oslabení nalezl a udal důmyslné methody — docíliti i-ty zejména proti snětí sle- zinné, růži prasat a vzteklině. Byla-li totiž zví- řata oslabeným jedem infekčním napřed prae- párována, pak ani vočkování takového jedu infekčního, jehož působivost byla neztenčené mohutnosti a síly, u nich již neměla obvyk- lých zhoubných účinků. Tak stal se Pasteur zakladatelem a tvořitelem nových výzkum- ných směrů, jichž přímým ovocem jsou me- thody ochranného očkování, nepřímým pak i nalezení method t. zv. serumtherapie. 'A.7. Imnan, ves a lázeňské místo ve vrchním amtě haigerlošském prus. vl. obv. Sigmarin- gen, 374 m n. m. na ř. Eyach, má katol. ko- stel a 535 ob. (1890). Ocelové prameny zdejší (8) jsou bohaté na železo, hořčík a kyselinu uhličitou. Užívá se jích při chudokrevnosti, souchotinách, dně, katarrhu měchýře močo- vého a j. Lázeňský dům zařízen jest po způ- sobu starořímském. Vody užívá se hf. k pití, ale též v podobě plynových lázní; též jsou zde lázně jehličnaté a ústav pro léčení syro- vátkou. Srv. Ritter, Die Kur- und Badean- stalt I., vormals und jetzt (Rotenburg, 1880). Imola, krajské město v ital. pro v. bologn- ské 36 km jihových. od Bologně na 1. bř. ř. San terno při žel. trati Bologna- Ancona a sil- niční dráze Bologna-I. uprostřed úrodné kra- jiny, od r. 422 sídlo biskupa, obklopeno jest hradbami a příkopy, má kathedrálu San Čas- siano v moderním slohu restaurovanou, ko- stelv San Domenico a San Carlo, tvrz (R o c c a) z Xill. stol., nyní za radnicí sloužící, akade- mii, gymnasium, technickou školu, knihovnu, divadlo, sirotčinec a nemocnici. Průmysl: hrnčířství, výroba zboží faiencového a skle- něného, mydlářství. koželužství a předení hedvábí. Čilý obchod provozuje se s vínem, hedvábím, vinným kamenem, obilím, konopím, Inem a rýží a j. I. má 11.501, jako obec 29.343 ob. (18S1). Nedaleko jest kostel Ma- donna del Piratello v renaiss. slohu s krás- nou věží. — V starověku stálo zde Forum Cornelii zal. SuUou. V 2. pol. XIII. stol. poddáno bylo město fiologni, od r. 1292 ovládal je domácí rod Alidosi až do r. 1424, kdy připadlo milánským viskontům. R. 1499 dobyl l-ly Césare Borgia; po jeho pádu při- pojil ji papež Julius II. r. 1509 k papež, státu. da Imola Innocenzo viz Francucci. Imoloftská Jezera, několik menších jezer v rus. gub. tverské v Újezdě vyšněvolockém spojených mezi sebou průtoky a tvořících pomocí stavidel Berezovskou nádržku, která napájí vodní systém vyŠněvolocký. Imoski, ital. Imoschi |-ski1, též Imoši, městys a hl. m. hejtmanství splitského v Dal- 36 538 Imošarhové -^ Impens. macii, 62 km jv. od Splitu při řece Vrlice, ne- daleko hranice hercegovské ; jest sídlem okr. hejtmanství a soudu, má stan. pošt. a telegr., farní kostely katol. a řecko-orientální. fran" tiškánský klášter, starou tvrz, obchod a 1331, jako obec 31.640 ob. (1890J, z čehož jest 1199, resp. 31.500 Srbochorvaté. Na záp. jsou je- xera Prološacké a Červené. Okolí mésta bylo pod názvem Imóta samostatnou župou Chor- vatska. — Hejt. má na 646'36 km* v I politi- cké a 24 míst. obcích 31.640 ob. (1890). ImoiarhoUré, kmen africký, viz Tuá fí- kové. . Imoii, město dalm., viz Imoski. Imp., skratek ^^ lat. impérium nebo i m- peratoT, též imperativus. Impár (lat.), nerovný, nestejný. Impártiálni (-arci-], z franc, nestranný. Impartlanz [enparsjój, franc, nestranní; za franc. revoluce zván tak střed Konventu. AmpaMe [éripás], franc, slepá ulička; ve hře roulettu číslo pod 18. ImpastO (ital. impastare, hnísti, franc em- pdtement), starší malířský výraz pro silné na- nášení barev. Impatlens [-aci-j L., netýkavka, rod ro- stlin z řádu netýkavkovitých (Bahamina- ceaeR\ch.). Řád tento zahrnuje byliny šťavnaté, nejčastěji jednoleté, řidčeji vytrvalé, ano i po- loícřóvité, s listy střídavými nebo vstřícnými, někdy i přeslenatými nebo přízemními, jedno- duchými, bezpalistnými a často na zpodu řa- píku žlázkatými. Květy medianně souměrné JSOU obojaké (někdy mezi obyčejnými vyvi- nuty bývají některé kleistogamické), bezli- stenné, jednotlivé úžlabní, nebo stojí ve 2- aŽ 3květých svazcích nebo v hroznech. Kalich je 5listý. zadni největší lístek je ostruhatý, dva postranní a přední jsou buď skoro stejné (u rodu Hydrocera)^ nebo jsou dva přední velmi malé neb i nevyvinuté, tak že je kalich jen 3listý. Koruna jest Splátečná, přední plá- tek je mnohem větší a tvarem odchylný, ostatní 4 jsou buď zcela volné (Hydrocera), anebo vždy postranní a přední srůstá v lí- stek malý, 2klaný. S plátky korunními střídá se 5 tyčinek, jejichž ploché nitky dole po- někud srůstají a na vnitřní straně se otvíra- jící prašníky v trubičku ^ou slepeny. Pět plodolistů za lístky korunními stojících srůstá v semennik Spouzdrý, na vnitřních úhlech jeho pouzder stojí četná nebo 2 — 8 (u Hydr.) visutá, anatropicicá vajíčka. Čnělka je buď krátká nebo zcela chybí, blizna 5zubá nebo Slaločná. Plod je tobolka pružně pouzdro- sečně se otvírající s trvalým středním sloup- kem anebo bobulovitá, 5pouzdrá peckovice (u Hydr.). Semena bezbílečná obsahují rovný klíček s dělohami píoskovypouklými. Známo 136 druhů počítaných do dvou toliko rodů. Rod Impatiens má 135, rod Hydrocera toliko 1 druh. K prvému rodu, k němuž všechny řádové znaky se vztahuji, patří netýkavka obecná (I. noit tangere L.), rostoucí po ve- škeré skoro Evropě i severnější Asii ve stin- ných, vlhkých lesích. Bylina jednoletá, šťav- natá s lodyhou prosvitavou, na 1 m vysokou. lysou s napuchlými uzlinami. Listy jsou vej- cité neb vejčítopodlouhlé, hrubé zubaté a v bezkřídlý řapík skrojené. Hrozny květní 2— Skvěté bývají pod list sehnuté a stopky květenství jsou listu kratší. Nící květy mají ostruhy na koncích zpět zahnuté, korunu zlatožlutou, v ústí červeně tečkovanou. Kvete v červenci a srpnu. "Vytržena rychle vadne. Semena při uzrání tobolek anebo při sebe menším doteku se daleko s velikou silou vymršťují. Vnati užívá se k barvení vlhy na žluto. Druhdy se jí užívalo k léčení ran a vředů. Na mnohých místech zdivočela v Ev- ropě a také u nas v Čechách, zvláště podle Vltavy, netýkavka málokvétá (I. parvi- Jlora DC.), bylina taktéž jednoletá s listy vej- čitě podlouhlými, v řapík křídlatý zúženými, hrozny přímými, hojnokvětými (až lOkvětymi) se stopkami květními jak list dlouhými. Malé žlutavé květy mají ostruhu rovnou. Kvete od června do podzimku. V zahradách a za okny v hrncích pěstuje se u nás často v nej- rozmanitějších odrůdách barevných, jedno- duchých i plnokvětých, bal sami na zahradní (I. balsamina L. č. Balsamina hortensis Desp.), východoindická, jednoletá bylina na */, m vysoká s lodyhou tlustou, ščivnatou, lysou, listy přisedlými, kopinatými, pilovitými, stop- kami květními shloučenými, ostruhou přímou květu kratší. V Itálii připravují z ní dobrou masť na rány, odkud jméno balsamina; rov- něž ve Vých. Indii, kde jí užívají také k bar- vení nehtů na červeno. Vs. Impavldnmferieiitnilnae (Horat. Carm. III, 3. 8). Celé místo zní: Si fractus illabatur orbis, I. f. r., kdyby vesmír se shroutil, trosky jeho pohřbí neustrašeného, t. j. spravedlivého muže ani hrůzy bortícího se vesmíru neza- straší. Imjpeaolimeiit [impíčmentj jest v angl. trestním řízení veřejná obžaloba, při ní2 hlava státu sama za žalobce se pokládá a zastou- pena jest skrze King^s (Queen*s) CouncU^ a také obžaloba, kterou podává dolní sněmovna u horní sněmovny proti některému členu parlamentu. Poslední a zvláště známý- případ takové obžaloby byla obžaloba Warrena Ha- stingsa r. 1788 a lorda Mdvilla r. 1806. Ve Spojených Obcích severo-amer. rozumí se i-em obžaloba, kterou podává komora po- slanců u senátu Unie proti některému zod- povědnému státnímu úředníku, a také obžalo- ba podaná poslancem sněmovny jednotlivého státu u senátu tohoto státu ^roti některému úředníku. Impedlmentiim (lat.), p^řekážka.. Jako zvláštního vědeckého terminu užívá se slova tohoto v právu manželském. Impeg^O [-ěňo], itaJ.,. závazek; zástava, povinnost; impegnován, zodpověděn za něco, zapleten s něčím. Xmpenetrabilni (l^t}> neproniknutelný, neprostupný. Zmpeiknes (zool.) viz Potápěči. Impens Josse, malíř belg. O* 1840 v Brus- selu), žije od r. 1893 v Schaerbecku u Brus* selu. Maluje genrové scény- jako: Kytarista Imperativ — Imperatorskaja gavaň. 539 (1861); Odpočinek modelu; Vlamský interieur; ICottkář a pod. Imperativ (lat. modus imperativus, způsob rozkazovací) je tvar slovesný, kterým vyja- •dřují se rozkazy (nebo zákazy), na př.: pii, jfiste. Dle povahy véci nejvlastnější I. má jen 2. os. rozl. čísel, ale počítá vají se k němu •i tvary 1. a 3. os. podobného významu. 'Se stanoviště historického činiti jest rozdíl mezi -l-y pravými a nepravými, l-y pravé v ja- zycích indoevropských byly povodně asi tvary prosté, tvořené pouhým kmenem časovým nebo kořenem bez přípon osobných, na př. '*bhere (ř. tpépt >nes<), *ei (lat. ř »jdi€) a p.; tvary podobné zachovaly se jen v platnosti jednotné, ale jistě bývaly dříve bez určitosti v Čísle. Kromě těchto tvarů lze doložiti ně- které tvary odvozené příponami: tak zvláště 'dhi (stind. šrudkt\ ř. xXv^i »slyŠ€), -tod (stind. ^tadf lat. 'to, ř. -TO, na př. lat. lef^itO, ř. ke- yétDyl jsemc je tvar pův. aoristový). Po význame jmenují se l-ty obyčejné tvary významu podobného, jaký má řecké i. (děj v minulosti trvající, s jiným dějem současný a j.); I. stind. bylo vŠak tvarem prostě vý- pravo vacím (»perfectum historie um <), nehle- díc k trvání děje a pod., v jakémž význame i ř. I. časem stává (zvi. u Homéra). Ztý. Imperforaoe (z lat.), zátvor, tolik co atresic (v. t). ImperioratA (lat.), skupina kořen onož- ců (Rhiiopoda) mající stěny skořápek celistvé, nedirko vaně. Srv. ForaminiferaaKořeno- noŽci. Imperiál (z lat.), císařský, velkolepý. Zve se tak ruská zlatá mince, jež od r. 1886 platí 10 rublů čili 40 franků a váží 2 zolot- niky 69-36 dolí čili podle našeho 12-9039 g. I-y razily se v r. 1756 — 1817 a nyní razí se v nevelkém počtu od r. 1886 (dle mine. zá- kona ze 7. pros. 1Š85). Úkazem ze 14. února 1817 zachován byl poluimperial (654405^:), i když ražení celých l-ů bylo zastaveno. — I. slově též velmi velký formát papírový fviz Papír) a v knihtiskařství druh písma (v. t.\ — Také nápoj z citronů, cukru, lihu, kyselého vínanu draselnatého (cremor tartan) a vody připravovaný nazývá se f. Xmpóriale [énpériál], franc, císařská; krov, nebesa u postelí a kočárů ; též hra francouz- skými kartami, v níž íigury čtyř králů, es a j., pak spojení krále, dámy, kliika a esa téžo barvy rovněž i. se zovou. Imperiál s^allon [impiriel geln] v. G a 1 1 o n. Imperlali, slavný rod janovský: 1) I. Giovanni-Vincenzo, básník a diplomat (♦ 1570 v Janově — f 1645 t.). Byl vyslancem na dvoře Filippa IV., na to velitelem proti mořským loupežníkům, ale byl také básníkem ; napsal selanku: Lo Stato rustico (1611). 2) I. Franc. Maria Lescaro, doze ja- novský r. 1684, jenž opřel se Ludvíku XIV.. jenž chtěl v Savonně zříditi sklad soli pro posádku v Casale, a tím popudil ho tak, že týž v dnech 18.— 24. května dal Janov bom> bardovati, při čemž veliké množství památek stavitelských a uměleckých bylo zničeno. Mí- rem zavřeným musil Janov vzdáti se svého spojenství se Španělskem a I. přes zákon» který dožeti zakazoval odejíti z města, musil se 4 senátory odebrati se do Vcrsaillů a krále odprositi. t) I. Giuseppe, kardinál (♦ 1651 — f 1737 imě), muž učený a podporovatel věd a umem', stal se r. 1690 kardinálem a r. 1730 při volbě papeže vlivem špan. dvora propadl jedním hlasem proti Klimentu XII. Při smrti své nařídil, aby knihovna a sbírky jeho byly přístupny obecenstvu. Imperialism jest způsob vlády, při němž princip absolutismu spojen iest s principem lidovlády, avšak takovým způsobem, že abso- lutismus skrývá se formálně za moc lidu, ve skutečnosti vŠak sílu svou na újmu lidu roz- šiřuje. V prvé své (mírnější) tormě znám jest I. již ve starověku. Zakladatelem jest Julius Caesar, pročež prvotní forma jeho nazývá se caesarismus (v. t.). Vnově době provedli soustavu i-u v širokých rozměrech Napoleo- nové I. a III. V proklamaci k franc. národu ze 14. ledna 1852 prohlašoval Napoleon III. za základní princip státního zřízení zásadu samovlády národa, kterou pojímal v tom smyslu, že všechny orgány ve státe působící a především hlava státu nejsou ničím jiným než delegáty, zmocněnci národa. Proto má pa- novník odpověden býti národu. Kde však jest odpovědnost, tam má býti i moc, a pa- novníkovi přísluší tudíž plná svoboda jednání. Ministři jsou pouhými vykonavateli nařízení odpovědného panovníka a proto nejsou zod- povědní zákonodárným sborům. Zásady tyto obsaženy byly v konstituci z r. 1851, která hlásila, že president republiky jest odpově- den národu, k němuž má vždycky se odvo- lávati. Všechna důležitější politická opatření,. Imperiál Standard — Impooderabilie. 541 která zamýšlel učiniti panovník, měla se vše- obecným hlasováním lidu buď potvrditi nebo zavrhnouti. Takovémto způsobem jest pod- statnou známkou i-u pouze nominálni zod- povědnost panovníkova a nezodpovědnost ministrův a při tom úplná bezmocnost a bez- významnost sborů zákonodárných. -dle. '^perlal Standard [-píriel -enďrdj, an^l., král. říšská míra, značí obecnou platnou míru angl. a připojuje se k měrným jednotkám. Impariiim (lat.) značí nejvyšší moc vý- konnou ve státě, která v Římě za doby krá- lovské příslušela králi, za doby republikánské nejvyšším úředníkům (konsufům, diktátorovi a praetorům). Souznacným výrazem pojmu I. jest pote stas (v. t.); ale časem vyvinul se mezi terminy těmi rozdíl ten, Že i. zna- vilo nejvyšší moc vojenskou a soudcovskou, potestas pak (v užším slova významu) úřední moc, která přísluší každému úředníku v oboru jeho úřední činnosti s vyloučením f-ia. I. bylo udílena zvláštním zákonem v comitiích curiat- ních (lex curiata de l-io). Zevnějším od- znakem l-ia jsou liktoři se svazky prutů. Dále třeba připomenouti, že i v samém pojmu I. vyvinul se rozdíl mezi 1. I. domi, t. j. moc exekutivní omezená na město a nejbližší okolí až k prvnímu milníku, a 2. I. militiae, t. j. moc exekutivní, která měla platnost mimo obvod městský a která s počátku nebyla omezena ani intercessí ani právem provokaČ- ním. Zevnějším odznakem tohoto l-ia byly sekery zatčené do svazků prutů (fasces cum securíhus). I. trvá jen potud, pokud nevyprší zákonitá doba úřadování. V dobách republiky však mohlo i. býti prodlouženo (proroga- tio l-ii)» aby konsulové a praetoři po uply- nutí roku úředního mohli převzíti správu provincií jako proconsules a propraetores. Též osobám neúředním bylo udíleno I. v pří- padech mimořádných, na př. členům kom- inisse pro vykázání obecného polÉtva. — Úředník cum l-io má mimo práva příslušící úředníku majícímu pouze potestas ještě tato: 1. právo konati auspicia maximé; 2. právo odváděti vojsko, jemu veleti a jmenovati dů- stojníky. Toto poslední právo časem značně bylo omezeno; 3. jurisdikci, původně v ce- lém rozsahu; 4. moc disciplinární (coércitio); 5. právo jednati se senátem {ius cum patribus agendi) a národem (ius cum populo agendt) v comitiích centuriatních, curiatních a tri- butních, takže z jednání toho vyplyne pravo- Í)latné usnesení. — Právníci doby císařské iší 1. 1. merum (čisté), které zahrnuje v sobě 2115 gladii, t. j. právo nad Životem a smrtí (moc trestní), a 2. I. mixtum, které obsa- huje i soudnictví civilní. Pk. Xmperilaeiioe (zlat.), neskromnost, drzost, klackovství.— Impartlnentní, neskromný, ne- způsobný, drzý. ImpatIgO, med., viz Chrásty. Impatrant (lat.) nazýval se ve starším soudním řízení, kdo k jednostranné své žá- dosti Thlavně v řízení exekučním^ vymohl si soudní nález naproti svému odpůrci (impe- tratovi). Xmpatnoao í-uózol, Ital., tolik co con im- peto, nevázané, prudce. Impatiui (lat., útok) znamená v trestním právu prudké pohnutí duševní, aíTekt, roz- čilení, v němž provedeno bylo zločinné roz- hodnutí. Opakem toho jest klidná rozvaha, praemeditatio. Dle tohoto rozeznávání dělí se dolus (v. t. str. 795) na d. praeme- ditatus a d. repentinus. Zmphy [^fy]t starověké Ámflacum^ městys v kant. a arr. neverském franc. dep. Niěvre, 179 m n. m. na pr. bř. Loiry a želez, trati Nevers-Macon-Lyon ; má starý kostel z XII. st, a 1811, jako obec 2476 ob. Při ústí Ixeury nedaleko pod městem jest veliká ocelárna založená r. 1816, v níž zaměstnáno jest kolem 1000 dělníků. Závod tento byl první ve Fran- cii, jenž zavedl výrobu lité oceli. Zde zhoto- vena částečně i EiíTelova věž pro světovou výstavju pařížskou. Nedaleko I. jest zámek NÍarigny z XVIII. stol. laq^lata (z lat.), nedostatek povinné úcty, bezbožnost. ImplakabUnl (lat.\ neusmiřitelný. Implaataoa (z lat.), zasazení; v lékařství zasazení zejména vyražených zubů v původní jejich lůžko. Xmplloita Gat.), v to pojímajíc, zahrnujíc, zavinuté. Implikovati (z lat.), v sobě zahrnovati. ImploraJit Hat.) jest v exekučním řízení ten, kdo podává imploraci. Žádost za soudní pomoc; odpůrce jeho nazývá se implorat. (Srv. Impetrant.) Xmplaviiim O^t.), nádržka na dešfovou vodu v římském atriu řv. t). Xmpondarabilia G^t.), nevážit elniny, jsou hypothetické látky, které nepodléhají tíži, které tedy nic nevLŽÍ, na rozdíl od hmoty viditelné, vytvářené, na niž tíŽe působí. Látky ty se předpokládaly, aby se vysvětlily úkazy světla, tepla, elektřiny a magnetismu. Každé l-le mělo svůj účel; látka světelná způsobo- vala úkazy světla, tepelná {caloricum) účinky tepelné a fluida elektrická a magnetická mají býti příčinou úkazů elektrických a magne- tickýdi. Fysikové, chtějíce výjevy přírodní 1-mi vysvětliti, přičítali jednomu každému právě ty vlastnosti, kterých bylo k vysvětlení po- třebí. Byla tedy I. pohodlný prostředek k vy- světlení příroaních zjevů. Soustava l-ií po- čala Newtonovou emanační theorií světla, rozvinula se nejvíce koncem XVIII. a poč. XIX. stol., kdy téměř všichni fysikové o exi- stenci jich tak byli přesvědčeni, jako o exi* stenci hmoty ponderabilní, tak ze fysika se rozvrhovala na dvě části, nauku o hmotě ponderabilní, obsahující mechaniku a aku- stiku, a nauku o l-iích, zaujímajíci nauku o teple, světle, magnetismu a elektřině. Na- Eroti této hypothesi stojí theorie, hlásaná >escartesem, jež vysvětluje veškery děje pří- rodní pohybem. — Vysvětlování světla lát- kou zvláštní mělo již v Huygensovi, Eulcrovi, Youngovi aj. odpůrce a pracemi Fresnclovými byla emissní theorie poražena; Ampěrebva theorie elektromagnetismu učinila zbytečnými hii Imponovati — Impotence. fluida mag[l^etická, theprii mechanickou tepla vzalo za své calorícum, které již v XVIII. stol. v Rumfbrdovi a v Davym melo odpůrce. Při dalším rozvoji věd přírodních I. buď musila úplně zmizeti, anebo svou povahu úplně změ- niti. Ukázalo se pravděpodobným, že jest je- diná látka imponderabilní, totiž aether. Nic- méně boj s l-mi není posud dokončen. — Neschází však ani těch, kteří upírají i exi- stenci aetheru a mají za skutečně existující Í'en to, co se může vážiti a hmatati •— nemo- lou však vysvětliti výjevy, které se právě jako působeni aetheru vykládají. Fka. Imponovati (z lat.), podivem zarážeti ně- kol^o, úctu (velkolepostí, výtečností) vzbuzo- vati; imponující, imposantní, vážným dojmem působící. Import (z lat.), dovoz (v. t.). ^ Impor- tovati, dovážeti, přivážeti. ImportaQtoi, (z íranc), důležitý, závažný. Importaat* [enportánj, franc, dfiležití, dotěrní,|nazývala se ve Francii šlechtická, vévodou z Beaufortu (v. t.) vedená strana, která opírala se politice a vládnímu systému Richelieuovu a podporovala tak Annu Ra- kouskou. Doufala, že po smrti Richelieuově a Ludvíka XIII. stane se Beaufort prvním ministrem, však Anna svěřila úřad ten Ma- zarinovi, proti němuž i. po deset let marné bojovali; Kdy Ž pak spojili se s frondou, pře- stala jejich moc a vliv jejich úplně poklesl. ImpoMU&tni [-ozant-| viz Imponovati. Imposlto alleiitio(lat.),s uložením mlčení. ImpOáaeaslonatiui (lat.), bezzemek(viz t.). Srv. i Holota. ImpoMiMlni Hat.), nemožný. Impoat (středolat ; ital. i m p o s t a, co jest někomu uloženo; rus. Haaorb), ve středověku název daně. Impoator (lat.), podvodník; I -es dočti, učení podvodníci, k()ož texty vědomě falšují atd. De tribus l-ibus, název pověstné a v kulturních dějinách důležité knihy, jejíž f»rvní tisky pocházejí z r. 1598, v níž Mojžíš, ežíš a Muhammed označuií se za podvodníky, víra v positivné zjevení božské se zavrhuje a příběhy biblické srovnávají se s mytholo- gickými zkazkami pohanskými. Za původce názorů těch vyhlašoval papež Řehoř IX. ně- mecko-římského císaře Bedřicha II. a je pravdě podobno, že alespoň v jeho době a možno íe i v jeho okolí výrok takový vznikl. Srv. vydání Gentheovo Ďe impostura religionům breve compendium (1833) ; Weller, De tribus i-ibus (2. vyd^ 1876) ; Reuter, Gesch. der reli- gidsen AufklžLrung im Mittelalter, II. (1877) Impdt [enpój, franc, poplatek, daň. Viz Francie (finance), Impotanoe (z lat.)> nemožnost neb ne- statečnost mužská, neschopnost muže ploditi děti. Rozeznáváme dvojí i-ci: a) ne- možnost vykonávati souIqž {impotent ta co- éundi) a b) nemožnost, kde souložení jest sice úplně pravidelným způsobem možné, kde však běží o chorooné pochody při odméšování a vyměšování semene z této příčiny díti se ne- může {tmp. generandi). Při neschopnosti k sou- ložení rozeznávají autorové opět různé druhy, na př. imp. coéundi organica u hermafro- ditů, při zkomolení pyje po poranění, při ztrátádi pyje, při zkřiveni pyje následkem zánětů a j. I^e imp, c, piycnica, která může býti buď absolutní, takže nemocný vůbec nedostává erekci při souloži, nebo relativní vůči jisté ženě. Často vyskytuje se imp. c, ex praematura ejaculatione, kde dostaví se vý- lev dříve, než normální akt coitu proveden býti může. U poslednějších druhů hrají mo- menty nervosní a onemocnění nervů, jakož i dlouho trvající předchozí onanie důležitou úlohu při vývoji těchto nemocí. Jmpotentia generandi bývá podmíněna hlavně předchozím onemocněním varlat a orgánů generativních vůbec, jako na př. nemocemi venerickými, kapavkou, zánětem nadvarlete (hlavně obou- stranným), syňlitickým onemocněním a no- votvary varlat Jakožto odrůdy téťó imp. gen. nalézáme pak různé pathologické stavy chámu, např. aspermii a azoospermii (v. t.). Ko- nečně rozeznáváme oligospermii, kde vy- měšuje se málo semene a koe nalézáme často mrtvé nebo degenerované spermatozoidy. Léčení I. musí býti vždy provedeno rationál- ním způsobem po důkladném stanovení pří- čin pouze lék^em. Veškeré ohromnou ně- kdy reklamou ohlašované methody léčebné, jimž tato podmínka schází, jsou bezcenné, ano někdy i přímo škodlivé. Jský-. Dle církevního práva i dle světského zákonodárství činí jen neschopnost k tě- lesnému obcování překážku manželství, t. j, důvod neplatnosti manželství. Tak dle cirk., tak dle rak. obč. práva činí fysická nesta- tečnost jen tenkráte manželství neplatným, je-li 1. stálá a nezhojitelná (imp. pei^ petua incurabilis) a 2. existovala-li již v době uzavřeni manželství (imp. ante- cedens), Nastala-li I. teprve v manželství, ne- může způsobiti zrušení manželského svazku. I. pouze dočasná a zhojitelná nemůže býti dů- vodem neplatnosti manželství. Ovšem nepo- kládá se za zhojitelnou taková nestatečnost, kde by běželo o operaci spojenkou s nebezpe- čím života. Nedá-li se bezpečně určiti, je-li i. stálá nebo jen dočasná, jsou dle rak. obč. zák. manželé povinni ještě rok spolu bydliti. Teprve kdyby I. ještě tento rok trvala, pro- hlásí se manželství za neplatné. Důkaz nemo- houcnosti podává se dle rak. práva skrze znalce ^lékaře, ranhojiče, po případě i skrze porodní báby); přísaha se nepřipouští. (§§100 a 101 obč. z.). Zvláštní podmínky předepsány jsou v processu církevním, je-li téžko nemo- houcnost dokázati. Nepotvrdí-li znalci. Že i. jest nade vši pochybnost antecedcns a incu- rabiliSk avšak aspoň dva z nich vysloví pravdě- podobnost toho, uvádějí-li dále manželé, že tu I. jest, a byla-li konečně žaloba na neplat- nost manželství » podána ve třech létech od uzavření sňatku (nebo bylo-li dokázáno, že manželství nebylo vykonáno, konsummo váno), může soud zavázati manžely, aby spolu bydlili ještě určitý čas, tak aby společenství man- želské každým způsobem trvalo aspoň tři léta; Impotentní — Impropriace. 543 Jestliže po uplynutí té doby manželé obnoví žádost za zrušení manželství a soud se pře- svědčí, že tu pořade jest ještě velká pravdě- podobnost nemohoucnosti, připouští se důkaz přísahou, po němž teprve vydán bývá nález zrušující manželství. • -dle. Impotentni (z lat), nemohoucí, neplodný, nerocmý. Xmpreflptováiii, i m p r e g n a c c (z lat), n a- poušténi, napájení, děje se dílem chemi- cky, dílem mechanicky, podle toho, jakých vlastností má látka i-m nabyti. Tkaniny na- pájejí se mastnotami, aby se staly nepromo- kavými, dřevo nebo tkaniny napouštějí se roztokem rozli6iých solí (f. dřeva chloridem zinečnatým slově burnettování), jež je činí ohnivzdornými, kameny, zvláště pro umělecké účely, natu-ají se roztokem vodního skla, aby zamezeno bylo jich větrání a p. Zejména dúJežito jest f. ořeva, aby se zabránilo hnití, tvoření nouby, ničivému vlivu hmyzu. Viz Dřevo (konservovánQ a Houba dřevní. Též nasycování tekutin plynem za tlaku slově i. Xmpreflario [-ezá-], ital. podnikatel divadla, opery, koncertu. V Itálii i. bývá také zároveň ředitelem a hospodářským i uměleckým správ- cem celého podniku divadelního ; v commédia deir arte rozvrhoval také scenaria. Xmpreflse (z lat.), tisk, tiskárna. ĎnpreMiio (lat.), vtisknutí, dojem. Xmprewiioiiabálta (z lat.), dojemnost du- ševní, viz Hysterie. Impreasiones dlg^tatae (lat), vtisky prstovité, jsou mělké důlky na vnitřní ploše kostí lebcčných, podobné vtiskům prstů do hlíny nebo měkkého vosku; jsou od sebe odděleny hřebenovitými vyvýseninami moz- kovými Wk^ cerebralia), Vtisky jsou stopami po závitech mozkových, kdežto vyvýšeniny mezi nimi shodují se s brázdami mozkovými. Nejvýznačnější I. d. nalézati se na kosti čelní. uiprewiioniJlté (z lat.}, nazvána skupina malířů umělců na poč. let sedmdesátých, která poprvé v uměni projevila exaktm' snahu analysovati jevy světelné jakožto první pod- mínxy dojmu věcí a nálady; světlo, vzduch, atmosféra byly její hlavní úlohy, jež řešila a jimiž utvořila novou epochu malířství. Za- vrhla staré tradice atelierního světla a barvy a studovala přechody, nuance a lomené tóny, náladu nebe a vody i parnatého ovzduší v jasu slunečním; umělci' tito málo kreslili nestara- jíce se o linii a konturu věcí; shrnovali jen barevný dojem a celkovou náladu vzduchu. První vystoupil Monet s takovouto krajinou (»Západ slunce na vodě «), již nazval Impres- sion (dojem, vněm), a jméno to přeneseno bylo na umělce a jeho soudruhy. Byli to Pissarro, Renoir, Éerta Morizotová, Sisley, Caillebote, Degas a Raífaelli. Vlastním za- kladatelem impressionismu jest však Edouard Manet, jenž rozhodně uvedl směr tento svými obrazy již r. 1865 v Salone Odmítnutých v Paříži; tu poprvé vyskytuje se plné, nc- zadržené světlo a delikátní analysa ovzduší a hodnot tónových'; před tím jen krajináři školy barbizonské a v Anglii Constable, Bo- nington aTjarner dospěli ku pravdivému za- chycování atmosférických jevů, ale studium jejich omezovalo se na krajinu a pochod je- jich byl spíše instinktivní než uvědomělý. Manet a I. měli však jiŽ pevnou theorii a vy- cházeli vedle postřehů empirických z poznatků psychologických a vědeckých; tak rozšířili studium krajinářské školy fontainebleauské také na obor malby figurální, která pohybo- vala se až posud v tradicích umělého světla atelierního; místo forem, linií a plastiky obrali si studium vzduchu a světla, které oa- f>ovídá malované věci ve skutečnosti; niko- iv plastický a formový detail, ale celek v jeho harmonii a dojem na duši diváka stal se tak novým cílem umění malířského. Z novějších umělců měl zejména Turner a Constable znač- ný vliv na utvoření se tohoto směru; dále sluší jmenovati také japanské umění jakožto činitele, jenž ukazoval cestu k čistým, prů- hledným tónům barevným, svěžesti a jasu světla. I. sami zvali se s počátku Neodvislý- mi nebo Neústupnými, bojujíce proti před- sudkům zděděného nazírání na barvu a proti nezvyklosti očí viděti na obraze světlo při- rozené. Nová tato škola našla také záhy hoj- nost obhájců a vykladačů literárních, mezi nimiž na předním místě třeba jmenovati Emila Zolu. Z Francie rozšířil se impressionismus záhy po celém uměleckém světě; z českých umělců sluší jmenovati tu A. Chittussiho. — Srv. Zola, Mes haines (Paříž, 1878); Th. Du- řet, Les peihtres impressionistes (t, 1879); Fred. Wedmore, The Impressionists v >The Fortnightly Review« (leden 1883); Felix Fé- néon, Xes Impressionistes en 1886 (Paříž, 1886J; G. Lecomte, L'Art Impressioniste (t, 1892) ; R. Muther, Geschichte der Malerei im XIX. Jahrh. (Mnichov, 1893, II. str. 610.). J-k. Xmpreasor (lat.), tiskař. Xmprlmatur (lat.), budiž vytištěno, for- mule, kterou censura dává svolení k tisku rukopisu, V tiskárnách slova toho posud kor- rektoři užívají. Xmprobabilni (z lat.), pravdě nepodobný; improbabilita, pravdě nepodobnost. ]&iiprobltA (z lat.), nepoctivost. Impromptn [enprónptyj, franc. z lat ťn promptu, věc z patra, bez přípravy udělaná, báseň improvisovaná. I. v hudbě znamená as tolik jako impro- visace- (v. t), v novější době však označují se tak klavírní skladby v rozvinutější formě písňové, která ve třech svých dílech přidr- žuje se po, způsobu pochodu a menuetů kon- strukce A-B-A. Genre I. pěstovali s největším zdarem Schuhcjřt, Chopin, St. Heller a j. Improprlaoe (z lat.) znamená v právu: 1. Uděleni léň;sa mimořádných podmínek, tak žé. z lén vlastiiích, řádnýcn {feuda propria, recta, regularia) stávají se léna nevlastni (/. impropria, irre^ularia)\ též udílení v léno cír- kevních statků. 2. Nové stavební řády zavá- dějí l-ci jakožto opak cxpropriacc. Jako za jistých okolností jest vlastník nemovitosti po- vinen vzdáti se ve veřejném zájmu .svého 544 Improprie — Improvisace. vlastnického práva, tak ukládají nové stavební řády vlastníkovi nemovitostí rovnéž ve ve- řejném zájmu povinnost nabyti vlastnictví sousední nemovitosti. Improprie (lat.), ne v původním smyslu, nevlastně. Improvement f-prúv-], angl., polepšení, zdokonalení, pokrok. Xmprovisaoe (z lat. ex improvisoy s patra) značí způsobilost a hbitost stvořiti bez před- chozí meditace na ráz plod néjaký více méně umělecký, jako náčrtek, báseň, řeč, kousek hudební a pod. I. předpokládá zvláštní plnost a přesnost organisace duševné nervové. Po- chod od koncepce umělecké idee k jejímu vyjádření, jenž bývá přečasto u umělcův právě největších velmi zdlouhavý a obtížný a vě- decké dedukčni činnosti nenepodobný, musí tu býti co nejvíce ukrácen a splynouti téměř v jeden moment. Vynalézavá obraznost musí u improvisatora vynésti zároveň hotovou for- mu — ona je zde momentem prvořadým a pravidelně na úkor obsahu rozvinutým. Z po- vahy i. plyne, že bude i co do formy lehká a že — má-li míti skutečnou aesthetickou cenu a není-li nacvičeným řemeslem — stvoří díla menšího objemu, plody šťastného nápadu, obyčejně epigrammatického rázu. Poněvadž í. předpokládá živost a snadnost obraznosti, jest přirozeno, že nejčastější je u národů pri- mitivních a jižních. Poesie na počátku všude většinou je l-cí; řečtí rhapsódové, skotští bardové, skandinávští skaldové, guslaři slo- vanští, troubadouři a minnesaengři byli im- provisatory. Řečnictví, v němž inspirace je hlavní věcí, je do značné míry l-cí; řečmi improvisovanými docílili často řečníci úspě- chů největších, uchvátili posluchačstvo. i. jako hra společenská a virtuosita pěstuje se ve společnostech kulturních ve starém Římě a od renaissance počínajíc hlavně u národů plemene latinského. Za Cicerona proslul bá- sník Archias jako slavný improvisator. Za Do- mitiana bylo módou pozvati básníky k tabuli a požádati je, by improvisovali několik distich; Martial byl přední improvisator této doby. V Itálii slaveni jako improvisatoři Petrarca a Lorenzo Medici, i. stala se tu společen- ským mravem, jemuž holdovaly dvory vel- možů a knížat i prostý lid. V XV. stol. vy- nikli tu Serafino z Akvileje (1466—1500) a Nicoló Leoniceno z Vicenzy (1428 — 1524). V XVI stol. shromáždil papež Leo X. kruh vybraných improvisatorů u svého stolu: Au- relia Brandoliniho, zvaného Lippiho, An- dreu M ar roně a(1474— 1527), CamillaQuerna zv. Arch i poeta a j. improvisatory latinské. Italsky improvisovali Bernardo Accolti z Arczza zv. Unico, jenž z honorářů si koupil vévodství Nepi, architekt Bramante (f 1514), humanista Mario Filelfo, Christoforo z Florence zvaný Altissimo a j. Ve 2. pol. XVI. věku působili Giov. Ant. Gel mi, Adri- ano Grandi, oba z Verony, Silvio Anto- ni ano (1540 — 1603) zv. Poctino a ženy Ce- cilia Micheliová a Barbara da Correg- gio; v XVII. stol. Giov. Ant. Magnani; ve stol. XVIII. Bern. Perfetti ze Sienny (1680 až 1747), jejž papež Benedikt XIII. jmenoval občanem řimslkým a korunoval na Capitolu a jehož I. vyšly r. 1748 ve 2 sv., Paolo Rolli, Dom.Luchi, Zucco(t 1764) ažák jeho abbate Lorenzi, Pletro Metastasio, zná- mý slavný básník, Maddalena Morelli Fer- nandezová z Pistoje (f 1800), Corilla Olimpiaca (1740—1800) z >Arcadie<, Teresa Bandettinová(1763— 1837),pakLod. Serio a Lod. Rossi, kteří zahynuli v převratech neapolských r. 1799. Z XIX. věku budtež jme- nováni: řranc.Gian ni (1759— 1822), Šestin i (t 1822), Pistrucci, Bindocci ze Sienny, Tomm. Sgricci z Arezza (1798— 1836), jenž r. 1825 celé tragedie improvisoval, Cicconi, jenž v Římě r. 1829 improvisoval celé epos, RosaTaddei z Říma, SiciliánkaGiann. Mi 11 i. Mazzeiová roz. Lanti, Beatrice di Pian degli Ontani, básník Regál d i a j. Povšimnutí hodno je, že většina improvisatorů italských pochází z Toscany, hlavně Sienny a Verony^ nebo z Be- nátek, ve Francii byla hlavně v XVII. a XVIII. stol. I. salonní hrou, která pomáhala i do Akademie (raarkýz Saint-Aulaire). Slavní básníci Voltaire, Musset, Hugo a j. zanechali několik roztomilých improvisací. Z řemeslných improvisatorů budiž tu jmeno- ván Eug. de Prádel, velice oblíbený za Lud- víka Filipa, a Méry v salonech pí. de Girar- din. VHollandsku proslul Vilém deClercq. V Německu má kus improvisační vlohy lid alpský (schnadahůpfel)] z umělých improvisa- torů německých stůjte zde všestranný O. L. B. Wo If fa epigon jeho M. Langenscnwar z, jenž pokusil se i o theorii f. v knize >Anth- metik der Sprache* (Lipsko, 1834), K. Rich- ter, Kar. Leonhardt-Lyserová, Ed. Bcer- mann z Osnabrúcku, Ed. Volkelt a Wilh. Herrmann z Brunšviku. Polka Deotyma (Jadwiga Luszczewska, ♦ 1830) předčí přemnohé z právě jmenovaných skutečnou básnickou silou a hloubkou obsahovou. O divadle tm- provisovaném viz Herectví a Goldoni. šíd. l-cí v hudbě zove se hra bez přípravy, t. j. bez předchozího upevnění hudební my- šlénky a jejího vypracování notovým písmem. Théma může buď hráči býti dáno neb i vnuk- nuto okamžitým zábleskem fantaste, ale vždy tak probíráno, aby přidržovalo se určité formy. Tím liší se I. od volné fantasie, jeŽ předná- šejícímu neukládá nižádných pout formálních a nevymáhá v té míře soustředění duševních sil. I. bývala zkušebním kamenem zdárného hudebníka a starší mistři, jmenovitě J. S. Bach, dovedli s úžasnou duchapřítomnosti impro- visovati fugy na vlastní i cizí themata. Schop- nost improvisační jest nezbytnou podmínkou kvalifikace katolických varhaníků, kteří nuceni jsou mezihrami vyplňovati prázdné doby mezi liturgickými úkony a hudbou chrámovou (zpé • vem), kdežto protestantský varhaník, jenŽ nemusí dbáti na postup obřadů, spíše má pole k virtuositě, t. j. k přednesu skladeb umělých, předem vypracovaných. — Zhusta uživa se slovo I. v témž významu jako impromptu (viz t.). I? Improvisator — Impubertas 54 6 XmprovlMitor, kdo umi improvisovati Viz Improvisace Impubertas (\^U něm. Unmůndigkeit), po- h)avní nedospélost, jest v právu vék, ve kterém člověk, nejsa ještě ani tělesně ani du- ševně wvinut, nemá způsobilosti k právním činflm. Právní rozdíl mezi dospělými a nedo- spělými činili již staří národové. U Římanů stávalo se děvce dospělým jiŽ od nejstarších dob dokonáním 12. roku vC-ku. U hocha ne- byla doba dospělosti co do let původně přesně stanovena. Záviselo to na vůlí příbuzných, kdy chtěli hocha obléci do mužské togy (to^^a v/W/is). jež byla znamením dospělosti, v do- bách císařských pokládán by) hoch za dospě- lého dle jednoho náhledu od té chvíle, kdy byl způsobilém k plození, dle jiného náhledu od dokonám 14. roku. Dle práva Ju.stinian- ského Žádalo se ke zletilo.sti u hochů věku ía let, n děvčat 12 let. Mladší osoby než tuto uvedené jsou nedospělé, tmpuheres. Dalším stupněm věku v právním směru velmi důle- žitým byla u Římanů zletilost, majorennita (lat. aetas legitima), u Němců zvaná Voiljákrig- Mt, Zletilými (majores viginti quxnque annis) stávaly se u Římanů osoby dokonáním 25. roku věku. Mladší nazývali se nezletilými {minores viginti quinque annis). Cítal-li vsak nezletilý aspoň 20 let a nezletilá aspoň 18 let, mohli od panovníka prohlášeni býti za zletilé pro- minutím let (venia/aetatis), nenabývajíce arci bez výjimky stejného postavení s osobami zletilými. Mezi nedospělými rozeznávají se dále děti (infantes) až do 7. roku a pak i'm- puberes infantia majores^ nedospělci překro- čivší věk sedmi let. Jiné déleni nedospělých jest na impuberes pubertati proximi (kterým neschází mnoho do dospělosti) a imp. infaniiae proximi (kterým není mnoho přes sedm let). Infantes jsou naprosto nezpůsobilí k právním činům; ani činy bezprávné se jim nepřičítají. Jenom obmezcnou způsobilost k právním či- nům mají imp infantia majores. Mohou totiž zcela samostatně podnikati pouze ta právní jednání, kterými práv svých se nevzdávají ani jich neohrožují, nýbrž pouze nabývají. Jiná právní jednání mohou podnikati zpravidla to- liko za spolupůsobení otcova, resp. poruční- kova (tutore auctore). Nezpůsobilí jsou k man- želství, k slavnostnímu svědectví a nemohou také učiniti posledního pořízení. Za bezprávné činy jsou někdy zodpovědní pouze imp. puber- tati proximi. Nabytím dospělosti stával se dospělý ve starých' dobách úplně způsobilým k právním činům. Teprve v dobách pozděj- ších nabýval úplné způsobilosti pouze zletilý. Dospělý nezletilec musel zpravidla jednati za spolupůsobení poručníkova, obmezen jsa v jed- náních právních potud, pokud nemohl míti vlastního jmění. Pouze některá právní jednání podnikati mohl samostatně. Podobné rozdělení věku a dle toho rozeznávání plné a neúplné způsobilosti k právním jednáním jest dle vzoru římského zavedeno i v právech moderních. Náš obecný zákonník občanský na př. roze- znává tyto stupně lidského věku: dětství až do dokonaného 7. roku, nedospélost (v užším smyslu) od 8. do dokonaného 14. roku, dospělost od 15. do 24. roku. Dokonáním 24. roku věku (v jiných státech, na př. v Ně- mecku, ve Francii a j., již dokonáním 21. roku) nastupuje zletilost. Opakem toho jest ne- zletilost, kterouž se rozumí dětství, nedo- spélost i dospělost. Pouze zletilé osoby jsou úplně způsobilé k právním činům. Děti ne- mají naprosto žádné způsobilosti k právním jednáním. Pro nedostatek vůle a tedy příčet- nosti nejsou ani ze škody právy. Ovšem lze žádati náhrady na těch, kterým se může při- čítati škoda pro opominutí povinného opatro- vání svěřených sobě dětí. Nemůže-li poško- zený tímto způsobem obdržeti náhrady, může soudce uváživ okolnosti, zejména Ize-li v kon- krétním případě přece jen přičísti jakousi vinu, nebo jestliže poškozený chtěje ušetřiti škůdce opomenul se brániti, dále přihlížeje k majetkovým poměrům škůdce a poškoze- ného, přisouditi poškozenému buď celou ná- hradu neb aspoi^ slušnou její čásf (§ 1310 obč. zák.). Nedospělý jest způsobilý jen k těm Srávním jednáním, z nichž kyne mu prospěch, iemůže tedy nedospělý bráti na sebe žádné závazky (leč že by arci zástupce jeho, po pří- padě soud, s tím souhlasil) ani zpravidla činiti o svém jmění disposice, kterými ,by jmění jeho přecházelo na jmé osoby (jen tím jmě- ním může volně vládnouti a stran něho se zavazovati, jehož nabyl vlastní pílí, ač-li není u rodičů ve výživě). Vedle toho iest povinen k náhradě škody, kterou vlastní vinou způ- sobil. Osoby dospělé mají kromě částečné způsobilosti k právním činům, náležející ne- dospělým, tuto další způsobilost:- 1. mohou uzavírati sňatky s povolením otcovým nebo poručníkovým (v posledním případe ovšem za souhlasu poručenského úřadu, souduh 2. mohou činiti poslední pořízení, a sice do 18 let jen ústné před soudem nebo před no- tářem a po 18. roce v jakékoli formě; 3. mo- hou volně vládnouti a zavazovati se stran věcí, které iim byly odevzdány k jejich po- třebě za vlastní átd. Různými zákonnými předpisy žádá se určitého věku pro jistá právní jednání neb okolnosti. Podmínkou adopce na př. jest dosažení 50. roku věku, omluvným důvodem pro nepřijetí poručenství nebo opatrovnictví jest dosažení věku 60 let atd. Mnohé cizí zákony stanoví zejména určitý počet let pro schopnost ke sňatku manžel- skému. Tak německé právo na př. Žádá, aby muži bylo aspoň 20 let a ženě aspoň 16 let; franc. právo vyžaduje u mužů nejméně 18 let a u žen nejméně 15 let, avšak nejen co se týče způsobilosti ke sňatku, nýbrž i dospě- losti. Má totiž franc. právo to měřítko, Že nedospělcem jest každá osoba, která nedo- sáhla věku stanoveného zákonem k možnosti uzavření sňatku. Dle práva rakouského stačí k manželství u hochů i děvčat nejméně 14 let. Dle všech uvedených zákonů jest však třeba, dokud děti jsou nezletilé (resp. v Německu u synů do 25 let, u dcer do 24 let), aby otec, pokud se týče poručník a soud, svolili ke sňatku. V cirk. právu nazývá se věk, jehož 546 Impudentní — Imru-ul-kais. je třeba k uzavřeni platného manželství, aetas lef(iiima (v. t), kterýž výraz má však vedle toho i jiný význam. Jiná hranice věku stanovena bývá pro nižší stupně věku v právu trestním. Dle rak. trest, zákona počítá se vék dčtský až do dokonaného roku desátého a nedospělost (v užším slova smyslu) od počínajícího roku jedenáctého do dokonání roku čtrnáctého, tak že dospělost dle práva tresthího spadá v jedno s dospělostí civilní. Nabytím dospě- losti stává se delinkvent úplně příčetným. Pouze při vyměřování trestu počítá se věk mladistvý až do dokonaného roku dvacátého za všeobecnou okolnost polehčuiící a místo trestu smrti nebo doživotního žaláře má býti vyměřen trest těžkého žaláře od 10 do 20 let. Trestné činy spáchané ve věku dětském se vůbec nepřičítají a zůstavují se toliko kázni domácí, rři nedospělosti sluší dle rak. zák. rozeznávati: a) zločin nepřičítá se nedospělým za zločin, nýbrž za zvláštní přestupek, t. zv. přestupek nedospělých ; b) potrestání přečinu nebo přestupku spáchaného od nedospělých zůstavuje se domácí kázni, resp. opatření úřadu bezpečnosti. O tom, kdy mohou mladí delinkventi odevzdáni býti do donucovacích pracoven, viz Donucovaci pracovny. Dle něm. trest. zák. nemůže býti trestně stíhán, kdo při spáchání trestného činu nedosáhl věku 12 let. Osoba taková dána býti může pouze do polepšovny. Nebylo-li delinkventovi při spách&í trestnéno činu 18 let, rozeznávají se dva případy: a) měl-li delinkvent náležité ponětí o trestnosti skutku, má sice býti tre- stán, avšak má se užíti míméišího trestu; b) v opačném případě má býti oa trestu osvo- bozen. Srv. též Dítě, str. 626 a 627. fdlc. Impadontni (z lat.), nestydatý. Xmpvgnaoe (lat), napadení, útok. XmpnUl (z lat.), podnět, popud. — V me- chanice i. konstantní sily jest součin z této a doby, po kterou působí. Jedná-li se o proměnnou silu F, uvažujeme předem její I. elementárný, t. j. F. dt za čas nekonečné malý dt. Nazýváme pak i-em totálným neb krátce Í-em sily po dobU konečnou, počínající okamžikem t^ a končící okamžikem f^, summu neb integrál \F,dt I - ů elementámých. — Opisuje-li jakýs hmotný bod přímou dráhu, jest síla F v každém okamžiku této dráhy určena a rovná se součinu z hmoty tohoto , l/l/ bodu a jeho zrychlení, čili m -j- = F, kde m dv značí hmotu onoho bodu, -^ jeho zrychlení. Násobíme-li rovnici tu dt a integrujeme v mě- ří zích /o a ř„ obdržíme: »» (vj — v^) = I F rfr, t. j. vycházime-li z místa počátečního, jest přirůst pohybové veličiny (levá strana rov- nice) roven totálnému i-u síly výsledné. To- hoto theoremu, důležitého v mechanice, užiti lze pro pohyb křivočarý, téŽ pro soustavy hmotných bodů a téles> pevných. Uhn. XmpiiUÍTBO0t (z lat), psychiatrické ozna* cení pro zvláštní způsob porušené seb^vlády. Některé osoby dopouštějí se skutků, které se s iejichintellektem, jejich přáním> a celou povanou jejich nedají srovnati (na pf. bez- účelná krádež, žhářství, poškozování svého ma- jetku, zdraví a j.). Skutky nepředchází úmysl a rozvaha. Odehrají se bezmyšlenkovitě, jako by osoba nebyla při vědomL Ale způsob prove- deme na př. užití přiměřeného nástroje, a do- datečná zachovalá vzpomínka dokazuji, že osoba přece věděla, co koná, tak že ne- nacházela se v mrákotách vědomí. Vysvět- lení těchto fakt bylo záhadné, dokua byla jenom psychologicky zkoumána. Teprve lé- kařským nálezem, že skutky předchází i do- časné porušení různých funkcí nervových, bylo prokázáno, že motivem impulsivních činů nejsou důvody psychické, nýbrž že sku- tek je výsledkem pudu organicky zprostřed- kovaných. Nejtypičtěji vyškytá se impulsiv- nost u mladistvých osob neuropathicky zatí- žených v době pohlavního vývoje. Jmenovité bezúčelné paliČstvi bývá častým předmětem lékařského vyšetřování. A/r. Xmpiino (lat.), beztrestné. Xin|»uri»iiilui(Ut), nečistota jazykový vzni- kající míšením cizích slov do mateřštiny. Impniablllta (lat), příčetnost (viz t); imputabílní, přícetný. Zimpataoo (z lat.), přičítání trestného nebo nemravného, resp. nedovoleného činu; co se týče práva, viz Příčetnost — Imputovatí, někomu něco přičítati, jej z něčeho obvi- ňovati. Zmr^f topogr., v. Górgény Szent-Imre. Xmro Jánoš, paedagog a filosof, spisov. maď. (♦ 1790 v Nagy-Fůremi — f 1832), vstou- pil r. 1805 do semináře, r. 1813 byl na kněze vysvěcen. Věnovav se učitelství supploval filosofii nejprve v |agru, byl t r. 1816 jme- nován proiessorcm a r. 1832 prof. na uni- versité v Pešti. •. Mimo roadl^. spisy A, Dól- cselke dét^ a A\ ifiu magyar bólc^elkedó (1830) vydal Amicum foedus rationis cum experientia seu philósophia crisi recentissima deducta (PešC, 1818--24, nově 1830), odkudž jednotlivé vy- dány Logica (t, 1824), Metaphysíca pura (1825), Metaph. applicata (1857), Ařetologia (1829). Imm-iil-kaUl Umrulkais, Amrilkais) ben Hudžr, proslu W básník arabský VI. stol. Pocházel z jihoarabského kmene Kinda a sice z rodiny vladařské. Upadnuv v nemilost otcovu byl jím vyhnán, načež těkal od kmene ku kmeni veda život dobrodružný. Přes to, když usmrcen byl otec vzbouřivším se kmenem bení Asad, rozhodl se I. pomstiti jeho smrť; byv po různých šarvátkách poražen, hledal marně pomoci u Himj aritu, načež uchýlil se do Cařihradu, by u císaře Justiniana zjednal si podporu. Vyjednávání se protáhlo až do vlády justina 11., kdyŽ dle tradice básník pro milostnou pletku s princeznou byzantskou musil prchnouti. Cestou zemřel v Angoře« Imst — Inachos. 547 dle pověsti otráven byv pláštěm, kterého se mu jako čestného daru od císaře dostalo. i. je prvý arabský básník, ktei^ vystoupil i v poesii z úzkého kruhu pouště. £yl-li sám členem rodu královského, nazván pro bludný iivot svůj králem bloudívám {al-meliku-aa- dalilu). Ale i literární historie konstatuje s pý- chou, že má jej v čele jako »krále«. Sám Muhammed, posílaje všecky básníky do pekel, označil l-a jako jejich praporečníka. Slávu svou založil I. divánem (vydal M. Guckin dc Slané, Paříž, 1837 s franc. překladem a Ahlwardt v Divans of the six ancient Arábie poets, Londýn, 1860, poznámky Greifswald, 1872, do němčiny mistrně přeložil Růckert: AmriU kais der Dichter und Kónig, Štutgart, 1843), hlavně pak svou velkou kasídou, tvořící prvé číslo mezi sedmi muallakami (v. t.)- Obsa- hem jejím jest láska básníkova k Unaize, dceři strýce básníkova Šurachbíla, a jeho mi- lostná dobrodružství. Vyskytuje se ve všech vydáních muallak, o sobě vydali ji Lette(Lejda, 1748), Hengstenberg (Bonn, 1823), fiolmer, (Lund, 1824), Arnold (Halle, 1836), A. Můller (t, 1869), G. Frftnkel (s výkladem Nahháso- vým, t, 1876). Opětovně vyšla i v orientu (na př. Kairo, 1865 a 1890). Překlady podali mimo jiné Caussin de Perceval v E^sai sur rhistoire des Arabes devant Tlslamisme, WolfT v překlade muallak, u nás Jar. Košut (Lumír 1879). Výklad k veškeré poesii l-ově podal Abú Bekr Asim ben Ajjúb (Teherán, 1859). I. je všeobecně slavenou osobou světa arab- ského pro své osudy životní a milostná dobro- družství, zvláště pak svoji poesii, většinou na obou předchozích založenou. Pro skvělou poesii svou prohlášen I. přímo za nejslavněj- šího básníka arabského. Poesie jeho, vyni- kajíc všemi přednostmi poesie staroarabské, vychází z tohoto užšího kruhu a i cizinou se obírajíc činí osobu i-ovu tím zajímavější. Dk. Zmiit, městy s a hl. m. okr. hejtm. v sev. Tyrolsku, 826 m n. m., 50 km záp. od Inns- brucku, na Malch- a Alpbachu při ústí údolí Gurglerského do údolí horního Innu a na žel. trati Innsbruck-Bregenz, sídlo okr. heitm. a soudu, má stanici pošt. a telegr., far. kostel sv. Jana po požáru r. 1822 znovu vystavěný, kapucínský klášter, kapli sv. hrobu se starými freskami, býv. hrad (Stein am Rofen), nyní radnici, ústav milosrdných sester, nemocnici, útulek pro děti a 2396 ob .(1890). Vyrábí se zde vlněné, bavlněné a lněné zboží, aále j^ou zde barvírny, papírna, továrna na buničinu, koželužny a 2 pivovary. Okolí jest zajímavé a turisty četně navštěvované. Vynikají Rosen- gartlklamm, zámek Starkenberg, zřícenina Alt- starkent>erg, Brennbúchel s kaplí na paměC krále saskeho Bedřicha Augusta II., jehož zde r. 1854 stihlo neštěstí překoccním vozu, jehož následkem zemřel, vých. od l-u Tschirgant (2372 m n. m.), záp. Muttekopt (2771 m n. m.). I. jest oblíbeným východištém turistů do Pitz- thalu a do Alp údolí Lechu. Přes Fernský průsmyk vede odtud silnice do Fússcnú v Bavorsku. — I. připomíná se již r. 764 jako Oppidum humiste; právo městské obdrželo r. 1282 od Menharda II. — Hejtm. imstské má na 1704*22 km* v 26 obcích 22.050 ob. (1890) a zaujímá soudní okresy silzský a imst- ský. Okres soudní má na 661*82 km* v 12 ob- cích 10.021 ob. (1890). ZmionéokU ([iumeHe^Kifi) Vasilii Grí- go r j e v i č, mathematik ruský (* 1832 — f 1892), vzdělav se na universitě kazaňské, vyučoval na gymnasiu a obrátiv na sebe pozornost svými vědeckými pracemi, poslán byl za hranice, na- čež r. 1865 stal se docentem, později prof. mathematiky na universitě kazaňské. V 1. 1871 až 1873 byl zaměstnán při volžskokamské bance, ale vrátiv se k svému povolání, stal se professorem v Charkově, načež r. 1879, zvolen byv členem petrohr. akademie, pře* stěhoval se do Petrohradu, kde přednášel na technice a ve vyšších ženských kursech. Práce jeho uveřejněny jsou ve »Zprávách« kazaňské a charkovské university a ve vy- dáních akademie. Hlavní z nich je Sur la gi^ néralísation desfonctions de Jacques Bernoulli (»Mémoires€ pétrohr. akad., 1883). Mimo to přeložil několik příručních knih mathemati- ckých, z nichž zasluhuje zmínky značně do- plněný překlad z Totgentera Differenciaijnoje i^čislenije (Petrohrad, 1873). Bylzakladatelem al předsedou mathem. spolku v Charkově a v retrohradě. Xmtijás (arab.), plně nišáni i„ t. j. řád za vyznamenání se, turecký řád založ. r. 1879 sultánem Abdul Hamídem. Má 3 třídy: velko- kordon, zlatou a stříbrnou medailli. Na me- dailli vyryto jest jméno majitelovo. Stuha řádu je červeno-zelená. Dk. XmvroSi tur. název ostrova Imbros (v. t.). Zn- v lat. složeninách jako. předložka s=: ve-, dO', jako zápor = ne-. Zn, chem. značka pro indium. Zn abMntla (lat.), za nepřítomnosti. Zn abstraoto (lat.), ve smyslu odtažitém. Srv. Abstraktní. Zna6ovioe, ves na Moravě,- hejt. a okr. Brno, fara a pš. Kuřim; 70 d., 391 ob. č. (1890), Itř. šk. . Zn aotemnm Hat.), na věky. Znagua [inágva], Henagua, z ostrovů Ba- hamských dva nejjižnější. Z nich Great I. (Velká I.), asi na 2V s. š., 73— 74* v. d., od východní Kuby na 90 km vzdálená, má na 1723 km* asi 1500 ob. Hlavní místo a přístav Mathew-Town se solnami nalézá se vjiho- záp. Části ostrova. Asi 15 km od sev.- vých. výběžku ostrova leží Little I. (Malá I.) ma- jící plochu pouze 94 km*. Na obou těchto koralo vých, plochých ostrovech nalézají se laguny a i>astviny, ale málo stromoví. ZnaohM, dle báje řecké nejstarší král v Argu, jenž po potopě prý usadil Argejské kol sebe, vyčistil rovinu a dal své jméno řece, jež vyvěrajíc na pohoří Lyrkéjském protéká zemí Argejskou, v létě však mnohdy vysychá, což vykládáno tím, že I. ve sporu mezi /Herou: a Poseidonem o Argos postavil se jako rozhodčí na stranu bohyně, začež ho stíhal hněv Poseidonův. S Ókeanovnou Melií měl syny Foťónea a Aigialea; dcerou 548 von Inama-Sternegg — In antecessum. pak jeho jest ló. I. ze žalu nad její ztrátou zlořečí Zevovi, jenž ho Tisifonou uštve, že se vrhne do řeky svého jména, dříve Haliak- món zvané. i. jest historickou personifikací řeky, o níž se bájilo, že prýští na Lakmonu v Pindu, vlévá se do Achelóa, odtud pak mořem teprve do Argu se dostává. klk. von Inama- Stemegy Karl Theodor, polit, oekonom a statistik německý (* 1843 v Augšpurku). Povýšen bvv na mnicnovské universitě na doktora státních věd, habili- toval se tam r. 1867. R. 1868 stal se mimo- řádným a r. 1871 řádným univ. professorem v Inspruku. R. 1880 přešel na pražskou uni- versitu, r. 1881 jmenován dvorním radou a správcem statistické kanceláře ve Vídni. Přednášeje zároveň na vid. universitě stal s^ r. 1884 presidentem c. k. statist. ústřední kommisse a r. 1891 doživotním členem pan- ské sněmovny. Při sčítání lidu r. 1890 zavedl užívání elektrických sčítacích strojů. I.-S. jest ve vědě politické oekonomie stoupencem směru historického. Důležitější jeho práce věnovány jsou hlavně studiu oekonomických dějin Německa, zvláště historii pozemkového vlastnictví. Uvésti sluší zvláště: Ober die Emancipation der Frauen (InŠpruk, 1869); Die Tenden\ der GrossstaatenbUdung in der Ge- genwart (t., 1869); Verwaltuns^siehre in Um^ rissen (t., 1870) ; Úntersuchungen uber das Hof- system im Mittelalter (t., 1872); Idealismus u. Realismus in der Nationalókonomie (t., 1873); Adam Smith und die BedeitUmg seiner Wealth of nations fňr die moderně Nationalókonomie (t., 1876); Die Ausbildung der grossen Grunď herrschaften in Deutschland wáhrend der Ka* rolinger^eit (Lip., 1878); Deutsche ^irtschaýts- geschichte (t., 1879 sv. I., sv. II. 1890); Zur Verfassungsgeschichte der deutschen Salinen im Mittelalter {t,^ 1886); Sallandsstudien (Tubinky, 1889); Abriss der deutsch. Wirtschaftsgeschichte (v Paulově »Grundriss d. germ. Philologie«, 1889) ; Lxíndwirtsch. Arbeiter u. deren Lóhne in Oesterreich (1895). S Zingerlem vydal Die tirolischen Weistůmer (Vídeň, 1875—80, 3 sv.). Četné jeho práce vyšly též v časopisech, jmenovitě ve »Statistischc Monatschrift<, kte- rou redigoval od r. 1881. Jeho podnětem se vydávají tyto dvě úřední publikace c. k. stati- stické ústřední kommisse: »Oesterreichische Statistikc (dosud 36 sv.) a »Statist. Hand- buchc (dosud 11 sv.). Roku 1892 založil I.-S. s Bóhm-Bawerkem a E. Plenerem »Zeit- schrift fúr Volkswirtschaft, Socialpolitik und Verwaltung«. Znamba, zool., viz Tinamy. Zn ang^stUs (lat.), v tísni, nouzi. Znanloo (z lat.), vysílení těla následkem hladovém', tak že pak tráví z vlastních tkaní tělesných. Má-li organismus správně žíti, musí se krýti spotřebovaní součástek tělesných vý- měnou látek z přijaté potravy, jinak nastává I. Způsob výměn v látek při hladovění jest u růz- ných Živočicha vůbec nestejný a měnívá se ještě zvláštními okolnostmi, ve kterých živo- čich žije. Tak na př. iest pokusy zjištěno, že v teplotě, poněkud snížené dovedou studeno- krevní obratlovci nehybně vytrvati až i přes dva roky, při čemž ovšem nelze správně po- souditi dobu, po kterou žijí ropuchy v úz- kých skalních štěrbinách nebo zarostly jsouce v trhlinách stromů, rovněž i způsob jejich výživy. U zvířat teplokrevných jest nestejná doba, po kterou (jk>vedou hladověti. Tak na př. pes dovede se postiti 30—40 dní, po pří- padě i více, kůň 20 dní, králík 12 dní, myš 2 dni, vrabec 1 den; vůbec masožraví do- vedou při poměrné váze těla snášeti hlad déle nežli býložraví. Při tom pozoruje se v prvých dnech postu rychlý úbyt váb v tě- lesné, v ostatních dnech jest povlovnější, a teprve v posledních dnech bezprostředné před smrtí klesá váha tělesná opětně náhle; teplota tělesná kolísá jen málo a klesne te- prve bezprostředně před smrtí. Celkem lze říci, že nastává smrt živočicha při průměrné ztrátě 40% váhy tělesné. Tato číslice kolísá celkem v úzkých mezích dle toho, jde-li o zvíře tučné, jeř ve vlastních tukových vrst- vách nalézá reservní zásoby výživné, neb o zvíře vyhublé. Nejvíce stravují se při l-ci tuk a látky bílkovité, hlavně svaly. Tuk stráví se téměf všecek, tak že ho zbývá pouze 3Vo a to jest hlavně výplňový tuk v očnicích a tvářích; svalové hmoty stráví se téměř 50%. při čemž zachází téŽ svalovina srdeční, z čehož následuje i pokračující oslabení srdeční; útro- by břišní, zejména játra, slezina a ledviny, ja- kož i krev jeví úbytek 30% váhy, kosti a va- zovina stravují se poměrně méně; nejmenší úbytek vůbec jeví mozek. Teplokrevná zví- řata, jež upadají ve spánek zimní, chovají se v tomto stavu jako zvířata studenokrevná snášejíce rovněž hladovění poměrně větší nežli při plné čilosti. I. snáší se rovněž lépe, netrpí-li živočich zároveň žízeň. — Pokud se tkne i. u člověka, jest nejprve ukázati na dlouhé posty, které vykonali Succi a Mer- latti. Succi postil se 30 dní, při čemŽ ovšem pil, a jeho váha tělesná sklesla s 61*3 kg na 49-2 kg, ztrácel tudíž denně 441 g. Tělesná váha Merlattiova sklesla za 48 dní postu se 66'2 kg na 44*8 kg; teplota tělesná měnila se při tom jenom velmi málo. S těmito po- kusy, které se konaly jinak za nejvýhodněj- ších podmínek hygienických, nesmíme nijak srovnávati vytrvalost lidí, kteří neštěstím byli nuceni k l-ci, jako na př. havíři uzavření v dolech, nebo lidé na širém moři po ztro- skotáni lodi a pod., kde zoufalost a vůbec ; skleslý duševní stav velmi urychlují sesláb- nutí těla, tak že lidé v podobné situaci ztěžka přetrvají 18 dní. U lidí chorobných, hysteri- ckých nebo hypnotiso váných jsou poměry poněkud jiné, ježto lidé v takovémto stavu dovedou nladověti poměrně déle nežli při jasném vědomí. — I. může se vyskytovati též v průběhu některých nemocí, jako při rakovině, tuberkulose, skrofulose a pod., kdy buď me- chanickým nebo i jiným způsobem, vyplýva- jícím z onemocnění základního, zamezeno jest tělu přijímati potravu náležitým způsobem a v potřebném množství. Sr^. Zn antoooMniii (lat.), předem. In armi& — Incest. 549 Xn armis (lat.), ve zbrani. Xnaadl Jacopo, znamenitý ital. počtář z paméti (♦ 1867 v Onoratu v sev. Itálii). Jeho duševními schopnostmi zabývali se franc. učenci Broca, Charcot a Darboux v 1. 1880 a 1892. Vyniká obrovskou specielní pamětí pro řady čísel. Znan^piiraoa (z lat.), u starých Řím^nd obřad, jimž z vídána budoucnost a zdar pod- niku nějakého pozorováním ptactva bohům posvátného. Z původního toho významu vy- vinul se další smysl slavnostního zahajování nějakého díla nebo počínání, obzvláště vý- kony náboženskými. Tak se mluví o l-ci při udílení hodnosti akademických, při slavném veřejném uvádění v úřady, při zasvěcování budov a pod. Znaugurálni diapntaoo viz Disputace. Xn blanoo [-nko], ital., in blanco (lat.) viz Bianco. Srv. též Giro. Xn bond (angl.), pod celním závěrem; viz Bond. Xnoa [-ka], hl. m. okr. v špan. prov. bale- arské, na ostrově Mallorcc, 29 km sv. od Palmy, v úrodné krajině na Žel. trati Palma- Monacor, se 7539 ob. (1887). Xn oalonlo [-kalku-|, lat., v počtu, v čísle. XnoapaoltaJi [inka-], lat., v právu církevním název nezpůsobilosti ku přijetí svěcení následkem překážek, zákonem božským, resp. pro stupně nesvátostné právem církevním stanovených, mající za následek úplnou ne- platnost aktu svěcení. Osoby nezpůsobilosti tou stížené zovou se i ne a pačes. Těmi pak jsou ve příčině svěcení vůbec: nekřténí, ženy, mezi dospělými muži ti, kdož přijmouti svě- cení naprosto se zpěčují; ve příčině episko- pátu zvláště jsou pak to dle náhledu obec- nějšího ti, kaož nepřijali ještě svěcení kněž- ského. Tpch. Xnoarvllloa [-kar] Juss., dvojostice, dle missionáře ďlncarvillca pojmenovaný rost- linný rod čeledi trubačovitých (Bignonia- ceae) s kalichem 5hranným, lOklaným a 3 li- steny podepřeným, jehož 5 uštů vnějších proti kratším vnitřním u zpodiny Žlaznatě jest ztloustlých a šidlovitě prodloužených. Koruna jest krátce trubkovitá, zvonkovitá, 5laločná a 2pyská. Dvoumocné tyčinky (s 5. zakrnělou) mají na nitkách na konci ztloust- lých 2pouzdré rovnovážné prašníky, jichž zpo- dina vyznačme se 2 štětinovitými zuby (odkud české jméno). Tobolka jest lusko vitá, sr po- vitá, óžebrá, 5chlopní, po obou stranách se otevírající o mnohých smáčknutých okřídle- ných semenech. D. roste jako popínavý nebo plazivý, někdy přímý keř, řidčeji bylina v Číně a jinde po jihovýchodní Asii několika druhy, z nichž častěji pěstuje se d. čínská (I. si- nensis Lam.J u výši asi 1 w se střídavými zpeřenými listy a s vrcholovým klasovitým květenstvím dlouhých náprstníkovým podob- ných žlutobílých a nachové naběhlých květů i ve studeném skleníku. Některé jménem I. zvané pěstované rostliny patří dílem k rodu Tecoma (na př. I. grandijlora), nebo k rodu Pawlovnia (na př. I. tomentosa). Děd, Xn oasMi [-ka-], ital., hotově. Xnoaitratara finka-úra], lat., schránka v kameni oltářním pro ostatky svatých. Xn oaiTim fkázum|, lat., pro případ; i. c. neccssitatis, pro případ nutnosti. Xnoo - In - Maokorflold [ins - in - mekrfi id ' , místo v angl. hrabstvi lancasterském 2^rm již. od Wiganu na želez. Lancaster-York s vel- kými prádelnami bavlny. Železárnami, továr- nou na vagóny, výrobou zboží nožířského, nářadí zahradnického a 19.255 ob. (1891). V okolí jsou uhelné doly. Xnoost (franc. incestCy rus. krovosméšenijc, něm. Bkttsckandé), krvesmilství (krevné smilstvo, též kr vepř znění), t. j. tě- lesné obcování >mezi nejbližšími příbuznými a sešvakřenými, bylo již v šeré dávnověkosti u kulturnějších národů pokládáno za trestný čin. Zakazoval je jiŽ zákonník Mojžíšův (Le- viticus, kap. 18., verš 6. a násl.) i právo ře- cké a římské. Důvodem zákazu byly jednak motivy povahy náboženské a morální, jednak i přesvědčení, že z krvesmilného spojení se rodí potomstvo stížené četnými chorobami duševními i tělesnými. Názor svůj o l-u pro- jevili staří národové v několika mythech a legendách, dle nichž syn dopouští se děs- ného Čínu tím, že pojímá za manželku vlastní svou matku. (Srv. na př. mythus o Oidipovi a Jidáši Iškariotském.) Klassické právo řím- ské rozeznává dva druhy l-u: incestus juris gentium (I. práva mezinárodního) mezi příbuznými v přímé linii a \. juris civilis mezi příbuznými v linii pobočné a mezi sešvakře- nými. I. práva mezinárodního jest trestán přísněji nežli I. práva civilního. Modifikována byla ustanoveni o i-u v právu byzantském. Spojení krvesmilné nemělo následků civil- ního práva. Děti krvesmilných rodičů neměly otce a byly považovány za bastardy, spurh\ vulgo concepti, nemohouce býti legitimovány potomním sňatkem svých rodičů. Právo cír- kevní rozeznává tři druhy krvesmilství: i. v příbuzenstvu, I. ve švakrovstvu a I. v pří- buzenstvu duchovním (jež povstává křcst- ným kmotrovstvím). Za I. pokládalo kano- nické právo původně tělesné obcování při všech stupních příbuzenstva a švakrovstva^ pokud je možno stopovati. Za Innocence IIL r. 1216 ustanovena však hranice: čtvrtý stu- p?ň dle kanonického počítání (osmý ale ci- vilního). — Podobný názor o l-u jako v řím. právu jest v nynějším právu německém. Tam rozeznávají se dva druhy: těžký I. mezi příbuznými v přímé linii a prostý 1. mezi příbuznými v poboční linii (mezi bratry a se- strami) a mezi sešvakřenými. Přísněji trestá se I. u příbuzných vzestupné linie jakožto osob majících větší rozvážnost, větší vliv. Beztrestní jsou příbuzní a sešvakření se- stupné linie, jestliže nedovrŠili 18. rok. Rak. trestní zákon z r. 1852 ukládá v § 131. na I. mezi příbuznými vzestupné a sestupné linie, který se pokládá za zločin, žalář od 6 měsíců v do 1 roku. Naproti tomu jest i. mezi příbuznými pobočnými a mezi sešvakřenými dle §. 501. trest. zák. rak. pouhým přestupkem proti ve- 5 50 Incidence. řejné mravopočestnosti . a trestá se zpravidla vězením od jednoho do tři měsíců. Osnova rak. zák. z r. 1889 drží se něm. trest, zákona, nepřijala však důvodu vylučujiciho trestnost. Rovněž tak trestní zákon italský z r. 1889 (ČI. 337) trestá vězením od 1% roku do 6 let a kromě toho dočasnou ztrátou veřejných hodností každého, kdo pohoršlivým způso- bem udržuje krvesmilné spojení s descen- dentem nebo ascendentem, s osobou sešva- křenou v přímé linii anebo se sestrou, resp. bratrem. Dle ruského práva (Uloženijc o nakazanijach, vyd. 1885, či. 1593—96) jest i. dobrovolné tělesné obcování osob, jež jsou mezi sebou příbuzný nebo sešvakřeny ve stupních zákonem stanovených a o tomto svém příbuzenském, resp. ivakrovském po- měru vědí. Zákon rozeznává různé druhy i-u při nemanželské formě soužití (a trestá je namnoze odsouzením do Sibiře a do klá- štera) a pak i. ve formě manželství, za nějž se pokládá takové manželské spojení, kde manželé vědomě uzavřeli sňatek jsouce příbuzní v prvém nebo druhém stupni, bňatek mezi sešvakřen]^mi osobami a všemi ostat- ními příbuznými ^vzdáleněji než ve 2. stupni) nepokládá se za i., nýbrž za samostatný čin trestný, na nějŽ jest určeno uvěznění. Osnova nového ruského trestního zákona přijímá usta- novení něm. zákona ustanovujíc beztrestnost descendentů, kteří nedosáhli 17 let. — Na- proti dotčenému stanovisku uvedených právě zákonů stoji jiné moderní zákony, které se na 1. dívají jinak. Ani krvesmilné manželství ani krvesmilné nemanželské obcování nemá býti dle nich stíháno trestním zákonem. Co se týče manželství, jest dle jejich stanoviska již to dostatečným důsledkem, že manželství takové jest neplatné, a uraženému řádu práv- nímu jest tedy vyhověno, a co se týče l-u nemanželského, nezasahuje se do Žádného práva soukromého nebo všeobecného. Spo- lečnost nemá interessu na tom, aby věci, které neslouží nikomu ke cti, byly vynášeny na světlo. Na tomto stanovisKU stojí právo francouzské. Code pénal z r. 1810 nezmi- ňuje se o l-u. Teprve zákon z r. 1863 uvádí případy l-u, avšak jen jako okolnosti přitě- žujicí trestnost nenásilného obcování s ne- zletilými descendcnty. Také zákonodárství belgické a hollandské nezná i. jako samo- statný trestný čin, nýbrž jen jako okolnost přitěžující trestnost při smilství a násilí. — U některých nekulturních nárůdků asijských jest pojem l-u nejen neznám, nýbrž dle jejich obyčejů jsou mužští povinni vejíti v man- želství s osobou krevně nebo švakrovstvím blízce příbuznou. Jsou případy, že syn vchází v manželství s matkou, zeť s tchyní, švakr se švakrovou atd. Srv. Jakuškin, Obyčnoje právo, 2 sv., Jaroslav, 1896. -dle. Znoldovoo. Každé jednání, jež netvoříc řádnou součást sporu během řízení sporného k tomu cíli bylo předsevzato, by rozřešeny byly určité otázky, jež vzhledem k zvláštním poměrům stran nebo věci sporné v té které rozepři se naskytly nebo rozepři samou byly vyvolány, nazvati lze i-cí. Otázky ty mohou míti povahu i účel rozličný. Buď jsou rázu čistě processního dotýkajíce se překážek for- málních, jichž předchozí odstranění vyhle- dává řádný a pravidelný postup řízení spor- ného, nebo zakládají se ve sporných pomě- rech účastníků, jeŽ dříve třeba rozř\;šiti, než ten který další processní úkon předsevzíti lze, nebo konečně nesouvisíce bezprostředně 8 vedením sporu vztahují se k existenci pod- mínek, pod kterými straně nebo té které osobě ve sporu vystupující (na př. svědkovi) skýtají se určité výhody. Již staré processní zákony znaly dosti četné i . z nícl^ mnohé v nových zákonech processních dne 1. srpna r. 1895 vydaných svého významu úplně po- zbyly (na př. jednání o připuštění novot k re- plice a duplice, o povolení konečného spisu a p.), anebo docházejíce svého vyřízení při t. zv. prvním stání (g 239 nového civ. ř. s.), tedy před vlastním sporným líčením (na př. jednání o žalobní kauci nominatio auctoris a p.), mnoho ztratily ze svého rázu jako i., t. j. jako řízení během rozepře prováděné. Však přes to vykazují nové zákony processní dosti dlouhou řadu rozmanitých i-ci, z nichž jako důležitější následující budtež uvedeny: 1. řízení sloužící k tomu, aby soudce z pro- Í'ednávání dotčené záležitosti sporné po zá- honu vyloučený nebo soudce, který v tako- vém poměru k některé ze sporných stran nebo sporu stojí, že naprostá jeho nestran- nost by mohla v pochybnost býti brána, na provedení a rozhodnutí rozepře neměl úča- stenství r§§ 19. a násl. jurisd. normy z r. 1895) (viz i Innabilita soudců); 2. projednání a rozřešení otázek, nevadí-li řízení spornému a rozhodnutí rozepře nepříslušnost soudu (viz Nepříslušnost) nebo okolnost, že pro otázku právní ve spor uvedenou jest vůbec pořad práva vyloučen, nebo že tᎠvěc u téhož nebo jiného soudu jest projednávána (Its ptn- dens) nebo jiŽ pravoplatně rozhodnuta (res judicata, § 261. civ. ř. s.); 3. řízení a rozhod- nutí o tom, má-li se osoba, která ke sporu jako vedlejší intervenient se přihlásila, i přes protest strany hlavní jako takový súČastniti rozepře (§§ 18. a násl. civ. ř. s.), 4. projed- náni a rozhodnutí různých sporných otázek, na jejichž vyřízeni jest způsob pokračováni v provádění důkazu závislým (§ 285. civ. ř. s.), zejména projednání o povinnosti odpůrce do- kazatelova neb o povinnosti osoby třetí předlo- žiti listinu k důkazu potřebnou (g^ 303 a násl. CIV. ř s.), projednávání a rozhodnuti o tom, má-li znalec, u kterého se naskvtla nějaká překážka soudce vylučující, při důkazu znaleckém in- tervenovati (§§ 355. a násl. civ. ř. s.). je-li zdráhání se svědka nebo znalce vypovídati vůbec nebo vypovídati o některých jemu da- ných otázkách odůvodněno či nikoli (§§ 323. a násl. a 367. civ. ř. s.); 5. rozřešeni někte- rých otázek práva chudých se týkajících, ob- zvláště otázky, má-li straně právo chudých jí pro spor poskytnuté dodatečné býti od- ňato, nebo straně, která práva chudých bez- právný si byla vymohla, náhrada oněch pl>- Incidenční spor — In contumaciam. 651 nosů býti uložena, od jichž zapraveni byla prozatím osvobozena (§§ 68. a 71. civ. f. s. viz i Chudý); 6. projednáni a rozhodnutí o tom, odpadl-fi důvod, jenž přerušeni řízení spor- ného byl přivodil, a může-li jednání opět se býti ujato (§§ 155—157, 165 odst. 2. civ. ř. s.) a'j. v. Po dobu jednání o jednotlivých ot^- kách incidenčních shora vypočtených múze soud, shledá-li toho potřebu, řízení ve véci hlavní zastaviti a teprve po rozhodnutí i. ve sporu samém pokračovati (tak zvláště shora v případě sub 2. a 3. uvedeném |§§ 260. a 190. odst. 2. civ. ř. s.|), v případě ad 4. ne- může býti po zákonu důkaz proveden, dokud o dotčených otázkách před jeho výkonem na přetřes uvedených nebylo rozhodnuto. Po dobu jednání o odmítnutí vadného soudce (shora ad 1.) smí tento jen ony úkony předse- vzíti, jež odkladu nestrpí (§ 25. odst. 1. jur. n.). Případy, kdy rozhodnuti o l-cích (na př. o nepříslušnosti) výjimečné v rozsudek ko- nečný se pojímá, vylučujíc, rozhoduje se o otázkách dotčených pouhým výrokem, jenž začasté nepodléhá nižádné přehlídce vyšších instancí. — Vedle vylíčených l-cí, jež účel processuální sledují, uznána jest v novém zákoně processním též I. rázu čistě materiál- ního, sloužící k tomu, by přivodila rozhod- nutí praejudicielní, podklad pro rozřešení sporu sama skýtající. Může totiž Žalobce i ža- lovaný učiniti návrh, aby soud dříve, než ve věci samé vydá rozsudek, uznal o nějakém sporném poměru právním nebo o sporném právu, na jehož rozhodnutí závisí i výrok o prosbě žalobní (§§ 236. a 259. civ. ř. s.). V případě tom rozvinuje se ve sporu pů- vodním . spor nový, který samostatné roz- sudkem zvaným mezitímnim.(interlocut) může býti rozhodnut, jakmile byl příslušný sporný materiál probrán (§ 393. civ. ř. s.). Soud může v případě tom naříditi, by až do rozhodnutí tóno incidenčního sporu, po případě až do právní moci tohoto rozhodnutí, v rozepři pů- vodní jednáno nebylo (§ 190. odst. .1., 393. odst. 3. civ. ř. s.), nýbrž teprve na základě pevného již rozhodnutí dotčené otázky prae- judiciální ve věci samé pokračováno. Mož- nost tohoto incidenčního jednání vázána jest •na dvě podmínky, že totiž soud, který se věci hlavní ujal, jest i pro otázku ve sporu -incidenčním jemu k rozhodnutí předkládanou :včcně příslušným a že není. pro záležitost tuto předepsáno nějaké zvláštní (mimořádné) řízení. . Pck. Znoidondni spor (záležitost) nazývá se takový spor (resp. záležitost), který jest nutno .rozhodnouti před vyřízením hlavní záležitostí. .Viz Incidence. . Xnoldontni (z lat), dopadající; í. úhel .jest úhel dopadu paprsku světelného na po>- vrch nějakého tělesa. Pch. laoldlt In SoyUain,. qni voli vltare iCliaxybdim, upadá do Scyliy; kdo. chce vy- -hnoub se Charybdé, pořekadlo vzniklé z 301. verše V. knihy Alexandreidy Gualtera de Ca- stellione; smysl: přichází z deště pod okap, z bláta do louže. Xnoinoraoo (z lat. cínis, popel), spálení na popel Xnolse (z lat.), naříznutí (mrtvoly, hlízy a p.). Znolsoriam (z lat.), jiný název pro břitvici či bistouri (v. t.). XnoUmra (lat.), výkrojek, přirozené pro- hloubení kraje neb i plochy na kosti nebo některé útrobě. XnoL, skrat€k slova i n clu si ve. I^olnsivo (-kluzí-J, lat., včetně. Xn ooona Domini, bulla papežská, viz Bulla str. 917 a). Znoomito [-kóňito], ital., na zapřenou. ZnooSativa [-koh-| (méně správně in- choativa), t. verba, slovesa počínavá, vyjadřující nastoupení děje, na př. stárnu, mládnu, blednu, řec. /i7pcéoo oonsUinm (lat.), u Boha rada. L*Zndép«ndanoo B«lfl*e íl^depándáns belžj, franc, Belgická Neodvislost, neirozší- řenááí denník l^lgický směru liberálního, založený r. 1830 pod názv. L'Indépendant, nese nynější název od r. 1843; vychází nyní třikráte denně v náklade 60—80.000 exempl. Kromě toho jsou dvě vydání týdenní L'lndé- f>endance mternationale (s literární pří- ohou) a L'Indépendance ďoutre-mer a týdenní příloha Le mouvement écono- miaue. Zaklad k velikosti listu položil Be- rardi (1856 — 84, majetník a redaktor); za něho byl to přední orgán opposice proti Napo- leonu III. Zndopendonoo í-péndéns], jméno četných měst ve Spoj. Obcích sev.-amcr., z nichž nej- důležitější jsou: 1) i., hl. m. hrabství bucha- nanského ve státě lowa, se stan. pošt., tclegr. a železniční, katol. seminářem a klášterem, státním ústavem pro choromyslné a 3163 ob. (1890). — 2) I., hl. m. hrabství montgomer- ského ve státě Kansas, na Verdigris Riveru, se značným obchodem a 3127 ob. (1890). — 8) i., hl. m. hrabství jacksonského ve státě Missouri, 16 km od Kansas city, se stanic, pošt., telegr. a železn., 2 kollejemi, obchodem a 6380 ob. (1890). Před léty bj^valo shromáž- dištěm vystěhovalcú na zápaa. Ottftv Slovník Naufoý, iv. XI. 3 6 1897. fu Xndop#ndonti (lat., t. j. nezávislí^, evan- gelická sekta původem anglická, čelící k úplné nezávislosti své vlastní obce církevní na cír- kvích jiných. Zdrojem víry iest jim jedině Písmo, hierarchie neuznávají, kněžím svým nepřiřikají posvěcujícího rázu duchovního, odmítají všeliké vměšování se moci státní v záležitosti víry, za to v popředí jejich zásad stojí konání skutků milosrdenství a snášeli- vost náboženská. Původ svůj vzali z angli- ckých Puritanův, když tito jako nekonformisté zvláštní svá náboženská sciruŽení Čili kongre- gace (odtud též I. = kongregationalisté) uči- nili. Mezi prvními organisátory i-tů byli lohn Robinson a Henry Jacob, kterýž poslední založil první obec I-tů r. 1616 v Londýně, kdežto Robinson již r. 1610 ji založil v Lejdě. Na to rychle se šířili po vší Anglii, kdeŽ jmenovité za revoluce (1644—49) svým re- publikánsko-radikálním rázem velkého vlivu nabyli — i Cromwell k nim náležel — , a též v Americe, kdež od r. 1805 tvoří s presby- teriány a baptisty společné kollegium. Články zásad jejich obsaženy jsou v Apologia justa et necessaria (J. Robinson, Leida, 1619) a v Savox confesfion řLond., 1658). Srv. Wein- arten, Die Revolutionskirchen Englands 1868); Stoughton, Ecclesiastical history of Lngland: Church of the Revolutión (1874). u doposito (lat.), v uschování (soudním), viz Depositum. Zndorka (též Usmanka), obec v ruské b. saratovské v Újezdě kuzněckém při ř. uře s 3000 ob. zaměstnávajícími se plavením dřiví, 5 mešitami, školou a prádelnou vlny. Inderské hory, vysočina v ruské oblasti Uralské, na s. a sv. Inderského jezera v kra- jině nižší než hladina mořská a úplně ploché s jasnými stopami nedávno se zde prostírav- šího moře s výškou (dle Goebela) 64 Vs m nad hladinou ř. Uralu. Složeny jsou z vrstev pestrého pískovce a hlíny útvaru jurského, křídového a tercierního. Vysoce zajímavý jsou I. h. po stránce botanické, neboC ná- sledkem zvláštností topografických (hluboké úvaly se sněhem udržujícím se i přes léto) vyskytují se zde spolu s rostlinstvem vy- prahlé stepi aralsko-kaspické i rostliny vlastní krajinám s mnohem mírnějším podnebím (ší- pek, různé mechy, kapradiny) a řada velmi vzácných druhů: Leontia vesicaria, RhinopC' talum Karelinii^ Ixiolirion Fallasii, Anniolirion Steveniiy Dadartia orientalis a j. Pro tyto své zvláštnosti byly I. h. cílem četných vědeckých cest. — Srv. Smirnov, BotaniČeskaja ekskur- sija na Indcrskije gory (Kazaň, 1870); Traut- schold, Ober Jurassischen Fossilien von In- dersk (Moskva). Inderské Jezero (zkrátka Inder, dříve Ajder), solné jezero v rus. oblasti Uralské, 9Vt km od 1. břehu ř. Uralu, obklopené na s. a sv. horami Inderskými, jež tvoří dosti příkré, vysoké a malebné jeho břehy, 12 km dlouhé, 9 km široké s plochou 57 km* a úrovní ve výši 7 m nad hladinou Uralu. Obsahuje vrstvu solné rapy 10—15 m silnou, jejíž zá- sobu solnou páČi prof. Nikitin na 340.000 m', 37 554 Indeterminismus — Index. a napájeno jest velkým množstvím solných pramenů vvvérajícícn pod zemí v soused- ních horách a přinášejících do jezera ne- ustále ohromné spousty solného roztoku (je- diný Ašče-Bulak 40.000 ř soli do roka), jehož původem jsou nejspíše hojně v okolí se vyskytující solnaté hlíny. Co do chemi- ckého složení obsahuje inderská sůl 97V4V0 N.iClf 27o vody a malé množství CaSO^, CaCl^, MgCl^^ kQ, i chválí se její konservu- jící účinky. Dobývání jest velmi primitivní, neboť nakládá se rapa prostě z jezera do vozů lopatami, a vyhrazeno jest uralským kozákům; roční výroba asi 6500 t stačí jen pro místní potřebu. — Srv. Veličkovskij, Ob Inder. ozerě (Uralsk, 1889); Nikitin, Otčety ekspedicii g. 1892 (Petrohrad. 1893). XndotermiiiUiiias je názor, podle něhož vůle člověka žádným pohnutkám nepodléhá a tudíž i proti nim sama ze sebe jinak rozhodo- vati se může. Mnozí míní l-mem chrániti vyšší zájmy éthické, mravnost a ovšem svobodu vůle, ale zapomínají, když vůle žádným po- hnutkám nepodléhá, Že nemožné jest i vy- chování a polepšení. Opak l-mu jest deter- minismus (v. t). — Něco jiného než l.iest aequilibrismus (v. t), náhled tó o klidu vůle zjednaném rovnomocností pohnutek. Index (lat.), seznam, ukazatel, rejstřík. I. na vys. školách jest knížka, ve které má studující zapsané přednášky, jež navštěvuje. — I. v anatomii, též indicator {-iká-), druhý prst ruky, ukazovák. I. v anthropologii resp. anthropometrii zove se číslo, které má vyjádřiti poměr dvou proporcí (různých rozměrů a úhlu) konstatg- vaných na těle lidském za tím účelem, aby se mohly výsledky analogických měření na různých individuích hned přímo k sobě přirovnávati. Za tím účelem uvádí se jedna z obou proporcí na rovné číslo a sice 100 a k tomu hledá se relativní Číslo proporce druhé. Toto relativní číslo zove se l-em. l-ů podobných vypočítává se množství, na př. i. šířky hlavy k délce její, i. šířky .a délky hlavy k výšce, I. Šířky a výŠky očnic, nos- ního otvoru, I. tvaru pánve atd. Za názorný příklad budiž zde uvedeno vypočtení l-u šířky lebky, má-li lebka absolutní délku 180 mm a šířku 140 mm. Délka se Uvede na 100 a I. šířky rovná se pak číslu 77-7 dle rovnice 180 : 140 =^ 100 : x. Poněvadž se pak u celé řady lebek všude uvede délka na 100 a vypočte se. příslušný I., můžeme při prv- ním pohledu na* čísla přesně konstatovati, která lebka je širší a která užší. Nle. I. v astronomii jest ručička nebo značka na pravítku (alhidádě) strojů úhloměrných, na př. čára bodu nullového u vcrnieru, jejíž poloha se na rozděleném kruhu odečítá. Je-li i. nesprávně postaven vzhledem ke kruhu, odečítáme nesprávně, vzniká chyba í-u (viz Indikační chyba). VRý. I. Florentinus viz Corpus juris civi- lis str. 649. I. librorum prohibitorura (lat.), se- znam knih zapovězených, v církvi kato- lické ofíicielní titul seznamu knih ku čtení zakázaných. Spisy kacířské ode dávna bývaly v církvi ohněm ničeny; již ve Skut. Apošt. (XIX., 19.) čteme o spálení knih marnému umění sloužících. Po vynalezení knihtiskař- ství, při rychlém a snadném rozšiřování se myšlének útočících na autoritu církve, byla přirozeným způsobem tato vybuzena, aby pří- slušnou censuru konala, a tu jest z dob Alex- andra VI. Decretum de lihris non imprimendis a pak dekret Lva X. ínter sollicitudines daný na koncilu Lateránském 4. kv. 1515. Hnutí doby reformační vedlo i jiné instance k vy- dávání záznamů o knihách pro viru katolickou závadných a zvány tehda záznamy ty catalogi. První záznamy podobné pocházejí v Belgii od Karla V. z let 1524—40, od Jindřicha Vfll. v Anglii, od universit luvaňské z let 1546, 1550. "1558 a pařížské z let 1544, 1547, 1551, 1556. Kardinál della Casa uveřejnil seznam takový v Benátkách r. 1549. V době odro- čení koncilu Tridentského uložil r. 1557 papež Pavel IV. zvláštní k tomu sestavené kom- missi pořízení seznamu knih, které by měly býti zakázány, a seznam ten tehda poprvé i. zvaný publikován 24. bř. r. 1564 Piem IV. v bulle Domini Gregis, I. ten slově Trident- ským a platnost jeho sahá zpět na všechny knihy před rokem tím zatracené. Opatření ta přijata v zemích katolických s ochotou a I. podle místních potřeb doplňován: tak učinil Filip II. r. 1570 v Antverpách, papežský nun- tius Ninguarda r. 1582 v Mnichově, generální inkvisitor Quiroga r. 1583 v ^ladtidě a jiní jinde. Nové vydání l-u Tridentského uspo- řádal papež Kliment VIII., jež odtud zůstalo základem pro vydání další, jichž celkem jest na 40; poslední pochází z r. 1881, s doplňky z r. 1884. Od toho l-u liší se I. librorum ex- purgandorum čili I. expurgatorius^ obsahující seznam knih, ze kterých pouze jednotlivá zá- vadná místa mají býti vymýtěna. l-y tohoto druhu vyskytují se v XVI. stol., vydané vlá- dou španělskou a její inkvisici, v níchŽ dále pokračováno až do r. 1790, kdy posledně takovýto I. prohibitorius vyŠel (doplňky k ně- mu, z r. 1805). Z řady jich všech nejdůleži- tější jest i. pochodíci z r. 1640 od generál- ního inkvisitora A. Sotomayora. Ve vlasti naší neblaze proslul Koniáš svým »Klíčem kacířské bludy otvírajícím a zavírajícím « (1728, vyd. 3. pod názv. Index bohemicorum librorum expurgandorum vel abolendorum (Hra- dec Králové, 1770). Vedle katolických l-ů zmíniti se jest ještě o l-ech vlád světských. Tak počínajíce r. 1754 vydaly vlády rakou- ské opětovaně Catalogi librorum a Commis- stone Aulica prohibitorum \ podobný seznam vydala vláda bavorská v Mnichově r. 1770 a nejnověji r. 1882 vláda německá v Berlíně seznam zapovězených spisů sociálně-demo- kratických r. 1888. K literatuře v. Reusch, Der Index d. verbotenen Búcher (Bonn, 1883 až 1885, 2 sv.). Seznam knih v Rakousku za- povězených od r. 1862—95 uvádí Anton Einsle v »Catalogus librorum in Austria prohibito- rum€ (Vídeň, 1896). Prase »dáti na l.« zna- Indexová chyba — IndianapoUs. 555 mená tolik, jako » zanésti do seznamu knih zapovězených* nebo prostě >zapověděti«. Indexová ohylNl v. Indikační chyba. India, městys v okr. rumském chorv.- slavonské župy srémské, na želez, tratích BudapešC-Bělenrad a l.-Mitrovica, má stan. poit. a telegr., kostely římsko-katol. a řecko- orientální, spořitelna a 4850 ob. (1890), hl. Němců. Indián viz Krocan. Indiána [-éne] (úřední skratek Ind.), 35. stát Spoj. obcí sev.-amer. Rozkládá se mezi Z1^ AT a 410 45/ s. á. a 84* 49' a 88« 2* z. d. Mezuje na sev. s Michiganským jezerem a státem Michiganem, na vých. se st. Ohiem, na lihových, a jihu s Kentucky, na západě s Ulinoisem a zaujímá 94.140 km*. Povrch státu jest mírně zvlněná rovina, pokrytá vět- šinou prairiemi, na záp. jsou nízké pahorky {knobs)^ z nichž nejvyšší má 426 m n. m.; nízké řetězy pahorků vyskytují se též na jih od řeky Ohio. V geolog, složeni převládají hor- niny silurské, devonské a kamenouhelné. Převážná většina státu odvodňuje se k Ohiu, kterýž tvoří jižní hranici. Největším jeho pří- tokem jest Wabash, jenž protéká středem celého státu a v dolním toku svém tvoří záp. hranici. Přítoky Wabashe isou s pr. Tippeca, s 1. strany Hossissinewa, Wild cat River, Su- gar Crcek a White River. Nepatrná část sev. odvodňuje se k Michiganskému jezeru, k je- zeru Erie směřuje Maumee na sev.-vých. pra- menící. Severozápad odvodňuje Kankakee, jedna z pramenných řek Illinois Riveru. Mimo to má i. četná malá jezírka a rybníky. Pod- nebí vyznačuje se náhlými změnami, ale jest v celku zdravé. Zimnice vyskytují se v ně- kterých bažinatých okrscích. Střední teplota roční jest 14* C, léto jest horké (stř. teplota 25^^ C), zima sice krátká, ale tuhá. Z povrchu zaujímají lesy 307oi hlavně dubové a bukové; mimo to rostou zde javor cukrový, jasan, černý ořech, ořech hickory, topol, jilm, sy- komory a j. Zemědělství jest nejrozšířeněj- ším zaměstnáním obyvatelstva. R. 1890 bylo oseto 2,936.097 fei a to 1,334.476 ha kukuřicí, jíž sklizeno 103,334.000 bushelů, 1,028.007 ha pšenicí (39,885.000 bush.), 440.992 ha ovsem (75,063.000 bush.). V menším rozsahu pěstují se žito, ječmen, pohanka, brambory a ta- bák. Révou osazeno bylo 1890 ha a docíleno 250.000 gall. vína. Chov dobytka jest značný. R. 1890 bylo ve státu 720.035 koní, 59.644 mezků a oslů, 1,511.908 kusů dobytka hově- zího, 3,320.817 dobytka vepřového a 1,081.133 ovcí. Zužitkování neslo se v prvé řadě k na- solování masa, hlavně vepřového, k výrobě másla a sýra a těžení vlny. Těžení nerostů jest velmi značné. Uhlí vyskytuje se v obvodu 16.680 km} a r. 1890 vytěženo 2,845.057 tun v ceně 2,887.852 doll. Značná jest též těžba petroleje (63.496 sudů) a přirozeného svíti- plynu. Tento objeven byl poprvé u osady Kokoma. Těží se z četných studen a záso- buje se jím 70 měst státu. Mimo to má i. ohromné množství výtečného vápence, litho- graíický vápenec, kaolin, železo a sirné a solné prameny. Průmysl jest vázán k země- dělství, ostatní jest nepatrný. R. 1890 vyro- beno v 12.354 závodech 124.349 dělníky zboží za 226,825.082 doll. Nejvíce z toho připadlo na výrobky mlynářské, zboží masné a dříví užitkové. Z průmysl, závodů má I. velké pily, bednárny, továrny na vagóny, vozy a nábytek, rozsáhlé jatky, velké mlýny, vinopalny, že- lezné huti, slévárny, strojírny, továrny na hosp. stroje a j. Velmi značný obchod pod- porován rozsáhlou sítí vodních drah přiro- zených i umělých (kanál spojující Wabash s jezerem Erie jest 600 /rm, kanál z v. White Water 120 km cil.) a železnicemi, jichž bylo r. 1892 kolem 10.000 km. Obyvatelstva čítá I. 2,192.404 (r. 1890), z toho 1,118.347 mužů. 1,074.057 žen, 146.205 narozených v cizině a asi 20.000 barevných. Co do náboženství pře- vládají protestante různých vyznání. R. 1890 napočteno 119.190 katol., 162.989 vyznavačů církve episkopální; 78.942 osob hlásilo se k odvětví baptistů zv. učedníky Kristovými, 54.000 k baptistům. Mimo to zastoupeni jsou ve větším množství iulheráni, presbyteriáni a j. Školství iest dosti dobře opatřeno. R. 1890 bylo děti Školou povinnýcn 654.300 a sku- tečně navštěvujících 521.841. Na národních školách působilo 13.441 učitelů. Vyšších škol měl stát 15 s 318 učiteli a 4281 posluchači. Z nich nejvýznamnější jsou státní universita v Bloomingtonu, De Pauw-University v Green- castle, Purdue-University v Lafayette a katol. univ. v Notrc Dáme. R. 1890 vycházelo v I -ně 725 časopisů. V čele správy státu jest gu- vernér lidem na 4 léta volený; ostatní úřed- níci vyšžt voleni jsou na 2 léta. Zákonodár- nými sbory jsou senát s 50 členy, volenými na 4 roky a ^lemovna repraesentantů se 100 po- slanci volenými na 2 léta. Sněmování děje se vždy v období 2 roků v Indianapoli. Právní moc vykonává nejvyšší soud 4 soudců, vo- lených lidem na 4 roky, dále 15 soudů kraj- ských a 44 soudů nižších se soudci volenými rovněž na 4 roky. V kongressu zastoupen jest stát 2 senátory a 13 poslanci sněmovny repraesentantů a při volbě presidenta Spoj. Obcí vládne 15 hlasy. Příjmů státních r. 1890 bylo 3,360.876 doll., vydání 2,265.120 doll.. státní dluh činil 8,538.059, dluhy hrabství 6,406.239 a dluhy měst 9,498.333 doll. Důle- žitější ústavy: ústavy pro slepce a hlucho- němé, choromyslné a slabomyslné, několik nemocnic, 2 káznice a polcpšovna. Stát roz- dělen jest na 92 hrabství; hl. m. jest Indiana- poUs. — První osazení území l-ny stalo se na poč. XVII. stol. založením franc. missijní stanice ve Vincennes se strany francouzských Kanaďanů. R. 1763 připadlo území to Anglii a r. 1783 Spoj. Státům. Ve svazku Unie tvo- řila I. až do r. 1801 čásť Sev.-záp. territoria. R. 1811 stala se i. samostatným územím a r. 1816 přijata do svazku států. — Srv. An- nual report of the departement of statistics and geology of the statě of i. (Indianapolis, od r. 1880). Indianapolis [indiene-], hl. a největší město státu Indiána Spoj. Obcí sev.-amer., 556 Indiáni — Indiánské úztmL v hrabství Marion na 39* 48' s. š. a 86® 6' z. d. v krásné lesnaté a úrodné rovině při záp. rameni White Riveru a ús^í Fall Creeku; jest jedním z nejdůležitéjšich uzlů železnic ve Spoj. Obcích a sbíhá se zde 18 trati; mimo to jest zde okružní dráha. I. jest město pěkně stavěné, má novou státní budovu, budovu soudu, 88 kostelů, propylaeum, lože svobod, zednářů, velké ústřední nádraží (Union Depot), arsenál Spoj. Obcí, 7 parků, z nichž Circle Park má pěkný pomník vojínů padlých v ob- čanské válce, a 132.000 ob. (1893). Z ústavů vzdělávacích a humanitních jsou zde univer- sita, koUej pro dívk^, hudební akademie, asi 60 škol elementárních, veřejných i soukro- mých, Ženská liter, společnost, státní knihovna, ústavy pro choromyslné, slepce a hluchoněmé a káznice a polepsovna pro ženy. V l-li vy- cházejí 34 časopisy. Blízké uhelné doly měly blahodárný vliv na rozvoj průmyslu. R. 1890 vyrobeno v 1056 závodech 15.967 dělníky zboží za 32,023.851 doll. Největšími závody jsou velkolepé jatky, v nichž r. 1890 vyrobeno zboží za 5,989.905 doll., a závody pro rozesí- lání masného zboží, v nichž r. 1892 nasoleno 607.002 kusů vepřového dobytka. Mimo to jsou zde velké továrny na nábytek, 11 mlýnů 8 výrobou v ceně 2,970.804 doll., slévárny, strojírny, továrny na vozy a zboží terrakot- tové, pily, tiskárny a j. Městský dluh r. 1890 obnášel 1,905.500 doll. Město zal. r. 1821. Indiáni, praobyvatelé Ameriky, viz Ame- rika str. 127—132 a 135—140, dále podrobné články o důležitějších kmenech. Indlanola, přístavní město v hrabství Calhoun státu Texas Spoj. Obcí sev.-amer. při Lavacké zátoce velké laguny de Mata- gorda Mexického zálivu na želez, trati Cuero- Victoria-I., se značným pobřežním obchodem a asi 1000 ob. Přístav chráněn jest tvrzí Espe- ranza. Indián mbber f-rebr], angl, kaučuk. Indiánské léto (angl. Indiau summer) jest období teplého a příjemného počasí pozdě ▼ jeseni (obyč. v listopadu) ve Spoj. Státech sev.-amer. s oblohou jasnou a vzduchem zvláště poblíž obzoru poněkud zamlženým. Zdá se. Že název i. i. odvozovati jest od oby- čeje Indiánů, kteří právě v této době záso- bovali se potravinami na zimu. AKL. Indiánské resorvaoo (Indián reser vá- ti ons), území v různých státech a territoriích Spoj. Obcí sev.-amer., vykázané k užívání roz- ličným kmenům Indiánů. Indiáni ve Spoj. Ob- cích obývají jednak v těchto reservacích, jed- nak v t. zv. Indiánském území (v. t.). Uzemí vykázána jsou kmenům jako celkům v ma- jetek společný; naproti tomu každý jedno- tlivec, který nabude a přijme od vláay určitý pozemek ve vlastní a výnradně osobní uží- vání, musí vvstoupiti ze svazku svého kmene a nabývá občanského práva. Mimo území vy- kazuje vláda Spoj. Obcí indiánským kmenům příjmy v penězích a zboží jakožto náhradu za vykoupená od nich práva na území, na nichž dříve obývali. Dohled na reservace vy- konává 66 od vlády ustanovených agentů. kteří v dotyčných reservacích sídlí a kme- nům vyplácejí povolené jim summy peněz, které r. 1894 obnášely asi 10 milí. dol. Plošná výměra reservací stale se zmenšuje (r. 1890 až 1891 : 32.660 km*\ poněvadž přidělování f)ozemků jednotlivcům činí stálé pokroky. . r. nalézají se dosud v násl. territoriích a státech: Washington, Oregon, Kalifornie, Ne- vada, Idaho, Montana, Wyoming, Utah, Sev. Dakota, Jižní Dakota, Nebraska, Minnesota, Wisconsin, Michigan, Colorado, Arizona, Nové Mexiko a Severní Karolina. Nejvíce Indiánů žije v reservacích v Arizoně (35.000), Mon- taně (10.700), Oklahomě (12.700), Jižní Dakotě (18.500), Washingtonu (9000), Novém Mexiku (9000) a Wisconsinu (9000). Indiánské úsomi, Indián Territory, území státní ve Spoj. Obcích sev.-amer. záp. od Mississippi, mezi 33^ 35' a 37® s. i. a 94<* 20' a 103^ z. d., ohraničené na vých. státy Missouri a Arkansasem, na jihu a záp. Te- xasem, na sev. Kansasem. Při sev.-záp. cípu území přikládá se dlouhý pruh země mezi 36* a 37<» s. š. a 100* a 103* z. d., protékaný v celé délce Beaver Rivercm, t. zv. No man's land nebo Public Lands. Pruh ten nepatří ani k l-mu ú., ani k některéiiiu z okolních států. I. ú. jest po většině vlnitá rovina, sklá- nějící se celkem od sz. k jv. Osamělé řady nevysokých pahorků vyskytují se mezi Cana- dian Riverem a Red Riverem, a sice Wichita Mounts vrcholící Mount Scottem na záp., dále Table Hills a Delaware Range ve středu, ko- nečně Shawner Hills a Sans Bois Mountains na vých. Hlavní řekou jest Canadian River, protékající středem území od záp. k vých. a vlévající se do Arkansasu u osady Webbers, asi 50 km od vých. hranice. Z větších přítoků přijímá Canadian River s 1. str. North Fork of Canadian River s Deep Forkem, s pr. str. South Fork. Arkansas sám protéká sev.-vých. cípem i-ho ú., přijímá s 1. str. rozvětvenou sic Verdigrise a Neosho River, s pr. strany mocný Cimaron River, jenž odvodňuje sev.- záp. území. Jih odvodňuje se k Red Riveru, jenž tvoří v celé délce jižní hranici territoria. Z jeho velmi četných přítoků jsou větší: North Fork of Red River, Washita a Middle Boggy. Podnebí jest horké a suché, ale zdravé; půda, ačkoliv je úrodná, nehodí se valně pro častá sucha k účelům orby, ačkoliv se dílem od- pomáhá umělým zavlažováním ; daleko výhod- nější jsou podmínky pro chov dobytka. Sev.- západ zaujímá rozsáhlé neúrodné prairie. Geo- logicky patří území hlavně útvaru kameno- uhelnému ; na záp. jsou vrstvy útvaru křído- vého. I. ú. bylo r. 1837 vykázáno k pobytu různým kmenům Indiánů a právo jejich r. 1866 znovu potvrzeno. Dle zákona jest vstup do I-ho ú. bělochům zakázán, což však nevadí stálému přítoku bílého obyvatelstva a to hl. živlů velmi pochybných. R. 1889musilo se od- děliti území Oklahoma ve výměře 101.080 km\ které úplně zaujali běloši (viz Oklahoma). Z kmenů indiánských usazeno jest zde t. zv. 5 civilisovaných národností a řada jinj^ch kmenů. Všeho obyv. jest na 81.320 km* jen Indiánský dar — Indické společnosti. 557 192.602 (1892); z toho jest 70.391 IndiánA, 107.987 bělochů a 14.224 černochů a míšenců. K civilisovaným pěti kmenům patří : Čirokové (26.258), Čochtové (18.000), Krikové (15.000). Cikasové (6800) a Seminolové (3000). Ostatm Indiáni, počtem 1335, náležejí ku kmenům Kva- pavů, Seneků, Wyandotů, Peoriů, Ottavů, Mo- doků, Miamiů a Šániů. Dozor nad nimi má úředník Spoj. Obcí přidělený k t. z v. kvapav- ské agentuře. Oněch pět civil, kmenů obývá každý pro sebe určitě vymezené území a spra- vuje se ústavou napodobenou dle ústavy států americké Unie. Spojené Obce mají v jejich území tvrz Gibson. Pět civil, kmenů pěstuje kukuřici (2 milí. bushelů), ošenici ('/» niill. b.), oves, ječmen a zeleninu. Ostatní Indiáni mají oseto 23.776 ha pšenicí, kukuřicí, ovsem a ječmenem. Stav dobytka byl r. 1892: 2049 koní, 11.280 kusů dobytka hovězího a 4635 vepřo- vého, u pěti civil, národů: 64.000 koní, 6150 mezků, 370.000 skotu, 455.000 vepřů a 33.400 ovcí. Indiáni usedlí učinili dosti značné po- kroky ve vzdělanosti. R. 1892 měli 220 škol vydržovaných nákladem 300.000 doll. Missie mají zde sev.-amer. presbyteriáni, baptisté a němečtí mennonité. rři nich jest 317 kostelů s 3200 žáky navštěvujícími nedělní cvičení. Spojené Obce mají zde 9 agentů, kteří Indi- ánům vyplácejí smluvené renty a sice ve zboží. R. 1892 vyplaceno jim bylo 524.115 doll. Territoriem vede několik důležitých tratí že- lezničních, ačkoliv stavba jich stala se v od- poru se smlouvami s Indiány, aniž Indiánům za pozemky ku stavbě drah použité dána byla náhrada. Od sev. k jihu protínají území v celé šířce traf spojující St. Louis s Galvestonem a záp. od ní traf z Wichity TKansas) do Fort Worth (Texas), vedoucí Oklahomou. Podél- ným směrem protíná i. ú. pacifická traf spo- jující St. Louis se San Franciskem a Los Angeles. Nepatrnější význam mají traf z Wi- chity do Warwicku a z Wichity do Kingsfishcrn Ív Oklahomě). Hl. m. jest Talequah v zemi !!iroků na řece Illinois s 1200 ob. Jiná dů- ležitější místa jsou: Atoka v území Čochtů, Mac Allister (3000 ob.) a Purcell na Canadian R i věru s 2000 ob. XndlánskÝ dar (angl. Indián gifť). Indián vždy očekává náhradu za svůj dar; byl-li v té příčině zklamán, nerozpakuje se dar svůj od- volati. Tudy i-ým d-em rozumí se dar, jejž si původní dárce zase vezme zpět; téŽ dar věnovaný v naději, že bude vrácen aneb aspoň podobným oplacen. áKL. Indiánský ilk, Indiánská řada (angl. Indián filé) značí řadu jednotlivců po jednom za sebou Kráčejících. Způsobu tohoto Indiáni užívají při pocnodech lesnatými hvozdy, ze- jména však jsou-li na válečné stezce. ÁKL. Indián Torritory v. Indiánské území. Indibilis, kníže ilergetský v Hispanii, byl za druhé války punské získán od Karthaginců a porazil oba konsuly Publia a Cneia Scipi- ona r. 212 př. Kr. u Anitorgy a Ursy. Když r. 206 byl sám od Pub. Cornelia Scipiona po- ražen, přešel do jeho tábora a zůstal spo- jencem věrným až do r. 203, kdy Scipio za- loživ kolonii Italiku opustil Hispanii. I. vida, že Římané pevné usazují se v zemi a strojí se vyvrátiti všecka samostatná území, vytrhl r. 203 do pole, byl vŠak poražen a v boji zabit Indioativns Hl^atí-J viz Ind i kat i v. Indioatbr [-ikát-j viz Kukačky. Indioo, ves čes., viz Jindice. Indioio čili p Utahy zovou se okolnosti, jež, aniž by přímý podávaly důkaz o nějakém jednání, Činu nebo faktu, alespoň nepřímo na ně souditi dají. Okolnosti tyto musí státi vždycky v souvislosti s okolností dokazovanou, jevíce se buď přípravou nebo předehrou její, buď jsouce ien následkem nebo účinkem jejím, nebo nacházejíce se k ní v takovém poměru, že okolnost ona jako jedině nebo nejspíše možná se býti objevuje. Dle různé podstaty a různého vztahu k okolnosti dokazované dělí se i. na bliŽŠí a vzdálenější, na předchá- zející, provázející a následující, na bezpro- střední a nepřímé. Jsou-li půtahy způsobu takového, že z nich dle pravidel logických na okolnost dokazovanou buď se vší bezpeč- ností nebo alespoň s největší pravděpoaob- ností souditi lze, tvoří důkaz (nepřímý), který dle svého základu nazván důkazem půt.ahy (i-mi). Poněvadž důkaz tento jen na logickém závěru soudcem tvořeném, tudíž v jeho volné osobní úvaze, přesvědčení jeho subjektivní zakládající, spočívá, může k plné platnosti jen v oněcn řízeních dospěti, která na zásadách volné theorie důkazní jsou založena. Tak tomu jest zejména v řízení trestním upraveném trestním řádem rak. z r. 1873, jež soudci pone- chává, aby sílu důkazní jednotlivých okolnosti ocenil a tudíž i důkaz l-mí za dostatečný pro- hlásil. Praxe uznává jako nejdůležitější půtahy v oboru práva trestního na př. opatřeni si ná- strojů, jimiž skutek trestní byl spáchán, ode- brání se na místo činu, stopy na místě tomto zanechané, předměty na místě tom nalezené určité osobě patřící, držbu věcí z trestního činu pochodících a p. V řízení civilním byl důkaz I-mi v právu dosavadním jen pro obor řízení nesporného beze všeho připouštěn, kdežto v řízení sporném, které zákonnou theorií důkazní bylo ovládáno, by] důkaz půtahy do- sti obmezován a nanejvýše jen tam dovolen, kde, jako na př. při důkazu vnitřních stavů (obmyslnosti, poctivosti, vědomosti a p.), dů- kaz přímý povahou věcí byl vyloučen. (Srv. 8 48. odst. 2. zák. z 16. bř. 1884 č. 36 ř. z.) V novém řízení sporném upraveném zákonem o civ. řádu soud. z 1. srp. 1895 č. 113, který 1. led. 1898 v platnost vstupuje, se již zásadě volného uvažování průvodu i pro celý obor pravomoci sporné všeobecného uznání do- stalo, čímž i důkaz i-mi i v řízení sporném důkazu přímému na roven byl postaven, /ťk. Indické moře viz Indický okeán. Indické souostroví viz Malajské sou- ostroví. Indické společnosti, obchodní společ- nosti, kterým vlády různých evropskjxh států udílely privilegia a monopoly ve příčině ob- chodu s Indií, jmenovitě s Indií Východní a které, jsouce naklány začasté i právem territo- 558 Indický okeán. riální svrchovanosti, částečně nabyly významu světodějného. Z nich nejdůležitější byly: an- glická EfastIndiaCompany, dále východo- indické společnosti hollandská, francouzská, dánská a, Švédská (viz Východoindické společnosti), konečné západoindické spo- lečnosti hollandská a dánská (viz Západo- indické společnosti). Zndioký oke&n, též Indické moře, na- zývá se již od starověku část okeánického obalu zeměkoule prostírající se na jih od obou poloostrovů východoindických až k moři Antarktickému mezi třemi kontinenty, totiŽ na sev. Asií, na záp. Afrikou, na východě Austrálii a australasijským archipelem, jehož moře však někteří (Deutsche Seewarte) po- čítají ještě k l-kému o-u. Ostatní hranice jsou umělé, a to dle usnesení kommisse Londýnské zeměp. společnosti z r. 1847 na j. od Afriky proti Atlantskému okeán u poledník mysu Střelkového, t. j. 20® v. d., na j. od Austrálie proti Tichému okeánu poledník jižní špičky Tasmánie čili 146® v. d. a konečně proti moři Antarktickému jižní kruh polární. Považu- jeme-li moře souostroví australasijského za část Tichého okeánu, obnáší plocha l-kého o-u 74,011.716 km*, z čehoŽ větší polovice (85-27o) leží na jižní polokouli, kdežto na sev. polokouli přesahuje obratnik raka jen nej- severozáp. výběžek okeánu sahající k 30® s. š. V areálu tom vedle šírého okeánu patrný jsou menší podružné prostory mořské, totiž Rudé moře mezi Afrikou a Arábií oddělené od okeánu úžinou Báb-el-Mandeb s plochou 449.010 km^, Perské moře mezi Arábií a Persií oddělené úl, Ormuzskou s pí. 236.835 km* a moře Andamanské přiléhající k Zadní Indii a ohraničené proti širému okeánu ostrovy Nikobary, Andamany a Preparis, zaujímající 783.105 km*. Mimo to vniká I. o. do pevnin- ského omezení svého řadou zátok, z nichž nejdůležitější jest na s. moře Arabské a záliv Bengálský a na i. velký chobot jihoaustralský. Celkový tvar l-kého o-u jest téměř elliptický, břehy jsou málo rozvinuty, zvláště v jižní části, délka jejich obnáší 8933 km, kdežto hra- nice proti sousedním okeánům měří 2863 km. Největší šířky dosahuje I. o. mezi již. špičkou Afriky a Austrálie, mezi 20®— 150® v. d., totiž přes 11.000 km, na již. kruhu polárním obnáší jeho šířka asi 5700 km. Zvláště důležitým zje- vem v celé ploše okeánu jest poloha mohut- ného ostrova pevninského, Madagaskaru, v záp. její Části, jakož vůbec většina ostrovů při- léhá k pevninám na z., totiž k Africe, mimo Madagaskar: Maskareny, Mauritius, Réunion, Rodriguez, Amiranty, Seychelly, Komory, So- kotora, k Asii: Ceylon, Maledivy, Lakedivy, Preparis, Nikobary, Andamany, ostr. Koko- sové a Vánoční, kdežto v širém okeáně leží souostr. Chagos, N. Amsterdam, sv. Pavel, Kcrguely. ostr. Crozeta. Prince Eduarda a Mac Donalda a u břehu australských jen ostr. Dampicrské a Abrotos. Úhrnem ostrovy za- ujímají Vioo povrchu okeánu, z čehož */^ při- padají na Madagaskar. ~ Většinu a nejmohut- nčjší přítoky své přijímá I. o. z pevniny asijské, totiž spcýený Eufrat a Tigris, Indus, Narbadu, Tapti, Křísnu, Godavari, Mahanadi. Gangu a Brahmaputru, Iravadi a Saluen, z Afriky jen Limpopo a Zambesi; z Austrálie nevlévá se do něho Žádný větší tok vodní. Hloubkové poměry í-kého o-u charak- terisovány jsou malou vzdáleností 200metrové hloubkové čáry od pobřeží, takže nalézáme jen porůznu pobřežní mělčiny většího roz- sahu, totiž u mysu Střelkového, od ústí Indu podél břehu malabarského, v úžině Palkské, před ústím Gangy, na severozápad, pobřeží australském a před Kings-Islandem. Dále od pobřeží jeví se dle dosavadních měření reliéf dna jako velice jednotvárný s většími hloub- kami na v. než na z., postrádaje hlavně jaké- koliv známky vypnulin ve střeoní části, takže vysušen byv tvořil by I. o. krajinu plochou a málo rozmanitou. Na sz. shledáváme veliký »úval arabský € mezi Přední Indií, Arábií, Vých. Afrikou a Seychellami, hluboký až na nejsev. své části veskrze přes 4000 m a dosahující na 3® j. š. a 507,® v. d. hloubky 4960 m. Od něho na j. rozkládá se skupina mělčin oddě- lená od pevniny africké rýhou na 3000 m hlu- bokou a táhnoucí se od sev. konce Madaga- skaru přes ostrovy Farquhar a Amiranty až k Seychellám, kdež zvyšuje se na 60 m hloubky, ^šak přerytá mezi Seychellami a Amiranty hloubkou 3000 m. Hřbet Seychell jest ve spo- jení s mělčinami Saya de Malha (8—10 m hl.), které opět tvoří sv. konec mělčiny táhnoucí se od Maskaren a omezující »hlubinu maska- renskou* přes 3000 m hl. (na 23® j. š. a 51® v. d. 4575 m). Rovněž přes 3000 m hl. jest úval pro- stírající se na j. a i z. od Madagaskaru, ote- vřený k v. a zvyšující se na j. jednak v ant- arktické plateau jižné od 45® j. š., jednak ve hřbet Kerguel sahající až k ostr. Mac Do- nalda. Rovněž na zvýšeném podkladě leží ostr. Sv. Pavla a N. Amsterdam, mezi nimi však a 52® v. d. nalézáme »jihozápadní kotlovinu« až 5200 m hlubokou. Mezi ostr. N. Amsterdam a pevninou australskou není dostatek měřeni, takže všeobecně zde předpokládaná obsáhlá a mohutná »hlubina australindická* zjištěna jest pouze od 105® v. d. na vých., kdeŽ v troj- úhelníkové oblasti mezi Jávou a severo-záp. Austrálií změřeny vůbec největší hloubky l-kého o-u, totiž r. 1874 na 16® 11* i. š. a 117® 32* v. d. 5525 m, r. 1883 na 4® 14' j. š. a 99® 50* v. d. 5665 m, r. 1887 na 9® 18* j. š. a 105® 28' v. d. 5850 m a konečné r. 1888 na 11* 22' j. š. a 116® 50* v. d. 6205 m. V zálivu Ben- gálském nalézáme znamenitou »hlubínu Sin- ghalskouc na j. s 5245 m, která se na z. zvyšuje na 2660 m, kdežto na v. měří ještě 100 km od břehů Nikobarů 4245 m. Rudé moře tvoří dlouhý úval přes 500 m hluboký, který se na obou koncích stává značně mělkým a jehož hlubší čásC prostírá se na s. od 20® s. š. ; nej- větší hloubka 1925 m jest na 22® 24* s. š. a 37® 35* v. d. Perské moře jest z nejmělčích moří vnitřních, jsouc v jižní části sotva 30 m hlub., ostatně jen zřídka přes 50 m a ien u samé úžiny Ormuzské téměř 100 »i. V Andamanském moři prostírají se podél barmanského po- Indický okeán. 559 břeži skalnaté mčlčiny, kdežto dále od břehů dosahuje hloubka vůbec přes 500 m, na 12^ s. š. 2000 m a blíže ostr. Nikobarských téměř 4000 m. — Průměrnou hloubku l-kého o-u nelze dosud pro nedostatek měření přesně určiti ; dle Penka, Supaná a Tilla obnáší 3620 m, dle Krůmmela 3344 m, dle Murraye 4181 m, a na základě nejnovějších měření určil ji Karsten na 3593 m, bez pobočných moři na 3654 m. — Pro složení dna mořského vl-kém o*ě jest charakteristickým diatomový hlen vy- skytující se téměř výlučně na j. od 50® j. s.. kdežto sev. odtud kryje dno do 4500 m hlen globigerin, největší pak hloubky (jihozápadní, australindická a singhalská) pokryty jsou čer- venou hlinou hloubkovou {terra i ossa). Partie mělčí než 200 m zaujaty jsou nánosy pobřež- ními, hlavně písečnými. Co týká se solnatosti a specifické váhy vody v l-kém o-č, jest nejnápadnějším zjevem vysoká solnatost a hutnost vody v>.moři Arabském (10275— 1 0280 čili 36Voo— 37 Voo soli) a naproti tomu oblast nízké solnatosti v zál. Bengálském (méně než 1026 čili 32Voo)f což vysvětluje se nedostatkem deště a sladko - vodních přítoků na březích arabsko-afrických a naopak indickým bohatstvím sladko vodním. Druhé centrum hustoty leží mezi jižní Afri- kou a Austrálii na 20*— 36« j. š. a 60<>— 80° v. d. s hutností asi 1*0274 a solnatosti asi 36Voo a druhé dosud nepřesné zjištěné minimum (1026) podél rovníku. Obě maxima v širém okeáně předstihuje moře Rudé s nejhutnější a nejsolnatější vodou ze všech moří vůbec, totiž v průměru 10286 čili 377oo ^ v maximu docela 1030208 čili 39-8Voo- Andamanské moře jeví tytéž poměry Jako záliv Bengálský, kdežto rerské moře není dosud prozkoumáno. Pro poznání fysikálních poměrů okeánu elementem obzvláště d£ilcžit<'m jest teplota vody mořské, jak na povrchu tak i v hlubi- nách. I. o. jeví všeobecně maximální teplotu povrchovou (26*^ — 29° C) na rovníku a severně od něho, maje téměř po celý rok v oblasti ležící mezi obratníky teplotu vyšší než 20*^. Pouze v srpnu táhne se isotherma 20° mezí 85° — 105° v. d. severně od obratníku kozo- roha, kdežto v ostatních měsících sahá za tento obratník, neidále v únoru, kdy táhne se na j. od mysu Uobré Naděje mezi 38^—39° j. š. na z. a na 31° j. š. na v. Místní maximum (28°) vyskytuje se v srpnu v zálivu Adcnském, v únoru pak taktéž maximum 28° na 10°— 15° j. š. a u ostr. Lakedivských. Na j. od obrat- níku kozoroha ubývá teploty směrem k pólům velmi rychle, jmenovitě mezi 35° — 45° j. š., avšak cfůkladnější známost poměrů těch ne- sahá za 50° i. á.\ u ostr. Prince Eduarda a Crozeta kolísá teplota během roku průměrné mezi 3°— 8° C, u Kerguel mezi 2°— 6* C. V ce- lém jižním mírném pásu pozorujeme značné nepravidelnosti v rozdělení povrchové teploty jevící se především v různém oteplení pásu vody vedle sebe ležících, tak zejména zjištěny na j. od 35° j. š. mezi mysem Střelkovým a N. Amsterdamem v povrchové teplotě rozdíly až 8° na vzdálenost 40—50 km, menší diffe- rence ř2°— 3° na 20 km) mezi 45°— 75° v. d., což způsobeno iest v podstatě sq^tkáním se studeného a teplého proudu. — Pokud z do- savadních měření hloubkové teploty souditi můžeme, ubývá teploty od povrchu do hloubky rychleji, v části vých. než západní. V hloubce 700 m ubývá teploty od 35^ j. š. a 65° v. d. směrem k j. a k v. od 10° ku 2° C (u Kerguel); v australindické kotlovině jest rozdělení te- ploty severně od 35° j. š. v této hloubce velmi stejnoměrné, kolísajíc pouze mezi 9° — 6° C. Teplota dna jest nejvyšší v moři Arabském (22") a ubývá jí směrem jihových., naČež od jihových. partie tropického pásu až k polár- nímu kruhu obnáší 0*7° C. Uzavřené Rudé moře má od hloubky asi 400 m až ke dnu teplotu stejnou, totiž 21*4° C. Teplota vzdu- ch u nad mořem řídí se celkem teplotou po- vrchové vrstvy vodní i dosahuje nad l-kým o-em maxima (28°) v sev. části jeho u břehů pevninských a odchyluje se od teploty vodní v průměru jen asi o 1°, více nad teplejší než nad studenou vodní vrstvou. — Charakteri- stickou známkou poměrů srážkových jest veliká hojnost dešCů v části l-kého o-u ležící na j. od rovníka, při čemž pás dešťů rovní- kových s více než 50% (v měs. červenci- říjnu až 70%) deštivých dnů v roce sahá až k 20° j. š. Bezdeštný pás nalézáme vůbec jen v nejsevernější části okeánu, kde v době stu- dené sahá až k 10° s. š. Krupobití přichází dosti často na j. od 36° j. š., avšak v tropi- ckém pásmě bylo pozorováno velmi zřídka; nejhojnější jest v červnu a říjnu. Oblast nej- častějších bouřek leží mezi 8° s. a i. š. kolem rovníku, pak v jihozápadní části okeánu nad teplými proudy. Mlhy vyskytují se jen při pobřeží somálském a arabském (3°— 20° s. Š.) a jižně od 42° j. š., kdež častý jsou i vlastní t. zv. vlhké mlhy, nemající však pro plavbu významu. Značnou praktickou důležitost má rozděleni tlaku vzduchu nad mořem, jímž řídí se směr a síla větrů a které v l-kém o-ě jeví patrnou souvislost se zeměpisnou šířkou. Ma- ximum leží po celý rok asi na 30° j. š., od- kudž ubývá tlaku na j. rychleji neŽ na s., a to na j. po celý rok stejně, na s. však v době zimní jen k rovníku, kdež nastupuje minimum, toliko v době letní po celém rozsahu oke- ánu. — Poměry větrné podmíněné v zá- kladě rozdělením barometrického tlaku značně jsou modifikovány v l-kém o-ě uzavřením jeho asi na 20° s. S. velikou pevninou asij- skou, následkem čehož nemá jako sousední okeány severní pás větrů záp., kdežto passát sev. polokoule mění se v t. zv. monsun. Mů- žeme pak rozeznávati v l-kém o-ě čtyři oblasti větrné: 1. oblast monsunů, kde od listopadu do března vane monsun sv. až k 10° j. š , mění se však za rovníkem ve vítr sz., kdežto od března do list. věje na s. od rovníka mon- sun jz.; 2. mezi rovníkem a asi 20° j. S. nalé- záme v létě pás nejčastějších tišin, po celý rok pak větry proměnlivé; 3. pásmo jihových. passátu, které nelze na s. přesně omeziti, sahá asi k 10° — 15° j. š., v australském létě téměř 560 Indický okeán. přes rovník, na j. pak prostírá se až k 33^ j. Š.; 4. jižné od 35® j. š. panují po celý rok vétry záp. dosahující maxima na podzim a minima v létě. — Zvláštní zmínky zasluhují cyklony, v l-kém o-ě dosti hojné. V záp. části okcánu vyskytují se nanejvíce v listopadu -kvétnu; vznikajíce asi na 80^ v. d. a 15^ j. i., postu- pují v oblouku přes Mauritius a končí u Ň. Am- sterdamu. V téže dobé vystupují u sev.-záp. břehu Austrálie cyklony směřující k jz., kdežto v zál. Bengálském jsou víry větrné (tajfuny), nejhojnější v měs. červnu až listop.; v zálivu Adenskémnebezpečnyjsou znenadání v červnu vystupující orkány směřující k záp. — Z fysi- kálních poměrů pro plavbu velmi dAležity jsou poměry magnetické charakteriso- váné v l-kém o-ě tím, Že magnetická dekli- nace jest v jeho jihozáp. části severozápadní s rychlými změnami a v severových. polovici severovýchodní s proměnami nepatrnými. Čára bez odchylky (a?onická) táhne se od sever- ního konce rerského moře k sev.-záp. mysu Austrálie, jejíž jihozáp. konec seče. I. o. téměř úplně náleží oblasti jižní maornetické inklmace, jejíž hodnoty k i. rychle přibývá a která dosa- huje na 55^ j. s. na j. od Austrálie maxima. Čára nejmenší totální intensity seče severní díl okeán u od poloost. Somálského k Sumatře a přibývá jí na j. od rovníka velmi rychle, konečně hodnoty magnetického potenciálu kolísají mezi +1 až -4-3. Pravidelný monsunový pohyb vzduchu pod- miňuje v severní části l-kého o-u analogické proudění vody na povrchu mořském, a sice pohybuje se v době severových. monsunu voda v Bengálském zálivu všeobecně na z., u Ceylonu zrychluje se pohyb ten až na 200 km ve 24 hodinách, načež v moři Arabském smě- řuje podél břehů na z., sz. a jz. V době jz. monsunu proudí voda v moři Arabském na sv., kterýžto proud v zál. Bengálském obrací se poněkud k jihu. Na jižní polokouli mezi 7*— 40® j. š. shledáváme kruhový pohyb vody, jehož počátkem jest od ostrovu Kokosových mezi 7' — 20** j. š. proudící západní proud rov- níkový, který, narážeje na Madagaskar, děli se na20®j. š. na dvě větve: jedna obrací se k sz. a k s., spojujíc se v čase jz. monsunu s plav- ným proudem moře Arabského, jindy s t. z v. rovníkovým protiproudem, od ní pak u mysu Delgada proudí odbočka úžinou Mozambickou pode jménem proudu Mozambického ; druhá větev otáčí se kolem mysu Ste. Marie k jz. a jv. stékajíc se na j. od N. Amsterdamu s prou- děním východním. Kompensací proudu rovní- kového jest rovníkový protiproud vzni- kající u Amirant a táhnoucí se k vých. podél rovníku mezi O® — 7* j. š. přes Maledivy k Su- matře, kdež tříští se z části na sever, z části na jih. Bezprostředním pokračováním odboč- ného proudu Mozambického jest proud Agulhaský, jenž proudí od mysu Corrientes k JZ. rychlosti až 205 km za den, zakřivuje se u mělčin Agulhaských, setkává se se stude- ným protiproudem polárním a obraceje se na 38* i. Š. k jv. ztrácí se u Kerguel. Z úžiny Timorské vychází proud západoaustral- ský, který odbočuje při počátku proudu rov- níkového k jihozáp., tvoří v zátokách sz. Au- strálie proudy pobočné, směřuje pak dále k jz. a u ostr. Dirk-Hartog obrací se k jihu, není však známo, jak daleko sahá. Na i. od 40^ j. š. proudí voda v celém l-kém o-e tak jako v ostatních okeánech proudem vý- chodním čili plavným proudem záp. větru, který spojuje se na 58° v. d. s jižní větví rovm'kovéno proudu vysílaje z téže končiny proud teplé vody přes Kerguely a ostr. Mac Donalda k jihu, jak dokazuje nedostatek le- dovců v těchto místech, načež u Lvičího mysu (Cape Leeuwin) dělí se jednak na sev. k proudu západoaustralskému, čímž uzavírá se kruhový pohyb vody v jižním l-kém o-ě, jednak proudí dále na v. do Tichého oke- ánu. — Vedle postupného pohybu proudo- vého vykonává voda mořská ještě pohyb vlnový, jehož úkazy jsou vlny větrné se vzdouváním a přiliv a odliv. Větrné vlny l-kého o-u dosahují v průměru výšky až 7—9 w, rychlosti 12*6 m za vteřinu, délky 96 m a doba ícomihání jest 7*6 vteřiny. Příliv a odliv charakterisován Jest silným vystupová- ním jednodenního příboje čili t. zv. denní nerovnoměrnosti, t. j. tím, že na mnohých místech objevuje se přílivová vlna běKem 24 hodin jen jednou, jmenovitě na březích indických, menší měrou v již. částech okeánu. Výška přílivu jest všeobecně na záp. březích větší než na v., v místech otevřených a hlu- bokých menší než v zálivech a na mělčinách, i obnáší na březích Austrálie méně než 1 m, u Afriky a Madagaskaru 1-5— 5*8 m, podél Arábie klesá na 1*8 m, na záp. břehu Indie zmenšuje se ode 2 m na Vt ">• načež v záUvu Bengálském opět roste. Vzdouvání (angl. bore, franc. mascavet) vyskytuje se nejnápadněji v ústí ř. Huglí, kdež dostupuje výšky až 7 m, vnikajíc 35 Arm daleko po řece, a v zál. Kambájském moře Arabského, kdež mívá výši až 10 m. — S prouděním vody mořské souvisí rozšíření plavených předmětů, z nichž nej- důležitější jsou polární ledovce a řasy. Led vniká v západní části l-kého o-u v září a říjnu až na 36® j. š., v prosinci až dubnu nalézáme ledovce u ostr. Crozeta a prince Eduarda, u Kerguel se led vůbec nevyskvtuje na s. od 60° j. š., kdežto dále na v. přicíiází až k 43* j. š. Krajní mez řas souhlasí všeobecně s hra- nicí plaveného ledu. I. o., omývaje obchodně a hospodářsky tak důležité břehy indické, africké, australské a ostr. malajské a tvoře hlavní obchodní dráhu mezi Evropou a vých. Asií, jest místem velmi čilé plavby, a sice soustřeďuje se v jiho- záp. části jeho plavba lodí plachctních, v zá- livu Adenském plavba parníků. Lodi pla- chetní plující do l-kého o-u z Atlantského míjejí mys Dobré Naděje mezi 39'— 43° j. š. a zůstávají v oblasti záp. větrů, plují-li do Austrálie; plují-li však do Indie nebo vých. Asie, odbočují u N. Amsterdamu k s. resp. k sv. Lodi vracející se z Indie plují k j. až k rovníku, odtud k mysu Dobré Naděje, kdežto lodi z vých. Asie směřuji přímo k tomuto Indie Východní (Brttsko-indické císařství). 561 mysu, konečně lodi australské směřují od mj^su Lvičího k sz. a v délce Mauritia zabo- dují v dráhu lodí východoasijských. Plavba lodi těch z úžiny La Manche do Indie trvá 110 dní, do Austrálie 100 dní a zpět 120 dní. Parníky volí cesty nejpřímějáí, plujíce do l-kého o-u téměř výlučně průplavem Suez- ským, i jsou hlavní jejich dráhy: Suez-Aden (5 dní), Aden-Colombo (7—8 dnň, Aden-Bom- bay (6 dní), Aden-Zanzibar (7 dni), Aden-Mau- rltius (8 dní), Colombo-Sinsapur (7 dní), Co- lombo-Melboume (19 dní), Kapsko-Nový Zea- land (24 dny). Plavbu prostředkuje 8 velkých anglických linií kromě mnohých menších, 4 velké německé s. 2 menšími, 5 francouz- ských, 2 rakousko-uherské , 2 nizozemské, 2 britskoindické a po jedné italské, španělské a portugalské. Rudým mořem táhnou se 3 ka- bely, z nichž dva probíhají Arabské moře do Bombaye a Bengálský záliv do Austrálie; třetí pak jde do Natalu, konečně projektován jest čtvrtý z Austrálie do Kapská. O prozkoumání l-kčho o-u hlavně se při- činily výpravy lodí anglických: »Serpent< řl858), »Cyclopc (1858). >Hydrac (1868), »Chal- íenger* (1873—74), »Flying Fish (1886), »Ege- riac (1887), »Recorder« (1888), amerických: >Entreprise« (1883), »Essex« (1886) a něm.: >Gazelle« (1874—75), >Elisabethc (1877), »Loui- sec (1878) a »Prinz Alberte (1880). Výsledky 1'ich zkoumání shrnuty jsou v příručních kni- lách pro plavbu l-m o-em: Segelhandbuch fiir den Ind. Oceán (Hamburk 1892, Deutsche Seewartc); Imray and Jenkins, The Indián' Oceán Pilot (Londýn, 1881); Océan Indien (Paříž, 1887; Service hydrographique de la marine fran^aise). Kromě toho srv. : A. v. Dan- ckelmann, Regen, Hagel u. Gewitter im Ind. Oc. (Hamburk 1880V, A. G. Findlay, The Indián Oceán (Londýn, 1882); C. Meldrum, Cyclone tracks in the South Ind. Oc. řt.,1891); Waarnemingen in den Ind. Oceán (Utrecht, 1889—92, kgl. nederlandsch meteor. Inst.); Stroomen en Temperatur in den Golf van Aden en den Ind. Oceán (t., 1888). Indie Výohodni, kolébka staré vzdělano- sti, poesie a filosofíe, ideál bohatství, nádhery a krásy u starých národů nejrůznějšího původu. V době, kde Evropu obývali jen pastýři, rybáři a divochové, měla I. V. již stupeň vzdělanosti a bohatství jako žádný jiný národ. Zde vznikla poesie dramatická, zde iilosoíic theoretická i praktická, jež daleko široko působily na Čínu, Malaisií právě tak, jako na vzdělanost západoasijskou. Plavba mořská, obchod zá- mořský dosáhly zde ponejprve rozsahu a vě- deckého podkladu. Nádhera v drahokamech, voňavkácn, ozdobách všelijakých šířila se od- sud po celém svétč jako za doby plavby Ofirské. Náboženství zde ušlechtilým Bud- dhou založené soupeří dosud co do počtu v jřících jediné s křesťanstvím, jemuž v mno- hém ohledu tak jest podobné, že naivní mis- sionáři katoličtí středověku považovali je za padělek ďábelský. Sláva krásy zdejších krajin přiměla ve středověku i křcstany, že sem kladli ráj (jako v české kronice missionáře Afarignoly), a Adam sloučen byl tradicí s Bud- dhou, jako na Ceyionu. Kmenové příbuzenství severozápadní I., Árijů, váže je ke všem větším plemenům vzdělané Evropy, jejichž původní stav se podnes zachoval asi v horách indi- ckých. Řeč vzdělaná, lahodná a bohatá zvláště nám Slovanům příbuzná. Zůstali ovšem na jihu Dekkanu i v Zadní l-ii kmenové nižší, předárijští, a smutno dosti, že po staletí bý- vala I. kořistí nejrůznějších dobyvatelů turán- ských i jinorodých. líavzdor staletému ple- nění však zachovalo se zde ještě bohatství za staré doby pověstné a stavby staré nej* větší a nejnádhernější na světě. Snad právě ranný pokrok I. byl zase příčinou, že od sto- letí jaksi stojí a nepostupuje, ač zase není stopy onoho úpadku hmotného a mravního, jaký zachvátil Orient muslimský. Lze doufati, že národové I. V., tělesně dosuci snad nejkrás- nější na světě, svým časem zase budou při- spívati k vývoii vzdělanosti lidské tou mě- rou, jak činívali před tisíci léty. VŽdvť v no- vější době I. V. stala se pro nás důležitější v ohledu národohospodářském: byla vždy vlastí orby tropické, nejen koření (od pepře do skořice), ale i rýže, nejlacinější stravy lidské. V poslední době zavlažováním řek s hor záp. tekoucích stala se i výrobištěm pšenice v takové míře, že tlačí Rusko i Ame- riku na trhu evropském. V létech suchých ovšem hynou milliony lidí v l-ii hladem nebo živí se jen semenem bambusovým (Munro) — takové jsou tu protivy přírodní podle toho, jaký rok se vydaří. /V. I. V. v nejširším slova smyslu jest sou- borný název pro krajiny jihových. Asie ležící mezi planinou íránskou a horstvem JQn-nan- ským, mezi Himálajou a Indickým okeánem a skládající se ze dvou velkých poloostrovů (I. Předníal. Zadní) a přečetných ostrovů, jež po Filippovy ostrovy a pevninu Austral- skou dosahujíce názvem souostroví Indického neboli Malajského se zahrnují. V užším slova smyslu užívá se názvu tohoto (nebo také jen prostě I.) jen pro soubor držav vclkobrit- ských v l-ii V., zabírající vedle Přední I. též rozsáhlé končiny I. Zadní, imenovitě Barmu, nebo jen pro Britsko-indické císařství, k ně- muž sice počítají se državy západoasijské i některé východoafrické, avšak vylučují se z něho některé krajiny indické (Ceylon, Straits- Settlements, Borneo brit. a j.). Kromě toho odpadají v Přední l-ii malá třísla země nachá- zející se v držení francouzském a portugal- ském. Poněvadž však údaje statistické vždy upravují se podle zřízení politického, nutno zde přidržeti se při názvu I. Přední nebo též I. V. pojmu Britsko-indického císařství. Zadní I. rozpadla se v jednotlivé celky státní (Annám, Siam, Kambodža, Kočinčína, Tonkin a dříve Barma), ostrovy pak vedle zmíněného již názvu Malajského souostroví dostávají podle politické příslušnosti zhusta též název Nizozemské Čili Hollandské I. Britsko -Indieké cisařatví zabírá celou Přední l-ii (vyjímajíc 509 km^ držav francouz- ských a 3358 km* portugalských), mimo to 562 Indie Východní (poměry horopisné). Belúdžistán, vých. díl Afgánistánu, jihových. Káfiristán a záp. čásf Zadní I. (Manipur, Barma, Lušai a Kačin, Šanské státy), rozkládá se mezi 8—37® s. S. a 61—103® v. d. a hraničí na se v. s říší Čínskou, kdež hřbety himaláj- ské tvoří přirozenou hranici, Nepálem a Bhu- tanem, na vých. s Čínou, Tonkinem a Siamem, ostatně pak obklopeno jest Indickým oke- ánem (zálivem Bengálským a mořem arab- ským). Rozloha jeho zabírá 4,950.784 km*, avšak počítáme-li k němu také území arabská a některá východoafrická, jež politicky k ně- mu se phřadbjí (Aden s okolím, souostroví Kuria-Muria, Somálské pobřeží, Sokotra), do- sahuje 5,147.340 Arm'. Pobřeží indické jest jednotvárné bez větších zálivů a poloostrovů. Nízké a ploché jest pobřeží sev.-záp. ; do něho vniká úzký chobot Kačský, oddělující s roz- sáhlým a bažinatým zálivem Ranským ostrov KaČ od pevniny, něco jižnéji záliv Kambajský, oba pak dohromady svírají poloostrov Gu- džarátský čili Káthiávárský. Záp. strana, jež oJ 22® s. š. až po mys Komor inský v délce 1650 km má směr od ssz. k jjv., sluje na sev. pobřežím Konkanským, na j. Malabarsk^m a lemována jsouc z největšího dílu Záp. uháty má břeh příkrý, ve kterém objevují se jen skrovné zářezy (záliv Bombayský, Murmagaj- ský), ale poskytují dobré přístavy; jenom nejdále na sev. a na jihu jeví se břeh moř- ský také nízkým a na nejdalŠím jihu vysky- tují se na něm i četné laguny a pobřežní jezera. Mezi již. cíp I. a ostrov Čeylon zabíhá záliv Manaarský, jenž na sv. úží se v průliv Pálkův, oddělen jsa od něho výběžkem Ram- narským, ostrovy Ramesvaramem, Manaa- rem a množstvím drobných ostrůvků, jež pode jménem Adamova mostu tvoří přechod z I. na Ceylon. Pobřeží východní, jež od čer- ných skal mysu Komorinského nebo Kandža Kumarinského v délce 350 km po mys Kali- merský (který spolu s mysem redrovým na Ceyloně střeže na vých. straně průliv Pálkův) směřuje k sev.-vých., potom zdélí 600 km až k ústí řeky Krišny přímo k sev. (tato čásf nazývá se pobřežím iCoromandelským) a po- sléze na 1400 km až po ústí ganzské opčt sev.-vých., jest veskrze nízké a ploché; po- břeží koromandelské jest v jižní své polovici plno lagun a jezer pobřežních, avšak ani větších zálivů ani dobrých přístavů nemá, výběžky pak vyskytují se jen tam, kde je řeky svými deltami vybudovaly (na př. při ústí Krišny, Godavari, Mahanadi). Nízké jest taki^ delta ganŽské jsouc vlastně jen plodem nánosů ganžsko-brahmaputerských, ale prorváno čet- nými rameny, jež k moři trychtýřovité se otvírají, činí dojem řady polouostrovů rovno- běžně vedle sebe seřadéných ; také obě hlavní hrdla Hugli a Meghna mají zcela vzezření mořských chobotů. Břeh mořský vých. od delty ganžské, náležející z největšího dílu již Zadní l-ii, jest mnohem příznivěji rozčleněn a vykazuje také mnoho dobrých přístavů. Vyjímajíc nízké, ploché pobřeží při deltě ř. Jravadi jest pomoří toto veskrze hornaté le- mováno četnými ostrovy jak na sev. v Ara- káně, tak na j. v Tenasserimu (tu před po- břežím rozkládá se souostroví Merguiské). Z přečetných zálivů nejrozsáhlejší jest Marta- banský. Poměr/ horopisné jsou mnohem rozma- nitější, neboť na půdě indické shledáváme nejrůznější tvary povrchu zemského od na- prostých nížin až do nejvyšších velehor na zeměkouli. Celkem lze l-ii rozděliti v 5 částí; Himalájské horstvo, velké nížiny severní, planinu Dekkanskou, Gháty a nížinu východní. Himálaja lemuje sev.-vých. hranici mdickou od prorvy řeky Indu až po prorvu Břahma- putry, na sev.-záp. pak na půdě kašmírské druží se k němu hřbety a odnože mohutné planiny Pamírské. Nad nížinu indickou zdvihá se Himálaja, velmi příkře stoupajíc náhle od 200 m do výše téměř 9000 m, a rozkládá se po půdě I. dvěma pásmy, předhorami hima- lájskými a hlavním pásmem. Předhory hima- lájské, jež vybudovány jsou veskrze z vrstev třetihorních, táhnou se v rovnoběžných pá- smech (Siwalik Hills a j.) s hlavním horstvem, oddělujíce od nížiny úrodná údolí podélná {duns). Úpatí hor vytvořena jsou docela z mla- aých naplavenin třetihorních (vrstvy Sivali- cicé), jež obsahují velké množství tossilií a jež Blanford pokládá za sladkovodní náplav třetihorních řek. Hlavní pásmo himálaiské skládající se v jižním hřbetu z hornin kry- stalických, v severním z usazenin, jež sahají od siluru až po eocén, dosahuje největší výše ve středních svých částech (Gaurisankar 8839 m, Kančindžinga 8581 m, Dhaulagiri 8176 m, Sihsur 8472 m, Moršiadi 8083 m, Džibdžibia 8017 m, mimo to veliký počet vrcholů přes 7000 m) a jakkoli rozkládá se na pokraji pásma tropického, jest přece na vrcholech po 2000 m pokryto věčným sněhem a ledovci. Na jižní, teplejší straně leži sněžná čára ve výŠi 4940 m, na sev. o 400 m výše (ve 5300 m); příčinu toho hledati jen v hoj- ných srážkách strany již. a suchu úboči sev. K úpatí himalájskému přiléhá velká nížina Indická původu velmi mladého, která ještě v době miocénn; a pliocénní tvořila vpadlinu, kterou řeky znenáhla vyplnily bahnem, štěr- kem a piskem. Rozpadá se v díl vých. a záp., jež vespolek souvisí úzkým pruhem úrodné země mezi Satledžem a Ďžamnou. Vých. díl zvaný též nížinou Hindustánskou tvoří mo- hutný pás zšíří 150—300 km, jenž lemuje úpatí himalájské a na vých. straně širokou branou mezi Himálajou a odnožemi planiny vnitro- indické souvisí s velikou nížinou při ganŽ- ské deltě. Na sev. straně po celé délce její táhne se pruh bažinatého a lesnatého území zšíři několika mil, končina to velmi neho- stinná zvaná Taraj; ostatně však tato nížina zavlažovaná Gangou a Brahmaputrou, od nichž síf průplavů vláhu dále rozvádí, vyniká nej- bujnější úrodností. Totéž platí o deltě ganŽsko- brahmaputerské, jež však jest pověstná svým nezdravým podnebím, docela pak nepřístupný jest okraj delty tak zv. Sundárban, labyrint to ostrovů namnoze ještě vznikajících i za- nikajících, zaplavovaných přívaly mořskými Indie Východní (vodopis). 563 a pokrytých hustým pralesem. Západm' díl nížiny indické jest step a poušť zrovna jako nížina Túránská. Jenom říční údolí na sev.- záp. hodí se pro vzděláváni a osady lidské, kdežto jihových. díl zvaný Indická poušť Čili Thar jest úplná poušť, v níž jenom jednotlivé oasy jsou obydlenv a jež na jih sahá po sol- natou bažinu Ranskou (vzniklou r. 1827) a na 1'ihozáp. po horstvo Aravallijské. Mezi řekami ndem a pobočkou jeho Džíhlamem vypíná se osamélé silné zprohýbané pohoří Kalabagh čili Solné hory, složené v jádru svém z pa- laeozoických pískovců Červených s mohut- nými ložisky čisté soli kamenné. Sev.-záp. hranici indickou lemuje neschůdné pohoří Sulejmánské vrcholící v Tacht- i Sulejmánu (3444 m), ale náležející většinou půdě afgán- ské; záp. od ústí Indu při samém pobřeží mořském táhnou se Gharah Hills a v pokra- čování jich pohoří Halské až po údolí řeky Nari. Na jihu přiléhá k nížině Indické vlastní polouostrov Přední I. Tento díl jest stará pev- nina, jež dlouhou dobu bývala odloučena od trupu asijského a na niž shledáváme veskrze jen usazeniny vnitrozemské. Z těch uvésti jest především vrstvy Gondvánské, jež zabí- rají snad celou dobu od poloviny karbonu až na konec doby triasové, dále vystupují mladší vrstvy náležející době jurské. Do svrchní křídy připadá obrovské nakupení vyvřelin na povrchu indickém (zejména če- diče), jež známy jsouce pode jménem Dek- kanského trappu pokrývají celý západ polo- ostrova. Od doby kamenouhelné není na půdě indické pozorovati dalšího svrašťování, za to však v době liasové následovala po sobě řada zlomů a vrhů, jež uvolnily spojeni země s pev- ninou africkou a dodaly ji nynějšího klino- vitého zakončení na jih. Spojeni s trupem asijským nastalo teprve v době čtvrtohorní. Poloostrov ten tvoří mocnou planinu o roz- loze více než 1,650.000 km\ která údolím řek Godávari a Tapti dělí se zřejmě v pla- ninu Středoindickou na sev. a vlastní Dck- kan na jihu, jakkoli se tohoto názvu zhusta užívá pro celou planinu polouostrova vůbec. Středoindická planina skládá se na východě z kamenitých planin složených nejvíce z hor- nin archaických a k orbě namnpzc nezpůso- bilých. Nejvyšším temenem jest Parásnath (1370 m) na 24® s. š. Dále k záp. rozkládá se planina Maloská pokrytá četnými hřbety a pásmy pahorků a sklánějící se znenáhla na sev.-východ. Vyjímajíc nejsevernější kon- činy, kde palaeozoické vrstvy vystupují na povrch, jest planina tato jediná deska čedi- čová v průměru 500 m vysoká, lemovaná na jihu pohořím Vindhijským, jež neskládá se z jednotného pásma, nýbrž z řady porůzných, dosti daleko od sebe vzdálenýcn hor. Na sev.-záp. tvoří hranici planiny pohoří Aravalli prům. 1000 m vys., složené z hornin archai- ckých a palaeozoických a tvořící zároveň hradbu proti poletavému písku Indické poušti. Jižně od Vindhije mezi řekami Narbadou a Tapti pne se čedičové pohoří Satpára. Vlastní Dekkan jest planina 500 — 700 m vys., která k záp. pobřeží srázné spadá, kdežto na jiho- východ velmi volné se sklání. Svah záp. od řeky Tapti na j. lemují Záp. Gháty, táhnoucí se nejprve v jisté vzdálenosti od moře, od Bombaye pak těsně při pobřeží až po Gou složeny jsou z čediče, jižně odtud z ruly. Průměrná výška 1200 m s četnými vyššími vrcholy. Závěr Záp. Ghátů na jihu tvoři Žu- lové pohoří Nílgirské (Modré hory), j^ež v Do- dabettě stoupá do výše 2630 m. Úzký, jen 400 m vys. prohyb dělí pohoří to od hor Anamallijských a kardamorských, jeŽ prostu- pují krajinu Travankore a končí mysem Ko- morinským dosahujíce výše 2697 m, největší na poloostrově Předoindickém. Vlastní vnitřní planina má namnoze ráz suché, stepnaté ro- viny, nad níž pnou se jednotlivé řady pa- horků. Jen tam, kde zavlažování jest bohatší, vyskytují se končiny úrodnější. Vých. okraj planiny utvořen řadou nízkých pohoří, která táhnou se ve vzdálenosti asi 100 km oá moře a stoupajíce nejvýše něco přes 1000 m shrnují se pod název Ghátů Východních. Od úpatí jejich až k pobřeží prostírá se od mysu Ko- morinského aŽ po ústí Mahanadské plochá písčitá nížina přímořská, pokrytá četnými jezery. Zajímavým zjevem jsou tu přímořské duny, jež brzo náplavem říčním vzrůstají, brzo zase cyklony a mořským příbojem bý- valí zničeny.^ Vodoplsne náleží li V. úplně Indickému okeánu. Velké řeky a rozvoj mohutných sou- říči shledáváme však toliko na severu, kde Ganga a Brahmaputra na straně vých., Indus pak na západní napájejíce se z ledovců hi- malájských zavlažují veliké nížiny hindustán- ské. Tyto nejmocnější řeky vznikají však za hranicemi země, kdežto z domácích řek, je- jichž prameny i tok veskrze náleží půdě in- dické, ani souřičím, ani velkostí, ani hojno- stí vody k nim se nemohou rovnati. Na záp. ubírají se ze severní planiny k moři Arab- skému Luni, Subarmati, Mahi,NarbadaaTapti, ale dále k jihu shledáváme na pobřeží mala- barském jen krátké říčky pobřežní, jeŽ di- voce řítí se přes Záp. Gháty do úzké nížiny pobřežní. K východu do zálivu Bengálského směřují Godávari, Kistna čili Krišna, Pennar a Kaveri, jež všecky mají zřídla na vých. úbočí Záp. Ghátů, protékají celou planinu Dekkanskou většinou od sz. k jv. a .svými del- tami tvoří rozsáhlé nížiny při pobřeží. Vůbec zavlažování I. až na sev.-záp., kde se rozkládá poušť, jest velmi příznivé, pro plavbu však z uvedených řek hodí se jen Indus, Ganga, Brahmaputra a Iravadi, kdežto mohutný zado- indický Saluen slouží jen ku plaveni dříví, jezer jeví se naprostý nedostatek; největší jest jezero Čilka v Orisse (891 frm*), vlastně jen přímořská laguna, potom solnaté jezero Sambhar v Rádžputáné; v Kašmíru leŽí jezero Vularské (260 km^), z Tibetu západní jezero Pangonžské zasahuje na půdu indickou, při dolním Godávari leží jezero Kolarské. Ža- hrazením údolí vytvořena však zvláště v již. l-ii umělá jezera, mezi nimi rybník Radžná- garský (30 km^). 564 Indie Východní (podnebí, nerostné bohatství, květena). Podnebí indické, nehledíme-li k vysokým hřbetům himalájským, již podle zeměpisné polohy země po obou stranách obratníka jest horké, ba náleží k nejteplejším na zeměkouli vAbec. Průměrná roční teplota kolísá mezi 24—29* C. ; teploty přibývá celkem od sev. k jihu, kdež jeví se největší teplota průměrná, avšak největší extrémy tepla vykazuje suchý sev.-záp. Stoupání z nížin, jež jsou v pravém slova smyslu tropické s vlhkem, dusným hor- kem a náhlými lijavci, zmírňuje vedro značně, vzduch stává se chladnějším a sušším a tropi- cké vedro ustává. Zejména platí to o planině dekkanské, jež nezná ani úmorného vedra ani zase sněhu a ledu. Nejchladnější částí I. jest Pendžáb. Na jihu nejteplejší měsíc bývá květen, na sev. zase červen a červenec, nej- chladnější jsou prosinec nebo leden. Teplota v jednotlivých větších místech jeví se takto: Výlka Ro^ni NejcbUdnéjif Nejteplejší n. mořem prQmer roésic misie Madras . . 7 . 27 . . 24-7 . . 30-8° C. Vi2agapatam 9 . . 28 . Kalkutta . . 6 . 24 . . 241 . . 181 . . 31-8 » . 28-4 » Bombay . . 11 . . 2ó'l . Nágpúr . . 312 . . 259 . Allahábád . 93 . . 25*3 . . 22-6 . . 19-7 . . 15-6 . .290 » . 33-8 » . 33-4 » Pešávár . . 338 . . 20*7 . . 9-3 . . 31-7 » Rangun . . 12 . . 26*4 . Dárdžíling . 2107 . . 123 . Šimla . . . 2119 . ..12-6 . . 24-3 . . 4-9. . 4-5 . .291 » . 16-7 » . 19-7 » Rozeznává se pravidelně troií doba roční: horká doba od dubna do počátku doby de- štivé, doba dešCů do října a doba chladná od října do března. Dosti značné jsou roz- díly také v teplotě denní zvláště v l-ii sev. za suché doby roční, kde rozdíl mezi dnem a nocí z pravidla bývá na 20^ Množství srá- žek závisí na větrech. V létě vane jihozáp. monsún přinášející spoustu dešfů, v zimě do- stavuje se sev.-vých. passát provázený vše- obecným suchem. Největší počet srážek ob- jevuje se na svazích horských obrácených naproti monsúnu jihozáp., tedy především v Záp. Ghátech. Tam v Čerrapundži spadá největší množství deště na zeměkouli vůbec (12090 mm) a na jižní polovici záp. pobřeží 2917 mm; dále hojnost deště vykazují vých. Bengálsko a Assam (2594 mm) a západ Zadní I. (Araikán 3785 mm, Pegu 1854 mw, Tcnasserim 4369 mm). Naproti těmto dvěma deštivým okruhům stojí dva okruhy suché, jeden v se- verozápadní l-ii, druhý na jihu v Dekkaně; průměrné množství ročních srážek obnáší 250 — 750 mm (nejméně Jakobábád v Sindhu 120 ww, Muzafargarh v Pendžábé 150 mm, B.kanír v záp. Rádžputáně 350 mm). Posléze pak druží se k těmto dvěma okruh mírných dešťů s ročními 750—1500 mm deště a zabírá PoganŽí. Zajímavo jest, že mezitím, co pobřeží Malabarské je postiženo dobou deštivou, má protější pobřeží Koromandelské suchou, jas- nou dobu roční; zvolna pak sunou se mraky přes Gháty s vých. na planinu Dekkanskou a odtud na pobřeží vých., mezitím co na záp. nastává suché, jasné počasí. Přechod ze su- chého počasí do doby deštivé bývá v Assamu a vých. Bengálsku zcela nenáhlý, naproti tomu v ostatních končinách I. zvláště na pobřežích dostavuje se deŠConosný monsún docela ná- hle. Na příchodu a hojnosti těchto deŠCů zá- visí pravidelně úroda zemská. Stane-li se, Že deště se zpozdí, nebo Že jsou příliš skrovný (klesávají až na 227o)i hrozí širÝm končinám drahota a hlad; nejhůře bývají při tom po- stiženy Sindh, Pendžáb, nížina Ganžská a vých. pobřeží (hladová léta 1865—66, 1868 až 1869, 1876—78). Zjevem ne vzácným bý- vají cyklony, jež dostavují se v době změny větrů a vznikajíce v zálive Bengálském řádi- vají hlavně v deltovitých ústích řek Krišny, Godávari, Mahanadi, Gangy a Brahmaputry. Ohromné přívaly vod, jez Ženou na pobřeží, způsobují tam strašlivé spousty (r. 1864 zhy- nulo jimi při ústí ganžském 48.685 lidí, r. 1876 docela 250.000). Evropané na půdě indické následkem nezvyklého podnebí trpívají značně úplavicí a malarií, avšak občasným pobytem v horských místech zdravotních a opatrným způsobem života lze se uvarovati zlých ná- sledků; méně svědčí podnebí indické dětem původu evropského. (Známo jest pořekadlo angl. Nobody goes to India for a change of air = Nikdo nechodí do I. k vůli krásnému podnebí.) Domácí nemoci, zuřící nejvíce mezi domoroaci, jsou cholera a lepra, jíž v ně- které prov. 1 67o obyv. bývá stiženo. Také neštovice řádívají tu velmi často a nákaza v poměrech indických je velmi snadná, pro- čež očkování často opětované jest pro Evro- pany nutností. Nerostné bohatství země jest znamenité, ale dosud málo z něho se těží. Kromě dra- hých kovů, jejichž těžba již v dávných do- bách kvetla, vyskytuje se železo u veliké hojnosti a znamenité jakosti od hor Assam- ských a Kumaonských až po již. cíp země, zejména v Barmě, Himálaji, Sindhu, Dekkaně a u Portanova blíže Pondicheri, dále měď u Khetri v Rádžputáně, na již. svahu hima- lájském u Dárdžílingu, v distriktu Sínghbum- ském v Bengálsku a u Nelloru v Madrassku, olovo v záp. Himálaji a Rádžputáně, cín hojně v Barmě, antimon, kobalt (v Nepal u a Barmě) a nikl. Bohatá ložiska uhlí rozkládají se v Assamu, v Himálaji, hlavně však na území mezi řekami Gangou a Godávari, sůl nachází se v solných horách v Pendžábé, ledek v údolí horní Gangy, petrolej v Assamu, Barmě a Pendžábé, mimo to kamenec, síra, borax a j. Ode dávna proslulá byla I. svým bohatstvím drahokamů (démant, rubín, safír, beryl, sma- ragd, topas, amethyst, granát, chrysolith, jas- pis, achát, karneoí) a nemenší hojnost jest kamene užitkového a stavebního; nejproslu- lejší jest mramor z Rádžputány, trapp z Dek- kanu, pískovec z údolí řek Godávari a Nar- bady JI žula jihoindická. p. Kvetena I. jest ve starém světě asi nejbohatší a v novém světě předčí ji pouze brazilská. Hemsley udává 13.647 druhů jevnosnubných a to, jak se podobá, není ještě vše, tak že asi platí starší číslo Hookerovo 15.000. Z toho ještě asi ^/^ cizí, */* zvláštní. Nejvíce je tu dle Indie Východní (květena). 565 Hemsleye orchidei (131 5\ leguminos (840), trav (nedokoQČ. Č. 700). Hlavní příčinou to- hoto bohatství jest, 2e se zde stýkají a splý- vají 3 květeny: palaearktická v Himalájí, pu- stinná v záp. rovinách a palaeotropická, zvlá- Stě v Zadní l-ii přebohatá (zejména poloostrov Malajský). Dle toho má zdejší květena roz- hčnou podobu: v Himálaji podobá se sibiřské a evropské, na záp. arabské a africké, na vých. čínské a malaisijské. Avšak rodiny tropické přece převládají počtem druhft: 633 rubiaceí, 616 euphorbiaceí, jen 604 composit, 516 acan- thaceí, 337 labiát, 449 cyperaceí, 221 palem, 203 laurineí, 192 anonacei atd. Květena I. je jaJco jádro a střed flory palaeotropické a proto má málo zvláštního, lišíc se od jiných hlavně množstvím dipterocarpeí fll5 Brandis), vy- sokých to stromů, a acantnaceí mezi bejlím. Hooker rozeznal v ní 7 cizích tvarů: 1. evrop- ský v Himálaji a v zimě na polích (asi 200 dr. zuny), 2. australský, 3. malajský v Zadní l-ii, 4. Činsko-japanský, hlavně ve vých. Himálaji, 5. sibiřský v sev. Himálaji, 6. egyptský na západě a 7. tropickoafrický v Přední l-ii a pouštích záp. S Amerikou má málo podob- nosti (Hooker uvádí 7 řádů na příklad). Ze 202 rodin fancrogam má flora indo-britská 173; scházejí právě skoro jen rodiny ameri- cké a několik místních, jsouC tu i v^cky ro- diny flory České, ale o 50 tropických více. Ka- pradí měl Beddome 569, mechů Mitten 792; poslední arci nejvíce ve v^ch. Himálaji, kde podnebí jest nej vlhčí a bylmstvo nejrozmani- tější (Hooker sebral v Scrraponči 2000 dr. bylin). Hooker rozdělil l-ii na 17 krajů botanických v době, kde Zadní I. byla ještě neznámější než teď. Nebot nyní známe aspoň Barmu, méně KočinČínu a Tonkin, ještě méně Slam, a Annám jest skoro neznámý. Pro poslední 4 země jest látka neladně roztroušená, vždyf i pro Tonkin máme pouze dvě malé sbírky od Bureaua a počatou lesní floru Pierreho pro KočinČínu, kde se jeví nápadné bohat- ství snad polymorfních Garcinh. Rozdíl mezi západem a východem jest ohromný, ale pře- chody povlovné, zejména v Himálaii. Největší místní bohatství má poloostrov Malakka (na př. přes 50 palmových lián), z něhož v po- slední době přišlo mnoho novinek (King, Scortechini). Hooker popírá místní druhy v Přední l-ii, zejména v nížinách, ale ani Hi- málaja nemá jich mnoho. Na př. uvádíme, že Sind má Vio bylin afrických, z nichž polovici obyčejných v sev. pouštích a Ve ^ Egyptě typických; není tu lesů ani luk, vyskytují se jen některé keře akacií (^4. arabíca) a v deltě Indu přímořské mangrovy. Jelikož odsud tro- pická orba po světě se rozšířila, jest asi I. vlastí většiny předmětů jejích, rýŽe, bavlny, pepře, banánů, třtiny cukrové, pomerančů a příbuzných druhů, hlavně všeho koření od zázvoru do cassie, cardamom a tropického ovoce (kokosů, mango). Vždyť i čaj je byli- nou se v.- vých. I. do Číny odtud uvedenou, třebas v l-ii teprve v poslední době pěsto- vanou. Hlavní rozdíl od našich lesů není tak v počtu vždy zelených stromů (více v Zadní l-ii), jako v množství lián a epipnyt (kapradí, orchidei hlavně na vých., ale i na př. Ficus indica^ kde les povstává z jediného epiphyta), dále rhododenaru i vaccinie epiphytické řve střed. Himálaii). Místo zimy bývá sucho aů- ležitější překážkou zrůstu a místo luk nastá- vají keřoví té traviny s lezavými palmami (ro- tang, Calamus) tvořící někdy neproniklá hou- ští (džungle), kde se hadi, tygři a sloni skrý- vají. Nejbujnější je nížina pod Himálajou (Teraj), pásmo jen 2—6 mil široké, nejchudší krajina severozápadní mezi ř. Indem a Dek- kanem, místy skutečná poušť. Nejkrásnější dle našeho vkusu jest střední pásmo Hima- láje s cedry a velkokvětými rhododendry. Kromě vzdělaných polí a pouští v záp. je to vlastně jen les, jenž jest sídlem původního bylinstva; luk není jako vůbec v tropech a drny obmezeny jsou na v^še Himaláje. Ovšem les ten jest rozličný, málo kde se zachoval prales původní, nejvíce ještě v Zadní l-ii, nýbrž převahu má houšť, a jsou tu znamenité savanny, stromovité traviny bambusaceí, jichž bývá takové množství, že za sucha jimi se živí lid. Lesy nejsou tak vysoké, jako ve středu jižní Ameriky, v I>ekkanu a záp. pře- cházejí pomalu skoro v keřiny. Rozmanitost stromů jest veliká. Kurz v Barmě popsal přes 2000 druhů stromů, lián a keřů. Kromě I. prosluly zejména co stavivo teak {Tectona grandis, nejlepší lodní stavivo na Rusi uží- vané, poněvadž vzdoruje červům), méně shal SShorea robustá), tuna {Cedrela tuna\ sissoo Dalbergia sissoo), cedr \Cedrus deodara v Hi- málaji) a j. Zvláštnosti je hojnost lián palmo- vých, leza vých Calamů (asi 100), z nichž C ornatus až 26 m dlouhý, macracanthus v Sik- kimu dle Andersona aŽ 66 m dl. Kdybychom přehlédli jako letem s vrcholů Himaláje by- linné roucho I., spatřili bychom k severu v Tibetu jen leckdes roztroušené řídké drne- čky oválových bylinek v údolích, podobnější alpinským neŽ arktickým (na př. Efedru, Gentiany, Incarvilley, Nleconopsis), mezi kte- rými bychom našli i známé z krkonoSů, naši mateřÍQOušku, chvojku (v 4660 m), ba ve sbírce missionáře Jáschkeho v Lahúlu (300 dr.) byla pětina druhů evropských. Roste zde i jediný ve světě známý kořen rhabarbary, kterou však tuzemci jedí neužívajíce jí jako léku. Čím dále sestupuieme k jihu, tím více vy- skytují se lesy druhého pásma, nejvíce jehlič- naté, které dosahují 3000, místy 4000 m, orba však v Himálaji sahá až do 5000, ovocné stromy do 4000 m. Pásmo toto sbíhá až do 1600 m dolů. jsou tu modříny, cedry, náš tis, sosny a smrky, z listnatých duby (dole), také již zástupci tropické flory palmy, vavřínovité, fíkusy, stromovitá kapradí atd. Teraj míval nejníže dřeva výše zmíněná shal, sissoo s aka- ciemi, nyní má bambusy, palmy atd. (v Sik- kimu nejhojnější strom Gordonia Wallichii) a bývá i v zimě zelený až na Dillenie, Cassie a Stcrculie, které v zimě ztrácejí listí, kdežto v zimě kvetou zase acanthacee, bauhinie a obři zdejších stromů bambusy, podobné bao- 566 Indie Východní (zvířena). babfim. DncSniho dne rozkládají se pod Hi- málajou zvláště na západě veliká pole uměle zavlažovaná, jejichž pšenice tlačí ceny po celé Evropě i u nás. Na důkaz rozdílnosti východního svahu Hi- maláje od západního stůj zde na př., že Kha- sijské horstvo (vých.) ma 25 palem, 16 dubů, magnolie, maďal (Aesculus^, javory, vavříny, kdežto hoření údolí ř. Gangy má jedinou palmu {Phoenix sjrlvestris), flora chudá (Edge- worth v zemi Sikhů 557 dr.), u vod v Pen- dŽábu a Sindu topoly (Populus eufratica)^ ta- marišky (Tamarix gjllica), akacie, Salvadora, Zizyphy, jež tvoří džungle — vše to pustinné tvary Afriky a bylinstvu pouští zcela podobné (Kolokinthy, Alhago, Fagonie, Peganum, Calo- tropis procera). Podobný jest Gudžerát a Ban- delkund; i severní Dekkan má podobné by- linstvo, tak Karnatik, Majsúrsko, až na horní byliny na h. Parasnath na př. (Clematis, Ru- bus), Karnatik jest zvláště suchý maje samé bambusové houští a keřiny akacií, rhamnei, ašuru (Calotropis gigantea), V Majsúrsku za- čínají lesy teakové, které bývaly v nižším horstvu Dekkanu někdy hojné, jako santa- lové ve vyšším. Malabar za to měl bylinstvo bohatší a podobné ceyionskému. Oasu mír- ných tvarů tvoří horstvo Nílgirské, kde se jeví podobnost s Himálajou (Royle znal tu již 30 rodů evropských, Wight popsal na př. druhy Anemone, Viola, Parnassia, Polygala, Arenaria, Hypericum, Potentilla a j.). Největší bohatství a bujnost rostlinstva shledáváme na sev. straně zálivu Bengálského, pak na vý- chodní až do poloostrova Malakky. Východ- něii nastupují v Barmě a Siamu více savanny a bambusova houští na místě nepřetržitýcn lesů, které kryji nížiny pouze tam, kde ne- jsou vzdělány (hlavně rýží); tak v Kambodži staré stavby khmerské zarostly zdánlivým pra- lesem. Ač rozdíl mezi Přední a Zadní l-ii zá- leží více v druzích než v rodech a není u bylin tak veliký jako na př. u ptáků, není přece pochybnosti, že Zadní I. jest podobnější Číně a Malaisii nežli Přední, ba na poloostrově malajském jeví se tvary australské Dacrydium Melaleuca, Tristania. Zvláštností pak jsou stromy dávající klovatinu řgummi), gutti {iso- nandra gutta)^ množství uarcinii (v Kočin- Číně přes 30 dr.), fíkusů (King-Hooker přes 60%dr.), palem lezavých přes 55 a jiných (Malakka u Ridleye 30 dr.). Bambus se i vyváží. Clarke, dobrý znalec flory indické, utvořil z východní Zadní I. oblast společ- nou s Malaisií. Brandis vykládal rozdíl ten v stromech. Pý, Zvířena I. V., bohatá i původní, tvoří jaksi jádro zvířeny palaeotropické, z níž vyšly asi v právo malajská, v Icvo africká. JiŽ za plio- cénu byla podobná zvířena v kopcích Sivali- ckých, u ř. Narbady, na ostr. Perimu (u Bom- baye)* ač bývala tehdáž ještě větší podoba zvířen starosvětských vůbec. Ssavců měl jer- don 241, k nimž mnoho nepřibylo leda ze Zadní I., která dosud na severu nedosti jest prozkoumána. Měl 9 opic z Přední I. (9 ze Žádní, 3 z Ccylonu), z nichž Presbyter schi- staceus v Kemaonu (Himálaia) žije ve vj^škách až 4000 m. (/V. entellus představoval boha Ha- numana), pak 2 Lemuridy (1 i Ceylon). Vy- čítá neméně než 55 dr. netopýrů, mezi nimii v Himálaji i naše druhy: Píecotus aurítus, Vespertilio barbastrellus, serotinus, Leisleri, ale dole i 3 bylinožravé (Pteropusy). Anderson uvádí v Zadní l-ii (Barmě zejména) 14 opic a 10 netopýrů. Rovněž mnoho rejsku (16 u Jer- dona, hlavně v Himálaji, 5 na Ceylon u). Krt- kové jsou dvojí v Himálaji (Talpa micrura a macrura) a 4 ježkové v l-ii Přední (2 dr. Tu- paia^. Zajímavější jsou drayci (56 u Jerdona), totiž 3 medvědi (Himálaja do 4000 m), Ailurus, Mydaus (tamže), Ratelus indicus, líelictis ne- patensis, 4 kuny (a 2 v Tibetu sousedním, asi i zde), troje vydry. Z velkých ssavcŮ je zde lev (jen více v sev.-záp. konci: Gudžarát, Gwa- lior, Sagor), tygr (mimo Ceylon všude v Hi- málaii do 2300 m), 12 koček, z nichž 3 i v Africe, karakal se krotí (mimo 2 dr. v Tibetu), hyena všude (mimo Ceylon). Z Viverrid podáno 16 dr., z nichž zvláštní Arctitis a Prionodon; více druhů je v Zadní l-ii ťAnderson 14). Ko- nečně je zde 7 dr. psů, šakal v celé l-ii i na Ceylonu, v Barmě, 4 vlci endemiČtí. Z 6 vod- ních ssavců jdou někteří daleko do velkých řek, tak Globicephalus indicus až do Kalkutty a řeky Indus a Ganga mají každá svůj druh Platanisty. Hojní jsou hlodavci, 63 dr. u Jer- dona. Známe mezi nimi 10 veverek, Pteromys, 2 dr. Arctomys v Himálaii (i bobák), 26 myší (Arvicola rqyíefj v Himáíaji záp. do 4000 m, 3 dikobrazy, 3 zajíce a 3 dr. La^omys (v Ke- maonu do 4600 m. I slon není v lesnatých krajinách dosud vyhuben, ani v lesích pod- himálajskÝch, ani na Ceylonu, ač v Zadní l-ii je hojnější. Nosorožci jsou tu 2, Rhinoceros indicus a sondaicus (v Bengálsku). Divoký osel {Equus onager) je v sev.-záp. poušti (Sind, Gudžarát a okolí). Kanec (^Sus indicus) jest v Himálaji do 4000 m, kde i krně malé {Porculia salvania. Nepal, Sikkim). Je tu ne- méně než 8 jelenů (v Kašmíru Cervus Watíi' chii do 4000 »i). Moschus moschiferus v Himá- laji dává pižmo obchodu Tvíce východ k Čínč). Pak je tu 6 antilop, nejvíce na záp. rovinách, ale Nemorhedus hubalinus vystupuje do 4000 m v Himálaji. Dále jsou tu 4 kozy, 2 v Himá- laji (i Capra sibirica\ X dr. tam i v záp. po- hoří Afj^nském (Sul ej manské hory), 1 dr. {Hylocrius) na Ghátecd a Nilgirech a 4 dr. ovcí, 3 v Himálaji, nejvýše Ovis polii (aŽ do Pamíry), Opís vignei, čtvrtá (Ovis cycloceros) na západě (až do Perská). Konečně jsou tu 2 buvoli a 3 dr. luskouna (Aíanis). V mělkém moři okolo sev. Ceylonu a Andamanů žije Halicore dugong Rudfého moře. Ptáků počítal Jerdon 1008 druhů, Wallace páčil je na 1500 dr., Blanford uvedl jich 1681, Hume (r. 1879) 1788 dr. Jednotlivé kraje mají: Ceylon dle Holdswortha a Leggea po 371 dr., Tenasserim 771 dr. u Huma, Nepal 657 dr. u Hodgsona, Barma 650 dr. u Blytha. Nej- lepší celkové líčení má Elwes, materiál po- drobný Hume (Sray Feathcrs). Ptactvo to nemá rázu jednotného. Himálaja má ráz palae- Indie Východní (zvířena) 567 arktický, západ suchý podobenství africké a vlhký vzchod podobnost s Činou a poněkud ft Malaisií. Tím povstal spor o původu faunv indické, již Blan ford spojoval s Afrikou, Pef- zeln připojoval k Malaisií. Tennent myslil, 2e Ceylon je kus propadlého ostrova malajského a jiní utvořili z I., Madagaskaru a ostrovů mezi nimi utopenou celinu Lemurii. Schází bohužel ptactvo fossilní. My považujeme faunu indickou za původní, která v Dekkanu a Zadní l-ii byla snad od počátku rozličnou, k níž později se připojilo palaearktické pta« ctvo Himaláje. Charakteristické rodiny pro l-ii jsou pávi, bažanti, slepice. Evropských málo: Cisticola cursitans, Anthus pratensis, někteří dravci a vodní, vrány, vlaštovky, Emberizy, dudek, vlha, Fringilla montifringilla. Avšak východní Himálaja má jisté rodiny, zejména Timaliidy (41 dr. Jerdon), Pycnonotidy (18 dr.\ Liotrichidy (26 dr.), které západu skoro schá- zejí, pak Phyllornithidy, Ploceidy (i v nížině), kdežto západ má více tvary naše: Emberi- zidy, Cinclidy, Fringillidy, Accentoridy. Chu- doba tu jest nápadná papoušků (5 dr. ujer- dona, 18 dr. u Humea). Jiné tropické formy jsou Artamidy, Pittidy, Bucerotidy, Trogo- nidy. Kromě dravců (61 dr. u Jerdona, 104 dr. u Humea) a sov (58 dr. u Humea), pak vod- ních (230 dr. u Humea) panují hlavně Picidy (sev.), Laniidy, Muscicapidy, Paridy, Phyllo- scopidy, Drymoicy, Cuculidy. Kolibříci na- hrazeni Nectarinicmi (2? dr.). Na Afriku upa- matují dropi v západu (6 dr. u Humea), Fran- coliny, Lamprotornidy, Pteroclidy a četné Alaudidy, Saxicoly, Coraciidy, druhy rodu Indicator a j. V Himálaji rozeznávají se 4 pásma, patra dle výše: dole travina (jungle) tropická, pak dubové lesy, pak černé lesy a nad lesy ještě 60 dr. p.; v 5000 m žije jeŠtě 8 dr. (2 vrány, 2 dr. rodu Cinclus, Acccntor nepalensis). Ž 423 dr. střední Himaláje bez dravců a vodních je 159 dr. z rodů indo- malajských, 146 dr. endemických, 60 dr. palae- arktických a 63 dr. kosmopotitických (Elwcs) a 270 dr. jen náhodou mimo Himaláje se vy- skytuje. V 5700 m ještě Saxicola deserti^ Car^ podacus rubricilla, Montifringilla haematopy gia. Rcptilií měl Boulenger v posledním se- znamu 534 dr. a 131 dr. amíibií. Je tu V5 všech známých želv. Ve hadů. V? ještěrů a žab. Želv počítal Boulenger 40 druhu zemních (Strauch uvádí 29 dr., 16 endemických, Theobald 51 dr., Gůnther měl i cizí), maximum jich jest v Zadní l-ii (Tirant napočetl v Kočinčíně 24 dr.) a to nejvíce Emydidy (20 dr.). Starý rod Clemmys Strauchajest nyní rozdělen na 12 rodů. Pak jsou Trionychidy (12 dr.), zvláštní (s Čínou) mono- typ Platysternon, 4 Testudinidy (a 4 mořské). Řeky chovají krokodily (4 dr, u Theobalda, 3 dr. u Boulengera). Ještěrů uvádí Blanford 225 dr. (Theobald 132 dr.). Nejvíce tu Gccko- nidů (64 dr., 18 dr. rodu Gymnodactylus, 17 dr. rodu Hemidactylus), Agamidů (69 dr.) a Scin- cidů (66 dr., z nichž 29 dr. rodu Lygosoma, 14 dr. rodu Mabuja), méně Lacertidů (15 dr.), Varanů (6 dr.). Éublefaridů (2 dr.), po 1 dr. z Anguidů (Ofisaurus gracilis) a Dibamidů (D. Novae Guineae na Nikobarech) a chame- león {Chameleo caícaratus v Dekkanu a na Ceyloně). Phrynocephalus Stoličkai prý se vy- skytuje u Leh až 6000 m vysoko. Hadů měl Boulenger 264 druhů, Theobald 220 dr. Mají zvláštní rodinu, jíž Jinde není, Uropeltidů (40 dr.\ zejména v Dekkanu jižním, kde vy- stupuji až Qo 2300 m. Hlavní rodina u Boulen- gera Čolubridy Ti 18 dr.), nebof obsahují i Cala- maridy, Coronellidy a Lycodontidy. Typhlo- pidů (podzemních hadů) má 14 dr., Boidů 4 dr. (z nichž nejznámější jsou lython tno- lunis a Python reťiculatus na vých.), po 1 dr. rodu Cylindroíis a Xenopeltis. Jedovatých je 9 Dipsadidů, 4 dr. Psammofidu, 7 dr. Dryo- fidů, 10 dr. Homalopsidů a 14 dr. Elapidů (i africká Naja tripudians, bungarus až 4*3 m dlouhý), 4 dr. Viperid, 12 dr. Crotalid (Tri- meresurus) a 30 dr. mořských (tedy 60 dr. zemních). Žab uvádí Boulenger 124 druhů. {sou to hlavně (89 dr.) Ranidy (41 dr. rodu Una, endemický rod Oxyglossus, jiŽ veocénu, Rhacoforus, Ixalus a j.), pak Engystomatidy (12 dr.) a Bufonidy (17 dr.), konečné 4 Pelo- batidy, 1 dr. z Dyscophid (palaeotropický) a Hýla. Většina jsou tvary zvláštní, enaemické, některé v Malaisií, Číně, Bufo viridis evrop- ský jde v Himálaji do 5000 m. Ze Sala- mandridů je v Sikkimu Tylotriton verrucosus čínský, ale v tropické nížině je 5 Coeciliidů. Ryb napočetl Day v Přední l-ii 1375 druhů, k nimž dodatkem 27 druhů přibylo. Sladko- vodních popsal 420 dr. (417 Beavan), z nichž větší polovice Cyprinidů (228 dr.), 116 dr. sumcovitých (Siluridů). K tomu přišlo něco ze Zadní I., o které máme jen přehled neúplný od Sauvage (139 dr.), též nejvíce Cyprinidů (67 dr.) a Siluridů (46 dr.). Zvláštní^ typické rodiny menší: Nandidy (5 dr.), Labyrinthici (10 dr. v Zadní l-ii, 6 dr. uvádí Day), Ofice- íalidy (8 dr. v Zadní l-ii, 6 dr. uvádí Day), Mastacembelidy po 4 dr., 2 dr. rodu Noto- pterus. Jiné rodiny jsou Clupeidy (12 dr. uvádí Day), 3 Symbranchidy, Percidy (6 dr.), Cy- prinodontidy (5 dr.), Chromidy (2 dr. v zá- padě). Větší počet tu druhů a rodin jinače jen v moři žijících, neb zde se z moře do řek stěhujících: Sciaena auctor^ 5 Gobiid, Batrachus gangeticus^ Sillago domina ^ 2 dr. rodu Callionyrous, 4 dr. rodu Mugil (jdou v Ganze až po Delhi nahoru), 4 dr. rodu Bel on e, 2 ouhoře, 2 Syngnathidy, Tetrodon lunaris (v ř. Huglí), 2 dr. rodu Pristis, ba Carcharias gangeticus, rozšířený od Bagdadu do Austrálie a kol ostrovů Fidžijkých. Jeví se tím přechod k Malaisii v Oceánii, kde rozdílu mezi rybami říčními a mořskými skoro není. Většina ryb je endemická, některé palaeo- tropické {Lates caícarifer je v Číně a Austrá- lii, Lcbias dispar v Lahoře a Habeši, Disco- guathus nasuta v Arábii, Palestině, Sýrii). Zvláštností jsou v Himálaji některé Siluridy, které se přilepují ke skalám v bystřících, jež by je jinak odplavily, tak na př. Glyptoster- num. Nejvyšší jezírka a říčky v Himálaji mají Nemachily (do 5300 m) a podobna tu zvířena sibiřsko-turanské. iy. 568 Indie Východní (obyvatelstvo). Obyvatelstva dle sčítáni r. 1891 bylo úhrnem 291,380.952 duší, z čehož připadlo 221,172.952 lidí na území podrobené přímo vládé indobritské a 70,208.000 na vasallské státy a kmeny odvislé. Nehledíme-li k Adenu, jenž omezen jsa toliko na blízké okolí vyka- zuje velikou lidnatost (213 duší na 1 ^m'), jest nejhustěji obydlena nížina Ganžská (Ben- galsko 182, Sev.-záp. prov. a Audh 168 duší na 1 ibft'), potom výcn. pobřeží (Madrassko v domorodých státech 143 duší, v území angloindickém 97 na 1 frm'), domorodý stát Baroda (113 na 1 km*), pak Adžmír-Mervara (77), Pendžáb (73), Majsúr (68), Berár (63), Bombay a Sindh (59), Hajdarábád (54), Cen- trální Indie (51). Naproti tomu velmi řídce obydleny jsou sev. krajiny hornaté a země po- hraniční: Belúdžistán (1'3 na 1 km*)^ Anda- many (1*4 na 1 km*), Lušai a Kačin (2'5), Sikkim, území vých. od Assamu, Britský Belúdžistán (4), afgánsko-indické území pomezné (6), Čitrál a Ďárdistán (7), Šanské státy (8), Manipur (11^, Kašmír (12). Celkem připadá v bezprostřea- ním panství britském průměrně 89 duší na 1 Irm', ve státech odvislých 26 duší na 1 Arm' (oválem bez pomezných končin stoupá také na 67 duší). Pohlaví bylo zjištěno u 287,223.431 duší, z nichž bylo 146,727.296 m. a 140,496.135 žen. Pohyb obyvatelstva následkem nedosta- tečných záznamů mezi domorodci nelze sta- noviti; úmrtí r. 1892 obnášela 3212 z 1000 duší, z čehož nejvíce připadá na zimnici (21-24%J a choleru (3-34Vo); hadím uštknutím nebo šelmami přišlo o život 21.988 lidí. Velmi značný jest také proud vystěhovalecký, nad nímž vláda indická sama přísně bdí. Neblahé poměry dělnické pudí rok co rok veliký po- čet indických dělníků (kuli) do jiných osad anglických a proud ten stále se vzmáhá; r. 1885—86 obnášel 7979 duší, r. 1890—91 již 20.085 a v létech 1892, 1893 a 1894 jeví se následovně: na Mauritius — , 485, 1029, do Natalu 3647, 2427, 3429, do Záp. Indie 2620, 2569, 3896, do Brit. Guayany 4723, 5262. 7277, do Surinamu 1233, 1112, 1219, na Fidžijské ostrovy 1528, 781, 1082; úhrnem 13.751, 12.636, 17.932. Nájemní smlouva těchto dělníků zní obyčejně na 5 let, avšak i potom namnoze zůstávají v cizině. — Podle povolání obvv. stanoveno nejvíce zemědělců a průmyslníků, dělníků a slunů. Bylof napočteno: úředníků 5,600.153, vojáků 664.422, zemčděl. 175,381.239, průmyslníků 47,600.581, obchodníků 4,685.579, osob zaměstnaných při dopravě 3,952.993, osob zam. vyučováním a uměním 5,627.191, sluhů 11,220.072, různých dělníků 25,468.017, jiných 6,978.184; úhrnem 287,223.431. Zajímavou pestrou směsici kmenů, jazyků a náboženskj^ch vyznání poskytuje I. ve svých poměrech národopisných, směsici, jakou snad žádná jiná země nemuže se vykázati. Většina plemen lidských má tu své příslušníky a všecka náboženství, jež v dějinách nabyla velkého významu, mají zde své vyznavače a pozůstatky, Národopisné seskupení obyvatel- stva ind. nelze nyní vůbec prakticky pro- vésti, nebof nejdůležitějším pojítkem mezi jednotlivými skupinami iest náboženství. -Po- čítajíf se na př. za »Hindy< všickni, kdož vy- znávají brahmanismus, třeba náleželi nejrůz- nějším plemenům, mezi muslimy počítají se Áriové, Túránci atd. Přes to aspoň jazyk po- skytuje ještě jakési dělidlo. Árijské oby v. čili Indové v užším smyslu mluví různými nářečími (hindí, bengálí, maráthí atd.), je- jichž základem jest sanskrt, jazyk bohoslu- žebný, kterým však každý vzdělaný Ind mlu- viti dovede; jestif jaz^^k ten pro ně tím. Čím muslimům jest arabština, čím v Evropě bý- vala latina. Toto obyvatelstvo vvniká nad ostatní plemena jak fysickými vlastnostmi, tak i intelligencí a obývá hlavně v sev. ní- žinách a krajích přímořských. Jádrem oby- vatelstva árijského jsou Hindové. V Dekkané bydlí nejvíce Dravidové (Tamilové, Kanárové, lelugové, Malabarci a j.). Vedle těchto dvou velkých skupin národních přebývá v l-ii ještě některý počet kmenŮ, zevnějškem, jazykem, náboženstvím i zvyky svými od předešlých podstatně se lišících. Jest to skupina kolarij- ská ťBhílové, Gondové, Pahariové, Kolové a Vedaové na Ceyloně), kteří žijí nyní v ne- dostupných končinách lesnatýcn a hornatých a pokládají se pravidelně za zbytek bývalých prabydlitelů. Na sev. druží se k těmto sku- pinám tak zv. národové himalájští plemene mongolského nejblíže příbuzní sousedům svým Tibeťanům (Lepčové, Kirantiové, Lim- bové, Murmiové, Nevarové, Gurungové, Ma- garové, Sunvarové a j.); obývali kdysi mno- hem dále na jih, avšak byli od árijských a turánských kmenů zatiaČeni vysoko do hor. K tomuto obyvatelstvu buď původnímu nebo v dávných dobách již přistěhovalému druží se přistěhovalci doby novější, nebof ve sta- rém, středním i novém věku hrnul se do I. vždy příliv cizinců původu nejrůznějšího. Z těch k plemeni árijskému náležejí Parsové, potomci starých PerŠanů a dosud vyznavači náboženství Zoroastrova, dále muslimští Af- gánci usedlí hojně na sev.-záp., dílem i na vých. (tu zovou je Rohilla); potom následují potomci mongolských a turánských doby- vatelů, kteří zhusta drželi sev. l-ii pod svým panstvím, Arabové, pokojní to přistěhovalci, kteří za obchodem přibyli do měst a krajin na záp. pobřeží (Kalkutty, Goe, Multánu, Gu- džerátu) a tam se usadivše namnoze s obv- vatelstvem domácím se smísili (smíšenci arab- sko-hindští v již. l-ii slují Mapitla), a posléze Židé, bytující ve skrovném počtu v l-ii jiŽ prý z dob zajetí babylonského a rozptýlení po jednotlivých končinách malabarských jako rolníci, řemeslníci a obchodníci. V l-ii ro- zeznávají se >černí Židé<, nepochybně po- tomci tmavých domorodců přestoupivších k náboženství židovskému, a >Židé bílí*. Velký význam má při dělení obyv. indického náboženství, jež vlastně dosud jest dělítkem nejdůležitějším. R. 1891 bylo z 287,223.431 duší, u nichž vyznání náboženské vyšetřeno: hindů 207,731.727, muhammedánů 57,321.164, ctitelů přírody 9,280.467, buddhistů 7,131.361, 35 30 I Indie Východní (orba). 569 křesťanů 2,284.380, síkhů 1,907.833, džajnů 1.416.638, parsů 89.904, židů 17.194. jiných 42.763. — Křesťané indičtí jsou jednak tomášenct, domorodí to křesťané na pobřeží Malabarském. obrácení již v dávných dobách, jednak katolíci převedeni ku křesťanství v bývalém území franc. a portug., jednak proselyté missiiních společností z doby nové. R. 1891 počítalo se mezi křesťany l,'315.1b3 řím. katolíků. 295.016 angUkánů, 200.467 syr- ských křesťanů, 191.741 baptistů a 65.376 luthe- ránů, podle původu pak bylo 168.000 Evro- panů, Eurasiů 79.790, domorodců 2.036.590 Řím.-katol. církev utvořila z I. pro správu svých příslušníků praefekturu a 18 apoštol- ských vikariátů; mimo to vydržují jesuité četná učilištč (v Kalkuttč, Bombayt, Negapa- tamu, Mangalúru a j.). Missií Činno jest v l-ii celkem 31 (anglické, americké, německé, švédské a dánské). Orbou Živí se více než polovina (171,735.390 duší) všeho obyv., ba v některých krajích jsou Ví obyv. rolníky. Půda i podnebí jsou zemědělství celkem velmi příznivý, ale podle různých poměrů teploty i srážek atmosféri- ckých vyskytují se též mezi jednotlivými kra- jinami velké rozdíly; PendŽáb na př. a údolí himalájská hodí se hlavně ku pěstování rost- lin pásma mírného, horká nížina ganžská svědčí plodinám tropickým, kdežto obvod džunglí a poušť Thar jsou pro zemědělství nezpůsobilé. Vzdělávání půdy děje se s ve- likou pečlivostí, zachovává se střídání plodin, součásti půdě odňaté nahrazují se pokud možno mrvením a v končinách s nedostateč- nou vláhou pečuje se i o umělé zavlažování. O zavodňování pečuje horlivě i vláda, jež zřizováním průplavů nových i opravováním starých (průplavy Ganžský a Sirdhinský. dále zavlažovaci soustavy podél řek Kaveri. Kistny a Godávari) a zakládáním rybníků, studnic atci. zúrodnila mnoho půdy za neplodnou poklá- dané (r. 1893 bylo 10,748.556 ha, Bengálsko ještě vyjímajíc uměle zavlažováno). Mimo to zaváděním nových plodin (na př. Čaje, cin- chony, chinovniku). zlepšením method vzdě- lávacích, zakládáním vzorných statků, zřizo- váním rolnických škol učiněny sice veliké pokroky, přes to však mezi domácím oby- vatelstvem nemůže se dosud orba ani z da- leka měřiti se zemědělstvím evropským, po- něvadž strašlivá chudoba domorodců zdár- nému rozvoji jejímu ještě dlouho bude na závadu. Nejhorší poměry v té příčině panují v krajích právě nejúrodnějších, v sev. l-ii, při řekách Ganze a Brahmaputře, kdež ohromná prostranství jsou vlastnictvím velkostatkářů, tito pak sedlákům je přepouštějí v nájem. Nejlepší poměry panují na pobřeží Malabar- ském, kde převládají malostatkáři, kdežto v Madrassku obojí třída rovnoměrně jest za- stoupena. Žalostné jsou též poměry země- dělského dělnictva, jehoŽ mzda kolísá od 4 kr. do 1 zl. denně, průměrně pak činí 24 kr., ba v některých krajinách musí se rodina dělníka takového spokojiti měsíčním příjmem 4 aŽ 8 zl.; Že za takových poměrů i při veliké OuQv Slovník NscCaý, iv. XII, 36 1897. láci potravin hlad mezi nimi jest domovem, je přirozeno. Ze vší rozlohy Britské I. r. 1893 bylo vzděláno celkem 88,639.279, 35,971.490 ha možno ještě vzdělati, 21,946.143 ha bylo lesa a 45,178.860 ha půdy neplodné. Z obilin přední místo zaujímá rýŽe, jež vyžadujíc veliké vláhy pěstuje se nejvíce v deltách velkých řek a vlhkých nížinách (Barmě, Bengálsku, Sev.-záp. pro v., Audhu a Madrassku), ale nemá již dří- vějšího významu u výživě obyv., neboť jii jen na 70 milí. jí výhradně se živi, kdežto na 100 milí. živí se prosem a na 70 milí. pšenicí. Pěstováni pšenice (v Pendžábě, Audhu, Sev.- záp. prov.. Centrálních prov. a Bombaysku) nabývá v novější době vždy většího významu a rozšíření, a od r. 1873 stala se indická pše- nice na trzích evropských nejvážnějším sou- peřem pšenice americké. Proso pěstuje se na planinách mírně zavlažovaných, zvláště v Madrassku, Bombaysku (zde zabírá 83% všech rolí), Smdhu, šev.-Záp. prov. a Pen- džábě, ječmen daří se v horním úaolí ganžském a údolích himalájských, oves zaveden v l-ii jen na zkoušku od Evropanů. Důležitou úlohu u výživě obyvatelstva mají také luštěniny (nejvíce v Pendžábě), z nichž velmi rozšířena jest čočka; mouka z ní pode jménem ^reva- lenta< vyváží se do Evropy. Hojně rozší- řeny jsou též olejně rostliny, neboť nden I. sama spotřebuje mnoho oleje, nýbrž i Ev- ropa jej odtud odebírá. Pěstování jich rozší- řeno je hlavně v Madrasu, Bombayi, Centr, prov. a Pendžábě, nejvíce pak vyrábí se olej lněný, řepkový, sesamový, makový, ricinový. Počítá se na 300 druhů rostlin olej skýtají- cích. Cukrová třtina poskytuje průměrné ko- lem 2 milí. tun surového cukru, který mimo to se vyrábí ze šťávy některých palem; nic- méně způsob výroby, nacházející se hlavně v rukou. domorodců, je dosud nedostatečný hlavně pro odpor domorodců k cukru raíti- novanému. Sídlem plantáží cukrovníkových jsou Sev.-záp. prov., Pendžáb a Bengálsko. Z rostlin vlákna poskytujících největší význam mají bavlník a džut (Corchorus). Pěstování bavlníku rozmohlo se za občanské války se- veroamerické měrou netušenou a od té doby stále se vzmáhá. Následkem toho I. nyní vedle sev. Ameriky dodává nejvíce bavlny na trh světový, jakkoli vlákno její jest kratší a hrubší, střediskem plantáží bavlníkových jest poloostrov Gudžarát a vysočina Dekkan, pak z části Madras a Sev.-záp. prov. Džut vyžadující vlhkého podnebí daří se jen v sev. a vých. Bengálsku a roční sklizeň obnáší již na 4,000.000 q. Kromě toho zasluhuje zmínkv ještě Rhea, jejíž vlákno trvanlivostí předci nad všecka jiná. a indické konopí, pěstované nikoli pro vlákno, nýbrž pro výrobu opojného hašiše. Indych již oá dávných dob z I. se vvváiel a pěstuje se dosud hojně v Bengál- slcu. v Sev.-záp. prov. a Madrasu, ale nemá již takového významu jako dříve, poněvadž z velké části nahrazuje se barvami lučebními. Ku přípravě opia seji v l-ii mák (kolem Be- naresu, Patný na planině Maloské, místy též v Rádžputáně, Centr. prov. a Pendžábě), ale 38 570 Indie Východní (lesy, chov dobytka, průmysl). kromě míst vládou určených je péstování jeho zakázáno, poněvadž jest monopolem; ostatně v novější době jeví se úpadek ná- sledkem soutěže čínské a zvýšených cel v Číně. Tabák indický je chatrný a sází se jen pro spotřebu domácí. Ohromné pokroky činí plantáže čajovníkové; r. 1838 vyvezeno prvých 12 beden do Anglie a nyní I. dodává Ve všeho čaje na trh světový, Anglie pak, která spo- třebuje ročně na 80 milí. kg, vymaňuje se stále z rukou obchodníků čínských. Assam a Bengálsko dodávají nejvíce čaje, jemuž nej- lépe svědčí polohy od 600 do 1000 m a jenž následkem pečlivější přípravy vyniká i nad čínský výrobek. Kávovník omezen jest na jižní l-ii (Majsúr, Kurg, Nílagiri, Wynaad, Travankore), ale utrpěl podobně jako na Ceyloně velmi mnoho kávokazem (Hemileia vastatrix). Hojny jsou také rostliny posky- tující drogy. Ž nich však soustavně pěstuje se toliko chinovník, uvedený sem z již. Ame- riky r. 1860 a vykazující nyní hojné kultury v okresu dárdžilinském v Himalájí, v Níla- girských horách a některých končinách již. I. Posléze četné stromy divoce rostoucí dávají různé pryskyřice (katechu, guttaperča, kafr, kaučuk) a proslulý indický lak. Z půdy, jež věnována jest zemědělství, připadá (1893) na: rýži 26,297.525 ha, pšenici 8,593.956, jiné obi- liny 39,813.100, cukrovou třtinu 1,119.445, bavlník 3,576.099, olcjné rostliny 5,418,000, džut 872.534, indych 529.445, tabák 459.819, čajovník 144.185, kávovník 49.115, mák 22 až 25.000 ha. Ovocnářství spojuje ovoce tropi- cké i jihoevropské. K domácímu všeobecně požívanému náleží: mango, ananas, gujava, pisang, liči, kokosový ořech, banán a ořech betelový, jenž pro své narkotické účinky po celé zemi se žvýká; z jižního ovoce zname- nitý jsou broskve z Bengálska, hrozny a me- ruňky z Kašmíru, oranže z Khasijských hor sev. od Kalkutty. Koření hojně jest pěsto- váno i v užíváni, zejména pepř, žlutý kořen, zázvor, anys, koryander, černý kmín a pepř betelový. Zclinářství, pokud neobsahuje do- mácí plodiny indické, je chatrné. Evropská zelenina přenesená na půdu indickou pozbyla namnoze své chutnosti a domorodci nepři- jali z ní ničeho leČ řetkev a kapustu. Lesy indické byly až do nedávná nemi- losrdně hubeny, nyní však věnuje se jim značná pozornost. Pokrývají dosud skoro 22 milí. ha, nejvíce v Himálaji, Záp. Ghátech, Sundárban v GanŽské deltě a Britské Barmě, nicméně v jiných končinách následkem ča- stého zažeháni nadobro zmizely. Nedostatek dříví a škodlivé účinky mýcení na podnebí jednotlivých krajin přiměly vládu, že r. 1864 ustanovila zvláštní dozorčí úřad nad lesy, prohlásila jistý díl lesů za majetek státní (t. zv. lesní reservy, jichž r. 1891 — 92 bylo 162.351 km}), zakázala porážeti některé druhy stromoví, pečovala o zavedení prospěšných stromů amerických a australských a zaklá- dala lesy docela nové. Nejvíce chrání se lesy teakové, dále shal {Shorea robusta) a Cedrus Deodara, jež všecky poskytují výborné dříví stavební, vedle toho však i dřevo santa- lové a j. Chov dobytka v poměru k Evropě jest zanedbán jednak následkem nedostatku vhod- ných pastvin, jednak proto, že většina obyv. z příčin náboženských nepožívá masa zvíře- cího. Nejrozšířenějším druhem dobytka ho- vězího jest zebu, vedle toho však zavádějí se do země cizí plemena ku křížení a zušlech- tění plemene domácího, ale trpívají četnými nemocmi i nepříznivým podnebím. V bažina- tých končinách deltských nacházíme na místě obyčejného skotu namnoze buvola, v údolí Indském a v písčité poušti až do Rádžputány chová se místo skotu velbloud. Od založení britského panství poklesl také chov koní, poněvadž pro vojsko málo se užívá zvířat domácích, jen Pendžáb a sousední Belúdži- stán vykazují velký počet koňstva; v posl. létech mimo to věnována pozornost chovu mezků, také hlavně jen pro účely vojenské. V údolích himalájských rozšířena jest tibet- ská čili kašmírská koza, jejíž vlny užívá se k výrobě proslulých šálů; avšak počet stád je skrovný. Hojnější jsou ovce, zvláště na vysočině Dekkanské a v Himálaji, jež posky- tují ročně na 10 milí. kp^' vlny pro vývoz. Veliký, šeredný vepř indický chová se po celé zemi, ale masa jeho požívají toliko nejnižší třídy lidu. Charakteristickým posléze zvířetem v l-ii je slon, jehož užívají k pracím jak hospodářským a domácím, tak i k lovu, do- pravě (i vojenské) a při slavnostních průvo- dech. Sčítání dobytka provádí se již ve všech provinciích, jen v Bengálsku nikoli; kromě něho bylo v l-ii r. 1894 napočteno: koní 1,113.939, mezků a oslů 1,096.434, skotu 65,721.144, buvolů 12,519.164, ovec a koz 32,283.701, velbloudů 235.459. Chov bourců omezen jest skoro jen na Bengálsko a také celkem klesá. Lov perlí a perlorodek provo- zuje se na pobřeží distriktu Madurského na j. a v zálive Kambajském. Největší díl t. zv. perel indických pochází od ostrova Ceylonu a ze zálivu Perského. Rybolov provozuje se skoro na všech pobřežích, lov mušlí kauri- ových {Cypraea moneta) u Malediv a Lakadiv. Průmysl indický je prastarý a znamenitý, přes to však I. byla a jest dosud zemí hlavně zemědělskou a nikoli průmyslovou, neboť není tu velkých obvodu průmyslových, ani rozsáhlých okruhů hornických. Naproti tomu mnohá odvětví průmyslová, zejména taková, jež vyžadují velké zručnosti řemeslné a umě- leckého vkusu, dosáhla tu velkého rozvoje, ba v některých směrech, na př. ve výrobě látek bavlněných i hedvábných, spracovávání drahých kovu a pracích klenotnických, po- kládáni Indové za nedostižné. V nové době však tento průmysl domácí utrpěl velmi jed- nak úpadkem mnohých států domácích, jed- nak dovozem lacinějších (ovšem i hrubších a chatrnějších) výrobků cizích. Náhradu za to poskytne snad zemi zdomácnění průmyslu evropského v l-ii samé a není bez podstaty, praví-li se, že v Bombayi vyrůstá nový Man- chester a v Kalkuttě nové Dundee. V tomto Indie Východní (obchod). 571 domácím průmyslu vyniká především spraco- váváni dřeva, kamene a slonové kosti k růz- nýn; pracím ozdobným pro chrámy i příbytky, nebof podnes zámožní lidé věnuji mnoho na tckovýto luxus, jenž nedává klesnouti domá- címu průmyslu uméleckému. Hrnčířství náleží k nejstarším řemeslům a soustředěno je nej- více v Bombaysku. Nicméně i při velikém odbytu tohoto zboží (neboť pravověrný hindu užívá každé nádoby jen jednou a potom ji ničí) zůstává odvětví toto po venkově na nízkém stupni a stará výroba polévaných kachlíků, desek na stěny a střechy, jaké shle- dáváme na stavbách velkých mogulů v Dehli, povznáší se teprve v novější době působe- ním britsko-ind. škol odborných. Neméně vynikajícím odvětvím jsou řezbářské práce ze slonové kosti, rohu buvolího i nosorožího, skřínky ze dřeva santalového, vykládané slo- novinou, ebenovým dřívím i kovem, jichž veliké množství se vyváží, pak výroba nádob kovových, zvláště mosazných a měděných, z nichž oblíbeny jsou u. domorodců zvláště nádoby bidrijské, zvané tak dle svého výro- biště. Slavné kdysi zbroj ířství, výroba ručnic s vykládanými ozdobami a mosazných pan- céřů řetězových, pokleslo jednak následkem dovozu evropského, jednak působením vlády, která přísně bdí nad výrobou i prodejem zbraní; jenom některé krajiny udržely svou dřívější pověst, na př. Hajderábád vyrábějící zbraně damaškované. Klenotnictví náleží k nej- lepším a nejváženějším živnostem následkem velké záliby ve špercích, takže v l-ii jiŽ na 408 duší připadá klenotník (v bohaté Anglii teprve na 1200 oby v.) ; nejlepší zboží pocluzí z Bengálska a Kalícutta v tomto odvětví udává tón. K tomu druží se velejemné práce ňli- gránové, jejichž kolébkou zdá se býti I., a emailové práce na zlatě a stříbře (v Multáně, Hajderábádě a Džajpiiru). Lakované výrobky indické liší se od čínských a japanských, ma- jíce z pravidla jen světlé arabesky na půdě červené nebo modré. Tkalcovství domácí, proslulé někdy jemností, zbarvením i vzorky svých látek, bylo již v předešlém století zá- kazy dovozními z trhů anglických vypuzeno a nyní trpíc velice dovozem strojního zboží aniTi. klesá, a také nedostižně jemné mušelíny nehotoví se již v bývalé dokonalosti. Hedváb- nictví, jež suroviny nabývá netoliko od oby- čejného bource, nýbrž také z kokonů jiných housenek, činí poměrně malý pokrok. ISaproti tomu světové pověsti těší se indické šály pro jemnost látky i pro krásný lesk, jakkoli nyní napodobeninami francouzskými namnoze byly vytištěny z trhů evr.; stejně hledány jsou koberce z Pendžábu, hotovené mimo to 1 v četných trestnicích. Velice rozšířeno je též vyšívání, jež bývá pravidelnou ozdobou oděvu lidu obecného; nejkrásnější výšivky provádějí se na aksamitu a suknu pro skvostná roucha, avšak pro hrozně nízké mzdy hrozí tomuto odvětví nebezpečenství. K domácímu průmyslu náleží posléze výroba indychové barvy a v Bengálsku, Sev.-záp. prov., Audhu a Madrassku pracuje na 2500 závodů, ze kte- rých však iiž velký počet přešel do rukou Evropanů. V odvětvích průmyslových, jež do I. zavedeny byly od Evropanů, na prvém místě stojí výroba bavlněných látek. R. 1854 založena první továrna a r. 1894 počítalo se již 135 závodů s 2,538.577 vřeteny, 29.362 stavy, 130.570 dělníky a s výrobou v ceně 62,425.580 rupií. Bombay a presidentství bom- bayské jest ohniskem tohoto ruchu; třeba pak dosud dovoz látek bavlněných do I. činil třetinu všeho dovozu vůbec, přece již tkal- covny a prádelny indické činí Anglii značnou soutěž nejen v l-ii samé, nýbrž i v Číně, Ja- panu, Arábii a Africe. Zápasí sice závody do- mácí dosud s drahotou strojů i uhlí, ale za to mají surovinu i odbyt na místě a nízké mzdy dělnické. Následky pak jeví se již tím, že dovoz hrubé příze do I. skoro přestal, dovoz prostřední příze klesá a jenom jemná příze, na kterou hrubou bavlnu indickou nelze spracovati, dosud se udržuje na své výši. Na druhém místě rozsáhlou měrou rozmohl se průmysl džutový, s nimŽ také počato r. 1854 a jenž r. 1894 měl již 26 továren se 189.000 vřeteny, 9417 stavy, 67.931 dělníky a s vý- robou 34,417.870 rupií. Průmysl ten je do- movem v Bengálsku, hlavně kolem Kalkutty, a vyrábí mimo různé umělejší věci hlavně obrovské množství pytlů (na 140 milL), jež vyvážejí se do Číny, Austrálie a Ameriky. Naproti tomu výroba látek vlněných v Pen- džábě a Sev.-záp. prov. dosud hrubě nevyniká, jakkoli má domácí suroviny hojnost; r. 1894 v 5 továrnách vyrobilo se zboží za 2,424.470 ru- pií. Starý domácí papír vytlačen jest nyní strojním tovarem 9 papíren v Bombay i a Kal- kuttě, jež r. 1891 vyrobily 11.086 tun papíru. Železárny poskytují již velký díl součástí Železničních, přes to však spracovávaji větši- nou železo do I. přivážené, kdežto hutnictví pro drahotu uhlí a j. potřeb neláká soukro- mého kapitálu; jediná huf velkých rozměrů jest majetkem vlády. V okolí mest činno jest množství cihelen. Velké naděje do budouc- nosti vzbuzuje pivovarství, jež uvedeno byvši do I. r. 1850 rozmohlo se hlavně v Himálaji, Dekkaně, horách Nílgirských, Pendžábě a Sev.-záp. prov. a čítá nym 22 závodů, jež r. 1894 uvařily 57, milí. gaílonů piva (3,148.000 g. pro vojsko); avšak vedle toho ještě do- vezeno 2,787.622 g. Rozsáhlá jest i výroba sodové vody, zastoupená po městech 76 zá- vody. Posléze ještě uvésti jest cukrovary, tov^ny na rum a arak, olejny na olej koko- sový, kastorový, ricinový, lněný a růžový, továrny na výrobky kožené, brusírny draho- kamů a pod. Obchod. Při neobyčejném bohatství a vel- ké rozmanitosti plodin a výrobků indických býval obchodní ruch země této již od nej- dávnějších dob velmi čilý, ale tak důležitým územím obchodu světového, jakým I. za na- šich dnů jest, stala se teprve v době novější hlavně následkem rozmnožení a zdokonalení prostředků dopravních. Námořní styky s l-ií rozmohly se v posl. šedesáti létech netušenou měrou a od otevření průplavu Suezského 572 Indie Východní (obchod). vzrůstají bez přestání. Na poč. istol. XVllI. vývoz I. nedosáhl ještě ani 1 míli. lib. steří., r. 1834 stoupl již na 10 milí. a- r. 1866 na 66 milí. V posl. létech jeví se poměr dovozu a vývozu následovně: Rok Dovol Vývos 1889—90 . . 665,601.205 . 1033,968.624 rupií 1890—91 . . 690,348.999 . 1001,357.218 » 1891—92 . . 665.874.570 . 1080,360.100 » 1892—93 . . 662,652.770 . 1055,954.740 » 1893—94 . . 770,214.320 . 1065.034.690 » 1894—95 . . 735,290.930 . 1089,137.780 » K tomu druží se ještě obchod s drahými kovy, jenž v posledních létech činil: Rok Dovos Vývos 1892—93 . . 170,098.100. .69,589.240 rupií 1893—94 . . 184,612.560 . . 41.001.920 » 1894—95 . . 95,812.070 . . 82,260.720 » V údajích těch obsažen také obchod vládní omezující se skoro výhradně jen na dovoz (r. 1892—93 dovoz 36,602.470 rupií, vývoz 594.780; r. 1893—94 dov. 30,644.750, vývoz 557.790; r. 1894—95 dovoz 33,615.550, výv. 987.790 rupii). Skoro veškeren vnější obchod je námoi^i. Styky se sousedními zeměmi na sev. a vých. (Afgánistánem, Sikkimem, Ne- pálem, Bhutánem, Tibetem, Šanskými státy a Siamem) udržují prostřednictvím karavan Parsové, Fathanové a Arméni, kteří však na severu musí jiŽ zápasiti se soutěží ruskou. Nicméně i tento obchod (w úřední statistice zvaný >obchodem přes hranici zemskou<) jest značný a vykazuje průměrně v dovozu i vývozu 35—40 milí. rupii (r. 1894 dovoz 43,512.510, výv. 36,983.210 rup.). Vnitřní ob- chod obstarává nejvíce kasta Banjanů, kteří ponejvíce plodiny domácí dopravují na velká tržiště a do přístavů, avšak s rozvojem' mo- derních prostředků dopravních obchod ten přirozeně klesá. Naproti tomu obchod ná- mořní nachází se převážnou většinou v ru- kou britských a Velká Britannie dosud má největší podíl na veškerém obchodě indickém, ačkoli nyní podíl její činí (i s drahými kovy) málo přes 50% (r. 1872 80%). R. 1894 bylo účastenství jednotlivých států na obchodě indickém následující: V. Britannie 866,441.150, Čína 146,718.780, Francie 118,325.730, Něme- cko 93,625.110, Belgie 77,802.480, Spoj. Obce scveroamer. 53,760.910, Rakousko 43,208.310 rupií. Vedle toho hojné styky obchodní s l-ií udržují Straits Settlements, Itálie, Ceylon, Egypt, Mauritius, Persie, Rusko, Nizozemí, Japan, Arábie, republiky jihoamerické, vých. pobřeží africké, asijské Turecko a Aden. Ve zboží dovozném přední místo zaujímají ba- vlněné látky a příze, dále následují látky vlněné, hedvábí a hedvábné tkaniny, kovové zboží, lihoviny, cukr, oleje, petrolej, uhlí, sklo, papír, zápalky, oděv, sůl, kořeni a j. Cena dovezeného zboží r. 1894 — 95 byla ná- sledující: Bavlněné látky 298,220.000 rupií, stroje a součásti železniční 40,390.000, zboží železné a ocelové 40,210.000, cukr 28.750.000, bavlněná příze 28.510.000, petrolej 21,230.000, lněné látky 15,420.000, uhlí 14,740.000, oděv 13,040.000, měděné zboží 12,980.000, hedvábné tkaniny 12,770.000, surové hedvábí 10,370.000, sůl 8,420.000, koření 7,770.000 rup., lihoviny 7,300.000 rupií. Naproti tomu vývoz obsa- huje většinou dosud plodiny zemědělské a domácí suroviny, kdežto tovarů vyváží se poměrně málo. Bylf vývoz r. 1894—95 tento: Rýže 138,070.000, džuta 105.760.000, opium 90,650.000, bavlna 80,730.000, čaj 75,560.000, lněné semeno 67,460.000, kůže 65,600.000, bavlněná příze 56,720.000, indych 47,460.000, džutové výrobky 42.110.000, obilí 32.500.( 00, řepné semeno 28,600.000, káva 21,220.000, sesam 18,810.000, bavlněné látky 14,770.000. vlna 13,770.000, podzemnice 13,030.000 rupií. Mimo toto uvedené zboží vynikající položky vykazují ještě barviva a třisíoviny, lak, dřtvi, olej, hedvábí, koření, třtinový cukr, ledek a j. Příznivým znamením pro i-ii jest, že po dra- hnou dobu vývoz předčí nad dovoz a že ve světovém obchodě zaujímá již páté místo, jsouc předstihována toliko Velkou Britannií, Francií, Německem. a Spoj. Obcemi severo- americkými. Avšak tento dovoz a vývoz pod- léhá velice kolísání kursu rupie a mimo to přece vnější obchod indický v poměru k počtu jejího obyvatelstva je dosud příliš skrovný (připadá tu na 1 duŠi průměrně 6 zl., ve Vel. Britannii však 175, ve Francii 84, v Něme- cku 72*5, ve Spoj. Obcích 52*5), což arci vy- světluje se velikou chudobou širokých mass obyvatelstva. Posléze připomenouti sluší. Že ruch obchodní je po zemi velmi nerovno- měrně rozdělen. Při vší rozsáhlosti obchodu i délce pobřeží soustředHije se 94'87o všeho námořního obchodu v 5 přístavech (Bom- bayi 43, Kalkuttě 35*5, Karači 5'8, Rangunu 5'4, Madrasu 51) a z těch zase Bombay na záp. a Kalkutta na sev.-vých. se 78'57o předčí da- leko nad ostatní. Na všecky ostatní přístavy, mezi nimiž důležitější jsou Čitagong, Mulmein, Akjáb, Tutikorin a Kokonada, připadá zby- tek 5-2Vo. S rozvojem obchodu souvisí úzce též roz- voj plavby v mořích indických, takže nyní kromě několika paroplavebních společností anglických také cizí společnosti (1 francouz* ská, 1 rakouská, 1 italská, 1 německá) udržují spojení s indickými přístavy. Od otevření Suezského průplavu nastoupily na místo čet- ných dříve lodí plachetních parníky, kterých je 807o ze všech lodí v přístavech mdických. R. 1894—95 připlulo sem 5309 lodí o 4,156.386 tunách a vyplulo 5268 lodi o 4,099.436 t. Největší počet jich plul pod vlajkou angli- ckou. Plavba říční omezuje se jen na 4 se- verní veletoky (Indus, Ganges, Brahmaputra, Iravadi), ostatně na Ganze a Indu vlivem sou- běžných tratí železničních značně poklesla. Na jihu nejsou řeky splavny pro nerovno- měrný stav vody a Godávari a Narbada zase pro četné peřeje ku plavbě se nehodí. Prů- plavy shledáváme na pobřeží Koromandel- ském i Malabarském a v Bengálsku v okolí Kalkutty; posléze také mnohé průplavy za- vlažovací slouží plavbě vnitrozemské. Velká péče věnuje se náležitému rozvoji Želez- Indie Východní (ústava) 573 ných drah al. jest dnes jedinou zemi asij- skou, při níž možno mluviti o skutečné síti železniční. Vliv jejich pak zřejmě se jeví ve velikém hospodářském rozvoji krajin, jimiž vedou. První traf zdélí 33 km zbudována byla r. 1852 z Bombaye do Tanny a brzo na to traf kalkuttsko-bardvánská a r. 1895 měla I. 30.344 km železnic. Nejvíce vystavěno jich státem (23.763 km\ od r. 1874 ujala se stavby jich také soukromá podnikavost, jež zřídila 4819 km, k nim pak druží se 2667 km, jež jsou majetkem domorodých států, a 95 km tratí cizích. Nejdůležitější jsou trať spojující brány afgánské se zálivem Bengálským (Kal- kutta-Lahór-Pešávar), dále trať bombaysko- kalkuttská přes Dzat>alpúr, bombaysko-ma- drasská a trať vedoucí údolím Indu (Lahór- Karačí), od níŽ se átépí v Šikarpúru důležitá odbočka vedoucí do Quetty. Tyto hlavní trati spojeny jsou navzájem četnými odboč- kami. Scházejí pak dosud důležité dráhy po- dél pobřeží Koromandelského i Malabarského a trať z Kalkutty údolím Iravadským do Ran- f»unu. Z drah mimo síť indickou ležících dů- ežita je dráha z Rang^nu do Mandale v Barmě. Závadou železnic indických jest příliš nestejná šířka kolejí (od 061 m do 1*52 m). K želez- nicím druží se 247.040 /rm cest (1894), z nichž 54.697 Arm jsou silnice stavěné po způsobu evropském. Od r. 1876 náleží I. ke světovému spolku poštovnímu. R. 1894 — 95 počítalo se 9243 úřadů poštovních, jež dopravily 356,671.964 dopisů a lístků a 28,144.707 kusů časopisů; příjem z nich činil 16,317.460 rupií, vydání 16,060.330 rupií. Poštovní spořitelny mtMy r. 1888 již 5966 stanic se 261.157 vkla- dateli (z '/lo domorodci) a více než 5,000.000 lib. stcrl. vkladů. Telegrafy r. 1895 měly úřadů 1362 nepočítajíc telegrafní úřady při železnicích. Délka tratí činila 71.853 km, délka drátů 222.397 km, počet depeší 4,421.877; příjmy činilv 9,786.970, vydání 8,079.480 rupií. K tomu druií se ještě 436 fcm kabelů. S Evro- pou jest I. spojena 2 kabely z Bombaye přes Aden a Suez, .pak z Karačí přes Fao, Basru, Bagdád s Cařihradcm, posléze přes Abúšehr, Teherán, Tifiis a Odčsu. Jiný kabel vede přes Singapur do Austrálie, v mincovnictví vládne měna stříbrná a jednotkou základní jest rupie = 1 zl. r. č., jež při úřadech cel- ních a pošt. dělí se ve 100 centů, avšak ostatní obyvatelstvo dčlí ji v 16 ana (á 12 pei). Vedle této jednotky kolují také stříbrné mince o '/, a 2 rup. a drobné mince bronzové. Zlaté mince (mohur=15 rupií) mají kolísa- vou cenu následkem různého kursu. Při vět- ších sumách počítá se téŽ dle laků (lak = 100.000 rup.) a crorů (1 cror = 100 laků = 10 milí. rupií). Od r. 1861 a 1871 vydány jsou také papírové peníze pro obnosy přes 5 rupií. Vadou této soustavy mincovní jest velké zlevnění stříbra v nové době a následkem toho také klesání rupií, jež s 19*9 pence r, 1881 až 1882 klesla na 14*3 p. r. 1895. Následkem toho zastaveno iest zákonem z 26. čna 1893 svobodné ražení stříbra a cena rupie stano- vena u veřejných pokladen na 16 pence pe- něz angl. Rupie koluje hojně také ve vých. Africe. Míry a váhy jsou dílem anglické, dílem domácí. Nařízením vlády z 29. ún. 1889 zaveden anglický yard = 0*91438 m za jednot- ku délkové míry pro celou říši, ale zavedení kilogrammu (1874) za základ vah a měr na tekutiny se neujalo. Domácí vahou jest mand {Indián Maund) dělící se na 40 sihru (a 16 či- taků á 5 tola). ale váha jeho v různých kon- činách je jiná, na př. v Kalkuttě faktorijni mahnd t= 33*86 kg, v Bombayi = 12*7 kg, v Ma- drasu = 11*34 kg] iakési upravení nastalo zavedením normální váhy britsko -indické (1 mand = 37*324 kg a tola = 11*664 g), jíž vláda důsledně dává užívati v celnictví a při váze drahých kovů. Vedle toho užívá se ještě různých měr a vah domácích, ale ve stycích s cizinou panují míry a váhy anglické. Ústava indická stanovena byla zákonem z 2. srpna 1858, jímž veškery země podřízené dosud Východoindické společnosti proměně- ny v državu koruny anglické, a veškerá práva bývalé společnosti vykonávána odtud jménem koruny. Také všecky příjmy, poplatky a p. přijímány od úředníků korunních. Dne 1. led. r. 1877 přijala pak královna angl. titul císa- řovny indické. V čele veškeré správy císař- ství Indického v Anglii stojí státní tajemník pro l-ii, jenž jest členem ministerstva angl., a následkem toho doba jeho úřadování závisí vždy od trvání ministerstva. Jemu po boku jest poradní sbor (Council of India) o 15 čle- nech; od 10 z nich vyžaduje se, aby byli aspoň 10 let strávili v l-ii a by od návratu jejich neuplynulo více než také 10 let. Všecka nařízení vydávaná pro úřady indické, jestliže neobsahuji státní tajemství nebo nejsou-li svrchovaně naléhavá, musí býti této radé předložena, nicméně státní tajemník není vá- zán říditi se usnesením rady. Pouze v pří- padech, jako jsou uzavření půjčky v Anglii, opětné dosazení úředníka sesazeného od úřadů indických a pod., rozhoduje většina rady na- prosto. Ve většině ostatních případů může státní tajemník jednati přímo proti míněni celé rady, když byl příčinu svého odchylného mínění vyložil v protokole. Výnos potom vydaný sluje in Council, kdežto výnos vydaný státním tajemníkem v souhlase s radou indi- ckou sluje with Council, V l-ii samé spočívá vláda v rukou generálního guvernéra neboli místokrále, jenž jmenován jest od koruny obyčejně ňa 5 let a podřízen státnímu tajem- níku pro l-ii. Přísluší mu právo vypovídati válku (musí však opovězeni to v určité lhůtě oznámiti angl. parlamentu), uzavírati mír, ode- příti uznání zákonům týkajícím se věcí finanč- ních, náboženských, vojenských a zahranič- ních, ba o své újmě odvolati zákony již vy- dané nebo předložiti je prve státnímu tajem- níku ke schválení. Státní tajemník ovšem může jakýkoli zákon, i kdyby byl jiŽ místo- králem samým schválen, zase zrušiti. Mimo to přísluší mu jmenování úředníků kromě členů výkonné rady, guvernérů bombayské- ho a madrasského, lieutenant-govcrnorů ben- gálského, pendžábskcho a v Scv.-zap. prov. 574 Indie Východní (administrativní rozdělení, finance). a soudců vrchních soud. dvorů, jeŽ jmenuje přímo koruna. Po ruce má dva pomocné sbory: radu výkonnou {Executive Councii) a radu zákonodárnou (Legislativě Councii). Čle- nové výkonné rady počtem 6, jmenovaní ko- runou, jsou vlastně ministerstvem, v němž záležitosti zahraniční spravuje sám mistokrál. Rada zákonodárná Čítá kromě členů rady výkonné jeŠté 6—12 údů jmenovaných místo- králem (aspoň polovice však 'nesmí býti ze stavu úřednického) a guvernéra provincie, v níž se pravé zasedání její koná. Návrhy zákonů projednané v této radě a jí přijaté potřebuji však schválení místokrálova, by nabvly platnosti. Guvernérové v Bombayi a Madrasu požívají jisté samostatnosti. Oba jako mistokrál mají rady výkonnou a záko- nodárnou i mohou s nimi vydávati zákony pro obvod svého presidentství, ale zákony týkající se íinancí, mincovnictví, poŠt a te- legrafů, trestního práva, náboženských zále- žitostí, vojenství i věcí zahraničních musí býti dříve předloženy místokráli ke schválení. Užití státních příjmů pro válečné podniky mimo hranice indické vyžaduje schválení angí. parlamentu, jemuž mimo to z pravidla i celý rozpočet indický se předkládá. Administrativně rozdělena jest celá země v provincie, jejichž správu vedou guvernéři, místoguvernéři {Lieutenanťgover^tor) nebo vrchní kommissaři (chief commissioner). Pro- vincie zase dělí se v distrikty spravované taktéž zvláštními úředníky (collector nebo magistrát), jejichž úřad je velmi obtížný a důležitý, nebof právě na schopnosti jejich závisí působnost vlády indické. Vláda angl. s velikou přísností vybírá úřednictvo pro l-ii, placené nejlépe na světě, a vyžaduje od nich přísné zkoušky, jež se konají v Anglii. Také domorodci hlásí se k úřadům,, ale r. 1888 bylo jen 6% niíst osazeno uchazeči domoro- dými. Větší města mají municipální samo- správu, v níž od r. 1884 hojně se i domo- rodci účastní. Míst takových jest 761. Pro- vincie, ve které I. se děli, jsou: Roxioha km} Obyv. Bengál 392.480 . . 71,346.987 Sev.-záp. prov. a Audh . 278.421 . . 46,905.085 Pendžáb 286.616 . 20,866.847 Assam 126.915 . . 5,476.833 Adžmír-Mcrvara . . . 7.021 . . 542.358 Madras (a Lakkadivy) . 365.665 . . 35,630.440 Bombay a Sindh , . . 323.903 . . 18,857.044 Aden a Perim (k cis. In- dickému počítaný) . 207 . . 44.079 Centrální provincie . . 224.028 . . 10,784.294 Berár 45.888 . . 2,897.491 Kurg 4.100 . . 173.055 Dolní Barma 227.799 . . 4,658.627 Horní Barma 216.186 . . 2,946.933 Andamany . • , . -31 . . 15.609 Quetta (distrikt) ... ? . . 27.270 Uzemí to zabírající úhrnem 2,499.260 km^ se 221,172.952 obyv. nachází se pod bezpro- střední správou vlády britsko-indické, ale vedle toho rozptýleno jest po l-ii množství států domorodých nejrůznější velikosti a v nej- různějším poměru závislosti. Počet těchto států a státečků {Native states of India) udává se na 601 a poměr íejich k vládě indické je velmi různý. Některá knížata panují jako vla- daři zcela nezávislí, gaikvár barodský na př. uznává prostě jen vrchní panství angl. bez jakýchkoli jiných povinností, maharadža kaš- mírský platí vládě poplatkem 1 koně, 12 koz a 3 šály atd., naproti tomu Maisúr platí 245.000 lib. sterl. a jiní stojí pod přísným dozorem anglických residentů neb agentů, jmenovaných od mistokrále, jejichž povinno- stí jest bdíti nad zachováváním všech zá- vazků panovníkových a překážeti nešvarům. Všem bez výjimky jest zapovězeno vésti válku a udržovati diplomatické styky s cizími státy ; také počet vojska v těchto státech nesmí překročiti jistou výši a Evropanům není do- voleno beze zvláštního povolení prodlévati na dvorech těchto knížat. Kdyby kníže ne- chtěl poslechnouti rad residentových, může ho nejvyšší soud prohlásiti za sesazena. Jinak naproti poddaným ponechává vláda těmto vasallům skoro plnou volnost, ba snaží se, by zaručením dosavadního území získala si jejich náklonnost; dovoluje též, aby v případě, že kníže nemá dědice, ze své vůle jej jmenoval, ano povoluje i obyvatelstvu volbu knížete při uprázdněném trůnu, arci jen potud, pokud zvolenci by jí byli vhod. Rozloha a počet obyv. těchto států jest následující: Rozloha km} 92.806 . 13.232 99.190 . 24.886 . 178.819 . 76.234 . 337.380 . 201.514 . 21.304 . 214.179 . 72.351 . Při prov. Bengálské . . » » Sev.-záp. . . * » Pendžábě . . > » Madrasu . . » » Bombayi . . » > Centrálních . Rádžputánské státy . . Centrální Indie .... Baroda Hajderábád Majsúr Kašmír 209.600 Sikkim 8.000 . Manipur 21.500 . Kmenové vých. od Assamu 29.100 . Lušai a Kačin .... 121.300 . Šanské státy 200.000 . Andamany a Nikobary . 8.238 . Belúdžistan . 315.000 . Britský Belúdžistan . . . 35.000 . Afgánsko-índické Uzemí pohraniční .... 82.000 . Čitrál a Dárdistán . . . 70.200 . Obyv. 3,296.379 792.491 4,263.280 3,700.622 8,059.298 2,160.511 11,972.386 10,318.812 2,415.396 11,537.040 4,943.604 2,543.952 30.485 221.000 120.000 300.000 1,700.000 12.000 400.000 145.417 500.000 480.000 Finance indické jsou v poměru ke státům evropským dosti příznivý, neboť Vis státních příjmů dostačí na uhrazení úroků ze státního dluhu (v Anglii a Francii Vs). avšak nízký kurs sU^íbra způsobuje jim těžké rány. Musiť I. všecky své platy do Anglie odváděti ve zlatě a při tom přirozeně hraditi vysoké ažio zlata. Odtud také vysvětlují se schodky ve státním hospodářství se objevivší v posled- ních létech. Největší příjmy plynou z daně Indie Východní (vojsko, školství, náboženství). 575 pozemkové (téměř celá třetina, r. 1894 až , 1895: 254,082.720 rupií), potom z veřejných j prací (242,754.520), z monopolu opiového (73,237.570) a solního (86.657.490). poplatků kolkovních (46,256.800) a daně potravní (55,276.760); největší pak vydání vyžadují ve- řejné práce (319,178.390 r.).pense (50,986.930), vojenství (243,139.580), policie (39,890,030) a spravedlnost (39,757.150). Účetní závěr za r. 1894—95 vykazoval 951,874.290 r. příjmů a 944,943.190 r. vydání a rozpočet na r. 1895 až 1896 rozvrhuje příjmů 969,243.000 r., vy- dání 968,781.000 r. Státní dluh 31. bř. 1895 činil úhrnem 2322,868.860 r., a to 2183,795.660 dluhu konsolidovaného (z toho 1043,737.400 r. splatno v l-ii a 1140,058.260 rup. v Anglii) a 139,073.200 r. dluhu nekonsolido váného. Vojsko indické obsahuje (1896) 184 pra- pory pěchoty, 50 pluků jízdy, 70 batterií dělostřelectva polního, 28 batterií pevnost- ního a 23 setiny ženijní, úhrnem 239.758 mužů, z čehož jest 73.668 mužů vojska anglického, ostatek pak domorodci, ti však z největšího dílu jsou pod velením angl. důstojníků. Od r. 1894 jest celá armáda podřízena jednotnému veleni a zákonem ze dne 1. dub. 1895 roz- dělena ve 4 sbory (Pendžábský, Bengálský, Bombayský a Madrasský). V tom obsaženy jsou též sbory některých panovníků domo- rodých (v Hajderábádě, Centrální l-ii, RádŽpu- tane) čítající celkem 29.320 muŽů, kdežto jiní vladaři musí penězi přispívati na vydržování armády. Pěchota vyzbrojena ručnicemi sou- stavy Henry-Martiniho (anglická opakovač- kamí), jízda karabinami a šavlemi, místy také kcpím; za výbornou pokládá se lehká jízda inaická, jíž velí domorodí důstojníci, v Adžmí- ru pak zřízen je zvláštní oddíl jezdecký na velbloudech {Camel Soivars). Délostřelectvo většinou skládá se z Evropanů a má lehká ocelová děla většinou čtyřliberní. Důstojni- cký sbor doplňuje se z t. zv. štábního sboru indického, do něhož vstupují >Indian Ca- dctsc ze »Sandhurst Collegc< nebo důstojníci angličtí, kteří aspoň rok sloužili v l-ii. K voj- sku druží se ještě policejní sbor zřízený po vojensku a čítající 142.371 mužů (1894). Vá- lečné loďstvo indické není valné, poněvadž Anglie sama dostatečně se stará o obranu země s této strany. R. 1895 čítalo 2 pancé- řové lodi, 2 dělové čluny 1. tř., 1 avisní loď, 4 dopravní lodi a sedm torpédových člunů, úhrnem 16 lodí o 20.410 tunách a 28.960 koň. silách s 52 děly. Ze starších lodí má I. 4 že- lezné parníky, 8 ocelových parníků, 11 men- ších parníků, 1 vlečnou loď, 1 baggrovací loď, 1 strážný člun, 1 dřevěný parník a tři hůlky. — Vlajka místokrále vykazuje barvy velkobritské ale s modrou stuhou ve zlatém poli s nápisem Heaven's light our guide. Za čestné odznaky zřízeny jsou: řád indické hvézdy, císařský řád Indické říše, císařský řád indické koruny, řád britsko-indický, zá- služní řád pro domorodce a vojenský řád pro domorodé vojáky. p, školství I. Východní jest zanedbáno jako málo kde. Vinu toho nese jednak netečnost obyvatelstva zemědělského k vyššímu vzdě- lání, jednak zištnost tříd vládnoucích, nepo- skytovati vzdělání porobeným. Při sčítání r. 1891 shledáno, že na 261,838.296 duší připadá 3,195.220 žákův (2,997.558 chlapců, 197.662 di- vek), lidí znajících čísti a psáti 12,097.530 (11,554.035 mužů, 543.495 žen), naproti tomu jest však 246,546. 176 lidí analfabetů Cili94-167o- Státní dozor nad školami počíná se teprve r. 1854. Před tou dobou ponechána péče o vý- chovu libovůli rodinné a tu bývalo zvykem, že děti učily se jen svatým textům z paměti a v rodinách obchodnických potřebnému čtení, psaní a počtům. Péče prvých guvernérů brit- ských nesla se jen k vyššímu vzděláni. Tak založena r. 1781 universita v Kalkuttě, r. 1791 sankritská kollej v Benaresu, podobná kollej r. 1824 v Kalkuttě. R. 1891—93 bylo všech škol 141.773 proti 94.989 r. 1881; největší počet škol má Bengál, 67.824 s 1,531.956 žáky, tedy skoro polovinu všeho žactva. Škol v na- šem smyslu obecných jest celkem 97.109 s 2.566.805 chlapci a 270.802 dívkami;^ škol vyššímu vzdělání sloužících s vyuč. řečí an- glickou jest 4872 s 438.052 chlapci a 35.242 dívkami. Universit jest 5: v Kalkuttě, Ma- drasu, Bombayi, Lahóru, Alláhábádu. Náklad na školství státní činil r. 1858: 394.000, 1865: 671.0U0, 1891: 3,051.963 rupií. red. Ndboženstvf. Vývoj náboženských názorů a zřízení Áriů v l-ii patří k nejzajímavějším výjevům osvětového vývoje vůbec. Není dru- hého příkladu, kde bychom vývoj nábožen- ství sledovati mohli po tak dlouhé doby, kde by se vývoj tento cestami v celku přiroze- nými, odjinud neurčenými byl dostal k tak rozmanitým výsledkům, jako se stalo v l-ii, kterou právem jmenují zemí náboženství. Nikde jinde není ani tolik pramenů, z nichž bylo by lze tak podrobné vývoj tento sledovati s mezerami poměrné tak malými a domyslu přístupnými, jako zde: obrovská literatura indická v nejvýznačnějších svých zjevech je literatura náboženská a i spisv, které nelze právě počítati za náboženské, ícotví se skrov- nými výjimkami v náboženském životě Indů. Ovšem jest i přiznati, že právě pro bohatost látky, jež zde vědě leŽí pohotově, zbývá ještě veliká část práce, než látka tato bude dle zá- sluhy a možnosti pro dějiny osvěty indické i lidské vyčerpána. Předhistorický vývoj náboženského ži- vota indického přirozeně zahalen jest z veliké části mlhami, tím více, že vyhledávání starých základů o.světy indoevropské a tedy i ná- boženství indoevropských methodou srovná- vací dnes provádí se mnohem skeptičtěji než do nedávných dob. Zajisté nějaké názory náboženské vyvinuly se již v době jednoty indoevropské (a jenom u Indů vyvíjely se z veliké míry nerušené do našich dob; všechny ostatní kmeny indoevropské přijaly Časem^ náboženství původu semitského, křesťanství a islám), ale náhledy o nich rozcházejí se dnes více než kdy jindy. Ani víra v existenci boha nebes a nebeských jevů (řec. Zeus, lat. Jupiter, ind. Djáuš) neuznává se dnes 576 Indie Východní (náboženství). jednomyslně. Za to jest asi nepochybno, Že v náboženských obřadech indických mnoho věci vůbec indoevropských se zachovalo. Mno- hem bezpečněji lze souditi, ohlížíme-li se po stupni názorů náboženských, na jakém byli Indové v době, kdy s příbuznými Íránci tvo- řili ještě jednotu árijskou (viz Áriové). poučný případy, kde z týchž základů rozlič- ným rozvojem vyvíjejí se útvary poměrné velice různé. Růzností náboženských a sekt, jaké v l-ii časem se vyvíjely a stále vyvíjejí, jest množství nepřehledné. Při tom jest ovš^m vždy míti na myslí, že život náboženský při ohromné bohatosti pramenů přece jen známe Srovnáme-li stopy staré víry árijské, jak • velmi kuse, zvláště v dobách starých ; známe u Íránců zvi. v Ávestě se zachovaly, s nábo- ženstvím védským, nalézáme tu značné množ- ství shod v názorech náboženských i v ob- řadech, jež jsou neklamném svědectvím, že náboženství doby árijské jiŽ dostoupilo velmi značného stupně dokonalosti (nevíme ovšem, pokud tento stupeň jest výsledkem vývoje samostatného, nebo pokud jej vésti k živlům časem učení ofňciální, v něž věřily snad kruhy kněžské nebo vyšší, tušíme při tom, že lid zajisté se od něho v duši své znamenitě lišil, ale podrobného obrazu těchto poměrů dáti nedovedeme. 1. Doba nejstarší známá, védská (lépe mantrová), má velehojné prameny v zacho- vaných textech, složených k provázení obřadů osvětovým cizím, jakých Áriové jako žádný i náboženských. V náboženství této doby vidíme národ nebyli ušetřeni). Nalézáme již v této I v podstatě dualistický polytheismus: veliká době božské uctívání a zosobňováni živlů, I řada bohů povahy z části dosti abstraktní, zejména ohně a vody, zakládající se v první ! z části zase duchů živelných udržuje odvěký řadě na velikém významu těchto živlů v ob- ! řád světový a chrání svět, zvi. pozemšťany řadech; védský Indra i s mythy k němu proti živlům nepřátelským. Božstvo nebe, dle se družícími má základ v této době, i král mínění některých již z prastaré doby indo- posmrtných krajů Jam s jinými bytostmi evropské, je Djáuš pitá (Nebe-otec), s nímž božskými a polobožskými. Hojné podrobnosti vzývána často matka Země TPrthiví mátá), obřadové, společné Íráncům a Indům, pochá- 1 ale tato postava dosti zaniká v kruhu ostat- zeji z této doby; zejména obětování šťávy vyli- 1 nich, ač jeví se na ni druhdy rysy nejvyššího sované z jakési rostliny, již v árijské době nazý- ! božstva (slově otcem jiných bonů a pod.), váli stejným jménem (ind. sóm, ár. haum, haom\ • Vlastním bohem nebe je Indra, bůh hromo- jménem tím nazývaly se i náhrady za pravý vládce, jenž, jsa věrným obrazem krále pozcm- sóm, kde tento sám nerostl), jež u obou ná- ského, bojovnou svou mocí chrání svět a svoie rodů nabývá i božského významu. Zvláštního | věrné. Jemu věnováno nejvíce hymnů, s obii- rázu této době dodává hluooké vědomí mrav- , bou líčících řádění jeho s podřízenými mu ního zákona světového, pravdy vnitřní řind. | Maru ty v bouřích v l-ii tak mocných a boje rtam^ stper. arta v četných jménech vlast- > jeho s démonskými mocmi sužujícími svět nich, avest. ašem), která je základem života zvi. zadržováním nebeských »krav«, zdrojů i vší existence a jíž podrobeni jsou i bohové; dešťových; zvláště vítězný jeho boj s Vrtrem, s tím souvisí veliký význam božské osoby, démonem podoby hadí, bývá zde často uvá- které m. i. dáváno jméno Asura (»pán€), dčn. Nesnadno vysvětliti při něm existenci v niž hleaán strážce světového řádu a by- 1 božství nepoměrně vznešenějšího, jaké vedle tostí jemu pomocných (dle některých toto Indra vzývali Indové v bohu Va run o v i. božstvo jest živlem cizím, vneseným v staré I Varun jest nejvyšším božstvem, ale na rozdíl náboženství na místo staršího božstva indo- od onoho jest repraesentantem čistě éthické evrop., zastoupeného u Indů Indrem; hledají stránky moci božské, je strážcem řádu mrav- se i v literatuře védské stopy antagonismu ního (rtam), na němž založen svět, a pro- mezi vyznavači obojího božstva). Jiný živel, hřeší-li se kdo proti němu, tresce ho jen pro který (byť i jako předešlý měrou větší nebo ' jeho hřích, ne jako Indra proto, že ubližuje menší i jinde se jevil) náboženství árijské jemu samému nebo jeho chránéncům. Varun zvláště mocně pronikal, jest antagonismus i kryje se významem svým ne s Indrem nebo mezi božskou moci dobrou a nepřátelskou. ' řeckým Zevem, ztělesněním krále mocného Zvláště u Íránců vyvinula se tato čásť názorů a vítězného, nýbrž asi s íránským Ahura- nábožcnských měrou neobyčejně důležitou, ' mazdou, obrazem krále spravedlivého. Počítá ale i u Indů nalézáme tu některé názory tak se mezi Á dit je ^v. t.), kteří ieví se spíše jeho analogicky vytvořené, že přičísti je musíme společníky, rozličnými stránkami jeho činno- době árijské. Zvláště jest to množství shod:sti, než bytostmi podřízenými. Duchy pod- v terminologii náboženské a obřadové, ' řízené má v nepojmenovaných zvědecn [spa- které potvrzuje mínění, že náboženské názory : šové), kteří sledují konání lidské na světě. — vysoce byly rozvinuty společným vývojem j Ostatní božstva jsou z části zřetelným zosob- již v době indoíránské; shody ty ovšem' z části I něním jevů přírodních, tak Súrja (slunce), zatemněny jsou tím, že totéž slovo, původně Ušasy (jitřenky), Váju (vítr), Pardžanja stej nevýznamné, dalším vývojem u příslušníků | Tbouře a deště), Agni (oheň, zví. obětní), Sóm oboji větve nabylo rozličného významu. — (obětovaný nápoj) a j.; u jiných živelní pod- Srv. F. Spiegel, die arische Periodě und ihre ! klad spíše domněnkou se vyhledává: Rbhu- Zustánde (Lipsko, 1887). ,ové (roční počasí), Piišá (slunce?) bezpečný, V l-ii samé u vývoji náboženském, ačkoli : vůdce člověka i dobytčete na cestách, Višnu dál se přirozeným a nenáhlým rozvojem, roze- (též), jenž, ač trpaslík, třemi kroky vesmír pře- znávati jest dosti rozmanité fase. Zvláště jsou . kročil a j. Jsou-li Aávinové (jezdci) v skutku Indie Východní (náboženství). 577 původně bohy jitra, těžko řici; připisujiť se této dvojici různé zázraky i skutky lékařské. Rudra (i Rudrové) zda se b^ti zosobněním bouři atmosférických zvi. v jejich zhoubné vlastnosti, ale má i léky blahodárné, začež dostává se mu přijmi Šiva (blahodárný), které později opanovalo; ostatně jevivá se i bohem stád, ochranným i zhoubným, zvi. v době po- zdější. Tvaštá je asi Héfaistos indického Olympu; m. j. hromový klín Indrův je dílem Tvaštarovým. S a vitá je božstvo, jemuž při- čítá se pohádáni tvorstva k vykázaným úko- lům, Savitarovým podnětem i člověk dostává se ke svým výkonům, firhaspati či Brah- manaspati (pán modlitby?) zdá se býti zosobněním moci oběti, postavou připravující již názory doby následující; připisuji se mu s oblibou skutky jinde připisované Indrovi. V celku jest kruh božstev védských velmi neiednotný; nalézáme v něm bytosti vzniklé v aobách rozl. a na rozl. stupních vývoje názorů náboženských a zajisté i u kmenu rozličných, bezpochyby i nepříbuzných. Proti nim stojí moci nepřátelské, jejichž poměr ku pozem- ským čarodějům a zlosynům je podobný po- měru bohů ke »zbožným<. Nejčelnější z nich je Vrtra, zrozený z matky Danu; vedle něho řada družin démonských, v nichž splývají pojmy o nepřátelích pozemských a nadlid- ských (rakšasové >čihajfcí«, attrinové »po- žtrajicíc, Dásové, pův. asi jméno nepřátel- ského národa, jim podobní Paniové, snad pův. cizí kmen obchodnický a podvodný, a j). V lidu nižším patrně žily názory se stano- viska vyššího pověrčivé o existenci nejroz- manitějších duchů dobrých i zlých, prováze- jících člověka jeho Životem. Hlav. pramenem pro jich poznání jest Atharvavéd (viz t.), v němž zvi. často bývá řeč o ženském zlo- duchu Gráhi (»uchvatitelka«), původkyni rozličných útrap a nemocí, mimo jiná zosob- nění rozl. jevů šťastných i nešťastných. Vedle bytostí božských a geniových již v době véd- ské konečně nalézáme i bytosti původu patrně lidského, polomythické, jež mohli bychom nazvati védskými svatými. Nehledíme-li k ně- kterým pověstem již zde se jevícím, na př. o pračlověku Manuovi, prvním páru lidském Jamovi a Jarní a i., jsou to postavy řidčeji starých panovníků (na př. Purúravas), častěji přeavčkých kněží, zvi. takových, ktcři patrné byli ve spojení s kultem obětního ohně: Atharvá nebo Atharvanové (v Avestě pojme- nováni knězi ohně vůbec), Angiras n. Angi- rasové, Bhrguové a j. Nejstarší názory o Ži- votě posmrtném jest nesnadno rekonstruo- vati. Nalézáme dosti neurčité i pozdní zmínky o místě, na které duše zemřelých se ubírají ^cestami, po kterých otcové šli* a kde žijí dále pod Jámovou vládou, o Jámových psech střchoucích tyto cesty a propouštějících jen některé k sídlu blažených, i o tom, že po- hřbený nebo upálený zemřelý na onom světě žije s celým svým tělem, a pod. — O obřa- dech doby nejstarší víme málo jistého. Za- chovaly se právě jen texty, kterými obřady byly provázeny, z jejichž nahodilých zmínefc o obřadech samých se dohadujeme, nikoli popisy obřadů samých. Víme tak, že již v době védské byly k rozličným částem obřadů rozl. druhy knězi, že se recitovaly a zpívaly rozl. texty hlasitě i potichu, že byly pro větší oběti zvláštní místnosti a oltáře zřizovány, že při nich mimo oheň veliký význam měla i voda, svatá tráva a p. Nejdůležitějším výkonem ná- boženským byly oběti bohům (i zemřelým otcům), z nicn nejvýznamnější oběť sómová, o níž ze zvi. zpěvu popisujících i lisování sómu, čištění šCávy atd. nejvíce víme; víme i o některých obřadech života čistě rodin- ného. Ale podrobnou znalost rituálu posky- tuji teprve památky doby následující; počátky obřadu sáhají v doby staré, árijské i indo- evropské, ale nenáhfého jich vývoje blíže neznáme. Účel oběti byl hlavně sot)ecký ; obětí vyhledávala osoba ji konající prospěchu sobě a svému rodu, prosby o vítězství, ochranu bohů, bohatství, potomstvo, dlouhý věk a p. jsou stálým obsahem zachovaných textů. 2. Vylíčené poměry doby nejstarší ovšem mysliti si musíme ve stálém vývoji, který v jednotlivé fase ani lišiti nelze. Měnily se stále základní názory náboženské i obřady; a rozeznává-li věda rozličné stupně v tomto vývoji, ve skutečnosti je pojí nepřetržité pře- cfíody, jež tím nesnadněji jest určovati, že v rozličných vrstvách obyvatelstva i v různých krajích v té příčině nikdy nebývalo stejnosti. Tak již v době védské samé viděti jest směry, kterými náboženství indické ubírá se od poly- theismu k monotheismu nebo panthe- ismu, nenáhlé pronikání názoru, že rozličné bytosti božské, které byly vzývány pův. jako rozdílné, na konec konců jsou vlastně rozlič- nými manifestacemi božství jediného. Nejprve nalézáme. Že božstva rozličná v obřadech i ob> řadových textech se spojuji v družstva; nalé- záme v době védské iiž hojně hymnů věno- vaných dvěma božstvům (Agniovi a Sómoví, Indrovi a Sómoví, Varunovi a Mitrovi a p.); vzniká tak i součas. vzýváni »vŠech bohů« (visvé dévds\ kteří stávají se jaksi jednotným pojmem božství vůbec. Vzniká tak i zvláštní zjev nábo- ženského pojímáni, který M. Múller pojme- noval henotheismem či kathenothe^ ismem (asi »jedinobožstvim«). Zbožný Ind doby védské vzýval často jedno z rozl. božství, v něž s otci svými věřil, ale vzýval je tak. že v jediném tomto božství patrně viděl jíž nikoli postavu oddělenou od ostatních bohů, nýbrž postavu slučující na sobě vše, co dříve shledáváno bylo při všech božstvech: jediné božství stává se mu zástupcem souhrnu vši moci božské. Božství stává se tak jaksi mnoho- Jmenným pojmem nedílným. Odtud ovŠem jest jen krok ku stupni dalšímu, kde rozmanitost postav božských ustupuje v pozadí před pozná- ním jediného zdroje a sídla vši moci božské. My- šleni indické dostalo se tu na dráhy, po kterých bralo se dále s různým zdarem a k výsled- kům velmi různým; vývoj indických názorů náboženských jeví se odtud z veliké míry hledáním neznámého boha. Již v koncích staré doby védské nalézáme konstatováni jediného 578 Indie Východní (náboženství). božského původu všeho bytí, jenž označován býval jménem, které je vlastně jen opsáním hledaného pojmu: Viávakarmá (všetvůrce), PuruŠa (osoba); již tenkráte končil jeden z védských pěvců rozumování svoje slovy: Kdo v pravdě ví a kdo nám v světě poví, od koho vyšlo tvůrčí toto dílo? On původem jest, bohové že vznikli: Kdo vědět můž', On sám zkad přišel? On, z něhož vyšlo tvůrčí toto dílo, - ať sám již vlastním tvůrcem jest či není - jenž v nebi nejvyšším bdi nad vším mírem, jen On to ví - snad ani On to neví. 1 obřady a názory o jejich povaze se mě- nily. V době staré bjrly nejen jednodušší, ale i spontánnější. Byly jistě již ode dávna ustá- lené základní formy obřadní, ale dle okolností utvářely se aspoň do jakési míry samostatně. Vidíme to ze zachovaných textů samých ; vedle textů (rozl. stáří) týkajících se jen sa- mého obřadu, vzniklých k tomu, by týž obřad vždy stejně provázely (ač i zde vidíme, že k témuž účelu bývalo i více různých textů, z nichž kněz byl by si mohl vybírati), jsou právě v nejstarších hymnech časem zacho- vány prosby nesoucí se k určité, indivi- duální příležitosti (k určité bitvě a p.). O vý- sledku oběti nebývají staří pěvci přesvědčeni ; vidíme. Že dle jejich vlastního mínění bůh nemusí jich vyslechnouti, ba že vyslechnouti by mohl i protivníka. To vše se právě mě- nilo, a i v této věci nenáhlým přechodem vyvíjely se názory a zvyky odchylné. 3. Tímto způsobem asi připravoval se stav, jaký shledáváme v době bráhmanismu. Prameny ku poznání její jsou v první řadě t. zv. bráhmana (viz níže str. 585). Dle nich jsou vlastně dva základy světového zařízeni: nejvyšší prabožstvo a obět Vedle nich ovŠem nezaniká úplně ani víra ve staré bohy (která patrně v lidu se držela dosti silně); vůbec neschází bráhmanismu, jako i jiným fasím ind. náboženství, vnitřních odporu. Nejvyšší bož- stvo slově ob. Pradžápati řtvorstva pán), někdy prostě Pitá (otec), zřídka již v této době Brahma (v. t.); později jmenován často Pitámahem (velkým otcem, dědem). Jest to postava docela mlhavá; původ dle některých, snad cizích bájí měl v » zlatém zárodku* (/ir- ranjagarbha), znázornění jakéhosi praživlu, dle obyčejného názoru, jak se zdá, je.st od- věký čili sám sebou vzniklý {svajambhú). Svět se vším jest jeho výtvorem; povstal, když Pradžápati zatoužil »rozroditi sec Bohové (dépové) i jejich protivnici (asurové), jako i lidé, zvířata atd. jsou stejně jeho tvory, jeho potomstvem (»pradžápatiovci«) a nabyli své moci vl. obětí; proto, když konali nějaký obřad, hleděli jej utajiti před ostatními spolu- tvory. Obětí stali se pány světa a dosáhli sídla v nebi. V čem vlastně moc jejich se za- kládá, není hrubě jasno, nehledíme-li k bož- stvům čistě živlovým, Slunci, kterému se při- pisuje i moc smrtící pozemské tvory, Větru, který i vše (dechem) oživuje, Agniovi a j.; tu a tam objevují se božské moci patrně z víry lidové (Rudra nebo Šiva, bůh stád a pod,). Oběť jest čímsi samostatným, ne výtvorem lidí nebo bohů, obřady k ní patřící bohům a lidem zjevily se dle potřeby vyšším vnuk- nutím. Proto jest oběť také výkonem ve všech částech hotovým a nczměnným, i s texty při nich recitovanými (ač v bráhmanech nalézáme i debatty, jak to či ono se má konati, a druhdy i uznáni, že konati lze rozličným způsobem). Za to jest také oběť neklamnou : kdo ví, jaký obřad k jistému účelu má se konati, a vykoná nebo dá jej vykonati správným způsobem, musí účelu svého dosáhnouti. Schránou tohoto svatého vědění a jedinými oprávněnými vy- konavateli obětí jsou kněží, bráhmani; oni vykonávají oběti za obětujícího (Jadí^amána)^ v jejich moci jest nejen nevědomým pochy- bením, nýbrž i zúmysla obětujícím změnou obřadu ublížiti. Cílem obřadů bývá dlouhý věk, potomstvo, moc, dosažení nebe a pod., často i zničení nepřítele. Náboženské spisy doby té, bráhmana, jsou plny symboliky, zto- tožňování oběti, přírodních jevů a p. s bož- stvem nejvyšším a bohy jinými a podávají hojné důkazy houževnatosti a vytrvalosti, ale i nechutnosti kněžské spekulace této doby. Potřeba mravní dokonalosti se spíše nepřímo předpokládá, ve spisích doby této nevystu- puje s takovou určitostí jako v době první; ovšem nepravda, vražda, krádež, utracení plodu a j. vykládají se za hříchy a zvi. po knězích žádá se život mravný. O životě po- smrtném málo a nestejné se mluví; zemřelý dostati se může ovšem do nebe (cestou ve- doucí skrze dva ohně, které hříšného spálí), dle jiných míst státi se může dle zásluhy i bohem, i o pekle jsou zmínky; také shledá- váme se již v bráhmanech s prvními stopami učení význačného pro doby pozdější, že duše zemřelého znovu se může naroditi a to ve stavě zaslouženém skutky v životě dřívěj- ším. — Obřady této doby známe z bráh- man a sútcr velmi podrobně; zdá se, že theo- ret^sujici učenci obřadoví (mezi nimiž vzácné místo sluší Jádžňavalkjovi, Asuriovi a j.) vy- tvořili i rituál pro oběti, jakých se vůbec ne- konalo (oběti lidské, obéti mnoho let vyžadující a j.). Oběti větší vyžadovaly spoluúčmkování celé družiny kněžské a podstatnou částí jejich jsou dary ícněžim účinkujícím i hostění kněžt příchozích. Konaly se v lehkých budovách k tomu cíli stavěných, jichž rozměry a zaří- zení ovšem též s největší podrobností jsou ustanoveny. Vedle obctí bylo hojně obřadů provázejících zbožného Inda v jeho životě rodinném i všem konání, jichŽ popisy mají nesmírný význam pro vyvíjející se v našich dobách zvykosloví. Zvi. zajímavý jsou obřady svatební a pohřební (při nichž mrtvola spalo- vána, v době starší tOž ř>ohřbívána). I čárů. obřadů svolávajících pohromu na nepřítele, dosti je známo. 4. Není snadno říci, do jaké míry bráhmanis- mus tento těšil se v plné své přísnosti, jak ji známe z bráhman, plné víře. Lidu prostému zajisté nestačí k ukojení potřeb náboženských; nehledíme-li ani k domorodcům indickým, Indie Východní (náboženství). 579 o nichž v této dobé ničeho skoro nevíme, ani všechen lid árijský jistě nebyl pravověr- ným ve smyslu bráhman. Máme i zprávy o nezcela pravověrných Indech na severo- západě území indického. Ani členové kasty bráhmanské sami všichni nebyli stejné víry; byli zajisté kněží, kteří zůstali blíže názorům lidovým, ale najisto byli i knězi, kteří povzne- seni byli nad formálnost bráhmanismu. Cesty, po kterých myšleni indické již v dobé védské se počínalo bráti, v důsledném vývoji musily vésti k theosofíi a íilosofíi; a vedly k nim talc záhy a získané výsledky jsou v tak těsném spqjeni s vývojem náboženským samým, že ňlosofii indickou nelze z vývoje tohoto ani vyloučiti. Jest charakteristické, že jména mužů, kteří vynikli spekulací o oběti, nalézáme i v tomto proudě filosofíckém, jehož nejstar- šími pomníky jsou t. zv. áranjaka a upani- šady (viz níže str. 586). Zbožná víra dovedla rozpor ten usmířiti učením, že ňlosofování takovéto přidělila mužům (i ženám), kteří na sklonku Života, dosti učinivše povinnostem rodinným i náboženským, uchylovali se z víru života do tišin lesních a tam se oddávali pře- myši ováni o nejvyšších záhadách. O zařízení podobném jsou zprávy velmi hojné a pravdě podobné; vypráví se také, že za lesními mu- drci chodili i jiní, aby se od nich poučovali, a Že přemítáni takové pěstováno bylo i jinde, na př. při dvořích králů, kteří i vzácné ceny určovali těm, kdo by nejvíce v něm vynikali. Byla řada problémů, jimž toto přemyslování, jež vedlo konečně k vytvoření rozličných soustav filosoíických, bylo věnováno. Z otázky po vlastní podstatě bohů vyvinula se otázka po vlastním základě a původě všeho bytí. Výsledky byly rozličné. Mysli jedněch vedeny byly k idealistickému pantheismu, k učeni, že prazdroj všehomíra jest božství, živel du- ševní (brahma nebo átmá, duše), jehož částmi jsou duše živých tvorů, kdežto svět ostatní vykládán za emanaci božského prazdroje, ba za pouhé klamné zdání (mája). í učeni toho vyvinul se časem zvi. systém zvaný védán- t e m (»jehož koncem, východiskem jsou védy«). jiní dospěli k učení více materialistickému: prahmota dle vlastností svých rozvíjela se v to, co v světě nalézáme. Sem patří zvláštní soustava sán kh jam (snad » vyčítající*, nebo ♦uvažující*). Byly i směry prostředkiijící, dua- listické (zvi. jóga, kontemplace). Učení ta ovšem nechávají zanikati oběti i staré bohy jako skutečná božstva; bohové i bytosti dé- monské v nich nalézají místo jen jako tvorové podobní lidem, podrobení jako člověk zařízení světovému, třeba byli nadáni organisací od- chylnou od lidské. Rozličným soustavám těmto jsou společný některé názory, jejichž vznik, jako počátky filosofie indické vůbec, jsou dosti temny. Sem patří názor o znovuzrozo- vání duše po smrti podle činů v životě vy- konaných v tvorech vyšších nebo nižších (i ve zvířatech, rostlinách), o občasném zani- kání světa ve věčné praduši nebo prahmotě a novém jeho vznikání a o možnosti, aby duše člověka vymanila se z nutnosti znovu se roditi. Tohoto vymanční (spasení) dostává se člověku vlastni jeho zásluhou: poznáváním pravé podstaty všeho bytí a dokonalým ži- votem mravním. — Tyto a podobné názory (zvi. védánt) zůstaly vlastním náboženstvím vynikajících duchů mdick^^ch (aspoň ve věku dospělejším) vlastně po anešní den; zvláště mocným rozruchem působily však asi v VIII. až VI. stol. př. Kr., kde vedly i ke vznikání nových náboženství, zvi. buddhismu (v. t.) a džáinismu (v. Džáinové). 5. Hinduismem obyčejně jmenují rozvoj náboženství indických (původu bráhmanského) od bráhmanismu na naše doby. Pojem tento dokonce není jednotný a ani časem nedá se jeho obsah vymeziti. Kořeny jeho hledati jest v náboženských názorech nižších tříd již v dobách védských, zajisté i v náboženstvích obyvatelů I., s nimiž živel árijský stále in- tensivněji se stýkal a mísil, dálu v názorech vytvořených bráhmanismem a ňlosoíickými směry; ani buddhismus a jiné směry podobné, později křesťanství a islám, nezůstaly bez významu. Hinduismus je výslednicí názorů nejrozmanitějších, křižujících se v mysli vě- řících; při rozsáhlosti území árijskčho v do- bách, o které jde, ani mysliti se nedá, že by výslednice tato mohla býti jednotná. Toho také není; již ve staré době hinduismus jeví se složeným z rozličných sekt a těchto při- bývá další dobou tak, že dnes ani počtu jejich neznáme. Hlavními rysy hinduismu jsou prvky védské v sloučení s výsledky bráhmanismu a theosofie indické; hinduismus je starý poly- theismus, v němž úkol prabožství ve smyslu pantheistickém přidělen některé určité po- stavě božské. Snad to byl pův. Brahma; ale v zachovaných památkách literárních nalézáme již místo něho jiné. V době, ze které pochází »Rámájanam« a »Mahábháratam<, dvě božstva uznávána za hlavní: Višnu a Šiva; višnu- ismus již tehdy uznává hlavně rozličná vtě- leni {avatáry) svého prabožstva za předsta- vitele božství: pro »Rámájanam« vtěleno božství v Rámovi, pro >Mahábháratam« v Krš- novi. Višnuismus hledá božství spíše po jeho oblažující stránce, šivaismus po jeho velebné hrůze: Šiva (vzniklý z védského Rudra) myšlen jako kajicník hrozného vzhledu pokrytý leb- kami a jinými odznaky hrůzu i hnus budícími, a paroxysmus šivaitský vedl později i k tomu, že vzývatelé Šivy nebo postav s ním souvislých i životy své obětovati se nezdráhali; višnu- ismus, zvláště jako kršnismus, nabývá i rázu dosti světského a smyslného. Prabožství té které sekty je vlastním bohem, z jehož vůle nebo bytosti samé svět i s bohy atd. v peri- odách vzniká a zaniká (způsobem často velmi fantastickými rysy myšleným) ; ostatní božstva mají význam skoro jen pohádkový a pově- rový. Brahma, pokud o něm ještě jest řeč, je nejmoudřejší z bohů a jeiich duchovní rádce; Indra je králem v sídle bohů a bla- žených zemřelých a kralování jeho obdařeno jest všemi požitky vyhejčkalých panovníků pozemských; ale všichni bohové ničím nejsou proti prabohu. Sídlo bohů hledáno bylo oby- 680 Indie Východní (filosofie). čcjnč na horách himalájských. Někteří z bohů védských zanikli skoro úplně (na př. Varun, Sóm), ostatní změnili časem dosti ,mocné svoji povahu (Agni na př. stal se podobným asketovi a p.), někteří přibyli (zvi. Kubér, bůh bohatství, jeho syn Kám, báh lásky, Sk and, syn Agniův nebo Šivův, bůh boje á j.). Jednotliví bohové obklopeni jsou ne- sčetnými družinami duchů, zemřelých, později i kouzelníků a pod. Bohům a jejich družině připisovány fantastické podoby (i hlavy zví- řecí, mnohonásobné údy tělesné atd.), oby- čejné tak, aby mezi povahou boha a jeho podobou byl nějaký symbolický poměr. Vy- mýšlena rozličná nebe duŠí dobrých, hrozná pekla zlých a j. Ale vše to je více hrou fan- tasie než plodem myšlení a cítěni nábožen- ského; toto s plnou oddaností (bhakti) obrací se jen k vyvolenému prabohu. — Celou řadu sekt nalézáme již asi kolem r. 1000 po Kr.: nejrozmanitější vtělení Višnuova, rozličné stránky Šivovy bytosti, jeho žena v rozl. svých podobách i rozliční jiní bohové nebo i bo- hyně stávají se tu rcpraesentanty božství (t. zv. purdna slouží účelům vždy určité se- kty); tento process obmezen leda tím, že v posledních stoletích udržují se a povstávají skoro jen sekty višnuitské a áivaitské, ale tyto rozrozují se nesmírně: někde vlivem ňlosofíe názory se krystalisují v nové učení, někde reformátor nějaký, třeba za života svého byl chtěl zvrátiti staré názory, po smrti po- kládán za vtělení Višnuovo a stává se bož- stvem nové sekty. Pokusů reformačních udalo se hojně; vlivem křesťanství i muhammeda- nismu vznikala učení ryze dcistická (tak Ka- bírovo asi XV. stol., pokusy podobné i v na- šem stol.), ale bez valného úspěchu. Nejspíše nabývají půdy směry íilosofické (zvi. védán- tový), ryzí nebo sloučené s některým sektář- stvím (zvi. višnuitským); i se starým buddhis- mem dějí se pokusy. — Neméně pestré jako názory o božstvu jsou ovšem i názory o člo- věku a jeho povinnostech. Společný jsou z největší části názory o znovuzrozování duší lidských a vykoupeni a o velikém významu řádného plnění povinností různých stavů. Stará oběC zanikla; v době epické i pozdější nalézáme zprávy o pořádání některých obětí starých, ale často jen jako archaisujíci ozdobu. Moc oběti z doby bráhmanismu přešla na jiné věci : v době staršího hinduismu pokání, od- říkání světských požitků a trápení těla, ko- nané za jistým účelem vytrvale, vésti musí k cíli, v době pozdější vroucí oddanost k vy- volenému božstvu, nelekající se na př. ani ztráty života. Místo obětí nastoupilo z veliké části užívání soch a symbolů rozličných bož- stev (na př. fallu Šivova, lingam) modlením, pokáním, zpěvem, tancem i kvítím, putování po svatých místech, chrámech, řekách, jeze- rech atd. Moc a význam brahmanů tím valně utrpěly, ač v očích věřících nebrahmanů ještě stále jsou bytostmi vyššími. Namnoze moc, kterou dávala jim jindy znalost oběti, ustou- pila moci kouzelné, které někteří nabývají dle mínění lidu pohřížením se v božství i zna- lostí starých průpovědí; v tomto mínění lid udržován značnou měrou obratností, s jakou mnozí t. zv. jóginové {jóga, »pohřížení ducha v božstvi«) divnou znalostí zákonů přírodních, suggescí i výsledky dlouhého cviku dovedou dodávati si rázu kouzelníků. Neárijští kmenové indičtí z veliké části během času vlivem osvěty indické vůbec přijali i náboženství indická, tak dnešní vzdé- lanéjší drávidské kmeny. Divoké některé kmeny mají však náboženství svoje; ovšem o nich mnoho určitého není známo, ač bylo by zajimavo, sledovati význam náboženství takových ve vývoji náboženství árijských, zvi. hinduismu. Nalézáme tu rozl. druhy feti- šismu a pod., oběti zvířecí i lidské (dnes ovšem člověk obětován jen in effigie), rozl. primitivní slavnosti a j. Mimo náboženství vlastně indická jsou pak v l-ii i náboženství cizí; jen v l-ii udrželo se náboženství Pársů, vypuzených z Iránu návalem islámu, a mimo ně je v l-ii islám, který dovedl získati si i mezi Indy hojně vyznavačů, křesťanství hlavné u Evropanů zde žijících (u Indů samých hrubě půdy nenalézá), mosaismus a j. Ztý. Filosofie. Příchodem Alexandra Velikého k Indu otevřely se poprvé taje vnitrného myšlenkového života Indův. Zprávy z té doby mluví nejprve o gymnosofi stech (v. t.}. Co věkové pozdější přinesli a čím původní zprávy řecké doplnili, bylo neurčité a málo spolehlivé. V XVllI. stol. počala si Francie všímati nábožensko-fílosoííckého významu I. a jmenovitě Voltaire, opíraje se o zprávy cestovatelův a missionářů, snažil se hloub vniknouti. Podstatně přispěl k věcnému stu- diu filosofie a náboženství indického H. T. Colebrooke {Essay on the Vedas a On the phiiosophy ofthe Hindus ve svých Miscellaneous Essays Vol. I. Lond., 1837, nové 1873), který za svého dlouholetého pobytu v l-ii a pn znalosti sanskrtu měl příležitost bezprostředně seznávati památky moudrosti staroindické. Jest nepopíratelno, že v myšlení indickém jsou patrný prvky filosofického myšlení vě- deckého, jen že jich samostatnému vývoji a spracování — jak tomu bylo i u jiných orien- talů v podobné příčině — bránilo těsné spojení s názory náboženskými. Nejstarší učeni jest brahmánské zvané Mimansa. Tak již v áran- jakách a upanišadách popírá se změna a mno- host zjevů a jako trvalý podklad absolutní klade se bytí od věkův stejné (brahma). Co zoveme vlastnostmi a změnou, jsou jen módi tohoto prazdroje. Není bytí individuálního a veškeré empirické věděni jest vlastně nevě- děním. Abstraktní tento pojem jest jádrem konkrétní anthropomorfísované představy Brahmy (v. t) jako tvůrce všehomíra. Mo- nistickéno tohoto učení protivou jest systém zvaný Sdnkhjj, jejž prý vystavil Kapila, osob- nost mystická, která brzy se pokládá za syna Brahmova, brzy za vtělení ViŠny. Pod jeho jménem zachovala se sbírka 499 aforismů (poprvé tištěno s názvem Sdnkhya JVava- tchána, Serampur, 1821). V podstatě své jest nauka ta dualistickou, uznává mnohost duší Indie Východní (indické jazyky). 581 individuálních, nikoliv jen jednu jedinou svéta- duši, a vedle toho množství elementů hmot- ných. Z obou těchto principů skládá se svét a jeho zjevy. Ke jménu Gáutamovu, osob- nosti to tohkéž i původem i dobou nezji- .^těné, pojí se třetí systém Ndja zvaný. Jest to logika či přesněji určeno theorie důkazu, která za všech časů a ode všech sekt i škol náboženských stejné byla studovány a i v době naší posud jest v l-ii předmětem učebným. Možno říci, čím bylo Aristotelovo Organon pro západ, tím že jest pro orient Ňája. Text logiky té (poprvé v Kalkuttě 1828) obsahuje 525 axiómat v prose psaných, jež od kom- mentátorů k účelům školským rozřaděny jsou v 5 hlav, rozdělených v kapitoly ; každá pak hlava rozpadá se ve dvě části, první dogma- tickou, druhou polemickou, v níž Gautama vyvrací možné námitky. Konečně pessimisti- CKý a atheistický buddhismus hledá východ z útrap uvědomělého bytí a zpřerozováni se vždy k novému a novému vědomí v úplném potlačení vůle k Životu a věčném Nic či do- hasnutí {nirvánám). Theoretický tento nihi- lismus spojen jest s nejušlechtilejší morálkou milosrdenství a útrpnosti ke každému tvoru, lidem i zvířatům (viz Buddha). Zb. Indické jtzyky rozpadají se ve dvě sku- piny : jazyky v Přední l-ii běžné původu inaoevropského (často jazyky ind. v užším smyslu) a jazyky původu jiného. Indoevropské jazyky I. tvoří čásť t. zv. árijské větve kmene indoevr. (v. Áriové) a lze v jejich vývoji rozeznávati 3 stupně, které ve skutečnosti ovšem pojil přechod nenáhlý: 1. Stupeň staroindický známe ve dvou dialektech v zachované literatuře ne- jasně rozlišených. Dialektu prvnímu (man- trovému) patří nejstarší průpovědi obřa- dové, hymny a pod. (mantry); byl to jazyk, ienž se ustálil pro texty tohoto způsobu v do- bách prastarých, bezpochyby kdy ještě Indové sídlili v poříčí Indu. Napodobením starých vzorů držel se dialekt mantrový v této poesii kněžské po dlouhé doby i u rozličných kmenů, které jistě mluvily dialekty různými; držel se i v dobách, kdy u Indů sídlících již v po- říčí Gangy a Džamny» následkem snad změn pohtických, stal se dialekt jiný jazykem osvě- tovým. Tím si vyložíme, že dialekt mantrový neznáme v plné jeho ryzosti: básníci kněžští, mluvíce sice dialektem jiným, vměšovali ve svoje výtvory čím dále tím více slova a tvary tohoto jiného dialektu, staré texty vyslovo- vány způsobem později obvyklým a dle této výslovnosti konečně i zapsány. Druhý dia- lekt tento jest dial. bráhmanový; v něm složeny jsou prosaické výklady obřadů nábo- ženských (brahmana) a co k nim se druží. Tento druhý dialekt s některými změnami vzniklými vývojem přirozeným (tak ztrátou iistých tvaru mluvnických a p.) zvi. v ustá- lenosti, jíž mu dodalo umělé pěstování a stu- dium grammatické, stal se jakožto tak z v. sanskrt (samskrta-bhSšd, »upravený, znormo- vaný jazykc) jazykem obcovacím vyšších tříd i spisovným, v tomto smyslu běžným z veliké míry podnes. Při tomto životě sanskrt se udržoval a udržuje ovšem uměle, jako latina v Evropě, a změny, jichž časem doznal, sou- visí s touto okolností ; tak v stoletích kolem Kristova narození znalost sanskrtu poklesla a památky z doby té mají hojně mluvnických tvarů z jazyků mladších, vměšují se v něj čím dále tím více slova nesanskrtská z jazyků mladších i cizích, zanikají bývalé jemnější rozdíly synonymické a syntaktické, vyvíjejí se zbytečné bombastické způsoby mluvení,, zvi. nesmírným skládáním slov, a pod. Kdy sanskrt (či dialekt bráhmanový) přestal žíti v životě skutečném, nevíme, ale stalo se tak jistě záhy; v VI. stol. př. Kr. byl asi již icn jazykem vyšších tříd, a proto Buddha kázal jazykem mladším (Magadhl); v III. stol. král Aéóka či Pijadasi po všem území dal vyte- sávati dekrety rozl. dialekty, ale nikde san- skrtem. — Jazyk staroindický vyznačuje se velikou hojností tvarů mluvnických i živou tvořivostí. Veliký význam jeho v jazykozpyté srovnávacím založen jest v tom, že jest jazy- kem prastarých, z části asi nejstarších pamá- tek indoevropských a zachoval mnoho staro- bylého (ač ve mnohých věcech zase jiné jazyky jsou starobylejší). Tento význam bývá u nefi- lologů (a býval i u jazykozpytců) přeceňován tak, jakoby staroindičtina ínebo sanskrt) byla přímo matkou jiných Jazyku v indoevropských, asi jako latina jazyku románských, a jakoby v něm byl výklad pro vše, co v jiných těchto jazycích nalézáme; v pravdě jest indičtina sestrou jiných jazyků indoevropských. 2. Stupen střeaoindický vznikl ze staro- indického některými zménanji nejvíce hlásko- slovnými (změnami některých hlásek, na př. i f v 5, krácením v zavřené slabice a před více souhláskami, spodobňovánim skupin souhl., na př. tr v řř, st v tíh a pod.), z části i tvaro- slovnými (zanikáním tvarů, novotvary) a j., které časem lze sledovati v jejich vývoji. Ja- zyky této doby jmenuji se i prákrtskými {prákrta-bhaščl, »jazyk mající původ (v san- skrtě)*, či podobu ěj i »jazyk poddaných «). Známe takovýchto dialektů více nebo méně dosti značný počet, aniž posud se podařilo určiti všude podrobně jejich poměry příbu- zenské, místní a časové. Hoernle liší prákrt starý (asi r. 500 př. Kr. — 500 po Kr.) a stře- dověký (asi 500—1200 r. po Kr.). V prvním rozeznává tři skupiny: 1. Severozápadní či apabhramáový prákrt (vl. >úpadkový, po- kažený*), omezený na východ asi čarou od Bombaye ku pramenům Indu a jeho přítoků. Spisovnou formou jeho jest t. zv. gáthový (písňový) dialekt v písních vtroušených v ně- které spisy buddhistské i v některých nápi- sích (často míšen býval i se sanskrtem). 2. Východní či magadhský {Afagadhí), omezený asi čarou vedoucí od Alláhábádu na sev. k Himálaji, na jjvých. k moři, zacho- vaný jen v nčkt. nápisech. 3. Jihozápadní či vlastní prákrt, mezi száp. a vých. jižně od Džamny, na jih až asi k čáře vedoucí od N. Goy k ústí Gódávarí (odtud na jih jazyky cizí, drávidské); v jižní části toho kraje asi 582 Indie Východní (písn:io). byl domov jazyka páli, církevního a spisov. jaz. jižních Buddhistů (tak dle Hoernla; jiní hledají vlasť jazyka páli jinde, na př. Franke na západě I.V Dialekty přechodní hledá Hocrnle na zbývajícím území sev. od Džamny mezi třemi oblastmi vytčenými (bylo ovšem zajisté již tehdy dial. prákrtských více). — Dalšími změnami jazykovými a rozštěpováním dialektů dle Hoernla asi od r. 500 po Kr. byl tento stav: na sz. na území asi apabhramšo- vém pozdější dialekty apabhramšové a šurasénské; na vých. odtud, v sev. části dřívějšího prákrtu vlastního aŽ k Himalájí, dial. Maháráš^rí; stará Mágadhí rozštěpena v dialekt polomágadhský (Ardhamagadhl) a vl. mágadhský; na jihu až k území cizímu dialekt jižní, vidarbhský. V literatuře na- lézáme jen Maháráštrí v dvojí poněkud roz- různěné podobě, v jedné ve spisích džáin- ských, v druhé ve spisích bráhmanských ; jen v dramatech jsou časem i dialekty Jiné, ale nikoli v ryzí podobě. 3. Z dialektů prákrtských vývojem nenáhlým vyvíjely se jazyky novoindické, jeŽ mimo další, často důkladné změny hláskové, se vy- značují zejména úplným převratem tvaro- slovného základu půvoaního; staré fiexc skoro* zanikly a nahrazeny útvary novými, hlavně přivěšováním slov původně samostatných. Toto stanovisko lze asi kolem r. 1000 po Kr. již předpokládati. Patří sem veliká řada dia- lektů a jazyků, z nichž rozeznávají tyto sku- piny: Sindhí (s Lari, Thareli, Siraiki) a Pendžábí (sev. Pend. a Multaní) v poříčí Indu, Gudžarátí vých. při zálive íCáčhském, jazyky shrnované jménem Hindi, Bangálí, na sev. od Hindi v kraji himalájském Nai- pálí, již. od vých. Hinaí Orija, již. od záp. Hindi Maráthí (Koukaní, Dákhaní, Jižní Ma- ráthí). Severozápadně od I. jsou některé ja- zyky tvořící přechod k dialektům íránským, t. zv. afgánština (Pastu), káfirština, dardštma. 1 jazyk cikánský (v. t.) původem patří k novo- indickým. — Srv. Th. Benfey, Vollst. Gramm. der Sanskrit-Spr. (Lipsko, 1862); W. Dw. Whitney, A Sanskrit grammar (t., 1879) ; I. Wak- kcrnagel, Altindische Gramm. I. (Gotinky, 18%); B. Delbrůck, Altind. Syntax (Halle, 1888); O. Bóhtlingk a R. Roth, Sanskrit-Wórt. (Petrohrad, 1855—75, 7 sv., menší vydání t., 1879 — 89); Chr. Lasscn, Institutiones linguae Pracriticae (Bonn, 1837); E. W. A. Kuhn, Bei- tráge zur Pali-Gramm. (Berlín, 1875); I. Mi- nayeíT, Grammaire palie (1874); R. C. Childers, A Ďictionary of the Pali lang, (1875) ; 1. Beames, A comparative grammar of the modem Aryan languages of India (Londýn, 1872 n.). Mimo potomky ..riův indických, kterým v dějinách patři daleko první místo, jsou v I-ii zastoupeny i jiné kmeny jazykové. Ne- počítáme-li přistěhovalce z pozdních dob hi- storických, muhammedánské Araby, Afgánce, Peršany, rozl. Evropany a j., jsou nejdůleži- tější jazyky drávidské, žijící v jižní části Dekkanu: v polovici západu jazyk kanárský (již od Maráthí), již. od něho Malaiálam, v polovici východní Telugu, již. oa něho jazyk tamilský (dříve dramidský, draroilský damilský, jméno totožné původně se sansk. pojmenováním Drávida). K nim druží se jazyk sinhalskýči singalský, čingalský na Ccyloně. Jazyky drávidské tvoří úplně samostatnou skupinu jazykovou, nepřibuznou jiným. Po stránce hláskoslovné charakterisují je zvi. sou- hlásky t. zv. linguálné č. cerebrálné (ř, ř'*, 4t dh, M) vedle Čistých zubných (ř, //i, d, dh, ji), které bezpochyby z nich dostaly se i do ja- zyků v ind. Áriů. Stavbou tvaroslovnou po- dobají se jazykům indoevropským, lišíce po- dobné jako tyto pomoci rozl. sufíixů různé tvary mluvnické. 1 jakýsi trojí rod jmenný v nich nalézáme, důsledně rozlišený jen v jedn. čísle (tamilský jazyk liší totiž označení pojmů osobných a neosobných, u oněch pak po- hlaví mužské a ženské). Jazyky vyjmenované, kulturní, ovšem zvi. v části lexikálně přejaly mnoho ze sanskrtu (jako sanskrt během času z nich). Mimo jmenované jazyky patří k drá- vidským ještě řada jiných, méně známých, mluvených u kmenů méně vzdělaných. Srv. R. Calcfwell, A comparative grammar of the Dravidian or South-Indian Family of Lan- gu^e (Londýn, 1856, 2. vyd. 1875). — Dále zvláštními jazyky, které často počítají se rov- něž k drávidským, mluvi horské divoké kmeny ve střední I-ii; na jižních svazích himalájských, ve větší části údolí assamského v Barmě žijí konečně kmenové mluvící jazyky větve indo- čínské. Xtý-. Písmo. Znalost a užívání písma, aspoň čá- stečné, smíme dle rozl. svědectví předpoklá- dati v I-ii již v dobách velmi starých. Nalé- záme tu dle zpráv literárních i dle zachovaných památek (počitáme-li i mince, jsou nejstarší ze IV. stol. př. Kr.) v rozličných dobách a krajích hojný počet písem, jež dají se redu- kovati na dva základy. Významu podřízeného jest písmo, které vyškytá se asi mezi IV. stol. př. K. a III. stol. po Kr. na mincích a nápi- sech býv. kraje gandhárského (vých. Afgáni- nistán a záp. Pendžáb), sporadicky i jinde. Psáno jest od pravé k levé; jest to asi kur- sivní, písařské písmo aramejské, přenesené do I. za vlády prvních Achaimenovců (srv. i jméno písma: sanst. kharoštfhi, prak. kha- rotfhf, z aram. harútthd n. haritha). Vlastní písma indická pocházejí z t. zv. Bt dhmí {bTÚh- manské neboli Bráhmanovo písmo) a její od- růdy Drávidi (drávidské), jejichž památky sa- hají od r. 350 př. Kr. do r. 350 po Kr. Písmo to, běžící od levé ku pravé (bývalo jím psáno však i směrem opačným), vykládají někteří za domácí, vzniklé z něiakých zaniíwlých ind. hieroglyfů (Cunningham), ale většina učenců vidi v něm též písmo pův. semitské. Dle Bůhlera převzali je kupci indičtí asi kolem r. 800 př. Kr. v Mesopotamii; způsob, jakým již v nejstarších nápisech prvky semitské roz- hojněny k dalšímu rozlišováni souhlásek, k vy- jadřování samohlásek, skupin souhláskových a pod., svědčí, že již záhy písmo přenesené bylo spracováno od lidí hlubokého vzdělání mluvnického se zřením ku potřebám sanskrtu, patrně od bráhmanů, přes to. Že tradice ústní Indie Východní (písmo). 583 afiiiuurf ]Iěai5áu ka kha ga gha Ha ca čha s. !T 517 ori7T7CT!TlřI ^ ^ V[ ^ i XJ m ^ ^ T{ i H dŽa džha ňa |a tha da dha na ta tha da dha na pa pha ba bha ma ja ra la va sa ša sa ha h ka ki ki ki ku ku ké kái kd 4 5TT I cK cřr II 5r II ^ ^''l 9R SFiTlI TTT ?5r qjí káu kam ka«s; k rka rkáum kra kriw gga dždža pja 5F5TrčFíFErisFSH3^^|:iaifr?rQFar ska tka ttha kka cca pta pla tna ňga ňňa kta tta dga kja =»r 5šf» nma !ka 5R 73 kma dj. čhja šča sja nna 11a štha kŠa džAa dhrja dhmja ňgja ňkhja tsmja rtsnja 7 t^'. Ů^ přestávkou«), kdy má se čísti bez a (ř. 4. k). Skupiny souhlásek neoddělených od sebe samohláskami píší se jakýmisi monogrammy složenými z plných nebo částečných znaků jednotlivých souhlásek, psaných veale sebe nebo pod sebe (ukázky na ř. 4—6); souhl. r ve skupinách označuje se zvláštním znakem (ř. 4); nové >maticec vyvinuly se pro ks a din (ř. 6). Znaky takto vznikající dostávají zase dle potřeby odznaky samohláskové, slučuji se s jinými znaky souhláskovými atd. Pro pohodli psává se i znak nosového pazvuku místo plné nosovky {imdrah, pamča ř. 7. m. indiah, paňča\ anebo skupina nesnadnější (zvi. z příčin typogra- fických) místo monogrammem píše se pomocí virámu {kth v uktham t.). jiné znaky jsou apo- strof (avagrah, bravít m. abravit t.). znaky pro přízvuk v některých textech a pod.; za dě- lidla užívá se obyčejně jen jedné nebo dvou svislých přímek. Znaky slabikové píší se buď každý zvlášť anebo tak. Že na př. v dévaná- gari nořejšími vodorovnými liniemi splývají v Jedno; slov Indové sami obyčejné nedělí, a 1 evropské a moderní tisky psávají pro sebe obyč. jen slova počínající souhláskou a kon- čící samohláskou (na př. ř. 14. jest čísti: piam asmint sam najatj amrtatvam). Pro číslování měla kharotthí a stará bráhmí znaky pro některá čísla, na př. kharotthí pro 1—4 (I. II. III, X), 10, 20, 100; z těch podob- nými kombinacemi jako při cifrách latinských sestavována čísla ostatní. Tento způsob se udržel v stránkování místy až do novověku; pochází asi z ciziny (v kharotthí z aram., v bráhmt z egypt. písma). Vzácnou zásluhou ind. mathcmatiků a astronomů je však vy- nález dcsctinové soustavy ciferní, kterou i se znaky indickými k nám přenesli z I. Ara- bové (srv. cifry dévanágari ř. 7.); v nápisech objevuje se od konce VI. stol. po Kr., ale jest původu o několik století staršího. Na desetino vé soustavě zakládají se i některé Í'iné ojedinělé způsoby psaní čísel (na př. znaky :onsonantů). nebo slovy (na př. O = prázdno n. vzduch; 2 = dvojčata, křidla n oči a p.; tohoto způsobu užívali zvi. při skládání po- četnic); při těchto způsobech však jednotky bývají po levé straně řna př. čh d{h d(k = 1897). Psací látky v l-ii bývaly (z části posud jsou) dosti rozmanitý. Papír poznali Indové teprv od muhammeaánů; sami užívali různě při- pravených kozí, kusů lýka z himalájské břízy (Baetula Bhojpattr\ palmových listů, prkének a p.; i desky měděné (pro vzácnější listiny i stříbrné nebo zlaté) slouŽívaly za látku rukopisů, které měly v ničivém podnebí indickém déle vytrvati; pod. i kameny, ně- kdy ozdobně připravené. V nejstarších do- bách písmo se pouze vyrývalo ostrými ná- stroji; ale již asi od Iv. stol. př. Kr. užívá se i barev a inkoustů. Ztý. Literatura indická rozděluje se v několik skupin, podle jazyků v ní užívaných. Roze- znávati jest literaturu staroindickou, stře- doindickou čí prákrtskou, literatury ja- zyků novoindických a domorodých (ne- árijských). Literatura staroindická dělí se zře- telně ve dvě části : v lit. védskou (posvátnou) a světskou (sanskrtskou v užším smyslu). Bohužel děje literatur těchto trpí nedostatkem určitosti chronologické, tížícím na starších dobách dějin indických vůbec; hranic časo- vých však mezi oběma těmito částmi nelze určitě vésti i proto. Že ve skutečnosti časem z části se kryly, tak Že výběžky literatury védské padají v doby, kdy již bohatě se roz- víjela literatura světská. 1. Literatura védská je nejvýznačnější i nejdůležitější částí slovesných plodů ducna staroindického. Jádro její jest skoro naskrze obsahu liturgického, týkajíc se obětních ob- řadů a co s nimi jest v souvislosti: není druhého národa, jehož liturgické výkony by byly pramenem literatury tak obrovské. In- dové sami dělí védskou literaturu čili védy (vida- si. muž. rodu, snad »věděníc) ve čtyři větve, dle třídy kněží. jíž jsou v první řadě určeny: 1. Rg-véd »védhymnůc; rř- »chvalo- zpěve, určený t. zv. hotařovi (»volateli«), knězi, který k obětem zval a při nich velebil bohy ; 2. Sdma'véd(*véá písní*, s5mflfi-V určený sámagům či čhandógům, pěvcům, kteří písněmi obět sómovou provázeli; 3. Jad{ur-v€d (»véd průpovědí obětních*, jad^us-)^ určený kněžíro rozl. ruční výkony při oběti vykonávajícím řadhvarjuovi »obětníku< a j.); 4. Atharva-véd (»v. Atharvanův« ; Atharvá jméno myth. kněze), který vlastně nemá vztahu k vlastním velkým obětem, ale přičítal se bráhmanovi či puró- hitovi (»představenému«), knězi, který bdíti měl nad řádným prováděním oběti a napravo- vati, v čem stala se chyba. — Každá z těchto skupin skládá se z několika někdy dosti hoj- Indie Východní (literatura). 585 ných spisA, jef zaae d£li se v aamhíty, bráh-ijako i&iné na př. od doby Jadiurrédu nelze: mana a s^ň- ve víech sbírkách nalézáme texty staré vedle Z Q < Q Z ně)'bledati jest v dobách velmi roiličných; védu, na rozdíl od bílého J., jehoí s některé i prosaJckých obétnfch průpovědi nemá takovjchto příméskfl); obyč, vša zdajf se t nich neistarSimi, po nich veliká kaly samostatné spisy, zvané brálur. část siikt Rgvédu. Mluviti však o dobé Rgvédu I Takových bráiiman známe počet dosti zn CHit> Slsrntk tintcý- •*. Xlt. S 6 tt«7. 39 586 Indie Východní (literatura). jsou to spisy často sloicné z jiných, před tím samostatných, rozličné velikosti i ceny. Nejstarším zdá se býti Tdndja-brdl manám (patří k Sámavédu), největší a nejzajímavější ie Šatapatha-br, (istocestné br.«, k bílému Tadžurv., překládá Eggeling v Sacr. Books XII, XXVi, XLI, v Oxforde 9d r. 1882), dále Áita- réja-br., Káušitaki- č. Šánkhdjana-br: řRgv.). Čhdndágja-br. (Sámav.), Taittirija-br. (ic čer- nému Jadž.), Gópatha-br. (k Atharv.) a i. Vý- klady bráhman jsou namnoze suchoparné a nechutné, ale obsahují i hojně dokladů indi- ckých názorů životních, počátků filosofování, staré báje i zprávy historické, namnoze zne- svářené applikací k jistému obřadu. K nim se počítá Vají t. zv. aranjaka (knihy íesní) a upanišady (seděni"), spisy pro vývoj indické íilosofíc vysoce aůležité, obsahující formou pravidlem dialogickou hloubání starých mu- drců indických (m. j. oněch, kteří na sklonku žití uchylovali se v lesní samoty) o podstatě a vlastní povaze i zařízení všeho míra a lid- ského žití atd. (nejdůležitější překládá M. Můl- ler, Sacred. Books I, XV, P. Deussen, Sechzig Upanishaďs des Veda úbs. , Lipsko, 1897 a j.). Stáří jsou bráhmana rozličného, nejstarší předpokládají již samhity a sotva přesahují počátky posledního tisíciletí př. Kr., jsouce spíše z dob mladších (kdo hledají mantrové texty ve vyšší minulosti, posunují ovšem i bráhmana výSe); poslední výběžky jejich (zvi. v četných upanišadách) sahají do dob velmi pozdních, z Části do nového věku, ovšem též celým rázem se lišíce od starých bráhman. Texty obsažené v samhitách a bráhmancch mají pravověrni Indové jako vše, co s obětmi souvisí, za zjevené (» viděné*): existovaly sa- mostatně již před tím, neŽ vyvoleným po- zemšťanům uaálo se je »vidětic. Shrnuji ie též v jedno slovem iruti (slyšení), na rozdíl od smrti ^pamatování, tradice), textů, obřadů a pravidel týkajících se lidského žití a konání, posvátných sice též, ale spise pozemských. Podle toho liší se také další, nejmladší vrstva vlastní literatury védské, t. zv. sútra (sBtram vl. »nit«, asi něm. Leitfaden) v sútra šrutiová (srduta-) a smrtiová {smUrta-). Obojí vynikají neobyčejnou, často i temnou stručností slohu. Sútra první vykládají postup velkých obřadů obětních, druná jednak obřady domácího ro- dinného žití {grhja-s., domácí s.), jednak zá- klady zákonného obcováni pospolitého {dhar- ma-s,, s. o zákonech). O šutrech obětních a domácích srv. nyní A. Hillebrandt, Ritual- Litteratur v Grundriss d. indo-ar. Philolo- gie III. 2 (Štrasburk, 1897), o zákonech J.JoU v echt und Sitte (t., II. 8, 1896). K literatuře védské počítávají se i některé spisy podružné, mluvnické, rituální i geome- trické (návody k vyměřování obětního místa a j.) a pod. Mluvívá se i o védě lukovém (nauky o vojenství), Životním (lékařství) a p., Ovšem jen ve smyslu přeneseném. — Srv. M. MúUer, History of ancient Sanskrit Lite- ratuře, 1853 ; K. Geldner a M. Bloomfield, Vedischc Litteratur (Grundr. II. 1., posud nevyd.); J. Zubatý, O literatuře védské, Listy filol. XV. (1888). . . 2. Staroindická literatura světská nepřehlednou velikostí předčí daleko nad lite- raturu védskou, nikoli vŠak významem svým v dějinách osvětového vývoje lidského. Okol- ností, která zvláště byla nepříznivou plnému a přirozenému její vývoji, jest, že, odeČtcine-Ii leda snad některé kusy literatury naukové, které jsou na hranicích literatury védské i druhdy k ní bývají počítány, naskrze uží- vala jazyka vlastně již mrtvého, jazyka san- skrtského. Užívání jazyka mrtvého vedlo při- rozeně k jazykové nepřirozenosti a k uměl- kevání, které zvláště v pozdějších dobách dosti znechucují čtení děl obsahem sice dosti poutavých i cenných. Zejména pozdější poesie touto věcí trpí více, než tušiti lze při čtení překladu : jsou i básně, které zúmysla uměl- kování (nepřirozený pořádek slov, nekonečná složená slova, bombastické opisování pojmu atd.) přehánějí tak, že bez kommentáře jim nesnadno jest porozuměti. K tomu druží se skoro úplný nedostatek jadrné prosy, v dob^ starší v bráhmancch skvéle zastoupené. Lite- ratura sanskrtská z největší části je metrická (i mathematika, astronomie a p. s oblibou se vykládá veršem) a prosa bývá buď úiasně suchá nebo plná bombastu. Velikost litera- tury té jest ohromná (a vlastně posud se nepřestalo v Indii sanskrtem tvořiti), ač pře- hledů poněkud úplnějších není; jen nevydaná posud díla by vydala snad více, než Je litera- tura řecká i s římskou. Literatura sanskrtská (v užším smyslu) roz- padá se dle doby zřetelně ve dvě části, jež ovšem dosti nestejného jsou rozměru a jeŠté nestejněji zachovány. ČásC první padá ve starý věk, druhá v konec jeho a v střední i nový věk dějin obecných; mezeru mezi nimi (ve skutečnosti asi nikoli úplně prázdnou) tvoří asi I. stol. př. Kr. a nejméně dvě stol. po Kr. (tak dle M. Múllera, India, what pan it teach us). V době této, patrné z veliké míry i pů- sobením buddhismu, jehoŽ nejvyšší rozkvět padá asi v poslední dvě stol. př. Kr. a dobu bezprostředné následující, klesla v l-ii zna- menitou měrou znalost sanskrtu, jak viděti z nápisů z této doby i některých jiných pa- mátek literních, a tím přirozeně i písenmictvt. Teprve později zase studium starých mluv- nických spisů ožilo a připravilo půdu fasi písemnictví, které Můller trefné nazval re- naissancí literatury sanskrtské. Bohužel vrát- kost chronologie i v těchto dobách nedává nám jasně viděti v těchto zvláštních osudech písemnictví indického. Literatura krásná. Epika. Počátky tvo- ření epického hledati musíme najisto v do- bách prastarých a některé vážné jeho stopy zachovaly se v literatuře védské. Nalézáme v bráhmancch vypravování prosaická, i v prose promíšené strofami, i (v Rksamhitě) ukázky epiky čistě metrické. Jsou i zprávy o starém pěstování epiky a některých jejích thématech. Nejstarší zachované básně epické doby san- skrtské jsou Afahdbhdtyttam (»velká báseň Indie Východní (literatura). 58? o Bhařatech«, v. t.), a Rámájanam (> báseň o Rámovic, v. t.)i o kterých však zase nelze říci, ze které jsou doby. Sotva jsou z doby starší než z V., nejvýše VI. stol. před Kr.; k tomu Mahábháratam rozmnožováno a mě- něno bylo jistě déle než plné tisíciletí, kdežto Rámájanam, umělé dílo určitého básníka (Val- mikie), v celku změn podobných bylo ušetřeno. Mahábháratam je snuškou spoustv historií, le- gend, pohádek i části ryze didaktických na- nesených na jádro hlavního děje básně: po- dobnými snůškami bez vlastního jádra jsou purána (»staré příběhy*). Zachovaných 18 pu- rán (a 18 upapurán, »vedlejších p.«) pochází z doby novější (nejsou starší než asi 1000 let), ač zachováno v nich lecco starého; zdá se, že purána starší přepracována byla ve smyslu rozl. sekt. Purána obsahují výklady kosmo- gonické a theogonické, historii mythickou, někdy i skutečnou (tuto obyčejně v podobě fingovaných proroctví), hojně episod atd. Pře- kl^ Bb^avata-puránam podal Burnouf (Pa- říž, 1840—44); Višnu p. přeložil Wilson (Bom- bay, 1867 a v sebr. spisech.) Ostatní epika je umělá; nejslavnější básně tohoto způsobu jsou Kálidásovy (VI. stol. po Kr.), Raghu- vanša (pokolení Kaghuovo, boha slunce) a Kumdrasambhava (narození Kumára, syna Ši- vova); mimo ně jest několik pozdějšícn básní nezáživných pro umělkovanost někdy víře nepodobnou yedna týmiž hláskami, pomocí dvojsmyslů a pod. hříček vypravuje děj Ma- hábhárata i Rámájana najednou: Kavirádžovo Rághavapándavíjam ; jiná v jednotlivých kapi- tolách podává etudy nesnadnějších partií mluvnice: Bhattikáviam a p.). — Pohádka a bajka v pozdější literatuře jsou velmi oblí- beny a rozšířeny; zdá se, že o to největší zásluha patři kazatelům buddhistským a džá- inským (aspoň nejdůležitější sbírky zdají se býti původu nebrahmanského a prakrtského). O bajkách pro nepopiratelnou jejich podob- nost s bajkou aisópskou byl veden spor po- sud nerozhodnutý, přejah-li Indové bajky přímo či nepřímo od Řeků (A. Weber), či stalo<-li se naopak (Th. Benfey). Protože po- čátky bajky u obou národů jsou staré, možno, že teprve v pozdějším jich vývoji nastal vliv snad vzájemný. Pohádky a bajky indické oby- čejně zachovaly se v úpravě t. zv. rámové: nějaký děj, druhdy bczvj^znamný, jest rámcem, v nějž při rozliČ. příležitostech pro poučení nebo zábavu osob hlavního děje se vkládají pohádky a bajky. Takových sborníků je mnoho: Paňčatantřam (>patero knih«; e^icistovalo již v VI. stol., ale zachovalo s^ se změnami po- zdějšími; přel. Benfey, 1859, ukázku Vrťátko), Hitópadés (»spasné naučení*,' přel. E. Kovář, Hustopeč, 1887), Vétdiapančavinšati (»25 poví- dek Čertových*) a j. Největším svodem po- hádek a bajek, psaným asi prákrtem a obsa- hujícím rozličné jiné sbírky, byla Brhatkathd (•velké vypravování*), zachovaná v sanskrt- ském metrickém spracování Sómadévově (Ka- thásaritságaras »moře z řek-pohádek* asi ze stol. XI. po Kr., přel. C. H. Tawney v Bibl. Indica) a Kšéméndrově. Nejoblíbenější for- mou pohádek a bajek jest prosa promíšená strofami obsahuiícími líčení poetická, životni pravdy a pod. O stěhování jich k jiným ná- rodům viz Bajka a Bidpai. — Román, t. j. vl. delší, propracovanější pohádka, je dosti řídký. Počítají sem Dandinovo Daiakumdra- čarttam (Příběhy 10 princů) ze VI. stol., Su- bandhuovu Vdsavadattu, Bánovu Kddambari; Eatřiti by sem mohlo i hlavní vjrpravování ómadévova Kathdsaritsdgaru a j. — Ly- rika zastoupena jest v první řadě drobnými básničkami, jaké byly v Indii velice oblíbeny. Vlastní lyrické básničky jsou skoro naskrze erotického obsahu; obyčejné jsou to drobné genrové obrázky z života milenců, řidčeji přímý v^raz jejich citů, někdy popisy zjevů přírodních a j. K nim se druží strofy kon- templativní, vyslovující názory o životě lid- ském a běhu světa, které hloubkou svou a obyčejně i formou řadí se mezi nejlepší plody písemnictví ind. Básničky takovéto znáti a vplétati v hovor bylo patrně požadavkem dobrého vychování; proto stejnou strofu čteme často v rozličných spisech (zvi. po- hádkových) a proto je dosti sbírek, obsahu- jících jednak strofy původní, jednak sebrané odjinud. Tak sbírka Bhartrhariova (asi ze VIL stol. po Kr.), Érngdratilakam (ozdoba lásky), pr^ Kálidásovo, Sto strof Amaruovy-ch, veliká sbírka Šdrngadharova z XIV. stol. a j. (Veliký soubor s překl. Bóhtlingk, Ind. Sprů- che, 2. vyd. Petrohrad, 1870—73!) Větší básně lyrické jsou vlastně řadami samostatných bás- niček, udržovaných v celek více méně základní myšlénkou básně: nejslavnější Kálidásů v ^é- ghadút (oblak -posel lásky), prosba ducha z nebe vypovězeného k oblaku o poselství k jeho ženě (VI. stol.), líčení ročnídi počasí {Rtusamhdra)y témuŽ básníku připisované a j. Lyrika duchovní zastoupena jest hojnými hymny, obyčejně plnými nechutného bom- bastu. -— Drama mělo patrně staré základy v hrách domácího původu, o jakých leckteré zprávy se zachovaly. Byly to patrně výlevy situační lyriky a písně, spojované dle potřeby vypravováním nebo mimickým znázorňováním dejč. Ryze domácí drama blíží se středo- věkým mystériím; známe je v t. zv. játrách (vl. processíchj bengálských, provozovaných podnes' na oslavu Kršnovu, a z Džajadé- vova (v. t.) Gitagóvinda. Drama vlastní vy- vinulo se podle všeho vlivem dramatu ře- ckého, které Indové poznali za Alexandra a jeho nástupců: rozdělení v akty a jiné kusy dram. formy k tomu ukazují (Weber, Win- disch). Dle látky, poČtu osob a jednání těchto (až 10) rozeznávalo se více druhů dramatu; v celku nalézáme drama vážné (se šťastným zakončením) a frašky. V celku jsou indická dramata více dialogisovanými historiemi než dramaty ve smyslu řeckém či moderním. Po- čínají se modlitbou a prologem, dialog pak veden v prose dle společenského postavení osob san škrtem nebo prákrtem a vtrušovány v něj strofy nebo písně. Nejzajímavější drama je Šúdrakova (prý) 3/r<5 obecné jejich vzdělanosti. Ačkoli měli také theorii soustavně spořádánu na samostatných základech vědeckých, přece ostatní sousedy své předčili hlavně praxí, jeŽ na př. tonalitou a rhythmikou jakoby byla vyrostla z umění ropského. Melodie indické plny jsou ná- evroi lady, brzy něžné, brzy vášnivé a nepopřou Indie Východní (dějiny). 591 vyvinutého citu pro lahodu zvukovou , úplné jich pochopeni předpokládá však důkladnou znalost jazyka a poesie, poněvadž instrumen- tální hudba sama nebyla v l-ii pěstěna a, po* kud provázela slovo nebo tanec mimický, závisela co do rhythmického útvaru svého na prosodii jazyka nebo pohybu tanečnin^. Charakteristickým jest pro hudbu indickou konservativism, jímž utkvěla v moderní době nezměněně na stanovisku, na němž ji ve staro- věku ohledáváme. O theorii indické hudby zpravují nás díla sanskrtské literatury: Rdga- daršanam (zrcadlo stupnic), Sangita-daršanam (zrcadlo melodií) a Ragavibhéda pojednávající o rozděleni tónů, o rhythmu, o hud. nástrojích a j. Z nich dovídáme se, že indickému systému podkladem byla základní stupnice {svaragama) o 7 stupních {svaraY která blíží se naší tvrdé stupnici a sice co ao výšky A-dur^ a označo- vána jest slabikami podobnými názvům solmi- sačním: sa ri ga ma pa dha nu Trojnásobné opakování této stupnice tvořilo diatonický materiál o 21 neb 22 tónech. Oktáva dělena byla ve 22 stupňů zvaných struti, které se srovnávaly s naší chrómatikou, pro praxi však byly ovšem bez významu, poněvadž, kdyby možným bylo dělení na čtvrttóny, oktáva dala by 24 takových stupňů. Z těchto strutů skládány byly tři druhy intervallů v po- stupu diatonickém blížící se našemu velkému a malému celému tónu a půltónu (4, 3 a 2 struti). Že však theorie měla čtvrttóny na mysli, vyplývá z neutrálních tercií moderní indické hudby, které ležíce mezi naší malou a velkou tercii představují intervally o V« tónu. Z materiálu toho zbudováno nepřehledné množství tónin (969, dle jiných až 16.000), t'ednak tím a dle toho postupu, jakým ze zá- kladní stupnice naší vyvedeny jsou mody církevní, jednak alterací 1 nebo 2 strutů bez poruŠem' ďiatonického rázu, konečně výpust- kami 1 nebo 2 tónů, což vše dělo se ve smyslu diatoniky, ježto stupnice chrómatická, v naší soustavě vedle diatonické stejně oprávněná, nebyla Indům běžná. Praxe redukovala celou tuto záplavu na 23—36 stupnic. Notace dala se písmem sanskrtským. Z jednotlivých forem poznáváme náklonnost k nerovným taktům (V^; */•• Vs)- Čisté národní formou jest raagni, v jiných novověké badání spatřuje cizí pů- vod a vysvětluje jej dlouholetou cizí vládou v l-ii. Tak lehčímu genru se blížící rekta bývá zhustě původu perského, pochodový tuppa mongolského a terdna (přednášena mužskými hlasy) arabského. Z nástrojů nej- rozšířenější jest svrchu zmíněná vind o 7 stru- nách, pak serinda, ravanastron, loutnovitá ma- goudi, tumura, z dechových tare (pohřební pozoun), buri, tutare a kombu ^válečné trubky, sestupně dle velikosti), z bicích talan, kintal, udukai, tamtam, dole, naladěné zvonky a j. t^ , Dijiny. Znalost dějin I. trpí velice tím, že Áriům indickým, prvním představitelům osvěty indické, scházel skoro úplně smysl pro po- třebu dějin skutečných. Indické prameny hi- storické — odečteme-li nápisy — veskrze ob- sahují jádro pravdy dějinné zahalené vrstvami cizích přídavků někdy velmi fantastických; víry nejhodnější jsou nahodilé zmínky o udá- lostech historických velmi po řídku roztrou- šené v hymnech védských a bráhmanech, pak některé církevní zápisy buddhistické ; i t. zv. historické spisy pozdější zasluhují víry leda jen pro doby pisateli nejbližší. Potřeba chro- nologie pociťována byla teprve v dobách velmi pozdních, zdá se i, že především vhvem ci- zím; zde zvi. buddhisté zapisováním svých církevních hodnostářů a pod. asi první začali klásti jakési základy. Proto poněkud zřetel- něji známe dějiny I. jen tam, kde stýkala se živěji s národy cizími^ zvi. válkami a nájezdy na ni podniknutými; proto chronologie nej- starší doby dějin indických jest úplně nejistá (jediný pevnější bod v ní jest život Buddhův) a nejistota tato trvá daleko do dob následu- jících ve všech věcech, o které šlo cizím sou- sedům a vetřelcům menši měrou (na př. ve vývoji literatury a osvěty vůbec). Vědomosti o stycích I. s cizinou do doby Alexandrovy jsou docela nepatrný. Obchodní styky, jichž prostředkovateli byli hlavně Se- mité (po moři Foiničané, karavanami po su- ché zemi rozl. kmeny), sahají zajisté do dob velmi starých; ve Starém Zákoně zachovalo se již několik slov odtud pocházejících (Oflr, I., ze jména kmene Abhírů jv od ústí Indu, ienhabbim, zub slona, z ind. ibha, slon a j.); i sami Indové záhy počali konati obchodní cesty. K tomu druzi se zprávy, že egyptský král Ramses nebo Sesostris podmanil si po- břeží až k l-ii a dostal se po zemi až na Gangu, a podobné zprávy o assyrské královně Se- miramidě. Zprávy poslední bez základu ne- jsou: jméno krále, který prý odrazil Semira- midu [Stabarobates, asi Sthávarapati) jest in- dické a v Ninive nalezena vyobrazeni indi- ckých zvířat. Zdá se, že sev.-záp. kraj I., čásf Afgánistánu a poříčí Indu byla v moci assyr- ské a přešla pak na Médy a dále na Kyra; i Dareios kol. r. 500 př. Kr podnikl sem výpravu a podrobil si kraje na pravém bř. Indu od Paropamisu až k moři. — Z památek indických samÝch víme, že na počátku dob historických dle svědectví hymnů Rgvédu sídlili Áriové indičtí v poříčí lnou, v Pendžábu, majíce ještě hojné styky i spojení se západ- ními bratřími íránskými. Kterak a proč od nich se odloučili a hledali sídla v l-ii, není známo (bylá vyslovena i domněnka málo pravděpodobná, že stalo se tak z různic ná- boženských) Z poříčí Indu nenáhle se šířili na vých.. nejprve v poříčí Gangy, pak i v čá- sti jižní (již v VI. stol. př. Kr. Dekkan z části byl podle všeho bráhmanisován) ; v hymnech védských i ve starých pověstech jest hojně stop o bojích, jež kmenům árijským při tom bylo postupovati s národy před nimi v l-ii usedlými a často i mezi sebou. Dějiny této kolonisace jsou v podrobnostech neznámy, zejména jest neznámo, do jaké míry již ve starých dobách árijští přistěhovalci se mísili s plemeny domácími. Jisto, že v dobách hi- storických lid indický skládal se ze 4 kast, mezi nimiž byly (a z části jsou posud) roz- 592 Indie Východní (dějiny). díly plemenné; odečteme-li nejnižší kasty temných šúdrů, živící se nejrozni. způsobem, ani zbývající kasty »árijské« nebyly plemenně stejnorodé: kasta bráhmanská (kněžská) snad byla vlastním zástupcem světlého typu indo* evropského, kasta kšatrijská (královská, vo- jenská) byla pleti rudé, kasta váiáijská (rol- nická, vzniklá z vlastního lidu) pleti žlutavé. Poněvadž vrchní tři kasty po jazyce i nábo- ženství cítily se jediným národem, muselo předcházeti smíSení národů před tím různých ; toto dle některých učenců událo se teprv v l-ii samé. Od nejstarších dob byli Áriové indičtí roz- děleni v řadu kmenů více nebo méně od sebe neodvislých, ale nebyli bez souvislosti osvětové, zvi. v náboženských obřadech se jevící. Již v nejstarších hymnech liší se pří- slušníci pozdějších kast velmi ostře, aČ ne- víme, byly-li meze mezi těmito tak nepře- stupný ^aKO později; ba zdá se, že počátky kastovniho zřízeni sahají do dob árijských (índoíránských). Již v nejstarších hymnech nalézáme rodiny kněžské vykonávající obřady náboženské zděděným způsobem u »knížat« (súriů); mimo ně stojí lid obecný (vis-), a ne- přátelský živel nepříbuzný {dásové Č. dasju- ové a p.}. V téže době známe jiŽ také řadu jmen rozl. kmenů árijských, mezi nimiž vy- nikal spolek pěti národů : Turvašové, Jaduovč (tito dle některých původu neárijského), Anu- ové, Druhjuové a Púruové; Púruové v době védské během Času nabyli z nich nejvyšší moci. Mimo tato jména zachováno několik jiných i několik jmen rozl. knížat. V době bráhman (v. literaturu) nalézáme řadu kmenů árijských již pevné usedlých zvláště v t. zv. »kraji střednimc, nesvětější části I. (mezi pohořími himalájským a vind- hijským, na západ až kde ř Sarasvatí v písku zaniWa, na východ ke stoku Džamny a Gangy). Byla tu řada království brzy neodvislých, brzy jiným poplatných a podřízených. Zvláště vy- nikal kraj Kuruů (mezi Sarasvatí a Dršadvati), v němž vláda krále Parikšita slavena za nej- šCastnější (Kuruové sami dle jedněch jsou Bharatové doby védské, dle jiných dřívější Púruové) a Paňčálův (mezi Džamnou a Gan- gou). Odtud nenáhle osazeny i kraje dále na výcnod, a nalézáme tak Kóšaly (sev.-záp. od Gangy, s hl. městem Ajódhjou, nyn. Audh), na vých. od nich Vidéhy (hl. m. Mithilá), království Kaší (Benares), na dolním toku Gangy. hl. na jih od ní kraj Mágadhů, vý- choaiště buddhismu a j. Zachováno sice v bráhmanech i v epice hojně jmen králů, rodokmenů i zpráv o rozl. událostech, ale podařilo se posud málo bezpečné pravdy z nich vybrati. Nejmocněji otřásly životem kmenů indických patrně události, z nichž vy- vinul se v pověstech děj Mahábhárata. Zdá se, že velikou válkou zničena byla stará moc Kuruů, kteří podlehli PaAčálům a jejich spo- jencům; ale podrobnosti ztrácejí se úplně v mlhách fantastických povésti. Zty. Druhé období dějin indických počíná ře- ckou invasí r. 327 př. Kr I aokončila zatím vývoj buddhismu, jenž si vítězně razil dráhu krajinami vyznávajícími bráhmanismus a vy- stupuje poněkud z dosavadní passivity. Styky se světem západním lze stopovati již v prvním období, jednak po pevnině mezi Pendžábem a Přední Asií, jednak po moři mezi Egypťany a Foiničany. Obzor řeckých dějepisců Heka- taia, Hérodota a Ktésia konči u Indu. Po- drobnější zprávy o l-ii podávají řečtí spiso- vatelé teprve od doby Alexandra Vel., pře- devším Megasthenés, átrabo, Plinius a Arrian. Alexander Vel. (v. t.) překročil r. 327 Ind, podrobil si země mezi m. Taxilem a řekou Hydaspem (Džihlamem) a nedaleko stoku Pětiříčí založil město Alexandrii (Uč). Po jeho smrti dostala se I. jim podmaněná zakladateli syrské říše Seleuku Nikétoru. Seleukos hleděl nejprve upevniti moc svou v Sýrii a teprve r. 312 odebral se do Baktrie a I. pod- robit si tam menších království, která nned po odchodu Alexandrově byla střásla jho ře- cké. Zatím krátce před smrtí Alexandra Vel. dobrodružný Čandragupta {ZccvSQÓKoxxog) použiv zmatků po jeho odchodu dobyl hl. města Pátaliputry (n. Patný) v Mágadě a usa- div se v údolí ganžském podmanil si sev.-záp. knížata řecká i domorodá a založil v sev. l-ii velikou říši. Seleukos poznav moc Čandra- guptovu vstoupil s ním v přátelské styky, ponechal mu Pendžáb a údolí kábulské, ba dal mu i svoji dceru za chof a poslal vyslance Megasthena k jeho dvoru do Pátaliputry (306—298). Z dynastie Čandraguptou založené vzešel vnuk jeho král^ Aáóka (264—223), který jal se energicky šířiti buddhismus. Za nástupců Seleuka Nikétora nastaly opět nepřátelské styky s l-ií; ve II. stol. př. Kr. baktrický král Eukratidés porazil Indy u Pataly a vysílal výpravy do Gudžarátu a krajin sousedních. Rovněž mince řeckobaktrického krále Me- nandra dosud se nalézají v severo-záp. l-ii. Zatím však duch řecký vykonal značný vliv na rozvoj indické vědy a umění, především na astronomii, lékařství, stavitelství a skulp- turu, a z I. pak i na vývoj vědy arabské, ftiši řcckobaktríckou rozbili Skythové, kteří z vý- chodu přišli ku břehům Oxu, odtud přistě- hovali se do Afgánistánu a dvěma proudy vpadli do I.; jeden vnikl do nížiny ganžské, druhý pouští Sindskou do Gudžarátu. Až do I. stol. př. Kr. jsou dějiny jejich temny; te- prve ok. r. 56 vystupuje určitěji král Kani- ška (Kanerke). Náboženství Skythů byla smě- sice původního jejich náboženství s kulty staroperskými, vedle nichž i bozi řečtí, egypt- ští a zvláště buddhismus byli uvedeni ve skythský pantheon. Poslední králové z dyna- stie KaniŠkovy, jež vládla asi 100 let, úplně se poindštili. Zatím vystupuje v l-ii nový národ zvaný Gup to vé, snad poindŠtělí přistěhovalci z roz- bité říše řeckobaktrické, kteří následovali po dyn. Kaniškově. Spojili se s Indy proti dru- hému proudu Skythu, který se vřítil do Gu- džarátu a Merváru. V již. Řádžputáně strhla se mezi oběma děsná bitva u Kahrúru r. 78 INDICK Dc«km « ocelové skHnky »latem vyklidíní 1. damukovuit. (Pendiib.) Kwnenaý piUT t »ra(řku relkí pagody Dferíný iloup Kimer v Sri RragMnu. .oukromtho doroo » P.tano » portrwinl f: (NepilJ. v Bri OTT6v StOVNfK HAUČNf. ■ UMÉNÍ. Reliéf » Chsdluiiu. atý pUB, 14 m. 171., M*1t chrámu Gabindeom [Ť» dou angl. mnohem lépe prospívají a blahobyt jejich daleko více roste než za vlády domácí. Vedle toho zaváděl však lord Dalhousie roz- umné reformy v každém oboru státní správy. Bylť muž energický, mohutný, podot>en Wel- lesleyovi, a při tom ducha organisatorského. Jal se stavěti v l-ii dráhy, průplavy, hleděl zaříditi pravidelné parníkové spojení s Evro- pou, zřizoval pošty a telegrafy. Největším jeho dílem je asi neobyčejně rychlá organi- sace správy vládní v nově zabraném Pendžiábu. Po Dalhousieovi následoval lord Canning (1856 — 62). Při jeho nastoupení byl obzor indický bez mraků; obecné ticho věštilo však bouři. Poč. r. 1857 šířily se tajné pověsti a především proroctví v indickém lidu, že ten rok bude koncem panství angl. radže. Sou- časně stalo se, že mezi indickým vojskem byly zavedeny nové patrony a ty v Kalkuttě natírány jako v Anglii hovězím lojem a vepřo- vým sádlem bez ohledu na to, že toto urá- želo nábož. cit muhammedánů, ono* pak tím více Indy. Jítření počalo v Barrackpúru u Kal- kutty, když sipáhové odmítli angl. patrony a vzbouřili se. V květnu vypuklo povstání v Laknau a současně s ním strašná řeŽ v Mí- rátu, při níž zabit každý Evropan, jejž zfana- tisovaní sipáhové potkali, a domy anglické, jakož i kasárny podpáleny. Tato vzpoura mírátská měla v zápětí revoluci. Sipáhové prchli odtud do Dehli, kde bylo veliké vo- jenské skladiště, hájené malým počtem Evro- panů pod poručíkem Willoughbym, a ten dal skladiště, naplněné sípáhy, vyhoditi do po- větří. Dehli dostalo se v ruce povstalců a v něm opakovalo se totéž, co v Mírátu. Po- vstání šířilo se nyní v Severozápadních pro- vinciích, v Benaresu, Alláhábádu, Agře, Ma- dúře, Kánpúru, Laknau, Audhu a Rohilkhandu. Pouze bombayská a madrasská armáda ne- braly podílu na povstání. Indická knížata mimo mahratského Nana Sáhiba, velmogula a kněžnu z Džhánsi nepřipojila se k povstal- cům. Lid choval se celkem passivně. Gen. Wilson po tříměsíčním obléhání dobyl v srpnu 1857 Dehli a zajal devadesátiletého mogul- ského sultána Bahádura. Sipáhové utekli se do Audhu. Zatím gen. Havelock porazil Nana Sáhiba u Kánpúru a vypudil jej odtud; gen. Campbell a Outram zmocnili se Laknau. V červnu a červenci vypukla vzpoura ve střední l-ii, potom v PendŽábu, kde však vítězně postupoval gen. Nicholson. Koncem r. 1857 byl osud povstání zpečetěn ; když pak došla z Evropy pomocná vojska, gen. Camp- bell porazil podruhé sipáhy u Kánpúru a prováděl plán zatlačiti je do Audhu a na- jednou odpor jejich zlomiti. Záměr ten zdařil se však jen částečně, neboť lord Canning naléhal na to, aby Campbell obléhal Laknau, kteréž bylo té doby sídlem vzpoury. Sipá- hové se však rozprchli a nastala drobná válka, velice nebezpečná Angličanům. Tu sir Hugh Rose v červnu 1858 ve vražedné bitvě u Gvalioru porazil sipáhy a vojsko sindhské, sipáhové prchli do Bandelkhandu nebo do Rádžputány, kdež byli úplně potřeni; kdo z nich byl zajat, byl zastřelen, nebo přivázán na ústí děla. A tak se stalo. Že koncem r. 1858 bylo velmi málo povstalců ve střední l-ii. Po pádu Laknau táhli povstalci do Rohil- khandu a do Nepálu ; tuto zemi jakož i Audh vyčistil od nich gen. Campt>ell, Grant, Na- pier a Lugard. Na jaře r. 1859 bylo povstání sipáhů úplně potřeno. Povstání sipáhů zasadilo Východoindické společnosti smrtelnou ránu. 1. listop. 1858 vydala královna Viktorie proklamaci, jíŽ skon- čeno povstání a která se často srovnává s Ve- likou Chartou. JiŽ dříve poutala Východoind. společnost pozornost parlamentu a poměr mezi ní a vládou býval upravován. Ale tato indická Magna Charta oznámila nyní po ve- liké vzpouře knížatům, náčelníkům a lidu indickému ve všech indických jazycích, že Její Veličenstvo se odhodlalo převzíti vládu zemí »dosud spravovaných od vážené Vý- chodoindické společnosti «, a prohlásila se zá- roveň pro princip spravedlnosti a nábožen- ské snášenlivosti, jimiž se vláda její bude ří- diti. Gen. guvernéry, kteří dostali titul místo- králů, za královny Viktorie byli: lord Canning (1856—62), lord Elgin (1862—63), lord Law- rence (1864—69), lord Mayo (1869—72), lord Northbrook (1872—76). lord Lytton (1876—80), marquess of Ripon (1880—84), lord Dufferin a marquess of Ava (1884 — 88), marquess of Lansdowne (1888—93) a nyní Bruče earl of Elgin and Kincardine. Po vydání z^ona z r. 1858 trvalo sice ještě nějaký čas jitření mezi muhammedány v PendŽ- ábu a na pobřeží Malabarském, ale přísné zákony proti sektářům vydané udržely ie na uzdě. Téhož roku vypuKl boj s Bhutímem, ale potom zavládl v l-ii klid. Místokrálové jali se tím intensivněji pracovati na zvele- bení I. po stránce hospodářské, kulturní, obchodní a průmyslové, zakládajíce silnice, dráhy, průplavy atd. Hrozný hlad v 1. 1873—74 v Biháru a 1877—78 v Dekkanu hleděla vláda umírniti a zavedla zvláštní říšskou přirážku k přímým daním, z níž se zřídil pomocný fond pro podobné případy. 29. dubna 1876 prohlásila se angl. královna Viktorie za císa- řovnu indickou {kaisar-i hind) 3, místokrál lord Lytton dne 1. ledna 1877 oznámil ind. knížatům v Dehli s velikou okázalostí zřízení Indického císařství. Od té doby kladli místo- králové hlavní váhu na vnitřní organisaci této 598 Indie Zadní. veliké říše a podporovali její hmotný i kuK turní roivoj. Na venek vystupuje pouze ve válce s Af^ánistánem a s Barmou, která byla r. 1886 připojena k l-ii. Literatura. Feistmantel, Osm let ve V. l-ii (Praha, 1887); Zeměpisné poméry Vých. I. Britské (Zemép. Sborník, Praha, 1886); Politické poméry Vých. I. Britské (t, 1887); Kořenský, Cesta kolem svéta (Praná, 1897, 2 sv.); Hunter, Imperiál Gazetteer o( India (2. vyd., Londýn, 1885—87, 14 sv.), hlavní dílo, z něhož o sobě vydán díl VI. s názvem The Indián Enjpire (t, 1886, 3. vyd. 1895); Thornton, A Gazetteer of the territories under the governement of the East India (2. vyd., t., 1857); Orlich, Indien und seine Re- gierung (Lip., 1859—61, 2 sv.) ; H. A. R. Schlag- mtweit, Results of ascientific mission to India and High-Asia undertaken between the years 1854 and 58 atd. (t., 1869, 4 sv. s atlasem); Schlagintweit-Sakůnlinski, Reisen in Indien und Hochasien (Jena, 1869—72, 3 sv.V, Dun- can, Geography of India (Madras, 1876); Dow- son, dassical dictionary of Hindu mythology and religion, geography, history etc. (Lon- dýn, 1879); Temple, India in 1880 (t.. 1880); Reclus, Nouvelle géographie univ. sv. VIII. fL*Inde et rindochine, Paříž, 1883); Shib Chunder Bose, The Hindoos as they are (Kalkutta, 2. vyd., 1883); Smith, Geography of British India (Lond., 1883); HAckel, Indi- sche Reisebriefe (2. vyd., Berlín, 1884); Wer- ner, Das Kaiserreich Ostindien (Jena, 1884); Mantegazza, India (Milán, 1884); Balfour, Cyclopedia of India (3. vyd., Londýn, 1885, 3 sv.^ ; Williams, Modem India and the Indi- ans (4. vyd., t, 1887); Wilkins, Modem Hin- duism (t., 1887); Garbe, Indische Reiseskiz- zcn (Berlín, 1889); Schlagintweit, Indien in Wort und Bild (2. vyd., Lipsko, 1890, 2 sv.); Baden-Powell, The land systems of British India (Oxford, 1892); Watt, Dictionary of economic products of India (Londýn, 1893, 6 sv.); Schmidt, Rcíse nach Súdindien (Lip., 1894); Macgeorge, Ways and works in India (Londýn, 1894); Constable, Hand Atlas of India (Westminster, 1893); Johnston, Atlas of India (1:325.000. Edinburg a Lond., 1894). S. Lefmann, Gesch. des alten Indiens (Ber- lín, 18S0 v Onckenové Allg. Gesch. I. 3); Grundriss der indo-arischen Philologie, hlavní pramen a repertorium indologie, jejž za úča- stenství vynikajících učenců vydává G. Bůhler (Štrasburk, od r. 1896); G. Bůhler, Indische Paláographie, 1896 (Grundriss 1. 11); Ábel Ber- gaigne, La religion védique; A. Hillebrandt, Vedische Mythologie, I. (Vratislav, 1891); H. Oldenberg, Die Religion der Veda (Berlín, 1894); E. Hardy, Die Vedisch-brahmanische Periodě der Religion des alten Indiens (Mni- chov, 1893); A. Hillebrandt, Ritual-Litteratur. Vedische Opfer und Zauber (Grundriss III. 2, 1897); P. Deussen, Das System des Vedánta (Lipsko. 1883) ; R. Garbe, Ďie Samkhya-Philo- sophie (t., 1894); týž, Samkhya und Yoga (Grundr. DI.. 4, 1896); J. M. Mitchell, Hinduism past and present (Londýn, 1885) ; W. Crooke, Introd. to the popular religion and folklóre ot Nothern India (Alláhábád, 1894); R. Gust, Les religions et langues de Tlnde (Paříž, 1880); S. Lévi, La science des religions et les reli- gions dc rinde (t., 1892); E. W. Hopkins, The religions of India (Boston, 1895); Halí, Rational refutation of the Hindu philosophical systems (Kalkutta, 1862) ; Regnaud, Matériaux pour servír á Thistoire de la philosophie de rinde (Paříž. 1876—78, 2 sv.); Deussen, Das System des Vedánta (1883) a téhoí Philo- sophie des Veda bis auf die Upanishads (1894^ ; F. Čupr, Učení staroindické (1876—81, 4 sv.); Fergusson-Burgess, Cave temoles of India (1880); K. Schnaase, Gesch. aer bildenden Kůnste, I. sv. ; Birdwood, The industrial arts of India (Londýn, 1880); Ujfalvy, Aus dem westlichen Himalaja (Lipsko, 1884); B. H. Ba- den Powell, Handbook of the manufactures and arts of the Puniab (Lahore, 1872). Indie Zadní, východní ze tří velkých jiho- asijských poloostrovft, nazvaný také polo- ostrov Indočínský pro shodu svých po- měrů přírodních a kulturních jednak s Činou na vých., jednak s l-ii na záp., prostírající se mezi 92'>— 109° v. d. a 270— 1» 35' s. š. a ohrani- čený ze Vs mořem, totiž na vých. a jihu mořem Čínským se zálivy Tonkinským a Siamským, na záp. úžinou Malackou, mořem Andaman- ským a zálivem Bengálským. Proti pevniné asijské nelze Zadní T-ii přirozeně ohraničiti, nebof Himalaja prostírá se na záp. nemnoho za vých. hranici Přední I., dále k vých. jest sice řada vysokých pohoří, tato však netvoři přesné hranice majíce směr meridionální a rovněž neurčité jest i severových. omezení proti Číně. Proto bére se na pevnině za hra- nici politické omezeni jednotlivých částí polo- ostrova, totiž Barmy na záp. a Tonkinu na vých., ve kterýchžto mezích měří rozloha Zadní I. 2,126.500 km\ — Poloostrov zado- indický, tvořen jsa řadou horských pásem vy- bíhajících vějiřovitě ze širokého trupu Asie směrem povšechně poledníkovým, jest po- měrně úzký a dlouhý, vytváří poloostrovy podružné: regovský na jz., Kambodžský na jv. a nej význačnější Malacký na jihu, do břehů jeho pak zabíhá několik velkých zálivů mořských, totiž Tonkinský na vých., Siamský na jihu, moře Andamanské a záliv Bengálský na záp., kromě celé řady chobotů menších zvláště na jihu a vých. Hlavní mysy jsou: Negrais na z., Buros na j., Kambodža a St. Jacques na jv. Hor štva táhnoucí se vesměs parallelné od severu k jihu nebo k jjv. tvoří zadoindický systém horský vystupující zřetelně jiŽ na 32° s. S. z jihových. Tibetu, ač teprve na ter- tiérním území Barmy na 26Vt° s. š. nastává pro Zadní l-ii charakteristická virgace na- hromaděných zde velehorských hřbetů, z kte- rých odtud vybíhají čtyři nižší podružné sy- stémy probíhající nejen celý poloostrov, aJc přestupující i na přilehlé k němu ostrovy. Pouze na krajním východě poloostrova (v Ton- kinu) za řekou Songka nalézáme od jz. k sv. směřující, zi^ásněné, rovnoběžné a těsné k sobe Indie Zadní. 599 přiléhající výběžky systému čínského, vysoké na pobřeží 1000 až 1200 m, uvnitř země aŽ 2000 m. Západně od ř. Songka prostírá se nej východnější pásmo systému zadoindi- <:kého, zvané dle země. kterou probíhá, téŽ Annamským pohpřim, u města Hanoi 1870 m vysoké, dále na záp. v hoře Phusanu 2760 ift, v prdměru pak asi 2000 m, jež končí v mysu St. Jacques a kryto jest větSinou lesy. Pobřeží annamské před pohořím tímto ležící jest od ústí ř. Songka k mysu Sanho ploché a písčité, odtud k mysu St. Tacques příkré, načež přechází v obšírnou deltu ř. Mekongu. Na pohoří Annamské hraničí až k úvalu Me- kongu mohutná hornatina břidličnatá a kří- dová místy prostoupená čedičem (plateau Attopeu, ric Lagrée 1000 m), Mekong sám pak teče planinou pahorkatou, která spadá stupňovitě k jihu a jíž probíhají příčné pásy spojující pohoří Annamské se středním hor- stvem zadoindíckým. — Za řekou na západ prostírá se neúrodná, stepnatá rovina Ubon- ská sahající ke druhému pásmu zadoíndi- ckého systému, totiž k horstvu Laoskému a středosiamskému pohoří Dong-Phya-Phai (Pu- rat), které vysílá od záp. k vých. pás příčný, Khao-Donrek. Překročí me-1 i tyto řetězy hor- ské, vstupujeme do úrodného údolí ř. Me- namu, které zasahuje jako široká rovina allu- viální hluboko do vnitř země. Západní mez této nížiny tvoří střední pás zadoindického systému norského, osa to ce- lého poloostrova, začínající mezi prameny řek Saluenu a Mekongu, táhnoucí se k jihu mezi Barmou a státy Šan a končící až na již. špici Malakky. Pohoří to má v Barmě jméno Tanen- tungji, na vých. od ústi Saluenu pak Kokarí i skládá se až k 18^ s. š. z několika pásem rovnoběžných, na jihu pak rozpadá se v četné massivy s vysoko se pnoucími kuželovitými vrcholky (Molyit 2186 m). Na přič je pror^- vají hluboké úvaly, na isthmu Krah pak, kae přestupuje na poloostrov Malakku, snižuje se až na 30 m, avšak dále k jihu postupuje zase jako mohutné lesní horstvo v šířce stále té- měř stejné, působíc pouze v Peraku parallel- ními pásy rozšíření poloostrova na záp. Vyšší hory jsou zde Ophir (1770 m), Gunung Lasen a Grunung Robinson (2400 m), vyskytují prý se však i výšky 3000 m, kdežto na záp. i vých. prostírají se před ním na pobřeží obšírné, bahnité nížiny. Západně od tohoto hlavního pohoří zadoindického tvoří úzké údolí řeka Saluen prorývající v dol. toku pásmo Pung- lung vybíhající z pohoří Tanen-tungji a sklá- nějící se v rovině Kareni k ústí řeky. Toto horstvo odděluje na záp. Saluen od úvalu ř. Sitangu a dosahuje v hoře Nat-Tungu 2400 m, před ním pak u zál. Martabanskéno leží ještě pohoří Pegu Joma. Horské tyto ře- tězy tvoří východní mez rozsáhlé tertiérní roviny Barmské rozkládající se podél ř. Ira- vadi, za níž jako poslední pásmo systému zadoindického táhne se od ohbí ř. Lohitu k jz. a jihu obloukovitý pás zvaný nejprve Patkoi nebo Poage a končící pode jménem Ar akán Joma v mysu Negrais. Horstvo Patkoi dosahuje výše až 3500 m, mezi ním a.ř. Ira- vadi leží protáhlý hřbet Kačin s několika hlubokými sedly, pohoří Arakan pak počíná asi na obratníku raka, má ráz massivovitý a dostupuje v hoře Malselai 2164 m, spadajíc v mysu Negrais příkře do moře. Geologické složení Zadní I. jest velmi rozmanité, ale v podstatě patrno, že polo- x>strov ten jako díl starého podkladu pevniny asijské jest výběžkem archaicko-palaeozpi- ckého jádra kontinentu. Útvar prahorní vy- stupuje na vých. a ve hlavním hřbetu polo- ostrova; v území Mekongu, v Tonkinu a na celém vých. břehu spočívají na něm palaeo- zoické břidlice a pískovce, k čemuž přistu- pují při ústí Saluenu a v Arakanu vrstvy jurské. V údolí ř. Iravadi zasahuje hluboko do vnitra rovina tertiérní a rovněž tertiérní jest isthmus Krah. Quarter a alluviuni pro- vázejí území kol ústí Iravadi, pak údolí Me- namu, Mekongu a ř. Songka, jakož i břeh Malakky, stopy činnosti vulkanické nalézáme na břehu západním i vých., v údolí Iravadi a při zál. Siamském. — Z užitečných ne- rostů chová Zadní I. mimo cín a zlato a dosud málo zužitkované rudy stříbrné, olo- věné, měděné, antimonové, kobaltové a že- lezné zvláště drahokamy, a to nádherné sma- ragdy, safíry a rubíny (tyto v MagokU na vých. od středního Iravadi), jakož i nefrit u Mogungu v Barmě. Ložisko kamenného uhlí, v němž doluje se s užitkem, otevřeno jest dosud jen u Makumu na horní Brahmjaputře. Prameny solné, petrolejové a naítové známy jsou z části ve spojení s bahenními sopkami z Arakanu. Sůl vyskytuje se u Puelu na hor. Mekongu a ve stepi Ubonské. Vodstvo. Následkem divergence horských pásem Zadní I. tekou hlavní proudy s hor těch stékající rozličnými směry, z části Zadní I. samé jen se- dotýkajíce, totiž Kinšakiang na východ do Číny, Mekong (Lantsankiang) na jv. poloostrova, Saluen (Lukiang) na jihu do jihozápadní části poloostrova a konečně Branmaputra-Lohit na záp. kraji zadoindi- ckého systému do roviny ganžské na jz. Toto roztříštění veletoků do všech směrů umoŽ- úuje, že se mezi nimi mohou vytvořiti menší úvodí, a to na záp. mezi Brahmaputrou a Sa- luenem Iravadi se svými pobočkami v Barmě, ve středu mezi Saluenem a Mekongem siam- ský Menam a na vých. mezi Mekongem a Kinšakiangem Songka v Tonkinu. Veškeré tyto řeky mají prameny své na jz. od pra- menů Jang-tse-kiangu ve plateau Tibetském nebo v krajích horní Barmy před ním se roz- kládajících a v čínské prov. Jůn-nan, i vy- značují se mimo Saluen rozsáhlými delty, především Iravadi a Mekong, jejichž nánosv, Pegovský (30.000 km*) a Saigonský (70.000 km^, postupují jako poloostrovy do moře. Nejmo- hutnější z nich jest Mekong 4500 km dl., nej- více přítoků má Iravadi, kdežto Saluen vů- bec v Zadní l-ii většího přítoku nepřijímá, k plavbě nejpříhodnější jest Iravadi splavný až k hornímu toku, pak Songka splavná až do čínské prov. Jůn-nan, kdežto Menam má 600 Indie Zadní. před ústím mohutný násep, za nim však jest splavný v dolním i stř. toku, na Mekongu dospěly parníky pro četné prahy pouze, k 14° 3. š., Saluen iest vůbec plavbě nepřístupným. Menší jest řeka Tenasserim (500 km) na isthmu Krah, na Malace vfibec větších řek není. Je- diné větší jezero jest Tonlesap napájené ra- menem dol. Mekongu. Klimaticky náleží Zadní I. do australsko- zadoindického území tropického, jsouc poď vlivem monsunů, a to letního (květen-říjen), jihozápadního, deštivého a zimního (listopad- duben), severovýchodního, suchého. Celkem jest podnebí teplé a vlhké, tedy v pravdě tropické, neboť poloostrov přesahuje velmi málo obratnik Tdka, a hory má téměř veskrze nižší než sněžná čára (2500 m). Pouze na kraj- ním severových. působením chladných větrů z Číny jest zima studenější než bývá v tro- pech. Bližší vědomosti máme však jen o po- břežních stanicích, hlavně o Bangkoku, a tu J*eví Akjab roční teplotu 26'1**, v nejchladněj- íim měsíci lednu 21'8^ v nejteplejším květnu 29-3®, Rangún za rok 26-4*, v lednu 24-3«, v dubnu 291^ Bangkok za rok 26*7®, v pro- sinci 23*8^ v dubnu 28'6^ nejvyšší teplota vůbec obnáší zde 35*4° a nejnižší 15*6°, Man- dalái za rek 27*2*, v lednu 21-7°, v dubnu 32-8^ extrémy roční jsou 389° a 16*7°, Saigon za rok 270°, v červnu 29*8°, v lednu 25:4°, Hanoi za rok 23*5°, v červnu 31-4°, v lednu 14*3°. Tropicky velmi stejnoměrnou teplotu má poloostrov Malakka s ročním průměrem 26*7°, v nejteplejším měsíci květnu 27*6° a v nejstudenějším lednu 25*6°. — Poměry srážkové charakterisovány jsou velmi dešf- natým pásem prostírajícím se na záp. pobřeží od Cittagongu aŽ k Singapuru, kde roční výše srážek obnáší 400—500 cm, v Akjabu dokonce 503 cm. Odtud však množství deltě k východu rychle ubývá; Bangkok má již jen 148 cm v roce, Mandaláj 70 cm, celý Annám, Kočin- čína, vých. Barma, Laos mezi 100—130 cm, a teprve v Hainanu stoupá množství srážek opět na více než 200 cm. Se v. od 11° s. Š. prŠívá mimo Annám a Tonkin hlavně v čas jihozáp. monsunu, *při čemŽ na záp. počínají a končí deště póRJ^ji. V Annamu a Tonkinu nepřináší jihozáp. vítr mnoho srážek, jichž nejvíce připadá na říjen a listopad, kdy za- číná monsun sev.-vých. V zimě bývají zde časté a dlouhé mlhy, málo vydatné pršky, po- něvadž pak následkem sucha Jest zde v létě větší horko než kdekoliv v Zadní l-ii a na- opak zimy jsou studenější než jinde, má pod- nebí toto ráz značně pevninský. Malakka má také nejvíce dešCů na podzim, ale i ostatní měsíce mají hoině vláhy, tak že tvoří pod- nebí to přechod k podnebí archipelu malaj- ského. Obyvatelstvo počítá se k indočínské větvi plemene mongolského, ježto však polo- ostrov otevřen jest severním sousedům i pří- stupen z jihu malajskému plemeni, jeví se Indočíňané sice v hlavních rysech úzce pří- buznými Mongoloidům, patrno však jest na nich silné pomíšení s malajskými a jinými živly. Proto také netvoří obyvatelstvo zado- indické jednotného celku, nýbrž rozpadá se v řadu smíšených národů, kterémuž rozlišení napomáhalo i rozdělení země horskými pásy na uzavřené kraje. Tak odlišují se od hlavní massy na vých. Annami té, střed zaujímají Siamci (Thai), na záp. pak sídlí Barmani a v KambodíT obývají Khmerové. Na Malace nalézáme Malajcc a mezi tyto více méně civl- lisované národy řadí se množství divokých kmenů horských, jako : Moi, Kha, Lamla, ka- renni, Kačin, Mon, Semang atd. V průměru dosahují Indočíňané sotva střední výšky, mají žlutavě hnědou pleť, hlavu mesokefalm', oči z pravidla nejsou šikmé. Po stránce duševní možno ie označiti jako velmi nadané a kul- tury schopné, ačkoliv přílišný vliv Číňanů a indických Árijců překážel vývoji samostatné vzdělanosti. Mezi přistěhovalci důležité místo zaujímají Číňané, kdežto Evropanů jest na mále. Většina obyv. přiznává se k buddhismu, Malajci přijali islám, křesťanství pak, šířené zde od r. 1624, čítá 400.000 vyznavačů katol. a 90.000 protest. — Politicky jest Zadní I. JIŽ většinou v držení mocností evropských, a to na záp. (Barma, Arakan, Lušai, Kačin, Šan) a na jihu (Malakka) Anglie a na vých. (Kočinčína, Tonkin, Kambodža, Annám) Fran- cie, pouze ve středu udržel se následkem jich soupeření nezávislý domácí stát, Siam, který však čím dále více upadá pod vliv Francie, jíž v poslední době odstoupen obšírný kraj na vých. od Mekongu. Území a obyvatelstvo pod panstvím těchto tří říší stojící nelze přesně udati, nebof v kraji nedostatečné pro* zkoumaném nejsou hranice určité vytčeny, i odhadují se pouze jednotlivé tyto državy takto: anglické na 826.248 km* s 10,847.560 ob., z čehož připadá na Barmu s dependencemi 736.250 km* a 9,605.560 ob. a na »Straits Settle- ments« na Malace 89.998 Árm' a 1,242.000 ob.; francouzské na 489.600 km* s 18,691.446 ob., z čehož připadá na Annám 230.000 /cm* a 6,000.000 ob., Kambodžu 100.000 km* a 814.756 ob., Kočinčínu 59.6000 km* a 1,876.689 ob., a na Tonkin 100.000 /cm* a 10,000.000 ob.; ko- nečně panství siamské zaujímá asi 520.000 km- s 5,000.000 ob. V ohledu hospodářském jest Zadní I. zemí poměrně téměř pustou, jsouc hustéii osídlena a intensivněji vzdělána pouze v ně- kterých krajinách pobřežních, v angl. Barmě, v ústí Menamu a při hranici čínské v delté Songky. A přece poloostrov ten předčí té- měř i Přední l-ii úrodností, neboť půda i pod- nebí jsou všude kultuře co nejpříhodnější a znamenité jest i bohatství nerostné. Rovněž příznivý jsou přírodní podmínky obchodu^ neboť právě břehy, na nichž se obchod sou- střed\ije, jsou nejvíce vzdělány a mají zvláště na poloostr. Malackém a v Annamu přístavy, jež možno srovnati s jnejlepšími na světe. Mimo to poloha Zadní I. v úhlu pevniny asij- ské mezi Indickým a Tichým okcánem Činí její trhy průchodišti obchodu mezi oběma moři, a konečně otevřena jest střední Asii a Číně, kamž vedou nad to mohutné dráhy 1 N"T)~1 e A P A D N I. 70 6S ^ néHiko i:iaooaooo. n ífp-i*y CBr«./9 ďL 25 JXéůOmáBm J.Ottv v lYue. Indie Zapadni. 601 vodní Iravadi a Songka. Avšak proti těmto výhodám stojí některé překážky, které ho- spodářský vývoj Zadní I. zadržely. Jest to především meridionální směr údolí říčních, těchto prvních jeviáC vznikajícího hospodář- ského rozkvětu, nebof směr ten působí, že mezi horním a dolním tokem řeky jest náhlý rozdíl v útvaru pády, v podnebí, zvířeně a rostlinstvu, tak ze obyvatelstvo jen pomalu a s nesnázemi se šířilo v jednom říčním údolí. Přechod pak z těchto údolí zamezují vysoká pásma horská táhnoucí se rovnoběžně s toky vodními, tak Že osadníci vždy zůstávali ome- zeni na menší oblasti, v nicnŽ ovšem inten- sivní hospodářský život nastati nemohl. Je- diná větši rovina Zadní I. prostírá se v Kam- bodží, rovnoběžně s mořem mezi úvodím řek Mcnamu a Mekongu kolem jezera Tonlesap, a tato rovina skutečně dala vznik starobylé samostatné kultuře khmerské. Teprve osady evropské, obydlené ovšem domorodci, slibují uČmiti konec tomuto nepatrnému hospodář- skému rozvoji krajiny od přírody tak na- dané, neboť spojuji se jednotlivá údolí říční pohodlnými příčnými cestami a především se pracuje na vytvoření snadného a rychlého spojení s Čínou. Pokrok tím způsobený jest jíž patrný. Vzdělané země přibývá, divocí ná- rodové stávají se přístupnějšími, kommuni- kace ve všech částech poloostrova vzrůstá a s tím i počet a blahobyt obyvatelstva, tak Že dnes jest Zadní I. přední zemí pro vý- robu rýže, a Rangún v Barmě, Bangkok v Siamu a Saigon v Kočinčíně jsou nej- důležitějšími světovými přístavy pro vývoz rýže. O bližších poměrech jednotlivých částí ^adní I. viz články: Annám, Barma, Kam- bodža, Kočinčína, Laos, Malakka, Siam a Tonkin. O výzkumech viz Asie str. 872. T$r, Indie Zapadni, souostroví mezi se v. a již. polovinou pevniny americké mezi 10^ a 23<» 30' s. S. a 60« a 85® z. d„ oddělující oblou- kem 3340 km dl., od polouostrovů Floridy a Yucatanu až k ústí Orinoka se pnoucím, Me- xický záliv a Karibské moře od Atlantského okcánu. Rozděluje se na 5 skupin: 1. Baham- ské (v. t.) nebo Lucayské souostroví s menšími skupinami zvanými Caicos a Turky (v. t.) v celkové výměře 14.535 friw»; 2. Velké Antilly, jejichž jméno pochází od vybájeného ostrova Antiglia, jenž od r. 1424 vyznačoval se na mapách při pobřeží vých. Asie, a k nimž počítají se Kuba, Jamaika, Haiti a Puerto- Rico o celkové výměře 216.259 Arm-; 3. Vir- finské nebo Panenské ostrovy o vý- měře 694 km-\ 4. Malé Antilly zvané též Ostrovy návčtrné {hles souš le vent^ hlas tarlo viento) neb i Karibské. Angličané ozna- čují ostrovy ležící sev. od ostrova Martinique Windward Islands, ostrovy jižní až po Trini- dad Leeward Islands; k Malým Antillám patří /- větších ostrovů Sombrero, Anguilla, ostr. sv. Martina, sv. Bartoloměje, Saba, ostrov sva- tého Eustachia, St. Christopher, Nevis, Bar- huda, Antigua, Montserrat« Guadeloupe, Marie Galante. Dominica Martinique. Santa Lucia, Ottflv Slovník NsoCdV- sv XII. iS 6 1S97 St. Vincent. Barbados, Grenada, Tobago a Trinidad; 5. Ostrovy závětrné nebo Ve- nezuelské {hles au vent^ hlas sotto viento) ve výměře 231 frm*, k nimž patří z větších Margarita, Blanquilla, Tortuga, Orchilla, Los Roques, Bonaire. Cura^ao a Aruba. Celkový plošný obsah L Z. jest 244.478 km* a počet ob. 5,480.000. Ostrovy počítané k l-ii Z. jsou zbytkem velkého, zprohýbaného pohoří, které na četných místech bylo porušeno. V něm rozeznati lze částečně ještě nyní tři stupně. Prostřední z nich, jenž tvořil jádro býv. po- hoří, lze ještě sledovati v souvislosti pouze na Velkých AntíUách. Stupeň ten jest charak- terisován prahorními břidlicemi, na nichž spo- čívají horniny útvaru křídového; k tomu pak přiléhaií rozsáhlé vrstvy třetihorní. Hornaté části Vel. Antill náležejí z větší části tomuto střednímu stupni. Na Virginských ostrovech a Malých Antillách pozorovati jest střední stuiu:ií pouze na ostrovech Sta Cruz, An- guilm, Sv. Martin, sv. Bartoloměj, Antigua, Guadeloupe a Barbados. Druhý stupeň, za- ujímající vnější oblouk souostroví, skládá se z hornin středního a mladšího tertiéru. Na Malých Antillách nacházíme ho na ostrovech Barbados, Barbuda, Anegada a Sombrero. Odtud přechází ostrovy Bahamskými do Flo- ridy. Třetí stupeň konečně, zaujímající vnitřní oblouk, složen jest z mladších hornin sopeč- ných. Rozeznati ho lze jiŽ pouze na malých Antillách. Jemu náležejí skoro veškeré západní ostrovy této skupiny a nacházejí se v něm ještě činné sopky. Tomuto stupni přináležejí směrem od j. k s. ostrovy Grenada, skupina Grenadin, Sv. Vincent, Šanta Lucia. Marti- nique, Dominica. záp. část ostr. Guadeloupe, Montserrat, Nevis, St. Christopher, St. Eu- stache a Saba. Pátá skupina I. Z., totiž ostrovy věnčící sev. pobřeží Venezuely, patří horo- písně k pevnině jihoamerické a jsou jednak pokračováním Karibského pohoří ve Vých. Venezuele (Centinela, Tortuga, Margarita, Testigos), jednak náleží k soustavě pohoří Sierry Nevady de Santa Marta (Aruba, Cu- ragao a Bonaire). Podrobnější vylíčení horo- pisných poměrů viz pod jmény jednotlivých větších ostrovů, dále Bahamské ostrovy, Virginské ostrovy a Venezuela. Rovněž i o poměrech hydrografických. Podnebí I. Z. jest v celku mírně tropické. Doba deštivá jest pouze jedna a sice v měsících květnu až listopadu ; na sev. nastává přirozeně deštivá doba poněkud později. Oproti přilehlému po- břeží Jižní Ameriky, které náleží k témuž podnebnému celku, maximum srážek nastává později, na Velkých Antillách až v říjnu. Velký vliv na rozdělení srážek mají větry passatní. Střední množství srážek ročně jest 1630 mm. V Port au Prince jsou extrémy v teplotě 38— 13•6^ na Malých Antillách jest střední teplota 24—28®, na Bahamských ostro- vech 22— 30^ Jedním z nejpozoruhodnějších zjevů jsou cyklony (tornaaos). Vyskytují se skoro výhradně jen v době návratu passátu v měsících srpnu až říjnu. Cyklon počíná obyčejně v okolí Barbadosu, pohybuje se pak 40 602 Indie Západní. podél sev. pobř. Malých a Velkých Antill a uhýbá se pak směrem Floridského proudu. Květena. I. Z. jest čistě neotropická, neboť na horách tamějších, poměrně nízkých, ne- jeví se mírnější bylinstvo, ač se vyškytají často jiné druhy v horách nežli v přímoH. Jest v celku dosti známa; nejméně ještě je známa květena Haiti, pak Kuby* kde poslední flora Sauvalleova má 3070 dr. f. Pro Haiti napočítali jsme (Sitz. Bóhm. Gesch. d. Wiss. 1896, str. 98) asi 3300 druhů, dle Tippen- hauera 2731. Flora ta náleží mezi nejstarší známé tropické, studované již Swartzem, Tus- sacem, Descourtilzem-Jacquincm. Neivíce zá- sluh o ni má Grisebach, jenž o ní 3 spisy vydal (Flora brit. Antill, Kuby a Karíbá s po- jednáním o rozšíření tamějsích bylin), ale i Ocrsted, Macfadyen (Flora Jamaiky), Řitter, Plée, Imray, Guilding, Wright, Ramon de la Sagra, z nichž poslední dva o Kubě jednají. Celé bohatství odhadl Grisebach (Vcgct. d. Erde) bez Trinidadu na 4500 druhů cév- natých rostlin, z nichž 2240 jest endemických, a je tu jistě na 5000 jevnosnubných; z en- demických bylo 1270 druhů jen na jedi- ném ostrově, na Kubě 979, na Jamaicc 275. V Haiti máme ke 300 dr., z nichž něco jest nejistých, ale Dominika měla jen 29 druhů, Martinique jen 2 druhy a Guadeloupe 1 druh (Grisebach). Griscbacn udal dříve, že jest vůbec 640 b^'lin neotropických v Antillách mimo kapradi a orchidee, jichž počítal 340 prv- ních a 226 druhých, z nichž roste v severu Jižní Ameriky 605 druhů, což dokazuje nej- větší příbuzenství, v Mexiku viak jiŽ jen 105 druhů a v Sev. Americe již jen 85; ale posledními sbírkami na př. Eggersc, Sinte- nise a j. změnila se poněkud tato čísla, ze- jména co se týče uvedených bylin. Grisebach počítal vůbec 300 tropických druhů vodních a zemních, ale později jen z Mexika udává jich 600. Po kapradich nejsilnější rodiny jsou Leguminosy 2o2 dr. (Gris. Brit. A), orchi- dee 226, Rúbiaceae, trávy 168, Composity 160, Euphorbiaceí 119, Melasťomaceí 101 druh. Gri- sebach počítal přes 100 endemických rodů, z nichž 60 monotypů a mnoho zajímavých: Goetzea, Cypsclea, Canella, Dacryodcs, Hy- pelate, Lunaria, Theophrasta, Bcllonia, Picro- dendron, Peltostigma a j. Největší rody jsou Epidendrum, Plcurothallis (Orchidea), Croton, Rondeletia,Pilea.Psychotria, Eupatorium, Ipo- mea. 118 rodin má druhy cndemické a polo- vina všech rostlin jsou dřevnaté (v. Grisebach, Vegetation der Erde, I. vyd. str. 602). Charak- teristická čísla vykazuji ještě Umbelliferae 6 dr., Bromeliaceae 37 dr., 33 druhů palem, 10 dr. Liliaceí, Ericaceí (Gris), 2 z rodu Vi- burnum na Jamaicc, 16 druhů Lobeliaceí (tytéž na Haiti mají 28 druhů, mezi nimi 8 endemi- ckých), 20 Gentianaceí (týž) atd. Zajímavá jest přítomnost Magnoliaceí (7a- laum.i Plumieri dosahuje tu 26 m výšky), Cyril- laceí (Cyrilla antillana), vrby, Myriky, slívy (3 dr. z rodu Prunus), Rhopaly Qediné Pro- tcacee, ale jen v Trinidadu), 2 Hydrophyl- laccí, ještě 5 dr. konifer. V horách jamaiských jsou Cardamiue hirsuta^ Arenaria diffusa^ Gar- rya Macfadyeni^ Vaccinia, 2 maliny. Mimo to uvádějí se některé naše druhy: Viola tricolor, Silene gallica^ Geranium pyrenaicum. Dub (Quercus cujbana) a borovice poukazují na sever. V celku pravé jihoamerické tvary ne- překračují Trinidad, ale ovšem jest uvésti, že Antilly bývaly pralesem nyní skoro vyhy- nulým. I kde les, lako na Haiti, Jamaice a Kubě, zanedbáním sadu zase narostl, jest jiný, j<^o na př. houští pimentové na Jamaice' Před poslední válkou byly na př. na Kubě Vs sa- dem, Vi lesem a jen na jižní suché straně někdy travina; nyní asi zase více půdy za- růstá. V době odkrytí Evropany kryly Ja- maiku skoro celou pralesy managOROvé a cedrové (Cedrela, Meliacea), pak utvořily se na jihu savanny a šířily se Cactee, ač ne tak bohatě jako v Mexiku. Jen z Jamaiky máme obraz o pásmech hor- natých, ač jsou dle udání Eggersa na Do- mingu asi podobná. Značný rozdíl je mezi suchým jihem a vlhkým severem. Onen má u moře mangrovy a sázené kokosy. Vápenné kopce kryjí Cactee (též v jihu Dominga někdy druhy z rodu Cereus až 6 m vys.) a mimosy, v již. Kubě vyskytují se i vysoké traviny (sa- vanny). Většinu ostrovů těch 2 13.960 » 13.018 > 166.993 > 48577 » 28.676 • 226. 3F 3 • 135976 » 182.306 » 127.603 » 47565 • 646.635 » 4.216.431 » 417 000 » 960.000 • Z. I. jest klassickou zemí v dějinách obje* venť Ameriky. Na ostrově Guanahani ve sku- pině Bahamských ostrovů poprvé 12. říj. 1492 stanul Columbus na půdě americké. Na této své prvé cestě objevil ještě Kubu a Haiti. Na druhé cestě objevil r. 1495 ostrovy Maria Galante. Guadeloupc a jiné z Malých Antill, pak ostrovy Virginské, r. 1496 Puerto-Rico a Jamaiku, r. 1498 Trinidad. Z chybného do- mnění, že dostihnuto bylo zde části Indie, nazvány končiny tyto Z. l-ií. Již r. 1493 za- ložili Španělé na Haiti první svoji osadu, která nazvána byla ku poctě královny Isa- bella. R. 1503 započalo se s rozdělováním veškeré půdy mezi evropské přistěhovalce, při čemž domorodé obyvatelstvo dostalo se ve stav naprostého otroctví. Jen několik ostr. obývaných bojovnými Karíby zachovalo si po delší c|obu neodvislost. Od poč. stol. XVII. počati i Francouzi. Angličané a Hollanďané obsazovati některé ostrovy. Tak obsadili Fran- couzi r. 1635 Guadeloupc a Martinique, r. 1659 Grenadu, r. 1719 ostr. sv. Vincence, Hollanďané r. 1632 Tobago a Cura^o, Angličané r. 1623 St. Christopher, r. 1625 Barbados. r. 1636 Antiguu, r. 1759 Dominiku, r. 1763 Grenadiny. Dánové získali r. 1671 ostr. sv. Tomáše. Držení ostrovů se strany jednotlivých států průběhem doby značně se pozměnilo, jmenovitě za válek Anglie Indiennes — Indigitamentá. 605 s Francií a působením flibustýrů. R. 1763 získala Anglie na Fraiícii St. Viflcent, r.l814 sv. Lucii a Grenadu, na Španělsku již r. 1655 dobyla Anglie Jamaiky a r. 1797 Trinidadu. R. 1630 zmocnili se francouzští ílibustýři sev. části Haiti a r.l697 postoupilo Španělsko Francii celou vých. část toho ostrova. V době velké franc. revoluce byli však i Španělé i Francouzi z celého ostrova vypuzeni velkou revolucí mulatů a černochů. Švédsko získalo r. 1785 ostr. St. Barthélemy, ale postoupilo jej již r. 1877 Francii. Literatura: Southey , History of the West- Indies (Londýn, 1827); Meínicke, Versuch ciner Geschichte der eur. Kolonien in West- indien (Výmar, 1831); O. Delitsch, Westindien (Lipsko, 1871); Bates, Central America, West- Indies, cnslaved and frec (t, 1883); Eden, West Indies (t., 1880); Moister, The West- Indies, enslaved and free (t., 1883); Rosný, Les Antilles (Paříž, 1886^); von Benco, Reise S. M. Schiff Zrinyi nach Westindien 1885—86 (Pulje, 1887). Bce, Indiennes [endjén], franc, viz Calicots. Indiflérenoe jako termín metafysický, vza- tý z něm. filosofie identity, znamená bezroz- dílnost čili setření rozdílu mezi objektem a subjektem. Xndiflérentai bod jest ve filosofii Schel- lingově vlastně jeho absolutno samo, poně- vadž v něm srovnány jsou veškeré protivy (myáleni-bytí, duch -příroda, subjekt -objekt a jak jinak zváti je možno), jimiž empiri- ckému názoru našemu ono jed i no se pro- jevuje. XndifferentUimafl (novolat.) jest lhostej- nost, ve které člověk nedá dotknouti sebe (odtud též neteč nos t) nějakému vlivu ani zevnímu ani vnitřnímu do té míry, aby mu- sel buď svým citem nebo soudem intellek- tuálním nan reagovati. Není tedy příčinou i-mu ani skromnost ani přesvědčení, že nelze * rozhodnouti se ani pro ani proti, nýbrž neodů- vodněné kladení protiv na stejnou váhu a úmyslné jich zlhostejňování jest jeho význa- kem. Náboženství stejně jako věda, krása rovně jako dobro isou obory, v nichž zhusta s i-mcm se potkáváme, a mluví se proto o i-mu náboženském, filosofickém, vědeckém, aesthetickém, mravním, politickém, vlastene- ckém. I. náboženský pokládá všecky stávajíc! náboženské formy vždy jen buď za stejně dobré nebo stejně špatné, poněvadž žádná není zaručeným výrazem zjevení pravého Boha. I. vědecký se špatně tajenou chabostí ducha lhostejně se chová k záhadám a vý- zpytům vědeckým; i. filosoftcký ukazuje nad to i ke sporům filosofie a bezvýznamnosti její pro výzpyt reálni a člověka. I. aestheti- cký a mravnostní lhostejný jest u věcech týkajících se vkusu a svědomí, prohlašuje toto za přelud a onen za konvenci. I. politi- cký lhostejně se staví k různým ústavním formám státním, f. vlastenecký kryje se světo- občanstvím a vlažným jest u věcech své do- moviny. Lhostejnost i-mu může se však roz- šířiti i na vlastní zájmy člověka a tento stává se stejně lhostejným k radosti jako žalu, k bolesti jako k slasti. Zb. Xndifferentni(lat.^, lhostejný, netečný, ne rozlišený. I. v onledu mravním znamená buď člověka k mravním zásadám a povinno- stem vlažného neb i věc mravně lhostejnou, ani dobrou ani zlou, na př. logarithmus. Po- dobné též v ohledu aesthetickém lze užiti jména toho i o člověku i o věci. Indiga, řeka v ruské gubernii archangel- ské, pramení se v močálech a jezerech Ti- manské čili Malozemské tundry, teče na sz. Újezdem mezenským mezi lučinatými břehy, blíže ústí pak mezi skalami pohoří Timan- ského. Po toku asi 85 km dlouhém vlévá se v Újezdě archangelském do zátoky Indig- skaja guba severního ledového okeánu, která prostírá se mezi mysem Svjet^m No- sem a Barminem k v. v délce 19 km, šířce při vstupu z moře 37 km a prům. hloubce 6 m. I. jest řeka rybnatá a splavná ve značné délce svého toku, dosahujíc veliké hloubky, avšak před samým jejím ústím táhne se velmi mělký nános oddělující ji od moře. Indlnnát (z lat. indigena, domorodec, tuzemec) jest název jednak pro státní občan- ství, jediiak pro domovské právo. V prvém smyslu užívalo se dříve v některých zemích, na př. v zemích koruny České, tež názvu i n- kolát (v. t), dnes však užívá se skoro vý- hradně jen terminů státní příslušnost a státní občanství. Indikace (lat. indigestio), porušené zaží- vání a trávení. Indlfl^etefl viz Indigitamentá. Xndifl^ka, řeka v sibiřské oblasti jakutské v okresu vrchojanském a kolymském, vzniká na sev. svahu Stanového pohoří ze stoku ří- ček Omjokonu a Kujdusunu tekoucích k záp. divokými, lesnatými úžlabinami skal Vrcho- janského pohoří. Spojený proud obou obrací se k s. mezí břehy místy lučinatými, místy mezi holými útesy břidličnatých skal a vrchy s řídkým lesem jehličnatým, u nichž tvoří řeka četné prahy. V dalším toku směřujícím k sv. jsou břehy nízké a močálovité, od 70® s. š. mizí na nich lesní rostlinstvo i mění se v rozsáhlou tundru ; zde také nalézáme v řece mnohé ostrovy. I. vlévá se v sev. Ledový okeán čtyřmi rameny, z nichž vých. nazývá se Kolymské a záp. Ruské, a kteráž tvoří del- tu široKOU 80Arm. Délka toku obnáší 1046 /fm, povrch úvodí 396.019 km}\ splavnou jest řeka ve středním a dolním toku i v době sucha, jest však málo rybnata. Krajinu protéká I. pustou a téměř neobydlenou, neboC leží na řece pouze 10 osad obydlených několika sty Jakutů Elgetského a Ustjanského ulusu a při ústí osadníky vrchojanskými ; avšak ještě po- čátkem tohoto století patrný byly u Ruského ústí stopy velkých osad vyhynulého plemene Omokon. Nejdůležitější přítoky s levé strany jsou: Arga, Rossocha, Ujandina, Alajka, Jelon, Birjulach, s pravé Mcma. I. byla objevena Rusy r. 1638, břehy její zaujali teprve r. 1649. Indigitamentá sluly ve starém Římě bohoslužebné knihy pocházející prý od Numy t ■• .^M&i **^* •^iw^— ^« I* ^-i»' -.rr-gi- jíi^-.-^ -Cr -r-. J.L^ "^ -aA. •T^TT' 'ii- ":i tr ^ • ^-^ i_ r- .^ « ■ I . -•• "Iť =I-L ."iifc ~^1S "L jta- • — mílL. -r ■•' ifL- zn *• ». ■t. "^ '— «— t; T _zr, I. I •X. A ^ ^» ^ " .tt *-- --1 ■^— " V«i-~ ^ r-iZ- "5^ .•— mní-i' .' ■' ■ » »■■--.-- -"V" . » ■ 1 ■ -^' ^"* • -* * "^^ r^ ^"^T*^ -1 "^ • H"^ - Vi a- t-^v! • Indigorcra JnŮigOttTA L., modftl, jest rod rostlin I z řádu luStinatých (Legutninosae Juss.) rodu i Idkořic [Glxcyrrhiia L., v. t.) přibuzniř. Ka- ! lich malý, ivonkovitý nebo trubkovitý, je 1 stejní Szubý nebo je doleni zub ostatních ' déiSi. Pavéza je obvejčítá, podlouhlá nebo skoro okrouhlá, krátce nehctnatá, kFídla po- dlouhlá s člunkem slabí srostlá, čtunck rovný nebo slabĚ prohnutý, tupý, fídčeji Spiíatý, a má 9 obou stran výbSíky neb ostruhy. Dvou- bratré tyčinky jsou vScchny stejné. praSnfky jejích mají ílaznatý, ipičatý nebo Stétifkovite chloupkatý přívěsek (tak zv. connectiv). Semcnnik přise- dlý nebo krátce stop katy a mnohosemenný [řidčeji 1- aí 2seinenný) nese čn£lku krát- kou, ni f o vitou, zřídka jen uprostřed rozvířenou a flun- kovitě prohlubenou, řidčeji rovnou s hlavičko vitou, ča- sto átétičkovitě chloupkatou bliinou. Lusk je kulatý, po- dlouhlý, až čárkovitý, rovný. zakřivený, nékdy i hlemýíďo- vitě stočený, oblý neb i 3- aí 4hranný, zřídka icn zploStřlý a uvnitř přchráakovaný. Se- mena jsou kulatá, čtverhranná nebo válcovitá. Patři sem by- liny a kořeny jednoduchými neb i hliznatě ztlustlými, po- lokfc i kře přitisklými, hvči- dovitými nebo delíími jcdno' duchými chloupky porostlé listy jsou lichozpeřené, řid- čeji prstovilé Irnj četné, na jeden lístek redukované neb i zcela jednoduché, lístky je- jich celokrajné a nékdy pa- Ifstky opatřené. Palisty malé, StĚtinkaté, krátce s fapikcm srostlé. Květy z pravidla rQ- íové nebo purpurové sesta- veny v dilabnich, často lat- nate smčstnaných , stopka- tých, pořídku i přisedlých hromech nebo klasech. Zná ae asi 250 druha v ctlém C. tropickém pásmu rozšířených a hlavně v tropické Africe a Kapsku hoj- ných. Nijdůlciilčjši jest modřil srpatý (I. tíiicloria L.), polokeř na 1'/, m vysoký, větvitý 5 4— Ďjařmými, lichozp třenými listy, s lístky podlouhle obvcjčitými, vezpod oly- salými, hrozny listu kratšími, lusky hustými, visutými, oblými, poněkud srpovitĚ prohnu- tými, se Špičkou trochu vzhoru obrácenou, 8 — lOscmcnnými. Pochází z Vých. Indie a v tropických krajinách se všude pěstuje. V Jiíní Americe roste modřil obecný (I. Anil hX jiji! také pěstuji ve Vých. i iáp. Indii; liii se od přcdcSlého menší výškou, je přjtiskle pýřitý a má lusky zploštělé. V Lgyptě, Arábii a Vých. indii domácí jest modřil stříbrný i\. argenlea L.). keřík 1 m vysoký s listy jen 1— 2jařmými a jako větve stříbřité bedvábitými. Jako tyto jmenované ;), jež jest nejlepším a nejtrvanlivéjiím barvivem rostlinným. Indigo obsaženo je v pletivu modřilQ jako nebarvená štáva, která teprve ve styku s kyslíkem vzduchu zbar- vuje se na modro. Barví se jím vSechaa ple- tiva trvale na modro a jiné barvy lze z něho chemickou cestou získati. Škrobových tabu- lek jím zbarvených užívá se k modření prádla. Indigo zná se asi 2000 let a jiŽ 2idé je pě- stovali. V Talmudu (MiŠněJ obsaženo je na- fiiL-ni, dle něhož nesměly se řezati modřily, pokud nebyly 3 roky staré. Od nepamétných dob modřily pěstovali také ve Vých. Indii a odtud již za časů Dioskorida aPlinia vy- váželi indigo do Evropy. Staří Řukové je dostávali z Gedrosip. Arrian zove je itílav ívdiKov, Dioskoridés tň ívSinov ffoqnxdr, Pllnius iniiicum (pigmtiiCum). Portugalci zvali indiga anil, nil, což je z indického nila (= modrý). Přicházelot z Vých. Indie pod jmény inde, anil, indigo, indický kámen do obchodu. Evropané raéli je po přikladu Dioskorida i Plinia za kámen pro kost- kovou podobu často mu dávanou, loprve Marco Pólo ve Xllf. stol. vyhlásil je za látku rostlinnou. Dobývalo-li se všechno iii- 608 Indigotin — Indikan. dicum starých národů jen z druhů modřilů, není zcela jisto. Modřily pěstují se nejvíce na Antillách, Madagaskaru, v Egyptě, na Maltě i v Pokavkazí. Druhdy užívalo se místo indiga barviva z borytu barvířského (Isa- tis tinctona L. v. t.), teprve HoUanďané jali se je v XVII. stol. přivážeti více do Evropy, což v Německu, Itálii a zvláště ve Francii způsobilo pravou revoluci ; byloC pod trestem smrti zakázáno indigo přivážeti a úředně vy- hlašovalo se za barvivo škodlivé. Během doby vešlo však přece ve všeobecné užívání a dnes se ho asi za 60 milí. zl. dováží do Ev- ropy zvláště z obou Indií, Jávy, Egypta i Al- žírská. Hlavním trhem na indigo je Londýn. Nejvýše cení se indigo guatemalské, in- digo lauro z Curagaa, méně bengálské. y indigu objevena byla při destillaci prášku jeho s kyselinou dusičnou látka zvaná anilin, jež hraje dnes v barvířství velikou úlohu. Kořenů a listí modřilů užívají ve Vých. Indii v lékařství. Vs. XndlffOtin, C„//,oN,0„ jest látka krysta- lická purpurově zbarvená, silně dichroistická, jemně lupenitá, ve vodě, lihu dřevném i ethyl- natém, v zředěných kyselinách a žíravinách nerozpustná, pouze v amylnatém alkoholu, terpentinu, chloroformu, nitrobenzolu, para- finu i anilinu se rozpouštějící. Roztoky (zvláště chloroformový) jeví ve spektroskopu charak- teristické pásy absorpční mezi Z> a d, jimiž i. ihned se pozná. Zahřát těká v parách pur- purových. Okysličující prostředky mění i. v i sáti n, dýmavá kys. sírová jej zprva roz- pouští, pak přeměňuje v kys. C^^HJS0^íf)N^0^ (indigpurpur) a C.,//,(50,//)^7V,0 (jejíž sůl sodnatá slově indigkarmin). Činidla redukující mění f. v i n do běl, C^^H^^N^O^. Uměle získán i. na několika cestách od slav- ného Baeyera a žáků jehp ze sloučenin v — O . Cg//^ ^ — chovajících. Kyselinou nitro- fenylpropiolovou, Q//^ __f^— z níž podle rovnice: 2C,H,N0, - 2 CO, - O, = C,,H,^N,0, vzniká, se na krátko skutečně barvilo. Dnes jest umělý i. dražší než přirozené indigo a tudíž konkurrence neschopný. Řn. Xndigparpar, modř purpurová, viz Indigotin. Xndikaoe (z lat.), příkaz, nazývá se jiŽ od dob Galénových soubor okolností nebo poměrů, které řídí konání lékařovo při každé vážnější chorobě, zejména při výkonu chirur- gickém. I. k podání určitého léku nebo k vy- konání některé operace řídí se nebo vyplývá z obrazu, který si lékař sestrojil o nemoci na základě anamnésy, vlastního vyšetření ne- mocného všemi vhodnými prostředky a metho- dami, a pak z průběhu nemoci a individuální povahy nemocného. Z příčin posléze jmeno- vaných vyplývají pak často též kontra- indikacc výkonů, které jinak jsou zcela nále- žité, v daném případě však nedovolují, aby se tento výkon provedl. Někdy vyskytuje se i t. zv. i. vitální, když totiž jest ohrožen C—C, CO^H, Život nemocného tou měrou, 2e lékaři ne- zbývá než provésti výkony přikázané lékař- skou vědou k zachování života i bez ohledu na osobní konstituci nemocného a bez ohledu na následky méně příznivé, které takovýto výkon může míti v zápětí, na př. zmrzačení nebo zmaření výkonu některého ústroje, kte- réžto okolnosti se musí jindy před výkonem vždy bedlivě uvažovati. iňdikadni oliyba jest chyba v udání no- nia při měření horizontálných a vertikálných úhlů. Tato chyba jest závislá na nesprávné poloze nullového bodu nonia (chyba inde- xová ve smyslu užším) a na kolmé poloze optické osy dalekohledu (přímky záměrné) k ose otáčecí dalekohledu (chyba kol li - mační). Prvá chyba nemá na správnost mě- řených úhlů horizontálných žádného vlivu, jelikož obieví se při měření ve směru obou ramen úhlu v téže velikosti a vyloučí se při stanovení úhlu z rozdílu udání nonia ve směru obou ramen -^ úhlu. Budiž .' DD' osa otá- čecí daleko- hledu a C4 osa optická, kte- rá odchyluje se od kolmi- ce k ose otá- čecí DD' o úheM Cfl=cí. Je- li /i úhel výšky bodu, na který osou optickou CA zaměřeno bylo, tu jest, pofoŽíme-li bodem Cplochu kulovou o po- loměru = 1, ve sférickém trojúhelníku ^A*B, strana A*B' = cí odchylkou osy optické od správné polohy a úhel protilehlý o v pohybu a napínáni papíru (Darke a Etliot). Vyobr. č. 1955. představuje při parních stro- jích vemi užívaný I. soustavy Roscnkran- zovy: íjest malý nepropustné do válečku n zabrouicný píst, na nčjj ze ipodu působí tlak páry, avrchu tlak zpruíiny/. Pohyb pístu přcnáSí se pístní tyčí I a krátkou ojnici i na mechanismus m tak uspořádaný, ie psací hrot p pohybuje se přesné rovnobéiné s osou válečku. Na bubínku h navinut jest hladce papír a přidriován péry c. Kol zpodního dílu bubínku ovinuta jest šňůra n. jež vedena jsouc mezi dvěma kladkami g {v novější dobé ulivá se výhradné vodících kladek inženýra Staňka), připojena jest k apparátu reduk- čnímu. Hlava l-u d jest kol osy válcČku a otočná, Čími se hrot ;> dá k papíru při- blížiti nebo vzdáliti. K l-u připojeno jest zařízení, jimi velký zdvih stroje redukuje se na malý zdvih bubínku h. Původně uží- váno k tomu řady kladek a převodních pák, jež pro kaidý jednotlivý stroj zvláště byly konstruovány. Lépe osvědčily se rc- dufcčni kladky francouzských l-ů (Gar- nier, Roux a jíní), jež s těmito byly přímo spojeny. V posledním desítiletí konstruovány mnohými inženýry reduktory zdvihu, jež umožňujíce redukci na kaidém stroji nazvány universálními redukčními apparáty. Jedním z nich a všem podmínkám vyhovujícím jest reduktor inž. Stafika (vyobr. č. 1956.). Skládá se z kruhu A se stavěcímí irouby a tyče /{. Stojan ten upevni se na některý pevný díl parního slrojc (základní Šroub, válec parní, šroub víka atd.) stavěcímí šrouby, tak íc tyč je do kruhu zašroubována a kolmo stojí na 610 jeho rovině, nebo tyč leií v rovině krubu. Pfi tom smér ivče B k l-u jest liplné libo- volný a jen se nledi k tomu, aby vzdálenost jejf od l-u byla cd moino malou a tím i šňůra krátkou. Na tuto tyí upevni se vlastni appa- rát jroubem a objímkou. Skládá se z velkého plechového bubnu C a ířiary N okolo něho ovinuté, jeí spojena jest s pístní tyčí stroje. Na téíe ose nalézá se malá kladka D, jeí Indikátorový diagramm. C. lg]6. SuAkSi dle redukce zdvihu se dá vyměniti. K ní pM- pevnčna jest áňflra E, jež redukovaný pohyb pFcnáái k Í-u. Šroubovým vFetenem posouvají se při každém otočeni C a D vidy o tloušflcu Siíary, Čimí navíjení se dé)e v pravidelných závitech vedle sebe. Vodici kladky F a .V pro éň&iy E a iV jsou tak pohyblivý, íe ái^ůry k l-u a pístní tyči mohou se uvésti do libo- volného sméru a navíjení a odvíjeni vidy se déje tangenliálnč k obvodu kladky a bubnu. Apparát len dovoluje ludií zcela universální upotřebeni a možno ho užiti při každém stroji. Postaveni jeho může se díti na libo- volném mistč nám pohodlném, pouze s je- dinou tou podmínkou, aby Šňůra N béžcia parallelné s osou stroje, čehož vidy náleži- tým otočením kladky M lie docíliti. Leií-li Šňůra o néco výše, upevní se prostě na příčné hlavě nebo pístní tyčí vertikálné nebo šikmé rameno, na nči pak se uváie šňůra ÍV. — Indikováni déjc se následovně: Ncjprv uzavře se kohoutek fr, načež i. přišroubuje se šrou- bem s na nálitck parního stroje a ši^Ůrou spoji se s pístní lyřf a rcduktorem. Tím vá- leček pohybuje se souhlasně s pístem par- ního stroje a tužka kresli čáru pouze vlivem atmosférického tlaku, čimž se obdrii čára zv. atmosférická. Na to otevře se ko- houtek k, čími pára vniká pod píst i-u, jenž se pohybuje, a tužka registruje tlaky, jež pa- nují na tčže straně parního pístu při jedné obrátce neb jednom dvojidvihu. Kohoutek se opét uzavře, načeí diagramm sp sejme aana- lysuje. Viz Indikátorový diagramm. — Srv. P. H. Rosenkranz: I. und seme Anwea- dung, Ubn. l-y šlovou v chemii analytické reagencle, které reakcí oku ostře patrnou (zpravidla zménou barvy) prozrazují citlivé přítomnost malých sledů určitých Mtek. Na př. modrý roztok lakmusový červená sledem kysehny, tento zčervenalý roztok modrá opět sledem nadbytečné zásady. Mísime-li tedy roztok kyseliny a zásady za přítomnosti něco málo '■•'""'"" nastává přechod barvy v okamíiku [iné příklady l-ů: bezbarvý roztok fenolda- leínu žíravinami červená, Kyseliny to zabar- veni ruší. Kongočerveň modrá Kyselinami. Spočívá-li reakce na uvolnění i6du, jest l-em maz škrobový, který stopou volného iddu modrá. Titrujeme -li roztokem dusičnanu střibmatého roztoky solí halových, jest l-em slabý roztok chrůmanu draselnatébo, který první nadbytečnou kapkou roztoku střibma- tého se zabarvi červené vytvořeným chró- manem stříbrnalým. OSe. 2) I. v mineralogii. Chcemc-li při určo- vání hustoty téles pevných pouíiti téikých tekutin, na př. roztoku Thouletova, rozřeďu- jeme tyto obyč. destillovanou vodou. Ke kon- trole získané jii hustoty, nebo chceme-li teku- tinu takovou i vůbec na určitou hustotu zře- diti. vhodíme na ni tělíska, nejlépe zrnka ne- rostů známě, t. j. vyzkoušeně hustoty. Tělíska taková plavou kdekoli uprostřed tekutiny, když hustota tekutiny dosáhla téíe hodnoty, jakou má hustota jejich, tudíž ukazují hustotu ka- paliny a šlovou l-y. Tak má křišlál hustotu 265, adulár 257. a můie býti i-em onen pro hustotu 265, tento pro hustotu 257. tív. 3) I. (inačník) u ručnic bezkohoutko- vých jest malá tyčinka, která, kdyi zámek jest natažen, nad rovnost pažby vystoupí, při zámku spuštěném pak zapadne a naopak, takíc střelec nejen zřetelně vidí, ale i hma- tem se může přesvědčiti, je-li zámek jinak neviditelný nataicn. U některých soustav užívá se také l-ů ukazujících, zda v uzavřené komoře se nalézá nát>oj čiti nic. Bs. ladlkfctoroTý aiwnuBm, indikátorem obdržený obrazec tlaků na parních, plyno- vých strojích nebo pumpách, jehoí plocha jest proportionalná práci, již stroj bud koná nebo spotřebuje. Délka diagrammu měřená na ose úseček odpovídá zdvihu stroje, jení reduktorem imcníuje se dle velikosti bubínku indikátorového na 60— 100 mm. Ordináty diagrammu měřené od atmosférické čáry udá- vají přetlak plynu nebo vody nad tlakem vnějiím. Méřitko tlaku závisi od vloieného péra indikátoru, jež se tak volt, aby výška diagrammu byla přiméřena výšce bubmkii. Z diagrammu vyšetři se průměrný tlak na píst tak, že plocha diagrammu buď planimctrem Amslcrovým změřená nebo Simpsonovým pravidlem vypočtená přemění se v obdélník stejné délky s diagrammcm a výšky, jeí v mé- Indikatríx. 611 řítku péra indikátorového určuje střední nebo průměrný indikovaný tlak pi. Je-li činná plocha pístu Fu, zdvih stroje /, počet obrátek* za 1 min. >r, pak počet indikova- ných koňských sil Ari = ^-^"-^"/^\ čili 60.75 značí-li c = 2hI též Ni = 60 FuPic prům. rychlost pístu, jest 75 , na rozdíl od koňských sil užitečných neb effektních, které ná- sledkem passivních odporů stroje jsou vždy menší a jež se jeví na hřídeli setrvačníku. — I. d. neudává však pouze práci stroje, nýbrž podává zároveň obraz o vnitřním průběhu práce na strojí, o funkci rozvodu, stavu pístu a rozvodových orgánů, jakož i o výhodnosti užitého motorického elementu. Vyobr. č. 1957. č, »957 Indikátorový diagramm. znázorňuje normální diagramm parního stroje bez konaensace. Čára AB jest čarou atmo- sférickou, jež odpovídá tlaku vzduchu. Je-li píst parní v levé krajní poloze a, jest vpou- stěcí kanál tak otevřen, že pára má skoro týž tlak, jaký jest v parní komoře. Tlak ten potrvá skoro konstantně po dráze pístu od a do b, což odpovídá periodě připouštění neb admisse páry. V b kanál vpouštěcí se uzavře; poněvadž však zavření neděje se okamžitě, vznikne v diagrammu oblouk vy- puklý, jenž značí skrčení páry. Uzavřená pára ve válci nvní expanduje, při čemŽ tlak klesá až do c merioda expanse). Dříve nežli píst přijae do pravé krajní polohy, otevře se kanál vypouštěcí, čímž křivka klesá rychleji (perioda předchozího výstupu), a při počátku nového zdvihu dosáhne skoro Čáry atmosférické. Při d nastane vypouštění páry, což trvá aŽ do e (perioda vypou- štění nebo e m i s s e), načež kanál vypouštěcí se uzavře a zbylá pára ve válci se komprimuje, čímž vstoupne křivka diagrammu do / (p e- rioda kompresse). V ř, bodě předcho- zího vstupu páry, otevře se kanál vpou- štěcí, čímž tlak stoupá, až dosáhne opět téŽe výše, jaká byla na počátku při a, kde nastane nová perioda admisse. — Chybv provedeních strojů vyšetří se právě srovnáním jejich l-ch d-ů s aiagrammem normálným. Nejčastější jsou opožděný vstup páry (malý lineární předstih vpouštěcí), čímž vzniká křivka dia- grammu šikmo vystupující. Volným otevře- ním kanálu vpouštěcího povstane velké skrče- ní páry v době admisse. Malý lineární před- stih vypouštěcí neb malé průřezy kanálu vy- pouštecího zabraňují náhlému klesnutí tlaku, čímž vznikají více nebo méně ostré rohy a protitlak se zvětšuje. Další změny mohou na- stati při expansi. Aby se určila správnost křivky expanse l-vého d-u, srovnává se tato s křivkou Mariottovou, jeŽ předpokládá, že tlak suché páry při expansi klesá proportio- nálně s přibývajícím objemem a Že nenastane v této periodě ztráta na tlaku kondensací páry. Srovná-li se tato theoretická křivka se skutečnou, pak, předpokládáme-li úplnou ne- propustnost pístu a rozvodových orgánů, ukazuje se, že křivka Í-vého d-u probíhá pod křivkou Mariottovou, pracuje-H suchá pára ve válci, jenž není topen. Střední tempera- tura válce jest totiž menší než teplota páry vstupující, čímž nastane v první polovici křivky kondcnsace a tím tlak klesne. V druhé polovici zahřeje se válec tak, Že teplo pře- chází z válce do páry^ tím nastane částečné odpařeni kondensačni vody ve válci a tedy stoupnutí křivky expanse nad křivku Mari- ottovu. Je-li válec opatřen parním pláštěm, jímž přivádí se tolik tepla v periodě expanse, že kondensace v první polovici její nena- stane, a předpokládáme-li úplnou nepropust- nost rozvodových orgánů, pak souhlasí úplně křivka diagrammu s křivkou Mariottovou; v druhé polovici expanse křivka stoupá. — Má-li se určiti vliv expanse nějakého stroje, nutno předem zkoušeti nepropustnost pístu a rozvodových orgánů. Diagramm dává též po- znati nepropustnost v mnohých případech, ale ne vždy s jistotou. Silné klesnuti křivky ex- panse možno přičítati netěsnosti pístu, ale též zcela dobře netěsnosti šoupá tka (resp. ventilu) vypouštěcího ; mimo to může se též účinek této propustnosti na diagrammu vvrovnati současnou propustností soupátka (ventiluj vpouštěcího. Aby příčiny těchto neaostatků určitě se vyšetřily, jest nutno zkoušeti di- rektně aspoň jednotlivé díly a pak teprv možno s výsledkem srovnati I. d. s křivkou Mariottovou. Závěr z tohoto srovnání ply- noucí jest pak jednoduchý: Stoupá-li křivka expanse diagrammu jiŽ od bodu b nad Ma- riottovu křivku a pracuje-li stroj bez parního pláště, jest vpouštění propustné, t. j. čerstvá pára vstupuje do válce i během expanse. Zůstane-li naopak čára dis^rammu téŽ v druhé polovici expanse pod křivkou theorctickou, odpovídá klesnutí toto direktní ztrátě páry vypouštěcím šoupátkem. — Viz Volker, Der Indikátor (1878); P. H. Rosenkranz, Der In- dikátor u. seine Anwendung (Berl.). Ubn. Xndlkatrlx (lat), udavatelka, jest ku* želosečka, která slouží k stanovení křivosti všech rovinných řezů plochy v určitém jejím bodě. Rovina rovnoběžná a nekonečně blízká k rovině tečné v libovolném bodě nějaké plochy sestrojené protíná tuto plochu ve křivce, která svými body nekonečné blíz- kými onomu boclu dotyčnému a svými teč- nami v těchto bodech sestrojenými spadá s i-icí, mající nekonečně malé osy. 612 Indikatrix. Je-li rovnice plochy uvažované i=f{.\\x), při čemž rovina xy dotýká se plochy dané v počátku soustavy (O), má rovnice l-ice této plochy v bodu O tvar rx^-{-2sxy' + ř^*= fr, kdež dle Mongeova označení ř = Je-li rt^s^'^ O, jest I. ellipsou a rovina tečná neprotíná plochu v okolí uvažovaného bodu. Bod sám nazývá se elliptickým bodem plochy- Je-li rt — s*<^0, jest i. hyperbolou a rovma tečná protíná plochu v křivce, jež v uvažovaném bodě má dvojný bod. Asym- ptoty l-ice jsou tečnami této křivky v onom bode. Bod jmenujeme hyperbolickým bodem plochy. Je-li rt — í'= O, jest i. složena ze dvou rovnoběžných přímek; bod nazývá se parabolickým. I. představujeme v deskriptivní geometrii orthogonálným průmětem hlavního řezu plo- chy 2. stupně, která ve svém vrcholu osku- luje libovolnou plochu v některém bodu je- jím p (vyobr. č. 1958.), do roviny tečné to- C. I9S8. hoto bodu, rovnoběžné s rovinou onoho hlav- ního řezu. jelikož takových ploch 2. stupně oskulujících ve svém vrcholu nějakou plochu v určitém bodě jest nesčíslné množství, jest takových l-ic tdké nesčíslně mnoho; avšak všechny i-ice jsou soustředný, podobny a po- dobně položeny. Jsou-li délky ma, mb a mp poloosami a, /? a y jedné z uvedených ploch 2. stupně oskulujících plochu nějakou v bodě;? a jsou-li Tj, r, poloměry křivosti hlavních řezů mpa a mpb, pak !)• Y Y Pomocí těchto rovnic obdržíme z rovnice l-ice íi^d,b^^adb x* , V' známou rovnici Eulcrovu — = - cos *qp H SlTí '(p... 2), v níž r značí poloměr křivosti libovolného řezu normálného pmd, tvořícího s rovinou hlavního řezu pma úhel q>. Theorie l-ice za- vedl do geometrie francouzský mathematik P^rangois P. Ch. Dupin (v. t.), který poukázal také na důležitost l-ice pro praktické upotře- bení, kterou na mnohých příkladech dokázal (ohýbání dřeva a železa atd.). Z rovnice 2. jest patrno, že mezi normálnými řezy plochy nějaké v bodě p se vyskytují dva k sobě kolmé řezy s rovinami pma et pmb spadající, z nichž jeden má největší a druhý nejmenší poloměr křivost i. Oba tyto řezy zoveme hlav nimi řezy. jejich roviny hlavními rovi- nami a jejich poloměry r, a r, hlavními poloměry křivosti. Jsou-li oba hlavní polo- měry křivosti f\,rf konečné velikosti a té- hož směru, který pokládáme za positivní, pak vzhledem ku vzorcům 1. dle toho, zdali polo- osu hlavni y volíme positivní, nekonečné dlouhou, neb negativní, jsou poloosy a 2l p konečné a reálné, nekonečné nebo imagi- nární, tedy plocha oskulující 2. stupně jest ellipsoidem, elliptickým paraboloi- dem nebo dvojplochým hyperboloidem. I. jest pak ellipsou a bod jest bodem ellip- tickým a plocha jest v tomto bodě vypuk- lou (konvexní). Je-li r, = r,, pak mají všecky řezy normálně týž poloměr křivosti, osa >* bude osou rotační plochy oskulační 2. stupně, která může býti i plochou kulovou; i. jest pak kružnicí a bod zove se kruhovým nebo pupem. Jsou-li r^ a r, konečnými a mají-li směr protivný, ve kterém případě má plocha tvar sedlový, pak jest iedna z os a a /^ reál- nou a druhá imaginární, nechť dáme ose y směr jakýkoli. Plocha oskulující 2. stupné jest jednoplochým hyperboloidem, který se stane pro y = oo hyperbolickým paraboloi- dem. I. jest hyperbolou a bod jest bodem hyperbolickým a plocha v tomto bodě vy- puklo-vydutou (konvex - konkávní) nebo bodem protivných křivostí. Normálně řezy procházející asymptotami l-ice hyperbolické dotýkají se roviny tečné ve třech bodech, pro- tože jejich poloměry křivosti jsou nekonečné veliké (v. Inflexe). V těchto rovinách nor- málných přecházejí normálně řezy z jedné strany roviny tečné na druhou. Asymptoty l-ice v bodu p sestrojené zovou se hlavními tečnami nebo inflexními tečnami plochy v bodě p. Je-li jeden z hlavních poloměrů křivosti nekonečně veliký, skládá se I. ze dvou rovnoběžných přímek a oskulující plochou jest válec. Bocf takový jest bodem parabolickým, protože tvoři přechod mezi oběma dřívějšími druhy bodů, jako obecně parabola mezi ellipsou a hyperbolou, ačkoliv i. parabolou není a nemůže býti, poněvadž její střed p leŽí v konečnu. Plochy rozvinu- telné mají samé body parabolické. Je-li jeden z hlavních poloměrů křivosti na př. r, rovný nulle a druhý r, velikosti konečné, jak se to na křivce vratu rozvinutelné plochy vysky- tuje, pak jsou všechny poloměry rovny nuUc až na r,. Jsou-li r^ a r^ rovny nulle, pak jsou všecky poloměry r rovny nulle; takový bod vyskytuje se ve hrotech ploch rotačních, které povstávají otáčením křivky kol její tečny. — Hlavní tečny libovolné plochy v některém bodu jejím jakožto asymptoty jeho l-ice jsou buď reálné a různé, buď reálné a ztotožněné anebo imaginární. S theorií l-ice úzce souvisí věta Meusnic- rova, dle níž poloměr křivosti řezu šikmého plochy jest průmětem poloměru křivosti řezu normálného jeho se dotýkajícího. Z toho Indikce — Indium. 613 plyne, že, když nějakou tečnou plochy v bodu P položíme roviny sečné, tvoří středy kři- vosti jejich řezů v bode p kružnici a pří- slušné kružnice křivosti plochu kulovou. Po- mocí i-ice sestrojují se tečny k průsečnici dvou s« dotýkajících ploch v jejich dotyčném bode, dále evoluty rovinných průseČnic nějaké plo- chy a jejích průmětu. Z theorie I-ice vyplývá také věta Dupinova. Je-li nějaké ploše opsána plocha rozvinutelná, pak jsou v libo- volném bodě p křivky dotyčné její tečna a příslušná přímka rozvinuteíné plochy sdru- ženými pruiiiěřy I-ice plochy v bodu p. Věty této lze užiti k sestrojení tečen k mezím stínu vlastního a ke křivkám intensitnim. — Na theorii l-icc zakládá se také sestrojování křivek křivosti ploch 2. stupně, kterouž úlohu cestou analytickou řešil poprvé Monge. De I a Gournerie shrnul všecky výsledky ^kající se křivosti ploch ve svém díle : Traité ae geo- metrie dcscriptive, sv. 3. (1864). Dále súcast- nili se Gauss, Staudigl, Šolín, Emil a Eduard Weyr, Studnička, Pelz, Wiener, Mannheim, Kesal, Machovec, Vaněček, Sucharda. Pro- cházka a j. Pch. Črka, Xndikoe (římský počet, řec. éniviy^ficg, ivSiKtinv) jest číslo, které naznačuje, koliká.- tým jest jistý rok v občasí čili cyklu pat- nácti let. Tato patnátiletá občasí probíhají celým letopočtem křesťanským, ale kolik jich uplynulo, k tomu se nehledí, nýbrž jen k roku v cyklu samém. Toliko ve Francii vyskytuje se výjimečně počítání celách cyklů i-cí. Datování dle l-cí bylo ve středním věku velmi rozšířeno a po dlouhý čas nahrazován jimi stálý letopočet, ač to byla náhrada velmi nedostatečná. Významno je, že ve starším středověku datování dle l-cí nevyskytuje se jen ve Španělích, kde již záhy vešel v uží- vání pevný letopočet. — Epocha l-cí byla v různých dobách a v různých zemích roz- ličná i rozeznáváme dle toho troje i.: 1. Nej- starší z nich je i. řecká (htdictio Graeca, Constantinopolitatta), jež počínala dnem 1. září jako rok v říši Byzantské. Dle ní datováno na východě a v prvních stoletích středověku i v záp. Evropě. V listinách papežských lze ji dokázati od r. 584 a datováno tu až do r. 1087 jen dle tohoto způsobu; odtud roz- šířila se na Sicilii. V listinách císařských obje- vuje se za Kar lovců od r. 801—823 a pak zase za Jindřicha VII. 2. 1. Bědo va (též ind. caesarea zvaná) začínala 24. září. Původ její jest záhadný ; snad vznikla tím, že některý předchůdce Be- dův chtěl pohanské datum 1. září zaměniti křesťanským (24. září je totiž svátek početí sv. Jana Křt.). I. tato byla velmi rozšířena v Anglií, Francii i v Itálii (zvi. ve Florencii) a v Německu. Také u nás občas jí užíváno. Povšimnutí zasluhuje zvláštní odrůda této i. vzniknuvší v Janově ; zde totiž podržena epo- cha 24. září, ale cyklus, l-cí počítal se o celý rok později než jinde. 3. I. římská (htdictio tomána) čili papežská {htd. pontiflcalis) po- čínala 25 pros. nebo 1. lednem, pročež sluje též l-cí novoroční. V Římě vyskytuje se již v VI. a VII. stol., ale pak byla zase zatlačena oběma ostatními f-mi. V kanceláři papežské nalézá se od r. 1099 někdy vedle i. řecké a od r. 1147 užíváno tu střídavě všech tří druhů. Poněvadž začínajíc s novým rokem na západě všeobecně obvyklým byla pohodlnější než obé I. předešlé, došla největšího rozšíření. V Něm- cích nabyla od XIII. stol. převahy nad řeckou i Bedovou, a také duchovenstvo české až na řídké výjimky datovalo výhradně dle ní, V české kanceláři královské užíváno jí. jak se zdá, již za Přemysla I. a určitě za Václava I. a Přemysla H. a pak za králů z rodu Lucem^ burského až do Václava IV. ~ Počítání dle l-cí zaniklo v jednotlivých zemích v různých dobách; v Čechách mizí od poč. XV. stol. Nejdéle však udrželo se v Němcích, kdež říšský soud komorní datoval dle nich až do svého zaniknutí. Poměr l-cí k letopočtu našemu je takový. Že první rok prvního jejich cyklu srovnává se s r. 3. př. Kr. Chceme-li tudíž vypočítati indikci některého Teta, Je nutno k roku, o nějž jde, přičísti 3; dělíme-li pak součet patnácti, dá nám zbytek číslo l-cí. Při l-ci řecké a Be-< dově nutno ještě číslo indikční zvětšiti o 1, když datum, o něž se jedná, připadá do doby od 1.— 23. září; totéž platí o f-ci římské, jde-íi o datum mezi 26. pros. až 1. led. (Při l-ci janovské nutno daný rok zvětšiti o 2, sou- čet děliti 15, načež zbytek dá l-ci). — O pů- vodu a původním významu l-cí nevíme posud nic určitého ; byla o tom vyslovena celá řada hypothes namnoze nedosti pravděpodobných. Tak na př. Savigny uváděl I. v souvislost s římskou soustavou berní domnívaje se, že v říši římské se daň pozemková vyměřovala každých 15 let, vyměření daní prý slulo in- dictio a totéž jméno dostal prý i berní rok« Th. Mommsen zase mínil, že indictio znamená f)ůvodně každoroční ohlašování terminu ve- ikonočního. Naproti tomu Dc Rossi měl za to, že počítání dle Í-cí je původu egyptského, a snažil se vznik jeho uvésti v souvislost s egyptskou soustavou berní. Nejvíce pravdě- podobně vyložil původ l-cí O. Seeck doka- zuje, že patnáctiletý jejich cyklus souvisí s odhadními periodami berními, z nichž měla každá po pěti letech, a že původ jeho sluší opravdu hledati v Egyptě. — Srv. Savigny, Vermischte Schriflen II. (Berl, 1850, str. 125); 0. Seeck, Die Entstehung des Indictionscyklus (Deutsche Zeitschr. f. Geschichtswiss. XII., str. 279) ; Fr. Růhl, Die Constantinischen Indic- tionen (]ahrb. f. klass. Philologie 1888). GFch, Indlnktni (z lat.), nepřímý. Indlskrooe (z lat.), nesmlčenlivost. Indlflkrotai (z lat.), ncsmlčenlivý, vtíravý. Indllllll, vzácný prvek z přirozené skupiny kovů zemin. Značka /», atomová hmota 112*8 (H = 1). Sprovází ve skrovném množství (zpra- vidla jen do 01%) rudy zinkové (sfalcrity) z Freibcrku v Sasku, v kterýchž rudách jo odkryli (1863) Reich a Richter spektrálné. Honosit se jeho spektrum skvostnou čarou indigově modrou a druhou slabší fialovou. 1. jest kov bílý, tažný, měkčí olova. Hut* nota 73, spec. teplo 0056, bod tání ^-176^ 614 Individualismus. Těká nesnáze než zinek a kadmium. Na vzdu- chu jest I. stálé, v kyselinách se rozpouští na bezbarvé soli. V -sloučeninách jeví troj- mocenství (z pravidla) i zřetelnou chemickou obdobu s galliem (v. t.) a s aluminiem. Ky- sličník /w,0, jest žlutý, chlorid /wC/, jest bezbarvý, sublimace scnopný. Síran dává soli podvojné, na př. /«,(N/f,),(50,)4.24//,0, po- dobné složením i vlastnostmi obdobným solím aluminia (kamencAm). I. a sloučeniny jeho nemají posud zužitkování. OŠc. XnolviduaUsmiui (lat.) jest výraz pro snahu udržeti individuum či jedince jako ta- kového proti hromadě, obecnosti a zpovšech- nění. Uskutečňuje se tudíž i. vědomým vzpří- čením se všemu, čím vyrovnávají se rozdíly osobní s ostatním celkem. V éthice stojí f. proti altruismu, který žádá sebezapření, a proti determinismu, který popírá možnost určovati sebe podle motivů. I. jest příkrý, bezohledný, nekompromissní; třeba jednostranný, přece jest vždy povahový a lisí se tímto právě zře- telem od egoismu, jemuž pro vytýkání důle- žitostí vlastního já podoben jest. V sociologii stojí i proti kollektivismu a všemohoucnosti státní; v národním hospodářství znamená i. volnou konkurrenci obchodní a tržební bez Vměšování se autority státní jakoukoliv akci v poměry národohospodářské. Jako typy filo- sofického i-mu platí v nové době Max Stirner a Bed. Nietzsche. K filosofii i-mu přispěl téŽ Challemel-Lacour studií »Philosophie indivi- dualiste, étude sur GuilL de Humboldt« (1864). Ve vědách společenských, a to i ve vSeobecné (t. zv. sociologii) i ve speciálních, jakou jest na př. věda národohospodářská, vše- obecná státověda atd., naznačuje slovo I. pojem důležitý; avšak při citelné neustálenosti jejich názvosloví panují i značné rozdílnosti ve smy- slu, který se tomu slovu přikládá. TýŽ osud mají ovšem ze stejné příčiny i jiné v různých smyslech užívané názvy, jako na př. socia- lismus nebo kommunismus. Pokud běží o slovo I., bude lze lišiti dvojí hlavní smysl jeho: 1. 1. jako výhradný ústrojný základ celých společenských theorií. Rozum íme-l i totiž sociální či společenskou theorií nauku nějakou, která nás poučuje o původě rozličných spo- lečenských útvarů ,^ o jejich typičných jevech jakož i pravidelnostecn (zákonnostech), které panují ve vzájemných vztazích a ve vývojích těchto jevů — tedy budou individualistickýroi ony společenské theorie, které učí, že všeliké společenské útvary (zejména i nejvyšší spo- lečenský organismus: stát) vznikají pouze 2 pudů, potřeb, snah nebo z vůle jednotlivců, že ony jsou povolány sloužiti jenom potřebám a prospěchům vŠecn jimi zahrnutých jedno- tlivcův a mají tedy jen ve prospěších těch jednotlivců svůj důvod existenční. Bude takto na př. individuahstickým učení, které vykládá, že stát povstává společným dohodnutím jedno- tlivců (smlouvou společenskou, contrat soeieí) ; individualistickou bude n^uka národohospo- dářská, která vznik a všeliké proměny hospo- dářské společnosti lidské odvozuje jen z osob- ních potřeb a prospěchů všech příslušných jednotlivců. K vrcholům svým dospívají učení ta, když zásadně zamítajíce všecku záměrnou , regulující a organisujíci působnost veřejné moci, jedině ve volném sebeurčení jednotlivců Ív individuální svobodě) spatřují přirozený ád všeho Života společnosti lioské, její >při- rozený zákone. Čirý a bezvýminečný politický, hospodářský a náboženský liberalismus jest tedy logickým důsledkem podobných učení. Opakem i-mu jsou tudíž zase všecka učení, která vycházejí ze základního názoru, Že jedno- tlivci jsou jen podřízené součásti rozličných společenských celků, jako státu, národa, církve atd., že jsou účelům těch celků na- prosto podřízeni a že v případě rozporu zájmy a důležitosti celku mají vrch nad zvlášt- ními prospěchy a důležitostmi jednotlivců. Pro tento názor společenský, prve řečenému naprosto opačný, není již dokonce jednotně přijatého nazvu a užívá se označení nejrozma- nitějších, ačkoliv spor obou těch základních theoretických východišt je tak starý, jak sta- rým jest vůbec lidské badáni o státě a spo- lečnosti. V pravdě jsou oba ty principy, po- kud v řečené výhradnosti platnost svou hájí, pouhými axiómaty, nedok^telnými yýcho- dišti společenských theorií. 2. I. jako jeden ze mnohých ustrojných živlů spole- čenských, které vždy zároveň jsou v plat- nosti, byt i pokaždé poměrně rozličnou silou a účinností. Tak učili na př. někteří národní hospodáři, že původem všech hospodářských jevů jest buď osobní zištnostiednotlivců nebo společenský cit; jiní (Schaefne) mluví o třech organisačnich principech národohospodář- ských, totiž o spekulativném (sledování vlastních osobitých prospěchů každého jedno- tlivce), veřejnohospodářském (pospolitá organisovaná péče o společné prospěchy ve svazcích jednotlivce bez ohledu na vŮli jeho vížících, zejm. ve státním) a charitativném (dobročinné, nezištné obětování). Zde i. obje- vuje se pořád ještě jako totožný pojem s ego- ismem, osobni zištností. Jiní však zase (Sax) berou i. ve smyslu širším naznačujíce tím slo- vem vůbec společný základ všeliké samo- činné působnosti jednotlivců, která může se jeviti ve trojí podobě, totiž jako ego ismus, jako mutualismus (egoismus modifikovaný vědomím, že svého prospěchu dosáhnu jen sou- časně slouže prospěchům jiných ve vzájemné podpoře, na př. ve společenstvé výdělkovém) anebo jako altruismus (naprosto nezištné obětování se prospěchu jiných). V této trojí své stránce stojí pak I. jako ústrojný princip společenský proti kollektivismu, principu to, na němž zakládá se podstata všelikých tako- vých svazků, které ve všech dobách a na všech místech mezi lidem panovaly a panují, jakým každý jednotlivec chtěj nechtěj bývá podřízen a které samy zase naproti jiným podobným svazkům (na př. státy naproti stá- tům) egoisticky, mutualistickyneb altruisticky jednají. Badatelé se tu netaží, který z uve- dených principů jest nebo měl by býti jedi- ným původem společenských útvarů, oni tu myšlénku ani nepřipouštějí, nýbrž účtují s nimi Individualisovati — Indocvropané. 615 jako se skutečnostmi, okteréž na jistých strán- kách lidské přirozenosti jsou založeny, vyše- třují a třídí na působnosti jejich se zakládající úkazy, stopují dosah a 9ÍIu, jakou každý jedno- tlivý ztéich principů v různých dějinných obdo- tnch byl v platnosti, ano doufají, že se podaří objeviti v té příčiné jisté vývojové pravidel- nosti. S druhé strany zase z poznání jistých nesrovnalostí společenských a se stanoviště určitých éthických požadavků objevují se snahy platnost toho neb onoho principu (na př. hospodářského egoismu) obmeziti ve pro- spěch větší platnosti jiného. Tak na př. novo- věky socialismus domáhaje se toho, by místo osobního vlastnictví na hmotných prostředcích výrobních a místo svobodné soutěže zave- <}eny byly jisté způsoby pospolitého vlast- nictví a jednotného řízení výroby i spravedli- vějšího rozdělováni důchodů, velmi krajné platnosti zjednati hledí kollektivismu. 1 beze všeho ohledu na ideály a programmy podobné znamenati jest v novověku všech vzdělaných států — v rozhodné protivě k jednostranně individualistickým (liberálním) směrům z konce XVIII. a 1. pof. XIX. stol. — postupné roz- šiřování státní působnosti na nejrozličnější, jindy samočinnosti jednotlivců zůstavené obory (vyučování, dopravnictví, mnohé větve pojišfo- vání a bankovnictví a m. j.)i kdežto zároveň ve mnohých tiných oborech volnému sebe- určení jednotlivců kladou se obmezení zá- konná fsrv. na př. či. Dělnická otázka, Děl- nické zákony ochranné, Dělnické pojišfování). S tím právě souvisí, že se někdy i-mem na- značuje jen vůbe'c jaksi směr smýšlení těch, kteří se nevrlým protestem obracejí proti této rostoucí přemoci státu v kulturních a hospo- dářských otázkách. Bf, XnŮvidnalisovati (z lat.), výčet znaků podávati, až z pojmu obecnějšího pojem jedi- nečný se stane. ZAdividuallta viz Individuum. Xndlvldiiáliii (z lat), zvláštní, osobitý (viz Individuum). * Indlvidiiáliii práva (též immateriální práva) viz Právo. Xndlviduiim (z lat. in-dividere, ne-děliti), čes. jedinec, jednotlivec, jest to, co jako celek jednotný chápáno dělem' dále podro- bováno nebývá, poněvadž v sobě dalších celků nechová. Logickou terminologií říci možno: i. nemá rozsahu a liší se takto od druhu a rodu. Každé i. myslíme si nějakými znaky či vlastnostmi. Mnohé z těchto znaků mohou býti společný i jiným i -duím, ale známky ode všech odlišné a jen danému i-duu příslušné zoveme individuálními. Tak na př. každý člověk pro sebe jest i., má mnoho znaků s jinými lidmi společných, ty znaky však, které působí, že jej právě jako tohoto a ne jiného poznáváme, jsou známky indivi- duálně. Proto jest individuální tolik jaíco samo- bytný, svérázný, charakteristický. Znamená-li býti l-duem býti odlišovánu od členů sou- řadných svého rodu, znamená individualita soujém znaků, kterými kdo sebe l-duem uči- niti dovede, a pak i člověka samého, jenž k té schopnosti se vypne, aby své zvláštnosti ohraničil a omezil proti celku, aby nebyly setřeny a srovnány s ostatními. Xndobdl viz Indigo. Xndodiiuiký poloostrov neb Ind očí na, dosti často užívané označení Zadní Indie jakožto území, kde převládají na jedné straně vlivy indické a na straně druhé čínské. Indoovropané (Áriové v širším slova smyslu, u Němců zvaní Indogermáni) na- .zývá se domnělý pranárod, který mluvil kdysi řečí, z níž se během doby rozlišila řada ja- zyků zvaných indoevropskými. Hypothesa této prařeči indoevropské jest dnes nutným požadavkem srovnávacího jazykozpytu (čímž se ovšem netvrdí, že jazyk ten musil býti v celém okrsku jednotný) a následkem tóno dlužno i přijmouti existenci prvotního národa, který řečí tou hovořil. Nicméně o tom, jak povstal, odkud přišel, jak se vyvíjel a později rozpadl na řady jiných národu, víme dosud málo. Téměř vŠe, co se o tom píše, jsou více méně smělé kombinace. A přece mají otázky tyto dnes již celou literaturu; zejména od let Šedesátých vedou se o původu a prvotním vývoji í-nů neustále debatty a spory vědecké. Nynější stav různých těchto problémů jest asi tento: První, dosud neivíce probíranou otázkou jest, kde byla kolébka Árijů, rozložených nyní po valné části Asie a v celé téměř Evropě. Byla v Asii či v Evropě a v kterých asi končinách.^ Po dlouhou dobu byl asijský pů- vod i-nů dogmatem, zejména dokud mono- genismus a bible ovládaly názor světový. A když Bopp dokázal vzájemnou příbuznost hlavních jazyků indoevropských a ukázal, že pošly všechny z jedné řeči mateřské, tu staro- bylost a zachovalost sanskrtu zdála se na- svědčovati tomu, že tento nejméně se vzdálil od své původní vlasti, že tedy vlasC indo- evropská byla nedaleko domoviny sanskrtu a zendu. Někteří přímo na Indii soudili (Fr. Schlegel, F. Eichhoff a ještě A. Curzon), jiní na Mesopotamii, Medii a Arménii. Největší část badatelů obracela však své zraky buď k vysočině pamírské, nebo o něco dále na západ do roviny rozkládající se v poříčí řek Amu-Darje a Syr Darje (starého Oxu a Ja- xartu). Tak soudili na př. J. Rhode, F. Pott, W. Schlegel, Ad, Pictet, F. Justi, Chr. Lassen atd. a soudí podnes téměř všichni ti. kdož věří v původ asijský. První, kdo vystoupil s míněním odchylným a za kolébku Árijů prohlásili ne střední Asii, ale Evropu, od- kudž se Indové a Íránci přestěhovali do Asie, byl J. Omalius ďHaloy v létech čtyřicátých. Ale nevzbudil interessu. Toho se dostalo te- prve dílu R. G. Lathama >Elements of com- parative philology« (Lond., 1862), kde rovněž dokazován byl původ evropský, a Latham proto znám byl až do nejnovější doby za prvního zastance této nové theorie. K Latha- movu učení přidali se ihned W. D. Whitney, Theodor Benřey, L. Geiger, J. Cuno. Novou theorii hájenou těmito silami nebylo již možno jen lehce odbyti, nastaly spory vědecké, a 616 Indoevropané. spory ty trvají od let šedesátých až po dneSní den. Jeátě dnes dlužno přiznati, že otázka o evropském neb asijském původu není na- jisto rozřešena. Ale není pochyby, že dnes evropský původ má nejen více zastanců, ný- brž i více pravděpodobnosti. Mezi hajiteli jeho vynikají zejména W. Tomaschek, Fr. Spie- gel, Th. Poesche, K. Penka, O. Schrader, H. Hirt, A. H. Sayce, G. Rcndall, G. do La- ponge, C. J. Taylor, Th. Huxley a j.; pro Asii bojovali ještě Ch. Ujfálvy, J. Schmidt, Victor Hehn, Max Múller, někteří semito- logové a j. Dle našeho názoru je pravdě- podobněji hledati kolébku v Evropě a sice tu nejlépe na širokém prostranství jižního a východního pobřeží Baltického moře, saha- hajícím hluboko do nitra Evropy, původy, o něž se opírá mínění o evropské kolébce, zakládají se hlavně 1. na tom, že důvody lingui- stické palaeontologie předvádějící nám z po- jmů váeárijských obraz fauny a flory prese TŠechmi skepsi m ode rn í svědící spíše na kraj odpovídající evropské, na př. námi naznačené kolébce; 2. že vývoj tělesného rázu, jímž se repraesentuje jádro l-nů, přímo ukazuje k Baltu, kdežto Asie jest východiskem rázu jiného; 3. Že jsou důkazy topografické o prastarém obývání l-nů při březícn Baltu a snad i 4. že bývalé aralokaspické moře bylo by příliš velkou překážkou pro posunutí massy vět- šiny l-nů do Evropy. Přijímajíce tuto kolébku představujeme si pak původ a počáteční vý- voj l-nů takto: V době diluviální byla Evropa téměř celá (mimo sever) osazena lidem dlouholebého typu, jenž se s odchodem severních ledovců šířil stále i na sever. Počátkem doby alluvi- ální, spadající celkem v jedno s archaeologicky t. z v. mladší periodou kamennou (neolithickouj, objevuje se pojednou ve střední Evropě od výchoau k západu běžící pás nového typu: lidí s hlavou poměrně okrouhlou, krátkou. Tento pás rozdělil starší dlouholebé obyva- telstvo na dvě poloviny, iednu zaujímající jih Evropy, druhou zaujímající kraje na sever od Alp a Karpat. A z této poloviny se během doby neolithické — asi beze všech vlivů ji- ných, beze všeho přestěhování z Asie, vyvinul národ indoevropský na prostranství právě udaném. Byl to lid původně pravidlem dlouho- lebý. K této vlastnosti však, která byla spo- lečná i jiným částem praobyvatelstva Evropy, zdá se, přistoupila sekundárně druhá leště vlastnost tělesná. Tam u břehu Baltického moře povstalo totiž fz příčin nedosti známých) středisko světlé komplexe (totiž vlasů, pleti a oči světlých) a toto středisko z části se krylo s územím árijského národa. Jinými slovy: I. původně dlouholebí nabyli během doby z části i typu světlého. Ale zatím, co se tento tělesný vývoj prováděl, nastávaly po- malu i jiné změny v rozvoji indoevropského pranároda. Předně jazyk, ač snad nebyl původně nikdy zcela jednotný, začal se určitéji na různých místech rozlišovati. Tvořila se střediska určitě vyznačených dialektů, tyto se čím dále více sílily, a poněvadž se leckde dotyk jednotli- vých středisk seslaboval (ku př. siřením, od- dalováním), rozpadal se pomalu iazyk původně jediný na řadu jazyků, a nárocl původně jed- notný na řadu oddělených národů. K tomuto rozlišovSpracnvergleichung und Urgesch.« (2. vyd. Jena 1890), dle něhož stručný přehled napsal Ehr. E. Kovář do >Živy« (1891, I.)i a Sal. Reinacha L'origine dcs Ary- ens (Paříž, 1892). Z jednotlivých prací uvá- díme zde jen nejdůležitější nebo novější dBa: Adolf Pictct, Les origines indoeuropéennes et les Aryas primitifs (Paříž, 1859—63, II. vyd. 1877); L. Gciger, Uber die Ursitze der Indo- germanen (1871); Joh. Schmidt, Die Urheimath der Indogcrmanen und das europ. Zahlen- Indoevropské jazyky. 617 systém (Abh. Akad. Wissensch. Berlin 1890); C. Paulí, Die Benennung des Lčwen bei den Indogermanen (Můnster, 1873); V. Hehn, Das Salz (Berlin, 1873); I. van den Gheyn, Le berceau des Aryas (Brussel, 1881), Les mi- grations des Aryas (1882), hlavně ve spise L'origine européenne des Aryas (Antverpy, 1885); Ch. Morris, The Aryan Řace, its Origin and its Achievements (Boston, 1888); Fr. Spie- gel, Eranische Alterthumskunde (1878); Die arische Periodě und ihrc ZustžLnde (Lipsko, 1887); Th. Poesche, Die Arier (Jena, 1878); K. Penka, Origines Ariacae (Vídeň, 1883); Die Herkunft der Arier (t.. 1886); Die Heimat der Germanen (Mittheil. anthr. Ges. 1893); H. Hirt, Die Urheimat und die Wanderungen der Indogermanen (Hettners Geogr. Zeit. 1895) ; G. Kendall, The cradle of the Aryans (Londýn, 1889); Fr. Seiler, Die Urheimat der Indogermanen. Sammlung gemeinverst. Vor- trage (Hamb. 1894); C. jT Tavlor, The origin of the Aryans (Lond., 1890, francouzsky Pař., 1895 překl. Varignyho); R. von Ihering, Vor- geschichte der ínaoeuropaeer (Lipsko, 1894, franc. v Paříži, 1895, překl. O. de Meulenaere). K Schraderovu uvedenému spisu viz i P. Bradke, Ober Methode und Ergebnisse der ar. Alterthumswissenschafl (Giessen, 1890). Srv. i knihu dra Niederla >0 původu Slo- vanŮ€ (Praha, 1896). Nle. Indoevropské jazyky děli se v tyto ja- zykové skupiny: 1. ariiskouv užším smyslu, 2. arménskou, 3. slovanskou, 4. balt- skou č. litevskou, 5. albánskou, 6. ře- ckou, 7. italskou, 8. keltskou, 9. ger- mánskou. (Viz o nich pod zvláštními hesly: Áriové, Arménsky iazyk atd.) Nékteré i. j. zanikly, hlavně oanárodnéním: tak jazyky skythské, které, jak se zdá, byly úzce pří- buzný s iránskými a ve starověku žily v ústech kočovných (cmenů na rovinách sev. od Čer- ného moře, jazyky thrácké (thraické) ve východ, části severní poloviny polouostrova Balkánského (j. makedonský náležel snad k této větvi), j. fryžskj, jenž dle zachova- ných památek (nápisů, jmen vlastních a p.) najisto byl indoevropský a, jak zdá se, byl odnoži thráckou (za zbytek jeho někteří mají armenštinu), illyrský. na západě od thrá- ckého (zbytek ve mluvě albánské). V nepa- trných zbytdch zbyly jazyky keltské, které žívaly v ústech velikých národů, i jazyky baltské utrpěly na počtu duši jimi mluvi- cích veliké ztráty; za to na pr. jazyky slo- vanské (v ruštině) a germánské (v angli- čině) šíří se měrou daleko přesahující postup přirozený. Vůbec přenárodňováním a přichy- lováním kmenů cizích k indoevropským a po- chodem opačným i podobnými úkazy uvnitř kruhu samých nároaů indoevropských udaly se ve stavu celku indoevropskcho i v době historické změny ohromné, a podobné změny daly se zajisté i dříve. Vzájemná příbuznost l-kých J-ků jest taková, že na její základě jazykozpyt v nich vidí vý- sledky vývoje z jediného prajazyka. Vývoj ten na základě jazykového materiálu zacho- Ott&v Slovník Naučný, sv. XII. 196 1897. váného v památkách jazykových, psaných i v živé mluvě různých naroduv indoevrop- ských, objasiíiti, pokud lze, jest úkolem histo- rického (čili dle užívané methody srovnáva- cího) jazykozpytu indoevropského. Vývoj ten byl ovšem tak složitý a ku poznávaní jeho poskytují známé fase jazykové poměrně tak málo prostředků, že jazykozpytu sotva kdy se podaří, onen úkol zcela nepochybné roz- luštiti. Nelze si zajisté vývoj i-kých ]-ků před- stavovati jako process jednotný, v sobě uza- vřený, ve všem přirozený. Tak z v. prajazyk již v nejdávnějších dobách domyslu dostup- ných nejspíše byl útvar nejednotného původu, vzniklý míšením různých jazyků; byl jistě jiŽ dávno rozštěpen v řadu dialektů. Šířením přirozeným i pohlcováním cizích kmenů pra- kmen indoevropský se rozhojňoval, ale roz- hojňovaly se současně i jazykové rozdíly v jeho částech; z příčin vnitřních (stěhováním pro nedostatek výživy i z pudu kočovného v pri- mitivních poměrech často se jevícího) i vněj- ších (nárazem mocných kmenů cizích, snad i živlovými převraty) odlučovaly se v různých dobách části starého celku a stávaly se tak podobnými středisky dalšího samostatného vývoje jazykového. Tak stalo se, že jistou část prostředků jazykových lze sice jakýmsi právem pokládati za bývaly společný majetek všech l-kých ]-kův, jiná Časf může býti spo- lečná jen některým z nich, jiná konečně jest majetkem některé větve indoevropské, někdy celé, jindy pouhého zlomku. Podrobnosti oněch osudů jsou právě neznámy a pomůcek k jejich poznáni ubývá, čím dále ubíráme se do minulosti. Stupeň příbuznosti a podobnosti různých l-kých j-ků není stejný. Nejpříbuznější jsou si přirozeně jazyky jednotlivých větví indo- evropských mezi sebou, na př. jazyky slo- vanské. Ale i mezi jednotlivými větvemi můŽe býti větší podobnost, svědčící o delším, z čá- sti nebo úplně společném vývoji jazykovém. Příbuznost takovouto jest při nehotovosti do- savadních výsledků jazykozpytných nesnadno dokazovati; nalézáme-íi týž znak jazykový u dvou různých větví, vždy jest míti na mysli možnost, že nevyvinul se v obou jakožto ja- kémsi bývalém celku, nýbrž v každé zvláště vývojem samostatným. Stejný úkaz hlásko- slovný (na př. změna fc v c, kterou ve velmi četných jazycích, často najisto nepříbuzných, nalézáme) může býti výsledkem stejného pro- cessu fy Biologického, možného vŠude, kde jsou pro něj tytéž podmínky; nějaký novo- tvar mluvnický (na př. slovesné tvary s pří- ponovým -6- v jaz. ital. a kelt.) muže býti výsledkem vlivu téhož cizího kmene na různé I. j. Proto jen značný počet společných jazy- kových znaků a jakost jejich může v podob- ných otázkách rozhodovati; a proto se také v této příčině značně rozcházejí mínění růz- ných učenců. Vůbec se uznává, Že jazyky slo- vanské mnohem blíže jsou příbuzný s balt- skými než s jinými l-kými ].; též bližší pří- buznost jazyků keltských s italskými často se připouští. V dřívějších dobách značného, 41 618 índoevropské jazyky. ač nikoliv jednomyslného, uznání požíval Schleichcrův rodokmen l-kých j-ků: prakmen rozštěpil se ve dvě větve, z nichž jedna zase ve větev árijskou a jihozáp. evropskou (Kelto- Italové, Albánci, Řekové), druhá ve větev germánskou a baltsko - slovanskou. Později věřilo se hojně v těsnější příbumost evrop- ských l-kých j-ků (č. teutských, dle společ. slova říM/5, národ, se skupinou severní : Gcr- mani, Baltoslované a jižní: Keltové, Italové, Řekové) vzhledem k jazykům asijským č. árij- ským. Dnes velmi rozšířeno jest rozdělení l-kých J-ků ve dvě větve, pojmenované dle latin, a avest. znění číslovky 100: cent umová (západní: Řekové, Italové, Keltové, Germani) a satemová (Áriové, Arméni, Frygové, Thra- kové, lily rove, baltské kmeny, Slované). Jiní neuznávají vůbec rozdělování podobného, za- loženého na nějaké genetické větší či menší příbuznosti, zejména platí to o t. zv. vlnové theorii {Wellentheoňe) Joh. Schmidta. Dle ní šířily se v době společného bytu různé zvlášt- nosti jazykové z rozličných středisk (jako ve vlnách kruhových) po území okolním, často nezachvacujíce celého území indoevropského. I. J. byly tak původně na všechny strany spo- jeny ncnáhlými přechody dialektickými a te- prve když přechody na některých místech zanikly, vznikly větve samostatné, které vedle růzností mají však vždy brzy s tou, brzy s dru- hou jinou větví i některé věci společné. The- oric ta v plném rozsahu jako jediný výklad růzností a podobností l-kých j-ků se vůbec neuznává, ale vedle jiných pochodů zajisté i podobné pochody raěly veliký význam u vý- voji l-kých j-ků. Mluví- li se v jazykozpytě dnešním o pra- jazyce (původním, nebo i na př. o prajazyce slovanském, germánském a p.) a konstatují-li se prajazykové hlásky, tvary, vazby, slova a p., nemá věc ta již dávno takového významu jako dříve, kdy se myslilo, že prajazyk dá se zrekonstruovati, ba kdv Schleicher i bajky skládal v >prajazyce«. Nehledíc k tomu, že, jak dnes vidíme, rekonstrukce podobná v po- drobnostech pro nedostatek materiálu věde- ckého prostě jest nemožná, jisto, že i prajazyk sám, vidime-li v něm jazyk v době před ko- nečným rozdělením větví indoevropských , zajisté v této době nebyl vždy stejný; ště- pení prajazyka v různé i. j. neudalo se asi najednou, nýbrž postupně: a v které době hledati jest tu prajazyk? Jest ovšem hojně případů, kde pro shodu všech anebo četných l-kých J-ků hlásku nějakou nebo tvar nebo jiný úkaz jazykový lze pokládati za čásC spo- lečného jazykového majetku všech l-kých J-ků ; zde spíše z praktických potřeb, pro krátkost označení, než s účelem rekonstrukce nějaké mluví se o hláskách atd. prajazykových (nebo za podobných okolností o praslovanských, pragermanských a p.).* V tomto smyslu připisují se prajazyku asi následující věci: Hlásky asi tyto: samohl. a e o í u dL délky týchže samóhlj^. t. zv. neurčitá samohláska 9 (vznikla z plných samohlásek vlivem přízvuku; zdá se, že podobných samo- hlásek bylo více) ; sporno jest, byly-li i samo- hláskami r /, m n (jako v čes. 6rfr, sedm); dvoj- hlásky ai ei oi, au eu ou^ dlouhé ai atd., snad i 9i 9u. Některé samohlásky a dvojhlásky stří- daly se dle jistých pravidel (v. kmen os tup, stupňování samohlásek). Souhlásky: ex- plosivné prosté (p b, t d,k g, kv gv), nosové (»i; H zubné, předopatrové a zadopatrové), sykavé (s ^), tekuté (/ r). O některých sou- hláskách jsou spory, jaké asi povahy původně byly, tak o j, v, pokud byly povahy čisté souhláskové, spirantové, pokud spíše samo- hláskové (ob. rozeznává se tak dvojí j a dvojí v) ; o t. zv. aspirátách prajazykových {ph bh^ th dh atd.), byly-li skutečnými aspirovanými ex- plosivami či hláskami třivými nebo snad affri- kátami; o oné řadě souhlásek, v níž nejráznéji rozcházejí se jazyky centumové od satcmo- vých (ony mají za ně hrdelně cxpl osivy nebo jejich střidnice, tyto hlásky sykavé, na př. lat. centům, řec. heká tou , něm. hundert — sanskrt. šatám, av. šatem, slov. szto, lit. šim- tas), v níž někteří vidí pův. explosivy, jiní pův. hlásky sykavé. Někteří učenci z rozlič- ných příčin přisuzují prajazyku i rozličné hlásky, jejichž oprávněnost jiní popírají, atd. Co se kmenů, tvarů a skladby týče, předpokládají se pro prajazyk především ta- kové útvary, jaké nalézáme v nejzachovalej- ších l-kých J-ycích; ovšem i zde jest ješté mnoho nejistého a sporného. Základem tvo- řeni slovného jsou t. zv. kořeny, jež samy o sobě, prosty nebo zdvojeny, obyčejně po- mocí suffixů mění se v t. zv. kmeny, z nichž dále rozl. prostředky vznikají hotová slova; na př. lat. kořen dac- duc-, vésti, km. přít. č. duce- duco, 3. os. j. a mn. č. daďt (z dace-ti), ducu-nt (z duco-nti), jmenný km. duc-, vůdce, nom. sg. duC'S, dux. Jen výjimkou nalézáme v l-kých J-ycích vedle suffixQ i praefixy (na př. t. zv. augment, v. t.) nebo infixy (tyto jen nosovkové; na př. koř. bheid- bhiď, štípati, přít. km. bki-ne-d-, bhi-n-d- a p., skt. bhi-na- d-mi, štípám, \?X. fi-n-ďi-t atd.). Tvary l-kých J-ků vedle důležitých shod jsou velmi rozma- nité, a v nich jazyky tyto také z části velmi silné se rozcházejí; proto také jejich vyklá- dání posud jest velmi nejisté (viz Jméno, Sloveso). Zásoba slov v různých l-kých j-ycích po- dobně se jeví jako jiné stránky jazykových prostředků: jsou slova (na př. některé čí- slovky, označeni rodinného příbuzenství a j.), která bez podstatných rozdílů (ovšem s roz- díly založenými v různých hláskových vlast- nostech toho kterého jazyka) jeví se ve všech jazycích (na př. 3: skt. trajas, arm. erekh, slov. tibje, lit. trys, ř. zQsig, lat. trSs, něm. dret\ stir. tri), vedle ttfho hojněji jiných, iež vy- škytají se stejně jen v některých jazykových větvích, při Čem ovšem shod bývá tím více, čím jazyky, o které jde, blíŽc jsou si příbuzný, nejhojněji takových, která jsou majetkem ja- zykové větve jediné, majíce v j,az. jiných leda jen slova příbuzná, stejnokořenná (na př. čes. hasnouti, slov. gasnqti má příbuzné i v jazy- cích neslo v., na př. lit. gesti, hasnouti, ale Indofenoly — Indór. 619 nikde není slova úplně shodného), často ani takových nemajíce Tna př. slovo mědb, měď). Studium slovných shod a růzností mezi rozl. l-kými j. pěstováno namnoze ne pouze jako podstatná čásf jazykozpytu indoevropského, nýbrž i jako pramen ku poznání vývoje kul- tury indoevropské. Soudívá sé, že pojmy stej- ným způsobem označované v různých í-kých J-ycích existovaly jiŽ v době, kdy národové jazyky těmito mluvící žili pohromadě; tímto způsobem vyhledáván stav rodinný, sociální atd., v jakém asi Žili Indoevropané vůbec anebo části jejich v době, kdy nebyli rozdě- leni ještě tou měrou jako pozděii. Tato t. zv. jazykozpytná archaeologie nalezla zajisté ně- které bezpečné výsledky, ale v celku pohlíží se k ní posud dosti skepticky; jednak jsou výsledky badání o vzájemném poměru růz- ných l-icých ]-kŮ posud kusy a nedovolují tedy plně spoléhati na rozličné slovné shody, jednak jest možno, že slovo, které stejně nalé- záme u všech národů indoevropských, s před- mětem, jejž označuje; rozšířilo se po nich teprv, když již žily rozděleny, anebo se strany druhé možno, že slovo, jehož v některém indoevrop- skcm jazyce postrádáme, zaniklo v něm z ni- jaké příčiny (na př. v jazycích slovanských není označení pojmu >otec< příbuzného se škt. pita, ř. natiJQ, lat. pater atd., a přece nelze z toho činiti závěrů pro vjvoj osvětový; ne- mají-li Indoíránci s evrop. jazyky společných slov pro pojmy rolnické, na př. setí a p., mohli je ztratiti, když na svém dlouhém stěhování přestali pravidelně pěstovati rolnictví). Jsou-li i. J." příbuzný i s jinými kmeny ja- zykovými, zatím nevíme. Nehledíc k rozl. po- kusům nevědeckým, příbuznost takovouto rozličnými směry vyhledávajícím, vyhledávána občas příbuznost prajazyka indocvropského s jazykem semitským, někdy i egyptským, ale dokázati ji nedovedl posud nikdo. — Srv. K. Brugmann a B. Dclbrúck, Grundriss der vergleichenden Grammatik der indogerma- nischen Sprachen (Štrasburk od r. 1886, posud 3 díly) ; A. Fick, Vergl. Wórterbuch der indo- frerm. Spr. (4. v. Gotmky, od r. 1890) ; Samm- ung indogerman. Wórterbůcher (Štrasburk od r. 1887); Bibliothek Indogerm. Gramma- tikcn (Lipsko od r. 1876); Zeitschrift fíir vgl. Sprachforschung, zal. A. Kuhn (od r. 1852); Bcitrage zur Kunde der indog. Spr., vyd. A. Bezzenberger (Gotinky od r. 1877); Indog. Forschungen, vyd. K. Brugmann a W. Streit- berg (Štrasburk od r. 1892); R. Meringer, Indo- germ. Sprachwissenschaft (Lip. 1897). Ztj. Indofenoly jsou modrá barviva, na př. ^Z^'^":!15n^'^'» která indigo připomínají, ba v kypách k indomodři se přidávají a jako tato teprve po redukci do vlákna vnikají. Rn. bdog^rmaal, jméno užívané jmenovitě od národů germánských k označení skupiny národů indoevropských. Označení to zave- deno na tom základě, Že nej východnějšími a nejzápadnějšími příslušníky této skupiny jsou v jedné straně Indové, s druhé strany Ger- mani (íslanďané). Viz Indoevropané. Indol, chem. sloučenina Cg/Z^N, produkt rozkladu bílkovin, odtud v malém množství v lidských výkalech. Také z indiga lehko jest jej poříditi. Lupénky atlasově lesklé. Solnou kyselinou okyselený lihový roztok I-u barví třísku smrkovou na třešňově červeno. Rn. Indolenoe Qslí.), bezbolestnost, bezcitnost, nevŠímavost, nedbalost, lhostejnost, nehyb- nost; Indolentnf, bezbolestný, lhostejný, le- nivý, nevšímavý, nedbalý, vlažný. udemanka, řeka 64 km dl. v ruských gub. oloněcké a novgorodské, levý přítok Kamy, prameni se v již. části Újezdu vytěgorského, teče k jz. Újezdem bělozcrskýra, má dno pís- čité, místy kamenité, břehy nízké. TŠr. Xndomodř viz Indigo. Indór (I n do re, lna aur): 1) I., vasallní stát v Britské Indii na planině Malvské, mezi 2l« 24* — 24« 14' s. š. a 74<> 48' — 79^ 30' v. d., ohraničený na sev. státem Gvaliorem, na v. Devasem a Dharem v indobritském distriktu nimarském, na j. distr. Khandešem president- ství bombayského a na z. územím Bharvani a Dharem, příslušný administrativně k Cen- trálním provinciím indobritským , nazvaný úředně >říše Holkarova« {Holcar*s Domi- nions) a zaujímající s některými državami od hlavního území oddělenými (na s. Rampur a Medhipur, na j. Dhie a j.) 24.928 km-. I. má ráz vlnitého údolí prostoupeného nízkými vrchy, mezi nimiž jen místy se zdvihají vyšší příkrá skaliska náležející na sev. k ponoří Vindhijskému a na j. k pásmu Satpura. Mezi oběma těmito horstvy teče od v. k z. hlavní řeka I-u, Narbada, kdežto na s. do Gangy teče Čambal. Podnebí iest tropické, teplé a dosti vlhké, půda úrodná a pokrytá jednak lesy a neproniknutelnými džunglemi, v nichž nalézáme mnohá cenná dřeva {teak) a kde žijí tygři, levharti, hyeny, rysi, buvoli, bisoni a haai, jednak dobře vzdělaná a plodící v hoj- nosti pšenici, rýži, olejové semeno, proso, ta- bák, cukrovou třtinu a zejména mák ku pří- pravě opia. — Obyvatel jest (1891) 1.009.990, převahou indických Mahratů, mezi nimiž jest asi 81.000 muhammedánů a tolikéž prabydlítelů Gondů a Bhílů, zatlačených v dávných do- bách do hor. O vzdělání oby v. dosti jest po- staráno, nebof počítá se ve státě 107 škol nižších, 1 vyšší, 3 školy dívčí. Škola při sídle angl. residenta a škola missie presbyterián- ské, pák koUej RadŽkumar vydržovaná vlá- dou indobritskou jakožto odbočka kalkutt- ské university pro vzdělání synů vznešených rodin. — Téměř výhradním pramenem výživy jest orba, kdežto průmysl jest dosud v zá- rodku, neboť omezuje se na výrobu opia a spracování bavlny, pro něž maharadža vy- stavěl v hl. městě parní závod. Obchod jest rozsáhlý především s opiem. Zemí probíhá od Khancfvy přes město I. na sev. do Nimače odbočka dráhy Bombaysko-alláhábádská, vy- stavěná nákladem indórského panovníka. — V politickém ohledu stojí I. pod protektorá- tem angl. vlády, jež vyřizuje zahraničně jeho záležitosti a styky s domácími státy, uvnitř však vládne dosti neobmezeně kníže (maha- 620 In dorso — Indové, radža) z mahratské dynastie Hol kar, jenž vykoupil se z poplatku anglické vládě za udržováni vojenského kontingentu summou 238.000 lib. st. Příjmy říše obnášely r. 1891: 707.440 a vydání 527.170 lib. st, vojenská moc čítala 5250 mužů pěchoty, 3300 jezdců a 340 dělostřelců s 24 děly. —Dějiny. Za- kladatelem indórské dynastie zvané Holkar bvl prostý pastýř ž dekkanské vesnice Holu, ^lalhar Rao Holkar, jenž jako vojín ve služ- bách mahratských dostal r. 1728 v léno I., který zorganisoval a zanechal svému vnuku, jenž však záhv zemřel. Za vlády matky tohoto Mali Raa Holkara otřásaly l-em krvavé spory, až se zmocnil trůnu Džasvant Raó, jenž dal vojsko své vycvičiti evropskými důstojníky, zvítězil nad áindhy u Pešvy, avšak ve válce s Angličany přinucen r. 1805 odstoupiti jim část svých držav. Za nezletilosti syna jeho, Malhar Raó, přinutili Angličané I. dosud plat- nou smlouvou Mandesarskou r. 1818 k uznání britské svrchovanosti, která utvrzena v ne- pokojích za nástupce Malharova, Hari Raa, jemuž vláda ustanovila následníkem llletého Tukadži Raa. Panovník ten zůstal Angličanům věrným i za povstání r. 1857, začež odměněn četnými poctami a právem jmenovati si ná- stupce, jímž r. 1886 stal se jeho starší syn, Šivadži Kaó. 2) I. (dříve Indravar), hlavní město státu I., na 1. bř. řeky Katki na trati l.-Nimač, na 22® 42* s. š. a 75<* 54' v. d., 606 m n. m. v po- loze zdravé s (1891) 92.329 ob. (52.427 mužů a 39.902 žen), mezi nimiž jest 19.981 muham- medánů, s rozsáhlým palácem Holkara, min- covnou, vyšší školou a velikou prádelnou bavlny. Na blízku stojí dům angl. politického residenta na velkém pozemku odstoupeném angl. vládě s bazarem, skladem opia, nemoc- nicí, kollcjí Radžkumar a kasárnami pro po- sádku agentury. I. jest středem svobodného obchodu s opiem ve střední Indii. Byvši za- loženo r. 1767 proti městu DŽemně čili Starému l-u, vzrostlo město nejvíce teprve v posledním čtvrtstoletí. In dorso (lat.), na hřbetě, na rubu, na obrácené straně. XndossAoe (z ital. indossó), indossament, Indossant, Indossatář, viz Giro. IndOMOVati (též giro váti), směnku nebo jiný papír na někoho indossací (girem) pře- vésti. Viz Giro. Indové, v širším slova smyslu veškeří národové obývající na polouostrově Přední Indii, nečítajíc v to živly výslovně původu mongoloidního při sev. hranici; v užším vý- znamu nazývají se tak pouze oni národové a kmenové, kteří jsou původu árijského, více nebo méně pomisení živly cizími, a to jednak takovými, kteří již přeá příchodem Arijů v Indii byli osedli, jednak Živly později při- stěhovalými. Pochod, kterým vzniknul ny- nější stav a vzájemný poměr mezi různoro- dými národopisnými živly, nyní v Přední Indii usedlými, byl asi ten, že do Indie, osazené původně obyvatelstvem tmavým, negroidním, vnikli nejprve Arijové, pak kmenové mon- golsko-muhammedánšti, kteří původní oby- vatelstvo částečně zatlačili k jihu a západu, částečně pak se s ním smísivše vytvořili smíšená plemena. Smíšení s původními i při- stěhovalými živly jest tak značné, že asi sotva o jediném kmeni lze říci, že zachoval čisté svůj tělesný ráz. Poměrně asi nejpůvodnější ráz zachovali si kmenové obývající na sev.- záp., jmenovitě Dardové. I. árijského plemene jsou vzrůstu pravidelného, průměrné výšky 1'85 m; tvary těla jsou zvláště u žen pěkné, nohy a ruce malé. ťleC jest tmavě až kávové hnědá, ale kolísá i od pleti žlutavě bílé aŽ k odstínu úplně černému, což jest vždy znám- kou větší dávky cizí krve. Poměrně světlejší pleC vyskytuje se u příslušníků vyšších kast, jmenovitě u žen, což má příčinu v přísnější endogamii těchto tříd. Ale i dle kmenů lze stopovati světlejší odstíny pleti. Nejsvětlejší tóny vykazují obyvatelé sev.-zap. U Rádžputů nezřídka plet jest světlejší nežli plet Jiho- evropanů. Zde často vyskytuje se plet značně světlá, oči světle hnědé nebo šedé, silný měkký vous a kaštanově hnědé vlasy. Jinak mají 1. vlasy černé, dlouhé, hladce splývající neb i slabě zkadeřené, ale méně husté než Evro- pané. Velké, mandlovité oči jsou černé, obli- čej pěkný, ovální, nos úzký, často zahnutý, rty silné, brada slabě rozvinutá, u mužů sil- ným vousem porostlá, lebka ovální, buď střední nebo dlouhá. Typ tento není však nikde ostře ohraničen, nýbrž nepozorované kolísá tu k typu semitskému, tu k typu mulatskému a malajsko-mongoloidnimu. Pů- vodně byli I. povahy bojovné, ale tento duševní jejich rys jest nyní úplně setřen. V přítomné době význačným rysem jejich povahy jest měkkost a dobrosrdečnost. Z do- brých vlastností Indů vynikají střídmost, či- stota, trpělivost a učelivost. Naproti tomu jsou velmi smyslní, podlízaví a Ihaví. Měk- kost jejich povahy nevylučuje mstivost, ano i ve mnohém náklonnost k ukrutenství. Oděv Indů jest velmi rozmanitý. Nejjedno- dušší shledáváme u nižších kast niŽin, kde mužové spokoj ují se kusem látky ovinutým kolem boků, ženy pak krátkým áátkem, jejž ovinují kolem stehen a zavazují na rameni, tak že jeden prs zůstává volný. Šatem vět- šiny obecného lidu jest turban, přiléhavá ka- zajka a šátek uměle skládaný, který zakrývá svrchní část nohou. Oděv vyšších, civilisova- ných kast jest veskrze složitější, vždy vkusný a ozdobný. Při tom jeví se značný rozdíl mezi vých. a záp. a vliv kastovního odloučení. Též muhammedanismus projevil vliv svůj na kroj všude, kde jest rozšířen. I. jsou velmi mar- niví a nikde neupotřebuje se tolik a tak nád- herných šperků jako zde. Nejčastějšími ozdo- bami jsou kroužky menší nebo větší, které oboje pohlaví nosí v uších, nose neb i za- tknuté dQ horního pysku. Veliké oblibě těší se též náhrdelníky. Ú kast nižších oblíbeny jsou kovové kruhy navlékané na nohou i rukou od zápěstí až po loket a od kotníků aŽ po kolena. Tetování u Indů árijských není ob- vyklé. Za to s pomalováním potkáváme se často, Indové. 621 zvláště u žen. U mužŮ vyškytá se malování z důvodů náboženských. Tak jmenovitě ma- lují se bráhmani v ooličeii červeně a fakírové barvami neobyčejně křiklavými. Sem patří též známka sektová nama, která se maluje na Čelo, prsa nebo rámě. Původní zbraní byl luk, jenž však při vývoji válečnictví, jehož hlavními činiteli byly válečné vozy a sloni, průběhem Času stal se výhradně zbraní pě- šího lidu. Rovněž k nejstarším druhům zbraně čítati jest oštěpy, jejichž staré formy, tak jako jest i u luků, přiléhají úzce k formám africkým, a burdýře. V sev.-záp. Indii nej- rozšířenější jest výzbroj kulatým koženým štítem, šavlí, dýkou a ručnicí. Mimo to vy- vinuly se n Indů velmi Četné druhy zbraní forem namnoze fantastických. Obydlí Indů jsou nejrůznější, od nejprimi- tivnějšího až k nejskvostnějším palácům, od pouhé jeskyně obydlené jednotlivcem až k ohromným městům. Původní typ obydlí byl dřevěný dům o jednom poschodí, oby- čejně asi 2 m nad zem vyvýšený; nad ním pjaly se sloupy, nesoucí daleko přečnívající, ve štít vybíhající střechu. Mezi sloupy byly rozvěšeny rohože, V zadních pokojích bydlily ženy. Nyní obvyklá stavení Indů jsou rozlo- žena kolem jednoho nebo dvou dvorů a při- pomínají svým půdorysem dům římský. Přes velikou hustotu obyvatelstva nebylo velkých měst mnoho a většinou vznikla města taková splynutím četných blízkých vesnic. Nejdůle- žitějším pokrmem Indů jest rýže. Ta pře- vládá na severu, kdežto dále na jih nabývá významu hlavně proso. I. mají mnoho nábo- ženských zapovědí ohledem na jídla a jsou vegetariáni. Z požitkových rostlin užívá se vehni mnoho betelu. Veškerým základem hospodářského a sociálního života Indů jest zemědělství. Nejdůležitější rostlinou zeměděl- skou jest rýže, jíž rozeznává se na sta odrůd. Mimo to pěstuií I. pšenici, proso, ječmen, luštěniny, brambory a zeleninu. Zemědělství věnuje se od pradávna péče největší a všude známo jest umělé zavlažování, ať ve způsobe terass, ať ve způsobe příkopů za vodňo vacích. Řemesla byla u Indů zdárně pěstěna od še- rého dávnověku. Svou trpělivostí jsou I. zvláště způsobilí ku práci drobné, vymáhající klidu, dlouhého Času a přesnosti, ťroto dospěli I. v řemeslné výrobě na vysoký stupeň umě- leckého tvoření (viz Indie Vých., umění). Nyní však jest domácí průmysl v největším úpadku následkem konkurrence velké indu- strie Evropany zavedené, neboť Ind pracuje ještě nyní primitivními nástroji a primitivní methodou. Nejrozšířenější řemesla jsou tkal- covství, kovářství, hrnČířství a olejářství. Dále jsou I. dovednými zbroj iři a zlatníky. I k obchodu jeví náklonnost a schopnost, ač v míře poměrně menší. Žena zaujímá nyní u Indů postavení nízké, což zavinilo asi smíšení se Indů se smyslněj- šími tmavými plemeny horkého podnebí, ne- boť v dřevní době požívala žena u Indů úcty větší. To ještě jeví se u Rádžputů, kteří žen I svých si více váží a je za pomocníky mužů . pokládají. I. jsou již pro své kastovní zařízení endogamní. Poněvadž pak náboženské zřízeni Indům nakazuje, aby starali se o provdání svých dcer, kdežto na druhé straně provdání dcer některých kast vyžaduje značného věna a nákladu na obřady svatební, vyvinulo se u Indů v míře strašlivé vraždění dětí žen- ského pohlaví, což hlavně děje se v kastě kšatriů. Toto vraždění má za následek kle- sáni počtu žen, kterých namnoze jest jen golovic co mužů. I zde čestnou výjimkou jsou .ádžputové. Základní formou manželství jest jednoženství, avšak polygamie vyvinula se již v dávné minulosti a do dnes se udr- žuje. Též polyandrie vnikla k Indům z Tibetu, jmenovitě k Džátům. Daleko hlubším nežli rozděleni dle rodin a rodů jest rozdělení dle kast. Původní kastovní rozdělení na bráhmany (kněze), kšatrie (bojovníky), vaisije (sedlákyf a súdry (vyloučence) zakládalo se na rozdílech ethnogrsmck^ch mezi živlem árij- ským a neárijským. Rozaělení to nemá nyní důležitosti, poněvadž časem k dělidlům pů- vodním přibyla i dělidla jiná, jmenovitě dé- lidla plynoucí ze zaměstnání a zeměpisné polohy. Veliký vliv na rozrušeni původní formy kastovnictví měl buddhismus. Tak způ- sobeno, že původní velké kasty rozčlenily se na sta kast jiných, že jich dnes jest asi na 3000. Tím ovšem byly setřeny i bývalé ethnogra- fické hranice kast. Původní statní zřízeni Indů bylo despotické. Vlastním náboženstvím Indů jest hin- duismus nebo bráhmanismus, jenž jest také nejrozšířenějším náboženstvím v Přední Indii vůbec. Ovšem průběhem staletí původní na- uky hinduismu podrobeny byly mnohým a značným změnám, což vedlo k vytvoření se četných sekt. Mezi sektami těmi nejdůležitější rozdíl vyvinul se mezi šivaismem a lingaity na jedné straně a višnuismem na straně druhé. Vlivem škol řízených Evropany vyvinulo se v mladší generaci hnutí směru deistického, jehož hlavním původcem byl Ram Mohan- Roj ze vznešené rodiny kalkuttské a jež sluje Brahmo-Samadž (y. tX Hnutí to jest reformní a hlavními činiteli při jeho vzniku a vzrůstu byly snahy po odstranění některých barbar- ských zvyků hinduismu, jmenovitě odstranění sátí, t. j. upalování vdov s mrtvolou manžela, zamezení vraždy dětí, snaha, aby sňatky byly uzavírány teprve v létech dospělosti, a ko- nečně brojení proti kastovním předsudkům. Ve směru tom působí nyní tři náboženské společnosti a sice Adi-Samadž, New Dispen- sation a Sadháran Samadž. Druhé velké náboženství, jehož kolébkou iest Indie, bud- dhismus, panovalo u Indů od r. 500 př. Kr. až do r. 600—800 po Kr. Nyní zastoupeno jest mezi Indy jen nepatrnou měrou. Křesťan- ství nedodělalo se u Indů značnějších vý- sledků; nejčetněji zastoupen jest katolicismus (850.195), pak syrská církev (304.396) a církev anglicka (164.487). Mimo to mají mezi Indy přívržence církev skotská, lutheránská, ame- rická, arménská a řecká. Daleko značnější úspěchy měl muhammedanismus, jenž mezi 622 Indoxyl — Indre. Indy rozšířil se v různých dobách vpády Arabů, Afpánů a j. Bližší o původních sou- stavách náboženských Indů viz Indie Vý- chod n í (náboženství). Vzdělání Indů v nové dobé úplné pokleslo. Velké činy indické kul- tury náležejí zúplna minulosti. Na vědeckém a literárním poli jsou I. činni ve filologii* archaeologii, dějepisu, zeměpisu, ethnograňi, theologii a v krásné literatuře. Výtvarné umění skleslo zcela na stupeň řemeslný. Viz Indie Vých. (literatura a umění). Jazykově dělí se I. na kmeny mluvící kaŠ- mirí v Kašmíru a Džámu ^50.000), pendžábí mezi Indem a Satledžem (14,000.000), hindí s četnými dialekty v Bengálsku, Centrálních provinciích, v Severovýchodních provinciích a v Rádžputáně (83,000.000), sindhí na dol. Indu, hl. v Sindhu (2,000.000), gudžarátí na záp. mezi pohořími Aravalským a Vindhijským, maráthí na západ, pobřeží mezi Damanem a Goou (17,000.000), bengálí v dol. Bengálsku a Assamu (39,000.000), nepálí v Nepálu (100.000 v britské Indii) a konečně urija v jihozápad. Bengálsku a Orisse (7,000.000). Za řeč pro- středkovací slouží hindí smíšené se slovy perskými a arabskými, t. zv. hindustání. Eth- nograficky můžeme u Indů rozeznávati ná- rody nížiny a národy horské. U národů nížiny jest rozdělení na kasty více vyvinuto než u skupiny, druhé. Mezi národy skupiny prvé přední místo zaujímají Hindové v Bengálsku, Centr, a Severových. provinciích a Rádžpu- táně, dále patří sem Džátové v Pendžábu a sev. Sindhu, kteří neznají kastovnictví. Si- khové, taktéž v Pendžábu, Rádžputové v záp. Hindustánu, při horním toku Gangy a v Malvě, Kurmiové, rolnický to kmen v sev.-západ. a střední Indii porůznu usazený, pastvccký kmen Gudžárů v Kašmíru a Gudžarátu, Ahi- rove ve střed. Hindustánu, Gvalové v Ben- gálsku a Orisse. Banianové jsou spíše jen kastou obchodnickou než samostatným kme- nem ve smyslu ethnologickém. Kmenové druhé, horské skupiny jsou cthnicky čistéji zachováni a po stránce tělesné jsou původ- nější a zachovalejší. Sem patří Dardové na horním Indu, kteří však mají značné přimí- Šení krve mongolské, Sijáhpóšové nebo Káfi- rové v Káfiristánu, dále různé kmeny osedlé v Čitralu, Kunáru, Vakhamu a Badachšánu a Ghurkové v Nepálu. Jazykové přibuzni jsou s Indy,, jmenovité s národy na dolní Ganze, Cikáni, takže pravděpodobný jest názor, že byli původně jednou z oněcn nízkých, opo- vrhovaných kast indických. Dnes jsou Cikáni ovšem se stanoviska ethnologického národem smíšeným, jejž jen podmínečně lze přiřaditi k Arijum. — Srv. Elliot, Races of the N. W. Provinces (Londýn, 1869); Dalton; Ethnology of Bengál (Kalkutta, 1872); Sherring, Hindu Tribes and Castes (t., 1879); Risley, The Tri- bes and Castes of Bengál (t., 1892). jPke. Indozyl, C^H^O (chem.), jest na sírany vázán v moči býložravců i člověka. V orga- nismu vzniká z indolu. Na vzduchu i v do- teku s látkami okysličujícími proměňuje se rychle a úplně v indomodř. Rn, Indra, v mythologii indické doby védské vedle Varuna nejvyšší božstvo. V hymnech védských veleben je nejhojněji ze všech bohů a sice v první řadě jako bůh bouří a boje: na bojovném voze taženém plavými oři, pro- vázen zářivi^mi Maru ty (bohy blesků a větrů), bojuje proti mocem daemonským (Vrtra >za- vírateU, Ahi »drak<, Šušna >suchý€) hro- movým klínem, který mu vytvořil bůh Tva- štá, osvobozuje proudy vod vězněných, vrací světu slunce atd. Je též pomocníkem ctitelů svých v bojích pozemských: jej vzývají v první řadě před bitvou a kterým vojskům on po- máhá, ta vítězí. I proti příšerám a kouzelní- kům chrání své věrné. V době povédské vý- znam l-rův velmi klesá; má sice místo vyni- kající v obětech, ale božstvem v plném smyslu není. Jeví se asi nadpozemským králem ; sídlí v městě Amarávatí v nebi (»světě l-rově*), na hoře Méru kdesi v Himálaji, s oddanou svou ženou Šačí (>silou€V obklopen hojnými božstvy nižšími, zvi. budoucími a tančícími Gandharvy a Apsarasami, pak vyvolenými ze zemřelých pozemšťanů ; ob čas ještě podniká boie s nepřáteli bohů. Jezdí buď na voze nebo na slonu Áirávatu; v^^podobňován obyč. se čtyřmi rukami, tělo maje poseté očima. Ale se vší slávou svou je bezvlád- ným tvorem a vykonavatelem vůle nejvyš- šího božstva, i jest možno komukoli na př. vytrvalým pokáním jej svrhnouti z jeho moci. V dřívějších dobách byly ovšem i sekty, kte- rým I. sám byl božstvem nejvyšším; dnes o něm v Indii není skoro řeči. — Někteří v l-rovi vidí praindoevropské božstvo zosob- ňující oblohu, totožné s řec. Zevem a j.; na jisto postava jeho existovala jiŽ v době indo- íránské. — Srv. Perry, Indra in the Rigvcda. Journ. of the Amer. Or. Soc. XI.; Holtzmann, Indra im Mahábhárata, Zcitschr. d. Deutsch. Morg. Ges. XXXII. Ztý. lAdrac^rl, největší řeka ostr. Sumatry, ve střední Časti ostrova, jejíž horní tok jmenuje se Umbiling, střední Kvantan, zpodní I., temeni se jihových. od Padanou v holland- ské residencii »Padangské vysočině*, protéká pak jezerem Sinkara na''vysočině Menang- Kabauské, teče na to celkem k vých., pro- téká pohořím Barissanským a ústí se na 0^31' j. š. trojramennou deltou. Pouze dolní tok, protékající alluviální rovinou sev.-vých. Sumatry, jest splavný. Úvodí dolního I. tvoří domorodou říši I., odvislou od Holland- ska, která má na 35.800 km^ asi 100.000 ob. a hl. město a sídlo radže Ringat; zástupec holi. vlády sídlí v Džapárc. Říše I. tvořila dříve čásť velké říše Šlaku. Indrapora: 1) I. (též Pik I. nebo Ko- rintži), sopka na jihozáp. břehu Sumatry v nizozemském residentstvi Bcnkulenu, 3766 m, dle jiného měření 3690 m vys. — 2) I., řeka tamže, ústí se do Indického okeánu u města t. jm., které jest hlav. městem sultanátu l-ry, někdy mocného, nyní téměř úplné zaujatého Hollanďany. Tšr. Indre [cndr] : 1) I., řeka ve střední Francii, vyvěrá v žulových kopcích' de St. Marien Indre-et-Loire. 623 v dep. Cher 436 m n. m., teče celkovým smě- rem k sev.-záp.. protéká dep. I. a přichází pak do dep. Indre-et-Loire, v němž ústí s I. strany, několika rameny mezi Langeais a La Cnapelle, 30 km záp. od Toursu do Loiry. Délka obnáší 245 km, splavnou stává se u Lo- ches. Přijímá řeky Igneraye, Vanvre a Indrois. 2) I., dep. ve str. Francii 24. co do veli- kosti, utvořený ze záp. části býv. provincie Berry a z části prov. Orléanais, Marche a Touraine. Hraničí na sev. s dep. Loir-et-Cher, na vých. s Cherem, na jihu s Creuse a Haute Vienne, na jihozáp. s Vienne a na sev.-záp. s Indre-et-Loire a zaujímá 6795, dle výpočtu minist. války 6905 km*. Povrch jest skoro ro- vina jen výjimečné dosahující 300 m n. m. Nejvyšším kopcem jest Fragne (459 m). Na vých. jest úrodná, vápenitá, půda, pokrytá v rozsáhlé míře vřesovišti. Území to nazývá se Pays de Champagne a má 81.000 ha. Mezi řekami Indrem a Cherem rozkládá se území Brenne ve výměře 105.000 /w, bažinaté s čet- nými rybníky, velikými vřesovišti a rozsáh- lými lesy. Střed a jih zaujímá písčité a ne- úrodné Pays de Bois-Chaud ve výměře 494.900 ha. Na jihu převládá žula, sev. náleží útvarům jurskému a třctihornímu. Dep. od- vodňuje se třemi systémy řek náležejícími k úvodí Loiry. Střed a jih odvodňuje Indre, protékající dep. od jihových. k sev.-záp. Pří- toky jeho jsou s 1. str. Vanvre a Bouzanne. Sever odvodňuje se pobočkami Cheru Théol- sem, Fouzonem a Nahonem. Jihozáp. odvod- ňuje Creuse s přítokem Langlinem s 1. str. a Člaisou s pr. str. Podnebí jest mírné, zdravé u příjemné, pouze v Pays de Brenne příliš vlhké a mlhavé. Střední roční teplota jest 12® C, extrémy, ale dosti řídké, — 13<»a 340C. Počet ročních srážek jest 600 mm. Dep. jest většinou zemědělský a produkuje více plodin, zejména obilí, nežli spotřebuje. Z celého po- vrchu připadá 4273 km^ na pole, 577 na louky, 261 na vinice, 865 na lesy a 475 na pastvinv a vřesoviště. R. 1891 sklizeno 2,283.000 /// ovsa, 936.700 hl pšenice, 679.000 hl ječmene a 141.756 hl žita. Révou osázeno bylo r. 1891: 12,677 ha a vyrobeno 107.000 hl vína pro- střední hodnoty; nejlepší druhy rostou u Is- soudunu, Concremiersu, St. Hilaire a Reuilly. Dále pěstují se luštěniny, brambory, picni rostliny, jetel, řepa, konopí, olejnaté rostliny, ovoce, zejména proslulé kaštany a j. Z ovoce v hojné míře vyrábí se mošt. Lesy posky- tují hojnost dřiví. Chov dobytka, jmenovitě skotu a ovcí s výtečnou vlnou jest značný. R. 1891 měl dep. 26.451 koní, asi 15.000 oslů a mezků, 147.145 kusů dobytka hov., 515.019 ovcí, 36.000 koz a 77.000 kusů dobytka vepř. Výnos mléka byl r. 1889: 420.000 hl. Též chová se mnoho drůbeže, hlavně hus a krůt. Dep. má také hojnost zvěře. Z užitečných ne- rostů nalézají se stříbronosné olověné rudy u Draiges a Urciens, železo, vápenec oby- čejný a lithograíický, mramor, kámen sta- vební a j. Průmysl jest celkem nepatrný. Jsou zde prádelny lnu, vlny a bavlny, továrny na sukno, bavlněné látky a klobouky, koželiížny, výroba pergamentu, dřevěného a železného zboží, hrnčířství a továrna na tabák. Obchod jest hlavně exportní. Vyvážejí se cerealie, berani a koně a něco průmysl, výrobků, jme- novitě lithogr. kamenů. Obcnodu slouží 295 km železnic, 404 km národních silnic a 13 km vod- ních drah (Cher). Počet obyv. jest 292.868 (1891). z nichž cizinců 416. Oproti r. 1886 jeví se úbytek o 111%- Vzdělání obyv. jest na velmi nízkém stupni a zaujímá I. 82. místo mezi franc. dep: (90) a jest daleko pod prů- měrem vzdělání v celé Francii. Z vyšších uči- lišť má I. 1 lyceum, 3 obecné koUeje a 4 se- kundární školy. Dep. rozděluje se na 4 arr. (Cháteauroux, Issoudun, La Chátře, Le Blanc) a 24 kantonů a 245 obcí. Hl. m. jest Cháteau- roux. — Srv. Hubert, Dictionnaire historique, géogr. et statistique de TI. (Paříž, 1889). 3) I., obec v kantonu a arr. Nantes franc. dep. Loire-Inférieure, skládá se z osad Basse I. na pr. bř. Loiry a trati Nantes-St. Nazaire, Haute-I. a Indrct a má 3517 ob. (1891). V Basse I. jest železárna a ocelárna, v In- dretu starý vévodský zámek a velká strojírna se 1200 dělníky, v níž vyrábí se lodní stroje pro válečné loďstvo franc. Indre-et-IiOire [éndr-e-loár], dep. ve stř. Francii 43. co do velikosti, utvořený z částí býv. prov. Touraine, Orléanais, Poitou a An- jou. Hraničí na sev. s dep. Loir-et-Cher, na jv. s Indre, na jz. s Vienne, na záp. s Maine- et-Loire, na sz. se Sarthe zaujímaje 61137, dle výpočtu minist. války 6157 km^. Povrch jest nížina 100 — 150 m n. m. a náleží veskrze oblasti Loiry. Střed tvoří široké údolí Loiry, pro svou úrodnost zv. zahradou Francie, na sev. přikládá se tertiérní plateau Gátine, jižně od Loiry, Cheru a Indru neúrodné plateau de Ste Maure, přecházející k iihu v bažinaté Pays de Brenne dep. Indre. Nejvyšší výška v aep. jest 188 m n. m. Středem kantonu pro- téká v celé jeho šířce Loira od sev.-vých. k jihozáp. S pr. strany přijímá pouze nepa- trné přítoky, z nichž pouze Brenne má dů- ležitost; s 1. strany značné velké pobočky a to u Cinq Mars la Pile Cher, poněkud doleji Indre s pobočkou Indroye a u Candes Viennu s lev. pob. Creusou, která opět přijímá Claisu a Esyru. Podnebí jest mírné, stř. teplota roku 12® C, množství srážek roČně 610 mm. Půda jest celkem velmi úrodná, jihozáp. od Ru- chardu jsou vřesoviště. Z celého povrchu za- ujímají 3474 km^ pole, 330 km^ louky, 613 ^m* vinice, 1056 km^ les, 269 km^ vřesoviště a Ve plochy jest neproduktivní. R. 1891 oseto bylo pšenicí 80.000 ha a docíleno sklizně 1,195.600 /»/, ovsa sklizeno 1,704.000 hl, žita 105.600 hl, ječ- mene 353.850 hl. V menší míře pěstovány po- hanka, proso a kukuřice. Vína vytěženo r. 1891 : 875.300 hl] nejlepší druhy pěstí se u Vouvray a Bourgueilu. Krmné řepy sklizeno 2,325.000 y, cukrovky 91.800 q. Mimo to pěstovány luště- niny, brambory, zelenina, len, konopí, jetel a ovoce, hlavně vlaské ořechy (1891: 30.000 /i/), jedlé kaštany, moruše, švestky, melouny a j. Ve velkém pěstují se také anýz, fenikl a ko- riander. Chov dobytka jest přiměřený; r. 1891 624 Indret — Indukce. bylo v dep. 36.406 koní. 122.230 kusů hov. dobytka, 126.235 ovci a 55.160 kusů dobytka vepř., dále asi 12.000 mezků a oslů a 23.000 koz. Mléka r. 1889 nadojeno 1,142.000 hL Z uži- tečných minerálů jest zde železo, aniž se na né doluje. Na plateau Faluniéreském jest ve- liké množství mořských lastur a organických zbytků, poskytujících výtečné hnojivo. Průmysl pomalu se vyvíjí a celkem jest nepatrný. Jsou zde mlýny, koželužny, továrny na vlněné a hedvábné látky, kotlárny, továrna na střelný prach, továm^r na hřebíky a pilníky, 2 velké papírny, knihtiskárny a j. Obchod jest znač- nější než průmysl, ale omezuje se skoro vý- hradné na produkty hospodářské. Hl. před- měty obchodu isou vino, obilí, luštěniny (hl. boby), konopí, dobytek, ořechy, sušené ovoce, hl. švestky známé pod jménem Pruneaux de Tours. Obchodu slouží 683 km železnic, 317 km národních drah a 217 km vodních drah, z nichž pouze 2*5 km připadá na umělé cesty vodní, ostatek na řeky Loiru, Viennu, Creusu a Cher. Počet obyvatel jest 337.298 (1891), z če- hož jest 1143 cizinců. Proti r. 1886 jeví se úbytek o l'06Vo' Vzdělání obyy. vyniká po- někud nad průměr pro celou Francií. Z vyš- ších učilišf má dep. lyceum, 1 městskou kol- lej, 1 Ženské lyceum a 4 sekundární školy. I. rozděluje se na 3 arr. (Tours, Chinou a Loches), 24 kantonů a 282 obcí. Hl. m. jest Tours. — Srv. Carré de Busserolle, Diction- naire géogr., histor. et biogr. ďl. (Tours, 1878 až 1884, \l. sv.); Bardet, Orographie et hydro- graphie du dép. ďl. (t., 1886). Indrst [endre], obec franc, viz Indre 3). Xndřiohov, ves mor., viz Jindřichov. ZAdrlk (též Jedinorog), jméno báječného zvířete, vyskytující se s četnými obměnami v ruské památce Golubinaja kniga, ve slovanských přepisech Fysiologu a v Az- bukovniku. Vysvětluje se zkažením řeckého slova vdgtoj^t mořského zvířete, známého z Fy- siologu, nebo iviíSQLogf vydra (rus. jenudra). V různých přepisech I. bývá líčen různě. Na- zývá se obyčejně otcem všech zvířat, žije v podzemí nebo na hoře Tábor; když se obrátí, všecka zvířata se mu klanějí, nikomu nekřivdí, chodí rohem po podzemí jako slunce po obloze a pod. V Azbukovnicich popisuje se jako zvíře podobné psu, žijící v Nilu a hubící krokodila. Xndrlk, první nár. básník lotyšský (* 1783, 1 1820), oslepnuv jako 5letý chlapec, žil v Ku- ronsku a zabýval se řemeslem krejčovským a obuvnickým. Pod vlivem livonského sbor- níku duchovních písní a vedením pastora K. G. Elwerfelda jal se skládati básně, jež vyšly r. 1806 s názvem Ta nered\iga X-a D\esmas (2. vyd. 1862). Později vydal příležitostné básně a allegorii za příčinou osvobození lo- tyšského lidu z poddanství (Briwestibas pre- ces^ana). Z vlasteneckých básní jeho nejzná- mější jest píseň o Kuronsku {Ak Kur^eme na jaukiy Jest básníkem lásky, tichého rodinného štěstí a dobrých styků Lotyšů s panujícím živ- lem německým. Baron Schlippcnbacn s řeče- ným pastorem přeložil jeho básně do němčiny. Xndriové, poloopice (řádu Pťosimii), z če- ledi mun (Limuridae)^ z nichž nejznámější jest indri krátkoocasý (Lichanotus indn II lig., babakotoj, náležející k nejdokonalejším dni- hům čeledí. Hlavu má v poměru ke trupu malou, na čenichu zašpičatělou; oko nevyniká zvláštní velikostí a nepatrné boltce jsou té- měř docela v srsti ukryty. Přední končetiny nejsou mnohem kratší zacínich; na těchto jest chodidlo kratší kostí bércových. Ocas jest kratinký (2—3 cm). Chrup ma na rozdíl od četnÝch jiných poloopic předních zubŮ (í) V,> kly (c) Vi» mezemích zubŮ (pm) */, a stoli- ček (m) 7,; stoličky mají na žvýkacích plo- škách po 4 hrbolcích. Délka těla bývá 85 cm. Kromě načernalých, téměř lysých lící jest všecko tělo pokryto hrubou srsti, jež i na svrchní straně prstů až po nehty sáhá. Na Čele, na skráních, na hrdle, na prsou i na vnitřní straně zadních končetin jest srst bílá, jinde na hlavě, na plecích a na předních ru- kách černá, na hřbetě a na zadních konče- tinách nahnědle Černá. Podobně zbarvený indrikorunat^(L. mitratus Illig.) s ocáskem trochu delším jest asi jen odrůdou druhu prvého. Tento žije na Madagaskaru, živí se po přednosti ovocem a jest na rozdíl od čet- ných jiných plemen svého řádu dosti hbitý a obratný. Zevrubných zpráv o způsobu ži- vota není. Br. In dabio (lat.), v pochybnosti, v pochyb- ném případě. Xndnkoe {inductio, návod), řec. epagógé, induktivní methoda. Opak dedukce (v. t.) jest redukce, t. j. postup od méně obecného k ot>ecnějšímu. Někdy redukce bývá zvána í-cí (v širším smyslu), ač obyčejně 1. (v užším smyslu) znamená druh redukce, totiž postup od jednotlivých pozorování zvláštních k vě- tám obecným. Každý obecnější soud konce konců nutně jest výsledkem (úplnější nebo méně úplné) I. ze soudŮ jedinečných (tedy především vjemových). Když na př. shledáno bylo, že určité některé těleso pevné jest ne- prostupné, a jiné těleso pevné taktéž jest neprostupné, a opět jiné pevné těleso a vů- bec kterékoli (určité, konkrétní) těleso pevné jest neprostupné, docházíme touto Í-cí k soudu, že pevná tělesa jsou neprostupná. Podobnou l-ci dojiti můžeme k větě, že každé těleso te- kuté jest neprostupné, rovněž, že každé tě- leso plynné jest neprostupné; redukcí pak těchto obecných soudů v soud ještě obec- nější nabudeme soudu: Všecka tělesa jsou neprostupná. Anebo když shledáno, že 2* 4~ ^ jest prvočíslo, 2* + 1, 2« -f 1. 2»* -f 1 . . . atd. jsou taktéž prvočísla, vyslovila se induktivně nabytá poučka 2(«**) -\- 1 dává prvočíslo. Obec- né tedy schéma i. či induktivního postupu jest: Si^P anebo S—R^ S,-P S-R, Třeba lišiti l-ci jako 1. psychologické faktum, t. j. faktum, že každý člověk ve Indukce. 625 vSem svém životě z jednotlivých pozorování svých odvozuje si jisté obecné soudy, Že jeanotlivá svá pozorováni, své zkušenosti shrnuje v obecná pravidla, normy; 2. jako logickou methodu, t. j. způsob vědecké činnosti. Poněvadž pak činnost vědecká jeví se jednak zjišťováním (resp. dokazováním) pravdivosti poznatkfi, jednak vyhledáváním nových, jednak pořádáním nabytých, jednak sdělováním jich jiným lidem (vyučováním), vyskytuje se induktivní methoda jednak při arsumentaci či důkaze, jednak jest to druh způsobu badání a pátrání po nových obje- vech, jednak jest to jistý způsob soustav- ného pořádání poznatků a konečně jistý způ- sob vyučování či jistá didaktická methoda. Máme-li na mysli jen tuto vědeckou (logi- ckou) i-ci, patrno, že, čím bude větší počet oněch jednotlivých pozorování, z nichž vy- vozujeme (indukujeme) soud obecnější, tím větši bude pravděpodobnost onoho soudu. Soud nabytý l-cí podává nám tedy naději, že i jiný ledinečný soud stejnoroaý (dosud neučiněný) bude se s obecným soudem, jenž jest závěrem I., shodovati. Touto nadějí i. nám dává soudy, které stávají se prostřed- kem a vodítkem badacím či heuristickým k objevování (nových) pravd, nových po- znatků. Zároveň však neméně jest patrno, že třebas jediný případ (instantia), který by ne- souhlasil s obecným soudem, odvozeným z dosavadních položek, vyvrací obecnost (obecnou platnost) jeho. A I., t. j. indukční pochod sám sebou nemůže podati plné zá- ruky, že soud jí nabytý vskutku a bezpečně jest pravdivý, že se nevyskytne případ jej vyvracející, námitka (Jnstantia contraria). Tak na př. hned v uveaeném případě o prvo- číslech ukázal Euler, že obecné pravidlo od- tud vážené jest nesprávné, poněvadž 2'*-|~l dává číslo 641 dělitelné. Jest ovšem zřejmo, když bychom někdy mohli vyčísti a vyčetli také všecky možné případy, že by pak soud touto i-cí vyvozený naprosto byl zajištěný; dali též tomuto pří- padu název i. úplná {inductlo completa). ro- něvadž však jest rovněž jasno, že soud, jenž jest takto jen sou jem (coUigatio) všech mož- ných případů, nemůže býti prostředkem a vodítkem k odkrytí něčeho dalšího, nového, nějakého případu dotud neznámého (vždyC v tomto případe by žádný již nezbýval), plyne z toho, že 9 úplná i.« jest methodologicky bezcenná. Proto někteří ji vůbec upírají na- zvu i. a mají pravdu, ač z jiného důvodu než tohoto. Především totiž jest nepopíratelno, že mluvíce o I-ci máme na mysli I-ci tak řeč. »neúplnou« {incompletaY a pak rozdíl mezi i-cí »úplnou« a >neúplnou« jest podstatný. Kdežto »úplná« 1. jest jen jiná forma de- dukce (syllogismu, a to takového, jehož horní návěst jest výčetný nebo rozdělovači soud), I. v pravém smyslu (»neúplná€) jest pochod od deduktivního usuzování naprosto rozdílný, nelze ji převésti na syllogismus. Že jsou totiž tyto dva pochody v souzení roz- dílné, toho důkazy jsou : 1 . V syllogismu po- každé jsou jen 2 návěsti čili praemissy, u i. aspoň 2, ale obyčejně (2 + '^) návěstí. 2. Na první pohled podobá se induktivní usuzování syllogistickému postupu 3. nebo 2. figury, ale závěr i. nesouhlasí nijak s pravidly závěru těchto figur úsudkových. 3. Nelze vytvořiti syllogismu platného ze samých negativních praemiss, ale při induktivním usuzování mo- hou všecky položky býti negativní (a arci dávají pak závěrečný soud obecný negativní). 4. V závěru syllogismu nevyskytuje se spo- lečný (>střední«) člen návěstí, v induktivním usuzování však určujeme v závěrečném' soudu poměr různých členu kspolečnému. 5. Syl- logismus postupuje (pravidelně) od obecného ku zvláštnímu nebo aspoň méně obecnému, i. naopak od jedinečného k obecnějšímu. 6. Modalita závěru v syllogismu řídí se mo- dalitou návěstí, při i-ci však jest výsledek soudů vždy problematický, t. j. induktivní postup sám o sobě nepodává soudů, jichž pravdivost by byla zjištěna nade všecku po- chybnost. A přece induktivní methodou mohu dojíti k poznatkům neméně jistým, než jsou po- znatky vyvozené deduktivně, tehdy totiž, při- pojí-li se k pozorování a souzení induktiv- nímu poznání, že mezi pozorovanými zjevy jest svazek příčinnostní (nexus causalis). Kdybychom sebe více viděli červených, bi- lýcn, žlutých atd. růží a nikdy růži modrou, nemůžeme s naprostou jistotou vysloviti, že růže vždy jest buď bílá nebo červená nebo žlutá atd., ale nikdy není modrá; naproti tomu, dokáže-li se mi na př. nějaký fysikální zákon jedním, dvěma atd. experimenty, získá- vám plně platný poznatek, aniž očekávám anebo aniž mohu provésti všecky možné jednotlivé úkazy a experimenty onoho zá- kona. Proč to, když jest v obojím případě pochod induktivní? Poněvadž v prvním pří- padě nechápu závislost mezi barvou květiny a ostatními jejími vlastnostmi, nemám po- znání, je-li tu svazek příčinný a jaký, v dru- hém však případě pronikám ono spojení pří- činné. Jinými slovy: Logikové i odborní ba- datelé slovům >l., ind. methoda« přikládají obsáhlejší smysl, nemají na mysli jen induk- tivní postup, nýbrž rozumějí tím: 1. regi- strování co možná všech (dotud učiněnýcm speciálních zkušeností (pozorování, objevu atd.), které se v něčem společném shodují; 2. provedení souhrnu těchto jednotlivých zku- šeností ve skupinu, »tříduc, a utvořeni (induk- tivním postupem) soudu, že o celé oné sku- pině nebo třídě těchto zkušeností (pozoro- váni a pod.^ platí ono společné; 3. odhalení a proniknuti svazku či vztahu příčinného mezi jednotlivými zjevy a oním společným. Patrno, že první moment podává materiál k věde- ckému spracování, druhý že jest vědoslovnou prací, t. j. úkolem logickéno a vědeckého myšlení i logické a vědecké terminologie, třetí však že jest věcí odborného studia, úko- lem pronikavého ducha odborníka, odkrýva- jícího reální vztah v jevech pozorovaných, vyhledávajícího příčiny pozorovaných účinků. 626 Indukce. Pro tento třetí a z příčin, jež jsou na jeve z výkladu předešlého, nejdůležitější úkon vé- deckého badání byla také již stanovena obecná pravidla (kanóny), jež bývají někdy zvána »methodami l.«, >methoaami experimentál- ního badání« a pod. Zárodky jejich nacházíme již u Fr. Bacona (Nov. Organon II, 11—20), zvláště pak (nač se smahem zapomíná) u H u- mea (Treatise on hum. nat. III, 15); v novější době pak zejména Herschel (A preliminary discourse on the Study of Natural Philosophy), Whewell (History of inductive science) a především J. "Stuart Milí (Syst. of logic III, 9, 3) je formulovali. Celkem uvádějí se 4 (resp. 5) pravidla, jak možná konstatovati příčinný svazek mezi nějakými zjevy: I. Má-li několik stejných zjevů společné antecedens, možno souditi, že toto antecedens jest (aspoň Částečnou) příčinou zjevu: Pravialo shody {Method of Agreement). II. Dostaví-li se při jistých antecedencích (abc) nějaký zjev (ABC), při menším počtu pak týchž antecedencí (ab) zjev zcela shodný s předešlým až na jistý moment (tedy: AB), možno souditi, že ve scházejících antecedencích (c) jest (aspoň čá- stečná) příčina momentu, jímž oba zjevy se liší (momentu C): Pravidlo rozdílu (3/. of Differencé). III. Spojení obou pravidel, shody a rozdílu, jímž dochází se větší zajištěnosti existence onoho příčinného svazku. IV. Ví- me-li při složitém zjevu z dřívějších zkuše- ností a l-cí, že jisté antecedence jsou příči- nami jistých následků v něm, soudíme, že zbývající následky mají příčinu ve zbývají- cích antecedencích: Pravidlo zbytku {M. of Residues). V. Mění-li se ve složeninách jistý zjev stejnoměrně s jiným zjevem, s ním stále sdruženým, soudíme, že tento zjev jest příčinou onoho: Pravidlo sdružených změn {M. of concomitant Variations). Pokud se týče historie I., třeba připome- nouti, že arci prakticky vědomě a úmyslně již Sokrates a Platón i. užívali. Začátky theorie induktivní zastihujeme u Aristotela, ale po- něvadž tento praotec logiky má na mysli především (ne jediné) l-ci »úplnouc a ne- propracoval nauku o i-ci s takou důkladností jako o syllogismu, nelze stanoviti u něho leda počátky theorie I. Rovněž tak ani epikurovci ani stoikové nevzdělali theorie i. a možno krátce říci, že starověk nedošel vůbec k pro- blému I.; jemu šlo o l-ci především jen jako prostředek k rozhodování sporných otázek, prostředek dialektický. Pokud se týče schola- stiky, pochopitelno, že přejaty i tu nauky antické, ale přece nutno upozorniti, Že iiž Albertus Magnus připouštěl převod I. na de- dukci pouze »materialiter«, nikoli však >for- maliterc, jakoŽ ani nejnovější scholastika (Novothomismus) nepřipouští, že by forma i. byla převoditelna na formu dedukce (syl- logismu). Fr. Bacon býval pokládán za za- kladatele induktivní methody, za toho, jenž proti aristotelismu razil uznání a dráhu l-ci a ind. methodě; ale čím dále, tím více opravuje se nyní toto domnění a dochází se k poznání, Že Bacon přes všecken svůj odpor k logice aristotelovské nepovznešl se ani v nauce o l-ci nad výši aristotelismu. První, kdo narazil na záhady, skrývající se v theorii I., byl David Hume (Inquiry IV-V a uv. mí- sto z Treatise). Třeba neužíval ani výslovné výrazu »!.«, přece přirozeně musil pojedná- vati při analysi a zkoumání ponětí přičin- nosti o záhadách i. Ovšem Hume neodloučil si ieště otázku logickou od metafysické, ne- odloučil ani vlastní indukční myšlénku od zákona příčinnostního, dospěl však k pozoru- hodnému výsledku: Poznání kausálního vztahu zakládá se jedině na zkušenosti, nikoli na úsud- cích apriorních, čili jinak řečeno, nám sroz- umitelněji: Nemůžeme toto poznání zdůvod- niti cestou deduktivní, syllogismy. Nicméně Hume pochybil zase v dalším; k otázce totiž: »Odkud tedy temeni se všecky naše úsudky ze zkušenosti?* neodpovídá, jak bychom če- kali, že z jistého zvláštního způsobu usuzo- vání, myšlení (zvaného právě » induktivním*), nýbrž hlásá: »Ze zvyku a z pocházejícího oa- tud věření (belief)*. Tomáš Reid učinil Hu- meovi sice některé případné námitky, ale jemu zase pochybené stanovisko základní ne- dává proniknouti k věci. V novější době hlavně dvě otázky v theorii i. stojí v popředí. Předně, jak se má I. k de- dukci, a po druhé, co jest základem I., in- duktivního souzení. V první příčině jsou logi- kové (Trendelenburg, Apelt, Hamilton, Lotze, Wiindt a j.), kteří myslí, že indukční postup lze nějakým způsobem aspoň převésti na de- dukci, anebo se domnívají, že I. jest neúplný syllogismus (enthymém), k němuž jen třeba doplniti některou z návěstí (Tak na př. již Wolff, Log. I, 4, 5, § 450 L také Milí, Syst. of log. III, 2.) Druzí (Jevons, z části Sigwart, Venn a j.) pokládají i-ci za obrácený pochod dedukce. Třetí (B. Erdmann, z části O. Seif- fert a Novothomisté, jako T. Pesch) mají l-ci za postup myšlení zcela rozdílný v podstatě od postupu deduktivního. Pokud se druhého problému týče, který jest základ či princip i., Milí na př. jej hledá v »stejnotvárnosti běhu přírody* {uniformity of the cour se of ná- tuře), ve větě: »Za týchž okolností děje st- vždy totéž* ; ale věta ta sama je výsledkem i. a to i. z jiných podružných l-cí reduko- vané, a nemá tedy dostatečné zajištěnosti k tomu, aby byla principem. Jiní hledali prin- cip I. v základní myšlénce počtu pravdě- podobnostního. Erdmann pokládá za principy 1. dvě věty: 1. stejné příčiny budou dány a 2. stejné příčiny mají stejné účinky. Druhá věta jest jen jiný výraz kausálního zákona (resp. našeho kausálního nazírání na jevy), první není ničím odůvodněna, nýbrž jest po- žadavkem našeho předvedení ( Vorkerwissen), neovládá naše myšlení o dřívějším {Šach- denken), nýbrž myšlení o budoucím ( Vor- denken). Úsudek pak i při i-ci konáme dle zásady substituce. O dosavadních odpově- dech lze povšechně říci, že dosud není do- statečně lišena při nich i. jako faktický po- chod myšlení a 1. jako methoda té či oné stránky činnosti vědecké. Indukce. 627 Literatura k i-ct jest velmi hojná. Z na- šich srv. Durdík, Rozpravy filosof., str. 137; Masaryk, Počet pravdépocf. a Humeova ske- Í>se; učebnice logiky, které sepsali Dastich, andečka, Lindner, Procházka, Sedláček ; z ci- zích: logiku Oberwegovu (5. vyd., str. 422), Sigwartovu (II, 401 a j., 2. vyd.\ Erdmannovu (I. 564). Lotzeho (str. 125), Wundtovu (II, 1, 20), Millovu (III. kn.), Bainovu (II. d.) a Tilm. Pesche (Instit. logic. I, 437); dále monografie: Apelt, Theorie d. Induct. (Lip., 1854); La- chelier, Du fondement de Tinduction (2. vyd. Paříž, 1896); Fliedner, Syllogismus u. Induc- tíon (Frankf., 1875) a dissertaci O. Seifferta (Vratislav, 1883). fc dějinám theorie í. srv. Liard, Les logiciens anglais contemp. (2. vyd. Paříž, 1884), článek Consbruchův v »Arch. fůr Gesch. d. Philos.c 1892, str. 302 a Leuck- feldův tamže 1895, str. 33 a 353. ča. i. iako methoda učebná zakládá se na l-ci logické. Zásadou její jest vésti od vidi- telného a patrného k méně do očí bijícímu a méně patrnému (tak slova rozkláaají se v hlásky a slabiky," v geografii jest indukční postup od bydliště k okresu aŽ k symboli- ckým pouze názorům mapovém a j.). Indukční methoda počíná pokud lze názorem neb aspoň jednotlivinami, jež tvoříce řadu souřadných představ konkrétných činí možným, aby čle- nové mezi sebou byli přirovnáváni, společné znaky podstatné podržovány a ve vyšší před- stavu druhovou nebo po případě rodovou shrnovány. Postupuje se zkrátka od známého k méně známému, od daného k všeobecnému. Methody té lze užiti stejně ve výuce přírodní, jako mluvnické, tak Že pokusem provedeným v několika případech se dovozuje, že, co platí o některých členech souřadných, platí i o ostatních, tudíž o celé třídě. Při vyučo- vání mluvnickém pravidlo nebudiŽ dáváno předem a pak teprve příklady, neŽ z příkladů budiž ono odvozeno ukazováním na shodnou formu při různosti látky věcné. Srv. Stručný slov. paedag. 1893. I. fysikální. Faraday objevil r. 1831 zvláštní zjev elektrický, který se vyskytuje v proměn- livé soustavě elektrické, a nazval úkaz tento l-cí. Proudy při změně soustavy elektrické vznikající nazývají se proudy indukova- nými, obvod, v němž i. nastává, zove se obvodem indukovaným, také induktorem. Obvodem indukujícím nazývá se pak ona čásť, jejíž změna jest příčinou I. Faraday do- mníval se, že objeví se pro elektřinu v po- hybu podobný úkaz, jaký jeví influencc (v. t.) pro elektřinu v rovnováze, a proto zkoumal, bude-li proud elektrický procházející drátem působiti na jiný drát uzavřený. Konečně po- dařilo se mu objeviti, že, kdykoliv proud pů- vodní zavedl nebo přerušil, v drátě vedlejším vznikl proud elektrický krátkého trvání. Když pak původním obvodem proud procházel ne- změněnou intensitou, nebylo ve vedlejším ob- vodě pozorovati žádných účinků elektrických. V přiloženém obrazci značí A zdroj elektrický v prvním obvode proudovém a B galvano- mCr ve druhém obvode. Zavcdeme-ii proud v prvém obvodě a prochází-li směrem šipky v ab označeným, vzniká v druhém obvodě okamžitý proud směru opačného (m); pře- r a r ^ o a ff 1 m I "0 rušíme-li pak původní proud, vzniká opět okamžitý proud stejného směru (n). Mění- me-li intensitu proudovou v prvním obvodě proudovém tím, že tuto sesilíme nebo sesla- bíme, vzniknou v druhém obvodě opět proudy okamžité a sice v prvním případě proua směru opačného a v druhém proud směru stejného. Oba tyto případy lze spojiti v případ jediný. Při zavedení proudu stoupá intensita prou- dová od o— J, při sesílení toliko od i— 7. Bu- dou tedy indukované proudy kvalitativně, t. j. co se směru týká, stejné, avšak kvanti- tativně nestejné. Podobný případ nastává při přerušení proudu, neboC zde intensita klesá v případě prvém z J— o, ve druhém toliko ^— I. Prochází-li však hlavním obvodem proud stále stejnou intensitou a pohybujeme-li ob- vodem c d neb a b neb oběma obvody tím způ- sobem, že bud relativně se sbližují nebo vzda- lují, vzniká opět proud indukovaný a sice při sbližování proud nestejnoměrný, při vzdalo- vání proud stejnoměrný. I tento případ lze uvésti ve shodu s případy předcházejícími a zahrnouti v pravidlo: Vzrůstá-li působení sil proudu hlavního na obvod vedlejší, vzniká proud nestejnoměrný, ubývá-li sil, proud stejnoměrný. Pro poslední případ stanovil Lenz následující jednoduché pravidlo: Po- hybem drátu vzniká proud takového směru, že vzájemný účinek elektrody namický jest opačný pohybu, jejž koná drát. Faraday objevil l-ci i v původním obvodě, ve kterém hlavní proud prochází, a nazval tento proud extracurrent. Tuto l-ci můžeme nazvati l-cí vnitřní na rozdíl od I. vnější, která se děje v druhém obvodě. Směr této I. jest opačný při zavedení proudu a stejno- směrný s původním proudem při přerušení proudu. Vznikání těchto proudů lze si opět vysvětliti na základě pří- vSní^^^pSdí' sL^"^^^^ \ \MAAMA!^^y intensita ve všech závi- / \ těch od 0—J a proto / \ vzniká ve vŠech soused- ních závitech proud směru opačného a při přerušení opět směru stejného. Souhrn všech předcházejících případů nazývá se také l-cí Voltovou na rozdíl od I. magnetické, která vzniká změnou pole magnetického; i tyto případy Faraday objevil a sice následovně. Kolem prstenu železného navinuty jsou dvě 628 Indukce. spirálv adLb, Spoiime-li spirálu a s proudem hlavním a 6 s galvanometrem, vzniknou při zavedeni a přerušeni proudy indukované S v druhém obvodě b\ tyto indukované proudy při vznikáni a zanikání magnetismu jsou směru opačného, a sice vzniká při zavedení proudu indukovaný proud» který vzrůstající magne- tismus seslabuje, a při přerušení proud, který ub^^ající magnetismus sesiluje. Konečně vzni- ká indukovaný proud při vzájemné změně po- lohy cívky a magnetu a směr proudu indu- kovaného určíme nejsnadněji dle pravidla Lenzova. Tvoří-li cív- ka a obvod uzavřený a přiblí- žíme-li se k cívce této sever- ním pólem magnetu, musí dle pravidla Lenzova vzniknouti v cívce této proud, jenž by se- verní pól magnetu odpuzoval, vznikne tedy proud směrem v obrazci označeným; vzdaluje-li se opět severní pól magnetu, vznikne v cívce proud týž pól přitahující, tedy směru opačného. Správný podklad pro výklady proudu in- dukovaného nalezneme, polozíme-li zákon o zachování energie za východiště výkladu, jako nejprve Helmholtz a W. Thomson uči- nili. Proud indukovaný obsahuje v sobě určité množství energie a tato nemůže vzniknouti než z jiné energie spotřebované. Induktor musí se pohybovati směrem takovým, kte- rým se energie spotřebuje, a případ ten na- stává, když se pohybuje směrem sil elektri- ckých směrem vzájemného působení. Pohy- buj e-li se kolmo k těmto silám, pak se ne- spotřebuje práce žádná a tedy také nemůže vzniknouti Žádná i. Síla, jakou proudový prvek ds o intensitě i ve vzdálenosti r na ma^eti- cké agens m působí, vyjadřuje se dle Biot- Savartova zákona "K"---^^ mť^5sina ^--7 P= -i . kdež a značí <)C» který svírá prvek ten se spojnicí r. Síla tato stojí kolmo na rovině {prvkem tím a magnetickým bodem položené, e-li a = o a pohybu|e-h se prvek tím způ- sobem, že této podmínce a = o se vyhovuje, jest i ;? = o a při poh]^bu žádná práce by se nespotřebovala aniž získala a proto také I. vzniknouti nemůže. Liáí-li se a od nully, je-li a>o, bude míti p určitou hodnotu, která při a = 90® stává se maximální. Pohybuj e-li se však prvek ds v rovině proudu a bodu ma- gnetického, tedy v rovině kolmé k silám vzá- jemného působení, tu opět by se práce ne- % spotřebovala aniž získala a proto i v tomto případě i. jest nemožnou. I. vzniká v případě tomto jen tenkráte, když se prvek proudový Dohybuje jiným směrem než právě uvedeným. Přímka spojující prvek s bodem magnetickým jest silokřivkou tohoto bodu magnetického. Myslíme-li si tyto silokřivky vedené, lze zcela jednoduchým pravidlem stanoviti podmínky, za kterých i. vzniká: vzniká jen tenkráte, když prvek t}rto silokřivky protíná, a jest tím moc- nější, čím větší počet sílokřivek se protne, což nastává, když a =s 90®, když tedy při svém pohybu silokřivky kolmo protíná. Je-n při po- hybu a = o, neprotínají se silokřivky a také žádná I. nevzniká. Směr proudu indukovaného lze stanoviti dle pravidla Pfaundlerova následovně. Sledu- jíce zrakem pohybující se prvek myslíme si jej otočený směrem ručky na hodmách do polohy silokřivky, kterou právě protíná, tím směrem pak, který vede k severnímu pólu, proudí elektřina kladná. Na základě svrchu uvedeného zákona lze I-q určiti i kvantita- tivně. Nechť pohybu- Í'e se vodič AB kolmo j : silokřivkám stejno- 2IZIIII rodého pole magneti- ckého, na příklad íiori- — zontální složky magne- HHZH tismu zemského. Na znnz: základě svrchu uvede- B^ ného principu o zachování energie musí ener- gie elektrická i-cí vzniklá rovnati se práci při pohybu spotřebované kdež JEt značí energii elektrickou získanou v Čase t (J intensita proudu a E spád) z ps spotřebovanou energii mechanickou při po- hybu vodiče AB, p znaČí sílu, která se na dráze s překonává. Dle Biot-Savartova zákona jest síla v případě tomto p^N.J.AB, bude tedy HJ,AB.s=iJEt, z čehož £== H.AB.s Jelikož H. jest počet silokřivek připadající na cm^, AB .s pak plocha, kterou pohybující drát AB opisuje, jest H.AB.s počet silokřivek, který se při pohybu protíná; nazveme tento počet N, bude _ - N t. j. síla elektromotorická, která při pohybu vodiče v poli magnetickém vzniká, rovná se počtu silokřivek, který se v jednotce času protíná. Dosadíme-li do svrchu uvedeného vzorce za 5 7 = "' t j. rychlost, obdržíme E=^fí.AB.v, t. j. síla elektromotorická při pohybu vodiče v poli magnetickém jest přímo úměrná s in- tensitou pole magnetického, s délkou vodiče a s rychlostí, jakou vodič v poli magneti- ckém se pohybuje. Pohybuj e-li se uzavřený vodič v poli magnetickém, lze na základě Indukční apparaty — Indus. 629 předcházejícím dovoditi, Že síla elektromoto- rická závislá jest na změně počtu silokřivek obvodem tímto procházejících. Dp, biduktai appar&ty jsou stroje a pří- stroje, kterými lze elektřinu indukovanou ve větší míře vyvinovati nebo zaměniti. Dle toho, jakým způsobem proudy tyto vznikají a ja- kému účelu slouží, nazývají se stroje magneto- elektrícké neb dynamoelektrické (viz Elek- trické stroje a Transformátory. Dp, Induktai •l«ktřl]Ub viz Indukce. Induktai Táhá jest přístroj Hughescm r. 1879 vynalezený. Přistroj ten (vyobr. c. 1965.) HliiHiN- Č. X963. IndukCnf váha. skládá se ze čtyř cívek. Jeden pár cívek na- chází se v proudovém obvodě batterie, kdež i přiměřený přerušovač se nalézá. Cívky tyto jsou od sebe tak vzdáleny, by na sebe vzá- jemně nepůsobily. Cívky C a Z> nacházejí se ve druhém obvodě proudovém, do kterého také telefon vložen jest. Prochází-li prvním obvodem proud přerušovaný, indukují se v cívkách C a 2> proudy elektrické. Jsou-li proudy tyto v obvodu proti sobě spojeny a vzdálenost cívek C a Z) od příslušných i4 a B přiměřeně upravena, budou se indukované proudy v C a Z) rušiti, vložíme-li pak do otvoru primární cívky malou desku kovovou (peníz), zruší se rovnováha a v telefonu sly- šeti zvuk. Z)/7. Indnktlvni m«thoda viz Indukce. Indiiktor nazývá se při elektrických a dynamoelektrických strojích ta čásť, ve které se otáčením proud elektrický vzbuzuje. Srv. Indukce fysíkální. IXL dnlol Jabllo (lat.), ve slavném já- sotu, začáteční verš staré pololatinské a pólo- německé vánoční písně; verš druhý s prvním se rýmující je německý a zní: »nun singet und seid frohc Za skladatele písně pokládá se Petrus Dresdensis (f 1440). Zachovala se v rukop. Životopise mystika Jindř. Susona ze XIV. stol. Indulgentla [-éncia], lat., shovění, pro- minutí; též odpustky. Indiiliny jsou barviva modrá indigo při- pomínající, ve vodě nerozpustná, tanninem ku vláknu lnoucí. Vznikají, zahříváme-Ii amido- ai&látky s chlórhydráty zásad aromatických. Čím déle na př. s anilinem vaříme, tím mo- dřejších nabýváme odstínů. Nejjednodušší l-in jest C.sffti^i.HO. Rn. Indolt (lat.), shovění, prominutí, dispen- sace řv. t.), povolení lhůty, výsada. Velmi často užívalo se slova tohoto v lenním právu, kdež znamenalo povolení delší lhůty k vyžádání ai lénvL (hídultum feudale, Gotteshrief). Mnohdy znamená I. tolik jako moratorium (v. t). V církevním právu slovem i. se označuje Crávo udělené od papeže jednotlivým oso- ám, jmenovitě panovníkům a vysokým cirk. hodnostářům nebo korporacím, na jehož zá- kladě mohou jednati v jistém oboru záleži- tostí dle svého vlastního uvážení, neohlížejíce se na všeobecná právní ustanovení. Nejčastěji týkají se takové i-y obsazováni beneficii a měly v historii církve francouzské veliký vý- znam. V právu mezinárodním nazývá se Í-cm lhůta, kterou po vypuknutí nepřátelství po- voluje stát nepřátelským obchodním lodím, aby se zachránily. Tak na př. povolila Francie a Anglie r. 1854 ruským lodnn 1. 6 neděl. Indono: 1) i. Domén ico, genrista ital. (* 1815 v Miláně — f 1878 t.), původně zlato- tepec, vstoupil na akademii a do atelieru Hayezova a byl i žákem Sabatelliho v Římě. Hlavní jeho díla vyličují život a mravy lidu v okolí Milánu; jmenujeme z nich: Samuel a David (1840, dvoř. mus. ve Vídni); Žebráci; Chléb a st^jr; Zastavdrna; Pofdr; Podloudnici, 2) I. Girolamo, cavaliere, genrista ital. (♦ 1827 v Miláně — f 1891 t.). Poprvé vy- stoupil obrazy svými r. 1855 v Paříži, kde vystavil scény ze života Garibaldiánů, později genry v barokním kostýmu a výjevy vlaste- necké. Jmenujeme z prací jeho: JPnmisnih po- bli(e Monte Rosa\ Milovník starožitnosti {I^ITA; Ndvštéva Garibaldiho u Victora Emanuela v Ri- mi\ Politikové (1888) ; Dobrovolnici \ Bitva u Ma- genty\ Eleonora d Este podléhá bolu pro Tassct (1870); U pramene) mimo to různé krajiny. In daplo (lat.), dvojnásobně, dvojitě. Induraoe (z lat), zatvrdnutí, kterým na místě syfilitické nákazy jeví se první příznak onemocnění toho. Po předchozím vředu (viz. Chancre) vzniká totiž ostře ohraničený, chru- stavkovitý nádor, iemuž brzy následuje zdu- ření sousedících žláz mízních. Jý, In dnriiui (lat.), též in pejus, znamená v právu na těžší trest (uznati). Indus (v sanskr.Sindhu, čin. Sam- po -ho,, v tibet. jaz. Sing-ge-chu, persky Níl-áb), nejdelší veletok Indie Východní, jejíž se- verozápadní hranici tvoří. Vzniká pod jmé- nem (tibet.) Sinh-ka-bab v málo dosud známé krajině z jezera Argumtso na sever, svahu horského uzlu Kajlásu (sev. Himálaia) poblíž pramenů Sanpu-Brahmaputry a Satledže na 32* s. š. a 81* 25' v. d. u výši téměř 5000 m n. m. — Himalájský jeho tok směřuje z nej- větší části k severozápadu. Přijav s levé strany přítok Ghar vstupuje v provincii Rupšu na 79° v. d. na půdu britskou. Řečiště rychle klesá, tak Že u Leh na 77® 30' v. d. nalézá se již v 3438 m n. m. Pod tímto městem přijímá od jihu dravou řeku Suru (Sarap) a dále v Baltistánu značnou řeku Šajok přicházející 630 Industrialismus — Industriální. z Karakorum. Nedaleko pod vtokem Saj oku leží město Škardo (Iskardo). Spád od pra- menů až sem (970 m) obnáší průměrem 4*55 m na km. V dalším toku nazývá se i. Aba-Sind t. j. »vlastní Sind«. Mezi 75» a 73<» v. d. a 35« a 36*^ s. š. počíná 1. měniti dosavadní severo- západní tok v jjzápadní a podržuje jej s ne- velikými úchylkami až k ústí. V této končině přijímá od sz. přítok Gilgit. Na 34*^25' s. š. a 72* 51' v. d. vstupuje I. nedaleko Derbendu v šířce pouze 90 m do Pendžábu. Za chlad- ného počasí lze jej zde ještě přebroditi. Zde po běhu asi 1500 km přechází himalájský tok l-u v rovinný. První větší město na l-u v Pen- džábu jest Attok. Řečiště l-u leží tu jen 600 m n. m. Průměrný spád od Škarda do Attoku (700 km) činí 322 m. Zde vlévá se do l-u s pravé str. ř. Kábul (v. t.). Rychlost řeky u Attoku bývá v létě za dešt. počasí 22 km, v chladném počasí pouze 8 — 11 km za hodinu. V deštivé periodě stoupá zde i. aŽ o 15 m. Proraziv pak o 150 km dále k jihu u Kalabagu na 33® s. á. Salt Range (Solné pohoří) stává se I. splavným. Po dalším toku 600 km směru téměř jižního přijímá i. u Mithánkotu s levé strany svůj největší přítok Pandžnad (v. t.) skládající se z pěti řek (odtud jméno), z nichž daleko největší jest Satledž. Pandžnad má při svém vtoku téměř 1000 m šířky, nevelkou hloubku 4—5 OT, rychlost pouze 32 km v ho- dině a množství vody asi 2000 m' ve vteřině. I. sám jest před stokem pouze 550 m široký, za to však hlubší, tak že při rychlosti vody as 8 km za hodinu průtok vody ve vteřině obnáší skoro 3000 w*. Po stoku s Pandžnadem mívá I. dle počasí ročního někdy až 11.000 m* vody ve vteřině. Šířka vody kolísá tu dle stavu vody mezi 600 až 1600 m, hloubka mezi 1 až 8 m. Průměrná rychlost obnáší 6—13 km za hod. Spád vody obnáší mezi Attokem a Kalabagem O' 70, mezi Kalabagem a Mithán- kotem (600 km) 019, odtud až k ústí (760 km) pouze 009 m na km. Na 28® 26' s. š. a 69* 45' v. d. vstupuje I. do provincie Sindh, jejíž značná čásť byla utvořena náplavem veletoku, jenž ji protéká směrem téměř jižním. Veliký kdysi východ, přítok l-u Ghaggar, n. Hukrov či Váhund, úplně jest vyschlý a jen široké jeho koryto znatelno. V okolí Širkapúru odbočuje od l-u rameno Narra, jež však bývá pouze za velké vody zcela naplněno. Ve střední části přimyká se naň průplav Mithrunský. Zdá se, že ramenem tímto vyléval se kdysi hlavní proud l-u do Rannu Kačského (Cutch). Nad Hajdarábádem 150 km od moře počíná se I. rozdělovati v deltu a ústí pod 24® s. Š. a mezi 68® až 70® v. d. do moře Arabského. Střední množství vody udává se na 5550 m*, nejmenší za sucha 1156, největší za povodně na 17.500 m'. Delta l-u zaujímá asi 8000 /rm= a délka pobřeží jím zaujatého obnáší od Karáči ke Kači 201 km. Ramena, jichž jest značný počet, mění se téměř neustále. R. 1800 povstala hlavní ramena Bhagjár a Šitá. Bhajrjár byl r. 1837 opět opuštěn. Rameno Khedcvári, jež bývalo důležitým průplavem směrem k Šáhbandaru, bylo r. 1819 zemětřesením zaneseno. Rameno Kakaivári bylo zaneseno r. 1867. Dnes jest hlav. průplavem v deltě rameno Handžamro, jež bylo do r. 1845 splavno pouze pro malé lodi. Delta tvoří téměř úplnou, bezlesou ro- vinu s rozsáhlými pastvinami. Jen mangrovník a tamarišek zde rostou a slouží za palivo. Na některých místech daří se znamenitě rýže. Do moře přináší I. ročně 124 m' pevných látek. Odnos za nízké vody (dle váhy Vmíi dle ob- jemu V410) bývá za vysoké 2— 3kráte převýšen. Následkem tání sněhu počínají vody stoupati poč. března, stoupají pak pozvolna a pravi- delně, dosahují maxima v srpnu a počínají opadávati v září. I. udržuje vedle svých břehů úzk^ pás vzdělávané půdy, jejž však tísní od výcnodu velká poušť indická. Nepatrný déšf, jenž v provinciích Pendžábu a Sindhu spadá, nestačí k dostatečnému svlažení půdy. Pro- vádí se zde tudíž rozsáhlá irrigace umělá. Vedle čerpacích a zavodňovacích studnic růz- ných soustav užívá se k svlažování vody I., jež se hl. v době povodní a vysoké vody roz- vádí pomocí stok daleko do polí. Přesáhnou-li povodně jistou míru, jsou pak účinky jejich zhoubné. Má se za to, že následkem zmizení ledovcových jezer v Himálaji a zmenšení deštč vodstvo l-u značně* se zmenšilo. Přiliv a odliv mořský jest v řece ještě aa 120 km od pobřeží znatelný. Délka řeky udává se na 3200 km, úvodí na 962.000—965.000 km^. Z ramen delty nedovoluje žádné přístup mořským lodím. Za vlastní přístav l-u lze tudíž považovati Karáči, odkudž vede železnice (Indus-Val- ley-State Railway) na Hajdarábád, načež sleduje pravý v břeh, přestupuje u Rohri na levý, jejž však brzo opouští, zaměřujíc do Pendžábu. Teprve mezi 30® a 32® 30' s. š. sle- duje zase levý břeh l-u a dosahuje ho ještě jednou u Attoku. Zde přckročuje Železnice I. směrem na Pešávar. Doprava na této železnici zahájena r. 1878. Tím vznikl nebezpečný kon- kurrent posavadní dosti čilé paroplavbě, jež se zde provozovala od r. 1835. Ještě r. 1874 bylo tu 14 parníků a 43 jiných lodí k pravi- delné dopravě; tato musila býti r. 1882 úplné zastavena. Domácí obyvatelstvo udržuje ovšem i dále plavbu na různých lodích, jež zde mají zvláštní jména, t. dúnhi, béri a zaurak (lodi nákladní o nosnosti až 60 angl. tun), kauntal n. kotal (lodi převozní), dúndó (1. rybářské). Ryb jest v řece hojnost. Dnešní obchod na l-u není značný. Z pracovníků o l-u budtcž uvedeni Carless, Wood, Dr. Lord, Cunnin- gham, Elliot. O dějinách delty až do XIX. stol. psal Haig, The Indus Delta country (Lond., 1894), Industrialisrnns (lat.), průmyslnictví. Indnstri&lni (lat.), průmyslný. I. kurs jednoroční může býti zřízen při každém c. k. učitelském ústavě pro kandi- dátky, které chtějí nabyli způsobilosti vyučo- vati ženským pracím ručním na školách obec- ných a měšťanských. Podmínky přijeti jsou průkazy o dokonaném 17. roce věku, o mravní zachovalosti a stavu zdravotním, o znalosti jazyka vyučovacího a zručnosti v žen. ruč. pracích. O přijetí rozhoduje zkouška z vyuč. Industriální soustava — Infamia. 631 jazyka a icn. ruČ. prací; vyučuje se: paeda- gogice a methodice, vyuč. jazyku, počtům, kresleni a ruč. pracím; zároveň konají se praktická cvičeni na c. k. cvičné škole. Vy- hoví-li kandidátka při ukončení škol. roku v literních předmětech a ve všech druzích Ženských ruč. prací po vétšiné nejméně dobře, dostane vysvědčeni učiti žen. ruč. pracím na školách obecných a měšCanských ; nevyhoví-li v literním, aneb obdrží-!i ve většině ze žen. ruč. prací známku dostatečnou, obdrží vy- svědčení pro školy obecné; nevyhoví-li vůbec, obdrží vysvědčení frekventační. Vysvědčení způsobilosti možno též soukromou přípravou si zjednati po vykonání předepsané zkoušky. Industrláliii Boustava viz Industrijní soustava. Industrie (z lat.), průmysl (v. t.). Indnstrijiii soustava, název, kterým u některých spisovatelů bývalo označováno národohospodářské učení Adama Smitha a jeho následovců. Slovo to neznačí však >sou- stavu průmyslovouc, k jakémuž výkladu by mohl vésti smysl, který se v němčinč dává slovu Industrie^ a vskutku tím snáze často vedl, protože se zároveň lišívaly dvě starší školy, které se označovaly jako soustava mcr- kantilistická (obchodová) a soustava agrikul- turní (fysiokratism). Správně vyjadřují slova i s. asi tolik, jako >soustava výrobní prá- cec, hovíc tak smyslu angl. slova industry a franc. industrie, kteráž slova i pohříchu v Če- štině bývají v překladech ze spisů anglických a francouzských tlumočena za » průmysle, ča- sto k nemalé újmě správnosti v podání smyslu. Nyní název 1. s. pro nauku Smithovu dávno vyšel z obyčeje, jako vůbec různění fysiokrati- ckého a Smithovského učení jakožto dvou rozdílných škol. (Srv. Fysiokratism.) Bf. ďlndy [déiidy] Paul Maric Theodor Vincent, hud. skladatel franc. (* 1851 v Pa- říží), vzdělal se na pařížské konservatoři, kde byli učiteli jeho znamenitý pianista Louis Diémer, Marmontel st., M. Lavignac a César Franck. V r. 1874 — 77 zastával úřad sbormistra v koncertech »Cháteletu< a nastudoval Bcr- liozovo oratorium »L'enfance de Christ*, téhož symfonii »Roméo et Juliette«, Beethovenovu devátou symfonii a j. R. 1885 obdařilo jej město Paříž cenou za kantátu Cliaute de la cloche, r. 1887 Lamourcux přijal jej za sbor- mistra divadla »Edcnu<, aby byl mu nápo- mocen při studiu Wagnerova »Lohengrina«. ďl. tvoří nejvíce na poli instrumentálním a po smrti Franckově pokládán jest za hlavu mladé franc. školy skladatelské. Duchem hudby své blíží se Franckovi, jsa stoupencem Wágnc- rovým a Berliozovým; důkladností práce har- monické a polyfonní i vzornou stránkou for- mální předčí veškeré své vrstevníky. Složil pro orchestr ouverturu Antoine et Cléopdtre (op. 6), symfonii s klavírem na alpská thé- mata (op. 25), symfonickou balladu La forét enchantée (op. 8), orchestrální legendu Sauge feurie (op. 21), trilogii Wdllenstein (op. 12), fantasii pro hoboj s prův. orchestru (op. 31); v oboru vokálním scénu La chevauchée de Cid (op. 11) a kantátu k odhalení pomníku Auguierova (op. 37); z komorní hudby: smyč- cový kvartet (op. 35) a klavírní z A-dur (op. 7), trio (op. 29) a suitu (op. 24) pro klavír, kla- rinet a violoncello; z klavírních skladeb jeho oblíbeny jsou Poéne de Moniagne (op. 15) a Tableau de voyage (op. 33). Komická opera provedla r. 1882 ďl-ovu aktovku Attendex- mot souš Corme se slabým úspěchem ; nejinak vedlo se nadmíru těžké tříaktové opeře Fervtfťi/ (1889—95) při premiéře v Brusselu r. 1897. |? Indyon viz Indigo a Indigofera. Indlir-sily dva minerální prameny nasy- cené kyselinou uhličitou v ruské gub. bakin- ské, v lenkoranském Újezdě, 6Vs ^^^ od perské hranice u osady Siana, jichž však používají pouze místní obyvatelé, jméno mají od fíkov- níků hojně v okolí rostoucích a persky ind\ir zvaných. Tsř. Inedita (lat.), spisy dosud nevydané. In effeotn (lat), vskutku, skutečně. In eíllffle viz Éffigies. Ineptni (z lat.), nevnodný, neumělý, zna- menalo ve starém písemném řízení soudním tolik jako nejasný, protismyslný, plný odporů. Inertla (lat), setrvačnost (v. t). Ines Wojciech, jesuita polský {^ 1620 v Malopolsku — f 1658 v Krakově), vydal: Lechias Ducum, Principům ac Regum Poloniae abusque Lecho deductorum etc. (Krakov, 1655, 2. vyd. t., 1665, Frankfurt n. O., 1680 a Po- znaň, 1733); Acromatum epigrammaticorum la- tinopolonorum (t., 1653 a 1655, Gdaňsko, 1655, Vroclaw, 1686); Umbra solis theologici (Kališ, 1650) a j. Inessa viz Biancavilla. Inessonti&lni (lat.), nepodstatný. In eventnm (lat.), pro případ. In ezpensas odsouditi znamená v právu odsouditi k placení soudních nákladů. Inexpresslbles [-sibls], angl., >nevyslo- vitelné«, užívá se v Anglii k označeni kalhot, poněvadž vlastni výraz breechesv singuláru (breech) značí řif, zadnici. In eztenso (lat.), dle celého rozsahu, ob- šírně, úplně. Inez de Castro viz de Castro l). Infalllbilni (novolat.), neomylný; infaUl- bilista, stoupenec nauky o neomyínosti pa- pežské; Infaliibiiita, neomylnost. Infamia (lat.) podle práva římského jest újma cti občanské, která i co do důvodu svého i co do účinků svých jest určena práv- ními pravidly. Slově proto u novějších i. iu- ris na rozdh od oné nepočestnosti, která se zakládá pouze na veřejném mínění a nemá pevných, právem určených následků (t. zv. turpitudo) a proto I. iacti se nazývá. Důvody l-ie byly určeny jmenovitě ediktem praetor- ským a municipálním řádem Juliovým stano- vícími, které skutečnosti činí občana nezpů- sobilým činiti za jiného na soude návrhy a dosíci úřadů a hodností obecních. Podle tvchto a později přibylých zákonů i. buď teprve byla následkem odsouzení pro určitý bezprávný skutek (I. mediata) nebo nastupovala již tím neb oním nečestným činem nebo stavem sa- 632 Infamni — Infekce. mým (I. immediata). Právní účinky i-ie ná- ležely z převalné části právu veřejnému. Per- sonae infames pozbývaly jmenovitě polit, práva hlasovacího a způsobilosti k úřadům a hodnostem veřejným. Pro právo soukromé bylo důležité hlavně, Že infamis byl nezpů- sobilým za jiné na soudě návrhy činiti (postu- lare) nebo býti soudním zástupcem. Též za- pověděn jistým stavům sňatek manželský s osobou l-ií stíženou. I. uznává se ještě v pra- menech práva kanonického a v starších říš- ských zákonech německých, kterýmiž případy i účinky l-ie byly ještě rozmnoženy. Do dneš- ního práva se však římská I. nedochovala. Soukromoprávní následky její již dle Justi- n lánského práva pominuly. Veřejnoprávní účinky nečestností pak a případy, kdy nastá- vají,' jsou dnes určeny na základě nových právních ideí způsobem od řim. práva se od- chylujícím. Hjř. Inftiinní O^t.), bezectný, hanebný. Iiif Midnin , rsg^liuiy iiibos rónovftro dolorenL nevýslovnou, královno, kážeš ob- noviti bolest. Vergil. Aen. 11, 3, kde oslovuje tak Aeneas Didonu. ^*^#*f Q2X..) znamená původně nemluvně, pak dítě; infant i a, věk dětský. Pokud běží o význam tohoto stupně lidského věku v právu, viz Dítě a Impubertas. Infant, Infantka (špan. infante, infanta, z lat. infans, dítě), ve Španělsku a Portu^- sku titul princů a princezen královských; jen korunní princ má ve Španělsku titul >prince Asturského« a v Portugjalsku (do r. 1825) Brazilského. Území k výživě a správě l-ům udílená slula infantado (lat. infantagium), zvláště nazývalo se tak vévodství v Kastilii, které r. 1469 bylo uděleno Diegovi Huerta- dovi de Mendozaa jež později dostalo se rodu Silva. Infantado Nicolas de Silva, vévoda, státník špan. (* 1773 — f 1841 v Madridě). Najal na pomoc princi asturskému Ferdinan- dovi (VII.) celý pluk a podporoval ho proti Godoyovi ; proto byl r. 1806 vypověděn z Ma- dridu i provázel prince do Bayonne a vstou- piv do služeb Josefových, podepsal ústavu od Napoleona 7. čce 1808 Španělsku přede- psanou. Brzo na to přešel ke Španělům a kortezové jmenovali ho r. 1811 presidentem špan. rady. R. 1812 musil odstoupiti, ale Ferdinand VII. jmenoval ho presidentem ka- stilským; r. 1820 vzdal se svých úřadů a r. 1823 stal se presidentem vladařstva od Francie ustanoveného. Ferdinand VII. po ná- vrate svém jmenoval ho gen. kapitánem voj- ska a r. 1825 presidentem státní rady. I. však podlehl straně liberální a r. 1826 ustoupil do života soukromého. Infantaginm viz Infant. Infanterie, pěchota. Název románský pochází od slova infant (v. t.); tak prý jmenována pěší stráž tělesná španělských princů královských. — Infanterista (franc. fantassin, angl. foot soldier, ital. fantaccino, něm. Infanterisť), voják pěší, pěšák. — Srv. Pěchota. FM. Infantloida (lat.), vrah, vražednice dítěte; infantioldloin, vražda dítěte. Infarkt (z lat.), záhat Ucpe-li se menší tepna (arterie) vmetkem (embolem), na př. při vadách srdečních aneb srážením se krve lokálním (thrombosou), vzniká v některých orgánech a to směrem k jich povrchu ložisko klínovité, krvavé nebo bílé aneb smíšené (v centru bílé, na periferii krvavé), jež l-em zoveme. i. může býti krvavý (haemorrhagický), nebo bílý (anaemický či inhaemickÝ) neDo smíšený, a jednotlivé tvary i-u závisí na zvláštnostech uspořádání cevstva dotyčných míst i na jakosti akce srdeční: ucpe-li se totiž nějaká menší tepna, stane se okršlek jí vyživovaný bezkrevným (anaemickým). Je-li akce srdeční dobrá, naplní se tento okršlek krví ze sousedních cev zúplna a krev tu v hojné míře vtékající vystupuje z cev a na- plňuje veškerou tkáň dotyčného okrsku (i. haemorrhagický); pakliže akce srdeční není dostatečnou, nenastane také kollaterální oběh ze sousedních cev a tkáň nejsouc vy- živována propadne úmrti (nekrose), kteráž se jeví makroskopicky tím, že tkáň se stane bílou a hutnou, jako by byla sražena (I. anae- mický). Konečně vyskytuje se i ten případ, že se naplní jen Čásf tkáně krví, a to bývají periferní partíe, kdežto centrálná tkáň ne- krose propadá (I. smíšený). I. se vyhojí resorpcí nebo jizvou, kteráž poslednější způ- sobuje hluboké vtaženiny na povrchu orgánů. Jsou-li ve vmetku nebo v thrombu bakterie hnisání způsobující, tu vzniklý I. rovněž zhnisá nebo snětí (gangraeně) propadá. — I. dělohy jest zatvrdnutí 1 zmohutnění stěn děložních, které vzniká buď zánětlivým processem (me- tritis chronica) neb i při venostase, ku př. při vadách srdečních. Hva. Infek9a (z lat), nákaza. V lékařství roz- umí se l-cí především v užším slova smyslu vniknutí jistých živočišných nebo rostlinných organismů, majících způsobilost v živém těle růsti a se množiti, do živých ústrojí lidských nebo zvířecích. Orga- nismy schopné bujeti v živém těle Člověka nebo zvířat, jěž vzhledem k význačné této vlastnosti nazývají se choroboplodnými nebo pathogenními, jsou v přírodě velmi značně rozšířeny. Největší význam však v příčině té přísluší organismům nacházejícím se na hra- nících drobnohledného viděni a patřícím k nej- nižším stupňům organického života, t. zv. mikroorganismům, kterýmžto označením vy- rozumívají se jak organismy rostlinné, na př. bakterie, tak organismy živočišné, jako na př. sporozoa. Vniknutí mikroorganismů patho- {Tcnních (mikroparasitů) do živého těla lid- ského může se clíti poraněnou koŽí, ústro- jím dýchacím (i neporušeným), rourou za- žívací. Poraněnou kozí vnikají do těla mikroorganismy pathogenní zejména násled- kem doteku s předměty, na jejichž povrchu Ipějí (tak se šíři na př. syfilis, pyaemická neb septická onemocnění, tetanus a i.). Cestou ústrojí dýchacího, kde vzduch má úlohu přená- šejícíno media, vniká zejména vyvofavatel Infekční nemoci — Infibulace. 633 tubcrkulosy (bacillus tuberculosis), mikropa- rasit malarie {plasmodium malaríaé) a bezpo- chyby i dosuď neznámí mikroparasiti nčkte- rých exanthematických onemocnění, jako jsou na př. neštovice, spála, tjrfus skvrnitý a j. Prostřcdnictvim ústrojí zažívacího a sice s vo- dou pitnou nebo pokrmem vnikají do téla lidského zejména mikroparasiti tyfu střevního (bacillus typhi) a cholery (vibrio cholery). — V širším slova smyslu rozumí se i-cí vůbec vniknuti mikroorganismů třeba i nepathogen- nich do hmot nebo tekutin organické látky obsahujících. Tak na př. jiŽ vniknutí mikro- organismů kvašení mléčné vyvolávajících do mléka nazývá se často i-cí. Kovněž přimíšení mikroorganismů pathogenních do mléka (na př. bacili a tyfového) nebo do vody pitné jako I. se označuje. Kl. Infekční nemool, nakažlivé, sdělné nemoci, jež vznikají a šíří se infekcí. Jsou to zejména tyf (střevní a skvrnitý), spála, spalničkv či osypky, neštovice, neštovice plané, růže, horečka omladnic, chřipka (in- fluenza), mázdřivka (diphtheria, croup), cho- lera (asijská i domácí, nostras)^ úplavice či červenka, epidemický zánět blan mozkových a míšních {meningitis cerebrospinalis epid.), nakažlivé nemoci bahenní či malarické (zim- nice), nakažlivé nemoci pohlavní, tuberku- losa, vzteklina, uhlák (anthrax), ozhřivka či červ, mor či mor dýmějový {pestilentia, pestis bnbonica) a ještě některé u nás celkem vzác- nější druhy onemocnění. Aby se zabránilo vejkému šiřóní nejčastějších l-ch n-cí, zave- de no bylo ve všech civilisovaných zemích povinné hlášení vyskytnuvších se případů, zejména prudce probíhajících, a sice na úřa- dech správních nebo zdravotních. Léčení může se díti buď v rodině, možno-li provésti příslušná opatření zdravotní, aby se nemoc nešířila ani v nejbližším okolí, anebo v pří- padech nebezpečí, že by nemoc mohla pro- puknouti epidemicky, ve zvláštních infekčních nemocnicích nebo odděleních. Doprava osob, které stiŽeny jsou prudce probíhajícími l-mi n-ccmi, nebo které jimi zemřely, může se státi jen za zvláštních opatření zdravotních. Po každém případě 1. n. sluší vykonati řád- nou desinfekci. Inferi sluh starým Římanům obyvatelé podsvětí. Jsou to především bohové pod- světí, Orcus, Mania, Genita Mana, Avia Lar- varum, Lara, Larunda, dea Muta nebo Ta- cita, Tellus nebo Terra mater, Furiae, Ku- řina, Laverna, dále božstva z cizích mythů přejatá, Dis pater, Proscrpina, Libera, Aera Cura, Ataccina, kdežto božstva úrody, jako Saturnus, Consus, Ceres, mají pro svůj vztah k podsvětí pouze příjmí infcrus, infernus, infernalis. Dále v podsvětí přebývají duše zemřelých, jež představovány jako vzdušné, prchavé, bezhmotné (inanes), tmavé, bledé, němé, zasmušilé stíny (umbrae)^ vidiny (51- mulacra^ ima^ines), jako řecké antai, Et^oo^a, jež zachovaly si vědomí své osobnosti a cit, ano i božského rázu nabyly. Duše zemřelých vůbec, Mánes, též Lemures, zvány proto OttQv Slovník Naučný, sv. XII. 21,6 1897. též di i. Manes\ přikládána jim moc ochranná vůči rodu a potomkům {di l-mm parentum nebo di parentes, Lares familiares^ di geni- tales), ale též, zejména duším zlých lidí, moc zhoubná (Larvae). Avšak jen duše člověka řádně pohřbeného (bylo třeba mrtvolu aspoň třikráte posypat i prstí) vešla v podsvětí, ji- nak zejména duše sebevrahů a zavražděných těkaly po světě a mohly jen zvláštními obřady nabývati poklidu. — I. přeneseně znamená též podsvětí samo. Vchody do něho uvá- děny několikerý (januae nebo spiracula Ditis), tak v Itálii Avernské jezero u Cum, Ampsankt- ské jezero na hranici Kampanie a Apulie (zv. umbiiicus Italiae)^ lesnatá krajina s hlubokou jeskyní u Henny na Sicílii (zv. umbiiicus Si- ciliaé)y Plutonium u předhoří tainarského v Řecku. Obrazně pak znázorňoval vchod do podsvětí v každém městě, když se zakládalo, mundiiSf t. j. okrouhlá jáma, do níž házeny jako oběti prvotiny a prsť z původní vlasti; na to jáma překlenuta klenbou, v níž pone- chán otvor, který uzavíral kámen (lapis ma- nalis), naplněna prstí a nahoře postaven oltář. Dne 24. srpna, 5. října a 8. list. mundus onen otvírán, ježto věřeno, že v tyto dni duše zemřelých vycházejí na svět. Podsvětí, jak je vylíčil Vergil v 6. zp. Aeneidy, skládajíc se z Elysia a Tartaru, promíšeno valně živlv řeckými. — Kult bytostí podzemských znaéí se též rázem většinou pochmurným. Oběto- vala se jim zvířata, stromy, ovoce barvy tmavé (znamením smutku byly též tmavé šaty), zasvěcena jim zvířata a rostliny ne- plodné; při oběti užíváno ruky levé (odtud dli laevt) ; pohřby a slavnosti mrtvých konaly se většinou za noci. Po pohřbu, v úmrtní den i v den narození zemřelých hrob jejich opatřen krmí a nápojem a pořádány tryzny. Hlavní slavností mrtvých byly dies parentales od 13.— 21. února. Oběti mrtvým konané sluly též inferiae. Jakož pak duše zemřelých mohly různými obřady a kouzly (nekroman- tie) býti z podsvětí vyvolávány, tak opětně i živí a jejich majetek mohli býti za jistým účelem zasvěcováni bohům podsvětí, čehož se užívalo zvláště proti nepřátelům vlasti a soukromým, anebo i sami jim pro své zlé skutky propadávali {devotio a consecratioy klk. Inféxlorita (lat.), podřaděnost, nižší stu- peň protivou k superioritě, povýšenosti. Infemálni (z lat.), podsvétni, pekelný. XnfertUlta (z lat.), neúrodnost, neplodnost. Xnfenun maře (lat., nízké moře) nazývalo se ve starověku moře Tyrrhénské proti Su- per um (vysoké), jak slulo moře Jaderské. ^ifibiilaoe (z lat.) jest zvláštní operativní opatření, jímž se má zameziti soulož. S nej- různějšími methodami praktikovanými za tím účelem setkáváme se nejenom u všelikých národů necivilisovaných, nýbrž i u vzděla- ných národů všech dob, hlavně u těch, kteří jsou kulturou přesyceni. 1. vykonává se nej- častěji u žen tím způsobem, že se lůno sevře až na malý otvor buď probodnutím obou malých pysků stydkposílati« a pod., akk. předmětu u slo- ves »chtíti«, »moci< a pod.), krtva, »po uči- nění«, vl. >učiněním« (instrum. průvodného děje). Poněvadž však indoevropské l-y na- mnoze jsou 2 doby, kdy flexe jmenná nebyla ještě provedena úplně dle pozdějšího způ- sobu, jsou i mezi védskými l-y tvary, při nichž podobná souvislost s tvořením jmen- ným dle tvaru i významu jest méně zřetelná. Z takovýchto začátků I. v rozličných jazycích indoevropských rozvíjel se rozličně po stránce syntaktické i tvarové; vjaz. staroind. na př. (mimo tvary instrumentálně, t. z v. gerundia č. absolutiva) z přečetných útvarů iníinitiv- ných védských opanoval jediný akkusativný s koncovkou -/«m {kdrtum), který pN-jal i úlohy l-ů zaniklých a vyvinul i některé vý- znamy nové (ale zůstal tvarem dle času, z části i dle rodu neurčitým), v jazyku ře- ckém rovněž některé tvary zanikly, ale rozli- šením zbylých a přitvořenim nových vytvo- řeny l-y pro všechny časy a rody. V užívání i-ů jazyky namnoze během času nedbají jejich původu; nejvíce se ho vzdalují, kde I-u uží- vají jako nominativu (na př. jisti a piti ncnť jediným úkolem fivota), nebo jej dále sub- stantivisují (členem, na př. něm. das Aufreiien^ ř. TO ngáaatLv v rozl. pádech); ani v té věci jazyky indoevr. nepokročily stejně (jaz. slo- vanské na př. I-u nesubstantivisují i nomina- tivně ne často ho užívají, jazyk staroindický užívání tohoto vůbec nemá). Z dob již pra- jazykových pochází namnozet.zv. absolutní užívání I-u, ve vypravování (>l. historicky*, na př. v latině, lítcvštině), v poroučení (»l. Infirmaria — Informační process. 635 rozkazovací* v rozl. jazycích, na př. č. vstávat!) a j. — Jazyky slov. mají dle tvaru l-y tři, z nichž dnes větším dílem zbyl jediný: i. na -ti (pfiv. dat. nebo lokál jmenného kmene na -//- nebo -ř-), na -tu (původné dat. nebo lok. kmene na -tu-, zachovaný v církevní slovan- štině v bytu >býti«), na -ts (č. supinum, akku- sativný tvar téhož kmene, shodný původem s l-em sanskrtským a s lat. sup.). ^tý* Infirmaria (lat.), špitály čili nemocníce a chorobince. Vznikaly poč. V. stol. v Římě a v Itálii, rozšířily se v zemích východních, hlavně na místech poutnických (i máře ty), a pak i v zemích západních spolu s šířením a rozvojem klášterů. Proto užívá se nyní je- ště výrazu I. k označení klášterních nemocnic. In flagranti (lat), za tepla, viz Flagrans. Infiammabilni (z lat.), vznětlivý. Inflammaoe (z lat.), vzplanutí, vznět, zá- pal; v lékařství zánět. Inflanty viz Livonsko. Znflatiui (lat.), nadutý. Infieze (z lat.) ve fysice viz Ohyb. Inflexni bod (z lat., bod obratu) v geo- metr i i nazývá se zvláštní bod křivky ro- vinné (i^, ve kterém ona přechází z tvaru --., % konvexního ve tvar konkávní vzhledem k ji- stému stanovisku. Tečna (7^ v takovém bodě (/■), která je zároveň příslušnou kružnicí kři- vosti, přetíná též křivku v tom bodě; má s ní tři soumezné body společné. Normála (N) v l-m b-c je asymptotou evoluty (£). Črka, Infloxni tečny čili hlavní tečny plochy v určitém bodě viz Indi kat rix. Infloresoentia [-ncia], lat., viz Květcn- s t v í. Infinenoe (z lat. influeré). Uvedeme-li tě- leso neelektrické na blízko jiného tělesa elek- trického, stává se l-cí neb indukcí elektri- ckým. Těleso neelektrické B obsahuje obě G(£ B t) elektřiny -j- a — ve stejném množství; při- blížíme-Ii je k tělesu elektrickému A, jeŽ obsa- huje elektřinu positivní, bude tato přitahovati negativní elektřinu tělesa B a odpuzovati po- sitivní elektřinu a tím jeví těleso B positivní elektřinu. Vzdálíme-li isolované těleso B, stane se opět neelektrickým, jelikož obě elektřiny se opět sloučí. Dotkneme-li se tělesa B vo- dičem, pokud ještě v oboru působení A se nachází, odvedeme tím uvolněnou elektřinu kladnou na povrch zemský, odstraníme-li pak dotek vodivý a vzdálíme-li těleso, stane se trvale elektrickým a sice jeví influenční neb indukovanou elektřinu positivní. Dp. Infinendni elektrika viz Elektrika 496. Infinendni elektřina viz Influence. Infinendni etroj viz Elektrika str. 496. Infinensa viz Chřipka. Infinxioniemns (lat.) jest náhled, že, ač duše a tělo bytostmi jsou plně různorodými, přece vespolně způsobem přirozeným na sebe působí. Infinzionieta, stoupenec influxionismu. Infiozoji phyeions (lat.), slovo, jímž se označuje vliv těl mezi sebou, při čemž se myslí poměr příčiny k účinu jako nějaká vis transiens (sila přechodná). Vliv těla na duši tolikéž bývá tak jmenován. In foUo (lat.), ve formátu foliovém. Informace (z lat.), poučení, zpráva. Informadni kancelář jest ústav k po- dávání zpráv o úvěrních poměrech. I. k-e jsou buď podnikem soukromým anebo bývají zařizovány při větších peněžních ústavech. Jmenovitě každá banka má své informační oddělení, kde podávají se důvěrná sdělení o finančním stavu jednotlivých obchodníků. Za tou příčinou dá ředitelství zjistiti hodno- věrnými osobami původ firmy, hledí vypá- trati, s jakým kapitálem obchoaník začal svůj závod provozovati, zjistí směnečné a jiné zá- vazky v místě a vyšetří případně i věno man- želky. Zprávy takové zanesou se do zvláštní listiny, z které ředitelství sděluje diskrétně obsah jen tenkráte, žádá-li za to osoba třetí, aby se přesvědčila o majetkových poměrech. Informační zprávy ústavů peněžních bývají velmi opatrně a spolehlivé sestavovány a slouží za měřítko při vyměřování úvěru. I Vedle nich jsou též ústavy samostatné I zřízené od osob soukromých na základě místo- držitelského povolení. I. k-e toho druhu po- dávají zprávy továrnám a velkozávodům na venkově k vyměření úvěru maloobchodníkům v místě. Ústavy bankovní poskytují zprávy o úvěru obyčejné zdarma, samostatné I. k-e požaduji honoráře někdy dosti značné, zvláště když osoba, na kterou se zákazník táže, není známa a její poměry se teprve musí vyše- třiti. — Jistou I. k-í jest však každý obchodní dům, který z ochoty sděluje na pouhé do- tazy zprávy komittentům svým o úvěrních poměrech třetích osob. JMHa. Informadni knm viz Kurs. Informadni prooees (lat. processus infor- mativus, též processus inquisitiofňs), nazývá se v cirk. právu i^ízení. které koná delegovaný papežem biskup (v Rakousku a Bavorsku nuncius) za tím účelem, aby se vyšetřilo, má-li kandidát na úřad biskupský potřebnou kvalifikaci a byla-li volba nebo nominace na- stávajícího biskupa řádně vykonána. Zpráva 636 Informátor — Inga. delegátova o předsevzatém vyšetřování jest pak předmětem nového řízeni před konsisto- riálni kongregací (t. zv. processus definitivus). Neshledá-H se žádná překážka, potvrdí papež volbu {confirmatio)^ resp. nominaci biskupovu (Jnstitutio). Informátor (lat.), domácí učitel. Informovati (z lat.), poučiti, zpraviti. Inftraolavlonlarl0 [-ktavikulá-], lat., pod- kličkový, nazývá se hlavně mělká jamka pod klíčkem (fossa I.) na rozhraní velkého svalu hrudního a deltovce, jež bývá u různých lidí nestejně vyvinuta a do jisté míry připouští úsudek o celkovém tělesném stavu Člověka. Inftrakoe (z lat), nalomení, nalomenina kosti. InftraorbltaUs (lat), podočnicový; na kostře lebečné nazývá se tak zvláštní jáma na horní čelisti (fossa I. sivé canina), jejíž stopy bývá u mnohých lidí též na tváři vi- děti. V ní ústí se na venek zvláštní průchod podočnicový {canalis I.), v němž probíhají cévy a nerv (V. 2.), jenž vydává odtud vě- tévky k horním zubům a sám se pak rozvět- vuje ve zmíněné jámě jako t. zv. menší husí nožka {pes anserinus mhtor) konče se v kůži dolního víčka, tváře, nosu a horního pysku jedné strany obličeje. Die průběhu tohoto nervu šíří se někdy prudké bolesti zubů do tváři neb i do hloubi lebečné. Inftaspinatos (lat.), p o d h ř e b e n o v ý, na- zývá se sval, jenž vyplňuje jámu poct hřebe- nem lopatkovým (jossa l-ta), usazuje se na větším hrbolu ramenním a svým smrŠtěním odvrací rameno Čili otáčí je na venek. Toto místo má významnou podobu v zádovém od- díle trupu a bývá proto i při vyšetřování hrudníku jako orientační místo přiměřeným způsobem zužitkováno. Infnla (lat.), u Římanů vlněný vínek nebo pletenec se stužkami na obou stranách visí- cími, obyčejně bílé, řidčeji nachové barvy. Obkládán byl v podobě široké pásky na způ- sob diadému na témě aneb ovíjen jako tur- ban okolo čela. Byl symbolem nedotknutel- nosti, tudíž attributem kněŽí, vestálek, pro- sebníků a později i císařů a nejvyšších úřed- níků. Též obětní zvířata byla jím zdobena. C/e. V církvi kat. jest i. (též mi tra) vysoká bi- skupská čepice, obyčejně z drahé látky a krásně vyšívaná. Právem nositi 1-1 i bývají vy- znamenáni též opatové, praeláti, přednostové kapitol, probošti a kanovníci, pročež slují in- fulovaní (v. t). In foli dress viz Drcss-circle. IníUovaný (z lat.), komu dovoleno infuli nositi, i-mi zovou se ti praeláti a hodno- stáři rírkevní, kteří jako odznak své důstoj- nosti mají infuli čili mitru, jež patří mezi in- signie pontifikální. Kromě papeže mají právo, respekt, privilegium infulc ještě biskupové, kardinálové, opati, jakož i dignitáři kapitol (v Praze u sv. Vita a jinde všichni) a jiní praeláti. Tpch. Infondlbnlnm (lat.), nálevka, význačný útvar na zpodině mozkové podoby nálcvko- vité, jenž vzniká z t. zv. šedého hrbolu a na konci má podvěsck mozkový {hypophysis cc- rebrt); je dutý, ježto do něho vybíhá zvláštní chobot střední komory mozkové. Iní^e (z lat.), vlití, nazývá se buď vlé- váni některých tekutin nebo krve do žil p. účely léčebnými, nebo příprava nálevu (i«- fusum). Ku vléváni tekutin do žil užívá se nejčastěji fysiologického roztoku soli kuchyň- ské (0'667o)« na př. při silném vykrvácení po poranění, těžkém porodu, při zhoustnutí krve v choleře a pod. Vždy má takováto i. za účel, aby soustava cévní byla naplněna dostateč- ným množstvím tekutiny, aby srdce mohlo správně působiti a tak aby se zabránilo vše- obecnému poklesnutí sil (kollapsu). Jindy vlévá se do žil krev defibrinovaná (srv. Trans fuse) a jen zřídka roztoky léčebné. Historický je I. velmi stará operace, v moderní době však se nahrazuje méně nebezpečnými injekcemi podkožními nebo hypodermoklysou (y. t.); i. praktikuje se ve větším rozsahu ještě ve zvěrolékařství. i. v pivo var ství jest způsob vaření piva zavedený v Anglii a v Hollandsku (pořídku v Belgii, Francii a j.) a lišící se od dekokce (v. t) tím, že výroba sladiny provádí se za- hříváním vy stírky (sladové tluči s vodou) beze všeho po varován i do stupně zcukrova- tění. V Anglii provádí se I. dvojím způso- bem: a) tluč sladová vystirá se do teplé (60— 65"R) vody v kádi za pilného míšení, čímž teplota stírky na 50—52® R klesne, načež se připouští zvolna za stálého míšení tolik vody 60— 65*^R teplé, až se dosáhne stupně 58—60® R ; b) slad vystirá se do studené nebo vlažně teplé vody v kádi připravené a za- hřívá se pozvolnu do stupně odrmutování 58— 60®R. Střední cestou ubírají se mnohé velké pivovary, kdy slad vystirá se do vody nebo s vodou (pomocí vystěradla) 50— 54®K teplou. Čímž stírka klesne na 40® R, načež te- prve indirektní parou do 58— 60®R se stup* ňuje. Odpočinek (t. j. doba účinku diastasc a ssázení se mláta) v kádi vyměřen obecně na 2 hodiny, u výborných sladů jen iVi hod., u chatrnějších 2Vs hod. (a až do úplného zcukernatění stírky vůbec). Oproti dekokci uspoří se při i-si času, práce a paliva, i do- stačuje jednodušší zřízeni varny, za to po- třebí opatrnosti při práci a spracování sladů. Pivo i-sí vyrobené prokvašuje hlouběji a jest spíše vinného než chlebnatého rázu. Chjr. InfUioria, zool., viz Ná levnící. Infasnm (lat.), nálev; řidčeji nazývá se tak (místo infuse) i vstřiknuti většího množ- ství tekutin, hlavně léčivých, do žil. Ing^a Willd., obaloŠ, rod rostlin z řádu lušti natých (Lef^umifwsae }uss.) a Čeledi či- ti i vko vitých {Mimoseae R. Br.). Květy 5-, řidčeji i 6cetné mají kalich v poupěti chlop- nitý, trubkovitý nebo zvonkovitý, zubatý nebo krátce laločnatý. korunu trubkovitou nebo nálcvkovitou s plátky do poloviny neb i výš.^ srostlými, tyčinky mnohé, více méně nitkami dole v trubičku srostlé a daleko čnéiící, se- mennik přisedlý, mnohosemenný. Plod je lusk sotva se pukající, čárkovitý, rovný nebo po- Ingaevoni — Ingelheim. • 637 někud zakřivený, plochý, 4hranný neb skoro oblý, kožnatý neb poněkud dužnatý, švy jeho někdy ztlustlé. Semena jsou z pravidla ob- dána sladkou, moučnatou dužninou. Jsou to stromy neb kře s listy jednoduše zpeřenými s vřetenem listovým mezi jařmy lístků často křídlatým, olysalým nebo dlouze stopcčka- tými žlázkami pokrytým. Květy často značně veliké a plstnaté bývají shloučeny v koulo- vité okolíky nebo hlavičky, nebo ve vejčité, ano i prodloužené klasy, jeŽ sedí jednotlivě nebo shloučeně v úžlabí listfi, nebo jsou na větvích v hustých latách. Známo na 140 druhů v tropických a jižních subtropických kraji- nách Ameriky a Záp. Indie domácích, z nichž mnohé poskytují chutné plody a tainé v lé- kařství, barvířství a koželužství se upotřebí- vají. Nejznámějším jest o. cukrový (I. vera Willd.), strom na 6 m vysoký s rozkladitými, poněkud se sklánějícími větvemi, 4 — 5jařmými listy a dužnatými, na 1 dm dl. a 2 cm šiř. lusky, jichž dužnina jak cukr sladká se po- jídá; kůra jeho jako adstringu jící prostředek v lékařství a také v barvířství se potřebuje. Roste v Brazílii a Záp. Indii. Podobného upo- třebení docházejí o. jedlý (I. edulis Mart.) v Brazílii pod jménem ingasipo či inga espada známý, o. peruánský (I. Feuiílei DC.) v Peru domácí a od pradávna tam pě- stovaný, dále o. Bourgonův (1. Bourp^oni DC.) v Guayaně rostoucí a j. Vs. Xnfl^aevoni viz Ingevoni. Tnganno (ital.), podvod, omyl; per I., pod- vodné, omylem. Ing^bert, Sankt I., město v bavorském vlád. obvodu falcském, okresu zweibriicken- ském, na ř. Rohrbachu blízko pruské hranice a na trati Zweibrůcken-Saarbrůcken falcských drah, s 10.847 ob. (1890), mezi nimiž je 2339 cvang. a 66 židů. V městě jsou 2 katol. a 1 evang. kostel, synagoga, progymnasium, vyšší dívčí škola, obvodový soud, pŠ., telegr., plynárna, vodárna, jatky, znamenité sklárny, veliká ocelárna, Železolijna, strojírna, dílna reparaturní, prádelny, kotlárna, koželužny, továrna na moučku Thomasovu, střelný prach, sodovou vodu a mýdlo, tak Že I. jest středi- skem značného průmyslu, zvláště železář- ského. Na blízku jest uhelné ložisko 180 m dlouhé a 24*5 m silné. 7?r. InS^ebox^ (franc. Ingeburge), královna franc. (♦ 1176 — f 1237), sličná dcera dán. krále Valdemara I., byla r. 1193 provdána za franc. krále Filipa II. Augusta, který však ji den po svatbě zapudil a když arcibiskup re- mešský sňatek jeho za neplatný prohlásil, Anežku z Merana za choC pojal. Zapuzené a v klášteře Bcaurepaire vězněné l-y ujal se papež Coelestin prohlásiv rozvod za neplatný a Innocenc III. vyřkl r. 1200 nad Francií inter- dikt. Teprve r. 1213 byla 1. povolána ke dvoru, ale zemřela bezdětná v Corbeili. Ingenieri f-džcňéri]: 1) i. Marco An- tonio, nud. skladatel ital. (♦ kol 1545 v Cre- moně nebo v Benátkách), byl kapelníkem ka- thedrály cremonské r. 1576, později ve služ- bách vévody Mantovského. Claudio Monte- verdi byl jeho žákem. Vydal 2 knihy mší pěti- a osmihlasných ^1573, 1578), 4 knihy madrigálů čtyř- a pětihlasných, 2 kn. Sacrae cantiones pěti- až Šestnáctihlasných (1576, 1589) a Responsoria hebdomadae sanctae (1581). Ně- kolik skladeb roztroušeno jest po sbornících XVI. stol. Někohk motet l-ových vydal Dehn v »Sammlung £llterer Musik aus d. XVI. und XVII. Jahrh.«. 2) i. Angiolo, básník ital. (* kol 1550 v Be- nátkách — t po 1613 v Římě), přeložil r. 1572 v ottaváchOvidiova »Remedia Amoris« (1. vyd. Avignon, 1572; 2. v. Bergamo, 1604). Ř. 1578 poskytnul Torquatu Tassovi, s nímž byl spo- jen přátelstvím, útulku v Tunně a dal tisk- nouti r. 1581 v Parmě > Osvobozený Jerusa- lem*. R. 1583 hráno bylo od něho na dvoře parmském pastorále La Dan\a di Venere, jež získalo mu přízeň Ferranta Gonzagy, jenŽ jej povolal do Guastaly. Později odešel do Říma do služeb kardinála Aldobrandiniho, protek- tora Tassova, a přátelsky se stýkal s Tassem. l-ovi děkujeme prý dokonce, Že byla zacho- vána čásC básně >Sette Giornatec. R. 1599 byl ve službách dvora urbinského, r. 1608 zdržoval se v Turině, r. 1613 vyšly od něho Versi alla vene\iana (Benátky), jina jeho díla jsou: tragédie Tomiri (Neapol, 1602 a 1607); pojednám o třech knihách Del huon segretarío (Řím, 1594); rozprava o poesii dramatické Discorso della poesia rappresentativa e del módo di rappresentare le favole sceniche (Ferrara, 1598), kde útočí na Guaríniho >Pastor fído<. Ing^lflngen, město ve virtemberském kraji jagstském na řece Kocheře, 216 m n. m., má 1351 ob. (1890), evang. kostel, starý a nový zámek knížat Hohcnlone-Óhringen, na blízku hrad Lichteneck a zříceniny Zarge a Kocher- stein, továrnu na kamna a parní přístroje, jirchárny, velké dílny zlatnické a v okolí mnoho vinic. I. jest od r. 1290 hlavní místo stavovského, panství knížat Hohenlohe-I. (nyní Hohenlohe-óhringen), jež jest od r. 1806 pod svrchovaností virtemberskou. Zneolhoim: 1) i. Dolní (Nieder-i.), mí- sto v nesské provincii Rheinhessen, kraji bin- genském, 3 km od Rýna na trati MohuČ-Bingen hesské dráhy Ludvíkovy, má 2688 ob. (1890), evang. a katol. chrám, zbytky starého paláce, poštu, telegr., pivovarství, cementárnu, to- várny chemické a na umělé hnojivo, papírnu a v okolí znamenité vinice. 1. D. byl dle po- věsti rodištěm Karla Vel., jenž zde v 1. 768 až 774 vystavěl nádherný palác z mramoru ravenskéno a žuly odenwaldské ozdobený stem sloupů, řezbami a mosaikami italskými. Palác ten obnoven r. 1154 Bedřichem I., r. 1270 vyhořel a přestavěn Karlem IV. (1354), avšak již po 2 létech zastaven kurfirštskému Falcku, načež roku 1462 zničen úplně Mohučskými. Zbytky z něho rozvezeny na různá místa (do Paříže, Heidelberka,Wiesbadenu, Mohuče atd.), jen některé sloupy zachovaly se v ohradní zdi katol. chrámu v l-u. Srv. Hilz, Der Reichs- palast in I. (Mohuč, 1868). — 2) I. Horní (Ober-I.), místo 1*5 km na s. od před. na ř. Sclzc, někdy město říšské a dosud opcv- 638 Tngelmiinster — L'Ingeno. nčné, má 3279 ob. (1890), románský evang. chrám s památnými náhrobky a malbami na skle, synagogu, trosky starého hradu, poštu, telegr., soud 1. stolice, v okolí znamenité vi- nice plodící výborné červené víno. Tšr. Ing^lmiinster, venkovská obec v belgické prov. Západní Flandry, arrond. rousselaer- ském na ř. Mandel a v uzlu žel. tratí l.-An- scghem, Brúgge-Kostrijk, l.-Deynfc, s 6224 ob. (1890J a krásným zámkem bar. Gillés. Zname- nitý jest zdejší prfimysl přádelnický, zvlášté výroba koberců, gobelínů a krajek. Dne 10. kv. 1794 udá,la se zde srážka Francouzů s anglo- hannoverským vojskem pol. marš. Freytaga. Ing^elow [indželó] Jean, básnířka anglická (* 1830 v Bostonu v Lincolnshiru). Á rhyming chronicie of incidents and feeling (1850) byl první její plod; následovaly Tales of Orris (1860) a sbírka básní Roioid of days (1863), jež založila její slávu. Z ostatních sbírek bás- nických jmenujeme: Home thoughts and home scenes (1865); A story of doom, and other poents (1867); Little wonderhorn (1872). Jiné sbírky veršů vyšly r. 1885 a 1886 (Lyrical and other poems). Přední díla její v prose jsou: Studies for stories (1864) ; StorUs told to a child (dvé řady, 1866 a 1874); Mopsa the fairy (1869, 5. vyd. 1891); Off the Skelligs, román o 4 sv. (1872); Fated to be free (1875, 3 sv.); Don John (1876, 3 sv.); Sarah de Berenger (4 sv. 1881). I. pokládá se za přední básnířku an- glickou, dědičku slávy Alžběty Browningové; v poesii blíží se však spíše Tennysonovi, ač jinak je originální v inspiraci i formČ. Ing^emann Bernhard Severin, drama- tik a romanopisec dánský (* 1789 ve Forkilds- trupu na ostr. Falsteru — f ^^^2 v Sorfi), studoval na universitě v Kodani, kdež na- dšen pro oblíbenou tehdy poesii Oehlen- schlágerovu oddal se básnictví. R. 1818 ce- stoval po Francii, Německu a Itálii a stal se po svém návrate lektorem řeči dánské (1822) a ředitelem (1842) akademie v Soro Hol- bcrgem založené. První jeho básně Digte (1811—12, 2 sv^ byly přijaty s obecnou po- chvalou ; vyznačovala je mdlá, chorobně sen- timentální nálada, jakou cítil národ sklíčený ztrátou Norska a finanční krisí. Po té násle- dovaly básnické práce: Procne s lyricko-ero- tickou novel lou Varners poetiske Vandringar (1813); Julegave{\9>\(>)\De sortě Riddere (1815), romant. epopea líčící světový názor temnými silhouettními fantastickými obrazy; tragédie Blancji (1815); Masaniello; biblické drama Rosten i órkenen (1815); feerie Reinald Un- derbarnet (1816); Hyrden af Tolosa (1816) aj. Obsáhlá produkce tato a její úspěch vzbu- dily velkou nepřízeň u některých současníků, tak u P. Hjorta, jenž proti I-ovi vystoupil v listu >Athene<, u N. Sótofta, jenž složil o něm satirickou komedii Aandernes A/jske- radě, J. L. Heiberga, ienž persifloval tragédii »Blanca« v >Julesp6g og Nytaarslojer* a u Haucha, kdežto jmi, jako Jens Moller, Grundtvig a Baggesen, se ho čile zastávali. Vznikl z toho literární boj, především mezi Grundtvigcm a Heibergem, jehož se však I. činně nesúčastnil. Druhou periodu literární činnosti i-ovy datují od jeho návratu z cest, kdy vydal, povzbuzen byv slávou Waltera Scotta, cyklus historických románů budicích svou vřelostí nadšeni národní a cenných spíše pro literární význam než historickou věrnost; zahájil jej historickou básní Valdemar den Store og hans Maend (1824). Vlastní cyklus románový tvoří: Valdemar Sejer (1S26, 2 sv.); Erik Menveds Barndom (1828, 3 sv.); Kong Erik og de Fredlóse (1833, 2 sv.); Prinds Otto af Danmark (1835, 2 sv.). Ukončil jej básní Dronning Margrethe (1836). R. 1827 vyšel jeho znamenitý cyklus básni: Holger Danske\ r. 1831 báseň Huldregaverne eller Ole Navnlóses Livs- aeventyr směřující proti jednostranné kritice historické v románech Molbechových. Z ostat- ních četných jeho prací uvésti sluší: dram. bá- seň Renegaten (1838); Salomons Ring (1839); Skyhimlen og Stjaemebilledernes Symbolik (1840); povídky: KunnukogNaja (1842); Even- tyr og Fortaellinger (3 sv. 1827, 48, 50); ro- mán ze současného života LandsbybÓmene (1852), plný svěžesti a humoru; náboženskou eschatologickou báseň Tankebreve fra en Af- dód (1855); žalmy a nábožné písně Hójmesse- psaimer (1825); Aíorgen- og Aftensange (1839), nejlepší jeho práce, plné jemné elegičnosti a lyrické krásy. I-ovy Samlede Skrifter vyšly ve 4 dílech: dramat, práce (1843, 6 sv., 2. vyd. 1855), hist. básně a romány (1847—51, 12 sv.). povídky (1847—64, 13 sv.) a romance (1845 až 1864, 9 sv.). Dále sepsal: Min Levnetsbog (1862); Tilbageblik paa mit Liv og min For- fattervirksomhed fra í8ii til iSSj (1863). Kor- respondence jeho obsažena v Breve til og fra I., vyd. V. Heisem (1879) a v Brevvexling mellem Grundtvig og I., vyd. Sv. Grundtvigcm (1882). Srv. J. Norregaard, l-'s Digterstilling og Digtervaerd (1886^; H. SchwanenAúgel, l-s Liv og Digtning (1886); Rich. Peterscn, Mindesskrift om B. S. I. (1889). HKa. Ing^ena viz Avranches. In g^enore (lat.), všeobecně; opakem jest in specie, ve zvláštním případě. Ing^énienr |cnženjór|, franc, viz Inženýr. i. góographe [-žéográf|, inženýr země- pise c; původně sbor důstojníků technicky vynikavě vzdělaných ve vojšté francouzskéní, založený jakožto odvětví generálního štábu Napoleonem Buonapartem na konci XVIII. st., byl zaměstnán v času míru pracemi triangu- lačními, geodaetickými, topografickými, mapo- váním, sestrojením a opravováním mapy Fran- cie. V době války spravovali l-euri g-phové mapovní archiv ve hlavních stanech a při vyšších štábech, prohlíželi území na válčišti vůbec a před možnými bitvami zvlášté. Ve vojště rak. byl takový sbor postaven v lé- tech 50tých aIX. stol. a po krátkém trvání zase zrušen. Práce jemu přísluševší obstarává nyní ve všech vojscích generální štáb. FM. Ing^eniosni (z lat.), přírodou duševně na- daný, důvtipný, důmyslný. Ingenlnm (lat.), nadání, důvtip, důmysl. Ulngeno [hndžčno],vl. Andrea Alovig i, malíř ital. z Assissi (♦ kol 1470). Dle některých Ingénue — Inghirami. 639 zpráv byl žákem Niccola Alunna a maloval vo způsobu Fiorenza di Lorenzo. Papežský úředník téhož jména na poč. XVI. stol. jest asi s malířem tímto totožný. O mnohých dí- lech, která bývala mu připisována, v novější době se pochybuje; tak zejména Madonna s dítětem (v londýnské nár. gal.) přisouzena nyní Pinturicchiovi. Z jiných děl připisují se mu hlavně Madomty ve chrámech S. Giacomo a S. Andrea v Assissi a v klášteře benedik- tinek, v S. Michelc v Orvicté. pak v museích v Neapoli, Karlsruhe, Louvrů, Miláně a j. Ineénne [enženýj, franc, prostá, upřím- ná, divadelní terminus, jenž označuje úlohy prosté a naivní dívky. Ingenaas (lat.) slul u Římanů, kdo se na- rodil ze svobodné matky. Protivou pojmu I. jest libertinu s (v. t.). I. pozbývá svého právního stavu, upadne-li do zajetí, avšak návrat do vlasti zjednává mu opět restituci jich {ius posti iminii). Avšak i libertinům mohla práva ingenuity od císařů býti udělena buď aktem zvaným restitutio natalium neb ture aureorum anulorum (t. j. právo nositi zlatý prsten), ve kterémžto druhém případě patro- nátu í právo manumissora a jeho potomků k libertovi trvá sice dále, ale jinak takový propuštěnec jest pokládán za í-ua. Pk. Ing^enaas Decius Laelius, místodržitcl Pannonic a jeden ze 30 tyrannů, vzbouřil se proti cis. Gallienovi a dal se r. 258 prohlá- siti císařem. Gallienus zvítězil nad ním r. 260 v bitvě u Mursy a I. sám asi proklál se dýkou. Xngerenoe (z lat.), vměšování se, vliv. Inyrmanlanď, švédské jméno I n g r i e. Ingermaniandía ^rus.) viz Ingrie. Ingermanlantoká kanoelář (též Ižer- ská a Semenovská k.) zřízena byla brzo po připojeni Ingrie (Ižerské země) k Rusku, a sice r. 1703 v Semeno vském, pročež se s počátku nazývala Semenovskaja prikaznaja palata. Jména I. k. dostalo se jí teprve r. 1705. Byla finančním úřadem, který vybíral dané a poplatky z celé Ingrie, a skládala se z ně- kolika oddělení, resp. zvláštních kanceláři pro správu jistých poplatků. Tak byla zvláštní kancelář pro poplatky z rybářství, jiná pro poplatky z medu atd. R. 1708 spojeny všechny tyto kanceláře v jednu společnou. Zrušena byla i. k., když správa Ingrie přeložena do Petrohradu. Spisy její zavezeny byly r. 1719 do Petrohradské pevnosti, odkud pak se do- staly do státního archivu. Ing^emheim, ves v něm. Horních Elsasích, kraji rappoltsweilerském, kantonu kayscrs- berském, na řece Fecht a žel. trati Cólmar- Schnierlach, má 2485 ob. katol. (1890), ^'oti- ckou radnici ze XVI. stol., katol. chrám,' po- štu a telegraf, nemocnici, prádelnu bavlny, draslárnu, mlýny, cihelny a v okolí 328 ha vinic. I. uváaí se již v VIII. stol. InS^enoll, město v kanadské prov. On- tariu, hrabství oxfordském, na ř. Thcmse a žel. trati Great-Westcrn-Railwaye, v úrodné krajině, se 4191 ob. (1891), železolijnou, stro- jírnou, obchodem obilním, dřevařstvím a sý- rařstvím. Ing^esoe (z lat.), vcházení nebo zavádění potravy do těla přirozenými cestami (ústy, hltanem a jícnem). Znjg^voni (Ingaevones), dle Tacita jeden ze tři hlavních kmenů v staré Germanii, obý- vající v krajinách při Severním moři od ústí Rýna až na poloostrov Tutský. Rozpadal se v 'množství menších nárudků, jako byli Frisii, Chauci, Amsivarii, Angrivarii, Saxones, Che- rusci, Teutoni a j. Jméno své odvozovah prý od Inga, třetího syna Mannova. Ing^ne viz Enghien. Ing^hem Charles Cromwell, malíř irsko- amer. (♦ 1796 v Dublině — f 1863 v New- Yorku), kde byl spoluzakladatelem a místo- předsedou národní kreslířské akademie. Ma- loval velmi četné zdařilé podobizny a mimo to obrazy: Smrt Kleopatry] Sněni; Kvéti" nářka a j. Inff hixmmi : 1) I. To mm as o, humanista ital. f* 1470 ve Volteře — f 1516 v Římě). Přišel r. 1483 do Říma a vynikl zde jako he- rec v představeních starořímských her, jei pořádal kardinál Riario ve svém paláci; ze- jména líbil se v úloze Phaedry v soujmenné tragédii Senecově. R. 1495 provázel kardi- nála Carvajala na dvůr císaře Maximiliána I.» jímž za básníka byl korunován a vyznamenán titulem comes palatinus. Později jmenoval ie) papež Julius II. správcem bibliotéky vatikán- ské a professorem výmluvnosti. I. vynikl la- tinskými svými básněmi a řečmi, jež vyjmouc Panegyrikus na sv. Tomáše byly všecky po^ jeho smrti vydány. Tři řeči l-ovy vydal Ama- duzzi ve svých Anecdota litteraria (Řím, 1773)^ dvě vydal Galletti: T. I. orationes duae (ť., 1777). Podobizna l-ova malovaná samým Raffaelcm chová se v palazzo Pitti ve Flo- rencii. 2) I. Francesco, archaeolog ital. (♦ 1772 ve Volteře — f 1846 v Badii u Fiesole). Stu- doval na voj. škole v Neapoli, r. 1799 účast- nil se války proti Francouzům, později vě- noval se studiu umění starověkého, stal se bibliotékářem ve Volteře, pak ve Florencii. Když opatství fíesolské bylo zrušeno, založil 1. na místě jeho ústav literárně-umělecký »Poligrafia Fiesolana«, jenž byl určen pro vý- cvik mladých umělců a pro publikace pamá- tek starověkého umění l-m pořízené. Z těch uvádíme: Monument i etruschi (Florencie, 1820 až 1827, 10 d.); Galleria Omerica (t., 1831—38, 3 d.); Pitture dei vaši fittili (t., 1831—37, 4 d., 2. vyd. 1852); Museo etrusco Chiusino (t., 1833, 4 d.); Lettere di Etrusca erudi\ione (t., 1838 až 1839). Histor. dílo Storia della Toscana (t.> 1841—45, 16 d.) zůstalo nedokončeno. Mimo to opatřil 2. vyd. L. Lanziova spisu: »Notizie della scultura degli antichic (Fiesole, 1824). Práce I-ovy mají dosud jistou* cenu pro bo- hatství materiálu s obrovskou pílí v nich sneseného. Vý. 3) I. Giovanni, astronom ital. (♦ 1779 — t 1851). Byl profes, astronomie a ředitelem observatoře ve Florencii. Ze spisů jeho vy- nikají: Effemeridi delV occuUa^ione deile pic- cole Stelle sotto la luna (1809—30); Tavole 640 Ingleby — Ingoda. astronomtsche universati portatili (1811) a Effe- meridi di Venere e Giove (1821—24). Zng^leby [inglbi] Clement Manstield, filosof a literami historik angl. (* 1823 v Edg- bastonu u Birminghamu — f 1886 v Lon- dJahrD. d. deutschen Shakespear Gesellschaft*, o sobě 1874, 2. vyd. rozmnožené 1879) ; Was Thomas Lodge an flcfor? (1867); Shakespeare' s allusion- books (1874) ; Shakespeare' s hermeneutics (1875); Shakespeare, the matt and the book (1887 — 81, 2 sv.); Occasional papers on Shakespeare (1881); Shakespeare' s hones (1883); Shakespeare and the enclosure of common fields at UWcww^e (1885). Byl také kurátorem rodného domu Shakes- pearova a členem »New Shakespeare Society*. Z ostatních prací jeho stůjte zde: Outlines of theoreticai Iogic(lS56); An introduction to meta- physics (1869); Tlie revival of philosophy at Cambridge (1870); Essays (1888). Znglefleld [inglfíldj Edward Augustu s, sir, britský admirál a polární plavec (♦ 1820 v Cheitenhamu — f 1894 v Queensgate u Lon- dýna). R. 1834 vstoupil do vál. námořnictva, sloužil r. 1840 v Levantě, účastnil se mapování v Malajském archipelu a vyznamenal se r. 1845 na pobřeží jižní Ameriky. V 1. 1852—1854 podnikl 3 plavby do polárního souostroví nad Sev. Amerikou na podporu výprav ku vyhledání Franklina. Na parní jachtě »Isabel* (149 tun. 17 mužů) opustil 10. kv. 1852 An- glii, pobyl v Grónsku, podél jehož záp. po- břeží dosáhl 26. srp. 1852 vchodu do Smith- Sundu, kdež nejprve shledal otevřené moře, záhy však byl na 78<>28'21" s. š. ledem do- nucen k návratu. Na zpáteční cestě vnikl do otevřeného Jones-Sundu až k 8® 10' z. d. (po- dnes nejdále), proplul 2. září Lancaster-Sun- dem, dosáhl 7. září ostr. Beecheyova a při- stál 10. října zase v Petcrheadě ve Skotsku. Cestou tou dokázal, že Smith-Sund a Jones- Sund jsou mořské průlivy, Whale-Sund však zátokou. R. 1853 vedl ku podpoře Belchcra výpravu admirality na parníku »Phoenix«, jemuž přidružena dopravní loď »Breadalbane« pod franc. poručíkem Bellotcm. Vnikl Lan- caster-Sundem do archipelu Parryova, ztratil >Brcadalbane< a poruč. Bellota a navrátil se 7. října 1853 přivážeje poručíka S. G. Cres- wella jako prvního člena výpravy Mc' Clu- reovy, jenž dosáhl po moři arktickém od úž. Beringový okeánu Atlantského. R. 1854 vy- slán byv znovu s lodí >Phoenix< ku podpoře výpravy Belchcrovy, vrátil se s částí této vý- pravy šťastně do Anglie. Bvla to poslední výprava admirality ku zjištění osudu Frankli- nbva. Zeměpisná společnost londýnská od- měnila cesty l-ovy zlatou medaillí. 1. účastnil se pak ještě jako kapitán války krimské, stal se r. 1875 viceadmirálem, r. 1879 admirálem a r. 1885 opustil službu vojenskou, v níž se byl vždy těšil zvláštní přízni král. Viktorie. Ve válečném loďstvu zavedl mnoho prakti- ckých zařízení. Při výzkumu polárním byl vždy pro malé lodi. Své cesty popsal v >Jour- nal of the R. Geogr. Societyc r. 1853 a 1855 i v samostatném díle A summer search for Sir John Franklin (Lond., 1853). Mimo to na- psal A new theory of the physical causes of terrestrial magnetism (t, 1851). Po něm na- zván mys (Cape-I.) v moři Kancově, ledo- vec na Špicberkách (výpr. Heuglin-Zeil 1870) a I. Hayes překřtil na výpravě r. 1860—61 Whale-Sund (záp. Grónsko) v I -Gul f. Šv, Zngrlis: 1) Sir Robert Harry I., státník angl. (♦ 1786 — f 1855). Vystudovav práva věnoval se životu veřejnému a působil v par- lamentě jako poslanec za universitu oxford- skou proti ústupkům straně katolické, proti reformě parlamentu a všem zamýšleným no- votám a změnám dosavadního vládnmo sy- stému. R. 1850 jmenován byl po Walteru Scottovi čestným professorem starožitností na universitě oxfordské. 2) I. Henry David, cestopísec angl. (* 1795 v Edinburce — f 1835 v Londýně), na po- čátku obchodník, později cestoval a napsal: 7ales of the Ardennes pod pseudonymem Derwent Conway (1825); Journal through Norway, Sweden and Denmark (1826); Soli- tary walks through many lands (1828); Tour' through Switierland, the South of France and the Pynenees (1830, 2 sv.); Spain in i83o (1831,' 2 sv.); The Tyrol, with a glance at Ba- varia (1833, 2 sv.); Ireland in i834 (1834, 2 sv.); The Channel islands (1835, 2 sv.); ro- mán The new Gil Blas (1832, 3 sv.) a Ram- bles in the footsteps of Don Qinxote (1837) vyznačující se elegantním líčemm. 3) I. John Eardley Wilmont, generál brit. (* 1814 v Novém Skotsku — t 1862). Stav se r. 1833 poručíkem, byl poslán do In- die, kde vyznamenal se proti Sikhům r. 1848 a zvláště r. 1849 v bitvě u Gudžerátu. Za po- vstání sipáhiů r. 1857 byl plukovníkem v Lak- nau a když generál Sir Henry Lawrence těžce byl raněn, velitelem města od povstalců obléhaného. Přes mnohé obtíže, nakažlivé ne- moci a nedostatek potravin i střeliva odrážel útoky povstalců 87 dní až do příchodu po- mocných sborů generálů Havelocka a 6u- trama. Na to přispěl k vítězství u Kánpúru (28. list.) a stal se tam velitelem. R. 1858 po- tlačil povstání ve Gvalioru a stal se krátce na to velitelem brit. vojska na Iónských ostro- vech. Zprávy důležité o jeho živote obsahuje denník jeho ženy >Siege of Lucknow« (1892). Ing^oda (burjetsky An gi da, tunguzky I c n- ginda), řeka v sibiřské oblasti Zabajkalskc, jeden z obou toků spojujících se v ř. Šilku, pramení se na sev. svahu Zabajkala (Čo- kondo) v okresu akŠinském, teče k sv. po- dél Jablonného pohoří, pak se prudce obraci v oblouku na vých. a směřujíc konečně opětně k sv. vtéká do ř. Onony, s níž tvoří ř. Šilku Iníjol — IncTiam. G-H majíc asi 600 km délky. V hor. toku v délce asi 170 Mm teče I. v úzkých a příkrých úžla- binách údolím lesnatým, nepřístupným a málo známým zvláště ve hřbetu Atadajském, při- jímá množství potokQ zjablonného pohoří a jest asi 1 VI hluboká, nejvýše 60 m sir. majíc řečiště skalnaté s četnými prahy (Kapitán, liojec a j.) a vodu neobyčejné cistou a prů- zračnou. Ve středním a dol. toku jest I. prudší než v horním, v průměru 3 m hluboká, 60 až 170 MI šir. a údolí její šiří se až na V/^km, jsouc v dobé povodní zaplaveno. V řece jsou četné ostrovy porostlé vrbovím, kdežto v dobé sucha vystupují na povrch podvodní písčiny a skaliska. Splavna jest L toliko v stř. a dol. toku i slouží jako dopravní cesta obchodu s průmyslovými a hospodářskými výrobky určenými pro Amursko. V údolí jejím vysky- tují se minerální prameny málo nebo vůbec nezužitkované, lesnaté hory pobřežní skládají se ze žuly, ruly, porfyru a břidlice, ryb jest málo, za to mnoho raků. Hlavní přítoky jsou na 1. bř. Čita a Kručina, na pr. Tura a Alen- guj. — Poprvé projeli I-du až k Šilce a Amuru v r. 1654 kozáčtí vojevodové Bcketov a Pa- skov, r. 1735 zkoumali ji podrobnčji Gmelin a Miller. 7sr. luol, jezero y sibiřské gub. tomské v okr. ačinském, mající 12 km v obvodu a 36 m hloubky, se slabé minerální vodou a bahnem léčivých vlastností. Okolí jeho doporučuje se jako klimatické místo léčebné. ^g^oldflby Thomas, pseudonym angl. hu- moristy Rich. Harr. Barhama (v. t.). Ing^olfltadt, samosprávné mčsto. sídlo okr. soudu a pevnost I. tř. v bavor. vlád. obvodu Oberbayern, na 1. břehu Dunaje 364 m n. m., střed obranných posic bavorských. Hl. ulice jsou Donau-, Harder-, Ludwigs- a Theresien- strasse. Z vynikajících budov zasluhuje zmínky starý zámek a při ústí ř. Schutter do Dunaje t. zv. nový zámek. Oba zámky bývaly kdysi residencí vévod bavorských, dnes slouží úče- lům vojenským. V got. chráme P. Marie (zal. r. 1427) odpočívají vévodové Stepán a Lud- vík >Hrbatý<, dr. Eck a j. znamenití mužové. Z býv. jesuitské kolleje, zal. r. 1555, zbylo jen vých. křídlo. Dále uvésti jest nový evang. kostel, voj. a civ. nemocnici, sirotčinec, no- vou zbrojnici, radnici, divadlo a budovy bý- valé university. Tuto založil r. 1472 vévoda Ludvík »Bohatý«. R. 1549 přišli sem první jesuité a učinili z ní metropoli jesuitské theo- logie. Koncem XVI. stol. měla na 4000 stu- dentů. Učili zde Reuchlin, Aventin, Celtes, Locher, Rhegius a j. Dále jest tu reálka, pro- ^ymnasium a kláštery františkánů a franti- škánek. Značný průmysl provozuje 18 pivo- varů, 2 mlýny, parní pila, 2 tiskárny. Z pev- nostních staveb vynikají reduta Tilly a Monta- lambertské včžc při mostu na pr. bř. Dunaje. Posádkou jsou tu 2Vi praporu pčšího pluku č. 10, pěší pluk č. 13, vozataj ský prapor č. 1, prapor pluku pěší artillerie č. 1 a pion. pra- por č. 1. Štáb 4. pěší divise má zde své sídlo. Mimo to jest tu dčlolijna, továrny na prach a dělové projektily. Stýkají se zde trati bav. OttQv Slovnik Naučný, av. XII. 256 1897. státních drah Mnichov -Bamberk-Hof, Neu- offingen-l. a Řezno-Hochzoll. Obyv. r. 1895 bylo 20.321 duší. — I. objevuje se již r. 770 jako král. komorní statek. Ludvík II. často zde pobýval. Zvláštního rozkvětu doznal I. ve XIII. stol. Při dělení r. 1255 připadl k Hor. Bavorsku. V 1. 1392—1445 sídlili tu bav. vé- vodové. Nedlouho na to připadl pod vládu landshutskou a r. 1503 na linii mnichovskou. Hradby založené r. 1539 osvědčily se r. 1546 ve válce šmalkaldské a pak ve válce 30leté. Od 29. dub. do 4. květ. 1632 obléhal I. Gu- stav Adolf. Raněný Tilly zemřel tam mezitím 30. dub. na ránu v noze. R. 1651 zemřel zde kurfiršt Maximilián I. V 1. 1703 a 1742 obsa- dili zdejší pevnost Rakušané a r. 1800 Mo- reau pobyv zde 3 měsíce dal pevnost zničiti. Král Ludvík I. v 1. 1826—48 proměnil I. opět v pevnost I. třídy. Od r. 1871 byla opevnění ještě sesílena. Srv. Kleemann, Gesch. der Festung I. bis 1815 (Mnichov, 1883). Ing^orokva Ignatij (pseud. Nin os vil i), spis. gruzínský (* 1864 — f 1894), vzdělav se v tiflisském semináři byl učitelem, načež ce- stoval po Francii a Švýcarsku. Literárné čin- ným byl od r. 1887 a první díl jeho spisů vyšel o sobě r. 1890. Látku k svým povíd- kám čerpal z prostého venkovského lidu gru- zínského. ze zápasu těchto tříd se zkaženými vrstvami města a z boje lidi ideálních s ne- řestmi životními. Zng^Oty viz Bessemerův pochod 891. Ing^ouf fčngufj ; 1) I. Pie r re Charles, ry- jec franc. (♦ 1746 v Paříži — f kol 1800). žák Flipartův. Ryl obrazy dle Greuza (Dobré vy- chováni), Willeho {Spokojená matka), Mierisc (Mýdlové bubliny) a j. 2) I. Frangois Robert, ryjec tranc. (* 1747 v Paříži — t 1812 t.), bratr před., rovněž žák Flipartův, zanášel se hlavně rytím vignet pro knihovou illustraci a prováděl vedle toho plotny pro »Musée fran^ais*, pro »Voyage d'Égypte« a ryl podobizny, genry a obrazy dle Řibery, Rafifaela, Freudcnberga a j. Byl členem akademie madridské. Znera čili Ižora, řeka v ruské gubernii petrohradské, levý přítok ř. Névy. Pramení se v carskoselském Újezdě, má délku 75 km, šířku při ústí 50 m, hloubku IV2— "* ''^ dno kamenité, břehy pískovcové a vápencové a několik prahů. Ve střed, toku tvoří I. nádržku 300 m širokou, jejíž voda žene četné závody průmyslové (Kalpinské) a po níž jezdí par- níky. Při jej mi ústí byli Švédové několikráte poraženi Rusy, a to r. 1240 pod Birgerem od knížete novgorodského Alexandra Jaroslaviče, jenž nazván za to »Něvským<, r. 1340 Nov- gorodcem Ancifercm a r. 1702 Apraksinem. Ingram John Ke lis, polit, oekonom a filolog angl. (♦ 1823 v hrabství donegalském v Irsku), byl od r. 1852 professorem řeč- nictvi a angl. literatury na universitě dublin- ské, od r. 1866 prof. řeckého jazyka tamtéž, od r. 1879 bibliotékářem. Nyní jest senátním sekretářem university dublinské a vicepresi- dentem irské akademie věd. I. napsal řadu spisův o angl. literatuře a o řecké a latinské 43 642 Ingrassias — Ingrie. etymoiogii, nejvíce však proslul jako poli- tický oekonom. Pozornost vzbudil již řeči vydanou pod názvem: The Present Position and Prospecis of Polit ical Economy (Londýn a Dublin, 1878, přel. do mnohých jazyků, do něm. od Scheela: >Die notwendige Reform der Volkswirthschaftslehre«,Jena, 1879). Hlav- ním dílem jeho jest však History of Political Economy (1888; přel. do mnoha jazyků: do ném. od Roschíaua, Tubinky 1890; do rus. od MiklaŠevského; do čes. od Jos. Pelcla: Dějiny vědy národohospodářské v » Bibliotéce sociálních a polit, naukc v Praze a v Chrudimi, 1895). Staré škole národohospodářské vytýká I. přílišnou abstrakci, nemístné užívání de- dukce, příliš absolutní povahu thcoretických a praktických vývodů a konečně odloučení jevů národohospodářských od ostatních jevů sociálních. Z posledních prací l-ových jest History of slavery and serfdom (1895). Zngra00ia0 Giovanni Filippo, znám. lékař ital. (♦ 1510 v Recalbutě u Palerma — 1 1580 v Palermu). Lékařství vystudovav v Pa- dovo stal se záhy prof. lékařství a anatomie v Neapoli. R. 1560 vzdal se professury, usadil se v Palermě a přijal r. 1563 úřad archiatra sicilského; vyznamenal se zejména ve velkých morech r. 1575 a 1577, tak že si získal název >sicilský Hippokrat*. Vynikl jako anatom podrobným spracováním kostí (r. 1546 objevil třmínek v uchu), jako patholog vzděláním nauky o nádorech a jako epidemiolog rozum- ným prováděním karantény a jiných ochran- ných i zdravotních opatření. Z jeho četných spisů uvádíme: In Gjleui librum de ossibus doctiisima et expertUsima commentaria (Pal., 1603 a pozd.); hitropolos;ia^ liber, quo multa adversus barb.iros medicos disputantur (Be- nátky, 1544); De tumoribus praeter náturám (Neapol, 1553); Informa^ione del pestifero e contaggioso morbo . . . di Palermo nelVanno iSyS e iSyó' (Pal., 1576). Ingredienoie (z lat.), součástky, hlavně kořenité, složených léků, jindy též všeliké přípravky dávané do pokrmů. Ingremiaoe (z lat.), přijetí do spolku, družstva (grémium), zvláště duchovního. Ingres léhgrj J ea n A u gus t e Do m i n iq u e, malíř franc. (* 1780 v Montaubanu — f ^^^^ v Paříži). Měl býti původně hudebníkem, ale náklonnost k mahTství vedla ho v Toulouse do atelieru Roquesa, Vi^ana a Briganta, odkudž 17letý přestoupil do atelieru Davi- dova v Paříži. R. 1801 dostalo se mu řím- ského stipendia za obraz Achilles přijímá posly A^^aniemnonoiy, ale pro válku nemoha cestu do Itálie nastoupiti zanášel se do r. 1806 hlavně illustrováním knih a studiem v Louvrů. R. 1806 odešel do Říma, kde pobyl až do r. 1820 studuje díla Raftaelova; v době té provedl cyklus fresek v paláci na Monte Cavallo. Potom žil 4 roky ve Florencii a vrátil se pak do Paříže, kde mezi tím projevil se v malířství směr romantický, proti němuž vzepřel se I. kryje svou autorkou směr starší, cklektický ideálism antikisující, začež dostalo se mu přezdívky >gendarma klassicismu*. V době té maloval nástropní obraz v Louvrů Apotheosa Homérova a r. 1834 stal se ředite- lem franc. akademie (do r. 1841). Vrátiv se do Paříže shromáždil kolem sebe odpůrce romantismu a zejména jeho hlavního zástupec Delacroixa. Pro dějiny moderního malířství má toto závodění dvou hlavních představitelů uvedených směrů značný význam, nebof, ačko- liv romantism v dalším průběhu zvítězil, do- stalo se přece ještě r. 1855 l-ovi na světové výstavě v Paříži velké zlaté medaille a vliv jeho na školu, jiŽ utvořil, můžeme stopovati ještě daleko do druhé polovice našeho stol. Hlavní ze žáků jeho jest Hippolyte Flandrin. 1. vynikl přesnou kresbou linií a snahou po klassické, stupňované kráse ; za to barva jeho jest chudá, neboť specifické vlastnosti ma- lířské, problémy světla, stínu a vzduchu, ne- dovedl řešiti omezuje se na koloristické tra- dice atelierní. Z děl jeho uvádíme: V Louvrů: O.dipos před Sfingou (1808); Odev\ddni kliču Petrovi (1820); Rúdiger osvobozuje Angeliku (1819J; Jeanne ďArc při korunovaci Karla VIÍ. (1854); Pramen (1856) a j.; Bonaparte, první konsul (v mus. lutišském); Zaslíbeni Ludvi- ka XIII. (kathedrála v Montaubanu); Umu- čeni sv. Symforiona (chrám v Autunu); Ossian (Quirinál v Římě); Francesca da Rimini (1818); Moliére u Ludvíka XIV.; Jaro (1858); vlastní podobizna (v gal. Uffizi ve Florencii), l-ovi dostalo se četných vyznamenání: r. 1824 kříže a r. 1845 kommandérství čestné legie, r. 1862 jmenován senátorem a j. Životopis jeho na- psali: Silvestře (1862), Merson (1867), Rcy (1867), Montrond (1869), Delaborde (1870) a j. Srv. též Muther, Geschichte der Malerci im XIX. J. J-A-. Ing^essns (lat.), vstup. V právu kano- nickém mluví se 1. o vstupu do církve katol. (I. in ecclesiam), jenž děie se přijetím křtu sv.; 2. o vstupu do řádu (I. ni religionem), který počíná obláčkou a končí se professí, a tó v kongregacích professí jednoduchou {pro- fessio simplex), v řádech pak formálních pro- fessí slavnou, kterou však nyní z nařízení Pia IX. pod následky neplatnosti předcházeti musí aspoň trojletí slibů prostých; 3. o re- signaci na beneficium observato sibi l-su, čímž rozumí se resignace beneficiátova na beneficium s výhradou návratu, jestliže rc- signující beneficiát měl ve příčině beneficia jus in re, jehož nabyl institucí kanonickou, Resignace taková jest hříšná, svatokupecká a neplatná; dovolenou stává se jen z licence papežské; 4. o interdiktu I. in ecclesiam viz Interdikt. Tpch. Ing^rie, rus. Ingermanlandija, dle livon- ského letopisu jméno země zvané v letopise slavjanském Ižorskajazemlja, švédsky In- gcrmanland, u domorodců Ingerinma a obývané čudskými kmeny Aurjamejset, Vaťja- lajset, In^rikot a Savakot. Do jejího území náležela krajina mezi jezerem Ladožským, ř. Něvou, Čuchonským zálivem, Narvou, Pskov- kou a novgorodskou gubernií, tvořící nyní větší čásť ruské gub. petrohradské (Újezd jambužský, petěrgofský, carskoselský a část Ingrikoti — Ingvar. 643 f)etrohradsk<5ho a schlůsselburského). V sto- etí XI. náležela I. s jižní částí Čuchonska městu Novgorodu, pro jehož kupce měla ve- likou důležitost, i tvořila kraj Votskaja pja- tina zvaný. S druhé strany snažili seji opa- novati Švédové za pomoci Livonců, pročež Novgorodci proti nim vystavěli řadu pevno- stí (Koporje, Orěšek, Jáma a j.), avšak přes to Švédové ve XIV. stol. kraje na krátko dobyli. Ve stol. XV. po pádu Novgorodu do- stala se I. moskevskému caru Ivanu, jenž za- ložil zde pevnost Ivangorod. Od té doby byla I. jevištěm téměř nepřetržité války mezi Švédy a Rusy. Švédové zmocnili se ji v 1. 1555 a 1581, r. 1595 odňata jim Borisem Godunovem, ale již r. 1617 vydána jim opět celá se všemi pevnostmi. Tak zůstalo až do Petra Vel., který mírem Nicstadtským nabyl celého po- břeží od ústí Něvy až k ústí Západní Dviny a tím ovšem i I. Vystavěním Petrohradu bylo ruské panství v l-il upevněno nadobro. R. 1708 při rozdělení Ruska na 8 gubernií utvořena ingermanlandská gubernie, v jejíž území náležely nynější gub. petrohradská, novgo- rodská, pskovská, oloněcká, čásť tverské a proslavské a jurjevský Újezd livanské. Avšak již r. 1710 nazván obšírný tento kraj gu ber- ní i petrohradskou (v. t.). Tšr, Ingrikotl, též Ingrové nebo Ižora, větev plemene čuchonského obývající v nynější ru- ské gubernii petrohradské, asi 20.000 duší. I., jejichž jméno připomíná se poprvé v bulle papeže Alexandra lil. ve stol. XII., byli vy- tlačeni ze svých původních sídel při ř. Ižoře od Novgorocíců; jsouce až do XllI. stol. po- hany, byli úplné obráceni na křesťanství až v XVI. stol., nyní pak se většinou poruštili. Zn gro00O (ital.), tolik co cn gros (v. t.). IiiSnro00OVati (středolat.), velkým, tučným písmem (franc. grossé) opisovati, na čisto psáti, zapisovati do soudních knih pozemko- vých; fngrossace (též intabulace), zapiso- vání do řečených knih; Ingrossator, úředník, který obstarává, provádí ingrossaci. Indové, finský kmen, viz Ingrikoti. Ins^owitz viz Jimramov. Ing^nines (lat.), tří si a, totiž obvod na po- vrchu těla při přechodu přední stěny břišní v přední plochu stehenní, význačný zejména ohybem tříselným. — Ingulnalis, tříselný, hlavně průchocl (canalis I.) a kýla {Itemia I.), která tudy může vystupovati. Znjralomemfl, kníže Cherusků a ujec Ar- miniuv, podporoval tohoto v jeho válce proti Římanům a po bitvě na poli Idistavisu ujal se místo raněného Arminia vrchního velitel- ství nad Cherusky. Za krátko však znepřátelil se s Arminiem a r. 17. přešel k Marobudovi. Zngrnl (též Velký I., tatarsky Jeni-gul, t. j. nové jezero), řeka v ruské gubernii chersonské, teče z Újezdu jelisavetíTradského nejprve mezi břehy nízkými v řečišti štěrko- vém, pak Újezdem chcrsonským mezi břehy vysokými v řečišti žulovém a konečně k osadě Efíndaru v řečišti bahnitém. Potom rozlévá se třemi rameny v nízké dolině, tvoře rybnaté jezero Balucké (2 km dl., 1 km šir.), z ně- hož vpadá s leva v Bugský límán jedním řřoudem, jsa 345 km dl. a při ústí b m hl. jest splavný pouze v délce 32 km, údolí jeho úrodné a hojně zavlažované, plodíc zvlá- ště mnoho zeleniny. Na řece jest řada jezů se stavidly, četné mlýny, 4 mosty a mnoho brodů. Hl. přítoky s pr. str. Sugakleja a Gro- mokleja, s levé Kamenka a Sagajdak. Ilil^eo čili Malý Ingul, řeka na roz- hraní rus. gub. jekatérinoslavské a cherson- ské, pramení se v sz. Újezdu alexandrijského, teče k vých. mezi břehy vysokými a mírně skloněnými, pak k jihu v březích příkrých, kamenitých a vlévá se po toku 550 km do Dněpra u ostr. Somova. Na stř. jeho toku jsou bohatá ložiska rudy železné. Zngiir, řeka na záp. ruské oblasti Zakav- kázské, vzniká ze tří pramenů na ledovcích již. svahu hlavního hřbetu kavkázského, teče nejprve na sz. a záp. vysokou a nepřístup- nou horskou kotlovinou Volná Svanetija zvanou, přijímajíc četné potoky a říčky, pak na jz. v úzké a hluboké úžlabině, z níž vy- chází na iih v údolí širší, a konečně teČe na jz. -v obšírné rovině k moři Černému třemi rameny. Délka l-u 177 km, šířka v hor. toku 6 — 10 m, v dolním až 100 m, úvodí s čet- nými ledovci (Canner, Lekzyr a j.) asi 2800 km^, Ingrové, kmen čečenský v Kavkazu, osídlený v oblasti Těrské při řekách Kom- buleji, Sunže a Asu v počtu 15.000—16.000. V mravech mají mnoho shodného s Osetinci. Zabývají se zemědělstvím a chovem dobytka. Čími liší se prospěšně od ostatních ČeČenců. V XI. stol. byli odvislí od Gruzínska, v první čtvrti XV. stol. byli v podruží Kabardinců. Jsou většinou muhammedány, asi 3000 jest křesťanů, ale všichni zachovali si ještě mnoho názorů z doby staré, tak jmenovitě ctění ji- stého božstva z dob Tamary. I křesťanští I. přidržují se mnohoženství. Ingpsrar (HnrRHpb), skandinávské jméno ně- kolika knížat švédských a ruských. 1) I. (Ingwarz, Hin Harri) příjmím Vy- soký, vladař upsalský z VI. neb VIII. stol. po Kr. Uzavřev mír s Dány podnikl několik pochodů proti zemím východním, nejspíše proti Estonsku. Zde od značné přesily po- ražen padl a pohřben na břehu moře Balti- ckého. Někteří dějepiscové švédští vidí v něm ochránce Krivičů a jiných vých. Slovanů proti Rusům. 2) I. Jaroslavič, kníže dorogobužský, po- tom lucký, byl synem Jaroslava Izjaslaviče a prapravnukem Monomachovým. R. 1180 při- pojil se k Rjurikovi Rostislaviči proti Svja- toslavu Vsevolodoviči černigovskému. >Slovo o plku Igorově« zmiňuje se o něm jako o muži statečném (ně chudá gnč\da šestokryiec). Přes to však z obavy před Jaroslavem Osmomy- slem nepřijal u sebe v Dorogobuži syna jeho Vladimíra jaroslaviče, vypuzcného z Haliče (1183). Usadiv se brzo potom v Lucku na místo staršího bratra Jaroslava poslán byl do Kijeva, odkud vypuzcn však Rjurikcm Rostislavičem. R. 1204 účastnil se s Alex- andrem Vsevolodovičem belzkým dobytí Via- 644 Ingweiler — Inhabilita soudců dimíru Volynského, kde nějakou dobu vládl, ale nejsa oblíben zaměněn byl knížetem bclz- kým. V r. 1208—11 účastnil se bouří halič- ských a r. 1212 usadil se opět v Kijevě, jejž dobrovolné odstoupil Mstislavu Romanoviči Starému. 3) I. Kozma Iřorevič, kníže rjazaňský, ujal se s bratry vlády v Rjazani r. 1195. ^a pochodu Vsevoloda III. na jih (1207) očernén byl détmi Vladimíra Glěboviče ze zrady a vězněn s jinými knížaty rjazaňskými, až r. 1212 osvobozen Juriem, nástupcem Vsevoloda III. R. 1217 Glěb Vladimirovič při hostině po- vraždil své bratrance, ale I. zmeškav hostinu ušel smrti a zavládl sám Rjazani, načež násl. roku porazil Glěba i s Polovci, jež tento při- vedl si na pomoc. Téhož roku za pomoci velkoknížete vladimirského Jurije Vsevolodo- viče způsobil Polovcům novou porážku. 4) I. Ingvarevič, syn před., za pochodu Batyje na Rjazaň unikl jen náhodou smrti a po zpustošení Rjazaně snažil se především uspořádati poměry svého údělu. R. 1252 při- pomíná se již jeho bratr Oleg jako kníže rja- zaňský. Některé letopisy ztotožňují jej s otcem. Ingweiler, město v něm. Dolních Elsa- sích, kraji zabernském, kantonu buchsweiler- ském, na ř. Modeře a žel. trati Saargemúnd- Mommenheim, s 2256 ob. (1890), mezi nimi 502 katol. a 322 židy. V městě jest evang. a nový got. katol. kostel, synagoga, konsistoř augšp. vyzn., pošt., telegr. a vrchní lesní úřad, nemocnice »Asyl Neuenburg*, chudobinec, pletárny, sklárny, bělidla, jirchárny, pivovary, sirkárny a v okolí rozsáhlé chmelnice. I., při- pomínaný již r. 742 pode jménem luffonivUare^ opevněn byl r. 1345 Ludvíkem Bavorským i má podnes zbytkv hradeb. Xnliabilita soaďoft. Řádný výkon spra- vedlnosti předpokládá, aby soudce záležitostí f)rávní se zabývající měl netoliko všecky ná- ežitosti jej k zastávání úřadu soudcovského opravňující, nýbrž aby byl i prost všech po- měrů a vztahů, které mohou vzbuditi pochyb- nost o jeho naprosté nestrannosti. Poměry a vztahy ty vypočítává z části sám zákon na- řizuje, že soudce, u něhož se ohledně jisté záležitosti právní poměry ony objevily, vý- konu svého úřadu se vzdalovati jest povinen, z části dopouští, aby i v jiných případech strany samy, kde o nepředpojatosti soudcově s důvodem pochybují, vyloučení soudce onoho se domáhaly, t. j. soudce odmítly. Existence nějakého důvodu soudce z výkonu jeho úřadu po zákonu v určitém případě vylučují- cího zakládá jeho l-tu, t. j. činí jej pro tento případ soudcem nezpůsobilým {judex inha- bilis). Důvody ty, pokud se jedná o pravo- moc ve věcech občanských, vypočítává § 20 jurisdikční normy z r. 1895, která po- dobné jako právo dřívější zakazuje soudci v projednávání a rozhodnutí té které záleži- tosti právní se súčastniti: 1. je-li soudce sám v záležitosti oné stranou nebo je-li ku straně v poměru spoluoprávněného nebo spoluza- vázaného; 2. jcdná-li se o věci jeho manželky nebo příbuzných a sešvakřených v linii přímé vůbec a v linii pobočné spřízněných do čtvrté- ho a sešvakřených do druhého stupně; 3. jde-li o věci jeho rodičů adoptivních nebo pěstounů, jeho dětí adoptovaných nebo schovanců, jeho poručenců neb opatrovanců; 4. jedná-li se o věci, ve kterých byl nebo ještě jest zřízen jako zmocněnec jedné ze stran; 5. mčl-li u nižšího soudu při vydání rozsudku nebo výměru v odpor vzatého jako soudce úča- stenství. Kromě toho jest 6. z řízení přelí- čení a rozhodováni o žalobě zmatečni a ža- lobě o obnovu řízení vyloučen soudce, jehož účastenstvím v rozhodnutí prvého sporu ža- loba zmatečni nebo jehož chováním'sc žaloba o obnovu řízení dle § 530. č. 4. civ. pr. byla založena. — Soudce trestní jest z účasten- ství v určité záležitosti právní po zákonu vůbec vyloučen: 1. byl-li sám činem trest- ním poškozen; 2. je-li s obviněným nebo po- škozeným spojen svazkem manželským ; 3. je-li obviněný, poškozený, státní zástupce, sou- kromý žalobce neb obhájce s ním v linii přímé vůbec nebo v linii pobočné do 4. stupné spřízněn nebo sesvakřen, nebo stojí-li k němu v poměru adoptivním nebo v poměru poruč- níka či poručence; 4. byl-li mimo svůj úřad svědkem činu, o který jde, nebo v téže zá- ležitosti trestní jako svědek nebo znalec byl již vyslýchán; 5. působil-li v téže věci jako obhájce, zástupce soukromého účastníka nebo žalobce nebo jako státní zástupce. Vedle toho může býti soudce trestní vyloučen jen z urči- tých úkonů a sice: 1. onen soudce, který v nějaké záležitosti trestní jako soudce vy- šetřující byl činným nebo podílu měl v roz- hodnutí o námitkách proti obžalobě podaných, nesmí se súčastniti na přelíčení hlavním a rozhodnutí v záležitosti této; 2. soudce, jenŽ při hlav. přelíčení byl, nesmí býti při novém hlav. přelíčení v téže věci následkem odvo- lání nebo stížnosti zmatečné opakovaném; 3. členové soudů vyšších jsou vyloučeni: a) z projednávání ve věcech trestních, ve kte- rých byli u nižší instance jako vyšetřující soudci činnými; b) z projednávání o oprav- ných prostředcích proti oněm rozhodnutím, ohledné kterých v stolici prvé se hlasováni súčastnili ; c) z funkcí referenta nebo předsedy při líčení ve věcech trestních jest vyloučen soudce, který se soudcem, jenž jako soudce vyšetřující nebo jako referent v instanci nižší byl činným, nalézá se v nějakém poměru, který dle shora uvedeného soudce pro to které řízení trestní vůbec činí nezpůsobi- lým. — Porotce jest z účastenství v přelí- čení vyloučen: 1. je-li k stranám nebo jich zástupcům v takovém poměru, který by soud- ce z výkonu soudcovského úřadu vylučoval ; 2. můžo-li očekávati z odsouzení nebo osvo- bození žalovaného nějaký prospěch nebo ško- du; 3. byl-li v trestní záležitosti, o kterou jde, svědkem soudním, nebo vystoupil-li jako udavatel, žalobce, obhájce nebo zástupce sou- kromého účastníka, nebo byl-li jako svědek nebo znalec slyšen, nebo ještě slyšen býti má; 4. jestli se v dřívějším hlavním přelíčení o téže věci, která nyní znovu projednána Inhaerence — InhalaČní chorobv. 645 býti má, jako porotce súČastnil. — Důvodů soudce po zákonu z výkonu jeho úřadu vy- lučujících má býti vždycky dbáno, ať jde řízení civilní nebo trestní, z povinnosti úřední. Každý soudce, u něhož jest důvodu takového, jest povinen, o tom ihned svým představeným učiniti oznámení, vyčkati jejich rozhodnutí a na dále všeho úředního jednání v záležitosti oné se vzdalovati. Toliko úkony nutné, neodkladné smí předsevzíti i soudce po zákonu vyloučený. Výjimku z pravidla tohoto činí řád trestní pro případ, že jde o man- želku, příbuzné soudcovy neb osoby sešva- křené, nařizuje, že soudce v případu tom ne- smí provésti ani úkonů nejpilnějších, nýbrž Í*e ihned soudci nejbližšímu přenechati má. estli přes ustanovení ta súčastnil se něja- kého řízení soudce po zákonu vyloučený, má to v zápětí zmatečnost řízení jím nebo za jeho účastenství provedeného i rozhodnutí na základě tohoto řízení vydaného. Zmateč- nost tato může však, pokud jde o řízení trestní, býti stížností zmatcční (v řízení pře- stupkovém odvoláním) jen tehdáž k platnosti přivedena, jestli stěžovatel, který již jpřcá hlavním přelíčením důvod soudce vylučující znal, nebo o něm během řízení vědomosti nabyl, jej hned při počátku hlav. přelíčení, rcsp. jakmile se o něm dověděl, bezvýsledně vytýkal. V řízení civilním možnost provésti zmatečnost řízení účastenstvím soudce vylou- čeného způsobenou není nikterak omezována. Soud první i vyšší stolice má sám vždycky z po» vinnosti úřední k zmatečnosti této přihlížeti. Zejména má soud vyšší, pozná-li vyřizuje ně- jaký opravný prostředek, že řízem v instanci nižší zmatkem takovým trpí, i ex ofíicio roz- hodnutí v odpor vzaté i řízení jemu před- cházející, pokud zmatkem tím jest dotčeno, zrušiti a zpravidla nové líčení před stolicí nižší naříditi. Ba i když rozsudek v rozepři civ. vydaný již v právní moc vešel, může zmatečnost jeho v tom založená, že soudce rozepři tu rozhodnuvší z výkonu soudcov- ského úřadu po zákonu byl vyloučen, býti k platnosti přivedena zvláštní žalobou zva- nou zmateční, kterou se strana domoci může zrušení rozsudku již pravoplatného i nového rozhodnutí rozepře. Žaloba tato jest však vy- loučena, pokusila-li se strana zmíněný důvod zmatečnosti již v řízení, které konečnému roz- hodnutí předcházelo, bez výsledku provésti, nebo mohla-li jej provésti, však učiniti tak opo- minula. Žaloba zmatcční má býti podána u soudu, jehož rozhodnutí jest bráno v odpor, (odporuje-li se současně rozsudkům různých instancí, u soudu z těchto nejvyššího) do lhůty 1 měsíce ode dne, kdy se strana o důvodu soudce vylučujícím dověděla, ncjposlézc však do 10 let po právní moci rozsudku v odpor braného. Pčk. Inhaerenoe (z lat. inhaerere, na něčem viseti, tkvěti) jest pojem, jímž si myslíme tkvění vlastností na podstatě. Myslíce totiž věc nějakou, myslíme ji nejen souhrnem je- jích vlastností, nýbrž podkládáme .souhrnu lo.nu jednotného a bytného nositele, pod- statu, substanci (ró vTioxetUfvav) a tu říkáme, že vlastnosti inhaerují na své podstatě, jež jest jako jejich nositelem. ^ ZnJiaerentni (z lat.), tkvící, na něčem vi- sící; říká se tak o vlastnostech a znacích, pokud si je myslíme jako na podstatě tkvící. Inhalace (z lat.), vdechování hmot léči- vých. Léčení to, zdokonaleno a vědecky odů- vodněno byvši Demarquayem, jest velmi dů- ležitým faktorem therapie. Jde tu dílem o i-ci hmot plynných a snadno těkavých, dílem o vdechování léků tekutých, které pomocí inhalačních přístrojů v jemnou mlhu rozprá- šeny útrobami dycnacími bývají absorbovány. Hmoty plynné snadno pronikají do plicního oběhu, rozprášené kapalné hmoty vstupují, jak pokusy tomu nasvědčují, až do ma- lých průdušek. Účel I. vyžaduje upotřebení rozmanitých prostředků. Při nedostatečné oxydaci a dekarbonisaci krve konáme I-ci kyslíku a zabraňujeme hrozící asfysii, při bo- lestech prudkých a křečových záchvatech zkoušen bývá aether, chloroform a jiné oma- mující a tišící prostředky. Mnohem častčji upotřebujeme I. při rozmanitých aflfekcích ústrojí dýchacích; úČelu tomu slouží dílem hmoty desinfikující (kys. bórová, rozředěná kysehna karbolová, aqua picea, kys. mléčná), dílem balsamické {oleum terebinthinae, ol. ju- nipen\ ol. pí ni, bals. Peru, tinctura Benr^oes), dílem krev stavící (tannin, sesquichlórid železitý), dílem léky rozpouštivé {natrium chlo- ratum, natrium boricum^ natrium hydrocarbO' nicum, minerální prameny), dílem svrašťující (tannin, kamenec, sulfát zinečnatý). InhalaČní přístroje přizpůsobeny jsou prchavosti hmot: balsamické hmoty odpařuji se snadno ve vroucí vodě a dostačí tudíž, když patient se nalézá v ovzduší nasyceném parami; hmoty, jež se neodpařují, ínusí nejprve v jemné kapky nebo v mlhu býti převedeny, aby vnikly do ústrojí dýchacích. Toho lze docíliti dílem vodní parou, která lék ve vodě rozpuštěný roztřišťuje (Sieglův apparát a rozmanité modi- fikace jeho), nebo pomocí zhuštěného vzduchu (přístroj Richardsonův), který tekutinu jem- ným otvorem z nádoby vypuzuje. Mx. Inhaladni ohoroby nebo-íi pneu mo- ko ni osy jsou choroby živnostenské, jež vzni- kají u živnostníků a dělníků zaměstnaných pracemi, při nichž se mnoho prachu vyvíjí, jako u kamenníků, brusičů kovů a kamenu a j. Vdýchá-li se prach v menším množství, bývá z dýchadel odstraněn z části pohybem řasinek buněk poslizky průdušnicové, z části kašlem podrážděním sliznice vybaveným ; vdychuje-li se však prach trvale, pozbývají řasinkové buňky stálým drážděním změněné své úkon- nosti a kašel nestačí k odstranění prachu, jenž vniká do hlubších částí dýchadel, ba až do sklípků a stěnami do tkanč plicní, v níž vzbuzuje vleklý zánět; ten pak vede k moc- nému bujeni vaziva tak zv. intcrstitiálního, kteréž se pak smršťuje, a k výsledným změ- nám, jakož jsou rozšíření přňdusck, vznik doupat, Částečný rozpad a ncnáhlý zánik tkáně dýchací (fthisis). Postižení trpí z po- 616 Inhambáne — Iniciativa, čátku katarrhy průduškovými, bolestným ka- šlem, s přibývajícími pak hlubšími změnami dostavuje se dusnost, nemocní chudnou ve výživě a konečně podléhají chorobě. Nej- zhoubnější jest účinek prachu složeného z čá- steček ostrých, hrotnatých, jak to vidíme u brusičfi kovů a kamenů a u kamenníků; prachy organické jsou poměrně méně nebez- pečny, ač ncjsou-li jedovatý (jako prach ta- bákový), nebo neobsahují-li zárodků chorobo- tvorných, jako prach z nečistých chlupův a žíní, na nichž mnohdy lpí zárodky uhláku (anthrax); ovšem tu pak v případě onemoc- nění nemožno mluviti jiŽ o I. ch-bě, nýbrž jde tu o otravu nebo infekci. Nejméně zhoub- no jest vdychování sazí a prachu moučného. Mnohdy bývá s I. ch-bou sdružena tuberku- losa, jindy mohou vniknouti zárodky hniso- tvorné a tu vznikají v plících chorobně změ- něných hlízky. Podle jakosti prachu, jímž i. ch-ba vznikla, rozeznáváme anthrakosis, si- derosis, chalikosis neboli aluminosis (viz »Hutní nemoci*), tabakosis, lyssi- nosis (vdýchán-li prach z bavlny) a j. K zame- zení vzniku i-ch ch-ob slouží používání respi- ratorů (v. t.), jichž však dělníci neradi upo- třebují stěžujíce sobě, že jim překážejí; proto nejlépe prospěje vhodné zařízení dílen a tu vydatné větráni, hlavně pak umístění přístrojů prach vssávajících a odstraňujících (exhau- storů a j.), srážení prachu z atmosféry pa- rami nebo sprchou a možno-li zvlhčování předmětů obdělávaných. Hg. Inhambáne [injanbán], město na pobřeží portug. vých. Afriky na 23° 50' j. š. v ma- lebné poloze na zátoce a říčce t. jm., má dobrý přístav pro lodi ponoru 3—9 m, ob- chod s kaučukem, kopalem, voskem, koko- sovými ořechy a podzemnicemi. Okolí jest bažinaté a nezdravé. Město založené r. 1764 pokleslo po zrušení obchodu s otroky a má jen asi 2000 obyv., mezi nimi 50 bělochů. Xnhampnra viz Lim po po. Znhibovatl (z lat), zakázati, obstaviti; odtud v právní terminologii inhibice, ob- stávka (v. t.). Zn hoo sig^o vinoes, t. j. v tomto zna- mení zvítězíš, dle Eusebia ohnivá slova, která se objevila Konstantinovi Vel. a jeho vojsku r. 312 po Kr. na jeho tažení proti Maxentiovi jednoho dne na nebi kolem ohnivého kříže nad zapadajícím sluncem. Konstantin dal zna- mení to na korouhev říšskou a pod zna- mením tím přešel přes Alpy, zvítězil u Tu- rína a Verony a 27. říj. 312 u Mostu Mi I vij - ského (pons Milvius), kterým vítězstvím získal celé císařství římské. In honorem (lat.), ku cti. na počest. Inoh [inčj, míra (palec) angl. o 12 čárkách {lines). Via anirl. stopy, 25*4 mm. — Squarc-i. [skvér-j, čtvereční palec. Inolibald |inčb-j Elisabeth roz. Simp- sonová, herečka a spisovatelka angl. (* 1753 v Stanningfieldu Suff. — f 1821 vKensingtonuj, vystoupila poprvé na divadle bristolském (1772) v úloze Cordelie, kdežto manžel její, hcTcc a malíř I., hrál úlohu Leara. Po smrt: jeho (1779) přešla ke Covent-Gardenu. Na- psala řadu prací dramatických, většinou po francouzských motivech, a několik románů, z nichž A simple story (1791, 4 sv.) a Nature and art (1796, 2 sv.; mod. vyd. s Životopi- sem W. B. Scotta) jsou z lepších plodů své dobv. Paměti a listy její vydal Boaden (2 sv 1833). Inoh Oape [inč kép| viz Bell Rock. Znohmamook, Inch-Marnoch [inčmár- nok], ostrov ve skotském hrabství Bute (v. t.). Inohoativa viz Incohativa. Znohofer Melchior. jesuita uher. (* 1584, t 1648), vystoupil proti nauce Koperníkové spisem Tractatus syllapticus (1633) a vydal Annales ecclesiastici regni Hungariae (Rim, 1644). Inia boliviensis D*Orb., inie, druh ssavců kytovitých (řádu Cetacea) z čeledi plíska- vic (Delphinidae), jediný druh svého rodu (I. D'Orb.). Tělo dorůstá délky 2—3 m (u sa- mic prý as jen poloviny). Úzký čenich jest pokryt krátkými a tuhými chlupy; v každé čelisti jest 66 nebo 68 zakřivených, dosti sil- ných zubů. Nízká ploutev hřbetní nalézá se až na zadní třetině trupu; přední končetiny (ploutve) jsou dlouhé, u trupu vykrojeny, ku konci zúženy. Tělo má bledou barvu namo- dralou, vezpód světlejší než nahoře a poněkud do růžová; ostatně nejsou inie jinak zbarvené (buď po všem těle světlejší, bua naopak mno- hem tmavší) nikterak vzácný. Tito k)'tovci jsou domovem v řekách jižní Ameriky mezi 10 — 17*^ s. š., zejména v Orinoku a veletoku Amazonském; obývají ve hlubokých zátokách těchto vod nebo poblíž jejich ústí. ^íví se malými rybami a také prý plody do vody spadlými ; však ani domorodci jich neloví. Br. Inioiáía, iniciálka (z lat.), velké počá- teční písmeno slova, zejména však malované nebo zdobené počáteční písmeno knihy neh odstavce. V rukopisech středověkých bývají l-ly obyčejně červenou barvou (rubrica) ma- lovány; záhy však počínají věnovati písaři, illuminátoři a malíři miniatur Í-lám zvláštní péči uměleckou zdobíce písmena tato nejen arabeskami, ale i figurálními motivy přesné slohovanými. Ornamentální a hneární výzdo- bou svojí zaujímají zejména staroirské l-ly zvláštní postavení ; jsou bohatě zdobeny sple- titými arabeskami a páskami a jednotlivé je- jich hlavní linie opatřeny bývají hlavami ptáků a plazů ; vidíme na nich rovněž různé ptactvo (volavky) a draky. Z českých, velkými l-mi zdobených rukopisů budiž uvedena zejména Bible jaroměřská. Vedle malovaných (illumi- novaných) a tištěných l-ál rozeznávají se ještě: l-ly pouze velikostí svou se lišící od ostatního písma (jednoduché); l-ly á jour, složené pouze z obrysů barvou nebo černí nevyplně- ných; lettres historiées^ obsahující plocíiu pro obrazovou výplň (viz l-ly písmen A, E a H); l-ly s punktovou obrubou; l-ly utvořené z pe- rel nebo řetězu po způsobu klenotů a pod. J-k. Inioiativa (lat.), podnět, počin; v zá- konodárství právo podávati návrhy na zavo- dění nových nebo zrušení starých zákonů. In infinitum — In integrum restitutio. 647 V moderních konstitučních monarchiích ná- leží právo zákonodárné l-vy z pravidla vládě i členům sněmoven. Ve dřívějších konstituč- ních státech vykonávala l-vu jen vláda (v Ně- mecku až do r. 1848; od té doby náleží v Ně- mecku právo l-vy sněmům, ačkoli v některých aěmeckých státech jednotlivé záležitosti jsou vyňaty z l-vy sněmů). Také konstituce Na- poleonská z r. 1852 vyhrazovala zákonodár- nou l-vu jen panovníkovi. V Rusku má do- dnes právo l-vy předcv&n panovník, a teprve /e druhé řadě senát, synod a ministerstva, ivšak jen s povolením panovníkovým. Ve Finsku náleží právo l-vy ruskému císaři ja- kožto velikému knížeti nnskému a od r. 1886 i sněmu, avšak s jistým obmezením. Jediným státem, kde jest zavedena aspoň v jistém směru přímá i. lidu, jest Švýcarsko. Ve Spojených Obcích severo-amerických náleží právo l-vy pouze kongressu. Ve státech ostat- ních jest I. rozdělena mezi moc zákonodár- nou (parlament) a moc výkonnou (vládu). Také v Rakousku náleží I., pokud běží o zá- kony říšské, nejen vládč, nýbrž i říšské radě. Předlohy vládní mají však přednost při se- stavování denního pořádku a nemusí býti podporovány určitým počtem poslanců. Vláda má úplně na vůli, chce-li předlohy své po- dati dříve v té či v oné sněmovně. Pouze předlohy finanční, pak zákon o odvodu branců, návrh na schválení zákonů provisorních, návrh na suspensi základních práv a zpráva kom- misse zřízené ke kontrole stát. dluhů mají býti podány dříve ve sněmovně poslanců. Má-li se předloha státi zákonem, musí býti přijata oběma sněmovnami a schválena císa- řem. Co se týče l-vy v Českém sněmu, srv. Čechy, str. 553. -dle. In inflnitiim (lat), do nekonečna. In Integ^mm restitatio [-úcio], lat., na- vrácení ku předešlému právu, záleží v tom, že v jednotlivém případě odnímá se soudcovským výrokem právnické skutečnosti zase právní účinek, který byla způsobila na škodu jisté osoby podle platného práva, ale v odporu s požadavky slušnosti (aequity). Ta- kovou mimořádnou pomoc poskytoval u Ří- manů původně vrchní magistrát, naimě praetor sám svým dekretem na základě vlastního vy- šetření věci a podle volného uvážení svého. Časem b^My hlavní důvody restituční v ediktu praetorském stanoveny. Pravovčdou pak byla pravidla o užití 1. 1. r-onis určena, víc a více dopodrobna, tak že v nejnovějším právu řím- ském mohlo právo k udíleni I. 1. r-onis svě- řeno býti soudům řádným i nižším. Podmín- kou I. I. r-onis předkem jest, že nastoupil právní účinek, který má v zápětí škodu pro toho, kdo za restituci Žádá, a že tento proti oné škodě není chráněn jinými právními pro- středky. Dále se Žádá, aby tu byla iusta causa, t. j. že okolnosti, za kterých nastal škodlivý účinek právní, ospravedlňují s hle- diska vyšší spravedlnosti ono mimořádné zakročení proti němu. Za důvody restituci ospravedlňující jsou zákonem uznány nezle- tilost, nepřítomnost a podobné okolnosti, donucení, podvod a omyl. V příčině prvního budiž podotčeno, že i. I. r. udílí se nezleti- lým proti oněm právním škodám, které oni vzali následkem nezkušenosti a nerozvážlivo- sti věku svého jednáním neb opominutím. Co se týče druhého důvodu restitučního, jest I. I. r. i zletilÝm slíbena proti škodným práv- ním následkům opominutí, když pří činou jeho byla ospravedlněná nepřítomnost škodujícího nebo kterákoli nepřítomnost odpůrce jeho nebo jiná podobná překážka. Za I. i. r. mu- silo býti žádáno v klassickém právu římskem do roka (annus utilis), v Justiniánském právu do čtyř let od té doby, co odpadly okolno- sti restituci odůvodňující. Pravidla římského práva o I. I. r. byla recipována v právu obec- ném. Moderní zákonodárství vlak nepřeje tomuto zřízení a omezuje nebo vylučuje je víc a více. fíý. I. I. r. v soudním řízení. Rozpor, jenž povstává formalismem soudního řízení mezi přísným předpisem processuálním a zásadami slušnosti, hledí positivní předpis zákona od- straniti aspoň z části tím, že v případech zvláštního ohledu hodných dovoluje promi- nouti následky, které stranu stihly ze zane- dbání formálních předpisů řízení soudního. V případech těchto, ve kterých určité již na- stalé účinky se odstraňují a onen stav zavádí, jaký dříve byl, neŽ nastalo ono porušení for- malit stav nynější vyvolavší, mluví veda práv- ní o navrácení v předešlý stav (I. I. r). Tento ústav právní uznán v právu rakouském jak co do řízeni civilního (sporného i nespor- ného), tak i trestního. A) Řízení sporné. V dosavadním řízení sporném spočívajícím na starém soudním řádu z r. 1781 a aodatcích k němu vydaných byla I. i. r. poskytována ve 4 případech: 1. pro zanedbanou lhůtu {ob fatale elapsum\ 2. pro zmeškané stání (ph terminům elapsum)^ 3. pro novoty později nalezené {ob nova čili ob noviter reperta) a 4. pro špatné zastou- pení advokátem {ob malam defensionem). Ad r. 2L 2. V prvních dvou případech mohl soud k žádosti strany, kterou pro nedostavení se k stání nebo pro zmeškání lhůty stihly pří- slušné následky (restituent), po výslechu od- půrcově výměrem následky tyto prominouti, dokázal-li žadatel, že pro nezaviněnou a ne- odstranitelnou překážku nebylo mu možno k stání přijíti nebo lhůty dodržeti. Žádost za restituci takovou bvlo podati do určité pro- padné lhůty (dle různých řízení 14-, 8- nebo 3denní) počítané ode dne, kdy strana se o zmeškáni lhůty dověděla nebo překážka k stání se dostaviti odpadla. Bylo-li žádané omluvení přiznáno, nebyla stížnost proti to- muto vyřízení moŽna. Restituent byl však vždycky odsouzen nahraditi odpůrci útraty řízení restitučního. V řízení o rušené držbě byla 1. I. r. vyloučena, v řízení nájemném i směnečném v platnosti své z části obme- zena. Ad 3, I. I. r. ob noviter reperta měla místo tenkráte, jestli strana teprve po ukon- čení projednávacího řízení v instanci prvé na- lezla nové okolnosti nebo nové průvody, o kte- 648 In integrum restitutio. rých bylo lze souditi, že by byly ve sporu měly příznivější výsledek pro ni, kdyby v čas a náležitě byly uvedeny. Strana, která chtěla okolnosti a průvody takové ještě dodatečně přivésti k platnosti, musila u soudu, jenž ro- zepři projednal, domáhati se žalobou rozhod- nutí souacova, že tento nový materiál pro- ccssní v rozepři pojat a spor znovu prove- den i rozhodnut býti má. O žalobě této roz- vinul se v obyčejných formách řízení spor, ve kterém bylo zejména na restituentu, aby podal průkaz, že novoty, které dodatečné uvésti chce, vědomě nezamlčel. Po provede- ném řízení rozhodoval soud rozsudkem, po případě na přísaze závislým, proti kterému byly možný obyčejné prostředky opravné (od- volání, dovolání). Bylo-li žalobě restituční vyhověno, vrátil se spor původní k onomu stadiu, v němž novot oněch již původně mělo býti použito, a znovu projednán s materiálem takto rozšířeným. Pouze v řízení bagatelním a směnečném nebylo třeba jednáni o resti- tuci od obnoveného jednání v rozepři samé děliti, nýbrž obé současně provésti. Restituci ob noviter reperta bylo lze provésti aŽ do promlčení dotčeného práva restituentova. — Ad 4. Restitucí ob malam defcnsionem měla býti chráněna strana proti špatnému, nedbalému počínání advokátovu. Byla tudíž možná jen v oněch rozepřích, kdy strana osobné nejednala, nýbrž advokátem vystupo- vala, ztratila-li spor jeho nedbalostí nebo ne- vědomostí. I tato restituce mohla býti jen žalobou vymáhána, kterou bylo do 14 dnů ode dne, kdy strana se dověděla o nepří- znivém výsledku proccssu, proti advokátu a odpůrci v rozepři původní u soudu rozepře této podati. Rozhodováno bylo rozsudkem, kterým, bylo-li prosbě žalobní vyhověno, rozsudek ve sporu původním byl zrušen a straně zůstaveno spor nově, řádně provésti. — V novém civ. řádě soudním z r. 1895, jenž vstoupí v život dne 1. led. 1898, uznána insti- tuce vrácení v předešlý stav v podstatě skoro v celém rozsahu jako v právu dosavadním jsouc jen ve shodě se změnami v celém ří- zení soudním provedenými jinak a sice násl. způsobem upravena: Restituce pro zmeš- kané stání a zanedbanou lhůtu. Pod- mínkou této restituce jest: a) aby strano ne- předvídanou nebo neodvratnou událostí bylo překaženo v čas se dostaviti k nařízenému roku (stání), nebo processní úkon provésti ve lhůtě předepsané, a b) aby promeškání toto způsobilo nemožnost opomenutý úkon do- datečně předsevzíti (praecluse). Restituce ta může býti povolena jen k návrhu strany, ve kterém navrhovatel má udati všecky okol- nosti návrh ten zdůvodňující a prostředky k jejich průkazu sloužící a současně s návrhem tím provésti i opomenutý sporný úkon. Návrh ten budiž učiněn v neprodlužitelné lhůtě 14 dnů (v řízení bagatelním, směnečném a nájemním 8 dnů) počítaných ode dne, kdy překážka zmeškání zavinivší odpadla. Návrh opožděný má soudce ihned odmítnouti a není dovoleno proti zmeškání této lhůty vydobj-ti si opětného navrácení ve stav předešlý. Ná- vrhem na povolení restituce nestaví se po zákonu další chod processu. Soud vŠak může k žádosti strany naříditi, že spor má býti prozatím přerušen, jeví-li se nezbytná potřeba opatření tohoto, by domáhané, a jak se zdá, i spravedlivé restituci mohl býti výsledek pojištěn, a nehrozí-li z přerušení tohoto pro odpůrce restituentova nižádná větší škoda. Je-li process v době, kdy návrh restituční učiněn, projednáván u některé vyšší stolice, musí tato soudem prvním býti ihned zpra- vena o podaném návrhu na povolení navrá- cení v předešlý stav. O návrhu restitučním v čas podaném projednává soud u stání a rozhoduje výrokem (usnesením); shledá-li, že restituent zmeškání své dostatečně omluvil, udělí mu žádané navrácení ve stav předešlý, ale jinak návrh onen zamítá. Za dostatečný důvod restituce nelze uznat okolnost, kterou strana již dříve návrh svůj na odročení (zmeškaného) stání nebo na prodloužení (opo- minuté) lhůty podporovala, jestli tenkráte soudce důvod tento za dostatečný neshledal a dotčenému návrhu nevyhověv vyslovil kon- tumaci strany, jež se od stání vzdálila nebo do lhůty původní uložený úkon neprovedla. Byla-li žádaná restituce povolena, jest rckurs proti výroku tomu vyloučen. Proti zamítnutí může si restituent dle všeobecných pravidel stěžovati. Ve všech případech musí restituent odpůrci svému nahraditi všecky útraty s jed- náním o návrhu restitučním spojené, pokud se týče i ony, jeŽ byly v rozepři zameškáním jeho způsobeny. Byla-li restituce povolena, vrací se spor do stavu, ve kterém se nalézal před tím, než opomenutí nastalo. Byl-li ná- sledkem opomenutí toho již rozsudek kontu- mační vydán, zruší se. Bylo-li navrácení v pře- dešlý stav uděleno pro zmeškání stání, může již při stání k projednávání o návrhu resti- tučním ustanoveném s jednáním o návrhu tomto býti spojeno i projednání věci samé neb aspoň ihned předsevzato, jakmile se návrhu restitučnímu vyhoví. Restituce ta jest vůbec vyloučena ve sporech pro rušenou držbu a obmezena v řízení směnečném v tom, že nemá býti povolena, ncjednal-li odpůrce restituentův v původní rozepři obmyslně a pozbyl-li v mezidobí již všech svých nároků směnečných proti osobám třetím nebo ne- může-li již pro krátkost času je provésti. V řízení nájemním nepřipouští se restituce pro opomenutí lhůty k podání námitek proti výpovědi nebo rozkazu přijetí nebo odevzdání předmětu nájemního ukládajícímu. — Výraz restituce ob noviter reperta (navráceni v předešlý stav pro novoty) nevyskytuje se sice v nových rak. zák. proccssních, avšak myšlénka jeho není novému civilnímu soud- nímu řádu neznámou. Stanoví totiž § 530 č. 7, že strana, která po skončeném processu nabude vědomosti o nových skutkových okol- nostech nebo nalezne důkazy nebo nabude možnosti jich použiti, může, jestli by před- nesení a použití tohoto nového materiálu v dřívějším řízení bylo způsobilo příznivější ínirida — Inia 649 pro ni rozhodnutí věci hlavní, i po pravo- platném ukončení rozepře toho dojíti, by ří- zení již provedené bylo opakováno a v novém řízení k novému materiálu processnímu přimě- řené přihlíženo. K cíli tomu třeba do nepro- dlužitelné lhůty jednoho mésíce, počítané ode dne, kdy straně bylo umožněno použiti fakt i průvodů později shledaných, ncjposléze však do 10 let od právní mocí rozsudku spor onen vyřizujícího, podati u soudu první in- stance, který rozepři prvotní rozhodl, nebo jestli toliko rozsudek vyšší instance se v od- por bére, u této instance vyšší žalobu o o b- novu. O žalobě, je-li v náležité době i íormě a u soudu příslušného podána a opírá-Ii se o řádný zákonný důvod, nařídí soud ústní přelíčení a po jeho provedení rozhodne. Vy- hoví-li žalobě, zrušuje process původní i jeho rozhodnutí, který znovu doplněným mate- riálem teprve nyní k platnosti přiváděným se provede a rozhodne. Žaloba tato jest, jako restituce ad 1. a 2. a jako bývalá restituce ob Tiovitor repcrta, obmezcna v řízení smůneč- jiém způsobem shora uvedeným. — Resti- tuce in integrum ob malam defcnsio- nem jest novému civ. processu neznáma, jon čá.stcčnou náhradu za ni poskytuje § 530 č. 3, jenž dopouští straně, byl-li rozsudek pro ni nepříznivý přivodčn podvodným, zá- konu trestnímu podléhajícím jednáním jejího zástupec, by žalobou o obnovu domáhala se zrušení tohoto rozhodnutí. O žalobě této platí tytéž předpisy jako o žalobě výše; sub 3. uvedené s tou toliko odchylkou, že lhůta jednoho měsíce k podání žaloby této určená počítá se ode dne, kdy rozsudek trestní nebo výrok zastavení trestního řízení vyslovující vešel ve právní moc. B) Řízení nesporné. Zákon upravující řízení ve věcech nesporných řcís. pat. z 9. srp. 1854 č. 208 ř. z.) dopouští v § 17. žádati za r. í. í. pro zmeškané stáni nebo opomenutou lhůtu, jestli zmeškání toto způsobilo straně nějakou újmu právní, kterou příslušným úko- nem dodatečně provedeným nelze odvrátiti. O restituci tu lze se ucházeti žádostí kdy- koli podanou, o které soudce rozhoduje vý- měrem, proti němuž stranám příslušejí oby- čejné opravné prostředky. Výslovně jest však vyloučena rtstituce tato v řízení konkursním, ve všech záU žitostcch na zřízení a vedení knih pozemkových se vztahujících a dle no- vého řízeni exekučního i v řízeni exekučním a zjišťovacím (§ 5S. odst. 2. exek. ř. z r. 1896). Restituce ob noviter reperta a ob malam defensionem jsou vůbec řízením nesporným {exekučnímu, zjišťovacímu) neznámy. C) V řízení trestním, zakládajícím se na trest, řádě z r. 1873 (z 23. kv. ř. z. č. 119). uznáno jest navrácení v předešlý stav ve dvou případech: 1. pro zmeškaný termin hlavního přelíčení; 2. pro zanedbanou lhůtu k podání prostředků opravných. Nedostavil-li se ob- žalovaný k hlav. přelíčení u sborového soudu pro zločin nebo přeČin nařízenému a bylo-li líčení v jeho nepřítomnosti odbyto, má právo proti rozsudku jej odsuzujícímu do 3 dnu po jeho doručení podati námitky, může-H dokázati, že neodvraňiou překážkou byl zdržen k líčení se dostaviti. O námitkách těchto, jeŽ předložiti jest soudu sborovému prvé stolice, u něhož řízení bylo provedeno, rozhoduje sborový soud stolice druhé. Vyhoví-li jim, ustanoví se nové líčení. Nedostaví-li se ob- žalovaný k tomuto líčení opět, vejde tím rozsudek již původně vydaný ve právní moc. Nepřišel-li obviněný k líčení u okr. soudu nařízenému (pro přestupek) a byl proti němu vydán rozsudek, může do 8 dnu po doručení rozsudku podati námitky, nebylo-li mu obe- slání k přelíčení náležité doručeno nebo byl-li neodvratnou překážkou zdržen dostaviti se. O námitkách těch rozhoduje soud okr. po výslechu žalobce. Proti zamítnutí má obvi- něný stížnost na sborový soud prvé stolice, kterou podati jest do neprodlužitelné lhůty 3denní. Bylo-li námitkám vyhověno, ustanoví se u soudu nové přelíčeni, k němuž se ob- viněný musí dostaviti, jinak by původní roz- sudek stal se pravoplatným. — Promeškal-li odsouzený lhůtu k ohlášení odvolání nebo stížnosti zmateční proti rozsudku, může si vydobyti navrácení v předešlý stav, proká- že-li, že neodvratnými příhodami beze své viny lhůty dodržeti nemohl, podá-li do tří ánú po odstranění překážky žádost za resti- tuci a provede-li s ní současně i opomenuté ohlášv^ní odvolání nebo stížnosti zmateční. O žádosti této jest žalobce k prohlášení vy- zván, načež předkládají se spisy k rozhodnutí onomu soudu, jenž jest povolán vyříditi opravný prostředek, k němuž lhůta byla za- nedbána. Povolí-li žádané navrácení v předešlý stav, rozhodne soud onen ihned i o odvolání resp. o předložené stížnosti zmateční. Soud prvé stolice, u kterého byla podána žádost o navrácení v předešlý stav, může zatím výkon vyneseného rozsudku trestního zasta- viti. Stejná restituce poskytuje se odsouze- nému při zmeškání lhůty k podání námitek proti trestnímu příkazu okr. soudů vydanému v řízení t. zv. mandátním. Pčk. Inlrida, největší přítok ř. Guaviare v Již. Americe. Vzniká na 1° 30' s. š. v Cerros Yimbi vcolumbijském territoriu del Caquetá, protéká Llanos de Caquetá a vtéká do Guaviara s pravé strany nedaleko před jeho ústím do Orinoka. .S levé str. přijímá přítoky Chuculo, Vifiu a Bocon, s pravé ř. Papunaguu. Na jeho horním toku nalezl Montolieu r. 1872 osady Adaru- caguu, Guacamayu a Maripari, na stř. toku Čuba ve. I. if. J., skratek lat., In nominc Jesu, ve jménu Ježíšově. Inja, řeka v sibiřské gub. tomské v okresu kuznčckém, pravý přítok Obu; pramení se na scv. svahu uzlu Salairského v hornatinč Ka- rakanské, teče k sz., pak k jz. v délce 470 Um, šířce 4—60 m a hloubce '/."^ m proudem volným a tichým. Dno její jest bahnito-hlmité, břehy příkré, dosti zalidněné a vzdělané, místy v dolním toku stepnaté, při pramenech les- naté, a úvodí proslulé jest nerostným bohat- stvím (zlatý písek, stříbrná a železná ruda, 6J0 Injakino — Injektor. uhtlná ložiska atd.). ZnaČDějSÍ přítoky jsou všecky na pr, břehu; Bacat, Ur, Kasma, Ta- rima a Izíla. Injakino, ohi^c v ruské gubernii rjazanské v djťzdě spasakém s 3322 obyv., 2 kostel>/, ikolou, 2 továrnami na sukno, 4 mlýny a j. :;ávody průmyslovými. InJasVTO, obec v rus. gubernii saratovské v Újezde balašovském s 3b98 obyv,, školou a hlučným trbcni. Injskoa (z lat.;, nastřikování. vstřík- nuti. V lékafstvi rozeznává se tento dvojí druh [. tím, že jednak naplňuji se různá dutá ústrojí, hlavnč cévy, různými tekutými nebo polotckutými hmotami, aby se pak mohl je- jich priiběh nL'bo i tvar tím lupu poznati. Toprve po zdokonaleni těchto nastfiko vacích mvthod nioíno pozorovati pravý pokrok v po- znání ccv. hlavnč pomérS vlasečnic, různých vývodů žlázových a pod. Ba í při studiu drob- ných dutin kostních, jako na pf. pfi poznátií Ivarů a polohy vnitřního ucha, osvřdfilv se výborné I. kovových smíáenjn. Druhý zpíisob i-cí vykonává se, aby se přímo do organismu vpravily látky líčivc; ncjčaslčji dÉjo se to vstřikováním podkožním, jako na př. léků krotících přiliáné bolesti (i. morfia a pod ). Puměmé velmi zřídka vstřikují se účinné látky přímo do krevního obOhu, totiž do íil. Při ])odl(oinicb i-cich třeba vi'iy dbáti nejpřis- nfjší antisepse, jakož i toho. by léčivé roi- toky pod kůži vstřiknuté nepůsobily zánétů nebo jiných nepříznivých následků. Injslltor, proudový apparát, kde parou dopravuje se voda na vySJi nivcau nebo do prostoru o vySSira tlaku. Původní kon- strukce i-u pochizí od markýza Mannonryho ďEctot, první však, skutečné potřebé vyho- vující I. sestrojil Giflard r. 1858 (vyobr. č. 1968.). Zařízeni a působení jeho jest nasle- itujicí: Rourou A a kohoutkem JV přivádí se z parního kotlů pára. jaí několika otvory vstupuje do roury B konicky se zužující a X této vede se do konického hrdia C, čicní do ssaciho prostoru D nassaje se voda rou- rou H a pára se kondensuje. Proud smési, jemuž živou silou páry (současné vSak též její kondensací) sdělena velká rychlost, zachytí se hrdlem É, jej ku konci kuíelovité se rozši- řuje, čimž rychlost proudu změní se v tlak. jímž ventil F se otevře, a voda vstupuje do rourovodu L, Mezi rourou C a K nalézá se prostor /, kam a počátku odpadá voda, jež nemá dostatečné rychlosti, aby vnikla do hrdla E; odvádí se rourou O, I. Gitíardův náleží k ssacím (těž zv, parním aspirátorům), kde voda z napájecí nádržky i-em se nassaje, na rozdíl od oněch, kde napájecí voda rausi býti přiváděna. Ssací i-y musí býti opatřeny regulováním pro páru a vodu, by nastalo ná- ležité vakuum a tím umožnilo se nassáni vody. Kcgulováni páry děje se kónusem K, jenž se buď posouvá (u i-u Giffardova). nebo jest pevný a hrdlo £ jest pak pohyblivě (konstrukce Schafter-Budenbergova I-u); přístup vody při staráich l-cch regulován byl kónusem B neb C a to buď samočinně neb od ruky (při Giffar- dově I'U posouvá se roura B Iroubem Af), u novějších déje se kohoutem. Velmi jedno- duché zařízení mají i-y bez ssání (nemají re- gulování vody a páry), jcŽ . mohou i malým tlakem páry býti uvedeny v činnost (na př. 1969. naznačuje universální i. Kfirtin- gŮv. jenž působí ssáním. Jest kombinací dvou Tů jednoduchých / a J, uzavřených do spo- lečné nádoby iV; / přivádí vodu I-u J, jení pak ji žene dále. Hrdlo fr, jimi se přivádí pára do í, má takové dimense, že I. ten ssajc vodu bez kónusu K (viz obr. předcházející) a že jest moina ssaci výška ai 6 m (obyčejné však se jde do 2 m). PÍi druhém I-u J jsou průřez tento I. překonavá zceia i— -. , r- voda přiváděna jest l-era /. Práce I-u dělí si tudíž na dvě; prvním I-em spotřebovaná tře- tina veškeré páry se kondensuje, čími ohřeje se voda až na ) ^ '■« druhém J, ponč- vadz přiváděná voda má tak vysoký tlak, ie temperatura v mísícím prostoru jest o 10*— 20" menší než bod varu vody odpovídající tlaku na tom místě fcoí jest podmínkou kompletní kondcnsace). Spuštění i-u děje se tak, íe se otevře vodní kohout a pákou (v obraze vy- nechanou) otoči se čep o, jenž jest excen- trický. Tím pohybuje se páka h tak, že jeji Injunktiv — Injuria. otočný bod nalézá se na ventilu V a ventil v. jelikož má menší plochu, se otevře. Pára vstupuje do /, jení ssaje vodu, která s po- čátku pf i G vytéká kohoutem, jenž tyčí (v obr. vypušlčnou) spojenou s Čepem a současně se otevřel. Při dalším otáčeni narazí ventil v, liro utvoří podporný bod pro páku h a nyní zvedne se ventil v, aí rovněž naraii. Pára vstupuje nyní tímto ventilem a voda z i-u / dopravuje se do J a dále ventilem F a rouro- vodem připojeným k L do parniho kotlů. V té době kohout při G se uzavřel. Tyto i-y mo- hou dopravovati vodu aí TO" C teplou, mají vétii vjkon neí obyčejné I-y, přivádéjí vodu o vyšsi temperatuře do kotlů, čím tento se velmi chrám. Kompendiosn! forma a snadné spuštění jsou rovněi jeho význačnými znám- kami. Kórting konstruoval téí i. bei ssání. Při něm nutno vodu přiváděti, ventily jsou nahrazeny pouze jediným v parovodu, tak ie pára do obou i-ň současně vstupuje. K tomu připojen zvláštní předhřivací apparát rourový, leni ohřívá napájecí vodu parou výfukovou. Uspořádáni to hodí se ívlášté dobře pro loko- motivy. — Hlavní přednosti i-u jsou: doprava teplé vody, při správné konstrukci ockono- mické vyuíiti tepla páry, jednoduchost kon- strukce, zvláště při novějších 1-ech, málo po- hyblivých dílů, tím snadné uvedeni do chodu, skoro Žádné výlohy s udržováním; zaujímají málo místa a poskytuji vetší trezpeřnost do- pravy {zejména proti pumpám o větším počtu obrátek). Hlavni vady jsou, Že ndzc obecně tlačiti teplejší vodu než 45* C (vyjímaje L Kórtingiiv). Při i-cch bez ssání musí voda býti přjváděna, při ssacích jest však přípustná í páry než pístová pumpa napájecí, ale pára ta se kondensuje a předhřívá vodu, čími teplo to úplně se neztratí. Přes lyto vady doznaly i-y značného rozšířeni hlavně k liceliim napájeni pamicli kotlů a zatlačily skoro úplně parní pumpy pístové, zvláště u lokomotiv. Těž pfi lokomobiláeh pro jich kompendiosilu se hojně užívají; při stabilních koticch slouží pak jako reservni apparáty napáječi. Vedle toho nalézáme t-y v lázních, v novější době pfi topení teplou vodou (praž- ská porodnice), při vodovodech v budovách zvláště k účcifim hašení a p. Viz Karmarsch, Injeetor. Ubn. InJanktlT (z lat.), způsob připojovací, uklá- dací, někdy totéž co konjunktiv a. opla- tiv. Dnešní jazykozpyt indoevropský slova toho uiívá k označeni tvarů, lišících se ve tvaru od starých imperfekt a aoristŮ nedo- statkem augmentu; tvary takovéto, hojné zvi. v památkách staroindických, měly význam buď téí prostě vypravovací (tak i u Homěra), nebo vyzývací, blízký imperativnému nebo konjunktivnému (na př. stind. ábliarat, nesl, bhdrat, a( nese). Některé tvary injunktivné tak jíž od prajazykových dob slouží za impera- tivy, na př. ř. ItyiTf, lat. Ugite, 2, os. mn. č. imperat, vedle t-íiyttt, t. os. imperf. Zlý- ta jaře o«bs1o (lat.) vyskytuje se ve sta- rém právu římském jakožto právní jednání, kterým se ve formě processu na oko učině- ného různá absolutní práva zřizují neb i zru- šují. Před soudním magistrátem ten, kdo na- byti měl řekněmež vkstnictví věci, věc tu vindikoval, t. i. uchopiv se jí tvrdil slavnostně, íe jest jeho vlastni (fianc ego lem exjure Qui- ritium meam esit ajo). Přítomný vlastník po- savadní, byv tázán od magistráta, hodlá-!i naproti vindikantovi vlast- ■■• nictvi svoje k platnosti WW~_. přivésti, odpověděl zápor- 11 \. M ně nebo mlčením. Projevil ti ■ I . tím, že se vzdává vlast- I .-^ - nictvi ve prospěch vindi- ; ,^ _ . I //' ]_ kanta. Na to magistrát při- ' ' - — "" řknul věc vindikantovi, který tím nabyl vlastnictví (^uirJtského. předpokláda- jíc, že cedcnt byl quirit- ským vlastníkem. Popsa- ným formálním aktem pro- vedena býti mohla neiroz- manítějii právní jednáni zcizovací, jako trh, darováni, zřízeni věna, aniž jednání to (důvod, <:ama převodu prá- va vlastnického) musilo býti ve formuli I. ], o-nis uvedeno. Náleží tedy 1. j. C. mezí smlouvy abstraktní. I. ). c. nesloužila pouze k převodu práva vlastnického. Bylo jí užilo též ke zřízení nebo zrušení služebností, k pře- vodu dědictví (I. J. c. hcreditatis), k pře- vodu moci otcovské {datia in adoptionem v. aJopiio) nebo zákonné moci poruěenské nad ženou {iegitima lulela muliebris). jakoí i k propuštění dítěte z moci otcovské (emait- cipatio) a propuštění otroka na svobodu {".a- numissio vindicia). \.\. c. Vymizela z právního obchodu, jak se zda, již ve IV. stol. po Kr. Do práva Justiniánova přejata nebyla. Hý. Xnjniia (lat.) v řimském právu znamená především každé bezpráví a tedy i urážku, jmenovité skutkem. (Uráika slovem nazývala se původně convicium, urážka písmem pak libellus famosus.) Ale v užším smyslu jest i. bezprávný čin spáchaný zlovolně s vědo- mím, že se jim projevuje nevážnost k osobnosti druhého. Tento zvláštní směr zlovůle pacha- telovy zove se p.^k animus injuriandi. I. v ufším smvslu jest tu netoliko, když kdo vědomě ubližuji' přímo cizí osdhnosti, dotý- kaje se těla, svobody nebo cti druhého, nýbrž G52 In jus rapere — Inka. i kdykoli někdo jen nepřímo útočí na právní osobnost druhého tím, že jeho právo (veřejné nebo soukromé) porušuje věda, že tím zá- roveň osvědčuje nevážnost k jeho osobě, jako když animo injuriandi brání druhému užívati věcí zůstavených obecnému užívání všech nebo vykonávati právo vlastnické, nebo ubli- žuje cizímu zvířeti. Podle toho, zdali animus inj. osvědčuje se slovy nebo skutky, roze- znává se i. verbální a I. reální. Zákon XII. tabulí ustanovil na jednotí, případy l-ie různé pokuty: na složeni hanlivé písně zmrskání, na zmrzačení údu, nebylo-li docíleno dohod- nutí, odvetu, na zlomení kosti pokutu tří set assů, na každé jiné ublížení na těle pokutu 25 assů. Ediktem praetorským byla pak pro tyto a všeliké jiné případy l-ip osobě, které bylo ublíženo, propůjčena do jednoho roku pří- pustná soukromoprávní actio l-rum aesti- matoria na peněžnou pokutu, kterou měl soudce stanoviti podle volného uvážení svého nepřekročuje při tom summu, na kterou ža- lobce sám l-ii ocenil. Odsouzeného stihla in- famia. Jak lex Cornelia (r. 81 př. Kr.) usta- novila, mohla I., která byla spáchána určitými násilnostmi, býti stíhána podle volby uraže- ného buď veřejným trestným řízením, nebo uvedenou soukromoprávní actio l-rum. Tato actio na soukromou pokutu peněžnou byla přejata i do práva obecného. Ale obecné právo ponechává to na vůli osobě, které se stalo příkoří, aby žalovala na místo o peně- žitou pokutu po případě o odvolání nebo o odprošení aneb o uznání cti. //>^ In Jufl rapere (in jus vocare) byl v řím- ském soudním řízení termin pro vyzvání ža- lobcovo učiněné žalovanému, aby se za pří- činou sporu dostavil před praetora. Inka (pán, vládce"), jméno kečuaského kmene peruánského, který původně usadil se u města Kuska a okolí a založil velikou říši jihoamerickou na severoandských náhor- ních rovinách a podél pobřeží od nyn. re- publiky Ecuadorské až k Rio Maule v Chili. Dle domácí tradice byli Manko Kapak a jeho sestra a spolu choťOkíjo zakladateli m. Kuska, přišedše z jihu od jez. Titikaky. Dějiny Inků od jejich příchodu do Peru až do poc. sto- letí XVI. jsou neznámy a neurčitý. Vedle Manka Kapaka, zakladatele města Kuska, říše a kultu, jmenují se králové Sinči Roka, Ljoke Jupanki, Majta Kapak, Kapak Jupanki, Inka Roka. Jahuar Huakak Jupanki, Iluirakočalnka Jupanki, Pačakutik Inka Jupanki, Tupak Inka Jupanki, Huaina Kapak, Huaskar Inka a jeho nevlastní bratr Atahualpa, jenž byl r. 1533 na rozkaz Pizarrův popraven. Mnohem lepši zprávy zachovaly se nám o státním a spole- čenském zřízeni říše Inků z doby, kdy špa- nělští dobyvatelé přitáhnuvše do Peru pomá- hali Atahualpovi ničiti vynikající kulturu těchto amerických Egypťanů. Nejdůležitějšími autory v té příčině jsou Španělé Cicza de Leon, Be- tanzos a Garcilaso de la Vcga. Říše Inků dělila se ve čtyři provincie {suju), z nichž každá byla podřízena místokráli; jemu k pomoci přidaná byla správní rada. Hlavní město nebylo zařaděno v žádnou provincii, nýbrž podřízeno přímo králi; v městě i v okolí bydlili královští vasallové, jimŽ nejvyšší I. do- volil zváti se Inky. Obyvatelstvo provincií dělilo se na dekurie, t. j. na skupiny po 10 rodinách, a dekurie tyto byly spravovány náčelníkem zvaným ču-nka-kamajoch (desát- ník), jenž pečoval nejprve o výživu své čety, o materiál na obleky, nářadí a nástroje a o za- chovávání zákonů. Deset dekurií tvořilo cen- turii, jíž v čele stál vyšší náčelník pačach- kamajoch, a tisíc rodin, t. j. 10 centurií, bj^lo spravováno náčelníkem huaranka-kamajoch^ podřízeným místodržiteli provincie. Uvedení náčelníci byli povinni posílati vyšším úřadům měsíční statistické výkazy o porodech, úmrtí, o Žních, o vojsku atd., jež zaznamenány pís- mem uzlovým. Orná půda byla rozdělena na tři stejné díly: jeden byl majetkem boha slunce, druhý určen lidu a třetí patřil králi. Díl královský býval poměrně nejšpatnější. Každý ženatý muž obdržel kus země, tupu, a pro každého nově narozeného syna dostal opět tupu, pro dceru polovici. Oženil-li se syn, dostal od otce pozemek, který mu při- padl při jeho narození, provdala-li se však dcera, připadla polovice tupu, daná otci při jejím narození, obci. Rozmnožilo-li se oby- vatelstvo některého místa tak, Že se nedo- stávalo pozemků, braly se díly buď z pozemků boha slunce nebo z Inkových. Šlechta {kúra- kas) dostala podíly větší než lid a především ta, jež měla jméno Inků. Pozemkových podílů nebylo lze prodati, koupiti nebo odkázati ji- nému než svým dětem ; peněz vůbec neznalí. Pozemky vzdělávaly se společně; nejprve obdělána pole boha slunce, po nich pozemky chudých, starců, vdov a sirotků. Potom obdě- lával každý pole svoje, při čemž druh druhu pomáhal, pak došlo na pozemky knížat a na- posledy na díl královský. V témž pořádku se také sklízelo a obilí ukládalo se do veřejných sýpek ; v každé obci byly dvě, z nichž do jedné ukládalo se obilí boha slunce a královo, do druhé zásoby pro obec. Ze zásob boha slunce hradily se výdaje náboženské, výživa kněží a slunečních panen, z důchodu královského vydávalo se obilí na výživu úředníků, dělníků zaměstnaných při veřejných stavbách a pro vojsko. Za neúrody sáhalo se i na zásoby boha slunce. Dobytek měli pouze král a bůfi slunce; vlnu na oděv dostávali poddaní ze skladišť královských, maso pak při obětech. Daní a cla nebylo; za to však byl lid po- vinen obdělávati pozemky královské, opatro- vati obilí na sýpkách, pásti stáda, stavěti vodovody, mosty a silnice, obstarávati po- štovní službu a účastniti se válečných výprav. Rovněž řemeslníci pracovali pro celý národ. Kdož byli povoláni k vojsku, ti byli stra- vováni ze zásob královských a pozemky jejich vzdělávala obec. K veřejným pracím nebyli bráni královští Inkové, náčelníci provincii a mládež až do 25. roku. Právo honcbní nále- želo výhradně Inkům. Stálého vojska za star- ších dob nebylo; hotovost svolávala se od případu k případu. Krátce před příchodem Inka. 653 Španělů musili však Inkové vydržovati mnoho tisíc vojska ozbrojeného meči z tvrdého dřeva, měděnou sekyrou a kopím. Také pevnosti stavěh Inkové pozdější počínajíc prý Pačaku- tikem Inkou Jupankim. Touto společnou a organisovanou prací byla zbudována díla sta- vitelská, z nichž mimo paláce a chrámy úžas budí veliká silnice přes Andy z Kuska do Quita a pevnost Saksahuaman, již zbudovali Tupak Inka Jupanki a veliký Huaina Kapak, který mimo to dal vystavěti druhou velikou silnici podél pobřeží z Kuska do Quita. Při Saksahuamanu jsou pozoruhodný obrovské nestejné balvany, které úplně přesné k sobě pHlétiají a bez malty jsou kladeny. Zákonodárství Inků bylo velmi jedno- duché a tradice je připisuje zakladateli říše Manku Kapakovi; důležité opravy v soud- nictví zavedl král Pačakutik. Zločiny trestaly se velmi přísné, většinou smrtí, ne proto, že se jimi uškodilo bližnímu, nýbrž že se nepo- slechlo rozkazu Inkova; zákonodárce byl sy- nem slunce a tudíž zločin byl urážkou samého boha slunce. Vražda, krádež, cizoložství, pod- platnost soudů trestány smrtí, nejkrutší trest byl však ustanoven na svůdce sluneční panny; svedená byla za živa zakopána, svůdce zardou- šcn, celá rodina popravena a majetek jeho zni- čen. Peněžitých pokut ovšem neznali. V každé vsi ustanoven byl soudce {kuraka) pro pře- stupky, z jehož rozsudku nebylo odvoláni. Zločiny přikázány soudci provinciálnímu nebo provinciální radě. Sporné záležitosti provincií o hranice soudil sám Inka. Jako zákonodárství tak i náboženství bylo velmi jednoduché. Manko zavedl prý kult boha slunce, světla a tepla Inti, kterého prohlásil za svého otce. Bbh slunce ctil se obětmi ve dni slavnostní, obětovaly se nej- více lamy, králíci a ptáci, obilí, ovoce a zele- niny. Oběti lidské nebyly pravidlem; zdá se však, že na způsob indické sátí obětovaly se dobrovolné ženy i muži při pohřbu králů, aby je mohli provázeti na onen svět. Vedle Inta požívala nevšední úcty jeho choť Mama ICilja a řada jiných bohů, z nichž vyniká Časka, jitřenka a večernice. Ostatní hvězdy sloužily Kilji, blesk a hrom byly ve službách Intových; též duha byla ctěna. Než Inti nebyl sám nej- vyšším bohem, nýbrž vedle něho byla rozší- řena víra v nejvyšší bytost, tvůrce člověka a světa, tedy i slunce a všech hvězd. Ale tato víra nebyla uznávána od Inků z politických důvodů. Zdá se, že pokládal se za bytost neviditelnou, ačkoli byl různě zobrazován; k bohu tomuto, jenŽ má jméno Huatan nebo Tuapaka, Peruané se modlili a klaněli se mu, jméno jeho pak vyslovovali s největší úctou. Když byl v Peru zaveden jazyk KeŠua, pře- měněna jména jeho v Pačakamak (světa tvůrce) nebo Huirakoča. Proslaveny byly sva- tyně jeho nedaleko Limy a u řeky Huiljka- noty. Vedle toho ctěny nejrůznější modly pociobné římským penátům, ba i mrtvoly; i neživé věci, jimŽ připisovaly se dobré nebo zlé vlastnosti, zbožňovány pode jménem hu- akas. Inti a Mama Kilja zobrazovali se v chrá- mech obrovskými zlatými nebo stříbrnými plotnami. Do roku slavily se čtyři hlavní slav- nosti, z nichž tři byly rázu náboženského, čtvrtá pak více společenského. Nejdůležitější byla Inti-raimi (slavnost slunce) konaná 22. čna ; byla to vlastně slavnost slunovratu, jejž určo- vali originálním způsobem amautové (učenci, knězi). Druhá slavnost Kuski-raimi, týkající se orby, konala se, když prý kukuřice vypu- čela, třetí pak Situa-raimi (si. čištění) připa- dala na podzimní rovnodennost a smysl její byl, že lidé pokládali se po ní za očištěné od nemocí a zlých duchů. Čtvrtá konečně, hua- rakuj, podobala se asi postřižinám, již však předcházela zkouška mladíků ze škol amautů vyšlých a známé u Inků probodávání ucha zlatou jehlicí. Město Kusko slynulo svým chrá- mem slunce (Inti huasi) nebo zlatým dvorem (Kori kanča), vzorem všech chrámů peruán- ských. Základy jeho položil dle pověsti Manko Kapak, ale skvělá výzdoba, již v něm spatřili Španělé, datuje se od šestého Inky Jupan- kiho. Hlavní loď chrámová byla z jemně tesa- ného kamene, střecha dřevěná a krytá třti- nou; vnitřní stěny kryly obrovské zlaté plotny. Na stěně východní zářil zlatý obraz slunce s rysy lidskými, od něhož vycházely mohutné- paprsky zlata. Rozložen byl po celé šířce stěny a před ním seděly mumic 12 králů. Hlavní vchod se strany se v. měl zlatou bránu,, zvenčí pak zdobily zdi zlaté, ve zdech zazděné pruhy a římsa ze zlatých desk na loket široká. Za touto lodí rozkládal se čtvercový dvůr,. z něhož vcházelo se pěti dveřmi do pěti velikých síní, z nichž každá byla kryta py- ramidovou střechou. Hlavní síň byla zasvě- cena bohyni luny Mama Kilji; výzdoba její byla z ryzího stříbra a týchž rozměrů jako- zlatá výzšoba hlavní lodi. Druhá síň zasvě- cena jitřence a ostatním hvězdám a vyklá- dána opět stříbrem; třetí síň zlatá byla sídlem boha hromu a blesku, sluhy Intova; čtvrtá zlatem zdobená byla síní duhy míru a pátá zase zlatem vyložená určena byla pro kněžstvo a nejvyššího kněze, jímŽ býval zpra- vidla příbuzný králův zvaný huiljajumu (věš- tec). Kněží byli výhradně z rodu Inků; Ženy do chrámu nesměly. V pokladnách chrámo- vých nahromaděny byly báječné poklady zlata. a stříbra uměle spracované. Chrám v Kusku. byl vzorem všem ostatním chrámům boha slunce; velekněz i v nich musil býti z rodu Inků, kněží jemu podřízení vybírali se z rodin vznešených šlechticů. — Náboženskou insti- tucí podobnou římským vestálkám byly slu- neční panny zvané ajljá (vyvolené), jež se vybíraly z Inků v dětském věícu a žily v přísné odloučenosti od ostatního světa v klášteře podrobeny jsouce přísnému řádu. Zaměstná- ním jejich bylo především tkáti oděvy pro Inku, jeho choť a rodinu, připravovati kuku- řičný chléb, jenž se požíval o slavnostech boha slunce, a zvláštní nápoj z kukuřice zvaný aka. Rovněž dle vzoru tohoto kláštera v Kusku zřizovány v provinciích kláštery podobné. Sňatky byly u starých Peruanů aktem úplně občanským. Král nebo v provinciích místní. 654 Inkamerace — Inkiinace. soudce spojili ruce snoubenců, při čemž pa- trné dbalo se na přání obou stran. Lid žil nejvíce v monogamii, ale šlechticové přibírali si vedle zákonných žen ženy vedlejší. Ná- sledník trůnu zasnuboval se se svojí nejstarší sestrou, nebo, neměl-li jí, s nejbližší příbuznou princeznou z královského rodu: jen její sy- nové méli právo na trůn. Rozumí se, že mimo ni mohl míti libovolný počet žen vedlejších. Děti vychovávány přísně a tvrdě hned od mládí. — Vzdělání bylo výhradným privile- giem Inků nebo vyšší šlechty; na školách vyučovali amautové, kteří se zabývali astro- nomií, statistikou, mathematikou a krásnou literaturou. Písma v našem slova smyslu ne- měli; používali však velice důmyslného způ- sobu znázorňovati myšlénky, zvaného kipu (uzel). Kipu skládal se z jednoho silnějšího provazce, na nějŽ přivazovaly tenčí tkani- čky z různobarvé vlny a na nich vázaly se uzly, jež měly dle barvy a spojení zvláštní význam. Kipu registrovalo především stati- stiku říšskou a zvláštní veřejní úředníci kipu- kamajoch zabývali se jeho sestavováním a ře- éením. I v poesii užívalo prý se uzlového písma tak, že písmo to aspoň pomáhalo pa- měti. Poesie Inků byla dílem dramatická, dí- lem lyrická; z dramat pěstovány činohry a veselohry, jež mladí Inkové hráíi před krá- lem. Lyrické básnictví mělo obsah pravidelně erotický. — Rok dělili na 12 měsíců, z nichž měl každý jméno a určitou slavnost. Též týdny měli, ale neznámo o kolika dnech. Rozdíl mezi měsíčním rokem a slunečním, jenž se určoval dle stínu slunečních sloupů v Kusku, býval vyplňován všeobecnými slav- nostmi. — Inkové hledíce plniti své nábo- ženské poslání, provozovali celkem politiku míru. I když výboje podnikali, šetřili krve lidské a ponechávali v úřadech domácí šlechtu. Půda peruánská, pokud bylo možno ji obdě- lávati, musila býti uměle zavodňována; vodu dodávaly z daleka obrovské vodovody. Role královská musila se teprve kanalisací á pode- zdíváním připraviti v úrodná pole. Obchodu naprosto nebylo; všecku výměnu potravin měl stát ve svých rukou. Vojsko bylo orga- nisováno podobné jako obyvatelstvo v de- kurie a centurie; zřídka kdy použili Inkové proti podmaněným, kteří se stále bouřili, ná- silné kolonisacc do země sobě oddané. Tak poskytuje říše Inků obraz míru a tím větší vina padá na Španěly, kteří tuto kulturu na- padli, a na nešťastného Atahualjpu, jenž se odvážil sáhnouti po žezlu královském nejsa synem slunce, nýbrž levobočkem posledního velikého Inky Húaina Kapaka. Těmto dvěma činitelům podařilo se rozvrátiti říŠi i vzdéla- nost Inků. — Literatura: Cieza de Leon, Cronica del Peru (1554); Garcilasode la Vega, Commentarios reales (1609); Prescott, History of the conquest of Peru (1838) ; R. Brehm. Das Inkarcich cl8S5); Middendorf; Ollanta (1890). Inkameraoe (z lat.), přivlastnění statků a finančních práv se strany komory, t. j. hlavně fisku. I. daly se zvláště na základě říšského <3eputačního usnesení z r. 1803. Opírajíc se o toto usnesení vj-dalo Rakousko 3. pros. 1803 t. zv. inkamerační edikt, dle něhož snažilo se přivlastniti si četné statky ve vých. Švýcar- sku a v Bavorsku. Edikt způsobil dlouholetá diplomatická vyjednávání. V právu manském znamená I. tolilc jako konsolidace. Inkaroeraoe (z lat.), uskřinutí, sevření, sklíčení útroby, hlavně střeva, v těsných prů- chodech, doupatech nebo utažením nepravi- delnými blanami a vazy, jak pozorovati lze při kýlách uskřinutých. Inkamaoe (z lat.), vtělení. Inkamát, karnace (z lat.), barva pleti lidské. Ze slavných malířů, kteří byli mistry v malbě masa, uvádíme Tiziana, Correggia a Rubensa. Z českých moderních malířů pro- slavil se delikátním vystižením odstínů pleti V. Hynais. J-k. Inkerman (t. j. jeskynní pevnost), též In- kermanská skála, skaliska v obvodu rus. města Sevastopole na Krimu na pr. břehu říčky Černé 2 km od ústí jejího do zátoky Sevastopolské při žel. trati Losovo-Sevastopol s rozvalinami býv. pevnosti, zbytky jeskyn- ního města a Inkermanským klášterem. Dosud zachovaly se zde dva jeskynní chrámy se dvěma clo skály vtesanými chodbami, vedou- cími v bývalou pevnost, jejichž obrazy, oltáře a vchody obnoveny a při nichž r. 1850 za- ložen nevelký klášter sv. Klimenta a Martina. Mnichům za celly slouží některé z četných zdejších náhrobků, které však namnoze po- rušeny jednak pozdějším opětným do nich pohřbíváním, jednak založením lomů, z jejichž krásného kamene (inkermanského) zbudovány jsou všechny čelnější budovy sevastopolské. Zdejší jeskynní stavby náležely dle jedněch Srhunmann) řeckému městu Thcodoro čili ori, důležitému v dějinách Krimu, dle ji- ných (Bruhn) osadě Kalamita italských ná- mořníků, jimž dobře známý záliv Kalamitský jest prý nynější rejda sevastopolská. — Dle pověsti konal v lomech l-u nucenou práci papež Kliment I. později do moře vržený, a v VII. stol. po Kr. byl sem vypovězen papež Martin. ~ I. jest památný krvavou bitvou, sve- denou zde dne 5. list. 1854 za války kriraské mezi sesílenou ruskou armádou knížete Menší- kova a anglo-francouzským vojskem obléhají- cím Sevastopol. Menšikov měl v úmyslu odříz- nouti pozorovací sbor francouzský od oblé- hacího sboru anglického a rozděleného ne- přítele zahnati k moři. Avšak útok, smělým výpadem ze Sevastopole podporovaný, zdařil se pouze proti Angličanům, kdežto Francouzi jej odrazili a obrátili se na pomoc Angliča- nům, čímž Rusové přinuceni k nespořádanému ústupu. Ztrátv Rusů udávaly úřední zprávy na 12.000 mužů. Tšr. Inklinaoe (z lat.), náklonnost; naklonění, odchylka. I. (sklon) v geometrii značí úhel dvou rovin aneb úhel přímky s rovinou, v astronomii úhel, který tvoří roviny příslu- šející drahám planet nebo vlasatic s rovinou dráhy zemské čili ekliptikou. Pch. I. magnetická. Zavčsíme-lí magnetickou jehlu v tčžisti na ose vodorovné, skloní se v naiich krajinách severním pdlem o jistj úhel k zemi; tento úhel jest nestejný v růi- rých svislých rovinách, nejmenší v roviní ~iagn etického polední- ku (v. t.}. -- --hle nklir (vvobr. č. 1970.), jei se maic otáleti kolem osy vodorovné i svislé. Ta- to se vidy postaví do směru sllokfivky ma- gnetického pole lemě a udává v kaídém mí- stě smér působení síly magnetické naší zemé. Úhel, její svírá jehla tato s polohou vodo- rovnou, slově magn. I.; obnáší v Praie nyní asi 64'' 45'. 1-cí magn. po- prvé pozoroval Norim- berčan Jiří Hartmann r. 1544, méřil ji popr- vé anglický vy rabi tel kompasů Robert Nor- man r. 1576 v Londý- ně a shledal 71' 50'. PfesnějSí měření I. děje se přístrojem inkli- natoriumneboboussola inklinaČní zva- ným (obr. č. 1971.). Podstatnou jeho částí jest magnetka, jejími tčiištěm prochází vodorovná osa, kolmá na rovinu kruhu vertikálního v jeho C. ifl7> InWiBiloritim. Středu, na jehoi obvodě jest stupnice úhlová; tento kruh se otáči kolem osy svislé uprostřed kruhu vodorovného, opatřeného rovněž stup- nicí úhlovou, a staví se do magnetického po- ledníku. Na kruhu vertikálním odečte se I. Odečítání děje se při přesných strojích lu- nace. 655 pou. Přesná inklinatoria, na př. od Dovera v Londýně, od Edelmanna v Mnichově dle návrhu prof. Wílda, jsou nákladná. Pozoro- váni jimi jest obtíiné, protoie Osa neidc téméř nikdy těžištěm jehly a nesnadno se docílí, aby se osa geometrická shodovala s magnetickou osou jeniy, následkem čehoí se jehly musí obraceti a přemagnctovati. Proto se zhusta poioruje I, nepřímo, dle návrhu Jlrugmannova tím, ie se určí magneilčnost v měkkém ieleze indukovaná magnctičnosti zemskou, jak děje se přístrojem LToydovým z r, 1842, nebo La- montovým magnetickým theodolitera cestov- ním, jeni slouíi též k určení horizontální sloíky intensity zemského magnetismu. Nebo se I. nepřímo měří proudy indukovanými v cívkách zemskou magnetičnosti, na př. díí- ferentiálním lemským mduktorcm a indukč- ním ínklinatoriem prof. L. Webra. nebo ro- tačním indukčním inklínatoriem prof. Wilda. I. m. v různých místech povrchu zemského jest různá. Všeobecně čím dále k severu, tím jest větší; tak jest v Bombayi 18° 47', v Al- žíru 36' 45', ve Vídni (1890) 63° 17-2', na Spic- berfcách 78°— 80-4°. Místo, kde I. obnáSí 90°, slově magnetický pól zemský. Místo to bylo r. 1831 objeveno kapitánem J. Rossem v 75* 5' s. i. a 96° 46' i. d. od Gr. — Uvádíme I-ci českých a morav. měst v r. 1889—90 měře- nou drem Liznarem a převedenou na epochu 1. led. 1890. s,,, „fe Vích. d«lli> Ipklinua Nové Hrady. .48°47'41" 14°47'27" 63»57'8' Budějovice . . 48''58'34" 14°27'44" 64« 81' lindř. Hradec . 49° 825" J5° 0'24" 64° 7-7' Visek .... .49''18'43" 14° 8'34" 64»18'5' Klatovy. . . . 49*24' 10" 13°18'14" 64°31-1' Ži:lívo . . . .49°31'46" 15°]3' 6" 64° 23-8' Příbram. . . 49»41'44" 13°59'37" 64'>39-4' Pliei^ . . . .49°45'36" 13'22'46" 64°44-9' Litomyšl . . . 49'=52'21" 16°19'23" 64°37-5' Planá 49°52'10" 12''44' 9" 64°52-9' Čáslav . . . , 49° 54' 34" 15°23'37" 64°37'0' Žamberk . . . 50° 4'55" 16°28'27" 64°480' Praha 50° 5'19" 14°25'23" 64°53-3' Chýše 50° 6'26" 13°15' 1" 63° — Krant. Lázně . 50° 6'42" 12°21'19" 65°15-8' Chlumec n. C. . 50* 9' 8" 15''27'51" 64''42-5' Rychnov . . .50''10' O" 16''16'56" 64°50-8' Karlovy Vary . 50''13'30" 12°52'59" 65°12.;' Náchod . . . .50° 25' 5" 16° 9' 44" 65° 29' Chomutov. . .50''27'15" 13*24'52" 65*190' Vrchlabí . . . 50*3J'44" 15''36'31" 65°152' Teplice . . . ..50°38'20" 13»49'13" 65°26-5' C. Lípa .... 50°41' 5" 14''32' 4" 65°21-9' Podmokly . . .50°46'10" 14''13'39" 65°290' Liberce .... .W°4ď*28" 15° 4' 4" 6.')°27-4' Hřeclava(Lund.)4M°45'36" 16°52'48" 63°45-2' Hodonín . . . 48''50'54" 17° 8'27" 63°420' Znojmo .... 48"jl'35" 16° 2'52" 63*;iri-2' Jihlava . . . . 49°23'36" 15°35' 1" 64M7-.^.' Urno 49°11'48" 16°35'32" 64°13-3' Olomúc . . . . 49°36' !■• 17°J5'15" 64°26-:!' Třšín 49''44'32" 18''38'37" 64°17 7' Opava . . . . 49°57'I4" 17''S4'44" 64°3r)-4' Směrem k rovníku I. ubývá, pobliíc něho stoji magnetka vodorovné; na jižní polokouli 656 Inklinační jehla — Inkolát. skloní' se jižním pólem k zemi (i. jižní). Jest na př. v Riu de janeiro — 12® 1', na mysu Hoornském —52° 50', v Kapském méste — 57<* 15', v Melbournu — ó?® 5*. Jižní pól zemské magnetičnosti nebyl posud objeven, avšak J. Kossovi podařilo se přiblížiti se mu tak blízko, že I. obnášela 88° 56', poloha jeho se udává: 7372° j. š., 147Va" z. d. od Gr. Směrem východozáp. lze sledovati místa, ve kterých i. jest stejná; čáry tato místa spo- jující šlovou iso klíny, mají v celku průbčh kruhů šířkových, jsou vŠak různě zprohýbané. Isoklina, kde jest i. O, slově aklina nebo magnetický rovník. Dříve mělo se za to, že se shoduje se zemským rovníkem, ale jest rovněž zprohýbána a protíná tento v několika místech. Nejstarší karty isoklin pocházejí od Whistona z r. 1721; zobrazují rozložení i. v An- glii a Francii. R.1768 Wilcke poprvé nakreslil isokliny pro celou zemi, později vydali vše- obecné isoklinické mapy Hansteen, Gauss a Weber, Sabině, Hann v Berghausové fysi- kálně-zeměpisném atlase, G. Neumayer (Atlas des Erdmagnetismus), Alexis de Tíllo a j. — Na některých místech povrchu zemského uka- zují čáry ty velké nepravidelnosti nebo ano- málie, prozrazující se ve značných záhybech ; tak jest v okolí Paříže, v Dalmácii a zvláště velmi nápadné v Rusku v okolí města Koče- tovky ((p = 51°, Z = 8' od Pulkavy) a Petrov- ského, které leží 15 km jižněji; zde na místech málo od sebe vzdálených kolísá I. mezi 42° a 82° 13*. — Karty isoklin mají v různých do- bách velmi nestejný průběh, neboť I., dekli- nace a intensita jsou podrobeny ustavičným změnám. Tyto jsou buď pravidelné, vyskytu- jící se v jistých periodách, a šlovou variace, nebo náhlé, nepravidelné, obyčejné denní va- riace daleko převyšující, a šlovou poruchy nebo perturbace; lze je považovati za jakési magnetické bouře. Jsou v souvislosti se se- verními zářemi a elektrickými proudy zem- skými. Rovněž se shledává soudobost mezi výjevy na slunci jako se skvrnami, protube- rancemi a magnetickými bouřemi; o příčinné souvislosti obou úkazů náhledy se rozcházejí; někteří, jako lord Kel vin (Wilí. Thomson), ji upírají, jmi opět, jako Tacchini, za prokázanou ji mají. Změny pravidelné mají periodu věkovou (saekulární), roční, denní, šestadvacetidenní, shodující se s dobou rotace slunce kolem jeho osy, dále jest perioda llletá jako u skvrn slunečních, tak že v létech, kdy jest počet skvrn větší, jest téŽ amplituda denní variace větší. Saekulární změna I. nejdéle se pozoruje v Londýně a v Paříži. Bylať v Londýně r. 1576: 71° 50', r. 1600: 72°. r. 1676: 73° 30', r. 1723: 74° 42', kdy dostoupila největší hodnoty, r. 1800: 70° 35', r. 1830: 69° 3', r. 1878: 67° 40*. V Paříži r. 1671: 75° (maximum), r. 1780: 71° 48', r. 1806: 69° 12', r. 1825: 68°, r. 1850: 66° 42', r. 1879: 65° 326', r. 1895: 65° 4 21', r. 1896: 65° 3'. V našich krajinách v posledních 50 létech průměrně ročně ubývala o 2-3 minuty ; v Praze bylo r. 1850: 66° 52*, r. 1890 64° 53 3'. V posl. létech ubývá ji v našich šířkách méně, v Paříži o 1-2*, ve Vídni o 14, v jižní Evropě více, v Neapoli o 3*2', v Lisabone r. 189.i o 3"7*. Za to jinde i. zase roste. Severní i. roste v sev. Americe, ve vých. Asii a v Ja- ponsku. Jižní i. roste v již. Africe, ubývá v jú. Americe, v Austrálii ; na Filippinách, přes které jde aklina, ubývá v sev. části severní, v jižní části jižní I. ročně o 2*9 minut. Patrno, že i poloha pólů zemské magnetičnosti se mění během věků. Dupcrrey určil polohu sever. pólu r. 1825 q) = 701° s. ř., X == 1031° z. d. Gr., J. Ross 75 5° s. š., 968° z. d.. Gauss a Erman (1835) 73-5° s. š„ 948° z. d., G. Neumayer (1886) 70-5° s. š., 97-6° z. d. K vyšetření jeho byla v sev. Americe ustanovena zvláštní komnaisse r. 1892. — Denní periodu I. poprvé objevil r. 1827 Arago. Pro Prahu udával Kreil 2 ma- xima, ve 3 hod. a v 10 hod. dopol., a 2 mi- nima, v 7 hod. dopol. a v 11 hod. večer. Dle Hanna dostoupí dle nynějšího stavu pozoro- vání i. maxima mezi 8—11 hod. dopol. a mi- nima mezi 3—12 hod. odp., v různé době na růz- ných místech. V Petrohradě na př. maximum kil hod. dop., min. 10 — 12 hod. večer. Ampli- tuda denní změny jest malá; obnáší v Dublině průměrně 2'. V krajinách polárních jest denní amplituda větší, na př. na Jan Mayen 18'. V létě jest amplituda denní variace větší než v zimě. Mimo to na většině míst jest slabší maximum a minimum v noci. Během roku, jak poprvé shledal Sabině (1850), dostupuje I. největší hodnoty v prosinci a lednu, nejmenší v Červnu a červenci, a to na obou polokoulích, tak na mysu Hoornském byla v lednu jižní i. 52** 56-75', v čci 52° 51*22'. Souvisí to se vzdále- ností země od slunce. V zimě, kdy jest 2em6 slunci blíže, je.st I. větší, v létě, kdy země jest od slunce vzdálenější, i. se menší. Pka. Inklinadni Jehla viz Inklinace. Inklinatoriom viz Inklinace magne- tická. Inkoeroibilni (z lat.), nezkrotitelný. Inkol&t (zlat.), t. j. státní příslušnost čili právo státního občanství, měl až do pol. XIX. stol. veliký význam v právních dě- jinách Českého státu. Jen ten, kdo nabyl v ze- mích koruny České práva obyvatelského, mor. I tu držeti svobodné zemské statky, měl při- stup k veřejným úřadům a směl vykonávati práva politická. I. ten byl pro všecky zemé koruny České společný a byl takto nejlepším důkazem, že všecky její země tvoří jeden spo- lečný a nerozdílný stát. Cizinci, kteří uebyli přijati za české obyvatele, čili, jak se později říkalo, kteří se nehabihtovali k zemi, nepo- žívali v zemích koruny České práv shora na- značených. Výsadu tuto vymohli si čeští sta- vové již na Janu Lucemburském v koruno- vačním diplome z r. 1310, a také pozdější čeští králové musili ji potvrzovati. Královská potvrzení přejata pak byla do všech zemských zřízení. I. nesluší úplně stotožňovati s mo- derním právem státního občanství. Bylť prá- vem státního občanství s hlediska starého státu stavovského, v němŽ vykonávání poli- tických práv záviselo na držení nemovitých statků v zemi. Kdo chtěl v některé zemi státu Inkommensurabilni — Inkoust. 657 Českého nabyti veřejného úřadu, tomu nesta- čilo pouhé právo obyvatelské. Další podmín- kou nabytí úřadu bylo, aby v oné zemi, ve které mél spravovati úřad» měl také nemovitý statek. Čech mohl býti úředníkem zemském na Moravě nebo ve Slezsku jen tenkráte, mčl-li tam statek, a podobně musil Moravan nebo Slezák míti statek v Čechách, chtél-li se tu státi úředníkem. Až do obnoveného zem. zřízení udělovali v českém státu I. jen zemští sněmové společně s králem, a sice sněm moravský právě tak jako sněm Český. V obn. zem. zřízení vyhradil si však Ferdi- nand n. právo udělovati I. sám beze sněmu. Od té doby používali čeští panovníci při povolování i-u pouze služeb české dvorské kanceláře. Stavové čeští domáhali se později sice, jmenovitě v desideriích z r. 1790, aby král udělovati směl i. pouze s jejich svole- ním, avšak usilování jejich mělo pouze ten výsledek, že jenom případy pochybné před- kládány jim byly od zemského výboru k roz- hodnutí. Kde nebylo závady, tam zemský vý- bor sám na místě stavů až do r. 1845 radil dvorské kanceláři. R. 1845 usilovali stavové na novo, aby nabyli vlivu na udílení I-u, avšak v krátké době učiněn byl konec celé stavovské ústavě a s ní zanikl i někdejší český f. — Viz Kalousek, České státní právo (2. vyd. Praha. 1892). Srv. též Čechy str. 521 a 646. 'dic. InkommoiiBiirabiliii (z lat.) čili nesou- měřitelné nazývají se takové veličiny, které nemají společné míry, na př. průměr a obvod kruhu, strana a úhlopřična čtverce a j. Znkommodita (z lat.), nepohodlí, nepří- jemnost; inkommodovati, nepohodlí činiti, obtěžovati. Znkompatibilni (z lat.), nesrovnatelný, nestačitelný. Z&kompeteiioe (z lat.), nenáležitost, nepří- slušnost. — I. soudní viz Nepříslušnost. Inkompetentni (z lat.), nepříslušný. Znkonfommi (z lat.), nestejnotvárný. Viz Konformní. Znkongruoiitiii (z lat.) zovou se útvary neshodné. Viz Kongruentní. InkoiUiOkveiioe (z lat.), nedůslednost; in- konsekventní, nedůsledný. ZnkontroTáÁi (z ital.), přirovnáni, jest přirovnání účetních položek (účinů) vespolek v příčinném spojení stojících, tak sice, že vý- daj při hospodářství nebo pokladně jedné (A) nutně vyžaduje vzájemný příjem při pokladně druhé (B) a naopak. S účiny podobnými setká- váme se hlavně při vícečlenných hospodář- stvích, najmě u státu, kde súčtování položek přídělových (Verlagsgebarungen) nejen velmi často se opakuje, ale i pro rozmanitost po- kladen jakož i súčastnéných odvětví státní správy (etátů) veliké důležitosti nabývá. Účiny přídělové jsou totiž buď skutečné nebo jen představované odevzdávky peněz pokladny jedné na pokladnu druhou. Každý obnos, který u některé pokladny postaven byl jako příděl buď v příjem nebo do vydáni, musí při druhé pokladně objeviti se ve vydání, OltCv Slcvnik Naučný, sv. XII. j ; 1S97 nebo v příjmu. Vyšetřeni, je-li tomu tak ve skutečnosti, stalo-li se totiž vzájemné to súčto- vání u súčastnéných pokladen správně, sluje pak I. Blmn. Inkorporaoe (lat., vtělení) znamená ve státním právu při vtělení, připojení ke státu nového území, jež dosud bylo buď úplně samo- statné, neb aspoň tvořilo čásf území samo- statného, avšak jen tenkráte, když přivtělené území ztratí dřívější státní suverenitu, když tedy s cizím státem splyne v jeden celek {unum corpus^ jedno těleso). Nic nevadí, po- drži-li inkorporované území vlastní civilní nebo trestní zákonodárství a po případě i jiné právní rozdíly. Za příklad i. sloužiti můŽe při- pojení Krakova k Rakousku r. 1846, připojení Hannoverská, Nassavska, Šlesvicka a Hol- štýnska a j. zemí k Prusku r. 1866. l-cí (přivtělením) zove se v právu cirk. spo- jení beneíicia s nějakou církevní korporací (kapitolou, klášterem), a sice: spojeno -li beneíicium s korporací tou jen quoad tempo- ralia, t. j. jen jeho důchody, jest to incorporatio jure m/mis ;?/ť»io (sloučení Částečné) ; spojeno-li s ní jak quoad temporalia tak quoad spirit u- alia, t. j. iak důchody tak i správa duchovní, místo má i^tc. jure pleno (sloučení celkové), a když při tom i jurisdikce na korporaci se přenáší, povstává inc.jure plenissimo. V prvém případě jest korporace, resp. praelát (opat) jako její repraesentant, parochus primitivus či tituiaris, a jí přísluší též důchody obroční; duchovní správu vede však zástupce {vicarms perpetuus) na praesentaci korporace biskupem ustanovený a korporací vydržovaný; v dru- hém případě je korporace parochus primarius čili habitualis, jež však aktuální správu du- chovní vede skrze svého zástupce {yicarius temporalis), jí jmenovaného a vydržovaného, ale biskupovi diécésnímu za vedení správy duchovní zodpovědného. Přivtělování bene- ficií dělo se v církvi od stol. IX. a jmenovitě ve stol. XII. bylo velmi Časté." Koncil tri- dentský (sess. XXIV. c. 13. de ref.) stanovil však. aby příště beneficia farní s korporacemi církevními spojována nebyla. Tpch. ZnkouBt (rus. černila, franc. encre, angl. ink) jest buď roztok barviva nebo kapalina, v níž se jemná barevná ssedlina zahuštěním (arabskou klovatinou, dextrinem, cukrem) v rozptýlení udržuje. Hlavní dosud i. du- běnkový, z čerstvého odvaru nebo zkvaŠe- ného nálevu duběnkového a zelené skalice připravený, zahuštěný, omodřený a kreoso- tem nebo jinak před plesnivěním chráněný, jest příkladem druhých; přidá-li se k němu tolik kyselin, hlavně octové, aby modročerná ssedlina v něm obsažená se rozpustila, na- býváme f-u alizarinového (v. t.) nebo an- thracenového. Laciné černé i-y dělají se z odvaru kampeškového a skalice zelené, mo- dré, kamence a dvojchrómanu sodnatého Dáli se k l-ům více zhušfo vadla a glycerin, pře- káží se úplnému vpíjeni, zasychání a ustáleni a vzniknou i-y snímací. Pestrobarevné I-y vyráběly se dříve z barviv přirozených (čer- veného dřeva, řcšetláčků, červce a j.) tím, 44 658 Inkrement — Inkvisice. že výluh jejich smíchal se s kamencem, cí- novou solí, plístou a j. v takovém poměru nebo s takovou dávkou kyseliny vinné, by barevný lak zůstal rozpuštěn. Nyní dostávají se pouhým rozpuštěním barviv dehtových (na př. methylové violeti, eosinu, fuchsinu) ve vodě i-y způsobilé k snímání, dávající však jen výjimečně písmo tak stálé jako předešlé. Zvláštní I-y jsou tuše (rozptýlené saze), bronzové, znamenací (roztok dusič- nanu stříbrnatého neb okysličovadel, jcŽ na tkanině roztokem anilinové soli napojené a vysušené v páře neb při žehlení tvoři anili- novou Čerň), razítkové (barviva s glyceri- nem nebo fermeží), sympathetické (roz- toky solí, jež nejsou patrný po zaschnutí a zbarví se teprve zahřátím nebo protažením jiným roztokem), lithografické a j. Schdr. Inkroment (z lat. incrementum, vzrůst) při proměnných veličinách zvláště v mathematice značí přírůstek veličiny; opak toho jest dekrement, úbytek; obyčejné rozumějí se l-em a dekrementem nekonečně malé veličiny a na místě těchto názvů užívá se nyní obecně slova difference. Pch. i. homologický viz Homologie. Inkrimlnaoe (z lat), obvinění ze zločinu ; inkrimlnovatii viniti koho ze zločinu. Inkrustace (zlat.) v uměl. průmyslu značí všeobecně vrstvu z určitého materiálu položenou a zakrývající materiál předmětu v podobě desky, jako děje se na stěnách a jiných částech architektury, kde uživá se de- sek kamenných, gypsových, kovových a pod. V užším smyslu uživá se slova toho o vlo- žené ozdobě do plochy předmětu, ve kte- rémž případě zahrnuje název i. také mosaiku, intarsii, tauširování, niello. email a pod. Znknbaoe slul u starých Římanů zvláštní způsob věštění ze snu. od Řeků enkoi- mésis {éy%oi^riaiq) zvaný, jemuž zejména ne- mocní se podrobovali, aby zvěděli ve snu prostředek k vyléčení. V Řecku věštírny ta- kové bývaly při chrámech Asklépiových ; než také Dionysova věštírna v Amfikleji ve Fó- kidé a Amfiaraova v Órópu byly proslulými, v Římě pak Aesculapiův chrám na ostrově Tiberském. Obyčejně za tou příčinou spávali ve věštírně nemocní sami, v Plutonové vě- štírně mezi Trally a Nysou v Lydíi však kněží. klk. I. v lékařství nazývá se období mezi ná- kazou a propuknutím nemoci. U různých na- kažlivých nemocí jest období to nestejně dlouhé kolísajíc od několika hodin nebo dní do týdnů a měsíců. Tak trvá na př. i. u cho- lery několik hodin nebo 2—3 dny, u chřipky 1—2 dny, u spály 7 hodin až 17 dní (prů- měrně však 7 dni), u mázdřivky (difterie) 2 až 7 dní, u spalniček 8—10 dni, u neštovic 9 dni, u vztekliny průměrně 40 — 60 dní, může však trvati též 13 dní a více než 2 měsíce. Období í. neprojevuje se nija- kými příznaky nemoci později propuklé, kte- ráž zůstává v této době jako utajena. V í-ci sesiluje se škodlivina do těla vniklá a když náležitě v těle zmohutněla, propuká pak vlastní nemoc tak zv. předběžnými či pro- dromálnimi příznaky. Z&kulp&t (žen. rod inkulpátka, z lat.) zove se v inkvisiČním řízeni osoba obviněná z těžkého zločinu, stíhaného z úřední povin- nosti, avšak jen dokud nedošlo k inkvisici speciální, od kteréž doby i. nazýván jest in- k visi tem. BěŽi-li o menší přečiny, které se stíhají jen k oznámeni uražené osoby, užívá se místo I. výrazu denunciát. Inknnabme viz Prvotisky. Inkvirent (z lat.) nazývá se v inkvisič- nim řízeni vyšetřující soudce; fnkvirovati, vyšetřovati, klásti otázky v trestním řízení. ZnkvlsioOy z lat. inquisitio haereticae pra- vitatis, t. j. vyhledávání kacířské nešlechet- nosti, též Sanctum officium^ slul původně cír- kevní soud, který vyhledával nejen odpadlíky od víry, ale také ty, kdož se prohřešili proti křesťanské kázni a řádům. V prvních třech stoletích bylo užíváno jen trestů církevních ; když však náboženství křesťanské stalo se státním, považovali se mnozí panovníci za ochránce církve a proto prohlašovali bludař- ství a odpadlictví od víry za velezrádu a po- čali od církevní I. odsouzené stíhati také tre- sty hmotnými (zabavováním jmění), tělesnými (vézcnímj, ano i smrtí. První takový případ zasáhnuti světské moci do působnosti i. cír- kevní bylo popravení Priscillianovo a 4 jeho přívrženců na popud dvou biskupů, Idacia z Meridy a Ithacia z Osonuby, od vzdoro- císaře Maxima r. 385 v Trcviru nařízené a vykonané. Jednání obou biskupů způsobilo veliké rozčileni na dvoře papežském a sv. Mar- tin Tourský a sv. Ambrož Milánský zavrhli rozsudek jako nezákonitý a násilnický. Když ve XII. a XIII. stol. počaly vznikati různé sekty náboženské, které naukou, obřady, zří- zením, životem i snahami od církve křesťan- ské se lišily a mírnými prostředky od bludŮ se odvrátiti nedaly, pomýšleli papežové na nápravu prostředky přísnějšími, zvláště Inno- cenc III. , jenž r. 1215 svolal čtvrté koncilium lateránské, jehož ustanovení ze dne 8., 20. a 30. list. týkají se hlavně katharů, manichaeů, valdenských a pantheistů. Články těmi zřizuje se i. biskupská, která má se opírati o moc státní, neboť každý křesťanský panovník má se přísahou zavázati, Že nebude trpěti v území svém žádných kacířů, bludařů a odpadlíků, biskupové mají své diécése visito váti, starati se, by lidu jen čistá nauka křesťanská byla hlásána; zvláště farnosti, ve kterých se vy- skytovaly bludy, měli biskupové aspoň jed- nou do roka navštíviti, některé poctivé ob- čany předvolati a je přísahou zavázati, by jim oznamovali jména osadníků, kteří jsou blu- daři a nevěrci; biskupové měli pak udané osoby vyslechnouti, napomenouti a kdyby slova neprospěla, i trestati. Ustanoveni ta byla roku 1229 na synodě toulouské ještě zostřena, neboť zatvrzelí kacíři propadali ne- jen klatbě církevní, ale ztráceli i svou občan- skou česť, nesměli zastávati veřejných úřadů a byli trestáni zabavováním jmění, vězením a smrtí. Z Francie rozšířily se soudy kacířské Inkvisíce. €69 po sousedních zemích a dostávaly se do ru- kou dominikánů, kterýž řád zřízen byl, by bludné valdenské ku pravé víře přiváděl. Úplné do moci řádu toho dostala se I. de- ! kretem Innocence IV. z r. 1248; později slou- žila též účelům státním, dvoru královskému a zájmům osobním. Každý soud skládal se z 2 inkvisitorů, do- minikánů a světských kněží, 3 sekretářů, ně- kolika kvaliíikátorů rozsudku, písaře soud- ního, zástupce státního fisku a pokladníka; k službám bvli žalářník, biřicové, pochopové, ozbrojení zřízenci a množství vyzvědačů. Po- zději podrobeni byli soudům těm mimo ka- cíře také zločinci a provinilci, iako sodomité, znemravnélci, šejdíři, podvodníci, vrahové, zloději, čaroději, lichváři, podloudníci a j. Náklad ifa soud placen byl ze státní pokladny, kam zase plynufy pokuty peněžité. Soud za- hájil činnost provoláním, aby každý, kdo jest si vědom, že se odchýlil od pravé víry, sám dobrovolně se dostavil, by vykonal pokání a přijal poučení a odpuštění; nedostavil-li se, na kohož učiněno bylo u I. udání, byl na roz- kaz inkvisitorů zatčen, uvězněn a přísně stře- žen. Výslech řídil písař soudní za přítomnosti Santo UíBcioc, které podřídil i censům knih, tak že bez svolení inkvisitorů nesměla býti žádná kniha tištěna; povstal známý index (v. t.); knihy zavržené byly veřejně spalovány; bohužel, že často s knihami Dyli upalováni i jejich spisovatelé. Pavel IV. l-ci zostřil, aby zamezil protestantismu cestu do Itálie; po- stavil pod ni i vyšší duchovenstvo a učinil ji strážcem nad životem veřejným; v činnosti zůstala i v pozdějších stoletích, zasahala i ve vědu, jak jednáni její proti Galileimu (v. t.) r. 1616 a 1633 dokazuje. Napoleon I. ji zrušil r. 1808, ale Pius VII. ji obnovil, že trvala aŽ do r. 1852. ~ Do Německa zavedl ji Kon- rád z Marburku v 1. 1231 — 33, ale neudržela se tu, než obživla v XV, a XVL stol. v sou- dech proti čarodějství (viz Čaroději a Oběti pověry. Mat. lidu 1871, V. č. 6.). — Bullou Jana aXII. z 1. kv. 1318 zavedena byla i. do Polska, svěřena dominikánům krakovským a užíváno jí dle statutu Vladislava Jagaila z r. 1424 proti příchozím z Čech, nepřináše- jí-li s sebou nauky husitské; kacíři bývali upa- lováni. Poslední známý inkvisitor jest Mel- chior z Moácik, dominikán Ivovský (1570 až 1591). — Portugalsko dostalo l-ci r. 1557 jako úřad státní, neboť velkoinkvisitor byl od krále jmenován. Pombal užil jí proti je- suitům; když však na vyzvání jeho, by slav- nostně odsoudila jesuity, Že učili bludům, 1. neuposlechla, rozpustil a obsadil ji r. .1761 svými stvůrami; provedl svou vůli, ano vy- mohl, že I. odsoudila apoštola Brazílie, šle- chetného Gabriela Malagridu, jako kacíře k smrti a provedla rozsudek dne 21. září 1761; zrušena byla teprve r. 1821. Nejvíce vyvinula se I. ve Španělsku, kde i. biskupská (z XIII. st.) za Ferdinanda Katol. a Isabclly kastilské přeměnila se zcela v soud státní, obrácený nejprve proti Maranům, po- křtěným to židům, kteří vŠak v srdci zacho- vávali starou víru a doufali, že se jim podaří zříditi ve Španělsku novou říši isráélskou. R. 1478 povolil Sixtus IV. l-ci, ale ta vešla v činnost teprve král. dekretem z 2. ledna 1481 a počínala si tak krutě, že sám papež přijal odvolání se odsouzených a nařizoval mírnost a odpuštění. Ještě hůře bylo, když f^enerálním inkvisitorem byl jmenován fanatik Thomas de Torquemada, který r. 1484 vydal novou instrukci o l-ci a vymohl, že 30. bř. 1492 byl vydán král. dekret, kterým se vŠickni nekřtění židé vypovídali ze zem'ě; na 30.000 rodin vystěhovalo se a vláda sama dala jim lodi ku přeplavení do Anglie a do jiných 660 Inkvisiční řízení — Inn. zemí. Po pádu říše maurské stihl osud ten Maury, neboC z návodu druhého velkoinkvi- sitora Dezy byl 20. čce 1501 vydán pokřtě- ným Maurům rozkaz, aby přerušili všeliký styk s Maury nekřtěnými, a 12. ún. 1502 vy- dán druhý, by všickni přijali křest, anebo se vystěhovsui. V té dobé bylo nejvíce auto- da-fé, ale zprávy Llorenteovy jsou asi značně přehnány a strannicky uspořádány. Karel V. uvedl l-ci do Nizozemí a šířila se také do všech špan. kolonií. Za Filipa II., jenž byl přesvědčen, že jednota náboženská přispěje k utvrzení a sesileni státu, byla I. velice pod- porována, ale bylo jí také užíváno proti oso- bám, které uvalily na sebe nelibost královu, jako proti Perezovi, nebo proti tomu, kdo popudil proti sobě i-ci, jako šlechetný arci- biskup toledský Bartolomeo Carranza, který podlehl záští a tvrdosti gen. inkvisitora Fer- nanda Valesa. Filip II. z náboženské tvrdo- šíjnosti provedl v Nizozemí inkvisiční usta- noveni Karla V., neustoupil od nich a raději ztratil severní hollandské provincie. Ve sto- letí XVII. a XVIII. moc I. klesala, r. 1808 byla zrušena, r. 1814 od Ferdinanda VII. ob- novena, by podporovala jeho despotismus, ale r. 1834 byla na vždy odstraněna. I. sou- visí těsně se špan. dějinami a vysvětliti se dá z náboženské nesnášeli vosti, z národního záští a ze snah panovnických, nabyti soudem tím neobmezené moci nad poddanými; něco přičísti jest duchu a rázu oněch století. Roze- znávati se musí i. církevní od politické, ovšem tím církevní se neomlouvá, nebof tak krutě pronásledovati a trestati pro přesvědčení ná- boženské zasluhuje plného odsouzení. Literatura. J. Llorente, Hist. critique dc Tinquisition ďEspagne (2. vyd. Paříž, 1820. 4. sv.); Gams, Kirchengesch. von Spanien (Řezno, 1879, 3 sv.); Heřele, D. Card. Xime- nes u. die kirchl. Zustánde Spaniens am Ende d. XV. u. Anfang d. XVI. Jhdts (2. vyd. Tu- binky, 1851); Theophil Philalethes, Die kirchl. u. polit. Inquisition (Vídeň, 1875) ; F. Hoffmann, Gesch. der Inquisition (Bonn, 1872, 2 sv.); Amabile, II santo officio della inquisizione in Napoli (Cittá di Castello, 1892); Tanon, Hist. des tribunaux de Tinquisition en France (Pa- říž, 1893); Herculano de Carvalho, Da origem e estabeíecimento da inquisi^ao em Portugal (Lisabon, 1854—59, 3 sv.). Xnkvlsidni řixeni při processu kanoni- ckém zavádí se z povinnosti úřední, jestliže pověst o spáchaném zločinu veřejně jest roz- šířena, tak že pověsti té doví se i církevní představený. Pak, nečekaje ani na žalobu ani na jakékoli jiné sdělení, jest povinen zavésti ihned process kanonický. Tpch. Xnkvisidni sbor zove se kongregace řím- ská, jež Pavlem III. r. 1542 byla založena a Sixtem V. reorganisována jakožto nejvyšší tribunál ve věcech víry a mravů se týkají- cích, Officiální název její jest: Sacra Congre- gatto Romanae et Universalis Inquisitioms nebo též C 5. Officii. Předsedou jest sám papež, členy kardinálové, z nichž jeden zastává úřad sekretáře. Kromě toho jest tam větší počet konsultorů, mezi nimiŽ nalézají se vždy Magister Sacri Palatii, generální představený řádu sv. Dominika a ještě jeden člen řádu toho (consultores nati), dále kommissař s. Officii, vlastní to vyšetřující soudce, který je též vždy z řádu kazatelského, kvalifiká- toři, t. j. učení kanonisté a theologové, jimž přísluší kvalifikování bludových sentenci a zkoušení zvláště důležitých otázek a spisů, a různí jiní úředníci (notář, archivář atd.). Tpch. Znkvlsit (lat. inquisitus) nazývá se v in- kvisičním řízení obžalovaný. Znkvlsitor (lat), tolik jako inkvirent, inkvisiční soudce. Srv. Ink visi ce. Zn looo (lat.), na místě, místo . . . ; In locum, na místo . . . Zn magnis et TOlvlBse sat est (lat z Propertia II, 10, 6), ve velkých věcech po- stačí dobrá vůle, dobrý úmysl. Zn nuurn (lat.), v ruce. Zn marg^e (lat.), na kraji. Znmedlas ros, do pro střed věcí(Horat. List. k Pis. v. 148, kde Horatius pochvalně praví o Homérovi, že posluchače bez dlou- hých úvodů hned do prostřed děje samého uvádí). Zn medio (lat.), uprostřed. I. m. virtus uprostřed (mezi extrémy) ctnost. Zn memoriam (lat.), na památku. Znn (lat. Oenus), největší přítok horního Dunaje, vzniká v Horním Engadinu (ve Švý- carsku) z několika pramenů, jež stýkají se v jezeru Silském (1796 m n. m.). Někteří po- kládají tu za hlavní pramen potok přicháze- jící od sz. z Lago di Lunghino (2488 m) na Septimeru, jiní největší přítok jez. Silského, t. potok přicházející od jihu z Berniny skrze Val Fedoz. Z jezera Silského odtéká I. pod jm. Lagiazdl do jezera Silvaplanského (1794 m), kamž se vlévá i druhý hlavní pramen, L Feet- bach, z Val Fex. I. protéká dále jez. Cam- pferské a St. Moritzské (1767 m). Nedaleko pod výtokem z tohoto tvoří vodopád a teprve odtud nazývá se Eent č. I. Hořejší tok aŽ sem nazývá zdejší obyvatelstvo obyč. Sela, v listinách též La Saia. Pod vsí Celerinou vlévá se do l-u od jihu v 1718 m n. m. mocný Flatzbach a odtud teprve přijímá I. ráz sku- tečného toku. Až sem byl pouze potokem. U Zernetze (1419 w) přijímá I. přítok Spoel. jenž se mu skoro rovná, a opouští Horní Engadin. AŽ dosud byl směr toku docela sv., nyní nastupuje na krátko ryze severní, jenž mezi Siisem a Lavinem přechází ve východní a později zase v severov^ch. Tok Dolním Engadinem jest méně klidný. Pod Martins- bruckem opouští I. po běhu 87 km Švýcarsko v divoké roklině Fúnstermůnzské u výši 828 m. Vstoupiv na půdu tyrolskou teče v příčném údolí směrem sz. k Prutzu, kde zahýbá nej- prve na sever a brzo na to k sz. U Landecka (813 m) vlévá se do něho s levé strany Ro- sanna (s Trisannou). Zde počíná se nové dlouhé údolí povšechného směru vvs., jenž u Telfsu přechází ve vých. a u Hallu v sv. (až po Kufstein). Dlouhé údolí to dělívá se ve 2 části: Ober-Inn-Thal, vysoko pólo- In nátura — Innocene. 661 zené, úzké údolí od Landecka až po Zirl, a Unter-Inn-Thal, širší, úrodné údolí mezi povlovnými svahy. Často považuje se trať od Landecka až k Wdrglu za podélné údolí, trať od Wórglu na sever za příčné. V skutku sluší však rozeznávati více části, a tu jest trať od Landecku aŽ k Telfsu čisté údolí podélné a vlastně pokračování údolí Patznaunského. Ráz podélného údolí trvá i dále až po Halí. Trať od Hallu až na hranice Bavorska nelze po- kládati ani za čisté podélné ani příčné údolí, jakož od Wórglu dolů jest údolí l-u příčným pouze vzhledem ku Kaiser-Gebirpre, lemujícímu je na vých., kdežto na záp. běží pásmo Pend- iinžské souběžně s údolím. V tyrolském svém toku má I. největší svůj spád (3*5 m na 1 km). Z přítoků pod Landeckem, veskrze s pr. strany, jmenujeme Ďtzthaler Ache, Sill a Ziller. Pod Kufsteinem (487 m) proráží si I. koryto v příč- ném údolí mezi Severotyrolskými a Kitzbúchl- skými Alpami, tvoří na 13 km hranici říš- skou a vstoupiv na půdu bavorskou, přijímá u Rosenheimu (449 m) Mangíall přicházející z jezera Tegernského a vstupuje zde do pla- niny švábsko-bavorské. Koryto l-u, co opustil území Tyrol, jest značně široké a velmi bo- haté na ostrovy, spád vždy ještě značný, břehy vysoké. Horní Bavory probíhá I. v oblouku k sz. vypnutém, přijímá s pr. strany Alz, odtok to jez. Chiemského, a na hranicích rakousko- bavorských největší svůj přítok Salzach rovněž s pr. strany. V toku hojnými ostrovy posetém tvoří pak I. odtud na 77 km říšskou hranici nejprve ve směru sv., pak v se v. až k svému ústí u Pasová. Zde vlévá se 283 m n. m. s pravé strany do Dunaje v šířce 292 m. Střední množství vody l-u obnáší u Pasová 686 m' ve vteřině. Délka l-u, jehož údolí jest nejdel- ším ze všech alpských, obnáší 510 km, úvodí 25.446 km\ z čehož připadá 1870 km* na Švý- carsko, 15.900 km* na Rak.-Uhersko (Tyrol- sko 8355, Vorarlberg 5, Solnohradsko 5461, Hor. Rakousy 2079), ostatek na Bavorsko. Až po Halí jest I. nejvýše jen pro vory splavn;^, odtud i pro čluny. Čilejší plavba aříve začí- nala teprve v Bavorsku pod Rosenheimem, parníky pluvší jen v dol. toku mezi Simbachem a Pasovém již od třetí čtvrtiny XIX. století zrušeny jednak pro rvavou prudkost l-u, jinak pro nemožnost soutěže se Železnicí téměř rovnoběžnou. Téměř celým jeho údolím od Landecka aŽ po Pasov vede železnice. Zn natnra (lat.), v přirozené podobě. Innerreflld viz Kvilda Horská. Inner-Bhoden, Švýcarský polokanton, viz Appenzell. Inaente, největší přítok ř. Leiny v prus. prov. hannoverské, vzniká z několika potoků u Clausthalu v hor. Harcu, protéká vládní obvod hildeshcimský a vlévá se po toku 75 km v právo do Leiny pod Sarstedtem. V právo vnímá Nettu a Almu, v Icvo Bruchgraben. Innervaoe (z lat.), zakončení nervu v ně- kterém ústroji nebo tkáni a pak fysiologický význam tohoto spojení, jenž bývá hlavně dvojí: buď se na základě tohoto spojení převádí po- drážděni z obvodu ke středu, jako na př. při citlivých nervech z kůže a čidel, nebo se jím sdělují popudy z ústředí nervového ku tka- ním nebo ústrojím, jako na př. motorickými nervy ke svalům a pod. Anatomický podklad těchto spojení jest velice složitý a naše vědo- mosti o něm byly v nejnovější době na zá- kladě pokročilých method vyšetřovacích ne- obyčejně obohaceny. ínnes George, krajinář amer. (* 1825 v Newburghu — f 1894 ve Skotsku). Byl samouk a podnikl dvě stud. cesty do Evropy. S počátku maloval hladce a podrobně po- střehuje více formu jednotlivostí než celko- vou náladu, později ovládal širokou smělou techniku a zachycoval jevy vzdušné a světelné po způsobu impressionistů. R. 1867 stal se známým v Evropě obrazem na pařížské svě- tové výstavě Americky' \ápad slunce. Jiná díla jeho jsou : Vzchod slunce (pinakot. v Mnichově) ; Jiaro (1881) ; Stará silnice; Vodopády niagarské (1883); Zimni jitro v Montclairu; Západ slunce v Montclairu a četné jiné náladové pohledy. — Syn jeho George I. ml. (♦ 1854 v New- Yorku) jest malířem zvířat a žákem Bonnata v PařižL Maloval: Brod\ Pý-cha kravinu (1878); Matka stáda (1883) a j. Inniohen: 1) I., ves čes., viz Meh o v o. 2) I., městys v Tyrolsku v okres, hejtm. lienzském nedaleko pramenů Drávy ve výši 1166 m n. m. na žel. trati Villach-Franzens- feste Rakouské již. dráhy, s 984 ob. (1890), poštou, telegrafem, románským kapitolním chrámem ze XIII. stol., krásnou kapli Bo- žího hrobu ze XVII. stol. a františkánským klášterem. Pro krásnou svoji polohu na roz- hraní údolí Scxtenhalsu a Pusterthalu upro- střed velkolepých hor dolomitových (Drei- schusterspitz, Ňeunerkofel, Zw51ferkofel) jest I. hojně navštěvován, rovněž lázně I. 3 km odtud ležící ve výši 1332 m s prameny sir- nými a železitými. Znnooeno, lat. Innocentius, jméno 13 pa- pežů. 1) I. svatý (402—417) rodem z Albana, byl po papeži Anastasiovi I. od duchovenstva a lidu jednomyslně za papeže zvolen. Vyni- kaje moudrostí a obezřetností, zasazoval se o to, by primát římských biskupů iak v zá- padních tak i ve východních církvích uznán byl. Hájil také práva papežů souditi důleži- tější věci biskupů (causas majores). Jeho listy podávají jasný obraz o tehdejším církevním životě a jeho potřebách. Na podnět sv. Au- gustina dosáhl toho, že císař Honorius vydal zákon proti Donatistům. Statně se ujímal sv. Jana Zlatoústého proti jeho protivníkům Theo- fílovi, patriarchovi alexandrinskému, jemuž pro libovolné vystupování naproti světci dal důtku, pak proti cis. Arkadiovi a jeho manželce Eu- doxii. V zaslaném listu do Kukusu na hrani- cích arménských, kam sv. Jan Zlatoústý do vyhnanství poslán byl, těšil tohoto trpitele a napomínal i duchovenstvo i lid cařihradský, by věrně stáli k Janovi nespravedlivě odsou- zenému. Když církev africká byla zmítána pelagiánskými spory, potvrdil I. usnesení syn- od karthaginské a milevské proti této sektě 662 Inňocetic. a vyloučil Pelagia a Coeléstiha s jejich stou- penci z církve. V posledních létech života svého byl stíhán útrapami, neboť Gotové pod Alarichera dvakráte (r. 408 a 410) Říma dobyli a město poplenili. Umřel 12. břez. 417. Památka jeho slaví se 28. čce. 2) I. II. řll30— 1143), rodem Říman, proti némuž zvolen byl vzdoropapež Anaklet II., jenž zmocniv se chrámu sv. Petra přinutil l-e k útěku do Francie. Král franc. Ludvík VI. jakož i íranc. biskupové žádali na sv. Bernar- dovi, by rozhodl, kdo iest pravomocným pa- pežem, a ten prohlásil se pro l-e, poněvadž byl dříve zvolen a kardinálem biskupem ostij- ským řádně vysvěcen. Synoda etampeskájej uznala za pravého papeže, načež byl od celé Francie vyhlášen za řádnou hlavu církve. Brzy připojily se k l-ovi Anglie a Španělsko. Z Fran- cie odebral se jsa doprovázen sv. Bernardem a některými kardinály do Lutichu, kde jej král Lotnar II. r. 1131 slavně přivítal a ku přímluvě sv. Bernarda mu slíbil, Že jej do Říma uvede. Mezi tím upevnil se Anaklet v Římě a získal pro sebe Normany, uděliv vé- vodovi jejich Rogerovi korunu královskou. Aby pravého papeže v Římě usadil, podnikl Lothar dvojí výpravu proti králi Rogerovi a dal se od l-e v Lateraně za císaře korunovati. Sv. Bernard výmluvností svou pohnul četné biskupy k poslušnosti l-e II., jenž od r. 1138, kdy Anaklet zemřel, bez soupeře církvi vládl. R. 1139 slavil desátý obecný sněm církevní, lateránský druhý, naněmŽ zavrženo bylo učeni Arnolda z Brescie a Petra de Bruis a nad Ro- gerem sicilským vynesena kletba. Za několik měsíců po všeobecné synodě lateránské II. dal Roger svým synem papeže přepadnouti a jati, nakládal však s ním s velikou šetr- ností, načež oba se porovnali. I. rozřešil Ro- gera od klatby a investoval jej Sicílií, Apulií a knížectvím Capuanským a potvrdil mu titul královskÝ* 3) I. IIL (1198—1216), z nejráznějších a nej- slavnějších papežů, dříve kardinál Lothar z rodiny hrabat Segniských, nar. r. 1160, na- byl vzdělání v Římě, v Paříži a v Boloni. Byl mravů čistých, obratný v úřadováni a velmi zběhlý v bohosloví a v právech, ve kte- rých oborech sepsal též několik cenných spisů. Maje teprv 37 let byl po smrti papeže Coele- stina III. jednomyslně na stolec papežský povýšen. Nejprv opravil papežský dvůr a za- vedl jeho bývalou jednoduchost. Šlechtická pážata byla propuštěna a úplatní úředníci přísně trestáni. Potom přikročil k obnovení světského panství papežského, prohlásil prae- fekta města Říma za papežského úředníka, ustanovil nové soudce a uvedl sousední hra- bata, pány a města v poslušnost. Pod ním dosáhlo papežství vrcholu své moci. I. zasa- hoval do poměrů takořka všech křesťanských říší a jak nestrannému dějepisci doznati jest, bylo to jen k jejich prospěchu, nebo právě tím bylo četným bojům zabráněno. Císařovna Konstancie zvolila před svou smrtí (1198) l-e za poručníka svého čtyřletého syna Bedřicha a za správce obou Sicilií, obnovivši za pří- činou pojištění svého panství lenní pomčr k papeži. I. nezklamal její důvěry, nešetřil ani namáhání ani obětí, aby Bedřichovi proti ji- ným nápadníkům korunu zachoval. Když bylo tomuto 14 let, složil I. poručnictví a přiměv Bedřicha k tomu, by se zasnoubil s princeznou aragonskou Konstancií, potvrdil mír v zemi sněmem svatogermanským r. 1208. V Německu pojistil sice císař Jindřich VI. nástupní ctvi v říši svému synu Bedřichovi, ale po smrti jeho zvolen byl šváb. vévoda Filip Iv., kdežto strana velfská zvolila Otu IV. I. prostředkoval mezi stranami, ale podporoval Otu, jenž po zavraždění Filipově r. 1208 byl všeobecné za krále uznán a korunován. Když pak Ota do- pustil se proti l-ovi nevděku, dal jej týž do klatby a přičinil se, že Bedřich Ú. stal se králem a císařem. Statně zasáhl I. i do po- měrů anglických. Poněvadž král Jan Bezzemek nechtěl uznati pravoplatně zvoleného arci- biskupa canterburského Langtona a proti du- chovenstvu zuřil, vynesl I. na Anglii r. 1208 interdikt a dal krále r. 1209 do klatby. Jan vida nezbytí podrobil se r. 1213 a sám pro- hlásil Anglii a Irsko za papežské léno, což bylo příčinou, že se na trůnu udržel i se svým rodem a že Anglie nestala se provincií francouzskou. Král franc. Filip August pojal dánskou princeznu Ingeburgu za manželku r. 1193. Nabaživ se jí, pojal r. 1196 Anežku, dceru vévody tyrolského, za choť, obávaje se však klatby podrobil se l-ovi a přijal opět Ingeburgu. Podobně donutil I. krále leonského Alfonsa IX., že se vzdal svého manželství s blízkou příbuznou. Petr II. aragonský ode- bral se r. 1204 do Říma, prohlásil svou zemi za léno papežské a obdržel za to královskou korunu. — V Polsku vzal I. pod svou ochranu Leška Bílého na základě zákona o posloup- nosti proti Vladislavovi Laskonohému. I. sjed- notil s církví Bulhary, povýšil stolec trnovský za primatiální, imenoval biskupa Vasila patri- archou a zřídil dále metropole v Pijaslavi a Velbuždi. Vévodu Jana Asěna (Kalijana) dal korunovati za krále, povýšiv Bulharsko na království. R. 1204 uznal Přemysla Otakara I. za krále českého a název ten i jeho potomkům propůjčil potvrdiv důležité výsady nového království. Za něho se i o to jednalo, aby Čechy v církevním ohledu z pravomoci arci- biskupa mohučského byly vyloučeny a v Praze samostatné arcibiskupství bylo zřízeno. Té- hož r. 1204 prohlásil I. na prosby Čechů sá- zavského opata Prokopa za svatého. V Uhřích smířil rozvaděné o korunu bratry Emericha a Ondřeje. Armény spojil rovněž s církví. Praetendent trůnu norského Inge přenechal svou při rozhodnutí papežovu. — I. potlačil bludy novomanichejské cestou apoštolskou i křižáckou výpravou proti Albigenským. Jeho namáháním sešla se veliká křižácká vý- prava k dobytí Sv. země. Činnost svou ko- runoval slavením církevního sněmu laterán- ského IV. r. 1215, na kterém poprvé učení o svátosti oltářní přesně slovem »přcpod- statněníc (transsubstantiatió) se vyjadřuje a stanoví, že každý věřící alespoň jednou v roce Innocenc. 663 vlastnímu knČzi z hříchů svých se má zpoví- dati a o velikonocích svátost oltáfní přijati. Povinností světské i církevní vrchnosti jest bludy odstraňovati. I. potvrdil řády františ- kánů, dominikánů a trinitárů. Na cestách po Itálii byl v Perugii zimnici zachvácen a zemřev 16. čce 1216 v 56. roce veku svého, byl tam pochován v chráme sv. Vavřince. Ze spisů jeho nejznamenitější jsou: De contemptu mundi libri III] De sacro altaris mysterio libri VI; Sermones de tempore et de sanctis per totum anni circulum] dále některé dosti důležité listy. 4) I. IV. (1243—54), dříve kard. Sinibald, z janovského rodu ťieschi. Hned na počátku svého panování rozvíjel velikou činnost snaže se, ač marně, zachovati křestanům Jerusalem. Císaře Bedřicha IL hleděl smířiti s církví, což se zdánlivé podařilo, neb 31. břez. 1244 byl v Římě mír učiněn a přísahou od cis. poslů potvrzen. Ale císař vykládal články míru jinak než papež a nechtěl nic církvi vrátiti, co byl zabavil, pokud nebude rozřešen od klatby na něho od Řehoře IX. vznesené. By se nedostal do moci císařovy, prchl I. přes Janov do Lyonu a odtud zval listem ze dne 3. led. 1245 všechny krále, knížata a praeláty k sobě do Lyonu na všeobecný sněm, aby s ním o sporu mezi drkví a císařem a o po- moci Sv. Zemi se radili. V 2. seděni tohoto sněmu byl Bedřich pro násilnictví a pro zlý život od mládí svého Žalován, ve 3. seděni opět do klatby dán a svých důstojností zba- ven. Papež I. prohlásil, že jest v boji tomto hotov i Život svůj obětovati, a udělil kardi- nálům červený klobouk, aby byli svědky jeho mučednictví. Následkem výroku sněmovního byl v Německu zvolen za protikrále lantkrabě durynský Jindřich Raspe a po jeho smrti hollandský hrabě Vilém. Rozřešen od klatby, zemřel Bedřich r. 1250 v Apulii ustanoviv za svého nástupce Konráda IV. I. jen proto proti němu vystupoval, že Bedřich považoval císařství za chalifát, jemuž církev zbavená svých statků ve všem podrobena býti má. I proti Konrádovi bylo papeži, který se nyní z Lyonu vrátil do Itálie, bojovati. Prostřed- nictvím některých hrabat nakloňoval se I. ke Konrádovi, který však r. 1254 náhle zemřel. Na to usadil se papež trvale v Římě a skonal z lítosti nad nevděkem Manfredov^m 7. pro- since 1254 v Neapoli. I. vynikal nad jiné v cirk. právu. Jeho hlavní dílo v tomto oboru jest Apparatus super quinque libros decretalium, 5) I. V., dříve kardinál biskup ostijský, byl zvolen po smrti Řehoře X. za papeže 21. led. 1276 v Arezzu. Pracoval o smíření Velfův a Ghibellinů v Horní Itálii a o křižácké výpravě, zemřel však již 22. čna 1276. Zů- stavil výklady k některým knihám Písma sv. 6) I. VI. (1352—1362), dříve kardinál biskup ostijský Štěpán Aubert, pocházel z Montu ve rrancii, byl muž zběhlý v právech, moudrý a prostý, jenž všechen přepych z pap. dvora odstranil, kardinály k přísnému životu napo- mínal a hromadění cirk. obročí zakázal. Ač nepotismu prost nebyl, přece lze jej nazývati nejlepším papežem avignonským. Do Itálie poslal kardinála Albornoza, jenž se ve čtyřech létech zmocnil celého církevního státu. Císaře Karla IV. dal s manželkou Annou Svidnickou od kardinálů Albornoza a Petra Bcrtranda* v Římě o hodu B. velikonočním 5. dub. 1355 korunou císařskou korunovati. Když vydal Karel IV. r. 1355 a 1356 na sněmích v No- rimberce a Metách >zlatou bulluc, kterou upra- voval se způsob volby krále římského, protivil se jí I., poněvadž v ní nebyla zmínka o po- tvrzení krále římského papežem, avšak obé mírumilovné hlavy křesťanstva brzy se srov- naly. Méně šťastným byl I. ve svých pomě- rech ke králi kastilskému Petru Ukrutnému a arag. králi Pedru Krutému, nadarmo snaže se oba ukrutníky v jejich krvavém sporu po- rovnati. Také pomýšlel na křižáckou výpravu a spojení východní církve se západní. K tomu cíli zahájil vyjednávání s císařem Janem Pa- lacologem prostřednictvím karmelitána Petra Tomáše. Zemřel 12. září 1362. 7) I. VII. (1404—1406) pocházel z nízkého rodu ze Sulmony v Abruzzách a slynul svými ctnostmi, učeností a líbezným obcováním. Po- něvadž byl veliký rozkol v západní církvi, pomýšlel na svolaní všeobecného sněmu, ale litovati jest, že padl do rukou neapolského krále Ladislava, který na něm vynutil slib, že v církevních věcech nic nepodnikne neza- ručiv napřed jeho práv k Neapolsku. V Římě vzbouřili se Ghibellinové a papeži bylo prch- nouti do Viterba. Vyjednávání mezi l-em a vzdoropapežem avignonským Benediktem XIII. v příčině jednoty církve nepotkalo se se zda- rem. I. zemřel mrtvicí 6. list. 1406. Při všech svých dobrých vlastnostech prost nebyl ne- potismu. 8) I. VIII. (1484—1492), dříve kardinál Jan Cibo, pocházel z rodu řeckého, jehož čle- nové nabyli velikých zásluh o Tanov. Mlád vstoupil do služeb neapol. králů Alfonsa a Ferdinanda, oženil se a teprve po smrti své manželky vstoupil do stavu duchovního. Jako papež vybízel knížata k pokoji mezi sebou a k válce proti Turkům. Na neapolském králi Ferdinandu žádal jako lenní pán poplatku, kterého král platiti nechtěl, a proto vypukla mezi oběma válka, jež skončila mírem r. 1486, když neapolský král papeži dosti učinil. Kři- žácké výpravy proti Turkům nepřivedl papež sice ke konci, ale přece učinil si sultána Ba- jazeta II. poplatným, drŽe u vazbě bratra jeho Džema, jenž byl pro své přívržence sultánovi nebezpečný. V Anglii smířil dům yorkský s plantagenetským. Přiměl Španělsko k vy- puzení Maurů, začeŽ po dobytí Granady man- želům Ferdinandovi a Isabelle udělil titul >katol. Veličenstvo*. Vydal ostrá nařízení proti processům s čarodějnicemi, odstranil krutý způsob smrti vrhati odsouzence s Tar- pejské skály, staral se o laciné potraviny lidu a přál učencům a umělcům. Stín na něho vrhá příliš volný život v mládí, nežli se stal duchovním. Své dítky manželské i neman- želské obohatil, ale nedal jim účastenství ve vládě Církevního státu. Mezi všemi papeži 664 Innocente — Innokentíj. téhož jména byl nejméně slavným. Zemřel 25. čce 1492. 9) I. IX. (1591), dříve Jan Fachinetto, byl po smrti Řehoře XIV. jednomyslné za papeže zvolen jsa muž šlechetný a učený. Za svého krátkého panování, jež trvalo pouze dva měsíce, podporoval Španělsko a ligu proti Francouzům. 10) I. X. (1644—1655), dříve Jan Křtitel Pamfili, byl po smrti Urbana VIII. povýšen na Petra v prestol maje 72 let. Především na- řídil přísné vyšetřování proti fiarberinům, kteří jsouce obžalováni, Že státní peníze zpro- nevěřili, následkem toho svých důstojností byli zbaveni. Tito uprchše do Francie dovedli toho, že process proti nim byl potlačen a že své důstojnosti a statky zase obdrželi. I. byl sice statným pracovníkem, ale dovoloval svým příbuzným přílišný vliv na vládu, jmenovitě své švakrové, vdově po svém bratru, Olim- pii Maidalchinové z Viterba, která značné jmění rodině Pamfilů přinesla. Poměr papežův k této švakrové byl však prost každé mravní poskvrny, jak nejnověji sám protest, děje- pisce Ranke dokázal. Co o tom vypravuje odpadlík Let i, jest pouhým výmyslem. I. za- hájil boj proti jansenismu tím, že zavrhl 5 vět z knihy >Augustinus« Cornelia Jansenia. Pod- poroval katol. Iry proti Angličanům, Benát- cany proti Turkům a okrášlil Řím velkole- pými stavbami. Protestoval proti některým článkům vestfálského míru, poněvadž jimi církevní statky světským knížatům byly při- děleny a práva církve katol. ztenčena. U) I. XI. (1676—1689), dříve kard. Ode- 8 ca leh i, osvědčil se pod Urbanem VIII. a l-em X. jako papežský komhiissař v území ankonském a jako mistodržitel maceratské provincie, pak byl v Římě horlivým pracov- níkem v kongregacích. Jako papež netrpěl nepotismu, trestal prodajnost úředníků a na- stupoval všude na přísnou mravnost. Měl boje s franc. králem Ludvíkem XIV. o právo re- gální a t. zv. 9SVobodu sídla vyslancův*. Lud- vík získal franc. duchovenstvo pro své názory v regalíích a dal na sjezdu téhož duchoven- stva 4 články odhlasovati, které byly zákla- dem tak zv. >gallikánských církevních svo- bod*, ale I. články ty zavrhl. Také působil, aby obydlí cizích vyslanců v Římě nebylo více útočištěm zločinců, kterých tam sprave- dlnost dosíci nemohla. Všichni panovníci evropští uznali to za spravedlivé kromě krále Ludvíka, jemuž vŠak konečně bylo se v té věci podvoliti. I. nebyl spokojen s násilným obracením hugenotův, jak je Ludvík XÍV. prováděl. Za to podporoval cis. Leopolda I. ve válkách tureckých hmotně i mravně jsa duši spolku mezi cis. Leopoldem a králem Janem Sobieským uzavřeného. Zemřel jako světec a měl býti za svatého prohlášen, ale Francie to zamezila. 12) I. XII. (1691—1700) pocházel ze slavného rodu Pignatelli, byl dříve papež, nuntiem ve Florencii, Polsku a Německu. I. XI. po- [ výšil jej za kardinála a arcibiskupa ncapol- i sícého; jemu se také Pignatelli jsa zvolen za I papeže nejvíce ve své vládě podobal. I. učinil přítrž prodaj nosti v úřadech, odstranil nepo- tismus ustanovením, že žádný papež nesmí více než jednoho synovce učiniti kardinálem. Císaři Leopoldovi dal peníze na vedení válek tureckých. Krále Ludvíka XIV. pohnul, že ne- přátelství proti pap. Stolici zanechal a svých 4 gallikánských článků se vzdal, začež I. fran- couzské biskupy králem jmenované potvrdil. Když Evropa nabyla míru, prohlásil I. r.l700 veliké milostivé léto. Ujímal se chudých, zvláště sirotků. Zemřel v 85. roce věku svého. 13) I. XIII. (1721—1724), z rodu Conti, byl dříve nuntiem ve Švýcarsku a Portugalsku, stal se za Klementa Al. kardinálem a bisku- pem diécési osimské a viterbské. Za své vládv podporoval angl. praetendenta Karla III., mé\ boje s cis. Karlem VI., kterému dal Neapolsko v léno, ale císař nebera zřetele na 200letá práva papežská odevzdal Parmu a Piacenzu spán. princi Donu Carlosovi. Trudné poměry církevní ve Španělsku hleděl I. napraviti ob- šírnou bullou, kterou dorozuměv se s králem Filipem V. r. 1723 vydal. Maltanské rytíře a Benátčany podporoval všemožně v boji proti Turkům. Donucen jsa franc. dvorem pode- psal se slzami dekret, jímž nehodný ministr Abbé Dubois byl jmenován kardinálem. Ze- mřel 7. března 1724. Ksl, I., ruské bohoslovce toho jména viz pod heslem Inokentij. Znnooentey innocentemente [-očč-l, ital., nevinně, prostě (hudební předznamenání). ZnnooenzidorL Innozenzidorf, osada v Čechách u Tolfensteinu, hejt. Rumburk, okr. Varnsdorf, fara a pš. Jiřetín; 34 d., 304 ob. n. (1890). umokentlj , ruský tvar jména Innocenc. 1) I., bohoslovec jihorusícý, viz Gizel. 2) I. Monastyrskij (f 1697) byl rodem žid, ale přijav pravoslaví stal se igumenem kláštera Kirillovského a účastnil se nábožen- ského a politického hnutí na Malé Rusi kon- cem XVII. stol. Napsal polemický spis o nejsv. svátosti proti Lichudům a účastnil se uče- ných hádání v Moskvě. Zachovaly se téŽ jeho dopisy k Mazenovi a jiným vynikajícím osob- nostem. Srv. Sljapkinovo pojednání v >Žur. min. nar. prosvěščenija« (1885, sv. X.). 3) I. Něčajev (♦ 1722 — f 1799), žák. po- zději praefekt akademie moskevské slovansko- řccko-latinské, od r. 1763 biskup korelský, pak těrský, konečně pskovský a od r. 1770 arcibiskup a člen synodu. Byl vynikajícím bohoslovcem za Kateřiny II. a sestavil kom- mentář k jejímu znamenitému 9Nakazu«. Jako člen ruské akademie účastnil se prací věde- ckých, zejména při vydávání Slovníku. Mimo to vydal několik spisů bohosloveckých a kázání, jež pokládala se za vzorná. Dopisy jeho k Po- temkinu uveřejnil >Rus. Archiv* (1879. sv. III.). 4) I. Poljanskij (♦ 1751 — f 1794), žák, potom praefekt semináře rjazaňského, pak duchov. akademie moskevské, od r. 1784 rektor petrohr. semináře a od r. 1788 biskup voro- něžský. Byl též členem akademie. Znám jest svými kázáními, jeŽ vydal Jevfimij Bolchovi- Innominátní smlouvy — Inns of Court. 665 tinov ve Voroněži r. 1799, a účastenstvím při sestavení akadem. slovníku. 5) I. Smirnov (♦ 1784 — + 1819), přítel metropolity Filareta a hlavní bojovník proti mysticismu, Sířícímu se v Rusku za Alex- andra I. Byl inspektorem duchov. akademie sl rektorem semináře v Petrohradě. Dosáhnuv •doktorátu bohosloví, přednášel v akademii a byl členem hlavní správy škol při ministerstvě národní osvěty. Jako duchovni censor schválil k tisku Staněvičův spis >PIač na grobě mla- Voskresnoje čtěnije*. Zvláštní zásluliu získal si o staro- žitné památky v místech, kde působil, zejména o restauraci a popis památek těch na Krimu a na Kavkaze. V Oděsse založil ústav pro mladé Bulhary, kteří se zde vzdělávali, by později působili ve své vlasti. Jsa neobyčejné výmluvný vynikl též jako kazatel a Často bývá přirovnáván k Bossuetovi. Svými rozsáhlými styky osobními i svojí činností měl veliký vliv na ústrojí církevního života v Rusku vůbec. Sbírka jeho kázání a jiných spisů vyšla v Petrohradě (1871—74). Srv. Butkevič, I., archiepiskop chers. (Petrohr., 1887). Rozsáhlá jeho korrespondence chová se ve veřejné knihovně petrohradské. Znnomln&tiii smlouvy (bezejmenné sm.), contractus innominati, nazývaly se v řím. právu ony neformálně smlouvy, které se stávaly právně závaznými tím, ze jeden kontrahent ve prospěch druhého něco splnil přijímaje od druhého kontrahenta neformálný slib vzájemného plnění. Formalismus řím. práva připouštěl původně jen obmezený po- čet pravoplatných smluv, které byly uzavřeny v předepsaných formách. Teprve později získala si půdu zásada, že i smlouvy nefor- málně o plnění a vzájemném plnění jsou platné, jestliže na iedné straně nastalo splnění. Kdo slíbené splnil, mohl actione praescriptis verbis Žádati na druhém kontrahentu vzá- jemné plnění nebo condictione vrácení svého plnění, pokud se týče hodnotu tohoto plnění {jus poenitcndi). l-mi s-vami nazvány byly kontrakty tohoto druhu proto, že nemají zvláštních technických jmen. Dle způsobů plnění i vzájemného plnění, jež mohou býti nějaké dare nebo facere, vřadovány byly tyto i. s. do 4 skupin: do ut des, do ut facias, facio ut des, facio ut facias. V moderním právě, v němž žalovatelnost smluv není zpra- vidla vázána žádnou formou, pozbyly I. s. svého významu. Užíváme-li přes to ještč dnes tohoto pojmenování, označujeme jím pouze onu nekonečnou řadu smluv, jež v živém a různotvárném právním obchodě mohou se vyškytati nespadajíce pod žádnou v zá- koně přesně vymezenou a pojmenovanou smlouvu. Zn nomine (lat.), ve jménu, z rozkazu. I. n. Domini, ve jménu Páně. Innsbmok viz Inšpruk. Innski. Čtvrť, Innviertel, nazývá se část Horních Rakous ohraničená Dunajem, Inncm a Salzou ve výměře asi 2200 ktn^ s 40.000 ob. Největšími městy jsou zde Brau- nau a Schžirding na Innu a Ried. Až do r. 1779 patřila I. 6. fiavorsku; mírem těšínským r. 1779 dostala se k Rakousku, byla však již r. 1809 mírem vídeňským opět Bavorsku po- stoupena. Teprve r. 1816 připadla definitivně k Rakousku. Srv. Meindl, Die Vereinigung des Innvicrtels mit Óstcrreich (Linec, 1879). Inns of Ooart [-kórtj, právnické kollejc anglické v Londýně počtem 4: Lincoln's Inn, Middle Temple, Inner Temple a Gray's Inn. Jsou to autonomní korporace zřízené ještě po způsobu středověkém, které mají právo připouštěti žáky své k advokacii {to call to the bar). Advokátní kandidát musí býti žákem jedné z uvedených 4 kollejí, čítati při svém vstupu aspoň 21 rok, podrobiti se zkoušce z anglického a latinského jazyka a anglických dějin nebo veřejné zkoušce na anglické uni- versitě, zaplatiti vstupný plat 55 lib. sterl., prodělati dvanáct semestrů (3 léta) předná- In nuce — Inokoátina. jek, dokázati ličastnéním se společných čeří v kollejní síni, že navitévuje kollej, a konati 4 roční (semestrové, kvartámO zkouáky a jednu zkoušku závÉreCnou. Splniv všecky tyto podmínky, jest posluchač pFipuitén k advokadi a mdíc konati praxi jako barri- sler (v. t.). VSechny 4 jmenované kolleje mají jednu společnou radu, zv. Council o/ legal Education, o 20 členech volen^ých po 5 i každé kolleje, která koná ikouĚky. Také sbor professorský jest společný. Profcssorfl, zv. readers, může býti ne]v$i osm; jmenováni jsou od rady na 3 léta s platem po 500 lib, steří. Kromč nich předná^jí assistenti, asii- ítcnt readers. Rok má tyto čtyři kratinké se- mestry (kvartály): Hitary Term od 11. do 31. ledna, Easler Term od 11, dub. do 8. kv., Triniiy Term od 30. kv. do 19. čna, Michael- nids Term od 2. do 25. listop. Každá kollej má velkou slavnostní a\it, kde se konají společné občdy a večeře za účastenství též mnoha barristerů. Oba temply mají jeden společný kostel, obě inny po iednd kaph. Kolem koUejí seskupeny jsou kollejní domy, v nichž bar- ristcrové mají kanceláře {ihamben). Barríste- rové jsou pod dozorem představeních, iv. Masters of the Btnch. Bencliers, v jichž Čele jest pokladník, Ireasurer. volený najeden rok, Bencherové mají velkou moc disciplinární mohouce jednotlivce po případe i vyloučiti z kolleje nebo le stavu barristerů. — Půvo- dem svým sáhají I. o. C. až do XIV. stol. Lincolns Inn má jméno po hr. z Lincolnu, jehož statky zdědila r. 1310 po jeho smrti. Oba temply tvořily na počátku kollej jedinou a rozdělily se teprve ve stol. XV. -dle. Ib noos (lat.), v ořechu, stručné, jadrné. Ind: 1) I,, v mythologii dcera Kadmova, choí Athamantova (v. t.). Zato, íe malého Dionýsa, syna sestry své Scmely, odchovala, stihl oba manžely hnév Héfin; Athamas ái- Icnstvim jat zabil syna Learcha, s druhým synem Mellkertsm však matka skočila do moře, kdei I. proméněna v bohyni Leukotheu, Melikertés v Palaimona. Boístva talo byla po celém Středozemním moři od plavců Uéna Í'ako ochranná; již Odyssea l.-Leukothea z po- iromy mořské zachránila svým závojem. Od Římanů pak s nimi stotoiňováni Mater Ma- tuta a Portunus. klk. 3) ř, asteroida objevená 1. srpna 1877 lio- rellym v Marseilli. Střední jasnost v oppo- sicl 110, průměr v kilometrech 73, označení ©. c. Inooarptifl [-kar-l Forst. (z řcc. ic, hos. vlákno, a xa^nd;, plod), vláknovec, rost- linný rod z čeledi sapotovitých, dle ji- ných z čel. stukačovitf ch (Hemandieae), jehož jednotlivé květy podepřeny jsou dvou- klaným listenem a mají okvětí nálevkovité, Sklané, 10--12 obplodných krátkých, ve dvou kruzích postavených tyčinek a volní pestik s bliznou sedavou, z něhoí dorůstá jedno- semenná peckoví ce. Jediný užitečný druh v. obecný (I, ediúis ťorst.) daří se na ostro- vech jižního okcánu jako statný strom s muže tlustého nízkého, hranatého kmene a křivo- lakých větvi s listy celokrajnými a s drob^ nými bělavými květy v újlabíčkových liste- natých hroznech. Semen, peckovic asi j^o husí vejce velkých, požívají tuzemci v popelu upečených jako každodenního, ačkoliv těi- kého, pokrmu a odvaru kůry jako účinlivého léku proti úplavici. Díd. XnooflUla viz Rhaphidia. InooaruBiu, vymřelý rod mlžů nestcjno- svalných {Heteroniyaria) s miskami v obrysu vejčitýmt, často napříč prodlouženými a oby- čejně sobŽ nestejnými. Ozdobou povrchní obyčejné bývají sou- středěné rýhy a zá- hyby, vzácný jsou o- zdoby paprskovitě se- řadčné ; vrchol jest ku předu poSinut a okraj zárokovýdlouhýarov- ný. Zámku není a za- stupuje jej rovná fada e kte- rýcfi se' upínal svaz. Vnější vrstva misek často bývá velmi mo- hutná a skládá se z ma- lých hranolků kolmo na misku postavených. Obyčejně bývá roz- C ,gjt tříštěna a zbývá jen laoccnmui iibiitui Getu, vnitřni slabá VTStva perleCová. I. jest rod v druhohorách hojný; v křídovém útvaru tvoří několik význačných obzorů, dle kte- rých možno vrstvy z rozličných krajin snadno přirovnávati. Tak jest význačným pro ccno- manské oddělení druh I. virgaius, pro zpodní turon i. tabiatus (obr. Č. 1972.) a I, BrongniarU, pro svrchní turon I. Cuvieri a pro scnon 1. Cri>íj. Většina těchto druhů I v Čechách se nacbáií. {Viz Schluter, Zur Gattung Inoccra- mus, 1877). Pa. Xnoohodosv Petr Bori.sovíČ, astronom rus. (• 1741 — t 1806), studoval v Gotinkách a r. 1763 stal se adjunktem astronomie při petrohradské akademii nauk. R. 1769 s Geor- gem Lowitzem pozoroval v Gurjevé na Uralu přechod Venuše před sluncem, později ko- nal pozorování v Carícyné a v Saratově a sotva unikl Pugačevu, jenž dal jeho soudruha oběsiti. R. 1779 zjistil zeměpisnou polohu mnohých měst ruských a vrátiv se do Petro- hraíju (1783), stal se členem akademie a prof. astronomie. Práce jeho vycházely v tehdejších odborných listech rus. a jeho Extraits des observations météorolofiques vydal Petrov v Mé- moirech akademie (dil II.— IX.). I. přeložil tč2 z Eulera dílo Uiiiversaljnaja arifmetika (Petr., 1763 a 1783), z Kcstnera NaČaljnyja otnova- nija matématiki a j. Inokotttiu (též inokosna kuča) na- živá se v jihoslovanskéra právu prosta (ne- složená) selská rodina, skládající se s otce, matky a dětí. Vedle toho existuje rodina slo- žená (sdružení několika rodin), jež se nazývá zá- druha (zadruga, zadruína kuča atd.). Právní Inokulace — Inovec. 667 povaha této prosté selské rodiny a poměr její k rodině složené jakož i k rodině měst- ské (dle řím. práva) nebyly do nedávné doby ještě dosti jasně stanoveny. Prosté selské ro- dině u Jihoslovanů, která se na první pohled zdála totožnou s rodinou městskou, nevěno- valo se tolik pozornosti jako rodině složené^ zádruze, a tím se stalo, že í. byla identifiko- vána s rodinou městskou. Teprve Bogišič dokázal, Že právní povaha zádruhy i í-ny jest totožná a že rozdíl mezi i-nou a rodinou měst- skou jest veliký. Stejně jako při zádružné ro- dině není ani při rodině inokosné otec ro- diny vlastníkem rodinného jmění. Jmění ná- leží celému sdružení, všem členům rodiny, a otec žijící s dorostlými syny ve společenství nemá práva disponovati rodinným jměním beze svolení synů, a to nejen co se týče dis- posice mezi živými, nýbrž i co se týče dis- posice na případ smrti, tedy ani poslední pořízení nemůže učiniti otec l-ny bez svolení synů. Stejně jako při zádruze jest při f-ně otec rodiny v majetkovém ohledu pouze sta- řešinou roainného společenství a může jako stařešina zaměněn býti jedním ze svých synů, jestliže z jakékoli příčiny jest nezpůsobilý zastávati hodnost stařešiny. Také v l-ně jako v zádruze mohou synové, zvláště jestliže se oženili, žádati za rozdělení jmění. Po smrti otcově nastanou v l-ně tytéž poměry jako v zádruze. Mění se jen stařešina. Všechno zůstává in státu quo, arci chtějí-li bratří se- trvati ve společenství (v nedílu). Závěrky své o i-ně a zádruze i městské rodině učinil Bogišič na základě pozorování na Černé Hoře a v části Hercegoviny, avšak totéž možno pozorovati zajisté i v ostatních zemích, kde žijí Chorvati a Srbové. — Srv. Bogišič, D'une formě particuliěre de la famille rurale chez les Serbes et les Croates (v brusselské > Re- vue de droit internát i on al et de lég. comp.«, 1884^, srbsky pod n. O obliku nazvanom Ino- koštma u seoskoj porodici Srba i Hrvata (Bělehrad, 1884). -dle, Xnolralaoo (z lat), očkování. Xnomosti viz Inšpruk. Xn optima forma (lat.), nejlepším způso- bem, jak se sluší. Inorodcl viz J i n o r o d c i. Znosit (faseomannit, dambosa), jest cukr z řady aromatické o vzorci C^H^{Oří)^ . 2//, O, povahou chemickou alkohol šestimocný. Jest v přírodě velice rozšířen, a to jak v živo- Čišstvu (ve svalech, játrách, ph'cích, mozku a j.), tak v bylinstvu (v listech ořechu, dubu, zemáků, révy vinné, v četných rostlinách motýlokvětých a j.). I lze ho upraviti bucf z vodního výslazu masa nebo z lihového (óO®/©) extraktu uvedených rostlin. I. tvoří bezoarvé krystaly při 217® tající. Rozpouští se dobře ve vodě. v lihu však tím méně, čím líh jest silnější. I. neotáčí rovinu světla polarisova- něho, roztok Fehlingův neredukuje. V pří- rodě jsou i některé deriváty Í-u (methylethe- ry): ku př. pinit ve šťávě sosnové, kvebra- chit v kůře kvebrachové. Oba mají složení Xnostranoev Aleksandr Alcksandro- vič, geolog ruský (* 1843), vzdělal se na gymnasiu a na universitě v Petrohradě za- bývaje se ndprve chemií a pak u E. Hof- mana a P. A. ruzyrevského geologií. Ukončiv kurs, stal se r. 1868 kustodem nově založe- ného geol. kabinetu a r. 1869 zahájil před- nášky na universitě jako soukromý docent, načež r. 1871 poslán na vědeckou cestu za hranice. Dosáhnuv r. 1873 doktorátu jmeno- ván mimoř. a r. 1880 řádným prof. geologie na univ. petrohradské. Mimo to přednášel geologii a mineralogii na vyšších ženských kursech, v technologickém institute, v aka« demii gen. štábu, v akademii inženýrské a vojensko-medicinské. Jeho zásluhou geolog, museum v Petrohradě stalo se jedním z nej- bohatších, obohaceno byvši hlavně sbírkami z cest, jež I. v r. 1872—1892 neúnavně pod- nikal po celém evropském Rusku, po Urale a po Kavkaze. Od r. 1877 jest předsedou odboru pro geologii a mineralogii v petro- hradské společnosti přírodozpytců a od r. 1888 předsedou rus. spol. anthropologické. Maje účastenství při všech geolog, mezinárodních kongresscch jmenován byl též dopisujícím členem filadelfské akademie nauk. Mimo to účastnil se prací v kommissi pro kanalisaci Petrohradu, Moskvy a j. měst rus., pro zří- zení geolog, komitétu, dále jeho zásluhou uspořádány geolog, sbírky rus. cestovatelů PrŽevalského , Potanina, Pěvcova a j. Ko- nečně odchoval řadu odborníků, z nichž pět jeho žáků zaujímá stolice mineralogie a geo- logie na rus. universitách. Z jeho vědeckých prací jsou nejhlavnější: Petrografičeskij očerk ostrova Valamo (»Trudy< I. sjezdu přírodo- zpytcův a lékařův, 1867); Geogitostičeskoje strojenije \ap. beregov Ladofskago ojera (> Ma- teriály dlja geologiji Rossijic, 1869, díl II.); Geoiogičeskij očerk Povénéckago uje^da i jego rudn. mistoro\dénij (t., 1877, díl VIL); Geo- logičeskija i\slédovanija na siveré Rossiji (>Tru- dy« petr. spol. přírodozp., 1872, II!.); Kořen- noje méstoro^dénije platiny na Urali (t.. 1893, XXII.); O formé vydélenij platiny v korennoj porode Urala (t., XXIII.); C/ntersuchungen uber Kalksteine und Dolomiten (>Tscherm. Miner. Mitth.«, 1872, 1.); Ein neues áusserstes Glied in d, Reiche d, amorphen Kohlenstoffe (>N. Jahrb. fúr Mineralogie*, 1880); Ober eine Vergleichungskammer \ur mikroskop. Untersuch, (t., 1885); Púdra\délenije kamennago veka na periody (>Žurnal min. nar. prosvěšč.«, 1880); Sur la variéíbilité de la concentr, et de la compos. des sources minerales (>Trudy« III. geol. kongr., 1883) a mn. j. Sepsal též objemnou rukojeť geologie (1885—87, 2. vyd. 1889, d. I.). Znosnrie, vyměšování i no si tu močeni, pozorované jen vzácně při albuminurii a úpla- vici cukrové. Hoppe-Seyler vŠak tvrdí, že ka- ždý normální moč obsahuje sledy inositu. Hi. InOTec, vrch 1051 m vysoký v uherské stolici Trenčínské v pohoří Hlohoveckém, mající na západ k řece Váhu spád příkrý, na východ mírný a splývající zvolna s nitran- skou rovinou. Někdy jméno I. dává se celému 668 Inowrocíaw — Inrotulace spisů. úzkému pásu horskému mezi řekami Váhem, Opavou, Turcem a Nitrou. Inowroolaw i^^ung BreslanY Inowlo- claw, krajské město v prus. vlád. obvodu bydhošCském, na žel. trati Poznaň-Toruň, I.- Bydhošť, l.-Kruáwica a poboč. trati Rogožno- I. prus. státních drah, 89 m n. m. na sádro- vém návrší v nejúrodnéjší krajině provincie, s 20.687 ob. (1895), mezi nimiž jest 6142 kat. a 1485 židů. V městě jest zemská rada, úřední soud, hlavní celní, zásobovací, telegr. a pošt. úřad I. tř. s filiálkou, nový evang. a katol. chrám, zříceniny chrámu P. Marie z XI. stol., chrám baptistů, synagoga, gymna- sium, vyšší dívčí škola, nemocnice, vodolé- ěitelský ústav, iódové a brómové lázně a jatky. Že závodů průmyslových má I. 3 železo- lijny se strojírnami, dílny reparaturní, továrnu chemickou, na cikorii a sodu, parní pekárnu a mlýn, v okolí několik cukrovarů. Zname- nité jsou zdejší, trhy na koně a dobytek. V r. 1871 objeveno u l-i v hloubce 130 m bohaté ložisko solné, z něhož v král. soli- varně těží se ročně asi 20.000 t soli a z dolů kamenné soli asi 50.000 ř. — V listinách uvádí se I. poprvé r. 1185. ZnoxemoeT Fedor Ivanovic, lékař rus. (♦ 1802 v Belkinu gub. kalužské — t. 1869 v Moskvě). V Charkově vystudoval nejdříve filologii a působil pak jako professor v Kur- sku, načež teprve se mohl věnovati lékařství v Charkově a Jurjevě. R. 1833 nastoupil vě- deckou cestu do zemí západních, r. 1835 se habilitoval a r. 1837 stal se řád. professor em chirurgie a ředitelem kliniky v Moskvě. Byl vynikajícím lékařem i učitelem, osvědčeným organisátorem ve spolkovém a sjezdovém ži- votě ruských lékařů a plodným spisovatelem. Z jeho prací sluší uvésti : De lithotomiae me- thodo bilaterali (1833); De scirrhi et cancri genuini fonte et progressu (1845); O brjušnom raidra^eniji (1852, 4. vyd. 1860); O lěčeniji cholery slofnoj revennoj nastoj koj {1S63)\ Cha- lodno-revmatíčeskij process (1853); O naroď 9tom vraČebno-ispravlennom lěčeniji paduČej bo- léini nastojkoju landyša (1861) a j. InoxenuiklJ prlkax, též in o zemný j pr., nazýval se jeden z ústředních úřadů Moskev- ského státu. Existoval již za Fedora Ivano- vice. R. 1680 spojen byl s příkazem rej- tarským. i. p. spravoval hlavně záležitosti cizinců sloužících v ruském vojsku. Jaká byla mimo to jeho působnost, není ještě dosti ob- jasněno, poněvadž spisy jeho nebyly dosud vydány ani prozkoumány. Část jejich nalézá se v moskevském archivu ministerstva spra- vedlnosti. In parenthesl (lat.), v závorce, mimo- chodem. In partibiui infideliom (episcopti), též epis. titulares (lat), biskupové krajin ne- věřících, kteří nemohou vykonávati pravomoc, protože jejich diécése jest právě v moci ne- křesťanů. Biskupové tací vyskytují se již od VII. stol., kdy Arabové dobyli zemí křestan- ských v Asii a v Africe; papež ponechal je v jejich hodnosti, pokládaje v zásadě země ty za křesťanské, a jmenoval jejich nástupce. Po válkách křižáckých rozmnožil se značně jejich počet, když biskupství zřízená v Přední Asii dostala se zase v moc muslimů. Oby- čejně bývají biskupové I. p. I. přidělováni jiným biskupům na výpomoc jako světící biskupové (episcopi suffraganei nebo ep, auxiliares). In perpetoAm rol BMmorlam (lat.), na věčnou věci památku. In perpetuum (lat.), na vždy. In petto (ital.), v prsou, pohotově. In pleno (lat.), v plenu, v plném shro- máždění. In pontlfloallbufl (lat.), ve slavnostním kněžském oděvu. In pra«MntUk (lat.), u přítomnosti. In pnud (lat.), v jednání, v obyčejném ži- votě, v praxi (na př. soudní). In promptu (lat.) viz Impromptu. In pnnoto (lat., v bodě), vzhledem k . . . In purls natarallbufl (lat.), v pouhém přírodním stavu, čistonitý, nahý, jak ho Pán Bůh stvořil. InqnUinae, podružnice, podčeleď žla- batek pravých. IjM^y jejich buď žijí v larvové komoře vlastní žlabatky, která brzo hyne, ko- mora pak jest rozdělena tenkými přehrád- kami v tolik buněk, kolik podružnic v ní žije, nebo jest komora pravé žlabatky i s Části okolní zničena a dutina tím vzniklá rozdělena v komůrky podružnic ; buď larvy žijí ve při- rozených dutinách duběnky, larvě žlabatkové neubližujíce; nebo posléze dělají si podruž- nice samostatné komůrky v pletivu duběn- kovém. Četné druhy rozděleny jsou v rody: Synergus, Sapholytus a Ceroptres. Viz dr. 6. Mayr, Einmiethler der mitteleuropáischen Eichengallen (Vídeň, 1872). Kpk. InqŮMMo [inkvizício], lat., viz Inkvisice. Inqnlsltorl dl stato (ital., státní inkvi- s i t o ř i) nazýval se v Benátkách sbor 3 soudců, kteří byli zároveň členy t. zv. rady desíti, od r. 1310 nejvyššího soudu v Benátkách. Po- něvadž inkvisitoři tito byli jmenováni od rady desíti, nazývali se od r. 1539 1. dei Dieci; názvu I. d. s. dostalo se jim teprve r. 1596. Na počátku vedli pouze vyšetřování v trest- ních záležitostech pro vyzrazení státních ta- jemství cizincům, kdežto rozsudek vynášela rada deseti. Později přešla do rukou státních inkvisitorů vůbec trestní a policejní moc. In rem Tenlo viz Versi o in rcm. Inrotnlaoe splsA. Podstatou řízení pí- semného z římsko -kanonického processu i v josefínský soudní řád rakouský z r. 1781 převzatého bylo, že strany probíraly látku spornou v jednotlivých spisech (žaloba, od- pověď, replika a duplika, po případě i řeč a odpověď konečná), dvojmo podávaných, které byly sice soudu předkládány, avšak hned u soudu nezůstaly, nýbrž v jednom stejnopise podateli vráceny, v druhém od- půrci jeho dodány. Bylo tedy, když to které stadium rozepře ukončení došlo a soudce měl přistoupiti k rozhodnutí, třeba, spisy ony soudci opět předložiti, by na jejich základě In-Saláh — Insar. 669 učinil výrok. K tomu bylo ustanoveno zvláštní stání, při kterém ze spisů oněch zvláštní zá- vitek (rotulus actorum) zřízen a spisy ony seznamenány a složeny (srotulovány) býti mely. K stání sloužícímu k složení spisů (in- rotulatio actorum) došlo v řízení písemném především po skončení řízení projednávacího (instrukčního), a to buď ex ofncio, byl-li pra- videlným postupem sporu připuštěný poČet řečí vyčerpán, nebo k žádosti, Jestli buď strana mající právě svůj spis podati, práva tohoto se vzdala a za složení spisů žádala, nebo když po uplynutí lhůty k podání příslušného spisu odpůrce za srotulování spisů ob contuma- ciam zakročil. Způsob, jakým složení spisů řízení projednávacího při stání se provádělo, byl různý dle toho, dostavily-li se k němu obě sporné strany, spisy, které měly ve svých rukou, s sebou přinášejíce, nebo dostavila-li se jen strana jediná, nebo nepřišly-li vůbec strany a toliko spisy soudu ke stání zaslaly. V pří- padě prvém děla se i. s. tím. Že každá strana složila spisy odpůrcem podané a jí soudem doručené, k nimž byly připojeny příslušné přílohy, a to, pokud šlo o originály, stranou, která je v rukou měla. V případě druhém zřízen byl celý rotulus actorum ze spisů stra- nou přítomnou předložených, kdežto v pří- padě třetím sestavil soudce sám ex ofncio způsobem jiŽ naznačeným rotulus ze spisů zaslaných a spisy přebytečné po stání vrátil oné straně, která je byla předložila. Při zři- zování rotulu byly jednotlivé spisy sporně znamenány běžnými čísly římskými (N. Rot. T., II. atd.), přílohy označovány byly týmž způ- sobem, jakým ve spise byly citovány, a sice přílohy žalobcovy písmeny, přílohy žalova- ného číslicemi arabskými. Ostatní spisy v ro- tulus patřící, na př. žádosti za lhůty, prohlá- šení se odpůrce o žádosti této, žádosti o stání k rekognici originálů a pod., byly chronolo- gicky seřaďovány a pod běžným označením zvláštním (zpravidla Vn Va* U ^t^*) ^ ]^^' notlivým příslušným spisům připojeny. O stá- ní inrotulačním byl spisován protokol, v němž všecky spisy v rotulus poiaté byly sezname- nány. — Byf-li v řízení písemném připuštěn důkaz svědky nebo znalci, ustanoveno po skončení průvodního řízení nové stání k sro- tulování řízení průvodního, v němž spisy řízení projednávacího v rotulu prvém složené jako číslo prvé, pak přísudek důkaz připouštějící, protokoly o výslechu svědků a znalců a spisy průvodní stranami podané jako čísla další byly skládány a k tomu i ostatní spisy bě- hem řízení průvodního vzešlé připojovány. Byla-li proti rozsudku podána appellace nebo revise, nebylo již třeba ustanoviti zvláštní inrotuíační stání řízení opravného, poněvadž jeden stejnopis spisů opravných u soudu byl ponecháván. Spisy ty po podání odpovědi appellaČní (revisní), resp. po uplynuti lhůty k ní soudce sám složil, a že se tak stalo, do- datkem v protokolu o posledním srotulování zjistil. — Jak z uvedeného patrno, jest vylí- čená I. s. možná jen tenkráte, když byl spor písemné projednán. Když však jednáno bylo protokolárně, t. j. když strany své řeči do protokolu u soudu diktovaly, nemohla míti již toho významu, jako v řízení písem- ném a stala se nazvíce jen aktem čisté for- málním záleŽejíc v tom, že se po ukončení posledního prohlášení stran protokoly u sou- du sepsané sporné řeči obsahující sczna- menaly a tím formálně ukončení řízení pro- jednávacího konstatovalo. V případě tom obmezovala se vlastní I. s. toliko na založení příloh, ač-li již k protokolům nebyly dříve připojeny, a byla-li svého času žaloba písemné podána, na založení jednoho jejího stejnopisu. Pokud se týče srotulování spisů řízení prů- vodního a opravního, chovala se praxe v řád- ném řízení ústním (protokolárním) dle před- pisů pro řízení písemné daných, kdežto v ří- zení stručném a v řízeních ostatních dle vzoru řízení stručného upravených srotulo- vání spisů řízení průvodního a opravního vů- bec místa nemělo. Pádem zásady písemné v civilním řízení sporném pozbyla také i. s. podmínky dalŠí své existence a jest tudíž, jak v řízení bagatelním, tak i vůbec v celém novém processu civilním, který již z plna na zásadě ústnosti jest upraven, institucí nezná- mou. PČk. Xn-8aláli, oasa saharská, viz Ain-Saláh. IlUMlIiTaoO (z lat.), promíchání sousta sli- zem a slinami v ústech, čímž se začíná trá- vení. Zn iMlvo (lat A v bezpečnosti, skrytý. InsaAgiiine Giacomo, operní skladatel ital. (♦ 1744 v Monopoli u Neapole —-f 1796 v Neapoli). Vstoupil na konservatoř >di Sant* Onofrioc, působil tam krátký čas jako prof. kontrapunktu, věnoval se na to výhradně tvo- ření a vyznamenával se velikou plodností složiv v r. 1770—82 dvacet oper, z nichž zná- mější jsou: Didone; Adriano in Siria; Arianua e Teseo; Medonte; Lostena di maře chiaro\ L'astu^ia per amore\ Tito nelle Gallie a Ca- lipso. Dále složil 4 mše, 2 Dixit, Te Deum, Benedictus, pašije a sonáty pro klavicymbál. Insanla (lat.), šílenství. XnMir, újezdné město v ruské gubernii penzské na řece ínsaře a Isse, má 6879 ob. (1894), kathedr. chrám s divotvorným obra- zem Matky Boží Kazaňské, čtyři jiné kostely pravoslavné, 4třídní městskou školu, chlape- ckou i dívčí farní školu, zemskou nemocnici a lékárnu, jirchárnu, lihovar a několik cihe- len. I. byl původně pevností, r. 1774 zpusto- šen Pugačevem, r. 1780 učiněn Újezd, městem a to nejprve v penzském, pak simbirském náměstnictvu, posléze v penzské gubernii. — Insarský Újezd vsev. části penzské gub, s 4540 frw* má povrch vlnitý s hlubokými úvaly, půdu černozemní, jen místy hlinitou a na sz. močálovitou, dosahuje největší výšky ve středu, odkud stékají veškeré řeky (Issa^ Insar a j.), vesměs nepatrné, a chová na mno- hých místech železnou rudu, na niŽ se však nedoluje. Obyv. jest (1894) 204.706, z nichž 188.141 pravosl., 16.582 muhammedánů a jen 27 katol. a 13 židů; mimo Rusy žiji zde Mordvini a Tataři. V Újezdě jsou 2 Ženské 670 Inscenovati — Insolace. kláštery, 92 pravosl. kostely, 25 meŠit a 56 škol. Hlavním zaměstnáním obyv. jest orba; pěstuje se žito, oves, luštěniny, brambory, ovoce a chovají včely a mnoho dobytka. Z průmysl, závodfi jsou v Újezdě olejny, jir- chámy, lihovary a j., domácí průmysl pak vyrábí hlavně lopaty, vozy, dřevěnky a j. dře- vené předměty. V Újezdě jsou 2 města (I. a Šeškjejev) a 227 obci s 26.435 domy. Znsoenovati, uvésti hru na jeviště, při- praviti ji k provozování před obecenstvem. Xiuioriptiones tendlneae (Ut.), vpisy šlachové, jsou krátké desky šlachové, Jež vkládají se napříč v průběh přímého svalu břišního poskytujíce jeho vláknům vhodný úpon. Na svalnatých lidech a na antickýcn sochách athletů tvoří na přední stěně břišní význačné příčné brázdy, mezi nimiž vystupují jednotlivé oddíly přímých svalů břišních jako dvě podélné řady přibližně čtyřstranných vyvýšenin svalových. Xiuieota [-ektaj viz Hmyz. Znseotivora [-ekt-| viz Hmyzožravci. XiuieUberg (Inselberg), vrch 915 m vys. v sev.-záp. konci Durynského lesa na hranici prus. kraje Šmalkaldského a vévodství Sasko- kobursko-gothského v t. zv. Rennsteigu, hojně navštěvovaný a rozkošnou vyhlídkou, s 2 ho- stinci, meteorologickou stanicí a hláskou. Xiuielthal, osada v Čechách u Paulus- brunnu, hejt. a okr. Tachov, fara Schonwald, pš. Paulusbrunn; 5 d., 44 ob. n. (1890), lo- vecký zámeček a myslivna Alfreda knížete WindischgrSitze. Znséparables [-ábl] fr. viz Papoušci. Znserát viz Insert. ZuMroe (z lat.) v anatomii, úpon, pevné spojeni Šlachy nebo svalu s pevným podkla- dem kostěným, chrustavkovým nebo vazovým. Znserovati (z lat.), vřaditi do veřejného listu oznámení nebo zprávu nějakou (insert, annonci), za niž vedle inserenta odpovídá i zodpovědný redaktor. Insert (zlat., správněji než inserát, rus. oůiiiRjieHie, fr. annonce, ^ngl. aduertifemenť), návěští v novinách, za které inserent, t. j. ten, kdo i n seru je (návěští podává), musí vydavateli novin zapraviti určitý po- platek, l-y mají ve veřejném životě obzvláště pro obchodníky a živnostníky velikou důle- žitost: jimi nabízejí a hledají se prodeje, koupě i nájmy, služby a práce, nálezy a ztráty, ba i sňatky aj. Pro noviny pak jsou vydat- ným pramenem příjmů, bez kterých by mnohé 1 — 1 • 1 — .r" N 9»« ad TWt no rit /■ ^ '^ v^ //^ň ? s \ A s. A f^ am i / /M ^ Á / Á Yfí //A * \ \ Oa •0^ i fM\ — \ \ OH- • /A \ •VI6« L i ^ j íT §9 m 9 MW4OMt»10O J» 30 M 40 F «O90 C 1973. Roxdělenl aluneCnfho ozářeni na povrchu xemikčm v dobč od jarni rovnodennosti do letniho elunovrata, bez ohledu na atmosférickon absorpci. K jihu intensity slunečního ozáření stále ubývá a od jižního, polárního kruhu až k pólu není žádná. Již koncem května jest množství slu- nečního záření na sev. pólu větši než na rov- níku; vůbec jest 28 dní před slunovratem a tolikéž po něm i. na pólu větší než na kte- rémkoli místě na povrchu zemském a po 84 dní větší než současně na rovníku. Dne 21. čna jest velikost i. pólu o 207o větší neŽ C. t074. Veinml Inaolaoe dle semCpisné Slřky a dle rofnfch dob. kouli ve druhé polovici roku, což se nápadně jeví na př. v Austrálii a v již. Africe na roz- dílu teploty na slunci a ve stínu. Za to vSak jest jaro a léto sev. polokoule o 8 dní delší než na jižní polokouli, protože rychlost, kterou země na své dráze kolem slunce postupuje, jest obráceně úměrná vzdálenosti její od slunce, tudíž v odsluní zvolnéji, v přísluní rychleji se pohybuje. Tím se rozdíl i. obou polokoulí, pochá- zející z nestejné vzdálenosti od slunce, úplně vyrovnává, tak že na obou polo- koulích ve stejných zeměpisných šířkách roční I. jest stejná, jak již Lambert doká- zal. Rozdíl mezi letem a zimou jest však následkem toho na jižní polokouli větší, neboť v létě jest tam intensivnější ozářeni sluncem a v zimě vychlazování déle trvá. Během roku se I. na rovníku málo mění, takže rozdíl mezi největším a nejmenším obnosem Činí jen 127o; a sice jsou dvě maxima v dobách rovnodennosti a dvě minima v dobách slunovratu, tedy jsou za rok dvě periody I. a to až do 12" šířky po obou stranách rovníku. Od 15® šířky jest již jen jedna roční perioda I. a roz- díl mezi největším a nejmenším ozářením během roku stále roste se zeměpisnou šíř- kou, tak že již na 20® jest třikráte tak velk^ jako na rovníku. Ještě rychleji roste rozdíl mezi l-cí v létě a v zimě za obratníky, jak vy- svitá z násled. tabulky, kde 1000 znamená množství I., jež obdrží rovník dne 21. března za den na rozhraní atmosféry: Severní polokoule. 30* 40* 50" 6o» 70* Zo* 90* SX. Cerveo 1088 X107 1105 1093 1130 1184 xzoa 91. prosinec s<» 355 I97 5^ o o o 672 Insolence — Insolvence. Jifoi polokoule. 30» 40<' 50* 60" 70* Bo* 97S 108 31-5 «r6 140 33*7 «3-3 «5-3 32-a 23*2 14-4 »7-4 i8'4 II-6 ao*4 131 7-6 13*9 7-6 3« 8-5 3-8 1*5 6-8 as 07 Jak viděti, obdržíme v naŠí zeměpisné šířce v prosinci a lednu i. jen asi za jeden den tepelný, předpokládajíce ještě k tomu, že jest obloha jasná, vezmc-li se transmissní koefi- cient 0*6, který jest nejvíce pravděpodobný. Vyobrazení č. 1974. dle Angota ť>Journal de Physiquec 1886) znázorňuje l-ci oěhem roku na sev. polokouli ve Čtyřech dobách roč- ních; z něho patrno, že maximum I., které by, jak svrchu bylo uvedeno, se nacházelo v létě na sev. pólu, následkem absorpce tam mizí a vyskytuje se kolem 30^ Pravidelné měření záření slunečního na po- vrch zemský skutečně přicházejícího, které se v Montpellieru od r. 1883 provozuje Cro- vovým aktinografem, ukázalo, že během dne I. stoupá a mezi 107,-1 1*/* nabývá největší hodnoty, v poledne nastává seslabení, patrně následkem zmenšené prostupnosti atmosféry pro paprsky sluneční způsobené vodními pa- rami, načež opět i. stoupá, až kolem 2. hod. odp. druhé maximum nastane, načež opět klesá až na nuUu při západu slunce. Roční průběh velikosti I. dle llletého prů- měru měření v Montpellieru podává následu- jící tabulka: Mésic Délka dne T hodinách Svit sluneini v procentech Intensita in- solace v kaloriích Množství tepla sa den Prflteplivost atmo- sféry pro slunce v cenítn Leden . . Únor . . Bfezen . Duben . Kveten . Červen . Červenec Srpen . . Zih . . . Aljen . . Listopad Prosince . 9*5 10*5 12*0 I3"a 147 »5'4 150 140 13*6 II'0 9-8 90 41 47 48 46 53 56 62 67 54 48 38 36 Čísla sloupce druhého udávají procenta sku- tečného slunečního svitu k svitu možnému. Intensita i. jest udána počtem kalorií za 1 minutu na 1 cm*. Ze sloupce posledního vysvítá, že v zimě jest vzduch pro zá- ření sluneční prostupnější neŽ v létě. K po- dobným výsledkům vedla měření Savelje- vova v Kijevě a aktinometrická pozorování Moskvě. I. v lékařství viz Zážeh. Pka, 101 i*o6 X'lO x*i6 x*x6 1*11 x-it 107 t-08 I '04 1-05 0-98 Sa X27 184 330 390 3" 395 «35 135 90 6x 0*70 0*64 0'57 o'57 0*51 0*48 0*47 0*48 0-56 059 067 07/ Znsolenoe (z lat.), drzost, nestydatost; in- solentnli drzý, nestoudný. Zn solidám (lat), solidárné. Vis Soli- dární obligace. Zn solutum datio [-dácio] vis Datio in solutum. Zniolvenoe (z lat), neschopnost dostáti pe- něžným závazkům, nedostojnost; intolventnf, kdo není s to, aby zaplatil dluhy. Srv. Kon- kurs. Insom — Instinkt. 673 Insom, téi Insam, sochař rak. (* 1776 v Casezu v Tyrolsku). Byl od r. 1798 žákem Fontanov^m ve Florencii. R. 1805 zařídil si vlastni dílnu a doiel pověsti restaurací sku- piny Giovanniho da Bologna Herkules bojuje s Kentaurem Néssem, V Bagno di Napoleone ve Florencii nalézají se dvě jeho sochy. Xn spe 0^t)> v naději, budoucí. Xn speole (lat.), podle druhu; opak in gene re (v. t.). XnSMkoe viz Dozor. — I. těla nazývá se způsob vyšetřování lékařského, kde sou- díme dle pozorovaných změn na povrchu tě- lesném na proměnjr uvnitř těla sběhlé. Tento způsob vyšetřování podává velmi cenné po- můcky diagnostické a řídí se v jednotlivých oddílech těla přesnými pravidly vyšetřova- cími. Vidy pak tvoří základ všech method dokonalá znalost normálního tvaru těla, s nímž srovnávají se pozorované úchylky. Inspektor (lat), dozorce, v státních, autonomních i soukromých úřadech název vyšších orgánů vedoucích dohled, inspekci nad podřízeným personálem nebo nad jistými záležitostmi, l-y nazývají se na př. funkcio- náři školní (okresní, zemští Školní f-oři), Živno- stenští, hospodářští atd. — Školní (.okresní viz Čechy str. 562. — Školní i. zemský Í'est c. k. úředníkem 6. hodnostní třídy, je- lož dozoru podřízeny jsou dle zz. 24. pros. 1873 didakticko-paedagogické záležitosti škol středních (gymnasií, reálek a paedagogií), kte- rýžto dozor vykonává inspekcemi ředitelstev a činnosti sborů učitelských a řízením zkou- šek maturitních. Jest členem zemské školní rady, v níž mu náleží samostatný referát jeho oboru. Insperso (z lat.), postříkání, posypání. Insploient (z lat.), dohlížitel. V diva- delnictví jest i pomocná osoba starající se o to, by všichni účinkující herci, zpěváci a vůbec všechen účinkující personál byl za ku- lisami pohotově a aby v čas vstoupil na scénu. I. jest zároveň přidán k rukoum režiséra a vykonává jeho rozkazy vztahující se k řád- nému vypravení dramatického díla na jeviště. Inspiraoo (z lat.), vdechnutí; vnuknutí, nadšení; zjevení. I. v lék. viz Dýchání. Inspiradni oboe viz Inspirovaní. In splritoalibus (lat), v duchovních zá- ležitostech. Insplriam (lat), doba vdechu. Inflpiro váni, Inspirované obce, jméno protestantské sekty, již po r. 1700 založili uprchlíci franc. camisardů (v. t> v Anglii, Nizozemí a Německu. Tito sektaři založili celé obce nadšených Duchem sv., jichž čle- nové podobně jako u camisardů měli dar prorocký a podnikali veliké cesty pro roz- šíření svých nauk. V učení shodovali se s evang. církví, zavrhovali však, poněvadž na každého z nich Duch sv. mohl sestoupiti, kněžství a svátosti. Od r. 1725 počínají se stěhovati do sev. Ameriky; rovněž v 1. 1816 až 1821 reorganisovaly se zbytky i-ných v Ně- mecku pod vedením krejčího Krauserta ze Štrasburku a když úřady jaly se je stíhati, OttQT Slovotk Naueoý, w, XII. 67 1897. stěhovali se rovněž do sev. Ameriky a zalo- žili tam osady dle principu kommunismu ne- daleko Buífala. Odtud rozšířili se do lowy a Kanady. I. N. 8. T., skratek lat, In no mi ne Sanctac Trinitatis, ve jménu nejsvětější Trojice. IhstaUaoo, nastolení, uvedení v úřad; také zařízení na př. vodovodů, plynovodů a pod. Srv. Investitura. Instanoo (z lat. instare, na něčem státi, trvati), původně důtklivá prosba, návrh. I. soudní. Aby náležité konání spravedl- nosti bylo pojištěno, dopouští zákon, aby rozhodnutí soudů nižších bylo podrobeno k žádosti strany súčastněné nové úvaze a novému rozhodnutí soudů vyšších. Vzhledem k tomuto principu rozdělena veškerá činnost soudcovská na jednotlivé stupně, z nichž prvý zahrnuje v sot>ě prvotní rozhodování zále- žitostí právních, ostatní obsahují veškerou soudcovskou působnost, jejíž cílem jest pře- hlídka a kritika rozhodnutí soudů jiných (niž- ších). Tyto stupně činnosti soudcovské na- zývají se i. (stolice) a soudy dle této různé činnosti rozdělené tvoří soudy různých i-cí čili různé i. soudní. V občanských záleži- tostech právních uznána jest možnost tří soud- ních i-cí. Dle dosavadní organisace a kompe- tence soudní tvořily l-ci prvou soudy okresní (bagatelní soudové obchodní), soudy krajské, zemské a obchodní, l-ci druhou vrcnní soudy zemské a i-ci třetí nejvyšší soudní dvůr ve Vídni. Dle nové jurisdikční normy z 1. srp. 1895 zachován jest tento rozvrh jen pokud jde o l-ci prvou a třetí, kdežto co do i. druhé jest stanoveno. Že vrch. zem. soud má býti na příště stolicí druhou, jen pokud jde o pře- hlídku rozhodnutí soudů krajských, zemských a obch., kdežto vzhledem k soudům okres- ním (i okresním pro věci obchodní a námoř- ské) tvoří stolici druhou představený soud krajský, zemský a obchodní. V záležitostech trestních jest uznána možnost jen I-cí dvou, a sice pokud se jedná o odvolání proti roz- sudkům soudů okresních, jest stolici odvo- lací představený soud krajský nebo zemský, jde-li o rozhodnutí soudů sborových (kraj- ských, zemských), jest k rozhodnutí o zmatec- ních stížnostech proti rozsudkům povolán nejvyšší soudní dvůr jako soud kassační, k rozhodnutí o odvoláních proti rozsudkům a stížnostem proti jiným vyřízením vrchní zem. soud. J^Čk. In státu qno (lat.), v dosavadním stavu. Instanraco (lat), obnovení; instaurovati, obnoviti. Inster. řeka pruská, viz Instruč. Insterours^, město pruské, viz Instruč. InBti|[aoe (lat.), dráždění, popuzování. Instifiaoe (z lat.), vkapávání léčebnách roztoků hlavně v lékařství očním a ušním. Pro správnější odměřování velikosti kapek a pro spolehhvější odpočítávání byly téŽ vy- nalezeny zvláštní nádobky. Instinkt (z lat.) v. Pud; Instinktivnfi mimo- volný, bezděčný. 45 674 Inst/tor — Institutiones. I&Btitor, t. j. správce živnosti, byl v řím- ském právu jakožto zmocněnec pána živnosti z právních jednání jménem pánovým podni- kaných sice sám přímo zavázán, avšak vedle něho zavázán byl již dle ediktu praetorského nepřímo též pan živnosti (zmocníte!). Proti zastoupenému pánovi Živnosti poskytnuta byla totiž oprávněné třetí osobě actio institoria, (Podobně měla se věc při živnosti plavecké. Viz Excrcitor na vis.) Od konce II. stol. po Kr. dána byla proti každému, kdo zmoc- nil někoho k právnímu jednání, actio quasi in- stitona neb utilis actio ad exemplum institoriae. I&Stitoris: 1) i. Henricus, salcpurský dominikán a inkvisitor něm. XV.— XVI. stol., jenž r. 1500 papežem Alexandrem VI. byl vy- slán na Moravu proti bludařům, zvláště Če- ským bratřím. Poučen o nich od biskupa olo- múckého, Stanislava Thursy, jal se I. působiti živým slovem, kázáními a hádáními, i písmem. Tak již r. 1500 vytištěn v Olomúci česky i la- tinsky traktát Opus psríttile sermonům in de- fensione s. rom. ecclesiae adversus Waldenses haereticos, namířený nejspíše proti Petrovi Chclčickému. Chybným čtením kopyta (m. kapitul) stal se tu I. původcem pozdější po- věsti o >ševci« Chelčickém a rozdělení jeho spisu na >kopyta«. Jiný spis, nyní neznámý, čelil proti přijímání pod oboji způsobou, třetí opět proti Bratřím: Sanctae romanae ecclesiae fidei defensionis clypeus adversus Waldensium seu Pikhardorum haeresim (Olom., 1502). Pře- svědčiv se o neúspěšnosti svého působení zvláště osobním stykem s Br. Vavř. Krasoni- ckým a Tůmou Přeloučským, opustil I. někdy po r. 1502 Moravu.* Z jeho dřívější liter, čin- nosti připomíná se ještě Malleus maleficarum^ spis o čarodějnicích složený s Jak. Sprenge- rem z Kolína n. R. (1489). Viz Jirečck, Ruko- vét I. 297 a A. Voigt, Acta litteraria II. 407. 2) I. Michal, též Mossótcy (mošócij, t. j. Mošovský, spisovatel slovenský (♦ 1733 v By- střičce v Turci — t 1803 v Prešpurku). Jak- koliv byl vychován mezi reformovanými Ma- ďary v Debrecíně, přece českým helvetům, potomkům českobratrským, dokazoval v Po- třebném ponapraveni (Prcspurk, 1785), že učení starých Bratří českách s učením augspurského vyznání evangelíku nejlépe se srovnává, ba že s ním v gruntu jedno jest, ovšem marně. Také proti francouzské revoluci horlil spisky Strom be\ kořene a čepice be^ hlavy (t., 1793) a Od Boha \lomená pýcha našich i bo{ich ne- přátelu (t., 1799). Ostatní jeho spisy jsou buď překlady nábožných knih něm. nebo vlastni skladby druhu toho. Téměř 46 let jako ev. kazatel působě v Prešpurku získal si zásluhy také o praktické pěstování řeči českosloven- ské. Cennou svoji knihovnu odkázal »Insti- tutu řeči a literatury československé* při tamním ev. lyceu, církvi, škole a chudině pak veškeré jmění své. Veršoval latinsky, maďarsky i československy, ač v novou od Dobrovského vystavěnou prosodii nijakž se vpraviti nemohl. Viz B. Tablicovy Poezye III, 1809, § 14.; Jar. Vlček, Čes. Čas. Hist. III, 1897, 94. Včk. Znstitaoe (lat. institutiones), ustanovení, zřízeni. I. kanonická sluje v širším smyslu celý úkon právní, jímž uprázdněnému beneficiu nový beneficiát se ustanovuje (též provisio canonica), v užším smyslu vlastní udělení bene- ficia {coUatio tituH, institutio coHativa a colla- tio necessariay I. kanonická, jíž nabývá bene- ficiát ve příčině beneficia ius in re, může býti provedena jen osobou církevní. A sice ve příčině beneficií větších (biskupství) pří- sluší až na některé výjimky i. kan. od sto- letí XII. výhradně Stolici apoštolské, jež osobu volenou resp. postulovanou nebo nominací označenou potvrzuje, což po provedení pro- cessu informačního či inkvisiČního a processu definitivního děje se praekonisací resp. trans- lací; ve příčině beneficií menších přísluší pak i. kan. diécésnímu biskupovi a v případě, že by někdo jiný než biskup měl právo uděliti diécésní beneficium, přísluší biskupu diécés- nímu vždy aspoň institutio auctori\abilis, t. j. oprávněni či zmocnění beneficiáta k vedení správy duchovní. Tpch. i. v právě řím. viz Institutiones. I&stituovati (z lat.), ustaviti, zříditi. Institut (z lat.), ústav (v. t.). — I. v práv- ním významu viz Ústav právní. Institut de Franoe [éhstity de fránsj viz Akademie str. 582. bstitutiones |-ució-], instituce, sluly u Římanů učebnice pro začátečníky urČcnc, ve kterých byl v pořadu systematickém po- dán stručný nákres práva, hlavně soukro- mého. Mezi učebnicemi tohoto druhu vyni- kaly I., které sepsal ve II. stol. po Kr. Gaius (v. t.) Na základě této a jiných učebnic dal v VI. stol. po Kr. císař Justinián sdělati í., které měly sloužiti za úvod ve studium jeho velikých sDÍrek práv (viz Corpus iuris civ.). I počínalo se v dřívějších dobách právnické vyučování na universitách s výkladem Insti- tucí Justiniánových. Jakkoli v dnešním práv- ním vyučování římské právo jako celek ne- vykládává se již podle methody exegetické, nýbrž podle moderní soustavy, jmenujeme nicméně stručný přehledný výklad řím. práva soukromého, kterýmž začátečník má býti při- praven k dalšímu zevrubnějšímu studiu řím. práva a tím uveden v právní studium vůbec, na dále institucemi. Předmětem jejich jest čisté právo římské, tak jak u Římanu platilo. Výklad jest spořádán systematicky, ale oby- čejné připojuje se k němu vypsáni dějinného vývoje soukromého práva římského od nej- starších dob až do smrti Justiniánovy v ten způsob, že při každé části systému podávají se celé dějiny její. Hý. I. juris canonici, učebnice práva kanoni- ckého sdělaná dle vzoru Institucí Justiniáno- vých, v nichž látka dělí se na tři Části: první jedná de personis, druhá de rébus a třetí de actionibus. Rozdělení to do práva církevního zavedl Jan Pavel Lancelotti, prof. práva kanón, na universitě perugijské (t 1590), je- hož dílo z rozkazu papeže Pavla IV. počaté, ale teprve za Pia Iv. dokonané a témuž pa- Instradovati — Instrukce. 67^ peži věnované vyšlo poprvé o sobe v Perugii r. 1563. Dílo to, ač veřejného schválení pa- pežského se mu nedostalo, je důiežito jednak pro výtečnou terminologii právní, jednak pro poznal práva círk., jež ve stol. XVI. v církvi platilo. Bývá zhusta připojováno jako appen- dix ke > Corpus iuris can.«. Po Lanceíottim užili rozdělení toho i jiní kanonisté, z no- vějších na př. De Caraillis. TpcK Instradovati (z ital. strada^ cesta), přede- psati, udati, naříditi cestu; u vojska vyká- zati sboru, pluku, zástupu vůbec nebo též jednotlivci určenému pochodem do jiné po- sádky nebo na manévry, nebo na válčiště dni, kdy má provésti pochod, zdali má po- stupovati pěšky nebo Železnicí nebo lodí, vý- jimečně i na najatých vozech, kudy má bráti se, a osady, kde má nocovati nebo na delší od- počinek se zastaviti. Instradování vyjadřuje se pro celé zástupy rozvrhem pochodu (Marsch- pian), pro jednotlivce výkazem pochoduči cesty {Marschroute) a koná se ve hlavních stanech vojsk a armádních sborů, u zemských velitelství v jejich obvodu a pod. FM. XlUltnid: 1) I., něm. Insterburg, krajské mě- sto v prus. vlád. obv. gumbinském na ř. An- gerapč, zvané zde již Pregolou, ač v řeku tohoto jména spojuje se teprve 2 km níže s InstruČí, v uzlu tratí Královec-Eydtkuhnen, l.-Lyck, l.-Memel a Osterode-I. prus. státních drah, s 23.546 ob. fl895), z nichž jest pouze 437 katol. a 348 židů. t. má 2 evang. chrámy, 1 katol.,^ 1 reform. církve, 1 apoštolské obce, modlitetinu baptistů, synagogu, krásný vá- lečný pomník a starý zámek a jest sídlem zemského a úřed. soudu s provinciální trest- nicí, telcgr. a pošt. úřadu I. tř.. Štábu 3 7. jízdní brigády a speciální kommisse. Jest zde gy- mnasium, reálné gymn., vyšší dívčí škola, po- kračovací škola, oohaté museum, zkušebná hospodářská -stanice pro Litvu a Mazursko a společnost starožitnická. Čilý obchod hlavně s hospodář, výrobky a koni podporují zvi. obchodní a Živnost, komora, kommandita říš- ské banky a záložna. Prům^^sl zastoupen prá- delnami lnu, strojírnami, jirchárnarai, pivo- vary a j., avšak daleko větší význam, má pro město polní hospodářství a především chov dobytka, zvláště koní, pro nějž zřízen v l-i zemský litevský hřebčincc a pořádají se roční velké koříské dostihy. — I. byla původně komthurským hradem Něm. rytířů, jenž za- ložen r. 1336 a jehož podhradí dostalo teprve r. 1583 městské právo. R. 1690 stiáena byla velkým požárem a v 1. 1709—11 morem. 2) I., něm. Inster, řeka v prus. vlád. obv. gumbinském, pramení se na sv. od Pillkallenu, teče k jz. a po toku 75 km spojuje se s ře- kou Angerapou 2 km pod městem Instruči v ř. Pregolu. Splavna pouze pro malé čluny v nejdolejším svém toku. ZnBtmkoe Oat. instructio), poučení, návod, jak se kdo ma chovati, nebo jak se má do něčeho zasvětiti. Dle toho, o koho a oč běží, jsou I. soukromé jednotlivci udílené neb í. veřejné pro celou kategorii osob nebo zá- ležitostí vydané, na př. i. soudní, zákon o vnitřním zařízení soudů a vyřizování soud- ních záležitostí, I. zbrojní pro vojsko, jak se má seznámiti s užíváním zbraně atd. Často se l-mi nazývají úřední předpisy, vydávané vládou, jmenovitě ministerstvem, k prove- dení zákonů aneb úřední nařízení, ji- miž zákon vůbec jest nahrazen. Srv. Čechy str. 461, 465, 473, 533, 551. I. soudní jest soubor předpisů upravují- cích organisaci, vnitřní úřední poměry a způ- sob úřadování soudů, postavení, práva i po- vinnosti soudních zřízenců. Předpisy tyto ne- jsou v Rakousku shrnuty v jediný zákon spo- lečný. Pokud ide o organisaci soudů a soud. úřaclů na venek, platí nejvyšší nař. ze 14. září 1852 vyhlášené minist. nař. z 19. led. 1853 č. 10 ř. z., k čemuž se připojují zákon z 11. čna 1868 č. 59 ř. z., kterým oddělení agendy správní od působnosti soudcovské bylo zá- sadně vysloveno, i zákon ze 6. dub. 1873 č. 62, stanovící, jak předsejíti jest, jde-li o změny místních obvodů těch kterých soudů. Pro vnitřní úřadování soudní i pro poměry soudních zřízenců jsou nejdůležitější cis. pa- tent z 3. květ. 1853 Č. 81 ř. z., stručně l-cí soudní zvaný, a nařízení ministerstva spra- vedlnosti ze dne 16. list. 1854 č. 165 ř. z., kte- rým I. pro vnitřní činnost a jednací řád soudů a úřadů trestních byla dána. Cis. pat. z r. 1853 mající nadpis: >ZáKon o vnitřním zařízení a jednacím řádě soud. úřadů c vztahuje se na všecky soudy vůbec (civilní i trestní) a roz- padá se na dva díly, z nichž první pojednává o obsazení a řízeni soudních úřadů a dohledu k nim, druhý obsahuje jednací řád soudů vůbec. V dílu prvém dána jsou ustanovení o náležitostech zřízenců soudních, o obsazení soudních míst, o úředních povinnostech soud- ních osob, o úřadování soud. osob, o udělení dovolené, o zastávání uprázdněných míst a soud. osob nepřítomných, o výkonu discipli- nární moci nad soud. zřízenci a dohledu na soudy a jejich úřadování. Díl druhý pojed- nává o jednacím řádě u soudů sborových a sice: o podacím protokole, o určení refe- renta, o spracování a vyřízení přikázanj^ch záležitostí, o stáních a protokolech o nich spisovaných, o čistopisu a doručení soud. vyřízení a o uschování spisů, dále o způsobu úřadování soudů okresních. I. pro soudy trestní z r. 1854 obsahuje: 1. všeobecné před- pisy o úřadování ve věcech trestních a úřední činnosti osob soudních; 2. o dozoru vrchních soudů ; 3. o zařízeni věznic a nakládáni s vězni ; 4. o uschování peněz a předmětů k soudu v záležitostech trestních došlých; 5. o zapra- vení, súčtování a dobyti útrat trestního ří- zení; 6. jednací řád soudní ve věcech trest- ních. K těmto hlavním zákonům vnitřního zřízení soudního se týkajícím přistoupila ča- sem značná řada předpisů novějších uvedené zákony doplňujících, zaČasté i dosti pozmě- ňujících. Z těcn bylo by se zmíniti obzvláště o zák. z 21. kv. 1868 č. 46 ř. z., kterým upra- veno disciplinární řízení proti soudcovským úředníkům, pak výkonný předpis k trest, řádu vydaný nař. minist. z 19. list. 1873 č. 152 ř. z. 4c 676 Instruktor — Instrumentál. i nař. z 25. list. 1873 č. 14.956 vztahující se na výkon trestní pravomoci ve věcech tiskových. O ostatních zvláštních předpisech k vnitřní- mu zařízení soudnímu přihlížejících, zejména o přečetných starších normách v platnosti ještě zachovaných, kterými ustanovení soudní I. byla doplněna, pojednává Kaserer v »Hand- buch der oesterr. Justizverwaltungc. Nové civ. zákony processní vstupující v život dne 1. led. 1898 nedotkly se staršícn zákonů, pokud ze- vnější organisaci soudů upravuji; co do vnitřní organisace soudní vydán nový zákon ze dne 27. list. 1896 č. 217 ř. z., stručně zákon o soudní organisaci nazvaný, jenž dle svého nadpisu obsahuje předpisy o obsazení, vnitřním za- řízení a jednacím řádě soudním. V zákoně tom výslovně byly ze staré soudní i. z r. 1853 zachovány v platnosti četné předpisy o ná- ležitostecti zřízenců soudních, obsazení slu- žebných míst i povinnostech soudních osob, uznána i další působnost zákona z r. 1868 o disciplinárním řízení proti soudcovským úředníkům, vedle toho však dány nové před- pisy o soud. osobách, soudech, o moci discipl. nad úředníky kancelářskými a sluhy, o správě spravedlnosti i právu dozorčím a o vnitřním úřadování soudu. Předpisy tyto došly ještě zevrubných provedení a vysvětlení v t. zv. jednacím řádě pro soudy prvé a druhé sto- lice vydaném nař. min. ze dne 5. května 1897 č. 112. ř. z. Pčk. ZnBtiTiktor (z lat.), domácí učitel. Imitnunent (z lat), nástroj, zvláště hu- dební. — I. v právn. viz Instrumentum. Xiuitnimentaoe jest způsob, jakým sou- částky hudební skladby rozděleny jsou mezi jednotlivé nástroje orchestru (odtud nazývá se také orche stračí). Na primitivním sta- novisku hudby nástrojové v XV. stol. nebyla i. nijakž podstatnou částí tvořivé činnosti, skladatelé omezovali se na detailovanou osno- vu čistě hudební práce a ponechávali diri- gentům, aby dle potřeb svých pořizovali sobě Tci. Teprve počátky opery v XVII. stol. při- nesly uvědomělé zužitkovaní zvláštní povahy jednotlivých nástrojů skladateli samými. I. ovšem závisela na vývoji nástrojů, z nichž těžila a jichž zánikem pozbyla praktické ceny. Na př. skladby XVII. a XVIII. stol. používa- jící nástrojů později nepěsténých (thcorb, gamb a j.) možný jsou jen v obnovené i-ci vyhovující požadavkům doby novější, mezi jinými téměř veškera díla Bachova. Otcem I. ve smyslu moderním jest Haydn, poně- vadž zavedl individualisaci jednotlivých ná- strojových skupin a učinil orchestr způsobi- lým výraznosti před tím neznámé, tak že jím počínajíc i. odvažuje se jako veledůležitá stránka skladatelské schopnosti. Schopnost tato v míře daleko menší jest vrozena než zkušenostmi a routinou dosažitelná. Nauka l-ci vštěpující obírá se předem povahou zvu- kovou jednotlivých nástrojů, jich objemem tónovým, způsobem notace a technického ovládaní, načež na základě empirie hlavně četnými příklady z praxe poučuje o seřaďo- vání jich k hromadnému účinku. Pacdagogi- cký návod sám o sobě nevede k výslcdkám zdárným, není-li dotvrzován styky s živým prováděním orchestru, neboť jedině tím po- stupem upevňuje se v nezkušeném sluchu představa o úhrnném zvukovém dojmu. Při nesmírném pokroku, který instrumentačni umění od prostoty klassiků učinilo romanti- ckou Školou (Weber, Mendelssohn), ještě více však t. zv. novoromantickou (Berlioz, Wagner, Liszt, R. Strauss a j.), nelze i*ci oddělovati od vlastní komposice, tak aby tato od oné neodvisle byla předsebrána. Naopak má již ve skizze myšlénka hudební přizpůsobena býti povaze nástroie a nikoli jí vnucena. I. má za úkol plasticky zdvihnouti jednotlivá vlákna skladby a k účelu tomu kořistiti z dy- namických a barvitostních kombinací nástrojů v orchestru zastoupených. V moderním or- chestru soustředěny jsou tři skupiny nástrojů : smyčcové, vyznamenávající se největším roz- sahem a nejznačnější pohyblivosti, dechové, dělící se v hebčí dřevěné a massivnější že- sfové, a bicí (krustické). Kdežto posléze jme- nované nástroje pouze sesilují rhythmus ostatních, prvé dvě skupiny buď spolu kontra- stují nebo podporují se v melodickém spádu. I. šetří zřetele, aby v duchu skladby propůj- čeno bylo závažnějším hlasům větší mocnosti sestavami nástrojů navzájem se sesilujících oproti hlasům podřízenějším a, pokud zužit- kovává veškerých skupin společně, snaží se vyhlazovati růzností barev podmíněnou dy- namickou nerovnost a soustřeďovati tak prvky nástrojové k jednolitému hromadnému zvuku. Učebnice i.: Berlioz, Traité ďinstrumentation et ďorchestration moderně (Paříž, 1844); Ge- vaert,Nouveau traité ďinstrumentation (1885) ; týž, Cours méthodique ďorchestration (1890; 1. díl); Guiraud, Traité pratique ďinstrumen- tation ; Kling, Populclre Instrumentationslehrc ; Riemann, Katechismus der Musikinstrumentc (Lipsko, 1888); Hofmann, Praktische Instru- mentationslehre (1893); Jadassohn, Lehrbucb der Instrumentation (1889); J. Srb-Debrnov» I. čili návod k poznání nástrojů hudebních; týž, Příklady k I. (Praha, 1883). Srv. Lavoix^ Histoire. ďinstrumentation (Paříž, 1878). ^ ZnBtrámentál (z lat., »pád nástrojový*)^ v jazycích indoevr. v celku pád, v nějž vstu- puje jmenný pojem, s nímž ve spojení činný podmět provádí děj nebo se jeví. Jest ovšem syntakticky mnoho druhů l-u: zvláště I. so- ciativný, označující osobu provázející; i. vlastní, ozn. předmět, pomocí kterého děj se vykonává {no^em krájeti \ sem počítávají i i. činného podmětu u passiva: poslem bylo o\námeno)\ \. děje průvodního Čili I. způ- sobu děje (nejez chvatem; sem v někte- rých jazycích instrumentálová figura etymol., na př. čes. palmem páliti); i. jakosti (staroč. nebyi ni v čem{ mysliú křivú)\ i. prostorná času (stranou; tou provázecí«, na foukací pak čistá I. hudba; neboť vyšší stupeň vývoje teprve svedl ně- kolik individuí k společnému provozování hudby, ač nekladlo-li sobě dalších úkolů než naznačovati rhythmus. V VI. stol. př. Kr. vyvinuta byla v Řecku sólová hra na ílétnu (aulésis) a kitharu {kitharisis). Ale primitivní stanovisko starověké hudby, bez mnohohlas- nosti, se zdvojováním v unisonu neb oktá- vách, jakož i používání nástrojů k cílům pouze Í>raktickým (na př. žesťových k signálům vá- ečným), mělo za následek, že počátky umělé I. hudby vícehlasné sáhají do pozdějšího středověku (při dvorských slavnostech, my- stériích a pod.), při čemž ovšem nemohlo býti řeči o vlastním instrumentálním slohu, any nástroje pouze napodobovaly lidský zpěv. Když od IX. stol. mohutně postupoval vývoj nástrojů smyčcových a základní typ jejich »fidulac s oblibou přibírán byl troubadoury i kočovnými hudebníky jednak na podporu zpěvu, jednak k provázení tanců, dány byly podmínky vzniku i. hudby zdánlivě přízni- vější. Avšak i nástroje smyčcové sloužily v kontrapunkticky složitých skladbách vokál- ních k posile nebo náhradě lidských hlasův, jež mohly dobře dosaditi, byvše do XVI. st stavěny v nejrozmanitějších rozměrech a ob- jemech tónových. Ze vlivů vokálních vypro- šťovala se i. hudba ponenáhlu pěstěním hry na sólové nástroje mnohohlasné, totiž var- hany, loutnu a klavír. První krok k samo- statnosti tvoří v XVI. st. v Benátkách vzniklé, fugované varhanní skladby, jejichž formě dány byly názvy ricercare z fantasta; určitěji ještě charakterisuje výprostný postup ten A. Ga- brieliova intonaiione a can\pna a Merulova toccata. Hra na loutnu rozmohla se hlavně od XVI. stol. a na ní lze pozorovati nejlépe, jak na pohyblivost instrumentálního slohu přivedena byla tím, že za náhradu držených tónů, jí nedostupných, zaváděla koloraturu. Tento způsob přejala i sazba klavírní (ve Francii Couperin a Rameau, v Itálii D. Scar- latti), která přičiněním Bachů splynula s var- hanní, rovněž tímto pochodem se vyvino- vavší. Loutnový i klavírní sloh těžil z taneč- ních forem, prvních to pokusů I. hudby sólové vůbec, které počátkem XVII. stol. řáděny byly v cyklické suity, předchůdkyně pozdější sonáty komorní. Sonáta ve smyslu moderním vzešla z monodického duchovního koncertu, t. j. z jednohlasného zpěvu doprovázeného generálním basem, jehož zásady rozšířily se i na melodicky vystupující sólový nástroj (hlavně housle/^ s průvodem (forma t. zv. ko- stelní sonáty). Formální pokroky tyto osvojila si též hudba orchestrální, která původně i en nahrazovala čtyři zpěvní hlasy v úvodech a ritornellech operních a která přes barvitější ensemble, t. zv. concerto grosso, probrala se k samostatným formám na opeře nezávislé ouvertury a symfonie. Čím spíše v moderní době mnohohlasné větě propůjčováno živlu melodického, jehož ve středověku jí se ne- dostávalo, tím intensivněji forma prohlubovala se do vnitra, tanečním kusům v cyklických skladbách popřáno méně místa, zavedena pro jednotlivé oddíly různost tónin a princip kon- trastu v thematice a na podkladech těch I. hudba Beethovenem dostihla vrcholu. t^ Instnunentariiiin (lat.), soubor nástrojů potřebných k určitému výkonu lékařskému nebo k jisté skupině výkonů; v běžném smy- slu myslí se tím téŽ vhodné pouzdro nebo vůbec schránka pro tyto nástroje. Xastnunentiim (lat.) jest v lat. právní terminologii název pro listiny sepsané o právních jednáních; svědci, jichž se při 678 Instruovati — Inšpruk. sepisování těchto listin užívá, nazývají se proto svědky instrumentnimi (též so- tenními, slavnostními^. V právu tabulárním byl v Čechách v užívání též název knihy instrumentní(vizČechy, str. 471aDeskyl XiUltniovatl (z lat.), poučiti, dáti návod; též opatřiti doklady, přílohami a pod. XlUllibordlnaoo (z lat., insubordinatio^ franc. insubordinationY nekázanost, neposlušnost rozkazů vyššícn, nekázeň, odepření posluš- nosti představeným, zvláště ve vojště, kde slepá poslušnost jest nutnou pro udržení kázně a kde se tresce I. přísně jakožto zločin. Nej- vyšší stupeň I. jest pak vzpoura. Opak i. jest Subordinace (v. t). FM. Iiumbrové, kmen gallský, který první usadil se v sev. Itálii na 1. bř. Pádu mezi Ticinem a Addou; hl. město bylo Mcdiola- Qum. Vynikali velikou udatností a ve válce gallské pod svým králem Britomarem spojili •e s Boji, ale u Telamonu byli poraženi, na- iež r. 223 př. Kr., když válka byla přenesena do jejich území, zavřeli s Římem smírnou smlouvu. Když konsul Flaminius proti této smlouvě území jeiich krutě plenil, vypuklo povstání a náčelnici rozeslali sochy bohů po všech krajích na znamení, že vlast jest v ne- bezpečí; r. 222 př. Kr. byli u Clastidia od Marca Marcella poraženi a Mediolanum od L. Scipiona dobyto. Za druhé války punské spojili se s Hannibalem a po válce podporo- vali povstání Hasdrubalovo v sev. Itálii, ale poraženi jsou r. 200 u Cremony, načež nové povstání potlačeno bylo od Claudia Marcella r. 197 a 196. Vidouce, jak^ osud stihl Boje, upustili od dalších pokusu a r. 187 poddali se dobrovolně panství římskému. Xmiula (lat), ostrov. Ve starém Římě slul tak o samotě stojící komplex několika budov, nebo (a to obyčejně^ dům obsahující byty nájemné a oddělený ulicemi od ostat- ních stavení. O činžovních domech v Římě činí se zmínka již r. 456 př. Kr. Jest zřejmo, že majíce poskytovati obydlí mnohým rodi- nám a jednotlivým osobám byly jinak sta- věny než domy rodinné, v nichž majetník sám š rodinou a služebnictvem přebýval. Zdvi- haly se do výše několika pater, zvláště kdyŽ na počátku aoby císařské hrnulo se obyvatel- stvo ze všech končin do Říma, tak Že Augu- stus a Trajanus uznali za dobré obmcziti výš- ku jejich zvláštním nařízením na 70 a 60 stop (stopa = 0*296 m). Nemajíce svrchního světla opatřeny byly okny, a do jednotlivých pater vedly často schody přímo z ulice. Konečně staveny byly mnohdy s neobyčejnou po- vrchností a lehkovážností, tak že sřícení se domů nebylo v Římě nic neobyčejného ; kro- mě toho řádily časté požáry, a proto hleděli podnikatelé stavěti co nejlaciněii a brali ná- jemné co nejvyšší, aby se pojistili proti mož- ným ztrátám. Srv. Becker-Góll, Gallus II., str. 219. Cfe. I. v anatomii, ostrov, jindy též I. R e i- 1 i i, je část pláště mozkového v hloubi brázdy Sylviovy skrytá, pod níž uložena jsou t. zv. kmenová jádra mozková. Iiumlt^ insultace (l^^)f napadení, poha- nění, urážka ; insultovati, napadnouti, po- haniti, uraziti. Xn siinimo gradu (lat), v nejvyšším stupni, vrchovatou měrou, svrchovaně. Iiumreent, povstalec, pak uherský domo- branec z dávnějších časů. Viz Insurrekce. — insurgovatl, povstati, k povstání rozněco- vati. FM. Xminrrekoo (z lat), vzpoura, povstání, pozdvižení obyvatelstva hlavně ozbrojenou rukou proti autoritám vlády považované za nespravedlivou, nepořádnou nebo nepřísluš- nou — toto poslední nejvíce ve krajích zabra- ných vítězem proti vůli občanstva. V Uhra ch slula tak až do r. 1848 všeobecná hotovost branná šlechty s poddanstvem na obranu země. Jakmile v nebezpečí nepřátelského vpádu král velel, každý šlechtic byl povinen v čele svých poddaných vytrhnouti do pole na vykázané místo seřadění. Pokud boj trval na území uherském, vydržována I. nákladem těch kterých velmožů, kteří za to byli na- dáni zvláštními výsadami; za hranicemi krá- lovství vedla náklad na i-ci země. I. vyzývána vojenským praporem vztyčeným na stoličních či župních úřadech a dříve ještě krvavou šavlí nošenou po obcích župním zřízencem oděným v rudý plášC a svolávajícím pod tre- stem smrti všecky povinné k jisté době na určené shromáždiště. Jedna z nejpamátnějších i-cí se značným výsledkem jest ona r. 1741 proti vpádu pruskému do Slezska. Ve vál- kách proti Napoleonovi I. na spojení XVIII. a XIX. stol. obnášel někdy počet uherských insurgentů pěších i jízdních aŽ i 50.000 m. Mnohdy však marně vyzývána I., odpor šlechty, plané vyjednávání a různé jiné překážky byly příčinou. Že svolaní scházeli se po řídku, s valným opožděním a někdy se ani nesešli vůbec, pročež na I-ci uherskou složen nejeden hanopis. F^f. In siupeiuo (lat), nerozhodne, pochybno (býti, nechati). tníkui, Ongia Ula, pohoří v Mongolsku mezi 108 — 112^ v. d., táhnoucí se rovnoběžně s řekou Hoan^-ho v délce 30^40 Arm. Záp. část nazývá se Teil Muni Ula, vých. Syrunbulyk. Pokryto jest hojnými lesy a pastvinami, má množství vody a dostupuje 2255 m n. m. Pro- zkoumáno byfo r. 1872 Prževalským. V staré době bylo hlavním sídlem kmenu Hiung-nu. I&iprnkí Innsbruck (Inomostí), lat Oenipontunif hlav. město hrab. Tyrolského na 47® 16' s. š. a 11" 24' v. d., 579 m n. m., po obou str. ř. Innu v úvalu 5 /rm šir. otevřeném k vých. a záp., na sev. uzavřeném vápencovými Alpami (Sol- stein, Rafcle-Kaar a j.) a na jihu obklopeném půvabnými pahorky, na konci údolí Wtpp- ského, z něhož úzkým, úžlabino vitým řečištěm vlévá se u i-u do Innu ř. Sill. I. uprostřed mohutných velehor alpských má podnebí hor- ské s dlouhou zimou, téměř žádným jarem, teplým letem a krátkým, krásným podzimkem, avšak následkem ochrany proti sev. větrům jest klima to přes vysokou polohu města — jeC I. nejvýše položeným větším alpským mí- Inšpruk. 679 stem — poměrně mírné, neboť průměrná roční teplota obnáší 8*3® C, stoupajíc v létě ne- zřídka na 30^—32® C. Sev. vítr jest vzácností, za to jižní a jihozáp. scirocco vystupují tím Erudčeji, zvláště na jaře a v zimě, přinášejíce ojnou vláhu. Dní srážkových jest v roce 119 s prům. výškou srážek 83 cm, bouřky jsou velmi řídké (5 v roce). Okolí města jest úrodné, vegetace bohatá a rozmanitá, daří se veškeré severní ovoce, obiliny, luštěniny, brambory, réva však špatně, svahy hor po- kryty jsou bujnými lučinami a jehličnatým lesem. — I. zaujímá asi 157 km* a skládá se z vlastního města a z předměstí Dreiheiligen a Kohlstadt mezi Inncm a Sillou, pak Maria- hilf a St. Nikolaus na 1. bř. Innu. Mimo to nutno k l-u počítati bezprostředně k němu přiléhající, ač administrativně od něho oddě- lené osady Wilten na j., Hdtting na sev. a Pradl na vých., takže celková rozloha města i s nezastavěnými plochami obnáší 3*3 km*. Dle sčítání r. 1890 má I. 21.343 ob. (9606 m., 11.737 žen, 98-37o Němců, 97-9Vo katol., l-37o evang., 88'57o znalých Čtení a psanO, pak 1977 mužů voj. posádky a 840 domů. Ž okol- ních míst má Wilten 6515 ob., Hotting 4718 a Pradl 1247 ob. — I. má v celku ráz měst moderních a činí příznivý dojem svojí vý- stavností, ačkoli ve starších čtvrtích, zvláště ve vnitřním městě, stísněném dříve hradbami, jsou kromě ústřední třídy vévody Bedřicha ulice ponuré a úzké s vysokými domy a ne- dostatečným přístupem vzduchu a světla. Nejoživenější třídou města jest třída Marie Terezie vedoucí z vnitřního města na j. v šířce 25—28 m a délce 500 m, jejímž pokračováním jest Leopoldova třída vedoucí předměstím Wilten v délce 1 km, Vých., záp. a »Nová« čtvrt města, vystavěné větším dílem v posl. létech, jeví veskrze sloh moderní; předměstí Mariahilf, St. Nikolaus, Dreiheiligen a Kohl- stadt mají sice příjemnou polohu, avšak domy staré a chatrné, naproti tomu osady Wilten, Pradl a Hotting vyznačují se krásnými stav- bami. V městě jest málo veř. náměstí (Mar- garcthenplatz), za to četné soukromé zahrady a veřejné sady (dvorní zahrada, anglické sady, park na 1. bř. Innu a j.). Oba břehy Innu spo- juje železný most, žel. lávka pro pěší, most řetězový, most tramwayový nesoucí roury měst. vodovodu a kamenný most Železniční. Ze staveb vynikají především chrámy inšprucké v počtu 11 kromě 8 klášterů, a tu na prvním místě dvorní čili františkánský chrám sv. Kříže, nejbohatší uměleckými po- klady kostel celé země, s náhrobkem císaře Maxmiliána I. ozdobeným sochami a řezbami A. Collinse, se stříbrnou kaplí, v níž jest drahocenná socha P. Marie a náhrobek arci- vévody Ferdinanda a Filipíny Velserovny, s pomníkem O. Hofera, nádhernými varha- nami a j. Pozoruhodný jsou ještě kostel je- suitský čili universitní s kupolí 60 m vys., v ohledu stavitelském nejdůležitější stavba i-u, far. kostel sv. Jakuba s olt. obrazem od Cranacha, náhrobkem arcivév. Maxmiliána a freskami C. Damiana, kostel kapucínský, nej- starší tohoto řádu sev. od Alp a j. Ze svět- ských budov vynikají: dvorní hrad císařský s nádherným sálem (Riesensaal), s freskami od Maulbertsche a dvorní kaplí, hrad knížecí s t. zv. »zlatou střechou* (Goldene Dachl), mé- ' děnou to silně zlacenou střechou zřízenou cis. Maxmiliánem I. (dle pověsti však vév. Bedřichem s Prázdnou kapsou), býv. sídelní palác vévod meranských Óttoburg, nyní sou- kromý majetek, palác kníŽ. Thurn-Taxisů Tnyní pošta) s freskami ozdobeným sálem (Paris-Saal), městské, dříve dvorní a národní divadlo pro 1200 osob, budova t. zv. měst- ských sálů (velký 480 m\ malý 300 in«, orlí a j.) s nádhernou tcrrassou a zahradou, zem- ské museum Ferdinandeum se skvostnou fa- sádou s poprsím umělců a učenců tyrol., lidové divadlo, gymnasium (dříve rytíř, aka- demie Teresianum), budovy universitní a j. Kromě toho uvésti sluší: Rudolfovu kašnu zřízenou na památku 400letého spojení Tyrol s Rakouskem, sochu Waltra z Vogelweide, sloup Anenský, vítěznou bránu a městský hřbitov s pomníky od Nattera, Gassera, Gris- semanna, Trenkwaldera, Malfattiho, Stolzeatd. a s náhrobkem sochaře Collinse. Mezi vzdě- lávacími ústavy l-u na prvním místě stojí ovšem Leopoldo-ťrantiŠkova universita, zal. r. 1677 cis. Leopoldem I., r. 1810 Bavory zrušená, naČež r. 1826 opětně zřízena fakulta právnická a filosofická, r. 1857 theologická a konečně r. 1869 lékařská, se 101 docentem, f 1896) a 981 posluchači a nádhernými ústavy (anatom., pathol., botanická zahrada a j.), je- jíž knihovna, založ. r. 1745 Marií Terezií a doplněná z knihoven zrušených klášterů je- suitských, čitá 144.372 svazky, 1653 inkuna- bulí a 1047 rukopisů. Dále jest v l-u gymna- sium z r. 1562, reálka, ústav učitelů (s relié- fovou mapou Tyrolska, 19 m*) a učitelek, škola průmyslová s bohatou sbírkou fígurál- ních dekorací, kadetní škola, obchodní aka- demie, klášterní škola dívčí a j. Zemské museum obsahuje římské a germánské staro- žitnosti, sbírky zoologické, geologicko-palae- ontologické, mineralogické, sochy a řezby, památky vlastenecké (na obhájce země proti Francouzům a Bavorům Hofera, Speckba- chera, Haspingera a j.), obrazárnu, (Defregger) a knihovnu (přes 30.000 sv.). — Ústavy do- bročinné: nemocnice postavená nákladem iVi milí. zl. v systému pavillonovém na 40.000 m", sirotčinec založený od J. v. Sicbe- rera pro 100 hochů a 100 děvčat, rozsáhlá zemská porodnice, vojenská nemocnice, svět- ský ústav šlechtičen a j. I. jest město s vlastním statutem a jako hl. město Tyrolska sídlem zemských úřadů: místodržitelství, vrch. zem. soudu pro Tyroly a Vorarlberg, zem. soudu pro Tyroly, zem. sněmu a výboru, zem. ředitelství pošt. atelegr., finančního, železničního, lesního a doménníno, genijního, zeměd. rady, 14. velitelství sboro- vého a zemského pro Tyroly, Solnohrady a Horní Rakousy. Mimo to jest v l-u okresní soud a hejtmanství pro okolí města, velitel- ství místní, velit. 14. sboru armádního, 8. péší J . . v 'i. t • . • > • ,1 . 1 1 • " * i; ■ « f ř ' • , I I , I I • Ifitcger vitac scclerisque purus — Integrální počet. hledám vyklidaným druií ae pohledy do skfini s knihami a různým náfadim, první umglecká zátiSi, která idobi zejména dvčft: skřiňové, Dalii pokrok přivodil vjídobu ara- beskami a festony, jaké vyskytuji se v sa- kristii v S. Crace nebo v S. Maria novella ve Florencii. Koneční přistoupeno k l-iim ligurilnfm: v Palazzo pubblico v Sieně (od Domenica di Niccola), dvéře v audienční síni v Palazzo vecchio ve Florencii (od Giuliana de Majano), chrámové stolice v S. Domenico v Bologni (od Fra Damiana) a j. Mnozf italStf intarsiatoFi pracovali rovnĚí pro Uhry {Bene- detto da Majano zhotovil vykládané truhly Kro MatyáJe Korvina). Z Itálie pFeSla I. do £mecka a Hollandska, kde rozkvčt její spadá do 1. pol. XVn. stol., ačkoliv všeobecné roz- vířila se teprve ku konci toho stol., v době, kdy lěiké skFíné v podobě archi tektonických fagad vyšly z obliby a projevila se snaha po nábytku lehčim; místo vysokých reliéfů a plastických sloupů nastoupila dekorace ploí- ně vykládaná. Um élecko -průmyslové museum v Pnue chová norimberskou skFíň z 2. pol. XVI. stol. s obrazy 4 evangelistů; z pozděj- ších prací (z r. 1779) velmi známy jsou dvě desky v Rak. museu ve Vídni, obsahující vý- jevy le iivota Coriolanova s četnými ligu- rami v íivotní velikosti od Davida ROntgena, které přehnanými svými roiměry svědčí jií o nepochopení této dekorativní techniky. Pěkné práce vykládané zhotovovány byly také v Cechách v XVII. stol., zejména v Praze a v Chebu, i nichž zachovaly se rázné skřínky, kabinety a p. Jako zvláštní druh I. vyskytuje se v XVIl. stol. vykládání drahými kovy a ielvovinou (práce zvaná dle umÉleckého tru- hláře Bouica). Z XVIII. stol. pfcSIa I. pro- měnou slohovou také do našeho století, slou- žíc více přepychu nei k harmonické ozdobě občanského bytu; jediné, co všeobecně pod vlivem I, předešlého věku se udrželo a roz- šířilo, jest furnýrováni a hlazení nábytku, ale bez různobarevné kresby ornamentální. J~k. Xntager vltae lOBlsrliqtia pami (muž) bezúhonný životem a nepravosti prostý (Horat. carmina. 1, 22, 1). Integrální pofiat jest .druhou hlavní části počtu infinitesimálního. Úlohou differcnciál- niho počtu bylo hledati k funkci základní/(jr) funkci odvozenou (derivaci) /*(*), kdež defi- nováno je /' (jr) rovnici /■(*) = lim fÍ^ + &')-f(') ■ '^^^f{x); i. p, týž vztah vyjadřuje for- mulí ^f{x)dx=f{x), což čteme: integrál f{x)dx jest /{x). Platí-li tato rovnice, platí i rovnice J/'(^)á^=/(:r) -I- C, kdež C j«t libovolná konstanta. ■^[/W-J-Cj =r(x). Hledání funkce /(j), ináme-li/'C.«-). nazýváme integraci funkce /'(^c). Integrál \f(x)áx nazývá se integrálem neurčitým nebo ne- Typickým příkladem a ukázkou užitečnosti p. Pi t: Pi ř ' mějme la úlohu určili plochu obrazce ome- zeného obloukem křivky W^-V, pořadnicemi těchto bodil (M^<,. MP) a částí osy x (P^). Rozdělme celou plochu přímkami tf^P, , M,P, . . (\\Y] na úzké proužky o šířkách ^x, = x,-x^ č^x,=x,-x, A-r, = x, — x, a sečtěme proužky P^P,.V,M„JrP,P,M,M, + ... Součet ten ma hodnotu ; 5 = í\xA . Á-rj +fM - A^^, +/'{'.) . A-r. -f . . . "SouĚei ten bude se patrně tím více bliíiti jisté hodnotě, totií ploše P^MM^. čím menší svolíme me- zery /\x^, ^jr, ... Této hodnoty, tedy veli- kosti plochy, přesné nabudeme, jak se dá ukázat, jestliže najdeme k funkci f'[x), kte- rou pokládáme za odvozenou, funkci základní fix), do této funkce základní vložíme za x úsečku počátečního a koncového bodu na- šeho oblouku 3 výsledky odečteme; najdeme tedy hodnotu integrálu S.f{x)dx=^f(x) a utvoříme roidíl/(ft) —/(«). Tento výkon ozna- čujeme rovnicí I /'{x) áx ^/(b) — /{"}, kte- rýmžto vzorcem jest hledaná velikost plochy vyjádřena. Integrál l/'(j-)iíjrnazýváme ome- zeným nebo určitým; ukázali jsme zároveň. Jak nabudeme hodnoty jeho, známe-Ii inte- grál neurčitý ^/'(x)dx. Veličinu a nazýváme z pod ní nebo dolní, veličinu * vrchní nebo hořejší mezí našeho integrálu. Na př. rov- nice paraboly jest j-' = 2pj:; pro body ho- řejší poloviny jest Plochu S= O.WP(vyobr. č. 1976.) Iie teď vyjádřiti C. ijobi. 19J6. X Ě ^^ \fiii. a jest ůsefka bodu M, t. j dťlka OP, jest tedy d kdei 6= /■.«= ^, Plocha OA/P jest \ ob- délníku OW/Q. Kaídou funkci dovedeme difTerencovati, t. j. ku kaídé funkci /(*■) dovedeme dle obec- ních pravidel poítu diffcrenciál- pf i tom viude možno přifísti k pravé strané libovolnou konstantu C, jeí nai$vá se inte- gračni stálou. Integrály uvedené týkaly se funkci jedné proměnné i úvahy lie véak rozšířiti. Obecoéji lze detinovatí účel f-ho poítu takto: Cilem jeho jest nalézti analy- tický výraz pro jednu nebo více funkci jedné nebo Dékolika proménných, ináme-li relace mezi těmito funkcemi a jich derivacemi. Objev l'ho poítu stal se při přilciitosti úvah geometrických; brzy viak uiití jeho roz- Sífcno na všecky vítve vySSI mathematiky a theorelické fysiky. Objev i roívoj jeho Sel t£sn6 za nalezením počtu differenciálního ; podstata jeho vyslovena Leibnizem poprvé určité v pojednáni »Methodi langcntium in- versae exempla* z r. 1675, otištčném teprve Gerhardtem r. 1855, Newton zmiňuje se o l-m počtu poprvé v rukopise >Methodus fluxio- num etc," z r. 1671, otiitÉném v aogl. pře- klade John Colsonově ai r. 173Ď. Označení na£e pochází od Leibnize, jméno calculus iniegialh misto Leibnizova c. fummaioriui za- ved! Jan Bernoulli (1690). — Literatura f-ho počtu jest vehká. Hlavní kompendia viz ve článku Differenciální počet. U nás v l-m =/(x). sestrojenou pomocí obecných koňů početních, aby Proto nedovedeme na př. plochu mnohých křivek vyjádřiti pomoci rozměrů, jcí ji určují. Podobn^n) způsobem určuje se i délka oblouku, krychlový obsah těles, různé veličiny mechanické a fysikální a j. Integrace různých funkci čili hledání hodnot integrálů déje se různými methodaml, sméřujícími veskrze k tomu, by daný inte- grál převeden byl na néktcrý z in- tegrálů základních, jeí odpovídají základní vzorcům differenciálního počtu. Základní vzc ce integrální jsou: V- « + l- ~la'' \^' ^U; ^sia.rdx co.-.,-.i. '^[£.^ X coljr; r ,. n'x' ] f.— IntosTátor čili momentní planimctr. konstruovaný r. 1856 prof, J. Amslcrem, slouii k stanovení plošného obsahu nebo momentu statického a setrvačnosti rovinného obrazce vzhledem na osu ležící v jeho rovině. Skládá se z vozíku V (vyobr. č. 1977.). jeni pojíždí po kolečkách kk' v dráícc pravítka L, Na ose uložené na vozíku nalézá se třmen (, v něm pak jsou osy A, A^, A, ozubených kol C„ D„ C a D. Střední z nich tvoH dvojitý sektor o nestejné velkých kruzích roztečných; kola C a D jsou stejná, převod kol C a C, jest 1:2, kol D a D, 1:3. Ku střednímu kolu připevněna jest tyč AB, jež nese kladku K Integrita — Intellektualismus. 683 s óéleným bubnem a počítacím kolečkem; na konci i^jest hrot, jímž se pojíždí po obvodu obrazce. S kolečky C, D spojeny jsou kladky K^ K^ s počítadly a sice tak, že, je-li osa kladky AT rovnoběžná se základní čarou XX^, jest též osa kladky AT, s ní rovnoběžná, kdežto osa AT, jest k tomuto směru kolmá. Známky \ ^, slouží ku správnému postavení apparátu na momentovou osu obrazce, jež se musí sho- dovati se základní čarou XX^. Protizávažím Z vyváží se váha vozíku a s ním spojených čisti tak, že kladky K, K^^K^ a hrot B pouze lehce doléhají na papír. Theorie l-u (vyobr. Č. 1978.). Základní Čarou jest XX ^, jeŽ stanovena jest známkami — — r— ——•»—"— ~X C. 1978. Tbeorie integrátora. f ^, a jsouc rovnoběžná se směrem pohybu vozíku prochází A, Sleduje-li hrot tento směr, pak kladka K se neotáčí. NechC hrot vykoná dráhu BB^ a hledejme příslušné otočení kladky K. Nechť tedy AB=zb, BB^:=x, BE^^^y, ^BAX^^(p. Vykoná-li hrot dráhu .v, pak odvalený oblouk kladky jest ii':=jr.sin^ xy^ EBB'E\ t. j. opí- še-li hrot úsečku BB^ \\ XX^, udává při tom odvaleny oblouk znásobený délkou tyČe AB obsah obdélníku EBB*E\ Opí5e-li hrot jakous uzavřenou figuru, jest plocha její analogicky: F=b. í/, kde £/ značí opět odvalený oblouk kladky. Zavede-li se místo oblouku U poČet obrátek kladky n a obvod její «, pak téŽ F=^{bu),n, Způsobem tím určí se plocha F. Abycnom téŽ stanovili moment statický a se- trvačnosti, mysleme si s kolečky C, D spo- jeny tyče Á[B^ a A^^ téže délky b. Opiše-li B uzavřenou figuru, opíší konce B,, B^ rovněž uzavřené figury, jejichž obsahy F, a F, sta- noví se podobně jako dříve z obvodů w, a u, a z počtů obrátek n^ a n, kladek K^ a ^„ t. j. F, = {bu^) . /ii a Fj = (frw,) . Wj. Vytkněme v každé z těchto ploch elementárný proužek stejné délky x = BB*=^ B,B\ = B^B'^ a šířek BG = dy, fi, Gj = dy^ a B, G, = dy^, pak plochy těchto tří figur jsou f = \-*"^.Ki ^i = w^ÍTt a F.^^xdy,, I. jest tak zařízen, že AB tvoří s AX úhel 9,, A^B^ úhel 90<>— 29 s AiX^ a A^B^ úhel 3

oznání pochodí, na rozum váhu klade a jeho únkce za spoluurČující zde pokládá; funkcemi těmi rozumějí se vrozené idee a formy myšlení. I. má více forem podle toho, jak velký podíl na poznávání se připisuje zkušenosti smyslové. Krajním i-memjestidealismus, poněvadž i látku 684 Intellektuální — Intensitní křivky. myšlení z intellektu vyvozuje. Přímým opa- kem i-mu jest sensualismus. Intellektnálni (z lat.}, rozumový, o dů- vody rozumové a nilcoli tedy o názor smyslný se opírající, i. vzdělání, Že jím obohacujeme vědomosti své, klade se proti vzdělání mrav- nímu a aesthetickému. I. názor nahrazuje v některých systémech filosofických, vyvozujících vše z jeainé věty všeobecné, poznávání konající se od případu k případu neb usuzování syllogistické a zba- vuje takto trpké cesty sbírání poznatků po jednotlivu a tříbení soudnosti. Filosofičtí my- stikové a theosofové rádi činívají podmínkou i-ho názoru osvícení nadpřirozené nebo po- hroužení se ve vlastní bytost, kde pak se domnívají věci nadsmyslné bezprostředně zí- rati okem duševním. Tak jmenovitě v nové době byl i. názor Schellingovi prostředkem poznání absolutna jako totožnosti věcnosti a idee, byl mu i základem jeho aesthetiky a theorie geniálnosti. Zntelfl^enoe (z lat.), rozumnost, soudnost, l-ci toliko lidem připisovati jest nepřípustné omezování slova toho, jednak že i mnohým zvířatům 1. náleží, jednak že nevíme, nejsou-li i jiné ještě bytosti mimo naši zkušenost to- likéž l-cí obdařeny. — Jako jméno hromadné znamená i. vrstvy vzdělanců. Intelliffentni (z lat.), rozumný, vzdělaný. Xntellle^bilni (lat.), domyslný, t. j. jen pojmově sestroj i telný, poněvadž ve zkuše- nosti se nevyskytující. Leibnizovy monady a Herbartovy reály existují v prostoru l-m, t. j. někde, nač naše představa prostoru troj- dimensionálního nikterak nesmí býti přená- šena. I. charakter u Kanta jest projevem transcendentální svobody jako kosmologi- ckého principu, stojí k povaze zkusné jako svědomí či zákonodárce a činí z člověka by- tost nadsmyslnou. Svět i., svět nadsmyslný. Intence (z lat), úmysl, záměr, účel. Xntendanoe neb intendantura (z lat.}, vrchní správa, vrchní dozor. I. divadelní nazývá se u velkých divadel, zejména dvorních nebo zemských, úřad, který vede vrchní dozor (hlavně umělecký, avšak i oekonomický) nad divadlem nebo divadly sobě svěřenými. Běží-li o vrchní správu něko- lika divadel, nazýván bývá úřad ten zhusta generální l-cí. ríáčelnik jmenuje se inten- dant nebo generální intendant. Pro praž- ská zemská divadla, české i německé, která jsou podporována zemí, zřízeny jsou u zem- ského výboru království Českého dvě I.: jedna pro České Národní divadlo, jedna pro něm. zemské divadlo. Oba intendanti, kteří jsou zároveň přísedícími neb aspoň náhradníky zemského výboru, mají k ruce úředníka zv. intendančním tajemníkem čili aktu- árem. red. I. vojenská, úřad a soubor úředníků pro administrativní záležitosti vojska, hlavně pro dozor na náležitosti peněžní, potravní, pícovní a j. pro příslušníky nebo i pro zvířata u voj- ska, pro poukázání těch kterých náležitostí oprávněným příjemcům, pro likvidaci platu a v^služného atd. V Rakousko-Uhersku má svoji i-ci voj. vojsko řadové a svoji každá zeměbrana c. k. a k. uh. a jest I. voj. zastou- pena u všech tří ministerstev vojenství a obou zeměbran, u velitelství zem. či sborových — v Uhrách u velit. distriktnich (okružních) — až nejníže u divisí vojskových. Hodnostové I. voj. v Rakousku Jsou: odborní před- nosta, nejvyšší, pak intendanti generální a vrchní l.a2. třídy v úrovni plukovníků, pot. podplukovníků co přednostové jistých oddílů u ministerstev a náčelníci i. u velitel- ství sborů, pak intendanti v hodnosti ma- jorů u štábů divisí, podintendanti nástupní setníků a konečně přidělení důstojníci vojenští, odbyvší intendanční kurs, čekatelé na úřad intendanční. Oděv je u intendantů řadového vojska a c. k. zeměbrany dvourohý klobouk, tmavozelený kabátec s výložky z karmínového aksamitu a černošedé spodky, u řadového vojska žluté knoflíky, u zemské obrany bílé; u uherské zeměbrany kučma a attila. FM. Xntendandni kurs viz kurs inten- danční. Intendant, náčelník intendance (viz t.). — l-i ve Francii viz Francie (právní dějiny str. 495). Xntendantnra viz Intendance. Xntenee (z lat.}, napjetí, činnost, síla vnitřní protivou k extensi, rozpjetí, rozprostranění vnějšímu, objemovému. Intensita (z lat.}, síla účinu nějakého, stu- peň síly činné, světla, tepla atd., také ducha. Xntenflitni kHvky, též křivky téže světlosti, isofóty, nazývají se v deskrip. geometrii čáry na ploše F ozářené jistým světelným zdrojem S, které spojují stejně osvětlené body. Obyčejně předpokládáme pa- prsky světelné rovnoběžné (totiž zdroj svě- telný velmi vzdálený) ; mluvíme pak o osvět- lení rovnoběžném nebo geometrálném. Svět- lost s bodu m mdlé plochy F, tvořící povrch osvětleného tělesa, při takovém osvětlení dána je vzorcem s = /. co5 s, kdež c jest úhel dopadu, t. j. úhel paprsku světelného Sm s normálou N plochy F v bodu m; / jest konstanta závislá na jakosti světla a opti- ckých vlastnostech tělesa osvětleného; mů- žeme též položiti / = l a jest tedy s=^co%9. Všecky body, pro něž f jest stálé, vyplňují čáru, které říkáme i. k-ka a označujeme ji zkráceně číslem udávajícím desetiny obsa- žené v čísle cos^. Obyčejně vyhledáváme na ploše čáry, ná- ležející úhlům dopadu, pro néŽco5E = 0, 0*1, 0*2 0*9, 1, a označujeme tyto 1. k. ciframi O, 1, 2, 9, 10. Je-li cosh = O, jest e = 90'; paprsky světelné se podél příslušné i. k. plochy dotýkají; tato isofóta tvoří mez části osvětlené a části ve vlastním stínu a nazýváme ji mezí světelnou. Body, pro něž cosc = 1, nebo e = 0, nebudou obecné tvořiti spojité řady, nýbrž jsou jednotlivě na ploše rozloženy: pa- prsek světelný dopadne tam kolmo k ploše; body nazýváme lesklými body plochy. Jest patrno, že fysikální význam mají jen isofóty na části plochy direktně osvětlené; Intensivní — Intercellulární prostory. 685 geometricky lze však stejně snadno určiti na straně od světla odvrácené křivky téhož významu; tyto i. k. označujeme obdobně jako na části přímo osvětlené, přidávajíce však označení — ; tedy O, — 1, — 2.... — 10. Sku- tečné konstrukce i-ích křivek na různých plo- chách dějí se různými způsoby; základem pro četné konstrukce jsou i. k. kulové plo- chy. Jsou to kružnice, ve kterých plochu ku- lovou protíná osnova rovnoběžných rovin kolmých ke směru osvětlení a dělících kolmý k nim poloměr na 10 stejných dílů. Při tomto vyšetřováni dbáno jest na světlost abso- lutní bez ohledu na pozorovatele, jehož mí- sto při zobrazování jevu osvětlení patrně téŽ padá na váhu. Tuto světlost zdánlivou, relativní, hledali někteří autoři dle vzorce 5^ s= coss . cos ff, kdež a opět je úhel dopadu, a pak jest úhel paprsku zorného s normálou plochy. Příslušné L k. nazval Burmester proti isofótám isofengy. Bylo však zjištěno, ze- jména Wienerem, že tím nikteraik, zejména v části osvětlené, nepřiblížili se pravdě proti první hypothese, že s=tcost. Když i. k. jsou konstruovány, pokládají se ploškv iejich ob- razy omezené různým počtem pojon slabými barevnými roztoky a dociluje se tím přiblí- žení skutečnému zjevu při osvětlení. Z příslušné literatury uvésti jest mimo starší práce Bordoniho, Egla, Cohena a Stuarta a j. zejména spis Tilšrův »Die Lehre der geometr. Beleuchtungsconstructionen« (Vídeň, 1862), první to soustavné a obsáhlé dílo o tomto předměte, vyznamenávající se pochody ryze geometrickými. Ještě rozsáhlejší je spis Bur- mesterův (1871). Studiem speciálních úkolů z tohoto oboru zabývali se u nás Jarolímek, Jung, Procházka, Sobotka, Sucharda a j. Črka, Znteiuiiviii (z lat.), silný vnitřním půso- bením, protivou k extensivní. I. veličiny, veličiny vnitřní obsahové síly f»rotivou k prostorovým (v. Extensivní ve- ičiny). I. hospodářství jakožto protiva hospo- dářství extensivní ho (v. t.) vyžaduje vět- šího nákladu (na hnojiva, píci) a větši práce a dosahuje ovšem také většího výtěžku na menší prostoře. Znter (lat.), mezi. — I. arma silent leges, mezi zbraněmi mlčí zákony, t. j. za války jsou zákony bez moci. TCic. pro Milone § 10.) Dle toho utvořeno přísloví: i. a. s. Musae, v době války mlčí Musy. Znterainna ve starověku město v Umbrii na ř. Naru, rodiště Comelia Tacita, nynější Těmi. Xnteroalarla (lat.), interkalární po- žitky v širším slova smyslu, jsou příjmy čili požitky uprázdněného oeneficia vůbec, ve smyslu užším ta část požitků těch, která musí býti u nás odvedena do náboženské matice. Názvu >interkalár« užívá se i k označení doby, po niž beneíicium jest uprázdněno. — Platí pak o interkalárních požitcích tyto zásady: Právem dekretálnim přikázány interkalární požitky jed- nak záduší kostela beneíiciálniho, jednak ná- stupci. Později stanovily požitky ty t. zv.jus deportus, jehož moci biskupové, později i pa- pežové sami, zabírali důchody ony, což před tím činívali ve příčině uprázdněných benefícií větších panovnici, ve příčině obročí men- ších patronové. Papežové vykonávali právo to skrze collectores deportuum^ až se konečně papež Martin V. na koncilu kostnickém práva toho zřekl. Všeobecné cirk. právo novější stanoví o důchodech interkalárm'ch, aby se odváděly do komory papežské na podporu missií; než nařízení to nevešlo všude v ži* vot, a proto většinou zachovávají se ve pří- čině té ustanovení partikulární a obyčejová, dle nichž interkalární příjmy příslusejí buď kostelu kathedrálnímu nebo kostelu beneíiciál- nímu, resp. beneíiciu samému nebo i různým fondům. V Rakousku přikázány požitky ty dvoř. dekretem z 28. října 1783 náboženské matici, což potvrzeno i či. 32. konkordátu a § 59. ze 7. května 1874. Tpch. Xnteroedendo (lat), na zakročení, na pří- mluvu. Xnteroedent viz Intercessio. Xnteroelliiláxiii prostory (mezibuněč- né prostory). Pletiva rostlinná, dokud jsou mladá, skládají se z buněk, které těsně k sobě přiléhají, nenechávajíce mezer mezi sebou; naproti tomu dospělé části rostlinné, na ph listy, lodyhy, prostoupeny jsou v parenchy- matických pletivech dutinami namnoze vzdu- chem naplněnými, které povstaly tím, že buňky během vývoje pletiva na některých místecn od sebe se rozestoupily, ana stěna buněčná^ původně jednoduchá, homogenní, sousedním buiíkám společná, nejprve tam, kde 3 neb 4 buňky se stýkají, se rozpoltila. Způsobeno jest to snahou buněk při dalším svém vzrůstu se zakulatiti. Tak povstávají dříve či později úzké, namnoze trojboké, vzduchem vyplněné chodbičky, které podél hran jednotlivých bu- něk se táhnou a s chodbičkami sousedních buněk kommunikují, čímž vzniká sítovitě spo- jený a skrze celé pletivo nepřerušené se tá- hnoucí systém i-ch p-rů. Poněvadž namnoze jen parenchymatická pletiva prostoupena jsou l-mi mezerami a ježto parenchym listů, lodyh a kořenů jest v přímém spojení vzájemném, souvisí také spolu I. p. řečených částí (údů) rostlinných. Systém i-ch p-rů v listech a lo- dyhách souvisí spolu také přímo s vnější atmo- sférou pomocí pichů čili průduchů (viz t.). Účel i-ch p-rů záleží v usnadnění výměny ply- nův a par mezi vnitřními buňkami a ovzdu- ším. Dýchání, assimilace i vypařování mohou se tak díti snadněji. V některých částech rostlinných zveličují se I. p. nad míru tím» že jednotlivé buňky tam, kde se sousedními hraničí, vyrůstají v ramena. Buíiky rameny svými se stýkající nechávají takto mezi se- bou značné, v obrysu namnoze poněkud troj- hranné dutiny vzdušné. Dřeň našich druhů rodu Juncus (sítina) se svými tak zvanými hvězdovitými buňkami poskytuje pěkný pří- klad takových zveličelých dutin i-ch. Mezi. obrovské i. p. počítati jest i vzdušní chodby u leknínu a stulíku {Nymphaea, Nuphar) v řapi- kách listových. U těchto a některých jinoch, vodních rostlin i. p. vzduchem naplněné činí 686 Intercessio — Interdikt. dotyčné orgány velmi lehkými a pAsobí, že tíhnou k povrchu vody, sloužíce za jakýsi druh plovacího apparátu. Ič. Interoessio (lat.), intercesse.v řím. právu soukromém převzetí cizího závazku, děje-li se s očekáváním, že ten, koho závazek se vlastně týče, sám jej splní. Intercedent, totiž ten, kdo závazek přejímá, může převzíti cizí dluh buď vedle vlastního dlužníka, nebo místo něho. Podle toho rozeznává se i. kumulativní a pri- vativní. Tato uskutečňuje se hlav. novací (pas- sivní delegací), ona hlav. rukojemstvim. I. jest pojmem praktickým hledíc k tomu, že Sena- tusconsultum Vellejanum (r. 46 po Kr.) a inter- f>retace právnická stanovily za i)rávo, že vše- iká i. osobv Ženského pohlaví jest právně neúčinná. Vůdčí myšlénkou tu bylo, Že žen^ vzhledem k nezkušenosti a dobromyslnosti své mají býti chráněny proti škodlivým ná- sledkům smluv, jimiž se zavázaly za jiného očekávajíce, že samy nebudou muset zaplatiti. Závazek ženy z intercesse jest neplatný ope €xceptionis (viz Exceptio str. 93S), ale tak, ie nezbývá ani oblif^atio naturalis. V některých případech jest výjimečně I. pro ženu závaz- nou, jako když věřitel jsa od ženy oklamán nebo v jiném nezaviněném omylu nevěděl, že běží o intercessi ženy, podle obecného práva jmenovitě též, když žena se zavázala jako obchodnice. Hý. bteroldona^ bohyně starořímských indi- gitament, chrámci šestinedělky před Si Ivanem vedle Deverry a Pilumna. Jméno odvozeno odtud, že tři mužové v noci v práh domu udeřili sekyrou, pak palicí (odtud Pilumnus), konečně pometlem jej očistili: neboC tyto tři symbolické výkony vzdělanosti lidské Tseky- rou stromy se porážejí, palicí obilí se tluče a f>ometlem obilí se smetá) prý odháněly boha esů, který šestinedělkám úklady strojil, klk, Xnterouie (z lat.), přeříznutí, přerušení. Xnterooliimiiiam v. Interkolumnium. Xnteroostalis [-kostá-] lat, mezižeberní, prostory mezižeberní na hrudníku, svaly, cévy a nervy, jakož i zvláštní druh neuralgie. Xnterdlotiim (lat.), v řím. soud. řízení ci- vilním ústní rozkaz, kterým soudní magistrát k návrhu jedné strany processné přikazuje nebo zakazuje straně druhé určité jednání, ale tak, že rozkaz ten jest učiněn závislým na tom, že jsou tu ty neb ony magistrátem samým dosud nevy šetřené okolnosti. Teprve po vydání tohoto podmíněného magistr, roz- kazu mohla otázka, jsou-li tu vůbec okolnosti jej odůvodňující a bylo-li jemu vyhověno, býti učiněna předmětem pravidelného soudního, to jest porotního vyšetřování a rozsouzení. I. mohlo obsahovati přikázání činnosti posi- tivně a slulo pak též decretum^ nebo obsaho- valo zákaz a nazváno pak I. v užším smyslu. Hledíc k tomu, že dekretem mohlo býti na- řízeno buď uvedení v předešlý stav (restí- tuere) nebo předložení věci, po případě před- vedení osoby {exhiberé), třídí se l-ta v širším smyslu na i-ta restitutoria, exhibitoria a prohibitoria. Podle toho pak, Čelí-li roz- kaz proti jedné processné straně nebo proti oběma, rozeznávají se l-ta simplicia a du- pl i ci a. Pro onu svou zvláštnost, že při něm nejprve byl vydán (podmíněný) magistrátský rozkaz (I. redditum) a teprve dodatečně bylo porotnim řízením nalézáno o jeho závaz- nosti, odlišováno řízení Interdiktní od řízení jinak obvyklého a různěny proto i-ta a actio- nes. V Justiniánském právu odpadlo toto zvláštní řízení interdiktní. 2e i nadále jisté žaloby, na př. držební, zovou se l-ta, zakládá se na tom, Že kdysi mělo při nich průchod řízení interdiktní nahoře popsané. //j^. I. ecclesiae, též vetitum ecclesiae, zove se v manželském právu cirk. zákaz, před- stavenými církevními z důvodů speciálních, ale závažných, ve příčině slavení nějakého určitého sňatku daný. Papež může sňatek ta- kový zakázati s klausulí sňatek ten přes zá- kaz církevní uzavřený neplatným prohlašující, biskup však jen s klausulí sňatek takový ne- dovoleným činící. Mimo to snoubenci i jiní spolučinitelé trestem mohou býti stíháni. Také duchovnímu správci přísluší právo, resp. povinnost, z důležitých příčin slavení sňatku na čas zakázati a odložiti na dobu, až by příčiny ty byly odstraněny, jako na př. nemají-li snoubenci všech církví i státem po- žadovaných dokumentů; vznikne-li podezření, že zamýšlenému sňatku vadí nějaká překážka; nemají-li snoubenci dostatečných vědomostí náboženských atd. Vždy však, a zvláště je-li případ takový pochybný, má duchovní správce přcHil ožiti záležitost tu biskupovi a jeho dobro- zdáním se říditi. Tpch. Xnterdlkoe soadni {tinterdktion judici* airé) jest ve francouzském právu soudní opa- tření, dle něhož osoba stížená trvalou choro- myslností, aC jiŽ zletilá či nezletilá, zbavena jest vykonávání svých civilních práv. l-ci s. navrhují příbuzní nebo manžel osoby trvale choromyslné, resp. státní zastupitelství, nikdy však osoby švakrovstvím s osobou choro- myslnou spojené ani chorom3rslný sám; a vy- slovena bývá I. %. soudem teprve po schválení rodinné rady. Interdikovaná osoba má jeŠté menší způsobilost k právním jednáním ne2 nezletilec. NemůžeC ani uzavírati manželství, ani činiti poslední pořízení; ku správě její osoby i jejího jmění ustanoví soud kurátora. Znterolkt jest censura církevní, zbavující všech úkonů bohoslužebných, užíváni (resp. udělování) některých svatostí a církevního pohřbu. Jsou-li s i-em spojeny všechny tyto následky, jest to I. celkový, jinak jen čá- stečný. Může pak býti l-em stižena osoba mravní i fysická i místo; ba osoba i tak i-em stižena býti může. Že spolu i každé místo, v němž by se nalézala, po tu dobu, co se tam zdržuje, stiženo jest l-em. Co se týče bezpro- středních důsledkův l-u, rozumějí se úkony bohoslužebnými, jím zakázanými, mše sv. a všechny úkony církevní, jež od kleriků slav- nostně a veřejně na místě k tomu stanove- ném se dějí. Nynější disciplinou církevní od dob papeže Bonifáce VIII. zmírněn tento dů- sledek l-u tak, že při všeobecném l-u místním v určité svátky, totiž o Božích hodech, Nanebc- Intcrcss — Interference. 687 V2ecl P. Maric, o Boiím Tele a v oktáve jtho, I. v&bec v této pfičíné se suspenduje, tak ie mohou tyto funkce bohoslužebné BÍavnostnč a veřejné konány bjti u přítomnosti lidu, ale B vylouřením těch, kdoj l-u byli příčinou; v jind dny pak dovoleno to s tisni omezením konati tiie, pfi zavřených dveřích a beze zvo- nčni; jdc-li o speciální 1. místní, dovoluje se jednou v témdni mál sv. v kostele tom slou- fiti za úfelem obnovení nejav. Svátosti pro nemocné. Podobní zmírněn i důsledek ve při- iiné přijímáni a udělování i-em zakázaných svátosti, jimii jsou vSechny svátosti mimo křeat, biřmováni a pokání; a také ve pFifinč zbaveni pohřbu církevního stanoveny jisté výjimky. — Porniení l-u je hříchem a kíerik který by jej poruiil vylcoDáváním nfjaké funkce přijatého svěceni, stává se za jistých okolnosti irre^lámím. — Výíct l-ů lalae teatenliae nyní platných udává konstituce Pia IX. >Apostolicac Sedis< z r. 1S69. — Zvláštním druhem l-u je inferiiielum ab in- gressK tcdesiae, částečný to I. osobní, jeni na klerika uvalen na př.ljnď proto, ie místní i. způsobem v uvedené konstituci Pia IX. (pod č. 2.) označeným poruiíl, nebo ic ex' kommunikovaného (je-li vitandus] k funkcím bohosluiebným, ke svátostem, k pohřbu eírk. připustil atd.; zbavuje klerika toho vykoná- váni funkcí posv. svíceni v kostele a veřejné oratoři , přítomnosti při slulbách Boifch, XnterMRlzlat.). _ Častenatví, důležitost, véc, dobré, prospéch ; se zakládá ná zvláítní oblibí (prelium affec- lionis). V rakouském obČ. zák, plnénl I, zove se plným dostiučinénfm (volle Genugthuung). Ale podle tohoto zákona musí plněno býti plné I. z pravidla jen, kdyf jkoda byla způ- sobena z hrubé nedbalosti nebo ze zlého úmyslu. VzeJla-li ale Jkoda pouhým nedopa- třením, mi z pravidla napravena býti pouie Skoda positivna (gg 1323. a násl. obČ. zák.). Za to podle obchodního zákonnfka (ČI. 283.) můie, kdo má žádati náhradu jkody, pohle- dávati vždycky celé I. Srv. Fr. Níommsen, Zuř Lehre vom I. (1855); Randa, O závazcích k náhradě Škody (5. vyd. 1891). W/. latarsHsnt [z lat.], účastník, účastněnec, ^tertMOvatl, zajímati, dotýkati se ně- koho; I. se oč, v něčem účastenství míti, víímati si něčeho. Znterferaaos (z lat.). Jestliže v tělese sou- časně se iiři dva nebo více vlnivých pohybů, tak ie částice jeho každým z nich jsou při- vádčny do pohybu, skládají se tyto pohyby v jeden. Toto skládáni pohybů některého bodu slově l-cí čili křížením kmitání nebo chvění 3 skládání kmitání vSemi tfmi součas- nými vlněními způsobených pro kaídf bod na- zývá se l-cí vlnění. Jest tedy 1. skládání po- hybů upotřebené na chvění a vlnění. Pfi tom se částečné pohyby neruší, nýbrž po l-ci Icaidé též t Iiit«r««B»iitiLl (z franc), zajímavý, poutavý. latsrsHa (id quoJ iniereii) v právu zna- --' -,j.i [ přítomným objí mená rozdíl n n jmění to melo. kdyby ikodná událost nebyla nastala. Podle práva římského jest, kdo stoji za ikod-' livé následky určité událostí, z pravidla po- vinen, nejen snad zaplatiti obecnou hodnotu věcí, kterou druhý í kóduje, nýbrž plniti veSkcré i. I'ra se po- jímá nejen to, oč po- savadní jmění Škodu- jícího bylo umcnáeno (positivní škoda, tak zv.damnuin emergeni), nýbrž i zisk, který by jinak b_yl jistě učiněn (u$lý zisk, iHCrum cti- laMí). Při tom se před- pokládá, že mezi škodou a událostí k náhradě zavazující byla kausální souvislost. Jenom onu ikodu třeba napraviti, která jest skutečným — byť i jen nepřímým, nepředvídaným a ne nevy- hnutelným následkem oné události. Nahraditi se musí vSak pouze Skoda na majetku vzešlá; z toho důvodu nehledí se k hodnotě, která č. vyobr. 19^ g. vlnění pokračuje, jakoby se s druhým nebylo setkalo, Z roimaiiitvch pfipadQ kříženi vlněni uvádíme některé důležitější. Mají-li interferu- jící vlny stejný smčr kmitáni, na př. jaou-ti všecky longitudiálni nebo transversální s touž ._.. kmitáni 3 nejsou -li výchylky příliš velké, pak výslední clongace jednoho každého bodu rovná se algebraickému součtu jedno- tlivých elongací. SetkajiMi se dvě vlny stejně dlouhé v témž směru postupující, tak že padne vrch na vrch, dol na dol, coí děje se, když roi- díl vykonaných drah rovná se nějakému po- čtu celých vln, nastává výslední vlněni stejné 688 Interference. délky vlny Jehož amplituda rovná se součtu am- plitud (obr. č. 1979., kdež CSDS'Ez CMD\Í*E znamená vlny interferující a CQDQ'£ vlnu vý- slední) ; setkavaji-li se s fasemi protivnými, je-li totiž jedno vlnění proti druhému pozacfu o lichý počet polovin, rovná se amplituda výsledního C. vyobr. 1981. vlněni rozdílu amplitud obou vlnění (vyobr. č. 1980., kdež BMCSD a BAÍ'CN*D jsou vlny interferující, B\Í*'CN"D vlna v^^sledni); jsou-íi tyto stejné, nastane klid. Snacino se I. vln po- zoruje na povrchu kapalin, na př. na hladině vodní. Hodíme-li na různých místech dva ka- meny do vody, povstanou dvě soustavy vln, které se pronikají a svou dráhu dále sledují, a to každá tak, jakoby se s druhou nebyla ani setkala. Na větších vlnách čeří se menší; pohyb, který každý bod koná následkem jedné soustavy, prostě se skládá s pohybem uděle- ným mu druhou soustavou. Tak se stává, že bod některý koná působením obojího vlnění silnější chvění, než by konal následkem vlnění jednoho; ale výslední chvění může míti též menší amplitudu než obě složky, ano hladina vodní může současným jejich působením zů- stati v poloze vodorovné. Křížením se dvou vln stejné délky a amplitudy a stejné roviny kmitáni postupujících ve směru protivném nastává vlnění stojaté (viz Vlnění). I. vy- skytuje se při všech výjevech přírodních, které ve chvěni a vlněni mají původ, jest tudíž i. zvuku, světla, tepla sálavého, vln elek- trických. I. zvuku. Vycházej í-1 i ze dvou identických zdrojů tónů >4 a fí (vyobr. č. 1981.), t. j. ta- kových, které v každém okamžiku vyvozují stejně intensivní a v témže směru dějící se chvění, tu v jejich rovině souměrnosti setká- vají se vlny zvukové, vykonavše stejné dráhy, se stejnými fasemi a v celé té rovině nastává sesílení zvuku. Ve všech bodech, ve kterých jest rozdíl drah, jeŽ vlny z bodů A2iB vycháze- jící vykonaly, sudý počet polovin, nastává rov* něž sesQeni, v bodech však, pro něž jest roz- díl vykonaných drah lichý počet polovin, se- tkávají se vlny s fasemi protivnými a nastává v nich seslabení zvuku. Poněvadž geometrické I místo bodů, jichž rozdíl vzdáleností od dvou pevných bodů jest veličina stálá, jest hyperbola, tvoří tato místa plochy hyperbolické. Pokusné po- tvrzení i. zvuku provede se rozma- nitými způsoby, nejjednodušeji la- dičkou. Držíme-li tuto blízko ucha nebo nad resonanční rourou, třeba zkoumavkou, a otáčíme jí, shledává- me, že v místě d a jf (vyobr. č. 1982.) jest zvuk nejsilnější; otáčíme-li dále, seslabuje se tón, až v poloze hyper- boly gn neb ik zmizí, a pak opět se sesiluje, jak již bratři Webrové shledali. Nastrčime-li na jedno ra- meno ladičky, když tato jest v po- loze. Že zvuk zmizel, trubku skleně- nou, která chvění jeho zadržuje^ slyšíme opět znění. Jiné způsoby demonstrace i. zvuku dějí se inter- ferenční rourou Hopkinsovou (z r. 1835) pomocí obrazců Chladného rou- rou Norrembergovou a Quinckeovou přímo sluchem, přístrojem Kundto- vým, v němž se dokáže Kundtovými práškovými obrazci, Helmholtzovou dvojitou sirénou a j. Demonstrace rourou Hopkinsovou (obr. Č. 1983.) jest následující: přivede-li se deska A do chvění, že povstane vyobrazený obrazec Chladného^ mají vždy dvě sousední části současně fase protivné, protější části fase stejné; postaví-U C. vyobr. 198a. se roura Hopkinsova nad znějící desku ra- meny a a c nad Části na př. f, 2, tu zvuk postupující rameny těmi v rouře b se ruší a písek na bláně B zůstává v klidu; postaví-li se ramena a a c nad části /, 3^ tu se vlny oběma rameny postupující v b sesilují a písek na bláně B sesype se v obrazec Chladného. Interference. 689 řludebníkum znám jest úkaz, že dvě sou- hlasně naladěné píšťaly, které stojí vedle sebe na témž měchu, nevydávají současně znějíce tón dvojnásobně silný, nýbrž jen velmi slabý; příčina úkazu jest, že tóny oběma píšťalami vydávané se liší v době fase o pál doby kmitu, jak to dokázal Kónig manometrickými plameny, z nichž jeden se prodlužuje, kdyŽ druhý se zkracuje. Důležitý případ I. zvuku jest, kříží-li se dva tóny lišící se málo svou výškou. Vlny obou střídavě se scsilují a seslabují, tak že nastane sesilování a seslabování tónu známé pod jmé- nem rázy (zázněje, záchvěje). Pozorují se snad- no dvěma ladičkami na týž tón naladěnými, sní- žíme-li tón jedné tím, žo na ni nalepíme vosku. Čím více vosku přidáváme, tím jest počet rázů větší; rovná se počet jich za 1 sekundu rozdílu absolutních výšek obou tóna. Rovněž pohodlně se pozoruji dvěma stejně dlouhými píšťalami otevřenými, jestliže jednu částečně zakrýváme a tím její tón snižujeme. Též dvě struny skoro na týŽ tón naladěné zřetelné dávají rázy. Sesilování a seslabování vlnění pří tom vznikající lze učiniti viditelným pří- strojem Lissajousovým a Desainsovým, jenž skládá se ze dvou ladiček; jedna jest pevná nesoucí skleněnou desku počazenou, druhá se posouvá a nese hrot, jenž na skleněné desce píše vlny. Rázy znal již Sauveur (1700) a upotřebil jich ku měření výšky tóna; slouží též k ladění píšfal, ladiček atd. Rázy vzni- kají nejen l-cí tónů vlastních, ale i l-cí tónů vrchních. Není-Ii jich počet za sekundu velký, rozeznáváme je ; přesahuje-li 30, nemohou se více rozeznávati a způsobují drsnost souzvuku tónů, což jest příčinou dissonance (v. t.J dle Helmholtze, před nímž to již Sauveur (1700) a po něm Robert Smith (1749) tvrdili (viz E. Mach, PopulSr-wissenschaftliche Vortráge 1896). l-cí dvou silných tónů vznikají nové tóny, kombinační zvané, jichž výška rovná se buď rozdílu výšek křižujících se tónů, a pak šlo- vou differenční, nebo scučtu, a pak se na- zývají su mm ač ní. Differenčnítóny pozorovali poprvé Sorge v Hamburce r. 1744, Romieu v Montpejlicru r. 1753 a Tartini v Padově r. 1754; podle tohoto nazývaly se i tóny Tar- tiniho. Th. Young je tak vysvětloval, že vzni- kají z rázů, jdou-li tyto tak rychle za sebou, že splývají v jedno. Helmholtz však je vysvětluje takto: Jsou-li výchylky kmitajících se bodů příliš velké, není výslední pružná síla pudící je zpět do polohy rovnovážné prostě úměrná první mocnině této výchylky a neplatí pak princip superposice malých pohybů ; vezme-li se do počtu závislost síly i na čtverci vý- chylky, obdrží se nová chvění, jež dávají vznik jak tónům differenčním tak summačnim, kte- réžto poslední se z rázů nikterak vysvětliti nedají. Jsouf dle toho tóny kombinační děj objektivní, existující již ve chvění vzduchu. Tóny kombinační mají velký vliv na konso- nanci akkordů. l-cí zvuku původního a jeho zvuku odraženého od stěn v uzavřené míst- nosti, jestliže výška tónu původního rychle Otliv Slovník Nauřný, 8v. XII. 6 7 1897. stoupá a klesá, vznikají kombinační tóny zva- né variační, jeŽ objevil Č. Dvořák (1874). I. světla jeví se všude, kde dva nebo více paprsků současně působí na tytéž částice aetherové, což má za následek zvětšení nebo zmenšení intensity světla, jako jest při ohy- bu (v. t.). barvách tenkých vrstev, křížení se světla polarisovanóho v dvoi lomných kry- stalech. V užším smyslu se l-ci světla vyroz- umívá jen působení na sebe paprsků, které na své dráze pouze se odrazily nebo jedno- duše se zlomily. Zkušenost uči, že ku vzniku I. viditelné jest potřebí, by křižující se pa- prsky vyšly z jednoho svítícího bodu, čili aby paprsky byly kohaerentními a aby roz- díl vykonaných drah nebyl příliš veliký. Ne- boť dva ve značné vzdálenosti od sebe se nacházející body světelného zdroje můžeme si mysliti jako zcela na sobě nezávislé (inko- haerentní) středy vlnění, tak že pa- prsky z nich vy- cházející mají růz- né fase a různé směry kmitů, kte- ré se u obou jinak a to nepravidelně mění. l-ci světla lze ukázati slav. poku- sem Fresnelo- vými zrcadly. Jsou to dvě rovná zrcadla kovová ne- bo skleněná a na zadní straně černě natřená, svírající úhel velmi tupý. Postaví se tak, že hrana, ve které se stýkají, jest rovnoběžná s úzkou štěrbinou, z niž papr- sky na ně pod velkým úhlem dopadají; na nich se odrazí tak, jakoby vycházely z vir- tuálních obrazů štěrbiny v obou zrcadlech, a po odrazu paprsky od jednoho zrcadla od- ražené stýkají se s paprsky odraženými od druhého zrcadla a poněvadž roviny kmitů svírají úhel velice malý, skoro splývají, inter- ferují. V rovině souměrnosti obou obrazů stýkají se odražené paprsky, vykonavše stejné dráhy, se stejnými fasemi a sesilují se (podle čary a A ve vyobr. č. 1984); rovněž sesilují se paprsky v bodech prostoru interferenč- ního (podle čar a'A\ a*'A'*), pro které rozdíl vykonaných drah paprsků od obou zrcadel odražených jest sudý počet polovin, kdežto na místech mezi těmito (podle čar b'B'^ b^'B'\ b'"B'% kde jest rozdíl vykonaných drah lichý počet polovin, paprsky úplně se ruší. Rozdělení míst úplné tmy z této úvahy samo se podává. Jak při l-ci zvuku bylo ře- čeno, tvoří body, v nichž se stýkají paprsky stejných rozdílů vykonaných drah, hyperboly, jejichž ohniska jsou imaginární obrazy štěr- biny (tato pro jednoduchost budiž pokládána za bod). Tvoři tedy body stejných rozdílů fasí konfokální hyperboly, jejichž hlavní osa 46 C. 1983. Hopkínsonova roure intcrfercnčni. 690 Interference. Jest dána výrazem ; 1 . j . .... objeví se v prftscdch této s uvedenými plo- r P""" ^'^'^ ncjvctsL . ^^^^j prouÍKy střídavě svétI6 a tmavé a sice ,„ I ,, 1 . j ■_ I- uprostřed nejsvěllejSi. Prouiky ty, jak pa- jasnosti a (2.. + l)-2 pro body nejmenšij"- (rW, jsou tím Sirií/ iim jest slŽna od ircadU nosii, kdei i znamená dólku vlny svCtelné. | vidálenéjši. Šířka jejich závisí i na délce vlny světelné. Při světle Červeném jsou nci- C vyobi r93t. , áirší. postupné uíái při oraniovém atd.. 1j i7 nejuiii při fialovém. Upotřcbi-li se tedy .\-., ,s, svélla bildho, utvoří kaídá barva svou ■ '. "■-, / i ■-. soustavu proull^ů; uprostřed, kdi.- ,■ '', '■•,, / ; \ víecky mají ncjvétSi intensitu, jeví ■■-._ -' '■ ■>. se prouíuk bílý, íervcnč Icmova- ■ '■, '■•-, / 1 _ \ ný, dále pak,prcuiky rQzně ibar- ■ ' ' ' vcné. — ÚKai způsobený in- terferenčními zrcadly bývá smlícn 3 úkazy ohybu světla na hranách zrcacicl. Pokus zrcadly byt různě modi- fikován, Fresncl pouíil těl tři zrcadel, abv dokázal, že světlo od- razem na hustiim ú- střcdi zpožďuje se o půl vlny, Lloyd(l837i nechal interferovali svétlopFicházejicí pří- mo ii: étěrbiny se svčlli'ni od zrcadla odrai^ným. Michel- son (1890) poulil zr- cadel svírajících úhel skoro pravý. Fresnel l-ci téi ukázal svým dvojitým hranolem, t. j. hranolem velkélio úhlu lámaciho, který se hra- nou lámací postaví rovnoběíně se štěrbinou, I jinými způsoby byla I. vyvozena, jako od Hillcta dvěma poločočkami , od Jamina dvěma k sobě nakloněnými skleněnými deskami a interferenčním refrakto- enkých vrstev jsou zvláštní druh úkazů interferenčních. Průldedná tělesa v tenkých vrstvách j 'VÍ jak ve světle odralcnižm tak ve svillc procházejícím krásní zbar- vení. Nejsnáze jest výjev pozorovati na Imblinách mydlinových, na te- nounké vrstvě mastnoty (na pF. ter- penlinového oleje) na vodé; jeví se t&i v tenkých vrstvách vzduchu obsažcněho v trhlinách krystalů a n jest pod jménem irisacc (v. t); v něm má původ zbarveni lesk- ni' lých kovových předmětů v plameni, |>ři černi se pokrývají tenkou vrst- vou kysličníku (napouštčni a kaleni oceli). Barvy ty nesprávně vysvětlo- val Newton (1675) thcorií emanačni předpokládaje, íe světelné částice Otoči-li se tyto soustavy hyp.^rbol kolem i se nacházejí v různých stavech, jci nazval spojniee obou ohnisek jako osy, povstanou 'jíd (vkes, zrněny), následkem kterých při ná- rotačni hyperboloidy stejných vlastnosti. Celý i rázu na rozhraní dvou prostředí v jednom intcrrercnčni prostor jest tedy prostoupen stavu se snáze propouštějí, v druhém snáze plochami střídavě tmavými a světlými, ťo- odráieii. Rob. Hooke 10 let před tím podal staví-li se do interferenčního prostoru stčna, 'o jejich pfivodu správnější náhled, nedovedl Interferenční zrcadlo — Interkolummum. 691 vĚak jednotlivosti vysvčtliti. Theorif undu- lačni vysvětluji se takto: Dopadaji-li sv6- telnč paprsky na tenkou průhlednou vrstvu L (vyobr. č. 1985.), odráiejí se Ěáslečně na přední ploie, částeční vnikají dovnitř a lá- mou se, na druhé ploie opět Částečné se odráíejt a částeíaé vycházejí ven lámajíce se ; odraiená čásC přijdi: opčt na první plochu, zde opĚt ČástcřnÉ se odrazí, částeč- ně vychází ipět do původního prostředí lá- majíc se; tato čásC interferuje s odraženým paprskem pocházejícím od jiného paprsku na přední plochu rovnobéíně s prvním dopada- jícího a dle toho, s jakými se setkávají faaemi, aesilují nebo seslabuji se. Paprsek, který pro- jel tenkou vrstvou tam a zpět, proti prvnímu o něco se opozdil; toto zpožděni závisí na tloušťce vrstvy, na rychlosti, se kterou světlo vrstvou postupuje, tedy na indexu lomu, a na úhlu dopadu; největší zpoždění jeat při dopadu kolmém. Mimo to uvá^ti jest, ie pří C. ryobt. ijSj, odrazu na ústředí hustším nastává zpožděni O p&l doby kmitu. Jcstliíe pf i kolmém dopadu dvojnásobná tloušCka vrstvy rovná se sudému poetu polovin, nastane v odraženém světle seslabení, protože k tomu jeité přistoupí re díl dob (asi o půl doby kmitu, pocházejí z toho, íc na jedné ploác jest odraz na ústředí hustším, na druhé na ústředí řidiim ; ve světle procházejícím, kde u jednoho paprsku oba odrazy se ději uvnitř, tedy oba Du1Aovati meziaktí malými kousky většinou rázu raškovitého, iež sluly intermedia. Staré divadlo španělské a italské má veliký reper- toir takových intermedii. Ve Francii podal Moličre v balletech a ceremoniích her >Mon- sieur de Pourceaugnac«, »Le Malade imagi- nairec, »Bourgeois gentilhomme« a j. vzory interméd. Později v aVIII. stol. přetvořil se intcrmédev úplnou hru, jež však nepřesaho- vala nikdy jeden akt. Dnes zanikl úplně. Xn terminis (lat.), v mezích (zůstati); I. t-no, v určité době. Xntermitteiui (lat.) i.febrís, v. Střídavka. Xntenniiiidlnm (lat.), prostor mezi jedním a druhým světem ^ nalézající (řec. metakos- mion). Obyč. v plur. l-ia, prostory mezisvěté, v nichž podle Epikura bohové sídlí a blažený tam život tráví, jsouce odloučeni od světa. XntemAoe viz Internovati. Xntemaoioii&la (z lat.). S pojmem i-ly (dělnické) bývají spojovány představy ne- jasné, zejména představy o rozsahu, tuhosti a účinnosti organisace její namnoze příliš romantické a vůbec přepjaté. V Širším smyslu naznačuje nám pojem I. vůbec shodu mezi zástupci dělnictva různých národů jak v pří- čině určitých cílů hnuti dělnického, tak i jeho prostředků, po případě i s jistou tomu při- měřenou organisací. Ale právě v posléze dotčeném směru rozeznávati jest dvojí období ve vývoji dělnického internacionalismu. V prv- ním je tu sice určitá usnesená pevná orga- nisace, ale nevalná ještě shoda v cílech a sna- hách; ve druhém platí opak. A) První období (1864—1876). I -lou roz- umí se v této době spolek »International Working Men's Associationc (Meziná- rodní spolek dělnický), založený z usnesení dělnického meetingu. Konaného 28. září 1864 v Londýně. Němečtí socialisté, z domova vy- povězení, byli již r. 1840 založili v Londýně tajný spolek >Ďund der Gerechten«, kte- rýž na mysli měl všeobecnou sociální revo- luci a tudíž i za tím účelem propagandu v růz- ných národech. Lapidárního výrazu došel však tento cíl teprve, když vedení se ujali Karel Marx (♦1818 — 1 1883) a Bedřich Engcls (♦ 1820 — t 1895). »Jednota spravedlivýchc proměněna r. 1847 v »Ligu kommunistůc (The Communfst League, 1847—1852) a při- jala za programm historicky velepamátný »Kommunistický manifeste, od obou řeče- ných mužů vypracovaný, kterýž v jádře již obsahuje všecky význačné nauky Marxovy a končí pozevem : »Proletáři všech zemi, spojte se!« Příležitost k opravdovému po- kusu o formální uskutečněni nadešla teprve, když dělníci francouzští, navštívivše světovou výstavu londýnskou r. 1862, navázati mohli zde styky s anglickými, kteříž ve svých ko- aličnícn snahách po lepší mzdě a příznivěj- ších podmínkách pracovních (viz Dělnické koalice) ohroženými se viděli soutěží hůře placených dělníků pevninných a dovolávajíce se mezinárodní solidaricy prospěchů dělni- ckých snažili se přesvědčiti francouzské sou- druhy o potřebě shodného postupu. Z těch prvních podnětů vyšlo konečně usnesení výše dotčeného dělnického meetingu, kterýž ihned dosadil výbor ze zástupců různých národností k vypracování programmu a stanov. Návrh programmu, který výboru tomu byl předložen od člena jeho Mazziniho, byl zamítnut, za to schválena Marxova »inaugurální adressa« i stanovy od něho navržené. Obsah inaugu- rální adressy liší se velice od >Kommuni- stického manifestu* Marxova. Vyhýbat se ona v úmyslné, diplomaticky obratné nedůsled- nosti všemu přesnému vyznačení konečných požadavků, jak jest obsaženo v manifestu. Nalézá spíše pro všecky v tehdejších hnutích dělnických různě sledované cíle slovo uznání, tak do konce i pro úspěchy svépomocných dělnických snah anglických, kteréž přece ryze spočívaly na půdě platných právních zřízení. Staví spíše do popředí jen společné důleži- tosti dělnické naproti sporným s nimi zájmům postupujícího kapitalismu, potřebu emanci- pace z toho vyplývající a jako prostředek k ní: dosažení politické moci. Závěrečným provoláním manifestu: Proletáři všech zemí, spojte se! končila se též inaugurální adressa. Spolek měl býti ústředním orgánem pro zá- měrné spolupůsobení dělnických spolčení v různých zemích; každoroční sjezd (kon- gress) zástupců jejich měl býti orgánem usná- šecím, generální rada výkonným. Místa sjezdů byla pak: r. 1866 Geneva, r. 1867 Lau- sanne, r. 1868 Brussel, r. 1869 Basilej. Marx, zůstávaje duševním vůdcem, ač nijak nápadně do popředí se nestavěl, snažil se do zásad- ních usnesení těchto kongressů částem svého programmu kus po kuse proklestiti cestu. Kdežto ještě kongress genevský obmezil se na požadavky ochrany dělnické, m. j. na po- žadavek maximální osmihodinné doby pra- covní pro dospělé, již lausannský žádá sestát- nění dopravních a spojovacích prostředků, na to brusselský též pozemků a dolů, basi- lejský konečně výrobních prostředků všech. Praktická působnost spolku přestávala na pod- poře některých stávek, více morální než hmot- né. Celkem nebyla ještě půda pro Marxovy myšlénky dosti obecně připravena. Ostré zakročení francouzské vlády proti tamním odvětvím I-ly, když z pole sociálního zabočily na politické, rozhořčení anglického dělnictva, když generální rada I-ly vyslovila své sym- pathie pařížské kommuně, a silně oživené ná- rodní vědomí dělnictva německého za příčinou francouzsko-něm. války — to vše vadilo úspě- chu. Vnitřní opposice ve spolku, jejíž názory byly anarchistické a snahy zásadně re- voluční, k nejpříkřejší srážce propukla r. 1872 na sjezdu v Haagu. Michal Bakunin, vůdce její, byl tu i s přívrženci sice vyloučen, avšak tím novým oslabením také osud I-ly spečetén. Přeložení sídla gen. rady do N. Yorku bylo zástěrou, aby se dovršený nezdar zakryl. R. 1876 nastal formální rozchod. Pokus sjed- nocení Marxistův a Bakuninovcův na kon. 694 Internacionální — Interpellace. gressu gentském (1877) se nepodařil. •Vše- obecná unie mezinárodních socialistůvc na tom sjezde usnesená zůstala planým náběhem. Agitacní taktika přívržencův a fantasie postra- šených odpůrců zveličila představy obecen- stva o přívrženstvu a působnosti i nmotných prostředcích ^mezinárodního spolku dělni- ckého« daleko přes onu míru, která se srov- návala s pravdou. B) Druhé období. Nyní vyrozumíváme I-lou prostě skutečnost, že dělnictvo různých národů chová vědomí o společenství svých zájmův a cilův a Že za tím účelem se roz- ličným způsobem dorozumívá, občas pak stej- ným těm zájmům na mezinárodních sjezdech dává výraz. V příčině organisační panuje tu jen spojení zcela volné, nemá středu a za- stoupeni v té formě zjevného a učlánkova- ného, jako spolek dříve uvedený; formálně dosazeného a zmocněného orgánu ústředního není. Jediné tedy na občasných, z různých podnětů svolávaných mezinárodních sje- zdech dělnických, buď všeobecných nebo jen od délnictva jednotlivých výrobních od- větví pořádaných, vystupuje ta mezinárodní solidárnost jaksi offíciálně na venek k mani- festacím agitačním a k autoritativním proje- vům. Takové sjezdy byly dosud zejména ava mezinárodní sjezdy svolané r. 1889 do Paříže Heden od t. zv. possibilistů, druhý od strany Guesdovyj), na nichž vytčen za požadavek vácho proletariátu osmihodinný den pracovní a usnesena mezinárodní oslava 1. května jako svátku dělnického. Oba sjezdy dohromady označují se nyní jako první všeobecný mezi- národní sjezd dělnický ^nové řady). K. 1890 první mezin. sjezd dělníků hornických v Joli- montě; r. 1891 druhý všeobecný mezin. sjezd dělnický v Brusselu (kdež po ostré srážce vyloučeni anarchisté^; r. 1893 třetí všeob. mezin. sjezd děln. v Curichu, jehož se súčast- nili i zástupci odborových jednot dělnických (Tradesunionisté) z Anglie; r. 1894 první mezi- národní sjezd dělníků textilních v Manchestru ; r. 1896 čtvrtý všeob. mezin. sjezd dělnický v Londýně. Přes tuto jen volnou souvislost staly se však duševní pásky mezinárodní spojitosti dělnické pevnějšími tím, že za^ tím idce Marxovy nabyly rozšíření, zjednavše sobě nejprve rozhodný vrch v Německu sply- nutím strany Liebknechtovy (marxovské^ s ně- kdejší stranou Lassallovskou (1875 v Gothě) a nenáhlým vítězstvím toho směru nad libe- rálně - svépomocnými hesly Schulze-Delitz- schova směru a proniknuvše pak mnohem účinněji též v dělnictvu národů jiných. I. v ny- nějším smyslu znamená tedy 1. skutečnost mezinárodního souhlasu širokých skupin dělnictva, hlavně ovšem dosud průmyslo- vého, ve vzdělaných státech světa o jistých společných zájmech, snahách a cílech, při čemž vůdčími myšlénkami jsou především nauky Marxovy; 2. volné (neformální) spojení národních organ i sací, hlavně je- jich vůdců i tisku, a občasné mezinárodní sjezdy. Jiného dosahu to slovo na ten čas nemá. Bf, ^ Xntenuioionálni (z lat.), mezinárodní. Internát (lat.), ústav vychovávací tak zří- zený, že žáci zde jsou zároveň stravníky; do- stávat se jim tu vedle výuky a výchovy i ce- lého zaopatřeni. Bývají tak zřízeny sirotčince a ústavy pro dítky slepé a hluchoněmé, školy vojenské, kněžské alumnáty, klášterní insti- tuty pro dívky a j. Vedle stinných stránek, jako Že se odvyká v i-ech smyslu rodinnému a že leckterá nepřirozená umělkovanost (pře- tvářka) se vpraví do povah působením Šablo- novitých řádů, mají l-y i své dobré stránky, jako že se zdarem v nich se pěstí smysl pro kázeň, pořádek a nadšení pro společnou ideu. Opakem l-u jest externát (v. t.). Xntcvni (z lat.), vnitřní. — i. lékař- ství obírá se léčením chorob vnitřních, totiž skrytých v těle, naproti nemocem zevním či externím, jež jsou již na povrchu těla patrný. Rozdíl mezi vnitřním lékařstvím čili zkrátka lékařstvím a zevním lékařstvím býval ve dří- vějších dobách daleko přesnější neŽU nyní, kdy mnohé nemoci i. léčí se jiŽ chirurgicky, jako na př. rakoviny útrob břišních, kaménky žluční, vnitřní uskřinutí střev a pod. Dle toho nazývá se internistou lékař obírající se vý- hradně léčením nemocí vnitřních. Internista viz Interní. Intemodlnm. bot., člen, viz Stonek. IntemoTati (novolat.), uvězniti neb aspoň naříditi pobyt v určitém místě neb území se zapovědí místo, resp. území ono opustiti. Trest internace čili konfinace (něm. Ver^ strickung) jest trestem obmezujícím svobodu, podobně jako trest vypovědění. Kdežto však vypovědění obsahuje zápověď na určitém mí- stě se zdržovati, obsahuje internace zápověď určité místo opustiti. Internace nevyskytuje se již v moderních trestních zákonech. Jen výjimečně užívalo se jí ještě v tomto století proti osobám politicky nebezpečným anebo za nebezpečné pokládaným. Nejznámější pří- klad internování jest konfinace Havlíčkova v Brixenu. Spojena jsouc s policejním dozo- rem má internace dnes jen povahu policej- ního opatření. Intemnm (lat), nitro, zvláště vnitřní po- měr členů spolku, kollegia. Intemnntil, stálí vyslanci papežští, usta- novení při některých dvorech 2. řádu a pa- třící do II. třídy diplomatů; nalézají se v Bra- zílii a Hollandsku. Tpch. InteroMens (lat.), mezikostní, prostory mezi kostmi předloketními a bércovými a pak blány, cévy a nervy tamtéž. Interpellace (lat.) znamená v soukromém právu upomenuti dlužníka, aby zaplatil dluh; v právu veřejném nazývá se tak formální dotaz, jejž členové zákonodárných sborů či- niti mohou k vládě žádajíce za vysvětlení, jak nebo proČ vláda v jisté záležitosti jistým způsobem jednala nebo se chovala a jak se hodlá v podobných případech napříště za- chovati. Právo i. přiznávají poslancům všechny moderní ústavy, ať již výslovně aC mlčky. V Rakousku mají říšští poslanci právo intcr- pellovati ministry, v Čechách zemští poslanci Inter pocula — Interrogativum. 695 právo interpellovati místodržitele. I. podávají se písemné předsedovi sněmovny a musí býti podepsány ve sněmovně panské nejméně od 10, ve sněmovně poslanecké a na sněmu če- ském nejméně od 20 poslancfi. Interpellovaný člen vlády můŽe na Í-d odpověděti buď hned anebo odpověď pro pozdější dobu slíbiti nebo ji i odmítnouti anebo konečně vůbec ani ne- odpověděti. Na říšské radě může o i-ci za- hájeno býti jednání, nikoli však na českém sněmu. Viz Čechy str. 555. -dle. Inter poonla (l^t.), při pohárech, při pití. Znterpol&oe (z lat.) sluje ve filologické kritice změněni textu původního rukou cizí, zvláště přidáním jednotlivých slov, vět, ano i celých odstavců. Rukopisy vykazující ve větším počtu přídavky pozdější zovou se interpolovanými, původce přídavků sám inter po látor. Nejednou dalo se intcrpolo- vání v dobrém úmyslu, napraviti chybu vznik- lou v podání, zejména způsobenou vypuště- ním jednoho nebo více slov. Častéji však hleděno, jako od grammatiků, výraz neob- vyklý a nejasný nahraditi slovem bčžným a srozumitelnějším i učiniti tak znění textu čte- náři pochopitelnějším. Jindy zase byl zjevný úmysl klamati čtenáře z různých důvodu, na př. náboženských, politických a p. Mnohdy konečně cizí přídavky zavinil písař ve své svědomitosti nebo prostotě i obmezenosti, maje výklady interlineární nebo marginální za čásC textu památky, již opisoval. Odhaliti i. v památkách starých a odtud je vyloučiti jest úlohou kritiky filologické. — - Srv. Blass, Hermeneutik u. Kritik v Iw. Můllera Hand- buch der klass. Alterthumswissenschaf^ I 1, str. 231. RiWk. Interpolovati (prokládati) v mathe- matice nějakou dle jistého zákona sestave- nou řadu hodnot «,, a.^, jg, a^ , . . Om, íin . . . . znamená vřaditi mezi dva sousední členy této řady jistý počet takových veličin, aby se členy původní řady tvořily řadu novou, dle téhož zákona zřízenou. Je-li dána na př. arithmeti- cká řada 1, 9, 17, 25,... a máme-li mezi každé dva členy vložiti tři nové hodnoty tak, aby- chom obdrželi zase arithmetickou řadu, jest třeba diíferenci dané řady {d = 8) déliti čtyřmi — r— 7, máme-li vřaditi r členů), takto in- terpolovaná řada zní 1, 3, 5, 7, 9, 11, 13, 15,17.... I. užíváme Často, kde z řady pokusů chceme odvoditi nějakou obecnou závislost mění- cích se veličin. Pokládáme-li úsečky úměrné vždy jedné dvoiici na sobě závislých hodnot za souřadnice bodŮ v soustavě pravoúhlé, dostaneme tím z řady pokusů sérii bodů, které lze spojiti čarou. Souřadnice jednotli- vých bodů této čáry lze mnohdy pokládati přibližně za nové dvojice zkoušených hodnot a lze tedy z takového diagrammu někdy takové dvojice dosti přesně určiti. Rovnice této čáry udává pak mathematicky závi- slost obou mČnícícn se veličin. Lagrange podal formuli, která při n určených dvojicích závislých hodnot udává jednu z nich jako ce- listvou algebraickou funkci n— Iho stu[^é veličiny druhé. Črka. Interpret (z lat.), tlumočník, vykladač.— InterpretacOi výklad. Viz Exegese. Pokud se týče výkladu v právnictví, viz Výklad zá- kona. Zuterpnnkoe (z lat.) jest písemné dělení slov a skupin slovn;^ch pomocí zvláštních znamének, t. zv. děliael č. dělítek, která sama také bývají jmenována i-mi. Rozsah a způ- sob i. u rozličných národů a v rozličných do- bách jest rozUčný, jelikož zakládá se na zvyku ; někdy (v starýcn nápisech) I-cí rozdělována všecka jednotUvá slova, při čemž nedbáno dělení větového. U evropských národů doby nové v í-ci známým způsobem užívá se těchto znamének: tečky (.), středníku č. sémikóla (;), dvojtečky (:), čárky č. kommatu (,), závo- rek ([]), otazníku (?), výkřikníku (!), po- mlčky ( — nebo ...), znamének uvozovacích ( „ " , • ), znaménka pro dělení slov složených nebo ve dvou řádkách psaných (-). (Srv. Dě- lení v mluvnici.) Ale ani těchto znamének neužívá se vždy stejně; na př. Francouz nebo Angličan často nepíše čárky, kde píšeme ji my a naopak. Zty-, Xnterreg^nm (l^^Of mezikrálf, bezkrá- loví, doba od smrti nebo sesazení krále do- savadního až k volbě nového. Dle Livia první i. nastoupilo po smrti Romulově. Zvláště sluší vytknouti, Že i v době republiky na- zýval se I. stav obce, kdy nebylo konsulů, za jichž předsednictví by volby nových konsulů v komitiích centuriátních mohly oýti předse- vzaty. — V Dánsku bylo í. v 1. 1332—1348, v Polsku po smrti Ludvíka Uherského (1382) a od zavedení království volebního r. 1572 vladaření arcibiskupa hnězdenského. V Ně- mecku nazývá se i. obecně doba od smrti Kon- ráda IV. (Í254) až do zvolení Rudolfa Habs- burského r. 1273. Srv. Interrex. Pk.red. Znterrez (lat), mezikrál: 1. Ve starém Římě připadají auspicia po smrti králově opět senátu, jenž volí ze sebe losem jednoho senátora patricijského, aby vedl správu říše až do volby nového krále. Senátor ten slul í. Úřad jeho však trval pouze pět dní, po jichž uplynutí jmenoval svého nástupce, dru- hého í-rega, a ten po případě dalšího, až volba krále byla vykonána. První i. však nebyl opráv- něn předsevzíti volbu krále. — 2. V králov- ství Polském zastával úřad i-rega primas království Polského, arcibiskup hnezdenský; trvale spojen byl úifad ten s arcibiskupstvím hnězdenským po vymření rodu Jagajlovců r. 1572 zavedením království volebnino. Pri- mas stal se tím prvním po králi, svolával sněmy, řídil volby krále, přijímal cizí posel- ství a vedl zahraniční politiku místo krále. Nebyl-li v době interregna stolec arcibiskup- ství hnězdenského obsazen, byl i-regem bi- skup kujavský, a když ani toho nebylo, bi- skup poznaňský. Srv. Interregnum. Pk,red, Xnterrogfttivnm (lat.), zájmeno tázarf 696 ínterruptio — Interval. Xntermptio [-pcio], lat., přerušení. Intemekoe (z lat.) v. Dalekohled str. 876. Iiiterseptiim (lat), přepážka, zejména bránice jakožto přepážka dutiny hrudní a břišní. Interstate Oommeroe [interstét kóm'rs] nazývá se ve Spojených Státech scv.-amer. obchod mezi jednotlivými spolkovými státy na rozdíl od vnitřního obchodu jednotlivých států, t. zv. Internal Commerce, a na rozdíl od obchodu s cizinou, t. zv. Foreign Com- merce. Interstátní obchod upraven jest spol- kovým zákonem Spoj. Státu ze 4. ún. 1887 (Interstate Commerce Act [Bili, Law]), k němuž vydána byla no velí a z března 1889. Interstltinm [-tícium], lat., zovc se inter- val či doba, která dle předpisů církevních uplynouti má mezi jednotlivými svěceními. Nynější disciplina církevní ve příčině té sta- novena koncilem tridentským. Hlavní její zásady znějí: 1. Délku doby mezi jednotlivými svěceními nižšími stanoviti ponecháno bisku- povi; zavládl pak u věci té obyčej, že všechna čtyři svěcení nižší udělují se nyní téhož dne. 2. Mezi posledním svěcením nižším (akoly- thatem) a podjáhcnstvím, podobně mezi pod- jáhenstvím a jáhenstvím a mezi jáhenstvím a kněžstvím má uplynouti doba jednoho roku; avšak, vyŽadovala-íi by toho buď nutnost nebo prospěch církve, mohou biskupové interval ten mezi těmito jednotlivými svěceními zú- žiti až na jediný den. 3. Mezi přijetím svě- cení biskupského a svěceními vyššími má uplynouti aspoň půl roku. Mimo to platí ještě toto: Téhož dne není dovoleno téže osobě uděliti dvě svěcení vyšší, ba ani svěcení nižší a subdiakonát. K tomu je potřebí dispense nebo privilegia papežského, jaké dostali na př. františkáni bosenští r. 1544 a 1546. Tpch. XntertUitio [-rciácio], lat., tolik jako ane- vang (v. t.). Xntertrigo (lat.), zpruzcní, vlk. Xntertritnra (z lat.), otírání, upotřebení třením. Zntenumrliiiii Hat.) neboli commodum re- praesentationis (v. t.), v kupecké mluvě rabat t nebo disconto (v. t.), slově rozdíl mezi hod- notou, kterou má v přítomnosti peněžná po- hledávka teprve budoucně dospělá, a nomi- nálním obnosem této pohledávky. Onu pří- tomnou hodnotu určíme pak tím, že vyhle- dáme kapitál, který by s připočtením úroků vzrostoucích do dne dospělosti rovnal se no- minální summě dlužné. Hý, Přesně se vypočítá i. takto dle methody Hoffmannovy. Zaplatí-li kdo ihned částku peněžitou, kterou teprve po uplynutí určité doby měl zapraviti, zaplatí částku, kterou zvětšiti sluší o úroky za dobu, za kterou te- prve byla splatná, aby se vyrovnala dluhu úplnému. Tyto úroky, t. j. I., vypočítají se přesně v následujícím příkladě takto: Má-li kdosi zaplatiti dluh 1000 zl. na 47o za rok, pak srazí se mu z každých 104 zl. po jednom roce splatných 4 zl. a z 1000 zl. srazí se looo/io* X 4 zl- X 38-46 zl. Jde však ještě o to, zdali by se neměly vlastně počítati úroky z úroků, jak se děje dle methody Lcibni- zovy. Methody první zejména se užívá, kde běží o malé částky, jichž nelze uložením na úroky zužitkovati, vedle těchto dvou method užívá se theorie Carprovy, dle níž se í. počítá jednoduše jakožto úroky z kapitálu za dobu, za kterou byl teprve splatným. V na- šem případě obnášelo by i. tedy 40 zl., tudíž o (40 — 38-46 zl.) 1*54 zl. více; při větších terminech vede tento způsob výpočtu k pra- vým absurdnostem. Pch. Interval (lat. intervallum), mezera, vzdále- nost. — l-em v hudbě nazýváme poměr dvou tónů vzhledem k jejich výšce. Dle vzdále- nosti, jakou oba tóny tvoří v základní stup- nici, nebo jakou by tvořily, kdyby nebyly opatřeny posuvkami (rozhodovati bude tedy jen úvodní alfabeticka značka bez zřetele na případnou příponu), jmenujeme Í-y latinskými číslovkami řadovými : prima (zdvojení téhož tónu unisono), sekunda, tercie, kvarta, kvinta, sexta, septima a oktáva. Další l-y za oktávou odpovídají prve jmenovanýnr. totiž nona sekundě, decima tercii a pod. l-y jsou buď harmonické nebo melodi- cké dle toho, ozývají-] i se oba tóny pospolu nebo za sebou. Veškeré l-y dělí se ve dvč skupinv: vkonsonantní a dissonantní; ony působí na sluch dojmem uspokojivým, tyto však teprve rozvodem v konsonantní usmiřují. Konsonantní i-y utvořeny jsou z tónu patřících téže zněně; ony skládají tedy tvrdou i měkkou konsonanci. Jsou to všechny t. zv. čisté l-y, totiž : prima, oktáva, kvarta a kvinta , pak malá i velká tercie a sexta, jakož všem jmenovaným odpovídající l-y za mezí oktá- vovou (decima, duodecima atd.). Dissonantní jsou malá i velká sekunda a septima a rov- něž jim odpovídající l-y, pak všechny ty, které vzniknou z konsonantních chrómatickým zvýšením nebo snížením jich tónů. Rozšíří-H se chrómaticky l-y čisté a velké, vznikají zvět- šené, zúží-li se chrómaticky čisté a malé, vznikají zmenšené l-y. O převratu l-ů mlu- víme^ přehodíme-li transposicí jich vyšší tón do nižší, nebo naopak nižší tón clo vyšší oktávy. Převrácené čisté l-y dají opět čisté, velké malé, malé velké, zvětšené zmenšené a zmenšené zvětšené l-y, a sice tak, že z primy vznikne oktáva, ze sekundy septima atd. dič schématu 12 3 4 5 6 7 8 8 7 6 5 4 3 2 1 Mathematicky určují se l-y poměrem vyjadřu- jícím relaci velikosti vln zvukových a rych- losti kmitů jednotlivých tónů. Zkrátíme-li na- pjatou strunu o polovinu, vyloudíme svrchní tón (totiž oktávu) tónu docíleného chvěním struny nezkrácené, při čemž kmity budou vy- značovati se dvojnásobnou rychlostí; Jest tu- díž reciprocita mezi poměrem určujícím veli- kost vln (2:1) a počet kmitů (1:2). Vzhledem ku kmitům bude relace tato při l-ech konso- nantních: prima 1:1; oktáva 1:2, dvoj- oktáva 1:4, trojoktáva 1:8; kvinta2:3, duo- decima l:3;kvarta3:4, undecima3:8; velká t e r c i e 4 : 5, velká decima 2 : 5, septdecima 1:5; Intervallum lucidum — Intervence. 697 malá tercie 5:6, malá dccima 5:12, malá sept- dccima 5:24; velká sexta (převrat malé ter- cie) 5:8, malá trcdecima 6:16. Ponévadž ve- škeré dissonantní l-y rozložiti se dají tím způsobem, íe od jednoho tónu kroky kvin- tovými a terciovými dostane se ve vyšši oktáve k tónu druhému, dojdeme k relaci té takto: počet kmitů hledaného tónu obdržíme součinem kroků kvintových a terciových, po- ložíme-li za činitele oněch 3, těchto 5 ; druh^ tón pak představovati bude nejblíže nižší nebo vyšší tomuto součinu mocnost Čísla 2, dle toho, zda leží pod hledaným tónem nebo nad ním. I. tak určený vždy bude užší než oktáva, má-li býti rozšířen o oktávu, musí počet kmitů tónu transponovaného násoben býti 2. Na př. zvětšená sekunda (c-dis) skládá se z kroku kvintového (c-g) a dvou terciových (g-h) a (h-disY tedy 3 X 5 X 5 = 75, nejblíže nižší mocnina čísla 2 =r 64 ; tedy ma- thematické označení 64:75; zmenšená sep- tima (diS'C\ převrat zvětšené sekundy) 75: 128. Podobným způsobem stanoviti lze nepřehled- nou řadu i-ů dissonantních, které budou míti různou mathematickou hodnotu dle různého svého odvození ze systému tónového. — Srv. Bellcrmann, Die Grosse der musikalischen Intcrvalle als Grundlage der Harmonie (Berl., 1873); Drobisch, Ober reine Stimmung und Temperatur der Tóne ; Hostinský, Die Lehre von den musik. Klángen (Praha, 1879). \^ I. v názvosloví rakouské taktiky základní (elementární, thcoretické) rozstup, mezera mezi jednotlivými oddíly, setninami. prapory, pluk v atd. sešikovaného vojska A^zhlcdem na čelí, tedy na šířku celého šiku, na rozdíl ode vzdálenosti do hloubky u sešiku proudového, od distance, jak pojmenována v téže taktice, od přednějších oddílů k zad- nějšim. P.\f. XntervftUnm laoldum (lat.), j a s n é m c z i- dobí. liž starým Římanům bylo známo. Že mysl šílenců není vždy stejně zakalena a ša- lennými představami zmámena. Uznávali pří- čctnost a svésprávnost choromyslných pro skutky, které byly vykonány za jasných oka- mžiků. Jasnější mezidobí v průběhu chorob duševních mohou trvati i celé dny a měsíce. Rozhodnouti však, můžc-li osoba v takých dobách býti pokládána za úplně psychicky zdravou, není vždy snadno a vyžaduje mnoho- stranných odborně znaleckých zřetelů. fC/t\ Xntervenoe (z lat.), zakročení, vložení se v něco. — l-cí v právnictví nazýváme vů- bec vstoupení osoby třetí na sporu původně mezi jinými osobami vedeném nesúčastněné ve spor tento. Positivní právo rak. rozeznává dvojí tuto i-ci: hlavní a vedlejší. I. hlavní nebyla v dosavadním právu našem upravena zvláštním zákonným předpisem. Teprve nový civilní řád soudní z r. 1895 platný od 1. lea. 1898 obrátil na tento právní ústav příslušný zřetel. Hlavní I. záleží v tom, že osoba, jež na věc nebo právo, o které již spor mezi Í'inými osobami jest veden, činí nárok, žalo- >ou svojí proti oběma sporným stranám vy- stupuje a uznání a pokud se týče i splnění svého nároku proti oběma sporným stranám se domáhá. Žaloba hlavního intervenicnta po- dána musí býti u soudu, kde původní roze- pře byla zahájena. Hlavní i. jest možná od zahájení prvotní rozepře, t. j. od doručení původní žaloby Žalovanému, aŽ do pravoplat- ného rozhodnutí tohoto sporu. Pokud o ná- roku hlavního intervenienta nebylo rozhod- nuto, může jednání ve sporu původním k ná- vrhu jedné z prvotních stran výrokem soudu (senátu) býti přerušeno. Obé strany sporu původního ve sporu s hlavním intervenien- tem roli žalovaného převzavší mají vůči sobě postavení společníků Tozepře (Ittis consortes), tak že rozsudek, kterým sporná věc nebo sporné právo hlavnímu intervenientovi jest přiznáno, proti oběma stejné působí. Z dů- vodu toho nemůže strana, která, mezitím ve sporu povodním pravoplatně snad zvítězila, rozsudek ten proti svému soupeři provésti dříve, než nárok hlav. intervenienta pravo- platně byl zamítnut. — Podstata i. vedlejší spočívá v tom, že osoba, která má právní zá- jem na výsledku sporu mezi dvěma osobami vedeného, k sporu přistoupí, aby účasten- stvím svým jeciné ze sporných stran k vítěz- ství dopdmohla. Účastenství toto začasté bude i v zájmu strany sporné samé, která dle stá- vajících předpisů jest povinna třetímu mož- nost ve sporu činně vystoupiti poskytnouti, aby se sama ubránila povinnosti náhradní ji pro případ, že by ve sporu podlehla, stíha- jící. Proto jest i v mnohých případech posi- tivním předpisem právním uloženo osobu třetí o zahájetiém nebo zamýšleném sporu zpraviti {litis denuntiatio) a ji k sporu tomu jako dobrovolného zástupce řvedlejšího inter- venienta) volati(adcitaceV Instituce vedlejší i. byla známa i v dosavaaním právu našem. Provedena byla totiž myšlénka její jednak v předpisech §§ 58a násl. starého soud. řádu z r. 1781, kterými zastoupení strany v pro- cessu bylo normováno, jednak poukázáno na ni v § 931 obč. zák., který alespoň pro jeden určitý případ dal výraz zásadě obecně uzná- vané, že každý, kdo zájem má na výsledku sporu jiným vedeného, jest oprávněn ve spor ten činně zasáhnouti, jednak upravena byla v jednotlivých předpisech zákonných, kterými přímo vedlejší i. byla vyhlášena za přípustnou. Předpisy ty jsou: 1. ČI. 194 a 195 obch. zák., jež dopouštějí, by ve sporu vedeném od do- zorčí rady akciové kommandity nebo vůbec od akcionářů kommanditních proti společní- kům osobně ručícím súčastnil se každý akcio- nář na útraty své jako vedlejší intervenient; 2. ČI. 226 obch. zák., jenž dovoluje akcionářům společnosti akc. vstoupiti ve spor zahájený mezi akcionáři s jedné a představenstvem nebo dozorčí radou společnosti se strany druhé; 3. § 25 zák. z 9. dub. 1873 č. 70 ř. z., jenž právo k vedlejší i-ci přiznává členům spole- čenstva výrobního a hospodářského, pokud jde o spory mezi společenstvem samým a jeho představenstvem; 4. § 9. zák. ze 24. dub. 1874 č. 49 ř. z. a § 3. zák. ze 24. dub. 1874 č. 48 ř. z., jež dopouštějí jednotlivým držitelům 698 Intervcnient — Intimace. partiálních dlužních úpisfi, resp. zástavních listů, vstoupiti jako vedlejší intervenienti do sporu vedeného mezi veškerostí téchto drži- telů a společným dlužníkem. Nový civilní soudní řád uznává jednak výslovné další plat- nost těchto zvláštních předpisů na vedlejší l-ci se vztahujících, jednak všeobecným před- pisem, že každý, kdo má právní zájem na tom, aby ve sporu mezi jinými osobami vedeném jedna strana zvítězila, může ke straně té jako vedlejší intervenient přistoupiti, instituci této zjednal všeobecné uznání. Dle nového práva může přistoupení vedlejšího intervenienta ve spor se státi od zahájení rozepře, t. j. od do- ručení žaloby Žalovanému, až do pravoplat- ného rozhodnutí sporu. Děje se prohlášením (při sborových soudech písemně, při okres- ních i protokolárně) podaným, v němž ve- dlejší intervenient, poukazuje na svůj právní zájem na výsledku sporu, vůli svoji jako ve- dlejší intervenient určité strany v rozepři vstoupiti projevuje. Prohlášení to sděluje soud oběma stranám, které mají právo uci- nrti návrh, aby tato vedlejší i. nebyla připu- štěna. O návrhu tom se ústné projednává a rozhoduje výrokem. Byla-li vedlejší i. výro- kem tím odmítnuta, lze si proti tomu ihned stěžovati, byla-li však za dovolenou vyhlá- šena, jest rekurs proti tomuto výroku pouze vyhrazen a může teprve se stížností proti nejbližšímu odporovatelnému výroku býti spo- jen. Jednání o připuštění vedlejší I. nestaví lavní jednání sporné. Soud však může na návrh jednání to přerušiti. Dokud vedlejší i. právoplatně odmítnuta nebyla, má právo ve- dlejší intervenient v rozepři s>e súčastniti a musí ke všem stáním býti předvolán. K pod- poře své strany (strana hlavní) smí použiti všech útočných i obranných prostředků, na- bízeti důkazy, jako strana se dáti vo sporu vyslýchati i ostatní processní úkony předse- bráti, jsa toliko tím obmczen, že nemůže platně provésti úkony, které s úkony strany hlavní jsou v odporu. Jest-li rozsudek, jenž v processu tom má býti vydán, povahou spor- ného předmětu nebo dle výslovného před- pisu zákona má také pro poměr mezi inter- venientcm a stranou hlavní právní účinnost, přísluší vedlejšímu intervenientovi ve sporu stejné právní postavení, jaké má společník rozepře. V souhlase obou stran může vůbec býti vedlejšímu intervenientu svěřeno, aby celý spor provedl samostatné místo strany hlavní. Vedlejšímu intervenientu přísluší ná- hrada útrat sporných ve stejné míře a za týchž podmínek jako straně hlavní. PČk, I. v právu směnečném viz Honorace. i. v mezinárodním právu jest zasaho- vání jednoho nebo více států do mezinárod- ních poměrů jiných států anebo zasahování do vnitřních záležitostí druhého státu. Pokud běží o samovolnou l-ci v posledním směru, nemá žádný stát právo míchati se do vnitř- ních záležitostí jiného státu. Někteří spiso- vatelé připouštějí tu výjimku jen ' tenkráte, zasahuje-li civilisovaný stát do vnitřních zá- ležitostí státu necivihsovaného. Co se týče i. v mezinárodních poměrech jiných států, rozeznává se přátelské nabídnuti dobrých služeb, zprostředkování (interposition de botts offices) čili t. zv. morální I. od i. zbrojné. Tato jest zpravidla neoprávněna; odporujef jednomu ze základních principů mezinárod- ního práva, autonomii státu jako suverén- ního nezávislého celku. Do jaké míry se do- pouštějí výjimky, jest vůbec sporno. Opráv- něna jest i. pouze ve případech garancie (v. t), neboť tu není svémocná, a pak jc-li jí nevyhnutelně třeba k udržení vlastní vnější i vnitřní bezpečnosti i bezpečnosti vlastních poddaných. Rozhodne neoprávněna jest i. v tom případě, kde byla její příčinou ne- spokojenost s vládní formou nebo jinou in- stituci druhého státu. Příkladem takovéto ne- oprávněné I. byla i. spojených mocí proti francouzské revoluci r. 1791 a j. — Ve spolku států konává za jistých okolností ústřední vláda i-ci v jednotlivých státech ke spolku náležejících. Srv. Rottek, Das Recht der Ein- mischung (Freiburk, 1845); Hautefeuille, Le principe de non-intervention (Paříž, 1863); Stapleton, Intervention and Non-Intcrvention (Londýn, 1866); Strauch, Zur Interventions- lehre (1879); Engelhardt, Le droit ďintervcn- tion ct la Turquie (Paříž, 1880); hr. Komarov- skij, Načalo nevměšatěljstva (1874). -dle. Intervenient viz Intervence. Intervenováni (z lat.), zastupování (ně- koho ve funkcích úředních). Interview f-vjú], angl., setkání, schůze, návštěva, rozmluva, užívá se v řeči novinář- ské k označení zvláštního zpravodajství bez- prostřední návštěvou a otázkami osob, o nichž se jedná. Původu jsa anglického a amerického I. užíván i zneužíván je hojně dnes i v novU nářstvu evropském. Intestátni dédiokó právo (dědické prá- vo ze zákona) jest děd. právo, které někomu náleží v tom případě, zemřel-li .zůstavitel bez testamentu. Viz Dědické právo. Intestátni posloupnost viz Dědická posloupnost. Intestinnm (lat.), střevo, jindy i-na vůbec útroby břišní. — IntestfnallSi intestinální, střevní. Inthronisaoe (z lat.), nastolení, slav- nostní uvedení biskupa v jeho úřad a tím i v drženi beneíicia, což děje se dle ritu v bi- skupském ceremoniále předepsaného uvede- ním biskupa ke trůnu v kathedrálním jeho ko- stele, kdež přijímá homagium od diécésního duchovenstva. Tpch. tptibaca [-úka|, departement středoamcr. republiky Honduras, kraj hornatý a vysoký, z nejvýše položených končin republiky, ná- sledkem čehož má podnebí chladné a velmi zdravé s občasným sněhem. Půda jest úrodná a plodí pšenici, kukuřici i všeliké ovoce chladnějšího pásu. Obyv. jest 17,942. Hlavní město I. nebo La Esperanza leŽí ve výši 1660 m a má 4000 obyv., téměř veskrze 1 n- lanu. Intimace (z lat.), úřední sdělení, doručeni stranám úředního rozhodnutí. Intima ccvní — Intimní. 699 Intima oevni viz Cévy str. 338. Intimát (lat.), rozhodnutí vyšší instance sdělené stranám instancí nižší. Tittitwiii (z lat.), vnitřní, důvčrný; I. stil v poetice protivou k pathetickému; inti- mus, důvěrný přítel; intimita, důvěrnost přátelská. I. jeviště sluje zvláštní způsob insceno- vání a provedení moderních jemně nálado- vých her, o nějž se pokoušejí někteří z dneš- ních literátů, nespokojení s ofíicielními tra- dičními divadly veřejnými. Vytýkají jim tito reformátoři předem. Že nehodí se naprosto k provozování jemných, psychologicky po- drobně odstíněných her náladových, jakými jest většina nejlepších soudobých kusu reali- stického nebo symbolického umění; 2e ji2 velikými rozměry svými nutí herce k přepí- nání, zjednodušení kresby a Hnií, hrubému nanášení barev, pathosu a íalši ; 2c činí kon- ccssc různorodému širokému obecenstvu, které vidí v divadle jen zábavu, místo aby se tu scházelo k uměleckému povzneseni. Švédský dramatik a romanopisec Strind- berg v předmluvě ke své experimentálné hře Slečna Julie žádá výslovně malé hledi- ště jako podstatnou podmínku reformy diva- delní. A všecko, co víme o psychologii davu, podepírá jeho názor: čím vČtsí hromada lidí, tím pánovitější jest její vliv na jedince, kteří ji skládají, tím spíše v ní utonou a tím bez- myšlenkovitě] i podléhají tlaku průměrnosti a prostřednosti, předsudků a konvencí. Dů- slední zastanci pojmu Í-ho jeviště žádají, by zrušen byl vůbec dualismus jeviště ahle- dišté, aby herec volně a přímo mohl půso- biti suggescí v diváctvo nečetné a zasvěcené. Žádají, aby herci nelíčeni, bez mask, přiroze- nou, nenanášenou mluvou hráli v přiroze- ných dekoracích, ne zvláště aranžovaných, beze všeho strojnického apparátu. O takovéto důsledné I. jeviště pokusil se kroužek spiso- vatelů a umělců mnichovských z iniciativy básníků Halba,Schaumbergera a Pan izzy r. 1895. První představení konáno 29. dubna v saloně německo-uherské spisovatelky slečny Juliany Déryové bez zvláštních příprav scénických před úzkým kruhem zvaných ho- stí; sehráni nikoli odbornými herci, nýbrž ochotníky, ovšem intelligcntními, se silným účinem átrindbergovi Věřitelé. Druhé před- stavení pořádáno v parku nedaleko Mnichova 31. kv. a zvolena k němu fantastická veselo- hra staršího básníka Georga Bůchnera Ltonce und Lena. Později provedeno mnichovským l-m jevištěm drama Caesara Flaischlena loni Stú*'mer. Unás vyskytl se první podobný, ač ne zcela důsledný pokus 6. bř. 1896, podniknutý kruhem literátů seskupeným kolem »Moderní Revue* v Praze v malém divadelním sále na Slovanech s komedií něm. básníka R. Lo- thara, Rytíř, Ďdbil a Smrt, již předcházela přednáška o účelu pokusu a jež byla sehrána také ochotníky. Podnikatelé ustavili se brzy potom ve spolek »Intimní volné jeviště*, jenŽ se doplnil i z širších vrstev obecenstva, a se- hráli dosud v různých místnostech ještě jedno- aktovky: českou Pomsta od O. Vilda a norskou Sova od Gabriela Finnea, pak Strindbergovy Věřitele, pořádali na jaře 1897 řadu přednášek o thématech z moderních literatur ve vekém sále Typografické Besedy a chystají se k vět- ším ještě krokům scénickým. ' Šld. I. krajina, termín mahřský pro označení přirozených a nehledaných motivů krajinných oproti heroické krajině (v. t.) komponované a stilisované v imponující skupiny a klassi- cké linie. V nejširším rámci zahrnouti lze i. kra- jinu v naturalismus, jako heroickou krajinu v idealismus umělecký. Také stafáží liší se oba tyto způsoby krajinomalby: kdežto he- roická krajina užívá postav historických, my- thologických a biblických, nalézáme v i. kra- Í'ině postavy všední ze skutečnosti přejaté. *očátek i. krajiny možno spatřovati v kraji- nářství vlámském, za jehož původce považo- ván Patenicr (f 1524), ačkoliv zárodky vý- vojné nalézáme již u í. v. Eycka, Diericka Boutse, van der Weydena, Memmlinga a j. Výsledek tohoto vlámského studia přenesli bratří Brillové v 2. pol. XVI. stol. do Itálie, kde pod vlivem eklektiků rozvíjelo se kraii- nářství heroické. Sama rodná země vedla krajináře vlámské k důvěrnému nazíráni na přírodu, naproti čemuž zase klassická půda Itálie se svými horstvy a jižním podnebím ukazovala k majestátním liniím a rhétorické- mu heroismu ; mlhy a páry na rovinách flan- derských působily zvláštní světelná kouzla přitlumeného koloritu a dojmy prchavé, in- timní; mají tudíž malby dle tsScovýchto mo- tivů více citový a náladový ráz. Nástupci Brillovi, jako byl Gilles ml., van Coninxloo, Mostaertové, Walkenborghové a j., malovali ovšem ještě zhusta stafáze historické a bibli- cké, ale také již scény posvícenské a muže i ženy při práci na poli a v lese. Podobně nalézáme v dalším rozvoji krajinářství při obou velkých školách, které utvořily se ko- lem Rubensa a Sametového Breughela (de Wadder, Wildens, van Uden, ďArthois a j. — Stalbemt, Govaerts, Gysels, Vincbooms a j.). Konečně Jan Siberechts (1627—1703?) přivedl i co do dojmu světla a vzduchu i. krajinu vlám- skou k plné dokonalosti; s tohoto vrcholu sklání se krajinářství od konce XVII. stol. ponenáhlu ke stohované krajině italské, hledá pathos italských scenerií a zapomíná na do- jmy prostého kraje. Přechod tvoří tu Platten- berg, de Witte, Immenraet, Genoels, Spie- rincks a bratří Huysmansové. Ze smíšených vlivů heroické a i. Krajiny vyrostla pak fran- couzská škola Poussinova a Lorrainova. Také hollandské krajinářství XVII. stol. vidělo cíl svůj ve věrném podání intimity domácího kraje ; krajináři studovali za tím účelem přesně útvar země, rostliny, stromy i tvary mraků s jejich prchavým zbarvením. Řada i-ch holi. krajinářů jest veliká; uvádíme jen některá jména: van Goyen, Wynants, van der Neer, Ruisdacl, van Everdingen, Hobbema, Bakhui- zen, Wouwermann, Cuyp, Potter aj. Umělci tito někom ponovali krajin, ale provedli prin- cipy realistické malby přírody, její vegetace a 700 Intimovati — Intran^igenti. všech věcí. Konečně i do hoUandského kra- jinářství pronikla heroická stilisace a zpro- středkovatelem byl tu Herm. Swanevelt, žák Lorraináv a Saftlcbcnův, a hlavním šiřitelem Gcrhard dc Laircssc. Opétnou snahu po ná- vratu k I. krajině spatřujeme v XVIII. stol. u Watteaua a Thomasa Gainsborougha. Tento poslední anglický umělce stal se zakladatelem moderní krajiny I.: jeho obrazy ukazují idylli- cký klid venkova a mír lesů. Směr ten v na- šem století zvítězil, ač rozvoj jeho s počátku tohoto věku ještě jednou byl přerušen styli- sací hcroickou. Kolébkou moderní i. krajiny jest tudíž Anglie a cestu razil jí zejména Turner, Constable, Bonin^on a j. Z Anglie účinkoval nový názor krajmářský na Francii, kdo stali se zakladateli i. krajiny Th. Rou- seau, Corot, Dupré, Diaz a j. V dalším roz- voji směr tento vedl k imprcssionismu. Z ně- meckých malířů, kteři připravovali a způso- bili rozvoj i. krajiny, budU-ž uvedeni: S. Gess- ner, L. Richter, P. Hess, H. Bůrkel, Spitzweg, H. Kauffmann, A. Lier, O. Fróhlichcr, K. HefTner a konečně impressionisté. Z českých krajinářů budtcž uvedeni: Pucherna, V. Má- nes (částečně), A. Piepenhagcn, Navrátil, Škola Haushoferova a z moderních zejména Mařák, Chittussi, Zd. Braunerová, Holub, Ka- ván, Dvořák, Slavíček, Trsek a j. J-k. Intimovati (z lat.), úředním způsobem sděliti. IntltnUtoe (lat.), nadpis na aktech, titul knihy. XntolerabUni (z lat), nesnesitelný, k ne- vystání. Xntoloranoe (z lat.), nesnášeli vost, hlavně k jinověrcům. — Intolerantnf, ncsnášelivý. Xntonaoe (z lat.). Slovem tím označuje se v hudbě z pravidla způsob, jakým podává se co do správného výstihu výšky své tón, kde tvorba jeho jest v moci výkonného podmčtu, tedy při zpěvu nebo hře na nástroje dechové a smyčcové. Je-li podání tónu co do výšky vystiženo přesně, mluvíme o i-ci čisté, bez- vadné, správné, v případě opačném o dísto- naci či detonaci. Jindy znamená i. zkou- mavou činnost nástrojářskou. směřující po úplném vypracování mechaniky k tomu, by odstraněny byly nepatrné nerovnosti zvukové barvy a naladění jednotlivých tónů, na př. při klavíru kontrola polohy a okožení kladí- vek, při varhanách změny ladicím nožem podnikané na rtech při labiálních a na jazýč- cích při jazýčkových píšfalách. — V grego- riánskčm zpěvu nazývají se i-cí knězem za- pěná úvodní slova antifony, hymny a pod., po nichž vpadaje pokračuje choř. V tom smy- slu mluví se o i-ci >Glona«, »Te Deumc a p. I. nebývá vždy stejná, měníC se dle povahy svátečního dne, tak že předepsána jest jinak pro neděle, jinak pro velké, jinak pro menší výroční svátky. S čistě hudebního hlediska má í. ten význam, že určuje tóninu, v níž pak choru jest pokračovati při přednesu dalšího textu liturgického. Xntoroetta [-četa] Prospcro, sinolog ital. (* 1^26 v Piazzc — t 1696 v Číně). Z jeho spisů jmenujeme: Sinarum sctentia politico- moralis (1669); De ctili u sUtensi (Lyon, 1700) a Compendiosa narrathne deilo stato delta missione Cinese iS8f—i66g (v Římě 1672). Intoxikaoe (z řecko-Iat.), otrava. Xntra (lat), mezi; i. mu ros, mezi zdmi. v uzavřeném místě, v soukromí. Xntra, okr. m. v kraji pallanzském ital. prov. novarské, mezi ústími řek San Giovanni a San Bernardo na záp. bř. Laga Maggiore; má nový kostel, technickou u průmyslovou školu, pomníky Viktora Emanuela, Garibal- diho, plukovníka Simonetty a chirurga Ra- stelliniho a 5745 ob. (1881). I. jest značným střediskem průmyslovým ; vyrábí se zde zboží skleněné, látky bavlněné a hedvábné, klo- bouky a j., dále jsou zde pily, kozel užny, strojírny, slévárny železa a j., čilý jest též obchod, jmenovitě se dřívím, podporovaný dobrým přístavem. V půvabném okolí l-ry jsou četné villy; do Pallanzy vede koňská silniční dráha. — Město připomíná se již ve XII. stol. pod jménem I. Ambro^io a bylo v držení pánů z Viandrate. Xntra Giambattista, spisovatel italský {* 1832 v Calvenzanu u Bergama), předseda mantovské Acad. Virgiliana, studoval v Pavií a Vídni a uČil od r. 1856 — 69 na středních školách ; Žije v Mantově oddán pouze písem- nictví. »Archivio storico lombardo« přinesl řadu jeho studií. Z jiných jeho prací stůjte zde: Manuále del contadino (Milán, 1867); Ai bagni di maře, novelly (1869); Agnese (ío»i- ^ga, roinán hist. (1871); // sacco di Man^ tova, taktéž (1872, 2. vyd. 1887); ísabella Clara ďAustria, taktéž (1878); La b?lta Ar- diwUa (1881); Vultimo dei Bonaccolsi (1874); !n villa, novella (1876); La cattedrale di Man- tova (1886) a j Xntraabdominalis (latin., nitrobřišný, na př. tlak. Xntráda (ital. entrata, franc. entrée), vstup, úvod. Bývaly tak nazývány skladby skvě- lého nátěru, jichž užíváno za předehry k ope- rám a slavnostním hrám, v starších suitách a screnádách úvodní kus asi toho významu jako nynější polonéza. l-mi slují též fanfáry pro trubky a kotly ve chrámech, na divadle i jinak při různých příležitostech slavnostních obvyklé. Xntrados (špan.) slově v stavitelství: 1. líc zděného nebo prkny obloženého ostění oken a dveří; 2. vnitřní líc klenutých pásů; 3. zpod- ní líc kleneb; 4. pohled na klenuté pásy; 5. pohled na klenby nebo jiné uzavření míst- ností vrchem. Fka. Xntraltable f éBtrétábl | , franc, nepřístupný, svéhlavý. Xntralobolaris (lat.), nitrolalůčkový, na př. zánět plicní. Xntramondánnl (lat.), vnitř světa jsoucí, k němu jakožto součástka náležející. Protiva jest ext rámu n dán ní, t j. mimo svět jsoucí a k němu nepatřící. Xntransisrentl (z lat), nesmiřitelní, ná- zev různých radikálních stran politických i literárních. Intransitivum — Intussuscepce. 701 XntraiuiitlTiim, z lat., (sloveso) nepře- chodné, viz Sloveso. btraooularls | -okula-], lat., nitrooční. Xntraperitonealis (lat.), uvnitř dutiny pobřišnicové. Intrauterlniui (lat.), nitrodčložní. Xntroooio [-ečoj, ital., intrika, krátká hra divadelní. Intrika (franc. intrigue^ z lat. intricare, nesnáze působiti), pikle, pleticha, lest nebo podvod, jimiž se má překaziti přiro- zený a spravedlivý béh a rozvoj věci. Li- dem Istným a pletichářům vflbcc říká se in- trikáni. — V dramatě rozumějí se Í-kou okolnosti buď bez vědomí jednajících osob, ze vnéjška, nebo s jich úmyslem přivoděné, jimiž klidný a normální vývoj děje má býti porušen, jimiŽ tedy hlavní osoby mají býti buď přelstěny a oklamány a k činům jim ci- zím a vzdáleným svedeny nebo do zvláštních situací uvedeny, v nichž vlastní jádro svého charakteru, skryté stránky jeho objeví. I. je tak v dramatě, předem v tragédii, zku- šebným kamenem povah a podstatným prvkem stavby jeho. Ve veselohře bývá tomu však začasté právě naopak: i. je tu cílem sama sobě a rozmarné, přemetne, bystře a dů- myslně sestavené její hry samy o sobě pra- menem záliby. V těchto t. zv. intrikových hrách (protivou ke hrám charakterovým) je hlavním předmětem pozornosti dráždivost, komičnost a důvtipnost intrik a charaktery stojí v druhé řadě spíše jako nositelé jedno- tlivých intrik nebo oběti jejich. Španělské klassické divadlo pěstovalo hry intrikové velmi horlivě (t. zv. comedias di capa y espada, komedie pláštíkové a kordové); Calderon na př. má celou řadu neobyčejně rozmarných a důvtipných. Z Francouzů Beaumarchais (Afariage du Figaro) a Scribe mají neoby- čejně jiskrné hry intrikové. V dobé novější, kdy spíše psychologičnost charakterů zajímá, ustupuje í. přirozeně do pozadí. Intrikán sluje v řeči divadelní charakter, jenž lstí, svodem, zlými radami nebo vůbec z motivů nízkých v rozvoj dramatického dění zasáhá. Xn triplo (lat), trojnásobně, trojitě. Introdiikoe (zlat), uvedení; při sklad- bách instrumentálních, ouverturách, symfo- niích, kvartetech a pod. více neb méně roz- předený úvod v pomalém tempu {adagio, largo), jenž thematicky těžívá z myšlének bez- prostředně naň se navazujícího allegra. Při opeře nazývá se l-cí předehra orchestrální mezi ouverturou a vyzdvižením opony, v starší italské opeře však celá první scéna. Xntroite, nam et hio dii sani, vstupte, neboť i zde jsou bohové. Latinský překlad slov Hérakleitových, známých z Aristotelova spisu de partibus animalium I, 5. Výroku toho užil Lcssing za heslo svého dramatu » Nathan der Weisc'*. Introitlia (lat.), vstup; zvláště v katoli- cké liturgii vstupní modlitba tvořící první čásť mše, zahajovaná slovy Introibo ad altare Dei (vstoupím před oltář Boží), kterou modlí se kněz střídavé s ministrantem na stupních oltářových. Druhdy I. (v ambrosianském ritu zvaný ingressa) tvořil žalm zpívaný chorem mezi tím, co kněz ze sakristie vstupoval k oltáři, v přednesu konečných slov Gloria Patři et Filio střídal se choř s knězem, pak následovala antifona. I. v anatomii, vchod do dutých ústrojů tělg, zejména pokud jsou z venči přístupny. Xntubaoe (z lat. m a tuba, rourka) jest zavádění rourky s ncpoddajnými stěnami ústy přímo do hrtanu, aby odstraněna byla dus- nost způsobená zúžením štěrbiny dýchací. Zúžení taková mohou nastati z příčin růz- ných, nejčastěji však ze zánětů a to tím, že buď sliznicc sama zduří, nebo že se na ni ukládá ještě výpotek, jako se děje při záškrtu, nebo že hrtan na některém místě bývá iizvou stažen. Již za dávných dob činěny byly po- kusy i., zanikly však, až je poč. aVIIi. stol. obnovil Monro. Od té doby užívalo se I. k různým účelům, ale jen zřídka, a r. 1840 Loiseau udal zvláštní nástroje v tom směru. Po něm Bouchut r. 1858 počal zaváděti cévky, kathctry, do hrtanu a nazval výkon ten fK- bage [tybáŽ], kterýž výkon pod názvem »ka- thetrisace hrtanu« byl později Montim a Wein- lechncrem opětován, ale rovněž opuštěn. V pozdější době sestrojil Schrotter zvláštní přístroj k tybáži ; pokusy ty však zůstaly vy- hrazeny jen určitým případům, až r. 1885 po pětiletých pokusech Američan 0*Dwyer, zdo- konaliv nástroje, uvedl tybáž opětně a to s úspěchem v praxi. Od té doby f., jak 0'Dwyer zlepšenou svou mcthodu nazvaU šířila se po celém světě vzdělaném. Přístroj 0'Dwyerem zlepšený skládá se z kleští k ro- zevření úst, z řady kovových rourek zvlášt- ního tvaru, jež mají různou velikost dle stáři^ a z nástroje k zavádění a vyjímání rourek. Ačkoliv se I. v četných případech osvědčila a obliby došla proto, že jest operací nekrva- vou, přece nelze jí v každém případu použiti » jak se za to původně mělo. Zvlášť obtížné jest použiti jí mimo ústavy, poněvadž vyža- duje, hlavně při záškrtu, stálého dozoru lé- kařského; dále v některých případech nutno přece jen provésti později otevření (krvavé) průdusnice zvenčí, t. zv. hrdlořez (tracheoto- m\\\ V četných případech může se nemoc- ným ušetřiti hrdlořez, ale tento nebude při záškrtu nikdy l-cí úplně vytlačen. hir. Xntuloé (z lat. intueri^ nazírati), názornost, nazíravost. Blouznivost náboženská a také usus mluvy některých filosofů užívá slova toho pro domnělou mohutnost, kterou lze prý nadsmyslno bezprostředně poznávati čili nazírati. — Intuitivní rozum (lat.), rozum na- zíravý, viz Intellektuální názor. Xntomesoentia (lat.), zduření, nápuch, jakožto zevní viditelný znak zánětu. V ana- tomii dvě nenáhlá zduření míchy a to v těch místech, kde z ní odstupují nervy k horním a dolním končetinám. Xn tamo (lat), v kruhu, střídavě. Xntus (lat.), uvnitř. Zntassusoepoe (z lat.). Kdežto tělesa ne- schopná botnání, jako na př. krystaly, jen X\m 702 Intze — lnula. zpfisobeiT) rostou, že se k povrchu jejich stále nové Částečky přikládají (apposice), tak že vznikají nové a nové vrstvy na periferii do- tyčných těles, mohou mnohá tělesa imbibo- váná za určitých podmínek daných v živém organismu nebo vyvolaných cestou umělou růsti na ten způsob, že se mezi drobné čá- stečky jejich (t. zv. micelly) vkládají Čili vsou- vají částečky nové. Tento způsob vzrůstu, zásadně rozdílný od pouhého přikládání čili apposice, nazývá se Í-cí (vkládáním). Touto roste na př. stěna buněk rostlinných do plo- chy, při čemž důležitou úlohu hraje turgor, t. j. osmotické napjeti stěny buněčné, které oddaluje částečky blan buněčných od sebe, tak že nové micelly cellulosní snadno mezi ně vsunouti se mohou. 1 urtiělé blány poří- zené z nějaké organické, ba i anorganické hmoty bubřivé jsou schopny vzrůstu pomocí f. Kapka nasyceného vodného roztoku nějaké soli měďnaté, vpuštěna do zředěného roztoku žluté krevné soli (ferrokyanidu draselnatého), obklopí se na obvodu svém blanou červeného ferrokyanidu měďnatého. Puchýřek takto vzniklý (zvaný Traubova buňka) se rychle zvětšuje, poněvadž silným osmotickým tla- kem koncentrované soli měďnaté blána se napíná a i-cí nové částečky ferrokyanidu měďnatého mezi dřívější se vkládají. Podobné •Traubovy buňky* lze poříditi z tekutého klihu a rozpuštěného tanninu, nebo z roz- pustného fosforečnanu a nějaké vápenaté soli 5 tvoří se blána fosforečnanu vápenatého) a j. akkoli i tloustnutí blány buněčné jest theorc- ticky možné pomocí í., neméně jako i vzrůst škrobových zrn (podle Naegchho), přece v novújši době obecně se upouští od toho výkladu a zvláště na základě pozorování Schmitzových, Schimperových, A. Mayero- vých, Saniových, Strassburgerov^ch a j. tento vzrůst jejich apposicí se vykládá. Naproti tomu protoplasma se svými orgány (jádrem, chrómatofory atd.) může růsti jenom I-cí, kterážto vlastnost jest pro ni právě charakte- ristická a velevýznamná. Ič. i. čili invaginace v lékařství znamená vsouknutí střeva do sebe tak, že čásť střeva, na př. tenkého, vsune nebo vchlípne se do sousedního oddílu bezprostředně ná- sledujícího buď směrem k žaludku (i. vystu- puj ící), nebo směrem opačným (I. sestu- pující, častější). Tím způsobem vznikají po sobě tři roury střevně: nejsvrchnější (intus- suscipiens) tvoří jakousi pochvu, která v sobě obsahuje oddíl vsunutý [intussusceptum), při- rozenou měrou dvojitý, totiž oddíl, jenž vsou- vá se pod pochvu, a vnitřní oddíl, jenž vrací se a tvoří pak další pokračování střeva. Při složitějších případech může býti vsunutí slo- ženo i z pateronásobných a sedmerých vrstev. Okraj pochvy, kudy se střevo vsunulo, na- zývá se krčkem a konec vsunutého oddílu, jenž je skrze pochvu střevní hmatný, nazývá se hrotem. Ncjčastěji vyskytuje se I. na vol- ném střevu tenkém, řidčeji na střevu tlustém. i. projevuje se všemi příznaky neprůchodno- sti střevní, jež naznačují se populárně sou- borným názvem >miserere*. O průběhu, dia- gnose a léčení I. viz Střevo (neprůchod- nost). Srí. Intze Otto, inženýr něm. (^ 1843 v Laagc). Studoval na technice v Hannoveru, načež vstoupil do státních služeb v Hamburku. R. 1870 jmenován professorem inženýrských věd na technice v Cáchách. Hlavni zásluhu získal si o zdokonalení konstrukce vodojemů a plynojemů. Napsal : Oh^r Quaimauei »t, Štút^- maitern u. Tíialspcrren (1875); Tabel ten uud Beispiele fůr die rationelie Venvendung dcs Eisens \u Baukonstruktionen (Berlín, 1877); Ober Fabrikbauten mit Wal^ehenkonstruktionen (t., 1884); Die bessere Ausnůi^ung des.Wassers und der Wasserkráfte (t. 1888) a j. S Hein- zerlingem vydal Das deutsche Normalpr^i- buch fftr Wal^eisen (Cáchy, 1889). XniiltOTÓ, původní jméno E s k i m á k ů (v. t.). lnula L., oman, rod rostlin z řádu slož- nokvětých a čeledi chocholičnatých, obsahuje byliny nejčastěji vytrvalé, pořídku i křovité a rozmanitě chlupaté, s listy pří- zemními nehp lodyŽními, střídavými, celokraj- nými i pilovitými. Na koncích větví stojí úbory jednotlivé nel>o častěji okoličnatě, lat- natě nebo hroznovitě sestavené, malé, někdy i vehké, úhledné se samými Žlutými květy; jen pořídku bývá paprsek bílý. Zakrov polo- kulatý nebo zvonkovitý tvořen četnými lístky střechovitě se kryjícími, z nichž vnitřní bý- vají často užší a suchomázdřité. Lůžko úborů bývá ploché nebo vypouklé, jamkovité. Krajní květy jsou pestíkové. jazykovité. jednořadé. vnitřní obojaké, trubkovité. Tyčinky mají na prasnicích dole 2 šídlovité přívěsky. Nažky skoro oblé, 4— 5žebré, nebo hladké a oezžebré, mají chmýr z nečetných až mnohých chlupů skoro stejně dlouhých, hladkých, draslavých neb i pérovitých. Ze 60 hlavně na vých. polo- kouli domácích druhů rozšířeno jest v Če- chách 6. Nejznámější jest u nás pěstovaný, někdy i zdivočující oman pravý (I. Hele- nium L.), vytrvalý druh s kořenem svislým, tlustým, větvitým, dužnatým, vně kroužko- vaným a žlutohnědým, uvnitř bílým a jedno- tlivými neb několika pohromadě stojícími, 1—2 m vysokými, jednoduchými i větvitými, brázdovanými, dole drsně chlupatými, nahoře huňatými stonky. Listy jsou střídavé, svraskalé, nahoře krátce draslavé chlupaté, dole same- tově plstnaté, na okraji nestejně vroubkovaně pilovité, přizemní velmi veliké s řapíkem až Vi "í dlouhým, žlabo vitým, na 1 m dlouhé s čepelí vejčitou nebo podlouhle vejčitou, přišpičatěnou; z lodyžních listů poncnáhlu se menšících jsou zpodnější ještě řapíkatě zú- žené, hoření srdčité vejčité, přisedlé a polo- objímavé. Úbory až 8 cm v průměru mající a latnato-okoličnatě sestavené mají vnější lístky polokoulovitého zákrovu listovité, vej- čité, odstálé a plstnaté, vnitřní podlouhló neb kopinaté, tupé. jazýčky květů paprsku- jících jsou úzce čárkovité, zákrovu mnohem delší. Roste na vlhkých trávnících, lukách i v příkopech v střední a jižní Evropě, se v. Inulin — Inundační otívod. 703 střední Asii; také v Americe zdomácněl. Kvete v červenci a srpnu. Kořen omanu velmi kořcnnč páchnoucí a chutnající, jejž znali již staří národové, sbírá se z rostlin 2— 3letých, dokud není příliš dřevnatý; obsa- huje málo aromatickou kyselinu omanovou, dále chutí a zápachem na mátu peprnou upó- mínající omanový kafr a nevonný, peprné chutnající helenin a pak inulin. PAsobi vý- borné na sliznice, zvláště phcni, proto se ho užívá proti neduhům plicním. T^é se z ko- řene připravuje s přidáním moštu víno oma- nové, dobré proti slabostem žaludku. Oman ptavý neroste v Řecku, ale za to v Thessalii, kde užívají kořene jako domácího prostředku proti prsním neduhům. Plinius chválí //We- nium jako prostředek k udrženi krásy žen, ale zdá se, že myslil jim druh mateřídoušek (Thymus incaniit S. & S.). Z druhů u nás di- vokých je na travnatých vápencových strá- ních rozšířen oman srstnatý (I. hirta L.) a vrbolistý (I. salicina L.). Oba druhy mají <íbory dosti veliké, na konci lodyhy a větví jednotlivé, nažky lysé. Prvnější je odstálými, bulvatými chlupy srstnatý a má listy po- dlouhle kopinaté, celokrajné a hoření zúže- ným zpodem přisedlé, druhý je ol3rsalý, listy má tuhé, lesklé, zoubkaté a hoření srdčitým zpodem objímavé. Na suchých lesnatých strá- ních roste hnidák (I. conyx^ DC), statný druh s úbory dosti malými, v chocholiČnatou latu sestavenými, květy krajními s korunami kratičkými, tence trubkovitými, Szubými a načervenalými, nažkami srstnatými. Listy jsou clliptičn^, na zpodu krátce pistnaté. Všech těchto druhů užívalo se v lélcařství. Vs. Inulin, C^H^qO^, jest škrobovina obsažená v kořenech a hlízách víceletých rostlin složno- květých, zejména v hlízách Jiřinek (Dahlia, odtud dahlin), mimo to v čekance, některých houbách a j. Stačí šfávu hlíz vylisovati nebo horkou vodou vyloužiti, výslaz zahustiti a vy- mrznutím 1. vyloučiti, i. jest bílý prášek, který sušen nad 100<* má složení (C^Hj^O^^.HfO. Taje mezi 160® a 170', ve voaé se rozpouští; roztoky ty otáčejí rovinu světla polariso váného v levo (asi [a]D s=s — 37®). Též v žíravinách se rozpouští. I. jest polysacharid, který hydro- lysi kyselinami zředěnými poskytuje fruk- tosu. OŠc. Xnonotlo (lat), natíráni, vtíránít zejména léčivých mastí. Xnondaoe (z lat.), zaplavení nebo zato- pení (vodou), rozlití se vody přes okraje břehů, může býti způsobena vodami tekou- cími (v potocícn a řekách) i vodami stoja- tými (v rybnících, v jezerech, v moři). Původ může f. míti v prudkých srážkách ovzdušných (lijácích, průtržích mračen), v rychlém tání sněhu, v zácpách při třenicích ledových, v prů- tržích hrází rybníků a nádrží vodních, v prů- lomech hrázf^ zátopných a ochranných, ale vyvozuje se také uměle buď za účely obran- nými (kolem pevností) nebo za účely hospo- dářství polního; ve všech případech vystu- puje hladina vodní nad obyčejnou svou výšku, buď že vody přibude, nebo že se omezí její odtok. I. škodívá pozemkům, které zasáhne, někdy však podmiůuje blahobyt obyvatelstva, jak tomu na př. jest v Egyptě, kde úroda polní stojí v přímém poměru k Í-ci Nilu; ho- spodářství polnímu prospívá při počátku ve- getace a to zvláště vodami, jeŽ obsahují látky hnojivé (spláchnutím hmot zvětralých a prsti se strání a polí); je-li vegetace již pokročilá nebo ie-li dokonce doba. sklizně, působí f. mnohdy veliké škody. V Jižní Francii užito s prospěchem 1. vinic k vyhubení mšice ré- vové. Žasahuje-li i. obydlí lidská, působí po- každé škodlivě, jednak zkázami na majetku, jednak škodami na zdraví následkem vlhkosti bytů a následkem pokažení vod ve stud- ních. ' Pik. I. ve hradebnictvi, celé zařízení na zato- pení vodou příkopů u jednotlivých hradeb a i celých pevností nebo i celého okolí tako- vých hradebnických předmětů, aby oblehateli byla ztížena přeprava přes tyto překážky a tím dobytí toho kterého opevnění. Rozumí se, že i. možná pouze při hradbách založe- ných při značných vodách, jako při moři, je- zeru nebo řece, a že voda se pouští do pří- kopů pouze v čas války, když ta která pevnost je ohrožena nepřátelskými podniky, kdežto v době míru zůstávají příkopy a inundační doliny, kotliny {ínundationskesseí) v suchu. Hlavními stavbami pro l-ci jsou stavidla v p o u št ěc í, umístěná u řek vzhledem ke směru jich toku arci nad pevností, a stavidla vy- pouštěci, vybudovaná pod pevností, pak bátardeaux (v. t.). U českých pevností Te- rezína, Josefova a Králové Hradce jest, po- tahmo byla, i. zařízena velmi rozsáhle a dů- myslně. U pevnosti posléze podotČené byla po bitvě u ní bojované 3. čce 1866 I. velmi osudná, ba zhoubná ustupujícím z bojiště c. k. zástupům hledajícím útočiště v pevnosti, do níž však brány byly uzamčeny a zdvihací mosty vyzdviženy, nebio nevědoucím, že jsou vodou zatopeny i inundační kotliny ve vůkolí pevnosti. V těchto i-cich mnozí vojíni se utopili. FM, Inondadni hráz, hráz zá topná neb ochranná (viz Hráz str. 765), omezuje ob- vod inundační; při řekách zřizují se I. h-e zpravidla podél toku vodního, někdy na obou březích, a připojují se buď na koncích k území, jež pro svou vysokou polohu není zatopováno, nebo tvoří souvislou stavbu jako hradby kolem nějaké pevnosti. Plocha i-mi h-emi cnráněná nazývá se v severozáp. Evropě polder, a poněvadž bez stálého dozoru a bez náležitého udržování v dobrém stavu hráze by se pro- trhly, sestupují se majetníci příslušných po- zemků ve družstva, jimž připadá starati se o to, co s nimi souvisí. V Hollandsku, které skoro celé jest nížina Í-mi h-emi na moři vy- dobytá a kde s chloubou říkají >moře stvořil Bůh, břehy my«. zřízen jest zvláštní sbor in- ženýrský, de Waterstaat, jemuž přísluší pečo- vati o celou sí( tamních hrází a tamního vod- stva. Plk. Znondaóni obvod č. rayon, obvod za- plavovaný (vodou), jest plocha, kterou voda 04 Inundační otvor — Invarianty. pokrývá, přeleje-li se přes břehy ji obkliču- jící (v. též Inundace); omeziti se může hrá- zemi. Plk. Xnondadiii otvor, zátopný otvor, na- zývá se ve stavitelství mostním a vodním otvor mostu, kterým teče voda pouze, když se přelila přes břehy. Takových otvorů bývá třeba, zřizují-li se náspy silničné nebo žefez- ničné na přič obvodů řekami zaplavovaných, poněvadž by jinak voda před náspy se na- držovala a tím zátopa zvětšovala; také by bylo nebezpečí, že násyp se protrhne. I. o-y vyhovují, mají-ii takové šířky, aby se neza- tarasily předměty vodou unášenými a aby proudy vodní jimi probíhající nevymítaly půdu obvodu zatopeného. 'Flk. In asnm Dolphini viz Ad usům. Inuus, zool., viz Makakové. Inv., skratek lat. = mvenit, vymyslil, vy- tvořil (podpis na rytinách a j.). I&va, řeka v ruské gubernii permské v so- likamském Újezdě, pravý přítok řeky Kamy, 640 km dl, protéká krajinou hustě zalidněnou, v toku horním žene četné mlýny, v dolním jest splavna od ústí pobočky Kuvy a přijímá na pr. bř. přítoky Kotys a Jusvu, na 1. Kuvu, Velvu, Dojeg, Paj a Isyl. Xnvag^inace (z lat.), vsouknutí střeva, viz Intussuscepce. Invalid (z lat.), neduživé c. slabec, nc- zdatník, ncjčastěji voják nebo vojenský ná- mořník ke službě činné již neschopný pro tělesnou vadu vnitřní, zmrzačenost, Hlavně v bojích, nebo duševní chorobu, tedy nedu- živý vysloužilec vojenský, l-i jak ze souboru mužstva tak z důstojnictva bývají zaopatřeni bud ve zvláštních ústavech, t. zv. invalidovnách, anebo doživotním výsluŽ- ným, vypláceným důstojníkům měsíčně a zva- ným též pense, a l-ům od šikovatele, nad- myslivce, strážmistra, ohňostrůjce a p. dolů vypláceným denně v jich bydlištích, platem to ovšem velmi nepatrným a mimořádně po- někud zvýšeným u zmrzačených ve službě služebným výkonem a hlavně na bitvišti ne- přítelem. Ve voj. prostomluvě přezdívají i-ovi pindík, což pochází prý ze slova pětník, protože druhdy denní výslužné u prostých l-ův obnášelo 5 kr, což přeneseno i na toto výslužné a na samu invalidovnu, l-i pře- bývající v invalidovnách jsou pod velením štáb. důstojníka nebo generála po vojensku spravováni a v Rakousku oděni v modrošedé kabátce s červenvmi výložky a bílými kno- flíky a v modré kaíhoty. I)ůstojníci mají dvou- rohc klobouky s černými chocholy. FAf. I. Russkij nebo V oj cnnyj a Vědomosti, úřední časopis ruský založený r. 1813 P. Pe- zaroviusem. Vycházel v jaz. rus., něm. a pol- ském. R. 1814 převzala jej vláda úplně a čistý výtěžek věnuje fondu invalidnímu. Vychází ilunnč a vedle vládních nařízení zabývá se hlavně otázkami vojenství. Invalidita (z lat.), nedužívost (t. j. po- rušená úkonnost důležitých ústrojí, pro niž celé tělo trpí) z chorob nebo stářím vzešlá a sešlost, ztráta nebo ncupotřubitelnost ně- kterého důležitého údu neb ústrojí a nezpů- sobilost k výdělku. V lékařství mluvíme také o i-tě jednotlivých ústrojí, avšak oby- čejně jen o i-tě mozku, vycházející z chorob mozkových nebo z úrazu hlavy. Osoby I -té propadlé, jež byly ve veřejných službách, mo- hou dovolávati se zaopatření, které iim dle zákona náleží (pense), osoby v soukr. službách a námezdním poměru jsoucí mají v případe l-ty nárok na zaopatřeni jen tehdy, měly-li se zaměstnavateli zvláštní smlouvu nebo sta- ly-li se invalidními vinou cizí, při čemž jest vinník povinen k náhradě, anebo pozbyly-U dělnosti úrazem v nějakém podniku, při němž jest povinnost úrazového pojištění dělníků (zák. z 28. pros. 1887). Postrádáme doposud nuceného všeobecného pojištěni dělníků pro případ i -ty z dělných chorob, namáhavé práce a stáří vzešlé, které v některých sousedních státech již jest zavedeno. I. vojínů. Zaopatření invalidů záleží (zák. z 30. pros. 1875) buď v pensi, po případě i v příspěvku za poranění nebo v zaopatření v invalidovně. Pense jsou buď trvalé nebo do- časné. Na trvalou pensi mají nároky vojíni, kteří se stali trvale neschopnými ke službě a výdělku pro utrpěné poranění (před ne- přítelem nebo ve službě vůbec), pro porušené zdraví z námah válečných anebo ze služby vzešlé, pro nějakou duševní chorobu, padouc- nici. ochrnuti, oslepnutí, nakažlivé nemoci oční nebo pro intekční nemoci panovavší (epi- demicky nebo endemicky) v místě, v němž vojín sloužil. Mimo pensi bývá invalidům, kteří byli před nepřítelem nebo jinak ve službě vážně poraněni, přisouzen příspěvek za po- raněni, který ol>náší dle dosahu poranění 4S až 144 zl. Do invalidovny můŽe býti přijat, kdo strávil aspoň 30 let v aktivní službě vo- jenské, nebo kdo byl ve válce nebo ve službě vůbec poraněn, kdo ve službě oslepl, one- mocněl padoucnicú anebo ochrnutím a potře- buje zvláštní péče a ošetření, kterého by se mu jinak dostati nemohlo. Rg. Invalidní pojišténi viz Dělnické po- jišťování str. 233. InvaUdovna, rusky HHBaAH/iiiufi A^M'b, franc. UOtel des invalides, ital. ospedale degli invalidi^ něm. fuvaiidenhaua^- budova, kde in- validi bývají zaopatřeni. Lidumilé zařízení to nejprve zahájené ve Francii pochází teprve ze XVII. věku, rakouské toho druhu ústavy založeny teprve ve věku XVIII. a nacházejí se ve Vídni s filiálou v N. Lcrchenfeldu. v Praze, ve Lvově v budově nedávno nové a v Trnavě na Slovensku v Uhrách, ve kte- rém posledním městě je zvláštní oddělení pro invalidy choromyslné. (O tom, kdo může býti přijat do l-ny, viz Invalidita.) Nejslavnější i. snad na světě je v Paříži Hdtel des in- valid es (otel dczenvalídl, v jehož velechrámu ve kryptě pohřben největší vůdce Francouzů Napoleon 1. FAÍ. Invarianty (z lat.) v mathematice jsou jisté výrazy vyskytující se v theorii forem algebraických. Základy theorie invariantní jsou stručně vyjádřeny asi tyto: Algebrai- Invase — Inventář. 705 ckými formami nazýváme celistvé alge- braické funkce homogenní; nazýváme je lineárnými, kvadratickými, kubi- ckými atd., jsou-li stupně prvního, dru- hého, třetího atd.; jmenujeme je binár- ními, ternárními, kvaternárními atd., obsahují-li 2-, 3-, 4proménné. Applikujeme-li na takovou formu /(ari,.r„ jr3,...xn) lineární substituci ^t — cjj^-, + Cis r» + ^líri + • • • + <^i«rn Jfn = ^niXi -f- . . . -|- CnnXrif obdržíme novou formu téhož stupně Nazveme-li koefíicienty v základní formě a^y o,, tf, . . . a souhlasné koef. v nové formě ^„ *í, *j . . ., dají se sestrojiti stejně tvořené vý- razy q)(tf„ ^ . . .)i 9>(*if ^a • • Ol které vyhovují rovnici symfoniemic. Invenit (lat), skratek inv., vynalezl, vy- tvořil, na mědirytinách, dřcvorytinách a litho- grafíích u jména autorova. InventU (z lat.) čili popisník jest se- znam veškerých majetkových kusů jisté osobě v určité době příslušejících nebo určitý ma- jetkový komplex tvořících. Účelem l-e jest zjednati přesný názor o jmění jakož i seřa- děný a snadno pochopitelný přehled jedno- tlivých jeho částí (za tím účelem užívá se formy tabulkové a rozvržení v rubriky čili 47 706 Inventář. oddíly jmění), dále umožniti přirovnání po- čátečného a konečného jmění po uplynutí účetního období a tím i sledovati výsledek hospodářský, najmě pokud se týče věcí hyb- ného kapitálu, přírodnin, zásob, hmot a zboží vůbec. Dále slouží i. ke kontrole v případech jednacích, které se v účetním roce nahodily a nutně mají v zápětí změnu ve stavu i mění, na př. koupě nebo prodej různých věcí, jako nářadí a náčiní, strojů a pod. za hotové pe- níze, anebo přírůstek věcí výrobních při ho- spodářství, na př. zásob naturálních, obilí a píce, vína, dobytka, staviva a j. Konečně slouží I. za prostředek kontrolní ve všech případech, kde majitel hospodářství z jakých- koli příčin nemůže jmění své spravovati sám, nýbrž hospodářství své svěří osobě cizí, v kte- rémžto případě majitel součásti svého jmění této druhé osobě inventárně do správy ode- vzdává, i musí takovýto í. od obou stran co do úplnosti a správnosti uznán, datován a stvrzen býti, což stává se zejména při pro- nájmech hospodářství, Živností a obchodů, nebo při odevzdávkách jmění s jednoho ho- spodáře neb účetního na druhého, kde platí zásada, že se mají oba podepsati ve svých vlastnostech jako odstupující a nastupující správcové jmění. — U obchodníků slouží I. k vylíčeni veškerého jmění, a sice aktivního i passivního, nechC již jmění to s vlastním obchodem souvisí čili nic (jako na př. po- zemky, domv, kapitály). Jmění samo rozvr- ženo bývá dle druhů v rubriky, pročež bu- deme míti především v aktivech nemovitosti, pozemky a stavení, kapitály, státní i soukromé dluhopisy, akcie, losy, směnky, hotovost po- kladní, nedoplatky aktivní, zásoby hmot, pří- rodnin, nářadí a náčiní (fitudus instructus), práva požitková (servituty), úložky (deposita) a cizí jmění; v passivech pak vtělené jistiny na nemovitostech našich, nevýplatky passivni, obíhající směnky dlužné (akcepty), služebnosti trpné, úložky a cizí jmění. — Při hospodář- stvích, jichž jmění roztřiďuje se ve jmění kmenové a výrobně či základní a provozovací, třeba uvésti nejdříve součásti jmění kmeno- vého, načež teprve následuje popis jmění vý- robného. Každá součást jmění obdrží své po- stupné číslo v arithmetickém pořadí. Závčra l-e spočívá ve sloučení jednotlivých summ ru- brikových v úhrn aktiv a passiv a srovnáním obou těchto hlavních summ ve vyšetření či- stého aktivního nebo passivního jmění. Blmn. I. může býti zřizován buď soukromě účast- níky samými, nebo pod auktoritou veřejnou, t. j. soudem. Soukromě má býti sestaven i. v případech následujících: 1. Dle článku 29. obch. zákona mají obchodníci při započetí svého obchodu sepsati své pozemky, pohle- dávky i své dluhy, obnos hotových peněz i jiné objekty majetkové jim náležející, udati cenu jednotlivých předmětů a srovnáním aktiv i passiv zříditi náležitou bilanci. Každý kupec jest dále povinen tento i. i bilanci po uply- nutí každého roku obnovovati, zejména i se- znamenati všecko zboží. ToliKo kdyby při velikých skladech a zásobách zboží každo- roční soupis zboží působil značnější nesnáze, dostačí, byl-Ii I. sestaven každý druhý rok. Stejnou povinnost jako kupci jednotlivci mají i obchodní společnosti ohledně inventování jmění společenského, zejména jest ustano- veno, že při akciové společnosti, akc. kom- mandité a společenstvu výrobním a hospo- dářském bilance vždy nejposléze do 6 měsíců f>o ukončení správního roku musí býti před- ožena. Zanedbání těchto povinností obchod- níků stíhá se rozličnými újmami právními a v případě konkursu můŽe míti i vliv na trestní kvalifikaci úpadku. 2. Dle § 1178. obč. zák. třeba při částečném společenství jmění, t. j. smlouvě společenské, která se vztahuje jen na jmění přítomné nebo jen na jmění bu- doucí, statky ve společenský fond spadající náležitě popsati a seznamenati. Nezachová í tohoto předpisu má za následek neplatnost společenské smlouvy samé. 3. Jako díalší pří- pad soukromého soupisu jmění lze uvésti t. zv. místopřísežné seznání jmění pozůstalost- ního, které záleží v tom, Že dědici sami nebo svým zmocněncem sepíší veškeré jmění zůsta- viteli v době smrti patřivší dle zásad pro zřízení i-e pozůstalostního platných (viz níže). Vypočtou tedy jednotlivé objekty majetkové v pozůstalost spadající, naznačí jejich cenu, uvedou dluhy pozůstalostní, načež čistou po- zůstalost zjistí a údaje tyto co do úplnosti i správnosti na místě přísahy svým podpisem potvrdí. Místopřísežné seznání jmění vstupuje k cíli projednání pozůstalosti na místo i-e soudem zřízeného tehdáž, jestli svéprávní a známí dědici se bezvýminečně přihlásili k po- zůstalosti a není jiného důvodu, pro který by po zákonu zřízení soudního i-e bylo nezbytno, i. soudní má býti všude zřízen, kde buď soudu jest uloženo, míti péči nad nezkráce- ným zachováním určitého jmění, nebo kde soudu přísluší s určitým souhrnem majetko- vých předmětů provésti určitou disposici pod soudní auktoritou. První účel jest patrný při se- psání a ocenění jmění příslušejícího poruČen- cům neb opatrovancům pod dozorem soudu stojícím, jež ihned, jakmile soud opatrovnictví nebo poručenství se ujal, resp. jakmile ona osoba jmění takového nabude, předsevzíti jest, aby pro budoucí skládání účtu poručen- ského neb opatrovnického a pro řádným do- hled soudu zjednán byl bezpečný základ. Účelu témuž slouží i soupis veškerého jmění za své- řenský majetek věnovaného, který tvoří pro všecky budoucí časy podklad při rozhodo- vání otázek, patří-li ta která věc v rukou držitele se nalézající k podstatě íideikom- missní či nikoli. Z části účelu prvému, z části druhému vyhověti má i. movitého příslušen- ství statků nemovitých v exekuci pojatých, který má býti předsevzat dle zásad pro po- psání zabavených movitostí daných, jakož i zejména 1. pozůstalostní a i. konkursní. I. pozůstalostní má býti zřízen, jestli se buď dědici svéprávní přihlásili výminečne, t. j. s výhradou l-e, nebo věřitelé pozůsta- lostní za separatio bonorum zažádali, nebo domáhá-li se dědic nepominutelný k cíli zji- Inventura — Inverness. 707 šténí svého povinijého dílu zřízení l-e o po- zůstalostním jmění. Kromě toho má soudce z povinnosti úřední zříditi i. pozůstalostní: 1. je-li některý z dědiců nebo pobyt někte- rého dědice neznám, je-li některý z dědiců pod mocí poruěenskou nebo opatrovnickou nebo je-li pro něho k vůli projednání pozů- stalosti ustanoven opatrovník; 2. jestli celá pozůstalost nebo její díl připadá chudým, na- daci, obci, kostelu, veřejnému ústavu nebo státu ; 3. jestli zůstavitel uložil dědici za po- vinnost pozůstalost nebo její poměrnou cásť třetím osobám vydati; 4. o íídeikommissech a lénech, když na jinou osobu přecházejí. I. pozůstalostní uvádí v prvém oddělení jmění pozůstalostní (aktiva) roztříděné dle jecinotli- vých skupin (hotové peníze, cenné papíry, šat- stvo a prádlo, nábytek, předměty hospodář- ské, pohledávky, statky nemovité), v druhém vytýká dluhy (passiva) pozůstalostní (útraty nemoci a pohřbu, dluhy ncknihovní, dluhy knihovní), načež po srovnání obého naznačuje pozůstalost čistou. Jako cena cenných papírů zařaďuje se do i-c pozůstalostního nominální hodnota jejich, cena movitostí odhadne se znalci, cena nemovitostí, se buď znalci zjistí nebo dle berní vypočte. Úroky kapitálů aktiv- ních i passivních až do dne úmrtí zůstavite- lova zadržené pojmou se vedle kapitálů v i. a na listiny pohledávky ony prokazující nebo zakládající se poukáže. Věci v pozůstalosti se nalézající, na nčž třetí osoba nárok činí, rovněž do i-c se zařadí, však cena jejich se neudává aniž počítá. Při zřízení Í-e o pozůstalosti po obchodnících, továrnících a živnostnících třeba stav jmění obchodního znalci obch. knih vy- šetřiti a učiněnou bilanci v pozůstalostní i. pojati. Při sepsání i-e o pozůstalostech po držitelích obročí, svěřenství nebo lén nutno předsevzíti i separaci, t. j. zjistiti, co patří ke kmenovému jmění obročí, svěřenství nebo léna a co tvoří volně scizitelnou (zpupnou) pozůstalost zemřelého. I. pozůstalostní zřizuje buď soudní zřízenec nebo notář jako soudní kommissař. K inventuře mají býti přibráni dva lidé domácí nebo dvě osoby mužské jako svědci a povoláni všichni účastníci soudu známí a na blízku bydlící. Osoby přítomné mají vedle soud. zřízence (notáře) sepsaný I. podepsati. Zřízení f-e jest úkon reální a přísluší tudíž vždy onomu soudu, v jehož obvodu leží jmění' inventované. Nalézá-li se jmění to v obvodech různých soudů, zřídí každý soud v mezích své příslušnosti i. samo- statně, načež z těchto i-ů t. zv. dílčích sestaví se u soudu pozůstalostního i. hlavní, spo- lečný. Útraty zřízení l-e nese pozůstalost, t. j. ten, na koho jmění jako nástupce zůsta- "vitelova přechází. I. konkursní má za účel zjistiti veškeré jmění konkursní podstatu tvořící, tedy jmění, které kridatáři patřilo v den vyhlášení kon- kursu, pokud řízení konkursnímu podléhá. Se- psání l-e konk. nařizuje vždy ex ofHicio soud konkursní hned při uvalení konkursu. Zřízení jeho, které v podstatě dle týchž zásad pro- vésti se má jako soupis jmění pozůstalostního, ukládá se buď konkursnímu kommissaři nebo notáři. K inventuře konkursní třeba přivolati správce konk. podstaty a, možno-li, kridatáře a potřebné znalce, kteří mají movitosti od- hadnouti. Soudní odhad nemovitosti jakož i oněch movitostí, jejichž popsání a ocenění by vyžadovalo mnoho času a velkých nákladů, nemusí však býti hned při inventuře kon- kursní předsevzato, nýbrž může pozdějšímu rozhodnutí výboru věřitelského resp. věřitel - štva býti vyhrazeno, má-ii vůbec odhad takový býti proveden. Pčk. f. církevní viz Církevní inventář. XiiT6iitiira (z lat.) jest 1. soudní úkon zá- ležející v seps&í jmění, po případě též dlu- hův určité osoby k určitému účelu; 2. vůbec každé sepsání různých věcí k témuž celku náležejících, zvláště při kupcích a obchodních společnostech. (Srv. Inventář.) Šd. Inveimray [-rérij, Inverary, Inverurie, hl. m. skotského hrabství argylského při sev. bř. chobotu Upper Loch Fy ne a ústí řeky Aray; má pěkný kostel, na náměstí obelisk na paměf 17 Campbellů, kteří r. 1685 za Ja- kuba II. jako stoupenci presbyter ianismu po- praveni byli, stanici Velké severní dráhy, obchod s dobytkem a obilím a 822 ob. (1891). Bezprostředně u města jest v krásné poloze i.-Castle, zámek vévody z Argyle, vystavěný v r. 1744—61 a v r. 1879—80 restaurovaný. Severně od nynějšího i. stávalo staré i., hl. m. záp. horalů, po němž však nezbylo již ani památky. Inveroargill [-kar-1, hl. m. hrabství South- landu, při ústí řeky New Riveru na jižním pomoří Jižního ostrova skupiny Novo-Zca- landské, na menším zálivu Fovcauxské úžiny; má několik kostelů, jest konečnou stanicí tří Želez, tratí, má 5 bank, přistav přístupný to- liko loděm s malým ponorem; jsa střediskem rozsáhlých pastýřských a zemědělských okresů ve vnitrozemí vyváží vlnu, žito a dříví. Obyv. 4950, s předměstími 8551 (1891). Inverness, t. j. ústí řeky Nessa: 1) i., hrab- ství v sev.-záp. Skotsku, největší v království, zaujímající značnou část ostrovů Hebridských a část na pevnině, rozkládající se mezi Sever- ním mořem a Atlantským okeánem. Ostrovů patří k hrabství celkem 250 a větší z nich JSOU Skye, Raasay, Již. a Sev. Uist, St. Kilda a Lewis, jehož sev. část však ^atří k hrabství rosskému. Pevninská část hrabství hraničí s hrabstvími Ross, Naim, Elgin, Banff, Aber- deen, Perth a Argyle; záp. hranici tvoří Atl. okeán. Pobřeží >^ch. jest nízké, provázené písčitými mělčinami Morayského zálivu; na- proti tomu břehy na straně atlantské jsou strmé a rozryté četnými, hluboko do země vnikajícími zářezy, z nichž největší jsou Loch Linnhe, L. na Nuagh, L. Nevis, L. Hourn, L. Duich a L. Carron. Od ostrova Skye od- dělena jest pevninská čás€ Sleat Sundem a Inner Sundem. Povrch její vyplněn jest nej- vyššími horskými útvary Vel. Britannie a sklání se celkově k sev.-vých. Hluboké úžlabí Glen More nan Albin,^ táhnoucí se směrem od jz. k sv. od Loch Linnhe v Atl. okeánu k Mo- 708 Inverse. ray Firthu Severního moře, naplněné podél- nými jezery, kteráž spojena jsou mezi sebou průplavem Kalcdonsk^m, rozděluje hrabství na dvě stejné části. vých. tvoří cásť Strath- speye, sluje na vých. Badenoch a prostoupena jest v celé své délce Grampiany vrcholícími v Bcn Nevisu (1343 m n. m.), nejvyšší to hoře Anglie. Od Bcn Nevisu, vypínajícího se na polouostrově utvořeném Lochy Linnhe a Le- vin, táhne se hlavní hřeben Grampianů podél jižní hranice hrabství, dostupuje v Ben Alderu 1113 m n. m. a v Cairn Celaru 1021 m a vy- sílá odtud do vzchod, hrabství odnož Cairn Gorm Range. Spean a Spey River oddělují Grampiany od souběžného pásma Monadh- líadh Mountains, vrcholícího v Cairn Ballochu. Záp. čásť vyplněna systémem vysočiny severo- kaledonské s mnohými vrcholy, z nichž nej- znamenitější jsou Ben Edin, Bhuic Ben (879 m), Ben Seriál (974 m), Ben Attow řl219 m), Mam Suil (1177 m), Scourna Lapich (1151 m) a Ben Vacher (914 m). Rozvodí mezi Atlantským okeánem a Sev. mořem tvoří na záp. hřeben severokaledonské vysočiny od Ben Attowu až po ústí Kaledonského průplavu. Čára tato přiléhá celá blízko ku břehům Atl. okeánu, takže řeky této oblasti jsou jen krátké říčky pobřežní. Zde nalézají se uzavřené krajinky pobřežní na polouostrovech Glenelg, Knoi- dard a Mordard. Z větších řek dosahuje Atl. okeánu pouze Spean na jihu, jenž odvodňuje sev. svahy záp. Grampianů. Veškeré ostatní větší řeky spéjí k Sev. moři. Tak jmenovitě Beauley, Ness, Nairn, Findhorn a Spey River, všecky bohaté na lososy. Velmi četná jsou horská jezera, uložená většinou v hlubokých úžlabinách. Z nich největší jest Loch Ness; z ostatních důležitější jsou ještě L. Cluany, L. Garry, L. Quoich, L. Moror, L. Arkaig, L. Lochy, L. Laggan a L. Duntelchak. Povrch kryt jest rozsáhlými lesy, vřesovišti a rašeli- ništi. Z veškeré rozlohy ve výměře 11.021 km^ připadá na role 3'27o, na luíca 2-27o a na les 6*27o- Hlavním pramenem výživy obyvatelstva jest chov dobytka; r. 1890 bylo zde chováno 8565 koní, 48.602 kusů dobytka hovězího, 675.148 ovcí a 3680 vepřů. \!imo to značný výtěžek poskytuje rybolov, jmenovitě na záp. pobřeží, jímž zaměstnává se 1553 osob. Do- mácí průmysl omezuje se na tkalcovství. I. má 89.317 ob. (1891), t. j. 8 na 1 km\ Z nich ještě 17.276 (19-37o) mluví výhradně jen gaolsky a 44.084 (49-47o) gaetsky a anglicky. Hrabství vysílá do parlamentu 1 člena. 2) I., hl. m. hrabství f. při ústí řeky Nessu do Moray Firthu, má opevněný zámek, got. kathedráíu sv. Ondřeje (1866—69), got. rad- nici, bursu z r. 1708, Gaelskou Společnost, 2 vyšší školy, káznici na místě býv. zámku Macbethova,'tiskárny, továrny na zboží vlněné, koželužství, strojírny, železárny, pivovary, pily, loděnice a j. Značný jest obchod hl. s vlnou a ovcemi. I. jest hlavním tržištěm skotských horalů. Obchodu slouží Kaledonská banka. Mčsto má velmi dobrý přístav, k němuž ná- leží (1891): 59 lodí o 5281 tunách a 1794 ry- bářských čluná o 11.494 t. Vývoz r.l891 činil 27.800, dovoz 63.009 lib. sterl. Hlavním před- mětem rybolovu jest losos. Okolí jest velmi dobře vzdělané, v značné míře zalesněné a malebné. V blízkém okolí jsou zříceniny zámku, ve kterém dle podání zavražděn byl král Dun- can Macbethem, a bažina Cullodenská, pro- slulá bitvou r. 1746, ve které rozhodné po- ražena byla věc Stuartovců. V VL stol. bylo I. hl. m. říše Piktů. Inverse ^z lat.), figura slohová povstáva- jící porušením obyčejného slovosledu za tou příčinou, aby se význačné sloTO dostalo na nápadné místo. Z ténož důvodu užívá se často i I. větné, při níž vedlejší okolnost vyjadřuje se větou hlavní, kdežto věta vedlejší chová děj hlavní. Na př. : Již té noci záře vycházela, když Jasoň takto promluvil. I. v lékařství, obrácení neboli pře- místění útroby v polohu nenáležitou. Ncj- častěji se I. vyskytuje při měchýři močovém (inversio vesicae urhiariae) jsouc provázena nedostatkem přední stěny měchýřové i břišní, tak že se sliznice měchýřová yychlipuje, pak při děloze (inv. uteri), konečníku a při pře- místění veškerých útrob trupových (inv, v/*- cerum čili situs viscerum iuversus). I. čili vý- vrat dělohy nastává poměrně nejčastěji při porodu a řidčeji v době pozdější následkem různých příčin; můŽe pak býti buď neúplná nebo úplná dle toho, jestli se vychlípila celá útroba, nebo jen její dolní čásf, a může b^ti někdy též sdružena s úplným vypadnutím nebo výhřezem (vrolapsus uteri inversí). Pří- pady ty jsou vždy velmi závažné vyžadujíce zakročení zkušeného lékaře. — Přemístění útrob trupových jest poměrně řídký zjev. Obyčejně pak se dotýká všech útrob a vy- značuje se tím, že srdce obráceno je na stranu pravou, játra na levou, slezina na pravou atd. až do nejmenších podrobností anatomických, jindy však se omezuje toliko na útroby břišní. Tato I. útrob zakládá se na úchylném rozvoji tělesném hned v době zárodečné a nemá pro pravidelné úkony tělesné škodného vlivu, nebof lidé l-sí stížení dosahují též vysokého věku. I. v chemii slově hydrolyse (v. t.) sacha- rosy (cukru třtinového) zředěnými kyselinami neb určitými fermcnty ve směs stejných dílů glukosy a fruktosy, C.,«„0,. + 11,0 = Q/f„0, + Q«i,0, sacharosa glukosa fruktosa. Směs výsledná nazvána cukr invertní, po- něvadž otáčí rovinu polarisační v Icvo, kdežto sacharosa, z níž se vyšlo, otáčela v právo. Příčina v tom spočívá. Že vzniklá fruktosa v stejném množství otáčí silněji v levo ncŽ glukosa v právo. Kyselina, která Í-si zavádí, se reakce zdánlivě neúčastní, rozhoduje však povaha její o rychlosti, s kterou I. probíhá. Rychlost tato, kterou možno sledovati polari- metricky (jak v klassické práci ukázal Wil- hclmy r. 1850), jest kriteriem rcaktivnosti kyselin vůbec, neboC se ukázalo, že i studium jiných pochodů chemických (viz Katalysc) vede k stejnému pořadí v rcaktivnosti kyselin, jak vyplývá z jejich mohutnosti, kterou půsol i Invertebrata — Involuce. 70& l-si sacharosy. Odtud jest pro theoretickou chemii studium I. důležito, neboť I. jest ty- pický a snadno měřitelný případ rychlosti reakcní; její znalost tvořiti bude jednou zá- klady chemické dynamiky. OŠc. I. v hudbě znamená ve skladbě převrat thematu, záležející v tom, že intervaly původ- ního útvaru melodického postupují směrem opačným, totiž vzestupně, kráčely-li prve se- stupné, a naopak. Na př. Tbéma. ifcr r Ji^crS ^ Inverse thematu. ? ^ tei"^ri"g3 3Eg Á — ^'A I. má velikou důležitost pro formy imita- torní, kanón, fugu a pod. I. v mathematice. Inversními nazývají se dvě funkce /(jf), F{x), platí-li současně rov- nice ^«=»/(jr) 2Lx = F(y). Příklady invers- ních funkcí jsou: jt, — ; e*, lognatjť; sinjp, arcsinjT. Inversní výkony se ruŠí: /\F(x)] = F\f(x)]^x, na př. sin (arcsin x) =* arcsin (sin x) = x. Črka. Invertebrata, zool., t. j. Evertebrata (v. t). Invertln jest fcrment kvasnic, jenž cukr třtinový invertuje (viz Inverse), Vodou nebo glycerinem lze i. z kvasnic vyjati i alkoholem beze ztráty jeho účinnosti sraziti. Jest to prá- šek zažloutlý, dusíkatý, zdraví lidskému ne- škodný. Nejlépe působí kolem 52—53*, při 65* nastupuje ochabnutí, při 70* jest zabit. Nízké temperatury seslabuji činnost i-u, též přítomnost žíraviny, zvláště na vzduchu ky- selina karbolová a salicylová, trošek kyse- liny sírové mu prospívá. Čerstvé ze zdra- vých kvasnic bez pohromy vvslazené vzorky I-u invertovaly až sto tisíc dílů cukru třtino- vého. Invertni oukr jest produkt dokonané inverse (v. t.) sacharosy zředěnými kyseli- nami neb tcrmenty. Složky jeho jsou stejné podíly glukosy a fruktosy. Ač uměle upra- vená směs stejných podílů těch cukrů má stejné vlastnosti jako i. c, nelze se naopak určitě vyjádřiti o vzájemnosti, ve které glu- kosa a truktosa trvají. v i-m o-u, I. c. nalézá se v ovoci, v dužnatých plodech některých bylin i v květu, odkud přechází do medu. Připravujeme jej ze sacharosy působíce v ni dle určitých předpisů kyselinami (solnou, oxalovou), na př. 13*024 g sacharosy rozpu- štěné v 75 cm* vody zahříváme po 10 minut 8 5 cm* kyseliny solné 1'188 hutné na te- plotu 70*. — I. c. jest syrup, který nejeví ochotu krystalovati. Vodní roztoky otáčejí rovinu světla polari; ováného v levo. Okrouhle jest [alo = — 19*66. Redukuje Činidlo Fehlin- govo (jím ho lze stanoviti vedle sacharosy, kteráž nc?rcdukuje), kvasí kvasnicemi. V cu- krovarství hledí se docíliti sacharosy I -ho c-u prosté. OŠc, Invemrle [-rúri], město ve skotském hrab- štvi aberdeenském na ř. Donu a Velké se v. dráze; má obchod 8 dobytkem a obilím a 3105 ob. (1891). X&Tesnoe (od lat. investire) v hospodář- ském smyslu znamená plodné uloženi kapi- tálu v nějakém trvalém podniku, zejména v nemovitostech. Mluví se o státních inve- stičních půjčkách, jestliže stát kontrahuje zápůjčku za tím účelem, aby sebral potřebný kapitál k založení nebo převzetí velikých plodných, na léta vypočtených podniků, na př. za účelem sestátnení drah. V případě tako- vém říká se, že stát v podobném podniku to- lik a tolik investoval (uložil). Investigovatl (z lat.), jíti po stopě. I&Testltiira Hat.) vlastně tolik co uve- dení v úřad. V právu církevním označuje se názvem tím t. zv. imtitutio corporalis čili institutio quoad possessionem, jejíž forma ve příčině biskupů sluje inthronisace, ve příčině kanovníkův a farářův instaltace nebo introdukce. U nás užívá se názvu i. obyčejné na označení instituce kanonické. Srv. Borový, Sloh církevní §. 147. Tpeh. InvestOTati (z lat.), uvésti v úřad zejména církevní. Invioem (lat.), vzájemné. Invidlosni (z lat.), závistný, nepřejný. XiťvlellOTatt (z lat.), bdíti nad kým. In TOio Terltae (lat.), ve víně pravda, t. j. v opilství mluví člověk pravdu. bvltaoe (z lat.), pozvání. Invita mnerva (lat), proti vůli Mi- nerviné; říká se o člověku podnikajícím něco, k čemu nemá přirozeného nadáni. Xnvitatorlnm (lat.), vyzvání k ranní mo- dlitbě nebo bohoslužbě. XnTOoavlt [-oká], lat., jméno 1. neděle postní podle introitu: Invocavit tne et ego exaudiam eum (Vzýval mne a já jej vyslyším). V Čechách sluje tytýž neděle liščí (děti hle- dají na zahradě preclíky, které prý tam liška ztratila), nebo pražná (od praženi pučálky). Invoioe [invois], angl., faktura (v. t.). Xnvokaoe (z lat.\ vzývání. XnTOluoe (z lat), zavinuti, nazývá se v lékařství soubor příznaků, které prová- zejí počínající stáří, u ženy pak mínívá se tím též zacházení vnitřních rodidel v době klimakteria (v. t.). Počátek I. nedá se u všech lidí stejně stanoviti, neboť u některých po- číná dříve, kdežto u lidí zdravých, zachova- lých a v příznivých poměrech žijících dosta- vuje se mnohem později; průměrně považuje se rok 45.— 50. za přechod období mužného v stárnutí. V l-ci ochabuje činnost všech ústrojů tělesných proto, že ztráta ústrojných látek následkem úkonů jejich nedovede se tak rychle nahrazovati jako v mládí nebo v období mužném. Proto objevuje se náchyl- nost k churavění nebo k různým nemocem, hojení trvá pravidelně déle nežli v mladším období a jaJco ubývá pružnosti a hbitosti v úkonech tělesných, dostavuje se i menší 710 Involucellum — Inženýr. pružnost duševní a stav tento konečně pře- chází v marasmus, kterým se vyznačuje po- kročilé stáří. U Žen bývá invoiuční období provázeno ještě zvláštními příznaky a stavy podrobnými. Ježto se I. projevuje na všech ústrojích tělesných, hlavně pak na ústrojí zažívacím a krevním (cévách i srdci), je z toho patrno, Že dieta čili životospráva má býti v době té zvláště pečlivá. red. I. v mathematice znamenalo ve starších spisech algebraických umocňování proti evoluci, jak nazýváno odmocňování, l-cí v geometrii novější rozumí se takové přiřa- dění dvou projektivných soustav soumístných, že nálcží-li prvku a, první soustavy prvek a^ soustavy druhé, odpovídá prvku a^, počí- táme-li jej do soustavy první, prvek a^ v sou- stavě druhé. Na př. scíružené průměry kuželo- sečky jsou v takovém vztahu. K průměru X, náleží průměr Ái\ hledáme-li k A^ sdružený průměr, přijdeme zpět k A^. ůka. X&TOlaoellum (lat.) viz Květenství. I&TOlaonim [-úkr-], lat., obal: 1) I. v ana- tomii obal hlavně vnitřních trupových ústro- jů. — 2) I. v botanice viz Květenství. XnvolTentia [-čncia], lat., jsou prostředky obalné, jimiž se mírní nebo zahaluje perná, nepříjemná nebo ostrá chuť mnohých léčiv; bývají to nejčastěji oleje, gelatinové a škro- bové přípravky a pod. InTOlTOvatl (z lat.), zavinovati, zahrno- vati, obsahovati. Xáser, řeka v ruské gubernii uíimské, pra- mení na výběžku Uralského pohoří Baktě a teče v délce 210 km mezi příkrými břehy do ř. Simy, přítoku Bělé, nejsouc splavna. Na březích nalezeny naftové prameny. Inzersdorf, ves v okr. hejtm. a soud. okr. hietzingském v Ool. Rakousích, na potoce Licsingském při úpatí Wienerberku, na žel. tratích Meidling-Pottendorf Jižní dráhy, Pen- zing-Kaiser Ebcrsdort státních drah a lokální dráze Vídeň-Wiener Neudorf ; má stanici po- štovní a telegrafní, zámek, ústav pro choro- myslné, tiskárny kartounů, výrobu konserv, lihu, tapet a zboží ocelového, největší továrnu na cihly a zboží terracottové v Rakousku a 4091 ob. (1890), z nichž 173 Čechů. Sev.čásf l-u s 8507 ob. připojena r. 1890 k 10. okresu vídeňskému. Na Wienerberku (236 m n. m.) pomník zv. Spinnerin am Kreuz nebo Cri- spinuskreuz, postavený r. 1451. I. připomíná se již ve XII. stol. bzov Ivan Nikitič, generál rus. (* 1768, t 1845), vstoupiv r. 1785 k vojsku, účastnil se pochodu tureckého, polského, italského a válek napoleonských. R. 1805 byl generálem v armádě Kutuzova a r. 1813 v pol. armádě Benigsena. R. 1818 jmenován předsedou ko- mitétu o kolonistech na jižní Rusi a vynikl jako svědomitý administrátor. Když Puškin poslán byl na jih Ruska, i. stal se jeho před- staveným a svojí shovívavosti ulehčil jeho vyhnanství, dovoHv mu zejména podniknouti s Rajevskými cestu na Kavkaz. R. 1820 stal se místodržícím oblasti Bcssarabské. Jeho korrcspondenci s knížetem Volkonským uve- řejnila >Rus. Starína« (1883) a list jeho o Pu- škinovi ke K. J. Bulgakovu »Rus. Archiv« (1863). Inženýr (rus. infenér, angl. engineer, franc. ingénieur^ něm. Ingenieur) byl původně, kdo vymýšlel, navrhoval a řídil práce a stavby k dobývání, hájení neb opevnění míst k úče- lům vojenským ; slovo i. odvozeno ze španěl- štiny, kteráž řidiče strojů válečných (ingenio) nazývala ingenioros. Později nazýván také i-em, kdo řídil práce nebo stavby veřejné, jako silnice, mosty a pod., a to po příkladu Fran- cie, kdež ustaven r. 1720 inženýrský sbor mostní a silnicový a založena r. 1747 škola polytechnická a r. 1795 škola mostní a silnicova v Paříži k vědeckému vzdělání i-ů tohoto sboru. Postupem doby a násled- kem rozvoje práce technické zaveden na roz- díl* od I-ů vojenských název I-ů civilních, který se přikládá zvláště Í-ům pracujícím pro průmysl a potřeby soukromníků a který je rozlišuje na i-y horní (báňské), elektro- technické, námořní, strojní, želez- niční atd. V Rakousku stanoveno přípravné vzdělání, obor působnosti a práva I-ů civilních po- prvé vynes, minist. o úředně oprávněných soukromých technicích ze dne 11. pros. 1860 č. 36413. (Viz Civilní technikové.) Brzy však se seznalo. Že obor působnosti I -a ci- vilního jest příliš rozsáhlý, aby dobře na něj stačila jediná osoba; avšak teprv nařízením minist. ze dne 8. list. 1886 zaved.no jiné roz- dělem' soukromých techniků, při němž název I. civilní vypuštěn a působnost jeho rozdě- lena mezi i-a stavebního a f-a pro stavbu strojů. I. stavební, pokud se týče I. stavební a kulturní, oprávněn jest k stavbám silnič- ným, mostním a železničným, pojímaje v to přímo s nimi spojené stavby pozemní, pokud se týče také ku všelikým pracím kulturně technickým, musí vykázati vysvědčením ně- které rak. vys. školy technické, že podstoupil s úspěchem II. státní zkoušku nebo zkouška diplomovou v odboru stavitelství inženýr- ského, a žádá-li též za oprávnění v odboru kulturně-technickém, musí se vykázati vy- svědčením o zkoušce odborné studia zcmč- dělsko-technického. Praktickou způsobilost musí v tomto oboru sobě zjednati a proká- zati tak, že po pět roků byl a samostatně navrhoval a zřizoval příslušné stavby buď ve stavební službě státní, zemské neb obecní, anebo ve službě stavební při železnici státní nebo konccssionované, nebo při úřadně oprav. l-u stavebním, po případě kulturním. Mimo to musí podstoupiti přísnou zkoušku písemnou a ústní (také již po uplynutí polovice praxe) u c. k. zemského úřadu politického. 1. pro stavbu strojů oprávněn jest k stavbám strojů pojímaje v to stavby pozemní přímo souvislé se zařízením strojním, musí tykázati vysvědčením některé rak. vys. školy techni- cké, že vykonal II. státní nebo diplomovou zkoušku v odboru stavitelství strojního a Že po pět let samostatně spolupůsobil při na- vrhování a zřizování staveb příslušných při Inženýrství — lód. 711 úřadech, společnostech železničních, strojír- nách atd., jako uvedeno při i-ech stavebních. Také i. pro stavbu strojů musí složiti u c. k. zem. úřadu politického přísnou zkoušku pí- semnou a ústní a může tak učiniti již po uplynutí polovice praxe. Plk. i. vojenský, v Rakousku druhdy, v jiných státech posud příslušník sboru inženýrského, zabývajícího se hradebnictvím, nyní v c. a k. armádě sluje důstojníkem hradebnického štá- bu. Srv. Hradebnický štáb, Hradeb- nictví, Hradebnictvo. l-y voj. vychová- vala dříve ve Vídni, pak v Louce u Znojma inženýrská akademie, která nyní zase přelo- žena JSOUC do Vídně zpět a přezvána techni- ckou akademií vojenskou, připravuje mladíky na důstojníky pro dělostřelectvo, zákopnictvo a hradebnický štáb. Viz Akademie (techni- cká a. vojenská) str. 605. FAf. Xnienyrstvi zahrnuje vědění a umění inženýra a spočívá na vědách mathematických a přírodních, které by nikdy nebyly doznaly takového prohloubeni a rozšířeni, kdyby 1. neužívalo jich při řešení nesčíslných úkolů praktického života, ba kdyby k jejich studiu přímo ne vybízelo; vyžaduje proto přípravného vzdělání theoretického, lehož nabyti lze na školách odborných (u nás na vysokých ško- lách technických, pokud jde o I. stavební a strojní, na akademiích hornických v i. hor- ním, na akademiích námořnických v i. ná- mořním), a mimo to třeba vzdělání prakti- ckého při skutečných pracích a stavbách inženýrských. Vzdělání theoretické obsahuje vyšší matnematiku, fysiku, deskriptivní geo- metrii, kreslení, geodaesii, mechaniku, sta- vitelství a i. Pik. Iniiil čili Izynžul, stepná řeka v sibiřské gubernii jenisejské v okresu ačínském, pra- mení se na vysočině na pr. bř. ř. Urjupa a teče ve mnohých oklikách k ssv., vsv., jv. j., jz. a opět k j., načež obrací se v pravém úhlu k z. a sz., v kterémžto směru vtéká do Bílého jezera (32 km dl., 3 — 6 km šir.). i. má tok voln^ a tichý, délku 320 km, šířku 10 až 30 m, bahnité dno; přítoky na pr. bř. Soksa a Bajtova, na 1. Karčaly a Solgon. Okolí řeky i jezera jest rovina stcpnatá, při zavlažování úrodná a dosti hustě zalidněná, neboC na l-u leží 19 osad namnoze velkých, U, v řeckém mythu krásná dcera krále argejského Inacha, první kněžka Héry Argej- ské, též Kallithoé nebo Kallithyja zvaná, byla milenkou Zevovou, začež od žárlící Héry pro- měněna v bělostkvoucí krávu, k níž se pak Zeus přiblížil v podobě býčí; anebo Zeus sám ji proměnil, aby zmařil platnost svých slibů lásky. Héra si pak krávu tu na Zevovi vyžádala a dala ji ostříhati stookým Argem Panoptem. Ten však bybna rozkaz Zevův od Herma uspán a sCat; oči jeho Héra umístila v ocas páví. Na to i. střečkem od Héry vy- slaným jsouc štvána, nastoupila v šíleném chvatu svou bludnou cestu. Přes Dódónu, Iónské moře a oba Bospory, po ní prý na- zvané, Skythii, kdež od Prométhea zvěděla svou další cestu, Kaukasos, Frygii, Mysii, Lydii, Kilikii, Kypros dostala se do Egypta, kdež vlídně jsouc přijata, jemným dotykem ruky Zevovy porodila Epafa, jimŽ stala se pramateří rodu Danaova. A jako s Epafem stotožúován egyptský Apis, tak f. splynula s Isidou a částečně upomíná i na foinickou Astartu. I. jest vlastně bohyní měsíce, jako Argos symbolem hvězdnatého nebe ; důkazem toho zejména symbol krávy, její bludné ce- sty a týž význam Isidin, v argejském dialektu pak l(ů = asXrfvrj. Mythus ten byl v poesii (Aischylův »Prométneus€ a »Prosebnice«, Sofoklcův >Inachos<) i v umění velmi ob- líben. V tomto I. zobrazuje se v době nej- starší a v pozdní době úpadku jako kráva, za doby rozkvětu však jako panna s rohy kravskými (povvéffoig nagd-évog). Zachované památky znázorňují jednak námluvy Zevovy (na př. na váse berlínského musea u Over- becka Atl. tab. 7, 8), jednak smrť Argovu (na př. Ruvská vása v Mon. d. J. 2, tab. 69), jednak její přijetí v Egyptě (na dvou pom- pejských malbách u Helbiga č. 138—139). klk. lóf asteroida objevená 19. září 1865 Peter- sem v Clintonu U. S. Střední jasnost v oppo- sici 10*9, průměr v kilometrech 70, ozna- čení (^. Gs, Xo.y úřední skratek «- sev.-amer. stát lowa. XoAkim viz Joakim. Xoanil viz Ivan a Joann. X6d (z řec.) jest prvek nekovový, význačně jednomocný ze skupiny prvků halových. Zna- čka /, atomová hmota 125'89 (//=!). Jest v přírodě hojně roztroušen, ale nikde ve značných množstvích: není nikdy volný, vŽdy sloučen jest s kovy. Vzácné jsou nerosty jako iódargyrit Agl (iódid stříbrnatý) a j. Surovému ledku cnilskému přimíšen jest ió- dičnan sodnatý lO^Na. Sledy l-u přimíŠeny jsou některým fosforitům. lódídy rozpuštěny JSOU v pramenech léčivých, iódových (na př. v Hallu v hor. Rakousku). Pranepatrné sledy l-u chová voda mořská, ale mořské chaluhy a jiné organismy koncentrují v sobě I. z vody mořské. V těle zvířecím jest I. vzácnosti; něco málo ho v sobě tají žláza štítná. I. upravuje se z popela chaluh, kteráž slově kelp čili várek a obsahuje asi Vi^o l-u. Při vyluhování postupném toho popela zbývají v matečném louhu iódidy, ježto jsou nejsnáze rozpustný, zejména iódid horečnatý. Ten louh destillován s burelem a s kyselinou sírovou pouští páry iódové, které usazují v jímadlech hliněných krystaly l-u, jež se čistí sublimací. I. tvoří lesklé krystaly šedivě namodralé, vzhledu polokovového, pronikavě páchnoucí, 4-95 hutné. Při lU^ taje, při 184*> mění se v páry fialové {ioBidrJg = fialový), ale již pod tou teplotou zřetelně se vypařuje. Spec. teplo l-u jest 00541. V Žaludku působí jakožto jed, kůži barví pomíjejícně na Žluto až na hnědo. Rozpouští se v 5000 č. vody, snáze v alkoholu (iódová tinktura) nebo v roztoku iódidu draselnatého, barvou hnědou, mimo to v síro- uhlíku barvou fialovou, v chloroformu barvou růžovou. Nad míru charakteristická jest re- 712 lód. akce volného l-u ve škrob. Maz Škroboví^ barví se i stopami í-u nad míru nepatrnými na modro. Proto slouží naopak tinktura ió- dová za zkoumadlo na škrob (v papíru, v ře- zech rostlinných). Na základe toho lze množ- ství volného l-u stanoviti, přidáváme-li čini- del I. víŽících, na př. sirnatanu sodnatého. Volumetrické methody analytické založené na té okolnosti zahrnujeme názvem i ó do- met r i e. — I. o sobě i jakožto iódoform, ió- dol a i. slouží v lékařství, iódidy v lékařství a ve fotografii. I. jest z prvků halových nejméně energi- cký: v souhlase s tím no chlór i bróm vy- tisňují ze sloučenin. S vodíkem se slučuje i. na iódovodík ///jen při záhřevu, a to ne- úplně, neboť iódovodík rozkládá se teplem, tak že reakce //, -f /^ ;:: 2H1 jest zvratnou, stav rovnovážný závisí pak pře- dem na teplotě. Slučování podporuje se na př. přítomností platinovaného asbestu. Z iódidů nelze iódovodík kyselinou sírovou uvolniti, neboť ta se iódovodíkem redukuje; i připra- víme plynný iódovodík rozkládajíce iódid fos- forový P/, vodou, při čemž vzniká kyselina fosforová -POjA/,: P/j -f 3//aO « 3/// -f PO^H^. Iódovodík, jenž jest plyn bezbarvý, ostrého zápachu, hutnoty 4*2, při O'' tlakem 4 atm. ka- palnějící, jímáme nade rtutí nebo pohlcujeme vodou. Roztok ten slově iódovodíková ky- selina {acidum hydroiodicum) a když jest při O® nasycený, má hutnotu 20, dýmá na vzduchu a obsahuje 80% iódovodíku. Při záhřevu plynný iódovodík uniká, až hutnota klesne na 1'7. Jest to pak iódovodík 577oníf který vře při 157®. Slabý vodný roztok iódovodíku získáme téŽ, když do vody, v níž jest i. roz- ptýlen, zavádíme sirovodík .S//^, až zmizí hnědá barva i-u, načež stačí od vyloučené síry sfil- trovat i : /, -|- 5//, = 2 A// -f S. Vodný roztok iódovodíku rozkládá se na vzduchu samovolně: hnědne, později černá vyloučeným i-em, který se pak sází z roz- toku krystalicky. Iódovodík jest cenné činidlo v chemii or- ganické; zejména dýmavý jest výborný pro- středek redukční: odstraňuje z látek organi- ckých hydroxyly, čímž vznikají buď deriváty iódované neb až původní uhlovodíky. Iódo- vodík se z kyselin halových nejsnáze adduje ku vazbám dvojnásobným. Tak z ethylenu C//a= C//, vzniká éthyliódid C//, . CHJ. i. poskytuje s většinou nekovů a se všemi kovy sloučeniny zvané iódidy. Z nekovů slučuje se přímo se sírou, s fosforem, z kovů na př. se rtutí. Iódidy tvoří se též účinkem iódovodíku v kovy nebo v kysličníky kovů. Rozpustné iódidy poznáváme, že s roztokem dusičnanu stříbrnatého poskytují žlutou ssc- dlinu iódidu stříbrnatého v ammoniaku ne- rozpustnou, s roztokem chloridu rtuťnatého červenou ssedlinu iódidu rtuťnatého. Vylou- číme-li z iódidů i. (kys. dusičnou dýmavou, vodou chlórovou), objeví se reakce volného i-u: modráni mazem škrobovým, fialová barva sírouhlíku se směsí třepaného. S kyslíkem má i. z prvků halových příbuz- nost největší. Působíme-li dýmavou kys. du- sičnou v f., vzniká iódična kys. JO^H ja- kožto krystalky bílé, které při -f 170* tratí vodu a zůstavují kysličník iódičný /jO^, prá- šek bílý, který se vyšším záhřevem Štěpí v kyslík a ve fialové páry l-u. lódičná kyse- lina se iódovodíkem rozkládá ve vodu a ve volný I. /0,//+5/Ař=-3/„3/faO, pročež slouží v chemii organické ku zničení iódovodíku, kde by tento reakci překážel. Soli její šlovou iócfičnany (iódáty) a vzni- kají obdobně jako chlórečnany, kdyŽ na al- kalie účinkujeme Í-em za tepla: 6A:o//-f- 3/, « 5/a:, /o, a:, 3//, o. Mdičnany jsou mocná okysličovadla, tratíť horkem kyslík jako chlórečnany. Známe dále soli odvozené od kyseliny iódisté /O^A/ (iódistany), od kys. /Oj/Z, i od jiných kyselin složitějších, kteréž soli zpravidla označujeme jakožto hyperiódáty. lódičnany i hyperiódáty jsou látky stálé (oproti nestálým obaobým sloučeninám chlóru) i pa- trná tu vyslovená afhnita i-u ke kyslíku. OŠc. Otravy i-em (iódismus) jsou skoro vý- hradně nahodilé, nejčastěji medicinální a živ- nostenské, a vznikají buď vdýcháním iódových par anebo, a to nejčastěji, po užití větších dávek léků i. obsahujících (iódidu draselna- tého), nebo že omylem byl požit roztok ió- dový {tinctura iodi) k zevnímu použití slou- žící, také po vstřiknutí roztoku do dutin těla — tu dochází k otravám náhlým (akut- ním), jindy se dostavuje iódismus provleklý, a to po delším užívání iódidu draselnatého, po případě jiných sloučenin iódových, ale i po natírání iódových roztoků a mastí na kůži. Příznaky náhlého iódismu záležejí, vdýchá- ny-li páry iódové, v mocném podrážděni spo- jivek očních, sliznice nosové, hrtanové, prů- dušnicové a průduškové, vpraven-li I. do ža- ludku, převládají příznaky od podrážděné sliz- nice ústrojí zažívacího, ač i tu podráždění sliznic dychadel neschází. Shledáváme tudíž v prvém případě mocné slzení, prudkou rýmu. bolestný kašel mnohdy s krvavými chrkly a dusnost, v druhém případě pak vrhnuti a průjmy s bolestmi v životě; ve všech pří- padech dostavují se záhy prudké bolesti hlavy, ópitomění, po požití iódoformu i mocné roz- čilení, ano i záchvaty maniakálním podobné a křeče — obtížné i bolestné močeni, a jest tu, jak již řečeno, značná dusnost, obyčejně bývají na kůži puchýřkovité a pupinkové osu- tiny. — Vleklý iódismus bývá zahájen rý- mou, katarrhy průdušek a osutinami kožními, brzo jest trávení porušeno, dostavuje se tlu- čení srdce, nemocný se stává nedokrevným, slábne, hubne, jest kachektického vzezření a propadá marasmu; obyčejně tu bývá i vleklý zánět ledvin. Vzešla-li otrava z užívaného iódo- formu, dostavují se i poruchy duševní, zále- žející v stísněnosti, přeludech smyslových, lódargyrit — lolith. 713 pacitech, slábnuti paměti a j. Při pitvání osob náhlým iódismem zemřelých bývá shledán mocný zánět sliznice ústrojí dýchacího a za- žívacího, nezřídka zánět pablanovitý, v ža- ludku bývají defekty poslizkové (erose) s vý- ronky krevními, obyčejně jsou játra, ledviny a srdce tukově zvrhlé, ledviny mnohdy za- nícené; anatomické změny vleklou otravou učiněné záležcjí v obecné sešlosti, tukové zvrh- losti jater, ledvin, srdce a svalů, často i ve vleklém zánětu ledvin. Jako kazijedu užívá se při náhlém iódismu škrobu nebo bílku va- ječného. Rg, lódargyrit čili iódit jest Agí (v 7o Aí^ 45*97, / 54*03), krystaluje ve tvarech soustavy šesterečné, krystalky drobné jsou často různo- polárně vyvinuty a dle plochy zpodové Ští- patelny. r=l-5, //=5'7; barva i-u je žlutá, citrónová, zelené žlutá neb i šedá, lesk mastně démantový. Naleziště vzácného tohoto mine- rálu jsou řídká: Dernbach v Nassavsku, Ma- zapil v státě Zakatekas v Mexiku, Chafiar- cillo v Chili a Guadalajara ve Španělsku. Uměle krystaluje Agí z roztoku souhlasně s přiro- zenou sloučeninou, z roztopeného Agí ve tva- rech krychlových. W. Zódáty viz I ód. Zódhydráty (hydroiódidy) šlovou po- dvojné sloučeniny iódovodíku z pravidla se zásadami organickými, na př. iódhydrát ani- linu C^H^.SH^.IH. OŠc. Zódidiiá kyselina, iódidnany viz I ód. Zódidy viz I ód. Zódismiui viz I ód (otravy). Zódistá ^kyselina, Zódiatany viz I ód. Zódit viz lódargyrit. Zódodusik (iódid dusíkový), pravdě- podobně N/„ vzniká, když iód v ammoniaku vodném roztíráme, nebo když ammoniakem působíme v alkoholický roztok iódu. Temně šedý prášek pereme vodou, posléze alkoho- lem, je-li i. úplně suchý, rozkládá se s vý- buchem v dusík a ve fialové páry iódu pou- hým dotekem nebo mocnějším otřesem. OŠc. Zódoform, C///,, jest dle složení svého triiódmethan. Vzniká vždycky, když látky, ob- sahující skupiny CH^.CO.C..., CH^ .CH{OH) . C... (na př. alkohol, aceton, aldehyd, kyse- lina mléčná atd.) zahříváme s iódcm v alka- lickém prostředí (Liebenova reakce iódofor- mová). Jeden ze způsobů přípravy jest: 32 d. drasla rozpustí se v 80 d. vody, přičiní se 16 d. 957oního lihu, zahřeje na 70^* a vnese se do směsi té zvolna 32 d. iódu. Když barva iódu zmizela, sebere se vyloučený I. na filtru. Z filtrátu lze ještě něco í-u upraviti vhod- nou manipulací. Z acetonu vyrábějí i. účin- kem chlórnatanu sodnatého a iódidu dra- selnatého, čímž reakce probíhá, jakoby pů- sobil iódnatan sodnatý. Nejnověji upravují i. elektrolysí vodného roztoku iódidu drase)ría- tého i acetonu v proudu kysličníku uhliči- tého (iodoformium absolutum). Látka citrónově žlutá, krystalická nebo lupénky hexacronálné soustavě příslušející. Taje při 119*, téká však značně již za obyčejné teploty šíříc charakte- ristický velmi pronikavý zápach. T<5ž s vodní parou těká i. V alkoholu málo se rozpouští, v aetheru snáze. Na světle trpí rozklad. Stopy i-u poznáme, zahřejeme-li někoUk kapek aK koholického roztoku jeho s něco fenolu a draselnatého louhu. Vyloučí se červenavá hmota, která se rozpouští v alkoholu barvou karmínovou. I. jest výtečné a posud nikoli zcela nahrazené antiseptikum: vykonalť chir- urgii služby znamenité. Užívá se zevně buď sobě práškovaný nebo k obvazům jakožto gáza iódoformová, vata iódoformová nebo v roztok kollodia pojatý. Nemilý zápach i-u snažili se zakryti různými vonidly: kumari- nem, olejem z máty pepmé a j. {iodoformium desodoratumj. Také jiná moderní antiseptika iód obsahující a nepáchnoucí navržena místo i-u: iódol a j. OŠc. Zódol jest tetraiódpyrol CJ^ . N//. Vzniká účiiikem iódu v alkoholický roztok pyrolu. Nažloutlý prášek nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v alkoholu, něco méně v aetheru. Účinkuje antisepticky i používá se místo iódo- formu, před nímž má tu výhodu, že ne- páchne. OŠc. Zódometrie viz Iód. Zódová tinktura viz Iód. Zódová zéíeň viz Zeleň. Zódovodik viz Iód. Zódový škrob viz Iód. Zofón, syn Sofokleův, skládal rovněž tra- gédie, ač více byl odkázán na pomoc slav- ného otce než své nadání. Pověst o jeho soudním sporu se stařičkým otcem čísti lze v životopise Sofokleově. Z četných jeho tra- gédií (as 50) zachováno jen nepatrně zlomků (viz Nauckovy fragmenty tragiků řeckých). Zokasté, dcera Thébana Menoikea, sestra Kroontova, u Homéra a starších Epikasté, byla chotí Laiovou a matkou a později chotí Oidipovou. klk. Zolaos, v řeckém mythu syn Ifikleův a Automedusin, věrný přítel a soudruh Héra- kleův; byl jeho otěžnikem, jakož vůbec jmín za nejznamenitějšího vozataje, zvítěziv spře- žením ve hrách olympijských a při pohřeb- ních hrách Peliových. Dále pomáhal Héra- kleovi v boji s hydrou, Kyknem, doprovázel ho proti Géryonovi a do Tróje. Héraklés dal mu svou chof Megaru za ženu, když se ucházel o lolu. Konečně I. byl přítomen při smrti Hérakleově na Oitě. Když Eurystheus potomky Hérakleovy pronásleduje s Athc- ňany o ně válčil, i. vynikl v tom boji, chráně Hérakleovců, a zabil Eurysthea poraženého na útěku; Zeus a Hébé na jeho prosbu za tím účelem mu vrátili na jeden den jeho mládí. Dle thébskó pověsti i. dokonce z hrobu povstal, by bránil Hérakleovců proti Eury- stheovi, načež pohřben ve hrobě Amfitryo- nově v Thébách ; tam měl před branou Proi- tovou héróon a gymnasium po něm zvané, kdež konána slavnost 'loXásia neb 'HqcíxIhix. 1 iinde ctěn vedle Héraklea, ku př. v Athé- nách v Kynosargu. klk. Zolé viz Eurytos, Héraklés, Hyllos a Ifitos 1). Zolith viz Cordierit. 714 lolkos — Iónikos. Zolkoa, ve starověku město při sev. zá- hybu zálivu Pagasajského v thessalské kra- jině Magnesii, odkud dle pověsti vyplul lason s Argonauty. Zón, Ióny, v chemii viz Ionty. Zón: 1) i., dle řecké báje syn Authův, při- spěl Athénským na pomoc proti Thrakům Eumolpovým v Eleusině, začež Athénští ho zvolili svým vůdcem, i. rozdělil Attiku na 4 fyly, jimž dali jména 4 synové jeho, Geleón, Aigikorés, Ar^adés a Hoplés; zařídil pak v Athénách bonoslužebné obřady. Hrob jeho ukazován v dému Potamos. — Dle pozdější báje attické (v Euripidově tragédii »Iónc) \. jest synem Apollóna, jenž jej zplodil s Kreu- sou ve sluji akropolc athénské. Matka odlo- žila novorozeně do téže sluje, odkud Hermes na rozkaz Apollónův přenesl je do Delf; tam kněžka l-a vychovala za sluhu chrámového. Erechtheus dal na to dceru Kreusu za chof Xuthovi, jenž mu pomohl v boji proti Chal- kódontovcům na Euboii. Ježto manželství toto jest bezdětným, odeberou se do Delf, kdež bůh nařídí Authovi, by uznal za syna toho, jejž nejprve potká vycházeje z chrámu; tím byl i., syn Apollónův, zatím ve spanilého jinocha vzrostlý. kik. 2) I. z Chia, plodný spisovatel řecký v oboru poesie, dějepisectví a filosofie. Žil v V. stol. př. Kr., hojně cestoval a zdržoval se hlavně v Athénách v okolí Kimónově. Zde též pro- vozoval své tragédie a po jednom vítězství obdařil každého občana nádobou chijského vína. Své vzpomínky na slavné muže, s ni- miž se v životě setkal, uložil ve zvláštním spise; k jeho prose náležel též historický spis o založení Chia a jiný spis obsahu filo- sofického. V poesii mimo drama pěstoval též clegie, hymny a dithyramby. Zemřel před r. 421 př. Kr. Zlomky jeho prosy viz v MúUe- rových »Fragmenta historicorum*, tragédií v Nauckových zlomcích tragiků, lyrických básní u Bergka. Sdk. Zoittk [aióne neb ióne], irsky Icolmkill, ve středověku též I, lo, Eona, Hy, Hyona, I-Columb-Kille, ostrov ve skupme Hebrid těsně u ostrova Mullu, přináleží ke skotskému hrabství argylskému, jest majetkem vévod z Argyle, má výměru 27 km* a 247 ob. (1891). Důležit jest jako východiště a středisko kře- sťanské vzdělanosti. Již v době druidské byl posvátným, ale historie jeho počíná teprve r. 563, kdy irský missionář sv. Columban s 12 učcnníky sem přibyl a zde postavil klá- šter. Sv. Columban odtud pokřestil Pikty a při klášteře zřídil školu, která po kolik sto- letí byla proslulým střediskem irsko-skotské missic. Koncem IX. stol. Dánové klášterní budovu spálili a mnichy dílem pobili, dílem vypudili. V XIII. stol. církevní stavby na lonč byly znovuzřízeny. Dosud zachovaly se zbytky mariánského kostela gotického s věží 21 m vys., dále zříceniny dvou klášterů benedik- tinských, mužského a ženského, a na hřbi- tově kaple sv. Oraná, druha sv. Columbana. Na hřbitově pochován mimo jiné krále skot- ské i Macbeth. Zonia [aionie], hl. m. hrabství t. jm. státu Michiganu Spoj. Obcí sev.-amer. na Grand Riveru, jenž odtud počíná býti splavným, a na třech železn. tratích, má dřevařský prů- mysl a obchod, železniční dílny, káznici a 4482 ob. (1890). Zonioiui viz Iónikos. Zónie (Veovtor, lonis), starověká řecká kra- jina na záp. pobřeží maloasijském s obyvatel- stvem iónským, po němŽ její jméno. Počínala se na severu zátokou Kymskou, na jihu pak proti Dóridě ohraničena byla zátokou Bar- gylijskou, ale při ústí řeky Herma byla přeru- šena zátokou Hermajskou. Vedle toho pří- slušeljr k l-ii z větších ostrovů Chios, Samos a Ikaria, z menších Léros a neobývaný Path- mos. Skládala pak se I. z úzkého a namnoze nízkého pobřeží, do něhož ze vnitrozemí za- bíhají hornaté výběžky, Sardéné u Fókaie, Olympos a Mastusia u Smj^rny, Mykalé a Grión po obou stranách zátoky Milétské, ze- jména pak Mimas a Kórykos, které proti ostrovu Chiu rozšiřují se v prostorný polou- ostrov Klazomenský. Moře Aegejské vniká do tohoto pobřeží četnými velepohodlnými zátokami a průlivy, z nichž znamenitější jsou vedle již řečených Kymské, Hermajské a Bar- gyliiské Kaystrijská a Maiandrijská; tato na východ zabíhala do země hluboko zátokou Latmickou, nyní nánosem řeky Maiandria zcela zanesenou a v nízký pobřežní kraj pro- měněnou. Se zátokou Latmickou zmizel úplně i historicky památný ostrov Lade před pří- stavem milétským. Širokými údolími řek Herma, Kaystria a Maiandra spojena byla I. výhodně s bohatou nitrozemskou Lydií a s krajinami na planině anatolské; odtud byla i východištěm odvěké obchodní cesty od moře u Eíesa vedoucí údolím Kaystrijským k Sardům a skrze střed Malé Asie k hor. Eufratu, jež za dob perských byla zvána »cc- stou královskou c. Na západě postrkovalo moře vítanou příležitost ku plavbě do Evropy, jejíž východořecké břehy s pobřežních výšin iónských jsou viditelný. Líbezné podnebí, do- statek vláhy, hojnost plodin a velmi úrodná prsť náplavní učinily z i. kraj velice bohatý, soustředěný politicky ve dvanácti městských obcích, mezi nimiž vynikala města Milétos, Efcsos, Fókaia, Tcós, Klazomeny a ostrovy Samos i Chios. Obce tyto, obývané lidem iónským, ovládaly i okolí své a spravovaly se původně králi, kteří původ svůj odvozo- vali od Penthila, syna Kodrova ; později moc královská omezována, až přešla v oligarchii, ze které v VI. stol. př. Kr. namnoze se vy- vinula tyrannis. Společné vědomi kmenové utužovalo se sdružením povahy náboŽensko- politické, jehož středem politicKým i obětním byla svatyně Poseidona Hélikónského na mys*i Mykalé v území priénském, kteráž odtud zvána byla Panióniem. Kol r. 700 př. Kr. spojilr. se s l-ií i aiolská Smyrna, čímž počet ión- ských měst na 13 dovršen. PŠk. iónikos slula v antické metrice stopa Šc- stidobá tvaru dvojího: -^--'^^ zvaná ionicus a maiore, >^'«'-- zvaná ionicus a minore. Stopa lonin — Iónské moře. 715 druhu prvého veŠla u ŘeX(i v užíváni teprve v dobách poklassických. Za Ptolemaia Fil- adelfa užíval ho Sótadés k básním s látkou vzatou z oboru mythologie a obsahem nevždy slušným. U Římanů péstován byl tento verš sótadejský (čtyřstopi i-ka a ma tore se sta- žením stopy poslední ve spondeus) od Ennia, Varrona a Accia. — Mnohem vetší důleži- tosti nabyl v lyrice i v básnictví dramatickém i. a minore. Stopa tato má ráz plačtivý, i uží- váno jí bylo zejména v chorech Žen k vyjá- dřeni bolu a nářku. Též u Římanů se vysky- tuje; Horatius užil rozméru toho pouze v je- diné básni. Poněvadž stopa tato vícekráte za sebou opakována jest jednotvárná, bývala spo- jována již záhy se stopami jinými téhož roz- měru časového, zejména s dipodiemi stop trojdobých na př. ve verši zv. I. ávtf^láiiivng tvaru: ^^^-^-v"--, jenž musí měřen býti ww I J.W.S. I ii^wv^ I J.w_v^ I ._.. Knr. Zvláštnosti i-ka jest anaklasis, záleže- jící v tom, že nejen tam, kde sbíhají se dvě stopy iónické, nýbrž i uprostřed stop vyměňuje si někde slabika krátká místo své s předcházející slabikou dlouhou, na př. mí- sto ^wi._wv.*j.« přichází: wwJ.^_s/íw, Zonln Aleksandr Semenovič, diplomat ruský (♦ 1837), vzdělal se v Lazarevském in- stitute vých. jazyků, načež byl plnomocníkem rus. vlády na Černé Hoře, r. 1883 správcem gen. konsulátu v Sofíi a od r. 1892 mimoř. vyslancem a plnomocným ministrem v Bra- zílii. Vydal dílo: Po ju[noj Ameriké (Petro- hrad, 1892—93, 3 d.). Zoniaaoe viz Ionty. Zónové {"loiVBg ze staršího 'IúFo^fc, 'ínovig, kterýž tvar předpokládají hieroglyfské Y^- v^n-na, hebr. Jdván, ass. lamdnu), vedle Dóriů nejpřednější kmen starořecký, dle pověsti po- tomci Ióna, syna Xuthova a pravnuka Deuka- lionova, dle výsledků novějšího badání pa- laeoethnického a staroorientálského hellénský předvoj, který dříve než Dóriové opustil středoevropská prasfdla Hellénů a zaujal sí- dla mezi kmeny palaeothráckými na západ- ních maloasijských pobřežích, na ostrovech Archipelagu, v dalším pak postupu na Euboii a protilehlých březích východořeckých. (Srv. A. Curtius, Die lonier vor der dorischen Wanderung, Berlín, 1855; Prášek, České Mu- seum Filologické II, 393 sld. ; Penka v Mittheil. d. Wien. anthrop. Gesell. 1897.) Od ostatních Hellénů lišili se I. nářečím i povahou. Nářečí jejich, vynikajíc hlavně užíváním hlásky 97 místo dlouhého or, jakož i mnohými staršími tvary, jichž jiná nářečí neměla, projevuje se již touto vlastností jako starší nářečí a z okol- nosti, že tyto zvláštnosti nejhojněji se vysky- tují v Malé Asii (Běloch, Griech. Gesch. I, 63), lze souditi, že byly břehy maloasijské, kde již byli I. Známi Egypťanům doby Ramsa II. (1347—1280 př. Kr.), prvotními jejich řeckými sídly. Nejstarší historické paměti řecké při- pomínají Ióny na maloasijském pobřeží od již. hranic Tróady po město lassos, na Samu a Chiu, na se v. a středních Ky kladech, na Euboii, v již. Boiótii a v Attice, anobrž vy- skytuji se zprávy, Že I. před příchodem Dóriů do Peloponnésa obývali i na sev. pobřeží pe- loponnéském, v pozdější Achaii. Dle pověsti byl otec Iónův Xuthos zakladatelem iónské tetrapole v se vorových. Attice, kdežto Ión řáděn byl mezi nejstarší |>anovníkY attické. Ovšem třeba při zkoumáni pověsti za úče- lem historickým jednati velmi opatrně, nebof homonymie a vysvětlováni událostí, které se za dob historických neshodovaly již se sta- vem z dob homérské poesie, daly podnět k vymýšlení pověsti i tendenčních. Od ostat- ních Hellénů lišili se I. charakteristickými rysy povahy, kultem i zřízením společenským. Proti těžkopádným Dóriům, v obhroublých způsobech si libujícím, jsou I. lid pohyblivý, čilý, se zálibou plavbě a obchodu oddaný, obdařený jemným smyslem pro požitky du- ševní. Nejstarší řecké písmo, jehož památky nepochybně zachovaly se v nedávno objeve- ných kamenech, písmem »aegejskýmc popsa- ných, nazýváno bylo »iónským«. I. byli pro- středníky nejstarších kulturních styků mezi kraji mesopotamskj^mi a Evropou, na iónské půdě v Menší Asii vznikly hrdinské epos, ňlosoňe a logograíie, iónská Attika jest do- movem uměni řečnického i dramatického. Po stránce společenské dělili se I. až dlouho do dob historických ve čtyři fyly: Hopléty, Ge- leonty, Aigikoreis a Argadeis, významu ne- jasného, patrně však s neznámými poměry pů- vodní iónské vlasti souvislého ; tyto fyly vy- skytovaly se v Athénách aŽ do Kleisthena, rov- něž i v Milétu, Eřesu i jiných iónských městech maloasijských. Každá fyla dělila se dále ve tři fratrie, na tuhém rodovém a zvláštním obět- nictvím utvrzeném svazku založené. Jsouce usazeni na ostrovech a pobřežích obchodu příznivých, prospívali I. v obchodu a vzděla- nosti tou měrou, že v VIII. — Ví. stol. východ- ním národům byli repraesentanty všeho ná- roda hellénského, od něhož i krojem se lišili (Hdt. V, 88). V VI. stol. př. Kr. upadli malo- asijští I. v moc lydskou a r. 546 př. Kr. pod- robeni králem Kýrem perským. Odboj jejich proti Dareiovi dal podnět k válkám řecko- perským. Valnou měrou súČastňovali se I. i zakládáni osad na březích Archipelagu a v záp. Středomoří. Z Miléta založeny oyly velmi četné osady iónské na březích Pro- {>ontidy, Ponta Euxeina a Maiotidy, Teós za- ožil ADdéry, Fokaia Massalii. Vítězstvím Hel- lénů nad Peršany, zejména vítězstvím Kimó- novým nad ústím Eurymedonta (kol r. 467 př. Kr.), dostalo se Iónům nezávislosti na PerŠanech, za to však upadli v poddanství athénské, jež potrvalo až do bitvy u Aigos- potamů r. 405 př. Kr. Pšk, ZónflkA filosofie viz Řecko (filosofie). Zónak& republika viz Iónské ostrovy. Zónská atapnioe viz Chorál str. 320. Zónské moře, čásf moře Středozemního prostírající se mezi břehem jihoalbanským a řeckým na vých., kalaberským a sicilským na záp. a oddělená od moře Jaderského prahem, jenž táhne se na dně úžiny Otrantské, kdežto na jih od Sicílie I. m. omezeno jest mělči- 716 Iónské nářečí — Iónské ostrovy. námi, které spojuji Sicilii s Tunisem tvoříce podmořskou šíji známou již Strabónovi, na vých. pak sahá až k čáře spojující záp. špici Kréty s pobřežím Bárky, konečné na j. pře- chází v moře obou Syrt. I. m. tvoří řadu zá- livů, z nichž nejdůležitější jsou: Artsky čili Arabrakijský, Korinthský čili Lepantský a Arkadský na vých. a Tarentský na západě. — Původně označována jménem I. m. pouze úžina mezi ostr. Korkyrou a Itálii čili jižní část t. zv. Italské úžiny, tvořící vjezd do moře Jaderského, brzy však rozšířeno pojmenování to i na zmíněný průliv Italský a celou jižní čásť moře Jaderského (Hérodot, Thukydidés). Strabón klade sev. mez I -ho m. na předhoří Akrokeraunské, nazývá však prostor mezi Sicílií a Peloponnésem »moře Sicilské*. Jméno moře odvozuje se od plavců a osadníků ión- ských, kteří rozšířili se po sev. a záp. bře- zích této oblasti,' kdežto staří hledali původ jeho v cestách mythické bytosti ló nebo lón v těchto končinách. Iónské náředi viz Řecko (jazyk). Iónské ostrovy, skupina ostrovů v moři Iónském při záp. břehu Albánie a Řecka, jež do r. 1864 tvořily samostatný stát pod brit- skou svrchovaností, nyní pak jsou částí krá- lovství Řeckého. Skládá se ze 7 ostrovů vět- ších : Zakynthos (Zantc) s 427 km^, Kefallinia s 664 km\ Ithaki s 97 km\ Leukas s 285 km*, Kcrkyra (Korfu) se 712 km*, Paxos s 19 km*, k nimž počítá se i před jižní Špici Pelopon- nésu ležící Kythéra (Cerigo) s 277 km*, a 2 celé řady nepatrných ostrůvků, majíc úhrn- nou plochu 2345 km*. Ostrovy ty táhnou se od ssz. k jjv. na podmořské zvýšenině uvnitř 200metrové hloubkové čáry, označujíce tudíž vlastní záp. kraj pevniny. Na zevnější straně spadají příkře do moře Iónského, jehož dno se rychle odtud sklání k největším hloubkám středomořským, a mají tu břehy málo roz- členěné, kdežto pobřeží obrácená k pevnině jsou bohatá na zálivy, přístupná, nízká a dobře vzdělaná. Orograficícy připojuji se I. o. zřejmě k pevnině, jsou vesměs hornatý a z ostrovů řeckých vykazují výšky největší: Ainos na Kefallinii s 1620 m, Stavrotas na Leukadě s 1141 m a Pantokrator na Korlu s 914 m. Podklad jejich složen jest z hornin křídových a cocénnich, hlavně z vápenců a břidlic, vedle nichž vyskytují se ve značných rozměrech i vrstvy pliocénní, v sv. úhlu Korfu pak i jura a trias. Častá a zhoubná jsou zde zemětřesení, zvláště na středních ostrovech. I. o. strádají nedostatkem vody, nebof jen Korfu má delší tok vodní nikdy nevysychající, říčku Mcs- songi, pro menší lodky na krátkou vzdále- nost splavnou. Podnebí iest vlivem moře mírné a příjemné, půda úrodná, následkem toho vegetace bujná, zvláště skvostné jsou olivové háje na Korfu, avšak lesy kryjí již jen vrcholky hor Kcfallinských. Obyvatel mají I. o. 238.783 (1890), původu řeckého a albánského, avšak silně pomíšc- ných živlem italským, jehož stopy jeví se i v italském rázu staveb. Osady soustřeďují se na březích k pevnině, obrácených i má každý ostrov jedno velké hlavní město, pouze Kefallinia vykazuje dvě takováto, téměř stejně veliká vynikající místa. Hustotou, vzděláním a blahobytem předči oby v. l-kých o-vů ve- škeré ostatní kraje Řecfca zabývajíc se pě- stováním korinthek (mimo Korfu), vína, oleje (Korfu), jižního ovoce a obilí, které však do- mácí potřebě nestačuje. Chov dobytka ome- zuje se na ovce a kozy* průmyslu téměř není, za to kvetoucí jest obchod, plavba a rybář- ství. V dobrém stavu jsou dopravní cesty na ostrovech, spojení mezi jednotlivými ostrovy a s cizinou prostředkuií parníky rakouské, italské a řecké. — V ohledu správním tvoři I. o. 3 řecké nomy zvané dle největších ostrovů na severu kerkyrským (1092 km'' a 114.535 ob.), uprostřed kefallinským (815 km* a 80.178 ob.) a na jihu zakýnthsteým (498 km* a 44.070 ob.), kdežto Kythéra patří k nomu argolidskému. Platí na nich řecké zákony mimo soukromoprávní, pro něž mají ostrovy zvláštní svůj zákonník. O bližších poměrech jednotí, ostrovů viz dotyčná hesla. — Srv. Unger, Wissenschaftliche Ergcbnisse einer Reise in Griechenland und in den lonischcn Inseln (Vídeň, 1862). Tšr, Dějiny. I. o. byly obsazeny od Řeků již v dobách hérójských. R. 433—431 př. Kr. za- vdala Kerkyra podnět k válce peloponnéské ; Římané dobyvše Řecka, přivtělili ostrovy ku provincii Achajské (146 př. Kr.); při rozdě- lení říše římské r. 395 po Kr. připadly k Vý- chodní říši a zůstaly ve svazku tom do r. 1186, kdy se jich zmocnili Normané sicilští. Po krátkém panství benátském (1205) připadly k despotátu épeirskému a později rodu Anjou; Benátčané zmocnili se r. 1386 ostrova Korfu a rozšířili v XV. stol. své panství i nad ostatní ostrovy. R. 1797 obsadili je Francouzi, ale ne trvale, neboť ruský car Pavel je z ostrovů vypudil a dle smlouvy s Portou 21. bř. 1800 uzavřené prohlásil je za republiku »sedmi spojených ostrov ůc, nejprve pod svrcho- vaností tureckou, později ruskou; v 1. 1809 až 1810 drželi je Angličané, načež smlouvou mezi Anglií, Pruskem, Rakouskem a Ruskem 5. list. 1815 v Paříži ujednanou proměněny byly v »Spojenv stát 7 l-kých o-vů« pod angl. protektorátem. Anglie dostala právo vložiti do měst posádky a spravovati ostrovy zvláštním lordkommissarem, tak že vlastně byly úplně anglickými; bylo sice jakési ná- rodní shromáždění, které mělo zvoliti do- zorčí úřad, ale ten byl beze vší moci; proto není divu. Že lid se stále bouřil a přál si, by ostrovy byly připojeny k Řecku; lordkom- missar Howard potíral v I. 1839 — 42 snahy, ale ducha odporu neudusil. Když angl. vláda r. 1848 odmítla podanou jí petici za poctivou ústavu, vypuklo povstání, které po velikém úsilí bylo potlačeno, podobně jako 30. září 1849 povstání strany Mladoiónu. Snaha po spojení s Řeckem neochabla; svobodomyslná strana vystupovala v nár. shromážděni tak rázně, že sám lordkom. Young přimlouval se za připojeni k Řecku; r. 1859 vláda poslala Gladstona na ostrovy s mnohými ústupky. Iónský sloh — lowa. 717 ale parlament nepovolil, až teprve po zvolení dán. Jiřího za krále řeckého ustoupila An- glie od svého odporu a 5. říj. 1863 v nár. shromáždění na Korfu bylo spojení s Řeckem slavnostně prohlášeno a smlouvou Londýn- skou z 14. listop. ode všech mocnosti, které podepsaly smlouvu Pařížskou z r. 1815, po- tvrzeno. Ostrovy vydány byly 2. čna 1864 s výhradou stálé neutrálnosti pro Korfu. Zónflký sloh viz Architektura str. 673. Ionty (zhusta též, ač nesprávně, i ony) šlo- vou dle řaradaye součásti, ve které se roz- kládá elektrolyt primárným účinkem proudu elektrického (viz Elektrolyse). Moderní elektrochemie předpokládá, že elektrolyty jsou v roztocích (zejména vodních) vlivem rozpustidla částečně neb úplně rozštěpeny v I., jež volně se mohou pohybovati (elektro- lytická dissociace, ion i sace), a vykládá theo- rií tou úkazy vodivosti elektrické, vznik sil elektromotorických a j. Bližší viz Elektro- chemie. — I. elementárně liší se od pouhých volných atomů prvkových a i. složené od ra- dikálů chemických tím, že nesou náboj elek- irickj^, který při elektrolysi ztrácejí na elek- trodách, l-tufn připisují se osobité vlastnosti fysikální (zabarveni a j.) i osobité reakce che- mické. Nauka o l-tech jest plodnou pomůckou theoriím chemie fysikální obdobně jako nauka o atomech oporou chemii vůbec. OŠc. los, nyní Ni os, ostrov v kykladském sou- ostroví Aegejského moře patřící k řecké nom- archii kykladské (eparchie therské), 20 km na j. od ostr. Naxu, n km dl., až 8 km šir., s plochou 120 km^^ hornatý s nejvyšším vrcho- lem 734 wi ; má břehy členité s dobrými pří- stavišti, úrodnou půau, která plodí obilí, olej, bavlnu a víno, a 2043 oby v. (1890), obratných to námořníků, kteří kromě plavby provozují orbu a chov dobytka. — Hlavní město I. leží na jz. pobřeží, má dobrý přístav a bylo dle pověsti rodištěm matky Homérovy a jeho pohřebištěm. Tšr. Zóta (/, 0> řecké písmeno i. Zótaolsmus (z řec. ióta »» i) jest způsob vyslovovati řecké samohlásky a dvojhlásky tak, jak se vyslovují v řečtině nové, kde pův. i X ^ *' ®' (někdy i e) zní jako / (a i jako e). O stáří i-mu bývaly časem spory, jichž vlast- ním účelem bylo nalézti pro starou řečtinu správný způsoD vyslovování ; tak zvláště ve stol. XVI., kde hlavním zastancem i-mu byl Reuchlin, theorii pak. Že uvedené hlásky ve staré řečtině byly vyslovovány, jak se píši, hájil hlavně Erasmus Rotterdamský. Stáří I-mu nelze určiti pro řečtinu vůbec: v ně- kterých krajích vyslovování nové vyvíjelo se dříve řněkde již ve II. stol. př. Kr. i dříve), v jinýcn i ve středověku aspoň z Části drželo se vyslovování staré. Pro dobu klassickou a starší i. dle mínění nejvážnějších znalců řeč- tiny oprávnění nemá, a proto je zvykem, sta- rou řečtinu vyslovovati způsot>em Erasmo- vým. I-mu říká se též itacismus (z éta, ffď = ^) a Reuchlinismus. Ztý. Zowa [ajova] (úřední skratka^Ia neb I o), 16., co do velikosti 24. stát Spoj. Obcí sev.- amer. NáleŽt do skupiny sev. států a rozkládá se mezi 40" 20' a j3^ 30' s. š. a 90® 12' a 96<> 38* z. d. mezi ř. Mississippi a Missouri a zaujímá 145.099 km*, Mezuje na sev. se státem Minne- sotou, na v^ch. s Wisconsinem a Illinoisem, na jihu s Missourim a na záp. s Nebraskou a Dakotou. Hranice tvoří na záp. Missouri, na vých. Mississippi, na sev. a jihu rovno- běžky. Povrch jest vlnitá rovina pokrytá úrod- nými prairiemi a protékaná čelnými řekami, jejichž poříčí jest většinou zalesněné. Povrch od vých. k záp. nepatrně stoupá až k níz- kému rozvodí mezi ř. Missouri a Mississippi, načež opět klesá k Missouri. Řeky provázeny jsou 10—30 m vys. bluffy (v. t.). Severovýchod státu zaujímají horniny silurské a devonské^ severozápad pokryt jest diluviálními napla- veninami, jih a západ náležejí k útvaru ka- menouhelnému. Celý stát náleží k úvodí Mis- sissippi, jenž tvoří vých. hranici. Řeky ve stř. a vých. části státu tekou přímo do Mis- sissippi. Z důležitějších jsou od sev. k jihu Wapsipínican, Red Cedar, lowa a Des Moi- nes čili Krosagua, odvodňující s četnými po- bočkami střed státu. Záp. hranici tvoří Mis- souri a přítok jeho Bixsioux River. Obě tyto řeky odvodňují západ státu. Z větších po- boček Missourských jmenujeme ještě Little Stoux River s Maple Riverem, Boyer River a Nishnabatony. Řeky většinou jsou splavné a jejich vodní síly jest v hojné míře využit- kováno. Četná jsou menší jezírka, jmenovitě ve středu a na sev. Podnebí mírné a z nej- zdravějších ve Spoj. Obcích. Střední roční teplota 10« C, v létě 23^ v zimě ~ 3^ Z ce- lého povrchu zaujímají pole 44%, pastviny 127o a les 14%. R. 1890 oseto bylo 5,024.356 ha půdy a sice kukuřicí 3,034.209 ha (sklizeň 313,130.782 bushelů), ovsem 1,500.856 ha (skli- zeň 146,679.289 b.), pšenicí 234.219 ha (skli- zeň 27,256.786 b.). Mimo to pěstují se ve vět- ším množství žito, ječmen, pohanka, bram- bory, len, chmel, tabák a víno. I. zaujímá co do pěstování kukuřice a ovsa prvé místo mezi státy Unie. Rovněž chov dobytka jest na vysokém stupni. Co týče se chovu vepřo- vého dobytka, jest I. rovněž prvým státem Unie, v chovu hovězího dobytka předčí ji pouze Texas. R. 1890 bylo ve státu 1,312.079 koní, 41.648 mezků a oslů, 4 milí. kusů do- bytka hovězího, 452.025 ovcí a 7,100.000 kusů dob. vepřového. Z nerostů největší význam má kamenné uhlí. Vyskytuje se v území 18.000 km* velikém a r. 1889 vytěženo 4,061.704 tun. Hlavní doly uhelné mají Fort Dodge, Moingona, Des Moines a Askaloosa. Ve vět- ším množství těží se též olovo. Průmysl pod- porovaný bohatstvím uhelným vzmáhá se vůči- hledě. R. 1890 vyrobeno v 7440 prům. závo- dech 59.174 dělníky zboží za 125,049.183 doll. Nejdůležitějšími výrobky jsou zboží masné a melivo. Mimo to má stát pily, továrny na vozy a hospodářské stroje, cihelny, tovární výrobu másla a sýra a j. Čilý obchod pod- porován jest velkou sítí splavných řek a čet- nými železnicemi, jichž bylo r. 1892 33.447 km. Obyvatel měl stát r. 1838 23.000, 1840 43.112, 718 lowa City — Iphofen. 1850 192.214, 1860 674.948, 1880 1,624.615 a r. 1890 1,911.896, z nichž jest 944.463 mužů, 917.443 žen, 324.069 v cizině narozených. Na 1 km* připadá 13 ob. Dle náboženství pře- vládají protestante různých vyznání. Z jed- notlivých vyznání protest, nejpočetnější jsou episkopalisté, lutheráni, baptisté a presbyte- riáni. Katolíků r. 1890 bylo 473.324 s biskup- stvími v Davenportu a Dubuque. Školství jest na značném stupni; jest zde 22 vyšších škol s 387 učiteli a 7042 posluchači. Z nich ' důležitější Jsou Cornells CoUege v Mount Vernonu, Drake-University v Des Moines a státní universita v lowa City (v. t.). Dále má I. školu rolnickou a řemeslnickou u Ames. R. 1890 bylo dětí školou povinných 583.500 a školu navštěvovalo 503.755. Učitelů bylo 26.769. Dle ústavy z r. 1857 volí se guvernér na 2 léta, senát složený z 50 Členů na 4 roky a dolní sněmovna o 107 členech na 2 roky. Zákonodárné sbory shromaždlijí se vždy ve 2 létech v Des Moines. Soudci volí se na 6 let. Do kongressu vysílá stát 11 členů a při volbě presidenta vládne 10 hlasy. Od r. 1885 náleží I. k státům prohibičním a vý- roba i prodej alkoholických nápojů jsou za- kázány. Ze státních ústavů má stát 2 ústavy pro choromyslné, po jednom pro slabomyslné, slepce a hluchoněmé, sirotčinec pro pozůstalé po vojínech, 3 káznice a polepšovnu. Příjmy státu obnášely r. 1890 1,673.254 doll., vydání 1,420.608, státní dluh 245.435, dluhy hrabstvi 3,416.889 a dluhy měst 6,391.772 doll. Stát skládá se z 99 hrabství ; hl. m. jest Des Moi- nes. — První osadu v území lowy založil r. 1776 Kanaďan franc. národnosti Dubuque. Pak tvořila I. část velkého francouzského ter- ritoria Missouri, které r. 1803 zakoupily Spo- jené Obce. Od r. 1823—36 tvořil stát čásť territoria Wisconsinu, pak byl samostatným territoriem a r. 1846 přijat clo svazku států. Zowa Oity [ajova šity], hl. m. v hrabství johnsonském státu lowy Spoj. Obcí severo- amer., jižně od Cedar Rapids na vysokém bluffu lowa Riveru; jest důležitou křižovat- kou drah, má 12 kostelů, pěknou budovu státní, v níž nyní umístěna jest universita státu lowy s 75 učiteli a 950 posluchači, zal. r. 1860, státní historickou knihovnu, obch. vškolu, ústavy pro hluchoněmé a slepce, to- várny na škrobový cukr a olej, silný obchod a 7016 ob. (1890). I. bylo od r. 1837—56 hl. •m. státu lowy. Zowa River [ajova rivr], řeka protékající státem lowou Spoj. Obcí sev.-amer., 480 km dl., ústí u Nového Bostonu do Mississippi. Z malého jezírka teČe celkovým směrem k jihových. S pr. strany přijímá Bear Creek, English River, s 1. str. Red Cedar. Splavná jest v délce 130 frm, od ústí až po lowa City. Levostranný přítok Red Cedar jest značnější než hlavní řeka, ale nesplavný. Vodní síly obou řek jest velmi značnou měrou využit- kováno pro průmysl. Zpakoji (HnaKOH), v pravoslavné církvi název zvláštní skupiny písní, vypravujících, Icterak andělé oznámili ženám, tyto apošto- lům a apoštolé celému světu z mrtvých vstání Kristovo. Název odvozuje se z řec. ^naxovoi (poslouchám) a ukazuje k tomu, že křesťané se zvláštní pozorností mají naslouchati zprá- vám o vzkříšení Kristové. I. jsou součásti jitřních a večerních služeb. ZpatlJ, metropolita kijevský, viz Pociej. ZpatIJev-TroJloký klUter (HnaTieni.- TpoHi^idfi HOHacTUpb), mužský klášter prvního řádu, 1 verstu vých. od Kostrony, založený r. 1330 zakladatelem rodu Godunových mur- zou četou, nazvaným při křtu Zacharijem. Historicky památným stal se pobytem Mi- chajila Feodoroviče Romanova, jenž 14. bř. 1613 rozhodl se zde přijmouti carskou ko- runu. Dům, v němž bydlil, zachoval se re- staurovaný dosud. Klášter oplývá bohatstvím cenných uměleckých památek, církevních ná- dob, věnovaných hlavně Godunovými, stříbr- ných křížů z XVI. a XVII. stol., ikon nej- lepších mistrů ruských, rukopisů evangelií z XV.— XVII. stol. a j. Čásť bohatého archivu vydal I. V. Milovidov a P. Ostrovskij. Srv. Istoriko-statist. opisanije Kostromskago pervo- klassnago kafedraljnago Ip. monastyrja; Zvé- rinskij, O monastyrjach. * Zpava, V i páva, něm. Wippach nebo Wip- hach, městys v okr. hejtm. pustojenském v Krajině, jz. od Lublaně při pomezí gori- ckém, na pr. bř. Ipavšice; sídlo okr. soudu, má stan. pošt. a telegr., zříceniny hradu a 2333 ob. (1890), skoro výhradně Slovinců, kteří povahou namnoze podobají se Vlachům. I. leží v krajině nadmíru úrodné s velmi mírným podnebím, nazývané krajinským rá- jem. Jmenovitě daří se zde vinná réva a všeliké ovoce, hlavně fíky a též olivy. — Okres ipavský má na 23019 Arm« 11.969 ob. (1890). Xpooaonanlia viz Ipekakuanha a Cc- phaělis. Zpek. město v tur. vilájetu kossovském, viz Pec. Zpekaknanha f-ekaku-], dávivý kořen, davič, kořen rostliny Cephaélis Ipecacuanha Wlld. rostoucí v Brazílii. Viz Cephaélis. Emetin silně dráždí sliznicc i kůži a požit vzbu- zuje dávení a po případě zánět sliznice střevní. I. jest oblíbenjr lék; potřebuje se buď jako davidlo nebo ještě častěji jako expectorans při různých ncmocech plicních, zejména při vleklém katarrhu plicním a j. Mimo to odpo- ručuje se z mnohých stran proti úplavici a vleklému katarrhu střevnímu. Ji. Zpel, přítok Dunaje v Uhrách, viz Ipola. Zphig^enia, asteroida objevená 19. září r. 1870 Petersem v Clintonu U. S. Střední jasnost v opposici 11*5, průraČr v km 42, ozna- čení (T^. G%. Zphofen, město v okr. scheinfelském bav. vl. obv. Středních Frank, 269 m n. m., na trati Norimberk- Vircpurk bav. st. dr., má stanici pošt. a telegr., krásný got kostel z r. 1590, menši kostel poutničky, radnici, nemocnici, továrnu na sádmi, sladovnu, pivo- varnictví a 1855 ob. (1890), hl. katoL V okolí I. p. i. — Ipse dixit. 719 pěstuje se vinařství a zemědělství. Nedaleko zámeic Schwanberg. I. p. L, skratek za in partibus infi- deíium (v. t.). Xplales, město ve státu Cauca jihoamer. řep. Columbie, těsně při hranici ecuadorské na Rio Males, 2912 m n. m., má asi 10.000 ob., vyšší školu, v okolí těžení kovů. Xpo viz Antiaris. Zpola, I pel, něm. Eipel, maď. Ipoly, levý přítok Dunaje, vzniká pod Polankou při roz- hraní uher. stolic novohradské a zvoleňské, teče zprvu směrem jz., obrací se u Sečan k záp., u Šah k jihu a ústí se u vsi Sobu pod Ostřihomem po toku 212'24 km, S 1. str. ne- přijímá značnějších přítoků, s pr. str. Lučenec, MoČu, Krtiš, Krupinu a Štávnici. Zpolyi í-olji] Arnold, archaeolog maď. {♦ 1823 — t 1886), praelát kathedrály v Báň- ské Bystřici na Slovensku, psal o tomto chrámě a koruně uherské, dále napsal německy dě- jiny tohoto města (Vídeň, 1875); hlavním dí- lem jeho je však Magyar mythologia (Pešf, 1854), velice, cenná sbírka zkazek a pověsti lidových. Zpol7Sá^ [-Ijšágl, slovensky Šáhy, mě- sty s a ni. místo stol. okresu v uher. stolici hontské, na pr. bř. Ipoly na žel. trati Csata- Ďarmoty uher. stát. drah, s 3247 ob. (1890^, většinou Maďary; jest sídlem stoličnich úřadu, má kat. kostel, synagogu, spořitelnu, poštu, telegraf a kamenný most. V úrodném a pů- vabném okolí l-u pěstuje se hojně vína, obilí, kukuřice, tabáku a melounů. Zpomoea L., p o vi j n i ce, rod rostlin z řádu svlačcovitých (Convolvulaceae Vent), ob- sahuje byliny neb i kře s oplétavými, pří- mými neb i poléhavými a pak kořenujícími stonky, jednoduchými nebo různě laločnatými až hluboce dlanitodílnými, zpravidla bylin- nými listy a velikými, buď jednotlivými nebo v květenstvích chochol íko vitých, okolíkovi- tých, hlávkových i latnatých sestavenými květy, jež bývají úhledně nachové, fialové, platové, modré nebo bílé. Kalich skládá se z 5 lístků stejných neb i nestejných, kožitých nebo blanitých, zpravidla tupých, stejně dlou- hých nebo vnitřních delších a po odkvětu se mnoho nezveličujících. Koruna zvonkovitá nebo nálevkovitá má trubku různě dlouhou a pětihranný nebo pětilaločný okraj. Nitky 5 ven nevyčnívajícich tyčinek jsou tenké, často dole chloupkaté, prašníky vejčité až čárkovité se po vypilení zkracují. Prstenco- ví tý terč jest Často poněkud laločnatý. Se- menník zpravidla 2 — 4pouzdrý, s pouzdry Isemennými má nif ovitou čnělku zakončenou bliznou buď kulatou nebo ze 2 koulovitých laloků sestávající. Kulatá nebo vejČitá, bla- nitá i koŽitá tobolka puká se 4 (zřídka 2) chlopněmi. Semena 4 (někdy i méně) tlustá, lysá, krátce chlupatá, někdy i dlouze hedvá- bitě vlnatá mají dělohy Široké a často 21a- ločné. Známo asi 300 druhů ve všech tropi- ckých a teplejších krajinách domácích, z nichž v již. Evropě jen 2 jsou rozšířeny. Nejzná- mější jest p. jedlá (I. batatas Lam.), jedno- letý druh ve Vých. i Záp. Indii domácí a všude v krajinách tropických ano i ve Špa- nělich a Iónských ostrovecn pěstovaný s dlou- hým plazivým, řidčeji oplétavým stonkem, listy srdčitými vykrajovanými nebo 3 — 7la- ločnými, korunami bílými nebo růžovými. Její kořenové hlízy, bataty zvané, jako pést veliké, válcovitě vřetenovité, bílé nebo na- chové, obsahují hojnost škrobu, mají sladkou chuf a jsou jedlé (viz Bataty). Jiný důležitý druh jest p. horní (I. purga Hayne či Exo- goniumpurga Benth.), vytrvalá bylma s temno- hnědým, uvnitř bílým, dužnat^ a silně mléko ronícím, až 10 cm tlustým, koulovitým koře- nem hlavním, jenž vyhání na konci neb i po stranách výběžky hlízovitě naduřující. Z hlav- ního kořene vynikají jednak stonky nadzemní, as 3 m dlouhé, oplétavé a větvité s listy dlouze řapíkatými, velikými srdčitými a celo- krajnými, jednak vodorovné, podzemní šla- houny místy hlízovitě naduřující. Veliké ko- runy jsou pěkně nachové. Roste na vých. svazícn And mexických ve vlhkých, stinných, skoro denně zavlažovaných lesích ve výši 1500 — 2500 m ; na ostrově Jamaice se horně pěstuje. Hliz rostliny této ode dávných dob užívá se v lékařství ku počišfování {Radix č. Tuber Jalapae) a již v XVI. stol. se při- vážely do Evropy. Jsou Štiplavé chuti a ob- sahují pryskyřici (12— 187o) v lékárnách pod jménem Resina Jalapae známou, jež obsahuje důležitou součástku convolvulin, jenž jest bezbarvý a v aetheru nerozpustný. Účinkem druží se k aloe nebo rebarboře a užívá se při zácpě, proti cizopasným červům i vod- natelnosti jako prášek nebo tinktura, často se také s jinými prostředky upravují z nich pilulky počisCující {Pillulae purgantes). Ve Vých. Indii, Austrálii a Polynesii rostoucí p. křídlatá (I. TurpethumK^^Qv.) poskytuje kořen tur bitový či tur bit {Radix Turpe- thi), za čerstva mléčnatý, jehož se někdy také v lékařství ku počišfování užívalo. Jiný druh p. jalapa (I. Jalapa Pursch.), od Mexika po Floridu rozšířený s kořenem řepoví tým, 20 i více cm tlustým, plazivými nebo oplétavými a krátce chlupatými stonky, srdčitými, celo- krajnými nebo laločnatě vykrajovanými, ve- zpod huňatými listy a velikými bílými květy s fialovým nádechem, považoval se dlouho za původní rostlinu pravý kořen jalapový po- skytující. Také tento druh poskytuje hlízy slaběji počišťující. V Záp. Indii a Stř. Ame- rice rostoucí I. pes caprae Sw. jest bylina dobře se hodící k upevňování písku na' bře- zích. V našich zahradách pěstují se některé povijnice pro ozdobu, na př. p. nachová (I. purpurea L.), jednoletý druh s oplétavým nazpět přitiskle chlupatým stonkem, srdčitě vejčitými listy a fialovými, nachově pruho- vanými neb i zcela nachovými nebo bílými květy, jichž bývá až 5 pohromadě. Hodí se dobře k zakládání besídek. Vs. Zps, řeka a město dolnorak. viz Ybbs. Zpaara, ostrov Aegejského moře, v. Psara. Zpae dlxlt, lat., překlad řeckého aut os efa (v. t.). 720 Ipse fecit — Iquique. Xpse feoit (lat.), sám učinil, zhotovil. Zpten Peter Alfred Buntzen, spisova- tel dánský (♦ 1852 v Kodani). Studoval theo- logii a oddal se pak žurnalistice. Žil několik let v ciziné. Vyučoval řečem, byl korrespon- dentem londýnského »Atenea« a haagského »Het Vaderland*. Vystoupil poprvé r. 1883 se sbírkou básni Ad grótme Stier, jež se po- tkala s úspěchem. Následovaly Sonetter og Sange (1884); hlavní jeho dílo Mefistofeles (1887), satirická báseň na orthbdoxní nábo- ženství, konservatismus a negativismus; po- vídky Fortaellinger (1889); báseň Flor es og Blanseflor (1894) a nejlepší sbírka l-ova Ekko (1895). Napsal téŽ cestopis HoUand, četně librett a hudeb, textů a překládal z Heineho, G. Kellera, Byrona a mladších angl. básníků. l-ovy básně jeví rmutný názor životní s hlu- bokým náboženským přesvědčením a jsou plny těžkomyslnosti a resignace, některé pak místního koloritu. HKa. Zpaisaima verba (lat.), nejvlastnější slo- va, přímá řeč něčí. ípaitz, městys v Dolních Rakousích, viz Ybbsitz. Zpao faoto (lat.), samým činem. Zpao Jure (lat), po právu samu, samo o sobě; výrazem tím má býti naznačeno, že určité účinky nebo důsledky již následkem předpisu zákona nastoupily, aniž je třeba k přivodění jich nějakého výroku auktority veřejné nebo činnosti stran. Pčk. V římském právu i. J. znamená, že ten neb onen právní účinek nastává nebo jest vyloučen, aniž je potřebí projevu vůle osob, jichž se týče, nebo činnosti soudcovské nebo magistrátské. I praví se, že se právo nabývá i. J., když není podmínkou právního nabytí projev vůle stran ani výrok soudcovský. Právní jednání prohlašuje se za neplatné I. ]., nemusi-li teprve žádáno býti za zrušeni jeho právního účinku. Důvody obranné, ke kterým v processu civilním směl porotce přihlížeti, i když magistrát to prostředkem exceptionis zvláště nenakázal, osvobozují i. J. Ježto to platí hlavně o důvodech ohraňovacích podle práva civilního, znamená i. j. ninohdy tolik jako iure civil i (viz Exccptio). Hý. Zpaoa, ve starověku město frygické v Malé Asii, proslulo r. 301 př. Kr. velikým vítěz- stvím Kassandrovýra, Lysimachovým, Ptole- maiovým a Seleukovým nad Antigonem a jeho synem Démetriem. Rokem tím končí se doba Diadochů. Ipawioh f-sič]: 1) I., až do r. 1888 hl. m. hrabství Sunblku v jv. Anglii, nyní samost. hrabské mésto 18 km nad vtokem splavného Orwellu do Sev. moře a na křižovatce Velké vých. dráhy, město starobylé s klikatými a úzkými uličkami, které však nyní rychle ustupují širokým třídám s moderními stav- bami. I. má 14 kostelů, z nichž vynikají ko- stel St. Mary at Tower s velikými varhanami a 10 zvony ze XIV. stol. a got. kostel St. Margaret. Ze světských budov jsou pozoru- hodný radnice, justiční palác, budova pošty, obilní bursa, tržnice a kasárny. Při řece jsou pěkná nábřeží, dále má f. 3 velké veř. sady. jest zde latinská škola z r. 1565, knihovna, přírodnické museum, divadlo a ústav pro choromyslné. Značný průmysl zabývá se vý- robou hospodářských a jiných strojů, oceli, šn éro vaček, oděvu, obuvi, papíru, skla, stro- jených hnojiv, střelné bavlny a j. Mimo to jsou zde velké mWny, značné pivovary a lo- děnice. Doky stačí pouze pro lodi s pono- rem 5 m. K přístavu r. 1891 patřilo 129 lodí námořních o 8074 /. a 76 člunů rybářských. Dováží se víno, uhlí, železo a stavební dříví. R. 1891 přivezeno zboží v ceně 272.178 a vy- vezeno za 50.846 lib. sterl. Oby v. jest 57.360 ^891). Město bylo r. 991 a 1000 zničeno Dány. R. 1471 narodil se zde kardinál Wolsey. 2) I., město v hrabství cssexském státu Massachusetts Spoj. Obcí sev.-amer., 35 km sv. od Bostonu, 5 km nad stokem řeky l-e do Maincského zál. Atlantského okeánu, má několik vyšších učil iŠf, ústav pro choromyslné, káznici, výrobu zboží vlněného a bavlněného, továrny na obuv a zboží prýmkářské a 4439 ob. (1890). Zal. r. 1633. 3) I., město v anglo- australské kolonii Queenslandu, 38 km z. od Brisbane, na Bre- mer Riveru a Velké záp. žel. dráze Brisbane- Roma, má průmysl, školu, knihovnu, nemoc- nici, ústav pro choromyslné, tkalcovny vlny a bavlny, plynárnu, vodárnu, 4 banky, celnici a 7625, s předměstími 10.190 obyv. (1890). V okolí jsou rozsáhlé uhelné doly, kterýmž město v přední řadě má děkovati svůj vznik. Zpurina, indiánský kmen v Brazílii, vých. od Andu, přísluší ke kmenům Nu (v. t.). Zpumma viz Mauritia. Zpať, řeka v rus. gub. mogilevské, srno- lenské a černigovské, levý přítok ř. Sožc, syst. Dněpra, pramení se v močálech klimo- vického Újezdu v gub. mogilevské, teče na sev., sv. aj. roslavTským Újezdem gub. smo- lenské, pak směrem jz. Újezdem mglinským, suražským a novozybkovským v gub. černi- fjovské, načež v új. gomelském gub. mogi- evské vtéká do ř. Sože u města Gomela. Délka ř. obnáší 375 km, šíř. 8—26 m, hloubka 1—2 m, místy ještě méně, tok jest klikatý a volný, dno hlinité, břehy nízké a močálovité, pokryté lukami a lesy. Na jaře rozlévá se I. do šířky 3 km, i plaví se po něm i větši lodi, ač plavbě překážejí četné mélčiny. Množství vody a četné přítoky l-i svědčí tomu, že by se dala řeka snadno učiniti splavnou. Přítoky jsou napr. bř.; RŽač, Ma- konka, Vichovka, Očesa; na lev.: Voronica, Nadva, UčeČa, Turosna, Veprinka, Karna, Demjanka, Zlynka, Rakítna a Choroput Zqulque [ikíkej, hl. m. dep. a prov. Ta- rapacá v jihoamer. rep. Chile, na 20* 13* s. á., při pobřeží Velkého okeánu a na trati ie). dráhy do Pisague s četnými odbočkami do okolních dolů. R. 1850 bylo ještě pouhou rybářskou vsí, nyní čítá kol 25.000 ob. Rychlý vzrůst svůj děkuje okolním dolůnr, hl. loži- skům ledku, pro nějž jest nejdu leŽitéjštm vý- vozním přístavem republiky. Město melo dříve skoro výhradně domy dřevěné, mělo i dře- Iquitos — Iránské jazyky. 721 věné kostely, ulice nedlážděné, lemované dře- věnými chodníky. Byvši r. 1868 a 1877 skoro úplně zničeno zemětřesením a r. 1880 zase postiženo zhoubným požárem, nyní velmi jest zmodernisováno. Má prostorný a bezpeč- ný/ale nesnadno přístupný přístav, slévárny železa, závod pro dobývání stříbra z rud amal- gamo váním a rozsáhlý obchod. R. 1892 vyve- zeno 377-26 mill. kg chilského ledku, 46.396 kg stříbra v prutech (z blízkých dolů v Huanta- jaya) a značné množství iódu. Dováží se uhlí, dříví, železo, stroje, hl. hornické, pytle a j. R. 1892 navštíven zdejší přístav 311 loďmi plachetními o 273.878 t. Okolí města jest pustá, bezvodá, solná poušť, pročež panuje zde nedostatek pitné vody, která musí se při- váděti z Kordillery vzdálené 160 km. R. 1879 svedena u I. námořní bitka mezi Peruany a Chilany. Zquítos [ikítos], hlavní m. dep. loretského v prov. Bajo Amazonas jihoamer. rep. Peru, na 1. bř. hor. toku Marafionu, má od r. 1853 čilou říční paroplavbu, obchod se solenými rybami, slaměnými klobouky, tabákem, ká- vou a kaučukem, železárny, velkou parní pilu a 3000 ob. (1889). Ir, chemická značka pro iridium. Zra, hora v sz. Messénii, viz Eira. Zrádě (arab.), chtění, projev vůle. V Tu- recku zovou se i. všecky kabinctní rozkazy sultánovy adressované vclkovczírovi za úče- lem další publikace. Dk. Ira fnror brevls est (lat.), hněv krátká zběsilost jest, úsloví vzaté z Epištol Horatio- vých (I. 2. 62.). 'Irák Adimi (I perský), zvaný též Dži- bál n. Kúhistán (hornatina), stará Médie, nyní nejdůležitější z 11 krajin perských. Na sev.-záp. hraničí s Azerbeidžáncm, na se v. s Gílánem a Mázenderánem, na vých. s Cho- rásánem, na jihu s Fársistáncm, Chúzistánem a Kermánem a na záp. s Ardilánem a Lúri- stánem. Plocha odhaduje se na 358.000 /cm*, obyv. asi na 1 mill. duší. Hory kurdské pro- stupují *l. A. od záp. k vých. a od sev.-záp. k jihových. tvoříce rozsáhlá úrodná údolí hamadánské, ispáhánské, jezdichastské a j. Řek, jež 'I. A. protékají, jest celkem málo; nejdůležitější jest na sev. Řeka bílá, Sefíd r ú d, která pramení se v Kurdistánské horna- tiné Penčegušt, v klikatém toku prodírá si řečiště horami Elburskými a vlévá se vých. m. Restu do Kaspického moře. V jihozáp. části 'l-u A. vznikají přítoky řeky Kerchy Gomáz a Ab-i Diz. Ostatní řeky vnitrozem- ské ztrácejí se buď v poušti nebo zanikají v bažinatých solných jezerech Hauz-i Sultán (ř. Áb-i Súr), Derjá-i Němek a Gaucháne (ř. Sájende rúd). Vých. krajiny *l-u A., v nichž prostírá se částečně solná poušť Dešt-i Kavír a Dešt-i Lút, jsou neúrodný; na záp. používá se hojně zpodní vody k zavlažování krajiny, v níž daří se dobře pšenice, ječmen, rýže, mák, znamenité víno, mandle, tabák, šaírán atd. Průmysl irák-adžmijský jest celkem ne- patrný; tkají se tam látky hedvábné, bavlněné a koberce. Ottav Slovnik Naučný, iv. XII. 16/7 1897. *Irák Arabi (I. arabský), jméno turecké krajiny na místě staré Babylon ie. Na sev.- vých. sousedí s 'Irákem Adžmí, na severu s Džezírou, na záp. jej ohraničuje poušť Syr- ská a na jihu Perský záliv; na sev. a na záp. jsou hranice 'l-u A. neurčitý. Celkem zaujímá asi 165.000 /fw« s 1,600.000 obyv. Jest to širá rovina na dol. toku Eufratu a Tigridu, do níž ze severu vnikají nízké výběžky nor kurd- ských; při Šatt-ěl-Arabu klesá krajina sráz- něii směrem k Perskému zálivu. Na dolním toku Eufratu, jakož i při Šattu jest *l. A. úrodný, místy bažinatý, ale mnohem méně vzdělaný než za starověku. Obyvatelé jsou při- stěhovalí Arabové žijící nomé^dicky a v úplné téměř neodvislosti od turecké vlády, jejíž pasa sídlí v Bagdádu. Z kmenův arabských vynikají bení Zobeid, b. Šammár, b. Lám a b. Muntefik. Důležitá města irácká jsou: Bag- dád, Kerbela, Hilla, Nedžef a Basra. Irakli, název gruzínských vladařů, totéž co Heraklius. Nejvíce proslul I. (Heraklius) II. Vi^ Gruzie, dějiny str. 547. irán, Érán, v Zenda vestě airť-óšajana (sídlo Arijců), v pehlevských nápisech III. st. po Kr. Airan nebo Arján, u Strabóna Ari- ana, jako protiva Aniránu, Anéránu (v nápi- sech Anairan, Anarjan, pozdějšímu Turanu), značí Arijce a jich území naproti Nearijcům. (Srv. Ariana.) Obe spojeno vyskytuje se v titule Sásánovců, již zvali se král králů l-u i Aniránu. Nejstarší pojem l-u byl, zdá se, čistě ethnografický a tím vysvětluje se, že nelze přesně stanoviti hranice zeměpisné v jednotlivých dobách. Teprve za vlády Sá- sánovců rozšiřuje se pojem na veškeru vy- sočinu íránskou, území to jižné Hindukuše a pohoří Elaurského, mezi Tigridcm a Indem na jihu k Perskému zálivu a Indickému moři sáhající asi 2,700.000 km'\ objímající Afgáni- stán, Belúdžistán a Persii. Na poslední obme- zilo u domorodců moderní užívání pojem l-u, takže I. = Persie, l-í t. j. Íránec = Peršan. Srv. Spiegel, Eran, des Land zwischen Indus und Tigris (Berlín, 1863). Dk. Iránoi, skupina národů mluvících jazyky íránskými. Byli původně i plemennč příbuzní, nyní však jsou valně pomíšeni na záp. ži- vlem semitským, na sev. a vých. živly mon- golskými a dravidskými. Původně sami na- zývali se Árii; v starověku náleželi k nim Médové, Peršané a obyv. Ariany a Baktrie. Nyní patří k nim Peršané a Pársové, Tádži- kové, Afgánci, Belúdžové, Kurdové, Lúrové, Tatové, Guranové, Galčové a Kavkázští Ose- tinci. iránská dynastie viz Seldžúkové. Iránské Jazyky tvoří s indickými t. zv. árijskou větev jazyků indoevropských. Jméno své mají dle Íránu, území, na němž v celku od počátku až podnes s nimi se setkáváme. Ve vývoji jazyků repraesentují í. j. periodu třetí (1. jazyky indoevropské, 2. íránsko-indi- cké, 3. íránské), přes to vynikají svým staro- bylým rázem. Nejstarší fase í-kých j-ků (A ve- sta) blíží se tak velmi staré indičině, že stačí v celé řadě případů pouhé šetření zákonů 48 22 Irapuato — Iravadi. hláskoslovných pro překlad vět avestických do staré indičiny. I později po celou dobu starší, přes blízké styky s národy sousedními, nelze dokázati žádného patrného vlivu na starou íránŠtinu ani se strany Indie ani se strany národů neárijských. Teprve zcela po- zdě setkáváme se hlavně vlivem poměrů po- litických s patrným, ba až přílišným, na štěstí jen jednostranným vlivem jazyíců cizích na pozděiší fase íránštiny, mmímc západních Semita, hlavně (vyvrácením říše Sásánovců a přijetím islámu 651 po Kr.) vliv aramej- štiny na střední a arabštiny na novou per- štinu. V processu, který jazyk zde prodělává, klesá perština ponenáhlu mezi jazyky írán- skými asi na podobný stupeň otřelosti, jako angličina mezi jazyky germánskými. I ostatní jazyky íránské podléhají během doby vlivu cizímu, ale měrou nepoměrně skrovnější. Nejvíce ještě trpi materiál slovný. V této době pozbývá íránština i svého domácího písma nahrazujíc je semitskými. (Viz Per- ský jazyk.) Nejvýznačnějším repracsentan- tem skupiny l-kých j-ků jest (západní írán- ština) jazyk persky a sice 1. jazyk staroper- ský, známý z nápisu sťaroperských ; nejbližším jeho příbuzným jest jazyk A vesty se dvěma fasemi vývoje (Gathy a mladší části Avesty) re- praesentující se íránštinou východní; 2. střed- ní perština čili jazyk Penleví, jazyk doby Sásánovců vyvinuvší se ze staroperštiny ; 3 pársf , 4. nová perština s řadou dialektů. Z mimoperských jazyků spadá sem afgán- ština, balúčí, kurdština, osetština, dialekty pamirské, Mázenderání, Gilakí a j. Jednotlivé jazyky vykazují více méně boha- tou literaturu. Avesta tvoří základ íránského náboženství. Více viz pod jednotlivými hesly. Soubornou prací o l-kých j-cích jest nyní W. Gergera a E. Kuhna Grundrisse der ira- nischen Philologie (Štrasburk, 1895 a n.). Dk. Irapuato, hlavní město distriktu mexi- ckého státu Guanajuato, 42 km jz. od Gua- najuata, na tratích Mexiko -Gualajara a I.- Guanajuata žel. drah, s latinskou školou a 15.000 ob. (1889). Zráský Jakub (vlastně Jirásky), plukov- ník dělostřelecký (• 1766 ve Vys. Mýtě — t 1836 v Olomůci), bojoval ve všech válkách v r. 1784—1815 a byl za statečnost svou v bitvě u Montercau vyznamenán řádem Marie Te- rezie. Pro těžké své zranění přeložen byl ku pevnostní službě v Olomúci a r. 1831 povýšen do stavu svob. pánů s erbem a titulem •vy- soce urozenýc. Byl upřímným Čechem a nej- přednějším znalcem dělostřelby té doby. Zratioe, ves mor., viz Jiratice. Iravadi, na angl. map. Irawadi n. Irra- waddy, na franc. Iraouaddy: 1) I., veletok v Indii Zadní. Dolní a střední tok I. dávno jest znám, prameny jeho však byly objeveny teprve r. 1895 velikou cestou prince Jindřicha Orléanského mezi Assamem a Junnanem. Dříve se často mělo za to, že I. pramení až v Ti- betu a udáván tu Lu-tse-Kiang za jeho hlavní pramen; avšak I. vzniká v nejsevernější části Barmy ze 2 hlavních řek, jež se na 97® 30' v. d. a 25^ 40' s. š. spojují. Východní z nich, Nam Dumai (Mehka dosav. map), vzniká v horách Tsarongských jako Turong č. Kiu-Kiang mezi 28 a 29' s.š., 98 a 99* v. d. G. To jest pravý pramen I. Největší jeho přítok od sev. jest Tělo. Západní pramenná řeka f., Nam-Kiu (Mali), vzniká dále k jv., sev.-záp. od Kampti. Spojená řeka teče směrem zcela jižním až po Bhámo (200 m n. m., 1000 km od ústí) na 24^ s. š. Na této trati přijímá I. 161 km nad Bhámem s pravé strany ř. Mogaung při ústí 550 m šir. a prošed dlouhou soutěskou. od vých. ř. Taping nad samým Bhámem. Na krátko spěje I. pod Bhámem v klikatém toku povšechně západním a přijav s leva Šveli. obrací zase k jihu, což trvá až po Mandalaj. kdež se do něho vlévá Majit-nge, přicházející od sev.-vých. Po nové oklice k láp. přijímá I. s pr. strany nejmocnější svůj přítok Kajin- dvin č. Chiendwin, tekoucí od sev. z hor Patkojských, a nedaleko pod jeho ústím razí si ve 3 soutěskách cestu k jz., přijímá však zase záhy u Paganu směr jižní, jenž trvá až po ústí. AŽ k Prome sáhá alluviální rovina delty I. Zde začíná se rozvětvovati a na ] 7^ 45' s. š., sev. od Henzady, 145 km v přímé vzdá- lenosti od ústí počíná delta. I. vysílá tu k jz. nejzápadnější své rameno, ,zv. Basejnské po městu, okolo něhož teČe. Ústí se u mysu Ne- grais do zál. Peguského. Hlavní' rameno, Ran- gúnské (nazv. rovněž dle města), zachovává, směr jižní, při tom však se také rozštěpuje tak, že moře dosahuje i. celkem v 9 hlavních ramenech. Delta zaujímá téměř 47.000 km* a^ náleží k ni pobřeží 200 km, Řeka přináší do moře množství hlinitých a písčitých látek, z nichž se tvoří neustále nové ostrůvky, Čímž delta vždy dále do moře se šíři. Délka toku I. obnáší 6k. 1500 km, úvodí přes 400.000 km-. Průměrné množství vody, jež za rok do moře přináší, páčí se na 428.000 mill. m*. Množství vody jest v řece velice měnlivé. I. počíná stoupati v červnu, dosahuje nejvyššího stavu v září, klesá od října a má nejméně vody v únoru až dubnu. Za nejvyššího stavu vody bývá u Proma 10 m nad stavem za sucha a rychlost vody obnášívá pak S km v hodině. V měsících červenci, srpnu a září tekou v I. '/4 vší jeho vody. Rozdíly proti ostatní době jsou tu tak ohromné, že na př. jednoho dne r. 1877 měl I. přes 50.000 m» za vteřinu, v nej- nižším však stavu téhož roku pouze 1400 m'. I. jest daleko splavna a velmi důležitá pro spojení s vnitrem. Velké lodi mohou vnik- nouti do řeky pouze ramenem Rangúnským, kdežto Basejnské íest splavno pro ně pouze k městu Basejnu (48 km). »The Irawadi Flo- tilla Companyc má na řece množství lodí. Z Rangúnu do Basejnu a Mandaláje jest pra- videlné spojení a menší parníky pluji po celý rok až po Bhámo. Cesta tam trvá proti vodě 7, dolů 3 dni. Ale i ještě dále v horním toku mohou plouti velké prámy. Domácích lodí jest na I. velmi mnoho. Proti zátopám pro- vedeno v novější době mnoho ochranných prací. Delta i údolí řeky jsou velmi úrodný, jméno I. vysvětluje Schlagintweit i Iravati, Irazú — Irena. 723 t. i. »vodu mající*, iiní z Airávati, jména, jez mythologie Hinda dává slonu Indry, boha slunce. — Srv. R. Gordon, Report on tne Irra- waddy River (Rangoon, 1879, 3 díly) a mnoho článku v publikacích londýnské K. Geogra- phical Society. 2) I., divisc (správní okres) v Dolní Barmě mezi 15* 45' až 19' 29' s. š., 94« 15' až 96« 53* v. d., zaujímá 43.522 km^ plochého kraje v deltě a dolním údolí řeky I., jeŽ tudy teče. R. 1891 bydlilo tu 1,552.166 britskýcn poddaných, z nichž bylo 1,453.748 buddhistů, 48.669 kře- sCanů, 15.697 Hindů, 13.810 muhammedánů a 20.192 pohané. Dělí se na 4 distrikty: Thongua, Basejn, Heňzada a Thayetmyo. Hl. m. jest Ba- sejn, z ostatních důležitéjáí: Henzada, Prome a Thayetmyo, všecky na řece I. Šv. Irasú nebo Volcan de Cartago, 3417, dle jiných 3500 m vys. sopka v costarické KordiUcře, nejvétáí hora republiky, sv. od města Carts^, pověstná svými výbuchy r. 1723, 1825 a j., kterými Cartago několikráte bylo skoro úplně zničeno. Irbis (Felis i. Ehrenb.), veliká Šelma koč- ko vitá z čel. Felidae, ze sekce pardalů. Tělo její dorůstá délky aŽ i 2*2 m (v tom ocas zdélí 90 cm); dolejší partie končetin isou štíhlejší než u příbuzných koček. Srst jest kromě břicha všude poněkud kadeřavá, barvy bělavé, trochu našedivčlé a zažloutlé, uprostřed na hřbetě nejtmavší, vezpod jen bílá; na hlavě, na hřbetě a vezpod na těle jsou čemavé skvrny, na krku kroužkoví té skvrny téže barvy a po obou stranách trupu podobné kroužky, ale s čer- nou tečkou prostřední. Také na ocase jsou skvrny temné. I. žije ve střední Asii, zejména v záp. Sibiři, u pramenů Jcniseje, u jezera Bajkalského, pak v Tibetu a kolem Perského zálivu a přebývá tam v rovinách hustou tra- vou porostlých. O způsobu života nemáme podnes zpráv obšírnějších. Br. Irbit, újezdní město v ruské gub. permské na ř. l-ě, s 6855 ob., 3 kostely pravost., troj- třídním městským a řemeslnickým učilištěm, dívčím progymnasicm, 2 nemocnicemi, vel- kém tržištěm, bursou, divadlem, četnými ob- chody atd. Důležit jest I. svým veletrhem, který koná se zde od r. 1643 v únoru a březnu a na němž stýkají se výrobky evropské s pro- dukty asijskými ve vellcém množství. V r. 1893 bylo zde zboží za 48,409.800 rublů, z čehož prodáno za 41,083.800 rub., z toho připadalo na výrobky evropské 36,669.000 r. (prodáno za 30,673.000 r.), a to hlavně na látky bavlněné, vlněné, soukenné a lněné, na sibiřské zboží 5,218.800 rub. (prodáno za 4,937.800 r.), a to hlavně na kožešiny a surové koze, z ostatní Asie přišlo zboží za 6,522.000 rub. ^prodáno za 5,473.000 r.), hl. čaje. Kromě tóno koná se v l-ě z jara trh čistě místního významu. Od r. 1891 jest při městě zřízeno zemstvem vzorné hospodářství. I. byl založen r. 1633 jako obec, jež r. 1781 učiněna új. městem. — Irbitský Újezd zaujímá plochu 10.135 /rm* s povrchem na v. rovným, na z. pak vlivem Uralského pohoří pahorkatým, z velké části pokryt lesem. Vodní toky újezda, z nichž jest hl. říčka Nica, náležejí k úvodí Tobola, vět- ších jezer není. Obyv. páčí se na 141.931, většinou ruských, a zabývají se hlavně orbou, kromě toho i povoznictvím, méně hornictvím a rybolovem. Orné půdy jest asi 180.000 desja- tin, i pěstuje se žito, oves, pšenice, ječmen, len, konopi, hrách, méně brambory a kuku- řice. Závodů průmyslových jest v Újezdě 135 ; jsou to hlavně koŽelužny, mydlárny, lihovary, pivovary, olejny, mlýny, hrnčímy a j. Irdiiiii^, městys v okr. hejtm. gróbming- ském ve Štýrsku na 1. bř. t-y a Enže a tratích Steinach-I.-Bisphofshofen, Steinach-I.-Selzthal a Steinach-I.-Ůže rak. státních drah; má sta- nici poštovní a telegr., okr. soud, továrnu na ledek a 577 ob. (1890) něm. Xree, městys chorvatský, viz Irig. Xreland [ajriend] William Henry, spis. a inipostor angl. (♦ 1777 v Londýně — 1 1835 t.). Opisoval akta stará v New Innu a nabyl ta- kové obratnosti falsatorské, že shotovil celou řadu dokumentů podepsaných Shakespearem, jimiž byli oklamáni nejlepší znatelé. Hlavní podvod jeho byl však objev neznámé tragédie Shakespearovy Vortigern and Rowena, na okra- jích staré kniny napsané. Bylo to úplné fal- sum l-ovo, jež však teprve později bylo roz- poznáno. R. 1 796 hrána byla tragédie ta v Drury Lanu. r. 1799 vydána nádherně tiskem. Později, když falsatorství l-ovo bylo prokázáno, upadl v zapomenutí a stěží protloukal se životem jako pomocník knihkupecký. Napsal řadu prací ne bez talentu, jako: Ballads in imitation of the ancient (1801); Neglected Genius (1812). básně; pak The woman offeeling (1803, 4 sv.); Gondef the Monk (1805, 4 sv.) a j. romány. Šld. Zremel, horská skupina v iiž. části pohoří Uralského v ruské gub. orenburské na hra- nici új. verchněuralského a troického v krajině močálovité. Prostírá se od jjz. k ssv., jest ohraničen na v. údolím ř. Bělé a na z. ř. Ju- rezen, má ráz divoký a nehostinný a nejvyšší bod na 50^ 22' s. š. asi 1600 m. Holý hřeben l-u jest téměř stále zahalen mlhou, prost sněhu pouze uprostřed léta a složen v pod- statě ze žuly, nejvyšší vrcholy jeho však pro- stoupeny jsou křemenem. Zreň, řeka v ruské gub. permské, pramení se v lesnatých močálech jihozáp. Části krásno- ufimského Újezdu, teče k s. Újezdem ostinským a vlévá se v új. kungurském u města Kun- gura do ř. Sylvy s leva. Délka ř. jest 160 km, šířka 20—60 m, v nížině až 150 m, hloubka 1—4 m, dno písčité, voda průzračná, ale ne- příjemné chuti, břehy vysoké, pravý vápen- cový, levý pískovcový, údoh' řeky zarostlé jest listnatým lesem. I. jest splavná a slouží k dopravě dříví, kovů a lihu. Hlavní její pří- toky jsou na 1. břehu Aspa, Asman, Turka a Bym. Proslulé sádrové jeskyně kungurské leží na pr. bř. řeky při ústí jejím do Sylvy. Irena (slov. Ir i na), z řec. tiQrjvrj (mír), jméno ženské: 1) I., císařovna byzant. (♦ 752 v Athénách — t 803 na Lesbu), slynula krá- sou, duchem, ale také panovačností a vý- středním svým životem. R. 769 stala se man- želkou Lva IV., ale otrávila prý ho r. 780 a 724 Irenaeus — Iréné. zmocnila se vlády za nedospělého syna svého Konstantina VI. Jsouc horlivou ctitelkou ob- razů, přispěla platně k tomu, že ctění obrazů znova bylo zavedeno, ale v politice zahraniční nebyla sfastna, neboť musila si i vykoupiti mír s Araby. Panstvíchtivost její svedla ji až k té krutosti, že dala vlastního syna, když podruhé r. 797 učinil pokus zbaviti se jejího ponični- ctví, uvrhnouti do vězení a oslepiti. Výstřed- nosti svojí způsobila r. 802 vzpouru, ade byla od usurpatora Nikéfora poslána na Lesbos, kde v klášteře zemřela. Zajímavo jest, že bylo pracováno o splynuti říše Francké a Byzant- ské tím, že bylo vyjednáváno o sňatek Í-nin s Karlem Vel. 2) I., císařovna byzantská (f 1124), dcera uher. krále Ladislava I., byla r. 1104 provdána za Jana II. Komnena. Pro svatý její život a pro velikou dobročinnost prohlásila ji církev řecká za světici a světí památku její dne 15. srpna. 3) I., královna římskoněm. (f 1208), dcera byzant. císaře Isáka Angela, paní krásná, mravů ušlechtilých, tak že od Walthera v. d. Vogclweide byla opěvována jako »růže bez tmi a hrdlička beze Žluči« ; byla provdána za Rogera III. sicilského a po jeho smrti pře- stoupivši k církvi římsko -katolické přijala jméno Marie. Jindřich VI. r. 1197 provdsu ji za svého mladšího bratra Filipa IV. šváb- ského ; zemřela za krátko po zavraždění man- želově. 4) I. Feo dorovná, carevna ruská, man- želka Feodora Ivanovice a sestra Borisa Go- dunova, který tím nabyl nad duševně nedo- spělým Feodorem velikého vlivu, tak že byl on vlastním vladařem přes odpor strany Šuj- ského. Po smrti Feodorově r. 1598 přál si ji národ ruský za panovnici, ale ona odmítla převzíti vládu a 9. dne po smrti manželově odešla do Novoděvického monastýru a při- javši klášterní jméno Alexandra žila zbožňo- vána lidem až do 26. října 1603. Místo ní stal se carem Boris Godunov a i. blahoslavila jemu jako novému caru. 5) I. Paleologovna, manželka srbského despota Jiřího Brankoviče, lakotná a panství- chtivá, zmocnila so po smrti manželově r.l457 vlády, ale popudila proti sobě vlastního syna svého Lazara i byla r. 1458 z jeho návodu otrávena. 6) I. Michajlovna, nejstarší dcera Micha- jila Feodoroviče z jeho druhého manželství (♦ 1627 — t 1679), byla r. 1644 zasnoubena za Kristiána Waldemara, pobočného syna dán- ského krále Kristiána IV. Když ženich přijel do Moskvy a nechtěl přijmouti pravoslaví, vznikly zde spory o víru, vedené se strany ženichovy pastorem Felhaberem. Akta ona vydal A. Golubcov s názvem Famjatniki prenij o vérč, vo\nikšich po děht koroleviča Voljdémara i carevny X-uy Michajlovny (Moskva, 1892). Obsahují velmi cenný materiál kulturně-histo- rický. Irenaeus : 1) I. sv., otec církevní (f 202 po Kr.), pocházel z Malé Asie. Prvního vzděláni na- byl ve Smyrně, kde zvláště byl horlivým poslu- chačem žáka sv. apoštolů sv/Polykarpá,o němž sám praví, že s takovou horlivostí jeho učení naslouchal, Že téměř slovně si je zapamatoval. To jest nad míru důležito pro tradici církevní, tak že svědectví sv. l-ea vlastně jest svěde- ctvím samých apoštolů a tím velikou váhu má. Právě tím, že z tak dobrých pramenů vzdělání nabyl, dlužno vysvětliti jeho hlubo- kou znalost náboženství křesťanského, jak jeví se ve spisech jeho, a jeho. nadšení pro víru Kristovu, když ji proti nevěrcům obhajoval. Současně studoval sv. I. i pohanskou filosofii a jeví takovou znalost věd světských, že prá- vem nazývá jej Tertullián »omniam doctrina- nim curiosissimum exploratorem*«. Z Malé Asie odebral se I. do Lyonu ve Francii, kde byl od biskupa Pothina, rovněž z Malé Asie pocházejícího, na kněze vysvěcen. I. jako kněz takovýcn zásluh o církev si získal a tím tak oblíbeným se stal, že, když biskup Pothinus asi r. 177 v žaláři umřel, I. zvolen byl za jeho nástupce. I. spravoval biskupství lyonské v těž- kých dobách, kdy s jedné strany hrozilo pronásledování křesťanů, tak že žaláře byly přeplněny mučen niky za víru křesťanskou, s druhé strany bludaři proti církvi brojili. Čas biskupovaní l-eoya byl stálý boj za cír- kev proti jeiím nepřátelům, hlavně gnosti- kům. Gnosticismus potíral I. vůbec všemi možnými prostředky, ale hlavně ve slavném svém díle *%ltyxíis xal avaxqonil xrjg ^^vd- (ovviíov yvoiasaief jinak Adversus haereses nazva- ném. Dílo toto, rozdělené na pět knih, obsa- huje výklady gnosticismu a pak jej vyvracuje s nevšední učeností a bystrozrakem; hlavně ukazuje, jak gnostikové neprávem, aby své učení obhájili, se na sv. Pavla odvolávají. Tímto dílem hlavně postavil se I. na přední místo mezi apologety křesťanskými. Kromě něho napsal I. dva listy svému příteli Flori- novi, dříve císařskému úředníku a žáku sv. Polykarpa, později knězi a posléze odpadliku a bludaři, pak homilie a jiné spisy společen- ské. Staral se i nad míru o zachování jednoty církve a dokázal to svým úspěšným zakroče- ním u papeže Viktora, který chtěl církve v Malé Asii z církve vyobcovati, protože nechtěly slaviti velikonoční svátky v ten čas, kdy se slavily v Římě. Zemřel mučennickou smrtí za Septimia Severa při pronásledování kře- sťanů r. 202. — Srv. K. Graul, Die christl. Kirche an der Schwelle des Irenaeischen Zeit- alters (Lipsko, 1860); Ziegler, I. der Bischof von Lyon (Berlín, 1871); A. Guilloud, St. Iré- née et son temps (Lyon, 1876); R. A. Lipsius, Die Zeit des I. von Lyon (v Sybelově »Histor. Zeitschr.c XXVIII.); Harnack, Gesch. der alt- christlichen Litteratur bis Eusebius (Lipsko, 1893 I.) dk, 2) I. Ruské bohoslovcc toho jména viz pod heslem Ir i něj. Xréné: 1) I. čte se na některých alexandrin- ských stříbrných mincích Claudiových a Ne- ronových místo Eiréné (v. t.). klk. 2) I., asteroida objevená 19. kv. 1851 Hin- dem v Londýně. Střed, jasnost v opposici 9*7, průměr 115 km, označení ^^. Gs, Iren-dyk — Irgiz. 725 Iren-dyk. též iryn-dyk, horský pás v již. Urale v ruské gub. orenburské v jv. části verchněuralského Újezdu, počíná se od již. konce pásma Kyrkty a má hlavní směr od s. k j. mezi dolmou ř. Uralu s jedné a údolím řek Sakmary a Tanalyka s druhé strany, tvoře střední ze tří rovnoběžných řetězů horských, na něž rozděluje se Uralské pohoří na svém již. konci. Nejmenší jeho šířka obnáší \l km na 53* s. Š., avšak k j. rychle se zvětšuje, dosahujíc u Kyzylské tvrze svého maxima, načež se I. k zap. bř. jez. Tuban opět zužuje a končí horou Suurgan Čili Džil-baš (495 m) na 51® 48' s. š. V sev. části převyšuje abso- lutní výška l-u 1000 m, ve středu se však pohoří to značné snižuje (na 400 m), tvoříc plochou a rovnou zvýšcninu, která na j. končí Guberlinskými horami. Záp. svány jeho jsou příkřejší a kratší než východní, tyto na- proti tomu velice ráznotvárné a rozčleněné, neboť na v. rozděluje se hlavní pás na ně- kolik větví pobočných. Na této straně jest také několik jezer, z nichž jediné značnější jest Tuban. Střední hřbet i hlavní jeho po- bočná odhoří pokryty jsou hustým smíšeným lesem, končina přiléhající k údolí Sakmary a Uralu jest step pahorkatá, pokrytá nehlu- bokou vrstvou černozemní a porostlá kovy- lem a vegetací stepní. Jižní konec l-u jest zcela bczlesý. Pohoří složeno z dioritů, por- fyrů a břidlic prostírajících se od s. k j. v pá- sech větším dílem rovnoběžných a chovajících v sobě tenké vrstvy slepence, které vystupují význačněji v odhoří než v hlavním hřbete. Pobočné* větve jsou také bohatý rudami mě- děnými a železnými (hora Uvaraš, Šcjnjak a Ujdar-sakka-tau), které spracovávají se v huti Prcobraženské, v řečištích pak na vých. straně pohoří nalézá se zlatonosný písek, ač s ma- lým obsahem zlata. Irenika (z řec.) viz Hen o sis. Ireaine L. (z řec. slgsaKÓvrj = vlnou obtočeny věnec), oplstěn, rostlinný rod z čeledi laskavcovitých {Amarantaceae) , tribu věkostrazovitých (Gomphreneae), vy- značený květy dvojakými, podepřenými 2 li- steny a složenými z Slistého okvětí, 5 tyčinek buď volných nebo u zpodiny srostlých o praš- níku Ipouzdrém a z oblého semenníku s 2 — 3 skoro sedavými bliznami. Plod jest nepukavý méchýřík s 1 plsťnatým semenem. Také zbý- vající květní částky obrůstají po odkvetení plstí, odkud jméno rodu. I. roste asi 9 druhy v Americe jako bylina někdy vytrvalá i I m výšky dosahující s listy vstřícnými, podlou- hlými nebo kopinatými více méně dlouze za- končitými a s velmi drobnými kvítky v úhled- ných, fatovité květenství skládajících kláscích. Z nejznámějších i v sadech vysazovaných a jako 1 a s k a ve c (Amarantus) pěstovaných druhů jest sev.-amer. I. celosioides L., o. severní, s lody- hou brázděnou v kolínkách uzlovitou a s listy tečkovanými, a I. elatior Rich., o. vyvýšená, z Brazílie s lodyhou hladkou až 1*5 m vys. Déd. Iřetloe, ves v Čechách, viz Jiřetice. Ireton [ajrtn] Henry, válečník anglický (* 1611 v Áttentonu — f 1651 v Irsku). Byl f)rávníkem. ale vstoupil do vojska protikrá- ovského a spojil se s Cromwellem, na kte- rého měl veliký vliv, tak že byl hlavním spolu- činitelem tehdejšího převratu státního. Byl povahy zavilé, zarputilé a nikdy neupustil od toho, co si umínil. Pojav r. 1647 dceru Crom- wellovu za manželku, podporoval tchána svého co nejúčinněji a vyieanával jako zástupce voj- ska s králem podávaje mu snesitelné pod- mínky. Když král podmínek nepřijal, ano proti Cromwellovi a l-ovi, iak se tito ze zadrženého psaní králova manželce dověděli, kul zradu, stal se I. nesmiřitelným nepřítelem monar- chie; hlasoval proto v mimořádném soudu pro smrt Karlovu a naléháním svým donutil Cromwclla k tomu. Že poprava byla vyko- naná. Cromwell obávaje se jeho tvrdošíjnosti a moci odevzdal mu r. 1651 vrchní veleni ve válce proti vzbouřeným Irům a I. vedl válku mečem a ohněm, vzal 27. říj. 1651 Limerick a dokonal tak podrot>ení Irska, zemřel však za krátko nakažlivou zimnicí. Za restaurace Stuartovců byla mrtvola jeho vykopána, po- věšena na šibenici a potom spálena. Vdova provdala se za generála Fleetwooda. iTgen, jezero v sibiř. oblasti zabajkalské v okr. nerčinském při pramenech ř. Chiloka, 13 km dl., 7'/s km šir. s plochou 90 Arm*. velmi rybnaté, z něhož vytéká jeden z pramenů Chiloka. Bylo objeveno Rusy v 2. pol. sto- letí XVII. a r. 1653 postavil zde Beketov Ir- genskou tvrz později zrušenou. Zrglz: 1) Velký I, řeka v ruské gubernii samařské, Újezdě nikolajevském, pramení se v iz. výběžcích ObŠčího Syrta, teče Újezdem nikolajevským k sz. a pak k zjz. tokem ne- obyčejně kíikatým a vlévá se třemi rameny s levé strany do Volhy u Volgska. Přímá délka řeky jest 320 km, se záhyby 960 km. Šířka při pramenech 5 — 15 w, dále 30—50 m a při ústí 80 m, hloubka 1—3 m, dno nerovné, místy bahnité, místy hlinité a písčité, řečiště úžlabinovité, břehy příkré, místy proryté rok- lemi a zřídka porostlé lesem, složené z vá- penců permských a z pískovců a hlin jur- ských, údolí říční úzké (místy jen 150 m) s mnohými močály a jezery, avšak hustě za- lidněné, proud volný, voda kalná, nahořklá a zapáchající, avšak neškodná. Řeka jest ryb- natá, splavná od města Nikolajevska a má mnoho mostů a jezů. Přítoky s pravé strany: Karalik, s levé: Glušica, Ovsjanka, Sestřenka, Kamclik, Sakmanovka, Kušum a Majanga. 2) Malý I , řeka tamže, vzniká z říčky Čer- navky a Trostjanky, teče k sz. új. nikolajev- ským a vlévá se do Volhy dvěma rameny s leva po toku 160 km dl., 15—30 m šir. a Va— 2 m hlub., vysychá však v létě, tak že jest splavný pouze v' pravém rameni svého ústí. 3) I., stepní řeka v ruské gub. orenburské ve stepi kirgizské, vzniká ve vrších Tobol- ského rozvodí, teče směrem jv. stepí pahor- katou, jejíž návrší, složená z pískovce a hlíny, pnou se do výše 60 m nad hladinou řeky, protéká řadu jezírek, načež spojuje se s řekou Turgajcm v ř. Karasů a vpadá do jez. Aksa- kalu. Délka řeky jest 430 km, šířka 20—30 m. 726 Irharhar — Iriartca. voda jen v horním toku sladká, níže slaná, údoli většinou neúrodné s četnými slatinami, močály a pisčinami, pouze místy dovolují jarní povodně pěstování prosa, lnu, dýní atd. ; jest ostatně pokryto charakteristickými rostlinami aralo-kaspické stepi {Calligonum PaUasii, Ana- basis ammodendron^ Alhaghi camelorum^ Ptero- coccus aphylus, Convolvuius fiuticosus a j.) a pouze v dolním toku jest vegetace bohatší. Přítoky na pr. bř.: Baksais, Uj-muUa, Kara- Butak, Jakši-Kajrakty, Taldyk a Čit-Irgíz. 4) I., új. město v Turganské oblasti při poštovní silnici z Orska do Taškentu na pr. L)ř. ř. l-u v krajině vysoké a písčité uprostřed neúrodné stepi, má 1523 ob. (1893), 2 pravosl. kostely, dvoj třídní rusko -kirgizské učiliště, městskou knihovnu, tržiště, sbor hasičský a městskou školku pro pokusy s pěstováním ovocných a jiných stromů. Hlavním zaměst- náním obyvatelstva jest obchod s kirgizskými koni, kteří se odtud posílají do Orenburku, kdežto Kirgizové opatřují se zde potřebnými výrobky průmyslovými a potravinami. — Ir- gizský újeza v jihozáp. části oblasti tur- ganské zaujímá 145.000 krn^ a jest mimo sever, kde pnou se hory Mugodžarské, stepní rovina dělící se dle povahy půdy na část sev. s černo- zemní půdou úrodnou, již odděluje řeka I. od stř. části slatinovité, tvořící přechod k písčité stepi jižní, prostírající se hlavně po sev. po- břeží AraJského jezera. Na západě újezda táhnou se úzké pásy hornin kry stali nických (žuly, dioritu, porfyru a břidlice), na ostatní prostoře nalézáme útvar tertiérní od eocénu až do pliocénu. Z řek jest hlavní i. s přítoky, pak KuldŽur tvořící řadu jezírek, Čegan mizící v slatinách a Těben vysychající v písčinách již. části, jež vesměs v létě jsou chudý vodou a na jaře se rozvodňují; voda z nich není pitná i nepodařilo se dosud odpomoci nedo-* statku pitné vody artésskými studněmi. Z je- zer mimo Aralské jest jediné větší Čalkar- Tenis, zvané Kirgizy Ak-Sakal, s plochou 2080 /fw*. Větších lesů v Újezdě není, pouze na svazích hor Mugodžarských nalézáme lesní podrost, v údolí T-u pak křoviny vrbové a laská vcové. Podnebí jest pevninské s prud- kými přechody, stř. teplota obnáší v roce 5*, v dubnu 7°, v červenci 2A^I^^, v říjnu 5*2'* a v lednu — 15"2^ roční výše srážek 24 cm. Obyv. jest v új. 74.835 (1893), z nichž 1896 usedlých a 72.939 kočovníků. Usedlí jsou ko- záci a sedláci původu ruského žijící v městě l-u a v Karabutackém Forte a zabývají se obchodem a orbou, kdežto kočovní Kirgizové chovají dobytek (r. 1893: 57.431 koní, skotu 28.552, 66.118 velbloudů, 340.001 ovcí a koz 150.503). Ryby loví se hlavně v Aralském jezeře, průmyslu a hornictví není, vzdělání jjst na nejnižším stupni. Tšr. Xrharhar viz Igharghar. Irohel, nízký hřbet v pahorkatině sev. rdsti švýc. kantonu curišského, táhnoucí se v délce 8 km směrem od jv. k sz. od Neften- l)achu až k Rýnu. Sev. svah povlovně sklání se k Thuře, kdežto svah záp. k Rýnu a svah j.Ž. k Tóssu jsou příkřejší. Při jz. a jv. úpatí vinice, rodící nejlepší víno kantonu, vyšší části jsou zarostlé hustým lesem. Nejvyšší bod jest 696 m n. m. Nalézají se zde zámky Teufen, Eigenthal a Flaach. Iři, nyn. jméno dolního Eurótu (v. t.). Zriarte: 1) Ignazio de I., španěl. malíř krajin (♦ 1620 v Azcoitii — f 1^85 v Seville), žák Herrery st. v Seville. Pracoval pozadí na různých obrazech Murillových a bvl mezi za- kladateli akademie sevillské (1660). V museu madridském jsou Četné jeho krajiny, mezi nimiž pozornost zasluhují zejména Strum ^/o- meny- íouři, Véi( a j. Jiná jeho díla jsou v Lou- vrů a v Petrohradě. 2) Juan de I., učenec a básník Španělský * 1702 v Orotavě na ostrově Teneriffě — í 1771^, bibliotékář král. knihovny madridské, úřední tlumočník v ministerstvu zahraničném a člen akademie. Vydal řadu prací bibliogra- fických odnášejících se většinou ke knihovně, v niž byl zaměstnán, předem Codices Graeci mattuscripti (I. sv. Madrid, 1769). Psal také latinské eposy a lat. a španělské epigrammy, jichž výbor podává 67. sv. >Bibl. de autores espafí.c, jako sv. 62. téže sbírky obsahuje některé jeho listy. Jeho >Obras sueltas« vyšly v Madridě, 1774, 4 sv. 3) To mas de I., básník španěl., synovec před. (♦ 1750 v Orotavě na Teneriffě — f 1791 v Madridě), přišel záhy do Madridu, studoval tu jazyky klassické i moderní (angličinu, fran- činu, italštinu) a pěstoval horlivé hudbu (byl vřelým ctitelem Haydnovým). Z frančiny pře- ložil různé veselohry, jež byly hrány v zám- cích královských. Po smrti strýcové jmeno- ván byl překladatelem v státním sekretariátu, r. 1776 archivářem v ministerstvu vojenství. Přední díla jeho jsou didaktická báseň La Música (1780^ v slívách a Las Fábulas litera^ rias (1782), plné satirických point dotýkajících se soudobých literátů, z čehož vzešly básníku mnohé trpkosti se Sedanem, Melendezem a j. Literární i umělecká cena jejich je vŠak značná; jsou to přední klassické bajky Špa- nělské; přeloženy jsou do četných evropských jazyků (áo němc. Fr. Adlerem, 1891; dočeš. Jos. Sealáčkem v čas. »Naší mládeŽi« 1882). Psal také dramata, z nichž Lm seňorita mat criada se pokládá za nejlepší. Překládal dále Horáce, kterýž překlad vzbudil také polemiku, počátek Vergiliovy Aeneidv, napsal monolog Gu^man ei Bueno a j. >Obras« jeho vyšly r. 1787 v 6 sv. a r. 1805 v 8 sv. v Madridě. Básně v 62 sv. »Bibl. de autores espafí.c, výběr ve Wolfově »Floresta de rimas moder- nas castellanas* (Paříž, 1837, 2 sv.). — Srv. A. dc Fréverret, I., un fabuliste espagnol au XVllIe siěcle (t., 1880). Iriartea R. & Pav., rozkročen, rod ro.st- lin z řádu palem, jest zástupcem stejnojm. čeledi, do níž se počítají statné palmy s kme- nem sloupovitým, uprostřed často vřeteno- vitě ztlustlým a na silných vzdušných ko- řenech spočívajícím, s listy sudozpeřenými i lichozpeřenými, úkrojků krátkých a širokých, 3hranně kosočtverečných, Často značné veli- kých, zubatých, paprskovitě žilnatých a slabě Iridaceae — Iridium. 727 zpět ohrnutých. Palice květní obkličují 4 — 6 krátkých neopadavých toulců. Kvčty jsou jed- nodomé nebodvoudomé. Semcnník tvořen jest 3 plodolisty, z nichž 2 zpravidla zakrňují, tak že plod bývá bobule Isemcnná. Rod I. má palice květní jednoduše rozvětvené s mno- hými neúplnými toulci, květy na nich stojí v Skvětých klubíčkách a bývají na konci větví prašníkové, doleji pestíkové. Tyčinek v kvě- tech praŠníkových je 6 — cxj, 3korunní lístky pestíkových květů jsou skoro jak Slistý kalicn dlouhé a široce se kryjí. V semenníku vyvi- nují se tři semena se stejnorodým bílkem. Vysoké, statné a krásné palmy se širokou korunou, palicemi pod listy nebo mezi listy stojícími a v mládí rfižkovitě zakřivenými. Známo asi 10 druhů od Costa-Riky přes Co- lumbii až k vých. svahům Andu bolivských a v celém poříčí Maraňonu a Orinoka rozšíře- ných. Nejznámějším je r. břichatý (I. ventri- cosa Mart.), mající kmen na 25 m vysoký, dole sotva V4 w silný, ale uprostřed vřeté- novitě na 1 m ztlustlý, opírající se asi o 10 až 20 kořenů na 2—3 m ze země vyčnívají- cích. Korunu tvoří asi 10 listů asi 4 m dlou- hých, zpeřených s lístky 1 m dlouhými napřed chobotnatě vykrajovanými. Mezi listy vyni- kají až 3 palice 1 m dlouhé se žlutými květy. Bobule jak višně veliké jsou kulovaté, žluto- hnědé. Že dříví palmy této dělají kyje, šípy, domácí náčiní, z naduřelých části kmenů čluny; listím kryjí příbytky a čluny a délaií z nich stany. R. štětinatý (I. ietigera Mart.), nejmenší druh 4 — 7 m vys., na řece Maraňonu domácí, má dřeň uvnitř poměrně měkkou, jež se z kmene trubicovitého snadno odstraní, jako z našeho černého bezu. Indiáni dělají si z palmy té foukačky k vystřelování otráve- ných šípů. Vs. Zridaoeae R. Br., kosatcoví té, řád rost- lin jednoděložných, do něhož počítají se vytrvalé byliny s tlustým plazivým nebo hlí- zovitým oddenkem, ano i cibulí; jen pořídku se zde pozorují keře s ostrohrannými vět- vemi a jednoleté byliny. Listy jsou buď pří- zemní nebo stojí z části na přímých, oblých nebo hranatých stoncích a lodyhách, bývají 2řadé sestavené, mečovité a jezdivé nebo čárkovité, vždy celokrajné, souběžně žilnaté, z pravidla dosti tuhé i koŽnaté. Květy brzy jednotlivé, konečné, brzy sestavené ve chudo- kvčtá květenství klasovitá, latovitá nebo vě- jířkovitá mívají po 2 toulcovitých, z pravidla blanitých listenech, jimiž před rozkvetením bývají uzavřeny. Květy jsou obojaké, pravi- delné nebo medianně souměrné se 2 často rozmanitě vyvinutými 3četnými korunovitými kruhy okvětními ve více méně dlouhou truoku srostlými. Tyčinky jsou vyvinuty vždy 3 vněj- šího kruhu (stojí tedy před vnějšími okvět- ními lístky), jsou volné, někdy i vespolek srostlé, jich prašníky pukají se po celé délce na vnější straně. Semenník zpodní jest doko- nale . 3pouzdrý 9 četnými na vnitřním úhlu pouzder v 1, 2 i více řadách sedícími ana- tropickými, horizontálními nebo visutými va- jíčky; výjimkou bývá 1 pouzdry se 3 nástěn- nými placentami. Čnělka jednoduchá dělí se ve 3 blizny z pravidla nad tyčinkami stojící, jež bývají rozmanitého tvaru a často plátko- vité se rozšiřují. Plod je tobolka 3hranná nebo 3laločná,pouzdrosečné 3chlopná, chlopní blanitých nebo kožitých. Četná semena jsou skoro kulatá, tlakem hranatá nebo terčovitá s okrajem ostrým až křídlatým. Těsta je bla- nitá nebo papírovitá, někdykožitá, ano i duž- natá, malý klíček uložen v dužnatém, chru- pavčitém, někdy i rohovitém endospermu. Známo na 700 druhů, z nichž nejvíce jich roste v Kapsku (300) a již. Americe; v mírné části Evropy a Asie vyskytuje se jich po- měrně nejméně. Novější floristé řadí je do 3 Čeledí: 1. Crocoideae s květy jednotlivými nebo několika úžlabními kolem terminálního květu centrifugálnč se vyvíjejícími. Byliny nízké často s podzemní stopkou květní. Sem patří ze známějších rodů Crocus L., Rómu- lea Maratti; 2. Iridoideae s květy mnohými, toulcovitými listeny obklopenými, sestave- nými v rozmanitá květenství. Rostliny s do- konale vyvinutým stonkem s jezdivými listy. V toulcích více květů pravidelných. Sem řadí se rody Iris L., Sisyrinchium L. 3. Ixioideae liší se od předešlé čeledi toulci Ikvětými a květy často souměrnými. Sem počítá se rod Gladiolus L. Vs. Zridaea, bot., viz Schizymenía. Zridektome dlalyaU viz Duhovka 127. Zridektomie (z řec.) viz Duhovka 127. Iridektopie (z řec.) viz Duhovka 127. Zridenoleiaia (z řec.) viz Duhovka 127. Irideremie (z řec.) viz Anirie. Irldeals (z řec.) totéž co iridodesis. Iridiová houba viz Houba kovová str. 686. Iridiam, prvek ze skupiny kovů platino- vých, ale vzácnější než platina. Značka /r, atomová hmota 191'7 (// = 1). Nachází se skrovně v rudě platinové, mimo to jakožto samorodé osmíridium, kteréž obsahuje až 60% l-ia. V tomto materiálu odkryl I. r. 1804 Tenant. K výrobě l-ia slouží zbytky po spra- cování rud platinových, kteréž se v lučavce královské nerozpustily, nebo osmiridium, které žíhá se dle jedné z method (Wóhler) s ku- chyňskou solí v proudu vlhkého chlóru, při čemž prchá chlorid iridičitosodnatý. Ten pře- vádí se v chlorid iridičitoammonatý, jenž Ží- hán zanechává i. ve tvaru houby. I. celistvé barvou a leskem připomíná ocel. Má hutnotu 224 (po osmiu nejhutnější kov), spec. teplo 00326, taje nesnadněji než platina. Ze šesti kovů platinových řadí se I. svou chemickou povahou v trojici osmium, I., platinu. V slou- čeninách vystupuje srovnale s platinou jako kov dvojmocný nebo čtyřmocný, mimo to dává sloučeniny obdobné solím žclczitým. Tak známe tři kysličníky IrO^ JrO^ a lt\0^. S chlórem spojuje se I. v červeném žáru. Chloridy odpovídající těm kysličníkům jsou hnědý fra^, temně rudý IrCl^ a zelený chlo- rid o vzorci buď IrCl^ neb If\Cl^. (Razné to zbarvení solí dalo kovu jméno: íns =s duha.) Chlorid iridičitý, Ir Cli, poskytuje s chloridy 28 Iridodesis — Iris. kovů alkalických soli podvojné jako chlorid platičitý, na př. chlorid iridičito-ammonatý či salmiak iridiový, /rClQ(SH^)^. — l-ia skrovné se užívá. Čerň iridiová dodává v žáru pěkné černé barvy sklu a porculánu. Slitina platiny s 107o í-is» jakožto materiál nad míru stálý, sloužila k hotovení základních etalonů měr a vah metrických. Též některá platinová náčiní chemická mají v sobě podíl l-ia. OŠc. Iridodesis (z řec.) viz Duhovka 127. Iridodialysis (z řec.) viz Duhovka 127. Iridodonesis (z řec.) viz Duhovka 126. Iridorhezis (z řec.) viz Duhovka 127. Iridosohisma (z řec.) viz Duhovka 127. Iridotome dialysis viz Duhovka 121. Iridotomia (z řec.) viz Duhovka 127. Jxígj Ir eg, městys v županiji srjemské v Slavonsku, při jižním úpatí Frušky-Gory; jest sídlem okr. soudu, má státní stanici polt. a telegr., katol. a řecko-orient kostel, značné vinařství, pěstění hedvábníků a 6348 ob. (1890), většinou řecko-orient. Srbochorvatů. Irina viz Ircne. Irinaroh, blahoslavený rus. církve (* 1547, t 1616), syn rolníkův, věnoval se s počátku obchodu, pak vstoupiv do Borisoglébského kláštera rostovského proslul přísným asketi- ckým životem, tak že Minin a Požarskij před svým pochodem na Moskvu vyžádali si jeho požehnání. Životopis jeho z péra žáka jeho Alexandra vydal Amfilochij. Srv. Zabělin, Bez- věstnyj gcroj Smutnago vremeni (»Drevn. i Nov. Kossija«, 1875, I.); Platonov, Drcvněrus. skazanija i pověsti o Smutnom vremeni; Bar- sukov, Istočniki russkoj agiografiji. IrindJ (QpHHefi): 1) I. Klementjevskii, bohoslovec a kazatel rus. (♦ 1751 — f 1818), vzdělal se na akademii moskevské, kde po- zději vyučoval. Byl též igumenem v různých k.ášterech a dvorním kazatelem. R. 1792 stal se biskupem tverským a r. 1796 arcibiskupem pskovským. Dle podání car Pavel Jmenoval jej svým gen. pobočníkem. Jeho kázání, vy- daná r. 1791 a 1794, vynikají psychologi- ckou analysí a zálibou v cizích slovech a příkladech z dějin pohanských. Byl členem pctrohr. akademie nauk a účastnil se též prací při akad. slovníku. Vydal: l^brannyja Besedy Zlatoústá (Moskva, 1784); Besedy na poslanija k korinfjanam (t., 1806); Besedy na posl. k rimljanam (t., 1806); Slova Gri^ofija Bogoslova (t., 1798); Tolkovanija na poslanija k jevrejam (t., 1787); O smerti, sudé, o véČ. bla\enstvé i véč. mučenijach (Petrohad, 1795) a mn. j. Srv. N. I. Grigorovič, I. archijepiskop pskovskij (»Rus. Archiv«, 1869). 2) I. Falkovskij, bohoslovec rus. (f 1823), vzdčlav se na universitě v Budíne a v duch. akademii kijevské, byl professorem a od r. 1803 rektorem této akademie, r. 1807 stal se biskupem čigirinským, r. 1812 smolenským a konečné opět čigirinským. Byl muž ne- všedně vzdělaný, skládal žalmy, hymny, elegie a písně duchovní, ano komponoval i duch. hudbu. V duch. akademii kijevské chová se 92 dílů jeho rukopisů. Sám vydal Compen- dium pravosl. dogmatického bonosloví (1802, latinsky), výklady na posláni k Římanům (1806), ke Galatům (1807), dva kalendáře s histor. statěmi (Kijev, 1797) a j. Zabýval se též filosofií a hvězdářstvím, zřídiv si k tomu účelu pravidelně zařízenou observatoř. Srv. G. Bulašev, I. Falkovskij (Kijev, 1883). 3) I. Něstěrovič, arcibiskup irkutský (t 1864), byl žákem kijevské akad. a r. 1826 biskupem penzenským. Dostav se r. 1831 do Irkutska, proslul zde svým odporem proti moci světské, začež prohlášen od gen. gub. Lavinského za choromyslného a od cara Mi- kuláše zbaven hodnosti. Později dostalo se mu satisfakce a jeho správě svěřen klášter v Jaroslavů Srv. Rus. Starina (1872, V, 1878 XXHI, 1879, XXIV). Irineova oesta sluje v nordické mytho- logii níféČná dráha, pojmenovaná tak podle bohatýra Iringa, kterýž podle Nibelungů byl vasallem Etzlovým a padl mečem Hagenovým. Iris ClQig): 1) I., řecká bohyně duhy, z je- jíhož zjevení staří soudili na vichr a déšt, v mythu dcera Thaumanta a Ókeanovny Élekťry. Vystupuje již záhy (u Homéra), ač- koli původní její význam i ve jméně i v po- době její prosvítá, jako rychlonohá posel- kyně bohů, zejména Ževa a Héry, jež s větry o závod zlatými nebo růžově třpytnými křídly uhání, plna jsouc rosy, v níž slunce tisíce- rými barvami se láme, by vykonala rozkazy jejich, pronikajíc až do hlubin mořských i do Stygu. Alkaios uvádí Eróta jako syna jejího a Zefyrova. V Iliadě až na 24. zpěv jest vý- hradně poselkyní bohů, kdežto v Odysseji tuto funkci převzal Hermes. I. tu patrně po- klesla na pouhou služebnici Héřinu. V umění vyobrazována obyčejně jako Niké, od níž se* liší pouze kérykciem. klk. 2) I. v anatomii viz Duhovka. 3) I., asteroida objevená 13. srp. 1847 Hin- dem v Londýně. Střední jasnost v opposict 8*4, průměr 167 km, označení /T^. Gs. 4) I. L., kosatec, rod rostlin zrádu kosat- co vitých {Iridaceae, v. t.), obsahuje byliny s oddcnky šikmjf^mi nebo plazivými, tlustými a větvitými. Přizemní listy jsou četné, stojí ve 2 řadách, jsou čárkovité nebo mečovité, jezdivé, lodyžních bývá jen několik, stojí od- dálené a jsou menší. Úhledné, značně veliké, jednotlivé nebo v květenství vějířkovité se- stavené květy podepírají listeny bylinné nebo více méně blanitc. Lístky okvětní ve 2 troj- listých kruzích stojící tvoří na zpodu kratší nebo delší trubku, jsou dosti dlouze nehet- naté, vnější z nich bývají uvnitř uprostřed řadou chlupů dlouze brvité a jsou odstálé nebo dolů shrnuté, vnitřní jsou vzpřímené nebo k sobě skloněné. Tři tyčinky do okvětí před bliznami vetknuté mají nitky teninké, zploštělé a podlouhle čárkovité, zpodinou upevněné prašníky, jež se pukají na zevní straně podélnými skulinami. Semenník troj- pouzdrý obsahuje četná vajíčka, přechází v kratičkou trojhrannou čnělku, jež nese tři veliké, plátkovité, nahoře vyklenutě vypouklé, na koncích 2klané a pod koncem řáskou kratší, s. 721» na okrajích suchomázdFitými, květy vonnými, okv('tim bílým s lístky na zpodu hnédč iil- natými, DalIl iniméjši druhy z této skupiny jsou ještě k. dvojbarevný (I, variegata L.) ~ listy srpovitými, listeny bylinnými, lístky celou nebo vykrojenou opatFcné bliíny. To- bolky veliké, trojnranné obsahují hojná více mén6 zploitélá. vodorovná semena se silnou, leskle hnédou nebo Červenou slupkou a ro- hovit^m blikem. Známo na 100 druhů po te- plejších končinách severního rairního pásma daleko rozšířených i pěstovaných. Vétšina známých druhů má vnější lístky okvětní dlouze brvité. Sem se počítá k. bledý (i. patlida Lam.), druh v jii. Evropě a Orientu domácí a v zahradách často pěstovaný, na V, m vysoký s listy široce mečovitými, špi- čatými, kvéty libovonnými, velikými (ai 12 itm v průměru), bledé fialovými s lístky dole hnědě iilkatými, vnějšími obvejíitými, vnitřními cUip- tiěně obvejčitými, náhle nehetnatě zúíenými 3 jako vnéjŠi velikými, laloky bliznovými vej- čitými, tupými, listeny květními veskrz sucho- mízdřitými. Tohoto druhu mámĚjíl jest k. ně- mecký (I. ftermanica L.J, ai 1 ffl vys., V jiini i střední Evropě domácí s listy široce mečo- vitými, z pravidla srpovitě zahnutými, špiča- tými, listeny květními jen v hořeni polovině suchomázdfitými, kvéty jak u predell, druhu C. isS;. f okvětními podlouhle obvejčitými. vnějSími žlutobílými a tmavofialově žilnatými, vnitř- ními i s bliznami ílutými. Roste na skalina- tých stráních v Rakousich I na jií. Moravě. Ve v^encových a čedičových skalách v stř. i jiíní Evropě roste k. český (I. bohemia Schmidl), jcni takě v Čechách, na př. u Chuchle a v Českém Středohoří, je domáci. Má lodyhy smařklé, jen dole s nikolika krátkými listy, listy přizemni močovité, často srpovitě za- Jinuté. posléze lodyh květonosných delší, li- sU'ny nafoukle, bylinně a jen na okrajích slabě mázdřitě, fialoví, lístky okvětní fialové, dole bělavé a rudohnědč žilnaté. Kvete v květnu. Z druhé skupiny druhů s lístky okvětními vnějiinii ncbrvitými jest nejzná- mější k, žlutý \}. pstiidacorus L), statný druh u stojatých vod, rybníků i řek rostoucí a v červnů nebo červenci kvetoucí. Okvětí je Žlutě, vnfjSi jeho lístky opak vcjčité, nehct- naté, dole hnědě iilkátě, vnitřní čárkovito- kopinaté. blizen menší. Na vlhkých tukách po vcžkcré Evropě střední roste dosti hojně k. sibiřský (I. sibMca L.). úhledný druh s lodyhou oblou, čárkovitých, špičatých listů delší a na konci 3—4 menší fialově kvéty ne- soucí. Některé druhy kosatců, zvláště k. flo- rentinský, bledý i německý, poskytují ni lístky obvejčitými, temné fialovými, dole 1 1. zv, fialkový kořen, pro kterýž tyto druhy ilutobllými s hnědofialovými žilkami, vnitř- ' zvláště v okolí Florence ve velkém pěstuji. nimi okrouhle obvejčitými, poněkud světlej- ' Oddenek bývá až 4 cm tlustý, zploštělý, často iími, náhle v nehet lúifcnými a někdy poné-! vidličnatč rozvětvený a laškrcovaný v Články, kud vykrojenými. Třetí známý, jihocvropskýj jci jsou nahoře zbytky listovými kroužkaté a druh jest k. florentinský (I. fio'-eniina L., , dole kořínky opatřené. Oddenky tyto jsou za li/is lUvfiyuj dle Theophrasta) s listeny jen ! čerstva duínaté, páchnou nepříjemně, chut- velikími, ale slabé okvét- 730 Irísace — Irisové sklo. nají ostře hořce, vně jsou žlutohnědé, uvnitř bélavé; sbírají se na podzim, zbavují se kůry a kořínků a rychle suší. Pak teprve nabudou příjemně fialfcového zápachu a méně ostré chuti. Základní jejich pletivo skládá se z tlusto- blanných, tečkovaných buniček parenchyma- tických, jež jsou plné škrobových, okrouh- lých nebo vejčitých zrneček a tu a tam mají i krystaly šťavelanu vápenatého. Oddenky tyto pod jménem Radix iridis florentinae uží- vají se k přípravě prášku na zuby, pudru, voňavek, prsního thé, k posypávání pilulek i aromát! so vání tabáku. Také se dávají ma- lým dětem (Rhi^oma iridis pro infantibus)^ jimž se zuby řežou, aby si jimi dásně třely; v Itálii vyřezávají z nich růžence i ozdobné předměty. V Orientě se jimi líčí, ježto ostrá šCáva barví trvale na červeno. Kosatec žlutý a sibiřský obsahují jedovaté ŠCávy silně počišťující a dávení působící, proto se jich užívalo i v lékařství; nyní se potřebují nejvýše ve zvěrolékařství. Kosatce žlutého užívá se někdy ku vydělávání a barvení na žluto. Vs, Irisaoe. hra duhovými barvami (viz i Iri- sování). rři hotoveni pestrých papírů, tapet, tkanin a pod. slově l-cí nenápadné splývání několika proužků barevných způsobujících dojem duhy, čímž vzniká irisový papír, irisové tapety atd. Též slově l-cí barvení povrchu kovového galvanochromií. I. mraků jest optický úkaz atmosférický, při němž mraky jeví krásné duhové barvy jak uprostřed, tak zejména na krajích, po- dobné barvám perleti; proto se mraky ta- kové též někdy perleťovými nazývají. Nej- častěji náležejí do třídy řasovitých (cirrus) a na okraji jeví se barvy červená a zelená; ba- revné lemy bývají mnohdy v^ několika del- ších vrstvách horizontálnícn. Úhlová vzdále- nost irisujících mraků od slunce nebývá velká; vzdalují-li se od něho, mizí jejich barvitost a stávají se bílými. Celý úkaz seskupuje se ko- lem slunce jako středu, avšak neposkytuje pravidelného geometrického vytvářeni jako jiné podobné úkazy optické, jako jsou velká a malá kola, Bishopův kruh. Na určitou dobu dne jejich vyskytování se vázáno není; byly pozorovány ve dne, při východu a západu slunce i v noci. Výšku jejich udává Mohn (•Meteorol. Zeitschriftc 1893) až na 140 itm; avšak byly též pozorovány irisující mraky ve výšce obyčejných mraků cirrových 3 až 10 km. Proto dle Kassnera jest rozeznávati dvojí takové mraky. K prvním, jichž výška jest 20—140 km, počítati jest dle všeho i tak z v. svítící mraky, které zejména pozoroval O. Jesse v Berlíně. Dle Mohna jest i. mraků způsobena přímým světlem slunečním a ná- leží k výjevům interferenčním, buď jako barvy tenkých vrstev anebo ohybová spektra na ten- kých tyčinkách, jak tvrdí J. C. M. Conell. fka, Irisn bank íajriš benkj, angl., irský násep, překážka při aostizích koňských záležející v náspu hlíny 1— 1*5 m vysokém a tak širokém, že ho kůň nemůže přeskočiti na ráz, nýbrž na dvakráte (vyskočiti a seskočiti). Často bývá za náspem položen ještě příkop, jenž se musí s náspu skokem na délku přeskočiti. Xriflh OathoUo Assoolatlon [airiš k-k asosjéšnl, náboženské sdružení irské, vzniklé r. 1825. Zakladatelem jeho byl 0'Connel, úče- lem jeho agitace k odstraněni různých ob- mezení, jimiž stiženi byli katolíci Velké Bri- tannie, nejvíce pak Irsko z velké většiny ka- tolické, t. zv. Tests acts (v. t.J Karla II. z r. 1673. Půsot>ením I. C. A. vyšel také sku- tečně r. 1827 t. zv. Roman Catnolic Reliéf Act, jímž zabezpečena i katolíkům rovno- právnost. Irish stew [ajriš stjú], původně irské krmě národní, jehněčí maso dušené s brambory, zelím, cibulí a po případě jinými zeleninami nebo kořením. Z Anglie rozšířilo se i na pev- ninu evropskou. Irllln, 5(Q//io04)/f,0,jest uhlohydrát ná- ležející mezi polysaccharidy fruktosové a po- dobá se, že jest totožný s triticinem a phleí- nem. Wallach objevil i. v hlízách kosatce Iris pseudacorus. Kaše z rozkrouhaných ko- řenů, vodou zředěná, se lisuje a vytěžená míza Čeří se octanem olovnatým, z filtrátu odstraní se všechno olovo sirovodíkem, načež alkoholem poráží se i., jenž zcedí a suší se při 100— 120^ Nabude se bílého prášku, jenž pod drobnohledem vidí se býti složen z ku- liček řetězovitě spojených. Ve studené vodě rozpouští se čtyřnásob silněji inulinu, ve vodě teplé je tak snadno rozpustným, že ani z roz- toků silně sehnaných se nevylučuje, leč vy- srážením pomocí alkoholu. Polarisovaný pa- prslek otáčí silně na levo, až o — 51®, j^o triticin, pročež Tollens připouští totožnost obou těchto látek. I. nekvasí, není reduk- tivní, hydrolysou štěpí se snadno a rychle na fruktosu. DC, Xrifloyáni čili doužkování sluje pestré zbarvení velmi jemných lupénků minerálů vý- tečně štěpných, na př. slídy, sádrovce a j., nebo objevování se soustředných pruhů ba- rev duhových na jemných trhlinách a pukli- nách, zvláště podle plocn štěpných, jež vznikly v minerálech čirých nebo jasné zbarvených. I., které lze velmi pěkně pozorovati na bubli- nách mydlinových jemně vyfouknutých a na Newtonových kruzích, zakládá se na inter- ferenci paprsků, jednak na hoření, jednak na dolení straně velmi jemné vrstvy odraže- ných. Vr, 'Irisové sklo, druh obchodního skla, jež při jinak úplné průhlednosti hrá na povrchu skvostnými barvami duhovými. Pokud jest známo, zhotovuje se tato dekorace skla tím. Že horké skleněné předměty, iak přijdou z peci, vystaví se v plechové nádobě nahoře nálevkovitě zakončené parám, jeŽ vzniknou ze směsi dusičnanů strontnatého a barnatého s chloridem cínatým na žhavém plechu roze- střené. Při tom předmět volně se otáčí, aby působení par bylo stejnoměrné. Po několika vteřinách se vyjme a vloží do chladicí peci. Změna, jíž zde dozná povrch skelný, spočívá asi v uložení velmi jemné vrstvy mléčného skla, kysličník cínatý obsahujícího, dle jiných Irisové tapety — Irkutsk. 731 vzniká leptáním povrchu skelné hmoty chló- rovými parami ze směsi vzniklými. Toto vy- světlení zdá se býti správnéisí, nebof také parami iódovými lze i. s. obdržeti. Ubn, XrlflOTé tapety viz Irisace. Irisový papir viz Irisace. XrltU (řec.) viz Duhovka str. 124 a n. Irkeitam, pevnost v sibiřské oblasti fer- gánské, v okr. omském na hranici čínské, na pravém, vysokém břehu ř. Kyzyl-su (Tarim), při vtoku Maltabaru do této řeky, ve výši 2600 m n. m.; chrání úilabinu, kterou vede cesta z čínského Turkestánu do Fergánu, a má proto značný význam strategický a ob- chodní. R. 1892 přivezeno přes I. z Činy zboží za 295.585 rublů (koze, kamenec, ko- berce a j.) a vyvezeno do Číny za 523.102 rub. (papír, tkaniny, železo a j.). urkat, řeka sibiřská v irkutské gubernii a okresu, levý přítok ř. Angary, vzniká ve výši 1875 m na 51^ 5' s. Š. stokem Černého a Bílého l-a, z nichž onen pramení se v je- zeře Ilčiru na sz. konci Tunkinských hor a tento na hoře Nuku-Daban a ledovcích Mungu- Sardyka, teče ve směru povšechné východ- ním klikatě ve velice úrodném údolí oddělu- jícím hlavní hřbet Saj anského pohoří {Gurbi- Daban) od předhoři hor Tunkinských. Dolina ta tvoří čtyři rozšířené kotloviny spojené užšími úžlabinami s úrodným nánosem, ho- dícími se výborné k orbě, jejichž úbočí skládá v horním toku žula, syenit, diorit a čedič místy i rula, níže pak vápenec a pískovec s plásty kamenného uhlí. Na konci údolí se- tkává se I. s massivo vitým hřbetem Bajkal- ským i obrací se k sv., v kterémž směru vtéká do Angary dvěma rameny naproti mě- stu Irkutsku, tvoře opět rozsáhlejší úval Ir- kutský. Délka řeky obnáší 385 km, šířka v stř. toku 80 m a v dolním kol 160 m, hloubka jest u ústí 2 m, ostatnč velmi malá, proud bystrý s četnými prahy (Zjajmak, Charabajsin a j.), voda kalná barvy zelenavé; zamrzá koncem října a rozmrzá v pol. dubna. Při ústí 2Ák- tuje jsou na l-ě minerální prameny sirovodí- kové. Plavební ruch není pro četné mělčiny a prahy značný a omezuje se na plavení dříví a polních ploain po řece dolů. Hlavní pří- toky: Turan, Zangissan, Chorbjaty, Zemčik, Zon-Murin, Tibelta, Bystraja a Kaja v právo a Uche-Ugun a Tunka v levo. Irkutsk, hlavní mčsto sibiřské gubernie irkutské na 52^17' s. š. a 104<>16* v. d., ve výši 454 m n. m, na pr. bř. ř. Angary na níz- kém poloostrově tvořeném ústím Ušakovky oddčlujícím předměstí Znamenskojc, naproti vtoku Irkuta, při dráze sibiřské, s drsným podnebím (prům. teplota roku — 09°, zimy — 19-40, léta 16-2°) a 50.280 ob. (1890), z nichž jest 29.155 mužů a 21.125 žen, 37.813 pravosl,, 1664 katol., 3211 židů a j. I. jest z nejkrás- nějších mést Sibiře a má 94 ulic se 6000 domy, 1 ženský klášter, 28 pravosl. chrámů, 1 katol. a 1 luthcr., 2 kaple, synagogu, ve- řejný sad, dvě vítězné brány, z nidiž jedna, vystavěná na pamčt smlouvy aigunské r. 1858, má nápis: >Cesta k Velikému okeánu«, a 3 mosty. V městě jest 51 ústavů vzdělávacích s 4343 chovanci, mezi tím duchovní seminář a Škola s knihovnou s 15.484 sv., gymnasium, učitelský ústav, pětitřídní městské a čtyřtř. učiliště cis. Alexandra II., škola pro plavbu a geodaesii, šk. průmyslová, dívčí gymnasium a progymnasium, přípravní škola kadetní, voj. škola ranhojičská a kurs písařský, hornická škola a j., tak Že jest I. duševním střediskem vých. Sibiře. Dále jest v l-u zeměpisné mu- seum, magneticko-meteorol. observatoř, ve- řejná knihovna a divadlo, ze společností pak jmenujeme: východosibiřské oddělení cis. rus. zeměp. spoleoiosti, spolek sibiř. lékařů, oddě- leni ruské technické společnosti, irkutské od- dělení duchovní missie a komité mission. spo- lečnosti a spolek sibiř. ochotníků, kdežto dobročinným účelům slouží 7 spolků ; kromě toho veřejné dobročinnosti věnováno jest mnoho nadací v obnosu 6 milí. rublů. Časo- pisů vychází zde 7, z nichž 4 jsou úřední, kromě publikací vytčených učených spolků. Ob ch o d n í m významem svým zaujímá I. první místo mezi sibiřskými městy, nebof leží na cestě do Číny, Amurska a ostatních krajin východosibiřsKých, i obnáší roční obrat 7 milí. rublů (1892), avšak v posl. létech se obchodní ruch zmenšuje následkem úpadku zlatých dolů a pomořské dopravy asijského čaje. Mezi vý- robky přicházejícími z Ruska na prvém místě stojí zboží rukodělné, galanterní, kožené. Že- lezné a j., z asijského zboží čaj, jehož se ročně prováží městem 48.256 vozů s nákla- dem asi 1 milí. pudů, všeho zboží přiváží se za rok asi 75.000 vozů. V 2. pol. prosince bývá v l-u znamenitý trh, mimo to jest zde 25 velkých skladů a 245 velkoobchodů, pak 3 tržní náměstí a 3 přístavy, banka městská a Medvědnikovského, oddélení sibiřské ob- chodní a ruské cis. banky a městská záložna. Vynikajících závodů průmyslových není v l-u mnoho a lepší náležejí vypovězeným Polákům a Židům; továren jest celkem 60 s 445 dělníky, hlavně 4 lihovary a 12 kože- luŽen; řemeslníků vůbec jest v městě 4349 (1892). I. jest sídlem gubernatora, spolu |[en. gubernatora gubernie irkutské a jenisejské i oblasti jakutské, štábu pro vojenský obvod irkutský, arcibiskupa a j. úřadů. — I. za- ložen byl r. 1652 Ivanem Pochabovým na ostrově v ústí ř. Irkuta, r. 1661 vystavěna tvrz na pr. bř. Angary, r. 1669 ještě jiné dvě dřevěné tvrze, osada při nich vzniklá pový- šena r. 1686 na újezdné město, iemuž r. 1696 dán znak. R. 1822 učinČn I. sídlem hlavních úřadů Vých. Sibiře a r. 1862 přenesen do něho hlavní celní úřad z Kjachty. I. trpí ča- stým zemětřesením (v 1. 1725 — 1887 zazname- náno jich 184), r. 1879 pak zpustošen byl hrozným požárem. — Srv. V. P. Sukačev, I. (Moskva, 1891); Larionov, Gubernskij gorod I. (I.). Irkutská gubernie rozkládá se ve vých. Sibiři mezi 51**— 62<>30' s. š. a 96<>— 107^ v. d. v rozloze 743.472 /rm", z čehož připadá na čásť jezera Bajkalského v gubernii ležící 17.175 /cm* a na ostrov Olchon v tomto jezeře 600 fcw*, 732 Irkutsk. v největší délce od jz. k sv. 1390 km a šířce 700 km, ohraničená na s. a sv. oblasti jakut- skou, na v. a jv. obi. zabajkalskou, na j. Čí- nou (Mongolském) a na z. gub. jenísejskou. Povrch irk. gub. jest hornatý, zvláště v části jihozáp., kde táhne se nejvýznačnější horstvo gubernie, Sajanský hřbet, od zsz. k vjv. po hranici čínské s nejvyšším bodem v uzlu Mungu-Sardyk (3490 m), pokrytém věčným sněhem a ledovci. Od této hory k sz. se po- hoří Sajanské snižuje a přechází pode jménem Ergik-targak-tajga do gub. jenisejské, kdežto na v. odtud rozděluje se úaolím řeky Irkuta na dva téměř rovnoběžné pásy: jižní Gurbi-Daban a sev. Tunkinské bělky. Gurbi-Daban rozděluje se na četná pásma pobočná a končí na v. horskou skupinou Chamar-Daban 2286 m vys., hory Tunkin- ské však tvoří jediný massivovitý nřbet roz- rytý příčnými úvaly, jenž rozvětvuje se pouze na sev.-vých. konci a dosahuje výšky 1830 m; nesahají tudíŽ hory ty právě tak jako Gurbi- Daban nad čáru věčného sněhu, ač vrcholky obou horstev prosty jsou sněhu v čcrvnu- srpnu. Výběžky této hornaté jihozáp. partie sahají ažk ř, Angaře, zvolna se snižujíce, střed pak gubernie mezi Angarou a jez. Baj- kalským prostoupen vrchy Lcnského rozvodí, dosahujícími ve hřbetu Bajkalském na sz. břehu Bajkalu výšky prům. 1000—1500 m, mezi prameny Lciiy a Kircngy docela 1800 m; nižší jest hřbet Berezovský, llimskýaj. Sev.-vých. čásC gubernie jest nejnižší tvoříc vlnitou krajinu prům. výšky sotva 200 m. — V geologickém složení gubernie nejvý- značnějším rysem jest značné rozšíření hor- nin vulkanických: čedičů, doleritů, tuřfů, ob- sidianů a pcmzy, jež nalézáme na Mungu- Sardyku, při ř. Irkutě, v nížinách ř. Ilima, na Angaře a j. Horniny sedimentární náležejí hlavně třem útvarům palaeozoickým: silur- nímu, devonskému a kamcnouhelnému, jež prostírají se širokým pásem podél Angary a dol. toků jejích poboček, dále mezi Angarou a Lenou, podél Leny a j., kdežto ostatní for- mace vyskytují se buď řídce, nebo vůbec ne- byly v gubernii nalezeny. — Nerostným bonatstvím jest irk. gub. chudší krajů sou- sedních, neboť zlato nalezeno pouze v jiho- záp. úhlu okresu nižněudinského, pak na dvou místech v okr. kirenském a některých říčkách bajkalských, i dobyto r. 1892 úhrnem 425 kg zlata, kdežto rudy stříbrné, olovené, měděné a cínové v gubernii dosud neobjeveny. Za to jest hojné železa, uhlí kamenného (nedo- luje se vsak), tuhy a soli, jíž r. 1892 do- byto za 170.929 rublů. Mimo to pálí se na mnohých místech vápno, dobývá kaolin, různé hlíny, lámou mlýnské kameny a mramor, vy- skytuje se lapis lazuli, avšak málo jest mine- rálných pramenů (uhličitý, sodnatý a j.). — Veškeré řeky gubernie patří k úvodí Jeni- scje a Leny, a to k prvému především An- gara čili Verchnjaja Tunguzka, vytékající zjež. Bajkalského na území gubernie a protékající ji k sv. v délce více než 1000 km, s důleži- tými přítoky: Irkut, Kitoj, Bělaja. Oka (s přít. Ija 630 km dl.) a Uda v levo, Kuda, Janda, Ilim a Kata v právo, dále Podkamennaja Tun- guzka mající v gub. pouze prameny a Niž- njaja Tunguzka patřící gub. svým horním to- kem a přítokem Něnou. K úvodí Leny ná- leží především Lena sama zavlažující gubernií v délce 1700 km s přítoky na pr. bř.: Kirenga, Čaja, Čuja a Vitim (přít. Mama) a na I.: liga. Kuta, Peleduj a Njuja. Z jezer gubernie da- leko nejdůležitější jest Bajkalské, k němuž irk. gub. přiléhá po celém jeho sz. břehu; ostatně jest v gub. mnoho menších jezer, z nichž však žádné nepřesahuje 10 km délky. Irk. gub. ležíc daleko od moře a průměrem vysoko nad hladinou okeánu, pokrytá nad to neproniknutelnými pralesy, má podnebí drsné, čisté ppvninské s velkou roční ampli- tudou a dlouhou zimou, s průměrnou teplo- tou roku — 0-5®, léta 16-3® a zimy — 18-5®. s nejnižší teplotou v lednu — 45'6* C a nej- vyšší v čnu 34-6®, tedy s amplitudou 80*2® C. Stř. výška ročních srážek obnáší 380 mm, v horách více, nejsušší měsíc jest březen s 10 mm srážek, nej vlhčí červenec s 78 mm, někdy až 180 mm] převládající směr větrů jest na j. gubernie v zimě jihových., v létě sev.-záp., na s. pak v zimě záp., v létě vých. Rostlinstvo jest dosti hojné, zvláště bujně vyvinuta vegetace lesní, neboť velká čásť gu- bernie pokryta jest neproniknutelným lesem (taigou) stromů jehličnatých řmodřínů, ce- dru, jedlí a smrků) i listnatých (bříz, osik, vrb, topolů, střemchy, muku a na jihu ja- bloně), kdežto na vlhké půdě lesní, rostou lišejníky, mechy, houby, kapradiny, piřesličky a j. Z křovitýcn rostlin třeba jmenovati vel- bloudí chvost (Caragana jiibata) a rakytník {Hippophae rhamnoides). ŽivočiŠstvo jest velmi rozmanité i vyskytuje se z dravců roso- mák, medvěd, jezevec, sobol, hranostaj, vydra, vlk, liška, rys, z hlodavců poletucha {Sciurus volans), veverka pruhovaná a bílá, zajíc a j., z mnohokopytníků divoký kanec, z přežvý- kavců pižmovec, srnec, los, daněk a sod. V Bajkalském jezeře žije zvláštní druh tuleňů, něrpa {Pltoca baicalensis), z hmyzů význačným jest toliko osobitý druh kobylky, Gomphocerus síbirica, rozmnožující se silné v suchých ra- cích a ničící osem i louky. Obyvatelstvo gubernie páčí se na 465.430 (1892), z nichž jest 249.151 mužů a 216.279 žen, dále usedlých i kočovných Burjatů 117.811, Tunguzů 1654, Karagasů 431. V ost. obyva- telstvu převládá ruský živel dobrovolných i nucených osadníků ze všech končin Ruska, který smísil se s domorodci a vypovězenci jiných národností (Poláky, Židy, Tatary a j.) ve zvláštní typ Sibiř jaká s místním náře- čím. Hustota obyv. jest nepatrná; na 1 km^ připadá v okresu balaganském 3 os., v kiren- ském jen 01, v celé gub. jen 0*6; nejhustěji jsou zalidněna údolí řek Angary, Leny a Ir- kuta. Osad s více než 500 rodinami jest pouze 7. Procento narozených obnáší roČné 4'37ft obyv., úmrtnost 3'67o, skutečný roční přírůstek obyv. i s přistěhovalci jest l*3Vo- — V ohledu náboženském bylo roku 1892: Irkutsk. 733 372.456 pravosl., 64.945 šamanitů, 14.210 la- maitů, 6315 židů, 3485 katol., 2843 muham., 569 protestantů, 382 razkolníků a 86 grego- riánů. V 1. 1872—81 přijalo pravoslaví 16.704 osob, hlavně Buriatů. Mimo města jest v gu- bernii 223 kostelů pravosl., 2 kláštery, 216 kaplí, 2 mečety, 2 dacany a 5 modliteben. Vzdělání oby v. jest mimo hlavní město velmi diatrné. R. 1892 bylo veřejných učeb- ných ústavů 427 s 11.112 žáky, již tvořili tu- díž 21% obyv. gubernie a 12-27o dětí ško- lou povinných ; selských škol bylo 366, mimo to v osadách 107 škol domácích s 1020 žáky, na nichž vyučovali osadníci sami. Rovněž dobročinných ústavů kromě v gubern- ském městě jest málo, totiž 8 chuaobinců veřej., 4 soukromé, 9 útulen, 13 nemocnic, 3 etapní lazarety, 14 jizeb pro nemocné a 4 lazarety při průmyslových závodech. Hlavním zaměstnáním obyv. jest orba, kte- rou neprovozují pouze olchonští Buriati a ala- gujevské rody kapsalské správy, pat: Tungu- zové a Karagasové. Veškerý sever gubernie, t. j. větší čásC okresu kirenského a severo- východ nižněudinského, dále skalnatý břeh Bajkalu s ostr. Olchonem počítati jest ke kra- jům neplodným. Méně úrodný jest z. a jz. gubernie od ř. Udy k záp. hranici, kdežto část střední a jižní jsou úrodný s půdou hli- nitopísčitou a černozemní, jež nepotřebuje mrvy. Oseté země r. 1892 bylo 348.400 de- sjatin, nejvíce v okresu balaganském f39'87o), nejméně v kirenském (75%), na nicnž skli- dilo se úhrnem 3,133.368 hl žita, pšenice, ovsa, brambor, méně pohanky, hrachu a prosa. Hojné se pěstuje i konopí, ozim sejí v okr. vercholenském a nižněudinském, jař v bala- ganském a irkutském, úroda jest u žita pěti- násobná, u pšenice a ovsa trojnásobná. Za- hradnictví provozuje se pouze na blízku několika málo větších osad, hlavně kolem Irkutska, i pěstuje se ovoce (Alexandrovskaja), zelenina (Galumet), chmel (Bčlskaja, ročně 40.000 pudů), tabák (kolem Irkutska, ročně 21.600 pudů), lněná semena (tamže) a j. Chov dobytka, podporovaný obšírnými stepními pastvinami ve středu gubernie, slouží jen účelům zemědělským a netvoří samostatného zaměstnání, tak že nestačuje domácí potřebě a přihání se tudíž hlavně do Irkutska a zla- tých dolů dobytek ze Zabajkalska, Mongolská a Tomska. R. 1892 počítalo se v gub. 292.111 koní, 380.336 skotu, 356.408 ovcí, 51.112 koz, 88.572 vepřů, 210 velbloudů a 3930 sobů. Dů- ležitým pramenem výživy jest i lov zvěře a ryb. Lov zvéřc tvoří výlučné zaměstnání Tunguzů a Karagasů, pak ruských osadníků sídlících v pralese a krajinách hornatých. Loví se bílá veverka a ostatní kožešinovitá zvířata, medvěd, divoký kanec, pižmák, vlk, tetřev, ko- roptev, vodní ptactvo a j. a zabývá se jím asi 5000 osob s roč. výtěžkem přes 100.000 rublů. Rybolov provozuje se v osadách na Leně, Angaře a hl. na jezeře Bajkalském asi od 1500 osob, z čehož připadá na Bajkal 1171 os. s 9 velkými loďmi; roční výtěžek obnáší asi 66.000 rublů. V dosti značném rozkvětu jest obchod díky tomu, že prochází gubernií průchodní cesta spojující Evropu a záp. Sibiř se Sibiří vých. a Čmou. Přivezené zboží přichází hlavně z trhu novgorodského a irbitského, pak z Tom- ska, kdežto z gub. dopravuje se dále v oblast jakutskou a zabajkalskou a částečně i v gub. jenisejskou, jest pak to hlavně obilí domácí i přivezené, líh, pivo, koze, železo, sklo, sukno, tabák a zboží hrnčířské. Místnímu obchodu slouží týhodní a sváteční trhy v městech a větších vesnicích, pak trhy výroční, z nichž nejdůležitější kromě irkutskéno jest 5 trhů v okr. vercholenském a 2 v kirenském. Hlavní obchodní dráhy po suché zemi jsou: moskov- ský čili velký sibiřský trakt probíhající gub. od z. k v. a jeho prodloužení, krugobajkalský trakt kolem Bajkalu; od něho jdou 2 pobočné cesty okresem nižněudinským ; dále jakutský poštovní trakt (l.-ŽigalovsKaja-Jakutsk); za- angarský trakt (l.-Balagansk-UsC-Uda) a pro- dlouženi jeho, osinský trakt; šelašnikovský trakt a tunkinský trakt. Z vodních cest nej- důležitější jest spojení po Leně a Angaře, dále po jezeře Bajkalském, po němž plaví se 6 parníků. Řemeslná činnost rozvita jest slabě a slouží hlavně ku potřebě domácí, jako: bednářství, výroba těfeg, Jcol a jiných dřevěných předmětů, pletení sítí, hotovení hrubých suken, vydělávání kozí, dobývání pryskyřice ku žvýkání (místní zvyk), pálení uhlí atd. Po celé gub. rozšířeno kovářství, cihlářství a hrnčířství, kdežto důležitým ve- dlejším zaměstnáním obyv. jest povoznictví, práce ve zlatých dolech, plavba a doprava poštovní. Povoznictvím zabývají se hlavně obyvatelé okresu irkutského, balaganského a nižněudinského, kdežto v okr. vercholenském a kirenském rozšířena jest výroba lodí a plavba. Ještě chatrnější jest stav velkého prů- myslu, jehož produkce daleko nestačí místní potřebě ani množstvím ani jakostí výrobků, tak že přes vysoké dovozné dováží se hlavně železo, sklo, sukno, zboží hliněné a j. Všech závodů průmyslových r. 1892 počítalo se 116 s 2235 dělníky a roč. výrobou za 2,027.210 rub. ; bylo 24 jircháren, 14 cihelen, 10 lihovarů, 2 továrny na sukno, 2 na zboží hliněné, 1 žele- zárna, 4 solivary, 4 sklárny atd. — V ohledu správním tvoři irk. gubernie samostatný správní celek s gubernatorem v Čele, který \ současně jest náčelníkem správy gub. jeni- sejské a oblasti jakutské, a dělí se na 5 okresů : irkutský, balaganský, nižněudinský, vercho- lenský a kirenský, které rozpadají se opět v 18 obvodů (učastok), 45 krajů (volosC), 40 správ jinorodých a jednu samostatnou sel- skou obec. Hlav. městem jest I., mimo to jsou 4 města okresní a 1 bez obvodu. Děj iny. Dle archaeologických výzkumů po- sledních let byla irk. gub. obydlena v době kamenné i kovové, neznámo však, jakým ple- menem. Historické zprávy sahají do XII. stol., kdy zaujali kraj ten Burjati, při příchodu Rusů nejmocnější a nejčetnější národ země. Hlav- ní zásluhy o zabráni území toho Rusy získal si kozák Maksim Perfiljev (1627), setník Petr ergra a Sturma, později na ví- deňské akademii u Eisenmengra, načež stal se prof. na umělecké škole ve Vratislavi. Dekorativní malby od něho i sou v různých soukromých domech ve Víani a v novém vládním domě ve Vratislavi. Zrmaos [-áunš] Serra dos Dous, t. j. »pohoří dvou bratříc, jež tvoří na hranici států Piauhy a Pernambuka v sev.-vých. Brazílii rozvodí mezi řekami S3o Francisco a Parnahybou. Pokračuje od Serry do Piauhy k sev.-vých. v délce asi 250 km, dosahuje výše až 410 m a skládá se z archaických břidlic, fteka Piauhy stéká odtud do Pama- hyby. ZrmenMd, totéž jako Hermanfrid (v. t). Irmer Karl, krajinář něm. (* 1834 v Ba- bici u Wittstocku v Branibořicn), žák A. Bc- ckera v Dessavě a Gudeho v Dússeldorfu. Jest dvoř. malířem anhaltským. Maloval: Kra- jina X Holštjrnska (1876, Nár. gal. v Berlíně); Východ městce; Krajina s kravami, J-k. Zrmln, též £rm i n, jméno mythického pra- otce západogermanského kmene Hermionů. Uctívání jeho nebylo však obmezeno jen na kmen ten, nýbrž i jinde konáno. Tak kjeho poctě zaráželi pohanští Sašové vysoké sto- žáry {TrminsúH), jež pokládány za posvátný majetek kmene. Etymologicky znamená prý I. tolik jako vznešený. Kořen jeho (ra = zve- dati se) uchoval se ve všech dialektech ně- meckých ve významu právě uvedeném {irmin- got, nejvyšší bůh; též ve jménech vlastních ku př. Ermanrich, Irmingard a j.). ZrminstQl viz Irmin. Irmisoh Johann Friedrich Thilo, bo- tanik německý (♦ 1816 v Sondershausech — t 1879 t.), vystudoval v Halle a byl prof. na gymnasiu ve svém rodišti. Zabýval se s úspě- chem tvarozpytnými a biologickými studiemi rostlin a napsal zvláště: Zur Morphologie der monokotyledonischen KnoHen- tind Zwiebeť gewdchse (Berlin, 1850); Beitráge %ur Biologie und Morphologie der Orchideen (Lip., 1853); Beitrjíge lur vergleichenden Morphologie der Irmologij — Irokové. 73ó Pflanien (Halle, 1854—63); Beitráge ^ur Mor- phologie der monokotyledonischen Gewáchse (t., 1860); Uber einige Botaniker des 16. Jahr- nundertSf welche sich um die Erforschung der Flora Thuringens verdient gemacht haben (Son- dershausen, 1862); Ober einige Fumariaceen (Halle, 1862); Keimung, Wachsthums- und Er- neuerungsweise einheimischer Arten aus der natúrlichen P/lan^enfamilie der Labiaten (t., 1874). XrmologlJ, v pravosl. církvi bohoslužebná kniha, obsahující irmosy (z řec. flQ\k(og\ t. j. modlitby církevní určené ku zpívání při bohoslužbé. I. notnyj (notový^ opatřen jest notami, psanými dle starobylého způsobu církevního. Zrmsdorf, ves moravská, viz Jamartice. Zmeriiui, slavný středověký učitel práva římského, první z glossátorů, ienž se pro- hlašuje za zakladatele starobylé university bolognské. I., v listinách Warnerius, Wer- nerius nebo Gernerius, byl nepochybně rodákem a občanem bolognským (* k. 1055). Studoval na bolognském učení ífi artibus a byl pak na témž ústavě učitelem dialektiky a rhétoriky. Vyzván markraběnkou Mathildou (1075—1115) oddal se zevrubnějšímu pěstění práva Justiniánského, a to nejspíše v Římě na právnické škole tehdáž nejslavnější, a stal se tam po čase sám učitelem práv. Když pak následkem válečných výprav proti Římu v r. 1081—1084 podniknutých vzala za své právnická Škola římská, vrátil se I. do Bo- logně, kde po víceletém soukromém studiu (ale před r. 1090) vystoupil na veřejnost jako učitel práva římského. Odtud počítá univer- sita bolognská svoje trvání. Vyučuje právu řím. podle nové, jemu zvláštní methody došel hned od počátku bezpříkladných úspěchů, které jemu i právnické škole bolognské již za jeho života zjednaly slávu největší. T. zv. čtyři doctores (viz Glossátorové) jest pokládati za žáky a přímé nástupce l-iovy při učení bolognském. Vedle své učitelské činnosti zabývá se i právnickou praxí. V li- stinách z r. 1113 — 1125 vyskytuje se několi- kráte jako soudce v komonstvu Jindřicha V. Byl asi ve službách tohoto císaře, který jej vzal r. 1118 do Říma, by pohnul lid k volbě protipapeže. I. žil pak ještě několik let za císaře Lothara II. (1125—1137) a zemřel asi kolem r. 1130. Co se týče spisovatelské čin- nosti l-iovy, bylo posud za jisté pokládáno, že hlavní a daleko nejdůležitější prápe l-iova a celé jeho školy záležela v glossování děl Justiniánových (viz Glossa). O glossách těch pak pronesen úsudek (Savigny), že jsou ob- sahem i methodou svou tak nové a zvláštní, že l-iovi přísluší sláva, že zcela vlastní silou odkryl novou a znamenitou cestu. I byl I. prohlašován za zakladatele nové školy, který vše ze sama sebe čerpaje bez předchůdce pracoval. Při tom nebyl aŽ do nedávná zji- štěn příliš veliký počet gloss l-iových. Te- prve v novější době bylo ukázáno (Pescatore, Die Glossen des I., 1888), Že se na nás docho- valo v rukopisech několik tisíc gloss l-iových. Od něho byly dále zdělány Četné authen- ticae (v. t.). Nad to nejnověji teprve se do- vídáme, že tato i ona spisovatelská Činnost l-iova byla proti jiné jen podřízenější. Do- kázaltě nyní H. Fitting, Že dvě jím r. 1894 vydaná díla, jedno Summa Codicis, systema- tické vylíčeni řím. práva, druhé Questiona dejuris subtilltatibus, obsahující výklad záhad- ných ustanovení právních, a k tomu připo- jené pojednání De aequitate jakož dříve jsi vydané compendium juris pocházejí vcsmi^s od l-ia. Nyní nelze sice již tvrditi, že I. vs>.' ze sebe čerpal a bez předchůdce pracoval, ale za to jemu přísluší vyšší, nepomíjitelná sláva, ze jest prvním a zároveň největším systematikem středověku. Všecky toho času nám známé skutečně systematické učebnice a příruční knihy z dob glossátorů opírají se přímo nebo nepřímo o díla l-iova. — Srv. Savigny, Gesch. d. rdm. Rechts im Mittel- alter (sv. 3); H. Fitting, Summa Codicis des I. (1894); týž, Questiones dejuris subtilitati- bus des I. (1394). Hjr, L "SL O., angl., skratek za Inland Reve- nue Office, úřad pro důchod vnitrozemský. Xro, jezero v jižním Vadáji (stř. Afrika) mezi 10—11^ s. š., do něhož vtéká Bahr es Salámat. Odtok patrně ku ř. Sárí. O jezeře slyšel dosud jediný G. Nachtigal, ostatně ho nespatřil žádný z evrop. cestovatelů. Irokové (franc. Iroquois^ domácím jmé- nem Hodenosauni, t. j. kmen dlouhého domu), společné jméno rozsáhlé skupiny In- diánů na vých. Sev. Ameriky, kteří byli spolu v různém stupni příbuzní jazykově i ethno- grafícky a v době osazení Severní Ameriky evropskými přistěhovalci z nejmocnějších do- morodých kmenů. Sídlili při jezerech Hurón- ském, Erie a Ontariu a v poříčí ř. sv. Va- vřince. Rozděleni byli na dvě hlavní skupiny, větší sev. a menší jižní. Skupina sev. opět rozpadala se na skupiny vých. a zápaaní. K záp. náleželi Huroni a Attivandaroni. Vých. skupina, I. to v užším smyslu, tvořila az do poč. XVIII. stol. spolek t. zv. pěti národů, k nimž náleželi Mohawkové (Canienga), Se- nekové (Senontiwana^l, Cayugové, Ononda- gové a Oneidové. Síalili na jih od řeky Sv. Vavřince a jez. Ontaria až po Hudson, pra- meny AUeghany Riveru a jezera Erie. Nej- S^chodněji z nich byli Mohawkové u Lake eorge a Lake Champlain, nejzáp. Senekové u Lake Seneca. R. 1714 přistoupili k tomuto sdružení ještě Tuscarorové ve Virginii. Zakla- datelství sdružení 5 národů připišme se pohla- váru Onondagů Hiawathovi. K již. skupině l-ků náleželi Andastové a Konestogové, kteří sí- dlili od zál. Chesapeakského až k Potomaku. Vzdálenějšími příbuznými l-ků jsou také Či- rokové. I. byli z nejbojovnějších, ale i nej- intelligentnějších národů indiánských. Byli v stálých bojích se svými sousedy a to jed- nak se sousedy příbuznými, jako říurony, jed- nak s kmeny algonkinskými. Přes svoji bo- jovnost byli však i výtečnými zemědělci a měli značný smysl pro umění a spořádané kmenové zřízení. Největší moci nabyli poč. 736 Ironbridge — Iros. XVIII. stol. přemožením Algonkinů a Hu- ronft. Přišedše nejprve ze všech Indiánů zdej- ších v bližší styky s Evropany, počali již koncem XVIII. stol. zabývati se řemesly a založili si již v této dobé několik škol. Evro- panům kladli však dosti značný odpor a byli i důležitým činitelem v bojích mezi Francouzi a Angličany. Ve Spoj. Státech byli vŠak po- nenáhlu zatlačeni za pr. bř. Mississippi, kdežto Mohawkové (1776), pak Tuscarorové a Onei- dové odstěhovali se do Kanady. Zde žije jich 8483 (1890), ve Spoj. Obcích 7387 a sice v re- servacích ve státech New- Yorku, Pennsyl- vanii a Wisconsinu a v Indiánském území. Tuscarorové jsou křestany, ostatní pohany. Slovník řeči i-ků pořídil Abbé Cuoq (Mont- real, 1882). Srv. Cusick, Sketches of ancient history ot the six nations (Lewiston, 1825 a Lockport, 1848); Schoolcraft, Notes on the Iroquois (New York, 1846); Hale, The Iro- quois Book of rites (Filadelfia, 1883); Do- naldson, The six nations of New- York (Wa- shington, 1892). Ironbridge [ajrnbridž|, městys v angl. hrabství salopském, na Se věrnu, přes n^ž postaven r. 1779 železný most, má žel. huti, uhelné doly a 3154 ob. Náleží k městskému okr. Madeley. Ironie (řcc. ilQtoviia) sluje v poetice zvláštní ňgura pointující, která je vlastně druhem a vyvrcholením li to tese; nechce-li litotés říci všecko, co by se říci mělo, říká I. pravý opak toho, co je přesvědčením mlu- vícího. V tomto postupu právě leží tendence, aby kontrast tím úsilněji vyniknul a byl tak uveden v posměch a učiněn nemožným. I. jsouc založena na kontradikci mezi formou a obsahem předpokládá vždy důvtipné nebo chápavé posluchačstvo nebo čtenářstvo, jež dovede vycítiti záměr a úmysl autorův a po- staví se na jeho stanovisko a jehož se tedy autor při l-ii rád dovolává; proto nejčastější formou i. bývá otázka nebo způsob rozka- zovací. Pravému pochopení I. napomáhává řečník již tónem hlasu. Vedle této I., již lze nazvati subjektivní a která jest jen for- mou vtipu, je jiná I., objektivní, jeŽ je z nejdůležitějších pojmuv aesthetiky a před- ním prvkem ideové stavby některých děl básnických. I. objektivní záleží v tom, že čin- nost nebo snaha nějaká směřující k nějakému cíli a opravdové a vážně se tvářící, jak po- kračuje, tím více cíle toho se vzdaluje a tak tedy samu sebe ničí a uvádí v posměch. Je-li I. tato absolutní a nepodmíněná (vlastní i. osudová), nemůže než působiti nejtísni- vějším dojmem úplného metafysického nihi- lismu. poněvadž ukazuje, že každá činnost lidská a každé napjetí vůle jest liché a vý- směchu hodné. Má-li I. vůbec aestheticky působiti, musí býti relativní a tím již po- sitivní, t. j. negace její musí býti jen pro- středkem k utvrzení a obhájení kladné hod- noty nějaké. Tím však vždycky již přechází i. více méně do oboru humoru (v. t.), je- hož bývá jedním stadiem a jednou složkou a sice podřízenou vyššímu účinu acstheti- ckému. I. pokládává se za plod zjemnělejší kultury, poněvadž předpokládá poměrně mno- ho reffektivné bystrosti. Vyškytá se však také naopak v lidu přírodě zvláště blízkém; tak horalé někteří, již vůbec bývají vtipnější a myslivější neŽ obyvatelé rovin, pěstují ji se zálibou. Jako habituelní stav mysli a éthická nebo umělecká methoda vyškytá se I. zvláštč v dobách přechodných nebo úpadkových; není náhoané, že Sokrates, jenž značí v mnohém převrat éthick^ch hodnot řeckých, užívá I. jednak úmyslně jako methody paed- agogické, jednak bezděčně jako výrazu své skepse. — Jako literární forma a stil vyškytá se i. hlavně v romantismu a to v anglickém (Byron) i v ruském (hlavně Lermontov), ale především v německém, kde ie vypěstěna ve zvláštní methodu uměleckého nazírání. Celkem lze říci, že romantika německá při- bližuje se více méně l-ii osudové. Solger a Tieck rozumějí i-ií volnou hru umělce s lát- kou, duševní jeho tvůrčí neodvislost a objektiv- nou neutralitu nad dílem se vznášející. Po- slední důsledky z tohoto názoru vedl Fr. Schlegel, jemuž f. je přímo dobrodružnou, nezodpovědnou a superiorní hrou tvůrčí, podstatným attributem a kriteriem genia. — I. zvláště pronikavá sluje sarkasmem. šld. Iron Moontaln [ajrn maunten]: 1) i., ves a želez, stanice v hrabství St. Frangois státu Missouri v Spoj. Obcích sev.-amer., jižně od St. Louis, s 1101 ob. (1890). Jest zde paměti- hodný žulový a porřyrový pahorek, 327 m vys., vystupující nad vrstvy silurské. Pahorek pokryt jest 2—9 m silnou vrstvou železné rudy a rozdělen 10—20 m mocnou žilou takovéž rudy ve 2 části. Ruda obsahuje 70—80% kovu a vytěženo zde dosud asi 5 milí. tun rudy. Vyskytuje se zde též platina, nikl a olovo. 2) I., město v hrabství Menominee ve státu Michigan Spoj. Obcí sev.-amer., na stejno- jmenné řece, dvou tratích železných drah s 8599 ob. (1890). Jest střediskem železář- ského okresu Menominee Range s ročním výtěžkem 1"2 milí. tun rudy. Ironslde |ajrnsajd], t. j. železný bok: 1) t., příjmí angl. krále Edmunda lí. (y. t.). — 3) l-s slula jízda Cromwellova (viz Čromwell OL, str. 729). Ironton [ajrntnj, hl. m. hrabství Lawrence ve státu Ohiu Spoj. Obcí sev.-amer., 227 km jjv. od Cincinnati, na pr. bř. Ohia a několika želez, tratích, má velké železárny, válcovny, továrny na hřebíky, strojírny, kotlárny, vy- soké pece, pily, výrobu ohnivzdorných cihel, značný obchod se železem a dřívím a 10.939 ob. (1890). Jest střediskem železářského okrsku Hanging Rock. Ironwood |ajrnuúd{, město v hrabství Go- gcbic ve státu Michiganu Spojených Obcí sev.-amer., středisko rozsáhlého Železářského okrsku Gogebic Range s ročním výtěžkem asi 1-2 milí. tun rudy a 7745 ob, (1890). Iros (vlastně Arnaios), v Homérově Odyssei žebrák na Ithace, který od Odyssea v pěstním zápase byl přemožen; později ná- zev pro neodbytného Žebráka. [rpeň — Irradiace. 7»7 Irptft, řeka v ruské gubernii kijevaké, pravý pfíCok Dněpra, prameni se v iljeidĚ skvirském, protéká ve sméru vých. a pak sev.-vých. újeid skvirský, vasilkovský a ki- jevský a vlévá se do Dnépra u osadv Bořky 42 km nad Kijevem. I. jest 150 km d\., 2 á 100 m iir., Vi— 4 w hl., v dobĚ povodni roi- levá se 3Í na 17| """i bfehy má nízké a mo- íálovité, místy porostlé lesem, není splavni. ale je rybnati, Hl. přítoky jsou Únava v právo a BuČa v levo. Historicky jest I. dQleiita tím. ie byla n£který.čas hranici mezi ruskou a polskou říši. iTTAoloBálBl (zlat.), nesmérné, jest re- álné číslo, nedá-li se vyjádřiti jako zlomek o celistvém čitateli a jmenovateli. Takovými fialy jsou na pf. odmocniny, loearithmy aj. Obyčejné vyjadřujeme čislo I. zlomkem de- setinným, ovíem o nekonečném počtu míst, a neperiodickém. Tato vlastnost nékterých čísel nazývá se irracionálnost nebo irracio- nalita (téi asymmetrie u starších muthe- matikO). Při počítáni s čísly l-mi nahrazu- jeme je iloraky desetinnými ukončenými (ra- cionálními), které se a nimi shodují v urči- tém počtu míst. Podobné nazýváme poměr dvou veličin l-m. nedá-li se vyjádřiti pomé- rem dvou celých čísel. Takové I. poměry vyskytuji se často v geometrii; klassickým příkladem jest pomčr obvodu kruhu k jeho průmĚru, jeni jest vyjádřen t.iT. číslem Lu- dolfovým :r = 31415926... a. lOhých t součii í = 2-7182818284 . . . = 1 + -^ -f -^ nebo jt_ _ 2.2. 4. 4. 6.6..- 2 ~ 1.3.3.5.5.7... Čísla slojená z čísel f-ch a racionálních jmenujeme výrazy surdickými (dvojro- ,i). Jsc i dva výrazy surdické stejné. nenf to jinak moíno, nei ie se shoduji v čá- stech racionálních i 1-ch. Tedy z rovnice X +. vr= ^, + Vři plynou rovnice x^x, a j- = j-,. Rovnice, v nichi neznámá vyskytuje se pod odmocninou, nazývají se I. Vhodným umocfiovanim nebo substitucemi lze rovnice takové vidy převésti na rovnice obyčejné algebraické. Črka. > (i lat.) jest úkaz, dle kterého vĚtŠími než . , , Icné, zvláiSté pozorujeme-lí je z vélií vzdále- nosti. Diváme-li se na obr. 1. ze vzdálenosti 3—4 m (k tomu účelu lépe jest provésti jej ve vétíich rozměrech), zdá se nám bílý prouiek na tmavé pfidé býti vĚtSi nei stejně velký pod nim stojící černý na p&dě bílé. Dojem silněji osvětlených předmětů se rozšiřuje přes tmavé okolí, jak ukazuje obr. 2., v němi ob- délníky bílé přes černé přesahuji, jakoby rnezi těmito byl bílý prouíek je spojující. Úkaz pozoruje se zvláště pěkné podobnými deskami skleněnými, na nichl tmavé části jsou nahrazeny neprůhlednými. — l-cí srpek měsíce přesahuje značně přes ostatní desku OilBv Sk»Dlk Niutny, iv. X[l. 167 iBg?. měsíční slabé osvělltnou světlem dopadají- cím na ni ze země. Žhavý drát před tmavým pozadím idá se býti tlustiim, naopak tmavý drát mizí před plamenem, vlas proti slunci není téměř viděti, hvězdy připadají oku jako světlé kroužky, ač pro neskonale malý zorní úhel měly by se jeviti jako pouhé body. I. jest silnějSÍ, není-li oko akkoraodováno, avšak vyskytuje se i při úplné akkomodaci oka. l-ci pozoroval a vysvětloval jii Kepler r. 1601. Piateau (Mém. de VAcad. Brux. 1839) vysvě- tloval ji fysiologicky tím. Že se dráíděnj šiří na okol ni částí sítnice přes obrysy obrazu. Jií Arago r. 1839 vyslovil náhled, ie I. pochází od nedostatečné achromasie oka; Wrede (1840), Baden Powell (1849) vysvětlovali ji ohybem světla v oku po- važujíce úkaz ten la fysikální, nikoli fy- siologicky. Hclraholti (Pnysiologische Optik 1867 a 2. vyd. 1889—1895) vysvětluje ji tím, ic oko není prosto ani vady chroma- tické. ani vady sférické a íe tvoří se na sítnici místo bodá aberraíní kroužky Jako obrazy svítících bodfl, které jsou větSi při silnějlím osvětlení a při nedokonalé akko- modaci oka. Hering se opět vrací k názoru Plateauovu. Pka. 49 738 Irrationalismus — Irregulární. Irratlonaliflmafl (lat.), protirozumnost, protimyslnost, nedostatek rozumu. Xrredenta, zkráceno z Italia i., t. j. ne* osvobozená Itálie, nazývá se v Itálii politi- cká strana většinou sociálních demokratů a republikánů, která si obrala za úkol sloučiti s Itálii všecka okolní území, ve kterých žije italské obyvatelstvo, tedy Korsiku, Nizzu, Maltu, jižní údolí švýcarská, jižní Tyrolsko (Trentino), Gorici, óradišku, Terst, Istrii s ostrovy a Dalmácii. Zvlášté mocné vzpla- nulo hnuti to po Berlínském kongressu, kde se Itálie marně namáhala, by obdržela čásC těchto území. V čelo postavil se Menotti Garibaldi a svolal na den 21. Čce 1878 ve- likou schůzi do Říma, v níž usneseno, by zástupy dobrovolníků obsadily hned Tren- tino a Terst. Usnesení to sice nebylo pro- vedeno, ale vláda Cairoliova nevšímala si l-ty, ano i ji podporovala, tak že z Itálie vychá- zeli agitátoři, kteh' hleděli zvláště v Rak. Přímoří, Terste a již. Tyrolsku šířiti své zá- sady. Teprve když r. 1885 I. v Terste zosno- vala plán učiniti pumový attentát na císaře rakouského a když plán byl v čas prozrazen a náčelník l-ty Óberdank popraven, všimla si vláda italská hnutí toho a dne 13. bř. 1883 ústy ministra Manciniho prohlásila je za státu nebezpečné. Tím poněkud i. byla potlačena, ale trvá dosud a projevuje nepřátelství oby- vatelstvu slovanskému. Viz Haymerle, Italicae res (Vídeň, 1879). Irreg^iilaxita (lat., vadnost) jest kanonická překážka, pro niž ti, kdož stiženi jsou de- fektem právem církevním vyznačeným, ne- mohou svěcení dovoleným způsobem přijati, resp. funkce přijatého svěcení dovoleným způsobem vykonávati. Osoby takové zovou se irregulares (alieui a regula). Tím pečuje církev o to, by od přijetí svěcení vyloučeni byli ti, jež defekty činí neschopnými k za- stávání úřadu církevního a kde by defekt ten samému stavu klerikálnímu byl k nectí. Požadavek ten, již ze samé povahy věci vy- plývající a ve Starém i Novém Zákoně odů- vodnění své mající, vyvozen byl blíže posi- tivními předpisy církevními. Některé z irre- gularit, jež mohou býti buď předchozí nebo nástupné, dle toho, vyskytnuly-li se před svěcením nebo až po něm, zbavují co do důsledků přijeti všech svěcení nebo vyko- návání všech funkcí svěcení jiŽ přijatého, kdežto jiné pouze přijetí některých svěcení a vykonáváni některých funkci svěcení při- jatého zakazují, z čehož zřejmo rozděleni vadnosti na i-tes totales a partiales; co pak trvání se dotýče, některé z nich, kdyby dispensí nebo jiným způsobem zákon- ným odstraněny nebyly, trvaly by na vždy (= I-tes perpetuae), kdežto jiné trván' pouze na čas (= i-tes temporales). Nejznámější jest však rozdělení vadnosti na I-tes ex defectu a ex delicto, ač vlastně i tyto na ony redukovati se dají. Irregularity ex defectu, jak obyčejně se uvádějí, udávají krátce latin, verše: Natales^ animuSy Itbertas^ corpus et aetas, Non bigamus^ leniSf nec mola fáma notet. Jsou to tedy: 1. Ne- dostatek manželského zrození; 2. nedosta- tečný věk; 3. nedostatek nezávislosti, jenž vyplývá jednak ze stavu otrockého, jednak ze stavu manželského (za živobytí manžel- čina), jednak z různých úřadů občanských a jiných, jednak i ze stavu vojenského; 4. po- rušení svátostné povahy a mystického vý- znamu stavu manželského (i. ex defectu sacramenti), ať již se to děje bigamií sukcessivní pravou nebo jen domnělou, a touto jak interpretativni tak napodobenou (jež je vlastně i. ex delicto); 5. sníženi na cti občanské (i. infamiae), jeŽ však aspoň z větši části počítáno bývá mezi i-tes ex delicto; 6. nedostatek křesťanské jemnosti, do něhož buď ve válce nebo při soudu hrdel- ním nebo při vykonávání praxe lékařské a chirurgické upadnouti možno; 7. nedostatky tělesné; 8. nedostatky duševní; 9. nedosta- tečné vzděláni a 10. neosvědčená stálost u víře. — Co pak irregularit ex delicto se dotýče, jsou příčinou jejich a) jen přečiny a zločiny, jež výslovně a jmenovitě v záko- nech církevních jako takové jsou uvedeny, ať veřejné nebo tajné, a b) také přečiny a zločiny, jež infamií právní stíhány jsou, když v obem případě jistým podmínkám odpoví- dají. Zločiny a přečiny druhého způsobu, intamií právní stíhané a irregularitu působící, jsou na př. souboj, únos, dvojženství atd. ; přečiny pak a zločiny druhu prvého vypo- čítává verš: Fonte reus^ sacris, censura, cri- mine, léto. Jsou to tedy 1. haerese, apostasie a schisma; 2. zneužití křtu sv.; 3. usurpace svěcení ještě nepřijatého a zneužití svěceni již sice přijatého, ale censurou zavazeného; 4. zabití a zmrzačení člověka. Mimo to po- chází vadnost též z nedůstojného obchodo- vání s menšími stipendiemi, jak ji ve příčině kleriků stanoví dekret posv. kongregace kon- cilu ze dne 25. kv. 1893. — Pomíjejí pak některé z těchto irregularit samy sebou jed- nak pouhým uplynutím doby (na př. vadnost nedostatečného věku), jednak pominutím pří- činy čili mutatione facti (na př. nedostatek nezávislosti, nedostatečné vzdělání atd.). Vad- nost nemanželského zrození odstraní se le- gitimací, slavnou professi řádovou a dispensí; co se infamie týče, t. zv. infamia facti pomíjí s pominutím veřejného mínění, jež některé hříšné činy infamií stíhá; infamia juris po- míjí pak rehabilitací; s pominutím infamie pomíjí i důsledek její — irregularita. Jinak ovšem dají se vadnosti odstraniti též dispensi, pokud se jí vůbec užívá; neboť v některých příliš ohyzdných případech dispense od irre- gularity se neudělí. Právo dispensační pří- sluší papeži; však i biskupové mohou dispen- sovati v některých případech, a to buď ex jure, nebo moci zvláštních fakult papežských, a také představeni řádoví mají v té příčině propůjčenu jakousi pravomoc. ipch, Irres^lámi (z novolat.), nepravidel- ný. — I. sbory, nepravidelné sbory, zástupy, ač s účelem bojovným, válečným, přece ne po vojensku zařízené, bez výcviku^ Irrelevantní — Irská soustava. 739 takměř více ménČ bez kázně, v nestejném odévu a vyzbrojení a shromažďující se nej- častěji ve válkách na podporu vojska pravi- delného. Ve vojnách občanských rázu národ- ního, když pevná vůle a vlastenecké nadšení nahrazuji poněkud nedostatek kázně a při- rozená chápavost, obratnost a čilost nahra- zují do jisté míry nedostatek výcviku, I. sbory mohou hlavně též podrobnou znalosti území konati služby velmi platné, hlavně ve drobné válce; kde vsak není těchto vzpruh vyšších, i. sbory nejčastěji se zvrhají v roty lupičské a tak bývají postrachem obyvatelstva. Po válce opět bývají rozpouštěny, což mnohdy bývá velmi nesnadno, hlavně když v državách málo vzdělaných mravní cena jejich je malá, a ty pak znepokojují a týrají občanstvo. Podle válečného práva mezinárodního příslušnici i-ch sborů, ani když nosí jisté odznaky vojen- ské, nemají nároků na ohledy věnované ve vojně mezi vojsky vzdělanými z pravidla za- jatcům válečným, nýbrž, byvše nepřítelem přistiženi se zbraní v ruce, bývají považo- váni za vzbouřence a utraceni buď náhlým soudem, nebo i bez okolků hned na místě. Srv. Bašibozukové, Franctireur, Gue- rilla, Hajduci, Karlisté, v jisté míře též Sipojové (povstalečtí), Spáhijové a pod.; ve smyslu námořním Flibustýři. FM. Xrrelevaiitili (z novolat.), bezvýznamný, nedůležitý. Xrrelii^osita (z lat.), nedostatek nábož- nosti, náboženského ducha, pak přímo nezna- božství, bezbožnost. Irreparabilis (z lat.), nenapravitelný, ne- nahraditelný, l-le tempu s, čas, jenž jednou prchnuv nedá se nahraditi. Xrresdorf, ves v Čechách, viz Lštín. Xrresolntni (z lat.), nerozhodný. XrreTOkabilni (z lat.), neodvolatelný. Xrrg^an^, roztroušená ves v Čechách, hejt Jáchymov, okr. Blatno, fara Pernink (část. Blatno a Abcrtamy), pš. Pernink a Breiten- bach; 21 d. s 147 ob. n. náleží ke katastr, obci Peminku a 11 d. s 106 ob. n. Breitcn- bachu (1890). Doly železné. Xrrlgaoe (z lat.), zavlažování. — l-cí v lékařství zovc se splachování nebo zavla- žování ran buď čistou vodou nebo různými roztoky hlavně antiseptickými. K léčebným účelům užívá se i nyní ještě s prospěchem t. zv. trvalé čili permanentní I., zdokonalené Billrothem a Winiwarterem, a to zejména při zhmoždění končetin nebo při rozsáhlém hni- sání. Ini^ator (lat.), válcovitá nebo kuželovitá nádoba ze zinkového. Železného nebo mosaz- ného plechu, obsahující as Vf ^ litr vody a opatřená ve dně krátkým nástavcem, na který se navleče gummová rourka libovolné délky. Rourka zakončena jest krátkou trubkou z ko- stí, skla nebo kovu. Voda obsažená v l-u vytéká tlakem, jenž jest závislý na vertikální vzdálenosti mezi ústím rourky a povrchem vody v nádobě a jenž se reguluje prostým snížením nebo zvednutím l-u. Přerušeni prou- du vodního děje se stisknutím rourky prsty neb úplným snížením nádoby; velmi často opatřena jest rourka k témuž účelu uzavíra- cím kohoutkem. — V lékařství slouží I. ku zavlažováni nebo vyplachování jmenovitě hni- sajících ploch. Nejobvyklejší I. skládá se z plechové nebo skleněné nádoby, na které stupnice označuje obsah, a z kaučukové roury, jež vychází obyčejně ze dna nádoby, bý^ nestejně dlouhá a na konci opatřena různými násadkami neb strojky, kterými se upravuje výtok tekutin. Při vyplachování i-em sluší zachovávati jistá pravidla opatrnosti; dle růz- ných účelů (při vyplachování nosu, žaludku, v gynaekologické praxi a pod.) bývají l-y různým způsobem obměňovány nebo sestro- jovány též na jiných principech, nežli jest běžný druh zde uvedený. IrrltabiUta (z lat.), dráždivost. Dle Hallera zove se l-tou zvláštní schopnost ně- kterých živých tkaní tělesných, jež na zevní popud buď mechanický nebo chemický do- vedou se smrštiti. Neivíce jsou draždivy srdce, svaly vůbec, žaludek, střeva, cévy, měchýř močový, děloha a Žlázy slizové. Po- dobně jako připisoval svalovým tkaním dráž- divost, přiděloval Haller nervům a nervo- vým tkaním citlivost (sensibilitas). Jeho vý- klady těchto zjevů v živém organismu, ze dráždivost a citlivost sídlí v základní huspe- nině tělesné (gallerte), nemohly se dlouho udržeti, avšak mcthody zkoumaci, kterými k dráždivost! dospěl, znamenají v dějinách fysiologie velký krok ku předu. — O I -té aušcvní viz Dráždivost psychická. Irrltaoe (z lat.), podrážděni. Irxitantia (z lat] neb ercthistica (zřec.) jsou látky, které vůbec ten který ústroj těla dráždí; vzbuzují buď překrveni nebo zánět, tedy anatomické změny, nebo maií za násle- dek intensivnější funkci dotyčného orgánu. Dle ústroje, na který účinkuji, rozeznávají se dermerethistica (látky dráždící kůži), sto- merethistica (dráždící ústa), stomache- rethistica Mráždící Žaludek), enter erethi- stica (drážQÍcí střevo) a j. Viz též Acria, Drastický a Rubefacientia. Js. Znitovatl (z lat.), drážditi, zlobiti, hněvati. Irxitz. ves moravská, viz Jiřice. Irsa [-šal, městy s v okresu monorském pešCské stolice v Uhrách na trati BudapeŠť- Czegléd uh. st. drah; má stan. pošt. a telegr., katol. a evang. kostel, synagogu a 4429 ob. (1890) hl. Maďarů (525 Slováků). Irsee, městys na Wertachu v okr. kauf- beurenském bav. vl. okr. švábského, s kat. kostelem, krajským ústavem pro choromyslné, cihelnou parní, hnědouhel. doly a 1100 ob. (1890) hl. katol. Znohings, ves v Čechách, viz li ř í n. ZrsiejB^lem, ves v Čechách, v. Ji říčko v. Irská sonstaTa (též progressivní s.) v žalářnictvi jest smíšená soustava, v níž se užívá samovazby i společného uvězněni trestanců, a sice postupně s jednotlivými odstíny od těžšího způsobu uvěznění ke způ- sobu lehčímu za tím účelem, aby vězeň při- praven byl pro svobodu. Tvůrcem této sou- 740 Irské moře — Irsko (horopisné poměry). stavy jest sir Walter Crofton (1854). Trest uvěznění rozdělen jest na 4 stadia: 1. vězeň přijde na 9 měsíců do samovazby, která při dobrém chování se může zkrátiti o 1 měsíc; 2. dalším stadiem jest společná donucovací práce trestanců v pěti odděleních; chová*li se trestanec dobře, pokračuje z oddělení niž- šího do vyššího, až pak se 3. dostane do přechodného vězení (intermediate prison\ v němž požívá již větší míry svobody, stoje v dosti volném poměru k žalářní správě; trestanecký oblek v tomto stadiu bývá od- kládán; nepolepšil-Ii se trestanec, vrací se do nižšího stadia, kdežto v opačném případě Í'est 4. podmínečně propuštěn na svobodu, nalézá se totiž pod policejní dohlídkou a musí dokázati, že se poctivě živí. Ukáže-li 8C, že jest propuštěný svobody nehoden, po- zbývá nanovo této svobody. Srv. Holtzen- dorff, Das Irísche Gefángnissystcm und die Zwischenanstalten vor Entlassung der Stráf- linge (Lipsko, 1859); Bemerkungen u. Beob- achtungen uber d. gegenw. Zustand der iri- schen Geíángniseinrichtungen (t., 1862); Krit. Untersuchungen uber die Grundsátze und Ergebnisse d. ir. Strafvollzugs (Berlín, 1865). uské moře^ angl. Irish Sea, moře mezi Irskem, Anglii a Skotskem, čásf okeánu Atlantského, s nímž souvisí na severu s úz- kým Severním průlivem (North Channel), na jihu pak mezi Irskem a Wsilesem širším Svato- jirským průlivem (St. George's Channel). Šířka jeho od záp. k vých. obnáší 230, největší délka od jz. k sv. 320 km. Kdežto I. m. samo jest klidné, oba zmíněné průlivy náležejí k nej- bouřlivějším vodám. Mimo ostrovy Man v sev. a Anglesey v jihu není tu žádných větších ostrovů. Moře jest celkem mělké, zvláště na východě. Největší hloubka 152 m nalézá se mezi Dublinem a ostrovem Anglesey. Irské plátno t. co polobavlněné plátno. ZrskOy angl. Jreland [ajrlendj, západní a menší z obou britských ostrovů, tvoří krá- lovství spoiené s Velkou Britannií. U kelt- ského praobyvatelstva slul Eirin neb Erin, z čehož ve starověké a středověké geografii jména I er ne, Ivernia, Hibernia. Ostrov obléván jest v záp. a jihu otevřeným Atlant- ským okeánem, kdežto v sev. a vých. dělí jej od Velké Britannie nevelký pruh moře msnící skoro ráz průlivu, proslulý bouřemi a příbojem vln. V severu, kde se I. u Fair Headu nejvíce blíží Skotsku (polouostrovu Cantire) a Velké Britannii vůbec, nazývá se tato čásť moře Severním průlivem (North Channel), na nejužším místě pouze 20 km šir. Ačkoliv se zde nalézá největší hloubka této části moře (273 m), přece jest tu znáti nej- větší přírodní souvislost obou ostrovů, nebof irské vrchy antrimské pokračují za North Channelem dále do Skotska. V jihu loučí průliv Svatojirský (St. George's Channel) od sebe hory jihozáp. Walesu a irské kopce mezi Liffeyem a Barrowem. Část moře po- někud širší mezi oběma průlivy okolo ostrova Man nazývá se Irské moře. I. obrysy svými přibližuje se celkem podobě kosočtverce, jehož podélná osa běží od jz. k sv. Nejsever- nějším bodem ostrova na 55^ 23' s. š. jest Malin Head, nejjiŽ. na 6V 26' s. i. Mizen Head, nejzáp. na 10^ 26' z. d. Dunmore Head (neizápadn. výběžek Evropy vůbec, ještě zá- padněji několik ostrůvků a skal), nejvýchod- nějším pobřeží na 5^20' z. d. naproti Burial Islandu, jižně od Donaghadee. I. zaujímá 84.252 km\ z čehož 638 km^ připadá na 196 malých pobřežních ostrůvků. Nejdelší osa ostrova od jz. k sv. jest 497 km dl., jinak největší vzdálenost mezi severem a iihcm činí 350, průměrná šířka 210, největší 280, nejmenší 140 km. Žádné místo na ostrově není přes 80 km od moře vzdáleno. Rozčle- nění pobřeží jest celkem nevelké, což asi také mělo vliv na kulturní vývoj ostrova. Délka pobřeží obnáší 2250 km a počítáme-li i s drobnějšími záhyby, 3750 km. Množstvím krásných přístavů přírodních předčí sice I. nad Anglii, avšak pohříchu nalézají se pří- stavy ty až na jedinou výjimku na straně západní, od Evropy odvrácené, kdežto po- břeží východní jest ploché a jednotvánié. Jediným dobrým přístavem na pobřeží vých. jest Belfastský (Belfast Lough) na North Chán- nelu. Proto přístavy irské v poměru ku sou- sední Anglii málo jsou oživeny obchodním loďstvem, skýtajíce spíše jen útočiště lodím rybářským. Na pobřeží sev.-záp. nejdůležitěj- ším jest hluboký zářez Lough SwiAy. V záp. hrabstvích Donegalu, Mayo, Galway a Kerry upomínají tvary pobřežní na Skandinávii. Vy- skytují se zde, ovšem v menších rozměrecn, fjoVdy, značný počet táhlých polouostrovu a skupiny malých ostrovů pobřežních. Z dů- ležitějších zátok a přístavů pobřeží záp. jme- nujeme Donegalbai, Clewbai (chrněna proti moři Clareislandem, 463 m vys.), Galwaybai (nejrozsáhlejší ze všech a chráněná proti moři řadou ostrovů Aranských), na pobřeží jihozápadním velice rozervaném nejlepší pří- stav jest Valentia (východisko atlantského kabelu), Dinglebay, zátoka zv. Kenmare River a Bantrybay. Jižní pobřeží vykazuje pro- stranný a bezpečný přístav Cork. Z přírod- ních přístavů l-ka jest 14 přístupno největším lodím, kdežto 51 slouží plavbě pobřežní. Horopisné poméry l-ka těsné souvisejí s geologickými a nelze dobře obé od sebe děliti. Dobře zastoupen jest silur, devon a karbon, téměř scházejí dyas a jura a jen v sev.-vÝch. ostrova vyskytuje se křída a terciér. V této části shledáváme se také se značným územím moderních hornin eruptiv- ních. Starší horniny eruptivní vyskytují se ovšem v různých krajích l-ka vůbec. Doba ledová postihla téměř celé 1. a zachovala četné stopy. Hory, ovŠem nevysoké, lemují téměř celé pobřeží l-ka, kdežto celý střed ostrova zaujímá rozsáhlá centrální planina, dosahující pobřeží jak východního (mezi Du- blinem a Dundalkem), ták západního (od ústí Shannonu až k horám Connemarským), čímž pobřežní věnec horskÝ v míře dosti rozsáhlé jest přerušen. Případně byla podoba l-ka přirovnávána k lastuře mísovitě položené. Irsko (horopisné poměry). 741 Hulí dělí I. mimo centrální planinu na násle- dující horopisné kraje: 1. Sev.-záp. vrchy v Donegalu a Derry; 2. záp. vrchy v Mayo, Galwayi a Connemaře; 3. jihozápadní vrchy v Kerry a Corku, k nimž se druží odloučené jinak výšiny Knockmealdown-Galty-, Silver Mine- a Slieve Felim Mountains; 4. jihových. vrchy Wicklowské a Dublinské; 5. sev.-vých. vrchy v Mourne, Carlingfordu a Antnmu. Nejsou to vyvinutá pásma, nýbrž jen skupiny vrchft, jichž směr se shoduje se směrem v Skot- sku a Walesu. Vrchy jsou v celém I -ku z pra- vidla holé (pouze západní a jihových. mají les), často však divoké a skalisté, tvarů z pra- vidla malebných. Každá ze jmenovaných sku- pin má svůj zvláštní, nejen geologický, ale i krajinný ráz. Záp. a sev.-záp. pohon jsou nejstarší hory l-ka. Rozdíl v krajinném rázu vůči mladší planině centrální jeví se tu ná- padně ve tvaru pobřeží. Kopčité krajině od- povídá vysoké, skalisté a rozervané pobřeží, ježto horniny zdejší, náležející silně meta- morfovan^m vrstvám předsilurským, dobře vzdorují činnosti vln. Tam však, kde karbon- ské vápence centrální planiny dosahují moře, a to se děje v plochém pobřeží, domohla se voda panství na úkor souše a vytvořila roz- sáhlé zátoky u Gallwaye, Sliga a Ballyshan- nonu. Tektonicky i jinak upominají sev.-záp. a záp. vrchy na Skotsko. Krajinný ráz těchto končin jest zvláštní, vážn^, ba aŽ zasmušilý. Slatiny a vřesoviště střídají se tu s množ- stvím jezírek. Vzdélávání půdy jest nevý- nosné a také řídké. Skutečně velkolepý obraz skýtají pobřežní ostrovy, zvláště Tory Island a ještě více Achill, největší z irských ostrovů (962 m vys.). Nikde nevytvořuje se zde pásmo ; vrchy vyskytují se porůznu a výše jich ob- náší 650—800 m. V Donegalu dosahuji severo- západní vrchy největší výše horou Arigal (750 m), v hrabství Mayo pnou se záp. vrcny nejvýše v hoře Mweelrea (>obr západu« 824 m}, jež přímo z moře vystupuje. Severnější Ne- phin Mountains dosahují v stejnojmenné hoře 805 m. Největší výše v l-ku dosahuje horstvo jiho- západní, rozložené hl. v hrabstvích Kerry a sousedních. Tuto část l-ka kryly kdysi de- vonské vrstvy sladkovodního pískovce, sle- pence a břidlic. Na konci doby uhelné byly mocným tlakem od jihu k severu zvrásneny i s karbonským vápencem nad nimi ulože- ným. Pozorujeme-li geologický profil vedený kolmo na osu zdejších poTouostrovů a zátOK mezi nimi, spatřujeme v polouostrovech vrstvy devonské, vzdoru schopnější, kdežto zátoky nám označují místa, kde vápenec karbonský v synklinalách uložený podlehl vlivu moře, jemuž na pomoc zde asi přispěly déšť a mlhy. Na polouostrově mezi zátokou Dingle a Ken- mare-rivcrcm nalézá se krajina Killarneyská, proslulá sv^mi krásami přírodními, zvláště jezerem Killarneyským (vlastně Lough Leane 19 km* vél.). Na jeho jihozáp. a jihovýchodní straně zdviná se nejvyšší hřbet celého ostrova Carrantuohill (1041 m) a jihových. od něho Mount Mangerton (840 m). K těmto horám druží se geologicky i hory dále k východu, tak Knockmealdown Mountains (795 m) a nej- vyšší z nich, již v jižní části hrabství Tippe- rary, Galty Mountains (Galtymore 919 m). I vrchy v sev. části hrabství Tipperary, t. Silver Mine (Keeper 692 m) a Slieve Felim Mountains, jsou devonské, tak že je sluší po- čítati ještě k horstvu jihozápadnímu, ačkoliv se nalézají jako ostrovy v planině centrální. V jihových. části l-ka mezi pobřežím, řekami Barrowem a Liffeyem nalézají se vrchy Wick- lowské. Pobřeží lemuje zde pás cambria beze všech stop pozdější činnosti eruptivní, kdežto vznik vrchů padá do siluru. Velikou roli měla zde žula, jeŽ na mnoha místech prorazila vrstvy zpodniho siluru a značně po- změnila ráz horstva. Dříve se mělo za to, že zde leží v horách ohromné bohatství zlata, naděje tyto však byly zklamány. Největší výše dosahuje zde Lugnaquila (927 m). Sku- pina ta jest velice pusta, téměř liduprázdna, jinak však vykazují vrchy ty proslulé sluje, vodnaté potoky a i několik jezer. Jižně od Lugnaquily dosahuje Mt. Leinster 793, Mt Blacstairs* 734 m, na sever od Lugnaquily h. Kippure 751 m. Pobřeží jest zde přívětivější než vnitřek. Horstvo v sev.-vých. l-ku jest sice malých rozměrů, avšak neobyčejně zajímavo. Sledu- jeme-li pobřeží od Dublina na sever, přejdeme nejprve centrální planinu, jež sáhá až po Dundalk, zde však vidíme nejprve vrchy Carlingfordské a za Lough Carlingfordem vyšší Mourne Mountains (nejv. Slieve Do- nard 850 m). Krajina ta byla po dlouhý Čas svědkem činnosti eruptivní. Silurský podklad prorazily tu žuly, syenity a dolerity. Ještě zajímavější jsou vrchy Antrimské. Vnitřek hrabství Antrimu jest sice dosti jednotvárná a dosahuje jen zřídka výŠe 500 m, za to všaíc pobřežní pás skýtá zjevy neobyčejné. Zde se nalézá při sev. pobřeží Antrimu proslulá če- dičová hráz Giants Cause way (v. t.). V hrab- ství vyskytuje se trias (sůl u Carricksugusu), křída na pobřeží, na záp. a již. hranici tohoto kraje, uvnitř erupce čediče, pochodící z mio- cénu, nikoliv však najednou vyvřelé. Největší však čásf celého l-ka jest vlnitá p 1 an i n a, t. zv. centrální, jež zaujímá V4 celého ostrova, na- lézá se z pravidla pod 50 m n. m. a jen zřídka dosahuje 150 m. Následkem toho stlačuje se střední výška l-ka na 23 w. Pouze místy spatříme tu skutečný podklad planiny, neboC povrch kryt jest hlavně materiálem zpodních morén bývalé ledovcové pokrývky a mimo to mladší pokrývkou v podobě rašelin a slatin. Jedna z nejrozsáhlejších slatin, Bog of Allen, nalézá se mezi Dublinem a Tullamorcm. Cel- kový ráz jest ovšem jednotvárný, avšak roz- sáhlé úrodné pruhy dodávají celému ostrovu svěží zelené vzezření. Jezera jsou tu hojna. Nížina ta náleží sice útvaru uhelnému, avšak ložiska zdejšího uhlí jsou nepatrná. Aspoň dvakráte bylo I. postiženo dobou ledovou. Ledová pokrývka za prvé ledové doby, jeŽ byla rozhodně rozsáhlejší, byla nejméně 500, snad však i 900 m mocna. Upomínek na toto 742 Irsko (vodopis, podnebí, květena). zalednění, jeŽ zaujalo snad celé I., podnes tu dosti, t. hlína glaciálni, bludné balvany, dlouhé náspy štěrku, >eskers<, škráby na skalách. Druhé zalednéni bylo i zde rozměrů patrné menších. Po konci doby ledové objevili se v l-ku, jež i nyní nějaký čas s V. Britannii souviselo, ještě jednou velicí ssavci diluvi- ální, mamut, nosorožec a zvláště pro I. cha- rakteristický a pamětihodný Megaceros hiber- nicus, Šv. Vodopis. I., náležející celé k úvodí Atl. okeánu, jest bohato na řeky, jezera a prů- plavy. Největší řeka je Shannon (383 km dl., 18.168 km* úv., 200 m* ve vteřině) až k Li- mericku splavná. Na jih tekou jeŠtě: Lee, Blackwater, vlévající se po běhu 150 irm do moře u Youghalského přístavu, a Barrow, která přibírá 3 km nad New-Rossem přítok Noře a 12 km od Waterfordu přítok Suir. Na vých. vlévají se do moře : Slaney u Wex- fordu, Liffey u Dublinu a Boyne (113 km dl.) s přítoky Ďeel, Mattoch a Blackwater. Na sev. tekou: Foyle a Bann (137 km dl.), splavná až ke Coleraineu; na sev.-záp.: Erne (116 km) a Moy; na západ široká a dravá Galway, vy- tékající z Jezera Corribského. — Z jezer, po- krývajících úhrnem plochu 2300 km*, jest největší Lough Neagh (397 km\ 3—6 m hl.) v se v.- vých. l-ku; jim protéká řeka Bann. V sev.-záp. l-ku jest Lough Erne, kterým teče řeka téhož jména; skládá se ze 2 jezer, hořejšího (Lough Erne Upper) a dolejšího (Lough Erne Lower), jež spojuje rameno 15 km dlouhé. Provincie Connaught má je- zera: Conn, Mask, Corrib řl76 /cm*, po veli- kosti druhé jezero l-ka), Allen (60 km*, kte- rým teče Shannon), Ree a Derg. V Mun- steru pak je proslulé trojjezeří Killarney. Na záp. od L. Corrib roztroušeno 130 jezírek. V hornatých krajinách vyskytují se také je- zera glaciální. Bohatá na iczera jsou hrab- ství: Longford, Westmeath, Clare, Antoim, Fermanagh, Tyrone, Galway a Mavo. — Dů- ležité průplavy jsou: Veliký průplav (Grand Canal) 128 km dl., od r. 1765; počíná u Du- blina a končí u Ballinasloe na řece Sucku; Royal Canal 122 km dl., od r. 1789, zbudo- vaný nákladem 1,421.954 1. st.; Ls^au Canal spojuje Belfast s Lough Ncagh a Ulster Ca- nal spojuje Neagh s Lough Erne. Tvoří tedy poslední 2 průplavy vodní dráhu spojující západ s východem. Newoy Canal vede od horního Bannu a L. Neagh ke Carlingford Lough. Barrow Canal slučuje dolní Barrow s větví Grand Canalu. Jezero Corrib souvisí na sev. průplavem s jezerem Mask. Průplavy se splavnými řekami tvoří vodní dráhu dlou- hou 614 km, Podnebi l-ka jest úplně závislé na vlivu Atlantského okeánu. Tento vliv charakteri- sují zmírněné proměny teploty, mírná zima a chladnější léto, hojné srážky, zvláště zimní a podzimní, skoro stále zachmuřené nebe a značný pohyb vzduchu. Nejstudenější krajiny (nehledíc ovŠem na některá pohoří) jsou ve vých. a severových. l-ku. Nejteplejší však zima jest na jihozáp. a jižním pobřeží, kde teploměr jen zřídka klesá pod nullu. Valentia má ještě po 7 měsíců teplotu přes 10* C. StFtdnf t«ploU n8kt«rýoh míst ¥«€. Sev. Výí. ! ^^ Du- Cer- *., Ro^ni Ufka D. m. 1 den ben věnec Ktjen tepl. Belfast . . . 54«36' ao 4-4 8-4 x5*4 9« 93 Dublin . . . 53*ar 48 47 8-6 I5'4 9-8 95 Atblone 53*25' 92 3-6 8-6 15-6 9"4 9* Valentia . . 5i«55' 7 7-4 9-6 15-3 11-6 IO-8 Směrem do vnitra země a k východu vů- bec jsou proměny teploty poněkud větší. Na Valentii má leden 7*4*, červenec 153®, rozdíl 7-9®; Dublin .4-7^ 15-4®, rozdíl 107^ Ježto te- ploty na jaře jen zvolna přibývá a na pod- zim zvolna ubývá, má I. relativně chladnější jaro a teplejší podzim. Na Valentii stoupá teplota od ledna do dubna o 2*2®. Moře hlavně v době zimní je teplejší, v létě naopak chlad- nější než vzduch na týchž místech; má tedy v zimním polouletí otepluj ící vliv, hlavně na západě a jihozápadě l-ka. Tomuto vlivu od- povídá také bohatá vegetace, která dala l-ku názvy »zelený ostrove, > smaragdový ostrov* (Emerald island), » zelený Erin*. Vavřín do- růstá (v Tipperary) ještě výšky 10 m a zůstává v zimě bez ochrany. Množství srážek je vli- vem moře daleko pravidelněji rozděleno než v Anglii a ve Skotsku. I. má 2 maxima, v říjnu a v lednu; duben a květen jsou na deště nej- chudší. Nejhojněji vyskytují se srážky na se- veru a západě l-ka, který na deště jest da- leko bohatší ([1500 mm) a tudíž i vlhčí nežli východ (Dublin 740 mm). Okolí jezera Killar- neye je málokdy bez deště; jediný den s 2 až 3 přeháňkami pokládá se již za příznivý. Pravý, l-ku vlastní déŠC trvá po 3 neděle. Sníh a mrazv ani v horách dlouho netrvají. Nebe jest silně zachmuřeno, zvláště v zimě, a vzduch nasycen jest stále vodními parami. Tím zamezuje se prchání tepla, které by jinak působilo k tomu, že by se teplota vlivem dlouhých nocí severních značně snižovala. Pozorování průměrného denního trvání slu- nečného svitu v 1. 1881—90 vykazovalo pro Armagh 3'3, Markee 3*3, Dublin 4, Parsou- stown 3*7, Valentii 4*1 hodiny. Svítí tudíž v l-ku slunce denně průměrem jen 3—4 ho- diny. Stále značný tlak vzduchu na jihozáp. a v zimním polouletí na záp. a severozápadě trvající minimum způsobuji záp. větry. Vlhké a deštivé klima se zmírněnou teplotou jest, jako v Anglii, příznivo vzrůstu travin. V létě, ač vlhkém, daří se ještě pšenice. Tím přízni- vější jsou tyto klimatické poměry vzrůstu ovsa, ječmene a luk. Na nejzazším severu, kde léto jest daleko chladnější, vlhčí a de- štivější, daří se již jen oves. BPfd. Květena irská jest velmi chudá pro nedo- statek lesů. Co není v l-ku pole, jest bažina nebo pastva již od středověku; větry brání obnově lesů. Hory nemají zvláštních tvarů a bylinstvo domácí sotva přesahuje tisíc do- brých druhů (Wallace udával 970, Mackay 940 dr.), které jsou tytéž jako naše až na né- kolik jižnějších na jihozápadě (28 dr. dle For- Irsko (zvířena obyvatelstvo^. 743 besa): 6 dr. rodu Saxifraga, Erica mediterra- nea, ciliaris a mackiiyana, Pinguicula grandi- flora^ ale hlavně středomořský Arbutus unedo^ americké Spiranthes cernua a Shyrynchium anceps a především tropické kapradí hor Kil- larneyských (Trichomanes radicans, též v sev. Pyreneich, ale i v Brazílii, Indii a Madaga- skaru). Podobné poměry vyskytují se u krypto- gamů vyšších. Tak jsou tu mechy některé rodů tropických {Hookeria laetevirens, Dalto- nia splachnoidea z Mexika, Ulota calvescens) a i jatrovky {Lepido\ia tumidula, Lcjeunia, Lu- nularia, Plagiochila decipiens). Zvfřena jest podobna naší, jenže chudší. Není tu na př. plcha, krtka, veverky, zajíce, ani hadů, ani želvy, jediná ještěrka {Lacerta vivipara\ skokan a ropucha (žádná Hýla), mlok {Triton taeniatus) z obojživelníků (dle Forbesa). Ptáci titíž jako v Anglii, někdy přicházejí s bouřkou hosti z jihu (Anous sto- lidus) nebo z Ameriky {Procne purpurea). Ryby jsou chudší, scházejí na př. mík, Cottus gobio, Acerina vulgaris, lipan, parma a jiné kapro- vité. Day uvádí okouna, ježdíka, pstruhy (cn- demický Coregonus pollan), štiku, karáska a 5 cyprínid, ouhoře, jesetra, mihuli, celkem 15 druhů. Kapr sem uveden r. 1605. Hlavní výnos poskytují lososi (prý na 4 milliony zl. ročně). Lota vulgaris jest známa v l-ku je- dině jedním exemplářem. V moři záp. jsou některé teplejší tvary: Scorpaena dactyloptera, Lophius piscatorius^ Lampris luna a j. a tvary hloubky mořské: Trichiurus lepturus, Lepido- pus caudatus. Výprava lodi »FingaU přivezla 22 druhů z hloubky záp. moře, 4 Macrury, středomořské (Mora, Molva) a arktické tvary a novou rybu MoteUichthys retropinnatus. Greene sebral odtamtud 10 druhů, mezi nimi nový druh Solea greenei. Pý. Obyvatelstvo. Původním obyv. l-ka byli nepochybně Iberové. Utonuli však naprosto v pozdějším živlu keltském, jenž v sobě po- hltil též potomky anglických a skotských ko- lonistů. Z těchto elementů, v nichž ovšem jádrem do dnes jest keltský živel, povstal dnešní >Paddy<, jak se Irům říká dle jejich národního světce Patricka. Přihlédneme-li k tělesné konstrukci Irčana, můžeme roze- znati patrně 2 kontrastující typy. Tak zvaní Milesiové, bydlící na jihozáp. l-ká, překvapují nás vzezřením zúplna jižním, jež asi dalo také původ k národní pověsti, že v žilách jejich koluje krev krále Milesia, jehož synové prý ze Španěl přišli do l-ka. Vynikajíc Milesiové svými hustými, černými vlasy, lesklým, tma- vým okem, obličejem oválovým a jemnými, něžnými formami těla vůbec. Naproti tomu obyv. usazené ve středu země a v hornatých krajích severozápadu vyznačuje se vysokými lícními kostmi, tupým nosem, kulatém obli- čejem, zrakem Šedivým, hrubými, nnědými vlasy, tělem sválo vitým a zavalitým vzrůstem, tedy vlastnostmi seveřana. Ostatní obyv. l-ka, hlavně na východě, nemajíc v sobě krve kelt- ské, nemá tak charakteristických vlastností. Povaha Irčana jest zvláštní, budíc dojem úplné směsice vlastností rozhodně si oapo- rujících. Vlivem nešťastných poměrů, hlavně však vinou neustálého boje s převahou an- glickou, stalo se, že slabý Irčan hleděl si po- moci, jak mohl, a v důsledcích toho horší vlastnosti dostaly nad lepšími vrch. Základ irské povahy tvoři pohyblivá a rychlá, v si- tuaci se vpravující mysl, s níž sice na jedné straně souvisí přirozeně básnické nadání, smysl pro umění, láska k hudbě a výmluv- nost, na druhé však zase celá řada osudných chyb, kotvících v nedostatku rozvahy, Vy- trvalosti a sebeovládání. Irčan jest sice vědy- chtivý, bystrý a vtipný, ačkoliv z prohnanosti dovede se také stavěti nechápavým a pro- sCoučkým, avšak jest povrchním při práci hmotné i duševní, při prvé nespolehlivým a málo vytrvalým, při druhé pak ne dosti oprav- dovým. Pro svoji těkavost a mělkost není schopen vyšších úkolů a vážných výsledků se nikdy nedodělá při sebe větší a zimnič- nější činnosti. Snivá a dobrosrdečná povaha irská stává se ihned přístupnou a důvěřivou, z lásky k příteli jsouc hotova podniknouti věci nejnesmyslnější. S druhé strany však zase jest Irčan škodolibým vůči nepříteli, ba i proti tomu, kdo mu neublížil, není-li k němu právě vázán svazky ani příbuzenskými ani přátelskými, tak že se často osvědčuje uží- vané přísloví: >kdyby jednoho Ira na rožeň napíchli, hned jest druhý hotov jím otáče- ti*. Jest pochopitelno, že zrada hrála oškli- vou úlohu ve všech irských povstáních. Ze svědomitosti, jež právě Angličana charakteri- suje, Irčan si mnoho nedělá a s pravdou to vždy na přísné vážky také nebéře. Jsa lehce vznětlivým, je připraven každou chvíli ku rvačce a násilí, miluje nevázané a bujné ve- selí. Při pohostinství stává se marnotratným a zapomíná na budoucnost. Právě tak lehce, jak uvykne blahobytu, snáší i nedostatek a spokojí se, má-li jen brambor ku ztišení hladu. Jest ovšem pochopitelno. Že při těchto povahách zákonodárství anglické naráží v l-ku stále na tuhý odpor. Národnost irská jest pojmem velmi pro- blematickým, ač obyv. l-ka z největší části keltská krev v žilách koluje. Rozhodně assi- milovali se potomci anglických a skotských kolonistů domorodým Keltům do té míry, že povahou i tělesnou konstrukcí na staré Kelty upominají a tudíž sluší je za pravé Iry považovati. Avšak národnostní otázka ne- dere se v l-ku tak do popředí jako jinde, jsouc zatlačována bojem náboženským skoro naprosto. Protestant a katolík stojí proti sobě na nůž, ač nedá se zase upříti, že při jistých zájmech národních obé strany jdou ruku v ruce proti nenáviděným Angličanům, na něž s patra hledí jako na cizince. Možno říci, mluví-li se již vůbec o irské národnosti, že víže se spíše k zemi než k předkům a mateřské řeči. Irčan protestant jest vzdělanější, svému pů- vodu věrnější, rozvážnější a v požadavcích svých spíše umírněnější než katolický dědic lehké povahy keltské; ale reklamuje si jedno- hlasně s tímto I. pro Iry, byť i k Anglii jej poutala víra a namnoze i dávný původ ro- ' 744 Irsko (obyvatelstvo). dinnÝ. — Právě takovou potíž, jako s národ- ností, mají Irčané se svým národním jazykem keltským. Namáhání spolku > Society for the preservation of the Irish< zůstane asi' bez trva- lých následků, ačkoliv se mu zdařilo v ně- kolika školách zavésti irátinu jako předmět vyučovací. Roku 1851 mluvilo irsky ještě 1,204.684 lidí, r. 1871 již toliko 817.875 (157o), r.l881 počet ten zase stoupl na 950.000 (18-47o), z nichž pouze 64.000 neznalo anticky, ale r. 1891 sklesla cifra ta rapidně dolů, totiŽ na 680.174 hlav (13-67o). a z těch toliko 38.121 anglicky neznalo (20Vo)- Nejčetněji udrželo se toto irsky mluvící obyv. na západě a severo- západě země, zejména v Donegalu, Mayu, Gal- wayi, Clare, Kerry a v odlehlých krajinách Corku a Waterfordu. Příčina tak rychlého ubývání znalosti irské řeči spočívá v té okolnosti, že ani třetina těch, kdož irsky znaií, není pod 20 let stará. Naproti tomu saský živel zaujímá v l-ku větší díl, než se pravidelně za to má. Ve většině jest na zá- padě v protestantském Ulsteru, kde zejména Skotové a Angličané jsou hlavním jádrem obyv. Od Dublina táhne se saské plémě stře- dem ostrova až k Tipperary a Shannonu, na jihovýchodě ujalo se pevně ve Wexfordu a Waterfordu. Se saskou krví smíšeni žijí po- tomci dobyvatelů skandinávských. Zkrátka lze říci, že keltský živel ustoupil před ragou saskou do hornatých krajin západu a jihu. Na východě tvoří keltské obyv. jedině vý- jimku v baroniích Forthu a Wexfordu, kde předky jeho r. 1169 Strongbow usídlil a kde řeč waleských přistěhovalců ještě koncem XVIII. stol. se ozývala. Podřízenějšího vý- znamu byli Španělové, kteří se v Galwayi a Kin sále usadili, a protest, exulanti z Fsuce, jež lord Southwell v XVII. stol. u Limericku usadil a kteří ještě nyní podstatně liší se od lidu je obklopujícího, ac již nemluví svou mateřštinou. Počet obyvatelstva, jdeme-li zpět, jest nám znám aspoň poněkud v bližších udáních z r. 1695, kdy se odhadoval na 1,034.102 duší; ok. r. 1750 páčil se již na 2,372.634 obyvatel; r. 1811, kdy počalo pravidelné sčítáni, činil počet ten 5,937.856 hlav, r. 1841 stoupl na 8,196.597 duší a r. 1845 konečně vrcholil po- čtem 8,295.061. S tímto rokem vzrůst obyv. se zastavil. Dvě léta za sebou zklamala skli- zeň bramt>orů, vznikl hlad a epidemické ne- moci vyžádaly si na tisíce oběti. K tomu při- stoupila ještě nespokojenost s neblahými po- měry, což způsobilo úžasné stupňování proudu vystéhovalcckčho, hlavně do Anglie a sev. Ameriky. Výsledek toho všeho byl, íe počet obyv. počal klesati; r. 1851 čítalo se jen 6,574.278 obyv., r. 1861 5,798.967, r. 1871 5,412.377, r. 1881 5,174.836 a r. 1891 4,704.750 obyv. Dle odhadu r. 1895 mělo I. již jen 4,581.383 obyv. V 1. 1851—91 vystěhovalo se 3,304.842 Irčanů do ciziny, tedy prům. ročně 82.621. Tento proud rychle stoupá, hlavně od r. 1880. Od 1. dub. 1871 do r. 1881 vystěho- valo se ročně 61.875 duŠí, od 1. dub. 1881 do r. 1891 počet ten vzrostl na 76.810. Ne- hledíc k sev. Americe obrací se na tisíce Ir- čanů do Velké Britannie. ČítaloC se r. 1891 ve Spojeném království dle rodu 5,234.505 Irčanů, z nichž toliko 4,581.383 v l-ku by- dlilo. R. 1895 vystěhovalo se z l-ka do Spoj. Obcí sev.-amer. 52.047 osob., do angl. kolonií v sev. Americe 1119, do Austrálie a na Nový Zealand 616, do jiných zemí 567. Ostatně sluší tu uvésti i dočasné vystěho válce, jichž rok co rok odchází asi 15.000 do Anglie a Skotska pomáhat při žních. S počtem obyvatelstva klesá také přirozeně počet obydlených domů. Kdežto r. 1881 ob- nášel ještě 914.108, klesl r. 1891 na 872.669. Naproti tomu neobydlené stavby vykazují za posl. 10 let vzrůst o 18'97o' ^ snazšímu po- rozumění stůjŽ zde tabulka: Přihlíží me-li k zemi narozeni, shledáváme, že narodilo se dle sčítání ze dne 5. dubna 1891 do l-ka příslušných: v Anglii 74.523, ve Skotsku 27.323, v l-ku 4,581.383, v britských koloniích 8430, v cizích zemích 13.091, v Ně- mecku 940, v Rusku 1147, ve Francii 1232, v Itálii 263, ve Švýcarech 278, v Norvéžsku 374, ve Švédsku 123, v HoUandsku 44, v Ra- kousko-Uhersku 50, v Belgii 163, v Dánsku 64, v ostatní Evropě 2451, v Americe 7705, v jiných krajích 279, na moři 191, úhrnem 4,704.750. Celkem tedy mělo I. r. 1891 kol 4,704.750 obyv., tedy 56 na 1 kfn\ avšak po- Hrabstvf M. • s 9 . 0— > provincie 3 «« Eli "5 Carlow .... 896 x6*3 40.936 — za-x 8.Z56 88-3 Dablin. . . . 9x8 z6*7 419.2x6 +007 56.867 77*1 Kildare . . . 1.694 307 70.206 — 7*4 X3034 84- z Kilkenny . . a. 063 37*5 87.96Z — Z2-3 Z7.Z60 949 King't Coanty x-999 36-3 65.563 — Z0"0 Z2.83Z 889 Longford . . z. 090 19*8 52.647 — X3*7 Z0.37X 9X 4 Louth .... 818 »4*9 7X.038 -8-5 X4.578 9« 7 Meath .... a.347 42-6 76.987 — Z2-0 Z6.056 93 2 Queen'8Coniity 1.719 3za 64.883 — ZZ-3 X3.Z37 878 Westmeath . 1.835 333 65.Z09 — 9'3 z 2.944 92' a Wexford . . . a.333 424 ZZZ.778 — 9*7 22.16Z 9X'5 Wiclow . . . 3.024 368 62.Z36 — zz-7 Z2.Z70 79$ Leiniter 19-736 3585 1.Z87.760 — 7X 209.485 8ra Clare .... 3.35t 60-9 124.483 — za-o 22.234 980 Cork .... 7.485 135*9 438.432 — Z1-5 73587 90$ Kerřy .... 4-799 879 179.136 Z58.912 — 10-9 29.291 967 Limerick . . a.755 500 — 12'0 27.434 94*9 Tipperary . . 4-296 78-0 173. z88 —13*2 32.033 93*7 Wa tet ford . . z. 868 339 98.231 — Z29 1 8.028 94*7 Muntter . 34.554 445*8 1,172.402 —1.-9 202.627 95*7 Antrim . . . 3.084 ^•0 428. z 28 + X*4 81.795 a4 9 Armagh . . . Z.328 24- z 143.289 — Z2*2 30.454 46- z Cavan .... z.03a 4.844 35'X ZZZ.9Z7 — »3'5 22.J78 8o'9 Donegal . . . 880 Z85.635 — 99 5.965 770 Down .... a.478 450 267.059 — »'9 56.747 27- 5 Fermanagh . z. 831 33*6 74.170 — Z2-6 Z3.083 55-6 Londonderry . 2.IZ4 38-4 Z52.009 — 7*9 29.884 Z8.425 44*7 Monaghan . . X.294 33-5 86.206 — z6-i 73*3 Tyrone . . . 3.264 82.189 59*3 4030 Z7Z.40Z z, 619. 814 — X3*3 35560 54-6 UUter . . — 71 326. 39Z 46-0 Galway . . . 6.351 xi.S*3 az4.7X2 — iz-3 39.323 9a-4 Leitrim . . . 1.588 28-8 78.618 — Z30 15.207 904 Mayo .... 5.506 100'0 •19034 — 10*7 39.496 97-6 Roscommon . a.459 44*7 "4.397 -13*6 2X.533 965 Sligo .... z. 869 33*9 98.013 ~I2-Z Z8.607 91-0 Connaught 17.773 322-7 724.774 — ZZB 134.166 V5$ Celé I. . 84.252 1530-0 4,704750 — 9Z 872.669 75*4 Irsko (obyvatelstvo). 745 Čet ten sklesl uprostřed léta r. 1896 na 4,547.779 duší. Tvoří tudíž obyv. irské toliko 127« veškerého obyv. Spojeného království. Dle sčítání z r. 1891 nejhustší obyv. jest v Ulsteru, v provincii protestantské a prů- myslné, kde žije 78 duší na 1 km*, z hrabství vynikají Dublin, Antrim, Down a Armagh se 456. 139, 108 a 107 obyv. na 1 km\ Poslední tři hrabství patří k provincii Ulsteru. Nej- slabší obyv. vykazuje skoro ryze katolická provincie Connaught. Co se týká mést, ne- může se I. ani z daleka rovnati Anglii. Toliko Dublin a Belfast mají více než 100.000 ob., Dublin sám 245.001, s předměstími 361.891, Belfast 273.055, kdežto mimo tato 2 města to- liko 16 vykazuje více než 10.000 hlav. Jsou to: Cork (75.345 ob.), Limerick (37.155), Lon- donderry (33.893), Waterford (21.963), Rath- mines s Rathgarem, Pembroke, Kingstown, Galway, Newry, Dundalk, Lisburn, Drogheda, Wexford, Luxgan, Kilkennya Sligo. Dohro- mady však čitá těchto 18 mest pouze 844.449 hlav, čili 17*97o ^ veškerého obyv. l-ka (r. 1881 teprve 15'97o)i z toho však připadá na Dublin a Belfast 10-77o- Mezi 5000—10.000 ob. kolísá na 23 měst; ale tato menši města jeví právě tak silné ubývání obyv. jako venkov. Vedle Irů bydlilo r. 1892 v l-ku 74.523 Angličanů, kteří nejvíce se táhnou do průmyslového Ul- steru, právě jako naopak Irčané od r. 1851 v přístavních a průmyslových městech angl., jako v Londýně, Liverpoolu, Bradfordu, New- castlu, Greenocku a j., vytvořili velké*irské čtvrti. Dublin a Belfast jsou co do cizinců nejvíce zaplaveny Skoty, jichž žije v l-ku 27.323; kromě nich napočítalo se tam 1232 Francouzů, 940 Němců, 374 Italů, 263 Noru a j. R. 1892 přistěhovalo se do l-ka v ná- sledcích ostrých zákonů antisemitských 1111 židů z ruského Polska. Náboženské vyznání má v l-ku větší vý- znam než kde jinde. R. 1891 napočítalo se 3,547.307 katolíků {15'A^^/q\ 600.103 stoupenců protcst.-cpiskopální církve (12-7Vo)t 444.974 prot. presbyteriánů (9*57o)» 55.500 prot. me- thodistů (1-2%), 55.087 jiných dissidentů a 1779 židů. Protestantismus jest tedy v l-ku roztříštěn na sekty jako v Anglii. R. 1731 tvořili katolíci toliko 657© veškerého obyv., r. 1834 však již 8lVo» ač byli dosti pronásle- dováni. Církev prot.-episkopální do r. 1871 platila za státní, avšak toho roku byla prae- rogativa její zrušena, čímž zároveň byla od- dělena i administrativně od prot.-episKopální církve v Anglii. Jmění státní církve prot.- cpiskopální, 165 milí. liber sterl., bylo kon- fiskováno, z čehož duchovním a osobám byv- ším ve službě církve vyplacena buď jednou pro vždy určitá odškodněná, nebo poskyt- nuta jim pevná renta (228.856 lib. st. činící). Hodnostáři státní církve prot.-episkopální přestali býti úředníky státními, následkem čehož pozbyli svého výlučného postavení, totiž místa a hlasu v domě lordů. Prot.-epi- skopální církev irská (Church of Ireland) z bý- valého jmění svého, jehož jako státní církev požívala, dostala náhradou toliko I milí. 1. st.. bývalí patronové státní církve obdrželi 740.S10, přot.-presbyteríanská církev 751.625 a katoli- cké Maynooth CoUegium 372.330 1. st Pře- bytek asi 5'2 milí. obrací se na vSeobecné dobročinné účelv, jako na ústavy pro vý- chovu ošetřovatelek nemocných, na volné lé- kárny, na ústavy pro slepce, hluchoněmé, oa blázince, chudobince a pod. Nynější prot.- episkopální církev irská těšila se r. 1884 opět ročnímu příjmu 190.611 1. st; v čele jejím stojí 2 arcibiskupové se sídly v Armaghu a Dublinu a 11 biskupů. Počet míst farářských páčí se na 1700. Na synodě církevní má 208 duchovních a 416 laiků místo a právo hlaso- vací, kdežto ve výboru ze synody voleném (Repraesentative Church Body) vedle arci- biskupů a biskupů zasedá jen 52 členů. Z pro- testantů žije nejvíce v provincii Ulsteru, skoro na 60% (789.036), a tu, kde také Angličanů jest největší počet, jeví se rozhodné snahy unionistické, hledící zastaviti odstředivý proud irských národních stran (Home-Rule). Římsko- katolickou církev spravují 4 arcibiskupové v Armaghu, Dublinu, Cashelu, Tuamu a 23 bi- skupů. Jim podřízeno jest 2429 kostelů s 3502 duchovními, pak 97 mužských a 270 ženských klášterů. Pohyb obyvatelstva není zjištěn spo- lehlivými údaji. Veškero obyvatelstvo páčí se na 4,704.750 hlav, z nichž jest 2,318.453 mužů a 2,385.797 žen, tak že na 1000 mužů připadá 1029 žen. Naproti přirozenému vzrů- stu obyvatelstva za dcsetitetí 1881 — 1891 o 267.653 duší stojí ohromná cifra 768.105 vystěhovalců. V r. 1881 — 91 připadlo prům. na 1000 živoucích jen 24*4 narození a 18*7 úmrtí. Čísla ta jsou aspoň zdánlivě oprávněna údaji o stavu občanstva z r. 1891, kdy na 1000 obyv. přišlo 263 manželství, 69 ovdo- vělých, 343 svobodných, nečítajíc ovšem pod 15 let, 325 dětí a z těch 0-24 7o nemanželských. R. 1890 připadalo na katolický Connaught 0"8Vo porodů nemanželských, na protestant, průmyslový Ulster 47o- I^- 1895 počítalo se 22.963 sňatků, 106.113 porodů, 84.395 úmrtí, takže zůstává přebytek 21.718 porodů, jenž však mizí úplně naproti proudu vystěhova- leckému. Povoláním svého obyvatelstva I. překva- puje. Sotva pětina veškerého obyvatelstva zaměstnává se zemědělstvím, kdežto více než polovina jest vůbec bez povolání, z čehož na ženy připadá zase více než dvě třetiny. Povolinf obyv. r. 1891 Muži Ž*ny Zemědělství 845.691 . 91.068 Obchod 81.012 . 21.161 Obchod 27.580 . 20.609 Spojovací prostředky . 53.432 . 552 Průmysl ....... 404.155 . 252.255 Tisk 6.146 . 1.576 Strojnictví 8.142 . 117 Truhlářství 50.865 . 897 Stavba vozů 5.743 . 37 Stavba lodí 4.282 . 2 Chemický průmysl • . 1.659 . 128 Tabákový prům. ... 900 . 606 746 Irsko (obyvatelstvo). Výroba potravin . . • 52.218 . 18.284 Výroba tkanin .... 46.369 . 83.515 Odévnictvi 37.695 . 115.734 Spracování zvíř. látek . 2.083 . 645 Spracování rostl, látek 9.340 . 2.319 Hornictví 39.927 . 749 Zužitkování odpadků . 950 . 150 Jiná povolání 137.836 . 27.496 Vyšší povolání 138.971 • 75.272 Úředníci 27.146 . 2.539 Vojsko 37.674 . — Duchovní, učitelé, lé- kaři, umělci atd. . . 74.152 . 72.733 Sluhové 34.490 . "220.654 Bci povolání 814.634 . 1,744.387 Úhrnem . . 2.318.953 . 2,385.797 Vzdělání obyvatelstva od r. 1861 utěšené pokročilo. Tehdy stálo ještě 38'7Vo na stupni analfabetů, kterýžto počet r. 1881 snížil se na 26-3Vo. "■• 1891 na 18-47oi ovšem pokud se týče osob výše 5 let starých. Že ve vzdělání zde katolíci daleko zůstávají za protestanty, jest dokázáno. Zajímavými kontrasty v tom jsou opět prov. Connaught a Ulster. R. 1891 napočítalo se v l-ku 22% katolíků neznalých čtení; naproti tomu methodistů toliko 4'47oi presbyteriánů 5*77o a z členů církve prot- episkopálné 8'67o- Podepsati se na smlouvě svatební nedovedlo r. 1890 ještě 20-47o mužů a 20*9Vo žen- — Co do školství iest ele- mentární vvučování na školách národních zá- konem pronlášeno za povinné. Průměrná ná- vštěva školní r. 1886 obnášela 490.484, r. 1891 již 506.336. Národní škola stojí pod dohledem zvláštní kommisse (Commissioners of national education), jejíž členy počtem 20 jmenuje lord Heutenant polovinou z protestantů, polovinou z katolíků. Nár. školy bezkonfessionální jsou počtem nejsilnější, vzniknuvše již r. 1845. Těší se hojné státní podpoře, které r. 1891 bylo poukázáno 969.853 lib. sterl., kromě dotace 128.637 lib. st. určené pro stipendia, odměny a pod. Vedle těchto existují národní školy konfessionální, jež však nepožívají státní pod- pory. Vydržovány jsou náboženskými korpo- racemi, jako jsou Church education society, jež má na starosti 260 škol, a Christian bro- thers, která pečuje o 103 školy. Census z r. 1891 uvádí 9177 nár. škol elementárních s 685.074 žáky; z těch jest 7645 řádných národ, škol s 538.064 žáky, 84 ústavů učitelských, 46 škol rolnických a 310 klášterních. — Střední škol- ství není patřičně organisováno. Zahrnuje v sobě celkem 490 škol, z nichž jest 52 na- dačních, 26 duchovních, 92 klášterních, 226 soukromých a 16 kollejí. Ze stř. škol podro- bilo se r. 1881 zkoušce před zvi. kommissí 6952 hochů a děvčat, r. 1890 jen 5236. — O akademické vzdělání pečuje prot.-episko- pální universita v Dublině, založená r. 1592 a nadaná bohatými prostředky (Trinity Col- lege). Vedle této byla v Dublinu od r. 1850 Queen*s University, přístupná všem studu- jícím bez ohledu na vyznání. Tato vysoká škola byla r. 1880 povýšena za universitu krá- lovskou (Royal University), v l-ku jediné ke zkoušení oprávněnou. Poboční ústavy její jsou Queen's College v Belfastu, Corku a Galway, kdež mají také Ženy přistup ke studiu. Kato- lická universita (Roman-Catholic-University) byla založena r. 1854; skládá se z University College a Medical School v Dublině, ze St. Patrick*s College v Maynoothu a Carlowu, z University College v Blackrocku, a z HoUy Cross College v Clonliífě. Ve spojení s uni- versitami stojí kolleje navštěvované skoro 3500 studenty. Katolické Maynooth Collegiura zal. r. 1795 vzdělává studující theologie na kněžství a jest zřízeno pro 520 chovanců. Nejslavnější presbyteriánskou kollejí theolog, jest General Assembly v Belfastu. Vedle ní v zájmu téže církve pracuje Magee College v Londonderry. Katolíci mají celkem 7 kollejí. R. 1867 nastoupilo na místo Musea pro irský průmysl Collegium věd. Na kolleji této vy- učuje se hlavně védám přírodním a mathc- matice. Dělí se na 4 obory: stavitelství, země- dělství, inženýrství a manufakturu. Studium trvá 3 roky, z nichž poslední věnuje se vzdé- lání speciálnímu. Jest to vlastně technika (School of science). I. má též svou uměleckou a hudební akademii, v Glasnevinu akademii zemědělskou. Vyšší vzdělání ženám poskytuje Alexandre-CoUege, založ. r. 1866 v Dublinu, dále Gouvernant-Association, Lady's Institute v Belfastu a Queen's Institute. Kromě toho jest v l-ku 10 medicinských škol. V čele uče- ných společností stojí Koyal-Society v Du- blinu a Royal Irish Academy. Zločinců ubývá v l-ku přirozeně se vzdě- láním ku předu kráčejícím a s ponenáhlým zlepšováním se blahobytu. Nelze však upříti v této věci nemalou působnost tak^ tomu, že právě mnohé z nejhorších živlů do Vel. Britannie a sev. Ameriky se vystěhovaly, jak zjistily soudy těchto zemí. V posledních čty- řech desetiletích vykazují porotní soudy ná- sledující výsledky: Po^et iloCincA OiTobocenl £lo£iiict Rok absolutní nft 100.000 obyr. včfs.iboolot. V/. 185X uMi V4 XO.388 49 ib6t 5586 104 a.299 41 187X 4.483 8j 1.9 X 4* tS6o 4.7»6 88 8.319 49 1881 5 311 »0J a.443 5« IbQX a ixa 45 79a 37 Velké Číslo osvobozujících rozsudků z nej- větší Části jest přičísti vlivu národní ligy a dřívější zemské ligy, jichž nátlaku porotci se obávali. Počet agrárních zločinů, které dle zákona z r. 1882 byly ostře pronásledo- vány bez spolupůsobení poroty, stoupl od r. 1880 ze 2585 případů do r. 1881 na 4439, avšak do r. 1890 sklesl zase na 1512 případů, tak že r. 1892 byla výjimečná trestní ustano- vení proti agrárním zločinům zrušena. R. 1891 sedělo ve vězení 2748 lidí, v 7 polepšovacích ústavech (reformatories) nalézalo se 750 mla- dých zločinců, v 74 průmyslových Školách 8447 dětí, jež se dopustily nějakého přečinu. Irsko (zemědělství). 747 Policie jest v l-ku velmi Četná; kromě bez- pečnostní stráže v Dublině, 1226 mužů, čítá 13.840 strážníků. Vbc. Zemědělství. I. celkem jest země rolni- cká; plnému však rozvoji vadí jednak pod- nebí nepříznivé zdařilé kultuře druhů obil- ních, jednak nepříznivý systém vlastnický, v zárodku již každý mohutnější rozvoj ničící. Právo vlastnické v l-ku zakládá se nejvíce na donacích, pocházejících zvláště z dob pano- vání Jindřicha VIII., Eduarda VI., Alžběty a Viléma III., kdy velké konfiskace statků ir- ských následovaly nevčasné povstání irské r. 1599 a později. Za panovmKŮ těchto i za jejich nástupců přešlo devět desetin veškeré irské půdy do rukou bohatých velkostatkářů anglických, z nichž většina, stejně jak v Itálii, na statcích sv^ch nepřebývala, nýbrž žila v Anglii, nechávajíc statky svoje spravovati nesvědomitými úředníky. Tím absentismus velkostatkářů irských nemalou ránu zasadil rozvoji rolnictví irského. Většina obyvatel- stva přirozeně zchudla, počet svobodných držitelů (freeholders) domácích byl nepatrný, a tak zemědělství irské klesalo se stupně k stupni. Otázka irského zemědělství jest já- drem celé t. zv. irské otázky; bohužel, výsled- ky doposud nevyhovují potřebám. — ÍC při- pomenutým shora příčinám nezdaru irské- ho zemědělství přistupovalo i nesnesitelné (zvláště v dřívějších dobách) utlačování a po- kořování se strany Angličanů, jež Irčany nu- tilo opouštěti zemi a hledati domov v kraji- nách zámořských. Nedostatkem obchodu a průmyslu s jedné a špatným systémem malo- statk&ským se strany druhé klesá majetnost středních vrstev lidu, čemuž napomáhá i ne- příznivý systém rodinného dělení majetku, dle kterého rolník i nájemce irský statek svůj před smrtí rozděluje rovnoměrně na své syny a dcery ; tím přirozeně hospodářství irské hy- nouti musí. Od r. 1857 poměry zásluhou vlády z části se zlepšily; upraveny smlouvy pach- tovní, dle kterých pozemky mají býti nají- mány na 61, 31 a 21 let za výhodnějších podmí- nek pro najimatele. Prostřednictvím >£ncum- béred Estates Courtu* rozprodáno středním vrstvám lidovým mnoho pozemků za výhod- ných podmínek platebních; od r. 1849 — 56 prodala tato společnost 3647 statků v ceně 25,190.839 lib. st. Mimo to utvořil se garanční fond se základním jměním 33 milí. lio. sterl., JQnž umožňuje nájemci amortisací v době 49 let právní nabytí najaté půdy. Orné půdy I. má z celého souostroví britského nejméně. Anglie s Walesem má orné půdy 787o» Skot- sko 297oi I- pouze 247o- Z provincií irskýdi nejméně ornice má Connaught, toliko 157o; ostatek tvoří skalnaté a bažinaté kraje. Ne- patrná část půdy umělým zavodňováním při- způsobuje se orbě. Rašeliniště z části jsou již odvodněna a upravena, takže King*s County a Meath dle posledního udání mají již 23% orné půdy; provincie Kerry, ač skalnatá, tak je upravena, že má již 147o orné půdy. Nejníže v tomto směru stojí severní krajiny irské: Ulster s velmi drsným podnebím (hl. krajina kolem Belfastu a Lough-Neagh). Z obrazce následujícího seznati lze rozdělení irské půdy v určitých dobách: V aerech Rok ornice pastviny les 1 vodA neúr. pfida Z841 Z851 z86i Z87Z z88i Z89Z 5238 6054 5931 564a 5"3 4818 8.aa6 8.749 9-534 10.069 Z0.093 ZO.399 374 305 3«7 3«5 3»9 3za 68z 631 6a7 626 635 622 6303 5083 4413 4160 4563 4769 R. 1841 obnášela velikost pozemku pach- týřem najatého průměrně 11*33 ha\ r. 1860 stoupla na 13*76 /tď, r, 1881 na 15 ha, r. 1891 klesla opět na 14*53 hit. — Nájemných dvorců r. 1891 nacházelo se v l-ku (v aerech): Provincie do 5 ac. od 6-30 od od 3 1- zoo zoo>500 nad 500 Celkem Lelnater . . Munster . . Ulster . . . Connaught . 35.730 a6.za9 38.3x3 Z 8.980 4'*.! 39 43.62a 1 Z8.385 80.96a ag.o7z 44.944 39x03 17.864 9.659 ZZ.91Z 4.695 4.833 415 363 a59 530 Z33.007 za6.a69 aoo.955 zaa.409 Irsko. . . z 19.093 290.608 z 30.a8a 3Z.09Z Z567 573.640 V poslední době připadá průměrem 14*32 ha na jeden najatý statek. — I. jest zemí pa- stvin; vlhké podnebí irské příznivo iest zdár- nému rozvoji kultury vegetace luční, nepřeje však nikterak vegetaci obilní. Příčinou jest hlavně nedostatek plného léta, jež nechalo by plody uzráti. V l-ku hospodářství obilní je nedostatečné, takže nedostatku obilnímu, zaviněnému hlavně studeným podnebím, na- pomáhá se dovozem tak výhodným, že cena importovaného obilí častokráte jest nižší ceny obilí domácího. Žeň v r. 1886—93 vjrnesla v bushelech: Rok PSenice Ječmen Oves Hrách Boby z886 Z887 tf^88 z 889 189Z z 89a z, 879. 987 Z.903.Z93 a,553.4»6 3,680.838 2,615.000 3,314.000 6,319.338 4.647.27a 6,063.460 7,377.001 7,436.000 6,454.000 53,779-607 43,5o6.0»4 50,63Z.576 50,637.339 54,086.000 51,886.000 17.933 Z5.539 16.182 Z5.006 zS.ooo zz.ooo 183.360 133.989 "9.465 Z35.57Z Z80.000 Z49.000 Pěstování zemčat jest v l-ku domovem; tato jsou nejdůležitější plodinou irského pol- ního hospodářství. V l-ku jsou zemčata, stejně jako v sousedních ostrovech britských, hlavní výživou lidu přes to, že příliš vlhké počasí ne- svědčí zcela zdárnému jich pěstění. R. 1885 skli- zeno 3247 milí. kg; r. 1886: 2711, r. 1887: 3626, r. 1888: 2563, r. 1889: 2893, r. 1892: 4071 miW.kg. Přes to, že sklizně zemčat jsou dosti veliké, nestačí potřebě domácího obyvatelstva. Prů- měrně připadá na hlavu v l-ku 690 kg (v Ně- mecku 500, v Belgii 415, ve Francii 292). Vývoz jest nepatrný; r. 1887: 2478 kg, r. 1888: 2550 kg. Repařst ví irské není veliké. R. 1892 osazeno bylo řípou a zelím 40.197 ha a skli- zeno 4,071.000 tun zelí a 747.000 tun buryny. Sena r. 1892 sklizeno 4,500.000 milí. 9. Řepy užívá se téměř jen za píci dobytku. Jeteli a vojtěšce co rostlinám pícním věnuje se ná- 748 Irsko (nerostné bohatství, průmysl). ležitá pozornost; r. 1892 oseto bylo jetelem a vojtéškou 509.063 ha půdy. — Lesní ho- spodářství není značné; příčinou toho jest přirozená povaha zemé — přílišné vlhko ; pouze 1*6 proč. půdy osázeno jest lesy a po- rostem. Většinu půdy zaujímají pastviska; s ornou půdou kryjí 72 Vo povrchu. S pastvisky přirozené souvisí mocně vy- vinutý chov dobytka. V Anglii připadá na 100 obyv. 19 kusů hovězího dobytka, v l-ku však 81. Mlékařství, máselnictví a sýrařství irské požívá dobré pověsti; zvláště Londýn zásobován icst hojně podobnými produkty. Stav dobytkářství znázorňuje následující ta- bulka: Rok 1851 Konč . . . Hové£l dob. Ovce . . , Vepř. brav 5433" 2,967.461 2,122.128 1,084.857 X87Z 478.124 3.973- 102 4,228.721 1,6x6.734 z88z Z892 1893 3.954-479 3.«58.583 1,088.041 489.458 539-788 4.531.025 4,837.702 1,115.888 545-180 4,464.026 4.4aZ-593 1,152.565 Většina dobytka vyváží se do Anglie na porážku, jež přes to, že v některých provin- ciích až 507o půdy orné nechává se pastvi- skem (jako v Shropshiru) a značná pozornost věnuje se chovu, nestačí potřebě, takže vedle l-ka dováží se mnoho dobytka i konserv ze zemí okolních. I. vyváží do Anglie hlavně vy- krmený dobytek na porážku, slaninu, máslo, mléko a sýr. — Kdežto chov hovězího dobytka odkázán jest hlavně na kraje podnebí vlhkého, daří se chovu ovcí v sušších pásmech země, hl. v jižních částech ostrova, v hrabství Kcrry. Domácího plemena v l-ku není; oby- čejně získává se plemeno křížením s angli- ckým beranem. Nejlepší plemeno chová se v sev. krajích provincie leinsterské; vedle toho v skalnatém hrabství Kerry, Corku, Downu, Sligu, Clare a j. daří se chovu ovcí výtečně. Na 100 obyv. připadá v l-ku 64 kusů ovcí. — Chov koz není veliký, nemaje po- třebných podmínek k zdárnému bytí. Jediné v skalnatém hrabství Kerry vyhánějí se kozí stáda na úbočí hor, kde však zpravidla zdi- vočují. R. 1889 zaznamenává úřední statistika počet kozího dobytka okrouhle na 303.000 kusů. — Vepřovému bravu věnuje se v l-ku značná pozornost, ježto vývoz jeho a prodej častokráte nájemce irského vysvobo- zuje z nesnází finančních. — Kůň irský jest silný, hlavně k tahu užívaný, chov jeho ne nepatrný. Chov oslů a mezků není veliký; r. 188Q napočítal se v l-ku 206.601 kus. — Drůbežnictví irské rok od roku se zvedá. R. 1851 obnášel počet irské drůbeže 470.694, r. 1890 již 15,408.428 kusů. — Hospodářství rybářské v l-ku jest pozoruhodné a mohlo by se ještě výše povznésti, kdyby se mu vě- novala náležitější pozornost se strany domá- cího obyvatelstva. Rybaření říčné zabývá se hlavně lovením lososů, jichž řeky irské, Shan- non, Foyle, Bann, Boyle a j., dosti chovají, takže většina exportu rybářského lososy se hradí. Mořské rybaření rozšířeno jest na roz- manité druhy jako: sledě, tresky, makrely a j. Ústřice loví se hlavně na pobřeží wick- lovském. Mořským rybařením Živilo se r. 1891 25.354 lidí se 6998 rybářskými lodkami. Vý- nos z lovu moř. ryb r. 1891 činil 308.627 lib. sterl., lov říční, zvláště lososů, vynesl sám 350.000 lib. st. Nerostné bohatství l-ka není veliké. Pfí- činou nepatrného rozvoje hornictví a hutni- ctví jest hlavně nedostatek mohutných loži- sek železných a uhelných, takže dolování nestojí ani za náklad. Z kamenouhelných lo- žisek nejvydatnější jest munsterské, a sice hlav. v hrabství: Clare, Limerick (1650 km'), Tipperary, Kerry a Cork. Menší ložiska vedle uvedených vyskytují se též v provincii ulster- ské, leinstersicé, avšak v nepatrném množství. Výnos kamen, uhlí r. 1892 činil 111.881 tun, čímž přirozeně domácí potřeba není kryta, takže hojně dováží se hl. z Anglie, Skotska a j. Hnědé uhlí v menším množství vyškytá se v pro v. ulsterské kolem Lough-Neagnu. Rašeliniště (bogs) vyskytují se v šírých pá- sech na povrchu l-ka. Pokrývají celkem 6077 km* roviny a 2486 km* pahorkatiny. Ra- šeliniště ona jsou dílem načervenalá, často vřesem porostlá, dílem černá a pevná, čímž skýtá se domácímu obyvatelstvu laciného a dobrého topiva. — Ze dřeva v rašeliništích nalézaného (bogwood) vyrábějí Irčané rozma- nité drobnůstky. — Z kamenů vedle Žuly, jež tvoří geologický základ velké části ostrova, vyškytá se hojně vápenec. Mramor láme se v něicolika hrabstvích; černý hlavně u města Kikenny (prov. Leinster), bílý u Connemara a Doncgalu. Čedičové skály táhnou se od ústí Carrickfergu aŽ ku Lough-Foyle a odtud až do vnitrozemí ke břehům jezera Neagfa, známy jsouce svým sloupovitým útvarem. — Z drahých kovů zlato ryžuje se v údolích řeky Liney v hrabství wicklovském, stříbro nachází se na některých místech ryzí, měd v nepatrném množství se vyskytuje; měděná ruda pro nepatrné množství doma se nespra- cuje, nýbrž posílá se většinou do waleských hutí. Olovo, ač dosti se vyskytuje, nestačí potřebě a hojně se dováží hlavně z Německa. Železná ruda nalézá sena mnoha místech, někde i v dosti velkém množství; nemůže se však spracovati pro nedostatek potřebného paliva hutím (vj^nos r. 1892: 76.739 tun). Ka- menná sůl vyslcytá se hlavně u Carrickfergu; roční výnos kolem 35.000 tun. Ostatní druny nerostů vyskytují se v nepatrném množství. Síra dobývá se hlavně ze železné rudy (u Wick- lowu). Vedle těchto sádra, antimon, arsenik, kobalt, kamenec a j. dobývají se v nepatrném množství. E.\fa. Průmyslu rozsáhlého jako Anglie I. nemá. Toho příčinou jsou hlavně skrovné přírodní prostředky země samé. Nejlépe kvete prů- mysl Inářský, jenž dosáhl nyní značné dů- ležitosti. Založil jej v XVI. stol. hrabě Straf- ford, který v l-ku zavedl pěstování lnu a povolal schopné dělníky z Nizozemska a Fran- cie. Z 1,016.111 vřeten a 28.612 mechanických stavů ve 263 továrnách připadalo (1890) na toto odvětví 87°/o. R. 1890 zaměstnáno bylo 71.788 osob (23.848 mužských, 47.940 žen- irsko (obchodí správa politická, vojsko, znak). 749 ských), r. 1891 : 88.603 osob (69.391 žen). Dů- ležitější je také výroba vlněných a bavlně- ných látek, výroba muselinu a krajek. Hlav. střediskem průmyslu textilního jsou Ulster, Belfast, hl. sídlo irského průmyslu, zvláště plátenického a bavlnářského, Dublin, kde vy- rábí se polohedvábná látka poplin, Limerick a Cork. — Továrny na stroje jsou v Dublině a v Belfastu, loděnice a továrny na hřebíky v Belfastu, tabákové továrny v Dublině a Li- mericku, lihovary (celkem 29) na př. v Corku, Limerícku a Dublině. Pivo vyrábí se (stout) v Dublině, kůže v Limerícku; dvě chemické továrny jsou v Dublině. BPfd. Obchod. I. má jen nepatrné přímé styky obchodní s cizinou. Vývoz zprostředkují hl. Liverpool a Glasgow. Vyvážejí se koně, do- bytek jateční, sádlo, slanina, máslo, lněné zboží, kořalka a pivo. Přímý vývoz jest ne- patrný a činil r. 1891 jen 253.799 lib. sterl. Také dovoz z ciziny není veliký. R. 1891 ob- nášel 9,868.973 lib. st. Přiváží se hlavně obilí, koloniální zboží, petrolej, tabák, víno, liho- viny, len a lněná příze. Novějších dat o obchodu tom se nedostává. — Sif železniční jest 2ravidelně hustá. Kapitál v železnicích ulo- sný činil t. r. 39 milí. lib. st., hrubý příjem 3,489.000, čistý příjem 1,603.000 lib. st. Vlaky zde jezdí mnohem pomaleji neŽ v Anglii. Že- lezniční traf měla r. 1865 délku 2957, 1875: 3457, 1887: 4303 a 1895: 5107 J^m. Obchodní loďstvo r. 1891 čítalo 1168 plavidel (z toho 283 parníků) o 256.439 ř. T. r. připlulo z ciziny 1169 lodí o 808.562 ř., v pobřežní pak plavbě 30.282 lodí o 6,190.923 ř. O vypluti nedostává se záznamův. Pošta r. 1895 — 96 dopravila 112 milí. dopisů, 14 milí. korrespond. lístků, 51 milí. zásilek časopisů a knih, 530.000 pošt. poukázek v ceně 1,358.000 lib. st., telegraf v téže době 4,307.480 depeší. O průplavech stala se již zmínka v části vodopisné. Správa potltlckA. Od poč. XIX. stol. nemá I. svého parlamentu. V dolní sněmovně lon- dýnské zasedají nyní z l-ka 103 poslanci, z nichž se dnes označuje 81 jako irských autonomistů (66 antiparnellistů, 12 pamellistů, 2 nationá- lové), 16 konservativců, 5 liber, unionistů, 1 radikál. Města volí sem 16 poslanců (hl. ir. autonom.), university 2 (1 konserv. a 1 liber, unionistů), hrabství 85 posl. (12 konservat., 2 lib. union., 1 radikál, 70 ir. autonom.). V horní sněmovně zasedá 28 doživotních peeru irských. V ministerské radě zasedají lord-lieutehant č. generální guvernér pro I. (nejv. hodnostář irský, r. 1897 earl Cadogan) a lord kancléř pro i. Grener. guvernérovi jsou k ruce hl. Chief-secretary, Attorney-general a tajná rada pro I., jež však velkého vlivu nemá. Organi- sace soudní jest podobna anglické. Jest tu nejvyšší soudní dvůr (Supreme Court of Ju- dicature), appellační dvůr, vysoký soudní dvůr (High Court of Justice), soud admira- litní (též pro dědictví a rozvody) a soud pro úpadky. Správu každého hrabství vede lord- lieutenant, jmenovaný od gener. guvernéra, a smírčí soudce, jmenovaný od lorda kancléře, dohromady tvoří t. zv. Grand Jury, jež vede bemictví. Správu chudinskou řídí »Guardians< (volení od největších poplatníků) ve spolku se smírčími soudci. Finance místní správy rozvrhovaly se r. 1893—94 takto: Příjmy či- nily 4,747.785 lib. st, a to přímé daně 2,993.032, nepřímé 454.634, z veřejného majetku 108.522, příplatek vlády 400.004, půjčky 589.171, z ji- ných pramenů 202.422; vydání 4,870.096 lib. st., a sice chudinství 1,309.287, správa měst- ská 1,360.479, jiná vydání 2,200.330 lib. st. Při spojení l-ka s V. Britannií ustanoven příspě- vek l-ka na společné potřeby na '/ibi nyní však činí pouze Vsi- Z 6,784.000 lib. st., jež I. r. 1892—93 zaplatilo do říšské pokladny, užito ku správě l-ka 4 milí. lib. st, nepočí- tajíc v to náklad na vojsko. Hlavni vydání pro 1. 1 r. bylo: soudnictví a policie 2,119.608, vyučování 868.334, vnitřní správa 255.679, sta- vební správa 222.205, zdravotnictví 135.437, železnice 107.371 lib. st. V celku se finanční poměry l-ka za vlády královny Viktorie značně zlepšily, ač nikoliv takovou měrou, jako Bri- tannie ostatní. Příjem zdaněný obnášel r.l862: 237. milí., r. 1892: 32 mil. lib. st., ačkoliv byl dříve census 100, nyní 150 lib. st.; vklady spo- řitelen r. 1851 činily 1,359.103, r. 1892 však 6,196.756 hb. sterl., daň z dědictví r. 1871: 7,532.920, r. 1892 již 14,083.000 hb. sterl. Při tom sluší uvážiti, že v době od r. 1862—92 obyvatelstvo s 5,775.000 skleslo na 4,704.750 hlav. Nápadný jest při tom vzrůst chudiny. R. 1861 připadal 1 chudý na 114, r. 1871 na 72, r. 1881 na 47, r. 1893 na 45 obyvatel. Vojensky jest I. rozděleno na 4 distrikty (Dubhn, Curragh, Cork a Belfast) a 8 sub- distriktů. Stojí tu 26 praporů a 8 depotů pě- choty, 6 pluků jízdy, 10 batterií dělostřelectva, 5 setnin pionérů, úhrnem asi 26.000 mužů. V l-ku samém rekrutuje se 18 batterií pobř. dělostřelectva, 17 řadových a 27 pluků milice. U Curraghu jest stálý voienský tábor, v Du- blině jest vojenská škola Royal Hibernian Military School. . . Znafc l-ka nese v modrém poli zlatou harfu se stříbrnými strunami. Jako národní barvy užívá se obyčejně zelené, od značné části protestantů oranžové v upomínku na Viléma Oraňského, vlastně však barva národní jest světle modrá. V Ulsteru mnoho vládne Union Jack (v. t.). Literatura. Hulí, Physical geology and geography of Ireland (Londýn, I. vyd. 1872, il. vyd. 1892); Kinahan, Geology of Ireland (t, 1878); Lasaulx, Aus Irland. Reiseskizzen u. Studien (Bonn, 1877); Dagg, »Devia Hiber- nia€. The Road and Routě Guide for Ireland of the R. Irish Constabulary (Lond., 1893); Murray, Handbook for travellers in Ir. (t., několik vyd.); Rodenberg, Die Insel der Hei- ligen (Berlín, 1860, 2 sv.); Trench, Realities of Irish life (Lond., 1868, nék. vyd.); Murphy, Ireland, industrial,politica1 and sociál (t., 1870); Sullivan, New Ireland (t., 7. vyd. 1882); Re- ports and Papers relating to uie Tuke Fund for assisting emigration from Ir. (1885V, Shand, Letters from the West of I. (Lond., 1885); Dennis, Industrial Ir. (t., 1887); Curtin, Myths 750 Irsko (jazyk a literatura, dějiny). and folk-lore of Ir. (t., 1890); Wood-Martin, Pagan Ir. (t., 1895); Haddon, Peasant Life and Industries in Ir. (v Journ. Soc. of Arts, 1896, sv. 44); Martel, Irlande et Cavemes Anglaises (Paříž, 1897); Borlase, The Dolmcns of Treland (Lond., 1897). Mimo to množství prací v Proceedings of the R. Irish Academy ; j. Guth, Na zeleném. Erinu (Kostelec n. Orl, 1895). Z map jsou nejdůleŽitéjší: General Map of Ireland (t z v. »One inch map«) v měřítku 1:63.360, ve 205 listech, vydám s terrainem i bez terrainu ; Maps of counties in Ir. (t. zv. >Six inch map«) v měř. 1:10.560, původně r. 1824—40 v 1907 listech v mědirytině pro- vedená, od r. 1864 nově revidována a litho- grafícky reprodukována; Maps ofParishesin fr. (katastrální mapa v měř. 1:2500), z nichž však vydáno jen hrabství dublinské a několik obcí mimo ně; Maps of Towns, jež v měř. 1 : 500 neb 1 : 1056 podávají plány důležitějších měst v I -ku. Z map vydaných Stanfordovým Í;eogr. ústavem v Londýně jmenujeme: Geo- ogicalMap of Ireland by £. HuU (1:486.830); Stanforďs Wall Map of Ir. (1:316.800); Stan- forďs London Atlas Map of Ir. (1:506.880); Stanforďs Portable Map of Ir. (1:570.240); Stanforďs Large School Map. of. Ir., vydal A. C. Ramsay (1 : 486.830). S geologickým ma- pováním l-ka počato r. 1845. Jest dokončeno a geologický kolorit nanesen na mapy měř. 1 : 63.360. Sv. Jazyk a literatura. Irský jazyk náleží mezi jazyky keltské. Jest jeden ze žijících jazyků tohoto kmene, současně hlavni repraesen- tant jeho gaelské skupiny. V jazyce možno rozeznávati tři fase: starou (Vlil. — X. stol.), střední (X. — XV. stol.) a novou, počínající XVI. stol. Nyní mluví irsky venkovské oby- vatelstvo I-ka, dále domácí držitelé statků v Connaughtě, Munsteru, ve vzdálených čá- stech Ulsteru, v jižním Leinsteru, jakož i na záp. pobřeží l-ka. Jazyk různí se nyní nikoli ne(>atrně dle jednotlivých krajů. Grammatiku starého jazyka podal J. C. Zeuss, Gramma- tica celtica (1856, 2. vyd. Berlín. 1871) a Win- disch, Kurzgefasste irische Grammatik (Lip- sko, 1879), poslední vydal i chrestomathii starého a středního jazyka (Irische Texte mit Worterbuch, Lip., 1880 a 1884, 2 seš). Slov- ník starého jazyka podal Ascoli, Glossarium palaeo-hibernicum jako 6. díl svého Archivio glottologico. Nejlepší mluvnice nové irštiny jest od 0'Donovana: Irish Grammar (Dublin, 1845); jiné podali Bourke (t, 1856), Joyce (t., 1879). Slovník irsko-anglický podal CReilly (t., 1864, nespolehlivý), anglicko-irský Foley (t., 1855). Nejstarší památky jazyka Jsou literárně bez- významný. Jsou to náhrobní nápisy, dále irské glossy v latinských textech. Teprve ve střední době možno mluviti o vlastní literatuře, jež pak utěšeně se rozvíjí na základech domácích i vlivem cizím. Nejvýznačnějším bodem jsou různá spracování, z části na starších zákla- dech, četných hrdinných zkazek domácích, veršem i prosou. S nimi ruku v ruce jdou spisy historické (annály tighemašské, ulster- ské, inisfallenské, connachtské) a genealogi- cké (slavná kompilace Mac Firbisova ze sto- letí XVn.: Leabhar Genealach). K občma druží se i spracování látek náboženských, třeba překlad bible od biskupa Bedela naleží teprve XVII. stol. Z části jsou psány veršem (biblické příběhy, životy svatých), z části pro- sou (legendy, kázání). Poesie biblická náleží v tom ohlede k nejstarším zjevům duševní činnosti irské. Vynikají zde kniha Arma- gova (IX. stol.) a o něco pozdější kniha hymnů, k nimž druží se svátečni řeči Aen- gus Ceilea z téže doby, Tallaghtovo Martyro- logium (X. stol.) a jiné od Mariana 0'Gor- mana z XII. stol. Zajímavá i důležitá jest i právnická literatura irská, počínajíc zákony stěsnanými ve stručné formule, k nimž b^ hem doby přistupují více méně obsáhlé vý- klady. Rukopisné zachovány ze stol. XIV. a XV. zákony Brehonské. I lékařství pěstováno již ve stol. XIV. a XV. domácími silami, ale i zde setkáváme se již s vlivem Evropy. 2e literatura irská vykazuje i hojné přísloví, jest samozřejmo. Podotýkáme, že záhy setkáváme se i se spracováním látek cizích (dobytí Tróje, příběhy Alexandrovy a j.). Od XVI. stol. datuje se úpadek jazyka i lite- ratury, jež pěstuje od té doby jen četbu lido- vou. Jediná poesie, jež pěstována na zákla- dech starých, rozšiřuje se o druhy nové (po- esie válečná a politická, i satirická). S poč. XVII. stol. vyniká elegik Macan Bhaird a hi- storikové, ale i básnici a náboženští spisova- telé, G. Keating, považovaný za předního klas- sika irského (hlavní dílo irské dějiny), a 0'Clerigh, spisovatel annálů království od nejstarších dob do r. 1616 (Dublin, 1848). Jinak pokračuje však úpadek tou měrou, Že když počíná se v pol. xVlII. stol. jeviti snaha otiskovati irské památky, děje se to s veli- kými obtížemi a způsobem velmi neuspoko- jivým. Teprve od r. 1830, když vláda sama chopila se iniciativy v této otázce, počíná se nový rozkvět studia jazyka a i literatury irské. Činnost soustřeďuje se tu ve dvou korpora- cích, starožitnické sekci král. irské akademie a v irské archaeologické a keltské společ- nosti. Co dalo se mimo ně, jest s nepatrnými výjimkami podřízeného významu. Nejnověji založená Gaelic Union for the preservation and cultivation of the Irish language stará se o vydání laciné četby lidové. O literatuře irské jedná: 0'Curry, Lectures on the manu- script materials of ancient Irish history (Du- blin, 1878); ďArbois de Jubainville, Essai ďun catalogue de la littérature épique de Tlrlande g^aříž, 1883). Sbírky irských rukopisů chovají ubUn, Londýn a Oxford. Děíiny. Legendárné dějiny irské počínají asi půl třetího tisíce let př. Kr.; teprve asi Eět set let př. Kr. stávají se poněkud věro- odnějšími. Na počátku doby historické nalé- záme v l-ku obyvatelstvo původu keltského, modrooké a rusovlasé, silně smíšené — zvláště na západu a na jihu — s černookým a s černo- vlasým plemenem iberským původu jižněj- šího. Dobyvatelé keltští skládali se vedle vět- Irsko (dějiny). 751 siny gaelské také ze živlů kymerských, pikt- ských, hlavně na severu usedlých, jež ve většině ponenáhlu utonuly. Sociálním stavem národa byla soustava kmenová, jež se na zá- padním ostrově ve mnohém ohledu uchovala do dobv velmi pozdní. Kmenové zřízení irské zakládalo se na společném domnělém původu od báječného praotce kmenového a tato pří- buznost krevní byla pramenem všech práv i povinností jednotlivce. V popředí stál ná- čelník kmenový, kníže, jejž svobodní členové kmene zvoliti si mohli z členů knížecí rodiny. Svobodní příslušníci kmene sami rozpadali se ve čtyři třídy, seřaděné dle výše m^etkové; dvě vyšší byly šlechtické. Příslušníku nesvo- bodných bylo také několik kategorií. Půdu držel kmen vlastnictvím kollektivnim, některé pozemky, jako pastviny, byly vůbec společně užívány všemi svobodniky , polnosti byly v urči- tých mezidobích vždy znova rozdělovány. Kníže a lidé určitého povolání, jako breho- nové čili soudci, kmenoví dějepisci a p., byli dědičnými vlastníky ostatní pudy, jež byla jim přidělena v poměru k jejich důstojnosti. De- mokratický ráz původního kmene, kde všecky hlavy rodin měly hlas ve shromáždění po- radním, čím dále tím více ustupoval zvětšující se moci náčelnické, kterou podpírali Hdé, již za vykázaný kus půdy z jeho pozemků stali se jeho lénníky, nejvíce uprchlíci z cizích kmenů. V době, kdy kmenové zřízení ve svých posledních zbytcích ještě existovalo v l-ku, bylo již těžisko veškeré moci přesunuto úplné na stranu náčelníkovu. Náčelníci kmenů byli původně podrobeni provinciálním králům, jichž bylo čtvero, později patero a kteří nad sebou uznávali velkokráie, arďrigh, ze sebe volitelného. Poněvadž mezi Irčany stát vlastně se vůbec nevyvinul, také právo irské, jež v Ulsteru se udrželo až do r. 1604, mělo ráz čisté kmenový; zločiny stíhali ien přímo po- škozeni nebo jejich příbuzní. Na všecky pře- stupky a zločiny ustanoven byl trest peněžitý, i vražda smiřována výkupným, eňc. Irové neměli pevně učlánkované viry, Jejich drui- dové byli spíše jakýmisi přírodními filosofy. Sem tam ukazovaly se stopy kultu přírodního, někde možno mluviti i o modloslužbě. Ne- dostatek semknuté kněžské kasty způsobil, že křesťanství, jehož zavedením počíná histo- rická perioda v dějinách irských, tak snadno se v l-ku šířilo. Sv. Patrik, jenž v l-ku pů- sobil od r. 432—465, a jeho učenníci také velmi obratně sloučili zřízení církve s insti- tucemi zakořeněnými v lidu. Církev irská byla následkem toho veskrze rázu monastického, silně smíšeného s prvkem kmenovým. Církvi sluší děkovati za vznik literatury a zjemnění mravů, vyloučení žen z bojišť. Oa V. do konce VIII. stol. spadá rozkvět irské vědy a církve, jejíž missionáři po celé záp. Evropě šířili vě- děni a křesťanství. Tento rozvoj byl přerušen vpády Vikingů norských a dánských do l-ka, opakujícími se po 200 let. Moc Vikingů zlomena byla teprve r. 1014 bitvou u Qontarfu, ve které veliký král 0'firíen. Bom vetřelce na hlavu porazil, ale sám v boji padl. Válkami těmi způsobeno veliké sesurovění mravů, vzrůst záliby ve vá- lečném řemesle a úpadek vědy a všech po- kojnějších zaměstnání; uvolněn svazek — bez toho dost volný — mezi králi provinciálními a králem vrchním, jenž od nynějška měl jen titul, ale skoro žádnou moc a takřka nikdy nebyl bez soupeře. Tento stín ústř. vlády živo- řil po bitvě clontarfské po více než 1 50 let, až konec byl mu učiněn vpádem Normanů, r. 1066 po bitvě u Hastingsu Anglii opanovavších. Zá- minku k tomu dala bulla Hadriána I V., jediného Angličana, jenž kdy seděl na stolici sv. Petra. Bulla udělovala za jakýsi poplatek Jindřichu II. právo obsaditi I. a zjednati pořádek v tamější církvi. Příležitost využiti této bully naskytla se Jindřichu r. 1172, když leinsterský král Dermot Mac Morrough, zapuzen ze země po- sledním vrchním králem irským Roderickem 0'Connorem connau^htským, utekl se k Jin- dřichu II. o pomoc. Jindřich vyslal Dermotovi na pomoc několik svých manu, přišel později sám a ujal se držení ostrova. Normanští ba- ronové, jimž železná jejich brnění a převaha v umění válečném dodávala veliké převahy nad vojsky domorodců, dobyli brzy velikých částí země; tak ve stol. VIII. vidíme — vyjma Ulster — v pestré směsi střídati se territoria domorodých kmenů a území vetřelců, jichž poddaní a pak i oni sami neobyčejně rychle se poiršťovali. Jednou byli spolu ve spolku, podruhé ve válce, a za takového stále rostou- cího válčení obecného i ta čásť země, která organisována byla jako kolonie královská, se stale zmenšovala. I. rozpadlo se v řadu samo- statných státečků, jichž hranice denně se mě- nily a jichž náčelníci z příčin malicherných a čistě soukromých spolu válčili, spolky uza- vírali a opět rozbíjeli. Irové snažili se občas spojiti se proti cizincům, ba r. 1315 povolali do země Edvarda Bruče, bratra Roberta, krále skotského, jenž však po tříleté válce, kterou veškeré obyvatelstvo hrozně trpělo, byl r. 1318 u Dundalku poražen a zabit. Válka s ním otřásla mocí anglickou měrou nejvyšší, neod- vislost irských clanů a normanských baronů od koruny se dovršila, obvod území angl. vládou spravovaného se úžasně scvrkl. Sou- sedním irským elánům musila koruna platiti poplatky, by se zdrželi vpádů na území an- glické, kdežto současně poiršťování i tohoto území samotného kvapně postupovalo. K tomu všemu vláda způsobila nové konflikty s angl. přistěhovalci tím. Že počala při jmenování úředníků dávati přednost lidem v Anglii samé zrozeným. Postupující hibernisaci mělo býti zabráněno statuty killkennyskými z r. 1367, které pod přísným trestem zakazovaly užívání irské řeči, zvyků a kroje; sňatky s Irčankami smrtí se měly trestati a mezi oběma národy měla býti vyhloubena nepřeklenutelná pro- past. Rozšíření platnosti angl. zákonů na do- morodce bylo ustavičné odpíráno, jen pěti t. zv. urozeným kmenům (sept) dostalo se toho dobrodiní. I doznaná vražda »pouhého Ira«, jenž nebyl z těchto pěti sept, nebyla vůbec trestním činem. Vláda Edvarda III., jež pro 762 Irsko (déjiny). Anglii tolik znamenala, byla pro I. dobou stále rozmáhající se anarchie: ku konci XIV. a za- čátkem aV. stol. vzdoroval mocný náčelník leinsterský Art Mac Morrough Cavanagh ve- škeré moci angl. Za válek červené a bílé růže autorita králů angl. rychle klesala k naprosté bezvýznamnosti. Uznávána byla jen v péti hrabstvích v okolí Dublina. Jelikož i parla- ment země tak nepřetržitými nepokoji zmí- tané okazoval jakési náběhy k samostatnosti, byl na sněmu droghedském r. 1494 usnesen pověstný zákon Poyningsův, který uváděl ve- škeré potomní parlamenty irské v naprostou odvislost od krále tím, že nesměly jednati o žádném zákoně, jehož projednávám nebyl král již předem schválil. Za Jindřicha Vili. zprvu poměry nic se nezměnily, jen že král osvědčoval rázněji svou moc, podporován jsa v bojích se zpumými velmoži neznámou do- tud v l-ku dělostřelbou, jíž nadobro zlomil moc velikého domu earlů kildareských. Věci irské došly r. 1535 k takovému konci, že Anglii — jak praví Joycc — nezbývalo než buď l-ka zcela se vzdáti nebo s veškerou mocí vrhnouti se na opanování země. Jin- dřich VIII. rozhodl se pro druhé. A jelikož nedlouho před tím započal veliký spor se stolicí papežskou, skončivší tím, že Jindřich stal se hlavou anglické církve, tož chtěl býti hlavou církve i v l-ku. Když opposice t. zv. církevních prokurátorů, již po třech zasedali v dolní sněmovně za každou diécési, byla uml- čena prostě jejich vyloučením, Jindřich VIII. byl zákonem prohlášen za hlavu církve irské, odvolání ve věcech cirk. do Říma bylo zaká- záno, poplatky kněžstvem papeži dosud od- váděné přiřčeny králi, kláštery zrušeny a jmění konfiskováno nebo rozdáno velmožům. Popí- rání královské suprematie nad církví bylo prohlášeno za zemězrádu. Tím vznikly spory náboženské, jež pak, když nižší forma civili- sace keltské nutně podlehla své sokyni a když vinou zvláštních okolností i národní zá- pas stále se zmenšoval, nastoupily zcela na místo dřívějších příčin boje a učinily boje tyto mnohem ostřejšími. Politika Tudorů se však nesla zároveň za poangličením celého národa irského. Všechny zákony protiirské byly obnoveny, irskému lidu nakazováno, aby mluvil anglicky, šatil se anglicky, i účes a vousy byly zákonem předepsány. Změny za Jindřicha V III. v řízení církevním zavedené lidu se vlastně nedotekly; teprve když za Edvarda VI. začalo se v zemi šířiti prote- stantství, počal se národ rozstupovati v men- šinu držící se nové víry a ohromnou většinu staro věrců. Během pětiletého panování krvavé Marie vše bylo opět vráceno ve stav bývalý, jen statky nebyly církvi vráceny. Ovšem na- stoupením Alžběty počalo znovu co nejúsil- nčjši šíření protestantismu a tudíž čím dále tím větší rozstupování se národa ve dví, podle víry, čímž také rozdíly mezi katoli- ckými domorodci a jejich spojenci, katoli- ckými Angloiry, počaly mizeti. Královna usta- novovala po zemi kněze protestantské, veskrze Angličany jazyka hdu neznalé, a tím sama zamezovala vítězství nového učení. Prvních devět let vlády Alžbětiny bylo vyplněno vál- kou s náčelníkem ulsterským Shanem Qanem) 0'Neillem, člověkem divokým, ale nepostrá- dajícím jisté velikosti. Po jeho smrti Alžběta snažila se zlomiti moc těch angloirských lordů, kteří zůstavše katolíky a jsouce od koruny i. po vzrůstu král. moci za Jindřicha pořád ještě dosti neodvislí byli přirozenými spo- jenci papeže a mocí katolických, s nimiž Alžběta vedla válku na život a na smrt. Proto v 1. 1569—83 s malou přestávkou stále trvala voina proti těmto mocným Geraldinům, v jichž čele stál hrabě dcsmondský. Skončila vítěz- stvím Alžbéty a skoro úplným vyhubením jejích odpůrců. Obyvatelé Munsteru, kde válka nej- více zuřila, byli z většiny povražděni, nebo pohynuli hlady a Munster osídlen kolonisty, jako za Marie katolické Queens a Kingscounty a za Jakuba I. Ulster. Sotva tyto války, které místy vedeny s po- mocí papeže a Španělska, byly skončeny, již počala se na severu hrozivě vzpínati moc posledního, ale nejslavnějšího z ulsterských 0*Neillů a s ním tentokráte spojeného 0'Don- nella. Spory vypukly r. 1595 ve zjevný odboj. Vůdce jeho, Hugh 0'Neill, earl tyroneský, byl proti svému předchůdci Shaneovi muž velice vzdělaný a uhlazený, znamenitý diplo- mat a výborný generál, jenž téměř všecky angloirské lordy a irské náčelníky katolické spojil ve velikou konfederaci. R. 1598 zvítězil v bitvě u Yellow Fordu nad maršálem Bage- nalem, načež papež i král špan. penězi a voj- skem přispěli mu ku pomocí. Než po ne* šťastné bitvě u Kinsalu r. 1602 přes vši pomoc nemohla konfederace déle vzdorovati moci vítězů nad španělskou armádou a 0*Ncill nucen podrobiti se a spokojiti s postavením pouhého velmože místo provinciálního krále. To se stalo několik dní po smrti Alžběty a před nastoupením prvního Stuartovce Jakuba I. Když pak ani v tomto postaveni se necítil bezpečen a když na základě vybájcných údajů o spiknutí Šlo o jeho zatčení, uprchl s ná- stupcem svého spolubojovníka 0'Donnella po lodi do Říma, kde r. 1616 zemřel. Po svém útěku byl 0'Neill parlamentem prohlášen za zrádce a pozemky jeho byly konfiskovány a Angličany a Skoty osazeny. Již před tím r. 1604 platnost zákona brehonského a zvláště jeho předpisy o dědění byly zrušeny a všicknt Irové podrobeni zákonům anglickým. Tím do- mácí instituce ve svých zbytcích vzaly na dobro za své. Při osazování Ulsteru nedbáno pranic obyvatelstva domorodého a bývalí ma- jitelé a spolumajitelé půdy z většiny stali se sluhy uchvatitelů. Ačkoli právo angl. stejné platilo i pro Iry, přece nebylo jim dodržo- váno, a za vlády Karla I. (nast. r. 1625) po- koušel se pověstný lord Straíford na záxladě nejnesvědomitějších záminek dokazovati, že přemnozí majetníci půdy v Leinsteru, Mun- steru a Connaughtu nemají plnoplatných práv- ních nároků na své statky, vypudil mnohé z nich, statky jejich daroval dvorním milcům a dal si za slíbené potvrzení právních titule Irsko (dějiny). 753 connaughtských vyplatiti veliké summy peněz, ale potom ničeho nedodržel. Tyto křivdy jakož i denně se vzmáhající hnutí puritanskč v Anglii a ve Skotsku, které otevřeně hlá- salo, že vyhubeni katolíků jest jeho cílem, dohnaly Iry k velikému povstání r. 1641, tak různě posuzovanému. Staroirové i Angloirové katoličtí sestoupili se u velikou konfederaci, jež v městě Killkenny měla svoje sídlo a kteréž většina země byla poslušná. Královské sily držely se skoro jen v Dublině a v opev- něných místech. Vrcholu dosáhla moc konfe- derace po vítězství u Benburbu, jehož na jaře r. 1646 nad skotskou armádou pod vedením MunroeovÝm dobyl výtečný stratég Owen Roe 0'NeiIl. Po té nesvorností mezi Staroiry a Angloiry, z nemalé části zaviněnou intri- kami papežského nuncia Rinuccinia, věc irská upadala a Cromwellovi, jenž po odpravení krále Karla I. (30. led. 1649) s velikou armá- dou vpadl do l-ka, byl kladen sice hrdinský, ale nesoustavný odpor, tím bezvýslednější, že mezi tím zemřel 0'Neill, nejschopnější voje- vůdce Irů, jak se praví, jedem. Cromwell do- byl útokem Drognedy a Wexfordu, dal celou posádku rozsekati a svým barbarským způ- sobem válčení brzy rozšířil takovou hrůzu. Že, i když po nezdařeném útoku na Clonmel vrátil se do Anglie, nástupci jeho brzy upo- kojeni země dokonali. Všickni Irové, kterých nebylo nezbytně v zemi třeba jako ^luhu, a zvláště vyšší třídy, byli zahnáni do nehostin- ného Connaughtu a ostatní země konfisko- vána a rozdána důstojníkům a vojínům Crom- wellovým. Že tyrannie zvláště důkladně se projevila i na poli církevním, netřeba zvláště vykládati. Po nastoupení Karla II. byly sice některé statky Irům vráceny, ale byli-fi před revolucí Irové vlastníky Va půdy ostrovní, po revoluci zůstala jim přece jen Vs* Pozemky rozdané vůdcům a vojákům Cromwellovým byly jim sice ponechány, ale národ irský tím spíše získal než utrpěl, přistěhovalci ženili se s Ir- čankami a jejich děti ničím od plnokrevných Irů se nelišily. Ačkoliv katolíkům bylo sná- šeti různá obmezení a sem tam i některý z nich, jako armaghský primas dr. Plunkett, pikle odpůrců životem zaplatil, přece byli ještě připouštěni do parlamentu a nebylo jim v ohledu náboženském v celku tak zle. Za tříleté vlády Jakuba II. vedlo se katolíkům v l-ku dost dobře. Jakub II. stál na jejich straně, velitelem vojska a pak i místokrálem jmenoval katolíka Talbota, earla z Tyrcon- nellu, dosazoval je do úřadů a dovoloval ve- řejné a neobmezené vykonávání jejich obřadů náboženských. Podobné chováni se jeho v An- glii způsobilo, že musil z Anglie utéci se ke dvoru francouzskému. V l-ku celá země kromě tří ulsterských měst se prohlásila pro Jakuba, jenž v slávě uveden byl do Dublina, kamž svolal parlament, který všecky statky prote- stantslr^ch odpůrců do Anglie uprchlých zaba- vil a původním majitelům navrátil. Ale dobý- vání města Londonderry se nezdařilo pro zou- falý odpor obležených a když r. 1690 vojsko Vi- OttQv. Slovnik Naučný, «v. XII. 197 1897. léma Oraůského pod vedením Schomburgka a Ginkela pluky královské na řece Boyně po- razilo, utekl Jakub podruhé do Francie. Vilém na to bez výsledku obléhal Limerick a musil r. 1691 svésti u Aghrimu novou, opět proň vítěznou bitvu s vojskem irským, jemuž velel Francouz St. Ruth. Pak byl Limerick znovu obležen a po hrdinské obraně vydán králi, jenž v pověstné smlouvě zaručil Irům svo- bodu náboženskou, jakou měli za Karla II.» a zaručoval všem ve zbrani stojícím Irům» usedlým v pěti hrabstvích vojskem irským obsazených, veškerá práva, výsady a nároky, jaké měli a požívali za téhož panovníka. To byl hlavní obsah slavné smlouvy, jeŽ však z největší části neměla býti dodržena. Tak hned téhož roku usnesl se anglický parla- ment na resoluci všecky katolíky v l-ku z úřadů a ze sněmu vylučující, což mělo za následek, že několik katol. pcerů a poslanců, kteří za- sedli v prvním irském parlamentě Viléma III., bylo nuceno jej opustiti. Od té doby aŽ do svého zrušeni byl parlament irský pouze za- stupitelstvem malé menšiny protestantské. Dle toho také vypadala zákonodárná činnost tohoto sboru: parlament zakázal katolíkům míti zbraň a odňal jim veškerou možnost vzdě- lávati se; učiteli býti nesměli a do ciziny za vychováním odcházeti co nejpřísněji bylo za- povězeno. Všickni biskupové a mniši byli vyhoštěni ze země, vrátivší se čekal trest nej- těžší. Ba i nižší stupně povolání právnického byly katolíkům učiněny nepřístupnými; rov- něž tak kůň dražší než 5 lib. nesměl býti jejich vlastnictvím. A aby mezi oběma vyznáními ani časem nenastalo sblížení, vydán zákon, jenž těžká obmezení ukládal protestantům oženivším se s katoličkami — i z parlamentu byli vyloučeni. Když duch a písmena limc- rické smlouvy tak bezohledně byly porušeny, schválil ji parlament přes protest několika spravedlivějších lordů, kteří nechtěli se pro- půjčiti k takové komedii. Za královny Anny protikatolické zákonodárství zdárně pokra- čovalo. Syn katol. statkáře přestoupením uči- niti mohl svého otce pouhým uživatelem jeho majetku, katolíku nebylo lze koupí nabyti vů* bec jakéhokoliv pozemku a najímati nesměl půdy na více neŽ na 31 rok a při tom ještě ná- jemné musilo obnášeti plné dvě třetiny vý- těžku. Katolíci nesměli býti dědici protestant- ských pokrevenců, a jmění katolíků — docela proti duchu a předpisům angl. práva -— musilo býti stejným dílem mezi dědice jejich rozdě- leno, čímž mělo se dosáhnouti rozdrobení i oné jedenáctiny půdy zemské, která Irům zbyla ze třetiny, již měli v držení před re- bellií. Parlament prohlásil nejnižší vyzvědač- stvi za »úctyhodnou službu vládě< a veškeré úředníky, kteří by v provádění těchto » zá- konů* nebyli dost rozhodní, za zrádce svo- bod zemských. Katolíci byli vyloučeni z porot, ba pod trestem zatčení bylo jim zapovězeno přijíti na galerii sněmovní. Nyní, po úplném zhroucení většiny kato- lické, počaly se v panující menšině prote- stantské čím dále tím mocněji objevovati 50 754 Irsko (dějiny). snahy po samostatnosti, jež za vlády Jiřího I. (1714—27) mocně byly podníceny politickými satirami slavného Jonathana Swifta. Ony při- spěly mocně k vytvoření se strany zemské proti straně dvorní, kterážto poslední ku konci vlády Jiřího I. a po větší čásf panování Jiřího II. (1727 — 60) vedena byla arcibiskupem dublin- ským, drem Boulterem, na jehož podnět bylo ( aktivní právo volební katolíkům odňato a jenž snažil se o největší rozeštvání obou stran. Přes všecko vzrůstání protikatolického ducha vzrůstalo také smýšleni protianglické a strana vlastenecká v parlamentu stále rostla; občas připravila vládě i porážku, ale docíliti, by veškeré obchodní a výrobní poměry přestaly býti řízeny s výlučným ohledem na prospěcn Anglie, nedovedu, rři nastoupení Jiřího III. r. 1760 byl parlament po 33 létech rozpuštěn a nové volby daly silnou menšinu do rukou >vlastenců«, vedených dublinským lékárníkem drem Lucasem a později Jindřichem Floodem. Vlastencům se sice podařilo dosáhnouti skrá- cení zákonodárné periody na osm let, jinak ale byl boj jejich za samostatnost země bo- jem vrchní bonaté protestantské vrstvy, která s agitací katolíků domáhajících se rovnopráv- nosti, agitací též i ze sociálních příčin vychá- zející, neměla nic společného. Mezi vlastenci bylo mnoho idealistů, ale u mnohých oppo- sice byla snahou dobře své hlasy prodati, jak se potom také častokráte stalo. Povstání americké přivodilo však v l-ku dokonalý obrat. Duch neodvislosti mohutněl takřka s každým úspěchem zbraní amerických, podporován jsa obecnou tísní hmotnou. V ťé době odvolána byla některá z nejkřiklavějších ustanovení protikatolickÝch a zároveň vzniklo v l-ku, když země byla onrožena francouzskou invasí, známé hnutí dobrovolnické. Když takto hnutí vlastenecké bylo podepřeno brannou mocí z lidu utvořenou a posíleno příkladem americkým, podařilo se r. 1780 vůdci sně- movní strany vlastenecké Grattanovi vymoci zrušení všech obmezení, jeŽ vázala obchod irský; během násl. dvou let podařilo se vy- moci pro katolíky další ulehčení, jako svolení k nabývání pozemků a zrušeni některých zvláště tíživých ustanovení proti katol. kně- Žím, učitelům a poručníkům. R. 1782 — 83 ko- nečně podařilo se Grattanovi dosáhnouti úpl- ného zrušení veškeré závislosti dublinského sněmu na angl. parlamentu a úplné nezávi- slosti zákonodárství zemského. Ale jelikož za- sedali v parlamentě velikou většinou lovci míst dobře placených a pouhé stvůry něko- lika velmožů, jichž vliv byl rozhodující v ma- lých volebních místech, za peníze a lordské patenty dosáhla od něho vláda všeho. Na její popud vzpírala se korrumpovaná většina par- lamentu s úspěchem všem návrhům na re- formu parlamentární na základě spravedlivého volebního řádu. Nadešla revoluce francouzská způsobila mezi třídami politicky oprávněnými hrůzu nesmír- nou, jevící se v rychlém úpadku sněmovní strany vlastenecké, lež ostatně byla neschopna odstraniti sociální zla hubící zemi. Za to rostla Wolfem Tonem založená revoluční strana Spo- jených Irův. Tu vláda na roven postavila pro- testantům katolíky v ohledu občanském, ba udělila jim i aktivní právo volební; z ostat- ních práv politických zůstali vyloučeni. Zí- skavši takto neutralitu katolíků, vydala vláda přísné zákony proti rozmáhajícím se společ- nostem Spojených Irův, kteříž mezi tím v lé- tech 1794 — 95 navázali styky s republikou francouzskou a hleděli ji příměti ku vpádu do l-ka. Když to vSe nic nespomáhalo, byly odvolány takřka všecky předpisy anglické ústavy, země vojskem přeplněna, na obyva- telstvu pácháno hrozné bezpráví, aby bylo vehnáno do vzpoury dříve, než francouzská po- moc přijde. Ta buďnepřišla nebo přišla v míře nedostatečné, tak že, když vlastenci zoufajíce nad beznadějným stavem země ze sněmu odešli, vzpoura propukla a to hlavně v Lein- steru, ale udušena byla v proudech krve. Výsledku míti nemohla, poněvadž vláda ji£ před tím zmocnila se nejvyšší rady Spojených Irů, z nichž někteří v boji padli, jako známý lord Edward Fitzgerald, a jiní byli zvěšeni, a za druhé proto, že vzpoura nebyla všeobec- nou. Různé malé, opožděné výpravy fran- couzské mohly docíliti leda toho, že do rukou katových vydaly několik ve středu vojska fran- couzského se vrátivších irských emigrantů, mezi nimi i Wolfa Tona. Po úplném potla- čení povstání, když byli lordové Clare a Ca- stlercagh, tehdejší ředitelé angl. politiky na ostrově, dali katolíkům naději, že po splynutí obou zemí bude možno povoliti rovnopráv- nost s protestanty, nejhanebnějším způsobem podplacená většina irského parlamentu od- hlasovala unii s Anglií, jež nabyla platnosti 1. lednem 1801. - Unie měla pro I. ve všech směrech Škod- livé následky. Způsobila vzrůst absentismu; šlechta odstěhovala se do Londýna, paláce její zpustly, Dublin vůčihledě klesal a se stou- pajícím přelidněním počal se hned po skon- čení válek napoleonských objevovati hlad. Nepokoje agrární vzrůstaly a vláda měla pro ně jediný lék: šibenici. Habeas corpus acta byla skoro pořád suspendována, kdežto zá- kony výjimečné po celé století téměř z plat- nosti nevycházely. Velmi špatné za své služby při uzavírání unie byli odměněni irští katolíci: slíbená jim emancipace odepřena za záminek zcela nicotných. Po zavraždění zcela zpáteč- nického ministra předsedy Percevala reakce v l-ku stále stoupala tak jako v Anglii, kdež dosáhla vrcholu v pověstném vraždění v Pe- terloo u Manchestru. Do této smutné doby spadají počátky rychle vzmáhajícího se vlivu 0'Connellova, jakož i sloučeni angloirsk^ch financí, provedené zcela proti duchu aktu o unii na velikou škodu irských poplatníkův. Agitace katolíků hlásících se o své právo od počátku let třicátých stále mohutněla. Katolická associace vedená 0'Connellem způ- sobila ve vnitropolitických poměrech l-ka úplný převrat. I. bylo dotud zemí, kde kan- didáti místních velkostatkářů a méně vý- znamní angličtí politikové bez překážky do- Irsko (dějiny). 755 sáhovali mandátů. Velkostatkáři také na to hleděli, by na svých statcích měli co největší počet nájemců platících 40 shillingů daně — poplatku k volbě poslanců opravňujícího. Ná- jemce tyto počak associace organisovati a ťíčinky se brzy objevily v naprostém mizení dosavadního vlivu landlordů na volby a opě- tovným vítězstvím kandidátů zavázavších se ku podpoře emancipace katolické. Vrcholu dosáhla agitace tato v pověstné volbě v hrab- ství clareském, kde po neslýchané agitaci proti vůli všech tamčjších landlordů zvolen poslancem sám 0'Connell, ač jako katolík, jenž nechtěl vykonati předepsanou přísahu, nebyl připuštěn do parlamentu. Věci dospěly tak daleko, že ministerstvo Wellington-Pee- lovo mělo jen dvojí volbu: občanskou válku neb emancipaci, jež stala se skutkem r. 1829. Léta čtyřicátá nebyla proto o nic pokoj- nější. Státní církev anglikánská zůstala v ce- lém rozsahu a i v okresích, kde skoro pro- testantů nebylo, vymáhán desátek od chudých dávkami přetížených nájemců pro sluhy cizí církve. Mnohdy proudem tekla krev až do r. 1838, kdy desátky byly zrušeny a přemě- něny v poplatek z pozemku, kterýž ovšem opět nájemci musili nésti. R. 1832 organiso- váno bylo národní školství, zcela anglické, jež zároveň s emigrací brzy dovršilo hrůzu vzbuzující úpadek irštiny jako živé řeči v zemi. Veliká parlamentární reforma z r. 1832 byla provedena pomocí stoupenců 0'Connellových, ale pro jeho návrh na zrušení unie vyslovil se rok na to jen jediný poslanec z vlastní Anglie. 0'Connell přes to, že whigové opě- tovně ho zklamali, podporoval je ještě po několik let. Mezi tím a^ámí poměry irské se stále horšily. Poněvadž volební právo ná- jemců 40shillingových současně s emancipací bylo zrušeno, neměli landlordi více zájmu na jich udržení, zákazů usnadňujících jejich vy- povídání bylo hoipě používáno, renty stále rostly pro přibývání obyvatelstva, rostla bída, blížila se léta padesátá, léta velikých hladů. Tu 0'Connell přerval veškeré styky s whigy a v r. 1843, v >roce zrušení unie«, svolal ně- kolik obrovských táborů na místa historicky památná. Statisícové se jich súčastnili. Věci dospívaly rychle ku krisi, k zrušení unie nebo k revoluci. Tu vláda zakázala další tábory, postavila 0'Connella před porotu strannicky sestavenou a dala ho odsouditi na 2 roky do vězení. 0'Connell a jeho druhové byli sice angl. horní sněmovnou uznáni nevinnými, než do té doby sluší klásti počátek 0'Connellovy mozkové choroby, která o tři léta později do hrobu ho sklátila. Agitace pro odvolání unie stále klesala, mezi jin^m seslabována jsouc i bojem se stranou miadoirskou, sdružením mlaaých lidí, kteří nedoufajíce ve zdar zákon- ných cest 0'Connellem navržených chtěli si k právu pomoci revolucí. Od r. 1844—47 poskytuje nám I. hrozné divadlo země, v níž desetitisícové hlady umí- rali, kdežto lodi plné obilí pryč se odvážely, aby za jejich výtěžek zapravena byla renta landlordů. Hlad, jemuž hleděno odpomoci hro- madným, organisovaným vystěhovalectvím a jenž měl býti mirněn pracemi veřejn^i na- nejvýš nerozumně podnikanými, vznikl ná- sledkem sněti zmocnivší se jediné potravy farmářů — bramborů. Nepokoje, jež r. 1847 strana mladoirská způsobila, byly za takých okolnosti snadno potlačeny a skončily depor- tací vůdců jejich, jako Mitchella a Smitha 0'Briena. Obyvatelstvo ostrova kleslo úžasně; kdežto sčítání z r. 1841 vykazovalo v l-ku 8,175.000 duší, r. 1851, po pěti neúrodných létech, bylo ho napočteno pouze 6,555.000. Úpadek byl tak veliký, že sbor voličský v ce- lém království ztenčil se na 60.000 osob; ve- liké hrabství Mayo mělo pouze 200 oprávně- ných voličů. Léta šedesátá byla pokračováním předešlých dob hospodářského úpadku a po- litického zmatku. K veslu se dostala t. zv. > banda mosazná«, v přeneseném smyslu >banda nestydatých*, skupina politických do- brodruhů vedených Sadleirem a Keoghem, již, zvoleni pod heslem nejkrajnější opposice proti vládě, hned po svoláni parlamentu vstou- pili do strany vládní ; Sadleir stal se členem kabinetu a zakládal v l-ku četné banky, ale nezdařenými spekulacemi banky padly, tisíce malých lidí přišlo o své úspory a Sadleir skončil jedem. Prostředky konstituční upadaly v nevážnost a podníceni válkou občanskou v sev. Americe živlové revoluční, t. zv. Fe- niané, počali vystupovati v popředí. Možná, že vůdce spiknutí Stephens nebyl bez viny na jeho bezúspěšnosti ; potlačeno bylo něko- lika popravami, z části velmi nespravedli- vými. Důležitý krok k ozdravění poměrů v zemi učinil Gladstone r. 1867 zrušením státní církve anglikánské v l-ku, z jejíchž pozemků utvořeno bylo 6000 selských usedlostí. Snížení censu volebního rok na to a pozemková akta z r.l870 byly dalšími kroky, jimiž se snažil Gladstone problém irský rozluštiti. Tak zv. ulsterská tři F, fair rent (spravedlivé nájemné), fixity of tenure (nevypověditelnost nájmu se strany landlorda) a free sole (volný prodej práva nájemného se strany nájemce), stala se v ce- lém l-ku z části zákonem; majiteli uložena povinnost náhrady za meliorace provedené vypovězeným nájemcem. Koupě najatých po- zemků nájemci usnadněna. Konstituční strana irská od r. 1870 opět počala v parlamentě zápas za práva lidu i země pod vedením Butta a Shawa; avšak teprve když po smrti šlechet- ného, ale málo energického Butta byl vůdcem zvolen ráznÝ a neohrožený Parnelf, národní strana znenáhla nabývala v parlamentu nebý- valé dotud váhy. Vytrvalou obstrukcí, jež vedla ku sněmovním sezením po 23 hodin bez ustání trvajícím, práce zákonodárné byly takřka zne- možněny, kdežto v zemi agitace pozemkové ligy, směřující k úplnému vyvlastnění land- lordů, vedla k rozsáhlým a mnohdy i krvavým agrárním nepokojům. Nejpřísnější zákonná opatření nedovedla zastaviti řádění měsíčných Čet a boykottování a zrovna tak neuspokojila pozemkovou ligu nová Gladstonem uzákoněná akta, ustanovující zvláštní soudy, které z moci 4> 756 Irsko-římská lázeň — Irša. úřední měly právo vyměřiti spravedlivý ná- jem na dobu patnáctí let, uzákoňovala free sále a landlordům pouze právo předkupní ponechávajíc proměnu nájemců ve vlastníky znovu usnadnila. Když to všecko nepomáhalo, dala v říjnu r. 1881 vláda zatknouti Parnella a ostatní vůdce, kteří až do února příštího roku zůstali ve vězení, kdež s nimi však vláda navázala styky přátelštější. Výsledkem jejích bylo wslání nového místokrále do l-ka, lorda Cavenáishe, jenž však 6. kv. 1882 i s tajem- níkem Burkem byl Feniany v dublinském Phoenixparku zavražděn. Gladstone, kterýž novou opravou volební z r. 1884 sněm westminsterský důkladně mezi tím byl zdemokratisoval, odhodlal se svoliti k znovuzřízení irského parlamentu a podal r. 1886 — dostav se pomocí Irů k vládě — návrh zákona, dle něhož vnitřní záležitosti irské měl obstarávati jednokomorový sněm v Dublině, o 2 kuriích, jemuž domácí vláda měla býti zodpovědná; ze sněmovny londýn- ské měli býti poslanci irští vyloučeni. Před- loha vzbudila v protestantském Ulsteru zajisté málo odůvodněnou obavu před možným po- tlačováním se strany irské většiny příštího domácího sněmu a mnoho dost umělého roz- čilení; i v samé Anglii předloha vedla k roz- štěpení liberální strany a zamítnuta 7. června r. 1886. Salisbury ujal se znovu vlády a nový tajemník pro I., Arthur James Balfour, počal nepokoje znovu propuklé tlumiti železnou vskutku rukou, ač ovšem také různými zákony otázku agrární hleděl řešiti. Vůdce strany irské, Parnell, byl v tu dobu zapleten do ve- likých processů : s »Timesy«, které jej obvinily ze spojení se zločinci fenianskými, kterýž pro- cess skončil pro něj vítězně; podruhé Žaloval jej člen poslaneckého klubu irského, kapitán 0'Shea, pro cizoložství, v kterémž processů Parnell byl odsouzen v list. r. 1890. Toho ná- sledkem bylo sesazení Parnella s vůdcovství a roztržka ve straně, jejíž menšina se ho přes výrok soudní přidržela. Ani neočekávaná smrt Pamcllova nezcelila strany; frakci Parnellov- skou, radikálnější, vede po jeho smrti posla- nec Redmond. Při volbách r. 1892 Gladstone opětně s po- mocí Irů domohl se většiny a stav se mi- nistrem položil 13. ún. 1893 aruhou předlohu homer úlovou na stůl dolní sněmovny angl., jež po velikých bojích 1. září schválena, ale 9. v horní sněmovně desateronásobnou vět- šinou byla zavržena. Zemský sněm irský měl býti dle ní dvoj komorový a ve sněmovně londýnské 80 poslanců irských mělo se účast- Aovati jednání a hlasování o věcech celé říšc se týkajících. Brzy potom odstoupil Gladstone z veřejného života a ustavičné malicherné spory mezi irskými poslanci nepřispěly jistě k tomu, aby zmenšily vlažnost s jakou se choval k hlavnímu p>oŽadavku Irův jeho ná- stupce lord RosebeiTv. Týž r. 1895 parlament rozpustil a při nových volbách koalice kon- servativců a těch liberálů, již obnovení sněmu dublinského zamítají, domohla se většiny. Sa- lisbury stal se znovu premiérem, a mladší bratr bezohledného lamače irské opposice v minulém ministerstvu Salisburyově, A. J. Balfoura, Gerald, stal se tajemníkem státním pro I. Tentokrát však politika angl. vlády vrcholila v heslu: to kill homerule by kina- ness, vlídností zabiti homerule. Dále trvající rozdrobení irské strany parlamentní na různé menší frakce usnadňovalo vládě její úlohu, v nemalé míře upomínajíc na politicky tak škodlivé rozkouskování ostrova za středo- věku. Za těch okolností zajisté nesnadno či- niti jakékoliv prognosy o nejbližší budouc- nosti Irům tak drahého homerulu. Z literatury s irské strany uvésti jest předem velikou kompilaci z původních pra- menův irských provedenou v třetí desetině XVII. věku čtyřmi františkánskými mnichy, pověstné >Annals of the four masters*. vy- dané 0'Donnovancm v Dublině, a pak Kea- tingovy Dějiny irské, přeložené americkým Fenianem 0'Mahonym v létech sedmdesátých; pak spisy 0'Sullivana z Boare, Mac Geoghe- gana, 0*Fihelya. Starší angličtí autoři jsou Davies, Cox, Lelai^d, Plowden. V tomto století vyšlo přehledných historií země veliké množ- ství : Gordonova, Burdyova, 0'Driscollo va, Lin- dauova-Brandcsova (něm.), Moorova, 0*Gra- dyova, 0'Connorova, Hasenkampova, Lawles- sové, 0'Connora Morrisova atd. Za nejlepší z kratších přehledů pokládáme Walpolovy Dějiny irského království (Londýn, 1882), Joy- covy krátké dějiny irského lidu í Dublin, 2. vy- dáni 1895) a Richeyeovy Krátké aějiny irského lidu až do doby osazení Ulsteru (t., 1887, ne- dokončeno). Ze spisů jednajících o jednotli- vých periodách budtež uvedeny tyto: 0'CurTy, Manners and customs of the ancient Irísh (Londýn, 1873, 3 sv.); Gilbert, Historyofthe viceroys of Ireland (Dublin, 1865); Bagwell, Ireland under the Tudors (Londýn, 1885—90, 3 sv.); Froude, English m Ireland in the XVIII. century (t., 1881, 3 sv., se stanoviska protiirského) ; Leckyův spis, Ireland in the XVIII. century, nové vydáni (t, 1892, 5 sv., objektivněji psaný a k Irům spravedlivý); té- hož Leaders of the Irish public opinion in Ire- land (t., 1871). O starodávném zřízení irském jedná "Maine (t, 1875); o ^rámí otázce novo- věké poslanec 0*Brien (t., 1887); o historii její v Irsku Montgomery (Cambridge, 1889). O hi- storii církve irslcé jednali Montalembert, v novější době Killen a Bellesheim; spis ame- rického jesuity Thiébauda z r. 1873 (2. vyd. N. York, 1892} podává jakousi fílosoni dějin irských se stanoviska ultrakatolického a při- čítá Irům úlohu rekatolisování celého světa. U nás máme Tůmův spis »Z dějin potlačeného národa* (Kutná Hora, 1882, populární a místy i nesprávný); Podhorský, »Nástin životopisu Floodova* (1890"). J.M.R Irsko-řinuiká lázeň viz Lázně. Iria, řeka v ruské gubernii volyňské a kijevské, levý přítok Tétěreva, prameni se v Újezdě žitomirském, teče na sv., v. a jv. Újezdem radomyšlským a vlévá se do Tétě- reva u Zarudě. I. jest 33 km dl., obyčejně mělká a splavná pro vory pouze v době po- ír-šémeš — Irtyš. 757 vodní, břehy má místy močálovité a v údolí ložiska železné rudy. tr-ftémeŠ, město slunce, jméno několika mést biblických, viz Bethsames. Irtyft, u Kalmyků Erčis, Ircis, řeka v záp. Sibiři, 1. přítok Obi, jedna z největších řek Si- biře, vzniká z několika pramenů v Číně na jz. svahu Altaje (Eclik-Altaj) na ledovcích hory Kajratyn na 47* 30' s. š. a 88* 10* v. d., protéká alpinským jezírkem, pak v délce 210 km horskými úžlabmami, z nichž vychází na stepní rovinu mezi Altajem a Tarbagatajem, načež po úhrnném toku 900 km vlévá se dvěma rameny do jez. Zajsanu zachovávaje směr scv.-záp. Šířka jeho jest v nejvyšším toku 40 m, dále 700—1000 m, dno tvoří četné prahy, voda jest kalná a černá, odkudž horní tento tok nazývá se Kaťa-I. (Černý I.). Hla- dina řeky leží po celém tomto toku výše než 400 m n. m., a hl. její přítoky jsou v pr. Okurt, Kemer, Kran, Buurčum, Kaba, Belezek, Alka- bek, v levo Subtukurt, Urunga a Ku-I. Další tok řeky od Zajsanu až pod Semipalatinsk v délce 700 km možno nazvati střední; jeho charakteristikou jest, Že hladina převyšuje všude 200 m a že břehy tvořeny jsou pro- dloužením zvýšen iny Altajské. Od výtoku ze Zajsanu do ústí Naryma teče I k ssv. stepní zvýšeninou mezi rovnými břehy, pouze u ústí Naryma horským pásem, Narymským hřbe- tem. Dále ubírá se I. k zsz. údolím hornatým, jehož levé břehy tvoří Kalbinské hory, výběž- ky to altajské, mezi příkrými skalami břidli- covými, žulovými a dioritovými a tvoře četné prahy (Sedm Bratří). Pod Usf-Kamenogor- skem se skály od břehu vzdalují, pouze pravý břeh zůstává příkrý; oba jsou složeny z bři- dlice a na konci středního toku z vápence, který se plaví po řece. Hlavní přítoky stř. l-e isou: Bukon, Kyzyl-su, Čar-gurban, Ča- ganka s levé str., Kurčum, Narym, Buchtarma, Ulba, Uba s pravé. Dolní tok l-e od Semi- palatinska má délky 2600 km a směřuje aŽ ku vtoku Tobola k sz., odtud obrací se k sv. a posléze k ssz., kde vlévá se v Ob na 61* 20' s. š. a 68® 40' v. d. Levý břeh jest plochý a převyšuje pravý pouze pod ř. Tarou, pravý jest až 60 m vysoko nad hladinou řeky, oba JSOU složeny z jílu a pískovce a chovají v sobě takové množství zkamenělin terciérních. Že z nich v Omsku pálí vápno. Dno řeky jest písčité, místy i hlinité, hloubka 16—40 m, šířka 1000—1500 m, tok klikatý i tvoří zálivy místy až na 5—15 km, z nichž největší jest t. zv. >Bagajskaja lukac pod ústím Bagaje. Hl. přítoky dol. l-e-: Om, Tara, Uj, Šim, Tuj, Turtas, Dcmjanka v právo a Išim, Bagaj, To- bol a Konda v levo ; vůbec náleží k systému l-e 1250 řek. Úhrnná délka toku má přes 4200 km, v přímé čáře od pramenů do ústí 1900 km, takže náleží mu v řade řek sibiř. místo čtvrté. Jestliže však považujeme I. za hl. řeku a Ob za přítok, ježto tato řeka po stoku obou prudce se obrací k s., kdežto I. směr svůj zachovává, a Ob jest kratší l-c (3000 km), měl by I. s dol. tokem Obi asi 5335 km a byl by první řekou Sibiře a z nej- delších řek světa vůbec. Úvodí jeho, 7700 km obvodu a 1,650.000 km* rozlohy, prostírá se v gub. tomské, tobolské, permské a orenbur- ské a v oblasti akmolinské, turgajské a semí- palatinské, v malé části i v Číně. Jarní po- vodně l-c jsou mohutné, řeka rozlévá se mí- sty v šířku 5 — 15 km a hladina její zvyšuje se o 6 — 9 m. Ledem pokrývá se I. a rozmrzá v dosti pravidelné souvislosti se zeměp. šíř- kou té které své části; v Semipalatinsku za- mrzá řeka 30. října — 18. listopadu a rozmrzá 31. břez. — 24. dub., v Taře 20. říj. — 8. list, resp. 6. dub. — 28. dub., a v Tobolsku 10. říj. — 16. list., resp. 8. dub. — 5. května, takže jest I. ledu prost v Semipalatinsku 215, v Taře 190 a v Tobolsku 189 dní v roce. I. zavla- žuje Část Čínské říše, oblasť semipalatinskou, část obi. akmolinské a celou gub. tobolskou, maje největší význam mezi řekami Sibiře svoií výhodnou polohou zeměpisnou i množ- stvím přítoků, které sbližují jej s úvodím Kam v na rozvodí Uralském. Žaujímaje střední polohu v záp. Sibiři, tvoří I. s Obi a přítoky svými obsáhlou vodní cestu rozbíhající se od města Tobol ska na všechny strany světa: na s. k okeánu, na v. do vých. Sibiře, na jihu k záp. krajům Číny a k ruským středoasij- ským državám a na z. do Ruslca, po níž ubí- rají se i asijské i evropské výrobky. Splav- ným jest již v nejhořejší části své po vtoku Kaby a Kaidžira, avšak až do jezera Zajsanu se po něm plavba téměř neprovozuje. Mezi Zajsanem a Semipalatinskem neklesá hloubka řeky ani v mělkých místech pod 3 w a pouze v září tvoří mělčiny vážnější překážku plavbě, jinak jest tato Čásť řeky zcela příhodná zdej- ším plavidlům zv. karbasy (dl. 20 m, šir. 4 až 5 m, nákl. do 25.000 kg), avšak z plavených nákladů jen nepatrná čásC dostihuje Semipa- latinska. Mezi iz. Zajsanem a ústím Buch- tarmy plují toliko bárky rybářské, teprv od Buchtarmy nastává čilejší ruch dopravou le- štěnců z Dlízkých dolů k ústí ř. Uby, ročně 100.000 q. Do Semipalatinska vozí se obilí všeliké (163.800 kg), měď, olovo, máslo a me- louny (80.000 kg). Plavba velkých rozměrů provozovaná i paroloděmi nastává teprve pod Semipalatinskem, ačkoliv, kdyby se měla vy- tvořiti souvislá a bezpečná vodní dráha z Obi po l-i až do Semipalatinska, bylo by třeba řeku na různých místech prohloubiti a upra- viti prahy. Úhrnem počítá se (1893) na l-i 102 parolodí se 7066 koň. sil., 300 lodí bez páry, mezi nimi 200 t. zv. bar\i s nosností až 1600 ř. Poč. května plují po l-i lodi z Iju- menu s evr. zbožím k Semipalatinsku, na to plavba do konce června následkem nízké vody obmezuje se na dolní I. a v srpnu na- stává znova a odtud až do konce plavební doby dopravuje se po řece hlavně zboží z veletrhu novgorodského. Úhrnem páčí se roční doprava zboží po l-i a jeho přítocích na 2,500.000 q a nejdůležitějšími body pro dopravu tu jsou: Semipalatinsk, Semijarsk, LcbjaŽij, Pavlodar, Černojarskaja, Železinskij, Omsk, Krasnojarskoje, Tara a Tobolsk, — Srv. M. S. Černyšev, I. (Petrohrad, 1887); K. 758 Irun — Irving. Igumnov, Sudochodstvo po rěkam zap. Sibiři (»Rus. Sudochodstvo c, 1887). Tšr, Xmn, Yrun, město v distriktu S. Seba- stian baskické prov. Guipuzcoa v sev. Špa- DČlsku, 1 km oa hranic franc, na 1. bř. ř. Bi- dassoa naproti franc. méstu Hendaye, pohra- niční stanice na trati franc. jižní dr. a špan. sev. dr., má pěkný renaissanční kostel, cel- nici, ielezárny, cihelny, koželuiny, přístav s čilým obchodem a 9264 ob. (1887). V okolí jsou železné doly a ielezitý pramen, na jihu vrch La Haya (987 m) s pěknou vyhlídkou a na vých. pahorek San Marcial, o nějž ve válkách épan.-franc. a karlistických bylo mno- hokráte bojováno. R. 1874 obléhali Karlisté I. bez výsledku. Inrine |6rvin], přístavní město ve skot- ském hrabství Ayru, n km sev. od Ayru, na obou bř. stejnojm. řeky, nedaleko ústi jejího do zálivu Clvdeského a na Glasgowské iz. dráze. Má zajímavou zříceninu Seagate Castle, akademii, továrny na mušelín a jakonett, slé- várnu železa, továrnu na lokomotivy, loděnice, koželužny, výrobu lučebnin, značný vývoz kamenného uhlí a železa a 9086 ob. (1891). Iryin^ fór-] : 1) I. Was h i n gt o n, spisovatel americký (• 3. dubna 1783 v New-Vorce — t 28. list. 1859 u N.-Yorku), z otce skotského původu a matky Angličanky, studoval od r. 1800 na koUeji Columbijské, cestoval po dvě léta po Francii, Itálii, Nizozemí, Švýca- rech, Anglii, v 19. roce vystoupil řadou hu- moristických listů sebraných později ve sbírku jako Letters of Jonathan Old style. Pět let potom psal a vydával humoristický list »Sal- magundic (1807—8), z něhož vydal později sbírku Salmagundi or the whimwams and opi- nions of Lancelot Langstaff and others (Lon- dýn, 1823, 2 8V.^. R. 1812 účastnil se války s Anglií jako adjutant generála Tompkinsa. R. 1815 opustil armádu jako plukovník a chtěl věnovati se obchodu, jako před válkou; ten však zatím zanikl a I. ztratil v něm jmění i oddal se písemnictví. Vynikl v něm naráz sbírkou The sketch-book of Geoffroy Crayon^ Cent, (Londýn a New York, 1820, 2 sv.), řa- dou realistických maleb ze života angl. i jem- ných fantasií a poetických vzpomínek. Brzy potom vydal Humorous history of New York fy Dietnch Knickerbocker TNew York, 1823), satiru ukazující iiž ve sklaabě talent histori- ckého spisovatele, a Bracebridge kalí or the humorists (Londýn, 1823, 2 sv.), kde líčil staré mravy provincií angl. V létě r. 1822 proce- stoval I. Por^nsko, zdržel se nějaký čas v Praze a Drážďanech a vrátil se r. 1824 do Anglie, kdež uveřejnil Tales of a Traveller (t., 1824, 2 sv.). Po té cestoval po již. Francii a pozván r. 1825 do Madridu ministrem Spoj. Států Alex. Everettem, studoval horlivě vEs- coríalu i jinde z pramenů dějiny Kriátofa Co- lumba, z kterýchž studií vzniklo nejpopulár- nější dílo jeho History of the life and voyages of Christopher Columbus (t., 1828—30, 4 sv.), neobyčejně svěže a barvitě vypravované a nadšením povznášející, adoplnČKjeho Voyages and discoveries of the companions of Col. (t., 1831). Ze španělských chronik a rukopisů Cent. Agapidy čerpal Chronicle of the conquest of Granada (t, 1829, 2 sv.). Pobyv čtyři roky ve Španělích a poznav důkladně její obyvatele, přijal sekretářství u amerického vyslanectva v Londýně, jež zastával r. 1829 az 1831. R. 1832 vydal v Londýně Alhambra (2 sv.), kde spracoval s láskou scény z poeti- cké minulosti Maurů španělských, ód r. 1832 usadil se ve Washingtone, odkud podnikal mnohé cesty do divokého Západu amerického, z něhož přinesl si mistrné kusy dcskriptivné poesie, jaké podává na př. A tour on the prairies, čásC to Miscellanies vyd. v Londýně (1835—36), jež vedle ní obsahují Abbotsford and Newstead-Abbey a Legends of the conquest of Spain. Pozdější spisy jeho jsou: Astoria, or the enterprise beyond the. Rocky Mountains (t, 1836, 3 sv.) ; Adventures of Captain Bonne- ville (t., 1837, 3 sv.) ; History of Afahomet and his successors (t., 1849—1850, 2 sv.); Oliver Goldsmith (t., 1849) ; Life of George Washington (New York, 1855—59, 5 sv.). R. 1841 jmeno- ván I. vyslancem na dvoře špan., kterýž úřad složil r. 1846, když tři léta před tím neznámý mu ctitel odkázal mu znamenité jmění; usadil se na statku Sunnysideu blíže New Yorku, kdež i zemřel. I v historických pracích svých jeví se I. popředně jako básník sladkého a důvěrného kouzla, který roztomile a bystře až do nejmenších podrobností vypravuje a oživuje své děje. Souborná vydání dél l-ových vyšla v New Yorce r. 1848—50 v 15 sv.; v Londýně 1851 v 10 sv.; v New Yorce 1882 v 27 sv. (vydání jubilejní); v New Yorce 1886 v 9 sv. Z překladů do češtiny kromě jiných menších jmenujeme: J. Malého v Bibl. záb. čtení 1835—37, sv. I., II.. V. (Rip van Winkle, Příšerný ženich, Anninka Delarbrová), téhož překlad »Alhambryc v Praze 1837, >Ameriky od Času svého odkryti až do nejnovější doby« řPraha, 1835—38) a Povídek (v Ústř. knihovně č. 230); Život Kolumbův od Fr. Douchy a {ak. Malého ; Život Mohametův od dra Fr. L. liegra. — Srv. Pierre Irving, Life and letters of W. I. (Londýn, 1862—64, 4 sv.; nové vyd. 1883, 3 sv.); Laun, W. I., ein Lebens- und Charakterbild (Berlín, 1870, 2 svO; Hill, W. I. (New York, 1879); Warner, Bryant and Putnám, Studies of I. (t., 1880); Warner, W. I. (Boston, 1881). Sld. 2) I. Edward, zakladatel sekty t. zv. Irvin- giánů (* 1792 v Annanu v hrabství dumfries- ském ve Skotsku — f 1834 v Glasgowě), stu- doval bohosloví v Edinburce, stai se r. 1812 ředitelem vyšší školy v Kirkcaldy, r. 1819 fkomocníkem dra Chalmersa ve cnrámě sv. ana v Glasgowě, r. 1822 pastorem kaledon- ské církve v Londýně; byl zde tak oblíben, že místnosti nestačily pojmouti jeho poslu- chačstvo. Kázáni jeho stávala se stále fanta- stičtějšími; hlásal blízký příchod posledního soudu a odchyloval se i jinak od učení své církve; r. 1827 byl žalován, že učí, že Kristus Cřijal člověčenství hříšné, a r. 1829 odsouzen vl na gen. synodě v Edinburce jako bludař, v téže době hlásal, že v církvi je síla zna- Irvingia — Irvingiáni. 759 mění a divů dosud 2iva a pravověrní, du- chem svatým křtěni příslušnici její že mohou dosud činiti zázraky jako první křesfané. K. 1830 počali skutečně někteří stoupenci jeho ve shromážděních vyrážeti nesouvislé zvuky, což vyložil I. za glossolalii prvních křesťanů a účinek ducha sv. R. 1832 zbaven byl I. kazatelského úřadu a r. 1833 vyloučen z presbyteriánské církve. Založil pak volný sbor v Newmanstreetu nazvaný Apoštol- ská katolická církev. Neustálými boji uštván zemřel brzy potom v Glasgowě, kde hledal uzdravení, l-ovy >Collected Writings« vydal Gavin Carlyle řLond., 1865, 5 sv.). Srv. životopisy l-ovy od Wilksa (2. vyd., 1860) a Mrs Oliphantové (3. vyd. 1865). 3) I. Theodore, spisovatel amer. (* 1809 v New Yorce — f 1880 t.), synovec l-a 1), provázel strýce svého na cestách po Španě- lích (1828) jako jeho tajemník, potom byl atta- chéem vyslanectva severoamer. v Paříži a Lon- dýně, až r. 1836 jmenován byl prof. dějin a krásného písemnictví na Genevské koUeji v New Yorku, působil v r. 1848—51 na Free Acadaroy tamže. R. 1854 přijal svěcení kněž- ské v protest-episkop. církvi a stal se rekto- rem církví islandských, po nějakou dobu rektorem Dívčí Školy sv. Jana v New Yorce. Napsal kromě jiných práce: Conquest of Flo^ rida by Hernando de Soto (1835, nové vyd 1857); Fountain of Living Waters (1854); Tiny Footfall (1869); More than Conqueror (1873). 4) I. John Henry Brodribb, známý jako Henry I., slavný herec angl. (♦ 6. ún. 1838 v Keintonu u GÍastonbury), byl pečlivě vy- chován a jevil od útlého mládí vášnivou lásku k divadlu; r. 1856 vystoupil poprvé v Sunder- landě jako Orleans v »Kichelieuovic. Potom hrál pultřetího roku v Edinburce v »Theatre royalc a 25. září 1859 debutoval na »Princess* theatre« v Londýně; pobyl tu však pouze tři měsíce a po řadě přednášek dramatických v sále Crosby odešel do Glasgowa (1860). R. 1861 hrál na král. divadle v Manchestru, kde pobyl 5 let a založil si pověst hlavně svÝm Soudamorem v Diona Boucicaulta hře >Hunted downc. R. 1866 engažován byl pro St. James*theatre v Londýně, kde vynild v úloze Doricourta v »The BeUe's stratagem«. V pros. 1867 přešel do Queens theatre, pak cestoval po venkově a vrátiv se do Londýna dosáhl obrovského úspěchu v květnu 1870 ve Vaudevillu jako Digby Grant v Alberyho komedii »Two roses« (300 předst.). R. 1871 objevil se poprvé v Lyceu, z něhož učinil i jako herec i jako ředitel nejpřednější di- vadlo londýnské. Debutoval tu v úloze vraha (Matyáše) z »The Bellsc, kusu spraco váného podle »Polského židac Erckmanna-Chatriana, hrál pak Richelieua Bulwerova, Karla I., Eug. Arama a j., načež r. 1874 odvážil se na Ham- leta útokem tak smělým a hlubokým, že roz- vířil hluboce všechnu kritiku a obecenstvo. Po Keanovi a Kembleovi odvážil se na největší problém herecký. Ponětí jeho, zprvu prudce diskutované, je dnes přijato již a tradováno dále. Následovali nové tvorby ze Shakespeara: Makbeth (1875), Othello (1876), Richard III. (1877), Shylock, Benedikt a j., jež pojistily mu slávu prvního herce angl. Zatím stal se také ředitelem a majetm'kem Lycea a se spo- lečností svou, z níž vyniká věrná jeho part- nerka miss Ellen Terry, podnikl řadu cest, z nichž přední r. 1883, 1884 a 1886 po Ame- rice. Z jiných tvoreb Jeho poslednějšího ob- dobí jmenujeme Meíistofela, Filipa Španěl- ského (v Tennysonově »Queen Maryc), Lud- víka XI. (v Boucicaultově spracování dra- matu Delavignyho), Wernera íByronova) a j. I. je velikolep^ realistický představitel povah temných a zločinných nebo hloubavých a spojuje zejména znamenitě nejvyšší žár i chlad ve výtvorech stejně širokých jcuco ucelených. Není virtuos, nýbrž pojímá celý kus jako' umělecký celek a snaží se zejména o harmo- nickou souhru, v níž i druhové jeho přichá- zejí k platnosti přiměřené jich úkolům. S F. A. Marshallem vydal kriticky Shakespeara s poznámkami a úvody specialistův (Glasgow a Edinb., 1887 a n., 11 sv.). Dojmy l-ovy z Ameriky vypsal tajemník jeho Josef liatton, Henry l-'s impressions of America (1884, 2 sv.). — Srv. Archer, H. I., actor and ma- nager (Londýn, 1883). Sld. firvingla Hook. f., rod rostlin z řádu hoř- koňovitých (^Simarubaceae) s květy oboja- kými, kališními lístky 4 — 5, malými střecho- vitými, korunními plátky 4—5 podlouhlými, předešlých několikrát delšími, v poupěti stře- chovitými. Tyčinky 8—10 na zpodu tlustého polštářkoviténo terče vetknuté mají teninké nitky a, okrouhle vejčité prašníky. Semenník 2pouzdrý s pouzdry Isemennými, čnělkou šidlovitou, zakřivenou s jednoduchou bliznou. Plod jest dosti veliká, podlouhlá, poněkud smáčkla, jednopouzdrá, jednosemcnná pecko- více 8 tlustou dužninou. Semena zploštělá mají klíček s krátkým pníčkem a ploskovy- pouklými dělohami. Stromy někdy veliké s te- ninkými větvičkami, krátce řapíkatými, kožo- vitými, lysými, podlouhlými, zpeřenožilnými listy a malými, žlutavými, jako konvalinka páchnoucími, stopkatými ve volné, úžlabní nebo konečné laty sestavenými květy. Ze 4 známých druhů rostou 2 v tropické Africe, 2 na Malackém poloostrově a v Kočinčíně. Plody všech 4 druhů se pojídají, zvláště se- mena, v jejichž dělohách podobné jako v řa- pících listu a kůře nalézají se lysigenní du- tiny arabin obsahující, obdané pletivem na tuk bohatým. Ze semen druhů asijských při- pravuje se tuk Cay-cay, jehož užívají k dě- lání svíček. Z pražených semen afrického druhu \. gahonensis Baill. připravují tuk dika zvaný, jehož lze užívati k výrobě mýdla, po- mád a pod. Ze semen téhož druhu a cukru připravují lacinou, dobře chutnající čokoládu. Tvrdé dříví těchto stromů hodí se dobře na dělání kolu. Vs, Xnrins^láiili náboženská sekta nazvaná po svém zakladateli Edwardu Irvingovi, jejíž přední dogmatický článek jest víra v blízké příští Kristovo a jež čítá nym' (1892) asi 50.000 stoupenců, z nichž 8000 asi v Německu. Roku 760 Irwell — Isaak. 1834, kdy Irving zemřel, měli I. již osm kaplí v Londýně. Albury, majetek sira Henryho Drummonda, bankéře londýnského, maece- náše Irvingova, byl jejich střediskem. I. při- jímají zřízení apoštolská a jsou přísně hierar- chicky organisováni. R. 1835 ustavilo se dva- náct apoštolů, jež rozdělilo zemi ve dvanáct okresů; jim podřízeni jsou proroci, evange- listé, pastýři — obecné to úřady církevní — dále andělé, starší, kněží a jáhnové, úřady to obce. Ritus l-nů vypůjčený z církví řecké, římské a anglikánské je veími bohatý. Apo- kalyptický mysticismus charakterisuje l-ny. Včři, Že církve protestantské jako katolická Í^sou v úpadku; poslední soud je blízek; jen :do poddá se vedení Ducha sv., unikne zkáze a bude zachráněn. R. 1838 vyšli z Anglie věrověstové irvingiánští do všech zemí evrop- ských, sešli se po 1260 dnech (Apokalypsa, 11, 2 a n.) v Londýně, vyrovnali různé roz- pory a počali znova missionářskou činnost. V Německu šířili se I. hlavně od r. 1848; v Berlíně hlavně osobnosti z vyšších kruhů byli získány k l-nům (mezi jinými duchovní Kópper, spisovatel Wagcner a j.); protidemo- kratický ráz irvingianismu a apokalyptická ro- mantika i pompósnost získávaly tu hlavně proselyty. Ve Slezsku Lehnice byla semeni- štěm irvingianismu. Také mezi katolíky v okolí Augšpurku šířili se I., až r. 1857 kněz Lutz v Oberrothu s jinými l-ny byl exkommuni- kován. Ve Virtemoersku a Kurhessích šířil irvingianism hlavně býv. protestantský theo- log H. W. Thiersch. Nyní je tato sekta v zřej- mém úpadku. Srv. Jacobi, Die Lehre' der Ir- vingiten (2. vyd. 1868); Miller, History and doctrines of Irvingianism (1878, 2 svazky); v. Richthofen, Die apostolischen Gemeinden (1884); spisy H. W. Hirschovy (v. t.). Irwell [óruel], pravý přítok Merseye ve stř. Anglii, vzniká při vých. hranici hrabství lankasteiského a teče nejprve k jihu, u Man- chestru, jejž odděluje od Salfordu, obraci se k sz. a ústí se po toku 50 km u Flixtonu. Pro průmysl, a obch. rozvoj Manchestru má I. velkou důležitost. Zr3ni-dyk viz Iren-dyk. Ifl, antický název města Hit (v. t.). Xta, osada rus., viz Issa. Isá (arab.): 1) I. v koránu Ježíš. 2) ben I., marabút flísský, známý z bojů francouzských o Alžír (f 1835), z nejzuřivěj- ších nepřátel Francouzů. Stoje ve službách beje constantinského Hádží Ahmeda byl se Sídí Sáidem původcem povstání, jež potlačil generál Berthezěne. Generál de Rovigo užil ho jako prostředníka při bezvýsledném vy- jednávání s bejem constantinským; aby tento dobrovolně vzdal se Francouzům. Jeho sy- novec stejného jména byl velitelem posádky constantinské proti Francouzům r. 1836—37 a zjednal si po svém vzdání velikou zásluhu o upokojení země. Dk. Zsaak: 1) I. ve Starém zákoně syn Abra- hámův a Sáry a dědic zaslíbení, která Abra- hámovi pro jeho nástupce dána byla. Jméno I. dáno mu z přímého rozkazu Božího. Když I. trochu povyrostl, měl býti od otce vlast- ního obětován, k Čemuž nedošlo, když Abra- hám poslušnost naprostou ukázal a l-ka sku- tečně obětovati chtěl. Manželka l-ova, R<*- beka, s počátku byla neplodnou, posléze po- rodila dvojčata, Ésaua a Jakuba. I. vynikl v životě zbožností a trpělivostí, pro kterouž zvláště sv. otcové l-a za předobrazení budou- cího Messiáše považovali. Abrahámovi uči- něná zaslíbení byla též l-ovi dvakráte od Boha opakována. Zaměstnáním l-ovým byla orba a chov dobytka, v obem mu Bůh velice požehnal, tak že bohatstvím svým až závist budil. Když sestárl, chtěl Esauovi, ač nehod- nému, jako svému prvorozenci dáti požeh- nání, avšak připuštěním Božím a vinou Re- beky a Jakuba dostalo se tohoto požehnání od slepého l-a Jakubovi, který boje se před bratrem musil do Mesopotamie prchnouti, kdež si nevěstu nalézti měl. Když se Jakub po 20letém pobytu vrátil, zastihl svého otce l-a ještě na živu; brzy na to I. zemřel jsa 180 let stár. dk. 2) I. (Isaac, Izac, Ysach, Yzac) Hein- rich, slavný kontrapunktik (• kol 1450 — 1 1517 ve Vídni), prodlel po delší čas v Itálii, zprvu ve Ferrařc, načež byl varhaníkem ve Florencií za Lorenza Magnifica z Medici v le- tech 1477—89, konečně obrátil se do Říma, odkud povolán ke dvoru cis. Maximiliána I. do Vídně. O původu jeho nejsou hud. histo- rikové sjednoceni. Ambros opíraje se o tra- dici, jež nazývá jej I. von Prag, nevylučuje možnost, že pocházel z Prahy, jiní míní, že byl původu něm., ježto v Itálii jmenován byl »Ar- rigo Tedesco« (Jindřich Německý). Naproti tomu odhalil Edmond van der Straeten v Brus- selu l-ovu závěť r. 1516 ve F^lorencii sepsa- nou, z níž vysvítá, že byl vlastně původu flanderského s rodným jménem Henri van Hugucs. To nemálo důležité jest proto, že i. není vlastně skladatelem něm., za nějž do- sud pokládán, nýbrž nizozemským, čemuž ostatně nasvědčuje většina jeho skladeb, ne- soucích se rázem druhé doby školy nizozem- ské, k níž lnul I. pod vlivem styků svých sjosquinem de Pres, Agricolou a j. Sem ná- ležejí mše, z nichž zachovány jsou: Charge de deuU, Misericordia Dominiy Quant yay an cor, La Spagna, Commc femme (vyd. r. 1506 Petruccim pod titulem Missae Henrici I.), Salvě nos a Frólich Wesen (v Graphaeových »Mis- sae X1II«, 1539), O praeclara (v Petrejově •Li- ber XV missarum«, 1539), Mi^sa solemnis, De apostolis (v l-ové Chorále Constantinum 1550), Carmhtum, Uii musque de B*scajr (v Rhaw- sové »Opus decem missarum< 1541) a některé rukopisné v bibl. brusselské, mnichovské a vídeňské; pak motetta zachovaná v četných sbornících XVI. stol. Jinak jest zastoupen ve skladbách l-ových živel italský menší, něme- cký větší měrou. Tímto vyznačují se něm. písně l-ovy (pro sbor) obsažené ve sbírce »115 guter newer liedlein«, vydané r. 1544 norimberským nakladatelem H. Ottem. Mno- hým z nich vytýká se drsnost v harmonii i melodii, avšak některé pro melodickou Isaak ben Abrahám — Isabella. 761 ušlechtilost ještě nyní stavěny jsou jako vzor svého druhu, na př. Mein Freuď in aller Welt, Bauern Tóchterlein a j. Melodie písně ínspruk, ich muss dich lassen ve chrámích protestant- ských dosud se zpívá na duchovní text O Welt^ ich muss dich lassen a Nun ruhen alte Wdlder, I. započal i spracování ofíicií na všecky ne- děle a svátky roku církevního na základě gregoriánského kantu firmu v bassu nastu- pujícího (Norimberk, 1555, 3 sv.), v čemž po- kračoval Žák jeho L. Senfí. Zajímavo jest, že ve zmíněné svrchu mši Carminum shledává Ambros vtroušeny staročeské melodie ta- neční, z čehož uzavírá na česk^ původ l-ův. \? iMiak ben Abrahám, židovský učenec XVI. stol. (• v Trocku na Litvě — 1594). Pro- slul spisem Chisut hammúnd (obrana víry proti křesťanství), jenž jest nejdůkladnějším spisem svého druhu v literatuře rabbínské. Dokončen Jos. Malinovským. Vydán v Amster- dame r. 1750, opětovně latinsky. XsaaldJ: 1) I., biskup čemigovský, přišel r. 1389 z Cařihradu na Rus a několikráte byl prostředníkem mezi Moskvou a Rusí litev- skou. R. 1397 provázel metropolitu Kipriana z Kijeva do Moskvy a r. 1408 byl v průvodě Svidrigajla Olgerdoviče, knížete litevského, u dvora velkoknižete Vasilije DimitriieviČe. R. 1415 účastnil' se cirk. sněmu svolaného velkokníž. Vitovtem ku volbě Grigorije Cam- blaka za metropolitu kijevského. 2) I. Boriskovič-Černčickij, biskup lu- cký a ostrožský (f 1641), k žádosti knížete K. K. Ostrožského založil roku 1602 klášter ostrožský, kde vydal několik církevně-slov. knih, jako Oktojich, Dialog o sv. víře a j. Bi- skupem stal se r. 1621, ale již po dvou létech byl vypuzen fanatickým uniatským biskupem I. Pocapovským. R. 1624 žádal v Moskvě jmé- nem metropolity Jova Boreckého o přivtělení Malé Rusi k Moskvě. Do r. 1632 řídil své bi- skupství z Kijeva. Srv. V. Ivanov, Jepiskopy drevněj luckoj eparchiji (Počajev, 1891). iMibean (izabój, franc, viz Isabella 3). Zsabel, barva, viz I za bel. Zsabel^ t. Ysabel, Isabella Č. Mahaga, nejjižnější, co do velikosti druhý ostrov ve skupině německých ostrovů Salomonských (vých. od N. Gumec) mezi 7«24'— 8«39' j. š., 158» 11'— 159^54' v. d., zaujímá s přilehlými ostrůvky 5840 km*, jest v nitru ještě málo znám, celkem hornatý (Marescot 1189 m). Dobré přístavy: Prasíin v sz., Estrella na vých., St. George v jihu. Manningstrait dělí jej v sz. od ostr. Choiseul, Indispensablestrait v jv. od ostr. Manningu. Melanesian-Mission působí zde domorodými missionáři. Ostrov objevil 9. ún. 1567 Hernando Gallego. Isabella, portug. a špan., Alžběta, jméno mnohých královen. Isabella: 1) I. Sv., sestra Ludvika sv., krále franckého (f 22. ún. 1271). Založila klášter Longchampský u Paříže. Památka její světí se v její den úmrtní, dále 31. srpna. 2) i., královna angí., dcera franc. krále Fi- lipa IV., byla r. 1308 provdána za Edvarda IL, kterému vsak mnoho věrnosti nezachovávala. Byla prý nejkrásnější ženou té doby, ale po- vahou podobala se svému otci jsouc ctižádo- stivá, rozmařilá a udržovala poměr s Rogc- rem Mortimerem. Získána od strany lanca- strovské vystoupila r. 1326 proti Edvardu II., porazila ho a nabyla takového vlivu, že par- lament 30. ledna 1327 prohlásil Edvarda za zbavena koruny a jmenoval syna jeho Ed- varda III. nástupcem pod poručnickou vlá- dou matky jeho l-ly, která vŠak řídila se vůli Mortimerovou a svolila k tomu, by Mortimer Edvarda II. dal úkladně zavražditi. Po 4 lé- tech ujal se Edvard III. sám vlády i dal Mortimera popraviti a l-lu vězniti. Zemřela r. 1357. Pro dějiny důležitá jest tím, že od ní Edvard III. odvozoval své právo na ko- runu franc. proti rodu Valoiskému. 3) I. (Isabeau), královna franc. (♦ 1371 — t 1435), dcera ba vor. vévody Štěpána, byla provdána za Karla VI. a od r. 1392 za du- ševní choroby manželovy předsedala státní radě a vládě podléhajíc nejprve vlivu vévody Orléanského, po jeho zavraždění řídíc se ra- dou vévody burgundského Jana. Správa obou byla velice zištná, tak že r. 1417 sám dau- phin Karel postavil se v čelo strany pro- tivné, prohlásil se za vladaře, zabavil jí na- shromážděné jmění a dal ji střežiti v Toursu. Pomoci Jana Burgundského uprchlá a 2. list. 1417 vydala ke všem městům list, že před- sednictví v státní radě a vedení vlády ji prá- vem náleží. Jmenovala burg. vévodu svým náměstkem a svolala parlament do Amiensu, ano 14. čce 1418 podařilo se jim zmocniti se Paříže, i vládli krutě pronásledujíce přívržence dauphinovy. Po zavraždění Janově spojila se s Filipem, synem zavražděného, a 21. květ 1420 zavřela v Troyesu smlouvu s angl. Jin- dřichem V., za kterého provdala svou dceru Kateřinu, a jmenovala ho dědicem a vlada- řem celé Francie. Po smrti Karla VI. r. 1422 ztratila úplně vliv a vážnost ve Francii i v Anglii. 4) I. Kastilská, též Katolická, královna špan. (♦ 1451 — t 1504 v Medině del Campo), dcera krále kastil. a leonského Jana II., pro- vdala se z lásky za Ferdinanda V. aragon- ského (19. října 1469) a byla od kortezů po smrti bratra svého Jindřicha IV. dne 11. pros. 1469 provolána královnou kastilskou. Uhá- jivši trůnu proti nárokům dcery Jindřichovy johanny, spojila své území s manželovým, a tak učiněn byl počátek k veliké říši Špa- nělské. Byla to paní ducha bystrého, veliké spravedlnosti a péče o pořádek a klid v zemi; proto na ochranu pořádku a veřejné bezpeč- nosti spojila se r. 1474 s městy ve Svaté sdružení (viz Santa Hermandad) a r. 1480 uložila učenci Alonsu Diazovi de Montalvo, by na základě starých zákonníků a nálezů se- stavil zákonník nový, který by vyhovoval po- třebám země a poměrům časovým. Tak r. 1484 vyšly pro celou Kastilii »Ordenan9as realesc. Omezila výstřednosti šlechty; zvýšila státní příjem ze 3Vs milí. dukátů na 26 milí, dosa- zovala na všecky úřady muže schopné a zkou- šené a vymohla na papeži Sixtu IV., aby nej- 762 Isabelie — Isabey. vyšší úřadové církevní byli v Kastilii osazo- váni jen rozenými Španěly, a r. 1478 svolení, by proti židům a Maranům, kteří na oko se stali křesťany, zřízena byla inkvisice, jeŽ král. výnosem z 2. ledna 1481 poprvé vešla v čin- nost. Rádci svému kardinálu Ximenesovi ulo- žila, by provedl mnohé opravy církevní a klášterní, a konečně r. 1491 v ležení před Granadou podepsala smlouvu s KriŠtofem Columbem. Měla 5 dítek, z nichž Johanna byla provdána za Filipa Sličného, syna Max- miliána I. 6) I. Maria Luisa, královna špan. (* 1830), nastoupila r. 1833 po smrti otce svého Fer- dinanda VIL, který zrušil zákon salický a přenesl na ni nástupnictví pod poručenskou vládou královny Marie Kristiny. Ustanovení to vzbudilo v zemi válku občanskou (1833 až 1840), nebo strana vojska apoštolského pro- hlásila králem Dona Carlosa, kterého také Baskové uznali. Vladařka opírala se o stranu ústavní; když však po vítězství Esparterově nad Carlisty počala vládnouti proti ústavě, byla r. 1840 donucena vzdáti se vladařství, kteréž zůstalo v ruce Esparterově do r. 1843, kdy I. byla prohlášena za plnoletou; vládla s počátku dobře, snažila se smířiti různé strany politické a prokazovala lidu mnoho dobrodiní; ale vrozená smyslnost svedla ji s pravé cesty, neboť zanedbávala povinnosti své a zanechávala vládu svým důvěrníkům a milcům, kteří snažili se zavésti zase absolu- tismus. Země neužila klidu, povstání na všech stranách ohrožovala vládu, která měníc stále ministerstva sama sobě podkopávala půdu. Konečně r. 1868 spojily se všecky strany re- voluční a zřídivše revoluční juntu prohlásily povstání právě v době, ve které I. vyjedná- vala s Napoleonem III. o obsazení Říma voj- skem špan. I. opustila Španělsko, vydala pro- test proti zřízení republiky Špan., ale 25. čna 1870 vzdala se nároků na trůn ve prospěch svého syna Alfonsa (XII.), po jehož nastou- pení r. 1875 byl jí návrat povolen. Z man- želství s churavým Františkem d*Assisi vyšel Alfons XII. (t 1886) a 3 dcery: I. ř* 1851), provd. za prince Gaětana, hrabete z Girgenti ; Maria della Paz (* 1862), provd. za bavor. prince Ludvíka; Eulalia {* 1864), provd. za prince Antonína z Montpensieru. I., asteroida objevená 12. list. 1879 J. Pali- sou v Pulji. Střední jasnost v opposici 12'5, průměr 36 km, označení (ÍJjN. Gs, I., ostrov, viz Isabel. I., druh koňský, viz Izabel. iMibelle [-bel] Charles Edouar d, stavitel franc. (* 1800 v Havru). Cestoval 4 léta po Itálii studuje taméjší stavby, načež vrátil se do Francie a zsd^ídil si stavitelskou kancelář. Z budov jím provedeních jmenujeme: divadlo v Béziersu, lázně ve Vichy, uměleckou a ře- meslnickou školu v Angersu, celnici v Roue- nu a j. I. napsal: Les édiflcet circulaires et les dómes classés par odře chronologique (Paříž, 1843—56). Isabelllna banra viz Izabel. iMibellin řád: l. Portug. řád založený od prince regenta Jana (VI.) pro dámy za zásluhy o sirotky a nemocné. Znamení řádové jest zlatá medaille, ozdobená kolem zlatými rů- žemi a stuhami, s postavou sv. Alžběty udě- lující almužnu a s nápisem Pauperum solatio (k útěše chudých), stuha jest Červenozlatá s bí- lým okrajem ; právo řád udíleti má jen portug. královna. 2. Královský americký řád Isabelly Kastil- ské, zal. r. 1815 od Ferdinanda VII. o třech třídách: velkokříže, kompturského a rytíř- ského kříže. Znamení jest Červeně emailo- vaný kříž se zlatými paprsky od středu men rameny vybíhajícími, na nich modrý štít se začátečními písmeny zakladatele a heslo Pcít IsabeHa Catholica. Kříž visí na zeleném věnci vavřínovém a nosí se na bílé stuze se dvěma žlutými pruhy. Isabey [izabéj: 1) I. Jean Bapt, franc. malíř miniatur a íithograř (♦ 1767 v Nancy — t 1855 v Paříži), žák Girardeta, Claudota a po r. 1786 Dumonta a Davida v Paříži. Po- prvé upozornil na sebe podobiznou Marie Antoinettjr\ později (1805) jmenován od Na- poleona I. dvoř. malířem cis. Joscíiny, načci stal se učitelem kreslení cis. Marie Louisy a ředitelem slavností. Také Karel X. jmenoval ho dvoř. malířem a Ludvík Filip konservá- torem veřejných sbírek (1837). Na podnět Talleyrandův maloval I. podobizny splno- mocněných vyslanců na Vídeňském kongrcssu r. 1814. Hlavní jeho díla, Vídeňský kougress a Přehlidka vojska prvního konsula v Tuiieriích, nalézají se v zámku Windsorském a v Louvrů. Z ostatních jeho dél uvádíme: Napoleon (olej. podob, v Nancy); Napoleonova návštěva v to- vámi v Jouy (1806, ve Versaillech) ; Král Ge- róme Bonaparte (Drážďany); podob, velkovév. badenského (galerie v Baden-Badenu); podob. Marie Virtemberské (1838); podob. Bonaparta jako prvního konsula v uniformě gardových granátníků; podobizny Ludvíka XIII., krále pruského, císaře Alexandra a jeho maufelky, velkokni(at Michaela a Mikuláíe, veikovévÓJ- kyné výmarské a j. Jeho malované podobizny Napoleona I. patří k nejlepším, jaké máme; jako zvláštnost druží se k nim také malba na porculáně Napoleon se svými maršály a gene- rály (1805). Mimo to lithografoval I. také Cestu po Itálii (30 listů). Biografii l-ovu na- psal Taigny (1859), částečně na základě vlast- ních zápisek umělcových. J-k. 2) I. Éugéne Louis Gabriel, malíř franc, syn a žák před. (♦ 1804 v Paříži — f 1886 l.). účastnil se výpravy do Alžíru (1830) jako královský malíř marin. Z jeho děl nalézají se v museu versaillském Bitva u Texelu (1839), v museu bordeauxském Pú{ár parníku Austría^ v Nantech Stroskotáni korábu Emery, v Mar- seille Vesnice na pobře{i, v Perpignanu Potok, v Montpellieru Bouře, v Královci Zakotvené lodi, v Hamburku Pobřeží u Entretatu v Nor- mandii. Dále provedl díla: Pohřeb námořního důstojníka \a Ludvika XV L\ Alchymista; Po- kušení sv. Antonína a j. V pracích svých za- choval I. z části romantické tradice kolorí- Isaccea — Isajev. 763 stické pochodící z atelieru Delacroixova, čímž výhodně odlišoval se od svých souvěkých klassicistů; vynikal také v podání skvostných kostýmů a drahocenných látek. J-k. Isaooea. rum. jméno města Izakča (v. t.). IsaQtfrdr, místo na sz. Islandu při menší zátoce mořského zálivu Isaíjardardjupu s vý- tečným přístavem, zkvétajícím obchodem a 8—900 ob. Isas^Ogé (z řec), úvod, uvedení, průprava, hlavně k védě nějaké, za účelem, by stala se tato přístupnou. Odtud setkáváme se i s l-gou jako názvem různých elementárních knih, hlavně úvodů do nauk filosofických, dále do bible. O posledním viz Biblický úvod. — Isagogickýf uvádějící do něčeho, za úvod sloužící. — Isagoglka, věda mající předmě- tem svým isagogu. Isag^on {z řec), rovnoúhelník, stejnoúhcl- ník ; ísagonický, rovnoúhlý, stejnoúhlý, stejno- hranný. Isag^oras, syn Tisandrův, po vypuzení Pei- sistratovců náčelník Šlechty athénské, která nesouhlasila s opravami Kleisthenovými. Vy- zval svého přítele, spartského krále KÍeomena, ku pomoci, a ten r. 508 př. Kr. zmocniv se Athén obsadil všecky úřady šlechtici; I. stal se archontem a asi 700 podezřelých rodin bylo z města vypověděno. Novým řádům po- stavila se na odpor buIé a tu I. chtěje za- bezpečiti sobě moc a ochranu Sparty ode- vzdal Kleomenovi Akropoli. Tím pobouřen byl lid, tak že oblehl Akropoli, kam se byli taJcé náčelníci Šlechty utekli, a donutil KÍeo- mena, že se po třech dnech za volný odchod vzdal. Přívrženci l-rovi byli zjímáni a popra- veni, on sám uprchl do ciziny. Imí Katsuš ika, japanský kreslíř pro uměl. průmysl, Žák Hokusaiův. Jeho skizzovníky jsou v četných vydáních po Evropě rozšířeny, mezi nimi zejména dílo s illustracemi dvorního ži- vota (vyd. 1864 ve 2 sv.). Od l-e pochodí také buddhistická modlitební kniha (1851) a kniha o 6 sv. líčící život jakéhosi buddhisti- ckého kněze ^1858). Zsalái: 1) I. prorok isr. viz Jcsaias. 2) I. Bratr viz Cibulka Isaiáš. ImIos, řecký řečník, syn Diagorův, vrstev- ník Isokratův, pocházel nejspíše z Chalkidy na ostr. Euboii. Působil po válce pelopon- nésské a dožil se vlády Filippovy ; zachované řeči pocházejí z let 390—340 před Kr. Žil v Athénách nejspíše jsa mctoikos a živil se vyučováním řečnictví a spisováním řečí pro tý, kdo měli nějaký process, neboli byl činný jako logograf. Jeho jménem kolovala za staro- věku jakási učebnice rhétorikv {xéivif) a 64 řečí, z nichž 14 považováno bylo za nepravé; všecky jeho řeči odnášely se ku přím soud- ním {yévaq Simavixóv) a to soukromým {Xóyoi ISitoTLiioi). Nám docilována ien skupina řečí týkajících se pří o dědictví {Xóyoi iiXtjqlkoí)^ aie i z té, počtem původně 13 řečí, patrně odpadnutím posledních listů původního ruko- pisu (archetypu), máme jen 10 celých a znač- nou část 11. řeči. Mimo ně máme několik zlomků, z nichž nejdelší, Dionysiem Halikar- nasským zachovaný, pochází z řeči za právo občanské jakéhosi Eufiléta, jejŽ démos £r- chia chtěl vyškrtnouti ze seznamu svých ob- čanů. I. slynul za své doby jako auktorita řečnická ve sporech dědických; byl znám jako dovedný obhájce, jenž uměl přes zna- menitou přesnost a určitost dědického práva attického všelijaké uskoky a vytáčky vložiti v řeči psané pro své svěřence. Pro tento 'účel také formálně řeČi jeho prozrazují větší umění než na př. řeči Lysiovy; také jsou vy- pracovány pečlivěii a ozdobněji, po způsobu více Isokratově. Naproti tomu stránka po- vahopisná (i]d'07eoUa) v nich nevyniká tak, jako u Lysia, ač to snad také z veliké části spadá na vrub rozdílnosti látky a obvyklého předmětu u obou řečníků. Poměr jich obou již starověký životopisec hledě k obratnosti l-ově naznačil slovy: »l,ysiovi člověk byl na- kloněn věřiti, i když hájil- nespravedlivého člověka, kdežto I. býval podezřelý, i kdyŽ řádného obhajoval.c Vydání řečí l-ových uspo- řádali : Schdmann (Greifswald, 1831), Bůrmann (Berlín, 1838), Scheibe (Lipsko, 1874), mimo to ve sbírkách řečníků řeckých Reiskeho, Dob- sonově, Bckkerově, Baiterové a Sauppeho. Překlady: Dobsonův (latinský, Lond., 1828) a Sch5mannův (něm., Štutg., 1829^. Více o něm viz: Blass, Attische Bereasamkeit, II. díl ; Jebb, The Attic Orators firom Antiphon to Isaeus (2. vyd. Lond., 1893, II. díl). Ča. IsaJev Andrej Aleksějevič, polit, oeko- nom ruský (♦ 1851). Absolvovav v Petrohradě práva, odebral se na universitu lipskou a hei- delberskou. R. 1875 vstoupil do služeb mosk. gubernského zemstva a zabýval se studiem t. zv. kustarného průmyslu v mosk. gubernii. Později konal podobná studia v Německu, ve Francii a ve Švýcarsku. R. 1879 svěřena mu stolice politické oekonomie a finančního práva v jaroslavském právnickém lyceu. Téhož roku podal petrohradské universitě dissertaci (Pro- myšlennyja tovariščestva vo Franciji i Germa'- niji) na hodnost magistra polit oekonomie a r. 1881 dissertaci doktorskou {Artéli v Rossiji), Od r. 1888 jest soukr. docentem polit, oeko- nomie na universitě petrohradské a prof. po- licejního práva v Alexandro vském lyceu. Lite- rární činnost započal I. na konci r. 1874. Psal tenkráte do Rus. Vědomostí články o ocko- nom. otázkách. Z prací jeho sluší uvésti: Pro- mysly Moskovskoj gub. (1876); Zadači i metody političeskoj ekouomiji (1879); Osvoboi(démje kre- sfjan ot krépostnoj \avisimosti v Rossiji (1881); O mérach k ra\vitiju artéljnago proi\yod5tva (1882); Gosudarstvennyj kredit (1886); Očerk téoriji i politiki nalogov (1887); Boljšije goroda i jich vlijanije na obščestvennuju ^iíiiíl887); Naši finansy i podochodnyj nalog (1887); Nu^na-H \emskaja statistika (1888); O tichniČeskom obra- lovaniji kak mérě sodéjstvija kustarnym pro- myslam (1890); Pereselenija v russ. narodnom choijajstvé {1S91)\ Néuroiaj i golod {IS92\ pře- loženy do franc. a něm. jazyka); Načata po- litičeskoj ekonomiji (1894), kterýžto spis patří k nejlepším rukovětím politické oekonomie v ruském jazyku. Četné články l-a přinesly 764 Isajlovič — Isametrály. též časopisy Juridičeskij Věstník, Russkaja Myslj a j. Xsajlovló Dimitrije, spisovatel srbský (* 1783 v Dolju ve Slavonsku — f 1853 v Bě- lehradě), vystudoval v Karlovcích a filosofii v Pešti, načež byl gymn. professorem. R. 1830 povolán ze Somboru do Bělehradu za pro- fessora na tamější lyceum a r. 1838 stal se zde přednostou v ministerstvě osvěty. R. 1840. jmenován hlavním sekretářem senátu a r. 1848 vrchním inspektorem všech škol. Vydal: Před- loženi je istorije pragmatičeske kralj. Ufíorskoj (1814); Istorija trgovine ot početka světa do uasi vremena (1816); Sjemački bukvar s pre- vodom srbskim (1838); Francou^sko-srbski rječ- nik (1850); Latinská gramatika (1851) a j. V r. 1832—33 byl redaktorem »Srbských No- vin*. Isák (Isaak), jméno dvou byzant. císařů: 1) I. Komnénos (1057—1059), syn Manuela Erotika Komnéna, měl za manželku Kateřinu, dceru bulh. krále Jana Vladislava, čímž nabyl velikého jmění a statků v Malé Asii. Byl obrat- ným vojevůdcem a nabyl takového vlivu, že mu císařovna Theodora ze žárlivosti odňala vrchní velitelství; ale po její smrti r. 1057 pro- hlásil ho patriarcha s ostatními velmoži proti Michalu Ví. za císaře. I. porazil t. r. Michala u Nikaic, vstoupil na trůn a vládl pevnou rukou snaže se upraviti pokleslé finance státní a zavésti opravy v úřadech a vojenství, háje Při tom účinně zemi ohrožovanou Maďary a ečeněhy. Když patriarcha mu vyhrožoval, že ho zbaví koruny, kterou mu oal, poslal ho I. na Prokonésos do vyhnanství a dosadil patriarchu nového, tak že církev stala se na vládě závislou, R. 1059 pro churavost uchýlil se do kláštera učiniv tu chybu, že nejme- noval statečného svého bratra Jana nástup- cem svým, ale ministra Konstantina Duku. Zemřel r. 1061. 2) I. II. Angelos (1185—1195), nástupce Andronika Komnéna, panovník slabý, rozma- řilý, povzbudil svým vyděračstvím a krutostí r. 1186 povstání Bulharů, kteří od té doby zachovali svou samostatnost. R. 1189 spojil se se Saladinem a odpíral křižákům převoz přes Bospor, až donucen byl jej povoliti. Zlá vláda jeho a neúspěchy politické byly r. 1195 příčinou nového proti němu vzbouření, v je- hož čelo postavil se bratr Alcxios, který ho svrhl a zajal, načež I. byl oslepen a uvězněn. Za 4. války křížové získal l-ův syn Alcxios IV. křižáky, kteří r. 1203 dobyli Cářihradu a do- sadili l-a a Alexia; když však nemohli splniti sliby učiněné, oblehli křižáci r. 1204 poznovu město, ve kterém vznikla vzpoura vedením Alexia (V.) Murzufla; Alcxios IV. byl sesazen a I. zemřel ve vězení. Isak Argyrus, mnich a hvězdář, žil kolem r. 1360 a psal o cyklech měsíčních, o zatměních slunce a měsíce, o scházení se slunce s mě- sícem, o astrolabu, jakož i o přepočítávání údajů Almagcstu z roků egyptských a pole- dníku alexandrijského na roky římské a pole- dník cařihradský. VRý, Isakda viz Izakča. Zsakov: 1) I. Jakov Aleksějevič, zakla- datel přední knihkupecké firmy rus. (♦1811 — t 1881), vydával od r. 1829 různé sbírky a spisy, z nichž zasluhuji zmínky »Klasnaja biblio- tčka«, »Zapiski inostrancev o Rossijic, »Biblio- těka putěšestvijc, »Polnoje sobranije sočině- nij A. S. Puškina« a j. — Srv. V. I. Mcžov, SistČmatičeskij katalog rus. knig, v>'daných firmou l-a (Petr., 1877 a 1880). 2) I. Nikolaj Vasiljevič, generál ruský (* 1821 — t ^89lX byl rodem šlechtic mosk. gubernie a vzdělav se na vojen, akademii, účastnil se několika výprav na Kavkaz, po- chodu do Uher a obrany Sevastopolu. Po válce krimské jako plnomocník ministra vnitř, záležitosti prozkoumal stav malých rolníků v pobaltických guberniích a účastnil se pří- pravných prací při reformě selského stavu. R. 1859 jmenován kurátorem učebného okruhu v Moskvě a r. 1863 hlavním náčelníkem vo- jenských škol. Jeho péčí a přispěním ministra Miljutina podniknuta úplná reorganisacc Škol těchto, zakládána paedagog. musea, knihovny a zřízeno mnoho nových ústavů. R. 1881 se stal členem státní rady. Isakovló Nestor, spisovatel srb. (* 1806 v Novém Sadč — f 1857 t.), byl professorem na gymnasiu novosadském a vydal: Primer otčinske Ijubavi (1840); Iljada i jedna noč (1845i 4 sv.). Mnohé jeho práce uveřejňoval »Srbsk, Ijetopisc iMida viz Isolda. Isambert [izánbér] Frangois André, právní historik a advokát franc. {* 1792 v Au- nay, Eure-et-Loire — 1 1857 v Paříži). Vystu- dovav práva stal se r. 1818 advokátem při kassačním dvoru. Byv r. 1830 od provisorní vlády jmenován redaktorem publikace Bulle- tin des lois a radou kassačního dvora, stal se t. r. poslancem. Byl členem opposice, roz- hodným antiklerikálem. Zvolen po únorové revoluci r. 1848 za Eure-et-Loire do konsti- tučního shromáždění, náležel k pravici a vy- stupoval proti socialistům. Když však při volbách do legislativy zvolen nebyl, vrátil se r. 1849 ke kassačnímu dvoru. R. 1854 pře- stoupil k protestantismu. Vydal ohromné pu- blikace: Recueil complet des lois et ordonnances á compter du i. avril t8í4 (Paříž, 1820—30, 17 sv.) ; Recueil général des anciennes lois fran^aises, se Jourdanem, Decrusym, Armetem a Taillandierem (t., 1821—33, 29 sv.); Annaies politi ques ou manuel du publicisté^ précédées ďune dissertation sur le droit public et le droit des gens (t., 1823, 5 sv.. 2. vyd. 1826); Traité de la voirie (t., 1825—30, 3 sv.) ; Code électoral et municipal (2. vyd. t. 1831, 3 sv.); État re- ligieux de la France et de rEurope (t., 1843 až 1844, 2 sv.) ; Histoire de Justinien, překlad (t., 1856, 2 sv.). Znamenité jsou jeho soudní řeči fíaidoyers (1831, 3 sv.). Spis Pandectes fran^aises a834, 2 sv.) zůstal nedokončen. Iflambm, zříceniny egypt., viz Ibsambol. Isametrály (z řec), čáry zavedené Dovem, spojující místa povrchu zemského, na kterých průměrná teplota za některý měsíc v jistém roce má stejnou odchylku od normální prů- Isandula — Isar. 765 mémé teploty tohoto m^íce, odvozené x po- lorováni za delií fadu let. Pka. Iiutduls, Isandhlwana, místo v jiíni Africe v sí. části lemĚ Zulů poblií řeky Buf- fato na cesté do Greytownu, památné bitvou 22. led. 1879, v niŽ Cetewayo se svými 18.000 Zulv úplné potfel oddéleni 1600 Angličanů pod Cheíms fordem. iMUismony (z f ec . ) . čáry spoj u^ ic i místa stej - ně průmčrnéailyvétrui sestrojil je Brault. Pka. IlUigrlm VII Isegrim. iMuiomaly holosnrlokA vii 1 s a o o ra a I y thermické. sice, jsou téi i. t roční a pro jednotlivé mě- síce. Anomálie tepelná tilavnč jest zpQsobena nestejným roidélenim souje a moře, moř- skými proudy a převládajícím smčrem vétrO. Ma jiiní polokouli jsou odchylky od středních teplot rovnobčiek nevelké; tím vétji jsou na severní a sice ve vétSích Šířkách má soui niíšf, mofe vySií nci prAmérnou teplotu; v menáich ŠÍFkácti jest to naopak. Karty l-aí sestrojili Dove, Teisserenc de Bort (18T8), dále Spitaler (1887). S. F. Batchcider (1894) na zá- klade isothermických kart Buchanových. Dr. Precht vial la normální teplotu oikoli pouhý Isanomaly tnagitatlaké jsou dle Ale- xeje Tilla čáry spojující místa stejné odchylky od středních hodnot elementů magneitčnosti lemské (deklinace, inklinace a intensity], kte- réito střední hodnoty vypočetl dle map od Hansteena, Ermana a Petersena, Sabina, Creaka a G. Ncumayera aj. pro kaídých 10° iířky pro doby 1829. 1842, 1880 a 1885 (Ale- xis de Tillo, Tables fondamentalcs du magne- tisme terreslre a Atlas des isanomales et des variations séculaires du magnetisme terrestre, Petrohrad, 1895). O l-iách m-kých jedná téí W. v. Bezold (Der normále Erd magnetismus v Sitiungsber. d. Berl. Ak. d. Wiss. 1895). na. Isanomaly thsnnloké jsou dle Dovea čáry, které spojuji místa stejné odchylky (ano- maUe) od normální teploty příslušné rovno- béíky. Normální teplotou nazval Dove prů- mérnou teplotu šířkového kruhu; tuto obdržel tak, ie určil střední roční teplotu 36 bodů stejné od sebe vzdálenvch na jednom kruhu šířkovém a vzal i nicn prAmčr. Jako jsou čáry isothermické roční a pro jednotlivé mé- •■• T^lotx pod ocnuikn. průměr, nýbri onu teplotu, kterou by ta ona rovnoběžka měla. kdyby na povrchu zemském suchá zemč a moFe rovnoměrně byly rozdě- leny, a na základě toho sestrojil nové tepelné I, (.Meteor. Zeitschr.. 1894). Sella (t., 1896) za normální teplotu bére průměrnou teplotu dvou bodů stejně od rovníku na obou polo- koulích vzdálených a nazývá ji holosférickou normální teplotou, na rozdíl od Doveovy nor- mální teploty rovnoběžky na jedné polokouli, kterou lze nazvati hémisférickou; spojením míst, která mají stejnou odchylku od této nor- málné teploty, sestrojil I. holosférické. Fba. Itar, ant. harus, ve středověku Ysara neb Isura, řeka vznikající v Tyrolsku téměř sev. od Inipruku v údolí Hinterauském (Kar- wendelské hory) jako Halleranger Bach (později Lafatscher Bach). 1740 m n. m. Přijavši několik potoků, proráží 22 km od pra- mene v soutésce Scharnitzské (anC. Porta Claudia) vápencové Alpy, mění dosavadní záp, směr v severní a vstupuje do Bavor. Přes Mitttnwalde teče takto ai po Krúnn. Odtud 766 ísara — Isatis. bére se východně, přijímá s pravá přítoky Riss, Dirrach a Walchen (z jez. Achenského, ústí 728 m n. m.)» obrací se od ústí ř. Wal- chen zase k severu a počíná se v alpském štěrku záhy rozvětvovati. U Tólze (648 m) opouští hory a provázena jsouc nyní rovnými nebo mírně stoupajícími břehy uchyluje se poněkud více k ssz. Tento směr převládá až k ústí Loisachy (s leva pod Wolfratshausen, 569 m n. m.). Odtud až k Freisinsám (472 m n. m.) jest směr řeky ssv. V mnicnovské ro- vině přestávají vyšší břehy vůbec a krásná, zelená I., protekši Mnichovem, ubírá se v šíři 130— 320 m mezi četnými ostrovy skrze Erdin- ská blata k sev.-vých., přijímá pod Moosbur- kem (409 m n. m.^ svůj největší přítok Am- meru, jež přináší za nízké vody 22 m> ve vteřině, o něco dále s pr. str. menší přítok Semptu a ústí se, urazivši 352 km, u Isar- múnde (308 m n. m.) pod Deggendorfem s pr. str. do Dunaje, jemuž přináší i za nízké vody 110 m» ve vteřmé. Úvodí udává se na 9039*3 km*. Spád činí v hor. toku 4 — 77oo» ™czi Tólzem a Freisingami 2*5, odtud až k Moosburku ok. 1-7, načež klesá až k ústí na 0-77Voo- Ná- sledkem tohoto silného spádu jest splavnost i při značném množství vody nepatrná. Počíná sice I. již u Tdlze býti splavna, avšak jen pro vory a pouze po vodě. wa hygienické poměry Mnichova má I. následkem velkého spádu a poměrně značného množství vody, jež vlivem kamenité a štěrkovité povahy dna jest velmi čistá, rozhodně příznivý účinek. I. jest národní řeka bavorská, ro ní byl pojmenován i kraj isarský (Isarkreis),jeiií zaujímal nynější Hor. Bavory. Srv. Gruber, Die I. nach ihrer Ent- wickefung u. i. hydrologischen Verháltnissen (Můnchén, 1889); týž, Die Bedeutung der I. als Verkehrsstrasse (t., 1890). Šv. Xsara, starověké jméno franc. řeky I sere. Iflaria. Rodovým jménem I. označují se dosud jisté konidionosné stavy plodní, jak se zdá, vesměs příslušné k jistým houbám vře- ckatým (Ascomycetes) z oddělení tvrdohub {Pyrenomycetes), Ačkoli u četných druhů rodu I. dosud se neví, ke kterým známým formám askomycetů přináležejí, přece u některých příslušnost ta určitě neb aspoň pravděpo- dobně jest prokázána. Tak dle Fuckela ná- leží I. brachiata ku tvrdohoubě Eleutheromy- ces subulatuSf dle Tulasnea jest I. farinosa konidionosný stav tvrdohouby Cordyceps mili- tarts (v. t.). Rod I. spolu s rody Isariopsis, Dematophora (v. t.) a Dacrina tvoří skupinu Isariaceí, význačných konidionosnými vlák- ny houbovými, spojenými v přímé, kolmo ze svého podkladu se zvedající nitkovité, kyjo- vité nebo sloupkovité plodonoše (stromataV jež v hořejší části nesou výtrusy (konidie). Kod I. má kyjovité nebo nitkovité plodonoše, jež namnoze zůstávají jednoduché, zřídka se rozvětvují, při čemž plodní vlákna dole na- vzájem rovnoběžná nahoře odstávají a na svém konci nebo na konci svých větvi četné jednobuněčné výtrusy oddělují, jimiž plodo- noš celý jest poprášen. \. farinosa vyznačuje se plocíonoši 2Va až 5 cm vysokými, jedno- duchými nebo rozvětvenými, kyjo vitými a stopkatými, bílými. Kyj bývá konidiemi po- moučen a skláciá se z rozvětvených plodních vláken, nesoucích krátké vstřícné nebo pře- slenité basidie s řetízkem konidií na konci každé. Parasituje na housenkách a pupách rozličných motýlů. Jak de Bary zjistil, vni- kají kííČní vaky z vysetých konidií skrze otvory průdušnic do těla housenek, kde v krvi tvoří četné válcovité buňky rozmno- žovací (t. zv. cylindrické konidie), které do- stávše se do celého oběhu krevního housenku posléze zahubí. Myceliová vlákna z řečených konidií válcovitých vzešlá rozrostou se v ce- lém těle a vysílají pak z něho četné plodo- noše konidionosné. I. způsobuje v některých měsících (od srpna do listopadu) zhoubné epidemie, kterými četní motýlové (též pra- šte vnik borový; berou za své. I. eleutherato- rum má plodonoše až 6 mm dlouhé, zohýbané, větvité, bílé, pak šedivé a usmrcuje různé brouky, zvláště střevlíky a májky. I. spheco- phila s plodonoši vláknitými až 10 cm dlou- hými, nerozvětvenými, světle hnědými para- situje na vosách. Některé druhy rodu I. na- cházeny bývají na odumřelých částech rost- linných. Tak na listech stromů, kořenech, hnijících houbách bedlo vitých (Agaricineač) vyskytuje se I. brachiata s plodonoši přes 1 cm dlouhými, tuhými, barvy bílé, na zpodu žlutými. Náleží prý jako konidiová forma k askomycetů Eleutheromyces subulatus. Na hnijících větvích stromů a na houbách od- umřelých roste I. citrina s plodonoši až 6 mm vysokými, zprvu jednoduchými, pak silně roz- větvenými, žlutými, na koncích zúženými a hákovitě ohnutými. Na topolový^ch a buko- vých listech odumřelých vyvinuje se někdy I. epiphylla s kyj ovitými, bílými, aŽ 6 mm vy- sokými plodonoši. Ič Zsariaoeae viz Isaria. iMÚUur viz Issachar. Isatln, C^H^NO^, oxydačný produkt indo- modři, zářové hranolky při 200« tající. Téí syntheticky umějí jej chemikové poříditi. /6i. Xjiatis L., boryt, rod rostlin z řádu křížo- květých řCrttCí/ťrae Juss.), obsahuje jedno- leté nebo avouleté, přímé, větvité, lysé a sivě ojíněné neb i měkce chlupaté, pořídku i plst- naté byliny s celými, na lodyhách často sípo- vitými listy a zpravidla žlutými, bezlistennými květy na štíhlých, za plodu často visutých stopkách. KaliŠní lístky jsou stejné, tyčinky volné, bez přívěsků, mezi nimi na lůžku jest 6 žlázek. Šešule, dosti veliké, smačklé, čárko- vité, podlouhlé nebo vejčité klínovité, jsou jednopouzdré, uprostřed dřevnaté, rohovíte nebo jako zkostnatělé a na okrajích ztluštělé nebo lupenitě křídlaté; uvnitř leží jediné, vi- suté semeno. Ze 30 po Evropě, sev. Africe a sev. i střední Asii rozšířených druhů roste také u nás b. barvířský (I. ťmctoria L.), dvouletá, až 1 m vysoká, větvitá, lysá a sivé ojíněná bylina s listy dolejšími řapíkatými, podlouhle kopinatými, hořeními střelovitým zpodem objímanými. Šešule, podlouhle klíno> vité, asi 3kráte tak dlouhé jako Široké, jsou Isaure Clémence — Isel. 767 íernohnědé, napřed u(até, vykrojené nebo uokrouhkné. Kvete v kvétnu a t íervnu na křovinatjch stráních, vinidch, hráiích i bře- ifch. Boryt obsahuje indigo a proto druhdy jej ve velkém pěstovali zvláště ve Francii, OÍirinsku, v Luíici a Braniborsku jakoito rostlinu barvířskou ku barvení na modro a leleno; nyní se pěstuje sice, ale mnohem méné. Za časŠ Rudolfa Habsburského, jeni r. 1209 dal v Durinsku pobořiti přes 60 hradů loupciných rytířů, aeli Erfurtští na rozváli nach hradů těchto boryt. Julius Caesar vy pravuje ve svém spise o válce gallské, í Britové barvíce se borytem (vitrum) mívati v bitvách vieířcnl velmi straSné. E>ruhdy uží- valo se borytu také v lékařství (Nerba ha- tidis í. Gtaiti). Listy borytu třikrát v roce ■e odi^iávajf, v chomáče nebo kuličky sba- Injl a k barveni upotřebujl, ač se nynf^uílvá vice indiga pravého, k némui se k vůlí ilspoři néčo borytu přidává. Ze semen tlačí se tuČný olei, jchoi lie jako lněného upotřebiti. "" iMure Olémeno* [ízór klémSBs] vii iMiiul*, ve starověku krajina v Malé Asii meíi Pisidií, Kilikil, Lykaonií a Frygií, na jihl prostoupena byla svahy Tauru, na severu Eřecházela v pustou, beivodou, solnou step. Ilavní místa byla Isaura a Lystra, Obyvatelé, Isaurové, byh přibuzni s Pisidy a za válek perských obývali na svazích Tauru, za válek diadochů roziířili se na sever, ano pronikli do Kilikic, odkud jako odviiliví mořští lou- peinfci ohrolovali vých. části moře Středo- zemního, Konsul ServiliuB, který obdriel pří- '" "' Isauricus, ve válce 78 — 76 pf. Kr. zatlačil ice od břehů, ale nezničil, coí nepodařilo ini Pompejovi; i v dobČ císařské udrleli i samostatnost, ano proti císaři Gallienovi (253 — 268 po Kr.) povstal tu proticísař Tre- Sellianus, který prohlásil Isaum za své sídelní něsto. Moc Isaurů zničil teprve východoHm- iký císař Anastasios I. v Šestileté válce {492 ai 498). Xganrloiu. I ._ _. konsula Servilia a císařů řec. Zer iMtnrové viz Isauria. X«bos«t, ISbóSet. původně líbaal, syn nástupce Saulův. Pří smrti otce svého byl 35lety I. od svého strýce Abnéra (v. t.) za krále prohlášen, brzy musel však ustoupiti Davidovi, byv Abnérem opuStěn. Zemřel la- vraiděn byv ve svém vlastním domě v Ma- hánaim, kam před FiliStinskýmí se uchýlil, ik. Iww[-ka]: 1)1. Damnoniorum viz Exe- ;r 1). — a) 1. Silurům viz Cacrleon. Xm. pravý přítok Allery v pruském vlád. bv. iQneburském v Hannoversku; vyvěrá malého jezírka sev. od Wittingenu nedaleko hranic saské Staré Marky, teČe celkovým směrem k jjz., ústí se u Gifhomu a jest 50 Je dl. XKBbel (hebr.; viz Jesabel. IsaCJord, záhv Kattcgattu na sev. pobřeii Sjacllandu. Vchod tvoři záliv Spodský, nafei rozvětvuje se zátoka na vých. Roskíldenord a láp. I.; tento opět dělí se na Holb^fjord a Lammerfjord. V pozadí l-u jest ostr. OverŮ. V zátoce Bramnáswiiské nachází se od r. 1882 cvičebna stanice torpédového loďstva dán- ského. Ziegbem [isechemj, město v arr. rousse- laerskéro belg. provincie Západní Flandry, na pr. bř. Mandelů a na trati Brůgge-Kor- trijk záp. flanderské železnice, má výrď>u kra- jek, plátna, obuvi a klobouků, tkalcovny vlny, pěstění tabáku a 9965 ob. (1890). Xiégorla {Imj-fo^Ltt), v demokratických stá- tech u starých Řeků, zvlájtč v Athénách, rovné právo kaidého občana epitimního, aby volně ve sněmu pronesl své mínění o záleiitostech obecních; právem tím se demokratická rov- nocennost občanská zvláStě charakteríso- vala. J-ehí. IlCgrlm, stř.-hor.-něm. ísengrím, t, j. se le- lezným helmem, st.-něm. příjmí bohatýrské, v něm. báji zvířecí jméno vlka, předního reka jejího. Jména toho dostalo se mu asi ve Flan- dřich na konci XI. stol. Z pol. XII. veku [asi 1147) datuje se jii latinská báseň Tten- grimut vlámského klerika magistra Nivarda z Gentu, vyprávějící bajku jií dříve známou, jak lev byl vyléčen koití staienou l-ovi, Xaal [íu]: 1) t., vrch v Tyrolsku jii. od In- ipruku, 749 « n. m. Jest s něho krásná vyhlídka na InSpruk a údolí Innu; na vrcholu jsou pěkně zřízené sady, velkolepá zemská střel- nice, museum a střelnice tyrolského, císař- ského pluku mysliveckého; několik pomníků Tyrolanů padlých r. 1809, 1848, 1859 a 1866, 768 Iselastické hry — Lago ďlseo. mezi nimi pomník Hoferův od Nattera, odha- lený r. 1893, vojenský Slavín a j. Vnitrem vrchu veden 653 m dlouhý tunnel Brennerské dráhy. R. 1809 byl I. jevištěm četných bojů mezi Tyrolany vedenými Hoferem, Špeckba- cherem, Haspingerem a Teimerem a vojsky franc. a bav., v nichž Tyrolané konečně pře- moženi. 9) I., přítok Drávy v Tyrolsku. Vzniká na jihozáp. svahu skupiny Vet. Venedigeru (Um- baikees na již. svahu breíherrenspitze) a teče nejprve vjv. až k Windisch-Matrci. Toto horní údolí l-y sluje Virgenské. U Windisch-Matreie přijímá I. potok z údolí Tauerského a tvoří 25 km dl., Široké a úrodné údolí Iselské. Řeka vlévá se po toku 55 km s 1. str. do Drávy u Lienzu. Do l-y ústí též neobyčejně roman- tické poboční údolí Kalserské a Deffereg- genské. Zselastioké hnr sluly u Řeků závody, ji- miž vjezd vítězů ao rodného města ve ve- řejných slavnostech byl oslavován. Iselastl- cum byla u Římanů odměna, která od cí- saře byla udílena vítězi, jenž vjezd svůj sla- vil. O obou děje se zmínka v listech Plinio- vých X, 119 a 120. Cfe. Iselin: 1) I. I sak, filosofický spísov. něm. (♦ 1728 v Basileji — 1 1. 1782), studoval práva a filosofii v Gotinkách, pobyl v Paříži, kde vešel v bližší styky s Rousseauem a Buffonem, a stal se po svém návratu tajemníkem státní rady basilejské, potom deputovaným sněmu spolkového. Nejznámější jeho dílo, jež rychle v 5 vydáních se rozšířilo, jest Geschichte der Menschheit (Frankf. 1764, 2 sv.). Mimo to po- cházejí od něho: Vermischte Schriften (1770, 2 sv.J; Ephemeridtn d, Menschheit (1776—82, 7 sv.) a Paedagogische Schriften (vydal Gó- ring 1882).^ 2)1. (izelenj Henri Frédéric, sochař franc. (♦ 1824 v Clairgouttu, dep. Haute Saftne), žák Rudého. Prováděl allegorické sochy, jako Ele- ganci pro foyer velké Opery v Paříži, a četná poprsí portraitní, z nichž uvádíme: marquisa Afoustiera^ prince Bauffremont-Courtenaye^ hr. Rambuteaua^ generála Moriciére, Clauda Ber- narda (vesměs pro mus. versaiílské) ; poprsí Doni\ettiho (pro konservatoř); básníka Picarda (pro Institut de France); presidenta Boi/^ciutf (v mus. Luxembourském) a j. Dále pochodí od něho ještě mramorová socha cis. Napo- leona III. 3) I. Friedrich (* 1829 — f 1882), působil jako professor na střed, školách v Bernu a dobyl si velkých zásluh o řádné upravení školského i spolkového tělocviku ve Švýcar- sku. Velice cennou jest sbírka jeho dějinných studii v oboru tělocviku, kterouž po smrti jeho vydal Dr. Meyer: Beiíráge lur Geschichte der Leibesúbungen (1886). Schnr. Xselin de Lanaa jizián ď lanój, jm. šlecht, rodu, ienž na Rolandě v Burgundu vládl a z něhož František Claudius ve třiceti- leté válce sloužil v řadách vojska císařského, kde se stal plukovníkem kyrysníkův a ge- nerálmajorem. Sňatkem s Annou roz. šlech- tičnou Desfoursovou a vdovou po Mikuláši de Nogrell dostal se na Žihobce v kraji prá- cheňském. V Chebu dobyl 17 švédských ko- rouhví, kteréž panovníkovi svému osobné odevzdal, začež od něho zlatým řetězem ob- darován. Když měl v Brusellu vstoupiti pod velitelství prince z Aehrenberka, uražen jsa odřekl se svého důstojenství a žil se svou chotí v Burgundsku, kde r. 1661 zemřel a pochován v Mont Boisonu; choC jeho (f 1673) pohřbena u Dominikánů v Besangonu. — Fer- dinand, Františkův syn, oblíbil si též stav vojenský a jako podplukovník uvázal se r. 1683 v Žihobce. S první manželkou svou Petronillou hr. z Grandmont-Chastillonu měl dceru Hyacintu, 8 druhou Annou de Maignin syna Františka Justina, který se stal set- níkem ve vojsku císařském (f 1704 v Mni- chově), a Markétu Alžbětu, provdanou ba- ronku Serini. Dle nápisu na zámku žihobe- ckém posud zachovaného vystavěl zámek ten Ferdinand r. 1688 a držel k Žihobci též Stra- šín až do své smrti r. 1700. Vdova jeho hrab. de Maignin koupila r. 1700 Strádal ke zboží po něm pozůstalému a vše r. 1701 sama trhem ujavši ve prospěch dětí prodala r. 1710 k 2i- chovicům. Klf, Isenaoum (středolat.), Eisenach. Isenbart fiz^bár | Emile, malíř fr. (* v Be- sangonu 1846). žák Fouartův. Maloval krajiny ze svého domova: Les v horách u Doubsu (1872); Pramen Dessoubru (1876); Skály uPlou- gastelu (1879); Potok v Černém úáoli (Val- Noir, 1888); Jitro na břehu Doubsu (1891); Dědina Aíonthier-Hautepierreská (1894) a j. Isenberg^ £. W., missionář něm. (* 1806 v Barmenu — f 1864). Vzdělav se v Basileji, působil nejprve v Habeši (1834—44), na to do své smrti v Indii. Z literární jeho činno- sti uvádíme Amharische Grammatik (Lond., 1841). Dk. z Zsenberka viz ze Železnice. Isenbuiy, samostatné panství roztroušené ve velkovév. Hesském a v prus. prov. hcssko* nassavské, 825 km*, hornaté, ale bohaté na rudu železnou, na sůl a půdu, která plodí výborný len a tabák. Rod l-ů náleží mezi nejstarší panovnické něm. rody, neb svým praotcem Gerlachem sahá do Al. stol. Roz- dělil se ve veliké množství pobočních větví, z nichž vynikají: 1. Í.-Offenbach-Bigstein- ská a 2. I. Bůdingenská, založená hrab. Janem Arnoštem (f 1673). Hlavou prvé větve jest Karel z l-u (♦ 1838), známý svým spi- sem Die neue Ara in Baden (Frankf., 1866). Isennlm viz Isegrim. Zsennag^en, ves a hl. město kraje v prus. vl. obv. lůnneburském, jest sídlem zemské rady, soudu, má evang. kostel, ústav šlechti- čen v býv. cisterciáckém klášteře a 124 ob. (1890). — Kraj isenhagenský má na 817*57 km* v 72 venkovských obcích 16.402 ob. (1890). Lago ď Zmo [-izéo], též Sebino, ant. La- cus Sebinus n. Sevinus, jezero flordovité po- všechného směru od sev. k jihu na jižním úpatí Alp v ital. prov. Brescii a Bergamu. Jezero, utvořené řekou Oglio, vlévající se sem na sev. a odtékající v jihu, nalézá se Iser — Isére. 769 185 m n. m., jest 25 km dl., 2 — 5 km Šiř., má rozlohu 61'4 Ařm', stř. hloubku 150 m, největší hl. 250 m, tak že dno jeho nalézá se 65 m pod hladinou mořskou. Okolí jest velice ma- lebné. Na příkrém záp. břehu nalézají se skalní terassy Monte Bronzona (1330 m) a Monte Torezza. V jihu mezi Sarnicem a Iseem sáhá již jezero do roviny. Po vých. horském břehu vede z Isca do Pisogna sméle založená silnice, nad liíž se zvedá Monte Guelielmo do v^še 1956 m. Uprostřed jezera nalézá se malebný Monte ďlsola, na němž jsou rybář- ské vsi Siviano a Peschiera a zříceniny hradu. Vedle tohoto většího nalézají se ještě 2 malé ostrůvky San Paolo a Loreto. Důležitější místa při jezeře jsou v severu, záp. od vtoku Oglia Lovcre, jihových. od vtoku Oglia Pi- sogne, ves se značným průmyslem železář- ským. V jihu při výtoku Oglia Sam i co se značným průmyslem hedvábnickým a lomy pískovcovými, dále k vých. Iseo, místo, jež dalo iezeru jméno, s 1981 ob., j. obec 2546 ob. (1880), pěstováním oliv, hedvábnictvím, jir- chářstvím. Také rašelina se zde nalézá. Z Isca a Sarnica vedou trati připojující se k želez- nici Brescia-Bergamo. Iser, něm. jméno ř. Jizery. Isera [ízéra], místo v již. Tyrolsku u Ro- vereda (v. t.), Mont Ifléran |m6ntizerái)j, Col d*l., prů- smyk v Alpách Grajských na franc. půdě (dep. savojský) blíž hranic ital. mezi krajinami Ta- rentaise (údolí Isěry) a Mauricnne (údolí ř. Are), dosahuje výše 2769 m v příčném hře- benu, jenž spojuje skupiny Sassiére a Vanoise. Jest schůdný pro soumary a umožňuje na franc. území spojení mezi Mal. Sv. Bernardem a Mont-Cenis. Hl. rozvodí mezi Rhdnem a Pádem nalézá se dále k vých. Iflóre [izérl: 1) I., ve starověku Isara, značný levý přítok Rhdnu, vyvěrající ve výši 2400 m n. m. z ledovců na sev. straně Mont Iseranu ve franc. dep. Savoie; teče klikatým tokem k záp. přes Seez, Moutiers-en-Taren- taise, Albertville a Gresy, přijímá u Chamous- setu s 1. str. ř. Are a vstupuje u Fort Barraux do dep. I. Zde protéká směrem jihozápadním úrodné, 48 km dl. údolí Graisivaudan, jedno z nejkrásnějších údolí Francie, načež u Gre- noble obrací se k sev.-záp., u St. Quentinu opět k jihozáp., kterýž směr zachovává až k svému ústí nedaleko Valence v dep. Drdme. I. jest 290 km dl, málo áiroká, ale hluboká a prudká, splavná v délce 160 ^m, aČ ne bez obtíží. Z přítoků důležitý jsou s pr. str. Arly, ústící u Albertville, Eure v dep. I. a Her- basse v dep. Drdme, s 1. str. vedle ř. Are ještě Breda v dep. I., Drac, ústící pod Gre- noblem, a Bourne, ústící u St. Nozairé. 2) i., departement v jihozáp. Francii, utvořený ze sev. části bývalé provincie Dau- phine, mraniČí na sev. s dep. Ain, na severo- S^chodé s dep. Savoie, na jihozáp. s dep. autes Alpes a Drdme, na záp. s dep. Ar- děche, Loiře a Rhóne; povrch 8289 34 km*, obyv. 572.146 (1891), na 1 km* 69, coi proti r. 1886 (581.680) značí značný úbytek l-647o. OttftT Slovník Naučný, iv. XII. 37/7 1897 Dep. jest větším dílem hornatý, prostoupený na jihových., na 1. bř. řeky l-ry, Kottickými Alpami, v nichž vystupují Aiguille ďOlan 3883 m n. m., La Meije neb Aiguille du Midi 3916 m, Grand Pelvoux 4103 m, Pie de Belle doně 2981 m, St. Taillefer 2864 m, Grandes Rousses 3476 m a j. Na pr. bř. l-ry jest sku- pina la Grande Chartreuse 2087 m n. m. Odtud skláni se půda celkem k záp. a sev.-záp. čásC dep. zaujímá rovina prostoupená četnými pásmy pahorků, mezi nimiž jest mnoho jezer, bažin a rybníků. Z jezer nejvčtší jest Paladru, rozsáhlé bažiny jsou u Burgoinu, Cessieux, La Múre a St. Laurentu du Pont. Dep. náleží k úvodí Rhónu, jenž tvoří jeho sev. a záp. hranici. Středem dep. protéká od sev.-vých. k jihozáp. I. Jihových. odvodňují přítoky l-ry Breda a Drac, sev.-záp. přítoky Řhdnu Guiers, Bourbre, Gére, Varěze a Dolon a pravé pří- toky l-ry. Podnebí jest celkem zdravé, v alp- ském pásmu spíše studené než teplé, ale značně nestálé; jmenovitě v hlubokých údo- lích střídá se teplota často ve velikých extré- mech. Zima jest velmi tuhá. Z celého po- vrchu zaujímaly r. 1891: 3237 km* pole, luka a pastviny 649 km*, 300 km* vinice, 565 km* vřesoviště a 1809 km* lesy. Půda jest úrodná namnoze jen v údolích, z nichž vynikají údolí Graisivaudanské a Oisanské. Pěstují se pše- nice (r. 1891: 1,573.324 /// na 114.009 ha\ žito (317.325 hl na 21.555 ha), oves (429.748 hí), pohanka (201.139 hí), proso, kukuřice, bram- bory (21 milí. 7), konopí, jetel, luštěniny, řepka, tabák (23.954 q), mnoho ovoce, jme- novitě jablka, kaštany, vlaské ořechy, mandle a moruše, víno (281.286 hl na 29.020 ha), lé- kařské byliny a j. Stav doBytka r. 1891: 32.443 koní, 8572 mezků a oslů. 205.700 kusů hovězího dobytka, 151.211 ovcí, 39.818 koz a 50.493 kusů dobytka vepř. Znamenité jest sýrařství a vynikají jmenovité sýr sassena- geský a sýr oisanský. Velmi intensivně pěstí se bourci, kteří r. 1892 poskytli 297.464 kg hedvábí. Včelařství vykazuje 34.050 úlů. Ry- bolov v řekách nevalný. Ze zvířat volně ži- jících nacházejí se v horách svišti, kamzíci a tu i tam též medvědi a vlci. Co do užiteč- ných nerostů jest I. z nejbohatších dep. Fran- cie. Nejdůležitější jsou Železo, kamenné uhlí (1893 156.030 /), rašelina (2071 ř)» stříbro, olovo, aluminium, břidlice, mramor, sádra, stavební kámen a j. Též má dep. Četné mi- nerální prameny a lázně (Allevard, Uriage). U Vifu jest pramen zápalného plynu. Prů- mysl jest velmi značný. Železné hutě a oce- lárny, hl. v údolí Gery, r. 1893 produkovaly 34.212 tun surového železa a 5677 tun oceli, dále jsou zde továrny na výrobky měděné a zinkové, na niti, sukno, kartoun, konopné plátno, hedvábné látky, rukavice (hl. v Gre- noble, kdež zaměstnáno jest na 20.000 děl- níků), na papír (v Rives a jinde 35 továren s 3500 dělníky), na čalouny, sáčky, mýdlo a j. Značná jest též výroba kořalky a likérů (Char- treuse). Obchod jest dosti čilý a vyvážejí se hlavně průmyslové výrobky, víno, dříví, ko- nopí a vlna. Splavných vodních drah jest 51 770 Iserin — Ischaemia. 181 km, národních silnic 5388 km, železných drah 410*7 km. Vzdélání obyv. vyniká daleko nad průměr celé Francie. Z vyšších škol jsou zde 3 fakulty v Grenoble, lyceum, 4 kolleje a 10 škol sekundárních. Dep. patří k XI. ar- mádnímu sboru a rozděluje se na 4 arr.: Gre- noble. La Tour du Pin, St. Marcellin a Viennc s 45 kantony a 563 obcemi. Hl. m. Grenoble. Srv. A. Lanfrey, Carte physique. politique et économique du departement de ťl. (Gre- noble, 1889); Crozet, Description topogra- phique. historique et statistique des cantons du dep. de VI (1870). Iserin, miner., viz Ume nit. Iserlohn, hl. m. kraje v prus. vl. ob v. amsberském, na říčce Baaru v přívětivé hor- naté krajině, 246 m n. m., na trati Letmathe- Fr5ndenberg pruských státních drah, sídlo pošt. a telegr. úřadu 1. třídy, zemské rady. soudu, hl. t^mflio úřadu, obchodní komory a fiHálky říšské banky, má 3 evang. a 1 kat. farní kostel, synagogu, novou radnici, měst- ské reálné gymnasium s reální školou, vyšší dívčí školu. Královskou školu umělecko-prů- myslovou pro odbor kovové industrie, střední školu pro chlapce, sirotčinec, kovový po- mník Viléma I. od O. Geyera (1883) a oby- vatel 24.722 (1895). I. jest z nejstarších prů- myslových a obchodních mést Vestfálska. Průmysl vyvinul se zdě iiž v XV. stol. Jsou zde slévárny 2eleza, strojírny, ocelárny, 19 to- váren na jehly s 2000 děln., drátovny, zin- ková huC, továrny na zboží bronzové, mo- sazné, niklové, z nového a britannského stříbra, z nového zlata a cínu, 8 továren na udice, továrny na kovové svícny, nábytek, vozy, cestovní potřeby, lučebniny. mlýnky a j. V blízkém okolí doly na kalamín. Šřícením starých šachet v těcnto dolech bylo město několikráte ohroieno. Obchod velmi rozsáhlý i 8 cizinou. Na blízku veliký železný kříž na paměť bojů za osvobození Německa r. 1813 až 1815. I. jest rodištěm theologa G. F. Strausse, K l-u patří též čásf blízkého továrního místa In der Grůne, kde objevena byla r. 1868 Dechenská jeskyně krápníková. — Kraj má na 332-47 km* ve 3 městech a 27 venk. obcích 70.002 ob. (1890). Isemla, hl. m. kraje ve středoitalské prov. Campobasso na menším přítoku Volturna a trati Cajanello-I. středomořské síti žel. drah, malebně položené mezi vrchy Matese a Azzo, sídlo biskupa, má papírny, mlýny na olej, výrobu krajek, plátna, sukna a zboží hrnčíř- ského, minerální pramen a 7678, jako obec 9015 ob. (1881). I. jest stará samnitská Aeser^ nia, kteráž po první punské válce byla zni- čena, ale Augustem znovu postavena. Zacho- valy se zde zbytky vodovodu vedeného vá- pencovou skalou a zbytky kyklopské hradby. K. 1799 dobyli města Francouzové. Trpělo mnoho zemětřesením r. 847, 1349, 1426 a 1804 a jest rodištěm papeže Coelestina V. Kraj má 129.346 ob. (1881). Iserthal, osada česká, viz Jizer od o li. Iseť, řeka v ruské gub. permské a tobol- ské, levý přítok ř. Tobola, systém Obi, pra- mení se v Újezdě jekatěrinburském na vých. svahu Uralu v jezeře Isetském (8Vs ^m dl., 4 km šir.. Ví— 2 m hl, s obvodem 21 írm), teče k j., vjv. a vsv. új. jekat ěrinburským, kamyšlovským, šadrinským a jalutorovským, jest asi 550 Arm dl., ve střed, toku 40—60 m, v dol. toku 80—120 m šir., 1—6 m hl. Břehy l-i jsou až do ústí pobočky Sinary hornaté, vysoké a složené z žuly, ruly, břidlice, pí- skovce a vápence; v této části toku jsou v řece 4 prahy a mezi valouny říčními vy- skytují se horské křišťály, chalcedony a kar- neoly. Níže jsou břehy rovné, porostlé listna- tým podrostem, hlinité, s kostmi a zuby ma- mutími. V řece jest mnoho ostrovů a mělčin, splavna jest pouze z jara. Při pramenech vyskytuje se želez, ruda, láme mramor, mlýn- ský icámen a vápenec, při dol. toku prostírají se krásné luhy; poříčí l-i jest z nejúrodněj- ších krajin za Uralem. Na řece jest několik mlýnů a 2 velkolepé horní a hutní závody: horno-isetský a dolno-isetský. Přítoky na pr. bř.: Sysert, Uktus, Sinara, TěČa, Éorněvka, Mijas, na 1.: Kamenka, Mostovka, Irjum. Zsetsk nebo Isetskaja sloboda nebo Isetskoie. obec v sibiřské gub. tobolské v okr. jaJutorovském na řece Iseti, na po- štovním traktu z Jalutorovska do Šadrínska, s 4790 ob., pravosl. kostelem, školou a výr. trhem. Založen byl r. 1650 pode jménem Isct- skijostrog kozákem Davidem Andrej evým a stal se hlavním místem Isetské provincie, utvořené r. 1737 z distriktu šadrinského, iset- ského, okuněvského a tobolského býv. gub. sibiřské, zrušené r. 1781 při ustaveni gub. permské. Iflfáliáji, město v Persii, vis Ispáhán. Ifl feoit, ovl prodest (lat A učinil to, kdo má z toho prospěch. Ďle této věty hledá se nejen v právu, nýbrž i v obecném životě pachatel nějakého skutku. Ifl. Óeoíl^ zoologický skratek, jímž ozna- čen Isidor Greoffroy Saint-Hilaire. Ibnlflliáik Muhammed Abú Abdalláh, arabský historik z Medíny (f 768 v Bagdádu). Opustiv r. 733 své rodiště, prodléval nejprve v Egyptě, potom v Mesopotamii. Zde sepsal návodem chalífy Mansúra své proslulé dílo biografické Siřet en-ncbbi (Život prorokův), jež stalo se východištěm všech podobných děl v islámu. Nám zachováno částečně v dě- jinách Tabarího, dále v dovedném výtahu arab. filologa Ibn HiŠáma (f 833). O liném díle I. l-ově, týkajícím se dějin chalífů, ne- máme zpráv. Dk. Iflhpeminff [iš-], město v hrabstvi mar- quettském státu michiganského v Spoj. Ob- cích sev.-amer. na křižovatce několika žel. drah, středisko železářského okrsku, který produkuje ročně asi 1*8 milí. tun rud; mimo to doluje se i na zlato. Obyv. 11.197 (1890). IflohMmlA (s řec), název pro lokální anaemii Tviz Anaemia). l-ii způsobuje zúžení neb ucpání tepny, coz přivoděno býti může jednak spastickým stažením její svaloviny, na př. při leknutí, ergotinem, tlakem ze sou- sedství účinkujícím (nádor, jizva, křečovité íschariot — Ischiocavernosus. 771 stažení svalů), změnami pathologickými stěn •cévních, vmetkem, thrombem. Následky uza- vření přítoku krve jeví se bledostí tkaní, ochlazením a trvá-U uzavřeni delší dobu, i odumřením tkané i haemorrhagickým in- farktem. Hva, Isohariot, bebr. I$-karjót, t j. muž kar- jótský, viz fidáš. iBÓhia [iskia]: 1) I., ve starověku lat. Aenaria, řec. Pithekusa, ostrov v Neapolském zálivu Tyrrhenského moře, jihozáp. od mysu Misena, oddělený od pobřeží italského úži- nou 10 km sir., v níž iest menší ostrov Pro- cida. Ostrov, 10 km cil. a 6 iirm šiř, má po- vrch 45-9 km* s 25.020 ob. (1881) a náleží ke kraji pozzuolskému provincie neapolské. jest hornatý a ze 13 jeho sopek nejvyšší jest Epomeo (792 m n. m.), zajímavá četnými sir- nými jeskyněmi, od r. 1302 po Kr. vyhaslá. Ka sev.-vých. vlévá se do moře proud lávy zv. del Arso. Půda jest velmi úrodná, skládá se vesměs z tufu a lávy a rodí výtečné vino a skoro všechny druhy jižního ovoce. Obyv. živí se zemědělstvím, chovem dobytka (hl. koz, 03lů a mezků), rybolovem, plavbou, hmčířstvím a pletením slaměného zboží. Na f-ii jest množství teplých pramenů minerál- ních, hojně používaných. Nejnavštěvovanější § ramen má Casamicciola, pak CastigHone, an Lorenzo a Santa Restituta. Lázeňská saisona trvá od června do října. Podnebí jest mírné a zdravé. V létě jest pravidelné paro- plavební spojeni 8 Neapoli. — I. byla osazena nejdříve kolonisty řeckými z Euboie, kteří viak ostrov opustili následkem výbuchů so- §ečn^ch. Rovněž kolonisté vyslaní na l-ii ze yrafcus r. 450 př. Kr. ustoupili z téže při- Čmy. Pak ostrov byl po delší dobu neobydlen, až teprve Římanům podařilo se l-ii trvale osaditi. Za panství římského byla I. oblíbe- ným letním sídlem bohatých Římanů a též Augustus měl zde palác. Ostrov trpěl mnoho sopečními výbuchy a prudkými zemětřese- ními. V posl. stol. byla zemětřesení r. 1828, 1832, 1881 a 1883, zejména poslední bylo velmi prudké; vyžádalo si 2313 lidských ži- votů a pobořena při tom skoro úplně města Casamicciola, Forio a Lacco Ameno. — Srv. Johnston-Lavis , Monograph of the earth- quakes of I. (Neapol, 1886). 2) I., okr. město na vých. pobřeží ostrova Ischie, sídlo biskupa a úřadů, má pěkný kathedrální chrám, tvrz na 180 m vys. skal- natém polouostrově, nyní státní vězení, dobrý přístav, minerální prameny, mořské lázně, rybolov, hrnčířství, tkaní hedvábí, obchod s vínem, dřívím a dobytkem a 2860, jako obec 6266 ob. (1881). Iflohiadioiis (řec.-lat.), sedací, týkající se části těla, na které nasedáme. V anatomii nazývají se tak v prvé řadě dva výkrojky kosti sedací {incisura i-ca major et minor)^ podmiňující zvláštní podobu při vzchodu pánevnínl ; mohutnými vazy přeměňuji se oba výkroiky v otvory (foramen l-um majus et minus), kudy prostupují svaly, cévy, čivy, kýly. Dále nazývají se tak dolní cévy a čivy hýžďové a pak zvláštní Čiv sedací (nervus I.), jenž jest vůbec nejmohutnějším čivem celého těla. Nerv tento vzniká z t. zv. ple- teně sedací {plexus i.), složené z dolních be- derních a horních křížových nervů míšních, prostupuje z pánve skrze větši díru sedací, opatřuje zadní svalstvo stehenní, probíhá pod schylovači stehenními do jámy zákolenní a na této cestě se rozdělí v zevní a vnitřní nerv zákolenní, jeŽ opatřují svalstvo a většinou i kůži v bérci a chodidle. Zsohiagra (z řec), bolest v kyčlích, sou- střeďující se hlavně na nerv sedací, proto celkem totéž jako ischias. Zsohlas (z řec.), také I. postí ca, neuralgie pleteně sakrální a její nejdůležitější větve, nervu sedacího. Nejnápadnějším jevem jest v kříži a v dolních končetinách podle nervo- vého kmene a jeho jednotlivých větvi se ší- řící prudká, časem i úmorná bolest, která chvílemi zvláště noční dobou paroxysticky vzrůstá. Zkušenost uČí, že neuralgie vzác- nější jest bolestí, která zaviněna jest anato- mickými změnami, zvláště zánětem nervu {neu- ritis ischiadica). JfelikoŽ však zánět vždy dia- gnostikován b^ti nemůže, bývají mnohé jeho případy, aspoň lehčí, jako 1. diagnostikovány. Příčiny pravé l-ady nejsou četný. Obviňují se zvláště vlivy rheumatické, konstitutionelni choroby a změny krve Túplavice cukrová, dna, anaemie), některé infekční processy (ma- larie, syfilis). Tím častější jsou podmínky za- vinující zánět sedacího nervu a sluší jmeno- vati četné pathologické processy pánvičné dutiny a útrob v ni se nalézajících, kloubu kyčelního a jeho okolí, stehna i bérce, dále páteře, plen míšních i míchy samé na místě, na kterém kořeny sakrální pleteně míchu opouštějí — char^teristické jsou bolesti ty při tabes dorsalis a nádorech míchy. Zdá se, Že i prudká refrigerace jest příčinou zánětu, ale jinak jest řada případů, kde původ zů- stává neobjasněn. fiolesti při pravé neuralgii jsou snesitelnější a méně setrvačné, jevy vaso- motorické a trofícké řídký, nervy povrchní nejsou zduřeny. Při neuritidě ischiacucké do- stavuje se v krátké době chudnutí svalů dol- ních končetin, častý jsou rozmanité vasomo- torické a trofické poruchy pokožky, osutiny, velká bolestivost i patrné zduření nervových kmenů. Také se velmi často jeví lateralní vybočení hrudní páteře v stoji a chůzi (i. scoiiottca). Neuritis ischiadica jest úpornou chorobou, která i v příznivých případech te- prve po měsících se hojí a snadno recidi- vuje. l-adě i neuritidě společný jsou bole- stivé body v hýždích i končetině, které leží nad štěpením nervu a na výstupu z hlubších vrstev ku povrchu; tlakem na body lze bo- lest stupňovati. Jelikož bolesti ischiadické po zadní ploše stehenní a bércové se šíří, má i. také název I. postica na rozdíl od i. antka, neuralgických bolestí nervu Jururálního, kter^ uživuje svalstvo a pokožku vnitřní a přední plochy stehenné a bércové. Afx IflohlooaTemosiul (řec-lat.), sval při vý- chodu pánevním, jenŽ vychází z předoSio 772 Ischiocele — Isidor. dílu kosti sedací a upíná se na obaly nadu- řivých těles genitálií, čímž nabývá na úkony téchto ústroji zvláštního vlivu. Zsohiooeíe (z řec.) jest vzácnější druh kýly, jež vystupuje z pánve větší derou se- dací (for amen ischiadicum majus). iBOhlon nebo ischium (z řec), kost se- dací nebo kyčel vůbec, jest dolní oddíl pá- rové kosti bezejmenné, jež tvoří hlavní sou- čásC pánve. Přikládá se z dola ke kosti ky- čelné, tvoříc čásf pánvičky kloubní, z předu pak stýká se s kostí stydkou. Vyznačuje se hlavně mohutným hrbolem sedacím Uuber ťsc/irV), z něhož odbočují mocné vazy ke kosti křížové, ohraničující východ pánevní, a pak svaly schylující končetmu dolní v koleně; na tento hrbol vždy nasedáváme, pročež byla dle něho nazvána též celá kost. Nad ním na- lézá se menší výkrojek sedací (incisura ischia- dica minor)^ trn sedací (spina ischli) a pak větší výkrojek sedací {inc. ischiadica major), útvary, jcŽ na celé pánvi a při různých umě- leckých reprodukcích (tance mrtvých, znázor- ňovaní smrti a pod.) bývají dobře patrný, po případě i žneš varován v. Sr\, ůohiopa^S (řec.-íat.), zvláštní zrůdnost podvojná, kdy dvojčata spolu srůstají bokem. Zsohloreotalls (z řec.-latin.) nazývá se zvláštní klinovitá prostora při východu pá- nevním, ohraničená po straně zevní hrboly sedacími, shora zvcdačem řitním, na vnitřní straně pak dolním koncem konečníku. Topo- graficky je zvláště důležitá, již i proto, že se tu konává řez na kámen. Zsohl: 1) I., řeka v Hor. Rakousích, vy- tékající z jezera sv. Wolfganga na východ a ústící u méstyse l-u do Travný. 2) I., městys a lázeňské místo v okr. hejtm. gmundském v Hor. Rakousích, 468 m n. m. v malebném údolí při ústí ř. l-u do Travný, ve středu Solní komory, na tratích Attnang- Steinach státních drah a 1. -Solnohrad míst- ních drah Solní komory, jest sídlem okr. soudu a c. k. ředitelství salinek, má katol. farní kostel z r. 1755 s pěknými freskami, nový protest, kostel, 2 kláštery, školu kres- lířskou a modelérskou, divadlo, lázeňský dům a salon (kasino) z r. 1875, císařskou villu s krásným parkem a četné jiné villy, pěkné sady, z nichž předními jsou Sophienespla- nadc, Rudolfsgarten s pomníkem kor. prince Rudolfa, Wirerova zahrada s pomníkem dra Wirera a j. a 2272, jako obec 8473 ob. (1890). Vzrůst l-u jako lázeňského místa vzbudil čilý ruch živnostníčky; mimo to provozuje se silně obchod se dřívím. Jsou zde též lomy sádrové. Větší důležitost však má těžení soli. Rapa získaná na Ischelském Salzbergu (996 m n. m.), vzdáleném od l-u na jihovýchod 4 km^ jakož 1 rapa z Hallstadtu vede se rourovody u l-u, kdež v solivárně r. 1771 zřízené se odpařuje. Sůl těží se zde již po 300 roků a r. 1893 výtěžek byl 150170 q. Od r. 1822 jest I. též místem lázeňským a stal se pone- náhlu jedním z nejnavštěvovanějších evrop- ských míst lázeňských. Jsou zde pramen sir- natý Marie Terezie a solný pramen Marie Luisy. Rapa lázeňská, opatřovaná vylouho- váním, obsahuje 23'67o soli kuchyňské, dále sádru, chlorid sodnatý, chlorid horečnatý, bromid horečnatý a j. Simý pramen prýští se z aptychových vápenců jurských a obsa- huje v 1 litru 17 gr kuchyňské soli a 4 gr síranu sodnatého. Vody užívá se vnitřně i ke koupelím. Jsou zde zařízeny lázně rapové, parní lázně rapové, lázně slatinné, jehličnaté, ústavy inhalační, pro léčení studenou vodou a pro léčení syrovátkou a mlékem a j. Též odporučuje se I. pro své mírné, dosti stejno- měrné podnebí (stř. tep. v létě 17-5° C) jako klimatické léčebné místo pro nemoci ústrojí dýchacích. Lázní užívá se proti krticim, ne- mocem vnitřních ústrojů, lithiasi, dně a hae- morrhoidům. Lázeňských hostí bylo r. 1893: 18.830. K obci l-u náleží též nejstarší městys solní komory Laufen nad Travnou s pout- nickým kostelem a 408 ob. (1890). Na blíz- kém Siriuskogelu (598 m n. m.) poskytuje rozhledna císaře Františka Josefa krásnou vyhlídku. I. jest od r. 1856 letním sídlem císařské rodiny rakouské a udalo se zde ně- kolik schůzek císaře P^rantiŠka Josefa s císa- řem Vilémem I. — Okres ischlský má na 788 29 fcm», v 6 obcích a 78 osadách 22.859 ob. (1890). — Srv. von Kottowitz, Kurort I. in Oestcrreich (2. vyd., Linec, 1882); Reibmeyer, I. als Terrainkurort (Vídeň, 1886V, I. und sei- ne Umgcbung (10. vyd., Gmunaen, 1894). — Ischlským pohořím nazývá se čásf Alp Solní komory mezi údolím Salzy (Salice) a údolím Travný. Isohnofonie (z řec), slabý, nezřetelný nebo hektický hlas, jindy též nejvyšší stupeň chraptivosti. Iflohuria (z řec), zadržení moče, v. Moč. Iflidlum Ach. zvány byly některé formy korovitých lišejníků. Kde povrch stélky vy- hání hojné prstéčkovité nebo papillovíté, kolmo se stavící výrůstky. Podobné formy stélkové vyskytují se na př. u rodu Fertu- saria DC. (I. corallinum Ach. a I. coccodes Ach.), podobně u rodu Acolium (Ach.) Dc Not. EBr. Isidor: 1) I. z Alexandrie {* kol dl'^ po Kr.) byl žákem sv. Antonína, na to na kněze posvěcen a stal se ředitelem hospice v Alexandrii r pročež Xenodochos nazýván bývá. Pro učenost a bezúhonný život tčsil se obecné vážnosti, což dokazuje, že mu byla vynikající poselství svěřena, ba i patriarchou v Cařihradě se státi měl před sv. Janem Chrysostomem. Později uchýlil se na pouš(» jíž byl již iako žák sv. Antonína poustevníka zvyklý, odkudž zahnán odebral se ještě s ji- nými mnichy do Palestiny, až konečné na- lezl útočiště u 8v. Jana Chrysostoma. Zemřel kol r. 404 v Cařihradě a cti se jako světec dk. 2) I. Pelusijský (Pelusiota) (* asi 370 v Alexandrii) stal se knězem a pozděii opa- tem mnichů poustevníků na hoře u Pelusia. Vynikal znalostí véd profánních i písem sv. Dějepisci jej chválí jako výmluvného filosofa, řečníka a asketu. Zemřel kol r. 440. Vedle toho, Že i. měl veliké účastenství v tehdejších Isidorské dekretalie. 773 sporech theologických s bludaři a 2e vůbec veliké vážnosti u samého císaře a u episko- patu požíval pro své hájení zájmů veškeré církve, vyniká I. jako spisovatel množství listů dogmatických, mravně asketických, excgeti- ckých a soukromých; celkem se ještě asi 2000 listů v 5 knihách zachovalo a ve všech jeví se veliká podobnost se sv. Chrysosto- mem, tak že se I. ne neprávem za jeho žáka považuje. Nejvíce listuje exegetických, avšak i ostatní jsou velice důležitý, hlavně pro cír- kevní archaeologii a liturgifeu. — Srv. H. A. Niemeyer, De Isidore Pelus. vita, scriptis et doctrina (Halle, 1825); Glůck, l-i Pel. summa doctrinae moralis (Vircp., 1848). dk. 3) I. z Alexandrie, filosof řecký z konce V. stol. po Kr., byl náčelníkem školy novo- platonské v Athénách. Odevzdav řízení její Hégésiovi odebral se do Alexandrie, svého rodiště. Byl oddán theosofii a mysticismu, nadšení a mspirace vážily mu více než přes- nost myšleni. Jeho životopis podal žák jeho Damascius (Phot. Bibliot. p. 242, reproduko- váno v Cobetově vydání Diogena Laertského, Paříž, 1850). 4) I., biskup sevillský z počátku VII. stol. po Kr. Pocházel z Hispanie a zemřel r. 636. Na svou dobu měl velmi značné vědomosti, jsa sečtělým zvláště ve starším písemnictví římském. Jako spisovatel činným byl v růz- ných oborech, zejména v theologii, historii, frammatice, ale neměl náležité soudnosti, tak e dopouštěl se mnohých chyb a omylů. Mimo jiné napsal dějiny od nejstarších časů až po svou dobu, historii válek Gothů, Vandalů a Suevů. Nejdůležitější dílo jeho jest 20 knih etymologii (zv. též Origines), kteréž složil ku konci svého života, ale nedokončil. Jest to encyklopaedický, ale neúplný přehled všech nauK, zvaný po ctymologických, ovšem na- mnoze zcela libovolných a neoprávněných výkladech jmen předmětů, o nichž tu jed- náno. Látkou svou není spis ten dílem samo- statným, nýbrž z pramenů starších, jako Sue- tonia, Plinia, Solina, Vitruvia, Lucretia atd., váženým, ale přes to jest důležit rozmanitostí obsahu svého, jakož i tím, že užito zde i spisů nám již nezachovaných, jako na př. Prát Sue- toniových. Rovněž kompilací jest spis De ná- tura rerum (o přírodě), jehož ve středověku hojně se užívalo. Díla l-ova vůbec těšila se ve středověku přízni čtenářstva a vedle spisů Boéthiových a Cassiodorových měla veliký vliv ve vzdělanost a literaturu dobv oné. Hlavní vydání spisů jeho jest od F. Árevala (Řím, 1797—1803, otisk v Migneově sbírce sv. 81 — 84). Srv. též H. Dresscl, De l-i ori- ginum fontibus (Turin, 1874). RNk. 6) I., metropolita ruský, poslední-z řeckého rodu (t 1462 v Římě), jsa rodem z Thessalie vysvěcen byl patriarchou cařihradským za metropolitu kijevského. Vyžádav si v Moskvě u knížete Vasilia Temného svolení, vypravil se dne 8. října 1437 do Itálie, by účastnil se zde cirk. sněmu ve Ferraře (1438), přenese- ného záhy do Florencie. Zde jako zástupce Ruska a zároveň antiochijského patriarchy vystupoval s Vissarionem jako horlivý pří- vrženec unie a podepsal listinu o spojení církví. Jmenován byv zároveň s Vissarionem kardinálem odebral se jako papežský legát pro země severní do Ruska a z Uher roze- slal biskupům litevským, livonským a ruským pastýřský list o sjednocení církví. V litev- ských zemích neměla akce jeho úspěchu, po- něvadž velkokníže Kazimír postavil se proti papeži Eugeniovi, přidav se na stranu proti- papeže Felixa V. ve Volyni I. dosadil bi- skupa Danijila, přívržence unie, za to z Ki- jeva, dle letopisu, prý jej vyhnali. Na jaře r. 1441 stihl I. do Moskvy s přátelským po- sláním papeže ke knížeti. Ale když při první bohoslužbě modlil se za papeže a když diá- kon přečetl usnesení sněmu florenckého, I. k rozkazu knížete okamžitě jat a uvězněn v Čudově klášteře. Záhy však podařilo se mu prchnouti do Tveri, Kde opět jat a držán ve vězení. Než i odtud prchl do Novgorodu litevského a pak do Říma. Když Turci oblé- hali Cařihrad, I. jménem papeže nabízel Kon- stantinovi pomoc s tou podmínkou, aby řecké duchovenstvo přijalo usnesení sněmu floren- ckého. Upadnuv do tureckého zajetí vrátil se později opět do Říma. Značná část zpráv o d<^bytí Cařihradu od Turků čerpána jest z jeho listů k papeži a kardinálům, zejmíéna Vissarionovi. 6) I., metropolita novgorodský (f 1619), byl dříve igumenem kláštera Soloveckého a vy- nikl v době mezivládí, kdy pomohl Vasifi- jovi Šuiskému uzavříti výhodnou smlouvu se Švédským plukovníkem Ďelagardim. Řídil též obranu Novgorodu proti Švédům a když tito vynutili na obyvatelstvu přísahu, že zvolí si za panovníka jednoho ze švédských krále- viču, I. vyžádal Novgorodcům u cara Micha- jila Fedoroviče odpuštění. 7) I., příjmím Sidorka, dle pskovského po- dání též Matuška, samozvanec ruský Lži- dimitrij III. Viz Dimitrij. 8) I., vlastně Jakov Sergějevič Nikol- skij, bohoslovec ruský (* 1799 — t 1892), vzdélav se v duch. akademii petrohradské byl rektorem orlovského semináře, později biskupem plockým a vilenským, od r. 1840 bisk. mogilevským, od r. 1844 exarchou gru- zínským a konečně metropolitou kijevským (1855) a novgorodským (1860). Vynikl v zá- pase s unií a na Kavkaze, účinně působil proti muhammedánstvu, založiv zde »Obšče- stvo vozstanovlenija christianstva na Kav- kazěc. V Petrohradě založil útulnu pro zchudlé osoby duchovního stavu a u Novgorodu školu pro dívky rus. kněží. Rozsáhlou sbírku listin a rukopisů věnoval knihovně duch. akademie v Petrohradě. Isidorské dekretalie, vlastně Pseudo- isidorské, jest sbírka zákonů církevních čili dekretalií z IX. stol. (mezi r. 847—853), vznikší v západní části království Franckého a sice pravděpodobně v provincii remešské. Původcem této sbírky není sv. Isidor Sevill- ský, jak se myslilo dle nadpisu: »Isidorus »peccator« neb: »Isidorus Mercatorc, nýbrž, 774 Isigni — Isis. 1'ak se všeobecně soudí, Benedikt Levita Mo- lučský, jehož sbírka zákonů církevních má velikou podobnost se sbírkou Isidorskou. Sbírka tato obsahuje téměř všechny věci do práva církevního náležející a proto čerpali z ní kanonisté dob pozdějších až do XV. stol. Teprve v tomto století se shledalo, Že nalézá se ve sbírce mnoho apokryfických a nepra- vých listin. První z těch, kteří to poznali, byl Mikuláš de Cusa, kardinál a biskup brixenský. Nepravost netýká se tak obsahu, jako spíše formy a chronologie. Původce této sbírky na př. mnohá ustanovení papežů pozdějších připisuje, aby jim větší váhy dodal, papežům dřívějším a prvním sněmům církevním a vů- bec právo církevní, které za doby autorovv platilo, připisuje časům dávným. V Řím^ sbírka ta aŽ do r. 858 papežům známa ne- byla, ač z ní samé zřcjmo jest, že již před r. 853 byla vydána. dk. Isigni [ízini|: 1) I., I. Calvados, hl. město kant. v arr. Bayeux, fr. dep. Calvados na I. bř. Aury 10 km od moře, na trati Neuílly-I. záp. dráhy, má kostel z XIII. a XIV. stol., p6knou radnici, obchodní soud, přistav pří- stupný loděm o ponoru 5 m a značný obchod. Jmenovitě vyváží se máslo a vejce do Anglie (ročně za 7 milí. fr.), dobytek, drůbež, uzené maso a šunky, cider, ovoce, luštěniny a j. Též jsou zde značné pily a pěstuje se rybo- lov. Obyv. 2235, jako obec 2808 (1891). — Kanton má na 209'18/rm* v 26 obcích 14.526 ob. 2) I., l-le-Buat [-byá], hl. m. kant. v arr. Mortain fr. dep. Manche na pr. bř. Séluny a žel. trati St. L6-1. s 356 ob. — Kanton má na 72-94 fcm* v 11 obcích 5187 ob. Isis : 1) I., egyptské Eset, později Ese^ egypt- ská bohyně, dcera Seba a Nuty, sestra a choť Osiridova (viz Osiris), matka Horova. (Srv. ^SyP^ ^2^*} ^ Osiridcm, s jehož osudy a mythy co nejúžeii jest spojena, náleží k neí- přednějším bohům egyptským, jichž kult dle Hérodota byl nejvšeobecnější v celém Egyptě, současně k bohům nejstarším. Nej- starší lokální její kult shledáváme již v horno- egyptské This, první residenci lu-álů egypt- ských, z níž dle tradice král Menes přenesl sídflo do nově založené Mcmfidy, v niž pak rovněž s vynikajícím kultem bohyně I. se setkáváme, rokud významu se týče, jest ne- pochybným, stotožňovati I. s řeckou Démé- trou. V ohledu tom již Macrobius považuje I. za zosobněni země nebo (snad ještě lépe) celé přírody, rozvíjející se pod vlivem slunce, zvláště jarního. Jarní slunce jest v tomto pří- padě Osiris vzbuzený v mladém Horovi. I sou- vislost Isidy se Siriem dlužno tak vykládati. Dle Plutarcha, který napsal vlastni traktát o Isidě a Osiridovi, září duŠe bohyně I. na nebi jako hvězda Sothis (eg. Sopť)^ což jest právě egypt. jménem hvězdy Siria. Skutečně zván byl Sirius jako hvězda Isidě zasvěcená přímo hvězdou Isidinou (v dekretu Kano- pově). V Assuáně byl oběma (l.-Sothus) za- svěcen shrám. Héliacký východ Siriův byl zajisté východištěm občanského roku egypt- ského, jenž byl současně i počátkem prací na poli. Tím vysvětluje se přirozeně i vztah Isidy k rolnictvu. Jako jest Osiris vynálezcem pluhu, učí I. pěstovati pšenici, ječmen, len. stávajíc se vůbec dárkyní potravy a bohyní úrody. Slzami svými, jež prolévá pro zavra- žděného Osirida, jej se sestrou Nefthys hle- dajíc a proň truchlíc, působí vystoupení řeky a tím zúrodnění země. Jako bohyně súčast- něná při rolnictví, tomto základu společen- ského řádu, stává se pak I. zákonodárkvní a řídíc mravní řád světový i udržovatelkyni státu. Hlavně jest i zakladatelkou manželství a i rádkyní v záležitostech lásky, již podpo- ruje ve svých chrámech, jež později stávají se pověstným sídlem orgií i zde na eleusin- ské mystérie upomínajíce. Současně jest I. tre- stající bohyní pomsty, egyptskou Nemesí; hlavně trestá křivou přísahu. Upomínkou na neblahé následky vystupování Nilu jeví se funkce její jako bohyně sesílající neduhy,, hlavně otoky, slepotu. V chrámech jejich bvfy též inkubace, hlavně slepců. Jako matka Ho- rova jest na druhé straně i pomocnicí při porodu. 1. jest i bohyní podsvětí, jehož klíče má ve svých rukou; i tím podobá se řecké bohyni. Zobrazována byla v podobě krávy nebo i v podobě lidské s rohy kravími, mezi nimiž je slunce (Horus). Často i syna Hora má na klínu. Nezřídka nese jako účes i obraz trůnu, hieroglyf to svého jména. Proslavená svatyně její mimo již uvedené (This. Memfis a Assuán) byla v Búsiris na ostrově Filae. V Saidě měla zastřený obraz s nápisem. Jsem. co bylo, jest a bude; žádný smrtelník neod- halil můj závoj. Když stala se Alexandrie sídlem světového obcnodu. rozšířila se funkce Isidy i na moře a ona ctěna hlavně v městech obcnodních, kde stavěny ji od námořníků, zniknuvších pohrom, votivni desky. S ob- chodem rozšířil se i kult její daleko široko,, neiprve do Řecka a odtud všude, kam za- sáhl vliv řecký. Četné složeniny jmen s I. jsou jedním z důkazů toho -V cfobách těch rozmohl se kult její. V Římě obětováno ji 5. března, počátku to plavby po moři. navi- gium Isidis. V kultu jejím nabyly ovšem ča- sem převahu tajemné mystérie se zasvěco- váním, rázu velmi smyslného, pro něŽ na př. za doby Sullovy I. nejprve s Kapitolu vypu- zena usnesením senátu, později kult její vůbec zakázán a chrámy její strženy, rozdčji za císařů z domu Flaviova vzkvctl však kult na novo a Domitian zřídil na příklad zvláštní Iseum. Kře- sťanství vytlačilo konečně její kult úplně. Dk^ 2) I., asteroida objevená 23. května 1856 Pogsonem v Oxfordu. Střední jasnost v oppo- sici 10*4, průměr 70 km, označení /^. Gs, 3) I. Lamour., rod polypŮ jednokrui- ných (^AlcYonaria) i čel. Gorgonidae. Tvoří trsy, jichž osa iest článkována skládajíc se střídavě t Článků vápenných a rohových. Z četných druhů známější jest v moři Středo- zemním žijící I. neapoHtana v. Koch. Má trsy 20—100 cm vysoké, jejichž osa složena z bí- lých článků vápenných a z tmavohnědých rohových, z nichž větve vycházejí. V Indi- Iskander — de Isla. 775 ckém okcánu žije I. hippuris L., tvořící silné trsy s dlouhými vétvemi, jež vynikají z vá- penných článků osy. Šc, 4) I., jméno horního toku Temže (v. t.). Iskander (zarabisované), téŽ Iskcnder, Alexander, pseudonym rus. publicisty Alex. Iv. H crčena. Iskanderbes: viz IliAski 6). Iskandeiije, Iskenderije, tur. pojme- nování Alexandrie egyptské. Iskandér-knl. jezero v sibiřské oblasti samarkandské, v kotlovině na scv. svahu po- hoří Hissarského ve výši asi 2000 m, podoby trojúhelníkové, dlouhé 10 /rm, s vodou slacf- kou, teplou 10® C. Okolní hory zdvihají se nad I. malebné do výše 1000 m, jsouce po- rostlé topoly, břízami a jalovcem, břehy po- kryty jsou pastvinami, á j. vpadá do jezera říčka Šary-tag, na s. z nčho vytéká Iskanděr- Darja a Jagnob-Darja. Iskander Mnda, od evrop. spisov. také Paduka Sri zvaný (1610 — 41), nejslavnčjší sultán atčínský, za něhož Atčín dosáhl vrcholu moci a bohatství. Podmaniv r. 1613 říŠi Siak zahájil opět d&razně boje s Portugaly, od nichž byl však dvakráte tak důkladně poražen, že je až do r. 1640, kdy se spojil s Hollanďany, nechal na pokoji. Pomocí těchto učinil pan- ství portugalskému na Malace konec. Zemřel bczdětek a po něm panovaly po 58 let na Atčínu ženy. lekanderůn, Skanderún, Alexandret- ta, přístavní město syrské na vých. břehu zálivu Alexandrettského se 7000 obyv., sídlo něm. místokonsula a pošty francouzské. Kra- jina okolní jest nezdravá a bažinatá, mezi obyvatelstvem řádí zimnice; Evropané, jakož i zámožnější domorodci bydlí přes léto v hor- ské vsi Beilánu, jihových. l-a. Přístav iskan- derúnský jest nejdůležitější pro sev. Sýrii, ale zanedbaný, stanice parníků rakouských, anglických, francouzských aj. Vyváží se do- bytek, vlna, bavlna, obilí, mandle a j. v ceně 45 mill. fr. I. založen od Alexandra Vel. na památku veliké bitvy s Dareiem III. u Issu a pojmenován Alexandria ad Issum (333). Míval druhdy až 60.000 obyv. lekardo viz Škardo. ZekenderiJJe, Iskenderíje, turecký ná- zev egyptského města Alexandrie. Isker Čili Iskra, u starých Řeků ''Oaxtoff^ u Římanů Oescus, pravý přítok Dunaje v Bul- harsku, má prameny na sev. svahu Kily pla- niny, odkudž stékají do kotloví ny somakov- ské (960 m n. m.), teče mezi pohořím Balká- nem a Vitoší do roviny srědecké, kde dělí se na několik ramen, pak proráží ve směru sev. Balkán, proudě mezi Srědcem a Vracou v úzkém, klikatém údolí 70 km dl., protéká dále bulharskou nížinu a vlévá se do Dunaje po toku asi 300 km nedaleko zřícenin anti- ckého města Oeska. I. není splavný ani pro vory a úvodí jeho měří 8792 kmK lekimld viz Ismid. lekoroať, město v ruské gub. volyňské v Újezdě ovručském při ř. UŠe, s 2467 obyv., pravosl. kostelem, 2 synagogami, poštou, ško- lou, mlýnem, cihelnou a pivovarem. I. zvána dříve Iskorostčn (Korostěn) a byla ústřed- ním městem Drevljanů, kteří r. 945 zabili zde vel. knížete Igora, jehož manželka Olga zří- dila mu na blízku vysokou mohylu dosud stojící, ubila na ní 5000 Drevljanů, města po dlouhém obléhání dobyla lstí a spálila. Nově vystavěná osada I. učiněna r. 1589 městem. lekrzyczyn [iskřičin], ves ve Slezsku, hejt. Bilsko, okr. a pš. Skocov, fara D^bowiec; 62 d., 396 ob. pol., 10 n. (1890). Fid. statek náleží arcivévodské komoře těšínské. lekadar viz Skutari. de Isla José Francisco, padre, slavný satirik španělský (* 24. bř. 1703 ve Vidanes v Leonu — t 2. list. 1781 v Bologni), vstoupil v útlém věku do řádu jesuitského, studoval v Salamance a byl prof. bohosloví v Scgovii, Santiagu a Pampeluně. Již v prvém díle svém Juventud triunfante (1727), kde prosou i ver- šem popisuje kanonisační slavnosti Luisa Gonzagy a Stanislava Kostky, projevil zna- menitý satirický talent obratně ukrytý, právě jako v £/ dia grande de Navarra (Madr., 1746 a 1785). k nimž daly podnět směšné cere- monie při příchodu Ferdinanda VI. do Pam- peluny. Světové slávy došla však jeho //í- storťa del famoso pvedica.ior Fray Gernndio de Campa\as, alias Zotes, jejíž 1. svazek vy- tištěn byl bez vědomí básníkova v Madridě r. 1758 pod jménem Franc. Lobona de Sála z ar a rozebrán ve třech dnech. V hu- moristickém románě tomto jde de I. po sto- pách Cervantesových a Rabelaisových a po- dává sytou malbu náboženského a mnišského života svojí doby, satiricky namířenou hlavně proti bombastickému nevkusu kazatelskému, jejž autor, sám výtečný a slohem přímo klas- sický kazatel (1729— 64j, vždy všemi pro- středky hubil. Ačkoliv aílo to r. 1760 Inkvi- sicí bylo odsouzeno, autor sám přece nechán s pokojem. R. 1767, kdv jesuité byli ze Špa- něl vypovězeni, odebral se de I. do Bologné, kdež ochromen mnoho ještě psal a posléze v chudobě zemřel. Odtud vydal také r. 1768 druhý díl >Fraya Gerundiac, jehož lepší vy- dání tištěno r. 1770 tajně nesouc jako místo tisku smyšlené označení »Campazas<. K po- zdějším vydáním (Madrid, 1804. 3 sv.; t., 1813, 4 sv.) připojen byl ještě díl třetí. Z jiných děl jeho jmenujeme satiru Cartas de Judn de la Encina^ mysticko-rozjímavé dílo Fideli- simo crhtiauo, posmrtně vydané Cartas fami' Uares (Madrid, 1786— 89; 1790, 6sv.; Barcel., 1878), psané sestře, jež posud platí za vzory slohu listového, Sermones (Madr., 1792, 6 sv.) a znamenitý překlad »Gila Blasac (t., 1787, 4 sv.; Barcel., 1878), jejž označuje jako »dílo ukradené Španělsku a vrácené vlasti zase Španělemc, připisuje autorství jeho jistému advokátu andaluskému. Míněni to, ostatně de Islou nijak nedokázané, bylo dosti dlouho hájeno zejména Španěly; dnes je jiŽ překo- náno. Rebusco de sus obras literaňas vydána r. 1797 ve 2 sv. Nevydána ještě je satirická báseň o 12.000 verších Ciceron, jež byla na- lezena po jeho smrti a jejíž rukopis chová 776 Isla Christina — Islám. se v Bostone. »Obras escogidas* vyšly jako 15. sv. »Bibl. de autores espafioles* (Madrid, 1850). Kritické vydání »Fraya Gerundiac je Lidforssovo (Lipsko, 1885, 2 sv.). Srv. J. J. Tolra, Compendio historico de la vida, ca- racter moral y literario de I. (Madrid, 1803); C. F. Franceson, Essai sur la question de Toriginalité de »Gil Blas« (Lipsko, 1857); Goudeau, Les précheurs burlesques en Es- pagnc au XVIIIe sifecle (Paříž, 1891). Sld. fsla Christina, La Higuerita, osada v špan. prov. Huelvě v okresu Ayamonte na malém, bažinatém ostrově. Založena byla katalonskými rybáři a rychle se vzmáiiá. Má velmi rozsáhlý lov sardinek a tuňáků, dobý- vání mořské soli, vývoz uzených a nasolených sardinek a 5187 ob. (1887). Isl&m (arab. ), odevzdáni, název, Jejž dal Muhammed náboženství, jež založil. Theolo- gové l-u podávají různé výklady. Dle jed- nčch znamená i. buď odevzdání se do vůle boží, výklad nejrozšířenéjší, podepřený i Ko- ránem samým, dle jiných značí i. zjednání si pokoje, výlclad spise politický. Korán užívá slova I. v súře lil. v. 78—79; tam je i řeč o muslimech v nejširším smyslu slova jako téch, již bohu se odevzdali. Dle Kor. IIÍ. 17. jest I. pravé náboženství před bohem. Jako náboženství spočívá I. na Koránu jako slovu božím (keldm-uNdhfj^ na hadisu (v. t.), tradici o výrocích a skutcích prorokových, na t. zv. id{ma (náš consensus ecciesiae) a konečné kijdsu (analogii, jak by totiž Muhammed v da- ném případě asi byl jednal dle toho, co od- jinud víme). Nejdůležitějším jest ovšem Korán sám jako zjevené slovo boží. Víru (ímdn) de- finuje I. jako víru srdce a vyznávání úst. Obsahuje pak víra tato šest hlavních článků : 1. Víru v jednoho boha, 2. víru v anděly, 3. v knihy, 4. v proroky, 6. v soudný den, 6. v předurčení. 1. Jméno svého boha, alldh (v. t.), nalezl Muhammed již v ústech Arabů i náleží Mu- hammedovi jediné bližší jeho vymezení. Mu- hammed uznává boha jediného známým vý- rokem Id ildha illa-l-ldhu, t. j. není boha mimo Alláha. Na tuto absolutní jedinost a jednotu boží, zdálo se Muhammedovi, že musí zvláštní důraz položiti a ji co nejostřeji vymeziti, ježto křesťanství po názoru muslimů, třeba jednotu tu nepopírá, tož nicméně dogmatem o ncjsv. Trojici činí ji pochybnou. Alláh jest bytostné jméno boží (iímu^-idt), I. mluví i o ism-ul- a^am^ t. j. jménu největším, ale, jak dí, jest toto lidem neznámo. Ku jménu alláh pojt se 99 attributů (srv. Koř. Vil. 179), vymezujících blíže pojem boha, t. zv. jmen přívlastkových {ismus-sifdt)^ též jména krásná (asmďul-husnd) zvaných. Recitace jmen těchto tvoří nejoby- čejnější formu muslimské pobožnosti, t. zv. \ikr, při čemž modlící se používá zvláštního růžence o 99 zrníčkách (tasbíh). Alláh l-u jest jeden, bez druha i kohokoliv sobě podobného, v sobě jednotný, věčný, bez počátku a před- chůdce i bez konce a nástupce; nepodléhaje smrti, neobmezen časem ni místem ani jakým- koli jiným určením, jest vždy týŽ, bez jakého- koli nedostatku — výslovně se konstatuje íe nedřímá ni nespí — , úpadku a změny. Sám ne- zrozen a nikoho nezrodiv nemá hmoty ni tvaru, aniž čemu existujícímu jest podoben. Šedé na immateriálním trůnu vznáší se nad svě- tem, nekonečně dalek a přece všemu blízek a svědkem všeho, co se děje. Jsa všemo- houcím stvořil nebe a zemi a vše na nich a mezi nimi, ne že by toho byl potřeboval, stačíC sobě sám, ale že chtěl. Proto jest i celý svět jeho královstvím a on neobmezeným pánem nad ním. Stvoření stalo se bez jakékoli hmoty i nástroje, pouhým pokynem vůle jeho: Staň se a stalo se. átvořil vše ve své nevyzpyta- telné moudrosti a zařídil vše způsobem nej- lepším, vyměřiv všemu dobu i dosah pa- sobnosti. Jsa dárcem života, jest i dárcem denního chleba, ovšem na druhé straně i pů- vodcem smrti všeho. Nebo nebesa jsou svi- nuta v jeho pravici a všickni tvorové krčí se v jeho dlani, tak že nic nemůže uniknouti dosahu jeho moci; a i zde odpovídá vše nejen jeho moudrosti, ale i jeho spravedlnosti. Vě- dění jeho objímá nejen vše od nejzazších kon- čin země po nejzazší končiny nebes, tak že rozeznává i atomy ve vzduchu a černého mra- vence v noci, ale i veškeru přítomnost, mi- nulost a budoucnost. Ono vztahuje se i na věci tajné, ba i nejvnitrnější hnutí srdce a myšlénky. Jest to vědění k bytosti boží ná- ležející, věcné a nic mimo bytost boŽí stojí- cího, získaného v čase, jako jest tomu u vě- dění lidského. Nemaje sluchu ani zraku, jako těla vůbec, slyší a vidí nicméně vše, neobme- zován v tom překážkou nijakou, vzdáleností ni temnotou. Rovněž mluví, poroučí, zakazuje, slibuje a hrozí, i to věčným slovem, ležícím rovněž v jeho bytosti a nikoli hlasem a způ- sobem lidským, ^ůh l-u jest laskavý, dobro- tivý a zvláště milosrdný. I když odměňuje dle svého slibu ty, již jsou jeho poslušni, stává se to, ne pro jejich zásluhu nebo z nutnosti nějaké -— nemuŽeC býti nijak vázán, aniž má ohled nějaký— , nýbrž proto, že jest milosrdný. Při tom nechať jest odměna nebo trest jaký* koli, nemůže nikdy býti o nespravedlnosti nějaké řeči. Ovšem platí všecko to jen pro mu- slimy, kteří těší se zvláštní jeho přízni. Třeba může ve své ncobmezenosti dělati a dělá, co chce, a ve svém nevyzpytatelném úradku vše předurčil, tož jest vedení věrných sluhů na cestu a po cestě přímé a k poslušnosti pro- roka a jeho druhů jeden z předních důkazů jeho lásky a uchování těch, kdo vydali jed- nou svědectví, »Že není boha mimo bona<, prvý článek víry l-u, pochyb a nejistoty ve věcech víry, tedy dobré, vynikajícím oborem jeho činnosti. Vůbec jest dokonalost nevy- žadující nijakého doplňku předním jeho attri- butem. Ona vymáhá mu také kult již sama sebou, pouhým diktátem rozumu, nehledě k tomu, že ústy proroků sám vyjádřil, že je tvorstvo povinno jemu sloužiti. Tvorové po- znávají ho rozumem, jemu patřiti tváří v tvář dovoleno z jeho milosti a přízně jediné nebe- šťanům. Patření to jest dovršením jejich ostat- ních radostí (viz R áj). Pojem l-u o bohu ne- Islám. 777 vykazuje nic nového, nijaké vyŠSí pojímání boha, jsa složen v celku z prvků židovských a křesťanských, z části i pohanských; na druhé straně sluší vSak konstatovati, že jest prost všeho nedůstojného. 2. Víru v anděly přejal I., jak i jména hlavních svědčí, ze židovství, třeba ne zcela věrné. Dle víry l-u jsou andělé (mafak t j. po- sely skutečné bytosti, stvořené z ohně, vyni- kající naprostou čistotou, bez rozdílu pohlaví. Popírati to nebo nenáviděti andělů stačí, by muslim prohlášen byl nevěrcem. V popředí andělů jsou čtyři archandělé (al-maldikatu-l- kirdmu): Isrátíl, Mikáíl (Michael), Dži- bráil (Gabriel) a Azráil. Gabriel jest vlastní posel boží, Michael funguje v l-u jako patron židů, Isráfil jest andělem trouby v den vstání z mrtvých, Azráil andělem smrti. Stvořil je bůh, jenž svěřil jim záležitosti tvorstva, vy- konávání osudu mezi nimi a jich řízení, jakož I řízení světa vůbec. Nejrozsáhlejší obor pů- sobnosti má Isráfil, jenž svým působením obsahuje skutečně téměř celý svět (sedmero nebes, sedmero zemi, větry, genie, lidi ano i divoká zvířata). Nad nebem bdí Rizván, nad peklem Málik. Vedle těchto všeobecných andělů existují andělé vlastní každému člo- věku. Jeden bdí nad potravou, druhý nad ná- Soiem, třetí nad dechem, čtvrtý naci životem eho trváním a koncem). Zvláště veliký vý- znam mají ctní písaři {kirám-ul-kátibin)^ též zvaní nohsledové {muakkibát t. j. jdoucí v patách), z nichž jeden stojí stále po pra- vici, druhý po levici každého člověka, každý skutek jeho zapisujíce, prvý dobré na bílý list, druhý zlé na černý. Andělově Munkar a Nakír, černí s modrýma očima a s drápy, jimiž zemi rozrývají, navštěvují dle víry.i-u člověka v hrobě po jeho pohřbeni a posadivše [ej vyšetřují jeho víru v boha a proroka, sou-fi spokojeni s odpovědí, nechají nebož- tíka klidně spáti, otevřevše mu po straně u hlavy jeho okno, jímŽ dívá se na místo v ráji pro něj určené; v opačném případě tlukou nebožtíka kyjem železným a otevrou mu okénko s vyhlídkou do pekla. Muhammed sám tvrdil, že procházeje se hřbitovem slyšel řev trýzní ných nevěrců, jímž i jeho velbloud se podisil. Padlým andělem (Korán II, 33) jest i ďábel, zvaný iblís (v. t.) nebo šaitán, mající rovněž svou družinu. Mezi anděly a ďábly jsou dŽinnové, o nichž viz článek DŽinn. 3. O knihách viz násl. oddíl Proroci a článek Korán. 4. Proroci. Z velkého počtu proroků, jichž dle tradice muslimské bylo 124.000 nebo do- konce 224.000, pověřeno bylo prý 313 obrá- cením lidstva od nevěry a pověry. Z těch Šesti dostalo se nových zákonů, z nichž ná- sledujícími odvolány předchozí. Těchto šest proroků, pro jichž poměr k bohu má i. vlastní altributy, jsou v pořadu: Adam zvaný saflj- julláhi t. j. vy volenec boží, Noe (Núh), zvaný nabbiulláhi X, ']. kazatel boží, Abrahám (Ibrá- hím), zvaný chalil-uNdhi t. j. přítel boží, Moj- žíš (Músá), zvaný Kalim-ul-láhí t. j. s nímž j bůh rozmlouval, Ježíš (Isá), zvaný Rúh-uNdht, duch boží, konečně Muhammed zvaný Ra- súl-uUláhi t. j. posel boží. Z tčch obdržel Abra- hám deset ícnih, Mojžíš Tóru, Ježíš Evange- lium {Ind^il) a Muhammed Korán. Knih pro- rockých vůbec uznává I. 104, z nichž 100 (Adamových 10, Setbových [Síš] 50, Hcno- chových fidrís] 30 a Abrahámových 10) šlovou sahtfa; k nim pojí se 4 knihy (kitdb): Tóra, Žalmy Davidovy {Zdbúr\ Evangelium a Korán. Přívrženci těcfito natik šlovou ahl-ul-kitdbi t. j. lidé knih. Muslimu stačí pouhá znalost Koránu, jenž obsahuie, jak odpovídá skuteč- nosti, vše z ostatnícn knih, co a jak právě zdálo se Muhammedovi nutným pro muslima. Muhammed sám zove se i v tomto ohledu pečetí proroků (chdtam-ul-anbijdi) na znamení, že jím náboženská evoluce definitivně je uza- vřena. To jest důležito i se stanoviska mo- derního potud. Že muslim, považuje I. za konec tohoto processu, pokládá přijetí na př. kře- sťanství za návrat do stavu nižšího než i. a z toho důvodu ie odmítá. Stejně chová se muslim i k jakéKoli nové činnosti reforma- torské ani jí nepřijímaje, poněvadž pevně věří, že Muhammedem řada proroků neod- volatelně je uzavřena. I. má sice své sekty a v oboru jich různé novoty, ale zde jde z pravidla jen o osobu a politiku, nikdy vsak o změnu systému. To jest velmi důležité pro posuzováni sektářství v i-u. 5. Soudný den, po arabsku kijdmat t. j. vstání. Doba jeho jest dle souhlasného úsudku muslimů známa jediné bohu. Svět bude moci jen tušiti jeho blížení se dle určitých známek, jichž uvádí se 25 a jež všecky značí zvráce- nost poměrů stávajících (úpadek víry, návrat k modlářství, zničení svatyně mecké, nepo- koje a vzpoury, velká bída, spousty Gógu a Mágógu [v. t.), válka s Řeky, Turky a Židy, vy- stoupení Antikristovo [dad^d^dlV objevení se Ježíšovo, příchod imáma Mahdího [v. tmám] a j.). Vlastním předchůdcem bude vyjití slunce na západu, zatmění měsíce, mohutný vichr atd. Na zatroubení Isráfilovo, a sice druhé (prvé jest jen zatroubení hrůzy, při němŽ se hory budou hýbati, země kolísati jako loď na vodě, nebe se posune se svého místa, tělesa nebeská se zatmí a hvězdy budou pa- dati atd.), svalí se dle Koránu (39, 68) mrtvo k zemi vše, co je na nebi i na zemi, vyjma ty, jež bůh chce; dle výkladu zůstane na zemi pouze Iblís, na nebi čtyři archandělově, jako Eoslední anděl smrti; i ti však později zhynou, ^le víry lidu nastane zkáza světa tím, že anděl smrti položí jednu ruku pod sedmou zemi a druhou nad sedmé nebe a srazí je dohromady. Když vše bude mrtvo, vzbudí bůh opět vše a sice v obráceném pořádku, napřed Isráfila, pak ostatní archanděly atd.; po názoru l-u oživí bůh i zvířata, mezi nimi jako prvé koně al-Buráka (v. t.), s kterým odeberou se pak k hrobu Muhammedovu. Duše lidí vejdou chrupavkou nosu do svých těl, jež obživnou. Lidé shromáždí se na pe- kelném mostě, zatím co bůh tuto zemi, poně- vadž na ní hříchy byly páchány, změní v peklo. 7r8 Islám. kdežto na nové zemi z běloskvouctho kovu, již přinese, zřídí ráj. Dle jiné tradice učiní tak Gabriel, umiste ráj po pravici a peklo po levici trůnu božího, načež napne přes peklo most a postaví váhy. Most pekelný jest tenčí vlasu, ostřejší meČe, tmavější noci. Dle Koránu (78, 18) budou se ubírati lidé k soudu v houfech; dle tradice bude jich dvanáct, různých dle povahy lidi. Toliko jedna třída (12.) bude zářiti jako měsíc v úplňku a přejde rychlostí blesku přes pekelný most, ostatní vstanou s příznaky svých neřestí to- hoto světa (na př. kdož jedli zapovězené jako svině, nespravedliví soudci slepí a kol hma- tajíce, lidé ješitní jako hluší a němí atd.). Ne- vórci půjdou pěšky, věřící pojedou na vozech nebo statných velbloudech. Po té obdrží každý knihu svých skutků, dobrých i zlých. Knihy ty budou poletovati jako vločky sněhu vzdu- chem a každý zachytí svou, bohabojní pravicí, bezbožní levicí, nevěrci ponesou je na svých zádech. Skutky dobré i zlé každého jedno- tlivce se odvazují a dle toho, je-li převaha dobrých, přijde člověk z milosti boŽí do nebe (ráje), nebo do pekla. Nevěrci (nemuslimové) dostanou se do pekla jiŽ cestou, ježto nedo- vedou přejíti most pekelný a pro jeho kluz- kost do ohně spadnou. Rái (d^annat), nebe, má osm (dle jiných sedm) různých oddělení, v tradici 8 bran zva- ných, naproti 7 peklům, na znamení, že milo- srdenství boží jest větší než jeho trestající spravedlnost. Jsou to : 1. d{annat'ul'Chuldi ^ zahrada věčnosti (Kor. 25, 16) ze žlutých pe- rel; 2. ddr-us-saldmi, dům pokoje (Kor. 6. 127) z červeného jákútu; 3. dar-ul-kdrari, dům pobytu (Kor. 40, 42); 4. dfannatu Adana, za- hrada Edenská (Kor. 9, 72) z bílých perel; 5. d{annaťul-mavd, zahrada útulku (Kor. 32, 19) ze smaragdu; 6. difamtat-un-nd imi, zahrada pohodlného života, rozkoše (Kor. 6, 70) ze stříbra; 7. dfannatu íllijjina, zahrada Illijjún- ská (Kor. 83, 18) z bílých korálů; 8. dfannatu-l- Firdausi, zahrada rajská (Kor. 17, 107) ze zlata. Obyvateli jednotlivých rájů jsou: 1. proroci, poslanci, mučenníci a lidé štědří; 2. zbožní; 3. kdož rádi dávali almužnu a povinné dávky; 4. kdož nabádali k dobrému a odvraceli od zlého; 5. kdož krotili své choutky; 6. pout- níci mečtí; 7. ti, kdož účastnili se svaté války (džihádu); 8. kdož odvraceli své zraky od za- povězeného, konali dobré, byli laskaví k pří- buzným, milosrdní k bližnímu atd. Podrob- nosti vylíčeny jsou v Koránu (súra 47, 55, 56, 76 a j.), hlavně pak v tradici, způsobem nejdobrodružnějším, hovícím co nejvíce smy- slnosti. Vše zbudováno z nejskvostnějších drahokamů, při čemž jednotlivé brány i v ji- ném pořadu se uvádějí. Ráj 4. (zahrada eden- ská) ční nad ostatními, jež kolem něho jsou seskupeny, vynikaje nade všecky svou nád- herou. Rájem protékají čtyři prameny: vody, mléka, vína a medu (Koř. 47, 16 a n.;, sbíha- jící se do vodní nádržky Kausaru. řeky Mu- hammedovy, a vytékající ze čtyř úhlů kupole, každá z jednoho slova výroku: bismi-Udhi- rrahmdni-rrahími t. j. jménem boha milosrdného slitovníka. Stromy rajské neusychají, listí jejich neopadá, plody nemizejí. Největším z nicn jest Túbá sáhající až k podnoži trůnu božího, zatím co nejnižší jeho větve jsou v zemském nebi; proniká celý ráj, jemuž dává stín. Ovoce jeho jest předmětem touhy nebešťanů; při vánku nárazem listí povstává nejskvostnější hudba. Pod ním sídli ve skvostném stanu sám Mu- hammed. Obyvatelem ráje jsou húry (v. t.). Pozemšťanům, t. j. těm z lidí, již do ráje se dostanou, skýtá se všeho, čeho hrdlo ráčí. Jsou věčně mladí, oděni nejskvostnějšími vzdušnými šaty, prosti všeho lidského, sla- bostí a neřestí (plivání, smrkání atd.). Naopak jako na světě stáří a slabosti přibývá jim svě- žesti a krásy. Toliko pro jídlo, pití a man- želské obcování dostává se jim síly lOOnásobné jako na světě. Přívrženec l-u nalézá tam, čeho obyčejný syn pouště postrádá nebo po čem zvláště touží (stín, vodu), vše v jakosti nej- lepší a v hojnosti. Patrně měl tento odstavec nauky býti největším lákadlem, jak se i ve skutečnosti osvědčuje. Obyvateli ráje stane se i 10 zvířat proslulých v l-u: oslice proroka Sáliha, tele Abrahámovo, skopec Ismáílův, kráva Mojžíšova, velryba Jonášova, osel Uzaj- rův (Ezrův), mravenec Šalamounův, dudek královny ze Sáby Bilkís, velbloudice Muham- medova a pes sedmi spáčů. Pobyt v ráji trvá věčně. Peklo muslimské má sedm samostatných oddělení (Kor. 15, 44), jež jsou: Dfahannam (z hebr. géhinnóm), peklo určené pro muslimy; odpovídá spíše očistci, ježto dle Koránu (19, 44) není jediného muslima, kterÝ by nesestoupil do pekel, naproti tomu však dle víry i-u žádný muslim nezůstane v pekle, ný- brí vytrpěvše dle míry svých hříchů, vejdou do ráje. Jinak ovšem prohlašuje na př. Koř. 23, 109 a jinde pobyt v ohni za věčný; 2. Ltf- yd (Koř. 70, 15), dle výkladů peklo pro dábla a jeho družinu, dále pro mágy ; 3. Hutama (Kor. 104, 4), dle výkladů peklo pro židy; 4. SaUr^ peklo pro křesťany; 5. Sakař (Koř. 54, 58; 74, 43), peklo pro Sabejce; 6. ufahim^ peklo pro modláře; 7. //ťívya (Kor. 101, 8), pro po- krytce. Kdežto názvy pro 2. — 6. peklo znaČi peklo jako Hši ohně, stejně jako i hebr. gé- hinnóm, jež jest základem 1., iest peklo 7. be- zednou propastí. O místě pekla není určitosti (pod sedmou zemí, ale srv. i 777). Uprostřed fekla na ohnivém trůnu sedí jeho strážce Málik. peklo vystrojila fantasie Muhammedova způ- sobem nejdobrodružnějším. Hloubka jeho je nedostižitelná a jednotlivá pekla jako patra pod sebou umístěna se stupňovaným žárem. Oheň jeho neuhasíná, nesvítí, nýbrž jen pálí a žár jeho jest takový, že by musil se dvakráte hoditi do moře, by dalo se ho použiti ve světě. TestiC oheň pozemský Vto onně pekel- ného, dle tradice pouhý kouř ohně pekelného, z atomu tohoto, jejž vyžádal si Gabriel pro Adama k vaření a jenŽ 70krát pohroužený v proudech rajských ještě roztavil horu. Pe- kelníci stenají v ohni pekelném vydávajíce zvuky podobné hýkání oslů. Oděv jejich jest krátký šat z ohně, nápoj vroucí voda a hnis. Islám 779 pokrm ovoce pekelného stromu zakkúm, pe2 spaluje jich nitro. Jsou upoutáni řetězí jdoucími ústy a zadkem, levice připoutána ke krku, pra- vice vtlačena do srdce a vytažena mezi lopat- kami. Každý obyvatel připoután Jest řetězem k jednomu satanovi. Tvář jejich je černá, oči šedomodré, na ústech mají pečeC, biti jsou že- leznými kyji. Touží jen po smrti. Vedle ohně má peklo své hady jako krk baktrického vel- blouda a štíry velké jako mezkové. Ti vra- cejí do ohně pekelníky, snažící se uniknouti. O pekle muslimů to ovšem neplatí. Jeho oby- vatelstvo složeno jest z bezbožných starců, odbojných mladíků a prostopášných žen. Do pekla dostali se hlavně, že zanedbávali mo- dlitby, zdráhali se dávati almužnu, pili víno, lichvařili a v mešitách vedli světské řeči. MuŽi budou přivedeni za bradu, ženy za vlasy a offiny. Nebudou ani sami spoutáni ani se sa- tany spřežení, oči nebudou šedomodré, na ústa nevtlačí se pečeC a tvář jich nezčerná. Nebo oheň zachvátí je dle míry hříchů po pu- pek, jiné po hrdlo, ale nespálí ani jejich srdce, ježto postili se v Ramazánu, ani jejich tváře, ježto kořili se před alláhcm. V ohni zůstanou, pokud bůh chce. Z jeho milosrdenství vyjdou na přímluvu Muhammedovu, který je osobně Sropustí, všickni ti, již vyřknou vyznání viry íení boha mimo boha a Muhammed jest boŽí prorok. Ježto jsou ohněm na uhel ztráveni, dovede je Muhammed k proudu života, ha- já vánu, u brány rajské, v němž se umyvše vyjdou jako mladíci s hladkým obličejem do ráje, kdo smaže jim bůh na iich prosbu i po- slední stopu, nápis, dle něhož jako bývalí pekelníci od ostatního obyvatelstva ráje se rozeznávají. Ostatní pekelnici vidouce je vy- cházeti z ohně volají: O Žel, kdybychom byli muslimy, vyšli bychom z ohně. Viz i Aráf 6, Předurčení (takdir) obsahuje dlcortho- doxního názoru l-u vše ve světě, af se to jiŽ stalo nebo teprve stane, af jest to dobré nebo zlé. Nic ve světě nemůže nastati, stav žádný ni úkon, dobrý ni zlý, poslušnost ni nepo- slušnost, víra ni nevěra, choroba ni zdraví, bohatství ni chudoba, život ni smrt, by nebylo od věčnosti bohem stanoveno. Vše pochodí úplně z vůle boží a neodvolatelně zazname- náno na t. zv. ai-Iauhui mahfú\^ t j desce uchované. Slovo toto vyskytuje se v Kor. 85, 22, kde se praví. Že i Korán na ni byl napsán. Táž deska vyskytuje se v Kor. 36, 11 jako imámun mubimm^ t. j. vůdce jasně mlu- vící. Nauka o praedestinaci jest původcem proslulého fanatismu muslimského, neobáva- jícího se pro sebe žádného nebezpečí, právě tak jako se strany druhé úplné indolence, vrcholící ve všem v odevzdanosti; do vůle boží — jak bůh chce {má Šdlláhl). Orientálovi jest nejen útěchou v jakékoli zkoušce životní, ale i pláštíkem pro jakýkoli zločin, nebot 9napsáno v jeho předurčeni*. Se strany druhé stala se právě ona základem spekulace, nejprve náboženské, kde zavdala podnět ku vzniku různých sekt v l-u, a pak i filosofické, pokud pohybuje se na půdé domácí. I orthodoxní názor bylo třeba, ne-li doplniti, tož aspoň vyložiti v tom směru, Že bůh, jsa původcem všeho, dobra i zla, dobro usoudil a je chce, k němu vede a v něm radost má, na druhé straně sice i zlo ustanovil, ale ncporoučí ho, k němu nevede a v něm radosti nemá. Zlo jest výsledkem svedení Člověka, bůh ho nená- vidí a zakazuje. Popírati, že bůh ncípá zlo a nevěru v ošklivosti, činí muslima nevěrcem. Náboženských úkonů zná i. patero: 1. vy- znání víry {kaUma)t t. j. recitování výroku Ko- ránu: Ld iláha lila Vláhu va Afunammadun rasúl'ul-láhi, t. j. není boha mimo boha a Mu- hammed jest prorok boží; 2. modlitbu (Saláty perské uemá^); 3. půst (Ruiá); 4. almužnu (Zakdť)^ 5. pouC k posvátným místům do Mekky a Medíny) (Had^df). Korán zve těchto pět úkonů »pět sloupů či základů* praxe l-u. 1. Vyznání víry uvedenými slovy Koránu jest prvým ze sloupů těch. Do I-u zdá se býti přejato již ze starého pohanského kultu arab- ského. Ono žádá se na těch, již k i-u se obra- cejí, jako symbol tohoto obratu, i od přísluš- níků l-u a sice po celý život. Výslovně stanoví se, že je musí každý muslim prosloviti hlasitě nejméně jednou za svého života, musí pilně si býti vědom jeho významu, musí v ně věřiti »srdcem<, musí vyznávati je do smrti, před- nášeti je korrektně a znáti se k němu vždy a vyznati je bez váhání. Naproti tomu nepři- pomíná se obřízka (chatna) ani jednou v Ko- ránu ni tradici a není závaznou pro dospělé, jimž stačí pouhé vyznání víry. Přes to i ona jest instituci l-u. patrně na základě zvyklosti. 2. Pojem modlitby v i-u jest širší neŽ pouhé »obrácení mysli k bohu*. Žádá se pře- devším, aby šat i tělo bylo čisté, právě tak jako i místo modlitby musí býti beze všeho, co je znečišťuje. Odtud povinná umývání v I-U před každou modlitbou a sice v»^i/, t. j. oby- čejné umývání tváře, rukou, nohou atd., a ^115/ (v. t.), mimořádné umývání celého těla po větším znečištěni. Modlitba sama připouští se soukromá i veřejná (v mešitě), ojediněle i ve společnosti, při čemž bohoslužba v mešitách považuje se za záslužnější. Modlitba musí se absolutně konati po arabsku, z čehož plyne zákaz l-u, překládati Korán do jiných jazyků. Modlitba koná se povinně nejméně pětkrát denně, třeba jediné místo Koránu o modlitbě jednající (súra 30, 16 a 17) uvádí jen čtyři denní doby. Doby ty jsou večer (masa), ráno (5mWi), poledne (luht^ a odpoledne (ašijj). Praxe i-u rozdělila ve shodě s předními auto- ritami pojem večera na pojem západu slunce a doby po západu slunce, čímž stanovena 5. doba modlitby. Modlitba, jejíž forma (rak* a) jest ne- změnitelnou, počíná stoje s rukama po stra- nách, t. zv. nijja, t. j. úmysl, následuje takbir (s\ov2l Alláh akbjr.Mh je veliký), při nichž palce dotýkají se laloků ušních, plochy rukou jsou otevřeny po stranách tváře, po té kíjám, stání s očima pokorně sklopenýma a rukama na sebe složenýma (pravá na levé) nad pupkem; některé sekty kladou tu ruce na prsa, coŽ jest i všeobecným zvykem žen bez rozdílu sekty, Šiovci nechávají ruce po stranách; ná- sleduje ta'avvui či 'aůiu billáhi, t. j. utíkání 780 Islám $e k bohu před kletým satanem, a tasmijja, t. j. formule bismiUálii-r-rahmdni-rrahimi, ve jménu boha slitovníka milostivého s fátihoit (viz Fátiha). Potom následuje libovolná mo- dlitba z Koránu, nejméně 1 delší neb dva kratší verše. Nojobyčejnéji čte se súra 112. Násle- dují takbiri ruku (t. j. proslovení formule bůh jest veliký s hlavou a tělem nakloněným a rukama s prsty poněkud roztaženými polo- ženýma na kolena) a tasbíhi ruku (trojnásobné opakování formule: Velebím svatost svého pána velkého, v téže poloze). Po t. zv. kijdmu sdmíuUáh či tasmfa, t. j. stáni s rukama po stranách, při níž modlící se ke slovům i má- mo vým (modlí-li se sám, tož je i říká) »bůh slyší toho, kdo jej chválí* odpovídá pokorným hla- sem: O pane! tys veleben. Následují takbiri sidfda, proslovení slov: alldh akbar (bůh jest veliký) na kolenou, tasbíhi sidfda, t. j. slova velebím svatost svého pána nejvyššího, po třikráte v poloze, kde modlící se klečíce do- tknou se nejprve nosem, pak čelem země, a takbiri dfalsa, t. j. říkání slov alldh akbar sedmo, tak sice, že modlící se zvednuv hlavu a tělo z předešlé polohy sedne na lýtka, maje při tom ruce na stehnech, a opět takbiri sidf- aa a tasbihi sid^da. Takbiri kijdm, t. j. slova alldh akbar proslovená stoje, ukončuje celou rak*u, t. j. modlitbu, jak uvedena. Modlitba ta může se opakovati. Nová rak'a počíná prvou súrou Koránu (fátihou) a končí právě tak jako celá modlitba vůbec slovy alláh ak- bar sedmo, t. zv. takbir-ul-kuúd. Vždy po dvou rak*ách recituje modlící se kleče na zemi tak zv. tahijju, pozdrav svolávající pokoj a po- žehnáni boží na proroka a dobré sluny boží, a iaiahhud, proslovení vyznání víry s pozdvi- žením ukazováčku pravé ruky. Konečné mo- dlitby, proslovené jako tahijja kleče na zemi, tak sice, že sedí si modlící na levé noze a ruce má na kolenou, jsou prosba za smilování boží nad prorokem a jeho potomky (ď.rúd) a prosba modlícího za požehnání v tomto i onom životě a uchování ohně pekelného (dud). Konec modlitby tvoří pozdrav (saldm) »pokoj a milosrdenství boží s vámic, proslo- vený s hlavou otočenou v levo i v právo. Šiovci vykazují některé nepodstatné změny v uve- dených modlitbách, buď je vynechávajíce celé (na př. tahijju), nebo z části (durúd) nebo je a gesta obměiíujíce a něco přidávajíce. Povinnou jest modlitba, jak bylo řečeno, pětkráte denně a sice: 1. ranní mezi úsvitem a východem slunce (saidťul-fad^ri, 2. rak'a)\ 2. polední (saldt ux-^uhr), jak počne slunce klesati (4. r.), 4. večerní {sadťul-magrib), krátce po západu slunce (3. r.), 3. odpo- lední (saldt-ul- asriV mezi oběma předcho- zími (4. r.) a noční (saldťul-išd), když noc na- stala (4. r.). Těchto pět modliteb poručeno prý bohem a zovou se proto far^. K nim se druží t. zv. sunna (t. j. zvykové modlitby), jež konají muslimové, protože prý konal je Muhammed. Jsou to 2 rak'a před modlitbou ranní, 4 r. před a 2 po modlitbě polední, 4 libovolné v době odpolední, 2 po modlitbě po západu slunce a 2 po modlitbě noční. k tomu 4 libovolné v době vyhrazené 5. mo- dlitbě. Tak zv. na/l (nadbytek) tvoří modlitby, jež se doporučují, jejichž vynechání vŠak ne- považuje se za hřích. Jsou to vždy 2 nebo více rak' a po modlitbě polední, večerní a noční, dále 8 r. po východu slunce, 8 r. před polednem (o 11. hod. dop.) a 9 r. po půlnoci. Vitr zove se podobná nadbytečná modlitba o lichém počtu rak'a po modlitbě noční (5.). Jak viděti, stýkají se v pobožnosti muslimově tyto modlitby, jejich samostatnost jeví se tím, že počínají vždy znova uvedenou z počátku nijjou. Jest dovolena i přestávka mezi nimi, ale zakázáno jakékoli se obírání světskými věcmi v době přestávky. Modlitba muslimova končí tím, že rozpřáhnuv ruce tvář jimi přejede, symbolicky tak požehnání nebes na sebe přenášeje; po tomto obřadě modlí se ještě munddildt, modlitbu vzatou z Koránu nebo tradice. Modlitba koná se doma nebo v mcšitě, jednotlivě nebo společně. Společná modlitba v mešitě počíná t. zv. ikdma, vy- bídnutí k modlitbě, když zaujali věřící svou I posici. Formule i ejí jest táž jako ezánu, t. j. I volání k modlitbě, ohlašovanému zvláštním vyvolavačem (mM^^iit, v. t.) s minaretu (ma- udret) mcšit, u menších mešit ze dveří, v uve- dených pěti dobách denních. Vedle uvede- ných, takřka ofíiciclních modliteb, jsou i mo- dlitby zvláštní. Takovou jest na př. páteční modlitba muslimů o 2 rak'ách po denní modlitbě polední (saldťul-dfunia) spoiená s kázáním (viz Chutba); jcstiC pátex muslimu tolik co neděle světu křeséinskému (viz Džum'a); postní modlitby v měsíci Rama- zánu a pod. V době války modlí se vojínové t. zv. seldťul-chauf modlitbu strachu (2 rak' a), při zatmění slunce a měsíce recitují se mo- dlitby seldťl-kusúf a seldťul-chasúf. V ži- votě muslimském jest obyčejnou i seldt-ul- istichdra (modlitba za vyprošení si dobra) před spaním (2 rak* a). Věřící doufá, že do- stane se mu ve spánku vnuknutí, jak by pod- nik, který má před sebou, co nejzdárněji pro- vedl. Každou modlitbu koná muslim obrácen ku Ka'bě, jež zove se v tom smyslu kiblou, t. j. směrem modlitby. Směrem k ní obráceny jsou proto všecky meáity. Zvláštní výklenky ve zdi mešit, zvané mihráby, naznačují směr tento. Před nimi koná i imam modlitbu. 3. Postu vyhrazen jest devátý měsíc roku muslimského, Kamazán. Půst trvá tu po celý měsíc a sice celý den, od úsvitu do západu slunce. Půst počmá, jakmile některý z muslimů na okamžik ten čekajících může prohlásiti, že viděl nový měsíc. Nclze-li tak pro mračné nebe, bére se za počátek postu okamžik, kdy dokoná se třicátý den měsíce předchozího. Půst jest závazným pro dospělé muslimy vy- jmouc nemocné a scsláblé, dále ženy těhotné a kojící. I cestující jsou vyjmuti, mají však právě tak jako nemocní nahraditi měsíc postu, jakmile jim to možno. Náhrada tato zove se kaid. Půst jest úplný, dotýkaje se nejen jídla ale i pití; ani když připadne Ramazán do doby největšího vedra, nepřipouští se napiti se ani kapky vody na uhašení žízně. 21ásady, Islám. 781 2e pití neruší půst, I. nezná. Po dobu postu přistupují k obyčejné modlitbě i dodatečné modlitby (dvacet rak'at po večerní modlitbě, t. zv. tavárih). Po příkladu Muhammeda, který prý pro posledních deset dnů postního mě* sice uzavíral se jakémukoli styku s ostatním světem, jest i nyní zvykem zbožných muslimů uzavírati se v mešitě na nějakou dobu, zdržo- vati se jakýchkoli styků se světem a obírati se toliko četbou Koránu. Jest to t. zv. ittikáf. Původ postu v měsíci Ramazánu není jasný. Dle Koránu (2., 181) počalo se v měsíci tom zjevení Koránu s nebe. Korán sestoupil tu cíle výkladů v jednom svazku k nejnižšímu z osmi nebes, jež i. uznává, odkud pak bvl dále zjevován po částech Muhammedovi arcn- andělem Gabrielem, jak se právě hodilo. Noc, kdy Korán zjeven, slově noc moci {lailaťul- kadri) a připadá na 27 den Ramazánu, ač dle jiných uvádějí se i dny jiné (21, 23, 25 a 29). Jsou-li dle víry muslimů po celý Ramazán brány rajské otevřeny (brána Rajján jedině v tento měsíc) a brány pekla zavřeny a čerti k řetězům přikováni, praví Korán o této noci. Že vyniká nad 1000 měsíců, že v ní sestupují andělé a duch s dovolením božím do každé věci a vše jest mír až do svítání. Přednosti noci té jsou nesčetné a dle vír^r lidu říše živočichu a rostlinstva celá klaní se v po- korné úctě všemohoucnosti boží a vody moř- ské stávají se v okamžiku sladkými. Půst končí každého dne západem slunce, kdy může se muslim oddati a až do rána trvati v rado- vánkách a i hodování s přáteli, což je u boha- tých muslimů i zvukem. Tím parallelisoval Mu- hammed sám přísný půst dne i mohl označiti jej jako lehký a ne těžký, naproti postu křc- sánských asicetů, jcnŽ snad byl Muhamme- dovi vzorem, trvaje stejně dnem i noci. Půst Ramazánu mění opravdu u části muslimů den v noc a noc v den. 4. Zakát (slovně; očista) jest terminus pro almužnu v l-u zákonem stanovenou na rozdíl od sadaky, dobrovolné almužny, hlavně o id- ul-Jítr. Zakátem, který vybírá se v zemích pod správou muslimskou vládou, organisováno jest chudinství i-u způsobem, jakým snad nikde v Evropě. On jest příčinou, že veliká chudoba, s jakou v Evropě vedle nadbytku se setká- váme, je I-u cizí. Vlastními žebráky orientu jsou jen žebraví mniši, ovšem v orientu neobyčejně četní, dále, jako všude, žebráci z povolaní. Zakát zapravuje se ročně a sice z paterého majetku, pokud byi plný rok v ma- jetku držitelově: peněz, dobytka, obili, ovoce a zboží. Zakát stanoven percenty a sice velmi podrobně Koránem, z ěásti i zvykem. Posled- nějším vysvětlují se při celkové jednotě ně- které různosti. Z peněz platí se tímto způso- bem počínajíc obnosem 200 drachem (t. zv. nisab) 2Vj7o. Z dobytka: z ovcí a koz, je-li jich nad čtyřicet, ze 120 kus 1, z 200 kusy 2, z 300 kusy 3 atd.; z velbloudů od 5—24 ovce nebo koza; 25—35 roční velbloudice; 36—45 jedna dvouroční velbloudice ; 46— 60 jedna tří- roční velbloudice; 61— 75 čtyřletá velbloudice; 76—90 2 dvouleté velbloudice; 91—120 dvě tříleté velbloudice; nad 120 dvouletá velblou- dice z každých 40 kusů nebo tříletá z kaž- dých 50 kusů. Pro koně existují podobné sazby jako pro velbloudy, ač možno zapra- vovati taxu i penězi dle ceny koně. Z krav a volů platí se z 30 jednoroční jalovice, z 40 dvouletá jalovice a z každých následujících 10 jednoletá jalovice. Zvířata, jichž užívá se k jízdě a k nošení nákladu, jsou vyjmuta. Z ovoce a obilí platí se desátek; bylo-li nutno je uměle zavlažovati, dvanáctina. Ze zboží platí se, a sice z kapitálu i zisku, při základě 200 dra- chem 2Ví7o» stejně ze zlata i stříbra. Z ná- lezů dolů platí se Vs* Ze šatů. dále ze dříví a perel se neplatí. Ze zakátu podporují se chudí kromě potomků prorokových, již ne- smějí se mezi nuzné počítati a jako tací ne- smějí bráti zakát ni sadaku, dále duchoven- stvo, jež se vydržuje z náboženských legátů {vakjf), dále z darů o žních. Dle pravidel I-u náleží zakát 1. poutníkům meckým, již nemo- hou sami hraditi výdaje cesty, 2. žebravým mnichům, 3. dlužníkům, již nemohou zaplatiti své dluhy, 4. žebrákům, 5. chudým cestujícím, 6. prosely tům. 5. PouC do Mekky (had{d{, v . t.). Dle vý- roku Muham medová (Korán 22, 28) jest to instituce božská a jako taková povinnou pro všecky muže a ženy, kteří mají prostředky na cestu jakož i k současnému vydržování svých rodin doma po dobu nepřítomnosti. Kdo maje prostředky nečiní tak, dopouští se těžkého hříchu. Poskytnouti jinému prostředků na pouC, považuje se za zásluhu, o pouti v za- stoupení však může býti řeči jen tam, kde někdo na smrtelné posteli odkáže potřebnou summu za tím účelem osobě druhé. Ve sku- tečnosti jest to jedna z pověr pohanských Arabů, již Muhammed, chtěje získati je pro svou víru, přejal a institucí svého nábožen- ství učinil. Musí se nutně odbyti od 7.— 10. dne měsíce Zul-hidždža, v jinou dobu nemá ná- vštěva Mekky takové platnosti. Význam pouti jest takový, Že každý krok směrem ke Ka'bě smazuje jeden hřích a zemře-li kdo cestou, považuje se to za mučennictví. Obřady, s nimil pouť jest spojena, jsou celou svou povahou zbytkem tradic pohanských. Ve vzdálenosti 5—6 mil. anel. od Mekky v různých směrech nalézají se snromáždiště poutní {mikdt eť liad{d{) počtem 6. Sem dospěv poutník obleče ihrdm (v. t.). Přišed do Mekky a vykonav ob- vyklá umývání bére se k mešitě mecké (moj- dfidul hardmi) a políbí černý kámen (hadfar al asvad, v. t.), načež obejde (tavdf) sedmkráte Ka'bu, t. j. kostku, budovu v podobě kostky uprostřed svatyně mecké, v jejíž jedné stěné jest právě kámen černý maje Ka'bu po levé straně. Obejití děje se třikráte během, čtyři- kráte volnými kroky (dle výkladu musliroft jest to symbol pohyou planet). Odtud ode- bere se k místu Ibráhímovu (Makdmu Ibrď himd)^ kde se pomodliv dvě rak'at vrací se k černému kameni a jej políbí. Branou mešity vedoucí k pahorku Safá vyjde a na pahorek vystoupiv běží odtud k pahorku Marva a sice sedmkráte. Na temeni pahorku modli se s ru* 782 Islám. kama k nebi pozvednutýma. Druhý den pouti {tarviahS věnuje se společné bohoslužbé na hoře Mina. Poutníci ztráví zde i noc, načež z rána třetího dne, po ranní modlitbě, běží na horu Árifat, kde pomodlivše se s imámem dvě rak'at a vyslechnuvše chutbu zůstanou do západu slunce. Modlitbu při západu slunce a večerní vykoná poutník na Muzdalifě, kde z^tane i přes noc. Nejbližšího rána o velké slavnosti zv. idul a\há jde na tři místa v Mině, označená tolikéž sloupy {dfamra)^ u každého sebere sedm malých kaménků a pomodliv se nad každým a fouknuv naň, hází jej na jednu z hromad řt. zv. házení kaménku, ramjul- d{amari). Odtud ubírá se na obětní místo v Míně, kde vykoná obyčejnou v den ten (Jdul aihd) obět Teprve po této oběti dá si ostříhati vlasy a vousy a nehty a odloží ihrám. Tím jest pouC u konce, třeba má zůstati ještě další tři dny v Mekce {ajjdm ut-tašrik) na od- počinutí. Před opuštěním Mekky opětuje se taváf aramiuddžamari, načež jde se do Medíny k hrobu Muhammedovu. Plniti uvedené úkony jest povinností nejen mužů ale i žen, třeba tyto z pravidla jich se xdržuji, což zavdalo v i-u skutečně podnět k nesprávné domněnce, že nebudou ženy účastný odplat ni trestů života vezdejšího. Jak- koli jsou uvedené náboženské úkony vše- obecným předpisem, připouští se v I-u nic- méně možnost dispensu od všelikého úkonu vnějšího a sice, kdykoli muslim ohrožen jest proto smrtí, aniž by se se strany druhé s urči- tostí prospělo I-u samému. V ohledu tom křesťanský pojem mučennictví v I-u neexi- stuje, leda pro tv, již zemřeli ve svaté válce proti nevěrcům (džihádu v. Džihád a str. 783.). Vyjmouc tento přiklad jest muslimu přímo zakázáno vyhledávati smrt mučennickou — snad z obavy před častým opakováním se toho, jak bylo lze se nadíti při exaltované povaze orientála, snad i k zamezení zbyteč- ného chvastounství. Mučenníkem po názoru muslimů jest na př. nevinně zavražděný rukou cizí, oběC moru, kdo náhodou utonul, koho za- t>ila sesuvši se zeď, kdo uhořel, kdo zemřel hla- dem nebo na mecké pouti ; těch netřeba umý- irati před pohřbem, ježto umyli se svou krví. Ze slavností i-u vzpomínáme slavností iďul-fltr a id-ul-aihd (viz Bajrám), dále slav- nosti Ašúrá (v. t.) v 10. den prvého měsíce roku muslimského Muharramu, po zvyku Mu- hammedově, který v ten den se postil. U Ši- ovců jest prvých 10 dnů Muharramu dny pokání a smutku nad smrtí Huseinovou Tviz Husein). Z jiných dnů památných uvádíme Jailauul-mubaraka (noc požehnanou^ 15. dne měsíce Ša'bánu (8. měsíce roku muslimského), v níž dle výroku Muhammedova zaznamenává bůh vše, co se po celý rok má díti. Muham- med doporučoval celou noc bdíti a se modliti z následujícího dne se postiti. Moderní ori- ent slaví den ten zábavami a ohňostroji; po- hlední středa {arbaaťul^dchiri) měsíce Ša- fářů (2. měsíce roku musí.) jest upomínkou na poslední zlepšení choroby a umytí se Mu- Éiammedovo, kdežto 12. den následujícího mě- síce Rabí-ul-avvali jest výročním dnem smrti Muhammcdovy. Jest, jako z pravidla i 11 dni předchozích, věnován modlitbě za proroka a četbě jeho výroků a spisů k jeho chvále slo- ženích. Naší neděli a židovské sobotě odpo- vídá u muslimů pátek, jako den útěku Mu- hammedova z Mekky (viz Džum'a a Chutba), ale bez svátečního rázu, jaký náleží naší ne- děli. V intencích Muhammedových nebyl nijak kult světců. Prvý počátek v tom směru uči- něn v I-u kultem proroka, kult světců pak byl jen přirozeným důsledkem dalším; nyní jest častém a všeliký odpor orthodoxních vyzna- vačů i-u proti němu osvědčil se marným. I. vymezil přívržencům svým netoliko jejich náboženské povinnosti, ale i život ostatní, soukromý i veřejný, jednotlivce i celé spo- lečnosti. Stalo se to tím způsobem, že nelze ani určiti hranici zákonodárství náboženského a civilního. Celý život muslima — bez rozdílu jakýchkoli kast — pohybuje se tu mezi dvěma extrémy,dovolenéhoanedovoleného,pfi čemž možno shledávati, že neliší se morálka i-u nijak nápadně od názorů židovství i kf e- sfanství. leda že je více přizpůsobena pomě- rům a potřebám života lidského. Obě kate- gorie stanoveny jsou buď přímo v Koránu a tudy bohem samým ; v tomto případě mluví se o povinnosti (/ar^) muslimově, konati něco, opačně o nedovolenosti toho naprosté (hardm). V jednotlivých případech může na- stati pochyba o božském ustanovení i mluví se o věci jako Žádoucí (vddfib), resp. makrúh^ t. j. co se všeobecně zatracuje, třeba není přímo nedovolené. Jindy rozhoduje tu zvyk. přiklad Muhammeda samého, ktei^ tak buď sám jed- nal, nebo prohlásil, že se tak má jednati, nebo proti jednání podobnému jsa jeho své- dek ničeho nenamítal, opačně jednáni za ne- bezpečné a zhoubné (mufsid) prohlásil. Stupeň dovolenosti nebo nedovolenosti podmiňuje v I-u i pojem hříchu, jenž je buď velký (Ira- bira), pro který muslim, není-li u něho lítosti, propadá peklu pro muslimy určenému, a malý (sagíra). K velkým hříchům počítají theolo- gové muslimští nevěru, stálé konání malých hříchů, zoufání nad milosrdenstvím božím, ale opačné i domýšlení se, že je kdo bezpečen před hněvem božím, křivé svědectví, křivé obvinění muslima z cizoložství, křivou přísahu, kouzla, pití vína, osobování si majetku sirotků, lichvu — přesné držení se slov Koránu ochro- muje zde ovšem obchod — cizoložství, smil- stvo, krádež, vraždu, útěk t boje před ne- věrci, neposlušnost k rodičům. Na hříchy tyto stanoveny v Koránu resp. tradici i tělesné tresty (kadd): na odpadlictví od víry zabití, nevratí-li se vinník do tří dnů v lůno i-u; opustí-li zemi, konfiskace majetku ve pro- spěch dědiců, již zůstali muslimy; na cizo- ložství ukamenování, na smilstvo 100 ran holí, na opilství 80 ran, na obvinění muslima z ne- věry manželské 80 ran holí, na krádež usek- nuti ruky atd. Od trestů těchto lišiti jest případy, kde trest na skutek sice rovněž v Koránu jest stanoven, ale kde bližší jeho vymezení přenecháno jest rozhodnutí soud- Islám. 78:$ covu {kádí). Vražda podléhá v l-u odvete (kisds), jež náleží nejbližšímu příbuznému za- vražděného, ač-li nechce spokojiti se s vý- kupem {dija), jehož výše Koránem rovnéž sta- novena. Stejné posuzují se i rány způsobené. V obor zákazů spadá vedle pití vína a v sou- vislosti s tím vůbec všeho, co opojuje, i ne- dovolenost různé potravy, hlavné požívám' vepřového masa. I potravu dělí I. na dovo- lenou a nedovolenou; k prvější patří zvířata, jichž kopyta jsou rozpolténa, jež žvýkají po- travu a nejsou dravci, pak ptáci, již potravu svou zobají, z vody jediné ryby, též kobylky. Ale ani tato zvířata nejsou sama sebou ještě dovolenou potravou, nebyla-li zabita způso- bem předepsaným a nebyla-li nad nimi vy- řknuta slova: bismilidhi al-akbari, >ve jménu boha největšího*. Osoba zabíjejícího nepadá při tom nijak na váhu. Pokud rodiny se týče, považuje I. man- želství za smlouvu civilní, jejíž platnost závisí na dohodnutí se stran, dosvědčeném dvěma muži nebo jedním mužem a dvěma ženami jako svědky. Obřad církevní je vedlejší a není nijaké jednoty v praxi. Nutnou součástkou jest tu věno {mahr), jež platí manžel své choti ajehož nejmenší obnos stanoven 10 drachmami. Náleží ženě pro případ rozvodu, ač jestliže sama nežádala za rozvod. Manželství považuje se za povinnost a coelibát se odsuzuje; vy- skytuje se i mezi členy řádů zcela pravidelně. Ženy dovoluje Korán 4 svobodné, ale výslovně stanoveno, aby, kdo se obává, Že nedovede jednati k Ženám spravedlivě, vzal si jen jednu TKor. 4, 3). Existují i manželství na lhůtu Ipiuťa), aspoň u šiovců. Rozvod jest velmi usnadněn. Stanovíc Korán výslovné, že žena Í'est majetkem mužovým, s níž on může na- :ládati« jak chce, i stačí pro rozvod pouhé prohlášení mužovo: jsi propuštěna. To jest t. zv. talák ahsan éjH rozvod nejkrásnější; opě- tování prohlášení tohoto po uplynutí měsíce tvoří taldk hasan, rozvod krásný. Naproti tomu jest trojnásobné opakování slov těch při jedné příležitosti rozvodem nepravidelným {iálák biddf). Trojí pronesení slov těch činí nemož- ným jich odvolání a vrácení se k choti, leda by tato zatím pojala chotě nového a od něho se rozvedla. Jediné jich pronesení činí na- proti tomu možným odvolání jich kdykoli, ovšem se svolením choti. Vedle uvedených Čtyř žen dovoluje Korán každému muslimovi otrokyň, co mu libo. Tato praxe jest jednou z hlavních příčin, že se otroctví, byvši Mu- hammedem sankcionováno, v l-u trvale zahní- zdilo, třeba nelze Muhammedovi upříti i zá- sluhu, že učinil osud otroků snesitelnějším vymezením práv i povinností pánových. Pro- puštění otroKa vyskytuje se v Koránu stano- veno i jako trest na usmíření určitých vin. Otrokvné stavší se matkou přestává býti otro- kyní. I smrt pánova zjednává z pravidla všem jeho otrokům svobodu. V ohledu politickém iest přesvědčením l-u, že celý svět stane se jednou muslimským. Siovci očekávají tu svého imáma, jehož zje- vení bude toho známkou, ostatní muslimové čekají jen, až poměry se tak utváří, že bude vítězství l-u pravděpodobným. V souvislosti s tím rozdělil si I. celý svět na dva díly: ddr-ul-\.y území l-u a druhé ddr-ul-harb, území války, t. j. území nemuslimské. Územím války jest zváno proto, že nejen dovoleno jest muslimům na ně útočiti, kdykoli jim libo, nýbrž i sluš no. Korán doporučuje tu opě- tovně přímo ubíjení nemuslimů, kdekoli mu- slimové je napadnou; těm, kdo tak činí pro víru, nejen že se to nezapomene, ale oni budou míti přímo přednost přede všemi ostatními nebešťany v ráji. Osobám zemřelým v boji pro víru náleží v prvé řadě titul šahíd (mučenník). Více o povaze tohoto boje viz v hesle Džihád. O tom, do které kategorie některé území patří, není nyní v l-u shody; celkem převládá ná- zor, Že i území, jehož pány jsou nemuslimové, zůstává územím i-u, pokud I. v zemi pře- vládá. Ovšem na druhé straně odporuje sta- novisku l-u, by muslimové byli poddanými nebo poplatníky nemuslimův. llieoríe stanoví v takovémto pnpadě pro muslimy hidfru, vy- stěhováni se (vystěhovavší se jest muhddilir)^ jež ovšem praxe většinou Čmí nemožným. Ovšem obmezen i džihád postupem času na závaznost boje proti těm, již nemají nábožen- ství zjeveného (nlavně modlářům), proti ostat- ním, pokud ohrožují existenci l-u. Přijetím l-u stal se nevěrcc svobodným občanem státu muslimského, kdežto placením dané z hlavy diiije (v. t.) stavěl se pod patronát l-u, talc že mohl vyznávati svou víru, ovšem bez jaké- koli okázalosti a snahy ji šířiti. Stavěni no- vých kostelů a synagog na území i-u vůbec zakázáno. Toliko modlářství bylo naprosto vyloučeno z území l-u a násilně potlačováno a modlárny bořeny. Hlavou l-u jako víry i říše byl Muhammed a jeho oprávnění nástupci, chalífové (viz Chalífa); nyní jsou jím sultánové turečtí, z nichž Selím I., dobyv Egypta r. 1516, dal prý na se přenésti jedním z potomků chalífů bagdádských titul cnalífy. Se stanoviska l-u, jenž zná volitelnost chalífů, žádaje dále, by chalífové byli z kmene Kuraiš, jest to vlastně usurpace, již legálnosti zjednala jen politická moc. Skutečně také vyskytuje se jméno sul- tánovo v chutbě (v. t.) ien na území ture- ckém; na ostatním území l-u jméno jeho mu- slimského vladaře, v Indii jméno královny anglické. Moc náčelníka v l-u vycházela pů- vodně od lidu, který volil chalífů svobodnou volbou, tak že tento byl, jak hovělo patri- archálnímu názoru Arabů, ien prvý mezi rov- nými. Autorita jeho opírala se jen o Korán a tradici. Chalífové tito byli jaksi patriarchy Arabů. Později setkáváme se s dědičnými cha- lífy jako vladaři (málik\ knězi umdm) a soudci {kddí). Při rozsáhlosti území svěřují správu provincií ámilům f slovně agens) jako svým zástupcům. Příjmy l-u tvořil 1. \akdt muslimů, vybíraný původně ve třech katego- riích, z území ladem leževšHio, jež muslimové vzdělali, z území těch, již dobrovolně přijali I. a z území odňatého nevěrcům jako válečná kořist; 2. chums, t. j. pětina válečné kořisti; 784 Islám. 3. chardd(t pozemková daň ncmuslimských poddaných placená dle povahy a úrodnosti pozemků, je2 přemožení drželi; a konečně 4. spolku přátel lidu« {thjódvínafélag). Společnosti staroŽitnické, vzniklé r. 1880, dekujeme založení musea starožitností v Reykjavíku. Poměrně značné jsou knihovna zemská a knihovna latinské Školy, menší knihovny jsou v Akureyri a fsaf- jórduru. Obyv. čte zde velmi mnoho, zvláště populárně vědecké spisy, a sotva nalezneme v Evropě země, kde by se v poměru k počtu obyv. tolik knih tisklo a prodávalo, jako na l-ě. Tiskařství bylo sem zavedeno r. 1530. Jest tu 5 tiskáren a tiskne se asi 10 novin a 8 časopisů (počet ten mění se téměř každo- ročně). Nejstarším isl. časopisem jest »Thjó- dólfrc. Hospodářsky dělí Islanďané svůj ostrov ve 3 části: obývaný kraj se zahradami a lu- činami (byad a' bxggd\ kraj horských pastvin (afrettur) a neobydlenou poušC (obrgdir). Na tuto poslední připadá asi 237p ^š^ plochy. Před časy selo se zde něco obilí, dnes však převládá hospodářství luční a zahradní. Hno- jená půda náležející ke dvorci nazývá se tun a vyniká výtečnou travou. Nejdůležitějším při ní jest řádné odvodňování. V zahradě pěstují se obyčejně zcmčata, někdy zelí a bílá řepa. Dobře se také daří rybíz a pod. i řeřicha. Louky mimo >túnc dávají tmavou trávu da- leko horší jakosti. Značnou čásC kraje zaují- mají slatiny, v jejichž přeměně v louky spa- třují někteří (na př. C. Rosenberg^ budouc- nost l-u. Sklizeň sena počíná obyčejně mezi 24. červnem a polovicí Července a trvá až do září. Dále od dvorců vzdálené pastvy jsou důležitý zvláště pro chov ovec. Pro zlepšení půdy aěje se nyní mnoho. Několik hospodář- ských spolků bylo založeno a zřízeny 4 ho- spodářské školy. Vlastních lesů zde v po- ledové době nikdy nebylo, pouze březoví bylo dříve více rozšířeno, avšak následkem chovu ovec jest zpustošeno. Bříza {Betula intermedia) zřídka přesahuje výšku muže, na jednom však místě východu našel Thoroddsen břízy 10 m vysoké. Stejné výše dosahuje zde i oskeruše (Sorbus aucuparia). Daleko největší část oby- vatelstva, totiž asi 73%, živí se chovem do- bytka, především ovec, jichž prý tu jest asi 1 million. Maso a vlna jejich jsou prý zna* menité. K chovu iich hodí se výborně okraj vnitřní planiny, řičná údolí, jakož i travnaté nížiny. Chov hovězího dobytka byl dříve mno- hem důležitější než dnes. Plemeno zdejší ve- lice se chváh. Maso jeho dnes málo se cení, za to však mléko. Jest tu asi 20.000 krav. (!hov ovec jest ovšem mnohem výnosnější. Koně zdejší, počtem 30.000, jsou malí, uče- liví a neobyčejně vytrvalí. Pro horské cesty hodí se znamenitě. Islanďané sami jsou vý- borní jezdci. Koz, dříve četných, jest dnes málo, ještě méně vepřového dobytka; psů velmi mnoho, kočka v každém dvorci, drů- bež nechová se téměř žádná. Chov dobytka jest vůbec schopjn značného ještč zvelebení. Bohatství ryb v moři a řekách jest ohromné. Výnosné rybářství v moři kol l-u provozují hlavně Angličané a Francouzi na větších lo- dích, Islanďané sami s nesmírnou odvahou na malých loďKách. Na zaopatření si větších lodí nedostávalo se dříve prostředků a te- prve v novější době učiněn i v tom počátek. Jest však úkazem málo potěšitelným, že oby- vatelstva rolnického zde ubývá, rybářského 792 Island (průmysl, ústava, jazyk) přibývá. Již r. 1880 bylo 127o všeho obyv. rybáři. Bohatství řek, zvláStč na lososy a pstruhy, málo se dosud zužitkuje. Důležitý jest lov ptactva. Minerální bohatství jest nepatrné a ani několika užitečných nerostů, jež I. chová, nelze pro nedostatek paliva a pro obtíže spojené s dopravou využitkovati. Průmysl býval kdysi na vyšším stupni než dnes, kdy jest skutečně nepatrný. Většina potřeb domácích hotoví se v kruhu rodin- ném. Pouze 27o všeho obyv. věnuje se ře- meslu, jež vyrábí jen hrubé předměty. Ob- chod nyní zase vzrůstá; za starých dob byl mnohem značnější. Zhoubně naň účinkoval dánský monopol, jenž teprve r. 1854 byl zru- šen. Ještě nyní jest překážkou obchodu malý oběh peněz na ostrově. Obchod jest Často výměnný, v nejnovější .době však zřizují se také domácí akciové spolky obchodní, z nichž nejdůležitější jest >Gránufélagc v sev. části ostrova, a r. 1885 byla zřízena v Reykjavíku docela i zemská banka. Ve vývozu hlavní místo zaujímají slané ryby a produkty rybo- lovu vůbec, maso, ovce, ovčí kůže, vlna, koně, peří, hrubé punčochy a rukavice, v přívozu obilí, mouka, káva, cukr, koloniální zboží vů- bec, tabák, kořalka, víno, sůl, petrolej, plátno, kůže, lodní náčiní, železné a ocelové zboží, dříví a uhlí. R. 1894 obnášel přívoz z Dánska 3,236.000, vývoz tam 2,717.000 dán. korun. Obchod s Dánskem dosud převládá. Největší obchodní místa jsou Reykjavík, Isafjdrdur a Akure>ri, po nich následují SeydisfjÓrdur, Hafnarfjórdur a Stykkishólmur. Celkem jest na l-ě asi 30 obchodních míst a mimo to něko- lik přístavů, kde se smí obchod provozovati. Spojovací prostředky. S cizinou jest I. spojen hlavně přes Kodaň (asi 12 pravidel- ných paroplaveb ročně). Plavba tam přes Granton a Thorshavn trvá 10—11 dní. Od r. 1873 jest na ostrově pravidelná pošta. Po- štovní parník objíždí asi 5kráte do roka celý ostrov. Uvnitř ostrova obstarávají poštu jízdní poslové. Poštmistr v Reykjavíku jest zároveň nejvyšším poštovním úředníkem ostrova. Udr- žováni a zřizováni cest bylo regulováno záko- nem r. 1875. Přece však jest cest málo, sil- nice vůbec žádné, tak Že veškeré spojení děje se téměř výhradně na koních. Neschůd- nost cest jest na l-ě příslovečná. Nedostatek brodů a mostů stěžuje při velkém počtu řek cestování po ostrově neobyčejně, zvláště ci- zinci těmto nesnázím méně zvyklému. Peníze, míry a váhyjsou dnes stejné jako v Dánsku. Jako zvláštní míry užívá sefavn = 3 alen = 17119 cm, pro obilí tónde=: 136 dán- ských pott = 131'39 I, pro tekutiny kutting'^ 5 Rott = 4-83 /. Ústava z r. 1874 dává l-u téměř úplnou samostatnost. Postavení l-u k Dánsku bylo vytčeno již zákonem z 2. ledna 1871. Dle to- hoto jest I. »neoddělitelnou částí monarchie s vlastním právem zemskýmc. Dánsko uzná- vajíc nesprávnosti, jichž se vůči l-u dopu- stilo, dává každoročně ostrovu 60.000 korun a nese výlohy na isl. správu v Kodani i na poštovní spojení s ostrovem. Jeden z dán- ských ministrů jest zároveň ministrem (rdth- gjafi) pro I. a jako nejvyšší isl. úředník králi zodpověděn. Zákonodárná moc spočívá v ni- kou krále aalthingu. Althing čítá 30 'od lidu volených (dolní sněmovna) a 6 od krále jme- novaných (horní sněmovna) poslanců (na 6 let). Volební právo mají i vdovy a samostatné ženy přes 25 let staré. Althing schází se každý druhý rok. Nejvyšším úředníkem na ostrove jest zemský guvernér {landshófthinf^i), jenž řídí veškeru exekutivu a jest zodpověděn ministrovi. Nejvyšším sudím na ostrově je justiarius, předseda zemského soudu v Reyk- javíku, nejvyšší soudní instanci vůbec nej- vyšší souQ dánský. Ostrov dělí se politicky ve 4 kraje {fimt, plur. umthaemí\ totiž jižní, západní, východní a severní (sudur-, vestur-, northur-^ austur-ómt), jež se zase rozpadají ve 22 okresů (sjrsla, plur. syslur) a tyto zase v obce (sóknir), — Duchovní správu vede evangelicko-lutheránský biskup v Reykjavíku. Až do r. 1801 byla tu 2 biskupství, totiž v Hó- laru a Skálholtu. Biskup ve spolku s okres- ními přednosty řídí církevní a školské zále- žitosti. Ostatně panuje svoboda náboženská. Země je rozdélena ve 20 proboŠtství {ptófast- sdaemi), 141 far (prestakall) a 299 osad. Z 299 kostelů jest 217 ze dřeva, 75 z rašeliny a 7 z kamene. Dříve byl počet kostelů vetší a byly tu i ženské i mužské kláštery. Nejvyšším finančním úředníkem jest zemskÝ fojt (lanď fógeti) v Reykjavíku. Příjmy zemské pokladny spočívají ve clu na lihoviny a tabák, různých daních a ročním příspěvku dánském. V bud- getu dánském na r. 1896—97 stojí pro správu l-u 86.764 korun. Vojska na ostrově není. V ohledu zdravotním jest I. rozdělen na 20 okresů vždy s okr. lékařem v čele. Každý okres dělí se v několik obvodů babických. Nej- vyšší dohled má zemský fysikus {landlaeknir) v Reykjavíku, jenž jest zároveň ředitelem lé- kařské školy. Nemocnice jsou v Reykjavíku a Akureyri. Hl. městem a sídlem nejvvšších úřadů na ostrově jest Reykjavík. Úřední vlajka jest dánská; vedle této však užívá se také zvláštní islandské, jež má bílého sokola v modrém poli. Jazyk islandský jest jedním ze čtyř hlav- ních jazyků skandinávských, původně norský, vlastně všeskandinávský, kterým mluvili osaa- níci v IX. stol. Při památkách aŽ z konce XII. stol. často nelze rozeznati, je-li památka norská nebo islandská; pak nastávají znač- nější odchylky, hlavně tvaroslovné, poněvadž isl. jazyk setrval na stanovisku XIII. stol.. pak též hláskoslovné. V době klassické (1200 až 1350) liší se od norského hlavně zachová- váním nlásky h ve skupinách hl^ hn^ hr, pře- chodem dlouhých <5, 6y v á, ey a přísným provedením přehlásky u. V době nové na- stávají dalekosáhlé změny hláskové, tak že samohlásky mají zcela novou výslovnost, ač se píší starým pravopisem: á přechází v aj\ á^au; é^jé] au^ój\ m, á '^ 6\ ó^ow. Nominativní koncovka -r píše se -wr (vysl. 6r). Dialektů není, jazyk dělí se na starý čili isl. jazyk vůbec, kdežto novější od XVl. st. Island (literatura). 793 nazývá 8C novoislandStinou. Nepřetržitou řadou památek od XI. stol. až na naše dny stává se isL jazyk grammaticky velice zajíma- vým. Mluvnictví islandské začíná již v XII. st. v době renaissance staré literatury, první mluvnici vydal Runolf Jónsson (1651), první slovník od Andreae vyšel r. 1683. Mezi ny- nějšími grammatiky vyniká Vigfusson svým Icelandic-English lexicon (Oxford, 1869—75). Literatura. Sotva minulo kol r. 930 bouř- livé Šedesátiletí zabírání země a ustavila se islandská republika se svým aithingem, již jeví se Islandkné národem básnickým. Pří- činy toho jsou různé; jednak vystěhovali se právě potomci básnicky nadaných rodin, pak ostrov se svými malými poměry nestačil touze po Činnosti, jevící se u mladých šlech- ticů, a jelikož i doba vikingská již se klonila ke konci, nezbývalo mladíkovi chtějícimu na zkušenou do světa než přijmouti službu u ci- zího krále nebo jarla. Aby však pojat byl do družiny královské, musil se cizozemec vyká- zati zvláštním uměním, a tím bylo básnictví. Tak poesie přispívá k výživě chudého ostrova; zvláště jest to Norsko, stará, nezapomenutá vlast ke které se Islanďan vždy obracel, kam vedla jej vždy první cesta z vlasti; nejraději u krále norského sloužil jako bojovník i jako skald. Na ostrově se pak skoro výhradně pěstovala tato zvláštní kastovní poesie; kdo se vypravil do ciziny, složil obyčejně již doma pochvalnou báseň na knížete, naučil se jí na- zpamět a vyžádal si dovolení, aby ji směl přednésti. Za to byl pak odměněn přijetím do družiny, kde měl význačné místo, a pobyl tu aspoň přes zimu. Zároveň nebo při roz- chodu obdržel také dar: prsten, meČ, kopí, oděv. Služba jeho neobmezovala se pak jen na to, že bavil knížete a družinu vlastními a staršími básněmi, hlavně improvisacemi jed- notlivých strof, nýbrž provázel ho z pravidla i do boje a b^^l vysílán s důležitými posel- stvími. Někteří zůstali pak stále v cizině, oby- čejně se však po málo letech vrátili do l-u. Básně jejich zachovávaly se ústním podáním po celé generace; ještě kolem r. 1200 byly známy všechny důležité básně z IX. stol. Poesie skaldská obsahuje hlavně chvalo- zpěvy na knížata, pak básně satirické ; vzácné jsou naproti tomu básně milostné, ač se zpí- valy; bylyť na l-ě zákonem zapovězeny. Vý- znam většiny zpěvů je více historický než aesthetický; zpěvů těchto užívá jako pra- menů historie skandinávská a anglická, po- někud i ruská a slovanská vůbec. Není lehké porozuměti strofám skaldským: za prvé se slova řadí k sobě bez ohledu na souvislost, tak že první podmínkou porozumění jest kon- statovati přirozený slovosled. Další záhadu tvoří hojné užívání zástupek, t. zv. kennin^. Jsou to především metafory, zkrácená při- rovnání; kde bychom četli na př. v antické poesii, že loď se zdvihala na vlnách, jako kůň se vzpíná, řekne skald: oř vln se vzpínal, a více ani nemohl říci při stručnosti a vá- zanosti veršů svých. Podobně z přirovnání vzniká pojmenování každého muže dle kte- réhokoli boha, na př. Odin mečů. ženy dle bohyně zlata Idun a pod. Jako pak Hpmér místo Zeus mohl říci manžel Héřin, tak činil i skald, jenže měrou větší s využitkováním celé mythologie až do nejmenších dctailův. Fafnir ležel na zlatě, proto je zlato: Fafni- rovo lože, lože hada, ale Že tento poklad byl pak hozen do Rýnu, jest to též lesk Rýnu nebo slunce, oheň, žár Rýnu. Každý hrdina jest krmitelem vlků, každá žena je stromem nebo tyčí zlata. Počet takových kenning jest pro jisté pojmy často se vyskytující velmi značný, ve výboru jeiich jevila se umělost skaldova. Tolik umělustek vyžadovala těžká forma skaldská, jejíž hlavní rozměr jest drótt- kvaett, rozměr družiny královské %az* (fo^i/v; jest to osmiřádková strofa o verších z pra- vidla šestislabičných; v sudÝch je vždy první slabika hlavní alfitcrací, v lichých jsou dv6 alliterující slova, dále každý verš obsahuje assonanci (hen ding), t. j. stejné souhlásky po týchž nebo různých samohláskách. Z to- hoto metra vyvinul se dále značný počet různých nových rozměrů, na př. hrynhent, kde řádky jsou osmislabičné, runhent s r^- mem dle našeho způsobu a j. Z takových vis (strof) skládaly se drápy, básně nejméně 20strofové, rozdělené stefem (refrainem) na oddělení, net>o flokky, kratší básně bez reh'ainu, nebo krátké improvisace, lausa- vísur, jež zaznívaly při každé příležitosti. První skaldové královští byli Norové, po- slední z nich, Eyvindr Finnsson, složil báseň na všechny Islanďany, za niž se mu odměnili stříbrnou sponou 50 hřiven těžkou, kterou v hladovém r. 976 musil dáti za potraviny. — Z islandských skaldů na prvním místě stojí Egil Skallagrimsson (asi r. 900—980); velmi mlád vyjel se starším bratrem na do- brodružství, t. j. na loupežné plavby viking- ské. Sloužil králi anglickému Aethélstanovi, kdež byl označen křižem, ale křtu nepřijal, aniž jeví někde vlivu křcsfanského. Oženil se po smrti bratrově s jeho vdovou, příbuz- nou norského přítele svého Arinbjorna, a aby nabyl dědictví po tchánovi, vyjel opět do Norska, kdež mu však bylo odepřeno, co mu patřilo, libovůlí krále Éirika a královny Gunnhildy. Tu £gil zabil švakra dědice i syn- ka králova, postavil králi nídstóng, t. i. tyč s koňskou hlavou a zaklinači formulí. Po těchto neslýchaných urážkách odebral se zase domů, ale vypravil se po třetí do Norska, když Eirik byl odtud vypuzen; avšak loď jeho ztroskotala se právě na břehu Nordhumbrie, kterou vládl Eirik jako earl anglický. Věrný Arinbjdrn, který krále doprov£el, prosil za milost, ale marně, jen do rána ho směl cho- vati u sebe. Tu mu radil, aby za tuto noc složil drápu na Eirika, a ten skutečně, ovšem donucen Arinbjdrnem, daroval mu život a ona báseň nazvána dle toho Hófudlausn (vý- plata hlavy); je to báseň plná síly, složená v runhent. V Norsku pak novými souboji dobyl svého dědictví a po čtvrté cestě do Norska, kde pro krále Hakona pro popla- tek vykonal nebezpečnou zimní cestu do 794 Island (literatura; Vermlandu, vrátil se domů. Jeho syn se mu utopil, což ho tak dojalo, Že se chtěl hladem umořiti; ale dcera jeho lstí ho odvedla od tohoto úmyslu a přiměla ho, aby utišil svůj l)ol básní, krásným Sonatorrek, jednou z nej- cituplnějších básní islandských. Jediné poesie jest to, která otci poskytuje útěchy, báseň jest velkým výrazem vděčnosti za to, že mu bůh dopřál říci, co trpí. Přítele Arinbjórna oslavil, když došel na novo velké cti, svou Arinbjarnarkvida, výrazem přátelství. Ostatní jeho básně jsou ztraceny mimo některé im- provisace. Ěgil je největší postava básnická z celého germánského pohanství; jeho umění zůstalo rodu jeho věrným. Prvním vlastním skaldem družmným z I -u jest Glúm Getrs- son, skald Háralda gráfelda, jako slavnější Kormák Ogmundarson (935—970). básník četných strof erotických. Einar Helgason Skálaglamm, mladší přítel Egilův (♦ 950), byl skzud Hakona jarla, s nímŽ bojoval proti Jomsvikingům; slavná jeho báseň o Hakonovi nazývá se Vellekla (nedostatek peněz), snad pro úmysl, kterým je básněna. Einar jeví vyšší hledisko, neŽ je obvyklé, chválí-li kní- žete; co do víry byl věrný bohům starým, kdežto Kormák věřil jen ve svou sílu. Pří- buzný Egilův, Bjórn hitdoelakappi, je zná- mější svou šlechetnou povahou a svými do- brodružstvími, pro které žárlivý Thórdr ho konečné zabil, než básněmi jen zlomkovitě zachovanými. Ulf Uggason básnil v po- sledních dobách pohanství svou Húsdfápa o mythech vyobrazených na stěnách jistého domu. Do boje nové a staré víry uvádí nás věrný skald Olafa Tryggvasona (f 1000) Hallfrcd Vandradaskald (H. »obtíže pů- sobící «), kteréžto příjmení dostal od krále, protože se nechtěl dáti pokřtíti, nebude-li král sám mu kmotrem, a že hrozil, nevy- slechne-li král jeho báseň, že zapomene celé učení, jež beztoho není tak poetické jako ona. I později upadal zpět v pohanství, ale krále vroucně miloval, ba chtěl ho pomstiti a dojemné ho po smrti jeho opěval. Báseň křcstanská Uppr eistar drápá ^ kterou mu král velel složiti za pokutu pro sňatek s pohankou, je ztracena. Egilův vnuk Skuli sloužil jarlu Eirikovi, kdež se zavděčil ženichu vnučky Egilovy, Helgy, Gunnlaugovi, Ormstunga zva- nému Tento zmeškal dobu, do které platilo zasnoubení, a toho využitkoval Hrafn, sok jeho u dvora švédského, a poial Hel^u za ženu. Jejich souboj zůstal nerozhodnut (1007) a měl za následek, že Islanďané holmgan^u vůbec zakázali. Jeli tedy do ciziny, aby jej vybojovali, a padli oba. Z četných básní Gunnlaugových jen jednotlivé strofy se zachovaly. Thormód Kolbrúnarskald, jenž měl příjmí po dívce opěvané, jel až do Grónska, aby pomstil pobratima, a vykonal po létech povinnou pomstu za velkých obtíží; pak věrně sloužil králi Olafu Svatému, jehož vojsko starobylým Bjarkamdl vzbudil k po- slednímu boji u Stiklastadir (1030), a když král padl, nechtěl ho přežiti. Z jeho děl za- chována jen báseň na pobratima. Ottar černý jako Egil vykoupil si básní hlavu od Olafa uraženého básní opěvající královu ne- věstu, švédskou Astridu. Skvělými popisy bojů vyznamenává se tato drápá. Předním skaldem sv. Olafa byl vŠak Sig- vat Thordarson, jehož král původně ne- chtěl slyšeti, poněvadž se štítil pohanské fraseologie v básních, který však došel zna- menitého vlivu. On prostředkoval sňatek krá- lův, osmělil se býti královu levobočku kmo- trem a dáti mu cizokrajné jméno Magnus. Trpce litoval, že za poslední bitvy královy byl na pouti do Říma, ale tím mu bylo umož- něno opěvati krále po smrti. Žil pak ve Švédsku, neztráceje s očí králevice Magnusa, a když tento se stal králem a upevniv svou vládu v zemi počal pátrati po vinnících smrti otcovy a stával se tím ukrutným, tu pravi přátelé královi radili se, jak odvrátiti ho od sebevražedného počínání. Sigvat byl zvolen» aby královu mysl obměkčil, a skvěle to pro- vedl svými ReřsógUvisur^ t. j. upřímnou písní, kteroužto mistrnou básní, opěvající králova otce a výstražný jeho konec, pak zbožňova- ného Hakona dobrého, ukazuje na zbytečnost a škodlivost nových bojů, vytýká jemně králi, že nedostává slovu, a konči chválou krále samého. Básník šlechetného svého úmyslu dosáhl, Magnus změnil chování své tou mě- rou, že byl nazván Dobrým. Sigvat, jemuž tento čin zabezpečuje místo mezi nejšlechet- nějšími básníky, vyznamenával se též příslo- večnou lehkostí veršování; mluvil verši skoro tak rychle jako prosou; pout verše pro něho není. TéŽ Thórarin loftunga musil vy- koupiti básní hlavu svou od krále Knuta, jehož urazil tím, že básnil na něj flokk, ale drápu odměnil pak král nejen hlavou, nýbrž i 50 hřivnami stříbra. Arnór jarlaskald o Magnusovi pěl svou Hrynhenda a Magnus- drápá. U krále Haralda Hardráda Žil Thjó- dolf Ar nórs son, upjatý, sebevědomý dvorní básník, a Sneglu-Halli, spíše šašek králův, který směle a zručně improvisoval. Po smrti tohoto krále (1066) nastává úpa- dek skaldského umění; staré kenningy se zapomínají nebo užívá se jich zcela mechani- cky. Markús Skeggjason, který na l-ě po 23 let zastával nejvyšší úřad lógsogumanna, opěval švédského krále Ingi a dánského sv. Knuta. Na konci XI. stol. Halldór skvaldri dlel u dvorů devíti knížat a opěval v Ótfa- rardrápa cestu krále Sigurda do Jerusalema ; o témž králi pěli četní skaldové, mezi nimi i Einar Skúlason, potomek Egilův; ten r. 1135 vrátil se do l-u, byl vysvěcen na kněze, ale vrátil se zase do Norska a byl vyzname- nán králem Eystcinem, na jehož popud bás- nil. Při zřízeni norského arcibiskupství před- nesl u hrobu sv. OJafa umělou báseň Gehli (1152). Dánský král Sveinn nechal ho bez odměny za báseň, což je v starší době bez příkladu. Einar jest poslední znamenitý skald starší; po Četných ostatních, jež Snorri vypo- čítává, nezachovalo se mimo jméno ničeno. Koncem XII. stol. nastoupen krok zpět ke starým skaldům, zároveň objem látek skald- Island (literatura). 795 ských se velice rozšířil; tak v Hugsvinnsmdl přeložena známá Disticha Catonis (vyd. 1831), rovněž dle latiny spracována Mčrlinússpa, proroctví Merlinovo, od mnicha Gunnlauga. Vrcholu dosáhla tato činnost epigonská v po- tomku Egilovu, spisovateli Eddy, Snorri Sturluson (♦ 1178) byl vychován u mou- drého Jóna, vnuka proslaveného Sámunda, po jehož smrti děděním a sňatky stal se nej- mocnějším mužem na l-ě. V Norsku v r. 1218 až 1220 vstoupil v manský poměr ke králi Hakonovi a snažil se pak uskutečniti úmysl^r jeho směřující k přivtélení ostrova vnitřními boji rozeátvaného k Norské říši. Dvakráte byl lógsógumannem, ale průběhem dalších sporá domácích r. 1241 zavražděn. Jeho bás- nická činnost (o ostatní níže) vrcholí v básni Hdttatal, jejíž každá strofa má jiný rozměr; první díl velebí krále Hakona, druhý jarla Skuli. Snorri na některý čas skaldskou poesii znova vzkřísil svým příkladem, vlivem a zna- menitou svou poetikou, Eddou, Vlastní jeho Icvobočck Órakja básnil o Valdemaru, man- želu Dagmařmě, synovec Snorrův Olaf Thor- darson (t 1259) opěval všechny panovníky skandinávské a zvláště poslední^ skald dru- žinný Sturla (1214— 12v^'4), pravý dědic du- cha strýce svého, vynikal v skaldství jako ve vypravování prosy. I on úzce byl připoután k norskému dvoru jsa vysokým hodnostářem na ostrově. Brzo po přivtělení k Norsku jest konec umění skaldského; udrželo se jen v duchov- ním básnictví, neboť i na l-e, jako všude v Evropě, od XII. stol. nastává převaha bás- níka duchovních. Na místo mythologických l.tck nastupují legendjr; z četných těchto dráp, které většinou nejsou tištěny, uvádíme llácitúsdrdpa z konce XII. stol., přečetné básně mariánské; z pozdější doby je nejslav- nější LUja od Eysteina Ásgrimssona (t 1360), život Spasitelův (vyd. Magnusson 1870). Dlouho ještě živořil starý tento způsob v klášteřích, až i na zač. XVI. stol. básnil Halí Ó^rmundarson svou Krossdrdpn (o sv. kříži), Maňuvisur, ajón Arason, poslední katolický biskup na l-ě, jako svým houžev- natým odporem proti reformaci a násilnými prostředky proti ní připomíná staré pohan- ské své předky, tak byl i posledním skal- dem drápy skládajícím. Na skakbch so však sláva isl. literatury nezakládá; její zlatou dobou jest na rozdíl od literatur ostatních doba klassické prosy. Ve dvou stoletích (XII.— XIII.) v netušené, samo- rostlé kráse vzkvétá islandská sága, a o tuto slávu nemusí se děliti s norskou, jako o skald- ství. Jest to historické vypravování, které podává, nebo aspoň chce podávati skutečné události zachované po staletí ústní tradicí a zapsané v těchto dvou stoletích. Nejstarší a nejcennější jsou domácí ságy: Istendingasógur (vyd. v Kodani 1843 a n.V Pevný základ, pro Který nemohli nikdy příliš daleko se vzdáliti od historické pravdy, dává jim genealogie rodin islandských, zapsaná hned r. 1134 prvním islandským spisovatelem Ar i, jehož • Islendingabók z r. 1134 obsahuje stručné dé- jhiy ostrova od osazení do r. 1120 (vydal Jónsson 1887). Ari pravým historickým smy- slem daleko převyšuje spisovatele současné. Zároveň s ním žil Samund (1050—1133), pro své velké vědomosti až podezřívaný, který však psal asi latinsky historii domácí. K nej- starším vlastním ságám patři z XII. stol. Droplangarsoncisaga (vydal Gislason 1847) a blízká jí Heidarvigasaga líčící boje slavné ze stejné doby ok. r. 1014. Hoensa Thórissaga vypravuje o muži, který ok. r. 950 obchodo- val s drůbeží. V dobu pravého rozkvětu patří důležitá Laxdoelasaga z první čtvrtiny sto- letí XI., napsaná po r. 1220, jejíž hrdinou jest Ólaf, prazeC slavného Egila. Pestrý život Egila samého zachovala nám krásně a uměle psaná Egihsaga (vydána 5kráť, Jónsson 1896); z téže doby je Ljósvetnmgasaga o mocném Gudmundovi Živším ok. r. 1000 a málo mladší Viga Glum^saga^ kulturně historicky velmi důležitý životopis mocného a násilného Gluma ze severu ostrova. Na vých. vede nás Vdpn' firdingasaga s dějem z A. stol. a HrafnkelS' sága Freysgoda o Hrafnkelovi ok. r. 960, jenŽ vše, co mu bylo milé, věnoval bohu Freyovi (Sommerfeldt, 1879). Hardarsaga napsaná ok. r. 1245 připomíná osudovou tragédii, Gi'j- lasaga a Hallfredarsaga vypravují osudy skaldů Gísli (950— 1000) a Hallfreda. Eyr* byggjasjga uvádí nás zpět na západ ostrova mezi potomky Egilovy; je to Život goda Snorri (ok. 1000), znamenitého výpravo vatele (vydal Vigfusson 1864), a současná s ní Gmmw- laugssaga (ok. r. 1250) má za hrdinku, aČ passivní, Egilovu vnučku Helgu (vydal Mogk ISv^b). Zcela obdobný případ vypravuje Bjar' na sága hitdoelakappa\ krevní pomstu před- vádí nám Hdvardarsa^a (Thordarson 1860) a řó tbrocďasaga (O pobratimech, Gislason 1852), dějiny skalda Thórmoda a pobratima jeho Thórgeira. Zajímavý soudní spor z doby ok. r. 1050 poznáváme z Bandamannasagy* napsané v 2. pol. XIII. stol. (Cederschifild 1874). Obsahem nad míru důležitá, ač formou ne právě šťastna, jest Njdlssaga, životopis znamenitého Njála, o jehož upálení ve vlast- ním domě r. 1011, islandské krvavé svatbě, se dlouho vypravovalo. Sturlungasaga o rodu Snorrově vypravuje děj skoro současný a stává se přibráním starších sag historii ce- lého ostrova (Vigfusson 1878), jako Landnď niabók, seznam všech osadníků a genealogi- cké řady jejich potomků, částečně dílo Stur- 1 o v o. Ne již zcela historická jest Kormdkssaga^ hlavní pramen pro poznáni skandinávského souboje, a ještě méně Vat\doetasaga vzniklá koncem Xlll. stol. s pozdějším zcela vymy- šleným pokračováním Finnbogasaga, Ještě r. 1310 napsány příběhy z doby osazení sev. krajin Svarfdoelasaga a zcela nehistorické Thordarsaga Hredii a FlÓAtnannasaga o vy- myšlených cestách Thórgilsových. Živel le- gendární mísí se do sag o pokřtění ostrova Krhtnisa^y a životopisů prvních 5 biskupů země (Biskiipasógttr, vyd. 1858) sepsaných od pol. XIII. do pol. XIV. stol., jimiž končí za- 796 Island (literatura). í pisovánf věcí domácích a ustupuje stručným Kronikám dle způsobu kontinentálního {Islen^- kir Annálar, vydal Storm 1843). Od pol. XIII. stol. počínají Islanďané zapi- sovati dějiny norské, především životopisy jednotlivých králů, nejprve obou pokřestitelu zemé. Ola/siaga Trvggvasonar (f 1000) za- chována 3 texty z 5CIII. stol., o Olafovi sv. f 1030) máme dvě ságy, starší legendární vyd. Keyser a Unger 1849) a mladší přesně historickou, snad od Snorra (vyd. Munch a Unger 1853). Sverrissagu o Sverrirovi napsal Karl Jónsson, Hdkonarsagu Hákonarsonar Sturla Thórdarson. Všechny tyto spi- sovatele předčil Snorri Sturluson svou Heimskringla (kruh světa), která vypravuje dějiny norských králů od praotce jejich boha Freye až do r. 1177 (vydal Unger 1868). Snorri jest moderní historik, nikoli kronikář středověký; strofy starých skaldů jsou hlav- ními jeho prameny, ale on jich užívá s roz- vahou a srovnávaje různé zprávy odhaduje jejich spolehlivost Sborník z ostrova Flatey na sev. l-ě Flateyjarbók, sepsaný od dvou kněŽí v r. 1387—95, obsahuje Ermundarsagu, důležitou pro ruské dějiny, jako jest Joms- vikhigasaga pro děje polabských Slovanů — na jejichž území se usadila' bojovná četa, která padla v boji s norským králem r. 994. Mimo Norsko zabývala se činnost Islanďanů také ostatními zeměmi skandinávskými, jako Knytllngasaga Dánskem. K těmto ságám historickým druží se jiné, založené především na starších básních, jako důležitá pro historii pověsti germánské Vol- sungasaga o Sigurdovi, jeho předcích a po- tomcích a Hrólfssaga o národním hrdinovi dánském Hrólf Kráki: podobného původu jest asi Heiifararsaga 2l órvar Oddssaga, Novější a zcela nehistorická svými údaji o kultu Bal- derově jest Fridthjofssaga^ která v nové době došla takové slávy spraco váním Tegnéro- vým. — Na pramenech cizích, francouzských básních a jejich překladech, zakládá se pak celá řada sag cizích, jako Magussaga o sy- nech Ajmonových, ParcevalS' Erex- Pavtalopa- floreS' Alexanderssaga; skupina Bretasógur o britském Artušovi; Veraldarsaga, kronika světová; Gýdingasaga o Makabejcích tvoří přechod k četným legendám křesCanským, spracovaným v Hnmiliubók, Postulasógur (o apoStoíích), Heilugramar.nasógur (Životy svatých), a XÍAriusaga (vydal Unger 1871). Na pouhých výmyslech zakládají se pak lýgi- sogur, jako Anssaga o slavném lukostřeTci, Bósasaga (vyd. Jiriczek), Thórsteinssaga o otci Fridthjofově a j. Z vědecké činnosti mimo historii zname- nité zase vyniká Snorri Sturluson, spi- sovatel Eddy, t. j. poetiky. Jest to poučení pro skaldy o mythologii (Gylfaginning, tak se zove podle poetického roucha, král Gylfi hledá poučení u Asů), pak o vlastním skald- ství Skaldskaparmdl (Bůh Agir béřc poučení u Braga) a kommentář k Hdttatal, básni, která svými 102 strofami podává příklady tolikéž rozměrů. Konečné Skaldatal^ literární historie, podává seznam skaldů dle pořádku králA jimi o pě váných. Čteme mimo to ve starší islandské literatuře Physiologa a různé úvahy zeměpisné. Také zákony islandské zachovávaly se původně ústně a bylo z po- vinností Idgsógumanna, aby je přednášel na althingu. Tak zachován nejstarší Ulfjóta- lóg, vypracovaný r. 930 dle norského vzoru, pak soubor dalších zákonů do r. 1117 Hafli- daskrá, konečně křestanské právo z r. 1123. Zapsány byly ve dvou rukopisech t. zv. Grá- gd< (šedá husa) (vydal Finsen 1850 — 1879). Roku 1271 obdržel ostrov norský zákonník Jdrnsidu, ale ten pro nehotovost svott byl r. 1280 nahrazen Jónsbókem, Ve XIV. a XV. stol. upadá i prosa a lite- rární činnost se omezuje na opisování sta- rých rukopisů a sestavování sborníků. I my- tnologické a bohatýrské básně staronorské sestaveny ve sborník neprávem Sdmundovou Eddou nazvaný. Vedle toho vyvíjí se nový druh literatury: rímur. Na místo dráp a sag nastupuji rýmované básně dle vzorů jižních, ale se starou alliterací a assonanci vnitř. Říma jest báseň epická, jejíž úvodem bývá milostná píseň; látku svou čerpaly ze sta- rých sag, a tak v téže době, kdy ve Francii a Německu staré básně epické byly přepsány v prosaické romány, proměněny islandské ságy v rímur, písně k tanci, jež mezi lidem žily přes celý středověk až do doby nové. Nejstarší známá je Olafsrima Einarova (1395), něco pozdější Skidarima, satirická báseň od Sigurda Thórdarsona, o žebrákovi, jenž ve Valhalle přichází mezi hrdiny a bohy. Novoislandská literatura zaěíná s re- formací, která vnikla do země právě tak zevně a povrchně, jako kdysi křesťanství. Jón Arason zavedl r. 1530 do země knih- tiskařství, ale to sloužilo cílům, jichž byl ne- přítelem ; r. 1540 tištěn nový zákon přeložený Oddem Gudhskalkssonem, nástupcem jeho, a r. 1584 celá bible přeložená dle Lu- thcra od Gudbranda Thórlakssona. Nej- krásnější výkvět náboženské poesie nové isovL Ž-tltf^X fašijni od Hallgrima Pjeturs- sona (1614 — 1674), které vyŠly r. 1666 a do- sud se znova tisknou a vroucné čtou. Test to padesát Žalmů, v nichž historie umučení pojí se nerozlučně s lyrickými a didaktickými zpěvy v organický celek; vše v nejumělejší formě s rýmy, assonancemi, alliteracemi, zna- menitá poetická postilla, vedle prosaické V i- d a I i n o v y (1 7 1 8). Podobného básn íka jak o Hallgrima Pjcturssona I. již nezrodil; liter, činnost nové doby jest více vědecká než básnická. Po stoletém zapomenutí stará lite- ratura byla vzkříšena; ok. r. 1600 zájem pro ni byl vzbuzován z Dánska učeným Olaem Wurmsem a Arngrim Jónsson (1567 aŽ 1648) byl první, jenž počal sbírati staré ruko- pisy. Měl hojně následovníků, z nichž biskup Brynjúlfr Sveinsson nalezl a pojmenoval starší Eddu. Záhy počaly se islandské rukopisy přenášeti na pevninu a zachraňovati tím v po- slední téměř chvíli před vlivy podnebí island. V tom zvláště vynikal Arni Magnusson. Island (dějiny). 797 Nová doba dala l-u mnoho básníků, ale málo velkých talentů. Eggert Olafsson (1726—1768). cestovatel a básník směru Po- peova, vydal islandská Georgica Bunadarbal- kur (1783) a první vědecký popis ostrova Iter per patriam (1772); Sigurd Pjetursson (1759—1829) psal veselohry dle vzoru Hol- bergova, Jón Thórlaksson (1744—1829) přeložil Miltonův »Ztracený ráj* v metrech ed- dick^ch, dále Popeův »Essay on man* a Klop- stocKOva >Messiá$e*; Benedikt Grdndal vydal //ťoif Árvdf^f (l825)aSveinbj&rn Egils- son Odysseu, tuto prosou. Po této poesii v du- chu XVlII. st. přihlašuje se i na l-ě romantika. Zahajuje ji Bjarni V. Thórarensen ('1786 až 1841) svým jediným svazečkem lyricicých básní, mezi nimiž i vlastenecká hymna, do- sud zpívaná. Jsou to básně plné vlastenectví, s nímž Jónes Hallgrimsson (1807—1845) pojil pěkný smysl pro přírodu; i on vydal jediný svazek básní, které jsou Částečné jiŽ pod vlivem Heineovým. Jón Thóroddsen, první novellista islandský (1819—1868), r. 1848 bojoval s Dány jako dobrovolník proti Něm- cům a byl pak úředníkem v domově svém. Jeho Pjaltur och stůlka (Jinoch a dívka, 1850 a 1867) jest první pokus o novellu s pěkným vylíčením lidu islandského. Po smrti jeho vy- dány jeho básně r. 1871 a nedokončená po- vídka Madur och koná (Muž a žena). V nej- novější teprve době napodobeny v poesii cizí vzory bez alliterace, ale v látkách a po- nětí vládne starý romantism se starou pře- žilou mythologií a směrem vlasteneckým. Nej- novějším plodem této poesie jsou dramata přeložená a původní, která se provozují gym- nasisty a ochotníky v Reykjavíku. Knihy islandské nemají ostatně tak obmezený kruh čtenářů, jak by se zdálo při jazyku mluve- ném 50.000 duší. V celé Skandinávii zajisté učí se starému jazyku na školách, čímž i díla nová stávají se lehce srozumitelnými. O staré literatuře obyčejně ve spojení s norskou jedná mnoho děl a mnoho je po- můcek k poznání jejímu; jmenujeme jen: Ro- senberg, Nordboemes Aandsliv fra Oldtiden til vore dage (Kodaň, 1878— 1885); F. Jónsson, Den oldnorske og islandské Litteraturs hi- storie I. (1895); Mogk v Paulově Grundriss der germaniscnen Philologie ; o novější: Kiich- ler, Geschichte der islándischen Dichtung der neuen Zeit (1896); Jón Thórkelsson, Om Digtningen paa I. i 15. og 16. Aarh. Antho- logii z nové literatury (ze starší jsou velmi četné) vydal Bog, Th Melstedi Sýnisbók íslcnz- kra bókmenta. Ks, Dějiny. Pravdě se podobá, že I. odkryli Keltové z Irska koncem VIII. stol. Irský mnich Dicuilus podává v díle >Liber de mensura orbis terraec psaném ok. r. 825 (vyd. Wal- ckenaer v Paříži 1807^ první zprávu o ná- vštěvě irských kleriku na ostrově >Thile«. Ok. r. 860 byl norský viking Naddothr při f>lavbě na Farfiry sem zanesen a odkryl tak . znovu. Přistál u mysu Rcytharfjallu na vých. pobřeží a nazval zemi tu Snaeland. Ne- dlouho na to přišel sem Švéd Garthar Sva- farsson, oplul celý ostrov a přezímoval v sev. části ostrova (dnešní Hůsavík). Po návratu jeho do Norska zván byl ostrov Garthars- hólmr. Na zprávy Naddothra a Garthara vy- hledal ok. r. 865 Flóki Vilgcrtharson, » velký pirát« norský, znovu ostrov a dal mu dnešní jeho jméno. Skutečné osídlení l-u počíná te- prve r. 874, když Ingólfr Arnarson musil opu- stiti Norsko a sem se uchýlil. R. 877 založil Reykjavík. Jméno jeho dosud žije v pověstech islandských. Ve větším rozměru počíná se stěhování na I. teprve od r. 884, když oby- vatelé Norska a Skotska sem houfně utíkati, chtěj íce ujíti přísné vládě, jíž provozoval Ha- rald hárfagri. Léta 886—900 znamenají pro I. pravou kolonisaČní éru a r. 920 zdá se tato kolonisace ve velkém ukončena. ObyvateU stvo tehdejší cení se na 25.000 hlav. Okolo r. 930 vzniká státní organisace l-u. Až dosud byly zde pouze obce od sebe neodvislé {gO' thorth\ mající za své středisko nějaký chrám. Nyní pověřen byl Ulfjótr, starý Nor, vypra- cováním státního zřízení pro celý ostrov plat- ného, což provedl dle vzoru norského. Vše- obecný sněm, althing, měl se každého léta scházeti u dvoru Thingvelliru. Na jistý čas dosazený nejvyšší úředník zemský zv. íógsd' gumathr předsedal. Jako nejvyšší soud úřa- doval lógrétta (soudní výbor). Zřízení toto doplněno r. 965. Ostrov rozdělen na 4 kraje, z nichž 3 měly po 3, čtvrtý 4 thingsóknir, tak že v celku bylo 13 thmgsóknir, každý zase po 3 gothorth. V althingu oddělena zá- konodárná moc od soudní. Vývoj tohoto stát- ního zřízení lze pokládati r. 1006 za úkon* čený. Některé jen modifikace provedlo na něm vzrůstající zde křesťanství. Koncem sto- letí X. působili v pohanském dotud l-ě mis- sionáři křesťanšti, jako saský biskup Fried- rich (981-986), Islandkné Thorvaldr Kothráns- son, Stefnir Thorgilsson (996-997), Němec Tangbrand (996-999). Výsledek toho byl, že aithing r. 1000 křesťanství prohlásil za státní církev. JiŽ r. 1055 vidíme prvního domácího biskupa ísleifra ve Skálholtu. Znamenitý jeho syn Gizurr založil druhé biskupství v Hólaru. První klášter (benediktinů) vznikl počátkem XII. stol. v Thingeyraru v sev. Části ostrova. Církevně příslušel I. až do r. 1103 ke stolici hambursko-brémské, od 1103—52 k Lundu a později k Trondhjemu. Stol. XI. a 1. pol. XII. stol. jest věkem míru, nejšťastnější do- bou svobodného státu islandského. Kulturní styky tehdejšího l-u s Evropou byly znaČhé. Mladíci islandští studovali tehdáž na vyso- kých školách Francie a Itálie a navštěvovali i Orient. Ku konci X. stol. bylo odtud od- kryto Grónsko a od r. 1000 i břehy severní Ameriky. Pád svobodného státu isl. přivodily hlavně vnitřní příčiny. Rozbroje mezi jednotlivými mocnými a ctižádostivými náčelníky (godeii) vedly ke krvavým srážkám domácím (bitva u Orlygsstathiru 1238). Dle nejdůležitějšího rodu, jenž ve všech těch bojích stál v po- předí, nazývá se doba od r. 1230—62 Stur- lungačldf t. j. věk Sturlungů. K těmto různi- 798 Island (dějiny) dm přistoupily různice mezi státem a církví. Tak se stalo, ze republika byla zralá buď ku proměně v domácí monarchii pod nejmocněj- ším náčelníkem nebo ku přivtělení ke krá- lovství norskému. Již od poč. XII. stol. opě- tovaly se pokusy králů norských dostati I. pod své panství, teprve však Hákon V. toho dovedl r. 1262. Cestou zcela mírnou, beze všeho krveprolití učinil nástupce ieho Mag- nus VI. Lagabóte r. 1264 konec zdejší repu- blice, l-u vymíněna značná privilegia, totiž staré zřízení, ochrana proti vnějším nepřáte- lům, jisté výhody ve spojení s Norskem a jen nepatrné daně. Záhy však počali králové nedbáti této smlouvy. Staré zřízení soudní bylo nahrazeno zákonníkem z r. 1271. Nový zákon z r. 1280, t. zv. »Jónsbókc, stál jíž té- měř zcela na půdě norské. Brzo začaly staré různice znovu. Úředníci norští, ukládajíce lidu značnější dané a dopouštějíce se n&ilností, stali se záhy tak nenáviděnými, že konečně propukla vzpoura, jež vedla r. 1361 ku bitvě u Grundu, neměla však pro Islanďany Žádou- cích výsledků. I. zůstal při Norsku a byl i 8 tímto unií Kalmarskou r. 1380 spojen 8 Dánskem, při němž již trvale zůstal. Theo- reticky byly i po tom uznávány jisté výsady ostrova, v praxi však se o ně nikdo nestaral. I. klesal rapidně. JiŽ uprostřed XIV. stol byl obchod s l-em prohlášen za regále, koncen- trován v Bergen a stižen velikými dávkami. A2 do konce stol. XV. nalézal se hlavně v ru- kou Angličanů, potom měst hanseatských. K tomu se přidružily veliké pohromy živelní, hlavně výbuchy sopečné. NIor v 1. 1402—04 schvátil Ví všeho obyvatelstva. Ostrov byl nyní navštěvován i anglickými piráty, proti nimž musila vystoupiti zemská hotovost. V bitvě u Mannskathahóllu r. 1434 byli po- raženi. Nové krvavé boje nastaly, kdyŽ Kristián III. jal se násilně zaváděti reformaci v 1. 1540 až 1550. Hólarský biskup Jón Arason, jenž se tomu postavil energicky na odpor, byl po- praven r. 1550 a s nim několik jeho synů. Reformace zde r. 1551 provedená byla i zde nástroiem ku zvýšení moci královské. Statky kostelu a klášterů byly prohlášeny za ko- runní, biskupové a faráři dosazováni od vlády. Nejhorším však zlem bylo monopolisování obchodu. Kupci dánští bezohledně ochudili I. Vedle špatné vlády stíhaly ostrov i jiné nehody. R. 1627 a 1687 přepadli I. alžírští piráti a odvedli mnoho lidu do otroctví. Ne- štovicím r. 1707 podlehla V» obyvatelstva fasi 18.000 osob). Také neúrodnými léty byl I. v XVIII. stol. navštíven. V 1. 1784 a 1785 ze- mřelo zde 9000 lidí hladem. Z důležitějších politických a administrativních dějů v těchto dobách jest uvésti zákonité uznání dědičné samovlády krále dánského také pro I. (1662), dosazeni zemského fysika a 4 lékařů obvod- ních r. 1760, dosazení stiftsamtmanna na I. sídlícího r. 1770, zrušení obchodního mono- polu r. 1786 (do jisté míry zůstal i tehdáž obchod ještě obmezeným a úplné svobod- ným stal se teprve r. 1854). Po 900letém trvání byl r. 1800 zrušen althing a na jeho místě zřízen vrchní zemský soud v Reykja- víku. Jest se skutečně diviti, že nároanost islandská pod těžkými ranami osudu tak kruté po staletí ji pronásledujícího nejen se udrlela, ale právě ve smutné aobě XVIII. stol. znovu vzmáhati se počala. Z vlastního popudu za- loženy uprostřed XVIII. stol. společnosti za účelem vzdělání lidu a i počátky nové lite- ratury islandské sáhají do této doby. R. 1809 za války Anglie s Dánskem přistál zde na ozbrojené obchodní lodi anglické dobrodruh Jdrgen Jdrgensen, bývalý dánský námořník, zajal dánského guvernéra hraběte Trampe a poslal jej do Londýna, prohlásil 21. čna re- publiku Islandskou, ovšem pod svou vládou, zřídil si svoji gardu a vládl autokraticky, ale jen 2 měsíce, v srpnu objevila se v Řcyk- Íavíku válečná loď anglická, sesadila »krale orgcnsena« a dopravila jej jako zajatého do Londýna. Tím tato tragi-komická episoda skončena. R. 1814 spojen I. (jenž byl r. 1801 prohlášen za zemi s Anglií spřátelenou) zase s Dánskem. V 1. 1824 a 1825 dostavil se zase hlad, roku 1827 epidemie, čímž obyvatelstvo skleslo na 40.000. Nyní počalo se také poli- tické postavení l-u zlepšovati. R. 1834 ob- držel i. zastoupení na sněmu dánském, r. 1843 vrácen mu sněm, ovŠem jen iako sbor po- radní. Energický a vytrvalý oapor Islanďand proti úplnému sloučení s Dánskem měl žá- doucí výsledek. Jako vůdce ostrovanů vynikl zvláště Jon Sigurdssoh. Co žádáno, byla vlastnč personální ume s Dánskem, dědičná vláda rodu dánského, úplná samospráva, vlastní minister- stvo, rodilý Islanďan jako zástupce ostrova ve státní radě dánské a vlastní místo jako samostatné říše v titulu královském. Po dlou- hých bojích politických přijal dánský snčm 2. led. 1871 zákon o postavení l-u ke králov- ství Dánskému a 5. led. 1874 přijat konečně ústavní zákon pro I. Když 1. srp. 1874 i. sla- vil lOOOleté jubileum svého osídlení, dostavil se Kristián IX. sám do Reykjavíku přinášeje ostrovanům listinu ústavní. Ústava tato dosud na l-u trvá, ačkoliv se děly se strany Islan- ďanů i od té doby pokusy o její změnu. Literatura o l-u jest rozsáhlá. V polární bibliografii Chavanneově pouze geografická literatura do r. 1875 činí 630 čísel. Důleži- tější díla jsou: Olafsen, Ennarationes histu- ricae de nátura et constitutione Islandiao (Kodaň, 1759); Olafsen et Povelsen, Reise durch I. 1752—57 (Kodaň a Lipsko, 1774); Olaus Olavius, Oekonomische Reise durch I. 1775—77 (Drážď.. 1787); Hooker, Journal oř a Tour in Iceland (Yarmouth, 1811; Londýn, 1813); Mackenzic, Travels in the island of Iceland 1811 (Edinburk, 1812); Henderson, Iceland or the journal of a residence 1814 and 1815 (t., 1818); Thienemann u. GOnthcr, Reise im Nordcn v. Europa, vorz. in I., in 1820—21 (Lip., 1824); Barrowjun., A visit to Iceland in the Summerofl834 (Lond., 1835) ; Voyage en Islande et au Groenland sur »Ia Recherche€ en 1835—36 (Paříž. 1838 a n.); Marmier, Lettres sur TI. 1835—36 (t., 1837); Islandský mech — Isle. 799 Dillon, A Winter in Iceland and Lapland (Londýn, 1840); Sartorius v. Waltershausen, Physikalisch-geographische Skizze v. I. (Go- tinky, 1847); Schleissner, I, (Kodaň, 1849); Ebeí, Geographische Naturkunde v. I. (Krá- lovec, 1850); Pfeiffer Ida, A Visit to Iceland ÍLond., 1854); Duíferin, Letters from High ^atitudes (t., 1856); Edmond, Voyage dans les mers du Nord, á bord de la >Reine Hor- tensec (Paříž, 1857); Forbes, Iceland, its vol- canoes, geysirs and glaciers (Lond., 1860); Winkler, I. (Brunávik, 1861); t., I., der Bau seiner Gebirge (Mnichov, 1863); Preyer und Zirkel, Reise n. I. im Sommer 1860 (Lipsko, 1862); PaijkuII, £n sommar pá I. (Štokholm, 1866, angl. 1868); Shepherd, The North-West Peninsula of tne I. (Lond., 1867); Burton, Ultima Thule or a summer in Iceland (t., 1875, 2 sv.); Rosenberg, Fra I. i Nutiden (Kod., 1877); Kaalund, Bidrag til en historisk- topograíisk Beskrivelse af I. (t, 1877—82, 2 sv!); Watts, Across Vatna řLond., 1877V, Thoroddsen, Lýsing Islands (Kodaň, 1881); Grónlund. Islands Flora (t., 1881); týž. Cha- rakteristik af Plantevoexten paa I. (t., 1884); Lock, Guide to Iceland (Charlton, 1882); Hel- land, Hdidemaalinger fra I. (Christianial882); Keilhack, ReisebiTder aus I. (Gera, 1885); Schweitzer, I., Land u. Leute (Lip., 1885); Poestion, I. (Vídeň, 1885); I. u. urónland zu Anfang des XVII. Jahrh. von D. Fabricius; herausg. v. K. Tannen (Brémy, 1890); Tho- roddsen, Landfraedissa^a Islands (Reykjavik, 1892 a n.); Baasch, Die Islandfahrten der Deutschen, nam. d. Hamburger, vom XV. bis XVII. Jahrh. (Hamburk, 1889); Thoroddsen, Reiscn in I. u. einige Ergebnisse seiner For- schungen (Verh. d. Ges. f. Erdkunde, Berlín, 1893); Č. Zíbrt, Daniela Fettera Islandia. Vy- tiáténá v Praze r. 1673 f Praha, 1894); Ahle- nius, Olaus Magnus och nans Kftnncdom om Nordens geograň, studier i geografiens hi- storia (Upsala, 1895); O neznámém dosud vy- dání mapy l-u Olaa Magna z r. 1548 (Vést. kr. čes. spol. nauk, Praha, 1895); Thoroddsen, Gesch. der island. Geographie (Lipsko, 1897). Nejvétši dosud mapa l-u, Olsenova a Gunn- laugsonova Uppdrátur Islands (4 listy v méř. 1 : 480.000) z r. 1845, byla ve zmenšeném mě- řítku 1 : 920.000 r. 1849 a nové r. 1866 vy- dána. Geologický přehled nejlépe na Carte géol. Internationale de TEurope, 1 : 1,500.000 (Berlín, 1894, listy AI, AII, BI. BII). R. 1890 započalo dánské loďstvo s novým měřením f^obřeži. Z českých turistů navštívil I. řed. ozek, Guth, Kořenský. Su, Zfl^ndfký meoh viz Cetraria. Zslas de liObos, Lobos, Tulení ostro- vy, tři ostrovy při peruánském pobřeží ná- ležející k peruánské prov. Lambayeque. Nej- větší z nicn, Lobos de tierra, leží na 6® 27' j. š. a vzdálen jest od pobřeží 25 km, oba menši ostrovy, Lobos de Afuera, leží na 6® 57* j. š. Ostrovy důležitý jsou pro množství guana, jež páčí se na 8 milí. tun. R. 1876 bylo zde 1650 ob.; po ukončení války s Chilem zasta- veno právo těžení guana republice Chilské. Ilias Ohafarinas v. Chafertnské ostr. Iflay: 1) I. [ajlej, ostrov jižních Hebrid ná- ležející ke skotskému hrabství Argyle. Islay Sund dělí jej v sv. od ostrova Jury. I. jest 40 km dl, 35 km šir., má nepravidelnou po- lohu a skalnaté, těžce přístupné břehy. Ve- liká zátoka Loch Andail od jihu sem vnika- jící dělí jej s protilehlou severní téměř ve dvě části, z nichž větší východní jest zároveň hornatější dosahujíc uprostřed vých. břehu v Beinn Bhanu 439 m, v sev. v Scaribhu 365 a v jihu 352 m. Většinou icst to kopčina se slatinami. V údolích vzmáná se orba. I. jest nejúrodnější z Hebrid. Obyvatelstvo r. 1891 čítalo 7375 hlav. Z těch mluvilo 1164 jen gaelsky, ostatní vedle toho i anglicky. Mine- rální bohatství spočívá v železe, mědi a olovu. Chov dobytka, výroba whisky. Nejdůležitěiší místo jest ves Bowmore při vých. břehu Lochu Andailu o 848 ob. fl891). Ve středo- věku sídlili na I. pánové Hebrid. 2) Puerto de I., přístavní místo asi s 500 obyv., dříve nejdůležitější na pobřeží peruán- ského departementu Arequipy, na 17® j. š. v pusté a nezdravé krajině na příkrém ná- vrší, jež korunuje Ccrro I. (1018 m). Přístav bezpečný a prostranný velice utroěl otevře- ním železnice z blízkého Mollenda do Are- quipy. Isle |íl|, franc, novým pravopisem tle, ostrov. Žale [íl|: 1) I., řeka v již. Francii, vyvěrá v dep. Haute-Vienne, jv. od Nexonu v pásmu pahorků Limousinských, teče celkovým smě- rem jihozáp., protéká dep. Dordogne a vlévá se s pr. str. do Dordogny u Libourne v dep. Girondc po toku 235 km. Dolní tok pojímá i větší námořní lodi; řeka splavna jest v aélce 145 km až po Périgeux. Přijímá u Coutras s pr. str. Dronnu asi. str., nad Périgueuxem, Haute Vézěre. 2) L'l. Adam [líladanj, hl. m. kant. v arr Pontoise fr. dep. Seině et Oise, na ř. Oise a Želez, trati Paříž-Creil ; kostel ze XVI. stol., 2 staré mosty, výroba papíru, tužek a zboží porculánového a 3387 ob. (1891). Jest oblí- beným letním sídlem Pařížanů. Z I. pochází rodina pánů z Villiers L'l.-Adam. — Kanton má na 17152 km* a ve 23 obcích 18.669 ob. (1891). 3) L'l.-en-Dodon [lil an dodon), hl. m. kantonu v arr. St. Gaudens fr. dep. Haute Garonne, 190 m n. m., na 1. bř. ř. Savé, ko- stel z XV. stol., výroba sukna, vinařství a 2424 ob. (1891). — Kanton má na 222 41 km^ v 23 obcích 10.382 ob. 4) l.-sur-le-Doubs |íl syř le dú]. hl. m. kant. v arr. Baume-les-Dames fr. dep. Donbs, 297 m n. m., na Doubsu a žel. trati D61e-Bel- fort; zámek, drátovny, výroba zboží soustruž- nického a 2558 ob (1891). — Kanton má na 163-98 km* v 24 obcích 8937 ob. 6) L'l.-Jourdain [lil žurdenf, hl. m. kant. v arr. Lombez fr. dep. Gers, 140 m n. m., na pr. bř. ř. Savé a Želez, trati Auch-Toulouse; pěkný kostel, tkalcovství, hodinářství, nožíř- ství, kozel užství, výroba dřevěnek a 4442 ob. 800 Isle Bonaparte — Ismáil. (1891). — Kanton má na 180*55 krn^ v 16 ob- cích 10.383 ob. 6) L*l. -J o u r da i n, hl. m. kant. v arr. Mont- morillon řr. dep. Vienne, na pr. bř. Vienne; románský kostel, koželuŽny a 1145 ob. (1891). Kanton má na 339-97J!fm' v 10 obcíchl2.017 ob. 7) I. sur Screin [íl syr s'renj« hl. m. kant. v arr. Avallon fr. dep. Ýonne, 45 km j.-v. od Auxerre, na pr. bř. Sereinu a želez, trati l.-Joigny; pékný kostel, cementárny a 917 ob. (1891). — Kanton má na 19088 knfi v 14 ob- cích 6191 ob. 8) L'l. sur la Sorgue [lil syr la sorgj, hl. m. kant. v arr. Avignon fr. dep. Vaucluse, na ř. Sorgue a želez, trati Avignon-Pertuis ; pékný kostel ze XVII. stol., zbytky starých opevnění, nemocnice, plátenictví, prádelny hedvábí, výroba koberců, vlněných látek, klobouků, řemenářského zboží, konserv, pa- f»ímy, lomy na sádru, vinařství a 6003 ob. 1891). Jest rodištěm hudebního skladatele Fr. Aymonda (1779—1828). — Kanton má na 172-55 km* v 9 obcích 14.093 ob. (1891). Iflle Bonaparte [íl-partj, r. 1809—14 ná- zev ostrova Ré unionu. Žale ďAlx [íl dé], ostrov zálivu Vizkaj- ského, viz Aix 4). lale ďAlbl, město ve Francii, viz Lisle ďAlbi. lale de Bourbon [íl de burbon], až do r. 1789 a r. 1814—48 název ostrova Ré- unionu. Žale de France [íl de frá&s], viz II e de France. Žale dea Fina [íl dé pen], Isle of Fi- nes, Uen, franc. ostrov ve Velkém Okeánu, na 22« 38' j. š. a 167® 65* v. d., sev.-vých. od Nové Kaledonie; jest hornatý a dostupuje místy až 600 m n. m., půda jeho jest velmi úrodná a podnebí příjemné. Má na 160 km* 2500 ob. a slouží účelům deportačnim. Žale Boyale |íl roajál], starší název ostr. Cape Breton v Britské Americe. Zklebina viz Agricola 6). Zalettea [ilét], Défílé des I., nejjižnější Erůsmyk v Argonne vedoucí z Clermontu do te Menehouldu, 11 frm dl., 300—500 m šir. Zaleworth |ajzl- neb ajluerthj, místo v angl. hrabstvi middlesexském na Temži, 22 km záp. od London Bridge na Londýnské jihozáp. dráze, má velké ovocné a zelinářské za- hrady, četné villy a 15.884 ob. (1891). Neda- leko světoznámá mydlárna Pearsova a Sión House, bývalý to klášter jeptišek, zal. r. 1414, nyní venkovské sídlo vévody Northumber- landského. Zalimje, tur. iméno bulh. města Slivna. Zalington [izí-tn|, předměstí londýnské, 3 km se v. od kathedrály sv. Pavla, spojené úzce s Londýnem. Vyniká množstvím vzdě- lávacích a dobročinných ústavů. Zalng^a (v či. Andy str. 309 chybně Istuga), sopka v hlavním pásmu Andu na hranici chilsko-bolivské asi 100 km na východ od pobřeží na 19° 12' j. S., 68« 52' z. d., 5486 m, dle jiných 5200 m vysoká. Na vtch. svahu u výši 4267 m leží ves I. a dále k východu šíří se yelká solná rovina AuUagas. Na úpatí průsmyk Pichuta. Véd Žaly |ílí], říčka vznikající ve výcb. Marokku a tekoucí povšechným směrem ssv,,, vlévá se na alžírské půdě do ř. Taťhy. Fran- couzský maršálek Bugeaud napadl 14. srpna 1844 s 10.000 muži ležení Múleje Muhammcda^ syna marockého sultána Abd Rahmána, u DŽarf-el-Akdaru na břehu I., 6 km záp. od města Udžda. V nastalé bitvě, jež se nazývá bitvou u i., rozprášeno vojsko marocké, uko- řistěno 11 dél. 18 praporů a všecky stany. Bitva ta měla rozhodný vliv na upevněni franc. vlády v Africe a vynesla Bugcaudovi titul vévody z I.. ďZaly [dílíj Th. R., vévoda, viz Bugeaud de la Piconnerie. Zamáél ve Starém Zákoně syn Abrahámův z egyptské otrokynč Hagar. Slíbené od Boha požehnáni provázelo I -a přes to, že mu bylo opustiti dům otcovský na doléhání Sáry, tak Že stal se zakladatelem kmene mocného, dle dvanácti synů svých na dvanáct menších kmenů rozděleného. Abrahám nezapomněl nikdy na svého uprchlého syna a obdaroval hojně iiž za živobytí svého l-a. který s Isaa- kem dle Písma sv. v bratrské shodě žil a zemřel 137letý. Potomci Í-ovi brzy uchvátili do svých rukou veškerý obchod mezi Eufra- tem a Egyptem a usadili se hlavně na polou- ostrově sinajském a v Arábii, vedouce volný Život beduinský až do dnes. dk. Zamaélité viz Ismáílovci. Zamail, město bessarabské, vizlzmaii. Zaméiil, arabský tvar za hebrejské I s má é I Zam&il: 1) I., šáh perský, zakladatel dy- nastie Safijjovců (* ok. r. 1480 — f 15231 Byl synem šeicha Haidara a dcery turkmcn- ského knížete Uzun Hasana z kmene Ak-Ko* jukiu; Haidar usadil se v Ardebílu, rodišti svého předka Šeicha Safijjud-dína (f 1335), a šířil své panství na úkor knížat z Šírvánu. Když v boji proti nim r. 1488 padl, byli tři synové jeho intemováni do Istachru, odkud se však 16letému l-u podařilo prchnouti do Ardebílu. Tam shromáždil pod svým prapo- rem učedníky šeicha Safího a svého děda Džuneida r. 1499, sestavil si fanatickou četu »ČervenohlavcŮ€ {kyiyl-baí) a jeŠtě t. r. po- razil a zabil šírvánského šáha a zmocnil se hl. města Šamáchne. R. 1501 zničil moc vnuka Uzun Hasanova Elvcnda u Nadževánu a Mu- ráda u Hamadánu r. 1502, zabral Azerbeidžán a usadil se jako Šáh v Tebrízu. Šest let po tom rozšířil panství své do Kurdistánu, Ar- ménie, Dijárbekru, Iráku arabského a Bas;- dádu, odkud obrátil se na východ a proná- sleduje horlivě sunnity zmocnil se po krát- kém boji s Muhammedem Šeibánovcem Cho- rásánu a tím trvale rozhodl o perské povaze své říše. Ujímaje se všude šiitů, vpadl I. do říše Turecké, ale u Čaldyranu porazil jij nástupce Bajezícíův sultán Selím I. a odAal mu Kurdistán, Dijárbekr a sev. Mesopotamii. Ostatek panováni l-ova byl mírný. 2) I. hádží (Maulcví Muhammed), re- formátor islámu v Indii (* 1781 u Dihlí — Ismáílijja — Istnéné. 801 t 1831). Spolči v se se Sejjidem Ahmcdem, mužem rovněž nadšeným pro reformaci islámu v Indii, porušeného domácím náboženstvím^ odešel do Mekky a přijal tam za své ná- zory vahhábovské. Vrátiv se do Indie kázal tam ve smyslu Vahhábovců návrat k pro- stému původnímu islámu a získal ' si nejen mnoho proselytů, nýbrž i nepřátel, hlavně mezi muslimským duchovenstvem, k němuž přidala se i angl. vláda pronásledujíc stou- pence l-ovy. Proto vystěhoval se I. do Pen- džábu, zmocnil se Pešáváru a chtěl založiti theokratický stát za podpory afgánského chána Omara fl829). Krátce potom Afgáncl se od něho oatrhli, on donucen k útěku z města a r. 1831 padl v boji se Sikhy. — Srv. >The Journal of the R. Asiatic Soc.« 1852, sv. XIII. 8) I. pasa, generál turecký, rodem Čer- kes (♦ 1805 — 1 1861 v Cařihradě). Súčastnil se války rusko-turecké t. 1829 a výprav do Sýrie, Kurdistánu, Bosny a Černé Hory v r. 1846—51. Za Války krimské bojoval proti Rusům v Rumunsku a odměněn byl titulem mušíra. 4) I. pasa, státník a lékař turecky (* 1812 u Smyrny). Rodem jsa Řek, prodán byl za otroka smyrenskému lékaři Ishákovi a po- turčil se. Vzdělav se u něho v chirurgii, studoval potom v Cařihradě, v Paříži a v Pise, načež postoupil až na mušíra a ministra ob- chodu, orby a veřejných prací. Od r. 1852 byl ředitelem lékařské školy v Cařihradě a zor?anisoval lékařskou službu v Turecku. 6} I. pasa, chedív egyptský (* 31. pros. 1830 v Káhiře — f 13. čna 1893) Otec jeho Ibráhim pasa poslal jej s bratrem Ahmedem na studia do Paříže, kdeŽ na École ďétat- major setrval až do r. 1849. Vrátiv se do Egvpta, postavil se nepřátelsky proti místo- králi Abbásu jpaSovi; záhy potom vydal se na cestu do Čařihradu, kde dostal od sul- tána titul paše. Když r. 1854 ujal se vlády v Egyptě Sáid paŠa, jenž přál snahám po- krokovým, vedl I. diplomatické poselstvo do Paříže a Říma s nádhernými dary papeži. Vrátiv se byl povolán do státní radv a když r. 1861 Sáid paŠa podnikl cestu do Šv. země a do Evropy, ujal se místo něho vlády; kon- cem t. r. poslal ho chedív se 14.000 muži potlačit vzpouru v Súdánu. Po smrti Saída paše byl I. ustanoven jeho nástupcem 18. led. r. 1863. Hned na počátku své vlády založil Museum starožitností v Bulaku, iehož prvním ředitelem stal se franc. egyptoiog Mariette, ujal se energicky proti intrikám anglo-ture- ckým stavby Suezského průplavu a podpo- roval ji s nesmírnými obětmi; průplav byl za Jeho vlády r. 1869 otevřen. I. stavěl žel. dráhy v deltě, prováděl velkolepé stavby přístavní v Alexandrii a podporoval štědře školství. Tím však Egypt upadal do dluhů, až velmoci uznalv za nutno zříditi finanční kommissi evropskou, která převzala téměř celé státní hospodářství e^ptské. Politické dějiny za jeho vlády viz Egypt, str. 431. I. poděkovav se 26. čna 1879 ve* prospěch Ottfiv Slovnik Naučný iv Xli t B ligy. svého syna Tevfíka paše, odebral se do Nea- pole, poněvadž nebylo mu dovoleno bydliti v říši Turecké. Zákaz ten byl však záhy zru- šen a I. žil až do své smrti v Cařihradě, ob- držev civilní listy 50.000 lib. sterl., beze všech styků s dvorem sultánovým a beze všeho politického vlivu. LmiAillJJa: 1) I., egyptské město upro- střed průplavu Suezskeno na sev. břehu je- zera Timsáh, od Suezu 72, od Port Saidu 75 km vzdálené. Město bylo založeno r. 1863 a poimenováno po chedivovi. Tehdáž bylo středem, z něhož se řídila stavba průplavu. Po dokončení stavby I. klesala a dnes jest mrtvým místem s velmi nezdravým podnebím, vnějškem však činí příjemný dojem. Ulice jsou pravidelné, široké, vroubené pěknými domky uprostřed zahrad. Hlavní ulicí jest Quai Mchemet Alí, jež vede podél přístavu a sladkovodního průplavu zv. Ismáíliije, tenž vede z Káhiry přes l-ji do Suezu. Ná- )řeži to počíná bazarem a mešitou v arabské čtvrti a končí chedívovým zámkem. Na něm nalézá se budova vládní (sídlo moháíize č podguvernéra), úřad průplavní a villa Les- sepsova. Na Pláce Poponet jsou vystaveny památky nalezené v Pithomu. S Káhirou, Port-Saídcm a Suezem má I. železniční spo- jení, obyvatelstva jen asi 2000. — 2) I., měst- ská čtvrť v Káhiře (v. t), téměř jen Evro- pany obydlená. — 3) I-. osada na hor. Nilu. založená ' Bakerem pašou v dubnu 1871 po- blíž opuštěného Gondokora (v. t.). Zsmáilovoi, I s mail i té. t. j. potomci Is- máilovi; 1) I., kmen arabský, viz Arábie, str. 579. — 2) I., sekta muslimská, jež se odštěpila za prvých Abbásovců od šiovců giitů). Jméno své odvozuií od Ismáíla, syna žafara as-Sádika (f 765;, potomka Alíova (viz 1 mámo ve i) Jinak zváni i bátinijja, t. j. vnitřní, vzhledem k allegorickému pojímání Koránu, jaké jest u nich výhradné. Nejvýraz- nějším článkem jejich učeni jest nauka o vtě- lení (inkarnací). UčiC, Že zjevil se bůh světu v chalífu Alim a jeho potomcích až na vzpo- menutého Ismáíla. Ismáíl jako poslední účast- ník této inkarnace že zmizel ze země, žije však jako skrytý imám. čekaje doby, kdy jako mahdi, pravý vůdce, znovu se objeví. V islámu repraesentují jakýsi druh gnosti- cismu. Křižákům známi byli jako sekta Šeicha z hor {seich ul-d^abal) Politického významu dodal jim Hasan Ibn Sabbáh (v. t.). Od té doby stávala se jednotlivcům pláštiKem pro jich umělecké choutky. (Srv. Assassini, rá- timovci, Karmati.) Politickou slávu svou však nepřečkala, tak že dnes možno mluviti o troskách jejích jen v Sýrii a v Indii, kde známi isou jako sekta Chodžova o něko- lika tisíci rodinách, hlavně v Kattjaváru, Sindu a Bombayi a jejich okolí, dále na Zanzibaru Pokud týče se nauky, jest vlastním zakla- datelem učeni, jeí jeví se šiovcům závadnÝm. Abdalláh ben Maimún al Kaddáh. Dle. Iflméné: 1) I., dle báie thébské dcera Oidipova a lokastina, milenka Theoklymc- nova, byla při schůzce s ním od Tydea na 53 802 Isménios — Isnil: G6l, podnět Athénin usmrcena u Btejnojmenného pramene. klk. 3) I., asteroida objevená 22. teti 1878 Pe- tersem v Clintonu U. S. Střední jasnost v opposici 120, pr&mčr v hm 110, označeni e- "•■ lamAnloi stul Apollón v Thébách dle řeky Isménu; v chrámě jeho Isméniu se sochou I cedrového dřeva, ditem to Sikyóňana Ka- nacha, konány dafnéforie. klk. luainpf slul v řecké báji bůh řeky Théb- ské, syn Okeanův a Téthydin nebo ApolIónQv Iinlr, tur. název Smyrny. Zanard [isnár] Maximin, státník franc- (• 1758 v Grasse — f 1825 t), bohatý ob- chodník 3 voňavkami, vzdělaný a výmluvný, byl od Varu zvolen do shromaiděni tákonó- dárného a útočil tu prudce proti emigran- tům a proti kněfira odpírajícím vykonati při' sáhu občanskou; vymohl krutý lákon proti emigrantům a nalhal váSnivými fečmi na krále, by FrantiSku II. vypověděl válku. V konventč jako Gírondista hlasoval pro bezodkladné popraveni krále a pomáhal zři- zovati výbor pro obecné blaho, jeboi Členem a Metiin. Jeho dcery byly Dirké a Strofié. ' Dle jiné verse má své jméno odtud, Že nej- starší syn AmfionŮT a Niobin, I,, protčen jsa Apollónovým lípem, do řeky se vrhl. klk. IsnUd, Iskimid, Isníkmid. stará Niko- medic, turecké méato maloasijské při zálivu Ismidském (5Íifi« Asíaceitus) ve vilájetu chu- dá ven dik járském, sandíaku skutarském, a asi 25.000 obyv. V l-u sídli turecký paSa, řecký metropolita a arménský arcibiskup. Přes f. jde le Skutari žel. drahá na m. Ada Bázár, Eski Šehr a do Angory. Přístav ísmidský, vnikaje hluboko z moře Aiarmarského do země, poskytuje lodím bezpečný útulek. Město vy- niká velikými bázáry a lázněmi, jakoi i bo- hatými historickými památkami z nádherného hl, m. bithynského staré Nikomedie, zničené Gdty I. 358 a zemětřesením. Justinián znovu ji dal vystavěti a r. 1326 dobyli jí Turci. I. v(.'dc značný obchod s vínem, hedvábím a bavlnou; z odvětví průmyslových vyniká nej- více průmysl hedvábnický a hrnčířský. Zsmin, město rak. Přimoři, viz 2min. se také stal. Nesouhlasil s řáděním strany jakobínské a proto byl 2. čna 1793 od kon- ventu obialován a unikl popravě jen útěkem z Pařiie. R. 1795 vydal obranu sebe Proierip- lion ď\. (Pař., 1795), která byla mnoho čtena a byla Chénierovi podnětem K návrhu i 8. bř. r. 1795, by V3T>ovĚdĚni Girondiaté byli opět povoláni do konventu. I. zasedl r. 1795 v kon- vente na stranu protijakobínskou, přispěl ku pádu strany jakobínské a potlačil její vzpouru v Toulonu; r. 179fi stal se členem rady 500 a r. 1799 tribunátu, ale r. 1804 odstoupil I veřejného livota. Zuilk. stará Nicaea, město v maloasij- ském vilájetu chudávendkjárském v sandl, brusském na vých. břehu jez. lanik-gjfil. Má asi 4000 obyv. a průmysl hedvábnický a vede obchod se suknem, hedvábím, faien- covým nádobím, Turci pod Orchanem dobyli města r, 1330, ZBnlkajttl,Ajan, Isnické jezero (Ltfťix ascanius), mcnií jezero v tureckém vilájetu chudá ve ndikjárském v Malé Asií, tvofía la- [sny — [sobary. 803 gunu 35 km dl. a S — 10 km šiř. sméru od vých, k záp. Ze láp. cípu jei, vytéká krátká fiobřeini fička Gol Dere, odvodťSující I. do ndíirského limanu Marmarského mofe. Při vých. dpu lelí mésto Isnik. Iray, méato v amtč wangcnském dunaj- ského kraje ve Virtemberaku, 15 km vích. od Wangenu, 704 m n. ra., při bavorské hra- nici, na trati Herbettingcn-I. virtemb. stát. drah, má stanici pošt, a telegr., krásná ko- stely katol. a evang., pěknou, starou radnici, bývalé benediktinské opatstvl z r, 1090, nyní ^ sídlo hrabat z Quadt-I., nemocnici, výrobu ' té oviem jest ohled vifti i na ubývání te- ploty s výškou. Poprvé je sestrojil AI. Bu- chán (The mean pressure of the atmosphere and the prevailing winds for the montn and for the year. Edinb. Roý. Soc. Trana. 1869). Vypočet! pro velký počet mist povrchu lem- skéno prfim. tlak během roku na hladina moř- skou redukovaný, zanést jei na mapy a spojiv místa stejného tlaku farami, obdriel I. roční; podobné proved] t. pro jednotlivé mě- síce. Dřhro, besmála do konce padesátých tet tohoto stol., se předpokládalo, íe při hladině mořské jest skoro všude stejný průmémý tlak tovDU, ocelové hamry, strojírnu, mydtámu, koieluiny, pivovary, obchod sýrem a dřívím 3 2600 ob. (1890). i nichi 315 katol. I. při- pomíná se jii v Vlil. stol. : la město povýjeno r. 1200. R. 1365 stalo se svob. ffšským mě- stem, r. 1803 nabyti ho hrabata z Quadtu, r. 1806 přišlo pod svrchovanost Wírtemberska. Srv. Vinccni, Chronik der Sudt 1. {I., 1854). XlO- [iio] (řec. r«of, stejný, rovný), stej no-, rovno-; praefix v četných slovech složených, na př. isobary, isochlroeny, isothermy atd, bOkmTUIkOholv.Přiboudlinalíhová. Isobary (z fec.) jsou fáry, které spojují místa povrcnu zemského, na kterých jest stejný ttak vzduchu. Aby se tlakv na místech rflzne vysoko nad hladinou mořskou leiících mezi sebou mohly porovnávati, převedou se všecky na hladinu mořskou (viz Barometry, Zobrazují tedy I. roidčlení tlaku atmosfén- ckého. Jaký by byl, kdyby pevniny vcsmés sníleny byly k hladině mořské. Při redukci viduchu kolem 760 mm; dle toho by nebyly iádné I. roční. Tomu však není tak, jak ukazuje řrUbčh I-ar pro mésíc červenec a Ieden(vyobr. 1991. a 1992.). Kolem rovníku jest tlak vzduchu poměrně nízký, od rovníku na obou polokoulích se zemépisnou éfřkou roste a do- stoupí největší hodnoty na sev. polokouli kol 35' v lednu 7641 mm, v čci 760-7 mm, na jilní polokouli kolem 30* v lednu 761'3 mm, v čci 765-7 mm, odtud dále na oljou polo- koulích opět ho ubývá al ke kruhu polárnímu, nafei na sev. polokouli al k póíu se zvětšuje; zdali lomu tak i na jilni polokouli, nemohlo posud pro nedostatek pozorování býti kon- statováno, ale jest to pravděpodobno. Ačkoli se tlak vzduchu méni celkem ae zeměpisnou jfřkou, nejsou i. vjude rovnobélné ■ kruhy šířkovými. Jsou kraje, kde jest tlak vzduchu největší, a tyto šlovou barometrická ma- xima; od nich pak na vše strany tlaku ubývá ai k územím, kde Jest tlak vzduchu nejmenší a která se nazývají barometrická minima. I. tvoří kolem barometrických maxim a minim 804 Isobathy — Isoěteae. čáry ponejvíce uzavřené. Různost tlaku po- chází od nestejného ohřívání se povrchu zem- ského. Teplem vzduch se roztahuje, sloupec vzdušný nabývá vetší výšky, tím ve výši po- vstává nad místem teplejším vetší tlak a vzduch odtud proudí, následkem čehož při povrchu zem. tlak vzduchu klesá , tím se vy- světluje hlavně pás nízkého tlaku vzduchu kol rovníku. Za to k pólům tlaku vzduchu přibývá, protože ve výši tam vzduch přitéká a tím váha sloupce vzduchu roste. Pozorování do- kazuje, Že horní proud vzduchu většinou jiŽ kolem 30* k zemi klesá, a proto jest ma- ximum mezi 30® a 40^ Mimo to na ohřívání se povrchu zemského má veliký vliv rozdě- leni suché země a moře. Nad souši se vzduch v létě silněji zahřívá, roztahuje se a nahoře odtéká, nastává tam tudíž menší tlak vzduchu, naopak nad chladnějšími moři klesá k zemi a povstává tam větší tlak; v zimě zase suchá země silněji vychladne než moře a povstává úkaz obrácený. Pevniny a moře jsou středy proudění atmosférického jak ve směru verti- kálním, tak ve směru horizontálním. Jest pří- činná souvislost mezi tepelnými isanomalami (v. t.) a l-rami. Všude, kde jest anomálie te- pelná positivní, jest nízký tlak vzduchu a na- opak. Bližší pozorování kart i-ar (pro každých 5 mm) to potvrzuje. V lednu, nej vyznač, měsíci zimním sev. polokoule řvyobr. č. 1991.), jsou barometrická maxima velmi vysoká nad oběma velkými kontinenty této polokoule a to větší ve vých. Sibiři vých. od jezera Bajkalského (přes 778 mm) a poněkud menší (768 mm) v Sev. Ame- rice; současné nad mořem v téže zeměpisné šířce nad sev. Částí Atlantského a Tichého oke- ánu panuje velmi nízký tlak, jižně od Islandu jen 746 mm^ jižně od ostrovů Aleutských 752 mm. Naopak na jižní polokouli, která má v tu dobu léto, jsou barometrická maxima iižně od obratníku Kozoroha nad moři Atlantským, Indickým a Tichým (více než 766 mm), kdežto nad pevninami jsou minima. — V čci (vyobr. č. 1992.) zase jsou na sev. polokouli barometri- cká maxima nad velkými moři, sev. Atlantským a nad Tichým okeánem sev. od obratníku Raka (více než 768 mm), minima nad oběma velkými pevninami, hlubší v jihových. Asii (pod 748 mm) a druhé v Mexiku (pod 756 mm), naopak na jižní polokouli jsou v tu dobu maxima nad souší a to nad jižní Afrikou (více než 768 mm) a nad Austrálií (764 mm), minimum nad mo- řem antarktickým, kde klesá tlak vzduchu na 746 mm. S rozdělením tlaku vzduchu sou- visí rozdělení panujících větrů na země- kouli, zejména passátů a monsunů (v. tX Vedle har, které spojují místa stejného prů- měrného tlaku vzduchu pro jisté doby, jsou též I., které znázorňují, jak jest v určitém čase nad některou částí povrchu zemského tlak vzduchu rozdělen, na čemž pak směr i rychlost větrů a povětrnost závisí a ná- sledkem toho i předvídati se může. (Viz Po- větrnost, též Depresse barometrická a Cyklony.) Pka. Isobathy (z řec), linie spojující na ma- pách stejné hloubky mořské neb jezerní. * Zvobronty (z řec.), čáry, zavedené Bezol- dem, jež spojují místa, na nichž při bouřce poprvé současné zahhní. Sestroj í-li se na př. pro každou čtvrthodinu, má se jimi zobraziti síření se bouřky co do času i co do prostoru. Dle Ferrariho lépe se k tomu účelu hodí i so- ch r ony (v. t). Pka, Zsobntylalkohol viz Přiboudllna li- hová. ZjiobntylootOTá kyselina viz Hexoy- love kyseliny. Isooardia Ilamarck, rod mlžů z řádu Eula^ mellibranchia podřádu Submytilaeea z čeledi Carditidae^ význačný spirálovité zatočenými vrcholy (směrem ku předu), jež však uvnitf jsou vyplněny vápennou hmotou lastury, tak že se tedy zvíře anatomicky naprosto žádným posunutím svých ústrojů neúčastni v tomto vinutí. Rozeznáváme asi 5 druhů ve 4 pod- rodech (I. cor L. v severoevropských monch)^ jež žijí v mořích evropských a činsko-japon- ských. Fossilní formy uvádějí se od siluru, avšak příslušnost palaeozoických druhů k to- muto rodu čítaných neobstojí při nynější kri- tice konchyliologické. V druhohorách byl velmi příbuzný rod Anisocardia Munier-Chal- mas, v třetihorách nalézáme již typické zá- stupce tohoto rodu. Bbr. Iliodlmorfle (z řec.) viz Isomorfismus. Zsodnlcit viz Rhamnosa. Zsodsmamy (z řec), čáry spojující mista na povrchu zemském, na nichž jest stejná in- tensita magnetičnosti zemské, a sice jsou I. stejné totální intensity, stejné horizontální a stejné vertikální složky této intensity. Pka, XsoSteae, šídlatkovité, řád tajnosnub- ných rostlin cévnatých o jediném rodu Isoétes (v. t.J. I. jsou příbuzné se řádem vranečko- vitýcn (Selaginelleaé), od nichž se liší krát- kým, hlizovitým oddenkem dvou- až čtyřla- ločným. nerozvětveným , nesoucím nahoře dlouhé, čárkovité, sítinovité, hustě shloučené a spirálně rozestavené listy. Tyto jsou na zpodu pochvovitě rozšířené a tam na vnitřní straně obsahují ve zvláštní dutině po jedné výtrusnici. Některé mají t zv. velkovýtrusnice (macrosporangia) s méně hojnými velkoyý- trusy {macrospora), jiné pak malovýtrusnice {microsporangia) a velmi četnými arobnými výtrusy (malovýtrusy, miagpspora). První se tvoří na zevnějších listech fertilní rostliny, druhé na listech více dovnitř postavených, nejvnitrnější listy jsou neplodné. Při klíčeni malé výtrusy vytvoří uvnitř své blány nepa- trný (zakrnělý) prvoklíček samČí v podobě malé buňky, jež se na zpodu výtrusu odkrojí. Zbylá větši buňka rozdělí se ve Čtyři buňky dceřinné — vlastní to ústroj samčí (pelatka, antheridium), velmi redukovaný — , z nich! dvě vytvoří uvnitř po jednom sperma tozoidu. Puknutím episporu (vnější blány výtrusné) osvobodí se spermatozoidy, jeŽ jsou nitko- vité, na obou koncích zašpičatělé a tamtéž opatřené několika dlouhými brvami. — Silné redukován jest též samicí prvoklíček, tvořící se uvnitř velko výtrusu. Skládat se z několika drobných buněk, které celý vnitřek spory vy- plňují. Také ide prvoklfCek iQstivá uvnitř -velko výtrusu ukryt a jenom ona část, ve které se tvoří zárodečnfky čifi arctiegonie, poslíze malinko z roipuklé blány výtrusné vyčuhuje. Zárodeínfky jsou ponořeny do pletiva prvo- klíčku. Hrdélka jejich skládají se le čtyř řad bunéfnjch, objiinajících i počátku dvé tak zvané hrdlokanilní buňky, jjchi roiplynutim vytvoří se kanálek ústící na venek a vedoucí k buňce vaječné hloubčji v pletivu leífcí. Oplozením a délenítn táto povstane zárodek čili embryo s jednou délohou. li. iMoUfm, Ifdlatka, jediný rod a zástupce řádu JídlatkoTÍtých(/ioA«aí.v.t.)se maky jeho. Druhy sem příslušné jednak zijl ve vo- dách ieier a rybníkQ ponořené (naje druhy), jednati téi rostou na místech periodicky za- vlažovaných nebo na suché zemi (druhy ;iho- evropské}. Viechny činí dojem sítinovitý, mají krátký hlJzovitý al sploátéle terCovitý odde- nck, zcela nebo i velké části podzemní, po- malu do délky a do iířky rostoucí, s vege- tačním kuielem a jeho tenninální buňkou ukrytýRii na dně ploské nálevkovité dutiny. Oddenky (zvlažte starSi), dvou- aí trojlaloČné, Ciu hlubokými na zpodu se sblbajfcími ry- mi znamenány, ze kterých vznik berou četnč četné (ai 70), husté shloučené, oddenek úplné pokrývající, spirálné uspořádané, na fertílnkh exemplářích vnéjií s velkov^usniccmi, pro- středni 3 malovýtrusnicemi a nejvnitřnčjSí (nejhořejii) neplodné, tytéi u naiích druhfi kralSf, U suchozemských Šupinovité a posléze chruplavČité a leskle onédé. Listy plodonosné ai 60 cm dlouhé, jídlovité, listfim sítiny po- dobné, prostoupené podél čtyřmi přehrádko- vanfmi kanálky viduSnými, na ipodu rozii' řené v silnou troihranné vejČilou pochvu, na venek vlče méné vypuklou, čími povstává vyďutinou {/ovta), jejíi kraje tupč neb ostře končí nebo se prodlulují v tenkou blánu (pla- chetku , vélum) zahaluiíd úplné výtrusnici uvnitř dutiny leilci. Nad kaldou výtrusnicí v pochvé listu nalézá se jamka v podobé příčné itčrbiny {fovtola), ze které vyniká jemný blánovitý lazýček (ligulaY jehoi do- lejSi BtlouStélá Část (noha jazýčka, gloisopo- dium) od listového pletiva iřejmé se odli- áuje; dolejií kraj jamky prodlužuje se v t. zv. pysk [latium). Odumírající listy buď odpadá- vaií celé, nebo zanechávají stvrdlou a zčer- nalou zpodnf část pochvy (noha listová, /lAWío- podlum) na oddenku. Na zpodu listfl nékdy (u I. lacustrit) vznikají adventivní pupeny, ji- miž se rostlina vegetativní rozmnožuje. Spo- rangia po jednom v dutiné pochvy ležící, ellip- tiČná až okrouhlá, uvnitř nedokonale při- hrádkovaná četnými příčnými liitnami nebo blanami (trabtculae). Velko vytru snice obsa- hují dosti četné velkovýtrusy sféricky čtyř- stěnné, ■ liitnami na hranách a vnéjií blanou (ejcosporÍKm) zřídka hladkou, obyčejnfi roz- manitými výrostky posázenou. Malovýtrus- nicc 3 výtrusy velmi četnými, podobné kva- drantu kulovému, na povrchu hladké nebo rozmanitými lokálními stlustlinami opatřené. Asi SO druhQ rodu I. rozlířeno po celé zemi. Podle ipí^bu jejich života, anatomie listfl, přítomnosti nebo nepřítomnosti iupin a phyllopodií délf ae dle A. Brauna rod I. ve čtyři sekce: I. AqwaHcat (vodní iídlatky), kamž náležejí naic druhy, II. Subaquatieae (v mélkjcii vodách rostoud druhy severo- americké, novohollandaké a novozealandskél, III. Amphibiae (obojživelné iídlatky), kamž ná- ležejí jihoevropské druhy I. velata, áubla. Malin- vemiana, telaeea a j., IV. Ttrreslra ^pozemní šídlatky), mezi nimiž nalézají se dva jiho- evropské druhy: I. ^síríjr a Duríaei. — Ve střední a severní Evropč v jezerech [také v Cechách) vyskytují se druhy; I. lacastris (iídlatka jezemí) a I. eekinospora (Sídlatka o st no výt rušná), oba přísluSnč do skupiny Aquaticae. Statnéjái I. lacustrlí Durieu s listy 5—30 cm dlouhými, oblými, Icrátce priápičate- lými, tuhými, tmavozelenými, výtrusnicemi tenkoblannými, makrosporami na povrchu zrnitě bradavkatými roste na dně jezer, zvla- žte v severní Evropé od Ruska a Finska počínaje aŽ do Norska, Anglie a Francie. Též v Severní Americe se nalézá. Česká nale- ziátě (tVetký rybník* v Kriconožícha >Černé jezero* v Šumavé) stojí uprostřed meii sta- 806 Isofoty — Isokratés. noviskem Jagersee v Salzburku, stanovisky v Černém lese (Fcldsee, Titisce) a v Prusku. Na dně Černého jezera v hloubce 2 až 3 me- trů tvoří i. lacustris celé palouky smaragdově zelené. — I. echinospora liší se slabším vzrů- stem, listy namnoze jen 5 až 15 cm dlouhými, dlouhou špičkou končícími, ohebnými, světle- zelenými a makrosporami posázenými ble- dými, lámavými, dlouhými ostny. Má podobné rozšíření jako předešlá. Jediné známé stano- visko její v Čechách jest Plockcnsteinské je- zero v Šumavě, kdež na dně pobřežním v hloubce 2—3 m tvoří nepříliš hustě pohro- madě rostoucí světlezelené trsy. Nejblíže od- tud nalézá se opět v jezerech Černého lesa v Německu. Ič, Ziofotjr (z řec.) viz Intensitu í křivky. Zsoftaiová kyselina jest jedna ze tří isomerických kyselin ftalových C^H^{CO^H)y Vzniká, okyslicíme-li metaxylol. Oatud po- loha karboxylů Q^4<(co*^ [3] ("^^^a)- ^^'y- staluie v jehlicích, které nad 300^ tají a bez rozkladu sublimují. OŠc, Isonothermy (z řec), čáry spojující na mapách místa země, na kterých jest stejná teplota půdy v hloubce, ve které mizí variace roční. XsOffOnUmiui (z řec), rovnoúhlost, viz Isomorfismus. XsOjSTOny (z řec), čáry spojující místa na povrchu zemském, na nichž jest deklinace magnetická stejná i co do velikosti i co do směru. Čáry takové poprvé sestrojil Edmond Halley roku 1701. Viz Magnetická dekli- nace. Pka. Xsografle (z řec), franc. methoda (Magnea) starý otisk chemicky tak připraviti, že, pře- táhne-H se válcem čerstvou barvou natřeným, přiiímá tuto pouze čerň, papír však nikoliv. Takto znovu vzbuzený otisk možno rozmno- žiti na lithografíckém kameni nebo zinku. Viz též Anastatický tisk. Isohyety iz řec.) jsou čáry spojující místa povrchu zemského, ve kterýcn jest stejné prů- měrné množství atmosférických sráJÍek vod- ních, deštěm, sněhem, kroupami atd. Má se jimi zobraziti rozdělení hojnosti srážek buď na jistém omezeném území nebo na celém povrchu zemském. Viz DešCopis. Pka, Zsohypvy (z řec), vrstevnice, linie spo- jující na mapách místa stejné výšky nad mořem. Zvoohaamy (z řec^ jsou Čáry spojující mí- sta povrchu zemského, v nichž se severní záře stejně často pozorují; sestrojil je poprvé Loomis, pak H. Fritz. Na kartách s l-mamí se jeví. Že severní záře nestávají se nejčet- nějšími při severní toČně, ani při sev. pdlu magnetickém, nýbrž jižněji kolem 60^ s. š. v Sev. Americe. Jižní záře posud příliš málo byla pozorována, aby se I. pro ni mohly se- strojiti; její zeměpisné rozšíření zobrazil W. Boiler: Ober das Sfldlicht (1896). Viz Po- lární záře. Pka. Zsoohimeny (z řec^ jsou čáry spojující místa na povrchu zemském, jež mají stejnou průměrnou teplotu zimní. Pka. Zvoohromatiolc^ (z řec), stejnobarvý. Zsoohrómová rermež hotoví se smíše- ním 250 g hrubě mletého mastigu, 125 g jem- něho prášku skelného a 1*125 / terpentino- vého oleje. Směs nechá se asi 25 dnů ustáti, načež se po přidání 500 g benátského terpen- tinu vystaví po několik dnů slunci a zcedí se. l-vé f-e užívá se hlavně k přetírání olejo- vých obrazů, ale též barevných mědirytin, jež pak nabudou vzhledu olejových maleb. ZiOOhronlok^, i s o ch r o n n í (z řec), stej- ného času, trvání. IsoohťOnUmiui (z řec), stejná doba. Zioohrony (z řec) nazval Čiro Ferrari čáry spojující místa, na nichž jest bouřka současně ve hlavni fasi, za kterouž dle ná- vrhu prof. Davisa přijal okamžik, kdy počíná pršeti (^Meteor. Zeitschr.« 1888, str. 4). Oka- mžik ten má výhodu, že shoduje se s dobou nejmenšího tlaku vzduchu a nejvyšší teploty. Zobrazují se jako isobronty pro každou čtvrt- hodinu nebo aspoň pro každou hodinu a po- dávají pak obraz šíření se bouřky. Pka. XsoJaataroTá kyselliia viz jantarová kyselina. lAOkllny (z řec) viz I n kli nace (magne- tická). Xsokólon (z řec), rovnočlennost, jako fi- gura řečnická rovnost odpovídajících sobě členů věty, pokud se týče počtu slabik. lAOkratév, nejslavnější epideiktický řeč- ník řecký (♦ 436 v Athénách — f 338 př. Kr.). Jeho otec, Theodoros, pocházel z dému £r- chie a byl zámožný majitel » továrny* na pí- štaly. Syna velice pečlivě vychoval; uvádějí se jako učitelé l-tovi sofista Prodikos, rhéto- rové Gorgias, Teisias a Théramenés; mimo to — aspoň zprvu — zajisté byl v blízkých stycích se Sókratovci, jak souditi lze z ve- liké chvály, kterou mu vzdal Platón na konci dialogu Faidra, vysloviv tu naději, že I. vy- nikne znamenitě 1 ve filosofii. Avšak později došlo mezi 1-tem a Platónem, jak velice se pravdě podobá, k úplné roztržce. I. nemínil filosofii se oddati, nýbrž zvoliv praktičtější a výnosnější povolání založil kol r. 390 v Athé- nách školu řečnictví. Před tím byl nějaký čas činný jako logograf, nemoha se pokusiti pro slabost hlasu a ostýchavost vystoupiti ve- řejně jako řečník samostatný. Programm školy své ohlásil zcela jasné řeČí Pi-oti sofistům, v níž ohradil se nejen proti planým hádkám sofistů, ale i proti filosofickým školám učí- cím ctnosti. Platón l-tovi nezůstal odpověď dlužen a v dialogu Euthydemu trpce se zmi- ňuje o polovzdělancích, kteří osobují si pě- stování pole nalézajícího se mezi filosofií a politikou, při tom však ničeho z toho kloudné neznajících. Oblibě l-tově nicméně odpor Pla- tónův neuškodil ; mezi Žáky l-tovými nalézáme nejen pozdější slavné řečníky Isaia, Lykur^, Aischina, Hypereida, tragika Theodekta, děje- pisce Theopompa a Efora, jakož i hojně bo- hatých občanů athénských, jako Timothea, syna Konónova, a j., nýbrž i cizince, jako Ni- koklea, potomního krále na Kypru. Základem vyučování v této své škole I. činil vypraco- Isokratés 807 vanou svou theorii řečnictví, především však nabádal žáky své k náležitému pracováni řeči praktickými ukázkami a vzory vlastních řečí svých. Kurs v této škole trval 3—4 léta a platilo se honoráře asi 1000 drachem (asi 450 zl.). i pochopujeme, že takto I. nabyl slušného jmční. Vážnosti však a slávy do- cházel především epideiktickými svými a po- litickými řečmi, kterých sice neproslovil, ale vydáváním jich hleděl působiti na rozvoj po- litických události. Čím více pak se šířila sláva l-tova, tím více přicházel ve styk s mocnými lidmi, jako na př. s lasónem, tyranncm Per- ským, spartským králem Archidamem, králem kyperským ETuagorou a Filippem, vládcem maikedonským. Ztěchto styků hleděl kořistiti i politicky pro svou vlast a uskutečnění ideálu, jejž si vystavil a který ukazuje nám stejně šlechetnost l-tovu jako malou prozíravost pp- litickou Jeho. Nabádaje neustále ke svornosti všecky Reky, rád by byl docílil sjednocení jich, aby jako jeden muž vrhli se na nená- viděného barbara a potřeli jej, třebas pod vůdcovstvím — Filippa makedonského, úhlav- ního to nepřítele Athéňanů. 1. ncprohlíŽel zá- měry tohoto lstivého panovníka, nýbrž do- mníval se. Že jej ovládají úmysly jen nezištné a řekomilné. Teprve bitva u Chairóneie ote- vřela mu oči a tu, jak vypravuje arci velmi nespolehlivá pověst, raději hladem se umořil. Za ženu měl Plathanu, kterou pojal v po- kročilém věku jako vdovu po sonstovi Fitp- piovi a jejíhož syna Afarea adoptoval; mimo něj zůstavil dceru, kterou měl s hetérou Lfa- pfiskou. Žák jeho Timotheos dal Í-tovi po smrti zhotoviti sochu umělcem Leocharem a adoptovaný jeho syn poprsí ; nám dochována podoba jeho poprsím nalézajícím se v římské villc Albani. Za starověku připisovali l-tovi učebnici řeč- nictví {téxvrj\ ale již Quintilianus (II, 15, 4) vyslovil pocnybnosti o její pravosti; zdá se, že to byla jen pravidla, jeŽ sestavili žáci po- dle výkladů svého učitele. Jeho jménem ko- lovalo dále 60 řečí, z nichž však jiŽ za staro- věku uznávalo se za pravé jen 25—28. Nám dochováno vedle 10 listů l-tových, jichž au- thentičnost ovšem jest více než pochvbna, řečí 21, které od dob Wolfových spořádány bývají pravidelně tak, že po 3 paraenetickýcn řečech následuje 12 epideiktických a pate 6 soudních; soudní jsou nejstarší, pocházejíce z doby logofjrrafíe l-tovy, t. j. asi z let 402 až 390 př. Kr. Ze všech těchto řečí, mezi nimiž o leckteré vysloveny vážnější nebo méně vážné pochybnosti, pokud se týče původu i-tovského, nejznámější jsou a nejdůležitější (mimo dotčenou již řeč >proti sofistům*) tyto: K Démónikovi (řeč 1.), obsahu krásného, plná ušlechtilých průpovědí a Životní moudrosti, ale nejednotná a co do původu dosti po- chybná. Pro nás má ostatně zajímavost. Že byla přeložena do jazyka našeho již Václa- vem Píseckým (Praha, 1512. Srv. k tomu člá- nek Fr. Lepaře v >Listech filolog.* roč. I.). Nejslavnější řeč I-tova jest čtvrtá, Panégyrikos (>řeč slavnostní*), kterou uveřejnil asi r. 380, když byl na ní 10 let (dle jiné zprávy do- konce 15 let) pracoval. Řečník finguje si, ja- koby mluvil k Řekům shromážděným v Olym- pii k slavnostnímu shromážděni {navi^yvQt^), dokazuje, že Athéňanům pro jejich zásluhy o celou Helladu náleží alespoň hegemonie na moři, i přimlouvá se, by všichni Řekové se sjednotili a společně podnikli výpravu proti barbarům, která prý nemůže se minouti se zdarem. Podobnou myšlénku rozvádí v po- slání K Filippovi (řeč 5.), v němž vyzývá to- hoto panovníka, by zjednal mír a dohodnutí mezi Řeky a v jich čele táhl podrobit Pcr- šanů. Poněvadž pak v »Panégyriku*, vychváliv důkladně zásluhy Athéňanů a jejich ústavu, nemile dotkl se zajisté myslí Spartských, hle- děl odčiniti trpkost tuto řečí 'AQxiÓatioe (ř. 6.), kterou vkládá v ústa Archidamovi, synu krále spartského Agésilaa, a kterou vybízí Spar- fany, by se nevzdávali Messénie, jak chtěli na nich Thébané. — I-tovy krátkozrakosti po- litické důkazem jest dále řeč O Areopagu (ř. 7.), vydaná asi r. 354, v níž velebí blahé účinky bývalé ústavy Solónovy a Kleisthe- novy a přeje si. by Areopag nabyl dřívější vážnosti a kompetence. Jiná řeč jest Euagoras (ř. 9), chvalořeč to na zesnulého vládce ky- perského, a Chvalořeč na Helenu (ř. 10,), dů- ležitá mimo jiné i pro poměr l-tův k sonstům i Sókratovcum. V pozdním věku složil i. řeč O výměně (nř(fl avxLdóaBag, ř. 15.) z r. 353. Když totiž o bohatství l-tové rozšířily se v Athénách přemrštěné zprávy, jakýsi Lysi- machos nutil po dvakráte l-ta ía po druhé jej také donutil), aby převzal náklad na trier- archickou leiturgii, nebo aby dle zákona atti- ckého vyměnil s ním své jmění. i. napsal proto onu řeč, aby jednak opřel se před- sudkům o něm rozšířeným, jednak aby závist odzbrojil poukazem k velikým svým záslu- hám o vzdělání mládeže. Ještě později jako stařec 97letý vydal chvalořeč na oslavu Athén, Panathénaikos (řeč 12.), v níž rovněž sebe- vědomě vypravuje o účinku řečí svých na žáky. i-tův význam jako politika přes to, že úsilně se snažil zamilovaný svůj ideál panhellenismu přivésti k uskutečnění svými řečmi, jest, jak podotčcno, nepatrný, poněvadž nejen zůstal pouhým theoretikem, ale nad to i jako theo- retik ukázal se značně neprozíravým ve volbě prostředků k dosaženi konečného cíle. Mno- hem však větší význam než politickými svými brošurami měl jako učitel na následující ge- neraci a to jak řečníků především, tak i spi- sovatelů v jmých oborech. Umělým a pečU- vým vypracováním svých řečí stal se I. vskutku zakladatelem umělé a vybroušené prós^ ře- cké. Sloh ieho již od starých byl označován jakožto náležející k >střednímu druhu* {tiéaog XffQoiKTijíf). Píše čistě attickým dialektem, mírné užívá figur a ozdob řečnických, za to však vě- nuje velikou péči zamezení niatu, docílení pro- saického rhythmu a náležitému budování pe- riod; zejména v poslední této věci jeví mi- strovskou dovednost. Za to leckdy značně pokulhává za formou obsah, tak že čtenáři 808 Isokyanidy — Isolační. n3rnéjŠimu jeho řeČi, zejména v pozdním věku sepsané, zdají se málo obsažné, prázdné. Vydány byly řeči l-tovy častéji; mimo známé sbírky řeckýcn řečníků (Keiske, Dobson, Bck- ker. Baiter a Sauppe) vyšly řeči tyto sou- borně: Jeronýmem Wolfem, vulgáta (Basilej, 1551), Ďindorfem (Oxford, 1823), Benscler- Blassem (Lip., 1882); s poznámkami vydává je Rauchenstein-Rcinhardt (Berlín) a Schnei- der (Lipsko). Překlady: latinský Dobsonův (London, 1828), Baiterův (Paříž, 1846), něm. Benselerův (Lip., 1854) a ]. Více o něm srv. Blass, Attische Beredsamkeit, IL díl; J. G. Pfund, De I-tis vita et scriptis (Berlín, 1833); Schróder, Quaestiones l-teae (1854); P. San- ne^, De schola l-tea. Diss. (Halle, 1867); Bruno Keil, Analecta l-tea (Praha, 1885). K otázce poměru I -ta k Platónovi a sókratovcům srv. L. Spengel, I. und Platon TMnichov, 1855) a ve »Philologuc XIX, 597; Ooerweg ve »Phil.€ XXVII, 175; C. Reinhardt. De I-tis aemulis (diss., Bonn, 1873) a G. TeichmQller, Littcra- rische Fehdcn I, 259—285; Usener v »Rhei- nisches Museumc XXXIII, 131. Ča. Ziokyaaldy šlovou sloučeniny jednomoc- ného radikálu isokyanu — NC, iehož volná valence náleží dusíku. Jsou to tudíž látky iso- merické s kyanidy, které obsahují radikál kyan — CN, jehož volná valence náleží uhlíku. Isokyanidy radikálů organických šlovou oby- čejně isonitrily či karbylaminy. Na př. methylkarbylamin, C//, . Nc, Připravuií se, když kyaniaem stříbrnatým, který má složení ÁgNC, působíme v iódidy alkylnaté. Jsou to látky protivné zapáchající, lišící se reakcemi podstatně od nitrilů (kyanidů radikálů orga- nických). Žíraviny se jich netikají, kdežto nitriíy se žíravinami přeměňuji v příslušné kysefiny; minerálně kyseliny štěpí isokyanidy v kysefinu mravenčí a v aminy. OŠc, Isola [izo-], městys v rakouském Přímoří, viz Izla. Ziola Frant. Pavel, baron, viz Lisola. Zsola Bella viz Borromejské ostrovy. Isolaoe (z ital. iso/ď, ostrov), osamocení, odloučení (viz Isolovati); I. ve fysice viz Isolator. I. v lékařství. Z nejdůležitěiších opatření, aby se nemoci sdělné (nakažlivé) nešířily, jest I. nemocných. O mnohých nemocech sdělných můžeme s určitostí tvrditi, že by se nemohly rozšířiti a nabyti povahy epidemické, kdyby první onemocnělí byli vždy hned od zdravých odděleni. Z té příčiny nařizují zdravotní zá- kony všech kulturních států f-ci jako první opatření proti šíření nemocí infekčních a proto nařizují obecním úřadům i hlášení každého případu infekční nemoci a to: neštovic, spály, osypek, difterie, tyfu břišního a skvrnitého, cholery, úplavice a sdělného zánětu omozeč- nic. Provedení I. jest však spojeno s mnohými obtížemi, ba mnohdy nemožno; snadno jest provésti ji ve větších bytech u zámožných, nemožno však nemocného od zdravách od- děliti v bytech malých; tu by bylo jediným prostředkem dopraviti nemocného do isolační nemocnice; proto jest u nás zákonem naří- zeno, že samostatné zdravotní obce a zdra- votní obvody pro případ hrozícího nebezpečí epidemie cholery a ostatních uvedených sděl- ných nemocí mají míti pohotově dočasné ne- mocnice, veřejné pak nemocnice isolační od- dělení pro osoby infekčními nemocemi stižené. Podobalo by se tudíž, že jest v té příčinč dostatečně postaráno; avšak na závacui jest, že nikdo nemůže býti nucen, aby sebe jsa ne- mocen nebo svého nemocného v takové ne- mocnici ošetřovati dal. Nemůže-Ii nemocný spolehlivě býti isolován, jest hleděti k tomu, by isolován byl byt, po případě celý dům, v němž nemocný jest; zapovídají se tudíž zby- tečné návštěvy, zakazuje se návštěva Školy dítkám z bytu nebo domu zamořeného atd. I. musí trvati, dokud se nemocný nepozdravil nebo nezemřel a dokud desinfekce provedena nebyla. Kromě i. nemocných můžeme mluviti v dobách epidemií i o l-ci celých obcí, kra- jin, zemí zamořených, s nimiž se styk okrsků doposud nezamořených omezuje; ovšem jest taková I. velmi neúplná a také není radno hranice zamořených okrsků úplně uzavříti, jelikož jest na pováženou zamezením obchodu a kommunikace poškoditi materiální zájmy obyvatelstva, z čehož by nepřímo i vážné po- škození zdravotních poměrů vzejíti mohlo. Rg. Isolatai, odloučení, osamocení, isolaci (viz Isolovati) způsobuj id. I. hmoty, špatné vodice tepla, jimiž pokrý- vají se parní válce, parovoay, parní kotly, zeiména lodní, aby zamezeny byly ztráty tepla sáláním. I. hmoty nesledují vŠak pouze tento cíl oekonomický, nýbrž zavedeny i z ohledu hygienického. Smysl pro potřebu hmot těch vyvinul se dnes tak, že výroba jich tvoří zvláštní odvětví průmyslové. Před sedmdesá- tými léty užíváno bylo l-ch hmot pouze oje- diněle a byly velmi primitivné, jako pro- vazce slaměné s obalem hlíny nebo bes něho, dřevěné skříně a pod.; k lepším ná- ležela již plst nebo staré opotřebované pytle. Záhy pomýšleno na to, užiti hmot plastických a malé ceny. Dle starých Časo- pisů, v nichŠ uveřejňovány různé patenty, skládaly se hmoty takové hlavně z popela, mletých strusek, prachu dřev. uhlí, hlíny, sy- rupu, chlupů, látek to poměrně značné speci- fické váhy. V obchodě známy byly tyto I. hm. pode jménem Leroyovy massy. Teprve r. 1872, káy použito infusoriové země, po- čaly se připravovati hmoty plastické malé váhy a racionálního složení. Prvně připravena v továrně na výrobu modři v Marienberku těstovitá hmota smíšením klihu a chlupů tele- cích, jež proužky látky upevněna na stěny parovodu. Brzy na to pokročilo se dále a hle- dělo se zhotoviti hmotu, jež by i mechani- ckým vlivům vzdorovala (neotloukla se a p.) a na předmětech držela bez bandážc; což pak vedlo k tomu, že přidávány hlína, hoblo vačky, vodní sklo a j. — Dnes užívané i. hmoty jsou povahy animálné, minerálně nebo vege- tabilně. K animálným náležejí hedvábí a kravské chlupy. Hedvábí, jehož se užívá jako odpadků, jest sice velmi špatný vodič Isolační. 809 tepla, ale při vyiší temperatuře neni stálé; mimo to vadi jeho samozápalnost a dychtí- vost po vodě. Kravských chlupů užívá se přimo nebo jako plsti; ale stálost jeií jest velmi nepatrná a vedle toho jest i hygro- skopická. Zapálení chlupů nenastává sice sa- movolně, ale při vyšší temperatuře snadno seiehají. Zminerálnich látek upotřebuj í se strusková vlna, kieselgur, asbest, hlí- na, vápno a sádra. Vlna strusková působí rušivé na obložené díly železné, rozpadá se znenáhla v prach, jenž pro ruce a oči děl- níkovy jest velmi škodlivý. Při strusce obsa- hující simík draselnatý vzniká mimo to siro- vodík. Proto málo se ií užívá. Kieselgur tvoří základ jednotlivých plastických hmot; asbest slouží za tkanivo při hmotácn plastických, ale samotného nelze užiti, poněvadž jest dobrým vodičem tepla. Hlína, vápno a sádra slouží jako spojující nebo vazné látky. K vegeta- bilním počítáme dřevo, hoblovačky, dře- věné uhlí, rašelínu, korek, slaměné provazce, dřevěnou vlnu, vlákna ko- kosová a bavlnu. Je-li korek správně spra- cován, jest nejlepší i. hmotou, z kteréž pří- činy jeho upotřebení čím dále více se rozmáhá. Mimo korek jsou všechny uvedené látky zá- palný a užívá se jich velmi málo přímo k iso- laci; dřevěná vlna a vlákna kokosová slouží za tkanivo při hmotách plastických. — Aby oekonomie páry při užívání l-cn hmot lépe vynikla, uvádíme následující: Při tlaku páry 6-— 7 atmosfér zhustí se v parovodu, jenž není opatřen isolačním obalem, pro 1 m* vnitřní plochy rour a hodinu 4*5 kg páry; dobrou isolací možno ztrátu tuto redukovati až na 0'6 kg, Uhn. I. koberce zabraňují přístup zevněiší vlh- kosti, udržují stálou temperaturu v místnosti (v zimě teplo, v létě příjemný chlady a zmír- ňují v budovách pouliční hřmot. Skládají se z tlusté vrstvy zhotovené z odpadků vlně- ných, která podložena jest silným papírem balicím a dohromady slepí se dřevním cemen- tem. Vedle toho pokrývají se I -mi koberci dřevěné stěnv, by se jimi lépe udrželo teplo a zamezil průvan ; mimo to slouží jako suchý podklad pod čalouny, jimiž mají se pokryti vlhké stěny, též jako podložky pod nohy a j. V novější aobě velmi hojné nahrazují se I. ko- berce linoleem. i. odpor viz Isolátor. I. soustava ve vězeňství viz Samova zba. i. stolička (trnož) iest stolička opatřená isoluiícími podstavci (skleněnými, kaučuko- vými), na kterou se postaví osoba, která se má zelektrovati* Skleněné podstavce se oby- čejně potírají šclakem, aby se na nich neusa- zovala vlhkost ze vzduchu. Pka, I. vrstvy šlovou ve stavitelství ony polohy hmot, jimiž má se zabrániti atmosféncký úči- nek na jednotlivé části budovy, po případě i na budovu celou. Má se jimi zabrániti v prvé řadě vnikáni a stoupání zemni vlhkosti do zdí. Za tím účelem rozloží se I. vrstvy nej- méně ve výšce 15—75 cm nad terrainem po ce- lém půdoryse všech zdí budovy, i. vrstvy mo- hou býti: 1. Asfaltované plstěné plotny 7—10 mm tlusté počítajíc v to i povlak písko- viny. I. plotny asfaltované dodávají se ve svit- cích až 23 m dl. a 81 cm šir., které rozřezá- vají se na plotny libovolné široké dle tloušťky zdí a kladou se ploše na zdi maltou vodo- rovně vyrovnané s přesahováním 5 — 8 cm. Vahou vrchního zdiva spojí se přeložky do- konale hlavně tehdy, když plotny na styku jsou přetřeny horkým lakem asfaltovým. Váha 1 m* od 13 do 18 kg. Spotřeba pro 1 m* o 4*/© více. i. vrstvy pro klenby upravují se z ta- bulí 10—13 mm tlustých max. délky 2 m. Pře- sahování tabulí po celém obvodě 8 aŽ 10 cm jest u tabulí po spádu takové, že zpodní ta- bule jest kr^a vrchní. I zde musí se pře- ložky opatřiti horkým nátěrem z asfaltového laku. v bocích kleneb upravují se z plstě- ných i-ch ploten žlaby, z nichž třeba vodu odváděti. Váha 1 m* od 19 do 24 kg. Spotřeba pro 1 wi* 15—20% více, než co činí čistá plo- cha klenby. 2. Asfalt v tlouštee 15— 40 mm. Přirozeného asfaltu spotřebuje se 25 kg pro 1 m* při tloušťce 15 mm, nebo 30 kg při tloustce 20 mm. Na posyp spotřebuje se kromě toho 10 až 15 'r^ hrubozrného pisku křemičitého. Strojeného asfaltu spotřebuje se na 1 m' I. vrstvy 20—25 mm tlusté 7 až 9 kg. 3. K iso- laci užívá se též lepenky buď čís. O tlouŠfky 4 mm nebo čís. 1. tloušťky 5 mm^ s přesaho- váním 8 — 10 cm. Lepenka přichází do obchodu ve svitkách až 10 m dl. a 1 m šir., které opět se rozřezávají na kusy libovolné Šířky dle tloušťky zdi a kladou se na úrovně zdí maltou vyrovnané. 4. Olověné plechy v tloušťce 1*6 mm, jichž 1 m' váží 18*2 kg, poskytují též velmi dobré I. vrstvy. Plechy na stylcu spojí se měkkou pájkou, která se upravuje ze 17 dílů cínu a 10 dílů olova. 5. Lite tabu- lové sklo 16—20 mm tlusté, zazděné do 25 — 30 mm tlusté vrstvy cementové malty, jejíž poměr cementu k prosátému drobno- zmému písku jest jako 1:3 (dle objemu). 6. Vrstva malty z pouhého cementu v tloušťce nejméně 3 cm. 7. Dvě nebo tři vrstvy ostře vypálených (seskelnatělých) klinkrů do cementové malty zazděných. 8. Břidlicové tvrdé plotny min. 4— 5 cm tlusté, položené do cementové malty dříve udaného poměru. 9. Má-li se l-mi vrstvami zameziti pronikání studena nebo horka něja- kou zdí, klenbou nebo střechou, používá se k tomu zvláště připraveních ploten korko- vých nebo ploten sádrovÝcn se zalitými stébly nebo rohožemi ze stavebního rákosu. Kor- kové plotny přicházejí do obchodu ve veli- kosti "/„, "/,o a "/4$ c^ a mohou podle po- třeby i ve větších rozměrech býti dodány, při tloušťce 3, 4 až 5 cm osvědčují se výboru ó co isolující hmota proti zimě, horku a vlhku a hodí se pro svou poměrně malou tíži (spe- cifická váha jest 0*3) ve formě cihel a desek výborně ku pokryti střech továren, střech stinných, střech a stropů při sušírnách a skla- dištích cukru, k obkládání prkenných sten pro lednice a skladiště ledu, pro vlhké chlévv a studené stěny, pro obkládání parních kotlů. 810 Isola della Scala — Isolátor. nádržek na vodu, proti zmrznuti a pocení. Korkové plotny pravém vytlačily dosud uží- vané obklady dřevěné nebo vrstvy massy teplotu držící, nebof jednak láce, jinak i spo- lehlivost a nepřekonatelná působivost jejich razila jim cestu. Podle toho, co se má isolo- vati, řídí se způsob použití. Střechy a stropy se korkovými plotnami buď podbíjejí nebo se korkové plotny kladou po způsobu pobíjení nad krokve a plotny zpodem mezi krokvemi se drží pocínovanými dráty, nebo se plotny připevňují k laťovým podkládkům, čímž docílí se též i. vrstvy vzduchové. Velikého upotře- bení dochází korek i jako obklad parních trub a kotlů a pod. zařízení strojnických. K iso- lování zdi lednic užívá se korkových ploten 30X25X4 cw. 25X21X6 cm neb 25X45X6 cm velikých, které jsou asfaltem napojeny, buď jednoduše nebo dvojitě vedle sebe kladených se zálivkou asfaltovou. Na 1 m* takové i. vrstvy spotřebuje se buď 1 nebo 2 m* korkov^xh plo- ten a asi 20 nebo 30 kg asfaltu. 10. Méně se užívá i-ch vrstev rákosových. Přicházejí do obchodu ve velikostech 25X50X4 cm až 30X60X5 cm. Plotny připtjvftují se podobně jako plotny korkové. 10. Účinnou i. vrstvou jest i vrstva vzduchová. Dvojnásobnými okny, kde mezi skleněnými tabulemi OKen venkovských a vnitřních jest uzavřena vrstva vzduchu 24 cm mocná, zabrání se za zimního času promrzáni. Zdi lednic nebo topných ko- mor jakoi i jejich klenby dělají se dvojité s vrstvou vzduchovou 8 — 16 cm silnou, by se zabránilo pronikání zimy nebo horka. (Viz téŽ Isola ční zdi.) Dobře větraný takový pro- stor vzdušný prospěje i kde jsou vlhké stěny. 11. V Americe užívá se nyní s výhodou za i. vrstvy massy složené v podstatě ze sazí a nějakého pojidla. Fka. I. zdi slouží k tomu, by zdi sklepů netrpěly vnikáním zpodního vlhka z půdy je obklopu- jící. Za tou příčinou staví se před sklepové zdi do ulic nebo do dvorů i. zdi 47 aŽ 60 cm silné tak daleko, aby mezi nimi a zdmi bu- dovy byla vzduchová prostora nejméně 30 cm široicá. Vydatného pro větrá vání této prostory docílí se průduchy, které se založí v hlavnícn zdech budovy a vyúsfují ve výšce asi 60 cm až 1 m nad chodníkem. Takto získaná pro- stora v rovině chodníku se překlenuje nebo překládá plotnami a předláždí se. Stavební řád pro Prahu s okolím předpisuje v § 52. zřizování i-ch zdí. Fka. Isola della Boala (izo- ská-|, hl. město distriktu v ital. prov. vcronské, na Tartaru a jeho přítoku Piganzu a na trati Verona- Legnago-Rovigo adriat. sítě želez, drah; má výrobu konop. provazů, čilý obchod a 4585, jako obec 6005 ob. (1881). Zde r. 1799 rak. gen. Kray porazil Francouze pod Schérerem. Zsola del Uri [izó- lí-], město v kraji sor- ském ital. prov. casertské na ostrově v řece Lín, která zde tvoří 2 pěkné vodopády, a na trati Roccasecca-Arce-Sora středomořské sítě želez, drah, má výrobu papíru a čalounů, stro- jírny, prádelny a tkalcovny a 4569, jako obec 6489 ob. (1881). Isola de'Pe»oatori [izó- -skató-j, v. Bor. romejské ostrovy. Isola de Principe, ostrov, viz Ilha do P. Isola Grossa, I. Lunga v. Otok Dugi. Isola Madre v. Borromejské ostrovy. Isolani neb Isolano Giovanni Luig'i, generál cis. (♦ 1586 — 1640), udatný, ale ve- lice surový náčelník jízdy, jenž loupežením nabyl velikého jmění, pocházel ze staré cy- perské rodiny ; vstoupiv do vojska cis. bojo- val do r. 1603 proti Turkům, na to jako plu- kovník chorvat. jízdního pluku na Bílé Hoře, dále proti Mansfeldovi a získal si svou odváž- livosti přízeň Valdšteinovu, který mu u Lů- tzenu svěřil vrchní velení nad jízdou levého křídla. Za zásluhy ty byl jmenován polním zbroimistrem a r. 1634 povýšen do stavu hra- běcího; za věrnost, kterou zachoval císaři proti Valdšteinovi, dostal r. 1634 od cis. dvora Friedlandské statky Zásadku a Chocnějovice lénem a cis. resolucí z 5. čce 1636 dědičné Český Dub s Friedšteinem v ceně 158.585 zl. na zaplacení jednoměsíčního platu pro jeho pluk a za zásluhy válečné i s právem spra- vedlnosti; později obdržel statek Domaslavice a r. 1638 Rovné a Budichov, byl zároveň při- jat za obyvatele království Českého s právem přenésti hodnost hrabócí na své zetě. Bojoval udatně u Nordlink, v Pikardii, Hessku, r. 1638 v Pomořanech a r. 1639 proti vévodovi vý- marskému, spravuje zároveň statky své s ve- likou krutostí. red. i. pocházel ze šlechtické rodiny původu prý cy perského, z otce Jana Marka l-ho, jenž v Uhrách r. 1596 proti Turkům bojoval. Po- stoupil až za cis. vojenského radu, komor- níka a generála nad lehkou jízdou. Zemřev zůstavil Český Dub s příslušenstvím dvěma dcerám, Anně Marii Alžbětě a Regině. Anna provdala se za hraběte ze Saurau a když r. 1648 zemřela, připadl Dub sestře její Regině, která vstoupila do řádu sv. Augu- stina u sv. Jakuba ve Vídni a tam abatyši se stala; panství Dubské darovala témuž klášteru r. 1653. Zásadku a Chocnějovice odkázal J. Pav- lovi hrab. z Aldringen, biskupovi tripolskému, jenž jich pro nepřítomnost v zemi málo užil, tak jako i bratr a dědic jeho Jan, biskup se- gavský. Tento postoupil práva svého Jero- nýmovi de Clary, císařskému nejvyššímu, r. 1652. Obraz l-ho zachoval se v Č. Dubě na děkanství a představuje muže mladého v chorvatském kroji, jehož tvář svědčí o ráz- nosti a malována tak, že má oČi upřené vždy na pozorovatele. V Čechách připomíná se ještě Jan Bapt. i., jenž byl rytmistrem ve vojŠté cis. a r. 1640 inkolát obdržel, ale vice o něm nevešlo nám ve známost. Klř, Isolátor. Opatříme-li dobrého vodiče vo- dičem špatném tak, aby elektřina z vodiče toho do okolí odváděna nebyla, pravíme, že vodiče isolujeme (isolace). Těleso, kterým jiného vodiče isolujeme, nazývá se i-em. Jsou tedy l-y špatnými vodiči elektřiny, jako: por- culán, sklo, slída, pryskyřice, kaučuk, ebonit, stabilit, mikanit, hedvábí, oleje, suchý vzduch a j. Odpor, jímž I. zabraňuje rozšiřování elck- Isolda — Isometrická projekce. 811 třiny do okolí z vodiče dobrého, nazývá se odporem isolačním. Viz Kabel. Dp. LiOlda: 1) I.. I salda, stfranc. Iscut« ve starofranc. a staroněmeckých románech dvor- ských manželka krále Marka a milenka Tri- stana (v. t.). 2) I., asteroida objevená 10. prosince 1879 J. Palisou v Pulji. Střední jasnost v oppo- sici 11*5, průměr v kilometrech 76, ozna- čení ^. Gs, Xaolepls, botan., viz Scirpus L. Isolovati (z lat.), odděliti, odloučiti; ve strojnictví obaliti strojní díly, jež nutno chrániti před ochlazením, isolacnimi hmo- tami (v. t.); ve stavitelství zadržeti vlh- kost isolačními vrstvami a zdmi (v. t.); v nauce o elektřině odloučiti tělesa špat- ným vodičem zv. isolátorem (v. t) od země nebo jiného vodiče elektřiny. Zsoíajioi Jazyky viz Jazyk. Zsomaltoaa jest cukr C^Jí^^O^^ isomeri- cký s maltosou (v. t.), který jest dle Lintnera produktem hydrolyse škrobu diastasou. Určitě připraven cukr s maltosou isomerický E, Fi- scherem kondensací glukosy koncentrovanou kyselinou solnou. OŠc. Zsomáielná kyselina, C^fíf^O^ rozvedené {CH^\,CH.CO^H, obsažena jest v chlebě svatojanském, v koření rostliny Arnica mon- tana a j., připraví se však nejlépe okysliče- ním isobutylalkoholu. Jest to kapalina nepří- jemné páchnoucí, při 20* hutná 0-950, při 155<* vroucí. Její sůl zinečnatá jest v horké vodě nesnáze rozpustná než ve studené. OSc, Zsomerioké vlondteiny viz Isomerie. Zsomorio (z řec.) slově v nejširším smyslu vztah sloučenin chemických stejného složení empirického (stejný procentový obsah týchž prvků), ale vlastností různých. Sloučeniny ty šlovou isomerické čili prostě ísomery. Pokud toho jest příčinou, že množství atomů každého prvku sloučeniny jedné jest nnásobné množství atomů téhož prvku sloučeniny druhé, tedy molekulárná hmota nkrát tak veliká, mlu- víme z pravidla o polymer i i (v. t.). S vy- loučen«'-n těch případů jest i. vztah sloučenm stejných hmot molekulárních, ale vlastností různých, což vykládá chemie růzností ustro- jení molekulárního, různou konstitucí či struk- turou chemickou, budovanou na základě theo- rie valence prvků (viz Formule chemické), i. může býti náhodnou, když se u sloučenin chemickou povahou různých shodují hmoty molekulární, na př. obyčejný alkohol C//, . C/f, . OH a aether methylnat^ C//, . O . C//„ kterýž jest látka plynná, mají stejné složení C^H^O. Případy takové jsou rázu podřízeně}- šího, avšak důležitý jsou shluky látek, které projevují l-ii a jsou dle určitého hlediska chemicky obdobné. Tu pak může míti i. pří- činu dvojí. Buď jest její příčinou nestejnost radikálů (i. radikálova, někdy zvaná meta- merie), na př. estery empirického vzorce Q^s^s jsou tři možné: H ,C0 ,OC^Hi mravenčan propylnatý, bod varu 82*; CH.CO.OC^Hi octan éthylnatý, bod varu 770. Cfffs . CO. OCH^ propionan methylnatý, bod varu 80®. Estery ty liší se po stránce fysikální body varu (rovněž hutnotou), po stránce chemické podstatně tím, že draslem se rozštěpují v sou' části nestejné: pořadem v mravenčan, octan, propionan draselnatý a v alkoholy: propyl- natý, éthylnatý a methylnatý. Anebo má I. příčinu svou v různé poloze některých prvků nebo skupin. Známe dva uhlovodíky empiri- ckého vzorce C^/Zio. C//, . C//, . C//, . C//, butan, bod varu + 1*. C^!/ C// . Cf/, isobutan » » — 1 ?•. Podobného rázu jest i. v řadě sloučenin aro- matických, kde rozhoduje vzájemná poloha skupin na jádru. Na př. známe tři dimethyl- benzoly či xyloly vzorce Q//to ^* Q^4(^^*)i» kde rozhoduje vzájemná poloha obou me- thylů (C//,) na šestiúhelníku značícím jádro benzolové. Buď sousedí oba methyly (poloha 1, 2, orthoxylol, bod varu 142®) nebo jsou odděleny jeaním uhlíkem (poloha 1, 3, meta- xylol, b. v. 139®) anebo dvěma uhlíky (po- loha 1,4, paraxylol, b. v. 138®). Srv. Benzo- lová theorie. Kdy nutno l-ii vykládati for- mulemi prostorovými, viz Stereo chemie. Chemické vlastnosti isomerických sloučenin jsou v nejrůznějších vztazích dle povahy I. a povahy samotných skupin i-ii způsobujících. K nejzajímavějším zjevům chemické dyna- miky patří vzájemná přeměna isomerů, zvláště děje-li se vlivem energie vnější v jediné pouze molekule. Tak záhřevem jde před se pře- smyknutí NC.O.NH^ 71 C0(NH;)^ kyanatan ammoiiatý moCovina až do jisté hranice. Reakce jest zvratná. — Fysikální vlastnosti isomerických sloučenin jsou některé téměř shodné (ráz additivní), na př. lámavost a rozptyl světla, jiné se dle způsobu struktury liší (ráz konstitutivní), na př. elektrická vodivost kyselin isomerických, V celku však jsou rozdíly ve vlastnostech tím menší, čím vyšší jest molekulární hmota, čím tedy jsou rozdíly strukturové relativné méně význačné. Liší-li se látky isomerické význačně jen vlastnostmi fysikálními, mlu- víme o l-ii fysikální, se zřetelem k pouhé formě krystalové o dimorfismu, obecně o polymorfismu (v. t.). U prvků mluvíme zpravidla o allotropii (v. t.). Prvé případy I. chemické studovali VVóhler a Liebig (1824), jméno I. zavedl Berzelius. OŠc, Zaomery (z řec.) šlovou sloučeniny pod společné hledisko chemické spadající, které stoji ve vztahu isomerie (v. t). Zsometrioká projekoe (viz Axonome- trie) jest orthogonálná projekce Williamem^ Farishem (1820) zavedená, při níž promítající paprsky s každou osou soustavy pravoúhemé X, y, z tvoří týž úhel = 54® 44* 8", pročež se všechny délky ve směrech každé z těchto os v témž poměru 1 : 0*8165 skracují. Nanášíme-li však na průměty os neskrácené délky, čími 812 Isometrie — Isomorfismus. sestrojeni mčřítka skrácených délek ušetříme, jsou patmč ySecky délky ve směru os X^ y, Z v pomčru 1 : 0*8165 = 1*225 ívětšeny. Průmětv téchto os jsou zároveň od sebe stejně od- chýleny tvoříce úhel = 120^ Pro snadné se- strojeni takových l-kých p-cí používalo se tohoto způsobu zobrazování namnoze ke xobrazování nástrojů a strojů. Krychle, jejíž hrany mají polohu os X^ V, Z, zobrazuje se jako pravidelný Šestiúhelník, v jel}ož středu jsou dva vrcholy její vyjádřeny. Uhlopříčna tyto vrcholy spojující a rozpolovací roviny stěnových uhlů touto úhlopřičnou procháze- jící jsou s promítajícím paprskem rovnoběžný a proto v bodu, resp. v přímkách v isome- trickém obraze vyjádřeny. Proto není tento druh axonometricKého zobrazování vhodným pro tělesa, jejichž důležité přímky neb roviny, na př. roviny souměrnosti, onen směr mají, tedy na př. pro krystalické formy pravidelné soustavy. Jiné axonometrické obrazy posky- tuji lepší obrazy a možno je stejně snadno se- strojiti. Dle Pohl ke o vy věty lze sestrojiti nesčíslné množství isometrických obrazů k 1 i- nogonálných. Vedeme-li z libovol něho bodu tři přímky stejné délky v libovolných smě- rech, lze je považovati za obrazy klinogonálné stejně dlouhých délek v osách X^ y, Z vytče- ných. Užiti klinogonálné axonometrie jest tehdy odůvodněno, je-li průmětna rovno- běžná s některou rovinou základní XY^ YZ^ ZX, Každý rovinný útvar rovnoběžný s touto průmětnou má s ním shodný útvar. Osa kolmá K této rovině může pak míti průmět v libo- volném směru. Zvomne-li za průmětnu ro- vinu rovnoběžnou s rovinou AZ a průmět osy rtak, aby byl v témž úhlu (135*) ku průmětům os A a Z nakloněn, obdržíme t. zv. kavalírní perspektivu; paprsek klinogo- nálné promítající tvoři pak s průmětnou (II s rovinou XZ) úhel a, jehož cotangenta se rovná 1 řa = 45^. Zvolíme-li za týcnŽ okol- ností průmětnu rovnoběžnou s rovinou XY, obdržíme t. zv. perspektivu vojenskou, poněvadž se této projekce při takové pod- mínce užívalo hlavně k sestrojení plánů vo- jenských. Avšak pojmenování to nemá mnoho významu, jelikož se ho užívá i při různých ji- ných variacích axonometrických obrazů. Pch. Isometrie (z řec), stejnoměrnost; Ito- metricky, stejnoměrně. leomorfismiui (z řec.^ čili soutvarost jest vlastnost analogné složených hmot vy- tvořovati krystaly podobných řad krystalo- vých, t. j. tvary takové, které lze vztahovati na velmi podobné tvary základní. Jelikož hmoty jednak lučebně, jednak morfologicky jsou sobě podobny, musí též jejich vlastnosti fysikální býti sblíženy; není tudíž I. totožný 6 isogonismem (rovnoúhlosti), který vy- žaduje toliko podobný úklon stejnojmen- ných ploch krystalových, nikoli analogii lu- čebného složení a vlastností fysikálných a tudíž hlubšího významu nemá. Nejnápadněj- ším jest isogonismus na krystalech soustavy krychlové; stejnojmenné tvary soustavy této, avšak hmot různých, mají úklony ploch na- prosto shodné, jeví tudíž úplný isogonismus, aniž jsou soutvaré. Za isomorfní lze krystaly kryqhlové považovati jen tehdy, jsou-h výš : vytčené podmínky vyplněny, mají-li tudíž analogni lučebné složeni, po případě obdobný srůst dvojčatný, podobnou štípatelnost atd. Za isomorfní sluší považovati v soustavo krychlové minerály skupiny spinelu: spinel, MgAlfi^ ; hercynit, FeAlfi^ ; automolit, ZnAlfi^ ; chromit, FeCr^O^\ magnetovec, FeFe^O^ atd.; tvar jest naprosto stejný, lučebné sloiení analogni, srůst dvojčatný sleduje týŽ zákon. Podobně jsou soutvaré: sůl kamenná, NaCJ\ sylvin, KQ; salmiak, NH^O, Isogonálními, ale nikoli soutvarými, jsou na př. leštěnec olo- věný nebo galenit, PbS, a kazivec nebo fluo- rit, CaF^; ač tvar obou nerostů jest napro- sto stejný, nejeví obdobného lučebného slo- žení, prvý štípe se dle ploch krychlových, fluorit podle osmistěnu. V soustavách ostat- ních se pozoruje vždy jen sblížený isogonis- mus; isogonální v tomto smyslu jsou na př. jasnorudek nebo proustit, Ag^S^, a vápenec čili calcit, CaCO^, nebo augit, (,\ígFe)SiO. a borax, Na^B^O^ . 10/f,O. Velmi známý příklad soutvarosti skýtá skupina rhomboednckých uhličitanů, jejichž Štěpný tvar jest sblížený, fysikální vlastnosti podobné a lučebné slo- vní analogni; nálcŽi do skupiny této: vápenec CaCO^ s úhlem štěpného klence o 105«5'; dialogit MnCO^ s úhl. št. kl. o lOónS'; ocelek FeCO^ s úhl. št. kl. o 107»0*; magnesit MgCO^ s úhl. št. kl. o 107* 20*; kalaraín Z/iCO, s úhl. št. kl. o 107«40'. Dvě nebo více soutvarých hmot ve spo- lečném roztoku obsažených nevylučuji se při krystalisaci jednotlivě, nýbrž tvoří krystaly homogenní, jež jsou směsi isomorfních hmot v roztoku obsažených. Takové lučebné nii- šence nazýváme isomorfní směsí. Skalice bílá, ZnSO^ . IH^O a sůl hořká, MgSO^ ,lH^Oy po- měru neurčitém ve vodě rozpuštěny, vylučují se co soutvaré směsi v podobě stejnorodých, tvarem svým oběma uvedeným solím podob- ných krystalů z roztoku. Podobně jest t. zv. dolomit, {Ca^fg)CO^, isomorfní směs hmoty vápencové a magnesitové. Několikráte bylo již pozorováno, ze analogně složené hetero- morfní čili různotvaré hmoty v různých mo- difikacích svých soutvarost Jeví a vlastnost tato nazvána i s o d i m o r f i i. Zajímavý příklad pozoruje se na NaNO* a KNO^ ; hmota prvá krystaluje jakožto ledck chilský v klencích podobných tvarům vápence, ale za jistých podmínek obdržíme krystaly hmotv této, jež JSOU kosočtverečné, podobné tvarům vysky- tujícím se obyčejně na ledku draselnatém, KNO^f jež jsou podobny tvarům aragonitu; avšak hmota ledku draselnatého za jistých podmínek tvoří krystaly klencové, sblížené tvarům ledku chilského. Pozorování tato, zvláště však okolnost, že z roztoku společ- ného analogně složených, o sobě různě kry- stalo váných hmot krystalu ji isomorfní směsi těchto, opravňují k názoru, že hmoty ana- logně složené, jevící tvar různý, jsou hmo- Isonandra — Isorachie. 813 ami heteromorfnfmí a činí skupiny ísodt- morfni. Tak na pf. jednoklonná skalice ze- lená, FeSO^ ,lHfO, a analo(;^é sloiená koso- čtverečná skalice bílá, ZnSO^.TH^O, ve vodé rozpuštěny nekrystalují z roztoku vedle sebe, krystaly vzniklé isou isomorfní smési obou solí rozpuštěnýcn a jeví, obsahují-li méné nei 15Vo skalice zelené, kosočtverečn^ tvar, podobný tvaru skalice bílé, jinak tvar jedno- klonný, sblížený tvaru skalice zelené, patrný to dŮRaz, že hmota skalice bílé i zelené jest hmotou heteromorfní a že jednotlivé modi- fikace soli těchto Jsou soutvaré a činí tudíž skupinu isodimorfní. Vr. Isonandra Gutta Hook, botan., viz Pala- quium Blanco. laonefjr (z řec.) jsou Čáry spojující místa povrchu zemského, v nichž jest stejné prů- měrné pokrytí oblohy mraky. Teisserenc dc Bort (Étude sur la distribution rooyenne de la nebulosité á la surface du globe. 1884) za- vedl k tomu cíli 11 stupňá, z nichž O zna- mená jasnou oblohu, 10 úplné pokrytí její; jiní, jako Renou, P. Elfert, udávají oblačnost v procentech pokrytí oblohy a vedou čáry pro každých lOV^ (po případě i pro každých 5%). jsou I. roční, pro jednotlivé doby roční i pro měsíce. I. zobrazující oblačnost na celé zeměkouli mají v celku prii běh rovnoběžek. Pás největší oblačnosti jest při rovníku; od 15° šířky tato klesá k 35^ kde jest nejmenší, načež s rostoucí šířkou opět stoupá až k 50^ odtud opět k pólům jest menší. Souvisí to s prouděním vzduchu; kde tento má pohyb vzestupný, jest pokryti oblohy mraky yětší, protože při vystupování vzduch se ocnlazuje. kde k zemi klesá, jest menši, protože se vzduch při tom zahřívá. Země obklopené horami, jako Čechy, Sedmihradsko, mají oblačnost menší. Viz Mraky. Pka, Zaonltrlly viz Isokyanidy. Zsonzo [izónco], řeka v Gorici, viz Soč a. laop viz Hyssopus. Xsopathle (z řec), výstřelek homoeopathie, dle něhož léčily se nemoci chorobnými vý- měšky nebo výplody týchž onemocnění, na př. propuknutí neštovic podáváním zpráškova- ných příškvar neštovičných a pod. Na ne- bezpečnost podobného počínáni není zajisté třeba upozorňovati. XaoperlmeMoký problém jest v histo- rické podstatě své úkol, určiti tvar obvodu rovinného obrazce nebo plochy povrchové velikosti dané tak, aby tu omezená část pro- storu, onde omezená tiat roviny byla co možná největší, maximum. JestiC nekonečně mnoho obrazců rovinných, majících stejný ob- vod, a podobně nekonečně mnoho těles, mají- cích stejný povrch co do velikosti ; avšak jen kruh a koule honosí se maximálním obsahem, čtverečným v případě prvém a krychlovým v případě druhém. Obecné pak ukládá I. p stanoviti daný integrál tak, aby na stejném základě byl jiný integrál hodnoty dané, kdežto prvý pak dosahuje hodnoty buď maximální nebo minimální, coŽ řeší se pravidly tak zvaného počtu variačního (v t.). S úkoly sem patřícími zanášeli se již řeČtí geometrové, jako Pythagoras, Archimédes, Theón, rap p os a j., dovozujíce zároveň, že v pří- rodě jest podle toho vŠe zařízeno, svět tedy jest kulatý, poněvadž se do tohoto útvaru prostorového nejvíce obsahu dá směstnati, že včely mají soustavy šestibokých buněk při daném množství vosku tak zakončeny, aby ser do nich nejvíce medu vešlo, a pod. Geome^ trické jejich dedukce byly teprve v novén> věku nahrazeny počtem variačním a to pO' čínajíc Jak. Bernoullim r. 1697 až do L. Eulera, který spisem svým »Methodus in- veniendi lineas curvas maximi minimive pro' prietate gaudentes, sivé solutio problema-^ tisisoperimetrici lattssimosensuacceptic, 1744, obecně řešil úkol i-kého p-u. Bližšího- poučení jak o dějinách, tak o řešení i-kéha p-u najdeš ve spise >0 počtu variačním*, se- psal dr. F. j. Studnička, 1872. FStd. Zaopoda,stejnonozí korýši, v. Stejno-- nožci. Xiopropylalkohol, C^H^O, rozvedené C//, . CHiOH) . Cřf^, jest nejjednodušší sekundárný alkohol řady mastné. Získá se na př., když redukujeme aceton C//, . CO . C//, amatgamatem sočíko- vým. I. jest kapalina při 83^ vroucí, 0*789 při 20® hutná. OŠc. Ziopymm L., zapalice, rod rostlin z ráda pryskyřníkovitých (Ranunculaceae Juss.^^ obsahuje malé, vytrvalé byliny s listy nei- častěji trojenými, květy jednotlivými, konec*^ nými, nebo ókoličnatě nebo hroznovitě se- stavenými a Často 1—2 listenci podepřenými. Kalich jest 5— óčetný. korunovitý a opadaným koruna chybí nebo je redukována na malé, s kališními lístky se střídající (pořídku jen 4^r trubičkovité,. šikmo skrojené nektarie. Tyči- nek bývá málo více než 10, pestíků 2—20, volných, přisedlých. 3- aŽ mnohovaječných^ v měchýřky uzrávajících. Známo na 17 druhů po Evropě, stř. Asii i sev. Americe rozšíře- ných, z nichž v stř. i jižni Evropě a také u nás v Čechách (aČ pořídku) na lesních lu- kách a stinných místech roste v dubnu kve-- toucí z. žlut uch ovitá (I. thahctroides L), bylina asi 2 dm vysoká s lodyhou jednodu- chou, toliko hořeji listnatou, s listy 2 palisty blanitými opatřenými, dolenimi 2kráte, hoře-- ními jednoduše trojenými (neb i nedělnými), s lístky nestejně Sdílnými nebo Slaločnými, zpředu stříhané vroubkovanými. Květy jsou* bílé, úžlabní, nevelké. ^9. Zsoraohle (z řec.) jsou dle Whewella Čáry spojující místa současného početí přílivu {co- tidal Unes). Dle náhledu dříve panovavšího- vznikne vlna přílivu ve Velkém okeánu a Šíří se do ostatních moří s rostoucím zpo- žděním, čímž se vysvětloval úkaz, že uplyne více méné dlouhá doba mezi okamžikem největšího působení síly příliv způsobujíc! a skutečným nastoupením přílivu, kterýžto- rozdíl nazýval se stářím přílivu. Avšak to- muto názoru odporuje skutečnost, že příliv a odliv nastává i v mořích uzavřených,, jako v moři Středozemním, Baltickém, ano*- 814 Isoseísty — Isothery. i na velkých jezerech severoamerických. V no- vější době pozbyly i. více méně svého vý- znamu; Whewell sám uznal, Že zobrazení jich průběhu v okeánech, odkud scházejí pozo- rování, jest pouhá smyšlenka, a přišlo se k poznání, že jen podle pobřeží se nechají sestrojiti a mají nějaký význam. Viz Dmutí moře. Pka, Isoaelaty (z řcc), čáry spojující místa, na kterých zemětřesení se stejnou silou se po- zorovalo. Pka. Ziovporeae, stejnovýtrusné, nazývají se tajnosnubné cévnaté {Cryptogamae vascu- lares), jež mají jen jediný druh výtrusů (stejné velikosti a téhož tvaru), z nichž při klíčeni povstává více méně objemný prvoklíček (pro- thailium) — mnohokráte větší, než jest výtrus sám — na němž se tvoří obyčejně obojí ústroje pohlavní: antheridie (pelatky) i archc- goníe (zárodeČníky) pospolu. Oplození pak děje se namnoze mezi pohlavními orgány té- hož prvoklíčku. Řidčeji (u přesliček) některá prothallia (samicí) vyvíjejí se mohutněji a ne- sou archegonia, jiná TsamČí) slaběji a vytvo- řují antheridia. Nicméně tento rozdíl pohlaví není na výtrusech žádným způsobem patrný ani velkostí, ani tvarem, a krom toho mohou prvoklíčky obojího pohlaví vzniknouti z vý- trusů jednoho a téhož sporangia. Mezi I. ná- ležejí plavuňovité (Ljrcopodiaceae), přesličkjr (Equisetaceaé) a kapradiny (Filices). — Naproti tomuHeterosporeae(různovýtrusné),kamž náležejí kořenoplodé {Rhi:^ocarpeae), vranečko- vité (Selagínelleae) a šídlatkovité (ísoětaceae), vyznačují se tím, že u nich rozdíl pohlaví jeví se již různou velikostí a povahou vý- trusů. Jsouf tu výtrusy dvojí: velkovýtrusy a malovýtrusy. První jsou větši než druhé, ale tvoří se v menším počtu uvnitř svých výtrusnic (t. zv. velkovýtrusnic). Při klíčeni poskytuji prvoklíček samicí s archegoniemi. Druhé jsou menší, ale za to vznikají ve vět- ším poctu ve svých výtrnsnicich fmalovýtrus- nicích). Z nich při klíčeni vyrůstají menší prvoklíčky samčí s antheridiemi. Také skul- ptura výtrusův obojích u jednoho a téhož druhu často nebývá stejná. Ič. Zsoatasie (z řcc), rovnováha, a Itottati- cká theorie viz Hory 647. Zaotaohy (z řec), linie stejné rychlosti proudu na průřezech vodních drah. Zioteleia {laotékíia), ve starověkých Athé- nách čestné privilegium jednotlivým zaslou- •žilým metoikum od lidu udělované. Záleželo v tom. že postaven byl na roven občanu, co se týkalo břemen obecních; neplatil přede- vším daně cizinské (fiřToíxtoy) ani větší daně válečné. Nebyla však s tím spojena aktivní f)ráva občanská (účastenství na sněmu, vo- ební právo atd.). J-chl. Ziotheoiam Brid., monotypickÝ rod me- chů listnatých (Musei foliosi), Dokoplo- dých, z tribu roicytovitých {Hrpnaceae), zastoupený i v Čechách druhem 1. myurum Brid,, od jehož tenké plazivé hlavní osy vy- bíhají silnější přímé stromkovttě se rozvět- vující obloukovité větévky s listy nebrázdě- nými, podlouhle vejčitými, krátce zakonči- tými, velmi dutými a ku konci hrubé pilovi- tými. Žíla jejich končí se nad polovicí čepele, vyznačené ve vydutých křídlech okrouhle šestibokými tlustostěnnými buůkami. Mech dvoudomý s puštičkou na lesklém nachovém štětu rovněž červenou, přímou, podlouhlou, skoro válcovitou s víčkem kuželovitým, tupČ zobanitým a Vs délky puštičky dosahujícím. Obústí vnější srovnává se s rokytovým {Hjrp- num) majíc zuby téže délky jako nerozčleněné výběžky obústí vnitřního srostlého s brvami. Plody dospívají buď pozdě na podzim nebo záhy z jara. Tvoří rozsáhlé kypré povlaky na balvanech, skalách (aC pískovcovýcn nebo žu- lovitých), kmenech a kořenech, zvláště buko- vých, pořídku na pouhé prsti lesnatých kra- jin na vyšších rovinách a hornatýcn konči- nách českých pohoří a ostatního evropského horstva. Děd. ZaothermobathT (z řec), plochy stejné teploty ve hlubinách mořských. Pka. Isothermy (z řec) jsou čáry spojující všecky body jedné polokoule naá' země, na kterých jest stejná průměrná teplota pro ji- stou dobu, na př. pro celý rok, pro doby roční, nebo pro jednotlivé měsíce. Dle toho jsou i. roční, letní (isothery), zimní (iso- chimeny) a 1. měsíční. Jimi se má zol>raziti rozděleni teploty na povrchu zemském. Aby se obraz zjednoaušil, nutno jest převésti tyto teploty na stejnou výšku a sice pravidelně se to činí na hladinu mořskou. Udávají tedy i. rozdělení myšlené teploty vzduchu na po- vrchu zemském, jaké by bylo, kdyby všecka místa pozorovací byla snížena na hladinu mořskou, nikoli rozdělení skutečné teploty. Teploty vzduchu s výškou rychle ubývá, dle Hanna prům. o 0*5* pro 100 m výšky, kdežto ve směru horizontálním od rovníku k točnám s rostoucí šířkou velmi pomalu se zmenšuje, mezi 30— 70* zeměpisné šířky pro 1* o O* 75*, pro I km pouze 0*0068*, tedy skoro 1000 zvol- něji než ve směru vertikálním. Následkem toho nelze na jednom obraze znázorniti stejně přesně rozdělení teploty ve směru horizon- tálním a zároveň ve směru vertikálním; na- nejvýš tam, kde se jedná o schématické zná- zornění rozdělení teploty ve velkých, vše- obecných rysech, na př. aby se rozšíření nej- důležitějšícn tepelných pásem na celém po- vrchu zemském přehledně ukázalo. Poprvé sestrojil i. a je pojmenoval AI. v. Humboldt r. 1817; použil střední roční teplotv pouze 57 míst; Dove r. 1864 již měl k disposici střední teploty asi ze 2000 míst. Novější I. pro celou zemi jsou od Julia Hanna (Atlas der Meteorologie z r. 1887 v Berghausovč fysikálně geografickém atlase), od AI. Buchaná (Report on atmospheric Ctrculation, r. 1889, v The Physics and chemistry of H. M. S. Challenger Part V.), dále v Debesově příruč- ním atlase. Vedle i-rem pro celou zeměkouli jsou i. pro jednotlivé čáísti více méně velké povrchu zemského. Pka. X»other0iiibro»7 (> i^ec), letní isohyety. Isothery (z řec) vtz Isothermy. Isotopické zvířeny — Ispáhán. 815 Xsotojploké zvířeny viz Heterotopi- cké zvířeny. Xaotroploká tělesa jsou taková, která ve všech směrech mají stejné fysikální vlast- nosti, jako pružnost, tvrdost, pevnost, stej- né se teplem roztahuji, stejné teplo vedou, ve kterých se vlnéni, tedy i zvuk, světlo, elektřina, na všecky strany stejné rychle šíří; k tomu jest nutno, aby poměr pružno- sti k hustotě byl ve všech směrech stejný. Taková tělesa jsou kapaliny a plyny, z těles pevných látky amorfní, t. j. nckry stal ováné. Tělesa, která v různých směrech mají různé vlastnosti fysikální, šlovou anisotropická nebo heterotropická; takové jsou všecky látky krystalované, vyiimajíc ony v soustavě tessulární, všecky látky štípatelné, ať kry- stalované neb ne, dřevo a j. Vyříznou-li se na př. ze špalku dřevěného co možná rovno- rodého tyčky v různých směrech a určí-li se jich koefncienty pružnosti, shledá se, že tyto nejsou stejné. U všech tyček, které jsou vy- říznuty podél vláken, jest koefficient pruž- nosti stejný, rovněž i u všech, které jsou vy- říznuty kolmo na vlákna, ale u těchto jest jiný než u oněch. Anisotropie těles v opti- ckém ohlede jeví se úkazy dvojlomu (v. t.). 1. 1. jako sklo stávají se anisotropickými tla- kem nebo zahřátím, též elektrickým napjetím, což se jeví tím, že se stávají dvojlomnými Pka. Xvooard |izuárj Nicolo, hud. s'kladatel, ve Francii vůbec známý pod svým jménem křestním (* 1775 na ostrově Maltě — f 1818 v Paříži), v útlém mládí poslán byl do Paříže připravovat se ku dráze vojenské a námoř- nické, ale po výbuchu revoluce nucen na- vrátiti se do otčiny , kde po vůli rodičů vstoupil do bankovního závodu, vedle toho hudbou horlivě se obíraje, jmenovitě studiem fugy u kapelníka Azopardiho. Aby vytržen byl z huoebních představ, poslán otcem do Pa- lerma; zde však zasvěcen byl Amendolou v umění starých mistrů a když na to do Nea- pole byl přeložen, oddal se hudbě zcela. Sála a Guglielmi vypěstili jej k hotovosti. R. 1795 debutoval ve Florencii prvotinou Avviso ai maritati, příznivějšího přijetí však doŠel v Li- vorně operou Artaserse. Na to byl jmenován ve Valettě varhaníkem, později kapelníkem řádu maltézského, po jehož zrušení pro tamní divadlo složil celou řadu zpěvoher z části na vlašský, z části na francouzský text. Z nich dal I. provésti v Paříži, kamž povolán byl po kapitulaci Malty r. 1799, operu Le tonnelier, po ni následovaly: La statua ou la femme avartf Le baiser et la quittance, již složil s Mé- hulem, Kreutzerem, důvěrným svým přítelem, a Boieldieuem, r. 1780 Le petit page ou ía prison ďétat (s Kreutzerem) a r. 1801 ve Velké opeře Flaminius a Corinthe, Mocnější vzrušení vzbudil vSak I. teprve zpěvohrami Míchel Ange (1802), Le eonfidences et té médicin ture (1803), Léonce ou le fíls adoptif a Vintrigue aux fenétres (1805), jež povznesly jej mezi nejpřednější SKladatele jeho doby. Nemálo k tomu přispělo, že Méhul, Kreutzer a Che- rubíni, zaměstnaní Velkou operou, l-ovi po- přávali pole k úspěchům v Komické opeře, jež z jeho péra v 1. 1805 — 11 opatřena byla novými 14 operami, mezi nimi Cendrillon (»Popelka«, 1810) a Le billet de loterie (1811). pod tísní chvatu složenými a proto zhusta dost nedbale propracovanými. Návratem Boieldieu- ovým z Ruska postaven byl I. vstříc ne- bezpečnému soku. Soutěž tato neminula se s blahodárným vlivem na jeho práci, neboť vzpružila jej k nejlepším výtvorům: Jeannot et Colin a Joconde řl814). Veliká obliba optír l-ových měla svůj aůvod jednak v působivéín sloučeni živlu italského s francouzským, ied- nak v obratnosti, s jakou dovedl sklaoatel i při volbě látek i při vhodném obsazení úloh vpraviti se do požadavků tehdejšího vkuáu. Proto udržel se I. na repertoiru i po boku mnohem nadanějšího Boieldieua. Poslední operu Aladin ou la lampě merveilteuse zů- stavil nedokončenu ; nespořádaný život a trpkost, že po Méhulovi osiřelé místo v Aka- demii propůjčeno bylo Boieldieuovi, uspíSily jeho smrt (Zelkem složil I. 38 oper, mimo to několik mší, motet. Žalmů a kantát. Velice cennou jeho bibliotéku získala z části pa- řížská konservatoř. 7 Zeovalerová kyselina, Q/ZtoO,, rozve- dené (CH^\,CH.CH^.CO^H, obsažena jest v kořeni rostliny Valenana officinalis^ v plo- dech kaliny (Vibumum opulus) a j., vzniká i rozkladem albuminátů, takže jest přítomna i v starém sýru, připraví se nejlépe okysli- čením isoamylalkoholu, hlavní to součásti přiboudliny. I. k. jest kapalina nepříjemně páchnoucí, při 20" hutná 0931, při 176® vroucí. Sůl zinečnatá slouží v lékařství. OSc, XapáháA, Isfáhán, perské město v prov. Irák AdŽemí, dle velikosti druhé město per- ské. Je položeno na stepní řece Sájende rúd, 1695 m n. m. v krajině krásné a zdravé. To- liko na podzim vyskytuje se zde zimnice. Důležitější bvla jeho poloha na Královské cestě vedoucí z Teheránu k zálivu Perskému (přístav Bušírský*) jakož i na cestě vedoucí z Tebbes do Mešnedu a přes Kirmán do již- ního Afgánistánu. Tato poloha učinila z l-u nejen důležité středisko obchodní, ale opě- tovně i residenci Persie. Oběma děkoval za svůj velkolepý rozkvět, jaký hlavně v XVII. st. vykazuje. Tenkráte rozkládal se obvod mě- sta s předměstími na 30 frm*, obyvatelstva pak bylo od 600.000 — do 1 milí., naproti ny- nějším 8 km} s 70—90.000 ob. Nynější město jeví se býti jen zbytkem starého města, je- hož rozvaliny daleko široko se spatřují. Stře- dem města jest zpustlé Královské náměstí {Maiddni Sdh), největší na světě, 845 m dl. a 227 m Šir., obklopené do kola dvojnásobnou řadou krytých loubí. V sousedství jeho jest velkolepý palác čihil sutún (40 sloupů) upro- střed nádherné zahrady se sloupovím z mra- moru a se zrcadly, jež umístěna v hojném počtu i vnitř paláce. Velký sál vykazuje fre- sky ze života zakladatele šáha Abbása. Jiný palác Abbásův Hašt bahišt (8 rájů) rovněž v zahradě vykazuje četné fontány. Kolem pa- láců táhne se násep ze země v délce 5 km. 81« Ispán — Isráélité. V levo řeky, jež odděluje jižně ležící armén- ské předměstí Džulfa (z r. 1603, nyní 2000 Arménů se 6 chatrnými kostely a klášterem, jenž je sídlem arménského biskupa) od mě- sta, jsouc překlenuta velkolepým mostem o 34 obloucích ve dvou řadách, asi 6*5 /rm od středu města, rozkládá se v zahradě Saádetábád t. zv. Sedm dvorů (//ď/f dost), nejpůvabnější mí- sto celého l-u. Jihových. náměstí stoji Krá- lovská mešita (Masdžidi šáh) se slavnou kollejí, nejkrásnější v Iránu, sev.-vých. me- šita Lu ti Alláh. Vedle nich ještě 10 velkých mešit, vedle řady menších, 18 velkých lázni (všech na 100) a 137 paláců, většinou pobo- řených; jen některé jsou obydleny. K tomu druží se 50 kollejí, četné bázáry v délce té- měř 5 /rm a asi 20 karavánserají. Zmínky za- slouží i Četné a rozsáhlé zahrady, rovněž zby- tek staré slávy. Moderní budovy nevynikají. Ísou chudobné a ulice, jež tvoří, úzké a křivo- aké. Jako středisko průmyslu a obchodu vy- kazuje I. výrobu sametů, látek hedvábnýcn, bavlněných, vlněných, provaznictví, sedlář- ství, zbraně sečné i střelné, skvosty, prach a j. V úrodném okolí pěstuje se ovoce, víno, opium a obilí. I. je staré medské Aspadana\ založeno prv Židy v době zajetí. Ač trpělo válkami, vykazuje již v X. stol. rozkvět. Ve- likost jeho datuje se od Dželál-ud-dína Málik- šahá, který přenesl sem z Chorásánu resi- denci. Timur pobil r. 1392 jeho obyvatelstvo. Na novo rozkvetlo město za šáha Abbása Vel., který učinil je místo Kazvínu residencí Per- sie. Tenkráte byl I. městem světovj^m. První vážnou ránu zasadili mu Aígánci, již r. 1722 pod Mírem Mahmúdem města dobyli a je zpustošili. R. 1749 dobyli ho Kurdové pod Kerím chánem, který přenesl residenci do Šírázu. Když r. 1796 Fath Alí učinil konečně Teherán residencí perskou, bylo po slávě l-u. Co zůstalo, vzalo za své jednak ve válkách občanských, jednak zemětřeseními. ItpáA [iš-J, maď. ze slov. Župan, viz Ko- mitát. Xaperioh viz A spař uch. Ziipioa [-kal, údolí u sicil. města Módi ca. Zipirevou f-ěsku] Petre, spisov. rumunský (♦ 1830 v BukureSti — f 1887 t.), byl nejprve tiskařem, pak majetníkem knihtiskárny. R. 1862 vyšly první jeho povídky v časopise »Tzeranul rommc. První jejich sbírka jest z r. 1872 {Legendě §i basme ale Rominilor s hádankami a příslovími), druhý svazek z r. 1874, třetí z r. 1876. T. r. popsal také lidovým tónem >Činy a Život Michala Udatnéhoc (2. vyd. 1885;. R. 1873 vydal Siroave, lidové povídky lehčího zrna (2. vyd. 1879), r. 1879 Fóve^ti morale a Pove}tile unchia^ului sfdtos (Příhody kmotra Povídala). R. 1885 vydal nejdůleži- tější své dílo folkloristické a národopisné o hračkách a hrách dětských, r. 1886 v >Li- teraturolu« své paměti. I. jest nejlepší ru- munský prosaista, jenž látky lidové spracoval opravdu lidovým slohem a jadrným jazykem. Srv. »Familia€ 24, 158, Rev. N. 1, 84. Zspravnik nazývá se v Rusku náčelník újezdné policie, resp. újezdné politické správy. Hodnost jeho může se srovnati s úřadem našeho okresního hejtmana. Funkce l-a zří- zena byla Kateřinou n. a změnila se od té doby několikráte. Do r. 1889 spočívala úiezdní policejní správa na principu kollegialném,, sestávajíc z celého sboru osob. Od r. 1S89 skládá se pouze z l-a a jeho pomocníka. Kdysi býval I. samosprávným zřízencem, vo- leným od šlechty. Dnes dosazuje i propouští jej gul>ernátor, který při jmenování není vázán pravidlem, že čin (úřední hodnost) odpoví- dati má výši úřadu. Jako orgán nejvyššího státního úředníka v gubernii (gubematora) pečuje I. o zachování všeobecné oezpečnosti, o to, aby všichni poddaní v Újezdě konali státní povinnosti, a konečně o to, aby pod- řízení orgánové újezdné policie zastávali ná- ležitě svou službu. >foc l-a vztahuje se na celý Újezd vyjímajíc gubernská a některá jiná města, jež mají svou zvláštní policii. Sídlo své má i. v újezdném niěstě, jezdí však dva- kráte do roka na revisi po Újezdu, při čemž nejen kontroluje úřední činnost podřízených orgánů, nýbrž poskytuje jim též podporu proti renitentním jednotlivcům, zločincům, zběhům a pod. osobám. Při revisi své obraci též pozornost na Četné záležitosti politické správy, na př. na stav kommunikaci, staveb atd. Na l-a přešly téŽ některé povinnosti, které kdysi naležely mírovým prostředníkům. I. stará se na př. o to, aby sedláci v čas a správně odváděli dané a jiné dávky, potvr- zuje a propouští polní a lesní hlíaače atd. Nad úředními zřízenci volostné a selské správy vykonává i. správně trestní moc Srv. či. I. v rus. Encyklop. Slov. Andrej evského, Arše- újeva a Petruševského. ^dlc. Isráélité (hebr. Jisrá'él), jméno staro- věkého národa semitského, předchůdce ny- nějších Židův, a spolu důležitého státu se zvláštním národním i náboženským zařízením, jehož dějištěm byla jiŽni třetina Sýrie, zvaná kanaanem a později dle řeckého způsobu Pa- lestinou. Obyčejně vykládá se význam jména Jisráél jako »ten, jehož pán bůh jestc, původ pak jeho datoval se dle posvátné hebrejské tradice z dob Jakobových, jemuž prý bohem jako zvláštní vyznamenání (Gen. 32, 29; 35, 10) udělen byl. Nejstarší známý údaj, kde vy- skytuje se jméno I. kmen značíc, jest stéla faraóna Merenpty z V. roku králova (1277 ř. Kr.), Flindersem Petriem r. 1896 nalezená Spiegelberg, Sitzb. Berl. Akad. 1896, 596, teindorflf, Zeitschr. f. alttest. Wiss. 1896, 330, Hommel, Neue Kirchl. Zeitschr. 1896, 591, Prá- šek, Pražské Nov. 1896, čís. 180), ale kmen jménem tímto označený má minulost mnohem dávnější, zachovanou v podání Jahvistově a částečně i ve Velikém Papyru Harrisové i ve zlomcích egyptského lidového podání, Ma- nethonem užitých. Předkové l-tů byli lid pů- vodu arabského, příbuzní pozděiším kmenům aramským (Hommel, Die AltisraelitischeOber- lieferung in inschríftlicher Beleuchtung, Mni- chov, 1897), původně kočující se stády svými v krajích, politicky na dolnomesopotamské říši Urské závislých, odkudž nepocnybné za líráeiíté. 817 velikého hnutí národA předoasijských, vznik- lého z vnitřní Arábie ku konci III. tisíciletí př. Kr. a s elámskými vpády současného, dali se nejprve proti Eufratu n^ severozápad do semitské říŠe Hárránské, odkud pak ve- deni jsouce Abrahámem (bab. Abi-ramu^ nyní i monumentálně zjištěné a sice v době krále Chammurabi, vítěze nad elámskými dobyva- teli) táhli směrem dříve již mnonými národ- ními proudy užitým do jižní Sýrie. Tu spřá- telil se Abrahám s domácími vládci, snáše- jícími po delší již čas tvrdé panství elámského výbojce Kedorla*omera, a přispěl platnou pomocí k osvobození země. Ježto porážka felámských v Palestině jest současna se vzni- kem říše Chammurabovy v Babylóně a dle nejnovějších nálezů jest identita Kcdorla*ome- rova s Kiidurlugmalem nebo Kudurlagamatem, elámským soupeřem Chammurabovým, pro- kázána, lze příchod Abrahámův a jeho lidu kol r. 1900 př. Kr. zaradovati. Příchodem Abrahámovým počínají tudíž kol r. 1900 př. Kr. isráélské dějiny, jež dělíme v pět dob: I. Nejstarší doba zahrnuje v sobě události od příchodu Abrahámova do Palcstinjr až po návrat z Egypta, tudíž dobu, za níž neveliký arabský klan přeměnil se v mocný kmen. Abrahám sám přebýval nejvíce v jižní Palestině v údolí Hebronu, vykonávaje patriarchálním způsobem nad pří- slušníky svého rodu moc knížecí. Dle po- svátného podání byli jeho potomky syn Isák a mladší vnuk Jakob, než i z řídkých údajů podání vidí se, že rodové sdružení potomkův Abrahámových za Isáka a Jakoba bylo mno- hem rozsáhlejší než za dob Abrahámových; ve vypravování o odchodu bratrovce Abra- hámova Lota skrývá se zajisté pamět o za- brání jižních a východních krajin zájordán- ských skrze blízce příbuzné I-tům, kmeny Moabské a Ammonské, a vypravováni o sporu Jakobové s prvorozeným bratrem Esauem a o důsledcích tohoto sporu jest upomínkou na vývoj samostatného, I-tům však velice blízkého kmene Edoma, kteráž upomínka jest spolu i důležitým chronologickým momentem pro určení doby Jakobovy ; neboť prvá egypt- ská zpráva o Edomu, jakož nyní známo (srv. W. Max MůUer, Asien und Europa in alt- ágypt. Denkmalern, 135; Winckler, Gesch. Israels, 189), pochází z doby XIX. dynastie {±_ 1270 př. Kr.) a tudíŽ, ježto starší zprávy a zejména zprávy amarnské ještě Edoma ne- jmenují, sluší počátky jeho a tedy i dobu Jakobovu sotva klásti před r. 1500 př. Kr. Právě však v téže době jmenují se kmenové Jakob a Jošep na hieroglyf ských památkách z doby Thutmesa III. (1503—1449 př. Kr.) a sice v krajinách středopalestinských. Vidno tudíž, že Isák a Jakob nevyplňují celou řadu tak zvaných > patriarchů «, nýbrž že mezi Abra- hámem a Jakobem uplynula doba víc než 400 let dlouhá. Zdá se, že vědomím této okolnosti vysvětlují se nepřiměřeně dlouhé životní doby, jež podání starozákonné při- kládá prvým třem patriarchům. Zatím roz- hojnil se neveliký původně kmen isráélský Ottfiv Slovník Naučný, iv. XII. 2 z 8 1897. novými soukmenovci z Hárrána přišlými, kteří v podání jahvistickém zahrnuti jsou potom- stvem Jakobovy choti Rachely a v dalších dějinách součinili mocný kmen Josefitů, načež, patrně za vítězných válek Thutmesa III. v Sýrii, byli nejprve Josefité a později i kmen Jakob do Egypta v zajetí převedeni (kol r. 1480 př. Kr.). I-tům i jiným syrským kmenům pů- vodu semitského vykázána sídla na vých. pomezí pélusijského hrdla, v krajině dotud toliko kočovníkům příhodné, kdež spravovali se staršími svými, egyptským úředníkům pod- řízenými; jedna časf obdržela sídla podél vých. hrdla nilského a počala se obírati orbou. Monumentální zprávy potvrzují, že čásť l-tů v Kanaanu zůstala; výslovně jmenují egyptské prameny kmen Ašer a že kmen Juda alespoň z části v Palestině zůstal, lze vyšetřovati i z ny- nějšího stavu podáni biblického. Kmen Ašér měl za egyptských dob i svého knížete. Ježto po více než dvě stě let byl Kanaan příslu- šenstvím říše Egyptské, možno bylo nepře- rušené obcování l-tův egyptských s palestin- skými. Za dob XVIII. dynastie byly poměry egyptským I-tům příznivý a tu jest na snadě, že účinkem stálých sídel i počet jejich se rozhojnil. Mezi jinými kmeny semitskými na popraží východodcltském však nehrubě vy- nikali i byli v ústech Egypťanů společným s nimi označením kanaanských Semitův Amu zahrnováni. Chabas a dle něho i někteří no- vější pokoušeli se sice shledávati l-ty ve kmeni Aperiu, v hieratických papyrech ča- stěji jmenovaném, ale vyklad ten sluší od- mítati, ježto jménem 'Ibrim, za jehož egypt- skou obměnu jméno Aperiu pokládáno, ozna- čováni býti mohli I. teprve po přechodu Jordána. Stéla Merenptova dosvědčuje na- proti tomu přímo, že bylo jméno I. Egypťa- nům známo a jimi i užíváno. Nastoupením XIX. dynastie ( +. 1360 př. Kr.) a utužením moci kněžstva Ammonova změnily se poměry s neprospěchem l-tů. Příčiny byly zajisté mnohé, ale nejdůležitějšími byly protiva egyptského kultu s prostými a v podstatě své monotheistickými zvyky semitskými, jimž se v Egyptě oddávali, a úpadek egyptského panství v Sýrii, způsobený jednak postupem Hittitů, jednak i společnými útoky různých semitských kmenů z pouště, kteří ve zprávách amarnských zovou se hnáchabbatí^ t.J. pleni- teli, nebo chabiri sdruženými. Proti Winckle- rovi, Zimmernovi i j., kteří prohlašují identitu chabírů s *Ibrím-l-ty, mluví vážné důvody, historické i chronologické: Chabiri napadali jižní Palestinu, kdeŽ vyvrátili odvěký kněžský stát jerusalemský, a střední Sýrii ve spolku s Hittity, než isráélské vpády do krajin se- verně Hermóna položených jsou naprosto neznámy. Chabiri byli dále současníky Amen- hotepa IV (+ 1400 př. Kr.), ale stéla Me- renptova jmenuje l-ty v Egyptě ještě r. 1277 př. Kr. Farao Seti I. utužil tudíž egyptské jho nad l-ty a syn jeho Ramsés II., zřídiv si při sídlech israélských své oblíbené sídlo, jal se je utiskovati ve mnohých příčinách, zvláště pak těžkými robotami při stavbách 54 818 Isráélité. veřejných. Jednotlivé pokusy odporu pře- moci egyptskou snadno zmařeny, ale uprchlí nespokojenci* mezi nimiž jmenuje podáni v prvé řadě Mojžíše, nepřestali z pouště podněcovati l-tů k dalšímu odporu a vy- bízeti k návratu \ do Kanaana. Účinky toho zřejmý byly po smrti Ramsově, za nástupce jeho Merenpty. R. 1277 př. Kr. napadli Egypt ze severu a západu různí kmenové libyjští, čehož Semité v Deltě užili k odboji. Merenpta sice odrazil útok, ale odboj, jehož vůdcem dle hieroglyfských zpráv byl Syr Arsu, dle Manethona Osarsif a dle nejúplnějšího v té příčině podání biblického Mojžíš, vzmohl se za Seti tou měrou. Že v Egyptě vzniklá mnoholetá anarchie. Tof doba, do níž sluší klásti (kol r. 1265 př. Kr.) odchod l-tů z Delty. Za déle než dvěstěletého pobytu v Egyptě značně jich přibylo a rovněž i vzdělanost egvptská v některých věcech zjednala si u nich průchod. Toliko původní monotheism Élův zůstal neporušen a byl odtud nejpřednějším znakem, jímž se I. i od kmenů nejblíže spří- zněných lišili. S l-ty táhli i jiní lidé, kteří osvobodili se současně z poroby egyptské, ježto však hlavní a jediná cesta, z Egypta do Palestiny přímořskou nížinou vedená, byla chráněna egyptskými posádkami a alespoň předjordánská Palestina až do smrti RamsalII. (+ 1208 př. Kr.) byla ještě egyptskými ná- městky spravována, přinucen MojžíŠ vésti l-ty obtížnou cestou pouští Sínajskou. Oasa Kadeš na poušti Páránské byla po delší čas středem l-tů, kteří odtud se stády šířili se po pastvinách západoedomských. Veliké vpády národů námořských, kteří za prvých let pa- nování Ramsa IlI. po suchu i po moři pro- nikli až do jižní Palestiny, byly patrně hlavní příčinou dlouhého pobytu 1-tů v poušti, za něhož pojali do sebe některé kmeny pouště, zejména Kénity, vešli v blízké styky se svými soukmenovci v Palestině a počinem Mojžíšo- vým přijali hlavní náboženské i společenské zásady, kterými způsoben přechod ze života dosti volně sdruženého kmene v organiso- vaný a proti sousedním národům zvláštními, samostatně přijatými názory se označující národ. Za pobytu v poušti položeny zajisté základy i ku theokratické soustavě státní, jejímž ohniskem byl zidealisovaný bůh Él, odtud po dávném zvyku arabském Jahve zvaný — stopy Jahvovy bohocty zachovaly se vedle l-tův i v Edomu a ve středosyrsícém Hamátu — trůnící na daleké hoře v poušti, Sínai zvané ípo prastarém semitském bohu měsíce Sinovi). Jahve byl dle učení Mojžíšova mocným bohem lidu isráélského, jemuž svou zemi Kanaan v držení zaslíbil, za to však přísně plnění povinností dekalogem naříze- ných a oběti příjemné si Žádal. Jahve byl spolu pramenem vší auktority v národě isráél- ském, jemuž ve vážných dobách vůli boží zpytovati náleželo. Světodějný výsledek po- bytu l-tů v poušti jest tudíž přechod z při- rozeních zvyků bohocty ke zjevenému a na etnických základech zbudovanému nábo- ženství. II. Od návratu z Egypta po rozdělení říše. Když rozptýlih se národové námořští, doznaly palestinské poměry velikých změn. Z národu námořských setrvali v Palestině nadále toliko Pélistové nebo Filistaiové (v. t.), kteří uprostřed XII. stol. př. Kr. pevně se usadili v pěti městech jihozápadního po- moři a jsouce vojensky zorganisováni usilo- vali o panství nad Předjordáním. Z někdej- ších Chabirův uchoval se v moci nepochybné toliko kmen Jebús, jehož hlavním sídlem byl Jerusalem. V Zajordání pevně se usadili kme- nové Moab a Ammon a ze střední Sýrie tam pronikli Amorští, kteří zabrali Bášán a kraje při ústí jordánském. V pevných městech před- jordánských drželi se původní kanaanští oby- vatelé, hojnými knížaty spravovaní, a mezi nimi, hlavně v horách severovýchodních a na planinách kol Hebróna, zdržovali se po- tomci těch l-tů. kteří v Palestině zůstali. Mojžíš pokoušel se poprvé proniknouti do Palestiny z jihu, kdež asi tou dobou z původních palestin- ských l-tův a z různých menších kmenů, jako Jerachm'el, vznikl mocný kmen Juda. Ježto však překážkou byli i Jebúsité i hojná kanaan- ská města na pozdějším rozhraní efraimsko- júdském, jakož i zbývající ještě državy egypt- ské, odhodlal se k útoku na amorské státy v Zajordání, jichž území, hlavně k chovu do- bytka příhodná, zabrali kmenové Re*úben, Gad a Makir. Mojžíšův nástupce Jóšua, přešcd Jordán opodál ústí jeho, udeřil na roztříště- né kanaanské živly ve středním Předjordání a šfastnými boji opanoval efraimské vyso- činy až po kraj nížiny jizreelské. Jará síla l-tů pobytem v poušti otužilých osvědčovala se zvláště v hornatých končinách, kdež Ka- naanitům neprospívaly ani jízda ani zbrojné vozy jejich. Znenáhla rozsaaili se I. ve všech hornatých Částech předjordánských a záhy počali se děliti ve kmeny, jejichž eponymové pokládáni za syny Jakobovy. Nejmohutnějším kmenem byli Josefité uprostřed Předjordání kol kmenové své svatyně Šila, nároani po- svátnost r» archu úmluvy c) v sobě uschováva- jící. Josenté rozstoupih se ve kmeny Efraim, McnaŠe a Benjamin a vykonávali jistou míru nadpráví i nad kmeny Zebulunem, Nafthalt a Isašar, obývajícími v hornatých končinách mezi Tyrským přímořím a prameny jordán- skými. Kmen Ašer upadl v dočasnou závis- lost na Tyru. V sousedství kmene Juda, jenž zůstal stále v sídlech iihopalestinsk^ch, usadil se na severozápadě Kmen Dán, na jihu kmen Šim'on. Tato rozptýlenost byla l-tům znač- nou závadou. V Předjordání toliko Josefité a kmen Juda nabyli znamenitějšího významu, Josefité však svatyní Šilo, která jmína za nejpřednější obétiště národní, domáhali se prvenství v národě. Kromě této svatyně a víry v Jahve nebylo jiné ústřední auktority a proto v boji s Kanaanskými pokračováno bez značnějšího úspěchu; ano v některých stranách zřejmý byly stopy přátelského spolu- žití obou národů, kteréž nezůstaly bez účinku v náboženské názory l-tů. Ba I. osvojili si tou dobou i jazyk Kanaanitů, kmenové ovdem Isráélité. 819 blízce spřízněných. Doba tudíž úmrtím Jóšuo- vým zahájená jest dobou nehotových pomérův a volného vývoje, nedbajícího řádů Mojžíšo- vých, jež předpokládaly výlučné držení vší Palestiny skrze l-tv, a tudíž příhodného pro vynikající působení jednotlivců. Potřeba pevné organisace doléhala však více a více příčinou opětujících se vpádů kočovnických kmenů z pouště Syrské i Sínajské, Ammonských, Midjanitův a Amaléků, jimž otevřená sídla isráélských rolníků mnohem více byla v po- spasy vydána než hrazená města kanaanského obyvatelstva. Sestupovali se tudíž za dob okamžité tísné kmenové sousedští, mnohdy i ve větších rozměrech, v obranné skupiny a svěřovali vedení vynikajícím mužům, na- daným i myslí bohatýrskou i rozšafnou po- vahou, kteří zapudivše útočníky moc svěře- nou až do smrti podržovali a »«oudci« (io- fetim) se zvali. Výslovně vŠak jest vytknouti, že »soudcové< nečinili nikdy řady nepřetržité, aniž spravovali osudy celého národa. Přes to trvaly i dále spory mezi kmeny, z nichž nejznámější jest krvavý boj okolních kmenů s Benjaminity, a smělí mužové, jako Tair, drobili sílu národní výboj nými podniky vlast- ními. Z neurovnaných takto poměrů vysvě- tlují se mnohé ztráty, jichž I. v různých stra- nách doznali, zvláště tehdy, když Pélištové zmocnili se jihozápadního pětiměstí. Zásluhu, že vědomí národního a náboženského spole- čenství neutuchlo, mají věštci, zásadám Moj- žíšovým oddaní a důvěrou v budoucnost ná- roda naplnění, kteří lidu rady udíleli a ve víře vJaJive jej utvrzovali, při různých obě- ti štích sídla majíce. Slabost l-tů dodala odvahy městům ka- naanským. Různé zprávy dosvědčují, Že Ka- naanité hleděli nabyti půdy ztracené. Zřejmě jmenuje se chasorsl^ král Sisera, jenŽ, spojiv se s kanaanskými knížaty nížiny jizreelské, xle sužoval severní kmeny isráélské. Proti němu způsobila nadšená věštkyně Debórá spolek severních kmenů s Josefity, u Tha'- nacha Sisera poražen a na útěku zahuben. Spolkem kmene Menaše se severními kmeny, jehož vůdcem byl Jerubba*! nebo Giďon, odražen divý útok Midjanských, načež vítězný Giďon způsobem v pravdě královským spra- voval Josefity a severní kmeny až do smrti. Když však syn jeho Abímélech dal se ve spolku s Kanaanity Sichemskými za krále provolati, zavražděn. Giďonovcem Tholou toto »království manassejské< zaniklo a to právě asi v době, kde rélištové vší silou počali se vrhati na kmeny jihozápadní. Nej- prve podlehl útokům jejich kmen Dán, jenž přinucen uchýliti se na sever a zaujati nová sídla v sidonském dříve Laiši, současně pak Ammonští obnovili vpády své do Zajordání. Útok Ammonškých zdr^l na čas nrdinný Jifthá (Jefte), za to však Pélištové s velikým úspěchem napadali kraje júdské a efraimské, čelíce proti nížině jizreelské. Efraimité hle- děli síly své soustřediti v rukou velekněze £lí v Šile, potomka Ithamara, mladšího syna bratra Mojžíšova Aharóna. Eli po dlouhá léta byl i politick]^m náčelníkem joseíitských kmenu, ale vláda jeho nezůstavila pamět pří- znivou. UAfeka západně Jerusalema zvítězili Pélištové nad Josefity a ukořistili i archu úmluvy, čímž nabyli svrchovanosti ve všem jižním Předjordáni. Tehdy zanikla neznámým způsobem i obětnice v Šilo, potomci pak Élíovi přenesli důstojenství velekněžské ku svatyni v Nobu. Po delší dobu snášeli I. tvrdé panství Pé- lištův, až v osobě věštce Šemuela z Rámy vyvstal muž způsobilý ku sjednocení všech sil národních k úspěšné obraně. Nadán jsa vzácnými dary ducha a věrností k zásadám Mojžíšovým, zjednal si Šemuel v národě vý- znam ze všech soudců nejdůležitější a vštípil svým soukmenovcům přesvědčeni, že, jsouce národem Jahvovým, lišiti se mají zřejmě od polytheistických svých sousedů. Při tom dbal i lepší orgranisace vojenské a dovedl vítězný pochod Pélištů zadržeti, anobrž některé okresy bcnjaminské i vysvoboditi z rukou jejich. Historický význam Šemuelův projevuje se sloučením rozptýlených sil v jeden národ se živě probuzeným védomím společného pů- vodu 1 náboženství. Když však sestaral a úřad odevzdal dvěma synům sobě nerovným, na- padeni byli I. ze tří stran, Ammonskými, Pé- lišty a Amaléky. Tu seznali i Šemuel i lid, že třeba národu pevné formy státní, načež na sjezdu v Mispě zvolen Benjaminita Saul za krále (+ 1030 př. Kr.). Než zvolna toliko doČinil se Saul uznání nového důstojenství. Osobní vlastnosti jeho, udatnost a patriar- chálný mrav hojnou měrou k tomu přispí- valy, neméně i stálé nebezpečenství se strany sousedů, jemuž čelil Saul hrdinsky a nikoli bez úspěchu. Vítězstvím nad Ammonskými získáno veškero Zajordání, Amalékové pak utrpěli porážku téměř zničující, takže veškeří I. kromě kmenů PéliŠtům poddaných súčast- nili se shromáždění Saulem z moci královské do Gilgala svolaného. Benjaminská Gib'á stala se sídlem královským, odkudž Saul se strojil k rozhodnému boji s Pélišty,, podpo- rován jsa hrdinným synem Jónátánein. Vítě- zící již Pélištové v okolí Gib'y poraženi a veškera jižní část země kromě západních okresů iúdských z rukou jejich vytržena. Saul jal se vítězně válčiti i se sousedy jižními i vý- chodními, Moabem, Edomem a Sobou (na vysočině hauránské), avšak vítězný postup jeho zadržán osudným sporem se sbory kněž- skými a se stařičkým Šemuelem. Příčina není známa, následkem jejím však jest vzpoura Davida Júdského a druhá válka s Pélišty. Nedůvěřivý Saul přispěl sám ku vzpouře Davida, v lidu judskem oblíbeného, stíhaje ho i oddané jemu kněžstvo v Nob, až Dav;d u Pélištů hledal útočiště. Pomocí Pélištů zřídil si David v jižních krajích iúdských panství téměř nezávislé, jehož sídlem byl hraniční Siklag, Pélištové pak, těžíce ze sporův isráél- ských, vtrhli mocně až na pokrají nížiny jiz- reelské, kdež Saul, poražen byv na hoře Gilboi a ztrativ Jonátána sama třetího ze synů svých, sám mečem se zahubil (_+ 1010 820 Isráélité. př. Kr.) Zdálo se, Že I. upadli vesměs v moc vítězů, nebo David dal se v Hebrónu pro- volati za krále júdského, kdežto jediný po- zůstalý Saulův syn Išba'l, podporován jsa hrdinň^^m vojevůdcem Abnérem, z Má- chanaim spravoval pouhé Zajordání. Než Abnér získal čas úmluvou s rélišty a po krátké době zahájil proti nim úspěšný boj v Efraimu. Tím znepokojen jsa David, jal se rovněž moc svou na sever do Efraima šířiti a tak ocitl se v boji se stoupenci rodu Sau- lova. Ve veliké bitvě u Gib*ona zvítězil Davidův vojevůdce Joab nad Abnér em, načež tento přešel k Davidovi a uznal jej za krále všeho národa. Nedlouho potom úkladně za- hynuli i Abnér rukou Joabovou a Išba*l zradou svých důstojníků. Ježto z rodu Saulova zbýval toliko Jónátánův syn Meriba'1, došel David doznání obecného i počal se zváti králem isráélským. Počátek panství Davidova udal se za okol- ností velmi příznivých, ježto obě velmoci, které svrchovanosti nad Sýrií domáhaly se politické přednosti v tehdejším světě, Egypt i Assyrie, tou právě dobou dočasně poklesly. Proto mohl pomýšleti David na zbudování samostatného státu isráélského, jemuž by pod- robeni byli i okolní národové. Zmocniv se náhlým přepadem pevného Jerusalema Jebú- sitův, učinil jej sídlem svým a zjednal národu politicky sjednocenému pevný přirozený střed, obestřený významem odvěké posvátnosti a f položený na rozhraní obou předních kmenů, údy i Joscfitů. Spolu učiněn Jerusalem i stře- dem bohoslužby státem upravené a veleknězi králem ustanovenému podřízené, do něhož přenesena též archa úmluvy. Z pevného to- hoto středu a opíraje se o svazky přátelské se sousedními panovníky, s Hirámem I. tyr- ským a Nachašem ammonským, později i s fa- raónem egyptským, zdvihl David boj s Pélišty, jež poraziibitvami u Ba'l Perásím a mezi Geze- rem a Gib*onem a tím panství jejich nad l-ty konec učinil; ba mnozí Pélištové se jménem Kréthi a Pléthi vstoupili za krátko i do osobní stráže královské. Vítězství nad Pélišty vzbudilo obavy Moabských a Edomských, ale branný pokus jejich bezohlednou přísností Davidovou povalen, oni pak k poddanství přinuceni; cdomský královský rod vyhuben. Toho zalekl se ammonský král Chanun, syn Nachašův, i spokojil se s árámskými sousedy kol vyso- činy hauránské osedlými proti Davidovi. Než israélští vojevůdcové Joab a Abišai porazili spolčencc a strojili se obléhat Rabbat Ammon, čímž k boji vyzván byl mocný král Soby Ha- dadeser, jehož panství šířilo se až do severo- západní Mesopotamie. Takto vznikl boj o pan- ství nad veškerou Sýrií, ale v rozhodném bcJji u Chelama utrpěl Hadadeser porážku, země jeho isráélským vojskem opanována a Damašek i árámské státy středosyrské v po- platnost uvedeny. I hittitský král Thoi v Ha- máthu stal se Davidovým spolčencem. Pod- manění Ammonitů bylo přímým následkem vítězství. Tak založil David isráélskou vele- říši, která zabírala veškeru jižní i střední Sýrii a zůstala potomstvu ideálem slávy ná- rodní. Než David dal říši této i pevnou správu, ovšem zachovávaje vždy rozdíl mezi vládnou- cími l-ty a kraji podrobenými, na něž uvalena těžká poplatnost. Veleříše Davidova pospolu udržována velikou mocí vojenskou, již král zařídil; než neobvyklé povinnosti vzbudily v lidu nespokojenost, vzmáhající se více, když projevovaly se různým způsobem, zejména pak neobvyklým přepychem, i despotické snahy Davidovy. Z tóno vznikaly vzpoury, s počátku ve prospěch rodu Saulova, pozděj i však postavil se v čelo nespokojencův i cti- žádostivý králevic Abšalom, jenž strhl ksobé největší čásť země, ba i hlavní město Jeru- salem, odkudž bylo Davidovi prchnouti. Ale lehkomyslného Abšaloma porazil Joab v lese Eíraimu (v jižním okolí máchanaimském), na- čež Abšalom na útěku zahynul. Říše Davidova obnovena a utvrzena odstraněním protivníků, zejména rodu Saulova a jeho stoupencův. Spojil-li Saul l-ty politicky, náleží Davidovi zásluha. Že dal národu v Jerusalemě přepevné hlavní město a spolu i obětní střed, jímž znenáhla dávná obětiště měla býti v pozadí zatlačena. Toliko v rodině své nebyl David šťasten, ježto mezi četnými jeho syny vznikly spory o nástupnictví. Stárnoucí již David ko- nečně po libosti choti své Bathšeby prohlásil za nástupce syna Salomona, jehož pod- porovali mužové znamenití, jako prorok Na- than, velekněz Sadok a náčelník osobní stráže Benajá. Naproti tomu velekněz Ebjathar z potomstva Elíova a Joab přidržovali se králevice Adonje, oblíbence převážné většiny národa. Jakmile David zemřel (973 př» Kr.), byli na rozkaz Salomonův odstraněni Adonjá i Joab, Ebjathar pak vypověděn z Jerusalema, načež velekněžsky' úřad zůstaven trvale Sadokovi a jeho potomstvu. Tyto události nezůstaly bez ozvěny u národů- podrobených a zvláště mezi zbytky Kanaanitů. Salomon hledal po- moci ve spolku s egyptským faraónem Piseb- chanenem 11. a s Híramem tyrským. Piseb- chanen poslal Salomonovi dceru v manželství a vyvrátil malé kanaanské království Gezcr v jihozáp. části země, jež dal dceři věnem. Za neznámých okolností podrobeny zbytky kanaanské, zejména Megiddo, čímž jednak dovršeno scelení isráélského národa, jednak i válečná moc Salomonova rozmnožena jízdou a vozy zbrojnými. Ale nad okolními národy nebylo lze Salomonovi uchovati svrchova- nosti. V západním Edomu. zmocnil se panství poslední potomek vyhubeného rodu králov- ského Hadad, který po delší čas byl žil v Egyptě, ve střední pak Sýrii zřídil si smělý námezdník Reson samostatné panství v Da- mašku. Přestávala tudíž odtud na severu říše isráélská na vřídlech jordánských. Než i zúžená říše zkvétala, nebof Salomon byl muž pod- nikavý, který ve spolku s Hirámem provo- zoval po moři obchod do východní Arábie a Elámu (= Ofir) a tím nabyl takového bohat- ství, že mohl podnikati nákladné stavby,, hlavně v Jerusalemě. Bylo to ovSem jen tím Isráélité. 821 umožněno, že Salomon obeznámil nevzdělaný dosud a v prostých formách života rolnického si libující isráélský národ se vzdělaností sou- sedů, zejména Foiničanův a Egypťanů. Hrad královský v Jerusalemě, slavný chrám, jehož veleknězem stal se Sadok, a mnohé jiné stavby zjednaly Salomonu pověst slavnou. Také za- vedena spořádaná správa, založením pak chrámu položeny základy k dalšímu vývoji náboženské idee Mojžíšovy. Ale nákladné stavby a skvěly dvůr vyčerpaly záhy i krom- obyčejné důchody královy, načež Salomon přinucen ukládati těžké daně. Hnutí proti tomu vzniklé v krajinách Josefitských, jehož vůdcem byl Jero*bam, bylo sice na čas po- tlačeno a Jerob*am přinucen k útěku do Egypta, kdež právě tehdy Šešonkem I. na- stoupila nová, XXII. dynastie; když vŠak + 930 př. Kr. Salomon zemřel a Rehab*am u vládu se uvázal, propuklo mocně hnutí v národě. Desatero severních kmenů, kteří, pokládajíce se za repraesentanty všeho ná- roda, zváti se odtud počali l-ty proti panují- címu kmeni Júdé, žádali, aby král břemen ulevil, když pak dostalo se jim odpovědi pří- kré, odtrhli se a zvolili králem Jerob*ama. Rehab*amovi toliko zůstali věrni kmen Juda, Šim'on a některé okresy benjaminské. III. Dějiny l-tův až po konec říše isráélské. Odtržením se severních kmenů rozdělen národ isráélský ve dva státy, od sebe různé a dlouho nepřátelsky spolu zá- vodící. Dědicem ideí Davidových zůstal jižní stát, zvaný říší Júdskou, jenž podržel i svr- chovanost nad vých. Edomem. Byl sice státem menším, ale pevně utuženým, jednak dynastií Davidovou, která udržela se v panství po 350 let, a auktoritou velekněžského rodu Sadokova, jednak i mohutným a přepevným hlavním městem, jehož chrám i za mezemi říše Jiidské byl pokládán za přední svatyni národní. Ve shodě s poměry vytčenými počal vyvinovati se v Jerusalemě mocný stav kněž- ský, jenž byl nemalou podporou vlády Davi- dovců. Také hospodářsky říše Júdská prospí- vala, ježto byl Jerusalem důležitou stanicí na cestě od Rudého moře do přístavů foini- ckých. Severní říše, která v Jiidě Efraimem zvána byla, sama pak si jméno říše Isráél- ské přikládala, domáhajíc se zastupováni zájmů všeho národa, byla mnohem rozsáhlejší a podržela z výbojů Davidových po delší ještě čas svrchovanost nad Moabem i Ammonem, neměla však potřebné pevnosti vnitřní. Je- robam dosáhl panství odbojem proti samo- vládným ustanovením Davidovým i Salomo- novým i byl přinucen z příčiny té obnovo- vati starší volné řády náboženské i státní, zejména volbu králů, která odtud byla přední překážkou zdárného rozvoje státního, ježto záhy za nedostatku Činitele veškeren národ právně zastupujícího volba králů stala se vý- hradným právem vojska. Z politických ohledův, aby lid nctíhl k Jerusalemu a jeho chrámu, zřídil Jerob*am královské svatyně v Béthélu a Dánu, Čímž rozvolněna náboženská jednota Davidem a Salomonem způsobená. Ano proti arše úmluvy a bohoctě nezobrazitelného Jahve v Jerusalemě obnovil Jerob*am i dávné patri- archálně oběti Jahvovi ve způsobe zlatého býka. Říši isráélské nad to nedostávalo se s počátku ani stálého středu ani skvělého dvora královského. Přímým následkem roz- tržení říše byl však houževnatý zápas mezi oběma částmi, který trval déle než 50 let a oba státy povážlivou měrou oslaboval, v té právě době, když árámští králové v Damašku pokoušeli se o spojení vší střední i jižní Sýrie v rukou svých. Jerob'am proti Rehab'amovi povolal na pomoc faraóna Šešonka I., jenž vpadl do říše Júdské, zloupil Jerusalem i chrám, avšak neušetřil ani jihozápadních končin isráél- ských (Maspero, La liste de Sheshonq á Kar- nak, Londýn, 1890). Ve válce s říší Isráélskou pokračoval i Rehab*amův nástupce Abiam a syn jeho As a. Když však syn Jerob'amův Nádab utrpěl od Asy porážku, která získala říši Júdské některé okresy benjaminské, a náhradu hledal v pélištské pevnosti Gíbbe- thonu, již oblehl, propukla vzpoura vojska. Nádab a veškeren rod Jerob*amův povražděn, vůdce pak vzpoury Ba'ša z kmene Isašcha- rova za krále provolán. Pád rodu Jerob*amova pokládán za trest boží a horliví proroci vyvstali na všech stra- nách, lidu dovozujíce, že jediným bohulibým obětištěm jest chrám jerusalemský, bajúdský král Asa jal se v Jerusalemě rušiti cizí boho- cty, neušetřiv při tom ani báby své Ma*ky. Tím moc júdská sesílena a na isráélské straně dočinila se nejen klidu, nýbrž i některých přímých úspěchů. Po desíti létech obnovil však sám Ba*ša boj, načež Asa povolal na pomoc Benhadada I., krále města Damašku. S dvou stran, z lúdy a ze severu, napadena říše Isráélská. Uprostřed boje zemřel Ba'ša, ale proti synu a nástupci jeho Elovi vznikla vzpoura. Ela zavražděn a původce vzpoury Šimri za krále provolán. Tu však odepřelo poslušenství vojsko obléhající město Gíbbe- thon a prohlásilo vojevůdce Omri za krále. Šimri spálil se s palácem svým, když pak i nový soupeř Thibni po čtyřech létech ze- mřel, uznán Omri všeobecně. Jeho vláda zna- mená vojenské království v Isráélské říŠi, blížící se ve zvycích i způsobech sousedům; odtud tuhý odpor proroků proti Omrovi i jeho rodu. Ale jednám Omrovo odůvodněno jest událostmi, ježto obě říše isráélské vážně byly ohroženy jednak převahou Damašku a jednak, a to měrou mnohem povážlivější, moci assyr- skou. Jestiť Omri prvý král isráélský, jehož jméno čte se na památkách assvrských, a dle jeho jména (Bít Chumri) zvána důsledně v As- syrii nadále říše Isráélská. Proto Omri hledal přátelských styků s říší Júdskou, kdež po Asovi nastoupil rozšafný Josafat, založil nové hlavní město Šomron nebo Samarii, pevností s Jerusalemem závodící, přinutil mo- abského krále KemoŠmeleka, jenž se ze zá- vislosti chtěl vytrhnouti, k tužšímu poddan- ství a ujednal spolek s tyrským králem Itto- baMem, jehož dcera Izebel stala se chotí nástupce trůnu Achaba. Toliko proti Da- 822 Isráélité. masku hleděl úmluvami zbýti se nebezpečen- ství; proto postoupil Benhadadu některá mě- sta zájordánská, zejména Rámu, a svolil ku založeni árámské čtvrti v Samarii. Touto po- litikou říše Isráélská zachována; horlivě sice obracely se snahy proroků proti králi, ale zřejmé úspěchy Címrovy nepřipustily změny v mysli lidu. Achab veškero úsilí obrátil proti Damašku; proto rozmnožoval obranné prostředky země a ujednal přátelský spolek s Josafatem júdským. Než snahy tyto s po- čátku potkávaly se s nezdarem, oa ř(Še isrá- élská ztratila i nadvládu nad Ammonem a Benhadad II. oblehl jiŽ i Samarii. Zpupnost Benhadadova zachránila Achaba, naČeŽ tento roku následujícího nad Benhadadem u Afcka slavně zvítězil a spolek proti assyrskému králi Salmanassaru III. ujednal. Po boku Benhadada a jiných knížat syrských i Achab r. 854 př. Kr. u Karkara v severní Sýrii nešťastně bo- joval proti králi assyrskému. Po bitvě napadl Benhadad opět území isráélské, jcŽ chránila spojená vojska isráélská i júdská; tu před Rámou Achab r. 853 nebo 852 př. Kr. smrtelně raněn. Překážkou snah Achabových byly rozjitřené poměry náboženské. Královna Izebel přivedla do Samarie způsoby foinické, čímž prorocké kruhy, jichž mluvčím byl drsný sice, ale ne- ohroženy Elia, podníceny k tuhému odporu. Záhy stály proti sobě královská moc a pro- roci, některé pak Činy královy, Izebelou pod- nícené, jako smrt Naootha Jizreelského, byly strašnou zbraní v rukou proroků proti »bez- božnému« pokolení královskému. Izebel hle- děla vystříci se bezohledným pronásledováním prorokův, ale lid stál na straně jejich, i když hlásati počali potřebu nové dynastie. Teprve po smrti Achabově, jež byla za pokutu vraždy nad Nabothem spáchané prohlašována, nabý- valy prorocké snahy ohlasu, ježto Izebel i za synů svých mocně se vkládala do věcí vlád- ních a zasnoubivši dceru sv.ou Athalji júd- skému krále vici Tor amu i vjúdské říši roz- hpdovala. Achabuv syn Achazj á vládl maličko a nešťastně, neboť moabský král Meša opa- noval valnou Čásť území kmene Gad a vytrhl se z isráélského nadpráví. Bratr a nástupce jeho Tóra m dbal upřímně spolku s Júdou a snažilse, ač marně, usmířiti stranu prorockou ; kořistě z výprav, jež assyrský Salmanassar III. r. 850 a 849 př. Kr. proti Damašku podnikal, vypravil se spolu s Josafatem júdským skrze Edom proti Moabu, ale Meša mocný útok tento odrazil. Když nedlouho potom Josafat zemřel, tu syn a nástupce jeho, téŽ Joram se zovoucí, pokusil se o obnovu své svrcho- vanosti v Edomu, ale bez úspěchu. Tím ztra- cen poslední výboj Davidův. Tyto nezdary byly nepochybně příčinou, že znova vzpla- nuly války syrské. Benhadad II. opět oblehl Samarii, ale vpád assyrský r. 846 př. Kr. do Damašku uchránil isráélske hlavní město i říši. Joram isráélský odvážil se tímto úspěchem k útoku na Rámu ve spolku s júdským krá- lem Achazj ou, synem a nástupcem tor arao- vým; ale vrah a nástupce Benhadadův Cha- zaél porazil před Rámou Isráélity, při Čemř Joram raněn. Za nepřítomnosti jeho vznikla vzpoura a vůdce vojska Jehu, tajný vyvolenec strany prorocké, prohlásil se za spolupůsobení Eliova Žáka Elisy králem, opanovav Rámu. Nic netušící Joram i s Achazjou zavražděni a veškeren rod Omrův vyhuben. Izebel svr- žena s oken královského paláce v Samarii a s ní pobiti i kněží božstev foinických. Toliko vdova Achazjova Athaljá uchovala se, po- vraždivši všechny mužské členy rodu Davi- dova kromě pacholete Joaše, jenž potají vychováván veleknězem Jojadou. Znamená tudíž vláda Jehu (Jaua nápisů v ass.) reakci náboženskou ve prospěch jahvismu proroky hlásaného. Ano Jehu byl i ochoten obnoviti salomonskou jednotu kultu, k čemuž ovšem bylo třeba podrobiti si říši Júdskou, ale snaha tato zmařena byla energickým odporem Atha- liiným. Za to naproti Damašku byla říše isrá- élská malomocná a Jehu přinucen hledati ochrany krále assyrského. Jemuž zavázal se poplatkem ťČerný obelisk ISalmanassara III.\ Za syna a nástupce jeho Joachaza sice poa- lehla Athaljá spiknutí strany kněžské a Joaš na trůn nastolen, než spolek s říší Isráélskou již neobnoven a obě říše záhy žily opět ve zjevném nepřátelství. Joachaz po mnohj^ch porážkách přinucen ku pokořujícímu míru; také Juda, když Chazaél, vyvrátiv pélištský Gath, strojil se obléhati Jerusalem, vykoupiti si musila mír poklady chrámovými. Rozhoř- čení z toho vzniklému v oběť padl Joaš, na- čež ku vládě povolán syn jeho A mas já. Te- prve když po r. 806 př. Kr. assyrský král Rammánnirár III. obnovil útoky proti Da- mašku, nabyly obě říše Isráélske volnosti. Říše severní ovšem přinucena Assyrůq;i platiti poplatek, k němuž zavázal se král Joaš, syn {oachazův. Když však Joaš chystal se z moci )amašku vytrhnouti Zajordání, počal s ním boj Amasjá, vítězstvím nad Edomity zhrdlý; ale Joaš vzal Jerusalem a strhl značnou čá's€ hradby, Amasjá pak na útěku od svých za- vražděn. Uprostřed vítězných bojů v Zajordání zemřel Joaš, načež synem jeho Jerob*amem II. do- stalo se říši severní panovníka nejslavnějšího. Tab'elu, králi damašskému, odňal všechno Zajordání a obnovil na severu, východu i jihu původní hranici říšskou. Moab zavázán poplat- ností, v říši pak zavládly pořádek a bezpeč- nost. Ale za tohoto panovníka vyvstal prvý spisující prorok, Amos Thckojský, a zahájil bezohlednými řečmi osudný rozpor mezi ná- rodní a náboženskou ideou, jímž zaviněna ko- nečná zkáza obou říší isráélských. Jsouce ne- spokojeni způsoby a mravy vznešených vrstev národních, pokládali proroci za nezbytný dů- sledek dosavadních poměrů brzký a neod- vratný pád politické samostatnosti isráélske, při čemž doufali, že říše júdská zkázy bude uchráněna. Podporou byly prorokům poměry v říši isráélske, kdež po dlouhém panování Jerob'ama II. syn a nástupce jeho Žekarjá. po půl létě i s veškerým rodem královským zahuben. Vrah Šallum byl již po měsíci svr- Isráélité. 823 Žen, načež vojevůdce Menachem zmocnil se vlády. Chtěje se v panství udržeti přes od- por veliké části národa, která v Egyptě po- moci hledala, podrobil se r. 738 př. Kr. Mena- chem assyrskému králi Tiglatpilesaru III., aby však veliký poplatek sehnal, přinucen ukládati těžké daně. Když po krátkém panováni Me- nachem zemřel, zavraždil syna jeho Pekahju vůdce protiassyrské strany Pekah, odepřel Assyrům poplatek a spojil se s králem da- masským Resinem. Ježto judsky král Achaz — po Amasjovi vládl syn jeho Azarjá neb Uz- zia, když pak tento stížen byl malomocen- stvím, syn jeho Jotham, otec Achazův — ke spolku protiassyrskému přistoupiti se zdráhal doufaje, že pomoci Assyrů obnoví politickou jednotu národní, vpadli Pekah a Resin do území júdského a oblehli Jerusalem, chtěj íce říši Júdskou mezi sebou rozděliti. Achaz při- volal k pomoci Assyry. Když pak tito blížili se, způsobil Hosea v říši Isráélské vzpouru. Pekah zabit, krajiny Galii, Nafthali a Zajor- dání od říše Isráélské však odtrženy, k As- syrii připojeny a přednější obyvatelé do Assy- rie odvlečeni. Nad zbytkem ustanovil Tiglat- pilesar III. Hoseu králem poplatným. Tím vášnivěji bouřila strana protiassyrská proti assyrské převaze přes všechen odpor mužů prozíravých, kteří poznávali krajní jiŽ nebez- pečenství, hrozící po pádu Damašku (r. 732 př. Kr.). Mluvčím těchto kruhů byl nadšený prorok Hosea, spatřující jedinou možnost záchrany ve formě theokratické, upravené shodně se zákony Jahvovými. KdyŽ r. 727 př. Kr. nastoupil Salmanassar V., přidal se i král Hosea ke straně protiassyrské a ode- přel poplatek. Salmanassar však vpadl rychle do říše jeho, Hosea se vzdal a do Assyrie odvlečen, po tříletém pak obléhání vzal r. 721 př. Kr. nový král Sargon Samarii útokem. Království Isráélské odstraněno, 27.000 oby- vatel hlavního města do Assyrie odvlečeno a když r. 720 př. Kr. ve spolku s Egyptem a Ilubidem Hamathským obyvatelstvo isráél. pokusilo se o nový odpor, uvedeni do země hojní osadníci z Babylónie, Eláma a končin západqíránských. IV. ŘíšeJúdská. Dědicem národních i ná- boženských snah isráélských stala se nyní říše Júdská, jejíž záchrana proti mocným králům assyrským Sargonu a Sanheribovi jest záslu- hou největšího proroka isr. Jesaie, kazatele i povzbuzovatele horlivého a výtečného stát- níka, který byl předním rádcem Achazova syna a nástupce Chizkie. JeŽto Sargon zplna zaměstnán byl na jiných stranách, spokojil se po porážce Egypťanů u Rafie (r. 717 př. Kr.) júdským poplatkem, Chizkiá pak mohl pomýšleti na opravy správní, vojenské i ná- boženské. Především hleděl zjednati platnost přáním kněžstva jerusalemského po výlučné jednotě bohoslužby ve chrámě jcrusalemském, zrušiv obětiště na výšinách, masseby i koly Ašeřiny a odstraniv z' chrámu měděného hada Nechuštána, pak vyhledával spolčenců proti Assyrům, proti zřejmé radě Jesaiově, ale ve shodě s kruhy kněžskými. Pélištové poraženi a veškero území až po Gázu jim odňato, síly pak zbrojné i obranné značnou měrou roz- množeny. Po smrti Sargonové přistoupil Chiz- kiá zřejmě ku protiassyrskému spolku Egypta, Arabův a států jihosyrských, spatřuje vhod- nou příležitost v mocné vládě faraóna Šabaka. Ale Šabak zemřel r. 703 př. Kr. a za slabého nástupce jeho Sebichoa sevřel assyrský král Sanherib Tyros, porazil Egypťany u Elteke a strojil se k obléhání Jerusalema (701 př. Kr.). Neočekávané zprávy z Babylóna zmařily tento úmysl, i přestal Sanherib na obnově júdského poplatku. Když však r. 691 př. Kr. ujal se v Egyptě vlády Tirhaka, obnoven v již. Sýrii spolek protiassyrský, k němuž i Chizkiá při- stoupil. Do této cíoby, r. 691—685 př. Kr., spadá obléhání Jerusalema skrze Sanheriba. Tehdy Jesaia dodával odvahy Chizkiovi, pa- trně Čerpaje důvěru do blížící se egyptské moci; než náhlým morem přinucen, Sanherib odtáhl dříve než egyptská pomoc přišla. Juda byla zachráněna, ale země tak zpustošena — Sanherib chlubí se, že za prvé výpravy od- vlekl z Judy do zajetí 200.000 lidí — že žádný král júdský již neodvážil se Assyrii čeliti. I dřevní poplatnost zůstala v platnosti. Tím nabyly mocné podpory snahy prorocké, ježto lid do dalších pokusů odporu neměl důvěry a předpovědi proroků v hlavních částech udá- lostmi byly splněny. Chizkiá zůstavil vládu 12letému synu Ma- ňase, za jehož dlouhého panováni stal se po- kus reakce proti opravám náboženským a sice chtěl Menaše ve svém království zavésti způ- soby bohocty assyrské. Znova ožily oltáře na výšinách, vzýváni Baal i Astarta, ba i ve chrámu jerusalemském vzdávány oběti bohu slunce Šamši a vztyčen kůl Ašeřin. Ctitelé Jahvovi krutě pronásledováni a původní se- mitský sabaeism bohocty »vŠech zástupů ne- beskýchc (slunce, měsíce a hvězd) šířil se po vší zemi. Viděti z toho, že Menaše byl assyr- ským velkokrálům, Assarhaddonua Assurbani- palu, věrně oddán, i vyskytuje se častěji v se- znamu vládců poplatných. Po stránce hmotné ovšem země prospívala, válek po dlouhá léta jsouc ušetřena. Také někdejší Isráélská říše, jsouc novými osadníky zalidněna, vzkvétala znova a ku prosbám domácího i přistěhova- lého obyvatelstva svolil Assurbanipal k ob- nově někdejší svatyně a bohocty v Béthélu; ovšem jahvism severních krajin isráélských neosvojil si novot v Júdě zaváděných a se- trval na původních zásadách, z čehož vyvinulo se později zvláštní náboženské společenství Samar itů (v. t.). Syn a nástupce Menašův Amon pokračoval ve šlépějích otcových, za- vražděn však po dvouletém kralování, načež ujal se vlády syn jeho Jošiá a sice za zřej- mého úpadku moci assyrské. Proto lošiá r. 623 př. Kr. v platnost uvedl nový zákon- ník »knihu zákonůc nebo Deuteronomium, o němž tvrdil velekněz Chilkiá, že nalezl jej ve chrámě. Zákonníkem tím nařízena výlučná bohocta ve chrámě jerusalemském a zaká- zána i zkažena všechna ještě zbývající dávná I obětiště, jichž kněží pode jménem Levitů 824 Isráélité. povoláni k nižším bohoslužebným úkonům v chrámu jerusalemském. Vpád Skythfl, kteří tehdy skrze Judu pronikli až po egyptské hranice, a bouřlivé události s ním spojené nezůstaly bez účinků v mysl lidu isráélského, kterýž bez odporu slíbil poslušenství novému zákonníku. Moc Jošiova tím značně se po- vznesla a král mohl za zřejmé slabosti Assyric pomýšleti na obnovu politické jednoty v ná- rodě. Skutečně opanoval Efraim, kdež krva- vým způsobem odstranil bohoctu v Béthélu, a nepochybně i některé části galílské a zájor- dánské. když však říše Assyrská zoufale bo- jovala o bytnost svou s Médy a Babyloňany, usiloval o vládu v Sýrii farao Necno II. a vtrhl vojensky do Palestiny. U Megidda ztratil r. 608 př. Kr. Jošiá bitvu i Život. Vojsko sice provolalo mladšího syna jeho Jehoachaza, tento však Nechem svržen a poplatným krá- lem júdským ustanoven starší syn Jošiův Eli- akim nebo Jehojakim. Závislost na Egyptě trvala však toliko po tři léta, nebo jiŽ r. 605 babylónský královic a maličko později král Nebukadnesar II. porazil Egypťany u Karche- miše nad Eufratem a opanoval Sýrii. Obecné bylo domnění, že se blíží zkáza říše, zejména v kruzích zbožných, které horšily se nad lho- stejným chováním se Jchojakimovým k důle- žitostem náboženským, nešetřícím ani velikého a v hdu oblíbeného proroka Jirmije. Pro- následování ctitelů Jahvových skrze krále uči- něn r. 601 př. Kr. konec příchodem Nebu- kadnesarovým. Jehoiakim přinucen k poddan- ství a poplatku, nabádán však jsa válečnou stranou a sveden sliby egyptskými porušil již r. 598 př. Kr. závazek. Ale Nebukadnesar, spojiv se s okolními kmeny, chystal se k ob- léháni Jerusalema. Tu zemřel Jehojakim a zů- stavil vládu synu svému Jojakinu nebo Te- konjovi teprve 18letému, kterýž se poddal Nebukadnesarovi a r. 597 př. Kr. do Babylóna odvlečen se 7000 předních obyvatel. Také poklady paláce a chrámu pobrány a do Baby- lóna odvezeny. Nad zbytkem obyvatelstva učiněn králem Jošiův syn Matthanjá, jenž přezván Sidkiá. Ale těžké ztráty nebyly s to, aby lid júdský přivedly ku pravému poznání. Velmoži a kněži, mužové to namnoze nezkušení, kteří zaujali místa do zajetí odvlečených, popouzeli Sidkiu, by ve spolku s Egyptem svrhl jho babylónské. Marně Jirmijá varoval a na nezbytnou zkázu říše poukazoval, mamy byly prosby zajatců, mezi nimiž tehdy počal působiti prorok Je- chezkel. Po vyzvání faraóna Psamméticha II. vznikl protibabylónský spolek Edoma, Moaba, Ammona, Tyra i Sidona, k němuž po někte- rém zdráhání přistoupil i Sidkiá, Lidu isrá- élského zmocnila se fanatická bojechtivost podněcovaná proroky, Jirmijovi odpírajícími. Když pak r. 589 př. Kr. nastoupil farao Apriés, odpor počal na všech stranách. Ale Nebu- kadnesar, položiv se ve středoasyrské Rible, obklíčil s částí vojska Jerusalem a osadil jud- sky venkov. Výprostné vojsko egyptské po- raženo a v červnu r. 586 (= 9 Tammuza) př. Kr. Jerusalem vzat. V Rible vykonal Nebukadnesar přísný trest nad náčelníky júdskými. Synové Sidkiovi odpravcni před očima otce svého, který pak oslepen a v řc- tézích do Babylóna odvlečen, potom Jeru- salem sbořen, chrám i palác spáleny, náčel- níci kněžstva i vojska popraveni a všechny zámožnější rodiny městské i venkovské, rov- něž i vojínové a kněží, do Babylóna v zajeti posláni. V zemi ponecháni toliko vinaři, rol- níci a kněží nižších řádů, nad nimiž vládcem, na babylónském králi závislým, ale bez názvu královského, ustanoven Gedaljá se sídlem v Mispě Benjaminské. Toť byl poslední zbytek júdského státu, z n^hož ovsem, za příznivých poměrů, mohl se dřevní stát obnoviti. Ale zbytkové vojínů, vůdcem majíce Davidovcc Išmá*éla, zavraždili Gedalju i prchli, nesouce s sebou Jirmiju, do Egypta. Tím dán původ isráélské diaspoře v Egyptě. Nebukadnesar odstranil potom i zbytek samosprávy a jeStě r. 581 př. Kr. značný počet lidu júdského pře- sídlil do Babylónie. V. Od vyvrácení říše Júdské po ko- nec náboženské obce júdské v Pale- stině. Pádem říše Júdské umlkají politické dějiny l-tův, ustupujíce dějinám náboženské obce, vzniklé v zajetí babylónském. Veliký počet zajatců, pošlých veskrze z vrstev zá- možnějších i vzdělanějších, nemohl zůstati bez jisté organisace, byť i závislé na veřejných činitelích babylónských. Osud zajatců byl dosti mírný, ba po hmotné stránce i příznivý ; i bibli- cké zprávy i babylónské dsky smluvné potvr- zují, že mnozí z l-tův obchodem nabyli v Ba- bylóně bohatství i vážnosti, l-tům nejtěžším bylo pokořením, že obývali mimo vlast svých předků, v zemi »nečisté< a že vzdáleni 6yli jediného přípustného obětiště ve zpustošeném Jerusalemě. Proto nevzdávali se naděje, že se navrátí do vlasti ; když však moci babylónské přibývalo, vznikala mezi l-ty zmalátnělost a nedůvěra ve všcmohoucnost Jahvovu, proti níž účinným způsobem vyvstal prorok Jechez- kel. Dle jeho přesvědčení zasloužili si f-té po- nížení skrze hříchy otců svých, ale spolu hlásal prorok ustavičně, že Jahve opět lid svůj do Palestiny odvede a že obnoveny budou město i chrám. Na obdivuhodné nábožensko -poli- tické soustavě Jechezkelově spočívá nábo- ženské zřízení obce isráélské, judaismem zvané, a spojené s ním řády theokratické. Předním živlem v národě byl odtud stav kněž- ský v čele maje potomky Sadokovy, jichž hlava byl nyní nazýván veleknězem národa. Po návrate z Babylóna byl velekněz první auktoritou v národě. Tak ještě v zajetí vznikla góla neboli národní obec, která v lidu udr- žovala vědomí národní i náboženské pospo- litosti, hleděla si styků se soukmenovci v Pa- lestině pozůstalými a zvolna připravovala l-ty na návrat do vlasti. Mocnou podporou bylý kněžím staré památky písemnické, historické i prorocké, jež bedlivě sbírány a opatrovány. Po smrti Ncbukadnesarově osud zajatců se značně ještě zlepšil, ano i bývalý král Jojakin propuštěn z vazby 37leté. Současně vývoj říše Médské a počátky moci krále Kýra perského Isráélité. 825 dodávaly l-tům nových nadej í. Tehdy vyvstal veliký prorok jména neznámého, obykle zvanj Dcuterojesajou, ježto řeči jeho pozdéji ncdověcně spojeny s řečmi Jesaiovými, a hlá- sal, že Kýros jest nástrojem Jahvovým, který vyvrátí říši Babylónskou a l-ty do vlasti pro- pustí. Když r. 539 př. Kr. Kýros dobyl Babylóna, svolil l-tům, aby navrátili se do vlasti a zbu- dovali znova město i chrám. Pohnutkou hlavní byly Kýrovy záměry proti Egyptu. R. 538 př. Kr. uložil Kýros zeměsprávci Šešbassarovi a dvořanu svému Mithradatovi, aby l-ty, kteří by chtěli, do Palestiny převedli, spolu vrá- ceny posvátné nádoby chrámové a l-tům v Pa- lestině povolena značná míra samosprávy. Nižší soudnictví a veřejnou správu měla vy- konávati rada dvanácti starších, v níž prvé místo měli Davidovec Zerubbabel, vnuk Jojakinův, a velekněz Josua; rozhodování příslušelo veliké obci, odvolávání pak díti se m61o k perskému satrapovi zemí >za řekou «, t. j. za Eufratem položených. Celkem vrátilo se asi 50.000 lidí; veliká čásť zůstala v Baby- lónii, podporovala však soukmenovce hmotně i mravně způsobem vynikajícím. Tito příchozí z Babylónie nesmísili se však s obyvatelstvem nčkdeiší říše Isráélské, nýbrž pokročilé řády bohoslužebné způsobily mezi oběma částmi národa propast zející. Starousedlí vzdávali Jahvovi pocty původním způsobem ve chrámu na hoře Garizim a rychle počali si osvojo- vati jazyk árámský, čímŽ poslední vnější spo- jení s gólou jerusalemskou přerušeno. Na- proti tomu I. v Egyptě pěstovali živé styky b Jerusalemem a osvojili si i náboženské zá- sady judaismu. Odtud na místo l-tů nastupují dvě náboženské obce, hojně se od sebe lišící, Samarité v někdejší říši Isráélské a Júdští v Júdě, Babylónii, Egyptě a po vší pozdější diaspoře. Když vykonána nejdůležitější nová ustanovení, přikročil r. 537 př. Kr. Zerubbabel k novostavbě chrámu, čímž nastal prvý spor mezi Júdskými a Saraarity, ježto tito, chtějíce míti účastenství ve stavbě i v budoucí boho- službě, byli Zerubbabelem odmítnuti. Na žá- za řekou« podřízeného, další stavbu chrámu povolil a r. 520 př. Kr. počato se stav- bou ze základů novou. Tímto svolením po- jištěno poslušenství Júdských a zmařena snaha části lidu, která, vedena jsouc prorokem Se- karjou a těžíc z nepokojů v Persii, chtěla Ze- rubbabela za krále provolati. R. 515 stavba chrámu dokončena. Úřad hyparcha v rodě Davidově neměl však dlouhého trvání. Také góla judska ohrožována byla na všech stra- nách protivenstvím, zvláště když syn vele- kněze Jojady z uražené ješitnosti založil chrám Samaritu na hoře Garizim a tím trvale Sama- rity od společenství s Júdskými odloučil. Byl proto vítán příchod druhého zástupu baby- lónských zajatců, jež r. 457 př. Kr. přivedl kněz Ezra (v. t.). Naplněn jsa zásadami theo- kratickými, obnovil Ézra gólu a r. 444 př. Kr. předčítal lidu shromážděnému zákon Penta* teuch obsahující i zavázal všechen lid poslu- šenstvím k němu. Ježto i Ezrovi v cestu kla- deny obtíže všeliké, vyžádal si královský číšník isráélského původu Nehemia od Ar- taxerxa I. r. 444 př. Kr. svolení k návštěvě Jerusalema a opíraje se o přízeň královu a přivolující listy jeho, zbudoval přes úklady mocných protivníků júdského, samaritského i ammonského původu nové hradby jer usál em- ské, spořádal náboženské i společenské po- měry júdské góly a po 12letém pobytu jako zeměsprávce perský vrátil se ke dvoru králov- skému. Pozdéji vrátil se podruhé do Jerusa- lema a uspořádal poměry lidu júdského dle přísných ustanovení zákona a s krajním při- hlížením k náboženské i společenské výluč- nosti lidu, zapo vídající všechno míšení se se sousedy, Samarity nevyjímajíc. Odtud klidně vyvíjela se obec júdská za panství perského i makedonského. Veliký převrat způsobený výboji Alexandra Velikého nedotkl se nijak poměrův isráélských, jakkoli za válek dia- dochů mnohé rozhodnutí (bitva u Gázy r. 312 př. Kr., v níž zvítězil Seleukos I.) udalo se na půdě palestinské. Po bitvě u Ipsa r. 301 př. Kr. přidělena Palestina k Egyptské říši Ptolemaiovců, než zvláštní postavení góly júdské tím nebylo po- rušeno. Naopak se strany slavných prvých Ptolemaiů prokazována veliká šetrnost nábo- ženským řádům júdským a hojní l-té stěho- vali se do Egypta, kde nabývali hellénistického vzdělání, důležitých úřadů i bohatství. V Alex- andrii dvě východní pětiny města měly oby- vatelstvo isráélské. V té době pozoruje se, že I. mimopalestinští, hlavně v Babylóně a v Alexandrii, počali se oddávati světovému obchodu, jsouce tak nástupci blízce spřízně- ných původem i jazykem Foiničanů. Spolu však. pronikati počalo i hellénistické vzdělání s euhémeristickým směrem náboženským do kruhův isráélských, způsobujíc vývoj stran a u stoupenců svých povážlivou vlažnost k zděděným řádům náboženským i společen- ským. Tito stoupenci řecké vzdělanosti byli Saducei proti Fariseům, orthodoxním to horlivcům pro zachovávání formálně stránky zákona; naproti tomu Essenští, pohoršujíce se nad způsoby současníků, hledali ukojení vnitřní snahy své v askétickém životě v hor- natině u Mrtvého moře. Vnější osudy isrá- élské nezměnily se, když r. 218 poprvé a r. 202 př. Kr. trvale připojena byla Palestina Anti- ochem ÍII. Velikým k Syrské říši Scleukovců. Ale neblahé poměry v rodě velekněžském upozornily Antiocha IV. Epifana na zvlášt- nosti júdské, v nichž dvorské kruhy anti- ochijsícé spatřovaly zjev státním zájmům se proti vující. Z malicherné příčiny povstal proti veleknězi On iovilll. správce chrámu Šim*on za krále Scleuka IV. Filopatora a vybízel krále k oloupení chrámu, což moudrým jednáním Oniovým překaženo. Ale za prvých let mla- dého Antiocha IV. svrhl Oniu bratr jeho lasón, zjednav si přízeň královu vzácnými dary a slibem, že podporovati bude v zemi 8 26 Isráélité. řecké způsoby (175 př. Kr.). Onias odešel do Egypta a tam blíže Leontopole (nyní Tel! el-Jehúdíjé) založil nový chrám za pomoci Ptolemaia VI. Filométora L dle vzoru chrámu salomonského a s přísným zachováváním zvy- ků zákonem předepsaných. S témito polito- vání hodnými událostmi v lůně obce júdské současna byla snaha Antiocha IV. povznésti náboženské názory řecké za státní nábožen- ství po veškeré říši syrské. Když r. 169 př, Kr. vracel se Antiochos z Egypta, vzniklo v Jeru- salemě proti němu sroceni lidu. jež krvavě bylo potlačeno, a při tom i zloupen poklad cnrámový. R. 167 př. Kr. počalo zjevné pro- následování pravověrných l-tů. Volnost boho- služby obmezena, oběti řeckým božstvům při- kazovány a když někteří odhodlaní mužové královských rozkazů pomíjeli, nastalo krvavé stíhání. Pocity lidu uráženy, chrám zneuctěn, slavnost sabbathu orgiemi všelikými hano- bena, obřízka zakázána, posvátné knihy pá- leny a lidé násilím nuceni k požívání masa vepřového a k obětem pohanským bohům. Slabší lidé podvolovali se násilným rozkazům, mnozí však dávali přednost mučennické smrti. Když konečně i na velikém obětišti v nádvoří chrámovém založen oltář Diův a na něm obě- továno, chopili se ]údští zbraní k zoufalému odporu. V čelo lidu postavil se kněz Mattitjá (Mattathias) se svými syny Júdou, zvaným Makkabi, po němž veškeren rod i doba se zovou Makkabejskými, ]onátánema Šim'o- nem. V rodišti svém Modinu, kamž se před Syrý z Jerusalema uchýlil, zabil Mattitjá l-tu na řeckém oltáři obětujícího i Syrá Appella spoluúčastněného a prchl s pěti syny do hor, kamž iej následovali četní 1. zákonu věrni. V drobném záškodnickém boji způsobil Mat- titjá Sýrům hojné škody a umíraje r. 166 př. Kr. odevzdal velení třetímu svému synu jú- dovi, jenž již odvážil se k útoku. Po pět let bojoval Juda hrdinsky s přemoci syrskou, porazil syrské vojevůdce Apollónia a So- róna, načež Antiochos uložil Lysioví, aby l-ty vyhubil, ale u Emmausa způsobil }úda s nrstkou l-tů Sýrům zdrcující porážku (165 př. Kr.). O rok později poražen Lysias opět u Bethsura, načež Juda opanoval Jerusalem a očistil zneuctěný chrám. Také útoky okol- ních kmenův odraženy, kdežto Šim'on osvo- bodil Galíl a Jonátán Zajordání. Když i nová výprava syrská, již vedl Nikanor, byla od- ražena, osvobozeni I. ode iha cizího. Král Antiochos V. Eupator podnikl sice r. 162 př. Kr. výpravu s 110.000 muži, ale přes veškeru přemoc přinucen vzpourou v Antiochii k úmlu- vě s Júdou. Když Juda i jeho bratři v hrdin- ských bojích padli, stal se druhý syn Sim*o- nůvjan Hyrkanos veleknězem a náčelníkem lidu, dle iména na Sýrii závislým, ve skuteč- nosti však samostatným. Tak vzniklo panství Hasmonovců v rozměrech, které rovnal v se rozsahu někdy říše Saulovy a zabíraly tudfž i Júdské i Samarity. Hyrkanos i jeho nástupci hleděli si přátelství s Římany a přisvojili si důstojenství královské. Za nich alespoň zjevně národ sloučen, ježto chrám na hoře Garizim byl zbořen a Samarítům uloženo v Jerusaleme obětovati. Také Edomští podrobeni byli i při- stoupili k judaismu. Ale v lůně dynastie i ná- roda vznikly spory mezi vlažnými a pravo- věrnými l-ty, čehož za slabého Hyrkana II. užil edomsícý Antipatros k záměrům sobe- ckým. R. 63 př. Kr. Pompeius vzal Jerusalem útokem, načež Hyrkanos učiněn veleknězem a ethnarchem Římanům poplatným. Vlaste- necká strana, v čele majíc Hyrkanova bratra Aristobula a jeho syna Alexandra, marně pokoušela se o odpor. Caesar rozřešil spor tím. žé ustanovil Hyrkana veleknězem, světské však panství odevzdal Antipatrovi. Takto >od- jata berla od Júdy< a vláda svěřena dynastii edomské. Syn Antipatrův Héródés I. nazval se králem júdským, po něm pak vládli ještě tři Herodové buď v celé zemi nebo jako te- trarchové v Částech, ovšem pod svrchovaností římskou. Za okolnosti takových panství řím- ské a s nim i zvyky řecko-řimské více a více se utužovaly, Římané pak, kteří s počátku ku zvláštnostem isráélským chovali se šetrné, znenáhla počali jimi povrhovati, anobri i je rušiti. Následkem toho vznikala mezi l-ty ne- návist, která konečně r. 66 po Kr. za místo- držitele Gessia Flora dala podnět k povstání. Rychle veškeren národ chopil se zbraně proti Římanům a kladl odpor neobyčejně tuhý. Památno jest obleženi galílského města lota- paty, jež řídil Josefos Flavios. Když legát syrsKý Vespasián se stal císařem, uložil po- koření l-tů svému synu Titovi, který r. 70 po Kr. po delším obléhání vzal a zbořil Jerusa- lem. Národ bojem tím nesmírné byl ztenčen a pozbyl hlavního města i středu bohoslužeb- ného. Spolu počali se I. šířiti po veškeré říši Římské, tvoříce zvláštní osady náboženské v jednotlivých městech. Když císař Hadrianus na troskách jerusalemských založil kolonii Aelia Capitolina, vzniklo poslední povstání, jehož vůdcem byl Šim'on Bar Koch ba; než i toto povstání bylo pokořeno a sice tak krvavě, že isráélské obyvatelstvo v Palestině téměř zcela bylo vyhubeno. — Srv. Ewald, Geschichte des Volkes Israel (Gotinky, 1866 V, Hitzig, Gesch. d. Volk. Israel (Lipsko, 1869 1.), Kóhler, Lehrbuch d. bibl. Gesch. Alten Testa- ments(Erlangen, dosiid neúplné); Wellhausen, Gesch. d. Volk. Israel (Berlin, 1878, 1.); Stade, Gesch. d. Volk. Israel (t., 1881 J; Renan, L*hi- stoire du peuple ďlsraěl (Paříž); Edersheim, History of Israel and Judah from the dechne of the two Kingdoms to the Assyrian and Babylonian Captivity (Londýn, 1887); Castelli. Storia degl' Israeliti dalle origine hne alla mon- archia (Milán, 1888); Kittel, Geschichte der Hebráer (Gotha, 1892); C Niebuhr. Gesch. des 'Ebráischen Zeitalters (Berlín, 1894, 1.); Winckler. Gesch. Israels in Einzeldarstel- lungen (Lipsko, 1895, 1.); Klostermann, Gesch. des Volkes Israel bis zur Restauration unter Ezra und Nehemia (Mnichov, 1896). Hk, Náboženství isráélského základem jest původní semitský monotheism, který však dochoval se dob historických toliko v jižni Isráélité. 827 Arábii a v kněžském státě jerusalemském. Předkové l-tů vzývali jediného boha, jejž zvali Él Saddaij i v Uru a v Harránu, odkudž odešli do Kanaana. Tato nejstarší doba isráél- ského náboženství má ráz velmi jednoduchý: bůh obcuje s muži vyvolenými, užívaje k služ- bě své andělů; oběti byly mu vzdávány na výšinách, avšak i na »místech božích c [beth él), která významu svého nabyla zvláátní udá- losti (sen Jakobův). Původně byljr přinááeny i oběti lidské, které však v Palestině symbo- licky nahrazovány obětmi zvířecími. Pobyt v Egyptě nezůstal bez účinku v prosté řáay isráelbké, kteréž pomísily se se zvyky egypt- skými, pročež Mojžíš po odchodu z E^pta na poušti původní názory monotheistické prohloubil a uvedl v pevnou soustavu. Od- tud bůh nazýván Jahve a za sídlo jeho poklá- dána >hora boží< Choreb. Obřízka jako vnější znak všecky příslušníky Jahvovy spojující ponechána, ale zavedeny pevné a složité řády bohoslužebné s určitými předpisy. spo- lečenskj[mi, právními i očistnými, jichž únrnem jest sínajský dekalog Mojžíšův. Středem boho- služby byla přenosná svatyně egyptským způ- sobem upravená, v níž uschovávána přední posvátnost národa >archa úmluvy*. Jahve byl bohem i politickou hlavou národa, v jehož jméně všechny podniky konány, proto boj, jejž Mojžíš, Jóšua a nástupci vedli s Kanaa- nity, vypsán v >Knize válek Jahvových*; od- tud Jahve trestal všechna prohřešení proti svým příkazům, chránil svůj lid a udílel mu rady věštbami skrze ur(m a tummím. Zásadně byl kult Jahvův bezobrazný a měl býti sou- středěn v jediné svatyni, ale po přícnodu do Kanaana účinkem styků s obyvatelstvem do- mácím I. odchylovali se valně od obou těchto příkazů. Zobrazovalif Jahve podobou býka nebo hada (měděný had Nechuštdn ve chrámu jerusalemském^ a přinášeli mu oběti na vr- šinách {bamoth) a pod stromy. Svatyní při- bývalo (v Sile, Nobu, Ořře, Dán a j.), v nich pak ctěny symboly Jahvovy, zvané efody, jichž pravá povaha nebyla však dosud se- znána. Spolužití s Kanaanity a zejména sňatky s nimi uzavírané způsobily další znesváření řádů Mojžíšových. Jahve vzýván vedle Ba*la, na výšinách přinášeny oběti i Ba*lovi a bo- hyním Ašeře a Astartě; toliko v Šile, jehož kněží původ svůj od Aharóna, bratra Mojží- šova, odvozovali a kdež i archa úmluvy uscho- vána, původní bohocta Jahvova se udržela. Zásluhu, že nezanikly řády Mojžíšovy, mají věštci (»vidoud«), kteří vědomí ryzíno ná- rodního náboženství zachovali a v hojných školách vnímavé muže o zásadách jeho po- učovali. Nejznamenitějším byl z nich Šemúél, pů- vodně věštec v Rámě,' jenž však nabyl veliké vážnosti v lidu a byl i jeho soudcem a voje- vůdcem a sice v době, když svatyně Šilo skrze Pélišty byla zkažena a archa úmluvy na různých místech útulku hledala. Šemúél ob- novil platnost řádů mojžíšských, vytkl neslu- čitelnost jejich se zvyky kanaanskými a kdyŽ zvolen Saul za krále, hleděl důstojenství krá- lovské učiniti závislým na vůli Jahvově po- mazáním krále ve jménu Jahvově a radami i výtkami při výkonech jednotlivých. Saul nechtěl se ve všem podrobiti názorům Šc- múélovým a proto padl i s rodem svým; za to vsak David dovedl princip theokratický sloučiti s absolutismem královským a čerpal z něho posilu pro své záměry. David přenesl archu úmluvy na Jerusalemácou horu Sión, na místo, kde od věků byl uctíván É! Éíjón, a činil přípravy k založení královského kultu při arše úmluvy, ne však ještě výlučného, nýbrž toliko královským svým původem nad jiná obětiště povzneseného. Kněžství u archy úmluvy svěřil David kněŽím dvěma, Sadokovi a Ebjatharovi, kteří za veleknězi královské svatyně pokládáni. Současně vyskytují se při dvoře Davidově i »proroci« (nebím) nebo »mužové boŽi«, kteří v důležitých dobách králi vůli Jahvovu, začasté i nelibost jeho, oznamovali. Zejména jmenují se Gád a Na- than. Salomon nastoupiv na trůn svrhl Ebjáthara a učinil Sadoka jediném, dědičným veleknězem chrámu, jejž zbuaoval na nej- vyšším místě hory Siona. NeŽ vedle archy úmluvy obětoval Salomon při nastoupení svém 1 na bámě v Gib*onu a po libosti cizo- krajným manželkám svým zřizoval v okolí jerusalemském i oltáře božstvům cizím. Vý- lučnost bohoslužby v novém chrámě jerusa- lemském dlouho ještě v očích lidu, anobrž i proroků byla ustanovením nepřístojným. Za Rehab'ama spatřovaly se dle slov starožitného kněžského vypravovatele oltáře, efody a háje na každém pahorku a pod každým stromem zeleným, zbytky pak dávného podání na- svědčují, že již pouhá myšlénka stavby chrámu potkávala se s odporem kruhů prorockých. Prorok A ch i á ze Šila byl souspiklencem Je- rob*amovým a prorok Šemajá, jakkoli Je- rob'am založil nové královské svatyně v Éé- thélu a Dánu, kdež vzýván byl Jahve po dávném zvyku v podobě býka zlatého, pře- kazil přece ve jménu Jahvově boj Rehab*a- mův s Jerob*amem. Anobrž za bratrovražedl- ných bojů mezi králi isráélskými ajúdskými a účinkem sňatků jednotlivých králů s kněž- nami cizokrajnými pronikaly i cizí kulty do země. Toliko kněžstvo jerusalemské jeclnalo na dále v duchu Šemúélově i Davidově, obracejíc se zejména proti Jahvovu kultu v Béthélu a Danu. Pád rodu Jerob'amova vykládán za trest Jahvův, žeJerob*am ilthýlil se od čistší bohocty siónské, a proroci, kteří dříve stranili Jerob'amovi, přichýlili se k júd- skému králi Asovi, horlíce proti vzýváni ci- zích božstev a obrazů jejich, lidu pak při- mlouvajíce, Že jediné na Siónu sluší Jahvovi obětovati. Asa zrušil svatyně cizích božstev a spálil obrazy i sochy jejich, výšin však nedotkl se. Tím zahájena velikolcpá činnost proroků, horlících za soustředěním kultu a za očistou bohocty Jahvovy. Předním působištěm proroků byla říše se- verní. Ovládáni jsouce obdivuhodným nadše- ním pro ideální stránku jahvismu a podpo- rováni zvláštní povahou národního jazyka, 828 Isráélite. imponovali proroci vznešenjým i lidu řečmi svými, obyčejně allegorisujícimi, při tom však i básnicky velebnými, a neostýchali se zřejmě oznamovati vůli Jahvovu i králům nejmoc- nějším. Starší z nich, Eliá, Elísá, Amos i j., žili i způsobem askétickým, mocně i prostým zevnějškem a Životem plným odříkání v sou- vékovce působíce. Tito výhradné řečmi hd napomínali. Se vzpružcním snah prorockých současný byl vznik dynastie Omri, jejíž druhý král Achab sňatkem s Izebelou a podporo- váním foinického kultu Ba'la a Astarty záhy se s Eliou znesnadil. Izebel chtěla odpor pro- roků zlomiti jich pronásledováním, ale Eliá, Michá i jiní zachránili se útěkem. Veliké su- cho, které tehdy stihlo Isráél a Foinikii (Me- nandros Efcs. u Jos. Flav. Ant. lud. VIII, 13, 2), vykládáno skrze proroky za trest, jejž Jahve seslal pro Izebel a její modlářství, na- čež lid horlivěji počal proroky podporovati v jejich snahách. Ve jménu Jahvově hlásali proroci, že Achábův rod bude vyhuben, a žák Eliův Elísá potají za krále pomazal Jehu, pro- rockým ideám oddaného. Proto nastoupiv na trůn, vyhubil Jchu krvavě kult Ba'lův a Astartin, chtěje pak dle vůle prorokův i je- diný kult Jahvův na Sioně zavésti, počal boj s Júdou. Než záměry tyto nedošly provedení, což spolu s nezdary proti Damašku způso- bilo v lidu zmalátnělost a nedůvěru v řeči proroků. Panování Jerob*áma II. význačno Íest dočasným úpadkem snah prorockých. Cu konci vsak jeho kralování vyvstal Amos, prvý z proroků spisujících, a domlouval lidu, horle nejen proti králi a královské svatyni v Béthélu, nýbrž i proti kněžím jerusalcm- ským. Jím počíná se působení velikých pro- roků, kteří proti dosavadní, formálně-rituální stránce bohocty Jahvovy hlásali potřebu kultu éthicky prohloubeného a místo obětí žádali si obrody srdce lidského a povznesení jeho k Jahvovi. Prorok Hosea spatřoval již hřích ve všech způsobech veřejného života a oče- kával spásu toliko ve zkáze politické moci, již Jahve způsobí, načež lid prošlý těžkou školou utrpení navrátí se k Jahvovi a účasten bude milosti jeho. Nejznamenitější ze všech proroků Jesaiá ze zkázy říše Isráélské nabyl přesvědčení, že Jahve tresce hřích, a proto domlouval slovy velebnými lidu júdskému, by se polepšil. Proti Amosovi a Hosoovi vy- znamenává se Jesaiá hlubokým vzděláním a širokým rozhledem státnickým. Řeči jeho, mo- hutné obsahem, unášející vzletem a dokona- lou formou, jsou klassickým zjevem v hebrej- ském písemnictví. Král Chizkiá řídil se ra- dami jeho, nezanedbával však ani rad kněŽí jerusalemských; prdto náboženská oprava jeho nevybočila z mezí rituálních. Zrušilť oběti na výšinách, zkazil masscby i koly Aše- řiny a kázal roztlouci měděného hada Ne- chuštána ve chrámě jerusalemském. Jesaiovi a jeho soudruhům oprava tato nepostačovala i věstili již zkázu říše Júdské a chrámu. Od- tud vzešel zřejmý rozpor mezi prorockým směrem Jesaiovým a kněžstvem jcrusalem- ským. Za nástupců Chizkiových Menaše a Amona zaváděny opět hohopocty cizokrajné, ano i ve chrámě jerusalemském vzdávány oběti bohům assyrským. Když však nastoupil Jošiá, slavily zásady prorocké ve spolku s tužbami jerusalemských kněží vítězství. V XVIII. roce Jošiově (623 př. Kr.) objevil velekněz Chilkiá ve chrámě >knihu zákonův*, obvykle zvanou Deuteronomiem. Kniha tato byla původu staršího a byla známa již Amo- sovi, avšak jsouc zákonníkem obsahu výlučně theokratického, jenž nařizoval oběti výhradně ve chrámě jerusalemském a odstranění všech idolů, nenabyla dotud významu praktického, ale tehdy, za změněných poměrů politických, příhodná byla doba, aby uzákoněním > knihy zákonů* byl >smír s Janvem« dokonán. Na- řídil tudíž íošiá závaznost obecnou Deutero- nomia a lid všechen poslušenstvím k němu zavázal. Kněží dosavadních výšin a venkov- ských svatyň se jménem Levitů převedeni k chrámu jer usál emskému a tam k nižším úkonům bohoslužebným určeni. Svatyně v Bč- thélu zbořena a znesvěcena, Samarité však do společenství s l-ty pojati nebyli, jakkoli bohocta Jahvova mezi nimi rozkazem assyr- skcho krále Assurbanipala obnovena. Refor- mou Jošiovou nabyla rituálná stránka jahvismu úplného vítězství, ale prorocké snahy za obrodou mravní zůstávaly daleky vyplnění. Proto veliký prorok Jirmijá, jakkoli sám byl kněžského původu, neustal horliti proti kněžím a hrozil zkázou říše, města i chrámu. Hrozby jeho se vyplnily. R: 597, 586 a 581 př. Kr. odvedl Ncbukadnesar nejdůležitější vrstvy národa do Babylóna a zkázou chrámu přerušena i bohoslužba. Mezi zajatci, proro- ckým slovům více než kdy jindy přístupnými, vyvstal však prorok Jechezkel a sliboval, že navráceni budou do vlasti své, že zbudován bude znovu chrám a že vzejde nové spole- čenství s Jahvem lidu hříchů zbaveného. Slova jeho vzbuzovala naději mezi zajatci, kteří se- stoupili se v náboženskou obec (góla), kte- ráž potrvala i po návratu r. 539 před Kr. Další viz Židé. Státní a společenské zřízení l-tů vyvinovalo se zvolna z prostých řádů kme- nových. Abrahám a patriarchové byli náčel- níky kmene, kteři i oběti bohu přinášeli i v čas potřeby byli vůdci v boji. Hodnost tato byla dědičná dle práva prvorozenství. Příslušníci kmene pokládáni za sluhy náčel- níkovy, jakkoli osobně byli svobodni. Kd]^^ rozdělil se původní kmen ve více menších kmenů, poměry tyto se nezměnily. Ženy po- žívaly volnosti dosti značné, ano byly velice váženy. Za pobytu v Egyptě projevují se stopy jakési ústřední správy, již vykonávali •staří israclští* (\ikné Jisrdel). Mojžíšem za- vedeny řády nové, opět však jednoduché, na základě kmenovém. KdyŽ se I. usadili v Palestině, řády tyto značnou měrou uvol- něny, iežto jsou stopy projevující, Že v lůně jednotlivých kmenů vznikaly organisace niž- šího řádu. Tím ovšem jednota národní byla povážlivě ohrožena. Když však bojovní sou- sedé počali napadati isráélská sídla, obírali Israels — Issoire. 829 si jednotliví kmenové soudce, kteří byli ve válce vůdci a v míru přesuzovali spory. Šemúél byl již soudcem všeho národa kromě částek jižních, Pélišty opanovaných. Když vzniklo království, melo ráz vojenský a de- spotický. David a Salomon zavedli řádnou správu, v Jerusalemě soustředěnou, rozdělili zemi na 12 berních okresdv a upravili pevně i povinnost válečnou. Řády tyto potrvaly i v řiši Júdské; říše Isráélská přeměnila se naproti tomu ve vojenskou monarchii, pro- stou pevného zákona o posloupnosti, kdež mocni vojevůdcové rozhodovali. Po návratu ze zajetí za perských dob byla góla samo- správná a dozor vykonával satrapa syrský (»za řekou«). Podobný poměr byl i za Seleu- kovcův a za Římanů, za kterýchž dob syrský epitropos a později římský prokurátor, syr- skému prokonsulu podřízený, přihlíželi k auto- nomii spočívající v rukou velekněze a star- ších lidu. Pšk. Zsraelfl Jozef, malíř holi. (* 1824 v Gro- ninkách). Žije v Haagu. Z náklonnosti k umění stal se r. 1844 žákem Krusemana v Amster- damu, později odešel do Paříže, kde studo- val u Picota a na École des beaux arts za ve- dení Dclarochea. Pravidly Delarocheovy hi- storické komposice řídil se I. také po svém návratu do Amsterdamu (1848), kde kompo- noval první svá větší díla, jako: Aaron na- lé\á ve stanu mrtvoly svých synu-. Princ Mořic Sassavský tt mrtvoly otcovy a j. Nejznámějším v tomto starém historickém směru kompono- vaným obrazem jeho jest však Vilém Oranien- ský vzdoruje dekretům Filipa II. (vystaven 1855). Onemocněv odebral se I. k léčení do rybářské vesnice Zantvoortu u Haarlemu, od kteréžto doby počíná nová perioda jeho umě- leckého nazírání ; zanechal starých tradic atc- liérních a akademických, aby studoval a líčil prostý život pobřežních rybářů, mezi nimiž žil ; všední projevy jejich života, práci a útrapy zachycoval s náladovou intimitou upomínající na genristy hollandské XVII. stol. Přes to jest jeho pojímání lidu zvláštní a osobni a vyznačuje se jím jako jemný, sensitivní tem- pcramcnt a malíř-poeta; hlavním účelem jest mu nálada, které podřizuje celkové výjevy a jíž dosahuie mnohdy prostředky nejprostšími. Z jeho del uvádíme: Temnosti k světlu \ Podél hřbitov a \ Markéta Parm ská a Vilém MlČeUvý\ Matka] Na břehu, Nic více (muž u mrtvoly své Ženy); Škola pro šiti v Katwijku (1881); Špici dité(lSS3) ; Návrat (ISBA); Dilnici moře; Sama na svété^ Návrat f práce; Večer před rozchodem; Vesnický interieur; Mateřské sta- rati; Unavena a j. Mimo to provedl I. také různé aquarelly a ryl několik listů. Od r. 1888 jest čestným Členem mnichovské akademie umění. Srv. Zilcken, Peintres hoUandais mo- dcrnes (1893). J-k. Zflráélskó krUoTStvi viz Isráél. Inr&fll, jeden ze čtyř archandělů islámu. V den z mrtvých vstání zavzní jeho trouba, by probudila mrtvé. Zflrahel Tan Meokenem, ryjec (* kol 1440 v Meckenheimu — f 1503 v Bocholtu). Byl velmi plodný a listy jeho, jež obyčejné značil Israhel tzu Bockholt, docházejíce obliby, často z opotřebovaných desk znovu byly tištěny, tak že vykazují celou řadu stavů. Prováděl také rytiny jako předlohy pro umění zlatnické. Ryl ale Šchongauera, dle E. S., dle Holbeína st., Diirera a j. Z nejlepších prací jeho Jest cyklus 12 genrů, představující hu- debníky, hráče v šachy a p. Sbírky jeho rytin nalézají se v Cambridgei, v Britském museu a ve dvorní knihovně ve Vídni. Zssa. též Isa, osada v ruské gub. penzské v újezaé insarském s 4142 ob., velkým ovčí- nem, olejnami, zemskou nemocnicí a poštou. Zflsaoliar, ve St. zákoně pátý syn Jakuba a Lie. Při přestěhováni do Egypta měl I. již 4 syny, kteří založili Čtyři hlavní rodiny kmene I. Na poušti, když národ isráélský táhl do země zaslíbené, bylo místo kmenu I. východně od archy úmluvy vedle kmenu Juda a Zabu- lon. V zemi zaslíbené připadla kmenu I. za podíl čásf na sever od Manassa, která patří k nejúrodnějším v Palestině. Tím se vysvět- luje i zmohutněni kmene I. Z kmene I. vy- niká v dějinách národa židovského soudce Thola a dřívější vojevůdce, pozdější král Baasa. dk. Zflsel viz Yssel. Zflsel Ar tur o, přírodopisec italský {* 1842 v Janově), prof. na universitě janovské. Na- psal řadu pozoruhodných prací vztahujících se hlavně k palaeontologii, malakologii a geo- logii, jež jednak vyšly jako paměti a pozoro- vání v publikacích italské společnosti v Mi- láně, akademie v Turiné a akademie véd v Pa- říži, jednak vydány jsou o sobě, jako: Maia- cologia del mar Rosso (Pisa, 1869); Istruiioui per Vostricoltura e la mitiUcoltura (Janov, 1882) ; Le Oscilla\ioni leňte del suolo (t., 1883); Vi- aggio nel mar Rosso e tra i Bogos TMilán, 1885); Bibliogr. scient. della Liguria (Janov, 1887); Car ta geologica delle rivieře Liguri e delle Alpi (1887); Liguria geologica e pre- istorica (Janov, 1892, 2 sv. s atlasem) a j. Se- znam jiných menších prací l-ových v »Cata- logue ot scientific papers* Král. spol. lon- dýnské. Zflselborg^, město v kraj i reeském pruského vl. obv. důsseldorfského, poblíž nizozemských hranic na Staré Issele, má stanici poštovní a telegr., katol. a evang. kostel, radnici, zbytky starých opevnění, velkou železnou huf a slé- várnu, strojírnu, smaltovnu, továrnu na zboží kameninové, výrobu dřevěnek a 1736 oby v. (1890), většinou katol. I. založen byl r. 1441 jako pohraniční pevnost klevská. Isselhorst, ves v kraji bielefeldském prus. vl. obv. mindenského, na žel. trati Brunšvik- Hamm, s ev. kostelem, textilním průmyslem, strojírnou, slévárnou a 1124 ob. (1890). Zflsoire [isoárj, hl. město kant. a arrond. ve franc. dep. Puy de Dóme, 32 km j.-v. od Clermontu, na ř. Couze ďl. a na trati St. Germain des Fossés-Nimes Středomořské dráhy, sídlo soudního dvora I. instance a obch. soudu, má románský kostel z X. stol... městskou kollej, útulnu, výrobu sukna, zboží 830 Issos — Issyk-kul. prýmkářského, slaměných klobouků, obuvi, hospodářských strojů, vinopalny, obchod s ví- nem, ovocem a dobytkem a 5750, jako obec 6029 ob. (1891). ~ I. jest staré gallské ício- durum a bylo v náboženských válkách r. 1573 a 1574 skoro úplně rozbořeno. Narodil se zde kardinál Duprat. — Arrondissement má na 1796*59 km} v 9 kant. (Ardes, Besse, Cham- peix, I., Jumcaux, Latour, St. Germain-Lem- bron, Sauxillanges a Tauves) ve 117 obcích 92.934 ob. Kanton má na 16430 Arm* v 16 ob- cích 15.189 ob. (1891}. — Srv. Loncry, Hi- stoire de la ville ďl. (CÍermont-Ferrand, 1890). ImmoUj ve starověku město v Kilikii při malé pobřežní rovince a na zátoce téhož jména (nyn. záliv Iskenderunský), klíč k sout eskám syrským přes pohoří Amanus, proslulo r. 333 př. Kr. velikým vítězstvím Alexandra Makc- donského nad Dareiem III. Zflsoudim [isúd^], hl. město kantonu a arrond. ve franc. dep. Indre, 27 km sev.-vých. od Ch&teauroux, na pr. bř. ř. Théols a na žel. trati Orléans-Limoges, sídlo soudu I. in- stance, obch. soudu, živnostenské a zeměděl- ské komory, má got. kostel St. Cyr z XV. stol., zbytky opevněnrz XIII. stol., městskou kol- lej, knihovnu o 6000 sv., museum, divadlo, nemocnici, sirotčinec, věznici, tovární výrobu sukna a pergamenu, strojírny, výrobu hospo- dářských strojů, zboží nožířského a zámečni- ckého, hydraulického vápna, pivovarství, ko- želužství. Četné mlýny a pily, obchod se dří- vím a 11.331, jako obec 13.564 ob. (1891). V okolí rodí se výtečné bílé víno issoudun- ské. — Arrondissement má na 1178*78 frm* ve 4 kantonech řl.-Nord, l.-Sud, St. Christophe- en-Bazelle a Vatan) a 49 obcích 50.422 ob. — Kanton l.-Nord má na 26796 km^ v 11 obcích 14.414 ob., l.-Sud na 36102 Jtm* v 14 obcích 15.943 ob. Zflsutt department [iíjú dipá-l, cedulové oddělení banky anglické. Viz Banka str. 249. Zs-siir«TlUe [isyrtij], hl. m. kant. v arrond. dijonském franc. dep. C6te d*Or, 278 m n. m., na ř. Ignonu a žel. tratích Chatillon-Gray a Dijon-Langres, má textilní průmysl, slévárnu mědi. Železné doly, výrobu piva a kořalky a 1945 ob. (1891). — Kanton má na 351 03 km* v 23 obcích 8874 ob. Zssy [isi]: 1) l.-les-Moulineaux [-lé mu- lino], obec ve franc. dep. Seině, arrond. Sceaux, kanton Vanves, na pr. bř. ř. Seiny ve výši 30 — 93 m n. m., 6 km na zjz. od Faříže, na iel. trati PaříŽ-les-Moulineaux, má 12.830 ob., 4 veřejné a 8 soukr. Skol, seminář sv. Sul- pice v býv. zámku Markéty z Valois s kaplí vystavěnou dle vzoru kaple Santa Casa v Lo- rettě, důležité museum zkamenělin, 6 klášterů, 2 nemocnice, sirotčinec, poštu, telegraf, pří- stav na Seině (ročně přes 55.000 ř), důležitý výroční trh, pivovary, továrny na obuv, ce- ment, barvy, chemikálie a likéry, lihovary, tiskárny, hrnčírny a j. Skvostný zámek kniž. z Conti, od r. 1871 v rozvalinách, na hřbi- tově pomník vojínů padlých ve válce r, 1870 až 1871. — I. připomíná se již v VI. stol. pode jménem íssiacum nebo Isciacum^ ve sto- letí XVI. bylo zde panství Markéty z Valois zv. Petit-Olympe, r. 1660 připadlo semináři sv. Sulpice, r. 1790 stalo se hlav. místem kan- tonu, záhy však přiděleno kantonu Sceaux a r. 1893 kantonu Vanves. Mnoho utrpělo za obležení Paříže v 1. 1870—71. — 2) l.-1'É véque f-levěk], hlavní místo kant ve tranc. depart. Sadne-et-Loire, arrond. Autun, na již. úpatí vrchu Tharot ve výši 349 m n. m., na bř. řeky Sommy, má 2188 ob., 2 Školy veř., 1 soukr., 2 kláštery, poŠtu, telegraf. 9 výr. trhů, mlýny, výrobu dřevěných předmětů a na blízku lo- žiska rašeliny. Tsr. Zssyk-kui, t. j. teplé jezero, též Tuz-kul (solné jezero), čínsky Že-chaj (teplé jezero), mongolsky Temurtu-nor (železité jezero), jezero v jižní části sibiřské oblasti semirje- činské mezi 42® 10' 38" a 42« 59' 30" s. S., v ši- roké kotlovině mezi zailijským Altajem nas. a Tian-šanem na j., ve výŠi 1615 m, od zjz. k vsv. 200 km dlouhé, do 70 km šir., s plo- chou 6655 /rm', tak že zaujímá páté místo mezi ruskými jezery, hluboké až 400 m, avšak s klesající hladinou. Na se v. břehu i-u zv. Kungej pne se zailijský Altaj do výše 1500 m s velmi příkrými svahy, avšak mezi ním a jezerem prostírá se asi 10 km široká rovina přerušena pouze nevysokým horským výběž- kem Kese-sengyr. Na v. prodlužuje se ro- vina I-u na 75 km k průsmyku SantaŠi spo- jujícímu Tian-šan se zailijským Altajem 1800 m vys., i protékají ji oba hlavní přítoky I-u, llub a Džir^alan. Jižní pobřežíjezera zv. Tér- škej ohraničeno jest svahy Tian-Šana méně příkrými, před nimiž jest dolina 10—20 km šir., protékaná množstvím říČek, z nichž dů- ležitá jen Zauku. K z. táhne se údolí I-u až k vysokému horskému uzlu spojujícímu Altaj s Tian-šanem, s něhož stéká k jez. ř. Koškar nebo Ču mizející v močále. Přes vysokou po- lohu a velmi studené zimy nezamrzá I. nikdy zcela, nýbrž jen jeho zálivy a pobřežní pás 12 km šir. Dno jezera složeno jest z červené železité hlíny, na březích jsou železité pra- meny a železná ruda krevelová, voda jest ze- lenavá, průzračná, slaná a nepitná. Ryb jest v jezeře mnoho, zvláště v pobočních zálivech, (r. 1890 vyloveno jich 28.800 kg, hl. kaprů), mimo to hojně jest raků. Hory okolní slo- ženy jsou z žuly, syenitu, portýru, avšak údolí samo má podklad z červeného konglomerátu, půdu pak písčitou, jen místy za umělého za- vlažování úrodnou, porostlou křovinami ro- kytníkovými a jen při řekách stromy (topoly). Kolem I-u kočují hlavně v zimě Kirgizové zv. Buruti a to na v. rod Bogu, na z. Sara-bagiš, uchylující se v létě do hor. — V historii vy- stupuje I. již ve II. stol. př. Kr., kdy usaclil se při něm středoasijský kmen Usunů, kteří při ústí Tjuby zalomili město Čigu, jehož stopy pod vodou řeky dosud jsou patrný. V I. stol. př. Kr. objevili se zde Hunnové, brzy po té .Číňané, v VII. stol. po Kr. přišli, sem čínští buddhističtí 'missionáři, ve XIV. stol. nesto- riánští křestané, kteří na sev. bř. zal. klášter; v XV. st. zpustošil údolí jezera Timur. Rusové pronikli sem a opanovali celý kraj r. 1856. Istaevoni — Isthmus. 831 Issyk-kulský Újezd v oblasti semirjeČin- ské, ohraničen na j. a jv. Činou, na z. a sz. Újezdem tokmakským a na s. a sv. věrněn- ským, s plochou 47.227 fcm', jest hornatý. V sev. jeho části pne se zailijský Altaj nad čáru věčného sněhu, na j. pak se táhne od mohutné horské skupiny Chan-Tengri k pra- menům řeky Koškara hřbet Tian-sanu přes 5000 m vysoký zvaný Kirgizy Mustag Čili Těr- skej, přes který jeáin^ dobrý přecSiod tvoří údolí ř. Zauku. Mezi úbočími těchto horstev leží obšírné doliny 2—20 km áir., hojné zavla- žované říčkami a pokryté buinými pastvinami. Hydrograficky nejdňležitěiáí jest jez. I. s pří- toky; kromě toho protéká iz. újezda ř. Naryn svými prameny a iejí přítok Malý Naryn. Po- dél řek rostou jenličnaté a listnaté lesy, záp. polovice Újezdu má půdu kamenitou, nepři- hodnou k orbě i jest téměř pusta, kdežto na v. jest půda hlinitá, místy i černozemní a osetá prosem, pšenicí a ječmenem. Z užiteč- ných nerostů nalezeno zde zlato, sádra, mra- mor a j. — Obyvatelstvo újezda páčí se na 93.877, hlavně kočovných Kir|rizů; ruských osadníků jest málo, podobně Kalmyků i Ta- tarů. Hlav. zaměstnáním obyv. jest chov do- bytka (74.178 koní, 4399 velbloudů, 231.410 ovcí a 13.010 skotu), orbou zabývají se Ru- sové a Kirgizové, kromě toho provozují ruští osadníci i včelařství a lov ryb v l-u. Obchod jest nepatrný, průmyslu není. Ústředním mě- stem jest Prževalsk (dříve Karakol), mimo to jsou 3 větší ruské osady: Preobražcnskoje, Ujtal a Sazanovka, na sev. břehu l-u jest pravosl. klášter. — Srv. Majer, Materiály dla statistiky Turkestana. ňr, lataeTOni. též Iskaevoni a Ist.vaeoni, jeden ze tří hlavních kmenů germánských po obou březích dolního Rýnu ; odvozovali jméno své od báječného hrdiny I sta neb Iska, syna Mannova, a splynuli ve III. stol. po Kr. s ostat- ními kmeny (Tenchtery, Usipii, Sigambry, Bruktery, Chamavy, Chati^arii a j.) ve spolek Franků Ripuarských. al-Zstaohri Abú Ishák al Fárisí, vyniká- {'ící cestopisec arabsk]^ ^JP^^* ^' ^^* P^ ^^* ^^^^ -ovo Suvar^ul-akdlimi (Tvary klimat) zaujímá jako Čistý cestopis přední a mezi velikými cestopisy nejstarší místo v cestopisné litera- tuře arabské. Plánem l-ovým bylo podati po- pis zemí islámu. Vedle toho však zmiňuje se i o zemích cizích, pokud částmi k území islámu náležely, při čemž u říší v politice a kultuře vynikajících dovídáme se zpráv i o území ostatním. Hlavní předností jest při tom l-ovo líčení zemí na základě vlast- ních cest rozsáhlých a to způsobem, na jehož základě možno opraviti i zprávy cestopisců pozdějších. V ohledu tom osvědčil se jeho cestopis důležitým nejen pro dobu starší, ale jako původní pramen i v moderní geografii. Vydán de Goejem, Bibl. geogr. arab. I. (Lejda, 1870, něm. překl. Mdllcrův, Gotha, 1839). Srv. féhož: Die Balch! I.-Frage (Zeitschr. d. deutsch. morgenl. Ges., XXV. str. 42 a n.). Dk. ZfliamlMll, turecký název Cařihradu. — I. agasy, název nejvyššího náčelníka janičárů; zván tak i místní velitel cařihradský. — I. e fen dis i, městský soudce cařihradský. Zstaadla. Standia, viz Dia. Zstar, bonyně semitská, viz As t ar ta. Zfltebnik, ves slezská, viz Jistcbník. Zster, starověké jméno dolního Dunaje. Zsterabád viz Aster ábád. ZsteMO (ital.), týž. V hudebním písmě označuje se tím zkráceně 1*1. tempo (týmž tempem, pohybem^ zvláště při změně taktu, by co do tempa řídil se taktem předešlým. I. píše se též průběhem notace v prázdných taktech k naznačení, že poslední notovaný takt má se opakovati. Zfltlimloké hry slaveny byly v posvátné smrčině Poseidonově na isthmu Korinthském, bezpochvby na jaře každého druhého a čtvr- tého roku Olympiády, k poctě boha Posei- dona, jemuž pověst připisovala i jejich zalo- žení. Odchylné však znění povésti prohlašo- valo za původce jich Thésea. Řízeni her ob- starávali Korinfané a když město jejich bylo shořeno, Sikyoňané až do té doby, než Cae- sar Korinth znova vystavěl. Élejští byli ze slavnosti vyloučeni; naproti tomu byla Athéňanům vyhrazena tak řečená proedria t. j. právo zasedati na místě čestném. Jako o jiných národních slavnostech, tak byly i o istnmiích zavedeny obvyklé závody gym- nické a jezdecké; závod musický přistoupil k nim dle všeho teprve v době pozděiší, ježto zprávy o věnčení citárníků, básníku a pěvců pocházejí z doby císařské. Vítěz v zá- vodech (isthmioníkos) obdržel palmovou ratolest a věnec, dle Pindara miříkový; dle jiných zpráv udílen byl v staré době věnec z ratolestí smrkových, kterých později vý- hradně se užívalo. Před početím her, jež trvaly několik dní, byl ohlášen boží mír jako před začátkem slavnosti olympijských; taktéž byli v nich zasloužilí muži veřejně oslavo- váni a věnčeni, jakož i smlouvy a jiné důle- žité události v obecnou známost uváděny. Srv. Stengel, Die griech. Sakralaltertůmer v Mflllers Handbuch v., str. 147, kde i ostatní literatura jest uvedena. ^ Cfe. Zfltlimlonikos viz Isthmické hry. Zflthmos (řcc. Šíje zemská, převlaka) na- zývala se ve starověku obecně Korinthská šije mezi zátokou Sarónskou a Korinthskou, spojující Střední Řecko s Peloponnésem. Jest prostoupena srázným, 79 m vysokým hřbetem na jihozápadě v pobřežní rovinku přecháze- jícím, kde stával' chrám Poseidonův a sla- vily se hry isthmické; severně byl »Diolkos€, t. 1. vlečná dráha, po které se zboží i menší lodi přepravovaly do zálivu Sarónského. Již Periandros korínthský chtěl I. prokopati, ale myšlénka jeho provedena byla z části teprve Neronem, který dal zjistiti směr a spád, avšak díla nedokonal. R. 1881 ustavila se společ- nost, která uživši směru Neronova I. proko- pala; průplav byl 6. «rp. 1893 slavnostně ote- vřen a plavbě odevzdán. Zflthmiui (lat.), z řec. la&iíóg, zemská úžina, převlaka, též okřídlí; po výtce šíje Ko- rinthská (viz Isthmos). 832 Isthuanfius — Istrie (horopis). I. zove se též správní obvod v Egypte ve výměře 6238 km^ po obou stranách Suez- ského průplavu. Vzdélané půdy jest 2762 km^, obyvatel 32.247 (1882), z nichž jest 8193 ci- zinců a 234 Beduínů. Správní obvod I. délí se na 2 guvernérství (port-saídské s 21.296 ob. a suezské s 10.951 ob.) a na 6 distriktů. Hlavní město Port Saíd. I. v anatomii viz Fauces a Hltan. Zflfhiuuaifliui viz Istvánffy Miklós. Zstib viz Štip. Zfltle, vlákna listů různých ananasovitých rostlin, zejména karatasu {Bromelia silvestris W.). Vlákna tato zbaví se na zvláštním stroji šťavnatých součástí, načež se perou v horké vodě sé sodou a suší se na vzduchu. Užívá se jich jako surrogátu v kartáčnictví, nebo spřádají se ve tvar tyčinek za náhradu ko- stice při výrobě šněrovaček. Hlavně se i. spracovává ve státech mexických. Zstmo viz Panama. Zstobnoje: 1) I, osada v ruské gub. kur- ské Újezdě starooskolském při pramenech ř. Orlika s 3666 oby v. — 2) I., též Istoben- skoje, Stěbenka, osada v gub. voroněžské Újezdě nižněděvickém při údolí kulmenském s 6973 oby v., kteří provozují hlavně orbu, a s farní školou. Zstomin: 1) I. Vladimír Ivanovic, ad- mirál rus. (t 1855^, vzdělav se v námořnické škole přidělen byl k eskadře na Středozem- ním moři a účastnil se navarinské bitvy. Při bitvě sinopské (30. list. 1853) velel korábu >Paříž« a při obležení Sevastopole náležel k předním jeho obhájcům. Zde 7. břcz. 1855 též padl. 2) I. Fedor Michajlovič, ethnograf rus. (* 1856 v Archangelsku), vzdělal se na pctrohr. universitě a r. 1883 stal se tajemníkem ethno- grafického, oddělení při pctrohr. spolku země- pisném. Účastniv se vědeckých výprav do archangelské gub. (1884) a clo kraje pečor- ského (1889 a 1890] přidělen byl též k ex- pedici, jež vypravena byla na útraty carovy do se v. gubernií, aby zde sbírala národní písně (1886 a 1890). Vydal: Toničeskaja téo- rija v slavjauskom národ, tvorčestvé (»Sbor- ník« žáků V. Lamanského, 1883); Poje\dka v jPeČorskij kraj (»Izvčstija€ zcmtp. spolku, 1890); Etnografičeskoje i\učenije Pečorskago kraja (>Trudy« VIII. sjezdu přírodozpytců, 1890); O religio^nom sostnjaniji Pečorskago kraja (»Cerkovnyja Vědomosti*, 1890—91); Pričitanija i placi Olonéckoj i Archangeljskoj gub. (>Živaja Starina«, 1892) a konečně Pésni ruskago národa, sobrannyja v gub. Archangelj' skoj i Oloněc. (Petrohr., 1894, nápěvy napsal G. Ďutš). Cenné pokyny a zprávy obsahují též jeho recense v »Žurnále« ministerstva nár. osvěty, jako o práci Golochvastova (Zá- kony národ, russkago sticha, 1855); J. Roma- nova (Bělorusskij sborník, 1886), P. Šejna (Materiály dlja izučenija Sěv.-Zap. kraja, 1888) a N. Palcikova (Kresťjanskija pěsni Ufinskoj gub.). Zstrandža-da^, horská krajina turecká ve vilájetu edirnském při břehu Černého moře, nazvaná dle vsi Istrandže na jihových. svahu i-u. Nejvyšší hora Majada-dag dosahuje 1035 m. Zfltres [istrj, hl. m. kantonu v arrond. Aix franc. dep. Bouches-du-Rhóne, při jezírku L'Olivier, s kterým souvisí Etang de Berrc, na žel. trati Avignon-Cavaillon-Marseille, má značnou výrobu mořské soli a sody, chov dobytka, pěstění ovoce a 2277, jako obec 3405 ob. (1891). — Kanton má na 262* 16 fcw» ve 4 obcích 7702 ob. Zfltrla, asteroida objevená 8. února 1878 J. Palisou v Pulji. Střední jasnost v opposici 12*6, průměr v km 36, označení <7n. G$. dlstria Dora viz Dora ďlstria. Zstrlanin viz Konsul Štěpán. Zfltrle,markrabství říše Rakousko-Uherskc, náleží politicky do Přímoří rak.- illyrského a rozkládá se na sev.-vých. straně Jaderského moře mezi 44® 27' a 45® 45' s. á. a 13® 40' a 14® 50' v. d. Jest to poloostrov podoby troj- úhelníku, jehož základna připíná se k p';v- nině, pak ostrovy ve Kvarneru, z nichž jsou největší Čres, Krk a Losin. Na sever hraničí 1. s Goricí a Krajinou, na východ s Rjekou a Chorvatskem; mořský břeh obnáší 365 ^"i bez ostrovů. S ostrovy má I. 4941-5 kmr. Horopis. I., jejíž průměrná výška obnáší 190 m, jest z větší části hornatá, takŽe vlast- ních nížin ani není. Sklání se od gorického a krajinského Krasu směrem k jihu a k jiho- západu a pokrývají ji nesčetné kamenité hře- beny, jež přerývají hluboké rokle, podobné vlnám zkamenělého moře. S Učky, nejvyšší hory I., lze spatřiti celou l-ii jako kamenitou poušť, ve které jsou údolí řek jako oasy roz- děleny. Pohoří prostírají se od jihových. smě- rem k sev.-záp. a stávají se ve směru tom stále nižšími Na straně jihových. zdvihá so skupina Učky (1396 m), spadající srázně do moře. Celý poloostrov níží se od scv. k jihu. Sev.-vých. čásť poloostrova jest vysoká ro- vina, která směrem k jihu se snižuje a zove se Vysoká I. nebo Čičarije. Krajina ta sklání se příkře ku Střední l-ii, která se různí od Čičarije půdou a oblejšími tvary vysočin. Hlavní horské hřebeny spojují se s příčnými hřbety a zavírají vykotlené doliny, takže se celá i. podobá veliké síti. Čičarije jest nej- pustější krajinou I., bez lesů, a pouze jedno- tlivé skupiny dubů a jalovcové keře pořídku pokrývají kamenitou, šedou a bílou půdu, od které se odráží slunce, takŽe krajina ta prá- vem se zove Bílou l-ií; Čičarije, ve které není ani jediné tekoucí vody, prostírá se 500 až 600 m n. m. od hranice gorické ku Rjece a sice 15 km na šířku a 57 km zdéli; pravá to kamenitá poušť. Dlouhé hřbety dělí Čiča- riji na tři tcrassy. Holý kámen jest tisíce- rým způsobem a vlivy atmosférickými roze- rván a rozpukán a úskalí zdvihají se jako ostré hroty. V prohloubených dolinách shro- mažďuje se naplavcná červená země, kterou sem voda zanáší. Chudobné obyvatelstvo to- hoto pásu plodné půdy uprostřed kamenité pustiny pilně pracuje na obdělání jejím. — Na úpatí bílé I. počíná Žlutá I., jejíž půda Istrie (geologie, vodopis) 833 skládá se z červeného pískovce (tassello). Z to- hoto tvoří se žlutá a žlutočervená země, ve které si toky vybrázdily hlaboká koryta. Střed, výška žluté I. obnáší 285—380 m a pokrývají ji zaoblené vrcholky. Kde se objevuje vápe- nec, jest půda holá. Na kamenitých výšinách nacházejí se od pradávna lidské osady a pod nimi vyvinula se v rovnějších krajinách z roz- mělnéného pískovce plodná pole. Ve žluté l-ii nacházejí se rozsáhlé travnaté prostory, pole, ano i celé lesVt jako na př. kolem Buzeta a Pažina. V hlubokých korytech vinou se po- toky a na mírných svazích prostírají se pole a vinohrady. U Dragučc jest nejdůležitější úvodí I., odtud táhne se směrem k jihozápadu dosti široká dolina Dragy s travnatými břehy. Potok Fojbica připomíná na krajiny alpské. Žlutá I. sahá až k Pažinu. Odtud se rozkládá směrem k jihu červená I. Zde jsou pohoří nízká, zřídka přes 300 m, ponejvíce nižší než 100 m; doliny jsou rovinaté a plodná červená země skýtá obyvatelstvu jakýsi blahobyt. Pás žluté I. sáhá až ku břehu vých. I., kde setkává se země bílá a Červená. Geologie. I. jest v ohledu geologickém země mladá; skládá se téměř celá z útvaru křídového, třetihomího a z alluvia, při čemž její geologická soustava jest velmi jedno- duchá. Na polouostrové a na ostrovech za- ujímá křída největší prostor, vedle ní pak útvar třetihorní Přes ostrov Krk táhnou se tři rovnoběžné pruhy třetihorní od jihový- chodu k severozápadu a pokračují jako dosti Široký pás podél hranice kraňské přes Klane kolem Rjeky k Terstu. Odtud prostírá se útvar třetihorní v kompaktní masse od Pirana přes Pažin k Fianoné, kdež končí přerušen jsa jiŽ křídou při ústí Raše. Křída vniká do massy této Širokým zářezem u Kastva a sáhá ke Kozinu blíže Terstu. K jihu od čáry Piran- Pazin-Raša převládá výjimečně křída, kterou přerušuji pouze nepatrné alluviálni vrstvy podél řeky. Ostrov Čres skládá se téměř celý z křídy a na ostrově Losini převládá útvar třetihorní. Geologické sestavení podmíněno jest značně hydrografickými poměry. Křídový vápenec jest velmi zvětralý a vsakuje vodu tak, Že se potoky pouze tam vyvinuly, kde tvoří podklaa tvrdší třetihorní, numulitní vá- penec a pískovec (flysch). Hlavní kameniny v l-íi jsou vápenec, eocénský pískovec- a místy i slin. Křídový vápenec jest {>oněkud bělejší nežli šedý vápenec třetihorní, který rovněž jest tvrdý, ale vegetace iest na obou stejná. Křídový vápenec provází Červená, křemenitá země — terra rossa— -, o které někteří tvrdí, že jest residuum zvětralého vápence, druzí pak, že jest vzhledem ku své křemičité pří- sadě samostatným minerálem. Terra rossa není všude stejně rozdělena; drží se ve hlu- binách a v nižších polohách, tak Že vyšší iiory, jako na př. Slavnik a Planik, jsou jí zcela prosty. Křída objevuje se až do nejvyšších v^^šin a Učka (Monte Maggiore, 1396 m) jest složena z křídového vápence. Názvy >červenác a >bilá« I., kterých se ča- sto užívá, lze pokládati za správné pouze- cum OitSv Slovnik Naueoý, sv. XII. 93'8 1897. granosalis. Terra rossa jest červená poUsetám, kde jest právě prokopána, a sivohnědý písko- vec (ílysch). který zaujímá dosti prostoru, není také bílý. Téměř bílý jeví se křídový vápenec v jiíním kraji, kde jest vypálen sil- ným sluncem. Pravý opak činí temně hnědý, pahorkovitý pískovec, na kterém se vegetace o mnoho lépe rozvíjí a tvoří souvislé lesy se světlým holým vápencem. Pískovec skládá se z měické,. železem promíáené kameniny s jilo- vitými a neplodnými slínovými vrstvami. Vlaši jej jmenují macegno nebo tassello, Slované pak iovdan, kterýž jest totožný se švýcarským >flyschemc. Isterský ílysch počíná úzkým pru- hem u Terstu a šíři se ve vrstvách stále šir- ších severní l-ií k Bují a k jezeru Čepičskému na jih. Tyto vrstvy pískovce vroubí vápno eocenu, které jest nejmocnější v Čičariji a trčí z pískovce místy v podobě útesů, jež jme- nují >griže« a jeŽ ve křídě na př. kolem sv. Martina u Labma jako jednotlivé ostrovy se objevují. Zvětralý vápenec a pískovec tvoří isterskou naplaveninu. Geoloeický pohyb půdy v l-ii trvá dosud a recentní lastury, které se nacházejí v křemičité půdě (terra rossa) u Pul je 30 m nad hladinou mořskou, podávají jasné svědectví o tonň, Že se I. v nejmladší době geologické ještě značně zvýšila. Západní I. vy- kazuje množství zkameněhn velikých ssavců, jinak pak hlavně živočichů bezpátcřnatých (mořské ježky a zoofyty). Ryby a ještčri na- cházejí se poskrovnu. Numulitní vrstvy kolem Buzetu a Nogly vyznačují se krásnými zkame- nělinami na př. velikého rejnoka. Poločerné kamenné uhlí bez lignitních pří- sad tvoří dosti značné vrstvy, které sáhají od Lipice k Terstu- přes Roču u Buzeta k Buj i na západ, dále na jih přes Pažin, Pičan, Kršan, Labin a Rabac k Folju na ostrově Krku. Uhlí tvoří žíly 14—50 cm silné, které u Karpana při ústí Kaše jsou až na 1 m mocné. Vodopis. Nloře jest asi 40 km kolem po- břeží na 60—65 m hluboké. Výška příboje obnáší 0-3-2 m a mění se podle panujících větrů. Nejnižší odboj spadá do února a nejvyšší příboj do září. Mořský proud teče podle břehu od jihu k severu a obrací se od Terstu k Benátkám. Ve Kvameru jest také protiproud, který jest v kanálech mezi ostrovy oosti prudký. Ježto však nesáhá hlouběji nežli 7—8 m, zdržují jej větry dosti snadno a obracejí jej z jeho toku na stranu. Isterský břeh jest nižší nežli břehy kraské, příznivější a mnohem více rozčleněný nežli ostatní břehy Krasu, při čemž úzké zálivy, podobající se fjordům, sáhají hluboko do pevné země. Severní břeh jest dobře rozčleněn a mnohé ostrovy se zde spojily s pevnou zemí (Kopar, Izola, ťiran). Památné jsou zálivy Milj- ský, Koparský a Piranský. Mvs Zalborna (Sal- vore) jest nejzápadnější bod U na kterém stojí maják. K*jihu od Umaga jest břeh veskrze plochý. Jižně od Poreče provázejí břeh skalnaté ostrůvky. Zde jest zaříznut záliv Leme, široký 1—1-5 km, 12 km má až ke Kanfanaru. Jižné od 45" dělí Fazanský průplav ostrovy Bri- lonské, které chrání vchod do zátoky Pulj- 55 834 Istrie (podnebí). ské, od pobře2{. K jihu od Pulje stává se břeh stále nižší aŽ k nejjižnějšímu před- hoři I. Kamenjaku (Promontore). Pulj, která jest hlavním vojenským přístavem Rakousko- uherského mocnářství, s mocnými pevnostmi a arsenálem, nachází se v nejzazsím konci zálivu 5 km dlouhého, který jest v nejužším místě pouze 450 m široký. Před polouostro- vem Kamenjakem 8 km dlouhým a úzk^m na- chází se na malém ostrůvku Poreru velmi dů- ležitý, 34 m vysoký maják. Odtud zahýbá se istersk^ břeh rovnou k severu, pln jsa malých, ale dobrých zátok. Medulinský záliv jest pln mělčin a úskalí a proto málo navštěvován. Rašský záliv jest 16 km dl.; ve starověku byla zde hranice Ltburnie a I. Od Černého mysu k severu stává se břeh stále strmějším a vege- tace stále slabší. Zálivy jsou: Marinin, Dlouný a Rabac. Plominský prostranný záliv není před bouřemi jistý. U Plomina počíná průplav Farazinský a moře jest zde tak hluboké, že lodi mohou téměř u břehu přistáti. Dále ná- sledují záliv Ický, Lovranský a Voloscký, po- tom Frilucký blíže Rjeky. Kvarnerský záliv (ji- nak Černý roh) dělí četné ostrovy na tyto průplavy: mezi Čresem a l-ií jest průplav Fara- zinský 4'5 km široký, mezi Čresem a Krkem průplav Střední, vedoucí k jihu do Kvarne- rolu. Záliv Puntakrišský jest mezi Čresem a Losini. Průplav di Mal tempo dČli Krek od břehu chorvatského. Jako v l-ii, tak i na ostrovech jest dostatečný počet dobrých pří- stavů. jezer I. nemá nazbyt. Pod Učkou jest 8 km* veliké, močálovité, až na 4 m hluboké jezero Čepiéské, 24 m nad mořem; na Čresu jest jezero Vranské 18 km dl. a na Krku malá je- zera Ponikve a Jezero. Na potoky jest I. také dosti chudá, nebof mnoho vody tratí se ve vápeníte půdě a mnohé potoky ztrácejí se v podzemních jeskyních a vycházejí do moře jaKo podmořské prameny. Tak se tratí Foj- bíca ve velikolepém jícnu u Pažina a neví se, kde opět vychází. Hlavní řeky jsou: Mima, RaŠa, Dragonja a Rižana. Isterské řeky jsou krátké a maií málo vody, proto nejsou pro obchod niiak důležitý, kromě při ústí, kde tvoří dlouné a úzké zálivy. Mirna jest 45 km dlouhá a jest na svém dolním toku na 13 km splavna. Rasa jest 22 km dl. a jest ve spojení s jezerem Čepicským. Dragon ja jest 30 iirm dl. a padá u Pirana do moře, s kterým ji spojuje umělý průkop sv. Oldřicha. V rozkošné do- lině Řižany, která se ústí u Kopru, rozvinul se dosti živý průmysl. — Minerálních vřídel a teplic má I. velmi málo. Poblíž Motovuna jest sírnaté 38^ C teplé vřídlo sv. Štěpná a u Izoly slabý minerální pramen 17^ C. Tím důležitější jsou mořské lázně, které svým neobyčejně příznivým podnebím vábí hosty se všech stran světa. Na isterském břehu nachází se v pře- krásné krajině uprostřed vavřínových lesu na úpatí Učky světoznámá Opatíe a uprostřed korálovýcn polypů nacházejí se v zálivu Pi- ranském mořské lázně Porto Rose. Podnebí. Podnebí I. jest vlahé, při tom příznivé i lidem. Celá země spadá do roční prům. teploty od 14*'C, t. j. v l-ii jest tak teplo jako na př. v Cařihradě mnohem jižněji položeném. Rozhraní letní a zimní tempera- tury závisí na dvou hlavních faktorech. V zimě činí bóra zvláště vyšší krajiny a Čičariji velmi, chladnými a v létě holé vápeníte kamení, které pohlcuje každou srážku, rozmnožuje žá- rem svým ještě více úpal. Temperatura se v l-ii rovněž i v létě velmi náhle mění, nebof bóra přináší tak chladný vzduch, Že se během 12 hodin může temperatura o 8^16^ C snížiti. Není-li bóry, počíná zima kolem vánoc, ale v Opati ji lze viděti i o nový rok kvetoucí růže bez všeliké ochrany. Sníh a led jsou na jihozápadě od Čičarije, která se Žalostně vy- jímá nejen svou neplodnou půdou, ale i pod- nebím drsným, pouze výjimečnými zjevy. Ony kraje, jež IJčka chrání před bórou, jsou pra- vými klimatickými oasami a cestovatel může v zimě z ledu a sněhu, jenž pokrývá alpské krajiny, za několik hodin po železné dráze dostilinouti bujnou zelenou zahradu, prostí- rající se od Volosky až do So vraný a Iky. Převládá-li jižní vítr, vznikají zvláště kolem Pulje zimnice, které však nejsou právě ne- bezpečny. V únoru často již počíná nový ži- vot Flory, který však přece pak trpí bórou, jež může zimu až do dubna prodloužiti. Tu nadchází počasí deštivé, a sice v měs. květnu, a pak veliký úpal. jenž trvá do pozdní jeseně. Modré nebe a průzračný vzduch připomínají nám přírodu řeckou. V září a říjnu jest bóra řídká, proměny jsou nepatrné a rostlinstvu se nejlépe daří. Roční aoby jsou ve vnitřní l-ii a v části jižní přesněji omezeny neŽli v kra- jinách severozápadních. ČiČarije má ve sku- tečnosti pouze tři doby roČní, neboC íaro bývá často velmi krátké; zima tu trvá od listopadu do dubna, přináší mnoho sněhu a teploměr klesá i na 10* C pod nullu. V nižších krajinách jest zima mírná a zvláště přímoří má pod- nebí příznivé. Teplota střední obnáší v Pul ji 14»C, nejmenší — 8'4*, největší 34-8'; v Losini 17*2^ nejmenší —10* a největší 36* C Srážek přibývá od jihozápadu k severovýchodu a jsou nejznačnější na kraských výšinách. Pulje má 949 mm, Piran 1060 mm stÚek. Nejvydatněišt jsou srážky v zimě (60%) a penoda d^té trvá od říina do prosince; nejméně srážek vykazuje doba od února do července. Ježto se v červenci 3'8 mm vody vypaří, jest rost- linstvo v létě jako vyprahlé. Střední tlak vzduchu obnáší na sever, pobřeží 761*5 mm, k jihu tlaku ubývá. V přímořských krajinách mění se počasí podle větrů, z nichž převládá bóra a vÝchod&i vítr {t^oČnjak-levante), Bóra má různé směry, které jsou závislé na kon- figuraci půdy. Ona věje od sev.-sev.-východu. od sev.-výcnodu a od východního severo- vý- chodu. Bóra přerušuje Často ve vysokých krajinách každou kommunikaci a zvláště v zá- livech, jež se otvírají k moři, vane tak silné. Že převrhuje i těžké naložené vozy. Bóra činí i plavbu ve Kvarneru velmi nebezpečnou a z nenadání vyráží mocnými údery (reffoU), které trhají plachty, lámou stěžně a nejsil- nější pně vyvracejí. V létě bývá bóra řídká Istrie (flora, zvířena, obyvatelstvo). 835 9 trvá pouze dva nebo tři dny, v zimé 9 — 15 dní. Bóra čistí oblohu a činí vzduch zdravým a suchým, který však přece škodí chorým na ph'ce. Bóru vy střídává vítr jihovýchodní, který přináší vzduch mírný a moře silně vzdouvá; i v zimě zvyšuje teplotu na 15^ C, ale na člo- věka působí tísnivým dojmem. Na jaře a v létě duje často pravý jih (ostro) a jihozápadník (libeccio), který vrhá pěnu mořskou na 35 m vysoko na břeh. Méně významné isou vítr severozápadní (maestral) a severní (sjevemikf tramontana), nemajíce veliké síly. Flora. Na malém prostora isterského polo- ostrova shromáždila se bohatá a zvláštníkvě- tena. Na sev. konci stýká se flora alpská a baltická s pontskou, která vládne v nitru země, a středozemskoq, jež zaujíiná jižní díl poloostrova a jeho pobřeží. Mimo^ to existuje páté rostlinné úéemí, které možno nazvati »kraskou florou*, nebo, jak ji Pospíchal, nej- novější badatel isterského rostlinstva, nazývá, »neutrálnou florou*. Od julských Alp zablou- dil malý počet rostlin alpských na vápenitou půdu sev. I. Právě tak zaujímá baltická flora pouze neznačnou čásť sev. I. v dolině Rjeky. Pontská flora zaujímá přes polovici celého prostoru, ačkoliv je i tu počet rostlin dosti malý, jelikož právě směrem k východu, odkud flora ta má svůj vznik, vysoké hory jí vstup do I. zabraňují. V Čičariji rozvinula se pontská flora nejlépe, sem také spadají Serratula ra- Jiata, Crepis rigida, Opoponax, Delphinium fis- sum, Edraianthus, V l-ii samé nalézá se Car- pinus hetulus, Carpinus orientalis, Cotylus avellana, Cotylus columa, Fagus silvatica^ Quercus pedunculata a zřídka Quercus hirď ana Vukotinovič, Quercus croatica Vukot, Quercus Cerris atd. Vedle uvedených rostlin nacházejí se v l-ii i byliny, které rostou záro- veň i ve střední Evropě. Středozemská flora jde po 45^ s. š., podél pobřeží jeŠtě dále k se- veru. Význačné pro ni jsou vždy zelené >ma- kije«, které pouze kolem Pulje skutečně roz- kvétají. Rostliny, jež tvoří »makije«, šíří se jediné na severozáp. konci I. a na isterském pobřeží k Rasi. Sem patří Bojeania, Micro- nteria, Crucianella^ Scahiosa multiseta, Hjrosď amus aibuSf Cyclamen repandum, Melica Ma- fnoiii, Lychnis coronaria. Nejsilnější rostliny JSOU lnula graveolens, Orchis papiHonacea, Ane' mone stellata, Lathyrus anuus, které sáhají až do Salvore, a Beltevalia, která v Itálii pouze jižně od Florencie se daří, nachází se u Pi- rana. Neutrální flora obmezuje se hlavně na bílou l-ii. Toto pásmo nerůzní se pouze do- statečným počtem endemických druhů, ale i tím, že v něm rostliny baltického území a střední Evropy přijímají zvláštní podoby, tak že se vzhledem k tomu mohou zařaditi ve zvláštní druhy. Tak zastupuje Carpinus betu- tus v teplých krajinách C. duinensis; Capsellu bursu pastoris zastupuje C. robella. Od ame- rické agavy na Brijonských ostrovech až k buku, který sáhá aŽ k vrcholkům UČky, zastoupeny jsou v l-ii všechny rody a druhy flory jihocvropské. Oliva roste v celé střední a jižní l-ii a sáhá od pobřeží až k Terstu a Rjece. Kaštan, vavřín a oliva nalézají se na UČce do výše 300 m, do 500 m sáhají různé druhy dubů a ještě výše buky. Myrta pro- spívá zároveň s vavřínem na Bnjonských ostrovech a vedle dubu korkového čili plutu {Quercus suber) kolem Pulje. Nejrozšířenější strom jest duo (Quercus ilex i cerris), po něm jilm, buk, habr {Carpinus betulus), jasan (Fra- jnnii5), javor, potom jalovec (Juntpems commu- nis). v nížinách rostou topoly a vrby. Mo- ruše, cypřiše, akacie a platany aaří se výborně, plamének bílý (Clematis vitalba) bujně %de roste, vyjímaje vápeníte výšiny. Z ovocných stromů nejobyčejnější jest ořech, mandlovník a líska {Corylus avellana), řidší jest kaštan. Dobře se daří hrušni, jabloni, třešni, slívám, meruňkám (Prunus armeniaca), broskvím, révě a sniokvím. Vedle obyčejné středoevropské zeleniny daří se i artišoky, mořena {Rubia peregriua) a pravý šafrán (Crocus sativus), Střemcha bobková (Prunus laurocerasus) daří se kolem Pulje, rovněž mastika, která dává známou pryskyřici. U moře rostou různé řasy. Zvířena I. jest celkem středoevropská. Di- voké zvěře má I. dosti málo. Vlci a medvědi objevují se někdy v Čičariji, jinak jsou zde jezevci, zajíci, veverky, liŠky a kuny. Z divo- kých ptáků dlužno zaznamenati mnoho ho- lubů, koroptví a křepelek, které přicházejí na své pouti k jihu do I.; dále jsou zde sluky. Divoké kachny, čápi a jiní vodní ptáci shro- mažd\iií se v zimě na jezeře Čepičském a po- dél řek. V čase stěhování přilétají ptáci se všech stran světa do I. a lov na ně jest velmi vydatný. Bohatá jest zvířena isterská zvláště korýši a rybami mořskými. Podél východního pobřeží jest ryb na 100 druhů, z kterých jsou nejdůležitější tuňák {Tliynnus) a sardele; nejušlechtilejší jsou makrela (scombro), luben rdruh štiky, brancin), ploska {stoje) a štipák \barbont). Cancar norvegicus nachází se zvláště kolem Čresu. Mořských hub nachází se něco málo u Pulje. Obyvatelstvo. V l-ii obývají pomíšeni mezi sebou Slované, Romani a Němci. Slované jsou Chorvaté a Slovinci a dělí je dolina Uraganje. Slovinci v sev*-vých. l-ii jmenují se Brk 1 ni. Kolem Buzetu bydlí kajkavští Fu- čkové. Territoriální hranici mezi Chorvaty a Italy nelze přesně naznačiti. Chorvaté zaují- mají 4400 km\ V l-ii převládá čakavština (na ostrovech mluví ca) a ikavŠtina, v západní části pak štokavština. Italský jazyk panuje zvláště v záp. přímoří a po městech. Čiči odvozují svůj původ od Rumunův a mluví z části ještě posud rumunsky. Vlaši ArbanaŠi na jih Raše jsou dalmatští Chorvaté. R. 1890 bylo 44.418 Slovinců, 140.713 Srbo-Chorvatů, 118.027 Italů a 5004 Němci. Hlavní města jsou; Pulj 26.742 (1890), Rovinj 9662, Kopar 8191, Piran 7724, Vodnjan 5087, Losin Malá 4928, Izola 4896, Čres 4645, Mile 3357, Buje 2728, Poreč 2686, Labin 2404, Punat 2120, Baška 2058, Pažin 1792, Opatie 1192, Voloska 1118. V městech více než 2000 oby v. čítají- cích obývalo 23-8Vo všeho obyvatelstva, jehož čítá se na 320.000 duší. V l-ii přichází 9229 836 Istrie (hospodářství). Žen na 1000 mužů. Relativní obyvatelstvo obnáší 64 na 1 km*; piranský kraj jest oby- dlen nejvíce ťl73'6 na 1 km*), Čres nejslaběji (24*6 na 1 /rm*). Vzrůst obyvatelstva jest dosti značný» neboC r. 1857 byl poČet duší v l-ii pouze 230.328. Svatby se pořádají oboustranně pozdě; největší počet nevěst jest mezi 20—30, ženichů mezi 24—30. rokem. Jak obyvatel I, jest v životě šetrný, tak i jeha kroj jest dosti jednoduchý, v barvách tmavých. Ostrované rádi se oblékají zvláště do černých krojů; zcela bílý plátěný oděv v l-ii nelze spatřiti. Čičové nosí v létě i v zimě hnědé pláště z tlustého sukna, které se po* dobají hábitům františkánským, a svojí neči- stotou a špinavými příbytky rozeznávají se od ostatních obyvatelů, kteří přes svou chu- dobu velmi si hledí čistoty. Stavení jsou spořádaná, z kamene zděná, ale zvláště v sev. krajinách velmi chudobně zařízená, často bez oken a komínů. Ve své kamenité půdě k šetrno- sti jsa nucen, žije obyvatel I. velmi střídmě, proto jest pijáctví a marnivé hodování téměř neznámo, itárod jest čilý a zdravý a těla ne právě silného, ale souměrně vyrostlého. Ostro- vané zvláště se liší hezkou, malou nohou a rukou. Obyvatelé I. jsou velmi pobožní a hledí přísně na mravnost, byt i vzdělanost byla na dosti nízkém stupni, neboC analfabetů počítá se přes 70 Vo^ Nemanželské porody jsou velmi řídký; bylo jich r* 1892 2-667o ^ novoroze- ných a z těchto bylo později 2-197o legitimo- váno. Obyvatele I. zdobí některé předností: jest pracovitý, opravdový a střízlivý, přívětivý vůči cizincům a mírumilovný mezi svými, poslušen oproti svým představeným a věren svému jazyku. Jest vytrvalý v práci a povahy velmi konservativné, tak že k novotám, třeba byly právě prospěšný, dosti těžko přistupuje. Zemi svoji miluje vřele a velmi nerad se stěhuje do cizích krajů. Hospodářství. Zemědělství jest v l-ii ještě na nízkém stupni, ale mohlo by se vzhledem k poměrům přírodním značně povznésti. Po- kroku brání s jedné strany suchá a neplodná půda, s druhé pak nedostatek racionálního vzdělávání půdy, I. má pouze 6l7o plodné půdy. Nejlepší půda, která se pilně vzdělává, nachází se na západě I., zvláště kolem Kopru a Pulje, nejslabší jest půda kolem Pažinu, Volosky a na ostrovech. Z plodné půdy za- ujímala r. 1895 omice 58*589 *«, louky 33823 ha, vinohrady 43.736 Aa; 15.311 /ra bylo osázeno kaštanem, olivou a moruši. Pastviny vykazují 158.340 /la-, lesy 165.349 ha. Hlavní obilniny jsou pšenice, leČmen, žito, oves a kukuřice. Jeden ha dává průměrně 6*6 q pšenice, 4*3 q oleje, 11'3 hl vína. Nejdůležitější přírodninou I. jest víno, ačkoliv polovina vmohradů posti- žena fylloxerou, a r. 1895 vytěženo 325.346 hl; po té olej (21,376 f). Olivové sady zaujímají 8334 ha, PokUd se týče hodnoty agrárních produktů, byla r. 1895 průměrná cena pše- nice 6-79 zl., ječmene 302 zl., žita 4*22 zl., ovsa 3*68 za 1 hl. T. r. obnášela sklizeň obil* nin 148.797 q, kukuřice 141.830 q, bramborů 93.077 q. Méně závažné pol. plodiny jsou hrách a čočka (10.219 hl\ fazole a bob (15.705 hí), dále pohanka, řepa a zelí. O pokrok rolnictví stará se >Societá agra- Ha istrianac již od r. 1868, ale ježto nemá mnoho členů, jest její úspěch dosti slabý. O rozdílení bezplatného semene a vzorného rolnického nářadí, dále o odměny za dobré obdělávání polí, za umělé hnojení a za nej- lepší polní výrobky pečuje c. k. ministerstvo orby, aby rolníky pokud možno přimělo k nejlepšímu obdělávání jich polí. Ježto jest víno nejdůležitějším rolnickým produktem I., přihlíží se nyní k osvěžení vinohradů, které jsou postiženy révokazem, a sice vysazováním keřů amerických. Kdežto sklizen vína jest dosti značná, přece není sklepní manipulace dostatečné vyvinuta, tak že vinařství jest i nyní ještě na dosti nízkém stupni. Nej- ušlechtilejší víno jest malvaz, hl za 70—80 zl. ; reforské stojí 18—30 zl. za hl. Nejlacinější jest víno na Čresu a Losini a sice /u za 11 zl. Ani oliva nepěstuje se tak pečlivé, jak by toho vyžadovala potřeba, a množství její roční sklizně jest velmi rozličné (r. 1871 pouze 4763 a r. 1874 20.739 q). Oliva se sází buď v celých lesích anebo také po vinohradech; nejlépe se daří kolem Rovinje, Pirana a na Čresu. Kromě státních lesů v l-ii lesnictví téměř není. Převeliký vývoz dříví do Terstu a Benátek zničil z veliké tísti lesy a o zalo- žení nových nikdo se nestaral. Krásných bu- kových lesů jest ještě dnes podél kraňské hranice* kde se vyrábí dřevěné uhlí a dužiny. V podgrajském kraji a kolem Buzeta jsou rovněž Krásné lesy. Nejvíce lesů jest v okresu losiňském ^227o), nejméně v koparském (9*9 Vo)- V posledních létech (od r. 1886) počalo se pracovati o zalesnění isterského Krasu, avšak, jak se zdá, doposud s úspěchem dosti slabým. Chov dobytka jest v l-ii na nízkém stupni. V isterském hospodářství jest něco kusů do- bytka vepřového a oslů, kdežto větší hospo- dáři chovají i voly. Ježto se o píci špatně pečuje ^ani vody nebývá často dosti), jest do- mácí zvířena slabá. Následkem toho často se zpozdí včasné obdělávání polí, pro která není aiii řádného hnojiva. Ani chov ovcí nepokra- čuje, nebof se o plemenění málo dbá a ovce bývají i v zimě bez přístřeší. Přes ostré zá- kazy chovají obyvatelé I. přece dosti koz» nebof dávají bez veliké péče hojného mléka. Koní nachází se v l-ii velmi málo a o chov jich nikdo se nestará. JedinÝ Krk má dobré koně. Celkem domácího dobytka jest velmi málo ; na 1 km* připadá pouze 20*8 kusů. Po- sledně napočteno v celé l-ii 3369 koní, hov. dobytka 51.645 kusů, 1847 mezků, 15.088 oslů, 244.504 ovcí a 29.486 kusů dobytka vepřo- vého. Dosti pečlivě chová se drůbiež a to kro- cani a slepice. O včelařství nelze ničeho po- dotknouti. V posledních létech možno postříci vlivem vlády jakýsi pokrok. Zařizují se při- pouštěcí stanice s plemennými býky a berany a místa k napájení dobytka. Hcdvabnictví také zvolna pokračuje a kozy trpí se pouze v nej- chudších chatách. Rybolov jest posud slabě rozvinut a spíše upadá, což zavinuje i ta okol- Istrie (bohat. minerální, správa, pooiéry nábož., průmysl, obchod). 837 Í90u podfíieny ilIyrskéniunietropoUtovi vGo- rici. Veliká vétiina obyvatelstva tiláa i ae k vífe fimskp-katolické. Číato jinovírců neni inačné. Kolem Fasany jest 216 lidí fecko- východ ní -fry, kteiH se r. 1658 vystěhovali i Černí nost, íe benátití >foroti< provozuji rybářsť hlavoC jen na hlubokém raofi. Rybářství ví, náSi pouze kolem TOO.DOO ti. roční; mnohé zabrazené rybní nádriky v lálivech jsou nyní napuitěny. BghatitvI minarálni. Hiavni minerální pro- dukt I. jest kamennd uhlí, které se dobová hlavní ve stariím eocénu u Karpana. T£ií se roínč 400.000 g uhlí a vyváií se do Itaiie. Železo nachází se na UČce, ale nedoluie se na né. U Sovinjaka doluje se na siru, u Pulje, Labi na a Rabce vyrábí se hydraulický cement Z okolí Pulje a i Brionských ostrovů vyváží se kfemen do benátských skláren na Muranu. Výtečný stavební kiroen (isterský mramor) nacliáii se na mnohých místech a kámen E ostrovů Brionských na mnohé benátské pa- láce poakyt] stavivo; taktéi nalézá ae něco asfaltu u Hatavuna. Z mofské vody vaří se sůl a nejvCtií solnice (solné ohrady) jsou u Pirana a Kopru. Při vj^ráběni soli jest za- městnáno v letních měsících na SOOO lidi. Roční vÝtěiek činí kolem 900.000 f, které státní erár jako monopol prodává. Krom£ soli nachází se kamenné uhlí u Karpana, kde se kopalo jif v XVII. stol., a jest zde nejdflleži- téjiím minerálním produktem. Zde leií uhlí bezprostředně na vápně a zaujímá prostor T6 km dlouhý a 38 Ion iir. Žily jsou 2—34 cm mocné a některé vrstvy ai na 100 em silné. Koňská dráha, T'2 Jem dlouhá, odválí uhlí do Raáe z dolů, které mají S-68 km koňské dráhy. Správi zcmá. Podle císařského nařízení z 20. 2ce 1868 dílí se I. na 6 okresů (hejt- manství), kdelto Rovinj má svoji vlastní správu. I. sama nemá hlavního města. Terst- ské místodrlitelství jest nejvyiíí politickou vládou také pro l-ii. kdežto v Poreči schází se zemský sněm. Politické okresy, které se opět dílí na 16 okresfl soudních, Jsou: Ko- par, Poreč, Pažin. Pulj, Voloska a Losin. Po- litické obce (poetem 50), které se lovou žu- Íanije, jsou v l-ii co do rozměru velmi veliké, ak na pF. má politický okres Kopar na 824'5 Jem* se 74.755 duiemi pouze pět politických obci nebo zupanijí (katastral. obci 41) s 2 méaty a 116 vše- mi. Zemský sním o 33 členech schází se kaž- dého roku v Poreíi; do řijského sní mu vysflá I. 4 členy. V Terstu jest soud třetí instance a také ředitelství lesů a císař, statkfl; zde jest sídlo ústř. námořní moci, jíž podří- zeny jsou přístavní kapi- tanáty v Rovinji, Pulji a Losini. — Znak I. tvoří zlatá koza a íerve- nými rohy a kopyty v modrém poli (vyobr. č. 1994.). Zemské barvy jsou Hutá, čer- vená, modrá. I^omiry náboÍ*nik*. I. má tfi biskupství; terstiké, porečské a kršské (Veglia), které C. i«j. ženských řádů jest 23. Průmysl. V průmyslu zůstala I. pozadu, teprve v novějll době ukazuje se pozvolný Íiokrok. Hlavni odvětví průmyslu jsou stavby □dí, hedvábnictvl, příprava oleje a vlna. Pře- kážkami úspčíného a velikého průmyslu jsou zvláště nedostatek vodní síly a kapitálu, ne- produktivnost země samé a nedostatek pra- covních sil, ježto obyvatelé I. nejraději ob- dílávají pole. Nejznamenitější lodčnice jsou na Losini, kde se jeitě dnes staví větál dře- věné lodi plachetni (Jedrenjače) po 10—12 kaidého roku v ceně 1,200.000 zl., potom ve Sv. Rochu u Milja, kde >Lloyd* má svoji loděnici, dále u Kopru. Ostatní istrijské lo- děnice, v Piranu, Poreči, Lovraně, Ice, Ve- losce, Crísu a na Veliké Losini, očividné klesají a vyrábějí pouze menií lodice. Nej- důlelitíjil istrijský průmyslový podnik jest c. a k. arsenál v Pulií, ve kterém jest za- městnáno na 1600 dělníků a jeni slouží vo- jenskému námořnictvu. V krajiní koparské soustředil se istrijský průmysl a vyrábějí se zde kromě lodí také jeltě různé tkaniny a vyšívání. Zde jsou stroiírnv, kovárny a mlýny. jinak po celé l-ii není viděti továrny, nepo- čitají-li se mlýny a lisovny oleje. Kolem Vo- losky vyrábí se domácím průmyslem dře- věné iboil, jako nádoby, dužiny, obruče, vesla a j. Dosti důležité odvětví jest hoto- veni konserv. V Izole doválí zvláitnf parník úhoře z benátských lagun, které se rovněž, jako i ruské sardinky, v plechových pouzdrech rozesílají do světa. Konservované luštěniny, pak zvláště švestky z Boany jdou zvlájtí do Anglie, Ameriky a Skandinávie. Veliká to- várna na tabák s 800 pracovníky nachází se v Rovinji. Domácím průmyslem vyrábějí ae v Izole krajky podle benátských vtorů a škola krajkářská napomáhá tomuto prů- myslu. Parních mlýnŮ jest 6 a na Losini jsou také větrníky. V mnohých staveních melou feny mouku na lemovech. Lisy olejně pohánějí koně. Zátky do láhví a jiné předměty z korku yyrábéjí se v továrně v 2a1borně. Sklárna jest pouze jedna v Pi- raně. Hydraulický cement připravuje se na ostrově Sv. Ondřeje u Rovinjc a na mno- hých místech obdělává se kámen, který se odváží do ciziny. Obchod počal v l-ii v posledním čase ná- sledkem konkurrence z Benátek klesati. Kromě Lloydových parníků křiíují v istrijských pří- stavech mnohé místní pamiky soukromníků. Původní zboží jest; víno, olej, sůl, vlna. kůle, kamenné uhlí, tesaný kámen, dřevo, ryby, vavřínové listí a ksftanv jedlé z okolí Vo- losky. Čičové prodávají dřevěné uhlí a s vin- ným octem přicházejí al do Cech, Přiváli se stavivo k lodím, obilí, mouka, sklo, hrnčířské 'ýrobky a módní zboží. 838 Istrie (kommunikace, dějiny). KotnmunIktcI slouží Železnice z Divače do Pulje 123 km dlouhá, vystavěná r. 1876, majici 21 km dl. postranní traC z Kanfanara do Rovinje. Železniční traf Rjeka-Terst pro- chází jen částečně sev. l-ií. Jest přirozeno, že vzhledem k pobřežnímu vývoji mají že- leznice poměrně malou důležitost. Isterské přístavy slouží hlavně kommunikaci místní a světové zboží (káva, cukr, koření a jižní ovoce) přichází do nich přes Terst. Pováechný ob- chodní obrat obnášel r. 1893 pouze 971.894 q dovozu a 2,811.647 q vývozu. Dovoz byl nej- silnější v Pulji (462.199^) a vývoz z Losini (137.754 q). R. 1895 vyřídila pošta na 25 pošt. stanicích 2,374,000 dopisfl a kol 10.000 telegr. od 20 telegrafních úřadů. Dr. říranilovic. Dějiny. První historické zprávy podávají nám r. 230 př. Kr. římské pťameny zazna^ menávajíce, že v l-ii obývali Istrove od Ti- mava k Rasi, Japydové až k Sněžce Lázské a Libumové při zátoce Kvarnerské a na ostrovech. Loupežnictvím svým vyvolali Istro- ve r. 178 před Kr. válku s Římem, kterou mistrně vylíčil Livius a opěval básník Ho- stius; byli poraženi a I. byla při vtělena ku provincii cisalpinské. Římané zabezpečovali panství své zakládáním kolonií a vojenských osad, tak že kromě Aquileie z r. 281 př. Kr. vznikly osady Tergeste a Póla; potlačivše Japydy vystavěli silnici z Tergeste do údolí Mirnv (Quieta) a odtud do Póly a zavedli v celé zemi zřízení římské; venkov rozdělen byl v župy (popult)^ tyto opět v dědiny (vici, pagi), platil daně a desátky, ale při tom ne- požíval žádných práv; kolonie a města měly samostatné zřízení a byly sídly průmyslu a obchodu. R. 50 př. Kr. byli podrobeni Libur- nové, načež vlastní I. byla připojena ke Gallii cisalpinské, Japydia a Libumia ku provincii illyrské. Za válek občanských (44—42) stály země ty na straně republikánské, na dvě léta měl je Antonius a na to Octavianus, který potíačil povstání od repubíikánů vznícené, rozbořil rolu a zavedl přísné řády, za nichž země počala zkvétati obchodem a zeměděl- stvím, tak že I. nazývána byla krásnou za- hradou; vznikala nová města, která okrašlo- vána byla velkolepj^mi stavbami, jako Pietas tulia, kterou Octavianus na místě rozbořené ^oly vystavěl, Colonia Julia (Poreč), Albona. Cissa a j. R. 476 po Kr. připadla I. ku pan- ství Odoakrovu, načež od r. 539 setrvala pod panstvím byzantským v klidu a míru, nebo stěhování se národů germánských málo se ji dotklo; až teprve r. 601 počali se na severu a uvnitř země usazovati Slované. R. 752 zmoc- nil se jí Aistulf, ale již r. 753 byla vrácena Byzantské říši, se kterou zůstala do r. 789, kdy stala se součástí říše Francké. Germánské lenni zřízení, které bylo zavá- děno, rušeni práv a instituci městských, lou- pežné nájezdy Saracenů, Neretvanů i Chor- vatů ničily znenáhla zemi, a proto nebylo divu, že se r. 898 obrátily ostrovy k republice Benátské a že zavázaly se za poskytnutou pomoc platiti roční poplatek; přikladu toho následovala též mnohá přístavní města, vstu- povala s Benátkami ve zvláštní smlouvy, tak že tím živel italský zvláště v městech po- břežních byl značně utvrzován. R. 952 stala se I. částí marky furlanské pod vrchní sprá- vou bavorskou, r. 976 dána byla od Otty II. pod správu korutanskou a pozaěji byla udě- lena lénem hrabatům Adalbertu a Jindřichu z Eppensteina, r. 1120 rodu Sponnheimskému ar. 1175 hrabatům z Andechs-Meranu. Všickni panovníci tito byli příliš zabavováni v říši Německé a nemohli věnovati pozornost své zemi, a tak stalo se, že byla města odkázána sama na sebe, že k zabezpečení obchodu za- vírala ochranné spolky s městy dalmatskými a počala pod vrchním vedením Pulje pomý- šleti na zrušení všech smluv s republikou Benátskou. Pokus ten se však nezdařil a r. 1149 města donucena jsou obnoviti dří- vější poměr a zavázati se k tomu, že budou přispívati určitým počtem lodí ke všem vý- pravám benátským, zač jim republika přislí- bila pomoc proti všelikým nepřátelům. Tak rozšířilo se panství benátské po po- břeží a na ostrovech, kdežto vnitřek a se- verovýchod země, kam v létech 1000—1200 bylo uváděno obyvatelstvo slovanské, jednak cnorvatské, jednak slovinské, stál pod mar- krabími výše jmenovanými až do r. 1209, kterého roku Jindřich z Andechsa pro pode- zření, že měl podíl na zavraždění Filipa IV., byl úřadu svého zbaven a I. až na hiabství Istrijské, které v XIII. stol. vedle markrabstvi se vyskytuje, dána byla lénem aquilejskému patriarchovi Volcheru, který sám jí nespra- voval, ale svěřil správu zvláštnímu úředníku v Kopru sídlícímu. Markrabstvi obsahovalo celý skoro jihozápadní polouostrov, hrabstvi p^ sev.-vých. čásť jeho s hl. městem Pazi- oem a sáhalo až k IJčce Goře, Rasi a Mime, majíc obyvatelstvo po většině slovanské » které zabývalo se polním hospodářstvím, ale trpělo velice řády feudálními a útisky oď úředníků páchanými. Správa markrabstvi ne- byla šfastna, nebo patriarchové nepřáli svo- bodám městským a také Benátčanům záviděli jejich moc a vliv v l-ii. Z toho vznikaly vzá- jemné spory, které se skončily r. 1331 ví- tězstvím republiky; v násl. létech trpěla města útoky loďstva janovského a když patriarchové r. 1378 ořistoupili ke spolku, jejž král uher- ský Luavík, vévoda Leopold III., Janov a Padova proti Benátkám utvořili, vzplála válka znovu a země byla pleněna jak od vojska spojenců tak od benátského. Výsledek války byl mír Turinský r. 1381. kterým Benátčané nabyli ztracených mist» jejichž počet na poč. XV. stol. jeŠtě roz- množili; městům ponechána jsou stará zřízení a samospráva, ta však v některých městech dostávala se v drženi bohatých rodin, které počaly tvořiti zvláštní třídu patricijskou; z té Byly osazovány všecky úřady, rada městská, sbor soudní, od něhož Šlo odvolání do Be- nátek, a všecky výkonné orgány, tak že vzniklo tím velmi mnoho městskýcn republik. V XVI. stol. učinila republika krok k zave- dení jednoty u svých oržav, neb zřízen byl Istrijský vévoda — Išim. 839 pro l-ii benátskou zvláltni appellačnf dvůr, který stal se později i nejvvšái moci politi- ckou a přispíval i>lnou měrou k tomu, by země trvale se podřídila prospěchu republiky. Totéž provedla na ostrovech Kvarnerských, z nichž Krk byl již před r. 1018 poplatn^^m a od r. 1126 úplně odvislým; republika jej záhy postoupila lénem rodině Frankopaná (v. t), poprvé do r. 1243 a po druhé v r. 1260 až 1480, kdy Jan Frankopan postoupil jej znovu republice, která pak spravovala jej zvláštním provedittorem podobné jako Čres a Losin. Hrabství Istrijské čili Pazinské do- stalo se r. 1248 ke Gorici a r. 1374 dle dě- dičné smlouvy rodu Habsburskému, který je opět uděloval lénem, nebo zastavoval a pronajímal různým rodům a osobám, což dalo se až do r. 1766. Země všecka trpěla jednak neustálými vál- kami, jednak loupežením Uskoků, kteří ne- mohouce po moři pronikli po suchu kolem Kvamera a vtrhnuvše na polouostrov pusto- šili a plenili benátskou část která r. 1615 byla celá od vojska císařského obsazena. K útrapám válečným přidružovaly se nakaž- livé nemoci a mor z r. 1630 řádil tak krutě, že mnohá lidnatá kdysi města čítala jen málo set obyvatelů; proto vláda habsburská pod- porovala stěhování se Chorvatů z Bosny a Hercegoviny a uvedla také na Kras román- ské a živlem chorvatským silné promíšené Čiče. Podobně počínala si republika a usa- zovala ráda . Chorvaty t Dalmácie, Bosny, Hercegoviny a z hrabství Pazinského ve svém území, i na venkově i v městech. Tak živel italský zůstal omezen jen na několik měst. Vliv republiky utrpěl pak velice, když r. 1717 byla od Karla VI. prohlášena svobodná plavba po Jaderském moři a r. 1718 Terst a Rjeka staly se svobodnými přístavy, a zanikl úplně, když r. 1797 dle předběžného míru Luben- ského obsadilo cis. vojsko celý polouostrov. R. 1805 mírem Prešpurským byla benátská čásC postoupena Napoleonu I., který připojil ji k nově zřízenému království Italskému, ale franc. správa znechutila se obyvatelstvu, neb Napoleon zrušil všecku samosprávu, zabral statky církevní a četné loďstvo jednotlivých měst vřadil do loďstva francouzského. R. 1809 mírem Vídeňským postoupena byla Napo- leonu i čásť rakouská, která byla spojena s italskou v jeden správní obvod I. (Inten- den\a ďlstria) a tvořila s Terstem a Gorici jednu ze sedmi provincií illyrskÝch, kdežto čásť sev. od Učky Gory připadla ku provincii chorvatské. R. 1813 obsadilo vojsko císařské l-ii a za pomoci obyvatelstva vyhnalo Fran- couze ze země, která byla pak rozdělena v kraj terstský a rjecký; r. 1825 byly oba kraje sloučeny v kraj istrijský a za hf. město prohlášen Pažin; cis. rozhodnutím z 26. ún. 1861 pak I. byla prohlášena za korunní zemi se samostatným zemským sněmem v Poreči. Země za správy rakouské zkvétá, ač dosud není provedena úplná rovnoprávnost ná- rodní, neb menšina italská dosud jest u vesla a užívá proti slovanské straně prostředků ta- kových, že vláda prohlásila, že sídlo sněmu přeloží z italské Poreče do Pulje. Literatura. Hist.-^eogr.-statistische Dar- stellung d. Istr. Halbinsel nebst den Quar- nerischen Inseln (Terst, 1863); Benussi, Ma- nuále di geografia dell* Istria Tt, 1877) ; Klaid, Zemi j opis zemalja, u kojih obita vaju Hrvati (Záhřeb, 1883); Sila, Trst in okolica (1882); Yriarte, Trieste e Tlstria (1875); Rutar, Trst in mejna grofija Istra (Lublaň, 1896) ; £. Po- spíchal, Flora des osterr. Kůstenlandes (Lip- sko. 1897). Istrijský vévoda viz Bessiéres Jean Bapt. XstroSy starořecké jméno Dunaje. de Zstuzls Don Francesco Xavier, státník Spán. (♦ 1790 v Cadizu — 1 1871 v Mad- ridě), byl strůjcem povstání z 1. led. 1820, na to r. 1823 předsedou kortesů, ale za restau- race odsouzen hrdla, protože hlasoval pro suspendování krále. Uniknuv iil v Londýně a r. 1834 vrátil se, opustil stranu radikální, ano r. 1836 utvořil nové ministerstvo, které však t. r. musilo odstoupiti. Přijav konstituci stal se opět předsedou kortesů a r. 1846 minist předsedou, na to byl vyslancem v Lon- dýně, Petrohradě a v Paříži. Zstvánffý [išt-], lat. Isthuanfius Miklós, historik uherský (• 1538 v Kiaszonyfalvě — 1 1615), konal humanitní studia v Padově a oologni, byl r. 1562 — 68 sekretářem primasa Oláha, za Maxmiliána II. sekretářem při uher, dvorské kanceláři ve Vídni a od r. 1581 zá- stupcem palatinovým. Byl důvěrníkem Ru- dolfa II. a zasvěcen v běh tehdejší politiky císařské; proto také jeho dílo Historiarum de rébus hungaricis libri 34, v nichŽ líčí dějiny uherské od smrti Matyášovy až do r. 1608, mají pro dobu tu velikou důležitost. Pro živost slohu a vlastenecký nádech nazýván bývá I. uherským Liviem. Rukopis díla toho odkázal kardinálu Pazmánovi a ten dal spis vytisknouti r. 1622 v Kolíně n. R.; 2. vyd., Vídeň r. 1685, s krátkým přídavkem o oblezení Vídně r. 1683. Macfar. překlad byl vydán r. 1870. Isura, středověké jméno řeky Isar. ZsyUos z Epidauru, řec. básník z konce III. stol. př. Kr. Při výkopech podniknutých v Asklépieiu epidaursícém objeveny byly ka- meny, do nichž vtesány jsou tři básně l-lovy: dvě složené hexametrem, třetí jest paian na Apollóna a Asklépia. Básně ty vydal a kom- mentárem opatřil Wilamowitz (I. aus Epidau- ros, Berlín, 1886), kritické příspěvky k nim podali Baunackové, A. Ludwich a j. lia, řeka sibiřská v gubernii tomské, okrese bijském, pravý přítok řeky Katuně, pra- mení se v horách Čadar, teče k s. a ssz., pak obrací se náhle k jz. a ústí se do Katuně u ostr. Starosurtajskaje po toku 160 km. Dno řeky jest písčitokamenité, břehy nízké, po- rostlé březovým lesem a křovmami, údolí místy močálovité. liim: 1) I., u Kirgizů zvaný Isel nebo Esel, největší levý přítok ř. Irtyše systému Obi v sibiřské oblasti akmolinské a gubernii 640 láimova. tobolské, pramení se v okresu kárkaralin- ském v oblasti semipalatinské nedaleko hranic oblasti akmolinské na hoře Nijaz-tau, teče k z. okresem akmolinským a atbasarským v délce asi 540 km, pak obraci se prudce k s., potom znenáhla k v., opisuje až k městu Petropavlovsku oblouk obrácený k z., dále teče k s., pouze u mésta l-a tvoří velikou okliku k v., načež vlévá se do Irtyše u osady UsMŠimska. Délka l-a obnáší asi 2350 km, v přímé čáře od pramen& k ústí pouze 900 km, áiřka v obi. akmolinské kolísá mezi 4 — 80 m, v gub. tóbolské mezi 40—120 m, hloubka v horním toku Vi— ^ "*» v dolním 1—8 m, dno jest při pramenech kamenité, dále hlinito- písčité, tok volný a klikatý, tvoře v okresu iSimském a térském rózlivy až na 15 km. V nejhořejším toku svém proudí I. v těsném skalnatém údolí, které se níže rozšiřuje v rov- nou a prostrannou lučnatou rovinu, ač břehy zůstávají příkré a vysoké, zdvihajíce se do 40 m nad hladinu řeky. Zvláště úrodný kraj zavlažuje 1. v dolním svém toku v obi. akmo- linské a gub. tóbolské, t. zv. Išimskoxi step, prostírající se podél l-u od Petropavlovska až k IrtyŠi, prostoupenou od v. k z. pásy pahorků, úrodnější a vlhčí na s. než na j., porostlou lesem jehličnatým a z části i pod- rostem březovým. Půda stepi té jest písčito- hlinitá s vrstvou černozemni až ^/^m hlubokou a pokrytá bujnými luhy a četnými jezery, zbytky to dřívějšího řečiště. I. zamrzá dle zeměpisné šířky té které své části mezi 1.— 25. říjnem a rozmrzá mezi 22. březnem a 1. květnem, ledu prost jest u AkmOlinska 202 dny, u Petropavlovska 188 dni a u l-a 180 dní. Test chůd rybami a splavný pro menší lodi na velikou vzdálenost, v gub. tóbolské i pro větši, avšak v době sucha jsou plavbě na závadu mělčiny, mlýnské jezy pak, jichž jest na řece 12, i v době velké vody, takže plavba provozuje se pouze od osady Vikulova do ústi v délce 160 ^m. Mostů (kolových^ vede přes 1. 17, dráha sibiřská přetíná jej u Petropavlovska; města na řece jsou pouze 3: Akmolinsk, Petropavlovsk a Išim. — Přítoky jest I. bohat, nejsou vŠak příliš značný ; hlavní jsou na pr. bř. : Čertandy, Kalguton, Atbasar, Akan-Burluk (v obi. akm.). Ir, Abak, Borovlanka, Teniz a Tava (v gub. tob.), na 1. bř.: Ters-Akan, Taldy, Karakol (v obi. akm.), Karasul, Černaja a Ik (v gub. tóbolské). 2) I., okresní město v sibiřské gubernii tóbolské na 1. bř. ř. l-a při velkém sibiřském trakte, 20 m nad hladinou řeky, má 867 domů a asi 8000 oby v. (4300 mužů a 3700 žen), 2 pravosl. kostely, chudobinec, měst nemoc* nici, farní i okr. školu, dívčí progymnasium, obecní knihovAu a 15 závodů průmyslových (parní mlýn, pivovar, cihelnu, mydlárnu, svíč- kárnu, 4 koželužny, 2 olejny, 4 lojárny^. V i-u koná se na zimu výroční trh patřící k nej- důležitějším trhům sibiřským, s obratem 5 mifl. rub., na němž prodávají se hlavně výrobky okolní, bohaté, stepní krajiny a kde shro- mažďuje se na 3000 kupců. Mimo to jsou v l-u dva trhy významu místního s obratem 200.000 rubla. Vnitřní obchod města jest ostatně nepatrný a podporován jest městskou bankou s* kapitálem pouze IOjOOO rublů. — I. založen byl r. 1670 pode jménem Korkin- skaja, r. 1720 utvořena zde samostatná obec a r. 1782 okružní město nazvané dle řeky 1. Išimský- okres zaujímá v jižní části gub. tóbolské asi 43.000 km* Siré stepní roviny složené z hlinito- písčitých nánosů vodou snadno rozemílaných a rozryté hlubokými koryty řek, z nichž hlavní je I. protékající okres od iz. k sv. v délce 340 km, avšak bez hospodářského významu, pak BagaJ (122 km), Solonovka, Velký a Malý Jemec a Balaklaj, kdežto ostatních 120 řek nemá žádné důleži- tosti. Jezer jest v okresu 150 kryjících 10 Vo jeho povrchu, jsou vesměs mělká, nemají od- toku, břehy jejich isou ploché, rákosovité, dno bahnité, voda žlutavá a více méně slaná, jsou rybnatá až na ta, která zamrzají až ke dnu (zv. >pustá«), avšak všecka za naší doby vysychají následkem hubení lesů a na jicn místě vznikají jednak rozkošné luhy, jednak slatiny. Hlavní jsou: Čemoje, Běloje, Zvěři* noje, Njemino, Medvěžje (slané), Staniščnojc, Tavolžanoje, Kurtan a Fomino. Močály za- ujímají docela 187a okresu, jsou pokryty jedlovím, šíchou a rákosím, v létě nevysychají a největší z nich jsou: Gniloje (680 InriM, Bystroje (540 km*\ Balaklejskoje U50: km*) a Čirkojevskoje (380 km*). — Kromě malého množství soli v slatinách a jet. Mcdvěžím a rašetínv v močálech nemá okres išimský iiži- tečnýcíi nerostů. — Půda jest černozemní a úrociná, sev. Část okresu lesem zarostlá (187o)> na j. Ohromné lučiny. — Podnebí jest přízni- vější než v ostatních okresích gubernie mimo kurganský, průměrná teplota roku jest 0'l^ ledna — 201' a července J8-9^ — Obyvatel má okres (1891) 249.665, t, j. 6 na 1 fc»l^ ve- skrze pravoslavných a většinou Velkorusů, škol farních jest v okresu • asi 30. Hlavním zaměstnáním obyv. jest orba^ jejíž výrobky (obilí, len, konopí) se vyvážejí, ovocnářství se neprovozuje a zahradnictví (tabák) jen pro domácí potře Du. Chov dobytka kvete v iižni části okresu, odkud se vyváží skot do báň- ských míst a koně do Orenburku, včelařství rozmáhá se od 20 let, rybolov jest nepatrný. Průmyslová činnost (167 závodů s 2034 děl- níky a 193.500 rub. výroby) soustřeďuje se na jz., obchod prostředkuje kromě trhu v l^u 7 výročních trhů (v os. Abatsku s obratem 1 milí. rub.) a 26 trhů menších s úhrnným obratem 15 milí. rublů. Tír. lilmova Aleksandra Josifovpa, spiso- vatelka ruská (* 1804 ^ t ^8^0f Zvězdočka« (1842—63) a »Lučic (1850—60). Z jejích sbor- níků pro děti jsou nejznámější Raitka^y staruški (Petr., 1839); SvjaíČennAja istoHja v raigovorach (t., 1841 a později); Kolokoljčik (t., 1841); IstoHja Rossiji v raiska\ach (t,1841), Iškarioth — Itálie. 8^41 vyznamenaná cenou Demidova, a j. Do čes. přel. >Snéženky« íos. Bačkorou (v »Nové knihovně pro mládež* 1879) a >Život Petra Velikého* (t. 1878). Zikarloth (hebr.>, íš-karjót) viz Ischa- riot. Zikodra, m. albánské, víz Skut ar í. It., skratek lat. i tem, rovněž. Ita, palma, viz Mauritia. Itablrá do Matto Dentro, město v brazil- ském státu Minas Geraes, 100 km téměř scv. od Oura Preta, má dnes jen nepatrné zlaté rýže. Nedaleká áerra ďl. jest bohatá na železo. Itabirity hornina vrstevnatá, svoru po- dobná, ale klastickéhó původu, složená hlavně ze* křemene a slídy krevelové, mimo to mívá přimísený hojný magnetit, něco chloritu, talku a zlato ryzí. Vyskytuje se jako Člen tu kambrických, jinde silurských vrstev v Bra- zilii (s itakolumitem sdružen zejména u Ita- biry), pak v Kanadě, Norsku a v Africe. Bv, Ztaolsmiui (novolat.) viz Etacismus a Reuchlin. ' Itaoolimil [-ako-J jest z nejvyšších hor Serrý do Espinha^o v braz. státu Minas Ge- raes. Nalézá se 8 fcm k jjv. od města Ouro Preta a dosahuje výše 1744, dle jiných 1752 m. Jméno náleží nářečí Tupiů a různě se vy- světluje. Po hoře I. nazývá se důležitá hornina itakolumit (v. t.). Ita est (lat), tak jest. Itagald iřalsuke hrabě, japanský politik (* 1837}» Byl neobyčejně horlivým bojovníkem za ústavu japanskou a za parlament volený od lidu a náčelníkem liberální strany, jež proti vládě provozovala ncj radikálnější oppo- fiici. Přes to však povýšil ho císař do stavu hraběcího. Od r. 1888 jest jako vůdce libe- rální strany z nejdůležitějších osobností Ja- panu. Itajahy |-žáhy]: 1) I., přístavní město v braz. státu Santa Catharina při ústí řeky l.-Assú na 26*54' j. š., s 5000 oby v., má pravi- delné spojení 8 Hamburkem a jest vývozním přístavem pro něm.-brazilské osady Badenfurt, Blumenau a Brusque. . 2) l.-Assú, pobřežní řeka v braz. státu ván za nejlepší překlad bible. K roz- kazu papeže Damasa podrobil jej sv. Jeroným revisi v Části Novozákonní, kdežto Zákon Starý přeložil nově z hebr. ; jeho revise, známá jako Vulgáta, zatlačila pak l-lu úplně. Nyní existují z l-ly značné zlomky, jichžto nej- cennější části je t, z v. Lyonský Pentateuch. I Žalmy wkazují hojně staré l-ly. Srv. Rdnsch, I. und Vulgáta (2. vyd. Mairibor, 1875) a Burkitt, The old Latin and the I. (Cambridge, 1896). Dk. Italia: 1) I., latinské a italské jméno Itá- lie (v. t). 2) I., bohyně Itálie. Hlava její vyskytuje se na mincích. Italia irredenta viz Irtedenta. Italloa I -kaj: 1) I., ve starověku město v římské prov. baetické v Hispanii, založené r. 207. př. Kr. od Scipiona Afrikána, proslulo jako rodiště císařů Trajána, Hadriána a Theo- dosia. — 2) I., hl. město Italů za války spo- jenců r. 90.— 88. př. Kr., viz Corfinium. Itallol (I t a I i k o v é), tak od III. stol. př. Kr. nazývali Římané své ítal. spojence. XtaUoké Jazyky viz Ital ikové. Itallous [-ikus], syn Flavův a synovec Ariminiův, byl r. 46. po Kr. na krátko kníže- tem Cherusků. Xtalle, království (Regno ďltalia). jež zaujímá prostřední ze 3 velkých poloostrovů jihoevropských, ostrovy Sicílii, Sardinii a řadu menších. Zároveň se Sicílií (pá níž jest od- loučena průlivem Messinským) dělí celé Stře- dozemní moře ve 2 velké bassiny, západní a východní. V této centrální poloze na moři Středozemním spočívá jádro dějin I., jež po značnou dobu vé starověku a částečně i po- zději vnutila ostatním národům svou vůli a 842 Itálie. učinila je dependencí Říma. Vzhledem k polo- ostrovům Pyrenejskému a Balkánskému jest I. ve výhode jednak štíhlosti svou, jež umož- ňuje u vétií míře blahodárný vliv mořské kommunikace a podmiňuje listé vchody kli- matické, jednak i tím, 2e k ní náležejí neivčtší a nejdůležitější ostrovy středomořské. Africe blíži se v úžiné túnisko-sicilské až na 150 /rm, poloostrovu Balkánskému v úžině Otrantské na 72*8 km. Ačkoliv sev. I. má ráz kontinen- tální, přece nejdůležitější její velkoměsta Turin a Milán jsou pouze 105, resp. 120 km od moře vzdálena, ve střední pak l-ii i nej- vnitrnější body sotva 100 km. Nejsevernějším bodem I. jest Monte Trugnoni v Alpách Rar- nických na 46^ 40*8' s. š., nejjižnější bod poloostrova mys Spartivento 37^55' s. š., na Sicílii Faro di Čozzo Spadaro u mysu Passero na 36° 41' sev. Š. a, počitáme-li i s malými ostrovy, tedy Punta di Kala-Maluk na ostr. Lampeduse na 35* 29*6' s. š. ; nejzápadnějším bodem jest Monte Tábor u Bardonecchie na 6'*33*8' v.d., nej východnějším Cap Otranto na 18*^ 31*3' v. d. Největší délka poloostrova obnáší od j. k sev. 1025 km, šířka severní kontinentální části 780, šířka vlastního polo- ostrova 130—150 km. Plošná rozloha I. se dosti rychle mění, neboC při rychlém odnosu denudovaných lá- tek do mělkého moře vzrůstá zde pobřeží. Pečlivá planimetrická měření římského geo- grafického ústavu vojenského r. 1896 udávají 286.650*9 km* a počítá-li se k tomu i plocha rep. S. Marino (60*9 /cm'), úhrnem 286.711-8 /irm*. Měření těhoi ústavu roku 1884 vykazovalo 286.589 km* (mimo S. Marino). Během 12 let přibylo tudíž l-ii 62 km* půdy, hlavně náno- sem severoitalských řek. Z toho dle měření r. 1884 připadá na l-ii kontinentální a polo- ostrovni 236.402 ^m*. — Z ostrovů největší jsou: Sicílie 25.461, Sardinie 23.800, Elba 224, S. Antioca ťSardinie) 109, Pantelleria 83, S. Pietro (Sardinie) 52, Asinara 51, Ischia 46, Lipari 38, Salina TLiparn 27, Giglio 21, Vul- cano 21, La Madalena (Sardinie) 20, Capraja 20, Favignana (Egadi) 19, Caprera 16, Marit- timo (Egadi) 13, Stromboli 13, Capri 10, Pia- nosa 10 km*, — pozemní hranice jsou do- sti přirozené. Úhrnná jejich délka obnáší 1900 km, z čehož nalézá se 495 km proti Francii, 655 km proti Švýcarsku a. 750 km proti Rakousko-Uhersku. Republika S. Marino má hranici 38*5 km. Na západu hraničí I. na Francii. Hranice počíná západně od ústí ř. Roje do moře Ligurského a východně franc. pobřežního města^entone. Hranice tato jest v první své části jazyková, kdežto v severu drží se hřebenu Alp. Od Mont-Blanku začíná hranice severní, ještě klikatější neŽ západní. I. má tu sousedem nejprve Švýcarsko. Po nejvyšších hřebenech alpských vede tu hra- nice švýcarsko-italská až ku pramenům Toče a Ticina. Jezera Maggiore a Lugano náležejí tu z větší části l-ii. lía Col di Stelvio, vý- chodně horní Addy, počíná hranice proti Rakousko-Uhersku, jež do I. hluboko zasáhá velikým výběžkem tyrolským, v jehož jižní části hranice ponechává severní cíp Lago di Garda Rakousko-Uhersku. Od Monte Tru- gnoni poblíž Kreuzberku aŽ k údolí Kanál - skému tvoří hřeben Alp Karnických ostrou přirozenou hranici a pouze východní hranice proti Rakousko-Uhersku jest méně přirozená a dosahuje v Porto Buso při ústí řeky Ausso moře Jaderského. Pobřeží. Délka pobřeží I. na pevnině udává se na 3657 km, z čehož připadá na traf od hranic francouzských k ústí ř. Magry 360, od Magry k Fioře 351, od Fiory k Terra- cině 223, od Terraciny k Torre di Scilla 706, čili na západní, t j. hgursko-Wrrhenské po- břeží 1440 Arm, od Torre di Scilla k mysu S. Maria di Leuca, či na jižní kalabro-iónské pobřeží 784 km, od mysu S. Maria di Leuca až k Fortore 546, od Fortore k Po di Voláno 465, odtud ku hranici rakousko-italské 222 km, tudíž na východní, t. jaderské pobřeží 1233 Arm. Z větších ostrovů má Sicílie pobřeží 1098, Sardinie 1017, Elba 118 km. Na východním pobřeží sluší rozeznávati dvě morfologicky různé části, totiž pobřeží od Monfalcone (v nejsev. cípu Jaderského moře na 45^ 47' s. š.) až ke Gabice (14*5 km sev. od Pesara), a čásC druhou odtud až k mysu S. Maria di Leuca. ČásC severní jest pobřeží naplavené, část jižní pobřeží podélné. ČásC severní přetvořuje se ještě tím. Že Pád, Adiže a j. řeky severo- italské neustále moři nové usazeniny přiná- šejí, jež prouid mořský zde od severu k jihu směřující v právo zatlačuje. Vítr a příboj vytvořují zde přesypy (lidi), za nimiž se na- lézají laguny, skýtající dočasné přístavy. Lid- ská ruka zbudovala zde na lagimáchi proslulé středověké emporium, Benáucy, a byla pří- činou, že Pád pošinuje své delta neustále do moře. Dříve roznášel Pád usazeniny své do okolní roviny, již zvyšoval, v novější době byl však regulací donucen donésti je až do moře a usaditi při svém ústí. Nejsevernější, zimnicí zle navštěvované pobřeží jest téměř beze všech větších osad a pouze několik ostrovů v lagunách, j. Commachio, Chioggia (laguna 407 km*), Benátky a Burano, soustře- ďují zdejší přímořský uvot. Celý krai jest podroben velikým změnám a zdá se, že klesá, neboC v Benátkách a Ravenně bylo objeveno staré dláždění pod hladinou moře Jaderského. Od Gabice aŽ k S. Maria di Leuca na čáře 835 km sleduje pobřeží směr Apennin, jež až po Monte Gargano vzdalují se asi na 50 km od pobřeží, na němž nalézá se jediný sice, avšak důležitý přístav Ancona. Od Ancony až k Ortoně směřuje pobřeží téměř rovně po 175 m k jjv. a ještě dalších 100 Jtrm jsou poměry pobřežní velmi nepříznivé. Př&tav Pescara jest přístupen pouze menším lodím. Od Ortony počíná se poněkud prohloubené příkré pobřeží, dále však, od Tremoli aŽ k Rodi, nalézá se ploché, pusté a liduprázdné pobřeží s dunami a pobřežními lagunami. Mezi Rodi a Manfredonií dosahuje pláň Gar- ganská moře v f>fikrém pobřeží (v jihu 200 až 300 m vys.), jeŽ však přece již vykazuje několik zátok. Severně od Gargana nalézají Itálie (horopis). 843 se 3 malé ostrůvky, Tremiti. Poloostrovem Gargansk^m utvořena jest zátoka Mantredo- nia, nejdůležitčjái vývozní přístav Apulie s dobrou rejdou. Odtud až k Barlettě Uhne se po 48 km ploché, nezdravé pobřeží. Ani nejplošáí bárky nemohou se zde dostati ku břehu. Zcela jiného rázu jest pobřeží dále odtud až k mysu S. Maria di Leuca. Směr jest sice až ^o Otranto t^Ž, jihovýchodní, po- měry však jsou zde příznivější, třebas po- břeží jest příkré. Při příznivém pozadí vy- tvořilo se zde více přístavních měst, t Bar- letta, Tranl, Bisceglie, MoHetta, Giovinazzo, Bari, Mola, Polignano, Monopoli. Nejdůležitější ze všech jest Bari. , Od Monopoli stává se pobřeží zase méně pHzijávým, ano nepřístup- ným. Neúrodný, ba^itaaíý kraj táhne se po 159 km až po Otranto. Na 20— -30 km ne- setkáváme se tu ani se vsí. Neobyčejnou vý- jimkou a tudíž tím důležitější jest přístav Brindisi na velké čáře světového spojení. Přistav tento jest z nejkrásnějších celého Středomoří. Ód nejjižnějšího mysu Apulie (S. Maria di Leuca, správněji špice Ristola) a Čapo Colonne, jenž se nalézá 128 Irm kjz. na vých. břehu Kalabrie, prostírá se pro- stranný záliv Tarentský s pobřežím 437*5 km. Apulská jeho strana jest málo rozčleněna, z osad zde jen Gallipoli důležitější. Na celém dalším jeho břehu utvořil se jen jediný dů- ležitý přístav Tarent v nejhlubším místě zá- livu. AŽ dosud bylo pobřeží většinou ploché. Takové jest i dále až k ústí ř. Sinni. Ža tímto dos^uje Apennin až těsně na pobřeží, jež se stává příkrým. Poblíž Cotrone leží místo t. jm. na skalnatém výběžku. Od mysu Co- lonne až k m. Rizzuto pobřeží má směr té- měř jižní, dále pak šíří se záliv Squillace s plochými břehy. Odtud až do úžiny Messin- ské (226 km) má pobřeží zase plochý ráz, postrádá větších sídel, vykazuje však přece více menších zátok. Pouze snad na m. Spar- tivento dosahuje horstvo až samého břehu. Mimo tento bod jest pobřeží ploché a písčité, vzniklé náplavem. I v úžině Messini»:é zů- stává břeh kalaberský daleko za sicilským protějškem a Re^o samo má jen místní význam. K moři Tvrrhenskému spadá Ka- labrie příkře, jakož vůbec příkré pobřeží v moři Tyrrhenském převláda. Příkrý, záro- veň nepříznivý ráz trvá na 500 km až k zál. Neapolskému. Delší ploché pobřeží nalézá se tu skoro jen při zál. Gioja a S. Eufemia. Na mysu Liscosa počíná prostranný záliv Salern- ský, uvnitř rovněž s plochým pobřežím. Sev. jeho břeh jest husté osídlen. Daleko vŠak příznivější jsou poměry v zálivu Neapolském, jenž jest maritimním středem celé záp. I. Ostrovy při vstupu do něho (Caprí, Ischia, ostr. Pontinské), v pozadí pak Vesuv utvo- řily z něho jeano z nejkrásnějších míst Ev- ropy. Zde jest severní hranice strmého po- břeží jižní I. a severněji počíná v zálivu Gaět- ském ploché, naplavené pobřeží středoitalské, bez přístavů, jež pokračuje v ještě plošším zál. Terracina a převládá až k ústi ř. Magry. Na čáře 665 km zatlačují zde nepříznivé po- měry pobřežní a zdravotní (malarie) veškerý život dále do vnitra. Řadí se tu sice záliv na záliv, všecky jsou však neobyčejně ploché, nepřístupné. Jen střední Toskána skýtá po- někud příznivější poměn^, za to však nejvýše jednotvárné jest pobřeží od Livorna k ústí Magry na trati 65*5 km. Proud mořský roz- děluje zde nánosy řek velmi stejnoměrně. Místy setkáváme se tu s rozsáhlými dunami. Již tyto nepříznivé poměry pobřežní vysvětlí nám, proč Řím vznikl původně jako pozemní moc a teprve přivtělenim Kampanie jako ma- ritimní existovati počal. Při ústí Magry po- číná pobřeží ligurské, iež v celé své délce 335 km má ráz podélného^ strmého pobřeží. Až po Voltri (sz. od Janova, 44" 25* 36" s. š.) jest směr jeho od jv. k sz. a v celé této části nese název Riviera di Levantě, od Voltri ku hranicím francouzským má směr západní a zove se Riviera di Ponente. V Rivieře Vt všeho obchodního loďstva i. má své sídlo. Východní část jest příkřejší, západní yzdělá- vatelnější, příjemnější. Nedaleko místa, kde se obě Riviery stýkají, vytvořil se největší přístav I. Janov (Genová), vedle něhož i pěkný jinak přistav Savona nemůže vyniknouti. Spezzia, asi na půl cesty mezi Livornem a Janovem, jest z nejkrásnějších válečných přístavů světa. Pobřeží jest na Rivieře mí- sty tak příkré, že železnice zde musí pro- rážeti veliký počet tunnelů a i silnice na některých místech jen s těží mohla býti po- řízena. Tyto poměry měly účinek na velice nestejné rozdělení obyvatelstva. Kdežto mezi Sestri Levantě a Levantem bydli sotva 25 až 60 ob. na fcm*, tak že území to jest z nej- slaběji obydlených celé I., obývá v kraji mezi Voltri a Sestri Leval^te až 300 obyv. na km\ Na Rivieře di Ponente vyvinula se místa Voltri, Oneglia, Porto Maurizio, San Remo, Bordighera, Ventimiglia a j. Pobřeží toto jest rájem Evropy. Sv. Horopis. Horopisně nejvýznačnější částí I. jest mladé, zvrásněné pohoří Apennmské, připínající se k soustavě Alp, jejichž jižní siíizný svah patří politicky k l-ii. K Alpám v nejužším vztahi^ je též rovina Lombardská, kaežto západní, tyrrhenská část I. není horopisně vázána s Apenninem, jsouc jednak zbytkem staré Tyrrhenidy (Toskána, souostroví Toskánské, Korsika a Sardinie^, jednak jsouc následkem vulkanické činnosti dodnes působící. A jako západ, tak i východ (Gargano a Apulska ta- bule křídová) nedá se pojati do systému Apenninského, jsa příbuzný spíše soustavě illyrské. Svah alpský dělí se v l-ii Adiží na dvé, Alpy Benátské od Soče (Isonza) a Alpy Zá- padní, folokruhovitě zakřivené Alpy Benát- ské tvoří velké skupiny horské rázu kraso- vého a jsou prostoupeny periferickým zlomem (frattura periadrica, či Bellunská údolí Piave a Tagliamenta) dělícím pokleslé horstvo kří- dové a terciemi od vyšších hor triasových. Celkem podobají se Alpy ben. schodišti, je- 844 Itálie (horopis). hož výšky s přibývající šířkou k východu ubývá. Skupiny horské odděleny jsou od sebe řekou Felle-Tagliamento — východní Alpy Friaulské (CSnin 2479 m); k západu odtud po Piave ■- západní Alpy Friaulské (na severu zv. Carnia, na jihu A. Premaggiorské, Paralba 2690, Premaggiore 2476 m); třetí část mezi Piavem a Brentou = Alpy Cadorské (Marmolada 3344 m), čtvrtá odtud k Adiži « Colli dei sette Communi aMonti Lessi- n i (Cima Dodici 2325 m a Passubio 2233 m), Gardské jezero jest synklinála mezi Monte Baldo a Tremalsou erosí rozšířená. — Zá- padní Alpy tvoří skupiny na hranicích ty- rolských: Ortler, Adamello a Brescián- ské A. (Listino 2756 m) ohraničené zlomem judicarským, údolím Bormia a Val Camoni- cou. Od Adamella ke Comskému jezeru smě- řuje hřbet Alp Bersamoských (M. Redorta 3039 m) ohraničenýcn sev. tektonickou linií veltlinskou, která pokračuje na přič přes Como, Lugano a Maggiore do údolí Toče. Sev. od této linie jsou Alpy rhetické fcen- trum Bernina) a Ticinské, jižně pak Kop- činy Brianza, Monti della Tremezzina, Valtrovaglia a ji2. od Maggiore miocenní Varesotská. — Dále na západ jdou vlastní Západní Alpy Peninské, Grajské, Cottické a Přímořské a Ligurské (viz Alpy). Vrásy vá- pence k severu skloněné v Ligurských Al- pách pokračující diskordantně na franc. půdě Alp Přímořských jsou tektonickým pojítkem Alp a Apenninů. Nížina Lombardská jest starý záliv moře Jaderského v pliocénu vy- schlý, pokrytý usazeninami od pohoří k Pádu a od záp. k vých. mladšími. Větší účast na stavbě nížiny Lombardské mají ř. Alpské, hojností vody a štěrku tlačí Pád k Apenni- nům. Co do materiálu lze rozeznávati 4 pásy: pás morenní, hrubší Štěrk glaciální, pás jem- ných hlin a alluviálních usazenin a močály na pobřeží moře. Nejdůležitější jest pás třetí, jenž se táhne i pod Štěrkem a drží vodu {JontaniUiy Od meridionálně směřující ní- žiny Piemontské zúžené u Turína udávají svah tato čísla: Cuneo 455, Turin 250, Cre- mona 44, Modena 35, Ferrara 8, Ravenna 4 m. Z roviny vynikají mezi Veronou a Padovou dvě skupiny pahorků, Monti Berici (419 m) a Colli Euganei (605 m), se zbytky dávné činnosti sopečné. Synklinálou údolí Tanaru oddělena jest od Apenninů pahorkatina Monferatská s erodo vánými širokými údo- lími a kulatými formami vrchů; je to pecka v propadUnném poli nížiny Lombardské do- sahující dosud výšky 716 m v Bric della Maddalena. Apennin}*' a I. jsou pojmy nerozlučitelné; členitost horizontální s vertikální, podnebí, schůdnost i historické vztahy I. jsou určovány Apenniny. Test to pohoří zvrásněné, nejmladší v Evropě, bez jezer, bez většího systému říč- ního, bez lesů, chudé na nerosty, kovy a uhlí. Tektonicky celkem pro zvrásněná po- hoří tvpem není, parallelismus řetězů na jihu mizí, ba Kalabrie obsahuje i jádro krystali- nické, jež jest se soustavou horstva po apen- ninsku (terciérem) spojeno. Adriiský svah Apenninů jest celkem užší, vnitřní svah pří- křejší, ale předsunutím, částí, jež někteří zvou Subapennin a Praeapennin, širší. Šířka celého pohoří obnáší 40 — 60 km, v Neapolsku až 100 km. Hranicí mezi Alpami a Apenniny uvádí se nyní cesta ze Savony a Cévy (přes Cadibonu a Altare 436 m), geologicky pří- pustná jest i hranice u Giovi. Severní Apen- nln, skládající se z Ligurského a Toskánského, sáhá k prosmyku Scheggii za h. Nezone. Li- gurský Apennin tvoří dlouhá příční údolí severojižní, západ po Giovi jest nízký denu- dand, od Giovi začíná jihových. apenninský směr a přestávají krystalinické horniny. Lig. Ap. počítá se obyčejně po Magru, ale již ckI ř. Aveta a Lavagna začíná kulisovitá stavba, která jest význačnou pro tektoniku Apen- ninů Toskánského čili Etruského; sedm takových stupňů příčkami spojených se čítá, oddělených podélnými údolími řek Varra, Magry, Serchia, Ombrona, Sieva, Ama a Ti- beru, údolí to synklinální, kdežto sev. svah má příčná erosní; nejvyšší stupeň jest pro- střední, v něm M. Cimone 2165 m. Řetěz mezi Cievem a Amem zve se Prato Magno (1580 m), mezi Amem a hor. Tiberem Alpe di Catenaja (1450 m). Hranicí Tosk. Apen- ninů udává se Tiber a Metauro (průsmyk Bocca Trabaria), jiní ji kladou za h. Nerone 1527 m. Zde začíná Apennin Střední až po údolí ř. Gangra, dělíd se opět údolími Ve- lina a Tronta v Ap. Římský a v Abruzzy. Tektonicky charakteristické jest zde před- kládání vedlejších řetězů horských před hlavní, tak že rozvíjejíce se tvoří pak vedlejší tyto řetězy skupinu orograíicky ohraničenou, a tak objevují se tu dva, jižněji tři parallelní řetězy (podle Maxinclliho Apennin, Subapennin a Praeapennin); údolí i tu zůstávají na straně tyrrhenské podélná. Severně tvoří hl. řetěz rozvodní Apennin Římský (M. Panio 1572 m), od prorvaného řekami hřbetu hor Sibillin- ských oddělený synklinální kotlinou Came- rinskou. Sibiliinske honjr (Monte Vettore ai 2477 m) pak zahýbají k jihozáp. a končí nad Velinem v M. Terninillo (2213 m). Abruzzy pokračují v Apenninách směrem Sibillinských hor, pak zahýbají skoro rovnoběžkově v Gran Sasso ďltalia a dosahují v. M. Comu nejv. výšky pevniny (2921 m). Úzký hřbet Mor- rone pokračuje od Abruzz a váže k nim osa- mělý massiv Majella (M. Amaro 2795 m). Homatina mezi Abruzzami a Sanfprem a Sal- tem, již Fischer nazývá vysočinou Ab- ruzzskou, má stř. výšky 600—700 m; v ní jsou kotliny a údolí Apenninského směru, sev. Amatnce, jiŽ. Solmenská, jež dělí četné vrásky od kotliny Fucinské; tu jsou skupiny M. Vclino (2487 m) a M. Sirente (2349 m) a, jižněji za Sangrcm La Meta (2241 m) a osa- mělý M. Cairo (1669 m) svažující se k Vol- turnu a Liri. Západ oddělený podélnými údo- lími Nery, Vclina-Salta a Liri po Tiber a Sacco jmenuje se na si^veru ho marnou Umbri- ckou (mezi Nerou a Tiberem, Torre Mag- giore 1119 m)» jižněji pohoří SatTinske, Itálie (horopis). 845 jehož jižní čásC za příčným úéotím Aniena zve se pohořím Hernickým (v onom Pan- crazio 1026 m, Pellechia 1368 m, v tomto M. Autore 1853 m a Viglio 2156 m). Dlouhá tektonická rýha od Arna, Chiany, Tiberu k Soccu-Liri a Volturnu děh' tu západ zvaný často též Praeapenninem Či Antiapen- nem (Marinelli), ale jednoty název ten oprav- ňující tu není, protože část hornatiny Toskán- ské je zbytek staré Tyrrhenidy a jih výplo- dem Činnosti vulkanické. Synklinálami údolí Magry a Serchia od ApenninŮ odděleny a jimi jen nízkým hřbetem spojeny jsou Apu- any, pohoří vřásené, ale starší než Apenniny. Zde jest M. Pisanio (1946), prorvou Serchia souvisí s nimi stejnorodé Monti Pisani (M. Se^a 918 m). Údolím Chiany oddělena od Apenninů koDČjna Toskánská, jejíž záp. část od Elsy a Ombrona zove se Catena Metallifera; je to vlnitá kopčina, na východě s pásmy směru (M. Chiarti) Apenninů stř. výšky 500 m, jižní část protože plutonická, je vyšší. Jižní ČásC Cateny mezi Cecinou a Ombrone dosa- huje nejvýše v M. Cornate (1059 m), vedle toho osamělé skupiny Massoncello, Calvi, Ballone a vých. M. Alto 797 m (doly mě- děné, stříbrné a cínové). Jižní Částí pahor- katiny tosk. jsou t rachy ty Aniaty (1734 m), jih od Aniaty charakterisován jezery vulk. původu Balsena Vico a Bracciano, isolov. kužely dosahují až 1000 m (Monte Cennio 1056 m). — Archipelag Toskánský, hl. Elba, souvisí těsně s Catenou Toskánskou a jest mostem spojujícím tyto staré části Tyrrhenidy s Korsikou a Sardinií (v. t.). Před- zemí apenninské ve středním Apenninů tvoří hory Albánské, Lepinské a Ceprejské. Albánské hory jsou zbytkem velkého ku- žele vulkanického a dosahují v M. Cavo 949 m. O tektonickém původu brázdy dělící hory Lepinské od Sabinských svědčí jednak bývalá sopečná činnost (Rocca Monfina a staré vul- kány u Frosinone), jakož i četné otřesy. Le- pinské hory liší se i geologicky od Apen- ninů jsouce křídové, snad podob. Apulií; v nich převládají i náhorní plochy Sempře visa 1536 m. Třemi příčnými brázdami rozděleno jest celé pohoří Volské ve skupiny; nejjižnější v Ceprejských horách Petrella (1533 m). Za řekou Lirim Ční osamělý vulkán Rocca Monfina. Jižní I. dá se horopisné rozděliti v patero Částí: a) Nížina Kampanská (30^-50 m), dělená výrony vulkanické činnosti ve dvě flegrejskými poli, starým to vulkanickým ku- želem s krátery a jezírky a solfatarami, a Vesuvem (nynf^l282J činným v periodách lOletých. Pokračováním flegrejských polí isou ostrovy Nirida, Procida a ischia, v ten okres spadají i ostrovy Pontinské (vyjímajíc Za- none); b) Apennin Neapolský a Basili- cata; tu není patrnÝ parallelismus řetězů, starší piohoří rozkousitováno a zbudováno ze slabě zpřohýbaných vrstev křídových a jur- ských a charakteristické Jsou tu náhorní plochy a příkře vystupující vápen, massivy. Takový jest dvouhřbetý Matese (2050 m) spo- jený u Isernie se severní terciemi vysočinou, zabírající i vzchod parallclně erosí rozbrá- zděňý, výchoaně od plochy malé (700—800 m) Campo Basso začíná hřbet Apenninů apul- ského (Marinelli) v Cornacchii aŽ 1151 m do- sahující. Jižněji jest šírá vysočina s plochými hřl>ety. Jediný vulkán na adrijském svahu Apenninů jest Vulture vzniklý na příčném zlomu Vesuvském (1330 m). — Tyrrhenská část Neapolského Apenninů dělí se ř. Sele ve dvé, na sev. Kam panský Ap. a jižní Lucanský. Na severu vyniká skupina Ta- burnská (1393 m), Avella (1591 m), Cersialto (1810 m), s tou částí shodno i pohoří tvořící poloostrov Sorentský a ostrov Capri. Údolí Vale di Diano a Tanagra dělí od kopčiny Basilicaty Apennin zvaný na severu vysočiny Cilentské Ap. Lucanský, divoký, roklinatý, sáhající až k moři, v němž vystupuje tabu- lovitý M. Alburno (1742 w) a vyšší Cervati (1889 m). K této části poji se i oddělené dva massivy přímořské, Monte Stella (1130 m), a Bolghería (1224 m). Plošinatá pahorkatina táhne se oo Vulturu až k Potenze (M. Croze až 1427 m) a tu začíná jihovýchodními hře- beny křídový Apennin Basilicaty. M. Voltu- rino (1836 m), nízký hřeben, dělí kotlinu Agri a Vale di Diano. Na jihu spojena jest vyso- čina Cilentská vysokými hřbety s hornatinou jižní Lucanie: M. del Papá (2007 m) a la Spina až k M. Pollino, jímž spadá tento vá- pencový Apennin (Dolcedormise 2271) příkře proti rulovému Siiskému do údolí Crati; po- kračování jeho k jihu jest hřbet pobřežní srůstající Čucuzem se Silou. — c) Pollino počítají někteří k Apenninů Kalaber- skému (protože vezpod i v Cucuzzu jest krystal), jehož charakteristické části jsou mas- sivy Sila a Aspromonte, na nichž není stopy po zvrásnění, neboť pliocenní plášť v žuío« vém údolí Crati byl jen zvýšen (až do výšky 1200 m) vrcholy Šily Bette Dovato 1930 m. Úžinou kalaberskou oddělený Aspromonte dosahuje v Montaltu 1958 m. — ^ Apennin tíh- noucí k záp.. pobřeží tyrrhenskému nechává místo jednak Garganu mírně sváženému (M. Calvo 1056 m), oddělenému od Apenninů krajem jen 100 m vys., a křídové tabuli Apulské. jejíž sev. cásť, nížina stepní, sluje Murgie (M Caccia 686 m), jih na poloostrov- ním výběžku Serre, příkřejším svahem při- vrácena jest plocha ta k Apenninů, jen mezi Monopoli a Brindisi hrana ta leží na straně adrijské. Jižní čásť oddělena snížením na 27 m. Sicílie svojí stavbou přimyká se k soustavě Apenninské co do povahy 'i vnitřní stavby. K moři Tyrrhenskému příkře se svažují hory, povlovně stranou, analogicky adrijské. Horo- pisně jest Sicilie jednoduše stavěna,* planina k severu nejvyšší sklání se k jihozápadu, v severu jsou útvary nejstarší, v jihu nejmladší. Erosi přístupné horniny vytvořily chaos pa- horků zaokrouhlených. Celkem lze zde děliti v 7 částí* 1. Monti Pelloritani, roklinaté, divoké pokračování Silu a Aspromontu, do- sahují 1228 m v Pizzo di Pólo. Tektonická 846 Itálie (geologie). čára nížiny Messinské nepřesahuje hloubku 100 m ; proudy mořské vytvořily nííinku Far- ské špice, na níž leží Milazzo. 2. Monti Ne- brodi aequatorního směru dosahují v^šky 1846 m (M. Sori) a sedlem Gangským dělí se od 3. Madon i í řl975 w), kteréž pohoří končí při příčné pronlubině označené železnicí z Termini do Girgenti. 4. Sicílie západní od oné čáry jest kopčina zvaná v jedné části M. Palermitani či della Conca ďOro, za sedlem Piccou pak Montagna Grande di Trapani. Západní pobřeží jest nížina kvarterní; ostrovy Aegatské stojí na konsolí a vykazují stejnou stavbu se západní částí ostrova. 5. Střední část ostrova jest charakteristická terciérní hornatina, erosi tak přístupná, že pro klou- zání hor ani stromy nerostou ^za to pšeničná pole!). Jest to okres sírných dolů; střed okolí Caltanissety. 6. Hyblejské pohoří, nízkým sedlem od Apennin 609 (Caltagirone) oddě- lené čedičové skupení celkem mající ráz plo- chého kužele radiálně rozbráděného. 7. Etna (v. t.) do výše 3313 m se pnoucí. Nepochybně k l-ii náleží skupina ostrovů Maltských složená, z rovnoběžných vrstev křídových, kdežto t. zv. ostrovy Pelagické (Pantel- leria, Lampadosa a Livoza) jsouce vulkani- cké jsou jaksi neutrální, ač politicky k l-ii náležejí. ^ , , JVk, ^ Geologie. Obě horstva, která tvoří osy tektonického utváření se I., Alpy a Apenniny, jsou původu mladšího, třetihorního. Starší vrstvy náležejí skoro výhradně západu. Vůbec zaujímají třeti- hory asi '/, veškeré rozlohy I. a proti tomu zastoupení čtvrtohor a starších útvarů jest dosti nepatrné. Alpy na záp. od L^go Mag- giore až po záliv Janovský náležen ovšem k centrálnímu, archaickému pásmu Alp a sklá- dají se z krystalinických hornin, svoru, žuly a břidHce a vrstvami amfibolitů, serpentinu a j., ale na vých. od řečeného jezera setká- váme se výhradně s horninami mladšími a sice v alpských předhořích hlavně s vápenci a pískovci třetihorními a křídovými, kdežto vyšší polohy pohoří náležejí jurským vápencům a dolomitům. Apenniny skládají se převahou z mohutných vrstev vápenců i pískovců eocé- nových a z vápenců jurských a křídových, které skládají hlavně Apennin Římský a Nea- polský. Apennin Kalabrijský naproti tomu obsahuje vrstvy prahorní, žulu, rulu a krysta- linické břidlice, tu a tam pokryté naznače- nými vrstvami křídových vápenců. Na záp. v Toskánsku přiléhají k Apenninům rozsáhlé vrstvy pliocénové. zvané útvarem subapen- ninským. Zde a dále na jih vyskytují se též vrstvy křídové, jurské, triasové a permské. Vých. strana Apenninu. počínajíc Apenninem Ligurským, provázena jest úzkým pruhem miocénních a pliocénních vrstev, které táhnou se až k zálivu tarentskému a skládají nižší stupeň horstva. Mladší vrstvy třetihorni při- léhají též na všech stranách k prahorní mu jádru Apenninu Kalabrijského, isolujíce jej tak od přímoří. Téhož složení jako Apennin Kalabrijský jest i Aspromonte, jehož pokra- čováním jsou prahorní rulové vrstvy, sklá- dající sev.-vých. cíp Sicílie. Tyto útvary pra- horní jakož i prahorní jádra ostrovů Korsiky a Sardinie jsou zbytky dřívějšího prahorniho massivu, jenž byl rovnoběžný s Apenniny a koncem periody druhohorní začal se rozru- šovati a zapadávati, takže dnes z největší části pokryt jest vodami moře Tvrrhenského. Také ostrov Monte Argentario, který připojil se v mladší době dvěma rameny k pevnině, náleží k tomuto staršímu pruhu. Zbvtky to- hoto prahorniho jádra na sev.-východě Sicílie zapadají na záp. a jihu pod vrstvy triasové, jurské a křídové a tyto zase pokryty jsou ve značné rozloze vrstvami eocénními, vápenci, sliny a sádrovcem, v nichž uloženy jsou jme- novitě v provinciích caltanissetske a gireent- ské rozsáhlé sloje síry. Alluviální nížina Pádu děkuje původ svůj jednak náplavům řek, jed- nak činnosti ledovců, jimiž v ledové cfobt' byly pokryty nejen Alpy, ale i Apenniny až po Gran Sasso. Při sev. okraji nížiny Pádskč vyskvtují se rozsáhlé haldy štěrků, označující mořeny ledovců doby ledové. Ale ještě nyní častý jest v l-ii úkaz rychlého sešinováÁí se vrstev horských; parallelně k tomu vrstvy alluviální pokračuji a delty řek vzrůstají. Velmi rozsáhlá jsou v l-ii území vulkanická. Roze- znávati jest dvě hlavni skupiny, severní při alpské linii zlomu a daleko větší skupinu střední a jižní při apenninské linii zlomu. K první skupině náležejí Monti Berici u Vi- cenzy a Colli Euganei u Padovy, pahorky to skládající se z trachytů, Čedičů a tuffů a vy- stupující ze samého středu nížiny Pádské. Daleko rozsáhlejší, rozmanitější a důležitější jest skupina druhá, rozdělující se opět ve dvě skupiny menši: středoitalskou a Kampanskou. Středoitalská skupina počíná se na severu trachytovým Monte Amiata sev.-záp. od jezera Bolsenskeho, jenž spolu se sopečnými útvary kolem jezera tvoři stupeň vulsinský. Jižně od něho u Viterba a Lago di Vico rozkládá se stupeň ciminický, pak následuje stupeň saba- tinský při jezeře Braccianském a u Tolfý a konečně stupeň latinický, jenž se končí na jihu pohořím Albánským. Odtud přechod ke skupině Kampanské tvoři Rocca Monfina. V sev. Části skupiny Kampanské zdvihá se jediná činná sopka pevniny, Vesuv, jehol činnost počala v době čtvrtohorní. Pak ná- sledují vulkanské útvary Flegrejských polí. Římská Campagna a Kampanie skládají se hl. z tuffů vyvrhnutých krátery Rocky Moníiny. FlegrejskÝch polí a Vesuvu. Pokračováni KampansKé skupiny do moře tvoří trachy- tové ostrovy Procicia, Ischia a Isole Pontine, ač nejsou-li ostrovy tyto zbytky samostat- ného, příčného systému vulkanického. Na vý- chodní straně Ap^nniaů nalézá se jediný so- pečný útvar menší Monte Vulturc u Melíi. Třetí samostatná skupina sopečná, systém hyblaejský, nalézá se na Sicílií a objímá če- dičovou skupinu Etny, jedné z největších sopek světa, a vyhaslou skupinu Monte Lauro v jihových. cípu ostrova. Na sev. od Sicílie jest systém liparitský, obsahující do- Itálie (vodopis). 847 sud Činné trachytové sopky na ostrovech Stromboli a Volcano. Značnější území sopeč- ného původu jsou též na záp. Sardinii. V l-ii častý jest také zjev sopek bahenních, z nichž jistě sopečné povahy jsou hlavně Macaluba u Girgenti a bahenní sopka Paternská při jižním úpatí Etny. Zemětřesení jsou v l-ii velmi Častá a zhoubná, ale z valné části tek- tonická a ne vulkanická. Hlavně trpí jimi Kalabrie a sev.-vých. Sicílie, méně některé krajiny na pevnině. Valná většina prací o geo- logii I. uložena jest v >Bolletino del R. Co- mitato geologico ďltalia*. red, Vodopis. Vodopisné poměry I. jsqu zcela zvláštní. Protiva mezi alpinsKou a poloostrovu í l-ií jeví se tu úplná. Zvláště nepříznivě utvářejí se poměry vodopisné v části poloostrovní. Nepříznivé rozložení horstva po. celé. délce poloostrova nepopřává vzniku větším úvo- dím, půda sama pohlcuje velmi mnoho vody a srážky připada>í téměř jen na zimu. Množ- ství vody, čím dále jdeme k jihu, ubývá a docela v jihu panuií již spíše poměry severo- africké než evropské. Řeky zde v létě často docela vysychají. Ze všech poloostrovních řek pouze Arno, Tiber (Tevere), Garigliano lze pokládati za splavné a i v těchto bývá stav vody během roku velice kolísavý. Všecky větál řeky ústí se zde do moře Tyrrhenského. Příznivější jsou vodopisné poměry I. severní. Řeky mají tu stejné množství voay téměř po celý rok. Zde také vytvořila se velká řeka Pád (Po), jež mívá více vody, než by dle úvodí a délky toku se čekalo, a náleží vůbec k nejvodnatějším řekám Evropy. K tomu za- jisté v první řadě přispívají velká jezera alp- ská, jež regulují po celý rok stav vody ve velkých severních přítocích Pádu. Hlavní z těchto přítoků jsou Ticino, Adda, O^Ho, Mincio, vesměs splavné, jakož i Pád sám jest splavný na 543 km, až ke Casale Monferrato. Již však jižní přítoky Pádu jsou chudší na vodu. Největší z nich iest Tanaro. Z ostat- ních přítoků moře Jaderského pouze dolní Adiže (Adige) jest splavna a skutečně vod- nata. Éyla dříve : přítokem Pádu a teprve v novější dobé stala se samostatnou. Avšak již ostatní řeky benátské, jako firenta, Piavc a Tagliamento, postrádajíce horských bassinů jezerních, mají ráz spíŠe nhoitalský. G. Ma- rinelli podává následující hydroCTaíické roz- dělení 1. dle jednotlivých částí more, při čemž ovšem k moři Benátskému připočítává i horní toky italských řek nalézající se na půdě švý- carské a rakouské: OMittvJbn* Moře Benátské (Maře di Venezia) . 122.500 ' > Abruzzské (M. degli Abruzzi) 19.540 > Apulské (M. delle Puglie) . . 16.96t) » Tarentské (M, di Taranto) . 19.760 Záliv Squillacký (M. di Sqúilače) . 4.030 Moře Kalaberské (M. di Calabria) . 8.100 > Neapolské (M. di Nápoli) . . 22.450 » Latinské (M. Latino) 23.150 > Toskánské (M. Toscano) . . 21.020 > Ligurské (m. Ligure) .... 3.480 Na Sardinii odtéká na sever do zálivu Asi- narského vodstvo ze 3409 km\ na západ ze 7842, na jih (záliv Cagliarský) ze 6799, na vý- chod do moře Tyrrhenského z 6027 km*. Ze Sicílie odtéká na sever do moře Sicilsko- Tyrrhenského z 6676, na jihozápad do moře Sicilsko- Afrického ze 7985, na východ do moře Sicilsko-Iónského z 10.872 frm*. Odkazujíce ku článkům o jednotlivých řekách, podáváme zde tabulku dle G. Márinelliho: vsniká ni (v) v ?ff n. Ri. A«ka Řeky benátské: Tagliamento . . Varco di Mauria 1203 Livcnza . . . . La Santissima (Polcenigo) . 36 Piave M. Peralba' 2198 Brenta L. di Caldonazzo . . . 449 Bacchiglione . . Camisiílo (Vicenza) ... 43 Adiže (Adige) . Jez. Reschen v Tyrolsku . 1471 Pád (Po) .... Jez. na Piano del Re . . . 2041 Řeky romagnské: Reno M. Pnineta 1130 Savio Poggio del Bastione u M. Coronaro ? Foglia M. Belbo a Alpe di S. Cri- stoforo 1407 Metauro' . . . . M. Maggiore 1214 Řeky abruzzské: Chienti . . . . M. Cavallo .> Tronto . . . . M. della Laghetta .... 1800 Aterno-Pescara . Čapo Cancelli (M. Civitella) 1200 Biferno .... Bojano nel Matese .... 490 Fortore ... ve Val Fortore 835 V Apulii Ofanto Angeli u Torella dei Lom- bardi 700 délka v km úttr u (do) Porto Ts^Iiamento . . . .166 Porto Sa. Margherita . . . 105 Porto di Cortellazzo . . . 220 Laguna di Chioggia . . . 160 Laguna Veneta ... .113 Porto Fossone 410 Bocche del Po 652 u Primara do m. Jaderského 220 sev. od Cervie do m. Jad. 100 u Pesara do m. Jad. . . 90 jižně od Fano do m. Jad. . 110 u Civitanova do m. Jad jv. od S. Benedetto . u Pescary sev. od Čampomarino sv. od Chienti .... . 75 . 115 . 152 . 95 . 98 dvodf v km* 2.590 2.690 4.100 2.800 1.600 13.896 69.382 4.688 624 657 1.305 1.125 1.142 3.130 1.275 1.562 sev. od Barletty 166 2.590 848 Itálie (podnebí). viniké na (v) v M n • Má tetr ■ (do) dálka v km dvodí v km* 167 149 136 101 93 2.480 1.477 1.740 1.303 2.317 ft«ka Do zál. Tarentského: Bradano .... Lago di Pesole 793 u Torre dei Mattoni Basento .... Timpa Volpaccia u Pignaly 1000 jiŽ. od Metaponto . Agri Piana del Lago 1280 u Lago del Přete Sinni ..... Monte Giumenta . . • . . 1300 Bosco della Rivolta Crati Serra Macinello 1500 jz. od Čapo Schisó Do moře Neapolského: Sele Čapo Sele 426 Torre di Sele Tanagro, přítok Sele ... Serra Malombra 1300 u Contursi do Sele . . . Volturno . . . . M. della Rocchetta (Čapo Volturno) 548 jz. od Castelyolturno . . Calore Irpino, v údolí Solopaca do Vol- přít. Volt. . . M. Accellica 900 turna 116 Liri-Garigliano . M. Arunzo u Petrelly . . . 1100 u Pantano di Sessa . . . 158 Do maře Latino: Tiber (Tevere) Vene del Tevere u m. Fu- maiuolo 1266 jv^ od Ostie 393 16.721 Z Toskány: Ombrone . . . Colli del Chianti u Campi . 530 Bocca ďOmbrone . « • . 166 Arno Falterona (Čapo ďArno^ . 1354 jz. od Pisy ....... 248 Serchio .... Alpe di Sillano (passo Ro- mecchio) 1400 sz. od Pisy 110 Magra Monte Tavola 1166 u Čapo Corvo 65 Na Sicilii: Simeto . . . M. Sori 1700 j. od Catanie do m. Jon. . 116 Imera n. Salso . Pizzo Cerasa a Pizzo S. Gi- orgio '. 1200 u Licaty do m. Sic.-Afr. 144 Platani S. Stefano Quisquino . . . 700 Čapo Bianco do m. Sic.-Afr. 110 73-5 3.176 92 1.790 175 5.677 3.052 4.950 4.200 8.444 1.167 1.512 4.387 1.980 1.717 Na jezera jest I. bohatá. Olinto Marinelli pokusil se nedávno roztříditi je dle jich vzniku a vypočítává následující hlavní skupiny: 1. Je- zera cirková (laghi di circó) na jižním svahu Alp a v sev. Apenninech, 2. údolní jezera alpská (L vallivi alpiní), 3. velká jezera před- alpská {grandi laghi prealpint)^ 4. vlastní je- zera mořenová (/. degli anflteatri morenici), jako na př. jezera v amfiteátru Ivrejském, 5. jezera krasová (/. carsici) ve vysokých Apen- ninech, 6. jezera vulkanická (/. vulcanici), t. jez. Bolsena a Bracciano, jez. v poh. Albán- ském a polích Flegreiských, 7. jezera po- břežní (/. costieri). Velká tektonická jezera v severních a stř. Apenninech, zbytky to bý- valého moře pliocenního, buď již byla vy- sušena nebo se vysušují, jako Lago Trasi- meno, Chiusi a Montepulciano. V následují- cím podáváme přehled jezer italských dle K. Peuckera (a Marinelli a Agostini). Plocha ^*J^- Výika J«z«r« iUlftká nad m. v m Lago di Albano v Latin 293 6 X56? L. di Alserio v hor. 1 260 1*44 8*x L. di Annooe v hor. 1 226 S'7> n L. di Bolsena (Vulsinio) v Latiu . 303 1 14*33 140? L. di Bracciano v Latiu 164 57*47 39>? L. di Candia (Morenni jezera Ivrej- ská v hor. I.) S26 x*6q 7*5 L. di Comabbio v hor. 1 336 3*59 7*7 L. di Como v hor. 1 199 144*4 409 L. di Sta Croce v hor. 1 382 4*72 34 L. di Fucino v stf. L (umele vysufi.) 633 t6o 93 L. di Garda v bor. 1 63 370 346 L. ďldro v hor. L (Brescia) . . . 368 10*87 123 L ďlseo v hor. L iDergame; . . 185 61*4 250 J«z«ra Italská nad m. *.^s vm ^** L. di Lesina v stř. 1 1 51*4 L. di Lugano, na hran! fivyc. . . s66 50*46 L. Msggiore. na hran. ivýc. . . , 194 8i9*a L. di Mantova (5 jex. v hor. L) . Z5-i8 9*9 L. di Martignano v stř. I. . . . , S07 a*5 L. di MassaciuccoU v stř. I. . . . x 6*89 L. di Mergoszo v hor. J X96 X'8 L. di Mezzola v hor «oo 3*85 L. di Monate v hor. 1 366 a*5 L. del Moncenisío y hor. L . . . 19x3 1*3 L. di Nemi v stř. 1 3x8 z'7 L. d*Orts v bor. L (Novara . . . S90 i8*a L. di Paola v Latiu i 3*9 L. di Piediluco v stř. L (Perugis) 368 x«57 L. di Pusiano v hor. 1 358 5*3 L. di Ripa Sottile v stř. L (Penigia) 37a ťX L. di Spinone n. Endine v hor. 1. (Bergaroo) • 338 Vt L. di Trasimeno nebo di Perugia v stř. I L. di Varsno v stř. L (Foggia> L. di Varese v hor. I L, di Viverone (mor. jes. Ivrejská v bor. I.) 330 3*78 Podnebí. Podnebí I. přičísti sluší klimatické provincii středomořské, v první řade charakterisované rozdělením srážek, které obmezují se hlavné na dobu zimní a podzimní. Nížina Pádská mezi Alpami a Apenniny, jsouc horami od- loučena od přímého vlivu Středozemního moře, otevřena pouze moři Jaderskému na východě, má celkem ráz kontinentální. Prů- měrná roční teplota bývá tu 13^ C. Amplitudy roční obnášejí 23— 24<>C. v Benátkách 22«C. V létě jest temperatura v nížině velice značná. ^59 x«8'7 I 6o'5 •36 X5 Nejv. hloubka v m 2? 388 37« 4-8*5 80? í4 7* 805 34 31 33 «43 xo ao «4'3 7$ xo? 8? 5*5 a6 Itálie (podnebi) 849 Absolutní maximum obnáší 35—37*^0. Nej- teplejší měsíc je červenec, kdy 18 dní má prámernou teplotu přes 25* C. Milán má v čer- venci 24•7^ Alessandria 24*1®, Benátky 24•6^ Bologna 25-5°, Turin 23-2<»C. Studené jsou kraje v nížině Pádské nejnížeji položené, ježto se tam hromadí studený vzduch od severu a jen zvolna odtéká na východ. Zima bývá v ní- žině Pádské velmi značná, větáí než na př. v Anglii. Zimní minimum [klesá až na — 15 až — 17^C. Milán má v lednu 0*5, Alessandria — 0-3«, Benátky 2•7^ Bologna 2*0* C. Zvláštní klimatickou oasu tvoří pás vinoucí se skoro nepřetržitě od jezera Nfaggiore až k Terstu, kde jest léto chladnější, zima však teplejší než v nížině Pádské. Tak Villa Carlotta, le- žící u jezera Comského, má pr&měrnou te- plotu v lednu 2-5®, v únoru 4*1® C, v květnu 7'9®, v list. 8-0* a v pros. 4-5® C. Jezero Como má v lednu ještě 6*8* C. I ligurské pobřeží má mírnou zimu; leden má prim. 8— 9®C. Sníh objevuje se v nížině Pádské průměrně 9 dní mezi 30. říjnem a 14. dubnem. Stalo se však také, že sníh několik týdnů pokrýval nížinu a činil ještě v Romani obtíže jízdě želez- niční. Ve střední l-ii je rozdíl teploty mezi létem a zimou ještě dosti značný. Zimní mi- nima klesají ještě na — 6®, — lO^C; absolutní maximum dosahuje ve střední l-ii, jakož i v jižní l-ii 40— 410C. Průměrná roční te- plota ve stř. l-ii 14 — 15® C jest něco větší na straně tyrrhenské, něco menší na adrijské. V červenci jest teplota v Římě 24*8®, ve Flo- rencii 25-4», v Chieti 24-8®. Roční tempera- tura v týchž místech činí ISS*'. 14-8® a UI^C. Sníh a led jen zřídka se objevuje; vlastní zima vyškytá se toliko v horách. Dobře daří se v nížinách olivě. Pravé střcdomořské podnebí má teprve jižní I. s přilehlými k ní ostrovy. I zde jest adrijská strana v zimě chladnější, v létě teplejší. Průměrná roční teplota ob- náší 16 — 18® C. Zimní minima klesají v Nea- poli na — 4®C, na Sicílii sotva na — 2®C. Sníh jen velmi zřídka se vyškytá. Palermo má v lednu teplotu 110® C, v červenci 254® C, Neapol v lednu 8*2®, v červenci 24*3®; roční teplota těchto míst činí 179® a 16*9® C. T«plola míft! iUttkýoh. Místo n m* ^^^" duben čnec řljeo rok Ajaccio ... 18 10-2 146 256 19*4 17*6 Palermo . . 72 110 154 254 19*8 179 Milán .... 14-7 0*5 132 247 133 128 Turin ... 275 02 124 232 12'4 120 Alessandria 98 —0-3 12*9 241 127 12*3 Modena . . 64 13 134 24 6 136 132 Janov .... 54 7*8 144 24*6 173 159 Livomo . . 24 71 13*9 243 164 154 Urbino . . 451 29 11*4 231 131 125 Ancona ... 30 6-5 144 263 16*8 156 Lecce ... 72 87 15 1 25 7 182 170 Veliký ovšem vliv na podnebí I. má moře, které v zimě otepluje a v létě ochlazuje vzduch na pevnině. Středozemní moře otepluje se v létě více než okeán na stejné zeměpisné šířce. Teplota vody na povrchu stoupá na 26—28®, zvláště ve výdi. části moře Středo- OttflT Slovník Naučný, sv. XII. 35; 8 i8g7. zemního. Ježto se voda jen zvolna ochlazuje, má v zimě značnou převahu teploty nad vzdu- chem na pevnině. Tak v okolí Palerma jest povrch vody v zimě o 3'1®, v létě o 04®, ročně o 1® teplejší nežli vzduch. Srážky v se v. l-ii vyskytují se hlavně na podzim a v zimě, ale i v květnu bývají ještě dosti hojné. Čím dále k jihu, ubývá dešfů jarních a letních a v Jižní části subtropické jest léto téměř úplně bez deště; omezujeť se déšť jen na dobu zimní. Sev. I. má na 45*/, až 46® s. š. v zimě 15®/o, v létě 30®/o, nížina Pádská na 45® v zimě 207o, v létě 24®/o, stř. I. na 427,® v zimě 25®/o, v létě 17®/«, jižní I. na 407,® v zimě 31®/o, v létě ll®/o, Sicilie na 377,® v zimě 39®/o, v létě 3®/o, Malta na 36® v zimě 48®/o, v létě 2®/o srážek. Roční množ- ství srážek obnáší na jižní patě Alp 121 cm, v nížině Pádské 81 cm, ve střední l-ii 84 cm, v jižní 80 cm^ na Sicilii 60 cm, na Maltě 55 cm. V sev. l-ii jsou nejbohatší na deště měsíce květen a říjen. Srážek tu přibývá od Apen- ninů k Alpám. Alessandria má 671, Pavie 743, Milán 966, Villa Carlotta 1512, Luzano 1667, Bologna 536, Padova 866, Videm 1384 a Tol- mezzo (nejbohatší kraj na deště v l-ii vůbec) 2437 mm. Ve střední l-ii prší nejvíce v říjnu a listopadu, nejméně v červenci. San Remo má ročně 735, Řím 769, Florencie 1076 mm srážek. V Jižní l-ii, na Sicilii a Maltě omezeny jsou srážky výhradně na dobu zimní. Nejvíce pršívá v listopadu a v prosinci. Letní srážky jsou tu vůbec tak řídké, že na př. v Palermé od května do října někdy vůbec neprší. V Nea- poli obnášejí srážky ročně 826, v Molfettč 543, v Palermě 591, v Syrakusách 464 mm. Nejpravidelněji jsou rozděleny po celé l-ii a přilehlých ostrovech deště říjnové. Řím má 2 měsíce chudé na deště, Neapol 3, Sicilie (na jižním a jihových. pobřeží) 47i> Malta 5 měsíců. S těmito poměry souvisí také rozdělení vlhkosti. Ubývá jí směrem k jihu a východu a obnáší průměrně v roce 60 — 72®/o. Čaltani- setta na Sicilii má v létě 37®/^ (ročně 61®/o). V červenci má Florencie 49®/o, Urbino 51®/o. Řím 55®/o, Foggia 40®/o, Lecce 48®/o, Palermo 62®/o a Syrakusy 61®/o. Na Ligurském pobřeží jest největší sucho kolem Janova. I. vyzna- menává se neobyčejně jasnou oblohou a jas- ným svitem slunečním. Oblačnost činí v sev. l-ii 50— 60®/o a klesá v létě na 30— 40®/©; v již. l-ii obnáší 20— 30®/o. Ostrou hranici činí v tom vzhlede Alpy; v zimě je více slunných dní jižně od Alp neŽ na severu. V jižní l-ii a na Sicilii vane suchý a palčivý řv noci 35®) vítr scirocco z pouští severoafrických. Zhoubně působí v l-ii malaria neb ar i a cattiva (zkažený vzduch), škodlivé to vý- pary, jichž příčmou je zbažinatění celých krajů nedostatkem odtoku vody a špatný vzduch, který se tvoří v létě při velikých parnech hnitím organických látek ve stoja- tých vodách. Z 69 provincií italských prosty jsou malarie Janov, Porto Maurizio, Massa- Carrara (tedy Ligurie), Florencie, Pesaro a Piacenza, v 20 z nich zhoubně působí. Celé 56 850 Itálie (květena, zvířena) pobřeží s přiléhající pahorkatinou toskánskou jižně od Livorna jest liduprázdná pustina, která zabírajíc Kampanii a bažiny Pontinské táhne se až k Terracinu. Střední I. oddělena jest od moře pruhem malarickým sáhajícím od zálivu Spezzijského k Terracinu. Na ně- kterých místech v Toskáně, Kalabrii a Sicílii bývají úředníci železniční večer posledním vlakem odváženi na místa bezpečnější, ráno zase přiváženi, při čemž z 8 úředníku 1 roČně umírá. V Cosenze připadá na 1000 mužů ročně 1500 onemocnění. I t. zv. Graecia magna je pruhem malarickým obemknuta. Dějí se ovšem kroky k zamezení zhoubného účinku malaric, jako v Toskáně, kde se upravuje odtok vody a vysoušejí bažiny (delta Arna kol Pisy a údolí ^'^'"y) Kveten.. ^'^'- Květena I. ie bohatá. Dle Arcangcliho jest tu 4963 druha jevnosnubných (889 rodů a 87 kapradí), nicméně jest květena ta chudší nežli španělská. Dle téhož autora má I. 183 druhů vlastních neb endemických (u jiných 217), alt; některé se nyní vyskytly v Albánii, jejíž kve- tena italské jest nejbližší. Příčinou toho bo- hatství jest, že se tu stýká trojí flora: alpin- ská v Alpách a Apenninech, Madoniech a na Etně, středoevropská v údolí Pádu a niž- ších Apenninech a třetí vlastní středomořská v Ligurii a přímoří západním a jižním (asi od Gargana — přechod tu povlovný). Zvlášt- nosti jsou v první (na jižní straně Alp) a třetí (zejména v Ligurii), avšak náhledy spi- sovatelů jsou tu rozličné. Parlatore udává 33 zvláštních trav, ale Arcangeli jen 10! Nejbo- hatší rodiny jsou tu: Composity (739 druhů, 22 zvláštních), leguminosy 393 dr., trávy 385 druhů atd. Zvláště bohatý jsou crucifery, 250 dr., ale jen 3 zvláštní, kdežto z 92 li- liaceí jest 10 dr. zvláštních. Příčinou toho byla asi ledová doba, která působila přímo na sever až do Toskány (močálů Bientin- ských). Své zvláštní druhy mají též Sicílie (45 dr.) a Sardinie. Některé orientální byliny zdivočely, zojména na Sicílii, jako papyrus (u Syrakus), ale mnohem patrnější jsou by- liny uvedené, jako opuntie a agávy americké, datlovniky a cypřiše. Nčkteré zvláštní byliny již vyhynuly, tak Primula Palinuri na předhoří ťaíinurském, tropická Apinagia preissii a 2 sicilské byliny, které ještě nአPresl popsal (AHium rubellum a Linum piligerum). Teplejší podnebí na jižní straně Alp, zejména u velkých jezer, usnad- nilo tam založení krásných zahrad, jako Bor- romejské, jejichž jižní bylinstvo však v již- nější rovině, ba ani v Toskáně se nejeví. Lépe vylíčeny jsou jen dvě krajiny, severní střed od Cesatiho a neapolský jih od Tenora, jehož výtečná práce sloužila pozdějším všem za vzor. Tak jsou dubové a bukové lesy po celých Apenninech až do Sicílie. Avšak jiho- východ Apulie jest bezvodá step od Gargana do Tarentu, kde jen nízké křoviny nebo po jarním dešti rychle vyrážející bylinky živí ovce. Zpodní lesy všucfc bývají dubové, ho- ření černé a bukové, ale jcšte Sila svými bo- rovicemi a orličnikem upomíná na sever. Zvláštností jsou jasany Kalabrie, z nichž se sbírá manna, dříve v léčení tak důležitá. Avšak v celku krásných velkých lesů již je málo, nejvíce tu keřin nízkých rozlezlých. Proslavené jest jen Pinetum ravennské, kde v přímoří bývaly krásné staré pinie. Luk zde není, leda v zavlažovaném údolí Pádu. Avšak celá Lombardie zdá se cestujícím po dráze bÝti lesem, nebo všude jsou aleje moruší, hlavně i topolů, po kterých se vedou třebas i révy. Kaštanové lesy síří se více v severu, v Tessinu, pak na Korsice, zde tak hojně, že navrženo je vysekati, by lidé musili praco- vati, a na Sicílii. Vždy zelené husté křoviny (macchie) mají zvláště Korsika i Sardinie, kde bývají útočištěm banditů. Jsou to malo- listé rhamnee, phillyree, Paliurus, myrtjr, Icn- tišky, méně vavříny, Arbutus unedo. V Ligurii jsou omezeny zahradnictvím a střídají se s říd- kými lesíky borovic přímořských. Tu u sa- mého moře u Portonna (blíž Janova) roste endemická Saxifraga cochlearia a vedle křo- vitá Euphorbie upamatující na Afriku nebo Aphyllanthes (liliac.) z rodiny australské. Tak se tu protivy stýkají. Krásné jest bylinstvo I. vlastně jen z jara, když bují orchidee a pcstrokvěté cibulovité; v létě je vše vyprahlé až na kožené listy vždy zelených stromů. Avšak pro cizince, kteří v zimě ze severu přicházejí, jest příjemným úkazem v Ligurii a pod Alpami, že bylinstvo neustává nikdy zcela růsti, že na př. o nový rok v Nizze kvetou žlutý Chciranthus, čer- vený Centranthus, bílé Viburnum tinus a že květy agav přetrvávají. Proto bylinstvo I. více se vychvaluje, nežli proti jiným zaslu- huje; také proto, že v l-ii vzniklo moderní zahradnictví, kteréhož teprve později Francie se ujala. _ ,v Pý-. ^ Zvířena. -^ Zvířena I. neliší se sice celkem mnoho od ostatních částí střední Evropy, ale přece ne- postrádá jistých zajímavostí. Ssavce popsali Cetti, Costa, Betta, Savi, Bonaparte, posléze Giglioli přidal více nových druhů (drobnj^ch, všeobecně neuznaných^ Cornelia uvádí 93 druhů (15 mořských, delfínů, tuleiiŮ a velryb), z nichž 23 netopýrů, 10 hmyzožravých, 15 dravců, 19 hlodavců, jelena, daňka, srnce, kamzíka (byl i v Apenninech), kozorožce (u Monte-Rosy již pouze pod ochr. vlády), muflona (divokou ovci v horách Sardinie a Korsiky) a kance (v Sardinii). Velbloudů ně- kolik chovají ve dvoře S. Rossore ode dvou století. Většina jest druhů našich, až na afri- ckého netopýra v jihu (Dysopcs cestoni)^ Ves- pevugo maurus (Alpy, sever), druhy netopýrů Bonapartových, jihocvropského rejska (So- rex etrusctis), jižní kunu {Putorius boccameLi od Sardinie až k Maltě), dikobrazy a divoké daňky. Ptáků vypočetl Salvadoři 419 druhů. 402 jistých, jim více nebo méně dle nahodilých (99'dr.). Jest zde 125 druhů stálých, 69 dr. letních, 26 dr. zimních, 55 dr. stěhovavých pravidelných a 28 dr. nepravidelných. Endc- Itálie (obyvatcístvo) 851 mických druhů ptačích nenf a jelikož se ptáci italští stěhují přes Čechy do Skandinávie, jest A^ětšina ptáku našich. Scházejí jen někteří naši hosté ze severovýchodu, za to zde při- bývá hostů z Afriky (Aquila wahlbergii, Afe- rops egyptius, Chenalopex egyptiacus, Porphy- rio 3 ar., Eupodoťts undulata). Jsou tu i ně- "které formy v středomoří domácí: Neofron j}ercnopteruSf Picus lil/ordii, Ácredula irbis^ více sylviid, plamenák a vyhubený teď frankolin. Orientální formy některé má teprve Sicílie a ještě více Malta {Caprimulgus ruficollis, Ant- momanes hisitana). Zajímavější jsou reptilie (36 dr. dle Betty: 5 želv, 15 jcštěrů a 16 hadů) i amfibie (11 iab a 8 salamandridů), neboť Jest tu poslední ibytek tropických ještěrů v Evropě: Phylťo- Jactylus europaeus (na Sardinii a ostr. vých.), nejmenší ještěr Notofolis fit\ingeri 10 cm dl. < » Bologna . 103.998 » . 148.023 » Vzhledem k náboženskému vyznání jest skoro veškero obyv. vyznání římsko- katolického (99*7%). R. 1861 bylo 21,720.363 řím. katolíků, 32.684 protestantů, 22.458 isráé- litů a 1829 jinověrců, r. 1871 bylo 26,662.580 katolíků, 58.651 prot., 35.356 isr. a 44.567 ji- ných. Při sčítám r. 1881 vláda sice po vv- znání se netázala, ale z 28,459.628 obyv. bylo dle výkazů nekatolických duchovních pouze 38.000 isráélitů a 62.000 prot., mezi něž jest vpočteno též 22.000 valdenských, kteří žijí v kraji Pinerolo, tedy na jednom z ostrůvkd franc. oblasti jazykové, coŽ jest nemálo vý- znamno. Valdenští řídí se bohoslužbou církve ' helvetsko-prot. — Dle stanoveni fundamcn- ! tálního statutu ze dne 4. bř. 1848 jest řím.- , katol. církev církví státní, ostatní vyznáni I jsou dle zákona jen trpěna, avšak požívají ; práva k veřejným bohoslužbám a nevylučují svého stoupence z práv občanských a poli- tických. Praerogativy římského papeže jakožto hlavy církve řím.-kat. jsou zaručeny zákonem ze dne 13. kv. 1871. Papež pozbyl sice svět- ského panství, ale ponechána mu čtvrť Vati- kánská, což pravé vede ke konfliktům se ' státní mocí. Italská vláda nabídla také papeži Itálie (obyvatelstvo). 853 Rozloha SfiUénf Odhad Odhad PrAm. léi Provinci* ■ eomp«rlIiii«nla v km* s 31. prot. r. i88i s 31. pro«. r. 1892 s 31. proi. r. 1893 hustou :S >-| 1 Alessandria 5.052 729.710 780.333 784.935 155-35 6 2 Cuneo ...... • 7.466 635.400 655.455 657.278 88-04 4 3 Novara • • • 6.613 675.926 737.721 743.340 112-41 6 4 Turin 10.247 1,029.214 1,097.479 1,103.684 107-71 5 I. Picmont 29.378 3,070.250 3,270.988 3,289.237 11196 21 5 lanov . Porto Maurizio . 4.099 760.122 816.394 821.511 200-42 5 6 1.179 132.251 142.200 143.104 121-38 2 II. Ligurie 5.278 892.378 958.594 964.615 182-76 7 ■ 7 Bcrgamo 2.844 390.775 417.196 419.699 147-64 3 ' 8 Brcscia 4.781 471.568 489.438 491.062 102-71 5 9 Como 2.826 515.050 559.745 563.808 199-51 3 ! 10 Cremona 1.799 302.138 305.899 306.241 170-23 3 « 11 Mantova 2.363 295.728 308.974 310.179 131-26 11 12 Milán . 3.169 1,114.991 1,247.166 1,259.18Í 397.34 5 13 Pavia 3.343 469.831 497.238 499.730 149-49 4 14 Sondrio 3.192 120.534 131.605 132.612 4155 1 III. Lombardie .... 24.317 3,680.615 3,957.261 3,982.412 163-77 35 15 Belluno 3.349 174.140 176.097 176.275 52-64 7 16 Padova ..... 2.133 397.762 437.703 441.635 20705 8 17 Rovigo Treviso 1.774 217.700 238.274 240.146 135-37 8 18 2.488 375.704 403.519 406.049 163-20 8 19 Udine 6.582 501.745 525.802 527.985 80-22 17 20 Benátky 2.420 356.708 379.254 381.300 157-56 7 21 Verona 3.077 394.065 425.697 428.574 139-28 11 22 Vicenza 2.725 396.349 436.538 440.191 161-54 10 IV. Benátky 24.548 2,814.173 3,022.884 3,042.155 123^ 76 23 Bologna 3.752 457.474 486.059 487.985 130-06 3 24 Fcrrara 2.621 230.807 249.488 251.186 95-84 3 25 Forli 1.879 251.110 271.200 273.026 145-30 3 26 Modena 2.558 279.254 287.462 288.208 112-67 3 27 Parma ...... 3.238 267.306 272.040 272.470 84-15 3 28 Piacenza 2.471 226.717 229.039 229.250 92-78 2 29 Ravenna 1.852 225.764 223.478 223.943 120-92 3 30 Reggio neir Emilia . Emilia 2.269 244.959 249.816 250.257 110-29 2 V. 20.640 2,183.391 2,268.582 2,276.325 110^29 22 31 Arezzo 3.298 238.744 243.340 243.758 73-91 1 32 Florencie 5.867 790.776 817.980 820.454 139-84 4 33 Grosseto 4.503 114.295 122.291 123.018 27-32 1 34 Livomo . . ... 344 121.612 124.902 125.202 363-96 2 35 Lucca 1.445 284.484 289.053 289.468 200-32 1 36 Massa e Carrara . . 1.780 169.469 179.562 180.479 101-39 3 37 X isa . • • • . * 3.055 283.563 304.268 306.151 100-21 2 38 Siena 3.812 205.926 207.351 207.481 54-43 2 VI. Toskána 24.104 2,208.869 2,288.747 2,296.0U 95-25 16 39 Ancona 1.974 267.338 272.925 273.433 138-52 1 40 Ascoli Piceno , . . 2.063 209.185 216.201 216.839 105-11 2 41 Macerata .... 2.816 239.713 242.766 243.032 86-30 2 42 Pesaro c Urbino . . 2.895 223.043 234.526 235.570 81-37 2 VII. Marky . ... 9.748 939.279 966.408 968.874 9939 7 43 Perugia ..... 9.709 572.060 597.930 600.282 61-83 6 VIII. Umbrie .... 9.709 572.060 597.930 600.282 6183 6 44 Róma .... 12.081 903.472 994.400 1,002.667 83-00 5 IX. Lazio (Latium) . . 12.081 903.472 994.400 1,002.667 8300 5 45 Aquila degli Abruzz 6.436 353.027 377.068 379.253 58.93 4 46 Campobasso . . . 4.381 365.434 378.593 379.789 86-69 3 47 ('hieti 2.947 343.948 349.290 349.777 118-69 3 48 Teramo . ... 2.765 254.806 265.017 265.945 9618 2 X. Abruzzi e Molise 16.529 1,317.215 1,369.968 1,374.764 8317 2 654 Itálie (ob)n^atclstvo)- Provinci* ■ eomp«rtlm«nU Rozloht serunf I 31. pros. r. i88x Odhad s 31. pros. r. 1892 Odhad s 31. pros. r. 1893 PrAm. hustota naxArm* B U »■ 49 50 51 52 53 XI. 54 55 56 XII. 57 XIII. 58 59 60 XIV. 61 62 63 64 65 66 67 XV. 68 69 XVI. Avellino Benevento Caserta Napol Salerno Kampanie Bari delle Puglie . . . Foggia x^cccc • • • • • * * Apulie .... • . . Potenza Basilicata Catanzaro • Cosenza Reggio di Calabria . . Kalabrie Caltanissetta Catania Girgenti Messina Palermo Siracusa Trapani Sicilie Cagliari Sassari Sardinie lUlíe 3.037 2.118 5.267 906 4.964 162.92 5.350 6.963 6.797 191.10 9.962 9.962 5.258 6.653 3.164 150.75 3.273 4.966 3.035 3.227 5.047 3.735 2.457 25.740 13.483 10.595 24.078 286.589 392.619 238.425 714.131 1,001.245 559.157 2,896.577 679.499 356.267 553.298 1.589.064 524.504 524.504 433.975 451.185 372.723 1,257.883 266.379 563.457 312.487 460.924 699.151 341.526 283.977 2,927.901 420.635 261.367 682.002 28,459.628 412.242 245.834 736.960 1,115.007 568.541 3,078.584 773.080 397.205 626.960 1,797.245 541.865 541.865 460.029 465.842 395.167 1321.038 312.904 648.761 340.534 509.587 801.204 401.224 350.726 3364.940 453.839 282.575 736.414 30,535.848 414.026 246.508 739.036 1.125.350 570.212 3,095.132 781.589 400.927 633.656 l,8iai72 543.443 543.443 462.398 467.175 397.208 1326.781 317.133 656.515 343.082 514.006 810.483 406.652 356.794 3.404.665 456.858 284.504 741.362 30.724.897 136*33 116-39 140-31 124211 11487 18998 146 09 57.68 93-23 9504 64-55 5455 87-94 70-22 125-54 8801 96-89 132-20 11304 159-28 160-59 108-88 145-22 132-27 33 88 26-85 30*79 107-21 3 3 5 4 4 19 3 3 4 10 4 4 4 4 3 11 3 4 3 4 4 3 3 24 4 5 9 284 jakožto odškodněnou za ztracené území roční dotaci 3,225.000 lir, ale papež jí nebéře. Kurii přísluší sice volné obsazováni všech duchov- ních úřadů a beneficií, ale k installaci je nutno cxequatur královské. Kromě 6 kardmálů-bi- skupu řím. je v l-ii 49 arcibiskupství, 221 bi- skupství, 11 opatství a 20.465 far. Bezpro- středné papeži podřízeno jest 76 biskupství a 12 arcibiskupství. PoČet řím.-katol. svět- ských duchovních páČí se na 100.000, kostelů a kaplí na 55.263. Zákonem ze 7. kv. 1866 bylo nařízeno povlovné zrušování všech klá- šterů a náboženských organisací kromě těch, jež pečují o nemocné a vyučování. Do konce r. 1892 bylo zrušeno 42.529 náboženských or- ganisací, 18.528 jich zůstalo. Saekulansované jmění zrušených organisací odhadnuto na 480 milí. lir, ale cena ta je nízká, neboť pouze budovy, jež stát přejal a které k prodeji ne- jsou, mají hodnotu 85-1 milí. lir, ostatní ne- movitosti pak cení se na 649 milí. a z těchto již jest za 612 milí. lir odprodáno. Členové zrušených nábožcn. organisací. z nichž bylo r. 1892 ještě 12.148 mnichů a 8918 jeptišek, dostávají od státu z nábožen. fondu roční Pensi. Tato činila r. 1892 kolem 67 milí, lir. rotestantská a židovská organisace spravují si své záležitosti samostatně. Co do národnosti není snad v Evropě velmoci, jež by byla jednolitější než I., ač právě na její pudě tolik národů se vystřídalo. Mimo italské království žijí Vlachové kom> paktně v části jižního Švýcarska, v jižním Tyrolsku, v Terstu, Gorici, v pobřežních mé- ! stech istrijských a dalmatských, pak na Kor- I sice a Maltě. Přirozeně ma italština mnoho j nářečí, z nichž nejvíce od spisovné mluvy se odchyluje furlanské v provincii videmské ; dialekt jeho je velice podoben nářečí ladin- skému a čítá asi 430.000 hlav. V Alpách piemontských udrželo se asi 120.000 Fran- couzů, mluvících nářečím proven^alským a tvořících tu 3 jazykové ostrůvky; největší z nich táhne se údolím říčky Dora Baltea a střediskem jeho jest Aosta, druhý poříčím Riparía a Chisone, nejmenší pak prostírá se jižně od Monte Viso v kotlinách pramenů Varaita. V benátských Alpách mluví se ně- mecky ještě tam, kde stávalo kdysi tak zva- ních 13 a 7 germánských obcí severně od Verony a Vicenzy, a potom jižně od Montc Rosa. Počet těchto Němců páčí se na 20.000,. v celé l-ii vůbec na 25.000. Kde Furlansko přiléhá ke Gorici, bydlí 37.000 Slovinců. Slo- vanské kolonie existují také v provinciích Molise, Acquaviva, San Fclice Slávo a Monte- mitro jakožto zbytky kolonisace srbské ze sto- letí XV. Jest jich asi 5000. V Apulii, Kalabrii a na Sicilii žijí rovněž od XV. stol. Albánci v počtu 75.000; v prvních dvou comparti- mentech. hlavně mezi Lecčem. Gallipolí a Otrantem. jakož i v Benátkách jsou zastou- Itálie (obyvatelstvo). 855 pěni také Řekové (20.000 hlav), jsouce ostatně Jako obchodníci rozptýleni po celé zemi. V mé- sté Algheru a jeho okolí na Sardinii žijí Ka- talonci (7000), na Malté a Pantellcrii konečné mluví se i arabsky, ovšem jen v nižších vrst- vách. Židé nejvíce se objevují v horní a střední l-ii, ba i několik tisíc Arménů je v Benátkách. Přihlédneme-li k povolání obyy., setká- váme se s třemi charakteristickými ciframi: skoro třetina veškerého obyv. zaměstnává se zemědělstvím, více než pětina jest bez po- volání a sedmina zanáší se průmyslem. Povolání (r. 1881) Muil Žony Zemědělství 5,124.431 . 3,048.951 bez povolání a udání 1,307.691 . 4,^8.965 průmysl 2,281.317 . 1,904.144 renty a pcnsc . . . 427.456 . 535.425 sluhové 265.605 . 447.800 spojovací prostředky 310.347 . 2.664 obchod 246.618 . 33.155 chov dobytka a včel 213.556 . 30.896 civilní správa .... 167.252 . 3.400 zemská obrana . . . 160.155 . — hostinští a oděvníci 51.500 . 99.594 kultus 103.161 . 28-424 dělníci 121.56'J . 8.267 vězni a žebráci . . . 73.188 . 56.493 vyučování 32.908 . 46.887 zahradnictví 58.914 . 14.425 hornictví a solařství 69.692 . 575 zdravotnictví .... 44.333 . 16.384 lesní hospodářství . 53.22o . 6,425 rybářství a honba . 47.901 . 340 krásná uméní .... 31.174 . 4.450 podomní živnost . . 28.993 . 5.457 soudnictví 28.248 . 2 védy 19.740 . 35 V uvedených však právě cifrách jest obsa- ženo na 3,249.955 mladistvých pracovních si mezi 9. a 14. rokem tělesného vývoje. Z těch jest 1,658.630 hochů a 1,591.325 děvčat. Při zemědělství, chovu dobytka a zahradnictví je činno 678.042 dětí, při průmyslu 309.377. Pro otázku sociální je to v l-ii zajisté zjev významný. Co se týká pohybu obyvatelstva, byly poměry v 1. 1872—90 následující: Rok porody (na ICO ob.) úmrtí pFobytok 1871: .... 37-85 30-69 7-16 187:: . . . 36-31 3000 63 1 1874 .... 34-86 30*30 456 1875 .... 37-70 30-70 700 1876 .... 39-22 28*82 10-40 1877 .... 37-02 28-34 8-68 1878 .... 36-21 29 09 71 2 1879 .... 37 83 2975 808 1880 .... 33 85 30-75 3-11 1881 .... 37-99 27-55 1044 188J .... 3704 27-48 9*56 1883 .... 37-16 27-54 9*62 1884 .... 38-96 2689 1207 1885 .... 38-54 2695 11-59 188). .. . 36-97 28-72 825 18?7 .... 38 96 28-01 1095 18ř8 .... 37-59 27-55 1004 1889 .... 38-35 2563 15-72 1890 .... 35-91 26-39 9-52 Pohyb obyvatelstva r. 1893 prokázal se ná- sledujícími výsledky: 228.103 sňatků (0-7477o), 1,126.296 porodů (3-688«/o), 776.713 úmrtí (2-544Vo) a 46.254 mrtvě narozených (0*15l7o)- Nejvíce zmírá lidí v compartimentech toskán- ském (2-364%), ligurském (2-3147o), piemont- ském (2-2357o) a benátském (209l7o). Za 10 minulých let připadalo průměrně na 1000 obyvatel ročně 8 sňatků, 38 porodů a 27 úmrtí; na 1000 porodů připadalo 74 neman- želských a 27 mrtvě narozených dětí. Dle po- hlaví bylo r. 1881 14,265.383 mužů a 14,194.245 žen, tak že na 1000 mužů připadá 995 žen^ Tento nepatrný přebytek silnějšího pohlaví vzrůstá nejvýše v provincii římské, kde na 1000 mužů toliko 862 žen připadá. Za rozvod od stolu i lože žádalo r. 1891 asi 1426 osob a vyhověno 628. ^ Proud vystěhovalecký v l-ii způsobuje veliká hustota obyv. a špatný stav poměrů národohospodářských. Za posl. let proud tento silně mohutní. Vystěhovalců bylo roku 1892 v Piemonté 33.863, Ligurii 4251, Lombardii 21.902, Benátkách 82.777, Emilii 5900,Toskáně 11.701, Markách 836, v Abruzzách a Molise 9045, Kampanii 22.259, Apulii 1675, Basilicatě 7327, Kalabrii 10.013, Sicílii 11.912, Umbrii a Sardinii 82. Třeba rozeznávati vystěhovalce dočasné a trvalé. První pocházejí nejvíce z horní I., totiž z Benátská, Lombardie a Pie- montu, a obracejí se jako zedníci, kamenníci, lamači skal, stavěči železničních tratí, kolo- vrátkáři a pod. do Francie, Rakousko-Uherska, Švýcarska, Německa a j. Proud trvalých vy- stěhovalců, nehledíc k Ligurii, kde silný ob- chod mořský to vysvětluje, vychází z horna- tých krajin jihu, z provincií Potenzy, Cosenzy, Salerna a Campobassa. V Kampanii, na Sici) i i a v Kalabrii jest tento proud tak silný, že ve mnohých místech není ani mužů, kteří mezi 20—40 lety tvoří 73 vystěhovalců. Pří- činou je velkostatek s vyděračským pachtov- ním systémem. Hlavni proud vystěhovalců dolnoitalských obrací se do Brazílie, Argen- tiny, Uruguaye a do Spoj. Států. Vystěho- valci jsou ponejvíce rolníci a malořemeslníci, pak obchodníci s plodinami. Za mořem hle- dají Často zaměstnání nejnižšího druhu, dou- fajíce, že s malým kapitálem domů se vrátí. Ale nezdaří se to ani polovině; ti pak, kteří zbohatnou, volají své rodiny za sebou. Vět- šina vystěhovalců se v cizině odnárodňuje. R. 1891 počítalo se Italů v cizině žijících na 1,988.144 osob. V evropských státech žilo jich kol 470.732, tedy asi V^, v Americe 1,429.241, v Africe 75.211. Z toho připadalo na Francii 295.741, na Rakousko-Uhersko 52.198, na Švý- carsko 41.881, na Brazílii 554.000, na Argen- tinu 452.000, na Spojené Státy 286.520, na Uruguay 100.000. Naproti tomu napočítalo se v l-ii r. 1881 pouze 59.956 cizinců, z nichž dle státní příslušnosti jest 16.092 z Rakousko- Uherska, 12.104 ze Svýcar, 10.781 z Francie, 7301 z Anglie, 5234 z Německa, 1234 z Ame- riky a 1387 z Ruska. Statistika zločinů vykazuje v l-ii Čísla dosti vysoká. V 1. 1890—92 připadalo na 100.000 ob. 856 Itálie (zemědělství). celkem 2124'99 zločinů, z nichž 13*24 činí vraždy, 258*59 tělesná ublížení, 1804 zločiny proti mravopočestnosti a i^du rodinnému, 39*47 podvody, 362*82 krádeže a 8*41 bandit- ství a loupežnictví. Poslední zločiny bují ze- jména na Sardinii, Sicilii a v Laziu, v jmých zločinech kromě zmíněných compartimentů vyniká ještě Kalabrie, Kampanie a Molise. Vbc. Zemědělství. Většina půdy italské jest způsobilá pro nej- různější plodiny a jen 13Vo půdy jest nepro- duktivní. Hlavně úrodné jsou části celé se- verní I., kde rovinatý kraj vyniká kyprou, hlinitou půdou. Ve střední l-ii zvláště rovina Kampanská (hl. provincie casserská zv. Cam- pania felice) co do úrodnosti zaujímá prvé místo. Plodnost půd}^ italské dokazují trojí žně, ovšem tím způsobem, že současně sázejí se trojí druhy bylin postupně uzrávajících. Úrodnost půdy není všude stejná. V Piemont- sku je nejúrodnější okolí Turína, nížina Lom- bardská, zvi. Brianza, náleží ke krajům nejúrod- nějším. V Benátsku dobrou úrodu poskytují nížiny, v Emilii Ferrarsko, v Ligurii vytrvalosti neobyčejnou podařilo se řádným spracováním připraviti i svahy k žádoucí úrodě. V Toskán- sku přirozenou úrodností vyniká údolí Chi- any, Serchia a rovina Pratská uvnitř provin- cie; pobřežní kraje t. zv. Maremmy Toskánské Í"sou opuštěny pro zimničné výpary. V Mar- :ách a Umbrii dobrou prstí slyne zvláště údolí řeky Chienty a Tibera. V oblasti adrijské jest proslulé Barsko. Pobřeží Kapitanaty jest ne- úrodné, ježto půda nasáklá jest vodou sla- ných močálů po celém pobřeží rozšířených. Úrodná jest také pánev bencventská. V Sicilii je s dostatek prsti úrodné, avšak zanedbávané; nejúrodnější jest Conca ďOro u Palerma, jejíž půda skládá se ze zvětralé lávy. Produkt i vnosti italské půdy z velké části napomáhá na vysoký stupeň vyvinuté zavla- žování půdy a odvodňování. Rozloha pozemků uměle zavlažovaných páčí se na 1*5 milí. ha, z čehož dobrá polovice připadá na Piemont a Lombardii, kde mezi Ticincm a Addou rýsuje se celá síť struh, průplavů a pramenů. Z průplavů zvláště důležit jest Cavourův v Piemontě, spojující levý břeh Pádu (u Chivassa) s pravým břehem Ticina; přckroČuje mnohé řeky, z nichž nejdůležitější jsou Dora, Elvo, Ccrvo, Sessia. Stavba stála přes 80.000 milí. lir, vyplácí se však, ježto se jím zavlažuje 110.000 ha půdy v okolí mést Vercelli a Novary a kraj LomcUina. Vedle Piemontu a Lombardie honosí se hustým síťovím menších průplavů Toskána a Kam- panie. V ostatních částech práce zavodňovací nedostoupily takové výše jako v uvedených, ač mnohé kraje by toho nutně potřebovaly. Vláda nyní sama věci se chápe a tudíž lze se nadíti, Že na př. projektovaný průplav v Emilii, jenž dle projektu třikrát má býti větší Cavou- rova (277 km), dojde uskutečnění. Odvodňo- vání nachází se na vysokém stupni, horlivě jsouc podporováno vládou, takže zemědělství rok od roku tímto odvětvím velice získává. Tak zvláště Ferrarsko v Emilii tak dalece jest vysušeno a osázeno, že, kde dříve byla krajina nezdravá a neplodná, daří se nyní konopí a kukuřice. Z deších melioračnich prací důležitý jsou zvláště práce podniknuté v Toskáně (vysušování maremm), v údolí Chi- any, v Laziu a v Benátsku, kde získáno tak 80.000 ha dobré půdy; v Neapolsku vysušeno 20.000 ha půdy. Jediným prostředkem zlepšo- vání výnosu půdy italské jest zavlažován:, odvodňování, úhoření a zapalování plevele. Mrvení jest známo pouze v Lombardii, kde zvi. umělým hnojivem docílí se znamenitých výsledků. Nerovné rozdělení pŮdy v l-ii jest příči- nou malé výnosnosti půdy italské, jež byla by zajisté větší, kdyby pozemky náležely malostatkářům. Avšak většina půdy nachází se v rukou velkostatkářů, kteří ji rozparcel- lovanou na malé díly pronajímali drobnému rolnictvu. Majitelů půdy jest kolem 3*4 milí.; v Piemontě, Ligurii, Abruzzech a Sardinii drží samostatně půdu kolem 1*2 milí. malo- rolníků. V ostatních provinciích, hlav. v Lom- bardii, Benátsku, Kampanii, Kalabrii, Toskáně, Piemontu, Umbrii a v Markách, převládá pro- najímání půdy. Celkem zaujímají pole a za- hrady v l-ii 39*97oi vinice 6*3, louky a past- viny 25, lesy 15*7; neplodná půda 13*l7o vší italské půdy. Školy k povznesení italského zemědělství isou hojné; důležitější jsou: vyšší hospodářská Škola v Miláně a v Portici a ze- mědělský ústav v Římě; menší, okresní rol- nické školy jsou ve všech provinciích. Rolnictví italské nenachází se v přítom- nosti na takové výši, jaké těšilo se v minu- losti. Veškeré snahy, zlepšiti stav selský v l-ii, rozbíjejí se o zastaralý systém velkostatkářský, jenž rozvoj stavu rolnického nadobro zadr- žuje. Majitelé většiny půdy nestarají se o ní pronajímajíce ji, čímž půdě nedostává se péče žádoucí. Správu panství v rukou mají správ- cové, kteří hledí v čase co nejkratším půdu vyssáti, by páni jejich, většinou celý čas v Neapoli, Římě i v Paříži bydlící, dočasně měli příjmy co největší. O budoucnost půdy se nestarají. Tím vysvětluje se špatné, na« mnoze nerozumné zdělá vání půdy. Podobné poměry jsou příčinou, že v l-ii získává se z 1 ha půdy průměrem 11 hl obilí oproti 15, 20, 23, 32 ve Francii, Belgii, Německu a v An- ?lii. — Obilí věnováno jest přes 80.000 fcm*. )le agrární statistiky z r. 1879—83 obnášely průměrná žeň a výnos: Oseto 8kllz«K Výnos nft ha v mlM. hl m\ ha Pšenice .... 4,438.006 46,655.000 . lOSl. Žita 160.000 . 1,840.000 . 11*50. Ječmene . . . 338.000 . 3,850.000 . 11'39. Ovsa .... 437.000 . 6,481.000 . 14-83. Kukuřice . . 1,893.000 . 29,661.000 15*67. Rýže . . . . 201.000 7,381.000 36*72. Luštěnin . . . 720.000 . 6,144.000 8'53. Žně tyto nestačí úplně potfebám domácího ' obyvatelstva; průměrně připadlo za pětiletí 1879—83 na hlavu 164 /// pšenice, 0*06 hl žita, O 14 hl ječmene, 104 hl kukuřice a 0*26 M rýže. Itálie (zemědělství). 857 Dováží se hlavně pScnice. Příčinou toho také jest nízká cena obilí, pročež také půda čím dále tím více se osazuje rostlinami výnosněj- šími. Z celkové sklizně připadá polovina. na pše- nici, kterou se osévá průměrně 4 */> milí. ha, dávauících prům. 45 milí. M, či 10-5 W z 1 ha. Co ao úhrnného množství sklizně stojí I. hned za Francií a Ruskem, ale vzhledem k průměr, výnosu daleko za nimi. Nejvíce pěstuje se pšenice v již. l-ii a v Sicílii; celkem jest však rozšířena po celé l-ii. Spotřeba její jest dosti veliká; tak v r. 1879—83 obnášela 164/ na hlavu. Dovoz r. 1893 obnášel 861.418 tun v ceně 146*4 millionu lir. R. 1890 sklizeno 47-2 milí. hl, r. 1893: 42'4 milí. M, — Stejně jako pšenice seje se po celé l-ii žito, ale v malých rozměrech, takže žeň je nepatrná. Na mnohých místech posekává se ještě zelené na píci; v údolích alpských nechává se do- 2ráti a jako chléb jest důležitou součástkou výživy tamějších horalů. Spotřeba žita na hlavu 0-06 hl\ sklizeň žita r. 1891: 1,613.942 hL Dlouhé žitné slámy užívá se ku pleteni klo- bouků a k výrobě tak zv. virginských dout- níků. — Ječmen pěstuje se rovněž nepatrné, ve větší však míře než žito. Hlavně seje se (338.000 ha) na Sicílii, která prům. 39 míli. hl dodává. Mimo to pěstuje se v Sardinii a již. l-ii vůbec. R. 1890 sklízeno ječmene 3" 76 milli- onu /j/, r. 1893: 2* 71 milí. hi, — Oves seje se v menším množství všude (na prostoře asi 450.000 ha); výnos celkový r, 1893: 6*5 milí. hl. Nestačí však rovněž potřebě, takže průměrně 9 míli. /{/ musí se dovážeti. Kukuřici, požadující vláhy, rok od roku věnuje se větší péče. Tak hlavně vysušené močály ve Ferrarsku v Emilii osázeny byljr kukuřicí, jíž výtečně se daří. Mimo Emilii daří se jí v hojné zavlažované Lombardii, Be- nátsku a Piemontsku, kteréž krajiny také z větší Části poskytují sklizeň. Na Sicílii a Sardinii pro nedostatek vláhy se nepěstuje. Půda kukuřičná dává větší výnos než pše- ničná, totiž 15'67 hl z hektaru. R. 1893 obná- šely žně 27,576.000 hl\ přes to rovnéž nestačí domácí spotřebě, takže musí se dovážeti, hlav. z Ruska. R. 1889 dovezeno za 2217 milí. lir kukuřice. — Rýží dostalo se v l-ii vynikají- cího místa v zemědělství. V Evropě zaujímá prvé místo ve sméru tom. Jest to také jediná vývozná plodina I. Rýži daří se ovšem hlavně v krajinách nejvíce zavlažovaných, hl. v nížině pádské, v okolí měst Vercell, No vary, San- thi a v Piemontě v okolí Mortary a Vige- vany, v Lombardii a v menší míře též v Be- nátsku a Emilii. V ostatních provinciích pě- stování rýže není značné. Sklizeň rýže r. 1891 obnášela 7*9 míli. hl\ za dvě léta na to násled- kem klesáni cen obilních vůbec klesly žně téměř o 2 milí. hl (r. 1893 6,018.000 míli. hf). Italskou rýží zaplavují se trhy evropské. R. 1893 činil vývoz 33.948 tun v ceně 11-24 milí. lir. Nej- větší vývoz byl r. 1886: za 24 milí. lir. Pě- stuje se asi na 2300 km^. Proso seje se ve větším množství v Benátsku a Lombardii. Po- hanka pěstuje se v malé míře, sloužíc více za píci než za potravu lidskou. — Cirok (sorghum^ pěstuje se z Části pro semeno, jehož užívá se za píci, z části i k výrobě košťat. — Špalda málo se vyškytá. Z luštěnin žeň v l-ii r. 1891 byla dosti veliká: 5,335.000 hL V r. 1879—83 nasázeno bylo luštěnin průměrem ročně na 720.000 ha a výnos z hektaru byl 8*53 hl. Vývoz luštěnin je.st dosti značný. Vikev pěstuje se v Toskáně ; jinde v nepatrném množství. Hrách hojněji, zvláště více na pochoutku (zelený), jenž po- sílá se z jara na trhy evropské. Čočka seje se rovněž v malém množství. Nejhojněji z luště- nin pěstují se jedlé boby, hl. na Sicílii, Sar- dinii a v Umbrii; boby koňské sázejí se pro píci. — Zelina italská poživa dobré pověsti ve světě obchodním. Hlavně tomuto odvětvi zahradnickému věnuje se péče v jihu I. Ze zelin největšímu vývozu se těšících sluší jme- novati: chřest lamellinský, peronský (u Na- vary) a bassanský; cibule hlavně v okolí Comy a Massy, celer z Feltre, zelí v okolí Florencie, rajská jablíčka, salát, nová zem- čata, artičoky hlavně v jižní l-ii. — Bram- bory nejsou v l-ii tak rozšířeny jako v ostatní Evropě: r. 1889 vybráno jich 605 milí. kg. Úroda však rok od roku stoupá. Stromy ovocné pěstují se všude s ne- obyčejným zdarem, takže můžeme říci, že ovocnářství vůbec jest jedním z nejvíce cha- rakteristických příznaků zemědělství italského. Prvé místo zaujímají zde agrumy, jichž nej- více se vyváží na trhy střední a severní Ev- ropy, ano i ve velké části do Spoj. Obcí severoamerických a Jejichž pěstění sáhá do dávných dob. Hlavním sídlem pěstění agru- mů jest Sicílie, kde výtečně se jim daří v okolí palermském, dále v okolí Partinica, Cariny, Messiny a Catanie. Po Sicílii, jež dvě třetiny plodů roční sklizně dává, nejvíce pěstěny jsou v Kalabrii (okolí Reggia 2*6 millionu stromů s 750 milí. plodů), v Ligurii zvi. Porto Mau- rizio (28 niill. plodů), v Sardinii (22 millionu), v Markách (5 milL), v Lombardii (3*5 míli.). Mimo to pěstují se i jinde, ale v nepatrném množství. Plody vyvážejí se hlavně do Rakou- sko-Uherska a Německa, kam vedle plodů celých i mnoho kůry citrónové se vyváží. Počet agrumových stromů v pětiletí 1879—83 obnášel průměrem 15*6 míli., z čeho 10 míli. připadá na Sicílii. Nejlepší ovoce dodávají háje messinské. Sklizeno v tomto pětiletí prů- měrně 3745 milí. kusů v ceně 80 míli. lir. R. 1893 vyvezeno 197 milí. q v ceně 29*8 milli- onu lir. Tedlé kaštany po agrumech jsou největší důležitostí, přispívajíce namnoze k vý- živě obyvatelstva, hlavně v krajinách toskán- ských. Sázejí se na půl milí. ha a klidí se jich průměrem 35 míli. g ročně. Nejvíce hájů ka- štanových nalézá se v Toskáně, hlavně v okolí Massy a Carrary, v Piemontě, v Cunejsku a v okolí Turina, v Lombardii v okolí Valca- moniky; též v Comsku a Bellunsku se zdarem se pěstují. Jedlý kaštan pěstuje se namnoze i pro dřevo k stavbě lodí. R. 1893 sklizeň obnášela 2,094.628 ^r. Mandlovníkům daří se nejvíce na Sicílii a v Apulii; r. 1893 vy- 858 Itálie (zemédélství). vezeno 135.229^ mandlových plodů v ceně 22*5 miU. lir. Švestky sázejí se hlavně na Sardinii, broskve v okolí Lesy na Lago Maggiore a v Umbrii, meruňky v menší míře zvláště v horní l-ií, pistacie se vyvá- žejí, rovněž vlaské a lískové ořechy (avellany), kterým daří se hlavně v Bene- ventsku aBcUunsku. Roh o vnik (svatojanský chléb) vyskytuje se hlavně v již. l-ii, datlov- niku pro malou teplotu se nedaří, smok- voň (fík) rozšířen jest po již. l-ii, odkudž sušené jeho plody rozvážejí po l-ii i vyvážejí do Rakousko-Uherska. Nejlepší flkymáFíume- freddo, Bruzzio a Apulie. Jabloním a hruš- ním daří se hlavně v Umbrii a Markách. Oliva italská těší se zvláštní péči pro své plody a věnuje se jí 9000 km* pádv. Zvláště stolní olej vyrábí Ligurie (Porto-Maurizio), Lucca, Apulie (Bari) a Sicílie (Palermo); na olivovníky jest Apulie nejbohatší. Bari jest již ve XI V. stol. známo svým obchodem v oleji. Průměrný roční výtěžek 3*3 milí. hl. Z ostatního ovoce sluší uvésti srstku, rybíz, iahody, maliny, granátová jablka, mišpulc, me- louny, z lékárnických rostlin kosatec florenc- ský (zv. v obchodě kořínky fialkové), jalovec, čeicanku u Pisy, Bari, Říma. Z olejnatých rostlin menši důležitosti jest skočec (olej ricinový^, hl. u Mantovy, Neapole a j. Řepka a slunečnice vyškytá se v malém množství, rovněž sezam a mořena, užívaná k výrobě ani- linových barev. Z koření uvésti sluší listy bobkové hl. v horní l-ii, kapary ze Sicílie, šafrán v okolí Aquileje, papriku ve Voghersku; hořčici z Puglie a Cremony, anýz v Aquilejsku, Puglijsku, Ascolsku. Chmel pěstuje se v ne- patrném množství, takže z největší části se dováží. Lesnictví italské nesmírným vyhlazováním stromů, proměňováním rozsáhlých lesů v pa- seky a potom v zahrady pokleslo tak, že ne- může se nyní spotřeba krýti domácím výno- sem. Nejlepší lesy uchovala si Sardinie; okolí města Cagliari bonato jest bujnými lesy. Stejně dobře zalesněna jest i Ligurie; v Toskáně jsou pěkné lesy v okolí Valombrosy, Arezza, Massy a Carrary (hlavně Icsv dubové), v Lombardii hlavně v krajinách norských kolem Brescic, Bergama a j. V Picmontě nejvíce zalesněno jest okolí Cunea, Aosty a Novary. Stavební i lodní dříví dodává se hlavně z lesů benát- ských a to nejvíce z videmských a bellun- ských. V Emilii okolí Ravcnny zvláště známo jest svými piniovými lesy táhnoucími se podél pobřeží, stejné jako Kalabric v horské skupině Sila. Na dubové lesy bohatá jest dále Perugia v Umbrii, Gargana v již. oblasti, Tre- mitskc ostrovy a Abruzzy. Sicílie téměř jest bczlcsá. Lesy apenninské skládají se ponejvíce z buků, dubů a kaštanů. Na hoře Amiatě táhne se pás kaštanovích stromů od 600 do P50 m výše. pás buku od 950—1734 m, na Etně na vých. straně rostou iednotlivě ka- štany již ve výši 600 m ; ale vlastní pás lesa kaštanového táhne se od 900—1300 m, načež přichází pás dubového lesa do výše 1800 m, potom buky do 2100 m, střídajíce se s břízou (Betula alba). Z druhů sosnových smrk v\'- skytuje se zřídka, spíše borovice {Pinus silvestris). Vedle těchto z jehličnatých stromů vyskytuje se ještě jalovec, t i s ( Taxus), tento i v áicilii. Hlavně skládají se horské lesy v l-ii ze stromů listnatých, jako kaštanů, buků» dubů (v Sicílii zvi. Quercus ilex) ; porůznu vy- skytuji se lípa, jasan, osika, jilm a jiné druhy. V lesích nížin nejrozšířenější je dub, vedle toho pak rozmanité jehličnaté stromy, hlavn6 pinie. V Sardinii, Apulii, Toskáně a j. roz- troušen jest divoký olivovník. Dub rozšířen je ve 4 druzích hl. v Ligurii, Toskáně, Laziu^ Sicílii a Sardinii (zde hl. dub korkový). Buky jsou hl. v Toskáně, Markách a Umbni. Vrba sází se porůznu a proutí upotřebuje se na- mnoze k výrobě klobouků. Blahovičník Tdo- vezený z Austrálie) zdomácněl v okolí Říma. Javoru, jenž porůznu se sází, užívá se za pod- poru vinné révy, hloh sází se podél plotů. Z lesních rostlin dlužno jmenovati vřes, jenž na úpatí alpském v l-ii a hl. v Apenninu ligurském se sbírá a vyváží hlavně do Lom- bardie, kde se ho užívá v hedvábnictví. Les- ního rákosí upotřebuje se jako tyči k vinné révě, vavřín sbírá se v okolí Brescie, kde z bobulí jeho tlačí se olej. Lesy italské zaujímají 15*77o P^dyi tedy ko- lem 3*4 míli. ha. Ubývá jich však stále; co do absolutní rozsáhlosti lesní stojí I. v Evropě na 8. místě. Roční výtěžek činí kolem 50 milli- onů lir, z čehož připadá 11 míli. na palivo, 14 míli. na dříví stavební a lodní, 10 míli. na výrobu uhlí, 15 míli. na rozm. jiné produkty. Dub korkový pěstěný hlavně v Laziu, na Si- cílii a Sardinii dává kůru korkovou, jež se vyváži k hotovení zátek. Tříslo připravuje se hlavně v Brescijsku, Umbrii a Cunejsku. Z Piemontu vyvážejí se duběnky. Sfáva jasa- nová (manna) spracovává se hl. na Elbě, v již. l-ii a na Sicílii; vyváží se jí ročně 1600 q. Vý- těžek domácích lesů nestačí spotřebě; vývoz ovšem není žádný. Dovoz hlavně zprostřed- kuje Rakousko-Uhersko (Korutany, Chorvat- sko, Istrie), pak Švýcarsko a Bavorsko. — Lov v l-ii neposkytuje takové hojnosti jako v jiných zemích evropských. Liška, divoký kanec, zajíc, králík, ježek, vlk (zřídka) tvoří zvířenu lesní. Kamzík vyhynul úplně, ač ješté r. 1880 u Gran Sassa byl viděn. Lov stěho- vavého ptactva hlavně v střední l-ii jest vý- živou chudých tříd lidových, jež často bez potřeby ubíjejí ptáků do millionů. Lesnický ústav má I. ve Valombrose u Florencie. Vinařství italské proslulo jiŽ v dobách nejstarších. I. zvána Oinotrií (»vínonosnác)^ kteréhož názvu dnes tím spíše by zasluhovala, ježto produkce vinařská v l-ii v nynější době nalézá se na daleko vyšším stupni pěstění než ve starověku. Ze států evropskýcn plodí I. vína nejvíce; předčilaC i samu Francii, je£ považována dosud za první vínorodou zemi evr. Poměrně nejvíce a s největším zdarem pěstuje se réva v jiŽ. krajích, zvláště na Si- cílií, odkudž známe druhy vína marsalského. muškátového, malvasíru a j. V Toskáně a Pie- Itálie (zemédčlstvi). 6é9 montu daří se druhům zvaném brolio, po- mino, barok), barbera, grignoiino, v Benátsku zvláště druh n^[rara, refosco, valpolicella a j. těší se bedlivému pěstěni. Ač podmínky klimatické neobyčejně napomáhají vinařství Italskému, nedařilo se ve starověku, středo- věku i na počátku tohoto století italskému vinařství tak, jak zasluhovalo by pro příhod- nost půdy i jakost révy; příčinou toho bylo jednak zanedbávání starých vinic, nedosta- tečné podpory vládní, jednak (a to v našem století hlavně) špatná kommunikace s cizinou, čímž výtěžek odkázán domácí spotřebě, což přirozeně mělo za následek klesání cen vína v létech úrodných. Vedle uvedeného zasadilo hlubokou ránu kultuře révy řádění révokazu (PhyUoxera vastatrix) v r. 1850, jež vinice na- mnoze úplně zničilo. — Dle úředních dat za- ujímaly vinohrady v r. 1890 3*4 milí. ha půdy, tedy asi tZ^U vsí půdy. Vinobraní r. 1890 vyneslo 29*5 milí. hl (dlé jiných až 36*8 milí.) vma, r. 1891 35 milí. hl. Nejvíce révy poskytla v těchto létech Sicílie (5*12 milí. A/), nejméně Ligurie (0*34 milí. hí). Víno vyváží se v sudech i v láhvích hlavně do Francie, kde se ho upotřebuje k přípravě exportních vín. V r. 1886 vyvezeno do Fran- cie 253.567 hl vína sudového v ceně 10'7 milli- onů lir a 331.000 láhví v ceně 1-02 milí. lir. Následkem- celního boje mezi Francii a l-ií klesl dovoz sudového vína francouzského se čtvrt millionu hl (r. 1891) na 8495 hl v ceně 339.800 lir. Celkový výnos italského vína, jenŽ r. 1896 obnášel 2*33 milí. hl vína sudového v ceně 84 milí. lir a 2*3 milí. láhví v ceně 4*33 milí. lir, klesl za potomních 6 roků velmi ; tak r. 1891 činil vývoz ien 1*2 milí. iú vína sudového v ceně 37 milí. lir a 2 milí. láhví v ceně 3'4 milí. lir. Tím ovšem utrpěla I. ve- likých škod, kteréž největší byly v r. 1885—87, kdy I. ztratila 87 milí. franků. V r. 1888—91 vývoz opět se zlepšil. Nízké ceny vína ital- ského, zaviněné jednak nedostatkem kommu- nikaČ u'ho spojení, jednak špatnými sklepy, stouply r. 1866, kdy Francie velkou škocíu utrpěla révokazem. Hlavně však následkem velkého klesání cen obilních obrácen zřetel k pěstění révy a horlivě tudíž za pomoci vládni vinohrady domácí jednak zvelebovány, jednak znova zafcládány. Zvláště důlcžit v dě- jinách vinařství ital. jest r. 1880, kdy sáhnuto k révě americké, jež dílem sázena samo- statně, dílem vštěpována na staré trsy domácí révy, Čímž dospělo se výsledků skvělých. Sku- tečné vinařství italské den ode dne vzrůstá, takže Škody, které l-ii vzešly zrušením celních smluv francouzsko-italských r. 1888, napravují se stale, hlavně uzavíráním nových, výhod- ných celních smluv s Německem a Rakousko- Uherskem. Více než Francie sama škodí vi- nařství italskému peronospora zavlečená do I. sazenicemi americkými. Vinných hroznů užívá se jednak co ovoce stolního (vývoz hl. do Ameriky), jednak v průmyslu vinařském. Nejvíce vína dařilo se die údajů z r. 1879 — 83 na Sicílii (7-8 milí. hl\ v již. l-ii (524 mill./i/), Piemontě (3*98 milí. hl\ Romagni (1-91 milí. hl i: Lombardii (1-74), Benátsku (1*38 milí. li/), na Sardinii (1-17 milí. A/), v Ligurii (0'5086 milí. hl). Důkladné mrvení půdy, rozumné pěstění a výbér druhů révy přiměřených půdě i kli- matu, jakož i účinná pomoc Vládní a dobré celní smlouvy s Německem a Rakousko-Uher- skem opravňují l-ii k naději, Že zachová si i pro budoucnost jméno »vínonosné«. Péče vlády v příčině té jeví se hlavně založením a podporováním vinařských škol v Coneglianě, Avellině (vyšší učiliště; a v Albě, Catanii a Cagliari (nižší). Pěstění cuk rovky v l-ii je nepatrné. K vý- robě rumu užívá se cukrovníku, jenž pě- stuje se zejména v okolí Avoly na Sicilii; cukrovka sama sází se v nepatrném množství v údolí Chiany, Marciana a Fajana. Přirozený následek toho jest nepatrný průmysl cukro- varu ický, jakož i velký dovoz cukru zahra- ničného. V l-ii jest několik cukrovarů, ale téměř všechny pracují se surovým materiálem dovezeným. Dva důležitější vyrobily celkem za kampaň 1889—90 636 tun; dovoz cukru nečištěného r. 1889 obnášel 77.782, čištěného 398 /. — Pěstování tabáku jest v l-ii mono- polem státním (od r. 1884). Ačkoliv pěstění ta- báku půda i poanebí neobyčejně jsou příznivý, přece dle úředních zpráv stále klesá. R. 1889 byl ještě pěstován ve 14 provinciích, v ny- nější době jen v Beneventě, Vicenze, Bellunu, Anconě, Arreze, Perugii, Avellinu a Lecce. R. 1880 pěstoval se ještě na 4972 ha (80.773 kusů s výnosem 61.346 q), klesá však stále, takže r. 1889 pěstěn pouze na 1621 ha (27.908 kusů s výn. 250.000 ť). Domácí spotřebě ne- stačí; dováží se hlavně z Uher, Elsas, Balkánu, Virginie, Kentucky. Průměrná spotřeba v lé- tech 1885—89 obnášela 2948 milí. lir (692 gr na hlavu). Květinářství nejvíce daři se v krajinách podalpských v okolí Lago di Garda, L. Mag- giore, L. di Como a j., dále v okolí Flo- rencie a v Ligurii, hlavně kamelie a růže za- sílají se zimnmo času do měst jihoitalských i za hranice do Terstu, Vídně, Prahy, Ber- lína. Bordighera známa jest vývozem palmo- vých listů (hl. do Hollandska a Německa). — Z rostlin vláknitých ztrácí pěstění lnu v l-ii půdy. V r. 1870—74 bylo ho nasázeno jeŠtě průměrem na 82.453 ha, v létech 1879—83 na 68.340 ha, r. 1890 na 56.271 ha a r. 1891 jen na 52.098 ha, ač hektarový výnos utěšeně stoupá. Tak v r. 1870 — 74 výnos z 1 ha činil 285 q, r. 1891 již 360. Lněného přediva r. 1891 vyrobeno úhrnem 187.000 q., — Kóno pí ital- ské jakostí cení se nejvýše z evropského. K. 1880 výroba konopného přediva obnášela 96 milí. kg, vývoz 40 milí. kg a domácí spo- třeba 56 milí. kg\ v r. 1883—85 vyrobeno 73-4, v r. 1890 79*20 milí. kg. Dvě třetiny konopí italského dává Emilie (zvláště Ferrarsko a Bolognsko). Vedle těchto zvláště hledáno je konopí cesenské, casertské; v Benátsku plodí je zvi. okolí lendinarskó^ pak Carmagnolsko a Pinerolsko v Piemontě. Unrnem konopí r. 1890 pěstěno na 110.000 Aíi. — Bavlník pěstován byl v l-ii hlavně za času občanské války ve 860 Itálie (zemédělství). Spoj. Státech sev.-amer., kdy bavlny mnoho se vyváželo; později pěstění ochablo, hlavně pro abstinenci Anglie ve vývozu. R. 1864 ob- nášela výroba 63 milí. kg, r. 1873 15 milí. kg a r. 1886 klesla na 2 milí. kg. Pěstuje se bavlník hlavně na Sicílii a v Ápulii. Z dal-* šich rostlin textilních uvésti sluší v ne- patrné míře pěstěné: čínskou trávu {Urtica nivea) u Chiavari, ramii {Urtica tenacissima) v Salernsku, agavu v Palermsku; na ple- tivo užívá se kavyly (esparto) hl. na Sicílii rostoucí. Chov dobytka. I. jest celkem na dobjrtek chudá; pouze severní čásC může vykázati se chovem jeho ve větším slohu, v jižní l-ii v části střední nachází se chov dobytka zvi. hovězího v podobném stavu jako v Řecku. Příčinou toho jest nedostatek píce; pastviny zvláště v již. l-ii jsou nepatrné a nad to jsou namnoze závislé na hojném zavodňování, čímž píce velmi se zdražuje. — Hovězí dobytek chová se ve větší míře zvláště na nížmách horní I., hl. v Lombardii. Zde v Alpách jest dostatek přirozené pastvy, o niž netřeba se starati umělým zavodňováním. Pastviska tato jsou velmi dobrá a za léto až i Šestkráte bý- vají posekávána, čímž s dostatek píce na zimu se zaopatřuje. Vůbec picovnictví v sev. l-ii velice jest vyvinuto, hlavně v Piemontě a To- skáně. Chov hovězího dobytka největší jest v Lombardii, kde připadá jedno dobytče na 27 ha, potom v Emilii (3 1 ha), Benátsku (3-2 ha), Piemontě (3'4 ha) a v Ligjurií (6 ha). Nedostatek hověz. dobytka na Sicílii jest ta- kový, že jedno dobytče hovězí připadá na 23 ha. Ač v severní l-ii prostředky přírodní k chovu dobytka hovězího jsou veliké, přece výnos z chovu tohoto není takový, jaký by se právem očekávati mohl. K tahu užívá se vedle mezků polských volů. Nejčetnější stáda dle úř. výkazu z r. 1881 vykazuje Piemont: 0844 milí. kusů, pak Lombardie 0*840 milí., Benátsko 0-739, Ligurie 116, Emilie 0*659, Toskána 0'313, Campagna 0096, Marky a Umbrie O 291, Sicílie 0125 milí. Úhrnem bylo r. 1881 dobytka v l-ii 4*783 míli. kusů. Za decennium 1881—91 stoupl počet hov. dobytka na 5 milí. kusů. — Mléko obrací se z větší části k výrobě sýra, jehož mnoho druhů oby- čejného i pochoutkového se vyváží; zvláště dobrého jména v obchodě lahůdkářském po- žívá sýr parmesanský, strachinský a gorgon- zolský. Spotřeba sýra v l-ii jest veliká, daleko větší než v kterékoli jiné zemí evropské. Vedle výroby sýra přihlíží se pilně ku má- sclnictvi. Ze sýrů vyváží se hlavně parme- sanský a gorgonzolský ; v okolí Lodi (Lom- bardie) nachází se 300 sýráren. Výroba činila r. 1891 7615 milí. kg sýra a 16*54 míli. kg másla. Vývoz másla i sýra jest značný; r. 1891 vyvezeno 50.490 q másla v ceně 11*95 milí. lir a 66.397 q sýra v ceně 10*96 míli. lir. Sýrem a máslem vyrobeným hlavně v Lombardii a Piemontě zásobuje se vedle zahraničních zemí i velká čásť střední a jižní I. Celkem chov hovězího dobytka v l-ii rok od roku stoupá, v r. 1875—81 o 38<'/o. Chov ovec v l-ii nachází se na vyšším stupni než chov dobytka hovězího, zvláště v posledních létech znamenitě stoupá. S nej- větším úspěchem provozuje se na planině apulské a po té v římské Campagní, která zvláště výtečnou pastvu poskytuje. Vedle těchto ještě pohoří umbrijské, Abruzzy a to- skánské maremmy jsou sídlem ovčáctví. Stře- dem obchodu s ovcemi jest město Grosseto v Toskánsku. Ovce chovají se jednak pro vlnu, jež se z Grosseta v obchodní svět roz- váží, jednak pro mléko, z něhož vyrábí se výborný ovčí sýr, a konečně pro maso. Střed. I. vůbec hodí se dobře k ovčáctví svým by- linstvem a povahou půdy. Tak Fischer pří- Pomíná, že skály vrchu Pellegrina vynáiejí alermu roč. nájmu 25.000 lir. Počet kusů rok od roku stoupá; tak r. 1890 bylo ovcí 6,900.000, r. 1893 8,600.000, z nichž připadá 7 míli. na stř. a jíŽní l-ii. Výroba domácí vlny, i ač ovčářství tak jest vyvinuto, nestačí domácí spotřebě. Dováží se asi 88.983 q\ domácí vý- nos obnáší 9*6 milí. kg. — Stejná péče věnuje se i chovu koz, pro něž zvláště jíh jest pří- hodným. Koza chová se tu hlavně pro mléko. R. 1881 napočteno jích něco přes 2 milí., z čeho připadá na jih 1*3 míli.; avšak pro škodlivost jich vzhledem k mladému stromoví chov jejich klesl r. 1890 na 1*8 míli. — Ve- přový dobytek není tak omezen na určité kraje, jako ovce, dobytek hovězí a brav, ný- brž jest rozšířen po celé zemi. Poměrně nej- méně péče věnuje se chovu jeho v Sicílii, největší v okolí Milána a Boloně, kde z masa jeho vyrábějí se známé šalami milánské a bo- lognské. R. 1890 obnášel počet vepř. dobytka 1*8 míli. kusů. Dovoz vepř. dobytka kryje se téměř s vývozem. Tak r. 1893 vyvezeno kusů 27.308 a aovezeno 30.098. Chov koní jest nepatrný; pouze v rovi- naté Apulii a Kampanii římské věnuje se mu větší péče. Pro nepříhodnost krajiny dovoz koní jest větŠí neŽ vývoz, který jest nepa- trný. R. 1890 napočteno koní 720.000 kusů, r. 1893 dovoz činil 10.713, v]^voz toliko 1102 kusů. Větší význam pro rolníka italského než kůň mají mezek a osel, bez nichž při svých pracích by se neobešel. Počtem jich I. daleko převyšuje všechny ostatní státy evr. V r. 1891 napočítalo se zde 300.000 mezků a 1 milí. oslů. Chov jejích hl. na již. l-ii připadá. — Drůbež chová se hlavně na severu a chov její jest pro potřebu domácí, hlavně výživu, nemalé důležitosti, takže se i v značné míře vyváží. R. 1870 vyvezeno vajec za 3 míli. lir, r. 1893 jíž 236.524 q v ceně 30*75 milí. lir. Velké důležitosti jest chov bourců a spo- jené s ním hedvábnictví, rozšířené po celé l-ii. Z těch příčin pěstuje se horlivé moru- šovník, jenž vedle listí pro bource i ovoce poskytuje. Hedvábnictví italské zaujímá v ny* nější době prvé místo v Evropě. Výnos su- rového hedvábí obnášel v pětiletí 1871 — 75 průměrem3'9 míli. kg, v r. 1886—1890 3*5 millí- onů kg. Výtěžek kokonový byl v jednotlivých létech následující: r. 1865: 26.430.000 kokonů, 1870: 47,700.000 k., 1875: 46,095.000 k., 1880: Itálie (zemědělství). 8G1 41,573.000 kok., 1885: 32,266.000 kok., 1886: 41,397.000 kok., 1887: 43,026.000 kok., 1888: 43,899.000 kok., 1889: 34,332.000 kok., 1890: 40,774.000 kok., 1891: 37,923.000 kok., 1893: 46,000.000 kokonů. Hedvábnictvi daří se hl. v scv. l-ii, méně, však ještě dosti vydatné, ve , střední; na prvém místě jest Lombardie, pak Benátsko, Piemont, Emilie, Marky, Umbric, Toskána. Vývoz přes všechny nemoci, jež bource ničily, stoupá tak velice. Že v posled- ním čase dosahuje ceny 320 milí. lír, z čehož 250 milí. připadá na samu Lombardii. Rybářství, ač poměry přírodní nejsou právě nejpříznivější, dosti jest vyvinuté, tak že jest důležitou součástkou výživy chudého lidu; lov však nepostačuje potřebám. Provo- zuje se hlavně na pobřeží moře Jaderského, zvláště v lagunách benátských a comacchij- ských. Ročně vynáší 15 milí. lir. Zvláště bo- hatý na ryby jsou mělČiny kolem toskánské Gorgony (hl. sardinky), dále mělčiny táhnoucí se na jihozáp. od ostrova Sardinie. Tuňák hlavně na záp. pobřeží se vyskytuje. — Lov koral ů jest plně v rukou italských; provo- zuje se nejenom ve vodách domácích, ale i na pobřeží alžírském a tuniském, kde zvláště šíré mělčiny bohatý jsou na vzácné druhy korálovité. Lovem korálů živí se zvláště oby- vatelstvo z okolí města Mazzary (Sicílie), ostr. Capri a Torre del Greco, jež většinu Života svého stráví na moři. Přirozeno, že i průmysl korálový vlastní své sídlo má v l-ii; hlavně města Neapol, Janov, Livorno a dříve Tra- pani jím se zabývají. Rybářů živících se lovem korálů jest asi 5000, výnos pak činil 20 milli- onů lir. Rybolov provozuje se i v t. zv. ton- narách, zvláště na sever, pobřeží sicilském a v jihozáp. části Sardinie. Rybářství v záto- kách a přístavech dodává ponejvíce úhoře a jesena mořského; hlavně v přístave comac- chijském lov jest zdatný. Mycí houby loví se hlavně v pásmě od sicil. města Trapani po- čínajíc k tuniskému pobřeží. Hornictví. I., jak přirozeno při geologi- ckém jejím složení, chudá jest na nero- stové bohatství, nejchudší ze 3 poloostrovů jižní Evropy. Hlavním nedostatkem minerál- ním jest uhlí, jehož jen nepatrné množství v l-ii se doluje, takže větší čásť potřeby cizo- zemským dovozem se kryje. Kamenné uhlí v l-ii vůbec se nevyskytuje; pouze v nevelké míře uhlí hnědé, lignit a rašelina. Hnědé uhlí hlavně doluje se v Toskáně, Umbrii, Sardinii (216.486 tun\ Rašeliniště lombardská dávají ročně průměrně 150.000 tun topiva, v poslední době však dobýváni pokleslo. Lignit vysky- tuje se v eocénu iglesientském u Connessy (ročně 12.000 t). — Doly na zlato jsou ne- čctné, hlavně v piemontských Alpách se vy- škytá, nikde však v takovém množství, aby rádně mohlo se dolovati; na mnoha místecn se ryžuje, bez velikých však výsledků. Že ry- žovalo se zlato v starých dobách v l-ii se zdarem větším než v přítomnosti, dokládá Plinius připomínaje ve knize své rozkaz vy- daný obyvatelstvu vercellskému, dle kterého úřady se zakazuje, by více než 5000 lidi ryžo- váním zlata se nezabývalo. Zlato (v železné rudě přimíšeno) vyškytá se na východ, straně hory Rosa. Výtěžek r. 1891 obnášel 7729 tun zlaté rudy, čistého zlata 284 frg'. — Na stříbro doluje se hlavně na Sardinii (přimíšeno le- štěnci olověnému). Výtěžek roční činí kolem 2206/, čistého bylo r. 1891 37.600 frg. Rtu- ťové doly znamenitější jsou v iižní Toskáně, hlavně kolem městečka Castell' Azzara ve větši míře se doluje. Antimon těží se u So- vanny a della Selva (nedaleko Pari) ve vetší míře, v menší na Sicílii u městečka Fiume- dínisi. Bohatá ložiska olověná a zinková na- cházejí se v Sardinii kolem města Iglesias, kde téží se v novější době 140.000 / olověné a zinkové rudy v ceně 15 milí. lir; hutnictvím a hornictvím vyživuje se v krajině této více než 10.000 lidí. — Na borax doluje se hlavně v rudohoří toskánském, zvi. v údolí horní Ceciny a Cornic, u Castelnuova (r. 1888: 4630 t v cené 1,800.000 lir). — Dolování mědi v l-ii jest prastaré; tak připomínají se ve starých annalcch již Etruskové jako prví dobyvatelé měděné rudy v Monte Catini, v okolí Cam- piglia a Massy, jakož i v Montieri TMons aeris). Ve středověku dařilo se zde dobývání mědi neméně ; v novověku pokleslo a teprve ve sto- letí XIX. opět k staré slávě se vrací. V To- skáně doluje se jako za starověku u Monte Catini (1888: 2000/) a Massa (1888: 1000 ř). Mimo to doluje se něco málo měděné rudy v provinciích grossetské, pisské, bellunské a j. — Na železo I. jest bohatá. Nejrozsáh- lejší ložiska železné rudy nacházejí se ve vých. časti ostrova El by, dále na ostrově Sardinii a v provinciích bergamské a brescijské. Staří Římané i potomci jich těchto dolů bedlivé střehli. Množství železné rudy v l-ii jest téměř nevyčerpatelné ; tak nacházejí se silná ložiska železné rudy vedle shora připomenutých míst i v dyasových a triasových vrstvách lombard- skýcn Alp, v provinciích bergamské, comské, brescijské; Plinius sám na několika místech zmiňuje se o slavném ocelářství comském. V dobách středověkých zvláště Milán a Ber- gamo vyráběly z domácí oceli znamenité zbraně, jeŽ bývaly hledány v celém válečném světě středověkém. Za Karla Velkého vyzna- menával se zvláště hojným bohatstvím rudy železné horský hřbet táhnoucí se od města Bugolina až po Gardone, tak zv. Trompia. V přítomné době sídlem železářského prů- myslu jest hlavně město Brescia v Lombar- dii. V Sardinii železná ruda dobývá se hlavně u San Leoně. Výtěžek úhrnný nebývá každo- ročně stejný. Tak r. 1881 získáno 400.000 t Železné rudy, r. 1888 již jen 177.400 t. Suro- vého železa r. 1885 získáno 16.000 r, r. 1886, 1887 a 1888 po 12.000 tun, r. 1889 a 1890 po 13.000 t. R. 1888 dobývalo železné rudy 1060 horníků, již vytěžili 177.400 tun v ceně 1,951.400 lir. Co se týče dobývání síry, zaujímá I. mezi evropskými státy místo prvé. Hlavně těží se v největším množství na Sicílii, a to v částí střední a jižní v okresech: Caltanisetta, Ca- tania, Leonforte, Sommatino, Casteltermini, 862 Itálie (průmysl). Lercara a j. Mimo Sicílii těží se sira i na pevnině, a sice v italských Alpách u Agorda a v miocénu romafjnském (Perticara, Cesena), kde již v XV. a XVI. stol. sírné doly kvetly (hl. u Avellino, Fonte a j.). R. 1891 výnos siry obnášel 395.528 /. Dolováni daři se dobře ; r. 1883 dolovalo se v 330 dolech, r. 1891 již v 611. Ročni výtěžek stoupl na 40 milí. lir. Nejdůlcžitčjším horním městem jest Galta- nisetta na Sicílii se znamenitou školou hor- nickou. Dobýváním, dopravou atd. zaměstnáno bývá do roka kolem 30.000 dělníků. — Na sůl není 1. chudá. Důležité jsou hlavně solné doly volterrské, Salsomaggiore mezi Piacen- zou a Parmou, dále doly tavolarské a lun- grcjské; kamenná sůl téŽi se hlavně u Priola. Solnictví, ač znamenitě zavedené, přece nevy- náší tolik, kolik by vynášeti mohlo, kdyby zmenšeno bylo vývozní clo. Roční výtěžek kamenné soli obnáší 31.285 t] sůl mořská, daleko lacinější kamenné, těží se hlavně na pobřeží sicilském, sardinském a jaderském ; Dovedným vypařováním získává se ročně 347.274 ř. Solné prameny (hlavně u Volterry) dávaií ročně 9258 t soli. — Asfalt dobývá se hl. na Sicílii (v okolí SyraKus) a v Abruz- zách (28.180 ř), petrolej v provincii piacenz- ské, tuha v provincii turinské, mangan na Sardinii a v Ligurii (ročně 2429 ř). kamenec v provincii romagnské (4000 ř); jantar vy- škytá se hlavně na Sicílii při ústi Simeta (od- tud Costa deir Ambra). — Z kamenných dolů po celém světě jako ve starověku a středověku, tak i v novověku známy jsou doly na carrarský mramor v okolí měst Massy, Carrary a Seravezzy; zaměstnáno jest při lámání kamene a dopravě jeho přes 8000 dělníků. — Celkem italské hornictví utěšeně zkvétá. R. 1870 získáno za vytěženou rudu v úhrnné summě 42 milí. lír, r. 1885 63-5 míli. lir, r. 1891 80 míli. lir. Dolů napočítalo se v l-ii r. 1891 977, horníků a dělníků pří do- lech zaměstnaných r. 1885 bylo 52.000, r. 1891 již 58.453. Vývoz rudy byl značný. Tak rudy zinkové vyvezeno v r. 1893 v ceně 1528 milí. lir, rtuťové v ceně 1 milí.; síry r. 1893 vy- vezeno 310.873 / v ceně 2487 míli. lir, soli 157.362 / v ceně 1*73 milí. lir. Surového mra- moru r. 1893 vyvezeno 129.293 tun v ceně 15*2 míli. lir. ._ « , EMa. Průmysl. Průmyslná vyspělost I. není ani z daleka úměrná bohatství plodinnému i nerostnému, jež při jiných poměrech vytvořilo by průmysl daleko vyvinutčjší. Na prvém místě dokona- lému rozvoji vadí sama povaha italského oby- vatelstva, apathická k intensivnójší práci, sta- vící překážky každému kroku na dráze oeko- nomickčho zlepšení; na druhém místě vadí nedostatek domácího paliva, jež nejdůleži- tější jest podmínkou plného rozvoje velkého průmyslu. Nedostatek uhlí způsobuje, že I. v průmysl, rozvoji zůstává daleko za Anglií, Francií, Německem, Belgií i Rakouskem, takže jen menšímu průmyslu, vodní silou pracují- címu, poměrné lepe se daří. Ze však průmysl italský se zvedá, nasvé.lčujc přibývání pra- covních sil; tak stoupl počet železářských dělníků v r. 1881—1891 ze 5732 na 11.395, rovněž tak počet tkalcovských dělníků se stoupající potřebou utěšeně roste. R. 1881 zaměstnáno bylo v průmyslových závodech italských 2,281.317 dělníků a 1,904.144 žen a dívek, dohromady 4,185.461 osob. Potřeba dělnická hrazena byla ponejvíce ženami a dětmi (hl. v prádelnách), taícže vláda sama přísnými zákony (hl. 11. února 1886) nucena byla zakročiti. Užívání strojů v l-ii i dn^s málo jest rozšířeno; poměry dělnické jen z hrubá jsou upraveny, takže i v tomto směru zůstává I. za všemi jinými zeměmi, i menšími, pozadu. Parních kotlů r. 1890 bylo 9983 o 160.000 kg koň. silách (r. 1876: 4459 par. kotlů); vodní síla r. 1891: 496.320 koň. síly. Vynálezů patentovaných r. 1885 bylo 1540, r. 1891 2139; z nich však přes 507o připadá na vynálezy cizozemské. Co se týče sociálního postavení dělnictva, postaráno jest o ně nc- hrubě; v posledních létech poměry se lepší hlavně zařizováním dělnických komor ve vět- ších městech, majících účel podpůrný a chrá- něných městskými zastupitelstvy. Zákonem ze dne 15. června 1893 stanoven jest dle vzoru francouzského zvláštní smírčí soud děl- nický (collegi di probi virí)\ úrazové pojišto- vání dosud zavedeno není. Ze spolků nejdů- ležitější pro dělnictvo jest Societa di mutuo soccorso e cooperative s 804.000 Členy (1885) a jměním 30 milí. lir; téŽ Národní banky (J5ťznc/i€;70/H)/flrj) jsou důležitý. Ze stávek bvla největší r. 1885 v Římě (9150 cihlářských dělníků) a r. 1888 v Comě (5000 tkalců). Nejdůležitějším odvětvím průmyslovým v l-ii jest průmysl hedvábnický. Ve výrobě su- rového hedvábí předčila I. samu Francii, sto- jící na prvém místě v hedvábnickém prů- myslu evropském vůbec; tak v l-ii r. 1888 vyrobeno surového hedvábí 3*6 míli. kg^ kdežto 1400 závodů francouzských se 45.000 dělníky vydalo pouze 798.000 kg. Chovem bourců zaměstnávalo se v posledních létech 585.000 osob, v závodech surové hedvábí spracovávalo 172.356, z nichž V^o i^^ * ^^tí. Vvroba surového hedvábí kolísá mezi 2 až 3 milí. kg (r. 1872 3*6, 1880 287, 1885 2*45, 1889 2-88, 1890 315 milí. ^x)- Průměrně tedy ročně 3* 13 milí. kg, R. 1890 bylo tomuto od- větví věnováno 5246 menších závodů s 1,534.849 vřeteny. Výrobu zdržuji hlavně opakující se nemoci bource italského. Hedvábnictví daří se hlavně v Lombardii (Como) a Piemontě; pak v městech Janově, (naserte, Turíně a Neapoli. Aksamity a brokát janovský udržely si dodnes svou dobrou pověst ve světě ob- chodním. Průmysl hedvábnický nestačí spra- covávati značný domácí materiál, takže se vyváží, hlavně do Francie. Plnému rozvoji vedle jiného vadí i silná konkurrencc čínská a japanská. — Průmyslu vlnařskému věnuje se pozornost hlavně v Piemontsku, okresu milánském, vicenzském, casertském a j. ; r. 1892 pracovalo 28,0O() dělníků na 345.000 vřete- nech se 9000 strojními a ručními stolicemi; vedlo domácího materiálu spracovává se do- Itálie (obchod). 863 vezená vlna australská. Bavlnářský průmysl kvete nejvíce v Lombardii, Lipurii a v áa- Icrně; pracuje na 47.000 strojích a 1,800.000 vřetenech (1890) a zaměstnává 82.000 děl- níků. — Spracování lnu, konopíajuty rok od roku stoupá, takže výhodně čelí se do- vozu zahraničnému. Pracovalo se v tomto odvětví na 60.000 vřetenech se 750 strojními stolicemi s roč. výnosem 60—80 milí. lir. — Průmysl koželužský hlavně sídlí v Turíně, Brescii, Miláně, Parmě, Modeně, Livornu a j. (10.000 dělníků, 100 milí. lir užitku). Výro ba nábytku, slaměných klobouků (r. 1892 vyvezeno klobouků za 337 mill. lir) a koŠí- kářského zboží sídlí hlavně v Toskánsku (celkový vývoz 1893 za 10 mill. lir). Spraco- vání tabáku věnovalo se r. 1892 18 zá- vodů se 14.615 dělníky a spracovalo se 16.88 mill. kg. Strojnictví jest v plénkách, hlavně pro nedostatek paliva, takže I. závislá jest na do- vozu zahraničném, zvláště anglickém. Větší závody strojnické pracují v Janově, Turíně, Milane, Neapoli, Pietrarse a j. Výrobu kon- sumuje hlavně stát Roční výroba obnáší 100 mill. lir (1860: 12 mill. lir). Železničně vozy vyrábí zvláště závod milánský, k lodnímu stroinictví v Ligurii se přihlíží. Nástroje hucfební vyrábějí se ve všech větších mě- stech italských (zvi. v Cremoně). Celkem do- mácí výroba strojů nestačí potřebě; r. 1893 dovezeno do 1. za 33*77 mill. lir strojů a nářadí. — Průmysl slevačský a hutni- cký není valný, opět hlavně pro nedostatek fialiva. R. 1891 vyrobeno 164.598 ř surového eleza, 75.925 ř oceli, 18.500 t olova, 37.600 kg stříbra, 284 kg zlata, 5977 t mědi, 218 / anti- monu, 330 t rtuti. Výnos úhrnný 87 mill. lir. Dovoz železa a oceli činil r. 1893 473 mill. lir; ostatních kovů dovezeno za 20 mill. lir. Vy- váží se stříbro (7 mill. lir). Sídlem železář- ského průmyslu jest Brescia se svými továr- nami nožířskými a zbrojovkami, Como a Mi- lán. — Klenotnictvíjest důležitým odvětvím uměleckého průmyslu italského, zachovávajíc si dávnou dobrou svoji pověst. Zlaté řetězy benátské, bronzové výrobky turinské v dobré jsou pověsti. Hlavním sídlem průmyslu kle- notnického v l-ii vedle Benátek jest Řím, Neapol, Janov a Turín. R. 1893 vyvezeno zlatých a stříbrných hodinek za 1916 mill. lir. — Sochařský a kamenický průmysl jest značný hlavně pro dostatek dobrého materiálu; 520 lomů zaměstnávalo r. 1890 6257 děln. a nalámáno 242.334 t mramoru. — Průmysl keramický vyrábí zvláště vkusné umělecké drobnůstky, zboží faiencové a por- culánové; kamnářství a výroba mosaikového zboží kvete v Římě, Neapoli a Florencii. Broušení korálů obstarává se zvláště v Ja- nově a Livorně; alabastr spracovává se ve Volteře. Sklářství jest znamenité (zrcadla benátská), pokleslo však; vedle obyčejného laciného zboží skelného vyrábějí se i sklenčnj perle, zboží luxuriosní a rozmanité drobnosti. Průmysl sklářský zaměstnává průměrně ročnc 85.000 dčln.; výroba zboží za 103 mill. lir. Dovoz s vývozem téměř se kryjí. V chemi- ckém průmyslu 1. odolává statečně konkur- renci; vyrábějí se hlavně aetherické oleje, čistí se síra, vyrábějí svíčky, zápalky (ni. voskové); mýdlo, střelný prach a j. Průmysl plodinový a zemědělský hlavně v mlýnských výrobcích se zračí. Mlýnů má I. 30.000. Z dobré pšenice pekou se známé ncapolské makaróny, jež spotřebují k výrobě ročně 80 mill. kg pšenice. Vinopalnictví vydalo r. 1892 227.700 W (hl. v Piemontsku) ; pivovarnictví jest nepatrné (106.100 hl vý- roby domácí, 68.686 hl dovoz). Na výrobě cukru pracují 2 větší továrny s roční vý- robou 15.724 q\ hroznový cukr vyrábí 5 to- váren (ročně 28.206 q), Čekanka spracovává se v 257 menších závodech řročně 19.902 g), Uzenářský průmysl vyváži hlavně klobásy bolognské, uzenářské výrobky ferrarské, mor- tadeflu a pod. — V uměleckém průmyslu má 1. soupeře jen ve Francii ; janovský Campo Santo (hřbitov) sotva má sobě rovného. — V celkovém přehledu 1. v průmyslovém roz- voji již po delší dobu stojí za státy evrop- skými značně pozadu. EMa. Obchod. Poloha 1. pro obchod jest velice příznivá. Země má pobřeží velmi dlouhé, mnoho do- brých přístavů, značné loďstvo i síf železniční dosti rozvětvenou. Pro rychlé spojení střední a záp. Evropy se zeměmi na olceánu indi- ckém jest ještě dnes důležitou zemí prů- chodní. Od vzniku sjednoceného království rostl obchod velmi rychle po celé desetiletí. V r. 1872—1882 jeví se jakási stagnace. Od r. 1882 počaly se jeviti následky odstranění nuceného oběhu. Přívoz rychle stoupal až do r. 1887, vývoz pak klesal. Všeobecné kles- nutí cen, jakož i poměry obchodně-politické, zvlášť obchodní válka s Francií od r. 1887, měly osudný vliv na obchodní bilanci po- sledního desetiletí. Všeobecný celní tarif platný od 1. června 1888 má ráz prohibitivní a byl od té doby v jistých částech ještě zostřen. Jisté celní úlevy jsou vyhrazeny ně- kterým státům, jako Rakousko-Uheršku, Ně- mecku a Švýcarsku. Vývoj tohoto obchodu za poslední čtvrtstoletí podává (v mill. lir) následující tabulka: Příwoi Vývoz Transit Rok -K/.«s drahých ,|^,, drahých '^°*^ kovů '^*' kovfl 1870 . . 894-4 . 1-4 . 7553 . 10 . 99*3 1880 . . 1186-8 . 38-8 . 11041 . 282 . 116*9 1890 . . 1319*6 . 57-6 . 895*9 . 66'7 . 60*8 1891 . . 1126-6 . 54-3 . 876*8 . 62 7 . 71*2 1892 . . 1173*4 . 440 . 958*2 . 53*9 . 51*5 1893 . . 1191-2 . 430 . 964*2 . 94*2 . 497 1894 . . 1094-6 . 1081 . 1026-5 . 31-5 . o7-8 1895 . . H87-3 * 73 . 1037*7 . 21*3 . 80*8 Přívoz, vývoz i transit lze ceniti úhrnem na 2'3 milliárdy lir. Při tom nehledí se ku značnému obchodu uvnitř státu. Pro nitro- zemský obchod zvláště důležitá místa jsou Milán, Turin, Florencie, Bologna, Řím a Nea- pol. O obchodních stycích jednotlivých zemí 864 Itálie (obchod) s l-ií poučuje nás následující tabulka (pro r. 1895 v milí. lir): Zemi Přfvos Vývoz Anglie 234'7 . . 114*6 Nizozemí 4*0 . . 10*8 Belgie 27-6 . . 182 Francie 1620 • . 136-4 Švýcarsko ". . 45*6 . . 187'3 Rakousko-Uhersko '. . 1330 . . 114*4 Némecko 1441 . . 170*2 Rusko 103-8 . . 12*7 Švédsko a Norsko 91.. 3*3 Rumunsko 126 . . 1*5 Evrop. Turecko 18*8 . . 18*9 Řecko 6*4 . . 6-5 Malta 0*7 . . 9*0 Španělsko 11*3 . . 11*8 Ostatní Evropa 20.. 3*5 Asijské Turecko 4*0 . . 2*4 Britská Indie 59*5 . . 19*6 Ostatní Asie 21*7 . . 21 Egypt 9*3 . . 12*2 Ostatní Afrika 9*4 . . 12*5 Sp. Obce sev.-amer. a Kanada 124*2 . . 101*8 Brazílie . . . , 70.. 15-8 Argentina 25 6 . . 35*6 Ostatní Amerika 8*5 . . 14*6 Austrálie . . 2*4 . . 20 Úhrnem . . 1187*3 . 1037*7 Pokud se týče dopravních cest, převládá v přívozu doprava lodní, tudíž obchod ná- mořský (627o)i u vývozu doprava pozemní, železniční (557o)- Jak jednotlivé předměty v přívozu a vývozu jsou zastoupeny (pro r. 1895, v milí. lir, dle kategorií celního ta- rifu), vidíme v této tabulce: Přfvos Vývo« Obilí 131-2 Hedvábí .... 3250 Hedvábí .... 120-8 Víno 49*3 Bavlna 968 Olivový olej . . 46*4 Uhlí 86-1 Konopi 405 Kůže 47-3 Agrumy 330 Železo 45-3 Vejce 321 Stroje 43-2 Dřev. zboží . . . 31*4 Vlněné tkaniny 356 Hedv. tkaniny . 29*6 Dříví 33-4 Kůže 26*6 Ryby 31 6 Dobytek .... 255 Káva 28*8 Korálové práce 21*9 Barvy 286 Ovoce (m. man- Vlna 280 dle a agrumy) 210 Chemikálie . . . 263 Síra 20*6 Dobytek .... 258 Bavln, tkaniny . 20*4 Tabák 25*2 Vinný kámen . 15 6 Bavln, tkaniny 230 Mandle 15*4 Hedváb, tkán. . 22 4 Barvy 13*5 Cukr 198 Mramor a ala- Klenotyadraho- bastr 135 kamy 19-2 Drůbež 129 Semena 18*5 Sýr 12*9 Guma a prysky- Rýže 12*4 řiče 17-7 Máslo 10*7 Petrolej 120 Lněná příze . . 11*7 Z celého přívozu připadalo na suroviny bl-yy^y na potraviny a poživatiny 24*2, vý- robky 21*5, zvířata 2*6, z vývozu na surovmy 53*2, potraviny a poživatiny 29*6, výrobky 141, zvířata 3lVo- Obchodní loďstvo vykazovalo 1. ledna r. 1895 násl. stav: 6231 plachet, lodí o 571.605 registr, tunách a 328 parníků o 207.530 t, úhrnem 6559 lodí o 779.135 t. Náleží tudíž loďstvo to mezi největší obchodní loďstva vůbec. Nejvíce parníků mají (r. 1893) Janov (118 p. o 107.810 ř)» Palermo (69 o 52.002 ř), Bari (14 o 9461 ř). Neapol (23 o 8451 0. Be- nátky (21 o 5967 ř)- Plachetních lodí má nej- více Camogli (197 o 83.092 ř), Janov (182 o 79.349 0. Procida (116 o 25.031 r). Meta (52 o 22.202 /), Torre del Greco (508 o 20.360 /). Zmenšil se tudíŽ od r. 1871 stav plachetních lodí o 5239 lodí a 422.307 f, kdežto stav par- níků stoupl o 122 pam. a 36.854 t. Loďstvo rybářské koncem r. 1893 čítalo 21.243 lodic o 59.536 ř. Lodní ruch r. 1895 byl následující: Připlulo Úhrn«m Z toho v dIoub6 plavbé lodi tun parnikA tun pod ital. vlajkou . . ax2i . Z.9S5.720 . x.^at . 1,444.381 pod cizi vlajkou . . 6.620 . 6,273.540 . 5.29-* . 6,io7.9Sc v dlouhé plavbé . . XS.74X . 8,259.260. 6.8x3. 7,933. 361 v pobf. plavbé pod Ital. vlajkou . 87.391 . 15,761.909 . 26.4*6 . 13,444.179 pod cisi vlajkou . . 4.x 19 . 31836.625. 3.940. 3,8ox.296 v pobf. plavbé . . 9X.510 . 19,598.534 . 30.366 . 17,245.475 Ohmem připlulo . 107.831 . 27,857.794 . 37.179 • 24.797.836 Vyplulo : v dlouhé plavbé . z 5.776 . 8,370.908 . 7.008 . 7,858.587 v pobf. plavbé . . 90.959 . 19,261.817 . so.isb . 16,929.362 Úhnsem vyplulo . X06.735 • 27,832.025 . 37.166 . 24,787.949 Skutečný náklad obnášel při přívozu 80.061 lodí s 24,362.670 ř, při vývozu 74.444 lodí s 21,066.721 /. Za útočištč sloužily r. 1895 přístavy I. 12.288 lodím o 1,079.096 ř. Nej- důležitější paroplavební společností italskou Í'est Navigazione Generále Italiana, dříve «'lorio-Rubattino. Hlavní přístavy I. (dle ru- chu lodního r. 1893) jsou: Janov (7,338.929 t), Neapol (4,714.628), Livorno (3,276.731), Mes- siná (3,147.466), Palermo (2,867.351), Benátky (1,962.317), Bari (1,549.150), Ancona (877.242), Savona (826.782), Cagliari (765.131 t). Ústavy peněžní. Zákonem z 10. srpna r. 1893 (legge bancaria) upraveny poměry ce- dulových bank. Dříve bylo 6, od nynějška pouze 3 emissní bai^ky, t. Banca ďltalía, vzniknuvší sloučením se 3 do té doby stá- vajících, Banca di Napolí a Banca di Sicilia. Banca d'Italia má 300 milí. lir nominálního (300.000 akcií 1000 lir) a 210 vplaceného kapitálu, Banca di Napoli a di Sicilia mají 60*75 milí. lir vplaceného kapitálu. Koncem r. 1892 nalézalo se v oběhu za 341*4 milí. 1. státovek a 1138'4 milí. bankovek. Mimo emissní banky bylo koncem r. 1891 v l-ii 150 kreditních bank {$(KÍetá ordinartedi credito) 3 vplaceným kapitálem 283 milí. 1., 759 bank lidových [banche popolari) a kreditních spo* lečenstev (societa cooperativt di credito) s vpla- ceným kapitálem 925 milí. 1. Uložení kapi- tálu koncem r. 1892 sloužilo 218 spořitelen {ca$se di risparmio) se 174 filiálkami a vkla- dem 1215 milí. 1. a 4666 pošt. spořitelen {casse Itálie (kommunikace). 865 postáli di risparmió) s vkladem 365* 1 milí. I. Clearingových míst (staňme di comp^nsaiione) bylo pavodně 6 a to Janov, Milán, Řim, Bologna, Catania a Florencie. Koncem roku 1889 odpadla Catania, koncem r. 1893 Bo- logna. Obrat jejich obnášel 14.772 milí. 1. r. 1890, 13.423 milí. lir r. 1891, 14.060 milí. r. 1892, 17.971 milí, r, 1893 a 15.150 milí. lir r. 1894. Mince, míry a váhy. I. náleží k latinské mincovní konvenci. Tiž zákonem z r. 1826 zavedla Sardinie dle francouzského vzoru po- měr Vio drahých kovů v mincích. Poměr zlata ku stříbru označuje se zde 15Vi'-l- Ital- ská lira nuova má 100 centesimů a kolísá mezi 40—50 kr. r. č. Zlatou 20lirovou minci zovou Italové doppia, stříbrnou 5liru scudo. Dle jména má sice I. zlatou měnu, ve skuteč- nosti však trpí nedostatkem mincí nejen zla- tých a stříbrných, nýbrž i drobných, — Míry a váhy jsou metrické. Byly zavedeny v sev. l-ii již r. 1803, úplně zavedeny v Sardinii r. 1850 dle zákona z r. 1845, v l-ii ostatní po- stupné s přivtělováním pod dům Sa vojský (zák. z 28. čce 1861). Od r. 1871 ovládly úplně. Názvy jsou ovšem italisované {miriametro^ chilometro, ettometro, decastero, metrocubo, de- cistero [10 m*], ettolitro, chilogrammo atd ). Kommunikace. Dráh^ vodní. Splavná síť řek a průplavů jest v l-ii, zvláště v severní, velice značná a jsou zde dráhy vodní větším konkurrentem železnic než jmde, neboť doprava na nich jest mnohem lacinější. Délka splavné dráhy řek udává se zde na 1775 km. Celé Vs při- padají z toho na 6 větších řek. Tak jsou Pád na 543, Adiže 212, Tiber 144, Arno 106, Li- venza 78 a Sile 77 km splavny. K tomu při- stupuje asi 40 důležitějších průplavů. Délka všech průplavů obnáší 1055 km. Z toho při- padají '/s ^^ Lombardsko a Benátsko, kdež se také nalézají nejdůležitější a nejlépe pro- vedené průplavy. ,Ž větších jmenujeme Canal Bianco 895 km dl., Adigetto 764 km, Naviglio Grande di Milano 50 km, Naviglio della Mar- tesana 45 km. Veškeré tyto průplavy nalézají se na severní straně ř. Pádu, kdežto na jižní vede dlouhý Naviglio di Voláno (80 km) k moři Jaderskému. Některé průplavy ovšem, jako na př. Cavourův a Muzza od ř. Lambre k Addě, slouží jen zavlažování okolí. K těm- to vodním drahám přistupuje v severní l-ii ještě řada táhlých alpských jezer, na nichž se provozuje poměrné čilá paroplavba. Dél- ka veškeré vodní dráhy v l-ii páčí se na 3000 km. Silnice byly v Mi za panství římského tak znamenité, Že moderní inženýři kráčejí zde vlastně jen ve šlépějích svých antických předků. Ovšem úpadek od doby římské byl v tomto ohlede tak ohromný, že na př. Sicilie r. 1863 měla pouze 9 km silnic a přímořské město Sciacca s 20.000 obyv. nemělo ještě r. 1875 jediné sjízdné silnice. Dnes rozezná- vají se v l-ii silnice zemské {stradě naiio- nali, 7891 km koncem r. 1890), provinciál- Ottflv Slovník Naufoý, av. XII. a6,8 1897. ní {stradě provinciali, 34.778 km) a obecní {stradě comunali obhligatorie, 36.965 km). K to- mu přistupují ještě stradě comunali non ob' bligatorie a stradě vicinali, o nichŽ však se nedostává statistických dat. Průměrem při- padá na 100 km* 28 km silnic. Nejhustší sít silnic jest v Lombardii, Benátsku, Emilii, Toskáně a Piemontě, nejméně silnic v Pu- glii, Basilicaté, Kalabrii a nejméně vůbec na Sardinii. Železnice datují vlastně teprve od sjed- nocení I. Ještě počátkem r. 1860 bylo pouze 2189 km. Od r. 1861 pozorovati jest stálý vzrůst. Koncem r. 1871 bylo zde 6377 km, r. 1880 již 8713, r. 1890: 13.149 a r. 1895: 15.425 km. Silniční železnice a parní tramway, jež se počítají do statistiky Železniční, měly r. 1893 délku 2539 km. Ku stavbě železnic bylo zde skutečně třeba více odvahy neŽ jinde. Aby I. vešla ve spojení s ostatní žel. sítí evropskou, bylo třeba několikráte pro- kopati nebo překročiti Alpy, aby spojeno bylo pobřeží západní s výcnodnim, musily býti překročeny Apenniny. Pobřežním liniím přímořským hrozifa veliká konkurrence paro- plavby a tak vlastně jen v bohaté rovině pádské kynul zisk. Veškeré tyto obtíže byly překonány. Až do r. 1885 sít italská dělila se v 5 hlavních částí: 1. Hornoitalská dráha, od r. 1876 majetek státu, jenž r. 1878 i správu převzal ; 2. Římská, převzatá ve správu státní r. 1877; 3. Jižní, majetek soukromé společ- nosti, 4. Kalabersko-sicilská, vystavěná stá- tem a od r. 1882 na 15 let přenechaná správě společnosti Jižních drah; 5. Sardinská, pri- vátní se sídlem v Římě. Od r. 1885 rozezná- vají se následující 3 sítě: Středozemská {Aíe- diterranea), Adrijská {Adriatica) a Sicilská {Siculá). K nim se druží ještě nepatrná Sar- dinská {Sarda). S okolními státy jest sít ital- ská spojena pobřežní drahou z Janova přes Ventimiglii do Nizzy a drahou z Turina tun- nelem Mont Ceniským ve směru na Lyon (se sítí francouzskou), tunnelem Sv.-Gotthard- ským se sítí švýcarskou, s drahami rakou- skými pak železnicí Brennerskou a tratěmi Vidém-Pontebba a Vidém-Kormin (Cormons). Nížina Pádská má velikou a hustou sif že- leznic. Hlavni středy její jsou Turin. Milán, Padova, Bologna. Dvě veliké trati spoiují Turin s Benátkami, jedna severní přes Milán, Brescii a Padovu, druhá jižnější běžící v ne- velké vzdálenosti od ř. Pádu přes Pavii, Cre- monu a Mantovu. Třetí trat jižně ř. Pádu vede z Turina přes Parmu a Bologni do Ri- mini na pobřeží moře Jaderského. S ostatním poloostrovem jest nížina Pádská spojena tra- těmi z mést Janova. Parmy, Bologné a Faenzy. Podél celého pobřeží I. vede železnice. Zvláště důležitá jest železnice adrijská, jež mezi Ri- mini a Brindisi tvoří část velké mezinárodní cesty z velkoměst západní Evropy do Eprypta a Indie. Spojení mezi oběma břehy tvoři přes Apennin několik tratí, t. trať Rimini-Faenza- Florencie-Livorno, Ancona-Foligno-Řím, Pes- cara-Solmona-Řím, Manfredonia-Foggio-Be- nevento-Neapol, Brindisi-Tarent-Potenza-Sa- 57 866 Itálie (škoUtví a ústavy vědecké a dobročinné) lerno. Mimo jmenované jsou ieště 2 větší trati mezi Florencií a Římem. Na Sicílii vede Po celém sev. pobřeží traC z Mcssíny přes alermo do Castellamare, na vých. pobřeží z Messiny přes Catanii do Syrakus a dále v nevelké vzdálenosti pobřeží jižního do Li- caty. Na pobřeží záp. iest pobřežní trať z Tra- pani na Marsalu, odkudž pak protíná záp. cásf ostrova. Středem poloostrova vede jedna trať z Cerdy do Girgenti, druhá z Cerdy do Licaty, od níž odbočuje jiná ve směru vých. na Catanii. Sardinii protíná ve směru od jihu k severu hlavní traf Cagliari-Oristano-Sassari, od níž odbočuje několik menších tratí k roz- ličným místům ostrova. Výkon veškerých že- leznic I. byl r. 1890 následující: dopraveno 50,855.569 cestujících (25,530.309 r. 1872), kteří urazili úhrnem 2213 milí. km (1204 milí. r. 1872), a 17.459.601 q zboží (5,985.736 r. 1872). Úhrnný hrubý příjem činil 255,687.108 (r. 1872 125.559.807), čistý zisk 82,307.684, hrubý pří- jem na 1 km 19.635 (19.140 r. 1872), čistý zisk na 1 km 6321 (8713 r. 1872) lir. Čistý zisk dle jednotlivých sítí velice se různi, tak byl na Středozemskó 8555, na Adrijské 7453, na Sicilské 2400 lir na 1 km, kdež- to sardinské železnice pracovaly s velikým deficitem, jistina uložená koncem r. 1890 v železnicích cení se na 4138 milí. lir, kterýžto kapitál zúrokujc se z výtěžku asi 27o- Ježto pak většinu železnic buď stavěl stát, vypůjčiv si peníze na 57ot nebo ga- rantova{ íistý výtěžek společnostem, vidno, jak neblahý vliv mají železnice na budget státní, pro nějž znamenají ročně jho asi 55 milí. lir. Šv. I. měla r. 1894 4733 poštovních úřadů (I na 62-6 km^ a 6116 oby v.) s 22.922 zřízenců a dopravila 484,242.294 zásilek pošty listovní; na 100 obyv. připadlo 847 psaní a 500 novin. Příjem pošty obnášel 19,901.009 zl. a výdaje 21,363.686 zl. Telegraf čítal 2949 státních a 2122 železničních stanic, 4824 apparátů. Délka sítě obnášela 39.210 km a 151.609 km drátu; jedna telegrafní stanice připadla na 57 km* a 6033 obyv. Telegrammů spracováno 8,959.631 a přijato 6,330.114 zl. Hda, Školství a ústavy védeckó a dobroSlnnó. I sice učinila u vzdělání svém v posledních desetiletích veliké pokroky, avšak ještě dnes v té příčiné stoji jak kvantitativně tak kvalita- tivně daleko za západní a střední Evropou. Ještě r. 1893 bylo ze 100 konskribovaných 39-64«/o, ze 100 ženichů 38"97, ze 100 nevěst 56'43 analfabetů. O rozšíření obecného vzdě- láni dle jednotlivých krajin v l-ii poučuje násl. tabulka. Analfabetu >• Compartimanta looienicbS looneviat xookoDskrtb. Piemont 8 22 1339 17 54 Ligurie 16 55 2610 2051 Lombardie . . . 16 34 2187 20*83 Benátsko , ... 23 88 4657 27*31 Emilie 39 76 55-64 3753 Toskána 33 41 5815 3831 Marky 49 58 7479 4976 Compariimanta AnalffabvtA «• looienkhft loo m>ÍH lookonskrib. Umbrie 48*20 7319 4916 Róma 30-98 64-02 29-42 Abruzzi e Molise 5328 81'72 51*63 Kampanie .... 51*49 73*72 54*71 Apulie 63 60 82*21 61*52 Basilicata .... 7092 85*82 51*81 Kalabrie 68*77 88*84 61*52 Sicílie 59 25 76*29 65 62 Sardinie 57*46 80*62 60*86 Vysvítá z toho, že vzdělání jest v l-íi tím menší, čím dále od severu na jih a od zá- padu na východ. Ostrovy jsou ještě zanedba- nější než poloostrov. Sever a jih I. stoji tu v příkré protivě proti sobě. Uvědomíme-li si, že statistika vzdělání z pravidla jest vždy lepší než skutečnost, musíme usouditi, že ženy celé dolní I. jsou téměř beze všeho literního vzdělání ještě dnes po 20letém trvání jinak znamenitého plánu školního. Že se jinak stal velký pokrok, nelze popříti. Ještě r. 1872 v provincií turínské 52V9 ve sňatek vstupu- jících musilo udělati křížky místo podpisu, r. 1893 však již jen 6Vo- Vzdělání ve městech pokročilo daleko více neŽ na venku. Z že- nichů a nevěst bylo r. 1893 analfabetů v Mi- láně 5, Janově 10, ve Florencii 14, v Římě 15, v Bologni 17%. V celé l-ii bylo r. 1866 téměř 60% ženichů a 797o nevěst, r. 1871 ještě 58V« ženichů a 777o nevěst analfabetů. Zákon z 15. čce 1877 zavazuje k návštěvě národních škol veškeré děti u věku od 6 do 9, po pří- padě do 10 let. Vyučování jest bezplatné a náklad na ně nesou obce. Pro děti mladší 6 let jest s dostatek opatroven. R. 1891 bylo ka vzdělání učitelů a učitelek (těchto jest v l-ii mnohem více neŽ učitelů) 149 ústavů {scuola normále), z těch 101 státní, chov. bylo 18.029. Ústavy takové jsou přístupny absolventům 4. třídy Školy obecné a skládají se z dvouletého běhu přípravného {corso preparatorío\ jedno- ročního nižšího (scuote primarie inferiori) a dvouletého vyššího běhu (scuole normali su- perioři). Počet žáků na školách elementárních byl 1,008.674 ve škol. roce 1861—62, 1,484.532 r. 1867—68, 1,722.947 r. 1871—72, 2,487.803 r. 1892—93. Mimo to bylo r. 1891—92 7131 ve- černích a nedělních škol pro dospělé i děti se 224.301 žáky. Tyto jsou rozděleny na stu- Seň nižší, opakovači, a vyšší, pokračovací. áklad na elementární školy činil téměř 62 milí. lir r. 1891, tudíž ok. 2 lir na hlavu. O elementárním školství vydává se každo- ročně Statistica delV istru\ione elementart. Školství střední dělí se na klassické a reální č. technické. Nižším stupněm klassi- ckých škol jsou pětitřídni gymnasia {rin- nasii, r. 1891—92 735, z těch 178 státních), do nichž se připouštějí i dívky, vyšším stup- něm dvojtřídní lycea {licei^ 321, z nich 113 stát.). Na lyceích vyučuje se vedle běžných předmětů též fvsice, chemii a fys. zeměpisu. Náboženství a kreslení se ani na gymnasiu ani na lyceu nevyučuje. Statistický vývoj klassického školství jeví sedlepoČtužactva takto: Itálie (školství a ústavy vědecké a dobročinné). 867 Skolol rok Gymnasia Lyoaa itátni oatatni •tátnl ottatnf 1861—62 7.221 — 3005 — 1867—68 9.107 — 3641 — 1871—72 8.269 — 3773 — 18S1— 82 13.785 29.026 6623 5767 1891—92 25.364 32.082 9385 6273 Reální školství délí se ve Školy techni- cké {scuole tecnici, 399, z nich 184 státních r. 1892), ústavy technické (istituti tecnici 74, z téch 54 státních) a ústavy pro obchodní námořnictvo {ist. di marína mercantile). Vývoj téchto škol dle počtu žáků znázorněn v násl. přehledu: školy taohn. Ústavy taohn. Úsl. nám. Skolni k oboh. statni oitatnf statni ost. statni ost. 1861—62 2.200 — 1231 265 1867—68 5.993 — 4199 600 1871—72 6.1S9 — 4849 718 1881—82 7.510 17.323 5555 2303 758 60 1891—92 19.920 13.623 7840 1552 1472 10 • Náklad na střední školství r. 1891 činil 18,965.515 milí. lir, z nichž 8,734.176 hradil stát, 2,349.204 lir provincie a 7,882.135 lir obce. Vysokéškolství. I. trpí přebytkem ústavů, jež jsou následkem toho nedostatečné opa- třeny. Sotva 3 — 4 z 21 universit italských lze za takové uznati, přiložíme-li měřítko středo- evropské. Nejstarší universita jest *v Bologni od r. 1119. Úplná universita italská skládá se z fakulty lékařské, právnické, vědecké {science) a filosoficko-litcrární (Jilosofia e let- lere). Z 21 universit jest 17 státních, 4 svo- bodné. V závorce uvádíme počet posluchačů v zim 6 1895—96. Ze státních universit jest 11 úplných a to: v Neapoli (4956), Turině (2434), 'Říme (1914), Padově (1664), Bologni (1375), Pavii (1345), Palermu (1343), Janově řl089), Pise (1066), Catanii (890), Messině (551). University státní pouze s 3 fakultami (lékařskou, právnickou a scienze) jsou v Parmě (482), Modeně (411), Cagliari ř223), university s fakultou jen právnickou a léicařskou v Sieně (231)aSassan (116), státní právnická fakulta v iMaceratě (313). Svobodné university jsou ve Fcrraře (3 fakulty, 87 posluchačů), Perugii (298), Camerině (235) a Urbiné (92), poslední 3 pouze o 2 fakultách. Při universitách zří- zeny jsou školy pro vědy inženýrské, far- macií, notáře a prokurátory, baoictví a j. Také některá lycea řv Aquile, Bari, Catan- zaře) jsou takovými školami opatřena. Jako vysoké školy počítají se ještě inženýrské školy v Římě, Turině (380), Neapoli (230), Bologni, Istituto tecnico v Miláně (432), Aca- demie scientifica letteraria tamže (97), Isti- tuto di studi superioři pratico e di profeziona- mento ve Florencii (587), Scuola normále superiore v Pise, zvěrolékařské školy (Scuola superiore di medicína veterinaria) v Neapoli (177). Miláně (100) a Turině (91). Vyšší speci- ální školy jsou Istituto di scienze sociál i ve Florencii, vyšší obchodní školy v Janově, Benátkách a Bari, vyšší hospodářské školy v Miláně a Portici, Museo industriale v Tu- rině. lesnický ústav (Istituto forestale) ve Vallombrose, Istituto di macistero feminile ve Florencii (127) a Římě (94). Mimo to exi- stuje značný počet ústavů odborných, totiž: 32 hospodářských, 172 obchodních a průmy- slových. 4 hornické, 15 pro krásná umění, 6 hudebních a i. Úhrnem bylo šk. r. 1875—76 na universitácn 8894, na vyšších institutech 1265 studujících, r. 1881—82 na univ. 12.225. na v. inst. 1375, na vyš. Školách speciálních 397, r. 1891—92 na univ. 17.906, na v. inst. 2033, na v. šk. sp. 860 studujících. AŽ do r. 1880 kolísá počet studujících universitních jen ne- patrně, od toho roku však jeví se značné stoupání. Náklad na státní university r. 1892 až 1893 činil 8,429.404 lir. O středním a vys. školství vydává se ročně Statistica delV Istru- \ioue secondaria e superiore. — Knihoven bylo zde 1852 (r. 1891). z nichž 44. státních. Vypůjčeno bylo r. 1890—91 : 1,167.462 svazků. Největší knihovny jsou Reg. Biblioteca Nazio- nale Centrále ve Florencii, jež konc. r. 1895 měla 444.685 tišt. sv., 475.419 menších spisů, a Biblioteca Naz. Centr.: Vittorio Emanuele v Římě (366.418 tištěných svazků, 196.866 menších spisů konc. 1895). Jak Florencie tak Řím mají mimo to řadu jiných důležitých knihoven. Jmenujeme z nich jen proslulou Biblioteca Vaticana, jež má 250.000 sv. a přes 25.700 vzácných rukopisů. Obyčejné univer- sitní knihovny o 200—300.000 sv. má celá řada míst, t. Padova, Turin, Neapol a j. Z vědeckých ústavů velmi důležitý jsou některé centrální ústavy státní. Uvádíme zde nejdůležitější. R. 1867 byl založen ve Flo- rencii Comitato geologico, jenž r. 1873 byl přenesen do Říma. Od r. 1870 uveřejňuje »Bulletino<, od r. 1872 též »Memorie«. O geo- logii I. má veliké zásluhy, ačkoliv energičtější pokrok v tomto směru jeví se teprve od r. 1877, kdy byl založen Ufficio geologico. Hydrografický ústav byl založen r. 1872 a jej následoval r. 1873 vojensko-geograíícký ústav ve Florencii. TýŽ nalézá se nyní v Římě a náleží k nejskvěleištm ústavům toho druhu. Hydrografické prače na pevnině italské pře- vzalo ministerstvo zemědělské. DůleŽit jest též UfTicio centrále di Meteorologia e Geodi- namica v Římě a ještě více proslulý stati- stický ústav italský, vzorně řízený, jenž od r. 1878 vydává znamenité »Annuario statistico italiano«, jeden z předních pramenů pro zná- most I. Veliký vliv na pokrok vědy v l-ii mají akademie a učené společnosti, jichž tu veliké množství. Jmenujeme tuto pouze nejdůleži- tější: Accademia dei Lincei v Římě, Reále accademia delle scienze v Turině (zal. 1783), Societa Reále di Napoli (zal. 1808), Accademia Giočnia v Catanii, Accademia della Crusca ve Florencii, Societa italiana ďantropologia, etnologia e psicologia comparata tamŽe, So- cieta Asiatica italiana tamže, Societa Romana di storia Patria v Římě, Museo civico di sto- ria naturale v Janově (vydává od r. 1870 >Annali«), Societa geologica italiana (od r. 1881 »Bulletino«), Societa meteorologica ital., Soc. sismologica ital., Club alpino (vydávají každá 868 Itálie (státní zřízení). svůj »Bul]etino«). Ze zeměpisných společností Societa geografica ital. v Říme (zal. r. 1867) vydává »Bolletino« a »Memorie«, Societa ďEsplorazione Commerciale in Africa v Mi- láne (zal. r. 1879) vyd. »L'Esplorazione com- merciale e r£sploratore«, Societa africana ďltalia v Neapoli (zal. 1886) »Bolletínoc, So- cieta Ligustica di Scienze Naturali e Geo- grařiche (zal. 1890) »Atti«. Societa di studi geografici e coloniali ve Florencii (zal. 1895), jejímž orgánem jest »Rivista geograíica ital.<, důležitá pro zemčpis I. vůbec. Mimo jmeno- vané jest důležit zeměpisný časopis »Cosmos<, jejž vydává prof. Cora v Turině. Některé cizí státy vydržují v l-ii ústavy vědecké veli- kého významu, jako jsou École frangaise de Róme (zal. 1873), Academie de France v Římě, K. dcutsches arch£lologisches Institut v Římě, Istituto storico Prussiano tam., Istituto Austri- aco di studi storici a pro biologické studium zvláště slavná Stazione zoologica v Neapoli. Třebas dnes 1. vědecky stojí za svými sou- sedy, umělecky jest odvěkým střediskem, kamž spěchá všechen umělecký dorost. Po staletí byly odvlékány skvělé výrobky italského umění do celého světa, ale přece zbylo ještě tolik, že sotva bychom nalezli v 1-li lepšího města, jež by nemělo sbírku maleb, skulptur a starožitností. Zde lze vzpomenouti jen na Řím s jeho sbírkami vatikánskými, kapitol- skými, lateránskými, galerie Borghese, Doria, Colonna a Corsini, na Florencii (Palazzo Pitti, Uffizi, Bargello), Národní museum v Nea- poli, akademii a palác dožecí v Benátkách, Brcru v Miláně, sbírky v Turině, Bologni, Janově, Veroně, Parmě, Perugii, Sieně, Pa- lermě a j. Dobročinnost má v l-ii ode dávna ta- kové rozměry, jako v málokteré jiné zemi. Ústavů dobročinných jest tu nejen veliké množství, ale vládnou i velikými summami. Dle poslední řádné statistiky z r. 1880 bylo zde 21.769 dobročinných ústavů. Z toho bylo 1209 nemocnic, 894 sirotčinců, 787 dětských útulen, 244 asylů pro schudlé, 85 nalezinců, 57 ústavů pro schřadlé. K tomu ještě sluší přičísti 578 půjčoven a 1965 ústavů, jež za- půjčují ob\\i(monti/rumeníari). Většina ústavů rozděluje pouze podpory. Stát sám zřizuje nalezince a ústavy pro choromyslné pouze v oněch provinciích, v nichž takových ústavů jinak není. K veřejné dobročinnosti vztahují se zákony z 23. srp. 1862 a 17. čce 1890 a ústavy dobročinné jsou podrobeny dozoru provinciální deputace. Jmění dobročinných ústavů r. 1880 udávalo se na 1890 milí. lir, hrubý příjem 90,362.917 lir, z čehož vydáno 16 milí. lir na správu, 15 milí. daní a 8 milí. břemen patrimoniálních, tak že zbylo 51 milí. na skutečnou podporu. K tomu přistoupil ještě příspěvek provincií asi 31 milí. l.i jakož i příspěvky obecní a jiné, tak že úhrnem skutečné podpoře věnováno 96 milí. lir. Z toho bylo věnováno na nemocnice 282, na sirot- čince 15*2, na almužnické ústavy 9*8, na útul- ny 5*4, na nalezince 2, na dětské útulny 1*5 milí. atd. (nepočítaje v to náklad obci a provincií). V 1. 1880—1894 vzrostl kapitál k dobročinným účelům o 237 milí. 1., z čehož připadá na jednotlivé compartimenty : na Piemont 51,489.039, Ligurii 37,873.530, Lom- bardii 64,179.122, Benátsko 12,742.473. Emilii 13,876.301, Marky 4,682.660, Umbrii 1,669.935. Řím 6,377.760, Abruzzi e Molise 1,134-384. Kampanii 1 0,393.926, Apuli i 7,258. 741 , Basilicat u 1,789.348, Kalabrii 1,180.074, Sicílii 7.935.895 a na Sardinii 1,595.763 lir. Kapitál k dobro- činným účelům jest velmi nestejně rozdělen dle jednotlivých krajů. Ačkoliv dle zákona každá obec má míti úřad chudinský (congre^ gaiione di caritá), přece mělo jej koncem r. 1880 pouze 1958 obcí. Z příjmů celé V4 připadly na hlavní města provincií (a distriktů v Be- nátsku), jež měla tehdáž jen 7 milí. (tudíž v^) všeho obyvatelstva. Největší čásť příjmů při- padá na nemocnice, jichž tu bylo 1209 s pří- jmem 41,979.131 1.. aále 57 ústavů pro ne- vyléčitelné a chronické nemoci, 894 sirotčinců, 3863 ústavů almužních, 244 ústavů pro staré a zcela schudlé lidi {čase di ricovero di men- dicitá). Příjem ústavů, jež rozdělují véna, obnášel 3 milí. 1. Dobročinnost obci obme- zuje se nejvíce na udělování almužny. Dle dat, jež se sešla na úřední dotaz z r. 1887, bylo od 6115 obcí uděleno 769.809 osobám 10'9 míli. lir peněžitých podpor, tak že na hlavu přišlo 14 1. V 1727 obcích nedostávalo se vůbec prostředků na udělení jakékoliv ve- řejné podpory. Sv, Statni zřízení. Království Italské iest repraesentativní mon- archie. Trůn jest dědičným (dle zákona Sa- lického) v mužském kmeni domu Savojskcho. Státním základním zákonem iest vlastně ústava bývalého království Sardinského ze dne 4. bř. 1848, jež byla přijata vždy pro země, jež od té doby připadly domu Savojskému. Král, sídlem v Římě (od r. 1871), má dle zákona ze 17. bř. 1861 titul: »z boží milosti a vůle národa král l.« Přiznává se s rodinou svou k víře řimsko-katolické. Dokončiv 18. rok věku svého, stává se plnoletém a skládá při svém nastoupení trůnu v přítomnosti člcnA obou sněmoven přísahu na ústavu. Ovládá veškerou státní moc výkonnou a ve spojeni s národním parlamentem i zákonodárnou. Po- tvrzuje zákony, jest nejvyšším pánem vojen- ským na zemi i na moři. jmenuje veškeré statní úředníky a uděluje řády. Národní parla- ment dělí se ve 2 sněmovny, t. senát a sně- movnu poslanců. Senát Č. camera vitaii\ia skládá se ze členů, jeŽ král na čas života jmenuje. Počet jich není obmezen. Jsou vy- bíráni z různých (21) kategorii státních ob- čanů (t. arcibiskupové, president sněmovny poslanců, ministři a státní sekretáři, vyslanci* náčelníci některých vysokých úřadů, někteří členové akademie věd. osoby, jež po 3 léta platí aspoň 3000 lir přímých daní a j.). Prin-> cové královské rodiny stávají se senátory po svém 21. roku věku, kdežto pro ostatní se- nátory jest podmínkou věk 40 let. Předsedu i místopředsedy senátu jmenuje král. Počet Itálie (státní zřízení). 669 senátorů byl 78 r 18*8, 155 r. 1860, 346 r. 1876, 390 r. 1892. Sněmovna poslanců {ca- mera dei deputati č. camera eUttiva) skládá se z 508 poslanců volených v tolikéž voleb- ních okresích na normální dobu 5 let. Asi na 60.000 obyvatel připadá průměrem 1 po- slanec. Nelze býti zároveň členem sněmovny poslanecké a senátu. Volba děje se přímo a tajné hlasovacími lístky. Voličem jest každý příslušník státu italského, jeni dosáhl 21. roku věku, umí číst a psáti, požívá občanských a politických práv, platí aspoň 19*8 liry pří- mých daní, nebo také osoby mocí svého po- stavení a osobní kvalifikace. Počet voličů byl 418.696 r. 1860, 621896 r. 1879, 2,112.563 dle zák. z r. 1882 a 2.121.125 při volbách r. 1895. Přišlo tudíž na 100 obyvatel asi 7 vo- ličů. K volebnímu osudí dostavilo se 239.583 voličů r. 1860. 369.627 r. 1880, 1,639.298 r. 1892 a 1,256.244 (tedy 59 23%) r. 1895. Mimo du- chovni, státní úředníky, představené měst, členy rady provinciální a osoby, jež od sub- vcncionovaných společnosti berou služné nebo mzdu, jest každý aspoň 30 let starý volič volitelným. Také však ministři, státní sekretáři, vyšší důstojnici a professoři na vy- sokých školách jsou volitelni, avšak počet poslanců této katej^orie obmezen jest na 40. Sněmovna poslanců voli si sama své praesi- dium. Král svolává každoročně senát i sně- movnu. Sezení jich jsou veřejná. Senát jest zároveň soudním dvorem (alta corte di giu- stíiia) nad svými Členy a nad ministry, jež sněmovna poslanců dala v obžalobu. Králov- ství jest rozděleno na 69 provincií. Nejvyšším zástupcem vládním v každé provincii je pre- fetto, od krále jmenovaný. Jemu k ruce stojí a o záležitostech provinciálních rokuje raoa provinciální {consiglio provincialé), počtem 20 až 60 členů, jež jest volena na 6 let dle zá- kona z 11. července 1894. Každá 3 léta se částečně obnovuje. Starší zákon z 11. února 1889 ustanovoval volbu na 5 let a obnovo- vání V5 členů každoročně. Rada provinciální voli ze svého středu výbor provinciální {de- piitaxione provinciale) 6— lOčlenný. Provincie dělí se v kraje {circondari), jichž jest v ce- lém království, vyjmouc Benátsko a Mantov- sko, 197. V Benátsku a Mantovsku jest 87 distriktů. Zástupcem výkonné moci v circon- daru jest sotto-prefetto. V Benátsku a Man- tově, kdež se udrželo z dob rakouských roz- dělení na distretti, stojí v Čele takových commissart distrettuali. Administrativním prv- kem jest v l-ii obec (^comuné). Koncem r. 1894 bylo v l-ii 8258 obci. Obec spravuje na 5 let consiglio comunale (obnovuje se částečně po 3 létech^ a z toho volená giunta municipale^ jež mívá 2—10 členů, kteří se nazývají as- sessori. I consigliu i giuntě předsedá sindaco. Tohoto v hlavních městech provincií, cir- condariů a v oněch městech, jež mají přes 10.000 oby v., volí consiglio comunale, kdežto v obcích menších jmenuje ho král. V obou případech má sindaco charakter úředníka stát- ního. Vláda může v důležitých případech roz- pustiti zastupitelstvo obecni a sesaditi sin- daka. Každá obec má si opatřiti obecního sekretáře. Vedle toho jest v každé provincií giunta provinciale amministrativa, jež rozho- duje spory administrativní i stížnosti obcí a vede dozor nad dobročinnými ústavy. Jejími Členy jsou pre/etto^ 2 členové jmenovaní mi- nistrem vnitra a 4 Členové fa 2 náhradníci) voleni radou provinciální. Mimo to zřízena v každé provincii provinciální školní rada, zdravotní rada, finanční intendantura, ústřední úřad stavební a poštovní ředitelství. Mimo to jest I. rozdělena na 9 telegrafních ředi- telství, 34 departementů lesních a 8 horních úřadů. Veřejnou bezpečnost řídí v provinciích inspektoři a delegáti (podřízení prefettovi nebo náměstku jeho sotto-prefettovi), ve 12 velkých městech questoři s inspektory. Správu státní řídi 11 ministerstev a sice: 1. vnitra (interno), 2. zahraničních záležitostí (affari esteri)^ 3. financí {fnan\e), 4. pokladu \tesoro\ 5. milosti, spravedlnosti a kultu (grsal básně filosofické, moralistní a politické poslední nejlepší), často velice prosaícké a suché. Po vzoru jeho kvete pak politická poesie ve Florencii, Pise aj. V Bologni, středisku života učeného, Šla poesie taJcé delší dobu stopami proven^alskými a Guittonovými, až nové dráhy jí vykázal vroucí a hluboký Guido Guinizelli (1230—76), jejž Dante zove maximus Guido ^padre mio (Purg. XXVI, 97), básník právě modernímu cítěni blízký. Malá jeho sbírka výlučně z kanzon a sonetů složená jest hluboká psychologická poesie neobyčejně ryzí formy, plná obrazů měkkých a harmonických. Guidonovi podařilo se spo- jiti hluboký filosofický obsah s básnickém a uměleckým nazíráním, jako nikomu přea tím. Utvořil, jak praví Dante, dolce stil nuovo. Pokračovatele nalezl Guinizelli ve Floren- cii, která přebírá nyní primát v poesii italské. Chiaro Davanzati (asi 1230—80) sledoval ve svých četných básních nejprve školu pro- vengalskou , pak doktrinářsko - scholastický směr Guittonův a naposledy rozvíjel pojmy >sladkého stilu nového* způsobem připomí- najícím v ideál ismu svém a velebě jiŽ pozdější plody Danta, Čina a Cavalcantiho. Rustico da Filippo, vrstevník Davanzatiho, básnil sonety, v nichž jednak dobře podal bolesti lásky, jednak postihnul první humoristické a satiricko tóny společenské. Brunetto La- tini (c. 1220— 95) je vedle četných děl v prose také autorem allegoricko-didaktické básně Te- soretto (2940 veršů), prvního plodu tohoto způsobu později v l-ii tak znamenitě vzdělá- vaného. Náboženská lyrika děkuje vznik svůj lidovému hnutí náboženskému v XIII. stol., 876 Itálie (literatura). navázanému na působeni sv. Františka z Assisi (1182—1226). Mysli nábožně dojaté hledíily průchodu citům svým v hymnických skladbách řeči lidovou, jež nahradila tak cír- kevní latinu. Františkovi z Assisi připi- suje se několik písní náboženských, jež však asi až na velebné prostou cantica del sole ne- pocházejí od něho. Z okolí sv. Františka vy- nikal Frate Pacifico (Guglielmo da Lisci- ano, t 1232), z jehož poesií se nám nic ne- dochovalo. Členové řehole Františkovy a po- zději bratrstva flagellantů (po moru z r. 1258) způsobili, že starý latinský zpěv liturgický za- niknul a místo něho ujala se lauda, jeŽ kvetla hojně ve XIV. i XV. věku. Jsou to drsné a hrubé často, ale také vroucí a jimavé zpěvy, jež blíží se formou balladě. Autoři jejich z nej- větší části jsou neznámí Vyimouc lacopa dei Benedetti (Jacopone da Todi, c. 1230 aŽ 1306), hranatou, ale silnou básnickou fíguru. nejznamenitějšího představitele této asketické lidové poesie, v jehož některých dialogických laudách lze vidět i východisko dramatické poesie italské. V horní l-ii pěstuje se ve XIII. stol. lido- vým jazykem v Popádí mluveným hlavně ná- božensko - didaktická a moralistická poesie mnichy a kněžimi, jež má za účel působiti v lidu proti světskému proudu jon- gleurů. Nejstarší z těchto didaktických bás- níků jest Gherardo Patecchio z Cremony (Splanamento de li proverbii de Salomone)^ jiný Ugoccione da Lodi, autor básně, v niž různé části dogmatiky a dějepravy církevní jsou setkány, Pietro da Barsegapé, básník dlouhé historie bibl., Bonvicino da Riva (t asi 1313), jenž, daleko předešlých nadanější, ukázal v četných hádáních, legendách a jiných plodech didaktických talent hladkého a plod- ného verŠovce, a Fra Giacomino da Ve- rona (v 2. pol. XIII. věku), jenž v básních De Jerusalem coelesti a De Babylonia civitate infemali jeden z prvních pokusil se o vy- ř)sání života posmrtného v ráji a pekle dle idových názorů a tudíž jest tak — ovšem jen látkou, a ne uměním, poesií a stilem — předchůdcem Dantovým. Také náběhy k e pi- ek é poesii vyskytuji se v horní l-ii, nehledíc ani ku zvířecímu eposu Reinardo e Lesen- grino spracovanému neznámými benátskými spisovateli, jež se nás dochovalo ve dvou versích a jež jazykově zaujímá místo ještě italštině bližší než uvedené již epos Bovo ďAntona. Dějepisné poesii náleží dlouhý sir- ventes bolognský o bojích mezi Guelfy a Ghi- belliny (po r. 1280), lokálního charakteru a v dialektu sepsaný. Vedle těchto vždy více méně umělých plodů stála asi bohatá poesie čiře lidová, tak již uvedený contrasto ne- obyčejně živý a prudký, charakterisující vý- borně typus sicilský. Jihu italskému náleží také několik velmi starých stramhotti. Bohatší jsou památky lidové literatury z Popádí, z nich ncj více charakteristické bolognskéballady, jež lidem k tanci při veřejných příležitostech byly zpívány, plné drsného a hrubého rea- lismu a satirické příchutí. Vznik italské literatury prosaické spadá teprve do 2. pol. XIII. věku. UČené spisy vážné tendence píŠí Italové dlouho buď la- tinsky, buď francouzsky, tak Martino da Ca- nale svou Chromquedes veniciens^ Rusticiano da Pisa prosaické spracování některých románů ze Stolního Icpla (kol r. 1270) a v3pravování cesty Marka Póla, Brunetto Latini svou en- cyklopaedii veliké kulturní důležitosti Li vřes dou Tresor (1262—66). První plody italské prosy jsou překlady z latiny a frančiny zájmu více filologického než literárního: nej- jasnější a nejobratnější z nich jsou dílem FIo- renčana Bona Giamboniho a Anonima senese (Favole di Esopo in volgare, později často přepracovávané ve XIV. stol.). Pů- vodní plody prosaické na počátku literatury italské dají se dosti nesnadno s jistotou pro- kázati a obmezují se na listy, malou kroniku, traktát anovellu. Veřejná epistolografie zůstala latinskou.' Výjimkou jsou dvacet dva listy Guittona ďArezzo, které složitým a násilným často stilem blížL se jeho kanzonám a vykazují i celé verše. Didaktická prosa bére počátek v t-ti spisem Retorica nova odFrata Gaudentia da Bologna (mezi r. 1254— 66). Řadí se k ní četné anthologic myšlének a výroků nazývané fiore, tak zejména Fiore di virtit bolognského mnicha To mm as a Gazzadiniho. Astrono- mii popularisuje klerik Ristoro ďArezzo v díle Della composi\ione del mondo (1282). Nejslavnějším pomníkem staré prosy toskán- ské je však Bona Giamboniho z Florence lntvodu\ione alle virtit^ allegoricko-didaktické dílo polovědecké polobelletristické, pod vli- vem Boethia a Psychomachie Prudentiovy psa- né. — Historická prosa tohoto období je chatrná, beze všeho umění a vší komposice. Dlouho ještě píší se kroniky po latinsku. Cro- naca fiorentina, mylně Brunettu Latinimu při- pisovaná, a La bataglia di Montaperto od Anonima senese budteŽ zde uvedeny z časnějších pokusů tohoto směru. Literárně nejzajímavější plody staré prosy italské jsou však n o v e 1 1 y, které záhy zvlášt- ními kočovnými novcllátory (favolátory) na toskánských a lombardských dvorcích byly vyprávěny a ve sbírky ulčládány. Takovými jsou Conti ďantichi cavalieri, složené Ano- nymem toskánským ve 2. pol. XIII. věku, většinou kratší novelly spracované ne bez obratnosti z pramenů latinských a francouz- ských. Libro di novelle € di bel parlar gentile, obyčejně Novellino' zvaný, jehoŽ již na konci XIII. stol. máme řadu reaakcí, sbírka nej- různějších látek biblických, klassických, ro- mantrcko-francouzských i italských, v jazyce zvláště čistém, hybném, bujném, asi od Flo- renčana nějakého pořízená, je předchůdkyní pozdějších daleko umělečtějších výtvorů Boc- caccia a Sacchettiho. Období druhé. Doba toskánská (1283 až 1375). Od působení Dantova aŽ ke smrti Pctrarky a Boccaccia. Toskánskou nazývá se tato doba předně proto, že z Toskánska pochází i květ spiso- Itálie (literatura). 877 vatelstva, geniové, kteří utvářejí rozptýlené posud prvky literární v pevné umělecké typy, slívají ie vlastně teprve v literaturu a vtiskuií tak celé italské literatuře pečet nesmazatel- nou, i duchové druhého a třetího řádu, vedle nichž mizí několik malých autorů z jiných krajin italských, kteří ostatně také jdou ce- stou Toskánci vykázanou. Po druhé řeč Danta, Petrarky, Boccaccia bylo nářečí florenckého lidu — toskánština — , jež jest odtud po výtce výrazem literárním. Konečně literární formy tohoto období, ballada a novella, jsou útvary toskánské nebo jiné, kanzona, kronika, ro- mán, byly tu propracovány k výši umělecké. Dobu tu lze rozvrhnouti ve dvě menší periody, jejichž rozhraním jest veliký mor r. 1348. První období je charakterisováno Dantem a vlivem jeho, Dantem, jenž jest synthesou středověku a křesCansko-středově- kého genia italského po výtce, druhé Petrar- kou a Boccacciem, předchůdci humanismu a renaissance, již snažili se o návrat k antice. Dantovské období (1283—1348) cha- rakterisuje v poesii rozvoj školy di dolce stil nuovo, idealisticko-metafysického lyrismu, jenŽ po stopách Quida Guinizelliho vytvořil celou dialektiku a tradici lásky, celý systém pojmů metafysických a éthických, celou ontologii lásky, již vyslovovala bohatÝm a ušlechtilým apparátem obrazovým, stifem volnějším a jasnějším než bolognšti její předchůdci v kan- zoně a sonetu nebo balladě, již převzala z poesie^ lidové. Nejdokonalejší představitel tohoto směru kromě Danta, jehož básně z m]ádl Can^oniere a Vita nuova (r. 1283 lze s bezpečností datovati první sonet Dantův) sem spadají, je >první přítel* (Vita nuova III, 59) jeho Quido Cavalcanti (asi 1255 až 1300), jenž sice hraničí někde se schola- stikou a abstrakcí poetickou, iinde však, hlavně ve svjch sonetech a balladách, po- dává s neobyčejnou hloubkou a kontempla- tivní ryzosti nejsubtilnější a nejzhuštěnější city a stavy extase. V podobném kruhu my- šlenkovém pohybuje se i Lap o Gianni del Ricevuto a Dino Frescobaldi (f 1313). Na přechodu mezi touto první a pozdější, druhou generaci školy »di dolce stil nuovo* stojí Čino (Sigisbuldi) da Pistoja (c. 1270 až 1336), manýrovaný někdy, ale jinak velmi jemný básník velikého důvtipu a citu, jenž napovídá již v lecčems elegický psychologis- mus petrarkovský. K druhé generaci, jeŽ pojí tóny a způsoby oantovské s petrarkovskými, náleží Sennuccio del Bene (f 1349), přítel Petrarkův, Matteo Frescobaldi (c. 1308 až 1348) a někteří básníci hornoitalští, tak Quido Novello da Polenta, pán Ravenny (c. 1273—1330), a j. K této skupině vznešené lyrické školy flo- rencké připíná se skupina humoristická a satirická, jejímž burleskním způsobem ani někteří básnici >di dolce stiU nepohrdali (tak Dante, Cavalcanti). Přední představitel její je však Cecco Angiolieri ze Sieny (po 1250 — asi 1319?), jenž hlavně v sonetech vyzpíval svou smyslnou lásku a rozmary bíd- ného osudu svého v řečí lidovému spádu blízké, plné realistických obratů, neobyčejně Životné a takového komického a humoristi- ckého dojmu. Že je vzácností u Člověka stře- dověkého. Burlesknímu tónu náleží Fotfgore da San Gemignano, Ceně dalla Chi- tara z Arezza, Pieraccio Tedaldi z Flo- rencie (c. 1285 — c. 1350), Pietro Faiti- nelli Mugnonc z Lukky (c. 1290—1349), jehož humor jest již politického zabarvení. Takto přiblížila se tedy humoristická poesie historické a připravuje půdu t. zv. měšťanské poesii ve 2. pol. XIV. stol. Jiný neobyčejně mohutný proud básnictví této doby jest učená poesie allegorická, která v Toskáně zase prospívá vlivem hlavně francouzské allegoricko-satirické básně Ro- manu de la Rose Guill. de Lorris a Jehana de Meung, která jiŽ snad za času Brunetta Latina poprvé v t. zv. Detto ďÁmore byla spracována. Jiný pozdější nám blíže neznámý autor (pokládají za něho Duranta na konci XIII. a poč. XIV. stol.) přebásnil jej ve 232 sonety t. zv. Fiore^ v nichž zvláště sati- rickým prvkům dával přednost, počínaje si velmi volně se znamenitou svobodou smý- šlení a svěží plností verše. Neznám jest nám také autor InteUigen\y (připisuje se bez do- statečných důvodů kronikáři florenckému Dinu Compagnimu), básně o 309 devíti- veršových stáncích, v níž užito hojně středo- věkého materiálu učeného a nešfastně čet- ných allegorických konstrukcí. Francesco da Barberino řl264— 1348) jest autorem dvou allegorických básní Documenti ďamore^ k nimž napsal latinský kommentář důležitý hlavně pro dějiny literatury proven^lské, a Del reggimento e costumi di donne^ velmi to- porných a umělecky chudých. Z tohoto su- choparu a pouště veršovnické zvedá se iako zázrak nesmírná postava Danta Alighie- riho (1265—1321), největšího vedle Shakes- peara a Goetha moderního genia básnického, který pro italskou literaturu má význam prvního základního a nejmohutnějšího skle- nuti celé její stavby. Do mládí Dantova spadá Can\oniere^ sbírka milostných a allegorická- filosofických kanzon, šestin, ballad a sonetů^ jež v prvních nejstarších číslech svých nese ještě stopy troubadourské tradičnosti. Asi v r. 1294 — 95 napsána byla Vita nuova, hlu- boký básnický denník, nejjemnější a nejsub- tilnější nálady psychologické a symbolicko- allegorické, podávající kromě básní {rime^ jsou to sonety a kanzony) i vypravování událostí (narraiioni^f jež je podnítily, a kom- mentář je vysvěflujicí {divisioniy partiyoni) — všecko však sepjato v celek neobyčejně jed- notný a vzájemně podmíněný. Convivio, asi z prvních let vyhnanství, mělo podati mo- rálně filosofickou encyklopaedii své doby ve formě kommentáře ke čtrnácti allegoricko- filosofickým kanzonám básníkovým, stanulo však nedokončeno na čtyřech dílech' či trak- tátech místo původně rozvržených patnácti. Traktát De vulgari eloquentia (nedokončen, ze čtyř knih původně rozvržených podána 878 Itálie (literatura). jen prvá a několik kapitol druhé) je prvním theoretickým rozborem forem italské poesie: dialektů a kanzony. Politický traktát De mon- archia ve 3 knihách, hájící císařství proti osobivosti papežství, jest nesnadno datovati. Nevíme také, kdy Dante počal psáti své arci- dílo Commediif od potomstva božskou nazva- nou, v níž v epické formě maluje visionář- skou cestu svou trojí říší: odsouzení, očisty a blaženosti, připadající na veliký pátek r. 1300. Báseň, jež měla sloužiti k oslavě Beatrice, ale zároveň osobní události rozšířiti a symbolisovati ve věčnou zákonnost, je za- ložena na symbolické parallelnosti smyslu slovného a allegorického: »sIovně pojato.c píše sám Dante v listě ke Cangrandeovi, >je thématem celého díla stav duŠí po smrti; allcgoricky pojato týká se člověka, jenž při- měřeně své vlastní svobodné vůli dle zásluhy své nebo viny je podroben buď odměňující buď trestající^ spravedlnosti.* Kolik úmyslů, cílů a smyslů splétá se v jednotném a ta- jemném celku »Commedie«: je to báseň ná- boženská a politická současně, realistická i symbolická, plastická, malířská i hudební, hymnus i didaktika a polemika. Propracova- ností a úměrností komposice, tajemnou ve- lebou harmonie částek i celku, formy i ob- sahu nemá rovné ve světové poesii. Je to první a poslední zdařilý pokus svésti v ústřed- ní jednotu všecku rozptýlenost života a svě- ta — nejvyšší kulturní pomník středověku a katolicismu. Nepodařilo se to nikomu tak před Dantem a ještě méně po něm. Commedie jest dílo a statek národní v ideálním smyslu slova jako málokteré druhé a odtud jev, že i v době pozdějších dějin literárních stalo se východiskem rozkvětu literárního a že vliv a studium Danta souvisí vždy se stoupající vlnou rozvoje literárního. Obdiv a rozšíření, jehož se mu hned po smrti autorově dostalo, bylo poměrem k době tehdejší ohromné a skoro všeobecné. Hance Cecco ďAscoli (FrancescoStabili), astrolog vévody kala- berského (1269—1327), jenž kuriósní Acerbou chtěl s ním soupeřiti, zůstal osamocen. Ale také všecky ostatní pokusy v tomto genru jsou chabé a bezcenné: Božská komedie za- vírá celý druh visionářsko-allegorický. Bindo Bonichi ze Sieny (c. 1260—1338) navazuje ve svých moralistických kanzonách na starší stil Guittona ďArezzo. Kolem r. 1336 byla složena v sonetech a kanzonách báseň Tom- masa di Giunta z Florencie Conciliato ď Amore téhoŽ směru, sem tam blízká lyrice měšCansko-humoristické. Formou politické satiry jsou vlastně také proroctví, na př. Stoppy de*Bostichi, mnicha florenckého, jež se kladou do r. 1348, jsou však asi po- zdější. — Historická poesie rozvíjí se v této době ve formě nejen sirventesu, ale i bal lady a cantare. Nejdůležitější z nich jest cantare La resa di Treviso e la mořte di Cangrande della Scala odtoskánskéhoano- nyma (500 veršů). V době dantovské počíná také bohatší roz- květ prosy italské, která také zřejmě stoji pod. jeho vlivem i co do výrazu i stavby slov a period. Prostým přirozeným slohem a ry- zím evangelickým duchem kompiloval do- minikán Domenico Cavalca z Pisy (c. 1270 až 1342) řadu náboŽensko-mravouČných spisů v lidu záhy velmi oblíbených. Od Giordana da Rival to (c. 1260—1311) dochovalo se nás mnoho kázání v řeČi účinné. Bartolo- meo da San Co n co rdio přeložil do pěkné italštiny svůj traktát (Ammaestramenti degli antichi). Pod názvem Jiori z Jforett i dochovala se nás z dantovské doby řada traktátových kompilací pro lid. Náleží sem Fioritta bologn- ského soudce Armannina složená r. 1325, Fiore ďltalia mnicha Qutda del Carmine a pouze románový nátěr nesoucí Awenturoso Ciciliauo^Jeni se bez důvodu připisuje Bo- sonovi Kaffalimu da Gubio. Téže dobé náleží sbírka pěkných františkánských legend Fioretti di sctn Francesco od toskánského anonyma, četba posud v lidu oblíbená. Nejdůležitější plody italské prosy jsou vŠak kroniky, jež v této době v Toskáné poprvé odkládají latinu a vystupuji v rouše řeči do- mácí, která lépe mohla vystihnouti celý vířivý a rozervaný politický život obcí italských. Florencii náležejí dva nejpřednější kronikáři toskánští: DinoCompagni(c. 1257—1324), jenž silným a životným slohem popsal jako historik dobu mezi r. 1280—1312, dobu straš- ných bojů strannických ve Florencii, a Gio- vanni Vil lan i (c. 1275—1348), jenž napsal dějiny Florencie se širšího hlediska styků s ostatními městy italskými i cizími zeměmi a jest jasností i obšírností líčeni, jakož i ce- nou pramenů nejlepším středověkým dějc- pravcem italským. Daleko slabší jest jiného Florenfana, Paolina Pieriho, Cronica delle cose ďltalia (1080—1305). Druhá polovice doby toskánské je charakterisována působením přátel Pe- trarky a Boccaccia. Francesco Petrarca (1304—74) styděl se sice za velikou řada světských básní italských, jež hlavně v mládí psal ke cti a chvále Laury (f 1348), asi man- želky Hugona de Sade, ale přece srovnal a vybral z nich v stáří sbírku 366 čísel Canioniere (nazval jej sám Rerum vulgarium fragmenta), jímŽ stala se památka jeho v lite- ratuře nehynoucí. V Canzonieru dovršil for- mální rozvoj, hlavně sonetu (317 čísel) a kanzony (29 čísel), z nichž této užívá jako slavnostní a pathetické formy, onoho jako důvěrnější a vhodnější k básnickému koníi- teoru, k zachycení každé sebe l)éžnčjši a prchavější nálady. Kromě toho nalézají se v Canzonieru i šestiny, ballady a madrigály, jež sice nejsou vynálezy Petrarkovými (še- stinu nalezl troubadour Amaut Daniel a v literaturu italskou uvedl Dante, obě po- slední jsou pak původu lidového), jež však s jeho jménem i vlivem byly dále tradovány. Petrarca je předem básník harmonický a formálně dokonalý: on vyvaroval se vscm tvrdostem básníku předchozích, ale opustila ho sem tam i jejich síla, a zabředl pak ve mdlobu pouze slovní harmonie, v přebrou- Itálie (literatura). 879 šjnou a strojenou rhétoriku, jež pod různými jmény v různých dobách vleče se jako cho- roba celými d^'inami literatury italské. Cha- rakter Petrarkuv jest vůbec jiný než Dantův: měkčí, užší, epigonštější. Lze to sledovat i v jejich pojetí lásky. Ů Danta láska a ctnost jedno isou, láska jest pojem metafysický a symbolický, Petrarca již oba po^my rozlišuje, jest vůbec daleko realističtější — na místo dantovského mysticismu a metafysiky nastu- puje elegičnost a někde i sentimentálnost. Petrarca jest vůbec hravější, chytá nálady prchavé a ojedinělé a nedosahuje nikde toho stupně abstraktní grandiosity jako Dante. Kde pak přímo chtěl se vnořiti v allegoricko- abstraktni stil Dantův — v Trlonfi psaných ve formě vise a v tercině (počaty 1357) — přes všecko mistrovské ovládání formy zů- stal chladným a strojeným. Vliv Petrarkuv převládne záhy ve 2. pol. XIV. stol. v literatuře italské a nelze nazvati jej právě ve všem šťastným. Zabředá záhy ve formální manýrování a scholastiku, v pře- broušenost a duvtipkovanost. Od Fa z i a d e gl i Uber ti, posledního ghibellinského básníka e montibus, sihis, fontibus . . .). Ve Florencii zvláště pilně pěstují se humani- stická studia. Tam působí horliví huma- nisté Luigi Marsili (1330—94) a kanc- léř republiky Coluccio Salutati (1330 aŽ 1406). Příští doba stojí již cele ve znamení humanismu. Období třetí: Renaissance, do smrti Angela Poliziana řl375— 1494). Doba taje charakterisována mohutným roz- květem studií klassických, jimž cesty při- pravovali v předešlém období již Petrarca a Boccaccio. Nejlepší duchové věnují se s hor- livostí neobyčejnou studiu i napodobení an- tiky a odlučují se skoro úplně od života pří- tomného a národního. Jednu chvíli zdá se, jakoby latina úplně chtěla vyhubiti volgare a jakoby literatura jen v ní měla býti pěsto- vána. Dva proudy postupují odděleně celým tímto obdobím: na jedné straně stojí učený klassicismus, na druhé lidová a národní tra- dice. Oba začnou se později pronikati a při- f)ravují tak dobu nového obrození italské iteratury, dobu klassickou. Zásluhou tohoto období, v mnohém směru průpravného, jest, že literaturu, jeŽ až posud byla v podstaté toskánskou, rozšířilo po celé l-ii, učinilo ji opravdu národní tím, že účastní se v ní od- tud celý národ. Různá střediska literární kul- tury vznikají v tomto období: vedle Florencie vystupuje do popředí Neapol a Ferrara, dále Řím, Mantova, Benátky, Milán a Bologna. Nadšení pro studia klassická stoupá celé XV. stol. Hnutí zachvátilo světské i duchovní vládce. Vladařům je vlastní nejen maecenás* ství, ale skutečné pochopení a vysoká kul> tura literární a umělecká. Mediceové, Ludo- vico il Moro, papežové Eugen IV., Mikuláš V. a Pius II. jsou sami literáty, znateli. Florencie zaujímá přední místo v tomto snažení humanistickém. Z nejdůležitějších hu- manistů zde působících jmenujeme jen Leo- narda Bruniho (1369—1444), Poggfia Braccio- liniho (1380—1459), Marsilia Ficina (1433 až 1499), překladatele a vykladače Platónova a zakladatele platónské akademie, jež hraje ve- likou úlohu ve íilosofícké i kulturní renais- sanci, Cristofora Landina (1424—1504), An- gela Poliziana (1454—1494), mistra elegant- ního stilu latinského prosou i veršem. V Nea- poli, kde jest ochráncem těchto snah zvláště Alfons I. Aragonský, vyniká Antonio Becca- delli (1394—1471) a zvláště Giovanni Pontano (1426—1503), zvláště šCastný lyrik latinský. Římu náleží proslulý grammatik a syntaktik Laurentius Valla (1407—57), Pomp. Laetus z Neapole (1428 — 98), Aeneas Silvius Piccolo- mini (1405 — 64, potomní papež Pius II.) a j. Ferrarské skupině: Guarino Guarini z Verony (1370—1460), Giovanni Aurispa ze Sicílie (1369—1460), Battista Guarini (asi 1445 až 1505\ V Miláně delší dobu žil nepokojný a svárlivý Francesco Filelfo (1398—1481) a syn jeho Giovanni Mario (1426—80), Gaspare Ber- zizza (1370—1430) a syn Guiniforte. Činnost většiny těchto humanistů nenáleží však do dějin italského písemnictví, jen několik znich^ Itálie (literatura). 88 i Leonardo Bruni, Landino a Filelfo, psali také v prose volgare. Vedle tohoto proudu cizího pokračuje ná- rodni v tradici dob předešlých, zejména v To- skáně jde se stopami trecentistů až do pol. XV. stol. Petrarkisté jsou z těchto toskán- ských tradičníků nejčetnější, tak Čino Ri- nuccini (1350—1407), Buonaccorso da Montemagno mladší z Pistoje (f 1429) a předem Říman Giusto de' Conti (f 1449), autor sbírky Bella mano v ryzím stilu petrar- kovském. Mezi učeným a lidovým stilem po- hybuje se Simoně Serdini, zvaný il Sa- viozzo da Siena (1360—1420). Z ostatních básníkfl a spisovatelů různého rázu a snaženi stůjte zde: potulný zpěvák Niccoló Cieco z Arezza; Giovanni Gherardi z Prata (1367—1445), básník allegor. Filomeny v ter- cinách a asi také románu Paradiso degli Al- berti \ mnohostranný a učený Leon Battista Alberti (c. 1407—72), autor pojednání Della famigiia a četných dialogů ňlosoíických a uměleckých; Matteo Palmicri z Florencie (1406—75), básník didaktické Cittá di vita po stopách Dantových; Gentile Serraini ze Sieny, novellista velmi vulgární; Gregor i o D a 1 1 i z Florencie (1363—1435), spisovatel /s/o- ria di Firenxe\ Neri Capponi (1388—1467), také kronikář; Buonaccorso ritti z Flo- rencie (1354— 1430), autor pamětí svých; Gio- vanni Cavalcanti, vypravovatel dějů flo- renckých od r. 1423—1440; Feo Belcari z Florencie (1410 — 84), autor náboženských dramat v ottavé; Andrea Magnabotti (c. 1372—1431), kompilátor rytířských románů prosou {Reali di Francia^ Guerino il Meschino) , Domenico di Giovanni, zvaný il Bur- chiello (c. 1390—1448), vzdělavatel burleskní a měšťanské poesie trccenta, kterou ještě ryze lokální a lidovou jazykovou komikou překonal a stal se tak tvůrcem zvláštní hojně pěstované manýry (alla Burchiellesca). Znamenitý význam tohoto období jest v bás- ních rytířských, jež konsolidují se stále více v epos, kterému se pak dostane v tomto období první umělé formace básnické Pulcim a Boiardem. Orla n do jest epos v šedesáti zpč- vích a spracován v ottavě rimě pro tento gen re charakteristické. Vedle rytířského eposu kvete znamenitě v tomto období náboženské dra- ma, rappresentazione sacra, jehož roz- voj z náboženské poesie předchozích dob byl již výše naznačen. V duchovni lyrice hlavně lauda hojně je vzdělávána tradicí XIV. stol.; přední představitelé její jsou F. Belcari, L. de' Medici, F. ď Albizzo. C. Castellani. Ve světské lyrice převládá forma písně k tanci původu toskánského a strambotto, původu jižního. Záhy zušlech- ťují se tyto formy klassicismem, jak ukazují již plody Leonarda Giustinianiho z Be- nátek (1388—1446). Od pol. XV. stol. stoupá italština a její literatura z vrstev nižších a středních do vyš- ších, jest předmětem péče kruhů vzdělaných a zušlechťuje se tak brzy formální vytřibe- ností antiky. Je to hlavně následek politické Ott&v Slovaik NauCny, sv XII 478 X897. situace, která mnohého vládce, jako na př. Lorenza de' Medici, vedla mezi lid a učila ho slavnostmi veřejnými a zvýšeným leskem od- vraceti pozornost od politiky. Také trvalý čtyřicetiletý mír, jemuž se I. v této době těší a jenž stupňuje její potřebu luxu a duševní zábavy, má znamenitou zásluhu o toto po- vznesení italského písemnictví. Tři jsou hlavně centra italského písemnictví v tomto období Neapol, Ferrara a Florencie. V N e a p o 1 i kvete italská literatura zvláště za Ferdinanda I. aragonského ťl458— 74) a má tu znamenitou řadu zástupců, malé však ceny umělecké, kteří snažili se zušlechtiti do- mácí nářečí neapolské na jazyk spisovný, za- vádějíce v ně různé prvky latinské a toskánské. Ze spisovatelů těch stůjte zde : Pierjacopo dc Gennaro (1436—1508), básník sonetů, kanzon, ballad, strambottů; Pier Antonio Caracciolo, skladatel allcgoricko - satiri- ckých farsí; Serafino Ciminelli z Aquily (1466—1500); novellista Tommaso Guar- dati zvaný Masuccio ze Salerna (c. 1420—90). Nad ně všecky pozvedá se neobyčejně vy- soko velikou svou uměleckou kulturou J'a- copo Sannazaro z Neapole (1458—1530), školovaný nejdokonalejší tradicí humanisti- ckou, žák a přítel Pontanův, sám velmi bril- lantní bá3níř latinský. Italské rime jeho drží se sice z hrubá v tradici petrarkovské, vy- kazují však zvláštní svěžest formy a výrazo- vou plnost stojící vysoko nad průměrnými epigony petrarkovskými. Hlavní dílo jeho italské je však Arcadia (1489), pastýřský ro- mán v prose a verších, jenž vzbudil obdiv v l-ii i mimo ni a je v mnohém směru jiŽ intonací svou příznačný pozdějšímu rokoko- vému umění. S velikou bystrostí a znameni- tou formální virtuositou jsou tu spředeny nejrůznější prvky v celek sladký a melodický, ale také mdlý. V severní l-ii kvete literatura italská hlavně v Miláně, Mantově, Bologni a předem ve Ferraře pod ochranou rodu Este. Z au- torů těchto území jmenujeme: Gaspara Viscontiho z Milána (1461—99), velmi vy- broušeného petrarkistu ; BernardaBelltn- c i o n i h o z Florencie (1450—92), lyrika i dra- matika, Antonia Cornazzana z Piacenzy (c. 1440—1520), didaktika i novellistu; děje- pisce milánského Bernardina Coria (1459 až c. 1510); přebroušeného dvorního lyrika Panfila Sassiho z Modeny (c. 1455— 1527); Antonia Tibaldea z Ferrary (1456—1537). epigrammaticky a uměle pointuiicího; Gio- vanniho Sabbadina degíi Arienti z Bologně (1450—1510), autora novellistické sbírky Porrettane\ Pandulfa Collenuccia z Pesary (1444—1504), autora »Dějin neapol- ského království« a j. Nejmohutnější zjev se- verní I. je však Matteo Maria Boiardo, hrabě ze Scandiana (c. 1434—94), humanista a překladatel z řečtiny. Šťastný lyrik petrar- kovský plný jemností a elegantností veršov- nických a předem básník první romantické básně v italské literatuře Orlando innamorato. > Zamilovaný Roland< jest ve své době veliký 58 882 Itálie (literatura). umělecký čin, veliká obnova rytířské básně, která dotud byla pouhým beztvarým a ne- ustáleným sujetem pěvců lidových, fioiardo zuŠlechtil lidové prvky a sloučil je s klassi- ckými, héroické a dobrodružné motivy cyklu karolinského a brctonského protkal prvky homérovskými a vergilovskými, celku pak vdechl pravou hybnost a temperamentnost italskou; vadami jsou rozvleklost vypravo- vání, nedostatek komposice a nevyrovnaný stil. V Toskáně soustřeďuje se všecka skoro literární činnost ve Florencii, kde kvete pod aegidou Mediceů, v staré tradici a v starých genrech kroniky a novelly, laudy a nábo- ženského dramatu, básně rytířské, kanzony i ballady, která však brzy je zde proniknuta humanistickým duchem a jím podstatně změ- něna. Z řady menších spisovatelů ilorenckých stůjte zde: Cristoforo Landino (1424 až 1504), kommentátor Danta; Luca Pulci (1431 — 1470, román veršem Ciriffo Calvaneo z kruhu karolinského); burleskní básník Mat- teo Franco (1447—94); Bcrnardo Pulci (1438—88) a j. Prudkým duchem askctickým proniklé jsou úvahy, kázání a básně bratra Girolama Savonaroly z Ferrary (1452 až 1490), známého nešťastného reformátora. Girolamo Benivieni, pomocník jeho, jest básník náboženský a allegorický formy klassické. Nad všecky tyto důležitější jest L u i g i Pulci z Florencie (1432—84), básník romantického eposu Morgante o dvacetiosmi zpěvích v oktávě, jež líčí dobrodružství Ro- landa vypuzcného ze dvora Karlova na Vý- chodě a je založena dějem na starších dvou bá- sních výše dotčených, »Orlando€ a >Spagna«. Za to jest dílem Fulciho tenor básně, polo- pathetický poloironický tón její, jakým trak- toval italský měšCák a kupec a náboženský skeptik látku rytířskou a náboženskou. Látce, která v lidu byla spracována ryze dobro- družně, vtiskl Pulci svého ducha, vtip a ten- denci, které náležejí i jeho době, a vytvořil tak zajímavý odstín nové komiky stilem ne- obyčejně čiperné, pružné a rozmarné, daleké VŠI monotónní těžkopádnosti, jež charaktcri- suje lidové zpěváky téže látky. Lorenzo de* Medici (1448—92) je také mnohostranně literárně činný a vyniká v mno- hém nad prostřednost. V milostné lyrice, so- netech a kanzonách jde Šťastně stopami dan- tovskými a petrarkovskými, v Selve ď Amore užívá obratně oktávy v lyrickém poli, »Corin- tem« a >Nencií da Barberinoc se zdarem zkusil se v idyllách; kromě toho psal dra- mata náboženská, dialogy veršem (Alterca- \ione), dramatická vypravování {Caccia col falcone)^ satiry, ballady, canti carnascialeschi, laudy — velmi rozmanitá Činnost, která jed- nak se připíná k starším stilům trecenta, jed- nak zušlechťuje lidové a tradiční formy klas- sickým duchem. Nejvyšší formální talent to- hoto období je však učený humanista An- řjelo Ambrogini, zvaný Poliziano (1454 až 1494), jenž v nedokončené Stance per la giostra, jinak špatně komponované, podal oktávy velikého umění, znamenité pružnosti a plnosti, jež se vyrovná již Ariostově i Tas- sově. V Ór/eo podal první dramatické dílo italské světského obsahu. V balladách, stram- bottech i rispettech snaží se všude přiblížiti se duchu a vážnosti poesie klassické a inspiraci národní vyslovovati formou klassickou. Období čtvrté, klassické, do dokon- čení »Osvobození Jerusalémac Tassova (1494 až 1575). Čtvrtá doba jest nejbohatší, nejplodnější a umělecky nejdokonalejší v dějinách italského písemnictví. Oba živly, národně romantický a klassicistický, které v předešlém období stojí nesloučeny vedle sebe, prolnou se v ob- dobí tomto v dílech veliké dokonalosti for- mové i ryzího výrazu ducha italského. Duch italský v době této sebral před politickým i kulturním úpadkem svým ještě naposled všechny síly a vytvořil jimi díla stejné roz- manitá, jako svérázná. Druhá čásť období toho ukazuje však již rozkladné a úpadkové prvky, jež se prodírají na povrch úplně v ob- dobí příštím, španělském. Torquato Tasso, figura plná melancholického smutku, básník v jádře své duše zlomený a ztroskotaný, cha- rakterisuje ve mnohém přechod tohoto ob- dobí, klassického, v následující, úpadkové. Dusná reakce náboženská, tísnící a podlamu- jící přímost a sílu duševní, manýrovaná mdloba, ztráta politického určení, svíravé bezvětří du- ševní jsou podmínkami a příčinami tohoto dlouho trvajícího processu duševního klesání a vyčerpanosti. Na prabu období tohoto stojí zdravý, roz- marný, kypící zjev básníka >Zuřivého Ro- landa« Ludovika Ariosta (1474—1533), i jinak mnohostranně činného v poesii, ly- rika, satirika, básníka komedií a elegika. Ari- osto je pokračovatelem Boiardovým a pře- jímá z něho epické jádro, boj Karla s Agra- mantem a lásku Rolanda k Angelice, avšak rozmnožuje velikou fabulační vlohou a opřádá takřka tento střed řadou mistrně setkaných a v bohaté arabesky sepředených dějů ve- dlejších. Ryze jeho jest veliké umění, s ja- kým těmto dějovým prvkům vdechl zvláštní život a básnické kouzlo zvláště lehké a iro- nicky zabarvené nálady, jež vyznačuje jeho poměr k romantické látce. Tempo, jiskrná hravost, fabulační kouzlo, ironický skepti- cismus tohoto díla i sou něco specincky ital- ského a učinily je drahým italskému národu; >je to nejlepší obraz naší bytosti, našeho způsobu myšlení, našich názorů mravních,« praví literární historik Settembrini. K tomu přistupuje veliké umění básnické plastikv i rozmanitosti, reliéfu i jemných přechodá, nejvybranější smysl umělecké harmonie. >Zu- řivým Rolandem* dostalo se romantické básni hrdinské zakončení uměleckým pomníkem, který nebyl překonán žádným z četných na- podobitelů, jichž se vyskytuje celá řada a jež zde uváděti nemá smyslu. Zmíniti jest se vŠak o spracování Boiardovy básně Franceskcm Bernim (Orlando ri/atto), jež zastřelo pů- vodní plod Boiardův, a Ludovikem Do- Itálie (literatura). 883 menichim (t 1564, Orlando riformato) a plo- dech Benátčana Ludovika Dolech o (1508 až 1566), z nichž vyniká Prime imprese ď Or- lando, Spracování Uerniho hraničí již s par- odií, ještě daleko za Berního zaŠel v tomto směru Teofilo Folengo (1492—1544), zná- mý básník macearonický, v ital. básni Orían- dino a maccaronské Baldo de Cipado. Nej- hrubší a nei rozpustilejší, někdy velice ne- chutná komika nahrazuje tu jemnou ironii a superiorní humor Ariostův. Epika kvete vůbec v tomto období ne- obyčejně požehnaně. Vedle Ariosta stojí řada epiků jiného směru a jiné snahy, daleko bližších klassické poetice aristotelovské, kteří chtěli látky karolinské, bretonské, španělské nebo domácí podati v přísnější komposici a přís- nějším stilem, než jest nesoustřcděné, vířivé, šumivé a opravdu romantické dílo Ariostovo. Tak Gian Giorgio Trissino(1478 — 1550), jenž v ítaiia liber ata dat Goti podle I Hady ve »versi scioltic popisoval boje Belisarovy; Francesco Bolognetti (1508— 74), autor eposu Costante; Luigi Alamanni (1495 až 1556), známý i jako satirik a didaktický bás- ník, jenž napsal dva eposy, Girone il cortese a Avarchide, a předem nejnadanější z nich Bcrnardo Tasso (1493—1569), otec Tor- q lata, jehož AtnaJigi, scpřcdcný podle špa- nělského románu >Amadis de Gaulac, v Tas- sové době velmi obHbené lektury, ve stu zpěvech vyniká jazykem velmi vytříbeným, někdy až přcbroušcným ; za to však kompo- sicí jsou zpěvy ty nepodařeny a charakteri- stika osob chatrná a únavně monotónní. Požadavkv antického umění, jednotu děje, slavnostní formu a dokonalou komposici spo- ji ti s volnou vynalézavostí romantického bás- nictví rytířského v díle plném lahody a zvlášt- ního vnitřního stesku, podařilo se v Gcrusa- lemme liberata Torquatu Tassovi (1544 až 1595), jehož i lyrické básně, listy, dia- logy a dramata jsou z nejlepších soudobých plodů italských. Tasso jest neobyčeině čistá a opravdová duše básnická v mnoncm ne- soucí rys typicky moderní; hloubavost a kri- tičnost úzkostlivá, skrupule aesthetické i ná- boženské rozhlodaly toto veliké, neklidné a ncskonejŠcné srdce, zle pronásledované dvorským životem plným intrik, roztrpčené tupými a pcdantickými kritikami útočícími na jeho dílo, duši příliš svědomitou, poctivou a scnsitivní, jež žila v době pusté, pokry- tecké, malicherné a strojené. Melancholický a clegický dech visí nad jeho životem a dílem a činí jej pravým básníkem doby přechodné, jejíž mučedníkem vlastně byl. Kritičnost a svě- domitost jeho jest jiný rys velice moderní; ony zavedly jej k úplnému přepracování •Osvobozeného Jerusalema* v báseň Gentsa- Icmme couquistata^ v níž chtěl vyhověti všem scholastickým předpisům poetiky i nábožen- ským skrupulím svým a v níž místo svěží básně původní poaal jen suchopar akade- mický. Ale i po stránce ryze formální je Tasso v nejednom směru dekadent; dikce jeho je již někdy přebroušená, neobyčejně jemná sice, ale také mdlá a přeplněná obrazy často násil- nými, zejména za antithesí {concerti) se honící. Pro lyriku cinquecenta jest charakteri- stický návrat k Petrarkovi, jenŽ zvláště vyhovuje elegantní dvorské společnosti. Pie- tro Bembo z Benátek (1470—1547), vysoko ceněný dobou svojí a každým způsobem zna- menitý talent formálný, je průkopník tohoto směru ve svých Rtme i v dialozích filoso- fických Asolani a v Prose della volgar lingua. Z petrarkistův ostatních stůjde zde. Gio- vanni Guidiccioni (1500—1541). Luigi Alamanni a Ludovico Martelli (1499 až I527h Francesco Maria Molza (1489 až 1544), básník velmi měkkého kouzla; Ludo- vico Paterno z Neapole; Domenico Ve- nieroz Benátek (1517-83). Tor(]uato Tasso 1 v lyrice vyniká samostatností. Michelan- gioloQupnarroti (1475— 1564) má také svou neobyčejně vážnou a hlubokou notu, v niž je slyšet něco jako echo dantovské; Luigi Tansillo(1510— 6&)a Angelo di Costanzo (1507—91) vedli si také více méně samostatně. Mnoho jest v tomto období také básnířek a nestojí nijak pod mužskými soupeři svými, anobrž vynikají nad ně Často mužným a hlubším tónem. V čele jejich stoji Vitto- ria Colonna (1492—1547), básnířka velice čistého naladění, silné a vysoké inspirace filo- soficko-náboženské; za ní jdou: Veronica Gambara (1485—1550); Gaspara Stampa (1523—54); Tarquinia Molza (1542— 1617). Laura Terracina zNeapole(1525 — c. 1570). Opposici proti petrarkismu neobyčejně prud- kou vedl Nicccoló Franco z Beneventa (1515—1570), známý pamfletář a satirik, a Claudie Tolomei ze Sieny (1492—1556), jenž chtěl zavésti »novou poesii toskánskouc ( Versi e regole della nuova poesia toscana^ Řím, 1539), opírající se o metriku latinské lyriky. Básnictví žertovné má předního před- stavitele svého veFrancescu Berním (1497 až 1535), zakladateli zvláštního genru po něm >berneskním« zvaného, jenž spojoval burlesku a fri volnost s formou velmi pečlivě propra- covanou. Nejproslulejší jsou jeho sonetti a capitoli, parodie petrarkistů a moralistních pedantů. Stopami jeho šli: Giovanni Mauro (c. 1490—1536), Ant. Francesco Grazzini, zv. Lasca (1503—84) a Césare Caporali (1531—1605). Satiru o klassické vzory opře- nou pěstovali: Antonio Vincigucrra z Be- nátek, Ar i o sto (znamenitých sedm satir), Ercole Bentivoglio (1505—72), Luigi Alamanni a Pietro Nelli ze Sieny. Pod vlivem klassickým, zejména Vergilovým, obrodila se v cinquecentu didaktická po- esie italská pěstovaná ve »versi sciolti« nebo ottavě. Ze vzdělavatelů jejích stůjte zde: Giovanni Rucellai z Florence (1475—1525, Le Api); Lui^i Alamanni {Coltivaxione); Erasmo da Valvassone (c. 1523— 93, La Caccia); Bernardino Baldi z Urbina fl553 až 1617, Nautica)\ Girolamo Muži o (149o až 1576, Arte poeticay, Gregorio Ducchi {Scaccheide) a j. První dva z nich nejvíce vy- nikají, Rucellai vládne zejména jazykem velmi 884 Itálie (literatura). ryzím a má některá popisná místa velmi zclařilá. Dramatická poesie XVI. věku stojí tak pod rozhodném vlivem antickým, v poměru naprosté odvislosti od něho. Duchovní drama {rappresenta^ione sacra) mizí na konci XV. stol. z veřejného života, ustupuje do kláštera a činí tak místo hrám světským, jež jsou nejprve v původním jazyce, později v překladech pro- vozované hry antické a teprve později kusy italské, oviiem otrocky následující formu a většinou i obsah her těchto. První pravidel- nou tragédii klassickou v italštině napsal Gian Giorgio Trissino {Sofonisha^ 1515), jinak zcela slabý plod chatrné invence a mdlé dikce. Všichni ostatní básníci tragičtí napo- dobí úzkostlivě klassiky, hlavně Euripida, S o f o k 1 a, S e n e k u, zp Asobem koncepce i stav- bou. Jmenujeme z nich: Giov. Ruccellaie (Rosmunda a Oreste)^ S p erona Speroniho (1500—88), Giamb. Giraldiho (1504—73, Orhtcche ^ y), známého pamfletistu Pie tra Aretina (1492—1556, Oraiiá), Torquata Tassa {Torrismondó). Lepší výsledky ukazuje komedie. Latin- ský vliv (Flautus, Terentius) sice také pře- vládá, ale přece uniká mu několik autorfl, kteří z plného života současného tvoří typy životné i šťavnatý dialog. První místo z nich zaujímá slavný historiograf Niccoló Mac- ch i a v e 1 1 i veselohrou svou Mandragola (kol r. 1513), kde s velikým uměním realistické charakteristiky zachycuje život zkažené spo- lečnosti, takže hra tato plastikou figur a děje a svěžestí dialogu náleží mezi nejlepší plody italské komedie vůbec. Pietro Aretino, výše již zmíněný, napsal v prose pět kome- dií, jež ukazují přes všechnu hrubost formy a špmavost děje, jak veliký talent dramatický dřímal v tomto pamfletáři. Jest nejoriginál- nější dramatik cinquecenta, mistr v kresbě společenských typů v celé jich nahotě a bez- prostřednosti. Ludovico Ariosto dal l-ii ve svých několika komediích veršem a někde prosou psaných první komedie stavby klas- sické a třeba nebyly originální invence a či- stého jazyka, mají přece živý spád a dobrou charakteristiku. Vedle těchto tří stůjte zde jiní ještě skla- datelé komedií, tak Florenčané: Rernardo Do vizi, zvaný Bibbiena (1470—1520, Ca- fandria); Giambattista Gelli (1493— 1563, Spoita, Errore); Lorenzino dc' Medici (1514-48, yíriť/o5/o); Francesco ďAmbra (c. 1500—58, Furto a j.)j Anton Franc. Grazzini a Giovanni Maria Cecchi (1518—87), zvláště obratní, svěží a vynalézaví. Fcrraře nálcŽi satirik Ercole Bcntivoglio, autor tří vtipných komedií: Geloso, Fantasmi^ Romiti. Vedle této učené komedie prospívá zna- menité komedie lidová, pěstovaná hlavně v Neapolí, Toskáně a speciálně v Sieně (ko- medie venkovská) a v Benátkách, kde působí básníci dramat dialektických Angelo Be- olco zvaný Ruzzante (1502— 42) a Andrea Calmo (c. 1510—71). Lidová komedie má stálé své komické typy, »masky«, které jsou z části prastarého původu a z nichž jsou Arlecchino, Brighella, Pantalone, Tartaglia, Colombina nejznámější. Tato komedie s patra herci hraná a jen v nejhrubším postupu sec- nariem \ircovzni.{commedia delVarte.a soggettó) těší se od polovice XVI. až do pol. XVIII. stol. vedením znamenitých a důvtipných herců bo- hatému rozkvětu v l-ii a oblibě i za hrani- cemi; Goldoni v XVIII. stol. bojuje s ní ješté marný boj. Vedle ní drama učené, litenirní, klassické, stojí ve stínu. Do cinquecenta padá také rozkvět dramatu pastýřského {pastorále)^ jež vzniklo asi z dialogisované ekiogy a záhy velmi bylo oblí- beno v dvorské a galantní společnosti. SacH- ficio Agostina Beccariho z Ferrary (c. 1510 až 159^, ponejprv hrané r. 1554, je první ty- pický již plod tohoto útvaru. Jiní básníci dra- matu pastýřského jsou: Alberto Lollio c 1500—69, Aretusa), Agostino Argenti Sfortunato) a předem Torquato Tasso [Aminta z r. 1573) a Battista Guarini i Ferrary (1538—1612; Pastor JI do z r. 1581). Oba posléze jmenovaní podali v pastorálech svých plody vysoké kultury umělecké, která u Guariniho hraničí již na marinismus a ná- leží vlastně přebroušené úpadkové periodě příští, a našli četné stoupence a epigony v době následující. Ohromný je rozvoj italské historio- grafie v tomto období, které je charakteri- sováno hlubokým roztřesením celé společ- nosti, boji politickými a církevními, novými útvary státními, zánikem starých republik a zřízením nových knížectví — nejprudšími kri- semi politickými a společenskými, jež při- rozeně vedly jednak k historickému proba- dání co možno nejpečlivějšímu, jednak k hlub- šímu badání o příčinách, k politickým a státo- védeckým theoriim. Obojí stránka ztělesněna je v činnosti největšího historického a poli- tického spisovatele ital., Nicola Macchia- velliho, Florenčana (1469—1527), >muže nejméně chápaného a nejvíce pomlouvaného^ jejž zná historie,€ jak praví ve výborné mo- nografii jeho P. Villari. Macchiavelfi jest veliký pcssimista, znatcl zlé lidské povahy a jeho politická theorie, nejjasněji vyložená v A-m- cipe, jest prosta vši ideologie, počítající se střízlivostí až mrazivou se skutečností, která v době jeho byla přímo strašná; cíl jeho při tom však byl ideální: šlo mu o povznesení národa kleslého, znemravnělého a jej doufal vyléčiti jen předpisuje mu jed, jak praví Ranke. Discorst sopra la prima decade di T. Livio jsou úvahy o starém Římě, o republikánské formé^ jejímž stoupencem byl, jiných zřízeních a rozvoji státu, doplněk k »Principe«. Arte della guerra jsou rozmluvy o tom, jak sesta- vovati vojsko a vésti je proti nepříteli; Mac- chiavelli vychází od římské legie jako ideálu vojenského, fstorie florentine v 8 knihách s ne- obyčejným smyslem pro kausalitu historickou a věcnost dějinnou psané jsou úplné prosty všeho kronikářství středověkého na jedné a humanistické rhétoriky na druhé straně. Ja- Itálie (literatura). 885 zykcm, dikcí, stilem prostým a při tom mí- sty plastickým a vřelým povznáSejí se také dijiny tyto vysoko nad své předchůdce. Bel- letristická činnost Macchiavelliho byla také značná a nadprůměrná. O komedii Mandra- gola stala se zmínka výše; sarkasticky za- barvený pessimismus vyznačuje satiricko- allegorického Asino ďoro v tercinách a také satiru na manželství Novel la di Belfagor^ dále sem náležejí historické básné Decennali^ elcgickomoralistické CapitoH a Canti carna- scialeschi. Vedle Macchiavelliho a za ním stoji celá řada florenckých historiků politických, z nichž na prvém místé třeba jmenovati Francesca Guicciardiniho (1483—1540), jenž nestojí sice na theoretické výši Macchiavelliho, vy- značuje se však jinak bystrým soudem a po- zorovacím darem. Vedle Discorsi intomo alle muta\ioni e rif ořme del governo fiorentino a Del reggimento di Firen\e vyniká jeho Istoria ďlulia jako nejlepší déjepisné dílo XVI. stol. neobyčejnou střízlivosti a důkladnosti. Z ji- ných stůjte zde: JacopoNardi (1476 — 1565^, republikán, autor protimediceovské Istoria della cit ta di Firen^eloá r. 1375—1638; Be- nedetto Varchi (1503 — 65), spisovatel ko- medií, básní, dialogů, napsal v znamenité prose dějiny florencké od r. 1527— 38; Ber- nardo Scgni (1504—58); Filippo Nerli (1485—1556), obhájce Mediceů; Vincenzo Borghini (1615—1580), přední badatel o ílo- rcnckých starožitnostech v Discorsi; Scipi- onc Ammirato (1531—1601) a j. Jiným městům a zemím náležejí: Paolo Paruta z Benátek (1540—98, Della perfe^ione della vit A polit ica ; Discorsi politici ; Istoria vene^iana, 1513 — 51); Gi o van ni Botero z Bene v Pie- montě (1540—1617), jenž polemisoval v Ra- gjon di Stato s Macchiavellim ; C a m i 1 1 o P o r- zio z Neapole (1526 — 1580); Giampietro Maffei z Bergama (1535— 1603), historik ná- boženský; Carlo Sigonio z Modeny ^1523 až 1584), přední historický kritik své aoby. Giorgio Vasari z Arezza (1511 — 74) podal ve svých Vité dé* piit eccellenti pittori^ scul- to i e architetti základ k italským dějinám vý- tvarných umění. Značnou kulturní i literární cenu má autobiografíe Benvenuta Celli- niho z Florencie (1500—71). Novellisté v XVI. stol. velmi jsou hojní a ne-li vždy literárně, aspoň kulturně důle- žití, poněvadž postihují stránky, jež jiní za- nedbávají, a dávají znamenitý obraz kleslé společnosti tehdejší. Sledují většinou >Deca- mcrona« i co do plánu i látkou a formou. Na předním místě stojí Matteo Bandello z Castelnuovo di Scrivia (c. 1490—1561), >lom- bardský Boccaccio«, autor 214 novell, živě vypravovaných. Antonio Francesco Graz- zini (Las ca) podal ve třech ceně příběhy florencké znamenitě vypravované v svtží, či- perné řeči; Agnolo Firenzuola vpletl deset novell velice špinavého obsahu, ale jemně stilisovaných do svých >Ragionamenti ďamorec; Giambattista Giraldi je auto- rem »£catommiti«, sta novell v deset dekád rozdělených, zdrželivějších než podobné plody cinquecenta; Sebastiaho Erizzo z Benátek (1526—86) napsal třicet šest {Sei giornate) většinou historických novell s moralistickou tendencí; od Ascania de Moři z Mantovy (1550 — c. 1590) dochovalo se nás patnáct no- vell. Jiní novellisté jsou ještě: Giovanni Fortegucrri z Pistoje (1508—82); Nic- coló Granucci z Lukky (1521—1603); Gi- rolamo Parabosco z Piacenzy (f 1660), autor Diporti; Scipione Bargugli; Giu- stiniano Nelli (Novelle amorosejf Franc. Molza a j. Řečnickáprosa jest v cinquecentu takt* dosti pěstována, ačkoliv většinou je strnulá a akademická. Z řečníků a skladatelů řečí jmenujeme Giovanniho della Casa, G. Guidiccioniho, Sperona Speroniho, Bart. Cavalcantiho z Florencie (1503 až 1562), Lorenzina de' Medici, vraha vé- vody Alexandra a obhájce svého činu, Al- berta Lollia a církevní řečníky Cornelia Musso z Piacenzy (1511—1574) a Franc. Panigarolu z AÍilána (1648—94). — List pěstuje se v XVI. stol. velmi často s lite- rární tendencí a bývá pak neobyčejně na- bubřelý a šroubovaný. Nejlepší zástupci stilu listového jsou Torquato Tasso a Anni- bale Caro (1507—66). Forma dialogická (dialoght) jest velmi užívána k účelům jednak satirickým, jednak poučným, kdež pak věnována nejrůznějším oborům. Nejvíce z nich proslul Cortegiano hraběte Baldassarra Castiglione zMan- tovska (1478—1529), podle výroku Karla V. nejlepšího rytíře své doby, pověsti světové a do mnohých jazyků přeložené. Jest to ná- vod k ideálnímu dvorskému životu, kniha životní moudrosti, dobrého tónu a dvorské učenosti v jazyce neobyčejně Čistém a vy- broušeném. Obsahem a účelem blíží se mu Galateo praelata Giovanniho della Casa z Florencie (1503—56). Jiní autoři dialogů jsou: Pietro Bembo (G/i Asolani, rozho- vory o lásce; Pi-ose della volgar lingua o ital- štině); Giamb. Gel li satiricky přiostřený, moralistickou tendenci sledující {CapHcci del botta'Ot Circe); Sperone Sperou i, ienž napsal mnoho nejrozmanitějších morafisti- ckých úvah; Pier Franc. Giambullari (// Gello, dialog o původu toskánštiny) ; A n- ton Franc. Doni (1513 — 74, Marmt, Moral filosofia)\ Torquato Tasso, z nejlepších i formou i obsahem. Z filologů a kritiků této doby buďtež uvedeni: Leonardo Salviati z Florencie řl540— 89), odpůrce Tassův, učený grammatik (Avveitimenti della lingua sopra il Decamerone) ; Girolamo Muži o, autor Arte poeíica a spisů proti Varchirau namířených, gram ma- tického obsahu; Benedetto Varchi, spiso- vatel dialogu Ercolano směru filologického; Ludovico Castelvetro z Modeny (1505 až 1571), vykladač Poetiky Aristotelovy, by- strý filolog i kritik ; Giovanni Maria Bar- bieri z Modeny (1519—1574), spisovatel dia- logu DelV ovigine della poesia rimata, a Fran- 886 Itálie (literatura). cesco Patrizio (1629—1597), autor spisu Foetica. Období páté od r. 1575 do pol. XVIII. st. Doba úpadku. I. v tomto období jest pod politickou i kul- turní nadvládou Španělska. S úpadkem poli- tickým a občanským a s reakcí náboženskou ruku v ruce jde úpadek literární, jenž jeví se v prázdném bezobsažném formálním hrač- kářství, v barokní šroubovanosti a zvrhlosti slohové. Jesuitismus, smyšlnost ukrývaná za falešnou naivnost nebo fingovanou mrav- nostní tendenci, jalovost pathosu, pokažený pomér autora k dílu i obecenstvu charakte- risují toto literární období. Jazyk a forma ploQŮ jeho jest většinou nabubřelá, emfati- cká, přeplněná, plná affektace a slovních hraček, uměle a s krkolomným důvtipem hledaných antithesí a jiných concettů. Vy- počítaná šroubovanost, nejtužší formalismus a schematismus veršovnický nahrazuje inspi- raci a plodnou obsahovou plnost životní. Pouze zvuková harmonie a mdloba přebrou- šených obrazů je v této poesii, nemužné a zženštilé, takže — a to je velice charakteri- stické — víc a víc ustupuje hudbě. Zvláštní dekoračně popisný stil, pojednávající o nej- prostších předmětech způsobem nejzamota- néjŠím, jest básnickou normou. Náběhy k tomu pobloudění vkusu (t. zv. seicentismo) na- lézají se pravda již v dobách předchozích: semtam u Petrarky, daleko více u jeho epi- gonů v XV. st. a bezprostředně před dobou španělskou leckde u Tassa, v lyrice předem, kde vládne již někde pouze rhétorický effekt, slova a obrazy uměle vydestillované, melan- cholická mdloba. Manýrou jest to již u Giam- battisty Guariniho. Krok dál a jsme v plném básnickém rokoku. Učinil jej Giambattista Marini z Neapole (1569—1625), který skoro v systém uvedl všecky choutícy zkaženého vkusu doby. Vyhověl jí tak, Že jeden čas pokládány jeho plody, lyrická allegorie Adone nebo náboženské epos La strage degli inno- centi, za díla nepřekonatelná, kodexy poesie. Marini byl skutečně básnický duch bohaté nadaný, zkažený však svou dobou, literární módou analogickou španělskému gongorismu. I Typ dvořana učinil z poesie něco jako cti- ketní systém; duchaplnost, násilnost, narážky mythologické a jinaká učenost, virtuosní bra- vura — a při tom žádný obsah ideový — ta- ková jest jeho poesie. Celá řada básníků, dvorských a příležitostných předem (t. zv. marinisté), jde jeho stopami, tak Giroiamo Preti (1590—1626), Claudio Achillini z Bologné (1574—1640), Verginio Cesa- rini (1595—1624) a j., kteří nevčdomky ka- rikují vážné tendence svého mistra a budí celému směru odpůrce. Ale vliv Mariniho je tak silný, že i ti, kdož mu odpírají, vskutku více mu podléhají, než sami tuší. jeť mari- nismus vůbec nemocí doby, chorobou lite- rární a kulturní vůbec, širší sociologický jev, jehož příčiny, jak vyšetřil de Sanctis, sluší hledati v bezcílnosti a bezobsaŽnosti celého tehdejšího života národního. I. ztratila v sto- letí XVI. své světové poslání, všechen život strnul a hrál si sám se sebou. »Poněvadž I. ztratila všechen účel národní činnosti a byla nucena prosaicky opakovati život, jemuž ani nerozuměla a jehož ani si neuvědomovala, stávala se její literatura stále konvenčnější, od života oddělenou formou, hrou ducha bez všeliké vážnosti a proto také pod nejbo- hatýrŠtějŠím a nejvážnějším povrchem v jádře fri volní a rhétorickou.« Proto, jak naznačeno, zabředl i směr, jenž, opřen o vzory řecké a římské, chtěl jich při- rozeností a velebnou jednoduchostí překo- návati pompósní marinism. Došel k téže schematičnosti a k témuž titěrnému forma- lismu a malichernosti často, třeba v jiné formě, jako marinismus. Z básníků toho klassi- cistického směru, jak jej lze zváti, jme- nujeme v první řadě GabriellaChiabreru ze Savony (1552 — 1638), jenž snažil se o ly- riku pindarovskou a anakreontickou, kdežto v epice a pastorálích následoval Tassa a Guariniho, a Fulvia Testiho z Ferrary (1593—1646), jenž nejlepšího dosáhl v občan- ských a vlasteneckých thematech a lyrice horácovské. Mužným myšlenkovým chodem nesou se verše filosofa a reformátora Tom. Campanellv (1568—1639^ mimo všechen směr literární stojícího. Tafcé Alessandro Marchetti (1632—1714), básník formálně dokonalých sonetů a kanzon, slavný lékař a filolog Francesco Redi (1626— 98), zná- mý svým dithyrambem Bacco in Toscana, kde ve střídavém rhythmu velebí vína toskán- ská, mathematik a hvězdář Eustachio Man- fredi (1674—1739), jenž snažil se obnoviti přesný petrarkismus první půle XVI. stol., vymkli se více méně krajnostem marinismu. Boj se zvrhlým vkusem učinila si program- mem akademie Arcadia, založená v Kímé r. 1690 švédskou královnou Kristinou a na- podobená brzy podobnými instituty, filiál- kami, >koloniemi« v každém skoro větším městě italském. Zakladateli jejími byli theo- retikové: Giovan Marico Crescimbeni (1663—1728), historik, a Giovan Vincenzo Gravina (1664—1718), aesthetický kritik, autor poetiky klassicistické Ragion poetica. Hlásán byl návrat k prostém formám a líčení prostého života — tím mmili tito arkadikové čeliti raffínovanosti marinismu. Ve stilu arka- diků lze rozeznávati několik manýr: první z nich hlavně pěstovala sonet amadrigal duchaplně pointovaný ; z básníků tohoto útvaru jmenujeme: Car 1 a Marii Maggi ho řl630— 99),Franc. diLemene(1634— 17C4\ Giambattistu Zappiho (1667 — 1719). Druhá skupina pěstovala rokokovou a galantní píseň milostnou; tak Tommaso Crudeli (1703— 1745), Paolo Rolli (1687— 1765). také librettista a překladatel Milionová >Ztracc- ného rájec, a předem proslulý lyrický a operní dramatik Pietro Metastasio z Říma (1698 až 1782), velmi jemný a melodický epiku- rejec. Náběhy k širšímu a většímu umění, k pompósní poesii klassické ukazuje Carlo Innocenzo Frugoni (1692—1768), módou Itálie (literatura). 887 pokažený a dobou svou nesmírně přeceněny (jesuita Bettinelli kladl jej nad Danta!) dvorní básník parmský, jenž může tak býti typem obřadného a rhétorického tónu arkadicKého. Vážnému eposu hrdinskému daří se v tomto období nade všecko bídně. Ne- povzneslo se výše než k chudým imitacím Tassovým, jimiž se na poč. XVII. stol. přímo hemží literatura italská. Jmenujeme z nich jediné slušnější Conquisto di Granata od Girolama Grazi ani ho z Pergoly (1604 aŽ 1675). Daleko lépe jest na tom epos ko- mické, které v tomto období nalézá svého tvůrce a šťastného vzdělavatele v duchu ne- obyčejně volném a neodvislém Alessandru Tassonim z Modeny (1565—1635), jenž v básni Secchia rapita vládne často nepopi- ratelnou silou komickou a není také často dalek hlubší tendence. Francesco Brac- ciolini z Pistoje (1566 — 1644) napsal satiru proti mythologisování Schemo degh Dei a přel se s Tassonim o prioritu v genru komi- ckého eposu. Jiní komičtí epikové jsou ma- líř Lorenzo Lippi z Florencie (1606—64, úplně fantaskní Malmantile racquistato), G. Lalli (t 1637, Moscheide, Franceide^ proti umělcAm namířená a Eneide travestita), Bart. Corsini (1606—73, Torracchione desolato) a předem Niccoló Forteguerri z Pistoje (1674—1735), jenž v Ricciardetto podal z části karikaturu, z části parodii epiky ariostovské. V čelo satirika stavíme Arkaďana Be- nedetta Menziniho z Florencie (1646 aŽ 1704), jenž zkusil se i v poesii diaaktické {Corte poetica), toskánsky vtipného a útoč- ného, malíře Salvátora Rosu z Neapole (1615—73), jenž velice výmluvně a Čiperně bije do mnohé nesrovnalosti soudobé, a Lu- dovica Sergardiho ze Sieny (1660 až 1726), autora elegantních latinských satir li- terárních, jež později sám přeložil do ital- štiny. Bodavé satiry v prose proti literár- ním i politickým slabostem doby směřující píše architekt Trajano Boccalini zvaný »il Romano« (1556—1613, Ragguagli di Par- naso\ jenž odvahu svou odpykal smrtí byv umrskán pytlíky pískem naplněnými {sac- cheggiato). Mezi satirou a burleskou pohybuji se Antonio Malatesti (f 1672, Bnndhi de'Ciclopi). Francesco Lazzarelli (f 1694, Cicceide), Franc. Baldovini z Florence (1634—1716, Lamento di cecco da Varlungo) a j. Z didaktické poesie stoji za zmínku T. Campailla (1668—1740, Addamo ovvero ti mondo creato) a Giambattista Spolve- rini (1695—1762, Coltiva^ione del riso*). — No vel I a jest velice pokleslá; jmenujeme jediný Pentamerone Giamb. Basile kolem r. 1620 v neapolském nářečí sepsaný. Drama italské v XVII. stol. stojí vehce nízko. Z dramatických genrů v předešlém věku pě- stovaných těší se pouze drama pastýřské větší přízni; vzdělávají je po stopách Tassa a Guariniho Francesco Contarini z Be- nátek {Fida Nin/a, Finta Fiametta), Chiab- rera (Meganira), Ercole Pellicciari z Mo- deny (t 1619) a předem Guidubaldo Bo- narelli z Pesařa (1563—1608, F/7/í di Sciro). Michelangiolo Buonarroti il giovane (1568—16481, synovec slavného sochaře, na- psal ílorencKé selské komedie Tancia a Fiera živým a svěžím jazykem. Do této doby spadá také vznik melocframatu, jehož první do- klady podal Ottavio Rinuccini (1564 až 1621, Dafney Euridice, Árianna). Genre tento, záhy velmi oblíbený, pěstovali dále Chiab- rera, Testi, Guidi (Endimione) a Apo- stolo Zeno (1669—1750), dvorní básník vídeňský, jenž snaží se jej ne bez vlivů kri- tiky francouzské reformovati. Nejvýše v oboru tomto vyniká však nástupce jeho Metasta- sio (t 1782), jehož činnosti všimneme si v období následujícím. Commedia a soggetto stojí v sto- letí XVII. často nad divadlem pravidelným, je tu skvěle zastupována i za hranicemi ital- skými mimy Fláminiem Scalou (f 1620), který vydal také sbírku scenarií, a Tibe- riem Fiorillem (f 1694, Scaramucciou). V učené komedii pracuji Neapolitán G. della Porta (1538—1615), který jde stopami Plau- tov^mi, přibírá však do svých her i různé prvky lidové, Se. Errico (literárně satirická komedie Rivolte di Parnasso) a pozdější Ja- copo a Giacinto Cicognini, kteří velmi nešCastně napodobí španělskou komedii si- tuační, lepší Niccoló Amenta (1659—1719) z Neapole a Giovanbattista Fagiuoli (1660—1742) z Florencie, jichž jazyk alespoň bývá čistý a ryzí. V náboženském dra- mat ě stojí za zmínku G. Andreiniho (1578—1662) Adamo, z něhoŽ prý (věc po- chybná) převzal některý detail Milton do •Ztraceného ráje«. Osmnáctému století teprve náleží zá- sluha, že se pokusilo o tvorbu moderního dramatu. Ovšem daly se pokusy ty pod vlivem cizím, předem francouzským (Corneille, Racine, Moliěre, pozd. i Voltaire a Shake- speare). Jitřenkou italské poesie dramatické je tragédie Merope Scipiona Maffeiho z Verony (1675 — 1755), jinak učeného anti- kváře a archaeologa, jejíž úspěch i před kri- tikou evropskou (Voltaire) byl pozoruhodný. Maffei povznesl se tu slohovou ušlechtilostí nad své předchůdce, nad Arkadika Gra- vinu (Andromeda, Servio Tuílio a j.), Dot- toriho (Aristodemó) a j. K francouzským vzorům 1 formou přimknouti se chtěl Pier Jacopo Martelli (1655—1721) a přenesl tak alexandrín do italské poesie {yerso mar- telltano). Epigony francouzského klassicismu jsou abbatc Antonio Conti z Padovy (1677 až 1749), jenž v římských tragédiích svých Giunio Bruto a j. je bezprostředním před- chůdcem Alfieriho, aGirolamo Gigli (1660 až 1722), jenž také v komedii chatrně napo- dobí Moliěra (v >Don Pirlone« Tartuffa). Nejvyšší duševní činnost tohoto období nenáleží však krásné literatuře, nýbrž vědě. Sem utekla se hybnost duševní, již reakce strojila úklady na poli veřejném. Váže se hlavně na světové jméno (jalilea Gali- leiho (1564—1642), který i pro literaturu 888 Itálie (literatural italskou má veliký význam jako tvůrce ná- zorné, přesné a silné dikce vědecké, která pak stala se tradicí zásluhou přátel a žáků jeho Benedetta Castelliho (1577—1654), Bonav. Cavalieriho (1598— 1647), E van g. Torricelliho (1608-1647) a Vincenza Vivianiho (1622—1703). V historickém badáni a dějcpisectví za to doba tato nijak zvláště nevyniká. Spíše s kulturního než jazykového stanoviska zasluhuje zmínky Paola Sarpiho z Benátek (1552 — 1623) Tstoria del concilio tridentino, psaná s hledi- ska kurii nepřátelského, na niž odpověděl Sforza Pallavicino z Říma (1607 — 67) ji- nými dějinami téhož koncilia s hlediska právě opačného. Enrico Caterino Dávila (1576 až 1631) líčí Živě a elegantně ve své Istorii delle guerre civili di Francia^ Guido Benti- voglio hledaně v Cuerra di Fiandra. Da- niello Bartoli (1608—85) napsal přeplně- ným a Živým slohem Storia della Compagnia di Gesu. — Čilá činnost rozvíjí se na poli grammatickém a linguistickém. Zde sluší vytknouti předem Carla Datiho (1619 až 1675), pilného pracovníka na slovníku Crusky, dále grammatikáře Marcantonia Mambelliho (1582—1644) a Benedetta Buommatteiho (1582—1647), kteří defini- tivně ustavili pravidla italské řeči, dále filo- loga Celsa Citadiniho (1553— 1627), jímž počíná se methodické badání o latinském původu románských jazyků. Girolamo Gi- gli ze Sieny, uvedený již mezi dramatiky, psal se znamenitým humorem »vcselou filo- logiic v Gawettino a Vocabulario Cateriniano. V počátek XV III. stol. spadají také první pokusy o dějiny italské literatury. S abstraktního stanoviska podnikl pokus ten, jenž ovšem se nezdařil, Giac. Gimma {Idea della storia deWItalia letterata, Neapol, 1723). Speciálnímu badání historickému oddali se pak s velkou pílí, ač menší kritičností, uve- dený již G. M. Crescimbeni (Istoria e co- mentari della voigar poesia, defin. vydání posmrtné 1730— 31) a jesuita Saverio Qua- drio (1695 — 1756, autor Della storia e della ragione ďogni poesia, 1739 — 52), kteří při- pravují tak půdu pozdějším velikým pracím 1 iterárně historickým, předem G i r o I a m u Tiraboschimu z Bergama (1731—94), jenž vlastně náleží již periodě následující a jehož Storia della letteratura italiana (l. vyd. v Mo- deně 1772—92) je podnes základem literárně historických práci, třeba vnitřní psychologi- cké a aesthetické cenění jí skoro úplné chy- bělo. Hrabě Giovanni Maria Mazzu- chelli z Brescie (1707—68) napsal podrobný biograficko-bibliografický slovník Gli scrittoři d Jtalia (1753 a n., 6 sv., nedošel za prvá dvě písmena). — Období toto vidí také první opravdovější pokusy o kritiku aesthetickou a literární, které v následujícím období, pod- porovány celým naladěním předrevolučním, se stupňuji. První zjevy toho směru lze vi- děti v Pioginnasmi poetici Benedetta Fio- r e 1 1 i h o (1579—1642). Snahy tyto stupňují se u Arkadika G. V. Graviny (1664—1710, Della ragione poetica) a vynikají jasně u vše- stranného a učeného historika Ludovika Antonia Muratoriho (1672—1750), jcni vedle kritického badání v oboru italských dějin podal i v Osserva\ioni al Petrarca, Ri- flessioni al buon gusto a Della psr/etta poesUt příspěvky kritické a aesthetické. Období šesté: 2. polovice stol. XV^lII. a stol. XIX. Nový rozkvět {risorgimento). Od počátku XVIII. stol., jak jsme řekli, lze již v italském písemnictví pozorovati či- lejší ruch, prudší tepnu, t>ohatší život, jenž jeví se nejprve v probuzenějším snažení kri- tickém a reformním. V politice odpo- vídá tomu zlepšené postavení I. vůbec. Mír Utrechtsko-rastattský (1713) zbavil l-ii dlouhé vlády španělské a mírem Cášským (1748) byl i vliv Rakouska obmezen na Lombardsko a Mantovu. Periodický tisk tehdy poprvé stává se orgánem kritiky literární. Přední představitel její na počátku tohoto období jest Gaspare Gozzi (1713— 1786), jenž podle vzoru anglického >Spectatora« zakládá týden- ník >Osservatore« (od r. 1761), kde právě jako ve svých satirách Sermoni bojuje proti pře- vrácenému vkusu a módě. Stejně vede si G. Baretti (1719—89) ve Frusta letteraria (od r. 1763), s větší prudkostí ješ.ě a také z vlivu anglického, jejž poznal za pobytu svého v této zemi. Do doby této spadá také kriti- cký spor o význam Dantův, jejž proti útokům jesuity S. Bettinelliho háji zmíněný Ga- spare Gozzi. Spor měl hlubší pozadí, poně- vadž v jádře běželo o barokní manýrovanost a arkadická klinkání, jež tu v osobě J. Fru- goniho byla stavěna nad silnou genialitu sta- rého Florenčana. Úroveň poesie pozvedá se vŠak velmi po- malu. Alfonso Varano (1705—1788) ve svých Visioni, vynikajících jinak nad jeho tragédie, snažil se, ač s nezdarem, jíti stopami Ionto- vými. Didaktické poesie bez zvláštní ceny píše Vincenzo Imperiali (Stato rustico), Bartql. Lorenzi (1732 — 1822. Coltíva- \ione ďei monti) a j. Silná individualita, jeŽ překonala daleko své vrstevníky, je teprve Giuseppe Pari ni z Bosisia (1729—1799), básník ód moderním duchem občanským a filanthropicky pokrokovým provanutých a sa- tirické mravoličné básně // giorno ve versi sciolti, kde postavil ničemnému životu zhý- ralé šlechty lombardské zrcadlo v slavné' a životné minulosti činných předků. Vedle jeho silné a zdravé poesie, v niž cítiti jest iiž větry budoucích dob, ustupují do pozadí ostatní satirikové této doby, tak Giamb. Časti (1721—1803), dvorní básník vídeňský, autor parodistické burlesky velmi povrchní a na Berního upomínající Animali parlanti (kromě ní napsal v ottavě frivolní novelly a řadu komických oper), bajkář abbate Gian Carlo Passeřoni (1713 až 1803), jenž v Ciceronu dobromyslně a nudně se posmíval součas- ným poměrům, a j. Ve vlastní lyrice převládá dosud epigon- ství arkadické, mythologická rhétorika, pře- broušenost concettů. Z lyriků tohoto období. Itaiie (literatura) 88 lí duchem a rázem předrevolačnfhOi stůjte zde známější: elegantní a umírněný anakrcontik a elegik Ludovico Vittorio Savíoli z Bo- logně (1729— 1804), A. Paradisi, básník ho- rácovských ód (1736—83), Luigi Cerretti (1738—1808), známý ódou >Alla posteritác, Angelo Mazza z Parmy (1741— 1817), libret- tista Carlo Castone Kezzonico z Coma (1742—1796), oblibující si tón filosofický. Giovanni Fantoni (1755 — 1807), známější pod ar kadick^m jménem Labi n do, básník ód politickýcn, Giovanni Gherardo De Rossi (1754—1827), autor Schen[i pittorici e poetici, Jacopo Vittorelli (1749—1835), básník tónů rodinných a náboženských a vedle toho milostný anakrcontik, konečné svěží zjev sicilským dialektem píšícího Giov. Meliho (1743—1815), také básníka rozmar- ného komického eposu Don Chisciotte. Bajky píší učený fysik Lorenzo Pignotti (1739 až 1812, Favole e Novelle), Luigi Fiacchi Clasio (1764—1826) aj. V didaktické poesii nejvýše stojí L. Mascheroniho (1750 až 1801) »Invito a Lesbia Cidonia«. Také vlivy cizích literatur se obje- vují a rostou. Macphersonovým »Ossianemc doufal obroditi kleslou poesii soudobou Mel- chiore Cesarotti (1730— 1808), jenž vůbec v celé řadě studii kritických a filosofických (Saggio sulia fllosofla delle lingue, Saggio sulla Jilosofta del gusto atd.) bojuje proti staré tra- dici. S německým písemnictvím seznamuje l-ii Aurelio Bertóla řl753— 98),jehož vlastní plody jeví také vliv Gessnerův a Youngův. Studiem Shakespeara zanášel se hrabě Aless. Verri (1741—1816), který kromě různých prací prosaických (Notti románe al sepolcro dei^li Scipioni) napsal i několik tragédií, a před ním jiŽ povrchněji Bettinelli aConti. Nejsilnějším je však v druhé půli XVIII. stol. vliv francouzsky, zejména na divadle a v prose filosofické, politické a literárně kritické. Je to důsledek osvětného vlivu Francie v této době vůbec. Nikde nebyly přijímány idee encyklopedistů s takovou vroucností jako v Itálii, kde působením nejlepších myslitelů předchozích dob půda jim byla připravena jako nikde jinde. Žádná země neobracela jednu dobu toužebněji zraků k Francii než I., která čekala od ní slovo spásy a svobody. Emancipační snaha, jež se projevovala všude, v Životě veřejném a politickém, zjednala si průchodu i na poli jazykovém. Proti jazykové autoritě a puritánskému exclusivismu aka- demie Crusky zvedá se odpor i žádá se jazyk běžný, třeba gallicismy porušený. (Uvedený *iž Cesarotti je obhájcem tohoto názoru.) e to rys, který souvisí s kosmopolitismem tehdy v l-ii převládavším, jenž praegnantně jeví se ještě v listě Alfieriho Barrasovi z r. 1798 ve větě: »jmenuju se Vittorio Alfieri, rodiště mé je I., vlast nikde. « Teprve později, když revoluce francouzská nepřinesla očekávané spásy, nastupuje vystřízlivění a reakce, jež má za následek růst individualismu národ- ního, historismus a na poli jazykovém pu- rismus. Předákem školypuristů, ježv dva- i cátých létech příštího století bojuje s »3al- licísty*, jest Antonio Cesari z Verony (1760—1828), neůmorný křísitel studia sta- rých autorů. Puristé uznávali za jediný pramen správnosti trecentisty a v tomto smyslu pů- sobili také stoupenci Cesariho Michele Co- lombo (1747—1838) a Giulio Perticari (1779—1822). Z encyklopaedistů ital. stojí za zmínku: Francesco Algarotti (1712—64), popula- risátor Newtona (Neutanismo per le donne\ napodobí tel Montesquieua v >Congresso di Citera«, kritik umělecký; jesuita Savcrio Bettinelli (1718—1808), jenž navštíviv Vol- taira ve Ferneyi stal se pro vždy nohsledou jeho názorů aesthetických ; Lombard Cé- sare Bcccaria (1738—1794), filosof trestního práva světového jména a vydavatel osvětář- ského časopisu »11 Caffé« ; krajané jeho, hra- bata Pietro (1728—97), národohospodář, a v^še uvedený Alessandro (1741 až 1816) Verri. V Neapolsku, vedle Lombardská nej- zanícenější zemi italské v této době, působí Ant. Genovesi (1712—69), pro něhož byla r. 1755 v Neapoli založena první stolice ná- rodního hospodářství vůbec, Gaetano Fi- langieri (1752— 88), reformátor národní vý- chovy, a j. Padově náleží uvedený již filolog Melchiore Cesarotti. Divadlo italské ve druhé pol. XVIII. stol. kvete bohatě a mohutně. V komedii je jeho reformátorem BenátČan Carlo Gol- doni (1707—93), jenž snažil se je vyrvati z bažin španělského manirismu i beztvaré surové fraškovitosti a bezuzdné fantastiky a libovůle commedie delťarte ; chtěl učinit z ní logický celek, umělecké dílo, které by po- dávalo zápletky živých a skutečných cna- rakterŮ, jak tomu je u Moliéra. Goldoni, střízlivý racionalista, souvisí i s politickými snahami třetího stavu, měšťanstva, třebas ne- byl básník tendenční. Z odpůrců Goldoniho zasluhuie zmínky jediný Carlo Gozzi (1720 až 1806), fantaskní a bizarrní básník »fiabí«, jenž držel se starého lidového tónu. Veselo- hry Alessandra Pepoliho jsou slabší Goldoniových. Gherardo De Rossi, výšc již dotčený, je lepší básník doby goldoniov- ské. Camillo Federici (1749—1802) je autorem Četných komedií lehkého zrna. V ly- rickém dramatě a opeře je v skrovněj- ších mezích reformátorem Pietro Meta- stasio (1698—1782), jenž zavedl rovnováhu mezi slovem a hudbou, prostší děj, účinnější motivy, ano chtěl i v některých operách po- zvednouti se k výši tragédie francouzské a soutěžiti s ní. Vrstevník jeho Giamb. Lo- renzi (f 1805), dlouho zapomenutý, psal své drasticko-komické textv v nářečí neapolském. Nejvyšším zjevem italského dramatu je však hrabě Vittorio Alfieri (1749—1803), mo- hutný básník, duch prudký, plný vášně a hněvu, odpůrce tyrannie v každé formě, po- zději odparce revoluce, jako s počátku její přítel. Alfieri stvořil moderní tragédii ital- skou a vyslovil v ní jakož i v jiných básních lyrických nebo satirických idee spravedlnosti 890 Itálie (literatura). a práva, ídee opravdu revoluční, řečí ne- obyčeíoé silnou, tf ebas drsnoa nékdy, a váš- nivou; tragédiím jeho schází oviem s mo- demibo hlediska psychologická malba, jsout spíéc personifikován ými nebo ideovými ten- dencemi, ale jinak vedeny jsou grandiosně spádnými konflikty k silným katastrofám a působí tak opravdu mohutným dojmem. V'e stínu Alfíeriho mizí přirozené nékolik dra- matiků dosti talentovaných, jako Alessandro Pepoli (tl796) i vetší Giovanni Pinde- monte (1751—1812; a j. Revoluční a napoleonské období je reprae- sentováno kromě Alficriho dvěma ještě bás- níky mohutného dechu, třeba různého cha- rakteru. V i n c enz o M o n t i z Alfonsi (1754 až 1828), duch nepevný a přizpůsobující se okol- nostem, ale pružný a vznětlivý, jejŽ Carducci charakterisuje znamenitě jako největšího eklek- tiká italského, napsal kromě několika tragé- dií (Aristodemo, Galeotto Manfredi, Gaio Grac- co), k nimž byl povzbuzen vlivem Alfíeriho i Shakespeara, dvě politické vise, La BassvU- Hana (1793) a Mascheroniana (1801), v nichž dantovskou tercinou, ne bez klassicistické rhétoriky, ale také ne bez síly a reliéfu za- chytil momenty současné historie v pósách často velmi charakteristických s hlediska, které při druhé z nich vyniká povýšenou objektivností nad prvé. Ugo Foscolo ze Zante (1778—1827), známý básník psycholo- gicko-politického románu Ultime lettere di Jacopo Ortis, vystihnul hned melancholicky, hned velebně a jasně ušlechtilé a životné kouzlo antiky veršem plastickým, jako ničí dotud, a ' dovedl v jeden mohutnÝ akkord sloučiti nejrůznější, hned elegické, nned sati- rické, hned filosofické, hned vlastenecké tóny své arcibásně Dei Sepolcri a podal nad to ve fragmentární Carme alU Gra\ie náběh k di- daktické poesii Širokého obzoru a vyššího stilu. V příteli Foscolově, měkkém, melan- cholickém Ippolitu Pindemonte (1753 až 1828, Poesie campestri), mísí se forma řecká a latinská s duchem básníků anglických. Cé- sare Arici z Brescie (1782 — 1836) je di- daktik {Coltiva\ione degli ulivi)^ Giuseppe Z a no i a (1752—1817) pokračovatel v satiře Pariniho. Z prosaistů tohoto období stojí v první řadě historik Carlo Bot ta (1766—1837), jeden z prvních a nejvřelejších stoupenců svobody I., který Šířkou a vážností stilu svého připomíná cinquecentisty. Z jiných hi- storiků současných stůjte zde: Vincenzo Co co (1770—1823, Saggio storico sulla rivo- lu\ione di Sapoli del 1799), Rosario Grc- gorio (1753—1809), historik Sicílie, dále Lazzaro Papi (1763—1834), nestranný hi- storik revoluce francouzské, Pietro Col- letta (1775—1831), dějepisec Neapolska od r. 1734—1825. Z veseloherních básníků ne- valně vyniká Giovanni Giraud (1776 až 1834). V náladě všeobecného skoro vystřízlivění z revoluce a napoleonismu hlásí se o slovo v italské literatuře nová škola nebo lépe směr romantický, »dná ftob aewem i*. jak ji nazval v jedné z posledních básni svých Sermone suiia mitologia Monti, sestředěcá hlavně v Lombardsku, kde literární vliv Né- mecka a ciziny vůbec bvl větší a snazší, kdežto střed italský dlouho zůstal tvrzí starých tra- dic. Romantikové odpírali po kolika smérech klassikům. Cítí nechuť k jich střízlivému roz- umářství, mytholc^cké komparserii, chladné učenosti — žádají si umění vniternějšího, vře- lejšího, bližšího Udu a změněným potřebám doby. Proti abstraktníma kosmopoUtisicu obracejí se k národnímu a hístorickéina in- vidualismu, uvědomují si jej teprve náležitě. Mezi romantiky nejsou jen básníci, jsou i hi- storikové a filosofové (t zv. lombardsko- piemontští Novoguelfové). Jako reakce proti materialistickému XVlll. stoL zvedá italsl^ ro- mantika namnoze na štít křestenství a středo- věk, nezašla však nikdy v mystiku, jako ně- mecká, — k tomu byla příhš srostlá s národním životem: stala se záhy nositelkou bojovných ideí vlasteneckých a politických, které také dosti záhy vyrovnaly směrové rozdíly umě- lecké a spojily k veliké missi jednu dobu všecky básníky italské, klassiky i romantiky. To je také jednou z příčin, proč italská ro- mantika nevykristalisovala se tak ostře jako v jiných zemích. Ani křesťanství lombardsko- piemontské skupiny nebylo cizí národnímu životu politickému, naopak shodovalo se s ji- stým proudem politickým, jenž jeden čas chtěl snahy osvobozovací opírati o lil>erální papežství. Historismus romantický není také samoúčelný, nýbrž velmi záhy je více méně otevřeně pointován do přítomnosti. Boj mezi novým hnutím a klassiky otevřel se r. 1818, když romantikové založili ^sopis >I1 Conciliatore«, kdež hlasitě bili do mytho- logie a žádali poesii pro lid; klassikové od- povídali jim v >Biblioteca italiana«. Již před tím však r. 1815 uveřejnil Alessandro Man- zoni z Milána (1785—1873), v mládí ctitel Montiho a autor mythologické básně Urania, záhy hlava romantiků, čtyři Inni sacri, kde stojí již na stanovisku positivního křestanství. >Conciliatorec byl sice po necelém roce trvání rakouskou vládou zastaven, když počal hlá- sati idee národní, ale hnutí, jednou zahájené, rostlo dále. R. 1819 vydal Manzoni tragédii Carmagnola, kde zřekl se klassických jed- not a schémat a přiklonil se k historické pravdě a vystižení ovzduší dobového, r. 1821 ódu Cinque Maggio, báseň podávající sou- časný moment světových dějin s ohromnou grandezzou perspektivy a velebnou prostotou intonace, rok na to dokončil tragédii Adehhi širšího námětu a roztříštěnější, neŽ byla prvá, dosahující však v chórech třetího a čtvrtého aktu nejvyšších lyrickj^ch krás pravého vnitř- ního ryzího posvěceni. Promessi sposi, histo- rický román vydaný r. 1827, je s velikým ná- ladovým umenim, znamenitě chyceným ovzdu- ším a neobyčejnou historickou intuicí tvůrčí vyvolaný obraz civilisace italské v XVII. stol, v němž hraje se prostá historie lásky a utr- pení dvou duši z lidu nakreslených liniemi Itálie (literatura). 891 jimavé ryzosti, jimi daroval Manzoni l-ii ino- derni román historický. Manzoni Jenž pohlížel na život i uměni s olympické v^šky, nesc- stoupil nikdy do vřavy polemické a nestal se nikdy vůdcem Školy v obmezeném smyslu slova. Přes to seskupila se kolem ného řada talentů, jež lze s větší menši přesnosti po- čítati za romantiky. Náleží sem: Gi o van ni Torti z Milána (1774— 1852), ienž stojí ještě v mnohém uprostřed mezi stifem klassickým aromanticko-elegickým; GiovanniBerchct z Milána (1783— 1851), jemuž básně jeho, ohni- vou nenávistí k cizincům dýšící, zjednaly příjmí •vlaského Tyrt^eac ; Giuseppe Borg^hi z Bibbieny (1790—1847), napodobitel Man- zoniho >rosvátných hymen* ; Tom mas o Gros si z Bcllana (1791—1853), přední epik a historický romanopisec školy ; S i 1 v i o P e 1- li co ze Saluzza (1789—1854), autor četných lyrických dramat, předem tragédie Francesca aa Rimini^ proslulý však nejvíce knihou Mie prigiont ; mysticko - sentimentální lyrik S a- muele Biava z Bergama (1792— 1870); Giu- seppe Nicolini z Brescie (1788—1855), pře- kladatel Byrona; Luigi Carrer z Benátek (1801—1850), svého času ceněný balladista a idyllik, také kritik; Goffrcdo Mameli z Ja- nova (1827—1849), básník vlasteneckých písní bojovných; Bartolommeo Sestini (1792 až 1825), autor intimní idylly veršové Pia de'Tolomei, jeden z nejčasnějších stoupenců romantismu v Toskáně; Alessandro Poe- rio z Neapole (1802—49) a i. Na Manzoniho •Snoubence* navazuje se celý proud histori- ckého romanopisectví. Vedle zmíněného již Gross i ho budiž zde uveden předem zeť Manzoniho Massimo ďAzeglio z Turína (1798 — 1866), jehož jinak malířské práce mají již určitou politicko-národní tendenci (Ettoie fieramosca a Niccoib dé*Lapí). Francesco Domenico Guerrazzi z Livorna (1804 aŽ 1874) je také autor rhétorických tendenčních historicko- vlasteneckých románů, zjev velmi bizarrní, mnohde romantik šeredná. S romantismem souvisí i mocný rozkvět studia historického. Romantismu přímo náleží historik Césare Cantů (* 1807), zřejmý katolík, autor velmi populárního hi- storického románu Margherita Pusterla. Cé- sare Balbo z Turina (1789—1853) je na poli dějepiseckém a politickém předním zá- stupcem národního romantismu. K nim lze přidružiti také Florenčana GinaCapponiho (1792—1876), zakladatele Antologie (1821) a Archivo storico italiaiio (1842), jež značně při- spěly k sbratření rozdělených Italů, a Nea- politána Carla Troyu (1784—1858, Storia ďftalia del Medievo). S romantismem souvisí i křídlo filosofů, z nichž jmenujeme Ant. Rosminiho Serbatiho(1797— 1855), Vine. Giobertiho (1801—1852) a agitátora Giu- seppa Mazziniho (1809—1872), otce »Mladé Itálie*, jenž napsal i řadu stkvelých úvah literárních se stanoviska romantismu. Proti Manzonimu jako křesťanskému ro- mantikovi staví obyčejné literární historikové jako kontrast pessimistického a nihilistického klassika Giacoma Leopardiho z Recanati (1798—1837) a navazují na ně i kontrast dvou škol: romanticko-lombardské a klassické, jejíž adepti pocházeli většinou z Romagně. Počí- náni toto není však docela správné, poněvadž Leopardi prese všecko přilnutí k antické formě a ňlosoňi má tóny podstatně moderní, tóny bolestné sebeanaíysy, hořké pitvy vlastního já a při tom ryze spiritualistického kouzla. Ohromný zjev této přehluboké a ryzí duše stojí vůbec skoro osamocen v italské litera- tuře a nepůsobí také nijak význačněji v básni- cké potomstvo, aby mohl býti kladen v čelo školy. Ve střední l-ii ovšem držel se klas sic is- mus déle, při čemž hrála někdy úlohu i po- litika protipapežská, ale záhy, jak výše po- věděno, ztratily oba směry původní výlučnost a misí, prostupují se a obměňují se velmi záhy vespolek. Největší zjev klassicismu je mohutný dramatický básník Giambattista Niccolini (1782— 1861), jenžalíierickou formu rozšířil a v lecčems romantismu přiblížil. Jiný dramatik, Carlo Marenco (1800—1846), ve svých středověkých dramatech šel touže ce- stou. Na Agostina Cagnoliho z Reggía (1810—1846) působí vedle antiky silněji i Leo- pardi. Ke klassikům nákŽí také: Dionigi Strocchi (1762—1850), Luigi Biondi (1776 až 1839), Giovanni Marchetti (1790—1851), Terenzio Mamiani (1799—1885, Inni sacri v blankversu). Césare Montalti (1770 až 1840) a j., kteří překládali většinou klassiky řecké a římské a psali jazykové vybroušené plody pod jich větším menším vlivem. Nej- větším prosaikem klassiků ie Pietro Gior- dani z Piacenzy (1774—1848), obhájce theorií klassických, mistr kritického stilu, jenŽ v Leo- pardim pozdravil pýchu klassické školy. Kom- mentátor Dantův Paolo Costa z Ravenny (1771—1836) napsal DcWelocu\ione a Sermoui suWarte poetka, v nichŽ vykládá také aesthc- tické nauky klassicismu. Největší básník toskánský tohoto období je Giuseppe Giusti (1809—1850), největší satirik italský, blízký jako žádný druhý duši lidu, při tom veliký umělec nejmenšími pro- středky a duše znamenité hloubky a vážnosti, duch povýšený a jemný, plný vnitřm' noblessy. Stranou literárních směrů stojí také hrabě Jacopo Sanvitale z Parmy (1785 — 1867), který v lecčems upomíná na Foscola, v lec- čems zase na Manzoniho, v celku je však svůj a neobyčejně jímavý ve vzbouřené a z kořene básníkova bytí tryskající elegii »Nostalgicc (Stesk po vlasti). Z druhé generace romantiků jmenu- jeme Francesca DalTOngaro (1808 až 1873), jejž učinily známým toskánské »Stor- nelli politici*; Giuseppa Regaldiho z No- vary (1809—1893). jednak básníka vědecky didaktického, jednak pestrého lyrika, a přede všemi Alearda Aleardiho z Verony (1818 až 1878), básníka veHce měkkého kouzla a malířského tekutého koloritu, a velice širo- kého Giovanniho Pratihoz Terstu ri815 až 1884), jenž z původního melancholicKého 892 Itálie (literatura). a barevného romantismu dopracoval se po- zději k notám meditativným a filosofickýni, leckdy ne vzdáleným antiícy. Prudký básník vlastenecký je Luigi Mercantini (1821 až 1872), ryzí náladový Luigi Sani (1821 až 1877), melodický a obrazný NiccolóŠolc (známá báseň »Dejiny perly«). Žhavý ideali- stický vzlet vládne ve škole sicilské, kterou repraesentuje Felice Bisazza(1809 — 1867) a po něm Žák jeho Lizio Bruno (* 1837). Sicil Tommaso Cannizzaro (* 1838) je básník tónů velmi různých, hned hravých, jinde mcditativných, vždy ušlechtilý a vřelý. Stranou stojí Gi o van ni Danco(*1824), my- stický idealista hlavně na trecentu vzdělaný. Klassickému křídlu je nejbližší kněz Gia- co mo Z anella(1820—88\šfastný zvláště v di- daktické poesii. Jasné ušlechtilé formy a váž- ného zrna jsou uzrálé, klassicismu vnitřně také příbuzné plody Alessandra Arna- bol d iho (♦ 1827), básníka Širokého rozhledu myšlenkového. Domenica Gnoliho(*1836, >Ódy Tiberinské« a »Nové ódy Tiberinské«), básníka poněkud chladného a šedého, ale jadrného a obsažného, lze přičísti také do této řady. Od ní odlišuje se velmi ostře skupina bás- níků vcristy zvaných. Verismus vystoupil jako heslo na veřejnost literární sice teprve Olindem Guerrinim (pseud. Stecchetti, ♦ 1845), ale tóny podobné zazněly v italské řocsii již dříve. Vysoce nadaný Em i li o raga (1839 — 75) ve mnohých bizarrních a apartních tónech, upomínajícich z dálky někdy na Musseta, jindy na Baudelaira, jest daleko >vcrističtějši« než sám dosti krotký a Šedý Guerrini. jiným způsobem fantastická a bi- zarrní nota ozvala se v básních známého librcttisty a skladatele Arígra Boita(* 1842). Verismus byl pokus uvésti do poesie látky a představy, jež pro smělost, divokost nebo ohyzdnost a cynismus svůj z ní byly vy- loučeny, pokus sloučiti naturalismus s ro- mantismem a stvořiti tak poesii, jak se do- mnívali, právě moderní. V tomto smyslu chopila se ho řada nevykvašcných básníků a v polemikách nad to pomatena celá otázka tak, že jménem tímto pohazováni byli dlouho i básníci tak silní a ryzí jako Carducci nebo později ďAnnunzio, jen proto, že buď se znali k světovému názoru anticko-materialistickému a evolučnímu, nebo razili poesii nové cesty náladové, dojmové a psychologické. Giosuě Carducci (♦ 1836) je veliký obnovitel moderní italské poesie. V senti- mentálnou elegičnost, tlachavou titěrnost a hcinovské manyrisování zazněla jeho prudká, vášnivá, často i nenávistná píseň jako projev velikého, celého, žhavého ducha, jenž objal skoro celý moderní i historický svět kulturní. Nové silné dojmy a silné idee bylo mu dáno vyslovit ve vzácné novosti a ryzosti linií a neotřelé svěžesti a hutné plnosti slovní. An- tika měla na něho silný vliv, ale on ji celou spracoval a assimiloval si ve své duši roz- dmychané stále jako tavíma a vyslovil jí tak věčný tok Života a sily, evolutivní názor mo- derní, »novopohanský«. Veliký malíř slova a ještě větší snad ryjec, stvořil l-ii náladovou poesii kraiinnou i kulturní i osobní velikou oekonomii výrazových prostředků a neoby- čejnou intuici rhythmickou (>Ódy barbarské*). Vedle něho tratí se přirozeně do stínu řada básníků vrstevnických, tak Enrico Pan- zacchi (♦1841), básník plynný a otevřeny, též literární kritik ; literární essayista A 1 b e r ťo Ron dani (* 1846), jehož sonety mají již mnohde moderní zachmuření i náladovost; Mario Rapisardi (* 1843), mnohostranně činný a neúnavně bojovný autor velikých allegoricko-fílosofickýcn konceptů a abstrakcí epických. V Quida Mazzoniho (♦ 1852;, moderního realistu a básníka intimního, jed- noho z nejvýše ceněných mladých, působil zna- telně Carducci. Giovanni Marradí (* 1852, Nuovi Cantif Ricordi lirict) je básník plynné a zdravé inspirace. Moderní, hned nervósní a těkavé, hned hloubavé tóny mají Luigi Gualdo (♦ 1847), známý i jako jemný ro- manopisec moderní, aFerdinando Fon- tána (* 1850). Giovanni Pascoli (.WT^ri- cae^ 1894) jest jemný básník často malého a utištěného života v úzkém rámci. Seve- rino Ferrari, také v lecčems poddaný Carduccimu, má vedle tónů archaistícky za- barvených a historický stil napodobících i jiné, primitivní a přímé. Stranou stojí silný medi- tativný pessimista leopardianský, turinský professor a přední vedle Carducciho z mla- dých literárních historiků italských, Arturo Graf (* 1848, Medusa, Dopo il tramonto). Prudký krevní básník, na jihu velice popu- lární, je Domenico Milelli (* 1841) z Pa- lerma. Básník širokého Štětce a plavých barev jest Neapolitán Colautti. Největší však a nejtypičtější zjev nejmladší generace italské jest Gabriele ďA n n u n z i o (♦ 1862), milenec absolutní krásy, stejné zna- menitý jako náladový a symbolický lyrik i jako psychologický romanopisec, jehož jméno má dnes slávu evropskou. Stělesňuje-li Carducci realistický klassicismus a materialismus, je ďAnnunzio moderní symbolista a mystik. Jako básník lyrický (V Intermeno, Vísottio e la Chiméra^ Poema paradisiacó) není nezávislý od italských trecentistů, francouzských de- kadentů a anglických praeraffaelistů, ale přece vtiskuje všemu, co projde jeho duší, zvláštní pcčcC ryzosti a plnosti básnické, jediné pro- lnutí krásy duševní i formové v řeči zcela nervové a zcela hudební, hned vyrudlé a těžké jako staré látky, hned průzračné a te- kuté, v duševním soumraku přejemných sta- rých kultur. V románech svých (TI Piacere, Linnocente^ Trxonfo della Mořte, Vergini delU Rocce a j.) prošel velikou drahou vývojovou, jejímiž etapami jsou naturalismus, psycholo- gismus bourgetovský, vlivy Dostojevského a Tol stého a konečně pokusy o renaissanci a zbožnění krásy i síly. Všem je však vlastní nanejvýše malířské a plastické kouzlo nála- dové, ryzost a hloubka obzorů ideových ne- obyčejná a v l-ii posud neznámá, právě jako prolínavost psychologické intuice. Itálie (literatura). 893 Z řady poslední nejmladší generace zvučné jméno 1 mimo l-ii zjednala si Ada Negri (♦ 1870, Fatalita, Tempeste), prudká a mužná básnířka širšího sociálního naladění. Z ostat- ních poetek moderní generace jmenujeme starší již Marii Ricci Paternó-Castello, básnířku některých jemných sonetů analyti- ckých hořkého kouzla, Contessu Larua jiejnovéjŠí Annii Vivanti. Starší romanti- cké generaci náleží Neapolitánka Giusep- pina Guacci Nobile (1808—1848), Giu- seppa Turrisi Colonna ^1822— 1848J, Francesca Lutti Alberti (1831—1878), autorka cenné povídky veršem Alberto, Er mi- nia Fuá-Fusinato (1834—1876), plamenná Sicilka Mariannina Coffa-Caruso (1842 až 1878) a filosofické notě oddaná Maria Alinda Brunamonti-Bonacci (^1842). Z básníků stojí za vzpomenutí: Emilio Costa (♦1866). Alfredo Baccelli ÍDiva Nátura, Vittime e Ribelli), básník vědecký a sociální, Ulisse Tanganellt (La buona Dea), Luigi Pinelli (Le reliquie\ Pietro Mast r i {Frammenti, La Certosa), Angelo Orvieto (Sposa místka, 1893), Giov. Tar- gioni Tozzetti, A. G. Petři, Giuseppe Manni a j. Drama italské žije vdoběromantické i mo- derní velice čile. Jmenujeme Alberta Notu (1775— 1847), básníka veseloher, Paola Gia- comettiho (1816—82), velice plodného bás- níka tragédii i komedií, Giuseppa Rivere (♦1812), St. Morelliho (»Andreino ďlvreac), Nap. Giottiho. F. Barattiniho {* 1825). básníka tragédií lyrických, AntoniaGazzo- lettiho (San Paolo a Róma) a j. Tommaso Gherardi del Těsta (1818—1881) napsal velice oblíbené veselohry v živé toskánštině se zdravou tendencí rozumovou. U Paola Ferrariho (1822— 1889), bystrého technika a v mnohém žáka francouzského jeviště, vy- skytují se již pokusy o komedii sociální. Paolo Fambri (♦1827), také humoristický romanopisec, Riccardo Castelvecchio (hrabě Pullé otec, 1817—94) a Leodi Ca- stelnuovo (hrabě Pullé syn) byli oblíbení komédopísaři své doby. Lidové drama s úspě- chem pěstují Valentino Carrera (*1834) a Vittorio Bersezio (♦1830), také hi- storik a povídkář, z části v milánském a pie- montském dialektu píšící. Achille Torelli (♦ 1844) jest jiný básník komedii často s hlub- ším charakterovým podkladem. Ferdinando Martino (♦ 1841), essayista i epik, a benát- ským nářečím píšící G i a c. G a 1 1 i n a (* 1852) vynikli na témže poli. Nejmohutnější zjev dramatické literatury italské v XIX. stol. jest Pietro Cossa z Říma (1830—1881), líčící geniální intuicí mohutné, ponuré a rozvrácené charaktery, postihující znamenitě kolorit doby, duch k nejvyššímu napjaty a ve vášni obvyklé rozměry směle přestupující. Z mladší gene- race dramatiků italských stůjte zde: Felice Cavalotti (^1842). politik, básník, kritik neobyčejné prudkosti, který však v drama- tech nejvíce působí tóny idealistickými, Ge- rolamo Rovetta, Marco Praga, který podal některé prohloubené kusy komedie sociální, Giuseppe Giacosa (* 1847), mnohdy nepopiratelně silné charakteristiky, Camillo Antona-Traversi (I Robeno) 2l j, Román a novella jsou v XIX. stol. hor- livě vzdělávány. Romanticko - historického směru v těchto genrech bylo výše se do- tčeno. Giulio Carcano (1812—84) maloval v Novelle campestri jeden z prvních život lidu lombardského. Vedle něho Antonio Rá- ni e r i (1809—1888, Ginevra, torjana átlla Sun- \iata) pokoušel se o sociální théma s mravní opravdovostí. Jesuita G. Bresciani (1798 až 1862) znám je tendenčním románem Lcbreo di Verona dosti nepatrné ceny umělecké, ale dobrého jazyka. Z ostatních starších romano- pisců stůjte zde: Niccoló Tommaseo, Dalmatinec ze Šibeníku (1802—74), autor románu Fede e belle^\a; Ippolito Nievo (1832 — 61, Confessloni di un oítuagenarió); Antonio Ghislanzoni (1824—93, Afemorie di un gatto; Artisti da theatvo)\ Enrico Ca- stelnuovo ^♦1839); humorista C. Donati (♦1826); svěž! vypravovatelka Aurelia Ci- mino; lidový spisovatel Ant. Caccianiga (♦1823); Em. Maineri (♦1836), někdy bi- zarrně naladěný; Gherardo Molmenti (♦ 1851) a j. V pozdější době jest patrný antagonismus mezi idealistickým a romaneskním stilem a realistickým také v románě, ačkoliv ani tu v l-ii nepřiostřily se protivy tak jako v ji- ných zemích, zejména ve Francii. Z idealistův stojí nejvýše Antonio Fogazzaro (♦1842), o jehož básnické činnosti stala se již výše zmínka a jenž v prose spojuje s idealistickou, někdy i spiritualistickou náladou jemnou často malbu psychologickou (Daniele Cortis, Ma- lombra, Fedeh). Veliké popularitě těší se Salvátore Farina (♦ 1846), ienž v humo- ristickém způsobu podal nejlepší ukázky svého talentu. Anton Giulio Barrili je také oblíbený romanopisec staré tradice. Z francouzského naturalismu a impressio- nismu čerpá iniciativu škola veristická, dosti nepřesná to etiketta pro řadu talentů velmi různorodých, kteří všichni pokoušeli se o individualistictéjší způsob než romanticko- idealistické tradice. Přední z veristů jsou: Luigi Capuana, Sičilan v Miláně Žijící (♦ 1839), ironický talent, který nejprve vy- stoupil literárními essayemi a napsal nejlepší věci v novelle {Le Paesane, Le Appasionate); Giovanni Verga, také Sicilan v Miláně usedlý (♦ 1840). zkusil se v různých genrech, v románě velkého světa a novelle {Sedda 1877, Novelle rusticane. Vita dei campi, Don Candeloro e C, 1894) i v historii rodiny v rozvoji jejím {Sfalavolgia) a ve mnohýcn směrech ukázal bystrý svůj talent pozorova- telský; vášnivý satirik společenský Césare Tr o neon i (»Prokletá vášeň«; »Matky pro smíchc; >Komédie Venušiny«; brošura tZlo- Činy«) a k dekadenci sklonný Carlo Dossi Ívl. jm. Alberto Pisani); dále Domén i co liampoli, Chelli a j. Ve mnohém směru verismem zúrodněna je Matilda Serao 894 Itálie (filosofie). (* 1856), básnířka silných dramat vášně a viny, nezvyklé u žen vážnosti a opravdovosti, daleká vší medové sentimentality. Vážné soci- ální a umělecké cíle sledují také jiné dvě přední romanciérky italské: Bruno Sperani (paní Speranlz )vá), tendenčnější, a ríeera (paní Rádiusová), jemnější a psychologičtější básnířka humanitní a zvláště ženské otázky. Ncera je zvláště otevřená a hluboká malířka moderní duše Ženské, jejíž bolestný, ale psychologicky mistrovský portrait podala zvláště v knize světové pověsti LAnima sóla, Z ostatních neobyčejně četných moderních spisovatelek italských stůjte zde: Contessa Lara (pí. Evelina Mancini), marchcsa Co- lombi (pí. Torclli-Viollicrová), Emma Pe- rodi, Anna Vcrtua Gentili, Ida Bac- cini, Olga Lodi, Regina di Luanto, v mnohém naturalistka, aj. Edmondode Amicis (♦1846) podal řadu charakterových maleb ze života vojenského a barevných ob- razů poesie popisné, prohlubuje se však stále víc a více k širší a grandiosnější malbě utrpení a běd společenských a přechází zcela otevřeně v tábor socialismu. Z řady mladší a nejmladší generace, v níŽ zvláště psycho- logická íinessa převládá nebo nota společen- ská a v niž hlavně francouzská literatura živě působí, stůjte zde: Onorato Fava, Amil- car Laurie, A. G. Cagna, Emilio de M arch i, Car I o del Balzo, Ragusa Mo- leti, Luigi Gualdo, Giuseppe Oe Ros- si, Roberto Bracco, Federico Di Ro- berto, Enrico Butti a jemný, kosmopoli- ticky vzdělaný cssavista Vittof io Pie ca. Z literárních historiků a filologů italských XIX. stol. jmenujeme nejznameni- tější: Paola Emilianiho Giudiciho ze Sicilie (1812— 72); Franceskade Sanctis z Morra Irpino (1818—83), Luigiho Set- tembríniho z Neapole (1813—76); Adolfa Bartoliho; P. Villariho; Giosiu In- vernízziho ;UgaAng. Canello;Bern. Morsolina; Giac. Zanellu; D*Anco- nu; slavného linguistu Ascoliho (* 1829); Bonghiho; D'Ovidia; hraběte Angela de Gubernatis: Attilia Hortisa; Del Lungo; Monaciho; Morandiho; Nen- cioniho;Gios. Carducciho;PiaRajnu; Artura Gráfa; Panzacchiho; zemř. Ca- meriniho;Tabarriniho;Vitt. Imbria- niho; Pitrého a j. Srovnej kromě děl v textu jmenovaných: Vrchlický, Studie a podobizny (1892) a Nové studie a podobizny (1897^; Poesie italská nové doby (1884); pak překlady Danta, Ariosta, Tassa, Foscola, Cannizzara a Carducciho, dále Tři knihy vlaské lyriky (Vzdél. bibl. čís. 22), většinou s úvody. Dále: Ginguené, Histoire littéraire ďltalie (Paříž, 1811—19, 9 sv.); Lombardi, Storia della letteratura italiana nel secolo XVIII (Modena. 1827—30); De Tipaldo, Biografia degli Italiani illustri . . . (Bcn., 1834—45, 10 sv ); Maffei. Storia della letteratura italiana (Milán, 1825; 3 vyd., Flor. 1853); Emiliani-Giudici, Storia della lettera- tura italiana (Flor. 1865); Settembrini, Le- zioni di letteratura italiana (Neapol, ISóO— 73. 3 sv.); De Sanctis, Storia della letteratura ital. (1870—71, 2 sv.); D'Ancona, Origini del teatro italiano (2. vyd. Flor. 1891, 2 sv.^; týž, La poesia popolare italiana (Livomo. 1878); A. Bartoli, Storia della letteratura italiana (Neapol, 1878—89, 7 sv., neukončeno); Storia letteraria ďl talia scritta da una so- cieta di amici sotto la direzíone di PasquaK- Villari (Milán, 1878 a n. 6 sv.) účastí Ta- magniho a ďOvidia, Bartoliho, Invernizziho. Canella, Morsolina, Zanelly; Ferrieri, Storia della letteratura italiana (Milán, 1893 a n.); D*Ancona a Bacci, Manuále della letteratura | italiana (1892—94, 5 sv.); Pitré, Profili bio- , grafici di contemporanei Italiani (1864, 18a8); (^amerini, Nuovi profili letterarii (Milán, 1875); ' Rubieri, Storia della poesia popolare italiana , (Flor., 1878); Fomaciari, Disegno storico della letteratura italiana (6. vyd. Flor., 1891); Finzi, Lezioni di storia della letteratura ital. (Turin, 1887 a n. 4 sv.); Gaspary, Geschichte der italienischen Litteratur (Berlín, 1884 — 88, 2sv., neukonč.) ; G. Kórting, Geschichte der Litte- ratur Italiens im Zeitalter der Renaíssance (3 sv., 1878—84); Roux, Hist. de la littéra- ture contemporaine en Itálie (Paříž, 1870 al 1896, 4 sv.). Odborné listy literární jsou: Nuova Antologia (od r. 1866); II Propugna- tore (od r. 1868): Giornale storico della lette- ratura italiana (od r. 1883, Graf, Renier a Novati); Rivista di filologia romanza (1872 až 1876), po níž následovaly Giornale di filo- logia romanza a Studj di filofogia romanza. šld. Časopis ectvo zmohlo se v l-ii teprve v novější době. Časopisů vycházelo v l-ii 331 r. 1856, 765 r. 1871, 1897 r. 1893. Z těch bylo 13S denníků. Dle obsahu bylo 596 politických, 191 národohospodářských, 318 právnických a státo vědeckých, 143 literárních, 126 přírodo- vědeckých a medicinských, 145 nábožen- ských atd. Nejvíce časopisů vychází v Říme (265), Milánu (223), Turinu (130). Florencii (103), Neapoli (86). Má tudíž I. jak politických tak jiných časopisů velmi mnoho, ovšcm ani největší polit, denníky italské nemají tolik odběratelů, jako hlavni ^op. české. O žurna- listice italské viz Časopis str. 872. Šv. Filosofie. I., někdy slavná domovina klassického elca- tismu a filosofie pythagorské, jest v dobé řím- ské jen slabým odleskem spekulace řecké, třeba Že nescházelo ani na opravdu silné t>ás- nické koncepci filosofických problémů (u cpi- kůrovce Lucrctia, f 54 př. Kr.), ani na mravní opravdovosti život zařizovati podle přijatých přísných zásad stoicismu (Seneca, Tnrasca raetus, Helvidius Priscus, Alarcus Aurelius). Eklekticismus a mírný skepticismus Ciccro- nův, jakož i synkretismus Školy sextiovskc (z I. stol. po Kr.) jsou vše, co ještě zbývá, by naznačen byl obrys o filosofii římské, jti teprve zase až ve stol. V. novým, zároveň však i posledním se ohlašuje projevem. Stát- ník a duchaplný polyhistor Bočthius (480 až 525) psal tu v útrapách svého života s plným Itálie (fílosoiie). 895 sebevědomím filosoficky osvíceného pohana De consolatione phUosophiae a — v čemž pře- dem jeho význam záleží — snesl v dobČ té ^vými studiemi o Aristotelově logice, dílem ji překládaje, dílem kommentuje, materiál, jenž na dlouho byl jediným pojítkem mezi filosofií řeckou a myšlením occidentálním a určoval směry scholastické až do XI. stol. Stát řím- ský zahynul (476) a I. při nenáhlc se konající přeměně svých živlův jazykových v novou řeč vstupovala do znamení svčtovlády papež- ské, jejíž theokratickou myšlénku filosoficky podepřel a v systém uvedl sv.Tomáš Aquin- ský (1224—74), více universální filosof kře- sťanský než italský. Jemu po bok staví se básnický veleduch Dante Alighieri (1265 až 1321), jehož prací filosofický význam, jme- novité kommentáře díla // Čonvito a Božské Komedie^ vystižen můŽe býti jen na základě thomismu, jehož přívržencem Dante byl a jemuž ve svých názorech o náboženství, církvi, státu a řeči lidské Tač s patrnými příměsky platonismu) průchoa zjednával. OvŠem theo- logické cíle dodávaly všemu tomuto filoso- fování rázu křesťanské všeobecnosti, filosofie byla tu s theologií těsné spřežena a nebylo tudíž, čím by myslitelé italští při splynutí duchů všech v jednom dogmatu a při slou- čení snah všech k jednomu cíli, by dogma to filosoficky mvslitelným učiněno bylo, se byli rozlišovali od jiných. Filosoficko-scholastický směr takto založený vyvíjel se dále oběma tehda možnými proudy nominalismu a rea- lismu i v l-ii, na jedné straně hleděno zpět k Aristotelovi, na druhé k Platónovi. Kon- ceptualismus Tomáše Aquinského nalézal oporu v aristotelském nominalismu, jenž svou empirickou povahou zřetelně se odlišoval od realismu, jak z Platóna vyvíral. Patrnou reakci proti Aristotelovi znamená Petrarca (1304—74), jeden z nejhorlivějších šiřitelův klassicismu a předchůdců literární rcnaissance (mezi jinými hlavně ve spise De sua ipsius et multorum tgnorantia). Posily platonismu dodal tolikéž Byzantincc Gemi- sthus Plethón, jenž r. 1438 přišed do I. v diplomatickém poslání, zde šířil známost Platóna vykládaje jej ovšem ve smyslu novo- platónském, a kardinál Bessarion (f 1472). jehož nejslavnější spis v tomto směru jest In Calumniatorem Platon is, mířený proti Ji- římu z Trebizondu, který i jinak proslul jako málo spolehlivý překladatel Aristotela a Pla- tóna. Po pádu Caři hradu (r. 1453) zahájeno hnutí renaissanční na celé Čáře. Výsledek odtud vzešlý byl, že utvrzeno konečně stejno- právné aspoň postavení rozumu vedle auto- rity církevní, z níŽ úprava duchův již před tím ponenáhlu se vymaňovala. Celkem možno říci, že ve stol. XV. a XVI. nesl se proud doby jednak křesťanskými ideami, jednak platonismem, a potřeba vyhověti oběma dala vznik onomu křesťansko-nlosofickému plato- nismu, který hověl potřebám metafysickým koncipujícím ve velkých rysech, aniž při tom vyloučena byla přesnost a subtilnost podrob- ného myšlení, jak jest viděti ze studií jazyko- vých, filologické akribie a z praktického vý- sledku obou : z umělecky . propracovaného slohu formy písemné i mluvné. Překladatelské umění Marsilia Ficina (1433—99), zakla- datele platónské akademie ve Florencii, jenž tak znamenitě tlumočil na jazyk latinský lam- blicha, Porfyria a jmenovitě Platóna, v němž viděl přední podporu nauky křesťanské, jest nejtypičtějším zjevem proudu toho, jenž obecně humanismem se zve. Do doby té padá také rozštěpeni školy aristotelské v naturali- stickou větev alexandrovců (Hermolaus Bar- barus f 1493, Pomponatius f 1525), kteří zpět jdouce po stopě studia pramenů dovolávali se slavného kommentátora Aristotelova Alex- andra z Afrodisie, a pantheisticky blouznivou větev averrhoistův (Niphus f IS'*^, Caesal- pinus t 1603); sporů v jich jevištěm po dlou- hou dobu byla universita padovská. Proti humanismu počal ponenáhlu přichá- zeti v popředí též interess přírodovědecký, na první ráz hned tak znamenitě vytknutý, aspoň pokud mechaniky se tkne a pro exakt- nost vědeckou též mathematiky, Leonardem da Vinci (f 1519). Básnické, personifikující nazírání na svět jako celek jediný, prodchnutý jedním životem proniká uGřiordana Bruna (1548-1600) v pantheistickém pomyslu o světa- duši jako svrchované monadě, v níž všechny věci tolikéž jako monady existují, kterýmž pluralismem mělo umožněno býti spojení se světem přírodního dění. Na experiment a po- zorováni jako reformu methody vědecké proti aristotelskému scholasticismu naléhají mezi jinými Telesius (t 1588), Galilei (1664 až 1641]) a Campanella (1568—1639), dopo- ručujíce studium jednotlivin a sil. Na pod- kladě empirickém tolikéž stojí materialisticko- atheistický přírodník L. Vanini (f 1619). Otázku sporu mezi vŠemocností státu aprávem individua zabývá se M a c ch i a v e 1 1 i (f 1527) ve svém // Pi-incipe^ kterýž spis, budiž si psán s jakoukoliv tendencí, ať ve smyslu politické satiry na popouzení proti tyrannii, nebo jako vážně míněný návod k despocii, vždy drsné skutečnosti bližší jest a proto pro vědeckou politiku a filosofii historie mnohem více zna- mená než nejkrásnější utopické sny státo- tvorné. Vyvozováním trvám států a národů a možnosti jich případného obrození z jejich původní, empiricky konečně vždy postižitelné disposice kulturní, jak Macchiavelli i na jinoch místech ještě činí (v Discorsi sopra la prima decade di Tito LivioY byla theorie své doby, kdy studium politicKé do theologie odkazo- váno, první vědecky založena. Docela opačné než Macchiavelli staví se později k filosofii hi- storie a spolkovědě Vico (1668—1743), jenŽ stopuje zákony duchového Žití, jak ono v řeči a dějinách se jeví, jako z předurčení božského ducha vycházející, ten pak pro svou periodu význam má, že proti cartesianismu, svět mecha- nicky vysvětlujícímu, váhu klade na historis- mus a srovnávací studium psychologie. V nové době utkávají se v italské filosofii dva směrv. Jest to Condillacův sensualismus, z něhož čerpal a s úspěchem hájil své vý- 896 Itálie (výtvarná uméní). vody proti vrozeným ideám a duševním mo- hutnostem Romagnosi (1761 — 1835), vedle něhož mezi stoupence empirismu se počítají paedagog Soave, Alf. Těsta, statistik mravo- vědy Melchior Gioja a j. Proti tomuto sméru stoji idealistický rationalismus hájený vedle jiných (kardinál Gerdil, Ermenegildo Pini, Pasquale Galluppi) hlavně Rosminim a Gio- bertim, již oba spekulaci svou spojovali s ideami náboženskými, ano i hierarchickými (Gioberti). Rosmini Serbati (1797—1855). Descartesem a něm. idealismem značně pod- míněn, staví proti skepticismu jistotu vlastni jsoucnosti jako východisko vši spekulace (od- tud zove svůj systém ideologickým psycho* logismem) a proti sensualismu přiříka formy poznání tvůrčí moci intellektu, jakož i ideu absolutna za vrozenou prohlašuje. K stoupen- cům Rosminiho náleží Ruggiero Bonghi, bás- ník Manzoni, biskup Pietro Maria Ferré, sna- žící se dokázati shodu Rosminiovy nauky s Tomášem Aquinským, P. Paganini a j. V i n- cenzo Gioberti (1801—51) z let čtyřicá^ch známý jako publicista a státník, stojící v cele mravně politického obrození I., filosofuje na podkladě zjevení, jež prohlašuje za nezbytnou podmínku všeho theoretického poznávání, a opouští tak kritickonoetické stanovisko Ros- miniho. Idea Boha má v každém oboru věd- ním pronikati, kdyžtě jest Bůh základem všech věcí. Soustavu svou zove ontologismem. K stoupencům nauky té, ieŽ jmenovitě na Sicihi došla rozšíření, patří Vincenzo di Gio- vanni a Pietro Luciani. Tolikéž za sblížením vědy s náboženstvím a reformami katolicismu jde básník a platonisující fílosof Mam i ani (1800—1885). Thom ismus zastoupený jmény z církevních učilišť (P. Liberatore) a i mimo (Taparelli, Audisío, Cornoldi, Rubini a j.) po- sílení došel encyklikou papeže Lva XIII. z roku 1879, odporuČující studium filosofie té. Z ji- ných směrů nejsoustředěnější jest positivis- mus, jenž se rozstoupil ve větev celkem Com- tovi (ťasquale Villari, Arist. Gabelli, Angiulli) a materialismu bližší (R. Ardigo, G. Ser^i) a druhou, jež positivismus Kantovým kriticis- mem zdůvodňuje (Pietro Siciliani). Kantovu sméru náleží tolikéž Pasquale Galluppi, Fe- lice Tocco a především Carlo Cantoni. Směr Heglův v létech čtyřicátých do I. uve- dený posud se drží a rozšířenější jest než kterýkoliv jiný (na př. Herbartův). Sem náleží Marselli, d Ercole, právník Salvetti, esthetik Tari. Skepticismus zastupují Ferrari (f 1876), Ausonio Franchi a novokantovec Cesca. Mo- nismus dynamický jako pravý typ filosofování italského hájí £. Caporali, poněvadž v něm vidí nově probuzenou fílosofiii Pythagorovu a Brunovu. A tak jest XIX. stol. charakteri- sováno ne sice původností, ale za to vše- strannou snahou filosofickou, jež jednak nej- různějšími směry se nese a jest na výši doby, na druhé straně však i tam, kde na thomismu trvá, usiluje pomocí jeho vésti theologické filosofování k pokroku. — K literatuře srv. Ferri, Essai sur Thistoire de la philosophie en Itálie (1869); Gíovanni, Storia della fílo- soťia in Sicilia (1879); Werner, Die ital. Philos. des XIX. Jahrh. (1884— 86, 5 sv.); Uiberwcc- Heinze, Grundriss d. Gesch. d. Philos. (18^7, 3 sv.). .... . ^ , Zb. ' VytvarnA umění. Na půdě italské výtvarná umění třikráte vypučela v nádherný květ. Kvét ten byl fK3- každé výrazem jiné kultury, byl obrazcnn raz- ných nálad duševních nepozbývaje při tom vzájemné souvislosti. Po více neŽ dvactrt věků tato požehnaná země jest vlastí všech tří sesterských umění, od Sicílie po úpati Alp, od moře k moři jest po ní v bohaté hojnosti a rozmanitosti rozseto pomníků ne- vyčerpatelné tvořivosti umělecké, výmluv- ných svědků dávné kultury, umě vší i impulsy odjinud vnímané přetvořiti v celek nový, svérázný a určitě národní. Uměni římského starověku vymyká se z rámce našeho stručného nástinu vývoje umění italského. Počneme líčení svoje do- bou, kdy v I. stol. po Kr. malá obec vyzna- vačů Kristova učeni v Římě činila první ne- smělé pokusy nalézti umělecký tvar pro potřeby nového kultu a nový formový vyraz pro nové názory a tanutí duševní. Od téchto počátků, kotvících ještě hluboce v kultuře klassické, rozvíjí se umění italské — po nč- kolik věků arci vpády barbarů jsouc uhně- teno a zpětěno — přece krok ke kroku dále, přijímajíc cizí vlivy, je assimilujíc, obrážejíc náladu doby a povahu různých lokálních strc- disk, umdlévajíc na chvíli za zevních nepří- znivých okolností a zase znova se vzpružujíc, u míře vyšší než v kterémkoli jiném národě, přivádějíc k platnosti cit pro krásu tvaru a vrozený pud umělecký. Umění staro křesťanské. Umění kře- sfanské vzalo vznik v katakombách. Nalezl f kult mrtvých, obzvláště arci mučenníků, umě- lecký výraz dříve než potřebu bohoslužby, nebof za dob pronásledování bylo uctíváni nebožtíků jedinou úřady trpěnou formou ve- řejných schůzek vyznavačů nauky Kristovy. K a t a k o m b y, jež se prostíraly pod zemí, po- dél hlavních silnic, mimo zai města, sestá- vajíce z pletiva dlouhých chodeb, až i v pěti patrech pod sebou uměle vyhloubených, s hlediska uměleckého zajímají ovšem hlavně svojí výzdobou. Výzdoba tato obmezuje se na malby, kteréž pokrývají klenby a stěny nejbohatěji tam, kde ve zvláštm'ch kryptách byli pohřbeni papežové a mučennickou smrtí skonavší křesťané. Malby ty, jsouce ještě zcela ve smyslu antické dekorace rozvrženy s použitím týchž rostlinných motivů orna- mentálných, obmezují se zprvu dlouho na pouhé symbolické znaky, které jen zasvěce- ným byly srozumitelnými. Mnohá na pohled genrová scéna tajila v sobě pro vyznavače nauky hluboký význam a samy jednotlivé články k dekoraci použité, nebo jako malé obrázky mezi závity ornamentu, ratolesti révy neb akanthu vsunuté, vyobrazení ryby, kotvy, lodi na vlnách se kymácející, holuba, páva nebo kohouta, nebyla hlavmm motivem vý- zdoby, ale výmluvným symbolem pro zasvč- Itálie (výtvarná umění). 897 ccnce. Kristova podoba sama dlouho se tají pod obrazem dobrého pastýře, který jako pohanský Hermes nese na ramenou beránka, ba i samých scén z antické báje — Orfea di- vou zvěř krotícího, Odyssea svodům Sirén odolávajícího a p. — užito někdy ve smyslu jinotaj ném. Nesnadno stanoviti chronologi- cký sled maleb v katakombách více než dvě století obsahujících. Tolik jisto, Že čím starší, tím bližší jsou dekoračnímu umění doby klassické, tím půvabněji účinkuje směs vy- tříbenosti formové i tklivé naivnosti a vrouc- nosti prvních projevů ducha křesťanského. Takové jsou malby v coemeteriu Priscill5r, zjevně ze sklonku I. stol. po Kr. pocházející, v katakombě Praetextata z II. stol. a j. Architektura starokřesfanská před vlivem byzantinským. Je-li nepopiratel- no, že v malbách katakomb zvolna se vyví- jela a prohlubovala schopnost obraziti le- fendu a symbolicky vyznačovati jednotlivé lánky věrouky křesťanské, toŽ otázka, ne- sluší-li v úpravě krypty mučenníka hledati základní myšlénku k basilice křesťan- ské, zdá se býti již určitě záporně zodpo- věděna. Že za doby pronásledování křesťan- ské obce v katakombách k bohoslužbám se scházely, jest pověst vyvrácená podrobným probadáním těsných prostor, jen při kryp- tách mučenníků v malé kaple se rozšiřujících, kdež arci v určité dny na počest nebožtíků bohoslužby se konaly. Bližší basilice jsou ony prostornější kaple na hřbitovech, kde kře- sťané pod záminkou pocty mrtvým volně se scházeti směli. Kaple ty vybíhaly v apsidu, byly z předu otevřené, tak že obec pod ší- rým nebem shromážděná na kněze u oltáře viděla. Jest pravdépodobno. že první basiliky, jež vznikly za Konstantina z těchto kaplí tradicí posvěcených podržely mnohý detail, připojivše k tomu trojlodní dvoranu, k níž buď tržní nebo privátní basilika byla vzorem. Při tom lze důvodně předpokládati, Že zá- kladní typus basiliky jen zvolna se ustaloval a Že také všude stejně se nevyvinul, jak okazují též nejnovější objevy starých basilik na půdě africké. Římská basilika IV. a V. stol., kdy typus jest ustálen a východními vlivy dosud ne- dotčen, jest podobou svojí dokonalým vý- razem potřeb kulturních. Stojí volně, má pravidlem ochoz a bývá obklopena zdí jsouc orientována od východu k západu, za star- ších dob tak, aby kněz, když stál za nízkým oltářem, čelem k obci byl obrácen. Před vlastní basilikou za vestibulem rozkládalo se atrium sloupením obklopené se stud- nou, později baptisteriem uprostřed. Zde za starších dob bylo místo kajicníkům vy- hrazené. Do basiliky vstupovalo se skrze porticus, úzkou to sloupeň, v řecké církvi narthex zvanou. Odtud vedly dvéře bohatě ornamentované, často kovem obkládané, do nitra vlastního chrámu, pravidlem sloupořa- dím rozděleného na tři lodi, z nichž pro- střední byla vyšší. Sloupy brány z budov antických a nestejnosti dříku srovnávány Oltáv Slovník Naučný, sv. XII. ťg 1897. zkracováním. Na ně kladen do IV. stol. pra- vidlem rovný architrav, později pnula se nad nimi řada oblouků. Vysoká stěna hlavní lodi prolomena okny, někdy otevírala se v galerii nad pobočními loďmi vedenou. Stěny mezi okny pokrývaly malby, někdy v několika pru- zích nad sebou, a nad jejich měkkými, tlu- menými barvami tměly se trámy otevřeného krovu, při bohatších basilikách asi již záhy tabulovaný strop. Mezi hlavní loď a širo- kou apsidu kladla se pravidlem loď příční, bohatě vyzdobeným obloukem triumfálním od ní oddělená. Polokruhový výběžek apsidy sloužil k umístění oltáře často ozdobným ci- boriem vyznačeného, křesla pro biskupa a sedadel pro ostatní kněžstvo. Klenuti apsidy, oltáři pozadí tvořící, vyzdobeno z celého chrámu nejbohatěji mosaikami, jichž třpyt a lesk později přešel i na triumfální oblouk a stěny basiliky. Celkový dojem stavby, kteráž takto buď z potřeb kultu samoděk nebo na daném základě budovy původně jiným úče- lům sloužící se vyvinula, jest vážný, slav- nostní; jest to dílo architektonické, jemuž co do jednotnosti účinku ideu formou vy- jadřujícího jen kathedrála gotická se rovnati může. Dílo umělecké jest basilika ovšem jen svým vnitřkem, neboť vnějšek všech starých basilik římských byl zcela prostý. Dojem fagady někdy bohatším činila předsíň se sloupení, jako při S. Lorenzo fuori le můra, nad niž střední loď s oknem vystupovala. Prosté, hubené římsoví, někdy slepé arkády lisenové, oživují jediné stěny strany boční a apsidu. VěŽ pravidlem kulatá, která vůbec teprve později se staví, z části k účelu obran- nému v zlých dobách, z části k umístění zvonů, není nikdy s basilikou organicky spojena. Ze starých basilik v Římě, kdysi tak hoj- njrch a dnes ještě stojících, žádná, až na S. Sa- binu a do jisté míry S. Clementé, není za- chována v původním stavu. Z obou největ- ších a nejnádhernějších pětilodních basilik římských Svatopetrská srovnána se zemí před stavbou nového chrámu renaissančního, ba- silika S. Paolo fuori le můra ze stol. IV. shořela sice ve třetím desítiletí našeho věku, avšak znovuzřízena co do celkové disposice způsobem tak věrným, že se svými nádher- nými dlouhými sloupněmi přes nesprávně řešenou výzdobu přece živě vyvozuje dojem basiliky starokřesťanské. Vedle Říma jediné v Ravenně do dnešního dne zachovaly se rozměrnější stavby basilikální ve stavu prvot- ním. S. Ambrogio v Miláně jest úplné pře- stavěn, ve Veroně S. Lorenzo zachoval si aspoň některé partie k stol. VI. nebo VII. poukazující, podobně dóm v Poreči (Parenzo). Vzácně zajímavou stavbou je dóm torcellský po r. 670 vybudovaný, jak se zdá, dle vzoru staršího; vnitřní zařízení s třemi apsidami, presbyterium se starou biskupskou kathe- drou, k níž po stupních se stoupá, okna alabastrovými deskami vyplněná a mnoho jiných detailů ještě jest ryze starokřesťan- ských. Stavby ravennské zaujímají místo 59 898 Itálie (výtvarná umění). o sobě, jevíce jednak samostatný ráz vlastní, jednak dříve než kterékoli jiné architektoni- cké výtvory italské přijímajíce vlivy od By- zancie. Ze staveb před Justiniánem vzniklých vedle centrálních konstrukcí, o nichž ještě se zmíníme, S. Apollinare nuovo a pozdější S. Apollinare in Classe zachovaly se skoro v původní podobě, jevíce všechny zvláštnosti pro ravennské stavby charakteristické: vý- lučné užití oblouku místo rovného architravu, nástavec nad hlavicí, ozdobnější úpravu vněj- šku, užití věže — tedy několik elementů, jež za středověku v slohu románském došly pro- pracování. Vedle basilik nalézáme v l-ii řadu staro- křestanských staveb centrálních. Že ne- musily vzniknouti vlivem Byzancie, vychází z toho, že v Římě některé zachované cen- trální stavby náležejí k nejstarším výtvorům starokřesfanského stavitelství, tak lateránské baptisterium, S. Costanza, S. Pietro e Mar- ceílino z doby snad ještě předkonstantinské, S. Stefano Rotondo z V. stol. Centrální ty stavby vznikly asi na základě příkladů z doby klassické, zejména kulatých sálů thercm. Byla to většinou baptisteria, z nichž mnohá pro- měněna později v chrámy farní. Ze staveb toho druhu v ostatní l-ii pokládají mnozí baptisterium florencké v konstrukci za staro- křesfanské ; jistě náleží sem S. Lorenzo v Mi- láně, dóm brescijský a S. Fosca v Tor- ccllu. Centrální úprava bezděky — i vlivem klassických příkladů — byla volena též pro hrobky. Mezi těmito náhrobní pomník Theo- dorichův v Ravenně zase zvláštní místo za- ujímá jevě ve své hmotné imposantnosti s nízkou kamennou krytbou lecjaký motiv nový a cizí, v němž snad hledati sluší spíše osobní vkus ostrogotského panovníka než stopy vlivu germánského, neboC stavitelé, kteří pro Theodoricha stavěli, byli Římany. Architektura italská za vlivu říše Východořimské. Co architektura italská děkuje vlivům z Byzancie vycházejícím, co z vlivů těch přešlo do slohu románského a pokud stavitelské umění východní říše kře- sťanské mělo vůbec vliv na vytváření typu chrámového ve středověku, jest dosud ne- rozřešcnou, ač již mnohonásobně řešenou otázkou. Dle názorů nejnovějších připisuje se vlivu byzantskému hlavní úkol na vývoji, jejž v l-ii prodělal typus chrámu od prvotní starokřesfanské basiliky. Na základě podrob- ných studií byz. uměni a zejména též maleb rukopisných, jakož i hlubšího poznání staré literatury se soudí, že již brzy po Konstan- tinovi umění na základě starých řeckých a asijských tradicí nově v Cařihradu vzniklé přejímá vedení i v říši Západořímské a že za dob Justiniánových v l-ii vkus byzantský již značné ovládá architekturu i její dekoraci. Není zde na místě sledovati do podrobností toto stanovisko, kteréž, opíraje se o hluboká studia, nejnověji výborný znalec byzantského umění Strygowski a také badatelé ruští za- stávají, aniž můžeme uváděti námitky, jež Kraus a jiní zapěrači vlivů byzantských proti tomu přivádějí k platnosti. Zdá se býti jisto, že míra byzantského vlivu nebyla v l-ii všude stejná. Na jihu italském, jenž politicky, nábožen- sky i jazykem dlouho s Byzantskou říší byl v úzkém spojení, vliv Byzancie je zřejmý. Hnutí obrazoborecké, které z východu vy- pudilo tolik umělců, vliv byzantský v jižní l-ii ještě sesílilo. Ani vládou Normanů po- měry se zprvu valně nezměnily. Na Sicílii plán starokřesf. basiliky, řecká kupola s pen- dentivy a k tomu sem tam vlivy arabské tvoří zvláštní malebnou směs. Mnohé z těchto chrámů v Palermě, v Cefalu a jinde náležejí dobou až do obou prvních století po roce tisícím; nicméně liší se v podstatě od rázu románských staveb severní I. rozvrhem stavby i její výzdoby, kotvíce hluboce v tradicícn východních. V Římě samém vliv Byzancie jen v rázu dekorace se obráží, kdeíto Ra- venna a později Benátky mu zjevně značnou měrou podlehly z příčin zevních podobně jako jih italský. Mezi stavbami ravennskýmt je to zejména S. Vitale (526—546), centrální stavba krytá kupolí vyzdviženou z hrnců do sebe zastrčených, kteráž detaily architekto- nickými, samým půdorysem a nejvíce arci bohatou výzdobou mosaikovou prozrazuje vliv, ne-li přímo součinnost, umělců Justini- ánem z Byzancie povolaných. Sochařské umění starokřesfanské obmezuje se skoro výhradně na vyzdobo- vání sarkofágů. Církev nepřála plastickému zobrazování jednotlivých typů spatřujíc v so- chách zbytky pohanství, a také povaha archi- tektury starokřesfanské, která všechnu vý- zdobu na vnitřek obmezovala, nepodporovala rozvinutí uměleckých schopností směrem ke skulptuře dekorativní. Sochy z prvních stol. po Kr. v l-ii zachované omezují se takřka jen na několik dosti hrubých postav dobrého pa- stýře a na dvě tří sochy zpola portraitního rázu, z nichž bronz, socha Sv. Petra v chrámě Svatopetrském v Římě svojí poměrnou do- konalostí formální k duchu římské antiky přiléhající je tak ojedinělá, že původ její některými archaeology až i do ranné renais- sance byl pošinut. Sarkofágy, jichž z doby od II. stol. po Kr. do V, a VI. stol. hojná řada se zachovala (velký výběr v Museo cristiano ve Vatikáne, v Lateráně, v pisském Campo Santo a j.), jeví, pokud starších se dotýče, namnoze ve svých reliéfech motivy z báje pohanské. Křesťanská symbolika vklá- dala do nich jiný význam a jsou zejména půtahy k nesmrtelnosti a vzkříšení časté. Od poč. stol. IV. vyskytuje se profánních předmětů na reliéfech sarkofágových již po skrovnu a symbolické postavy i děje ustu- pují sujetům biblicko-historickým. V tu dobu též opouští se úplně starší — antický — způ- sob nepřetržitého reliéfu a plochy sarkofágu dělí se sloupky v jednotlivá obrazová pole. Stará dovednost technická rovněž počíná upadat, typy stávají se hrubšími, postavy sraženějšími, sochaři pozbývají citu pro vol- nost pohybu a harmonii postoje — nastává Itálie (výtvarná umění). 899 zvolna ono strnuti a ona zhruběl ost, která druhdy mylně se považovala za následek vlivů byzantských. Zvláštní ráz jeví sarkofágy v Ravenné zachované, většinou ze stol. V. až VII. pocházející. V pozdějších z nich ustu- puje figurální výzdoba ornamentu bohatě symbolickými znaky prostoupenému, který vykazuje byzantské tvary stylisace rostlinné, jak se na řezbách diptychů a jiných byzant- ských pracích ze slonové kosti vyvinuly. Tato drobná skulptura, která ostatně většinou v l-ii byla přímým importem z Byzancie, vy- myká se z rámce tohoto stručného přehledu. Malířství sta rok řesfanské vzavší vznik v naivních a půvabných malbách katakomb, o nichž jsme se již zmínili, od dob Konstan- tinových obmezuje se téměř výhradně na výzdobu basilik. Víme z památek písemných, že na stěnách basilik rozvinovalv se bohaté, důmyslně scřaděné cykly maleo, jichž di- daktický účel zvyšován byl připojenými ná- pisy. Čím však dále, tím více význam po- učovací ustupoval snaze po důstojné výzdobě chrámu. Dílo malířovo, v katakombách vzně- cující symbolickými znaky duši mladé obce křesťanské, později se zálibou v cyklech vy- pravující výjevy ze Starého a Nov. zákona k poučení nově získaných vyznavačů učení Kristova, za dob moci a slávy uznané církve snaží se krášliti stěny chrámů všude nově vznikajících a užívá místo prostých tahů štět- cem barvitosti emailu a třpytu zlata. Techniku mosaiky emailové starokřesCanští umělci zdě- dili od svých pohanských učitelů a také mluva formová a draperie do konce V. stol. prozrazuje vlivy antické. Jedna z nejstarších mosaik římských v kostele Sv. Konstancie, se svými závity z révoví a výjevy z vinobraní, myšlena jest docela v duchu pohanském. Spojení antických reminiscencí s duchem kře- sťanským u vzácném souladu jeví krásná mosaika v chrámu Sv. Pudentiany ze stol. V., dílo svého druhu iediné, proti němuž vše, co později v Římě bylo provedeno, znamená stagnaci a na konec úpadek slohu, kterýž se snad jen proto tímto směrem nevyvinul, že na umění římské dolehla tíseň zevních po- měrů. Většina mosaikových obrazů ze IV. st. má za předmět oslavu Spasitele. Ty pus Kri- stův z mladicky bezvousého pozměnil se ve sličnou tvář muže zralého s plnovousem a později, pod vlivem byzantinsk^m, ustálil se v onu hubenou podobu s velkýma očima, vousem do Špičky vybíhajícím, často strnule nevlídnou, která na ikonách ruských dodnes se zachovala. Mosaiky V. stol. předvádějí se zálibou bohaté cykly tendence dogmatické. Z těchto pozdějších budtež uvedeny mosaiky ze S. Maria Maggiore (mezi nimi mnohé silně restaurované), mosaika z triumfálního oblouku v S. Cosma e Damiano. Tou dobou podléhá mosaiková malba i v samém Římě již do jisté míry vlivům byzantským živoříc ještě na počátku stol. VIII. přes nepříznivé po- měry zevní. Pak nastává — jak praví Rossi — noc dvě století trvající, dělící tuto periodu od onoho vzmachu, jímž vykázati se můŽe církevní umění římské v slol. XI., opět vlivem řeckých mnichů do kláštera v Monte Cassino povolaných. Co mimo Řím za prvního tisíciletí v ma- lířství bylo provedeno, zachovalo se jen ve zbytcích zcela nepatrných. Jediná Ravenna, jež tak dlouho byla městem sídelním, činí tu výjimku. Jako v architektuře a v sochařství, tak i v malířství Ravenna následkem svých styků s východem zaujímá místo zvláštní. Co tu v V. stol. na podnět Gally Placidie vzniklo, jest ještě v duchu latinském cítěno. Týká se to zejména bohaté mosaikové vý- zdoby mausolea Gally Placidie, vynikající klidnou harmonií barevnou, pružnou kresbou a volnou draperií postav. Však ani výzdoba basiliky S. Apollinare nuovo, S. Apollinare in Classe, ba ani S. Vitale, jehož architektura prozrazuje tolik vlivu východního, nejsou byzantské v tom smyslu slova, v jakém do nedávná byzantské umění se pojímalo. Tyto mosaiky, dosud celkem dobře zachovalé, po- krývající stěny, kupole i apsidy, jsou duchem příbuzný oněm, jež před vládou Justiniáno- vou byly provedeny. Ještě ozývá se v nich studium přírody, nikde nepozorujeme kon- vencionalismus v pohybu a strnulost výrazu ; obratnost, s; kterouž umělci komposici při- způsobili architektuře, neskrovnou měrou při- spívá k dojmu celkovému. Sluší-li toto umění považovati za smišeninu latinského a byzant- ského živlu uměleckého, nebo sluší-li vše, co za Justiniánovy vlády v Ravenné vzniklo, považovati za lokální odnož umění ryze by- zantského, jest otázkou spornou. Badáním nejnovějším se poznalo, že umění byzantské, stejně jako umění jiných středisk uměleckých, mělo svůj rozmanitý vývoj, že strnulost ne- byla nijak příznakem pro ně ve všech do- bách charakteristickým^ Jaká síla a schopnost k novému vzmachu v něm spočívala ještě v I. stol. po roce 1000, o tom svědčí nád- herné mosaikové výzdoby v chrámech sicil- ských a starší mosaiky chrámu Sv. Marka, provedené pod vlivem byz. umění, namnoze i bezprostřední součinností byz. mosaistů. — Pokud byzantské vlivy v italských malbách rukopisný ch prvního tisíciletí po Kr. se ob- rážej í, jest nesnadno doložiti již pro skrovný počet zachovaných prací té doby zaručeně v l-ii vzniklých. O značném významu byzant- ské drobnomalby na vývoj obrazového okruhu mosaik chrámových není zde místa se roz- hovořiti. Perioda slohu románského. Tři první století po r. 1000, za nichž ve střední a záp. Evropě vyvinul se t. zv. sloh románský, vy- kazuji v l-ii obraz zvláštního kvašení, vzni- kání nového na základech starých, obraz roz- různění lokálního, které ještě po dalších tři sta let ostává charakteristickým příznakem vývoje umění italského. Středověká archi- tektura ital. jest především dílem městských obci, které tou dobou budí se k samostat- nému životu, jsou plny ruchu a proniknuty vzájemnou řevnivostí, i v činech uměleckých k největšímu náponu sil pobádající. jTcli- * 900 Itálie (výtvarná umění). architektura románská v Německu a ve Fran- cii hlavně dílem sdruženi klášterních a pro- zrazují-li se stavby téhož řádu všude rysy příbuznosti, tož v f-ii ve stol. XI., XII. a A lil. jest takřka tolikero slohů co okrsků měst. jediné Lombardsko vykazuje skupinu staveb chrámových ve vnitřní disposici a úpravě ze- vnějšku aspoň obdobných a na tyto se vždy především myslí, mluví-11 se o románské architektuře italské. Tato lombardská ar- chitektura chrámová, vykazující některé zvláštnosti do jisté míry shodné se slohem později v Německu se ustálivším, byla před- mětem různých domněnek, pokud se týČe vzniku jejího. Mnozí badatelé něm., mezi nimi h1. Mothes, připisují zásluhu o utváření tohoto slohu Longobaraům, spatřujíce vlivy germánské i ve stavbách vzniklých v době, kdy Longobardská invase jiŽ dávno byla minula. Domácí odborníci italští proti tomu upírají germánským kmenům l-ii opanovav- ším jakýkoli vliv ve vývoj umění poukazu- jíce k tomu, že ze severnícli vlasti svých nepřinesli s sebou žádných zárodků osobité vyšší kultury. Střízlivější posuzovatelé něm., nejnověji Zimmermann, připouštějí vliv vkusu longobardského v některých pracích dekora- tivních, jichž zvláštnosti jinak vysvětliti nelze, na př. křtitelnice v Cividale kol. r. 740 pra- cované , kamenné ornamentiky z té doby v Pavii a j. Některé z nových motivů deko- rativních — šňůrové závitky, zvláštní stylisace akanthového listu, časté užití podoby zvířat a pod. — naskytují se i ve slohu románském na severu, v Lombardsku udržel se ráz orna- mentu toho snad vlivem pevně organisované sochařské Školy mistrů comacinských po delší dobu. Pokud konstrukce se týČe, ne- vykazují chrámové stavby XI. — XllI. stol. žádný element, který by aspoň v zárodku nebyl již obsažen v starokřesfanské basilice a v slohu byzantském. Novým není užívání lodi příční, nanejvýše její určitější akcento- vání, myšlénka prohloubení či prodloužení apsidy sama sebou se naskytla, když počet kněžstva se rozmnožil. Kupole, jeŽ u staveb t. zv. románského slohu v l-ii jest častá, převzata ze slohu byzantského, rovněž empory nad loďmi pobočními mají vznik na východě, konstrukce klenbová nevykazuje proti staro- římským nic nového. Propracováni vnčjšku a snana po uměleckém článkování jeho ne- vznikla zajisté též bez vlivu východu a bylo nejnověji v té příčině s důrazem poukázáno ke stavbám syrským. Ostatně již ve starých stavbách basilikálnich v Římě a více ještě v Ravenně jsou zjevný pokusy po rozřešení fasády a ozdobnější úpravě vnějšku; vývoj portálu naskytl se bezděčně odstraněním před- síně, která přestala býti kultovou nutností. Častější užívání pilířů vysvětluje se nedo- statkem zbytků staveb antických, mnohá zvláštnost v dekoraci vychází z povahy ma- teriálu, kterým v Lombardsku byly často cihly a z něhož snad téŽ oblouČkový vlys, jednoduchý i se protínající, tak často užívaný na místě kamenn^řch říms a konsolek, dá se vysvětliti. Kapitely a římsoví jeví směs zhru- bělých motivů starořímských a byzantinských, zvláštní ráz středověku hlásí se v zálibě na fantastických i naturalisticky podaných zví- řatech, mezi zákruty ornamentu vpletených, na hlavicích pilířů za listovím se skrývajících, sloužících za konsoly i za podnože sloupů. Tak sloh chrámů, které za stol. XII. a XlII. v Lombardsku, Toskánsku, ve střední a jižní l-ii byly postaveny, v ničem nezapírá souvi- slosti s vývojem starší architektury italské, spočivaiici jednak na základě umění klassi- ckého Rima, jednak nezavírající se vlivům říše Východ ořímské, jež byla po několik stoleti předním nositelem kultury křesCanské. Že na základech daných dovedl stvořiti pro nové potřeby nový typ architektonický, jest první nový čin vzpruženého ducha národního, v kommunách k uvědomělostí a lokálnímu vlastenectví se probírajícího, onoho ducha, jenž připravoval ono obdivuhodné hnutí, jež později v renaissanci dojíti mělo výrazu. V době, která se dle oblíbeného dělení na jednotlivé periody slohové přikazuje archi- tektuře románské, Řím trvá na starých tra- dicích; staví se tu málo, při přestavbách, pro vetchost basilik nutných, dokonce i k rov- nému architravu se vrací. Nový motiv deko- rativní vnáší se do architektury stavbou kří- žových chodeb (San Lorenzo fuori le můra, S. Paolo, S. Giovanni in Laterano), při nichž k půvabnému eí!ektu užito různě ozdobených, točitých i barevně inkrustovaných dvojic sloupových. Rodina Cosmatů přivedla k plat- nosti zvláštní způsob dekorace na ambonech, sloupkách baldachýnů, trůnech a oltářích, totiž mosaiku z různých druhů mramoru a porfyru sestavenou. K pracím těm rozřezáno množství pozůstatků staveb starořímských. Zvláštní použití fragmentů různého druhu, mramorových i terracottových, vykazuje t. zv. dům Rienziho, jehož fagada celá z kusů říms, cassett a konsol jest slátána. K formě starokřesfanské basiliky vrátila se Florencie, když se jednalo o postavení no- vého chrámu na místě vetché staré stavby na návrší za branami města. Tak povstal pů- vabný skvost S. Miniato al Monte s fagadou umělecky oživenou, jež zároveň jest přesným výrazem vnitřní rozlohy, inkrustovanou ba- revným mramorem, s plastickým detailem antické formy připomínajícím, v disposici harmonicky vyváženou, z jemného citu umě- leckého vyšlou. O něco starší jest asi cen- trální stavba battistera, dříve domu S. Gio- vanni, s osmihranným půdorysem a kupolou, rovněž inkrustací zdobená, uvnitř obdivu- hodně ryzí detaily vykazující. Bohatostí a velkolepostí rozlohy předčila nad Florencii Pisa stavbou svého dómu s budovami po- družnými, ku kteréž po r. 1063 přikročila uživši k tomu kořisti dobyté vítězstvím nad muhamraedány u Palerma. Staviteli jmenují se Busketus a Rainaldus a jim — je-li lze spolehnouti se na datování jiných román- ských chrámů ~ by náležela zásluha, Že po- prvé umělecky rozřešil; zevnějšek křesťan- Itálie (výtvarná umění). 901 ského chrámu, umějíce dekoraci nejen fagady, ale i stran bočních a apsidy dodati žádoucí článkovanosti a pro disposice vnitřku nalézti přiměřené vyjádření v komposici a výzdobě vnějšku. Hlavním motivem dekorace jsou tu sloupne v přízemí ke zdivu přilínající, s oblou- ky řízně profilovanými na antikisující hlavici spočívajícími, v hořeních patrech fagady a apsidy obíhají volné galerie s oblouky něco převýšenými. Skvostné vrstvení černého a bílého mramoru doplňuje dekoraci, v níž ani plastický ornament neschází. Nitřek je pěti- lodní basilika s klenutím v obou lodích boč- ních, s transseptem poprvé trojlodním. Po- užitím galerie v patře hořením a převýšením oblouků dosažen krásný dojem vzdušnosti. Ovální kupole, vrstvená ornamentace stěn, kulaté zakončení příční lodi, převýšené ob- louky připomínají Orient, s nímž Pisané byli v živém styku; spracováni těchto vlivů vý- chodních a rozvinutí principií v starokřesfan- skou architekturu z klassického Říma pře- vzatých jest v znamenitém tomto díle XI. st. provedeno ůplněji než kdekoli jinde. Bapti- sterium (s dekorací namnoze pozdější) a pro- slulá šikmá věž, v témže duchu jako chrám řešené, doplňují znamenitý ten celek, jenž nalezl ozvěnu v řadě obdobných staveb v sa- mé Pise a v sousední Lucce. Chrámy Lom- bardská ze sklonku stol. XI. a XII. datované jsou fantastičnosti a zhrubělostí detailů, ma- teriálem, rozlohou půdorysu bližší stavbám románského slohu, jak se vyvinul v Něme- cku a některých krajích Francie. Že to není následek impulsu ducha germánského, Lon- gobardy zprostředkovanéno, již výše jsme podotkli. Spíše sluší vysvětlení hledati v tom, že vzorů antických v Lombardsku jen po- skrovnu se zachovalo, pak v nedostatku lomů mramorových a také ovšem v tom, že úrodný, plochý kraj s oblibou barbary osa- zovaný nejvolněji se probíral k novému ži- votu, uchovav si zbytky staré kultury a dávné řemeslné umělosti jen v některých středi- skách městských. Chrámy lombardské jsou pravidlem i v lodi střední sklenuty, s čímŽ užití pilířů souhlasí. Na čtverníku zvedá se začasté kupola. Fagada bývá buď jednotná nebo tak odstupňovaná, že loď střední se- dlovou střechou krytá a obě poboční se střechami pulpitovými jsou akcentovány. K de- koraci fagady použito lišen, oblíbených ga- lerií sloupcčkových, oken sloupkem dělených a často i mohutné růžice. Charakteristické jest vyvinutí portálu dovnitř se sbíhajícího, bohatě vykrášleného. Chrámy v Pavii (S. Mi- chelc), Piacenze a Parmě náležejí k typu fa- ^ad jednotných, také S. Ambrogio v Miláně, který však v disposici má velmi mnoho star- šího. Typ druhý zvláště pěkně zastupují dóm modenský (1184 zasv.) a S. Zeno ve Ve- roně. Živel latinský ustupuje zcela do po- zadí při slavném díle republiky Benátské, chrámu Sv. Marka. Náleží v periodu ro- mánskou jen dobou vzniku — bylť r. 1085 vysvěcen — rázem svým měl by býti přiřa- dén ke stavbám byzantským. Repraesentuje ovšem pozdější vývoj východní architektury nežli S. Vitale v Kavenně. Na S. Marku sta- vělo a hlavně zdobilo se ještě dlouho, aniž tím pozbyl jednolitého charakteru. Svého druhu v l-ii jest jediný, zvláštností svoji obrážeje zvláštnost města, které si ho zbu- dovalo. Půdorys jeho jest řecký, ač prolo- mení silných pilířů jeví jisté přizpůsobení okcidentální snaze po lehkosti. Kupoly jsou konstrukci i obrysem ryze byzantské, byzant- ská je také přebohatá výzdoba mosaiková, vedle níž pro Žádný ornament plastický není místa. Svojí energickou barvitostí propůjčuje se mosaiková, silně zlacená dekorace vý- borně malebným effektům rozmanitého roz- vržení jasná a temna, jehož nestejným osvě- tlením jednotlivých prostorů docíleno. Pro zevnějšek linie kupolí jsou charakteristické; fagada se svojí přeplněnou neorganickou vý- zdobou k různým věkům poukazující s pěti oblouky, nad nimiž mosaiky jsou umístěny, jest nejslabší částí chrámu. — Vlivy byzant- ské ve styku se starými tradicemi latinskými, s příměskem vkusu normanských dobyvatelů a více ještě poražených Saracenů, jeví archi- tektura Sicílie a jižní I. Zmínili jsme se již o těsné souvislosti kultury říše Východo- římské s touto části I. Stavby za vlivů těch vzniklé náležejí veskrze do XII. stol. Ze staveb chrámových jest to dóm monrealský, trojlodní basilika uvnitř celá pokrytá nádher- ným kobercem mosaik, Capella palatina v Pa- lermě, se stalaktitovým stropem a převýše- nými oblouky, na vnějšku barevnými deskami mramorovými inkrustovaná, dóm palermský, jen zevně v původní podobě zachovaný s vě- žemi jako minarety štíhlými, vysokými ostro- lukými arkádami a cimbuřím rovněž archi- tekturu maurskou připomínajícím. Z menších staveb S. Giovanni degli Eremiti v Palermo, kvadrát s pěti prostými kupolemi, jest do- cela byzantský, palácové stavby La Zisa a La Čuba pak činí, zejména vnitřní úpravou, dojmem přímo raaurský. Sloh gotický. Středověká architektura italská má také svoji dobu vlády slohu goti- ckého, avšak vláda tato není nikterak obecnou a obsahuje sotva dvě století. Systém gotický jest v l-ii cizím importem a chopili-li se na konec i stavitelé domácí nového slohu, do- vedli mu sice dodati rázu zvláštního, ale do- vodili zároveň. Že v podstatu jeho nevnikli, více jen zevních stránek jeho se přidržujíce. Soudilo se dlouho, že gotiku uvedli do 1. Němci, že S. Francesco v Assisi je první frotická stavba na půdě italské a že stavite- em tohoto památného chrámu je jakýsi Ja- copo Tedesco. Avšak před několika lety do- kázal již Thode, že Vasari tohoto jacopa •Němce* si vymyslil, nejnověji pak. hlavně badáním franc. archaeologa Eularta, vyšlo na jcvo. Že gotika přinesena do I. přímo z vlasti její, Francie, a to ještě o několik desítiletí dříve nežli do Německa. S prvními chrámy v slohu got. vyzdviženými setkáváme se v Ro- magni a sluší za nejstarší z nich považovati klášterní chrám ve Fossanuově v Pontin- 902 Itálie (výtvarná umění). ských bažinách v 1. 1187—1208 zbudovaný. Staviteli byli mniši cisterciáčtí, kteří sloh si přinesli ze své vlasti, z Burgundska. Z toho, že to byla hmotnější gotika burgundská a nikoli elegantně vznosi& gotika severofran- couzská, JÍŽ nový sloh do I. byl uveden, vy- světlují se snad, aspoň z části, též odchylky, jimiž italské stavby got. od severních pra- vidlem se odlišují. Současným s chrámem fossanuovským jest menší kostel cisterciácký v Ceccanu, také ryze burgundský v kon- strukci i disposicích, a jim příbuzný jsou chrámy v Barlettě a Vercelli. ód cisterciáků převzali, jak se podobá, gotické tradice fran- tiškáni. Italští stavitelé oblíbili si smělé kom- binace klenbové v novém slohu se jevící, zalíbil se jim hrotitý oblouk a tvary pilířů i kružby, přetvořili tyto elementy zvolna po svém, přizpůsobujíce je vkusu jižnímu, přes to však aspoň starší gotika italská nezapírá svého původu burgundského. Vedle tohoto impulsu od cisterciáků vyšlého lze stopovati ještě směr druhý, pozdější, který vŠak jen na několik málo staveb se obmezil — pro- vengalské vlivy v království Neapolském ko- lem panovnického rodu z Anjou soustředěné. S. Lorenzo v Neapoli z 2. pol. XIII. stol. s věncem kaplí kolem choru jest nejvýznač- nější z těchto staveb, snad přímo franc. archi- tekty postavených. Italská gotika stol. XIII. a XIV. nevykazuje period organického vývoje slohu, neboť prin- cipů jeho dostalo se jí hotových; za to do- vedli stavitelé italští, co z gotiky francouzské převzali, přetvořiti a spracovati způsobem daleko osobitějším neŽ národové severní. Jednotlivé obce městské pak dovedly slohu gotickému, a to nejen při chrámě, ale i při Dudově světské, dodati rázu místního daleko ostřeji se odlišujícího, nežli tomu jest ve Francii nebo v Německu. Proti tomu všem italským stavbám got. spolčeno jest ulpí- vání na zevních známkách slohu, zjevné ne- pochopení podstaty smélých konstrukcí klen- boví se systémem opěracích pilířů a oblouků Italští stavitelé přijali klenutí gotické, ale neprovedli ho do těch konsekvencí, jichž vyžadují opory zdí hojně okny prolomených. V nitřícu není oněch vzdušných vysokých lodí středních, ani širokých oken s kružbo- vím, opory stojí řidčeji, jsou to v pozdčjšich stavbách vždy prosté pilíře bez sloupečků žebroví odpovídajících, a pne se nad nimi klenboví nižší a řidčeji rozložená okna po- nechávají na stěnách dost místa malbám. Proto také na vnějšku chrámu marně se ohlí- žíme po pilířích nálami korunovaných a ob- loucích opěracích, krabolci zdobených. Jen hrotitý oblouk a kružba oken, sem tam de- tail římsoví a hlavice lišen, prozrazují stavbu gotickou. Celá zásoba got. detailů ornamen- tálních rozkládá se za to často po fagadč. Tato není nikde s věžemi organicky spojena a pravidlem bývá v její dekoraci horizontála mnohem určitěji akcentována neŽ v gotice severní. Často jest fagada jen jakousi deko- rací, jež bohatě jest vykrášlena ornamentem plastickým i mramorovou, od románské valné se nelišící inkrustací; zřídka kdy bývá oním logickým obrazem vnitřka, jakým jest fagada kathedrály francouzské. Vedle staveb Romagně, o nichl jsme se již zmínili, jeví nejvíce severního rázu kostel Sv. Františka v Assisi (c. 1228—1253). Tento dlouho za první got. stavbu v l-ii pokládaný podvojný chrám má důsledně utvářený pilíř se svazky sloupečkovými, rozpon kleneb jest již po italsku široký a na stěnách vyšetřen všude dostatek místa pro malířskou výzdobu. Pisa zbudovala za dob gotiky svůj krásný Campo santo, zevně zcela prostý, vnitř s okny sličným kružbovím vyplněnými, a S. Maria della Spina, malý kostelík bohatě plastickými ornamenty dekorovaný, dílo Giov. Pisaniho bližší gotice francouzské než kterákoli jiná stavba italská té doby. Živý temperament to- hoto sochaře- architekta obráží se téŽ v kom- posici fagady dómu v Sieně, s typickým stří- dáním vrstev mramorových, které uvnitř chrámu svojí pestrotou nepokojně působí a s gotickými detaily článkovaných pihřů a že- broví dobře se nesnáší. Dóm v Orvieté, sienskému podobný, dílo Lorenza Maitaniho ze školy Pisaniho, vznikl na rozhraní sto- letí XIII. a XIV. Jeho fagada je snad nej- krásnější ryze italskou fasádou gotickou, spo- léhající na účinek barevný, s třemi prohlou- benými portály jako v kathedrále francouzské, s galerii nad nimi po šíři fa^dy vedenou, se zdobnou růžicí, se svazkem pilířů iiálami korunovaných, avšak přesc všechny tyto shody přece od dojmu průčelí severního chrámu gotického odchylná a v podstatě přece jen pouhá ladná dekorace, postavená před jádro budovy, která z vlastní konstrukce gotické nepodržela zde ani klenbu důsledné provedenou. Ve Florencii záhy na místo člán- kovaného pilíře gotického, svazkem žebroví obloženého, volí se čtverhranný, osmihranný nebo hladký kulatý pilíř. Takové nalézá se již v S. Trinitá (stavba Nic. Pisaniho). V obou výtvorech Arnolfem di Cambio založených — ne-li provedených — v dómu a ve chráme S. Croce, dochází konsekventního řešení snaha po značné prostornosti, po širokém rozepnutí kleneb a obmezení počtu podpor. Arnolfova díla se svým chladným, skoro pu- stým dojmem vnitřku a jednotvárnou dekorací mramorové inkrustace mají do sebe již málo středověké malebnosti. Za to půvabným dí- lem jest campanile dómu, po r. 1334 vede- ním Giottovým postavené, které v ničem nezapírá, Že malířem bylo koncipováno. V sou- téži s Florenckými založili v Bologni ohromný chrám Sv. Petronia, který však nedokončen. Záhy též Benátky ujaly se pěstování no- vého slohu. S. Maria de Frari jest cihlová stavba františkánského řádu, snad již před r. 1250 započatá (dle jedněch Nic. Pisancm navržená), jež nemá ve své střízlivosti do sebe nic specifícky benátského. Současné (asi 1234—1390) povstal dominikánský chrám S. Giovanni e Paolo s neobyčejně prodlou- ženým chorem a lodí příční výklenky zákon- Itálie (výtvarná umění). 903 cenou. Tyto chrámy benátské neostaly bez vlivu na řadu staveb v městech sousedních, tak ve Viccnze a zejména ve Veroně, která se vykázati raůŽe některými velmi pěknými gotickými fagadami. Nejmladší z gotických chrámu ital. jest dóm v Comě, na jehož prů- čelí ještě za renaissance po goticku se sta- vělo, pak nejnádhernější ze ^ech, dóm mi- lánský. Tento jediný v sev. l-ii jest vypraven s celou nádherou kružbo ví, opěracích oblouků, krabolců a fial severních. Přece však široce rozložená fa^da ieho jest lombardsky my- šlena a italská je také poměrná nízkost střední lodi; severní gotice náleží tvar podpor a těsnost jejich seřadění, velkost oken, hmot- nost opěracích pilířů a všechen ten orna- mentálný detail z bělostného mramoru vy- tesaný, jenž po několik století byl doplňován a kterým celá budova jest vykrášlena s bo- hatou štědrostí, však bez citu pro původní význam a účel jednotlivých motivů dekorace. Dvěstěletá episoda gotická arci zanechala v l-ii daleko více památek, nežli jsme zde uvedli, kde jen hlavních typů jsme se do- tknouti mohli. Výsledků zcela osobitého rázu dodělala se gotika italská pak v četných stav- bách profánních, v oněch radnicích, loggiích tržiště a náměstí zdobících, v nemocnicích a domech spolkových, jimiž za svěže vzkvéta- jící samosprávy obcí jednotlivá města a v nich zase jednotlivé korporace mezi sebou sou- peřily. Všude skoro má tato soukromá archi- tektura lokálně přibarvený ráz a je při ni také často výborně použito ornamentiky tcr- racottové. Svoje palazzi communali ze XIII. a XIV. stol. mají Piacenza, Cremona, Siena, Pistoja, Perugia, nejproslulejší paláce vládní Florencie se svým Palazzo vecchio od sta- vitelé dómu navrženým, stavbou jako tvrz mohutnou, mocnou římsou korunovanou, a menší Palazzo del Podesta (Bargello) a Loggia dei Lanzi, v jejichž vzdorné kráse a prostotě obráží se republikánský duch obce Florentin- ské Benátky mají svůj Palazzo ducale s hmot- ným sloupením v přízemí a vzdušnou galerií kružbovím opředenou v patře hořením, nad níž vysoce se vypíná uzavřená stěna routovitč inkrustovaná. Tento pohádkově fantastický sloh, v němž skrze gotiku Orient pronikati tušíme, dává Benátkám ráz, opakuje se v ře- šení vždy jinak půvabném na četné řadě sta- veb soukromých. Kdežto pak tyto paláce, obrážející svá sličná malebná průčelí ve vo- dách lagun, mají ráz pohodlných bydlišť bo- hatých kupců v klidu ovoce svého přičinění užívajících, domy patricijských rodin fioren- ckých jsou hrdé tvrze, z pevných kvádrů namnoze jen z hrubá otesaných zbudované, za kterýmiž majitel cítil se bezpečným v do- bách bitek a bojů stran, s nemnohými prostě vyzdobenými okny, úzkými vraty k obraně vhodnými; jen dvory s loggiemi jsou tu po- hodlí přizpůsobeny. Středověkou skulpturu a malbu ital- skou nesnadno by bylo děliti na periodu ro- mánskou a gotickou. Impuls z Francie vyšlý, kterým do I. přinesena gotika, netknul še přímo sochařství. Toto vyvinulo se ve sto- letí XIÍ. ze základů byzantským drobným uměním daných, způsobem zcela zvláštním — studiem antiky. Tato protorenaissance spo- juje se pravidlem se jménem NicolyPisana, avšak poznalo se, Že práce tohoto kromoby- čejné nad svůj věk předčícího mistra před- cházely pokusy obdobné, tak že by nebyl zákopníkem, ale předním repraesentantem hnuti, které dříve ještě nežli v Toskánsku v jižní l-ii počalo se projevovati. Zdá se býti nicméně zjištěno, že rodina Pisanů, jíž měl připadnouti tak značný úděl ve vývoji so- chařství italského, pocnázela z okolí Pisy a nikoli z Apulie, jak sem tam se za to mělo. Lze předpokládati, že záliba ve studiu anti- ckých sarkofágů, zřejmá z některých hrubých skulptur sem tam v Toskánsku (jako ve Vol- teře kazatelna v dómu, v Sieně) a jinde se vyskytujících; též z Nicoly Pisana (1207.>— 78) udělala napodobitele antiky. Nic. Pisano ve svých nejlepších pracích není pouhým ko- pistou; pochopil však na svoji dobu obdivu- hodně bystře ducha sochařství antického; měl cit pro vržení draperie, pro klidnou krásu typu, pro harmonické linie pohybu. Jeho ruka však je přece jen ještě neobratná a také vzory, jeŽ měl před sebou, nenáležely k nejlepším, ač Nicolo, zcestovav velkou čásť I., mohl poznati dosti památek klassického sochařství. Proporce jeho postav jsou proto stlačené, formy zavalité, pohyby někdy ná- silně přizpůsobené reliéfu a komposice pře- plněná. Hlavním dílem Nicolovým jsou reliéfy na slavné kazatelně v battisteru pisském, re- liéf snětí s kříže nad portálem dómu lucckého, výzdoba hrobu Sv. Dominika v Bologni a pozdější kazatelna v Sieně, na níž se svým synem Giovannim pracoval. Ze Žáků mistro- vých nejvěrněji sledoval jeho směr Fra Gu- glielmo ďAgnello (kazatelna v Pistoii a mnohé náhrobky). Též slavný stavitel dómu florenckého Arnolfo di Cambio byl sochařem a jako taký žák Nicolův, jenž sám také mnohé dílo stavitelské provedl. Zároveň s protore- naissančním směrem v Toskánsku se ujavším vyvíjela se v jižní l-ii a z části i v Apulii zvláštní škola místního rázu, jež nese patrné stopy vlivů byzantských. Na severu, v Lom- bardsku, pěstovala staré tradice sochařského umění rodina či snad spíše bratrstvo Cam- pionesů, kteří svými silně byzantinisujícími pracemi vyzdobovali chrámy ve Veroně, Mo- deně, Miláně a j. Antikisující směr Nicolův zprostředkoval Lombardsku Giovanni di Bal- duccio. Giovanni Pisano řl240— 1320) záhy se odchýlil od směru umění svého otce. Jeť právem považován za prvního repraescntanta naturalismu v umění, pokud pak obsahu a ducha jeho prací se dotýče, za nejvlastněj- šího představitele středověku a tím za před- chůdce Giottova. Též on studoval antiku a v leckteré postavě allegorické jsou remini- scence studií těch zjevný; při tom však otevřeným zrakem studoval život přítomný, nebál se užiti kroje doby, nevyhýbal se hla- 904 Itálie (výtvarná umění). vám portraitním a ohnivý temperament jeho spolu s exaltovaným cítěním pohnuté doby, jež zrodila Danta, podmínily onu vášni- vou živost v pohybu a posunu, kterou na- vzdor všem zákonům reliéfu díla jeho kypí. Na látkový okruh jeho tvorby středověká scholastika bez vlivu neostala, jsa též jako architekt mnohonásobně zaměstnáván, nemohl arci vše. co se mu připisuje, sám provésti. Nejvlastnější prací jeho je kazatelna v Pi- stoji s reliéfy plnými úchvatně životného vý- razu, pak kazatelna v dómu pisském pozdčji rozebraná a reliéfy na kašně v Perugii s celým systémem personifikací a allegorií podivně vymyšlených. Pokud na reliéfy zdobící fa9adu v Orvietě měl bezprostřední vliv, není zji- štěno, podobně pokud se týče skulptur v pis- ském Campo santo. Ve své Madonně nad již. vchodem k dómu florenckému vytvořil postavu matky Boži plnou přirozené důstoj- nosti a stvořil tak typus, kterémuž třetí z Pi- sanů, Andrea, vdechnouti dovedl jemnou grá- cii a něhu, v kteréžto podobě se může měřiti s nejlepšími sochami kathedrál francouzských. Giov. Pisano založil trojí školu v městech, kde nejvíce byl zaměstnán: v Sieně, Pise a ve Florencii. V Sieně, kde v 1. pol. XIV. st. vzruch politický též v bohatě vyvinutém zá- jmu pro umění nalézal výraz, Pisano va škola po půl století kvetla majíc za hlavního re- praesentanta Lorenza Maítaniho, stavitele dómu. Pisská větev školy Giovannovy záhy 5 florenckou se spojila a zejména Andrea Pisano a jeho syn Nino průběnem XIV. stol. udržovali umění sochařské, v těsném styku s malířstvím a architekturou, na onom stupni, od něhož k renaíssanci již daleko nebylo. Andrea Pisano spojuje antikisuiící ryzost tvaru, cit pro harmonii linie se živostí výrazu, kteráž u něho v klidnou vroucnost je stlu- mcna. Andrea byl sochařem i zlatotepcem, podobně syn jeho Nino. Sochařem býval chvílemi i Giotto, který ve svých plastických pracích vášni vostí výrazu a realismem někdy samého Giovanniho předčil f reliéfy na zvo- nici dómu), a Orcagna (Andrea di Cione), který podobně byl architektem, malířem i so- chařem zároveň. Čelné dílo jeho, tabernakl v Orsanmichelc (1359) na tržišti florenckém, jeví sílu výrazu a niternost, pro gotickou periodu charakteristickou, spojenu s jemným citem pro formu plastickou. V Benátkách vyvinula se ve XIV. stol. samostatná škola sochařská rázu idealisujícího, avšak nikoli an- tikisujícího, jejímiž čelnými zástupci jsou Fi- lippo Calendario a na sklonku století oba Masscgnové. Malířství italské došlo vysokého stupně, kterého již za středověku dostoupilo, jinými cestami nežli sochařství. Nevybavilo se z pout konvencionalismu studiem antiky, ale vlivem duševní nálady doby, mocí genia několika mistrů, kteří národnímu duchu v té době k uvědomění se probírajícímu dovedli dodati výrazu. Vývoj umění toho od byzantinismu k Giottovi nelze od stupně k stupni stopo- vati a díla tohoto velkého mistra, jímž po- čínajíc Florencie po dvě století uhajuje si vedení v malířském umění italském, zdají se býti skoro tak zázrakem, jako Dantova JDi- vma Commedia. zázrakem umožněným ne- obyčejným geniem, jakých rodí jen doby kvasu, všeobecného vzruchu a vzletu dušev- ního. V stol. XIII. stejně jako ve XIV. jsou to táž dvě města, v nichž obrození malířství se připravuje, Florencie a Siena. Rodákem florenckým jest Giov. Cimabue (1240? až po 1302), který první umí se emancipovati od vázanosti umění byzantského a jako ti spisovatelé, kteří první píšou v živém jazyce národním, vlévá v zevní tvary tradicí dané nový život, který i zvyklosti komposiční i kon- vencí posvěcené předpisy posunku, snad proti vůli umělcově, leckde mění a poráží. Nejzjevněji poznáme reformační snahy Cima- buovy v jeho malbách nástěnných a to zvláště ve zbytcích fresk v horním chrámu Sv. Fran- tiška v Assisi. Vzácnější jsou tabulové obrazy, pokud jsou zjištěny, nicméně i jeden z těch. slavná Madon na v Sta Maria Novella, v níž slavnostní blahosklonnost oživena zábleskem přirozené líbeznosti, jest do jisté míry výra- zem doby nové, vynikajíc i provedením nad běžnou produkci rázu byzantského. Skoro současně s Cimabuem působí v Sieně Duccio, původce velké komposice oltářní v domě, nyní rozebrané. Jest něžnější než Cimabue a živý cit pro krásu jest příkladem jeho opět získán malířskému umění italskému. V sto- letí XIV. Florencie velkým jménem Giotto- vým vládne umění celé téméř I. Poprvé zase po dlouhé době individualita malířova při- chází k platnosti. KdyŽ Giotto (vlastně Am- brogio di Bondone, ♦ 1276) dokončil fresky v kostele Sv. Františka, jméno jeho nabývá všude zvuku slavného, papežové a králové, republiky a panovníci, kláštery a obce měst- ské ucházejí se o jeho práci; umělec s celou neúmornou silou nového svěžího umění svého stačí všem objednávkám, pracuje v Římě, v Padově, v Pise, v Urbině, v Neapoli a jinde, nejvíce však přece jen ve své užší vlasti, a nikde lépe a výrazněji než v oněch freskách, objednaných františkány k výzdobě dolního kostela v Assisi (kol 1314). Giotto je pravý typ florencký; chápaje mystická tanutí cfoby, nenechá se jimi unésti na úkor jasného úsudku a umí pravdu a život vnuk- nouti dogmatickým formulím. Po dlouhé době opět studuje přírodu, dívá se kolem sebe vlastním bystrým zrakem, činí se věr- ným tlumočníkem nauky, ale nezadává v ni- čem svobodě uměleckého výrazu. Ve svazku se svým učitelem Cimabuem vymaloval na stěně horního kostela z Assisi scény ze ži- vota sv. Františka, v kostele dolním ony Čtyři allegoric ctností mnišských, jež snad sluší považovati za nejvyšší umělecký výraz středověkého ideálu náboženského. I nedo- statky ncvyspčlé ještě mluvy formálně, kon- vencionálni zbarvení a nedostatky komposice k dojmu celkovému jen přispívají. Formálně stojí výšj cyklus maleb v kapli dcirArena v Padově, v nichž realistický tah v povaze Itálie (výtvarná umění). 905 Giottově založený přímo k platnosti přichází. V nich ozývá se již obdivuhodné komposiční uméní mistrů renaissance, výmluvnost jejich pós, nenucená zřetelnost pohybu, cit pro skladbu tčla a výraznost hlav. Z fresek ve florcncké Santa Croce jen čásC je zachována, ještě méně z maleb v Pal. dellTodestá a skrovnější ještě je počet pověřených obrazů tabulových. Škola Giottova zachovala svůj ráz až do druhé generace, tak silná byla in- dividualita mistra, pod jehož vedením přímo nebo prostředně žáci pracovali. Z bezpro- středních žáků Giottových Taddeo Gaddi •Spíše realistického rysu v povaze Giottově se přidržel (malby v Cap. Baroncelli v S. Croce). Z mladších syn Gaddiho Agnolo, který rov- něž v S. Croce pracoval, budiž uveden, pak Franc. Traini a zejména Orcagna (1308—68), o němž již jako o sochaři zmínka se stala, tvůrce tří velkých nástěnných obrazů v kapli Strozziů v S. Maria Novella. V nich — ob- zvláště v ráji — Orcagna prozrazuje ruku umělce v ovládání formy zase již nad mistra Giottu předčivšího, v harmonii linií v klidné kráse tvaru již renaissance se ozývá. Vedle zjištěných prací zbývá mezi zachovanými ná- stěnnými malbami v chrámech florenckých ještě dost takových, jichž původce určiti ne- můžeme, které vŠak, jako záp. stěna v S. Croce, fresky špan. kaple v S. Maria Novella, určitě náležejí škole Giottově. Škola malířská, která kvetla v Sieně za periody největší moci města, brala se zprvu v šlépějích Ducciových. Si- moně di Martino, Lippo Memmi a j. vyzna- menávali se smyslem pro něžný půvab, pro ladné vržení roucha a jemným provedením miniaturám ne nepodobným. Později Giottův vliv i Simona se dotkl, který však vždy ži- votnost a pohyb dovedl spojiti s grácií, jež sem tam i studium antiky prozrazuje. Dále pokročili bratří Lorenzové, Pietro, zobou méně slavný, jemuž mylně některá freska v pisském Campu santu byla připisována, a jeho bratr Ambrogio, Lorenzetti zvaný. V rozměrných malbách v radnici rodného města odvážil se na obsáhlou komposici allegoricko-histori- ckou, znázornění dobré a špatné vlády. Scho- lastické podivnůstky, reminiscence na umění antické, detaily z přítomného života slučují se ve zvláštních těchto malbách v celek nijak disparátní, ku podivu obratné rozvržený, který obrážeje vrchol středověkého cítění jest zároveň ryze italsky národní. Po Lorenzettim škola sienská již jen živoří. V Pise poskytly rozsáhlé stěny Campa santa místa k fresko- vým malbám brzy po zbudování jeho zapo- čatým, v nichž různé ruce po celé XIV. stol. pokračovaly. Některé z nich Orcagnovi, ně- které Lorenzettimu se připisovaly a zase upíraly. Renaissance. Obrození ideí a forem klas- sického starověku, kteréž od prvních let XV. stol. zahajuje novou epochu všech vý- tvarných umění, neopanovalo mysli a snažení italských umělců náhle a bez předchozích po- kusů. Sochařské upomínky na starou civili- saci nepřestaly vlastně nikdy působiti na ty, kdož v l-ii dlátem zacházeli, a detaily archi- tektury starořímské jen za intermezza gotiky byly na chvíli zapomenuty. Literatura přede- šla právě za doby tohoto intermezza umění výtvarné v přilnutí ke tradicím antickým, a když Brunelleschi se vrátil z Říma, kam za studiem klassické architektury r. 1403 se byl vypravil, byla půda ílorencká básníky, archaco- logy a sběrateli ku vzklíčení nového slohu již příznivé připravena. Florencie stala se koléb- kou renaissance v architektuře, v sochařství i malířství, protože již před tím dlouho byla hlavním střediskem duševního ruchu, již hlu- boce za středověku jsouc ohniskem, z něhož všechny novotářské snahy vycházely, a ve- škerým svým životem veřejným nejšťastněi- ším ústředím pro tříbení duchu a vývoj talentu. Na požehnané půdě fiorencké dospělo ke dvo- jímu nejvyššímu vyjádření toho, co středověk italský ze sebe vyvoditi dovedl, tam i velkolepý převrat duševní, z něhož nová doba vzešla, vzal svůj vznik. Retrospektivní hnutí, jaké by bylo vyšlo z theoretické snahy po obrození klassické kultury, o sobě by nebylo arciC stačilo k vytvoření umění nového; renais- sance italská, byC si toho i repraesentanté její nebyli vědomi, souvisela mnohým svazkem s kulturou středověku a v prvních svých harcovnících se opírala o život přítomnosti místním patriotismem proniknutý. Sama architektura renaissance, ač stu- dium památek starořímských k^í základ dalo bezprostředněji než sochařství i malířství, je daleka imitace antiky. Zdravý pud uměle- cký byl příliš silný, aby nebyl především hledal v stavitelském díle výraz potřeby do- bové, a tvořivost mistrů byla tak obdivu- hodná, že tvary odjinud převzaté dovedli slíti v celek podstatně nový. Odkazujíce, pokud se týče charakteristiky konstrukce, rozvržení a výzdoby architektury ren., na obšírný rozbor v článku Architektura, ob- mezíme se na stručné vylíčení zevních pod- mínek vzniku a vývoje arch. ren. a charakte- ristiku místního rozvoje její, též individua- litou jednotlivých architektů přibarveného, ovšem jen čelné výtvory tu jmenovitě uvá- dějíce. Obdivuhodný rozkvět architektury ve sto- letí XV. byl podmíněn ctižádostí jednotlivých obcí a žízní po slávě vládců, jež se zálibou vtělovaly se v provádění velkolepých děl stavi- telských. 1 obcím i knížatům dostávalo se pro- středků s dostatek a kde nebylo architektů do- mácích, povolávali se z jiných měst italských. Zejména stavitelé ílorenčti v průběhu ceíého XV. stol. byli voláni na různá místa I. a zů- stavili stopy své činnosti po celé zemi od Neapole až po Milán. Co nazýváme rannou re- naissancí, jest vlastně renaissance florencká. jediné Lombardsko a Benátky dovedly vedle ní ještě svůj vkus místní uplatniti. Prvním architektem renaissance jest Brunelleschi, jenž počátkem XV. stol. se svým přítelem Donatellem do Říma se vypravil za cílem studia zbytků klassického umění stavitelského. Navrátil se do vlasti zásoben podrobnými ná- 906 Itálie (výtvarná umění). črtky. nabyv zevrubné znalosti konstrukcí římských, nadšen pro obrození klassických tvarů architektonických. Při tom však zdravý pud doby tvořivé uchránil ho před kopíro- váním toho, čemu se obdivoval, a Brunel- leschi chopiv se díla, dovedl nalézti výraz pro potřeby a snahy své vlastní doby. Na zdi gotického dómu florenckého ummil si vyzvednouti kupolu Pantheonu Agrippova, však vytvořil při tom dílo vlastni; paláce Quaratesi a Pitti, jež započal, jsou sídly Horenckých velmožů přes detail z antiky převzatý a slučuji v ideální souhře harmonii ivlassickou s účelností dobovou, stejně Badia u Florencie, nalezinec flor. a Capella Pažzi. Typus palácový Brunelleschim stanovený a následovníkem jeho Michelozzim dále vy- vinutý (Pal. Riccardi) s mohutnou rustikou, okny obloukovými, síoupkem dělenými, s vý- značnou prostou římsou ostává charakteri- stickým pro celou renaissanci. Nelze upříti, že se v typu tom ještě zachoval ohlas středo- věku a že snad tento zbytek místních tradicí gotické Florencie dodává mu živé malebnosti u srovnání s výtvory vytříbené renaissance vrcholné. Velký theoretik Leon Bat. Al- berti vybavuje se rozhodně ode vší tradice středověké, horuje pro návrat k formám a ideim klassického starověku, snaží se ve svých chrámových stavbách po těsném při- lnutí k architektonickým myšlénkám staro- fímským. S. Francesco v Rimini a S. Andrea v Mantově mají fagady ve způsobe triumfál- ních bran; v architektuře privátní však i on se vrací ke starému typu florenckému a pal. Ruccellai, nejčelnější dílo jeho toho druhu, jeví další propracování typu palácové fa9ady přidáním pilastrů. Benedetto da Majano jest Fiorenčanem i v dílech architektury soukromé mimo rodné město zbudovaných, jako v řím- ském Pal. di Venezia, vfce ještě arci v pa- láci Strozzů ve Florencii, jejž navrhl ; klassi- cká studia projevují stavby chrámové, jako S. Marco v Římě. Též Cronaca, jenž Pal. Strozzi dokončil, užívá starořímských forem přesněji ve stavbách chrámových (S. Fran- cesco a Monte). Z architektů flor. buďtež uvedeni ještě oba starší bratři S. Gallo (Pal. Gondi, Madonna delle Carceri v Pratu). Baccio Pintelli hlavně v Římě působil, dávaje chrá- movým stavbám z 2. pol. XV. stol. (S. Ago- stino, S. Maria del Popolo, Sixtinská kaple) pečeC svého ducha, jenž bez vlastní iniciativní myšlénky dovedl obratné využitkovati vymo- ženosti svých předchůdců. Jako on v Římě , tak krajan jeho Giuliano da Majano byl za- městnán v Neapoli ; do Milána zase vlivy florencké zanesli Filarete, Michelozzo a po- zději Bramante. Z ostatních měst ital. Siena k Florencii se přimyká; má téŽ několik do- mácích architektů, z jejichž řad někteří z roz- kazu Pia II. přetvořili starý městys ve vý- stavné nové město Picnzu. V Lombardsku stará náklonnost k cihlové konstrukci a terracottové dekoraci trvá i za ranné renaissance. Fagady chrámové nabývají originálního rázu oním přetvořením klassi- ckých tvarů, jichž materiál vymáhal, výbor- ných účinků dosahuje se v ochozech dvorů (slavný dvůr Certosy v Pavii) a při stavbu palácové (Bologna, Pal. Fava, Bevilaqua a j.). Benátky, ač renaissance tam poměrné pozdě vytlačila gotický způsob stavby, přispěly svým způsobem k rozvoji nového slohu. Nescházelo tu prostředků hmotných, bez obmezeni mohlo býti použito vzácných materiálů, nebylo však dosti volné prostory v úzkých uličkách, na těsných náměstích a na rošty bylo nesnadno vkládati těžká břemena. Za takovýchto okol- ností architekti nemohli působiti směK^mi konstrukcemi, ani harmonii ploch a jich člán- kováním. Ba snad by byl talent stavitelů be- nátských nestačil na úkoly podobné. V da- ných podmínkách však vytvořili tito mistři, z nichž celá řada náležela rodině Lombardi. pozoruhodná díla bohatě dekorovaná a ma- lebnou živostí s fasádami gotickými soupeřící. Pro stavbu palácovou podržela se celkem stará disposice s okny seskupenými, přízemi jeví někdy rustiku z Florencie převzatou (pal. Corner-Spinelli). Fa^dy chrámů, jichž vnitřek často malebné průhlecly vykazuje, jsou pů- vabné dekorační kusy bez organického vztahu k disposicím nitřka (S. Maria de* Miracoli, S. Giovanni Crisostomo a j.). V průčelích budov bratrstev, Scuole zvaných, tento vý- lučné dekorační sloh dochází nejzdobnějšího vj^razu, rozvinuje na poměrně malých plo- cfiách barvitou hru desk mramorových, por- fyrových, serpentinových, jimž mramorové pilastry jsou půvabným orámováním. S obratem století počíná architektura bráti na sebe jiný ráz. Poslední zbytky středověké malebnosti isou nadobro překonány, záliba v bohatém detailu se ztrácí, tendence k pro- strannosti a prostornosti se stupňuje, staro- římská architektura znova se studuje, měří a porovnává; cit pro harmonii poměrů se bystří, celek jest přesně organicky členěn, detail, kde ho je užito, jest delikátně propracován, ryzí a architektonicky cítěný. Výtvory této periody asi půl stol. osahujíci znamenají vy- vrcholení renaissance, arci na úkor bohaté rozmanitosti a životné svěžesti, kterou so honosí díla ren. ranné. Čelným repraesen- tantem a zakladatelem vrcholné renaissance jest Bramante, rodák z Urbina. Výsledky činnosti jeho mladých let v Miláne se sou- střed\ijíci náležejí ještě spíše periodě před- chozí. Teprve v Římě, kde znova studoval Star oři mské památky, prodělala umělecká jeho individualita podivuhodný převrat. Bramante u vzácné všestrannosti 'propracoval renaiss. stavbu centrální, odvážil se smělých kon- strukcí, stanovil na dlouhou dobu typy vnitřní dekorace, vytvořil novou fasádu palácovou, uměje též k platnosti přivésti přísnější a střízlivější tvary a řády, a rozřešil ze všech nejlépe dvůr palácový. Palác Cancellarie. Pal. Giraud, vnitřek chrámu S. Lorenzo, malý ku- latý chrámek při S. Pietro tn Montorio. účast na paláci Vatikánském a na projektech no- vého chrámu Svatopetrského vyplňuji léta jeho působení ve službách papežských. Bra- Itálie (výtvarná umění). 907 maňte stanovil archtitektaře Říma ráz na další dobu. Co tu stavěli přítel jeho RaíTael a Žák toho Giulio Romano, který později v Man- tově působil, nese se duchem příbuzným, ač určitou individualitou obou umělců přit)ar- veným. Také Baldassare Peruzzi jest věrný následník Bramantův; měl značný podíl ve stavbě chrámu Svatopetrského, stavěl Pal. Massimi, Farnesinu a některé menší* paláce v Římě a též v Sieně. Odměřená chladnost, v zárodcích již obsažená v umění Braman- tově stupňuje se v střízlivost v některých stavbách o dvě, tři desetiletí později vznik- lých, tak i v palácových průčelích Ant. de San Gallo. V celé 1. pol. XVI. stol. jest Řím stře- diskem bohaté činnosti stavitelské a vycházejí z něho podněty k novým myšlénkám stavitel- ským, jako dříve z Florencie. Ovšem žádný z architektů zde působících nebyl Římanem. Periodu vrcholné renaissance uzavírá tu svými velkolepými výtvory Michelangelo. Výtvory tyto — především ovšem stavba Svatopetr- ského chrámu s velkolepou kupolou — za- ujímají jakožto výraz mohutné individuality místo zcela zvláštní. Nicméně mnohou my- šlénkou, mnohým zvláštním použitím neb pře- tvořením článků architektonických přes svoji osobitost nebo snad právě pro ni, působily stavby Michelangclovy dalekosáhlým vlivem na vývoj ren. architektury, kterouž každý další krok přibližuje imposantním výstřed- nostem baroku. Mimo Řím jsou v XVI. stol, hlavním stře- diskem vývoje architektury Benátky. Flo- rencie vykazuje za periody vrcholné renais- sance jen skrovnou činnost. Dle Raffaelových návrhu postaveny tu dva půvabné paláce ; co mimo ně nejlepšího vzniklo, jest dílem Baccia ďAgnolo. V území republiky Benátské vedle jiných působili Michelc Sanmicheli a Jacopo Sansovino. Znamenitý pevnostní inženýr San- micheli vystavěl ve Veroně několik účelné řešených bran, tamtéž pak i v Benátkách zůstavil v některých palácích díla vážného ducha, organicky řešená, uprostřed maleb- ných půvabů benátských drsnou skoro přís- ností dojmu se odlišujících. Stavby, jež Ja- copo Sansovino po několik desítiletí jako architekt republiky řídil, dávají jednotný ráz všemu, co za doby vrcholné renaissance v Be- nátkách bylo postaveno. Ač Florenčan rodem a zprvu následník Bramantův, stal se Sanso- vino pravým Benátčanem a co taký přede- vším zručným dekoratérem. Jeho stavby jsou bohaté Článkováním, namísto hravé výzdoby inkrustací z ranné renaissance nastupují polo- sloupy, pilastry, klassické římsoví, balustrády, festony a reliéfy, však duch, který je v celek sloučil, čelí, podobně jako dříve, především k effektu dekorativnímu. Z přečetných Sanso- vinových staveb bud^eŽ uvedeny: Bibliotéka na Piazettě, býv. mincovna, Pal. Corner della Cagrande, Pal. Manin, Loggetta pod campa- nilem. Změny, které architektura v 2. pol. XVI. stol. prodělává, obráží zřetelně individualitu jednotlivých architektů. Lokálního rázu po- zbývá při tom napořád více. Celkem možno říci, že se jeví více snahy přimknouti se k zákonům starořímských slohů, že čím dále tím více reflexe obmezuje volný vzlet tvůrčí obraznosti. Jednotlivé arch. články bý- vají markantnější, detail často hrubší, plasti- cký ornament ustupuje aspoň na vnějšku nadobro. Je to doba theoretiků, jakým byl Vignola, ve svých*stavbách (nejznámější Vigna di Papá Giulio u Říma a zámek Caprarolaj střízlivě chladný. Také známý biograf umělců ital. Giorgio Vasari byl architektem, a to někdy dost šťastným, jako při stavbě Uffizií floren- ck^ch. Na Florencii obipezila se skorém vý- lučně činnost Bart. Ammanatiho, jenž přepjal Arno jedním z nejkrásnějších mostů a vytvořil typ fayady palácové rázu soukromějšího, na bo- hatou výzdobu sgraffittovou spoléhající. Zcela svůj, novotář na základě nejpodrobnějšího studia starořímských památek, jest Andrea Pal lad i o. Ve svém rodišti Vicenze provedl řadu staveb profánních, t. z v. Basilica, Teatro olimpico, Rotonda a řadu soukromých pa- láců. V jejich rozměrech a disposicícn vnitř- ních vše jest vypočteno na imposantní dojem. Nikdo nedovedl snad lépe využitkovati archi- tektonických článků profánní architektury klassického Říma, žádný z architektů renais- sance neobětoval však také tak ochotně účel- nost a pohodlí utkvělé myšlénce umělecké. Ve svých stavbách chrámových (v Benátkách S. Giorgio magg. a Redentore) využitkoval při vnitřní úpravě úspěšně disposicí therm a j. p. budov římských; na fa9adě Palladio první použil jediného pořadí hmotných vy- sokých sloupů od přízemku ke štítu vystu- pujících. Tato novota (starší chrámy renais- sanční vykazují patrovou disposici středo- věké úpravě fagady příbuznou, vnitřní dis- posici aspoň do jisté míry naznačující) přešla pak do XVII. stol. vyhovujíc vkusu archi- tektů baroku. Zvláštní typus palácový vy- vinul se v Janově, pokud se týče úpravy schodiště a dvorků. Stoupající terrain vy užit- kován tu k účinkům malebně rozmanitým. Z architektů v bohatém tomto městě přístav- ním činných budiž tu Gal. Alessi uveden. Skulptura. Ranná renaissance. Re- naissance sochařství a malířství nevznikla, jak jsme již pověděli, nepřipravena. Oba zdroje, z nichž vyvřela — studium antiky a studium přírody — již za středověku v l-ii nebyly neznámy. Tosicánsko stalo se kolébkou renaissance na poč. stol. XV., jelikož mělo již v předchozích stoletích bohaté a živé umění. Ze studia antiky samého nebyl by mohl vzejíti onen obdivuhodný květ umění svrchovaného, kdyby vŠe, co předcházelo, nebylo připravilo uvolnění duchů, studium přírody, individuálně nazírání na skutečnost a potřebu životného znázornění člověka. V XV. stol. ve Florencii realismus a idea- lismus střetly se nejen v jednotlivých reprae- sentantcch, ale často v produkci téhož umělec, a tento rozpor, kterýž nalézá sjednocení a vyrovnání ve vyslovené individuálnosti tvorby, dodává uměni té doby zvláštního rázu živosti a 908 Itálie (výtvarná umění). sympathické svěžesti. To platí zejménao Flo- rencii. Jako předchůdce velkých mistrů doby sluší označiti dva skromné sochaře, kteří na severních dveřích dómu flor. vytesali, ještě před r. 1400, bohaté obruby antikisující v orna- mentu i figurální přízdobé; byli to Piero di Giovanni Tedesco a Niccola di Piero de Lam- berti. Rozhodující obrat v sochařství datuje se od konkursu na ozdobné dvéře k baptisteriu, r. 1401—1402, jehož účastnili se Ghiberti, Brunelleschi a Jacopo della Quercia a z kte- rého Lorenzo Ghiberti vyšel co vítěz. Ihned potom vypravil se Brunelleschi do Říma v průvodu svého mladšího druha Donatclla. V těchto prvních letech stol. XV. byl roz- hodnut osud moderního umění a přede všemi Donatello, nejmohutněji vyvinutá invidualita ze všech, jako Atlas na svých ramenou nese hrdou stavbu, kteráž několik věků měla pře- trvati. Ze starších druhů a soupeřů jeho Jacopo della Quercia (1347—1438), jenž svojí činností hlavně na Sienu se obmezuje, ne- zasáhl přímo ve vývoj ren. sochařství. Druhý, Lorenzo Ghiberti (1378—1453), je před- stavitelem idealismu, směru, jenž ve stopách antického sochařství se bére, tíhna k harmo- nické vyrovnanosti, kráse tvaru, lahodě linie. V jeho reliéfech na sev. dveřích baptisteria fiorenckého lze ještě postřehnouti dosti re- miniscencí; zcela svůj je v proslulé výzdobě dveří východních. Malebností úpravy scény s bohatými pozadími, svěží odstupňovaností reliéfu jest tu Ghiberti zcela proniknut du- chem moderním, ve vržení draperií ozývají se reminiscence antické, jemný cit pro lahodu formy a vyváženost komposice je výrazem jeho vlastní povahy umělecké. TýŽ osobitý krasocit ve třech sochách na Or San Michele je zřejmý. Svůj jemný cit pro formu děkoval Ghiberti snad též tomu, že byl prvotně zlat- níkem, jakož ostatně skoro všichni, kdož v XV. stol. stáli na vrcholech uměleckého snažení — sochaři i malíři — vyšli z dílen zlatnických. Přímým a bezprostředním vlivem podmanil si svůj věk Donatello (1386 ?— 1466). Stu- doval v Římě s vášnivou vnímavostí zbytky antického sochařství; navrátiv se pomáhal vévodovi Cosmovi zakládati proslulou jeho sbírku antik, pokládán za předního znalce klassického sochařství a byl přítelem četných humanistů. Avšak přes to neslevil ničeho ze své osobitosti. JeC vůči antice napodobitelem jen, když toho na něm žádáno, v některých prácech žákem, který pochopil zásady svých klassických soudruhu, dle jejich příkladu rou- cho upravuje, postoje vyvažuje, pohyb záko- nům plastickým přizpůsobuje. A nahlc zase stává se tento znalec antiky skrz naskrze synem stol. XV., vášnivým, dramatickým, ne- couvaje před škaredostí a disharmonií, běží-li o docílení dojmu. Donatello naučil ital. so- chaře do podrobná studovati přírodu, jest prvním umělcem moderním i proto, že umění sochařskému dobyl práva tempcramentu, ži- vosti a životné pravdy. Jsa obdivuhodně vše- stranným, podal svým následníkům příklady různého spracování bronzu, mramoru, dřeva a zejména i vzory rozmanitého řešení reliéfu, od vysokého, od plochy téměř plně odstu- pujícího, po nízký, jemně odstupňovaný. První díla, jež po návratu z Říma. provedl (Sv. Petr a Marek na Or San Michele), zjevně antiki- sují, za to postavy pro campanile prove- dené jsou zcela bezohlednými dokumenty pravdy. Následuje perioda,. v níž oba směry navzájem se vyrovnávají, v níž vznikli sedící Jan Evangelista a slavný Sv. Jiří, a s Michc- lozzim provedena řada náhrobků i půvabné reliéfy dětské v Sieně a na kazatelně v Pratu, k nimž později ještě přibyly další tančící a budoucí děti na reliéfech pro dóm fíorencký. Florencie chová ve výzdobě dveří sakristie S. Lorenza zajímavý doklad sochařského díla směle se vymykajícího dosavadní vázanosti podobných prací a stavícího snahu po živosti pohybu a rozmanitosti postavení nad poža- davky komposice dekorativní. Delší dobu trávil Donatello v Padově, kde mimo četné práce v »SantU€ vytvořil proslulou jezdeckou sochu condottiera Gattamelaty. Kromě prací přímo dekorativního účelu zanechal četně reliéfů a soch menších, mezi nimi krásného bronzového Davida, a několik portraitních po- prsí, jichž životná svěžest a charakteru plná říznost dlouho ještě nalézá ozvěnu v portrait- ním sochařském umění flor., jehož vzácná cena vlastně teprve nejnovější dobou došla zaslouženého ocenění. Vedle Ghibertiho a Donatella honosila se Florencie v požehna- ném tom půlstoletí ještě jedním umělcem zcela osobitým, který k idealismu Ghibertiho dovedl přidružiti milou naivnost a vroucnost výrazu a z pravdy milovnosti Donatello vy si vybral jen tolik, kolik k oživení jeho pro- cítěných a líbezných výtvorů bylo potřebí. Luca della Robbia (1400—1482) pracoval v mramoru i bronzu, ale proslul pracemi z pá- lené a polévané hlíny, většinou to barevnými reliéfy, kterýžto druh prací i druhá generace Robbiů, synovec Lukův Andrea a jeho dva synové, ještě do XVI. stol. v stejném téměř duchu s úspěchem dále pěstovali. Díla jejich sloužila ponejvíce k dekoraci vnějšku budov, účelu tomu i v barvě i traktamentu se zna- menitým taktem se podřizujíce. Mnohé z ta- kových celků dekorativních jsou společnou prací Školy a nesnadno jest rozlišiti je dle jednotlivých původců. K nejkrásnějším z nich náležejí medaillony s nemluvňaty na nalezinci flor., četné lunetty nade dveřmi chrámů a klášterů, hlavně ve Florencii, reliéfy oltářní a pod.; jedna z nejpozdějších prací školy je vlys na hospitálu v Fistoji, se vzácným taktem prostředkům materiálu přizpůsobený. V od- vislosti od Donatella vyvinul se Michelozzo, hlavně jako architekt činný; DonatcUova láska k pravdě a mužná opravdovost došla odezvy v dílech Andrea Verrocchia (1435— 8Sv Z jeho ponejvíce v bronzu provedených prací nejslav. jest jezdecká socha vojevůdce Col- leoniho v Benátkách, vyznamenávající se říz- ným realismem v koncepci a obdivuhodnou silou výrazu. Následníkem Donatellova rea- Itálie (výtvarná umění). 909 lismu je také Ant. Pollajuolo (1429—98), jenž techniku lití bronzu ješté valné zdoko- nalil. Vážná opravdovost jeho koncepce na- lézá nejvyšší výraz v pomnících náhrob- ních (hrobka Sixta IV. a Inocence VIII. ve Svatopetrském chráme); také reliéfu bronzo- vému dovedl dáti osobitou živost. Mezi Do- natellem a Robbiem jest asi místo Ant. Ros- selina (četné pomníky, zvi. náhrobek kardi- nála Portugalského v Š. Miniatu). Desiderio da Settignano, dekorator i portraitista, vští- pil svému žáku Minu da Fiesole jemný cit pro ornament a delikáttií způsob práce. Minovi svčřeny i Četné objednávky v Římě, po výtce náhrobky, kteréž řešil v ustálené již zpClsobě florencké: sarkofágu, nad nímž postava ne- božtíkova odpočívá, obklopeného dekorací architektonickou, bohatě přizdobenou posta- vami allegorickými, nahoře nad sarkofágem místo pro medaillon s postavou Madonny po- nechávajíc. Jeho náhrobek Pavla II. v chrámě Sv. Petra jest nyní rozebrán, v domě fiesol- ském nalézá se od něho ozdobný oltář a po- mník biskupa Salutatiho, jenž jako oltář ve Volteře a četná jiná díla jeho vynikají onou dokonale harmonickou souhrou ornamentu a figurální přízdoby, možnou jen v době, kdy sochař byl zároveň architektem, lemu pří- buzný, ač k ideálnějšimu pojmuti skíonný, jest luccký MatteoCivitali. snad rovněž Žak De- sidenův. Jeho činnost obmezovala se hlavně na rodné město, kde zanechal díla plná la- hody formové. Podobně téŽ architekt Bene- detto da Majano, když dláto vedl při hoto- vení allegor. postav k účelům dekorativním, nechá se ovládati citem pro harmonii linií a vyrovnanou krásu tvarů, kdežto ve svých portraitních poprsích je naturalistou obdivu- hodné živosti. Vedle sochařů florenckých, kteří daleko za meze své užŠí vlasti bývali zváni a voláni, jen několik málo jmen jiných nabylo slavněj- šího zvuku. Z nich sienský sochař Jacopo dellaQuercia byl současníkem Ghibertiho. Zanechal v Sieně a jinde v Toskánsku ně- kolik monumentálních děl, v nichŽ s počátku ještě duch gotiky potýká se s novÝm směrem. Do Bologně byv povolán, provedl tam plasti- ckou výzdobu chrámu Sv. Petronia, kteráž svým živým vypravujícím slohem neostala bez vlivu na vývoj sochařství ranné renais- sance v sev. l-ii. Nicméně scházeli Lombard- sku a Benátsku po celé století umělci, kteří by vyhraněné individuálnosti byli dovedli dáti výraz. Tesalo a zdobilo se mnoho, hlavně ve chrámech, a vytvořeny četné práce for- málně vyrovnané, avšak z legie uváděných jmen málo jich vyniklo nad prostřednost. Těmto severoitalským sochařům nescházelo nadšení pozorovací a rádi se obraceli k pří- rodě, přece však nikdy nedovedou pravdi- vostí uchvátiti; nicméně v dílnách a rodi- nách uměleckých vyvinula se tradice citu pro krásu a bystrého smyslu pro účinek de- korativní, tradice, která v těchto požehnaných dobách povznáší i práce podřízených pra- covníků k vvši díla uměleckého. Z lakovvch rodin či snad spíše kolonií sochařských buď- tež tu jmenováni Lombardové, kteří v celé 2. polovici XV. stol. byli činni. Od jednoho z nich, Alessandra, pochází krásný náhrobek dože Vendramina v S. Giovanni e Paolo. Re- miniscence antické v dílech těchto severo- italských sochařů pronikající nezdají se býti výsledkem přímého studia antiky, nýbrž zpro- středkujícího vlivu soudobého malířství, ze- jména školy padovanské. Četná kolonie so- chařů jmen méně známých soustředila se kolem výzdoby Certosy u Pavie, s níž kol r. 1470 započato. Do stol. XV. náležejí re- liéfy, fagady uvnitř chrámu, zvláště mnohé pomníky v klášterních dvorech, pak sličná dekorace z pálené hlíny. Jako umělce osobité individuality sluší jmenovati Modeňana G u i d a Mazzoniho, jenž svými zcela dle skutečností sestavenými sousošími (nejčastějí hořekování nad mrtvým tělem Ježíšovým znázorňujícími) s postavami tím živěji účinkujícími, když z ba- revné terracotty jsou provedeny, dosel nej- zazších mezi onoho naturalismu, který celému XV. stol.* byl vlastní. Vrcholná renaissance. Se zač. XVI. stol. nastává i v sochařství zvolna obrat, jsa výra- zem změněných poměrů veřejných a také pod- míněn individualitou umělců svojí tvorbou století ráz dávajících. Ostatně směr, jímŽ so- chařství ital. od svého znovuzrození až k po- klesnutí se bralo, jest totožným s cestami, kterými šlo každé uměni pokračující od na- podobení přírody k jejímu idealisování, kteréž vždy po dlouhé době nejvyššího rozkvětu strne v chladnou akademičnost a po chvíli propadá výstřelkům baroku. Sochařství XVI. stol. jsou maecenáši církev a mocní jednot- livci, neboť svoboda obcí městských namnoze jest zničena, občanské korporace pozbyly sebe- vědomí a s ním lásky k umění. Zřidíca vy- týká se sochaři již za úkol výzdoba zevnějšku budov a také. co pro vnitřek chrámů určeno, pozbývá napořád více oné těsné souvislosti s architekturou, kterou se vyznamenávalo so- chařství stol. XV. Výtvor plastický má o sobě působiti co dílo umělecké a snaha umělcova tíhne k tomu, aby ve všem ryze plasticky účmkovalo. Formy se tříbí, studuje se se zvýšenou pečlivostí tělo lidské, draperie má promyšlené vržení, silhouetta jest jemně vy- vážena. Objednavatelé přicházejí umělci vstříc siinými požadavky neŽ dříve. Pozbylyť naiv- ního potěšení z pravdivého podání skuteč- nosti a ku lahodě výrazu musí se přidati trochu rhétoriky. Nastává doba allegorií a personifikací, jejímž zlatým věkem jest pak barok, vedle podnětů církevních žádají se postavy z antické mythologie. Studuje se znovu antika, však s jmého stanoviska nežli dříve; kdežto v XV. stol. umělci citem vy- tušili jejího ducha a tak od ní se učili, tito se zralým úsudkem hledí si uvědomiti zákony tvorby plastické. Jednotliví umělci té doby dovedli arciC pracím svým vtisknouti pečeť své osobnosti, ale takových individualit jest v XVI. stol. daleko méně neŽ ve věku před- I chozim. Florencie nepřestala býti kolébkou 910 Itálie (výtvarná umění). nových snah uměleckých. Dílny následníků Donatellových, Vcrrocchia a Pollajuola, od- chovaly řadu sochařů i malířů, kteří ve vrcholné renaissanci náležejí k předním. Byl mezi nimi těž Lionardo da Vinci, avšak z jeho tvorby plastické ničeho se nezachovalo ; z Pol- lajulovy Školy vyšel i Andrea Sansovino (1460—1529), v jehož výtvorech k vytříbené ryzosti a ušlechtilosti forem pojí se ještě sýmpathická svěžest XV. stol. Sansovinovi byla svěřována práce v různých městech mimo Florencii (křest Kristův na baptiste- riu a j.), najmě v Římě (náhrobky biskupů v S. Maria del Popolo), v Janově a na jiných místech. V loretské Casa Santa provedena z části jeho prací, z části dle jeho návrhů vý- zdoba plastická. Jeho ušlechtilá dikce a vzác- ný krasocit nalezly ohlas u mnohých, kteří v 1. pol. XVI. stol. pracovali, najmě u mistrů severoitalských, z nichž Jacopo Tatti (1477 až 1570), po svém učiteli Sansovino zvaný, jeho sloh později do Benátek přenesl. V pra- cích Jac. Sansovina jeví se umění mistra jeho o hodně zpovrchněno, cit pro harmonii a krásu často hladkým půvabem nahrazen, lad- nost pohybu a vyváženost komposice ne- zřídka dosaženy na úkor vřelosti výrazu. Ve Florencii ještě vznikla socha Baccha se svě- žím citem pro formu modellovaná, hold antice složený, z benátských prací, kdež umělec skoro půl století působil, jsou nejznámější sochy na loggii pod campanilem, oronzové dvéře v choru clu*ámu S. Marka, obě kolos- sální postavy Marta a Neptuna před scho- dištěm v paíáci dožů. Žákem Jac. Sansovina, však duchem bližší Andreovi, jest z fioren- ckých sochařů Tribolo (1485—1550), v Loretě a později v Bologni činný. Do této řady ná- leží též Benvenuto Cellini (1500—1572), v jehož osobnosti řemeslo a umění se slu- čují způsobem pro renaissanci nad jiné cha- rakteristickým. Z tvorby jeho může zde být ovšem jen zmínkou poukázáno k jeho skvost- ným pracím zlatnickým; také jeho vlastní díla sochařská, z nichž poprsí Cosima I. a socha Persea s hlavou Medusy uvádíme, jsou veskrze kovová, jevíce vedle živého, individuálního pojetí onu vytříbenost formy, která umělci ponejvíce v arobnějším rozměru jemně pra- cujícímu byla běžná. Skrze Jacopa Sansovina i žáka jeho Tribola provozovalo sochařství florencké vliv na vývoj skulptury v l-ii se- verní. Nicméně vyskytují se tu individuality samostatné. Alfonso Lombardi z Ferrary, jehož silný k naturalismu sklonný tempera- raent v Bologni, kde nejvíce byl zaměstnán, snad pod dojmem líbezných prací Qucrcio- vých nebo vlivem Triboíovým se vyrovnal. Pak Antonio Begarclli z Modeny, v jehož malebně živých skupinách jako bychom po- střehovali stopy vlivu umění Correggiova; také typy jeho niají zvláštní líbeznou měkkost. Begarclli neměl ideálního vzletu, ale vrozený krasocit, jenž ho chránil před triviálností. V největším ze synů Florencie, Mi chci an- gelovi (♦ 1475 v Capresc), jako sochařovi dovršeno jest, co dvč staletí vývoje uměle- ckého tu připravovala. Jest v něm mystika Giottova, naturalism a opravdovost mistrů ranné renaissance, ie v něm vliv antiky, na níž umění se obrociilo. Široký obzor huma- nisty a vzdorné sebevědomí občana svobodné Florencie v duši jeho se slučují, jest stejně velkým umělcem jako vlastencem. A při tom více ještě nežli synem své doby, ie sám se- bou a právě proto, že jest o tolik více než výsledkem své doby a svého prostředí, byl vliv jeho na ty, kdož po něm následovali, tak ohromný a také tak málo příznivý. Byl žákem Dom. Ghirlandaja, ale více než tomuto děkoval studiu antiky v zahradách Medicej- ských a vlivu uměni Donatellova. Některé práce let mladických (hlava Faunova, reliéf boje Lapithů s Kentaury) jsou přímými do- klady studia antik, studium prací Donatello- vých nejzřejměji se obráží v prvních Madon- nách a reminiscence na Donatella provázejí Michclangela po celý Život, v soše Davida, ba ještě v soše Mojžíše výrazu docházejíce. MicheIangelo,jsa mužem čtyř duší, byl v přední řadě přece jen sochařem. Sám se podpisoval scultore a právě v jeho plastických dílech nejzřejměji obráží se umělecká jeho povaha. Životní osudy Michelangelovy souvisely těsně s historií jeho rodného města. Zde ovšem není možno než jen stručně naznačiti postup jeho tvorby sochařské. První práce, které jsou více než pokusy a studie, provedl v Bo- logni, kam po pádu Mediceů na čas se uchýlil. Jest to socha Sv. Petronia a klečící anděl kandelabr držící. Když Michelangelo po krat- ším pobytu ve Florencii do Říma se odebral, dolehly tam zprvu na něj mocně zase vlivy antiky, socha Amora a proslulý Bacchus jsou toho výrazem. V Římě koncipoval však také Pietu, s kterouž od názoru pohanského se odvrací k mystice, používaje k vyjádření stavu své duše, též smutným koncem Savonaroly zkrušené, veškeré formálně hotovosti studiem antiky nabyté. V Pietě i v sochách a relié- fech Madonn po ní následujících žije duch Donatellův. Podobné v postavě Davida, kte- rého co zcela neoděného mladého pastýře zobrazil, vtěliv ve v^raz jeho tváře vzdornou sílu a napietí intelligcnce právě ílorencké. Ve službách papeže Julia U. dolehla na Mi- chclangela starost dlouhých let života, projekt pomníku náhrobního. Schvalován a zamítán, odložen a zase započat, došel projekt po smrti Juliově jen kusého provedeni. K němu měly náležeti sochy zajatců, nyní v Louvrů a v zahradách Bobolských se nalézající, na něm umístěna socha Mojžíše, nepřekonaný obraz násilím spoutané mohutné vůle a energie. Dokonale vyjádřiti, co zamýšlel, bylo mu přáno v hrookách Mediceů v S. Lorenzu ve Florencii, se sedícími sochami obou vévodů a proslulými ležícími sochami dob denních. Výtvory svými vnesl Michelangelo do sochař- ství některé nové snahy, principy a zvlášt- nosti — přísné studium anatomie a u spojení s tím smělé obraty těla a sešinováni údů, posun a výraz jakoby vnitřním napjetim a nervovým vzrušením prochvělý, úpravu dra- Itálie (výtvarná umění). 911 perie od stop současného kroje i od antiki- sujícího roucha docela se liŠicí, o sobě vý- raznou, novoty v traktování vousťi, očí a ve vedení dláta vůbec. Všechny tyto zvláštnosti vzali následníci Michelangelovi za své, ne- pochopujice vnitřního jich významu a pře- hánějíce, co v nich bylo i méně závažného, zcela subjektivního a jen kouzlem velké indi- viduality zdůvodněného — výsledkem jejich snah bylo na konec sochařství barokové. Michelangelův mohutný duch strhl k napo- dobováni nejen ty, kdož s ním byli v pří- mých stycích, jaico Montorsoli, Rafael da Montelupo, ale téŽ ty, kdož s ním rivaliso- vati chtěli. BaccioBandinelli získal si sou- peřnictvím proti velkému sourodáku neblaze zvučné pověsti. Mohutnost forem Michelange- lových výtvorů v rukou Bandinellových se zvrnla v nabubřelost, dramatická síla výrazu v planý pathos, čímž Bandinelli se stal pra- vým předchůdcem baroku. Daleko sympa- thičtější individualita byl Giovanni ai Bo- logna (z Douay), ve Florencii mnohonásobně zaměstnávaný. Byl tak absolutním sochařem jako Benvenuto Cellini a jemu leckterým tahem své umělecké povahy příbuzen. Měl více citu pro rhythmus obrysu než kterýkoli jiný sochař té dobv, a sochy jeho, jakkoli směle jsou vybudovány a malebně živé v trak- tamentu, ne vy my kají se přece z mezí sochař- ského způsobu vyjádřeni. Malířství. Ranná renaissance. TéŽ pro malířství jest republika florencká koléb- kou nového života, ač brzy také v jiných městech vznikají školy svým způsobem k ob- rození malířského uměni přispívající. Mezi smělými novotáři a malíři středověku stoji několik mistrů, kteří duchem ještě cele my- stice oddáni, ne vymkli se vlivu nových směrů co do způsobu výrazu svých tanutí vnitřních. Jest mezi nimi Gentile da Fabriano z Umbrie a slavný Fra Angelico da Fiesole (1387 až 1455). ř iesolovy obrazjr tabulové, kde na zla- tém pozadí odrážejí se jemně malované, jasně zbarvené postavy líbezných andělů, důstojných svatých a krásných, smutných Madonn, zaají se býti posledním ohlasem miniatur byzantských. v dominikánském klášteře Sv. Marka vyma- loval Fra Angelico chodby i celly řadou fre- skových obrazů, v nichž náboženská vrouc- nost se zvláštní líbeznou něhou se slučuje. Ve freskách, jimiž vyzdobil kapli Mikuláše V. ve Vatikáne, padesátiletý mistr pokořil se požadavkům doby nové, prozrazuje dokonce studium antiky a, aniž od idealismu koncepce ustoupil, dovedl postavám dodati více život- nosti a reálnosti. Tvůrcem nového slohu jest Masaccio a předchůdcem jeho Masohno da Panic ale. Když tito vystoupili s epo- chálním dílem výzdoby kaple Brancacciů (ač sluší-li považovati zajisté, že Masolino vskutku v kapli té maloval), živořilo malířství vedle obrozené jiŽ skulptury, jsouc rcpraesento- váno posledními nohsledy Giottovými. Maso- lino ve svých freskách v Castiglione ďOlona první podal důkaz studia přírody a pozoro- vání skutečnosti, Masaccio v proslulých mal- bách v kapli Brancacciů dovedl k živosti a přirozenosti přidružiti velký ideální tah a rázem jakoby mu byly bývaly vnuknuty zá- sady komposice velkého slohu. Jeho Adam s Evou a postavy novokřtěnců jsou první formálně vyrovnaný doklad studia nahého těla v dobře pochopeném pohybu, roucha apoštolů jsou první krásně vrženou draperií, rozestavení skupin, rozvržení plochy poprvé jeví snahu po harmonicky* vyvážené kompo- sici. Pro svoje vysoce umělecké kvality a ono smíření krásy s pravdou poprvé v do- konalou harmonii zde dovršené stala se kaple v Carmine Masacciem vyzdobená takřka aka- demií všech mladých malířů flor. Vrstevník Masacciů v PaoloUccello, jakkoli práce jeho jeví namnoze ještě konvencionalism posled- ních Giottovcu, je nadšeným novotářem ve svých snahách theoretických, jsa z prvních, kdož se obírali zákony perspektivy. Umění, k němuž v Carmine základ byl položen, na- lezlo pokračování v dílech Filippa Lip- piho (t 1469), freskových malbách v choru dómu v Pratě a četných obrazech tabulových. F. Lippi nebyl schopen ideálního vzmachu Masaccio va, ale líbeznou upřímností výrazu malířského, živostí hlav pokud možno por- traitních, skutečnosti odpozorovaných, naiv- ními detaily jest pravým Florenčanem a v tom předchůdcem celé skupiny malířů v 2. pol. XV. stol. činných. Z těch nejstarší, Benezzo Gozzoli (* 1420), v ničem neprozrazuje žáka Fiesolova. Jeho naturalism má do sebe arci ještě dost primitivní naivnosti. Vrcholem jeho tvořeni jsou freska v pisském Campo santo, kde s radostnou horlivostí zobrazil přirozeně půvabnými postavami různé výjevy ze Starého zákona. Současníci Noemovijsou ovšem oblečeni v kroj XV. stol. a při stavbě věže babylonské, docela podobné florenckému paláci, tvoří sbor diváků občané, jací na hlav- ním náměstí umělcova rodného města k radě se scházívají. Má-li roztomilá hovornost Goz- zoliho ještě ledacos primitivního do sebe, tož naturalism jevící se v některých malíř- ských pracích obou sochařů-zlatníků, Polla- juoly a Verrocchia, je zralý naturalism re- naissance, považující studium přírody za zá- klad tvoření. Významnější než tvůrčí činnost bylo Verrocchiovo působení na Četné žáky, v dílnách jeho zaměstnané, z nichž Lorenzo Credi ještě mezi mistry ranné renaissance náleží, kdežto soudruh jeho Lionardo da Vinci na základech naučení svého učitele o anatomii, perspektivě a vedení světla vy- tvořil díla duchem zase již době dalšího květu náležející. Jiná skupina malířů 2. pol. XV. st. odvozuje svůj směr od Fil. Lippiho. Žák jeho Sandro Botticclli (1447—1510) jímá kou- zlem zvláštní individuality. Teho postavy , věrné florencké v typu a někdy i v kroji, dýší vyšším Životem bytostí jemně ostruněných. V úsměvu plných rtů jest něco tklivě zá- dumčivého, hubené tváře, štíhlé, pružné po- stavy mají ráz vrozené ušlechtilosti bytostí vyvolenýcbr-Monumentální malby Botticelliho (v Sixtinské kapli ve Vatikáne) nemají té 912 Itálie (výtvarná umění). váhy, jako jeho tabulové obrazy provedené se vzornou pečlivostí, jasné v tónu, se zřejmé akcentovanou kresbou. Jsou mezi nimi Ma- donu v sličnými andély obklopené, několik podobizen a ony m^hologické obrazy a alle- gorie, jichž zvláštní snivé kouzlo si podma- nilo na sklonku našeho století, po vzoru an- glickém, část umělectva moderního. Botticelli odkázal svému žáku Filippinovi náklonnost k studiu antiky, a Vliv jeho tak personálního produšcvněného typu ženského obráží se dlouho v tabulových obrazech Filippinových. Ve svých dekorativních malbách (v kaplích Brancacciů a Strozzů, téŽ v Římě v S. Maria sopra Minerva) žák Botticellův jest synem svého otce Filippa a následníkem Masaccia, k jehož památným freskám v Carmine při- pojil řadu nových. Filippino je tu výborným vypravovatelem a komposice maleb ieho při- myká se zevně k Masacciovým freskám, je- jichž ideálního vzletu arci nedosahuje. Nej- ryzejšího výrazu dochází onen fiorencký na- turalism, který v radostném vědomí duševně bohatého svérázného života současného nej- raděii zobrazuje, co kolem sebe vidí, ve fre- skách Domenica Ghirlandaja fl449--98). Také tento mistr pracoval při výzaobě kaple Sixtinské, významnější však jsou jeho malby ve Florencii, v S. Trinitá a zejména v S. Maria Novella provedené. Čelní občané jeho rod- ného města, sličné paní v přiléhavých bro- kátových šatech s úzkými rukávy tvoří jako choř provázející různé výjevy posvátné. Při tom má Ghirlandajo tolik taktu uměleckého, v jeho postavách ideálních je tolik životnosti a v podobiznách toHk ušlechtilé míry, že oba živly, z nichž scéna se skládá, jednotí se v celek zcela ^přirozeně sharmonisovaný. V Sieně za stol. XV. umění malířské chudě živoří, nevykazujíc jména pozoruhodnějšího. Za to bohatá na talenty jest tou dobou Um- brie. Některými z nich souvisí tu vývoj ma- lířství úzce s Florencií. Piero degli Fran- ceschi byl vážný theoretik, jehož technika ma- lířská (jeno obrazy jsou provedeny směsí ba- rev temperových a olejových), perspektiva a hlavně anatomie stejně zajímaly. Tuto svoji odbornou učenost vštípil i svým žákům, z nichž Melozzo da Forli hlavně v Římě působil, kdež- to Luca Signorelli (1441-— 1523) je zpola Florenčanem a děkuje mnoho vlivu Verroc- chia a Pollajuola. V anatomii a perspektivě záhy byl Signorelli přece daleko více než theoretikem. Jeho nadání ovšem zvolna se kvasilo, zkoušeno na malbách freskpvých i tabulových. Nicméně byl Signorelli již pro- slulým, prve než provedl své čelné dílo, malby v dómu orvietském. Zde, zvláště v znázornění posl. soudu, obraznost mistrova rozvila se k celé mohutnosti dojmu a kreslířské umění, v obražení skratek a sešinutí perspektiv- ních dochází zde vrcholu. Umění malířské učinilo tu opět nový krok k cíli, jehož v dí- lech velkých mistrů vrcholné renaissance dosáhlo, k duchu starších umělců zbožné Umbrie přimknul se docela Pietro Vannucci, Perugino zvaný (1446—1524). Ač ve Flo- rencii poznal a studoval díla nového ducha a ve směru jejich také, když chtěl, volně vy- jádřiti se dovedl, obmezoval se Perugino — snad vzhledem k zálibě krajanů a objedna- vatelů — pravidlem na opakování variaa na jedno théma, sladké vzrušení náboženské, vyjádřené v komposicích schematicky váza- ných, se značnou měrou citu pro půvab, hladkou, vyrovnanou technikou, v živém za- mlouvajícím se koloritu barev temperových, neb oněch poloolejových, jichž ve Florencii tehda zhusta užíváno. Ze žáků Peruginových RaíTael vlivem Florencie dostal se na dráhy od- chylné, Pin tur i ech i o, jehož činnost časové i slohově náleží ještě XV. stol., je dobrým vypravovatelem sladkou vroucností svého mistra jen zevně dotčeným. V librerii při dómu sienském dostalo se mu, snad poprvé za renaissance, úkolu zobraziti události ne- dávno sběhlé, historii papeže Aenea Sylvia. Umělec zhostil se úkolu nejinak, než jako by maloval výjevy ze života svatých, užívaje po- stav v kroji svých současníku a jeviště děje zcela libovolně upraviv. Vlivem učeného antikváře Franc. Squar- ciona vyvinula se v Padově zvláštní škola malířská, jejíž vodítkem bylo studium antiky. Čelným zástupcem směru jest Andrea Maň- te gna (1430—1506), dlouhá léta v službách vévody v Mantově zaměstnaný, jenž mezi všemi umělci cinquecenta nejvíce přilnul k so- chařství starověku. Jeho velká komposice triumfu Caesarova, nyní v Hampton-Courtu chovaná, jest nejzjevnějším dokladem těchto jeho studií. V jeho nástěnných malbách i ta- bulových obrazech vychází na jevo reali- stický tah Florenčanům příbuzný. Byl také ryjcem, jedním z prvních svého věku. Nový motiv, který do malířství vnesl, jest zavedeni nástropních maleb na pohled zdola zkurco- vaně traktovaných (Camera degli Sposi v Man- tově), zvláštnost, kterou později Correggio převzal a k dokonalosti přivedl. Vliv Man- tegnův obráží se do jisté míry v prvních samostatných projevech školy benátské. Zde poměrně pozdě umění malířské se vymanilo z vlivů byzantských; bez episody gotického mysticismu nastupuje vládu duch renaissance v dílech Bartol. Vivariniho, v Padově vzdě- laného. Školu benátskou zvláštního rázu za- hajují oba bratří Bellinové. V jejich dílech renaissance a antikisující tvrdost padovan- ská ustupují do pozadí, náklonnost k slav- nostní vázanosti a ncsenosti stýká se s vro- zeným realismem a pozorovacím nadáním a do popředí vystupuje stará náklonnost be- nátská k svěžesti a stkvělosti barvy, byzant- skou nádherou živená a snad i v klimatických podmínkách polohy založená. Platí to zejména o tvorbě z jejich let pokročilejších, kdy po- čali též užívati barev olejových seznavše je prostřednictvím Antonella z Messiny, žáka Van Eycků. Z obou bratři Giovanni stál výše a v jeho dílech právě ráz specificky benátský poprvé zvláště určité se onlašuje. Jeho čin- nost byla obdivuhodně bohatá, obsahujíc malby dekorativní s historickými sujety Itálie (výtvarná uméni). 913 oltářní obrazy, podobizny i — poprvé — po- kusy ve výjevech genrových. Ze žákfl a sou- časníků obou Bellinů Cima da Conegliano pfimknul se ke Giovannimu, ač nebyl jeho žákem, hlavně co do koloritu a techniky. Kdežto umělci tomuto zvláště oltářní obrazy se dařily (obraz v dómu města Conegliano), Vittore Carpaccio obírá si za vzor velké kom- posice rázu vypravujícího od Gentila malo- vané. Hlavním dílem jeho jest cyklus ze ži- vota Sv. UrŠuly v obrazárně akademie be- nátské. Čím I. mimo tato čelná střediska umělecká v XV. stol. se vykázati může, jest důležitosti podřadné. Severní města jeví na- skrze čilejší ruch umělecký nežli jih, tak Mi- lán, Verona, Brescia. Řím po celou tu dobu nemá svého vlastního života uměleckého, jsa odkázán na umělce cizí, hlavně florencké. Těm také bylo určeno na rozhraní XV. a XVI. stol. zahájiti epochu dalšího vyvršení renaissance, čehož předním jevištěm právě Řím se státi měl. Malířství vrcholné renaissance. Jako v architektuře, tak i v malířství jest 1. pol. XVI. stol. periodou rozvinutí všeho snažení po osvobození umění od pout tradice středo- věké a vytříbení všech pokusů a veškeré práce čelící k technickému zdokonaleni vý- razu uměleckého. Co mnozí jednotlivci v sto- letí předchozím pracné vypátrali, po čem v theorii a praxi se snažili, toho výsledek jest nyní shrnut v životním díle několika ve- likých osobností, ba i v osobnosti jediné. Seicento jest i věkem velkých individualit a osobitost obráží se v jejich dílech více než povšechný lokální ráz školy. Vedle geniálních mistrů stojí duševně podřízení žáci, kteří jen zevní vlastnosti práce svých učitelů si osvo- jivše upadají záhy, když vůdčí ruky pozbyli, v bezduchý manýrismus. Jediná škola benát- ská, se silnou a zdravou tradici, přetrvává ve svěžesti hluboko do XVII. stol. Z velkých zá- stupců skvělé epochy té nejstarším jest Leo- nardo da Vinci(1452— 1519). jenž svými díly stejně jako svými spisy a soustavnou činností učitelskou zahájil novou periodu umění, onoho umění o sobě a pro sebe platného, kteréž může dospěti k nejvyšším metám, samo o sobě metu znamenajíc, ale zároveň již přece nese v sobě zárodek úpadku, k němuž dojíti musí v tu chvíli, kdy dokonale vyhraněná forma stane se výhradným cílem umělcovým. Nebyl-li Leonardo da Vinci největším malířem své doby, byl jistě nejgeniálnějším její reprae- scntantem. Byl zároveň nejuniversálnéjším mužem věku, který na všestranné umělce byl tak bohat. Jsa malířem, sochařem, architektem, inženýrem, hudebníkem, básníkem, mathema- tikem, theoretikem svého umění a vynaléza- vým mechanikem, spojoval u způsobe jediné střízlivě badavý rozum se schopností geniální intuice, praktickou hotovost se spekulativním rozpoložením ducha. Stal se ve Florencii žá- kem Verrocchiovým a tam již položen základ k jedné stránce leho povahy umělecké, po- drobnému nadáni pozorovacímu a oné lásce k přírodě, jejíž synem chtěl vždy býti zván OttSv Slovaik Naučný, sv. XII. 3 9 1897. a nikoli synovcem. Tohoto pozorovacího na- dání nejzjevnějšími doklady jsou portraity, jichž několik zjištěných z ruky Leonardovy se zachovalo, mezi nimi zejména proslulá po- dobizna Giocondy v Louvrů. Také obdivu- hodnou techniku jeho, výsledek nesčíslných pokusů a též badání vědeckého, na nich nej- lépe lze posouditi. Co z obrazů Madonn a Sv. rodin pod jménem Leonardovým v mu- seích uváděných jest originálem a co kopií nebo dokonce prací žáků, jest předmětem rozporů již často různě rozhodovaných auto- ritami na slovo branými. Z děl, jež vznikla v Miláně, kde Leon. da Vinci byl v službách vévodových, jest Večeře Páně v refektáři chrámu Š. M. delle Grazie nejvyšším výrazem ducha mistrova. Síla výrazu a charakteristiky v jednotlivých postavách vtělená a v celek obdivuhodné soustředěnosti usjednocená činí z této malby dílo svého způsobu jediné. Obraz sám, na stěnu malovaný barvami zvláště upravenými, nalézá se ve stavu dosti poru- šeném; k hlavám apoštolů a Krista zachovala se v různých sbírkách řada výkresů za origi- nály mistrovy pokládaných, některými ba- dateli ovšem zase v pochybnost braných. Karton, jejž Leonardo na objednávku signorie provedl za svého pobytu ve Florencii r. 1503 až 1504 a který zobrazoval výjev z bitvy u Anghiary, známe jen ze zpráv písemných a z fragmentu rytinou provedeného. Z frag- mentu toho soudíc bylo to dílo úchvatné dramatickou soustředěností výrazu a energií pohybu, o němž Benvenuto Cellini praví, že s kartonem Michelangelovým, současně pro- vedeným, bylo školou pro všechny umělec světa. K němu putovali malíři jako dříve k freskám Masacciovým. — Ze žáků mistro- vých přiblížil se mu nejvíce Bernardino Luini, jenž půvab mladistvých hlav jeho jemně vy- cítil a se vzácnou měkkostí ho reprodukovati dovedl. Luiniho obrazy, v nichž Madonna, svatí a světice v nenucieně přirozených po- sách srovnány jsou do líbezně klidných sku- pin, staly se tvpem nalézajícím odezvu u čet- ných umělců lombardských, jako jsou Andrea Salaino, Francesco Melzi, Gaudenzio Ferrari, jenž však i jiným vlivům podléhal, a Sieňan Sodoma (Ant. Bazzi). Význam Michelangela Buonarrotiho pro malířské umění spočívá ve vlastnostech podstatně jinvch než Leonardův. Kdežto tento především mistrovstvím v barvě, jemné modelaci a zacházení se štětcem současníky okouzloval a vedle toho svým uměním po- zorovacím a schopností tvořiti na základě skutečnosti význačné individuálně charaktery, Michelangelo uchvacoval svým uměním kre- slířským, znalostí anatomie a později gran- diosností koncepce jakémukoli napodobení nedostupné. V prvních pracích malířských je M. Angelo věrným žákem svých floren- ckých mistrů, ač i tu jeho personalita hledá si již výraz. Kartonem koupajících se vojínů, který zároveň s kartonem bitvy Anghiarské od Leonarda se stal »školou umělcůc, po- staveno poprvé před zraky žasnoucích sou- 60 914 Itálie (výtvarná umění). časníků dokonalé zobrazení lidského těla s mistrnou pevností nakresleného. S volnou jistotou řeckého mistra zobrazená těla sval- natých, pružných vojáků, při koupání nepří- telem zaskočených, odpovídala dokonale pří- rodě, ale nesla na sobě jtŽ zároveň pečeť subjektivního nazírání na model, oné ideali- sace tvarů, která nevycházela ze snahy po kráse, ale ze síly obraznosti* jež pro stav duše hledá vlastni formový výraz. Konečným dosažením této snahy a tužby jsou malby na stropě kaple Sixtinské, nejvelkolepější výkon malířství moderního. Jsou prvním příkladem důmyslně zosnované komposice cyklické, po- prvé postavy, které jsou vyššími organismy než lidé každodenní, v celé přirozené a pře- svědčivé tělesnosti mohutnými tahy štětce vybaveny z tvůrčí fantasie umělcovy. Ještě jednou Michelangelo sáhl ke štětci, aby pro- vedl velký úkol monumentální. Bylo to o čtvrt století později v téže kapli Sixtmské; avšak Poslední soud prese všechnu dramatickou sílu výrazu, přirovnán k malbám stropním, přece jen prozrazuje ochabování tvůrčí obraz- nosti a onu nadvládu formálního mistrovství v anatomii a v kresbě skurc, která u násled- níků Michelangelových — sochařů i malířů -— přivodila neumělecké výstřelky vkusu a ma- nýru. Michelangelo neměl žáků ve vlastním smyslu slova, ale učni a napodobiteli jeho stali se skoro všichni, kdo kolem něho a bezprostředně po něm malovali a tesali. Osobně nejblíže stá! mu Sebastiano Vene- ziano zvaný del Piombo, umělec benátský, jenž v Římě se usadiv a do styků s Michel- angelem vstoupiv pokoušel se živý kolorit spojiti s přesnou kresbou. Michelangelo kre- slil mu někdy návrhy; pro známé Vzkříšení Lazara snad jen některé partie. Pod vlivem Michelangelovým stál, aspoň nějakou dobu, i Daniele daVolterra, jehož krásný obraz Snětí s kříže v S. Trinitá ai monti náleží k dílům, k nimž i prostřední talent někdy se vzpruž! pod vlivem příkladu mocné indivi- duality. Jakkoli velkolepými uměleckými podniky papežů Řím se stal střediskem architektů, sochařů a malířů z celé téměř I., nepřestala Florencie, jejíž přední synové řídili duševní ruch města papežů, býti sídlem čilého života uměleckého. Na poč. XVI. stol. působil tu Baccio della Porta, později Fr a Bartolomeo zvaný, jeden z posledních věrných synů Flo- rencie, přítel Savonarolův, vážná a opravdová povaha umělecká. V jeho Madonnách se sva- tými, jež jsou skutečnými obrazy oltářními, v jeho proslulé Pietě jeví se vzácný cit pro lahodu linií, pro harmonické rozskupení a rozvržení plochy obrazové. Fra Bartolomeo nebyl klcstitelem nových drah, ač novoty — jako malbu olejovou — rád přejímal, ale též on přispěl svoji hřivnou k vývoji všech strá- nek malířského účinku — naučil Raffaela a řadu jiných s ním a po něm komponovati obraz oftářní. Také Andrea del Sarto, o málo let mladší (* 1486), octnul se pod jeho vlivem, pokud komposice se týče, rázem své tvorby prozrazuje aspoň ve svých roz- měrnějších freskových malbách jistou příbuz- nost s povídavými realisty 2. pol. XV. stol. Byl při tom nejlepší kolorista školy florenckO. svěžím krasocitem dařen, ale někay povrchní ve výrazu, a dovedl zřídka formální hotovost a vyrovnanost prodchnouti oním citovým živo- tem, který je odleskem hlubší duše. Umělců, kteří se ve Florencii kolem těchto dvou čel- ných zástupců řadili, jest značný počet — není ovšem lze ani jména jejich tu uvésti; oni repraesentují poslední odnože školy, jíž po dvě století náleželo vedení všeho téměř uměleckého ruchu v l-ii. Vlivem Florencie z doby, kdy na rozhraní XV. a XVI. stol. vrcholná renaissance díly Leonarda a Michelangela v ni vznikala, stál se též mladý umělec z Umbrie pocházející, jenž v dílně Peruginově vyrostl, tím, čím po- zději se okázal býti ve velkých výtvorech k přání papežů v Římě koncipovaných. R a f- fael, syn Giov. Santiho, v Urbinu r. 1483 roi.. vstoupil do dílny Peruginovy r. 1499, stráviv - snad - před tím nějaký Čas u Timotea Vitiho. Mystika školy umorické duchem středověku ještě proniknutá vychovala v mladém umělci stránku citovou; spanilý obraz zasnoubení Marie, dvacetiletým jinochem malovaný, jest ve vývoji Raffaelově vrcholným výrazem této periody. Umělce renaissance z něho udělala teprve Florencie, kam r. 1504 se odebral. Zde splatil povinný tribut antice, zde studo- val v kapli Brancacciů, učil se anatomii na kartonu Michelangelově. pohnutému výrazu na komposici bitvy Anghiarské, obdivoval se životnosti portraitů Leonardových, přilnul k Fra Bartolomeovi, jehož zbožně vážná mysl jemu, v ovzduší Umbrie vychovanému, pří- buznou se zdála a jehož vyrovnané umění komposiční a vytříbená technika se mu sym- pathicky zamlouvaly. Za všech těchto vlivů vznikla tu řada nejlíbeznějších obrazů Ma- donn, několik portraitů a na konec obraz Kladení Krista do hrobu, v němž vše, co ve Florencii poznal, co v sebe pojal a na sebe působiti nechal, je v jednotný, osobitý celek soustředěno a ujednoceno. Čeho k úplnému rozvití všech stránek genia Raffaelova jeáté se nedostávalo, poskytl mu Řím, kam papež Julius ho povolal. Tam postavil se freskami v síních Vatikánských, svojí Disputou a Ško- lou athénskou a ostatními, záhy rovnomocně do řady největších. Deset let byl Raffael vázán na výzdobu místností sídla papežova, po Juliovi zaměstnával ho tu Leo X.; avšak pozdější freska jak v stanzich tak v loggii nerovnají se již koncepcí ani provedením prvním. Z velkých cyklických komposic jsou to zase kartony k tapetám, v nichž Raífael sílu dramatické koncepce dosud netušenou k výrazu přivádí mistrovstvím kresby těl zá- vodě se samým Michelangelem. Tato stránka jeho individuality umělecké ještě jednou se projevuje v posledním díle jeho ruky, v pro- slulé Transfiguraci. Duše umělce, který pod vlivem Peruginovým vyrostl a z vlivu Fra Bartolomea ani v Římě zcela se nevybavil, Itálie (výtvarná umění). 915 nejindividualněji se obráží v obrazech Ma- donu, jež od něžné cudné Madonny del Gran Ducá po Sixtinu, nepředstižený a nedostižný obraz oltářni, grandiosní v koncepci a při tom vroucí néhou jemné melancholie pro- dchnutý, jeví stupnici malířských výtvorů, jež samy v sobe by byly stačily umélce nesmrtel- ným učiniti. Avsaic vatikánskými freskami, Madonnami, podobiznami a vším — čeho ovšem zde ani názvem se dotknouti možno není — tvorba Raffaelova není vyčerpána. Také pohanský element v kultuře vrcholné renaissance i v samém Římě papežově tak silný ozval se ve známém obraze Galatey a v cyklu o Amorovi a Psýché na stropě villy Farnesiny. Při všech velkých komposicích, zejména při malbách freskových, připadl znač- ný díl práce na žáky a pomocníky mistrovy. Dle výsledků neinověiších badání soudíc byli vlastními žáky Kaffaeíovými jen Giulio Ro- mano a Perin del Vaga, ostatní byli spíše pomocníky při rozsáhlých podnicích dekora- tivních. Ostatně žáci i pomocníci, jakmile vedení mistra pozbyli, okázali se v celé pro- střednosti nadání; nejvíce schopný mezi nimi, Guilio Romano, kterýž se octnul ve služ- bách vévody mantovského, klesl ku podivu záhy v manýru a jeví odporné sesurovění citu formového. Kdežto škola ňorencká byla iako předurčena k tomu, aby vyvodila ze seoe mistry, kteří po dvě století přiváděli umění malířsKé krok po kroku blíže k dokonalosti formové co do studia přírody, kresby, znalosti anatomie, perspektivy, komposice, ušlechtilosti typu, hloubky výrazu a produševněnosti účinku, umělcům severu italského bylo dáno údě- lem čistě malířské stránky umění malířského propracovati a k vrcholu přivésti. Toto tech- nické dovršení snah vrcholné renaissance vykvasilo se ovšem o dvě, tři desetiletí po- zději. Antonio Allegri dle rodiště Cor- r eggio zvaný (1494.^—1534) byl snad ze všech umělců italských nejvíce malířem. Co bylo skulpturálního ve způsobu, jímž Florenčané se vyjadřovali, přesný obrys, určitá modelace, odvážené budování skupin, u něho ustupuje měkkosti pohybu, volné nepravidelnosti, roz- plynulosti. Correggio místo krásy staví smysl- ný půvab, místo vroucnosti sladkost, místo účinku linie účinek barvy, hru světla a stínu, místo praecisn ostí kresby pravdivě vystiženou životnost modelace. Že je žákem Mantegny, Í>rozrazuje jediné zvláštním traktováním ma- eb stropních z konsekventně provedeného podhledu. Correggio první se snaží po věr- ném vystižení účinků světelných, lépe pež kdokoli před ním maluje skutečnou pleť a měkké živé tělo. Postoje a pohyby jeho po- stav jsou plny okamžitosti, nevyh]^bá se roz- vráceným údům a nelibě se křižujícím liniím f>aží a nohou. Z tabulových obrazů jeho nej- epší zdobí galerie mimoitalské. Jsou to po- nejvíce obrazy Madonny s dítětem v prů- vodu svatých a andělů, v motivu často do- cela genrovité. Dekorativní malby Correg- giovy — půvabná komposice s putty v be- sídce z révoví v klášteře S. Paolo a hlavně kupole v dómu a v S. Giovanni v Parmě — měly značný vliv na vývoj dekorativní malby XVÍII. stol. svojí volnou komposicí, přecí- pokládajicí pohled do prostor nebeských na- plněných oblaky, na nichž se vznášejí, sedí, odpočívají postavy Krista, Madonny, svatých a celé zástupy andělů sličných nahých údů, zvláštnostmi perspektivního traktování, sví- tivostí barvy, živostí pohybů, celým tím stup- ňovaným anektem neobrážejícím stav duše, ale sloužícím za vítaný motiv malebných účinků. Z umění Correggiova tak eminentně osobitého arci jen zevněiší vlastnosti v pra- cích žáků jeho mohly nalézti odezvu. Nebylo jich ostatně mnoho a právě ten, jenŽ pravdě- podobně ani nebyl přímo žákem mistrovým, Francesco Mazzuola, Parmeggiano zvaný, stojí mu nejblíže, skvělou techniku jeho vý- borně si osvojiv. Také v Bologni, Ferraře, Sieně a j. mě- stech čilejšímu duševnímu životu v XVI. stol. ještě se těšících kvetly samostatné Školy ma- lířské, jichž čelní repraesentanté tu k tomu, onde k jinému z čelných vůdčích duchů se přimykali. Není zde ovšem místa o nich po- drobněji se rozepsati. Škole flor. čelila na zač. Xvl. stol. jediná ze škol sev. I. — škola benátská. Druhá generace malířů po Bellinech následující, na sklonku XV. stol. rozená, má mezi svými hlavními zástupci talenty co do osobité individuálnosti mistrům florenckým se rovnající; nedosahují-li jejich hloubky du- ševní a mohutného vzmachu ideální koncepce, obrážejíce celkem vybroušeně požívavou, klid- ně patřivou náladu života toho prostředí, v němž se vyvíjeli a kteréž uznáním, porozumě- ním a láskou k umění, k ozdobě života je ob- klopovalo, předčí nad všechny ostatní italské malíře souvěké — jediné Correggia vyjíma- jíc — technickými vlastnostmi svých prací. Nejohnivější temperament z těchto Benátčanů vrcholné renaissance, Giorgio Barbarelli z v. Giorgione, žák Belliniho, má do sebe ještě mnoho oné svěží mízy, ze které vypučel květ umění cinquecenta. Z toho, co v krát- kém svém životě vykonal, jen poskrovnu obrazů tabulových zjištěno nade všechnu po- chybnost, malby dekorativní pak, jimiž četně průčelí domů benátských pokryl, veskrze za- nikly. Že jeho obrazy oltářní působily ne- odolatelným kouzlem zářivých barev, onou individuálně životnou propracovaností jednot- livých postav, k sobě stojících u vztahu klidné harmonie příbuzné nálady duševní, toho dů- kazem jest slavný obraz nad oltářem v castel- franckém chrámě S. Liberale, jenž náleží k nej- krásnějším dílům malířství benátského. Z čet- ných maleb obsahu profánního, představují- cích reálné osobnosti v krásné přírodě roz- jímající, hudbou se bavící a p., jen některé asi ze štětce Giorgionova vskutku pocházejí; poslední dobou i t. zv. koncerty v Louvrů a v gal. pal. Pitti se mu odpírají. Giorgione dovedl vytvořiti obdivuhodné celky plné harmonie umělecké z podobných, jím poprvé se zálibou volených obrazů klidné, kaŽdo- 916 Itálie (výtvarná umění). denní, avšak jakousi aristokratickou vybrou- šeností prostoupené existence, pojín^aje je v souladu s krajinou, a svým ohnivým, teplým koloritem i silou charakteristiky jednotlivým postavám životnosti dodává, jako kouzlem fan- tasii jímaje. Pravým Benátčanem jest Jacopo Palma Vecchio (♦ 1480). Maje méně tempe- ramentu nežli Giorgione, je výborným líčite- lem krás^ žen benátských, které Madonnám a světicím stejně jako Venuším slouží za model. Jakkoli téměř žádný z obrazů uměl- cových není datován, lze postup prací jeho do jisté míry sledovati dle způsobu malby a barvitosti, od tvrdší manýry Bellinimu blízké postupem dospěvši k plavým tónům a ži- votně měkké modelaci posledních prací mi- stra, kterýž padesátého roku se nedočkal. Pro tvorbu Palmy staršího nejvíc jsou charakte- ristické t. zv. svaté konversace, pak podo- bizny hmotných, plavých krásek města lagun. Sdružení Madonny se svatými, plné bezpro- střední reálnosti, nejsou obrazy oltářní, ale patrně pro soukromé objednatele malované, s čímž souhlasí i formát a horizontálně roz- vinutá komposice podmiňující daleko volnější seskupeni a vedení linií nežli obvyklá verti- kální komposice obrazu oltářniho. Žákem Palmy st. byl Rocco Marconi, vrstevníkem a soudruhem jeho v dílně Belliniho Lorenzo Lot to, jehož činnost dlouho se soustřeďovala mimo Benátky, v marce Anconské, zejména v Lorettě. Lotto je zajímavý umělec, dlouho nedoceněný, který v nejedné stránce podání barevného dojmu pokládati se mohl za před- chůdce Correggiova. Byl obdivuhodně činný, ač skoro výhradně v malbě náboženské a v portraitu. Ve velké postavě Tizianově (1477— 1575) jest v jedno shrnuto, co předchůdcové školy jednotlivě propracovali a za cíl si byli vytknuli. On je resultátem předchozích snah, podobně jako Michelangelo ve Florencii. Ke své výši nedospěl arci rázem, vývoj jeho není však vý- sledkem vnějších vlivů, nýbrž plodem uzrá- váni umělecké povahy. Techniku a koloristi- cké vymoženosti, k nimž oba Bellinové byli položili základy, dovedl k nejvyšším metám toho, co za určitě daných podmínek bylo dosažitelno, Giorgionovu znalost lidského těla, pohanský element v Jeho povaze umě- lecké, jeho schopnost individualisovati vy- tříbil a prohloubil, mnohostranně ji rozvinuv, starému vypravovacímu umění Bellinů uměl přidati náponu dramatické pohnu tos ti, klid- nou radost z existence, zdravě smyslný cit pro půvab ženského těla v dílech Palmy star- šího se ozývající dovedl přivésti k samé metě vysoce uměleckého citu pro krásu formy teplem života prosycené. Za svého téměř stoletého života, vždy úspěchem provázen, všemi poctami a výhodami vyznamenán, tvořil Tizian ve všech oborech malířského umění; obraz oltářní s celou repraesentativni slav- nostnosti komponovaný, obrazy pro pobož- nost soukromou s rázem rodinné intimnosti, dekorativní malby (pravidlem na plátno ma- lované), mezi nimiž i sujety historické, bitvy a pod., mythologické podněty v duchu klas- sických spisovatelů vypravované, allegorie, někdy s krajinářským pozadím ve velkých tazích zachyceným, podobizny panovníků, státníků, mužů duchem vynikajících a spani- lých žen. Tizianova činnost neobmezovala se na republiku Benátskou. Byl zaměstnáván císařem Karlem V., vévoda urbinský, před tím Gonzagové, vyhledávali jeho umění. Čím dále častéji svěřoval stárnoucí, objednávkami zahrnovaný mistr čásť práce svým žákům. Tyto však sluší spíše označiti jako pomoc- níky, neboC Tizian neměl ani vůle, ani času, se svým uměním mladším soudruhům sou- stavně se sdíleti. Obratní z nich se naučili při práci mistrově pomáhajíce. K těm vedle Andrea Schiavona, ze Šibeníka v Dalmácii, přičísti jest členy rozvětvené rodiny Vecellů ; Giacomo Bassano, Tintoretto, Paris Bordone jistě po nějaký čas téŽ v dílně Tizianově praco- vali. Ke škole benátské přimknuli se zcela z Ve- rony pocházející Bonifaziové. Také umělci z ostatních měst, s Benátkami sousedících, pod- lehli vlivu Školy. Tak Pordenone, který samo- rostle se vyvinuv svým trochu drsným, řízné dramatickým způsobem se vyjadřoval, a j. v. Vážný a něžný Moretto da Brescia (Ales- sandro Bonvicino), hlavně v rodišti svém činný, náleží mezi vzácné mistry, kteří pří- kladem velkých benátských koloristů se ří- díce přece dovedli si uchovati samostatný způsob vyjádření malířského. Vedle jmeno- vaných ještě mnozí íiní umělci jen průměr- ného nadání dovedli na základě zdravých realistických zásad Školy podati pozoruhodná díla. Tyto zdravé zásady udržely malířské uměni Benátek při svěžím Životě hluboko do stol. XVI., kdy jinde v l-ii bezduché napodobení velkých mistrů florenckých a konvencionální opakováni naučených od nich hotových umě- leckých tvarů dusilo a ubíjelo samostatný vzlet. V Benátkách také napořád dostávalo se malířům takových úkolů, na nichž v širo- kých tazích obratných vypravovatelů a líči- telů skvěle nádherných ciivadel mohli rozvi- nouti celou bohatost své palety. Z obou čet- ných zástupců umění 2. pol. A VI. stol. Ja- copo Tintoretto (Robusti), zůstávaje Be- nátčanem, přece se snaží osvojiti si též ele- menty prvnímu směru benátského malířství cizí a je spojiti s kolorismem a realistickým pojetím školy, jíž náleží. Chce býti drama- ticky pohnutým, studoval Michelangela a rád by mohutnou velkost jeho dikce vnesl do svých děl ; zalíbily se mu smělé skurcy a přesná modelace i stávalo se mu, že užívaje podrobnosti z jiného ducha vyšlých ztrácí ledaco z původní svěžesti a harmonické jed- notnosti svého koloristického nadáni. Tinto- retto, jehož produkce byla obrovská, náleží k malířům tvoři vším díla ceny velmi nestejné. Vedle brillantně a svědomitě provedených dekorativních maleb v paláci dóŽů, v domech bratrstev a v klášterech zanechal plátna leda- byle odbytá a vedle nich zase výborné po- dobizny. Vyrovnanější individualita je Paolo Itálie (výtvarná umění). 917 Veronese (Caliari). Jeho ambice umělecké nešly tak daleko, spokojil se s úlohou ličitele výjevů slavnostních a tlumočníka spokojené existence a výborného malíře, jenž se svými velkými, skvělou barvitostí zářícími plátny, na nichž tlum osob shrnut v působivé sku- piny a jež jsou plny života a radosti ze ži- vota, jest předchůdcem onéch eíTektních t. zv. historických obrazů našeho věku, kteréž před dvaceti roky považovány byly za vrchol umění. Mimo různé »Svaté konversace« a četné de- korativní malby v paláci dóžů proslul Paolo Veronese svými obrazy hostin biblických, často v obrovských rozměrech vylíčených. Perioda baroku obsahujevl-ii stol. XVII. a více než první pol. XVIIl. Umění té doby, jsouc výrazem změněných poměrů politických a společenských, jakkoli co do tvarů a okruhu látkového jest pokračováním renaissance, nese přece zjevné na sobě odznak epochy jiné. Z projevů uměleckých — architektuře, so- chsďstvi i malířství jest vlastnost ta spo- lečná — stírá se ráz národní; od Neapole po sever a západ evropský, pokud sahá vláda katolické církve, takměř stejně se staví, stejné sochy se tesají a z části i stejné de- korativní malby do chrámů se hotovi. Architektura baroková, za dob t. zv. očisty slohové kaceřovaná a odsouzená, do- čkala se v novější době ocenění, ba i napo- dobování. Došla oceněni hlavně pro velikou summu talentu v ní výraz nalézajícího, pro nedostižnost malebných účinků a rozmanitost variací, svědčící o nevšední vynalézavosti architektů. Co přesc všechny tyto vlastnosti i i činí nesympathickou, jest duch reakce, zně- nož vznikla, a nedostatek čistě uměleckých intencí v ní se obrážející. Řekli jsme svrchu, že střízliví theóretikové 2. pol. XVI. stol., vedle nich architekti na v^lký efTekt pracu- jící, jako Palladio, připravovali půdu baroku. On také není zprvu než zveličením a zhrubě- ním toho, co připraveno vývojem renaissance. Živý, přezdobený, malebný sloh, jejž italští stavitelé, jako Maderna, Borromint, Bernini, později Pozzo a j., v stol. XVIL stvořili, hší se dost podstatné od exklusivní strnulosti a nucené velikosti prvních staveb porenais- sančních. Zásadou jako by se byl stal na- prostý opak klidu architektonického. Sloupy se skrucují, římsy lámou, štíty prohýbají a ohýbají, samy stěny se vlní, kdyŽ se to archi- tektovi zdá vhodným pro effekt. Články kon- struktivní slouží za element dekorace a co taký napořád bohatěji se profilují, nebof s ornamentem rostlinným se naprosto ne- počítá. Při stavbě chrámu kolossálnost a bo- hatost výzdoby jest jediným cílem. Fagada stává se pouhou představenou a dekorovanou stěnou, přechod od širšího zpodku k užšímu svršku bývá zprostředkován mohutnou vo- lutou. Ku zdánlivému zvětšení a rozprostra- není budovy jest užito všelikých uskoků, často obdivuhodně dobře vymyšlených. Vnitřek, často o jediné vysoké lodi s valeným kle- nutím co nejšíře rozepjatým, vykazuje mo- hutné pilíře, daleko od sebe vzdálené. Kupole stává se skoro pravidlem a osvětlení jejího velmi obratně využito k zvýšení dojmu. Ne- jen kupola, ale i klenba pokrývá se malbami, které s barevnými plochami mramoru pra- vého nebo napodobeného, s bílými a zlace- nými štukovými ozdobami a se sochami plní- cími výklenky všude umístěné, po římsách i mezi oblouky sedícími, na štítech se rozklá- dajícími, tvoři nádhernou dekoraci, oko mass oslňující, avšak čím dále tím více prozrazující úbytek citu pro harmonii a vzájemný vztah proporcí jednotlivých článků výzdobných. — Paláce rozprostraňují se jako chrámy. Musí v nich býti místo pro množství služebnictva, žoldnéřů a příživníků a bohatý repraesenta- tivní život mocné šlechty. Na fasádách akcen- tuje se mezzanin skoro jako patro, cihlová stavba se maskuje omítkou, eífektně článko- vané obruby portálů a oken a bohaté ko- runování patra nejhořejšího jsou hlavními motivy dekorace. Nádherně a se značným vynaložením prostory traktuje se schodiště, připravené pro nával hostí, dvory nevykazují sice již ony krásné vzdušné ochozy renais- sance, ale bývají často znamenitě malebné různými průhledy a všelikými uměle upra- venými prostředky na rozprostranění účinku vypočtenými. Tím silnější jest arci dojem, když poloha se propůjčuje malebnému seši- nutí, vystupování a sestupování, terassám a schodištím, pavillonům, fontánám a všem těm článkům dekorace, s nimiž italští architekti baroku tak výborně uměli zacházeti. Jak již praveno, nemá architektura baroku rázu míst- ního; ani individualita jednotlivých umělců určitěji se neobráží v jejich dílech. I archi- tekt jako jesuita Pater Pozzo, který byl též theoretikem principií baroku, spíše jest tlu- močníkem ducha řádu, jemuž náležel, než určitou osobností uměleckou. K střízlivějším mistrům ještě v XVI. stol. působícím náleží Dom. Fontána a jeho synovec Maderna, pak oba Lunghiové; repraesentanty nejvlastněj- šího barolcu jsou Borromini, slavený Bernini, tvůrce krásné kolonnády před chrámem Svato- petrským, P. Pozzo, Ferd. Fuga a mnozí jiní, jež zde jmenovati nelze. Sochařství barokové. Mezi Michelange- lem a Berninim, kterýž skulptuře stol. XVII. vtiskl ráz, leží skoro celé století, jehož první polovina jest dobou epigonů a napodobitelů Michelangelových. Druhá polovina nevyka- zuje žádného pozoruhodného jména, tesá se a modeluje v manýře, na niž mají vliv po- slední ohlasy Micheíangelovy velikosti a vedle toho virtuosní půvaby umění Giov. z Bo- logně. V těchto posledních výběžcích renais- sančního sochařství zjevná jest mdloba opo- třebován ost i všech starých prostředků účinku. Upřímně výstřední díla, jaká pak vyšla z ruky Berniniho, stojí umělecky výše než ony slabé odvary dávné velikosti. Postava Lorenza Berniniho (1698—1680) ovládá veškeré so- chařství XVII. st. Byl rodem Neapolitán, avšak působení jeho vztahovalo se na celou l-ii a da- leko za její hranice, neboC skulptura baroku, nic jinak než architektura té doby, neměla rázu 918 Itálie (výtvarná uměni). národního, tím méně místního. Vedle jeho jména vysoce vynášeného jen málokteré jiné se uplatnilo. Mezi těmi několika — Alessandro AlgardifCarloMaderna.Corradiniznich tu budtež uvedeni — naskytují se četná jména cizinců, Nízozemčana Duquesnoye a sochařů francouzských, kterým mnohé práce tu byly svěřovány. Při stavbách chrámů pak, v X vil. stol. tak četných a nákladných, vzrostly řady sochařů, o jejichž jména nikdo se nestará, kteří obstarávali zástupy soch a vysokých reliéfů, všechny ty nesčíslné anděly a putty, jež všude se hemžily nad hlavami věřících, sedíce v mramorových a štukových oblacích, často své ůdy daleko přes římsy a štíty vy- strkujíce. Objednávek bylo po celé XVII. stol. a hluDoko do XVIII. napořád hojně a roz- manitých. Byly to skupiny na oltáře, velké a pompósní pomníky náhrobní s celou spou- stou allegorií i personifikací a podobiznou nebožtíkovou, byly to sochy k účelům deko- rativním, svatí a světice na průčelí kostelů, skupiny a jednotlivé postavy mythologické a allegorické do parků a jinam, pomníky jezde- cké, fontány i busty portraitni. Vše, co takto vytvořeno, má mnoho společného se součas- ným malířstvím. Naturalistický tah leží v po- vaze vŠechněch umělců, avšak není to ona zdravá touha po pravdě a životnosti, z kteréž bylo vyrostlo umění renaissance, ale banální a malicherná snaha po fikci a docílení věrného zdání v znázornění pleti a masa, rŮzné textury látek a pod. Tento mechanický realismus jest sloučen s touhou po effektech dramatické po- hnutosti, vycházeje z naprostého nedostatku citu pro prostou krásu a imposantní klid koncentrovaného výrazu. Pohyb a postoj mění se v posunek, který chce a musí býti stůj co stůj výrazem vzrušeného stavu vnitř- ního, ani řasy roucha nesmějí klidně spa- dati, ale dmou se a poletují jako ve vi- chřici. Podmínky účinku materiálem dané se směle obcházejí, dělají se mramorová oblaka, na jejichž chomáčích postavy se vznášejí. Kámen se všelikým způsobem brousí a leští, spracování mramoru až k virtuosním hračkám, znázorňováni tenkých závojů, přediva, sítí a pod. se stupňuje. Prese všechno nicméně někdy v affektovaně pronášených frásích pro- bleskuje přirozený cit, zachvívá se struna starou dobrou tradici národní naladěná. Ne- úmorný pozorovatelský talent často při podo- bizně dotíhne k výbornému účinku a nezřídka jsme donuceni k obdivu nad lehkostí a ob- ratností, s kterouž se luští nejsložitější úkoly dekorativní. Malířství stol. XVII. a XVIII. Po smrti velkých mistrů vrcholné renaissance malíř- ství propadá bezduchému napodobování. Ně- kolik desítiletí živoří takto umění malířské všude mimo Benátky, různé zvláštnosti toho onoho, do nedávná slavného mistra opakujíc, manýře propadajíc, vždy jen k slupce, nikdy k iádru nepřihlížejíc. Bylo zásluhou školy boíogneské s oběma Caracci v čele, že na sklonku století nastoupeny dráhy nové. Také ony nedovedly umění k pravým cílům ~ ani zásady, jimiž se řídili, ani vzduch, jejž dý- chali, nebyly příznivý vývoji velikých indivi- dualit — ale vyvedly je aspoň ze strnulosti k novým pokusům. Škola eklektiků, Caraccim založená, není organickým důsledkem před- chozího vývoje. Tradice renaissance, trvajíc mechanicky a formálně v ní dále, duševně před tím již byla přerušena Od Giotta po Michelangela umění Toskánska a s ním velké části I. rozvíjelo se z týchže duchem a živo- tem národním daných základů, vyrostlo z po- třeby národa a tlumočilo ducha národa, ať již občanská hrdost nebo štědrost velkých maecenášů mu byly vzpruhou a záštitou. Umění XVII. stol. není kmenem přirozeně ze zdravé půdy vypučelým, ale rostlinou uměle a z roz- myslu vypěstěnou. Její pěstitelé vědí, co chtějí, ale právě že to vědí, nemohou toho plně do- sáhnouti. Stará tradice dílen, v nichž mladí lidé co pomocníci mistrů základy umění svého si postupně osvojovali, jest přerušena, na- stupuje Škola — akademie — v níž žáci jsou vedeni ke studiu mistrů, aby tak od každého něčemu se přiučili a všechny vymoženosti kreslířské dokonalosti, komposičního umění» anatomie, koloritu a techniky si osvojili. Dík talentům, přece jen ještě napořád v pože- hnané l-ii hojným, dopadly výsledky přece t'eště lépe, nežli dle methoay by se dalo oče- :ávati. To i proto, že proud k naturalismu tíhnoucí, z části vedle směru eklektického^ z části s ním ruku v ruce postupující, přece jen sem tam vedl k přímému studiu přírody. Přes půldruhého století šlo malířství italské těmito drahami, na nichž organický rozvoj nebyl možný a rozmanitost jen růzností indi- vidualit byla podmíněna, a konečné fáse byly důsledkem nutného vyžití. Doba a nálada duchů měly své požadavky, jimž umělci mu- seli hověti a také bezděky hověli. Jako ve skulptuře tak v malbě vládla touha po stupňo- vaném affektu a dramatičnosti výrazu. Doba protireformace nespokojuje se s tichou vrouc- ností zbožnosti, žádá extasi a vytržení s blou- zněním hraničící. Bez akce a aflektu není pro ni účinku uměleckého. I typy se mění dle požadavku doby, ve všem zjevno, že život občanský je v l-ii mrtev, že jsou tu již jen páni a proletáři. Zevnější pompa snáší se v umění jako ve skutečném životě souvěkém dobře s vnitřním sesprostačením ; záliba v lí- čení martyrií a smrti je odznakem sesurovění mass, ceremoniosnost výjevů posvátných, pro- vázených zástupy přisluhujících andělů, ob- ráží zvyky kruhů církevních i světských, jež je u malířů objednávaly. Jest to doba velkých obrazů pro oltáře rozměrných chrámů a roz- lehlých freskových maleb důmyslně scstave- nýcn a vtrtuosňě do prostoru komponova- ných. Při malbě dekorativní v kupolách a na klenbách chrámů rozvádějí se směle zásady Correggiovy; bez podhledu nedá se malba podobná již ani mysliti, kotouče oblakové slouží postavám za podnož i pozadí, prostor je dole často malovanými balustrádami ohra- ničen, později pravidlem vyplněn obrovskými malovanými architekturami, perspektivně s ot>- Itálie (výtvarná umění). 919 dívuhodnou zručnosti traktovanými. Také ba- revně snaží se umělci zejména průběhem rozvoje této malby dekorativní dostihnouti světlé svítivé skály Correggiovy, arci s vý- sledkem nestejném. Ve fresku ostatně jsou co do koloritu tito umělci XVII. stol. celkem šťastnější než v olejovém obraze tabulovém. Jakkoli studovali Benátčany i Corregia, jsou obrazy jejich barevně beze všeho půvabu a v tónu falešné, neboť chtějíce s koloritem Benátčanů spojiti určitější kresbu a effekt- něiší modelaci, způsobili si těžké stíny a do- cela nepřirozenou karnaci. V čele školy bo- lognské stál Annibale Caracci. Test hlav- ním představitelem eklekticismu, hlavně Mi- chelangelo a Correggio byli mu kýženými vzory; při tom je v povaze jeho silný sklon k naturalismu, ne tak co snaha po pravdě, jako spíše suchý školský verismus. Ze všech stoupenců směru nejnadanější jest Guido Re ni, umělec, který ve větší době by byl dovedl tvořiti uchvacující díla. Studoval an- tiku, měl jemný smysl pro barvu a nikdy nepropadl brutálnostem falešného effektu, ba dovedl v Šťastnějších chvílích jemnější zá- chvěvy citu přirozeně podati. Domenichino ve svých freskách nejblíže ke Correggio vi se přimknul, dovedl rozměrné obrazy důmyslně rozvrhnouti a nejednou podařil se mu náběh k velikosti dojmu. Malířů za své doby sla- vených jest ve stol. XVII. v l-ii legie, jejich obrazy ztemnělé a popraskané naplňuji velké pusté sály světových obrazáren. Bylo by ne- místno zde je uváděti. O těch, kteří mezi nimi výše dospěli a aspoň některými pracemi ještě i dnes jsou pozoruhodní, jako Guercino, Sassoferrato, Albani, Carlo Dolci, aspoň jmé- nem budiž zmínka učiněna. Na jihu I. a v Ří- mě nalezl překvapující ohlas příkrý natura- lismus, s nímž vystoupil MichelangeloAme- righi daCaravaggio. Naturalismus jeho ne- zdá se vycházeti z umělecké touhy po životné pravdivosti dojmu, jako spíše z vulgárnosti povahy, libující si v drsnosti a sprostotě. V mezích, které si vytkl, jest dobrým v barvě, ač příkré stíny a ostrá světla jeho, podmíněná uzavřeným, jako v sklepních krčmách nebo žalářích studovaným osvětlením, měla neblahé následky nejen pro školu, kteráž bezprostředně k němu se připojila. Z jeho žáků Giuseppe Ribera zvaný Spagnoletto duševně jest mu nejbližší, k druhé generaci malířů školy v Nea- poli a Římě činných náležejí někteří malíři bitev, pak Salvátore Rosa, ve figurálních svých výtvorech často sprostý, pln energi- ckého výrazu v malbě krajin, jejíž jest v l-ii vedle cizinců tou dobou v Římě meškajících předním rcpraesentantem. Také pověstný Luca Giordano, jenž za 24 hodin dovedl vy- malovati kupoli, vyšel ze školy neapolské. Solimena, Conca a mnoho jiných šli po jeho stopách směrem námi již výše naznačeným; Benátky mají svého Tiepoía, v němž stará tradice školy dochází effcktního dozvuku. V době, kdy ve Francii geniální dekoratéři rokoka se suverénní ji.stotou ovládali tech- niku malířskou, trávila I. již z posledních zbytků své někdejší slávy. Ve 2. pol. XVIII. stol. umělecký ruch v Římě ovládají cizinci; vedle nich ozývá se jediné jméno Pompea Battoniho, který s úspěchem snažil se vnik- nouti v tajemství půvabu Correggio va kolo- ritu. Obnovu uměni na základě studia sta- rých mistrů renaissance hlásal tu první Ra- fael Mengs, Winckelmannovým vlivem křísilo se studium antiky. Výsledkem obnovených studii starořimských staveb jsou obzvláště stavby Mich. Simonettiho v paláci Vatikán- ském. Pod vlivem klassicismu vyvinulo se na- dání Canovy, v jehož osobě staré sochařské nadání italské znova se vzpružilo a jehož jméno vedle seveřana Thorwaldsena nejúžcji je spojeno se snahami po očistě uměni so- chařského na základě vzorů antických. V Ca- novovi bylo tolik vrozeného citu pro pří- rodu. Že nepřestal na pouhém napodobení a že v těch dílech, kde reminiscence selhávaly a on zcela samostatně tvořil, jako v někte- rých svých pomnících a portraitech, mocný fond individuálního nadám na jevo vystupuje. Na rozhraní stol. XVIII. a XIX. umělecký život římsky bjrl zcela internacionální; Fran- couzové, Němci, Angličané, Dánové, Rusové hledali tu středisko pro svoje studie, a nej- zvučnější jména, která se odsud ozývají, ná- ležejí cizincům. Camuccini, Landi, Benvenuti, jenž v Miláně školu založil, a někteří jiní ještě, kteří tehda špatně malovanými kom- posicemi klassických sujetů v l-ii docházeli dočasně slávy i u druhé generace italského umělectva, nenalézali napodobitelů. I. jako by se byla vvčerpala co do do vznětů uměle- ckýcn ruchem staletí předchozích a také tíseň poměrů politických dusila volnější projevy nového ducha. Co nejlepšího za desítiletí sjednocení I. předcházejících se provedlo, vzniklo na základě starých domácích pamá- tek — jsou to četné dobré restaurace chrámů starokřesťanských, plastické práce i mosaiky, na nichž zbytky starých technických umělosti se křísí. Sjednocena I. zastihla v četných mě- stech poloostrova zárodky lokálních skol so- chařských a malířských. AvŠak ještě v létech šedesátých umění italské netlumočí nijak vzlet nového ducha, jaký by bylo lze oče- kávati co ohlas změněných poměrů. Dnes má I. legie umělců — sochařů i malířů — má ve Florencii, v Benátkách, v Miláně, v Neapoli, v Římě i jinde kvetoucí školy umělecké. Její sochařství má dnes i svůj určitý ráz. Nedává mu ho monumentální skulptura, ač v sjedno- cené l-ii postaveno sta pomníků, nedává mu ho individuální nota jednotlivých vážných umělců, jako byl Florenčan Dupré, mužný, energický Monteverde a j., ale ona realisti- cká drobná bronzová plastika a hlavně ona virtuosně provedená mramorová skulptura, která nicotnosti povrchně pojatého a luště- ného sujetu hledí dodati zajímavosti natura- listickým propracováním jednotlivosti; tato skulptura určená pro vývoz na výstavy svě- tové a také doma hledaná bohatými turisty jest arci spíše industrií než uměním. Také malířství italské dnes jest hluboké opravdo- 920 Itálie (hudba) vosti starých dobrých dob více vzdáleno než i snad uméní kteréhokoli jiného národa. Při ; tom však Italové, kteří před pětadvaceti, tři- 1 ceti roky malovali nemožnými barvami ko- ženě pojaté historie, Pilotyho za ideál si sta- více, dnes mají zástupy mah'řů v technice virtuosních. I dekorativní úkoly řeší někdy v moderní manýře docela šťastné; Castclli, i Mariáni, Maccari buďtež tu uvedeni z umělců, ! jimž větší úkoly toho druhu zejména v Říme ' byly svěřeny. Hlavním oborem činnosti jest i však pro moderní malíře italské obraz gen- 1 rovy. Malíři italští jsou dobrými obchodníky ' a proto zřídka kdy sáhají k většímu plátnu, I které nesnadno se prodává. Také ve volbě i předmětů jsou prozíraví. Nenajdeme u nich ani malovaných neduhů, běd a smutku; mají zrak a smysl jen pro to, co je veselé, jasné, šprýmovné neb aspoň hezké, a to malují s celou chutí, často s vtipným akcentováním novellistické zápletky. Jejich drobné figurky jsounejčastěji výborné modely vybrané z lidu, který je zevnějškem a živými posuňky svými pro malíře tak vděčným podnětem; někteří obírají si za specialitu kroj rokokový, jiní malují napořád komické scény dětské. Z této řady jména z výstav po celém světě dobře známá, Vinea, Tito, Monteverde, Conti, Rossi, budteŽ tu uvedena. Na mnohé z mo- derních Italů měl vliv Fortuny se svojí zářivou, třpytnou barvoskálou. Vše se svítí a pestří na těchto svěže malovaných obrázcích slun- cem jihu ozářených. Také krajinomalba italská má tento charakter ve stálém se opakování , týchž světlých barvoskál až jednotvárný. Jsou ovšem mezi malíři moderní I. individuality vážnější, kteří nad stinnými stránkami života očí nezavírají, jako Benátčan Luigi Nono, který též náladou barevnou s jemným citem zvyšovati umí měkkou melancholii svých maleb. Luštěním světelných problémů ve smyslu nejmodernějším se italští malíři málo obírají, z výjimek snad docela modernisti cký, výborný portraitista Boldini, pak Miláňan Giov. Segantini jsou nejpozoruhodnější. Segantini jest opravdový pracovník, který drsnou přírodu alpskou zobrazuje s novými, smělostí překvapujícími effekty. Na cestě ta- kového opravdového studia různotvarné pří- rody italské a různotvarných typů jejího lidu kyne umění italskému budoucnost; že pod mohutným dojmem minulé slávy umělecké nepodlehlo směru retrospektivnímu, jest zá- rukou možnosti nových úspěchů, až proud doby metu, k níž se má spěti, výše vztyčí, než nyní stojí. Literatura o umění italském jest tak bo- hatá. Že jen nejčelnější a nejvíce směrodatné z novějších publikací — ovšem s pominutím monografií, jichž jest na sta — tu uvádíme: Crowe and Cavalcaselle, A new history of painting in Italy (Londýn, 1864—1866); Ra- faele Cattaneo, L'architettura in Italia dal sec. VI. — sec. XI. (Benátky, 1889); Mothes, Die Baukunst des Mittelalters in Italien (Jena, 1884); Camillo Boito, Architettura dcl Medio evo in Italia (Milán, 1880); C. Eulart, Les origines frangaises dc Tarchitecture gothiquc en Itálie (Paříž, 1894); Schulz, DenkmžUer der Kunst des Mittelalters in Unter-Italien ; Burckhardt, Geschichte der Renaissancc in Italien ; týž. Der Cicerone, Eine Anleitung zum Genuss der Kunstwerke Italiens (5. vy- dání, spracoval Bode, Lipsko, 1884); H. Hett- ner, Italienische Studien (Brunšvik, 1879); Bode, Die ital. Plastik; Ch. C. Perkins, Les sculpteurs italiens (překlad z angl. od Haus- souUiera, Paříž, 1869); Eugěne Můntz, Les Arts á la cour des papes (Paříž, 1878); týž. Les précurseurs de la renaissance (t., 1882) ; týž, L'histoire de Vart pendant la renais- sance (3 sv.); Lermolieff-Morelli, Die Werkc ital. Meister in den Galerien von Můnchen, Dresden und Berlin (Lipsko, 1880); téhož kniha o obrazech italských v galeriích Bor- ghese a Panfili a poslední spis jeho, Kunst- historische Studien uber ital. Malerei, die Galerie zu Berlin, vydal Dr. G. Frizzoni (Lip., 1893). „^^^^ Tá. S Německem a Francií tvoří I. trojici zemí s vývojem umění hudebního co nejtěsněji spojených. Jí přičítá se, že hudbě darovala nej- větší kouzlo, totiž krásno melodické, v dobé, kdy hrozila nadobro státi se předmětem suché, theoretické spekulace a ztratiti tak svou vlastní bytost. Vynikajícího postavení tohoto dopracovala se hudební I. až v novověku, v něm teprve shledáváme plný nepřetržitý proud dějinný, jenž pádně zasáhl a též pod- manil si na dlouhou dobu civilisovaný svět, vytvořiv nové formy schopné plemeniti se do nedozírna cestou evoluční. Co předchá- zelo, upravovalo půdu a theoreticky upevňo- valo povšechné stanovisko hudby, toho I. v míře skrovnější a jen po různu se účast- nila, než povolána byla vystoupiti dominují- cím způsobem na světové jeviště. Ve staro- věku o samostatné hudbě italské nebylo ani nejmenších příznaků. Ve státě římském ve- škeren zřetel soustředěn byl k válečnictví, vědě právní a stavitelství, že hudba byla po- kládána jen za prostředek zábavný, nikoli, jako u Řeků, za vzdělávací. Hudební zaměst- nání bylo v rukou kočovných tanečnic a zpě- vaček, které v domech velmožů veliké těšily se oblibě, ve veřejném životě pak hudba po- nejvíce v divadle nalezla místo v mimických tancích, které v I. stol. po Kr. dostoupily vrcholu smyslnosti a byly proto podnětem otcům církevním, aby důtklivě křesťanstvo zrazovali před návštěvou divadel. Největšího rozkvětu popřáno hudbě za Nerona, ne tak z lásky k umění jako z přepychu tehdy v Kímě se rozmohšího, ale v dobách pozdějších umění hudební přímo za hanlivé bylo pokládáno a pěstění jeho oddávaly se výhradné osoby zhýralé. S pádem pohanské moci a tím zároveň ve- škerého umění antického utekla se hudba v lůno křesťanství, byla tu oživena novým duchem, pokud ze starého uměni těžila, a očistným processcm probrala se konečné k samostatno.^íti v liturgických zpévích, které halie (hudba). 921 dílem papežů Ambrože a Řehoře spořádány a s theorií v soulad uvedeny byvše pode jmé- nem chorálu byly daleko přes středověk mí- chou veškerého snažení hudebního (viz Cho- rál). V prvním tisíciletí po Kr. vidíme hudbu tápati v nejistotách, k jichž zaplašení bylo se utíkáno opét a .opět k řecké theorii, jíž ani Řehořova reforma nemohla se vyhnouti. Zá- hady notového písma chorálního t. zv. ne- umového, které grafickým názorem jen při- bližně a nikterak neomylně podporovalo hu- dební paměť, nutkaly křesťanstvo ke studiu pramenů s řeckou theorií seznamujících, z nichž BoJthiovo (f 524) dílo De musica bylo nejhledanějším. Veškera snaha rozšířiti zna- lost chorálu co nejvíce brala se směrem prak- tickým a pěvci z Říma do jiných zemí vysí- laní cvičeni byli bez podkladů theoretických, zatím co jinde písmo notové bylo zdokona- lováno a rozbřesklo se již o prvních počát- cích vícehlasnosti, I. nic neučinila do XI. stol. pro zvelebení vědy hudební. Teprve mnich Guido z Arezza (kol 1020) obral si za úkol sestrojiti elementární theorii hudby, přede- vším zdokonaliti notové písmo. Již před ním byly neumy (notae romanae) kladeny pro snazší přehled na jednu, později na dvě linie barvou od sebe odlišné, Guido přidal k nim dvě černé a využitkoval i mezer mezi nimi a tím, že počátek linií označoval písmeny, položil základ k sloučení neumového písma s literním a tudíž i k moderní notaci vůbec. V oboru harmonickém dospěl Guido asi tam, kam Hucbald, ač nepochybně ani neznal jeho spisů; zdvojoval totiž souběžné s melodií kvarty, méně i kvinty a sestrojil tak tří- až čtyřhlasnou větu. Z četných jiných vynálezů Guidonovi přičítaných (třeba ne zcela, ježto základ jich odvozuje se již z IX. stol. a do- vršení jich bývá historiky označováno jako dílo jeho žáků) zasluhují zmínky ony, které souvisely se zdokonalením zpěvu a theorii nepřímo vedly na nové dráhy: totiž solmi- sace s mutací a dělení tónového systému v hexa chordy (škály o 6 stupních), čímž učiněn byl konec starořeckým tetrachordům. V dobách po Guidonovi ničeho nebylo uči- něno k povznesení hudby vinou hierarchie, která úzkostlivým konservativismem bránila se přijati notové písmo v XII. stol. zlepšené a s opovrhováním všeho světského tkvěla houževnaté na tradicích zpěvu gregorián- ského. Tak oproti Francii, kde oblíben byl již discantus {décliant), I. zůstávala pozadu, jako jí předstižena byla co do pokroků ja- zykových, ježto mluvu lidu {lingua volgare) počínala teprv uváděti ve spisovnictví, když již řeč troubadourů, podobně jako v Něme- cku řeč minnesingrů, na spisovnou se byla povznesla. Že vŠak světské umění, ncpovšim- nuté a odstrkované, přece zatím rostlo, o tom svědčí jednak přečetné nástroje hu- dební jakož i rozmanité kratochvíle a slav- nosti, jež zřídka asi minuly bez spolupůso- bení tance a zpěvu, nevyjímajíc ani t. z v. mystérie. Nových plodů literárních i hudba se ihned zmocňovala, na př. madrigály, jež napsal básník Lemmo da Pistoja, ve Floren- cii r. 1280 uvedl v hudbu skladatel Casella, zvěčněný v Dantově »Pekle€ (II. 16). Sou- časníkem Casellovým byl Marchetto de Pádu a, spisovatel děl Lucidarium in arte musicae planae (1274) a Pomerium in arte mu- sicae mensuratae (1309), stoupenec Franka z Kolína, vynálezce mensury; vývody jeho, které snahu jiných národů o zlepšení mnoho- hlasnosti (harmonie) živě probouzely k plat- nosti, nebyly po zásluze ceněny, poněvadž praxe nevšímala si valně suché spekulace, ba přímo za zbytečnou ji pokládala, a theo- r etikové ve školách pěveckých z pohodlnosti raději vyhýbali se všemu novému. Pozoru- hodno jest, že Marchetto v nejednom vzhlede odlišuje se od proslulého theoretika Johanna de Muris, jenž v krátké době po něm ve Francii rozvinul své působiště a týmiž před- měty, totiž harmonií a mensurou, se zabýval. Zatím co ve Francii theorie připravovala přechod od diskantu ke kontrapunktu (viz Francie, str. 554), jehož rozkvět konečný spadá na účet obou škol nizozemských s Du- fayem a Okeghemem v čele, v l-ii zabývali se tímto prakticky ve XIV. stol. pouze flo- renčtí hudebníci. Jména jejich zapadla v ne- povšimnuti, jediný Francesco Landino (kol r. 1360) zachoval na sebe paměC jako výtečný varhaník. Poč. XV. stol. vystupuje několika spisy vykladač johanna de Muris a mathematicko-hudební theoretik Prosdoci- mus de Bcldomandis, kterýžto v traktátu z r. 1412 v náhradu za >diskant< uvedl název »kontrapunkt« stále se rozšiřující. Diskantu nemohla se přes zákaz, aby gregoriánský zpěv nebyl podrobován změnám, ani církev zří- kati, k čemuž nemálo přispělo zajetí papež- ské v Avignone (1305—1376), tak že papež Jan XXII. (1316—1334) s jistým obmezením dovolil jeho užívání. Tamžc zkvétal nový útvar harmonický zvaný faux-bourdon (v. t), jenž nabyl pro vývoj harmonie asi té důle- žitosti jako diskant pro vývoj kontrapunktu, neboť k Hucbaldovým kvartám, kvintám a oktávám přistoupily a došly svého práva ter- cie a sexta. Tyto pokroky cizinou učiněné a jejich recepce v l-ii vznítily snad i nad zásluhu vážnost k zjevům domácím. Tak var- haník Antonio Sguarcialupo, též Anto- nio dagli Organi zvaný (kol r. 1430 při domě florcnckém), za života byl velice slaven, ač ve varhan ict ví nemohl dospěti k pokro- čilému stanovisku, které teprve Bernard Německý v Benátkách r. 1470 vynálezem pedálu a rozšířením manuálu na 2 oktávy propůjčil nástroji tím do ohromná vyrost- Šímu. Rozvoj duševního Života ve 2. pol. XV. věku a spojená s ním záliba na umění výtvarném probudily i všeobecný zájem pro hudbu: při dvorech zřizovány kapely a na školách utvořeny stolice pro hudbu (na př. v Neapoli, Miláně a j.) obsazované přísluš- níky školy nizozemské. Styky s posléze jme- novanými vytříbil se domácí theoretik Fran- chino Gaturio (viz Gafori); více neŽ jeho snaha oživiti starořecké spisy o hudbě zna- 922 Itálie (hudba). mená, 2e pravidla o mensuře a kontrapunktu rozšířil a zřetelněji rozvinoval. Vedle Gafuria počátkem XVI. stol. zasluhuje zmínky theo- retik Pietro Aaron (+ 1475 ve Florencii). Zminéný vliv Nizozemců na l-ii zvýšen byl vynálezem pohyblivých typft notových, na něž připadl Ottaviano ťetrucci (f 1466) dle vzoru tisku literního. Celé sborníky skla- deb stilu polyfonního bylo lze vydávati na to s nákladem proti minulosti nesmírné sní- ženým. Avšak nejpodstatnější příčinou nad- vlády nizozemské v l-ii byla okolnost, že čctni italští skladatelé XIV. stol. odchýlili se od přirozeného vývoje, který Nizozemce vedl k usilovnému snaženi kontrapunktickému, a vrozenou svou náklonnost k slohu homofon- nímu nedovedli potlačiti. Ovšem nelze tuto homofonii pojímati ve smyslu užším, totiž jako stil harmonicky, nýbrž pouze jako peč- livý ohled na kantilénu svrchního hlasu za současného zanedbávání hlasů ostatních. Počátek věku XVI. způsobil značný obrat v hudebních osudech I., která nyní působila zpětným vlivem na Nizozemí, a sice t zv. Školou benátskou. Zakladatelem j ejim bvl Adrian Willaert (1480—1562), žák Josqui- nův de Pres, rodák nanderský, strávivší však většinu života v t-ii. Willaert od r. 1527 účin- koval jako kapelník při benátském chrámě sv. Marka, po papežské kapli nejproslaveněj- ším středisku hudby kostelní. Architektoni- cké zřízení chrámu tohoto, po byzantském způsobu opatřeného na obou stranách hlav- ního oltáře galeriemi s dvojími varhanami, vnuklo mu myšlénku postaviti proti sobě dva sbory, které by zprvu antifonicky sobě od- povídaly a na konec spojily se ke společnému působení. Neslýchaný účinek tohoto složení ihned rozšířil užívání jeho po celém světě, oč ovšem nejvíce starali se žáci Willaertovi, jenž první mezi skladateli používal většího počtu hlasů, totiž 6 až 7. V motetech svých jeví se čistým Nizozemcem, ve světské kom- posici proslavil se hlavně tím, že z madri- gálu utvořil uměleckou formu. Madrigál bral se před tím střední cestou mezi motetem a italskými světskými formami hudebními, k nimž náležely m. j. frotoUa, vilanella, vilotta a canzon alla Napoletana. Tyto formy byly rázu ryze národního, text jejich komi- cký, způsob skladby primitivní; oproti nim madrigál zásluhou Willaertovou humor vylu- čoval, byl obsahu erotického, vynikal umě- lečtějším spracováním polyfonním a stál tak nejvýše ze světských útvarů proti duchov- nímu motetu. Po Willaertovi madrigál (zpra- vidla pětihlasný^ přispěl nemálo ku zjemnění vkusu skladatelů i obecenstva; nebylC psán, jako církevní skladby, na cantus íirmus, nýbrž ponechával volnost fantasii a podrobován byl proto co největší rozmanitosti formální i ústroj- né, brzy v jednodušším, brzy v složitějším stilu byv vypracováván. Poptávka po madri- gálech byla v době školy benátské tak značná, že komposice jich stoupla do desetitisíců. Nej- starší sbírkou jsou MadrigaH nuovi z r. 1533, jiná z r. 1536 přináší Vcrdelottovy madrigály ve Willaertově úpravě pro zpěv a loutnu. Ke škole benátské příslušejí Willaertovi žáci: Ci- priano de Rore (1516—50), průlomce chro- matiky moderní, jenž se emancipoval z vý- jimečných záměn v modech drkevních ; slavný theoretik Gioseffo Zarlino (1517—1590), jeden z největších myslitelů/ v oboru speku- lativní harmonie; Fra Costanzo Porta (t 1601), skladatel četných mší i madrigálů, pak ClaudioMerulo (1533—1604^, varhaník u sv. Marka a druhý nástupce Girolama Parabosca. Merulo zanechal první památky samostatného slohu instrumentálního ve svýcn skladbách varhanních: Toccate ďintavolatura ďořgano a Ricercari ďintavolatura ďorgano. Nástupci Merulovými byli Gabrieliové, a sice Andrea (1510—86) u prvých, G i o v a n n i Gabrieli (1557 — 1613) u druhých varhan. Ti dovedli školu benátskou na vrchol slávy ; vyznamenávalif se především bohatou tvoři- vostí, všímali si náležitě deklamace a dokonce f>opřáli místo i dramatičnosti, ovšem jak da- ece po názoru tehdejší doby bylo možno. Mladší Gabrieli proslul nejvíce vokálními i in- strumentálními >symfoniemic ( Symphoniae sacrae 1597 a 1615). Nesmírného významu dodělali se Gabrieliové jako pěstitelé skladby varhanní. Z forem sem příslušejících uvésti sluší předem contrapunti a intonazioni; ony jsou cvičeními v jednoduchém kontra- punktu na úryvky stupnice v dlouhých no- tách, tyto kadencemi, jichž úkolem bylo při- praviti posluchače na příští skladbu. Z roz- šířených intonaci vznikla to ccata plná ozdob, rozložených akkordů a spíše harmonického než polyfonního spracování. Jiným druhem byla canzon a, skladba imitatorně provedená na podkladě modelu, jenž míval typický rhyth- mus deklamační - ** *^ | ^ »- '^ ^ ( , přejatý z kan- zón francouzských, a proto zvána byla též canzon alla írancese. Sonáta nesla se vážnějším rázem motetovým a fuga (jež ne* měla nic společného s pozdější formou té- hož jména) nelišila se od canzony praco- vána byvši jako tato thematicky. Nejvyvinu- tější formu varhanní představuje ricercare, jež spojovala v sobě veškeré positivní vlast- nosti uvedených forem, totiž polyfonii so- náty a kanzóny a brillantnost toccaty, avšak nebrala se cestami předešlých, nýbrž přihlé- dala k technice nástrojové a svou neodvislostí od slohu vokálního zarazila nový stil instru- mentální. Nejstarší sbírku Ricercari da can^ tare e suonare ďorgano e ďalti stromenti (2 díly, 1547, 1549) jiŽ před Gabrielim i Merulem vydal Giachetto Buus, Nizozemec, v 1. 1541 až 1551 varhaník u sv. Marka. Na rozdíl od sonáty varhanní vytknouti sluŠi sonáty in- strumentální pro větší počet nástrojů, zacho- vané pouze od mladšího Gabrieliho; patmo, že účelem jich bylo vzbuzovati náladu íc určité komposici církevní. Ovšem s naši modernější sonátou neměly mimo název ničeho přibuz- I ného, zneuznati však nelze, že v nich uložen I jest historický základ k potomnímu vývoji. NoboC záhy odštěpila se od instrumentální sonáty komorní (sonáta di camera), kteri Itálie (hudba). 923 nejprve vymítila dechové nástroje a později zúžila se na houslový hlas s generálním ba- sem obstaraným cembalem, sonáta kostelní (s. di chiesa) s varhanami, obě pak byly vý- chodiskem éře houslové virtuosity v XVil. stol. Z ostatních stoupenců školy Willaertovy zasluhují zmínky :NicoloVicentino, křisitcl řecké chromatiky a enharmoniky a konstruk- tor enharmonického klavíru i varhan; Al- fonso della Viola, autor nejstarších téměř dél hudebně-dramatických zvaných pasto- rál es, provozovaných při dvoře ferrarském a přidržujících se slohu madrigálového v dia- logu i v monologu, ježto průvod nástrojový chyběl; dále Giovanni dalla Croce (1560 až 1609), žák Zarlinův, OrazioVecchi (1550 až 1605), skladatel hudební frašky Amfipar- nassOf contntedia armonica/]ii napodobil Adri- ano Banchieri v drastičtější ještě Pruden^a giovenile\ pak Giovanni Matteo Asola, pozoruhodný tím. Že církevní skladby opa- třoval průvodem varhan ve formě číslova- ného basu; konečně učitel Monteverdiův Marc' Antonio Ingegneri (1545—1591). Mlčením nelze pominouti též skladatelův ně- meckých buď přímo odchovaných školou be- nátskou, neb aspoň vlivu jejímu podrobe- ných. Jsou to: Hans Leo Hasler (od r. 1584 žil v Benátkách) Jacobus Gallus, Gregor Aichin- ger a j. Škola benátská rozvíjela se v době, kdy v l-ii v umění výtvarném a literatuře mocně rozpjaly se renaissanční snahy a v ce- lém duševním životě, hlavně v náboženském, nastával netušený obrat; ona jest jakýmsi přechodem italské hudby z cizího poaručí k samostatnosti. Nizozemci, kteří vedli dotud hlavní slovo ve světové hudbě, založili v Nea- poli a Římě nové školy pro umělecký zpěv, působili i v papežské kapli vedle Francouzů a Španělů (teprve v XVII. stol. nahrazených kastráty), byli Italům učiteli a uvedše je pak nazpět na cestu přirozeného vývoje zmizeli se světového divadla. Současně se školou benátskou proslavila se škola římská, jejíž rozdílnost od benát- ské určena byla již rozmanitým ovzduším obou měst. Jako byl Řím vůbec střediskem všeho Života náboženského a proto veške- rým národům se otevíral, tak i v XVI. stol. hudební produkce v něm nespěje určitým ústředním směrem, nýbrž po iednotlivu před- stavována jest skladateli různého původu. Patří sem Constanzio Festa (f 1545), první kontrapunktik spojující hloubku školy nizo- zemské s italskou melodikou, Španěl Cristo- fano Morules (kol r. 1540), Jacob Arca- delt (kol r. 1540), proslulý madrigalista, Claude Goudimel (viz Francie str. 566), učitel Palestrinův, a konečně předchůdce tohoto v kapelnictví u sv. Petra v Římě G i o- vanni Animuccia (kol. r. 1570). Teprve Giovanni Pierluigi da Palestrina (1526 až 1594) zahajuje vlastní římskou školu a zá- roveň klassickou epochu hudby italské. Dě- jinný význam jeho spočívá v reformě církevní skladby uskutečněné nikoli novými formami, nýbrž prohloubením posavadního slohu poly- fonního po vniterné stránce obsahové. Pale- strina neskládal jen za účely technickými, technika skladební sloužila mu jen jako pro- středek výrazu a nejednou k projevům, které zobrazovaly celé jeho nitro. Tak na př. ve- lebná Improperia (1560), složená ku provozo- vání v papežské kapli o velký pátek, tlumočí svízele, jimž Palestrina byl vystaven, byv pro- puštěním z kaple Sixtinské s rodinou zbaven výživy. Improperia, v nichž poprvé vystupuje genius skladatelův, jak se byl zhostil vlivu mistrů nizozemských, vzbudila proň obecný zájem a rozhodla též o další jeho dráze. V 1. 1545—63 zasedal koncil Tridentský, jenž obíral se revisí kultu katolického a v se- zení 22. a 24. řešil otázku, jak hudba na tehdejším stanovisku vyhovovala postavení, které jí vykázáno bylo v liturgii. Vady školy nizozemské, totiž přílišná kontrapunktická umělkovanost, která vrcholila v hádankovi- tých kanónech, nepatrný obsah melodický, hlavně však naprostá nesrozumitelnost zpíva- ného slova, byly dávno před tím již přetřá- sány a poukazováno nad to k profanisaci církevní skladby, že podkladem národní písně, která jí i jméno propůjčovala, pozornost vě- řících odvracela od bohoslužby. Sněm Tri- dentský nebyl toho dalek po návrhu četných hodnostářů vyloučiti zúplna figurální hudbu chrámovou a naříditi výhradně pěstění cho- rálu gregoriánského ; prozatím však se usnesl, aby přítrž učiněna byla vkrádání se světského Živlu, jmenovitě národních písní, v hudbu cír- kevní, a svěřil provedení úřady své Karlu Borromejskému a kardinálu Vitellozimu. Tito svolali po skončení koncilu r. 1564 kommissi, složenou mimo ně ze 6 kardinálů a 8 zpě- váků papežské kaple, která nejšíře přetřásala otázku nesrozumitelnosti textu ve skladbách nizozemských a ve dvojí mínění se rozbíhala. Jedna strana totiž pokládala návrat ke zpěvu gregoriánskému za nejvhodnější rozřešení po- žadavku srozumitelnosti, druhá naproti tomu skladbu figurální zásadně nezamítala, pouka- zujíc na Palestrinova >Improperia«, v nichž přes vícehlasnost , závad vytýkaných nebylo lze postřehnouti. Účastníci shodli se konečně na tom, aby do mší a motet nebyly vkládány texty cizí, aniž nadále byly připouštěny mše na nápěvy světské a moteta na texty neli- turgické, a mimo to usnesli se vybídnouti Palestrinu, by skladbou nové mše prakticky provedl důkaz. Že umění polyfonní sloučiti lze se srozumitelností slova a při tom do- držeti sloh důstojnosti chrámové přiměřený. Ze tří mší Palestrinou předložených poslední, proslulá Missa papae Marcelli, tak nadchla všechny kommissaře, že jednohlasně sloh její prohlásili za jedině způsobilý pro potřeby církevní. Tím stal se Palestrma zachráncem figurální hudby chrámové, na jejíž odstranění ovšem potom přestalo se pomýšleti. Doba Palestrinova zvána jest »velkou peri- odou italské hudby«, jí dosáhla vokální skladba »a cappella« svého vrcholu. Jakkoli Palestrina jest intellektuálním původcem t. zv. školy římské, která představuje dokončení vývoje 924 ítalie (hudba). výprostného ze složitosti kontrapunktické, J*ehož počátky shledáváme již u Josquina de *rés, větších zásluh o její propagaci dobyl si Palestrinův stoupenec a Goudimelův žák Giovanni Maria Nanini (1540 — 1607^. On založil v Římě školu skladatelskou, z niž vyšla celá řada odchovanců; všichni viděli svůj ideál ve slohu Palestrinově a v jeho duchu vymítali imitatorní hříčky a nahra- zovali je bohatším počtem hlasů. Na rozdíl od Školy benátské přidržovala se škola řím- ská zprvu principu jednosborového (ponej- více osmihlasného) a nerozdělovala hlasy jako ona ve skupiny sborové. Byl-li Palestrina čin- ným jen jako skladatel církevní, Nanini roz- šířil zásady školy římské i na obor profánní, totiž madrigál a canzonettu. Synovec jeho Giovanni Bernardino Nanini (1560 až 1624) pozornost budí nejvíce motety 1- až Shlasnými, k nimž používá varhanního prů- vodu v číslovaném basu, a tím zasáhá již v další epochu italské hudby. Znamenitým stoupencem Palestrinovým byl To mm as o Ludovico da Vit tor i a (1540— 1608), nej- bližší svému vzoru. Z Naniniovy školy proslul nejvíce Felice Arnerio (1560—1630), je- hož mnohá díla omylem bývala přičítána ťale- strinovi; Ruggiero Giovanelli (1560 až 1615), jenž ve svém Jnbilate Deo (osmihlas- ném) použil různých eíTektů nástrojových v lidských hlasech; Francesco Soriano (t 1549), jenž upravil Palestrinovu mši Mar- cellovu pro 8 hlasů ; pak slavný madrigalista Luca Marenzio (f 1599), Skladby tohoto vynikají mistrným líčením nálad celkových a z theoretické stránky blíží se velice mo- derní tónalitě, any ku docílení snazší modu- lace stejně znějící tóny označují brzy jf, brzy s t?. Tento chromatický směr, Vicentinem a Ciprianem da Rore započatý, jenž již počát- kem XVI. stol. přiváděl na stopy tempero- vaného ladění, získával sobě stále dalších pří- vrženců. Z nich uveden buď zde Domén ico Mazzochi (v 1. pol. XVII. stol), pěstitel řím- ského i současného melodického slohu a vy- nálezce dynamických značek. Nejpověstnějším z římské školy stal se Gregorio Allegri (1560—1652) a sice dvoj- sborovým 4 — 5hlasným Miserere, které cho- váno bylo jako tajemství papežské kaple, až Mozart, uslyšev je r. 1770 v Římě a po pa- měti je napsav, rozšířil známost jeho po světě. Avšak čistokrevným stoupencem Palestrino- vým nemožno již Allegriho zváti. V době, kdy četní příslušníci Školy římské Žili a tvo- řili, dramatický výraz počínal docházeti ši- roké platnosti, že posléz i skladba církevní ne- odolala jeho vlivu a tím zkalen byl sloh Pale- strinův nikoli vinou autorů, kteří bezděčně od něho se uchylovali přes zjevnou snahu jeho pevné se držeti. V podvojné periodě této vedrala se do církevní skladby nádhera, která projevovala se v dělení sboru na množ- ství skupin, tak Že mše bývaly skládány až pro 24, moteta až pro 96 nlasů, a jako prve nizozemské umělůstkářství kontrapunktické, tak nyní přílišné skupení hlasové svedlo vý- voj hudby církevní namnoze k výstřednímu, povaze její nijakž přístojnému směru. Mimo Allegriho spadá do této doby Agostino Agazzari (1578 aŽ 1640), Antonio Cifra (1575— 1638), Pietro Francesco Valentini (t 1654), Antonio Maria Abbattini (1595 až 1677), Vincenzo Ugolini (f 1626), mimo to nejpřednější představitelé skladby mnoho- sborové: Paolo Agostini (1593 až 1629;. Francesco Foggia (1604 — 84), Giuseppc Ercole Barnabei (1620 — 87), hlavné pak Orazio Benevoli (1602—72), kterého sou- časníci stavěli nad Palestrinu pro jeho mistr- nost v ovládání techniky komposice mnoho- sborové. Kultus zásad, jci určovaly směr školy římské, s jistými modifikacemi pozdějším vý- vojem hudby podmíněnými, stopovati lze u čet- ných skladatelů až do XVIII. i XIX. stol. Ruch palestrinský u samého zřidla zastavil jen na krátký čas pověstný šarlatán Johan n Hieronymus v. Kapsberger. avšak ne- hledě k této episodě stále nadšeně hájen a udržován směr římský a mnoho vynikají- cích skladatelů i za změněných okolností kráčelo po stopách Palestrinových, z nichž na prvním místě jmenován budiž To mm as o Baj (1650—1714), proslavivší se po Allegriové nej lepším Miserere, pak GiuseppeOttavio Pitoni (1657—1743), Claudio Cascolini (kolem roku 1700), Bernardo Pasquini (XVII. stol.), Giovanni Biordi (XVIII. stol.) v dobách nejnovějších Giuseppe Janna- coni (1741 — 1816), proslulý životopisec Pa- lestrinův Giuseppe Baini (1775 — 1844) a Francesco Basily (1766—1850). Palestrinova škola tvoří první velikou epo- chu italské hudby, vrchol výkvětu vokální skladby nedoprovázené; souběžně s ní zdo- konalovala se hudba instrumentální a sice předem na podkladu skladby varhanní, jak ji Merulo a oba Gabrieliové již uváděli na určité formální typy, ovšem ještě v područí slohu vokálního, bez význačnější samostat- nosti. K ní učiněn byl první krok t. zv. ko- lorací, která záležela v ozdobách držených tónů (intervally chrómatickými a pod.) při skladbách varhanních, co do vedení hlasů vyrostlých po způsobu vokální polyfonie. Prostoupení stilu vokálního kolorací vedlo totiž komposici varhanní k rozdělení v jed- notlivé odrůdy, které vlastním způsobem se vyvíjely dále z počátků mistry školy benátské položených k jasnějšímu stále stupni výraz- nosti. Z varhaníků XVI. stol. uvedeni budYež: Girolamo Diruta, žák Merulův, Luzzasco Luzzaschi, Alexandre Millevilla a syn jeho Francesco, žák téhož Ercole Pas- quini, jehož vyučenec a nástupce u sv. Petra v Římě Girolamo Frescobaldi (1583 aŽ 1644), patří k nejslavnějším varhaníkům vů- bec, okazuje v zenithu uměni varhanní v l-ii, kteréž odtud přesunulo se k dalšímu roz- květu na sever. Frescobaldi jednak formy benátské, totiŽ kanzónu a tokkatu, vytříbil k jednotnosti slohové, v čemž veškera sou- časná činnost na oboru instrumentálním pod- nícena byla jeho příkladem, jednak forem Itálie (hudba). 925 tanečních {balletto^ ga^iiarda, corvente^ passa- caglia, ciaconna) používal ke koncertní po- třebě ve spracování, jež přidílelo touž melodii různým tancům a touto rhythmickou promě- nou její bylo předzvěstí formy variace na- zývané tehdy i v pozdějších dobách partita. Frescobaldiově kontrapunktice přičísti sluší k zásluze, že odstraněny byly pasáže benát- ských skladeb varhanních a aosazeny thema- tickou prací; jeho vynálezem jest též fuga ve smyslu moderním. Po něm zaujímá první místo Bernardo Pasquini (1637—1710) v řadě varhaníků italských, jejichž tradice Jo- hanu Jacob Froberger (1637—41 v Římě) přenesl do Německa k dalšímu bujnému vý- voji. Po dvojí stránce do XVII. stol. pomohla I. urychliti rozvojný postup hudebního umění, přivedši jednak vokální skladbu k její vrcho- lům a položivši základ k instrumentální hudbě z východiska umění varhanního. Avšak různé směry a jich představitelé ztráceli ponenáhlu ostře vyznačený svůj ráz pod nátlakem re- formy, která na samém prahu stol. XVII. z Florencie vyšedši strhla za sebou celý osvícený svět. Když již v ostatních oborech duševního Života dovršena byla snaha po obnově antických vymoženosti (renaissancc, il resorgimento)f připadlo posléze vznešené společnosti, zvané camerata, již ve svém domě shromažďoval florencký hrabě Giovanni Bardi da Věrni o apozdéjimaecenáš hudební a skladatel Jacopo Corsi, obroditi i staro- řeckou hudbu. K společnosti této, jež předem obírala se otázkou, jak vzkřísiti řeckou tra- íjédii. náleželi m. j. šlechticové Vincenzo Galilei a Girolamo Mei, skladatelé Ja- copo Peri, Giulio Caccini, Emilio del Cavalieri, Pietro Strozzi, Marco da Gagliano a básníci Ottavio Rinuccini a Gambattista Doni. Bardiho mínění, že řecké truchlohry a veselohry byly naveskrze zpívány, došlo souhlasu celé společnosti, jíŽ však nebylo tajno, Že provésti prakticky ideu obnovy nebylo lze bez rozporu se současným stavem hudební skladby. Přetřásána přede- vším otázka, jak na rozdíl od církevní i madri- gálové komposice sluší nakládati se slovem, aby dosti učiněno bylo požadavkům sroz- umitelnosti a spádu rhythmického i melodi- ckého. Galilei (otec proslulého mathematika), jenž ve spise Dialogo della musica antica e mo- derna horoval pro antickou hudbu, první po- kusil se o zhudebnění Ugolinovy scény z Dan- tova »Pekla€ a lamentací Jeremiášových pro jeden hlas s průvodem nástrojovým. Sloh tento, zv. monodie^ zdokonalen byl Čac- cinim, který ve sbírce madrigálů a árií na- zvané Le nuove musiche (1601) průvodu vtiskl samostatnost a při deklamační správnosti obracel náležitý zřetel na stránku melodi- ckou. Nový směr přenésti na pole dramati- cké obrali si za úkol Caccini sPerim; tento již r. 1594 učinil první pokus dramatem Dafne^ avšak epochálním zjevem pro dějiny hudby dramatické jest tragédie Euridice (1600), kterou oba skladatelé spracovali na text Rinucci- niův, nazvavše ji tragedia per musica, první to vůbec opera v moderním slova smyslu. Oboje spracování podstatně od sebe se lišilo: Cac- ciniovo přihlédalo k melodickému vedení zpěv- ního hlasu, Periovo neslo se čistě deklamačně po způsobu recitativu, slohem, jenž nazýván brzy stUe recitativo^ brzy rappresentativo nebo parlante, bez šetření rozdílné povahy tohoto a onoho. Stil recitativní totiž pečoval o sroz- umitelnost slova, nevylučoval však zásadné ani ozdob ani opětovaní jednotlivých slov a proto Caccini může býti jmín jeho zaklada- telem; proti tomu stil rappresentativní, zvláště způsobilý pro živel dramatický, nepřipouštěl ani koloratury ani opětování slov a poněvadž Peri výhradné jemu holdoval, nesluší ani jemu upírati účast v tvůrcovství monodie oba slohové druhy v sobě spojující. Průvod prv- ních skladeb monodických psáván na jediný systém notový na způsob generálního basii, jehož vynálezcem nezaručeně zhusta ozna- čován bývá Ludovico da Viadana (1564 až 1645), ač sám za něj se nevydává. Za to jest Viadana tvůrcem koncertu duchov- ního {concerto ecclesiasticó), skladby vokální jedno- i vícehlasné, provázené číslovaným basem, z níž později vytvořila se forma kantáty. Dějinný význam hnutí ťlorenckého spočívá hlavně v emancipaci hudby z ovzduší chrá- mového, jemuž až do těch dob byla podro- bena výhradně, tak že podstata hnutí toho nejlépe může být oceněna, stopuje-li se bez ohledu na skladbu církevní, jím rovněž dotče- nou, na profánních formách jím vyvolaných, předem na opeře. Prvotiny Periova a Cacci- niova jen v zásadě, nikoli v provedení do- stihly svého účelu; překážkou obrodu anti- ckého dramatu byla tehdy obvyklá nádhera při dvorech šlechtických, jeŽ nesnášela se s prostou velikolepostí jeho. Avšak právě tento zevní lesk přispěl nemálo k oblibě i roz- šíření opery v prvních jejích počátcích. Platné pro budoucnost pravidlo, že slovní stránce musí se hudební podřizovati, již tehdy bylo stanoveno a dále docíleno toho, že propůjčen byl určitý výraz znázorňování různých stavů duševních nejen jedinců (v recitativu), nýbrž i hromadnosti (ve sborech). Z čistě hudební stránky první skladby monodické ukazují mizeni tónin církevnícn. dosazovaných měk- kým i tvrdým tónorodem, a předznamenání pouze s ť. kdežto J pouze akcidenčně se vy- skytuje. Na poli opery učinil krok v před Márco da Gagliano (1575— 1642J, skladatel Dafne (1607 v Mantově); propůjcilC recita- tivům větší živosti a melodice symmetrického členění. Ve Florencii samé, nepomíjejíc Cac- ciniovy dcery Francesky, jež v opeře La li- beraiione di Ruggiero da ťisola ďAlcina (1625) umístila >ariic v náhradu za ustavičný proud deklamační.poutápozornostClaudioMonte- verdi (1567-1643). Zprvu Palestrinovec, po- zději novotář v harmonice, operami svými, jichž řadu zahájil zpěvohrou Orfeo (1607\ proslavil se jednak pokročilostí slohovou, ježto recitativní partii zvelebil, na místě secco- recitativu použiv provázeného (obligátního} 926 Itálie (hudba). a z Části i ariosa, jakož i zavedením dvojzpěvu (duetta), jednak velikým pokrokem, jejž jím učinila instrumentace. Peri i Caccini obsadili orchestr klavírem {gravicembalo), basovou loutnou (chitarroné), tenorovou loutnou {liuto grosso) a kontrabasem {lira grande), u Monte- verdiho skládá se orchestr ze smyčcového kvinteta a nástrojů dechových a z této stránky disposiční sluší v něm shledávati základ mo- derní instrumentace. Co do výrazu dramati- ckého byl orchestr Monteverdimu prostřed- kem naa míru důležitým, sloužil mu mimo jiné k tónomalbě, jíž dociloval používáním effektů na kombinacích barvitostních odpo- zorovaných. Těmito pomůckami dosáhl pra- vého jádra hudby dramatické, totiž indivi- dualisace jednotlivých postav samostatným charakteristickým vedením orchestru. Vedle opery zplodila doba stilu monodi- ckého formu, která vyvinula se na místě z chrámů vyloučených středověkých mystérií a po delším vývoji ustálila se koncem XVI. stol. v duchovní drama, zvané oratorium (v. t.). První dílo toho způsobu La rappre- senta\ione di animo e di corpo složil Emil i o delCavalieri (f 1599 .^), jenž zasluhuje proto býti jmenován jako třetí zakladatel Školy florencké. S reformou ílorenckou souvisí ne- malé pokroky theoretické, vyplynuvší ze stu- dia hudby řecké, jež v dramatice a modulaci projevuje v praxi Don Carlo Gesualdo daVenosa, jinak opodál hnutí reformačního stojící. Ještě před vznikem monodie vystu- povala snaha uvésti antickou theorii v soulad s praxí a samému Zarlinovi byl vzorem Lu- dovico Fogliani (f 1539), mimo nějž studiu antiky oddávali se Francesco Patrizzio (1529— 97)aErcoleBottrigari(1531— 1612). Není s podivením, že novoty Gesualdo vy a Monteverdiovy jako Gabrieliovy vzbudily po- lemiky konservativních theoretiků, jimŽ při jich náklonnosti ke kaceřo vánému kontra- punktu nedostávalo se porozumění pro vy- víjející se harmonii. Sem náležejí Giovanni Maria Artuši (kol 1600), Scipione Cer- reto, Orazio Tigrini a Ludovico Zac- coni; naproti tomu uvedený svrchu Giam- battista Doni traktáty svými propagoval reformační idee hnutí florenckého. Monodie rozšířila se záhy po celé l-ii, ba i církevní skladba byla ji pohlcena, čímž ovšem zba- vena byla velebnosti Palestrinou jí vtisknuté. Ze skladatelů církevních holdovali novému směru zvláště Radesca da Foggia, Otta- vio Durante, Girolamo Marinoni, Do- menico Mazzochi a j. Mimo Florencii vy- stupuje nový sloh v Bologni, kde uvedl jej Girolamo Giacobbi (Andromeda, 1610), hlavně vŠak v Benátkách, kde kromě Monte- verdiho činni byli Francesco Manelli, Paolo Sacrati a zvláště Pier-Francesco Caletti-Bruni, známý pod jménem Cavalli (1600—76). Jako Žák Monteverdiův pokračo- val Cavalli na dráze mistra svého a předčil jej ne sice půvabností, avšak za to v ohledu formálním; on zřetelně odděloval ariosa od recitativu, vedle strofické árie pokusil se o trojdílnou, prohloubil charakteristiku a ob- zvláštní péči obětoval na propracování sbo- rové partie v opeře Ercole (ku sňatku Lud- víka XIV., 1662). Sbor. vedle balletu nejdů- ležitější součást opery francouzské, počal mi- zeti z opery italské, jakmile se k dalšímu vývoji uchýlila z Florencie do Benátek, a vy- tratil se docela v polovině XVII. stol. mimo opery pro Francii skládané; na př. Cavalliův Giasone psán jest beze sborŮv. Za tento ne- dostatek odškodňují Benátčané čísly sólo- vými, spojením recitativního živlu s článko- vaným ariosem, povznášejíce je k bohatě za- loženým scénám dramatickým, mimo to hojné popřavajíce místa duetu i recitativům vícc- hlasným, konečně předesílajíce před prologem ouverturu ve formě intrády nebo skladby o 3 i více větách pro orchestr, těžící slože- ním svým z rozšiřujících se stále čeledí ná- strojů hudebních. Nový směr otevřel se nejen opeře, nýbrž veškeré hudbě v XVII. stol., kdyŽ Giacomo Carissimi (1604 — 74) ovoce reformy floren- cké zachránil před jednostranností, do níž hrozila upadnouti v bezohledné reakci proti kontrapunktu. Jemu podařilo se monodickému slohu vlíti nový život polyfonií, jiŽ osvojil si studiem veleděl Palestrinových. Opera nebyla polem Carissimiovým, jeho nadání svědčila epická šířka oratoria s mohutnými sbory a pak forma kantáty, jejíž tvůrcovství nezcela oprávněně se mu připisuje (viz Kantáta). Stoupenci Carissimiovým i v zásadě jsou Ago- stino Steffani (1655—1730), skladatel oper, komorních duet psaných stiíem imitatorním. Alessandro Stradella (1645—81), Sal- vátor Rosa (1615—73) a mn. j. S Carissi- mim sdílí žák jeho Marc' Antonio Cesti (1620—69) zásluhu, že hudbě XVII. stol. při- činili melodický půvab. Cesti sám v opeře vznesl se nad Monteverdiho i Cavalliho, pře- neslC na jeviště Carissimiho komorní kantátu, odstranil tak starý jednotvárný recitativ a ne- jednou s úspěchem dopřál zastoupení živlu komickému duchem národním. Avšak tato nadvláda melodie, jež proti intencím zakla- datelů opery italské v dobách pozdějších se všeobecně pojímala jako charakteristikon její, počala se sířiti na škodu dramatické pravdi- vosti a vedla v XVIII. stol. k zjevnému úpadku. Stalo se tak hlavně z ústupnosti k virtuos- ním zpěvákům. Na nich spočívala při prvních operách nemalá úloha, totiž oživovati před- nesem suchopárný recitativ. Ohledy na ně vychovaly ponenáhlu dlouhou éru pěvců i pěvkyň italských. Tyto v prvních dobách opery prováděly ženské partie na jevišti, avšak po zákaze papeže Klimcnta XII. musili ustoupiti kastrátům, kteří, jako dříve falsctisté, povoláváni byli i do chrámů obstarávati hlasy ženské se zřetelem na církevní předpis vy- lučující ženy z působení při zpěvu chrámo- vém. Umění kastrátů dostoupilo znamenité výše ve škole neapolské, jejímž zakla- datelem jest Carissimiův žák Alessandro Scarlatti (1659—1725^, patřící k nejplod- nějším a nejvšestrannějším hudebním duchům Itálie (hudba). 927 vůbec, kontrapunktik i melodik stejně zna- menitý, dovršitcl dvoudílné »dacapo-aria€ a provázeného recitativu, při čemž orchestr po- chody déjové příhodné charakterisoval. Po- zoruhodná jest Scarlattiova předehra k opeře (sinfonia), jež má mezi dvéma vétami rychlého pohybu umístěnu větu pomalou a může poklá- dána býti za předchůdkyni svmfonické formy cyklické. V nepřehledné řaaé děl Scarlattio- vých všeho druhu zasluhují zvláštní zmínky vedle kantát intermedia čili intermezza, malé komické scény dramatické, jež vkládány bý- valy v meziaktí her vážných a později mezi sebou souvisely a oddělivše se k samostat- nosti založily počátky opery komické (opera buffa). Ze žáků Scarlattiových proslul nejvíc Francesco Durante (1684—1755), po výtce církevník a snaživec, jenž setřásti hleděl ne vždy s úspěchem vliv své doby a přimknouti se ke škole římské, zvláště výborný již in- strumentátor obratný v manipulaci s nástroji foukacími a kromě toho paedago^ nejskvě- lejších výsledků se dodělavší. Jeho odcho- vanci byli: Giovannt Batt. Pergolese (1710—36), na jehož Stabat mater a kom. opeře La serva Padrona shledáváme neapol- skou školu tak dalece v úpadku, že přílišnou péči o melodii nevyvažovala rovným zřetelem k činitelům jiným; Leonardo Vinci (1690 ažl732), NicoloJommelli(1714— 74)aDo- menico Terradcllas (1711—51). K Du- ranteovi druží se Leonardo Leo (1 694 až 1740) obíravší se na rodil od onoho sklad- bou dramatickou, jež však pro překonané dnes stanovisko zůstává pozadu proti jeho dílům církevním, Gaetano Greco(* 1680), téhož žák Nicolo Porpora (1686—1766), šablonovitý operista bez vnitřní ceny, ale znamenitý učitel zpěvu, jako Francesco Feo (^1699); pak Nicolo Logroscino (1700—63), jímž >buffa< z prvních počátků dostala se o krok v před pomocí ensemblů vkládaných na konec jednotlivých dějství, Tommaso Traetta (1727—79) a j. Vrchol školy neapolské v oboru vážném i komickém představuje Nicolo Piccini (1728— 1800), jenž >da-capo-arii« dosadil for- mou rondovou, první uvedl >íinale« o růz- ných tóninách a tempech, a Pietro Gu- glielmi (1727—1804). Sláva Picciniova v l-ii měla v zápětí, že povolán byl do Paříže para- Wsovat proti své vůli reformátorskou činnost Gluckovu (viz Gluck str. 111). Druhým sou- peřem Gluckovým byl tu Antonio Sac- chini (1734—86), ve prostředcích sv^ch nad míru prostý; avšak on i další příslušnici Školy neapolské nepopřou, že jednak vliv Gluckův, jednakdelší pobyt jich v cizině ktomu přispěly, aby mnohem vážněji pojímali úlohu svou, než u souvěkovců jejich lze pozorovati. Ná- leží sem Giuseppe Sarti (1729-1802), učitel Cherubiniův, Giovanni Paesiello (1741 až 1816), Nicolo Antonio Zingarelli (1752 až 1837), z nichž druhý operou 77 barbiere di Seviglia docílil úspěchu v pravdě sensačního. Za to nezkaleným Neapolcem jeví se býti Pacsiellův soupeř Domcnico Cimarosa (1749 — 81), jehož kom. opera // matrimomo segreto pro humoristický, co nejšťastněji po- stižený ráz a melodickou vřelost trvale udr- žela se v moderním repertoiru. Pro úplnost nezůstaň nepovšimnut církevní skladatel Fe- dele Fenaroli(1732— 1818), žák Duranteův a učitel Cimarosův i Zingarelliův. Vedle jme- novaných i ostatní četní přívrženci školy nea* polské mají pro sebe společnou vlastnost: báječnou plodnost, která ovšem na způsob práce nemohla působiti než zhoubně. Jí při- čítati sluší, že i italská opera seria i buffa přestala míti na zřeteli potřebu výrazu drama- tického a sklesla na pouhou směsici bezvý- znamných recitativu střídajících se s áriemi, jež bez ohledu na požadavky deklamace a vnitřní pravdivost dějovou po ničem jiném se nepachtily, než aby stále vzrůstající pěve- cké virtuositě, najmě koloratumí dovednosti, připravily co nejvděčnější pole. K tomu při- stoupila ještě jalovost a šablonovitost textů, které ani jednoty děje nešetřivše, ani jinaké požadavky logičnosti neuspokojovavše, operu italskou dovedly k úpadku, tak Že konečně jméno její nebylo prosto příchuti přímo han- livé. Nežli poukázáno bude k počátku, příčinám i účinkům tohoto úpadku, totiž k speciální éře virtuosní, nutno jcŠtě pohlédnouti nazpět, jak mimo Neapol utvářela se hudba v 1-ií, zvláště církevní. Jak bylo poukázáno, drama- tický živel neminul se s účinkem na přečetné skladatele, kteří jinak vědomě nepřidávali se k reformě florencké a pouze mimoděk strženi byli jejím vírem. V dobách těch dvojnásob odráží se druhá Škola benátská, ana sloh chrámový chrání před pohlcujícími ji vlivy světskými. V čele jejím stojí Giovanni Leg- renzi (1625—90) a žák jeho Antonio Lotti (1667—1740); onen kladl zvláštní důraz na instrumentální partii a rozšířil orchestr chrá- mový na 34 členů, tento vokálními kompo- sicemi a cappella vyluzoval účinky přuno palestrinovské. Současníci Lottiovi Tom- maso Albinoni (1674—1745) a Antonio Vivaldi (t 1743), jakoŽ i jeho nejpřednější žák Giov. Batt. Pascetti byli hojně činni v hudbě nástrojové, kdežto jiný Žák fialdas- sare Galuppi (1706—85) proslul v komické opeře. Po Lottim zaujímá jako církevník první místo Legrenziův žák Antonio Caldara (1670 — 1736), nade všecky vypíná se však Benedet to Marceli o (1686— 1736), poslední ratolest onoho kmene, jenž v Benátkách bu- jeti počal v dobách Wiliaertových. Díla ieho charakterisuje přílehlost ke slovu a ušlechtilá jednotnost i vznešenost; nejslavnějším z nich jest hudba ke Giustinianovu spracování 50 žalmů Davidových Estro poetico armonico^ za- jímavému nad to předmluvou autorovou, z níž mluví láska k antické hudbě, jakáž vyzírá i ze spisu jeho // teatro alla móda (1720), kaceřu- jícího nemilosrdně současnou tvorbu operní. Ostatní Benátčané této doby mají význam pod- řízenější, jako Pierro Zanini, Giovanni Porta a j. — Totéž úsilí po zachování bý- valé slávy pozorovati lze i v Římě, kde vystu- 928 Itálie (hudba). puje Francesco Gasparini (1668—1737), učitel Marcellův a Scarlattiův, a Giov. Batt. Casali (na sklonku XVIII. stol.). Třetím ústředním městem jest pak Bologna, kde hudební školu založil Giovanni PaoloCo- lonna (1640—95); z ní vyšel Giovanni Batt. Bononcini zvaný mladším (v pol. XVIII. stol.), pověstný rivalitou s Hándelem a konečnou svou porážkou. Giovanni Maria Bononcini starší (1640— 78) jako theoretik vynikl spisem o kontrapunktu: Musíco pratico. Žákem tohoto byl Antonio Pacchioni (1654—1738), ostatními stoupenci školy bo- lognské pak: Jacopo Antonio Perti řl661 až 1756), Giov. Carlo Maria Clari (1669 až 1738),Giuseppe Aldobrandini, Luca Antonio Predieri (1688—1769), Giov. Antonio Ricieri (f 1746), dále, pokud theoretiků se týče, Angelo Berardi (Do- cumenti armonichi^ 1687) a obzvláště Gam- battista Martini (zv. Padre Martini, 1706 — 84), autor obsáhlé nauky o kontra- punktu doložené příklady od dob josquino- vých až po jeho současníky a na slovo vzatý badatel v historii hudební; směrem týmž po- kračoval jeho Žák Giuseppe Paolucci (1727 až 1777). V ostatní l-ii na sebe upozorňují Francesco Calegari, Francesco Va- lotti (1697— 1780). Luigi Sabattini (1739 až 1809), Francesco Conti (1682—1732), Emanuele Astorga (f 1736 v Praze), skla- datel pro svou vřelost nezapomenutého Stahat mater ^ a konečně povlaštěný Čech Josef My- sliveček, známý v l-ii pod jménem » Vena- tor íni« neb »I1 Boemo*. Úpadek, připravený opeře školou neapol- skou i bolognskou, který za následek měl, že k dalšímu vývoji dramatická hudba opu- stila území, kde vyrostla, třeba jen z počátků praskrovných, spočíval vlastně již v hudební stránce prvých florenckých pokusů o hudební drama. Suchopárná recitativní stránka sklá- dala veŠkeren úspěch na bedra zpěváků, již přednesem svým povoláni byli ji oživovati. Tím ovšem zapuštěny byly kořeny k repro- duktivní individualitě, o níž polyfonní doby dřívější neměly ani zdání. Povolnost sklada- telů ku výkonným silám zavinila, že tyto stá- valy se střediskem veškerého zájmu, v druhé řaaě teprve k dílu samému se obracejícího. V řadě velikých pěvců XVII. stol. vyniká Loreto Vittori, ze zpěvaček Vittoria Archilei, Leonora Baroni, Francesa Caccini a j. Pěvecké školy, které církev zakládala ve středověku k cvičbě chorálu, udržovaly se sice v XVII. stol. dále, avšak na místě španělských falsetistů i v hudbu chrámovou trpěno uvésti kastráty; prvým z nich, jenž připuštěn do papežské kaple, byl Girolamo Rossini (f 1644). Ve stol. XVIÍI. kastráti dostali se na jeviště a pěvecké umění jimi dostoupilo vrcholu. Zpěv umělý bral se směrem dvojím: umělečtějším komorním, jejž vychovala Carissimiova komorní kantáta, a divadelním, vypěstěným operou Scarlattio- vou; onen cvičila bolognská, tento neapolská Škola a v ní vedle zmíněných již mistrů Por- pory, Leona a Feona Francesco Antonio Pistocchi (1659—1717) a Antonio Bcr- nacchi (1690—1756). Jiné vynikající školv řídili Pier Francesco Tosi (1647—1727") v Londýně, Giambattista Mancini(1716 až 1800^ a i. Ze zpěváků-kastrátů, kteří faeno- menální hlasovou technikou v pravdě hýbali světem, dopomohli si mnozí k velikému bo- hatství a nejednou i k nesmírnému vlivu u hlav korunovaných, zvláště o třech zazna- menávají se správy přímo neuvěřitelné. Jsou to: Baldassare Ferri (zv.Perugino, 1610 až 1680), Carlo Broschi (Farinelli, 1705 až 1782) a Gaetano Maj oráno (Caffa- relli). Knim druží se mezzosopranista Fran- cesco Bernardi (Se ne sin o, 1680— 1739), Giovanni Carestini (1705—60), z pozděj- ších pak Girolamo Crescentini (1766 až 1846). Operní ženské hvězdy XVIII. stol. představují pověstné sokyně FaustinaBor- doni (Hasseová, * 1693) a Francesca Cuzzoni (1700—70), Anna Maria Strada, Vittoria Tesi-Tramontini (tl778), Ma- rianna Bulgarelli a j. Pro produktivní umění mnohem většího vý- znamu než pěvecká dopracovala se virtuosita nástrojová. Začala bujeti, jakmile instrumcn- tace v operách poněkud probrala se z prvých nejistých pokusův k určitější spořádanosti. V XvII. stol. proslula na dechové nástroje rodina Besozziuv a pokud klavíru se dotýčc, jenž činil velice podstatnou součástku oréhc- ■ stru, stvořil proň nový stil DomenicoScar- latti (1683—1754), syn Alessandrův a žák Gaspariniův. načež klavírní hudba epochál- ními jeho novotami netušené se rozvíjela, zvláště když mechanika nástroje zdokonalena byla strojivem kladívkovým, jež vynalezl Bar- tolomeo Cristofari (1653— 1731). D. Scar- latti jest otcem klavírní sonáty, která sice u něho jest jedno větou, avšak zřetelně oka- zuje již na pozdější první sonátovou větu. K vývoji sonátové formy moderní přispěla I. nejvydatněji obsáhlou řadou skladatelů, kteří po skvělých výsledcích houslařských rodin Amatiovy, Stradivariovy a Guarneriovy vrhli se s celou silou na tvorbu literatury nového nástroje (viz Housle). Ač sonáta Gabrieliova s pozdější formou neměla nic společného, přece jakási souvislost její s pozdější jest patrná; komorní sonáta i kostelní soustře- ďovaly již pozornost na houslový hlas, pro- vázený u oné klavicymbalem, u této varha- nami. Arcangelo Corelli (1653— 1713) psal sonáty komorní i kostelní o několika větách, při nichž hlavně s tanečními formami pra- coval, čímž ovšem sonáty tyto čerpaly z týchž zřídel jako suita. S druhé strany pasobíl na sonátu koncert komorní, zavedený v první pol. XVII. stol. pro 2 housle a generální bas, jenž v tak zvaném concerto grosso Giusep- pem Torellim řf 1708) rozšířen byl na 2 housle s průvoaem houslí, violy a gen. basu a Corellim na 3 housle. Antonio Vi- valdi (1670—1743) přivedl komorní i velký koncert na stupeň rozkvětu, od něhož nebylo daleko do rozštěpení se jeho v klassickou ctí Itálie (starověká). 929 formu sonátovou a formu koncertu v mo- derním smyslu slova. Takto I. i instrumentální hudbě moderní upravila půdu, ale další formální pochod odehrál se v Německu, které od dob Šacho- vých v dějinách hudebních zaujímá nejdůle- žitější místo, zastiňujíc l-ii od druhé polo- viny XVIII. stol. Kdežto na vrub Německa spadá reforma Gluckova, v něm odehrává se historické divadlo klassicismu a romantismu instrumentálního i operního, nevyskytují se již v l-ii epochální směry, jež bv celé řadv vyznavačů sbíraly v jediný šik. V XIX. stol. klesá I. na hudební zem druhého řádu, pod- robenou vlivu ciziny. Výběžky směru holdují- cího absolutnímu melodickému krásnu v opeře nepřihlížejíc k jeho dramatickému zdůvodnčqí představuje na př. Vincenzo Bellini (1801 až 1835), pamětihodný tím, že při pečlivé práci od neplodné koíoratury vrátil se k ne- senému zpěvu. Současník téhož Gaetano Donizetti(1797— 1848), stejně plodný v oboru komickém i vážném, originální invencí čistý Ital, bére se směrem, jakým prorazil jmeno- vitě buffami svými duchaplný Gioachino Rossini (1792—1868). Na sklonku činnosti své naklonil se Rossini Tellem (1829) velké opeře pařížské, které i Luigi Cherubíni (1760—1842) a Gasparo Spontini (1774 až 1851), prvý docela, druhý s míšením rod- ného Živlu s francouzským přináležejí. Nemo- hou-li oba posléz jmenovaní zapříti nad to vliv německé školy, zjevněji područí ciziny osvědčuje GiuseppeVerdi (♦1813). V prv- ních operách byv Italem nepokrytým, slučo- val později vymoženosti francouzského slohu s Rossiniovým i Donizettiovým, v Aíáé (1873) zaujal na dobro stanovisko francouzské opery a že alespoň v principu uznává idee reformy Wagnerovy, o tom svědčí jeho Oteilo (1887) a ještě více Faistaf {IS93). Wagnerovu směru holduje též librettista posléze jmenovaných dvou oper Arrigo Boito (^1842) v jeainé své opeře Meflstofele (1858^. Co do kvantity v operní produkci stojí I. ze všech zemí až dosud nejvýše, avšak při- rozeno, že ze záplavy každoročně na jeviště uváděných her pouze nepatrná menšina pro- nikne ao širšího světa hudebního. Z Verdio- vých současníků, tu více, onde méně dotče- ných Wagnerovou reformou, stůjtež zde A m i l- care Ponchielli (1834—86), tilippo Mar- chetti (♦1835), Franco Faccio (♦1841), FrancescoCortesi,CarloPedrotti,Ciro Pinsuti a mn. j. V době nejnovější (od let 90tých) čilý rozruch způsobil t. zv. verismus operní, který přenesl v operu realistické su- jety moderní a oproti pozdějším dramatům Wajgnerovým, rozpřádajícím se v psycho- logicky hlubokém svém rozvedení do nut- ných délek, co nejrychlejším spádem dějo- vým řešil otázku dramatické působivosti. Po- čátek učinil Pietro Mascagni (♦ 1863) tragi- ckou aktovkou Cavalieria rusticana (1890), po něm krátce nato Ruggiero Leoncavallo (♦ 1858) dvojaktovkou / PagliaccL Obě opery staly se jakýmsi typem, jejichž dějový poa- Ott&v Slovnik Nauiný, iv. XII. 49 1897. klad, obírající si za théma cizoložství, v nej- rozmanitějších versích znovu a znovu dostával se na jeviště, až konečně nastalo ochlazení prvotního enthusiasmu, jež teprve ve střízli- vější rozvaze odkrylo nepůvodní, ledabyle propracovanou hudební stránku pouze bru- tálními násilnostmi si pomáhajícího nového směru, který nejen že v l-ii mžikem zjednal si přívrženců (Pierantonio Tasca, Um- berto G i ord ano, Ciléa, do jisté míry i Giacomo Puccini), ale i německé skla- datele nutkal k napodobení. — Pro instru- mentální hudbu není v l-ii pěstitelů četných; z nich na prvním místě vyniká Giovanni Sgambati (♦1843\ žák Lisztův. Také vir- tuosita instrumentální zastoupena jest ve sto- letí XIX. dosti slabě. Jako bývalá sláva hou- slařská vymizela a zanechala stopy jen ve fabrikaci střevových strun, i houslová vir- tuosita slavného jména váže se k několika jménům: Niccoló Paganini (1782—1840), Ernesto Camillo Sivori (1815—53), An- tonio Bazzini (1817—97), Maria Mila- nollo(1832— 48),TeresaMilanollo(^1827), Luigi Arditi (♦ 1822), Guido Papini (♦1846) a Teresina Tua (♦ 1867). — Čím méně I. zasáhá aktivně v rozvoj hudební sklonkem XIX. stol., tím pozorněji sleduje v nejnovější době činnost ciziny, zakládá konservatoře s organisací moderní, má své koncertní instituce a i ve vědě hudební pra- cuje. Z historiků hudebních zasluhuie zmmky Francesco Florimo řl800— 88), Fede- rigo Polidoro (♦ 1845), Baldassare Ga- mu cci (1822— 92) a biograf Gaetano Gaspari (1807—81). — Srv. co do rozvrhu Steckcr, Všeob. déjepis hudby. \? Itálie starověká. I. slul původně jihozápadní výběžek polo- ostrova Apenninského, jižní Bruttium, kdež seděli Italové vlastně tak řečení, příslušní ku kmeni latinskému. Řekové přenesli jméno I. na jižní čásC poloostrova vůbec a Římané rozšířili je na zemi celou až k řece Rubikonu. Za Augusta pak dáno i krajinám popádským. 1 1. tedy prostírala se mezi Alpami a mořem Středozemním (Maře Intemum). Části Alp při l-ii: Alpes Maritimae, Cottiae, Graiae, Penninae, Lepontiae, Raeticae, Camicae, lu- liae. Části moře Středozemního: Maře Adria- ticum č. Super um, v němž Sinus Tergestinus (záliv Terstský) a S. Flanaticus (Quamcro), Nf. Jonium, v němž S. Tarentinus a S. Scylle- ticus (z. Squillaceský), M. Tyrrhenum č. In- ferum, do něhož vede Fretum Siculum (Faro di Messina) a v němž S. Hipponiates Č. La- meticus (z. S. Eufemijský), S. Paestanus (z. Salernský), S. Cumanus (záliv Neapolský) a S. Caietanus (záliv Gačtský), dále pak jest S. Ligusticus (z. Janovský^. Uvnitř jest I. pro- stoupena Apenniny. Tu budtež uvedeny: Mons Argentarius (Monte Argentaro), M. Ci- minius (M. Cimino), M. Soracte (M. di San OresteJ, Fiscellus M. (Gran Sasso), M. Tifer- nus (M. Matese), Montes Sábini, M. Lucrc- tilis (M. Gennaro), M. Albanus (M. Cavo), 61 930 Itálie (starověká). M. Algidus (Monti di Velletri), Ms Tusculani (Mi di Frascati), Aequorum Ms (Mi ďOIe- vano), Volscorum Ms (Mi Volsci), Massicus M. (M. Massico), Tifata M. (M. Tifo), M. Vesno- dus, Gaurus M. (M. Gauro), M. Lactarius (M. di LettereV Tabarnus M. (M. Tabarno), M. Album US (M. di Postiglione). Sila Saltus (M. Sila), M. Garganus (M. Gargano\ M. Vul- tur (jehož vrchol Pizzuto di Melfi). Mysy: Proroontorium Populonium, P. Circeium (Čapo Circello), P. Caietac, P. Misenum (C. Miseno), P. Minervae (Punta della Campanella), P. Po- sidium (Punta Licosa), P. Palinunim (C. Pa- linuro), Leucopetra P. (C. deirArmi), Zephy- rium P. (C. Spartivento), Lacinium P. (C. delle Colonne č. di Nao), Sallentinum č. lapygium P. (C. di Leuca). Řeky moře Jaderského z Alp : Padus (Po, Pád), Athesis c. Atagis (Adiže), Meduacus rainor (Bacchiglione) a maior (Brenta), Plavis (Piave), Liquentia (Livcnza), Tilaventus (Ta- gliamento), Sontius (Isonzo. Soča), Arsia (Arsa v Istrii), rozhraní mezi l-ií a lUyrií. Přítoky Pádu po levém břehu: Duria minor (Dora Riparia), Stura, Duria maior (Dora BalteaV Ticinus (Ticino), Addua (Adda), OUius (Oglio), Mincius (Mincio). Po pravém: Tanarus (Ta- tí aro), Trebia (Trebbia), Tarus (Taro), Parma, Secia (Sechia^. Panarus (Panaro), Renus (Re- no), Silarus (Silaro). Řeky moře Jaderského z Apennind: Rubico (Pisatello), Ariminus (Marecchia), Crustumius (Lonca), Pisaurus (Foglia), Metaurus (Metauro), Aesis (Esino), Truentus (Tronto), Heloinus (Tordino), Vo- manus (VomanoJ, Aternus (Aterno, Pescara), Sangrus (Sangro), Trinius (Trigno), Tifernus (Biferno). Frento (Fortore), Aquilo (Celone), Cerbalus (Cervaroi Aufidus (Ofanto). Řeky m Iónského: Braaanus (Bradano), Casuentus řBasiento), Aciris (Agri), Siris č. Semnus (Sinno), Crathis (Crati), do něhož vtéká Sy- baris (Coscile) a Busentus (Busento), Neaethus (Neto), Sagrus (SagrianoV Řeky m. Tyrrhen- ského: Metaurus (MarroV Medma (Mesima), Laus (Lao), Silarus (Sele), Sarnus (Samo), Volturnus (Volturno), do něhož Calor (Ca- lore) se Sabatem a Tamarem. Liris (Gari- gliano) s Tolerem, Tiberis (Tevere), Minio íMignone), Marta, Albinia (Albegna), Umbro (Ombrone), Caecina (Cecina), Arnus (Arno), do něhož vtéká Anser (Scrchio), Macra (Ma- gra), rozhraní mezi l-ii a Ligurií. Do Tiberu vlévá se po pravé straně Clanis (Chiana) s Pallií, Cremera (fosso della Valchetta), po levé Nar (Nera) s Hirnellou řlmele), Tolerem (Turano) a Aventem (Velino). Allia (fosso di Marcigliana), Anio (Teverone). Řeky m. Li- gurského z Alp: Varus (Var), jenž dělil l-ii od Gallie. Jezera: Lacus Verbanus (Lago Maggiore), L. Cerosius (L. di Lugano), L. La- rius (L. di Como), L. Scvinus (L. ďlseo), L. Benacus (L. di Garda), L. Trasimenus fL. Trasimeno č. L. di Perugia), L. Qusinus (L. di Chiusi), L. Volsiniensis (L. di Bolsena), L. Ciminius (L. di Vico), L. Sabatinus (L. di Bracciano), L. Vadimonius (L. di Bassano), L. Albanus (L. di Castello), L. Nemorensis (L. di. Nemi), L. Regillus (L. Regillo č. La- ghetto), L. Gabinus (L. di Castiglione), L. Fucinus (L. di Celano), L. Pantánus (L. di Lesina), L. Veranus (L. di Varano), L. Aver- nus (L. Avemo), L. Lucrinus (L. Lucrino). Jihovýchodně od ústí Tiberu: Paludes Porn- ptinae. I. dělila se na sev. (l-ia Superior), střední ř-ia Propria) a jižní (I-ia InferiorJ č. Veliké ecko (Graecia Magnal I. severní k l-íi pů- vodně se nepočítala. V ní prostíraly se: Li- guria, Gallia Cisalpina, Venetia, Istria. V Li- gurii (nazvané tak dle Ligurů, již seděli též na Korsice) byla města : Nicaea (Nizza), Por- tus Herculis Monoeci (Monaco), Albium Inte- melium (Ventimiglia), Albium íngaunum (AI- b.enga), Sávo (Savona), Genua (Genová, Ja- nov), Řicina (Řecco), Segesta (Sestri), Portus Veneris (Porto Venere), Augusta Vagienno- rum (Saluzzo), Alba Pompeia (Alba nad Ta- narem), PoUentia (PollenzaV Asta (Asti), Fo- rum Fulvii (Valenza), Iria (Voghera), Dertona (Tortona), Aquae Statiellorum (Aqui). Gallia Cisaloina (Předalpská), zvaná tak dle oby- vatelů Gallů a na rozdíl od Gallie Trans- alpiny (Záalpské, nyn. Francie), dělila se na Transpadanu (Zapádskou) a Cispadanu (Před- pádskou). V Transpadaně byla města: Tau- rasia č. Au^sta Taurinorum (Torino), kolem níž Taurini, kmen ligursko-kcltský, Segusio (Susa), Augusta Praetoria (Aosta) v uzemí Salassů, Eporedia (Ivrea), Vcrcellae (Vercelli), Novaria (Novara), Ticinum (Pavia), Laus Pom- pcii ^Lodi Vecchio), Mediolanum (Milano), hlavni město keltských Insubrů, založené však od Etrusků, jimž slulo Melpum, Cornum (Corno), Bergomum (Bergamo), Brixia (Bres- cia), Cremona, Mantua, u níž Andes (Pietole), Verona, založená Raety a potom osazená keltskými Cenomany. V Cispadaně: Clasti- dium (Casteggio), Placentia (Piacenza), Par- ma, Regium Lepidum (Reggio ďEmilia), Mu- tina (Modena), Bononia (Bologna), původně Felsina, založená Etrusky a potom osazená keltskými Boji, dle nichž i přejmenována, Faventia (Faenza), Forum Livii (Forli), Cae- sena (Cesena^, Ravenna a Ferraria č. rorum Alienorum (Ferrara) v území keltských Lin- gonů. Ve Venetii, zvané tak dle obyvatelů Venetů, kmene illyrského: Hatria (Adria), Ateste jfEste), Brundulum (Brondolo), Pata- vium (Padua), Vicctia (Vicenza), Tarvisium (Treviso), Altinum (AltinoJ, Opitergium (Odcr- zo), Concordta, Gradus (Grado). Aquileia, Fo- rum lulii (Cividale). V Istrii, zvané dle Istrů, kmene illyrského: Tergeste (Terst), Aegida (Čapo ďlstria), Piranum (Pirano), Parentium (Parenzo), Ruginium (Rovigno), Póla (Puljc). Piquentum (Pinguente). V l-ii střední prostíraly se: Etruria Č. Tus- cia, Umbria, Picenum, území drobných kmenů sabellských, jako byli Sabini a j., Samnium, Latium, Campania. V Etrurii, vlasti Etrusků č. Tusků č. Tyrrhenů, města: Luna, Lucca, Pistoria (Pistoja), Pisac (Pisa), Faesulae (Fie- sole), Floréntia (Firenze, Florencie), Portus Pisanus ad Herculeqo (Livorno), Volaterrac Itálie (starověká). 931 A^olterra), Sena řSiena), Arretium (Arezzo), Čortona, Perusia (Perugia), Clusium (Chiusi), Vetulonia (Torre Vecchia), Populonia, Ru- sellac (Rosel le), Telamon (TalamoneJ, Sa- turnia, Suana (Sovana), Volsinii (Bolsena), Volsinii urbs vetus (Orvieto), Cosa (Anse- donia), Tuscania (Toscanella), Blera (Ďieda), Tarquinii (u Corneta), Sutriuxn (Sutri), Nepet (Nepi), Falerii řFalari u Civitá CastellanyJ, Capena (u Fiana), Věji (u vsi Isola Farneseh Caere, dříve Agylla (Cenreteri), Alsiuin (Palo), Pyrgi (Santa Severa), Centumcellae (Civitá Vecchia). V Urabrii, zvané dle Umbrů, kmene italského větve umbro-sabellské, mésta: Ari- minum (Rimini), Pisaurum (Pesaro), Fanum Fortunae (Fano), Sena Gallica (Sinigaglia) v území keltských Senonů, Sarsina, Pitinum (Pitino), Sestinum (Šestino), Tifernum Me- taurense (San Angelo in Vado), Urbinum Hortense (Urbino), Urbinum Metaurense (Ur- ban ia), Forum Sempronii (Fossombrone), Ca- )is (Cagli), Tifernum Tiberinum (Tifi), Sen- tinum (Sentino), Aesis (Jesi), Iguvium (Gub- bio), Attidium (Attigio), Matilica (Matelica), Nuceria Camellaria (Nocera), Camerinura (Ca- merino), Assísium ÍAssisi), Hispellum (Spello), Mevania (Bevagna), Fulginii (Foligno), Tre- bia (Trevi), Spoletium (Spoleto), Tuder řTodi), Interamna (Terni), Ameria (Amelía), Narnia (Narni), Ocriculum (Otricoli). V Picenu, zemi Picenů, kmene italského větve umbro-sabell- ské: Ancona, Numana (Umana), Potentia (Potenza), Tinna (Tcnna), Firmum (FermoJ, Castrum Truentinum (Tronto), Hatria (Atri), Auximum (OsimoJ, Cingulum (Cingoli), Ri- cina (Rosina), Treja, Tolentinum (Tolentino), Urbs Salvia (Urbisaglia), Faleria (Falerone), Pausulac (Pausula), Asculum Piccnum (Ascoli), Interamnium (Teramo). V území drobných kmenů sabellských: a) v území Sabinu: Nur- sia (Norcia), Interocreum (Antrodoco), Reatc (Ricti), Cutilia (Contigliano), Falacrinum (u Ci- vitá Reále), Foruli (Rocca di Corno), Ami- ternum (Amatrice), Cures (Correse), Eretum (Monte Rotondo?), Trebula Matuesca (?); b) v úz. Vestinů: Aveia (u Aquily), Aufinum (Ofena), Pinna (Penna), Angulum (Civitá S. Angelo), Aternum (Pescara) ; c) v úz. Mar- rucinu: Teate (u Chicti); d) v úz. Paelignů: Corfinium (u Pentimy), Sulmo (Solmona); e) v úz. Marsů : Marruvium (Morrea u S. Be- nedetta), Antinum (Antino); /) v úz. Fren- tanů: Ortona, Auxanum (Anciano), Histonum (Vasto), Buca (Termoli)i Larinum (Larino); g) v úz. Aequů: Alba Fucentia (Alba), Car- sioli (Carsoli), Sublaaueum (Subiaco), Třeba (Trevi). V Samniu, vlasti Samnitů, nejsilněj- šího kmene sabellského: Aufidena (u Aln- deny), Truentum (Trivento), Bovianum vetus, >caput Caracenorum Samnitium* (u Pietrab- bondante), Aesernia (Isernia), Venafrum (Ve- nafro), Bovianum, >caput Pentrbrum Samni- tium«, téř Bov. Undecimanorum (u Bojana), Saepinum (Sepino), Allifae (Allife), Telesia (u vsi Tělese), Saticula (u S. Agata de'Goti ?), Bcneventum, dříve Maluentum (Benevento) v území Hirpinů, Caudium (u Montesarchia), u něhož Furculae Caudinae (soutěska, kde teď osady Arpaja a Forchia), Abellinum (Avellino), Compsa (Conza), Aquilonia (Ace- dognaV V Latiu, zemi tak zvané dle Latinů, hlavního kmene větve západoitalské č. latin- ské, byla města: a) v území Latinů: Róma, Ostia, Laurentum (Tor Paterno), Lavinium u Pratiky), Ardea, město Rutulů, Satricum u Casale di Creca), Trestabernae (u Cisterny), )ulmo (Sermoneta), Setia (Sezza), Norba (Norma), Cora (Cori), Signia (Segni), Velitrae (Velletrrt, Artena, Lanuvium řCivitá La- vigna), Corioli (zbořeno), Aricia (Ariccia), Al- banum (Albaňo), kdež villy Pompeiova a Do- mitianova, Alba Longa (u jezera Albánského), Bovillae (u Osterie delle r ratocchia), Tuscu- lum (u Frascati), Labicum (Colonna), Prae- nestc (Palestrina), Gabii (u Castiglione), Ti- bur (Tivoli), kdež na blízku villa Hadriani. Nomentum (Mentana), Fidenae (u Castel Giubilea); b) v úz. Herniků: Anagnia (Anagni), Ferentinum (Ferentino), Frusino (Frosinone), Verulae (Veroli); c) v úz. Volsků: Antium (Porto d*Anzo), Astura, Circeii (Circello), Tarracina č. Anxur (Terracina), Lautulac (u Portella), Forum Appii (u San Donata), Privernum (Pipemo), Fregellae (u Ceperana), Arx Fregeliensis (Arce), Fabrateria (Falva- terra), Arpinum (Arpino), Sora, Atina, Aqui- num (Aquino), Casinum (Monte Casino); ď) v území Aurunků: Fundi řFondi), Caieta (Gaěta), Formiae (u Molo di Gaěta), Mintur- nae (u Trajetta), Suessa (Sezza), Sinuessa (u Castel Rocca di Mandragone). V Campa- nii: Teanum Sidicinum (Teano), Cales (CalVi), Casilinum (Capua), Capua (S. Maria di Ca- pua), Suessula (u Maddaloni), Calatia (Ga- lazza), Atella (u Aversy), Acerrae (u Acerry), Abelía (Avella), Nola, Nuceria Alfaterna (No- cera), Ěburum (Eboli), Volturnum (Castel- volturno), Liternum (Torre di Patria), Cumae (nedaleko jezera Avernského, na výběžku hory Gauru), Puteoli (Pozzuoli), Baiae (blíže mvsu Misena), Neapolis, dříve Parthenopc (Napoli), Herculaneum (kdeteďResina), Pom- peii, Stabiae (u Castellamare), Surrentum (Sorrento), Salernum (Salerno), Picentia (Vi- cenza). V 1-ii jižní prostíraly se: Lucania, Bruttium, Apulia a Calabria. V Lucanii, zvané dle Lu- kanů, kmene sabellského, byla města: Pac- stum č. Posidonia (nedaleko Capaccia), Velia č. Elea (u Polliky), Buxentum č. Pyxus (Po- licastro), Vulci (Vallo), Forum Popiíii (PoUa), Atina (Atena), Grumentum (u Palazza?), Blanda, Neralum (Castelluccio neb Orinolo), Muranum řMurano), Siris (Torre di Senná), Heraclca (u Policora), Metapontum (stálo při ústí Bra- dana), Pandosia (u Anglony), Anxia (Anzi), Po- tentia (Potenza), Bantia (Banzi), Forentum (Fo- renza). V Bruttiu, dle sabellských Bruttiů po jmenovaném: Cerillae (Cirella), Clampetia (Amantea), Terina (u S. Eufemie), Tempsa č. Temesa (u Torre del Lapi), Hipponium Č. Vibo Valentia (Bivona), Medma (u Řosarna), Scyl- lacum (Scilla), Rhegium (Reggio di Calabria), Locri Ěpizephyrii (u Gerace)» Caulonia (Ca-' 932 Itálie (starověká). stelvetere), Scyllacium (Squillace), Croton (Cotrone), Petelia (Strongoli), Ruscia (Ros- sano), Thurii č. Copiae (u Terra Nuovy), Sybaris (nad řekou Crati blíž ústí řeky Co- scile), Consentia (Cosenza), Acherontia (Ce- renza). V Apulii, dle Apulů, kmene illyrského (iapyžského) pojmenované: Urium (u Rodi), Mermum (u Vieste^, Matinum (u Punta Ma- tinaty), Sipontum (u Santa Maria di Siponto blíže Manfredonie), Salapia fSalpí), Auíide- num (Torre del Ofanto), Barauli č. Barulum (Barletta), Turenum (Trani), Nutiolum (Bis- ceglia), Barium (Bari), Gnathia č. Egnatia (Torre ďEgnasia blíže Monopoli), Teanum Apulorum (u Ponte Rotta), Arpi (Arpe blíže Foggie), Luceria Č. Nuceria Apulorum (Lu- cera), Aecae (u Troie), Herdoniae (Ordona), Vibinum (Bovino), Ausculum Apulum (Ascoli di Satriano), Canusium (Canosa di Puglia), mezi Canusiem a Barulem Cannae (bojiště kanenské: Campo del sanguine), Rudiae (Ro- tigliano), . Rubí (Ruvo), Butuntum (Bitonto), Gramům (Grumo), Venusia (Venosa), Silvium 'u Garagone), Blera (u Graviny), Genusia Genosa), Mateola (Matera). V Calabrii č. lapygii, zvané jednak dle Calabrů, jednak dle lapygů, kmenů původu illyrského: Brundu- sium rBrindisi), Lupiae (Lecce), Rudiae (Rugge), Hydrantům (Otranto), Castrum Mi- nervae (Castro), Leuca (Santa Maria di Leu- ca), Veretum (Alessano), Uzentum (Ugento), Aletium (Lizzah Callipolis č. Anxa (Gaflipoli), Ncretum (Nardo), Manduria, Uria (Oria), Ta- rentum (Taranto). Ostrovy. Sicílie, nazvaná dle Šikulů, kmene příbuzného Latinům, slula též Tri- nakria a Triquetra. Hory: Maroneus Mons, Nebrodes M., Myconius M. (Madonia, M. Pělo- riani ě. Dinaman), Heraei M. (Mi Sori), Aetna (Etna č. Mongibello), Eirkta (M. Pellegrino), Eryx (M. San Giuliano), Ecnomus M. (M. di Licata). Mysy: Pclorum (C. di Faro), Plem- myrium (Punta di Giganta), Pachynum (C. Pas- saro), Odysseum (Punta di Circea), Lilybaeum (C. Bočo č. di Marsala). Řeky: Asinius č. Acesines (Alcantara), Symaethus (Giaretta), Anapus (Alfeo), Asinarus (Fiume di Noto), Helorus (AbissoV Gela (Fiume di Terra Nuova), Himera (Fiume Šalso), Halycus (Pla- tani), Hypsas (Bělice), Crimissus (S. Barto- lomeo nebo Freddo), Himera (Fiume Grande č. S. Lionardo). Města: Messana, dříve Zan- kle (Messina), Naxus, později Tauromenium (Taormina), Catana (Catania), Leontinoi (Len- tini), Megara Hyblaea (Agosta), Syracusae (Siracosa), Abolla (A vola), Helorus (nad ústím Abissa), Moryca (Modica), Camarina (u ba- žiny Lagó di Camarina), Gela (při ústí Fiume di Terra Nuova), Agrigentum, dříve Akragas (Girgenti), Heraciea Mmoa (při ústí řeky Pla- tani), Selinus (u Castelvetrana), Mazara (Maz- zara), Lilybaeum (Marsala), Motye (na ostrůvku Isola di Mezzo), Drepanum TTrapani), Segesta (u Castellamare), Hyccara (u Carini), Panor- mus (Palermo), Solus č. Soluntum (Castel di Solanto), Himera, později Thermae (Termini Imerese), Cephaloedium (Cefalu), Halesa (Torre di Pitineo), Holuntium (Čapo di Oř- lando^, Agathyrnum (Santa A^ata), Tynda- ris (Čapo Tindaro), Mylae (Milazzo), Ama- stratus (Mistretta), Engyum (Gangi), Petra (Petralia), Enna (Castro Giovanni), Agyrium řArgiro), Centunpae (Centorbi), Hac&anum (Aderno), Hýbla maior (Paterno), Aetna (S. Maria di Licodia). K Sicílii přiléhají: ^i) Aegates Insulae, jako: Hiera (Maritima), Aegusa (Favignana), Phorbantia (Levanzo), b) Aeoliae ě. Yulcanicae č. Lipareae Insulae, jako: Ericussa (Alicudi), Phoenicussa (Fili- cudi), Didyme (Panaria), Lipara (Lipari), Ther- missa č. Hiera (Vulcano), Euonymus (SaliniV Strongyle (Stromboli), c) Gaulos (Gozzo), Melita (Malta). Sardinie, ostrov pojmenovaný dle Sardů, kmene iberského. Hory: Montes Insani (kdež Monte Genargento). mysy: Er- rebantium (C. Santa Reparata), Gorditanum (C. Falcone), Chersonesus (C. Teulada). Řeky: Saeprus (Flumendosa), Caedris (Cedro), Thyr- sus (Tirso). Města: Nora, Caralis (Cagliari), Sarcapus (Sarcopi), Olbia (u Terranova při zálivu di Volpe), Turris Libyssonis (Porto Torres), Carbia (Caloia), Bosá, Othoca (Torre de Orfanopuddu), Neapolis (Nabui\ Lesa TAlesJ, Forum Traiani (u Fordungiana), Uselis (Usellas), Curulis (Cuglieri). K Sardinii při- léhají ostrovy: Plumbaria (S. Antioco)> kdež bylo město Sulci, Accipitrum I. (S. rietro\ Caniculariae Insulae (ostrovy Buccinarské^, Herculis I. (Asinara). Frctum Gallicum č. Ta- phros (Bocche di Bonifacio) dělilo Sardinii od Korsiky. Korsika jmenovala se dle Korsů, kmene iberského, k němuž však při<-_lo drahně Ligurů aj. Hory: Aureus M. (M.ďOro), Rhoetium (Punta del Pinsolo). Mysy: Sacrum Pr. (C. Corso), Attium (C. Rivelíata). Řeky: Tuola (Golo), Rhotanus (Tavignano). Města: Centurium (Porto di Centuri), člunium (S. Ca- tarina), Mariana (při ústí Gola), Alería c. Alalia (při ústí Tavignana), Alista (Torre Ali- stro), Syracusanus rortus (Porto Vecchio), Palla (Porto Pollo), Mariánům (Bonifacio), Adiacium(Ajaccio),Urcinium (Orcinc). Z drob- ných ostrovů budtež uvedeny: Ilva (Elba), kdež Argous Portus (Porto Ferrajo), Capraria (CaprajaT Urgo (Gorgona), Planaria (Pianosa), Oglasa (Monte Christo), I^ilium (Giglio>, Pon- tiae Insulae, totiž: Palmaria (Palmarola), Pon- tia (Ponza) a Pandateria rVandotena), dále Aenaria (Ischia), Prochyta (Procida), Capreae (Capri). — Corpus inscriptionum Latinarum ; Cl. Ptolemaei geographia, ed. Ch. Múller; Niebuhr, Vortráge uber alte Lflnder- und Vdlkerkunde; K. O. MQller, Die Etrusker; Heisterbergk, Ober den Namen Italien; Kic- pert, Lehrbuch der altcn Geographie; Nies- sen, Ital. Landeskunde; Desjardins, Essai sur la topographie du Latium ; Pinto, Róma, Tagro romano e i cen tri abitabili; Běloch, Topo- graphie, Geschichte und Leben der Umge- bung Neapels im Alterthum; Fr. Lenormant, La Grand-Grěce; Jung, Geographie und Ge- schichte des romischen Alterthums v Múl- lerově Handbuch der klassis. Alterthums- wissenschaít. Šra. Itálie (dějiny). ^33 Dějiny. Nejstarší nám známí obyvatelé I. byli Ligu- rove, usedlí původně v Fopádí, ale později toliko v záp. částech jeho a při zálivu Ligur- ském č. Janovském, příbuzní snad španělských Iberů. Z kmenů v indoevropských osadili se v í-ii Veneti a lapygové, původu illyrského, a pak Italikové. Veneti osadili se ve Venetií, přibyvše tam po suchu, a lapygové v Apulii a Kalabrii, připluvše tam po moři Jaderském. Italikové přišli od severovýchodu a zabrali Popádí, odkudž Ligury vytlačili dále na západ ; avšak musili z Popádí ustoupiti Etruskům, již se na ně vyrojili z Alp, i osadili se po- tom ve střední a jižní l-ii a pronikli až do Sicílie. Etruskové opanovali Popádí mezi Ve- nety a Ligury a zabrali též zemi dle nich zvanou Etrurií (Tuscia, Toscana). Ok. r. 400 byli z Popádí vypuzeni od Gallů, načež země ta nazvána Gallií Předalpskou (G. Cisalpina). Italikové rozdělili se na západní a východní, Latiny a Umbro-sabelly. K Latinům náleželi: Latinové (v užším slova smyslu), Hernikové, Volskové a Aurunkové v Latiu, Ausonové v Kampaň ii, Oenotrové v Lucanii a Bruttiu, kdež seděli též Italové vlastně tak řečení, a Šikulové v Sicílii. K Umbro-sabellum náleželi: Umbrové, Picenti, Sabinové, Aequové, Mar- šové, Paelignové, Vestini, Marrucini, Fren- tani, Samnité, Lukani a Bruttiové. V jižní l-ii založili četné osady Řekové, odkudž její název Veliké Řecko. Veškeré kmeny tyto podmanili Římané, kmen latinský, a sjedno- tivše l-ii zbudovali velikou říši kolem moře Středozemního (v. římské dějiny). Doba římská trvala až do r. 476. Tehdy Odoakar, válečník germánský (herulský) ve službách římských, svrhl císaře západního Romula Augustula s trůnu i zmocnil se I., kteráž tudy se stala královstvím osobitým, avšak pod svrchovaností císaře východního. Odoakar dlouho nepanoval. Byl přemožen a zabit od Theodoricha, krále ostrogotského, jenž tudy r. 493 nastoupil na jeho místo. Panství ostrogotské nad l-ií vzalo za své r. 555, načež království Odoakarovo a Theo- dorichovo zase přivtěleno bylo k císařství Římskému (východnímu), avšak toliko na krátko. R. 568 totiŽ vpadli do I. Longobardi. Král Alboin (t 572) dobyl Popádí, Toskány a Umbrie. Nástupce jeho Klef (f 574) založil vévodství Beneventské. Král Agilolř (f 615) zmocnil se Padovy, Cremony, Mantovy, Pe- rugie a pohrozil i Římu. Rotharis (f 652) opanoval pobřeží od Alp Přímořských až po Toskánu Qanovsko Č. Genovese a Luni- f[ianuj. Aistulf (f 756) dobyl Ravenny s oko- ím ČI Exarchatu a zabral i Pentapolis (Ri- mini, Pesaro, Fano, Sinigaglia, Ancona). Cí- saři římskému (byzantskému) zbyly toliko jižní výběžky poloostrova Apenninského, Apulie a Kalabrie, města kampanská Nea- pol, Gaěta, Amalfi, pak Řím s okolím a po- břeží Venetské. I. vpádem Longobardů byla roztržena a stav ten potrval až do doby nej- novější. V Římě a v okolí nezadlouho po příchodu Longobardů ve vládu se uvázal papež, antě císař a místodržitel jeho č. exarcha v Ra- venně o to se nestarali. Papež Řehoř I. Ve- liký (590—604) vládl již nad Římem a okolím jako král i hájil města proti Longobardům, kteřížto s ním jednali jako s panovníkem samostatným. Týž papež pomocí královny Theodolindy, manželky Autharisovy a potom Agilulfovy, ariánské dotud Longobardy na- vodil, aby přistupovali k víře katolické. Za doby této působí v dějiny italské dva hlavní činitelé: papežství římské, jež hodlá vlád- nouti světem, a království longobardské, jeŽ hledí podrobiti poloostrov. Vedle těch důle- žitosti nabývají Benátky, Janov, Amalfi a i. jakožto zástupci Živlů plaveckých a obchod- nických. Císařství Byzantské ustupuje v po- zadí, majíc činiti s Avary a se Slovany, s Per- šany a potom s muhammedány. Když pak Leo III. Isaurský (717—741) boj zahájil proti obrazům, povstalo v l-ii všeobecné rozhořčení. Italové hrozili, že zvolí císaře nového a že ho i zavedou do Cařihradu. Tomu však od- porem se postavil sám papež Řehoř II. (715 až 731) boje se, by z ruchu protibyzantského nekořistil Liutprand, král longobardský J712 až 744). Král ten pokusil se (729) o Řím, avšak Řehoř II. ho přiměl k míru. A když po některé době Liutprand nové konal pří- pravy k válce, papež Řehoř III. (731—741), na císaře spoléhati nemoha, o pomoc uchýlil se ke Karlu Martelovi do Francie. Ten vsak nepomohl, antě byl churav a krátce potom se rozžehnal se životem. Papež Zachariáš (741 — 752) ujednal s Liutprandem mír, a že s obrazoborci byzantskými shoda možná ne- byla, hleděl si přátelství se synem Karla Mar- tela Pipinem Krátkým, kterého i uznal za krále franckého. Za nástupce jeho Štěpána II. (762—757) král longobardský Aistulf, dobyv Exarchatu a Pentapole, hodlal zmocniti se i Říma. Tu papež, u císaře Konstantina Ko- pronyma nepochodiv, o pomoc požádal krále Pipina, kterého i jmenoval patriciem, totiž ochráncem církve Římské a lidu sv. Petrovi poddaného. Pipin odňal Aistulfovi Exarchát a Pentapolis i daroval je papeži, jemuž kromě toho zaručil panství nad Římem a okolím (r. 755). Od doby této datuje se stát církevní, Patrimonium Sancti Petři, áyn Pipinův, Karel Veliký (768—814), pojal za choť dceru krále longobardského Desideria. Avšak přátelství mezi Franky a Longobardy nemohlo míti trvání. Longobardi chtěli míti Řím, jenž byl pod franckou ochranou, a Frankové již ode dávna chtivými zraky pohlíželi po l-ii. Když pak Desídenus se jal dotírati na papeže Ha- driána 1. (772—795) a proti Karlovi se ujímal synů bratra jeho Karlomana, král francký vrazil do I., i dobyv Pávic a Desideria zajav, uvázal se r. 774 v říši Longobardskou, kdež potom také zavedeny francké řády a zákony. Papeži potvrdil Karel a též i rozmnožil da- rování Pipinovo, ale vyhradil si jakožto pa- tricius římský v zemích jeho vrchní vládu. Vévodové furlandský, spoletský a benevent- 934 Itálie (dějiny). ský podrobili se novému králi longobard- skému, jenžto pak v l-ii vládcem ustanovil syna svého Pipina (r. 781). Karel, král francký a longobardský, nej- mocnější tehdy panovník světa křesťanského, zatoužil po koruně císařské i dosáhl jí po- mocí nástupce Hadriánova, Lva III. Papež tento (796—816) potřeboval ochrany jeho proti velmožům římským, novým to nepřá- telům Stolice Petrovy. V hod Boží vánoční r. 800 korunoval Karla v basilice Svatopetrské za císaře. Karel nepřeložil sídlo své do Říma, nýbrž dal se tam zastupovati stálým missem neboli legátem. Missus tento chránil papeže, konal jménem císařovým vrchní vládu a nej- vyšší pravomoc soudní a zastupoval císaře i při volbách papežských. Papež nesměl býti posvěcen, aniž volba jeho stvrzena byla od císaře. Právo toto provodili nékd^ císařové byzantští a Karel se v ně uvázal jako v dě- dictví po nich. Od doby této dějiny italské hlavně se točí kolem papežství a císařství. Syn Karlův Pipin pokoušel se o dobytí ve- škeré I., avšak nadarmo. Po smrti jeho (810) jmenován králem italským syn jeho Bernard. Nástupce Karlův, císař Ludvík Pobožný (814 až 840), rozdělil r. 817 říší franckou mezi své syny a přikázal l-ii s korunou císařskou nej- staršímu z nich Lotharovi (840—855). Proti tomu však Bernard se postavil odporem. Ita- lové, chtíce míti krále národního (první to případ takový), přidali se k němu, a pánové longobardští toužili po obnovení říše De- sideriovy. Nicméně pokus o vytržení I. ze svazku s císařstvím ostal bez úspěchu a Ber- nard zemřel následkem oslepení (818). Za dob těch počali na l-ii nájezdy konati Sara- ceni. By znikla nebezpečí od muslimů špa- nělských, Korsika dala se pod ochranu Karlu Velikému a Sardinie nástupci jeho Ludvíkovi. Sicílie však stala se (od r. 827) kořistí mu- slimů afrických, a ti obsadili nezadlouho po- tom i Tareňt a Bari. Tehdy papež Řehoř IV. (827—844) k ochraně Říma založil pevnost Novou Ostii. Za nástupce jeho Sergia II. (844—847) Saraceni afričtí připluli k ústí Ti- beru, chtíce zdrancovati Řím, a nedobyvšc města, vyplenili a zhanobili basiliku Svato- petrskou (846). Avšak Lev III., nástupce Ser- giův (847—855), učiniv spolek s Amalfi, Gaě- tou a Neapolí, způsobil jim r. 849 pomocí kněiice Ncapolského Caesaria u Ostie po- rážku. Týž papež opevnil proti nájezdům jejich Čtvrt Vatikánskou, kdež nové město povstalo, jemu na počest nazvané Civitas Leonina. Po smrti císaře Lothara I. připadla I. s ko- runou císařskou nejstaršímu synu jeho Lud- víkovi II. (855—876). Postavení nového císaře bylo nad míru svízelné. Meltě činiti netoliko se Saraceny, nýbrž i s feudálními pány a knížaty italskými, jichžto moc mezi tím velmi se byla povznesla. Saracenům odňal sice Bari, avšak bvl o kořist tam nabytou oloupen od vévody oeneventského Adalgisa, jenž ho zajal a na svobodu propustil teprve, když přísahou se zavázal. Že se nebude mstíti a že nikdy s vojskem nevstoupí do jeho země (871). Kromě toho poměr mezi papežem a císařem již nebyl takový jako za Karla Velikého. Pa- pežové těžce nesli závislost na císaři a hle- děli se z ní vymaniti. Tak Sergius II. se dal posvětiti, aniž volba jeho císařem byla po- tvrzena. Od doby Lva III. papežové a nikoli císařové byli obhájci I. od Saracenů. A za- jatec vévody beneventského ztrácel se na- proti papežům, jako byli Mikuláš I. (858 ai^ 867), Hadrián 11. (867—872) a Jan VII. (872^ až 882). Ludvík II. chtěl nástupcem míti strýce svého Ludvíka Němce. Avšak Jan VIII., jenžto, podobně jako Hadrián II., byl odpůrcem Né- mecka (což na př. i dokázal v příčině sv. Me- thoděje), císařem korunoval Karla Holého, krále francouzského (876). Tehdy zvítězila zá- sada, že císařství jest darem nástupce Pe- trova a nikoli dědictvím po otci, jakož mínili Karlovici dřívější. Nový císař dal se mimo to v Pavii od velmožů zvoliti za krále ital- ského, kdežto předchůdci jeho, Pipin, Ber- nard, Lothar I. a Ludvík II., na trůn italský dosazeni byli od císaře. Za Karla Holého moc císařská a královská v l-ii vůbec poklesla hluboko. Hrabata si dělali, co chtěli, velmo- žové utiskovali lid obecný, svobodníci musili se jim dávati v nevolnictví a zemi sužovali nejenom Saraceni, nýbrž i četné roty loupež- nické. Karlovici udueli praelátům immunity, a Karel Holý propůjčil biskupům i moc miš- satickou, t. j. právo dozírati na úředníky ve svých diécésích. Jan VIII. mínil, že ho Karel Holý podporovati bude proti zbůjníkům a Saracenům, avšak musil si pomáhati sám i porazil Saraceny u mysu Circina. Neza- dlouho potom císař přitáhl do I., avšak usly- šev, že na něj táhne bratrovec jeho Karló- man, dal se na pochod zpáteční, na němž i zemřel (877). Karloman potom v Pavii uznán za krále — první to panovník německý, jenž ozdoben korunou říše Italské, koruny císař- ské však od papeže na Němce nevražícího se mu nedostalo. Brzy potom Jan VIII., od- nikud nemaje pomoci, musil Saracenům se zavázati k poplatku, i nemoha spoléhati na syna Karla Holého, Ludvíka Koktavého, ni na Bosá, hraběte provencsko-viennského a potomního krále dolnoburgundského, koru- noval císařem bratra Karlomanova Karla Tlu- stého (881). Ten však l-ii pomoci nedovedl a Saraceni, zbudovavše poblíže Trajetta nad Gariglianem pevnost, drancovali zemi takměř bez překážky. Karel Tlustý spojil celou skoro ííši Karla Velikého pod svým žezlem. Avšak když r. 887 pro neschopnost a zbabělost byl svržen s trůnu, država jeho se rozpadla. Síly odstředivé nabyly vrchu, a v l-ii koruna se stala hříčkou velmožů. Za krále zvolen Be- rengar, markrabí furlandský, avšak zároveň od strany druhé vévoda spoletský Guido. Guido dosáhl i koruny cisaířské, jiŽ potom zdědil syn jeho Lambert. Papeži Štěpánovi V. I (88^—891) byl by milejší býval císař záalpský. Proto také vyzýval po Svatoplukovi Morav- ském krále německého Arnolía, by přijda do 1. dal se korunovati na císařství. Arnolf při* Itálie (dějiny). 935 táhl tam teprve za papeže Formosa r. 896. Avšak sotva že odtáhl, císařství jeho za své vzalo. Papež Štěpán VI., přívrženec Lamber- tův, pohnal dokonce zemřelého Formosa před synodu. Umrlec odsouzen, tělo jeho smýkáno ulicemi a vrženo do Tiberu (897). Papež Jan IX. (příznivec Mojmíra II.) potvrdil Lam- berta císařem, ten však krátce potom zemřel (898) a strana jeho přidala se ku králi Be- rengarovi. Ale když tento r. 899 nad Brentou byl poražen od Maďarů, nespokojenci králem zvolili Ludvíka, syna Bosova, krále dolno- burgundského. Ludvík dosáhl i koruny cí- sařské, avšak strana, jež ho povolala, odpadla od něho i musil utéci, a když se vrátil, Be- rengar ho zajal a dal oslepiti. Mezitím co dvé knížat se potýkalo o korunu longobardskou, v Římě papežství bylo kořistí stran šlechti- ckých. Šlechta římská, nemajíc již nad sebou missa císařského, domáhala se na papeži práv a svobod vždy větších a větších, až konečně v čelo správy a moci soudní postaven ná- čelník její vyvolený a papežem potvrzený jakožto consul nebo senátor Romanoruní. Tím tehdy byl Theofylactus, manžel pověstné Theodory a otec neméně pověstné Marocie, choti Albericha, vévody spoletského. Ženy tyto vládly Římu a po nějaký čas i papeže dosazovaly. Vlivem Theodořiným dosáhl tiary najmě Jan X. (914—928), jenž (915) Beren- gara korunoval za císaře a (916) vyvrátil pev- nost, již byli Saraceni postavili nad Gari- glianem. Proti novému císaři nespokojenci postavili Rudolfa II., krále hornoburgund- ského. Berengar pozval si na pomoc Maďary, aniž mu to však co plátno bylo, i zavražděn ve Veroně r. 924, třetí a poslední císař pů- vodu italského. Po smrti jeho velmožové, nechtíce míti krále jenom jednoho, povo- lali na trůn Huga, velmože provencského (926). Brzy potom Marocia za papeže pový- šila syna svého Jana XI. a nového krále Huga pojala za manžela, hodlajíc mu zjednati též i císařství. Avšak druhý syn její Alberich zosnoval povstání vyzvav Římany, by svrhli jho ženské a Burgundy, otroky to někdy světovládné Rómy, z města vyhnali. Tehdy Hugo utekl Marocii opustiv, Alberich pak od Římanů zvolen za kníže (932). Pokusy krále Huga o dobytí Říma ostaly bez účinku, a když proti Maďarům si vedl zbaběle, sesazen jest a králem uznán syn jeho Lothar (946). Proti tomuto povstal Berengar, ivrejský mark- rabí, a když Lothar r. 950 se rozžehnal se životem, dal se spolu se synem svým Adal- bertem v Pavii zvoliti a korunovati za krále italského. Vláda jeho však byla krutá, což mělo za následek, že pánové a praeláti v brzku se od něho odvraceli, zření majíce ku vdově po králi Lambertovi Adlétě. Věci tyto s pozorností sledoval král něme- cký Ota 1. (936—973). Přišed r. 951 do Lom- bardie, pojal Adlétu za manželku, přijal titul krále italského a domáhal se i koruny císař- ské. Avšak kníže Alberich mu nedovolil vstou- piti do Říma. S Berengarem učiněna smlouva, takže ostal králem, avšak Otovi se zavázal k vasallství (952). Pohříchu brzy potom obrátil se proti papeži a tím sobě připravil záhubu. Krátce po smrti knížete Albericha Římané papežem zvolili syna jeho Jana XII. (955 až 964), takže moc světská znovu spojena byla s mocí duchovní a Řím opět měl papežc- krále. Panství jeho však obmezeno bylo toliko na některé krajiny okolní. Země, jež sv. Petru darovali Pipin Krátký. Karel Veliký a Karel Holý — a to byla skoro celá střední a jižní I. ~, budto nikdy se nedostaly v držení pa- pežovo, nebo byly rozchváceny; Exarchát a Pentapolis na př. měl tehdy Berengar. Jan XII. si ummil. Že zemí těch dobude, byl však za krátko tak sevřen od Berengara, že musil na pomoc povolati krále německého. Ota, přibyv r. 962 do Říma, korunován na císařství, za- vázav se papeži přísahou, že ho bude chrá- niti a že sv. Petru odevzdá, cokoli z darování mu kdy učiněných se dostane v jeho ruce. Slibu toho však dbal nehrubě, a Jan XII. se tedy spojil s Berengarem i hledal pomoci též u Řekův a u Maďarů. Tu Ota ho dal ssadíti a papežem zvoliti Lva VIII., Římané pak do- nuceni ke slibu, že bez svolení císařova již nikdy nebudou papeže voliti, nerci-li ordino- vati. Práva takového císařové předešli neměli, Karlovi ci toliko papeže duchovenstvem a řím- ským lidem svobodně volené potvrzovali, na- čež potvrzeným u přítomnosti císaře nebo missa jeho se dostávalo posvěcení. Násilným skutkem Otovým církev katolická uvedena byla v područí německé (963). Brzy potom Berengar zajat i zaveden do Bamberka. Po- kusy, jež Římané činili o svržení jha něme- ckéno, účinkem měly toliko záhubu původců. Ota I. jakožto král italský veleti chtěl celému poloostrovu Apenninskému. Vévodové kapu- anský a beneventský poddali se mu, i hleděl nabyti též Apulie a Kalabrie, a to sňatkem syna svého Oty II. s princeznou byzantskou Theofanou. Ota II. (973—983) o země ty se pokusil mocí brannou, byl však (982) kdesi u Kotrony poražen od Saracenů, s nimiž Ře- kové byli učinili spojenství. Proti synu jeho Otovi III. (983—1002) vypukla v Římě vzpoura, avšak potlačena a původce její Crescentius popraven. Když pak císař město papežovo učiniti chtěl svým sídlem, Římané, ne vražíce na Němce a chtíce sami doma pány býti, po- vstali proti němu opětně. Ota obležen v pa- láci na hoře Aventinské a stěží jen znikl po- hromy. Za vlády blouznivého panovníka toho moc císařská velice poklesla, kdežto papež- ství nemálo se povzneslo najme přičiněním geniálního Silvestra II. Po smrti Oty III. po- kusila se I. o vybavení z područí německého. V Římě syn Crescentiův Jan zvolen patriciem a v Pavii korunován za krále Arduin, mark- rabě ivrejský. Avšak nástupce Oty III., Jin- dřich II. (1002—1024), zemi rozervanou znova připravil pod jařmo německé, a nejenom Ka- pna a Saferno, i Neapol a Amalfi podrobily se mu. Současník jeho papež Benedikt Vílí. hleděl vypuditi z I. Řeky a Saraceny. Tito, držíce Sardinii asi od r. 875, doráželi na To- skánu, avšak zahnáni a Sardinie jim (1022) 936 Itálie (dějiny). odňata od Pisanů. Proti Řekům papež pod- poroval vzbouřence apulské Mela a Datta. Tehdáž přibyli do jižní I. první rytíři z Nor- mandie. S počátku sloužili brzy tomu, brzy onomu, ale záhy již hleděli dobyti sobě držav vlastních a panství samostatného. Jindřich II. činiti měl se vzpourami při korunovaci v Pa- vii (1004) jakož i v Římě (1014). Vzpoury podobné vypukly též za nástupce jeho Kon- ráda II., prvního to císaře z dynastie francké (1024 — 39). Bouře tyto, rázu celkem jenom místního, byly za krátko potlačeny, horší však bylo povstání v Lombardii, jemuž v čele byl arcibiskup milánský Aribert, který se pokořil teprve synu Konrádovu Jindřichovi III. Kon- rád 11. vydal zákon o dědičnosti lén a k utvr- zení, vlády německé na jihu přijal rytíře nor- manského Rainulfa z Aversy za vasalla. Za Jindřicha III. (1039—56) převaha rísařství nad papežstvím dostoupila vrcholu. Vinou bídného Benedikta IX. povstala papežská trojice. Cí- sař všecky tři papeže sesadil a na stolec Petrův povýšil Němce Klimenta II. (1046). Římané zavázali se, že nikdy jiŽ nezvolí pa- peže bez vůle císařovy, a přenesli na Jin- dřicha a nástupce jeho patriciát, jehož vel- možové římští, Crescentiové a hrabata Tu- skulská, zneužívali k osazování apoštolské Stolice. Mimo to císař obnovil vrchní moc nad knížaty a městy jihoitalskými a přijal za vasally rytíře normanské, již byli mezitím opanovali Apulii (1047). Tito však dali se nedlouho potom (1053) s hrabaty svými Ri- chardem Averským a Humfredem Apulským v ochranu a vasallství sv. Petra. Za Jindřicha IV. (1056—1106) panství ně- mecké v l-ii bylo podkopáno a převaha císař- ství nad papežstvím podvrácena. Volby pa- pežské vyňaty z moci císařovy dekretem pa- peže Mikuláše II. (1059), aby papežové bu- doucně voleni byli od kardinálů. Boj pak, jenž za Řehoře VII. (1073—85) mezi papežem a císařem vzplanul o investituru, byl vlastně bojem o vládu nad světem katolickým, jížto papežové proti císařům se domáhali, a splý- val s bojem o vybavení I. z područí něme- ckého. Papež stál v čele netoliko strany re- formační, nýbrž i národního ruchu italského. Sjednotil kolem stolce Petrova všecky živly protiněmecké i obecný lid lombardský (Pa- taria), jenžto se snažil o nápravu církve a zároveň se domáhal práv a svobod oproti biskupům, svatokupcům to a náhončím krále německého, pak hraběnku toskánskou Ma- thildu a rytíře normanské, jimž tehdy vládli Richard z Aversy a Robert Guiscard. Richard opanoval Kapuu a Robert dobyl Kalabrie i zdědil po bratru svém Humfredovi Apulsko. Bratr Robertův Roger odňal Saracenům Si- cilii. Knížata tito byli vasally sv. Petra, opo- rou papeže proti císaři. Ale ještě výše než Řehoř VII. povznesl papežství Urban 11. (1088 až 1099), postaviv se v čelo ruchu křižáckého. Sláva jeho v Clermontě r. 1095 byla jako do- plňkem ponížení císařova v Canosse r. 1077 důkazem. Že staré císařství pominulo a stře- diskem dějin křesťanských že skála Petrova. Boj o investituru skončen za Jindřicha V. (1106—25) a papeže Calixta U. (1119—24) kon- kordátem wormským (1122) ku prospěchu církve. S bojem tímto souyisí též mohutný rozvoj italských měst, najmě severních. Města ta byla za doby longobardské pod správou vé- vod a za doby francké pod správou hrabat. Císařové němečtí pravomoc hraběcí větším dílem přenesli na biskupy. Tito městům do- sazovali úředníky, moc svoji světskou opíra- jíce o šlechtu, totiž o vasally řeč. kapitány, kteří zase měli podvasally řeč. valvasory. Valvasoři, jsouce za Konráda II. utiskováni od kapitánů, vzbouřili se, zvolili si náčelníky a uhájili postavení svého najmě pomocí zá- kona Konrádova a dědičnosti lén. Podobně jednotila se později také bohatá a vzdělaná třída měšťanská, kupci, umělci, právníci aj., a domáhala se práv a svobod oproti Šlechtě a biskupům. Za sporův o investituru každé snad město severoitalské mělo dva biskupy, císařského a papežského, kteříž oba stáli o přízeň občanů. Tehdy stavové, kapitáni, valvasoři a bohatí měšCané znamenajíce, že je chvíle příhodná k odstranění panství bi- skupského, dorozuměli se a zakládali svo- bodné obce městské č. kommuny, k čemuž biskupové chtíce nechtíce dávali svolení. Ná- čelníci stavů dotčených sestupovali se ve sbory a nazývali se konsuly. Konsulové byli správci a soudci v míru a veliteli ve válce. Později voleni zvláštní konsulové soudní řeč. consules de placitis, kdežto ostatní jmeno- váni consules de commune. Konsulové vo- leni bývali na 2 léta nebo také jen na rok a počet jich býval rozličný. Ku pomoci byla jim rada č. credentia, též od občanů volená, a to hlavně z právníků. Členové obce, šlechta a zámožné měšťanstvo scházeli se na sněmích č. parlamentech. K účelům válečným občan- stvo bylo rozděleno dle čtvrtí nebo farností na pluky, z nichžto každý měl svého prapo- řečníka (gonfaloniere) a vojevodu (capitano). Později nastupoval na místo konsulů de com- mune a někdy též na místo konsulů de pla- citis magistrát řeČ. podesta (potestas). Ten konal správu a soudy rázněji než konsulové, jižto mezi sebou nezřídka byli nesvorní, i vo- láni k úřadu tomu z pravidla šlechtici z obce jiné, ježto se mínilo, ti že si povedou ne- stranněji. Podobné poměry jako v městech severoitalských byly též v Římě, jen že moc papežova moci biskupův obyčejných daleko byla silnější. Proto také neměly pokusy Ří- manův o založení samostatné republiky trva- lého úspěchu, a bez úspěchu zůstalo i dc- magogicko-reformatorské působení Arnolda z Brescie. Papež vítězným bojem o investi- turu a ruchem křižáckým vysoko povznesen nad císaře, byl ovšem ve státě svém pánem zcela samostatným a državy jeho při množila Mathilda Toskánská, ustanovivši sv. Petra za dědice. Darování toto králové italští ovšem poklá- dali za neplatné. Císař Lothar III. (1125—37) přijal zboží Mathildino od Innocence II. v léno. Itálie (dějiny). 937 nechtěje o ně míti s papežem spory, kteréžto však znova se podnítily za Hohenstaufů. In- nocenc II. (1130—43) měl protipapežem Ana- kleta II. Tohoto podporoval Řoser II., syn hraběte sicilského Rogera I. a oědic Guis- Cardův. Anaklet spojence korunoval za krále sicilského. Král pak Koger I. (1130—54), odo- lav Lotharovi III., zmocnil se za nástupce jeho Konráda III., prvního to krále italského z dynastie Hohenstaufské (1138—52), města Neapole. I sjednotiv, čeho rytíři normanšti dobyli v jižní l-ii, založil velikou říši, kterážto, jsouc lénem sv. Petra, byla oporou papežův a zároveň i baštou živlů protiněmeckých, po- dobně jako svobodná města lombardská. Ko- ger I. hleděl, jako již Robert Guiscard, opa- novati země řecké, odkudž tehdy také do Sicílie přeneseno hedvábnictví. A když císař byzantsKÝ Manuel (1143—80) proti němu spo- lek učinil s Konrádem III., vešel on zase ve spojenství s Ludvíkem VIL, králem francouz- ským, s králem uherským Gejzou U. a s Velfy. Za Konráda III. vzniklo v Německu nepřátel- ství mezi rodem Velfským (Guelťy) a Hohen- staufským č. Vaiblínským (Ghibelliny). V l-ii Guelfové byli strana papežova a Ghibellini strana císařova. Tito chtěli, by světu křesťan- skému vévodil císař, aby I. byla pevně sjed- nocena pod jeho vládou, i přiznávali se vět- šinou k zásadám aristokratickým. Naproti tomu Guelfové se klonili k zřízení demokra- tickému a I. měla dle nich býti foederací pod svrchovaností papeže, jenž zároveň měl býti pánem světa křesťanského. Boji mezi Gueífy a Ghibelliny byla I. zmítána po několik sto- letí. Bratrovec a nástupce Konráda III., Be- dřich I. Rudovous (1152—90), umínil si, že zásady ghibellinské provede. V tom však bylý mu překážkou svobodné obce severoitalské, vlastenci římští, jiŽ blouznili o republice sta- rých Quiritův, a zejména papež, nad kterým chtěl vládnouti asi jako Jindřich III. neb Ota Veliký. Bedřich dal se pj^es odpor Římanů v basilice Svatopetrské korunovati na císař- ství (tehdy vydal papeži Arnolda z Brescie), dalšími pak výpravami do I., na kterých mu i Češi (král Vladislav I.) pomáhali, hleděl zni- čiti svobody severoitalských měst. Ta však se proti němu sjednotila v ligu, a s tou spojil se i papež Alexander III. Til 59—81). Císaři nic neprospělo vítězství naa Miláňany dobyté Í1162y Poražen byv u Legnana (1176), musil (1177) v Benátkách s papežem a s městy se- veroitalskými (1183) v Kostnici učiniti mír, jímžto věc ghibellinská navždy vzala pohromu. Císař podržel sice zboží Mathildino, avšak samostatnost papežův a samospráva měst do- tčených byly zabezpečeny. Bedřich I. hleděl též opanovati království Sicilské. K cíli tomu dospěl sňatkem syna svého Jindřicha VI. s dě- dičkou říše té, královnou Konstancií, n 1184. Úspěch takový byl ovšem solí v očích pa- pežům, již byli vrchními pány državy někdy Rogerovy a teď mezi NěmecKem a Sicilií se ocitli jako mezi dvěma balvany. Na štěstí Jin- dřich VI. řll90— 97), krutý despota, kterého přirovnávali k Nebukadnezaroví, brzy umřel. syna ostaviv nedospělého Bedřicha II., a v Německu nastalo dvékráloví (Filip Švábský- Ota Brunšvický). Tu I. skoro všecka se vzcho- pila proti cizákům, královna Konstancie vy- pověděla Němce ze země a Řím postavil se v čelo ruchu národního. Papež Innocenc III. (1198 — 1216) povznesl moc a vážnost Stolice apoštolské, jako nikdo před ním ani po něm, i byl vskutku a vpravdě, jakož Guelfové chtěli, ředitelem I. a pánem světa katolického. Po smrti jeho císař Bedřich II. (1212—50) zahájil znova osudný boj císařství proti papežství o vládu nad světem křesťanským, avšak úsilí jeho všecko bylo nadarmo. Država sicilská, JÍŽ zvelebil, vládna tam po způsobu osvíce- ných despotů stol. XVIII., skýtala mu sice hojných prostředků k válce, Německo však, jež zanedbával, pomáhalo mu nevalně. Města lombardská bylo sice možná poraziti (u Corte- nuovy 1237), avšak nikoliv i podrobiti. A když papež Innocenc IV. (1243 — 54) císaře dal do klatby a poddané jeho vyvázal z poslušenství (na koncilu lyonském r. 1245), moc Hohen- staufská se již nevzpamatovala. Innocenc IV. hlásal, že plémě dračí (rod Bedřicha II.) musí býti zničeno, a touŽ zásadou řídili se i ná- stupci jeho. Synové císařovi Konrád IV. (1250 až 1254) a Manfred (1254—66), bojovali za věc ztracenou a pád náčelníka Ghibellinů severo- italských, Ezzelina da Romano (1259), zlou byl předzvěstí. Papež Urban IV. (1261—66) po- dal, následuje v tom Innocence IV., králov- ství Sicilské jakožto léno sv. Petra Karlovi z Anjou, a ten za Klimenta IV. (1265—68) přitáhl do I. Manfred padl v bitvě s ním u Beneventa (1266) a syn Konráda IV. Kon- radin, poražen byv u Tagliacozza, zajat a po- slán na popravíš tě (1268). Takový byl konec panství německého v jižní l-ii. Nový král sicilský Karel I. (1266—85) chtěl jakožto hlava Gueliů vévoditi všemu polo- ostrovu Apenninskému a dobyti též císařství Byzantského. 2e však utiskoval poddané, způ- sobil si obecné záští a tím záměry jeho pa- novačné byly zmařeny. Siciljané povstali proti němu (nešpory sicilské) a na trůn dosadili Petra III., krále aragonského (1282). Karel I. a nástupci jeho, Karel II. (1285—1309), Ro- bert (1309—43) a i., obmezeni byli na pouhé Neapolsko. V Sicilii po smrti Petra III. (12S5) nastoupil syn jeho Jakub II. Dynastie ara- gonská smýšlela ghibellinsky a tudy se pro- tivila papežům. Bonifác VIII. ri294— 1303) hleděl Jakuba II. ze Sicílie vypuaiti i dokázal toho, že král ten, nastoupiv mezi tím na vládu v říši Aragonské, Sicílie se vzdal a za ni od papeže v léno přijal Sardinii, o kterou se přeli Pisané a Janované (1295). Avšak Sicil- jané se nedali, nýbrž králem si obrali bratra Jakubova Bedřicha. Toho pak uznal i Boni- fác VUI. (1302); toliko se musil nazývati krá- lem ostrova Trinakrie a titulu krále sicilského ponechati králi neapolskému. Úspěch Sicil- janů byl zároveň úspěchem Ghibellinů. Za to však věc ghibellinská ztrátu brala v Toskáně. Za válek křižáckých vzmohly se obchodem se zeměmi východními najmě Benátky, Janov 938 Itálie (dějiny). a Pisa. Benátky dostoupily vrcholu moci za čtvrté výpravy křižácké (1203—04) dobytím četných mést a ostrovů v říši Byzantské. Ja- nované zvelebili moc svoji spolkem s Micha- lem Palaeologem, jenžto jim udélil hojně vý- sad a otevřel Černomoří, začež mu pomohli vyvrátiti císařství Latinské (1261). Obchodní obce tyto neustále spolu mely války. Janov a Pisa zápasily o Sardinii a o Korsiku, již papež Urban II. (1098) v léno dal biskupu pisskému. Janované porazili loďstvo pisské (1284) u ostrova Melorie a zmocnili se potom Korsiky. Pisa byla zničena a následkem po- hromy obce té ghibellinské strana guelfská se rozmohla po celé Toskáně. K posilnění jejímu přispěl také Bonifác VIII., jenž chtěl býti papežem a císařem zároveň a na Ghi- belliny povolal Karla z Valois, bratra Filipa Sličného, krále francouzského. Tehdy Ghi- bellini vyháněni z měst — Dante vypuzen(1302) z Florencie — a vyobcovanci (banditi) živili se, jak mohli, i loupeží. Guelfům ovšem od Ghi- bellinů rovným za rovné spláceno, a bídy a záští tudy přimnožováno do nekonečna. Pádem rodu Hohenstaufského moc císařská byla podvrácena, a když papež Kliment V. (1305—14) se usadil v Avignone, jenž odtud po delší dobu byl sídlem nástupců Petro- vých, I., nemajíc papeže ni císaře, spravována byla vládami domácími, ovšem nesvornými, tak že plna byla válek a rozbrojů. Gueltové pokládali náčelníkem krále neapolského a Ghibellini krále sicilského. Za válek, jež mě- sta italská vedla jednak mezi sebou, jednak s Hohenstaufy, nastupovali tam na místo oby- čejných podestu náčelníci volení na čas delší (signorové). Moc jejich stávala se doživotní a potom i dědičnou, a poněvadž nezřídka ně- kolik měst sobě zvolilo téhož signora, vzni- kaly tak i državy rozsáhlejší. Císař Jindřich Vil. (1308—13) hodlal l-ii podrobiti a na místo signorů postaviti své vikáře. Avšak nemaje k tomu dost moci, nucen byl dáti vikářství říšské v Miláně Matteovi Viscontovi, ve Ve- roně Canovi della Scala a jinde jin^m sig- norům. Po smrti jeho zvolen byl v Němcích od strany guelfské Bedřich Sličný (1314—30) a od strany ghibellinské Ludvík Bavor (1314 až 1347). Tehdy Kliment V. prohlásil zása- dou, že do řádného osazení trůnu císařského vykonávání práv říšských náleží papeži, a ustanovil tedy krále neapolského Roberta generálním vikářem v Lombardii. Tím moc signorů měla minouti, ale neminula, nýbrž za sporů, jež Ludvík Bavor měl s Janem XXII., ještě se utužila. Za zmatků, jimiž I. tehdy byla zmítána, některá města, jako Brescia, Parma, Lucca, dala se pod ochranu krále če- ského Jana. Proti tomu však spolčili se (1332) Azzo Visconti, Martino della Scala, mantovšti Gonzaghové, ferrarští Estové, republika Flo- rencká a král neapolský Robert a panství Janovo vyvráceno. Ze signorů nejmocnější byli Viscontové. Těm poddali se (1353) i Ja- nované, vzavše veliké ztráty od Benátčanů v opětné válce o obchod na Černém moři. Za to způsobili Benátčané proti Viscontům ligu všech sousedů jejich, avšak Karel IV. (1346—78) přišed do I. zjednal mír a dal se potom korunovati za krále longobardského (1355). Nedávno před tím blouznivý Cola Kienzi učinil v Římě pokus o vzkříšeni světo- vládné republiky starých Quiritů (1347). Ten ovšem se nezdařil, a k bídě, jíž I. strádala, přistoupil (1348) děsný mor, iejž vylíčil Boc- caccio. Dante jásal nad phcnodem Jindři- cha VII. a Petrarca nad příchodem Karla IV. Tento však byl státník rozumný, jemuž na- prosto se nechtělo míchati se do zmatků v italských a napravovati, co vůbec se nedalo napraviti. Přijav v Římě korunu císařskou vrátil se do Německa. Tehdy válka proti Viscontům vzplanula znova i vedena hlavně rotami žoldnéřskými z Němec, Francie a Bri- tannie. Viscontové tu přišli o Janov a Bononii (1359). Války této Benátčané se nesúčastnili. majíce činiti s králem uherským Ludvíkem, jemuž mírem (1358) postoupiti musili vše, co dotud drželi v Dalmácii. Viscontové ovšem nezůstali dlouho pokojní a tudy utvořila se (1362) proti nim liga nová, ku které přistoupil i papež Urban V. Na jeho žádost vypravil se Karel IV. po druhé clo I., když se papež od- hodlal odstěhovati se z Avignona do Říma. Tehdy Viscontové slíbili papeži náhradu. Po- hříchu papež vkrátce potom se vrátil do Avignona a po smrti nástupce jeho Řehoře XI. (1378) nastala papežská dvojice: Urt>an VI. v Římě a Kliment VII. v Avignone. Téhož roku znova vypukla válka mezi Janovany a Benátčany, proti nimž opět také vytáhl Lud- vík Uherský, a skončena mírem turinským (1381) bez prospěchu pro jednu nebo druhou stranu. Mezi tím co v l-ii severní Viscontové mi- lánští, Scalové veronští, Carrarové paduanští. Benátčané, Janované a j. navzájem se potírali, v l-ii střední zuřily boje mezi stranami všeho druhu: mezi Gueffy a Ghibelliny, mezi pří- vrženci papeže římského a avignonského. Florencie zmítána byla rozbroji mezi měšťan- stvem vyšším a nižším {popolo grosso a mi- nuto), V Římě řádily fakce Šlechtické, Orsí- niové a Colonnové, a jinde ve státě papež- ském různí tyrannové feudální a roty lou- pežnické. V jižní pak l*ii nebylo hrubě lépe. V Neapolsku po smrti krále Roberta nastou- pila dcera jeho Johanna (1343—81), provdaná za Ondřeje, bratra Ludvíka Uherského. Ondřej zabit a Johanna jmína spoluvinnicí. Král uher- ský dvakráte vpadl do Neapole, avšak ustal od války, když Johanna od papeže Klimenta VI, prohlášena za nevinnou. Nicméně v Neapolsku pokoje nebylo. Země strádala pletichami stran uherské a francouzské, a když Johanna s kar- dinály francouzskými ve spolku k tiáře po- mohla Klimentoví VII., Urban VI. ji dal do klatby. Tehdy bratranec její, Karel Dračský, pomocí uherskou zmocnil se království a Johanna zhynula ve vězení. Po smrti Karla Dračského nastoupil syn jeho Ladislav (1385 až 1414), maje však proti sobě Ludvíka II. z Anjou, jejž držela strana francouzská a pa- pež avignonský. Tou dobou rozšířeno panství Itálie (dějiny). 939 Viscontské Janem Galeazzem (1385—1402), jemuž Václav IV. (1378—1419) udělil titul vévodsky. Janované dali se ze strachu před ním pod ochranu krále franc. Karla VI., a když Jan Galeazzo výbojně vystoupil i v To- skane a v zemi papežské, Florenčané a Bo- nifác IX. způsobili proti němu ligu a povo- lali na pomoc Ruprechta Falckého. Ten však, poražen byv od kondottierů milánských blíže jezera Gardského, vrátil se do Němec, načež Jan Galeazzo dobyl Bononie a oblehl Flo- rencii. Když pak Václav IV. nepřijel do I., vévoda milánský chtěl se prohlásiti za krále italského. Po smrti jeho država Viscontská opět ztenčena, a Benátčané, vyvrátivše panství Carrarů, rozšířili území svoje až k jezeru Gardskému (1405). Dvojice papežská měla býti odstraněna zvolením Alexandra V. sně- mem Pisským (1409). Že však papežové do- savadní neodstoupili, vznikla papežská trojice. Papeže římského Řehoře XII. ujímal se La- dislav, král neapolský, chtěje dobyti panství nad Římem a snad i nad celou l-ií. Nástupce Alexandra V., Jan XXIII., dal (1412) vyhlá- siti všeobecné odpustky věřícím, kteří by mu proti králi neapolskému buď zbraní bua pe- nězi poskytli pomoci, na kteroužto věc ne- slušnou se rozhorlil mistr Jan Hus. A když Ladislav (1413) dobyl Říma, Jan XXIII. do- hodl se s králem Sigmundem, aby svoláno bylo všeobecné koncHium do Kostnice. Tam trojice papežská odstraněna zvolením Mar- tina V. (1417), ienž pak vstoupiv do Říma ve státě papežském hleděl zjednati pořádek. Država Viscontská zvelebena opět vévodou Filipem Marií, jemuž poddali se i Janované. Avšak když po příkladu otcově výbojů hledal i v území papežském, Martin V. způsobil proti němu ligu, k níž přistoupilo též Savojsko králem Sigmundem (1416) za vévodství po- výšené a (od r. 1418) spojené s Piemontem. Panství Viscontské tudy opět ztenčeno, i od- padli od něho (1435) též Janované. Touž do- bou Benátčané rozšířili državu svoji na újmu krále Sigmunda v Dalmácii, využivše svízelů jeho s Turky a Husity. Filip Maria byl tyrann jakož i otec jeho a vůbec většina pánův ital- ských. Jím vymřel r. 1447 rod Viscontský, načež v Miláně obnovena republika. Té však učinil již r. 1450 konec zcf Filipa Marie Fran- tišek Sforza, bývalý kondottiere, i uznán od císaře Bedřicha III. (1440—93) za vévodu. Syn jeho Galeazzo Maria, zhýralý ukrutník, byl zavražděn, ostaviv syna Jana Galeazza, teprv osmiletého (1476). Nad tím byl poručníkem strýc jeho Ludvík Moro, jenžto poručence vydávaje za blbého požádal císaře Maximili- ána I. (1493—1519), by mu propůjčil Milánská jakožto léna říše Německé. Maximilián mu byl po vůli a vstoupil i v manželství se sy- novkyní jeho Blankou Marií (1494). V Nea- polsku vymřel rod Anjouský sestrou krále Ladislava Johannou II. r. 1435 Panovnice tato dala příčinu k bojům o posloupnost, ustanovivši nástupcem jednou Alfonsa V., krále aragonského a sicilského, jednou Lud- víka III. z mladší větve Anjouské a po něm bratra jeho Renata. Alfons V. zmocnil se Neapolska a po něm nastoupil lam neman- želský syn jeho Ferdinand I. (1458), kdežto v Sicílii a Aragonii na trůn dosedl bratr Alfonsův Jan. Ferdinand I. byl panovník rázný, avšak i krutý. Proti němu a nástupci jeho Alfonsovi II. činili nároky k Neapolsku syn Jana aragonského Ferdinand Katolický a král francouzský Karel VIII. jakožto dědic rodu Anjouského. Mezi tím ve Florencii za bojů mezi stra- nami a za válek proti Viscontům na prvé místo povznesl se bohatý rod Medicejský. Jan Medici (f 1429), důvěrník šlechty i lidu, ostavil syna Kosmu, jenž Florencii vládl asi jako Periklés Athénám (f 1464). Byl štědrým podporovatelem umění renaissanČniho a studií humanistických. Zjednal přátelství s Franti- škem Sforzou a s Benátčany, byl bedliv míru a hleděl k tomu, by mezi státy italskými byla rovnováha. Po něm následoval syn jeho Petr (t 1469). Synové Petrovi Vavřinec a Julián podráždili na se papeže Sixta IV. a část šlechty, jež pak zosnovala spiknutí. JuHán byl zavražděn, ale Vavřinec jen lehce pora- něn (1478). Vavřinec (f 1492) panoval v duchu děda svého Kosmy. Ve státě římském pape- žové byli pány jenom dle jména. Země roz- chvácena byla různými tyranny a města Řím, Bologna, Perugia vedla sobě samostatné. Po- měrů těchto papežové tak snadno změniti nemohli. Nástupce Martina V., Eugcnius IV. (t 1447), měl činiti s koncilem Basilejským a s protipapežem Felixem V. Mikuláš V. (f 1455) podporoval humanismus a renaissanci, po- dobně jako Kosma Medici nebo Alfons V. neapolský. Calixtus III. (f 1^58) pomýšlel na výpravu proti Turkům, jižto se (1453) zmoc- nili Cařihradu, a k témuž hleděl i Pius II. (t 1464], protivník Jiřího Poděbradského. Pavel II. (t 147Í) úsilí svoje obrátil proti Husitům. Sixtus IV. (f 1484) lekl se Turků, když dobyli Otranta, avšak když byli zapu- zeni, nedbal ničeho, leda jak by příbuzné opatřil statky a důstojnostmi, a nástupce jeho Innocenc VlII. (f 1492) hleděl podobně opa- třiti své syny. Teprve za Alexanchra VI. (f 1503) a syna jeho Césara Borgie vláda nad zbožím sv. Petra vyrvána velmožům a soustředěna v rukou panovníkových. Koncem XV. stol. čelné mocnosti italské byly: Sicihe (spojená s Aragonii), Neapolsko, stát Papežský, Florencie, Ferrara (k níž ná- ležely Modena a Reggio), Janov, Savojsko- Piemontsko, Milán, Mantova (k níž r. 1536 připadl Montferrat) a Benátky. Rozervaný stav země byl pobudkou Karlovi VIII. fran- couzskému, by se pokusil o Neapolsko (1494). Savojskem a Montferratskem měl volný prů- chod. V Miláně Ludvík Moro, jakožto ne- přítel Ferdinanda I. neapolského, mu byl spojencem. Ve Florencii Savonarola v něm spatřoval posla Božího a Petr Medici, nástupce Vavřincův, nevida zbvtí, poddal se mu. V Neapolsku Ferdinand I. zemřel a syn jeho Alfons II., v národě neoblíbený, odevzdal korunu synu svému Ferdinandovi II. Avšak 940 Itálie (dějiny). i proti tomu, když Francouzi se přiblížili, vypukla bouře, tak že musil utéci. Karel Vlil. vjel bez překážky do Neapole i hodlal, úspčchy osmělen, dobyti nejenom I., nýbrž i Cařihradu a Jerusalema. Tu však povstala proti němu liga všech skoro mocností italských, k níž přistoupil také císař Maximilián I. a Ferdi- nand Katolický. Karel VIII. musil na kvap odtáhnouti z I., a Ferdinand II. vrátil se do Neapole. Avšak nástupce Karla VIII., Lud- vík XII., nároky na Neapol obnovil a do- máhal se též Milánská, jakožto vnuk Valentiny Viscontovy. Ludvík Moro poražen a zajat u Novary (1500) a Ludvík XII. obsadil Milán, jejž pak od císaře Maximiliána I. přijal v léno. K dobytí Neapolska spolčil se s Ferdinan- dem Katolickým. Nástupce Ferdinanda II., Bedřich, vzdal se Francouzům, avšak když došlo k dělení, spojenci se nepohodli. Tehdy Francouzi od Gonsalva da Cordova poraženi a Neapolsko připojeno ke Španělsku (1504). Nczadlouho potom povstala liga Cambrai- ská (1508), již ujednali proti Benátčanům pa- pež Julius II., terdinand Kat., císař Maximi- lián I. a Ludvík XII. (a k níž také přistoupil král český a uherský Vladislav Jagelovec). Julius II., odňav Césaru Borgiovi, íeho se byl zmocnil ve státě Papežském, a dobyv i Perugie a Bologné, hodlal vypuditi Benat- čany z měst, jež byli opanovali v papežské Romagni, a Ferdinand Katol. hodlal jim vzíti města, v něž se byli někdy uvázali v Neapol- sku. Maximilián I. táhl se k Veroně, Padově a Trevisu, jakožto k příslušenství říše Ně- mecké, a Ludvík XII. chtěl opět dostati, čeho byl sv. Marku postoupil v Milánště. Benát- čané ligu rozbili, davše papeži a Ferdinan- dovi Katol., oč jim běželo. Maximilián pak a Ludvík XIL, chtíce papeže potrestati, že se od nich odtrhl, způsobili (1511) sněm cír- kevní v Pise, jenž měl provésti opravu církve v hlavě i v údech, ale ovšem namířen byl proti osobě Julia II. V odvetu papež ujednal s Benátčany, s Ferdinandem Katol. a se Švý- cary Svatou ligu a proti koncilu Pisskému svolal církevní sněm Lateránský. Nástupce jeho Lev X. učinil s Maximilianem mír, a císař stal se členem Svaté ligy, ku které přistoupil i Jindřich VIII., král anglický. Tehdy Francouzi přišli v l-ii o všecko, a do Milánská uveden od Švýcarů syn Ludvika Mora Maximilián Sforza. Avšak nástupce Lud- víka XIL, František I., poraziv Švýcary u Ma- rignana (1515), donutil Maximiliána Sforzu k odstoupení za roční plat a dal si Milán od císaře uděliti lénem. Zároveň zmocnil se téŽ Janova, jenž závisel již na předchůdci jeho Ludvíku XII. Úspěchy tyto však v niveí uvedeny válkou, jeŽ brzy potom (1521) vzpla- nula mezi Františkem I. a císařem Karlem V. František poražen a zajat v bitvě u Pavie (1525^ i donucen mírem Madridským (1526) vzdáti se všech nároků v příčině I. V Mi- láne uvázal se ve vládu František Sforza, poslední svého rodu. Císař Karel V., jakožto král Španělský, ně- mecký, sicilský a neapolský, byl Stolici Řím- ské ovšem nebezpečnější než někdy Hohen- staufové. Proto papež Kliment vil. vešel s Františkem I., s Jindřichem VIII., s Benát- čany, Florencií, Milánem a Švýcary proti nému v ligu. Ve válce potom Řím děsně zpustošen od vojska císařova (1527), úspěchy Francouzů zmařeny morem a odpadnutím Janovand a mírem Cambraiským (1529) moc španélská v l-ii zabezpečena. Karel V., spořádav po- měry italské dle své vůle, dal se od Kli- menta VII. v Bologni korunovati na císařství. Roku potomního Florencie, jež byla vypu- dila Medicejské a králem provolala Pána Krista (dílo to stoupenců mnicha tribuna Savonaroly, upáleného r. 1498), donucena při- jati za vládce Alexandra Medicejského, kte- rého Karel V. povýšil za vévodu (1530). Alex- ander (f 1537) a nástupce jeho Cosma I. (t 1574) byli ovšem Ghibellini, a moc císa- řova vzrostla ještě více zabráním Milánská po smrti Františka Sforzy (1535) a vymřením markrabat montferratských (1536). Montferrat přikázal Karel V. věrnému Bedřichu Gonza- govi Mantovskému, Milánsko pak udělil synu svému Filipovi (1540). Francouzi ovšem ne- přestávali se pokoušeti o podvrácení moci španělské, ale nadarmo. Papež Pavel III. (1534—49) držel se císaře, jenŽ bojoval proti Turkům a protestantům a pak také dovolil, aby svatý otec nemanželskému synovi svému Petru Ludvíku Farnesovi udělil rarmu a Pia- cenzu, jichžto se byl zmocnil Julius II. V Ja- nově přívrženec Francouzů hrabě Fiescho de Lavagna, chtěje zlomiti moc Doriův a strany císařské, utopil se (1547). Pavel III. svolal Tridentský koncil, založil řád jesuitský, zostřil inkvisici, a za něho vydán i první Index. Studia humanistická, podporovaná od papežů dřívějších, byla v nenávisti jakožto pohanská a spolu prý jedna z příčin oněch zmatků, jež tehdy rozrývaly církev katolickou. Moc španělská Syla sice na prospěch katoli- cismu, na Škodu však l-ii. Papež Pavel IV. hleděl se z ní vymaniti. Učinil spolek s Jin- dřichem II., králem francouzským, prohlásil syna Karla V., Filipa II. španělského, za zba- vena koruny neapolské, jiŽ pak nabídl vé- vodovi Františkovi z Guise, avšak bitva Saint- Quentinská a mír v Cateau^ambrésis (1559) záměry ieho zmařily a mocšpanélskou upevnily. I. válkami a rozbroji znavená podléhala vlivu a duchu cizáckému, slabí a nehodní knížata jeií kořili se Filipovi IL, život poli- tický i kultumi hynul, blahobyt klesal, rolni- ctva ubývalo, ale přibývalo bravů a brigantů. Příčinou úpadku hmotného byl též obrat, jejž ve věcech obchodu světového přivodili Co- lumbus a Vasco da Gama, k čemuž se ještě družily ztráty od Turků způsobené zejména Janovanům a Benátčanům. Papežové vedle krále Španělského jakožto pána Sicílie, Sar- dinie, Milánská a Neapolska politicky toliko živořili. Z knížat, jimžto vzorem byl Macchia- vellův Principe a jichžto paláce nezřídka byly pelechy nepravosti, vynikal Kosma I., jejž Pius V. povýšil za vel ko vévodu. Za papeže toho dobyto slavné vítězství nad Turky u Le- Itálie (dějiny). 941 panta (1571). Nástupce jeho Řehoř XIII. pro- slul opravou kalendáře. Sixtus V. (f 1590) vládl přísně a zbavil stát Papežský banditů. Zvelebil Řím, avšak nešetřil památek umění antického. Byl nepřítelem Španělů, podobně jako zvelebitel Toskány, velkovévoda Ferdi- nand I. Odpůrci Španelů byli též Benátčané, Gonzagové Mantovští a Janované, tito bojíce se vévody savojského Karla Emanuela I., jenž podobně, jako otec jeho Emanuel Filibert, byl horlivým přívržencem vlády madridské. Po- hříchu I. sama si pomoci nedovedla, a Francie jí pomoci nemohla, zubožena jsouc válkami hugenotskými. Avšak když nových sil nabyla péčí Jindřicha IV.. jejž Kliment Vlil. Filipu II. na vzdory ku přímluvám též velkovévody Ferdinanda uznal za krále, moc španělská v l-ii počala klesati. Učený Baronius hlásal, že církev Římská nižádnému národu nedě- kuje tolik, kolik francouzskému, a s Jindři- chem IV. v přátelství vešel sám vévoda sa- vojský Karel Emanuel. Nenávist proti Špa- nělům jevila se i v Neapolsku, kdež proti nim vzpouru způsobil blouznivý mnich Tomáš Campanella. Jindřicha IV. vyzývali, by v zá- pletky italské zasáhl, on však toho neučinil. Francie zakročila v l-ii teprve po jeho smrtí, když Španélové s císařem Ferdinandem II. ve spolku se zmocnili strategicky důležité Valtelliny. Filip IV. donucen vzdáti se jí ku prospěchu Grisonů (1626). A když brzy potom (1627) v MantOvě vymřeli Gonzagové, kardinál Richelieu donutil císaře Ferdinanda II. ke smlouvě, jíž Mantova a Montferrat propůjčeny francouzské větvi Gónzagů, rodu Neverskému (1631). Richelieu a papež Urban VIII. byli by rádi státy italské spojili v ligu proti Španělům a císaři, avšak pro různé zájmy a řevnivost knížat k tomu nedošlo. A jako Richelieu vkládal se ve věci italské, též Mazarin i hleděl obzvláště kořistiti ze zmatků neapolských (Ma- saniello). 1. však z velikého boje Bourbonů proti Habsburkům těžiti nedovedla. Z knížat 2. pol. XVII. stol. vynikali velkovévoda Fer- dinand 11. (t 1670), za něhož ve Florencii kvetla studia mathematická a fysikální (Tori- celli, žák Galileův), a vévoda savojský Karel Emanuel II., jenž zejména dobrou správou vojenskou (podobně jako veliký kuríiršt v Bra- niborsku) cesty rovnal potomkům k dosažení koruny královské a postavení velmocenského. Benátcané za dob těchto válčili s Turky o Kandii (1645—1669). Ztrativše ji, spolčili se proti Turkům s císařem Leopoldem I. a mírem Karloveckým (1699) nabyli Moree, ale jen na krátko. Počátkem stol. XVIII. nastaly v l-ii veliké změny následkem války o španělské dědictví (1701—1714). Většina státův italských přála si, by dědicem posledního Habsburka španěl- ského Karla II. byl vévoda z Anjou Filip V., ale v příčině zemi italských se tak nestalo. Mírem Utrechtským (1713) a RastattskÝm (1714) Milánsko, Neapolsko a Sardinie přiká- zány císaři Karlovi VI., Sicílie pak spolu s ti- tulem královským vévodě savojskému Viktoru Amadeovi II. Císař zabral mimo to i Mantovu, jež tudy z řady svobodných státův italských vyloučena. Na místo moci Španělské nastou- pila v l-ii moc rakouská, ovšem mírnější. Španělsko (Alberoni) snažilo se ztracených zemí italských opět nabyti, avšak nadarmo. Zápletkami tudy způsobenými Benátcané přišli o Moreu (1718) a Viktor Amadeus II. musil císaři odstoupiti Sicílie a vzíti v náhradu Sardinii (1720). Od té doby on a potomci jeho nazývali se králi sardinskými, avšak sí- dleli v Piemontě, nebof v zemi této bylo jádro moci jejich. Nové změny nastaly vymřením rodu Farneského v Parmě (1731) a Medicej- ského ve Florencii (1737). K Parmě táhla se Alžběta, manželka krále španělského Filipa V., a syn její Don Car los dosáhl vévodstvi toho i s Piacenzou bez valných obtíží. Svízelnější byla věc v příčině dědictví Medicejského. Ministr Ludvíka XV. kardinál Fleury, jenŽ v Polsku Karlovi VI. na vzdory podporoval Stanislava LcŠčinského, umínil si tehdy Habs- burky vypuditi z I. Don Carlos měl odevzdati Parmu a Piacenzu bratru svému Donu Fili- povi a uvázati se v Neapol a Sicílii. Král pak sardinský Karel Emanuel III. měl dostati Milán a postoupiti za to Francii Savojska; ale záměry tyto zúplna se nezdařily. Mírem Vídeňským (1735) a Pařížským řl738) Don Carlos sice dosáhl Neapolska a Sicílie, Ka- rel VI. však podržel Milánsko, k němuž při- pojil i Parmu a Piacenzu, králi sardinskému toliko dav Novaru a Tortonu, Toskána pak udělena zeti císařovu Františkovi Štěpánovi. Dalšího rozmnožení državy Bourbonské do- cíleno mírem Cášským (1748), jímžto dědička Karla VI. Marie Terezie bratru krále neapol- ského Donu Filipovi postoupila Parmu a Pia- cenzu. Zároveň pak král sardinský nabyl ně- kterých částí vévodstvi Milánského. S novými dynastiemi dostavila se též nová vládní sou- stava: osvícený despotismus, při čemž hlav- ními činiteli byli v Neapoli Tanucci a v Parmě Dutillot. Zaváděny reformy asi jako u nás touž dobou působením Marie Terezie a Jo- sefa II. Naproti tomu stát Papežský, Janov a Benátky ponechávaly vše při starém, a i král sardinský Viktor Amadeus tlí. nepřál mnoho reformám, hledě si hlavně jen vojska a nad učence klada bubenníky. O státě Papežském pověděl tehdáž kdosi, že co do špatné správy nad něi předčí pouze Turecko. Republika Ja- novská slábla čím dále tím více, a když Kor- sové proti ní povstali (Paskal Paoli), nemo- houc je přivésti k poslušnosti, prodala ostrov králi Ludvíku XV. (1768). Benátky pak živo- řily, držíce od míru PoŽarevackého (1718) kromě území svého v l-ii toliko ostrovy Jón- ské, Dalmácii a část Albánie. Despotismus knížat italských doléhal především na ducho- venstvo a nevrazil najmě na jesuity, jichžto řád i zrušen od Klimcnta XIV. (1773). Pa- novníci bourbonští i habsburští způsobili mnoho dobrého, nicméně vlastenci žalovali s Aliierim, že I. dosud není zbavena Gotů a žezlo pánův od severu přišlých že je kruté. Za takovéhoto myslí rozpoložení překva- pena I. francouzskou revolucí. Třídy měšCan- 942 Itálie (déjiny). ské a svobodomyslná čásť šlechty vítaly ji s jásotem a skládaly v novou Francii veliké naděje. Knížata však, polekáni převraty nad Seinou, prohlásili se proti ní a hledali opory jednak u šlechty a duchovenstva, jeŽ nedávno ještě potlačovali, jednak u lidu obecného, jehož dříve si všímali nehrubě. První při- stoupil ke koalici proti Francouzům (1792) král sardinský Viktor Amadeus III. a příkladu jeho následoval (1793) Ferdinand IV., král neapolský. Avšak síly knížat italských byly nedostatečný. Proto také, když u velitelství nad vojskem francouzským (1796) nastoupil Napoleon Bonaparte a svět úžasem naplnil vítězstvími, jeden po druhém se ucházel o mír, a k tomu po boji tuhém donuceno ^797) i Rakousko. Viktor Amadeus III. musil Fran- couzům odstoupiti Nizzy a Savojska (1796), papež musil vzdáti se Romagně (1797). Re- publika Benátská zrušena ; území její východně od Adiže spolu s benátskou Istrií, Dalmácií, Kotorem a Dubro vnikem dáno císaři Fran- tiškovi, jenž za to se vzdal Milánská a vé- vodství Mantovského. Z území vzatého papeži a císaři, z krajin benátských západně od Adiže, z Modeny, Massy a Carrary, zřídil Bonaparte republiku Cisalpinskou. Nedlouho potom Ja- nov proměněn v republiku Ligurskou, jížto tak jako Cisalpinské dána ústava demokrati- cká dle vzoru francouzského. Když pak za nepokojů v Římě od vojáků papežských za- střelen francouzský generál Duphot, vrazili ř>ancouzi do města a generál Berthier pro- hlásil Papežský stát Římskou republikou (v ún. 1798). Papež Pius VI. odveden k roz- kazu direktorů francouzských do Valence a | tam v zajetí držán až do smrti (1799). Mezi ' tím mocnáři evropští spojili se proti Francii ! ve druhou koalici a nedočkavý král neapolský pustil se první do boje. Vojsko jeho vpadlo do Říma, avšak bylo v^uzeno. Francouzi vedením generála Čhampioneta po některém boji s lazzarony opanovali Neapol, kdež pak (v lednu 1799) založena republika Parthe- ňopská. Král s dvorem utekl do Sicílie, kdež se udržel pomocí Angličanů. Král sardinský Karel Emanuel IV. musil (již v pros. 1798) vzdáti se Picmonta i odešel do Sardinie. Podobně velkovévoda Ferdinand III., bratr císaře Františka, musil (v březnu 1799) vzdáti se Toskány. Avšak když na bojiště italské se dostavili Rakušané a Rusové (Suvorov). Fran- couzům zle se vedlo. Šlechta a lid obecný ne- náviděli jich již zprvopočátku. Že pak ne- zřídka si vedli krutě a veliké daně vymáhali, odvracela se od nich ponenáhlu i třída mě- šťanská. Největší proti nim nenávist byla v Neapolsku. Tam postavil proti nim kar- dinál Ruífo vojsko sanfedistů čili obhájců sv. víry. Na obranu vlasti a království spěli do boje i briganti, jako Fra Diavolo, a v Nea- poli vzbouřili se lazzaroni. Král Ferdinand IV. vrátil se ze Sidlie, a Francouzi musili ustou- piti i z Říma a Milána. Z pohromy vytrhl je však mír s carem Pavlem a vítězství konsula Napoleona u Marenga (10. června 1800). Další pak úspěchy jejich měly za následek míry v Lunéville, Madridě a Florencii (1801). Témi republiky Cisalpinská a Ligurská uznány. v Římě však uvázal se v panství papež Pius VII. a Neapolsko vráceno Ferdinan- dovi IV. Vévoda parmský odstoupil zemé své Francii, avšak syn jeho Ludvík obdržel Toskánu jakožto království Etrurské. Moc francouzská pak zabezpečena posádkami v Li- vorně, Anconě, Tarentě, Otrantě a Brindísi. Republika Cisalpinská jmenovala (1802) Na- poleona presidentem i nazvána Italskou, a když Napoleon ve Francii (1804) prohlášen byl za císaře, prohlásila ho za krále (1805), načež on tam vicekrálem ustanovil pastorka svého Eugena Beauharnaisa. Ligurie přivtě- léna k Francii, tak jako již dříve Piemont a později Parma. Vévodství Piombinské, k ně- muž připojena Lucca, dáno sestře Napoleo- nově Ehse, provdané za Paskala Baccioccha. Následkem míru Prešpurského, jímž (v pro- sinci 1805) skončena byla třetí válka koaliční, království Italské rozmnoženo rakouskj^ Be- nátském, benátskou dříve Istrií, Dalmácii, Ko- torem a Dubrovníkem. Král Ferdinand IV.. že přistoupil ke koalici, zbaven Neapolska, jež dáno bratru Napoleonovu Josefovi (1806). Napoleon vládl tudy celému poloostrovu Apenninskému a byl i pánem moře Jader- ského. Sestře Elise přidal Massu a Carraru. sestře Pavlíně, provdané za knížete Bor^^hesa, přikázal Guastallu, Talleyrandoví udělil Be- ne vcnto a Bernadottovi Pontecorvo. Králov- ství Etrurské (1807) zabráno a (1808) přivtě- leno k Francii, království pak Neapolské, kdvi Josef přeložen do Madridu, Napoleon odevzdal svatu svému Muratovi (1808). Papeži Piovi VIL. když nechtěl býti nástrojem politiky francouz- ské, odňaty Ancona, Macerata, Fermo a Ur- bino i připojeny ku království Italskému. Ko- nečně pak prohlásil Napoleon (dekretem ze dne 17. května 1809), že, cokoli řipin Krátký a Karel Veliký Stolici Apoštolské darovali, propůjčeno jí bylo toliko v léno, i dal jakožto prý nástupce panovm'ků dotčených stát Pa- pežsky obsaditi a Pia VII. zavléci do zajetí. Římsko a Spoletsko připojeno potom k říši Francouzské. Následkem míru Vídeňského (v říjnu 1809) připojeno ku království Ital- skému jižní Tyrolsko, avšak odtrženy od něho benátská Istrie, Dalmácie, Kotor a Dubrov- ník, jež přivtěleny k tak zv. provinciím lUyr- ským. Napoleon zaváděl v l-ii řády a zákony, jako byly ve Francii, měl péči o blahobyt a pořádek i prokázal Italům nmoho dobrého. Pohříchu despotismus jeho a najmě kmté jednání s papežem odcizovaly mu srdce ná- roda milovného volnosti a lnoucího k církvi katolické. Tehdy povstal dle vzoru společ- nosti zednářské tajný spolek karbonárů, svo- bodomyslných to mužů z tříd vzdělaných, na- kloněných dříve Francouzům, a nenávist proti vládě cizáků jevila se i v literatuře (Ugo Fos- colo). Když pak z nešťastné výpravy do Ruska ze 27.000 vojínů italských domů se vrátilo jenom něco přes 300, živlové protifrancouzští, republikáni, karbonáři, sanfedisté a j. všady se zdvihali, a když Napoleon poražen byl u Lip- Itálie (dějiny). 943 ska (1813), byla věc jeho v l-ii ztracena na- dobro. Eugen Beauharnais a Murat byli ne- svorní, ba Murat (v lednu 1814) přidal se k sppjencům, začež měl podržeti své králov- ství. Brzy potom Eugen nevida zbytí vzdal se všeho, a pod ochranou spojenců, najmě Rakušanů, obnoven v l-ii s některými ovsem změnami starý stav věcí a potvrzen konečně na sjezdu Vídeňském (9. čce 1815). Rakousko dostalo kromě provincií Illyrských celou čásť horní I. až k Pádu a Ticinu, t. j. Benátsko, Milánsko a Mantovsko, z kterýchžto zemí pak utvořeno království Lombardsko-Benátské. V Toskáně obnovena rakouská sekundogeni- tura, i připadla země ta opět velkovévodovi Ferdinandovi III. Parma, Piacenza a Guastalla dány manželce Napoleonově, císařovně Marii Luise, i stanoveno, aby po smrti její připadly větvi Bourbonské, jíž od Napoleona byly od- ňaty. Větvi této, totiž infantce Marii Luise, vdově po králi etrurském Ludvíkovi, přiřčena Lucca, které však vévoda tamní, aŽ by na- stoupil v držení Parmy, vzdáti se měl ku prospěchu velkovévody toskánského (což se i stalo r. 1847). V Modenu (dědictví Estské, od něhož jakožto léno Stolice Apoštolské papežem Klímentem VIII. r. 1597 odtržena byla Ferrara) uvázal se bratranec císaře Fran- tiška, František IV., syn arciknížete Ferdi- nanda (f 1806), zetě posledního vévody tam- ního z rodu Este Hercula Rinalda III. (f 1803). Matka Františka IV., Maria Beatrix Estská» dostala Massu aCarraru. Král sardinský Viktor Emanuel I. obdržel, čeho předchůdci jeho, Viktor Amadeus III. a Karel Emanuel IV., donuceni byli odstoupiti: Nizzu, Piemont. Savojsko. a mimo to dána mu ještě repu- blika Janovská. V Neapolsku navrácen k pan- ství král Ferdinand IV., ježto Murat, spojen- cům se zpronevěřiv, se přidal k Napoleenovi, když tento (v ún. 1815) mocnostem evrop- ským na vzdory z Elby do Francie se vydal proti Ludvíku XVIII. Murat, pokusiv se o říši ztracenou, zajat a zastřelen. Stát Papežský ovšem obnoven tolikéž, avšak bez Avignona a Venaissinu, jež ostaly při Francii. Z ně- kdejších republik italských udržela se pouze neškodná republika San Marinská. . Pod záštitou Sv. Alliance prováděno v t-ii hanebné zpátečnictví. Odstraňovány netoliko reformy Napoleonovy a M urátový, nýbrž i re- formy, jež byli zavedli Marie Terezie, Josef II . Tanucci a j., jakožto prý původ a počátek všeho zla, jež postihlo starou soustavu mon- archickou a hierarchickou. Ba panovníci ně- kteří počínali si tak, že krutost jejich mír- niti musilo samo Rakousko. Rozumně a hdu- milně vedli si Leopold II. Toskánský a vé- voda lucký Karel Ludvík. Papež Pius VII. obnovil jesuity a inkvisici a vrátil šlechtě a duchovenstvu skoro všecky staré privileje. Karel Felix, nástupce Viktora Emanuela I., obnovil robotu a zakázal, aby děti rodičů, kteří by neměli aspoň 1500 lir ročních důchodů, se neučily Čísti a psáti. Ferdinand IV. zrušil Q816) ústavu sicilskou, prohlásil se králem Obojí Sicilie jako Ferdinand I. a. pod ochra- nou vojska rakouského provozoval kruto- vládu. Proti karbonárům, jižto se domáhali ústavy, ministr jeho Canosa postavil kalde- rary, spolek ultra-royalistický. Avšak když v Madridě (1820) vypukla revoluce a prohlá- šena byla ústava, vypuklo vzbouření také v Neapolsku a král donucen dáti konstituci. To však se protivilo Sv. Allianci (sjezd v Lu- blani a v Opavě), a rakouský generál Frimont poslán do Neapole, načež Ferdinandovi I. vrácena předešlá moc a povstalci krutě po- trestáni (v bř, 1821). Hned potom jiné vojsko rakouské vedením hraběte z Bubna vtrhlo do Piemont u, kde tolikéž byla vypukla re- voluce za příčinou zřízení ústavnífio, i obno- vilo tam starý pořádek. Zároveň pak odkryto spiknutí v Miláně, kdež se chtěli připojiti k Piemontu. Náčelníci odsouzeni na smrt, z milosti však odvezeni na Špilberk (Confa- lonieri, Maroncelli, Silvio Pellico). Mezi vla- stenci vzmáhalo se zoufalství TLeopardi, ital- ský Byron). Tu však v politické dusno jako blesk z čistá jasná uhodila zpráva o pařížské revoluci červencové (1830). Král neapolsko Ferdinand II., nástupce Františka I., slíbil. Že zavede reformy, a téhož Čekáno i od Karla Alberta, krále sardinského (od r. 1831). V Mo- deně, v Parmě a ve státě Papežském (v Ro- magni) strhly se bouře. Vůdcové povstalců, v jichžto čele stál někdejší rakouský generál Zucchi, učinili provolání, kterým vlastence italské zvali na sněm do Bologne (v ún. 1831). Avšak vojsko rakouské vedením Frimonto- vým potlačilo povstání iak v Modeně a Parmě tak i v zemi Papežské (v březnu 1831). K ná- vrhu Francie vláda papeže Řehoře XVI. vy- zvána, by hleděla zavésti nutné opravy. A když odkládala, strhlo se (1832) vzbouření znova, avšak i tentokráte potlačeno vojskem rakou- ským vedením Hrabovského. Následek pařížské revoluce červencové tedy byl, že I. ještě více byla zotročena, a poněvadž se tak stalo hlavně pomocí vojsk císařských, povstala tam všeobecná nenávist proti Rakou- sku. Že pak vzpoury doma byly bez úspěchu, nespokojenci jali se pikle kouti za hranicemi. Mazzini založil (1831) v Marseilli spolek řečeiiý Mladá I. íGiovine Italia). Karbonáři domáhaíi se poměru ústavních, na tom však nemajíc dosti, Mladá I. hodlala sjednotiti vlast u ve- likou demokratickou republiku. Počátkem k tomu měl býti vpád Mazzínistů do Savoj- ska (v únoru 1834), avšak skončil se nad míru Žalostně, načež I. po některou dobu byla zemí mrtvých. Nicméně idea jednoty a svo- body neutuchla, a nenávist proti Rakousku rostla prese všechnu lidumilnost císaře Fer- dinanda Dobrotivého a péči vlády jeho o bla- hobyt v království Lombardsko-Ěenátském. Čilejší ruch nastal, když po smrti Řehoře XVI. (1846) na stolec Petrův povýšen Pius IX. Nový papež naklonil se k žádostem vlastenců I italských a jal se zaváděti rozličné opravy, pře- I nášeje zejména největší. Čásf veřejné správy, • jež dotud byla v rukou duchovenstva, na : úředníky stavu světského. Národ jás&l i sklá- ' dal v něj naděje .až přemrštěné. Rakousku 944 Itálie (dějiny). ovSem věci takové se nelíbily. Sesílilo po- sádku ve Ferraře, a ministr kníže Metternich zjednal (1847) s vévodou parmským a mo- denským smlouvu, kterou jim slíbena branná pomoc, kdyi by poddaní jejich žádali svobod a práv ústavních. Tím veřejné míněni znova se pobouřilo proti Rakousku, a nenávist ta jevila se v Lombardsku a Benátská zejména týráním lidu vojenského a zákazem kouření rakouského tabáku. Tehdy Mladá I. jala se z Londýna kouti pikle na vše strany a na- strojila (v lednu 1848) v Sicílii a v Neapolsku povstání, jimž Ferdinand II. donucen dáti konstituci. Tuto pak dali brzy potom dobro- volně velkovévoda toskánský Leopold a král sardinský Karel Albert. Mezi Toskánou, Sar- dinií a papežem byla krátce před tím umlu- vena celní jednota, i počalo se také jednati o zřízení nějaké jednoty politické mezi státy Italskými, asi dle vzoru spolku Německého, s papežem v čele. Guelfská myšlénka tato nelíbila se ovšem Rakousku, proti němuž na zprávu o revoluci pařížské a vídeňské (v bř.) vypukly bouře v Miláně a v Benátkách. Mezi povstalci však nebylo jednoty. Jedni chtěli Karla Alberta a druzí republiku, kteráž v Be- nátkách i provolána (Maninem). Na zprávu o vzpouře milánské Karel Albert, postaviv se konečně v čelo snahám o sjednocení I., vpadl do Lombardská (koncem března). Ra- kouský velitel, maršálek Radecký, ustoupil za Mincio, a král sardinský, opanovav Milán- sko, zmocnil se i Parmska a Modenska. Pa- pež, velkovévoda toskánsky a král neapolský, ačkoli jim vůdcovství krále sardinského po chuti nebylo, podrobili se nátlaku veřejnéno mínění a poskytli mu vojenské pomoci. Ra- decký zaujal postavení chráněné quadrilate- rcm č. čtvcrohranem pevností Verony, Pe- schiery, Mantovy a Legnana, i zabezpečiv si odtud Benátsko, obrátil se proti Karlu Al- bertovi. Vítězstvím u Custozzy (25. čce) opa- noval opět Lombardii, a vojsko rakouské obsadilo též Parmu a Modenu. S Karlem Al- bertem ujednáno přiměří (6. srpna). Následkem porážky krále sardinského vzmo- hla se v některých částech I. na chvíli strana republikánská. Náčelnici její vyhlašovali, co králi se nepovedlo, to ie dozajista se podaří národu. Cestou k tomu mělo býti podvrácení monarchie v celé l-ii, a počátek učiněn vzbou- řením v Livomě, odkudž republikáni donu- tili velkovévodu Leopolda ku zřízení mini- sterstva s nimi sdruženého V Římě pobou- řena chátra, a šlechetný vlastenec ministr hrabě Rossi. jenž hleděl papeže Pia zachovati při šetřeni snah svobodomyslných a zjednati dorozuměni mezi ním a králem sardinským, hanebně zavražděn (15. list.). Krátce potom papež, v nenávist pojav revoluci a zároveň i veškeren liberalismus, uchýlil se do Gaety pod ochranu krále neapolského. Tu pak zří- zena v Římě vláda republikánská i vydáno pozváni k obecnému ústavodárnému sněmu italskému, jenžto měl uskutečniti záměry Mladé I. Tehdy papež (v ún. 1849) požádal o pomoc krále Ferdinanda II. a tří mocnosti katolických, Rakouska, Francouzska a Špa- nělska. Mezi tím jednalo se na sjezde v Brus- selu o mír mezi Rakouskem a Sardinií. A\'šak měl-lí Karel Albert zabrániti zakročení Ra- kouska ve státě Papežském (jakož i v To- skáně), jehož následkem nemohlo býti leč nové rozšíření moci rakouské, nezbývalo mu nic jiného než zkusiti znovu štěstí své zbraně. Vypověděl tedy (16. bř.) příměří dotud pro- dlužované, avšak válka skončena neočekávané rychle vítězstvím Radeckého u Novary (24. bř), načež Karel Albert se vzdal koruny a syn a nástupce jeho Viktor Emanuel IL požádal o příměří. Potom Radecký vypravil vojsko jednak do Toskány. jednak do země Papež- ské, kdež generál Wimpfen dobyl Bológné a opanoval i Anconu. Další postup Rakou- ska předešel Ludvík Napoleon, předseda re- publiky Francouzské, vypravením loďstva a vojska k Římu vedením maršálka Oudinota. Republikáni, jímžto velel Garibaldi, bránili se déle než 2 měsíce, musili však (koncem června) se vzdáti, načež panství papežské obnoveno. Krátce potom Tkoncem srpna) padla též republika Benátská, a podobné po- tlačeny již dříve vzpoury v království Obojí Sicílie. Tehdy zfízení konstítuční rušeno, účastníci pokořeného hnutí národního pro- následováni, a všestranná reakce svéočila o úmyslu vlád nakládati s poddanými jako před r. 1848. Nadějí vlastencův italských bylo však krá- lovství Sardinské, kde nový panovník, Viktor Emanuel II., zjednav s Rakouskem mír, ústava zachoval a obklopiv se muži, jako byli d'Aze- glio, Cavour a Lamarmora, zdatně pracoval o zvelebení země. by ve chvíli rozhodné v čelo národního ruchu italského s větším úspěchem se postavila, nežli možno bylo za Karla Alberta. Sardinie připojila se k Anglii a Francii ve válce Krimské, a když potom (1856) na sjezdu v Paříži o mír jednáno s Ru- skem, zástupce její Cavour, uživ té příležitosti, jal se vykládati o strastiplném stavn I., jehož hlavní vinu dával Rakousku. Z toho císař Napoleon III. vzal sobě příčinu k vyjednáváni s Rakouskem o záležitostech státu Papežského, a když se to protahovalo, jal se vytýkati též jiné věci. Zatím král sardinský varným zbro- jením zavdával Rakousku příčinu k obavám, a slova, jež Napoleon při novoročním blaho- přání (1859) pronesl k vyslanci rakouskému baronu Húbnerovi, byla důkazem, že schva- luje snahy Cavourovy. Vlastenci italští, davše výhost romantismu a mystici smu v záležito- stech politických a v úvahu berouce skutečný stav věcí a nutné potřeby národa, seřadili se kolem trůnu krále »poctivce«, mezi nimi též republikáni jako Manin a Garibaldi. Ra- kousko, rozhořčeno jsouc jednáním Sardinská, vyhlásilo mu válku, a hned potom (30. dub.) vojsko jeho, vedeno Maďarem hr. Gyulayera, přešlo přes Ticino. Sardiňanům přišli na po- moc Francouzi, a Rakušané poraženi (20. kv.) u Montebella, (4. června) u M^enty a ko- nečně (24. června) i u Solferina. Tu však Napoleon, boje se zápletkův evropských a Itálie (dějiny). 945 nechtěje, aby král sardinský příliš se vzmohl, sjednal (již 7. čce) příměří a vyžádal si osob- ního sjezdu s císařem Františkem Josefem, k němuž (11. čce) také došlo ve Villafrance. Tam pak na základě rozprav mezi oběma mocnáři sjednána (12. čce) předběžná smlouva, kterou císař rakouský postoupil Napoleonovi k dalšímu odevzdání Sardinsku celé západní polovice království Lombardsko-Benátského. Parma, Modena a Toskána, odkudž panovníci za války byli odešli, měly navráceny býti ve stav předešlý. Mezi státy italskými měl zřízen býti spolek, k němuž náležeti měla také ra- kouská polovice království Lombardsko-Be- nátskčho, a předsedou jeho měl býti papež. Na základě tom mělo se jednati o konečný mír na všeobecném sjezde evropském v Cu- ri chu. Avšak obyvatelé Parmy, Modeny a To- skány, jakož i severních provincií papežských č. Legací, jižto se byli vzbouřili, nechtěli sě nikterak již vrátiti pod vládu dřívějších pa- novníků. Mír Curišský celkem ujednán (10. li- stopadu), jak ustanoveno bylo ve Villafrance, ale bez ohledu na něj staly se vkrátce potom úmluvy mezi Napoleonem a králem Viktorem Emanuelem, dle kterých Sardinsko Francii postoupilo Sa vojsko a Nizzu a za to uvázati se mělo v Parmu, Modenu, Toskánu a Legace papežské. To se také stalo, kdyŽ obyvatelstvo k tomu svolilo všeobecným hlasováním (v bř. r. 1860). Ihned nastaly bouře též v království Obojí Sicílie, kde František II., nástupce Ferdinanda II. (od r. 1859), v ničem se ne- odchyluje od despotické soustavy otcovy a prese všecky rady nic slyšeti nechtěje o re- formách a konstituci, sám si připravoval po- hromu. Tehdy Garibaldi vyplul z Janova jako bez vědomí vlády do Sicílie, maje s sebou 1067 dobrovolníka a 4 děla, i přistál (12. kv.) u Marsaly. Se všech stran sbíhali se k němu bojovníci, a šťastný válečník, dobyv ostrova, vyplul (19. srpna) k Reggiu i vytáhl proti Neapoli. František II., jehož plukové skoro všudy se dávali na útěk, uchýlil se do Gaety, a (7. září) Garibaldi vkročil do Neapole jako vítěz. Odtud mínil táhnouti na Řím a pro- volati na pahorku Quirinálském jednotu I. Toho však nedopustil Napoleon. Ježto pak nebylo lze vlasti Neapolsku bez spojení s ostať nimi zeměmi krále Viktora Emanuela, vojsko sardinské, jemuž veleli Fanti a Cialdini, vra- zilo do státu Papežského a porazivši gene- rála Lamoriciéra u Castelíidarda (18. září) zmocnilo se Marek a Umbrie. Viktor Ema- nuel, povolán byv obecným hlasováním oby- vatelstva, vjel (7. list.) do Neapole, načež Ga- ribaldi se odebral na Capreru. František II. musil (13. února 1861) z Gaety odtáhnouti, a mimo Řím a okolí, jež chránila posádka francouzská, a kromě Benátská t. sjednocena byla pod žezlem krále sardinského. Tehdy sestoupil se (18. února) v Turině první ital- ský parlament a Viktor Emanuel provolán italským králem. Brzy potom (6. června) ze- mřel Cavour, avšak nástupci jeho, Ricasoli, Ratazzi, Menabrea, Lanza, pokud jednoty italské se týče, všichni kráčeli v jeho šle- OttQv Slovník Naučný, sv. XII. Z4'9 1897. pějích. Ježto pak Turin za středisko I. sé ne* hodil, sídlo vlády (v únoru 1865) přeloženo do Florencie. Garibaldi pokoušel se o Řím, avšak pokusy jeho mařeny vládou, jež ohlížeti se musila na Napoleona. Mimo to pozornost od Říma odvrácena zápletkami mezí Rakou- skem a Pruskem, jichžto vláda využiti hodlala k dobytí království Benátského. Za tou pří- činou sjednán (8. dubna 1866) mezi Pruskem a 1-ií spolek na útok i na obranu a (20. čna) vyhlášena Rakousku válka. V této poraženo vojsko italské (24. čna) u Custozzy a loďstvo (20. čce) u ostrova Visu. Nicméně za pro- střednictví Napoleonova Benátsko získáno (3. října) mírem Vídeňským. Řím pak opa- nován (20. září 1870), když Francie za války s Pruskem ze země Papežské odvolala po- sádku a Napoleon u Sedanu vzdáti se musil nepříteli. Papeži zaručeny zvláštními zákony (v kv. 1871) práva a pocty suverénního pa- novníka, určité důchody a exterritoriální držení Vatikánu. Jednota I. byla dovršena, sídlo vlády (30. června) přelqženo do Říma a Viktor Emanuel, vstoupiv tam (2. Čce), usadil se v paláci Quirinálském. Jednota italská stála ovšem také mnoho peněz. Nová říše měla celkem as 10.000 milí. franků dluhů a schodek (na r. 1872) obnášel 80 milí. ír. Předním úkolem parlamentu, za- hájeného v Římě (27. list. 1871J, tedy bylo postarati se o nápravu ňnanci. Odstraniti schodek bylo však nesnadno hlavně proto,* že I. jakožto jedna z velmocí míti musila značné vojsko, za kteroužto příčinou zave- dena býti musila i všeobecná branná povin- nost. Zrušením klášterů získáno (do konce července 1873) něco přes 400 milí. fr., ale věci se tím valně nezlepšily. Schodek zů- stal a proti předlohám finančního ministra Selly povstala mocná opposíce. Tehdy Lanza a Sella odstoupili a Minghctti sestavil (v čer- venci 1873) nové ministerstvo. Za tohoto, poněvadž Francie a papež sjednocené l-ii ne- přáli, sjednáno přátelství s Německem a Ra- kouskem. Viktor Emanuel zajel (v září 1873) s Minghettim do Vídně a do Berlína, kteréžto návštěvy (1875) oplaceny příjezdem císaře Františka Josefa do Benátek a císaře Viléma I. do Milána. Stav vnitřní však stále byl ne- uspokojivý. K nesnázím finančním a k svíze- lům s klerikálv přistupovaly potíže obzvláště se socialisty. V Neapoli řádila Camorra a na Sicílii Mafha. Opposice na sněme rostla a v březnu 1876 Minghetti zadal za propuštěnou. Depretis a Nicotera utvořili nové minister- stvo z levice, v němž kromě radikálů a Gari- baldovců zastoupeni byli Jihoitalové. Strana staropiemontská (Consorteria), jeŽ dotud (od r. 1860) měla vláciu v rukou, byla tudy svr- žena. Novými volbami (v listop.) nová vláda dodělala se většiny skoro 300 hlasů i hodlala provésti některé důležité reformy, upraviti daně a rozšířiti volební právo. Ale sotva že podala předlohy, vlastní strana proti ní se obrátila. Mimo to většina řevnivostmi a sna- živectvím předáků se drobila ve frakce. Dů- ležité, reformy se zdržovaly a zákony o nu- G2 946 Itálie (dějiny). cené návštěvě školy obecné a vyloučení osob duchovních a úředních z poslanectví neuspo- kojily nikoho. Proto ustavičné krise a změny v ministerstvu. Viktor Emanuel zemřel (9. led. 1878) krátce před Piem IX., jemuž nástupcem zvolen osvícený a šlechetný Lev XIII. Nový král italský Humbert vstoupil ovšem ve šlépěje otcovy. Radikál Cairoli sestavil nové ministerstvo. Zaváděl reformy ve směru samosprávném, ale že po válce rusko-turecké I. na kongressu berlínském ničeho nedostala (přála si Albánie), musil (v pros. 1878) vzdáti se vesla, načež opět nastoupil Depretis. Tento však úřadoval pouze něco málo měsíců, načež (v červenci 1879) znova povolán Cairoli. Nový ?>ředseda odevzdal za nedlouho Depretisovi ízení vnitra. Ot>a pak, ne vražíce na Rakousko pro Bosnu a Hercegovinu, nedbali ohledů k mocnostem císařským, nýbrž provodili po- litiku volné ruky a přáli též irredentě. Dou- fali ve Francii, ale když tato (1881) se zmoc- nila Tunisu, vypukla ve sněmu bouře. Cairoli odstoupil a Depretis, jmenován předsedou, zasadil se o reformu volební. Komu bylo 21 rok a platil 20 lir daní, tomu přiřčeno volební právo, i vzrostl tudíž počet voličů z 632.000 na 2,600.000. Stav vnitřní se lepšil, avšak lid byl nespokojen, že nedostává se l-ii úspěchů zahraničních. Ministr Mancini, sblíživ se opět s Německem a Rakouskem i upevniv tudy postavení v Evropě, zahájil politiku koloniální. Dal osaditi Assab na Ru- dém moři a (1885) Massavu. Tím však ura- žen císař habešský Jan, a že v Massavě voj- sku bylo nezdrávo, nastalo jitření a Mancini musil (v červnu 1885) odstoupiti. Opposice obořila se však i na Depretisa, že finance klesají, a nová bouře se podnítila, když z Afriky přišla zpráva o porážce u Dogali (y lednu 1887). Ministr záležitostí zahraničních Robilant se poděkoval, Depretis pak obnovil kabinet, do něhož přijati Crispi a Zanardelli (v dubnu 1887). Krátce před tím (v březnu) byl Robilant s Rakouskem a Německem ujed- nal trojspolek, ježto Francie si vedla hrozivě a též strana klerikální vystupovala čím dál tím směleji. Proto také Crispi, po smrti De- pretisově (29. čce) jmenován byv předsedou, svazky s Rakouskem a najmě s Německem ještě více upevnil. Přátelství mezi Quirinálem a Berlínem posilněno vzájemnými návštěvami císaře Viléma II. (1888) a krále Humberta (1889). Vojsko a loďstvo rozmnožováno i mlu- vilo se o válce proti Francii. V Africe císař Sn padl v boji s der visi a nástupce jeho enilek sjednal s l-ií přátelství. Krajiny kolem Massavy obsazeny a území to zařízeno co Colonía Erítrea. Zatím veden mezi l-ií a Francií boj na poli finančním a vláda hledala i v této příčině opory v Rakousku a Něme- cku. Velmocenská politika pohlcovala úžasné summy a škody veliké působilo i lehkomyslné hospodářství. Tu Crispi navrhoval jednak úspory, jednak zvýšení daní. Proti tomu však zdvihl se odpor a ministerstvo (31. ledna 1891) svrženo. Rudini sestavil nový kabinet. Politika zahraniční zůstala, jak byla, s Něme- ckem a Rakouskem skoncovány (1892^ ob- chodní smlouvy. Nicméně Rudini za nedlouho Sje blížil k Francii a hledal styků i s Ruskem. Úspory a zvýšené daně nestačily na velmo- censké potřeby vojska a loďstva, z toho nová krise a Kudini (v květnu 1892) se poděkoval. Odpůrce a nástupce jeho Giolitti hleděl pří- jmy a vydání uvésti v rovnováhu bez no- vých daní, avšak postavení jeho podvráceno (na podzim 1893) neplechami v bance řím- ské a neapolské, do kterých zapleteni byli někteří ministři, poslanci a senátoři. Giolitti (v listop.) odstoupil a předsednictví ujal po něm Crispi. Nepokoje v Sicílii od spolků dělnických způsobené potlačeny vojskem a stavem výjimečným, načež vydány přísné zá- kony na anarchisty a rázné vystupováno proti socialistům. Finanční ministr Sonnino pro- hlásil, že schodek (na r. 1894—95) obnáší 177 milí., i navrhl úspory a další zvýšení daní, což vláda i prosadila. Ale za nedlouho (v pros. 1894) propukly skandály bankovní znova. Giolitti předložil v sněmovně doklady, že hlavním vinníkem Crispi, toho však držela koruna. V Africe I. se dodělávala úspěchů. Arimondi porazil (v prosinci 1893) derviác u Afrordatu, Baratieri dobyl (v červenci 1894) na nich Kassaly a (v lecínu 1895) přemohl knížete tigreského Rasa Mangašu u ICoatitu. následkem čehož získány Adua a Adigrat. Avšak úspěchy tyto zmařeny všecky, když Baratieri (1. března 1896) pluky císaře ha- bešského Menilka na hlavu poražen u Adue. Pohroma tato podvrátila zároveň i postavení Crispovo, které se bylo volbami roku přede- šlého značně posilnilo. Crispi musil ustoupiti bouři, jež se proti němu rozpoutala po celé zemi, a nástupce jeho Rudini prohlásil, Že rozpínavé politiky koloniální neschvaluje, ný- brž hodlá s Menilkem sjednati mír. K tomu také došlo v Addis Abebě (26. října 1896). I. uznala nezávislost Habešska a hranicí mezi nim a osadou Eritr^skou stanovena čára od Marebu k Beleše. Zároveň vláda všemožné pečovala o upokojení myslí, upevnění po- řádku a nápravu neblahých poměrů sociál- ních, zejména v Sicílii. Když pak (v Červenci 1896) v řízení věci zahraničních se uvázal zku- šený Visconti-Venosta, sblížila se I. s Francií a též s Ruskem, a princ Neapolský vešel (24. října) ve sňatek s princeznou Jelcnou Černohorskou. Literatura: Muratori, Rerum italicarum scriptores praecipui, a téhož Annali d*ItaUa; Cantú, Storia ďl.; La Farina, St. ďl.; Zellcr. Histoirc resumée ďl.; Leo, Geschichte der ital. Staaten; Troya, St. d'1. del medio evo; Gregorovius, Gesch. der StadtRom im Mittcl- alter ; Ficker, Reichs- u. Rechtsgesch. Italicns ; Botta, St. ďl. dair 1490—1814; t^ž, St. ďl. dair 1789—1814; La Farina, St. ďl. del 1814 al 1850; Tivaroni, L'l. durante il dominio fran- cese a L'I. durante il dom. austriaco; Anelli. St. ďl. del 1814 al 1863; Bclviglieri, St. ďl. del 1804—66; Bertolini, St. del risorgimento italiano; Bacci, Ricordi del risorgtmcnto ita- liano 1849—89; Sirao, St. dclle rivoluzioni Italikové — Italinskij. 947 ďl. del 1846 al 1866; Chiala, UI. del 1858—92; Savelli, Gli Italiani in Africa; Rey, Histoire de la renaissance politique de ritaíie ; D'Aze- Cjlio, L'l. de 1847 k 1865, correspondance po- litique; Bazancourt, La campagne ďl. de 1859; Duquet, La guerre ďl. 1859; Reuchlín, Gcsch. Italicns von der Grůndung der regierenden Dynastien bis auf die Gegenwart; Ruth, Gesch. von J. 1815—50; Rustow, Annalen des Kónig- reiches I. 1861—63; týž, Der it. Krieg 1859 a 1860. Šra. Italikové. V užším smysle rozuméjí se l-ky obyvatelé staré Italtc mluvící jazyky pří- buznými s latinou. Není mínění docela ustá- lené, které z národů staroitalských pokládati jest za l-ky; někteří počítají k nim i Etrusky (Deecke), ozvaly se i domněnky, že i Sike- lové k nim patří, a j. Obyčejně jmenuji se l-ky jen kmeny, o kterých v této příčině po- chybnosti není. Tyto dělí se dle jazykové příbuznosti ve dvě, dle zeměpisné polohy ve tři skupiny. I. Skupina latinská zajímá čásf kmenů Itálie střední; patří k ní najisto Lati- nové (Římané), Kalíškové (na sev. od Latia) a Maršové, .jak souditi jest ze zachovaných nápisů, dle polohy zeměpisné pak i Hernici a Rutulové. 2. Skupina umbro-samnitská obklopuje na severu, východě i jihu přísluš- níky skupiny latinské. Patří k ní dle zacho- vaných památek najisto na severu Umbrové, z kmenů středoitalských Marrucini, Pacligni a Volskové, dle polohy asi též Piccntové, Sabini, Vestini, Aequové, Aurunkové, na jihu pak kmeny rozličné (Frentani, Samniti č. Sa- belli, Hirpini, Campani, Lucani a j.) nazývané samnitskými (sabellskými) aneb i oskými. Kme- nem samnitským byli i Mamcrtini, kteří na čas dovedli usaditi se v Messaně na Sicilii. Jazyky italické tvoří zvláštní skupinu jazykův indocvropských, která zejména má v Keltech větev sobč poněkud více příbuz- nou; nějaké zvi. příbuznosti latiny a tím ja- zyků itaíických vůbec s řečtinou clnes se již nevěří (vizGraccoitalové). Patří k t. z v. ccntumové skupině jazyků indoevropských (v. t.), mají tedy cxplosivy hrdelně, kde ja- zyky větve satemové mají sykavky (na př. lat. centům, vysl. kentum, si. s5to), a často ex^o- sivyhrdeíné s přídsívkem retným (labialisb- vané), kde tyto mají hrdelnice čisté (na př. lat. ^Mi atd., si. Hto, kdo). Zvláštní znaky je- jich jsou mimo jiné, že staré jasné explosivy přídechové se změnily ve spiranty, nejč. / (lat. famuSf fuif si. rf^mí, by^ti^ skt. dhttmas, koř. bhU' a p.), že (s jaz. kelt. a řec.) roze- znávají zřetelněji původní samohlásky a o e, které v ostatních jazycích indoevropských všelijak splývají; společný^m zvláštním majet- kem jsou jim dále hojné útvary tvaroslovné (pády tvarem i počtem v celku v té míře, v jaké je má latina, některé tvary slovesné i j.), větové, lexikálně a j. Jazyky patřící k téže větvi italické byly si velice podobny, lišíce se od sebe spíše jako nářečí než jako roz- ličné jazyky; ale rozdíly mezi jazyky patří- cími k větvím různým byly značné, větší než mezi jazyky slovanskými, takže na př. Umber nebo Samnit s Římanem si jistě nerozuměli, leda v jednotlivých slovech. Zvláště rázné rozdíly mezi oběma větvemi jsou: uhib.-sám. p b z?L lat. qu gu (na př. umb.-osk. pis =^ lat. guis), lat. b za umb.-sam. / v středu slova (na př. lat. tibi, umb. tefe, srv. skt. tubhjanCj, ne- hledíc k nesčetným rozdílům drobnějším ve tvarech i slovech. Jako v jazyce, i v Životě, víře atd. nalé- záme u l-ků vedle shod i rozdíly: víme o nich v té příčině ovšem méně než o jaz^rce, po- něvadž nejdůležitější a nejznámější kmen z l-ků, Římané, podlehl zde z veliké míry vlivu řeckému (před tím i etruskému). Ale společné hlavní rysy náboženské ^nejv. bůh Íúpiter, Diana a j.) i obřadové dají se přece :onstatovati. Obřadový sloh slovesný na př. u všech l-ků jest charakterisován snahou po rázných alliteracích. Osudy kmenů a jazyků itaíických, ovšem nám jen z části přímo známé, byly zajisté velmi zajímavý. V Itálii jako kraji výběžko- vém setkávaly se kmeny velmi rozmanité, cizí i příbuzné, které všelijak se tísnily a po- tlačovaly. O Italicích víme z archaeologie, Že přišli na poloostrov ze severu a přinesli do nové vlasti osvětu jiŽ značně pokročilou ; mu- siti ovšem vytlačovati nebo podmaňovati zde dříve usedlé kmeny. Později sami trpěli od nových přistěhovalců ; Etruskové, jak se zdá, vytlačili kmeny větve latinské ze sídel sevcr- néjších, takže vtěsnali se mezi kmeny větve druhé, na východním pobřeží usazovaly se kmeny illyrské, na jihu osadníci řečtí, v době historické přišli i Gallové a Germani. Nej- mocnějším živlem italským vůbec objevili se Latinové, kteří s moci státní a osvětovou vůbec šířili i jazyk svůj po Itálii i přes její hranice; po přemožení posledního vážného odporu vzniklého v Itálii samé, po válce se spojenci, jazyky nelatinské, které z části již dávno před tím latině ustupovaly, s úžasnou rychlostí zanikají a v I. stol. po ÍCr. jest Itálie skoro čistě latinská. Jazykové památky po l-icích mimo ohrom- nou literaturu latinskou jsou velmi skrovné. Jsou to vesměs nápisy na kamenech a rozl. předmětech; nejobsažnější z nich jsou um- berské desky eugUbijské-(v. t), hojnéjší jsou nápisy oské (na př. deska bantijská, v. Ban- tina tabula), něco zachováno nápisů paeli- genských, po ostatních kmenech zbylo velmi málo, nejčastěji nic. — Srv. E. Kovář a J. Zu- batý v List, fil. XVI. (tam i literatura) ; R. v. Planta, Grammatik der oskisch-umbrischen Dialekte (Strasburk,- 1892 a 1897). Ztý. Italinskij Andrej Jakovlevič, archaeo- log ruský (♦ 1743 v Kijevě — f 1827 v Ří- mě), studoval lékařství v Petrohradě, Lon- dýně a Edinburce, načež, byv představen v Paříži velkoknížeti Pavlovi, stal se tajem- níkem rus. vyslanectví a r. 1795 vyslancem v Neapoli. Později poslán do Cařihradu, kde r. 1812 s Kutuzovem podepsal výjimky míru bukureštskéhó, a r. 1817 jmenován vyslancem v Římě. Seznámiv se v Itálii s Hamiltonem. přilnul k studiu starožitností, napsal čásC 948 Italioti — Italský jazyk. texťu pro jeho sbírku vás (Neapol, 1791 až 1809, 4 sv.) a shromáždil rozsáhlou sbírku rukopisů a starožitností, kterou vČnoval asij- skému institutu v Petrohradě, jakož i bohatou knihovnu o 30.000 svazků. Byl též členem petrohr. akademie. Italioti, za staré doby název řeckých oby- vatelů Dolní Itahe a Sicílie. Xtaliqae fitalik] zovou ve Francii ležaté písmo latinské, které slouží k vyznačování důležitějších jmen a míst v sazbě a jež u nás kursivou nazýváme. Angličané jmenují písmo to italic. XtalOB {'IxciXóc:) slul dle řeckoitalské báje starý král Sikelů neb Oenotrů v nejjižnější části Italic (mezi zálivem Napetským a Sky- lackým), jež nejdříve měla název Itálie. I. z pa- stýřského národu učinil usedlý, rolnický, dal jemu zákony a zřídil syssitic. Syny jeho jme- nují se Ausón, Sikelos, Rómos. klk. Italská, vína jsou podle krajiny, z které pocházejí, různá (severoitalská obsahují 7 až 13Vo alkoholu, naproti tomu jihoitalská sladká až 20%), v celku však kromč několika druhů vyhlášené pověsti jsou jakosti málo vynika- jící následkem ledabylé úpravy. Teprve v po- sledních asi 20 létech přičiněním vlády a některých společností zvelebilo se vinařství, hlavně pokud se úpravy vína týče, tou mě- rou, že vývoz je značnější. K nám teprve ne- dávno otevřena cesta l-kým vínům obchodní smlouvou mezi Itálií a Rakouskem. VPiemontu v okolí Turina a Alexandrie pěstují se nej- lepší červená vína, která však se nevyrovná- vají francouzským; vína lombardská nerovnají se piemontským a hodí se většinou jen za stolní vína (vino da pasto), ligurská vína podobají se piemontským, jsou však s menší péčí upravena; vína z Emilie (Ferrara, Mo- dena, Parma, Reggio, Ravenna) pocházejí sice z velmi dobrých druhů révy, jsou však ná- sledkem ledabylé úpravy trpká a kyselá. Pro- vincie Verona, Treviso, Belluno a Videm po- skytují vína výborné jakosti. V střední Itálii jest Červené víno (vino nero, v. rosso) prostřední a bílé víno (vino bianco) špatné jakosti, zase následkem povrchní úpravy. Z To- skány pochází vyhlášené vino chianti, z již. Itálie světoznámá vína marsala a lacrimae Christi, jinak vína z již. Itálie příliš nevyni- kají. Červená vína sicilská a sardinská nebý- vají náležitě vykvašena a proto jsou sladká a kalná a nevyhovují proto požadavkům kla- deným na červená vína; velmi dobré jest bílé víno sardinské, vino secchi, a dessertní víno vernaccio, dále jsou velmi dobrá vína monaco a torbato. Ze všech l-kých vin vůbec těší se nejlepší pověsti lacrimae Christi, marsala a chianti. Lacrimae Christi jest ohnivé vino aromatické jemného bouquetu, obsahující asi 12'57o alkoholu; pěstuje se v okolí Neapole. Marsala, sladké likérové víno ze Sicílie, jest ohnivé, poněkud madcír- skému podobné, ale sladší, barvy tmavě žluté; bílé (obyčejnější) obsahuje 17"67o» červené 17*97o alkoholu. Chianti, červené víno z pro- vincie Sieny, má zvláštní aroma, ale význač- nou známkou jeho jest zvláštní přitrpklost; obsahuje ISVo alkoholu. Obzvláště jemné od- růdy jeho jsou canajolo a montepulci- ano. U. Italské Jazyky viz Italické jazyky. Italiiko-rakoiuiká válka r. 1859 a 1SÓ6 viz Rakousko-Uherská říše (dějiny). Italský Jazyk náleží ke skupině jazyků románských; vyvinul se v Itálii z vulgární, mluvené latiny, která zatlačila ostatní tam panovavší jazyky, berouc ovšem na se v roz- ličných krajinách dle dosavadních poměrů jazykových rozličnou podobu. Co se roz- sahu l-kého j-a týče, užívá se ho jako ja- zyku obcovacího a spisovného kromě krá- lovství Italského ještě na Korsice, ve švýc. kantonu Tessinu, v některých údolích kan- tonu Graubúnden, v jižním Tyrolsku, Gorici, Istrii a na pobřeží dalmatském. Všechna ná- řečí italská (vyjímaje sardická, o nichž níže) vyznačují se jako společným znakem proti ostatním jazykům románským po stránce hlá- skoslovné ztrátou záslovného s sl t (tempo z lat. tempus, ama z lat. amat), zachováním náslovných skupin sř, se, sp (stato. proti špan. estato, franc. éte), změnou skupiny cl v chi {chiamare z lat. clamare), ve flexi pozoru- nodným plur. na -a (le braccia\ četnějšími čím dále k jihu, a tvořením kondicionálu s perf. místo imperf. slovesa habere (avre- rcbbe). Dialekty italské, jichž Dante již ve svém spise ^De vulgari eloquentia« 14 roze- znává, rozpadají se nyní ve 3 skupiny: jiho- italskou s dialekty sardickými, sicilskými a neapolsko - kalaberskými, středoitalskou s dialekty římským, umberským a toskán- ským, a severoitalskou s dialekty gallo- italskými, a benátským. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá dialekt střední a severní Sardi- nie, vyznačující se přede všemi ostatními jazyky románskými značnou starobylostí po stránce hláskoslovné i tvaroslovné, takže je přední znatel dialektologie italské AscoU záro- veň s dialekty gallo-italskými shrnuje v samo- statnou skupmu, vzdálenou stejně od soustavy i-kého J-a jako od ostatních jazyků román- ských. Silnou protivu možno pozorovati mezi nářečími severně a jižně Apcnninu; severně zaujímá zvláštní místo nářečí benátské svou blízkou příbuzností k toskánskému. — Tato oblast l-kého J-a obsahuje některé ostrovy jazyků jiných: albánského a řeckého v Apulii, Kalabrii á na Sicílii, katalanského na Sar- dinii, slovanského v Udinč a Molisi a něme- ckého v okolí Verony. Dějiny l-kého J-a. Ojedinělé doklady tvarů a výraze italských poskytují lat. listiny od r. 513, zřejmčji a hojněji od stol. VII. a VIII. Souvislým textem psaným v čisté italštině je teprve listina z r. 964, obsahující krátkou výpověď svědků. Jednotný spisovný jazyk počíná se vyvíjeti teprve na počátku sto- letí XIII. na Sicílii při dvoře Bedřicha II., dochází však vypěstění a zdokonalení teprve ve střední Itálii, jmenovitě ve Florencii; na rozdíl od latiny (lingua grammatica, gramma- tice loqui) a dialektů (lingua vulgaris, volgarc) Italus — ítatiaia. 949 nazývá se vulgare illustre (aulicum, cu- ri ale, cardinale). 2e se základem jazyl^a spisovného stalo nářečí florencké, vykládá se postavením Florencie ve XII. a AlII. stol. jako střediska kultury, zeměpisnou polohou její a okolností, že toto nářečí latině nejblíže stojí, především však tím, že Dante, Petrarca i Boccaccio i ostatní spisovatelé XIV. stol. ho užívali, pocházejíce sami většinou z Flo- rencie. V XV. stol. ustupuje sice působením humanismu jazyk národní s počátku latině, ale již od pol. stol. přichází zase k platnosti a dosahuje opět zvláště ve Florencii svého květu. Ve stol. následujícím pozbývá však toto město s ustupováním Toskány do po- zadí vrchního vedení a na jeho místo nastu- Sují jiná střediska literárního života, Milán, cnátky, Neapol a j. V praxi podrží však přece vrch obh^ci t. zv. »trecentismu«, zvi. obě akademie, Umidi a Crusca. V XVII. a až přes polovici XVIII. stol. působil zhoubně vliv frančiny, hlavně literaturou filosofickou, tak, že mnozí spisovatelé psali vlastně fran- couzsky italskými slovy ; proti směru tomuto staví se v posledních desetiletích stol. XVIII. a na poč. tohoto stol. jednak Gozzi a Alfíeri, s druhé strany puristé (hl. Cesari), s nejlep- ším úspěchem pak romantikové v čele s Man- zonim, kladouce za vzor jazyka literárního živou mluvu florenckou. Proti tomu obrací se však opět hlavně Ascoli s jinými, kteří dopřávají působení ostatním dialektům jen tam, kde nářečí fiorencké nestačí. V poslední době zdá se, že se spor poněkud utišil, když byli i spisovatelé severo-italští, jako Milaňan Nlanzoni a Piemonfan de Amicis, vystoupili pro zuŠlechtěný obcovací jazyk. Grammatického spracování dostalo se J-u l-kému v Itálii již ve stol. XVI. První, kdo počal sbírati pozorování grammatická, byl kardinál Bembo, který vydal r. 1525 dílo »Prose«, psané ve formě dialogické a opíra- jící se hlavně o Boccaccia a Petrarku. S pra- cemi lexikografíckýrai započato v témže stol. Z pozdějších nejpověstnější jest >Vocabo- lario degli Academici della Crusca«, který se s pedantickou přísností obmezoval skoro úplně na spisovatele stol. XIII. a Florenčany a sbíraje pilně všemožné zkomoleniny a vý- razy luzy zanedbal úplně řeč obcovací i ja- zyk věd a umění. Nejlepší vědecká mluvnice l-kého J-a jest od W. Meyera-Lůbke, Italie- nische Grammatik. Lipsko 1890, nejbohatší a nejlepší slovník Valentini, Gran dizionario ital.-tedesco e tedesco-ital. (Lipsko, 1831—32, 2 sv.), nejnovější Michaelis (Lipsko, 1892, 8. vydání). V češtině máme malou italskou mluvnici Liškovu, dále převody Mussafiovy mluvnice od Herzra, od P. MaleČka a jiné. Italus viz Italos. Xtamaraoa [-ka], ostrov brazilský, v. Igua- rassu. Xtapaiioa [-ka], ostrov brazilský, v. Bahia. Xtapemlrim, příst, město v brazilském státu Espirito Santo při ústí stejnojm. řeky, má vývoz cukru, bavlny, rýže, kukuřice a dříví a 2000 ob. Xiaplonrů [-iku-] : 1) I., řeka v brazil. státu Bahii, vzniká na vých. svahu Serry da Chá- pada, teče s počátku pustým krajem k sev.- východu, mění směr později ve východní a konečně v jihových. ro toku 660 km vlévá se na 11® 43' j. š. do okeánu. Od moře jest na 95 /rm, t. až k místu I. grande, splavný. Horní tok provázejí horké prameny. 2) I., t. I. mirim, řeka v braz. státu Ma- ranháo, vzniká na se v. svahu Serry do I., obrací se po krátkém vých. toku u Mirador na sever a ústí se po toku asi 1000 km na- proti ostrovu S. Luiz de MaranhSo do zátoky S. José. V hor. toku přijímá s 1. str. přítok Alpercatas, větší než vlastní I. Parníky plují od moře až k místu i. mirim, *J0 km od ústí, kamž se svážejí výrobky vnitra. Xiapna, Po sad as, město a pevnost v pro v. corrientské Argentinské republiky na 1. bř. Parany, má značný obchod a asi 5000 ob. Na pr. bř. Parany, jiŽ v rep. Paraguayské, jest Villa della Éncarnation s 2000 ob., kteráž se původně zvala I. a nyní tvoří pouhé předměstí l-ue argentinské. Villa d. Enc. za- ložena byla r. 1614 jesuity; zničil ji diktátor Francia, naČeŽ těžiště obchodu přeneseno na druhý břeh řeky do Argentiny. Xtaqiil [-ki], město ve státě Rio Grande do Sul Brazilské republiky na 1. bř. ř. Uru- guaye proti argentinskému městu Alvearu, má čilý obchod s para^^uayským čajem a ja- tečným dobytkem a asi 3000 ob. Xtard [itár] Jean MGa spař d, lékař franc. * 1775 v Oraisonu depart. Basses-Alpes — 1838 v Paříži). Byl zprvu bankovním úřed- níkem, jenž při odvodu přihlásil se jako lékař a byl též jako podlékař přidělen vojenské nemocnici, kdež neobyčejnou pílí nahradil nedostatek předběžného vzdělání, takže se pak stal znamenitým lékařem vojenským, jme-"* novitě zručným operatérem. R. 1789 stal se lékařem ústavu hluchoněmých v Paříži. Úkol svůj pojal velmi opravdově a uveřejnil tu řadu prací o ústroji sluchovém, jimiž pro- slulo jeho jméno po Evropě a zároveň byl podán základ moderního lékařství ušního. Napsal mnoho odborných prací a pojednání, ze kterých sluší uvésti aspoň Traité des ma- ladies de Voreille et de Vaudition (Paříž, 1821, 2 sv. ; 2. vyd. 1842) a Lt mutisme produit par lésion des facultés intellectuelles (1824). Xtaska, I tas ca, malé jezero v se v. části severo- amerického státu Minnesoty na 47* 13' s. á. a na rozvodí řek tekoucích jednak na sever, jednak k Mexickému zálivu. Jezero má podobu podkovovitou, 10—12 km délky, 4 — 5 km šířky, jest nehluboké a pokládá se dnes za hlavní pramen Mississippi, jenž vy- téká z něho jako potok 4 — 5 m široký a pouze Ví— Vj ^ hluboký. Nadmořská výšíca jezera udává se na 467, dle jin. 478 m. í-ku objevil Schoolcraft 13. čce 1832. Xtatiala, Itatiaya, t. Itatiaiossu (jméno náleží nářečí Tupiu), nejvyšší hora Brazilie v pohoří Mantiqueirském na styku států Rio de Janeiro, Minas Geraes a SSo Paolo, dosa- huje výše 2712 m, dle jiných 2994 m. Druhý f 950 Itava — Ithyphallicus. vrchol hory jest as o 150 — 180 m nižái. R. 1871 vystoupil na ni Glaziou. Itava, Itawa, Etawah, hl. město distriktu v divisi Agra Indobritských Sev.-záp. provin- cií, v malebné poloze na 1. bř. Dzamny, na 26* 46* s. š. a 79« 3' v. d. na želez, trati Alá- hábád-Agra, má angl. posádku, rozsáhlou, nyní pobořenou tvrz, vezeni, velkou mešitu, staré hindské chrámy, obchod s máslem, bavlnou a obilím a 38.721 ob. (1891). — Distrikt itav- ský má na 4387 km* 722.371 ob., z nichž jest 679.274 Hindů a 41.437 muhammedánů. Ztea L., rostlinný rod z čeledi 1 om i kame- noví tých {Saxifragineae) s kalichem malým, zbarveným a stalým, Sklaným, s plátky téhož počtu kopinato-čárkovitými ku kalichu při- rostlými a s tyčinkami v jícnu vetknutými a vyznačenými okrouhlými prašníky. Čnělka jest válcovitá s tupou vykrojenou bliznou, tobolka 2chlopní, 2pouzdrá, mnohosemenná. Roste v mírném i tropickém pásmu Ameriky i Asie několika druhy, z nichž severoamerická i, virginica L. pěstuje se i u nás ve vlhké písčité ptidě jako keřík více než 2 m vysoký s listy roztroušenými, kopinatými, pilovitými o načcrvcnalých řapíkách a s bílými úhled- nými kvítky v konečných latách. Děd. Xtelmen,.Italmenen, vlastní jméno Kam- Čadalů. Xtem O^t.), rovněž. Xte, mlssa est (lat.), jděte, propuštěna jest, totiž společnost, shromáždění (concio), slova, jimiž kněz k lidu jsa obrácen konec mše ohlašuje. Při slavnostní mši je odzpě- vuje jáhen. Jméno mše, latinské missa^ má svůj původ z této formule. Xtenez, dolní tok brazilské řeky Gua- poré (v. t). Xter (lat), cesta, jedna ze služebností polních, jež poskytuje právo po služebném (cizím) pozemku jíti, na koni jeti nebo v no- sítkách dát se nésti. Ze starého práva řím- ského dostala se do práv moderních. Iterativnm (z lat.), opakovači sloveso. Xth, úzký, lesem porostlý hřbet na hranici brunšvického kraje Holzmmden a kraje Ha- meln prus. ví. óbv. hannoverského. Táhne se v délce 22 km směrem od jv. k sz., má průměrnou výšku 360 m (nejvyšší bod jest Lauensteiner Kopf, 405 m n. m.) a oddělen jest mělkým sedlem od hřbetu Hilsu, jenž v témž směru táhne se Brunšvickem. Xthaoa [ithcke], hl. město hrabství tomp- kinského v státě ríew-York Spoj. Obcí sev.- amer., jihozáp. od Syracuse, na 2 žel. tratích při již. bř. jezera Cayuga, na němž provozuje se paroplavba, má tovární výrobu zboží že- lezného, vlněného, bavlněného a papírového a 11.079 ob. (1890). Jest sídlem Cornell-uni- vcrsity, jedné z nejváženějších v Unii; škola ta, zaf. r. 1865, má 126 prof. a docentů, 1702 posluchače a knihovnu o 185.000 svazcích a o 30.000 brošurách (1896). S Cornell-universi- tou spojena jest také státní zemědělská kollcj. V okoh města jsou četné romantické vodo- pády, z nichž Taughanic Falls jsou 65 m vys. Ithaka viz Ithaki. Ithaki: 1) I., starořecky Ithaka, v lidu Thiaki, ostrov Iónského souostroví v moři Iónském na z. od řecké krajiny AkaiTianie mezi ostr. Leukas na s. a Kefalíinia na jihu s plochou 97 km*, I. jest dlouhý a úzký hor- natý ostrov, složený hlavně z vápence, do- sahující na s. výšky 808 m, s několika men- šími zálivy na z. a velkým zálivem Molem na v., jímž dělí se ve dvě polovice spojené úzkou převlakou; spadá všude příkře do mofe. Obyvatel má 8821, zalidněn jest nejhustěji na severu a tvoří s ostrůvky Atokero, Kastem a Kalamem eparchii ithackou nomarchie ke- fallinské. Ostrov plodí hojně vína, korintek a oleje, méně obilí, mimo to chovají se kozy, hlavním však zaměstnáním obyv. jest plavba, obchod, lov ryb, hub a korálů. — Za staro- věku ostrov prosí, jako rodiště Odyssea, je- hož sídlo hledají někteří ve zříceninách na převlace u zál. Mola, jiní v nejsev. části pod horou Exogi, avšak politicky byl bez vý- znamu. Ve středověku zpustl nájezdy pirátu a válkami tureckými a povznesl se teprve za vlády benátské. 2) i., též Vathy, hlavní a přístavní mésto před. ostrova při zálivu Molu, má 3638 ob. (1889), kteří provozují plavbu, loďařství a ry- bářství, a jest sídlem biskupa. Srv. Partsch, Kephallenia und I. (Gotha, 1890); Mcnge, I. (Gůtersloh, 1891). Xthómatas ('/^coftafce?), příjmí Zeva uctí- vaného na messénské hoře Ithómé, kde dle báje epichórické se narodil a byl vykoupán v pramenu Klepsydře. Pěstounky jeho sluly Ithómé a Nedá (Pausan. 4, 33, 1). Kněz Zcva Ithómatského a slavnost na počest Zevovu ('/^(Dfiata) připomínají se na nápise: Bulletin de corresp. hellénique, 1881, str. 155. Srv. Preller Robert, Griech. Mythologie, I., 126, 137 a 866. Ithómé, ve starověku vrch v Messénii, 802 m vys. a strmě do údolí Pamisa spadá- Í*ící. Vrchol jeho byl opevněn mohutnými iradbami a měl vydatný a dobrý pramen vody; tu ctěn byl bůh Zeus Ithómatas. Pevnost ta proslula zvláště za první (743 až 724 př. Kr.) a za třetí války messénské (464 až 455^. Ve válkách Thébanů se Sparfany za- ložil Epameinondas na úpatí l-my hlav. město Messénu, takže byla pevnost městu ochranou až do časů římských. ZthyfallOB (řec), u Řeků vztyčený mužský úd (fallos), zhotovený z červené kůže, jenž připevněn jsa na holi (obyčejně ze dřeva fíkového) nošen byl jako symbol plodnosti o venkovských Dionysiích, při čemž zpívány příslušné písně (fallické, fallikon neb ithyfal- likon). Srv. Fallos. XthyphalUoiui slul v antické metrice verš tvaru -w.w__^ jej 2 rhythmicky třeba vy- ložiti jakožto čtyřstopí trochajské, jehož stopa třetí a čtvrtá staženy jsou každá v jednu délku trojdobou, tedy: - ^ I - ^ I ^— I *— • VerŠe to- hoto užívali starší básníci jen zřídka ve spo- jení řadovém; mnohem častěji objevuje se jako verš závěrečný, jimž se končí řady buď daktylské (v. Archilochova strofa čtvrtá) Itineraria — Iturea. 951 buď trochajské buď logaedické. V básnictví moderním jest veršík tento zvláSté jako zá- věrka veršů trochajských velmi oblíben. Knr. Xtinerarla zvali Římané jednak sbírky jmen a vzdáleností jednotlivých stanic po- chodových, zřízené po způsobe našich knížek cestovních (adnotata čili scnpta)/]eán2ik karto- grafická vyobrazení, zdělaná po způsobe ny- irřjších map cestovních (pieta). Z druhu prvého dochovalo se nám i. Antoníni (v. Antoníni A. i-ium), pak i. Burdigalense (v. t.) a ko- nečné I. Alexandři Magni, nárys pochodu Alexandra Vel. říší Perskou. Památka ta zho- tovena hlavně na základě Arrianovy Anabase (II. stol. po Kr.) pro výpravu císaře Kon- stantia proti Parthům (340—- 345) a věnována témuž vladaři. Vydání těchto cestopisů uspo- řádal P. Wesscling (Amsterdam, 1735), pak Fortia ďUrban (Paříž, 1845). — Ukázkou karto- grafických i-ií jest Tabula Peutingeriana chovaná v dvorní knihovně vídeňské a zvaná tak po někdejším majiteli, augšpurském rad- ním Konrádovi Peutingerovi. Mapa ta byla sice načrtána teprve r. 1265, ale zakládá se na ja- kési mapě z pol. III. stol., kteráž zase spo- čívala na mapě doby Augustovy, zdělané M. Vipsaniem Agrippou. Představuje nám na 12 širokých pergamenových pruzích svět, jak Římanům znám byl (pouze čásť, jež zobra- zovala firitannii a Hispanii se ztratila), a to v podobě od severu k jihu splošténé, za to od západu k východu značněji protáhlé, i podává mezery mezi jednotlivými městy, jež dle své velikosti rozlišována jsou znaménky. — Srv. K. Miller, Die VVeltkarte des Castorius, ge- nannt die Peutingersche Tafel, in den Farben des Originals (verkleinert) herausgegeben und eingeleitet (Ravensburg, 1888). RNk. Xtlneraxiiim (lat.), zvláštní sonda neboli pátradlo, jehož se užívá při některých způ- sobech řezu na kámen (lithotomie) a při řezu roury močové (urethrotomie). Rg, Ztio In partes viz Jus eundi in partes. Xto Hlroboml hrabě, japanský státník (* 1840). Zvelebil dle vzoru amerického ja- panské mincovnictví a naléhal na stavbu první dráhy mezi Tokiem a Jokohamou. Stav se r. 1878 ministrem, přičinil se s Itagakim a Gótóem o zavedení ústavy v Japane dle vzoru pruského, za kterýmž účelem dlel r. 1882 v Berlíně. Zastával vysoké úřady státní a byl naposled r. 1892 minist. předsedou. Zton [-tónj, levý přítok Eury v sev.-záp. Francii, vyvěrá při úpatí Mont Chauvetu (299 m n. m.) v pahorkaté krajině Perche v dep. Orné, teče směrem sev.-vých. dep. Eure, ztrácí se mezi Damville a Evreux v délce více než 8 km pod zemí a vlévá se po toku 140 km nad Louviersem do Eury. Xtónla, příjmí Athény uctívané v thessal- ském městě I tónu, odfeudŽ kult její rozšířil se po Thcssalii a odtud pronikl do Boiótic, zejména v okolí Koróneie. Také do Athén vnikl kult Athény Itónské z Thessalie; chrám její v Athénách stál, jak se zdá, na blízku brány itónské, jeŽ jméno své od kultu tohoto mela. V Thessalii a na Amorgu slavena na počest Athény Itónské slavnost Itónia, v Thessalii byl podle ní nazván měsíc Itó- nios. Srv. Preller-Robert, Griech. Mythologie, I, 86, 121, 187, 214, 220, 868. Xtrl, obec v kraji gaetském, ital. prov. Ca- sertě, jv. od Fondi, se zříceninami hradů a 6375 ob. (1881). Zde byl domovem Fra Dia- volo. Xtrakniima, ostrov, viz Hiroshima. Ztian^, město v Číně, viz Ičang. ZtUll, sandžak v tur. vilájetu adanském v Malé Asii, zabírající poříčí ř. Gčksu; má asi 45.000 ob., hl. m. jest Ermenek. Xttenbaoh Franz, malíř něm. (* 1813 v Kónigswinteru — f 1879 v Díisseldorfu). Obíral si k obrazům látky náboženské, které prováděl střízlivým a suchým způsobem. R. 1839 cestoval s Degerem a bratry Můllery do Itálie, aby připravil se na fígurální vý- zdobu kostela sv. Apolináře v Kemagenu; v kostele tomto maloval později obrazy: Sv. Fetr; Sv. Apollbtár; Cesta P. Marie do chrámu ; Joachim a Anna\ Kristus jako za- hradník \ Smrt P. Marie; Obětováni ve chrámě a j. Mimo to pochodí od něho fresky v ko- stele sv. Quirina v Neussu, oltářní obrazy v kostele sv. Remigia v Bonnu, v kostele sv. Mikuláše ve Vratislavi, v zámecké kapli knížete Liechtensteina ve Vídni, cestovní oltář pro hrab. Schonborna a Madonna pro císařovnu Eugenii. Zdařilejší než monumen- tální práce jsou jeho menší obrazy stojanové {Sv. rodina, 1868, v nár. gal. v Berlině). Do- stalo se mu korunního řádu pruského a belg. řádu Leopoldova. Byl professorem a čestným členem umělecké akademie vídeňské. Zta, město v státě Sáo Paulo Spoj. Obcí Brazilských nedaleko značného vodopádu řeky Tiete pod I. částečně splavné a na že- lezniční trati do S3o Paulo, má pěkný kostel, františkánský klášter, nemocnici, slévárnu Že- leza a bronzu, továrnu na zboží bavlněné, pě- stění kávovníku a 5000 ob. de Ztnrbtde, Don Augustin, císař me- xický (♦ 1783 v Morelii v Mexiku — f 1824 v Padille), syn špan. šlechtice a matky kreolky, sloužil ve špan. vojsku proti povstalcům a stal se r. 1816 velitelem sev. armády. KdyŽ byl obžalován z vyděračství, přešel ku po- vstalcům a roznítil r. 1820 povstání, dobyl hl. města Mexika a dne 21. ún. 1821 vydal Igualský plán, kterým navrhoval, aby v samo- statném Mexiku zavedena byla vláda konsti- tuční pod některým špan. princem. KdyŽ se svolaný kongress nemohl o ústavě shodnouti, f prohlásila posádka mexická l-da za císaře, a . důstojnost tu přijal a dal se 21. čce 1821 jako Augustin I. korunovati. Proti němu ve Veracruze vznikla r. 1823 mocná opposice a I. poznav. Že by se neudržel, vzdal se 23. bř. trůnu a zavázal se, že opustí zemi, bude-li mu vyplácen stálý roční důchod. R. 1824 vrátil se zpět, avšak kongress prohlásil ho za psance a dal ho 19. čce 1824 zastřeliti. Ztarea řhebr. letúr), ve starověku krajina rozkládající se nejspíše na vých. svazích po- hoří Džebel Hauránu v Sýrii, s obyvatelstvem 952 Ituri — von Itzstein arabským, jež Genesis nazývá syny Ismáélo- vými, což potvrzují četné řecké nápisy, které uvádějí jména bohů domácích arabská a ne syrská. V době Makkabejských připomíná se I. jako krajina při Antilibanonu, sahající na sever až do Coelesyrie. Odtrženi její od říše Syrské provedl Aristobulos I. r. 107 př. Kr. ; r. 66 př. Kr. podrobil ji Pompeius a Octa- vianus Augustus postoupil ji Herodovi Veli- kému, po jehož smrti obdržel ji tetrarcha Filip, r. 49 po Kr. byla vřadéna v provincii syrskou. I Strabón udává polohu její na Li- banonu a Antilibanonu. Někteří považují Itu- rejské za praotce Drúzů. Itnri, Itiri, jméno hor. toku Aru ví mi (v. t.). Xtamp, též Etorpu, největší z ostrovů Kurilských, mezi mořem Ochotským a sev. Ledovým okeánem na 45® s. š. a MQ** v. d., dlouhý od sv. k jz. 245 km, široký do 60 km s plochou 2800 km*, prostoupený několika pásy hor převyšujících sněžnou cáru a po- krytých ledovci, mezi nimiž jest mnoho sopek, jedna na sv. konci ostrova dosud činná. Břehy jsou vysoké a útesovité, tvoří četné zálivy oddělené vysokými, skalnatými mysy s dobrý- mi přístavišti (zál. Urbič). S hor stéká množ- ství ručejů 2 části s vodopády (aŽ 30 m výšky), na ostrově jest jediné okrouhlé jezero ležící v kráteru vyhaslé sopky. PŮda jest úrodná, krytá lesy (jedle, bříza, olše, modřín, jeřa- bina), vysokým rákosím a bujnými travinami, na ostrově zdržuje se černý medvěd, sobol a liška. Obyv. l-u páčí se na 300 osob plemene ainského, na nichž patrný jest vliv japanský, a hlavní iejich osada ohrazená příkopem leží na jihozap. konci ostrova na úpatí vysoké hory Urbiče. Tšr, Itys (u Homéra Itylos) viz Aédón a Filoméla. Itz, pravý přítok Mohanu, vyvěrá v Durin- ském lese při záp. úpatí filessberku u obce Stelzen, teče celkovým směrem jižním Sasko- Meiningenskem, Sasko-Koburskem a bavor. vl. ob v. Horními Franky, přibírá s pr. str. Grúmpen a Roden a ústí se po toku 80 km pod Rattelsdorfem. Xtzehoe [icehol, hl. m. steinburského kraje v prus. vl. obv. šlcsvicko-holštýnském, 18 m n. m., 24 km sev. od Glúckstadtu na splavné ř. Stóře a na tratích Wrist-I. a Elmshorn- Hvidding prus. st. drah, je sídlem zem. rady pro steinburský kraj, soudu, trestní komory, hl. berního a katastrálního úřadu, hl. celního úřadu, námořního úřadu, pošt. úřadu I. třídy, tclegr. úřadu, švédského konsula, má velmi starožitné stavby, 2 evang. kostely a sice sv. Laurentia z r. 1180, znovu přestavěný r. 1716, a druhý z r. 1240, radnici z r. 1695, dům stavovský (1835), pomník císaře Viléma I. (1890), reálné progymnasium, ústav šlechtičen v býv. ženském klášteře cisteriáckém z r. 1256 s pomníkem abatyše Juliany Hcsské, vyšší dívčí školu, pokračovací školu živnostenského společenstva, sirotčinec, útulek sv. Jiří pro starce, zal. r. 1240 hrabětem Adolfem IV., ne- mocnici, krajskou věznici a 13.903 ob. (1895), tkalcovnu bavlny, prádelnu vlny, barvírny, továrny na kůže. lepenku a tapety, slévárnu železa, strojírnu, závody pro výrobu zboži zlatnického a stríbrnického, velké továrny na portlandský cement, kávové náhražky a na tabák, rafnnerie cukru, pivovar, vinopalny, loděnice, jatky a j. Obchod jest velmi čilý. hl. s dobytkem, obilím, dřívím, vínem, rukó- dílným a koloniálním zbožím. Říční přístav v I. jest přístupen lodím o ponoru 3*5 m a r. 1892 připlulo do něho 2314 lodí (253 ná- mořních) a vyplulo 2300 lodí (246 námoř- ních). — I. jest nejstarším městem provincie. Nejstarší čásC města, Burg, zal. byla r. 809 za Karla Velkého hrabětem Éjgbertem na obranu proti Dánům a Vendům, slula Essesfelth, po- zději Ezeho a byla od XII. stol. residencí holštýnských hrabat. R. 1238 udělil hrabó Adolf IV. Novému městu právo městské; Staré město obdrželo je teprve r. 1303. R. 1644 a 1657 dobyto I. Švédy. Od r. 1835—1864 za- sedalo zcle shromážaěni holštýnských stavů. Xtzenplitz: 1) Heinrich Friedrich Au- gust, hrabě, státník pruský (♦ 1799 ve Velké Behnici u Nauenu — f 18^3 v Kunersdorfu [Kundraticích] u Wriesen [Viřiska]). Studoval v Berlíně přírodní vědy, pak tamtéž a v Go- tinkách práva. Vstoupiv pak do státní služby, působil nejprve v oboru soudnictví a potom v oboru administrace. R. 1848 ze státní služby vystoupiv, věnoval se správě svých statků á byl zároveň činným politicky. Nejdříve zvolen byl do panské kurie všeobecného zemského sněmu, pak do prvé komory a na to do sně- movny panské, do níž r. 1854 na doživotí byl povolán. R. 1862 svěřena mu správa mini* sterstva orby a v prosinci t. r. správa mini- sterstva obchodu. Ve své železniční politice nebyl šfastný. Připouštěje užíváni soustavy generálního podnikatelství, kterou zavedl v Ně- mecku Strousberg, způsobil I. proti sobě od- por a byl nucen poděkovati se r. 1873 z úřadu minist. 2) I. Adolph, sochař něm. (♦ 1821 v Magde- burku — 1 1883), Žák L. Wichmanna, cestoval do Itálie (1847) a dokončil v Římě práce one- mocnělého dvoř. sochaře dcssavského Wolt- recka. R. 1848 vrátil se do Berlína a prováděl různá portraitní poprsí a dekorativní práce. Jeho hlavní díla jsou: Merkur (nadživ. vel., pro berlínskou bursu, 1865); Penelope usnuvši při párání svého oděvu (četně v odlitdch roz- šířeno). Mimo to provedl podobiznu jazyko- zpytce F. Boppa a napsal několik umělecko- kntických článků. von itzsteiii Johann Adam, politik něm. (* 1775 — t 1855 v Hallgartenu na Rýně), vstoupil do služeb badenských, stal se r. 1819 radou soudního dvoru v Mannheimu a byv r. 1822 zvolen do zem. sněmu badenskéfio přidal se k liberální straně, jejíž vynikajícím členem se stal. Znovu zvolen r. 1831 působil v témže směru jako dříve a stal se osobností velice populární. R. 1844 ražena na počest jeho pamětní mince. V parlamentě frankfurt- ském přidržel se tolikéž strany radikální a účastnil se pak dále ještě r. 1849 sněmování lulis — Ivan. 953 ve Štu^artě. Badenského povstání se ne- s účastnil. Xnlla, starověké město, nyní Kea (v. t.). IqIiui viz Ascanius 1). Zva. kořalka řebříčková» viz Achillea. Xvaiil [ivén] franc, I wei n něm. Jméno reka z kruhu pověsti artušovských, jehož příběhy spracovány byly ve XII. stol. dvěma předními básníky, francouzským a německým, v eposy dvorské. Kolem r. 1170 napsal Chrétien de Troyes dvorské epos Chevalier au lion ^ v němž vypravuje boj l-ův s rytířem chrá- nícím kouzelnou studnu, jejž přemůže a je- hož vdovu Laudinu vezme si za ženu, naklo- niv 8i ji pomoci Lunetty. Základem jest tu stará povídka o vdově lehko smířené se světem po smrti manželově, o >efesské ma- troněc. Brzy však přemluven přítelem Gau- vainem(nem. Gawein), který upozorní jej, že muž stále doma sedící ztrácí snadno přízeň ženy, vyjede na nová dobrodružství do světa, je však později zapuzen Laudinou, poněvadž se nenavrátil v době ji ustanovené. Sešílcv hořem projíždí odtud I. svět provázen lvem, jejž vysvobodil v boji jeho s hadem, a po- máhaje utištěným a slabým, až na konec utkav se v nerozhodném souboji s přítelem nepo- znaným Gauvainem dojde zase pomoci Lu- netty ztracené přízně své ženy. Eposu Chré- tienova přidržuje se dosti věrně něm. básník Hartman von Aue ve dvorském eposu hvein der Lówenritter sbásněném na rozhraní XII. a XIII. stol., formálně to nejdokonalejším díle středověké poesie německé. Zachovalé prosaické spracováni ve walesštině (kymricko- keltské^ Chwedl iarlles y Fjynnawn (vyd. Rhý- sem a Evansem, Red book of Hergest, Oxford, 1887) není pramenem básně franc, nýbrž stoji již pod jejím vlivem. Srv. Forsterovo vyd. >Chevalicr au lion« (Halle, 1887). Ivakara Tomoml, japan, státník (* 1815 — t 1887). Až do let šedesátých byl z největ- ších odpůrců evropské civilisace deroucí se do Japanu. Upadnuv však u dvora v nemilost, uznal blahodárný vliv Evropy na svou vlast a až do své smrti stál v čele reform zavádě- ných do Japanu. Ivan, tolik co Jan, jméno světce a čet- ných hrdin lidových pověstí, knížat, carů a duchovních hodnostářů, zejména ruských. 1) I. sv., dle legendy syn chorvatského kní- žete Gostimysla. Stav se křesťanem uchýlil se za časů knížete Neklaná do Čech, kde v jeskyni při potoku Loděnici žil jako pou- stevník. Zde našel jej i kníže Bořivoj pro- následuje na lovu laň. Přes prosby jeho i choti leho Ludmily, by uchýlil se na Tetín, zůstal I. na svém místě, kde i zemřel a po- chován. Bořivoj vystavěl zde kostelík ke cti P. Marie, sv. Kříže a sv. Jana Kř. 2) I. Carevič, oblíbený hrdina ruských po- hádek, obyčejně nejmladší syn starého cara, miláček Štěstěny, kterému slouží ochotně šerý vlk, havran a baba Jaga, ukazující mu cestu ke kouzelnému zámku, kde nalézá se krasavice, cil jeho cest. Četné pohádky o něm vydali Afa- nasjev, Sadovnikov, Erlenvejn, Chuďakov a j. 3) i. Dani lo vlč, bohatýr rus.. připomínaný též letopisem r. 1136, hrdina jedné byliny cyklu Vladimírova. Poslal svého syna proti Tatarům a když se nevracel, vydal se sám na Tatary, ale omylem byl by v zápase má- lem zavraždil vlastního syna. Srv. A. N. Ve- selovskij, Južnorusskija byhny; M. Chalanskij, Velikorus. byliny kijevskago cikla; Vs. Miller, Byliny o Saurě i srodnyja po soděržaniju (>Žurnal Min. Nar. Prosv.«, 1893). 4) I. Godinovič (Goděnovič, Gordi- nyč), bohatýr ruských bylin cyklu Vladimí- rova, známý hlavně zápasem se svým soupe- řem Koščejem Tripetovem. Se svolením Vladi- mírovým a v průvodu lije Muromce, Dobryně Nikitice, Aleše PopoviČe a Vasilije Kazimer- ského i. G. jede si pro nevěstu do Černigova a když její otec Dmitrij zdráhá se mu ji vy- dati, poněvadž jest již zasnoubena, odveze ji mocí. Na zpáteční cestě posílá své průvodce pronásledovat divoké zvíře, ale když zůstane samoten se svojí nevěstou, přepadne jej sou- peř jeho Koščej, jenž s pomocí nevěsty spoutá I -a G-e a přiváže jej ke stromu. Tou dobou přiletí vrána a posmívá se Koščej i, že nedo- stane Marie Dmitrijevny. Rozhorlený Koščej vystřeli na vránu, ale střela se obrátí a skolí samého střelce. Marie obávajíc se pomsty chce odseknouti hlavu l-ovi G-i, ale meČ se smekne a přetne jeho pouta, načež on ztresce nevěrnou nevěstu krutou smrtí. Bylina tato má mnoho parallel a zejména jest jí blízka maloruská píseň o Ivanu a Marjanočce (Kol- berg, Pokucie II. str. 17), kde zachovány ne- jen podrobnosti byliny, ale i jméno. Srv. A. Veselo vskij v >Žurnale Min. Nar. Prosv.« (263, str. 35). lihoslovanské parallely přivádí Cha- lanskij (Velikorusskija byliny kijevskago cikla, str. 115). Ruská bylina jest patrně spracová- ním pohádkového motivu o nevěrných že- nách, vyskytujícího se často ve východ, po- věstech. Srv. O. Miller, Ilja Muromec a A. Veselovskij, Russkij epos i no vyje jego izslě- dovatěli (»Věst. Jevropy«, 1888). 6) I. Gostinyj syn (t. j. kupecký syn), hrdina několika bylin ruských, z nichž Jedna líčí, kterak matka prodala jej kupcům zámoř- ským, kdežto ostatní vypravuji o jeho zápase na dvoře Vladimírově. Zápas rozhodne jeho bujný kůň, jenž překoná všecky ostatní. By- liny tyto jsou původu pozdějšího a vznikly bezpochyby v gub. novgorodské. Srv. A. N. Veselovskij, Južnorusskija byliny. 6) I. Rostislavovič, zvaný Berladnik nebo Bertjadník, kníže haličský, syn Rosti- slava Volodareviče, byl po smrti otcově od strýce svého Vladimírka vyhnán ze svého údělu a sloužil rus. knížatům. R. 1147 vy- pravil ho Jiří Dolgoruki proti Novgorodu, ale výprava se nezdařila a Dolgoruki vydal ho jeho ncjúhlavnějšimu nepříteli l-ovi, synu Vladimírkovu. Pomocí patriarchy uprchl a žil u vel. knížete Izjaslava, po jehož smrti ode- šel do Soluna, kde zemřel otrávením. Syn jeho Rostislav v době opanováni Haliče od Maďarů vpadl s hrstkou dobrovolníků do údělu otcova doufaje, že lid se s ním spojí; 954 Ivan. zklamal se i pustil v boj, ve kterém byl těžce raněn. Zemřel v Haliči r. 1189. 7) I. Danilovič, příjmím Kalita (měšec), velkokníže moskevský (1326—41), vnuk Alex- andra Něvského, nastoupil po svém bratru velkoknížeti Jiřím, za něhož již dříve vedl správu země moskevské. Jsa výborným a vy- počítavým hospodářem, získal si ohromné jmění, kterého užíval k ozdobení Moskvy, kde založil Kreml, ke skutkům dobročinným a konečně k velikým darům chánu Uzbeku Čolchánu, tak že ho tento r. 1327 jmenoval velkoknížetem. Chtěje učiniti Moskvu hlav- ním městem celé země ruské, přebýval v ní a přiměl patriarchu Petra, Že přeložil své sídlo z Vladimíře nad Kljasmou do Moskvy, čímž stala se tato politickou i církevní hla- vou vší Rusi. Nevedl válek a přece rozšířil své panství koupěmi, Tverem a Novgorodem, který se mu dobrovolně poddal. Před smrtí svou přijal roucho řeholní s jménem Kalita, po velikém měšci, který stále nosil a z něhož almužnu udílel. 8) I. Ivanovic (♦ 1326 — t 1359), syn před., obdržel po smrti otcově úděl Zveni- gorodský a nastoupil na velkoknižecí stolec moskevský r. 1355 po smrti svého bratra Si- meona. Byl povahy mírumilovné, až v slabost ořecházeiící 9) I. III. Vasiljevič, car vší Rusi (• 1440 a panoval 1462 — 1505), syn velkoknížete Va- silije Vasiljeviče, který ho ještČ za svého ži- vota jmenoval spolu vladařem, byl panovník mocný a rázný, který od otce soustředěné panství nejen rozmnožil, ale také upravil a sesílil. Když novgorodští r. 1471 od Moskvy se odtrhli a přijali za svého pána lite v. kní- žete Michajla, porazil je a při druhé vzpouře r. 1478 donutil je, by složili mu přísahu jako hosudaru, čímž samostatnost republiky za- nikla. Podobně když kníže tverský Míchají Horisovič se spojil s Kazimírem polským, po- kořil I. r. 1485 Tver, naČež se mu poddala Kjazaň a I. zmocnil se i údělů svých bratří Jiřího a Ondřeje. Zároveň šířila se jeho moc proti Tatarům, tak že nežádal ani za potvr- zení své u chána Zlaté hordy a odepřel vů- bec odváděti poplatek ; když pak chán Ahmed vpadl do území moskevského, porazil ho I. r. 1472 a 1480 dvakráte a po chánové smrti r. 1480 spojil se s chánem krimským Megli Gírejem a přivodil tak potlačení vlivu Zlaté hordy a konečně r. 1502 i pád hl. sídla hordy, pyšného Saráje. Podobně vystoupil proti chá- nátu Kazaňskému, kde r. 1487 dosadil Ahmeda Amína pod svrchovaností ruskou, čímž pan- ství tatarské nad Rusi úplně pominulo, ano Rusko počalo se šířiti přes Ural, když r. 1472 vzdalo se mu město Perm, tak že Rusové přecházeli do krajin asijských až k Irtyši a Obi. V téže době poddávala se mu mnohá knížata litevská a I. krajiny ty ve válce s Alex- andrem litevským nejen Moskvě zachoval, ale i rozmnožil r. 1503 mírem, neb podržel Čcr- nigov a Novgorod Severský. Nabyv i proti řádu mečových rytířů značných výhod, při- pravoval se potlačiti vzpouru v Kazani, ale v zemřel za příprav k válce. By po smrti jeho mezi syny nevypukly spory, prohlásil nej- staršího syna svého Vasilja za hosudara vší Rusi a donutil ostatní syny k slibn, že ne- budou se proti bratrovi domáhati žádných zemí, ano že uprázdněná odúmrtí odevzdají hosudarovi; tím byl vydán nový domácí řád pro rod Rjurikovců. Pojav prostřednictvím papeže Pavla II. řeckou princeznu Žofii Pa- laiologovnu za manželku, osvojil si přepych a nádheru dvora byzantského, zavedl různ obřadnosti dvorské a přijal při zavření první smlouvy s Alexandrem litevským z r. 149-' titul >hosudara vší Rusi«; spojiv pak černéhvi byzant orla se znakem Moskvy (sv. Jiřím) ustanovil znak říšský. Spojení se dvorem by- zantským mělo pro Kus tu důležitost, že po- voláváni byli na Rus řečtí umělci, učenci, průmyslníci a horníci; tehdy ozdobena byla Moskva velkolepými stavbami, jako palácem carským na Kremlu, chrámem Uspenskýni, Archangelským a Blagověščenským, v Uralu počalo se pravidelně pracovati, kdežto pro celou říši pracováno bylo o novém sudeb- níku. 10) I. iV. Vasiljevič, pKjmím Hrozný (♦ 1530 — t 1584). Při smrti otce svého byl teprve . tříletý a proto vedla vládu poručni- ckou jeho matka Helena Gliňská a po její smrti r. 1538 zvláštní bojarská rada pod ve- dením Vasilije Šujského. Rada ta, chtéjíc sama vládnouti, zabavovala l-a malichernými věcmi, probudila však v bystrém duchu jeho odpor a nenávist a přispěla tak k vývoji násilné jeho povahy. R. 1543 uchopil se vlády sám a při korunování svém r. 1547 dal si titul care veškeré Rusi. Měl pevný úmysl zhojiti rány vládou bojarskou zemi zasazené a nalezl v manželce své Anastasii Romanovně ochot- nou pomocnici a osvědčenou rádkyni. Tak r. 1550 svolal zástupce celého národa ve sněm a slíbil opravy, a skutečné již r. 1550 byl vydán nový Sudebník, r. 1551 zavedla zvláštní l-em svolaná synoda reformy v církvi ruské, r. 1553 zřízena jest v Moskvě prvoi knihtiskárna a zavřena první obch. smlouva s Anglií. Chtěje zříditi vojsko po způsobu západních států a zavésti do země své prů- mysl a vzdělanost západní, vypravil jiŽ r. 154<) zvláštní poselstvo, by v záp. zemích získalo vzdělané a zkušené důstojníky, obratné řeme- slníky, umělce a průmyslníky všech odborů: když Němci ze žárlivosti poselstva nepropu- stili, zřídil si sám stálé vojsko a opatřil je palnou zbraní (střelci). I na zevnějšek vy- stupoval rázně a opatrně; tak r. 1552 uživ vzpoury v Kazani dobyl města a vvvrát:! chanát Kazanský; vůdcové jeho očistili Volhu od loupeživých kmenů Čeremisů, Mordvinů, Cuvašů a Baškirů. a r. 1554 dobyl Jiří Pronský Astrachaně. Když ustanovený cnán přísahu poddanskou zrušil, jest r. 1556 vypuzen a celá Volha dostala se do rukou l-ových ; láhy pak poddali se mu mnozí nárůdkové poci- kavkázští, tak Že říše jeho sahala od Sever- ního ledového moře až po Kaspické jezero a po Kavkaz. Touha l-ova, by nabyl přístupu Sv. Ivan — Ivančice. 955 také k Baltickému moři, způsobila mu mnoho nesnází a válek. První válka se Švédskem skončila r. 1554 smlouvou Moskevskou, kte- rou obchodníkům švédským dovolován byl průchod zeměmi ruskými za obchodem do Asie a ruským zase skrze Švédsko do Anglie a do měst hanscatských. Druhá válka byla s Livonskem, kde města německá nechtěla platiti dani z území Dorpatského. I. sám vpadl r. 1558 do Livonska, vzal Narvu, Dorpat a na 20 měst, čím velmistr rytířů mečových Jan Kettler byl tak zastrašen. Že postoupil Polsku Livony a sám přijal Kurony a Semi- galii jako léno polské. Tím vtržena ve válku i říše polskolitevská a I. sám vytrhl r. 1563 do pol.\ vzal Polock a válčil dosti šfastně až do příměří r. 1573. Dobytého Livonska nepodržel, ale dal je s rukou své neteře dán- skému princi Magnusovi. Zatím nastaly zá- pletky se sultánem Selimem, který r. 1569 se spojil s Tatary krimskými, by odňal l-ovi Astrachaň ; výprava ta se nezdařila, za to však r. 1571 Tataři spálili Moskvu až na Kreml a odvedli na 150.000 lidí do otroctví; další ná- jezdy tatarské byly odráženy jiŽ strážnými sbory na hranicích. Klid na západě netrval dlouho, neb Němci podrželi města Hvonská ve svých rukou a Švédové šířili se v Eston- sku; proto r. 1577 vytrhl I. sám do pole, ale Revel se uhájil a Rusové byli r. 1578 u Ven- dcna poraženi; Magnus poddal se Štěpánu Báthorimu, který r. 1579 vzal Polock, r. 1580 Veliž, Usvjat a Veliké Luky a r. 1581 i Pskov, kdežto Švédové opanovali Karclii (1580) a Narvu (1582). Přičiněním papeže Řehoře XiII., jenž chtěl l-a získati pro unii s Římem a vy- pravil proto r. 1582 do Ruska a Polska je- suitu Posevina, bylo sjednáno příměří na 10 let; I. postoupil Polákům Polock a Livon- sko, Švédům pak Jem, Ivangorod a Koporje, Ztráty ty byly zase uhrazeny na východě, neb r. 1582 přišla od atamana Jermaka zpráva, že Sibiř jest dobyta. Od smrti manželky jeho Anastasic r. 1560 nastal obrat v jeho povaze; vrozená mu ncdůvčřivost a prchlivost vzrostly ve vášeň a myšlénka, že se od bojarů strojí proti němu úklady, pronásledovala ho stále. Proto nedůvěřoval nikomu, své dřívější dů- věrníky, dáky Adašcva a Silvestra, dal uvěz- niti a jejich stoupence popraviti; konečně r. 1564 uchýlil se do Alcxandrovské slobody a prohlásil národu, že se vzdává vlády. Lid uprosil ho ústy metropolity, ale I. výstřed- ností nezanechal, nýbrž obklopiv se zvláštní stráží zvanou Opričníky, hýřil a pil s nimi, a běda osobě, která ho podráždila; neušetřil nikoho, ani syna svého l-a (viz I. Ivanovic), ani bratrovce svého Vladimíra Andrejeviče, kterého dal i s rodinou utratiti na pouhý klep, že se chce poddati králi polskému. Nej- krutěji potrestal Novgorodské, neb když roku 1570 dostaly se mu do rukou písemné důkazy o jejich vyjednávání s Poláky, sevřel město a v 6 nedělích dal na 60.000 obyv. popraviti. Proto dostalo se mu příjmí »Hrozný«, ale lid selský a obecný ho miloval, protože ho chrá- nil před bojary. 11) I. Ivanovic (♦ 1554 — t 1582), druho- rozený a nejmilejší syn l-a IV., který ho sám seznamoval s ústrojím státním a talc mu dů- věřoval, Že učinil ho svědkem svých ukrut- ností. Když r. 1582 vyjednávalo se s Poláky o mír, žádal I. otce, by dovolil mu přispéti obleženému Pskovu ku pomoci; car v do- mnění, že chce mu ve vyjednávání odporo- vati, udeřil ho několikráte žezlem a zranil ho na hlavě tak. Že carevič za 4 dni zemřel. 12) I. V. Alexejevič (* 1666 — f 1696), syn cara Alexeje z prvního manželství, byl slabý tělem i duchem a proto po smrti Fe- dora Alexejeviče r. 1682 byl z vůle národa, patriarchou Joakimem svolaného, ustanoven carem lOletý bratr jeho Petr, nad nímž po- ručnická vláda připadla jeho matce Natálii. Z návodu sestry I -o vy Žoíie přepadli střelci Kreml a vynutili tu, že oba bratři I. a Petr mají vládnouti pod poručnictvím Žoíiiným. Když r. 1689 dosedl Petr na trůn, zůstal I. veale něho carem dle jména, neb o věci státní se nestaral. S manželkou svou Pra- skovií Soltykovou měl 5 dcer, z nichž Anna r. 1730 stala se carevnou. Sv. Ivan, ves v Čechách, viz Sv. Jan pod Skalou. Xvaň: 1) I. {Eibis\ farní ves na Moravě, hejt. Hustopeč, okr. Židlochovice, pš. Vrano- vice; 135 d., 680 ob. č., 24 n. (1890), kostel sv. Bartoloměje, 2tř. šk., hájovna. Připomíná se poprvé r. 1086. — 2) I., ves t., hejt. Pře- rov, okr. Kojetín, fara a pš. Tovačov; 117 d., 643 ob. č. (1890), 2tř. šk. Xvanoov-Platonov Aleksandr Michaj- lovič, bohoslovec ruský (* 1835), žák duch. akademie moskevské, od r. 1872 professor mosk. university a od r. 1875 doktor boho- sloví. Hlavní jeho pojednáni jsou: Očerk isto- riji cliristiaustva u slavjan (»Pravoslav. Obo- zrěnije«, 1869); Istonja otdélenija cerkvi ^a- padnoj ot vostočnoj (t., 1868); Rimskokatoliče- skoje učenije o vlasti papy (t., 1868); Svétskaja vlasť papy (t., 186S); Religio\»yja dvi{enija na Vostoké v IV. i V. věkách (t., 1880—81); Jeresi i raskoly třech pervych vékov Christian' štva (t., 1876 — 77); Christianskoje učenije o Ijubvi k čelovéčestvu sravnitéljno s krajnosCami uče- nij sociál ističeskich (1870); Čto takoje Hli^ň (t., 1872); Sv. Kirill t MefodiJ (t., 1871); Religija i nauka (t., 1879); Konstanťmopoljskij patriarch Fotij (t., 1891) aj. Mimo to vydal dopisy A. S. Chomjakova k Palmeru a uveřejnil řadu pojednání o současných otázkách církevních a v >Internationale theolog. Zeitschrift« nové výzkumy o patriarchovi Fótiovi (1894). O sobě vydal kázání Za dvadcať lét svjaščenstva (2. vy- dání. 1884). Práce jeho vzbudily pozornost i cizích bohoslovců. Xvanóioa viz Chorvatsko aSlavonsko str. 326, si. 2. I^anóloe, též Evančice. Vančice (něm. Eibenschiti), okr. město v hejt. brněnském na Moravě na levém břehu Jihlavky při stoku řek Oslovky a Rokytny, v úroané kotlině, má památný starožitný děkanský chrám ze XIV. stol. (fara ivančická podřízena byla 956 Ivančin-Pisarev — Ivanišev. v dávných létech přímo arcibisk. pražskému, kterémuž i poplatek odváděla), okr. soud, zemský ústav hluchoněmých, obč. záložnu, nižší hospod, školu, 5tř. školu ob. chlap, a dívčí a 3tř. měšC rovněž chlap, a dívčí, měst- skou opatrovnu a zahrádku, mimo to 4— 5tř. něm. školu soukromou a 3tř. veřejnou školu něm., která zrušena nálezem soudního dvora, posud však neuzavřena a spojena pod jednou správou se soukromou školou něm., 710 d. s 4466 obyv., 3944 č., 490 n. a 22 různé ná- rodnosti (4100 křesťanů a 356 židů r. 1890), kteří živí se po většině rolnictvím. Pěstuje se zde světoznámý ivančický chřest. V po- sledních létech vzmáhá se tu i průmysl, hlavně hrnčířství a tkalcovství. i. jsou město pra- staré; pověst dí, že založeno bylo od sv. Vá- clava r. 936; to není ovšem správné, ježto sv. Václav již r. 935 zemřel. Poprvé uvádějí se I. r. 1224. Ve válkách Jošta a Prokopa připadly I. Prokopovi, který zde podporoval husitství, tak že 1. staly se později hlavním sídlem husitů a Moravských bratří, kteří zde nákladem Znaty z Lomnic a Jana ze Žerotína zařídili školy. Žde vzala původ svůj i Bible kralická, dvvší zde r. 1577 překladatelem Ondřejem Štěpánkem a M. Mikulášem Alber- tem z Kaménku započata. Práce překladatelské byly však smrtí prvého přerušeny a opětně z jara r. 1578 započaty, ne však již v l-cích, ale v Králikách pod vedením bratra Cibulky. Pověst města v těch dobách šla po veškeré zemi. Roku 1608 byl v l-cích sjezd pánů moravských, na kterém se usnesli, že při- stoupí k jednotě Matyášově proti Rudolfovi II. Po bitvě bělohorské byly I. vojskem císař- ským drancovány, i. jsou rodištěm spisova- tele a básníka B. M. Kuldy. — Okres ivan- čický má na 254 km* 33.759 obyv. (31.529 č.), kteří bydlí v 1 městě, ve 3 městysích a 33 vsích. Ivanóln-PlMurevNikolajDmitrijevič, spisovatel ruský (* 1794 — f 1849 v Moskvě), byl ctitelem Karamzina a spolupracovníkem »Moskvifanina«. Básně jeho přinášel též > Věst- ník Jevropyc. O sobě vydal: Sočininija i pere- vody v stichach (Moskva, 1819); Nové jsi ja sti- chotvorenija (t., 1828); Čěm bogat, těm i rad (t., 1832); Otěčestvennaja galereja (t, 1832J; Vi[gljad na starinnuju russkuju poe\iju (t, 1837); Duch Karam\ina Ui i^branny-ja mysli t čuvstvo- vanija sego pisaWja (t., 1827) a j. Sebral též bohatou galerii obrazů. Zvanda, ves v okresu pardanském uh. sto- lice torontálské, má řecko-orient. kostel, pra- meny hořké vody. která se ve značném množ- ství rozesílá, a 1545 ob. (1890), hlavně Srbo- chorvatů. Ivanelió Řehoř, malíř jihoslov. z konce XVII. a poČ. XVIII. stol., rodem z Dubrov- níku, by] mnichem a vzdělání své dovršil v Itálii. Zachovaly se od něho dva obrazy v Dubrovníku a sice Bičováni Krista a Maří Magdalena. Xvang^orod: 1) I., starobylá pevnost v ru- ské gub. petrohradské v új. jamburžském na příkrém vrchu Děvičím na pr. bř. ř. Narvy proti městu Narve, jejíž čásť nyní tvoří, jsouc s ní spojena mostem. I. založil r. 1492 Ivan Hrozný, tvrz opanována mnohokráte Švédy, kterým r. 1617 vydána s Ingrií mírem Štol- bovským, r. 1704 pak mírem Nýštadtským vrácena Rusku. Dosud zachovaná, dosti ob> sáhla pevnost jest ohrazena vysokou hrad- bou s 10 baštami. — 2) i., polsky Ivangród [-grud|, pevnost II. třídy v gub. lublinské új. novoalexandrijském při vtoku ř. Vepře do Visly na žel. dráze l.-dombrovské a Varšavsko- těrespolské, jest sídlem pevnostního štábu, ředitelství dělostřeleckého a pevnostního in- ženýrského, intendantury, má 2 praporv pev- nostní pěchoty a odděl, pevnost, déíostře- lectva, zásobovací sklad, vojenskou nemoc- nici, pravosl. chrám, obecnou školu, poštu a telegraf. I. založen byl r. 1831 po potlačení povstání polského, sesílen r. 1837 opevněním levého břehu Visly a r. 1870 vnějšími hrad- bami. — 3) I., město v gub. černigovské új. borzenském při obšírném močále Ostěru s4200 obyv., 2 pravosl. kostely, školou a 4 výr. trhy hlavně na zboží rukodělné, kožené a skot. Ivangnród viz Ivangorod 2). Z^aJiioa, město v ruské gub. poltavské új. prilukském na řičce Smoži, má 3417 obyv., 3 pravosl. kostely, židovskou modlitebnu, ná- rodní školu, 3 olejny a lihovar. I. zal. r. 1775 jako stanice vojska ukrajinského. Zvanló, král. svob. město a pevnost v chor- vatské župě belovarsko-křiževecké na 1. bř. Lonje, má katol. a řecko-orient. kostely, ob- chod s medem a voskem a 848 ob. (1890), hl. srbskochorv. Asi 3 km se v. jest l.-KloŠtar s františkánským klášterem a 1227 ob. (1890). Xvanin Michajil Ignafjevič, generál ru- ský (* 1801 — t 1874), účastnil se v 1. 1839 až 1840 výpravy do Chivy, r. 1854 jmenován správcem kirgizské hordy a později sloužil na Kavkaze. Sepsal cenný spis O vojennom iskusstvi i \avojevanijach mongolo-tatar isredni- a\iatskich narodov prí Čingischané i Tamerlani (1846, 2. vyd. 1875). Xvanlska, město v ruské gub. radomské új. opatovském na říčce Pokřivjance s 5232 ob. obec. školou, chudobincem a parní pilou. Kve- toucí někdy město I. bylo spáleno Rákóczym a zůstalo dlouho v rozvalinách. Ivanišev Nikolaj Dm itr i jev ič, právník a historik ruský (♦ 1811 — f 1874), vzdělal se v duchovních školách a v paedag. ústave v Kijevě, načež poslán byv za hranice stu- doval též v Praze a navrátiv se přednášel na kijevské universitě právo policejní. Dosáhnuv dissertací O platě {a ubijstvo v drevnérusskom i drugich slavjanskich ^akonodatéljstvach^ v srav- néniji 5 germanskoju viroju (1840) doktorátu, stal se řád. professorem a v 1. 1862 — 65 byl rektorem. Hlavní zásluhu získal si jako člen archaeologické kommisse kijevské podnikaje výzkumy v archivech i na pohřebištích. Jeho péčí vydány »Pamjatniky« společnosti (4 díly). Letopis Veličkův (3 d.) a Hrabjankův, Životo- pis Kurbského a skoro všecky díly »Archivu jugo-Zap. Rossijic. V 1. 1865—67 byl členem právnické kommisse ve Varšavě. Hlavní práce Ivaníševič — Ivanov. 957 jeho jsou: Drevnéjé právo Čechov (»Žurnal min. nar. prosvěščenija*. 1838); Ob ideje Uč- nosti v dřevném pravě bogemskom i skaudinav- skom (t., 1841, do češtiny přel. A. Strohbach v Musejniku, 1843); O dřevních seljskich ob- ščmach v jugo\apadnoj Rusi (»Rus. Besěda«, 1857); Svéděnija ob uniji (t, 1858) a Postanovle- nlja dvorjanskich provincialjnych sejmov vjugO' ^padnoj Rossiji (Kijcv, 1860). Srv. Romanovič- Slavatinskij, Žizft i dějatéljnosť N. D. l-a (Petro- hrad, 1876). Ivanlševió (Giovannizio)Ivan, básník dalmatsk^ (* 1608 v Dolu na ostr. Brači — t 1665), Kněz, byl kanovníkem a gen. viká- řem kapitoly hvarské. Nějakou dobu žil v sou- kromí a teprve r. 1660 přijal úřad opata v Pavljanech. Vydal sbírku básní Kita cvitja ra\likoga (Benátky, 1642), které došly obliby, a zůstavil několik rukopisných prací boho- sloveckých. Ivanité (Congregatio fratrum eremitarum divi Ivani^ též C /. e. a sancta Maria), bra- trstvo poustevníků, jichž vznik padá do poč. druhé čtvrtiny XVllí. stol. PoČet poustev- níků byl se do té doby dosti rozmnožil a stávalo se dosti často, že ne všickni oddávali se životu pouze rozjimavému. Bylo o mno- hých zlořádech slyšeti a k tomu přistupovalo i to, že začasté docházelo ke sporům s du- chovenstvem světským i řeholním, zejména když se k pobožnostem jednotlivých pou- stevníků zhusta scházeli i lidé z dalekého okolí. To bylo asi hlavní příčinou. Že arci- biskup pražský Ferdinand hrabě Khuenburk začal zasazovati se o uvedeni všech poustev- níků v řádnou organisaci. Dosáhnuv r. 1725 povolení od duchovní i světské vrchnosti, Klimenta XII. i císaře Karla VI., ku zřízení I)odobného bratrstva, ohlížel se po muži, jenž by mohl nové kongregaci postaven býti v čelo. Za takového hodil se zvláště dobře Domi- nik Antonín Stcy, jenž k vyzvání arci- biskupovu složil řeholní pravidla nového bratrstva, jimž dostalo se 28. dubna 1732 potvrzení od duchovní vrchnosti. Členové, kteří s přijetím řehole méli přijmouti také jméno některého ze svatých otců, oděni byli sukní hnědé barvy se špičatou kápí a Ška- pulířem, kříž a růženec měli nositi u pasu; nad to byl ještě krátký pláštík částí jejich oděvu. Vázáni byli k určité poustevně, v níž každý sám měl bydliti a nikdy jí bez svolení vrchnosti své opustiti. Jeden z přednějších měl býti představeným bratrstva, ale vedle toho vždy jeden z kanovníků pražských jme- nován byl visitatorem řádu. Současně naří- zeno, aby každý poustevník kdekoliv žijící přistoupil k novému bratrstvu, jinak že bude poustevny své zbaven. Nařízení bylo častěji opětováno, ale přece sotva kdy všichni pou- stevníci v Čechách náleželi ke kongregaci. Ovšem brzo po vydání tohoto dekretu bylo bratrstvo nejčetnější. Členové jeho roztrou- šeni byli po celých Čechách a těšili se značné oblibě, jak tomu nasvědčují četná nadání, jakých se jim dostávalo od rozličných vrchno- stí, šlechticů i měst. V Praze samé hofmistr hrabat Hrzanů z Harasova Josef Ludvík náležel mezi velké jejich příznivce, jejichž štědrost umožnila některým bratřím již dříve zde bydlivším vystavěti si domek s kaplí blíže místa, kde dříve stával kostel sv. Jana (u Slepé brány). Domek ten býval pak stálým bydlištěm několika bratří, kteří sbírali po Praze almužnu a otvírali pohostinně dvéře svého příbytku jednotlivým členům kongre- gace, kteří do Prahy zavítali. Vedle toho ča- stější zmínky dějí se o poustevnících na Vy- šehradě, v jeskyni sv. Prokopa, v Malé Chu- chli, v Olšanech u Prahy a jinde po Čechách. Dostává se nám zpráv, že i členové jiných řádů, chtěli-li se oddati životu poustevnické- mu, přistupovali k i-tům. Ale ponenáhlu do- stavoval se úpadek. Štědrost zbožných laiků sice ještě dlouho potom obrací se k jedno- tlivým poustevníkům, ale začasté již mnozí z těchto nebývají ani členy bratrstva. Tak, ačkoli dle zachovaných zpráv bylo v Čechách poustevníků mnohem více, úřední seznam z r. 1768 uvádí jen 32 l-tů. Nad to pak za- čala se i kázeň a mravy uvolňovati; i sama vláda viděla se nucenu naříditi dekretem gu- bernia ze 14. pros. 1771 důkladné šetřeni o stavu bratrstva, zejména o jmění jednotli- vých pousteven. Patentem císaře Josefa II. z 12. ledna 1782 život poustevnický zakázán a bratrstvo i-tů úředně zrušeno, členům pak dostalo se různého zaměstnáni při službě chrámové a j. O úpadku kongregace nejlépe svědčí, že při rozpuštění uvádí se vedle 66 poustevníků, kteří nestáli v kongregaci (a počet ten ještě není úplný), pouze 17 l-ů» na Vyšehradě, v Olšanech, u Mimoně, u Č. Lípy, u Chabařovic, u Police n. M., na Kře- mesníku u Pelhřimova, v Berouně, v Přelouči » v Lounech, na Kalvárii u Cviková, v Lukavci u Klatov, na Lysé hoře u České Kamenice, v Opatové u Litomyšle, ve Vlčicích u Tur- nova a ve dvou poustevnách blíž Dolní Te- plice. — Srv. J. Svátek, Poustevníci v Čechách v >Obrazech z kulturních dějin Českých* (Praha, 1891J; týž. Děje Čech a Moravy za Karla VI., dil I.; Bílek, Statky a jmění kollejt jesuitských (Praha, 1893). lTaiUi:OVOl (M e r Ž a n o v k a), osada v ruské gub. chersonské új. alexandrijském na říčce Čybulnici na místě stár. zaporožského zimhíha tábora, s 4121 ob., farní školou a poštou. Ivan Kapalo viz K upal o. Ivanošló Antun, spisovatel chorvatský,, byl farářem v Čadjavici a vydal řadu spisů náboženských a příležitostných, z nichž uvá- díme: Svemoguči neba i \emlje stvořitel] (Zá- hřeb, 1788); Plač laručnice (t., 1786); Fisma od u\etja turske gradiŠke (t., 1789) a pod. X^anov: 1) I. Michajil Matvějevič, malíř ruský (♦ 1748 — f 1823), vzdělal se v malířské akademii v Petrohradě, pak v Pa- říži a v Římě, načež vrátiv se r. 1779 do Ruska cestoval po Gruzii a Armensku. Násl. roku povolal jej Potemkin ku své armádé a jmenovav jej majorem bral jej na své vý- pravy. Z té doby pochází množství jeho aquarellových krajin krimských a podunaj- 958 Ivanov. ských, jakož i pohledů válečných, Útok na Očakov, Petr Vetilgr na Prute a j. R. 1785 jmenován akademikem a r. 1792 stal se ku- stodem sbírky výkresů v Ermitáži, kde chová se většina jeho obrazů. Později byl správcem krajinářského odáélení petronradské akade- mie. V koloritu a kresbě je slabý, za to vy- niká vkusem a smělostí tvorby. 2) I. Andrej Ivanovic, malíř rus. (♦ 1775, t 1848), vzdělav se v malířské akademii pe- trohradské vyučoval zde kreslení. R. 1800 jmenován za obraz Adam a Eva s détmi aka- demikem a za obraz Souboj knífete Mstislava Udatného s Rededeji professorem histor. ma- lířství. Vyniká v kresbě, jakož i silným, po- někud ostrým koloritem. Práce jeho, svého Času velmi ceněné, zdobí mnohé petrohr. chrámy. Pocházejí od něho též ikonostasy pro chrámy v Pekingu a v Tiflise. Z histor. obrazů jeho hlavní jsou: Episoda \ obleveni Kijeva od Pečenéhú (v Ermitáži) a Smrt Pe- lopova (v mosk. veř. museu). Byl učitelem BrjuUova a svého syna A. A. l-a. 3) I. Fedor Feoorovič, dram. spis. rus. (♦ 1777 — 1 1816 v Moskvě), vzdělav se v gym- nasiu a na universitě v Moskvě, vstoupil do státní služby. Z jeho prací největší úspěch mělo drama Semejstvo Starickovych a komedie Ni vse \oloto, čto biestit. Básně jeho objevo- valy se v tehdejších časopisech. Soubor prací £ úvodních i překladů se životopisem od [erzijakova vyšel r. 1824. 4) i. Petr Ivanovic, archi valní badatel (♦ 1794 — t 1864), vzdělal se na moskevské universitě a vstoupiv do státní služby stal se ředitelem mosk. archivu ministerstva spra- vedlnosti. Maje v úřední činnosti nejednou příležitost poznati mosk. archivy, jal se vy- dávati bohaté jejich materiály, seznamoval s jejich dějinami a nynějším jejich stavem, čímž získal si nemalou zásluhu o archivální studium v Rusku. Z četných jeho prací jsou hlavní: Opisanije gosudarstvennago ra^rjad- nago archiva (Moskva, 1842); PittévoditU po gosudarstvennym archivam . . . (t., 1845); Opi- sanije gosudarstvennago archiva starých dél (t., 1851); Sistématičeskoje oboirénije pomésť nyck prav i obja^annostéj^ v Rossiji suščestvo- vaviich (t., 1836); Oboirénije piscových knig po Moskovskoj guberniji (t., 1840); Ob. pisc. knig po Novgorodu i Pskovu (t., 1841); Opyt istoriČeskago i\slédovanija o me^evaniji ^emel v Rossiji (t.^1846); Sborník paleografičeskich snimkov (t, 1844) ; Sborník snimkov s dřevních pečatij (t., 1858); Al/avitnyj ukazatel familij i liCt upominajennych v bojarskich knigach . . . (t.. 1853) ; Oboirénije prav i obja\annostéj ros- sijskago kupečestva . . . (t, 1826, 2 části); O zna- kách, laméňavŠich podpisi v drevnéj Rossiji (Petrohrad, 1859) a j. Mnoho zpráv podal v »Moskvitknině< a ve »Čteníchc historického a archaeol. spolku v Moskvě. O sobě uveřej- nil též zprávy o prvních geodaetických mě- řeních v Rusku (Oboirénije geodéiičeskich ra- botf t., 1853) a podrobnosti o známém zvonu v Kremlu (Istončeskija svédénija o boljŠom kolokolé.,,, Moskva, 1835). 6) I. Aleksandr Andrcjevič. syn l-a 2), malíř ruský (* 1806 v Petrohradě — f 1858 t.), vzdělav se v petrohradské akademii hlavnč pod vedením otcovým obrátil na sebe po- zornost obrazy: Piiamos fddajíci \a mrtvolu Hektorovu (1824); Josef v faldři vykládá sny (1827) a Belierojón táhnoucí proti Chiméře, načež petrohradská společnost ku podpofe umění poslala jej r. 1830 za hranice. I. ode- bral se přes Německo do Itálie, kde studoval mistry XIV. a XV. stol., pořizoval kopie vy- nikajících děl a zabýval se studiem života, o čemž svědčí několik jeho aquarellových genrů (Říjnový' svátek: Italka kupující ^laté véci; Ave Maria). V Římě ukončil r. 1834 obraz Kristus zjevuje se Magdaieni (majetek petrohr. Ermitážc), ienž pro ušlechtilost slohu, komposici i provedení setkal se s úspěchem v Římě i v Petrohradě, ač umělec nezhostit se v něm ještě zcela tradic akademických. Dílo to získalo umělci titul akademika (1836). Povzbuzen tímto úspěchem, jal se pracovati o dávno zamýšleném obraze Zjeveni Messiáíe, který po dvacetileté namáhavé práci uměle- cké (přes 200 etud, chovaných v předních galeriích ruských) a duševním kolíbáni ná- sledkem Straussova spisu o Kristu ifRončtl (1836—57) a odvezl do Petrohradu. Dílo to mělo rozhodující vliv na mladou uměleckou generaci ruskou a v dějinách ruského uměni náleží mu vynikající místo. Shledávaje úkol malířského umění ve spojení techniky Raf- faelovy s ideály nové civilisacc, I. nepokládal dílo to za vrchol svého umění, nicméně při- spěl jim k obrození ruského malířství, do něhož vnesl mnoho nových živlů, především realistické tlumočeni typŮ a krajin a hlavně upřímnou snahu po samostatnosti. Vítězství svých idei však se nedočkal; zemřel upro- střed živých sporů a bojů, stižcn byv cho- lerou. Obraz zakoupil car a věnoval jej ve- řejnému museu v Moskvě. I. náležel k oněm umělcům, kteří nade vše váží si svých umě- leckých zásad, nepropůjčujíce svého štětce pracím příčícím se vnitřnímu jejich přesvěd- čení. Snk. 6) I. Anton Andrej cvič, sochař ruský (t 1852), vzdělav se v 1. 1824—36 v petrohr. alcademii, pobyl nějakou dobu v Římě a jme- nován byv akademikem pracoval při výzdobě chrámu Spasitelova v Moskvě. Z jeho prací jsou hlavnější: Kristus uzdravuje slepce \ Uzdra- veni ďáblem posedlého (basreliefy), socha apo- štola Petra, mramorové poprsí A. S. Šišková a mramorové sochy Paris a Mladý Lomonosov ve své vlasti (majetek petrohr. Ermitáže). 7) I. Ardalion Vasiljevič, filolog rus., přednášel ruský jazyk v hornické a právni- cké škole petronradsKé. Vydal: Rus. gramma- tiká (Petr., 1834 a později asi 20 yyd.); Pro- gramma rus. grammatiki i osnovanij slovesnosti (1841); Sborník sočinénij v pro^é i stichach (1851 a 1857). Přeložil též několik dramat z frančiny a vydával >Dramatičeskij aljma- nach«. 8) I. Nikolaj Aleksějevič, historik rus. (♦ 1811 — 1 1869), vzdělal se v Kazani a Jur- Ivanovice. 959 jevě, odkud poslal Bulgarinovi dílo Rossija v istoriČeskom, statistiČeskom, geografičeskom i Utératurnom otnoienijach (Petrohrad, 1837), které vydal Bulg[arin se svým jménem, jme- novav I -a jen jako spolupracovníka části statistické. Dílo samo došlo pochval v Šafa- říka a Kotljarevského. Dosáhnuv doktorátu dissertací Cultus popularís in Rossia origines ac progressus adumbratio, jmenován byl prof. dějin v Kazani a r. 1856 v Jurjevč. Vydal jeáté: Kratkij oh\or russkich vremennikov^ na- choďaščichaja v Moskvě i S.-Petirburgi (KazaA, 1843) a Obščeje poňatije o chronografach i opi- sanije nčkotorych spiskov jich (t., 1843), oba spisy založené na pečlivém studiu rukopis- ných pramenů. 9) I. Nikolaj Ivanovic, herec rus. (*1811 t 1891), byl synem továrníka Bjardnikova a zpěvákem v Kostromě. Oblíbiv si divadlo, byl později z prvních soukromých div. ře- ditelů v Kusku a navštívil se svojí společ- ností téměř všecka města ruská. Odchoval též řadu herců, mezi nimi V. V. Samojlova, P. V. Vasiljeva, Andrejeva-Buriaka aj. Uve- řejnil Vospominanija antérprtnira (9Ístorič. Věstník*. 1891). 10) I. Ivan S., politik a vlastenec bulhar. (* 1828 v Lěskovci u Trnová), po předběž- ném vzdělání domácím poslán r. 1857 na uni- versitu kijevskou, načež sloužil při diploma- tické kanceláři v Petrohradě, později byl učitelem, inspektorem a kurátorem bulhar- ských kolonii v Bessarabii, o které získal si nemalé zásluhy, založiv v nich národní školy s vyučovací řečí bulharskou. Maje styky s čel- ními Slavjanofily ruskými, náležel k činite- lům připravujícím osvobození Jihoslovanů a události v r. 1876—78. Byl zejména pomoc- níkem ČerAajeva a působil k utvoření dobro- volnického odděleni bulharského. Zaokkupace Bulharska byl vicegubernátorem v Plovdivě, pak gubernatorem v Slivně a v Kišiněvě. Vydal též dva spisy přispívající nemálo k poznání poměrů bulnarsko-srbských, Bolé{i i Vspominamja po Blgarskoto Opičeni je (Pe- trohrad, 1889) a S^bija i Bolgarija so vre- meni Vost. Ritmel. Perevorota 6. Sept. lS8S. Hlavní zásluhu získal si jako organisátor bul- harské brannné mocí a jako obhájce zájmů bulharských před ruskou společností, začež jmenován by! skutečným státním radou ru- ským a vyznamenán četnými řády. il) I. Nikolaj K o zmiz, tenorista rodem Malorus (f 1880 v Bologni), ke konci let 20tých byl zpěvákem dvorní kapely, načež poslán do Itálie, odkud již se nevrátil. Zpíval v Nea- poli, Paříži a Londýně vynikaje pěknou ško- lou a krásným, lahodným hlasem. 12) I. AleksandrVladímiroviČ, lékař ruský (• 1836 — f 1880). Lékařství vystudo- val v Moskvě a Montpcllieru, načež věnoval se výhradně očnímu lékařství v Heidelberku a ve' Vídni, r. 1869 pak stal se prof. očního lékařství v Kijevě. Vynikl svými studiemi o drobnohledné a ^thólogtcké anatomii oka. Práce své psal německy a francouzsky; uvá- díme z nich: Zur Anatomie des Glaskórpers (1864); Zur Pjthologic der Retina (1866); Trois cas de décoHement de l'hyalolde (1868); Das Oedem der Neť{haut (1869); Beitráge \ur Ana- tomie des CHiarmuskels (1869) ; Mikroskopische Anatomie des Uvealtraktes und der Linse (1874, v »Handbuch der ges. AugenheiUcunde« od Graefa a Sámischc); Zur pathologischen Ana- tomie des Trachoms řl878). 18) I. Petr Vasiljevič, ethnograf ruský (♦ 1837 v Čuguj«vé), sloužil ve vojsku, pak byl učitelem v Kupjansku a v r. 1877—84 inspektorem národních škol. Uveřejnil ve >Sborníku< charkovské historícko-filologické společnosti rozsáhlé stati o pověrách lidu maloruského, o zvycích a hrách národních a j. Mnohé práce jeho otištěny jsou též v »Ruské Stariněc. Za nejlepší pokládá se jeho pojed- nání o maloruských národních legendách v >Etnograf. Obozrěnijic (1892—93). 14) I. Aleksěj FedoroviČ, básník rus., zvan^ Klassik (♦ 1841 — t 1894), jsa synem rolníka jar osla vské gub. dostal se s otcem do Petrohradu, kde měl věnovati se obchodu. Touha jeho po vzdělání získala mu přezdívku, kterou podržel pak jako pseudonym. První tištěnou jeho prací byla báseň Sa smerť Si- kittna (1861). V. S. Kuročkin učinil jej stálým spolupracovníkem svého satirického časopisu »jiskra«, načež jeho básně satir, rázu počaly objevovati se i v jinKuzněčik rouzykant«, operu >Potemkinova slavnost* a j. 16) I. Ivan Ivanovic, současný literární kritik rus., ukončiv studia na universitě mo- skevské obrátil na sebe pozornost literárními úvahami v »Artistu«, »Rus. Mysli«, »Rus. Vědomostech* a j. Jako znalec divadla a západoevrop. literatur stal se členem mosk. divadelního komitétu. Ivanovioe: 1) I., Vejvanovice, chybně Nenovice (Neunowit\), ves na Moravě, hejt a okr. Brno, fara a pš. Tuřany; 167 d., 151 ob. č., 1050 n. (1890), 2tř. něm. šk., žel. stanice Mor.-slezské sev. dr. (Nezamyslice-Šternberk), pivovar, sladovna. — 2) I, Vejvanovice {Eitvanowitx), městys t. na lev. bř. Hané, hejt. a okr. Vyškov; 435 d.. 2474 ob. č., 131 n., 1 j. (1890), kostel sv. Ondřeje, 5tř. šk., Itř. něm. soukr. žid. šk., četn. st., pŠ., telegr., žel. st. Mor.-slez. sev. dr. (Brno-Nezamyslice). sladovna, akc. roln. sušárna na čokanku a fcpu. Alod. panství (1143*51 ha půdy) se sta- rým pevným zámkem, dvorem, pivovarem a cihelnou, majetek arcivévodkyné Marie Te- 960 Ivanovic — Ivanovskij. režie Rakouské ďEste. I. připomínají se již r. 1167. Xvanovió: 1) I. Tomáš, farář dubrovni- cký (t 1804), vydal: Nauk krstjauski (Dubrov- ník, 1784); Bogoljubstvo dubrovaČko (t., 1804); Povjestnica crkve dubrovačke (t., 1804) a j. — 2) I. M arko, kanovník kotorský, rodem z Du- brovníka, vydal Spivanja od odkupljena svleta (Benátky, 1815). — 3) I. Pavel, vydavatel díla Istorija najva\nijlch dogadjajah u Srbi ji od god. t4Sg do 23. sept. i8í3 (Nový Sad, 1847). Xvanov-Ippolitov Michajil M i chaj lo- víc, bud. skladatel rus. (* 1859), vzdělav se v petrohradské konservatoři, byl ředitelem hudební školy a opery v Tiflise, načež jme- nován prof. v konservatoři moskevské. Složil balladu Lésnoj car (Lesní král) pro sólo, sbor a orkestr, symfonický obraz Jar-chmil a operu Ruth. Ivanovka: 1) I., I van o vs koje, město v ruské gub. jekatěrinoslavské, új. slavjano- serbském při řič. Olchové na poštovní silnici ze Slavjanoserbska do Taganrogu, s 3630 ob., správním úřadem, školou, 2 výročními trhy, mydlárnou a lihovarem. Na blízku ložisko výborného anthracitu řroční výroba 6000 q) a naleziště hlíny porculánové a cihlářské. — 2) I., osada tamže v új. alexandrovském na ř. Volčeji, s 4885 ob., Školou, obilním skla- dem a obchodem s hospodářskými výrobky. Ivanovo: 1) I. (Janovo), osada v ruské gub. grodněnské, új. kobrinském s 2939 ob., 1 kostelem pra vosi. a 1 katol , 4 židovskými modlitebnami, selskou školou, 7 mlýny a 5 výroč. trhy. Pověstná jest svými »bogo- mazyc, t. j. sběrateli darů pro kostely a Ůá- štcry. 2) l.-Vozněsensk, mimoújezdné město v gub. vladimírské a új. šujském po obou březích ř. Úvody na šujsko-ivanovské želez., skládá se z býv. os. I., Dmitrovskaja a Iljin- skaja na pr. oř. a ze čtvrti Vozněsensk s os. Troickou na 1. bř., zaujímá 14 km* půdy hli- nité a dobře zavlažené a má asi 40.000 ob. (1895). Jest zde 11 pravosl. chrámů, mezi nimi 6 farních, 1 starověrecká modlitebna a 2 kaple, pak ženské gymnasium, reálné uči- liště, kreslicí škola, 12 škol měšfanských, 10 farních, několik továrních a 1 soukromá, mcchanicko-technické učiliště, veř. knihovna, Icnihovna při Pokrovské kathedrále a čí- tárny tovární, 6 chudobinců, útulna, 4 ne- mocnice (1 zemská), družstvo pomocné a do- bročinné a při všech továrnách lazarety. I. jest vynikající místo průmyslné, čítajíc 70 velkých závodů a továren s úhrnnou roční výrobou za 38 milí. rublů, hlavně plátna, sukna, látek bavlněných, příze a j. Dělníků s rodinami po- čítá se 26.000 osob. Také obchod rozkvétá; r. 1890 přivezeno drahou asi 20 milí. kg zboží a odvezeno přes 3 milí. kg; obraty peněžní prostředkuje obecní banka. Znamenitým bo- hatstvím města jsou ložiska rašeliny, jež pro- stírají se na blízku na 167, ha, jsouce větši- nou v majetku soukromém. — Na místě l-va stála od pradávna osada Merjanů, po nichž zachovalo še mnoho kurhanů; jméno I. čteme až v XVI. stol., kdv obec přešla z majetku koruny na knížata Šujská a později Čcrkas- ská. R. 1723 bylo I. již velkou osadou, jejíž obyvatelé provozovali čilý obchod a průmysl plátenický a soukenický. Za Petra Vel. zřízena v l-vě první továrna, r. 1751 byly zde již 3 velké závody, které od r. 1803 spracová- valy anglickou přízi, r. 1825 bylo 125 továren. Roku 1871 spojeno několik osad okolních v mimoújezdné město I. — Srv. J. P. Garelin. Gorod I. (Šuja. 1885). Tsr. ZvanovsldJ: 1) I. Ignatij lakinfovič. právník ruský (♦ 1806 — f 1886). Studoval na univ. vilenské, moskevské a na professorském ústavě v Jurjevě. Povýšen tam byv na doktora za díssertaci De libera mercatura poslán byl na další studie do ciziny. R. 1835 vrátil se do Ruska a byl jmenován professorem mezi- národního pravá a diplomacie na petrohrad- ské universitě (1836—71). Vynikaje neoby- čejným vzděláním, uměl zároveň podati svůj předmět se vzácnou jasností a získal si tak jméno znamenitého učitele. Kromě meziná- rodního práva přednášel I. na universitě též státní právo důležitějších evropských států a vedle toho byl prof. i na jiných vyšších ústavech petrohradských (v Aleksandrovském lyceu přednášel statistiku a polit, oekonomii >. Z prací jeho sluší jmenovati zvláště: Kratkij vxgljad na nauku diplomatiji voobsče (»Žurnat Min. Nar. Prosv.« 1836, č. IX.); O načalach postépennago u soversenstpovanija gosudarstvu (t., 1837, č. XIII.); Opravách Daniji na Zunď skij i Beljtskij prolivY (t, 1848, č. LIX.); Ru- kovodstvo statistiki jevropejskich gosudarsiv (Petrohrad, 1856). 2) I. Anton Dominikovič, bibliotékář veřejné knihovny petrohradské a prof. boho- sloví na tamější řím.-kat. akademii duchovní (tl873). Vydal: Z)oc*ii;?cPoslání k žáku« (d. IV.); O kitajskom perevodé buddijskago sbornika Jdtakamála (d. VIL); Midnaja mo- neta v Maňč^uriji (t, 1893); dále v belgickém časop. >Museon«: Legenda o statuje Buddy (1887); O pokoreniji Ttbeta (1880), v cesto- pise Potaninově překlad z tibetského Istorija Spasitéija Mila-rajby (Petr., 1893) a j. OttQv Slovník Nau£ný, sv. XII. 15 '9 1897. Xvanovakoje, osada v ruské gub. kurské, új. Igovském, na trakte rylském a na 1. bř. ř. Sejma, s 5610 ob., zámkem, 2 pravosl. chrámy, školou a nemocnicí. X^aa-ozero, též Ivanovskoje ožero, jezero v rus. gub. tulské na rozhraní új. vc- něvského a jepifanského, ve výši 215 m, 200 m dlouhé a 120 m široké, důležité toliko tím. Že z něho vytékají řeky Don a Šat, přítoky Oky, jichž prameny spojeny jsou průplavem vystavěným za Petra Vel. k spojeni Donu s Okou, po němž se však nikdy plavba ne- provozovala. Na jezeře leží 3 osady a na blízku jest ložisko kamenného uhlí Vs ^ mocné. Ivaaté^ka, též Kozlovka nebo Angle* jevka, osada v ruské gub. samařské, új. ni- kolajevském, při říČ. Trnavě a na poštovní silnici z Nikolajevska do Samary, má 5112 ob., pravosl. kostel, školu, poštu a 2 výr. trhy. XTaňiikOT (H BaHioKOBZ.) Ivan Ivanovic, národní hospodář ruský (* 1844 ve volynské gub.), zůstaviv vojenskou službu, studoval do r. 1867 na petrohradské universitě, načeŽ navštívil Ameriku, by seznal tam poměry so- ciální, a obhájiv r. 1870 dissertací Ekonomi" českaja těorija Makleoda jmenován prof. fi- nančního práva ve Varšavě, odkud povolán r. 1873 na Petrovskou akademii pro obor politické oekonomie a statistiky. R. 1877 — 78 spravoval finance osvobozených Bulharů. Zá- služnou prací jest jeho doktorská dissertace Osnovnyja polo{enija ekonomičeskoj politiki s Ad, Smita do nastojašČago vremeni (1881), kritický to rozbor systému svobodné kon- kurrence a ocenění ideí historicko-realistické školy, jejíž jest stoupencem. Zásady tyto pro- vádí též ve své učebnici Pólitičeskaja ekonomija, kok učenije o processé ra\vitija ekonomičeskich javlenij (3. vyd., 1891). Nenalézaje zásadního rozdílu mezi přísně vědeckým socialismem a realistickou školou, v theoretických náhle- dech svých namnoze přidržuje se Karla Marxe. O sobě vydal ještě Padénije krépostnago pravá v Rossiji (1882). Mnoho statí uveřejnil v ča- sopisech, zejména v »Rus. Myslíc a v »Rus. Vědomostech*, náležeje po zrušení Petrov- ské akademie k hlavním jejich spolupracov- níkům. ťvBJX VelikiJ, též Koloko lina (zvonice) l-a V-kého, hlavní věž na Kremlu v Moskvě (v. t.). Xvaióenko: 1) I. Antonij, jako biskup Arsen i j, cirk. spis. ruský (*1831), studoval v Oděse a Kijevě, do r. 1872 byl professo- rem, pak členem duchov. censury v Petro- hradě, moskevského synodálního oddělení a r. 1893 jmenován biskupem Kaširským. Hlav. jeho spisy jsou: Serbskaja cerkev v Vengriji, Kroatiji i Slavoniji v XV.—XVIIJ. věkách; Materiály dija istoriji voroni\skoj eparchiji; Christianstvo v Moraviji v IX. vikě\ O prije- mach i metodě obučenija v elladskich stranách ; Ob otnošenijach cerkvej latinskoj i ellinskoj v pe- riod Krestovych pochodový Verchovnyj polit i- českij byt Serbov i Valachov v Avstriji. 2) I. Petr Semeno vič, národopisec rus. (* 1846 — t v 80tých letech), byl professo- 63 962 Ivasincev — Ivoirit. rem slovesnosti rus. na lyceu kníícte Bez- borodka v NéŽině a uveřejnil v >Zápiskách< jihozáp. odděleni zemépisného spolku cenná pojednání: Religio^nyj kuljt ju\norus&kago ná- roda v jego poslovicach ; ťavlo Bratycja i Pro- kip Dub Koé^ari (1873, sv. II.) a ve Trudech třetího archaeol. sjezdu Sledy jaiyčeskich vérovanij v malo-russkich šepřaňjach. O sobě vydal: Očcrk sodérfanija satir Sumarokova (1874). iTailiioev Nikolaj Aleksandrovič, hy- drograf ruský (♦ 1819 — t 1871), vzdělal se a vyučoval v kadetním sboru moskevském, načež od r. 1848 zabýval se hydrograňí, po- máhaje Reinekovi při zkoumání Saltickeho moře. R. 1853 účastnil se výpravy proti Ko- kancům a r. 1856 nalézal se v čele výpravy k hydrografickému prozkoumání Kaspického moře. Během 15 let shromáždil rozsáhlý ma- teriál, jejž uveřejnil v díle Gidrografičeskoje i^slédovanije Kaspijskago morja (1866). R. 1867 stal se členem vědeckého oddělení námoř- ního technického komitétu, kde dosáhl hod- nosti contreadmirála. Z ost. prací jeho zaslu- hují zmínky Očerk iéoriji uraganav (1850) a Rus. krugosvitnyja putésestvija s i8o3 — 4g g. (1872). iTaákovsklJ Semen Marty novic, filo- log ruský (t 1850), byl prof. řecké sloves- nosti oa universitě moskevské a vydal: Púl- nyj greko^rossijskij slovar (Moskva, 1838, 4 d.); Polnjrj russko-latinskif slovar (t., 1838—41, vy- znamenán cenou Demidova); Ksenofontovy dostopamjatnosti Sokrata (t., 1829) ; NaČala logiki (t., 1829) a j. Zvdél nebo Ivdil, řeka v ruské gubernii permské a tobolské, pravý přítok Lozvy, pra- mení na vých. svahu Uralu, teČc k jv. hlu- bokým údolím přes četné prahy v délce 160 km a Šířce do 60 m a má přítoky To- žemku, Velkou a Malou Taltiju. Na řece leží zlatá ložiska Nikito-ivdělská. Zve Antonio, romanista ital. (* 1851 v Ro- vinji v Istrii), studoval filologii ve Vídni, byl od r. 1875 professorem na gymnasiu kopar- ském, od r. 1882 docentem na universitě ví- deňské a je od r. 1894 mř. prof. jazyka a lite- ratury italské na universitě štýrsko-hradccké. Z prací jeho stůjte zde: Canti popolari istriam raceolti a Rovigno ^Turín, 1877) ; NovtUine po- polari rovignesi (Vídeň, t. r.); Fíahe popolari rovignesi (t., 1878); RaccArchivo glot- tologico ital.«, VIII., 1882); Vantico dialetto di Veglia (t, IX., 1885); Saggi di dialetto ro- vignese (Terst, 1883); úvahy z istrijské dia- lektologie (Vídeň, 1893). Zvelohester viz I leh ester. Ivelld Mark Konstantinovič, hrabě, generál a senátor ruský (♦ 1740 — f 1825), r. 1770 byl přijat do ruské služby a vykonal s úspěchem několik poslání, zejména v Her- cegovině a na Černé Hoře, kde podnítil lid k válce s Tureckem. Když r. 1 788 znova po- čala válka, i. poslán opětně na Černou Horu a do Hercegoviny, ab^r zřídil 12 slovanských praporů a bojoval s nimi samostatně. Vyko- nav úspěšně tento rozkaz porazil usednou Turky, R. 1798 urovnal nepořádky v gubernii tobolské a r. 1799 poslán po třetí na Černou Horu, získat ji k válce proti Francouzům, načež zdárně podporoval zde akci admirála Seňavina. R. 1812 poslán v diplomatických záležitostech do Valašska a později pásobii při uzavření míru srbsko-tureckého. Zverie, název velké části bývalé Kie Gru- zínské ležící na s. od ř. Kury a prostírající se na v. až ke stoku řek Alazany a Kury. Zvemla viz H i ber ni a. ďZvMttpUl [-noál Sir Franc i s, politik, advokát a spisovatel genevský (♦ 1757 v Gt- nevě — t 1842 t.). Z příčin politických by! r. 1782 odsouzen k vyhnanství a kdys r.l79J se vrátil, musil nanovo opustiti Genevu. Útok se do Anglie, kde jako znamenitý publicista vystupoval proti Francii, pročež zbaven práva státi se francouzským občanem, když se Gc- neva dostala pod panství francouzské. Natu- ralisoval se tedy v Anglii. Za restaurace se vrátil do Genevy a zastupoval malou repub. na Vídeňském kongressu. Četné spisy jeho týkají se hlavně genevských revoluci ve sto- letí XVIII., dějin financi franc. za revoluce a císařství a statistických studií o úmrtností. Zvi, osada čes., viz Jíví. Zvlotvló Stjepan (Krunoslav), spisov. jihoslovanský (♦ 1801), vydal Pisma pnčka (Spljet, 1845), kalendář Mostič i\ grada u selo a ii sela u grád (1857), dále několik přfleži- tostných spisů a překladů z ital. jazyka, živo- topisů (Kačiče v >Zoře Dalmatskéc 1846) a pod. Sebral též národ, písně dalmatské pro sbírku Tomaseovu. ZTlna, ves čes., viz Jívina. ZvlASKas Laurynas, spisovatel litevský (t 1883), byl učitelem a vydával kalendáře (1847—64 a 1877), jež měly velikou důležitost f>ro osvětu Litvy, zastupujíce veřejný tisk itevský. R. 1858 vydal překlad historie o Ge- novefě {Genawejte), dále sestavil slovník pol- sko-litevský a zůstavil mnoho rukopisů. V sev. Americe v Pennsylvanii založena byla spo- lečnost jeho jména, mající za účel siřiti v ci- zině známost o Litvě. — Srv. Atsiszankimas i Lietuvins Lauryno Ivinsko čuropiszkaj Amc- rikiszkos Lietuviszkos Draugystis (Plymouth, 1894). Zvlsa, ostrov skupiny Pityus, v. Ibiza. Zvlft, staré jméno jednoho z pravých pří- toků Dněpru, uváděné několikráte v ruských letopisech. Zde r. 1193 porazil Rostislav Ru- rikovič Polovce. Barsov míní, že I. jest ny- nější Ingulec. Zvnloa, něm. Eibiswald, městys v okr. hejtm. lončském (Deutsch Landsberg) v Štýr- sku, 30 km jz. od Lipnice, má okr. soud, stáry zámek, velké železárny a ocelárny alpinskť montanní společnosti, výrobu kos a hřebíků, sklárnu, dolování na hnědé uhlí a 1135 ob. (1890). — Okres má na 213*78 km* v 20 obcích a 54 osadách 17.166 ob. (1890). Zvoirtt [-oar-], z franc. ivoire (=s slonová kosf), napodobenina slonové kosti. Ivoiritovy tisk, lithografický tisk na i-u. Ivo Odrowqž — Iwonicz. 963 Ivo Odrow^B, biskup krakovský rodem z KoAských (f 1229 v Burgu u Modeny), vzdělal se v Psiříži, kde vstoupil do řehole kanovníků sv. Viktora, a navrátiv se stal se kanovníkem v Krakově, pozděii kancléřem Leika Bílého, n 1218 biskupem hnězdenským a potom krakovským. V hodnosti této, již přijal k domluvě papežově, proslul záhy lidu- milnými svými skutky, zavedl do Polska řád dominikánd', vystavěl množství klášterů a ko- stelů (sv. Ducha a sv. Kříže v Krakově a pod.) a nadal je hojně důchody ze svých statků. Zasazoval se též, aby biskupství kra- kovské povýšeno bylo na arcibiskupství, a podnikl v té věci cestu k papeži Řehoři IX., osobnímu příteli z university pařížské, hodlaje zároveň působiti proti násih' Konráda Ma- zovského, jenž věznil Boleslava Stydlivého a jeho stoupence pronásledoval. Navraceje se však zemřel. Ostatky jeho r. 1615 pře- vezeny do Krakova. Ctěn jest jako blaho- slavený. Ivoritv druh kreslicího papíru, na povrchu chemicky upraveného tak, že písmo nebo náčrtky tužkou, tuší nebo inkoustem zhoto- vené nanelovým klůckem úplně se dají se- tříti. Má-li kresba nebo písmo na papíru býti trvalým, přetře se roztokem šelaku v líhu. Ivory [ajveri] James, mathematik a fysik angl. (♦ 1765 v Ďundee — t 1842 v Lon- dýně). Původně určen k stavu duchovnímu, obrátil se k učitelství a stal se učitelem ma- thematiky a fysikv ve svém rodišti; později převzal místo správce prádelny, konečně usta- noven byl professorcm na vojenské kollcji v Marlowu, kde setrval do r. 1819, kdy se místa vzdal pro churavost. Král Vilém IV. udělil mu roční pensi 300 lib. st. I. zabýval se problémy z oboru theoretické fysiky a astronomie, mezi jiným objevil a odůvodnil poučku o přitahováni ellipsoidů dle něho na- zvanou v pojednání On the atiractions o/ hotno- f^jneous ellipsoids ve »Philos. Trans. « 1809, podal theorii astronomické refrakcc v řadě pojednání ve >Philos. Magazinec a ve »Phil. Trans.* {On the theory of astronomiemi refrac- tions, 1838, 1839), Z četných jeho pojednání uveřejněných v pojednáních edinburské a lon- dýnské Král. společnosti nauk uviid(me ještě: New and univtršal Solútion of Keplers problém (Edinb. Roy. Soc. 1805); Attraction of sphe- roids (»Phil. Tr.« 1812); A new method of de- ducing a first approximation of the orbit of a comet from three geocentric observations (^Phil. Tr.« 1814); On the theory of the per- turbations of the planets (»Phil. Tr.« 1832); On the depression of mercury in glass tubes (.Phil. Maí^.c 1821). Fka, Ivrea, hl. m. stejnojni. okr. a kraje v ital. prov. turinské na 1. bř. Dory Baltec na trati Aosta-I.-Chivasso Středomořské sítě žel. drah a silniční dráze l.-Santhia. Jest sídlem biskupa, má pravidelně stavěné ulice s elegantními domy. a četnými paláci, pěkné promenády na místě býv. hradeb, kathedrálu postavenou na základech starého chrámu Apolldnova s obrazy od Perugina, několik klášterů, tvrz ze XIV. stol. vystavěnou hrab. Amadeem VI.. nyní v trestnici přeměněnou, starý římský most, pomník mipi^tra Ettora Peronna, pad- lého r. 1848, a j.Ze vzdělávacích ústavů zde jsou bohoslovecký seminář, technická škola, lyceum, gymnas., museum a divadlo. Značný ruch průmyslový jeví se v odboru hedváb- nickém a bavlniclcém, mimo to dpbývá se v okolí železo. Pěstuje se téŽ značnou měrou vinařství a chov dobytka; počet ob. 8711, jako obec 10.413 (1881). — I. jest starověké Eporedia v cisalpinské Gallii, které r. 100 př. Kr. Římané na radu Sibyllinských knih kolo- nisovalí a na municipium povýšili. Později byla i. sídlem langobardských vévod, když pak Karel Veliký říši Langobardskou pod- robil, přišla L k říši Francké. Koncem IX. stol. utvořeno stejnojm. markrabství, jchoŽ vládci po sesazení Karla Tlustého r. 837 ucházeli se o královskou korunu Itálie. Té dostalo .se skutečně r. 950 na krátkou dobu Bcrenga- rovi II. a synu jeho Vojtěchu II. Markrabě Otto byl praotcem hrabat Burgundských. Po- slední markrabě Arduin povýšen byl po smrti Otty III. r. 1002 italskou šlechtou za krále italského, musil však brzo ustoupiti Tindři- chu II., jenž r. 1018 markrabství připojil k říši Římsko-německé. Císař Bedřich II. udělil l-u r. 1248 v léno hraběti Tomáši Savojskému, v jehož rodině zůstala aŽ na dobu r. 1800—14, kdy opanována byla Francouzi a byla hlav. městem franc. departementu Doire. Mimo to dobyli Francouzi l-ee též r. 1554, 1641 a 1704. Ivry: 1) I. la Bataille [-batájj, ves v arr. Evreux franc. dep. Eure na 1. bř. Eury a žel. trati Drcux-Elbeuf, má zbytky opatství ze sto- letí XI., prádelnu bavlny, továrnu na likéry, výrobu hřebenů a hudebních nástrojů, kožc- lužny a 1105 ob. (1891). Zde r. 1590 porazil Jin- dřich IV. vojska ligy pod vévodou Mayenn- ským. Na paměC tohoto vítězství postavena zde v XVIII. stol. pyramida, která byla v době velké revoluce rozSořena, ale Napoleonem I. opět znovuzřízena. 2) I. sur Seině [syr sén], obec v kant. Villejuif arr. Sceaux franc. dep. Seinc na 1. bř. Seiny při jihových. straně pařížských hra- deb, má velký chorobinec, proslulou továrnu na zboží skleněné, porculánové a hliněné, výrobu ocelového zboží, varhan, kaučuku, stearinových svíček a zboží provaznického, zelinářství, velké sklady vína a 19.830, jako obec 22.357 ob. (1891). Na jih odtud jest Fort ďl., nejjihových. tvrz staré opevňovací čáry pařížské. Zvybridj^e [ajvibridž|, město v angl. hrab- ství devonském na ř. Erme sev.-výcnod. od Plymouthu, s prům. papírnickým a 1782 ob. (1891). Iwonlox [-ič], ves a lázeňské místo v halič- ském okresu a okr. hejtm. krosenském na trati Sucha-Chyrów c. k. st. drah, má starý kostel a 5 slaných pramenů obsahujících i ód a bróm (96— lO^** C). Prameny jsou známy již od r. 1639 a užívá se jich ni. proti krti- cím a nemocem kožním a nervovým. Slušný lázeňský dům obklopen jest jehličnatými lesy; 964 Ixava — Jynx. též jsou zde lázně parní, tušové a léčení sy- rovátkou. Voda v značném množství se roze- sílá. Obec má 2662 ob. pol. (1890). Ixava, Ixuva, Ixu, staroindický název třtiny cukrové. — Ixavaku čili Ixváku, z pokolení cukrovníka, tak nazýval se kmen Indů, jehožto praotcem byl Subandy, radža benareský. Z chrámu Subandyova vy- pučela milostí Adi-Buddhy třtina cukrová, z níž zrodil se mu vytoužený syn Ixavaku. (Hodgson, Skctch on Buddhism, 1836). DČ. XzeUes [iséll, vlamsky Elsene, ves v arr. brusselském belg. pro v. Drabant, tvořící jiho- vých. předměstí fi russelu, má několik pěk- ných kostelů, radnici, biskupskou kollej, vo- jenskou školu v býv. opatství La Cambre, athenaeum, kartografický ústav, pomníky Leo- polda I. a Cockerula, několik továren na por- culán a skleněné zboží, výrobu varhan, velké mydlárny, pivovar a 44.497 ob. (1890). Na jihu rozsáhlý park Bois dc la Cambre. Zzla Miller, duhovice, rostlinný rod z če- ledi kosatcovitých (írideaé), obsahující asi 20 druhů ozdobných a z téže příčiny i pěsto- vaných perenn z předhoří Dobré Naděje. Jeho cibulovité hlízy jsou na povrchu síťkované, lupeny mečovité a stvoly zakončené hroznem nebo 1— 2řadým klasem úhledných květů. Trubka okvětní jest tenká, dole s vaječníkem srostlá, nahoře s krajem pravidelným 61istým a rozloženým. Tyčinky (3) jsou někdy delší květův a blizny jsou úzké, podhnuté, zhusta až k trubce okvětní oddělené. Mázdrovitá tobolka obsahuje hojně kulovatých semen. Duhovice mají stvoly zřídka jen sotva Vs "^ vysoké s roztroušenými pochvami, z jejichž paždí nádherné květy vynikají. Tyto jsou menší než kosatcové, zřídka icdnobarevné, častěji pestré. Modré květy má na př. I. sca- riosa Thb. a někdy i I. linearis L. Žlutokvětá jest I. conica Salisb, růžové okvětí mají: I. re- tu^a Salisb. a incamata Jacq. a v různých bar- vách občasné se objevuje I. crateroides Ker., crispa Thb., erecta Berg., flexuosa L., macu- lata L. a některé jiné. Jménem I. uvádějí se i mnohé jiné pěstované rostliny příbuzných rodů. Hlízy Ixie vybírají se, když na podzim .stvol zavadnul, a vysazují se v květnu ven do půdy dobré a kypré obyčejné v hustých skupinách. Děd. lídlové. Indiáni skupiny Mam guatemal- ských Majů v Sierra Madrc v rep. Guatemale. S nimi nejblíže příbuzní jsou Mameové a Aguatckové. Srv. Stolí, Die Sprache der Ixil- Indianer (Lipsko, 1887). Zzlón, v řecké báji syn Flcgyův a Peri- melin, b^l králem Lapithů v Gyrtónu v Thes- salii. Shbiv tchánu Déioneovi za dceru jeho Diu svatební dary, pozval ho k sobě a za- hubil úskočně v jámě řeřavým uhlím napl- něné. Pro tento zločin, první to případ vraždy příbuzného, stižen šílenstvím, aniŽ kdo ho viny očistiti chtěl, až konečně Zeus sám jeho proseb vyslyšel, ano i pohostinství s ním uzavřel a nesmrtelností ho nadal. I. však ve své zpupnosti zatoužil po samé Héře, načež mlhavý obraz místo Héry jemu podložen, s nímž I. obcovav stal se otcem Kentaurů. I. však za svou hříšnou žádost na rozkaz Zevův od Herma hady připoután na okřídlené ohnivé kolo, jež se pořád točí, a za neustá- lého bičováni a volání: »S]uší ctíti dobro- dince € štván vzduchem. Teprve později místo trestu přeneseno do Tartaru. klk, Xzmiqnilpaa [izmikil-], hl. město distriktu ve státu Hidalgo republiky Mexické, rozí košně položené na Rio de Tula ve výš- 1750 m n. m., s 13.128 ob. (1880). Pěstuje se zde zahradnictví a orba. Xzodes, Ixodidae, viz Klištové. Xzora L., rostlinný ku poctě indické bo- hyně Ixory pojmenovaný rod z čeledi ma- řinkovitých (Rubiaceae), podčeledi kávov- níko vitých (Coffeaceae), vyznačený kalichem trubky vejČité a kraje malého 4zubého. Ko- runa řepicovitá má oblou útlou trubku a kratší 4zubý rozložený okraj, v jehož ústi jsou při- sedlé 4 tyčinky. Čnělka na konci 2klaná má blizny rozevřené nebo podvinuté. Plod jest oříškovitá zakul atčlá 2pouzdrá 2seroenná mal- vicc věnčená stálým kalichem. I. obsahuje úhledné vždy zelené keříky s listy vstřícnými celokrajnými a s palisty oa širší zpodiny za- končitými nebo na konci ostnatými. Šarlatové, růžové, bílé i jinobarevné květy skládají ko- nečné úhledné vrcholíky vydávající u někte- rých příjemnou vůni. Roste zejména ve vých. Indii, na Jávě, na ostrovech Moluckýcn a Filipových, částečně i v Číně a na Madaga- skaru a pěstuje se více než 20 druhy ve vlhkém teplém sklenníku v kypré, listovKOU a rase- línou promíšené prsti. Obzvláště vděčná jest I. odorata Hook. z Madagaskaru, štíhlosti a li- sty likusu podobná, ukončená téměř 0*3 m širo- kým bílým, posléze hnědožlutým libovonným květenstvím a I. stricta Roxb. z Jávy a sou- sedních ostrovů, skoro 1 m vys., s květy po- merančově šarlatovými v hustém vrcholíku. Pro Vých. Indii důležitá jest I. Bandhuca Roxb., I. červcová, jejíhož palčivého kořene užívají proti boleni zubů a kůry listů a květů proti horečce, vyrážkám a j. Indové obětují ^rla- tový její květ bohyni Ixoře. Z>érf. Zztaoolliiiatl, sopka mexická, viz Iztac- cihuatl. XztllzoohltlFernando de Alva, histor. mexický ke konci XVI. stol., potomek králů z Tezkuka, pravý to Livius Anahuaku. Maje Í'ako tajemník místokrálů mexických přístup : archivu a ke všem listinám statním, vypi- soval pilně z nich důležitější věci a sestavil tak svou sbírku Relations, která ku poznání politických i kulturních dějin mexických má velikou důležitost. Část jich Histona Chicer^ neca vydal lord Kingsborough v 9. sv. » Me- xičan Antiquitiesc, jež Ternaux-Compans pře- ložil do francouzštiny. lynz: 1) I. (VvyS), již dle řecké báje zplodili Pan a Échó nebo reithó, svedla prý kouzel- ným nápojem Zeva k lásce k lóe nebo k sobe, začež od Héry proměněna ve ptáka stejno- jmenného, jenž přivázán na m^ické kolečko byl prý účinným prostředkem k získání lásky (SPÍAt^ov); nejprve dle návodu Atroditina uzd Iz — Izbornik. 965 ho lásón u Médee. V širším smyslu i. zvána též jiná kouzla lásky, ano sám půvab těla i řeči. klk, 2) 1. v ornithologii viz Krutihlav. Zb (Eso), ostrov dalm., viz 12. Zza, řeka v Uhrách ve stol. marmarošské, vyvěrající na sev. svahu Rodenského pohoří. Teče zprvu asi 10 km pod zemí, pak směrem sev.-záp. a vtéká u Szigetu do Tisy. Zsabal, Ysabel, hl. město stejnojm. dep. v středoamer. rep. Guatemale na 12^ 25' s. Š. při již. břehu jezera Izabalského, též La- Suna Duce zvaného, z něhož vytéká Rio uce, po krátkém toku u Livingstone do Zálivu hondurasského se vlévající. Obchod podporován jest přístavem, do něhož však jcn menší lodi mají přístup. Ob. 3328 (1886). Zzabel (pro kobyly izabela, izabelka) je kůň srsti žlutavé, plavé se hřívou a oho- nem značně hebkými, hedvábovitými a velmi světlými až zcela bílými, též končetinami svět- lými, na rozdíl od plaváků, již mají žíně a nohy temné aŽ černé. Název ten prý má dle podání po královně Izabelle (Kláře Eugenii, dceři Filipa II.), jež v boji o Ostende r.1601, aby přivodila brzký konec zápasu, učinila slib, že se nepřevlece do čisté košile, dokud manžel její arcivévoda Albrecht rakouský mě- sta nedobude. Věc protáhla se tři léta a když královna konečně mohla svléci košili, okázala se tato značně sežloutlou; dle této barvy prý pojmenováni koně podobné srsti i-y. FAÍ. IxaiU viz Jesaiáš. Izák viz Isak. Izakda, rum. Isaccea, město v kraji tulč- ském v rumunské Dobrudži na pr. bř. Dunaje ; jest slabě opevněno a má 3072 ob. (1889). Sum klade se most, jejž Dareios I. přes Dunaj zřídil při tažení proti Skythům. R. 1829 udal se u l-če přechod Kusů přes Dunaj. Izaloo [-ko], indiánská ves v dep. Sonso- nate středoamer. rep. San-Salvadoru, 455 m n. m., 25 km sv. od Sonsonata s 10.000 ob. Kad vsí zdvihá se stejnojmenná sopka, která od r. 1798 soptí a stále se zvyšuje. Nyní vy- píná se do výše 760 m n. m. Izamal, město ve státu Yukatané rop. Mexické 70 km vých. od Méridy, s velkými výročními trhy a 4797 ob. (1880). Nedaleko zříceniny starého indiánského města. Zzba (naóa), u ruského lidu světnice, pak i chatrč, chalupa. Rozeznává se dosud I. černaja nebo kurnaja, bez komínu, z níž dým odchází obyčejně okny nebo stropem, a i. b ě 1 a j a, opatřená kamny a komínem. PrvčjŠí bývaly i v městech, ano ještě v XVI. stol. v samé Moskvě. Zařízení izby řídilo se ovšem zámožností obyvatel. V celku u prostého lidu zařízení nedoznalo velikých změn. Nejvýznač- nější zvláštností ruské izby jest perednij neboli krásny j ugol, t.i. přední kout, utvo- řený průčelní a poboční stěnou zprava od dveří, kde rozestaveny jsou ikony a kde nalézá se obyčejně i stůl. Zde konají se všecky důležitější rodinné obřady ruského venkovana, jenž při vstupu do izoy neopo- mene nejdříve pokloniti se obrazům zde umí- stěném. V XVI. a XVII. stol. bývaly izby obyčejně opatřeny střechou z březové kůry a okna do 2. pol. aVII. stol. bývala ze slídy. Nyní převládají střechy slaměné a dřevěné. Pro carské osoby stavěly se též izby, oby- čejně o třech pokojích. V moskevském Kremlu připomíná se i. stolovaja (jídelna) a I. po- st Čij naj a (ložnice), jinde též I. peredňaja, v níž car Michajil hodoval se svými bojsu-y, I. koňušennaja (konírna), I. oružejnaja (zbrojnice) a j. Často užívá se názvu toho s příslušným označením i pro různé úřady. Tak I. prikaznaja nebo sjezžaja byla úřadovna vojvodova, I. vojskovaja vojen- ská kancelář donských kozáků, I. zemskaja volená instituce s určitou pravomocí, zave- dená Petrem Velikým ke sbírání státních důchodů a zaměněná r. 1721 městskými ma- gistráty; i. sbornaja sluje nustnost, v níž schází se ruský mir, I. děputatov posla- necká sněmovna. Šnk. ZBberdéJ-BolioJ, osada v ruské gubernii tambovské a új. lipeckém na řič. Izberdějce, s 3038 ob., 2 pravosl. kostely, školou a výr. trhem. Zxbioa: 1) I., město v ruské gub. kališské, új. kolském, má 9631 ob., národní školu, chu- dobinec, octárnu, továrnu na sukno, v okolí 5 rybnat^ch jezer a ložiska rašeliny a slinu. — 2) I., město v gub. lublínské, új. krasnostav- ském na ř. Vepři, má 7983 ob., obecnou školu, nemocnici, chudobinec, parní mlýn, koželužnu a na blízku znamenitou továrnu na nábytek z ohýbaného dříví s roční výr. za 250.000 rublů. Ixbiida (GonČaricha), osada v ruské b. voroněžské új. zemljanském na řič. Gon- ariše s 4830 ob., pravosl. kostelem, farní školou a kvetoucím zemědělstvím. Zsbomik (sobornik, sborník), vše- obecný název četných památek staroruského písemnictví rázu po výtce kompilačního, li- šících se od sebe jak svým původem, tak i svým typem a určením. V první řadě ná- leží sem I. Svjatoslava z r. 1073, doslovný to téměř překlad řeckého sborníku ze stol. IX., vykonaný v Bulharsku pro cara Simeona. Jakýsi ruský písař loann d]ak přepsal r. 1073 téměř doslovně tento bulharský překlad i s vě- nováním bulharského překladatele caru Si- meonu, jehož jméno zaměnil současným kní- žetem ruským Svjatoslavem. Okolnost ta vyšla na jevo, když Sevyrev nalezl pozdější přepis sborníku, v nčmž zachovalo se původní jméno cara Simeona (Pojezdka v Kirillo-bělozcrskij monastýr, II. 30—32). Obsahem svým sborník jest jakousi bohosloveckou encyklopaedií, po- dávající výpisy z nejrůznějších spisů církev- ních otců, zejména z »otázek a odpovědíc Anastasia Sinaity, a zasluhuje pozornosti již pro pochvalu Svjatoslavovi, vlastně Simeo- novi, náležející k prvním veršům slovanským vůbec, a pro obrázek, představující rodmu knížete Sviatoslava. Rukopis chová se v syn- odální knihovně v Moskvě a vydán byl foto- graficky od Karpova (Petrohrad, 1880). Po- drobné popisv a rozbory viz v předmluvě tohoto vydáni, dále u Srezněvského (Dřev- čai 966 Izborsk — Izjaslav. nije pamjatniky nisskago písma i jazyka), n Ba- slajeva (Istoríceskaja christomatija^, u Vosto- kova (Opisanije rus. muzejev), u Gorského a Névostrujeva (Opisanije moskovskoj sino- daljnoj bibliotělci). — E^iihý I. Svjato sláva z r. 1076, napsaný rovněž jakýmsi loannem, vyznačuje se téméř výhracmč obsahem vše- obecné mravním, pojednávaje o důležitosti a užitečnosti Čteni knih, jak clovéku třeba žiti, a pod. Citáty sv. otců, lako Jana Zlatoústého, Basilia Velikého a j., oývaji zkomoleny, ba často úplné vymyšleny. Okolnost ta, jakož i blízká podobnost f-u tohoto se sborníky zvanými Izmaragdy vede některé badatele k domněnce, že sborník tento vznikl nej- spíše na ruské p&dé. Rukopis jeho chová se ve veřejné knihovně v Petrohradě a vydán byl namnoze nesprávně Šimanovským (K isto<- njí drcvněrusskich govorov, Varšava, 1888). Srv. Smimov, Zamětki po istoriji rus. jazyka (t, 1888). Z ostatmch l-ků ruských uvádíme: Párem ei nik i, výtahy z biblických knih a církevních čtení pro nedělní a sváteční boho- služby ranní i večerní; Paleji, sborníky ob- sahu biblickoapokryňckého, velmi rozšířené a čítané místo knih starozákonních; Fizio- logi nebo Bestiariji (vizFysiolog a Be- stiarium); Pandekty a Taktikou, obsa- hující výpisky a úryvky ze sv. otců, sesta- vené řec. mnichem Nikonem Čemogorcem vXL stol.; Zlatostruji, Zlatoústý, Mar- garity, Izmaragdy, založené z větší části vesměs na spisech Jana Zlatoústého, podobně jako sborník Zlataja cép, původu bezpo- chyby ruského; Travniki a Lěčebniki, podobající se v mnohém ohledu Domo- stroji; Toržestvenniky, oplývající po- chvalami na dni sváteční a Životy svatých; Četiji-Miněji, Prologi a Patériki, vy- pisující životy svatých; Pčely, jakási ency- klopaedie filosofie životní; Čhronografy a Lětopisi; Azbukovniki (v. t.); Cvět- niki, v nichž obsah zbožný propleten jest fantastickými pohádkami světskými; Rim- skiia dějanija čili Gesta Romanorum; Velikoje zercalo, jež dostalo se do Ruska z německé literatury prostřednictvím Polska, a pod. Jednotlivé z těchto sborníků nabyly neobyčejného rozšíření, poněvadž seznamo- valy čtenáře s mnohými věcmi duchovními i světskými, o nichž vědomosti čerpány byly hlavně z literatury byzantské, kde podobné sborníky byly též v nemalé oblibě. Snk, Ixborsk, mimoújezdné město v pskovské |rub. a Újezdě na říčce Šmolce a dráze ze Pskova do Rigy s 434 ob., 3 pravosl. kostely, školou, opravenými zbytky staré pevnosti se 6 baštami a se sádrovými lomy na blízku. Jest z nejstarších měst ruských a připomíná se v letopisech jako střed krivského obyva- telstva spolu se Smolenskem a Polockem. Založeno bylo dle podání Sloveném a na- zváno dle jeno syna izbora. Prvním knížetem jeho byl Tru vor, bratr Rjurikův (r. 862), na jehož pamét dosud nazývá se vysoký kurhán nedaleko města »Truvora mogila*. Za Olgy stal se I. Částí Pskova, v XIII. stol. vynikl boji s německými rytíři, od nichž několikráte napaden a vypálen, r. 1510 připojen se Pskov- skem k Moskvě, r. 1581 zabrán Poláky, r. 1708 připojen ke gubernii ingermanlandské, r. 1710 k petrohradské, r. 1719 učiněn újezdným mě- stem provincie pskovské a od r. 1777 jest městem mimoújezdným. Srv. Jevgenij, Leto- pis gor. I. (Petrohrad, 1825). ZBdblUki (Jan z Ruszczy), maršálek zemí velkopolskýdi, autor nyní velmi vzácného spisu Krótkie opisanije xja\du kolskiego (1590). Ixěáf v mladší A vestě lazata, t. j. úcty- hodný, původně jako adjektivum attríbut růz- ných dobrých bytostí, později substantiviso- váno. Tenkráte jest všeobecným označením dobrých duchů vůbec. Většina jich náleží původem lidovému náboženství. Pozdéiší per- ské jazdán, jezdán, t j. bůh, iest povodně jen množným číslem tvaru i. — isedisnif kult l-ů a víra v ně. Z>lr. Zimjl byl název jedné třídy lidí ve sta- rémRusku. Slovo to vyškytá se ponejprve v I. článku Ruské Pravdy a podruhé v cíncev- ním řádě (ústavu) knížete Vsevoloda (1125 až 1136). Z této druhé zprávy vysvítá, že ně- které aruhy i-jů byly postaveny pod zvláštní ochranu církve. Byly to tyto 4 druhy: popův syn, písma a čteni neznalý, pak kao se vy- koupil z chlapství (v. t.), insolventni kupíc a osiřelý kníže. Jak viděti, byli to veslcrze slabí, ochrany potřebující jednotlivci, kteří pozbyli obvyklých prostře<&ů existenčních. Zdá se, že prvotně značilo slovo izgoj chlapa, který se vykoupil na svobodu, a teprve po- zději Že smysl jeho byl rozšířen* Nazývalof se izgoj stvem jeŠte v XV. stol. výkupné, které platil chlap svému pánu při propuštění na svobodu. V některých památkách užívá se výrazu i. téŽ k označeni smerdů, sedláků. Kalačov odvozuje slovo i. od slovesa gojiť, žif, Mikucký uvádí je v souvislost s lotyš- ským i^ř jdu, ixgois — vyšlý,totiž vystoupivši ze svého dosavadního postavení. Výklad Mi- kuckého jest dosti pravaěpodobn^. Viz Sergě- jevičovy Russ. juridiČ. drevnosti (Petrohrad. srv. 1. 1890). -rf/c. Zzieuz [izjé], město v kant. St. Chamont arr. St. Etienne franc. dep. Loiře se železár- nami, továrnou na hřebíky, bělímami, obcho- dem s dobytkem, obilím, vínem a plátnem a 6181 ob. (1891). Z^aslav, jméno rus. knížat. 11 I. I. Vla- dimír o v i č, kníže polocký, syn vel. kn. Vladi- míra a Rognědy, jsa jeŠtě jinochem zachránil matku svou od smrti, jíž Vladimír jí hrozil. tím, že podal otci břitký meč a pravil: »Ty nejsi sám, otče můj! Syn tvůj bude svědkem !« Vladimír odpustil Rognědě a poslal ji a l-a do nově vystavěného města Izjaslavi. I. líčí se jako mírný a po přijetí křtu r. 9B7 po- božný panovník ; r. 995 dostal od otce Polock v úděl, kde vládl do své smrti kol. r. 1003 a zanechal syny Břetislava a Vseslava. 2) I. J a r o s 1 a v i č, vel. kníže kijcvský (1054 až 1078), syn vel. kn. Jaroslava (♦ 1025), ná« sledoval po otci dle řádu starešinstvf v Ki- jevě a vládl nad Novgorodem, nad krajinanii Izjum — Izmail. 967 ai k Ledovému moři, k Uralu a ke Karpatům. Panováni jeho nebylo klidné, neb r. 1067 po- lockÝ Vseslav Břetíslavič napadl Novgorod; týž oyl sice poražen a v Kijevě uvězněn, ale r. 1068 učinili Kumáni první útok na Rus a porazili l-a a spojená s ním knížata ruská na ř. Alte. I. uprchl do Kijeva, když v5ak nedal Ki^vským zbraní, za které ho žádali, a nevedl jich proti Kumánům, vyhnali ho z města a osvobodivše Vseslava prohlásili ho knížetem ťl068— 69). I. vrátil se r. 1069 s po- moci polského krále Boleslava II. a zmocnil se opět velkoknižecího stolce, ale již r. 1073 byl od svých bratři Svatoslava Černigovského a Vsevoloda Perejeslavského znovu vypuzen. Marně dovolával se podpory u dvora papež- ského a u císaře Jindřicha IV., teprve po smrti Svatoslavově r. 1076 s Vsevolodem se smířil a rozdělil o velké knížectví. Vládl mírně, zrušil trest smrti, založil v Kijevě slavný klášter Pečerský, ale padl r. 1078 na Nežatině Nivč v boji. pomáhaje Vsevok>dovi proti synovcům hlásícím se o úděly. 8) I. Msti slavic, syn Mstislava Velikého (t 1154), který mu dal Kursk a když i. r. 1029 potrestal a vypudil zpupná knížata polocká, přidal mu Polock, který však za Jaropluka musil odevzdati vrátivším se knížatům polo- ckým. Po smrti vel. kn. Vsevoloda Olgoviče r. 1146 měl nastoupiti bratr jeho Igor, ale strana nespokojená zvolila l-a Mstisiaviče, který porazil a zajal Igora a dosedl na trůn (1146—1154). Té doby syn Vladimíra Mono- macha, Jiří Suzdalský, prohlásil zvolení l-ovo za porušení řádu starešinstva a spojiv se s Davidoviči Černigovskými vypudil l-a z Ki- jeva, ale ten pomocí uher. Gejzy, kterýž měl l-ovu sestru za manželku, r. 1151 stolec opět se zmocnil ; povolav strýce svého Václava do Kijeva rozdělil se s ním o vládu, pa- noval mocně a porazil poznovu Jiřího s ro- lovci spojeného a spojence jeho Vladimírka Haličského (1153), jenŽ mu slíbil postoupiti několik měst haličských. 4) I. Davidovic Černigovský opa- noval r. 1154 Kijev, ale musil jej postoupiti Jiřímu Suzdalskému a nastoupil teprve po smrti Jiřího r. 1157, kdy ho KijevŠtí povolali na trůn. Svou neobratnou politikou popudil proti sobě celý rod Monomachoviců a spo- jeného s nimi halič, knížete Jaroslava Osno- mysla, kterému nechtěl vydati jeho soupeře Jana Berladníka. I. chtěl protivníky své pře- kvapili a proto přepadl r. 1159 Volyftského Mstislava IzjaslaviČe, ale byl poražen a Msti- slav dobyl Kijeva a povolal na knížecí stolec svého strýce Rostislava Mstisiaviče. I. sice v 1. 1160 — 61 zase se vrátil, ale byl od Ro- stislava, 8 kterým spojila se ostatní knížata, r. 1161 poražen a na útěku zabit. Zl^iim, újezdné město v ruské gub. char- kovské na pr. bř. ř. Donce při dráze Donecké, s 23.677 ob. (1892), většinou pravost. Město má 1871 domů, 5 pravosl. kostelů, reálnou školu chlapeckou a dívčí progymnasium, di- vadlo, banku, poštu, nemocnici, chudobinec, továrny na olej, vosk a praní bavlny, četné dílny hrnčířské atd. Kromě toho zabývá se obyvatelstvo orbou, chovem dobytka, rybo- lovem a vede čilÝ obchod s vlnou, staveb- ním dřívím, medem, voskem, solí a alaba- strem ; ročně jsou zde 4 výroční trhy. I. zalo- žen byl r. 1681 plukovníkem Jiřím Doncem jako pevnost chránící Ukrajinu před nájezdy tatar- skými, r. 1765 učiněn městem provinciálným a r. 1780 újezdním. — Izjumský Újezd za- ujímá v již. části gubernie charkovské 7728 /rm* půdy, na z. a j. rovné, stepní, prorvané jen několika úvaly a ruóeji, na v. všsdc pahorkaté, útvaru hlavně křídového. Vyskytuje se zde Železná ruda, mlýnský kámen a sůl ; proslulý jest Slavjanský minerálný pramen. Hlavní řekou jest Donec s přítoky tekoucí Újezdem od sz. k jv., jediné větší jezero jest Liman, převládající větry jsou sv. a sz., lesy jsou většinou vymýtěn^. Obvv. jest 288.315, téměř vesměs pravosl., jichž filav. zaměstnáním jest orba (642.774 desjatin vzdělané půdy) a cnov dobytka (259.735 kusů). Závodů průmyslo- vých iest 63 (13 koŽelužen, 13 soliváren, 5 par. mlýnu a j.), obchod provozuje se hlavně s obi- lím po ř. Donci. V Újezdě jest 24 škol far- ních, 10 vyšších, 5 nedělních škol dívčích, 3 nemocnice, 2 chudobince a znamenitý Svjato- gorský klášter. Zzla, ital. I sol a, městys v soudním okr. a okr. hejtmanství koparském (Čapo dlstria), na menši zátoce Terstského zálivu, má celní úřad, odbornou školu' krajkářskou, výrobu konserv, přístav r. 1893 navštívený 1246 loďmi 39.492 tunách, teplý, sirný pramen od r. 1823 užívaný a 6583 ob. (1890) hl. Vlachů. V okolí pěstuje se chvalně známý druh vína Prosecco ďlsola. Zzlaz, peřej Dunaje v Železných Vratech, jejž Jean B. Bourguignon ďAnville stotožňuje s místem, které Strabo pokládal za předěl Danubia a Istru. Zzmall, Ismail, újezdné město v ruské f[ub. bessarabské, na 45^ 50' s. š., na 1. bř. Ki- ijského ramena Dunaje mezi jezery falpuchem na z. a Katlabuchem na v., zaujímá s před- městím Tučkovým 11 km* půdy a má 31.171 ob. (Velkorusů, Málorusů, Bulharů, Cikánů, Židů a j.), mužské progymnasium, dívčí měšťan- skou školu, 2 nemocnice, celnici, reservni prapor pěchoty, brigádu pohraniční stráže, 4 parní mlýny, 14 cihelen, 4 svíčkámy a j. Vede Čilý obchod s obilím a jinými hospo- dářskými výrobky s ročním obratem přes 1 milí. rublů, ačkoli většímu rozkvětu překáží špatná splavnost Kilijského ramene; nicméně vyjíždí a vjíždí v přístavu v l-u ročně na 1000 lodí, s Odésou pak jest město spojeno parníky. — I. připomíná se v XVI. stol. jako turecká pevnost, kolem níž r. 1569 usadil sultán Nogajce a jeŽ r. 1632 byla rozbořena koz^y. Po míru v Kučuk-Kajnardži učinili Turci i. nejsilnější pevností na 1. bř. Dunaje a osadili jej v době druhé války rusko-turecké Í1787— 91) 35,000 muži, takže Kusové pod gen. libassbm a Goio vátým marně ho dobývali, až Suvorov, oblehnuv pevnost znova, aobyl jí po krutém boji dne 11. pros. 1790. Mírem 968 Izmajlov. Jasským však I. Turkům vrácen. Ve válce rusko-turecké v 1. 1806 — 12 dobyt opět ru- ským gen. Zassem, načež mírem Bukurešt- ským Rusku zůstaven a osazen Bulhary i s osa- dou Tučkovem, založenou gen. Tučkovem. Pařížskou smlouvou r. 1856 postoupen I. s částí Bessarabie Multansku, v poslední pak rusko- turecké válce zabrán r. 1877 Rusy, jimž i zů- stal, avšak z pevnosti jsou dnes jen rozva- linv. — Izmailský Újezd zaujímá v jihozáp. úhlu bessarabské gubernie plochu 9260 km* půdv bezlesé, rovné, prorvané toliko říčními údoly, úrodné a složené z třetihomích vá- penců, pískovců a hlin. Z užitečných nerostů dobývá se stavební vápno a hnčdé uhlí, mimo to místy vyskytují se solné a hořké prameny. Hlavní řekou jest Dunaj, v jehož údolí, po- krytém bujnými luhy a rákosím, jest několik limanovitých jezer spojených s řekou potoky; močálů není. Podnebí jest teplé s průměrnou roční teplotou 10*3® C, avšak suché (roční výška srážek 256 mm)^ vegetace bohatá, rázu stepního, lesů téměř není. Obyvatel má Újezd 137.716 a to Velkorusů, Malorušů, Němců, Bul- harů, Řeků, Cikánů, Židů, méně Rumunů a j., od r. 1884 pak se zde usazují Češi z Čedio- fradu v gub. tavričeské a ze Zubovščiny v gub. ,ijevské, kteří založili zde osadu Novograd. Ú^ezd izmailský jest středem ruských rozkol- niků a má 5 skol dvojtřídních a 87 iedno- třídních s 3432 žáky a 4 nemocnice. Hlavním zaměstnáním obyv. jest orba, sadařství, vi- nařství, pěstování tabáku, rybolov, včelařství a chov bourců. Závodů průmyslových jest 141, mezi nimi 23 parních mlýnu, 14 olejen a j., obchod pak soustřeďuje se téměř výlučně v městě l-u. Izinajlov (HsMaítJiOBi), jméno několika Šlechtických rodů ruských, z jejichž členů jsou pozoruhodnější: l)I.Artěmij Vasiljevič,okolničí(fl634), byl od r. 1597 několikráte druhým voj vodou ve vojsku bojujícím proti krimským Tatarům, r. 1611 Činně účastnil se vyhnání ťoláků z Mo- skvy a za panování Michajila Fedoroviče hrál dosti vynikající úlohu. R. 1618 byl třetím vy- slancem při uzavření deulinského příměří a za nepřítomnosti carovy byl několikráte dru- hým voj vodou v Moskvě. R. 1632 poslán v téže hodnosti ke Smolensku, kde s počátku šfastně operoval, ale když r. 1633 přitáhl Vladislav a vytlačiv Rusy z jejich postavení je obklíčil a když v lednu r. 1634 na základě dohodnutí Šejina a Í-a ruské vojsko za pokořujících okolností propuštěno, oba vůdcové od bojarů odsouzeni k smrti a i-ovu i jeho synu Vasi- lijovi usečeny hlavy. Srv. K. B., Opyt istori- českago rodoslovija l-ych. 2) I. Andrej PetroviČ, pomocník Petra Velikého (f 1714), od něhož byv poslán za hranice, by seznámil se s námořnictvím, za- stupoval Rusko u kuríiršta braniborského, v 1. 1701 — 1707 byl vyslancem v Dánsku a r. 1709 carským kommissařem u hetmana Skoropadského, aby ho tajně pozoroval, načež stal se gubernátorem v Nižním Nov- gorodě. 8) I. Lev Vasiljevič, generallieutenant (♦ 1685 — 1 1738), ku přání Petra Vel. sloužil nejprve v dánském voisku. Proslul zejména svým poselstvím do Číny (1719—22), kde měl uzavříti obchodní smlouvu a kde dostalo se mu slavnostního uvítání. Ku smlouvě sice ne- došlo, ale I. úspěšně zahájil zde přátelské stvky s vládou čínskou. R. 1734 vynikl ve v^ce polské a r. 1736 na výpravě krimské. 4) I. Ivan PetroviČ, generallieutenant (t 1754^. Petr poslal jej za hranice, aby seznal zde voienství a námořnictví, načež I. sloužil v gardě a později byl gen. gubernátorem v Archangelsku, Voroněži a od r. 1728 vrch- ním dvorním maršálkem při dvoře Jevdoki je Fedorovny. 6) i. Petr Ivanovic, syn před., přívrženec Petra III. (f 1807). Při převratu r. 1762 choval se nerozhodně, začež Kateřinou II. propuštěn ze služby, ale odměněn statkem v rjazanské gubernii. Pavel I. přijal jej opět na milost. 6) I. Lev Dmitrije víc, generallieutenant Í* 1763 — t 1836), sloužil ve vojsku a za *avla I. jako přívrženec Zubová šel do vý- služby. Aleksandr I. přijal jej opět do služby. R. 1806 organisoval rjazanskou milici a r. 1812 velel oddiTu, jenž prošel celé Německo. Po svém návrate žil na rozsáhlých statcích tul- ské a rjazanské gub., kde proslul podivín- stvím a výstředním vystupováním proti úřa- dům. Srv. Šubinskij, Russkije čudaki i ostr- jaki (>VsemirnYJ Trud«, 1868, Č. 12); Pukarev, Lev 1. (»Rus. Starinac, 1872, d. IV.). 7) I. Vladimír Vasiljevič, spisovatel, stoupenec Karamzinův (* 1773 v Moskvě — t 1830 t.), vydával časop. >Patriot« {lSOA\ » Věstník Jevropy« (1814), >Rossijskij Mu- zeum« (1815) a almanach »Litěratumyj Mu- zeumc (1827^. Psal též povídky v duchu senti- mentálním {Rostovskoje oiero) a byl z lepších napodobitelů Karamzinových. Dle jeho »ListŮ rusk^o poutníka« vydal Putěíestvija v potu- děnnuju Rossiju (1800—02, 2. vyd. 1805), kde napodobí často i periody Karamzinový. Byl též ctitelem Rousseauovým a přeložil některé z jeho prací. 8) I. Aleksandr Jefimovič, spisovatel (* 1779 v Petrohradě — f 1831 1.), vzdělav se v kadetním sboru sloužil při ministerstvě fínancí a kratičkou dobu byl náměstkem gu- bernátora v Tveri a v Astrachani. R. 1830 Šel do výslužby. V literatuře obrátil na sebe pozornost nejprve románem Jevgenij tli pa^ guhnyja slédstvija dumago vospitanija i so- obščestva (1799), vynikajícím poněkud hrubým realismem. Záhy potom s několika mlad&y založil společnost přátel slovesnosti, nauk a umění a vydával časopis >Cvětnik«, r. 1817 redigoval cas. »Syn Otěčestva«, v 1. 1818 až 1827 vydával své doby známý čas. »Blagona- měrennyjc a konečně v 1. 1826—27 almanach »Kalenaar Muz«. Největšímu úspěchu těšily se jeho Básni (Petrohrad, 1814), v nichž napo- dobí jednak cizí spisovatele, jednak podává řadu bajek původních, prodchnutých specielně rus. humorem. Jakási prostosrdečná drsnost získala mu přijmi rus. Tegnéra druhého, Izmaragd — Izrael. 969 kdežto Naréfnyj nazýván byl Tegnérem prv- ním. Nejlepší z jeho bajek jsou: Dvorjauka- biijanka ; Kulik astronom ; Fjanica ; Strast k stichotvorstvu a j. Vydal též dvě brošury obsahu sociálního, Rarsufdénije o niščich (t., 1804) a Včtrašnlj din \u 1807, o služném a výslužném). Soubor spisů jeho vydal Smirdin (t., 1849) a nově vydány r. 1891 (3 části), liajky jeho přel. Em. Golicyn do frančiny (Paříž, 1846). Snk, Izmaragd (HsMaparAi*, smaragd), staro- ruská památka obsahu nábožensko-mravntho, sborník různých slov a poučení o spáse duše, o čtení knih. o zlých ženách, o významu dní, o výchově dětí, o snech, o pravdě a křivdě a pod., připisovaných zde jednotlivým otcům církevním, ačkoliv mnohá pocházejí od spiso- vatelů slovanských. Ano mnozí (Petrov a j.) mají za to, Že celý sborník jest původu slo- vanského. Nejstarší rukopisy pocházejí ze stol. XIV. Počet poučení není ve všech stejný a obsahem souvisí památka těsně s jinými sborníky rus., jako jsou Zlatostruj, Zla- taj a cěp a Izbornik z r. 1076. Dosud ro- zeznávají se dvě redakce. Srv. A. S. Archan- gclskij, Tvorenija sv. otcov v dřevně -rus. písmennosti (sv. IV.); V. A. Jakovlev, K literát, istoriji dřev. -rus. sbornikov (1893); Jagič, Archiv r. 1893; Sumcov, Zapiski Charkov- skago Universi teta (1894); Sobolevskij, Žurnál min. nar. prosvěščenija (1894). Snk. Ixonaf (z řec), ve staré Rusi název ma- líře vůbec, zejména pak ikonopisce. Od- tud tzografija tolik co malířství nebo ikonopis. ZBOrnik (od izorati, čes. zorati), tolik jako rolník, nazýval se ve staré Rusi sedlák usa- zený na cizí půdě. Za užívání cizí půdy odváděl jejímu pánu čásC úrody. Poměr i-a k vlastníku pozemku vypsán jest obšírně ve Pskovské soudní listině. iKrael Jiří, starší bratrský ve Vel. Polsku (* asi 1505 v Uherském Brodě na Moravě). Otec jeho byl kovářem, jímž i syn měl se státi; ale touha synova státi se knězem Jed- noty přemohla konečně odpor otcův, tak Že I. mohl se odebrati na školu bratrskou v Ml. Boleslavi. Odtud přikázán službou sboru lito- myšlskému. v jehoŽ čele stál tehdejší náčelník Jednoty, Br. Jan Augusta. Ve službách tohoto muže, jehož důvěru patrně záhy si získal, I. dostal se do styku s předními osobami nejen Jednoty, ale i za hranicemi. Stav se r. 1531 jáhnem v Brandýse provázel r. 1536 Augustu na cestě k Lutherovi do Vitcm- berka. R. 1540 přijal v Boleslavi kněžství a ustanoven správcem sboru v Turnově. Zprávy o jeho působení zde, zejména také v pozděj- ších dobách protivenství, svědčí, že záhy těšil se obecné oblibě. Při tom asi zůstával stále ve styku s Augustou, kterého r. 1542 opětně do Vitemberka provázel. Cesty tyto značnou měrou přispěly k rozšíření rozhledu l-ova, nepřímo však také donutily ho k záměně pů- sobiště starého za nové, v kterém právě měl vykonati to, co mu zabezpečuje místo v ději- nách. Po přemožení českého povstání r. 1547 Ferdinand I. hleděl nabyté příležitosti užiti k úplnému zničení Jednoty. Po ostrém zá- kazu tohoto vyznání následoval záhy jiný, kterým nařizovalo se zajetí kněží bratrských. Mezi nimi v první řadě I. jakožto účastník poselství do Vitemberka mohl nadíti se hněvu králova. Koncem května r. 1548 byl zatčen, dopraven do Prahy a uvězněn. Vězení nebylo kruté, bylo mu dovoleno i dopisy psáti a 1. užil teto volnosti k psaní povzbuzujících hstů jiným bratřím. Po 7 nedělích ušel z vazby (23. čce) v přestrojení, prý za bílého dne. V Če- chách ovšem nebylo proň místa, odebral se tedy za svými někdejšími osadníky, jichž čásf s mnohými z jiných bratrských sborů, donu- cena byvši k odchodu ze země, mířila do Prus. Dne 25. čna zastavili se v Poznani, kde se strany lidu dostalo se jim vlídného přijetí, kněžstvo však postaralo se, aby pobytu jejich nebylo na dlouho; 24. srpna odebrali se na dalái pouť do Prus přes Toruň. Na této cestě provázel je již I., jenž za nimi dorazil ještě do Poznaně s br. Machem Siónským, synodou bratrskou za nimi poslaným. Před vstupem do Polska musili kněží podrobiti se zkoušce 24. pros. v Královci, shoduj í-li se s vyznáním augspurským. i. při této zkouSce oapo vídal polsky, nejsa patrně latiny tou měrou mocen, aby ji mohl při theologickém hádání užívati. Po zkoušce rozsazeni bratři do několika míst, ale kněží jejich jim ponecháni, l-ovi určen Kvidzyn, při čemž ještě o jiný sbor sousední bylo mu pečovati. V úřadě tomto zůstal I. do r. 1553, avšak v druhé polovici svého po- bytu v Průších musil častěji se obraceti do Polska. Tam učení bratrské nebylo bez vy- znavačů, kteří poslední emigraci ještě sesí- leni byli, zejména v Poznani. Bratři v Prusku zůstávali ve spojení se souvěrci na Moravě, kam častěji poselství posílána. Na jedné ta- kové cestě, na podzim r. 1550, I. s br. Čer- venkou zastavil se u Bratří v Poznani. JiŽ před tím častěji kněŽí bratrští konali tam souvěrcům bohoslužby a ani později přes všecky zákazy a zapovědí vyznavačů neubý- valo. Dosvědčuje to jistě výmluvně okolnost, že r. 1551 žádali Poznai^ští o vlastního správce. Žádosti sice nebylo lze vyhověti, nicméně na- řízeno l-ovi, aby je častěji navštěvoval. Odtud počíná se jeho činnost, která mu získala jména »ecclesiae Majoris Poloniae apostolusc, ze- Í'ména usilovná jeho propagační činnost, jejíž lorlivosti snad jen úspěch mohl se rovnati. Zůstávaje v Průších navštěvoval Častěji pol- ské souvěrce. Šťastné vyváznutí z nebezpe- čenství života při přechodu zamrzlé Visly na jaře r. 1551, o němž záhy jakoby o zázraku nějakém se vypravovalo, přispělo k vzrůstu jeho slávy. Dne 18. bř. t. r. konal I. bratrské služby boží v Poznani, při nichž i několik šlechticů a šlechtičen polských bylo přítomno, a ještě před odchodem do Prus koncem dubna 1551 směl je I. jiŽ k Jednotě počítati. Pokud stalo se tak jeho zásluhou, nebo ncisou-li zprávy naše nadsazeny, těžko rozhoanouti. Ale úspěch, který záhy se objevuje, zdá se nasvědčovati, že se mu dostalo mocných pod- 970 Izráil — Izsák. porovatelA. Jií počátkem r. 1553 bylo možno mysliti na ustanoveni stálého správce pro Poznaň, a někdy po Třech kráUch tu nastoupil I. tento úřad. Osudy Jednoty v Polsku vlastně závisely vidy na tom, podaří-li se najiti učeni jejich dosti mocné protektory. Smrtí starosty velkopolského Ondřeje Górky poměry sice dosti se zhoršily, l-ovi však záhy podařilo se Jednotě získati jiného mocného člena a pod- porovatele v Jakubu z Ostrdroga, na jehož statek Ostroróg u Poznaně také přenesl v listo- padu 1553 sídlo své, zůstávaje při tom do r. 1557 v úřadě svém poznaňském. Jakkoliv ani tím nebylo všecko nebezpečenství od- straněno, naopak stejné často hrozilo vyzna- vačům i hlasatelům nového učeni, přece poČet Bratři ve Velkopolsku stále vzrůstal. R. 1558 čítali prý již 40 organisovaných obci. Tou dobou stál již I. v čele drkve polské jakožto její senior, jímž byl r. 1557 na synodě v Sle- zanech jmenován. R. 1558 přiřkla mu synoda boleslavská i soudm' moc pro Polsko. Nad to pak již o něco dříve obrácena pozornost l-ova také k Malopolsku. KněŽí sami, nedůvěřujíce svým silám, žádali Ostroroga o přispění. Tak došlo k schůzi předních náčelníků reformač- ního hnutí s l-em r. 1556 v Chr^cicích a brzo potom v Goluchově, odkud ku přání přítom- ných vyslána Žádost k starším Jednoty, aby s církvi polskou spojení učinili. I. znamenaje nedostatečné vzdělání i nestálost knězi pol- skýdx nebyl pro rychlé rozhodnutí, když však starší prosbě polské vyhověli, účastnil se schůze v Kožmínku r. 1555, kde formálně jednota uzavřena a později na četných syn- odách potvrzena, l-ovi nejednalo se však jen o jednotu vnější, chtěl také, aby zásady bra- trské vůbec byly přijaty a zachovávány. Tomu vedle nevelké schopnosti kněžstva polského překáželo i to, že mnozí zejména v učeni o svátosti oltářní klonili se má Bratří ke kal- vinismu. Těm dostalo se znamenité podpory, když tou dobou vrátil se z ciziny známý apo- štol kalvinismu Jan Laski (v. t.). I., prodlé- vaje za účelem utužení kázně v listop. 1556 v Sezemíně, dal se pohnouti od souvěrců k návštěvě l:.aského na Rabšteině. Ale dojem tohoto setkání nebyl příznivý a také činnost Laského obrátila se záhy přímo proti Jed- notě a vlivem jeho nedávno uzavřené přá- telství zase se uvolnilo, čemuž ani horlivost l-ova zabrániti nedovedla. Teprve po smrti 2:.aského poměry začaly se měniti. Ještě sice na synodě v Ks^dzi r. 1560, bouřlivé, jíž i. pro nemoc přítomen býti nemohl, zdálo se, že roztržka ještě dále se povede, ale brzy po té ozývají se již* smírné hlasy, jež volaly po ná- boženském kolloquiu v Buženině (v čci 1561). Ani tohoto I. se nesúČastnil, jsa právě tou dobou na Moravě, iako již před tím častěji, aby styky s mateřskou církví udržoval. Ale usnesení tohoto kolloquia jistě rád uvítal, nebot žádalo užší přilnuti k Jednotě, k ně- muž také zejména pro nebezpečí od anti- trinitářů pobízelo. S nimi k Žádosti kněží malopolských r. 1563 I. měl hádání v Kra- kově. Přesvědčiti je ovšem se mu nepoda- řilo a tím také nucen byl aspoň se vzhledem k nim vzdáti se svého plánu — sjednotiti všecky evangelíky polské. Nyni háélo mu v první řadě o lutherány a kalvinisty v Ku- javsku; r. 1565 podařilo se s hlavou kalvi- nistů kujavských Ondřejem Pražmowským za- vříti spojeni velmi těsné. Ale spojení s luthe- rány dařiti se nechtělo, naopak hrozilo vždy více a více nebezpečí pohoi^livých rozbrojů. Na poznaňské synodě r. 1567 I. a pomocník jeho bratr Lorenz napadeni dost nevlídné. Vy- týkáno, jako již dříve často, že jejich konfessc augŠpursky zni, ale kalvinsky se vykládá. I., jemuž o docílení shody se jednalo, opatřil st proti polským přívržencům Lutherovým svě- dectví od university vitemberské, kam v únoru 1568 br. Lorenze odeslal, dovolávaje se po- chvalných svědectví samotného Luthera. Více však než uznání vitemberské sblížilo Bratry a lutherány v Polsku společné nebezpečenství se strany výbojného katolicismu. Po někte- rém předchozím jednání smluvena shoda na synodě v Sandoměři 9.— 14. dubna 1570, kde nepřítomného l-a žák jeho Šimon Theofil Tur- novský zastupoval, jehož hlavně přičiněnim jednoty docíleno. I. sám přiznal se k ní na synodě poznaňské 20. května t. r. Shoda tak smluvená na pozdějších ještě synodách ča- stěii utvrzena, tak že I. mohl klidné osudu církve polské hleděti vstříc, když ji r. 1579 opouštěl, aby ve vlastním středu Jednoty na Moravě zaujal přední místo mezi souvěrci. Seniorem polským ustanoven byl Lorenz. I. odebral se do Lipníka, odkud navštěvoval často synody a vykonával povinnosti svého úřadu dopisuje si také s Četnými přáteli. R. 1587 na synodě v Lipníku ordinoval Ši- mona Theofila Turnovského za seniora velko- polského. B^rla to táž synoda, při níž navštívil sestárlého biskupa sám mocný podpůrce Jed- noty, pan Petr Vok z Rožmborka. Později sí- dlem staly se mu Dřevohostice, jež v četných dopisech nazývá Moravskou Sareptou. Odtud navrátil se v^ zase do Lipníka, kde 15. čcc 1588 zemřel u věku asi 83 let. Při vši hor- livé činnosti missionářské I. nalezl jeStě času k dosti hojné práci spisovatelské. Jednání na synodách pol^ých byla od něho vypsána a přešla do foUantŮ ochranovských, kdci i dosti četné dopisy jeho se čtou. Činnost svou v Pol- sku vylíčil zvláštním spisem latinským Histcria de origine et progressu eccIesMů Majoris A>/o- niae confessionis bohemicae^ který vŠak jen z po> zdejších citátů jest znám. S B. Machem Sión- ským připravil k tisku Kancionál, který vŠak po vytištění zničen. Literatura a prameny podrobně udány v Jirečkově Rukověti I. 30Ó, 301 a zvláště ve spise Georg I., erster Senior und Pastor der UnitSLt in Grosspolen, jejž jakožto vratislavskou dissertaci r. 1894 vydal Kidiard Kruske. Xzráll viz Azráil. IzsáJi: [iŽák]« městys v okr. kis-kun-felsó- ském stolice pešfské v Uhrách v Malé Ku- manii, zal. r. 1817. Má stan. pošt. a tel^r., kostely katol. a reformovaný, synagogu a 4285 ob. maď. (1890). Izsó — Ižica 971 Zbíó [ižó] Miklós, sochař uher. (* 1830 v Horváti v Župé borsodské). Studoval v Sá- rospataku a vstoupil do vojska, kteréž pak opu« stiv studoval socnařstvi u Ferenczyho v Pešti a u Gassera ve Vídni. Byl i v Mnichové a provedl model sochy Csokonayovy v Debre* cíne a pomník Pctofího v Budapešti. Mimo to provedl četná poprsí. Byl prof. umělecké školy v Budapešti. Zztaoolliiiatl [-akcigva-], té{ Ixtacci- huatl (Bílá Paní), sopka na náhorní planině mexické na 19' 10' s. ž., 98^^35' z. d., jest po- doby podélné a nemá kráteru. Udáni výsky její Koh'sají mezi 4786 a 5207 m, obyč. udává se na 5200 m. Svahy hory pokryty jsou erup- tivním materiálem, jejž sem vycnrlil sousední vyšší Popocatepetl (5420 m), od něhož jest I. oddělen sedlem u v^ši 3700 m. Na severní straně vede silnice z Nlexika do Puebly u výši více než 3000 m. Horu skládá amíibolandcsit. Vrchol nesnadno dostupný byl pouze třikráte slezen. Zziok (Ist ok), ujihosl ovanu východ slunce, tolik co u Rusů vostok. Vyškytá se též jako osobní jméno některých panovníkův a knížat srbských. Zzvéstlja (Hsbíctííi, zprávy), název čet- ných časopisů ruských, vycházejících hlavně při vědeckých ústavech a jiných korporacích, jako: I. Rossijskoj Akaděmiji (1815— 28); I. Imperatorskoj Akaděmiji Nauk (1852 až 1863); I. Imperatorskago Archeologi- čcskago Obščestva ri857— 84); I. Rus. Astronomičeskago Ooščestva (od roku 1892); I. Imp. Rus. Geografičeskago Ob- ščestva (od r. 1865); I. GeologiČeskago Komitěta (pá r. 1883); I. Kazanskago uni- versitěta (od r. 1865); i. Imp. Obščestva Ljubitělej Jestěstvoznanija, Antropo- logiji i Etnografiji (od r. 1866); I. Slav- janskago Blagotvoritěljnago Obšče- stva (1883—88) a nm. j. ZBVOdJia (iisBOAHa), na Černé Hoře zádušní mše ; též hostina, jež se po této mši kněžím pořádá. ZzvolsklJ (H3B0JibCRift) Aleksandr Pe- tro vič. diplomat ruský (♦ 1857), pocházeje ze staré šlechtické rodiny vzdělal se v Aleks- androvském lyceu, načež r. 1875 byl přidělen k ministerstvu zahraň, záležitostí. N&l. roku přidělen k rus. vyslanectví v Římě, r. 1878 byl druhým tajemníkem ministra zahraň, zá- ležitostí, později tajemníkem konsulátu ve Vých. Rumelii a r. 1881 prvním tajemníkem ruské misse v BukureŠtu. Na poČ. 90tých let svěřována mu důležitá poselství, mezi jiným podařilo se mu zahájiti styky s Vatikánem, přerušené od polského povstání, načež r. 1894 jmenován byl ministrem residentem při dvoře papežském, kde vydatně přispěl k uspořádání poměrů katolíků ruských, a r. 1897 stal se vyslancem v Bělehradě. IXVOT Veliký, farní ves v okr. zajčarském srbského kraje crnorjeckého se smírčím sou- dem a 3888 ob. ZBVOftóik (HSBon^nKx), u Rusů nájemný vozka, drožkář. Zxydor vis Isidor. Izyk (Ižycki) Jan, malíř polský <* 1788 v rak. Slezsku — f 184S v klášteře bernar- dinů na Kalvárii u Krakoval mnich a samouk v malířství. Od něho pochodí četné obrazy v řečeném klášteru, jako: Pobo(Host w kostele na Kalvárií; Vladikav IV, skládá s družnou dřky ^a vítéxství pod Ckotirtem ; Bitva pod ChO' tinem; Zasnoubeni Vladislava JV, s CecUii Re^ natou ; Návštěva FÝantiUea f. na Kalvárii. Jiná díla jeho jsou v Novém Targu a j. ZssO, pátý biskup pražský (1023 -- f 1030), dle Kosmy ze šlechtického, n^ní neznámého rodu, krásné tváře, vlasů bělejších nad peří labutí; byl na biskupa posvěcen dne 29. pros 1023 v Bamt>erku. I&: 1) I., ital. Eso [ézo], dalmatský ostrov v Canale di Mezzo mezi ostrovy Lungou a Uljanem. Patří k okr. soudu v Sáli a okr. heitm. v Zadru. Na ostrově jsou dvě vsi, I. Vel i f£so Ponente nebo Grande^ s 1205 a I. Mali (Eso Suloccale nebo Piccolo) s 702 ob. srbo- chorv. (1890). V obou vsích jsou hlaholské fary. 2) I., řeka v ruské gub. vjatské, pravý pří- tok Kamy, pramení se v močálech ůj. sara- pulského, teče új. jelabuŽským k j. mezi břehy plochými a lesnatými, má tok volný, 215 km dlouhý, 10 — 40 m široký, 1—3 m hlub., dno bahnitopísčité; splavná jest v délce 50 ^m a přijímá na 1. bř. přítoky Pozym a Kirmos. Z&evsk, obyčejně Iževskij závod nebo selo Iževskoje, průmyslné místo v ruské rb. vjatské a ůj. sarapulském při pramenech lže, má 21.500 ob. (3000 tov. dělníků), ka- thedrálu a 3 jiné pravosl. chrámy, z nichž jeden zřízen jest z vojenských zbraní a chová bronzovou sochu cara Mikuláše I., luthcránský kostel, synagogu, mešitu, pomník vel. knížete Michajla Pavlovice, národní školu, řemeslnické učiliště, nemocnici, chudobinec, veřejný sklad potravin, poštu, banku, prachárnu, lihovar, mydlárnu, pivovar a několik koželužen. Já- drem osady jest státní železolijna a zbrojírna, jež skládá se ze 14 továren a velkolepého arsenálu a Žene se hlavně vodní silou IŽc opatřené zde hrází 700 m dl. a rozlévající se v jezero přes 20 km dlouhé a na 5 ftm široké. R. 1892 bylo v závodě tom 1420 dělníků a spracováno asi 700.000 kg železa, 500.000 kg litiny, 189.528 hlavní atd. ; v okolních osadách vyrábějí obyvatelé na účet závodu zbraně lo- vecké. Iževská Železárna založena byla r. 1760 hrab. Šuvalovým, r. 1763 postoupena státu, r. 1774 rozbořena Pugačevým, r. 1807 obno- vena a rozšířena na státní zbroj írnu, ve které za řízení hlavní dělostřelecké kanceláře vy- rábí se nejen železo k účelům zbrojířským, ale i k přístrojům technickém. I&evskoje, osada v rusKé gub. rjazanské a új. spasském při jez. Iževském, má 6107 ob., z nichž jest 162 .starověrců, 3 pravosl. ko- stely, 3 školy, poštu, banku, nemocnici, to- várnu na sukno, koželužnu, 5 cihelen, pro- slulé bcdnářství a beČvářství a 3 výroční trhy. liioa, poslední písmeno v obou azbukách staroslovanských, vzniklé z řec. v, s nímž sho- 972 Ižma — Ižycki. duje se svojí zvukovou hodnotou. Mezi samo- hláskami zní jako v, jinde jako t\ ano též jako v. V některých památkách, hlavně staro- ruských, vyškytá se též na místě j'u (lo). Novo- ruština užívá této značky téměř jen ve slově Mvpo (miro, sv. olej), pročež J. K. Grot na- vrhl, aby i zde I. se vymítila a psalo se místo ní H, jsuco píše se již v ostatních slovech z řečtiny vzatých. lima, řeka v ruské gub. vologdské a ar- changelské, levý přítok ř. Pečory, vzniká v le- sích pohoří Timanského v új. usťsysolském, teče k sev. új. raezenským a to v horním a středním toku, kde proráží odhoří Timanská, mezi břehy příkrými a přes mnohé prahy, v dol. toku v březích lučnatých a vlévá se do Pečory u Usť-lžmy po toku 405 km dl. a 2—3 m hlub. I. jest splavna i pro lodi, údolí její jest hustě zalidněno usedlými osad- níky (Rusy a Zyrjany) i kočovnými Samo- jedy, v osadách provozuje se orba, ač v ma- lýcn rozměrech (ječmen, žito), zahradnictví (brambory, řípa, okurky, mrkev a i.) a na krásných pastvinách chová se dobytek a mnoho sob&; okolní lesy bohatý jsou zvěří. Přítoky: Ižemskaja Čer, Uchta, ÍCosja, Ke- dva, Něríca v levo, Ajuba, Kirpiča-ju, Oj-ju v právo. ZinA, ves čes., viz Jižná. Ziora viz Ingra a Ingrikoti. I&orakaja zemlja viz Ingrie. Ziyoki Jan viz Izyk. J. Slova východní v jin6 transkripci pod J se vytkytujíci hledati jest n nás pod DI, ns př. Jabalpor vis Dlabalpor. J jest označením hlásek dosti rozmanitých, které z části tvoří přechod mezi samohláskami a souhláskami. Vyslovujeme-li na př. a-i-a, nepřerušujíce při tom proudu hlasového, vy- víjí se mezi samohl. a a ť přechod, který jmenují též polosamohláskou j ; vyslovujeme-li tuto polosamohlásku nebo i samohlásku i samu tak, že jazyk stále více se blíží ku protilehlé části dutiny ústní, vzniká převládáním šumů vznikajících třením hlasového proudu vlastní souhláskové j, jasná třivá souhláska zado- patrová. Dalšími změnami polohy jazykové vyvíjejí se z ] samého nebo provázejícího souhlásky jiné lehko hlásky jiné, zejména předopatrové sykavé: odtud hojné změny, jimž j a skupiny jiných souhlásek s ním v rozl. jazycích jsou podrobeny. — V jazycích indo- cvropských dle nejrozšířenějšího 'míněni bý- valo dvojí J: polosamohláskové j (v dvoj- hláskách jako ei atd. a j.), které dle povahy slabiky mohlo se jeviti i plným samohlásko- vým í (na př. koř. leiq- tiq-, ř. lct»- Itír-), a vlastní souhláskové j (oboji liší řečtina ne- chávajíc první na začátku slova přecházeti v ostrý přídech, druhé v f, na př. ios, škrt. jas, ř. PQ\ ju^om, \^t. jugum, s\. jhgo, jho, ř. l:vyóv). V slovanštině původní ] zachovalo se na začátku slova a mezi samohláskami (J^go, moja), se souhláskami předchozími splývá v souhlásky změkčené (sj v s, na př. prosj- enn^ prosem, nj v lí atd.); na zač. slova často se před samohlásku přidává (jestb. Jest, z esti). V češtině mezi samohláskami i J časem za- niká a vzniklý hiát odstraněn stažením: má z moja a pod. — Znak j vyvinul se v lat. písmé z f teprv ve středověku ; před tím za j psáno I. V pismě českém místo 7 psáno v době staré f, Xf H (^vl. před úzkými samohl., dle středověkého vyslovování lat. g), jrg a pod. {iako, yako, geho a pod.); znak 7 slouží skoro jen k označování 1 {w srdc\ijch a pod.). Zty, J vyslovuje se v angl. jako d^, ve tranč. iako f, taktéž v ital. a portugal., ve špan. jako ch. Já jest slovním výrazem sebevědomí. Kte- rak metafysicky Já kdysi bylo určováno a odhadováno, o tom viz především článek Fichte a Idealismus. Já na místech těch nesmí myšleno býti jako individuální, nýbrž jako universální podklad světový. Co se tkne Já individuálního, bývá ono obyčejně bráno za něco trvalého a jsoucího, za substanci samu, podobně jako duše, a když ne za sub- stanci, tedy za představu původní, duši vro- zenou, jež tvoři podmínku dalšího předsta- vování. Výkladem níže podaným náhled tento se na dobro převrací: Já není Žádným >prius€ ani jako substance ani jako představa vro- zená, nýbrž jest výsledkem styků představ mezi sebou. První, kdo tímto směrem o Já jednal, byl Condillac, jehož pokus s různými pozměnami ve škole sensualistické se udržo- val. Na faenomenolo^ický ráz ukázali Herbart a jeho škola, stýkajíce se v tom s psycho- logy anglickými, jako Bain a H. Spencer. Po- stavíme-li se na stanovisko pouhé úvahy psychologické, musíme doznati, že řkouce Já myslíme tím sebe jako toho, kdo představuje (myslí, soudí). Já jest tudíž představou a sice o subjektu představujícím, ríe za všech dob života jest o Já stejná představa; jinakou představu má dítě, jinakou školený myslitel. j Nejpůvodnější a nejprimitivnější tvar přcd- I stavy o Já jest ten, že tělo Činíme subjektem, který čije a Žádá. Dítě, nemajíc než pocitů a z těch vyvozujících se potřeb a tužeb po ukojeni, když tyto počíná soustřeďovati a jako své uznávati, činí jejich nosičem vý- hradně tělo. Mluví-li se o Já, myslí se tím na tomto stupni ten komplex představ, kte- rými se tělo představuje. Nemůže také jinak býti. Zevnějšek doléhá na nás svými popudy, ty přeměňují se v pocity, z nichž ony, které jsou bezpřízvučné, promítáme a sestrojujeme z nich představy věcí, přízvučné pak lokali- sujeme na svém těle. Dítě nemá žádného Já; představa ta ponenáhlu v něm se vytvořuje. Obyčejně ke konci druhého roku iest její první osnova hotova, kdy dítě počíná své stavy o pevný subjekt opírati. Slova Já pro tento subjekt nezná a mluví o sobě v třetí osobě nebo svým jménem. Co mu tento substrát (tělo) dává, stále se mění, ale třeba že již minu- losti náleží, přece se zachycuje a zpřítomňuje v reprodukované představě. Možnost míti představy odpoutává se od zevnějška, pře- stávajíc na něm býti závislou; máme před- stavy i tehdy, když zevnějšek nepůsobí. Proti passtvnosti těla vyniká zde vlastní činnost představ. Uvědomění si tohoto stavu vyža- duje již značnější vyspělosti duševní, ač i tato reflexe by zajisté nevedla k dosti rychlému vývoji Já, kdyby nebylo vůle, která v zevněj- 974 Jaabák — Jabkenice. Sek zasahá a z těla prostředek a nástroj pro zasahání to si tvoři. Tak Já, jež bylo jako představa tčla komplexem představ cistě smyslných, počne se prokládati ze zevnějšku do nitra, kdy v životě duševním počnou se ustdovati tlumy reprodukované (vzpomínka, sen, reflexe), nezávislé na bezprostředním pAsobení zevnějška. Čím větší jest hybnost a pohotovost těchto poměrně samostatných živlů v, 8 tím větší příkrostí se znamená roz- díl mezi zevnějškem a nitrem, kteréžto po- slední slovo neznamená nic jiného než právě povědomí o jisté míře samostatné moci před- stavovací. I zde jest Já komplexem představ, než ne více jako o složitém apparátu zevněj- ším, nýbrž jako o složité (na zdání samo- hybný) mocnosti představovací a žádací, kte- rou nitrem zoveme. Vědomí se ovšem mění, poněvadž každou chvíli jest obsah jeho jiný, ale vědomi to, jak zkušenost učí, tvoří jediný nepřetržitý proud. Stojíme zde před faktem totožnosti vědomí, že totéž vědomí to jest, jemuž rozličné ty obsahy náležejí. Nepoklá- dáme aebe za jiné než dříve, budiž si doba mezi oběma vědomími sebe delší. Spánkem nebo mdlobou přerušené vědomi navazuje opět tam, kde přestalo. Vědomí tomu pod- kládáme určitý subjekt, jemuž jako nositeli přivlastňujeme všechny změny ve vědomi probíhající. Podkladem tímto jest naše Já, jsouc nejmocnější představou, poněvadž ve- škeré stavy sobě osvojuje jednotným aktem představovacím (jednota vědomí). Tak děje se v poměrech normálních, kdy appercepce jest jednotná. Kdy nejvyšší tato appercepce jest rozdvojena, stávají se z jednoho Tá dvě, jež ve své funkci se střídají tak plně, že jedno o druhém neví. Nejvnitrnějšího výrazu dochází Tá v čistém sebevzpamatování, v re- flexi o vlastním Já jako subjektu sebevědomí, při čemž zůstává vyloučeno všechno indivi- duální, chvilkové a nahodilé zabarvení. Forma výrazu tohoto jest: Já jsem Já — pouhý to sebeklad. Já takové zváno bývá čistým či absolutním. Empirickým Já rozumíme ono povědomí sebe, jímž každý sebe klade jako určitou osobnost, takže Já empirické jest vÝrazem nahodilých zvláštností, jako jsou po- hlaví, postaveni společenské, osudy životní atd. Historie mého života jest řada takovýchto empirických Já, jež všechny spojuje totožnost vědomí. Jako >est Já individuální, tak jest i Já společenské — »my« — jež vzniká z povědomí soudružnosti a náležitosti k celku a( již vět- šímu nebo menšímu. Příčinou vytvořeni se takového Já mnohotného jest, že týmž neb aspoi^ podobným způsobem více individuí reaguje na jeden popud. — Srv. Volkmann, Lehrbuch der Psychologie, sv. II.; Wundt, Grundriss d. Psvcholo^ie; J. Dastich, Psy- chologie (1867); J. Durdik, Psychologie (4. v., 1893). Zb, Jaabák Sorcn Pedersen, politik norský (♦ 1814 v Holme — f 1894 v Christianii). byl učitelem a od r. 1845 Členem storthingu a vůdcem radikální strany selské, v jejíž pro- spěch vydával v r. 1865—81 týdennÍK »Folke- tidc<. Vydal mnoho populárních spisů, jako: Englands historie for det norské Folk (1871 — 72); Kongers og Kejseres Levevis, Aog B (1882—84^ ; Den hčiste Magt i Staten (1883). Ja4d, maď. Jdd, rum. Jadu, zámožná a pokročilá vclkoobec v stejnojmenném okresu bystřicko-naszodské župy v Sedmihradech na pr. břehu Bystřice, s 1426 ob. (1890), z nichž 964 Sasíci a 299 Rumunů. Got. farní kostel luth. z XIV. stol., 5tř. obec. škola, pošt. úřad, strojní mlýn válcový, vzorné polní hospo- dářství, obchod se dřívím, značný rybolov, rozsáhlé sadařství, dobytkářství a pěstování lnu a konopf. Jaádský polit, okres má v 29 obcích 27.457 ob.; sídlem okr. úřadu je město Bystřice. DkL Jab* ostrov ze skupiny Karolin, viz Jap. Jaboók, Jabbúk, levý přítok Jordánu, nynější Vadí Zarká. Sem klade Genese 32, 23 zápas Jakubův s Bohem, od které doby přezván Isráél. Jaboxyáski Jan Nep., historik a kazatel polskÝ (♦ 1799 — t 1869), byl metropol, ka- novníkem v Poznani a vydal: Wiadomoic o synodách prowincyjonalnjrch polskich i ^bio- rach ich statutów (Krakov, 1849); Rys histo- ryčeny miasta Dolska i jego okotíc (Poznaň. 1858); Prawodawstwa iprawa Kosciofa w Polsce řt.> 1860); Ka\ania i mon^y trešci religijnéf (t, 1858) a j. Mimo to vydával a redigoval poznaňské casop. »Archiwum Teologiczne« (1836—37), »Gazeto Košcielna* (1843-49) a •Tygodnik Košcielnyc ^1849— 50). Jabóák (jablčák), jablečný mošt, burčák. Jabdenioaf jídlo na Valalích z vařených čerstvých hrušek a jablek; do toho skořice a zátřepka z mléka a mouky. Vek, Jaberlioh, ves v Čechách, viz Javorník. Jábés, místo ve staré Palestině na levém břehu Jordánu, snad nynější Kefr Abíl na Jábisu, malém přítoku Jordánském. Saul za- chránil jeho obyvatele před Amorrhity. V od- měnu za to ponřbili obyvatelé J-u mrtvoly Saula a jeho synů ve svých zdech. Jabeteik, později jabednik (slovo pů- vodu asi normanskéno nct>o gothského; aem- bed v těchto jazycích značí úřad neb úkol někomu svěřený), byl ve staré Rusi původně název pro veřejného žalobce, který z úřední povinnosti stíhal trestné činy jako v dnešním státě státní zástupec (prokurátor). Slovo toto vyškytá se již v Ruské Pravdě. Později ob- drželo slovo |. význam odchylný. J., též pc- remetčik, říkalo se státním zrádcům, kteří sdělovali nepřátelům jakákoli tajemství; a konečně nabylo slovo J. významu udavač, denunciant, pomluvač, očcrňovatel, podobně jako v Řecku kdysi slovo sykofantés. V tomto posledním významu žije výraz J. ještě v dneš- ním ruském jazyku. -dle, Jabk#nloe,Jabkynice,Jablkynice,ves v Čechách, hejt. a okr. Ml. Boleslav, fara Rejšice, pš. Loučen; 84 d., 524 ob. č. (1890), fíl. kostel Naroz. P. Marie, 3tř. šk., par. pila, obora s vysokou zvěří a myslivna. — J. při- pomínají se kol r. 1359 jako far. ves, později klesly na samotu. R. 1888 zasazena zde pa- Jablanice — Jabloň. 075 metni deska skladateli Smetanovi, který zde míval letní byt. Jablanioe, klimatické místo v Hercego- vině nad Nerctvou nedaleko Mostarti. Jablaaovló, jméno starého rodu bosen- ského původem z nynéjSí Černé Hory. Při- pomínají se z ného hlavné: 1) J. Pavel Ra- dinovié, vojevůdce krále Dabiše (f 1419). Jako příbuzný krále Ostoje stál na straně tohoto a Jen v r. 1405—9 byl přívržencem Tvrdka. K. 1404 chtěli jej Dubrovčané učiniti králem mfsto Ostoie. — 9) J. Petr dostal od krále Štěpána Ostojide celé pobřeží od Sokolu až k Obodu. R. 1420 zabit od ture- ckého paáe Isaka. — 8) J. Radoslav, bratr před. (t kol 1441), byl od r. 1427 velikým vojevodou bosenským. Až na malou roztržku (1432) žil s Dubrovčany v neustálém míru a r. 1437 pomáhal jim ve válce proti Stě- pánu Kosači, začež jeho vojsko přepadlo město Trebinji. R. 1441 dovolil kupcům du- brovnickým svobodný obchod ve svých ze- mích. Syn jeho Ivaniš r. 1442 potvrdil smlouvy otcovy podobně jako bratři tohoto Petr a Mikuláš. Od r. 1454 rod ten více se nepřipomíná. Jableoná kyselina, Q^eOj, jest pova- hou svou hydroxyjantárová kyselina, COM . CH{OH).ČH^.CO^H. Jest velmi rozšířená v bylinstvu: v iablkách, v třešních, v dříšťálu, ve sCávé nezralých jeřabin, odkud ji lze při- praviti. Šťávu tu vaříme s mlékem vápenným, sscdHnu rozpouštíme u vroucí zředěné kys. dusičné; z nitrátu krystaluje jableČnan vá- penatý, který proměníme v sůl olovnatou a tuto sirovodíkem rozložíme. J. k. tvoří schou- lené shluky jehlicovitých krystalků rozplý- vavých. Vodní roztoky otáčejí rovinu světla polarisovaného v právo, jsou-li však zředěny, v levo. Charakteristický jest jablečnan olov- natý, C^H^O^Pb.ZH^O, který v horké vodě zprvu taje, pak se spéká a částečné rozpouští. Uměle lze získati J-nou k-nu opticky opačně činnou, než jest J. k. přirozená. Opticky ne- činná J. k. jest obsažena v listech jasano- vých, lódovodíkem přechází j. k. v kyselinu jantarovou. OSc. Jableónaa viz Jablečná kyselina. Jableónik:!) J., ovocné víno, v. Mošt — 2) J. v botanice viz Marrubium. Jabletao^ ves v Čechách, hcjt. Hořovice, okr. a pš. Zbiroh, fara Drahoňův Újezd; 25 d., 186 ob. č. (1890), Itř. šk.,myslivna »Kohmitov€. Jablko: J. Adamovo v anat. je hrbolek na hrdle, jenž u hubenějších lidí bývá silné vyznačen a je podmíněn hrbolkem chrustavky štítné. Srv. Hrtan. — J. Adamovo v bot. viz Adamovo jablko. J. v botanice viz Jabloň. J. kloubní [capiít giensideum, c. articularé) nazývá se více nebo méně zakulacený oddíl kloubní na kosti, jenž se vkládá do pušky kloubní druhé kosti. Srv. Kloub. Velmi často nazývá se tak i čéška čili patella při kloubu kolenním. J J I. rajské viz Lycopersicum. I. říšské viz Říšské odznaky. JablodkOT Pavel G., ruský důstojník a inženýr (♦ 1848 v Serdobsku — + 1894 v Sa- ratově). Opustiv vojenskou službu oddal se elektrotechnice a žil pak ponejvíce v Paříži. Jeho jméno jest známo hlavně vynálezem řl876) svíčky elektrické dle něho nazvané (viz Jabločicovova svíčka). Mimo to učinil i jiné nové vynálezy a zdokonalení v oboru elektrotechniky, jako zvláštního článku gal- vanického, akkumulátoru, ale žádný jeho vy- nález neujal se trvale v praxi, nýbrž sloužily jen jako stupně k dalšímu pokroku. Vrátiv se do Ruska zemřel téměř v bídě. Vydal mezi jinými spis Šote sur les procédés ďéchi- rage électrique (2. vyd., Paříž, 1878). Jiné práce uveřejněny v Comptes rendus akad. věd v Paříži. Pka. Jablodkovoya svidka (vyobr. č. 1996.), přístroj pro trvalé vyvozování Voltová oblou- ku elektrického bez zvlášt- ního regulátoru. Skládá se ze dvou rovnoběžných rou- bíků z tvrdého uhlí {c c')^ oddělených tenkou isolu- jící vrstvou ze sádry nebo kaolinu. Tyto jsou posta- veny na vertikálním sto- janu, opatřeném svorka- mi, k nimž se proud při- vádí. Obě špice s počátku spojí se hmotou pólo vodi- vou, na př. tuhou, která, zavře-li se proud elektri- cký, se rozžhaví a uhoří, načež se mezi konci rou- bíků utvoří oblouk elektri- cký. V té míře, jak se rou- bíky stravují, roztápí se i vrstva kaolinu a odpařuje se, tak že svíčka stejno- měrně uhořívá. Protože uhel positivní skoro dvakrát rychleji se spa- luje, užívá se pro J-vy s-ky proudů střída- vých o vysoké frekvenci. — J-vy s-ky mají krátkou dobu boření, pročež se automati- ckým zařízením musí vždy nová svíce do proudu vepnouti, když jedna dohoří. Užívalo se jich dříve v Paříži, kde založena zvláštní společnost k využitkování nálezu Jabločko- vova. Roční výroba páčila se jen ve Francii na 1*5 milí. kusů. Dle myšlénky Jabločkovovy sestrojili elektrické svíčky též Wilde a Jamin s nevalným úspěchem praktickým. Pka. Jabloň, ves v Čechách, vizjablonná. Jabloň (botan. viz Pirus) jest nejdůleži- tější ovocný strom, jsa rozšířen ve velkém množství odrůd po celém mírném pásmu severní polokoule a nověji i v Austrálii. Hranice jeho konČÍ se na jihu pásmem tro- pickým, na sever pak dosahuje až k hranici sněhové. Kolébkou její zdá se býti stf. Asie, vůbec Východ, odkudž byla Řeky a Římany po Evropě rozšířena. Že pěstování její je prastaré, o tom svědčí staří spisovatelé římští JIŽ tehdy znajíce jména celé řady odrůd jablkových. Tak na př. Horác uvádí jablko mefimelum, Varro orbiculata, Theophrast znal C. 1996. Jablo£ko%'ova svíčka. 976 Jabloň. 3 druhy, Ca^o již 7, Plinius 41 a Palladius 56 druhů. Úpadkem říše Římské přišla J. v zapomenutí chována jsouc toliko v zahra- dách klášterů. Určitější zprávy nalézáme te- prve ve XIV. stol., kdy jiŽ Francie slynula svými renetami. Po Rakousku a Německu rozšířila se J. za dob Karla Vel., a to dvojím směrem: z jižní strany přes Tyrolsko, na sev. podél Rýna. Ze zpráv Valeria Cordy (1516) lze souditi, že již tehdy bylo množství odrůd domácích, a dle písemních památek z dob reformace podobaly se mnohé kraje sev.-záp. Rakouska a sousedního jižního Německa vel- kým ovocným zahradám, které však ve válce třicetileté po většině za své vzaly. V téže době rozšiřovala se J. i ze stř. Asie do kra- jin severnějších, dle všeho k yých. i záp.; ale v Evropě nebylo o tom ani potuchy a teprve v našem století odkryto nám celé bohatství odrůd původu asijského a odtud nepochybně také dostala se kultura J-ě do Ameriky a Austrálie, a to hlavně zásluhou Angličanů, kteří sv^i obchodními styky s Činou, Japanem a Malou Asií nabyli zná- mosti o ovocném bohatství těchto končin a pěstování v příhodných osadách zaváděli. Tímto různými směry rozšiřovaným pěsto- váním vznikly naprosto různé skupiny odrůd; tak na př. rodí se ve střední Evropě jablko poměrně nejmenší, ale nejtrvanlivější, odtud na východ jsou jablka největší, ale méně uspokojující jakosti, kdežto jižní a západní Evropa má jablka nejkrásnější. V Čechách bylo jablko od pradávna oblíbeno, všickni naši staří letopiscové se o něm hojně zmiňuií; Mathioli, Balbín i Hájek výslovně mnohé odrůdy uvádějí jako zcela domácí, vlastnosti jejich vychvalujíce. Vlastního významu nabylo jablko teprve v předešlém století stavši se z lahůdky po- travinou a zbožím obchodním, hodícím se i ku spracování průmyslovému. Zásluha o to přísluší vedle pomologů francouzských a ně- meckých (Diel, Christ, Sickler, Fůrst, Lucas, Oberdick, Dochnahl, Dubreuil, Bal tet) i celé řadě odborníků českých, jako jsou Šámal, Róssler, Rott aj., pak i Vlastenecké hospo- dářské společnosti české, najmě jejím pře- dákům hraběti ze Šternberka a hraběti Ca- nalovi. Dnes patří mezi přední sídla kultury j-é statky knížat Schwarzenberků, Lobkovicu, hrabat Šíiků a Thunů. Zásluhou výše uve- dených mužů záhy seznavších, že neobyčejné množství odrůd třeba vpraviti do jakéhos rámce, zděláno několik systémů, do nichž skoro 2000 známých odrůd bylo zařaděno. Ustálil se systém Lucasův a Dielův, dle ně- hož dělí se j. vzhledem ku plodu na 15 tříd: 1. Žebernáče, jablka prostředně veliká, vy- soko vyklenutá, ku kalichu ujmutá s něko- lika přes celý povrch běžícími žebry. Slupka jemná, hladká; dužnina kyprá, aromaticky vonná; jaderník otevřený, přihrady roztržené. Podřadí: jednobarevná, avoubarevná, pru- hovaná. 2. Řehtáče, prostředně až velmi veliké, podlouhle kuželovité až válcovité, hladké, bělavě lesklé, pevné; dužnina zrnitá. hrubší málo vonná, kalich otevřený, velký. 3. Chroupat a, malá až prostředni kol ka- lichu Žebematá, plochá, ku kalichu zašpiča- tělá, někdy kulovitá až i válcovitá, hladká, zelenavě Žlutá. Dužnina Jemná, pevná, sladce nakyslá, kořenná, kalich otevřený. 4. Rů- žová Jablka, prostřední až veliká, kol ka- lichu Žebematá, obyčejně pravidelně kulovitá, hladká, ojíněná, vonná; dužnina měkká, za- růŽovělá, kalich sevřený. 5. Holubinky, malé nebo prostřední, podlouhle kuželovité, hladké, lesklé; dužnina jemná, šťavnatá, ko- řeněná, kalich čtyř- a petidílný, zavřený i ro- zevřený. 6. LibernáČe, veliké, nepravidelné, ploché i vysoko vyklenuté, jedna polovice vyšší než druhá, s plochými žebry, hladké, lesklé; dužnina hrubá, nakyslá, kalich veliký, rozevřený. Sem patří největší jablka. 7. R e- nety hranaté, velké, nepravidelné, hrbo- laté, pevné, ne zcela lesklé, rezivé, jednoba- revné; dužnina hrubší, sladce ná vinná, kalich polootevřený nebo zavřený. 8. Renety v o- skové, malé až prostřední, pravidelné, vál- covité, ploše kulovité nebo i válcovité, hladké, lesklé nebo u kalichu rezivé; dužnina jemná, chuti výtečné, kalich pravidelný, zavřený. 9. Míšně, malé až prostřední, kulaté nebo sploštělé, hladké, lesklé, rezité, s bradavkami ; dužnina pevná, jemná, zvláštní sladce návinné příchuti, kalich pravidelný, uzavřený. 10. Re- nety červené, malé. prostředni i velké, kulovité, sploštělé i vyklenuté, s plochou prohlubní kalichovou, lesklé, hladké, rezivé, dvoubarvé i pruhované; duŽnina jemná, ko- řenná, kalich otevřený i uzavřený. 11. Re- nety kožené, prostřední až veliké, kulovité nebo zploštělé, drsné, jedno- i vícebarevné; dužnina jemná, kořenná, kalich uzavřený. Pod- řadí: jednobarvé, dvoubarvé, žíhané. 12. Re- nety zlaté, prostřední až veliké, kulovité, ploché i vysoké, pravidelné i hrbolaté, rezivé, zřídka hladké, barvy zlatově žluté; dužnina jemná, šťavnatá, kořenná, cukrnatá, kalich sevřený i rozevřený. 13. Žíhaná jablka. Sem se počítají všecka jablka žíhaná do před- chozích tříd nezařadéná. Podřadí: zakulacená, zašpičatělá. 14. H omo lovit á jablka, k nimž náležejí všecka jednobarvá, jeŽ nehodí se do předchozích tříd a vykazují tvary vysoko vyklenuté a dlouze kuželovité. Podřadí: jedno- barvá, dvoubarvá. 15. Ploš ťa ta, směs odrůd jako u předchozí třídy, ale tvaru sploštělého nebo kulovitého. Podřadí: jedno- a dvou- barvá. Dle doby zrání dělí se jablka na letm', pod- zimní a zimní. Všecky naŠe dnešní odrůdy jablek vznikly dle všeho mnohonásobným kří- žením nejprve druhů typických, jako Pyrus tnalus (var. glabra^ tomentosa a paradisiaca), P. apeta/a, P. prunifolia, P. spectabilis, P, co- ronaria^ P. baccata, P, silvestris, P. pumila a P. dasyphylla. Jako každá jiná ovocná zemc mají i Čechy svoje vlastni odrůdy, z nichž nejrázovitější je panenské. V posledním čase přibyla jich celá řada, na př. malinové z Holovous, zapovězené, košíkové, jaroměř- ské a j. Jako předního pěstitele nových odrůd Jabloňany — Jablonec. uvésti sluSi rolníka J. Procha v Sloupnč. který ze svých Ikolck \\i nékolik odrůd odevzdal svétovému obchodu. J. jest vzrSstu bujného, tvoři z pravidla dle druhů větší nebo tuze veliké, vidy spíše ploché koruny; listy vejČité, více nebo méné vezpod plstnaté; květy v chomáčích, pětilisté, bílé nebo narÚíovélé, v dubnu-květnu. Plody poiívají se čerstvé, sušené, na huspeniny a povidla vařené nebo se z nich vyrábí ovocné vino (mošt a jabičák) a téí ocet; jsou až dosud důležitým pfedmétem vývozním. Strom sází se do stromořadí podél cest nebo do uzavřených itépnic. V zahradách pěstuje se léi ve tvarech zákrskových buď jako koule nebo na odrech jako kordon. Má ráda pfidu teplejší, dosti hlubokou a vlhčí; odrftdy množí se vždy očkováním nebo roubováním. — Ob- šírné pojednal o |-i L. Burket ("Jabloní); ve spise F. Thomayera iCcské ovoce«, díl J., Jablka, popsáno a v barvotisku provedeno 50 nejlepších odrůd j-i. Fin. Jablo&uiy, ves na Moravé, hejt. a okr. Boskovice, fara Doubravice, pS. Skalice-Va- culka; 51 d., 322 ob. č. (1890), Itř. šk. Íablouao: 1) J. nad Jizerou, méstys iechách na lev. bf. horní Jiicrv v jejím roíSiřeném ildoli na úpatí KrkorošŮ v hcjtm. jilemnickém, okresu vysockém; má 130 d., 956 ob. č., 257 n. (18901, far. kostel sv. Pro- kopa, 5tř. Sk. (a páral.) a 2tř. ném. (vydrž. Schulver.}, poštu, telegr., Podkrkonošskou zá' ložnu, pojizersbé museum, mechanickou tkal- covnu a šlichtovnu na bavlnéné látky, veliké chemické bélídlo, barvírnu a úpravnu látek, výrobu tažného lněného a damaškového zboží, strojní válcový mlýn, značný průmysl a ob- chod se zbožím Inénýni a bavlnéným. Průmysl Inén^ř jest výhradné v českích rukou. V blíz- kosti J-nce pracuje na 800 tkalcovských stavů. Od r. 1200—1^92 připomíná se J. jako část panství Stépanického a potom jilemnického, jehoí držiteli byli pánové z Oujezdce a Kou- nic, pozdéji Vaidšteinové a nyní Harrachove:. Při panství jilemnickém zůstal na vždy. Ko- stci a , Pro- stál tujiíveXIV. stol. Původ- ku 1776'zbo- řcn a posta- ven I kamene o'd hrab. Ar- nošta Harra- ku 'l893 val- né ještč roz- šířen. R. 1745 C. isgi. Znib Jiblerce nad Jiietcti. počalo se zde na škole vyučovati. Ze spolků sluSi uvésti : Ná- rodní Jednotu Severočeskou (muž. a dámský odborl. Sokol {r. 1897 v nové télocvičnéí, divadelní .Podbořan* a ipévácký .Hlahol., Oii3v sicvDik KiUoí. IV. XII. i7's iHr- 977 hospodářsko- v čelafský, hasičský a sp. vojen- ských vysloužilců. Spolky ty mají v ohledu národním velikou důležitost; nebol J. leže na rozhraní jazykovém jest valně ohrožen. R.189b 14. iSn. povýšen J. na méstys, při čemž mu pro- půjčen znak (vyobr. č. 1997.) kolmo rozpůlený štít, v pravém stříb. poU přirazená jabloň se zapuštěnými kořeny do zdi z cihel a SB kmenem zlomeným, v levo s včtví listi a ovoce ne- soucí, v levém pak poli červ. na zel. trávníku, jimž protéká řeka, bílý kostek s věží. Řeku projíždí na pr. sir. lávky přes řeku Šikmo na levo vedoucí člun od muíe týmž směrem 2) J. nad Nisou, J. Německý nebo pův. J. Nový (Gafr/oHi a. d. Neisse. Deiilsch-G.), město v sev. Cechách na potoce t. jra., 495 bi n. m., se 1222 d., 95 ob. č., 13.928 n. (1890); sídlo okr. hejtmanství a soudu, cejch, úřadu, okr. četn. velitelství, finanční stráže, pošty. telegr., telefonu, stanice míst. dr. (Liberec-i/.- Tannwald), děkanství, vikářství protest, obce fary, má děkan, kostel sv. Anny (r. 1356 5tf. obce. (s 5 par.) a 3tf. méSt. pro chl. . pro dívky, 3tF. soukr. protest. Sk., městskou opatrovnu, státní odbor. uměl. ik, pro pasiře,' rytce a vyrabitcle zboží bronzového, obchod, a průmysl, pokrač. šk., nemocnici (45 post.), lékárnu, pobočku Rakousko- uherské banky a České banky »Union«, spořitelnu a záložnu. Průmysl a obchod zastupují továrny na sukno, prádelny na vlnu. bavlnu a nitě a spracovánl bavlněn. odpadků, mechanické tkalcovny na lněné a bavln, zboží, továrna na vatu a vý- porculánu, závody na výrobu korálového a napodobeného slonového zboží a draho- kamů, několik továrních závodů na galantemí a různé skleněné zboží, jako: brože, knoflíky, perle, ozdobné předměty ze skla a bijouterie, výroba porculánových dýmek (3 závody) a cementového iboží a různého barevného pa- píru, velký pivovar, mlýn, 3 knihtiskárny, kamenotiskárna, kníhafství, plynárna. Město má elektrické osvětlení, park a jatky a s oko- lím jest střediskem obchodu a průmyslu skle-, něného, ozdobného a krátkého zboží v Ce- chách, které se snad do celého světa rozváži. Cena ročně vyrobeného zboží čítiiS— lOmill.zl, a zaměstnává se asi 100 samostatných obchod- níků a průmyslníků se 12.000 dělníky. J„ pů- vodně ves, r. 1356 znovu založen i s kostelem; ves sama náležela k panství maloskalskému. R. 1538 připomíná se jako ves pustá. Ve sto- letí XVI. znovu osazen lidem německým a r, 1686 postaven tu znovu kostel. Neobyčejný vzrůst svůj děkuje d. v našem století skfáf- ství. R, 1808 povýšen J, na městečko. Když r. 1806 otevřen soukenictví obchod do Ruska, usadili se zde tovaryši i Liberce jako mistři a založili zde průmysl soukenický. R. 1852 povýšen J. na město, při Čemž mu udělen znak (vyobr. č. 1998.): orel rakouský s roz- polténým štítem na prsou, v jehož levém řer- 64 978 veném poli erb království Českého vém p2k modrém jabloň s ovocem na zclenéi trávníku, jimž protéká stříbrná řeka Nii Okr. soud ja- blonecký ob- sahuje 16 polit. ob.(ll2T9ji(in') s 5429 d 376 ob. č.. 43 606 n le 44.-60 pf tomných ob 43.217 katol 694 evaDg 513 íidov., 336 JI ného vyináni t těch 21 601 mui., 23159 icn (1890) — Okres. hCJt C. .«». Z«V J.bJonce md N.»u. ujimá okresní soudy J. a Tannwald. má 20486 km', 8968 d., 2108 obyv. i., 67.880 n.. 2 j.; z 71.195 pfít. ob. 68.548 katol., 891 ev.. 659 iid., 1097 jin. vyz.; i téch 34.293 mulů, 36.902 žen (1890). 3) J-, osada t. u Ncřině, hejtm. Příbram, okr. Dobříš, fara Verméřice, pi. Dolní Hbitý; 7 d., 47 ob. e. (1890). 4) J. (Jablonili). vca t., hejt. Teplice, okr. fiílina, fara Kozly, pi. LibĚeves; 33 d., 150 ob. něm. (1890), kaple sv. Václava. Alod. statek (100 ha), majetek mčsta Bíliny. Ves byla pův. vladyčí sidlo, městským majetkem stala se asi koncem XV. atol. 6) J. {Offolderhaií. Ap/tlhaid). far. ves v Cechách, hejt. Krumlov, okr. a pš. Planá (Horni); 73 d., 3 ob. č„ 507 n, (1890), kostel Nalei. BV. Kříže (i r. 1789), 3tř, Sk., 7 mlýnů, vápenice a samota Hamrník. Ves zaloiena na pozemcích kláitera ilatokorunského s počátku česká, po. válce 30leté za kn, Eggenburka, kdy náležela ke Krumlovu, osazena Néroci ze £týr< aka. R. 1783 zřízena tu lokalie, která r. 1857 povýšena na faru. 6) J. Český, Jablůnka {GablonO, far. ves t., hejt. Ces. Lípa, okr. Mimoň; 85 d.. 21 ob. č., 363 n, (1890), kostel naroz. P. Marie, 2tř. Ík„ pS., telegr., mlýn s pilou. O kostele činí se zminka r. 1356, r. 1398 byl pod správou cisterciáků hradištských, v r. 1725—33 vysta- věn znovu od Marie hr. z ValdSteina. Ve sto- letí XVII. zanikla fara a obnovena teprve ■■, 1849. Jablonltx, ves v Čechách, viz Jablonec 4), Jabloňka, ves v okresu trstenském uher- ské stolice oravské, s katolickým kostelem, plátenictvlm a 3243 obyv. (18901, vesměs Slo- váky. Jabloiiii&:l)J.,Jablanná,vesvČechách. hcjtm. Benešov, okr. a pŠ. Neveklov, fara Bělíicc; 31 d., 259 ob. č. (1890), alod. sta- tek, zámek, dvůr a myslivna JUDra J. áebka. 2 mlýny. J, byla pův. vlády či sídlo, na němí připomínají se r. 1417 Hrdibor z Korkynč. r. 1432 Petr Bopta z Jetřichovic, Netvořiti z Březí, při jichi rode zůstala do r. 1729, kdy ji koupil Jos. Jan hr. ze Vchynic; po ném tu Jablonitz — Jablonné. scdĚl (1749) Jan Václav hr. Millcsimo a od r. 1763 do r, 1805 rodina z Neuperka. — 3) J-. Jablanná, ves t., hejt,, okr. a pi. Příbram, fara Dol. Hbitý; 55 d., 400 ob č. (1890). — 3) J..Jablonný(Jfli/on), ves t., hejt. Žluticc. faraRabitýn, pS.ChýSe;12d„53ob.n, (1890). J. byla pův. ves se sídlem vládyčím. Kotem r. 1541 prodal Jindřich Jablonský z Jablonné tvrz a ves J-nou Lorencovi klikoví z HoHči'. jenž ji připojil k RabStýnu. - 4) J. Česká, ves t., tiejt. Chotčboř, okr., fara a pi. Příbi- slav; 34 d., 215 ob. č. (1890), Itř. ík. a vý- roba zemákového Škrobu. — A) J. Něme- cká, vea t.; 25 d„ 173 ob. Ě. (1890). Jablonné: 1) J., Jablonná. Jablonný [Gabel), město v sev. Čechách, 315 m n. m., blíž saských hranic, sídlo okr. hejt. a soudu. cejch, úřadu, čctn. velitelství, rcspicientstvi linanř. stráže, poity a telegr., děkanství a vi- kářství; má 363 d., 10 ob. í.. 2305 n. (1890), krásný kostel sv. Vavřince při někdejším klá- itefe dominikánském, založeném kol. r. 1260 od Jana Berky z Dube a jeho manželky, která je zde pochována, radnicí, 5tř. obec. a 3iř. měif. ik. pro chl. a dívky, průmysl, pokr. ik., ipitál s kaplí sv. Volfganga, spolek ku vzáj. Íioj litování dobytka a proti ikodám z ohně, abrikaci baví. a Iněn. zboží (zvi. veb), parosir. pivovar, mlýn, bělidlo, knihtiskárnu a značné obilní trhy, průmysl a obchod s bavlněným a lněným zbožím. Alod, statek zaujímá 410 ha; nálcií K němu lovecký zámeček u J-ho a dvůr. majetek dědiců Franl. Matouie. J. bylo prý za nejstarii doby hradem knížat charvalských. Za jednoho z nich provdána byla Přibislava, sestra sv, Václava, která dala J. obehnati zdi. Po smrti pochována pod blízkým vrchem •Ktutinou', později prohláiena za blahosla- venou. Císař Karel IV. dal tělo její převézti (1367) do Prahy, Na místě, kde pochována. stojí dosud kaplička ke cti blahoslavené Při- bislavy. Dle písemných památek připomíná sej. r. 1249; tehdy náleželo Havlovi z Lcm- bcrka, jehož potomci vysadili obci (1364) různé výsady, jmenovitě aby o statcích svých po- řizovati mohli, a r. 1368 založili měst. knihy. V r. 13S3— 86 koupil J. Jindřich Berka z Dubě, jehož potomci zde aŽ do vymření se připo- mínají (1706). Jindřich vyprosil obci potvrzení svobod, výroční a téhodni trh a cla, Zdislav z rodu toho trhy koňské (1534) a rok na tu dva výroční trhy a aníiil obyvatelstvu robotv. Ku konci XVI, stol. prodal Jindřich Berka 1 Dube polovici J-ho Markétě Hozlaurové z Liběchova, provd. za Vladislava Hozlaura z Hozlau, jenž poddané velmi utiskoval a do- konce se svou čeládkou město vypálil. Z toho vzniklo povstání, které teprve smlouvou bylo urovnáno (1609). R. 1602 založeny zde farní matriky. Kol. r. 1623 spojil opět Jindř. Berka z Dube obé polovice v jedno, vypudil evang pastora z města, ale obyvatelstvo na víru katolickou obrátiti se nedalo; teprve císař kommissaři hrab. z Kolovrat mocí vojenskou a vězením se to podařilo. R. 1632 vypálili zde Švédové klášter a mnoho ikod nadělali, r, 1Ď8t> zuřil zde veliký mor, jemuž polovice obyva- jablonnyj chrebet. 979 tclstva za obět padla. R, ITIS koupil po dě- dici Roialie Vchynskí; z Dube J, Jan Jáchym 1'achta z Rajova, jehoi potomci jeíté za časů naSích zde se- děli. Za války Ticté obsazeno město Prusy (1757), jeí cia. vojsko i s ge- nerálem zajiuo. Za vlády císaře Josefa II. zru- šen (1784) zdej- ii dom, ktáiter. Kostel sv. Va- vřince stal se far., kdyj býv. far. kostel fíar. P. Maric shořel při ohni (1788), ktcrí strávil skoro celé město. , R. 1813 ob- sadil kn. Poniatowski J. polským vojskem a 19. srp, t, r, dorazil sem sám Napoleon. Město jeítě v nažcm stol. ohrazeno zdi. Městem Jme- nuje se velmi záhy, znak pochází z dob Via- dislava II., který mu jej na přímluvu bratři Berků t Dube udčli!. Znak (vyobr. i. 1999.) Ve stříbrném štítě na zeleném zpodku 3 čer- vené včie se zlatými makovicemi; prostředni nejvyšší véí s branou otevřenou a vytaíenou zlatou mřilí. pod níž modrý štítek se zlatou vidlicí. — Okr. soud jaĎlonjký zaujímá 190.47 fcm' s 18 polit, obcemi, 3325 d., 10 ob. e.,]7.477n.;zel7.538pfjt.obyv. 17.485 katol., 38 evang., 11 žid., 4 jin.; z těch 8359 muí.. 9179 žen (1890). — Okr. hejtmanství obsa- huje okresní soudy: Cvikov a J., majíc na 27223 ftin' 5853 d., 184 ob. íes., 32.922 něra.; z 33,221 přitom, ob. 33.067 katol, 83 evang., 23 Žid., 43 j.; z těch 15,911 muí., 17.310 icn. (1890). 2) J. nad Orlici, Jablonný. Jablonnd nad Orlickou, městečko t., na lev. břehu Orlice, asi 2 hod. od hranic Kladských a mo- ravských, v krásném údoli Orlických hor pří stoku Orlice Tiché s potokem Orlickou, v hejt. a okr. iambereckém; má 141 d,, 999 ob. c, 15 n. (1890), pěkný far, kostel sv. Bartoloměje 9 věži z r. 1680, do r. 1663 lil, fary ústecké, 3tr. Sk,, radnici, poštu, telegraf, stanicí Rak. sev.-záp. dráhy (Praha-Král. Hradec - Mit tel- walde), občanskou záložnu, rybářský spolek, výrobu kostelních rouch, paramentů a náíiní. nitěných knoflíků a kroužků, továrnu na kar- táče, štětky a dřevitou vlnu, 4 mlýny s pi- lami, domácí průmysl obuvnický, klihařský a kartačnický a obchod s dřívím. Znak měst- ský (nejstarší pečef z r. 1358) (vyobr, č, 2000,): Ve střib. poli na zel, pahrbku medvěd, drZící opatskou berlu (později >právo«)- Ku konci XI. stol. (1093) jmenuje se J, villa forensis (trhový městec). Prvním nám známým roajet- níkem J-řio Jmenuje se ve XIII, atol, Oldřich z Drnholcc a Heřman Osieh, král Václav II. daroval J, Záviii z ťalkenšteina a jeho synu {cškoví, po nich se uvádí míšeňský markrabí icdřich, ve XIV, stol. opatství zbraslavské (odtud berla ve znaku\ jemuž je Jan Lucem- burský zabral; r, 1422 cis, Sigmund vrátil J. témuž klášteru. Opat zbraslavský Jan prodal J, ještě s jinými statky biskupu lítomyilskému. Od r, 1437 aí do r. 1497 seděli na J-čm Kost- kové z Poatupic, po níchí připadlo pánům z Pernšteina, z nichi Vojtěch povolil (1523) J-mu pivovar, Vratislav vyprosil (1580) maje- státem dva výr. a týd. trh a clo, Svobody tyto potvrdili nástupcové bratři Hrzánové z Ha- rasova a jich potomci, jií přidali Senk vína a pálení kořalky. R. 1622 koupil J, od Zdislava H. z H, Karel kn. Liechtenstein, jehož potomci dosud zde patronát drží. Od králův íeských, od Pernšteinů dány J-rou znamenité výsady (listiny uchovány v městském archivu): právo odúmrtni, vybírání cla, trhy atd. Roku 1366 se účastnilo město Činně války, začež mu- selo zaplatiti Prusům značné výpalné. Od roku 1878 Je zde záložna, která postavila městu vodovod a trojtřídni íkolu a sobč dům. J. jest v ohle- du národním dů- ležitou posici čes- kou na rozhraní čcs- končmeckém. Pro svou krásnou přiro- zenou polohu jest hojné turisty na- vštěvováno. J. Jest rodištěm kněze Fr. A, Vacka-Kopidlan- ského (• 1780 — t 1854), Jenž napsal C, looa. ZnakJablonníhon.Orl. iMÍStopIs a historií m Esty se J-ho nad Orlickou. (Praha, Hradec Král. 1831), Jablonnyj ohrebat, Jablonovyj ch,, burjctsky jableni-Daban, mongol. Dy nse- Daban, t. j. pohoří rovnováhy, horstvo ve středu sibiřské oblasti zabajkalské, tvořici jihozáp, část pohoří Stanového (Stano- voj chrebet), počíná na poledníku východ. konce jezera Bajkalského asi na 49° s, i. a táhne se jako pokračování mongolského po- hoři Kentej-Chanu k sv. aŽ k sever, prame- nům a přítokům Bajkalu, lest to vlastnč jen okraj stepní zvýšeniny Daurské a má ráz samostatného horstva jen ve vých. částí mezí řekami Ingodou a Šilkou, kde tvoří úzký pás vysoký průměrné 1500 m a iest rozvodím mezi Bajkalem a Lenou s jeané a Amurcm 3 druhé strany. Hlavni řetěz J-ného ch-u skládá se ze skal žulových a palaeozoických, pokrytých na hřebeni žulovými balvany, avšak nepřesahujících přes čistě alpmský svůj ráz nikde čáry věčného sněhu. Podnebí horstva jest drsné a vlhké, avšak voda dešťová mizí v úilabinách a pod balvany i objevuje se teprve na úpatí pohoří v podobč rozsáhlých močálů. Úbočí horská kryta jsou jednotvár- ným, místy neproniknutelným lesem jehlič- natým, promíšeným jen misty břízami. Nej- vyšší vrchol J-neho ch-u pne se ve skupinč Sochondo nebočokondo naj. mimo hlavni pásmo na hranici mongolské do výše 2450 m jako dvojitý hřeben zahalený stále v mlhu u 980 Jabloňov — Jabloňski. pokrytý větší čásť roku ohromnými závějemi sněhovými, z nichž voda napájí dvě jezera. Na některých místech pohoří nalezena ložiska různých rud, což přivábilo v poslední době hustší obyvatelstvo, nicméně jest podnes J. ch. většinou pustý a neprozkoumaný. Jabloňov: 1) J., Jabloň né, ves na Mo- ravě, hejt., okr. a pš. Velké Meziříčí, fara Ruda; 71 d., 413 ob. č. (1890), Itř. šk., popi. dvůr. — 2) J., ves t., hejt. Nové Město, okr. Bystřice, fara Rožná, pš. Zámecká Rozinka; 21 d., 139 ob. č. (1890), mlýn, pila a samota Ples. Jablo&ovitó viz Pomaceae. JablonowBki, jméno dvou šlechtických rodin polských, z nichž jedna náleží erbu ^Prus třetí*, druhá pak pochází z Grzymalů. První rodina pochází z Jabloňová v Újezdě Mlawském. Nejstarší z nich, Pawel J., bojoval u Gdaňská za Štěpána Báthoriho a účastnil se bojů Polska s Ruskem za Si^munda III. vedených. Syn jeho Jan StanisTaw J. stal se r. 1640 maršálkem >izby poselské* sněmu polského a na bouřlivém sněmu r. 1647 do- máhal se opravy hlasování, zejména pak pro- testoval proti rozejíti se sněmu bez nějakého usnesení. — Syn jeho Stanislaw Jan J. (* 1634), senátor polský, veliký hetman ko- runní a kastelán krakovský, založil svými zá- sluhami slávu rodiny J-kých. Vyznamenav se ve válce se Švédskem r. 1655 přispěl valně k vítězství Jana Sobieského nad Turky u Cho- timě (1671) a vyslovil myšlénku, by Sobieski byl zvolen za krále polského. R. 1683 účastnil se jako velitel pravého křídla polské armády výpravy polské k Vídni, bojoval statečně proti Turkům i ve vých. Haliči a Bukovině a vtrhl až do Multan. Byl po smrti Sobieského kan- didátem trůnu polského, jsa podporován též ovdovělou královnou. Účastnil se vyjednávání o mír Karlovický (1699). Dcera jeho Anna provdala se za vévodu Leszczyňského a stala se matkou pozdějšího krále Stanislava Lesz- czyňského. — Jan Stanislaw J., syn před. (t 1731), byl vojevodou volvftským a pak ru- ským. Ža války nordícké držel se věrně Au- gusta II., ale pak (1706) musel se přidati k Stanislavovi Leszczyňskému, kandidátu a klientu Karla XII., krále švédského, a zůstal jeho přívržencem, i když opět August II. zví- tězil. Byl uvězněn pro pikle proti němu kuté v Kónigstcině a osvobozen teprve od t. zv. ^němého sněmu*. Napsal »PamÍQtnik* o létech 1698—1700 a i jinak byl dosti slušným a plod- ným spisovatelem. Ve spise Skrupu-t be^ skru- putu (1730) podává smutný obraz zkázy po- litického života říše Polské. — Jeho bratr Alexander Jan J. (f 1733) byl starostou buským a účastnil se různých jednání poli- tických za své dobv konaných. — Stanislaw Vincenc J., syn Jana Stanislawa (r. 1731 ze- mřelého), vydal mimo jiné r. 1740 M^cieňstwo 511'. Jana Nepomucena. Zemřel r. 1756. — Josef Alexander J., vnuk Stanislawa Jana J-kého (♦ 1712 — 1 1777), vév. novogrodský (v Litvě), v době zmatků polských r. 1768 odešel do ciziny a získal si v Prusku titul knížecí. Hlav. sídlo jeho bylo Lipsko. Tam založil (1768) dosud stávající Vědeckou společnost Ja- bloň o w s ký ch (Societas Jablonoviana) , kterou opatřil značným jměním, aby mohla udíleti zlaté medaille s podobiznou J-kého nejlepším vědeckým pojednáním, na něž sama konkurs vypisuje, jež psána mají býti buď po latinsku, po Francouzsku nebo po němečku. Nyní místo medaillí udílí cenu 1000 marek. Společnost vydala 9Acta societatis Tablonovianaec (Lip- sko, 1772—73, 6 sv.), >Nova acta societatis Jablonovianae« (1802—45, 9 svj a »Preis- schriften der Jablonowskischen-Gesellschaft* (1847—91, 29 sv.), z nichž vytknouti sluší ze- jména H. Zeissbergovu >Polnische Geschichts- schreibung im Mittelalterc. J. sám byl muž velmi učený a Členem Franc, akademie. Proti Schlózrovi napsal spis Vindiciae Lechi et C^echi (1770 a 1775) a spis o Slovanech L empire des Sarmates, kde dovozuje, že pocházejí od Sar- matů. Knížecí rodina J-kých trvala do r. 1878 ve 2 liniích v Rusku a v Rakousku, majíc veliké statky na Volyni, Polsku a v Haliči. Poslední člen starší Imie byl Stanislaw J. (11878), který se účastnil polského povstání r. 1831 jako setník dělostřelectva . polského a vydal o tom spis Wspomienia o bateryi po- ^cyjnéj artyllerii (1860). V čele mladší linie stojí Stan i slawJ., syn Karla J-kého (t 1885), který byl nejvyšším maršálkem království Ha- ličsko-Vladimeřského. — Z druhé rodiny po- cházel Roch Michal J., který r. 1779 od Marie Terezie obdržel dědičný titul hrabécí. JablonowBkýoh vódeoká spolednost {Societ as Jablonoviana) viz Jablonowski. JabloÚBki : l)J.Fraúciszck, františkán (t 1699 ve Lvově), vydal spis Rota rumacyjéj rodowi ternu Nal^c\owi (Poznaň, 1685) a za- choval v rukopise neukončený popis erbů polských. Dílo to vydal s Životopisem auto- rovým T. Ujazdowski (Pami^tnik S^domierski, Varšava. 1829). 2) J. Marcin, malíř haličský (*1801 vHlo- howě — t k. 1870 ve Lvově). Vzdělal se ve Lvově a na cestách uměleckých do Varšavy, Krakova a Vídně. V dominikánském kostele ve Lvově jsou od něho oltářní obrazy. Tam- též založil J. lithografícký ústav, v němž vyšly jeho pohledy z cest po Haliči. Pro Rasta- wieckiho slovník napsal J. životopisy halič- ských malířů. Na výstavě ve Lvové r. 1894 měl J. podobizny. 3) J. Hen ryky básník a spisovatel polský (♦ kol. 1818 v Baru na Podolí — f 1869 jako Člen francouzského konsulátu v Zanzibaru), cestuje po vzdálených krajích, jako po Tu- recku, Egyptě, Sahaře, Ceylonu a pod., za- sílal ze svých cest básně, cestopisy, hstv a zprávy do četných časopisů pol. i rus., hlav. do >Dzienniku fiterackéhoc a do 9Novinc, vět- ším dílem s pseudonymem Henrvk z Baru a Kmitá Waclaw. Osobě vydal sbírku básní Gwido i Dumki řLvov, 1855, 2. vyd. Vilno, 1858), vynikajících silou verše a vřelého citu, kotvícího v neblahých poměrech básníka, jeni zmítán osudem nucen jest tráviti daleko mimo svou vlast. Jablonski . — Jablonský. 081 4) J., též Pawlowicz Izydor, nábožen- ský malíř pol. (* 1837 v Krakově), vzdělal se v rodišti, načež cestoval po Německu, Itálii, Řecku, Palestině a Egyptě. Vrátiv se do vlastí, vyzdobil svými freskami missionářský chrám v Krakově. Z jeho olejomaleb uvádíme: Sv. Vojtech; Nanebevzetí P. Marie; Marie vrací se od hrobu] sv. Jan Nepomucký; Kristus v hrobě a pod. Mnohé z jeho prací mají ráz východní. Jablonski: 1) J. Joh. Theodor, státní rada pruský a člen akademie berlin. (* 1665 v Gdaňsku — f 1731 v Berlíně), zabýval se studiem právnickým a filosofickým. Pro mar- krabí Bedřicha, jehož vychovatelem byl, se- psal étíiiku (zůstala rukopisem). Mimo to po- chází od něho Dictionnatre fran^ais-allemani et allem.-fran^. (Lip., 1711) a Allg. Lexikon der Kfinste u, Wissenschaften (t., 1721). 2) J. Paul Ernst (♦ 1693 v Berlíně — 1 1767 ve Frankfurtě n. O., kde byl od r.l721 professorem filosofie, od r. 1722 theologie). Obíral se filologií, hlavně egyptologií, dále dějinami církve. Z četných prací uvádíme: Exercitatio histor.-theol. de nestorianismo (Ber- lín, 1724); De ultimis Pauli apost, laboribus a b. Lttca praetermissis (t., 1746); Pantheon AesíXptiorum(t.,n50—52, 3sv.); Institutiones hist. christ. (Frankf., 1766, 2 sv.) a Opuscula (Lejda, 1804 a n., 3 sv. egyptologie). Dk. Jablonský: 1) J. Daniel Ernst (* 1660 v Nassenhabeně u Gdaňská — f 1741 v Ber- lině), syn českobratrského biskupa Petra Fi- gulusa, zetě Komenského, jenž přijal název J. od rodné vsi Jabloňky, vzdělav se v Lesně a ve Frankfurtě nad Odrou navštívil v r. 1680 až 1682 Anglii a Hollandsko, kde chtél po- znati organisaci školství. Roku 1683 byl pasto- rem v Magdeburku, později rektorem v Lcšnč, r. 1690 pastorem v Královci, po třech létech dvorním kazatelem v Berlíně a r. 1699 otcem svým vysvěcen na biskupa církve českobratr- ské. R. 1733 jmenován byl předsedou akade- mie berlínské a r. 1735 přenesl biskupství českobratrské na Davida Nitschmannaa r. 1737 na hr. Zinzendorfa (v. t.), zakladatele Herrn- hutu, vysvětiv je na biskupy českobratrské. Usiluje sjednotiti náboženské obce českobratr- ské s evangelickými, vydal spisek Oer Weg ^um Friede. Z jiných prací jeho uvádíme: Biblia hebraica (Berlín, 1679 a 1712); Talmud (t.,1715 — 21); Historia Consensus Sendomirien- sis inter evangelicos regni Póloniae et Lithua- niae (t., 1731 a 1742); Desideria oppressorum in Polonia evangelicorum řt., 1725). Poslední podávají cenné příspěvky k dějinám polským. 2) J. Boleslav, vlastně Karel Eugen Tupý, spisovatel a básník český (♦ 14. led. 1813 v Kard. Řečici — f 27. února 1881 na Zwierzyrtci u KrakovaV Prvního vycho- váni dostalo se mu na aomácí farní škole. Již tehdy maje velikou zálibu ve čtení knih upozornil na sebe kaplana P. Matěje Putáka a péčí jeho dostal se J. na hl. školu píseckou a odtud ve 13. roce (1826) na gymnasium jindřichohradecké, kde již ve čtvrté třídě počal skládati verše, ovšem německé. Teprve prof. Karel Hrubý probudil v něm lásku k jazyku mateřskému, mimo jiné půjčováním českých knih. J. se zvláštním zalíbením četl Chateaubriandovu Atalu, Gessnerovy Idylly, básně Kollárovy a j. Národní toto nadšení spřátelilo jej úzce se spolužákem V. Filípkem, potomním spisovatelem; s ním po skončených gymn. studiích (1832) odebral se do Prahy na studia filosofická. J. přilnul tu záhy k vlastene- ckému hloučku spisovatelů, jichž duší a hlavou byl J. K. Tyl a střediskem liter, časopis »Jindy a Nyní«, později »Květy€. Vedle filosofie, děje- pisu a krasovédy stala se mu nejoblíbenějším zaměstnáním krásná literatura v rouchu če- ském, jejíž prvotiny ukládal ve zmíněných časopisech. Také poslouchal na universitě přednášky prof. Nejedlého. Dokončiv studia filosofická vstoupil po vůli svých rodičů r. 1834 do praemonsťrátského kláštera na Strahově; avšak před ukončením noviciátu, znechutiv si Život klášterní, opustil řád a věnoval se současně s VrCátkem a Šohajem studiu práv a literatuře a práci národní, s níž tehdy úzce souviselo zvláště ochot, divadlo. Čím J-kému bylo divadlo, vyslovil v Nerudových > Divadel- ních Táckách* a v díle »Národ sobě*. Liter, činnost jeho soustředila se tehdy vedle vlast- ních básní na redigování společně s J. Po- spíšilem (1837—39) > Květů « a redakci alma- nachu »Vesny«. Neutěšené hmotné a literární poměry, neustálé stesky rodičů, jakož i do- mluvy přátel ve strahovském klášteře přiměly J-kého, Že opět vstoupil do kláštera. R. 1838 složil řeholní sliby a odbyv studia bohoslo- vecká r. 1841 vysvěcen na kněze. Tehdy přijal pseudonym B. J., iímŽ záhy proslul po celém národě, vydav pod ním své Písni milosti a Moudrost otcovskou^ která rázem se stala ma- jetkem všeho čtoucího národa. R. 1843 stal se kaplanem na klášterní faře v Radonicích v Lounsku, kde osvědčil se jako výborný ka- zatel a pravý lidumil, pečující o vzdělání lidu. Půvabná krajina a obcování s peruckým fará- řem a vlastencem Danešem učinily mu zdejší pobyt nezapomenutelným. Zde také sepsal oblíbenou modlitební knihu pro vzdělané paní a dívky R&ie Siónská (Praha, 1846, 2. vyd. t., 1852). R. 1847 zemřel ve Zwierzyňci u Kra- kova v klášteře praemonstrátek probošt. Aba- tyše tamní požádala opata strahovského P. Zcidlera za nového správce a k úřadu tomu vyvolen Čech J. Těžko a nerad opouštěl 26. čna 1847 svou vlasf, aby odebral se na nové působiště, kde čekaly jej mnohé nesnáze a protivenství. Avšak i tu počátečná nepřízeň záhy ustoupila oblibě a vážnosti, když Kra- kovští blíže poznali milou ieho povahu. Ale ani láska Poláků, ani vysoké . postavení, ani výnosné bcneficium nebyly s to, aby zmírnily touhu jeho po otčině. Teprve když všecky jeho prosby směřující k návratu do Čech zůstaly nepovšimnuty, dal se r. 1854 jako probošt zwierzyniccký uvésti. Jak vysoce byl vážen J. v této hodnosti, svědčí četná vy- znamenání jeho. Tak r. 1855 ustanoven bi- skupským kommissařem zvvierzyň. kláštera, r. 1856 jmenován radou duchovního soudu manželského, r, 1857 dozorcem a visitátorcm 982 Jablůnka — Jaborec. Skol katolických, r. 1860 též evangelických a židovských, r. 1863 examinátorem a soudcem prosynodálním a vicedékanem mésta Krakova, r. 1866—67 čestným i skutečným členem a re- ferentem konsistoriálním atd., od r. 1858 — 67 byl okresním dozorcem škol předměstských v Krakově. Pro svou literární činnost stal se i členem Towarzyszstwa nauk v Krakově. Za to pro literaturu byl J. docela ztracen. Po r. 1847 již málo psal a co napsal, bylo plno žalu, touhy, stesků a vzpomínání na českou otčinu. Teprve po smrti přání jeho splněno, kdy péčí Svatoboru, opata strahovského, Ferd. Náprstka a Ed. Jelínka tělo jeho vyzdviženo z hrobky zwierzyniecké (13. bř. 1881), pře- neseno do Prahy a pohřbeno na Vyšehradě. V rodišti J-kého postaven mu pomník r. 1887. V literatuře české patři J. k nejpopulárněj- ším spisovatelům své doby a to Bdsnéml, jež od r. 1841 dočkaly se jiŽ sedmera vydání, jednoho skvostně illustrovaného (Praha, 1891, illustr. V. Oliva). Zvláště pak Básně smiŠené i milostné a Moudrost otcovská učinily jméno J-kého známým po celém národě. Velikých, úchvat- ných myšlének, ohnivých citů, smělých, ori- gmálních forem, jakéž vykazuje tehdejší svě- tová poesie, nesoucí na cele jméno Byronovo, nezná ovšem idyllicky tichá, klášterní musa J-kého, ač některé slabší ohlasy byronismu, zvi. německého (>das junge Deutschland*), nezůstaly jí zcela neznámy. Ale právě tato idylličnost, pro dobu J-kého tak významná, ta vřelost vlastenecká, někdy trochu senti- mentální, jež charakterisuje náš život v druhé čtvrti tohoto století, a jež nové barvy, silně clegické, nabyla odchodem básníkovým z vla- sti, jakož i milostné city jeho, něžné, bolné, ale prožité a svými osudy vždy některým vrstvám společnosti, zvláště ženské, sympa- thické a zájem vzbuzující, učinily poesii wf-kého tak oblíbenou. K tomu přičtěme naučný ráz pronikající zvláště Moudrost otcovskou a mnohé dětské básničky, vždy znova předklá- dané mládeži v hojných ukázkách, výborech atd., a pochopíme tu velikou popularitu J-kého, obdobnou popularitě Třebízského vypravo- vatele, s nímž J. má mnoho rysů příbuzných. V této zábavné v nejušlechtilejším smyslu slova a zajímavě poučné stránce leží také literární význam básni J-kého. Kniha jeho poutala a vychovávala několik generací, jež v ní viděly svůj básnický obraz a ohlas. Mimo uvedené básnické sbírky napsal J.: Navedení ku generálnímu basu přel. z Jos. Fór- sterera (Praha, 1835); Slova vdéčnosti a lásky; Staročeské i novéjii písně vyňaté z >RůŽe Si- ónské* (Praha, 1844); Vítěiství křife, šestero duchovních řečí, vzdělaných dle jiř. Saffen- reitra (t.. 1844), a pak četné drobné články do všech téměř časopisů za jeho doby vy- cházejících. V rukopise zůstavil menši básně příležitostné a sbírku polských písní Písně nadvislanské, v nichž opěvuje Polsku, její krásy i osudy. Některé ukázky z Básní J-kého pře- loženy také do němčiny Jos. Wenzigem a j. Viz Ed. Jelínek, B. J., črta životopisná (Praha, 1881); Světozor 1888; Zlatá Praha 1886; Ma- tuška, Život B. J-kého; Jar. VlČek (Sborník čes. professorů) a j. Jablůnka, ves na Moravě na pr. bř. Bečvy. hcjt. Val. Meziříčí, okr. Vsetín, fara Pržno; 151 d.. 990 ob. č.. 5 n. (1890), 2tř. šk., četn. stan., stanice Sev. dr. cis. Ferdinanda (Krásná- Vsetín),raffinerie skla, malba porculánu. Oby v. živí se výrobou dřevěného zboží. Samoty Dřevojánci, Goldy, Hlinský, Karole a Vesník. Jablůnka, ves v Cechách, viz Jablonce. Jablonkov, starobyle město v rak. Slez- sku, ve vysokých horách nad Olešnicí, na silnici z Těšína do Uher, v hejt. těšínskcřm; má 285 d., 2033 ob. pol., 27 č.. 344 n. (1890), okr. soud, far. kostel Božího Těla, 4tř. a itř. obec. Školu, klášter alžbětinck s kostelem Rodiny Páně a nemocnicí, měsC nemocnici pro mužské, fin. stráž, poštu, telegr., stanicí Košicko-bohumínské dráhy, měst. spořitelnu, 4 mlýny (1 par.), výrobu lihových nápojů, cihelnu, prádelnu na len a konopí, značnou výrobu Iněn. zboží. Hlavní výživou bývalo a jest plátenictví. Obyvatelé po většině celý rok co podomní obchodníci cestují po celé Evropě, takže se říká : až budou všichni Jablunkované doma, bude soudný den. V méstě žije na 600 samostatných mistru. Mluva oby- vatel je polská, ale kroj uherský. Jako po- tomci »Jazyků« zovou se Jackové. Město mělo ještě před krátkou dobou domy dřevěné. Ze staré historie o J-č víme, že ho kníže Václav Adam připsati dal své druhé manželce Sí- donii Kateřině k doživotnímu užívání. Farní chrám vystavěti dal po vyhnání protestant- ských kněží Adam Václav, který zde i prv- ního katolického faráře ustanovil a jemu služné pojistil. Asi dvě hodiny odtud na silnici, která vede do Uher v ůžlabinČ po- toka Olešnice, jest Jablunkovský prň- smyk (601 m n. m.), na hranicích haličských tak zvaná šance hajducká a na uherských Šance jablunkovská. Ohrada tato založena r. 1578 za účelem snadnějšího zamezení spo- jeni protestantů uherských a sedmihradských se slezskými. Za dědinou Javořinkou na hrani- cích uherských jsou třetí šance. Okres Ja- blunkovský obsahuje 20 polit, obcí se 3671 d., 25.607 ob. pol., 63 č., 622 n.; z 26.73S přít. ob. 14.364 katol.. 12.125 evang., 247 židů. z těch 12.610 muž., 14.128 žen (1890). Jablunkovsko pohoři viz Karpaty. Jablunkovský průsmyk v. J a b 1 u n k o v . Jabne, J a b n e e I, město nlištin., v. J a m n i a. Jaborandi, v Jižní Americe název různých diureticky nebo diaphoreticky účinkujících rostlin z řádů Piperaceae, Rutaceae a Scrophu- lariaceae. V Evropě uŽívá se jména tohoto pro Pilocarpus pennati/olius Lemaire z Ru- tacei, jehožto listy pocie jménem /o//a J. v ob- chodě se vyskytují. Účinná látka jest alkaloid pilocarpin, kterého od 0*15— l*97o obsahuji. Mimo to nalézá se v nich ještě alkaloid ja- porin, silice pilocarpen a j. Viz Pilocarpin, v bot. Pilocarpus. Jí. Jaborec, ves na Moravě, hejt. a okr. Uher. Hradiště, fara a pš. Bílovice u Uher. Hradiitč ; 36 d., 202 ob. Č. (1890). Jaborin — Jacintho. 983 Jaborin viz Jaborandi. JaboroBaJuss., rostlinný rod z čeledi 1 i 1 ko- v i tý ch (Solanaceae) obsahující brazilské stvol- naté byliny kalicha krátkého ostře Sklaného a trubkovité posléze přízvonkovité koruny, v jejíž trubce vetknuty jsou kratinké tyčinky. Čnělka zdélí trubky ukončena hlavatou bliz- nou. Plod jest 4pouzdrá bobule. Mezi zvláštní druhy náleží J. integrifolia Lam. s dlouhými širokými přízemními listy a 5 cm dlouhou korunou. Krátkou korunu a lyrovité listy má J. runcinata Lam. Děd. Jabot [žabój, franc, vlastně vole. Odtud název řásného pruhu náprsního s kraječky u mužské košile, který dle mody nastavší ve Francii asi kol r. 1650 z části nezapjatou ve- stou vykukoval. Po r. 1730 vyskytuje se j. tamže jako krajkový závěs na úzké černé Šňůrce, plnící široké vykrojení vesty. JabnJca, ves v okresu vršeckém uherské stolice temešské, s kostelem řecko-orientál- ským a 1198 ob. (1890), Rumuny a Srby. Jaoa [chákaj, okr. m. v špan. prov. Huesce, 735 m n. m. na návrší při 1. bř. Aragonu ; jest sídlem biskupa, má hradby se 6 gotickými branami, citadellu z doby Filipa lí., gotick. kathedrálu z XI. stol., kamenné lomy, trhy na dobytek a 4649 ob. (1887). Jižné od Jacy jest vrch Pefia de Oroel (1760 m) s pěknou vyhlídkou a jihozáp. Sierra de la Pefia s be- nediktinským klášterem San Juan de la Pefia. — V starověku slulo Jacca a bylo hlavním m. Jaccetanů, jehož Cato dobyl r. 145 př. Kr. K. 778 opanoval je Karel Veliký, později bylo dlouho h1. m. Aragonska. R. 1060 zasedal zde koncil. R. 1808 dobyli města Francouzi a udrželi je do r. 1814.' Jaoaranda Juss., rod rostlin z čeledi trubačovitých (Bignoniaceaé), zahrnuje na 30 druhů jihoamerických, jež jsou stromy nebo keře mající listy stříčné, jednoduše nebo dvakráte zpeřené, lístky celokrajné nebo pilo- vité, květy v latách namnoze nádherných a konečných, plody tobolkaté, dvojchlopné a smačklé, s přehrádkou stříčnou chlopním, semena příčná, mázdřitokřídlatá. Z druhů jsou zvláště pozoruhodný dva následující: J. bra- ši lián a Pers., však patrně i příbuzné druhy, dává výborné, zvláště k umělým pracem po- třebované dřevo t. zv. jakarandové, pali- sandrové, polyxandrové, violettové nebo modré ebenové. Jest tvrdé, těžké a nesnadno štípatelné, bývá čokoládově hnědé s nádechem fialovým, černě žilkaté a pruho- vané. J. procera Spr., hlavně v Brazílii a Guayaně rostoucí, dává listy, jež v obchodě lékárnickém se vyskytují jakožto lék močo- pudný a na pot lnoucí (car obové, jaka- randové listy, car oba ^ folia carobae). Jaoare, žakaré viz Alligator. Jaoooud |žakú| Frangois-Sigismond, lékař franc. (♦ 1830 v Gcnevě). Lékařství vy- studoval v Psiříži, působil tu jako nemocniční lékař, podnikl vědeckou cestu do Německa k seznání organisace lékařských fakult a stal se r. 1876 professorem lékařské kliniky na pařížské fakultě lékařské. Z prací jeho uvádí- me: V humorisme ancien comparé a V humorisme modeme (1862) ; Etudes de pathogénie et de séméiotique (1864); Lecons de clinique médicale faites a Phópital de la charitě (1867, 3. vyd. 1874J; Traité depathologie interně (1869, 7. vyd. 1883); Lecons de clinique médicale faites a V ho- pitaí Lariboisiére (1872, 2 vyd. 1875); Lecons de clinique médicale faites a Vhópital de la Pitié (1885—87, 4 sv.); Curabilité et traitement de la phthisie puimonaire (1881; české spracování od dra. K. Chodounského r. 1882). Dále pře- ložil z angličiny Gravesovy klinické před- nášky Lecons de clinique médicale (1861 — 62, 2 sv.) a redigoval »Nouveau Dictionnaire de médecine et de chirurgie pratiques« (1879 až 1886, svazek 27—40). Jaoek(Hiacynth), světec polský C^ 1183 v Kamieni v Opolsku — f 1257 v Ivrakově), z rodu Odrow^žů, byl na studiích v Praze a Bologni, načež přijal svěcení. Roku 1219 na cestě do Říma poznal osobně sv. Domi- nika, vstoupil do jeho řádu a při návrate svém do vlasti vzav s sebou několik bratří, zřídil v Krakově dominikánský klášter při chrámě sv. Trojice; na to vydal se do Kijeva a hlásal tam po 4 léta slovo boží. Apoštoloval také v Haliči i v Gdaňsku. Lid ctil ho pro svatý jeho život a pro zázraky, které se na jeho hrobě staly, a Kliment VIII. r. 1594 prohlásil ho za svatého; památka jeho světí se dne 16. srpna. Jaoentni (z lat.), ležící; opuštěný, nema- jící pána. Jaoet (lat.), leží (na náhrobcích). Jaoinl [-ačí-J Stefano, státník ital. (* 1827 v Casalbuttanu u Cremony — f 1891 v Římě). Vystudovav práva a státní vědy procestoval Evropu a Orient, načež za spis La proprietá fondiaria e la popola\ione agricola in Lom- bardia vyznamenán cenou a přijetím do Insti- tutu Lombardského a do Accademie dei Geor- goňli. Na to zaměstnán téměř současně ve službě rakouského guvernéra lombardsko- benátského, arciknížete Maximiliána, studiem o příčinách drahoty ve Veltlínu (r. 1858) a pro Cavoura spisováním pamětního spisu o politických poměrech Lombardská a Be- nátská, kteréž oba spisy úplně odsuzovaly vládni zásady rakouské. Vstoupiv r. 1860 do italské komory připojil se k pravici a vedl do r. 1867 ministerstvo veřejných prací. R. 1870 povolán do senátu a r. 1880 povýšen do stavu hraběcího. J. náležel též k zakladatelům kon- servativního listu »Perseverenza«, jejž pro- půjčil úplně Cavourovi, a získal si značné zásluhy o vývoj Železnic, poštovních a telegr. úřadů italských a jmenovitě také o vystavení dráhy Sv.-Gotthardské. Z jeho spisů budlež uvedeny ještě: Due anni di politica italiana (Milán, 1868); Un po* di commento sul trattato di Berlino ^Řím, 1878) a zvi. Pensieri sulla politica italtana (>Nuova Antologia« 1889), v nichž odsuzoval vládní politiku téŽ vzhle- dem k trojspolku a sporu s církví. Jaolntho [šasintu] Freire de Andrada, spisovatel portug. (♦ 1597 v Beje — f 1657 v Lisabone), syn rodičův pocházejících ze 984 San Jacinto — Jackson. starých rodů šlechtických, studoval na uni- versité v Coimbře theologii a práva a maje úmysl věnovati se dráze církevní odebral se dosáhnuv bakalářské hodnosti práva kano- nického r. 1618 do Madridu, kdež urozenost i učenost jeho zjednaly mu přístup mezi vy- soké duchovenstvo i do předních rodin dvor- ských. Vévoda ďOlivarés učinil jej svým dů- věrníkem a pomohl mu k bohatému opatství Santa Maria dos Chans. Od ministerstva špa- nělského svěřeno mu několik obtížných po- slání, která obratně provedl ; ale když měl se povznésti k úřadům nejvyšším, učinil se pode- zřelým náklonností k domu Braganza a napsal dokonce spis ve prospěch dona joana Braganz- ského. Opustiv Madrid hledal útočiště na svém opatství, kde za horlivých studií dočkal se r. 1640 toho, že Portugalsko nabylo své samostatnosti a on v Lisabone přijat u dvora s velkou přízní; ale i té za nedlouho pozbyl a opět vrátil se na své opatství. Konec svého života trávil v Lisabone u své sestry Marie Continho. Jako spisovatel vynikl dílem Vida de dom Joano de Castro, quarto vi^o-rey da India. První vydání zničeno bylo požárem jeho domu, i vydal t. r. 1651 zachovaný nám pouhý výtah originálu, jenž r. 1835 opatřený poznám- kami uveřejněn akademií věd v Lisabone. Spis přeložen do angličiny od Petra Wicheka r. 1664 a do latiny od Frant. M. del Rosso (Řím, 1753). Pokládá se za nejlépe psané dílo literatury portugalské a jeho spis srovnáván jest s Liviem, Curtiem a Thukydidem. Jazyk jest prostý a působivý úsečností, ale zne- svářen mnohdy emfasi a chybnými výrazv, hlavně pak zneužíváním »conccttů« tehdy bujících. V rukopise zanechal J. knihu Orí- gen X progresso de la ca\a y familia de Castro a z latiny přeložil dílo >Lusitania liberatac od Manoela da Cunha {Portugal restaurado). Verše, jichž prý na několik svazků složil, zni- čeny byly požárem až na nečetné, uveřejněné ve sborníku »Feniz renascida« r. 1718. San Jaolnto [chasin-j, řeka ve státu Te- xas Spoj. Obcí sev.-amer., vyvěrající v hrab- ství Walke a vlévající se u Houstonu do Gal- vestonského zálivu. Poblíž ústí místo stejného jména, kde zvítězilo vojsko Spoj. Obcí pod gen. Sam. Houstonem nad Mexičany pod gen. Santa Aftou. Bitvou touto rozhodnuto o při- pojení Texasu ke Spoj. Obcím. Jaok |džek], angl. deminutivum jména John, tedy Honzíček, angl. přezdívka námoř- níkům, plně J. tar = dehtový; union J., uniový H., u námořníků old J., starý H., britská vlajka; J. of all trades (Honzíček všech obchodů), člověk hodící se ku všemu; J. anapes, H. opice, drzý chlap; J. pud- ding., angl. Hanswurst; J. the Ripper, t. j. rozparovac, jméno, jímž označil se r. 1888 zlopověstný rozparovac žen v Londýně. Jaok Heinrich Joachim, historik něm., mnich řádu bencdikt. (* 1777 v Bamberce — 1 1. 1847), získal si velikých zásluh o knihovnu v Bamberce, jejímž bibliotékářem byl. Z jeho spisů uvádíme : Vollstándige Beschreihung d. Bibliothek \u Bambcrg (Norimberk, 1831—34, 4 sv.); Aiphabete u. gan\e Schriftmuster vom 8 — 1 6 Jhdt. aus den Handschriften d. BibL \u Bamherg (Lip., 1833—36); Reise nach Wien, Triestj Venedig, Verona u. Innsbruck (Výmar., 1822—24, 4 sv.). Jaokel (Jcckel) Matěj Václav, sochař český (♦ 1655 v Praze — f 1738 t.). Vzdělal se na cestách ve Florencii, Římě a Neapoli. R. 1699 stal se mistrem v Praze a provedl r. 1718 tři sochy pro Karlův most (Skupinu Sv. Dominiky Tomáš Aquinský a P. Marie), pak sochy Sv, Bernard a Sv, Anna. Jaoket viz Jaquettc. Jaokov, ves na Moravě, hejt. Znojmo, okr. a fara Mor. Budějovice, pš. Nové Syrovice; 36 d., 223 ob. č. (1890), mlýn a mysli vna Ko- sová. Alod. statek náleží Arnoštu hr. Wal- lisovi. JaokBOn [džeksnj, několik měst vSpoj. Ob- cích sev.-amer.: 1) J., hl. m. stejnojm. hrabstvi v státu Michiganském při horním toku Grand Riveru, záp. od Detroitu. Leží na několika že- lezničních tratích, má státní vězení, dílny Michiganské centrální železnice, továrny na hliněné zboží, vozy, hospodářské stroje a šněro vačky, mydlárny, mlýny a 20.798 ob. (1890). V okolí uhelné doly. 2) J., hl. m. stejnojm. hrabstvi ve státe Ohio, křižovatka drah, má vysoké pece, uhelné doly, obchod železem a uhlím a 4320 ob. (189í> . 3) J., hl. m. hrabstvi Hinds a státu Missis- sippi, na pr. bř. Pearl Riveru, pro menší lodí splavného; křiŽuií se zde 4 železniční tratě. J. má pěkný dum státní, radnici, budovu pošt., knihovnu s 15.000 sv., ústav pro slepé a hluchoněmé, státní vězení, silný obchod bavlnou a 5920 ob. (1890). R. 1863 dobyl ho Grant, při čemž značně popleněn. V okolí pěstuje se mnoho výtečné bavlny. 4) J., hl. m. hrabstvi madisonského v státu Tennessee, na Forked Deer Riveru; jest uzlem 3 železnic, má soudní dvůr, West Tennessee CoUege, dívčí školu methodistskou, továrny na zboží vlněné a bavlněné, strojírnu, ci- helny, výrobu ledu, značný obchod bavlnou a 10.039 ob. (1890). Jaokson [džeksn]: 1) J. Robert, lékař angl. (♦ 1750 v Stone Byers — f 1827 v Car- lisle). V lékařství vzdělal se hlavně prakticky na různých výpravách obchodních i váleč- ných, pak na různých universitách evrop- ských. Jako válečný chirurg účastnil se války severoamerické, působil na ostrovech západo- indických, ve P^landrech, ve Španélích, vých, Indii a všude všímal si s obzvláštní píli na- kažlivých nemocí, zejména tyfu, žluté zim- nice, moru a pod.; pro léčení tyfu stal se na př. tím důležitým, že zcela racionálně odůvodňoval význam léčení studenou vodou. Rovněž v organisaci anglického zdravotnictví vojenského stal se zasloužilým. Z četných jeho spisů budtež uvedeny: Atreatist on the fevers of Jamaica etc. (1791); Outlines of thc history and cure of fever^ endemic and conta- gious etc. (1798); Systematic view of the dis- ciplině^ formation and economy of armies (1804. 2 vyd. 1824) ; Exposition of the practice of Jackson. 985 ajfusing cold watev on the surface of the body, as a remeiy for the cure of fever etc. (1808) ; A sketch of the history and cure of contagious fever (1819); Remarks on the epidemie yellow fever atd, (1821), nejlepší spis jeho. 2) J. Andrew, sedmý president severo- amer. (* 1767 ve Waxhawu — f 1845), byl z irských rodičů beze jmění, ale studiem vlastním a praxí u advokáta nabyl tolik vě- domostí právnických, že r. 1790 byl jmenován prokurátorem v Tennessee a r. 1799 taměj- ším vrchním soudcem, ve kterém úřadě po- čínal si s bezohlednou přísností. R. 1812 ve válce s Angličany byl jmenován generálem, porazil a vyhnal z Louisiany indiánské Kríky a zřídiv sobě vojsko a opatřiv je zbraněmi a zásobami zachránil New Orleans a porazil 8. led. 1815 Angličany úplné; vítězství to zjednalo mu příjmí »0'ld Hickoryc ; v 1. 1817 vtrhl do Floridy, porazil Seminoly, r. 1821 obsadil Floridu a spravoval ji jako guvernér; vzdal se- však místa toho a stal se v 1. 1823 až 1825 senátorem za Tennessee a hlavou mladé strany severoamer., jež vystupovala proti mocné plutokracii. R. 1824 kandidován byl touto demokratickou stranou proti J. G. Adamsovi a r. 1828 také zvolen za presidenta. Nastoupiv 4. bř. 1829 oznámil v poslání svém, že bude třeba oprav, ale propustil skoro všecky úředníky a obsadil místa svými pří- vrženci, kteří svou úplatností vrhali na něho divné světlo. Byl povahy rázné, ale též úlisné, hleděl zachovati klid mezi stranami, uklidil hrozící spor s některými jižními státy, které se vzpíraly proti ochrannému celnímu tarifu, a upevnil postavení Spojených Obcí severo- amer.; proto také přes silnou opposici byl r. 1832 zvolen znovu presidentem. Vystoupil rázně proti Čirokům a vzbouřeným kmenům ind. a zřídil pro ně dekretem ze 30. čna 1834 •Indiánské territorium*, do kterého v 1. 1836 až 1838 byli uvedeni zbytkové Kríků, Semi- nolů a jiných kmenů násilím nebo za peníze. Pro poměry vnitřní měl veliký význam, neb nepotvrdil dekretu senátem přijatého, kterým se obnovovala privilegia banku, a zaplatil 1. led. celý státní dluh; jednal tak pod nátlakem své strany, která chtěla zachrániti demokratickou ústavu proti snahám mocné plutokracic, ale poškodil tím na dlouhou dobu severoamer. obchod a úvěr. Proto opposice se zmohla a J. ani r. 1836 nekandidoval, ale odebral se na svůj statek v Tennessee. Srv. W. G. Sum- mer, A. J. (Boston, 1882); v. Holst, Die Ad- ministration A. J-s (Dússeldorf, 1874) ; E. O. Hopp, Bundesstaat u. Bundeskrieg in N.-Ame- rika (Berlín, 1886). 3) J. John, angl. malíř podobizen (* 1778 v Lastinghamu — f 1831 v St. Johns-Woodu). Přízní lorda Mulgrava zjednal si dovolení ke studiu obrazárny v Castle-Howardu, kde ko- píroval tři Marie Annib. Carracciho. Podpo- rován jsa pak příznivcem Georgem Beau- montem studoval na akademii londýnské a kopíroval řadu podobizen pro Cadellovy Slavné osoby XVIII. stol.*. R. 1817 zvolen za č1f.n;i král. al;ademie. Ve společnosti Fr. Chantryho cestoval r. 1819 do Říma, kde maloval podobiznu Canovy a stal se členem akademie sv. Lukáše. Jeho nejlepší podobizny jsou: sochaře Flaxmana (v maj. lorda Do- vera); duchovního Carra (v lond. nár. gale- rii) ; Earla Greye (v South-Kensington museu) ; vlastní podobizna (tamt.); jiná vlastní podo- bizna jeho jest v National -Portrait- Galéry. Pro kostel svého rodiště provedl J. kopii Correggiova obrazu >Kristus v zahradě Getse- manské*. 4) J. Charles Thomas, lékař a přírodo- zpytec amer. (♦ 1805 v Plymouthu, Mass. — t v Sommerville, Mass., 1880), vystudoval lé- kařství na Harvard CoUege, dalšistudia konal v Evropě, hlavně ve Vídni a v Paříži. Po ná- vratu byl praktickým lékařem v Bostone, po- zději vládním geologem států Maine, Rhode Island a New flampshire. Již v době studií prozkoumal geologicky Nové Skotsko, po- zději hlavně konm výzkumy geol. v okolí Jezera Hořejšího, na jehoŽ minerální bohat- ství ukázal. Vydal řadu prací geologických a chemických, zvláště o látkách některých rostlin amerických. Nejznámějším se stal ob- jeviv anaesthesující vlastnosti aetheru, s nímŽ konal prvé pokusy v zimě r. 1841 — 42. Jeho návodem užil zubní lékař Morton r. 1846 směsi aetheru a vzduchu při operacích zub- ních a t. r. chirurg Warren při vynětí ná- doru na krku. Odtud zavedeno anaestheso- vání též chirurgy francouzskými a anglickými, zdomácnělo záhy ve vědě a jeho zdokonalení mělo rovněž nemalý vliv na pokroky moderní chirurgie. Z jeho literární činnosti sluŠí uvésti spisy: A manuál of ethen\ation: containing directions for the employment of ether, chloro' form and other anaesthetic agents, by inha- lat ion etc. (Boston, 1861). 6) J. Thomas Jonathan, zvaný Stone- wal- J., generál konfederovaných států amer. (♦ 1824 v Clarksburgu — f 1863), vyšel z vo- jenského ústavu wcstpointského jako dělo- střelecký poručík, vyznamenal se ve válce mexické tak, že povýšen byl na majora; na to stal se professorem ve vojenském ústavě v Lexingtoně a za války občanské r. 1861 stal se generálem. Byl nejlepším vůdcem kon- federovaných, geniálním taktikem, který je- diný jako vrchní velitel mohl zjednati jihu vítězství; vojsko ho zbožňovalo a dalo mu, když 21. čce 1861 v bitvě na Bull-Runu vy- rval vítězství z rukou severní armády, příjmí Stoncwal-J. Když r. 1862 unionisté počali v několika proudech postupovati na Rich- mond, byl J. vyslán do údolí Shenandoah a tu s 15.000 mužů zastavil postup 80.000 unio- nistů pod generály Mc. Dowellem, Banksem a Fremontem, zahrával si přímo s generály těmi a přepadal jednoho po druhém; na to ustoupil k Richnionduk sesílení hlavní armády. V srpnu porazil u Cedar Runu spojenou ar- mádu severní a rozhodl 29. srp. druhé vítěz- ství na Bull-Runu, na to vnikl do Marylandu, zmocnil se důležitého přechodu přes Poto- mak u Harper's Ferry a zajal generála Milesa s 11.500 muži a 70 děly; 17. září odrazil 986 Jacksonville — Jacob. třikráte útok severních, na to ustoupil do Virginie a 13. pros. přispěl k velikému ví- tězství Leeovu u Fredricksburgu, překaziv přechod unionistů pod Franklinem přes Rap- pahannok. Když vrchní generál unionistů Hoocker na jaře r. 1863 chtěl Leea oklamati líčeným útokem, který měl krýti jeho pochod s hlavní armádou přes Rapidan, přepadl ho J. 2. kv. u Chancellorsvillu po namáhavém pochode hustými lesy a porazil pravé křídlo unionistů úplné. Když vracel se z objíždky, vystřelilo z nedopatření jedno oddělení jeho střelců a J-ovi tři kule roztříštily ruku. Ze- mřel 10. kv. t. r. — Esten Cooke, Stonewall J. (2. vyd., N. York, 1880); vdova S. J-ova, Life and letters of Thom J. J. (t, 1892). 6) J. John Adams, sochař amer. {* 1825 v Bathu, Mainc), žák Johnstona v fiostoné a Suissea v Paříži. Po delším pobytu ve Flo- rencii a v Paříži vrátil se do vlasti, ale maje provésti sochu Kanea, polárního badatele, odebral se znovu do Florencie, kde se usadil. Z jeho děl jmenujeme: Pomník vojinú v Linnu (Massachusetts) ; Eva s mrtvolou Abelovúu ; Pod- \im\ Italský pastýř a četná poprsí portraitní. 7) J. William Lawries, státník angl. (♦ 1840 v Leedsu). Jsa znamenitým obchod- níkem poslán r. 1880 do angl. parlamentu za své rodné město. Jako vynikající člen kon- servativní strany byl r. 1886 tajemníkem po- kladu v kabinetě Salisburyově, r. 1890 po- volán do tajné rady a r. 1891—92 byl Bal- fourovým nástupcem ve vrchním sekretariátu pro Irsko. 8) J. Frederik George, polární cesto- vatel angl. (♦ 186 ?). Hodlaje prozkoumati zemi Františka Josefa, podnikl r. 1893 přípravnou cestu do přímořských krajin severní Rusi. Navštíviv průliv Jugorův, cestoval v říjnu a listopadu t. r. přes Bolzemelskou tundru do Pustoserska a odtud přes Pinegu do Archangelska. Ještě v zimČ vrátil se odtud přes Kem, Kandalakšu a Vardd do Anglie. Cesta tato byla sice věnována studiu tech- niky arktického cestování, podala však mimo to nové zprávy o Vajgači a uvedené tundře. J. vydal o ní dílo The Great Fro\en Land (Lond., 1895). Ještě v létě r. 1894 vydal se s výpravou nákladem angl. maecenáše A. C. Harmswortha výtečné vystrojenou na zemi Františka Josefa. Loď >Wind\vard« opustila 11. čce 1894 Londýn, doplnila své zásoby v Archangelsku a prorazivši ledy vysadila J-a na břeh na mysu Floře (Northbrook Island), kdež zřízena stanice Elmwood. Te- prve r. 1895 mohl se >Windvvard« navrátiti. J. podnikl ze své stanice několik výprav. Již v březnu a dubnu 1895 prokázal, že Mark- ham Sund, západně od Austria Sundu, jest široký průplav mořský. V čci a srpnu r. 1895 podniknuta větší plavba podél jihozápadního pobřeží země Fr. Josefa. J. pronikl tu až k 42» 30' z. d., 81® s. š., tedy ještě dále, než byl mohl dohlédnouti svého času Leigh Smith, a nazval tento nejzápadnější bod své cesty Cap Maria Harmsworth. Po šťastně přestálé' zimě vydal se znovu na sever a shledal zde moře prosté ledu. Jen ve veliké dálce k sev. spatřena tu nová země. Sev. čááť Markham Sundu nazvána British Channell a otevřené moře Victoria Sea. Na jaře r. 1896 setkal se s Nan senem a Johansenem, vracejícími se ze slavné polární výpravy. »Windwardc r. 189o znovu sem dorazivší přivezl je po rychlé plavbě v srpnu r. 1896 do Norska. V lété r. 1897 navštívil J-a v Elmwoodu jeden vel- rybář a loď 9\Vindward« znovu se sem proň odebrala. O výzkumech výpravy J-ovy, jci se zdají v každém ohledu znamenité, podána byla authentická zpráva v >GeographicaI Jour- nal* 1896 a 1897. JaoksoiiTille [džeksnvílj, město v Spoj. Obcích sev.-amer.: 1) J., hl. m. hrabství du- valského ve státu Floridě, 2. největší a nej- důležitější obchodní město státu, na 1. bř. řeky St. John, asi 35 km od jejího ústí do Atlantského Okeánu a na několika tratídi Železn. drah. Značný ol>chod dřívím, obilím, masným zbožím, ovocem, bavlnou, cukrem, zeleninou, rybami a umělými hnojivy podpo- rován jest paroplav. spojením s New Yorkem a Bostonem a pobřežní plavbou do Charle- stonu, Savannah a St. Augustine. Pro mírné podnebí jest J. četně navštěvovaným klima- tickým místem v zimě (12* C). 2) J., hl. m. hrabství morganského ve státe lUinoisu, 46 km záp. od Springfeldu na Mere- star Creeku a několika železn. tratích; má Illinois CoUege, státní ústavy pro hluchoněmé, slepce a choromyslné, soukromý ústav pro choromyslné a 12.935 ob. (1890). Jaomel [žakmelj, nejdůležitější město na jižním pobřeží republiky Haiti, 44ilrm jjz. od Port-au-Prince, na 18" 13' s. š., mezi mysem Maréchaux a mysem J., na němž nalézá se maják J., jest druhým neb třetím obchodním místem republiky a vedle Port-au-Princc nej- důležitějším místem ostrova pro vývoz kávy (asi Vo na Haiti). Mimo to vyváží se něco kam- pešky, bavlny, oranží, kozí. Stýká se zde šest paroplavebních linií. J. má asi 6000 obyv.. elegantní domy, malou posádku, arsenál, an^r). kostel a školu angl. baptistů, 2 časopisy. PH- stav jest otevřen cizímu obchodu. R. 1892 ob- nášel přívoz 1,073.661, vývoz 2,233.812 (z toho káva 2,230.628) pesů. Jaoob viz Jakub. Jaoob [džékobl William Stephen. hvězdář angl. (* 1813 ve Woolavingtonu ve hrabství Somersetském — f ^862 v Madrasu\ Jako důstojník ve službách Východoind. Spol. v 1. 1831—43 zaměstnán byl při geodaetickém měřeni v Indii. Od r. 1845 pozoroval v Púné, pak až do r. 1859 na hvězdárně madraské, jejíž byl ředitelem. Hlavně pozoroval hvězdy podvojné a uveřejnil svá pozorování v Mem. Astr. Soc. XVI 1846 a později: Double stars observed at Poouah, Poněvadž zdálo se mu záp. pobřeží Vých. Indie příznivější k pozo- rováním, umínit si zříditi hvězdárnu v Punc a odebral se do Evropy, kde súčastnil se 18. čce 1860 pozorováni zatmění slunce ve Špančlích. Sotva však nová hvězdárna byla dokončena, zemřel. VFý, Jacob — Jacobi. 987 Jacob (žakóbj: 1) Alexandre André, zvaný Erdan, žurnalista franc, viz Erdan. 2) J. Bibliophile viz Lacroix Paul. Jaoobaea viz Jakobe a. Jaoobaei Jakub a Pavel viz Jakobei. Jaoobaens: 1) J. Jiří, čes. exulant a spisovatel XVII. stol. Pocházel z Kamýka v Litoměřicku a byl nejspíše synem faráře svatomichalského Jakuba J-a Kutnohor- ského ft po r. 1630 v Némcích), jenž napsal spisek Icíea mutationum Bohémo- Evangelicarum ccclesiarum in florentissimo regno Bohemiae (vyd. v Amsterodame) a několik latin, básní. Studoval za hranicemi a tam také usadil se, jsa při čes. církvi drážďanské od r. 1658 až 1670 kazatelem, často utlačovaným a ztrápe- ným. Tam také napsal: Parva btblia, bibli malá t. j. vysvétUni katechismu Dr. M, Lu- thera a pak Inventář aneb poznamenáni nale- zených a oáevidanjrch \áduinich věci České^ spolu exulantské obce v Drážďanech (1659). Viz Osvěta 1887, 987, 2) J. či Jacobides Georgius viz Da- čický 1). Jaoobó Ijako-j Johann, médiryjec rak. (* 1733 ve Vídni — f 1797 t.). Učitelem jeho v malířství byl Mytens, v ryjectví Schmutzer. Obdržev státní stipendium cestoval J. do Lon- dýna (1779—80), kde vzdělal se v černém umění. Vrátiv se byl jmenován professorem na vídeňské akademii a c. k. radou. Z jeho rytin uvádíme: Lov na jeleny při mésici (dle Casanovy); Vídenská akademie (dle Quadala) ; Samson a Dělila (dle Rembrandta) ; Divoký býk napaden psy (dle téhož); Básník Hayley (dle Romneya); Marquis de Gallo (dle Fúgera); Josef princ Schwar^enberk; Slečna Mayerová jako Hebe (dle Rcynoldse); Slč. Mar^ Monck- tonová sedici v parku (dle téhož) a j. JaoobellnB viz Jakoubek. Jaoobi |-kó-| : 1) J. Johann Georg, básník něm. (♦ 1740 v Diisseldorfé — f 1814); vystudovav theologii stal se professorem filo- sofie a rhétoriky v Halle, později ve Frei- burku. Počáteční svou činností náleží k něm. anakreontikům ; později vlivem Goethovým poesie jeho stala se vážnější a prohloube- nější. Jeho Sámmtliche Werke, kteréž vydání sám pořídil, vyšly v Curichu 1807—13, 7 sv. (nové vyd. 1825, 4 sv). Od 1774—76 vydával v Diisseldorfč »lris<, čtvrtletník pro ženy ně- mecké. Život jeho napsal Ittner, J. G. J. (Cu- rich, 1822). 2) J. Friedrich Heinrich, filosof něm., bratr 1) (* 1743 v Dusseldorfě — f 1819 v Mni- chově), pocházel z bohaté rodiny obchodnické a po smrti svého otce stal se chefcm firmy, přešel však ve služby státní a stal se radou při dvorní komoře jiilich-bergské. Letní jeho sídlo v Pcmpclfortu nedaleko Dússeldorfu bylo střediskem vybraného literárního světa německého. Blízké byly jeho styky s Les- singem, Herderem a jmenovitě s Goethem. R. 1804 povolán byl do Mnichova jako člen nově založené akademie věd, jejíž předsedou se stal r. 1807 , zemřel zabývaie se revisí svých dél. J. jest duch vroucí, který hleděl býti přede vším práv citovým potřebám člo- věka, pokud tyto vzbuzovány bývají filosofi- ckým myšlením. Víra v Boha osobního a osobní nesmrtelnost jsou stěžejnými pomysly jeho filosofie. Ale poněvadž rozum nestačí podati záruky ve věcech transcendentních vůbec a tedy také nedovede upokojiti zře- telem otázek tak úzce s mravní podstatou Člověka souvisících, jako jsou Bůh, věčnost, osobní nesmrtelnost, uchyluje se J. k citu a víře a tou rozum hradí a jí filosofuje. Cit měl jej utvrditi v tom, o čem jej rozum ne- přesvědčil; později uchyluje se íc umu {Ver- nunft) jako nové objevenému orgánu ideo- vému, který podává bezprostřední vnímání nadsmyslna. Marno jest rozumem zjednávati přesvědčení náboženské. Rozum diskursivní, od případu k případu jdoucí, soudy a pojmy tvořící, cestou demonstrující vede vždy jen k podmíněnému — dokazované jest podmí- něno svými důvody, Bůh však jest nepod- míněno samo. Měl-li by Bůh býti dokázán, sklesl by na něco podmíněného. J. proslul svým posudkem o Kantově kriticismu, ukázav na příkrou vnitřní jeho neshodu: nebo platí-li podle Kanta zásada kausality jen v oboru zkušenosti, nemůže přenášena býti na věci samy o sobě, ale pak téŽ nemůže Kant zod- pověděti otázku po látce v představách na- šich. Poznávání zevnějška bral J. za prosté faktum, za pravdu smyslně vnímanou, ale po- dobnou bezdůkazou pravdou byl mu i Bůh. krása, dobro, vznešenost jako předměty bez- prostředního vnímání vnitřního. Pokud em- pirie zevnější sáhá, platí důkaz rozumový, z tohoto však se vymykají ony blažící idee. Tím se vysvětluje výrok J-ho, v němž o sobě dí, že jest pohan rozumem, křesťan srdcem. - Spisy jeho postrádají systematické úpravy dlouhých, učených pojednání ; jsou psány aforisticky nebo formou listovou, dialogi- ckou, též románovou, odkudž jejich půvab a jich dovoláváním se citovosti i rozšíření se vysvětluje zejména v kruzích žen, ač zas na druhé straně kolísavá dikce a nedostatek logické přesnosti vynesl mu výtku filosofi- ckého dilettantismu. Ku směru jeho náleží Jak. Salát, v. Weiller, Kóppen, Christ. Weiss, Lichtenfels, Bouterwek a j. Nejdůležitější z jeho spisů jsou: filosofický román Waldemar (poprvé pod titulem Frtundschaft u, Liebe, 1777, posl. vyd. 1826); Ober die Lehre des Spino\a, in Briefen an Moses Aíenáelssohn (1789); Wider Menáelssohns Beschuláigungen, betreffend áie Lehre des Spino^a (1786) ; David ř/ume uber den Glauben^ oder Idealismus und Realismus^ ein Gesprách (1787); Eduard AU* wiWs Briefsammlung (1792); Uiber das Unter- nehmen des Kriticismus, die Vermmft ^u Ver- stande \u bringen u, der Philos. úberhaupt eine Absicht zu geben (1801); Von den góttlichen Din gen i#. ihrer Offenbarung, hlavně proti Schellingovi (1811). Souborné vyd. spisů jeho vyšlo r. 1812—24 6 sv. v Lipsku. Zb. 3) J. Karl W. Maxim., lékař něm. (♦ 1775 v Dusseldorfě — f 1858 v Siegburku). Lé- kařství vystudoval na různých universitách 988 Jacobina — Jacobs. Německa i Anglie, načež působil na četných místech Německa buď jako praktický lékař nebo ve státní službě. Nejznamenitější jeho Čin ie zařízení ústavu pro choromyslné vSieg- burku (1820), jenž stal se vzorným pro po- dobné ústavy v Německu. Z jeho literární činnosti uvádíme spisy: Beobachtungen uber die Pathologie und Tkerapie der mit Irresein verbundenen Krankheiten (1830) ; Ueber An- legung von Irrenheilanstalten^ mit ausfúhrlicher Darstellung der Irrenheilanstalt Siegburg (IS34) ; Die Hauptformen der Seelenstdrungen in ihren Bei^iehungen ^ur fíei I kun de (1S4 A) \ Nátur- und Geistesleben^ der Sinnesorganismus in seinen Be\iehungen ^ur Weltstellung des Menschen (1851). 4) J. Moritz Hermann, vynálezce gal- vanoplastiky (* 21. září 1801 v Postupimi u Berlína — 1 10. března 1874 v Petrohradě). Nejprve věnoval se stavitelství v královské službě pruské, později byl stavitelem v Krá- lovci a r. 1835 povolán do Jurjeva za profes- sora stavitelství. Byv r. 1839 jmenován ad- junktem carské akademie v Petrohradě, pře- sídlil tam r. 1840 a r. 1842 stal se jejím členem, později jmenován skutečným státním radou a povýšen do stavu šlechtického. J. zabýval se jednak theorií galvanismu, jednak získal si velkých zásluh o upotřebení jeho k účelům praktickým. Navrhl k měřeni odporu přístroj podobný Wheatstoneovu rheostatu, zavedl jednotky pro odpor a sílu proudu elektrického dle něho nazvané, jichž po delší dobu uží- váno od fysiků, vyšetřoval jiskru elektrickou, vliv tlaku na rozklad vody. dokázal, že gal- vanometr a voltametr dávají stejné výsledky. Prvý ve velkém použil elektromagnet. motorů tím, že r. 1838 elektromotorem o Vi koňské síly několik hodin uváděl v pohyb po Něvě člun s 12 osobami. Návrh o použiti elektro- magnetů k sestrojení hybostrojů r. 1834 před- ložil petrohradské akademii a r. 1835 vydal pojednání Mémoire sur íapplication de l^electro- magnetisme au mouvement des machines. Avšak již r. 1829 sestrojil elektromotor prof. Jedlička a r. 1830 Salvátore dal Negro. Právem se J. nazývá otcem galvanoplastiky, jíž dal jméno a o níž r. 1838 předložil petrohradské aka- demii pojednání, doložené galvanoplastickými odlitky medaillí, dříve nežli Spencer a Jordán, kteří rovněž činili nároky na prioritu. Náhledy své o věci uveřejnil r. 1839 ve Philosophical Magazíne a v londýnském Athenaeum, pak v samostatném spise Die Galvanoplastik(FeirO' brad, 1840). Za svůj vynález obdržel od cara dar 25.000 rublů. Konal též pokusy o prakti- ckém upotřebení elektrického osvětlováni s Augeraudem. Životopis jeho vydal Wild: Zum Gedáchtnis an J. (Lipsko, 1870). Pka. 6) J. Karl Gustav Jacob, mathematik něm. (♦ 1804 v Postupimi — f 1851 v Berlíně), bratr před. R. 1824 stal se soukromým docen- tem na universitě Berlínské a r. 1827 prof. na universitě v Královci, ve kterémž posta- vení setrval až do r. 1842, kdy podnikl velkou cestu po Itálii. Po návratu svém usadil se na odpočinku v Berlíně. Jeho velmi četné klas- sické práce z mathematíky a mechaniky roz- troušeny jsou po časopisech, zejména ulo- ženy jsou vCrelleověJournalu. Ze spisů o sobě vydaných hlavní jsou Fundamrnta nova thco- riae functionum eÚipticarum (1829). Krom toho vydal : Disquisitiones analyticae de fractionihus stmplicibus (1825); Comm, de transformatione integralis duplicis indefin iti {1S32) ; Canon arith- meticus (1839) a j, Sebrány spisy jeho v Opus- cula mathematica (1846 — 51, 2 sv.). Práce jeho mathematickéjsou důležitý zejména pro theorií funkcí elliptických ; setkával se často v úva- hách svých s týmiž předměty jako A bel. jehoi byl vrstevníkem. Črka. 6) J. Otto Reinhard, krajinář německý (♦ 1814 v Královci). Studoval na akademii v Dússeldorfé, kde později stal se professo- rem. Nějaký čas žil ve Wiesbadenu a konal cestu do Ameriky (1863). Od něho jest v museu královeckém Krajina na Genevském jezeře. V lé- tech 1837—39 zabýval se J. též leptáním rytin. 7) J. Justus Ludwijj, protest, theolog něm. {* 1815—1888^, posledně profes, v Halíc, napsal: Die Lehre aer Irvingiten (2. vyd., 1 868); Die Jesuiten řl862); Erinnerungen au August Neander (1882); Streiftichter auf Religion, Po- litik M. Universitáten aer Centrumspartei (1S83) a j. Srv. J. J. Just, L. J. u. d. Vermittelungs- theologie (1889). 8) J. Valerián viz Jakobij. Jaoobina Ižako-], město v braz. státu Bahia při levém břenu horního Itapicurú, na 11* j. š. 41® z. d., v horské sice, avšak úrodné poloze. Dříve se tu ryžovalo zlato, nyní živi se oby- vatelstvo (j. obec 10.000) hl. vzděláváním půdy (bavlna, káva, cukr, oranže) a chovem do- bytka. Jaoobini Ludovico, kardinál a vynika- jící státník papežské kurie (♦ 1832 v Gcn- zanu — 1 1887 v Římě). Jsa synovcem stejno- jmenného papežského ministra veřejných prací byl vychován v Římě a stal se již v mladém věku tajemníkem kongregace východních ritů a r. 1862 praelátem. R. 1869, za koncilu vati- kánského, jmenoval ho Pius IX. státním pod- sekretářem. Později jmenován J. arcibiskupem solunským in partibus infidelium a r. 1874 vyslán jako nuncius papež, stolice do Vídně. Zde získal si v brzku oblibu pro svou velmi šťastnou a opatrnou umíměnost a dovedl pře- konati obtíže, které se naskytly při zavedení nových církevních zákonů. Lev XIII. svěřil mu pak jednání s pruskou vládou, které snažil se J. provésti osobní schůzkou s Bismarckem v Gastýně r. 1879. Vyjednávání však bylo r. 1880 přerušeno pro velké požadavky pa- pežské kurie. R. 1879 jmenován J. kardinálem a r. 1880 po odstoupení Ninově stát. sekre- tářem kurie. V tomto úřadě obnovil vyjedná- vání s pruskou vládou a podařilo se mu ji získati pro t. zv. kulturní boj, kdyŽ papežská stolice nabídla se, že vládu bude podporovati v její snahách proti kommunismu a socialismu. Jaoobova hůl viz Jakubova hůl. Jaoobs: 1) J. Friedrich, filolog něm. (♦ 1764 v Gothě — 1 1847 t.). Studoval theo- logii a filologii na universitách vjcné a Go- Jacobs. 989 tinkách, r. 1785 stal se gymn. učitělenl v Gothě, r. 1807 prof. na lyceu v Mnichově, členem bavorské akademie věd a vychovatelem ko- runního prince, r. 1810 vrátil se zpět do Gothy, kde stal se vrchním bibliotékářem tamějáí veř. knihovny a ředitelem kabinetu numisma- tického, r. 1831 ředitelem veškerých sbírek uměleckých, r. 1842 odešel na odpočinek. Získal si zejména veliké zásluhy o kritiku a cxegesi anthologie řecké. Sem spadá jeho výbornÝ kommentář k Anthologii, Jacobsii Animadversioites ht epigrammata Anthologiae graecae secundum ordinem Analectorum Bru- nellii (Lipsko, 1798—1814), dále textové vy- dání Anthologie s kritickými poznámkami (t., 1813—17, 3 d.y. Výbor epigrammů Anthologie řecké s kritickými a exegetickými poznám. Delectus epif^ramntatum graecorum (Gotha, 1826), vkusný něm. překlad 700 epigrammá Anthologie pod názvem Tempe (1803), opra- vené pod názvem: Griechische Blumenlese (Vermischte Schriften, díl II.). Z vydání J-enri pořízených uvésti jest dále vjrdání: Anteho- merik, Homerik a Posthomerik Tzetzových (Lipsko, 1793); Bióna a Moscha s kritickými příspěvky k Theokritovi (Gotha, 1795) ; Euri- pidových Foiničanek (Mnichov, 1810, 2. vyd., 1822), Filostrata staršího, mladšího a Kalii- strata s cennými archaeologickými poznám- kami Welckrovými (Lip., 1825), Xenofóntovy Anabase (t, 1825), Ailianovy Historia ani- malium (Jena, 1832), a románu Achillea Tatia (Lip., 1821). Dále uvésti jest jeho cenné kri- tické a exegetické příspěvky k Athénaiovi (Additamenta animadversionum i>i Athenaei DeipnosophistaSy Jena, 1809), k Florilegiu Sto- baiovu {Lectiones Stobaeenses, t., 1827), k Eu- ripidovi {Animadversiones in Euripidis tra- goediaSt Gotha, 1790; Exercitationes cHticae in scriptores veteres, Lip., 1796) a k Horatiovi (Lectiones Venusinae v Niebuhrové Rhein. Museum, roč. I. a II. = Verm. Schriften, V., 1—404); dále něm. překlad Velleia Patercula (Lip., 1793), Démosthenových řečí Filippi- ckých s historickými úvody a poznámkami (t., 1805, 2. rozmnož, vydání obsahuje vedle toho též překlad Řeči o věnci, t., 1833) a Héliodóra (Stutgart, 1837). S Mansem a Scha- tzem uveřejnil jako dodatek k Sulzerové •Theorie der schonen Wissenschaften und Kúnste« : Charaktere der vornehmsten Dichter aller Nationen (Lip., 1792—1805. 7 d.), kde spracoval stručný nástin řecké a římské poe- sie, články o řec. a řím. skladatelích bajek a charakteristiky různých řeckých, římských, francouzských, anglických, italských a ně- meckých básníků. S Ukcrtem vydal Beitráge \ur altem Literatur oder Merkwúrdigkeiten der óffentl Bibliothek \ti Gotha (t., 1835—43, 3 d.). Hojná pojednání a přednášky J-ovy, takající se literatury, kulturních dějin, uměni, sou- kromého Života Řeků a Římanů atd., uveřej- něná v různých časopisech a publikacích akademických, sebrána jsou v díle: Hellas^ Vortráge uber Heimath, Gesckichte^ Literatur u, Kunst der Hellenen, jež vydal E. F. Wúste- mann (Berlín, 1852) a v J-ových Vermischte Schriften (Gotha a Lipsko, 1823—44, 8 dílů; 9. díl vydaný Díintzerem obsahuje J-ovu korrespondenci s Gollerem, Lip., 1862). Dále uvádíme výborné učebnice J-ovy: Griech. Elementarbuch (Jena, 1805—11, 4 d., nová vy- dání opatřoval od r. 1847 Classen, od r. 1880 Warschaueť) a Latein. Elementarbuch (t.. 1809). Belletristické práce J-ovy (na př. Alwin u. Tlieodor; Rosaliens Nachlass; Feierabende in Áfainau; Die beiden Marien)^ vyznačující se ušlechtilou éthickou tendencí a živým Učením charakterů a situací, vyšly ve sbírkách : Aus- wahl aus d, Papieren eines Unbekannten (Lip., 1818—22, 3 d.); Schriften fúr die Jugend (t, 1842—44, 3 d.) ; Er^áhlungen (t., 1824—37. 7 d.) ; Aehrenlese aus dem Tagebuche des Pfarrers Xu Mainau (t, 1823—5, 2 d.) a Schule der Frauen (t., 1827—29, 7 d.). J. byl též spolu- redaktorem Wielandova časopisu »Neues attisches Museum* (Curich a Lip., J805— 11). Srv. autobiografie J-ovy Růckblick auf 70 Jahre (Gotha, 1839) a Personalien řLipsko, 2. vyd. 1848); Wuestemann, J. J-ii laudatio (Gotha, 1848); Bursian, Geschichte der class. Philologie str. 635. VÝ, 2)J. Paul Emil, malíř něm. (* 1802 vGothě, 1 1866 1), syn před., žák P. a R. Langeťů v Mni- chově, cestoval do Říma (1825), do Frankfurtu n. M. (1829) a do Petrohradu (1830), kde stal se členem akademie a pro smolenský klášter provedl Večeři Pdné dL Nanebevstoupení Krista. R. 1834 vrátil se do Gothy a převzal (1835) uměleckou výzdobu v nově restaurovaném zámku v Hannoveru. R. 1838 cestoval po Řecku a do Říma, kde maloval Šehere\ada vypravuje bajky chalifovi (v Královci). Usadiv se r. 1840 v Gothě provedl Ukřivováni Krista, jež daroval kostelu augustiniánskému, a r. 1841 jmenován členem akademie berlínské. V mu- seu gothském jsou od něho obrazy: Ecce homo; Venuše a j. Jiná jeho díla jsou: Antigona na hrobi svého bratra (mus. gdaňské); Sv. Rodina (mus. altcnburské) ; Prodej řeckých otroku (maj. krále virtemb.); Hedvábná šňůra (maj. téhož); Judita a Holofernes\ Luther na říšském snimé wormském) Zuzana v lá^ni. Llthografoval a leptal také několik podobizen a byl naposled dvoř. malířem a radou v Gothě. 3) J.Jacobus Albert Michael, belg. malíř moři (♦ 1812 v Antverpách — f 1879 t), stu- doval na antvcrpské akademii za van Breea a Wappersa, obíraje se hlavně krajinami Lor- rainovými, Vernetovými a V. van der Vedeo- vými. Stal se professorem krajinářství na téže akademii. Z jeho děl uvádíme: Řecké moře (Nár. gal. v Berlíně); Norský- vodopád (mus. brusselské); Stroskotáni lodi na pobřeží angli- ckém (pinakot. v Mnichově); Východ slunce na Řeckém mořt (t.) ; Přistav cařihradský (t.) ; Pohled s mysu Colonne (mus. výmarské); Zříce- niny Karnaku] Záliv Lepantský] Canal Grande v Benátkách a j. Byl rytířem řádu Leopoldova. 4) J. Marie Victor Philippe, státník belg. (* 1838 v Antverpách — f 1891). Vy- chován byl v jesuitském klášteře Vaugirardu v Paříži a vystudovav práva v Brusselu usadil se jako advokát v Antverpách, kdež stal se brzo 990 Jacobsen. jedním z nejčilejších vůdců strany klerikální. Byv zvolen r. 1863 do komory přivedl záhy své neobyčejné vlohy k platnosti a získal si značný vliv. R. 1870 vstoupil do klerikálního kabinetu ďAnethanova jako ministr veřejných prací, ale již po několika týdnech převzal mi- nisterstvo financí. Když koncem r. 1870 mini- sterstvo ďAnethanovo následkem velkých po- uličních demonstraci ustoupilo umírněněj- šímu kabinetu Malouovu, nepřijal J. minist. úřadu a účastnil se na dále parlamentárních prací pouze jako jeden z vůdců většiny a později od r. 1878 stejně horlivé jako člen opposice. R. 1884 vstoupil do kabinetu Ma- louova jako ministr vnitra a vyučování. Nový zákon školský, jím vypracovaný, prosadil sice po třítýdenním vzrušujícím rokování, ale po- čínal SI při hájení předlohy tak prudce proti učitelstvu, Že vtbudilo to veřejnou nevoli a pouliční demonstrace. Když pak obecní volby dopadly ve prospěch liberálů, odstoupil J. k Žádosti krále spolu s Woestem. Věnoval se pak opět advokacii a nabyl značné pověsti jako právní zástupec u kassačniho dvora v Brusselu. Když vláda belg. svolala mezi- národní sjezdy pro obchodní právo, řídil r. 1885 v Antverpách a r. 1888 v Brusselu práce sekce pro právo námořní. T r. byl přísedícím ve sporu mezi Portou a baronem Hirschem a vyznamenán při příležitosti 251c- tého jubilea parlamentární své činnosti čest- ným titulem státního ministra. R. 1890 zastu- poval Belgii na konferenci pro ochranu děl- nictva v Berlíně. Jaoobien: 1) J. Jakob Christian, slá- dek dánský, maecenáš věd a umění (♦ 1811 — ic 1887 v Římě), po zkušenostech v cizině nabytých zavedl ve svém otcovském pivo- varku v Kodaní kvašení na zpodní (r. 1845) a po zdaru podniknutých změn dospěl k stavbě nového pivovaru (1847) v Gamle Carlsbergu u Kodaně, kterýž úpravou i soustavou svou stal se vzorem. Bohatství nabitého použil přeštědře k obecnému dobru a již r. 1859 po vyhoření královského zámku Frederiksborgu věnoval na znovuzařízení jeho 400.000 korun. R. 1876 založil památný fond carlsbergskj^ ■summou 2,200.000 korun, z nichž Vf i^i^l- připadlo historickému museu ve Frederiks- borgu, 1 milí. vědeckému ústavu pivovar- skému k badání fysiologickému a chemickému, jehož přednostou jmenován byl Emil Chri- stian Han sen (v. t.), a ostatek z fondu určen na podporu věd přírodních vůbec. Poslední -vůli uštědřil fondu carlsbergskému skvělý dar ustanoviv, že pivovar carlsbergský stává se majetkem fondu. Čistý výnos roční doplňuje kapitál a dnešním dnem dosáhl výše 6 milí. ko- run. — Velkolepý palác laboratoře carlsberg- ské jest důstojným pomníkem J-ovým. J. vyznamenán byl r. 1876 rytířstvím čestné legie, 4-. 1879 udělila mu universita Kodaňská do- ktorát filosofie, r. 1880 stal se rytířem a r. 1884 kommandantem řádu danebrogského I. tř. Byl také členem zemského a říšského sněmu. — Jediný syn J-ův Karel, majitel vzorného pivovaru v Ny Carlsbergu, vyniká jako štědrý Í>odporovatel uměni a věd. Sám jest majitc- em bohaté glyptotéky. Chr. 2) J. Sophus, krajinář norský (*1833 ve Frederikshaldu v Norsku). Studoval na aka- demii dússeldorfské za Gudeho, cestovul v Itálii, Německu a Norsku. Nejznámější jsou jeho nálady měsíční, dešťové a krajiny za- sněžené, jako : Mésičnd uoc na norském pohřeji (1867); Měsíčná noc v Benátkách (1872); Po^- \imni krajina (nár. gal. v Christianii) ; Po- rýnskd krajina (gal. dusscld.) a j. Žije v Díis- seldorfě. 3) J. Jens Peter, přední novellista dán- ský (* 1847 v Thistedu v Jutsku — t 188. v Kodani). V Kodani oddal se studiu přírod- ních věd, jež ho hned z mládí zajímaly ; pře- devším studoval díla Darwinova a přeložil z nich* Om Arternes Oprindelse ved Kvali- tetsváig (1872) a Menneskets Afstammning of Parringsvaiget (1875). Za své botanické po- jednání v duchu Darwinové Om Desmidia- ceeme obdržel zlatou universitní mcdaiUi. Později byl churavostí nucen odjeti na jih a navštívil Německo a Itálii. Vedle vědecké činnosti oddával se J. také belletrii a zahájil tuto činnost povídkami Áíogens (1872) a Et Skuddi Taagen (1875) v měsíčníku »Nytdansk Maanedsskrift<, jehož pilným spolupracovní- kem byl. Následoval historický román lícící interieury společnosti XVII. stol., plný míst- ního koloritu, Frit Maria Grubbe (3. vyd- 18821 jenž vzbudil velkou pozornost a nadšení u kri- tiky a obecenstva, což potom obzvláště do- vršila poslední práce J-ova, psaná již v dobé nemoci, román Niels Lyhne (1880. 2. vyd. 1885), obraz to životního názoru J-ova, od- lesk tušení blízkého konce a resignace y ne- moci. Mimo to sepsal J. několik větších a menších povídek, které vyšly společně pod titulem Mo^ens og andre noveller^ pak básné Digte og Údkast (1886). Péčí E. Brandcsa a Viíh. Mollera vydány jeho Samlede Skňjter (2. vyd., Kodaň, 1893). Do češtiny přel, skoro všecky práce J-ovy: ^Niels Lyhnec vydán o sobe (Praha, 1893), jiné povídky po časop , hlavně v ^Lumíru«. — J. spolu s Drachmanero, Schandorphem a £. Brandescm tvoří dánský psychologicko-realistický směr vyznačený ob- jektivností, zápasem o svobodu smýšlení a názorů, sociálním pessimísmem a »velkou tou- hou, jejíž rudé květy rostou na divokých ska- láchc. J. je předem nejjemnější a nejproni- kavější psychologický podobiznář a vedle toho básník toužení a spleenu, nejlepší sti- lista moderní literatury dánské. Ďal podnět k zušlechťování formy mladším, kterým jest milovaným a nedostižným vzorem. G. Bran- des jmenuje ho největším koloristou dnešní prosy v naší době. Jeho sloh je sytý. nuanco- vaný, opojivý, melodický, bohatý rhythmero a barvitostí. Každá práce J-ova jest doko- nalým dílem po stránce formálně: povídky jsou perly ušlechtilého vypravování, hlavné •Mogensc, historie děcka přírody s nešlcchté- nými vášněmi; romány: »Fru Maria Grubbe«, lícící protivu mezi snem a životem a snahu •vášnivé silné ženy scživotniti své sny«, a Jacobson — Jacoby. 991 »Niels Lyhne«, kniha touhy po životě, jchoŽ hrdina je typický Dán, jsou řetězem nálad a slohovou biblí nejmladší literární generace dánské. Jeho básné prosou a veršované ara- besky vyrovnají se Baudclairovým a Mallar- movým. Viz Ola Hansson, Das junge Skandi- navien (Drážďany, 1891); G. Brandes, Menne- skcr og Vaerker (1883) a j. HKa. Jaoobson íjak-]: 1) J. Ludwig Levin, lékař dánský (* 1783 v Kodani — f 1843). Lé- kařství vystudoval v Dánsku a Francii, záhy vénoval se srovnávací anatomií, kdež jméno jeho dosud je spojeno se zvláštním žlaznatým útvarem v nosní dutině obratlovců (ústroj J-fl v, obj. r. 1809^ a pak se zvi. nervem v du- tině bubínkové (nervus J-i, obj. r. 1813), a pak chirurgii. Jako vojenský chirurg prodělal války Napoleonské nejprve ve vojště fran- couzském a pak byv zajat v bitvě u Lipska v hannoverském. Z jeho spisů uvádíme: De sy- stemate venoso peculiari (1821); Supplementa ad otiatriam (1818); Methodus lithoclastica (1828). 2) J. Heinrich Friedrich, právník něm. (* 1804 v Kvidzyně — f 1868 v Královci^ kde byl od r. 1831 professorem práv. Napsal* Kirchenrechtliche VcrsMc/ie (Královec, 1831—33, 2 sv.); Geschíchte der Quellen des Kirchenrechts des preussischen Staats (t., 1837 — 44, 3 sv.); Das evangelische Kirchenrecht des preussischen Staats und seiner Provin^en (Halle, 1864—66, 2 odd.); Der preussische Staat (Lipsko, 1854); Ober das ósterr. Konkordat (t., 1856). 3) J. Eduard, fraškář néra. (* 1833 ve Velké Střelici — t 1897 v Berlíně), doktor med., napsal z části sám, z části s O. F. Ber- gem, O. Girndtem, G. v. Moserem, J. Rose- ném, R. Kneislem řadu hudebních frašek a žertů, jako: Soo.OOO Teiifel\ Der Posťúlon von Áfúttcheberg] Der júngste Lieutenant\ Der Mann im Monde] Das lacíiende Berlin \ Die Salon- iirolerin] Der Goldfuss\ Goidlotte a j. Jaoobsthal: 1) J. Johann Eduard, ar- chitekt něm. (♦ 1839 v Pruském Stargardu), prof. stavební akademie v Berlíně. Ze staveb jím provedených jmenujeme nádraží v Me- tách, Štrasburku, nádraží městské dráhy ber- línské, mostní brány v DirSavě a Malborku a j. J. napsal: Araceenformen in der Flora des Omaments (Kaiserslautcm, 1889); Grammatik der Ornamente (Berlín, 1880); Šuditalienische Fliesenornamente (t., 1887). 2) J. Gustav, hudební historik německý {♦ 1845 v Pyřici v Pomořansku), habilitoval se r. 1872 na universitě štrasburské a jmeno- ván tu r. 1875 mimoř. prof. Vydal pozoru- hodný spis Die Mensuralnotenschrift des XII, bis XIII. Jahrh. (1871). Jaoobns [iakó-], lat., =« Jakub. J. a (de) Voragine viz de Voragine. J. de Benedictis viz Fra Jacoponc da Todi. Jaooby [jakó-|: 1) J. Johann, politik pru- ský (♦ 1805 v Královci z rodičů židovských — t 6. bř. 1877 t.), studoval lékařství v Krá- lovci a Heidelberce a usadil se r. 1830 jako praktický lékař ve svém rodišti. Zde záhy počal obírati se politikou a psáti ostré bro- šury proti stávajícím nešvarům. Vydal Ober das Verháltnis des Oberregierungsrathes Streck- fuss \u der Emancipation der Juden (1833) a Der Streit der Pádagogen und Ár\te (1836). V brošuře anonymní Vier Fragen, beantwortet von einem Ostpreussen řMannheim, 1841) velmi rozhodně hájil právo národa pruského na udě- lení ústavy. Byl proto berlínským komorním soudem odsouzen pro velezrádu na 2Vs roku na pevnost; rozsudek ten však r. 1843 kas- sačním soudem zrušen. Ale jíŽ po dvou lé- tech opět vyšetřován pro dvě jiné brošury, Preussen im J. 184S (Bellevue, 1845) a Dai kónigliche Wort Friedrich Wilhelms III. (Paříž, 1845), v níž žádal na králi, by splnil svůj slib ohledně udělení ústavy. Byl však opět soudem uznán za nevinna. K. 1848 odebral se do Frankfurtu a byl velmi činným jako člen re- formní strany. Zvolen do výboru padesáti, vstoupil též do pruského národního shro- máždění a súčastnil se deputace ke králi, která žádala propuštění právě povolaného ministerstva Brandenburgova a povolání mi- nisterstva lidového. Když král prohlásil, že žádosti deputace nevyhoví, pronesl k němu slova: »To právě jest neštěstím králů, že ne- chtějí pravdu slyšeti. c R. 1849 zvolen v Ber- líně do II. komory a vstoupil do Něm. ná- rodního shromáždění. Po rozpuštění tohoto shromážděni súčastnil se prací kusého parla- mentu ve Štutgarté a unikl pak do Švýcar- ska. Obžalobě pro velezrádu opět naň vzne- sené se však nevyhnul, nýbrž dostavil se do Královec a byl zde r. 1849 porotou osvo- bozen, načež opět věnoval se praxi lékařské. R. 1858 přihlásil se na novo k politické práci brošurou Die Grundsáť{e der preussischen De- mocratie (Berlín, 1859) a zvolen r. 1863 do poslanecké sněmovnv, kde připojil se k nej- ostřejší opposici. Na schůzi svých voličů r. 1864 vybízel k odepření placení daní ja- kožto poslednímu prostředku opposičnich stran, začež odsouzen na 6 měsíců do vě- zení. Po r. 1866 přistoupil k sociální demo- kracii, založil časopis *Die Zukunft€^ v němŽ bezohledně bojoval proti vládě a proti sjed- nocení Německa, jež nazýval hrobem svobody. R. 1870 agitoval proti připojení Elsas-Lot- rinska k Německu a byl proto na rozkaz ge- nerála Vogla von Falckenstein internován v pevnosti Loczanech (Lótzen). Když r. 1871 nebyl již zvolen za poslance, uchýlil se do souícromí. Uveřejnil mimo uvedené spisy bio- grafii Heinrich Simon (Berlín, 1865, 2 sv.) a Gesammelte Schriften und Reden (Hamburk, 1872, 2 sv. s dodatky 1877). 2) J. Louis, ryjec něm. (♦ 1828 v Havel- bergu). Učitelem jeho byl Mandel. Cestoval po Španělsku a pobyl v Paříži a v Římě; r. 1863 jmenován professorem ryjectví na umělecké akademii ve Vídni, kterýžto úřad zastával do r. 1882, pak usadil se v Berlíně. Z jeho listů buďtež uvedeny: 3 listy dle ná- stěnných maleb Kaulbachových v berlínském nuiseu ; Bitiia Hunu (dle ténož) ; podobizny cis. Františka Josefa a císařovny Al{béty (dle Winterhaltera) ; malíře Rud. Henneberga (dle 992 Jaconet — Jacquard. Passiniho); četné jiné podobizny dle různých umélců i dle přirody ; Škola athénská (dle Raffaela) ; Svatba Alexandra a Roxany (dle So- domy); opona nové vídeňské opery (dle Rahla); tatáž dle Laufbergera. Mimo to zaměstnán byl hojné pro umělecké časopisy. Jest čle- nem berl. akademie, maj. řádu železné ko- runy (1871) a čestným členem akademie mni- chovské (1872). Žije v Charlottenburgu. 3) J. Valerián, malíř ruský, viz Jakob i j. 4) J. Hermann, protest, theolog něm. (* 1836), prof. v Královci, sepsal mezi jiným: Zwei evangelische Lebensbilder aus der kathol. Kirche (Fúrstin Gali^yn iind Bischof Sailer^ 1864); Allgem. Paedagogik auf Grund der christl. Ethik (1883); Das bischójliche Amt in der evang. Kirche (1886); Die innere Mission (1892). Jaoonet [džek-], též jakonett, hladká, jemná, bavlněná látka, tkaná tak hustě jako mušelín. Příze, z níž se hotoví, má různou tlouštku, obyčejné mezi č. 80 -^ 150. Jinak se J. velice podobá batistu, od něhož se liší pouze měkčí appreturou. Jaoopo da Ponte viz da Ponte Jacopo. Fra Jaoopone da Todi [jakopóne da tódíj, vlast. jmen. Jacobus de Benedictis (Gia- comoBenedetti), básník ital. (♦ asi kol 1230 v Todi v Umbrii — f 25. pros. 1306 v Collaz- zone), pocházel ze vznešené rodiny a žil jako vážený advokát šCastně a bohatě v rodném městě; náhlou smrtí ženy své (asi 1268) při- veden byl k pokání, jemuž se oddával po deset let s horlivostí tak krajní, že byl po- kládán za blázna; pak vstoupil do řádu fran- tiškánského jako bratr. V řádě rozděleném tehdy mezi dvě strany, observance přísnější a volnější, připojil se k první a bojoval zu- řivé proti papeži Bonifácovi Vlil., jenž přál zmírnění řehole, a spojil se proti němu s Co- lonny, kteří popírali platnost jeho volby. Po vítězství Bonifácově (1298) byl J. odsouzen k doživotnímu žaláři a vězněn v okovech v Palestrině až do nastolení Benedicta XI. (1303). J. byl samorostlý, často drsný a ne- umělecký, ale jindy zase mohutný básník, jenž je nám nejbližší tam, kde čerpá z lido- vých pramenů umbrických. Připisují se mu mnohé básně latinské, předem hymny Stabat Mater a Dies irae, ale autorství jeho je tu pochybné. Bezpečně pochází od něho řada básni italských, v nichž jednak kráčí v duchu sv. Františka Serafinského, opovrhuje světem a noří se do mystické lásky Boží, jednak neobyčejně smělou a bezohlednou satirou pronásleduje Bonifáce VlIÍ. Někteří kritikové pokládají J-na za předchůdce Dantova, což je však nesprávné; J-novi a Dantovi je jen jedna věc společná: nepřátelství k Bonifácovi. Většina básní J-nových psána je v dialogu a náleží k laudé, genru to, jenž kvete zvláště v Umbrii a z něhož rozvinulo se později drama náboženské. Verše J-novy vyšly souborně po- prvé ve Florencii r. 149*0, pak v Římě 1558 (vyd. Modlo) a v Benátkách r. 1617 (vyd. Tre- satti velice nekriticky); výběr podal Sorio (Verona, 1858). Do němčiny přeložili některé básně Schlúter a Storck (Múnster, 1864). Srv. Ozanam, Les poětes franciscains en Itálie (Paříž, 1852); ďAncona, Studj sulla letter. ital. de'prirai secoli (Ancona, 1884). Šld. Jaootot [žakot6] Joseph, mathematik a paedagog franc, zakladatel t. zv. met hody J-ovjr r* 1770 v Dijonu — t 1840 v Paříži;, byl nejprve prof. humanitních předmětů na gymnasiu dijonském, za revoluce stal se ka- pitánem dělostřelectva a prodělal válečné vý- pravy v r. 1792 a 1793. Povolán ministeriem války k fabrikaci střelného prachu do Paříie, stal se tam r. 1794 zástupcem ředitele ákoly póly technické. Na to obdržel kathedru mathc- matiky v Dijonu a v té době již jal se prová- děti svou analytickou a vyptá vací methodu. Byv nucen pro restauraci opustiti Francií, odebral se do Levný v Belgii a meškal zde jako učitel jazyka a literatury franc. až do r. 1830. T. r. vrátil se do vlasti, nejprve do Valenciennes, pak do Paříže. Ve své učebné soustavě klade J. hlavni váhu na cvik paměti a na theoretické zásady, že 1. intelligcnco všech lidí jsou si rovny, 2. kdo jednomu dobře rozumí, rozumí i druhému. Není tudíž podle něho zvláštních odborných schopností k jednotlivým vědám. S těmito zásadami sou- visí mnohá jeho paradoxa, jako: každý můžc učiti se všemu sám, bez učitele; i tomu může někdo učiti, čeho sám nezná, a j. Nej- propracovanější jest jeho analytická methoda citaci a psací, jež s některými pozměnami (od Němců Seltzsama ve Vratislavi a Vogla v Lipsku) ukázala se života schopnou. Záleží pak v tom, že Žák rozborem slyšeného slova v slabiky a těchto v jednotlivé hlásky učí se poznávati tyto elementy mluvy, jež potom opačným postupem, cestou synthetickóu, v sla- biky a slova skládá. S tímto postupem cita- cím shoduje se i výuka psaní a pravopisu, jehož pravidla teprve později se abstrahují a nikoliv předem se nedávají. Hlavní díla jeho jsou: Enseignement universel, Langue nut- ternelle (Levná, Dijon, 1824, 7. vyd. Paříž, 1852) a Langue étrangére (Levná, 1824, 7. vyd, 1852). Mimo to psal: Afusique, dessin etptinture (t., 1824, 4. vyd. Paříž, 1852); Mathématiques (t, 1828, 3. vyd. Paříž, 1841); Droit et philo- sophie panécastique (t., 1835, 2. vyd. 1841) a časté příspěvky do »JournaI de ť£mancii>a- tion intellectuelle«. K. 1841 vyšly jeho Mé- langes posthumes, Jaoq., přírodopisný skraték, jímž označeni jsou Nikolaus Joseph a Joseph Franz. viz Jacquin. Jaoqaard [žakár]: 1) J. Joseph Marie, mechanik franc. (♦ 1752 v Lyoně — t ^^34 v Oullinsu), učil se knihařství, pak písmo- lijectví, na to tkalcoval se svým otcem a r. 1772 zařídil si dílnu na vzorkované látky hedvábné. Podnik se však nezdařil a J. byl nucen pracovati jako dělník ve vápcnni^ch lomech v Bressu. R. 1793 súčastnil se hájení Lyonu, po dobytí jeho uprchl a do r. 1795 bojoval v armádě rýnské. Vrátiv se do Lyonu pracoval opět ve ticalcovné všechen prázdný čas věnuje zdokonaleni stavu tkacího tehdy Jacquardův mechanismus. obecní niivaného ku tkaní látek vzorkova- ných. R. 1801 sestrojil model nového, dosud vsak nedokonalého stavu, jehoi myšlénkou zanáiel se Jil od r. 1790 a la nějž na prQm. výstavĚ vyznamenán broniovou medailli. T. r. dal si patentovati tstroj, jenž mél nahraditi tkalce zaměstnané pohybováním zdvihacích šňQr strojů tahových* [viz Jacquardův me- chanismus); byl to stroj v celku analogi- cký se strojem Venierovým. V téže dobS konstruoval i pletací stroj. R. 1803 povolán na Conservatoire dea am ct métiers a vy- znamenán zlatou medaillí společnosti pro po- krok. Pak v Lyonu zdokonalil svú| první vynález, k némui pouiil některých detailů stroje Vaucansonova, s ntmí seznámil se v Coniervatoiru. S počátku jevila se velká nepřízeň k jeho stavu, nékolik jich bylo roi- hito a původce jeho m£1 býti vhozen do Rhflny; avšak odpor nctrvd dlouho a jií r. 1812 uiiváno jen v Lyoně a okolí na 18.000 stavů J-ových. R. 1840 postavena mu bronz, socha na náměstí lyonském. 3) J. Claudius. malíř franc. ('ISOS v Lyo- ne — f 1878 v Paříii), íák lyonské uměkM:ki; školy 3 Rich. Fleuryho. Výstav účastnil se od r. 1824 a usadil se r. 1838 v Pari!!. Ma- loval zejména hlst. genry: Sir Tomáš More (1827, v mus. v Lyoně); Comminpei po\ndvá Adelaidu (t.); Vyhnáni (t.); Voltairt vitnén ye frank/urté (1835, mus. v Neufchatelu) ; Jih- dřieb Burgundský- tiabýrd Portugalska fl842, nwis. yersailleské); Dobyti Jerusalema (1846, t.); Ptr%gino maluje u mnleltů (t&59, mus. v Di- JODU); M»doana fmus. vCambrai]; Gal Hel před svým odvotónim (mus. v Amiensu); Maria Me- dici navštivou u Rubensa (mus. nanteskč); Kar- dinál v alelitru Riberovi (t.); Smrt Gastona de /bijf (1839, mus. lipské); Cikdui pfeá soudím (pinakot. mnichov,). Mimo to maloval fresky v různých franc, kostclích. Byl členem belg. fádu Leopoldova. Jaeqiurdftv nwohaBlsmva. Při tkaní jest třeba osnovu dCIiti na skupiny nití, jak vviadujc vazba tkaniny. Prostorem takto vzni- klým, proSlnpem, prohazuje se útek člun- 1 kcm a pfiráíí se ku pfedeilé niti útkové paprskem upevněným v bidle. Dělení osnovy v díly děje se brdem, jeJ skládá ic z listů brdových a pohybováno jest u ruč- ních stavů podnůžkami, u mechanických hřídelcm a neokrouhlými kotouči. Jest tudíž tolik podnůíek a kotoučů, kolik jest listů. Takové zařízeni mají stavy pro tkaniny jednoduché. Stává-li se vazba slo- žitou, jako u tkanin vzorkovaných, roste i po- čet podnůžek a excentrfl, jeJ ve stavu zabí- rají mnoho místa. Dříve zavěSovaly se listy na kolmě Silury, jež vedeny byly po stropě. S nimi byly spojeny iňůry dolů visící, za néi tahali mladší tkalci, jak toho vyžadoval vzor tkaniny. Ze však způsob tento byl na úkor přehlednosti a snadnému řízení, upuštěno časem od těchto stavů zv. tahovými a kon- struovány mnohými, jako Bouchonem, Vau< soncm, Falconem aj., stroje, jež však pro nedokonalosti nezobecnély. V novější 3iiav ElovDlk Nigtnj. M. Xll. aj 9 1«17' době veskrze se uŽtvá zařízení, jel v nejdo- konalejší formě představuje J. m , též hlava Jacquardova zvaný (vyobr. č. 2001.). Pod vlastním mechanismem uloženo jest ve stavu nehybné horizontální prkno .<1, radnice, jei i! I* ' i* C.]oai.J»<|iiirdBi sahá přes celou iíFku v několika (obyčejně 4-, dách tolik otvorů, kolik Otvory těmi procházejí tkané niti b. šňůry zd dloužení iňůr osnov navedena jest osnova O jsou zatíženy. Nad roSt< osnovy a obsahuje - 20) parallelnich řa- jest nití osnovních. tenké, ale pevnS se- rihací, jakožto pro- ijch a, jichž očky o a jež dole závažími f em R připojeno jest 65 994 Jacque — Jacquemart. vždy několik šňůr zdvihacích k silnějším šňůrám platinovým s, dle pravidla, že všechny šňůry ^, jež se mají současně zved- nouti, přivážou se k jedné ze šňůr 5, jež pro- cházejíce otvory horiz. prkna P, půdice platin, připojeny jsou k tenkým, tuhým prkénkům nebo železným drátům p kolmé polohy tak zv. platinám, jež za účelem úspory místa stojí v několika parallelních řa- dách. Ku zvedání platin a tím i nití osnov- ních slouží pravítka, nože w, jeŽ jsou ulo- ženy v kolmě pohyblivém rámu N^ nožové skříni; rám z pravidla zavěsí se na dvou- ramennou páku H (v obr. v řezu naznačenou), jejíž jedno rameno spojeno jest šňůrou s pod- nůžkami nebo táhlem s klikou a hřídelem. Jde o to, jak vzdáliti z dosahu nožů ony pla- tiny, jejichž niti osnovní nemají býti zved- nuty. Každá platina objata jest horizontál- ním drátem 7*, jehlou, jež prochází otvo- rem jehelního prkna J a opatřena jest na pravé (ve vyobr. na levé) straně spirál- ním pérem 9, jež opírá se o kolíček h a stále jeví tendenci posouvnouti jehlu na levo Í vyobr. na právo) tak, že platina stojí kolmě, e-li jehla v opačném směru, totiž na právo (vyobr. na levo), puzena, obdrží platina po- lonu šikmou a zůstane v klidu, když nůž u se zvedne. K pohybu jehel, jak zde byl uve- den, slouží Čtyřstranný hranol C, jenž jest zavěšen na dvou spolu spojených ramenech r, jež kol / se mohou kývati. Výkyv hranolu způsoben jest kladkou k, jež má společný pohyb s rámem N a současně klouže v ku- lisse m, připojené k ramenům r a tak zakři- vené, že při zdvihu kladky vzhůru nastane výkyv hranolu na levo (vyóbr. na právo), při pohybu dolů narazí hranol na jehly. Aby se při tomto nárazu zatlačily pouze ony jehly, jichž platiny nemají býti zvednuty, opatřeny jsou všechny 4 strany hranolu přesně proti jehlám tolika otvory, kolik jest jehel, tak že jen zbývá v určitém pořádku, jaíc toho vyža- duje vazba, zakryti ony otvory, jeŽ s uvede- nými jehlami korrespondují. k tomu slouží tenké, tuhé proužky lepenkové, karty K, jež se ukládají postupně na náraznou plochu hranolu C a v nichž nalézají se otvory pouze tam, kde při nárazu hranolu jehly nemají býti odsouvnuty. Aby pak pro nové pro- šlupy přišly též nové karty k činnosti, spojí se všechny v souvislý řetěz a zavěsí se na prisma C, jež při každém výkyvu současně otočí se o 90® kol své podélné osy. Otočeni to provedeno jedním z háků t,, t^ a čtyřmi kolíčky M, umístěnými v čelných rozích hra- nolu C, z nichž jeden za druhým blíží se k nosu v háku /, a ten jej uchopí, zvedne a otočí. Dle toho, který z háků šňůrou W oba spojující přivede se k záběru, obdrží se točení hranolu v jednom nebo druhém směru, čímž se docílí tvoření prošlupů v opačném pořádku a tím tkaní vzorů, skládajících se ze dvou symmetrických polovicí. — Z uvede- ného patrno, že může míti každá nit osnovní při J-ově m-u svou platinu, dále že počet karet jest neomezený a že karty dají se snadno vyměniti za jiné; z toho plyne, Že možno tímto mechanismem tkáti vzory velmi kompli- kované. Pro větší počet případů stačí 100, 200 . . . 2400 jehel, dle toho stroj slově stovka, dvoj stovka . . . čtyřiadvacítistovka, nebo do 600 jehel slově hrubá hlava Jacquar- dova nebo s hrubou roztečí, od 600 do 2400 malá hlava nebo s drobnou roz- tečí. C7bn. Jaoqua [žak] Charles Emile, malíř a ryjec franc. (* 1813 v Paříži — f 1894}. Vzdav se povolání vojenského věnoval se krajinář- stvi a malbě zvířat, připojiv se ke škole bar- bizonské. Později pokusil se také založiti obchod s nábytkem provedeném dle vlast- ních návrhů. Jeho práce docházely značné obliby a draze se platily. Maloval ovce buď ve stádech .nebo jednotlivé na pastvě nebo ve stáji, obyčejně v náladě stmívajícího se večera. Takováto jeho Krajina se stádem ovcí jest v mus. luxembourském, Sapájejici se skot v mus. angcrském; mnoho jiných jeho ob- razů jest v soukromém majetku v Americe. Prováděl téŽ duchaplné leptané rytiny v liniích náladových, umělecky zjednodušených po způ- sobu Milleta. Pracoval také hojnČ pro iílustro- vané listy a pro »Gazette des Beaux-Arts«. Srv. Guiffrey, Ocuvres de Charles E. J. (Pa- říž, 1877). Jaoquelra, druh dřeva, viz Ar to car pus. Jaoqueline [žaklin], franc, t. j. Jaku- bička, hliněné džbány podoby groteskně sedící Ženy v rouše květovaném. Vyráběny hlavně v Des vřesu (Pas de Calais), ale i v Nizo- zemsku, Anglii (zde zvány tobyfillpot) a Německu. Jaoquamart [žakmár]: 1) J. Albert, od- borný spisovatel franc. (♦ 1808 v Paříži — 1 1875 t.), vyšší úředník při celním ředitelství, organisoval různé výstavy průmyslu uměle- ckého a napsal cenné práce z tohoto oboru: Histoire de la porcelaine (Lyon, 1861 — 62); Les mervetlles de la céramique (1866—69); Hi- stoire de la céramique (1873); Histoire du mo- hilier (1876). 2) J. Jules Ferdinand, malíř a r3^ec franc, syn před. (♦ 1837 v Paříži — f l^í> v Nizze), byl žákem otce svého, pro jehož dějiny porculánu a dějiny nábytku kreslil a ryl illustrace. Později věnoval se téměř vý- hradně leptané rytině až do r. 1873, kdy ža příčinou nemoci počal malovati opětně aqua- relly. Ve svých leptaných rytinách dovedl znamenitým odstiňováním podati dojem ma- teriálu předmětu, jako zejména při repro- dukcích prací kovových, porculánových a hlavně šperků. V tom způsobu nejznameni- tější prací jeho iest Gemmes et joyaux děla couronne. Též dle obrazů provedl řadu vy- nikajících leptaných rytin pro »Gazette dés Beaux-Artsc, »Annales archéologiques« a pro publikace Společnosti aquarellisA a new-york- ského musea. K jeho nejlepším rytinám se čítají: Vojin a Smijici se divče (dle van der Meera, 1867); Mužská podobila (dle Frant. Halse); Vdova (dle ReynoldseJ; Snacha idle Goya) ; Mona Lisa a Hiava Kristova (dle Lio- Jacquemont — Jacquetová. 995 narda); Mojžíš (dle MichcUAngela) ; jiné dle Cuypa, Pottera, Rembrandta, Teniersa, Van Jacqucs Bonhommec, a napadli krajiny v okoh Amiensu, Noyonu, Paříže, Soissonu, Laonu a Hamu a zničili všecka sídla šlechtická nešetříce při tom ani žen, ani dětí šlechtických; proti králi boje nevedli. Moc. jejich rostla, ano i prevdt pařížský Eti- enne Marcel poslal jim na pomoc 300 zbroj- nošů, avšak odvolal je, kdyŽ sedláci neustali ve svém řádění. Konečně spojili se králevič Karel a Karel Navarský se šlechtou a porá- želi rozptýlené zástupy selské, takže povstání bylo ještě téhož roku udušeno. Jméno j. od- vozují jedni od přezdívky, kterou šlechtici sedlákům vŠem dávali, jiní od přezdívky Cailletovy. Srv. Eug. Bonneměre, Hist. des paysans (2. vyd. Paříž, 1873); Luče, H. de la J. (2. vyd. t, 1894); A. Thierry, H. véri- table de Jacques Bonhomme (Etudes hist., 5. vyd.). Jaoquas [žakl, franc, Jakub a sice Jakub Apoštol (saint J.;, kdežto židovský patriarcha Jakub sluje Jacob [žakóbj. Jaoqnes [žak] Nicolas, franc malíř mi- niatur (♦ 1780 v Jarville, dep. Meurthe — t 1844 v Paříži), žák Isabeye a Davida. Byl dvoř. malířem rodiny Orléanské a provedl také miniaturní podobizny cis. Joseíiny, král. Hortensie a prince Bernadotta. Jiné jeho po- dobizny jsou: Benjamina Constanta, Cuviera (ryl Lorichon), vévody Holštýnského, Cheru- biniho (1812) a j. Jaoquat [žakěl: 1) J. Antoine, sochař franc. (* v Grenoblů^. Činným byl ve Fontaine- bleau v r. 1540—69, koI r. 1550 oženil se v Avo- nu. Hlav. jeho dílo, krb značných rozměrů, jejž v zámku Fontainebleauském v r. 1540—45 po- stavil, byl r. 1725 zničen. Části jeho chovají se ve sbírce renaissanční skulptury v Louvrů. Syn jeho Matthieu J. (nar. 1550 v Avonu) byl rovněž sochařem a otci svému zhusta nápomocen. 2) J. Eugéne Stanislas, orientalista belgický (* 1811 v Brusselu — f 1838 v Pa- říži). Vzdělav se v Paříži vynikal rozsáhlou znalostí jazyků vých. a podal přes mladý věk svůj řadu pozoruhodných prací, vynikajících originálností i eleganci formy. Většinou uve- řejněny v »Journal asiatique«. Jmenujeme z nich studii o alfabetách filippinských (Paříž, 1831) a o medaillích baktrických a indosky- thických (t., 1836). Chystané obrovské Corpus nápisů indických přerušila jeho smrt. Srv. »Jour. Asiat. « 1839 a 1842 s úplným výčtem jeho spisů. 3) J. Jules, ryjec franc (* 1841 v Paříži), žák École des beaux-arts za Henriquela Du- ponta a Loemlina. Cestoval r. 1866 do Říma. Z jeho rytin uvádíme: Sv, Bruno (dle Le- sueura, 1867); Pius IX. řl870); Pozemská a nebeská láska (dle Tiziana); Aíládi (dle Cha- pua, 1876, v ministerstvu krás. uměni); Ma- dame Récamier (dle Davida); Ex voto (dle Largilliěra). 4) J. Achille, ryjec franc. (♦ 1845 v Cour- bevoie), Žák Henriquela Duponta, Pilse a Loemlina. Pro ministerstvo krás. umění ryl list Urania (dle Lesueura, 1870) a Válečná Xmu^ilost (dle P. Duboise, 1877). Mimo to iest od něho David a Goliáš (dle Ricciarelfiho v Louvrů), Sv. Barbora (dle st. Palmy) a j. 5) J. Jean Gustave, malíř franc (* 1846 v Paříži), žák Bougueraua. Zabývá se hlavně malbou portraitní a kostumní. Od něho jest: Odpočinek lancknechtů; Velká slavnost v Tou- raině v pol. XVII. stol. \ Výprava lancknechtů a německých {oldnéřů v XVI. století (1866); Mladé děvče s mečem ; Jean ďArc modlí se \a Francii (1878). Od r. 1879 jest rytířem čestné legie. 6) J-ová Nanny viz Adamberger 1). 996 Jacquín — Jadassohn. Jaoqoin [žakén]: 1) J. Ponce, sochař řranc. (♦ 1524 v Angoulémé — f 1^08). Pra- coval ve Francii a v Itálii, kde byl kol r.l580 a v Římě s Michel- Angelem závodil. Vrátiv se do vlasti byl dvorním sochařem Fran- tiška II. a Karla IX. Od něho jest zejména mramorová socha Františka II. (Louvre) a reliéfy na náhrobku Andrea Blondela, chrá- něnce Diany Poitierské. Bývá, bezpochyby právem, stotožňován se sochařem J-em ď An- goulémé, jenž r. 1550 konkurroval sMichel- Angelem modelem na chrám sv. Petra. 2) Nicolaus Joseph von J., botanik rak. (* 1727 v Lejdě — f 1817 ve Vídni), studoval v Antverpách, Levně a pak lékařství v Lejdě, kde seznámil se s bot. Gronoviem. Nějaký Čas provozoval praxi lékařskou v Paříži a po- slouchal botan. Jussieua, působením přítele domu oteckého van Swietena odebral se do Vidné, kdež pokračoval ve studiu lékařství a poslouchal přednášky van Swietenovy. K vy- zvání císaře Františka I. odejel r. 1754 do Záp. Indie, kde po čtyři léta prodléval, vrátiv se pak do Vídně přivezl mnoho nových rostlin pro císař, zahrady a vzácné přírodniny pro sbírky dvorní. R. 1763 jmenován prof. chemie a nerostopisu ve Šťávnici, r. 1768 povolán do Vídnč za prof. botaniky a chemie, stal se ře- ditelem bot. zahrady a svěřen mu dozor nad cis. zahradou v Šchonbrunnu. Též povýšen do stavu šlecht. Zabýval se popisnou bota- nikou, zejména popisem rostlin cizokrajných, a vydal o tom četná a namnoze velmi obsáhlá díla. Z prací jeho jmenujeme: Selectarum stir- pium americanarum historia (Vid., 1763 s 183 tab., 2. vyd. t. 1780 s 264 tab.): Observationes botanicae\t.,l764—'íl se 100 tab. V, Flora austri- aca (t., 1773— 78, 5 sv. s 450 tab.); Hortus bota- iticus Fmť/odone«sis(t.,1770— 76,5 sv.sSOOtab.); Icottes plantarum rariorum (t., 1781 — 95, 3 sv. s 648 tab.); Collectanea austriaca ad botanlcam eic, (t., 1786—96, 5 sv. se 116 tab.); Stapeliarum in hortis Vindobonensibus cultarum descriptiones (t, 1806 s 64 tab.); Mantantm rariorum horti caesarei Schoenbrunnensh de&criptiones et ico- nes (t., 1797—1804, 4 sv. s 500 tab.); Frag- menta botanica (t., 1809 s 138 tab.); Genitalia Asclepiadearum controversa (t, 1811). 3) Joseph Franz von J., botanik rak., syn před. (♦ 1766 ve Šťávnici — f 1839 ve Vídni), vystudoval lékařství ve Vídni, pod- porou cis. Josefa konal studijní cestu po Ně- mecku, Anglii, Francii a Itálii, a jmenován pak suppl. prof. chemie a botaniky ve Vídni, r. 1793 stal se nástupcem otcovým, po Ho- stově smrti byl ředitelem cis. zahrady botan. v Belvederu. V létech jinošských učinil zají- mavé pozorování o živorodosti ještěrky zvané odtud živorodé (Lacerta vivipara Jacq.), za- býval se s úspěcnem soustavnou botanikou a o zvelebení universitní zahrady botanické má značných zásluh. Vedle řady prací uve- řejněných v různých odborných sbornících vydal: Beitráge ^ur Geschichte der Vógel (Vid., 1784); Lehrbuch der allg. und mediem. Chemie (t., 1793, též latinsky); Operis graminum fas- cicul, /. et II, (t.,1813); Eclogae plantarum rari- orum et minus cognitarum quas ad vivum de- scripsit et iconibus colloratis illustravit (t., 1812 a n., fasc. 1 — 10). Jaoquot [žakó] George, sochař franc (♦ 1794 v Nancy — f 1874 v Paříži), žák Bo- siův a Grosův. Za obraz Smrt Agidova (mus. v Nancy) obdržel r. 1817 druhou a za obraz Kain první cenu římskou. Museum v Nancy chová od něho dále reliéf Paris a Helena (1819) a Amor s holubici (1840). DalSí jeho díla jsou: poprsí generallieutenantaStrozzího; socha Paris; Merkur; Amor se ^*PT; poprsí generála Duroca (vesměs ve Versaillech) ; pro město Nancy provedl dále kolossální socha krále Stanislava z bronzu ; pro kazatelnu ko- stela St. Germain des Pres bronzový reliéf Kákáni na hoře a dvě sochy židovského a křesfanského náboženství; pro kostel sv. Me- darda Sv, Josefa; různé reliéfy pro Are de TEtoile v Paříži; četná poprsí portraitni a j. R. 1857 dostalo se mu kříže čestné legie. Jaoslawk Miklawš (Mikuláš), pseudon. Milná Delanski, Nyšporec Bosčij, spis. hornolužický (* 1827 v Nowoslicích — -f 1862 v Njebjelčicích). Studoval gymnasium v Cho- mutově, potom od r. 1845 íilosofíi a od r. 1848 theologii v Praze; pro chorobu vysvěcen byl ii koncem r. 1854, násl. r. pak stal se kapla- nem v Njebjelčicích. Jako ňlosof byl spolu- zakladatelem »Serbowki<, sdružení Srbů v pražském lužickém semináři. Psal do Ru- dánkovy »Jutničky« básně i práce prosaické, tyto jmenovitě humoristické. Básně jeho jsou po většině vlastenecké písně vřelého citu a na svoji dobu pěkné formy. V jiných zaznívá tón humoristický. Sebrány nebyly nikdy. Po jeho smrti vyšly jeŠtě některé z jeho pozů- stalosti v »Lužičanu« (1873), devět Čísel (dílem z pozůstalosti] otištěno jest v I. svazečku 'Ju- bilejních spisu Serbowkic (1894). Čný. Jaota ast alan viz Alea jacta est. Jaoulns Ijaku-], zool., viz Tarbíci. Jad, obec sedmihradská, viz Jaád. Jadam S6 Zatora v. Gorczyňski Adam. Jadar, řeky na Balkánském poloostrove: 1) J., pravostr. přítok Dřiny v Srbsku, vy- věrající v kraji Valjevském mezi Dragojev- cem a Vragočanicou na svazích Debelého Geru, teče směrem sev.-záp. Jcrajem Podrin- ským a ústí u Lješnice. Údolí jeho jesťvelmi úrodné. Dle něho nazývá se jeden okres kraje Podrinského. — 8) J., Černý J., levostr. přítok Dřiny v Bosně, vyvěrající na Králové hoře u hradu Kušlatu a ústící se jižně od Zvorníku. Přítokem jeho jest Kladina. Jadassolin Salomon, hud. skladatel a theorctik něm. (* 1821 ve Vratislavi), studoval na gymnasiu, načež vstoupil na lipskou kon- servatoř, v r. 1849—51 prodlel u Liszta ve Výmaru a konečně byl soukromým žákem M. Hauptmannovým v Lipsku. Usídliv se zde trvale, živil se vyučováním, působil mimo to r. 1866 jako ředitel pěveckého spolku *Psal- terion€, v r. 1867—69 jako kapelník jednoty »Euterpe«, až r. 1871 povolán za učitele thco- rie a komposice na král. konservatoř, na níž dosud působí jako nejlepší pacdagog vedle Jade — Jaderské moře. 997 ř Reineckeho. R. 1887 jmenován byl lipskou universitou čestným doktorem ňlosoíic. Jako skladatel proslul J. pracemi kanonickými ve vokálních duetech (op. 9., 36., 38., 43.), hlavně pak v serenádě z G dúr (op. 35.\ Z přebohaté tvůrčí Činnosti jeho uvedeny oudtež 4 sym- fonie, 2 ouvertury, 4 serenády pro orchestr, klav. koncert z F-moll (op. 89.), 2 klav. kvin- teta, 2 smyčc. a 1 klav. kvinteto, 3 klav. tria; sborové sldadby s orchestrem: Die Vergebung op. 54.\ Die Verheissung (op. 55.), Trostlied op. 65.), Plsalm C (osmihlas. s altovým sólem, op. 60.V An den Stnrmwind (pro muž. hlasy, op. 61.); pak Psalm XIII. (pro soprán a aut 8 varhanami, op. 43.), moteta, sbory, řada klav. skladeb a j. Jako theoretik projevuje se J. přívržencem konservativní methody v učeb- nicích o harmonii (1883, 2. vyd. 1887J kon- trapunktu (1884), kanónu a fuze (1884) a ve spisech Die Formen in den Werken der Ton- kunst (1889) a Lehrhuch der Instrumentation (1889), vydaných též v anglických překladech. Ku dvěma nejprve jmenovaným spisům vy- dány Erlduterungen (1886 a 1887). — Choť J-ova Helena (f 1891) byla věhlasnou učitelkou zpěvu. Zaznamenati sluší, že Zd. Fibich jest v komposici vyučencem J-ovým. Jad6 (dle úřední nomenklatury), obyčejně Jahde, říčka vznikající v Oldenbursku ne- daleko Rastede (Vareler Hochmoor), teče po- všechným směrem severním a ústi po 22 km do nejiižnějšího výběžku zátoky J. (Jade- buscn;. Zátoka tato, vnikající ze Severního gíěmeckého) moře hluboce do velkovévod. Idenburského, byla utvořena r. 1218 velikou záplavou, jež urvala Německu (tehdáž frízský kraj Riistringen) na 300 fcni* půdy. Ústí Veserjr posinuto tehdáž dále na východ. I později vlny mořské zle zde řádily a ledová zátopa 17. ledna 1511 odplavila 5 osad. Zátoka za- ujímá 190 km}. Rýha as 2 km široká jest pří- stupna největším lodím, a ježto zde stoupá Í tří li v až 4 m vysoko, nezamrzává voda nikdy, inak jest vnitřek zátoky dosti plochý. Vláda pruská, hledajíc vhodný válečný přistav na moři Severním, dosáli'a smlouvou 20. čna 1853 toho, že jí velkovév. Oldenburské prodalo 2 místa na západní a východní straně vchodu do zátoky. Toto území, t. zv. Jadege*biet, rozsahu 340 ha se 109 ob., převzato 23. listo- padu 1854 Pruskem. Práce přístavní kom- misse počaly 18. čna 1855 a 17. čna 1869 po- ložil Vilém I. pruský základy k přístavu, jenž obdržel jméno Wilhelmshaven (hl. na záp. straně zátoky) a jest dnes největším válcč. přístavem na sev. moři. Na jih od něho na- lézá se přístav obchodní a dále k záp. ústí sem průplav Ems-Jade. Od 1. dub. 1873 ná- leží zdejší pruské území ku vládn. obvodu Aurichu (prov. Hannover). Jadait jest odrůda augitu, sodíkem a hli- níkem bohatá, celistvá nebo velmi jemnozrná barvy jablečné nebo smaragdové, někdy též modře zelené, zelenavě bílé nebo skoro čistě bílé. Lom J-u jest nerovný, na povrchu tříšt- natý; t = 65—7; h = 3-2— 3*4. J. jest velmi tuhý a nesnadno dá se drtiti, podobně jako nefrit, který však vykazuje i tvrdost i hustotu o něco nižší. Naleziště J-u jsou některá místa v Barmě a v Tibetu; pranárodové zemí těchto užívali J-u jako neíritu k výrobě mlatů a jiného náčiní, i nalezeny takové předměty též na sídlištích švýcarských, jihofrancouzských a mexických. Vr, Jftdarnik či jádřinec zove se v popisné pomologii dutina vnitř plodů hrušek a jablek, v niž jeonotlivá jádra (semena) spočívají. Bývá slupkovitou blanou více nebo méně přesně rozdělen v několik přihrádek a jest rozlišo- vacím znakem odrůd jádrového ovoce. — J. zove se též sazenička z jádra vyrostlá. — J. v technologii viz Formování str. 376. Jadérko viz Buňka. JadarsU výprava nazývá se válečná akce ruského admirála ^enjavina na Jader- ském moři v r. 1806—7. Účelem této výpravy bylo, zachovati Rusku vrchní moc nad ostr. iónskými a zabrániti Francouzům, aby upev- nili moc svou v Dalmácii, která jim mírem Prešpurským byla postoupena. Podporován jsa vydatně od Černohorců, Senjavin zmocnil se po odchodu vojska rakouského Boky Ko- torské a setrvav přes rozkaz carův, který jej do Čemomoří odvolal, na pobřeží dalmat- ském, dobyl ostrovů Krčoly a Visu, na pev- nině pak Nového Ercegu a Risna, hrozil Terstu blokádou a pokoušel se pomocí Čer- nohorců, Bočanů a Hercegovců i o Dubrovník, osazený mezitím od franc. generála Lauristona, ale bez úspěchu. Na základě míru Tylžského r. 1807 měl opustiti moře Jaderské a vydati Boku i osazené části Dalmácie Francouzům. Senjavin váhal vykonati rozkaz ten a obdržev nařízení, by ve válce pokračoval, zapudil Fran- couze do opevněného tábora u Cavtatu a jal se dobývati ostrovů Hvaru a Brače, ale dobyl 1'en tohoto. Sesílen byv novým vojskem pod [apitánem Ignafjevem, chystal se právě k dů- raznému vystoupení, když na podzim r. 1807 odvolán byl do moře Aegejskčho proti Tur- kům. Jadarské mora, Jadransko neb Sino more Slovanů, též Adrijské nebo Adria- tické moře dle starého názvu Maře Adria- ticum, Hadriaticum nebo prostě Hadria, Adria, v starověku též Maře Superum, postranní pánev Středozemního moře mezi 40 a 45^ s. I., oddělující Balkánský poloostrov od Apenninského. S Iónským mořem souvisí 72 km šir. průlivem Otrantským. Největší délka J-ho m. činí 825 km, největší šířka 230 km, f>růměmá šířka 180 km, plocha 130.500 km\ est podlouhlé, k sev.-záp. zakřivené a svým severním cípem, rozděleným poloostr. Istrij- ským na Benátský a Quarnerský záliv, vniká o iVí' hlouběji do těla Evropy neŽ záliv Ja- novský, čímž tvoří přirozenou cestu ze Střední Evropy do Orientu. Dle nivellování, prove- deného ze Svinemůnde přes Cheb k J-mu moři, leží toto o 0*499 m níže nežli hladina Baltického moře. Geologická historie J. Od Iónského moře odděleno jest J. m. pod- mořskou vyvýšeninou v průměrné hloubce 800 m, táhnoucí se od Brindisi k ostrovu Sa- scnu ve Valonském zálivu. Dno většinou, ale hlavně při straně východní, tvoří písek, vá- penec a hlína s četnými zbytky lastur, před ústím Pádu a ostatních řek italských na scv.- západě bahno. Proud mořský jde při vých. břehu ze Středozemního more k severu až k Istrii a vrací se opět při záp. břehu. Proudí se 42—75 km od břehu a nejde hloub než 6—8 m. Jako v každé zátoce a uzavřeném moři jsou příliv a odliv slabé, nejslabší na severu; pravidelně bývají pouze jednou za den a příliv obnáší jen Vs '"i někdy mimo- řádně 0*65 m. V Benátkách přílivem stoupá moře o několik cm, jen když je sirocco na- dýmá, vystupuje o V/4m a zaplavuje někdy město. Ža bóry klesá, za sirocca stoupá voda, největší odliv bývá v únoru, největší příliv v září. Následkem skrovného přítoku sladké vody, který vyrovnává se značným vypařo- váním, způsobeným horkými větry od jihu vějícími, jest obsah soli v J-m m-ři velmi značný, větší než v Atlantském okeánu. Spe- cifické váhy v létě přibývá od sev.-záp. k jiho- vých. od 3-30 do 3-857o a hustoty přibývá též celkem od povrchu ke dnu. Jen kde studené prameny sladké vody ústí se na dně mořském, nastává úchylka zmenšením množ- ství soli a klesnutím teploty. Tak jmenovitě mezi ostrovy Visem a Sansegem. Teploty vody při povrchu, která kolísá mezi 19 ú. 22* Č, přibývá od sev.-záp. k jihových. a to i při pobřeží i na otevřeném moři. Do hloubky teploty ubývá a i tu jest voda sev. částí stu- denější než na jihu. Teplota na dně obnáší na sev. (u ostrova Visu) v hloubce 130 m 13* 7®, naproti tomu u mysu Linguctta na jihu v hloubce 540 m •14*2« C. Větry na J-m m-ři jsou velmi měnlivé. Nejobávaněj- šími větry jsou sev.-vých., bóry, vyznaču- jící se prudkými cxplosivními návaly a řá- J Jadin — Jadot. 999 dici nejvíce v okolí Istrie, pak u Sen je a Makarsicy, jihových. sirocco ' a jihozáp. sif- fanto. Tento přeskakuje často náhle k jiho- východu a přechází v prudkou bouři zv. fu- riano. Zvlášté nebezpečny jsou tyto větry v úzkých zátokách a průlivech pří vých. po- břeží. Od r. 1886 udržuje rakouská kommisse pro Adrii řadu stanic pro meteorologická a maritimní pozorování. K úvodí J-ho m. náležejí vých. svahy Apenninu, čásC již. svahu Alp a záp. svahy pohoří Balkánského polo- ostrova. Mimo Pád a Adiži vlévají se do J-ho m. na italské straně pouze menší řeky pobřežní. Z nich větši jsou počínajíc od jihu Ofanto (starý Auňdus), Fortore, Biferno, Sangro, Pescara, Vomano, Tronto, Chienti, Potcnza, Esino, Foglia» Uso (st. Rubicon), Savio, Bacchiglione, Brenta, Piave, Livenza a Tagliamento. V Istrii jest Soča (Isonzo), v Dalmácii Cetina a Neretva, v Albánii Bo- jana, Dřin, Arzen, Škumbi, Semeni a Viosa. Zvířena i květena J-ho m. má stejný ráz jako středomořská. • Zvířena známa jest pracemi Hellera, Nardo-Stosiče a j. a jest velmi bohatá. Hojní jsou dosud delfíni druhft Delfinus delfis a Physeter tursio, řidčeji vysky- tuje se Physeter macrocephalus. Vedle delfínů Žijí na pobřeží dalmatském, řidčeji pak na jihu, 3 — 4 m dl. tuleň bahoň {Leptonix Mo- uachiis) a Phoca vitulina, Želvy mořské jsou řídcí než v záp. Středozemním moři; vysky- tuje se zde druh Chelonia Caretta. Druhů ryb vypočítává Faber 382 a sice 316 mořských a 66 sladkovodních, z nichž jest 5 endemicKých. Co se týče pásem živočišných, rozeznal jích Lorenz v Quarneru 7 a to: nadbřežní, po- břežní (pásmo řas), pobřežní ponořené do hloubky 4 m, pobřežní do 19 m, střední do 38 m, hlubší do 86 m a nejhlubší. Nejbohatší jest třetí pásmo s 206 druhy. Rybolov pro- vozuje se na všech pobřežích. Nejdůležitější ryby jsou: tuňák ( 77í^itiiiNeděljÍ€ a j., uveřej- ňuje zde své články s pseudonymem N. Sc- milužinskij aN. Michajlovič. Výbor těchto statí vydal pak o sobě s názvem Russkaja ob- ščina v ťurmé i ssylké (1872). R. 1874 účastnil se četnými statěmi řešení otázky o depor- taci, o administrační reformě a železnici sibiř- ské, jakož i jiných otázek týkajících se Sibiře a r. 1875 založil v Irkutsku vlastní časopis •Sibiře. Po roce povolán byl gen. guberná- torem opadni Sibiře, aby prozkoumal místní kraj v ohledu statistickém, hospodářském i ná- rodopisném, a skutečně podařilo se mu se- brati cenný materiál. Ke konci let 70tých za- ložil v Omsku západosibiřský oddíl ruského zeměpisného spolku a podnikl oflíícíální vý- pravu do území altaiského, aby zde studo- val otázku vystěhovalcckou, při čemž sebral zprávy o místních národech, prozkoumal je- zero Tclecké, pronikl na vrcholky Katuni a vrátil se s hojným a bohatým materiálem. R. 1881 navštívil Petrohrad, kde přednášel o svých cestách a připravoval scbranÝ ma- teriál k tisku. Zde též r. 1882 založil týdenník »Vostočnoje Obozrěnije*, jeiž r. 1888 přenesl do Irkutska, a mimo to redigoval »Sibirskij Sbornikc. Ke konci let 80tých a na počátku 90tých J. podnikl ještě několik cest po Sibiři a málo známých krajích asijských, zabývaje se hlavně studiem Osfakův a kmenů sajan- ských. Výsledky těchto studií uveřejnil v růz- ných časopisech. O sobě vydal : Sibirskije ino- rodcy, jich byt i sovremennoje polo^enyje (Petro- hrad, 1891); iSlbir kak kolonija, v geograjičr- 5^om, jstnograf, i istor, otnošenijach (t., 18931 a jiné. Jeho cestopisy vydány byly též v ně- meckém překlade. Jádro, něco obalem opatřeného, zejména rostlinné semeno oplodím obalené, pak vůbec vnitřek, původní podstatná část něčeho. J. buňkové viz Buňka str. 930. J. čivové viz Mícha (prodloužená) a Mo- zek. u. čočkovité viz Mozek. J. dřevěné viz Dřevo str. 12. J-rem v mysl ivectví zve se vnitřní síC v te- nátkách a též v jiné vazbě používané k lovení zvěře pernaté. J. ve slcvárnictví viz Formováni str. 376. J. souhradbí, J. pevnosti, obyč. zvané francouzsky noyau [noajó], v názvosloví hra- debnickém znaČi hradbu, tvrz, pevnůstku, tvo- řící střed v té které soustavě hradební, jej i i vnější části, hradby či tvrze to přední čili odloučené, se rozkládají kolem í-ra cel- kem více méně ve kruhu nebo polokruhu přiměřeně velikém dle účelu celého sou- hradbí, dle rozlohy území a dle donosnosti hrubých střeleb. Odborníci se rozcházejí ve svých názorech, má-li býti nejmohutnéjším bodem celé soustavy právě J. jeho, nebo má-li býti těžiště obrany položeno do hradeb od něho odvislých a mají-li tyto býti proto pevnějšími než J. Prvý názor jest starší, druhý novější. V každém případě musí býti j. sou- hradbí dosti prostranné a míti dostatek skla- dišť na střelivo a jiné potřeby obranné, kte- rými zásobuje hradby přední a těmto nahrazuje včci spotřebované nebo nepřítelem zničené; má též míti místnosti nemocniční a potfeby pro léčení raněných a dále musí býti dosti pevné, aby v něm jakožto posledním útočišti mohlo býti s obranou pokračováno i po strátě hradeb předních. Má proto jistou podobnost s réduitem (v. t.), jen že tento jest po- slední obranou pouze jednotlivé hradby. Dů- ležito jest, aby J. souhradbí s odvislými od něho hradbami bylo dobře a spolehlivé spo- jeno pro rychlé dorozumění telegrafem. jenž v časech dřívějších býval optickým, se- maphorem, a nyní jest elektrickým, nebo Jádrohnilost — Jaen. 1001 telefonem, a pro dováŽenf zbraní, střeliva, {>otravin a pod. dobrými cestami, nejlépe ko- ejemi železničními. Fhí. J. vajíčka rostlinného viz Vajíčko rostlinné. J. vojska viz Elitě. J.zubukoňskéhojest prohlubinka v třecí ploše řezáků, černám barvivem značená, dle niž možno stanoviti stáří koně do 8 let s ma- thematickou určitostí. Zaujímá skoro celou áířku plochy zubu. Okraj její tvoří 2 vrstvy hmoty zubm'. Okraj tento při zubu z dásně vylezlém ostrý v brzku dotykem zubů se ohladí. V poměru, v jakém tření postupuje, skracuje se nejen zub sám, ale skracuje a zužuje se i J., tak sice, že, dosáhne-li tření kořene zubu, zmizí J. až na nepatrnou čer- navou tečko vitou stopu. Poněvadž hloubka J>ra obnáSí u stálých zubů řezáků hořeních 6 a u stálých zubů řezáků doleních 3 čárky (dle starého způsobu) a pravidelně každým rokem zub o jednu čárku se skracuje, musí i I. každým rokem o tolikéž se skrátiti. Vylezl-Ii tedy stálý dolní řezák ve třetím (4., 5.) roce z dásně, poČne ihned tření se zubem proti stojícím, i má za tři léta J. ztracené. Či, jak lid říká, vymazané. Koni je tedy 6 (1, 8) let. Po vymazání J-ra určuje se stáří koně podle t. zv. periody bez J-ra, hlavně dle praxe, i zde dosti spolehlivě až do roku 24. i déle. J. v zubu znamená koně mladého, i přišli podvodníci na myšlénku J. do zubů koňům starým vpalovati. Při nemožnosti napo- dobiti J. podaří se podvésti jen neznalce. Bm, JáidrohnllOSt, v lesnictví choroba nejcen- nější části pně, pocházející od hniloby ko- řenů nebo suků. Rozšiřuje se buď po celém vnitřku kmene, nebo, jak častéji nalézáme, jen na zpodním díle. Staré kmeny smrkové, jedlové, dubové, jilmové, osikové bývají nej- častěji postiženy touto chorobou. Cht. JÚLrové 0T006 slově v ovocnictví stro- moví, jež oproti ovoci peckovému v dužna- tém plodu má prostá jadérka, tedy jablko a hruška. Jlkdmi, ves v Čechách, viz Jádru ž 1). Jftdmia, ves v Čechách, viz J ad r už 2). Jadnii: 1) J., Jadruš (Godrusch), ves v Čechách, hejt. Tachov, okr. Přimda, fara Stráž, pš. Neustadtl (Novoměstí); 27 d., 135 ob. n. ri890), na vrchu íil. kostel sv. Štěpána, ňd. dvůr a myslivna Karla kn. Lówenšteina. Ves obdržela od markrabí Karla r. 1344 jisté vý- sady a od císaře, aby mohli v lesích přimd- skÝch dříví sekati. — 2)J.Dolní,JadrušeD. {Unter-Godrisch), ves t. na Promenhofském potoce, hejtm. a okr. Planá, fara Pístov, pš. Sv. Kříž; 57 d., 407 ob. n. (1890), kaple Panny Marie Pomoc, 2tř. šk. a Jurglův mlýn. Ves jmenovala se dříve J. Česká. — 3) J. Horní, Jadruše D. {Ober-G.)^ ves t, fara a pŠ. Sv. Kříž; 27 d., 180 ob. n. (1890). V nejstarší době připomíná se tu několik vládyčích se- děni a ves jmenovala se J. Německá. JadUy obec sedmihradská, viz Jaád. Jadwifl^a, polské, Hedvika. Jadiwms^ viz Jatvézi. Jaag^r Hermann, německý spisovatel o zahradnictví (* 1815 v Miinchenbernsdorfu u Gery — f 1890 jako dozorce dvorních za- hrad v Berlíně). Jest autorem četných spisů zahradnictví, z nichž jmenujeme: Allgem, illustr, Gartenbuch (4. vyd. Hannover, 1882); Lehrbuch der Gartenkunst (Lip., 1877) ; Garten- kunst und Gártner sonst und j>/^ř (Berl., 188řf). Byl i spoluvydavatelem časop. »Gartenílora«. J&ell Alfred, pianista a hudeb, skladatel (* 1832 v Terstu — f 1882 v Paříži), syn proslulého houslisty Eduarda J-a, jenž byl mu učitelem ve hře houslové i klavírní. R.1843 vystoupil poprvé veřejné v Benátkách, rok na to v Miláně s takým úspěchem, že otec poslal jej do Vídně zdokonalit se u J. Čer- ného. J. procestoval jako virtuos bríllantního a uhlazeného slohu celou Evropu i Ameriku a byl oslavován především jako dudiaplný interpret skladeb Chopinových. V r. 1862 spojil se ve Vídni s Ferd. Laubem k několika společným koncertům. Napsal nepřehlednou řadu skladeb klavírních, najmě transkripci na motivy z oper Verdiových, Meyerbeerových, Wagnerových a j. — Choť J-ova Marie, roz. Trautmannova, obírala se též skladbou a napsala mimo jiné koncert z D-dur a klav. kvartet. Jaen [cha-] : 1) J., provincie Španělská, čásť bývalé Andalusie, hraničí na severu s prov. Ciudad Reál, na záp. s Cordovou, na jihu s Granadou a na vých. s Albacetem, majíc plochy 13.480 hnK Jest to kraj hornatý, pro- stoupený na sev. hlavním pásmem Sierry Mo- řeny a jižními výběžky jejími (X.oma de Chi- clana a Loma dé Ulema), na jihu a vých. se- verními a se vorových, horstvy systému baeti- ckého: Sierra de Segura (1807 w), S. de Ca- zorla, Jabalcuz, S. del Pózo Alcon (1369 m) a S. de Magina (2179 m); pouze menší plochy ve středu a na záp. jsou rovny. Hlavní řekou jest Guadalquivir, který větší čásť vodních toků provincie fGuadiana Menor, Guadalimar, {andula a j.) odvádí do okeánu Atlantského, :dežto na vých. řeka Segura s některými menšími přítoky vlévá se do moře Středo- zemního. Podnebí provincie jest velmi mírné a příjemné, rostlinstvo bohaté zvláště na sva- zích východních pohoří, pokrytých nádher- nými lesy. Obyvatel jest 437.842, t. j. 32 na 1 /rm', tedy méně než průměrně ve Španělsku ; obyvatelé (Jaetanos) jsou lid mírný, pokojný a pohostinný, avSak těžkopádný a v poměru k ostatním Španělům oddáni pití lihovin. Hlavním pramenem výživy jest ovocnářství (fíky, broskve, granátová jablka, hrušky, třešně, švestky a j.), zelinářstvi (cizrna a melouny), vinařství a pěstování oliv, avšak následkem nedostatku umělého zavlažování jsou výtěžky přes úrodnost půdy chatrné. Bohatá jest pro- vincie nerosty, doluje se však téměř jen na leštěnec stříbrnatý v Sierře Mořeně (v Linares ročně -na 30.000^), mimo to jsou zde pra- meny sírné, železité a zvláště solné (Don Be- nito). Průmysl jest slabý, dopravních cest ne- dostatek, neboť vede provincií jediná trať že- lezniční s 2 krátkými odbočkami. V ohledu 1002 Jaeníchius — Jaffé. správním děli se J. na 12 distriktů (J., AI- cala la Reál, Andujar, Baeza, Cazorla, Huelma, La Carolina, Mancha Res^l, Martos, Orccra, Ubeda a Villacarillo), jež čítají 100 obcí. 2) J., hlav. město před. provincie na trati Espeluy-J. ve výši 574 m na sev.-vých. svahu hor Jabalcuzkých v úrodném údolí ř. Guadal- bullonu (1. přít. Guadalquiviru), má 25.706 ob. (1887). J. jest ohrazen zdí s cimbuřím, má ráz středověký, ulice příkré, ale čisté a četné památné stavby, jako: kathedrálu, býv. to raešitu, maurskou tvrz, 12 far. chrámd, četné paláce (Casa Suarez, hrabat Villar dcl Pardo) a j. V městě jest vyšší mčšC. škola, kněžský seminář, divadlo, museum, nemocnice, cirkus pro býčí zápasy, skladiště oleje a vína a dů- ležitý trh dobytčí. J. byl za panování Arabů hlav. městem samostatného maurského krá- lovství, r. 1246 však odňat Maurům Ferdi- nandem III. Kastilským. — 3 km na sz. od J-u jest lázeňské místo Jabalcuz se sírnými prameny (29®). Tšr. Jaeniohins Piotr, historik (* 1679 v Pří- Břehu [Fůrstenbergl v Dolní Lužici — f 1738 v Toruni), byl ředitelem gymnasia toruňského a vydal: Meletemata Thorunensia (Toruň, 1726, 4 díly a Vratislav, 1762); Notitia Bibliothecae Thorunensís (Jena, 1723). Vydal i spis Boh- mův De interregnis in Regno Poloniae (Toruň, 1733) s vlastními poznámkami. Jaflk, též Jafřa (v bibli Japho, řec. Joppe), t. j. pahorek, přímořské město v asijském Turecku v provincii syrské, sandžaku jeru- salemském, leží v polokruhu na pahorku 36 m vysokém na skalnatém, příkrém břehu střcdo- mořském uprostřed oasy asi 8 km^ veliké, ob- klopené na sev. a na jihu dunami, a má 15 až 16.000 ob., z nichž jest 10.000 muhammedánů, 3000 křesťanů a 2500 židů, jichž v poslední době značně přibývá. J. skládá se ze starší dolní části městské, obklopené dříve silnými hradbami, z nichž zbyla jen na sv. brána Báb-el-Bilád, s ulicemi úzkými a nečistými a z přívětivějších čtvrtí horních na severu, vý- chodu a jihu. V městě jsou 3 mešity, klášter řím.-katolický, řecký a arménský, nemocnice řím.-katol., franc. a anglická, několik konsu- látů a sídlo kajmakama. Význam svůj děkuje J. ode dávna tomu, že jest přístavem pro Jerusalem a celou jižní Palestinu, ačkoliv skýtá lodím útulek jen chatrný, neboť po- břeží táhne se zde v přímé čáře od sv. k jz. a vydáno jest bez ochrany vlnobití mořskému, malá pak nádržka ohraničená proti moři řa- dou úskalí 300 m dlouhou přístupna jest pouze lodím ponoru 2—3 m, kdežto větší koráby kotví asi 1 km od pobřeží, ba v době bouř- livé vůbec v J-fě stanouti nemohou. R. 1892 připlulo sem 383 parníků o 416.171 1 a 349 lodí plachetních o 17.108 t, dovoz (látky ba- vlněné, hedvábí, zboží pařížské atd.) cenil se na 8 milí. zl. a vývoz (ovoce, koze, dříví a olej) na 7 milí., osob pak dopraveno na 80.000, hlavně ovšem poutníků. Obchod jest výlučně v rukou křesťanů domácích a cizinců, z lodí přibylých nejvíce jest rakouských a francouz- ských. Kromě plavby a obchodu jest hlav- ním pramenem výživy obyvatelstva zahrad- nictví provozované pomoci umělého zavlažo- vání a dodávající veškeré plody teplejšího mírného pásu: mandle, broskve, meruňky, moruše, ba i banán a třtinu cukrovou, hlavně však citrony a pomeranče, jichž vyváži se ročně na 30 milí. kusů. Na blízku leží dvé osady virtemberských templářů, kteří provo- zují obchod, řemesla a orbu, pak nečistá osada egyptská a rolnická osada společnosti »Alli- ance Israélite« s hospod, školou Mitveh. — J. připomíná se pode jménem Ipu již r.a egyptských nápisech kolem r. 2000 př. Kr. a byla již od starodávna důležitým místem pří- stavním v rukou foinických, kterého Šimon Makkabejský dobyl pro Židy, načež po za- brání Palestiny Římany stala se J. méstem provincie judské. Jako sídlo nebezpečných pirátů byla J. zbořena Vespasiánem, avšak znova vzkvetla za Konstantina Vel., jenž uči- nil ji sídlem biskupským. R. 636 dobyta byla kalifem Omarem a r. 1099 křižáky, pro néi stala se nejdůležitějším městem pobřeží syr- ského, takže učiněna hlavou hrabství Jaf- ského, jednoho ze čtyř velkých lén králov- ství Jerusalemského. Hrabství to Čítající 72 velkých a 120 malých manu bylo v držení rodu de Puiset, paíc královské rodiny jcru- salemské a posléze rodu ďlbelin, od nehol titul hraběcí přešel na benátské velmože Con- tarini, kteří podnes zovouse >conte delJaffo<. Byvši několikráte opanována Saracény byla J. r. 1267 navždy pro křesCany ztracena. V dcji- nách novějších vystupuje město r. 1799, kdy dobyl ho Napoleon 1., r. 1832 zmocnil se ho Mehemed Alí egyptský, r. 1838 pobořeno zemětřesením, r. 1840 vráceno pomocí anglo- rakouskou Turkům, pod jichž vládou se- trvalo. Tsr. Jáfét, třetí syn Noemův, dle Genese 9 pra- otec Foiničanův. Po potopě vyskytuji se dle Genese 10 jako synové J-ovi Gómcr, Magó^. Madai, Javan, Tubal, Mosoch a Tirás, Gómcr a Javan s dalšími potomky. Geograficky jedná se o národy maloas';skc a obchodníky střcdo- mořské. EthnograHe zove jáfétskými ja- zyky (Hupfeld, Górres) jazyky indoevropské. Arabská pověst zve J-a praotcem Turku a barbarů vůbec. Jaffa viz Jafa. JafTé : 1) J. P h i I i p p, historik něm. (* 1 8 19 ve Swarz^dzi v Poznaňsku — t ^^^^ ve Ví- temberce) původu židovského, byl v r. 1853 až 1862 spolupracovníkem Pertzovým o jeho >Monumenta Germaniae historicac, od r. l$t)2 až do sebevraždy r. 1870 professorem na uni- versitě berlínské. Byl ducha bystrého, jak uka- zují jeho spisy: Geschichte des deut Reich. s unter Lothar dem Sachsen (Berl., 1843) a G. d. J. Relches unter Konrád III. (Hannover. 184f>\ avšak nejvíce vynikl svými pracemi déjezpyi- nými, z nichž na prvním místě jsou Regesta pontificum vomanorum ad an. íig8 (2. vvil. Lip., 1885); v těch snesl na 11.000 íistin papež- ských, jež sebral v různých archivech biskup- ských, a uspořádal je v kritický celek. Krom o toho vydal: Bibliothcca rerttm germ, (Berlin. Jaffet — Jagemann. 1005 1S64— 73, 6 sv.). Po smrti jeho Wattenbach spracoval a vydal jeho Ecclesiae^ metropoli- lanae Coloniensis codices (t., 1874)* 2) J. Theodor Julius, herec něm. (♦ 1823 v Berlině), zanechav studia právnického oddal se opeře, r. 1844 vystoupil jako barytonista v Opavě, pak v Lubeku, Halle, Magdeburce, Kolmé n. R. a j. R. 1847 přestoupil k čino- hře v Brémách, pak hrál na dvoř. divadle výmarském (od r. 1849), ve Vratislavi (od r. 1853), Brunšviku (od r. 1856) a na dvoř. div. v Drážďanech jako nástupce Dawisonův. R. 1894 vstoupil do pense a jmenován pro- fessorem. J-a cení jako dobrého herce cha- rakterního; za přední role jeho počítají se: Nathan, Richard III., Shylock, Jago, Franz Moor, Mefisto, Narciss, Filip II., Tartuffe. Jaffet Jan, dějepisec český (* asi v pol. XVI. stol. — 1 1614 v Horažďovicích). Stav se bratrským knězem r. 1576 v Slavkově, spravoval bratrský sbor v Češtině Kostele, kdež vyučoval syny Adama Slavaty, r. 1598 zvolen do úzké rady a r. 1599 stal se správ- cem sboru horažďovického. kde zůstal až do smrti. R. 1621 ostatky jeho, pohřbené v klá- šteře, guardiánem Severinem Dudeciem vy- kopány a potupně spáleny. Zabývaje se ději- nami Jednoty zůstavil J. zajímavé spisy ob- sahu dílem historického, dilem polemického a poučného: O stupních přátelství krevního i přibu\ného, od Boha k manželství lapovédé- ných, Hlas strá{ného (z r. 1600—1605, opis z pozůstalosti Šafaříkovy v Museu), jednající o pohnutkách odloučení Jednoty, zřízení řádu kněžského atd; Psaní k Br. Laneciovi o původu Jednoty i služebníku v ní (z r. 1605, nyní ztra- cené), jež J. rozšířil dle přání starších ve spis Historia o původu Jednoty bratrské a oddělení se jejím od církve ^a vedené a pří tom vy^dví- iení v ni a \ři:^eni služebníků církve a prove- deni řádného kné{Ství a biskupství v téf Jednotě i odvedeni proti tomu dějících se rozličných haněni a nářkův (1614, výňatek otištěn ve •Světozoru Slov. Nov.«, 1861 a výtah v ČMus. 1876). Zároveň s Historií povstal také spis doplňující ji: Meč Goliášův, t. j. vypsání ^H- \ené, pravé a stálé sukcessi osobné neb linie a posloupnosti řádných a pravých biskupův ikně^i v Jednotě bratrské (ruk. v knih. herrnhutské, otištěno v ČMus. 1861). Spisy J-ovy a zvláště Historia mocné působily na histor. literaturu XVII. stol. Viz Jar. Goll, Quellen u. Unter- suchungen zur Geschichte der Bohm. Brúder (1878. str. 80). Jaflha, ostrov při sev. pobřeží Ceylonu, viz Džafna. Jagababa viz Ježibaba. Jagarači cukr lontarový v. Borassus. Jag^ello viz Jagellovci. Jafi^ellovol (poT. lagiellonowíe - nespr. Jagellonci, Jagaj lovci a p.), panovnicky rod vládnuvái v Litvě, v Polsku, v Čechácn a Uhrách (od poč. XIV. stol. do r. 1572). Jméno své odvozuje od lagella, velkokníiete litevského, který dosednuv r. 1386 prostřed- nictvím své manželky Hedviky (dcery Lud- vika I., krále uherského a polského) na trůn polský, založil v Polsku dynastii po scbé na* zvanou. Avšak Jagello (nebo Jagei) sám jest členem starší dynastie na Litvě vládnuvší^ jejímž praotcem byl slavný velkokniže litevský Gedymin (v. t). Po něm vládli na Litvě sy- nové jeho Olgerd a Kejstut. Syn Olgerduv byl Jagello, který při křtu, jejŽ k vůli ko« runě polské přijal, dal si jméno Vladislav* a nazýván byl odtud Vladislav Jagello. Jeho vstoupením na trůn polský vznikla uni& polskolitevská. (13$6), která pák potrvala ař. do rozdělení říše Polské. Synové Vladislava Jagella byli: 1) Vladislav, řečený »Varnen- číkc. který vládl v Polsku od r. 1434—1444 a v Uhrách od r. 1439—1444; padl v bitvě u Varny s Turky svedené. 2) Kazimír (řeč. Jagellovec, »Jagienoňczyk«), veliký kníže li- tevský a od r. 1447, po delším mczivládi v Polsku, také král polský. Vládl aŽ do- r. 1492. Jest to nejznamenitější Jagellovec^ jenž svojí dynastickou obratnou politikou získal svému rodu nejprve korunu českou a pak uherskou. Nejstarší syn jeho Vladislav za spojenectví Kazimírovo s králem Jiřím Po- děbradským zvolen r. 1471 za krále českého a po smrti Matyáše Korvína r. 1490 s pomocí Kazimírovou i za krále uherského; vládl až do své smrti r. 1516. Avšak již synem jeho Ludvíkem, který padl r. 1526 v bitvě u Mo- háče, tato větev vymřela. Druhý syn Kazi- míra Jagellovce byl sv. Kazimír, který ze- mřel r. 1484, třetí Jan Albrecht (1492 ai 1501). Nástupcem jeho byl mladší bratr Alex- ander (1501—1506), jenž byl králem pol- ským a velikým knížetem litevským, a po něm vládl pátý syn Kazimírův Sigmund I., zvaný Starý (1506—1548). Šestý syn Kazimírův Bedřich byl kardinálem a f r. 1503. Sig- mund I. vzdal se všech nároků na trůn český a uherský ve prospěch rodu Habsburkého r. 1515 na sjezde svém s Maximiliánem I. a bratrem svým Vladislavem ve Vídni. Za jeho doby počíná úpadek Polska, jež stává se šlecntickou republikou. Po slabém a schátra- lém Sigmundovi I. následoval syn jeho S i g- mund II. August (1548—1572), za něhoŽ provedena úplně unie polskolitevská r. 1569. Zemřel bezdětek a trůn polský stal se vo- lebním. Prostřednictvím ženského potom- stva Jagellovského nastoupil v Polsku rod Vasovců, ale ne právem dědičným, nýbrž volbou. Bio. Jagamann:!) J.Christian Joseph, spis. a učenec něm. (* 1735 — 1804); opustiv mniš- ský život augustiniánského kláštera v Kost- nici, prchl do Dánska. Po dvou létech se však vrátil a za pokání putoval do Říma, byl vy- svěcen a stal se zpovědníkem katol. něm. kolonie ve Florencii. Tam osvojil si důklad- nou znalost literatury a umění italského, jejíž platným šiřitelem v Německu se stal po svém návratu do vlasti. Zemřel jako bibliotékář vévodkyné Anny Amalie ve Výmaru, pře- stoupiv k protestantismu a oženiv se. Od něho pochodí spracování Tiraboschiových dějin literatury italské Geschichte d. freien Kúnste u. Wissenschaften in Italien (Lip., 1777 1004 Jager. a2 1781, 5 sv.). Magazín der ital. Litteratur II. Kůnste (Výmar a Halle 1780—85, 8 sv.)» Eřeklad Dantova Pekla (obsaž. v Magaz. d. it. itt. u. Kúnste) a slovník a grammatika ja- zyka ital. 8) J-ová Karolina, herečka a zpěvačka něm., dcera před. Christ. Josefa J-a (♦1778 ve Výmaru — 1 1848 v Drážďanech), učila se u Bečka a Ifflanda v Mannheime a stala se r. 1797 členem divadla výmarského, s něhož podmanila si přirozenou krásou i jímavým uměním obecenstvo i velkovévodu Karla Augusta, který ji povýšil do stavu šlechti- ckého (von Heygendorf). R. 1817 přivo- dila ona hlavně pád Goethovy správy diva- delní. Jeviště opustila po smrti Karla Augusta r 1828 3) J. Ferdinand, malíř, bratr před.(* 1780 ve Výmaru — f 1820 t.), žák tamější akade- mie a Fůgerův ve Vídni. Cestoval do Paříže (1804) a do Říma (1806—10). Kopíroval Vraždu ťí/fí (dle Reniho, výmarské mus.); Raffaelovy Madonny di Foligno a della Seggiola a j. Od něho pochodí téŽ podobizny vévody Karla Augusta Sasko-yýmarského, Wiclanda, Schil- lera a Goetha. Mimo to: Luther na říšském snému ve Vormsu (1817) ; Nanebevstoupení Krista (1820, pro luthcránskÝ kostel v Karlsruhe) a j. Byl professorem ve výmaru. 4) Ludwig von J., právník něm. (* 1805 v Gerlachsheimu — f 1853 v Achernu). Stu- doval v Heidelberku a Gotinkách a stal se soudním úředníkem, později badenským justič- ním ministerským radou a generálním audi- torem. Vrátiv se ze studijních cest po Anglii, Francii a Belgii zřídil mužskou káznici v Bruch- sálu dle soustavy samo vazby a měl mimo to jako vládní kommissař účastenství při sesta- vovám' badenského trestního zákonníka. Ze spisů jeho sluší jmenovati : Untenuchungs- kunde (Frankfurt, 1838—41, 2 sv.); Deutsche Stádte u. deutsche Mánner (Lipsko, 1842, nové vyd. 1846); Beitráge lur Erlduterung der neuen had. Strafgeset{gebung (Freiburg, 1847); Mi- litárstrafen im Lichte der Zeit (1849) ; Kriminál- lexikon (Erlanky, 1834 ; dokončení od Brauera). S Nóllnerem založil >Zeitschrift fůr deutsches Strafverfahrenc (1840—47, 8 sv.) a později sám list >GerichtssaaU (Erlanky, 1849—53, 5 sv.) 5).Eugen vonj., právník něm., syn před. (* 1849 v Karlsruhe), od r. 1882 minist. rada v Karlsruhe, od r. 1893 badenský poslanec a zmocněnec spolkové rady v Berlíně. Zastu- poval badenskou vládu na kongressech pro reformu vězeňství v Římě (188o) a v Petro- hradě (1890) S Holtzendorffem vydal Hanď huch des Ge/ángniswesens (Hamburk, 1888) a napsal Die Daraufgabe, Arrha (Berlín, 1873). Ja^ar, maď. Eger, něm. Erlau^ lat. Agria, hlavni město uherské stol. hcvcšskč, bývalá pevnost. 155 m n. m. v utěšeném, vinohrady věnčeném údolí po obou stranách stejnojm. potoka, na trati Fúzes-Abony-J. uh. státních drah, mající se čtyřmi předměstími 22.427 ob. (1890), hl. Maďarů. J. jest sídlem stoličních úřadu, král. soudního dvora, finančního ředi- telství, okr. soudu a arcibiskupství s metro- politní kapitulou. Má 12 kostelů, z nichž nad jiné vyniká kathedrála, vystavěná v r. 1831—37 nákladem 800.000 zl. tehdejším arcibiskupem, něm. básníkem Ladislavem Pyrkerem. Kathe- drála postavena jest v řeckém slohu dle planil Hildových, má půdorys latin, kříže, 100 m dl a 54 m šir., 40 m vys. kupoli, 2 věže 56 m vp^ proslulý obraz sv. Jana ev. od Josefa Dano* hausera a obrovské sochy a basreltefy od Marka Casagrande. Dále vyniká jeáté kostel milosrdných bratři se starým, 35 m vys. mina- retem, a řecký kostel. Jsou zde kláštery cister* ciáků, františkánů, mmoritŮ, servitfl, milosrd bratří a anglickách panen. Pro množství ko- stelů a klSteru nazývá se J. druhdy uher- ském Římem. Z jiných budov vynikají skvostný palác arcibiskupský a lyceum, vystavěné r. 1765 až 1785 arcibiskupem hrab. Karlem Eszterhá- zym. J. má značné množství vzdělávacích a dobročinných ústavů; Z prvých vynikají theo- logický ústav se seminářem, arcibiskupská právnická akademie s knihovnou o 50.000 sv. a 400 rukop., lyceum s bibliotékou o 50.000 sr. a hvězdárnou 56 m vys., zařízenou r. 1786 vý- tečným astronomem jesuitou M. Helem, vyšší gymnasium řádu cisterciáků, katol. průpravka pro učitele, škola kreslířská a dívčí vycho- vávací ústav angl. panen. Z ústavů dobro- činných jmenovati sluší velkou nemocnici, zal. j. Komáromym r. 1830, dvě jiné nemoc- níce a ústav pro neduživé duchovni, zaloi r. 1727 proboštem J. Kišem. Značný průmysl v oboru plátenictví, soukenictví, klol>oučnictví, prýmkářství, obuvnictví a hřebenářství. Ob- chod, podporovaný 3 peněžními ústavy, pro- vozuje se hlavně na velkých trzích. Bývalá opevněni na pevnostním vrchu proměněna Pyrkerem v rozsáhlý sad, v němž jsou ná- hrobek obhájce J-u proti Turkům Štěpána Dobo a pomník krále sv. Štěpána, prý na místě, na němž kdysi stával chrám světcem tímto vystavěný. J. má dva indiflferentní pra- meny o 31*2^ C, jichž užívá se proti nemocem kožním a žaludečním. V okolí pěstuje se mnoho výborného vina, jehož jeden druh slově tureckou krví a pokládá se za nej- lepší červené víno uherské. — J. obdržel městské právo r. 1010 a byl r. 1242 Tatary rozbořen, ale r. 1261 opět vystavěn a hrad- bami obehnán. R. 1468 držel zde Matyáš Korvin zemský sněm, r. 1371 a 1512 konány v J-u diécésanské synody. R. 1552 obléhal J. vezír turecký Achmcd se 150.000 muŽi, ale marně, nebot Štěpán Dobo dovedl 13 útoků tureckých odrazili. R. 1563 připadl J. Ferdi- nandovi 1., avšak již r. 1596 dobyl ho po ttí- nedělnim obléháni sultán Mohammed 111. Te- prve r. 1687 podařilo se císařskému gencrálo Caraffovi J. Turkům opět vyrvati. Za povstání Rákóczyho bylo město po nějakou dobu v ru- kou povstalců, až r. 1710 obsadil je cis. ge- nerál Cusani. Biskupství, jemuž město pfedc- vším děkuje svůj rozkvět a význam* xaioieno prý r. 1009 sv. Štěpánem a bylo tak bohatě nadáno, že mělo povinnost na svůj náklad vydržovati každého čtvrtého syna krále uher- ského. Za arcibiskupství povýšeno r. 1804. Jager — Jagič. IQ05 Objímá části stolice hevešské, abaujské, bor- sodské a szabolcské a dřívější svobodná území Jazygii, distrikt hajducký a Velkou Kumánii se 780.000 katol. obyv. J&g^er: 1) J. Johannes viz Crotas Ru- bí aniis. 8) J. Albert, historik rak. (* 1801 ve Schwazu — t 1891), vstoupil do benedikt. řádu v Inápruku a habilitoval se tu na uni- versitě pro všeobecné a rakouské dějiny, r. 1850 povolán byl na universitu vídeňskou pro dějmy rak. a dal tu podnět ke zřízení ústavu pauaeo^aíického. Byl pilný a kritický dějezpytec sn^ru Chmelová a má zvláště vý- znam pro tyrolské dějiny nové doby. Vydal mnoho pojednání v různých vědeckých sbír- kách; samostatně: Tirol u. d. bayrisch-franx. Einfall im J. iyo3 (Inšp., 1844); Die alte stán- dische Verfassung 7fro/5(t.,1848); Die Wieder- vereinigung Tirols mit ósterreich in d, J, i8t3 bis /<9/tf (Vídeň. 1856); D, Streit des Cardinals Nicolausv. Cusa mit dem Hert. Sigmund v, óster- reich als Grafen v. Tirol (Inšp., 1861, 2 sv.). 3) J. Gustav, malíř něm. (* 1808 v Lip- sku — 1 1871 ^0» ^^ akademie lipské, dráž- ďanské a mnichovské; na této poslední měl hlavně Jul. Schnorr z Karolsfeldu na něho rozhodující vliv. Cestoval r. 1836 do Říma a r. 1847 jmenován ředitelem lipské akademie. Z jeho aěl jmenujeme: fresky v Herderově sále yýmarského zámku, v sále Nibelungů v mnichovském zámku, v kostele v Schone- feldu a j. Z maleb na plátně uvádíme: Magda- léna u nohou Kristových) Modlitba Mojžíšova v bitvě s Amalekity; Kladeni Krísta do hrobu (mus. v Lipsku) a j. 4) J. Otto (* 1828), ředitel ústavu pro vzdělání učitelů tělocviku ve Štutgartě. J. jest zakladatel samostatného směru ve výchově mládeže přihlížejícího k prostým lidovým cvikům tělesným dle vzoru řeckého oproti modernímu tělocviku na nářadí. Ve směru tom spracoval učebnou látku, klada důraz na cviky pochodové, prostné a s tyčemi, běh, vrh, skok a pod. Největší dílo jeho jest Turn- schule fítr die deutsche Jugend (1864) a Neue Turnschule (1876V Spisjr jeho nesou se váž- ným, hlubokým ouchem, jsou vŠak pro zvláštní mluvu i sloh .těžko přístupny. Schnr, 5) J. Oskar, historik něm. (♦ 1830 ve Štut- gartě), působil na rozličných středních ústa- vech, od r. 1865 jest ředitelem při gymnasiu Bedřicha- Viléma v* Kolíně a zabývá se též methodikou učení dějepisného. Spisy jeho jsou: Gesch, der Rómer (6. v., óůtersloh, 1889); G. der Griechen (5. v. t, 1887); Die punischen Kriege (Halle, 1870, 3 sv.); Welt- geschichte (2. v., Bielefeld, 1891, 4 sv.); G. der neuesten Zeit (24. v., Berlín, 1893); methodické: Aus der Praxis, Ein paedag. Testament (2. v. Wiesbaden, 1885); D. humanist. Gymnasium (t., 1890); Pro domo, Reden und Aufs&\\e (t, 1894). 6) J. Gustav, přírodopisec a lékař něm. (♦ 1832 v Burgu ve Virtembersku). Vystu- doval v Tubinkách a ve Vídni lékařství a stal se r. 1858 docentem zoologie ve Vídni, za- ložil tu akciovou společnost k vydržování zoologické zahrady, od r. 1867—84 působil jako prof. zoologie na hospodářské akademii v Hohenheimu a po některý čas téŽ na tech- nice štutgartské. Proslul >objevením« duše a zvláštní theorií o působení výparů na duši, z čehož vyplynul jeho systém o přirozeném odíváni těla látkami z čisté vlny. Jeho lite- rární činnost je velmi mnohostranná a spisů jeho velká řada; z nich uvádíme: Zoologische Briefe (Vídeň, 1864—76); Die Darwinsche Theorie und ihre Stellung \u Morai und Re- ligion (Štutgart, 1868) ; Skii\en aus dem Thier- garten (Hamburk, 1866—1871); Deutschlands Thierwelt nach ihren Standorten ^ingetheilt (Štutg., 1874); Lehrbuch der allgemeinen Zoo- /ogie (Lipsko, 1871— 77); Die menschl, Arbeits- kraft (Mnichov, 1878); Entdeckung der Seele TLipsko, 1879, 3. vyd., 1884); Mein System (4. vyd. Štutg., 1885); i4ii5 Nátur und Menschen- leben (Lip., 1893); Wetteransagen und Mond- wechsel ^tutg., 1894). 7) J. Gustav Maria, krajinář rak. (* 1835 ve Vídni — f 1861 1.), žák vídeňské akademie za F. Steínfelda. Cestoval v alpských zemích a v Itálii a žil v poslední době v Meraně. Maloval: Motiv ^ Tyrolska (1858); Horská kra' jiná (1861) ; Pahorkatd krajina s rybáři (v klá- šteře Kremsmúnsteru). Prováděl téŽ leptané rytiny. 8) J. KarU malíř něm. (♦ 1838 v Norim- berce — f 1^87 t.), žák Reindela a Krelinga t. a mnichovské akademie. Na Pirckheimerově a Důrerově domě v Norimberce maloval Dobu rozkvětu Norimberku a Dúrerovo naro\eni \ mimo to: Maximilidn J. u Dúrera (pro no- rimb. radnici); illustrace k dílům Schillerovým; 12 podobizen něm. hud. skladatelů (křidou); 7 podobizen něm. básníků; 12 podobizen něm. císařů. Byl professorem na norimb. škole umělecké. JagerdSrfel, osada v Cechách u Horn. Lichtenwaldu, hejt. Jablonné, okr. Cvikov, fara a pš. Vel.-Mei^enthal; 18 d., 93 ob. n. (1890). J&Mrh&user, ves v Čechách, viz Fer- chennaid. Jftg^mdorf, město slezské, víz Krnov. Jáfl^endorf : 1) J., ves v Čechách, hejt., okr. a pošta Čes. Lípa, fara Libchava Hor.; 36 d., 187 ob. n. (1890), kaple Nanebevzetí P. Marie. — 2) J., hrádek nebo tvrz u Li- pého v sev. Čechách. 3) Gross- J., ves v kraji instručském vl. obv. g^binského ve vých. Prusku, jižně od Pregely s 503 ob. (1890). Zde r. 1757 zvítězilo ruské vojsko pod Apraxinem nad Prusy, ve- denými polním maršálkem Lehwaldtem, jenž na rozkaz Bedřicha Velikého útočně postoupil proti daleko silnějším Rusům. Prusové od- raženi se ztrátou 4600 mužů, ale i na straně ruské bylo ztraceno 7000 mužů a 30 děl. Jftg^nďaldy ves mor., viz Krnov. Jag:e6ry,Jaggeri [dža-] v. Co cos str.481. Jag^hlst&n, Jagistán viz Dardistán. Jas^ió Vatroslav (Ignatij Vikentje- vič), proslulý a té doby nejpřednější slovan- ský filolog (* 6. čce 1838 ve Varaždině v Choř- 1006 Jagič. vatsku). Školy obecné a první tři třídy gym- nasijní vychodil v rodném městě, ostatní v Zá- hřebe. Filosofická studia konal ve Vídni (1856 až 1860), pěstuje hlavně filologii klassickou (Bonitz, E. Hoffmann, Vahlen). Tyto studie konal více z povinnosti (stipend.). Ale s lá- skou přilnul k slovanské filologii a k Miklo- sichovi, s kterým obzvláště ve dvoř. knihovně Knji- ževnikc, jehož se stal spoluredak torem a hor- livým spolupracovníkem. Ve třech ročnících, které vyšly v 1. 1864, 1865 a 1866, obsažena celá řada rozprav, posudků a referátů J-ovýdi a sice: I. (1864) Naš pravopis^ Primjetbe na Odgovor na Naš pravopis^ I\ prostosti hrvat- skoga ježíka (tu vylíčena též činnost Voka St. Karadžiče a jiných učenců srbských); 11.(1865): Slovjensko je^ikosiovje (kratak hist.- filoL nacrt\ Primjetbe k našoj sintaxi. Dále rozbor spisů: Vebrových, Miklosichových, DaničidovÝch, Erbenových, Ljubičových, Star- čevičových a vydání nár. písní Matice Dal- matské, konečně bibliogr. zprávy; III. (1866): Gramm. rozbor a ukáz^r eposu Adrianskoga mora Siréna od hrab. ťetra Zriňského, Ci- rilski ibornik XVI. — XVII. stoljeda, Stari spo- menici pisma i ježíka jugo^apaduih Slovjena (výt. ze spisu Sreznevského), Štampana hrvat- ska knjiga XVI. vieka, Kratak pregled lirvatsko- srbske knji^evnosti od posljedne dvie-tn godine^ Starine i vjihovo \namenovanje (přehled ar- chaeologických památek musea záhřebského s výklady o jejich vědeckém významu). Dále pak následuje rozbor spisů: Pypina a Spáso- wicze, rozprav v programmech chorv. gymn , srbského překladu Bartenstcina. Každý slo- vanský filolog pozná ihned, že »Kniiževnik« byl předchůdcem »Archivu f. slav. Pnil.«, jen že v menších rozměrech a s obzorem obme- zenějším. Avšak i z této vědecké stráže roz- hlížel se již J. po celém oboru slov. filologie a sledoval bedlivým a kritickým okem všechny zjevy, které přinášely obohacení jejích poznat- ků a výzkumů. Dějiny jaz. staroslov. a chorv. - srbského, jakož i literatura chorv.-srbská stály přirozeně v popředí. Významným činem bylo zavedení a obhájení opraveného pravopisu, kterým přítrž učiněna psaní er za prosté r (slabikotvorné) a -/i v gen. pluralis. Opravy J-ovy, jak povědomo, byly pak všeobecné přijaty. Roku 1865 pořídil Fr. Rački vydání evang. Vatikánského, proti radě Miklosichově oblými hlaholskými typy (Šafaříkovými), pod názvem: Assemanov Hi Vatikanski evangelistar. Část filologická v obšírném úvodu pochází od J-e. Je to rozbor jazyka této památky, který by dosud měl nezkrácenou cenu, kdyby otisk památky neoplýval chybami. Když r. 1866 založena byla v Záliřebč Jihoslovanšká Aka- demie, činnost Jova nabyla nového puso- Jagič. 1007 biště. S podporou Akademie, jejíž skutečným členem J. ihned zvolen byl, vydal ř. 1867 své dějiny literatury chorvatsko -srbské, které mely veliký úspéch, pod názvem: Historija icnjifevnosti národa hrvatskoga i srbskoga. J, Staro doba (od VIL do konce XIV. stol.). Ruský překlad vyšel v Kazani r. 1871. K dě- jinám připojil pak J. násl. roku (1868) sbírku starých textů, jež vyňal hlavně z bohatých sbírek záhřebských, pod názvem : /Vi/of / k /ii- storiji knji\evnosti národa hrvatskoga i srb- skoga (původně otištěny v Kukuljevičově Ar- kivu za povjestn. jugoslav., kn. IX.). Mezi- tím zahájila Akademie svou vědeckou čin- nost. Hned v prvním veřejném seděni (1867) četl J. O paralelah i f^vorí/i naših národ- ník pjesama i pripoviedaka — výtah z vydané právě >Historije književnosti* — a měl pak živé účastenství v obou publikacích akademi- ckých, v »Raduc a v »Starinách<, v onom přispívaje úvahami kriticko-bibliografickými, v těchto vydávaje staré jihoslov. památky. Tak obsahuje »Rad€: I. (1867) rozbor Dějin srbské literatury od St. Novakovide; II. (1868) rozpravu: Gradja \a glagolsku paleografiju; V. (1868) recensi nových spisů Miklosicho- vjřch; VI. (1868J nekrolog Aug. Schleichera; VIII. (1869) rozDor spisů Afanasjcva a Srez- něvského; IX. (1869) důležitou rozpravu Pod- mladjena vokaíi^acija u hrvatskom jeříku, která^ pak vyšla též jako zvláštní otisk; dále stať Trubaduri i najstariji hrvatski Hrici\ XI. (1870) rozbor srbské bibliografie, kterou sestavil St. Novakovič; XII. (1870) zprávu o učené cestě po Dalmácii; XIII. (1870) vážnou rozpravu o přízvuku: Paralele k hrvatsko-srbskomu na- glasivanju] XIV. (1871) Napredak slovinské fllo- Jogije pošlednjih godina s pokračováním ve svazku XVII. ; konečně XVIII. ri872) kritický rozbor biografie Križaničovy, Kterou napsal Bczsonov (četl J. 1872). »Starine« pak obsa- hují: I. (1869) Ogledi staré hrvatske pro\e (texty čakavské); III. (1871) Život Aleksandra Velikoga (chorv.-srbský text, podle různých rukopisů ; též jako zvi. otisk). Dále konaly se horlivé přípravy k vydání Starých spisova- telů chorvatských, k podniku nad jiné důle- žitému, ku kterému J. napsal programm a jehož 1. svazek pod jeho dozorem r. 1869 tištěn byl. Jsou to Pjesme Marka MaruUéa^ k vydáni upravené od Iv. Kukuljevide-Sakcin- ského, s kritickými poznámkami od J-e. 2. sva- zek (1870) obsahuje Pjesme Šiška MenČetiča Vlahoviča i Gjore Drfiča, které k vydání upra- vil J. 3. (1871) a 4. (1872) svazek podává Pjesme Mavra Vetraniča Čavčiča, které vydali společně J., Kaznačió a Daničič. 6. sv. (1872) podává Pjesme Nikole Dimitroviča i Nikole Nalješkoviča, společně vydané od J-e a Dani- čiče. Mezitím stal se v postavení J-ově náhlý obrat, který v prvním okamžiku působil jako katastrofa, Z příčin politických byl totiž J. v červnu 1870 báném Rauchem professury na gymn. záhřebském zbaven. Starost o ro- dinu (manželku a dvě dévčátkaj tenkráte velmi doléhala na hlavu J-ovu. Ale rána, kterou nepřátelé krutě zasáhli do Života J-ova, stala se příčinou, že obor působnosti jeho netu- šené se rozšířil a že zaujal z nenadání vy- nikající postavení v učeném světě slovan- ském. S počátku působil J. tím usilovněji při Akademii, která jej ustanovila druhým sekretářem (vedle Daničide); ale takové po- stavení nemohlo mu dostačovati. A jelikož dráha v otčiné byla mu snad navždy uzavřena, obrátily se zraky jeho do ciziny, tam, kde vynikající nadáni a neúmomá, úspěšná práce jeho na poli vědeckém docházela spravedli- vého ocenění. V oněch starostlivých dobách osvědčil se tuším nejvíce Miklosich, kter^ J-ovi uváděl na mysl vysoký cíl a vřele jej doporoučel, a pak Srezněvskii, Grigorovic a ruští přátelé vůbec, kteří ihnea se starali, aby J-ovi opatřili přiměřené postavení. Na Rusi požíval již J. dobrého jména. JiŽ r. 1868 vy- volen byl dopisujícím členem cis. Akademie Nauk v odděl, ruského jazyka a slovesnosti a r. 1870 udělen mu, po návrhu Srezněvského, stupeň čestného doktora slovanské filologie od univ. petrohradské. V r. 1871 povolán byl pak, na návrh Grigorovičův, za mimoř. pro- fessora srovnávací mluvnice jazyků indo- evropských na univ. v Oděsse. Cestu upra- vili mu, jak vyznal J. sám (srv. »Časc 1891, č. 13), Miklosich a Bogišid, který krátce před tím do Odéssy povolán byl. Zároveň ale ob- držel J. celoroční dovolenou (komandirovku) k cestování po Rusi a za hranicemi, aby se zdokonalil v jaz. sanskrtském a ruském. R. 1872 jmenován byl řádným professorem této sto- lice. Jednoroční dovolené J. užil co nejsvě- domitěji, hlavně v Berlíně poslouchaje před- nášky Wcbrovy a j. Výsledek těchto studií byla rozprava Das Leben der \Vur\el dé in den slavischen Sprachen (1871), za kterou uni- versita lipská udělila mu stupeň doktora filo- sofie. Osvojiv si pak dokonale v slově i písmě jazyk ruský, počal J. roku 1872 přednášeti v Oděsse. ' Avšak působnost jeho netrvala tam dlouho a nezanechala než smutné upo- mínky. Přibyv v létě r. 1872 do Oděssy, J. nebezpečné onemocněl a zotaviv se po delší nemoci musil patřiti, jak táž nemoc (tyfus) zachvátila a v předčasný hrob uložila jeho prvorozenou dceru. Hlava J-ova od těchto navštívení zbělela nadobro. Horlivá vědecká činnost, od mladosti vlastní jeho živel, při tom neustávala. Ale zatím připravovala se opět změna v jeho postavení. V Berlíně za- nášeli se plánem zříditi stolici slovanské filo- logie. Přítomnost J-ova nemálo přispěla k tomu, že plán se uskutečnil. Následkem toho povolán r. 1874 J. do Berlína. I při tomto povolání měl Miklosich velkou zásluhu. V říjnu 1874 opustil tedy J. univ. oděsskou a zaujal místo jako první professor slov. filo- logie na univ. berlínské. Pro muže tak schop- ného a vědecké práci tak cele oddaného měla doba berlínská (1874—80) neobyčejný význam. J. pokračoval v započatých pracích a vydá- ních. »Starine« přinášely jeho Opisi i i\vodi i\ několiko ju^noslovinskih rukopisa (seš. 5. 1873; 6. 1874; 9. 1877 a 10. 1878). Jako podobné práce Srezněvského jsou tyto popisy, roz- 1008 Jagič. bory a v^ťahyi ze staroslov. památek vesměs důležitý jakožto příspěvky pro d^iny staro- slovanského jazyka a literatury. Veole toho objevila se vydáni památek v časopise běle- hradské učené společnosti, jejíž členem téŽ záhy J. byl zvolen, v >Glasnikuc: kn. XL. (1874): Josnešto o fivotu svetoga Dfurdfa Kra- tovca (dodatek k textu v XXI. kn. Glasnika vydanému) ; dále v kn. XLU. (1875) : Konstantin filosof i njegov fipot Stefana La\areviča des- pota srpskoga. Velmi důležitá je rozprava, která vyšla v 37. seš. >Radu« (1876): Gradja \a historiju slovinské národně poe\ije\ v ní po- dal J. vzácnou sbírku hist. svědectví o epické poesii chorv.-srbské. Rozprava přeložena do ruštiny. Ale nejdůležitější čin z doby berlínské spatřiti třeba v založení odborného časopisu pro slov. ňlologii >Archiv fůr slavische Philologie«, jehož 1. sešit vyšel r. 1876. J-ovi podařilo se konečně, oč pokoušel se Dobrovský (Slavín 1806, Slovanka 1814, 1815), po čem toužil Šafařík (1841} a co též Miklo- sich uskutečniti se snažil (Slavische Biblio- thek, 1. 1851; II. 1858): utvořiti vědecký orgán, který podává vedle samostatných ze všech oborů slov. filologie čerpaných statí úplnou kritickou bibliografii a tím zároveň slouží ja- kožto stálý rádce a průvodce pro všechny, kdož na rozsáhlém poli této filologie vědecky činni jsou. První ročníky jsou plny rozprav a referátů J-ových, později ustupuje obČas do pozadí. J-ova Archivu vyšlo dosud (srpen 1897) 19 svazků, každý o 40 tisk. arších, a jeden Supplementband (1892): úspěch veliko- lepý, který jeho zakladatel v r. 1876 ovšem tušiti nemohl. Z doby berlínské pocházejí větší články, jako: Studien uber das' altslove- nisch-glagolitische Zographos- Evangelium (ve sv. I. a II.) ; Die christlich-mjrthologische Schicht in der russischen Volksepik (ve sv. I.^ ; Dunav- Dunaj in der slavischen Volkspoesie (ve sv. I.) ; Ein Beiirag ^ur serhischen Annalistik mit lite- raturgeschichtlicher Einleitung (ve sv. II.) ; Die sůdslavischen Volkssagen von dem Grabancijaš dijak und ihre Erklárung (ve sv. II.); Ueber einen BerUhrungspunkt des altslovenischen mit dem litauischen Vocalismus (ve sv. III.); Witf lautete A bei den alten Bulgaren? (ve sv. III.^ a j. K tomu druží se celá řada menších Článků a přečetné kritické referáty o spisech ze všech oborů slov. ňlologie. Vedle péče o Archiv obrátil J. hlavní pozornost na úplná vydání nejstarších hlaholských památek staroslovan- ských. Tak vyšel r. 1879 Quattuor evangelio- rum codex Zographensis^ vydání památné, kte- rým studium staré slovanštiny na pevnou basis postaveno bylo. Dále vyšla r. 1880 dů- ležitá památka jihoslovanského práva Zákon Vinodolbskijt s ruským překladem a kritickými i filolog, poznámkami (ve spisech OJlflJl). V době^ berlínské stal se J. členem král. č. společnosti nauk v Praze (1877), skutečným členem akademie krakovské (1878), dopis, členem akademie berlínské a j. Vydáváni Ar- chivu a staroslov. památek, které J. dále při- pravoval, vůbec celá hlavně na historické studiíun jazyka a jeho starých památek upra- vená činnost J-ova udržovala neustálý živý styk s Ruskem. Tak stalo se, Že po smrtí J. J. Srezněvského v r. 1880 zvolen byl J. za mimořád. člena akademie petrohradské (srv. Zápiska ob učených trudach prof. I. V. Ja> giča sostavl. akad. J. K. Grotom. Sb. XXI. S. Petr. 1881). Brzy na to (ještě r. 1880) po- volán byl pak, hlavně působením prof. VI. Lamanského (srv. Živ. Star. III., 1891, p. 255)^ aby též na univ. petrohradské zaujal stolici, která úmrtím Srezněvského uprázdnéna byla. Pobyt berlínský zanechal příjemné vzpomínky v rodině J-ově, která narozením syna r. 1875 rozmnožena byla. V Petrohradě působil J. opět šest let Nezvyklé podnebí a výchova dětí působila mnoho starostí. Ale pro věde- ckou práci, zvláště směrem J-ovým, poskyto- valy přebohaté knihovny ruské nevyčerpatel- ných pramenů. J. kořistil z nich co nejpil- něji. Mnohé, objemné spi3y dospěly ještČ za pobytu petrohradského k ukončeni, jiné vy- dány teprve později a některé ani dosud ne- jsou dohotoveny. Z potřeb praktických vznikla Speciminalinguaepalaeoslovenicae (1882h je to výborná čítanka pro cvičení akademická. Záhy dokončeno též vydání evang. Mariánské- ho (1883). Toto vydání je z mnohých příčin důležité a vážné. Především obsahuje celý text tetroevangelia s připojeným různočtcnim ostatních staroslov. ev. textů; dále důkladný rozbor jazykový s některými delšími exkursy (na př. o vzniku slov. imperfekta), konecnó úplný slovník, v kterém celá zásoba evang. slov spolehlivě vyložena jest. Tento slovnSc vykonal již mnoho výborných služeb pro mluv- nici staroslov. a koná je dále. Třeba na př. srovnati Delbrůckovu Srovnav, skladbu jaz. indoevropských, kde pomocí indexu evang. Mariánského celá řada důležitých poznatků syntaktických na jevo vynesena jest. Dále sepsány mnohé obšírné recense, jaké při udí* lení cen vědeckých na Rusi zvykem jsou. Ta- kového původu jsou Čeiyre kritiko-paleograf^ statji (1884), v nichž vyniká rozbor jazyka nejstaršího Žaltáře slovanského a pak dů* khdné objasněm' původu písma hlaholského. Při tisícileté památce úmrti Methodova (1885) vznikla slavnostní řeč: Vopros o Kirillě i Mefo- diji v slavjanskoj fllologiji, která v poznám- kách přináší úplnou bibliografii této otázky. Vzácným příspěvkem k dějinám slov. filologie je dále vydání vzájemných dopisů Dobrov- ského a Kopitara r. 1885: Britfwtchs^ ^wť- schen Dobrowsky und Kopitar (iS0S^^i939)^ které částečně jiŽ v Archivu otištěny byly. Vydáním této korrespondence postaven obě- ma velkým slavistům trvalý pomník, jehož cena připojeným Vvedenijem v perepisku De* brovskago s Kopitarom a důkladnými rejstříky ještě zvýšena. Koku následujícího (1886) vy- dal J. obšírná Menaea Sept, Octobr. ^íovem'- bris podle nejstarších rus. rukopisů^ koaoc XI. stol. Te to dílo monumentální, které vilo býti počátkem vydání minejí služebných Čili zpěvu obřadních na všech dvanáct másiců roku. Ale k pokračování nedošlo. Vedle toho šla péče o Archiv^ který stále prospíval. Z doby J agič. 1009 petrohradské pocházejí větši články: MythO' iogische Skiiien: /. Svarog und Svaro^ic (ve sv.IV.); //. Da{dhbog'Da{hog-Dabog (ve sv. V.); Die Umlautserscheinungen hei den Vocalen e, é, ^ in den slavischen Sprachen (ve sv. V. a VI.) ; Das altslovenische Evangelistarium Púp S^vďs (ve sv. V.). K nim přistupuje opět řada men- ších článků a jmenovitě veliký počet kriti- ckých referátů a recensí o publikacích ze slov. filologie. Zásluhy J-ovy byly na Rusi vždy náležitě oceňovány, nejen od početných a vděčných žáků, nýbrž i od vlády. J. stal se skutečným státním radou ruským, ozdo- ben byl řády: velkokřížem řádu Stanislava s hvězdou, řádem Vlád. a Anny, a učené spo- lečnosti petrohradské, moskevské, kijevské, oděsské jmenovky jej svým členem. Mezitím opouštěl Miklosich, jenž r. 1883 dosáhl 70 let, stolici slov. filologie. V červnu 1885 učiněn na univ. vídeňské návrh jednomyslně přijatý, aby na ni povolán byl J. Z lásky k svému starému učiteli a po přání své rodiny přijal J. pozvání a stal se r. 1886 nástupcem Mi- klosichovým nejen v universitě, nýbrž zaujal též hned místo vedle něho v Akademii ví- deňské jako skutečný člen a stal se pak po smrti Miklosichově (1891) též doživotním čle- nem panské sněmovny rakouské. Tak splnila se dávná myšlénka Miklosichova. Po 161etém pobytu v cizině, obohacen vzácnými zkuše- nostmi, vracel se J. do vlasti, aby zde po Miklosichovi v jeho duchu dále působil. Pů- sobení své zahájil J. tím, že založil přede- vším seminář pro slovanskou filologii (1887), ústav podobný, jakého na př. stolice pro klassickou filologii již dávno a k velikému prospěchu vědeckého vzdělání užívaly. Slo- vanský seminář vídeňský, který zásluhou J-ovou chová velmi pěknou příruční knihovnu slov. filologie, stal se pod jeho vedením dů- ležitým střediskem v^eckým; z přednášek a volných rozhovorů seminárních vyklíčilo mnoho podnětů, které pak vyspěly ve vážné příspěvky, uveřejněné v Archivu, jenž jest zároveň orgánem seminárním (srv. rozpravy, které podali Oblak, Kozák, Medini, Stano- jevič, Kolessa, Radonid, Matid a i.). Veliká jest opět řada spisů, které J. od příchodu svého do Vídně vydal: Kritičesktja \amitki po istoriji russkago ja\yka (1889); $vetostefan- ski christovulj kralja Stefana Uroša II. Milu- tina (1890; srv. Arch. XIII. 253 a násl.); Statut Poljički (1890, zvi. otisk z IV. svazku Monum. hisť-jurid. jihoslov. akad.); Glagolitica (/). Wúrdigung neuentdeckter Fragmente (1890; rozbor dvou hlah. památek, t. z v. zlomků ví- deňských a pak předůležitých zlomků kijev- skýcb, které při zvláštních otiscích připojeny v úplných fotografiích); Missale glagoHticum Hervojae ducis Spalatensia (1S91 ; vyložen obsah této nádherné, v Cařihraaě chované památky chorv.-hlaholské); Ra^um ifilosoftja i\srpskich knUevnich starina ([1892; vydání starosrbského florilegia z rukopisu Srecko vičova) ; Die Me- nandersenttn\en in der altkirchenslau. Ober- set\ung (1892); Das by^antinische Lehrgedicht Spaneas i. d, altkirchenslav, Oberiet\ung{l%<)2) \ Ottflv Slovník Naufný, sv. XII. 279 1897. Slavische Beitráge \u den biblischen Ápokryphen. /. Die altkirchenslav. Texte des Adambuches (1893); Glagolitica lí. Gríkovičev odlomak gla- golskog apoštola (1893); Der erste Cetinjer Kirchendruck vom Jahre I4g4. Erste Hálfte: Bibliographisch-Kritisches, Zweite Háljte: Grie- chisch-slavisches Glossar (1894); Di€ Geheim- sprachen bet den Slaven. I. Bibliographie des Gegenstandes und die slavischen Bestandtheile (1895); Ruska knji^evnost u osamnaestom sto^ Iječu (1896) ; veliké dílo souborné, plod dlouho- leté činnosti sběratelské: Codex slovenicus re- rum grammaticarum Čili lépe Ra\sufdénija ju{noslavjanskoj i russkoj stariny o cerkovno^ slavjanskom ja^yké (1895); konečně vydání VsiJi prorokov stumačenje hrvatsko čili Veteris testament i prophetar um interpretatio istro^croa- tica saecuii XVI. (1897), překlad protestant- ský, jehož jediný otisk nalezen byl v klášteře drkolenském (Kloster Schlagel v Hor. Ra- kousíchV Vedle této horlivé vydavatelské čin- nosti jae opět péče o Archiv, v němŽ zů- stavil si hlavně přehledy kriticko-bibliogra- fické. Občas objeví se zde i důležitý článek, jako Ein Kapitel aus der Geschichte der suď slavischen Sprachen (ve sv. XVII.), v němí J. vykládá o poměru chorv.-srbštiny k slo- vinštině a celou otázku objasňuje se stano- viska historického. Takových menších článků a kritik roztroušeno též po jiných časopisech. Uvádím jen recensi velkolepé knihy V. V. Stasova, Slavjanskij i vostočnyj ornament (1887); rozbor nového pramene o činnosti sv. apoštola Kyrilla (1893) ; obšírnou recensi knihy Karnějeva Materiály i zamětki po liter, istoriji fiziologa (1894); krátkou rozpravu o me- trických rozměrech starých básníků dalmat- skýcfi (1896). Několik cenných poznámek pro starší bibliografii jihoslov. přinesl >Anzeigerc vídeňské Akademie (1890, 1895, 1896), dále rozpravu: Die Aufgaben der Erforschung der súdslavischen Dialekt e^ erldutert an dem Ver- háltnisse der serbokroatischen Schriftsprache ^ur bosnisch-hercegovinischen Mundart (1897). která vzhledem na projev J-ův v rak. delegacích je nemálo zajímavá jako vědecké credo o po- měru různých nářečí k spisovnému jazyku chorv.-srbskému. Činnost J-ova, za kterou se mu dostalo opět mnohého vyznamenání (titul c. k. dvoř. rady, pruský řád korunní, pruský řád pour le mérite, velkokříž srb- ského řádu sv. Sávy, členství srbské král. a mnichovské Akademie a j.), daleko není ukon- čena. Dosáhnuv nyní 59. roku věku svého za- choval si, jsa vždy a ve všem povahy střídmé, stálé zdraví a velikou sílu pracovní. Avšak již to, co dosud vykonal, pojišCuje mu místo v nejpřednější řade slovanských filologů. Běh jeho života utvářil se tak, že seznal důkladně z vlastního názoru slovanské a sousední ně- mecké poměry a navázal osobní styky se všemi učenci, kteří slov. filologii v širším a užším smyslu pěstují. Tato výhoda nemálo přispěla k tomu, že se stal 'J., jehož cílem od počátku byl nejširší rozhled po vŠech otázkách slov. filologie a spolehlivé ovládáni celé této rozsáhlé literatury, skutečným stře- 66 1010 Jagieíío — Jaguar. dem učeným, bez jchoŽ pomoci á přispění na ten čas žádné veliké dílo ve slov. ňlologii není možným. Kdysi přikládán název »patri- archy slovanské fiíologiec Dobrovskému, po- zději též Miklosichovi. Avšak žádný z obou ani z daleka nebyl učencem, v jehož rukou se sbíhaly všechny otázky slovanské filologie, jako je to při J-ovi. Jemu podařilo se usku- tečniti cíl, který mu již r. 1874 vytkl Miklo- sich: eine slavische Philologie aufzubauen; das ist die Aufgabe, der Sic gewachsen sind. A jakož věrně kráčel a kráčí za tímto vyso- kým cílem, tak trvá na cestě, kterou Miklo- sich vytkl slovy: Nur der philologische Be- trieb einer Sprache erreicht das uns vor- schwebendeZiel. Hlavním nástrojem při tomto budování na pevných základech historických jest ovšem »Archiv fůr slavische Philo- logiec, ale neméně též četné spisy J-ovy, které snášejí a upravují ze všech stran ka- meny stavební, z jazykozpytu, z literární hi- storie, ze starožitností, z bajesloví, z palaeo- grafie. Fr. Pastrnek. Ja^elto Vladislav viz Jagello. Ja^elnioa, městys haličský v hejt. gort- kovském na ř. Čerkasce, má katol. a řeckou faru, hospodářskou školu, továrnu na tabák, pivovar, koželužny, obchod s obilím a 3241 ob. (1890) hl. Poláků a Rusínů (1769 židů). Při- pomíná se poprvé r. 1448. Ja^elski Ludwik, malíř a spisovatel pol. (* 1821 v Poznaňsku), studoval filosofii a práva v Berlíně a v 1. 1843—53 malířství v Dráž- ďanech. Později pomáhal T. Dzialyrtskému při jeho vydavatelské činnosti. Roku 1859 redi- goval »Dziennik PoznaAskic Z obrazů jeho připomíná se hlavně Siepd divka řecká a z literárních prací Fritjofowa Sága z Tegnéra (Poznaň, 1856) a Zahytek dawnéj movy polskiéj (t., 1867). Jagnl da^, hora arménská mezi Karscm a Alexandropolí. Známou stala se srážkou Rusů s Turky 15. října 1877. Ja^O,špan., Jakub ve složenině Santiago. Jinak nahrazeno tvarem Jaime (Jayme). San Ja^o viz Santiago. Ja^odina, hl. m. srbského kraje morav- ského na ř. Bělici asi 6 km od jejího vtoku do Moravy na želez, trati Belehrad-Niš, má krajský úřad a soud, kostel, progymnasium, sklárnu a 4619 ob. (1890). Vých. od města zbytky veliké mešity. J. jest z největších tržišť vepřového dobytka v Srbsku. Jas^oayúski StanislawSerafin, dvořan Sigmunda III. a Vladislava IV., svého času oblíbený veršovník polský. Vydal Dwar^anki cij'li epigramaty róine (Krakov, 1621) a sati- rickou báseň Gros^ Jagodynskiego pod \astona i obdoba skriydet króla ptaków (t., 1620, 2. vyd! 1705 a nejnověji 1860). Překládal hojně z la- tiny a italštiny ( Wybawienie Rugiera i wyspy Alcyny z F. Saracinelliho a j.). Vyniká čistou a ohnivou mluvou. Ja^orba^ řeka v ruské gub. novgprodské y Újezdě čcrepoveckém, pravý přítok řeky Šeksmy, pramení se v močálech, má tok 120 km dlouhý, do 40 m široký a mělký, břehy kamenité a místy hlinité, dno písČitokamenité a četné ostrovy. Plaví se po ní dříví. Jagorlyk (Jahorlyk, ve stár. list. Jaur- lyk): 1) J., levý přítok Dněstra, vzniká v ru- ské gub. podolské v új. baltském, teče pak gub. chersonskou v délce 80 km, maje pravý břeh příkrý a malebný, avšak nižší levého, spád prudfeý, ale nerovnoměrný, vodu od- plaviijjcí neobyčejně mnoho vymleté země, čehož používají okolní obyvatelé ke stavbc jezů a hrází, zarážejíce do řeky kůly opletené roštím, a močálovité údolí zarostlé rákosím, až 2 km široké. — 2) J., místo v ruské gub. podolské a új. baltském při vtoku ř. J-u úo Dnéstru, s 263 ob., založené v XVI. stol. jako pevnost zvaná Orlik nebo Kaj nard proti Tatarům, Turkům a Záporožcům, kteří r. 1583 J. rozbořili. Byvši obnoveno stalo se město důležitým místem na rozhraní Polska a Tu- recka a v něm stanoveny hranice obou říší dle smlouvy karlovické z r. 1699, iejíž pří- slušné články vyryty do kamenných hranič- ních sloupů dosud v okolí města zachovaných. Ja^st (Jaxt), řeka ve virtemberském kraji jagstském, pramení se v horách Ellwangen- ských ve výši 519 m v okresu ellwangenském, teče v délce 195 km směrem severním, scv.- záp. a jihozáp. do Neckaru, do něhož ústí se s pravé strany u m. Jagstfeldu proti Wim- pfenu, tvoříc z části hranici virtembersko- badenskou. — Dle ní nazývá se jagstskv kraj (Jagstkreis), jeden ze čtyř krajů virtem'- berských. Zaujímá na 5139 Arm* různá bývalá bezprostřední říšská panství (Mergentheim. Ellwangen, Schónthal, Neresheim, Komburg, Hohenfohe, Óttingen, Limpurg a Rechberg) a hraničí na v. s Bavorskem a na s. s Baden- skcm. Jest to planina prorytá hlubokými úvaly, dosahující v Kochbergu výše 750 m a pokrytá na j. lesy, na s. úrodnými rolemi, jejíž řeky patří z části (Kocher a Jagst) k úvodí rýn- skému, z části (Brenz a Éger) k dunajskému. Obyv. jest 398.886 (1895), o 4105 méně oproti r. 1890: 402.991, z nichž bylo 275.073 evang., 123.696 katol. a 3494 židů a jichž hlavmm za- městnáním jest rolnictví, nebof pole zaují- mají 42% půdy (lesy 3lVo, louky a pastviny 207o), ačkoliv i vinařství a chov dobytka jest znamenitý. Kraj má 427 obcí a 14 okresů (Aalen, Crailsheim, Ellwangen, Gaildorf, Gera- bronn, Gmund, Halí, Heidenheim, KQnzelsau, Mergentheim, Neresheim, Óhringen, Schom- dorf a Welzheim), hlavním městem jeho jest Ellwangen. Ja^v&ansen, ves ve virtemberském kraji neckarském a okr. neckarsulmském na řece Jagstě s 981 ob. (1890), má 3 eváng. kostely. 3 zámky, poštu, telegraf, zříceniny římsko tvrze a jest rodištěm rytíře Gdtze z Berli- chingen, jehož kamenný náhrobek zachoval se v nedaleké vsi Schónthalu. Jaj^nar (Fetis on^a L.) neboli tygr ame- rický, největší, nejstatnější a pěkně zbarvená šelma kočkovitá (čel. Felidaé) ze sekce par- dalů {Pardind). Trup jeho i s hlavoU dorůstá délky aiFi Vl^m a výšky v plecích BO ci#i ; ocas bývá 70 cm dlouhý. Hustá a hebká, krátká Jaguaríto — Jahn. 1011 a jen vczpod trochu delší srst má barvu na- hoře nejčastěji narudle Žlutou, nezřídka trochu do Šeda nebo do hnědá, vezpod na těle, pak uvnitř v boltci a na vnitřní straně kon- četin přímo u trupu bolavou ; v základní této barvě jsou skvrny různé velikosti (na hlavě a vczpod) i kroužky barvy černé, pak kruhy narudlé s černou obrubou asi nebo 2 střed- ními tečkami. Ocas má barvu podobnou a jest v zadní části do černá kroužkován. Samice bývají bledší; známe také odrůdy různě zbar- vené, až i zcela černé. J. jest domovem ve střední a jižní Americe, od Paraguaye na sever až do Mexika i jihozápadních Končin Spoje- ných Obcí; přebývá po přednosti v pokra- jích lesů, na březích řek, potokův a bažin, kde plno rákosí a vysoké trávy. Na lup vychází ^a večerního soumraku a na úsvitě, v noci jen za úplňku; za kořistí se opatrně plíží, jedním, dvěma skoky jí dostihne, k zemi srazí, ostrými drápy hrdlo jí rozerve a do houštiny ji vleče. Uchvacuje ssavcc, na př. kapybary i mladý skot, pak vodní ptáky, ryby i želvy; sílu má nebezpečná ta šelma znamenitou. Na lidi vŠak činí J. útok jen ve krajinách obydlených; pokud člověka nepoznal, z pravidla se mu při prvém setkání vyhýbá. Samice rodí 2 až 3 mláďata a pečlivé je ošetřuje i statečně brání. Domorodci loví J-y kopími, dlou- hými noži, nebo střelami jedem napuště- nými, a to jen pro kůži; masa požívají to- liko Botokudi. Br. Jag^uar&o, město v nejjižnější částí Bra- zilie ve státě Rio Grande do Sul a na 1. bř. řeky J., jež jest zde splavna pro parníky, tvoří hranici proti Uruguayi a vlévá se po toku 200 km, 20 km pod J-aem do pobřežní lag\iny Mirim. Na horním jejím toku zname- nité kamenné uhlí. Město má značný obchod, zvláště podloudný do Uruguaye, a asi 5000 ob. Vyváží se hl. zvěř a minerály. Jaguaribe, pobřežní řeka v braz. státu Ceará (sv. Brazílie), vzniká z dvou hlavních pramenů, Ria J. aSalgada, jež se pod Icó spojují. Řeka teče pak povšechným směrem sev.-vých. a přijavši různé přítoky s oboU stran, hl. s levé R. Banabuihu, ústí se pod Aracaty do okeánu Atlantského po toku asi 800 km. Úvodí její zaujímá 51,500 km*. Jest pouze ku Aracaty, přes 20 km od moře, splavna. Icó a Aracaty jsou hl. města v údolí J. V ústí jeho nalézá se maják. Jahde viz lade. Jéilien viz IDiakon. ' Jéilienky víz Diakonky. ' Já^hla viz.Milium. Jahn: 1) J. Jindřich, malíř čcs. (♦ 1672 v Oseku — t 1713 t. jakožto mnich řadu (*isterciáckého). Dle kreseb jeho ryl Jakub Ondřej Friedrich v Augšpurku obrazy svatých i^du řečeného. Mimo to maloval J. též oltářní obrazy a kreslil obrazy k dílu Sartoriovu >Cistercium bis tertiUm«. á) J. Jakub Vavřince, malíř český, šyn před.- (♦ 1706 v Oseku — 1 1767 vPrazc). Ód r. 1734 byl správcem oseckého domu v Praze, ^laloval zátiší, podobizny i histor. obrazy. 3) J. Jan Quirin, malíř český, syn před. (* 4. čna 1739 v Praze — f 20. čcc 1802 t). Studoval na novoměstském gymnasiu v Praze, načež věnoval se umění malířskému, zabývaje se zároveň architekturou a anatomií. V ma- lířství zdokonalil se na akademii vídeňské, načež podnikl studijní cestu po Hollandsku, Francii a Německu. Již před tím zjednal si však J. v Praze pověst znamenitého umělce, zejména jako pomocník Pálkův na Zbraslavi. Vrátiv se z cest žil delší čas ve Vídni, kde stal se členem tamější akademie a poctěn různými pracemi dvorními. Maloval hlavně obrazy oltářní, když však výnosem cís. Jo- sefa II. četné kláštery a kostely byly zrušeny, zabýval se J. malbou architektur a podobizen. T. r. dostalo se mu občanského práva v Praze a povoleno mu zříditi obchod se sukny (v tehd. Jesuitské ul. »u zlatého kříže«). Vedle toho zabýval se také badáním umělecko -histori- ckým, v čemž zjednal si takového jména, Že r. 1796 zvolen do výboru nově založené Spo- lečnosti vlasteneckých přátel umění v Praze. Pro dějiny českého uměni má J. i ten význam, že při zrušení malířských cechů pražských zachoval knihy a písemnosti cechovní, které po jeho smrti zakoupila Spol. vl. přátel um. (sluší tu hlavně uvésti proslulý zápisník » Kniha malířského cechu pražského*); že by však J. sám byl starším některého z cechů pražských, nezakládá se na pravdě. Vedle malířství byl J. činným také jako architekt a spisovatel. Při korunovaci Leopolda II. v Praze provedl dle vlastního plánu ve dvou měsících slavnostní sál a divadlo. Od něho pochodila mimo to také idea k hlavní frontě stavovského divadla, jak byla před poslední opravou. Obrazy jeho zhusta z původního svého místa, ze zruše- ných kostelů, byly odstraněny. Uvádíme z jeho dél: Sv. hxpedit (v kapli piaristů v Panské ul. v Praze, 1766); pro kostel sv. Michala na St. Městě (zruš. 1786) maloval J. 4 oltářní obrazy (1764—65), z nichž některé přeneseny do nově postaveného kostela v Líbeznících; pro kostel sv. Štěpána ve zdi (zboř. 1790) obraz Sv. Štěpána; pro pavlány u sv. Salvá- tora v Dušní ul. (zruš. 1785) Sv. Jana Nep. (1770, zřízen od dra Jana Voita); pro chrám svatovítský Sv. Filipa (1772). Jiné obrazy pro- vedl pro klášter osecký, pro kostely v Chu- denicích, v Sušici, v Trutnově, ve Varten- b:Tce, v Červené Řečici (zde v kostele sv. Máří Magdaleny maloval Kající Magdalenu dle ob- razu Rafaela Morghena) a j. Podobizny: prof. Schov (1760), dějepisec Pekl (maj. prof. Hor- čičky v Linci) a j. Také malby al frcsco v růz- ných kostelích pochodí od J-a, iako v Jení- kově, Herm. Městci, v paláci CÍam Gallasa v Praze, v zámku v Cholticích a j. Některé obrazy jeho ryli J. Balzcr, F: Heger a J. G. Glaid. Z theoretických jeho děl Uvádíme: Zeichen- buch fúr Kúnstler u. Liebfiaber d. freien Hanď ^{cichmníg (Vratislav, 1781); Etwas von den áttesten Malém BOhmens nebst činem Beitrage lur Gcschichte der Oelmalerei und Perspektive (v Rieggerově* Archiv der Gesch. u. Stát.*, I. sv. str. 1.); Von der alten Verfassung der 1012 Jahn. Malerbruderschaft in Bóhmen (t. sv. Vl.str. 117); Sachrichten von den alten und neuen Malém (v >Bibl. der schdnen Wissenschaften und írcien Kúnste«, sv. 19. a 20.); Abhandhmg uber das Bleichen u. Reinigen der Oele (Dráž- ďany, 1803). Dlabač sděluje konečně zprávu o rukopisu J-ově: Anekdoten ^ur Lebens- geschichte berúhmter Malér und Beurtheilung ihrer Werke. J-k. '4) J.Jan, vynikající oricntalista a theolog rak. (* 1750 v Tasvicích na Moravě — f j^^^ kanovník ve "Vídni, kde byl od r. 1789—1806 i prof. vých. jazyků, biblické archaeologie a dogmatik y\ Z činnosti jeho uvádíme: trojí vydání heor. mluvnice jako Hebr. Sprachlehre (Vídeň, 1792); Elementarbuch der hebr. Spr. se slovníkem (t, 1799, 2 d.) a Grammatica liuguae hebr. (t., 1809) bez slovníku, ale se statí o vý- slovnosti hebr. u Řeků a Římanů ; Einleitung in die góttl. Búcher des Alten Bundes (t, 1793 až 1802, 2 d., 2. vyd. 1. 1804, lat. 1804, 2. vyd. 1815 a r. 1825 Áckermannem v některých částech pozměněno, 3 d.\ jehož předmluva dvěma místy zavdala poanět k různým pro- následováním, osočováním a podezříváním jeho právo věrnosti, tak že konečně z univ. odstraněn; kniha tato, jakož i později bib]. archaeologie odsouzeny dekretem a od té doby (1792) i zakázáno vydávati knihy ]^o theologická studia bez předchozího dobro- zdání ordinariátu; Aramáische oder Chald. und Syr. Sprachlehre fůr Anfánger (t., 1793, do lat. přel. Oberleitnerem t, 1820 jako Elementa Ara- maicae seu ChaldaeosYriacae linguae) s Chal- dáišche Chrestomathte (t, 1820) ; Arabische Sprachlehre (t., 1796, srovnávací, se zřetelem na vulg. arabštinu) s Arabische Chrestomathie (t., 1820 s arab.-lat. slovn., obsahuje mimo jiné 4 rozmluvy v moderní arab. syrského dialektu). Oberfeitnerova Chrestomathia ara- bica jest jen rozšířeným vydáním této knihy J-ovy; Biblische Archaeologie (t., 1797 — 1805, 3 d., 2. vyd., 1. 1807—15, i ona částečné srov- návací) a v^tah rní: Archaeořogia biblica (t, 1805, 2 vyá., 1814); Biblia hebraica (Vídeň, 1806, 4 d.); Enchiridion hermeneuticae gene- ralis (t., 1812) s dodatkem (t. 1813 a 1815). Dílo Hermeneutica gcneralis následkem oso- čování sám potiaČil. Hojně přispíval i do Hengelova »Archiv uber die Theologie*. Po smrti jeho vyšly Nachtráge ^k seinen iheol. Werken (Tubinky, 1821); úvodem uveřejněny zde i listy J-ovy vydavateli, týkající se jeho pronásledování. Srv. Wurzbach, X. str. 42. Dk. 5) J. Friedrich Ludwig, otec turncřstva, Twnvater (* 1778 v Lanzu v Braniborsku — 1 1852 ve Freiburku n. U.), pocházel % rodiny českých exulantů z okolí nořického, studoval na gymnasiu v Salzwedlu a později v Berlíně, po té theologii v Halle a Greifswaldě, pro stálé však spory opustil tato studia a věnoval se studiu jazyka německého. V I. 1805 jmenován docentem v Gotinkách, účastnil se jako dobro- volník bitvy u Jeny, r. 1809 přijal úřad uči- telský na gymnasiu v Kolíně a r. 1810 na Plamanové ústavě v Berlíně, zřízeném a ve- deném v duchu zásad Pcstalozziho. Již tehdy obrátil J. pozornost svoji na tělesný výcvik mládeže a zřídil na blízké Hasenhaidě první cvičiště, kde se svými chovanci prováděl různá cvičení, pochody a hry, jež těšily se stále stou- pající účasti. Zúmyslně J. cvičením těm dával ráz brannosti, považuje je za průpravu k tý- chově způsobilých obránců vlasti. Tehdejší rozervané poměry v Německu vzbudily v ntei mocnou touhu po osvobození a sjednocení Německa i ial se slovem a písmem podně- covati v mládeži lásku a oddanost k vlasti a hrdost národnL Spisek jeho Dar deut$che Volkstum způsobil nesmírný rozruch v mlá- deži a přispěl nemálo k povznesení národního ducha v Německu. K podnětu J-ovu zaklá- dány spolky mládeže >bundy«, jejichž činnost namířena proti cizí i domácí tyrannii, když pak r. 1812 zahájena válka za osvobození, vstoupil J. v čele nadšených houfů do dobro- volného sboru plukovníka Lůtzova a bojoval u Móllnu a Gohrde, kdež sbor jeho byl roz- ptýlen. Po válce založil v Berlíně společnost pro pěstování něm. jazyka, ale již r. 1815 nastou- pil opět k vojsku a vešel s vítěznými tlupami do Paříže. Navrátiv se do Berlína spracoval s Eiselenem dílo Die deutsche Tumkunst (1816), jež jest základem moderního tělocviku. Ráz- ným svým vystupováním zejména v před- náškách svÝch o německé národnosti popudil na se kruny reakcionářské, jež jaly se jej i přátele jeho a jejich snahy tělocvičné pfíkfe posuzovati, r. 1819 dokonce vyučováni tělo- cviku úředně zastaveno a J. zajat pro vele- zrádné pikle a do vězení spandavského za- vezen. Po roce byl z vazby propuštěn, avšak vyšetřování dále vedeno a skončeno r. 1824 rozsudkem, kterýmž J. pro opětné neuctivé a smělé výroky proti stávajícím řádům od- souzen k dvouletému žaláři v pevnosti. Roz- sudek byl později zrušen, J-ovi však pobyt v Berlíně zakázán, tak že se musil uchýliti do Freiburku nad Unstrutou, avšak pro opmié útoky na vládu odsouzen zase k Šestiměsíč- nímu vězení, z Freiburku vypovězen i usadil se v Kóllcdě, kdež napsal několik vlaste- neckých spisů, jako Neue Runenbláttcr a j. R. 1838 zničil požár celý jeho majetek a s nim i knihovnu a rukopis k déjinám války třiceti- leté. R. 1840 vrácena J-ovi opět plná svo- boda a zároveň dostalo se vlasteneckým sna- hám jeho uznání. R. 1842 zaveden opět v Pru- sku tělocvik na školy, J. vrátil se do Frei- burku, r. 1848 zvolen za poslance, avšak nechtěje kráčeti s krajními radikály, kteří hleděli tělocvičné spolky strhnouti v zápas revoluční, ustoupil do života soukromi&o. J. první postavil tělocvik na půdu národní, on první osvětlil jeho vysoký význam pro po- vzneseni a vzpr úžení sily i ducha národního i vy chová vaci a zušlechťující jeho stránku. Podřídiv snahy tělocvičné účelům vlasti, vtiskl turnéřstvu německému základní jeho národní ráz. Spisy J-ovy sebr. vydal ve 2 sv. Dr. K. Euler (F. L. J-'s Werke, Hof, 1884). Schnr. 6) J. Gustav Adolf, soukromý učenec^ spis. hvězdářský (♦ 1804 v Lipsku — f ^857 1.). Napsal Gesch''chte der Astronomie von tSot — 42 Jahn. 1013 8Jp., 1844, 2 sv.) a vydával »W6chcnť.ichc nterhaltungen (pozcféji >Wochcnschrift€ j fOr Astronomie und Witterungskundcc t., oa r. 1848 (po něm Heis a nyní Klein). Též na- psal Katechismus der Astronomie (6. vyd., t, 1880). VRý, 7) J. Heinrich Albert, archaeolog švýc. (♦ 1811 v Berné), p&sobil od r. 1840 při mést. knihovně v Berné a od r. 1865 jako knihovník Švýcarského spříseženstva. Mimo jiné vydal: Der Kanton Bern, deutsch. Theil, antiquar, und topogr. beschrieben (Bern, 1850); Chronik des Kant. Bern (t., 1857) ; D. Pfahlbaualtertúmer v. Moseedorf (t., 1857); Z), kelt. Altertůmer der Schweii (1860); Z). Emmenth. Altertůmer und Sagen (t., 1865); Gesck, der Burgundionen und Burgundiens (Halle, 1874, 2 sv.); D. Blúthexeit des Bron\enalters der Pfahlbauten in d. Schwei\ (Bern, 1875). 8) J. Otto, filolog, archaeolog a hudební spisovatel něm. (♦ 1813 v Kielu — f 1869 v Go- tinkách). Studoval klass. filologii a archaeo- logii v Kielu pod Nitzschem, v Lipsku pod G. Hermannem a v Berlíne pod Lachmannem a Gerhardcm, 1836—39 konal vědecké cesty po Itálii a Řecku, r. 1839 habilitoval se na universitě kielské, r. 1842 stal se mimoř., r. 1845 řád. prof. filologie a archaeologie v Grcifswaldé, r. 1847 prof. archaeologie v Lip- sku, kteréhož místa zbaven r. 1851 pro poli- tickou činnost svou v 1. 1848 a 1849, načež žil v Lipsku v soukromí, r. 1855 jmenován řád. prof. archaeol. v Bonnu, r. 1867 povolán na místo Gerhardovo do Berlína, ale zemřel, než je nastoupil. J. patří k nejlepším filo- logům a archaeologům nové doby. Všechny publikace jeho svědčí o neobyčejně bystrém, střízlivém úsudku, výborné vědecké methodě a přímo úžasné znalosti klass. literatur a pa- mátek starověkého umění, v kteréžto poslední příčině málo kdo se mu vyrovnal. Z filologi- ckých publikaci jeho uvádíme přede vším vý- l>orné vydání P(řrs/a s úplným kritickým appa- rátem, starými scholicmi a velmi bohatým lat. kommentárem (Lip., 1843 ; vydání textové s vy- braným kritickým app., t. 1851), Ciceronova Bruia (Berlín, 1849. 4. vyd. od Eberharda) a spisů Oratoř a De optimo genere orátorům (t., 1851, 3. vyd. od téhož) s něm. poznám- kami, dále krit. vydání Juvenala s krit. app. a starými scholiemi (t., 1851; ku spracování kommentářc nedošlou textové vydání Persia, Juvenala a Sulpicie (t., 1868; 2. vyd. opatřil Bůcheler, t . 1886), Censorina (t.. 1845), Julia Flora (Lip., 1852), Perioch Umových a Julia Obsequenta liber prodigiorum (t., 1853), dále násl. vydání určená k přednáškám akademi- ckým a seminárním cvičením s hojným kriti- ckým a exegetickým materiálem: Apuleiovy P.>yche (t., 1856, 4. vyd. 1895 opatřil Michaelis), Pausaniae descriptio arcis Atňenarum (Bonn, 1860, 2. vyd. od téhož, 1880), Sofokleovy Elektry (t, 1861, 3. vyd. 1SS2\ Platónova Sym- posia (t., 1864, 2. vyd. od Usenera 1. 1875) a Longinova spisu nsQÍvípovg (t,,1867). Zarchaeo- logických publikací J-ových uvádíme: Vasen- biJcr (Hamburk, 1839); Telephos und Troilos (Kiel, 1841); Die Gemálde des Polygnotos in der Lesehe ^u Delphi erláutert (t., 1841); Speď mcn epigraphicum in memoriam Kellermanni řt., 1841). Pentheus w. die Mánaden (t., 1842); Paris 14. Oinone (Greitswald, 1845) ; Peitho, die Góttin der Úberredung (t,, 1S46)) Die hel- lenische Kunst (t., 1846); Ober einige Darstel- lungen des Parisurtheils (Lip., 1849) ; Ober den Raub des Palladion (»Philologus<, roč. I., str. 55); Ober die ephesischen Ama^nenstatuen (Berichte der sflchs. Gesellsch. d. Wiss., phil. hist. Cl. 1850. str. 32); Die Kunsturtheile des Ptinius (t., str. 105) ; Ober růmische Encyklo- pddien (t.) ; Ober die Subscriptionen in d. Hanď schriften róm. Ctassiker (t., 1851); Ober den Aberglauben des bósen Blicks bei den Alten (t., 1855); Ober Darstellung griech. Dichter auf Vasenbildern (Abh. der sáchs. Gesellsch. d. W. VIII.) ; Beschreibung der Vasensammlung Kónig Ludwigs in der Pinakothek \u Múnchen s dů- težitým, podnes cenným úvodem do studia řeckých vás (Mnich., 1854); Die ficoronische Cista (Lip., 1852); Wandgemálde des Colum- bariums in der Villa Pam/ili (Abh. d. bayer. Akad., 1857, VIII.); Der Tod der Sophonisbe auf einem Wandgemálde (Bonn, 1859); Telephos, Troilos u. kein Ende (Lip., 1859); Die Lauers- forter Piialerae (Bonn, 1860); Róm. Alterthúmer aits Vindonissa (Curich, 1862); Ober bemalte Vasen mit Goldschmuck (Lip., 1865) ; De anti- quissimis Minervae simulacris atticis (Bonn. 1866) ; Darstellungen antiker Reliéf s, welche sich auf Handwerk u. Handelsverkehr beiiehen (Berichte der sftchs. Gesellsch. d. Wiss., 1861, str. 291); Darstellungen des Handwerks und fíandelsverkehrs auf Vasenbildern (t., 1867, str. 75); Ober Darst. des Handw. u. fíandels- verkehrs auf antiken Wandgemálden (Abh. d. sachs. Gesellsch. d. W. V., str. 263) ; E. Gerhard, Ein Lebensabriss (Berlín, 1868); Die Entfúhrung der Europa auf antiken Kunstwerken (Denk- schriíten der Wiener Ak., Phil. hist. Cl., XIX.). Z pozůstalosti J-ovy vydal a dokončil Mi- chaelis dílo: Griech. Bilderchroniken (Bonn, 1873). Některá pojednání a řeči J-ovy oti- štěny jsou ve sbírkách: Archáologische Auf- sátxe (Greifswald, 1845), Archáol. Beitráge {BeT- lín, 1847), Aus der Alterthumswissenschaft. Po- puláre Aufsát\e (Bonn, 1868) a Biographische Aufsát\e (Lip., 1866, 2. vyd. 1867; zde oti- štěny též řeči na Winckelmanna a G. Her- manna, z nichž první vyšla poprvé v Greifs- waldě 1844, druhá v Lipsku 1849). Plán sou- borného vydání řec. sarkofágů, jejŽ J. pojal a k němuž horlivě sbíral materiál, přejal po jeho smrti Matz a po smrti Matzově Robert (Griech. Sarkophagreliefs, vyšel dosud díl 2., Berlín, 1890). Hojná pojednaní J-ova otištěna v publikacích saské učené společnosti, vídeň- ské a bavorské akademie věd, v programmech universitních, v odborných časopisech (An- nali delllnstituto, Archáol. Zeitung, Philo- logus. Hermes) a j. V obor něm. filologie spadá J-ova řeč: Goethe^s Iphi genie auf Tau- ris u. die antike Tragédie (Greiiswald, 1843 = Aus der Alterthumswissenschaft. str. 353), dále vydání Goctheových Briefe an Leip\iger 1014 Jahn. Freundc (Lip., 1849, 2. vyd. 1867); Briefe an Ck, G. von Voigt (t., 1868), Briefe der Frau Rat an ihre liebe Enkeleins (t., 1855) a pak spisek L. Uhland (Bonn, 1863). Srv. Michaelis, AUg. deutsche Biogr. XIII, 668, Bursian, Gcsch. d. class. Philologie, 1070. Vý. Vedle hlavního svého zaměstnání věde- ckého lnul J. velikou láskou k hudbě. Ti^ skem vydané jeho skladby, totiž 4 sešity písní a několik smíšených sborů, neméně pak jim redigovaný klavírní výtah Beethovenova »Fi- deliac (1851) zřejmě okazují, Že znalostí od- bornou převyšoval stanovisko pouhého ama- teura. Hudebně-literární činnost, zahájenou pojednáním Uiber Mendelssohns Paulus (Kiel, 1842), rozvinul pro časopis »Die Grcnzbotcn< pracovanými polemickými články o Bcrlio- zovi a Wagnerovi a referáty o dofnorýnských hudebních slavnostech v 1. 1855 a 1856, které spolu s kritickou úvahou o Breitkopfově a Kartelově souborném vydání děl Beethove- nových a jinými menšími pracemi vyšly pod názvem Gesammelie Aufsátie uber Musik (1866). K nejslavnějším spisovatelům hudebním vůbec povznesl se J. rozsáhlou monografií W, A. Mo- zart (Lip., 1. vyd. 1856—59, 4 sv.; 2. vyd. 1867, 2 sv.; 3. vyd. upravené H. Deitcrsem 1889—91). Vytěživ biografický materiál o Mo- zartovi ze spisů A. D. Ulybyševa, Niesscna, Holmesa a z chronologických objevů Ko- dielových, spracoval jej, opíraje se o svou ňlologicky-kritickou methodu, v dílo, >cŽ utvo- řilo epocnu v hudebním dějepisectví a svou důkladností, do podrobnosti nejmenších roz- vedenou, jakož i poutavým způsobem líčení podnes platí za ideální vzor nižádnou po- dobnou prací potomní nedostižený. Methody J-ovy přidržel se Chrysander v biografii Han- delově a Spitta v Bachově. Podotknouti sluší, 2e J-ova kniha vznikla bezděčně ze studií podniknutých vlastně k biografii Beethovenově a Hay dnové, jichž dovršení smrt jeho pře- kazila. Materiálií J-em nasbíraných zužitko- vali pozdější životopisci těchto avou mistrů: Thayer a Pohl. V 9) J. Jiljí Vratislav, paedagog český, pravnuk malíře Jana Quirina J-a (* 22. led. 1838 v Pardubicích). R. 1849 přišel do Prahy na stavovskou reálku něm., kde zvláště naň působili ředitel Frant. Schneider a profes- soři J. Wenzig, J. Vávra, J. V. Rozum, V. Faltys, Smita a Kój^er. R. 1853 vstoupil na stavov- skou techniku, na níž po 5 let oddával se studiím inženýrským a chemicko-tcchnolo^i- ckým, obraceje se vždy více ku přírodním věaám, zvláště působením prof. K. Ballinga a A. £. Reyssa. Současně psal básně; první báseň jeho Mnich vyšla v >Lumíruc (1858). V podnicích mladé družiny literární, jež vy- dávala almanach Máj a Obrazy života, měl pilné účastenství a redigoval sám > Obrazy života* r. 1861 a 1862. Touž dobou psal i pilně do Šimáčkova >Posla z Prahy «. Na doporučení prof. Krejčího vstoupil do re- dakce Riegrova- Kobro va »Slovníku nauč- ného*, pobyv před tím půl roku v praxi v karlínské strojírně a '/* roku při zemském stavebním ředitelství v Praze. Od r. 1860 za- nášel se výhradně pracemi literárními a stu- diemi vědeckými. R. 1861 byl členem redakce >Národních listů*. Nabyv povolení podrobiti se státním zkouškám pro střední školy, byl povolán na vyšší reálnou školu, kteráž s^j zřizovala 1863 v Pardubicích, a po roce (1864) zvolen za jejího ředitele, jímž zůstal po plných 30 let. R. 1880 převeden ústav do správy státní. V zastupitelstvu města Pardubic byl J. plných 30 let horlivým Členem, též velmi dlouho pra- coval v zastupitelstvu okresu pard., v okr. a místní školní radě a byl r. 1891 — 94 místním dozorcem školským, v 1. 1873 — 85 řídil po- kračovací školu průmyslovou, po kolik let byl spolu i ředitelem městské vyšší dívčí školy. Také ve spolcích místních měl vyni- kající účastenství. R. 1874 a 1875 byl venkov- skými obcemi okresu pardubského, přelouč- ského a holického zvolen za poslance na sněm zemský, do nchoŽ tehdáž čeští po- slanci nechodili. R. 1885 byl zvolen do říšské rady poslancem za města Pardubice, Holice, Přelouč, Vysoké Mýto, Choceň, Kostelec n. O., Rychnov a Žamberk. Byl tajemníkem klubov- ním, členem rozpočtového a škol. výboru, r. 1890 členem delegace a parlamentárni kom- missc pravice. Četnými řečmi zastával se če- ského školství, vypracoval referáty o řádném ustanovení učitelův tělocviku na stř. školách a o odkladu placení školného ví. třídě stř. škol, zastal se účinně o zlepšení stavu evidenčních geometrů atd. Při volbách r. 1891 zvolen ne- byl. R. 1894 dán byv k své žádosti na trvalý odpočinek a vyznamenán titulem školního rady, odstěhoval se do Prahy. Zvláště pra- cuje ve Společnosti pro průmysl chemický, jez zvolila jej r. 1894 čestným členem svým, a v ústředním výboru Ústř. matice školské, jest od r. 1894 spoluredaktorem >Chemické knihovny technologické* a od r. 1895 >Čas. pro průmysl chemický*. Při Níirodopisné vý- stavě českoslovanské r. 1895 byl členem prů- myslového odboru a generálním zpravodajem poroty. Od r. 1895 řídí soukr. stí^ední školu dívčí spolku Minerva v Praze, byv již r. 1890 jmenován čestným přísedícím, výboru spolku toho. Literární činnost J-ova byla velice ochromena ztrátou levého oka (1869). Básně jeho vyšly v almanachu >Máji* 1859—61, v »Lumíru* 1858—63 a 1872—73, ve »Vínku chrudimské merendy studentské* 1859—62, •Obrazech života* Í859— 62, »Poutníku od Otavy*, »Boleslavanu*, »Zlaté Praze* 1864, •Světozoru*, »Koledě*, >Humor. listech*. »Pernštýnu* i v publikacích »Národ sobě* a >Za praporem sokolským*. Četné proslovy a památní básně jeho, jež vykonaly úkol zvláště v 1. 1860—62, isou otištěny ve Vi- límkových »Besednících* a novějších sbír- kách toho druhu. S Bedřichem Peškou vy- dal r. 1861 ve prospěch Havlíčkova fondu sbírku básní Naše mohyly, R. 1862 vydal v Praze sbírky básní Růienec a SibyUinxké věštby, r. 1861 vyšla jeho šestiaktová truchlo- hra Kateřina i Pernštýna (v Litomyšli). Drama jednoaktovc CareviČ Konstantin a operní ť.xt Jahn. 1015 Die Brúder vom Kelche, jejž napsal Ad. Po- zděnovi, zůstaly v rukopise. Několik povídek jeho vyšlo 1859 — 61 v »Lumíru€, »Májic, »Obr. Života* , >Poslu z Prahy « a almanachu >Růži*. Četné básnč jeho komponovali F. A. Vogl, L. Procházka, K. Bendi, Ď. Smetana, £d. Ná- pravník a j. R. 1862 — 65 vydal 3 svazky pře- kladů povídek Herlošových: Svit a lidé. K. 1862 s K. Starým uvázal se v překlad Schoedlerovy Knihy přírody (sám přeložil díl I., fysiku, astronomii a chemii, 2. vyd. r. 1869). R. 1865 uvázal se ve vydávání Kro- niky práce, z níž mínil učiniti českou techno- logii, v níž by k platnosti se přivedlo vše, co v cizích dílech pro svůj původ český se ppomíií nebo jiným přičítá. Jeho prací vyšel díl I. (Úvod do déjin nálezův. Postup osvěty člověčenstva a prostředky vzdělávací) ; díl 1 V. (Chemické vzdělávání surovin) pro neduh oční toliko obétovným přispěním bratra Zdeňka mohl dokončiti, načež nucen dalšího účasten- ství se vzdáti. Mimo Články četné, jež do Rie- grova >Slov. nauč.« napsal, redigoval text k Názornému atlasu téhož slovníku ČásC IV., Průmysl, a napsal do něho stať Hutnictví. Prvá jeho rozprava Hora Kunětická uveřej- něna v »Živě« 1859 a tam vyšly v násl. lé- tech i jeho práce další {Opuka ve vých. Če- chách^ Tři nové prvky. Zplodiny ruské destil- lace kamenného uhlí. Sebrané spisy Lavoisie- rovy, Diffuse a dialysa). Populárního rázu byly jeho články v »Obr. života« 1859—62 {Érratické balvany. Krvavé deště. Zlaté doly australské, Od, 0\ón, Kostík). V »Chem. li- stech« vydal r. 1879 monografii Kristo f Berg- ner, měštan a chemik pražský v XVlIl. stol., a 1880 Alchemie v Čechách 2l O cicvárech vá- penných ^ okolí Pardubic. Dále psal: O hlav- ních \ásadách chemie moderní (Z lesů a luhů 1877), Hutě vitriolové v \áp, Čechách (Svět. 1875), Die Darstellung des Vitriolóles in Bóh- men (Wagners Jahresbericht 1873), O nových hnojivech draselnatých (»Posel z Pr.« 1869), Hmota paprskující (»Osvěta< 1880). Valnou ČásC a dobu jeho literární Činnosti absorbo- vala též škola. Překlad jeho Schoedlerovy Chemie hodil se při tehdejším nedostatku českých učebnic dobře vynikajícím reálkám Českým i vydán po druhé (1869) a po třetí (1872). Tolikéž přel. Hlasivcovo Navedení ke kvalitativnému roiboru chemickému (1873) a na- psal Chemii nerostnou (1868, v 2. vyd. s bra- trem Zdeňkem r. 1874). Tolikéž byly schvá- leny a ve školách užívány jeho učebnice Po- čátkové chemie (1877) a Stručná chemie (1878). Jiné knihy školní opravoval a revidoval. Mimo to vyšlo jeho péčí 18 výr. zpráv, reálné šk. v Pardubicích a slavnostní list sjezdu býv. žáků ústavu toho r. 1887. V >Chem. knihovně tcchnol.« vydal studie Karel Slavoj Amerling (1893, sv. I.) a Antonín Vavř. Lavoisier (1894, sv. III.), k nimž druží se podobné práce o Janu Krejčím (»Osvěta« 1870), Filipu Stan. Kody- movi (>Čas. pro prům. cnem.« 1895), Bernardu Bořivoji Quadrátovi (1896), Janu Bapt. Lam- blovi (1897) a j. Do 1. vyd. Hlavního kata- logu Národopisné výstavy Českoslov. napsal stať Chemický průmysl (1895), která otištěna v VI. roč. »Čas. p. prům. ch.« s názvem iVťí- črtek dějin českého průmyslu chemického. Po ukončení výstavy vyšel jeho péčí Seznam cen udělených vystavovatelům \ obořu průmyslu no- vodobého (1895). V »Obr. života* r. 1861 vydal životopis František Lad. Rieger, jenž roz- množen vyšel i zvláště (Litomyšl, 1861). K 70. narozeninám Riegrovým začal r. 1888 vydávati dle materiálů a zápisek paní Marie Červinkové- Riegrové obsáhlý obraz životo- pisný Frant. Lad. Rieger (1890 I. díl k po- čátkům passivni opposice r. 1867). K 50. na- rozeninám jeho vydal prof. los. Weger spisek »Jiljího Vrat. J-a působeni literární a poli- tické* (Pardubice, 1888). — Nejstarší syn jeho Jaroslav iest Členem c. k. říšského gcol. ústavu ve Vídni a uveřejnil četné rozpravy z geologie Čech. 10) J. Richard, inženýr a technik český (♦ 1840 v Praze). Absolvovav školy gymna- siální oddal se ňa vysokém uČení technickém v Praze studiu strojnictvi a chemie a vstou- pil pak jako inženýr do závodů Ringhoffero- vých, kde pracoval hlavně v oboru průmyslu zemědělského, zejména v pivovarnictví a liho- varnictví. Z industriálních jeho zařízení — i mimo Čechy provedených — uvésti jest zvláště obsáhlé průmyslové závody na velko- statku Ulicích v Čechách, jehož ředitelem se pak stal a jejž i na světové výstavě v Paříži r. 1867 zastupoval, kde za vystavené plodiny a výrobky a za svá grafíca vyznamenán stří- brnou a bronzovou medaillí. R. 1871 usadiv se v Praze založil zde technickou kancelář a zakoupil »Prager landw.Wochenblatt*, jejž dosud rediguje. Od té doby soustředil čin- nost svou ve prospěch zemědělství a jeho povznesení průmyslem zemědělským, jsa zvláště činným v býv. hospod, klubu, později v hospod, společnosti a nyní v ústř. hospod, společnosti při sjezdech kočovných, jež na jeho návrh zavedeny byly, při výstavách ho- spodářských i j. Všech výstav od let sedm- desátých J. činně, buď jako vystavovatel nebo jako pořadatel se účastnil, zejména pak mezi členy výkonného výboru zemské jubilejní vý- stavy zaujímal důležité místo předsedy vý- boru installačního, vynikaje krom toho v po- radách znalosti a zkušenosti a ve přečetných přednáškách a výkladech o výstavě, čímž nemálo přispěl k jejímu zdaru. Z jeho po- pudu založen r. 1873 spolek lihovarnický v Praze a r. 1876 lihovarnická škola v Li tni, kterouž společně s J. F. Doubkem, majitelem velkostatku liteňského, a prof. Bělohoubkem zřídil. Odborný Časopis pro lihovarnictví, svého času v Rakousku jediný, byl r. 1876 J-em založen a dosud se vydává. Jako prak- tický technik pivovarský a lihovarský zavá- děl J. stále užitečné novoty, zvláště záparné, chladicí, destillaČní a i. přístroje, a zařídiv jako společník firmy Novák & Jahn veliké množství moderních pivovarů a lihovarů v Ra- kousku i v cizině, přispěl vydatně k tomu, že toto odvětví zemědělského průmyslu po- vzneseno na nynější svou výši. Nejnověji 1016 Jáhns — Jahodka. stoji J. jako předseda v čele výstavy archi- tektury a inženýrství, jež má se konati r. 1898 v Praze. Z literární činnosti jeho uvádíme ještě zprávu o zemédélství na světové vý- stavě pařížské roku 1867 a spisek Carey a Liebig. U) J. Zdeněk, chemik a spisovatel Český, bratr Jiljího (* 1849 v Pardubicích). Studoval na nižší reálce svého rodiště, pak v Praze na České vyšší reálce a absolvovav r. 1870 studia chemická na polytechnice, jmenován t. r. suppl. učitelem při vyšší reálce v Plzni. Zde působí od r. 1872 jako prof. chemie a přírodopisu. Po mnohá léta byl přísežným znalcem che- mickým při kraj. soudě a okr. finanČ. ředi- telství v Flzni. R. 1893 zvolen dopis, členem Společnosti pro průmysl chemický v král. Českém. Sepsal: První mikrografové {^Svéto- zor* 1868) ; O chemické synthesi{*Os\h{.?i*. 1880) ; Výlet na Murano (>Student. listy* 1881); Geo- logický- nástin okolí města M^né (výr. zpráva rcálky plz. 1873); O české Č. dýmavé kyselině sírové (t. 1S*26), Se svým bratrem Jil jím sepsal technologii látek nerostných Chemické vydě- lávání surovin (1877, 4. díl »Kroniky práce*). S Prokopem Procházkou vydal r. 1878 Chemii organickou pro vyšší třídy stř. škol. R. 1873 sepsal Nástin vjhfoje nynějších náhledu v o slou- čeninách chemických. R. 1882 vyŠla od něho Chemie^ mineralogie a geologie jako výklad slovný ke Kobro vu »Názornému atlasu*. Do Ricgrova >Slovníku nauč.*, jeho Doplňků a Ottova »Slov. nauč.* sepsal veliký počet článků chemických a přírodopisných. Také přispěl do zpráv »Resultate der botan. Durch- forschung Bdhmens im J. 1888* jmenováním stáno visk mnohých vzácnějších rostlin v okolí plzeňském. 12) J. Wilhelm, dirigent něm. (♦ 1852 ve Dvorcích na Moravě), byl r. 1852 choristou v Temešváru, v 1. 1854—57 kapelníkem v Pešti a Záhřebe, na to do r. 1864 v Praze, konečně ve Wiesbadenu, odkud r. 1881 povolán za ředitele dvorní opery do Vídně. Zde uvedl J. z českých prací Smetanovu »Hubičku* (1893), ^Tajemství* (1894) a »Prodanou ne- věstu* (1896), z nichž první dvě osobně řídil, a Dvořákova > Šelmu sedláka* (1886). R. 1897 vstoupil do výslužby. JlUuui: 1) J. Friedrich Wilhelm, hud. spisovatel něm. (* 1809 v Berlíně — f 1888 t.), vyučoval zpěvu a požíval znamenité po- věsti jako pacdagog i jako dirigent pěve- ckého spolku jím založeného. R. 1849 jme- nován král. hudeb, ředitelem, r. 1870 prof. hudby. Na Scharwcnkově konservatoři půso- bil od r. 1870 jako učitel rhetoriky. J. zkusil se i ve skladbě; z děl jeho nejznámější jsou klavírní trio (op. 10), sonáta houslová z A-dur (op. 32) a Schottische Lieder, Pověstným bylo nadšeni J-ovo pro C. M. Webera; po celý život neustal sbírati památky na mistra toho se vztahující (rukopisy, skizzy a dopisy), které r. 1885 přešly koupí v majetek král. dvorní bibliotéky v JBerlíně. Výsledky histor. studií a zkušeností svých uložil ve spise C M. v. Weber in seinen Werken (Berlín, 1871), po- drobném katalogu veškerých děl Weberových s velice cenným kommentářem kriticrkým a v menší publikaci C. M. v, Weber, eine LAens- ski^e nach authenttschen QMe//ďit (Lip. 1873). ^ 2) J. Max, prus. spisov. vojenský (* 1837 v Berlině), byl při prus. gen. štábu a r. 1872 až 1886 proíessorem při vojenské akademii; vydal mezi jinými: Die Schlacht bet Kónif[gi-át\ (Lip., 1876); kandbuch einer Gesch. d. Kriegs- wesens v. d, Ur^eit bis ^ur Renaissance (t., 1880 s atlasem o 100 tab.); G. d. Kriegswissen- schaften (Mnichov, 1890); Ober Krieg, Frieden M. Kultur (Berlín, 1894). Jahiuibaoli. ves v amté annaberskéoi sas. kraje cvikovského v Krušných horách s velkou sbírkou nerostů, výrobou stávkového zboží, parní bělírnou, mlýnem, lomy žulovými na blízkém Greifensteinu (727 m n. m.) a 2483 ob. (1890). Jahoda, plod jahodniku (viz Fragaria), jenž jednak v několika druzích vŠude na po- rostlých stráních, v řídkých hájích a na les- ních pažitech v hojnosti divoce roste, jednak ve mnohých odrůaách v zahradách se pěstuje Štavnatý^ bobulovity, měkký, bílý nebo čer- vený plod, který následuje po pětiplátečném bílém květu, jest chuti lahodné, sladce aro- matické a lze ho za čerstva požívati i všelijak konservovati. Hospodářský význam ovšem mají jen druhy pěstované, jejichž plody bý- vají oproti divoce rostoucím nápadně ve- liké, bohaté a šfavnatější. Odrůdy tyto vznikly vzájemným křížením druhů našich jahodníka obecného, trávnice a truskavce, s druhy chilským a virginským. Následkem různého vlivu jednotlivých těchto typických tvarů vzniklo v zahradách několik skupin, totiž: J. lesní, měsíční, piŽmová, nachová, chilská a ananasová. Měsíční a pižmová jsou nejvonnější, ananasová největší, ale pomémě i nejvodnatějŠí. Pěstováni J-od zdomácnčlo hlavně ve Francii u Paříže, kde J-dj' od malorolníků skoro jedině pěstované jsou skoro po celý rok tržním ovocem. U nás ne- lze mluviti o větší kultuře; co vykonáno, jsou jen zjevy ojedinělé. Jahodník vyžaduje k ná- ležitému zdaru dobře zpracované, vyhnojené, spíše těžší půdy v teplé poloze. Sadba má se nejdéle v pátém roce obnoviti a to v srpnu- září; berou se k tomu nejsilnější postranní výhony, které se k vůli dokonalému zakoře- nění nejprve sázejí na zvláštní záhonky. V za- hradách pěstuje se dnes přes 200 odrůd jmény opatřených, původu francouzského, německého, anglického a nověji i ameri- ckého. Fltt. J. Černá Či borůvka, Vaccinium myrtillus, viz Vaccinium. Jahodka: 1) J. (Jahůdka, Fragarides) Matěj (* v Chrudimi asi r. 1540 — f 1604 v Kolíně), stal se bakalářem akademie praž- ské r. 1566, ale pak přijal stav kněžďcý a r. 1580 byl děkanem církve podobojí v Ko- líně. Jsa churav odešel r. 1593 na faru do Týnce n. L., ale r. 1597 zase přijal úřad dě- kana v Kolíně a trval zde aŽ do své smrti, jsa oblíben pro učenost i nábožnost svou, Jahodná — Jachta. 1017 i horlivost v povoláni. O velkém zemětřesení dne 15. sáři 1590 v Čechách vydal kázáni Žalostné sepsáni o novém ^emitřestni hrozném a strašlivém^ kteréf se r. tSgO v sobotu po pO' výíeni sv» Kři{e v tomto království udalo, 2) J. Jan, bratr před., rodák chrudimsl^, r. 1566 povýšen na bakaláře sv. umění, pů- sobil nějaký čas na školách a pak dal se užiti v praxi kancelářské u zemských desk, kdež byl registrátorem do své smrti 10. bř. r. 1603. R. 1571 nadán byl erbem a titulem z Turova. R. 1576 vydal spis Historia ža- lostivá o \káxe nikdy slavného města Jerusa- léma. JVra. j9ÍL9ŮikJkj osada v Čechách u Červ. Tře- mošné, hejt. Král. Hradec, okr. Hořice, fara a pš. Miletín; 7 d., 39 ob. č. (1890). Jahodnik viz Fragaria a Jahoda. Jaliodov: 1) J., osada v Čechách u Po- čátek, hejt, okr., fara apš. Chotěboř; 13 d., 68 ob. č. (1890). — 2) J., ves t., hejt, okr. a pš. Rychnov, fara Vamberk ; 27 d., 167 ob. č. (1890), royslivna a samota Spálcnisko. Jahoriyk viz Jagorlyk. Jahůdka llJKll&yDr dečko slzné (carun- cula lactymalis), viz Br dečko. Jakůdky myrtovlté {carunculae myrti- formes č. hymenales) viz Hymen. Jakve viz Isráélité (str. 827). Jaokal [chačál], hornické místo a hlavni město departementu v argent. prov. S. Juanu na 1. bř. řeky J achal u (přítoku S. Juanu) ve velice úrodném kraji, 100 km severně od S. Juanu. Má asi 5000 ob., kteří vedou značný obchod s dobytkem a obilím do Coquimba a Huaska v Chili. Sev. od města v Guachy zlaté a stříbrné doly, tolikéž jihozáp. u Gua- lilanu. Jáokim, hebr., viz Jechoniáš, Jojákím a Jáchym. Jaommek František Karel, skladatel a pianista (* 1830 v Šoproni), syn tamního ředitele městské hudby a svého času dosti známého virtuosa na flétnu Františka J-mka, rodilého Moravana z Výšková, studoval od r. 1847 na konservatoři ve Vídni, kde učite- lem byl mu Preyer v nauce o harmonii ; r. 1854 odebral se do Prahy k Fr. Kittlovi studovat kontrapunkt. Konal hojně koncertních cest, zvláště po městech českých a uherských; v srbském Bělehradě ujal se ho ruský gene- rální konsul Vlangely, takže J. od té doby výhradně umění mohl se věnovati. R. 1862 dostal se až do Cařihradu. J. vydal mnoho skladeb pro klavír, ponejvíce virtuosních tran- skripcí (z Mozarta, Verdiho a j.), romanet, nok- turn, fantasií, písní beze slov a podobných sa- lonních kousků, z nichž několik vyšlo v Praze. Psal též písně a díla orchestrální, z nichž jme- nujeme symfonie z H-moll a C-dur. Jaokimovló Theodor,* malíř haličský (* 1800 v Belze v Haliči^, žák vídeňské akade- mie, věnoval se malbě dekorací při divadlech Karlově (1827—36) a Josefově (1736—51) a při dvorní opeře vid. (1851), později stal se dekorat. malířem opery varšavské. Mimo to maloval pohledy architektonické a několik genrů. Na výstavě ve Lvově (1894) byly od něho: Útok hulánů (maj. Pawlikovskeho ve Lvově); Prefektura a kathedrála sv. Petra v Beauvais] Pohřeb; Pohled na Niemtrow. Jaokln a Boas (Jákín a Bóaz), viz Ša- lomounův chrám. Jaokmami Eduard, admirál něm. (* 1822 v Gdaňsku — f 1887 v Oldenburce). Stav se r. 1845 poručíkem námořnickým, konal po- kusné plavbv do vod amerických, r. 1862 při výpravě do Číny stal se fregatním kapitánem a za války dánské r. 1864 jako velitel prus. loďstva v Baltickém moři srazil se 17. břez. t. r. u ostrova Raný (u Jasmundu) s dánským loďstvem. Byl za to jmenován kontreádmí- rálem, r. 1867 předsedou ministeria námoř- nictví a r. 1871 velitelem vší námořní moci; r. 1873 se úřadu vzdal. Jaoknowlos (Jacknowicz) Jan, kazatel litevský (♦ 1589 na Litvě — f 1668 ve Vilně), byl jesuitou a rektorem koUeje ve Smoleň- sku a v Krožích a proslul jako horlivý učitel lidu litevského. V době moru s nasazením vlastního života všem poskytoval pomoci a ve Vilně, kde vyučoval granmiatice, založil bratrství sv. Lazara pro pomoc chudým. Vy- dal též několik spisu v jazyku polském i li- tevském. Jaokont (ruské, z řec. i&dxi/v&og), název drahokamu vůbec. Blíže označuje se barvou (červený I. = rubín atd.). V orientálních ja- zycích zni jákút. Jaokowlos Stanislaw, paedagog^a lidu- mil polský (* 1796 v Dzikowě na Červené Rusi — t 1857 ve Varšavě), vzdělav se na gymn. stanislawowském a na universitě Ivov- sicó usadil se ve Varšavě, kde založil sou- kromý ústav vychovatelský a získal si nemalé zásluhy o výchovu polské mládeže v duchu národním. Mimo to psal bajky a povídky pro mládež, které od r. 1824 éasto vydával s četnými doplňky, nejúplněji jako Bajki i powiastki (Varšava, 1871, 3 díly). Z ostat- ních jeho prací zasluhují zmínky: Pamiqtka dla dobrých d^ieci (Plock, 1827); Ro^niowy mamy x. *^óiia (Varš., 1830); Pamiqtka dla Erycika (t., 1846, 4 díly); Cxytania ^Jóii (t., 1847); Ksiqiec{ka dla St^fcia (t., 1855); Py- stroga dla mojéj kochanéj siostr^enic^r iáacéj \a ma{ (t, 1856\ Redigoval též »Dzieniiik dla dzieci« a »Kalendarzyk« (1848— 49). Jako paed- agog napsal Pomysíy do po\nania ^asad j^- lyka polskiego (1858J. Ve svých bajkách a pověstech nedostihuje sice Rrasického, ale umí působiti na dětskou mysl více než kdo- koliv jiný. Pro stavbu varšavského sirotčince sebral kapitál 80.000 zl. R. 1856 k jeho poctě vydán almanach »W4eniec« (3 díly). Jaokta (angl. yacht), jednostěžnová krytá loď námořní průměrné nosnosti 60—100 tun, jíž se hojně užívá v Baltickém moři, hlavně však na ostrovech dánských jako pobřež- mlío plavidla, poněvadž velmi dobře plave při bouři v krátkých vlnách Baltu a Že po- třebuje velmi málo obsluhy. Ve válečných přístavech angl. konaly dříve l-ty pro svou rychlost službu poštovní a dodávaly depeše. 1018 Jachtmann — Jáchymov. Tčchto původních angl. jacht již se neužívá a pojmenování jejich přeneseno na zábavní lodi, odchylné konstrukce od starých jacht. Nosnost jich obnáší 3 ~ 400 t a pohybovány jsou parním strojem; slouží k zábavním ce-i stám mořským. — Jméno J. přejaly spolky veslařské, jachtkluby, jež zvláště v Anglii hojně jsou rozšířeny a pořádají závody (re- gatty) buď Členů téhož klubu nebo jednotli- vých klubů mezi sebou. (Viz Gowes.) Jaolitiiuuin Matyáš, zlatník a prubíř Vratislavské mincovny, razil společné s min- céřem Zachariášem Petzoldem r. 1621 v Hlo- hové známé slezské stavovské hranáče (Klip- pen)] znaménko jeho bylo M- ^<''^- Jáohym sv., manžel sv. Anny a otec Panny Marie, pocházel z královského rodu Davi- dova, ale žil chudé v Nazarete, kde dle jedno- hlasného soudu, po celý život se zdržoval. P. Maria narodila se sv. J-u již u věku po- kročilém, neboť zemřel, jak podání praví, v roce 80. svého věku, a sice nedlouho po narození P. Marie. Jako otci P. Marie proka- zována mu jako prostředníku spásy naší v církvi katolidcé již v prvních dobách úcta veliká a sice nejprve v církvi východní, po- zději i v západní. Papež Řehoř XV. položil r. 1622 svátek sv. J-a.na neděli v oktávě Nanebevzetí P. Maric. Sv. J. maluje se jako stařec držící P. Marii v rukou a vedle sebe mající košík s holuby.. První obrazy sv. J-a datují se z konce VIII. stol. dh. J., jméno mnohých panovníků: 1) J. Arnošt Dess a vský, vévoda anhalt- ský (1570—86), viz Anhalt str. 385. 2) J. I., zv. Nestor, kurfiršt braniborský (* 1484 — t 1535), nastoupil r. 1499 po svém otci Janovi a počmal si rázně proti loupeživé šlechtě, podporoval rozkvět měst, zřídil ve Frankfurtě n. O. r. 1506 universitu a r. 1527 svou »Constitutio Joachimicac zavedl do země římské právo. R. 1519 při volbě císaře na- držoval zprvu Francii, pak doufal, Žc sám bude zvolen, a konečně přešel na stranu cis. Karla V. Byl rozhodným protivníkem Luthc- rovým, avšak nezabránil, by se protestantis- mus ve vlastní rodině jeho neujal. Získal Střední a Novou Marku a r. 1529 zavřel dě- dičnou smlouvu s Pomořanskem. 3) J. II. Hcktor (* 1505 — f 1571), syn a od r. 1535 nástupce před., zdědil Střední a Starou Marku, Novou dostal jeho bratr Jan; 1. list. 1539 přestoupil ve Špandavě ku protestantismu, upravil pro zemi nový cír- kevní řád, ale podporoval Karla V. a r. 1542 velel říšskému vojsku do Uher poslanému. Byl však nádhery milovný a rozrušil finance statní; r. 1569 bylo mu pol. Sigmundem II. uděleno lénem Prusko, kdyby tam vymřela prus. větev hohenzoUernská. 4) J. Bedřich (♦ 1546 — f 1^08), syn branib. kurfíršta Jana Jiřího, stal se r. 1553 biskupem braniborským, k tomu r. 1556 lebu- ským a konečně r. 1563 administrátorem arci- biskupství magdeburského, které při svém nastoupení na kurf. stolec r. 1598 odevzdal svému synu Krištofovi. Proti poslední otcově vůli vydal nařízení, by všecky tři marky s ná- roky na Pomořany, Prusy a na země porýn- ské se nedělily; ale pro bratry své zřídil sekundogcnituru v Bayreutu a Ansbachu. 5) J. I. Napoleon, král obou Sicílií, yíz Murat. JMiYViL z Flory, ital. blouznivec nábož. (f 1202), opat ve Fiore v Kalabrii, přikládal si nadání nadpřirozeně vnuknuté správné vy- kládati proroctví Písma. Tré spisů jeho s tcíi- dcncí protipapcžskou , Concordantia Veterh et novi Testamenti^ Psalterium decem chordarum a Expositio in Apocalypsin zahrnuje se jmé- nem Evangelium aeternum (viz Evangelium věčné). V polemice nově o spisu tom vzešlé popírá pravost jeho Preger (Ďas Evang. aet., 1874) a hájí Reuter (Geschjchtc d. Aufkl^- rune im Mittelalter, 1877). JáohsrmoT:!) J..též někdyjachy mo v s k é doly, v čes. listinách To chms tál (7oac/iiif»- thal, vlastně St. J., původ, ien Thaí), král. svob. horní město v Čechách nad potokem Bystřicí v Krušných Horách při hranicích česko-saských 733 m n. m., má 586 d., 12 ob. č., 5705 n.; s předměstími: Důrnberg, Elbecken Freudenstein (Schlossberg), Hengstererbcn, Maria Sorg, Neustadt, Werlsbcrg, Werlsgrun a Zeileisengrund 762 d., 12 ob. č., 7025 n. (1890), jest sídlem hejtmanství, okr. soudu, horních a hutních úřadů, správy dolů, pan- ství a lesů, kommissařství nn. stráže, cejch. úř., čet. okr. vclit., pošty, telegrafu, vikářství. Jest zde děk. kostel sv. Jáchyma, kostel Všech Svatých, kaple sv. Anny, sv. Barbory (z r. 1777) a sv. Jana, kongregace milosrd. sester sv. Karla Borom., starožitný měst. špitál, hřbitovní ko- stel sv. Ondřeje, radnice, všeobecná nemoc- nice, lékárna. Průmysl a obchod zastupují hlavně státní doly a montánní závody, pak továrna na tabák (z r. 1860) a doutníky, pa- pírna, 4 mlýny a měst pivovar; dále živí se obyvatelé prací v dolech, pletením krajek, hotovením rukaviček, zpracováním korku na různé potřeby, hlavně po domácku. Poblíž města zříceniny hradu Freudenstcinu (v. t.). Deskové panství, majetek města J-a, zaujímá 3321-84 ha (z toho 305028 ha lesů). Mimo to jest zde stát. lesní panství ve výměře 658973 ha [z toho 647603 ha lesů) a veliké rašeliniště (53*74 ha\ kde se do roka na 1,050.000 cihel vyrábí. V předměstí Maria Sorgu jest kapu- cínský hospic s kostelem, četně navštěvované poutnické místo. red. Zpodck půdy okolí jáchymovského činí svor hrubě plastevnatý, ale hornina, na které J. sám stojí, jest svor velmi jemnozrný, graíi- tický, barvy černošedé až černé, málo lesklý a podobá se velmi fy Hitu. Často obsahuje přimíscn drobounký pyrit, některé pak vrstvy jeho jsou křemité. A právě jemnozrný oneíi tmavý svor jest rudonosný. Jos. Flor. Vogl rozeznal zde 2 rovnoběžná rudonosná pásma, mající směr asi vých.-záp. a oddělená od sebe pásmem rudami chudým. Rudy zdejší vy- skytly se na žilách, celkem asi na 36, dílem bohatších, dílem chudých, a sice v okrsku na 3'2 km dlouhém a 1*3 km šir. Pracováno Jáchymov. 10]0 bylo hlavně dilcm ve městé samím, dílem zapadne odtud. Směr 21 lil jest asi sev.-jiÍDÍ s úkloncm na láp. nebo na východ, ostatní máji sm^T vých.-západ. s úkloDem k severu. Nyní však doluje su jen málo. Výplni žily ty jsou pfibuzny ÍLlám i nĚktcrfch znamenitĚj- šich míst v saa, Rudohofí, jako jest Schnee- bcTE, Annaberg. Johanngeorgenstadt. Zají- mavo jest, íe i horniny samé iily rudní cho- vající obsahují v sobě stopy mnohých kovů. na iilách v rudních nerostech se vyskytujících, zejména také kobalt, nikl, m£ď a arsi^n, nč- které také uran, ba i sledy olova a stříbra. (Srv. eidnek F. Babánka ve Vesmíru 1885, str, 90.) Nerosta rozmanitých na lilách jest velmi mnoho. Podrobný výpočet jest v Klva- íiových iNerostech král. Ccskčhoi, Scříbro- n osné* jsou na pf.: argcntit, stephanit, poly- basit, tctracdril, pyrargyrit, proustit, atcru- bcrcit,argcniopyritjinéaůlciitéjsou:nickclin, smaltin, vismut. arsen, arsénopyrit a nyní tech- nicky ncjdůleíltějSi nasturan (urano^ ruda). Ku vzácným nákíejí: akán thi t, sch rock ingcrit, rittin^erit, mixit, jonannit, uranothallit. faVkcn- haynit a j. Dfívc bývala v J-é hojnost stříbra, dilcm v rudách, dílem i ryzího. Okolí bylo sice jcitĚ v XI. stol. pokrylo lesem a jen málokde téíeno něco málo stfíbra. Hlav, však výtěíjk doly zdejší skýtaly v XVI. stol. V r. 1516- 77 bylo zde dle hrab. Stcrnberea vytéíeno asi 1,670.000 hřiven stříbra, prám, roíné skoro 27,000 hf,, a dalo dolování přes 4V, mil. do- larů čistého uiitku. Tenkráte r. 1518 byly zde raícity první tolary a iil zde lékař a žasl o u- iilý badatel o hornictví a nerostopis Jiří Agri- cola, V r. 1578—94 vytíženo v J-é asi 61.000 hř. stříbra, prům. ročnč asi 3600 hř., r. 1756 až 1851 asi 305.000 hř., průmér. roč. jen skoro 3200 hř., a podobně již i pozdějSí léta, av£ak od let sedmdesátých naieho stol. klesla vý- roba stříbra ještťvíce, aí r.l895 nevyrábflo se stfíbro ani jako vcíUťjší výrobek, ba ne- třieny již Žádné rudy kobaltové ani niklové, ani arsen. Dolování v J-C dějů se nyní tohko na uranové rudy. R, 1895 bylo zde dolováním zaméstnáno 263 (resp, 255) dělníků a vydobyl erár :^80'5 q rud uranových, saská společnost pak SOň ?. dohromady tudíi 311 q v cené 51.761 zl. Rudy ty byly zpracovány v erárni huti v J-Č, jcí r, 1895 vyrobila 44'7 q urano- vých praoparátů v cené 64.009 zl. a zamůstná- vaiu 11 dčlníků. Produkty rozprodala dílem doma, dílem do ciziny. Geologické pomčry jáchymovské krajiny popsal dr. G. Laube v Geologii českého Rudohofí (v .\rch. pro přírodov. výzkum Cech). Bv. (.'elá krajma kol nyn. J-a byla až do XV. slol. pokryta lesem a náležda k panství ostrov- skému, s nimi ji cis. Sigmund daroval (1437) svému kancléři Kašparovi hř, Slikuvi z Ho- liče. Na zámeckém vrchu zv. Schottenburku ^iáda kládaia se vesnička KuiiradsgrOn se mlýnem. hamrem a kostelíkem, jež vš:: náleželo pánům I Hazlova. Vlastni založení J-a stalo se ve sto- letí XVI. R. 1515 sestoupilo sj pět horních podnikatelů, mezi nimi vedlo Ětěpána Slika i Hanuš Pfiug z Rabštejna, kteří ihned ote- vřeli důl sv. Jáchyma a s velikým úsilím po? čali dolovati, V dobu tu spadá (l516) založeni hradu Freudensteinu (v. t.) a J-a, v jehoi stavbč tak rychle pokračováno, ie do pro- since t. r. zbudováno asi 400 domů. Štěpán Šlik povolav sem osadníky hlavnč zc Sas z Annaberku, Maricnberku a Schneeberku, Durinska a Míšně, udělil jim hojné výsady, vydal horní právo ve 106 článcích pro mé.sto a horníky a veliký v ýtčžck stříbra přiměl ho k založení J1518) vlastni mincovny, z níí po- cházely oblíbené té doby (Jáchymovské groš-c. Rod Slikův měl cis. majestát na raícní mince, ale jen v Němcích, ne však bci svoleni sněmu v království českém. Král Ludvik potvrdil (1519) svobody hř, Slikem J-u udělené a po- výšil jej (1520) na král. svob. hor. město, pro- půjčil obyvatelům s tím spojená práva a svo- body, 2 výroční a téhodni trhy; pro horníky vysazena soudní stolice, Šlikům dáno právo ra- JichymovA Zíti peníze a městu propůjčen znak (vyobr. č i002 ) átit na ctyři pole rozdělený, z nichi 1 a 4 ]t po^Lkcm rozděleno v červené a zlaté pole s kraccjicím dvouocasým lvem stříbrným ; ve 2 a 3 poli mezi dvtma skalami štola s dom- kem hornickjm, ve středu štítu znak domu Rakouského se dvéma skřiženými hornickými kladivy, Štít drží sv. Jáchym a sv. Anna. Za války Šmalkaidské. když hř. Šlik přistoupil ke spolku říšské šlechty na potí ačenfpo vstání, vzbouřiU se kovkopové i s úředníky, zmocnili se Freudensteinu, vyplenili jej a útokem vzali radnici, kd-j pak všechny výsady a knihy zni- čiH. Povstání rychle se Siřilo a jen brannou moci sousednicn pánů mohlo býti utišono, při čemž náčelníci vzbouření krutě ztrestání a 2 popraveni. Po pádu Štěp. Slika v bitvě u Moháče vznikly ve Slikovské rodině růz- níce, jichž král Ferdinand, nepřeje jim veli- kého bohatství z dolováni vycházejícího, po- užil k tomu. že Slikové donuceni vzd;iti si; práva raziti peníze (1528). Ferdinand j^kož i sněm král. Českého prohlásil minci za vý- hradní právo koruny České a Sl.kům pone- cháno právo raziti minci jiitě desLl rul.i". 1020 Jáchymovská mincovna. ale se jménem a obrazem krále. Ostatní horní Btoboay měly jim zůstati do r. 1555. Aby vSechna tato ustanovení řádně se vykonávala, ponecháno králi úřadníky v J-ě dosazovati a nade všemi ustanoven král. horní hejtman. Avšak i takto ztenčené výsady byly králi trnem v očích a k tomu ještě byli Silkové lutheráné, na svých statcích všemožně luthe- ránství podporovali a spoléhajíce se na své staré výsady zavedli (1541) nový horní řád, aniž si k tomu vyžádali svolení královského. Proto vyslána do J-a král. vyšetřující kom- misse, která všechny Šliky zatkla a do vězení na Bílou věž do Prahy dopravila. R. 1545 podepsali Šlikové revers koruně, že se na vždy práv svých na doly i s J-em vzdávají. R. 1531 založeny matriky a vystavěn kostel (1530—44). V bouřlivém r. 1546 stáli Šlikové jakož i Jáchymovští na straně Ferdinpindovi I. protivné, ba i dokonce nepřátelské vojsko do města pustili a mladší mužstvo do řad nepřátelských vojsk vstoupilo. Za doby nej- většího rozkvětu bylo v J-ě 1200 domu, 12.000 horníků, 400 šichmistrů, 800 lezcův a 800 dolů. Jinaké byly poměry po bitvě u Můhldorfu, kdv Bohuslav Felix z Hassi- štejna, který měl J. pokořiti, nalezl zde asi 1000 usedlých. Za ta všechna provinění, jichž se dopustili Jáchymovští a Šlikové proti králi, stihl je strašnÝ soud. Výsady všechny jim od- ňaty a svobocmé dříve město úplně podřízeno hornímu hejtmanu. Odchodem Šliků a obyva- telstva hory úplně klesly. Obyvatelstvo ze tří čtvrtin odstěhovalo se do Saska, kde založilo nové osady. R. 1579 hornictví tak pokleslo, že již ničeho nevynášelo. Později vráceny městu výsady, ale úpadek hornictví nebyl tím zadržen a i veškera péče Rudolfa II. o bývalý rozkvět města zůstala bezvýslednou. Katolické reformaci Činili Jáchymovští všemožný odpor a překážky; r. 1631 se vzbouřili a vojsko krá- lovské vynnali. Za to jim uložena pokuta 100.000 říšských tolarů. R. 1636 potvrzeny J-u všechny výsady s podmínkou, že pře- stoupí k víře katolické, jinak měli se oby- vatelé vystěhovati. Tehdy byli v J-ě jenom 3 katolíci. Zákaz ten znamenal úplné opuštění města. Proto jednalo se, pokud možno, shoví- vavě; ale město i doly pustly hlavně od- chodem protestantského obyvatelstva do Sas a pohromami války SOlcté. Slavné někdy hor- nictví nyní sotva zmínky zasluhuje. R. 1855 byly lesy jáchymovské, vyjmouc les Wolfs- ber^^ postoupeny Národní bance. Starožitná radnice byla původně r. 1521 vystavěna, r. 1538 vyhořela a nedlouho potom vystavěna nynější radnice, v jejímž městském archivu chovají se mnohé vzácné památky, upomínajíci na učeného humanistu a zdejšího faráře Mathcsia, jemuž na radnici zasazena pamětní deska. K. 1873 stihl J. veliký požár a zničil skoro celé město i s kostelem sv. Jáchyma, jciiž choval malbv Důrerovy, Kranachovy a obraz od Skřety. Nynější kostel byl v r. 1874—76 postaven pocl dozorem arcnitckta Mockra, při čemž užito zdí a rázu dřívějšího chrámu v fjctickcm slohu. — Soudní okres jáchy- movský má na 209*58 km* 24 polit. obcí. 2022 d., 38 ob. č., 16.433 n.; ze 16.519 přít obyv. 16.458 katol., 51 evang., 8 žid., 2 jin.; z těch: 7572 muž., 8947 žen. — Okr. hejt- manství, obsahujíc okr. Blatno a «J., má na 284-51 km* 3160 d., 38 ob. č., 26.803 n. ; xc 26.996 přít. obyv. 26.781 katoL, 198 evanj:.. 15 žid., 2 j.; z těch: 12.477 muž., 14.519 iez (1890). — Srv. Čechy, díl X., str. 178 (Prah:L 1896); Dr. G. C. Laube, Aus der Vergangen- heit Joachimsthals (Mitťh, d. Ver. fur Gkísch. d. Deutschen in Bdhmen XX., 1873). 2) J. Nový, ves t. na patě Krušné Hory. hejt. Rakovník, okr. Křivoklát, fara a ps. Nížbor; 61 d., 443 ob. č. (1890), 2tř. šk., doly na žel. rudu, horní správa, žel. hamry a to- várna na emailové zboží, mvsUvna. K. 1817 na podnět knížecího úředníka Fr. Nitltngra, který jest tu pochoT^, založeny zde Železné huti a vys. pece a ku cti lankraběte Jáchyma Egona Fúrstenberka, který za nezletifého Karla Eg. kn. Fúrstenberka vedl administraci fůrstcnberských panství v Čechách, nazvána osada J. Nový na rozdíl od města J-a. Vysta- věním těchto závodů položen základ nvnějši' obci. R. 1842 založeny od bratří Bartefmusů veliké slévárny poblíž Krušné Hory, kde je mocné ložisko žel. rudy. Výrobky této to- várny záhy získaly si dobré pověsti po všech zemích Rakouského mocnářství. 3) J., osada na Moravě, hejt. a okr. Li- tovel, fara a pš. Náklo; 44 d., 238 obyv. č. (1890). — 4) J., ves t., hejt. a okr. Vel. Mezi- říčí, fara fiyteška Osová, pŠ. Tasov; 24 d, 145 ob. č. (1890). Ves založil Jáchym ryt. ze Stettenhofenu. JáoliyiiiOTSká mlnoovna. Na počátku XVI. století stávala na městišti nynéjáiho Jáchymova nepatrná vesnice Konraasgrúo, která hrabatům ze Šliků náležela. Když tito počali zde kutati a hory ukázaly se velmi výnosnými, založeno tu koncem r. 1516 hra- bětem Štěpánem Šlikem a sedmi jeho bra- třími město nové Jáchymov. V dolech vyrobené stříbro prodávali Šlikové hlavně norimberským patriciům Hanuši Nútzovi a Jakubovi Welserovi, kteří za čistou hřivnu 8 zl. 15 kr. platili. Šlikové ovšem nahlíželi, že, kdyby z vydolovaného stříbra již na místě samém minci raziti mohli, hory mnohem více by vynášely, i domáhali se tudíž u stavů a krále Ludvika udělení práva v Jáchymové vlastní minci raziti, odvolávajíce se při tom na privileje mincovní, které rodu jejich udě- lili prý již cis. Sigmund a pak král Vladislav II. (1489). Stavové žádosti této konečné povolili, ale král Ludvík přivil ej tu nikdy potvrditi nechtěl. Přes to započato jiŽ r. 1519 s ražbou první mince Šlikovské. Přidržujíce se usta- novení annaberského horního řádu Šlikové jmenovali svým vrchním mincmistrem výlwr- ného svého horního hejtmana Jindřicha z Ka- ne riců, jemuž teprve vlastní mincéři podří- zeni byli (srv. Horní právo, str. 623). Prvé ražby Šlikovské — mince nová — těžké to to- lary dle Jáchymova (Joachims-Thal) groŠe lól- ské {Thďcrgroschen) nazývané, razili mincčh Jachymovyč, 1021 Štěpán Gemisch a Utz Gcbhart, je ve funkci následovali Hanuš Weitzelmann, Kašpar z Mer- genthalu, Vlk Šturz a od r. 1526 opět Utz Geb- hart. Výnosnost hor jáchymovských v prvém desetiletí iejich trvání byla na doby tehdejší vel- mi značná (progresse výnosu Čistého: r. 1516: 516 tolarů, 1517: 11.997, 1518: 61.530, 1519: 92.416, 1520: 136.611, 1521: 127.581, 1522: 90.042, 1523: 112.488, 1524: 138.546, 1525: 70.692, 1526: 166.152. 1527: 208.593, 1528: 175.053 tol.), mincováno tedy v značném roz- sahu. Známe z období toho tólské nrošé troj- násobné (váhy 8700 cgr.)^ dvojnásooné (váhy 5800 cgr), jednoduché (váhy 2880—2920 cgr), půlky (váhy 1400-— 1460 cgr\ čtvrtky (váhy 700—720 cgr) a konečně z let 1527 a 1528 i zvláštní groše nové (ražené po způsobu grošů kopových) váhy 240—250 cgr, R. 1528 přešla J. m. v majetek krále če- ského; mnohé opravy tu provedeny a minco- váno i nadále v značném rozsahu. Králov- ských mincmistrů na Jáchj/inově známe dnes řadu nepřetržitou přesné zjištěnou; úřadovali tu: Utz Gebhart 1528—1531 (r. 1531 stal se mincmistrem vLipskuV Klaus Kraus 1531 — 35, Friedrich z Aichelburka (prozatímní správčí) 1535, Hanuš Weizelmann (opět) 1535— f 1542, Mertcn Kempf 1642 (Trinitatis) — 1543, Wolf- gang Roli 1543—44 (Crucis), Ruprecht Pulla- cher 1544—63; Wolfgang PuUacher (substi- tut) 1663—1564, Górcr Geitzkófler z Geilen- bachu 1564—77, Jiří ICaadner z Greifenecku 1577—82, Pavel Hofrmann 1583—99, Krištof Taubenreuther z Taubenreuthu 1600—1604, Hanuš Gipfel 1604—06, Centurio Lenge- felder 1606—1621, Řehoř Steinmůller 1621 až 1637, David Knobloch z Vitsteina 1637 až 1649, Jan Freistein 1649—50, Jan Jakub Kittner z Bercheimbu 1650—68, Pavel Václav Seling 1668—70, Jan Jakub Macasius 1670— ř I po přejití J-ké m-ny ve správu králov- skou mmcováno a vybíjeny tu vyj mouč zlaté všechny druhy běžné mince, avšak v posled- ních desetiletích XVI. stol. patrný jest již stálý úbytek, nebof jak poklesala výnosnost hor jáchymovských, touž měrou zmenšovalo se i množství ráženého. Za války třicetileté na horách skorém ani nepracováno a i min- covna jen živořila. Mince ražené v 1. 1621 aŽ 1670 v Jáchymově jsou tudíž až na skrovné vjrjimky vzácné, výrobky posledních Čtyř mincmistrů pak velmi vzácné. Konečně min- covna byla královské komoře ícn na obtíž a proto pomýšleno již r. 1650 (po uprchnutí mincmistra Freisteina s mincovní pokladnou) na zrušení mincovny; než za Bercheimba, kde poměry se opět trochu zlepšily, upuštěno od úmyslu toho. Kdy vlastně J. m. na dobro zrušena byla, o tom není určitých zpráv (archiv mincovní zničen z^velké časti při po- žáru r. 1874). Dle Raitunku z r. 1670 vybito ten rok toliko 8 lotu tříkrejcaráků (grošů). Mincí dalších let z j-ké m-ny dnes neznáme, ač v jednom rozkaze nejvyššího mincmistra král. Českého ještě k r. 1679 se správě J-ké m-ny nařizuje, aby se pozvolna dále razilo, ale nezdá se, že se skutečně tak stalo. Při J-ké m-ně pracovala celá řada často velmi dovedných řezačů želez (štočků); s nich budteŽ připomenutí: Utz Gebhard, Wolfgang Roli, Štěpán Zeller, Milic otec. Nikl Milic syn, Kašpar Ulrich, Jiří Teuch. — O Jáchymově a jeho mincovnictví psali: Jindřich z Kón- ricu. Chronik uber die Aufst&nde der Knapp- schaíten zu Joachimsthal (rukop.); Jan Ma- thesius, Bergpostilla oder Sarepta; Johannes Miesel, Joachimstalische Chronik (rukop.); £1 Nevald, Das Osterreichische Múnzwesen ; abě Kašpar Šternberk, Bóhmische Berg- fi[eschichte; Ed. Fiala, Das Múnzwesen der Grafen Schlik ve »Wiener Numismatische Zeitschriftc svazek XXII. a XXm.; t^, Be- schreibung bdhmischer Múnzen und Medail- len der Sammlung des Max Donebauer; týž, Rupprccht Pullacher Múnzmeister (t.» 1895) a j. Faa. JaohymovyóHryhorij, metropolita Ha- ličské Rusi (♦ 1792 v Podborcích u Lvova — t 1863 ve Lvově). Po ukončení bohoslove- ckých studií ve vídeňském unitském semináři vyučoval řadu let bohosloví a paedagogice na universitě Ivovské. Vydal pak Uc^bowaniů astronomic^néf tyciqce si^ kalendária (Lvov^ 1828) a vědeckou rozpravu Abhandlung uber die kegeln, nach welchen die Slaven des grie^ chischen Ritus den Ostertag berechnen (t, 1836), za niž obdržel čestný doktorát filosofie. R. 1837 byl již rektorem umtského semináře ve Lvové a dosáhnuv mnoha církevních důstojenství vystřídal rozmanité úřady hodnostní. K.1841 posvěcen na biskupa suíTragána, r. 1850 zvolen za biskupa v Přemysli a r. 1860 za metropo- litu, když byl před tím povýšen do stavu baronského. Současně rusinští literáti oslavili jmenování J-e za metropolitu sborníkem prací »Zorja halyckaja jako album na 1860 h.c. J. rozvinul širokou církevní a vlasteneckou čin- nost po vzoru svého předchůdce metropol. Snihurského. Především zasazoval se opět o znovuzřízení biskupství v Stanislavově a ve svých »Poslaních« nabádal lid k sbírkám na stavbu rusín. Národního domu ve Lvové a k odebírání Časopisu »Vistnyka«. Podjeha předsednictvím Rusíni sdružili se v politickým spolek »Holovna ruská radac; také účastmi se založení Haličskoruské matice a Národního domu. Na sněme kroměřižském řečnil pra rozdělení Haliče na část rusínskou a polskou. Při změně vlády r. 1848 J. nalézal se v hoU dovací deputaci novému panovníkovi vedle Fr. Šmolky, kdežto druhou, 18člennou depu- taci z Rusmů, předvedl osobně. Obě deputace rozloučily se též s odstoupivším cis. Ferdi- nandem v Praze. R. 1860 podal císaři petici^ v které se domáhal vyučování mateřštinou, na školách v městech s převahou žactva ru- sínského, dále aby na gymnasiích ve vých. Haliči rusínština stala se předmětem povin- ným, aby Rusíni ve stycích s úřady mohli užívati svého jazyka a písma a úřadníci aby byli znalí rusínšUay. Pod autoritou J-e vzrů- stala a mohutněla naděje prvých pracovníků, na národně-politickém obrození, jejíž byl nej- mocnějším povzbuzovatelem. Řř. 1022 Jaič -^ Jakan. Jalo Marian, cirk. spisovatel jihoslov. (* 1795 v Brodč — f 1858 v Budíne), byl pro- vinciálem řádu sv. Františka provincie Kapi- stránské a posléze kustodem provincie. Vy- dal: Ručna Kiiji\ica\ Vrata nebeská; Vinac] I\}piev] Gospa Radnanska a j. Některé z nich dočkaly se mnoha vydáni. Jalr (hebr.): 1) J. z pokolení Manassova vzal při dobytí Kanaanu Hebraei 60 měst východopalestinských, po něm J-ovými zva- ných, jež tvořila pak čásť údělu pokolení Manassova. — 2)J.galadský, soudce (šófet) ísráélský, jenž dle kn. Soudců 10. po 20 let soudil Israél. Třicet jeho synů mělo tolikéž měst v zemi Galadské zv. rovněž J-ovými. — 3) J., náčelník synagogy v Kafamaum, jemuž Ježíš vzkřísil dceru. Jals [žé], franc. název gagatu, viz Uhlí hnědé. Jalspltz, město mor., viz Jevišovice. Jl^Ja, řeka v sibiřské gub. tomské, pra- mení se na scv.-vých. svahu pohoří Alatan, teče k jv., pak k sv. a konečně k s., vlévajíc se s levé strany do řeky Čulyma. Délka její obnáší 290 km, šířka do 140 m, hloubka do 2 Ví '«» dno jest písčitohlinité, břehy místy vysoké a příkré, místy nízké a mírně sklo- něné, v dolním toku hustě zalidněné a po- kryté lesy i rolemi; hlavní přítoky jsou Kitat a Barzas. Jajoe, též Jajza, opevněné hlavní město okresu t. jm. v bosenském kraji travnickém, 47 *m na j. od Banjáluky, leží malebně ve výši 391 m na svahu homole horské pnoucí &c nejvýše mezi okolními návršími v úhlu tvo- řeném ústím ř. Plivy, která rozvětvuje se upro- střed města v několik jezer a v šířce 20 m vrhá se v mohutném vodopádu s výše 30 m dó ř. Vrbasu. Obyv. má řl890) 4042, z nichž jest 1644 muham., 1982 icatol., 245 evang., 57 židů a j. V sev.-záp. části města na návrší rozkládá se starobylý hrad, býv. sídlo bosen- ských králů, s pevnými baštami s cimbuřím z části obnoveným, 4 mohutnými věžemi a malou meŠitou. Pod hradem na sever leží býv. letohrádek královský, přeměněný dnes v turecké hřbitovy, kdežto na jv. rozkládá se na mírném svahu t. zv. staré město uza- vřené Vrbascm, Plivou a hradební zdí, v němž Vynikají tři středověké stavby: medvědí věŽ, mešita Ivan ská, dříve chrám sv. Jana, pak V meŠitu přeměněný chrám sv. Lukáše s pře- krásnou věží. Zvláštní zajímavostí města jsou katakomby pod městem se táhnoucí s pra- starou hrobkou královskou, několika oltáři a různými skulpturami původu křesťanského i tureckého. Z novějších staveb jest v městě 8 mešit, katol. farní chrám, nově vystavěný františkánský klášter a budova poštovní- a telegrafní. — J. bylo v době Bosenského krá- lovství hlavním (stolným) městem jeho a sí- dlem krále, padlo však r. 1463 • se 70 jinými městy a tím i celé království do rukou tu- reckého sultána Muhammeda II., jemuž od- ňato ještě t. roku se severními kraji 'Bosny uherským králem Matyášem, načež mírem r. 1503 Uhrám zůstaveno. V městě vládli nyní uherští bánové, z nichž Emcrich Zápoíya jmenován vladařem, Mikuláš Ujiaki králem a syn jeho vévodou bosenským. Hrdinnou obranou města proti neustálým útokům tu- reckých pašů pak zvláště se vyznamenal bán Petr Keglevié. Po bitvě u Moháče přidalo se město ke straně cis. Ferdinanda I., ale již r. 1528 dobyto Uzrefem a Mehmcdem-GalÍ!- oglim pašou a zůstalo od té doby pod tu- reckou vládou s krátkým přerušením v r. 1851. kdy se ho zmocnili Bosňáci proti -sultánu po- vstalí, až do okkupace Bosny rakouským voj- skem, které u něho dne 7. srpna 1878 svedlo krvavý boj s povstalci bosenskými. Jajdii Qadži), město v ruské gub. c-ri- vanské a v új. nachičevanském na ř. Arakse. s 1292 ob., 2 mešitarai, rozvalinami staroby- lých lázní i domů a rozsáhlým pohřebištěm s mramorovými pomníky a starými nápisy. Odtud 5 km leží na příkré a vysoké hoře báně arsenikové,- jichž výrobků domorodci užívají ku přípravě masti na odstranění vlasů s těla. Jajk, do r. 1775 jméno řeky Uralu, ve kterémžto roce nazváni i t. zv. JajČtí ko- záci Uralskými a jejich hlav. město Jajckij gorodsk dostalo název Uralsk. Jajla, pohoří na Krimu v rus. gub. tavrí- české a új. simferopolském a jaltském, po- číná u mysu Chersonesu a táhne se podél jižního břehu krhnského jako úzký pás k vý- chodu, končíc vysokou horou Babugan-j , jež sjednocuje se na sv. s horou Čatyr-Dagem, Od Chersonesu do mysu Ajja v délce 18 itm zdvihá se toto pohoří příkrou stěnou přímo z moře, takže úpatí jeho tvoří břeh mořský. Od mysu Ajja vzdaluje se J. od moře, avšak s takovými záhyby. Že u osady Foros počítá se od hřebene k moři 1600 m, u vesnice Sc- mejz 4 km, u hory Aj-Petri 3 /rm a u hory Babu^n-J. 5Va ^"í- Absolutní výška pohoří jest různá: mys Ajja má výšku 477 m, Aj- Pctri 1157 m, u mésta Jalty dosahuje v<'se 1500 m a v hoře Babugan-J. 1550'm. Na "již. svazích J-ly rozkládá se množství vinic, sadů a mezi jinými osadami město Jal ta. Jajva, levý přítok ř. Kámy v ruské gub. permské v Újezdě solikamském, prameni se blíže Pavdinského Kamene, teče k jz. a k si. v délce 320 km tokem bystrým mezi příkrými břehy pískovcovými, v nichž jsou u osady Jajvské v hoře Tichaja veliké jeskyně kráp- níkové, popsané r. 1771 Lcpcchiným. %}. jcřt v létě velmi mělká a splavná jen "z jara. kdv dopravuje se po ní dříví a rudy z bání leží- cích při pobočce jeií Vilvě. Hlavní přítoky jsou Vilva (75 km dl.), Čikmanka a Ccjva. Jak, zool., viz Yak. ' Ják, něm. St. Georgen, ,méstys v stolic; Železné v Uhrách, jižné od Kamence, s pa- mátným kostelcrii bývalého opatství bene- diktinského v románském slohu z XIII. stol a 2073 ob. (1890) hl. maď. Jakamar, zool., viz Galbula Jakan, mys v severním Ledovém okcánř v sibiřské oblasti přímořské na 69* 41' 32** s. š. a 194® 11' 44" v. d. od F. na břehu navštěvovaném Jakare — Jako. 1023 nesmírnými hejny kajek. Dle podání domo- rodců žili na něm oba praotcové Čukčů, Jer- Tuva a Krěpkaj. Ve dnech 26.-29. srp. 1878 meškala zde Nordenskj Oldova loď *Vega«, nemohouc proraziti nahromadéné tu ledy. JpJutre, kajman brejlový, viz Alli- gaior. JakartOVloe, Jarkartovice (Eckersdorf)^ far. ves ve Slezsku, hcjt. Bruntál, okr. Bene- šov, pš. Deštný; 141 d., 864 ob. n. (1890), dék. kostel Narození P. Marie, 2tř. šk., 3 mlýny a nékolik lomů na břidlici ke krytí stř(ích. Ves založena na Stěbořickém újezdČ od kláštera velehradského a připomíná se poprvé r. 1260. Vrchní právo na zboží jakartovické drželi kní- žata opavská (1377). Jakóió ( J ak š i č)J u r a j , básník srb. (* v Crně na Tise — f 1878 v Bélehradé). Otec jeho, kněz, dal jej r. 1842 na gymnasium v Scgedině, ale nestálý a těkavý jinoch, ač nadaný, třikráte odešel z gymnasia hledaje jiného zaměstnání. Konečné otec poslal jej do Temešváru a od- tud na malířskou akaaemii v Pešti. Revoluce r. 1848 přerušila další vývoj J-ův. R. 1849 bojoval proti Maďarům, načež musil prch- nouti do Srbska. Když nastal klid, pokra- čoval ve studiích na malířské akademii ve Vídni. Zde poprvé jal se skládati básně ve společnosti soudruhů, jako Daničide, Popo- vicc, Boskovice a j. V 1. 1855—56 byl ve Velké Kikindě, rok potom v Novém Sadě, načež vstoupil do řeckého kláštera v Srbsku. Ale i odtud odešel a působil v různých mí- stech srbských jako učitel. Před snírtí stal se kor rek torem státní knihtiskárny v Běle- hradě. J. byl nadaným básníkem, jemuž okol- nosti nedovolily rozviti svůj talent v plné síle. Za své Í25leté činnosti básnické napsal kol 150 básní lyrických, i epických, 29 po- vídek a dramata: Seoba Srbala (1862, poctěné cenou Matice srbské); JelisavcUi^ hiégiňa crno- gorska (1868) a Stanoje Glavaš (1878). V ly- rice přidržoval se směru Byronova. Vlaste- necké jeho písně překypuji horoucí láskou k národu srbskému, epicícé jsou prosté a charakteristické. Jakesoh: 1) J. Alexander, malíř čes. (* 1862 v Praze), žák pražské akademie za prof. Sequense, pozděii žák prof. Benczura a Lindenschmidta v Mnichově, kde žil v 1. 1881—84. R. 1893 podnikl cestu do Itálie a žije od r. 1895 v Praze. Z jeho děl jmenuje- me: české děvče (1892); Oči se mi \alily, ra- dost se v pláč mi mčni, a já poznávám s bo^ festi, i(e silám konec není (Hálek, 1892); Sv. Tlieodosia (1888); Podzim; Zátiší; Paličkováni kmjek] Stará historie (v praž. Rudollinč); JCdvf si náš dědeček babičku bral [1S93)] mimo to různé studie a podobizny. 2) J. Jindřich, malíř českÝ, bratr před. (* 1867 v Praze), žák prof. O. 'Seitze v Mni- chově. Maloval: Dárek ad milého; Jitro (1892); Mýdlové bubliny; Krmeni; Selské děyČe ^ Nea- pole (1893); Diana (1896); Sen; Genre; So- kové; Smrt, a Mládi (1897) a j. J-k. Jakeš (Jakessius, Jokassius) Vít, dle rodiště zvaný také Přerovský, kněz luthe- ránský a lat.-český spisovatel XVII. stol. Byl farářem v různých místech českých, po- sléze v Praze, kde připadl mu smutný úkol dodati poslední útěchy Českým pánům pro vzpouru r. 1621 odsouzeným na smrt. V pros. r. 1621 vypověděn byv s ostatními luther. kněžími z Prahy odešel J. do Kutné Hory, odkudž v čci 1623 donucen vystěhovati se z Čech vůbec, i usadil se v Drážďanech a živil se tu vyučováním a spisováním. Lite- rární Činnost J-ova počínající r. 1602 končí r. 1647 a obsahuje ponejvíce spisy nábožensko- poučné a historicko-obranné, pak několik ká- záni a pod. spisků, z nichž uvádíme: Deca- logus Dei neb přikázání deset (Praha, 1602); Spis o sv. manželském stavu (t., 1610); Cesta otců (t., 1611); Knífka o povětří lemě České {t., 1613); Encoenia perpetua, o ustavičném posvícení (t., 1613); Zrcadlo rodiny be^boiné (t., 1615); Tri- vium, spis o třech cestách (t., 1620); Důvodu šest o nemluvňátkách; Tractatus de apostasia, o hrozném odstoupení; O ^adrf ování a vylévání deště; Obrana kalichu sv. neb historia spisu cír- kevního o lalo^ení jak prvotní tak i v král. Če- ském církve Kristovy od času Bořivoje af do r. í63i (Perno) ; Prognosticon in tempora hujus saecu li (1642, jež nejspíše vzděláno český 1647: Výklad kap. 24' sv. Matouše), v němž proro- ctví Kristovo uvádí na tehdejší události čes. ; ExUium sanctorum (1647) a j. Viz J. Jireček, Rukověť I. 303. JaUmowflkl Marek, šlechtic polský ro- dem z Baru na Podolí; účastniv se válečních výprav hetmana Žólkiewského upadl v bitvě u Cecory (1620) do zajetí tureckého. Na cestě do Alexandrie nedaleko ostrova Meteliny zabil s pomocí soudruhů Stefana Szatanowského a Jana Stolczyny kapitána, zmocnil se korábu tureckého, dostal se do Messiny a odtud do Říma, kde v chrámě sv. Stanislava ponechal ukořistěné prapory. Papež Pavel III. vyzna- menal jej zlatým křížem a družinu jeho od- měnil penězi. Činy J-kého vyličeny jsou v bro- Šuře /^ conquista della galéra di Alessandria nel proto di Meteline calC spra coreggio de capitano Marco J. Po/aco (Řím, 1623), pře- ložené též do polštiny (Krakov, 1628) a znova otištěné v Grabowského díle »Starožytnoáci bistoryczne polskie« (díl I.). Jakin, slov. název ital. města Ancony. Jaklik, stavitel čes. z poč. XV. stol. V pa- mětní knize města Vodňan, zvané »zamčité«, nalézá se přepis smlouvy stavební, kterou r. 1415 za příčinou postavení kostelního kůru uzavřeli měšťané s mistrem J-em a synem jeho Václavem. J-k. Jaklin, ředitel stavby kostela sv. Víta v Praze v 1. 1384—85 vedle Václava z Radce; byl snad totožným s oltářníkem' sv. Mou-, drosti v kostele Svatovítském, uváděným v 1. 1382—92. J'k. ' Jakloveo, dělnická osada v rak. Slezsku u Zámostí, hejt. Frýštát, okr. Bohumín, fara a pš. Pol. Ostrava; 55 d., 883 ob. česko-pol. (1890), kamenouhelné doly, v nichž r. 1893 442 dělníků pracovalo. Jako, papoušek šedý, v. Papouškové. 1024 Jakob — Jakobíni. Jakob Ludwig Heinrich, filosofický a státovědecký spis. něm. (* 1759 — f 1827), byl prof. filosofie v Halle, od r. 1807 státních véd v Charkově, r. 1809 stal se členem zá- konodárné kommisse v Petrohradě a r. 1816 vrátil se do Halle jako prof. státních věd. Filosofické jeho práce vycházejí z okruha filosofie Kantovy, k jejímuŽ vysvětlení a roz- šíření mnohým přispěl. Sem náleží mezi jinými: Prolegomena lur prakt. Fhilosophie (nalle, 1787); Grundriss der allg. Logik u, krit An- fangsgrúnde \u eťner allg. Metaphysik (t., 1787) ; Grundriss der Erfahrung$seelenlehre (t., 1791, 4. vyd. 1810); Anti-Machiavel oder uber die Grenien des bůrgerl. Gehorsams (t., 1794, 2. v. 1796), překládal z Cabanisa, Humea, pořídil výtan z Baylova slovníku, vydával »Annalen der Philos. u. des philos. Geistes* (t., 1795 až 1797) a j. Z oboru věd státních vzpome- nouti jest jeho Grundsát^e der Poli\eigeset\' gebung 11. der PúHieistaaten (Charkov, 1809, 2. vyd. Halle, 1837), Grundsátie d. National- ókonomie (t., 1805, 3. vyd. 1825), Die Staats- wissenschaft (t., 1821, 2. vyd. 1831). Jakobea, též Jak obi na, jméno ženské. Vynikly: 1) J. hollandská (* 1401 — 1 1436), dcera Viléma VI., po jehož smrti r. 1416 na- stoupila v hrabství Hollandském a Henne- ^ravském. Zrušivši sňatek svůj s Taném Bra- bantským pojala r. 1422 vévodu Humphreye z Gloucestru za manžela, coŽ způsobilo v hrab- stvích prudké spory, nebo Jan upíral jí právo nástupnictví. Str^c její Filip Burgundský se jí ujal a uznal její práva, ale přinutil ji, když r. 1430 se od Humphreye dala rozvésti, ze se smlouvou zavázala již se neprovdati. Přes to J. r. 1432 tajné se provdala za Šlechtice Františka z Borsele, ale ten byl od Filipa za- jat a propuštěn teprve r. 1433, když J. po- stoupila svých zemí Filipovi, který je při- pojil k Burgundu. 2) J., vévodkyně Julišská (* 1558 — f 1597), dcera bad. marícr. Filiberta, byla r. 1585 pro- vdána za blbého julišského prince a musila po jeho nastoupení r. 1592 vésti správu země. rroti její vládě nastal odpor, a když J. od- dala se výstřednímu životu, byla obžalována u císaře Rudolfa II. ; byla však před vynese- ním rozsudku 3. září v posteli zardoušena. Jakobe! : 1) J. Pavel, lutheránský kazatel slovenský (* 1695 v Prictrži — 1 1752 na My- javě). Studoval v Žitavě a Vitemberce a pů- sobil v Modře a na Myjavě, uče žákovstvo své osady také jazyku Československému. Ze spisů jeho, většinou církevních, nejdůležitější jsou: Evangelický" funebrdl (Prešpurk, 1783); Modlitebný poklad (Žitava, 1732) a Orthographia bohemo-slavica (PeSC, 1742). Viz Tablic, Poe- zye II., 8 12. Včk. 2) J. Jakub ml., syn Jakuba, ev. kazatele u sv. Michala v Praze, lutheránský kazatel v Prešově a Trnavě. Psal latinsky prosou veršem. Nejzajímavější jeho věci jsou Viva slavicae gentis delineatio (Levoč, 1642) a La- trumae gentis slavonicae, báseň živého slovan- ského vědomí, do slovenštiny přeložená drem Ivanem Zachem (Turč. Sv. ^fartin, 1885). Včk. Jakobeny. rumun. Jacobeni, ves v okr. hejtm. Kimpolung v Bukovině na Zlaté By- strici a silnici přes průsmyk Borgo do Uher. má pěkný kostel, železné huti s rocni výrobou 5000 q kujného železa, lomy mramorové a 662, s územím statku 2858 ob. (1890), hl. Némcú. Nedaleko jsou simé lázně Pucsossul. Jakobi viz Jacobi. Jakobides Jiří, genrista (* 1853 v Mi- tilini na ostr. Dssbu), Žák athénské akademie za Litrasa a omichovské pod Maxem a JLdff- tzem. Jest činným v Mnichové. Jako i^ Maxův maloval původně sentimentálni hlavy ženské, později však obral si anekdotícký genre dětský. Účastnil se též pražsi^ch vý- stav obrazy: U babičky (1896); Kukuč (XB9Í)\ Disharmonie (1897). Dále uvádíme: Sfnrt Kreusyi Iflgenie na Tauridé; Zajfmavd četba; Nenasytný- \ Dětský spor; První krok, •/-*-. JakobiJ (Jacobi) Valerij Ivanovic. historický malíř ruský {^ 1834 v kazaňské gub.), potomek lékaře Ivana Hrozného, vxdélal se na kazaňské universitě a později vstoupil do malířské akademie petrohiadské, kde do- stalo se mu vyznamenání za obrazy: Ro^mašec ovoce] Tatarský obchodník s fupany; Oddech véiňlí a j., načež poslán byv za hranice na* vštívil Německo, Švýcarsko, Francii a Itálii. Z té doby pocházejí obrazy Terroristé a umir- nini v první francouzské revoluci a Kardindiovi Gi\ovi ukazuji hlavu Colignyho. Navrátiv se r. 1869 do Petrohradu byl jmenován pro- fessorem za obraz Zatčení Birona. R. 1878 byl kommissařem rus. oddělení světové výstavy v Paříži a členem jury. Od té doby skoro každoročně pobýval v Paříži a cestoval po Španělsku a Africe. Z ostatních obrazů jeho uvádíme: První slavnostní schu\e petrohr, aka^ demie umění 28. června 1765\ Kostymni jitro u Anny Joannovny; Ledový dům; Artemij Vo- ly nskij v \aseddní ministrů. V novější dobé maloval též alžírské genry. ^itJr. Jakoblnerthnrm, zříceniny hradu na býv. panství rožmberském blíže nynějšího zámku v Rožmberku v Čechách v hejt. kaplickém. Jakobini (Jacobins), jméno polit, klubu. jejž na počátku revoluce založili ve Versail- lech bretonŠtí poslanci pod iménem breton- ského klubu (Club breton)ku poradám o ná- vrzích ve shromáždění národním přednáše- ných, tak Že na počátku neměl revolučních úmyslů a neměl také podílu na dobyti Ia- stilly (14. čce), útoku Udu na Versailly (5. al 6. říj.) a j. událostech. KdyŽ národní shro- máždění přesídlilo se do PafíŽe, usatiil se klub v dominikánském klášteře sv. Jakuba a zřídil se dle stanov 8. ún. 1790 přijatých jako Société des amis de la constitution (spolek přá- tel ústavy V, na prohlášeních a dopisech klu- bových byla přidána slova séante aux Jacobins- Saint- Honoře (sídlem u Jakobinů v ulicí Saint- H.). Klub byl výborně zorsanisován ; mě! v čele Duponta, Bamtva a Lametha a za- stoupeny byly v něm vlečky liberální strany. i Gironoisté; záhy vešel ve styky s četnými franc. městy a poČal Šířiti svůj vliv po celé Francii. R. 1791 nabyla strana republikánská i Jakobinská čepice. — Jakoubek ze Stříbra. 1035 v klubu většiny; proto mírnčjši živlové vy* stoupili a založili klub Feuillantu. Řízení spolku přátel ústavy ujal se Robespicrre; klub usta- novil přijímati za členy i ty, kdož nebyli po- slanci, čímž přibývalo Živlů radikálních den ke dni, tak že Girondisté ztratili veikerý vliv a byli z klubu vytlačeni. Od 21. záři 1792 přijal klub titul »klub Jakobínskýc a provo- zoval v parlamentě a ve veřejném živote krutý tcrrorismus. Robespierre byl pružným pérem klubu a ten pracoval, jak ředitel tomu chtčl; klub agituje proti králi, štve lid proti kné- žím nepřiseŽným, proti emigraci a konečně proti třídám bohatým; dílem klubu bylo po- pravení Ludvíka XVI., Marie Antoinetty, vět- šiny Girondtstů a mnoha vynikajících osob; výbor pro veřejné blaho a bezpečnost jest v otrocích službách klubovních, neb klub šíří hrůzovládu po všech městech francouzských. Trojice Robespierre, St. Just a Couthon řádí i v samém klubu proti členfim (Hébert, Chau- mette, Danton), kteří osměluji se opříti roz- kazům Robcspierrovým. Hrůzovláda dostou- pila vrcholu svého ve dnech od 13. dub. až 10. čna, načež nastal obrat. Většina konventu uznala škodlivost vlády Robespierrovy a proto byl v konvente obžalován a 28. čce 1 7Q4 s po- mocníky svými popraven; tím byla klubu za- sazena smrtící rána. Konvent zakázal další přijímání členů a .konečné 11. list. 1794 za- vřel klub na vždy. Vzbouření 12. germinalu (1. dub.) a 20. kv. 1795 povstání Babeufovo bylo potlačeno, podobně se stalo r. 1798. — Srv. Zinkeisen, D. Jakobiner-Klub (Berl., 1852 až 1853); Taine, Origines de la France mo- deme, sv. 2.: La conquéte Jacobine (Paříž, 1881); Aulard, la société des Jacobins (t., 1891 až 1893, 4 sv.). Jakoblnaká óepioe v. Frygická čep. Jakoblova Jednotka jest jednotka prou- du elektrického, totiž onen proud, kterým v 1 min. vyvíjí se 1 cm^třask. plynu při teplotě 0®C. Jakobité: 1) J. nazývali se monofysité v Sýrii a Mcsopotamii po biskupu edesském Jakubu Baradaiovi, kter^ je v VI. stol. po Kr. zorganisoval a pod jedním patriarchou spojil. Později přešel název ten na všecky mono- fysity vůbec (viz Monofysité). dk. 2) J. nazývala se po r. 1688 strana, která ve Francii, Anglii a ve Skotsku konala pří- pravy, by rodina Stuartovců byla zase uve- dena na trůn anglický. Zvláště mocnou byla ve Skotsku, ale Vilém III. r. 1689 povstání potlačil; podobné zmařeny byly pokusy Ja- kuba III. (1715, 1719) a praetendenta Karla Eduarda. Viz Britannie V. str. 707. Jakobflhagen, město v prus. vl. obvodu štětínském v kraji stargradském na ř. Gc- stohlene neb. Faule Ihna, jest sídlem spudu, má farní ev. kostel, vrchní lesní úřad, vodní i větrné mlýny, barvírny, trhy na dobytek a 1928 ob. (1890). Jakobflohaohty osada slez., v. Takůbká. Jakobfltad č. Pietasaari, příst, město v čuchonské gub. Wasa při zálivu Botnickém asi 100 km ssv. od Wasy. Obyvatelstvo (2168 r. 1891) Staví rybářské lodi, provozuje rybář- OttŮv Slovník Naučný, sv. XII. 4 10 iSg7. ství a jakýs obchod. Jest tu velmi starý dře- věný kostel. Poboční železnice spojuje J. s tratí Estermůra-Uleáborg. Jakonet viz Jaconet. Jakost (lat. qualitas) jest vlastnost nebo soubor vlastností nějaké věci. V běžné ter- minologii logické užívá se při jednání o po- jmech místo J. slova obsah. Při soudech myslí se J-í způsob spojení praedikátu se subjek- tem, přiříká-li se tomuto praedikát neb ne (soud kladný a záporný). Jakoubek se Střiora fjacobellus, vlastně Jakub), mistr svobod, umění a ba- kalář v theologii, přítel a takořka nástupce Husův. Byl spolužákem Husovým na univer- sitě, téhož r. 1393 stal se bakalářem a r. 1397 mistrem. Od r. 1400 byl i jel:o kollegou ve fakultě. Kdy dosáhl bakalaureatu v theologii, není známo. Rovněž tak nevíme, kdy přijal svěcení na kněžství. Jistě stalo se tak před 16. říjnem 1405, kdy ustanoven oltářnikem u sv. Štěpána na Rybníčku. Na universitě spatřujeme iej záhy v rozličných důležitěj- ších funkcích a v bojích vznikajících o učení Wiklifovo vždy na straně Husově. R. 1407 měl J. kázání u sv. Michala na Starém městě proti světskému panování duchovenstva, v němž nepokryté prohlásil bohatství kléru za počátek a zdroj všech neřesti, jehož tedy k odstranění zla mělo by se duchovenstvo odříci, a nevály ani označovati za povin- nost světské moci donutiti duchovenstvo třebas násilím, nemůže-li se toto samo k tomu odhodlati. Již zde ieví se u J-bka jako potom vždy jedna charakteristická vlast- nost: neostýchá se veřejně a bezohledně ná- zory, k nimž dospěl, pronésti, i vůči těm, jimž zdají se revolučními, i vůči těm, kteří je pokládají za reakcionářské. J. není diplo- mat, není v něm kompromissu v otázkách závažných — a odtud vysvětlíme si mnoho v jeho pozdějších sporech s oběma stranami husitskými; ale není v něm ani nepřátelství, nesnášelivosti v otázkách podřízených, jež dobře dovede rozeznávati od podstatných — a v tom je klíč k pochopeni, jak mohl býti při svém zásadním stanovisku v jednotlivých případech téměř prostředníkem. Pramenem názorů jeho z hlavní části je Wiklifi jehož se přidržel v některé příčině více nežli Hus, ač ani on ve všem za ním nejde; vedle toho však působil naň. aspoň přímo, více než na Husa i domácí proud reformní a v něm ze- jména spisy Matěje z Janova, Jako obhájce Wiklifdva spatřujeme J-bka na schůzi »u černé růžcc 20. kv. 1408, ovšem nepřímo, pokud tamější usnesení českého národa na univer- sitě může platiti (v poměru ku starším) za obranu Wiklifa. Přímo na jeho obhájení vy- stoupil 28. čce 1410 po spálení knih Wikíi- fových v onom >turnaji řečnickém*, který den před tím. byl sám Hus zahájil. J, obral si za předmět Wiklifův Dekalog, a)e obra- na jeho dle úsudku Loserthova ostatním vyrovnati se nemůže. J. také to asi byl, jenž počátkem r. 1412 při disputaci de quolibet se zřejmou narážkou na papeže Jana XXIII. 67 1026 Jakoubek ze Stříbra. upozorňoval posluchače, že Antikrist nyní pravé došel nejvyššího místa v církvi, ač pro tento výrok i Hus sám bývá podezírán. Že i v odpustkovém sporu J. stál na straně Hu- sově, dokazuji — pokud to, soudě dle minu- losti, vůbec třeba — zvláště žaloby Pražského kléru do Říma, v nichž jméno J-bkovo, v Římě již dříve známé, na předním místě se obje- vuje. Ale dokazuje to i J. sám, zejména svým dobrým zdáním určeným synodě 6. ún. 1413, jež chtěla, ale nepřinesla klid do rozbouře- ných poměrů českých. Jest to jeho Consiiium de pacificando regno. Zmíněná svrchu charak- teristická vlastnost J-bkova vystupuje v něm velmi ostře. Rozeznávaje pokoj světský od pravého křesťanského, žádá k dosaženi tohoto odstraněni všech zlořádů, zvláště simonie, smilstva, nadbytku statků a vůbec všeho svět- ského panování knězi: pak lze dojíti i svět- ského pokoje. Hus přičiůoval se o první onen mír, proto nechť jest připuštěn k odpovídání a očištění. Nebude-li ani pak dosaženo i svět- ského pokoje, nutno spokojiti se dosažením hlavního, křesťanského, bez ohledu na po- mluvy ciziny. Jsou to zásady, jichž J. vŽdy se držel a o nichž také zvláště ještě v něko- lika traktátech latinských z pozdější doby pojednal. Když synoda klidu nepřinesla, U. s jinými pokračoval v díle Husově, jenž z Prahy byl vzdálen, káže v několika koste- lích. V téže době někdy sebral kázání svá v latinskou postil lu Sermones repraesentati a Jacobello per circulum anni (asi 1414). Činnost jeho i bezúhonný život určovaly jej takořka za nástupce Husa, odcházejícího do Kostnice. Přispěla k tomu zvláště jedna okolnost. Možná že ještě za pobytu Husova v Čechách nebo nedlouho po jeho odchodu J. na základě textu Janova: »Nebudete-li jísti těla syna člo- věka a píti krve jeho . . .« začal hlásati učení, že i laikům má svátost oltářní podávána býti pod obojí způsobou. Učinil tak zejména ve zvláštní disputaci v kolleji Karlově. Jakkoli názory Husovy již ve mnohé věci uchýlily se i od tehdejšího učeni církevního, novota J-bkova, neočekávaná, hrozila roz- dvojiti přívržence Husovy. Jen málo Praž- ských farářů přiklonilo se k ní hned, velká čásť i přívrženců Husových stála proti ní a bylo třeba autority Husovy, aby velká roz- tržka se nedostavila. Bylo se ji tím více obá- vati, ježto mezitím i úřad arcibiskupský po- stavil se proti novotě, vydav klatbu na J-bka, jež mu ovšem v další činnosti při podobných poměrech, jaké byly v Praze, nemohla pře- kážeti. Z domácích protivníků péra první chopil se M. Ondřej z Brodu, jenž zvláštním spisem vystoupil proti J-bkově nauce asi na počátku r. 1415. J. odpověděl záhy spisem Vindiciae contra Andreám Brodam pro coni' munione plebis sub utraque specie, v němž ob- šírně, na základě písma i otcův, nutnost při- jímání pod obojí dokazoval. V Kostnici nebyl to Hus sám, jenž o no- votě J-bkově zvěděl. Záhy vešla v širší zná- most a přední theologové na koncilu z hlav- ních 6 důvodů zavrhli nové učeni, na základě jich míněni pak koncil zavrhl a zakázal při- jímáni pod oboji. J-bkovi snesení doktorů i nález koncilu snad ještě před posledními pozdravy Husovými přišly do rukou. Obrátil se proti nim ještě asi r. 1415 spisem: Apo- logta pro communione plebis sub utraque specie . . . Téže věci věnován také český spis: Zpráva, jak sněm konstantský o svátosti večeře páni na- řídil, ač ^est pochybno, náleží-li J-bkovi. Záhy však z jedné nevyřízené otázky vynořila se otázka druhá. Již polemika s Ondřejem z Brodu dotkla se toho, má-li býti svátost oltářní pod oboji podávána také ditkám při křtu, ke kte- rémuž mínění J. se přiklonil přes odpor ji- ných přívrženců někdy Husových, tak Že o to i k veřejné disputaci J-bkově se Šimonem z Tišnova došlo (asi r. 1417). Nad to pak v lednu 1417 proti zřejmému zákazu novot se strany university J. kázal v Týne ve smyslu Matěje z Janova proti uctívání, zvlá- ště přílišnému, svatých obrazů, tak že uni- versita 7. února t. r. znova byla nucena vy- stoupiti. Ale přijímáni pod obojí universita sama schválila dne 10. března 1417. To asi zavdalo hlavní podnět k novému boji literár- nímu. Z domácích protivníků ozval se v Kost- nici Marik Rvačka, k němu připojil se i slavný Gerson. J. znovu nucen byl zvláštními trak- táty názorů svých hájiti. Tak vznikla jeho Demonstratio per testimonia scripturae, patrům atque doctorum, communicationem calicis inplehe Christiana esse necessariam a v téže asi době napsán traktát De vera existentia corporis et sanguinis Christi in sacra coena. Mezitím poměry v Čechách jmenovitě od smrti krále Václava stávaly se stále neutěše- nějšími. V hloubání náboženském zejména tvořící se strana táborská zacházela dále, nei mistrům Pražským bylo milo, a ve většině kusů J. stavěl se zrovna tak proti knčiím táborským, ač jinak jistě jim v některých jednotlivostech byl blíže. To bylo hlavní pří- činou. Že J. proti naukám táborským stál v čele mistrů. Základ nazírání byl týž, třeba v podrobnostech jevily se někdy neshody. Když po shromážděni na Křížkách doŠlo v Praze následkem některých výtržností ke schůzi zástupců obou stran, jistě J. svým vlivem přispěl k formulováni společných ná- zorů ve čtyři artikule Pražské, v nichž došlo k určitému vyslovení zásad, jichž J. od prvo- počátku nejdůsledněji se přidržel. A v téže také době on to byl s M. Křis taném, kteří k otázce o dovolenosti války pro svobodu slova božího odpověděli zvláštním spisem, že ne sice rozšiřování, jistě však obrana slova božího mečem jest dovolena. Jest to ono pa- mátné dobré zdání, které vůdcům táborským stačilp k zahájení rozsáhlých příprav k boji. J-bkovi však přineslo spor s Chelčickým, kteréhož ani takto omezené dovolení k válce neuspokojovalo. V době tohoto rozhovoru J. měl jiz úřad, jenž mu dle jeho dosavadní činnosti právem náležel, úřad kazatele Betlém- ského; byl mu dán asi r. 1419 neb snad jiŽ dří- ve, když po přiznání university k utrakvismu dosavadní kazatel, M. Havlík, odpůrce přijímám Jakoubek ze Stříbra. 1027 pod obojí, stal se nemožným. J. ve formulo- váni nauky kališnické zašel dále nežli Hus, ale základní jeho názor na učení křesťanské zůstal v podstatě téměř týž. I jemu je hlavním pramenem víry písmo, ale ani výroky otců ;icsměji se zamítati, pokud mu neodporuji. Rozeznává v učení křesťanském přesně, co jest p A vodu božského a tedy nesmí býti mě- něno, od toho, co zakládá se na starých oby- čejích církve, co sice netvoří základ spasení, ale od čeho neradno ustupovati. Stanovisko jeho zvláště objevuje se při velikém hádání zástupců obou stran v domě Zmrzlíkově v Praze dne 10. prosince 1420. Do veliké směsice různých názorů a protiv téměř ne- smiřitelných přece jakoby konejšivě zazněti musila odpověď J-bkova Mikulášovi z Pelhři- mova ve příčině ornátů. J. četl ve shromáž- dění svůj traktát o této věci, jenž pak ode- vzdán panu Oldřichovi z Hradce. Dle svého rozděleni prohlásil J. užíváni ornátů za věc ne sice božského původu, jíž však starobylá zvyklost pojišťuje právo k zachování, když není nutno jí se přímo zbavovati. Na téže schůzi setkal se J. také s Martinem Húskou (Loquis), jedním z hlavních původců učení, které v Cechách nazváno bylo pikartským a jež věříc, že chléb zůstává ve svátosti chle- bem, zamítalo i skutečnou přítomnost Kri- stovu a pokládalo chléb a víno za pouhá znamení. J. postavil se proti tomu stoje, jak se zdá, na stanovisku Wiklifově, které tvrdilo, že chléb sice zůstává chlebem (remanentia panis), že však Kristus skutečně ve svátosti jest přítomen (realis praesentia), ačkoliv názor jeho není vždy úplně jasný. Někdy může se zdáti, že klonil se k učeni táborskému, jež i onu realis praesentia zavrhovalo, jemuž však přece chléb a víno nebyly jen znameními, po- něvadž v nich působí Kristus jaksi duševně, svou milostí. J-bkovým měřítkem při tom však byla obava, by u lidu svátost neupadla v neúctu. Na synodě, o níž již sněm Čáslavský se usnesl (od 4.-7. července 1421), když pro nastalý vlivem Jana Želivského obrat v Praze arcibiskup Konrád, obávaje se sám přijíti, jmenoval M. Prokopa z Plzně a Jana z Pří- bramě, J. přibrán od nich s mnichem Janem za spol uředi tele. A jisté ne bez jeho vlivu snesení této synody vyzněla ve smyslu mistrů Pražských, ačkoli strana Jana Želivského, pří- vrženci to radikálních nauk, měla v městě vrch. Mezi zvolenými zde čtyřmi správci Či administrátory duchovenstva přední místo obdržel J. vedle Prokopa z Plzně, Jana z Pří- bramě a Jana Želivského. Tohoto úřadu J. užíval k mirnění vášnivé činnosti Jana Že- livského a stalo se asi jeho zásluhou a proti vůli Janově, že M. Krišťan nebyl z fary své u sv. Michala vypuzen. A také asi ne náhodou sešli se v Betlémě starší sousedé, když Jan Želivský dosadil v čelo obce hejt- mana Jana Hvězdu (Bzdinku) z Vícemilic, aby žádali aspoň částečné omezení moci hejt- manovy skrze konšely. Když pak působením Janovým stále nové a nové různice a výtrž- nosti vznikaly, J. způsobil svolání schůze v kolleji Karlově na 12. list. 1421, v níž před- ložen jeho a M. Petra Payna pamětní spis o potřebě, aby ustanovení předešlé synody byla zachovávána, zejména aby bez vědomí správců duchovenstva nebyl nikdo z duchov- ních od svého kostela oaháněn a jiný tam vsazován. Ustanovení tato obracela se předem proti přehmatům Jana Želivského, ale za stá- vajících poměrů měla účinek zrovna opačný. Přívrženci Janovi odpověděli prohlášením jeho samotného za správce duchovenstva a toliko rozvahou četných sousedů v poli meškajících podařilo se přidati mu znovu tři pomocníky, při Čemž vŠak místo Příbramovo vystřídal Jan Kardynal z Rejnštejna a místo Prokopa Plzeň- ského Petr Payne řečený Engliš. Ze starých tří zůstal jen J., který nyní k zlomení moci Jana Želivského jal se užívati podobných pro- středků jako mnich sám. Dovídáme se o hluč- ném processi, které vedl k radnici staro- městské, žádaje dosazení nových konšelů. Více však záměru ieho prospěla ta okolnost, že po vítězství u Německého Brodu mnoho sousedů Janovi odporných do Prahy se mi- vrátilo a s nimi i Četní pánové, jichž asi vli- vem docíleno, že obě strany v městě kom- promittovaly na několik přátelských rozsudí. Jejich výrokem z 5. ún. 1422 sice Jan Želivský potvrzen s ostatními třemi za administrátora, mezi konšely však, kteří neměli býti během roku měněni, nedostal se žádný z jeho pří- vrženců. Jan Želivský podržel vždy ještě to- lik moci, že mohl Koílegům svým v admi- nistratorstvi překážeti v jejich krocích. To vedlo k novým konfliktům a hádkám, při nichž J. Želivského přímo jako původce všech bouří a krveprolití označoval. Dne 7. března r. 1422 byl konečně nucen odebrati se na radnici se Žalobou na kněží Novoměstské, kteří byli úplně ve vleku Janově. Účinek ža- loby byl takový, jakého se J. jistě nenadal, tím méně si ho přál. Konšelé lstivě zmocnili se kněze Jana a dali jej 9. března 1422 v rad- nici s 9 přívrženci popraviti. Nerozvážný čin ten měl v zápětí s novým krveprolitím i do- sazení nových konšelů. Před nimi pak dne 15. března Kněz Vilém, jeden z předních stran- níků Želivského a protivníků J-bkových, který jeho dosazeni ke kostelu sv. Michala dávno již byl odpíral, četl obžaloby na odpůrce Janovy, zvláště pak na J-bka, následkem jichž jiŽ dříve zajatí mistři vyvezeni do Král. Hradce. Vy- hnanství J-kova však nebylo na dlouho. S pří- jezdem Sigmunda Korybutoviče dostavily se i do Prahy klidnější doby a tak snad jiŽ kon- cem května 1422 mohl J. i přívrženci jeho vrátiti se do Prahy. Spory s Janem Želiv- ským nebyly rázu tneologického, neběželo tu ani příliš o dogmatické nebo liturgické roz- díly — k těm v té době spíše příliš konser- vativní stanovisko Křišťanovo zavdávalo pod- nět — jako o skutečné násilnosti, jichž se kněz Jan dopouštěl. Ale rozdíly v nauce táborské a pražské, které jiŽ tak dlouho před tím se byly ohlásily, nezanikly v stálém lomozu vá- lečném, nýbrž objevuji se znova a znova. Dne 24. června 1423 aošlo k novému hádání mezi 1028 Jakov. zástupci obou stran na Konopišti. Hlavními theroaty opět bylo užívání ornátů a svátost oltářní. V prvmm shody nedocíleno, neboť Táborům starobylá zvyklost bez výslovného nařízeni písma nepostačovala. V druhém bodu hlavni závadu tvořily dva spisy o témže před- měte, Příbramův a Mikulááe z Pelhřimova, k jichž posouzeni zvoleni tedy zvláštní soud- cové, po jednom z každé strany. Posouzení spisu rříbramova svěřeno J-bicovi a tábor- skému knězi Václavovi, protáhlo se však k ve- liké nelibosti účastníků. Snad bylo příčinou již tehdy odchylné od Wiklifova stanovisko Příbramovo k nauce o eucharistii, jež teprve později mělo zřeiméji se objeviti. Bylo to hlavně časté dovolavší se Wiklifa, které při- mělo ho k podrobnějšímu studiu těchto děl ; ale vedle osobních jeho vlastností hlavně asi jeho odpor k Táborům, osobní nechuť k Pay- neovi a obava přede vším, co by se mohlo zdáti novotou, přispěly k tomu, že zaujal k učení Wikhfovu stanovisko odmítavé, s nímž jeho stále akcentované přidržení se Husa těžko dalo se srovnati. V pros. 1426 došlo mezi ním a Paynem k několika disputacím, při nichž 25. pros. zvláště jeho odpor k Wiklifovi pro- pukl. J., rovněž přítomný, k vyzvání Příbra- movu nepopřel sice, že r. 1408 byl při částeč- ném odsouzení Wiklifa »u černé růžec, ale ve věci samé stál na straně Payneově. Více však než tato neshoda přispěla k úplnému rozdvojení jiná okolnost. Bylo již řečeno, že J. co do základního názoru stál na straně mistrů a proti Táborům. Ale z tohoto názoru J. nemínil sleviti nic, v jeho rámci pro ústupky nebylo místa. Naproti tomu nescházelo ve straně pražské lidi, kteří byli ochotni ustou- piti něco, třeba mnoho, více než dovoloval dle svých spisů i sám Hus. Přední z nich byli M. Křišťan, Petr z Mladenovic. Prokop z Plzně a nejmírnější z mírných Jan Pří- bram; J., ač jim byl přítelem, nemohl se vyhnouti sporu s nimi. Tato čásť utrakvistů asi s radostí byla by uvítala, kdyby se bylo podařilo Sigmundovi Korybutoviči provésti smír Čechů s církví, o který se pokoušel. Nevědělo se, co zamýšlí, ale různé příznaky, chování arcibiskupovo i knížete dalo tušiti, že smír nebude bez obětí a ústupků, snad i dosti značných. Tato zpráva stačila, aby J. postavil se proti tomu, kterého kdysi jistě radostně vítal. Kníže, jakoby tušil jeho odpor, mínil prý proti němu zakročiti, nežli však k tomu dojíti mohlo, byl 17. dub. zajat Roz- bouřený lid obrátil se proti těm, jichž názory budily podezření, že by dovedli k ústupkům přivoliti. Čtyři právě jmenovaní náčelníci mír- ných uvězněni ve Staroměstské radnici a po- záěji vypovězeni z mčsta. Jakkoliv mohlo se dle těchto příznaků zdáti, že snad vrátí se bouřné chvíle vlády Želivského, brzo po tom následující události poučily o opaku. Již asi v máji 1427 prohlášeny památné Ártykule pro ýachováni svornosti a pokoje, plod to práce hlavně J-bkovy, k němuž se celým zněním svým hlásí. Ukazují k němu i žádostí o stavo- vání hříchů a nezavádění již opuštěných ob- řadů i také formulováním nauky o svátosti oltářní, že v ní jest skrytým obyčejem pravé tělo pána našeho Ježíše Krista. Jest to J-bkovo poslední vystoupení veřejné, při němž vedle něho a skoro již na jeho místě stojí jeho bu- doucí nástupce, dávný jeho spolupracovník již od doby Želivského, Jan z Rokycan. J. odtud žil svému povolání v Betlémě, zanášeje se nepochybně vedle úřadu svého i spiso- váním. Zde snad, ne-li dříve, vznikla jeho Českd postilla, snad i TYactatus super lamen- tationes Jeremiae a jiné traktáty o thematech této době vůbec a jemu zvláště oblíbených. Zde snad také složen spis De communione spirituali integra sub duplici forma panis et vint quantitate plebem concemente, ač neraini-li se tím první jeho spis o tomto předmětu. Veřejné činnosti účastnil sej. snad jen potud, pokud Rokycanovi v úřadě jeho byl nápo- mocen. Jeho asi přičiněmm začato r. 1429 jednání o návrat vypuzených přívrženců mír- ného utrakvismu do Prahy. Konce jednáni se však J. jiŽ nedočkal. Dne 9. srpna 1429 zemřel v kruhu svých přátel, zvláště Paynea a Rokycany, napomínaje zejména k opatrnosti ve příčině svátosti oltářní. Tato poslední řeč jeho známa jest v jejich sepsání pod jménem Confessio circa agonem, J. nebyl tvůrcem nové nauky, třeba že on to byl, jenž zahájil přijímáni pod oboji. Kráčí cestou, již za Wiklifem nastoupil Hus, ale, ačkoli mnohdy jde za Wiklifem dále, konce jeho cesty přece nedochází. Jaký jest poměr jeho názorů k Husovým a Wiklifovým« přt dnešní znalosti ieho spisů říci nelze. Pokud ze zpráv jednotlivých dá se souditi, bylo již řečeno, že J. celkem nevzdálil se od Husa a nebyl tedy příliš vzdálen od základnfho nazíráni církevního. Nemínil z toho mála, v čem od církve se uchýlil, ustoupiti ani na krok, ale proti Táborům, kteří zašli dále, J. neváhal se postaviti. A v tom právě jest jakási tragická ironie v historii jeho. Jeho konservativní stanovisko přispělo k umož- nění toho, proti čemu J. za života tolik se vzpíral. Provedl to nedlouho po jeho smrti nástupce jeho, M. Jan z Rokycan. Spisy J-bkovy z větŠí části čekají vydání. Česká posti lla vydána r. 1564 a v téže dobé některá česká kázání; písně duchovni některé nacházejí se v kancionálech. Latinské trak- táty o přijímání pod obojí, vzniklé v době koncilu, vydal v. d. Hardt III. Jiné spisy známy jsou pouze z rukopisů, ač jen o málo více nežli dle jména. Literatura. Monografie o J-bkovi nemáme. Spisovatelé dějin doby husitské nutné všímají si jeho osoby. — $rv. Palacký, Dějiny národu č. III., 1., 2.; Tomek, Děje university Pražské (Pr., 1849); týž. Dějepis Prahy OL, IV.; Jirc- ček, Rukověť I. a J. Vlček, Dějiny literatury str. 127—129. V, Nov. Jakoy (laROBi), ruský tvar jména Jakub. 1) J. Cernorizec, mnich ruský v Xl. stol., jemuž připisují se velmi důlelíté památky z prvních deb křesťanství na Rusi: Ska\anije o Borise i Gíebé; Zitije Vladimira\ Famjaf Jakovlev — Jaksch. 102ÍV » pochvala kňa^ju rus. Vladimíru a Poslanije k vel. kňaiju I^jaslavu. První, oplývající mo- rálně-lyrickýin rozjímáním, prozrazuje blíz- kého vrstevníka tragické události a staví ideál křesťanské ctnosti knížat mučenníků proti hří- chům Svatoplukovým. Druhé pojednáni po- dobně jako predelle obsahem svým souvisí těsně s letopisem Nestora, jemuž patrně bylo pramenem. K četným jeho rukopisům při- pojeno bývá pojednání třetí, vyznamenávající se rovněž starobylostí a založené na ústním podání, kdy vypravování o Vladimírovi a Olze zachovávalo se ještě v živé paměti lidu. Na žádné z těchto památek nelze pozorovati vlivu církevního písemnictví XI. stol., čímž nabývají zajímavosti ještě větší. Konečně •Po- slání k Izjaslavovic, které jest pouze odpo- vědí k neznámému posláni knížete, oplývá aforismy a rčeními z Písma sv. a vyznačuje se vysokým míněním o povinnostech křesťan- ských. Připisuje se mu ještě staroslov. pře- klad známý pod jménem Cerkovnoje pravilo Joanna, který s »ustavem€ knížete Vladimíra jest prvním pokusem místního zákonodárství církevního v Rusku. Má se za to, že J. byl mnichem pečerského kláštera v Kijevě a že jest to táž osoba, kterou Feodosij r. 1074 do- poručoval za svého nástupce. Vypravování o Borisovi a Glěbu a život Vladimírův vydal Makarij (>Christianskoje Ctěnije*, 1840 a >fsto- rija rus. cerkvic, kde připojil i poslání k Izja- slavuj. Srczněvskij vydal vypravování o Bo- risovi a Glčbovi podle staršíno rukopisu spolu s podobným spisem Nestorovým (Petrohrad, 1860^ a ravlov pořídil nejlepší vydání pra- videl Joannových (»Rus. istoričeskaja biblio- tekac, t., 1880). Srv. též: Kalajdovič, Russkija dostoparajatnosti; Vostokov, Opisanije Rum- jancevskago muzeja; Pogodin, Izvěstija II. ot. Ak. Nauk (1852); I. í. Chruščov, O drevněrus. istoričeskich pověsťach i skazanijach. Šnk, 2) J., svatý církve ruské (t 1391), byl bi- skupem v Roštově, kde založil klášter. Za svatého prohlášen usnesením synody r. 1549. Památka jeho 27. listopadu. 3) J. Blonnickij, mnich ruský (♦ 1711 — 1 1774), vzdělav se na duchovní akademii v Ki- jevě vyučoval ve tverském semináři a na aka- demii v Moskvě. Sestavil mimo jiné mluvnici církevně-slovanského jazyka, slovník řecko- slovanský a slovansko-řecko-latinský, které však nebyly dosud vydány. 4) J. Večerko v, arcibiskup nižegorodský (t 1850), od r. 1832 byl biskupem saratov- ským a v této hodnosti obrátil kol 40.000 židů, Kalmykův a rozkolníků na pravoslaví. Ve svých »Zápiskáchc, chovaných v seminářské knihovně nižegorodské a vydaných částečně r. 1857—58 v íPravosl. Sobesědnikuc, sebral nejpodrobnější zprávy o ruských rozkolnících a sektách náboženských a práce jeho jest dosud prvním pramenem o rus. sektářích. Něvskij ZritěU (1820), v němž objevily se též první básně Puškinovy. Vstou- piv do služby zahraničného ministerstva psal pouze divadelní úvahy pro »Sěv. Pčelu*, >Lit. Pribavlenija k Rus. Invalidu* a >Bibliotěku dlja čtěnija* (1828—36). V 1. 1841—42 redi- goval »Repertuar rus. teatra*. Jakovlje, průmyslná ves v okresu stu- bickém záhřebské župy v Chorvatsku s 1356 ob. (1890), Srbochorvaty. V poslední době stále klesá (r. 1857 ještě 4450 ob.). Jakowlokl Ignác y, geolog pol. (* 1797 — 1 1847), vzdělal se na universitě vilenské. kde byl později prof. mineralogie. Vydal: Wykiad oryktos^noiyi i poc\atk6w geognoxyi (Vilno, 1825, dle Wernera); ^Aíineralogija (1827); Ob- serwacyje geognostycine (1831) a j. Jaksoh: 1) Anton J. Riťtcr von War- tcnhorst, lékař něm. (* 1810 ve Warten- berku u Mimoně — f 1887 v Lohové u Tou- škova). V lékařství vzdělal se v Praze u Kromb- holze a pak ve Vídni u Škody, Kolečka i Ro- kytanského. Od r. 1835—38 působil jako assi- stent 2. lékařské kliniky v Praze, od r. 1842 až 1846 řídil oddělení pro nemoci prsní ve všeobecné nemocnici v Praze, r. 1846 pře- vzal jako professor 2.. r. 1849 pak první lé- kařskou kliniku v Praze, kdež vytrval až do " r. 1881. Vynikl jako bystrý pozorovatel, jenž mezi prvními počal v Praze zakládati léčeni na pochodech pathologick^ch a na přesném vyšetřováni methodami fysikálními. Sepsal: Diss. inaitg. med. sistetis conspectum morborum in clinico ophthalmiatrico Pragensi anno t834 tractatorum (1835); Abhandlung uber das per- forirende Magengeschwúr in diagnostischer und therapeutischer Hinsicht (1844]; Ueber Blutver- giftung durch Harnresorption (1844) ; Praktische Mittbeilungen (1845); Einige Mittheilungen uber die Wichtigkett des Gesichť und Tastsinnes bei Erforschung der Kvaukheiten der Respira- 1030 Jakšič — Jakub. tionsorgane (1847); Ueber die Leistungen CL Bernavďs auf dem Gebiete der Experimental- physíologie (1853) ; Klinische Mittheilungen (1860); Ueber die spoutané Heilung der Her^- Iclappenkrankheiten (1860); Klinische Vortráge uber die Lehre von der Syphilis innerer Orgáne (1864) a j. Mimo to přispíval do lékařského sborníku »Prager Vierteliahrschrift fur prakt. Medizinc soubornými reieráty z vnitřního lé- kařství. 2) Rudolf J. R. v. Wartenhorst, lékař něm., syn před. (♦ 1855 v Praze). Lékařství vystu- doval v Praze a Salcpurku, byl po sobě assi- stentem Klebsovým, Nothnagelovým a Příbra- movým, r. 1883 habilitoval se pro vnitřní lé- kařství a r. 1888 povolán byl za prof. vnitř- ního lékařství na něm. fakultu lékařskou do Prahy, kde dosud působí. Sepsal: Studien uber den Harnstoffpili; Ueber die klinische Bedeu- iung der Peptonurie; Ueber Acetonurie und Uiaceturie (1885); Ueber das Vorkommen von thienschen Parasiten in den Fáces der Kinder (1888) ; Ueber Nierenaffektionen bei Kindern nebst Bemerkungen uber die Uraemie und Am- moniaemie (1887) ; Gegemvart und Zukunft der internen Medicín (1888); Klinische Diagnostik innerer Krankheiten (2. vyd. 1888); Ueber die klinische Bedeutung des Vorkommens von Mam- sáure uud Xanthinbasen im Blute, den Exudaten und Transsudalen (1890); Zur Kenntnis der Peptonurie (1895). Jakiló: 1) J. (Janšič), jméno staré ro- diny srbské, připomínané často v písních ná- rodních. V dějinách vynikl hlavně J. De- metr, spřízněný manželkou svojí Helenou, dcerou despoty Lazara Djurdjeviče, se slav- nou rodinou Brankovičflv. Jako věrný sluha Matyáše Korvína vynikl v bojích s Turky. R. 1476 účastnil se půtky se 4000 lupiči tu- reckými, kteří přepadli Banát a byli zahnáni. Ve spojení s temcšvárským hrabětem Pavlem Kinišem nebo Knězem porazil 43.000 Turků (1479) v krvavém boji, v němž pobito jich na 30.000, načež vítězové odbývali slavné hody nad tureckými mrtvolami. R. 1481 velel přednímu voji Matyášova vojska, poslaného v počtu 32.000 pod velením Kiniše do Srbska, a vynikl opčt chrabrostí, zabiv velitele smc- dcrevského při výpadu z tvrze Golubce. Při- činěním obou vůdců vystěhovalo se 50.000 Srbů do jižních Uher. R. 1487 poslán byl J. od Matyáše s poselstvím do Cařihradu, aby vyjednal příměří a prozkoumal vnitřní stav Turecka. Sultán uvítal jej velmi vlídně, ale na zpáteční cestě J. byl přepaden od velitele smederevského Gázy Mustafy a po zmužilé obraně zabit jakožto obět osobní msty, po- něvadž probodl kdysi bratra Mustafova ko- pím a nwtvolu jeho dal bratrovi na rožni upéci. R. 1488 vypraveno do Vídně zvláštní poselství, jež žádalo za prominutí porušení mezinárodního práva. Syn jeho Štěpán a vnuk Marko připomínají se při vpádu Jana Korvína do Turecka (1502). Dcera Stěpánova, Helena, stala se babičkou Stepána Franko- pana a Kateřiny, manželky Mikuláše Zrin- ského. 2) J. Josip, malíř jihoslovanský, rodem z Bílé Církve v Banátě. R. 1853 vyzdobil mal- bami chrám v Manasiji v Rumunsku nákladem Jefrema Obrenoviče. Z fresek téch vyniká hlavně Sv. Sáva se svým otcem, králem Ště- pánem, a Sv. Cyrill a Methodéj, 3) J. Vladimír, zakladatel statistiky srb- ské (* 1824 v Kragujevci), syn Jakuba U-o, dvorního bankéře knížete Miloše Obrenoviče a ministra ňnancí. Studoval na vysoké škole bělehradské a na vídeňské polytechnice a ti^i léta práva a íilosoňi na univ. heidelberski.. R. 1848 účastnil se srbských bojů proti Ma- ďarům. Proputovav Německo, Francii, Itálii, Belgii, Rusko i Rakousko věnoval se stati- stice, jejíž byl professorem na lycea a na vy- soké škole bělehradské. Skoro 50 let byl ře- ditelem statistické kanceláře ve fínaDČním ministerstvu. Roku 1889 šel do výslužby a r. 1890 slavila kr. srbská uČená společnost 50leté jubileum literární a vědecké Činnosti J-ovy (Pedesetgodišnja proslava književnog rada Vladimíra J-a, Bělehrad, 1S90). J. vydal tyto spisy: Laperus od Kocebua (Bělehrad, 1839); Drfavopis 5rt/;> (1855 i 1857) ; Meteor^ lofko ^avedenje u Srbiji (1857); Predlog prvo- \nano ' andrejskoj narodnoj skupštini ^1858"; Postanak i ra^vitje štampe u Srbiji (1878 >; Etnografija 5er6i;i (rusky) ; Oplemenom sostavé naselenija v knja^evstvé Šerbiji (Petrohr., 1872 ) ; Statistična sbirka í{ srbskih krajevah sa naJ- pisama nafrancuskom je\iku (1875); Dr^avop's Srbije (Bělehrad, 13 dílů od r. 1863—84). Tři díla zanechal J. v rukopise. Jaktaoe (lat.), nepokojné zmítání hl. ne- mocného stiženého nemocí horečnatou. Jaktař: 1) J., Jaktar, far. ves a morav. enkláva ve Slezsku, hejt., okr. a pš. Opava; 64 d., 541 ob. č., 74 n. (1890), starožit kostel sv. apošt. Petra a Pavla, který tu již r. 1247 stával, 2tř. šk. — 2) J., předměstí Opavy t s far. kost. Nanebevz. P. Marie a ňl. kósL N. Trojice, draslárnou, 357 d., 6878 ob. (18^.01 Jakub, hebrejsky Jaakób, angl. Jamcs^ franc. Jacques^ it Giacomo, šp. Diego, jméno mnohých světců, panovníků, učenců a j., z nichž uvedeni buďttŽ: I 1) J., patriarcha starozákonní. Dle tradice , značí jméno J. toho, kdo jiného za patu drží neb jeho přelstí. Obojí učinil J. svému bratru I dvojčeti Esauovi, jejž dle Gen. 25, 25 při po- rodu za patu držel, později za pokrm prvo- I rozenstvi koupil a lstivě pomocí matky Rc- I bekky od otce Isaka místo E^aua i požehnání ' obdržel. Odtud veliké nepřátelství mezi J-cm I a Esauem, které později uklizeno bylo. Ze- . vrubná historie J-ova jest obsažena v Gen. I kap. 25—27 a 36. Patriarcha J., nazvaný jinak u'i Isráél, t.j. ten, jenž s Bohem bojuje (Gen. 3J\ I jest vlastním původcem národa Židovského , a jeho pokolení. J. měl dvě manželky, Liu I a Ráchel, dcery Labana, bratra Rebckky; pojal je v Mesopotamii, kam ze strachu příd Esauem na radu matky své se utekl. Na útéivU tom zjevil se mu Bůh, ujistil jej milostí, po- , žehnáním, hojným potomstvem a bohatstvím. ' Přislíbení boží se vyplnilo a J. s 11 syny a Jakub. 1031 1 dcerou a velikým bohatstvím vrátil se do Kanaanu, kdež mu Ráchel porodila syna 12., Benjamina, při kterémž porodu zemřela. Když synové J-ovi prodali bratra Josefa, který se stal později mistokrálem v Egyptě, odebral se J. do Egypta a bydlel po 17 roků v úrodné krajině Gosen. Před smrtí svojí adoptoval J. oba syny Josefovy, všem svým synům po- žehnal a budoucí osud předpověděl, zvláště ale synu Júdovi předpověděl, že z jeho po- tomstva vyjde zaslíbený Vykupitel. J. zemřel stár 147 let a pochován byl dle svého přání v zemi Kanaanské v jeskyni, již kdysi Abra- hám k pohřbívání zakoupil. dk. 2) J. svatý starší, syn Zebedeův a matky Salomc, bratr sv. Jana evangelisty a jeden z prvních apoštolův, jež Kristus Pán sobě vyvolil. S apoštolem Petrem a bratrem sv^m náležel J. k nejdůvěrnějším apoštolům Pána Ježíše, od něhož pro svoji energii a ohnivou povahu se sv. Janem evang. fiouvegy^g, t. j. syn hromu, nazván byl. Z ostatních podrobností jest o něm jen velice málo známo. Že jako apoštol po na nebe vstoupení Páně vynika- jící místo zaujímal, následuje z toho, že král Héródés Agrippa I. k upevnění své vlády J-a r. 41 neb 42 mečem popraviti dal, aby si přízně u Židů získal. Dle podání nalézá se tělo J-a v Compostele, kam dle pověsti z Palestiny v mramorové rakvi připlavalo. Odtud jest i patronem Španělska, kam prý dle pozdější pověsti i křesCanství zanesl. Svátek jeho světí se v lat. církvi 26. čce, v řecké 30. dubna. dk. 3) J. sv. mladší, apoštol Ježíše Krista, byl synem Alfeovým a matky Marie, sestry Panny Marie, odkudž jako příbuzný Páně »bratrem Páně« v Písmě sv. se nazývá. J. zaujímal po na nebe vstoupení Páně důležité postavení jako první biskup jerusalemský a požíval zvi. u Židokřesťanů pro šetření některých forem starozákonných veliké vážnosti, o níž Písmo svaté na několika místech se zmiňuje. Apoštol Pavel nazval jej v listu ke Galatským přímo sloupem církve. Jsa jiŽ v mládí Nazarejcem J. vynikal po celý život svůj zbožností, takže po výtce spravedlivým nazýván bývá. Zvláště rád modlíval se kleče v chrámu jerusalem- ském, takže dle podání na kolenou mozoly jako velbloud od klečení měl. Zemřel r. 63 smrtí mučennickou. Zprvu byl kamenován a když ještě nebyl mrtev, dobit byl kyjem val- cháře, při čemž se modlil za své nepřátele. J. jest původcem jednoho z katolických Hstů, které se uvádějí mezi knihami Nového Zá- kona. List sám není nic než pastýřský list sv. Apoštola J-a k veškerým židokřesCanům kromě Palestiny mezi pohany žijícím, jímž je varuje před pohanskými neřestmi a vykládá učení Apoštola Pavla o zrušení Starého Zá- kona, špatné porozuměné, jakoby nebylo třeba dobrých skutků ku spáse a vira pouhá po- stačila. Zvláště pro tuto okolnost list tento od protestantů zavržen, ale od církve kato- lické vždy za kanonický byl uznáván, dk. 4) J. z Nisiby (t kol. r. 350) vedl záhy Život poustovnický jako prostředek k doko- nalosti, pro niž pak od lidu za biskupa v Ni- sibě vyžádán byl (309). Z kostela jím zde vy- .stavěného (313 — 320) zachovány zbytky. J. vy- nikal učeností, přísným asketickým životem a darem zázraky činiti. Pro askesi zván J. Velikým, pro zázraky Mojžíšem Mesopotamie. Byl učitelem sv. Efréma a v dobách proná- sledování církve katol. v Persii si získal o cír- kev tamní velikých zásluh, ovšem že se znač- ným svým utrpením. Jako biskup byl J. pří- tomen církev, sněmu v Nicaei, kdež bojoval proti Ariánům. Uvádí se i mezi křesťansKými spisovateli. Pod jeho jménem koluje 22 ho- milií, zachovaných arménsky (s lat. překl. vydal Antonelli, Řím, 1756, nově Galland, Benátky, 1769) a syrsky (Wright, Londýn, 18Ó9 dovodil. Že náleží jTakubu Afraatovi, téŽ Mar Mattaiovi ze IV. stol.). K otázce srv.: C. Fr. Sasse, Prolegomena in Aphraatis ser- mones (Lipsko, 1878); J, Forget, De vita et scriptis Aphraatis (Lováň, 1882); Weissen- bach, Exegetisch-theol. Studie uber Jac. 2, 14—26 (Giessen, 1871) ; v. Soden, Der Jakobus- brief (Jahrbůcher fůr prot. Theologie, 1884J ; Feine, Derjakobusbrief (Eisenach, 1893); dále výklady listu od W. Schmidta (Lipsko, 1878), Erdmanna (Berlín, 1881), Beyschlaga(Gotinky, 1882), Schegga (J., der Bruder des Herrn u. sein Brief; Mnichov, 1883), Lugera (Lipsko, 1887) a j., i výklady k N. Zákonu. O legen- dách týkajících se J-ů jedná Lipsius, Die apo- kryphen Apostelgeschichten u. Apostellegen- den (Brunšvik, 1884). dk. Panovníci: Angličtí. 6) J. L (1603—1625), syn Marie Stuartské a Jindřicha Darnleye, nar. r. 1566 v Edinburku, byl r. 1567, kdy Marie St. byla donucena vzdáti se vlády, korunován na krále Skotského jako J. VI. (1667—1625) a byl nejprve pod poručnickou vládou hrab. Muraye, potom svého děda hr. Lenoxa; r. 1578 ujal se vlády a r. 1589 pojal za choť Annu dánskou, která mu povila Jindřicha (f 1612), Karla I. a Alžbětu, provdanou za falck. Bed- řicha V. Byl^ velice bázlivý, při tom ctižádo- stivý, toužící po neobmezené vládě nad par- lamentem i nad církví; byl velice učený, jak jeho od biskupa Montagua vydaná Opera (Lond., 1616) dosvědčují, byl vsak rozmařilý a spotřeboval k životu tomu veliké summy, jež vymáhal na poddaných, takže bylo proti němu na sklonku jeho života připravováno povstání. O jeho vládě v Anglii od r. 1603 viz Britannie Veliká str. 705. 6) J. IL (1685—1688), druhorozený syn Karla I. a Marie Henrietty, nar. r. 1633, byl jmenován vévodou z Yorku, za revoluce r. 1648 uprchl na pevninu a sloužil ve francouzském a potom ve španělském vojsku. Pojav tajně sličnou Annu Hyde, dceru hrab. Clarendona, za manželku, rozrušil klid v rodině Stuartské, ale vymohl jí uznání. R. 1660 povolal ho Karel II. do Anglie a jmenoval ho velkým admirálem. J. zvítězil nad hollandským loď- stvem r. 1665 u pobřeží Suffolckého a r. 1672 v zátoce Solebayi. Byl vychován ve směru katolickém a proto byl od parlamentu nená- viděn a to tím více, když r. 1672 otevřeně I se přiznal k církvi katolické a pojal r. 1673 1032 Jakub. za choť katol. princeznu modenskou Marii Beatrici. Dolní sněmovna vystoupila hrozivé a přes čtvero rozpuštění parlamentu musil Karel II. r. 1679 ho vypověděti z Anglie. V r. 1681 — 82 nastala reakce, J. se vrátil, byl v Londýně radostně uvítán a právo ná- stupnictví na trůně, před tím popírané, bylo mu přiznáno. Byl povahy šlechetné, byl vzdt>- lán a nadán, ale upadl do léček Ludvíkem XIV. mu nastrojených; z těch pak nevybředl, ani když stal se po smrti Karla II. králem. (Viz Britannie Velká str. 706.) Po přijetí Viléma Oranienského usadil se s rodinou r. 1689 v St. Germainu a vyjednával odtud se státy katol., zvláště s Leopoldem I., avšak bez úspěchu; Í)odobně nezdařil se mu pokus zmocniti se rska. Z návodu Ludvíka XIV., který chtěl zaměstnati Anglii v Irsku, vypravil se J. II. s nepatrnou mocí na moře, přistál 22. bř. 1689 u břehů irských a svolav sněm do Dublina prohlásil, že nastupuje u vládu; byl však 1. čce 1690 od Viléma na ř. Boyne poražen i uprchl zase do St. Germainu. Nic nespo- mohla strana Jakobitů a další pokusy se rovněž nezdařily. Zemřel v St. Germainu. Z prvního svého manželství měl dcery Marii, provd. za Viléma Oraňského, a Annu, provd. za dán. prince Jiřího; z druhého J-a III., Pretendent zvaného. Sepsal 10 svazků »Pamětí své doby«, kterých dr. Clarke užil ke svému Life of Ja- mes II. (Londýn, 1816). 7) J. III. Edvard, zv. Pretendent (* 1688 v Lond. — 1 1760 v Albanu), byl jako novo- rozeně před útěkem J-a iI. zachráněn do Francie a vychováván od otce v zásadách Stuartovců. Byl povahy dobré, ale bojácné a nestatečné. Po smrti otcově prohlásily ho dvory katolické, až na vídeňský, za pravého anglického krále, i nazýván byl J. III. Vše- cky pokusy, které z návodu Ludvíka XIV. a na pobídky Jakobitů r. 1708, 1715 a 1727 učinil, byly v zárodcích potlačeny. Z man- želství jeho s Marií Sobieskou vyšli: Karel Ed. princ walesský a Jindřich vévoda yorský, kardinál. Aragf>nští. 8) J. I. Dobyvatel {Jayme el conqtiistador), syn Petra II. a Marie z Mont- pellieru (* 1210 — f 1276), byl při smrti otcově teprve tříletý i prošel cestou utrpení, stále stíhán jsa od svých strýců. Vychovatel jeho, moudrý johannitský rytíř Guilen z Mon- reda, vytvořil z něho panovníka statečného a všemi ctnostmi opatřeného. Když r. 1225 samostatně vlády se uchopil, upravil hned zřízení zemské a počal boj proti špan. Ara- bům; tak r. 1229 dobyl ostrovů Balearských a osadil je Katalonci, r. 1238 nabyl král. Va- lencie a r. 1264 spojil se s Alfonsem kastil- ským k útoku na maurské državy v jižním Španělsku. Byl štědrým podporovatelem věd, umění, průmyslu a polního hospodářství. Druhorozený syn jeho Jíikub stal se králem balcarským. 9) J. n. Spravedlivý (1291—1327), syn Petra III,. po jehož smrti stal se králem sicil- ským (12^,5 — 96\ Byl sice od Honoría IV. a později od Mikuláše IV. dán do klatby, ale vojevůdce jeho Roger dc Loria zachránil mu království, zvítěziv nad Francouzi r. 1286 u Brindisi a 23. ledna 1287 u Castellamare. K. 1291 zemřel bratr jeho Alfons III. a J. ode> brav se do Aragonie dal se r. 1292 koruno- vati v Zaragoze. Obranu Sicilie svěřil Roge- rovi de Loria, jenž po slavném svém vítězství nad franc. vojskem u Castelly r. 1292 hájil šťastně ostrova až do r. 1295, kterého roku J. II. zavřel s Karlem z Anjou mír; pojav téhož dceru Blanku za manželku, postoupil Karlu Sicilii. Když Siciliané zvolili si J-ova bratra Bedřicha za krále, spojil se J. s Kar- lem a přispěl r. 1299 ku porážce Bedřicha III. u mysu Orlanda. Věnoval rozkvětu svých zemí velikou péči, zřídil v Leridě universitu, zákonem r. 1319 v Taragoně na sněme vy- daným prohlásil Aragonii, Valencii a Kata- lonii za nerozlučitelný celek a r. 1325 opa- noval Sicilii. Balearétl. 10) J. I. král ri262— 1311), třetí syn arag. J-a I., nar. r. 1248 v Montpellieru, obdržel r. 1262 od otce Baleáry, Rousillon a Mont- pellier jako království Majorka nazvané. U) d. II. (1324—1349), vnuk před., byl z ná- vodu franc. Filipa VI. od Petra IV. aragon- ského zbaven svého království a donucen prodati Montpellier; r. 1349 při pokuse do- byti Majorky byl zabit a syn jeho J. (III.) zajat. Ten unikl do Neapolska, pojal tu r. 1362 král. Johannu za manželku, ale přes vše na- máhání své ztracených zemi nezískal a zemřel r. 1379 bezdětek. Haitský. 12) J. I. viz Des sáli nes Jean JacQues. Sicilský. 13) J. I. viz J. II. aragonský. SliOtŠtí. 14) J. I., král (♦ 1391 — f 1*37), syn churavého Richarda III., který ho poslal do Francie, by uchránil ho před nástrahami, jež mu strojil bratr Robertův, vévoda z Albany. J. upadl však do rukou anglických pirátů a od nich byl vydán angl. Jindřichu ÍV., který ho dal uvězniti a nepropustil ani r. 1406, když po smrti otcově prohlášen byl králem; J. pro- puštěn teprve r. 1420 od vév. z Gloucestru za 40.000 lib. št. V zajetí konal pilně studia a nadšen básněmi ChaucerovÝmi pokusil se též se zdarem v básnictví; písné jeho vydal Tytler : Poetical remeins of king James (Edin- burk, 1733). Když r. 1424 nastoupil na trůn, poznal hned, že jeho strýc zneužil své vla- dařské moci, že poměry vnitřní jsou rozru- .seny zpupností baronů a vznikáním sekty Lollardů ; proto dal svého strýce s jeho dvěma syny popraviti, zakázal baronům tvořiti spolky a rozdělil skotský parlament ve dvě komory protože v dosavadním parlamentě měli baroni převahu. Velikou péči měl o vychování vzor- ných knéŽí a snažil se upevniti církev a trůn. Strana šlechtická spikla se proti němu a J. 1. byl v noci 21. ún. 1437 v Perthu od Rob. Grahama úkladně zavražděn. 16) J. II. (1437—60), syn a nástupce J-a 1., nar. r. 1430, nastoupil samostatně r. 1452 a kráčel v šlépějích otcových hledě potlačiti zpupnou šlechtu; vlastní rukou probodl nej- mocnějšího barona hrab. Doujjlasa a porazil Jakub. 1083 jeho stranu na ř. Carronu, avšak pomáhaje Richardovi z Yorku při dobývání Roxburghu, byl zabit rozpuknuvším se dělem. 16) d. III. (1460—1488), syn J-a 11., nar. r. 1453, pojal za chof dánskou Markétu a po příkladě otcově bojoval po celý život proti zpupné šlechtě, ale neměl duševní síly otcovy; r. 1482 zmocnila se šlechta jeho rádců a dala je oběsiti, r. 1488 pak po porážce u Bannock- burnu J-a sama na útěku zavraždila. 17) J. IV. (1488—1513). jediný syn J-a III., nar. r. 1472, nejlepší ze všech předchAdců, nad kteréž vynikal silou ducha svého, spravedl- nosti, podporováním rolnictví a obchodu, tak že bvl od lidu přímo zbožňován. Smířil se se šlechtou a zavřel mír s Jindřichem VII. Tudorem, jenž dal mu svou dceru Markétu za manželku, čímž J. získal svému rodu právo na korunu anglickou. Vinou Jindřicha VIII. byl mír porušen a J. donucen spojiti se opět 9 Franch, ale ve válce z toho s An|^ií vzniklé padl r. 1513 v nešťastné bitvě u rloddenu. Tak byl u lidu oblíben, že vznikla o něm báje. Že nezemřel, ale odebral se do Jerusa- lema, odkud se zase k blahu země viatí. 18) J. V. (1513—1542), syn J-a IV., naroz. T. 1512, zakusil za sporů, jež o poručnictví nad ním vznikly mezi stranou francouzskou ■a anglickou, mnoho útrap, které v jeho mladé 5rdce vtiskly hluboko nenávist proti zištné šlechtě. Sotva že nastoupil, potíral šlechtu, která majíc zálusk na duchovenské statky sblížila se s Jindřichem VIII., jenž žádal J-a, by zavedl do Skotska reformaci. J. nechtěje, ^>y šlechta zabráním statků duchovenských se vzmohla, přiklonil se k Francii a po smrti první své manželky Magdaleny, dcery Fran- tiška I., pojal za choť Marii lotrinskou, dceru vév. Guise. Ve válce z toho s Anglií vzniklé r. 1542 v bitvě u Solwaymooru opustila ho šlechta a J. žalosti nad tím 13. pros. t. r. zemřel. Krátce před smrtí bylo mu zvěsto- váno. Že 8. pros. se mu narodila dcera Marie (Stuartovna), i pravil jakoby v duchu pro- rockém: Děvčetem byla dána našemu rodu koruna, děvčetem bude zase odňata. 19) J. VI. viz J. I. angl. 1). 20) J. VII. viz J. U. angl. 2). 21) J. beg, vlastním jménem Jakub Mu- liammed beg badaulet, vladař kašgarský (♦ 1820 — t 1 877 byv zavražděn), syn imáma chodžendského, vychován byl ve Pskentu po- blíž Taškendu, kam matka jeho, opustivši chotě, se byla provdala. Když mu potom rodiče brzy zemřeli, živil se tancem. Pro- vdáním nevlastní sestry jeho za guvernéra taškendského dostalo se J-ovi protekce, jíž stal se nejprve důstojníkem a brzy i bcgem Akmečetu (Fort Perowski). V následujících létech utkal se s Rusy, jimiž poražen uchýlil se do Taškendu. R. 1864 účastnil se poslání do Kašgaru, vypraveného Alím Kulem z Kó- kandu, načež používaje povstání Dungániů prohlásil se r. 1865 vladařem Kašgaru a přijal T. 1870 titul atalyk gáží. R. 1872 dobyl vy- sočiny Sarigkulské a města Urum-tsi, pozbyl však již r. 1876 východní části svého území. kterou odňali mu Číňané. Srv. Boulger, Life of Vakoob Beg (Londýn, 1878). 22) J. chán (Jakub chán), emír áfgán- ský (♦ 1849), syn Síra Alího, viz Afgáni- stán str. 340. Jinf znamentéjii muži. 23) J. příjmením Burdeáná, arab. al Ba rad a i, řecky Bara- daios, též Zanzalos, lat. Baradaeus, jak zván dle hrubého roucha svrchního. Jehož na svých cestách užíval, syrský mnich (f 578 po Kr.). Sám syn kněze zTelly, vstoupil do blízkého kláštera Pesiltá na hoře Izala u Ni- siby; pobyv potom 15 let v Cařihradě, po- svěcen byl r. 543 monofysitským patriarchou z Alexandrie, t. č. ve vyhnanství, Theodosiem, na biskupa edesského s jurisdikcí pro celou Sýrii a Malou Asii. V úřadě setrval do své smrti, horlivě jsa činnýin o rozkvět církve sobě svěřené. V zájmu jejím podnikal nejen rozsáhlé cesty po své diécési, ale i do Caři- hradu a Alexandrie. Monofysitism děkuje mu po utlačováních, jakých doznal se strany Ju- stiniána I., nový rozkvět, novou organisaci, rozmnožení kněžstva a hlavně i znovuobsazení patriarchátu antiochejského. J. zván tu přímo druhým zakladatelem církve monofysitské a syrští monofysité přijali po něm přímo název Jakobité. Srv. Kleyn, Jakobus B., de Stichter der Syr. Monophys. Kerk (1882). Dk. 24) J. (Jacques) de Vitry, kardinál (* 1178 ve Vitry — f 1240 v Římě). Byl hor- livým hlasatelem kříže proti Albigenským a Saracenům a byl jako biskup v Akru při vzetí Damietty; r. 1221 ujednal s egypt. sul- tánem smlouvu o její vydání. Řehoř IX. jme- noval ho kardinálem a užíval ho k důvěrným diplomat, jednáním. Řeči jeho: Sennones vul- gares\ 5. communes\ 5. dominicales byly r.l575 vydány tiskem. Zajímavý jsou jeho dopisy, jež do Evropy posílal, zvláště pro 5. kříž. výpravu, a Historia orientalis (v Gesta dei per Francos, 1611). 26) J. Němec, též Giacomo di Lapo zvaný, stavitel z Meranu z XIII. stol. V lé- tech 1229—53 stavěl kostel sv. Františka v Assisi. Dle některých historiků pochodí od něho též mosty Rubaconte a Carraja ve Florencii, jakož i plány tamějších kostelů Sta Croce, Or San Michele a radnice. Byl z prvních stavitelů, kteří sloh gotický uvedli do Itálie. 26) J. de Voragine viz de Voraginc. 27) J., Mistr uherský zvaný, dobrodruh v XIII. stol., pocházel nejspíše z Bulharska a byl členem sekty bogomilců, avšak přešel k islámu a vzdělal se mezi španěl. Araby. R. 1251 objevil se z nenadání ve Flandrech a výmluvností svou a odvoláváním se na rozkaz Panny Marie roznítil v sev. Francii povstání, jež ve franc. dějinách zaznamenáno jest jako •povstání pastýřŮ€ (La levée dcs pastoureaux). Za krátko táhl J. v čele 30.000 »pastýřŮ€ pod korouhví, na níž byl beránek nesoucí kříž, a sama královna Blanka doufala v tuto pomoc; ale místo výpravy křížové počali zá- stupové ti pleniti franc. krajiny a J. pro- hlásiv se za proroka podněcoval lid, aby po- 1034 Jakub. bíjel všecky mnichy, kněží a židy, s kterými se setká. Tu na rozkaz královnin jest povstání to potlačeno a J. na útěku z Bourgesu zabit; velký zástup pastýřů zničil Šimon z Mont- fortu, jiní unikli clo Anglie. 28) J. Némec, vlastně Jacob Griesin- ger, malíř na skle (* 1407 v Ulmu — f 1491 v Bologni). Jeho malby na skle v San Dome- nico v Bologni se nezachovaly ; za to přičítá se mu okno kaple sv. Kříže v San Petronio tamže. Barvy do skla vpaloval a užíval hojně zvláštní žlutí připravované ze stříbra, jejíž vynález mylné byl mu přičítán. Žáky jeho byli Fra Ambrogmo da Soncino a Fra Ana- stasio. J. N. byl synem ulmského kupce; pu- toval do Říma a z nedostatku prostředků vstoupil do vojska aragonského krále Alfonsa v Neapolsku. Účastnil se též tažení proti Ja- novu. R. 1440 nebo 1441 vykonal v Bologni na hrobě sv. Dominika slib státi se mnichem řádu dominikánského. Byl prohlášen za blaho- slaveného a slaven jako patron malířů na skle a sklářů. Fra Ambrogino da Soncino napsal jeho biografií v »Acta Sanctorumc. 29) J. ze Stříbra, též Střibrský, de Mis a, Argyrius nazývaný, soudruh starších humanistů českých (* kol. r. 1460 ve Stříbře — t r. 1499 v Lounech), studoval na universitě v Praze a dosáhnuv hodností akademických (bakalářství r. 1480, magisterství r. 1485), při- Íat byl mezi professory a setrval na vyso- :ém učení od r. 1485 až do r. 1497. Děkanem stal se dvakráte (1488, 1492) a rektorem rovněž (1495, 1496). R. 1497 jsa proboštem kolleje Karlovy převzal na rozkaz krále Vladislava správu konsistoře pod obojí z rukou tehdej- šího mnoholetého administrátora Václ. Ko- randy a způsobil v brzku pomocí Staroměst- skýcn značnou proměnu v dosavadních pří- sedících rady duchovní. Předčasnou jeho smrt, kteráž ho v Lounech na léčení zastihla, odpůrcové vyhlašovali za boží trest pro ne- dostatek pravověrnosti náboženské. K huma- nistickým studiím přilnul nejspíše působením mistrů Řehoře Pražského a Viktorina Kornela ze Všehrd, u kterých obou zkouškám univer- sitním byl se podrobil; dalšího povzbuzení dostalo se mu hlavně pověstným Konrádem Celtisem, jenž r. 1491 v Praze se zdržoval a krasořečnictvím i veršováním společnost starších i mladších ctitelů si zjednati umól. Volnější názor ze studií oněch plynoucí Stří- brského namnoze uváděl v nenávist u hor- livců rázu Korandova, ba, když Celtis nábo- ženské city Čechův nešetrné uraziv z Prahy potajmu byl utekl, i dosti vážné nebezpečenství mu způsobil. V listáři Celtisové zachoval se obšírný list Stříbrského, kterým celá příhoda Živé se líčí. — Srv. Jos. Truhlář, Humanismus za krále Vladislava II. (1894) str. 42 a ČČM. 1880 str. 482. Thř. 30) J. z Olo muce, malíř miniatur v sto- letí XV. Pracoval hojně dle rytin Schongaue- rových. V ambraské sbírce ve Vídni jest od něho dvousvazkový kancionál z 1. 1499—1500. 31) J. ze Štrasburku, Jacobus Ar- gentoratensis, dřevoryjec a tiskař kol r. 1500. Činným byl v Benátkách. Od něho pochodí vlys Triumf Caesarův (12 špalíků) s letopočtem 1503 a jménem, dále allegorie Historia romana a Madonna se sv. Rockem a Šebestidnem (dle Benedetta Montagna, v Pa- říži). 32) J., malíř dvorský či královský, starší mistr malířského cechu pražského; k žádosti jeho a na přímluvu některých velmožů po- tvrdil a rozšířil král Ludvík majestátem olo- múck^ r. 1523 privilegia malířského cechu pražského. 33) J. Mělnický, zvonař v Mladé Bole- slavi, syn Bartoloměje zvonaře na Mělníce, usadil se r. 1588 v Boleslavi, kde po Petru konváři přejal huC a zvonici v Ptáku. (Srv. F. Bareá. Památky archaeol. XVI., 168.) Prací jeho jsou zvon v : v Bělé pod Bezdězem z r. 1597 ; v Březnu u Alělníka z r. 1598 ; v Mnich. Hra- dišti dva na radnici z r. 1601 a 1602; v Ja- blonci nad Tiz. z r. 1602; v Rožďalovicich z r. 1603; v Psinici z r. 1607; v Březině u Mni- chova Hradiště z r. 1607; v kostele sv. Jiří u Kostelce nad Černými lesy (kdysi ves Uda- šín) z r. 1611; ve Slcorkově n. Jiz. z r. 1612 (odstraněn); ve Zlivě u Libáně z r. 1614; v Katusicích z r. 1614 (při požáru r. 1847 rozlit); v Libošovicích u Sobotky z r. 1620; ve Vtelně Mělnickém z r. 1626. 34) J., znamenitý mechanik český ke konci XV. a zač. XVI. stol. v Praze, žák mistra Ha- nuše, hvězdáře a mechanika, s nímž společně pracoval na orloji staroměst. radnice v Praze; po smrti svého mistra řídil orloj sám aŽ do r. 1530. 36) J., řezbář. Žil ku konci XV. a poč. XVI. stol. v Hoře Kutné, kde měl dům šo- sovní; manželkou jeho byla Eliška Lorecká z Elkuše. R. 1502 řezal archu pro kostel sv. Barbory v Hoře, která vŠak r. 1673 na- hrazena oltářem laika jesuitského Ign. Raaba a časem zničena. Dle svědectví jesuity Ko- řínka, jenž dílo to znal, patřila archa ta k nej- skvělejším dílům řezbářského umění v Če- chách s poč. XVI. stol. Představovala palá- covou síň s 3 okny, v níž Těžíš s apoštoly požíval beránka velikonočního; strop řezán byl ve způsobu gotického klenutí, s něhož uprostřed visela uměle řezaná růže. Na kří- dlech v právo nahoře byla postava P. Marie, dole sv. Kateřiny, v levo nahoře sv. Barbory, dole sv. Doroty ; na zadní straně vyřezán byl vinný keř (srv. Kořínek, Památky Kut. H. str. 204, Braniš, Dějiny středov. umění v Ce- chách, 11. 157). Týž umělec vyzdobil také síň radnice Rejskem stavitelem zbudované, ze- jména stály tu sochy Kristova a sv. apoštolů, které požárem r. 1770 byly zničeny; jedině socha Kristova byla vynesena a chová se posud jako vzácná umělecká památka v rad- nici v Kamenném domě. Též zachráněna uměle provedená konšelská lavice práce J-ovy z roku 1511 tamtéž chovaná. Později odebral se J. do Prahy, kde r. 1546 ve svém domě od ná- jemníka byl zavražděn. 36) J., konvár chrudimský z konce XVI. sto- letí, zhotovil mnohé zvony v kraji chrudim- Jakub — Jakubčovice. 1035 ském, zejména pak zvon v děkanském ko- stele chrudimském a v kostele mladočovském u Litomyšle (z r. 1582). J-k, 37) J., zvonař v Meziříčí; od něho pochodí zvon v kostele sv. Jana Kř. na Krásné Hoře v Čáslavsku z r. 1545. 38) J., konvář vlašimský z poč. XVII. stol; od něho nalézá se zvon v kostele sv. Miku- láše v Benešově, ulitý r. 1603. 39) J. Blonnickij, učenecTus., v. Jako v. Jakub: 1) J. Ernst Bohuwěr, spisov. hornolužický (* 1800 v Budyšíné — f 1864 t.). Studoval gymnasium v Budyšíně a ev. theo- logii v Lipsku, ještě jako theolog r. 1822 po- slán za pomocného kazatele do Lubije, r. 1824 stal se diákonem v Njeswačidle, r. 1827 v Bu- dyšíně, kdež byl r. 1832 ustanoven farářem srbského evang. kostela sv. Michala. Na roz- voj jeho vlasteneckého uvědomění mělo vliv srbské kazatelské sdružení v Lipsku, později styk s Mdhnem a zejména s Lubjenským. J. l)yl spoluzakladatelem Matice Srbské, jež si jej zvolila za místopředsedu. Ještě před pa- mětihodnou velkou peticí saskýcn Srbův staral se o zavedení srbských bohoslužeb v Drážďanech. R. 1848 povoleny 4 evang. srbské bohoslužby >na zkoušku«, k nimŽ do- jížděl J. z Budysína; na to r. 1849 (spolu s jinými ústupky luž. Srbům) povoleny trvale. T. r. po revoluci byl zvolen poslancem do saského sněmu, kde statečně hájil práva Srbů. Z jeho spisů na prvním místě sluší jmeno- vati Serhske Home ^uf^icy (Budyšín, 1848), jež vydal s Kučankem. Jest to první statisti- cký spis o Lužici, předchůdce Muko vy »Sta- tistikyc; obsahuje také první podrobnější (bibliografický) přehled lužické literatury. Ji- nak posvětil vl. své péro náboženským po- třebám lidu; byl výborným kazatelem a vydal řadu svých kázání. Z ostatních jeho spisů buďtcž uvedeny: Ta cyrkwinska nu\a našich evanetelskich sobukřesčijanow w druhich krajach (1846); Powjesč a^o wustajenju evangehkich serbskich bo\ich siii^bow w Dra^d^anach (1848 Spočatkikřesčijanskeje wučbjr (1843, 1846, 1854| Kak miod\e}ic póňd\e po čistým pučů (1852 Modlitwy \a kíesčijansku nťfodosč (1862). Kro- mě toho psal do srb. časopisů »Tydieňskc nowiny«, »Missionske powěsče« a »Žernička« i do různých ném. listů, ovšem o srbských záležitostech. Čtiý: 2) J. Jan Ernst Jurij, spisovatel horno- lužický, syn před. (* 1839 v Budyšíně), stu- doval na gymnasiu svého rodiště a evang. theologii na universitě lipské (do r. 1865). Pak byl dvě léta domácím učitelem ve vla- stenecké rodině faráře Imise v Hodžiji, potom do r. 1870 gymn. učitelem v Žitavě, od r. 1870 až 1873 kaplanem v Kamenci, načcŽ povolán za faráře do NjeswaČidla, kdež posud působí. Vynikající vlastenec strany evangelické; v.y- šcd z vlastenecké rodiny přilnul upřímně k národnímu hnutí a včnoval své síly roz- květu Matice Srbské, v literatuře pak nábo- ženským potřebám evang. Srbů. Proto si jej >Mačica Serbskac i »Serbska hlowna prčdař- ska (>= kazatelská) konferenca« zvolily za mí- stopředsedu. Vydal spisy: Bo(a nóc (1876, 8. vyd. 1895V, Wuknjenja (malý katechismus, 1878, 3. vya. 1886); Bartrom Cigenbalk, préni lutherski misionář (1883); Bo{i \akon (sbírka kázání, 1882); Dr. Marčin Luther.jeho \iwjeuje a jeho skutki (1883. 2. vyd. 1884); Knje^owa modlitwa (sbírka kázání o otčenáši, 1885), řady jiných kázání a j. V r. 1881 — 91 byl s Domaš- kou redaktorem »Missionskeho póslac. Z něm. jeho spisův uvádíme zajímavé dílo Das wen- dische Růgen in seinen Ortsnamen (otisk z »Bal- tische Studienc, sv. 44, Štětin. 1894). Čný. Sv. Jakub, ves v Čechách, hejt. a okr. Kutná Hora, fara Církvice, pš. Nové Dvory; 70 d., 621 ob. č. (1890). fil. kostel sv. Jakuba rom. slohu. Ves zove se po kostelu posta- veném r. 1165 od zbožné Maří a synů Slavi- bora a Pavla. Při jeho přestavování nalezena nejstarší dosud listina z r. 1165, dle níŽ bi- skup Daniel ostatky sv. do oltáře sv. Maří zasaditi dal. Kostel byl tehdy far. a náležel ke klášteru sedleckému. R. 1420 sv. J. za- psán Bohuslavovi z Doupova, ale ani se v jeho držení nedostal, zabrán Bedřichem ze Strážnice a držen k panství Kolínskému, r. 1593 koupil jej Kašpar Melichar ze Žero- tína a připojil jej k Novým Dvorům. R. 1623 zanikla tu fara. Srv. Č. Č. M. 1847, I. Sv. Jaknba meóový řád, jméno tří ry- tířských řádů: 1) Španělský Orden militar de Santiago de Espada založen byl r. 1170 od 13 špan. rytířů na ochranu putujících k hrobu sv. Jakuba; Alexandr III. r. 1175 jej potvrdil, načež v čelo řádu postaven velmistr, volený od kollegia třinácti (los tre^es); jemu a kollegiu příslušelo právo přijímati rytíře a panoše. Řád prospěl ve válkách s Maury a nabyl velikého jmění, tak že za Ferdinanda Katol. měl velmistr 60.000 dukátů ročního příjmu a řád čítal 400 rytířů mečových a 1000 panošů. Moc jeho byla tak veliká, Že Ferdinand z obavy před nim r. 1493 vymohl si u Alexandra Ví. dekret, kterým dostalo se mu dozoru nad řádem; r. 1499 prohlásil se sám velmistrem a r. 1423 Hadrián VI. spojil velmistrovství se špan. korunou na věčné časy. Znamení řádové jest ve zlatém, ellipsovitém štítě >Jakubský kříž«, t. j. krátký, široký meč červený, jehož rukovětí jsou dvě heraldické lilie a mezi nimi držadlo v podobě srdce. — 2) Portugalský Ordem de Sáo Thiago da Espada, větev špan. řádu, od kterého se r. 1320 se svolením Jana XXII. odtrhla jako samostatný řád. R. 1556 bylo velmistrovství spojeno s port. korunou, r. 1789 byl od královny Marie saekularisován, ale r. 1862 obnoven pro odměnění zásluh o vědy a umění. Řádové znamení jest Jakubský křiŽ s věncem vavřínovým, na němž jest nadpis »Sciencias, letras, artesc; nosí se na fialové stuze a dělí se v 5 tříd. — 3) Brazilský O r- dem de Sao Thiago da Espada uveden byl od portugalských králů do Brazílie a r. 1843 prohlášen světským, načež r. 1890 za rcpublikv byl zrušen. JakuŮČovloe: 1) J., Jakubšovice, ves v Opavském Slezsku, hejt. a okr. Bílovec, 1036 Jakube — Jakubov. fara a pá. Skřipov; 70 d., 514 ob. č. (1890), kaple Navšt. P. Marie, Itř. ák., 2 mlýny a deskový statek města Opavy. R. 1434 seděli na J-cich bratří Nedvídkové, r. 1523 prodal je Jiří Nedvídek městu Opavě a tak zůstaly J. do r. 1848 zboiím městským. Roku 1790 založil generál Laudon u J-ic proslulé zákopy. U kříže za dědinou pochováno mnoho Švéda. O stáří J-ic svědčí nálezy kamenných a bron- zových mlatů. — 2) J., Jakubáovicc CJogs- dorf), ves t., hejt. Opava, okr. a fara Odry; 33 d., 265 ob. n. (1890), p5., mlýn, pila, to- várna na knoflíky. Ves náležela od oepaměti k panství Oderskému. Jakabé, jakoubě, jakoubátko, vše, co se rodí o sv. Jakube (drůbež, ovoce, hlavně jablka a hrušky, ale i brambory a pod.). Jaknbeo: 1) J. Josef, bás. čes. (* 1858 v Hlásné Lhotě u Jičína— t 9. června 1889 v Praze). Ukončiv studie gymnasijní v Jičíně studoval v Praze na fakultě íilosoncké histo- rii a češtinu, chtěje se věnovati stavu učitel- skému; ale stižen byv nebezpečnou srdeční chorobou vzdal se toho záměru a vstoupil do služeb obce pražské, kdež byl úředníkem až do své smrti. J. byl skromné, ušlechtilé a ryzí povahy, snah icfcálních a jiŽ jako stu- dent pokoušel se v básnictví. Od r. 1876 při- spíval do časopisů belletristických hlavně vesnickými básnickými povídkami, idyllami a j. Z jeho básní nejstarší je Salma, pověst arabská (z r. 1876, uvěř. ve »Vesněc, 1883). R. 1880 uveřejnil některé drobnější idylly a povídky veršované ve »Světozoru€, >Koledé« a »Ru- chu«. V těchto druzích básnických brzy vy- spíval. Na prospěch bylo mu pilné studium literatury ruské a polské. Oblíbil si obzvláště Mickiewicze, Turgeněva a Gogola. Ukazovaly to zejména jeho některé pozdější práce, jako Horačka (almanach Slavie, 1881) a Nosila klo- bouček (»Ruch€ 1886). Většinu těchto veršo- vaných povídek uložil v ^Osvětěc, jako: Nový sad (1881); Obráiek ^ pouti (1882); Eva ci- kánka (1884); Na rybniče (1885). V »Zlatd Pražec 1886 wŠcl pěkný jeho obrázek Martin Drátenik, v » květech* 1886 Ai{^ na onen svět. Rok před svou smrtí J. podnikl cestu na Slovensko, jejímž výsledkem vedle jiných drobných básní a prací byla nedokončená povídka Muiikant (Osvěta, 1889). Kromě toho napsal J. některé drobnější práce cestopisné, studie literární a j. do feuillctonů »Národ- ních Listů«. Básnická činnost J-bcova byla se zvláštní oblibou věnována vesnickému ži- votu českému a v tom zase skoro výhradně jest rodný jeho kraj v povídkách jeho zřejmě označen. V tom v naší literatuře zaujímá místo samostatné. Práce jeho ukazují, že Ži- vot venkovský sám procítil a prožil ve všech jeho strastech i slastech. Znalcem života ven- kovského J. objevuje se obzvláště v reali- stických detailech a drobných rysech povaho- pisných, v znalosti mluvy krajové; široce rozvedená přirovnání napodobí obzvláště po Mickiewiczovi. Ale celkovému pojímání ven- kovského života chybí prohloubený, filosofi- cký názor, hlubší vystižení. Ač v mnohém ukazuje se realistou, přece volenými sujety, celou komposicí není příliš vzdálen od bás- nických povídek na př. Hálkových. Jeho práce básnické vyšly v »Salonni bibliothece« (č. 48. a 69.) pod názvem Povidty ^ kraje ve versích (1887 a 1890). Životopis jeho a podo- bizny uveřejnily »Humoristické Listyc, 1888^ č. 18., a »Světozor*, XXIII., str. 370. 2) J.Jan, spisov. český (* 1862 v Libunci). Studoval na gymnasiu v Hradci Králové, pak na filosofické fakultě české university v Praze. Vénovav se stavu učitelskému působí od r. 1891 na městské vyšší dívčí škole v Praze. Jest činný hlavně v oboru literární historie. Vedle Četných referátův a kritik o dílech vědeckých i belle- tristických v různých časopisesh i v denních listech napsal studii O vý\namu Ant. Marka pro českou literaturu (ČČM., 1890, samostatné v novém zevrubnějším spracování r. 1896 pod názvem Ant. Marek). Od několika let pracuje zejména o Životopise KoUárově. Výsledky svých studií, za nimiž podnikl několik cest po stopách Kollárových do Durynska, na Slovensko a do Pešti, uveřejnil až dosud v několika odborných článcích, jako: rozbor Předzpěvu ke Slávy Dceři (programm vyšší dívčí školy 1892 a 1893); Jan Kollár v Jené (•Osvětac 1893); Politické a sociální nábory v KoUárově poesii (»Rozhledy« 1894); O Kol- lárově erudici básnické (ČČM. 1895); B^ron a Kollár (»Naše Dobac, 1897) a j. v. K jubileu Kollárovu napsal populární spisek O pivote a působení Jana Kollára a pořídil výbor z Kol- lárových básní (2 d.). V »Če8kém Lidu« jsou jeho práce z dialektologie České. Pilně účast- nil se prací při Národopisné výstavě česko - slovanské zejména ve výboru výkonném. O ní psal mimo jiné v »Naší Době« (1895 a 1896) a v díle 9ÍÍúr. výstava českoslovanskác. Jaknben, osada v Čechách, hejt a okr. Děčín, fara Nebočany, pš. Těchlovice; 12 d., 63 ob. n. (1890), zastávka Čes. sev.-záp. dr. (Praha- Všetaty-Přívory-Děčín). Jaknbln, ves v Čechách, hejt. Pelhřimov, okr. a pš. Počátky, fara Žirovnice; 21 d.. 148 ob. č. (1890), mlýn, výroba perletového zboží a knoflíků. Jakubka (Jakobschacht), dělnická osada ve Slezsku u Zárubku, hejt. Frýštát, okr. Hohumín, fara a pš. Polská Ostrava; 57 d.. 960 ob. česko-pol. (1890), zabývajících se většinou hornictvím. Jakubov: 1) J. {Jokes), ves v Cechách. hejt. a okr. Jáchymov, fara a pš. Velichov; 67 d., 492 ob. n. (1890), Itř. šk., mlýn Saucr- lingsmůhle a pletení krajek. Samota Ólsnitz. Ves založena r. 1234 klášterem doksanským. později stala se příslušnou ke hradu Hauen- šteinu. 2) J., osada na Moravě, hejt. Třebíč, okr. a pš. NáměšC u Brna, fara Popovice; 2S d., 178 ob. č. (1890). Ve XIV. a v XV. stol. stá- val zde svob. dvůr. — 3) J., ves t., hejt, Znojmo, okr. a pš. Mor. Budějovice, fara Lu- kov; 97 d., 536 ob. č. (1890), starobvlý kostel sv. Jakuba Vět. (z r. 1474 a 1691). někdy farní. Itř. šk., popi. dvůr a lihovar, mlýn. Ve XIV. Jakubova dráha — Jakubowicz. 1037 \ ^ f: a XV. stol. připomínají se tu lázně, tvrz a svob. dvůr, kolem r. 1384 měla osada svůj hrdelní soud a od r. 1538 a 1617 jmenuje se J. městy sem. Jakubova dráha, totéž jako Mléčná dráha. Jakubova kM: 1) J. h., tři hvézdv v Orionu, d, e, S, tvořící přímku, jež se jinak nazývají té2 pásem Orionovým. — 2) J.h., úhlomérný nástroj, jeho2 se před časy uží- valo. Nazývá se lat. obyčejně baculus (nebo rádius) astronomicus, též baculus Jacob (angl. cross-staff, franc. arlfalestrille, arbalestillet ar- baléie, ném. Jakobsstab, Kreu^siab), Nástroj, jejž Regiomontanus sestrojil, ale nepojme- noval, byla dle popisu v pojednáni »De Co- metae problemata XVI.« obsaženém (Scripta Regiomontani, Norimberk 1544) čtyřhranná dřevěná tyč AB nejméně 5 loket dlouhá, roz- dělená na 1300 stejných dílců; na tyč daly se nastrčiti a kolmo poŠinovati jiné kratší tyče, na př. CD, nazvané regulellae, rozdělené rovněž na stejné dílce, jichž dle různé délky příček bylo 10—210. U i4, fí, C byly k za- měřování hřebíčky nebo jehly {claviculi sub- tiles č. acus\ vyobr. Č. 2003.). Měla-li se vzdá- lenost v úhlu změřiti, nastrčila se na dlouhou tyč přiměřená příční, nástroj se přidržel u A k oku, načež se příčka CD poéino- ^ vála, až úhel CAD rovnal se měřené- mu; pak určil se počet dílců připa- dající na /l^ a CD a úhel a stanovil se buď ze vzorce pomocí tabulky {tabula fecunda) pro tangent jr, ne- bo ze zvláštní k to- mu vypočítané ta- bulky. Hůl Regio- montanova sou- A hlásí až na větší C. 2003. Jakubova hBl. rozměry s J-vou holí, iaké té doby užívali zeměméřiči a ná- mořnici; Regiomontanus uvedl Ji tedy do hvězdářství, Martin Behaim z Norimberk a do námořní služby, kdežto v zeměměřictví užívalo se jí již v XV. stol. Gůnther (Bibl. math. 1885) nalezl v Codexu knihovny mni- chovské, jejž sestavil Theodorich Ruffo, lek- tor minorit, kláštera Gronebergu v r. 1445 až 1450, pojednání >De baculo geometrico«, v němž J. h. se popisuje a též jméno •ba- culus Jacob« uvádí; dále shledal (»Martin Behaimc ve 13. sv. Bayer. Bibl. 1890), že španělský žid Levi ben Gerson ve spise již r. 1342 z hebrejštiny do latiny přeloženém o témž nástroji se zmiňuje. Byla tedy J. h. již v pol. XIV. stol. známa. Co se jména týče, je tím vyloučeno, že se nástroj ten jmenuje po Jakubu Kóbelovi (Cobilinus), soudruhu Koprníkovu ve studiích; jenž o něm pojed- 7D nává ve spise >Geometrey« (Mohuč, 1535). Že jméno J. h. pochází, jak se domnívá Rá- mus (Meetkonst in XXVII. boeken, Amstrdam, 1622) a jiní pozdČjSí spisovatelé odtud, že nástroj vynalezen byl patriarchou Jakubem, vzbuditi může jen úsměv; Bartsch a Schi- ckard však míní, Že by jméno upomínalo na Genesi, kap. XXX. v. 37, bylo-li snad roz- děleni tyče naznačeno pruhy barevnými. Viz ostatně spis Arthura Breusinga »Die nauti- schen Instrumente* (Brémy, 1890), v němž uvá- dí se několik odchylných podrobností. VRy. Jakubovló Nikolaj Martinovič, lékař ruský (♦ 1816 u Poltavy — f 1879 v Petro- hradě). Lékařství vystudoval v Charkově, zdo- konalil se pak na různých universitách ruských i zahraničných zvláště v chirurgii, ofthalmo- logii a v anatomii, r. 1860 stal se v Petro- hradě professorem histologie. Vynikl zejména svými pracemi o podrobném složení nervů. Z jeho spisů budteŽ uvedeny: kecherches sur V histologie du systéme nerveux (1857) ; Mikro- scopisehe Untersuchungen uber die Nerven- ursprúnge im Rúckenmark und verlángerten Mark (1857); Mittheilungen uber die fernere Structur des Gehirns und Rúckenmarks {\.%bl)\ Recherches eomparatives sur le systéme nerveux (1858); Terminaisons des nerfs á la periphérie et dans les différents organes, ou terminaisons périphériques du systéme nerveux en général (1860). Jakubovice: 1) J., osada v Čechách u Zhoře, hejt. Čáslav, okr. Habry, fara a pš. Vilímov; 19 d., 119 ob. č. (1890), samota Sychrov. — 2) J. {JockelsdorK ves t., hejt., okr. a pš. Lanškroun, fara Cermná; 74 d., 6 ob. č., 349 n. (1890), kaple sv. Antonína Pad., Itř. šk. 3) J., někdy RubČov (Jokelsdorf), far. ves na Moravě, hejt. Zábřeh, okr. a pš. Šilperk; 108 d., 576 ob. č. (1890), kostel Nanebevzetí P. Marie, 2tř. šk., samoty Amerika, Mezník a Trávník. R. 1697 vystavěn kostel a r. 1785 zřízena tu lókalie. Jakubowicz : 1) J. M a k s y m i 1 i j a n, filolog polský (♦ 1785 na Volyni — f 1853 v Žito- měři), vystudoval ve Vilně, načež byl pro- fessorem klass. filologie v různých škoftch, posléze od r. 1834 v Kijevě a od r. 1842 v Moskvě. Vydal: Gramatyka je^yka polskiego (Vilno, 1823 a 1825—27, 3 části); Gramafyka j^yyka iaciňsUiego (t., 1825—26, 4 části) ; Chr^ešcijaňska fi lobuji j'a i^cia .... (t., 1853); O sposobie ttcienia jqxykow (Křemenec, 1820) a j. Některé práce vydal též ruským jazykem. 2) J. Antoni, spisovatel pol. původem Armén (* 1789 — f 1842), byl vychován jako sirotek a vstoupiv k vojsku účastnil se válek r. 1809 a 1812. Dostav se do zajetí, byl do r. 1815 tlumočníkem v saratovské kanceláři městské. Později sloužil opět v polském voj- sku a r. 1832 stal se tajemníkem a tlumoč- níkem na jazyk ruský při státní kommissi. Vydal : Arythmetyka i pierws^e \asady algebry fl822j; Wiadomošci o broni r^c^néj i palné j (1824); Sfewnik rossyjsko-polskt (Varšava, 1825 až 1828, 2 díly) a j. 1038 Jakubowski — Jakuškin. JakabowBki; 1) J. Wojcíech, diplomat pol. (* 1712 ve vojvodství krakovském — t 1784 ve Varšavě), vzdělav se u jesuitů ve Lvové odebral se do Francie, kde protekcí Stanislava LeszczyAského vstoupil clo pluku Royal-Pologne. R.a749 stal se plukovníkem, ale již r. 1754 vstoupil do diplomatických služeb Ludvíka XV., načež od r. 1755 za- stával francouzské zájmy v Polsku. Za své služby jmenován polním maršálkem a baro- nem. Vydal: Pieini Horacyjus\a (VarS., 1773); Bajki É\opa (t, 1774, z Lafontaina) a básné S. Konarského s biografií (t., 1788). 2) J. Józef, válečník pol. (♦ 1743 — f 1814), nabyv vojenského vycnování stal se kapi- tánem délostřelectva, později vyučoval v ka- detní škole, načež r. 1781 stal se missionářem. Košciuszko v době obležení Varšavy od Prusů povolal jej k vojsku. J. jako velitel batterií uspíšil osvobození města. Tiskem vydal: Na- uka artylery^i (Varš., 1781—83, 3 d.); Nauka vnatematykt do u^ycia artyleryi (t., 1781, přel. 2 Bezouta); Krótki ^biór historyi greckiéj (t., 1791) a i. Do r. 1789 redigoval »Wyj^tki z dzienników Paryskich«. 3) J. Win cen ty, spis. pol. (♦ 1751 v Kra- kovsku — I 1826 ve Varšavě), vstoupiv do řádu piaristů v Rzeszowě byl od r. 1807 pře- vorem a od r. 1810 rektorem v Górze. Pře- ložil z Tissota Pr\e5troga día ludu iv^gledem \a' chowania si^ w c\asie choroh)' (Varš., 1773, 3 díly) a poslední tři zpěvy Aeneidy jako do- plněk překladu F. Dmochowského (t., 1809). Vydal též Kaiania (t., 1808). 4) J. Adam, spis. pol. (♦ 1801 ve Var- šavě), byl prof. mathematiky a literatury, rektorem piaristů v Krakove a proboštem ve Varšavě. Byl též členem společnosti nauk v Krakově. Z jeho prací uvádíme: O robo- cifnie w GalicYi (1855); Myéli o podníesieniu pr\emysiu i fabryk w Galicyi (1853h Zbiór wiérs^y ku nauce i {abawie (1849). Nějakou dobu redigoval »Rocznik< společnosti rol- nické v Krakově a »Dodatek prawniczy« k >Czasu«. 6) J. FraAciszek, dramatický spisovatel pol. (f 1869), byl notářem v Krakově a na- psal Kothurnové tragédie: Filip II. (Krakov, 1858); Kiejstut (t, 1858), Samuel Zborowski (t., 1862). Cennější jsou jeho Dumy histo- rycine (»Orzel Bialy«, 1848) a Póe^yje (Varš., 1831). Jakabská mašle, hřcbenatka jakub- ská, Pecten jacobaeus L, viz Pec ten. JaknbBký křift viz Sv. Jakuba mo- čový řád. JaJcnbioTÍoe viz J a k u b č o v i c c. JflJcabn Č.Jakoba, též Garo-n-Bauči, bl. město kraje Bauči a jedno z nejdůležitěj- ších měst (dříve nejlidnatější) středního Sú- dánu. Leží na lO* 20* 10" s. š., 9^ 30* v. d. G. v krásné a zdravé poloze na vysoké planině, 750 m n. m., jsouc téměř ze všech stran ob- klopeno horami, z nichž nejvyšší na východě dosahují 2100 m. Město jest obklíčeno zdí as 20 km dlouhou s 12 branami; dělí se v ně- kolik čtvrtí, mezi nimiž nalézají se pole, za- hrady a rybníky. J. bylo založeno na poČ. XIX. stol. od Fulbů vystěhovavších se ze Sokota a jmenuje se po svém zakladateli. Vzkvétalo rychle a Rohlfs, jenž je r. 1867 navštívil, páčil obyvatelstvo zdejší na 150.000, z největší části Haussů. Mnoho trpí neustá- lým bojem s okolními pohanskými horaly, kteří překážejí řádnému obchodnímu spojení. Ostatně nyní obchod táhne se vždy více ku Nigíru. R. Flegel při své návštěvě r. ISSl odnadoval obyvatelstvo zdejší již jen na 50.000 hlav. Ostatně jest i dnes ještě obchod dosti značnÝ. Zvláště slavná jest tu výroba bavlněných látek. Lamido (sultán) zdejší pod- léhá ovšem více jen dle jména a ve věcech náboženských sultánu sokotskému, jehož říši zahrnují Angličané do své sféry zájmové. Jakubův Matěj z Prahy, písař skvostné bible litoměřicko-třeboAské, psané r. 1410 až 1416 a nesoucí stopy pomocné rukyj. Husa, jehož J. M. byl horlivým přívržencem. Jakub ze Stříbra viz Jakoubek ze Stříbra ajakub 29). Jakule, samota v Čechách na potůčku t. jm. u Biňova, hejt. Kaplice, okr., fara a pš. Nové Hrady; 3 d., 23 ob. n. (1890), mlýn, pila, šindelna, obora s čeř. zvěři, myslivna. rozsáhlé rašeliniště s továrnou na rašelinné cihly Karla hr. Bouquoie. Jakuškin: 1) J. Pavel Ivanovic, spisov. rus. ř* 1820 v Saburově, maloarchangelském új. orlovské gub. — f 1872 v Samaře), jako syn zámožného šlechtice, záhy osiřelý, vstoupil r. 1840 na moskevskou universitu, kde se- známil se s P. V. Kirějevským. Známost tato měla rozhodný vliv na celý další život J-ův. Nabádán totiž Kirějevským zanechal téměř dokončených jiŽ studií a jal se sbírati ruské národní písně. Aby snáze mohl vniknouti do lidu, oblékl se za potulného obchodníka a v tomto málo vábném převlečení putoval po Rusku, zapisuje písně a sbíraje národopisný materiál. Výsledky jeho sběratelské činnosti přinášely »Lětopisi Rus. literatury i drev- nostic, »Utro« a »Otěčestvennyja Zapiski«. O sobě pak vydal Russkija pésm (1860) a Na- rodnyja pésni (1865), jež byly náležitě oce- něny vědeckou kritikou a staly se předmě- tem celé literatury. Ke konci let 50tých jal se uveřejňovati v časopisech »Sovremennik«, >Otěčestvennyja Zapiski« a j. též své práce belletristické ( Veiik Bog xemii russkoj ; Krestfan- skije bttnty; čisti luby^ a ni to mu{ikom naiO¥ut a pod.), v nichž při povrchním spracováni literárním líčí objektivně a pravdivě odpozo- rované typy a výjevy ze života lidu ruského, stavě se takto do předních řad spisovatelů >narodníků< řečených. Souborně spisy jeho vydány r. 1884. Snk. 2) J. Jcvgenii Ivanovic, vynikající cthnograf a právník ruský (^ 1826). Otec jeho súčastniv se piklů proti vládě poslán bvl r. 1827 do galejní práce a mladý J. vychován svou matkou. Ženou neobyčejně vzdělanou. Po absolvování středních Škol vstoupil na moskevskou universitu a r. 1859 byl imeno- ván předsedou jaroslavské komory řfaských Jákút — Jakutsk. 1039 statků, v jejíž správě byli všichni státní (svo- bodní) sedláci gubernie. Ve své hodnosti J. byl také členem jaroslavské gubernské kan- celáře pro rolnické záležitosti (gubemskoje prisutstvije po kresfjanskim délam). Stálé styky s rolnictvem a velmi blízký přátelský poměr k jednotlivým rolníkům poskytly J-ovi možnost. Že se seznámil se životem lidu a věnoval svou spisovatelskou činnost národo- pisu a lidovému právu ruskému. Napsal: Mo- Ixtvy i lagovorjr v Posechonskom uJe^dé Q^io- slav, 1869), Volostnyje sudy v Jaroslavskoj gu- berniji (»Jurid. Věstník* 1872, č. 3); Obyčnoje právo. Materiály dlja bibliografiji obyčnago pravá Qaroslav 1875 a 1896, 2 sv.); Zamětki o vlijaniji religioinych vérovanij i predra^suď kov. na narodnyje juridičeskije obyČaji i poňa- tija (»Etnogr. Obozr.« 1891, č. 2.). Hlavním spisem J-ovým jest >ObyČnoje pravo«. Dílo to seznamuje nás nejen s celou dosti bohatou literaturou lidového práva ruského, obsahujíc bibliografický přehled všech prací o ruském lidovém právu, nýbrž podává namnoze i stručný obsah jednotlivých spisů vyšlých až do r. 1889. Spisovatel nepřestává ien na lidovém právu Rusů Pruských Slovanu), nýbrž zahrnuje ve své dílo i lidové právo t. zv. jinorodců. Spis jeho jest neocenitelnou a nevyhnutelnou po- můckou pro každého, kdo studuje srovná- vacím způsobem lidové právo. -dic. JáUt, drahokam, viz Jachont. JáUt Abú Abdalláh Šihábuddfn al Hama ví, poslední vynikající geograf arabský, původu řeckého (♦1178 — f 1229). Jako za- jatec dostal se ke kupci bagdádskému, který dav jej vycvičiti posílal jej na obchodní ce- sty. Znesvářiv se po jedné podobné cestě s pánem a byv od něho propuštěn (1194) živil se J. opisováním knih, čímž obohatil velice svoje vědění. Později vstoupil na novo do služeb svého bývalého pána. KdyŽ pak po návratu z jedné cesty nenalezl ho již mezí živými, zařídil si sám obchod hlavně knihami. Byl přinucen (1216) pro rušení náboženství prchnouti do Halebu a dále do Mósulu, Mervu a Chovárezmu, kde r. 1219 Mongoly o vše oloupen. Prodlev na zpáteční cestě tři léta v Mervu jako knihkupec, současně i sám v bohatých knihovnách zdejších tak studoval, že, jak sám praví, svůj osud zapomněl. Ko- nečně se usadil v Halebu a opět opisováním knih se zanášel, těše se zvláštní přízni vezíra Kiftího (v. t.). Tím způsobem nejen nahro- madil hojně vlastních zkušeností, ale i s lite- raturou důkladně jsa obeznámen mohl podjati se úkolu napsati velký slovník geograficko- historický Mudfam ul-buldán (vyd. Wťisten- fcld, Lipsko 1866—73, 6 sv.) a výtah z něho al-Muštarik (vyd. týž, Gotinky 1846), homo- nymický slovník, v němž jedná o 4261 jmé- nech měst a míst, jež stejně znějíce různé kraje a místa značí. Ř. 1889 odkryl prof. Ethé v Oxforde jeho neméně obsáhlé dílo bio- graficko-literární Mudfam ul^udabd (Slovník vzdělanců), potud nevydané. Činnost J-ova jest rázu kompilačního, ale i zde důležitá, že zachováno nám tak hojně materiálu, jinak ztraceného. Dílo jeho jest nejobsáhlejší a nej- úplnější zeměpisnou knihou Arabů, jíŽ i zna- lost velké části asijského území islámu z vlast- ního názoru dodává nemalé ceny. Dk. Jakutové. domácím jménem Sachalor (sing. Šach a), pastvecký národ turecké sku- piny mongolského plemene ve vých. Sibiři, za- tlačený asi ve XIV. stol. z Bajkalská do poříčí Leny, usedlý nyní asi od 60' s. š. až po Ledové moře při obou březích Leny, na Janě, Indigirce a Kolymě a na záp. též na Aldanu. Ód r. 1620 jsou pod ruském panstvím a čítalo se jich dle Venj uková kolem 210.000. Dle posledního sčítání jest jich pouze v oblasti jakutské skoro 212.000. Jsou kočovníky, povahy ochotné a ponížené, ale líní, uzavření a mstiví. K ci- zincům jsou však pohostinní. Zaměstnávají se hlavně chovem koní a jiného dobytka, hle- dáním fossilní slonoviny, lovem, rybářstvím a jsou zručnými tesaři, kameníky, kovodělníky a především výtečnými obchodníky. V létě bydlí v lehkých stanech z březové kůry, v zimě v nečistých jurtách, chyžích to z dřevěných trámců obložených zemí a drnem. Živí se rvbami a jiným masem, kyselým mlékem a různými plody lesními. Dle jména jsou nyní skoro veskrze křesfany, ale víra v božstva šamanská všude dosud se zachovala. Na Rusy mezi nimi usedlé mají taký vliv, že tito velmi často od nich přijímají způsob Života, ano i řeč. Jazyk jejich, zdá se, vyvinul se z Uigur- štiny a z řeči původního obyvatelstva baj- kalského a jest nyní obecnou řečí obcovací od Jakutska až po Ochotsk a od Ledového moře až k čínským hranicím. Grammatiku a slovník vydal O. Bdthlingk v Petrohradě r. 1851. J. dělí se na četné větve a kmeny, z nichž hlavní jsou Čopogirové na Kamenité a Dolní Tungusce, Samogirové na Vitimu, Oročonové na Olekmě, Učurové při Aldanu, Dalganové na ř. Chatanze, Lamutové na po- břeží Ochotského moře, Solonové, Samagirové a Goldové na středním a dolním Amuru a j. — Srv. Ferd. Můller, Unter Tungusen und Jakuten (Petrohrad, 1882). JaJklitik, oblastné a okružné město v si- biřské oblasti jakutské na 62<^ 1' 28*' s. š. a 130* v. d. ve výši 64 m n. m. v údolí ř. Leny, zde 10 km široké, v polokruhu při záp. jejím rameni zv. Chatystach, jež se z jara silně rozvodňuje, tak ze domy nutno stavěti na vysokých základech, v létě však mění se v močál kazící výpary svými ovzduší městské. Podnebí J-a jest z nejdrsnějších na zemi, ne- boť průměrná roČní teplota obnáší — 11'2' C, klesajíc v lednu na —42-8*, avšak dosahujíc v průměru každoročně minima — 54•8^ byla však pozorována i teplota -— 62*, mimo Ver- chojansk nejnižší známá teplota na zemi. Oby- vatel má J. 6197 (1896), z nichž jest přes 2000 Jakutů, ostatní Rusové, domy (572 kromě jurt jakutských) jsou téměř veskrze dřevěné a jednopatrové s vysokými, příkrými střechami, v oknech chudších obyv. jest místo skla v létě slída a v zimě led, ulic jest 24 nedlážděných a v noci neosvětlených, k průtoku Chaty- stach u přiléhá rozsáhlé náměstí. V městě jest 1040 Jakutsk. Spasský klášter, kathedrála Nejsv. Trojice, 3 farní kostely, chlapčí a dívčí progymnasium, duchovní učiliště, 2 element. Školy, dětská opatrovna, kteréžto Školy r. 1888 navštěvo- valo 295 žáků a 125 žákyň, chudobinec měst- ský a osadnický, nemocnice městská, vězeň- ská a vojenská, kamenný kupecký dvůr a i. Čásť obyvatel zaměstnává se orbou, zahrad- nictvím, lukařstvím a chovem dobytka, značný díl odchází dočasně za výdělkem do Jiných míst (na lov ryb, do zlatých loŽisk a j.), ře- meslná činnost jest nepatrná, charakteristi- ckou jest pro město výroba dřevěného ná- dobí a různých předmětů z mamutích kostí provozovaná Jakuty. Značný jest obchod mě- sta, jehož hlavním předmětem jsou kožešiny, pižmový stroj, máslo, sádlo, ryby, kosti ma- mutí, kly mroží a koze sobí, z přívozu pak čaj, cukr, tabák a zboží rukodělné; soustře- dbje se na znamenitém výročním trhu kona- ném od 30. kv. do 20. čce s obratem !*/» milí. rublů. — J. založen s jménem Jakutského ostrogu r. 1632 kozáky pod setníkem Pe- trem Beketovým k vybírání poplatku od Ja- kutů i závisel s počátku od Jenisejska, odkud sem dosazováni voj vodové a velitelé. R. 1708 připsán gubernii sibiřské, r. 1764 přidělen prov. irkutské této gubernie, r. 1775 učiněn provinciálním městem gub. irkutské, r. 1783 pak oblastným městem irkutského náměstni- ctva, r. 1805 povýšen na ůjezdné město irkut- ské gubernie, od níž učiněn nezávislým r. 1851, stav se hlav. městem oblasti jakutské. Město bylo chráněno silnou pevností, jejíž zdi však r. 1824 rozbořeny; bašty zachovaly se podnes. Jakutskáoblasť, čásC Ruské říše ve vých. Sibiři, ohraničená na s. okeánem Ledovým, na v. oblastí přímořskou a amurskou, na j. oblastí zabajkalskou a gub. irkutskou a na z. gub. jenisejskou, leží mezi 76® 13' a 64® 14* s. Š. a mezi 105® a 171® v. d., zaujímajíc plochu 3,971.414 km\ t. j. 18-2®/o celé Ruské říše a 31-4®/. Sibiře, z čehož připadá 30.2485 km^ (0'7®/o) na ostrovy v m. Dedovém a 8043*7 km^ na pevninská jezera. Tato ohromná plocha rozdělena jest na 5 okresů: verchojanský s 1,017.823-8 frm', vilujský s 1,005.349 km\ ja- kutský s 878.579 km\ kolymský s 688.237-8 km* a oleícminský s 381.425 fcm". — Horopisně rozpadá se oblast na jižní a jihových. čásť hornatou a na nižší tundru táhnoucí se na s. k Ledovému okeánu, ač ani tato není prosta dosti značných zvýšenin. Jižní a jihových. lesnatá hornatina náleží k systému Stano- vého pohoří, má ráz čisté alpinský i možno rozděliti ji na čtyři partie: Lensko-Vitimské rozvodí s nejvyšší horou Větkin Golec (1300 m), Olekminsko-Vitimskou hornatinu s vrcholem Teptorgo Gora (1750 m), hornatinu Olekmin- skou, ze všech nejrozsáhlejší a dosahující u průsmyku Kalarského výše 1700 m, a ko- nečně příčná horstva Stanového hřbetu s nej- větší výškou 1250 m u Udské. Střed oblasti zaujímají druhotné pásy horské: Verchojan- ský, Kolymský, Alazejský a j., tvořící roz- vodí jednotlivých přítoků Ledového okeánu a dosahující na j. značné výše, kdežto dále k s. prostírá se nedozírná tundra plná mo- čálů a jezer, pokrytá na j. řídkým křovím za- krslých stromů, dále pak na s. mechy a lišej- níky, konečně okraj její sahající až k samému moři jest písečná, rostlinstva prostá poušť. — ' Řeky oblasti náležejí vesměs k úvodí Ledo- vého okeánu, rozdělují se v nížinách na množ- ství ramen a vyznačují se hlavní z nich (Ala- zeja, Anabara, Indiffirka, Jana, Kolyma, Lena» Oleněk a j.) dlooným tokem a deltovitým ústím svým. Nejdůležitější z nich jest Lena tekoucí oblastí od z. k v. a pak k s., splavná v celé délce rovněž jako hlavní její přítoky (Aidan, Viluj, Alekma a Vitim), s deltou 110 frm", avšak význam její zmenšuje krátká doba splavnosti a neobydlenost údolí jejího,, kteréžto okolnosti ostatní velké řeky vůbec téměř veškerého užitku zbavují. Ledový okeán sám, omývající břehy oblasti od ústí ř. Ana- bary k ústí ř. Čauny, jest navštěvován pouze v létě loďmi rybářů a lovců zvěře, kteří takó jediní vyhledávají ostrovy moře toho k oblasti náležející: Kotěfnyj (11.450 frm"), Novaiu Sibiř (5385 /fw»), Fadějevskij (4285 i^m«), Ljachov- skij (2360 itm*), Ajun (1914 /lrm») aj. — Pod- nebí má oblasf nejvýše studené a výstřední^ ležíc na sev.-vých. konci obrovské pevniny curasijské a jsouc úplně otevřena studeným větrům vanoucím z Ledového moře, kdežto vysoký hřbet Stanového pohoří nepouští sem ani jižních ani jihovýchodních teplých větrů Zde nalézáme nejchladnější obydlená místa zeměkoule: Verchojansk na ř. Janě na 68® s. š. s prům. teplotou roční — 16*7®, lednovou — 49*^ a červencovou -i-16'4®, kdežto absolutní ex- trémy jsou — 63*2®, nejnižší to vůbec na zemi pozorovaná teplota, a -4-30®, dále Usfiansk v ústí ř. Jany s prům. tepl. roční — 16®, ledna — 39"5® a července -t-11'5, pak i hlavní mésto J. Na s. zamrzají řeky koncem srpna a na j. počátkem října, rozmrzají pak na j. zač. května a na s. teprve v druhé jeho polovici, tak že jsou ledu prosty na s. asi 100 dní, na j. pak 150 dní. Dní beze sněhu jest ve Verchojansku 73 v roce, ve Vilujsku 123 a v J-u 145, bc« mrazu pak v celé oblasti sotva 40, násled- kem čehož země za takového kratičkého léta rozmrzá pouze na Va "* hloubky, načež opět počíná zamrzati, tak že za silných mrazů v listopadu a prosinci jest již úplně ztuhlá. V létě vegetace rozvíjí se velmi bujně, ač nezřídka sev. a severozáp. vítr mění náhle horký den v studený a pochmurný, ale zá- roveň v době té jsou velikou metlou veške- rého živočišstva mračna komárů a nezdravé výpary zdvihající se ze všech vod a močálů. — Obyvatel r. 1896 bylo 283.954. x čehož 93®/o domorodců, a to 211.907 Jakutů, 10.367 Tun- guzů, 1485 Lamutů, 1081 Tukagirů, 425 Čukčů, 130 Čuvanců, 20 Korjeků a j., zb3rtek pak tvoří Rusové, kromě vojska, úřednictva a du- chovenstva hlavně vypovězenci (6000 mužů a 2000 žen), mezi nimiž nejdůležitějším živlem pro kolonisaci jsou různi sektáři. Ze všeho obyvatelstva jest 98®/^ pravoslavných a mimo to 1452 muham., 1376 rozkolnlků, 423 židů. 192 katolíků; náboženským potřebám slouží Jalabert — Jali. 1041 1 kláSter a 70 pravosl. kostelů. — Vzdélání jest velmi nepatrné, nebof v celé oblasti jest jen 23 škol (2 progymnasia, 3 element, školy, 16 národ, škol, 1 duchovni učiliště a 1 dětská opatrovna) se 633 ž^cy a žákyněmi. Z dobro- činných ústavů jsou v oblasti 2 chudobince a 3 nemocnice v J*-u a po 1 nemocnici v kaž- dém okružném městě. — Hlavním zaměstná- ním obyvatelstva jest chov dobytka, pod- porovaný hojností dobrých luk, i bylo zde dle posl. sčítání 230.440 kusů skotu, 122.235 koni, 304 ovce, 93 vepři, 21.695 sobů (v okr. olekminském) a 3409 tažných psů (v okr. ja- kutském, verchojanském a kolymském), avšak v posledních létech dobytka ubylo dobyt6'm morem, neúrodou a netečnosti domorodců. Orba provozuje se pouze v nejjižnější části okr. jakutského, pak v okr. olekminském a vilujském, avšak výtěžek polních plodin (žito, ječmen, pšenice, oves, brambory, zelenina) nestačí potřebě obyvatel a ryžovníků zlata, i dováží se obilí z gub. irkutské. Ostatně domo- rodcům jsou hlavní potravou ryby jak čer- stvé, tak i solené a sušené, které íovi se hlavně v Leně, Janě a Kolymě, ročně asi 100.000 pudů v ceně 150.000 rublů, kdežto lov zvěře (ve- verek, lišek, polárních lišek, sobů, losů, za- jíců, medvědů, sobolů, hranostajů, tchořů a j.) vynáší ročně asi 50.000 rublů, mnohem méně než dříve, neboť následkem soustavného hu- bení kožešinových zvířat a lesních požárů zmenšil se počet zvěře značně, ač cifra uve- dená jest zajisté nižší skutečné, ježto domo- rodci snaží se výtěžek lovu zvěře i ryb před úřady zaloTti. — Hlavním oživujícím činite- lem v zemi jest ryžování zlata, jež počalo zde r. 1849, načež r. 1852 zavedena pravi- delná těžba. Ryžoviště leží v úvodí řek Vi- timu a Olekmy, i dobylo se v nich do let 80tých úhrnem 13.224 pudy a 10 lib. zlata, od doby té pak pracuje se ročně průměrem na 60 ryžovištích s 12.000 dělníky a 400 do- hližiteli, i těží se ročně asi 600 pudů zlata. — Průmyslové činnosti v oblasti téměř není, řemeslníci jsou skoro veskrze vypovězená, pouze některé rodiny Jakutů zhotovují dře- věné nádobí a různé předměty z vykopaných mamutích kosti. Obchodním středem obla- sti jest město J., odkudž dováží se zboží do Olekminska, kde koná se trh koncem května s obratem 100.000 rublů, na lenský ostrov Kyllach, kde zásobuje se na trhu v červnu konaném (obrat 60.000 rub.) hlavně venkov- ské obyvatelstvo oblasti, a do Aňujska na t. zv. trh Čukčů v březnu (obrat 30.000 rub.). Hlavní dopravní cestou oblasti jest ř. Lena, po níž dovážejí se tovary z Irkutska do J-a a Olekminska po parnících, druhá obchodní cesta vede z přístavu AJana, kamž dovážejí se výrobl^ přímo až z Oděssy, přes pohoří Džurdžuru k ř. Maii a Aldanu a odtud na Lenu. Nejdůležitějšími předměty přívozu jsou výrobky rukodělné, calantemi a osadnické zb4^ží přivezené přes Irkutsk z Ruska a Číny, obilí z gub. irkutské, koně, skot, zboží ko- vové a j., vyvážejí se pak kožešiny, zuby mroží, kosti mamutí, stroj pižmový a bobrový Ottflv Slovník NanCn^, •▼. XII. 7/zo 1897* atd., i vede se dosud z větší části obchod směnný. — Jest tudíž hospodářský stav obla- sti jakutské málo vyvinut a neutěšený, coŽ má příčinu v její nepříznivé zeměpisné po- loze v krajním severu Sibiře, v drsném pod- nebí a půdě místy neplodné, avšak i v na- prostém téměř nedostatku vzdělanějšího oby- vatelstva. Veliké bohatství nerostné, jako ne- konečná ložiska iGunenného uhlí, rudy že- lezné, leštěnce a soli kamenné, mnohé pra- meny minerální a ohromné poklady pisku zlatonosného, což vše mimo zlato leží posud ladem, zajisté obohatí tuto pustou ještě zemi, jakmile usídlí se zde hustšia pilné obyvatel- stvo z přírodního bohatství kraje soustavně těžící. Tir, Jalabert ížalabér] Charles Francois, malíř franc. (* 1819 v NimeclO, žák École des beaux-arts za Delarochea. Ř. 1841 dostalo se mu druhé římské ceny, načež cestoval do Itálie a po svém návratu vzbudil pozornost obrazem Vergil předČitá Georgica Hordcovi a Varovi u Maecenata (mus. luxembourské). Jiná jeho dílaúsou: Antigona (mus. nimeské) ; Zvěstováni (státní ministerstvo); Romeo a Ju- iie; Nymfy poslouchají \p{v Orfeův (1853); mimo to velmi četné podobizny, mezi nimi portrait velkokněžny Nikolajevny (1870). Roku 1855 stal se rytířem čestné legie. Jalapa, Xalapa [cha-]: 1) J., hl. město stejnojm. depart. středoamerické republiky Guatemaly, 1700 m n. m. na vysoké rovině při úpatí sopky Ymayské, má 4500 ob.; v okolí pěstění pšenice, kukuřice a bobů. 2) J., u starých Azteků Xalapan, hl. m. kantonu a mexického státu Veracruz, na 19® 30' s. š., 112 km sev.-záp. od Veracruzu při úpatí čedičového Makultepetlu ve zdravé a úrodné krajině, 1320 m n. m., na žel. trati Veracruz-J. Jest sídlem biskupa a úřadů státu Veracruz, má 4 kostely, mezi nimi kathe- drálu s obrazy od starýcn mistrů španělských, kostel frantiŠKánský z r. 1556, seminář, 3 ne- mocnice a 18.000 ob. (1893). Jalapa, jalapový kořen (radix JaU apaé), viz Ipomoea; J. nepravá viz Mira- bilis. Jaleo [cha-], sólový národní tanec Špa- nělský mírného pohybu v taktu '/• ^ casta- gnettovým rhythmem: Jalay [žale] Jean Louis Nicolas, so- chař franc. (• 1807 v Paříži — f 1866 v Neuil- ly), studoval na École des beaux-arts za Čartelliera a r. 1827 dostalo se mu první ceny římské. Díla jeho jsou: Modlitba (1833, Louvre); V^ominka na Pompeji (1862 1.); Stud (1834, Luxembourg) ; Vévoda Órlednský', socha (Versailles); Ludvik XI. (t); Zddumčivost {m\xs, v Marseilli); Obitujici Říman (Nantes): Gene- rál ďAuptpoul, bronzová socha (v Gajaku); mimo to provedl v Paříži četné sochařské práce pro Louvre, justiční palác. Velkou operu a různé kostely. Jali viz Jaly. 68 1042 Jalisco — Jaloysie. Jalisoo [cha-], dříve Xalisco, mexický stát na pobřeží tichomořském, hraničí na záp. od 19^ 5' s. š. až po ústí Ria Ameca na 20*^ 45' s. š. v délce několika set km na okeán, v jihu na stát Colimu, v jv. na Michoacan, na vých. na Guanajuato, Aguas Calientes a Za- catecas, v sev. na Durango a territorium Tepic, jež dříve náleželo ku státu J. Pobřeží netvoří téměř žádných přístavů, jen na hranici proti Tepicu nalézá se větší Bahia Banderas. Po- zemní hranice jest velmi klikatá. Dle měření Gothského zaujímá stát na pevnině 92.919 ^m', k čemuž ještě přičísti sluší ostrovy Las třes M ar i as o rozsahu 252 /rm^ Vnitřek kraie, téměř zcela vulkanického, tvoří náhorní pla- niny o průměrné výŠi asi 1500 m, přímořskou pak část západní svah těchto planin, z něhož vynikají vysoká pásma horská i jednotlivé hory. V severu na hranici proti Tepicu zdvihá se Sierra de Nayarit aŽ do výše 3450 m, v jihu dostupuje Volcan de Colima výše asi 3800 m a severnéjší Nevado de Za- potlan či Pico Helado asi 4300 m. Ve vých. části státu nalézá se největší mexické jezero Chápala, na němž plují parníky. Rio Grande de Santiago č. Tololotlan z něho na severu vytékající protíná severovýchodní Čásť J-ska, ústí však do moře již v terr. Tepicu. Ostatní pobřežní řeky jsou nepatrné. Klimaticky jest rozeznávati pás mírný na vysokých planinách a pás horký v přímoří. Rozdíl leví se ovšem i ve vegetaci. Na planinách daří se obilí a kukuřice, v níže položeném kraji především třtina cukrová a bavlna, dále sesam, indych, rýže, frijol, vanilka, sarsaparilla a j. v. V znač- ném počtu haciend provozuje se chov vel- kého i drobného dobytka. Pobřežní kraje jsou silně zalesněny. Průmysl pracuje hlavně pro domácí spotřebu. Vyrábějí se bavlněné 1 vlněné látky, lněný olej, zboží kožené a hrnčířské, klobouky, pivo, Čokoláda a j. Něco z toho vyváži se do jiných států mexi- ckých. Bohatství na kovy jest zde značné; nalézá se tu zlato, stříbro, železo a měď, do- luje se však jen na stříbro, v rozměrech sice dosti značných, přece ne však takových, jak by se skutečně mohlo. Severových. čásť státu protíná ve 2 tratích železnice, připojujíc jej na ostatní sít mexickou. Obyvatelstvo věnuje se značně zemědělství. J. jest co do počtu obyvatelstva první stát mexický. Roku 1890 měl 1,250.000 obyvatelů, z největší části In- diánů, nyní katolických, kteří mluví nahuatl. Na 1 fcm* připadá zde 13 obyvatelů. Obyva- telstvo to soustřed\ije se hlavně v krajích východních. Země často trpívá zemětřese- ním. Když Španělé dobyli Mexika, byl kraj tento obydlen obyvatelstvem polodivokým, na něž panství Montezumovo se nevzta- hovalo. Teprve r. 1530 poprvé se J. v dě- jinách připomíná. V nejbližších pak létech utvořen z něho ještě s některými soused- ními kraji governorát Nueva Galicia. Na místě bývalého hl. města J. založena Guada- lajara. nyní hlavní město státu. — Srv. Barce- lona, Ensayo estadistico del estado del J. (Mrxiko, 1888). Jalnudy poloostrov na pobřeží severního Ledového okeánu v sibiřské gub. tobol ské mezi 68®— 72<> 54' 8. š., tvořený na záp. Kar- skou zátokou a Karským mořem a na vých. Obskou zátokou, má délku 980 km a šíří na jihu až 240 km a na sev. aŽ 140 km. Jest to rozsáhlá močálovitá tundra, pokrytá niist>- hustým křovím a navštěvovaná dnes jen zřídka Samojedy, odkudž poloostrov ten zove se též Samoj edským, kdežto v dobách dří- vějších častěji jím procházely výpravy Nov- gorodců. Jalomloa, rum. J a 1 o m i t a, levý přítok Du- naje, vzniká v průsmyku Predealu (1051 m) v Alpách Transsylvanských, teče nejprve hlu- boce zařezanou, romantickou soutěskou smě- rem jižním, obrací se u Targoviestea, vstu- pujíc do nížiny Valašské, k jmovýchodu, po- zději k východu a vlévá se po toku 225 km do Dunaje pod Hársovou. Největší přítoky její jsou Prahová s Krikovou a Teleaga, oba s levé strany. Přímá vzdálenost od pramene k ústí 120 km, úvodí 11.751 km\ Po ní se nazývá rumunský kraj jalomický, jenž r. 1889 měl na 7040 km* 146.630 ob. Hl. mésto jeho Calarasi (KalaraŠ). Jalon (žalón), franc, dřevěná nebo železná tyč, po zpodním konci zašpičatěná, jíŽ se uiívá jako signálu při vyty čem bodů, car, úhlů a ploch na terrainu. Aby J. stal se lépe vidi- telným při měření v křoví a pod., natírá se bílou a červenou barvou a do výřezu na svrchním konci zatýká se rovněž barevný praporek. J-u užívá se i ve vojenství, víz Fanon. — Jalono váti, žalonovati, praco- vati, J-y vytyčovati. Jalon fena-], řeka špan., vzniká v Altos de Alcolea (Sierra Ministra) v starokastilské prov. sorijské ze 2 silných pramenů, teče po- všechným směrem se v.- východním hl. ara- Konskou provincií Zaragozou, přijímá přítoky Najimu, Henar č. Dezu, Mesu (snad větší než J. sám), Manubles a pod Calatayudcm u výši 560 m značnou Jiloku. U Alagonu překročuje jej vodovod kanálu císařského, rod tímto vlévá se J. po toku 235 km s pravé str. do Ebra ve výši asi 200 m n. m. Úvodí 9405 km*. Hlubokým údolím jeho vede střídavě po pravé nebo levé straně feleznice Zaragozsko-ma- dridská. Pro rozsáhlé zavlažování svého okolí jest J. jednou z nejdůležitějších řek Špa- nělska. Jalowiie [Žaluzíel , franc, žárlivost.— J. šlovou také uzavírky oken a dveří, které složeny jsou z několika vodorovně přes sebe přesahujících prken nebo plechů. V jižm'ch krajinách užívá se J-ií více než v krajinách na- šich, ježto jimi se dobře zabraňuje přístupu slunečního světla i vedra do místnosti Okna ]-mi uzavřená mívají ještě vnitřní uzavřeni skleněné. Poněvadž J. neposkytují bezpečného uzavření, nehodí se tam, kae tohoto třeba. Okenní J. dělají se z prkének asi 13 cm ši- rokých a přiměřeně dlouhých, aby se v po- hyblivý rám okna vodorovně vsunouti mohla. Aby se J-mi větrati a případně i světlo v míst- nostech říditi mohlo, jsou prkénka upro* Jaloux — Jalovina. 1043 střed přichycena kloubovitě k táhlu, kdežto po obou svÝch koncích zapadají pomoci čípků do mělkých dlabu v pohyblivém rámu okna zřízených. Táhlem řídí se libovolně mezery mezi prkénky. Sklopením prkének do určité polohy docílí se jednoho nebo druhého, po případě i obou udaných účelů najednou, a přece se zabraňuje nazírání do vnitř místnosti. Proto hodí se j. dobře tam, kde při otevře- ném okně má býti nahlížení do místnosti za- bráněno, jednak i tam, kde při otevřeném okně má se zabrániti vyhlížení z okna na venek (v trestnicích, věznicích a pod.). V zá- vodech průmyslových užívá se často J-ií z prkének svisle stojících a tedy také svisle se přesahujících. Takové J. dovolí postavení prkének kolmo na směr polohy, jalr^ zaují- mají při zavřeni, čímž docílí se největšího průtočného prostoru. Dvéře jalousiovité na- podobují ]., ale jednotlivá prkénka se nepo- hybují ; užívá se jich velmi zhusta v budo- vách průmyslových, v stájích a j., kde vůbec dvéře jsou vystaveny velikému upotřebení. Abj pevnost jalousio vitých dveří získala, dě- lají se ze dvou vrstev prken, z nichž jedna směřuje pod úhlem 45^ k vodorovné a druhá jest vodorovná nebo svislá, nebo obé vrstvy se křižují pod tímto úhlem. K uzavírání vý- kladců používalo se dříve t. zv. sbalených nebo navinutých J-ií, které byly podobně jako předešlé z prkének, ovšem užších, jež byla na podajnou podložku (popruh, kožené řemeny a pod.) připevněna, a které se mohly nad nadpraží č. podvoj otvoru svinouti. Nyní se tyto J. nahrazují obecně svinovacími okeni- cemi z vlnitého plechu výšky vlny as 23 mm. J-ií s plechovými listy 5, 8 — 10 cm širokjini užívá se ponejvíce k uzavíráni větracích otvorů a průduchů. Takové J. skládají se ze železného rámu, který jest pomocí plechů, t. zv. pracen, do zdiva v příslušném otvoru upevněn a polohy plechových listů, které se kloubovitě kolem os na táhle připevně- ných sklápějí. Táhlo bývá závažím vyváženo, aby listy byly stále odklopeny, teay otvor větrací otevřen, kdežto sklapnutí listů, tedy uzavření větracího otvoru, docílí se stažením jích buď šňůrou, řetízkem nebo drátem, který se svým volným koncem na kolík nebo hře- bínek na zdi připevněný zavěsí. -J, do oken na místo záclon vyrábějí se ze slabých prkének bukových, z nichž jednotlivé listy jsou k po- pruhům nebo silným kalounům tak upevněny, aby se buď zcela na sebe položiti nebo zcela rozevříti mohly. Fha, Jalouz [žalů], franc, žárlivý, žehravý, ne- přející, závistivý. Jalová fékk jest rameno říčné, kterým protéká voda pouze za vyšších stavů, jež tedy slouží úlevě ramene hlavního, aby v něm nedostoupila voda výše škodlivé, aneb aby škody byly menší. Někdy vylévá se voda z ra- mene hlavního do j-vé řeky splavem nikterak nehrazcným, někdy jsou v něm stavidla j a- 1 o vá. Není-li splav hrazen, zasadí se jeho práh as tak vysoko, jak vysoko se připouští, by voda v rameni hlavním vystoupila, takže při dalším stoupání nucena iest vylévati se do J-vé řeky; jsou-li tam stavidla, leží práh třeba ve výši dna ramene hlavního, stavidla jsou za menších stavů vody spuštěna, za vyšších stavů se vy- tahuji bua dílem, buď na plno. Plk. Jalová řije. Srnčí říje opakuje se po- druhé v prosinci a že oplodňující pokláclání (pojímáníj děje se při první říji v srpnu. Jme- nuji myslivci říji prosincovou jalovoii. Dvojí říje zjištěna jest pouze u zvěře srnčí a dosud není známa příčina tohoto opakování, které u jiné i spřízněné zvěře se neděje. čm. Jalová stroiiha jest uměl;^ tok vodní, kterým se poušti voda, když jí není třeba k pohonu vodních strojů, k zavlažování po- zemků a pod., kde tedy teče na prázdno. Zři- zuje se obyčejně ve způsobe prostého pří- kopu, jehož svahy postranní nemají Žádného upevnění, ale často bývá to koryto opa- třené dlažbou nebo zděné na sucho ano i na maltu. Pik. Jalovci: 1) J., osada v Čechách u Lhoty nad Rohanovem, hejt. Strakonice, okr. Vo- lyně, fara a pS. Vacov; 14 d., 110 ob. č. (1890). 2) J., osada na Moravě při česko-morav. hranicích, hejt. a okr. Dačice, fara Olšany, pš. Strmilov (v Čechách); 9 d., 50 oby v. č. (1890). Jalovdin, Jal ovčiny, osada v Čechách u Hromic, hejtm. a okr. Plzeň, fara Obora, pš. Kazňov; 7 d., 48 ob. č. (1890), kameno- uhelný důl. Jalovdinky viz Jalovec. Jalovec v botan. viz Juniperus. — J. obecný v lesnictví pokládá se spíše za plevel. Někdy jen v lesích tím prospívá, že půdě nebo i mladým stromečkům poskytuje výhodné ochrany. J. roste v nížinách i na horách a spokojuje se s každou půdou, ale nejlépe mu svěači suchá, písčitá a vápenitá. Semeno jeho, známé jal ovčin ky, roztrušují a tak porůznu zasévají ptáci, zejména kvíčaly a brávníci, jimž jest oblíbeným zobem. V ie- seni slétají se kvíčaly houfně do jalovčin. Na J-vcich žne cizopasne Gjrmnosporangium fus- cum D. C. Dřevo jalovcové jest vlákna jem- ného, barvy hnědočervené a příjemné zavání. Větších kusů upotřebují řezbáři a soustruž- nici, drobnější poskytuje dobré palivo. Bo- bule semenné slouží za léky a téŽ k výrobě kořalky Qalovcové). Ostatní druhy J-vců nejsou v lesích českých zastoupeny. Čm. Jalové neitovloe viz Neštovice. Jalové stavidlo nazývá se ve stavitelství vodním a při strojích vodních stavidlo, kte- rým se zavírá jalový tok vodní (jal. koryto, potok, řeka, žlab). Je-li jalový tok široký, jest řada menších J-vých s-del vedle sebe, by se při obsluze jejich (vytahování a spouštění) vystačilo s menši silou. Plk. Jalovloe viz Skot. Jalovina, rusky nycraa ropRAA nopo^a, franc. déblais terrée, něm. Taubes Gestein, BergCy hornina užitečných nerostů neobsa- hující. V mlynářství zove se J-nou staré ře- čiště potoku, jenž pro velký spád odveden náhonem k mlýnu. 1044 Jalový kotouč — Jaluitská společnost. Jalový kotond, též v ol n ý k o t o u č, slově řemenový kotouč volně nasazený na hřídeli vedle kotouče pevné naklinovaného, na nějž zvláštní vidlí nasouvnc se řemen, má-li stroj, jeni řemenovou transmissí jest hnán, uvésti se v pohyb; jinak íe-li pracovní stroj v klidu, běží řemen na J-vem k-i. Jalový ilab jest při vodních strojích žlab, kterém se pouští voda na prázdno a nikoli na stroje; J. ž. se otvírá, zarazí-li se stavidla ve žlabech vedoucích vodu na stroje vodní (kola, turbiny a pod.), a to buď že není třeba vodv nadržovati (je-ii jí na př. s dostatek), budr že jest tu závazek k dolním majetníkům strojů vodních (dolním mlynářům), aby do- stávali vodu i tehdy, když horní stroje jsou zaraženy. Plk. Jalpui č. Jal puch, řeka v ruské Bess- arabii, vzniká záp. od Kišinéva, teče na vých. straně téměř souběžné s Prutem a ústi po toku asi 100 km pod Bolgradem v úzké jezero J., jež táhne se asi 50 íein dále na jih a odvádí západně od Ismailu vodu svou do Kilijského ramene Dunaje. Jezero to má rozsah asi 200 km*. V míru Pařížském r. 1856 byl J. usta- noven za hranici moldavsko-ruskou, od r. 1879 náleží Rusku celý. Jalta, újezdné a přístavní město v ruské gub. tavričeské, leží na již. břehu Krimského poloostrova pod 44*30*s. š. při vtoku říčky J-ty do Černého moře na obšírné zátoce zv. Jaltinský rejd, otevřené veškerým větrům a opatřené na mysu Ajtoru majákem. Poloha města jest rozkošná, výstavnost krásná a pod- nebí velmi příjemné s prům. roční teplotou +17^ nejvyšší v srpnu (+30*6®) a nejnižší v lednu l-\-^% J. má 4982 ob., mezi nimi kromě pravoslavných 623 židů, 337 muham., 220 Arménů, 106 karaitů, 45 katolíků, 12 evan- gelíků, 1 Pravoslav, a 1 evangel. chrám, syn- agogu, karaitskou modlitebnu, zemskou ne- mocnici, dětskou opatrovnu, školu, poštu a telegraf, velkolepý hdtel, nádherné prome- nády, mořské lázně, 1 časopis a paroplavební spojení s Oděssou, Feodosií a Sevastopolem. Řemeslná činnost jest nepatrná, podobně i ob- chod omezující se na skrovný dovoz zboží z Oděssy a vývoz plodin úrodného okolí. — J. připomíná se pode jménem D zalit a v sto- letí XII. jako město kumánské, v XV. stol. vládli zde Janované, koncem téhož věku byla rozbořena zemětřesením a obnovena Řeky a Armény, v době připojení k Rusku byla ne- patrným místem až do r. 1838, kdy učiněna újezdným městem a vzkvetla jako klimatické místo léčebné. — Jaltský úiezd rozkládá se na již. břehu krimském na ploše 1667*3 km* jako nejmenší Újezd ruský, jest prostoupen ve směru sev.-vých. horskými pásy, mezi ni- miž a mořem rozkládá se úzká nížina a jež rozryty jsou několika veleúrodnými údoly. Újezd vyznamenává se malebností krajin, roz- košnou vegetací a velmi příznivým podnebím bez mrazu a sněhu, tak že stal se oblíbeným letním sídlem ruské carské rodiny a aristo- kratie (Livadija, Orianda, Alupka, Gursuf a j.). Má 44.110 ob., mezi nimiž 34.790 muham., 15 pravosl. kostelů, 2 katol., 1 klášter, 2 města, 250 osad, kvetoucí ovocnářství, vinařství a pěstováni tabáku, avšak slabý chov dobytka a orbu, tak že obih' dováží se ze sousedních Újezdů. Jalabi, far. ves na Moravě, hejt., okr. a pš. Uher. Hradiště; 286 d., 1430 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Křt., 3tř. šk. Jalait n. Džalut, Talut, Bonham, nej- větší a nejdůležitější atoU ostrovfi Marshall* ských v Ralikské skupině na 6^ 8' s. š. a 169^ 38' v. d., 51 km dl., 38 km Sir. Laguna jest 50 — 60 m hluboká, pokrytá 55 ostrůvky a vede do ní 6 velkých průlivů, z nichž jihovýdiodni a jihozáp. pokládány za nejlepší. Ostrůvky zaujímají celkem 90 km*. R. 1880 bydlilo tn 1006 ob., na poč. r. 1893 bylo zde 30 Némců, 3 Angličané, 3 Američané, 11 Číňanů a nékolik příslušníků jin. nár. Hl. ostrovem jest Jab- wor při jihovýchod, vchodu do laguny na 5<» 55* s. S., 160« 40' v. d. Ze 42 cizinců bylo xde nedávno 24 Němců, 2 Amer., 1 Dán, 1 Nor, 14 Číňanů. Zde je sídlo vlády, stanice uhelná, soud, pošta, jedna z hlavních stanic havajsko- americké missie (American Board of Commis- sioners for Foreign-Mission and Haviraian Evangelical Association) a sídlo j[alaitské společnosti (v. t). Zde spadá nejvíce desté v celém archipelu, t. 4584 mm v 339 dnech do roka. Stř. teplota 27*1, stř. max. 37*2, stř. min. 21<^C. Vedle sídla Evropanů nalézá se ves domorodců s kokosovým lesem. Správo vede cis. zemský hejtman, jemuž přidán jest sekretář a podřízeno i celnictví a bemictvi. Roční rozpočet smlouvá se mezi úřadem za- hraničním a spol. Jaluitskou. R. 1894 bylo zařízeno pravidelné a přímé lodní spojení mezi J-em a Ponape, odkudž jest dále pra- videlné spojeni franc. a špan. parníky na Sin- gapur a Manillu. R. 1892 přistálo a vyplulo 23 lodí s 4013 f. Přívoz od 1. ledna 1892 do 31. břez. 1893 páčil se na 358.000, vývoz na 495.121 marek. iCopry (sušených jader koko- sových) vyvezeno 520.907 lib. Ostrov byl od- kryt r. 1809 Pattersonem; 29. list 1878 postou- pen zde domácími náčelníky přistav Němcům za uhelní stanici, později zřízen německý kon- sulát a 15. říj. 1885 vztyčena německá vlajka. Jaluitská noleůnoit (JaluitgeseUschaft) založena byla v Hamburku 21. pros. 1887. Jest to akc. společnost s kapitálem 1,200.000 ma- rek, jež převzala faktorie německé obchodm' a plantáŽní společnosti tichomořské, jež pů- vodně založila v létech 60. t. stol. hamburská firma Godeifroy na ostrovech Marshallských, Gilbertových a Karolinech, jakož i stanici bratří Hemsheimů, založ, v 1. 70. na Ja]uitu. Když r. 1892 získala i americké faktorie firmy A. Crawford & Co., stala se jedinou obchodní společností na ostrovech Marshallských. Ře- ditelství společnosti vede F. Hemsheim v Ham- burku, hl. sídlem společnosti jest Jaluit. Divi- denda v posl. létech byla skrovná Dle smlouvy s vládou německou má J. s. privilegia: 1. za- brati půdu beí2 pána, 2. monopol na lov perel, jichž množství však jest tu skrovné, 3. těicni z ložisek guanových. Ježto vSak guano zdejší Jalutorovsk — Jamagrod. 1045 obsahuje jen nepatrné kvantum fosforečnanu vápnatého, nevypláci se dobývání. Skutečného rozšíření jsou zde schopny jen sady palem kokosových a pěstování ricinu. Admmistraci v zabraném území obstarává vláda něm. svými úředníky, veškerý náklad na správu vede však společnost, jíž za to přísluší vliv na veškera důležitější rozhodnutí. JalutorOTSk, též Jalutorsk, lidově Bak- Šansk, okružné město v sibiřské ^ub. tobol- ské, 362 km na jz. od Tobolska, IV, km v levo od ř. Tobola, který dříve tekl blízko samého města, v poloze rovné, ale půvabné, má (1888) 4934 ob., téměř veskrze pravosl., 4 pravosl. kostely, kapli, dívčí progymnasium, újezdnou a farní školu, nemocnici, kupecký dvůr se 117 krám v, poštu a telegraf, 15 závodů prů- myslovýcn a nepatrný obchod s ročním obra- tem sotva 100.000 rublů, který soustřed\ije se na 4 výr. trzích. Dle podání stával na mí- stě J-a starobylý hrad Javlu-tur, na jehož místě postavena r. 1639 proti Kalmvkům tvrz, jejíž osada (Jalutorskaja sloboda; učiněna r. 1780 okružném městem. — Jalutorovský okruh leží v jihozáp. části ^bemie na ploše 21.627*8 km* půdy rovné, lesnaté (bříza a sosna), tvoře severozáp. čásť Išimské stepi. Okrun náleží k úvodí^ ř. Tobola mimo ne- patrnou čásf na vých., kde pramení se ř. Ba- gaj, přítok Irtyše, a zavlažován jest vedle Tobola (215 km dl.) ř. Isetí na z., Sujerem, Jemurtlou, Ukem, Jurgou a Tapem na v., kromě téměř 300 malých jezer. Oby v. čítá 194.815, z nichž jest asi 6000 Tatarů, pak mimo pravosl. 25.657 rozkolníků, 5692 mu- hammedánů a 5290 jedinověrců, jejichž hlav- ním zaměstnáním jest kvetoucí orba, z jejíhož výtěžku vyváží se čásť v okr. tobolský a tju- menský. KovněŽ znamenitý jest chov dobytka (úhrnem přes 300.000 kusů), sadařství však téměř není, značnější jest průmysl se 347 zá- vody k spracování produktů zemědělských a zvířecích. V okrese jest 22 výr. trhů, hlavní v osadě Zavodoukovské a Mokrousovské, na nichž provozuje se obchod s obilím, tuky, kožemi a jinými hospodářskými výrobky. Jaly, jah (tur. V břeh mořský; zovou se tak viTly na břczícn Bosporu, v nichž sultán (Dolmabágčc, Čirágán, Bejlerbeg), turecká vznešená společnost, jakož i evropští diplo- maté a p. tráví léto. Jam (slovo původu tatarského) byl ve staré Rusi název povozných stanic, zřízených při cestách, po nichž jezdili knížata, jejich dru- žina a služebnictvo. Stejně jako v západo- evropských zemích bylo i v Rusku obyvatel- stvo povinno poskytovati panovníkovi a jeho družině a vůbec zřízencům na jejich cestách po zemi přípřeže a průvod. Povinnost pří- přeže nazývala se v Rusku povoz (v Čechách též povoz aneb pojezda), povinnost prů- vodu podvod (v Cechách próvod). (Srv. Finance str. 239, 240 a 241.) Povinnost tato byla na počátku osobní, t. j. obyvatelstvo celého kraje (volosti nebo Újezdu) bylo za- vázáno dávati panovníkovi a jeho služebnictvu k disposici po^y a průvodce. Později však vyvinula se z této osobní povinnosti zvláštní daň, rovněž povoz zvaná, jíŽ za dob tatar- ského panství dáno jméno iamskija děngi. Z dané této vydržováni byli zvláštní vozkové, t. zv. jamščíci, na něž přešla nyní někdejší všeobecná povozná (jamská) povinnost. Byla totiž v XV. stol. dotčená povinnost nově upra- vena. Místo někdejších stanic zřízeny byly při velkých cestách celé osady (slobody) jam- ščíku, vozků z povolání, kteří neměli nic jiného na starosti než opatřovati povoznou službu, a to nejen pro panovníka, nýbrž i pro jeho zřízence. Za vykonávání uvedené služby udělovány byly jamščíkům pozemky, a když odměna ta se ukázala nedostatečnou, dávány jim i platy z jamských děněg. — Služby po- štovní (dovoz korrespondencí) však jamščíci nevykonávali. PoŠta zřízena byla v Rusku teprve za Aleksěie Michajlovičc v r. 1663—65. Srv. Běljajev, Lekciji po istoriji russ. zakono- datéljstva (Moskva, 1879) a Vladimirskii-Bu- danov, Obzor istoriji russ. pravá (Petrohrad, Kijev, 1888). -dle. Jáma (ind.), dle véd první člověk, kter^ zemřel. Odtud jest v pozdější mythologii indické bohem podsvětí a soudcem mrtvýoi, jichž duše svými posly dává si předváděti; duše lidí vynikajících svatostí přivádí si sám. Zobrazován v děsné podobě s nmohými ra- meny a silně ozbrojen; tvář má vzhled škle- bivý, na krku má nákrčník z lebek, v ruce váhu a pochodeň. Jezdí na černém čtyřrohém buvolu. Srv. Ehni, Der vedische Mythus des Jáma (Štrasburk, 1890). Jáma, řeka v sibiřské oblasti přímořské v kraj i ochotském, největší přítok moře Ochot- ského, pramení se pod horou Jenolkanem, teče od sz. k jv. v délce 670 Arm, přijímá s obou stran 16 větších přítoků, z nichž nejdelší jest Aljot, a vlévá se do moře na v. od města Ochotska, tvoříc při vtoku svém mělký záliv plný úskalí a písčin. Nedaleko ústí jejího jest od r. 1739 ruská tvrz ovládající osady used- lých jamských Korjaků. lír. Jáma (obyčejně šachta), rus. maxTs, franc. puits, něm. Schacht, hornické dílo, viz Hor- nictví str. 596. Jámy jsou svisné (r. BopTH- icaJiBHafl m., fr. puits vertícal, n. Saigerschacht) a sklonité (r. HAiuioiiRaii m., ír, puits incliné, n. tonlAgiger Sch.). Dle průřezu rozeznáváme jámy čtverhranné, okrouhlé, elliptické, segmentové, mnohostranné; dle vybu- dování, výstroje rozeznáváme jámy vydře- vené, zděné, vyželezené, bedněne (dře- vem nebo železem); dle účelu, kterémji slouží, jámy kutné, hlavní, těžné, vodní, větrné (výdušné), lezné. Čka. Jáma: 1) J. {GruhV osada v Čechách u Záboří, hejt a okr. Pradiatice, fara a pš. Lhenice; 26 d., 145 ob. č. (1890). — 2) J. Vlčí (Wolfsgrub), ves t., hejtm. Prachatice, okr. Volaiy, fara Vltavice Hořejší, pš. Le- nora; 26 d., 220 ob. n. (1890), Itř. šk., mlýn a hotovení dřevěného nospodář. zboží po domácku. Jamayata Aritomi viz Yamagata. Jamai^d viz Jamburg. 1046 Jamajka. jTamaJka. úředně Jamaica, angl. ostrov, po Kubě a Haiti největší z Velkých Antill, mezi 17® 40' (Portland Point) a 18* 30' (Dunns Hole) s. š. a 76° 10* (Morant Point) a 78® 30' (South Negril Point) z. d. v moři Antillském č. Karibském. Nejbližší bod Kuby (v sev.), t. Cap de Cruz, jest vzdálen 140 km, kdežto na východě dělí J-ku od Haiti (Cap Les Irois) Paso de los Vientos č. pruh v Jamajský, zde 185 /rm široký. Nejbližší bod Ameriky, Cap Gracias a Dios, je vzdálen 635 km k sev.-vých. Tvar ostrova jest téměř oválovitý. nejširší uprostřed, na záp. a vých. poněkud zúžený. Délka ostrova od záp. k vých. činí 230, šířka od j. na sev. 50 — 60 km. Pobřeží, většinou příkré, má vývoj 825 km. Větší zálivy nalézají se hlavně v jv. Počítá se 16 bezpečných pří- stavů hlavních, z nichž na jihu Port Morant, Morant Bay, Salt River, Milk River, Black River, Savanna la Mar a nejkrásnější ze všech Kingston s Port-Royalem, na sev. Lucca, Mon- tego Bay, Falmouth, Saint Ann's Bay, Port Maria, Annetta Bay, Port Antonio. Mimo to lze kotviti asi v 30 zátokách a rejdách. Roz- loha ostrova obnáší 10.859 km^ a počítáme-li ostrovy Turks a Caymans, jež politicky patří kj-jce (geograficky ovšem nikoliv), 12.018 /rm-. J. jest země celkem vysoká. Střední její výška jest patrně větší než Kuby. Sever a jih ostrova odděleny jsou od sebe horami dosti značnými, jež však netvoří jednotné souvislé pásmo. Nejvyšší nalézají se v části východní. Jsou to proslulé Modré hory (Blue Mountains), z da- leka z moře viditelné. V Cold-Ridgi dosahují největší výše 2262 m (dle Halla). Celá jejich délka obnáší ovšem jen asi 60 km. Horstvo toto, silně zalesněné, tvoří místy pravé laby- rinthy, v nichž nesnadno se vyznati. K zá- padu se snižují (Pie Cathrine 1362 m) a tvoří pásma i massivy o výšce 600, 700 až 1000 m. Uprostřed ostrova má Bulf Head výšku 957 m. K severu lemováno jest horstvo to rozlehlými planinami vápencovými, jež mají ráz krasový. Mnoho pramenů se zde ztrácí a vychází zase v údolích a prorvách na den. Na samém zá- padě ostrova dosahuje Dolphin Head výše 1052 m. Tento massiv jest depressí Great Ki- veru téměř úplně oddělen od horstva ve středu ostrova. Modré hory skládají se hlav. z hornin syenitických. Syenit, žula a diorit vyskytují se zvi. na jejich jihozáp. straně. Nejvyšší jich čásC skládají metamorfované horniny a nad touto sérií šíří se střední křída. Západ ostrova jest terciemi. Zemětřesení jsou zde řídká; přece v|ak katastrofa 7. čna 1692 zbořila Port Royal a připravila 3000 lidí o život. Z hor prýští se velký počet říček, z nichž některé tvoří krásné kaskády, ale žádná z nich není splavna. Jediný Black River (60—70 km dl.), ústící na jihozáp. pobřeží, nese ploché lodě. Na jižním pobřeží ústí stejně dlouhý, ale nc- splavný Dry River, o něco dále do zátoky Kingstonské Cobre, jež mívá prům. 11 w' vody ve vteřině, za sucha méně, po velkých deštích však až 2200 m'. Z řek na sever jcíoucích jest největší Great River, as 40 km dl., ústící do zátoky Montego. Jezera jsou nepatrná. Několik slaných lagun a bažin, hlavně na jižním po- břeží, činí dotyčné kraje nezdravými. Na růz- ných místech ostrova vy trysk ují minerální prameny. Podnebí jest celkem horké za dne, chladne a vlhké v noci. Isou tu 2 deštivé periody. První spadá v celém ostrově na květen a čer- ven, druhá na říjen a prosinec. V severu pro- dlužuje se druhá deštivá perioda až do ledna, kdežto v jihu bývají ještě letní dešté v srpnu a září. V ostatní době jest sucho. Od kvétna do října, především vŠak v září a říjnu, řádi- vají zde zhoubné orkány. Prudké jsou zvlášté severní větry. Strašný orkán zuřil zde 18. srpna r. 1880. K charakteristice zdejšího podnebí podáváme zde průměry 2 stanic (Iv horách. 1 v rovině na pobř.) s dlouholetý^m pozoro- váním. Up Park Camp nedaleko jižního po- břeží na 17® 59' s. š. 76<» 57' z. d., 70 m vvs. n. m., vykazuje stř. roč. tlak 755'7, v říjnu 754*2, v lednu, ún. a březnu 756*7 mm. Střední teplota roku obnáší 26*7, stř. max. 37*2, stř. minim. 162, v nejteplejším měsíci červenci střed. tepl. 27*6, střed, maxim. 36*4, střed. min. 201, v nejchladnějším měsíci březnu stř. tepl. 25*6, stř. max. 34*4, stř. min. 17-6«C. Za absolutní extrémy lze počítati 36*7 a 14 4^ Absolutní vlhkost roku 19*6, relativní 68, oblač- nost 4*5. Průměrem spadá do roka v 75-5 dnech 1272 mm deště. Nejdeštivější měsíc říjen vy- kazuje v 11 dnech 234, květen v 7*4 dnech 163, nejsušší březen v 3*3 dnech 35, únor v 2-6 dnech 49 mm ; 16. list. 1867 spadlo zde za jediný den 328 mm vody. Bouřek připadá na rok 55-4, z toho květen 5, čn. 6, červe. 7*8, srp. 12-6, září 10*3, říj. 7 3. Dle let déšC neobyčejně ko- lísá, rovněž počet bouřek. Stanice Newcastle na 18° 6* s. š. 76* 42' z. d. v horách, 1158 m n. m., má stř. roč. tlak 668*4, v červenci 669 2, v říjnu 6674 mm. Stř. teplota roku obnáší 20. stř. maximum 32, stř. minimum 7*6, v nejtep- lejším měsíci čci stř. tepl. 21*6, stř. max. 306, střed. min. 13*3, v nejchladnějších měsících, lednu stř. tepl. 18*7, stř. max. 27*9, stř. min. 9*3, v únoru stř. tepl. 18*7, stř. maxim. 27*4, stř. min. 10*2°. Za absolutní extrémy lze poklá- dati 37*2 a 4*4^ Absolutní vlhkost roku 14*8, relativní 77, oblačnost 5. Do roka spadá prům. v 162*6 dnech 2820 mm deŠtě, v nejdeštivějším měsíci říjnu ve 20*4 dnech 510 mm, \ květnu v 16' 1 dnech 272, v nejsušším měsíci únoru v 9*6 dnech 85 mm aeště, kdežto všecky ostatní měsíce mají po více než 100 mm; 19. srp. 1886 spadlo zde za den 353 mm, vicc- kráte vyskytuje se 280 mm za jediný den. Roční množství deště kolísá tu mezi 1680 a 4550 mm. Bouřek ročně 42*5, v květnu 4 7, čnu 5*2, Čci 5*7, srp. 7*7, září 8'6, říjnu 4*S. Zdravotní poměry pobřeží a hor jsou v na- prosté protivě. Pobřeží jest nezdravé. Žlutá zimnice zle zde řádívá. Pro ty, kdož nejsou akklimatováni, jest zde slunce o polednách vždy nebezpečno. Za nejnezdravější kraj pro Angličany pokládá se kraj na Dry Riveru. zvi. následkem rozsáhlých bažin. Žlutá zim- nice zřídka jen zde dostupuje krajů polože- ných nad 400 m n. m. a nepřekročila prý nikdy Jamajka. 1047 nadmořskou výšku 750 m. V krajích J-ky výše položených pokládá se klima za velmi zdravé a následek toho jest, že vesnice a plantáže postupují vždy dále do pohoří. Za zvláště zdravé prohlašuje se podnebí v Sta Cruz, po- hoří v distriktu St. Elizabeth a hory v distr. manchcsterském. Podnebí zdejší hodí prý se zvláště pro trpící neduhy pHcními a rheuma- tismem. Průměrná úmrtnost v r, 1878—83 činila 23-97oo. Původní oby vatě IstvoJ-ky bylo za vlády Španělů úplné vyhubeno a uprostřed XVI. st. počalo se s přívozem černochů. Koncem sto- letí XVII. bylo jich zde 40.000 ze 47.000 ob. Černoši úžasně se množili. Při zrušení ob- chodu otrokářského r. 1807 bylo zde otroků 323.830 a při úplném zrušení otroctví r. 1833 ještě 309.000. Od té doby počet zdejších bělochů absolutně i relativně velice klesal. R. 1830 bylo zde ze 2,360.000 ob. 20.000 bě- lochů (ostatní černoši a míšcnci), r. 1861 ze 441.225 ob. 13.816 běl., r. 1871 z 506.154 ob. 13.101 běl., r. 1881 z 580.804 ob. 14.150 běl., r. 1891 ze 639.491 ob. 14.692 běl., mimo to 481 Číňanů. Dle pohlaví bylo tu r. 1891 305.948 mužů, 333.549 žen. Na km* připadalo 59 ob. Asi Vs až V4 ostrova jest vzdělávána. Půda jest úrodná a způsobilá ploditi veškeré tropické rostliny. Dřivc byl ni. předmětem výroby cukr, dnes vyrábí se již jen na 1477 ha, hlav. pro domácí spotřebu. Hlavní místo ve výrobě zaujal rum a káva. Rum zdejší jest proslulý a silně se vyváží. Káva pěstuje se na 9003 ha; nejlepší druhy daří se ve výši 1200 m n. m. Mimo to produkuje se tu něco obilí, vyrábí se kakao a vyváží znamenité dříví. V Modrých horách uvedena r. 1868 cinchóna a pokusy setkaly se se znamenitým výsledkem. Bavlna a indych, jež dříve se zda- rem se pěstovaly, dnes vymizely. Osvobozeni černoši oddali se hlav. pěstovaní kukuřice a chovu dobytka. Ovoce daří se tu znamenitě. Oranže a ananasy vyvážejí se do Spoj. Obcí amerických. Znamenitě zmohla se kultura ba- nánů. R. 1892 vyvezeno jich za 262.746 lib. st., hl. do Spoj. Obcí. Chov dobytka jest značný. R. 1893 počítalo se zde 104.821 k. hov. dob., 52.822 koní, 16.238 oslů, 15.180 ovec. Zvláště planiny uvnitř ostrova jsou vhodné k chovu dobytka. Pobřeží jest silně rybnaté. Počítá se na J-ice vždy ještě značný poČet skuteč- ných velkostatků, některé z nich ohromné, za to však také ohronmý počet zcela nepa- trných pozemků. Jest tu 95.942 plantáží men- šícn než 2 ha, 8555 mezi 2 — 40 ha, 1843 mezi 40 a 600 ha, 265 přes 600 ha. Z nerostného bohatství zasluhuje zmínky především olovo, jehož jest zde hojnost; vedle toho nachází se tu také měď, stříbro a zinek. Z celého obchodu zahraničného připadá na Anglii přes polovici, z vývozu J-ky V*- Pro obchod nejdůležitější přístavy jsou : Kingston, Morant- Bay, Port Morant, Montego, Lucea a Falmouth. Vyváží se rum (255.737 lib. st. r. 1891), káva (336.839 liber sterl.), cukr (255.475), banány (262.746 lib, st. r. 1892), arrowroot, dříví a j., přivážejí se hl. bavlněné látky (182.346 lib. st.). rýže (67.651 lib. st.), uhlí, mýdlo, pivo a j. R. 1891 obnášel přívoz 1,750.000 lib. st., vývoz 1,720.000 lib. st. Téhož roku připlulo a vy- plulo 942 lodí (z toho 541 parních) s 593.107 tun. Železnic tu r. 1892 bylo 143 km. Od té doby otevřena nová dráha z Montego-Baye do Kingstonu. Telegraf měl tehdáz délku 1118 km. S ostatními Antillami a Panamou spojuje J-ku kabel. Výborných silnic jest s dostatek. Politické zřízení J-ky pochází z r. 1866, kdy po posledním vzbouřeni byla prohlášena za korunní osadu (Crown colony). Jisté změny ve prospěch samosprávy provedeny na zří- zeni zemském r. 1884. V čele osady stojí gu- vernér jmenovaný korunou, jenž vládne za spolupůsobení tajné rady a zákonodárného shromáždění, jež složeno jest z volených a jmenovaných členů. Koruna jmenuje 5 členů, lid volí 7 členů. Členy obecní správy volí si lid. Volební právo ma zde asi 40.000 občanů. První soudní instancí jsou soudy pro několik obcí dohromady (rozdělení dle cirk. osad), nad nimi a vedle nich poroty a jako nejvyšší instance vrchní soud {fíigh court of justice) v Kingstonu. R. 1892 bylo odsouzeno 11.112 osob. Jest tu množství sekt anglikánských, ve skutečnosti však lze polovičku všeho oby- vatelstva pokládati za pohany. R. 1892 bylo zde 877 veřejných Škol, jež navštěvovalo pouze 45.927 dětí, ačkoliv r. 1891 napočítáno tu 164.552 dětí u věku 5 — 15 let. Příjem osady r. 1891—92 činil 788.888, vydání 781.336 lib. sterl. Hlavním zdrojem příjmů jest clo z pří- vozu a daň z rumu. Veřejný dluh jest značný. Hranná moc zdejší r. 1892 obnášela 1638 mužů, sbor dobrovolníků 465 mužů a sbor policejní 762 mužů. — Administrativně dělí se J. na 3 hrabstvi: Surrey na vých. (obce Kingston, Saint Andrew, Saint Thomas, ťortland), Mid- dlesex ve středu (obce S. Catharina, S. Mary, S. Ann, Clarendon, Manchester) a Cornwall na západě (obce S. Elizabeth, Westraoreland, Hannover, S. James, Trelawney). Z měst jsou největší Kingston (s Portem Royal), Spanish- town, Port Maria, Montego, Falmouth. Poli- ticky počítají se k J-jce také ostrovy Cayman- Brac, Little Cayman a Gran Cayman, iež geograficky náležeji ke Kubě, rovněž podří- zeny jsou guvernéru zdejšímu i ostrovy Caicos (Turics IslO, jinak k Bahamům počítané, a ko- nečně Britský Honduras na pevnině americké. Vyzvání Kanady ku politické a obchodní jed- notě zástupcové J-ky téměř jednomyslně za- mítli, neboť zájmy víŽí ji spíše k Spoj. Obcím americkým. Dějiny. J., původně Yamaye, Janahica, vlastně Xaymaca, t. j. země pramenů, byla objevena Columbem na druhé jeho cestě 3. kv. 1494; pojmenoval ji ostrovem sv. Ja- kuba (Santiago). R. 1509 usadili se zde Špa- nělé beze všeho boje a r. 1514 jméno Isla de Santiago zavedeno úředně, ro prvním guvernérovi Esquivelovi, jenž byl muž mírný, následovali krutí vladaři. Španělé založili tu města Sevillu de Oro na severu, Milillu dále k východu, Oriston na jihu, Santiago de la 1048 Jamajský průliv — Jamburg. Vega (nyn. Spanishtown, zal. Diegem Colo- nem r. 1526) více k západu. Domácí oby- vatelstvo bylo za vlády španélské bezohledné vyhubeno. K. 1655 přistálo zde loďstvo angl., vyslané Cromwellem proti S. Domingu, a opa- novalo ostrov, jeni tehdáž obdržei nynéjší své jméno. Již roku násl. počato s kolonisací, jež rychle pokračovala. Různé výsady přivá- bilv sem Skoty, Iry, židy a lidi z celého archi- pclu. Mimo to přišlo sem mnoho angl. roya- listů, doma nespokojených. Smlouvou ma- dridskou r. 1670 postoupena J. Anglii úředné. Hrozné zemétřesení r. 1692 jakož i mor zdc- cimovaly sice obyvatelstvo, úbytek ten však nahrazen obchodem s otroky. Port Royal stal se jedním z největších středisk tohoto hnusného obchodu a Bryan Edwards udává, že v r. 1680—1786 bylo sem přivezeno 610.000 otroků. V celku prý sem dopraveno za angl. panství okolo 1 mill. otroku. S otroky zde mnohem přísněji zacházeno než jinde v Antil- lách. Mnoho jich uteklo svým pánům a žilo v horách ve velikých organisovaných bandách, z nichž vznikly malé republiky. Vznikl tu i nový jargon černošský (marronský), jenž i mimo J-ku se rozšířil. Černoši, >marroni< zv., přepadali z hor plantážníky a mezi oběma stranami veden krvavý boj. Angličané užívali k honbám na marrony zvláště vycvičených psů {bloodhounds) a poštvali na ně i Indiány. R. 1730 marronský náčelník Cadjoc skutečné ohrožoval anglické panství. R. 1739 plantáŽníci byli nuceni uzavříti s marrony smlouvu. R. 1795 vypukla znovu nebezpečná srážka marronů 8 Angličany a kdyby se tehdáž bylo podařilo pohnouti i otroky v plantážích ku povstání, bylo by snad bývalo zde veta po anglickém panství. Osamocení marroni však musui kapi- tulovati a byli z největší části převezeni na Novou Scotii. Zrušení otroctví mělo ovšem pro plantážníky vliv neblahý, ježto vŠak osvo- bození černoši upadli v značnou lenivost, byl výsledek toho vlastně hospodářský úpadek celé J-ky. První léta po emancipaci měněno zde vše od základu, především jména osob. Černoši sami založili tehdáž v prvních osmi létech na 200 vesnic. Úplně upokojeni nebyli zde černoši ani tehdáž. V říjnu 1865 vypuklo v distriktu Port Morant povstání barevných, čehož jejich protivnici užili ku krvavé pomstě. Náčelník povstání, mulat J. Gordon, byl obě- šen, přes 400 jeho druhů zastřeleno, přes 1000 obydlí spáleno. Ukrutnost vládnoucí strany způsobila však v Evropě takové roz- hořčení, že guvernér Eyre byl v pros. 1865 odvolán a r. 1866 provedena změna zdejšího zřízení. Srv. Sawkins, Reports on the geology of J. (Londýn, 1869); Gardner, A history of J. from its discovery by Ch. Columbus to the prcsent time (t., 1873); The Handbook of J. by S. Musson and Laurence Roxburgh (XVI. roč, t., 1896) ; Journal of the Institute of J. (sv. I. od led. 1891 do prosince 1893, Kingston 1894); Harrison, Map of J. under the direction of major-general J. R. Mann 1 : 171.000 (t., 1873) ; Liddel, Map of J. 1 : 176.000 (Lond., 1889). Šv. Jamajský průliv viz Jamajka. Jamaa [žamSn], Dent de J., hora Frei- burských Alp řv. t). Jamartioe, cnybně Jarmartice (/mu- dorf), ves na Moravě, hejt, okr., fara a pá. Rymařov; 102 d., 668 ob. n. (1890), kostel Nar. P. Marie z r. 1783, Itř. Sk. Pod vsi vy- věrá železitý kyselý pramen, obsahující ku- chyškou slil a j. Jamba, Emba, u Kirgizfl Dzim č. Džem, řeka v Uralské oblasti na Kirgizské stepi, vzniká na hoře Jajijuku v pásmu Mu£od2a- rech a vlévá se v sv. úhel Kaspického moře dvěma rameny. Spojena jest při ústí se sla- ným blátem Sagizou. Řeka v dolním svém toku jest velice mělká, ačkoli ještě ▼ min. stol. mohly po ni plouti náklaani lodi pro- středni velikosti. Délka řeky obnáší 554 km, místy mivá až 60 m šířky, někdy vysýchá; v dol. toku bývá voda dosti slaná. Rybolovu účastní S3 ročně až 3000 lidí, ale poslední dobou výtěžek značně poklesl. — Jambský Újezd v Uralské oblasti zaujíná plochu 38.633 km\ Dotýká se Kaspického moře a od új. mangyšlackého odděluje jej Ust-Urt. Správa új. nalézá se v pevnosti Temiraké. Roku 1882 napočteno 91.903 obyv., téméf vý- lučné Kirgízů, kočovníků živídch se chovem dobytka, skotu, koní, velbloudů, ovec; rolni- ctví jen výjimkou se péstuje. Ft. Jamboil, Tam bol, město v kraji sliven- ském ve Vých. Rumelii, 2Bkm jihových. od Slivna, na pobočné želez, trati Trnovo-Bur^as a na ř. Tundží; 11.241 ob. (1888), z nichž jest 8825 Bulharů a 1252 Turků, výroba zboží vlněného a pěstění révy. JamboMk, rod stromovitých rostlin m y r t o- v i t Ý ch {Mxrtaceaé)t vesměs indických, význač- ný květenstvím vrcholíkovitým, hustokvčtým a Často trichotomicky (trojvidličně) rozvětve- ným, namnoze konečným. Květy jsou 4četné, často veliké, s lůžkem vrtlíkovitým, kalichem vytrvalým, korunou prostoplátečnou o plát- cích jednotlivě opadávajících. J. malaccensis DC. (j. černá) jest strom značně vysoký s kmenem tlustším muže, korou nahnedloií, větvemi silnými, listy asi 4 dm dlouhými, vejčitokopinatými, peřenožilnými , lesklými, nakyslými a vrcholíky postranními, zkráce- nými. Plody (t. zv. jablka růžová) jsou mal- vice hruškovité, 8 cm dl. a 5 cm široké, tmavo- Červené, skoro černé; dužnina bílá Štavnatá, chuti vinné, zápachu růžového. Strom má svou pravlast v Indickém archipelu, nyní pěstuje se jako dobrý ovocný strom ncjon v Brazílii, ale všude mezi obratníky. Nékd/ připravují z plodů chladící nápoj. IČ. Jambreiió (Jambr ess ich) An dr ij a, spi* sovatel srbsko-chorv., vydal pomocí stavů slovník Lexikon latinům iníerpretatione Uly- rica, germanica et hungarica locuples (Záhřeb, 1742), jenž jest nekritický a nerozlišuje jedno- tlivých nářečí jihoslovanských. Ke konci při- dána rozprava o novém pravopise chorvat- ském, sestrojeném dle maďarského. Jambnrg^, Jamagrod, újezdné město v ru- ské gub. petrohradské, 136 km na jz. od Petro- Jameray — James. 1049 hradu, na pravém, vysokém, ale rovném břehu řeky Lugy, na trati Petrohrad-Reval Baltské drány, má (1888) 4238 ob. (v tom přes 2000 mužů voj. posádky), kromé pravoslavných 449 katol., 365 evang. a 111 židfl, 2 pravosl., 1 katol. a 1 evang[. chrám, školu, nemocnici, poštu a telegraf. Méktefí obyv. zabývají se orbou a zahradnictvím, průmyslových větších závodů není, ani výroc. trhů, obchod jest pouze průvozný, hlavně se dřívím. J. jest místo velmi staré, jak dokazují četné pra- staré kurhany v okolí, a jíš v iX. stol. stála zde značná osada Jáma, patřící k záp. Ingríi, od XI. stol. k Novgorodu. R. 1395 obléhali město Švédové, ale marné, pak r. 1444 Ně- mečtí rytíři, r. 1581 zabráno Svédv, r. 1590 jim opět odňato Rusy, kteří mírem ^tolbovským r. 1617 však přinuceni vydati je Švédsku, ko- nečně r. 1703 připojeno nadobro k Rusku a nazváno Petrem Vel. J., r. 1780 pak učiněno újezdn^m městem gub. petrohr. — Jam bur- ský Újezd zaiHímá v záp. části gubernie plochu 4053 km* i jest na záp. zaujat zvýše- nou planinou tvořící na břehu Finského zá- livu Šojkinské vrchy, na vých. však jest rovný a močálovitý. Severní a záp. čásť Újezdu při- léhá v délce 107 km k zál. Finskému, tvoří- címu zde zátoka Lužskou a Narvskou s my- sem Soikinským a Kurgolovským a ostrovem Rami, do něhož vlévají se řeky Narva, Luga, Koskolovka a Sista. Ooyyatel má Újezd 67.685, kteří provozují orbu Uito, oves, ječmen a brambory^, méně sadařství a chov dobytka, pak rybolov, lesnictví a čilý průmysl, neboť v Újezdě jest 11 velkých továren, zejména Kramorská prádelna a továrna na sukno bar. Stieglitze«s roční výrobou za VL milí. rublů, 3 velké lihovary, 1 papírna a j. Obchod sou- středlije se hlavně v městě Narve, méně v J-u, a jest hlavním jeho předmětem dříví a obilí. Jameray [žamré] viz Duval Valentin. James [džéms], angl. Jakub, jméno novo- zákonní; naproti tomu Jacob značí Židov- ského patriarchu. James [džéms]: 1) J. George Paync Rainsfora, spisovatel angl. (* 1801 v Lon- dýně — t 1860 v Benátkách), psal neoby- čejné mnoho, více než sto románů a povídek. Počal anonymně (The string of pearls, 2 sv.), vydal pak Ufe of Edward the Black Prince ťl822, 2 sv.) a historickou povídku Richelieu (1829); následovaly pak: Damley (1830); De V Ořme (1831); Biilip Augustus (1831); Dela- ware (1833); Henrx Masterton (1832); The Gypsy (1835); One in a thousand, or tne dars of Henri Quatre (1835); Attila (1837); The Huguenot (1838); The Smugler (1845); Arrah Neil (t. r,)\ Henry Smeaton (1851); Agnes Sorel (1853); LordMontagu'8page(Uh%)z]. Vedle toho napsal řadu populárně nistorickj^ch děl, jež mu vynesla titul královského historio- grafa {The memoirs of great commanders, 1834; The history of Charlemagne, 1832, a j.J. R. 1849 přestěhoval se J. do Ameriky a veal tu v r. 1852—58 britský konsulát v Rich- mondě ve Virginii ; r. 1858 přesazen do Bená- tek. J. je epigon Waltera Scotta a Washing- tona Irvinga, svého času nejpopulárnější romanopisec angl. Obřadný tón jeho prací sparodoval znamenitě humorista Thackeray. Do češtiny přeložen »Kardinal Richelieu« (V. F. Bambas, Praha. 1850—52). 2^ J. Henry sir, geodaet angl. (* 1803 v Truru Comw. — t 1877). Vystudovav voj. akademii ve Woolwichi jmenován důstojní- kem ženijního sboru a r. 1844 ředitelem geo- logického měřeni v Irsku. R. 1846 obdržel mí- sto ředitele námořních prací v Portsmouthu, r. 1852 vrchní vedeni »Ordnance Surveyec Spoj. království a r. 1857 jmenován ředitelem topografického a statist. odděleni minister- stva války, kde setrval až do r. 1870. R. 1860 povýšen do stavu rytířského. J. jest vyná- lezcem fotozinkografie, jíž provedl facsi- mile Domesday-Book ve 32 sv.; dále uveřejnil: Facsimiles of nationai manuscrípts of Scotland, Facsimiies of nationai manuscrípts of Ireland (Dublin, 1874) a Facsimiles of nationai humm- scripts from William the Conqueror to Queen Anně. Napsal: Sotice of the arrangements which háve been made for taking meteorolo- gical observations at the principál foreign sta- tions of the Royal Engineers (Lond., 1851); Ordnance trigonometrical survey of Ireland (t., 1858); Ahstract of the principál Unes of spirit levelling in England and Wales (t, 1861); Account of the principál triangulation e/ the United Kingdom (t., 1864); Record of the expe- dition to Ahyssima (t., 1870). 3) J. Thomas Lemnel, státník amer. (* 1831 v Utice, New YorkV studoval na aka- demii tamní a oddal se pak novinářství. Bo- joval v r. 1849 — 53 v řadě whigů a koupil pak s přítelem, soudcem Fisherem, »Madi- son County Journal«. Přimknuv se později k nově utvořené straně republikánské, byl r. 1861 po volbě Lincolnově jmenován cel- ním inspektorem v New Yorce, v březnu r. 1873 od Granta poštmistrem newyorským a r. 1881 od Garnelda generální poštmi- strem. Ačkoliv na poč. r. 1882 úřadu tohoto se vzdal, prospěl přece znamenitě rozvoji poštovnictví amerického, očistiv je od zlo- řádů a podvodů v něm se vzmáhajících. 4) W i 1 1 i am, filosof americký (* 1842 v New Yorku), byl nejprve professorem fysiologie, potom iílosofíe v Harvardě. Jest z předních zástupcův přírodovědeckého směru v psycho- logii; pověst svpu jako psychologa empiri- ckého založil spisem The Princi ples of Psycho- logy (Boston, 1890, 2 sv.). Podrobné studie o něm viz v »Année philosophique« 1891 aŽ 1892 a v »Revue philosophique« 1893. 5) J. Henry, romanopisec severoamer. (♦ 1843 v New Yorce), byl vychován z Části v Americe, z části v Evropě a žil dlouho v Paříži a Londýně. Z prací jeho jmenujeme: Passionate Pitgrim and other Tales; Trans- atlantic Sketches, čerpané ze života římského (1875); Roderick Hudson, román ze života uměleckého (t. r.); The American (1876); Watch and Ward; The Europeans (1878); Confldence (1879); The portrait of a Lady (1881, 3 sv.); studie The French Poets and Novelists\ A little 1050 James-Bay — Jamesone. tour in France \ Daisy Miller\ Washington Square (1881); Portraits o^ Places (1883); Tales ofthree c/V/m(1884); Boštonians (1886); Piin- cess Casamassima (1886); Aspern papers (1888V, Partial portraits (1888); TTxe Reverberator (t. r); A London life (1889); The tragic muse (1890); The lesson of the master (1892) a j. J. je předák americké analytické školy romano- pisecké, velice oblíbený v Americe i v Evropě hojně překládaný. Kritika araer. cení ho jako spisovatele, jenž zvláště plně vystihl ráz ame- rický svým podobiznářským uměním. Do češtmy přel. V. Černý »Eugena Pickcringa« (Svět., 1883 a Ůstř. knih. sv. 169.). 6) J. Frank Linsly (* 1851 v Liver- poolu — t 1890 v Benité na západ, pobřeží Afriky). Studoval v Cambridgei a ztráviv tři zimy v Egyptě vydal se v zimě 1877—78 na první včtsi výpravu. Prošed Núbií pronikl z Berberu po Atbaře až ku hranicím Habeše a vrátil se přes poušť do Dongoly a do Egypta. R. 1879 cestoval v Indii, v zimě r. 1880—81 v okolí Masávy a r. 1881—82 šel ze Suákinu na Kasalu. Tyto africké cesty popsal v díle TTie '\Mld Tribes of the Soudan (Lond., 1883, n. vyd. t., 1884). R. 1882—83 navštívil Mexiko, v zimě r. 1883—84 jižní Arábii. R. 1884 podnikl svou velikou výpravu do vnitra poloostrova Somálů ve Východní Afri€e, pronikl zde mnohem dále neŽ kdo- koliv z jeho předchůdců, totiž aŽ ku střed- nímu toku ř. Vebi. O cestě té napsal The Unknown Horn of Afrika (Lond., 1888, n. vyd. s nekrologem t. 1890). Léta 1886—90 ztrávil z největší části na své jachtě »Lan- cashire Witch« v různých vodách. Dvakráte navštívil na ní Středomoří, jednu zimu Perský záliv a Indii, jinou Západní Indii, Střední a Sev. Ameriku. V r. 1888 navštívil Spitzbergy až do 80"* 40' s. š.» Nov. Zemhi a Karské moře. R. 1890 odplul do zálivu Guinejského, plul po Nigíru a skončil nešťastnou náhodou, usmrcen byv zraněným slonem. Byl cesto- vatelem neobyčejně obratným. James-Bay [džémsbéj nazývá se nejjiž- nější část vlastně zátoka zálivu Hudsonova (sev. Amerika). Jest mělká, má mnoho ostrovů a přijímá ze všech stran dosti značné přítoky, při jichž ústí obyč. se nalézají obchodní sta- nice, t. Fort George, East Main, Rupert House, Hannah, Moose Factory a Albany. Jméno má po kapitánovi Jamesovi, jenž ji prvý r. 1631 prozkoumal. Jameson [džémsn]: 1) J. Robert, geolog a miner. angl. (♦ 1774 v Leithu — f 1854 v Edin- burku), studoval ve Freibcrku u prof. Wer- nera, r. 1804 stal se prof. věd přírodních na universitě v Edinburku, zvelebil značně uni- versitní sbírky přírodní a přičinil se o roz- šíření nauky Wernerovy v Anglii, založiv r. 1808 společnost Wernerovu se sídlem v Edinburku. Napsal hlavně: A System of Mineralogy (1804—08, 3 sv.); A Mineralogical Description ofthe County of Dumbarton (1805); Element s of Geognosy (1809); Manuál of Mi- nerals and Mountain Rocks (1821); Elements of Mineralogy (1837), S Davidem Brewsterem založil a vydával »£dinbourgh Phílosophical lournaU (1819—25), sám pak vydával »Edin- bourgh New Phílosophical Journal* (1826 ai 1854). 2) J-ová Anna, roz. Murphyová, spi- sovatelka angl. (* 1794 v Dubline — f 1860 v Londýně), dcera malíře miniaturisty, stala se v 16. roce vychovatelkou u markýza Win- chestra, procestovala Francii a Itálii, kdež napsala knihu Diary of an ennuyée (1826), jež jí nejprve zjednala pověst, a provdala se r. 1827 za advokáta Roberta J-a, od něhož se však brzy odloučila a věnovala se zcela literatuře. V r. 1836—38 žila v Horní Kanadč u manžela svého, jenž tam byl soudcem, ale potom nadobro se rozloučili. V přátelském styku žila s Ottilií Goethovou a lady Byro- novou, s níž se však na konci života rozešla, což ji velice hnětlo. Přední její práce jsou: Loves of the poets (1829); Characteristics of tvomen (1832, 2sv.; nové vyd. 1879, charakt. žen Sluúcespearových) ; Visus and sketches at home and abroad (1834, 4 sv.) ; Winter-Studies and summer-rambles in Canada (1838); Me- moirs of the early Italian painters (1846, 2 sv.)'» Sacred and legendary arts (1848, 5. vyd. 1890); Legends of the monastic orders (1850, 4. vyd- 1890); Legends of the Madona (1852); Scrip- tural and legendary history of our Lord . . . fdokonč. lady Eastlakcovou, 1859 — 64, 2 sv.). Srv. Geraldina Macpherson, Memoirs of the life of Anna J. (1878). 3) J. Leander Starr, angl. úředník ko- loniální (♦ 1853 v Edinburce), vystudoval lékařství a usadil se r. 1878 v Kimberleyi v Kapsku. R. 1889 urovnal spory s náčelm- kem Matabelů Lobengulou jako zástupce »De Boers Diamond-Mining Company*, začež od- měněn od anglické Společnosti jihoafrické správou iSzemi mašonaského. R. 1891 pře- kazil tah boerů do Rhodesie, r. 1893 účast- nil se dobytí země Matabelů, načež jméno* ván jejím místodržícím. V živé paměti je posud vpád vojenský, jejŽ J. podniknul na svou pěst 30, prosince r. 1895 s 800 muži ochranného sboru Chartered Compány do Jihoafrické republiky, chtěje ji podmaniti Anglii, vzav si za zámmku stížnosti Angličanů v Johannesburku {C/itlanderů), Že jsou utisko- váni boery; čin tento, hrubě porušující právo mezinárodní, podniknul J. s vědomím a z po- nuknutí kapského ministrpresidenta Cecila Rhodcsa. 1. ledna 1896 byl však J. u Krů- gcrsdorpu poražen boery, načež vzdav se na milost i nemilost vydán byl s vojskem svým Anglii a tu 28. čce 1896 porotou k 15mě- síčnímu vězení odsouzen, v prosinci však jiŽ t. r. pro chorobu amnestován. Jamesone [džémsnj Jamieson George. malíř skotský (* 1586 v Abcrdeenu— f 1^^ v Edinburku), syn architektův a po nějaký čas žák Rubensovy školy v Antverpách. Vrá'- tiv se r. 1620 do svého rodiště, zabýval se malbou historickou a krajinářstvim, později prováděl podobizny, jimiž tak vynikl, ic mnoho vynikajících osob Skotska portraíto- val. Přesídliv se do Edinburku, poctěn také Jamesonit — Jamné. 1051 návštěvou krále Karla I., jenž dal se v celé postave od něho malovati. J-ova díla jsou skoro všecka na zámcích skotských, na př. řada podobizen v Taymouth-Castlu, vlastní podobizna v Cullen-House a j. Jamesonit ]džéms] tvoří kosočtverečné, obyčejně jen vláskovité nebo jemně jehlicovité krystalky, nemající terminálního ukončení; obyčejně pozoruje se kusový, jemně stébel- natý nebo vláknitý, splstěný a celistvý. Na sté- blech lze pozorovati štípatelnost dle plochy zpodové, dle hranolu a dle plochy podélné. r=20— 2-5; /i = 5-56— 5-62; barvu jeví j. ocelovou neb olověnou. J. jest Pb*Sb*^ nebo v 7o Pb 50-84, Sb 29*46, S 19-70; malou čásf Pb nahrazuje fe, Ag a Cu, někdy bývá též Bi přítomen, nahrazující Sb. Naleziště jsou Pří- bram, Aranyidka v Uhrách, Endellion v Corn- wallu, Estremadura ve Španělsku, Nerčinsk v Sibiři. Minerály heteromorfit a plumo- sit zvané jen z části jsou J-em, z části sluší je čítati k antimonitu a k boulangeritu. Vr. James River [džéms rivrj, největší řeka státu Virginie v Spoj, Obcích sev.-amer., po- vstává na 39° 30' s. š. v pohoří Alleghanském spojením řek Cowpasture a Jacksonu, protéká pak Modrými vrchy, dotýká se Lynchburgu a teče odtud sev.-vých. k Richmondu. Vlévá se po toku 720 km pod námořními městy Norfolkem a Portsmouthem na 37** s. š. dó Chesapeackého zálivu. Pro menší lodi splavný jest J. R. v délce 393 km až po Lynchburg, lodi o ponoru 3 m mohou se plaviti až do Richmondu (240 km), kamž vniká ještě mořský přiliv, velké válečné lodi mohou až k ústí Appomatoxu. Z Richmondu veden průplav do Covingtonu. Ústí chrání Fort Monroe. S levé strany přijímá J. R. ř. Chickahomini a Rivannu, s pravé Appomatox. Jameetown [džémstaun]: 1) J., město v sev.-amcr. státu N. Yorku (hrabství Chau- tauqua), 90 km jjz. od Butfala, na sev.-záp. svahu hor Cumberlandských a při jv. břehu jez. Chautauqua. Bylo založeno r. 1815, má 16.038 obyv. (1891), továrny na bavlněné a vlněné látky, nábytek a piana. Vývoz uhlí a dříví. Jest oblíbeným letním sídlem mcšťáků. — 2) J., hl. město hrabství Stutsmanu v sev.- amer. státu Sev. Dakotě, na James (Dakota-) Riveru, při sev. trati paciíické, má 2286 ob. (1890). — 3) J., opuštěná osada v sev.-amer. státu Virginii na ostrůvku James -Riveru, 23 km záp. od Yorktownu. Nalézá se zde kostel, jenž byl vystaven r. 1608 a ještě r. 1733 sloužil svému účelu. Jest to zbytek první anglické osady na americké půdě, založené asi r. 1608. Nyní jest celý ostrov opuštěn. -— 4) J., hlavní a přístavní místo ostrova Sv. Heleny (v. t.). Jamg^nrdeJ, chán astrachaňský, jenž r. 1551 přijal ochranu Ivana IV. Později však stal se přívržencem sultánovým a když posel carův byl v Astrachani zneuctěn, Ivan použil toho k dobytí Astrachaně. Úmysl svůj provedl po- mocí Derbyše a r. 1554 J. uprchl do Azova, odkud ještě r. 1555 marně se pokoušel zmoc- niti se Astrachaně. Jamiltepeo [cha-pek], hl. město distriktu ve státu Oaxaca Spoj. Států mexických, na Rio Chicometepec, má obchod s medem, vo- skem a solí, pěstění třtiny cukrové a bavl- níku a asi 4000 ob. Jamin [žamen] Jules Célestin, fysik franc. (* 30. kv. 1818 v Termes v dep. arden- nesském — f 12. ún. 1886 v Paříži). Počal svou učitelskou dráhu na kolleji Ludvíka Velkého v Paříži, pak se stal proF. fysiky na škole polytechnické. konečně na Sorbonně. R. 1868 zvolen byl za Člena akademie věd, jejímf stálým sekretářem se stal r. 1884. J. proslavil se v Četných oborech experimen- tální fysiky důležitými pracemi. V optice vy- šetřoval odraz světla na kovech (1847, 1848), světlo polarisované odrazem na průhledných látkách (Mémoire sur la reflexion á la surface des corps transparents, 1850), úplný odraz (1850), rotační polarisaci (1850), zabýval se theorií Newtonových kruhů (Ann. d. chim. et de phys., 1852), vynalezl interferenční re- fraktor (1856), objevil interferenci dvěma k sobě nakloněnými deskami (1858) ; dále za- býval se úkazy kapillarity, konal s Amaurym a Descampsem pokusy o stlačitclnosti ka- palin (1869), vyšetřoval diffusi plynů porovi- tými stěnami (1856); sAmaurym též určoval specifické teplo vody, dále provedl pokusy o kritickém stavu plynů, o němž podal zvláštní theorii (1883). Jeho jméno nese dále lamel- lový magnet, elektrická svíčka podobná Ja- bločkovovč, v níž isolující hmota nahrazena jest vzduchem. Četná jeho vědecká pojednání vytištěna byla ponejvíce v »Annales de chimic et de physiaue« a v »Comptes rendus de TAca- démie«. Důležitá jsou též jeho souborná díla o fysice, jako Cours de physique de Vécole polytechnique (4. vyd. 1885—91, 4 sv.), spo- lečně s Boutym; Cours de physique a Vusage des classes mathématiques spéciales (2. vydání 1886), rovněž s Boutym; Petit traité de phy- sique (1882); Appendice au Cours de Physique de Vécole polytechnique (1879). Pka. Jamitzer, Jamizer, viz Jamnitzer Wenzel. Jamlee, ves česká, viz Jamné 1). Jammerthal, Imertál, osada v Čechách u Jestřebí, hejt. a okr. Jilemnice, fara Poniklá, pš. Vítkovice; 51 d., 357 ob. č. (1890), Itř. šk. Jamné: 1) J. (Jamles), osada v Čechách u Vrabče, hejt., okr. a pš. Budějovice, íara Boršov; 15 d., 135 ob. č. (1890), ložisko hned. uhlí, vápenné lomy. — 2) J., Jamný, farní expositura t. v hornaté krajině, hejt. a okr. Žamberk, pš. Jablonné n. Orlicí; 223 d., 1734 ob. č., 21 n. (1890), kostel N. Trojice, 4tř. škola, 2 mlýny, pila, výroba kartáčů a štětek po do- mácicu, myslivna. Zde usazeno as 300 uher. cikánů. Jméno odvozuje se dle staré pověsti od jam, do nichž bývali vlci v těchto místech chytáni. Ves založena záhy na panství landš- perském, ač připomíná se teprve r. 1409. Bývalá lokalie povýšena r. 1891 na far. exposi- turu. — 3) J. Dolní, Jam nýD.( ^Vířer- Jaw «^, Gamling)^ far. ves t, hejt. Teplá, okr. Bez- družice, pš. Nová Sázava; 73 d., 408 ob. n. 1052 Jamnia — Jampol. (1890), 3tř. šk., fid. dvůr Karla kn. Lówen- šteina. R. 1227 příslušela ves ke klášteru zde- razskému v Praze, r. 1350 připomíná se tu far. kostel, jenž po bitvě bělohorské co farní zanikl ; teprve r. 1696 fara obnovena. — 4) J. Vysoké {Hohen-Jamny), ves t., hejt. Teplá, okr. Bezdružice, fara a pš. Leškov; 45 d., 279 ob. n. (1890), Itř. šk. 5) J., far. ves na Moravě, hejt., okr. a pš. Jihlava; 74 d., 503 ob. č. (1890), kostel Nale- zení sv. Kříže, Itř. šk., mlýn. Alod. statek za- ujímá 663 ha půdy; nálezi k němu zámeček se dvorem, majetek Jana Nussbauma. V nej- starší době náleželo J. benediktin, opatství v Třebíči, později dostalo se do rukou svět- ských. R. 1590 připomíná se tu svob. dvůr, foit- ství, mlýn a tvrz s pěknou zahradou. R. 1620 seděl na J-m Hynek Grůnn ze Stúrzenberku, jemuž pro účastenství v odboji stavovském J. zabráno a prodáno Šmilaurovi ze Šmilova, jenž je daroval nově založené jesuitské kol- leji v Jihlavě. Jesuité vystavěli tu zámeček se dvorem. Po zrušení jmenované kolleje (1780) ponechán statek J. Václavu Kalcherovi dědičné za roční nájem, jejž teprve nynější majetník ve 20 lhůtách r. 1849 vybavil. Kostel vystavěn mezi r. 1702—5 na místě, kde posta- vili jesuité původně jednoduchý kříž. R. 1825 byla při kostele náboženskou maticí zřízena lokalie. — 6) J., ves t. (hejt a okr. Tišnov), viz Jaraný. Jamnia, řecké pojmenování filištínského města Jabne nebo Jabunelu v Palestině, položeného mezi Joppem a Asdódem asi 5 km jihových. od stejnojm. přístavu. Filištínským odejmul je král júdský Usia a bylo pak stří- davě pod panstvím židovským a syrském. Byvši dobyto Vespasiánem, stalo se sídlem synedria a široko známé židovské akademie, řfyní nalézá se na místě bývalého J. velká ves Jebna. Jamnloe, ves slezská, viz Jemnice. Jamnik: 1) J. {Canis familiaris vertagas), myslivecký pes sloužící k vyhledávání líŠek a jezevců v jich podzemnícn brlohách, kde se vykopávají nebo odkud je J. vyhání. Mimo to používá se J-ů k honění rozličné zvěře, nejvíce srnců a zajíců; někteří slouží i za bar- váře. J. jest nejmenší z mysliveckých psů a vyznačuje se krátkými, silnými, velmi zkřive- nými béháky předními. Jsou to psi silní a zmužilí, chytří, ostražití a vytrvalí. črn. 2) J-íci, nábož. sekta, viz Beghardové. Jamnitz, město mor. a ves ve Slezsku, viz Jemnice. Jamnitzer : 1) Wenzel, zlatník (* 1508 ve Vídni — f 1588 v Norimberce), kde r. 1534 uznán za mistra. Na základě italských rytin seznámil se s antikou a stal se studiem jejím vedle A. Eisenhoidta a H. Pezolta předním mistrem renaissančním. Nejznámějším dílem jeho jest stolní ozdoba, kterou P. W. Merkel r. 1806 před zničením zachránil a která od synů jeho Germánskému museu norimber- skému byla věnována; ozdoba tato, předsta- vující skálu oživenou různými zvířaty a žen- skou postavou, nesoucí nádobu s květinami, nalézá se nyní v majetku barona Rothschilda v Paříži. Další známé dílo J-ovo je skříň v podobě náhrobku se sochami, zvíříaty a le- žící ženskou postavou, provedená kol r. 1565, jež chová se od r. 1589 v majetku saského dvora (nyn. v Zeleném sále v DráždCamech). Ve sbírce ambraské jest od něho skfinka s psacím náčiním a jiná skřínka v umělecko- prům. museu v Berlíně. Mimo to známa jest od něho rytina Triumfální oblouk, značená jeho monogrammcm. R. Bergau připisuje mu též invenci konvic, které V. Solis ryl, jakož i 9 dřevorytin v Riviově Perspektive (Norim- berk, 1547). O stotožňováni J-a s mistrem kraterografíe (1551), jež není dosti zdůvod- něno, srv. R. Bergau v >Kunst-Chronikc XI. 30. Též srv. W. J., Entwůrfe zu Prachtge- fássen in Silber und Gold, vydal R. Bergau (Berlín, 1879). J-k. 2) J. Christof, zlatník a ryjec v Norim- berce, příbuzný před. {♦ 1563 — f 1618). Vy- dal Neúw Grotiesken Buch ^1610), obsah ujid návrhy pro zlatníky a ryjce. Dále jest od něho podobizna Václava J-a. V uměl.-prům. museu berlínském chová se jeho stolní ozdoba z po- zlaceného stříbra, představující slona říze- ného Černochem, s věží obsazenou péti muži a opicí; v rak. pokladě miska z pozlaceného stříbra, na níž tepanou prad zobrazen Amor triumfující uprostf ed spoutaných dsařů. J-k. Jamny : 1) J., ves v Čechách při lev. bř. Vltavy, hejt. a okr. Písek, fara Hor. Záhoří, pš. Záhoří u Písku; 44 d., 297 ob. č. (1890). mlýn, nedaleko dobrý jíl. R. 1208 připomíná se Šutborr z J. — 2) d. Hohen, ves t., vii amné Vysoké. — 3) J. Unter, ves t, viz amné Dolní. Jamný: 1) J., ves v Čechách, viz Jamné 2) a 3). 2) J., Jamné, ves na Moravě, hejt, okr. a pš. Tišnov, fara Hunín; 28 d., 190 ob. c. (1890), Itř. šk. Jamolioe, ves na Moravě, hejt., okr. a ps. Mor. Krumlov, fara Dobřinsko; 99 d., 522 ob. č., 3 n. (1890), lokální kostel Nanebevzetí P. Marie, hřbitov, 2tř. šk. a myslivna. V 2. pol. XIII. stol. stávala zde kommenda řádu tem- plářského, jenž nedaleko odtud na skalnatém vrchu vystavěl pevný hrad zv. TempelStein, jehož stopy dosud lze spatřiti. Po zrušeni řádu (1312) dostal se brzy hrad s polnostmi do rukou světských a ještě r. 1448 byl obydlen. Jamont [žam^, generál franc. (^ 1831). Prodělav válku Krimskou postoupil ai na brigádníka, přešel r. 1880 k pěchotě a stal se r. 1885 vrchním velitelem vojska tonkinského. Povolán domů byl velitelem v Liliu, později v Chálonsu. Od r. 1895 jest generálním inspek- torem armády. Jamot R. E., pseudonym čes. spisovatele prof. dra Jos. Thomayera (v. t.). Jampol| ůjezdné město v ruské gub. po- dolské, leží 197 km na jv. od Kamence Po- dolského na 1. bř. ř. Dnestra při vtoku Hčky Rusavy do něho a Vi^''' ^^^ prahy Jam pol- skými v této řece, řadou to kamenů z vody vyčnívajících a nechávajících uprostřed řeky i Jamrud — Jan. 1053 průchod pouze 8 m široký. V městě jest (1888) 5744 ob., zabývajících se hlavně země- dělstvím a vinařstvím, 2 pravosL kostely, 1 katol. škola, nemocnice, pošta a telegraf. J. byl již v XVI. stol. důležitým obchodním místem, r. 1651 však rozbořen voíevodou Stanislavem Lanckoronsk^, v XVfn. stol. obnoven hrabaty Potockými a r. 1795, kdy připadl Rusku, učiněn új. městem. — Jam- Colský Újezd zaujímá v jihozáp. části gu- emie 3618 km^ půdy dosti vysoké (až na 300 m), náleží úplně k úvodí Dněstra, jenž teče v délce přes 100 km po hranici jeho 8 bessarabskou gubernií a přijímá pobočky: Murafu, Rusavu, Marko vku a j., vesměs ne- splavné. Obyv. jest 204.392, mimo Malorusy lOVo Poláků a 87o židů, kteří zab^ají se téiněř vj^hradně orbou a chovem dobytka, mimo to i sadařstvím, vinařstvím, včelařstvím a rybolovem. Z větších závodů průmyslových jest v Újezdě 7 cukrovarů a 10 lihovarů; ob- chod, hlavně s obilím a dřívím, soustředúje se v J-u a osadě Jaruze na Dněstru. Jammd [dža-l viz PeSáver. Jainidik viz Jam. JHmtUad viz Jemtland. Jawinllra. Jarmulka, pol., domácí čapka, obyčejně kulatá, též čapka biskupská, Čapka některých židovských sekt a pod. Jamnndské Jezero, liman v prus. vl. obvodě kozlínském, zaujunajíci plochu 24 Irm'; největší délka 16 km, prům. šířka 2 km. S Bal- tickým mořem souvisí úžinou Deep. Jamy: 1) J., Jamné, osada v Čechách a Dlouhé Vsi, hejt., okr., fara a pš. Rych- nov n. Kn.; 9 d., 53 ob. č. (1890), opodál popL dvůr Bezděkov. 2) J., far. ves na Moravě, hejt a okr. Nové Město, pS. Ždár; 116 d., 675 ob. č. (1890), ko- stel sv. Martina bisk., 2tř. šk., myshvna. Daří se tu len. R. 1789 zřízena zde lokalie. Jan, jméno původu hebrejského = Jehó- chanan, t. j. Bohdan; řecké 'Imawrfs, něm. Johann^ angl. John, franc. Jean, ital. Gtovanni, rus. Ivan, spán. Juan, Svati. 1) J. Křtitel, nejznamenitější osoba Starého zákona, již od proroků předpověděná. Narodil se v Hebroně z rodičů letných, z rodu kněžského pocházejících, Zachariáše a Alžběty. Zázraky provázely jeho narození. Archanděl Gabriel zvěstoval narození jeho Zachariášovi při službě boží zaměstnanému, jakož i jméno budoucího syna a jeho působeni. Zachariáš nevěřící poselství božímu byl potrestán tím, že byl němým až do dne, ve kterém obřezán byl syn jeho, jemuž dáno bylo jméno J. Již v lůně matky dle učení církve katolické od hříchu prvotního osvobozen, byl sv. J. Na- zirejcem a prožil celý život v přísné askesi. Po způsobu proroků St. zákona odebral se na poušť, aby se připravil k úřadu budou- címu, k němuž Bohem byl povolán. Když byl stár 30 let a tím dle názoru židovského k %- stávání úřadu učitelského způsobili^m, počal kázati, vybízeje lid k pokání a přípravě na blížícího se Vykupitele. Zvláště důrazně kázal proti špatným názorům národa židovského. jakoby Židé tím, že od Abraháma pocházejí, o něco přednější byli. K velikému úspěchu, o němž samo Písmo sv. svědčí, přispěla za- jisté zevnější podoba J-ova. Bylf oděn šatem prostým ze srsti velbloudí a pásem koženým a živil se nejnuznější stravou, kobylkami a lesním medem. Tím stalo se, že mnozí k ně- mu přicházeli vyznávajíce hříchy své, a J. pak je křtil ▼ Jordáně je potápěje. Odtud jméno Křtitel. Křest sv. J-a upomínal sice na povinnost pokání činiti a připravoval na křest Kristův, nicméně však účinků křtu Kri- stova neměl. Sv. J-u dostalo se vyzname- nání, že, ač zdráhal se, pokřtíti musil i Pána Ježíše. Tím, že tak účinně připravoval lid na příštího Vykupitele a výslovně naň ukázal slovy: >£jhle beránek boží«, nazývá se též Předchůdcem Páně. Horlivost, s jakou plnil úkol svůj, stála jej život. Když totiž Herodes Antipas, vladař čtvrti galilejské a peřej ské, se ženou bratra svého Filipa cizo- ložně Žil a od J-a pokárán a za odstraněni pohoršení žádán byl, byl J. vsazen do žaláře a o narozeninách tíéródésových sfat. Památku Stěti sv. J-a Křt. slaví drkev 29. srpna a. Čehož u jiných svatých není, téŽ i narození jeho 24. června Sv. J. požíval ode dávna v Čechách veliké úcty. Srv. Kdhler, Johannes der Taufer (Halle, 1884). dk. 2) J., apoštol a evangelista, nar. v Bethsaidě v Gahlei z otce Zebedea, zámožného rybáře. Matka ieho slula Salome. I syn věnoval se ry- bářství. Prostřednictvím sv. J-a Křt. přiveden byl k Pánu Ježíši, od něhož se svým bratrem Ja- kubem st. za apoštola vyvolen. Vynikal vrouc- ností a mírností, láskou ke svému božskému mistru, jehož ani pod křižem neopustil, při tom však i rozhodností, pro niž mu, jakož i bratru jeho sv. Jakubu st. dáno bylo jméno Boaner- ges, t. j. syn hromu. Pro své vlastnosti, ja- kož i ustavičné panictví těšil se J. obzvláštní lásce Pána Ježíše, t^ že miláčkem Páně se nazývá, jemu doporučil umírající Spasitel svoji matku v ochranu. Po smrti Ježíšově zdržoval se J. ponejvíce v Jerusalemě, po- zději po úmrti Panny Marie v Efesu, odkudž řídil okolní obce křesťanské. Zde jako metro- polita shromáždil kolem sebe mnoho výteč- ných žáků, hlavně biskupa Papia z Hierapole, sv. Ignáce z Antiochie a sv. Polykarpa ze Sm3n^y. Když císař I>Qmicián pronásledoval křesfany, byl J. do Říma přiveden a zde uvržen do kotlů naplněného vařícím olejem ; ale když bez pohromy vytažen, byl vyobcován na ostrov Pathmos, odkudž teprve po smrti Domiciánově za panování císaře Nervy se vrátiti směl. Skonal za císaře Trajána asi lOOletý v Efesu, jak se za to má, jediný z apo- štolů smrtí přirozenou. Okolnost, že sv. J. tak dlouho Žil, byla příčinou, že mnozí špatně si vykládajíce slova Kristova myslili, že sv. J. nikdy nezemře, ba i po smrti považovali jej toliko za spícího na nějaký Čas pod zemí. — O J-ově horlivosti a lásce k bližnímu pěkná svědectví vydávají některé zprávy starých spi- sovatelů, kterak, ač stár, zbloudilého jinocha mezi lotry vyhledal a k pokání přiměl, jak, 1054 Jan. když nemohl pro vysoký věk již kázati, ká- zání své shrnul ve slovech »Synáčkové, mi- lujte se vespolekc a j. Čím méně celkem máme zpráv o životě a vynikajícím působení sv. J-a, tím více svědči o jeho významu jeho literární činnost. Jednohlasně připisují mu z knih Písma sv. Nového zákona čtvrté evan- gelium, tři listy a knihu prorockou Zjevení čili Apokalypse. Evangelium své o 21 kapit. napsal sv. J. pravděpodobně v Efcsu, na- vrátiv se tam ze svého vyhnanství, za tím účelem, aby obhájil víru o božství Kristově proti gnostikům. O tomto úČelu svědčí kromě výslovného podotknutí obsah celého evan- gelia, kdež s velikou pečlivostí jsou sebrány řeči Ježíšovy hlavně před učenými zákonníky pronesené, jimiž Spasitel své božství doká- zati chtěl. Pro tento vznešený účel dáno sv. J-u po výtce jméno »theoíog«. Ostatní tři evangelisté se zabývají s Pánem Ježíšem j^si spíše jako s člověkem a jeho řeči a skutky prostě a věrné vypravuji. Co se tří epištol sv. J-a týče, první, jak z obsahu vy- plývá, hledí k církvím více a obsahuje v pěti kapitolách napomenutí k víře a dobrým skut- kům, jakož i důkaz, že Ježíš jest Slovo tělem učiněné a že jen skrze něho lze spasení do- síci. Druhá jest psána nějaké křesétnské paní a synům jejím. Obsahuje ve 13 verších radost sv. J-a z pravé a účinné víry paní té a jejích synů a napomenutí k vytrvání na dobré cestě a k vystřihání se svůdců. Třetí svědčí jaké- musi Gajovi, jehož zbožnost a pohostinnost apoštol chválí a brzkou návštěvu slibuje. Zje- veni čili Apokalypse, již napsal sv. J. ve vy- hnanství na ostrově Pathmu, obsahuje ve 22 kapitolách básnicky vylíčený boj křesťan- ství s pohanstvem a prorokuje budoucí ví- tězství a slávu víry a církve katolické. Apo- kalypse je poslední kniha v kanónu Nového zákona; pro množství obrazů a obratů na- prosto cizích jest k porozumění velice ne- snadná, dk. 3) J. Zlatoústý, řec. Chrysostomos, pro svoji výmluvnost tak nazvaný, řecký otec a učitel církevní (♦ kolem r. 347 v Antiochii). Po brzké smrti otcově ujala se pečlivého vy- chování syna matka Anthusa. J. věnoval se zprvu řečnictvi a iilosoňi, později odebral se do zátiší a věnoval se modlitbě jakož i studiu Písma, načež byl pokřtěn. Jakou učeností a svatostí vynikal, patrno z toho, že brzy na to jej lid biskupem míti chtěl. Tomu vynnul se J. útěkem na poušť, odkud se však vrá- titi musil, nemoha pro churavost snésti přís- nost života, jaký si byl vyvolil. Na to byl po- svěcen na kněze a zastával s velikým úspě- chem úřad kazatele. Odtud počínají se pře- krásné jeho h o m i 1 i e. Konečně stal se r. 398 patriarchou cařihradským. Jako patriarcha byl vzorem biskupa, staraje se všude o kázeň církevní a broje horlivé proti všem zlořádům i na dvoře císařském. Tím popudil proti sobě císařovnu Eudoxii a vyšší kněžstvo se šlech- tou a byl dvakráte proti všemu právu za zba- vena svého stolce prohlášen. Na to vypově- zen do města Kukusu v Malé Arménii, nej- pustějšího místa celé obydlené zemé. Než J., který Již na cestě a pak v místě samém mnoho svízelů a trampot vytrpěl, ze svého vyhnan- ství nepřestal svoji diécési říditi a o ni se sta- rati. To když snésti nemohli jeho nepřátele odveden byl z rozkazu císařova z Kukusu do Pityuntu na Černém moři r. 407. Cesto j podlehl trampotám 14. září r. 407 u Komána , v Pontu. Ostatky jeho pochovány v Cařihradě. i Vynikl i jako spisovatel. Zanechal větší po- čet spisů než kterýkoliv jiný spisovatel církvt řecké. Z četných jeho spisů jmenovati sluší jeho překrásné homilie hlavně k Novému zákonu a četná jeho kázání. Zvláště krásnC vysvětlil sv. J. listy sv. apoštola Pavla, tak že Isidor Pelusijský říci se ncrozpakoval, t ani sám sv. Pavel by byl lépe nemohl listy své vysvětliti. V kázánícn svých doporučova sv. J. sebezapírání, bezženství a vůbec život dokonalý, při čemž jevil velikou znalost srdce lidského. Znám jest i spis jeho o knéžství {neQi UQioavvfjg), jejž napsal, aby ospravedlnil. Že útěkem se vyhnul úřadu biskupskému, je- hož důležitost a zodpovědnost vykládá. Ko- nečně zanechal po sobě asi 238 krátkých listů, jež jsou téměř všecky z druhého jeho vyhnanství. — Nejlepší vydání děl sv. J-a Z!. pořídil Montfaucon (Paříž, 1718—38, 13 sv., nově t. a v Lipsku, 1834—40) ; Důbner výbor řPaříž, 1861—62, 2 sv.); překlad homilii od tramera (Lipsko, 1748—51, 10 sv.), ve vý- boru od Lutze (Tubinky, 1853, 2. vyd.) a Mitterrutznera fKempten, 1869—85, 10 sv.\ Životopis napsali něm.: Neander (Berl., 1848. 3 vyd.), Lutz (Tubinky, 1869, 2 v.), Fórstcr (o poměru k církvi antiochijské, Gotha, 1869); franc. Thierry (Paříž, 1874, 2. v.); angl. Ste- phens (3. v. Londýn, 1883), Bush (t,, 1885) a Chase ft, 1887). V jazyku českém kněz Jan Nep. Frant. Desolda nákladem dědictví sv. Prokopa v Praze, 1885, z řečtiny přeložil a Životem sv. J-a Zlatoústého opatřil »Výbor ze spisů svatého otce a učitele církve J-a Zlatoústá*. dk. 4) J. z Damašku, vlastně Chrysorrhoas zvaný, poslední církevní otec řecký, narodil se z rodiny křesťanské v Damašku, kde jakož ř^jeho otec úřad státní TdohlíŽitel nad danému zastával. Rok narození a úmrtí nelze stano- viti. Od svého vychovatele mnicha Kosmy veliké vzdělání theologické obdržev zastal sč učení církve katolické o obrazích proti obrazo- borcům, což jej připravilo o úřad. Na to ode- bral se na poušt do kláštera sv. Saby u Jeru- salema a zemřel tam jako kněz kolem r. 754. Sv. J-u přičísti jest za zásluhu, že nehledíc k jiné činnosti první učení církve katol. sy- stematicky podal ve svém spise Dtfidt ortho- doxa a tím stal se zakladatelem dogmatiky pozdější. Nejlepší vydání spisů jeho pořídil Leouien (Paříž, 1712, 2 sv.j. O živote jeho psali: Něvě, Saint Jean de Damas et son ín- duence en Orient (»Revue belgc*, 1861 ; Perrier, J, Damascěne, sa vic et ses écrits (Štrasburk, 1863); Grundlehner, Johannes D. (Utrecht, 1877); Langen, J. von D. (Grotha, 1879); Lupton, S.John of D. (Lond., 1883). dk. Jan. 1055 5) J. z Boha, Joannes de Deo (♦ 1495 v Portugalsku), opustil záhy dům otcovsk;jj^, sloužil jako pastucha a súčastnil se pozdéji některých válek. Naslouchaje jednou kázání slovutného Jana z Avilly byl pohnut tak, že se rozhodl ostatek života co nejdokonaleji stráviti. Odhodlal se sloužiti nemocným po celý život a stal se pak zakladatelem řádu Milosrdných bratří. Zemřel 8. března 1550 a byl r. 1690 za svatého prohlášen. dk. ij 6) J. Nepomucký, mučenník a přední patron král. Českého. R. 1372 připomíná se poprvé J. syn f Wolílina z Pomuka, klerik f pražské diécése, veřejný cis. notář. Arcibiskup an Očko z Vlašimě nazývá jej r. 1375 svým domácím a kommensálnim notářem. Po svě- cení na kněžství zastával povinnost oltářníka v metropol, kostele sv. Víta, pak stal se fa- rářem u sv. Havla na Starém městě pražském. Při tom r. 1380 sluje sekretářem a notářem arcib. Jana z JenŠteina. Důchody fary své obrátil r. 1383 na další studia, odebrav se na universitu padovskou, kde r. 1386 zvolen rektorem ultramontánů (národů mimoital- ských) a v říjnu 1387 promovován za doktora prav. Navrátiv se k faře dosáhl hodnosti ka- novníka u sv. Jiljí a dal se ještě r. 1387 za- psati na vys. učení pražském. R. 1389 usta- noven jest gen. vikářem arcib. Jana z Jen- Šteina a poctěn kanovnictvim na Vyšehradě, načež r. 1390 směnil faru svatohavelskou s Linhartem arcijáhnem Žateckým a stal se tak kanovníkem u sv. Vita. Když r. 1393 král Václav IV. rozlítil se na arcibiskupa, že stíhal klatbou jeho úředníky a potvrdil nového opata kláštera kladrubského, došlo v Praze k neslýchaným násilnostem se strany krále, jenž přední rádce arcibiskupovy dal mučiti a sám katovi při tom pomáhal. Gen. vikář J. z Pomuka utrpěl pálením boků smrtelné poranění i byl na rozkaz krále v noci dne 20. břez. 1393 shozen s mostu pražského do řeky, kdež utonul. Ve stížném spise arcibiskupa k papeži Bo- nifácovi IX. z r. 1393 nazýván jest J. »sku- tečným mučennikemc. Souvěký spisovatel z okolí arcibiskupova dodává, ze J., z boží milosti mučenník, »ukázán byl zářícími divy ^ciarescentibus miraculis), jak celé vlasti známo jest«. Jiný souvěký spisovatel (1422) jmenuje J-a »mužem Bohu milým i lidem, Němcům i Čechům příjemným*. Vídeňský prof. Tomáš Ebendorfer slyšel vypravovati, že J., zpověd- ník manželky krále Václava IV., utopen byl od krále proto, že vzpěčoval se porušiti pečeť zpovědní (psáno před r. 1451). Podobné vy- l^avovalo se v Čechách ve 2. pol. XV. stol. ňPavel Židek ve >Správovně« r. 1471). Téhož času bylo jiŽ pravé datum smrti J-oyy upadlo v zapomenutí a spisovatelé přijímali omylem rok 1383, jak napsáno také na novou mříŽ u hrobu J-ova v kostele sv. Víta při zřizo- vání jejím asi r. 1530. Kronikář Hájek při- padnuv zase na zprávu o mučennictvi aok- tora Johánka r. 1393 a nepoznávaje omylu v letopočtu na hrobě J*a z Pomuka, s lehko- myslností sobě vlastní psal (r. 1541) o dvou Janech jako obětech hněvu krále Václava IV., to jest o M. Janu Nepomuckém, kanovníku kostela pražského a zpovědníku králové, uto- peném dne 3. kv. 1383, a o suffraganu praž- ském doktoru Johánkovi, utopeném 19. dub. 1393. V nedostatku historiografické kritiky zpráva Hájkova zůstala pak vodítkem i pravdy milovných badatelů až do r. 1747. O soukro- mém uctívání památky J-ovy hned po smrti jeho učinili jsme zmínku již svrchu. Ža života krále Václava IV. a potom v době nábožen- ských válek a třenic v zemi nebylo ovšem ani pomyšlení na jeho kanonisaci. Přes to vzmáhala se úcta k mučenníku, který pro svůj úřad kněžský smrt utrpěl. Od počátku XVI. stol. přidávají mu spisovatelé název světce, poznamenávajíce z doslechu neoby- čejné události, jež staly se po smrti jeho. Způsobem legendárním rozepsal se o J-u Nepomuckém jesuita Balbín (r. 1670), ale dílo jeho nedošlo schválení se strany metrop. ka- pitoly, jíž je byl věnoval. Jednání o kanoni- saci zahájeno jest r. 1675 a mělo dosti zdlou- havý průběh. Po 20 let shledáván po archi- vech a bibliotékách listinný materiál a po pět let dalo se šetření o podnětu a stáří Již veřejného uctívání J-a z Nepomuku v Ce- chách. Tenkráte nebyl ještě znám ani stížný spis arcib. Jana z Jenšteina z r. 1393, ani zápis t. zv. »Ordo commendarum« asi z r. 1416, kterým potvrzuje se identita hrobu {*in vigi- lia Benedicti fit anniversarium Johankoni Po- muka quem rex Wenceslaus iussit submergere; . . .fit commenda ante altare s. Qementis^ ubi lapis marmoreus tacet, in quo sculptum est: Johannes Pomuk^\ a tak zůstal Hájek s do- mnělou dvojicí Janů nepohnutým základem bio^rraiíckého šetření. Dne 15. dubna 1719 otvírán byl u přítomnosti vyšetřující kom- misse hrob J-ův. Svrchu spočíval kámen se vrytým nápisem gotickým »Johannes de Po- múk« bez letopočtu. V zemi asi dva lokte zhloubí uhozeno na zbytky rakve a kostru velmi zachovalou, od pohřbu nepohnutou, v jejíž lebce shledán neporušený jazyk. V zá- zračné zachovalosti jeho spatřováno nadpři- rozené potvrzení toho, co z tradice bylo známo, že J. zemřel háje svátostné mlčenli- vosti. Rozhodnutím papeže Innocentia XIII. ze 31. kv. 1721 prohlášen byl J. Nepomucký za blahoslaveného. Když potom dále jednáno o svatořečení jeho, nenedostávalo se důkazů o zázračných událostech z let 1701 — 25, které plně svědčily o svatosti a mocné přímluvě blah. J-a za věřící u Boha, načež slavná ka- nonisace jeho dala se v Římě dne 19. břez. 1729. Ježto vedle historických pomůcek teh- dáž známých všechen tradiční kult sv. J-a v Čechách směřoval k osobě, jejíž smrt kla- dena omylem k r. 1383, nezbylo při stiliso- vání kanonisační bully pap. Benedikta XIII. ze dne 19. břez. 1729 než přidati se k témuž letopočtu, nevědomě mylnému, a tak minouti historická data ze Života sv. J-a z Pomuka, generálního vikáře a mučenníka z r. 1393. Den výroční památky nového světce položen k 16. květnu. 1066 Jan. R. 1747 augustinián P. Athanasius a S. Jo- sepho (Eliáš Sandrich) vyslovil míněni, že dvojice J-ů (kanovníka kostela praž. před r. 1383 a sufTragána praž. před r. 1393) jest výmyslem Hájkovým. Rozprava jeho >Disser- tatio historico-chronologico-critica, an s. Joan- nes NepomucenuSf noster gloriosus proto- martyr sacramenti poenitentiae, et Joannes de Pomuk ... vir unus idemque, an vero po- tius personae distinctae« zůstala rukopisem. V mínční svém utvrzen byl P. Athanasius stížným spisem arcibiskupa Jana z Jenáteina z r. 1393, objeveném teprve r. 1752. I jal se na základě obsahu jeho zapírati, že gen. vikář J. z Pomuka trpěl pro pečeť zpov&ní. Jeho »Dissertatio historico-chronologico-critica de {oanne de Pomuk« vydána teprve r. 1777. L 1783 rytíř ze Steinsbergu dovozoval, že gen. vikář J. trpěl pro neposlušnost vůči králi a jest mučenníkem jen pro hájení cír- kevní immunity. Srv. DobrovsKého >Littera- risches Magazin«, III. Stúck. Dobner, prohlé- daje již pásmo omylů od Hájka až po P. Atha- nasia, snažil se vysvětliti, proč ve stížném spise k papeži z r. 1393 není zmínky o útoku králově na nedotknutelnost zpovědmlio ml- čení, jakkoli hájení její bylo příčinou smrti J-oyy. R. 1784 vydal >Vindiciae sigillo con- fessionis divi Joannis Nep., protom. poeni- tentiae, assertae« (Praha a Vídeň). Dobrovský posmíval se r. 1787 chybným a nehistorickým datům v kanonisační bulle z r. 1729 a také vývodům Dobnerovým. Připouštěl pak, že gen. vikář J. mohl býti mučen pro zachová- vání tajemství, ale jen úředního, tak totiž, Že nechtěl zjeviti, čí radou nebo návodem se stalo, že Olen, zvolený za opata v Kladru- bech, tak záhy byl v úřadě potvrzen (Litter. Magaz. 1. c). S novými hypothesami na vy- sv^enou úcty svatojanské v Čechách před r. 1670 vytasil se dr. Otto Ábel, soukr. do- cent dějepisu v Bonne, ve spisku >Die Le- gendě vom hl. Johann von Nepomuk« (Berlín, 1855; čes. překlad od Václ. Bambasa, Praha, 1864). Přičinění o vznik úcty té připsal je- suitům, jakkoli teprve r. 1656 do Čech byli uvedeni, a účelem jejím prohlásil úmysl ka- tolíků potlačiti veřejné i náboženské uctívání M. Jana Husi u podobojích. Než z dokladů svrchu podaných na jevu jest. Že úcta k J-ovi z Pomuka vznikla hned po smrtí jeho, tudíž za života Husova; vzrůstala pak po r. 1415 z příčin, ke kterým dějepis nedává dostateč- ného výkladu. Tomek uznal za dobré nespo- jovati tradiční úcty lidové s osobou gen. vi- káře J-a, pominul tudíž mlčením současné svědectví o divech, kterými >ukázán byl mu- čenník z boží milosti*, a mluví o jakési jiné osobě, rozuměj (podle pramenů historických) nebývalé, k niž prý odnáší se obsah kanoni- sační bully z r. 1729 (Dčjepis m. Prahy, III. str. 372). Při tom stejně s povážením jest im- putovati církvi, že by chtěla přisouditi česť světce božího tomu, co nebývalo, jako na tom trvati, že neomylnost církve vztahuje se na data povadiy čiře historické. Dr. Jan Herben spiskem svým »J. Nep. Spor dějin českých s církví řimskou« (Praha, 1893) vstoupil do šlépějí Dobrovského. Výtky činěné gen. vi- káři J-ovi pozbývali všeliké váhy v €>í^idi historika, jenž prohledá k době osob, o T ' rých řeč jest. Z literatury svatojanské, dosti hojné, znamenáváme ještě: Acta canonizationis s>gvm declarationis martyrii (Řím, 1717); Acta utři trs- que processus (Vid., 1722); Berghauer, Proto- martyr poenitentiae (Au|íšpurk a St. Hraďeo, 1736—61, 2 sv.); T. N. Zimmermann, Vortx>te einer Lebensgeschichte des hl. Johannes ^v^on Nep. řPraha, 1829); A. Frind, Der geschiclitl. hl. Jonannes v. Nep. (Cheb, 1861;; Der lil. Johannes v. Nep. (Praha, 1879); Tom. Novák:, Život sv. J-a Nep. (t, 1862); úvahy o sv. «J-u Nep. (t, 1871); Borový, Sv. J. Nep., mučen- nik a hlavní patron 1^. Českého (t., 1879 1 ; Schmude, Studien flber den hl. Joh. v. Ncp. (>2^itschr. f. kath. Theologiec Vu., InSpmk, 1883); MOllendorf, UinfaUlibilité pontif. et la canonisation de S. Jean Nep. (v časop. »L«a controverse«, 1883); La critica moderna e il martirio di S. Giov. Nep. (>Civiltácattolica«, 1883); Votka, Zázračný jazyk sv. J-a Nep. g^rana, 1884); Amrhein, Historisch-chronoL ntersachui4[en Qber das Todesjahr des hl. Joh. v. Nep. (Vircpurk, 1884). Vac, 7) J. Sarkander (• 1576 ve Skočové ve Slezsku ze šlechtické rodiny). Studoval v Olo- múci a v Praze, načež na Kněze vysvěcen a posléze farářem v Holešovicích na Moravc ustanoven byl. Byl vzorem duchov. správce, staraje se hlavně o to, b^r rozšíření se tehdáž již mocného protestantismu učiněna byla přítrž. Stavové moravští nechtějící uznati cí- saře Ferdinanda I. měli J-a S-a v pode- zření, že konaje r. 1619 pouť do Cz^ochovy v Polsku vyjednával u krále polského z ná- vodu Popela z Lobkovic, jehož zpovědníkem byl, pomoc Ferdinandovi a tím stal se zrád- cem vlasti. Proto byl jat, v Olomúd Yjslý- chán a ukrutně muČen, hlavně když nechtěl porušiti zpovědního tajemství Popela z Lob- kovic. Očití svědkové svědčí, že nemoha již rukama listy breviáře obraceti Činil tak ja- zykem. Zemřel 17. bř. 1620 v žaláři. Za blaho- slaveného prohlásil sv. J-a papež Pius IX. r. 1860. V jazyku českém máme pěkn^ živo- topis tohoto světce od Matěje Procházky, ná- kladem dědictví sv. Cyrilla aMethodéje v Bmé. r. 1861 vydaný. dk. 8) J. Beverleyský (• v 1. pol. VII. sto». v Harphamu v Anglii — + ^21 v Bcverleyi). Od výtečných učitelů vzdělán žil nějaký caís v manželství, pak vstoupil do kláštera a slo- živ sliby stal se knězem, v kterémžto úřadě vynikl jako kazatel. Později stal se biskupem hexamským a r. 706 arcibiskupem yorským, kterýžto úřad spravoval příkladně až do r. 71 T. kdy vzdav se stolce svého odebral se do klá- štera beverleyského, jejž byl sám založil, kde ostatek svého života v modlitbách a pokání strávil. Život jeho sepsal věrný jeho žák cti- hodný Heda. dk. 9) J. od Kříže, sv., viz De la Cruz Juan. Jan. 1057 Papežové a jini hodnottáfi církevní. 10) J. I. spravoval církev Kristovu od r. 523 — 526 a ctí se co svatý a mučen nik za doby, kdy se jednalo o úplné vyplenění aríanismu císařem Justinem II. 11) J. II. (r. 532—535) vynikl snahou vy- pleniti tehda velice kvetoucí simonii, hlavně pokud šlo o hlasy nutné k volbě papežově. 12) J. m., rodem Říman, jako oba předešlí, byl papežem v 1. 560—573. 13) J. IV., rodem z Dalmácie (640—642). Varoval irské duchovenstvo před pelagianis- mem a rozhodl tamní spor, kdy slaviti svátky velikonoční; hlavně však zásluh si získal za- vržením ekthese císaře Heraklia, jakož i učení o jedné vůli v Kristu Pánu. 14) J. V. (685—686) strávil rok svého pa- pežství téměř celý v nemoci. Byl to první papež z následující na to řady papežů syr- ského nebo řeckého původu. 15) J. VI.. Řek (701—705). 16) J. 'Vn. ř705— 707), velice učený muž, proslavil se nákladnými stavbami neb opra- vami církevních budov, zvláště obnovením shořeného staroslavného benediktinského klá- štera v Subiaku. 17) J. Vm., Říman (872—882), velmi roz- šířil svoji moc. pomocí císaře Karla Lysého, jemuž dopomohl ke koruně císařské. Kromě toho snažil se o obnovení přátelských styků mezi Římem a Cařihradem, ovšem bez vý- sledku, jelikož věrolomnosti Fótiovou se po- měry spíše zhoršily. Dějiny věku J-ova pěkně zobrazují 382 nám zachované listy tohoto pa- peže. 18) J. IX. (898—900) jest v dějepisu chvá- len jako velice horlivý muž, který snažil se napraviti, co předchůdce jeho papež Ště- pán VI. zavinil, bohužel bez účinku, jednak {)ro krátkost svého panování, jednak pro pří- išnou zkaženost tehdejší doby. Slavil dvě synody, na nichž očistil zneuctěnou památku papeže Formosa, obnovil dekret papeže Ště- pána V. zamezující nepořádky při volbě pa- pežské a napomínal biskupy k horlivému za- stávání úřadu velepastýřského. Konečně po- staral se i o obsazení uprázdněného stolce biskupského na Moravě. 19) J. X. (914—928) byl pomocí pověstné tehda v Římě vládnoucí Theodory starší za papeže zvolen. Dějepisec Luitprand vyhla- šuje jej za milence zmíněné Theodory, kdežto jiní dějepisci jej chválí jako papeže, který svoji moc utužiti a ode všech stran neod vis- ion učiniti chtěl. Jeho zásluhou hlavní jest, že Saracéni byli na hlavu poraženi a tím jejich barbarským výpadům konec učiněn. Když ale tento papež vévodu Hugona Pro- vencského za císaře korunovati chtěl, dala jej pověstná dcera Theodořina Marozie z bázně o svoji moc v Lateráně zajati a v žaláři usmrtiti. 20) J. XI. (931—936), syn pověstné Ma- rozie, byl papež úplně bezvýznamný, jsa úplně odvislým ocf svého bratra Albericha a pouze na kněžské funkce beze všeho vlivu ostatního obmezen. Ott&v Slovník Naufný, tv. XII. 8/zo 1897. 21) J. XII., syn Albericha II. a vnuk Ma- rozie, spravoval stolec Petrův, k němuž jako 18letý mladík se dostal, od r. 955—964. Je první z papežů, který své původní jméno Oktavián zaměnil za J. Svoji moc snažil se rozšířiti, ale s malým výsledkem, tak že si na pomoc zavolati musil něm. krále Ottu I., jejž r. 962 na císaře korunoval a s nímž na krátko přátelství uzavřel. Spojil se brzy se synem krále Berengara. Tu přitáhl císař Otto do Říma, byla svolána synoda velmi četně navštívená, na níŽ vytýkány papeži nejhroz- nější zločiny všeho druhu, hlavně proti či- stotě. Když papež, který byl v čas utekl, ač vyzván, se do Říma nevrátil, byl sesazen a zvolen protipapež Lev VIII. Když císař Otto opustil Řím, vrátil se J. XII. a hrozně se mstil na svých protivnících, až r. 964 zemřel, nebyv ani zaopatřen svátostmi umírajících. Dějepisci nazývají jej bezuzdným mladíkem, který svými prostopášnostmi zavinil, že > zka- ženost mravů v Římě budila u ostatního světa ošklivost «. 22) J. Xm. (966—972^ byl velice horlivý papež, který snažil se hlavně mezi zkaženou šlechtou římskou nápravu zjednati, začež bylo mu snášeti hojně protivenství, tak že i prch- nouti musil. Spoléhaje na císaře Ottu, s nímž neustále žil v dobrém přátelství, vrátil se, zřídil několik biskupství mezi severními Slo- vany a i Čechům na žádost vévody Bole- slava II. chtěl biskupství zříditi s tou toliko podmínkou, že se bohoslužba nebude konati ani v jazyku slovanském ani bulharském. Bi- skupství zřízeno teprve r. 972, když biskup řezenský Volřgang ve své nezištnosti k tomu byl dal svolení. Zachovalo se i několik listů J-ových. 23) J. XIV. (983—984), bývalý kancléř cí- saře Otty II., byl slabý papež, jenž jen o moc německou se opíral. Po smrti císaře Otty II. byl od protipapeže Bonifáce VIT. zajat a v ža- láři usmrcen. 24) J. XV. (nesprávně XVI., 985—996) mnoho útisků utrpěti musil od Crescentia, jehož strana k papežství mu dopomohla, tak že pomoci němedcé se dovolávati musil. R. 993 dne 31. ledna slavil v Lateráně synodu, kde provedl první z papežů slavnostní kanonisaci biskupa augšpurského Ulricha, před 20 léty zemřelého, kdežto dříve právo ono jen od biskupů vykonáváno bylo. Byl učený a dle některých autorů i ve válečnictví obeznalý. Jest od něho několik bull. 261 J. XVI. byl od r. 997—998 protipape- žem Řehoře V., později zajat a hrozně zoha- ven, načež brzy zemřel. 26) J. XVII. (nesprávně XVUI.) byl pape- žem od 13. čna 1003 do 7. pros. t. r. 27) J. XVni. (nesprávně XIX., 1003—09) byl velice uČený a zbožný papež, za jehož vlády shoda mezi Římem a Cařihradem zase po dlouhé době docílena byla. Myslí se o něm, že zemřel jako mnich. 28) J. XIX. (nesprávně XX., 1024—33). Za jeho vlády nastala opět roztržka mezi církví západní a východní, jelikož nechtěl 69 1058 Jan. patriarchovi cařihradskému potvrditi dávno jii kýžený titul > všeobecného čili oekumeni- ckéhb patriarchy*. 29) J. XXL, správněji XX. (1276—77), ro- dem Španél, vymkl učeností hlavně ve filo- sofii a lékařství, o čemž svědčí několik dosud zachovaných jeho s[>isú, jež pod spisovatel- ským jménem »Pctnis Hispanus« vydal. Z jeho církevní činnosti zasluhují zmínky snaha o udr- žení dobrých styků mezi církví západní a vý- chodní a zrušení přísného nařízeni papeže Řehoře X. o konklave. Usmrcen r. 1277 sří- tivším se stropem pokoje. dk. 30} J. XXn., původně Jakub Duez (♦ 1244 v Canorsu — f 4. pros. 1334). Ač vychován byl v klášteře dominikánském svého rodiště, nebylo vzdělání jeho odborně theologické. Spíše poslouchal v Montpellieru právnické v\ klady Bertranda z Montfavczu a v Paříži stal se professorem soukromého práva. Jsa v přízni Ludvíka IX. Svatého stal se r. 1300 biskupem ve Frejus, r. 1310 v Avignonu a r. 1312 kardinálem-biskupem titulu Oport- ského. Aby se mohl věnovati všeobecné službě církve, dovolil mu Kliment V. spra- vovati biskupství to vikářem. Když pak papež ten 20. dub. 1314 v Rogueraauru zemřel, kan- didován byl J. po delších roztržkách stranou italsko-proven<;alskou za jeho nástupce, jímž skutečně i zvolen 7. srp. a korunován 5. září 1316 v Lyonu. Vláda jeho jest z nejbouřli- vějších epoch velkého boje papežství s císař- stvím, v němž císař Ludvík IV. dal J-a dne 11. ledna 1328 prohlásiti za sesazena a dne 22. kv. t. r. sběhlého minoritu Petra Rainal- lucia jako Mikuláše V. za protipapcže koru- novati (viz Ludvik IV., cis. něm.). Poměr J-a ku králi českému Janu Lucemburskému byl dlouho nejasný. Spojení tohoto sice s cis. Ludvíkem často kolísalo, ale okolnost, že kon- kurroval s Karlem IV. francouzským o korunu císařskou, spojovala jej přece s odpůrcem J-ovýra, jemuž získal rod Habsburský, mnohá města německá, ba též o Azza Viscontiho se pokoušel. A zároveň právě tyto poměry umož- nily králi Janovi hráti úlohu nikoliv nezišt- ného prostředníka. Zůstaltě trůn císařský vždy cílem jeho politiky, jak to ve smlouvě ve Fon- tainebleau v lednu 1322 s Filipem franc. uza- vřené vyslovil, a to pod ochranou kurie. Po- slední razný čin papeže J-a bylo vydání bully >Quia in futurorum eventibus« r. 1334, kte- rou mínil oddělením Francie a Itálie od říše Římské císařství seslabiti až k malomocnosti. Další fanatické vystupování jeho zamezila smrt. I ve vlastní své říši měl J. těžké boje, zejména s fraticelly, jichž učení zatratil bullou »Gloriosam ecclesiam«, ač sám byl z kacířství viněn pro kázání svá, zejména r. 1329 a 1331 až 1332. Snažil se totiž dokázati, že v církvi ode dávna uznávalo se, že duše zemřelých teprve po z mrtvých vstání dokonale pohlí- žeti budou v tvář boží, coŽ vzbudilo útoky theologů Occama, Bonagratia atd. Ve vnitřní správě církve spojeno jest jméno J-ovo s řa- dou nových institucí areíorm. Na počátku vlády své vydanou bullou >Ex debito* roz- šířil reservace, zvýšil annáty (viz díl II str, 407), což naplnilo pokladny kurie- nc\.- daným bohatstvím. Nařízeními ze dne 16. I:?: 1331 (Ratio juris) zreformoval soudnictví ku- riální {»Pater familias, Decet et expedit- kancelář apoštolskou a (»Qui exacti ten3f>c^- { ris«) audiencii litteranun contradictamm. Lh- I kretály jeho glossované Zenzelinem de Cas- ' siano sebral a r. 1500 v Paříži vydal J^ : I Chappius pod jménem >£xtravagantes<. J I založil university v Cahorsu a Perousa. Ir- I nepatrné postavy, ale do vysokého veku éiiy ■povahy houževnaté a až do poslednídi k2>. 31) J. XXIIL, dříve Balthasar Cossi zvaný (1410 — 15), člověk násilný a lstivý, jt- hož vlivem na t. zv. koncilu v Pise r. l-i ^ oba papežové Řehoř XII. a Benedikt XIK. sesazeni a učený i zbožný, ale slabý a ZC'. Ii od něho závislý Alexander V. byl zvolen. P.- brzké smrti tohoto zvolen Baíthasar Cos-sa sám r. 1410 za papeže. Přísné vzato legitim- ním papežem nebyl. Hlavní z jeho číziů 1 \ ! sněm, k jehož uskutečněni potf^>oval |:*' moci krále Sigmunda, jejž si za ochran.:^ proti králi neapolskému Ladislavovi vyžádá , odbývání sněmu si k vůli reforroé cirkvt sám přál. Ale byl nerad, že král Sigmund Kostnici za sídlo koncilu vyvoUl. Na sněn.u jednalo se o opravu církve, ale hlavně, jeli- kož tehda byli tři papežové, o obnoveni jed- noty. Tu přinucen byl papež J. XXTTI. k p>ode- psání listiny, že se vzdá své důstojnosti, kdyi oba protipapežové učiní podobně. Doafalt že znova bude za papeže zvolen. Poznav brry. že vane mu nepříznivý vítr, utekl do Šalhú<>. odkudž snažil se marně sjezd překaziti. N;^ to byl r. 1415 na sněmu ze svatoknpectví a jiných zločinů obviněn, své hodnosti zbavt-í a uvéznén. R. 1419 na svobodu propustt^. byl pak od zákonitého papeže Martina V. na milost přijat, od něho kardinálem a i dč- kanem sv. kollegia jmenován. Drzý na to ze- mřel, zanechav po sobě mnoho dopisů a bul. a báseň De varietate fortunae, již byl v zan t. složil. Dějepisci uvádějí papeže J-a XXIII. právem mezi papeži nehodnými hlavně pr.> jeho lakotu, násilnost, ukrutnost a prost< - pášnost, ku kterýmžto vlastnostem asi jth.- dřívější povolání jako vojína a mistodržitcie světského nemálo přispělo. dk. 32) J., exarch bulharský, církevní spiso- vatel a vrstevník cara Symeona, při jchoi dvoře žil, pomáhaje mu v jeho duchovnia díle. Přeložil »Bohosloví« Tana Damaskina na slovanský jazyk a sestavil ŠestoJnev (Hexa- mcron) čili výklad prvních hlav I. knihy Moj- žíšovy, ke kterému použil spisů sv. Tana Zlato- ústého, Basilia Velikého, Aristotela, Platóna a j. Nejstarší rukopis jeho, od Feodora Gram- matika v klášteře chilandarském r. 1263 do* konaný, chová se nyní v synodální knihovně v Moskvě. Vedle toho přeložil řeckou mluv- nici Jana Damaskina, přizpůsobiv ji slovan- skému jazyku, dále >Dialcktiku« nebo >Filo- Jan. 1059 sofii« téhož Damaskina a několik Slov. Ze všech těchto prací vysvítá, že J. náležel ku předním učencům tehdejší doby, neboť znal jazyk slovanský, řecký a hebrejský, byl znal- cem knih Sv. písma, spisů sv. otcův i filo- sofů starořeckých. Kalajdovič, jenž vydal oněm důkladnou monografii: loann, eksarch bolgarskij (Moskva, 1824J. pochybuje, že by >Slova« o Nanebevzetí a Proměnění Páné ná- ležela jeho péru, kdežto Boďanskij vyslovuje se opačně. Srv. též Palauzov, Věk Bolgar- skago carja Simcona (Petrohrad, 1852). 33) J. z Dražíc, biskup pražský, viz z Dražic. 34) J. zjenšteina, arcib. pražský (1380 až 1397), viz z Jenšteina. 35) J. z lescnic viz z Jesenic Jan. 36) J. OckovVlašimě, druhý arcibiskup pražský (1364—80), viz Očko. 37) J. z Rokycan viz Rokycana. 38) J. Železný, biskup litomyšlský a olo- múcký, přední sloup katolictví za dob husit- ských v Čechách i na Moravě. Dle mínění Sedláčkova pocházel z rodu Benešoviců ; na- rodil se, jak se zdá, v Praze; jako Švakr jeho jmenuje se Jindřich z Dube a z Humpolce. O osudech jeho před dosažením biskupství lítomyšlského není spolehlivých zpráv, které bychom určitě k ^eho osobě vztahovati mohli. Byl snad kanovníkem vyšehradským. R. 1392 stal se biskupem litomyšlským jakožto V. bi- skup toho jména. Již záhy potom vidíme J-a na straně těch, u nichž panstvíchtivé snahy hierarchie hledaly opory proti překážkám, jež jim v cestu kladla moc světská. Budoucí kon- flikt mezi Čechy a Říníem tenkráte v této formě se ohlašuje. Ve sporu pánů s králem Václavem biskup J. stál na straně panské. S tím snad souvisí ony násilnosti některých nepřátel na statcích biskupství, o nichž v této době se dovídáme a jež se strany J-ovy opláceny rovnou měrou. R. 1396 J. stal se členem stálé rady, která Václavovi vnucena, a odtud počíná se jeho důležitá úloha poli- tická. O činnosti jeho ve vlastní diécési ne- dostává se nám zpráv. Víme jen, že r. 1398 urovnal starší spory s kapitulou novým roz- dělením statků. Ale za to skoro při všech důležitějších událostech setkáváme se s nim v postavení nepodřízeném a ovšem vždy na straně, která ostře stavěla se proti králi. Nehledě k méně důležitým funkcím při roz- hodování rozličných rozepří a pod., o posta- veni jeho svědčí nejlépe, že r. 1399 spolu s jinými pány z jednoty určen byl za smluvce budoucího míru s králem. On také po oka- mžitém nezdaru obrátil se o podporu k mar- krabí Joštovi a králi Sigmundovi. Důvěru Sigmundovu dovedl si patrně získati velmi záhy. R. 1402 vidíme J-a jako jednoho ze správců zemských od Sigmunda ustanove- ných. Když pak smrtí zvoleného nástupce Olbramova Mikuláše Puchníka (19. září 1402) znovu uprázdnilo se arcibiskupství pražské, kandidátem Sigmundovým byl J. Jen nepřá- telství Sigmundovo s papežem Bonifácem způ- sobilo, že úřadu toho nedošel, návrat pak Václavův ze zajetí překazil jeho kandidaturu nadobro. Bylo to již v době, kdy hlasitěji začínají se ozývati nové proudy, jimiž sta- rému sporu dan byl nový obsah a nový směr. R. 1403 poprvé v universitě došlo ke sporu, náleží-li před jméno Wiklif i pojmenování kacíř, a od té doby spory stále rostou. Sta- novisko J-ovo k nim bylo dáno celou jeho minulostí. I kdyby ve sporech odtud vznik- lých nebylo šlo také o některé skutečné od- chylky od souvěkého učeni církevního, tak horlivý jako J. přívrženec hierarchického sy- stému, omezujícího každý zvenčí přicházející pokus o nápravu předstíráním, že by tím utrpěla moc a vážnost církve, nemohl ve spo- rech státi jinde než na nejkrajnějším .stanovisku odporu proti proudu reformnímu. J. dobře chápal, jaký význam by mělo pro věc jeho a jeho přívrženců, kdyby muž jeho pevnosti a energie zasedl na stolec arcibiskupský; proto nepřekvapí nás, že hleděl úřadu tohoto po smrti Zbyňkově r. 1411 dosíci cestou, zlatem dlážděnou. Ale ani tenkrát cíle ne- došel pro pochopitelný odpor krále Václava k jeho osobě. J. v dosavadním postavení sna- žil se nadále potlačovati nové hnutí, o němž se domníval, že jest možno je ještě potlačiti. Stanovisko jeho nejlépe charakterisuje dobré zdání, které k synodě 6. února 1413 poslal. Připojiv se k míněni strany Husovi protivné, navrhoval nad to zřízení úřadu místokancléře při universitě s mocí inkvisitorskou, úplnou zápověď kázání Husovi i jeho přívržencům a zabavení jejich spisů českých. Od osob- ního účastenství na synodě zdrželo jej nej- spíše soukromé záští mezi švakrem jeho Jin- dřichem Humpolcem z Dube a Petrem Ma- lovcem z Pacova. Za to však neměl scházeti na koncilu kostnickém brzo potom se přibližujícím. Mezi kněžstvem sebrána zvláštní daň, aby J. mohl se tam vypraviti a pracovati proti před- nímu repraesentantu hnutí jemu tak protiv- ného. Přibyl tam asi v lednu r. 1415 a hned připojil se k přítomným již nepřátelům Hu- sovým, horlivé pracuje o potlačení i náčel- níka i celého směru nového, zvláště přijímání pod obojí, a neváhaje ani na krajany své pro přijímám pod obojí žalovati a různé pomluvy přidávati. KdyŽ mu to vyneslo výtku od kra- janů na koncilu přítomných dne 13. kv. 1415, ohradil se ústně hned a o několik dní po- zději i písemně připomínaje, že nemínil ublí- žiti cti své vlasti, na níž mu více záleží nežli těm, kteří ji kacířstvím pohaňují. Odpovědi charakterisuje se případně smýšlení nejen jeho, nýbrž i celé doby. Nebyl to rozdíl národností, byl to v první řadě rozdíl náboženských ná- zorů, který tehdejší lidstvo rozděloval. I po smrti Husově J. nepřestal býti v započatém směru činným. Zejména přičiňoval se o nové zapovědí a vyhrůžky přátelům Husovým. Čin- nost jeho nezůstala ovšem v Čechách ne- známa a obecný hněv obrátil se proti němu ; okolní šlechta, ohlásivši se opovedními listy, začala pleniti a dobývati statků jeho, takzc- jich záhy valná část ocitla se v rukou pro- 1060 Jan. tivniků. Není však správné mínění, že byl všech statků zbaven, nebof ještě r. 1416 sám některé prodává. Zprávy o tom potvrdily v Kostnici znovu, co již z přímluvných psaní českých pánů za Husa musilo býti patrno, že v Čechách silná strana nemíní se Jen beze všeho nálezům koncilu podrobiti. Z té pří- činy ustanoven J. legátem v Čechách s mocí vypleniti všecko kacířství zde i v zemích sou- sedních. Někteří katoličtí páni, zejména Jan ml. z Hradce, vyzváni k jeho ochraně. Ochrany té bylo mu také potřebí, neboC J. dobře věděl, že vrací se za změněných poměrů a že ne všady bude s láskou přijat. Proto žádal od krále glejt, jehož se mu dostalo; poselství jeho vsak nemělo asi valného výsledku, ano brzy potjm dovídáme se, že všeobecná ne- libost nedovolovala mu ani veřejně se uka- zovati. Ale tím nebyla mu odňata chuf k další práci. Přebývaje nejspíše v Litomyšli, snažil se především zor|ranisovati všecky nepřátele nového hnutí v jeden šik. Brzo vidíme jej v čele nedávno před jeho příchodem zalo- ženého katolického spolku českobrodského, v němž i arcibiskup Konrád se účastnil. Ale J-ovi běželo o to, by všecky církevní úřady sjednotil k společné práci, a úsilí jeho poda- řilo se skutečně. Že 24. Čna 1416 docílil jed- noty s biskupem olomúckým o společný po- stup proti wiklifství. Ale ten, jenž tou cfobou stál v čele biskupství, nedostal se již k tomu, aby mohl ve smyslu úmluv pracovati, Václav Králík z Buřenic zemřel 12. září 1416. Jeho smrt přinesla J-ovi nové, širší pole činnosti, která mu zjednala význačné místo v dějinách. Při volbě biskupa kapitula se rozdvojila, i starší osobní spory i rozdílnost přesvěd- čení k tomu přispěla. Dne 21. září, dlouho přede dnem, k němuž původně volba polo- žena, větší Část kanovníků odporných novému směru zvolila biskupem J-a. Teprve po dva- nácti dnech, v ustanovený původně den 3. října, ostatní kanovníci zvolili kandidáta králova Alše z Březí, kanovníka vyšehradského, je- muž arcibiskup Konrád ihned udělil konfír- maci, a úředníci královští uvedli jej 29. list. ve skutečné držení biskupství. Ale J. nemínil hned ustoupiti. Pozoruje patrně vděčnější pole na Moravě k získání zásluh o sebe i o církev, kdežto v Čechách úsilí jeho bývalo marné, zasadil se vŠí energií o dosaženi nového pů- sobiště, zejména u koncilu, kdeŽ se ani ne- ostýchal protivníka svého naříkati z kacíř- ství. Ale nebylo ani této zbraně třeba, koncil dovedl ceniti význam J-ův pro věc církve a již 14. pros. 1416 jmenoval jej administráto- rem biskupství olomúckého, ponechávaje mu i dosavadní diécési. Nyní rozzuřil se zřejmý boj o bohaté místo. Appcllací obou stran věc dostala se znovu ke koncilu. Al^ ani ko- nečná (po střídavém průběhu) odpověď kon- cřlu z 16. června 1417, jíž AleS biskupství zbaven, ani uznání J-a se strany papeže Mar- tina V. dne 14. února r. 1418, ani přímá vyhrůžka papežského kommissaife kardinála Brandy ze 7. května t. r. nepřinesly ukon- čení. Na straně J-ově stála duchovní, na straně Alšově světská moc. J. sice ještě pf ed stvrzením papežským, v ún. 1418 cituje před svůj soud do Litomyšle některé z kacířství nařčené osoby z diécése olomúcké, ale svět- ská moc přece objevila se silnější a J. byl, jak se zdá, nucen na nějaký čas vzdáliti se ze země. Konečně spor vyrovnán směnou obou biskupství, ale není jisto, došcl-li J. sídla olomúckého před smrtí Václavovou. V novém úřadě J. nijak neumenšil dosa- vadní pověsti zuřivého nepřítele všeho » ka- cířství c, naopak rozšířil ji horlivou činností svou, která mu také v stálých bojích s protiv- níky církve a krále Sigmunda zjednala jména Železný. Na všech téměř výpravách vidíme ho nebo aspoň pomocná vojska jeho; ne- dbaje okamžitého nezdaru znovu a znovu dává se v boj s protivníky. Statky biskupské utrpěly tím ovšem Škody ohromné, ale úsilí J-ovo mělo výsledek. Jeho přední zásluhou bylo, že husitství na Moravě nikdy nezapu- stilo těch kořenů, jako v Čechách. Nemálo ovšem přispěla k tomu také okolnost, že Sigmund Albrechtovi rakouskému dal nej- prve správcovství a brzo potom v zástavu zemi samu; ale Činnost J-ova způsobila, že se to vůbec státi mohlo. Již r. 1419 stál v čele katolických pánů, kteří s kutnohorskými smlu- vili se o stínání a mučeni kacířů, jaJc nařizo- valy již rozkazy koncilu kostnického. Na Mo- ravě spatřujeme jej vedle stálého účastenství při velkých výpravách ustavičně v drobném boji s nepřáteli. Tak r. 1421 pokoušel se zničiti nově se tvořící středisko radikálních živlů moravských *na ostrově řeky Moravy u Nedakonic, jež tam zříditi mínil kněz Be- dřich ze Strážnice. Třeba tento podnik skončil nezdarem, jinde často provázelo jej štěstí. Čeští utrakvisté dobře sledovali jeho činnost a užili hned prvé příležitosti k odplatě. Proti J-ovi hlavně, jakožto předáku katol. strany moravské, namířena byla výprava do Moravý V létě r. 1423. U Kroměříže svedena krvavá bitva, v níž J. osobně se súčastnil. Po ve- likých ztrátách s obou stran vítězství při- klonilo se k utrakvistům, následkem čehož Kroměříž se vzdala. J. však po nedlouhém Čase zmocnil se ií opět. Tou dobou J. byl již vyznamenán clů věrou svých straoníků roz- ličným způsobem; tak zejména po přilnutí arcibiskupa Komráda k utrakvismu zvolen byl administrátorem arcipiskupství pražského. Také kurie dovedla oceniti platné služby, které jí prokazoval. R. 1426 ozdoben purpu- rem kardinálským jakožto kardinál titulu šv. Cyriaka. Brzo potom spatřuiemc J-a ča- stěji při dvoře krále Sigmunda v UhHch, jemuž radou svojí ve stejném stále směru byl pomočen. Do doby jeho pobytu u Sig- munda padají některé menší škody jemu na statcích činěné, jichž bezpochyby bylo více, než se zpráv o nich dochovalo. J. v Uhřích upadl do nemoci a zemřel 9. října r. 1430 v Ostřihomě. — Srv.: D'Elvert, Johann der Eiserne v. Olmůtz (v Hist. Taschenbuch I., 1826 vyd. Wolným), první vědecká mono- Jan. 1061 ^rafic, jež o činnosti J-ově obšírněji vypra- vuje; Jelínek, Hystorye mésta Litomyšle I., 208 n.; Čermák, Premonstráti v Cechách a na Moravě, str. 196; jinak všecky spisy o době husitské zabývají se osobou J-ovou, zejména: Palacký, Dějiny národa českého, III., 1, 2; Tomek, Dějepis Prahy, III., IV. ; Frind, Kirchen- geschichte Bdhmens, III., 168. Rada dopisů jeho z r. 1413 uveřejněna v A. Č. III., z doby kostnického Koncilu v Palackého Documentech na rozl. místech; spor o biskupství olomúcké vylíčil Brandl, Spor o biskupství olomúcké ČMM IX. (1877); Bretholz, Die Ůbergabe Mahrens an Herzog Albrecht V. v. Oester- reich. AOGLXXX; zde vydány některé listiny k tomuto sporu se táhnoucí » jež také (s někter . rými jinými) vydal Loserth ,Beitrage zur Gesch. der huss. Bewegung V., AÓG LXXXII. K Nov. 39) J. z Žel IV a, někdy mnich kláštera že- livského, jemuž při vypuknutí bouří nábožen- ských zdi klášterní staly se úzkými. AŽ do r. 1419 jest osobou, aspoň nám, téměř ne- známou, t. r. vidíme jej kazatelem v jednom z kostelů, který král podobojím vykázal, u P. Marie Sněžné. Jaké místo mu v dějinách ná- boženského hnutí českého náleží tehdy i po- zději, nelze přesně určiti. Ale již od počátku činnosti zdá se, že byl jedním z mužů, jichž zásluhou hnutí zvané chiliasmus nestalo s'j neplodným blouzněním, nýbrž dovedlo z přívrženců svých vychovati zanícené bo- jovníky za pravdu boží. Ku kázáním svým J. s oblibou volil texty z Apokalypse, jistě příhodné v době útisku, a dovedl svojí vý- mluvností posluchače uchvátit a přivésti v na- dšení. Dne 30. čce 1419 J. ve svém kostele konal kázání, v němž svolával pomstu na ne- přátele zákona božího, za jaké dosti srozumi- telně naznačoval konšely novoměstské, no- vému hnutí odporné, načež vedl v processí veliké zástupy ke kostelu sv. Štěpána na Rybníčku. Účastníci dobyli si násilím vstupu do kostela a po vykonání obřadů vraceli se kolem Novoměstské radnice. Před radnicí průvod se zastavil a žádáno za vydání vězňů nedávno pro náboženské výtržnosti zajatých. Za odpověď však házeno s oken radnice ka- mení na zástupy, při čemž prý i monstrance v rukou J-ových kameny zasažena. To bylo znamením k obecnému útoku, iehož i Žilka se účastnil, jsa asi náhodou přítomen. Kon- šelé smetáni s oken na napřažené zbraně dole shromážděných davů. Po tomto bouřlivém výbuchu uražených citů náboženských — nikdo ze zástupu nedal se strhnouti k loupení — obec postavila v čelo 4 hejtmany a později s povolením krále zvolila sama konšely. Oblíbenost a vliv J-ův tím jistě velice vzrostl a výmluvnost jeho zjednávala mu no- vých a nových přívrženců. Proti Sigmundovi, který do svého dědictví přicházel v čele ne- přátelských křižáků, obrátil se J. s celou si- lou své vášnivosti. Sigmund byl mu oním apokalyptickým drakem ryšavým, jenž přišel zahubit pravdu nedávno zrozenou. Ale jemu nestačilo pouze rozplameniti srdce posluchačů k touze po boji; dobře chápaje nebezpečen- ství z nastávající války hrozící dbal o to, by nepřítel nenalezl Prahu nepřipravenu. Jeho hlavně zásluhou staroměstská i novoměstská obec dne 3. dubna 1420 na společném shro- mážděni prohlásily, že budou kalicha hájiti proti každému, a za tím účelem hned také přikročeno k organisování branné moci. A ne- menší zásluhu zjednal si tím, že po odmítavé odpovědi Sigmundově v Kutné Hoře způsobil povolání pomoci z Tábora. Po slavném ví- tězství, když strana, která nejvíce k němu přispěla, chtěla také vítězství názorů svých v Praze slaviti, byla to hlavně obec Novo- městská, v níž J. měl četně přívrženců, která jim ochotně vycházela vstříc. Ale J. mínil se postarati, aby také na Starém městě názory táborských kněží, kterým J. stál blízko, na- lézaly méně odporu. Dne 18. srp. na kázáních ohlašováno, že odpoledne má se konati dů- ležitá schůze obce. Na ní pak zvoleni noví konšelé, jimž J. odevzdal pečeť městskou, přijav ji z rukou odstupujících. Tato událost neznamená ještě trvalé náčelnictví J-ovo v ob- cích pražských. Již asi po čtvrt létě noví kon- šelé opět sesazeni. Ale když na jaře r. 1421 Pražané a Táboři smluvili společné tažení proti nepřátelům kalicha ve východních Ce- chách, vidíme iiž J-a v tomto postavení; při vojsku pražském nacházel se jako director exercitus. Jisté pomohla mu k tomu jeho ob- líbenost u lidu, ale sotva také bylo možno přehlížeti jeho zásluhy o spojení Prahy s Tá- borem, jež v posledních bojích tak skvěle se osvědčilo. Udržení této jednoty bylo vždy předním cílem J-ovým, jemuž neváhal oběto- vati přátelství Prahy se Šlechtou, věc to, na niž při posuzování osobnosti J-ovy nemělo by se zapomínati. Na dotčeném tažení, které bylo řadou vítězství a úspěchů, J. podrobe- ným městům a protivníkům udílel milost a odpuštění od »Boha a Pražanůc, tak zejména Kutné Hoře a p. Čeňkovi z Vartenberka, a přijímal je do ochrany obce pražské. Toto místo pak zaujímá J. odtud stále, stoupaje později ještě výše, mnohdy (zejména později) cestami, jichž nelze schvalovati. Na sněmu čáslavském s M. Janem Příbramem přidán jakožto rádce ve věcech duchovních zvole- ným vladařům zemským. Na témže sněmu usneseno svolati synodu duchovenstva na čer- venec. Ale prve nežli k ní došlo, zbavil se J. nepohodlných sobě konšelův, uživ k tomu značné své obliby u lidu. Dne 30. června u Matky boží Sněžné zvoněno na poplach a četné zástupy Novoměstských valily se k rad- nici staroměstské. Zde svěřena prozatímní vláda na místě odstraněných konšelů 4 hejt- manům, načež 2. čce voleni konšelé noví, pro obě města společní. Byla to událost jistě značného .politického významu a jistě křivdi J-ovi mínění, jakoby jen z osobní nenávisti a panstvíchtivosti se byl o tuto novotu při- činil. Na synodě, která pak 4. čce se sešla, vi- díme J-a mezi řediteli vedle Prokopa z Plzně, Příbrama a Jakoubka. Tito čtyři také zde zvoleni za aciministrátory duchovenstva. Ale 1062 Jan. hned po skončení synody J. znovu vyšel s vojskem do pole, míře tentokráte do kon- čin severních a severozápadních. Jest to ona výprava, na níř svedena krvavá bitva u Mostu, kde sice Pražané zvítězili, ale v noci po boji za nevysvětlených dosud okolností od města uprchlí. Tou dobou jednáno s obcí pražskou o obeslání nového sněmu, na němŽ zejména měla utvrzena býti správa zemská před vol- bou nového krále. J. již dopisem z pole a tím více po návratu bránil se proti obeslání jeho. Jeho motivy nejsou a sotva kdy budou nám jasný. Sotva je správné mínění, že jemu samotnému šlo o udržení a rozmnoženi an- archie, by sám mohl bez překážek svým chout- kám hověti ; spíše se zdá, že neměl dosti dů- věry k těm, jichž hlavním návodem sněm svo- láván, k Oldřichovi z Rosenberka a Čeňkovi z Vartenbcrka, jako již dříve, z téhož asi dů- vodu, stavěl se proti jednání o kandidaturu polskou. Nedůvěra objevuje se Často v jeho řečech a není asi správno, nepřikládati tomu nijaké váhy, třeba J. někdy užíval této ne- důvěry k odůvodnění kroků i přímo násil- ných. Dne 19. října 1421 J. znova dal svolati obec ke kostelu sv. Štěpána na Rybníčku, kde ukazuje k nespolehlivosti pánů dal zvo- liti Jana Hvězdu (Bzdinku) z Vícemilic za hejt- mana s mocí téměř neobmezenou. Protest proti tomu ozval se na schůzi starších mě- Šfanů konané v Betlémě, působišti Jakoub- kově. A k podobným protestům vybízely tím více ještě jiné násilnosti, kterých se stoupenci kněze J-a tou dobou dopouštěli. Nejkřikla- vějším příběhem takovým bylo téměř zrádné zabiti p. Jana Sádla z Kostelce, kterýž při jednáni o sněm kutnohorský knězi J-ovi byl ostře domlouval a nyní, chtěje se očistiti z různých odtud pocházejících pomluv, vy- žádal si glejt od konšelů, ale pak pod glej- tem zajat a popraven. Jakoubek sám, aékoli dovedl respektovati mínění protivníkovo, ne- dovedl se vyhnouti konfliktu s J-em. Snahou jeho bylo činnost J-ovu mírniti, jak se o to již pokusil při proměně ve správě obecní před synodou, kdy překazil odstranění M. Křišťana z jeho fary. A když J. znovu po- kusy opakoval a aspoň za kazatele Křišfanovi vnutil svého stoupence Viléma, podezřelého z pikartství, Jakoubek přičinil se o svolání sjezdu kněží, na němž usnesena některá pra- vidla a ustanovení směřující proti J-ovi a jeho směru. Ale následkem toho byl J. od stranníků svých v čele obce provolán samo- jediný za správce duchovenstva a teprve po- zději přidáni mu rozvahou měšťanstva Jakou- bek, Jan Kardinál a Petr Engliš. Ovšem po- stavení jejich, zejména Jakoubkovo, při veliké moci, jaké se J. v městě těšil, nebylo příliš příjemné. Ale přece ani oni nebyli bez pří- vrženců a Jakoubek mohl se i odvážiti k ve- řejné žádosti za dosazení nových konšelů. Straně jeho pak dostalo se podpory, když po vítězství německobrodském mnoho pánů přijelo do Prahy, jimž podařilo se příměti obé strany, že daly se na výrok několika rozsudí. Jejich hlasem obnoveni dne 5. ůn. 1422 v Praze konšelé vesměs ze strany J-ovi nepříznivé. J. ovšem podržel ještě značnou moc, ale rozličná nařízení, jimiž jeho starší některá opatření zrušena a měněna, svědčila o toiu^ že konšelé míní proti němu přísněji se obra- ceti. K tomu také zavdávaly podnět ustavičné spory J-ovy s ostatními administrátory. Jimi konečně pohnut byl Jakoubek k podání urči- tých žalob na některé stoupence J-ovy. Kon- šelé umínili si této příležitosti užiti k úplnému odstranění J-a. Dne 8. břez. 1422 J. obeslán na radnici, ale poslové nemohli ho nalézti doma. Teprve 9. břez. po kázání v průvodu jednoho kněze odebral se na radnici, kde zprvu klamán byl vyptáváním na příběhy vá- lečné, až se opět osmělil činiti konšelům vý- čitky pro některá jejich novější opatřeni Mezitím obesláni čelnější z jeho přívrženců a po krátkém hádání všickni vedeni na smrt; na dvoře radním téhož dne on i devét jeho společníků zhynuli mečem katovým. Vražda nedala se dlouho tajiti, lid hned k první zprávě hnal útokem na radnici, kdež hlava J-ova nalezena a shromážděnému lidu uka- zována. Hned potom také udeřeno na obydlí některých mistrů jakožto předních protivníku J-ových a dne 10. břez. zvoleni noví konšelé. Téhož dne vykonán za ohromného účasten- ství lidu pohřeb kněze J-a u P. Marie Snéžné. Druhého dne popraveno 5 předešlých kon- šelů a strana někdy J-ova stala se zase vlád- kyní města (do příjezdu Sigmunda Koryb.) Osobnost J-ova je zajímavější než zná- mější. Byl ovšem muž neobyčejného ducha, jemuž historie jistě často křivdí. S větší nebo menší jistotou můžeme za to míti, že nebyly to aspoň z pravidla osobní motivy, které hó vedly, třeba někdy ani jim neodolal. Nejlépe patrno to z jeho snahy o udržení jedLnoty mezi Prahou a Táborem, při čemž jisté ne- rozhodovala tak jeho náklonnost k učeni tá- borskému jako důvody skutečně věcné. IX-- jiny jeho jsou zajímavou i důležitou episodou v dějinácn husitských, ale dodnes nevyjasně- nou a snad i pro příště ncvyjasnitelnou. — Srv. Palacký, Dějiny národa českého III., l, kde na str. 143—149 uveřejněn překlad sou- věké zprávy o jeho smrti; Tomek, Dějcpi* Prahy III., IV. VNov 40) J. IV., katholikos arménský, viz Ar- ménský jazyk a literatura str. 752. Panovnici a členové rodfi panovnických: Anoiiclcý. 41) J. král (1199—1216; • 1160 v Oxtorde), nejmladší syn Jindřicha lí., který ho žertem nazval Bezzemkem, protože ne- dostal žádné země, když byli jeho bratří po> děleni, Richard angl. korunou, Jindřich Aqui- tanií a Bohumír Bretonskem. Matka jeno, Eleonora gaskonská, rozmazlila ho a vštípila v srdce jeho ukrutnost, nenávist a lstivost, tak že nenabyl žádných vědomostí, neb ne- osvědčil se ani jako místodržitel v Irsku, odkud po 9 měsících musil býti odvolán. Byl miláčkem otcovým a přece zapsal se s bratry svými v jednotu proti otci. Sy- nové jeho byli: Jindřich (III.) a Richard Corn- Jan. 1063 wallský, král německý. Viz Britannie V. str. 701. Anhaitsko-dessavský. 42) J. Jiří II. (1660 až 1690; * 1627). nabyl důkladného vzdělání vojenského a diplomatického a vyznamenal se nejprve jako švéd. generál pcoti Dánsku a Polsku, r. 1658 přešel do branib. služeb a zůstal v nich i po svém nastoupení v kní- žectví Anhaltsko-Dessavském jako polní mar- šálek; r. 1675 odrazil útok Švédů na Marku. Byl přítelem cis. Leopolda I., zastával se po- litiky jeho a r. 1672 zavřel s ním jako jed- natel kurfirštský spolek proti Ludvíkovi XIV. Z manželství s oranžskou princeznou Jindři- škou Kateřinou měl syna Leopolda, známého pod jménem >der alte Dessauerc. BrabanlM. 43) J. I. získal r. 1288 Limburk, jeho syn J. II. dal zemi stavovské zřízení a potvrdil všecka práva zemská; nejvíce vy- nikl J. III. (f 1355). který rozmnožil ustano- vení ta t. zv. zlatou bullou brabantskou, dle níž brabantští příslušníci jen dle práva bra- bantského směli býti souzeni. Proti němu zjednal si r. 1333 Jan Lucemburský spolek něm. knížat a napadl ho prudce, háje svých práv na Limburk, ale prostřednictvím franc. dvora stalo se r. 1334 narovnání, tak že Jan Lucemburský za náhradu 150.000 livrů od- řekl se navždy dědičných práv na Limburk. Branlborlti. 44) J. Cicero (1486—99). syn Albrechta Achilla (♦ 1455 v Ansbachu), pro výbornou znalost latiny také >Cičero Ger- manicusc zvaný, spravoval Marku od r. 1476 za otce svého, byl povahy mírné, ale rázné, jak potlačením loupeži vých rytířů a r. 1488 při vypsání daně z piva dokázal; nepodnikal žádných odvážných pokusů, zavřel s Pomo- řansk&m smlouvu dědičnou a vzdal se len- ního práva na zemi tu. S Vladislavem II., který mu zabezpečil právo na jeho držeb- nosti ve Slezsku, žil v míru, podporoval human. studia a konal přípravy k založení university ve Frankfurtě n. O. 45) J., zvaný Oeconomus (1571—98), syn Jáchyma II. (♦ 1526). Zaplativ dluhy otcovy upravil finance a vystupoval přísně proti kaf- vmům; podporoval dvůr vídeňský v jeho snaze po koruně pofské doufaje, že dostane Prusy. Nechuť proti kalvínům byla příčinou, že nespojil se s Hollanďany a neobsadil zemí rýnských v čas. 46) J. Zikmund, kurliršt (1608— 19), syn Jáchyma Bedřicha (♦ 1572), pojal dceru blbého prus. Alberta Bedřicha a tím nabyl práva na vévodství Clevsko-Tiilišské ; r. 1614 po vy- mření rodu Clevského obdržel smlouvou Xanteskou Cleve, Marku, Ravensberk a Ra- venstein a měl právo na Vých. Prusy, ale po smrti tchánově r. 1618 pruská šlechta ho nepřijala. Bulnarstí. 47) J. neb loan Vladislav, car (1015—18), viz Bulharsko str. 905. — JI. neb loan Asěn (1186—96); J. II. As. (1217 až 1241); J. III. (1279—80) viz Asěn ovci a Bulharsko str. 906. Burgundský. 48) J. (1404—19), zvaný »Sans peurc (t. j. bez bázně), provázel r. 1396 Sig- munda na nezdařené výpravě; r. 1404 se ujal vlády nad Burgundskem, jsa zároveň úhlav- ním nepřítelem rodiny Órléanské. Viz Bur- gund str. 955. Bysantétf. 49) J. I. Cimiskes, císař (969 až 976), rod. Armén z Hierapole nad Eufra- tem, výtečný vojevůdce Nikefora Foka, kte- rého z návodu jeho manželky Theofany v noci z 10. — 11. pros. r. 969 dal zavražditi. Zavřel Theofanu do kláštera a pojal za manželku Theodoru, dceru po Konstantinu VII. Por- fyrorodém. Byl panovníkem mocným, oblí- beným a .bystrým politikem; nechtěje míti ruce vázány v Itálii, zavřel s Ottou I. mír a vydal princeznu Theofanu, zasnoubenou Ot- tovi II. Na to porazil Rusy, dobyl Prěslavu a přinutil rus. Svjatoslava k návratu na Rus; odvedl bulharského cara Borisa II. do Caři- hradu a přivtělil podunajské Bulharsko ke své říši. Vůdce jeho Nikolas r. 973 porazil Saracéhy a dobyl města Nisiby; kdyŽ však r. 974 byl u Amidy poražen, odebral se J. sám k vojsku, dobyl několika měst. jako Amidy, Nisiby, Edessy a Berytu, a ukořistil mnoho sv. relikvií. Na zpáteční cestě zemřel za příznaků otrávení. 50) J. II. Komnénos, též Kalojoannes (dobrý J.), císař (1118—43), syn Alexia I. (* kol. 1088), pojal r. 1104 za manželku Irenu (svatou), vynikal jako bystrý diplomat a voje- vůdce, odňal Seldžúkům velikou část Malé Asie, odvrátil r. 1126 hrozící válku s Benát- kami, měl veliký vliv na křesťanská knížectví v Sýrii a připravoval se k veliké výpravě křížové, ale zemřel poraněn byv na honě. 51) J. IIL Dukas Vataces, císař nikaiský (1222—55) z rodiny Angelů (* 1193 v thrá- ckém Dioymoteichu — f 1255 v Nymphainu), nastoupil jako zef cis. Theodora Laskaria v cí- sařství Nikajském a vládl pevnou rukou zaná- šeje se myšlénkou sloučiti opět rozchvácené Byzant. císařství; nabyl Thrakie a r. 1246 despotátu v Solunu. 52) J. IV. Laskaris, císař nikajský (1258 až 1261), syn Theodora II., byl od poručnika svého Micnaila Paleologa r. 1261 oslepen. 53) J. V. Paleolog, císař byz. (1341—91), syn Andronika III. (* 1330). Ža nezletilosti jeho vládla matka jeho Anna a Jan Kantaku- zenos, jehož dcera Helena byla zasnoubena J-u V. Jan Kantakuzenos prohlásil se však r. 1341 za císaře, což vedlo k zhoubné do- mácí válce (viz Byzantské cis. str. 1022); r. 1376 byl od svého syna Andronika (IV.) zajat, avšak r. 1379 opět trůnu se zmocnil. 54) J. VI. Kantakuzenos (1341—54), po- ručník J-a V., přijal r. 1341 cw. korunu, ale byl r. 1354 od J-a V., jemuž Janované při- spěli ku pomoci, v Cařihradě překvapen a vlády zbaven. Vstoupiv do kláštera Mangan- ského zabýval se studiem historickým a po- lemikou proti židům a proti koránu. Napsal kommentár k Aristotelové >Ethice« "a apolo- getické dějiny své doby (vyd. v. Schoppen v Bonne, 1828—32 o 3 sv.) a zemřel r. 1383 na Peloponnésu, Viz Parisot, Cantacuzčne, homme ďétat et hist. (Paříž, 1845). 1064 Jan 55) J. VII. Paleolog (1398—1402), syn Andronika IV., svrhl r. 1390 svého děda J-a V., ale vládl na krátko. R. 1398 svrhl opět pomocí tureckou strýce svého Manuela 11. , s nimž se usmířil a společné vládl aŽ do r. 1402, kdy byl vypověděn na Lemnos. 56) J. VIII. Paleolog (1425—48), syn cis. Michaila II., byl panovníkem statečným a obratným diplomatem, ale nemohl zabrániti, by říše Byzantská se nerozpadla. Chtěje zí- skati od západní církve pomoci proti Tur- kům vyjednával osobně na koncilu ferrarsko- florenckém o sloučení obou církví ; proto pa- pež Eugcn IV. vyhlásil křížové tažení a získal uherského a polského krále Vladislava III., že podnikl r. 1443 vítěznou výpravu na Bal- kán, tak že Turci prosili za mír. Z návodu papež, legáta zrušil Vladislav r. 1444 příměří, padl však u Varny a Turci, porazivše r. 1448 J. Hunyada na Kosové poli, zmocnili se ce- lého byzantského panství až na Cařihrad. z Qěhož musil J. platiti poplatek. Ceitf. 57) J., král český, jediný syn Jin- dřicha, hraběte lucemburského (napotomního císaře římského toho jména VIL), a Markéty Brabantské, ♦ 10. srpna 1296, vychován byl v Paříži, kde navštěvoval universitu. Po zvo- lení otce svého císařem stal se v červenci r. 1310 hrabětem lucemburským a tehdy po- dána mu i koruna česká (viz Čechy) i za- snouben s Alžbětou Přemyslovnou (31. srp.) ve Špýru. Provázen arcibiskupem mohučským Petrem, bývalým kancléřem království Če- ského, vesel v říjnu s vojskem přes Cheb do Čech a s obejitím Prahy přitáhl ke Kutné Hoře, kde byl od Jindřicha z Aufenšteina odražen, takže již po třech dnech ustoupil ke Kolínu, kde měšfané usnesli se říditi se Prahou a prozatím vyčkati. Vešed 3. pros. do hlavního města, přijal již o vánocích pří- sahu věrnosti od stavu, jichž privilegia při tom potvrdil; zejména uznal, že žádný oby- vatel nemůže nucen býti k výpravě za hra- nice zemské, berně pak že dovolena jest jen při korunovaci a když by vdával král dceru. Zároveň obnovil ustanovení o dědickém právu dcer a slíbil konečně, že nemají býti cizinci v zemi připouštěni k úřadům ani statkům. Podobně stalo se na Moravě 8. června 1311. Korunovace královských manželů slavena dne 7. února 1311. Od Bedřicha Rakouského získal J. zastavenou Moravu až na Znojmo a Pohoře- lici zpět (30. bř.) a uzavřel s ním na 4 léta ve Vídni spolek (25. čce). Podporován ujcem svým Balduinem, arcibiskupem trevírským, a Petrem mohučským snažil se dosíci koruny císařské po otci svém, ale na sjezdu v Rense (v červnu 1314) přesvědčil se o dočasné bez- nadějnosti takové snahy a propůjčil pomoc svoji kandidatuře Ludvíka bavorského, s kte- rým vešel ve smlouvu o Chebsko. Méně šťast- ným byl J. doma. Zde záhy ctižádostivý nejv. maršálek Jindřich z Lipé způsobil svůj pád, zvláště když byl přičinil, aby Alžběta, vdova po králi Václavu II., zasnoubila dceru svoji Anežku vévodovi Jindřichu Javorskému a vě- nem jí dala Hradec Král., vše bez vědomí krále. Proto byl 25. říj. 1315 Vilémem Zajícem z Val- deka u přítomnosti krále zajat, všechna raéstc králové -vdovy Alžběty byla obsazena a tc smíru sjednaném propuštěn Jindřich, z Lipé až po vydání 9 hradů (12. dub. 1316). Usta- noviv zástupcem svým v zemi mohačského arcibiskupa Petra, vytáhl J. 17. srpna z Prahy králi Ludvíkovi ku pomoci, s nímž spojil sč v Norimberce. Oba vyprostili tehda Ésslink> z obležení vévodou Bedřichem Rakouskvrn (19. záři), načež odešel J. do Lucemburska kde správcové zemští značně jmění jeho roz- množili. Zůstal tu skoro po celý rok, nebof teprve ke konci října 1317 přivolaly jej ža- loby manželky jeho Alžběty do Čech. Zde mezi tím arcibiskup Petr pro mnohé podexri- vání byl přenesl úřad svfli na královou, která neprozřetelné pustila se do boje proti stranř Lipské (viz Alžběta), která mírem Domaži:- ckým nad královskými manžely úplně zvítť- zila. Panstvo podrželo statky korunní nadále a král musil úřady zemské navrátiti svým odpůrcům, z nichž Jindřich z Lipé stal se opět podkomořím. Pro tyto okolnosti a ne- švár v rodině oddal se J. životu prostopáš- nému v pusté společnosti, která učinila jej lhostejným k národu, nad nímž panoval. Aoy slávu svoji novým leskem ozdobil, dal na den 24. června 1319 provolati do Prahy velký turnaj, ku kterémuž však skoro nikdo se ne- dostavil. Roztrpčen odešel znovu do svého milovaného Lucemburka. Zde měl schůzku v Bingách s králem Ludvíkem, s kterÝm za- sadil se, aby po smrti věrně mu oddaného arcibiskupa Petra za nástupce zvolen bv strýc jeho Balduin. Volba však nebyla pa- pežem potvrzena. Do Čech vrátil se v únoru r. 1321 a slavil v Praze (24. t. m.) nový turnaj. při kterém spadl s koně a poranil se. V ten čas hleděl (na sjezdu v Pasové) smířiti se s Jindřichem Korutanským. aby nabyl sem i jeho, a nabízel mu k tomu konci ruku sestry své Marie a pro dceru jeho Markétu sWa svého Václava (Karla). Podobně mela se k' zí- skání podpory rodu bavorského nejstarší dcera jeho Markéta zasnoubiti s vévodou Jindřichem Dolnobavorským. Když s prvého plánu sešlo, zasnoubil sestru svoji s kráiem franc. Karlem IV. (24. srpna 1322) a sedmi- letou dceru slíbil markraběti míšeňskému B«:- dřichovi. Doma pak sblížil jej nešvár v ro- dině s královou hradeckou Alžbětou. Za to po společném vítězství u Múhldorfu poměr jeho ke králi něm. Ludvíkovi valně ochlad], když týž dal uprázdněnou marku Branibor- skou, na kterou si J. naděje dělal, synu svému Ludvíkovi (1323) a markraběti míšeňskému dovolil, aby vyplatil zastavená koruně CeskO města Altenburk, Cvíkov a Kamenici. To při- chýlilo J-a opětně k rodu rakouskému, s kte- rým uzavřel 18. září mír, v němž města Znojmo a Kostel s Moravou opět byla spoiena. Shoda tato netrvala ovšem dlouho a králi Ludvíkovi podařilo se získati J-a zvýšením zástavní sum- my za Altenburk a ostatní města na 10.000 hř. V ten čas vrátiv se z výpravy protí Toulou- sám (v únoru 1324), smířil se J. i s Jindři- Jan. 1065 chem Korutanským, dav syna svého Jana Jin- dřicha Markété za chotě s věnem Moravy, Opavska, Kladska a Budyšínska, což na sjezdu v Inšpniku (19. kv. 1326) bylo ratifikováno. Konečně zlepšil se tehaá také poměr J-a k manželce jeho a králová vrátila se 2. ledna do Prahy. Zde král na slib, že již všechny platy eventuálně budoucně povinné při pří- ležitosti svateb dcer jeho mají považovány býti za zaplacené, vybral velkou summu peněz (95.000 hř. stř.\ zhoršil minci a i od ducho- venstva pod záminkou tažení křížového vy- lákal desátek. S tím pak odjel znovu na Rýn, kde súčastnil se občanské války v Metách. S úspěchem prosadil léta následujícího ná- roky české v Polsku a Slezsku, takže mu bylo iiž 4. dubna 1327 holdováno ve Vratislavi. Nedbaje na sliby své vrátil se znovu dranco- vat zemi, kde zlehčil minci a berně násilím vybíral. Když naplnil kapsy své, opustil ná- rodem proklet Čechy (11. června 1327), aby súčastnil se turnaje při svatbě Filipa Ví. v Remeši (29. kv. 1328) a bojoval proti zá- padním městům flanderským. Po kratičkém pobytu v Praze vypravil se do Prus ku pod- poře Německého řádu, při čemž rozšířil pan- ství české v Dolních Šlezích. V ten čas za- kročil na Žádost krále Ludvíka osobně v Avi- gnonu, ale odešel odtud ^24. list. 1332^ bez pořízení. Rovněž bez trvalých výsledku mi- nulo i dobrodružství v severní Rafii. Ovdověv oženil se v prosinci r. 1334 s Beatricí, dcerou Ludvíka vévody Bourbonského. Dřívější své zasnoubení s Alžbětou, dcerou Bedřicha Krás- ného (1332), musil totiž zrušiti pro nedostatek papežské dispense. V lété 1335 vrátil se do Paříže, kde v turnaji utržil tcžkó poranění. V takových okolnostech nedovedl zabrániti, aby po smrti Jindřicha Tyrolského (5. dubna 1335) nenabyli vévodové rakouští Otto a Albrecht místo syna jeho Jana Jindřicha ne- jen Korutan, ale i jižního Tyrolska. Šťast- nějším byl na východě. V listopadu t. r. sešel se na Uherském Vyšehradě s králi Karlem uherským a Kazimírem polským, při čemŽ tento vzdal se nároků svých na Slezsko a Plocko, naproti tomu J. odřekl se titulu krále polského a i poplatku tu od dob Bře- tislava II. vybíraného. Zjednav si takto přátel na východě, postavil se proti králi Ludvíkovi pro intriku tyrolskou s vojskem na dolní Iseře u Landavy a když tento od Lince do Čech vpadnouti chtěl, u Budějovic; ale mír byl snadno zjednán v Enži (9. říj. 1336), jeŽto se král Ludvik nepohodl s vévodami rakou- skými o útraty válečné. Úmluvami těmi dány Tyroly Janu Jindřichovi. Sotva to vše bylo skončeno, vytáhl již 28. pros. J. podruhé na pomoc Německému řádu do Litvy, kde založil na břehu Nčmenu pevnost Baicrburg. Při ná- vratu onemocněl na oči a brzy pravé docela ztratil a r. 1339 i druhé. Ve Slezsku dostal se s biskupem vratislavským Nankcrem do sporu o hraniční pevnost Milič a teprve po smrti bi- skupově (10. dub. 1341) přišlo k smíru. Ač zcela slepý, súčastnil se proti Angličanům obrany Tournaye (1340), kde sepsal 9. září svoji zá- vět Po příměří přišel do Čech (v prosinci), kde dal syna Karla sněmem uznati za svého nástupce (8. června 1341). Když obliba Kar- lova i v Německu zdála se Ludvíkovi býti nebezpečnou, sehnal tento ještě poslední koalici ku zlomení moci rodu lucemburského. K ní přistoupili Kazimír Polsky, Bolek Svíd- nicky a Ludvik Uherský. První z nich vpadl do horního Slezska (y červnu 1345), ale musil ustoupiti, když J. oblehl Krakov. V Německu pak vliv římsKý, sliby a peníze způsobily volbu Karlovu za krále německého (11. čna 1346). Dokončiv toto nejdůležitější dílo svého ži- vota, spěchal do své Paříže králi Filipovi na pomoc a 26. srpna t. r. sešel v bitvě u Křeš- čaku (Crecy) smrtí hrdinskou. Mrtvola jeho hrozne zohavená nalezena byla druhého dne po bitvě a odnesena do blízkého kláštera Valloire a v Ourcampu vydána synu jeho Karlovi, který dal ji slavně dopraviti do Lu- cemburka (7. září) a zde v klášteře benedik- tinském pohrbiti. Vnuk J-ův král Václav IV. zřídil zde skvostný pomník, který však r. 1543 i s klášterem byl zničen. Kosti královské pře- neseny pak nejprve do kláštera františkán- ského a brzy do nového benediktinského, kde r. 1613 postaven nový pomník. I tento zničen byl při obléhání Lucemburka maršálkem Cré- quim r. 1684. Další zprávy o bludném puto- váni mrtvoly královské nelze bezpečně sle- dovati. Z prvního manželství s Alžbětou Pře- myslovnou měl J. syny Václava (Karla f 1378), Otakara (| 1320), Jana Jindřicha (f 1375) a dcery Markétu (provdanou za Jindřicha vév. dolnobavorského, f 1341), Guttu (manželku Jana vév. normanského, f 1349), Annu (f 1338) a Alžbětu (t 1324). V druhém manželství s Beatricí Bourbonskou porodila mu tato Vá- clava, napotomního vévodu lucemburského (t 1384). — Srv. J. Schótter, Johann, Graf von Luxemburg und Kónig von Bóhmen (Luxem- burk, 1865, 2 sv.); Weech, K. Ludwig der Baier und K. Johann v. Bóhmen (1860); Brandl, Máhren unter K. Johann v. Bóhmen (Brno, 1861); Póppclmann, Johann v. Bóhmen in Ita- lien 1330—1333 (sv. 35. Archiv f. oest. Ge- schichte, 1866); Grúnhagen, K. Johann und Bischof Nanker (Sitzungsberichte der k. Akad. in Wien 1865). JTe, 58) J. J i n dři ch, markrabí mora v. (* 1322 — 1 12. list. 1375), syn J-a a Elišky, byl jako pětiletý chlapec poslán do Tyrolska, by na dvoře Jindřicha korutanského jako snoubenec dcery jeho Markéty, Maultaš zvané, byl vy- chováván; sňatek' slaven byl r. 1336, ale šťast- ným nebyl. J. opřel se smlouvě Cáhlavské, kterou 4. září r. 1336 J. lucemb. s rak. vé- vodami o Korutany zavřel, a hájil práva svého k této zemi, opíraje se o bratra Karla, s kte- rým žil u veliké lásce. Když r. 1340 chlipná Markéta počala vyjednávati s cis. Ludví- kem IV., aby jí dal svého syna Ludvíka, markrabí braniborského, za manžela, při- kvapil J. s Karlem a uvedl Markétu na hrad Tyrol a dal ji střežiti lidem českým. Tím znepokojen byl tyrolský lid a proto podpo- roval Markétu, která tajně s Ludvíkem IV. 1066 Jan. vyjednala, by přiblížil se s branným lidem k tyr. hranicím. Dne 2. list. r. 1341 vyjel J. na lov a když se vrátil, nebyl vpuštěn více do hradu; podobně se mu stalo při ostat- ních hraběcich hradech i musil ustoupiti ze země a došel ochrany u patriarchy aquilej- ského. Karel ujal se ho, Žaloval u papeže a u všech sousedních panovníků, avšak nespo- mohlo ani vyhrožování klatbou papežskou, neb 8. ún. 1342 slavila Markéta svůj sňatek s markrabím Ludvíkem. Teprve r. 1349 pro- veden byl rozvod jeho od Markéty a J. pojal t. r. za manželku dceru opavského vévody Mikuláše II., která mu časem povila Jošta, Prokopa a J-a Soběslava. Dne 26. prosince r. 1349 udělil mu Karel markrabstvt Morav- ské v léno s tou podmínkou, že, pokud bu- dou v Čechách panovati potomci Karlovi po meči, nebude J. domáhati se koruny České; kromě toho 4. led. r. 1450 zavázal se J. Kar- lovi zvláštní smlouvou, že bude mu pomáhati při dobýváni všeho, cokoli by od koruny České bylo odtrženo. J. vládl v bratrské shodě s fcarlem mírně, staral se o zvelebení rolnictví a průmyslu a podporoval zkvétání měst, zejména Olomúci udělil právo magde- burské (1352). 59) J. Soběslav, patriarcha aquilejský (1352 — 1 1394), syn před., jako lóletý mladík stal se po magdeb. Purkartovi proboštem vyšehradským a přijal teprve r. 1370 svěcení za jáhna; r. 1380 stal se zároveň kanovníkem v Brně, r. 1381 biskupem litomyšlským a r. 1387 patriarchou aquilejským. 60) J., vévoda zhořelecký (* 1370—96), nejmladší syn Karla IV., byl vychován od biskupa lebušského Jana z Kytlic a dostal od otce Zhořelec s okolím jako samostatné vé- vodství; r. 1377 přidána mu ještě část Dolní Lužice. Za manželku pojal r. 1388 Richardis, dceru Albrechta meklemburského, ale ta po- rodivši mu dcerušku zemřela. S Václavem IV. žil v lásce, nepřistoupil ke spolku r. 1393 ve Znojmě mezi Zikmundem, Joštem, Albrech- tem rak., Vilémem, míš. markrabím a stra- nou panskou uzavřenému a vystoupil proti spolku, když r. 1394 byl Václav v Králové dvoře u Berouna od Jošta zajat a na hradě Pražském držán, 7. čna manifestem k veške- rému národu Českému a ke všem říšským knížatům a prohlásil zatčení Václavovo za násilí. Obdržev tajné jmění Václavovo vy- zval všecky královské hejtmany, by se svými sbory k němu se připojili, a sliboval vysoký žold ; maje značnou válečnou moc přitrhl s Prokopem moravským 20. čna před Prahu. Novoměstští mu otevřeli brány dobrovolně a Staroměstští po vyhrůžce, že město bude ztečeno. Tím Jošt s jednotou ocitli se v úz- kých a proto Václav byl odvezen do Při- benic, odtud na Krumlov a konečně na hrad Vilberk v Rakousích. Když k J-ovi připojila se některá knížata německá, počala domácí válka, ve které panství rožmberská krutě byla pleněna. Konečně jednota odhodlala se vy- jednávati a J. zavázal se jménem Václavovým, že splní požadavky jednoty; na to byl mu Václav vydán a za nesmírného jásotu lid. uveden do Budějovic. Václav v odměnu jme noval J-a 10. srp. 1395 nejvýš, hejtmanor království Českého a konečně rozhodčím t<. svém sporu s jednotou; když však vl. v leďn- r. 1396 pronesl výrok v rozepři (dosud nr.- známý), zbavil ho Václav hejtmanství a n^- kázal dekretem, drsným slohem psaným, ct. zemi, by J-ovi byla odepřena poslušnost. J odjel z Prahy, kde Hd se proto proti Vác?3- vovi vzbouřil, a odebral se do Lužice; 1. bř zůstal v klášteře Novocelském přes noc i. ráno nalezen na loži mrtev. Byf-li otráven, nebo raněn mrtvicí, nezjistilo se. 61) J. příjmím Volek, levoboček čes. krále Václava II., stal se r. 1310 proboštem na Vv- Šehradé a kancléřem království Českého. K ro- dině královské sice nebyl počítán, nicmént . lnul vřelou oddaností k své nevlastní sestře i Elišce, pomáhal svým lidem panu z Varten- \ berka při jejím útěku, byl jí i^dcem a otcor- ( ským ochráncem ; v jeho domě na Vyšehrade ^ také r. 1330 zemřela. Po smrti biskupa Hynka Berky z Dube byl r. 1334 jmenován biskupeir. olomúckým. Jan Lucemburský užív^ ho při vyjednávání s vé vodami rakouskými o vydař: Korutan; r. 1347 byl při korunování Karla & Blanky. Pořadem byl 23. biskupem olomúckým Francouzský. 62) J. II., Dobrý, král (ť35i* až 1364), syn Filipa IV. (*1319), viz Francie str. 579. HunBOverský. 63) J. Bedřich, vévoda (♦ 1625—79 v Augšpurku), třetí syn vév. Ji- řího, přestoupil k církvi katolické a slouól r. 1665 Kalenberk, Gotinky a Grubenhagec ve vévodství s hl. městem Hannoverem. V politice zahraniční držel se Francie, ale nepronásledoval protestantů a podporoval vědy a umění. Neměl syna, tak že vévodství připadlo jeho bratru Arnoštovi. Hollandský. 64) J. Nemilosrdný (* 1373 — 1 1424), syn bav. Alberta II., sloučil s podílem svým v Bavořích území Štrubinské a r. 1390 biskupství Lutišské. Nedal se posvětiti. R. 140$ potlačil stranu Haydrotů a potrestal Luticb. zrušiv jeho práva. R. 1418 pojal za choť Alžbětu Lucemburskou a po bratru svém Vilémovi domáhal se proti Jakobei HoUandu. Jorutalemský. 65) J. Brienne viz Brženne de Chatelet 1). Nassavský. 66) J., arcibiskup mohučský. vystoupil r. 1396 proti Gottfriedu z Leining, kterého mohuč. kapitula zvolila a kterého také Václav IV. potvrdil, a získal si penéii Bonifáce IX., který ho jmenoval arcibiskupem. J. byl velikým nepřítelem Václava IV. a jed- ním z původců vraždy na brunšv. Bedřichu spáchané. R. 1400 provedl, že proti Václa- vovi zvolen byl Ruprecht Falcký ; avšak kdyí ten nechtěl se říditi jeho vůli, zřídil r. 14Ó5 proti němu marbašský spolek. R. 1410 hla- soval pro Jošta. ale r. 1411 přešel k Sig- mundovi. Polití. 67) J. (I.) Albrecht, král z rodu Jagellovců, syn Kazimíra IV. Japellovce, vládl od r. 1492—1501. Byl panovník prodchnutý humanismem a do jisté míry i macchiavel- Jan 1067 1 ismem. Sméřoval k úplnému zničení přílišné moci velmožů polských a hledal oporu ve velmi četné drobné Slechté polské. S bratrem svým Vladislavem II., králem českým, učinil za' tím účelem smlouvu o vzájemnou pomoc proti neposlušným poddaným. Ve prospéch šlechty vydávány za něho statuty, které práva její ještě více rozšiřovaly, nežli jak se stalo za otce jeho Kazimíra. Nejdůležitější v té pří- čině byly statuty piotrkovsícé, vydané r. 1496. Šlechtě zaručeno, že nové zákony nebudou vydány bez svolení jejího na zem- ských sněmicich. S polepšením postavení stavu Šlechtického šlo však zároveň ruku v ruce poškození stavů městského a selského, které od té doby upadají Čím dále tím více. Při nastoupení J-a Albrechta na trůn polský odtrhla se Litvc (dočasně) a zvolila si vlast- ního velkého knížete Alexandra, bratra J-a Albrechta. Jakousi náhradu za to získal J. Albrecht r. 1494 koupí slezského knížectví Zátorského a zděděním knížectví Plockého r. 1496. Viděl, jak důležito jest pro Polsko, aby opřelo se o moře Černé jako o přiro- zenou svoji hranici. Klíčem k tomu bylo kní- žectví Multanské, které již delší čas nalézalo se v jakési odvislosti od Polska. Avšak na výpravě své, která měla za účel Multansko Polsku přivtěliti, poražen byl na hlavu v le- sích bukovinských (1497). Poněvadž pak r. 1501 zemřel v Toruni raněn byv mrtvicí, zůstaly záměry jeho nevykonány. 68) J. (II.) Kazimír, král z rodu Vasovců, syn Sigmunda III., vládl v r. 1648—68. Na- stoupil po smrti bratra svého Vladislava IV. Ku vládě nehodil se valně, neboC vychován byl ke stavu duchovnímu, vstoupil do řádu jesuitského a v době smrti Vladislava IV. byl již kardinálem. Svolením papežovým byv uvol- něn od slibů řeholních, pojal za choť vdovu po svém bratrovi. Byl statečný a energický, ale zároveň i popudí i vý a nestalý. Vláda jeho znamená hluboký úpadek Polska, které byvši od různých nepřátel najednou napadeno a samo v sobě jsouc rozerváno a nesvorno jen s těží ještě zachránilo svou samostatnost a král J. Kazimír svou korunu. Nejprve činiti mu bylo se vzbouřenými kozáky, jejichž ná- čelníkem byl Bohdan Chmělnickij. Po- něvadž ziskuchtiví velmoži polští neměli dosti ochoty učiniti kozákům náležité ústupky, pod- dal se Chmělnickij r. 1653 Rusku, čímž za- pletlo se Polsko v nešťastnou válku s Moskvou, a ještě tato neskončena, když Polsku vypo- věděl válku nově nastouply král švédský Ka- rel X. Gustav, ježto J. Kazimír jako practcn- dent trůnu švédského nechtěl ho za krále uznati. Ve válce této J. Kazimír musil zemi vlastní opustiti a hledati útočiště ve Slezsku (1655"). Jediné proslulý klášter Č^stochowskv uhájil se proti přesile švédské. J. Kazimír musil se konečně odhodlati k velikým obě- tem, aby zachránil aspoň to, co bylo lze za- chrániti. Aby získal spojence švédského kur- řiršla braniborského a knížete pruského Be- dřicha Viléma, musilo se Polsko zříci lenního práva nad Pruskem (1657, smlouva Velavsko- bydgoštská) a mírem zavřeným se Švédskem v Olivě r. 1660 ztratilo Polsko Livonsko až po Dvinu a J-u Kazimíru bylo se zříci všech svých dědičných práv ke Švédsku. Nešťastné dlouholeté boje s Ruskem skončeny mírem v Andrušově (1667), jímž Polsko zřeklo se Smolenska, Sicwicze, Čemichova a celé zádně- perské Ukrajiny ve prospěch Ruska. Ve vnitř- ních poměrech označen jest úpadek Polska událostí, že r. 1652 jediný poslanec řSiciňski) svým »veto< zamezil další rokováni sněmu, coz později zhusta bylo opakováno. Působe- ním jesuitů, kteří potírali veškerý volnější ruch duševní, nastal za J-a Kazimíra nej- hlubší úpadek v literatuře polské. Intolerance náboženská dosáhla svého vrcholu. Veliké pohromy, jež Polsko stihly, přiměly J-a Kazi- míra i cásť šlechty polské, že počali pomý- šleti na nápravu. Projektovány některé re- formy vnitřního zřízení, na př. aby sněm vybaven byl z přílišné moci sněmíků, aby král dostal větší moc výkonnou a aby provedena byla volba krále ještě za živobytí J-a Kazi- míra. Avšak plány tyto zmařeny povstáním maršálka a hetmana J i ř í h o L u b o m i r s k é h o, který porazil krále u Č^stochowy fl665). Proto J. Kazimír vzdal se r. 1668 vlády a před- povídaje Polsku zkázu, odešel do Francie, kde v pařížském opatství St. Germain zemřel r. 1672. 69) J . (III.) S o b i e s k i, král a národní hrdina polský (1674—96). Nedlouho před smrtí svého předchůdce na trůně polském zvítězil slavně nad Turky u Chotimě (1673), což přispělo k volbě jeho za krále (1674). Hrdinný král tento naposled ozářil Polsku vojenskou slá- vou, ač uvnitř ní poměry byly čím dále tím horší. Na počátku vlády své klonil se J. k po- litice Francii příznivé, jež slibovala Polsku pokoj s Turky a získáni Prus, Slezska, ano i Uher. Avšak později nad klidnou rozvahou zvítězila u něho horoucí touha vésti rytířský boj s nepřítelem všeho křesťanstva, s Turky, po kterém i všechen národ polský prahl. Mimo to i nuncius papežský pohádal k boji proti nevěřícím. J. zavřel tedy s císařem Leopoldem I. smlouvu na výboj a odboj, v jejímž smyslu také vypravil se, když Vídeň r. 1683 od Kary Mustaťy byla obležena, k je- jímu osvobození. Kdežto však po této vý- pravě zbraně císařské proti Turkům vítězně postupovaly, Polsku valně se nedařilo. Tím pozbýval král bývalé obliby 'u národa. Vnitřní rozklad říše neúprosně pokračoval, což jevilo se hlavně zakupováním rozličných velmožů od cizích dvorů. K tomu družily se dvnastické snahv královy a intriky jeho manželky. Smrt J-a Šobieskéno nadešla již v době beznaděj- ného téměř úpadku Polska. Portugalští. 70) J. (JoSo)!, zv. Nepravý (1385—1433), poboční syn Petra I. (* 1357), byl po vymření pravé větve burgundské Ferdinandem I. r. 1383 zvolen za správce země proti nárokům kastilského krále J-a I., jenž měl Ferdinandovu dceru Beatrici za man- želku; r. 1385 byl korunován a zvítězil nad Kastilskými 14, srp. u vsi Aljubarroty. J. za- 1068 Jan. choval se k zajatým šetrně a brzy zmocnil se všech pevnosti a mist od Kastilských obsa- zených; konečný smír zavřen byí r. 1411. J-em nastoupil levý rod burgundský (1385 až 1580), který pro vývoj portug, moci ná- mořní má veliký význam; sám J. pojal úmysl zabrati pevnou Čeutu, by stala se východištěm dalších výbojů. Ceuta padla r. 1416, při čemž vyznamenal se syn jeho, známý Jindřich Plavec. 71) J. II. Dokonalý (1481—95), syn a ná- stupce Alfonsa V. (* 1455), panovník velmi nadaný, přísně spravedlivý, ale despotický. Hned r. 1481 vydal rozkaz, aby šlechta na- vrátila koruně všecky statky, kterých se za otce jeho zmocnila, a když šlechta, vcáená strýcem královým Ferdinandem z Braganzy, strojila životu královu úklady, potřel J. vzpouru ná- silím. Ferdinand byl popraven, šlechta po- trestána, ano vévoáa z Viseu, bratr králové, který súčastnil se téŽ nového spiknutí proti králi evorským biskupem zosnovaného, byl od krále dýkou proboden. Touha J-ova nesla se do neznámých krajin a proto za něho bylo pokračováno v objevech afrických ; tak r. 1484 pronikl Diego Kao, provázen M. Behaimem, až k ústí Konga a r. 1486 Bart. Diaz k mysu, jejž pojmenoval Cabo tormentoso, avšak na rozkaz J-ův změněno jest jméno to v Cabo de Buena Esperanza (mys Dobré Naděje). R. 1491 zemřel jediný jeho syn a J. ustanovil dle dřívějšího slibu, svého švakra Manoela vévodu z Viseu za nástupce. 72) J. in. (1521—67), syn Emanuela (♦ 1502), vychován byl v přemrštěné zbožnosti, která v jednání jeho více rozhodovala nežli všecky politické ohledy ; tak r. 1532 zakázal pokřtěným židům stěhovati se ze země, zavedl r. 1536 inkvisici, povolal r. 1540 jesuity a svěřil jim universitu v Coimbře. Podporoval kolonisaci v Přední Indii a v Brazilii a r. 1548 dal při- vézti první strom oranžový do Portugalska. 73) J. IV. Šťastný (1640—56), syn vév. Theodosia II. z Braganzy (♦ 1604), byl 11. pro- since 1640 v povstání lidu lisabonského jako potomek rodu burgundského prohlášen proti spán. Filipu IV. za krále. Mocnosti evropské, až na dvůr vídeňský a madridský, ho uznaly; podobně ztracené kolonie Bengu^la, Angola a ostrov Sv. Tomáše vyhnaly Holland^ny, j. pak sám porazil r. 1644 Španěly a r. 1654 vy- pudil Hollanďany z Brazílie. 74) J. V. (1705—50), syn Pedra II., nar. 1689, pokračoval jako spojenec anglický ve válce o špan. dědictví a po míru Utrcchtském vládl mírně a spravedlivě, ale štědrým podporo- váním duchovenstva a prováaěním staveb klášterních a kostelních rozrušil velice finance zemské a způsobil tak obecný úpadek země. 75) J. VI. (1816—26), syn Pedra III., nar. r. 1767, spravoval od r. 1792 království jako regent na místě duševně choré královny Marie a vedl politiku protifrancouzskou; proto Na- poleon I. r. 1807 prohlásil rod z Braganzy za zbavený trůnu a nařídil okkupaci Portugalska. J. uchýlil se s celým dvorem do Brazilic a zůstal spojencem anglickým i po smrti matčině r. 1816, kdy nastoupil jako král J. VI. Portu- galsko zatím okkupovala Anglie a dosadila lorda Beresforda za regenta, ale r.l820 vzniklo povstání, Angličané jsou ze země vytlačeni a J. VI. navrátil se r. 1821 do Portugalska, zanechav v Brazilii svého syna Dom Pedra Íako regenta. Ten vŠak v říj. 1822 byl pro- ilášen císařem brazilským. Kortezové vypra- covali konstitnční ústavu a chovali J-a VT. přímo v zajetí, z něhož vyprostila ho r. 1823 králová Charlotta se synem Dom Miguelem. Když J. zavedl mírnou konstituci, opřel se tomu Dom Miguel, ale byl poražen a r. 1824 stižen vyhnanstvim. R. 1825 stalo se narov- nání s Brazilii; po smrti J-ové r. 1826 vzdal se Dom Pedro nástupnictví ve prospěch dcery Rakouétf. 76) J., levoboček Karla V., viz Juan d*Austria. 77) J. Křt., arcivévoda rak. (♦ 1782 ve Flo- rencii ~ 1 1859 ve Št. Hradci), syn velkovcv. toskánského Petra Leopolda (později cis. Leo- polda II.V bratr cis. Františka I. aarciv. Karla. Vychováván pod pečlivým dozorem otcovým nejprve ve Florencii a od r. 1790, když Leo- pold nastoupil po Josefu II., ve Vídni ; zvláštní náklonnost měl k védám přírodním a k děje- pisu, zároveň cvičil se ve věcech vojenských. Ve franc. válkách velel r. 1800 jako vrchní velitel v bitvě u Hohenlindenu; bitvu ztratil, ale ustoupil v úplném pořádku. R. 1805 ob- držel vrchní velitelství v Tyrolsku, ale pfi vpádu Francouzů do země musil na rozkaz z Vídně zaslaný ustoupiti. R. 1809 velel armádé Íížní, maje za úkol zadržeti místokrále ital. Lugěna Beauharnaisa; vykonal úlohu skvěle, ncboC porazil Eugéna u Pordenone a Sacile a zatlačil ho až k Veroně. Nehody vojska cis. v Bavorsku nutily vládu vídeňskou, by sou- středila všecku svou brannou moc v Kakou- sích proti Napoleonovi, proto J. obdržel rozkaz, bv opustil Itálii a postoupil do Uher. Provedl ústup ten obratné, zdržoval za nim táhnoucího Eugéna fhrdinná obraná dvou pevnústek oreaělskýcn setníky Hermannem a Henselem) a svedl 14. čna u Rabu vítězný boj, avšak již 5. čce obdržel z hlavního stanu rozkaz, aby se vší svou brannou mocí vytrhl přes Mařenek a vpadl Napoleonu u Vagrama v bok. J. vydal se rychle na pochod, ale pro veliké překážky nemohl doraziti v čas; mezitím maršál Davoust obešel levé křídlo cis. armády a proto arcikníže Karel dal roz- kaz k ústupu. Nevina J-ova při nezdaru tom jest dokázána. Více než na bojišti prospěl zemím alpským na poli kulturním a průmy- slovém. Usadiv se po ztrátě Tyrolska ve St)T. Hradci, založil tu vědecký ústav, po něm Johanneum zvaný, a daroval mu své draho- cenné sbírky přírodní, historické, archivální. archaeologické a hospodářské; za studiem průmyslu podnikl v r. 1815 a 1816 cesty do Fran- cie, Skotska a do Anglie a zaváděl zkuše- nosti ty do všech závodů alpských. V kou- peném Brandhofě zavedl vzorné hospodářství, podporoval hornictví, vinařství, umění a vědy a obcoval důvěrně s lidem obecným, tak že požíval veliké lásky a úcty u všech tříd oby- Jan. 1069 vatelstva. R. 1848 byl za snérau Frankfurt- ského až do 10. pros, 1849 správcem říšským a získal si svou nestranností obecnou úctu. Vystavěl si ve Štyr. Hradci palác a usadil se tu trvale. R. 1827 pojal s nejvyšším svolením za manželku Annu rlochlovou, dceru pošt- mistrovu v Aussee, kterou poprvé poznal při slavnosti na jeho počest r. 1819 v Aussee po- řádané. Nejvyšším rozhodnutím byl ji dán ti- tul hraběnky z Meranu, kterýž titul přešel na syna Františka. Viz: v. Haymerle, D. Feldzug der Osterreicher im J. 1809; E. Wertheimer, Gesch. Osterreichs und Ung. im erst. Jahr- zehnt des XlX.Jhts.; Zwiedincck-Súdenhorst, Erzherz. Johann v. Osterr. im Feldzuge 1809. 78) J. Nep. Salvátor, arcivévoda, viz Ort J. Ruský. 79) J. Rostislavovič, příjmím Ber lad nik, syn knížete Rostislava Voloda- roviče, viz Ivan Rostislavovič. Saátí. Albertinská linie. 80) J.Jiří, kurfíršt (1611—56), horlivý lutherán, povahy násilné, oddán pití a životu výstřednímu, ne- přijal r. 1619 nabízené mu koruny České a z nenaviji proti Bedřichu Falckému hlasoval při volbě císařské pro Ferdinanda II. a pro- kázal císaři zakročením svým v Lužicích a ve Slezsku znamenité služby, zač zastaveny mu byly obě Lužice; Jiné odměny se mu ne- dostalo, ano restitučním ediktem z r. 1629 byly ohroženy statky, které katolické církvi zabavil. Za války švédské chtčl zachovati neutr^itu a zabránil Gustavu Adolfovi pře- chod přes Labe u Vitemberka, čímž zavinil pád Magdeburka; teprve kdyŽ vojsko ligistické zpustošilo jeho zemi, zavřel s Gustavem spolek a saské vojsko pod Amimem bojovalo po boku Švédů u Breitenfeldu a vniklo do Čech (viz Čechy str. 232.). Po smrti Gustavově a po vítězství císařských u Nordlink zavřel s cí- sařem r. 1635 mír Pražský a spojil se s ním proti Švédům a Francouzům; za to Banér v r. 1635, 1636 a 1639 zpustošil zemi úplné, podobně hospodařil Torstenson, který pora- zil Sasy u Jutrobogu a vymáhal krutě kon- tribuce válečné až do zavření příměří r. 1645. Mírem Vestfálským bylo J-ovi potvrzeno, čeho se mu Pražským mírem dostalo. 81) J. Jiří II. řl658— 80), syn před., nar. r. 1613, slabÝ, ctižádostivý a nádheru milující panovník, který svými stavbami povznesl DráŽdány na první město saské a učinil je zařízením opery střediskem italské hudby v Německu. Pro veliké výdaje a nedostatek peněz vstoupil za roční podporu r. 1664 v ne- čestný spolek s franc. dvorem, ano vzdal se i lenního práva nad Erfurtem; podpory ty však nevadily mu, by nevyj ednával zároveň s Bavorskem a s dvorem vídeňským. 82) J. Jiří m. (1680—91), syn před., nar. r. 1647, věnoval svou péči zlepšeni vojenství a zavedl v Sasku stálé, dobře vycvičené vojsko ; r. 1683 osobné přivedl 20.000 mužů Leopol- dovi ku pomoci, podobně r. 1685 — 86 pomáhal při dobývání Budína. R. 1688 první z něm. knížat přispěl napadené Falci ku pomoci, r. 1689 byl při dobývání Mohuče a r. 1691 jmenován byl vrch. velitelem říšské armády, než pro překážky, jeŽ mu cis. generál Caprara kladl, nedodělal se úspěchu. Měl dva syny: J-a Jiřího a Bedřicha Augusta. 83) J. Jiří IV. (1691—94), syn a nástupce {)řed., nar. r. 1668, byl vášnivě oddán Magda- eně Sibylle v. Neidschůtz, dceři gardového plukovníka, pro kterou úplně rozrušil finance zemské. Pojal sice r. 1692 vlivem polního maršálka v. Schónin^a ovdovělou markrabinu braniborsko-ansbašskou za manželku, ale kdyŽ r. 1693 císař povýšil Magdalenu na říšskou hraběnku z Rochlice, chtěl se s touto oženiti, když tu r. 1694 zemřela na neštovice. J. nakazil se a zemřel neštovicemi 27. dubna t. r., usta- noviv za nástupce svého bratra Bedřicha Augusta. Ernestinská linie. 84) J. Vytrvalý, kurfiršt (1525—52). syn Arnošta, nar. r. 1468, byl vychován na dvoře císaře Bedřicha lil., vládl nejprve s bratrem svým Bedřichem a po jeho smrti nastoupil samostatně. Potlačiv po- vstání selské, zavedl reformaci do celého kur- firštstvi, vystoupil proti usnesení špýrského sněmu, podepsal první podaný protest a r. 1630 povzbudil protest, knížata, by zavřela obranný spolek Šmalkaldský. 85) J. Bedřich I., Velkomyslný (1532 až 1547), syn před., nar. r. 1503 v Torgové, byl náčelnÍKem spolku Šmalkaldského a pro- následoval katolíky, ano zajal hlavu katolíků, Jindřicha Brunšvického, r. 1545. Ve válce šmal- kaldské neosvědčil se, neb r. 1547 byl od Karla V. u Múhlberka poražen a zajat a pro- puštěn teprve r. 1552. Důstojnosti kurfirštské se nedomohl, nýbrž dostal jen Altenburk a Neustadt. 86) J. B e d ř i ch 11., vévoda saský, syn před. (♦ 1529 — t 1595). Po bitvě u Múhlberka utekl do Gothy a s bratrem svým Janem Vi- lémem spravoval na místě nezletilého J-a Bedřicha II. podíl kapitulací vitemberskou větvi ernestinské připadlý. R. 1547 založil universitu v Jeně a spravoval vévodství za své dva mladší bratry. Vystupoval ve pro- spěch Viléma Grumbacha (v. t.) i byl dán r. 1566 do říšské klatby a r. 1567 zajat, od- vezen do Drážďan, na to do Vídně, načež odsouzen byl k doživotnímu vězení ve Vid. Novém mčstč, kam ho jeho manželka násle- dovala a tu r. 1594 i zemřela. 87) J. V i 1 é m. vévoda (♦ 1530 v Torgové — Ír 1573 ve Výmsiře), bratr před., obdržel od ranč. Jindřicha II. za pomoc mu prokázanou hrabství Ch&tillon na Seině, r.l565 po smlouvě Vircpurské usadil se v Koburce; sňatkem svým s Dorotou falckou stal se zakladatelem staršího altenburského a nového výmarského rodu. 88) J. Kazimír, vévoda (* 1564 — 1 1633), syn J-a Bedřicha II., byl po zajetí otcové vy- cnováván od matky své na Vartburce, později kurfiršt August povolal ho s oběma bratry na svůj dvůr a dal mu dceru svou Annu za manželku, ale manželství nebylo šťastné. Ve válce 30leté přidal se ke Gustavu Adolfovi, za to ValdŠtein obsadil Koburk. Neměl dčtí 1070 Jan. a proto podíl jeho připadl J-u Arnoštovi, nejmladšímu bratru jeho. Saskovýmarití. 89) J. (III.), vévoda (* 1570 ve Výmaru — f 1605), bratr před., společně s bratrem Bedřichem vládl nad vším územím saskovýmarským a od smrti jeho r. 1602 sám. Jest zakladatelem dosud kvetoucího rodu saskoernestinského. 90) J. Arnošt I. (* 1594 v Altenburce — t 1624 ve Sv. Martine), syn před., nastoupil r. 1615 na dráhu vojenskou, přešel do služeb Bedřicha fale, zimního krále, kterého provázel i do Nizozemska. Kristián dánský r. 1629 jme- noval ho vedle Mansfelda velitelem zamýšlené výpravy do Čech a na Moravu; J. A. pro- tloukl se do Uher, kde zemřel. 91) J. B e d ř i ch IV. (♦ 1600 v Altenburce ~ t 1628), bratr před., byl válečníkem a vášni- vým alchymistou; r. 1627 upadl do zajetí Til- lyho a byl uvězněn, což působilo na ducha jeho tak, že se sám usmrtil. 92) J.Adolf II., vévoda saskoweissen- feldský (* 1685 — f 1746 v Lipsku), syn vév. Adolfa, oddal se vojenství, bojoval ve válce pomořanské (1711 — 16) a velel r. 1716 sas. sboru proti Turkům; po smrti bratra svého Kristiána r. 1737 nastoupil po něm ve Weissenfelsu. Za 7lcté války byl jmenován vrchním velitelem saského vojska, vzdal se však té hodnosti po porážce u Hohenfridberka (1745). Jím vymřela větev weissenburská a území připadlo Sasku. 98) J. Nepomuk Maria Josef, král sas. (1854—73), nejmladší syn sas. prince Maxmi- liána (* 1801 v Drážďanech), vystudoval práva a nabvl studiem ital. básníků, hudebních skla- datelů a cestami po Itálii znamenitého vkusu a kritické soudnosti. Zastával různé úřady a působil od r. 1830 v různých kommissích a jako stát. rada a president tajného finanč- ního kollegia. R. 1854 nastoupil po svém bratru Bedřichu Augustovi II. na trůn a vládl mírné, pečuje o upravení sociálních poměrů ; za něho bylo zreorganisováno soudnictví (1855), rozmnožena železniční síť, podporován průmysl a obchod a zavřeny obchodní smlouvy s Francií a Itálií. V politice zahraniční řídil se Beustem a snažil se sloučiti celé Německo v jeden celek, z něhož Prusko a Rakousko měly býti vyloučeny. R. 1866 spojil se s Ra- kouskem, musil však před Prusy ustoupiti i se dvorem do Čech. Proti přehnaným pru- ským požadavkům ujal se J-a rytířsky císař rakouský František Josef I., a tak zachráněno bylo celé saské království až na to, že musilo vstoupiti do nově utvořeného Severoněme- ckého spolku pod náčelnictvím Pruska. Z man- želství jeho s bavorskou Amalií Augustou vyšli 3 synové a 6 dcer. Pod jménem Phila- lethes vydal kritickými poznámkami opa- třený překlad Dantovy >Božské komedie* (3. vyd. Lipsko, 1877). Spanélský. 94) J. Karel Maria (Don Juan de Bourbon), infant (* 1822 — f 1889 v Brightonu), syn praetendcnta Dona Car- losa; za choť pojal r. 1847 arcikněžnu Marii Bcatrici z větve rakousko-cstské. Svá práva na špan. korunu přenesl r. 1868 na syna svého Dona Carlosa. Švábský. 96) J., zvaný též Rakouský a Parricida, vnuk Přemysla II. a Rudolfa I., syn králevice Rudolfa (f 1290) a české Alž- běty (t 12%), byl do r. 1304 chován při dvoře Václava JI., později dal ho Albrecht I. vj^- chovávati se svými syny. J. byl mysli cti- žádostivé a toužil po koruně aspoň knížecí, ač měl také právo na korunu českou. Václav II. mu zaopatřil r. 1305 markrabství Míšeňské, ale J. se udržel jen na krátkou dobu; lid nazýval ho posměšně kníŽebezzeroek {fícr- ^o^ Ohneland a Sonderland). Albrecht ho též nemiloval a nevydával mu dědictví po otci. J. získal Rudolfa v. d. Wart, Waltera z Eschen- bachu, Konráda z Jaegerfeldu a ještě několik pomocníků a za jejich pomoci 1. květ. 130S zavraždil Albrechta I., jenž přepraviv se na loďce přes Reussu od družiny své se vzdálil, že nemohla mu přispěti kú pomoci. Jin- dřich Vil. r. 1309 vyřkl nad J-em a jeho soudruhy říšský acht a zabavil jejich statky. J. unikl do kláštera v Pise, předstoupil tu před Jindřicha VIL. doufaje v milost, ale ten odsoudil ho k doživotnímu vězení. J. zemřel r. 1316. Švédští. 96) J. II., král švéd., norský a dán. (♦ 1455 — t 1512), syn Kristiána I., náslc- aoval po něm r. 1481 v Dánsku a Norsku, potom r. 1483 zvolen byl od strany Stureovy za krále švédského, ale nastoupil teprve r. 1497. Když s bratrem svým r. 1500 vytáhl proti Ditmařsům, utrpěl od nich hroznou po- rážku a toho použil Sten Sture ke vzpouře a vypudil manželku J-ovu Kristinu ze Štok- holmu, čímž skončilo panství jeho ve Švédsku 97) J. III., král (1569—92), syn Gustava Vasy (* 1537), obdržel od otce knížectví Ču- chonské a zřídil si v Abu stkvěly dvůr, pod- poruje vědy a umění. Starší bratr jeho Erich IV., obávaje se jeho obliby, dal ho r. 1563 v Abu zajati a držel ho i s manželkou jeho Kateřinou Jagellonskou do r.l567 v za- jetí. J. se svolemm bratra Karla a sněmu zemského sesadil r. 1569 Ericha IV., sám do- sedl na trůn a zavřel hned r. 1570 ve Štětině mír s Dány. Pro nadržování katolíkům, zvláštO- zaváděním bohoslužebných řádů upomínajícich na katolické, vystoupil proti němu sám bratr Karel a J. se umírnil, ale dal syna svého Sti^ munda vychovati ve víře katolické; to r. 158" Sigmundovi získalo korunu polskou, švédskou však ztratil Uherský. 98) J. Zápol ský viz Uhry a Ferdinand I. str. 98. Učoneip spisovatelé, umélci a j. 99) J. Kii- makus, zván tak od svého spisu Klifta^ rov naQaSsioov (žebřík ráje), opat kláštera na hoře Sínajské (f po r. 580), odkud též Sínaita zván a Scholasticus pro svou uče- nost, odebral se po svém přijetí do jmeno- vaného kláštera na poušf, kde vedl přísný život a jiné vyučoval. Vytrvav v této sebe- kázni 40 let, vrátil se do řeholního života :: stal se opatem. Z mnohých spisův jeho uve- dený JřXř.aaí vytýká 30 stupňů, po nichž mni- Jan. 1071 chům lze ku dokonalosti vyspěti. Spisy jeho vydal jesuita Raderus v Paříži r. 1632! 100) J. Ital os, fílosof řecký z konce XI. st., usadil se v Cařihradě, kde svou znamenitou dialektikou brzy si utvořil četnou Školu. Kom- mentoval Aristotela, Platóna a novoplatoniky. Pochodí od něho nárys rhétoriky {Méd-odag tijg QTitogiitTJg x««á avvoi^iv), kommentáry k Aristotelovým Topikám a k dílu téhož Tligl tQfirívsiag a j. Srv. Krumbacher, Gesch. der byz. Litt., 1891. 101) J. Kněz, Presbyter Johannes, dle středověké tradice křesťanský kníže XII. stol. ve vých. Asii, odtud i Indorum rex zvaný, kdežto jiní (od pol. XIV. stol.) považovali jej za vladaře aethiopského. Poslední názor na- byl tou měrou převahy, že ještě ve stol. XVII. zván Habeš Regnum Presbyteři Johannis. Pa- pež Alexander III. poslal k němu r. 1177 svého tělesného lékaře Filippa, vvzývaje jej ke vstupu do církve, později hledal jej r. 1245 Innocenc IV. Křižáci čekali, že přitáhne jim na pomoc, kdežto Portugalci vysílali výpravy k jeho nalezení. Na sjezdu Kostnickém byli prý také poslové J-ovi. Zachovány od něho listy, uváděné středověkými chronisty, adres- sované knížatům západním a líčící divy jeho říše, jež považují se celkem za apokryfní. Zarncke (Der Priester J., Lipsko, 1876—79, 2 d.) hájí jich authencii jakož i historičnost osoby J-ovy, jehož říši hledá Oppert (Der Priester J. in Sage und Geschichte, Berlín, 1870, 2 vyd.) ve velkém Buchársku se sídlem v Kašgaru, kde zřídili ve XII. stol. černí Ki- tanci (Karakitai) ze sev. Číny vypuzení říši, již r. 1208 Džengizchán vyvrátil. Změnou Kurchán jako titulu jich vladaře v Jorchan stala se možnou záměna s Juchan, jak zní syrsky Jan, čímž vysvětlují ďAvezac a Oppert vznik názvu. Shledáno, že již Barhebraeus má po- dobný výklad a že již dominikáni ve XIII. stol. k dotazu papeže Innocence IV. podobnou za- slali zvěst. J. Marco Pólo referuje r. 1300 o nestoriánském králi v Indii Jiřím, jenž po- važuje se za J-a K. Srv. Schott, Kitai, Kara- kitai und der Priester J. (Berlín, 1863). Dk. 102) J. Salisburyjský (Johannes Sa- risbericnsis), filosof a historik angl. (* na poč. XII. st. — 1 1180 v Chartrech), studoval v Paříži a Chartrech pod Abélardcm a Bern- hardem z Clairvaux. R. 1148 vrátil se do Anglie a byl tu tajemníkem arcibiskupů Theo- balda z Canterbury, potom Tomáše Becketa. Po zavraždění tonoto vrátil se r. 1176 do Francie, kde král Ludvík jej učinil biskupem chartreským. J. S. byl muŽ obeznalý v hi- storii filosofie řecké, jejíž přirozený východ z dogmatických zmatků viděl ve skepsi' Nové akademie. Lepší prostředek neŽ stoicismus k dosažení blaha jest křesťanská pokora; mc- thod jednotlivými školami posud doporučo- vaných budiž užito k vynalezení prostředků, kterak by člověk byl spojen s Bohem co nej- hojnějšími páskami lásky a rozumového po- znání. Tyto pro dobu svou zajisté zajímavé myšlénky rozvádí ve spise Policraticús sivé de nugis curialium et vestigiis philosophorum (1476). Polemicky proti Aristotelovi se staví v díle Metalogicus (1610), kde vykládá též svou noetiku. Základem poznání jest smysl- nost, odkudž pomocí abstrakce se zvedáme k pojmům, které jsou našimi produkty a v nichž obsaženy jsou formy a kvality ve věcech tkvící. Obě tato díla vyšla pospolu v Lyoně r. 1613 a opět. Mimo to pochází od něho báseň De membris conspirantibus, Život Anselma z Canterbury, Život Tomáše Be- cketa a j. Jeho díla vydal Giles (Oxford, 1847—48, 5 sv.). Srv. Schaarschmidt, Joh. Saresberiensis nach Leben u. Studien (Lip- sko, 1862). 103) J. z Brabantu, kovolijec v Praze z poč. XIV. stol. IC rozkazu královny Alžběty ulil r. 1305 sochu Václava II. na hrob jeho v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi. 104) J., měst. písař brněnský, viz Brněn- ské právo městské. 105) J. z Viktrinku v.Johannes Vic- toriensis. 106) J. z Opavy, kněz, kanovník brněn- ský a farář lanškrounský, písař a illuminátor v době Karla IV. Od něho pochodí latinský Evangeliář chovaný ve dvoř. bibliotéce ví- deňské (dokonč. 1368). 107) J. zGmúndu viz zGmíindu mistři. 108) J. Parléř, stavitel, syn Petra Parléřc a nástupce jeho při stavbě chrámu Svato- vítského v Praze. Připomíná se r. 1398. Man- želkou jeho byla zámožná vdova Helena, dcera pražského měšťana Ješka z Kutné Hory, s níž r. 1389 vykonával podací při oltáři sv. Barto- loměje, Lazara a Marty v kostele Týnském. 109) J., stavitel, syn mistra Staňka; byl činným na poč. XV. stol. v Bechyňsku a Prácheňsku. V archivu krumlovském zacho- vala se smlouva, uzavřená r. 1407 mezi fará- řem krumlovským a J-em, jíž tento se za- vazuje postaviti kůr kostela krumlovského dle vzoru kostela v Milevsku. 110) J. z Prahy, řeč. Aliaps, illuminátor a písař XV. stol. Od něho pochodí bible Pa- deřovskd v c. k. dvoř. bibliotéce vídeňské, pořízená r. 1435 nákladem Filipa z Padeřova. 111) J. z Czarnkowa, kronikář pol., viz z Czarnkowa 2). 112) J. Leidský, vlastně Joh. Beukels- zoon, Bockelson, též Bockson (* 1510 v Lcjdě — t 1536 v Můnsteru), vyučil se krejčím, ale poznav učení novokřtěnců za- nechal řemesla a stal se hlasatelem toho uč^ní. R. 1533 přišel do Můnsteru a stal se r. 1534 po Janu Matthysovi z Haarlemu vůd- cem novokřtěnců, proměnil Múnster v •krá- lovství Sionské« a sám prohlásil se králem; zavedl mnohoženství, hlásal kommunistické zá- sady a sváděl ke smyslným výstřednostem. Když r. 1535 biskup můnsterský dobyl města, byl J. zatčen a 23. led. 1536 hrozně zmučen a popraven, načež tělo jeho bylo v železné kleci vyvěšeno s věže kostela sv. Lamberta. Viz L. Kcller. Gesch. d. Wiedertáufer (Mún- ster, 1880). 113) J., konvář a zvonař (Joannes Can- tarista, Campanifusor), žil ku konci 1072 von Jan — Sv. Jan. XV. a na poč. XVL stol. Od něho pochodí zvon v kostele v Chrasti, zvon u sv. Jiljí v Milevsku z r. 1497, zvon ve hřbitovním kostele sv. Petra v Prachaticích z r. 1496, dva zvony ve Slavétíně z r. 1500 a j. J-k. 114) J. Sccundus viz Johannes Se- cundus. 115) J. z Kolína n. R., malíř, ryjec a zlatm'k XV. stol. V museu berlínském nalézá se od něho kresba a malba Vzýváni králů. Tako ryjec značil své práce tkalcovským člunkem. Projevuje vliv van Eycka, ač nedostupuje jeho jemnosti. V Albertině nalézá se 18 jeho listů, jako: Kristus na kři(i\ Zajeti Krista; Kristus na hoře Olivetské; Oplakávání Krista; Sp. Jiří s árakem; Sv, Anna na trůně a j. von Jan Carl, ňlolog něm. (* 1836 ve Schweinfurtu), povýšen byl r. 1859 v Berlíně na doktora filosofie na základě dissertace o starořeckých nástrojích strunných Defiái- hus Graecorum, působil na to jako učitel řečí nalyceích v Landsberku, od r. 1875 v Saarge- můndu a od r. 1883 ve Štrasburce, vedle toho neustále hudbou se obíraje a na ústavech, při nichž byl dosazen, též vyučováním zpěvu se zaměstnávaje. Sepsal celou řadu velice cen- ných pojednáni hudebné -historických, která uveřeiňoval jednak v listech filologických, jednak v >Allgem. musik. Ztguc {t. 1878 o starořeckých tóninách, 1881 o diaulu). Zvláště pozoruhodnými jsou jeho stati o ře- ckých strunných nástrojích v programmu gym- nasia saargemúndského a v Halské ency- klopaedii pod heslem Kitharoáika, podávající nové výzkumy o lyře a kithaře. Mimo to na- psal : podrobnou anály suBacchio vy >£isagogec (programm lycea štrasb.. 1891); Die Metrik áes Bacchius (»Rnein. Mus. fůr Philologiec, sv. 45) ; Die Hymnen áes Dionysios uná Mesomedes řFleckcisenovy »Jahrb. d. Philol.«, 1890); Die Harmonie áer Spháren (»Philologus« sv. 52); Rousseau als Musiker (»Preuss. Jhrb.*, sv. 56). \^ Sv. Jan: 1) Sv. J., osada v Čechách, hejt. Benešov, okr. Vlašim, fara TřebeSice, pš. Di- viáov; 13 d., 95 ob. č. (1890). — 2) Sv. J., Sv. J. na kopci, Hory Svatojanské («/o- hannesberg)^ far. osada t. u LoČenic, hejt. Čes. Budějovice, okr. Trhové Sviny, pš. Velešín; 121 d., 787 ob. č. (1890), kostel sv. Jana Nep., 3tř. Šk. Na vrchu Ločenickém založil veleŠín- ský farář J. B. Rierenschopf kapličku sv. Jana Nep., která v 1. 1777—82 přičiněním P. Vojt. Metly obnovena a rozšířena v kostel a am- bity opatřena. R. 1786 založena zde lokalie a počaly se i stavěti domky. R. 1823—24 kostel obnoven a přistavěna věž a r. 1856 zřízena tu fara. — 8) Sv. J., zříceniny hradu t. na býv. panství týneckém, v hejt. a okr. klatovském. — 4) Sv. J., klimatické lázně t. u Ústí n. Orlicí v hejt. lanškrounském. — 6) Sv. J. (Scř. Johann), osada t. u Kocova, hejt., okr. a pš. Planá, fara Tisová; 17 d., 6 ob. č., 96 n. (1890), fid. dvůr a škrobárna Marie hr. Nosticové-Rienekové. — 6) Sv. J., Sv. J. n. Skrýšovem, far. osada t. u Skrýšova, hejt., okr. a pš. Sedlčany; 9 d., 56 ob. č. (l890), kostel sv. Jana Nep., 3tř. škola. — 7) Sv. J., méstys t., viz Lázně Janské. — 8) Sv. J. nebo Sv. Ivan pod Skalou, na Skále nebo ve Skále Uat. Spelunca S. Johannis), far. osada v malebném skalnatém údolí na potoce Kačici t., hejt. Hořovice, okr. a pš. Beroun; 29 d., 225 ob. č., 4 n. (1890). kostel sv. Jana Křt. ve vlaském slohu, 3tř. sk., prá- delna bavlny. 3 mlýny, výroba mlýnských strojů a závod na pletení punčoch. O samotě Žižkovský mlýn. Alod. statek zaujímá 687*56 í:a polí, náleží k němu zámek, pivovar, dvůr ve Sv. J-ě pod S., dvory Bubovice a Sedlce, cihelna v Bubovicích, majetek dědiců dra Em. Št. Bergra. — Zde jako poustevník žil a zemřel sv. Ivan a vystavěna zde kaple, poně- vadž okolní lid značně k místu tomu puto- val. .Kníže Břetislav I. daroval (1030) Poušt sv. Ivana a kapli sv.Jana Křt. v jeskyni {ca- peila in spelunca set. Johannis Bapt.) klášteru ostrovskému, kde záhy založen (1033) bened. klášter. Za válek husitských klášter zanikl a teprve za Matouše Ferdinanda Zoubka z Bi- lenberka klášter znovu postaven i kostel a zřízen konvent fl657— 1661). R. 1785 klášter zrušen a^ majetek jeho připadl nábož. fondu, r. 1790 prodán Janu Krist. hr. Sweerts-Spor- kovi, jenž v budově klášterní zařídil výrobu vln. a bavln, látek, ale ta brzy zašla. Po něm držel statek Svatojanský Jáchym rytiř ze Schirndingu, r. 1819 Vaíburga z Lackneru, později provd. do rodiny Bergerovy. V ko- stele sv. Jana jest hrobka sv. Ivana, kláštenii hrobka a kaple sv. Kříže, kde dle povésti zjevil se sv. Jan Křt. sv. Ivanu. Na hřbitově kaple svat. Maximiliána s rodnou hrobkou bergrovské rodiny. R.1517 přeneseno do býv. kláštera konvent i opatstvi kláštera ostrov- ského a opatové odtud se psali »u sv. Jana Křt. na Ostrově a Skalkách*. Později budova klášterní přestavěna na zámek. Dne 25. čna dělí se hojné pouti ke hrobu sv. Ivana. Ne- daleko v lese pod Skalou sv. Ivana nalézá se ještě jiná hlubší jeskyně, jíž lid říká »Stydlé vody*. Srv. Pam. Arch. díl IV., str. 108, 154. — 9) Sv. J. na Kopci, Svatojanský kope- ;ček, osada u Střebše t., hejt. a okr. Král. Hradec, fara a pš. Hradec Králové Nový; 14 d., 86 ob. č. (1890). R. 1530 založil Lukáš Hostovský z Hostovic na vrchu kostel »k pa- mátce M.Jana z Husince, M. Jeronýma Praž- ského a jiných mučedlníků českých*. Po r. 1620 kostel jako filiální zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Doplňky a opravy. 92 str., 1 8l., 20 řád. shora, za tento řádek vlož: Chat nolr [ša noarj, íranc, >černá kočka«, jméno umělecké krčmy, listu a divadla pařížského v posledních 15 létech v mnohém směru významného v dějinách literatury. Cabaret du Oh. n. byla nej- prve prostá krčma, již založil bohém-malíř Rodolphe Salis (1852—97) na boule- vardu Rochechouart dva kroky od sálu tanečního Élysée-Montraartre. V této krčmě scházeli se záhy mnozí z nejmodernějších nebo nejvýstřednějších básníků franc, tak Emil Goudeau, Maur. RoHinat, Edm. Haraucourt, Charles Cros, AU. Allais, F. Champ- saur vedle Daudeta, Roda a j. a zpívali pravidelně v pátek v malém sále, jejž Salis nazval »Institut€, písně, jež sami složili. Později přidružili se k nim hudebníci, tak skladatel-zpěvák Georges Fragerolle, de Sivry a j., a místnost i společnost Oh. n. stala se kolébkou moderní chansony francouzské, velice odlišné od staré jo viální ch. Bérangerovské a i. Mimo Richepina, Bouchora a j. vystoupil tu zejména poprvé Jules Jouy (t 1897) s chansonami zvláštní naturalisticky bizarrnl a ironické noty společenské, k níž čerpal náměty z kruhů ztracených existencí a jež zabarvoval jicn zvláštním jargonem. Zde poprvé zpívány populární později Gamahut, La terre. Les Sergots, Salis založil brzy potom týdenník >Oh. n.c s Clem. Privéem a Emilem Gou- deauem, do něhož přispěla řada nejčipernějších mladších literátů a kreslířů, kteří namnoze zde si dobyli prvních ostruh. Tak Alf. Allais, Georges ďEsparběs, G. Auriol, Jean Morčas, dále Henry Riviéře. Willette, Caran ďAche, Steinlen, Robida, Pitte a j. Úspěch i u obecenstva, »barbarů«, byl tak neobyčejný, Že Salis musil si brzy vy- hledati větší místnost pro Oh. n. Přestěhoval se do rue Victor-Massé, kde v prvním patře založil divadlo loutkové, nejprve jen k illustrací přednášených písní. Riviéře a Uzés zdokonalili loutkové iigury a scénu v umělecké dílo a Caran ďAche dobyl scénami své Vhpopée, představující celou slávu a velikost doby napoleonské i ze širo- kého obecenstva dojmu tak mocných, že nezůstaly bez vlivu na rodící se nový kult napoleonismu ve třetí republice. Odtud byla v Oh. n. pořádána pravidelná předsta- vení večerní. V scénické dekoraci dosáhla Oh. n. zejména nejvyšší umělecké hloubky odvážným vyvolatelem ideálného světla prostorového H. Riviérem, k jehož náladám napsal Georges Fragerolle partitury neobyčejného velebného kouzla. Oba tito mistři jsou novoidealisté a mystikové a v Oh. n. projevila se takto co nejdříve reakce proti naturalismu. Náleží sem mimo jiné: Tentation -de saint Antoine, La marche a VÉtoile, UEnfant prodigue, Le Sphinx a Clairs de luně. Z ostatních scénických illustrátorů Oh. n. jmenujeme Willetta, Louisa Morina, Vi^nolu a j. Maurice Donnay, jehož Amants prošli největší divadla evropská, vystoupil tu poprvé jako dramatik stínovou hrou Phryné. Vůbec stala se Oh. n. místem, kde vystupovali poprvé na veřejnost mladí talentové, místem, kde se úzce stýkali umělci s obecenstvem, kde vytryskly vždy vtipy, jež šly později od úst k ústům, a kde se projevil nejbezprostředněji všechen mladý kvas umělecký. Na počátku r. 1897 podnikla Oh. n. cestu do Ruska. Srv. lules Lemaítre, Contemporains VI. (1896). Sld. 138 str., 1 si., 33 řád. zdola, místo chloridem čti chlorečnanem. 143 > 1 » 21 » shora, čti Sčaslivoje. 177 » 2 » 16 » > za Mass. přidej — + 1896. 219 » 1 » 19 » zdola, místo teplejšímu čti studenějšímu a místo studenějšímu čti teplejšímu. 430 str., 1 si., 24 řád. zdola, vynech: s kaplí P. Marie. Vypsání znaku chuděnického budiž takto poopraveno a doplněno: Z jedné i druhé věže trčí dřevce zlaté s letícím pra- porečkem tří barev na přič, vezpoa bílé, uprostřed modré a svrchu žluté. Nad branou OttQv Slovník Nau£ný. sv. XII. d lO iSg;. 70 modrý štítek a v něm měsíc špicemi od pravé strany k levé obrácený; při štítku v levo medvéd barvy přirozené vztyčený, držící přední nohou levou Štítek, v pravé oštěp se žlutým oštipistěm. 446 str., 4 si., 33 řád. shora, za a j. vlož: R. 1897 přibyly k tomu: 2. smyčc. kvartet z C-mall, koncertní ouvertura z C-dur a cyklus klavírních skladeb Z chvtl ladný-ch i teskný-ch (J. Otto). 492 str., 2 si., 2 řád. zdola, před tento řádek vlož: Zhre Johan, linguista švéd. (* 1707 v Lundu — t 1780 v Upsale), studoval fílosofíi na universitě upsalské, cestoval po západní Evropě, stal se r. 1734 docentem, pak podbibliotékářem a r. 1738 professorem poesie a státních věd na univ. upsalské. Studoval se zálibou švédštinu, germánské jazyky a nordickou archaeologii ; výsledkem těchto studií byla díla: De mutationibus linguae neogothicae (1742); Utkast til fóreldsningar Ófv, svenska sprdket řl745, 2. vyd. 1751), první kritická grammatika švédská; Svensk dialekťlexicon^ přípravna práce k vel- kému, dodnes cennému dílu Glossarium Sviogothicum (1749, 2 sv.^; Ulphilas illustratus (1752 — 55); De lingua codicis argentei (1754), kde dokazuje, že jest to překlad bible v řeči moesogothické od biskupa Ulfily. a Fragmenta versionis ulphilanae (1763J, kteréž tři poslední později (1773) vydal A. F. Bflsching společně pod názvem: Scripta ver- sionem ulph, et iinguam maesogoth. illustrantia. T. první tvrdil, že Edda Snorrova jest pojednáním o básnictví a nikoliv mythologickým katechismem, a kladl vznik run do doby po VI. stol. Viz o něm: Joh. Floderus (1781); E. Sotberg (ve Vitterhets Akad. handlingar sv. 4.); C. G. Nordin (Sv. Akad. handlingar fr&n 1796, sv. 6.); G. Stjemstroem (Nordisk tidtskrift, 1880). HKa, 519 str., 2 si., 34 řád. shora, čti z XVIII. stol. 523 » 2 » 31 » zdola, do závorky vlož: ♦ 1825 ve Varšavě — f 1897 t. 582 » 1 » 25 » zdola, místo (v. t.) vloŽ: (viz Cikáni). 593 » 2 » 14 » zdola, místo v Anglii čti v Agře. 631 > 2 » 31 » zdola, za tento řádek vlož: Ineva, asteroida objevená 10. října 1874 Watsonem v Pekingu. Střední jasnost v opposici 109, průměr v kilometrech 80, ozna- čení O). Gs, 637 str., 2 si., 4 řád. zdola, před Srv. vlož: Karel IV. založil dne 4. ledna 1354 v Dol. l-u jakožto domnělém rodišti Karla Vel. proboštství a chrám řeholních kanovníků laterán- ských na počest sv. Václava a Karla Vel., ustanoviv, aby tam dosazováni bylí jen řeholníci z Karlovského kláštera v Praze, »rodilí Čechové, milého jazyka českébo« (amabilis linguae boemicalis). Proboštství dolnoingelheimské, zřízené pro čtyři řeholniky národnosti české, slušelo skutečně ke kanonii Karlovské v Praze a trvalo v tomto způsobe až do reformace. Et, 738 str., 1 si., 32 řád. shora, za tento řádek vlož: Irreg^ularla, zool., viz Ježovky. 806 > 1 » 24 » shora, za tento řádek vlož: Isogammy (z řec). Čáry na mapě, jež spojují body mající stejně veliké a stejně značené anomaHe přítažnostní. I. vystihují se dopodrobna poměry přítažnostní na povrchu zemském. Název í. pochází od prof. Fr. Studničky a základem jeho jest y (g) jako značka pro přítažnost zemskou (gra- vitas). Srv. Věstník české akademie 1894 c. 7. — Tamže za řádek 28. vlož: ZsoMy (z řec), čáry spojující na povrchu zemském body stejné velikosti gravitační. Název pochází od prof. Fr. Studničky. Srv. Věstník čes. akad. 1895 č. 7. 832 str., 2 si., 19 řád. shora, místo 45' s. š. čti 39' s. š. 834 » 2 » 23 » shora, místo Sovrany čti Lo vraný. 835 » 2 » 9 » shora, čti Juniperus. — Tamže v ř. 28 zdola místo stoje čti s/oja, v násl. řádku čti Cancer. 837 str., 1 si., 1 řád. shora, místo »čoroti« čti »čozoti«. » zdola, místo Morules čti Morales. > shora, místo dramatice čti chrómatice. » zdola, místo musili čti musily. » zdola, místo jí čti jej. » shora, za (♦ 1867) připoj : Tradice zpěvu italského udržely se ve sto- letí XIX. prací mistrů paedagogiky pěvecké, z nichž jmenováni bud^ežtu: Giuseppe Aprile (1738— 1814), Niccolo Vaccai (1790— 1848), Marco Bordogni (1788— 1856). Domenico Ronconi (1772—1839), Giuseppe Concone (1810—61) a Francesco Lamperti (1812 — 92). Nejslavnějšími výkonnými umělci doby nové jsou zpěvačky: Catalani, Pisaroni, Persiani. Alboni, Pasta, Trebelli, Cruvelli, Patti, Barbi a j., pak pěvci Vclluti (poslední kastrát kol r. 1829), Tacchinardi, Crivelli, Rubini, Mario, Marchesi, Agnesi, Tamburini a j. 983 str., 2 si., 31 řád. shora, za tento řádek vlož: Jaoek, malá poduška, kterou každý poněkud možnější Polák mívá s sebou na cestách a€ po železnici nebo vozmo k vůli lepšímu pohodli, též ve Špatných hostincích. 984 str., 1 si., 6 řád. zdola, místo Jaok čti Jílok. 986 » 2 » 11 » shora, za odebrala vlož: a dopravila jej 4. září 1897 do Anglie. 923 » 1 > 12 926 » 1 » 30 926 » 2 » 10 927 » 2 » 31 929 > 2 » 26 E opravám svazků předcházejicich. v díle V., 550 str., 1 si., 18 řád. shora, na místo tohoto řádku vlož: Comma, komma, viz Diesis. V díle VIIL, 605 str., 1 si., 17 řád. zdola, odkaz ten (Endochorion viz Chorion) třeba vy- nechati. V díle IX., 1002 str., 2 si., 3 řád. shora, řádek ten nahraď následujícím: Oelenins viz Hrubý z Jelení Zikmund. V díle XI., 836 str., 2 si., 1 řád. shora, místo smyčcovým Čti sníŽcovým. Přílohy. Straaa Chebsko (mapa) . 112 Chile, Argentina, Paraguay a Uraguay (mapa, barvotisk) . 184 Chladicí stroje 224 Chodowieckého rytina: Charakteristické hlavy ... . 280 Království Chorvatsko-Slavonské (mapa, barvotisk) . . . 328 Typy a kroje chorvatské 336 Typy a kroje slavonské 337 Přední Indie (mapa, barvotisk) 568 Zadní Indie (mapa, barvotisk) 584 Indické umění (barvotisk) 592 Západní Indie (mapa, barvotisk) 601 Intarsic (barvotisk) bSO Horní a střední Itálie (mapa, barvotisk) 848 Dolní Itálie (mapa, barvotisk) 864 Itálie stará (mapa, barvotisk) 929 Ku článku: Ikooogoosie upotřebená v geometrií. Xkonognosle (z řec. tUmv obraz, yvóatg poznáni) sluje v mluvě naŠí obrazoznanství, oproti názvu obrazoznalstvi, jenŽ odpovídá jménu ikonologie, významu ovšem naprosto roz- dílného. V jazyku německém, kde se ikonologie nazývá Bilderlehre^ vystihl by se rozdíl obou významů slovy: Bilderkenntniss a Bild-Erkenntniss. Název I. dosud se pohřešuje ve vědeckých encyklopaediích jiných národů kulturních jako název obrazoznanstvi v literatuře Slovanů, ačkoliv tu již slova znanství ve spisech vědeckých užíváno. O »pouhém poznanstvic na př. dovídáme se v n. dílu základní filosofie Ant. Marka. A právě s tímto poznanstvím jest nauka, jiŽ nazval prof. TilŠer l-ií, v příbuznosti nejbližší, spějíc k cíli směrem téměř stejném, lišíc se však svým zvláštním východištěm a užívajíc k dosažení cíle prostředků a pomůcek jiných, onou základní filosofií nedoceněních, ba i přímo zavrhovaných. V této encyklopaedii již dříve — při heslech Čechy str. 347 a (íeometrie deskriptivní str. 35 — byla učiněna povrchní sice, avšak nicméně velmi důležitá zmínka o l-ii ve spojení se jménem prof. Tilšra. Při hesle Čechy praví se totiž, že již v prvním spise, jímž prof. TilŠer zahájil vědeckou literaturu českou de- skriptivní geometrie: Soustava deskriptivní geometrie vyvinutá dle nové method^r a hledíc k jejímu upotřebení ve všech odborech praxe technické, lakož i umění výtvarného (Praha, 1870) vystupuje snaha jeho, reformovati a prohloubiti základy Mongeovy •Geometrie descriptivec, dosud za bezvadné pokládané. O spise jeho druhém, vyd, v pojed- náních Kr. čes. společnosti nauk, IX. sv., mathem.-přírodověd. třída čís. 3 v jazyku nČm. s důležitějším názvoslovím českým — název obrazoznanstvi tam již také navržen na str. 10 — pod názvem >Grundlagen der l.« s ohledem na její poměr k jiným vědám exaktním, obzvláště k geometrie descr, (t., 1878) praví spisovatel. Že Tilser v něm uveřejnil některé výsledky těch svých snah. A pokud snahy tyto směřují k reformě vyučování deskriptivní geometrii a geo- metrii vůbec, o tom že jednáno ve spise Tilšrově třetím pod názvem »K úvodu do základů descriptivní geometriej a sice v létech 1882 a 1883 v »Cas. pro pěst. mathem. a fvs.€ a ve vídeňské >Zeitschrift fur das Realschulwesen« a mimo to ve spise samostatném s důkladnou, o neobyčejném vědění spisovatelově svědčící předmluvou, pod názvem: ^Kritické úvahy k úvodu ao základů deskr. geometrie* (Praha, 1883). Spisovatel onoho článku, bohužel již zesnulý, vystihl úplné směr snažení prof. Tilšra, až na tu okolnost, že reformu geometrie vůbec, od nejdávnějších dob počínaje pojímal jen v ohledu formálním, methodickém, na reformu obsahu žádného vlivu nemajícím; kdežto snahy Tilšrovy podle spisů uveřejněnprůmětů« slůvko »ODrazů«. Žádný čtenář, nejsa důkladně sezná- men s naukou Mongeovou ve způsobe její původní a jsa seznámen se změnami jejími následkem vlivů I., nemohl by podle onoho článku mezi oběma naukami v základních zásadách spatřiti ani nejmenšího rozdílu. Rázem však na jevo vyjde pravý poměr obou nauk, když čtenář, nežli oba odstavce navzájem porovnává, ve druhém slovo »obrazů< vyškrtne; současně se objeví podstatný rozdíl mezi základními zásadami obou nauk. Neboť podle odstavce prvního růz- nými obrazy se vyjadřují různé pojmy předmětů a jejich nejdůležitějších vlastností, aneb se jimi sjednávají podklady k opětnému vzbuzení určitých dojmů; kdežto v odstavci druhém je sice zmínka o řeči inženýra, že však vlastním předmětem veškeré příslušné zobrazovací čin- nosti jsou docela určité a sice různé druhy myšlének, které se příslušnými obrazy vyjadřují, nedospělo tu nikterak k jasnému uvědomění. V odstavci prvém mluví se o před- mětech, rovinách průmětných, průmětech, nákresnách a obrazích, jako o věcech od sebe se naprosto lišících; v odstavci druhém mluví se jen o předmětech, průmětnách a průmětech; 1 PftiLOHA K »OTTOVU SLOVNÍKU NAUCnÉMU*. nákresna se pokládá za totožnou s průmětnou a obraz za totožný s průmétem, v čemž hlavm vady nauky Mongeovy obsaženy, vlastně vady jeho předchůdců, od nichž je jako dédictví bona fide převzal, vídá, že oněch způsobů se dlouhou jiŽ dobu před ním s úspěchem užívalo, aniž se o správnosti a přiměřenosti pro další v^voi své nauky byl dříve přesvědčil. O další různosti nauky Mongeovy a geometrie cieskriptivní, zdokonalené vlivem i., nazvané proto »organickou geometrií formy«, může býti teprve pak důkladněji jednáno, až se poznají a porovnají úkoly obou nauk, jakož i prostředky, kterými ony úkoly mají býti dosaženy. Aby se tedy předešla všecka další nedorozumění a každý, aniž by sám byl odborným znalcem některých z těch nauk zde jiŽ uvedených, aniž oněch, o kterých se v tomto článku ještú jednati bude, sobě mohl utvořiti snadno správný úsudek nejen o každé z nich, nýbrž i o vzá- jemném jejich poměru a aby mohl poznati, co zejména Mongeova »géométrie descriptivc« s » organickou geometrií formy « má společného ve formě i obsahu, v úkolech i záměrech, a jak dalece se obě shodují v prostředcích k dosažení oněch úkolů nevyhnutelně potřebných, jakož i čím se od sebe v podstatě liší a jak dalece se ve všech věcech naznačených rozcházejí; budtež v následujícím uvedeny hlavní úkoly »géométrie descriptivec, jakož i nejdůle- žitější úkoly i. především vzhledem k jejímu upotřebení v organické geometrii formy, i st*. zřetelem k docílení úplné reformy dosavadního vyučování geometrii vůbec, počínajíc nejprvot- nějšími počátky, jež dosud jako zachovalé památky příslušného snažení zůstaly lidskému zkou- mání přístupnými. Poněvadž Mongeova »géométrie descriptive* stala se prof. Tilšrovi hlavním podnětem k vypěstování I. a k pochybené zásadě v elementech nauky oné právě bylo po- ukázáno, nutno v příčině dalšího porovnávání obou v následujícím předeslati stručný aspoň náčrtek nauk obou a vyznačiti způsoby a cesty, jakými se dospělo k vypěstování jedm i druhé; oné až k jejímu vřadění do plánu veřejného vyučování: obecného nejnižšího na »École normalec i odborného nejvyššího na »École polytechnique* v Paříži r. 1795, I. až k je- jímu upotřebeni v přednáškách o zdokonalené geometrii dcskriptivní, nazvané pak organickou geometrií formy na zemském král. ústavu polytechnickém v Praze. Především co se týče úkolů geometrie descriptive, ty jasně naznačil Monge v či. 1. íy pro- kladu doslovně): ^Geometrie dcskriptivní má dva úkoly: předně má poskytnouti metboay, dk- nichž zobraziti lze na listě nákresu ^nákresně, feuille de dessin), který má rozměry jen dva, totiž délku a šířku, všechna tělesa přírody, která jich mají tři, délku, Šířku a hloubku, jen když tato tělesa zcela přesně určiti se mohou (pourvu néanmoins que ces corps puissent étre définis rigoureusement). Za druhé má poskytovati způsoby {maniére), kterak lze dle exaktního nákresu poznati formy těles a z toho odvoditi všechny pravdy, které vyplývají z jejich formy a jejich poloh vzájemných. Kterak oba tyto úkoly se mají pojímati, Monge jeŠte blíže vy- světlil v řeči své před první veřejnou přednáškou, která vůbec o jeho nauce se konala (r. I79:>i a z které se poznává, že při slově příroda {nature) nemá se mysliti pouze na souhrn včci přírodních, ve stavu přirozeného svého vývoje bytujících, nýbrž, a to hlavně, věcí takových, které v té způsobe, v jaké bychom je sobě přáli, ještě neexistují, nýbrž které z přírodnin podle nákresů inženýra teprve provésti hodláme, nazvav svou nauku mluvou onomu nevyhnutelné potřebnou; inženýr patrně jí užívá při sestavování projektu (langue nécessaire a Vhomme de gente qui conqoit un pvoject). A co se týče úkolu druhého, vyhledávání pravdy, ten objasňuje Monge pravě, že geometrie descriptive poskytuje neustále příklady přechodu od známého k ne- známému; a poněvadž se ona upotřebuje vždy při zaměstnání s předměty, které poskytuji nej- více samozřejmosti, musí býti pojata do plánu národního vychování. Ona jest jasností svých výkladů nejen způsobilou vycvičiti mohutnosti intellektu velkého národa a tím též přispívat. kíi zdokonalení lidského plémě, nýbrž ona jest též nevyhnutelně potřebnou všem dělníkům {ouvriers) vůbec, jichž zaměstnání k tomu směřuje, dáti jistým tělesům formy zcela určité; a to hlavně proto, že methody tohoto umění byly do této doby na škodu veškeré industrie národa. téměř docela zanedbávány a z té příčiny také pokrok tak pomalý. Při bedlivém prozkoumání veškerých druhů činnosti zobrazovací, obzvláště však při pro- zkoumávání práce myšlenkové, která se — dosud neuvědoměle — vykonává při sestrojováni obrazů ve smyslu a za účely nauky v minulém století slavným francouzským geometreir. M on gem vypěstované, ale teprve r. 1794 do veřejného vyučováni uvedené, jasně se po- znává, Že veškerá zákonitá činnost zobrazovací spočívá ve vyjadřování zvláštních druhů po- myslů, jež však dosud k jasnému uvědomění nedospěly, a Že právě ta sféra pomyslu nedosáhla náležitého objasnění, která jest vlastní podstatou Mongeovy nauky nejen v její vyšších částech theoretických, nýbrž i při veškerém jejím upotřebení v razných odborech prací technicko-inženýrských: jako při pracích čisté uměleckých, umélecko-průmy šlových, a2 k nejnižším vrstvám přerůzných zaměstnání řemeslných a průmyslných, vůbec při veškerých pracích hmotných, které se při stálém vývoji života kulturního a k zachování toho, co jest dosud v něm rozumného, stávají nutnými, anebo pro další vývoj lidstva a docílení žádoucího jeho blaha potřebnými. V leckterém ohledu byla z příčin rozmanitých, k nimž později při- hlédneme, ona sféra pomyslů zatemněna jeŠtě více, neŽ dávno kdy před tím. ToC jest hlavni příčinou, že velkodušná koncepce nauky Mongeovy nemohla plniti oba tak určité hned na samém počátku při uvedení geometrie descriptive do veřejného vyučování vytknuté úkoly a že vznešené úmysly a záměry, jaké jemu tanuly na mysli, dosud daleko zůstaly svého uskutečněni. Kdežto Mongeově geometrie descriptive byly vytknuty úkoly dva, směřující v první řade k usnadnění a zdokonalení speciálních druhu veškerých prací průmyslových, počínajíc od nejnižších řemeslných, aŽ k nejvyšším inženýrským, a kromě toho k současnému zdokonalováni intcUcktuálních mohutností příslušných pracovníků, zejména též ku vyhledávání pravdy při oněch pracích kulturních, přispívá I. k plnění následujících tří hlavních úkolfi všelidských: Předně přivádí i. k poznání, pokud jen možná jasnému, podstatu veškerých druhů zákonité typicko-íidské činnosti zobrazovací, a to upotřebením prostředků nej- jednodušších, přírodou samou v přehojné míře poskytnutých, žádných zvláštních materiálních obětí nevyžadujících, dosavad bud naprosto nepoznaných, anebo nepovšimnutých, ba i úmyslné zavrhovaných a při tom všem člověku již v útlejším mládí snadno pochopitelných, k vážnému o věcech bytujících přemýšlení pobádajících, poznání zákonů přírodních usnadňujících a takto k zušlechténi povahy lidské nemálo přispívajících. Za druhé přivádí I. k uvědomění pokud jen možno jasnému zvláštní typickou sféru pomyslů dosud k uvědomění nedospělou; kdežto až na naši dobu veškeré naše laiyšlénky se pohybovaly pouze ve dvou různých sférách po- myslů uvědomělých, ve sféře t. z v. pomyslů nižších o předmětech smyslných, fysických v pro- storu skutečně látečně bytujících a ve sféře pomyslů nejvyšších, t zv. nadsmyslných čili ideál- ných, přivádí 1. zvláštní sféru pomyslů útvarů prostoru metafysických, přirozený přechod mezi oněmi sférami zprostředkujících, tím dosavadní protivu mezi oněmi rušících a takto ony mo- hutné prameny valné většiny bludů, které byly dosud tím nejnebezpečnějším nepřítelem lidstva, odkrývajících a vyvarováni se jich umožňujících. Aby se dosáhlo tohoto úkolu, poskytuje I. zároveň ono veliké množství potřebných prostředků, jimiž veškeré pomysly všech tří sfér lze snadno rozeznávati, vzájemné zaměňování iich zamezovati a takto k jasnému poznávání před- mětů přírody, jakož i zákonů ji ovládajících přispívati, k čemuž největších služeb koná písmo, tomuto účelu vyhovující, prof. Tilšrem kosmografíck^ nazvané, k němuž současně příslušné slovní významy připojeny isou. Všeho toho dociluje se ve třech hlavních oddílech, a sice: A) Morfognosie generelni rviz t^. B) Morfognosie speciální (viz t.), která se dělí ve 3 části: a) organickou aesthetiku (viz t.), b) organickou kinetiku (viz t.) a c) organickou ikonografii (viz t!). C) Třetí úkol 1. směřuje především k tomu, celý obor našich dosavadních vědomostí f:reometricKých na základě onoho uvědomění všech tří sfér pomyslů, zejména onu větev, která vedla k uvědomění pomyslů oné střední sféry, vypěstovati k vývoji co možná dokonalému, a prostředků, jež vůbec I. poskytuje, použiti k nabytí snadnějšímu vědomostí dosavadními bludy nezkalených, a takovým způsobem blížiti se onomu cíli, jenž byl našemu J. Amosů Komenskému nejvyšším ideálem. Celistvý úkol I. lze tím ve smyslu Komenského nejspíše vyznačiti, praví-li se, že I. má upravovati cestu všem lidem stejně přístupnou k dosažení po- žitků pozemských nejen materiálních, nýbrž i nejcennějších požitků duchovních a na základě opravdového poznání všech dosáhnouti oné harmonie, kteří zajisté jest hlavní podmínkou lidského blaha. Z životopisu Mongeova (viz Monge) čtenář sezná, že veškerá činnost tohoto geniálního velikána, a zejména účinky, které způsol^ny byly zor^anisováním obou oněch vzdělávacích ústavů >Ecole normále* a >École polytechnique« a zavedením jeho nauky do veřejného vyučování, na vývoj kulturní v našem století daleko ani poznány ani oceněny nejsou. Z jeho inaugurační řeči při zahájení přednášek o geometrie descriptive na École normále slyšíme, jaké dalekos^lé zá- měry jemu na mysli tanuly a k čemu všeliká jeho snaha se nesla, když žádal, aby všichni mladí lidé bez rozdílu nabyli vědomosti o této nauce a stali se tím způsobilými dělati zákonité obrazy předmětů o třech rozměrech v prostoru bytujících na dvoudimensiálním listě papíru, počínajíc od nejnižších lidových vrstev národa, poněvadž tím by se staly obzvláště schopnými vykoná- vati též co nejdokonalejší díla při veškerých druzích práce hmotné kulturní, na jakou je od- kázán každý dělník, jenž nemá jiného ku své výživě, než své ruce a svůj intellekt. Avšak nejen chudí měli se této nauce učiti, nýbrŽ i ti, kdož mají nějaké nastřádané jmění k disposici. Tito hlavně proto, aby poznali obtíže spojené s provedením aokonalých prací hmotných a dovedli je náležitě nejen oceniti, nýbrž i, chtěj íce výsledky prací jiných pro vlastní potřebu užiti, náležitě odměniti, a takto přispívati, aby se protivy ve společnosti lidské spíše zmírnily. Poněvadž při pěstování jeho nauky, jež umožňuje ve všem zřejmost co největší, zároveň rozum jednotlivců se bystři, obzvláště tím, že se neustále přechází od známého k neznámému, viděl v ní Monge jeden z nejvhodnějších nástrojů k vypátrání pravdy a měl ji za nanejvýš způsobilou, povznésti lidské plémě k dokonalosti co možná nejvyšší. Ku plnění úkolu tohoto mělo hlavně přispívati vyučo- vání geometrie descriptive na École polytechnique. Komu jsou známy snahy Komenskéno, nemůže nespatřovati, že snahy obou těchto pravých lidumilů k témuž cíli směřují a že i mezi prostředky obou není valného rozdílu, leda že se na- vzájem zdárně doplňují. Zraky obou jsou obráceny k lidské činnosti zobrazovací; Komenský spatřoval ve výsledcích této činnosti nejvhodnější prostředek k snadnému šíření důkladných vědomostí. A na tomto základě sepsal >Orbis pictus« o 140 let dříve, než Mongeova nauka přišla na veřejnost. Mongeovy snahy pak směřovaly k tomu, by každý nabyl dovednosti vyráběti z včcí přírody pomocí určitých druhů obrazů průmyslná díla dokonalá, pro život kulturní užitečná. I Komenský toužil po nauce, která by obsahovala známosti všech věcí, jsouc ve všem pravdivá a všem lidem snadno přístupná. Chtěl podati všechněm do rukou klíč, jímž by se snadno otvírala veškerá tajemství přírody a podstata věcí pro člověka užitečných. Nikdo neměl býti vylučován. Oba, Komenský i Monge, spatřovali jediný prostředek k trvalému zlepšeni ne- utěšených dosavadních poměrů v lidské společnosti ve všeobecném a co možná důkladném po- znání zákonů přírody, kteréžto poznání poskytuje nejčistší a nejvyšší blaženosti. Není proto divu, že tak jako my a s námi celý vzdělaný svět oslavujeme památné dny Komenského, též národ francouzský po uplynutí jednoho století od té chvíle, kdy idee Mongeovy uskutečněny byly ve zřízení École polytechnique, odkud počaly účinkovati na veškerý kulturní život lidstva. okázale dal na jevo svou vděčnost k jednomu se synů svých nejzdárnějších. Tři dny (od IS. do 20. května 1894) trvaly »fétes du centenaire«, kdy Monge byl střediskem všeho holdu, jehož se súčastnil sám president republiky Carnot, bývalý éléve École polytechnique. obklopen všemi téměř starými élévy této školy, a s nimi celá Paříž, ano i celá Francie, a který vyzněl v nadšený dík na hrobě Mongeově na Paire-Lachaise studijním ředitelem Mercadierem proslovený a sou- hlasem celé vzdělané Francie provázený. Aby se usnadnilo správné posouzení základů a vývoje nauky Mongeovy, nuti\o přihlížeti k okolnostem, v jakých byla jím vypěstována. Sledujme Gasparda Monge na jeho cestČ z Lyonu, kde již ve věku 18 let působil na škole tamějších oratoristů jako professor fysiky, maje se státi kazatelem. K pokynu otcovu chtěl se podle rady vyššího důstojníka inženýrského sboru dáti přijati na školu vojensko-inženýrskou v Meziéres. Monge totiž v útlém svém mládí, kdy ještě navštěvoval školu oratoristů v Beaunu, zhotovil bez všelikého návodu model stříkačky a situační plán svého rodiště, z kterýchžto prací bylo viděti neobyčejné obdivuhodné geo- metricko-mechanické umění, kdežto na škole samé vynikal nade všecky věděním, takže byl obecně >zlatým hochem« (puer aurcus) nazván. Onen důstojník sboru inženýrského spati^il totiž práce Mongeovy na svých cestách po Francii. Žádost Mongeova, aby byl přijat do oddélení vvššího, koe by se vzdělal na důstojníka inženýrského, nebyla přijata. Mebylf jeho otec rodu šlechtického, ani vyrabitel zboží skleněného. Byl odkázán na oddělení nižší, určené pro opa- tření řádných dozorců vzdělaných při stavbách opevňovacích, jichž povinností na škole bylo vykonávati též různé práce poctářské, jakož i zvláštní druh prací hmotných při přípravách ku stavbám potřebných. Zejména byli povinni líti modely ze sádry upotřebením určitých forem, aby se dle nich z hrubého kamem vytesávaly kvádry formy takové, v jaké by při příští stavbě bez další změny mohly býti upotřebeny v oné poloze, jaká jim v projektu inženýra byla vyká- zána. Aby se mohly modely líti do forem, musila se sádra v podobě mouky rozmíchati s voáou. Élévové šlechtičtí jsouce od vykonávání těchto hmotných prací jako stavu jejich nedůstojných. ne-li docela nečestných, sprošténi, nazývali za to ono oddělení nižší posměšné školou vařečkovou (la Gáche). A tu mel Monge býti vzdělán na dozorce při stavbě pevností. Takového pokořeni neočekávav nesl velmi těžce svůj osud; avšak netrvalo dlouho a jeho vynikající talent pro práce geometrické byl uznán v té míře, že jeho představení se viděli nuceny, nešlechtického sádristu ustanoviti za geometricko-mathematického učitele-repetiteura šlechtických élěvů méně nadaných. Mon^eovi bylo totiž, jako iiným élěvům nižšího oddělení uloženo, vypočítati a zároveň graficky řešiti úkoly při projektování pevnosti potřebné. On řešil úkoly tak rychle, že žádný z předsta- vených nechtěl tomu ani věřiti, Že by byl práci tu skutečné konal, takže její prozkoumání prosté odmítl. Ku přesvědčivému naléhání Mongeovu, aby se o správnosti přesvědčili, bylo jeho žá- dosti vyhověno. Seznaloť se k velikému překvapení, že na místo složitých prací počtářských i konstruktivních, dosud obvyklých, Monge užil způsobu zvláštního, rychle a bezpečně k cíli ve- doucího. JcdnaloC se totiž při takových projektech o určení formy a vzájemné rozlohy různých částí pevnosti, hradeb hlavních i vedlejších s příkopy v délce, Šířce a nloubce náležitých roz- měrů, a sice tak zařízených, aby jednak určité části prostoru na povrchu zemském na onom místě, kde pevnost měla týti provedena, byly hradbami bezpečně kryty proti direktní střelbé z děl« a zároveň aby eventuální útočník, k pevnosti se blížící, nenalezl v blízkém okolí místa, kde by nebyl z pevnosti viděn a nemohl býti se strany obránců pevnosti stfelivem uvítán. Vy- pracovati projekt pevnosti v té způsobe, aby bylo všem zde naznaČenýnt a jeŠtě jiným podmín- kám vyhověno, nazývalo se »pevnost defilovati* a výsledek této důležité práce slul defile- ment. Projekty toho druhu dělati, náleželo od doby zavedení střelného prachu k úkolům váleč- ným, jak samozřeimo, k nejdůležitějším pracím inženýra vojenského; neboť na defilementu příští pevnosti záleželo dosažení účelu, jakému pevnost, velikých prací a nákladu vyžadující, měla sloužiti. Monge prováděje tyto veledůležité, k ochraně životů lidských sloužící práce methodou ryze konstruktivní a velmi jednoduchou, vypěstoval svou nauku, kterou jako sestru Descartesovy geometrie analytické na rozdíl od nižší geometrie synthetické sám nazval geo- metrie descriptive. Avšak tato zvláštní vymoženost, kterou vojensko-inŽenýrský sbor nabyl velmi cenné přednosti před sbory států jiných, musila zůstati v tajnosti jako všechny vymože- nosti směřující ku zdokonalováni systémů pevnostních, způsobů obrany pevností obležených Monge těžce nesl toto utajování, seznav, jak nad míru by se tento způsob řešeni úkolů geo- metrických mohl státi všeobecně prospěšným; téměř 20 let musil jako matiiematický ucittl všech élěvů snášeti takové trapné pocity. I když v r. 1783 opustil školu meziéreskou naprosto, byv povolán za examinátora élěvů námořnictví do Paříže, nesměl o své nauce ničeho dáti do veřejnosti. Doby svého pobytu mnoholetého na vojensko-inženýrské škole v Meziěres použ:i Monge, aby se vzdělal ve všech oborech mathematiky a geometrie, pěstovav při tom s nejvčtš; horlivostí zároveň fysiku a mechaniku. Osvojiv sobě všechny vědomosti, jeŽ byly směrodatnými naukami veleduchů Descartcsa, Leibnize a Newtona přístupnými učiněny, počal sám proklesťo- vati nové cesty do sfér dotud nedostižených geniálním užíváním nástrojů, od předchůdců pře- vzatých, i zdokonalováním jich vlastním přičiněním. Monge nabyl při tom nezvratných důkazá. že mnohé pravdy,ku kterým bylo lze do té doby dospěti jen pomocí upotřebení vyšší mathematiky, lze poznati též jiným elementárním způsobem, snadno po- chopitelným a Žádného zvláštního vyššího odborného vzdělání nevyžadujícím. Oněmi pracemi ryze mathematickými na veřejnost vyšlými stal se Monge nejen ve Francii, nýbrž v celém učeném světě proslulým ještě dříve, než k novému úřadu byl povolán. Události při vypuknutí revoluce v Paříži r. 1789 uvítal Monge jako skutky jej z pout osvobozující v pevné nadčji, že ideály z doby jeho mládí se nyní uskuteční, a on ze bude moci veškeré své síly v6- no váti vt prospěch vlasti. Úřadu ministra námořnictví, k němuž byl povolán v r. 1791, vzdal se již na počátku r. 1793 v pocitu nedostatečné znalosti poměrů administračních. Byv opět zvolen, setrval na své demissi, až k naléháni svému teprve v dubnu téhož roku tohoto břemene sproštěn. Tu nastala pro Monge činnost téměř nadlidská. Ve chvíli, kdy celá téměř Evropa podnikala útok proti Francii, kdy na million branců bylo do zbraní povoláno a zbraní téměř žádných nebylo, byl to Monge hlavně, který se nevzdal naděje, že zachrániti možno milovanou nastala nutnost napraviti spousty pohrom, jaké mohly býti jen šílenstvím mass způsobeny, kdy při páchání takových ukrutenstvi a ničeni všeho, co mělo jen poněkud znak kultury lidské, •rozume směl býti za boha prohlašován. Veškeré školství mělo býti znovuzřízeno. Tu se setká- váme opět v první řadě « Mongem, kdy mohl použiti vešker^^ch nabytých vědomosti ve pro- spěch vlasti. Požívaje plné důvěry u osobností, jimŽ svěřeno řízení státních záležitostí, podně- coval je veškerým enthusiasmem, aby se použilo té šfastné příležitosti, kdy mají ve sv^cn moc- ných rukou, podle svého nejlepšího přesvědčení a uznání, jakým směrem by se mělo bráti vy- chování veškeré mládeže. Již v říjnu 1794 bylo nařízeno, aby ze všech departementů Francie bylo do Paříže vysláno 1500 mladých, ke stavu učitelskému co možná způsobilých mužů, kteří by v době co možná nejkratší nejznamenitějšími učenci Francie vyškoleni, o rychlé znovu- zřízení školství obecného (a régénérer Vinstruction publique) se přičiniti mohli. Monge převzal úkol zorganisovati École normále a provedl jej v době nejkratší ve slohu velkolepém, dosud nevídaném. A tu teprve nadešla chvíle, jím dávno vytoužená, kdy poprvé své úmysly a zá- měry, své přes 20 let skrývané tužby před intelligentní mládeží celé Francie směl beze všeho obalu projeviti. Poněvadž i veškeré dosavadní školy odborné, vojenské i občanské, jejich cho- vanci i mladší učitelé při známé první obecné výzvě do zbraní na obranu ohrožené vlasti byli k vojsku vřaděni, chopil se vynikající zástupce uzavřené školy inženýrské École des ponts et chaussées, učenec Lamblardie, myšlénky, jakou též Monge již dříve vícekráte byl projevil (»Temps«, 18. kv. 1894), zříditi jedinou velkolepou Školu centrální jako ústav pro nejvyšší vzdě- lání technické pro veškeré práce veřejné, civilní i vojenské. I zde byl to Monge, jenž se ideál- ního toho plánu ujal s nadšením, jehož jen on byl schopen, a zasadil se u členů výboru pro blaho obecné, u proslulého učence chemika Fourcroye a u Camota i Prieuxa de la Cóte d*Or, svých dvou bývalých chovanců na škole v Meziěres, s výsledkem takovým, že již v září r. 1794 Fourcroy mohl předložiti národnímu shromáždění návrh na zřízení školy, jež měla slouti École centrále des travaux publiques, kterýžto název však záhy změněn v École polytechnique. Geo- metrie descriptive, která svými elementy měla sáhati při lidovém národním vychováni do vrstev nejnižších, měla se státi ve sférách vyšších na École polytechniqe hlavním pilířem veškerého vzdělání technicko-inženýrského ^F. Arago, Oeuvres complčtes. Paříž, 1854). Jest všeobecně známo, jaké závodění během pravě dokonávajícího století v ostatních kulturních státech nastalo ve zřizováni Škol podle vzoru pařížské polytechniky. Předeslavše takto, za jakých poměrů nauka Mongeova svůj vznik vzala na vojensko-inže- nýrské škole v Meziěres, a poukázavše pak stručně, za jakých okolností a v jakém všeobecném rozruchu ona nauka do veřejného vyučování byvši uvedena na École normále poprvé počala plniti svůj úkol vznešený, dále i mlčením pominuvše, jakým apparátem, před tím nevídaným, se konaly přípravy k zahájení přednášek o Mongeově geometrie descriptive v paláci Bourbon- ském, na École polytechnique zde umístěné, na níž hned v prvním roce všechny tři ročníky v činnost byly uvedeny tím, že první tři měsíce věnovány byly též kursu kvapnému (t. zv. revolučnímu), ve kterém všichni élěvové počtem přes 300 po tuto dobu jako při závodech k cíli pospíchali, aby pak podle výsledků do 3., 2. a 1. ročníku byli roztříděni, vidíme se nuceny pro důležitost toho všeho ku správnému posouzení vědecké činnosti Mongeovy po- ukázati aspoň ke spisu historicky úplně spolehlivému, od Mongeova kollegy z akademie věd Fr. Araga vydanému (viz jeho Oeuvres complětes, Paříž, 1854). Nelze zde konečně ani nejhlavnější momenty účinků všech Mongeovou energií do Života uvedených institucí vylíčiti tak, by jeho působení v ohledu kulturně-historickém náležitě bylo oceněno, a dokázati, kterak do dnes cítíme v celém svém žití chvění ohromných nárazů, jež způsobeny byly tehdejšími nově zřízenými institucemi, jako Museum ďhistoire naturelle (kde činnost Lamarckova se stala směrodatnou v oboru věd přírodních), jakož i záhy následujícím zasahováním armád Mongem k obraně vlasti vyzbrojených do poměrů mezinárodních se strany Napoleona I., dřívějšího přítele Mongeova. Zajisté však oprávněna je tu otázka, s jakousi po- chybností pronesená, zdali možno, by již v nejprimitivnějších základech nauky Mongeovy, s kterými se i na našich školách řemeslnických učňové seznamují, bylo něco nesprávného, klamného, co by bylo na ujmu snadnému jich pochopení; a to tím více, kdyŽ dosud ani je- diný z dosavadních tak přečetných pěstovatelů nauky té mimo Tilšra nebyl shledal v nich nic závadného a když oněch několik pokynů, které Tilšer před 19 lety (Grundlagen der I., Praha, 1878) uveřejnil a řadou důkazů mathematických opřel, zůstalo bez patrnějších účinků na po- savadní vyučování, ač protidůkazu o nesprávnosti se na veřejnost nedostalo ani jediného a někteří učenci (prof. dr. Fr. Studnička, prof. Kleckler a j.) velmi příznivě o provedených změnách se vyslovili, oceňujíce je jako šťastné, mnohoslibné a plodné. Otázka je tím více oprávněna, že i v našich kruzích Živnostnických, řemeslnických a průmyslnických zájem pro pěstování nauky Mongeovy ve vrstvách, které právě Monge na mysli měl, dnes již velmi Ži- vým se stal. Za takových okolnosti je zajisté přímo nutno, uvažovat' o oné otázce též v tom smyslu, zdali se skutečně snad přece prof. Tilšrem nezamýšlí v nauce Mongeově změna taková, ktem by i v nejširších vrstvách lidových, v této záležitosti zájem majících, nevzbudila přesvědčeni. že změna upotřebením i. navržená jest nejen žádoucí, nýbrž nanejvýš nutná, má-li se umožniu plnění úkolu, které onomu nejšlechetnějšímu lidumilu a učenci na mysli tanuly, jenž by zajisté, kdyby dlel mezi námi, souhlasil s Tilšrem v příčině navržené nápravy toho, co on v plné dů- věře za správné pokládal, poněvadž stoletý zvyk a zkušenost dlouhé doby ho k takové důvéře opravňovaly, a co tedy převzal od předchůdců tím spíše, jelikož způsoby převzaté zdánlivou jednoduchostí slibovaly nejvíce prospěšnosti, aby i do nejširších vrstev hdových se zakotvily. Konáme proto na tomto místě svou povinnost, podávajíce k veřejnému posouzení vŠem, kdoi se o záležitosti našeho národa zajímají, aby se konečně rozhodlo, nachází-li se Tilšer na ccsté pravé, vedoucí nejen k zdokonaleni práce hmotné, nýbrž ukazující přímou cestu, na které lze se bhžiti k poznáni pravdy, nebo zdali se sám neklame, předstíraje, že spatřuje Idainy vůko: sebe, kdežto snad on klamem jest zaujat. Podávajícím v následujícím důkaz pravdy, že TilŠer se nachází na cestě pravé, bude náni zajisté dovoleno, předvésti aspoň jediného, nejvýš pravdy milovného, osvědčeného, nám všem dobře známého, námi všemi milovaného, jenž svým strastiplným životem dokázal, že hotov jes: obětovati svou existenci, než přesvědčeni své a touhu svou poznati nezkalenou pravdu, jaikoz po vyhledáni takového klíče otevříti pevnou závoru, která zabraňuje, bychom mohli z toho labyrinthu, v němž tak hluboce jsme obklíčeni, konečně vyproštěni býti — J. A. Komenského. Co vlastně chce měniti Tilšer v geometrii deskríptivni, ba v celé dosavadní soustavě geo- metrie, od Euklida počínaje až k nejvyšším sférám geometrie novější, pěstované hlavnČ učenci národa německého proti zásadám Mongeovým, ba proti celému jeho systému, a nikoli proti základům jeho nauky, namířeným se stejnou téměř energii, s jakou Monge usiloval o zavedení nauky své v působení veřejné? Tilšer žádá, aby veškeré učení bylo pravé, aby bylo plné, aby bylo jasné, aby bylo pevné. Jaký význam tatc slova mají, pověděl Komenský ve svém všemi národy uznaném arcidíle »Svět v obrazich«, na počátku předmluvy. Pokračuje pak: »Čehož základ jest, aby věci smyslové právě představeny byly smyslům, aby pochopeny býti mohly. Pravím a opětuji falasem velikým, že toto poslední je všeho ostatního základem, proto že ani činiti ani mluviti moudře nemůžeme, leč bychom prve všemu, co činěno a o čem mluveno býti má, dobře rozuměli. Cvičíme-li tedy smysly pečlivě k tomu, aby ony rozdíl věci právě pochopily, položíme základy vší moudrosti, vši výmluvnosti i všech opatrných Činů života . . . Protož aj nová k učení pomoc : všech hlavních věci na světě, všech výkonů života vy- malováni a jmenování a popsání«. A co chce Monge dosáhnouti svou geometrie descriptivč? Na tuto otázku dali jsme sice již s počátku tohoto článku odpověď, uvádětice oba hlavní lUcoiy její. Zde omezíme se jen na vytknuti úkolu prvého, který má především ieho nauka plniú a pro jehož docíleni Monge zvolil ony prostředky, které. Jak výslovné hned v článku 1. uvádí, převzal ku provedení úkolu toho, způsoby prováděcí, které byla dlouhá zkušenost k plnění prvního z obou úkolů odkryla; pravilt tu Monge doslovně: >Nous allons ďabord indiquer les procédés, qu*une longue expérience a fait découvrir pour remplir le premiér de ces deux objets«. A jaký to byl ten první úkol? Ukázati, kterak na listě papíru, jeni mi jen rozměry dva, délku a šířku, lze zobraziti všechna tělesa přírody, mající rozměry tři, délku šířku a výšku, jen když jsou ona tělesa přesně definována. Jakým nejvhodnějším způsobem má tedy plněni úkolu tohoto podle intencí Mongeových se počíti? Jaká práce má se nejdřív předsevzíti? K této otázce dává náš svědek odpověá docela určitou: máme-li zobraziti nějaký předmět v prostoru bytující, je lhostejno, je-li to věc přírody nebo výroby; rozhoduje ďx Monge samého jedině forma jeho, která se má především blíže určiti. Předměty přírody nebo výroby jsou všude na pevnině povrchu zemského, at se učeň i učitel nalézají kdekoli, k dis- posici, by mohly sloužiti za vhodné předměty k objasněni a k pravému poznáni oněch výkonů, bez jichž pochopeni nelze snadno a zdárně nabyti žádoucí jasnosti v nauce té, tím méně činiti žádoucí pokroky. Od okamžiku, kdy malé robátko ze své kolébky počíná pozorovati věci vůkol sebe, zůstane dále přerůznými předměty přírody i výroby obklopeno v přehojném jich množství. v každém, i nejnuznějším obydleném pokojíčku nalezne se nějaký předmět k účelu naznačenému dosti vhodný, pochopení základů nauky Mongeovy usnadňující a onen směr zřejmě naznačující, kterým se nastoupiti může na dráhu, Mongem tak vysoce ceněnou, a pomoci prostředků velmi jednoduchých, jemu l-ií poskytnutých, dosáhnouti bez namáhání cíle Mongem co nejvřeleji do- poručeného. Ba i v síni naprosto prázdné, mezi holými stěnami nalezne ve svých rukou toto ogyavóv oQyavav, jak již Aristoteles dobře pravil, dostatečných pomůcek k poznáni podstaty základních výkonů přípravných, k určitému zobrazování potřebných. Přiklad to objasní: V poko- jíku nalézá se stůl, jenž obyčejně, poněvadž bývá podlaha vodorovnou, nalézá se, mají-li se obyčejné účely, ku kterým byl zjednán, plniti, v postaveni takovém, že hořeiši jeho strana bývá též vodorovnou. K účelům zvláštním ovšem shledáme stolky, jichž hořejší strana již při vy tvárnění stolařem od polohy vodorovné odchylnou se stala, aneb když stůl obyčejný za jiným účelem se převede do polohy, v níž povrch desky jest k půdě nakloněn, jak to vídáme při deštivém počasí v zahradách hostinců, aby voda na stole až do vypařeni lpěti nezůstala. První podmínka, kterou Monge klade, je vyjádřena slovy, že předměty o třech dimensích mají b<^ti přesně určeny. Podle Komenského se věci určují pomocí slov a písma, jimiž se nejen véci určují, nýbrž i prostředky, při určování tom potřebné, určitě označuji. Abychom tedy mohli o určitém předmětu mluviti, musíme ho určitým jménem pojmenovati a při deskríptivni geo- metrii obzvláště ještě označiti znakem zvláštním, abychom jej nejen ode všech jiných před- metů, nýbrž i od znaku samého dobře mohli rozeznávati. Tilšer L tomu cíli užívá znamének co možná jednoduchých, s nimiž se dítě školou povinné již v prvním roce seznamuje, jakých se též ode dávna v přesných vědách, zejména v mathematice užívá a bez nichž by celá ř^da věd byla naprosto znesnadněnou, ne-li docela nemožnou, jako na př. se děje v chemii nebo v lučbě, kde jednotlivé prvky hmoty, atomy znamenají se určitými písmeny důslednř jen určité prvky značícími, ať jest hmota sama smyslem zraku a hmatu poznatelná čili nic. Žák, jemuž se význam onoho znaku vysvětlí, spojuje vždy, zachovaje si onen význam v pa- ni ěti, při nazírání na onen znak pojem předmětu znamenaného. On takřka hodí předmét znamenaný se znakem dohromady, pročež se takové znaky obecně slovem symboly nazývají (z řeckého avv spolu, fiaXXnv házeti, metati). Patrně jsou takovéto znaky trvale viditelné jedno- duššími prostředky než určitá slova pomíjející, slyšitelná, kterými se rázné pojmy vyjadřují, nehledíc k tomu, ze pomocí takových pojmových symbolů se mohou všichni lidé dorozuměti, kteří si jen význam oněch znaků ve své vlastní řeči byli ustálili a s tím významem znaků sou- hlasí. Následkem toho se znaky takové nazývají písmem pojmovým, i jsou jako písmo po- jmové způsobilými, státi se všem lidem stejně srozumitelnými. Takové znaky jednoduché, všem úkolům této nauky postačitelné, Tilšrem od r. 1874 v organické geometrii formy užívané, podává i., a sice nejen pro všechny druhy předmětů zobrazitelných, nýbrž i pro všechny tři sféry pomyslů, kterým při zobrazování předmětů v prostoru bytujících nebo pouze myšlt- ných, jakož i při vyvinování zákonů potřebí jest určitého zobrazování a nauk zobrazovacích. Poněvadž nejnižší sféra pomyslů obsahuje pomysly bytnot fysických, v prostoru skutečně daných, poskytuje I. nejdřív pro označení předmětu, o nichž si především určité pojmy dle Monge utvořiti musíme, vhodných symbolů čili znaků pojmových, k určení formy potřebných a dostačitelných. V té příčině označuje prof. Tilšer každou věc hmotnou, která v určité formě v prostoru bytuje a kterou smysly svými, hmatem a zrakem pozorovati můžeme, tedy věc smyslovou, velkým písmenem formy známé, hmotu oné bytnoty připomínající, a též jmény svými k oytnotám hmot- ným poukazující, t. zv. písmem kamenným č. trámovým, též egyptském, groteskním, formy známé. K vůli snazšímu pamatování, pokud není jiných protidůvodů, volí se počáteční písmeno onoho jména, kterým předmět znamenáme, zejména když o tom předmětu častěji bývá řeč a když jména předmětu v řečích různých týmŽ písmenem počínají. Na př.: slunce (sol, soleil, sune, sole) symbolem S* s připojenou hvězdičkou v právo nahoře, což znamená. Že slunce svítí vlastním světlem; podmínka tato, jak se samo sebou rozumí, není nikterak podstatnou, takže symbol tento pro označení slunce přijatý zcela dobře při vyvinování zákonů určitého zobrazo- vání jazykem ruským se steiným prospěchem může býti upotřeben, třeba by počátečné písmeno COjIÉIÍE jiné bylo formy. Zeměkouli (terra) označuje symbolem *T s hvězdičkou nahoře v levo, na znamení, že zeměkoule vlastního světla nemá, nýbrž že je sluncem osvětlena. Znakem *L znamená se luna, měsíc s hvězdičkou jako při zeměkouli nahoře v levo, jelikož i tento sluncem osvětlen jest. Znaky pro všechny bytující věci určitě formované zahrnujeme v jednu řadu a označujeme v ní jen typické repraesentanty — podle toho, zda všechny tři rozměry bytnot (koule, krychle, hranol, stolní deska atd.), nebo jen dva (listy stromu, různé látky tkanin, listy papíru atd.), nebo jen jeden rozměr (příkladů hojnost v říši přírody i výroby, tyčinky květin, vlasy živočichů, vlákna pavučiny, nitě, dráty, šňůrky a pod.) jsou obyčejnými měřítky měr obvyklých měřením bezprostředním určitelný, neboť každé hmotné těleso má roz- měry tři. Kepraesentanté všech věcí vprostoru skutečně bytujících — bytnot — jsou pouze tři, účelu naznačenému úplně vyhovující: A, B, C, . . . ; A, B, C, . . . ; ^'A, "B, "C, .... Značky nad písmeny připomínají, kolik blíže určitelných rozměrů každá, symbolem zname- naná bytnota má. Každá bytnota je konečná, smyslem zraku i hmatu pozorovatelná, určité meze mající, nazvané strany, povrch bytnoty určité formy ustanovující. Jsouť strany povrchů buď pouze rovné, nebo pouze oblé, neb oboje. Strany oblé rozeznávají se podle jich typi- ckých primárních vlastností ve dvou skupinách, na př. povrch koule, povrch dolní při scho- dech točitých, z kamene vytesaných, tak zv. oblá strana šroubová a j. Symboly k označení stran musí se též lišiti od symbolů bytnot samých. Tilšer užívá vzhledem k typickým formám stran násl. repraesentantů: A.^ Ě3 C/j • • • 5 Cff C/j C/j .... Všech symbolů užívá se důsledně, podobně jako na př. v chemii, v celém systému. Stačí tedy těchto dvanáct typických symbolů k naznačení všech možných poměrů v příčině určení forem viech bytnot smyslových, o nichž nabjvime pomyslQ sféry nejniiSf. (Vii Mor fognosie speciální.) Dle zákonů organické geometrie formy, MI zdokonalené, vyžaduje určité lobraio vání bytnot tři hlavní výkony; určení bytnot v prostoru čili determinaci jich; promít- nutí jich na jednu, dvě nebo tři rovné strany průraStné, průmétny, projekci, a scstrojes: obratu průmětů, odvozených z předmětů, čili konstrukci. V příloze, na které jsou barevné otisky fotografii modelů k i-ii, jsou znáiornány v obr. t oba dva prvnidůleiité výkony: určení polohy v soustavĚ tří rovných stran základních M J. H_LF čili iouřadných, i nich sirana M jest v poloze vodorovné, tedy ostatni dvě svislé; arieai ir déje se přístrojem, jení připomíná pomůcky při stavbách technických ku přesnému převádé::! bytnot na místa pro "n6 v projektu určená, zejména při stavbách mostu. V tomtéž obr. 1. znázor- něno je promítání hrany A, jejíž poloha orčena ku průmětné horizontální M; kolmice promí- tací Jsou znázorněny čarami barvy Červené, k průmětné H barvy modré a k průmětně P bari v žluté. Souvislost jednotlivých Částic průmětu prvého strany M, s příslušnými částicemi prŮmčtH druhého v H jest znázorněna čarami přímými barvy íialové, v případě daném orčitou rovn-i souvislost průmětu prvého a třetího čarami přímými barvy oranžové, bláni hyperbol ickéhc paraboloidu, a koneční souvislost průmětu druhého a třetího čarami zelenými, též útvar meta- ^sický, bláři hyperbolického paraboloidu znázorňujícími. Ve vyobr. č. 2004. jest znázorněno promítání přímé hranypouie na základní stranu horizon- tální M, pomocí závaží způsobem známým; hraně promítací 2a 2^ Ze stanoví promítací mcta- fysickou roveii hrany A, označenou symbolem 2^' Výínam vyobr. č. 2005. jest při něm vyznačen; spatřujeme zde půdorys hrany A jakékoli bytnoty; t. j. obraz A^ průmětu A>, hrany A v prostoru na stranu průmětnou horizontální M. Připomenouti nutno, aby se vždy počalo vyučovati určitému zobrazování určením a pro- mítáním bytnot v prostoru, a nikdy podle znázorňujících obrazů; a když, pak af jest znázor- ňující obraz předmětu vždy označen symbolem, který se liií od symbolu daného předmětu. Na př. hrana daná v prostoru označena symb. A, označuje se v obraze hranu tu znázorňujíc i ra symbolem A', což se vyslovuje A komma. _ V obr. 3. přílohy jest znázorněno promítání hrany elliptické na rovné strany M a H. v obrazu 4. hrany šroubové prostorové na tytéž. Souvislost vzájemná meii předměty, průměty a obrazy jest i těchto obrazů přílohy patrná. KterakTilSer dospěl k výsledkům v 1-ii obsaženým, patmo jest ijeho spisů v tomto článku uvedených. Prof. František TT/wr, KčiÁhku:Ikonognosie upotřebená v geometrii ooprof.Tilšra. Lpi. OTTĎV SLOVNÍK NAUfHÝ. ^' ^ X >■ A 51 08 Y^I2 íu !•*" , V > X. /I .-A N. v - ť^ L> >- '«r ^ r ' v > ^. /^ 'X. i-